Mečem a magií
hrálo se Jindy
od: 14. ledna 2011 22:22 do: 02. srpna 2015 08:59
Dobrodružství vedl(a) Nalfaen
| |
 | Dobrodružství bez hlavní zápletky. Hráči si budou příběh postupně tvořit sami (sice je možná občas trochu pobídnu, ale vážně jen trochu), takže tady nemám moc co psát. Snad jen stručně o zemi, ve které postavy začnou: Tomuto silnému státu oficiálně vládne král Harald II. a Otevřená rada, ti mají ale ve skutečnosti jen formální pravomoci. Skutečnou moc má Uzavřená rada, ve které zasedají představitelé tří největších institucí v zemi. Benediktova rytířstva, Řádu Bílých mágů a církve. Benediktovo rytířstvo: Instituce řídící se ctí a Svazky svatých zákonů. Rytíři chrání zemi před tvory zla a pomáhají slabým. Představitel instituce a člen Uzavřené rady: velmistr Horacio Ciliani Řád Bílých mágů Mágové sbírají vědění a usilují o moc. Musí se ale řídit určitými pravidly. Ti, co podlehnou vábení černé magie, jsou bez milosti zlikvidováni. Představitel instituce a člen Uzavřené rady: Vitalianus IV. Církev - Bratrstvo svatého učení Církev se "stará o uctívání dobrých bohů Panteonu." Dělí se na několik menších církví, každá uctívá jiného boha. Představitel a člen Uzavřené rady: Honorius XI., zástupce Salmara, boha léčení Hráč bude členem jedné z institucí. Více informací v homepage. |
| |
| Úvodní příspěvek pro dámy Bílé pláště Anett Závěrečná zkouška byla rychlá a relativně lehká. S teoretickou částí jsi neměla sebemenší problém, u praktické zkoušky se ti podařilo vyléčit všech deset lehkých zranění, akorát u napravování zlomené ruky jsi způsobila figurantovi více bolesti, než bys měla. Za to ti nějaké bodíky strhli, ale i tak jsi prošla. Ze závěrečné zkoušky na Akademii mají vždy všichni strach, protože pokud ji nesplníš, dveře k magii se ti zavřou. Nejenže nedostaneš mistra, ale navíc ti i zakáží provozování magie. Navíc zkoušející jsou prý strašně přísní a každou odchylku od dokonalého kouzla tvrdě penalizují. Ve zkušební místnosti tě ale přivítala partička usmívajících se mágů v bílých pláštích, kteří nad tvou odchylkou jen mávli rukou a podepsali ti papíry. Teď by ses měla sbalit, rozloučit se s Bílým hradem akademie a vyjet na cestu domů, kde počkáš na svého mistra. Elizabeth Vzbudí tě melodické cinkání magického krystalu, který ti slouží jako budík. Převrátíš se na druhý bok, natáhneš ruku k nočnímu stolku a krystal pohlazením utišíš. Pak konečně otevřeš oči. Je léto a ty ses probudila do teplého a slunečného dne. Paprsky slunce tě hřejí na tváři, protože spolu s cinkáním krystalu se rozevřely závěsy na obrovském okně, které pokoji dosud zajišťovaly tmu. Pomalu se zvedneš a jako nesčetněkrát předtím se rozhlédneš po svém pokoji, nešetřícím luxusem. Nacházíš se ve věži své mistry Leonthery, uprostřed rozlehlých Silvarských lesů. Zajdeš se umýt a pak se převlečeš do jemného bílého pláště. Teprve potom sejdeš do nejspodnějšího patra na snídani. Jenže ji snad poprvé za tu doby, co u mistry jsi, nemáš připravenou. Z náhlého popudu se jdeš podívat do předsíně. Dveře jsou otevřené dokořán a magická hůl tvé mistry je opřená o stěnu. Tvá mistra bez hole ven nikdy nechodí. Saki Nakonec se ti to přece jen podařilo. Utekla jsi rodičům ze spáru a měla jsi štěstí, že jsi na své cestě narazila na mága, který tě okamžitě zavedl do akademie Útočné magie. V té sis sice nenašla žádné přátele a ostatní se ti taky straní, ale celkem se ti v ní daří a právě ses dostala do čtvrtého ročníku. Matematice, biologii, čtení a psaní teď odzvonilo, nyní tě čeká pouze magie. Teda... základní magie. Jednou takhle jdeš po večeři ve Velkém sále zpět do pokoje, když tě zastaví představený akademie. Starý muž s holou hlavou a dlouhým bílým vousem, oblečen do bílého hávu, opírající se o zlatou, červeně jiskřící hůl. "Asi bys měla vědět, že tvé rodiče dnes ráno zatklo Rytířstvo. Konečně se nám povedlo dokázat, co ti provedli, a navíc se ukázalo, že kdysi zabili několik lidí. Teď čekají na rozsudek, ale pravděpodobně budou oba viset." |
| |
 | Dokončení studia a cesta domů Na jednu stranu jsem měla radost, že jsem dokončila studia na akademii a na druhou stranu jsem zase byla smutná. Za ty roky se stala akademie mým domovem. Měla jsem tu přátele, svá oblíbená místa, oblíbené učitele, knihovna a.... prostě ani jsem ještě neodešla a už se mi stýskalo. Zabalila jsem si to málo co jsem měla a pak jsem čekala na Lohanu. Nemohla bych odejít aniž bych se s ní rozloučila. Navíc jsem chtěla také vědět jak dopadla, ne že bych pochybovala že by to nezvládla. A tak když přišla, povídali jsme si dokud si nezabalila a následovalo dlouhé objímání, ukápla nějaká ta slzička a pak jsme se rozešli. Jasně, že jsme se chtěli rozloučit i s dalšími lidmi. Rozloučila jsem se ještě s pár přáteli, kteří mi ale nebyli tak blízký jako Lohana a loučila jsem se i s každým učitelem, kterého jsem potkala. Ale ve skutečnosti jsem hledala Samotora. Když jsem ho našla upadla jsem do rozpaků, skoro jako vždycky. Nějak se mi podařilo ze sebe vysoukat, že jsem se přišla rozloučit, že byl můj nejmilejší učitel a ještě nějaké další bláboly, nakonec jsem ho rychle objala a raději utekla, protože jsem začala škytat. Zastavila jsem se až venku, kde jsem škytavku musela rozdýchávat. „To bylo tak trapný! Proč se musím chovat jak idiot? Zrovna před ním?“ tiše zaúpím a povzdychnu si. Nakonec zavrtím hlavou a hodím si své zavazadlo přes rameno, pak se vydám pryč od akademie. Když jsem byla od akademie trochu dál, otočila jsem se a prohlédla si ho v celé své kráse. Vážně se mi bude stýskat. Nakonec jsem vykročila podél cesty zpět domů. Neměla jsem peníze, mí rodiče si nemohli dovolit mi něco posílat. A tak jsem musela jít po vlastních. Když budu mít štěstí, třeba mě kousek sveze nějaká karavana, obchodník nebo tak něco. První jsem byla zachmuřená, ale pak jsem si vzpomněla na to, že zase uvidím svůj domov a také, že tohle je další krok k dospělosti. Moje cesta pokračuje. Ne tohle není konec. Ale začátek. „Začátek něčeho úžasného!“ řeknu si nahlas radostně. |
| |
 | Věž mistry Leonthery Krajina pode mnou ubíhá závratnou rychlostí a tmavou zeleň lesů brzy vystřídají světlejší planiny, na kterých občas zahlédnu stáda dobytka, která z výšky vypadají jen jako zrnka písku. Náhle v dálce uvidím mlhavý opar a ve vzduchu ucítím slanou vůni. Blížím se k moři. K nekonečnému oceánu. Zvuk příboje už ke mě doléhá a za malý okamžik už letím nad nikde nekončící modrou hladinou... Vzbudím se za cinkotu magického krystalu a chvíli jen tak ležím na posteli. Poté opatrně natáhnu ruku a jemně se ho dotknu, abych ho utišila. Pomalu otevřu oči a několikrát zamrkám, abych z mysli vyhnala i poslední zbytky svého snu. Poslední dobou se mi stále zdá o létání... možná mi chybí vítr a rozlehlý prostor. Nikdy jsem nebyla uprostřed lesů takovou dobu... Ještě chvíli zůstanu ležet v posteli a vychutnávám teplo slunečních paprsků, které na mě skrz okno dopadají. Nakonec s povzdechem vstanu a vydám se do své soukromé koupelny. "Hmm... bílá mi vážně sluší..." neopomenu se s lehkým úsměvem pochválit před zrcadlem a smetu několik posledních smítek ze svého pláště. Poté vyjdu ven ze svých pokojů a sejdu po točitém schodišti dolů do jídelny, kde na mě má jako vždy čekat snídaně. Když vejdu do místnosti, tak při pohledu na prázdný stůl svraštím čelo a zmateně se rozhlédnu. Ne že bych nějak dbala na řád, ale tohle je zvláštní... projede mi hlavou, zatímco kráčím do předsíně. "Co má tohle znamenat?" potřesu hlavou, když uvidím otevřené dveře a Leontheřinu hůl opřenou o stěnu. Rychlým krokem vyjdu ven ze dveří a rozhlédnu se, zda někde neuvidím svou mistru. "Leonthero?" zavolám, když ji nikde nevidím, a zmateně se otočím na hůl v předsíni, jako by mi mohla dát odpověď, kam její majitelka zmizela. |
| |
| Anett Po několika hodinách cesty pěšky tě začnou dost bolet nohy a na obzoru žádné město. Naštěstí je aspoň ta noc ještě dost daleko. Navzdory tomu, že je velmi horký den, v hrubém bílém hávu se cítíš příjemně. Skvěle ti padne, hladí ti kůži a je v něm v jakýchkoliv teplotách příjemně. Cestou se opíráš o vyfasovanou dřevěnou hůl s modrým krystalem na konci. Když projdeš zatáčkou, spatříš mnoho vozů, plno koní, několik ozbrojenců a lidi z karavany. Zrovna zapřahají koně do vozů, zjevně po přestávce. Když procházíš kolem nich, jeden vozka se širokým, dobromyslným obličejem se na tebe otočí. "Ctěná mágo, jestli jedete směrem ke Kaluzu, můžeme vás svízt." Řekne muž neohrabaně, s úctou v hlase. Na toto nejsi zvyklá, v akademii s vámi mluvili jen jako s dětmi, což ostatně jste... Aby tě někdo takhle uctivě oslovil v patnácti letech... Tvá rodná malá vesnice skutečně leží směrem ke městu Kaluz. |
| |
| Elizabeth Vidíš jen samé stromy, žádnou živou bytost, natož svojí mistru. Ani na tvé zavolání nikdo neodpovídá. Ani hůl. Když se ale pozorněji podíváš na dveře, vidíš několik světlejších teček kolem kliky. Pozůstatky po magickém násilném otevření dveří. Před týdnem ses o tom učila. Tvá mistra je mocná mága a své dveře si pečlivě chrání, už to, že je někdo "vyrazil" je zarážející. A to, že nikde nejsou známky boje, je ještě horší. Nevíš ale, jak vypadají Leontheřiny soukromé pokoje, do kterých máš zákaz vstupu. Třeba se tam nějaká bitka odehrála. Každopádně násilníci asi nepočítali s tím, že má Leonthera žáka. Ta totiž dost dlouho žádného neměla. Zatímco se ti hlavou honí myšlenky s pohledem upřeným na hůl, si na zemi vedle hole všimneš nějakého lesklého malého předmětu. Když se sehneš, abys ji zvedla, vidíš, že je to malá kovová růže. Toto nosí na brnění Benediktovi rytíři, ochránci dobra a spravedlnosti. |
| |
| Cesta domů Když uvidím lidi, vozy a i ozbrojence trochu svůj krok zpomalím a když dojdu k prvním lidem pokývnu jim na pozdrav. Ale ve skutečnosti jsem přemýšlela, jak a koho mám oslovit a zeptat se jestli bych se nemohla svést. Nohy už mě boleli a cítila jsem, že zítra mě budou bolet svaly. Sice nejsem tlustá, ale schází mi kondice. Měla jsem víc sportovat. Pomyslím si. Ale co není může být. V budoucnu se víc zaměřím na svou tělesnou výdrž. Nakonec jsem se, ale nemusela ptát. Jeden muž mi sám nabídl jestli nechci svézt. Jen tak tak jsem zadržela zachichotání. Takhle se mnou ještě nikdo nemluvil. V akademii jsem byla většinou prostě... dítě, student, učeň, děvenka a různá další označení, ale za celou tu dobu mi nikdo nikdy neřekl mágu. Ještě, že jsem se nechichotala... mágové musí být důstojní. Kdyby mě při něčem takovém viděli moji učitelé jistě by se samým zoufalstvím mlátili do čela. Jako profesor Dorsen, který tak vyjadřoval naprosté zoufalství když nějaký student řekl pitomost. Pousměji se na muže. „Děkuji vám, dobrý muži. Ráda vaší nabídku přijmu.“ Řeknu a jen na okamžik váhám, protože nevím kam bych si měla vlézt. Jestli dozadu nebo dopředu. Ale pak si uvědomím, že jsem nakonec mág. A ten muž mluvil opravdu uctivě, jistě by mě nikdy neposlal dozadu. Takže... dopředu. Vylezu za ním na kozlík, kde se vedle něj usadím. „Opravdu si vaší nabídky cením.“ Poděkuji mu a podívám se na něj. Hůl si opřu vedle nohy a hlavici o rameno. „Jedete na trh prodat své zboží?“ zeptám se. Kaluz je nakonec město, jistě má velký trhl. I když jsem tedy v žádném ještě nebyla. Nemohla jsem mu říci, že jsem teprve dokončila studia... tedy polovinu. Možná že jsem na patnáct nevypadala? „Jedu navštívit svou rodinu. Bydlí ve vesnici Helon. Ne moc daleko od Kaluz.“ Rozpovídám se přátelsky. Nejspíš bych měla působit tajemně, reprezentativně pro mágy, ale i když bych si na to chvíli dokázala hrát... prostě to nebyla moje přirozenost. Já si ráda povídala. |
| |
| Opuštěná věž Několik vteřin venku bez pohnutí čekám, zda se ozve nějaká odpověď na mé zavolání, ale nic neslyším. Otočím se a chci se vrátit zpět do věže, když v tom si všimnu světlých teček kolem kliky. Násilné otevření... za použití magie... Ale jak je to možné? Leonthera přece patřila mezi nejmocnější mágy... pomyslím si zaraženě a pomalu se vrátím dovnitř. Pečlivě za sebou zavřu dveře a zabezpečím je několika jednoduchými kouzly. "Ne že by to moc pomohlo, kdyby se vrátili..." zabručím si pro sebe a nejistě si olíznu rty. S takovouto situací jsem se ještě nesetkala a jsem pořádně nervózní. Těkám očima po předsíni a náhle si všimnu nějakého lesklého předmětu, který leží na zemi vedle hole. Když přijdu blíž, tak si uvědomím, že je to kovová růže. Přesně taková jakou nosí Benediktovi rytíři. Co ti tady dělali? Mistryně přece nic neudělala... tedy nic o čem bych věděla... Kdyby se pouštěla třeba do černé magie, tak bych si toho přece určitě všimla... a potom by jí ale vyřídili ostatní mágové a ne Benediktovi rytíři. A navíc by věděli, že jsem tady... To tedy znamená, že to byl někdo, kdo jedná bez souhlasu ostatních mágů a disponuje velkou magickou mocí...zhluboka se nadechnu a snažím se zabránit rostoucí panice. "Klid... klid! Nejsou tu žádné známky boje a ty by tu určitě byly, protože Leonthera by jen tak nenechala ležet svou hůl a neodešla s nimi... Takže nejspíš přišli v noci, což znamená, že bych mohla něco najít v jejích soukromých pokojích..." mluvím k sobě potichu, abych se uklidnila. Vyjdu po schodech nahoru ke komnatám mistryně, ale před nimi se na okamžik zarazím. "Pochybuji, že se zákaz vstupu vztahuje i na tyhle případy... Navíc bych se možná mohla spojit s někým jiným ze Řádu a dát mu vědět, co se tu stalo!" zabručím nakonec a vejdu rozhodně dovnitř. |
| |
| Anett Muž ti udělá místo na kozlíku, smete dozadu nějaký kabát. Na tvé díky muž jen kývá hlavou. "Snad každý kupec by pomohl Bílému mágovi." Tím si ale nejsi až tak jistá, existuje dost lidí, kteří se magie strašně bojí a s mágem by nechtěli mít nic společného. Tento kupec je ale, jak se zdá, potěšen tvou otevřeností a děkováním a viditelně se uvolní. Rozhodně nejsi typický příklad mága. Patnáctiletá usměvavá holka má přeci jen daleko k těm věčně zamračeným a nevrlým šedivým mágům. "Prodat a koupit." Odpovídá ti kupec. "A v dalším městě zase prodat a koupit." Pokrčí rameny. "Helon? O tom jsem nikdy v životě neslyšel. Vážně, vůbec nevím, kde to je." Karavana se dá do pohybu. Muž se vykloní a na něco se zeptá ozbrojence na koni. Ten mu něco stručně odpoví a vozka se zase obrátí k tobě. "Harald ví, kde ta vesnice leží, říkal ale, že je to dost velká zajížďka. Snad se neurazíte, ctěná mágo, že vás vysadíme na rozcestí. od tama je to k vesnici jen kousek." Po několika hodinách cesty karavana zastaví na noc. Dostaneš nějaké jídlo a deku a vozka tě nechá spát vzadu ve voze. "My většinou spíme na zemi, takže pro vás nemáme nic lepšího, prosím, neurazte se." Ráno karavana pokračuje v cestě. Po nějaké době zastavíte u rozcestníku, kde tě karavana vysadí. Dostaneš akorát instrukce, kudy se do vesnice dostat. Pozdě odpoledne jsi na místě. To už tvoje nohy opravdu silně protestují proti další chůzi. Vesnice zůstala taková, jakou si ji pamatuješ. Pořád ten samý vývěsní štít před hostincem, pořád ty stejné oprýskané dveře řeznictví, pořád stejné ksichty na ulici, pořád stejná chalupa tvých rodičů... Zastavíš se před brankou. Protože se už stmívá, uvnitř se svítí. Přes okno vidíš na stůl, u kterého zasedli tři lidé. Postarší muž a žena a nějaký mladík v prošívané červené tunice, kterého jsi snad nikdy neviděla, ale přesto ho moc dobře znáš. Jarred...? |
| |
| Elizabeth Jakmile se dotkneš kliky, projede tebou něco podobného dnešnímu elektrickému proudu. V hlavě se ti rychle zrekapituluje celé dnešní ráno a pak... se dveře otevřou a ty vstoupíš do soukromých pokojů tvé mistry. Tvé první myšlenky jsou asi takové, že se to tady moc neliší od tvých pokojů. Skříně, postel, stůl, židle, křesla. Všechno luxusní. Ale žádné známky boje. Vejdeš do dveří napravo, které ty sama v pokoji nemáš. Ty nalevo vedou nejspíš do koupelny. Ihned poznáš, že jsi vstoupila do laboratoře. Všude jsou v různých lahvičkách a baňkách různě barevné lektvary, na zdech jsou rozvěšené nejrůznější bylinky, na poličkách stojí herbáře a hmoždíře... Všechno je to takové fialové a tajemné. V rohu pokoje je na dřevěném taburetu položená komunikační křišťálová koule. Mistra tě teoreticky naučila, jak se s ní zachází a co umí. V praxi jsi to ale ještě nezkoušela. Stačí nad ní dát dlaň, vyslovit nějaké magické formule, které ses musela naučit nazpaměť a v duchu myslet na toho, s kým se chceš spojit. |
| |
| Domov Nedivím se, že neví kde vesnice je. Sice je kousek od města, ale trochu stranou, takže tamtudy nikdo v podstatě neprojíždí. Většinou. Když se mi začne omlouvat, že mě až tam vzít nemůže zatvářím se překvapeně a pak se zasměji. Protože jsem pochopila, že jsem nebyla správně pochopena. „Ah! Vůbec se nemusíte omlouvat. Jen jsem jen tak prohodila kam jedu, rozhodně jsem tím nemyslela aby jste mě vzali až tam. Jsem mladá, nohy mi ještě slouží.“ Řeknu se smíchem. Během cesty jsem si s obchodníkem vykládala, nebo spíš jsem se ptala na to kde se co děje, nakonec jsem byla dlouho mimo dění světa. Samozřejmě jsem mu řekla trochu polopravdu, že jsem kvůli studiu umění nějakou dobu v ústraní. Což byla v podstatě pravda. Pak mě nechali přespat ve voze a ještě mi dali najíst. Nemluvě o tom, že se omlouval, že pro mě nemá nic lepšího. Tyhle pozornosti byli milé, ale to omlouvání, když nebyl důvod mi začínalo vadit. Jako kdyby se omlouval za to, že je jen kupec. „Samozřejmě, že se neurazím. Je to víc jak pohodlné. Děkuji.“ Řeknu mu a pak popřeji dobrou noc. Další den jsem se probudila s netrpělivým pocitem. Nejspíš to bylo proto, že už brzy budu doma. A tak jsem pořád poposedávala na kozlíku a byla jsem trochu víc zadumanější, přesto když už jsme mluvili zase jsem se na obchodníka usmála. Nechtěla jsem aby si myslel, že mě snad nějak urazil nebo tak něco. Myslím, že toho byl docela schopný. A pak konečně... křižovatka. Slezla jsem na zem a stiskla muži ruku. „Děkuji vám za vaší šlechetnost. Přeji vám úspěšný prodej.“ Rozloučím se mu a pak jsem mu a celé karavaně mávala než jsem se vydala na další cestu. Sice jsem se nějakou dobu vozila, ale jak jsem dorazila k mé vesnici nohy zase volali o pomoc. Hlavně paty... paty mě hrozně boleli. Vážně... musím začít trénovat tělo. Musela jsem se zastavit a kochat se pohledem na můj domov. Můj příchod příliš vzruchu nevyvolal, hlavně proto, že už byla skoro tma a tak si mě nejspíš nevšimli. Nejspíš jsou všichni doma a jedí večeři. Před brankou jsem se chvíli zastavila a poslouchala jestli náhodou neuslyším štěkání Panenky. Bohužel jsem musela počítat s tím, že za ty roky už mohla umřít. Přesto mě pohled na mé rodiče zase rozveselil, ale ta třetí osoba... kdo to je? Stačilo jen pár sekund než jsem ho poznala. Jarred? Je to možné? On je doma? Srdce mi rychle bušilo vzrušením. Jarreda jsem neviděla ještě déle než rodiče. Jak moc se asi změnil? Podle dopisů se to dá těžko určit. Nakonec jsem se nadechla a vydala se ke dveřím. Zaklepala jsem holí na dřevo a pak je otevřela. Vešla jsem dovnitř s úsměvem. „Dobrý večer. Nemáte tu náhodou ještě místo pro jednoho člena rodiny?“ zeptám se vesele a podívám se na rodiče. „Zdravím, mami. Tati.“ Pak pohlédnu na bratra. Na něj pozvednu obočí. „Oh... a vy jste?“ zeptám se. Chtěla jsem si z něj trochu vystřelit. |
| |
 | Večeře Jsem ráda, že se mi konečně povedlo dostat se k magii, protože by to chtělo něco silnějšího než slabounký blesk v kritických chvílí. Třeba kdybych padala z útesu, moc by mi nepomohl. Takhle umět lítat... Zasním se a jídlo přede mnou vychladne. Dát si pouze trochu pro zahnání hladu, ale zbytku se zbavím. Poté zamířím do pokoje. Mistra představeného si všimnu, pozdravím ho a chystám se jít dál. Když mne zastaví, zděsím se, že jsem něco provedla. Ten mi ale řekne novinku. Poté se mu pokloním. Děkuji vám za informaci... Mohla... mohla bych jít sledovat ten soud? Mezi první a druhou větou byla nervózní odmlka. Bojím se tam jít sama a je to na mne vidět. Zároveň chci vědět, co se s nimi stane... |
| |
| Saki Představený se zamyslí. Podívá se na podlahu a mírně kroutí hlavou. Nakonec se na tebe zadívá a řekne: "Nebudeš muset svědčit, máme spoustu jiných svědků. Navíc pokud je odsoudí k smrti, bude rozsudek vykonán okamžitě... Vlastně se s tímto rozsudkem počítá, protože budou souzeni vedle šibenice. Nevím, jestli bys měla vidět popravu." Pokrčí rameny. "Jestli ale na tom budeš trvat, dovolím ti jet. Chápu totiž, že se možná jen tak dokážeš zbavit svého strachu. A neboj se, u soudu budou v řetězech a všude kolem budou stát rytíři." |
| |
| Anett Všichni tři na tebe jen šokovaně zírají. První se vzpamatuje Jarred, zaklapne otevřenou a pusu a usměje se. "Já jsem Jarred Sela, váš bratr mágo." Řekne. V očích mu pobaveně jiskří. Pozorně si tě prohlédne a pak hvízdne: "Páni, ty ses ale změnila..." No to on ale taky. Z útlého chlapce vyrostl za těch pět let urostlý muž s bystrým pohledem. Prameny dlouhých kaštanově hnědých vlasů mu lemují pohledný obličej. Na sobě má černé kalhoty a kožené boty a hrubou červenou tuniku. O stěnu v rohu místnosti je opřen jednoduchý dřevěný luk s toulcem šípů a meč. Pomalu se začínají vzpamatovávat i rodiče. Oba vyskočí rozběhnou se k tobě a vychrlí na tebe hromadu dotazů, na které ani nestačíš odpovědět. "Ahoj zlato... Jak ses měla... Musíš být unavená... Nemáš hlad... Co zkoušky... Jsem rád, že jsi zpátky... Tak jsme se na tebe těšila..." A za stálého brebentění tě posadí za stůl. "Dej si zlato, kdybychom věděli, že přijedeš, připravili bychom nějaké hody. Měla jsi dát vědět. Pro vesnici je velká čest, že má Bílého mága. Myslím, že i starosta by tě rád pohostil. Však toho má dost, by ho neubylo." Povídá matka. Na večeři je prostá ovesná kaše. "Tak povídej, jak ses měla? Jarred nám sice něco málo o tobě psal, ale moc toho nevíme..." Řekne zase otec, když se všichni usadíte. |
| |
| Doma Kriticky si bratra prohlédnu a pak odmítavě zavrtím hlavou. „Ne to není možné. Ty nemůžeš být můj bratr. Můj bratr byl vždycky hubený floutek...“ už jsem to, ale nemohla vydržet a vyprskla jsem smíchy. Mrknu na něj. „No jistě, že jsem se změnila. Stejně jako ty.“ Prohlédnu si ho a musím se podivit jak hezký, mladý muž se z něj stal. Znovu se zasměji, a obejmu oba rodiče, kteří se konečně vzpamatovali z toho že jim do domu přišel Bílí mág a pak z poznání, že je to jejich dcera. Nechala jsem se odmanévrovat ke stolu, kde jsem si za vděčného kvílení mích nohou usadila. Usmívám se na všechny, šťastná, že jsem zase doma se svou rodinou. „Já vůbec žádnou hostinu nepotřebuji. Jsem šťastná z toho, že jsem zase doma a všechny vás vidím.“ Usměji se na rodiče a bratra. „A starosta a ostatní... naběhnu na ně zítra.“ Mrknu rozverně. „Už se nemůžu dočkat až uvidím jejich výrazy.“ Zasměji se, vezmu si misku a nandám si kaši, která mi k jídlu bohatě stačí. „Hned, hned začnu povídat.“ Řeknu a sním pár soust než se pustím do vypravování. Povídala jsem jim o příchodu do akademie, o tom jak probíhalo studium, o lidech a své nejlepší kamarádce, o učitelích i o Chrisi u které jsem udělala náznak rukama jako když se kroutí krkem a řekla jsem jim, že jsem kolikrát měla chuť to udělat. Také o magii a nakonec jsem skončila vyprávěním cestou sem domů a podivovala jsem se nad tím, jak se mi neustále obchodník omlouval a jak se ke mě s úctou choval a že na to nejsem vůbec zvyklá. Spolu s vyprávěním jsem i dojedla, opřu se spokojeně do židle. „No... a tak jsem tady. Budu tu asi jen pár dní. Brzy si pro mě přijde mistr s kterým budu pokračovat ve studiu. Na jednu stranu se těším, ale na druhou mě zase mrzí, že s vámi pak zase dlouho nebudu. Ale snad teď už budu moci chodit aspoň domů na návštěvy.“ Usměji se na ně. „A teď... jak jste se měli vy? Co ty Jarrede? Pořád ještě jsi v učení? Nebo jsi už skončil?“ zajímám se. „A co vy mami a tati? Jak jste se tu měli?“ zajímala jsem se. Také jsem chtěla vědět co celou dobu dělali. S Jarredem jsme si sice psali, ale tak posledních pár měsíců jsem měla tolik učení, že jsem neměla na psaní ani myšlenky. Jistě, samozřejmě, že jsem psala i rodičům, ale to bylo méně často, ale za to byli zase dlouhé. |
| |
| Na chodbě? Popravdě mi ani nešlo o tom svědčit proti nim... Ale opravdu nebudu mít klid, dokud je neuvidím, jak tam visí. Nechám mistra představeného domluvit. Ano, opravdu budu mít více klid, když je uvidím mrtvé. Sice nemám ráda pohled na krev nebo mrtvé - Odmlčím se - ale asi udělám menší výjimku, abych měla v duši klid... dořeknu s nervózním úsměvem. Opravdu se mi nechce koukat, jak někoho věší, ale bude to poté klidnější... Maximálně se otočím a nebudu se na to dívat... Zůstává to, že budu dost nervózní, sama jet někam... Oni mi sice nic neudělají... ale nesmím si to přehnaně myslet... |
| |
| Opuštěná věž Když sevřu v ruce kliku, tak tiše vyjeknu, protože mnou bez upozornění projede silné mravenčení. Nicméně dveře se otevřou bez dalších problémů a já vstoupím dovnitř do pokoje masíruje si opatrně ruku. Zajímavá ochrana... musím si jí někdy zkusit... řekla bych, že to spolehlivě odradí vesnické balíky, kdyby mi chtěli něco ukrást... přemýšlím, zatímco se rozhlížím po pokoji a hledám jakékolikv známky zápasu. "Nic..." zabručím nejistě. Je to tu skoro stejné jako u mě... až na tyhle dveře... Se zvědavým výrazem na tváři otevřu pravé dveře a vklouznu do místnosti za nimi. "Páni..." nadšeně se rozhlédnu kolem sebe a na okamžik zapomenu na svou stávající situaci. Jakmile ale uvidím křišťálovou kouli, tak se vrátím zpět do reality, a rychle k ní přistoupím. Chvíli jen zhluboka dýchám, abych se uklidnila, a rovnám si myšlenky. Nakonec zvednu ruku a natáhnu jí dlaní dolů nad kouli. "Anáil nathrach, ortha bhas betha, do cheol déanta." zadeklamuji pečlivě magickou formuli a celou svou myslí se soustředím na představeného Akademie, kde jsem studovala. |
| |
| Askareus Spolu s malou bojovou jednotkou sedíš u ohníčku blízko hranic se skřetí říší. Větší oheň se zapálit neodvážíte, protože byste mohli přilákat nějaké skřetí hlídky. Zítra se, po několika týdnech putování, vracíte do pevnosti. Vašim úkolem bylo převézt do bezpečí lorde Selece, který ještě nedávno bránil pevnost na hranicích. Tato pevnost ale padla a jen lord a několik vojáků se zachránilo a zamířilo k nejbližší pevnosti. Vaše jednotka byla vyslána téměř okamžitě po obdržení zprávy o pádu hraniční pevnosti, ale skřeti byli tentokrát rychlejší. Skřeti na lorda a jeho muže narazili na otevřeném prostranství. Přestože lord a jeho muži bojovali statečně, nakonec přesile podlehli. Našli jste jen rozsekaná těla, některá teda ohlodaná. A těžko říct, jestli mrchožrouty, nebo skřety. Vtom tmu prořízne výkřik jednoho rytíře na hlídce. "Skřeti!" A skutečně, do osvětleného kruhu tábořiště se nahrnou skřeti. Těžko přesně určit, kolik jich je. Ale určitě dost. A první dva už se k tobě dostali. S vřeštěním po tobě začnou sekat rezavými meči. |
| |
 | Útok na tábor Sedím u ohniště a leštím svůj meč, když uslyším křik hlídky. Ihned vyskočím na nohy, meč připraven k útoku. Ovšem útok nepodniknu, spíše odrazím. Hned se na mne nahrnuli dva skřeti, tudíž jejich zbraně odrazím, jednoho odkopnu a na druhého zaútočím silným sekem vedeným shora, míříc mu na hlavu. Jestli ji vykryje tak ho minimálně lehce poraním, jelikož do seku vložím celkem dost síly. Pokud ji ovšem vykryje, nemeškám a dokud je ochromen tou silou zaútočím odspoda nahoru na jeho bradu. Tak tiše doufám, že to nevykryje a dáli Pán, rozseknu mu bradu i se zbytkem jeho odporné hlavy. Pokud skřeta opravdu zabiji, vrhnu se na druhého troufalce obloukovým sekem odshora zprava doleva k zemi. To by jej také mohlo ochromit, ale nic nečekám a pokusím se mu podseknout nohy. Pakliže padne na zem, prošpikuji ho špicí meče a vrhnu se na pomoc ostatním. |
| |
| Ask Prvního skřeta odkopneš do „náruče“ jeho valících se kumpánů a druhému rozsekneš hlavu. Rytíři disciplinovaně utvořili kruh kolem ohně, ke kterému stojí zády. Skřeti se totiž valí ze všech stran, a vy rozhodně nechcete, aby vám vpadli do zad. Ty a rytíř Otman, tvůj dobrý přítel, jste ale zůstali několik kruhů před kruhem a skřeti vás pomalu začínají obkličovat. S takovou se zpět ke kruhu nedostanete. Skřet, na kterého zaútočíš obloukovým sekem ránu vykryje, ale síla tvého úderu mu odkloní paže stranou a on ztratí rovnováhu. Podkopneš mu nohy a probodneš ho. Ve chvíli, kdy vytrháváš meč z rány, zastaví se před tvým obličejem Otmanův meč, který zablokuje smrtící úder jednoho ze skřetů. Otman pak ruku rychle stáhne a odrazí úder. „Za tohle mi dlužíš láhev červeného. Nějaký dobrý ročník, bych prosil.“ Zasměje se Otman. Odrazíš ránu mířenou na své břicho, než ale stačíš skřetovi odpovědět vlastní ocelí, hned musíš odrážet další útok. A znova a znova. Pak Otman široce máchne mečem a srazí hlavy dvěma skřetům najednou. Třetí skřet se ale stihne sehnout a rychlý bodem zespoda se mu podaří vrazit meč mezi pláty brnění Otmanovi do břicha. Ten se se zaúpěním sveze na zem. A ty se musíš pořád otáčet a odrážet rány. Zpět ke kruhu je to asi pět kroků. |
| |
| Anett „Tomu se teď asi nevyhneš, lidé mají před magií respekt a k mágům se radši chovají uctivě.“ Usměje se Jarred, když si postěžuješ, že nejsi zvyklá na takovou úctu. „Tak já jsem v učení skončil už před třemi měsíci. Teď se buď tak potuluju přírodou, pronásleduju nestvůry nebo jezdím na lovecké výpravy s Rytíři. Jsou to fajn kluci, pokud se teda zrovna nemodlí, nebo nepoučují o Kodexu…“ Pak se slova ujme otec. „To víš, tady na venkově není moc co dělat. Zoráme, zasejeme, sklidíme, prodáme a celý proces opakujeme... Jarred přijel předevčírem a tvrdil, že nějakou dobu zůstane, tak snad si ještě pamatuje, jak se má podojit kráva.“ Jarred převrátí oči a slova se opět ujme matka. „Vážně se tady moc nezměnilo. Starosta je o pár liber těžší, Erika má ročního syna…“ Přeruší ji zabouchání na dveře. Ne takové, jakým bouchají lidé z vesnice, ale rázné a silné. Zmateně se na sebe podíváte a Jarred se zvedne a jde otevřít. Do místnosti vstoupí postava v bílém hávu a černém cestovním plášti. Rozhlédne se a delším pohledem spočine na tobě. Pak si jednou rukou shodí kapuci a odhalí svou tvář. Je to mladý muž, s dlouhými hnědými rozpuštěnými vlasy. Není ani krasavec, ale ani ošklivý. Pak promluví: „Promiňte, že ruším. Jmenuji se Erik. Á… přišel jsem pro Anett. Mám za úkol odvést ji k jejímu mistrovi.“ Popojde k tobě a podá ti nějaký dopis. Rozlomíš pečeť Řádu a čteš:  |
| |
| Saki „Jak myslíš. Vlastně jsem toto očekával, takže už jsem našel někoho, kdo pojede s tebou. Bohužel nemůžu uvolnit žádného učitele a navrhnout nějakému mágovi, aby tě doprovázel, tak se mi vysměje. Takže s tebou pojede jedna páťačka. Žádnou velkou ochranu nepotřebuješ a ona bude schopná tě aspoň nenechat zabloudit.“ Zpraží pohledem nějakého kluka, který se snažil vás poslouchat, ten zrudne a zmizí. „Zítra jsi uvolněna z vyučování, všechno si to samozřejmě budeš muset doplnit. Zítra v osm hodin se s tou páťačkou sejdeš u fontány a pomocí lektvarů se přemístíte k soudu. Očekávám, že večer budete zpátky. Pokud se soud prodlouží, dejte vědět. Pokud se do večera neozvete, vyšlu za vámi bojové mágy. A nepřejte si, aby vás našli, jak se někde touláte. A teď už běž.“ |
| |
| Doma Poslouchala jsem vyprávění své rodiny. „Tak ty honíš nestvůry a promenáduješ se ve společnosti rytířů.“ Usměji se. „A jsi se svou profesí spokojený.“ Otočím se na rodiče a zasměji se. „To se přece nezapomíná.“ Řeknu jim. „Však uvidíte.“ Slíbím jim. „Co? Erika už má dítě?“ podivím se. Erika není o moc starší než já, no je pravda že kdybych chtěla můžu se taky už vdávat. „A koho si nakonec vzala?“ zeptám se zvědavě. Jenže náš rozhovor byl přerušen zaklepání, podívám se po ostatních, nevím kdo by sem mohl přijít takhle pozdě. A pak vejde mág, překvapeně vstanu, ale nestačím nic říci když mi oznámí, že přišel pro mě aby mě odvedl k mému mistrovy. Polknu a převezmu svitek, přečtu si ho a zklamaně pohlédnu na svou rodinu. Pak se otočím k Erikovi. „Tak brzy? Ale...“ zaváhám a znovu pohlédnu na svou rodinu. „Musíme vyrazit hned? Teprve před chvílí jsem dorazila, sotva jsem se stačila se svou rodinou přivítat. Nemůžeme zůstat aspoň přes noc a vyrazit zítra ráno? Stejně není bezpečné cestovat přes noc.“ Sroluji zase svitek a schovám si ho do svých věcí, jako potvrzení pro svého mistra, že jsem opravdu jeho nová studentka. Nebylo to fér... sice jsem se na další studium těšila, ale předpokládala jsem, že mě nechají abych po těch letech strávila nějakou dobu s rodinou. Nebylo to ani trochu fér. „A kde Mistr Score žije?“ zeptám se. |
| |
| Elizabeth V kouli začnou šílenou rychlostí vířit mlhy. Pak se ustálí, uklidní a obraz v kouli se vyjasní. Objeví se v ní starý muž, s dlouhým šedivým vousem a vlasy v culíku. Sedí za nějakým stolem. Zvedne hlavu a zadívá se někam za tebe. Cítí, že ho někdo pozoruje koulí Leonthery, pravděpodobně Leontehra sama, ale nevidí tě. Pak stařík promluví příjemným hlasem: „Drahá Leonthero, co pro tebe mohu udělat?“ |
| |
| Anett Erik kývne. „Dneska bych už stejně nikam nešel. Zaplatil jsem si pokoj ve zdejším hostinci. Zítra si musím ještě tady v okolí něco důležitého zařídit…“ Zamyslí se. „Nevím, jak dlouho mi to bude trvat, takže buď po poledni připravená vyrazit. Alexova věž leží uprostřed Scaralské pouště. Zní to jako nepříjemné místo na pobyt, ale v jeho věži to ani nepoznáš.“ Otočí se a jde ke dveřím. V těch se ještě otočí. „Tak ahoj zítra. Nashledanou…“ Otočí se směrem ke tvým rodičům. „Zdar Jarre.“ Nakonec kývne na Jarreda a vejde do tmy. „Občas jezdí se mnou a s rytíři na výpravy.“ Vysvětlí ti bratr jeho pozdrav. |
| |
| Doma Trochu se mi uleví a pousměji se, přikývnu. „Dobrá. Děkuji.“ Řeknu a vyprovodím ho ke dveřím. Počkat v poušti? To bude pěkně daleko. „Nebudu soudit knihu podle obalu.“ Pronesu známou frázi. „Nashledanou, dobrou noc.“ Popřeji mu a pak za ním zavřu dveře. S pozvednutým obočím pohlédnu na bratra, který mi vysvětlí jak to, že ho zná. „Aha.“ Pronesu chápavě. Erik se nezdál, že je moc nadšený tím, že mě musí doprovodit k mistru. No... hold se s tím bude muset smířit. Podívám se na rodiče. „Tak to vidíte. Nenechají mi ani trochu času na strávení s rodinou. Ale aspoň, že máme čas do zítřka odpoledne.“ Pak se usměji. „Dost času předvést sousedům, jak se vám děti vyvedli.“ Řeknu trochu škodolibě. Přijdu k rodičům a oba je pevně obejmu. „Dalších pět let budu pryč. Není to fér, ale budu vám psát jak jen to bude možné. I když nevím jak to bude fungovat, budu v poušti.“ Zamračím se. „No... bude to dobrá zkušenost. Ale teď, nemám něco udělat? Jestli ne tak bych si šla lehnout. Jsem trochu unavená.“ |
| |
| Boj Když mi Otman zachrání krk, jen se zasměju: "Nejlepší co seženu." Jenže o pár chvil později uslyším, že to už asi nemá cenu. Rozzuří mne to, ale otočit se a podívat se jak je na tom nemohu. Dostali by i mne. Chvilku jen odvracím údery, trochu couvám, ale pak si nějak uvědomím, že si už s Otmanem asi nikdy nepopovídám a to mne řádně nakopne do pr... zadnice, zařvu a vrhnu se do protiútoku. "Nejlepší obranou je... ÚTOOOK" zprvu šeptám, ale útok přímo zařvu a sám se vrhnu na skřety, mlátíc je hlava nehlava. Seky jsou úsporné, ale tvrdé a bezohledné. Krev stříká všude, mě je to jedno, musím pomstít smrt přítele. Do vědomí se mi vkradla myšlenka, že možná padnu, ale rychle jsem ji zapudil jinou: Když už padnu, vezmu jich s sebou co nejvíce. Otman by to pro mne udělal. Dál sekám, mlátím a kopu, nehledíc na to, jak daleko jsem od obranného kruhu. Taky tak nějak doufám, že to chlapy za mnou vyburcuje a také přejdou do protiútoku. Nejlepší obrana je útok. |
| |
| Ve věži Po vyslovení zaklínadla se chvíli nic neděje a já nervózně zadržuji dech. Náhle začne v křišťálové kouli vířit mlha a její pohyb se neustále zrychluje. Lehce si oddechnu a v duchu se nezapomenu samolibě pochválit jako po každém povedeném kouzle. V kouli se po zmizení mlhy objeví starý muž sedící za stolem. Ano! Ještě, že jsem to zvládla... nechtěla bych někam chodit pěšky... pomyslím si s úlevou. Když na mě představený promluví, tak se na okamžik zarazím, protože jsem si nepřipravila, co řeknu a chvíli horečnatě přemýšlím, jak nejlépe vysvětlit situaci, ve které se nacházím. "Promiňte, mistře, že vás ruším. Jsem Elizabeth d´Aster, učednice mistry Leonthery. Před několika minutami jsem zjistila, že dveře do věže byly násilně otevřeny pomocí magie a má mistra zmizela. Její hůl zůstala v předsíni a kousek od ní jsem našla malou kovovou růži. Přesně takovou jakou nosí na brnění Benediktovi rytíři. Očividně naštěstí nevěděli, že se také nacházím ve věži." pokusím se představeného co nejlépe seznámit s aktuální situací. Nervózně bubnuji prsty na desce stolu a snažím se uklidnit. |
| |
| Anett "Tak to víš, ne každý má takové štěstí, že je léčitel a nemusí riskovat život, aby si vydělal." Zasměje se Jarred. "Co se dá dělat, no. Tak snad se ti u něj bude líbit a učení skončí rychle." Otec očividně o smrtelně nebezpečné Zkoušce nic neví. Co by asi rodiče říkali, kdyby věděli, že nejméně pětinu skládajících vrátí rodině v tabatěrce...? Pak už to jde rychle, následuje několik "dobrou noc" a už ležíš v posteli. Díky tomu, že jsi dnes byla prakticky celý den na cestě, okamžitě usneš. Ráno tě vzbudí Jarred, že jim máš jít pomoct, když ses na ten jeden den stavila. V akademii jste teda vstávali později. Dopoledne pak následuje dojení kozy, krmení a prostě věci, které už jsi nedělala hodně dlouho. A po těchto povinnostech už možná následuje čas, kdy by ses měla jít podívat mezi lidi. |
| |
| Ještě doma Ráno jsem pomohla s čím bylo potřeba, sice jsem ze začátku byla trochu rozmrzelá, protože jsem byla už zvyklá vstávat později. Převlékla jsem se do obyčejných šatů, abych si svůj háv neušpinila a šla jsem pracovat. Stačila jen chvíle a hned jsem si na všechno vzpomněla. Prostě tohle se nezapomíná. Sice jsem pracovala, ale strávila jsem čas s rodinou, možná že už nikdy je neuvidím, pokud závěrečnou zkoušku nezvládnu. Samozřejmě, že jsem to nikomu neřekla. Ale budu muset pro případ smrti připravit dopisy. Před zkouškou je odevzdám mistrovi, aby je rodině doručil v případě smrti. Hrozná představa... ale... prostě jsem věřila, že to zvládnu. Prohru jsem si nepřipouštěla. Nakonec po práci jsem se zase převlékla do hávu a vydala jsem se pochlubit ve vesnici. No co? Každý člověk má rád uznání. A já jsem spíš byla zvědavá na to, jak se na to budou tvářit. „Dobrý den, paní Lerová!“ zavolám vesele na paní ve věku maminky, která si venku loupala brambory. Ale nijak jsem se u ní nezastavovala. A podobně jsem procházela vesnici, zdravili lidi, ale zastavila jsem se až u Eriky, kde jsem ji přepadla a pochovala si její miminko. Chvíli jsem si s ní povídala a pak šla za dalšími kamarádkami. Nebo nevím... byli jsme kamarádky jako děti. Od té doby se hodně změnilo. A měla jsem obavy aby nebyli nepřátelské kvůli závisti. Nakonec ony zůstali ve vesnici. Většinou jen čekají na věk na vdávání. Jako dítě jsem se těšila na svou svatbu, vychovávání dětí... ale teď? Představit si, že bych do konce života zůstala ve vesnici, v domě a u dětí... hrozná představa. Já se těšila na to až budu cestovat, vykonávat velké činy a pomáhat lidem. Jistě... rodinu chci stále, ale až později, až něco zažiji. Nakonec jsem se zase vrátila domů, abych si zabalila a poslední chvíle strávila s rodinou. Vážně mě mrzelo, že musím zase tak brzy odejít. |
| |
| Shinxi Sedíš spolu se svou dvacetičlennou Červenou rotou, Zelenou a Modrou rotou ve Velkém sále v jednom z klášterů boha Grundera. Sedíš u širokého dubového stolu, kolem sebe máš zachmuřené vousaté tváře svých spolubojovníků. Jednoho novice kněží před několika hodinami našli prošpikovaného černými šípy před stájemi. Je brzo ráno, takže zabit musel být v noci, nebo možná večer, když šel zkontrolovat koně. Šípy patří skřetům a stopy nalezené v okolí rovněž. Rozhodně není obvyklé, že by se skřeti odvážili na území Říše, ačkoliv je chrám docela blízko hranice. Ty ale ve dne v noci hlídají rytíři. Samozřejmě, je možné, že jim menší oddíl proklouzl, ale skřeti se obvykle nespokojí s jedním zabitým novicem... Mají namířeno dál a tady v okolí je docela dost napadnutelných vesniček. Rytířstvo bylo kontaktováno, ale než se sebere, dojede sem, očíhne stopy a zahájí pronásledování, může to trvat hodiny. Kdežto paladinové jsou připraveni během deseti minut. "Prostě budete sledovat stopy a najdete ty skřety dřív, než vyplení nějakou vesnici." Zní jednoduchý rozkaz z úst opata Filia. Klášter má k dispozici čtyři roty paladinů, Červenou, Zelenou, Žlutou a Modrou, dohromady osmdesát bojovníků. Opat vysílá šedesát. Nikdy to nebyl šetřílek... "Velení má sir Gray ze Zelené roty." Opat se otočí a odejde. "Tak honem chlapi, jedeme nakopat prdel zelenejm!" Vyběhnete ven před bránu. Přes brnění máte přehozené kožešiny, ale i tak je dost velký chlad. Přestože je velmi brzo ráno, je už relativně světlo, ale je mlha. Taková ta mokrá a všudypřítomná. Za chvíli máte orosené mohutné pancíře. Před klášterem vyvádějí kněží ze stájí vaše bojové koně. Rychle nasednete a vyrazíte. Držíte se celkem snadno viditelných stop a snažíte se jet co nejrychleji. Nemluvíte, jen občas se na rozcestí zastavíte, prozkoumáte stopy a hned zase jedete dál. Pomalu se vytratí mlha, úplně se rozední a dost se oteplí. Přestane se vám srážet mlha u úst a naopak se začnete potit. Ale skřety byste měli brzo dostihnout. Nemají zas tak velký náskok a navíc běží pěšky. Nakonec dojedete na vrchol kopce a když shlédnete dolů, vidíte hořící domky jedné vesnice. Sir Gray stiskne zuby a odhodlaně přikáže: "Zelená, Modrá, jedeme. Červená, podívejte se, jestli to někdo přežil. zajistěte jim pomoc. Jestli ne, jeďte za námi, možná vás budeme potřebovat." Velitel vaší Červené roty, sir Magnus, rázně kývne a máchne rukou směrem vpřed. Poté, co sjedete z kopce vjedeš ty zbytek Červené roty do hořící vesnice. |
| |
| Askareus I rytíři za tebou si zřejmě brzy uvědomí, že taková obrana nemá cenu. Měli by velké ztráty, ale dostali by vás postupně všechny. S bojovým řevem se rytíři za tebou vrhnou do zuřivého útoku. A nyní jsou v obraně skřeti. Valící se hora železa tlačí skřety před sebou a sekají všechno, co vidí. I tak je ale skřetů dost. Tvé brnění odrazí několik nejhorších ran. Nic tě nebolí, jak tě adrenalin vyburcoval, ale je ti jasné, že tě to bude později hodně bolet. Pak najednou přesekneš hrudník skřeta a vše utichne. Slyšíš za sebou jen rychlé oddechování spolubojovníků. Tábořiště je poseto jak zelenými mrtvolami, tak mrtvolami v brněních. Když se otočíš ke zbylým rytířům, sejmou si přilby a ty vidíš, že žádný sir nepřežil. Přežili jen mladí novici. Bojovali, to ano, ale rytíři je drželi co nejvíce vzadu. Přestože nemáš titul, jsi z nich služebně nejstarší. Jsi velitel. |
| |
| Elizabeth Po tvých úvodních slovech mistrovi ztuhne úsměv na rtech, a jakmile svou řeč ukončíš, zmizí docela. "Hlavně se uklidni..." Řekne rychle mistr. "Toto vůbec není dobré... Okamžitě tam posílám bojové mágy. Porozhlédnou se tam, zajistí stopy a vyrazí po stopě těch... Zůstaň kde jsi, za chvíli tam budou a odvedou tě do bezpečí akademie, kde můžeš zůstat, dokud je nenajdeme. Jestliže se jim podařilo přemoci Leontheru, členku Rady, nejsou to vůbec podceňováni hodní lidé. zatím si sbal nejnutnější věci a počkej na ně." |
| |
| Anett Dozvíš se dost zajímavých věcí. Zemřela ta milá stařenka ze sousední chajdy, narodilo se mnoho dalších dětí, pod koly vozu zemřel manžel Ilony atd. Když míříš do zadní části vesnice, místu, kde stojí hostinec, vidíš před hospodou ležet nějakého chlapa. Je oblečený ve hnědé tunice a kalhotách, hlavu má bokem v blátě. Když k němu dojdeš ze zvědavosti blíž, otočí hlavu. Je to Erik. opravdu si něco musel zařídit... |
| |
| Chodba Mistr povídá cosi o tom, že mně ta páťačka nenechá zabloudit. Pf... Mi nešlo o zabloudění... já tam jen nechci být sama... S tím, že si budu muset doplnit učení počítám. Jen netuším od koho. Jo, tak to bude sranda poté řekne, že se máme do večera vrátit Večer je takový nepřesný pojem. Přikývnu. Poté mne propustí. Ano, mistře a děkuji Poté se rozběhnu na pokoj. Moc se mi ještě nechce spát, takže netuším, co budu dělat... |
| |
| Erik Přispěchala jsem k muži, který ležel na zemi a když jsem zjistila že je to Erik a pak jak to z něj táhne musela jsem se odtáhnout. „No teda...“ Podivila jsem se a pak se na něj přísně zadívám. Vždyť chtěl odpoledne odejít. V tomhle stavu by mohl být schopný chodit leda tak až večer. „No počkej...“ zamručím otráveně. Navíc takhle všem na očím! A já si myslela, že mágové si svou pověst úzkostlivě chrání. Vstanu a dojdu ke studni, kde naberu vědro studené vody a vrátím se k němu. Vyliji mu na hlavu celý džber. „Vstávat!“ řeknu přísně, pak se k němu skloním a začnu ho pleskat přes tváře. Ne zrovna jemně. No kdy se mi ještě naskytne příležitost profackovat mága? Navíc když si to zaslouží? „Tak tohle jsi si musel vyřídit? Ožrat se do bezvědomí? Zatraceně, že se nestydíš.“ Začnu mu vyčítat. „Navíc opít se, když jsi věděl, že odpoledne odcházíme! Jsem sice mladší, ale už i já jsem víc zodpovědná... a ty máš být můj doprovod. Výborný. Pravděpodobnost, že po cestě za Mistrem zemřeme je dos vysoká.“ Spílám ho jak malého. |
| |
| Po boji Meč prosekne brnění a... ticho. Ticho, které zprvu překvapí nováčky. Ticho, které přijde vždy po boji. Rozhlédnu se kolem sebe a spatřím planinku posetou mrtvolami. Unaveně sejmu helmu a schovám meč do pouzdra. Prohlédnu si přeživší. Samí novici. Žádný rytíř. Dojde mi, co to znamená. Taky mi dojde, co to obnáší. Všichni na mě hledí s jakýmsi očekávajícím výrazem. Čekají, že něco řeknu. Ne, neřeknu. Nebo aspoň ne teď. Nejdříve se vrátím ke svému příteli. Najdu ho ležet pod pár skřety v krvi. Jeho i skřetí. Už od pohledu mi je jasné, že je mrtev, stejně tak zbytek. "Odpočiňte si, pak prohledejte mrtvé a vemte vše, co se bude hodit. Pak se vydáme na cestu, není to tu bezpečné" promluvím nakonec a sám udělám, co jsem řekl. Možná, že není nejchytřejší vydat se na cestu teď v noci, ale momentálně mne nenapadá nic jiného. Když je hotovo a mládenci jsou připraveni na odchod, zarazím se. "Měli bychom je pohřbít. Zaslouží si to" pronesu sotva slyšitelně. Otočím se k novicům a zopakuji jim to. Je mi jedno, jestli budou souhlasit, nebo ne, ale toto je třeba vykonat. Není správné nechat je tu jen tak ležet. Sám se vydám vykopat hrob Otmanovi. Když je pohřben, jdu pomoci ostatním, abychom to měli rychle za sebou. Nakonec do každého hrobu zarazím jejich meče a na záštitu pověsím jejich helmice. "Vyrazíme. Buďte obezřetní a mějte oči na stopkách. Hlavně buďte tiše" řeknu, když si odpočinou. Sám se zvednu ze země a s mečem v ruce se vydám na cestu do pevnosti. Teď už jen doufám, že cesta bude klidná a ne tak dlouhá. Určitě však bude namáhavá. |
| |
| Anett Erik zvedne ruce v chabé obraně. "No jó... Uklidni se..." Zabručí a chytne ti ruce. "Některé noci prostě jinak neusnu. Jsem antitalent na uspávací kouzla a lektvar jsem dopil včera... Neznám jiného bojového mága, kterého by pronásledovali mrtví..." Erik se pomalu zvedne do kleku, potřese hlavou a pak se zvedne úplně. Zavrávorá, chytne se za hlavu a zaúpí. "Nenávidím tyhle kocoviny." Skloní se pro vak na zemi a pak se vydá směrem zpátky k hospodě. "Jdu se dát dohromady, běž se najíst a nachystat. Máš pravdu, do hodiny, nebo radši dvou, vyrážíme." |
| |
| Erik Moje zloba se trochu zmírní. „Mohl jsi si aspoň lehnout do postele a ne na ulici.“ Zamručím a narovnám se. Podle toho co říkal mi vyznělo jako, že ho pronásledují vzpomínky, jestli z toho nemůže spát tak to musí být tedy pěkně ošklivé vzpomínky. Hm... tak mladý a aby už měl něco takového za sebou? „Pořádně se napij vody nebo ještě lépe mléka. To ti trochu pomůže.“ Doporučila jsem mu. Stále živě jsem si pamatovala dobu kdy kluci z akademie propašovali soudek s vínem. Bylo mi pak tak strašně zle, že jsem se musela na vyučování vymluvit na periodu. Od té doby jsem už nikdy nepila přes míru. Ale aspoň jsem přišla na to co pomáhá na tyhle problémy. „Opláchni se studenou vodou a dej si hovězí vývar.“ Doporučím mu ještě. Když odkráčí, zavrtím hlavou. „To mám tedy doprovod.“ Povzdychnu si a vyrazím k domovu, kde se zabalím. Tentokrát si přibalím i jídlo a vodu, cesta to bude asi dlouhá. A pak jdu matce pomoci s přípravou oběda. |
| |
 | Klášter Spal jsem, když najednou cítím nepříjemný pocit. Rychle se probudím a zkutálím se vedle postele. Kdybych neposlechnul instinkt, probudil bych se pěkně do mokra. Někteří však měli to štěstí, se tak probudit. Náš velitel, sir Magnus, měl ve zvyku probouzet nás sprchou studené vody. Ovšem to se stávalo jen tehdy, když se jednalo skutečně o něco důležitého. Když jsme byli všichni v bdělém stavu, bylo nám nakázáno odchod do Velkého sálu, a že další věci se dozvíme tam. Ve Velkém sálu jsem si sedl ke stolu, který byl určen nám - Červené rotě a rozhlížel se po okolí. O co tu sakra jde? Proč tu jsou všechny roty a všichni jsou tak zachmuření? O pár minut se mi doneslo vysvětlení. Skřeti? Tady na hranicích Říše? To nemůže být možné! říkal jsem si. Další rozkazy, které jsem dostaly přímo od opata Filia, byly jasné a srozumitelné. Na nic dalšího se nečekalo. Avšak ještě předím, jsem si zkontroloval vybavení, meč, štít. Rozhodoval jsem se, zda si vzít i prsten. Štěstí navíc se vždycky hodí. Při té myšlence se mi mihnul úsměv na tváři. Na cestě Vyběhl jsem ven přes bránu. I když jsme přes sebe měli kožešiny, pocítil jsem ruku chladu, která se mě dotkla. U svého koně jsem zkontroloval popruhy, zda nejsou příliž uvolněné nebo utažené. Když vše vypadá k mé spokojeností, vyšvihnu se na koně a zařadím se do formace. Náš cíl stopujeme rychle. Nevíme, zda je doženeme, ale podle stop a jejich čerstvosti, že nijak skřeti nespěchají. Za to dnešní probuzení nám zaplatí. Rozbijeme pár skřetích hlav a hned se budeme cíti líp. Pak zpátky do kláštera a dohnat spánek, o který nás ti malí zelení parchanti ošidili. Hořící vesnice V dálce najednou vidíme kouř. Vyjedeme proto na vrchol nedalekoho kopce, abychom měli dobrý rozhled. To co jsem spatřil, nezapomenu do konce života. Pohled hořící vesnice, pach spáleného masa, pocit strachu a smrti. To se přece jen tak, zapomenout nedá. "Zelená, Modrá, jedeme. Červená, podívejte se, jestli to někdo přežil. zajistěte jim pomoc. Jestli ne, jeďte za námi, možná vás budeme potřebovat." přikázal Sir Gray, který tuto výpravu vedl. Tyhle slova nás vrátily zpět do přítomnosti. Teď už se mi do kláštera vůbec nechtělo. Chcípnete. Přísahám jako je Grundur a Nuster nademnou, za tohle zaplatíte. Sir Magnus dal příkaz vpřed do hořící vesnice. Při vjezdu do hořící vesnice jsme tasili meče a vytvořili semknutou formaci se štíty, která by nám měla dát výhodu před náhlým útokem. Snažím se dívat kolem a hledat případné známky nepřátel nebo ty, kteří tuhle spoušť přežili. |
| |
| Askareus Pohřbívání se nakonec pěkně protáhne. Byl to ušlechtilý čin, ale znamenal velkou ztrátu času a hlavně sil. Na jednoho mladíka připadlo tak pět rytířů. Po namáhavém kopání si chvíli odpočinete, ale vážně byste neměli na místě setrvávat moc dlouho, takže po chvilce vyrazíte. Koně se rozutekli, takže vám nezůstává nic jiného, než jít pěšky. Hladem neumřete, u mrtvých rytířů se našla spousta jídla, ale do nejbližší civilizace jsou to tak dva dny pochodu. Přestávky i směr máš na starosti právě ty. |
| |
| Anett Poté co pomůžeš s přípravou jídla, prostřeš stůl a poobědváš, čekáš, kdy se Erik objeví. Dává si dost na čas, takže si ještě s rodinou stihneš zahrát několik karetních her. Všimneš si u toho, že nyní vidíš i věci, které ti dříve unikali. Jak se Jarred tváří, když má eso v rukávu a jak mu naopak zneklidní oči, když blufuje. Není divu, že čtyři z pěti her vyhraješ. Tu zbylou vyhrála matka, protože jste hráli hru, na kterou se zrovna ona specializuje. Po dohrání páté hry se ozve zaklepání na dveře a do místnosti vstoupí Erik. Nevidíš v něm žádnou spojitost s tím mužem, co před několika hodinami ležel v bahně. Je umytý, vlasy mu netrčí do všech stran, ale má je učesané, nemá na sobě to špinavé hnědé oblečení, ale zářivě bílý háv. "Měli bychom jít." Podívá se na tvou rodinu. "Já... Počkám před vesnicí..." A zase odejde. |
| |
| Na pochod Když byli všichni odpočatí, zvedl jsem se na nohy a pokynul ostatním. Někteří se na mě koukali doslova prosebně. Já se jen rozhlédl, zorientoval se a po chvilce se vydal směrem k pevnosti. Nakonec cesta vyšla na dva dny strastiplného putování. Šli jsme převážně přes den, dokud nezapadlo slunce, nebo padla tma (mezi západem slunce a tmou je ještě trochu světla). Přestávky jsme si za den udělali jen tři. Dvě na jídlo a jedna na pořádný odpočinek. Navečer jsme vyhledávali úkryty, neodvažovali se rozdělat oheň a rozmisťovali hlídky jak to jen šlo. Každý na ní byl dvě hodiny, pak se vystřídali. Takhle to šlo dva dny, než jsme konečně narazili na civilizaci. Všichni jsme byli unavení, špinaví a silně podráždění. Nikdo z mužů nemluvil, snažili se zahnat myšlenky a šetřit síly. Když jsme konečně došli k domům, vyhlásil jsem přestávku. Všichni to vzali vděčně a ještě vděčněji se sesunuli k zemi, aby se najedli a odpočali si. Já sám jsem se usadil, něco pojedl, popil a odpočal si. |
| |
| Erik U hraní karet jsem se vážně bavila, a obehrávat staršího bratra bylo nevýslovně uspokojující. A pak začala vyhrávat máma. Musea jsem se smát. Ženský vedou! A pak se objevil Erik, už v lepším stavu. Ale z naší rodinné sešlosti vypadal značně znepokojeně a řekl, že počká před vesnicí. Jak odejde povzdychnu si. „Tak je čas... pořád si myslím, že to není fér... roky jsem vás neviděla a pak mám v podstatě jen půl den na to být s vámi. A pak dalších pět let. Není to fér.“ Zamračím se zatím co si beru svou brašnu a seberu hůl, kterou jsem během oběda a her opřela o zeď. Podívám se na všechny tři. „Mami.“ Přijdu k ní a obejmu, dám ji pusu na tvář. „Budu psát. Slibuji. A třeba dostanu někdy během studia volno a přijdu sem za vámi.“ Přesunu se k tátovi, kterého také obejmu a stejně jako mámu políbím. Pak k Jarredovi, také ho pevně stisknu a dám mu pusu. „Budete mi všichni scházet. Moc a moc...“ dám mu ještě jednu pusu na tvář než ho pustím. „Dávejte na sebe pozor.“ Přejdu ke dveřím, podívám se na ně a pak rychle vyjdu ven z domu. Raději nebudu loučení prodlužovat, bylo by to jenom těžší odejít. Spěchala jsem za Erikem, se slzami na krajíčku. „Tak jsem tu.“ Usměji se na něj a otřu si oči. „Raději zmizme. Je těžké se loučit.“ Povzdychnu si. |
| |
| Shinxi Postupujete vesnicí v sevřené formaci, není velká pravděpodobnost, že by někdo žil. Sem tam na rohu je vidět nějaké mrtvé tělo, rozhodně se to tady jimi ale nehemží. Sir Magnus si ale brzy uvědomí, že takhle vesnici moc rychle neprohledáte, na to je příliš velká. Vydá proto dost nebezpečné rozhodnutí. "Sesednout. Rozdělíme se do skupin po čtyřech. Jedna skupinka pohlídá koně, zbylé čtyři se rozdělí. Sever, jih, východ, západ. Máme za úkol najít živé. Nepřijde mi, že by se tu skřeti zdržovali, ale i tak si pohněte. Nejpozději za půl hodiny u koní." Ty a tři další kámoši jdete ulicí napravo. Nezbývá vám než kontrolovat jeden dům po druhém. Je příšerné horko, dusíte se kouřem, pot z vás teče proudem a domy vám skoro padají na hlavu. Dorazíte na okraj vesnice, ale nikoho živého jste nenašli. Vrátíte se tedy ke koním, u kterých už se shromáždily dvě skupinky. třetí skupinka se sirem Magnusem dorazí vzápětí. "Nic?" Zeptá se Magnus celkem zbytečně. "Nasedáme a jedeme, snad ještě doženeme Modrou a Zelenou." vyjedete tedy z vesnice a tryskem se rozjedete se zbylými dvěma rotami. |
| |
| Saki Vejdeš do svého pokoje. Postel, skříň, noční stolek, psací stůl, židle. Červený koberec a dveře do "koupelny." Nemůžeš se rozhodnout co budeš celý volný večer dělat. Úkoly si dělat nemusíš a ani učení teď nehoří. Než se ale stihneš rozhodnout, zaklepe někdo na dveře. když otevřeš, vidíš jednu ze svých spolužaček. "Ahoj! Theldar a Emily pořádají dole večírek. nechceš přijít?" |
| |
| Anett Erik kývne a vykročí. Pomalu se vzdálíte od vesnice a vstoupíte na úzkou pěšinku mezi nekonečnými hektary polí.Po několika minutách cesty se Erik náhle zastaví a řekne. "Je to dost daleko, nemůžeme jít celou dobu takhle. Přemisťovat se s tebou nechci, nejsem si jistý, jestli bych to zvládl. Já nejsem až zas takové eso..." Sevře hůl oběma rukama, něco zamumlá a ťukne holí do země. Kolem špičky hole se začnou šířit modré kruhy, jako bys do vody hodila kámen. Kruhy obejdou vaše nohy a kolem chodidel se vám vytvoří modrý kruh. Erik se zazubí. "Tohle kouzlo miluju. Pojď." Udělá krok a najednou je několik desítek metrů před tebou. I ty teda uděláš krok. Je to zajímavý pocit. Když zvedáš a přesuneš nohu, jako bys klouzala dopředu, když nohu položíš, zastavíš se vedle Erika. "Brzy si na tohle zvykneš." A udělá další krok. Jdeš tedy za ním. Jdete normálním krokem, ale jeden krok je zhruba za třicet metrů. Kdyby šel někdo kolem vás, uvidí nějakou bílou šmouhu. Navíc můžeš docela pohodlně sledovat, co se děje kolem tebe. Ty jsi šmouha, ale okolí pro tebe šmouhou není. Připadá ti, jako bys dělala prostě jen hrozně dlouhé kroky. Po několika hodinách chůze se dostanete několik desítek mil od vesnice. Pak se Erik rozhodne na chvíli zastavit v lese, pod stinným úkrytem stromů, protože slunce nemilosrdně praží. Ťuknutím do země holí Erik kouzlo zruší a po prvním kroku málem upadneš. Další krok už je ale zase v pohodě. Sednete si do trávy a opřete se o strom. Erik vybalí z vaku chleba a nějaké opečené maso a nabídne ti. |
| |
| Na cestě Rychlo chůze byla vážně legrace. Už jsem o tomhle slyšela, ale ještě neviděla ani nezkoušela. No... taky jsem se učila jen léčení, plus svazovací zaklínadlo, pro případnou obranu. Už jsem se těšila, až budu umět podobná zaklínadla. Když budeme takhle dál pokračoval bude cesta za Mistrem o hodně kratší. Nakonec jsme se zastavili, abychom se najedli. Zrušení zaklínadla mě na chvíli vyvedlo z rovnováhy, ale podařilo se mi neupadnout. Šla jsem si sednou vedle něj, protáhnu se a s díky přijmu jeho nabízené jídlo. Sama vytáhnu vodu a ovesné placky, které jsem si zabalila, pak také dvě jablka a rozdělila se s Erikem. Začnu jíst a při tom se rozhlížím kolem. Nakonec jiné místo než mou vesnici a Akademii neznám. „Hm...“ polknu. „Jaké to je?“ zeptám se ho. „Jaké to je být už oficiálně mág a moci se svobodně pohybovat po světě?“ zajímám se. „Na to se těším já až dostuduji. Až budu moci cestovat po celém světě. Poznávat nové kultury a nové lidi, místa. Jen z té představy se mi vždycky vzrušením rozbuší srdce.“ Položím si ruku na prsa v místě srdce. „Až skončím studia... půjdu první domů. A strávím chvíli doma. Ale pak vyrazím... a půjdu se podívat jako první na moře. A pak možná za moře.“ Trochu se zasním a zase ukousnu kousek masa a pak chleba. |
| |
| Hořící vesnice Z dálky vypadala vesnice daleko menší, když jsme do ní vjížděli. Změnili jsme názor. Plán byl prozkoumat vesnici ve formaci, ale to by nám v tomhle případě zabralo mnohem víc času, než bychom si mohli dovolit. Ve středu vesnice, jsme sesedli z koní a byli rozděleni sirem Magnusem do pěti skupinek po čtyřech. Jedna skupina hlídala koně, zbylé se vydaly prohledat vesnici. Já a tři další jsem se vydali ulicí napravo, prozkoumat východní stranu vesnice. Najít a zachránit zbylé vesničany, zajmout či zabít útočníky a pak se vrátit k siru Magnusovi. Opakoval jsem si úkol v duchu, který nám byl dán. Bylo jasné, že tuhle zpoušť nikdo nepřežil, ale byla to naše povinnost a naděje, že najdeme někoho živého, umírála jako poslední. Na kopci jsem ale jasně cítil, že tu nezbývá nic jiného kromě smrti a při průzkumu vesnice tomu jinak nebylo. Bože, tolik mrtvých. Muži, ženy i děti byli prošpikovány šípy, jiní byli snad mučeni, protože jim chyběly končetiny či jiné části těla. Jako kdyby si s nima někdo hrál. Vše ostatní už pohlcovaly plameny, které všechno proměňovaly v popel. Bylo nám strašné horko a potili se, proto jsme ještě před průzkumem vesnice u koní nechali naše kožešinové pláště, které jsme tady nepotřebovali, aby nás chránili před chladem a navíc by mohli nedopatřením chytnout v hořícím domě. Rozdělili jsme se do dvojic a každý dvojice šla po jedné straně ulice, abychom rychleji prohledali co možná největší úsek. Při vstupů do domů jsme dávali pozor na propálená, prohnilá či jinak poškozená prkna na podlaze nebo na prohořelé trámy, které by na nás mohly spadnout To by nám ještě tak chybělo, abychom se tu někam propadli nebo na nás něco spadlo. Tohle tempo nám vydrželo, dokud jsme nedorazili na konec vesnice. Času na zpětné setkání se sirem Magnusem bylo málo, proto jsme se vydali zpět. U koně jsem si ze sedlové brašny vytáhl mněch s vodou a párkrát jsem si lokl, abych ukoujil touhu po žížni a zchladil hrdlo. Házel jsem na sebe právě kožešinový plášť, když se v zápětí vrátil sir Magnus. Vyzval nás zda se někdo našel. Svěsili jsme hlavy a zakroutily jimi, že ne. "Nasedáme a jedeme, snad ještě doženeme Modrou a Zelenou." zavelel sir Magnus. Všichni nasedli na koně a cela Červená rota v čele se sirem Magnusem se vydala na cestu. |
| |
| Anett Erik pomalu žvýká a zamyšleně se dívá na to málo mraků, co na obloze jsou. "Je to super." Usměje se. "Ten pocit, jak tebou proudí magie. Když vyšleš blesk a vidíš, jak skřeti padají k zemi. Každý zabitý skřet pro mě znamená obrovské zadostiučinění." Podívá se na tebe. "Víš, já nikdy nechtěl poznávat cizí kultury. Nechtěl jsem ani sbírat vědomosti a vynalézat nové kouzla. Chtěl jsem jen pomáhat lidem a škodit skřetům." Zase se podívá na oblohu a znovu si kousne do jablka. "Ale to poznávání nových kultur musí být zajímavé. Guršská říše na jihu... Jejich architektura je prý nepřekonatelná. Dokáží postavit vysoké pevnosti, které stojí jen na minimální základně, aniž by použili kouzel. A ta jejich ebenově černá kůže... nebo elfové a jejich stromové příbytky. Trpaslíci a jejich doly..." Odhodí ohryzek jablka a zakousne se do masa. "Čeká tě ještě ale hodně práce. A taky... Zkouška." Nepatrně se zachvěje. |
| |
| Na cestě Podívám se na něj. „Já to samozřejmě cítím zrovna tak. Chci pomáhat lidem. Ale lidé potřebují pomoc všude na světě. Proč to tedy nespojit i s poznáváním světa?“ řeknu s úsměvem. A pustím se do jablka. „Hmm... zní to skvěle. Říkáš ebenově černá kůže? Páni... už abych měla těch pět let za sebou.“ Povzdychnu si. Ale zmíní se o Zkoušce. „Ano... já vím. Pořád musím myslet na to, že musím připravit dopisy pro rodinu, kdybych zkoušku nezvládla.“ Zamračím se. „Ale věřím, že to dokážu. S ničím jiným než s úspěchem se nehodlám smířit.“ Řeknu sebejistě. Zadívám se na něj. „Byla tvoje Zkouška hodně těžká?“ zeptám se. Jistě... věřila jsem, že Zkoušku zvládnu, ale měla jsem strach. Jen hlupák by se nebál. „Když jsi cestoval s Jarredem. Mluvil o mě někdy?“ zajímala jsem se. Možná by bylo lepší, kdybychom se na takové chmurné téma dál nebavili. |
| |
| Askareus Bohužel, ve vaší mapě jsou zakresleny jen strategická města a body, nikoliv vesnice, takže nejbližší civilizace, na kterou narazíte, je až město Praag, jedno z měst, kde sídlí Rytířstvo. Po odpočinku projdete branami města a rytíři vás okamžitě zaregistrují. Odvedou vás do pevnosti, kde podáte hlášení siru Pelnerovi, veliteli pevnosti. Vylíčíš mu, co se stalo s lordem i se zbytkem vaší jednotky a přeživší členové tvé skupinky tvé vyprávění ještě obohatí o nějaké vlastní postřehy. pak se smíte jít umýt do společných lázní. Brnění vám odnesou vyspravit a dají vám červené kalhoty a tuniky. Poté co se umyješ a dojdeš do kasáren, k tobě přijde sir Pelner. "Přeživší muži ze tvé jednotky vypověděli, že přežili hlavně díky tobě." Pousměje se. "Dnes se pořádně najez a vyspi, protože zítřejší den strávíš půstem a modlitbami v Nusterově svatyni. Shodou okolností se v tomto městě momentálně nachází velmistr Ciliani, kterého tvá statečnost zaujala. Do své pevnosti se vrátíš jako sir." S tím Pelner odejde. |
| |
| Anett "Pevně věřit, že to dokážeš je to nejlepší, co můžeš udělat. Samozřejmě krom toho, že budeš poslouchat Alexe a pilně se učit." Polkne a zatváří se velmi smutně. "Ano..." Povzdechne si. "Moje zkouška byla neskutečně těžká. Když jsem šel do Věže vysoké magie, opakoval jsem si formule těch nejničivějších kouzel, co jsem znal. Byl jsem připraven snad na cokoliv. Čekal jsem, že se na mě vyvalí hordy skřetů, nechají mě svést souboj s mocným temných čarodějem, nebo že budu muset sám dobýt hrad. Ale nakonec jsem nebyl připraven vůbec. Postavili proti mně mou rodinu, která umřela po nájezdu orků, když mi bylo osm." Hlas mu na chvíli selže. "Jen si to představ... Chtěli mě zabít mí rodiče, bratr i tříletá sestra. Já... musel jsem je zabít..." Tiše vzlykne. "Já vím, že to byla jenom iluze, ale neumíš si představit, jak opravdové to bylo!" Přestane vzlykat a utře si slzy. "A teď se na mě podívej. Jedna iluze ze mě udělá vzlykající trosku, co nemůže v noci usnout." Prohlásí hořce. po tvé otázce se ale pousměje. "Mi se teda moc nebavili, ale ano, zmiňoval se o tobě. Je na tebe opravdu hrdý, ale nevím, jestli jsi ráda, že celá naše jednotka ví o Sidovi, Lohaně..." |
| |
| Na cestě Ohromeně se na něj zadívám, když se rozpláče. Muže jsem ještě plakat neviděla, kromě dětí samozřejmě, ale to jsou děti. Přisunu se k němu a stisknu mu chlácholivě rameno. „To je tedy pěkně krutá zkouška.“ Řeknu chápavě. Ale také jsem chápala proč taková byla. „Ale na jednu stranu byla i užitečná. Co kdyby někdy na sebe tvůj nepřítel vzal podobu toho koho máš rád? Pak aspoň víš, že by jsi takovou situaci zvládl.“ Snažím se na tom najít něco pozitivního. „Ale je mi to líto. Muselo to být hrozné.“ Ta tříletá sestřička... to bylo podle mě trochu přehnané. Když se zmíní o tom, že Jarred vyprávěl celé družině ne jen o mě, ale i o Sidovi a Lohaně vykulím znovu oči. „Cože? To snad četl mé dopisy nahlas?“ zeptám se ohromeně. „No ne že by mi to tak moc vadilo. Lohana je kamarádka a Sid... s ním nic doopravdy nebylo. Takže to tak hrozný nebylo.“ Zamračím se. „Vsadím se, že jste se pěkně bavili na můj účet.“ Protočím oči. „Ale jsem ráda, že je na mě hrdý.“ Poznamenám. „Ještě, že neví o té Zkoušce. Jinak by mě jistě nikam nepustil.“ Promnu si zátylek. Pak si povzdychnu. „Neměli bychom zase vyrazit?“ zeptám se. |
| |
| Anett "Ano, vyrazíme. Když půjdeme normálně krokem, tak s tím pádícím kouzlem bychom měli být na místě pozítří odpoledne." Schová své jídlo do vaku, pak si ho dá na záda, zvedne se a setřepe ze sebe hlínu a jehličí. Počká, až budeš připravená a znova ťukne holí do země. Opět se rozšíří ty kruhy a zase se kolem vašich chodidel udělá modrý kruh. Teď už víš, co máš čekat a pohybuješ se tak, jako bys takhle chodila odjakživa. A zase letíte vedle sebe směrem vpřed. Vtom tě ale Erik popadne za ruku a zastaví tě a ty spadneš na zem několik metrů od něho. "Promiň." Přispěchá k tobě, nyní už bez aktivovaného kouzla a pomůže ti na nohy. Ani na tobě už to kouzlo není. "Promiň, ale musel jsem tě zastavit. podívej se támhle." Ukáže ti směrem k nějaké malé vesnici. Nevidíš na ní nic zvláštního. "A pak támhle." Ukáže ti směrem nalevo od vesnice, kde je houf nějakých lidí. Ne, to nejsou lidi. Skřeti. Úsměv na Erikově tváři ti řekne, co má v úmyslu. Věděla bys to, i kdyby vzápětí neřekl: "Schovej se za mě. Jdu pobít pár skřetů." |
| |
| Na cestě Náhlé zastavení mě porazí na zem, cítím jak jsem si odřela dlaň a mám štěstí, že jsem neupadla na hůl. Kdybych si ji zlomila, byla bych v háji. Erik mi pomůže na nohy, začnu se oprašovat, ale několik skvrn z bílého hávu vyklepat už nešlo. Do háje... nevýhoda bílé barvy, hned se zamaže. Pak vzhlédnu jak ukáže na vesnici, zmateně pozvednu obočí, ale při pohledu na skřety mi to dojde. „A sakra...“ zamumlám. Erik chce jít samozřejmě na ně. „To chceš jít jen tak sám?“ zeptám se poděšeně. „A já se mám schovávat? Nemůžu nějak pomoci?“ zeptám se znepokojeně. „Možná bych měla jít do vesnice a všechny varovat?“ navrhnu a znovu se zadívám na skřety. Je jasné, že je musíme zastavit. Kdyby ne... časem by mohli dojít až k mé vesnici. |
| |
| Shinxi Zhruba po půlhodině trysku se dostanete k Zelené a Modré. Tyto dvě roty jedou pouze cvalem, protože v trysku se stopy nedají moc sledovat ani za světla. Jakmile je dohoníte, zařadíte se dozadu a sir Magnus jede za Grayem, aby ho informoval o smutném výsledku. Uběhne dalších pár minut a dojedete na okraj lesa. Země se teď svažuje dolů do údolí. "Stát!" Ozve se Grayův rozkaz. Muži zastaví své koně a zadívají se dolů do údolí. Asi dvě stě metrů před vámi pochodují ve volné formaci skřeti. Směrem k jedné vesnici. O jejich úmyslu není nejmenších pochyb. "Pánové, připravit!" Zařve Gray a následuje zvuk mečů tažených z pochvy. "Útok!!!" Anett Erik jde kupředu směrem ke skřetům, hůl drží ledabyle v pravé ruce a levou si kasá rukávy. "Samozřejmě, nenechám je zaútočit na tu vesnici. A ne... Nemyslím si, že bys mi mohla v boji pomoci. Navíc nechci riskovat, že tě zabijí. " Aniž by zpomalil, přebere si v hlavě tvou další otázku. "Ano, to bude nejlepší, běž uvědomit ty lidi." Pak se najednou zastaví. "Jak to tak vypadá, nebudu sám." Ukáže rukou směrem k jednomu menšímu kopečku blízko u skřetů. Z toho kopce zrovna sjíždí na zteč nějaká armáda. Jeden z těžkooděnců mává nad hlavou standartou církve. "Běž do té vesnice, hned jsem tam." |
| |
| Město, pevnost a konečně klid Dojdeme až do města, všichni vyčerpáni až k smrti. K našemu štěstí je v tomto městě náš řád, takže si nás všimnou rytíři a odvedou nás do pevnosti. Po převyprávění našeho příběhu se muži rozejdou každý za svým. Když jsem konečně oblečen v čistém, odeberu se do kasáren, kde mne navštíví sám sir Pelner. "A... samozřejmě, pane" skloním hlavu, když mi řekne, co se bude dít. Opravdu mne to překvapí a naplní to mou hlavu myšlenkami. Myšlenkami, že kdyby se to nestalo, žil by Otman i ostatní. Někdo by byl šťastný, já však ne. Sic jsem jeho smrt pomstil více než bylo nutné, ale i tak se necítím zrovna nejlépe. O pár hodin později se uchýlím do svatyně, přesně jak sir Pelner řekl. Odprostím svou mysl od vnějších pohnutek a prohroužím se do modliteb. Do modliteb za padlé muže i za přeživší. |
| |
| Skřeti u vesnice Pousměji se. „No jistě. Kdyby se mi něco stalo a dozvěděl se to brácha nedopadlo by to s tebou dobře.“ Trochu zavtipkuji, ale pak se znovu zadívám na skřety a pak na muže ve zbroji jak se na ně vrhají. Aspoň, že tedy na ně nebude sám. „Dobře. Dávej na sebe pozor.“ Řeknu mu a pak se rozeběhnu k vesnici. Když do ní vejdu rozhlédnu se a dojdu k jednomu muži, ukáži rukou na to co se jim děje nedaleko vesnice. Pak jsem mu velice doporučila aby odvedli ženy, děti a staré do bezpečí a aby se muži ozbrojili, pokud jsou tedy v případě útoku na vesnici ji chránit. Nechala jsem vyburcování vesnice na něm, zatím co já jsem se postavila na kraj vesnice, odkud jsem mohla pozorovat boj a popřípadě zneškodnit skřeta, který by snad proklouzl až sem. Musím tedy jen doufat, že jich moc nebude. Ale tak snad ne. Však to jsou jistě schopní muži. |
| |
| Skřeti nadohled Jeli jsme tryskem, abychom co nejdříve dohnali Modrou a Zelenou rotu a když tak je mohli podpořit v útoku na nepřátele. Čas jsem nevnímal a myšlenkama jsem se toulal někde jinde. Najednou před námi byla Modrá a Zelená rota. Přešli jsme z trysku do cvalu a zařadili se na konci průvodu, kromě sira Magnuse, který jel podat zprávu siru Grayovi. Sotva byl mimo dosah, začalo hořečné povídání. Přece jen od rána nikdo nepronesl ani slovo. "Tak co chlapi, myslíte, že dneska rozbijeme pár skřetích hlav?" pronesl novic z Modré roty. "Podle stop je vysoce pravděpodobné, že jich pár rozbijeme." odpověděl jsem a na tváři se mi mihnul úsměv. Od všech ostatních jsem uslyšel souhlasné zabručení. "Je to jen otázka času, kdy je doženeme. Což může být každou chvilkou" pokračoval jsem. Všichni okolo se pousmáli. Evidentně jim těch pár slov zlepšilo náladu. Po pár dalších minutách dojedeme na kraj lesa, kde začíná cesta do údolí. Najednou slyšíme "stát." Dojedeme na kraj údolí, kde se zastavíme a díváme se dolů do údolí. "Tak tady je máme. Vypadá to, že si nakonec užijeme kapku srandy" řekla ta samá osoba, co se na začátku ptala na skřetí hlavy. Skřeti byli ve volné formaci a směřovali k nedaleké vesnici. Tam se moji milí nedostanete. Podle zbroje skřetů by pro těžce oděné paladiny, kteří byli na svých válečných koní, by neměli představovat žádný problém. Jedno projetí středem skřetí formace a budou zadupáni do země. "Pánové, připravit!" Zařve sir Gray a následuje zvuk mečů tažených z pochvy. "Útok!!!" Celá masa naší bojové síly se rozjela směrem ke skřetům. |
| |
| Anett Muž jenom vytřeští oči, ale začne přikyvovat a rozhlašovat poplach. Paladini zatím zajeli do skřetů jako nůž do másla. Erik se k nim rychle blíží, na okraji armády se zastaví a vyšlehne od něj několik vodorovných blesků směrem do armády skřetů. Vedle tebe se teď shromáždí asi dvacet mužů se štíty z nahrubo stlučených prken a s rezavými kopími. Nervózně se dívají směrem k bitvě. Ta nevypadá nijak napínavě. Už teď je polovina skřetů pobita a zbytek se rozprchne všemi směry. Erik blesky pobije několik prchajících a paladinové se za skřety rozjedou a sekají je do zad. Bitva skončila, teď už jen krátké pronásledování... Shinxi Vjedete do řad skřetů a sekáte nalevo, napravo. Roztáhli jste se do linie a projíždíte vpřed. Máchání mečem je jen takové symbolické gesto, skřeti umírají nejvíce pod kopyty koní, ty je doslova zadupávají do země. Zezadu vyšlehnou nějaké blesky a po letmém pohledu vidíš, že se do bitvy zapojil nějaký Bílý mág. Skřeti se během chvilky rozprchnou na všechny strany. Mág rychle několik skolí a tví kolegové se rozjedou za ostatními. |
| |
| "Boj" se skřety Souboj byl rychlý, snad až moc. Skřeti neměli nejmenší šanci. Navíc se objevil na bojišti ještě Bílý mág, který usmažil skřety blesky. Rozhlídnu se po bojišti. Skřeti se rozutekli do všech stran. Ale to jim nijak nepomůže, skřeti jsou rychlí, když jim jde o život, ale koně jsou rychlejší, takže není problém je dohnat a dodělat je. Co jen teď mám dělat? Mám se vydat za zbytky skřetů? Ne, to je nesmysl, než dojedu k nějaké skupince, tak je dávno zadupou do země a hledat sira Magnuse nebo sira Graye nemá smysl, když jsme všichni od jednoho k druhému k nerozeznání. Jediný kdo tu je snadno rozpoznatelný je Bílý mág. "No nic, dneska už asi nic nebude" a poplácám koně po krku. Kůň zastříhá ušima a odfrkne. Až nás budou svolávat, jistě zatroubí na roh, který mají pobočníci sira Magnuse nebo sira Graye, či dají jiný signál říkám si. Pobídnu koně do klusu směrem k mágovi, když k němu dojedu, sesednu z koně a uctivě ho pozdravím. "Buď zdráv Bílý mágu. Jmé jméno je Shinxi Ziori. Jménem Matky církve a boha Grundera prosím příjmi naše díky za tvoji pomoc s odvrácením skřetí hrozby. Smím znát tvé jméno, ať se při návratu do kláštera můžu za tebe pomodlit?" |
| |
| Rychlý boj Když člověka pohání strach umí být pěkně rychlí. Za chvíli u mě stojí několik ozbrojených mužů, ochotný riskovat život pro své domovy. Ale naštěstí se boj nedostal až k nám, díky mužům na koni a Erikovi jsou skřeti rychle pobiti a zbytek se rozprchl. Muži je pronásledovali, což bylo jen dobře. Ještě by se někde v blízkosti skryly a mohli by napadnout třeba děti co půjdou na lesní plody. Hnusná banda potvor. „Máme štěstí, že se tu objevili ti Paladinové. Ani jeden se nedostal až sem.“ Řeknu pochvalně a podívám se po mužích z vesnice. „Myslím, že už je to v pořádku. Běžte uklidnit své rodiny. Dobrá práce. Ještě jsem neviděla aby někdo byl tak rychle připravený jako vy.“ Pochválila jsem muže. Měla jsem pocit, že si zaslouží aspoň pochvalu za to, že jsem je v podstatě zbytečně vyděsila. „Půjdu se podívat jestli někdo není zraněný.“ Řeknu a vydám se za Erikem. Nakonec jsem léčitelka, třeba někdo bude potřebovat vyléčit. Nemusela jsem ho hledat dlouho, nakonec jeho bílé roucho se nechalo přehlédnout. Bavil se s nějakým Paladinem. Vydám se k nim, pohledem sjedu, ale žádné zranění nevidím. Pak se otočím na Paladina. „Zdravím. Pěkně jste s těmi skřety zatočili. Nemáte zraněné?“ zeptám se. „Jmenuji se Anetta. Těší mě.“ Dodám ještě rychle abych nebyla neslušná. |
| |
| Anett & Shinxi - setkání "Zvládli byste je i beze mne." Pokrčí Erik rameny v reakci na Shinxiho díky. "Mé jméno je Erik Vivaldi. Jsem rád, že jste přijeli včas, nevím, jestli bych je sám dokázal zneškodnit všechny." No a pak doběhne Anett. |
| |
| Setkání "Těší mě mistře Eriku. Skromnost je jedna ze ctností, která je o řádu Bílých mágů dobře známá. Navíc pomoc, za kterou neočekáváš odměnu je dvakrát tak ušlechtilá" a na znamení uznání se mu lehce pokloním. "Budeš-li teď nebo v budoucnosti potřebovat pomoc, tak pamatuj, že pokud to bude v našich a církevních silách, dostane se ti stejné pomoci, jak pravý kodex." Rozhovor s Erikem končí v momentě, kdy k nám doběhlo mladé děvče. Odhadoval jsem ji tak na 15-16 let, dle její postavy. Byla oblečená v rouchu Bílých čarodějů. Asi učednice, která je na své cestě za poznáním říkal jsem si. Když děvče přišlo k nám, podívala se na mistra Erika a pak na mě. Pak se mi představila. Jmenovala se Anett. "Těší mě slečno Anett, jmenuji se Shinxi Ziori a rád vás poznávám" při těch slovech se ji poklonim. Pak poodstoupím a oba si pozorněji prohlížím. Obzvláště slečnu Anett. |
| |
| Setkání Usměji se na Paladina. Shinxi? Zvláštní jméno. Byl to první Paladin, kterého jsem měla možnost potkat. „Také vás ráda poznávám.“ Oplatím mu zdvořilostní frázi. Musela jsem si prohlédnout jeho zbroj, nejraději bych se ji dotkla, ale nechtěla jsem být neslušná. Ale překvapilo mě jak je mladý, myslela jsem, že stát se Paladinem trvá víc let. Podobně jako u studiu magie. Možná, že je velmi nadaný. Znovu se na Shinxe zadívám. Nebo je to Ziori? Teď nevím. Ale čekala jsem, čekala jsem až mi odpoví, ale odpověď nikde. Nakonec tázavě pozvednu obočí. Nakonec si odkašlu. „No... a ti zranění? Nepotřebuje někdo vyléčit?“ připomenu mu na co jsem se ptala a pak pohlédnu na Erika. „Nespěcháme, že?“ zeptám se ho. |
| |
| Anett & Shinxi "Zas tak moc ne." odpoví Erik, ale v tom u vás zastaví nějaký další paladin a seskočí z koně. Když si sundá helmu, objeví se přísné ostře řezané rysy, orlí nos, mohutný šedý knír a dlouhé bílé vlasy. "Dobrý den, mágové." Oslovuje oba, ale mluví pouze na Erika. "Já jsem sir Gray, velitel téhle... akce. Mohu se zeptat, kde máte zrovna namířeno?" Erik si ho zkoumavě přeměří, ale nakonec odpoví: "Z jistých důvodů se potřebujeme dostat ke věži Alexe Scoreho..." Sir Gray chce ještě něco říct, ale v tom ho nějaký voják zavolá a on řekne. "Prosím, omluvte mě. Musím se jít věnovat bezodkladným organizačním záležitostem,a el jakmile budu hotov, potřebuji s vámi mluvit." |
| |
| Setkání "Ach promiňte, že jsem nezodpověděl vaši otázku ohledně zraněných slečno Anett" a mírně se zastydím. "Myslím si, že nikdo nebyl zraněn. Skřeti byly dost překvapeni, když jsme jim padli do zad. Spíš se jen soustředili na vesnici před námi, takže jejich odstranění bylo snadné. Jak jsem již říkal mistru Erikovi, skromnost a ochota vašeho řádu je dobře známá a jsme vám za ni vděční. Vesnice je už v bezpeční a to díky naší spoluprací" a usměju se na slečnu Anett. Ach, proč jen všechny mágině musí být tak krásné. Na cestách jsme už potkali pár mágiň a všechny byly krásné. Opět si prohlížím Anett, její barvu vlasů, očí, pleti. Mezitím co si prohlížím slečnu Anett, zeptá se mistra Erika zda spěchají. Jeho odpověď mě dost překvapila. Většina lidí zabývajících se magií nemá čas na nich jiného než je sama magie, nemají čas na rodinu, přátele či zábavu. Život v klášteře je oproti tomu snažší, říkal jsem si. Sotva co mistr Erik odpověděl, objevil se u nás Sir Gray, pozdravil oba mágy, ale hovor směřoval k mistru Erikovi, jako kdyby slečna Anett nebyla. Jeho chování se mi vůči mágům moc nelíbilo, ale nejsem v tom správném postavení. "Omluvte prosím Sira Graye, je známo, že není moc taktní a v poslední době je toho na něj moc" pronesu, když Sir Gray odcválá pryč. "Takže vy máte namířeno k věži Alexe Scoreho?" a v hlavě si snažím vybavit, kde jsem to už slyšel. |
| |
| Setkání Položím si ruku na srdce. „Tak to se mi ulevilo. Není nic lepšího než, když nemá mág co na práci.“ Usměji se. Byl to i takový menší vtípek. To, že Erika v podstatě nebylo potřeba jsem nezmiňovala. „To jistě.“ Řekla jsem jen i když s námahou, měla jsem chuť to říci, ale udržela jsem se. Objeví se další Paladin Gray, který se sice zdvořilí, ale mě tak nějak přehlíží. No jistě.... nejspíš proto, že jsem jim nijak nepomohla, jsem mladá a možná taky proto, že jsem ženská. Ani mě to nijak neurazila, nakonec to v podstatě byla pravda. A během chvíle je zase pryč. Pokrčím nad tím jen rameny. „To nevadí. Má jiné starosti. To je naprosto pochopitelné.“ Řeknu Ziorimu. Zajímá se o místo kam máme namířeno. „Ano. Je to tak. Mám se stát jeho studentkou. Tady Erik mě tam doprovází.“ Pokynu na Erika a pak zaváhám. Uvědomím si až o chvíli později, že možná to proč míříme k Scoremu neřekl schválně. Váhavě se na něj zadívám. „Nevadí, že jsem to řekla, že?“ chci se ujistit. Ale jsou to přece Paladinové, přece nemůže vadit, že jsem to prozradila. |
| |
| Askareus Po uvítací žranici si tedy jdeš lehnout. Vstáváš velmi brzy ráno, oblečeš se do obřadního roucha a jdeš do svatyně boha Nustera. Tam strávíš celý den v nepřetržitých modlitbách. Před půlnocí pro tebe přijdou Nusterovi kněží a odvedou tě do postranní komnaty, kde musíš počkat na zvonění zvonů, označujících půlnoc. Celý den v modlitbách jsi přečkal v pohodě, ale těch několik minut do půlnoci... Konečně se začnou ozývat zvony. Vyjdeš na chodbu, přejdeš ji a otevřeš velké zdobené dveře vedoucí do svatyně. Před tebou je ulička tvořená rytíři v plné zbroji, vedoucí k oltáři. Před ním stojí velmistr Rytířstva, oblečený v hedvábném rouchu, svírající svůj meč. Dojdeš k němu, odříkáš přísahu, kterou umíš už od dětství, pak tě velmistr klepne mečem do ramenou a je po všem. Pak ti předají tvůj meč (do té doby jsi používal ten, co ti zrovna přišel pod ruku) a malou tepanou růži, která ti bude později připevněna na hrudní pancíř. Před jménem teď máš sir, smíš jíst v Síni rytířů a bude ti o dost navýšen žold. A teď si už můžeš jít lehnout, protože zítra sebereš svých deset přeživších a s doprovodem rytířů z pevnosti Praag odjedeš do svého města. |
| |
| Shinxi & Anett "Nebylo mě absolutně potřeba." Řekne Erik to, co se Anett neodváží. "Přesně tam." Odpoví pak spíše jen na řečnickou otázku Shinxiho. Ten si vzpomene, že Scoreho jméno slýchává nejčastěji ve spojitosti s magickou Radou, nic konkrétního o něm ale neví. Pak akorát zavrtí hlavou, že nevadí, že Anett řekla za jakým účelem jedou k Alexovi. Nějaký paladin mu zaklepe na rameno a něco mu řekne. "Omluvte mě na chvíli." A odejde s paladinem. |
| |
| Sám s Anett Mistr Erik zdvořilostně odpověděl na moji otázku. Ani nevím proč jsem vůbec ptal, přece jen mi do toho nic není. Při zmínce o věži jsem si na nic podstatného nevzpoměl, jen na spojitost s magickou Radou. I tak mi to nechtělo z hlavy ven. Náhle se objevil jeden z paladinů a něco mu řekl. Nejspíš rozkazy od Sira Graye, aby za nim přišel. Mistr Erik se omluvil a odešel s paladinem. Já a slečna Anett jsme zůstali sami. Chvilku sleduju jak se od nás vzdalují. "Jakou jste jinak měli cestu, než jste narazili na skřety? Cestujete spolu už dlouho? " pak se zarazím a mírně zastydím. "Promiň te slečno Anett, od rána jsem neměl příležitost vést kloudný rozhovor, jestli jsou mé otázky nevhodné, promińte mi prosím." |
| |
| Se Shinxem Dívala jsem se jak Erik odchází, zajímalo by mě co budou řešit. Snad mi to pak prozradí. Shinx se mě začne vyptávat a pak hned omlouvat, že se vyptává. Znovu se na něj usměji. „To je v pořádku. Mě to nevadí, až vám nebudu chtít na něco odpovědět tak neodpovím. Klidně se ptát můžete.“ Uklidním ho. „Jinak cesta byla klidná a příjemná. A vyrazili jsme v podstatě dnes odpoledne. Před pár dny jsem dostudovala na Akademii léčitelů a teď mířím k Mistrovi, aby mě naučil všechno ostatní. Erik mě doprovází, převážně proto, že léčitelé jako jsem já co teprve vyšli s Akademie se neumí bránit. Kdybych cestovala samotná, bylo by to nebezpečné.“ Vysvětlím mu jak na tom jsme. Rozhlédnu se po ostatních. „A kam máte namířeno vy?“ zajímám se. „Je vás hodně. Úplná menší armáda.“ |
| |
| Ceremoniál Den i noc jsem strávil v modlitbách. Posledních pár minut bylo pomalu k nevydržení, ale zvládl jsem to a byl jsem odveden do svatyně, kde jsem prošel uličkou cti až k oltáři. Přednesl jsem přísahu a velmistr mne pasoval na rytíře. Dostanu svůj meč a insignii v podobě tepané růže. Všem uctivě kývnu, velmistrovi poděkuji a nakonec se vydám na lože do kasáren ke svým mužům. Druhý den vstanu brzy, abych se stihl najíst a připravit se na odchod. Když jsem již najezen, začnou vstávat muži. Já se již oblékám a připravuji na závěrečnou cestu. Vím, že se k nám má připojit ještě pár rytířů, ale moc nevěřím tomu, že cesta proběhne v klidu. V to mohu jen doufat. "Můžeme jít" řeknu rytířstvu, když jsou mí muži připravení k odchodu. |
| |
| Askareus Přes noc ti růži připevnili k hrudnímu plátu. Dostali jste doprovod třiceti rytířů. Dá se říct, že to je jen symbolické gesto, protože s vedení Praagu s potížemi narozdíl od tebe nepočítá. Takhle daleko od hranic skřeti chodí málokdy, zní jejich vysvětlení. Čtyřicet jedna plně vyzbrojených rytířů vyjede na bojových koních směrem k pevnosti Saldur krátce před polednem. Nemíříte do vnitrozemí, spíš jedete souběžně s hranicemi. Druhého dne večer dojedete ke klášteru boha Grundera, kde se rozhodnete přespat. Něco tady ale nehraje. Něco tady dost nehraje. Po příjezdu blíž vidíte dokořán otevřenou bránu, před kterou leží roztroušená skřetí těla. Prošpikovaná šípy, posekaná, nebo spálená. Kolem nich se válí paladinové, v podobném stavu. |
| |
| Problémy Konečně vyjedeme z města a při hranicích se vydáme do naší pevnosti. Jedeme dlouho, už se pomalu stmívá, když dojedeme ke klášteru a já spatřím první těla. Věděl jsem, že se něco stane. Otočím se dozadu a pohledem přejedu přes muže. "Sesedat. Prohlídneme to tu. Mějte oči na stopkách a buďte připraveni" řeknu jim a sám sesednu, přičemž vytáhnu meč z pochvy. Dojdu k jednomu z těl paladinů, stáhnu si rukavici a sáhnu na něj v místech nějaké rány. Chci zjistit, jestli jsou ještě teplí, nebo už chladnou. Podle toho chci poznat, jak je to dlouho, co ta potyčka proběhla. Mezitím mí muži obcházejí klášter a pár z nich se jich chystá vejít dovnitř. Mávnu na ně, aby na mne počkali a připojím se k nim. "Oči na stopkách, nenechte se překvapit" řeknu jim a sám se obrňuji před tím, co tam může být. Nakonec kývnu a otevřeme dveře. Vejdu jako první s mečem před sebou, muži hned za mnou. |
| |
| Askareus Odhadneš, že paladin je mrtvý zhruba dva dny. Poté, co vejdete dovnitř, vidíte na zemi další moře těl skřetů, ne menší počet kněžích a jen pár paladinů. Většina skřetů zemřela po zásahu kouzla, nikoliv zbraně paladinů. Jak se zdá, tady, ve vstupní hale už se kněží bránili sami. Těch paladinů tu je nějak děsivě málo. Uprostřed haly je do hromady těl zapíchnutá dlouhá halapartna, na jejímž konci visí probodaný nahý opat, představený kláštera. Na něm se skřeti obzvlášť vyřádili. Chybí mu prsty, oči, nehty... Rozhlížíte se kolem, když v tom slyšíš zvuk čepele zabodávajíc se do masa. Nějaký rytíř asi neudržel na uzdě svůj hněv... když ale pohledem najdeš viníka, zjistíš, že má čepel od krve a oči skřeta jsou otevřené. Byl naživu a pozoroval vás. Hlídka? |
| |
| V klášteře Když uslyším zvuk meče probodávající maso ohlédnu se. Skřet byl živej, muž ostražitej. "Prohlídněte mrtvoly, je možné, že bude ještě někdo živý. Pokud to bude skřet, zabijte ho. Dyštak jednoho nechte, vyslechneme ho. Pokud tu nějakej takovej bude. Pořádně to tu prohlédněte. A zakryjte někdo toho opata" otočím se k tělu zády a jdu se podívat ven. "Potřebuji abyste pozorně prohlédli nejbližší okolí, je možné, že tu někde budou nějaké hlídky. Taky prohlédněte padlé, možná někdo přežil" řeknu k pár mužům, co stojí venku a sám jdu prohledávat mrtvoly, jestli někdo nepřežil. |
| |
| S Anett Když mě Anett vidí jak trapně se stydím za své otázky, které ji kladu, usměje se na mě. To mi dodá moji ztracenou odvahu. Když na mě ale v zápětí slečna Anett promluvila, cítil jsem, že mi poskočilo srdce. Co to sakra semnou je? Proč jsem tak nesvůj? Seber se chlape! "Mockrát děkuji za vaši schovívavost a vaši upřímnost. V dnešní době se tyto vlastnosti moc nevidí." Poté co mě slečna Anett uklidní, mi řekne o své dosavadní cestě, jejim cíli a o roli mistra Erika. "Jsme rád, že vaše cesta byla klidná, až na tuto mírnou mrzutost. Takže vy studujete léčivou magii, to je chvályhodné. Znám pár kněží od boha Salmara, kteří dokáží léčit. Jsme si ale jistý, že až dostudujete, budete daleko lepší než oni" a mrknu na ni. "Mistr Erik je tedy váš průvodce a ochránce? Je to ale šťastný můž, že může doprovázet a bránit, tak krásnou dámu, jako jste vy. Samotnému by mi bylo ctí vás bránit a chránit." Poté se slečna Anett rozhlídne a řekne: „A kam máte namířeno vy?“ zajímá se. „Je vás hodně. Úplná menší armáda.“ Také se rozhlídnu a dívám se na své spolubojovníky."Pravda, jsme taková menší armáda. To co zde vidíte je jen hrstka můžu, kteří jsou vždy odhodlání bránit dobro," pronáším s nečitelným výrazem ve tváři. Dobro, co je dobro a co zlo? Ti skřeti jistě nejednali jen tak. Jsou sice hloupí, ale určitě ne tak, aby vystupovali přímo proti Říši a jejímu obyvatelstvu. Za tím určitě musí něco být. "Ohledně naší cesty, nevím co má Sir Gray v plánu. Ze začátku to bylo prosté. Najít útočníky, kteří zabili naše bratra, potrestat je a vrátit se zpět do kláštera. To se myslím změnilo ve chvíly, když jsme projeli hořící vesnicí a pobitými vesničany nedaleko odtuď." Při těch slovech sevřu pěst a představím si, jak drtím hlavu jednoho z skřetů, kteří to způsobili. "Takže náš cíl, oproti vašemu, je nejasný." Chvilku se odmlčím a zhluboka se nadechnu. "Jinak přátelé mi říkají Shinxi" a podám ji ruku na znamení přátelství. |
| |
| Se Shinxem Musím se znovu usmát. „Narodila jsem se do slušné rodiny a ve vesnici s dobrými sousedy. Na to abych měla ještě nějaké tajnosti jsem příliš mladá. Ještě jsem nic nezažila tak ani nemám co tajit.“ Pokrčím rameny. „Ah ano... chci pomáhat lidem. A léčení je dobrý způsob jak lidem pomáhat.“ Ale pak mi začne lichotit. Překvapeně nad tím zamrkám a začnu rudnout. „Ehm... děkuji. To je od vás milé.“ Řeknu váhavě a začínala jsem cítit jak se mi do hrudi nahrnul vzduch. Chytla jsem se za pusu právě včas, když jsem škytla. Naštěstí začal mluvit o jejich cíli a tak jsem měla možnost se uklidnit. Škytavku jsem zastavila tím, že jsem zadržela dech. Tak je to vždycky, když upadnu do rozpaků. Začnu škytat. Je to děsně trapný. „Aha...“ řeknu nakonec. „Ale... skřety jste přece právě rozprášili. Takže se nejspíš zase vrátíte k vašemu původnímu cíli. Ne?“ zeptám se váhavě. Chytnu jeho ruku a potřesu mu s ní. „Dobře Shinxi. No a já jsem pořád jen Anett.“ Usměji se a už se nečervenám i když trocha té růže mi ve tvářích ještě zůstala. |
| |
| V prázdné věži Když domluvím, tak nervózně čekám na mistrovu reakci a nejistě těkám očima po jeho pracovně, která je vidět v křišťálové kouli. Během jeho řeči pozorně poslouchám a snažím se udržet rostoucí paniku na uzdě, protože je vidět, že i mistrovi to připadá podivné. "Dobrá, mistře. Budu na ně čekat." kývnu rychle hlavou, když skončí, a mávnutím ruky ukončím spojení skrze kouli. Výborně... takže tady už za chvíli budou... dobře, tak to je tak všechno, co teď můžu udělat... jenom si ještě sbalit věci... honí se mi hlavou, zatímco vycházím ven z Leontheriných komnat. Rychle vyběhnu nahoru po schodech do svých pokojů a sbalím si nejpotřebnější věci do cestovního zavazadla. Tak to mám... doufám, že ty lidi najdou, co nejdříve... snad bude mistra v pořádku... vypadá to spíš na únos... ale ona byla přece členkou Rady! honí se mi neustále hlavou, když stojím v předsíni a čekám na příchod bojových mágů, které poslal mistr. |
| |
| Askareus Rytíři se dají do práce, ale žádného živého skřeta nenacházejí. Opata sundali z halapartny a jeho tělo překryli jedním pláštěm. Většina rytířů ale nekontroluje mrtvé, ale vydá se do okolí, aby se podíval jestli tu stále nejsou skřeti. Za chvíli se k tobě jeden přižene. "Sire, skřeti tu pořád ještě jsou. A je jich asi trojnásobná přesila." Vtom se ozve jeden z rytířů prohledávající mrtvé. "Pane..." Normálně by ti asi přišlo k smíchu, že tě takhle oslovuje muž o třicet let starší, ale teď na to nemáš myšlenky. Navíc... Teď jsi velitel. Dočasný, ale velitel. "...jeden kněz přežil! Jenom ho praštili do hlavy!" Dojdeš na místo, kde leží na zemi jeden kněz. Několik rytířů klečí kolem něj, jeden mu obvazuje hlavu, druhý mu dává napít. "Řekni nám, co se stalo." Vybídne muže jeden straší rytíř. Všichni se na muže s očekáváním zadívají. "Skřeti zabili jednoho novice, opat za nimi vyslal drtivou většinu naší bojové síly. Skřeti se rozdělili. Jedna skupina utíkala pryč jako návnada, druhá si počkala až paladinové utečou a zaútočila na nás. Žlutá rota neměla sebemenší naději a jakmile byli paladinové zdecimováni, ani my jsem nemohli té přesile dlouho vzdorovat, ač jsme bojové kněží." Vysype ze sebe kněz. "Teď bych měl informovat paladiny o tom, co se stalo." Vyškrábe se na nohy, roztáhne ruce a začne něco odříkávat. Zní to jako modlitba. |
| |
| S Anett Když složim Anettě poklonu, všimnu si, že se začervenala. Na její světlé pleti to bylo krásně vidět. Což z ní dělalo ještě půvabnější dívku, než předtím. Měl jsem chuť ji říct: "Měli bychom poděkovat tvým rodičám a Bohu, že tě přivedli na tento svět a udělal tě takovou, já právě jsi." Ale neudělal jsem to. Nechtěl jsem ji přivést do větších rozpaků, ve kterých díky mě už byla. "Ještě jednou mě těší Anett," když si podáváme ruce na důkaz přátelství. "Skutečně nevím, zda se vrátíme k původnímu cíli. Třeba tebe a mistra Erika doprovodíme k věži. Jistě by vám menší svezení ušetřilo spoustu času a energie, než aby jste tam šli pěšky." Představa, že bych delší dobu cestoval s mistrem Erikem a Anett se mi líbila víc, než abych se vrátil s ostatními do kláštera, kde se nic nedělo. Nebýt Orise, jistě bych z kláštera dávno a dobrovolně odešel. "Jaká je tvá rodina?" zeptám se po chvíly. |
| |
| Shinxi & Anett Uprostřed "armády" vyskočí na koně sir Magnus a zaburácí: "Na koně! Klášter byl dobyt skřety, okamžitě se vracíme zpátky!" Ihned po tomto zvolání začne troubit oznamovací roh, který oznamuje nový rozkaz. Paladinové začnou okamžitě nasedat. Skrz ně se k tobě protlačí sir Gray. Podá ti stočená a zapečetěný svitek pergamenu, zezadu mu ze sedla seskočí Erik. "Ty nepojedeš, Shinxi. Dost ses tady s mágy sblížil, takže pojedeš s nimi. Předáš mistru Scoremu tenhle dopis. Erik se zavázal, že tě pak hodí zpátky." Podívá se k místu, kde se srocují paladinové, pod velením sira Magnuse. "Ještě bych ti chtěl říct, že tvůj přítel Oris ten útok jako jediný přežil a v klášteře se teď nachází menší jednotka Rytířů. Bez nás ale znovudobytí asi nezvládnou." Zasalutuje vám, otočí koně a vyjede v čele paladinů směrem ke klášteru. Zůstanete tu jen vy tři, na louce poseté skřetími těly. |
| |
| Klášter Poslouchám muže, který mi přinesl zprávu o stálé přítomnosti skřetů. Chystám se k odpovědi, když v tom zvolá jiný rytíř, že jeden z kněží přežil. Ihned se k němu přesuneme a jeden z mužů ho pobídne, aby mluvil. A kněží mluvil. "Dobře pánové. Stáhněte muže ke klášteru a připravte se k obraně. Vyčkáme na paladiny" rozhodnu a muži se začnou stahovat do a ke klášteru. "Kde a kolik je těch skřetů?" zeptám se ještě muže, který mi přinesl zprávu o přítomnosti skřetů. "Vem mě tam" řeknu mu ještě a spolu se proplížíme na dohled skřetům. |
| |
| Se Shinxim Začne se zajímat o mou rodinu. Trochu mě udiví, že se o ní zajímá. Nakonec známe se poměrně krátce. „Normální.“ Odpověděla jsem. „Máma a táta jsou farmáři. Jsou to dobrá a hodní rodiče. A pak mám staršího bratra Jarreda. Je to hraničář. Mám s ním moc dobrý vztah, milujeme se jak jen to u sourozenců jde.“ Znovu pokrčím rameny. Chtěla jsem ještě něco dodat, když se objevil Erik se sirem Grayem. K mému překvapení nakázal Shinximu, aby šel s námi. Ne, že by mi to vadilo, že by měl jít s námi, ale opustit své druhy a nechat je aby osvobodili klášter bez něj? No z toho asi nebude moc nadšenej. Ale aspoň, že jeho přítel je v pořádku. Aspoň jedna dobrá zpráva. Postavím se vedle Erika a dívám se jak se muži chystají k odchodu. |
| |
| Askareus "Dost. Jsou v klášteře, shromáždění ve Velkém sále. Ale podle mě jsou rozlezlí po celém klášteru." Vede tě nahoru po schodech. Pak se schováte za velký sloup, kde už klečí jeden z rytířů. Dveře do Velkého sálu jsou otevřené. vevnitř se to skřety jen hemží. Je jich tam vážně hodně. Od sloupu ke dveřím je to tak deset metrů, ale skřeti mají docela dobrý čich... |
| |
| Trio "Musím ti říct, že ti docela závidím. Já své pravé rodiče nikdy nepoznal. Jako malého mě našli před branami chrámu boha Nustera." Najednou uslyším zvuk rohu. To je znamení od Sira Graye, musím se co nejdříve vrátit k jednotce! Zaposlouchám se z jakého směru jde zvuk rohu a zadívám se tím směrem. V dálce vidím moje bratry, jak se seskupují do formace a připravují se k odjezdu, když zpozoruji, že se někdo protlačuje z formace a jeden k nám. Ukázalo se, že je to Sir Gray a za zády má mistra Erika. Když přijedou k nám, podá mi Sir Gray srolovaný a zapečetěný dopis, který s údivem převezmu. Mezitím mu ze sedla seskočí mistr Erik a jde k Anettě. "Co se děje Sire Grayi? Co mám dělat s tím dopisem?" zeptám se ho. Posléze mi Sir Gray řekne o napadnutém klášteře. Vyšvihnu se na koně a chystám se rozloučit s mistrem Erikem a Anett, abych posléze odjel se Sirem Grayem a připojil se ke zbytky výpravy. Sir Gray mě zastaví, a řekne mi zcela nové rozkazy. To si dělá srandu ne? Mám dopravit tenhle cár papíru, když budou potřebovat každého muže?! "Ale Sire Grayi, já tady nemůžu zůstat, musím......musím...musím se vrátit zpátky a pokusit se zachránit........!" Zbytek už nedořeknu se slzami na krajíčku. Jsme slaboch. Musím se sebrat. Služba a povinnosti vůči církvi jsou na prvním místě. V duchu se pomodlím za bezpečí svých blízkých a bratrů ve zbrani. "Rozumím pane, pojedu s těmito mágy a předám zprávu." Starší paladin se podívá k místu, kde se srocují paladinové, pod velením sira Magnuse a dodá: "Ještě bych ti chtěl říct, že tvůj přítel Oris ten útok jako jediný přežil a v klášteře se teď nachází menší jednotka Rytířů. Bez nás ale znovudobytí asi nezvládnou." "Rozumím, Sire Grayi." Aspoň že Oris je v pořádku a není tam sám. Při té zprávě se mi dost ulevilo. Bez dalších řečí Sir Gray odcválá na svém bojovém koni a zanechá mě, mistra Erika a Anett samotné. "Tak to vypadá, že spolu strávíme menší dobu," řeknu už s menším úsměvem na tváři. "Kudma se tedy vydáme?" |
| |
| Já, Erik a Shinx Chápavě na Shinxe pohlédnu. „Je mi to líto. Naprosto chápu, že se ti s námi nechce. Povinnost tě nutí být jinde než by chtělo být srdce.“ Řeknu mu abych mu dala najevo, že ho chápu. Kdyby někdo napadl můj domov tak bych asi nezvládla držet se povinností a hned bych tam vyrazila. „Ale aspoň víš, že tvůj přítel je v pořádku.“ Aspoň něco na tom je pozitivního. Podívám se na Erika. „Tak vyrazíme. Do večera je ještě spousta času.“ Řeknu a znovu pohlédnu na Shinxe. Napadlo mě, proč prostě nepošlou tu zprávu po nás namísto aby se vzdávali jednoho muže, ale možná, že nám natolik nedůvěřují. Jinak mě jiný důvod nenapadá. |
| |
| Klášter Pohledem zkoumám počet skřetů a je jich opravdu hodně. Stoprocentně vím, že na ně sami nestačíme. "Dobrá, nic nepodnikejte, jen se někde šikovně ukryjte a sledujte je. Pokud se něco změní, dejte mi vědět" řeknu jim a vrátím se zpět ke zbytku mužstva. "Je možné, že se po klášteru pohybují skupinky skřetů. Nejspíše to jsou hlídky, takže se rozdělíme po třech a vydáme se prohledat klášter. Malé skupinky skřetů pobíjejte, větším se vyhýbejte. Vím, není to naším zvykem, ale dělejte to ve vší tichosti, nestojíme o přímí střet. Ne dokud nedorazí paladinové" řeknu ostatním mužům. "Tři muži tu zůstanou se mnou. Vyčkáme tu na paladiny. Zbytek do práce. A hlavně buďte opatrní a tiší. Těla schovávejte" řeknu ještě a popřeji jim hodně štěstí, pak se rozejdou za svými povinnostmi. |
| |
| Anett a Shinxi Erik to všechno pozoruje s kamenným výrazem. Poté, co Gray odcválá pokrčí rameny, jako by Anett četl myšlenky. "Nechtěl mi ten dopis dát." Pak se podívá na koně a zpátky na Shinxiho. "Chci něco zkusit." Klepne holí o zem. zase ty vlny, ale tentokrát se modrá záře udělá jen kolem Shinxiho. "Udělej krok." Jakmile Shinxi zvedne nohu, spadne asi o pět metrů dál na zem, jak při tom klouzání neudrží rovnováhu. Erik zavrtí hlavou. "Takhle ne..." Vydá se směrem k vesnici. "Musíme si obstarat koně. Na ty ale bohužel nemůžu kouzlo nanést. Lidé, co nejsou mágové toto kouzlo špatně snáší a zvířata jsou na tom ještě mnohem hůř. Trochu se zpozdíme." |
| |
| Askareus Tví rytíři prohledávají klášter a chodí k tobě se zprávami o velkých skupinkách hlídek, kterým se museli vyhnout, nebo naopak o malých, které pobili. Čím více času tady strávíte, tím větší je šance, že budou objeveni. Paladinové pořád nikde a kněz si čím dál netrpělivěji ťuká do zubů. Konečně uslyšíš zvuky kroků a slabé cinkání zbroje a paladinové jsou na místě. Taková malá armáda zakutá v mohutné oceli. Jeden z nich k tobě dojde, shlédne k tobě (má asi 215 cm, paladina pod dva metry nenajdeš, asi je to působení bohů) a sundá si přilbu. Krátce zastřižené bílé vousy a orlí nos, typický velitel. "Zdravím. Jsem sir Gray, velitel paladinů. Chtěl bych vás požádat, aby jste nám pomohli s dobýváním kláštera." |
| |
| Klášter, příjezd paladinů Muži mi průběžně hlásí stav zákeřnické bitvy, jak jí v duchu říkám. Trvá to už moc dlouho a oni začínají být nervózní. Pár skřetů jsme už pobili, ale pořád je to málo. Pak konečně uslyším cinkot podkov o dláždění. Po chvilce ke mne přijde dvoumetrový muž a promluví na mne. "Stáhni všechny muže sem, připravíme se na útok" řeknu jednomu ze svých, ještě než ke mě sir Gray dojde. "Mé jméno je sir Askareus. Mí muži prohledávají celý klášter a vybíjejí malé skupinky. Jedna opravdu velká skupina je ve Velkém sálu. Po celém klášteře pobíhají větší, či menší skupiny skřetů, nejspíše hlídky. Menší vybíjíme, větší obcházíme." informuji paladina o stávající situaci. "Být nás víc, je již klášter čistý, sire Grayi. Ale sám vidíte, že nás není mnoho. Rádi se k vám připojíme" kývnu hlavou a mezitím přiběhne zbytek mých mužů. Někteří ještě podají dodatečná hlášení a začnou se připravovat na hlavní útok. "Dobře pánové. Pomůžeme paladinům dobít zpět tento klášter. Všechny pobíjejte, zajatce neberem. Tedy až na jednoho skřeta, nejlépe velitele. Chtěl bych ho vyslechnout a dozvědět se něco více o jejich výpadech" řeknu své mužům a sám se začnu připravovat. Když jsme hotovi, kývnu na sira Graye. |
| |
| Elizabeth Po několika minutách čekaní slyšíš dole kroky. Sejdeš po schodech dolů a vidíš asi deset mužů v černých pláštích s bílými šálami ledabyle přehozených kolem krku. Toto oblečení se moc nenosí, nejčastější jsou čisté bílé pláště, ale krom toho je toto jediné další tolerované oblečení Bílého mága. Chodí v něm většinou pouze mocní bojoví mágové. Nemají hole ani hůlky, tito mágové obvykle zabíjejí letmým pohybem ruky. "Pojď dolů." Řekne ti jeden z nich a pokyne ti rukou. Když k němu dojdeš pobídne tě k východu z věže. Pak tě chytne za ruku, chvíli se dusíš a pak stojíte před bílou pevností akademie. Zamíří k bráně a ty jdeš za ním. Vevnitř vás na chodbě míjejí zástupy dětí, ty starší si pamatuješ ještě z dob svého studia. Udiveně zírají na toho bojového mága. Mezitím dojdete k "ředitelně." Mág zaklepe a nechá tě vejít dovnitř. Pak za tebou zavře. Sám dovnitř nejde. Ocitneš se v místnosti, kterou jsi před chvíli pozorovala skrz křišťálovou kouli. Představený Akademie ti vezme s rukou zavazadla, položí je a nabídne ti křeslo. "Ten bojový mág ti ani nevzal zavazadlo? No jo, co bys po té chásce čekala..." On sám celou dobu pochoduje. "Můžeš... ne, musíš zůstat tady v Akademii. Dostaneš jeden ze studentských pokojů. Stravovat se budeš muset ve studentské jídelně, do sborovny tě asi nebudu moct pustit. Možná tě ale potěší, že na vyučování chodit nemusíš..." Pousměje se. "Klíče máš tady." Podá ti klíč od pokoje 382. "A taky bys asi měla vidět, že se ztratil Demetreus Kronin, další ze stálých členů rady. Stopy po násilném vniknutí na dveřích, ale žádné známky boje. Jeho učedník byl zabit ve spánku, neměl takové štěsí jako ty, a mistr zmizel..." Sedne si do křesla a otře si čelo. "Upřímně doufám, že je brzy najdeme... živé... a toto už nebude pokračovat. Všichni zbylí členové rady byli upozorněni na nebezpečí. Jestliže nebudou nepřipravení, jako ti dva, mají docela slušnou šanci se ubránit. Přece jen to jsou členové rady. A teď už běž, vybal si..." Zavazadla si asi stejně budeš muset vzít sama, mistr si akorát otírá čelo a vypadá dost... zhrouceně. Několik desítek let před tebou byla Leontheřin žák on sám. Zato, že stále vypadá jako mladice, vděčí především své velké moci. Ačkoliv se to zdá až k smíchu, všichni členové rady vypadají jako v rozkvětu mládí. |
| |
| Askareus I paladinové se připraví na útok. Pomalu všichni vystoupáte do patra, kde se ve Velké sále shromáždili skřeti. Paladinové mají helmy, ale kdyby je neměli, asi víš, co bys v jejich tváři viděl. Tohle byl jejich domov a skřeti ho napadli... Paladinové s řevem proběhnou těch deset metrů, co je dělí od Velké síně a než se skřeti stačí vzpamatovat už jich spousta leží na zemi v kaluži vlastní krve. Rytíři se do bitvy vrhli s podobnou zuřivostí, už jen z principu. Skřeti nemají co napadat Církev. Kolem paladinů to začne jiskřit a už tu jsou první blesky. Skřeti umírají po desítkách, ale je jich dost. Z různých postranních komnat se valí další a další. Jednomu z paladinů se tři nabodnou na meč, aby mu zabránili bojovat. Čtvrtý skřet ho dostane. Skřeti se bez rozmyslu vrhají na vaše čepele, ale to vás dost omezuje. Ty už máš na čepeli dva skřety a teď vidíš, jak se na tebe snáší rezavá čepel jiného skřeta. Na štít se ti pověsili další tři skřeti a meč prostě nezvedneš. |
| |
| Já, Anett a mistr Erik Dojedu zpět k mistru Erikovi, který to všechno sledoval s kamennou tváří a Anett a sesednu z koně. Erik mi posléze řekne, že se snažil, aby mu Sir Gray dal dopis. "Rozumím." a dál jsem nad tím nepřemýšlel, proč mě Sir Gray s nimi posílá. Pak se na mě Erik podívá a řekne, že by něco chtěl zkusit. Vzápětí pozvedne hůl a začne čarovat. Uvidím modravé světlo, které mě nachvilku oslní. Pak mi mistr Erik řekne ať se pohnu. Zvedl jsem nohu a chtěl udělat krok. Připomínalo mi to kouzání po ledě. Ovšem po pár metrec jsem ztratil rovnováhu a zabořil se obličejem do země. Grrr, debilní brnění. Do boje je to nezbytná věc, ale na cestování tímhle způsobem se to nehodí. Zvednu se a opráším od země. Mohl bych si sice sundat brnění, aby se mi líp při kouzlu držel balanc. Ovšem k tomu jsme se už nedostali, když mi Erik řekl, že toto kouzlo nebude to pravé. Jsem rád, že Erik tuhle možnost cestování zamítnul a rozhodl se pro koně. Nerad bych tu nechával koně a své věci. "Jenže kde seženeme koně? Mí bratři jsou už kilometry daleko, i když díky kouzlu by jste je mohli rychle dohnat a vyžádat si jednoho koně." Otočím se k Anett. "Ty jsi byla ve vesnici, že? Viděla jsi tam ňákého koně? Nebo potkali jste cestou sem ňákou farmu či místo, kde by se mohli necházet?" a otočím se zpět na Erika. Pak se vydám ke koni a prohledám brašny, zda nenajdu mapu, abych si mohl udělat představu o tom, jak dlouho nám potrvá cesta k věži. "Kam jsem ji jen mohl dát?" |
| |
| Anett – Ziori – Erik Sledovala jsem Erika, jak zkouší na Zioriho zaklínadlo, ale ten se nakonec rozplácl na zemi. Pousmála jsem se, nakonec nedávno jsem si namlátila podobně. I když v tom brnění to musí být víc bolestivé. Nakonec se začne mluvit o koních, znejistím. Jízda na koni? Nikdy jsem na koni nejela. „No... po pravdě netuším. Neměla jsem zrovna čas se rozhlížet. Ale jistě tam nějaké koně mít budou. Ale tažné koně. Budeme se muset jít zeptat.“ Odpovím váhavě. „Ale já neumím jezdit na koni. Nikdy jsem na něm neseděla.“ Přiznám se rozpačitě. Podívám se na Erika. „No... jestli nespěcháme. Tak snad nebude vadit, když se trochu zdržíme.“ Pokrčím rameny. Jen doufám, že mistr má věž někde na kraji pouště. Představa, že budeme cestovat horkou pouští na hřbetech koní nebyla zrovna příjemná. Tedy.... sice jsem v poušti nikdy nebyla, ale vím, že je tam tepleji než v tom nejteplejším dni léta. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik se zastaví a obrátí se k Anett. "Ty neumíš jezdit na koni? No tak tě to budeme naučit..." Otočí se ke Shinximu. "...ale nejdříve si potřebuji něco ověřit." Pozvedne ruku směrem ke Shinximu, kterého nějaká neviditelná síla přicucne ke stromu. Navíc se kolem něj omotají tlusté provazy. Erik k němu dojde, vypáčí mu dopis z ruky a nechá ho levitovat ve vzduchu. Pak kolem něj vytvoří silové pole ve tvaru koule a pohybem palce rozlomí pečeť. Dopis exploduje. Silové pole explozi značně zkrotí, ale jde poznat, že nebýt pole, bouchne větší část louky. Erik pokýve hlavou a opět se otočí ke Shinximu. "V posledních několika dnech byli uneseni tři členové Rady. Tento dopis byl adresován čtvrtému. Jeden z organizátorů těch únosů, pan sir Gray, si zřejmě uvědomil, že Score by jeho únoscům nakopal prdel, a tak se rozhodl neriskovat jeho únos, ale rovnou ho zabít. Score by byl připraven na útok na věž, jed nebo vrahy. Ale proč by se měl chránit před dopisem od spojence? Je mi jasné, proč mi Gray nedal ten dopis. Kdybych ho měl delší dobu v ruce, té smrtelné kletby v pečeti bych si všiml, ačkoliv byla na letmý pohled neviditelná. O tom, že Gray zradil není pochyb. Mě by spíš zajímalo, co o jeho zradě víš ty...?" |
| |
| Klášter Boj se zprvu naklání k naší straně, jenže co osud nechtěl, začalo se to brzy obracet. Skřeti zahájili sebevražednou taktiku, která hodně z nás překvapila. I mě. Viděl jsem, jak skolili jednoho paladina a teď to čekalo i mne. Měl jsem dva na meči, tři na štítě a jeden proti mne s šavlí ve vzduchu. Do útočícího skřeta kopnu (do hrudi), snažíc se ho srazit na zem. Ty dva na meči se snažím odtrhnout z meče tak, že meč trhnu k sobě. Pokud se podaří, srazím skřety ze štítu a dorazím odkopnutého skřeta. Snažím se meč držet buďto čepelí k zemi nebo nad hlavou, tak, aby se mi na něj nemohli nabodnout. Zároveň do nich sekám a mlátím je štítem. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Mapu jsem nakonec nenašel. Nu což a zahodil jsem myšlenku nad mapou. Pak jsem se plácnul do čela. Můžu se zeptat mistra Erika nebo Anett, jak daleko je věž. Ti by to měli vědět nejlépe. A otočím se zpět k nim, která právě oznamoval, že si není jistá, jestli ve vesnici ňácí koně jsou. Krom toho oznámila, že neumí jezdit na koni.A jé je, vypadá to, že to cestování jen tak nevyřešíme. Když oznámila tuto skutečnost nebyl další důvod ptát se na vzdálenost. "To nevadí Anett, když mi mistr Erik dovolí a pomůže, jistě si na jízdu v sedle zvykneš, řeknu s úsměvem. "I když není to tak pohodlné cestovaní, jako s vaší magíí, pač po prvním dnu budeš mít kapku otlučený zadek." Už to nevydržím a usmívám se od ucha k uchu. A mistr Erik mě v tomto nápadu podpoří, když řekne: "Ty neumíš jezdit na koni? No tak tě to budeme naučit..." Posléze se otočí na mě a řekne, že si potřebuje něco ověřit. A jé je, to určitě bude chtít zase zkusit to kouzlo, které na mě před chvilkou zkoušel nebo jiné, které by nám pomohlo. Chystám se sundat brnění, když najednou neviditelná síla mě odhodí k blízkému stromu. Při nárazu do stromu to znělo, jako když kovář udeří kladivem do kovadliny. Náraz mi vyrazil dech a pochroumal rameno. Navíc se kolem mě objevily provazy, které mi znemožnovaly pohyb. Hned mi došlo, že jsem pod útokem magie, proti které jsem se nemohl bránit. Posléze uvidím, jak mi mistr Erik bere dopis, který mi dal Sir Gray. "Co to sakra děláte mistře Eriku?!" Ten mi neodpovídá a dál se soustřeďuje na dopis, který nechá levitovat opodál. Posléze se kolem něj vytvoří bariéra a neviditelná síla se pustí do pečetě. Když je pečeť rozlomena, následuje uvnitř bariéry výbuch. Podle síly výbuchu bylo jasné, že nebýt silového pole, jistě by nás výbuch zasáhnul. Posléze se ke mě mistr Erik otočil a řekl mi jak se věci mají a co o tom vím. Podívám se mu do očí. "Nic!" řeknu s ledovým hlasem. "Nic o tom nevím!" "A nic proti vašimemu úsudku mistře Eriku, ale myslíte si, že jsem do toho zapojen? Já, který se chtěl vrátit do kláštera a vypořádat se tam se skřety? Neříkám, že by se mi s vámi nechtělo cestovat" a podívám se na Anett, chvilku ji pozoruju a pak se obrátím zpět na Erika. "Ale jestli mi nevěříte, tak prosím. Klidně mě zabijte, ale přísahám na Matku církev, že s tím nemám nic společného. A pokud mi dovolíte, tak mám pár svých vlastních postřehů." Chvilku se odmlčím abych si uspořádal myšlenky. "Pokud bych byl jeden z těch, kteří by měli odstranit mistra Scoreho, myslíte, že bych to provedl takhle? Vsadil bych krk, že by ho mistr Score otevřel ihned, co by ho dostal do rukou. Tím pádem bych byl sám v ohrožení a můžu vás ubezpečit, že sebevrah nejsem. Další věc je, že pokud Score na všechno připraven, jistě podezíra i vlastní lidi a nejen spojence, takže by si jistě dával pozor. Poslední věc je, že když jste měl pochyby o Siru Grayovi či mě, tak by jste před předáním dopisu informoval Scoreho, aby si dal pozor. Tím by jste zajistil nejen jeho bezpečnost, ale mohl jste mi dodat přímý důkaz o tom, že Sir Gray je zrádce. Takhle nemáte nic. Jediný co můžete udělat je vzít mě sebou, abych vypovídal, nebo mě zabít nebo mě pustit. Věřím ale tomu, že pokud je do toho Sir Gray zapleten, jistě to zařídil tak, abych byl obětní beránek a on z toho vyšel čistý." Orise do toho tahat nemůžu. Jistě by mi uvěřil, ale vystavil bych ho nebezpečí, lepší to zatím bude takhle a pokud se z tohohle dostanu živý, pokusím se ho kontaktovat. "Pokud se mě chystáte zabít, předejte prosím mé věci Orisovi, za předpokladu, že opravdu útok skřetů přeži a nebyl to další trik Graye." Potom zmlknu a čekám jak se situace vyhrotí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na oba muže. „Už to tak asi vypadá.“ Řeknu jim. Jsem ráda, že to tak rychle vyřídili. Ale co se stalo pak mě vyděsilo. „Eriku!“ vyjekla jsem překvapeně, jak Zioriho spoutal. Zakryji si rukama ústa, v první chvíli vůbec nechápu co se děje. A první co mě napadlo bylo, že Erik možná není takový jaký se dělá. Ale výbuch svitku mi napověděl a následně své jednání vysvětlí. Div mi ohromením nepadla brada. Tak takhle to je... zachmuřím se a zadívám se na Zioriho. Ale nějak se mi nechce věřit, že by s tím měl něco společného. Proč tedy přijímá nové žáky? Jestli se bojí o své bezpečí? Nebude mě pak podezírat z nějaké zrady? Ziori přísahá, že o tom nic nevěděl. „Já mu věřím Eriku. Nemyslím si, že by to udělal. Nejspíš ho ten zmetek chtěl využít jako obětního beránka.“ Řekla jsem zachmuřeně. „Ale zajímalo by mě... proč někdo unáší členy Rady? A jak se jim to vůbec podařilo? Členové Rady jsou mocní.“ Zaváhám. „Pokud to tedy neudělal někdo komu věřili.“ Dodám po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pouta kolem Shinxiho se uvolní. Erik s pousmáním přikývne. "Máš naprostou pravdu. Asi by neposlal nikoho, o jehož život by se bál." Promne si ruce. "Ten výbuch byl teda pěkně silný... " Pohybem ruky ti narovná plát brnění na rameni. "Promiň to asi bylo trochu silněji, než jsem chtěl. Byl jsem..." Hledá správná slova. "...řekněme rozrušený." Pak zachmuřeně odpoví Anett. "Nevím, co to bylo za lidi. Třeba měli velkou přesilu. I člen Rady je jen člověk a v počtu kolem deseti mágů by ho mohli porazit. A jestli se bojíš, že ti Score třeba nebude věřit... tak na to zapomeň. Tak paranoidní jako já rozhodně není." Zase se vydá k vesnici. "No... Tak když jsme si to vyjasnili, půjdeme si koupit koně." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Ten dlouhý monolog, naražená ruka a možná i ňáké to zlomené žebro. Tím jsem si nebyl jistý, dokud si nesundám brnění a nepodívám se na to blíž. Dneska je to samá sranda. říkám si v duchu. Pořád jsem čekal, až se Erik vyjádří. Anett vypadala pěkně vyplašeně. Bylo vidět, že neví co si má v jednu chvívli myslet. Rozhodně se jí nelíbilo, jak semnou Erik mrsknul o strom. Nejsem sám, kdo si není ničím jistý. Dneska se snad všichni zbláznili a obrací všechno v našem životě naruby. Najedou se pouta uvolní. Byl jsem přišpendlen někde v polivině stromu, takže to semnou pěkně zarachotilo, když jsem dopadnul na pevnou zem. Namoženou ruku jsem přestal cítit. Hlavně ať není zlomená. Už si ani nemapatuju, kdy jsem byl takhle naposledy zřízenej. Vidím jak se Erik usmívá. To se ti to směje co? Posléze mi řekne, že mám pravdu. To je jasný ty Vševěde, že mám pravdu!!! chtělo se mi na něho zakřičet. Dále okomentuje jak velkou mohl ten výbuch udělat paseku. Pohybem ruky spraví brnění. Vida, toho jsem si ani nešimnul. Začalo se mi dýchat líp. Nakonec z něho vyleze, že to kapánek přehnal. Aspoň, že má tu slušnost se omluvit a příznat chybu. Otočí se k Anett, která je pořád mírně konsternována tím, co se stalo. Erik ji řekl, že se ničeho bát nemusí, a že Score není takový paranoik, jak by se mohlo zdát. "Ty, Eriku" po tom, co semnou takhle zamával jsem neměl dost síly a slušnosti ho oslovovat mistře. Zkrátka dobré vychování zmizelo a bylo zaseto semínko přátelství či nepřátelství. To ukáže čas. "Kapku si mě zgruntoval, tak mi dej čas ať poberu dech." Odplivnu pramínek krve. "Anett, když už chceš dělat léčivou magii, dovolíš mi být tvým pacientem?" Doufám, že nebudu jejím prvním a posledním "Potřebuju, aby se mi na to někdo podíval, jinak se bojím, že s tím cestováním to bude ještě více na draka." Při tom si odepínám řemínky kyrysu druhou rukou, která mě nebolí, abych se podíval na způsobené škody. Doufám, že u koně budu mít aspoň ňáké obvazy. |
| |
| Věž - Akademie Nervózně přešlapuji na místě a snažím se z mysli vypudit představu rytířů v černé zbroji, jak za temné noci vyrážejí dveře. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk kroků, a tak s úlevou sejdu dolů, kde už stojí několik bojových mágů. Díky bohům, že už jsou tady... pomyslím si s ulehčením. "Dobré ráno." Moje vlastní mínění o tomto ránu zůstane stát stranou před dlouholetým studiem etikety. Vyjdu spolu s jedním z mágů z věže a po krátkém nedostatku vzduchu způsobenému teleportací se ocitneme před budovou Akademie. Jakmile se přeneseme, tak mág okamžitě vyrazí a já jdu s kufrem co nejrychleji za ním. Jéje, to už je nějaká doba... každopádně jsem si myslela, že to tu navštívím za jiných okolností... honí se mi hlavou, zatímco kráčíme prostorami školy. "Nic se neděje. Tohle je velmi hektické ráno..." usměji se lehce na představeného a posadím se do nabídnutého křesla. "Samozřejmě, děkuji mistře." kývnu hlavou a převezmu od něj klíče od svého dočasného pokoje. "No, tohle... Netušila jsem, že mistra Leonthera není jediný případ... Díky bohům, že moje pokoje byly ve vyšších patrech věže..." zakroutím šokovaně hlavou a moje sebeovládání na chvíli povolí. "Máte pravdu, mistře. Jsem si jistá, že je brzy chytnou..." Vstanu z křesla a zadívám se na mistra. On byl vlastně taky učedníkem Leonthery... uvědomím si, když se s ním loučím. Na chodbě se podívám na klíč, abych zjistila, jaký pokoj mám. 382... ano, už vím... vyrazím po chvíli vzpomínání, kde jsou jaké pokoje, směrem, o kterém se domnívám, že je správný. Nasadím zaměstnaný výraz, aby se mě nikdo ze studentů nezačal na nic vyptávat, a přehmátnu na držadle kufru, aby se mi lépe držel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vykulím oči. „Cože? Počkat... proč by jiní mágové útočili na jiného? To... nedává smysl.“ Vyplaším se. Ale jsem ráda, že se to vyřešilo a Erik shledal Zioriho za nevinného. Jsem ráda, ale přesto musím myslet na ty únosy... k něčemu je musí potřebovat. Kdyby se jich jen chtěli zbavit, tak by je prostě zabili. Ale únos? K čemu by je mohli potřebovat? Zvednu hlavu, když mě Ziori požádá o pomoc. „Jistě. Ale musíš si sundat tu zbroj.“ Řekla jsem. Otočím se na Erika. „Můžeš jít sehnat toho koně? Já se tu zatím postarám o Zioriho.“ Řeknu mu a přistoupím k paladinovi. „Svlékni se a pak si sedni. Podívám se ti na to.“ Usměji se na něj a čekám až se odhalí. „Stačí jen do půli těla.“ Upřesnila jsem, nechtěla jsem aby se mi tu svlékl úplně. To nebylo nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můžu." Kývne Erik, začaruje se pádícím kouzlem a vydá se k vesnici. |
| |
| Askareus Měl jsi štěstí, co chybělo mnohým tvým spolubojovníkům. Podařilo se ti setřást skřety ze své čepele a nyní už nemají šanci se ti na ni nabodnout. Rytíři a paladinové začnou pomalu dělat to samé a sebevražedná taktika jindy tak zbabělých skřetů přestane slavit úspěch. Po zabití posledního skřeta začnou rytíři i paladinové procházet kolem těl svých padlých a kontrolovat puls, případně dobíjejí skřety. Vtom se ti v hlavě ozve nějaký hlas. "Zdravím sire Askareusi, mám pro vás příkazy od velení jak Církve tak Rytířstva. Sir Gray je zrádce a musí být zatčen." Ten hlas znáš, patří jednomu z mágů přidělených Bílým řádem Rytířstvu, aby se mohly předávat rozkazy na dálku. Používají se ale jen pro nejdůležitější rozkazy. Začne tě pálit ruka a vzápětí v ní máš nějaký pergamen s pečetěmi všech tří institucí. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Pomalu, ale jistě odepínám řemínky, které drží celou zbroj pohromadě, když mi Anett řekne, že mě ošetří. Stále měla vykulený výraz v očích. Pořád si asi nemohla přiznat, že zrádci, kteří se účastnili únosu členů Rady mágů mohli být klidně sami mágové. Erik po krátkém rozhovoru na sebe seslal kouzlo. Bylo to to samé, které seslal na mě, abych mohl rychleji cestovat a vydal se směrem k vesnici. Anett a Já jsem opět sami. Anett mě vyzve ať se sléknu. V tu ránu jsem si připadal, že mnou projel blesk. To jako celej? kladl jsem si otázku v duchu. Podívám se na Anett a vidím, jak s úsměvem na tváři dodává, že jen do půli těla. Uf. ulevilo se mi. Jsem přes dva metry vysoky, s vypracovanými svaly, které byly kuty pod výchovou rytířů a paladinů, přesto se cítím bezbranný, když v mé blízkosti, je někdo, jako Anett. Po sundání zbroje následoval vatovaný a prošívaný kabátec (rytířské spodky). Tyto věci sloužili jako vycpávka pod brněním a chranili před otlačeninami a počasím. V létě tak chránili tělo před horkým brněním a v deštivém počasí brnění před vlhkem. Když jsem odhodil veškerou zátěž, která by bránila v ošetření, došel jsem k Anett, aby mě prohlédla. Smrdím jak staré železářství. Mezitím co mě prohlíží pronesu přemýšlejíjícím hlasem: "Lidé, co touží po síle a moci, pěnězích či postavení, se najdou všude a je jedno jestli to je mág, rytíř nebo paladin. Co si o tom všem myslíš?" zeptám se ji. |
| |
| Klášter Sebevražedné akce ustanou, jelikož naši přijdou na to, jak jim předejít. Tak jako já. Poté konečně zvítězíme. Společně procházíme mezi mrtvými a skřety dobíjíme, přeživším rytířům a paladinům pomáháme. Najednou se zarazím a nějaký hlas mi zazní hlavou. Znám ho, ale nijak to nedám najevo. Ruka mne začne pálit a v ní se objeví pergamen s pečeti všech institucí. Pergamen zastrčím za opasek a meč schovám do pouzdra. Pak se pomalým krokem přiblížím k sirovi Grayovi. "Sire Grayi, musím vás požádat, abyste odložil meč" řeknu sirovi a většina mých mužů se na mne podívá. V mém pohledu poznají, že se něco děje a rozestoupí se tak, aby se mohli bránit. "Je mi to proti chuti, sire Grayi, ale jsem nucen vás zatknout za zradu. Mám zde svitek, který má slova potvrzuje s pečetěmi tří institucí"6 vytáhnu svitek a ukážumu jej. "Věřte, že to nedělám rád, ale rozkaz je rozkaz. Proto vás prosím, abyste nekladl odpor a šel se mnou dobrovolně" uctivě ho požádám. Mezitím se mí muži postaví ke každému paladinovi tak, aby mu zabránili v boji a také tak, aby zabránili siru Grayovi v úprku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sledovala jsem ho jak se svléká, možná bych se měla otočit, ale pak zase... stejně bych ho viděla, tak by to nemělo zrovna cenu. Jsem trochu na rozpacích, ale jako léčitelka jsem to musela překonat i když jsem tedy byla zvědavá. Naštěstí rozpaky nebyli tak velké, abych začala zase škytat. Jak skončí přistoupím k němu a opatrně začnu jezdit rukama po jeho těle, a opatrně tlačila abych našla poranění. Jistě, mohla jsem prostě na něj jen položit ruce, ale víc efektivnější léčení je, když se zaměřím přímo na zranění. Obočí mi vyletí nahoru, když zjistím jak má vypracované svaly. Paladinové musí mít hodně tvrdý výcvik. „Řekni mi až tě to zabolí.“ Požádám ho a pak teprve mu odpovím. „Přijde mi to nějaké... podezřelé. Kdyby šlo o získání moci. Tak by je neunášeli, ale zabili. Proč by se namáhali s jejich únosem, jestli jim šlo jen o jejich místa v Radě?“ Řeknu nahlas a zamračím se. „Ne... myslím, že za tím je něco víc. Možná, že je chtějí k něčemu využít. Jejich moc nebo možná jako oběti.“ Pokrčím rameny. „Nic nemáš zlomeného. Naštěstí jen pohmožděné.“ Řeknu mu konečný verdikt nad jeho stavem. „Nic co bych nezvládla.“ Řekla jsem a přiložila jsem mu ruce na postižená místa. Vyléčit mu zranění nebyl problém, nakonec nadání na to mám skoro od narození. Seberu svou hůl a pak vyslovím potřebná slova, z ruky mi začne proudit pozitivní energie a teplo do jeho těla. Po chvíli si povzdychnu a ustoupím. „A je to. Ale ještě pár hodin nedělej žádné prudké pohyby. Léčivá magie ti stále proudí tělem a regeneruje postižené místo. Musíš ho nechat pracovat. Ale jízdu na koni i rychlejší bez problémů zvládneš.“ Usměji se na něj. „Můžeš se zase obléct.“ Povolím mu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Její ruce byly jemné a teplé, když mi začala jezdit po těle, aby našla zranění. "Ano, tam to přesně bolí," když mi projízděla pohmožděninu, kolem žeber, kde jsem měl prohuté brnění, po nárazu do stromu. Když mi oznámila, že není nic zlomeného, ulevilo se mi. "Myslíš si tedy, že jim nejde o jejich místo v Radě čarodějů? Něco málo o magii nám kněží vyprávěli v chrámu, když jsem byl malej, ale moc jsem tomu nerozuměl, jak přesně to funguje. Naše paladinská magie je trochu jiná, takže si nedokážu představit, jak by z vašich unesených mágů mohli získat jejích moc a sílu pomocí černé magie. Nicméně to vypadá, že v našem světě je všechno možné." "Ach" povzdychnu a promnu si krk po tom, co Anett použije svoji sílu,řekneme ať se obléknu a upozornění o tom, abych nedělal prudké pohyby. Začnu se pomalu soukat do brnění. "Kam to všechno spěje, když i paladini, kteří by měli být představitele dobra, cti a spravedlnosti, se stávají odpadlíky." a odmlčím se. "No nic, asi se vydáme za mistrem Erikem do vesnice ne?" a vydám se ke koni. "Je libo zkušební jízda? Dřív nebo později se to budeš muset naučit." |
| |
| Askareus Počet tvých mužů odhaduješ zhruba na dvacet pět, Gray jich má kolem čtyřiceti. Pokud se paladinové za Graye postaví, nebudete mít šanci. Zatím ale váhají. Těkají pohledem z pečeti pána na svého velitele a očividně neví, co si o tom mají myslet. Sir Gray opře meč špičkou o zem a pravou ruku si položí na hrušku. Pomalu vydechne a zadívá se na tebe. "Pane rytíři... Já se nehodlám dát zavřít..." Pak náhle nadhodí meč, chytne ho za čepel a dlouhými kroky běží k východu, ke kterému je blíže než ty. Rytíři blokují paladiny, paladini jsou stále nerozhodní a vchod hlídají jen dva z rytířů. Jejich čepele Gray srazí a odmrští je několik metrů dozadu, jak do nich v běhu narazí. Rytíři chtějí Graye pronásledovat, to by ale museli přestat hlídat paladiny. |
| |
| Klášter Toho jsem se bál pomyslím si, když to Gray vysloví. Otočí se k úprku, srazí dva z mých mužů a vyběhne z kláštera. Rychle se rozhlédnu po mužích a paladinové jsou vskutku nerozhodní. Ovšem je jich víc a já nechci riskovat střet s nimi. Proto udělám to, co udělám. "Zůstaňte tady, nikdo se ani nehne" řeknu mužům a rozeběhnu se za Grayem. |
| |
| Elizabeth Tvůj pokoj je takový, jako si ho pamatuješ z dob studií na Akademii. Červený koberec, okno z výhledem na lesy, skříň, psací stůl, židle, křeslo, postel, noční stolek a nalevo dveře do místnosti s kádí ke koupeli. Nově tu přibyla knihovna s různou zábavnou četbou, ale těžko říct, zda to přidali jen tobě, aby ses nenudila, nebo všem studentům. Askareus Gray běží dolů směrem ke koňům. Jak se zdá, tak tady dobře zná tajné chodby. Chvíli jsi těsně za ní, pak na chvíli zmizí a objeví se na konci dlouhé chodby vedoucí ke schodům k východu, ty jsi na začátku chodby. Gray schody seběhne a běží ke koňům. |
| |
| Klášter Mé kroky následují kroky Graye. Ovšem on to tu zná, takže ani se nenaděju a už je venku u koní. Tam ovšem budeme mít stejné šance. Ne jako tady. V rychlosti se vyškrábu na koně a pobídnu ho do klusu, posléze i do cvalu. Stále ho sleduji, jsem ochoten ho za každou cenu chytit. |
| |
| Brzy vyrazíme Zadívám se na něj a zavrtím hlavou. „Ne. Myslím si, že o místa v Radě jim nešlo. Možná by to pro ně mohl být leda tak ještě bonus.“ Odmlčím se. „Těžko říci... také nevím o způsobu jak by se dala využít magie unesených radních. Nevím... ale kdo ví?“ Pokrčím rameny. „Třeba někdo něco vymyslel. Nevím.“ Povzdychnu si. Je hotový a chci se vydat do vesnice, když tu mi nabídne, že můžu začít s učením na koni. Znepokojeně se podívám na toho obra. „Já nevím... tedy... děkuji. Ale... není na mě příliš velký? A nebude příliš divoký?“ už jsem měla před očima to, jak mě vyhazuje ze sedla a snaží se mě kopyty zadupat do země. |
| |
| Směr vesnice Vypadá to, že taky neví, jaký tohle všechno má smysl. No co. Víra mě povede a časem vyjde pravda na povrch. "No možná je kapku větší, ale nemusíš se bát, povedu ho. Co se týká divokosti, tak je to přeci jen válečný kůň. Musí mít určitou náturu, aby se vůbec válečným koněm mohl stát. Poď jsem a pohlaď ho po šíji. Mezitím si zvykne na tvoji přítomnost" A nechám Anett, aby se s ním seznámila. Mezitím v brašně najdu kostky cukru. "Rozevři dlaň a nech ji rozevřenou." Posléze kůň natočí hlavu k Anettině rozevřené dlani a slízné kostky cukru svým jazykem. Spokojeně zafrká. "Tobychom měli." řeknu s úsměve. "Jestli se stále bojíš, pochopím to." Anett nabídnu pár možností: První možnost je, že nasedne na koně a já ho povedu za uzdu. Druhá možnost je, že oba nasedneme a pomalu se vydáme k vesnici. Třetí možnost je odmítnutí. V tom případě se oba vydáme pěšky k vesnici a koně budu vést za uzdu. |
| |
| K vesnici Váhavě ke koni přistoupím a začnu ho hladit po srsti, byl příjemný na dotyk. Nechala jsem si dát od Zioriho cukr a nabídla ho jeho koni, trochu jsem se lekla, když mi po dlani přejel jeho jazyk. Ale pak ho znovu pohladím. „No já se ho nebojím, spíš se bojím toho pádu, když mě shodí.“ Řekla jsem. „Potřebuji pomoct.“ Řekla jsem mu a nechám si pomoci do sedla. Křečovitě se chytím hrušky a ostře vydechnu, byla jsem vysoko. „Jsem nahoře...“ Řekla jsem přiškrceným hlasem. „Tak opatrně...“ Požádám ho, když začne vést koně k vesnici. „Ale myslím... že bude bezpečnější, když pojedu s některým z vás. Sama bych se bála, kdyby jsi toho koně nevedl, tak bych se neodvážila na něj vylézt.“ Přiznám se a dívám se před sebe, lepší než se dívat dolů na tu výšku. |
| |
| Anett & Shinxi Kůň je opravdu obrovský a když začne svou houpavou chůzí cestu k vesnici, Anett má pocit, že snad spadne. Pevně k němu tiskne kolena a křečovitě se drží hrušku sedla. Jakmile dojedete blíž k vesnici, už před ní stojí Erik s koněm. Jedním. Mladý a silný hnědák. "Dva nemají. Anett bude muset jezdit s jedním z nás." Zavolá na vás Erik, když jste několik desítek metrů od něj a přikluše k vám. "Snažil jsem se vymyslet ještě nějaký způsob, jakým bychom se dostali rychle alespoň do pouště. Přemístit nás všechny tři nezvládnu. Mohl bych otevřít portál, ale to bych potřeboval něco z místa, kam se chci dostat. A protože nepředpokládám, že máte u sebe nějaký pouštní písek, tak jsem to zavrhl. Magickou haveť vyvolávat neumím, takže nic. Vyvolání démona nebo ducha je strašně nebezpečné a taky to neumím a ani to nechci umět. Takže taky nic. A elitní mágy sloužící Věži prosit o pomoc nebudu, to radši chcípnu. A prosit samotného Scoreho... Toho se mi nechce otravovat." |
| |
| Askareus Gray vyskočí na svého koně a rozjede se po cestě pryč. Má před tebou několika vteřinový náskok, ale už i ty nasedáš na koně a pobízíš ho do trysku. Gray je několik desítek metrů před tebou a jede zhruba stejnou rychlostí jako ty, takže to asi je na tom, kdo to dřív vzdá, nebo kdo má méně vytrvalého koně. Taky je možné, že dál od kláštera zastaví a pustí se s tebou do boje. Ačkoliv jsi docela dobrý bojovník, v boji proti tomuhle paladinskému kolosu bys neměl šanci, to je ti jasné. |
| |
| Cesta Anett byla jak na jehlách, když se kůň dal do pohybu. Držela se dobře na to, že nikdy na koni nebyla. Bude se muset dostat do rytmu s koněm, aby si při rychlejší jízdě neotloukla zadek. "Vedeš si velice dobře. Snaž se co nejvíce uvolnit a nebránit se otřesům. Tělo si musí zvyknout. Nebuď v tom sedle jak tyč, naopak se uvolni a na koni se rozplácni. Snaž nedržet stehny a koleny kolem koně tak křečovitě, ale tak, aby jses udržela. Když je budeš tak moc napínat, brzy ti dojde síla a v sedle se moc dlouho neudržíš. A hlavně se za žádnou cenu netiskni holeněmi. Tím spíš vybízíš koně k rychlejšímu tempu." Doufám, že si nebude myslet, že ji chci komandovat. Když jsme kousek od vesnice, spatřím okem Erika s koněm, který na nás volá, že Anett bude muset jed s někým z nás. Posléze nám oznámí, že ještě přemýšlel o jiných způsobech, jak bychom mohli cestovat, ale všechny zavrhoval. "Mistře Eriku, je teda ňáká možnost, jak se dostat ke věži co nejdříve? Vím, že se vám nelíbí žádat o pomoc někoho jiného, ale vyjmečná situace vyžaduje přístup, který nám vždy není po chuti. A pokud mistr Score ví o situaci, nebude považovat za ztrátu času, aby nám pomohl se k němu dostat. Je vždy dobré se na věc dívat z více pohledů, protože ti druzí můžou něco přehlédnout. Jaký je tvůj názor Anett?" pohledem kmitám mezi Erikem a Anett. |
| |
| Cesta Pokusila jsem se uvolnit, ale nešlo mi to... prostě jsem si nebyla sezením v sedla vůbec jistá a tak jsem se nemohla ani uvolnit. Když jsme dojeli k Erikovi, který mi oznámil, že musím jet s jedním z nich tak rozklepaně sklouznu na zem, div nepadnu na kolena a nezačnu matičku zemi líbat. S ohledem na Zioriho brnění bude lepší když pojedu s Erikem. Lepší pro mě. Nechám ty dva ať si to vyříkají, jenže Ziori se otočil na mě, co já na to. Poškrábu se na tváři. „Hm...“ Odpovím. „Po pravdě chápu oba dva proč Ziori chce spěchat a proč Erik nechce žádat o pomoc.“ Řeknu a odmlčím se. Pak se otočím na Zioriho. „Ale musím se přiklonit na stranu Erika. Chápu, že spěcháš a chceš jet pomoci domů s bojem. Ale musíš vzít na vědomí několik věcí. Tak za prvé... Jeden z tvých lidí z tebe chtěl udělat sebevražedného posla smrti. Zabít mého budoucího mistra. Už víš co s tím uděláš? Díky delší cestě budeš mít čas propracovat plán.“ Zvednu ukazováček. „Nejspíš na něj chceš naběhnout a konfrontovat ho, že? Ale to by nebyl moc dobrý plán. Za prvé. Jak by jsi to odůvodnil? Myslíš si, že ti ostatní budou věřit? Nakonec on je starší, zkušenější a jistě si ho spousta lidí váží. Tvé slovo stačit nebude. Nemluvě o tom, že jistě má nějaké komplice.“ Zavrtím hlavou a jsem překvapená, kde se ve mě tohle bere. A ještě je to i rozumné! „Potřebuješ si rozpracovat plán. Nejlépe jak zlikvidovat co nejvíce těch co v tom jedou s ním.“ Odmlčím se a pak pokrčím rameny. „Aspoň tohle je tedy můj názor.“ |
| |
| Cesta To se ji tedy moc povedlo. Síla jejich slov, jimiž argumentovala, mě doslova odzbrojila. K čemu mi je brnění, štít či meč? Proti tomuhle se silou bránit nedá, ale pouze ostrou myslí a hbitým jazykem. Anett má možná pravdu. Snažím se dostat co nejrychleji domů a přitom nemám žádný plán. Nakonec mi možná otevře tahle cesta nové možnosti boje, proti nepřátelům, kteří nepoužívají sílu, ale slova. "Tak to vypadá, že je rozhodnuto" Netvářím se nijak nadšeně, ale ani naštvaně. Prostě je to tak a já s tím nic nenadělám. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro "Mistře Eriku, mohl by jsi prosím tě na chvilku? Nechci to říkat před Anett, kdyby si náhodou nesouhlasil. Jak jistě víš, příslušníci Boha Nustera a Grundera se učí určité magii. Já zatím neovládám nic kromě omračovacího kouzla. Proto se tě chci zeptat, zda by si mi nepomohl rozšířit moje schopnosti či poznatky o magii, popřípadě jak se proti ni bránit. Pokud je pravda to co říkáš a někteří členové řádu Bílých mágů jsou do této věci zapleteni, potřebuji se ubránit, abych mohl chránit ostatní. A ostatní chránit nemůžu, pokud nastane ta situace, která nastala, že si mě přišpendlil na strom. A vzhledem k tomu, že cesta nám neuteče jen tak, tak bychom se mohli věnovat i něčemu užitečnému. Nech si to projít hlavou." Erik bud' bude souhlasit a něco málo mě o magii přiučí nebo mi řekne jak je možné se bráni. Erik nebude souhlasit a v rámci cesty se nic nenaučím. |
| |
| Waip Dostali jste za úkol zatknout jednoho hostinského, pro podezření, že pomáhá temným kultům. Jeho hostince se jmenuje "U Zlatého bažanta" a je to průměrný hostinec v dolní části města. Hostinský sám je pupkatý muž s dobrosrdečným obličejem, těžko věřit, že je zrádce. Každopádně nepočítá se s žádnými potížemi a extra pomocník kultů to taky není. Takže ti svěřili velení, prý aby ses osvědčil, dali ti deset mužů a máš ho jít zatknout. Kdy a jak je na tobě. |
| |
| Anett a Shinxi Erik se během Anettiny řeči čím dál tím víc usmívá. "S tebou Alex nebude mít zas tak moc práce." Dodá potom tiše. Pak si ho Shinxi odvede stranou a o něčem spolu mluví. Když dokecají, Erik se vrátí k Anett a řekne jí: "Asi pojedeš se mnou, s tím jeho brněním nevím..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vím, že se paladinové všech bohů učí jistým kouzlům... jestli se to tedy kouzly dá nazvat. S magií jak ji praktikujeme my mágové to ale nemá nic společného. My kouzlíme sami, vám posílá kouzla bůh a jenom je přes vás nechá proudit. Takže si myslím, že tě nemám moc co naučit. Já taková božská kouzla neovládám a ty se zase nenaučíš ovládat ty naše. Neprošel jsi totiž Akademií, abych tě mohl nějaká kouzla naučit, musíš znát alespoň základy..." Zavrtí hlavou. "Takže ne. Nemůžu tě jen tak naučit nějaká kouzla. A... ostatně tady nejsi proto, abys nás chránil, od toho tady jsem já. Pokud nás napadne někdo se zbraní v ruce, můžeš s ním bojovat. Pokud bude hrozit magický souboj, necháš to na mě. Navíc... I kdybych tě mohl naučit nějaká kouzla, za tak krátkou dobu tě nenaučím, jak se ubránit mágovi a přežít magický souboj. To není o tom, že se naučíš několik kouzel a budeš je po něm vrhat. Musíš se naučit velké množství obranných kouzel a pak s nimi odrážet útočná kouzla soupeře. Musíš poznat, co proti tobě nepřítel vrhá a čím to máš odrazit. Takže doufám, že chápeš..." Pak se otočí a vrátí se k Anett. "Asi pojedeš se mnou, s tím jeho brněním nevím..." |
| |
| Na cestu Pousměji se na Zioriho. „Možná, že i mistr Score ti dá nějaké rady.“ Řeknu mu. Otočím se k Erikovi a pokývám hlavu. „Ano. Také si myslím. Jeho brnění by mě tlačilo, jako kdyby nestačilo, že i tak budu z jízdy celá polámaná.“ Usměji se a přejdu k němu. Nechám si pomoci do sedla a strnulost se mi vrátila. Zase jsem přemýšlela o těch únosech a také o tomhle atentátu na Scoreho. Kdyby Scoreho chtěl někdo unést, tak by se moje teorie byla pravděpodobná. Ale teď... tohle by ho zabilo. Stisknu rty. „Není možné... že by se snažili s námi vyvolat válku?“ zeptám se najednou. |
| |
| Anett (a Shinxi) "Rozlámaná budeš i tak, to mi můžeš věřit." Erik se vyhoupne do sedla a pomůže ti do něj. Posadí si tě před sebe, obemkne kolem tebe ruce a chytne otěže. Teď není moc pravděpodobné, že by jsi spadla. "Válku? Nevím... Pokud ji chtějí, tak proč se schovávají? Ale moc tomu nevěřím, Řád je dost silný, smetl by je." Počká až nasedne i Ziori a pak se klusem rozjede. |
| |
| Cesta No co se dá dělat. Tahle cesta nakonec bude dlouhá. Erik zatím pomohl Anett do sedla a sám si za ni sedl, aby nemohla spadnout. Anett přišla na teorii s válkou, ale jak řekl Erik. Buď nemají dost síly nebo jde o něco daleko složitějšího. Vyšvihnu se do sedla, doje du je a na jejich úrovni přejdeme s koňmi do cvalu. Doufám, že tahle cesta uteče rychle. |
| |
| Cesta Kousnu se do rtu. „No právě. Jsme silní. Což oni jistě vědí. A co udělá zákeřný nepřítel? Pošlou pod rouškou noci zabijáky aby svého nepřítele oslabili. A většinou jsou po těch důležitých jako jsou velitelé, generálové a podobně.“ Pokrčím rameny a chytnu se hrušky před sebou. „A bez velitelů vojáci budou zmateně pobíhat sem a tam, protože nebudou vědět co mají dělat.“ To by těm chlapům snad smysl mělo dávat. Ještě, že jsem si kdysi přečetla kousek Taktiky válčení. „Takže, když se zbaví u nás těch mocných. Což členové Rady jsou, tak nás tím oslabí. Navíc... kdo ví jak dlouho to chtějí dělat? Třeba se budou mágů postupně zbavovat další tři roky než vyvolají konflikt. A kdo ví co bude za tři roky?“ rozvádím dál svou myšlenku. „Je to podle mě stejně pravděpodobná možnost jako ta předtím.“ Pokrčím rameny. „Já si jen myslím, že bychom měli zvážit víc možností.“ |
| |
| Anett a Shinxi Pomalu tedy přejdete do cvalu. Anett by už dávno spadla, kdyby ji Erik nedržel. Dost to s ní hází. "Než se zbaví všech členů Rady, bude jim to touhle metodou trvat dost dlouho. Navíc Rada by postupně přibírala další členy, takže by pořád udržovala stejný počet. Jasně, těch mocných a znalých mágů by bylo škoda, ale o velení bych si nedělal starosti. Mě spíš opravdu děsí ty únosy... proč je prostě rovnou nezabijí, proč si to stěžují tím, že je unesou? A proč chtěli Alexe zabít, když ostatní unesli? Myslím, že Rada brzy svolá nějakou mimořádnou schůzi, kde se o tom budou bavit. My s tím moc nezmůžeme." |
| |
| Cesta To musí ti dva pořád mlít, jak větrné mlýny? Takhle se nikam nedostaneme, když si budou pořád pokládat jednu otázku za druhou. Pořád jedeme ve cvalu, nemá cenu koně hnát, když cesta je předaleko. "Tolik otázek a nikde žádné odpovědi. Navíc těch otázek pořád přibývá, i když ty zásadní zůstávají stejné. 1. Kdo a proč unáší členy rady a jaké jsou jejich cíle? 2. Proč je do toho zapleten Sir Gray a co smrtí mistra Scoreho chtěl získat. Popřípadě když zradil Gray, tak jestli do toho není zapojen ještě někdo z paladínů či ze samotné církve." Při těch slovech se otřesu. Představa, že by někdo ze samotné církve byl zapleten do této věci, se mi vůbec nelíbila. "3. Je do této záležitosti kromě mágů a paladinů/církve zapleten někdo další? To nás vrací k otázce č. 1. Podle mě a toho co jsem se učil o válečném umění, je neznámý nepřítel to nejhorší co může být. Takže hlavní prioritou je určit nepřítele, jinak je jasné, že život bude velie krátky, když se neví, proti komu se bránit." "Jinak nechci nic říkat, ale pokdu budeme pořád uvažovat o tom a o támhle tom, tak se nikam nedostaneme. A to nemluvím o tom, že pokud budete takhle debatoval, tak je vysoce pravděpodobné, že si překousnete jazyk. Což by jste asi nechtěli." |
| |
 | Hurá na bažanta "To nebude žádný problém, nic moc neudělal. Je to jen takový slaboulinký poskok.... Tak proč sebou teda sakra mám těch deset lidí? To mi jako nevěří, nebo co jako?? Jeto sice můj první úkol pro organizaci, ale aspoň trochu by mi věřit mohli... Nebo že by to nebyl jen hostinský co se trošku namočil?? Že by mi to třeba řekli jen abych byl klidný??" Probleskne mi hlavou, po cestě k hospůdce. Hospoda není daleko a tak se raději zastavím a mávnu na zbytek družiny tak aby pochopili že mají přijít. Tudíž počkám než se kolem mne utvoří kroužek. "Takže hospůdka u Zlatého bažanta se nám blíží a já nechci aby se stalo nějaké nedorozumění, navíc mnohem větší respekt budí dobře organizovaná skupina než banda lidí co vtrhne do hospody. Tudíž tu je můj plán. Vy dva zůstanete přede dveřmi A budete hlídat kdyby někdo chtěl vejít dovnitř, pokud někdo takoví bude, vyhoďte ho. Vy tři obejdete celou hospodu, hledejte nějaký zadní východ nebo tajné dveře nebo prostě tak něco. Samozřejmě kdyby někdo vyšel zadržte ho a prošacujte jej kdyby to byl nějaký příslušník kultu. Kdo ví s kým se hostinský stýká. A zbytek půjde se mnou dovnitř. Mluvit budu já, vy se starejte hlavně o to aby nikoho nenapadlo na nás zaútočit. Hlavně dávejte pozor abyste nezranili nějaké kolem jdoucí. Zato by pochvala totiž určitě nebyla. Je všem jasné co máte dělat ??" Líčím svůj plán a přitom prstem ukazuji na muže. Jestliže se někdo přihlásí že neví co má dělat, zopakuji mu jeho roli. Pokud se nikdo takoví nenajde a všichni mě pochopí, vydám se zase směr hospoda. Po příchodu k hospodě se hluboce nadechnu a zkontroluji letmým pohledem okolí. Chvíli počkám než se mí muži trochu rozejdou a vstoupím dovnitř. Už při vstupu se snažím prohlédnout celou místnost a zjistit toho co nejvíc o prostředí. Není to nijak moc promýšlené a tak musím doufat že štěstěna bude na naší straně a hostinský se nebude moc vzpírat. Jakmile vejdu do místnosti rovnou se přesunu k pultu. Pravačka mi sjede na meč houpající se na mém pravém boku. Pokud je hostinský u pultu také, spustím rovnou. Pokud u pultu není, počkám než přijde a spustím taktéž. "Zdravím, mohl byste s námi jít na chvíli ven??" Řeknu milým a přátelským tónem. Nepředpokládám že bude klást nějak velký odpor, ale raději se připravím k běhu či boji.. |
| |
| Waip Každý muž rozumí své úloze dobře, nejsou žádné otázky. Zatímco se muži rozejdou splnit své úkoly, ty vejdeš do hospody. Po levé straně krb, stěny lemují hlavy kanců, jelenů a medvědů. Naproti vstupním dveřím stojí bar, za kterým hostinský leští korbel. Když ho oslovíš, překvapeně k tobě vzhlédne vzhlédne od leštění korbele. "Já? No... Klidně, ale hlavně si pospěšte, máme tu dnes večer docela frmol." Hospoda je vážně narvaná, nějaký boj vevnitř nepřipadá v úvahu. Hostinský se ale nechá v pohodě odvést ven a tam se na tebe netrpělivě podívá. "Tak co potřebujete?" |
| |
| Hospodský Je skvělé že hostinský spolupracuje. Nejspíš opravdu platí takové to "Jak ty na ně, oni na tebe". Vyjdeme před hospodu a tak nezbývá nic jiného než jej zatknout, odvést a dostat nějaký ten peníz nebo si alespoň zlepším jméno.. "Omlouvám se ale budeme vám muset odvést. Máte někoho kdo by vám mohl pohlídat hospodu?" Řeknu zase přátelským tónem a kapkou zájmu. Ale jelikož úkol zněl jasně, musím jej odvést. Tudíž jej otočím zády k sobě a začnu mu svazovat ruce za zády. Pokud se vzpírá zavolám si někoho ať jej podrží. |
| |
| Askareus - dodatek Po několika minutách zběsilé jízdy se dostaneš Grayovi skoro na dosah. Vtom ale jeho koni uvízne noha v nějaké prohlubni a jde k zemi. Tvůj kůň ho nestihne přeskočit ani se vyhnout, takže do něj v trysku vrazí. Vteřinku po tom ležíš na zemi v listí, spadl jsi chvíli před nárazem, nejspíš nějaký instinkt. Máš ale štěstí, koně by tě rozdrtili. Zvedneš se. Nejspíš nemáš nic zlomeného, ale o modřiny nebude nouze. Navíc když se nadechneš, málem tě skolí šílená bolest v žebrech. Vtom zaslechneš zvuk meče taženého z pochvy a když se otočíš, vidíš Graye. Levá ruka mu visí volně dolů, brnění je úplně rozmáčklé. V pravé ale drží meč a útočí sekem na tvé břicho. Waip "Odvést mě? proboha, to ne..." Zděsí se hostinský, ale to už mu svazuješ ruce. Najednou se ozve prásknutí a ty letíš několik metrů vzduchem. Pak bolestivě dopadneš na kraj vozu. Chvíli takhle ležíš, neschopen se zvednout. Když se konečně zvedneš, vidíš, jak ze země právě stává zbytek tvých rytířů. Krom teda těch tří rytířů, co šli hledat nějaké další východy, ty nikde nevidíš. "Viděl jsem ho běžet do hospody." Řekne jeden rytíř. Rychle tedy vběhnete dovnitř. Ale tam mohl běžet kamkoliv. Do kuchyně a zadním vchodem ven. Do sklepa, jehož dveře jsou nalevo. Nebo po schodech vzadu do horního patra. |
| |
| Hostinský... Sakra proč to vždycky musí dopadnout takhle? Proč všichni musí utíkat a musí se chtít rvát? Ale aspoň už vím proč těch deset chlapů.... To mi ale nemohli říct že to není jen tak nějaký hostinský? To mě nemohli varovat??... Probleskne mi za letu hlavou.. Když se konečně postavím na nohy a vzpamatuji s docela tvrdého dopadu, rychle svolám chlapi a ještě rychleji vyhrknu. " V hospodě může být všude proto se zase rozdělíme. Ty, ty a ty Jděte nahoru. Vy dva Do kuchyně. A ostatní se mnou do sklepa." Samozřejmě zase ukazuji rukou koho tím myslím.. Tentokrát již nečekám jestli mi někdo nerozuměl a rovnou vtrhnu do hospody. Znovu rychle proběhnu místnost pohledem, zda se někdo nechystá hospodského bránit. Poté se skoro až rozběhnu ke dveřím které vypadají jako dveře do sklepa. Zalomcuji klikou a pokud se dveře neotevírají domluvím jím ramenem. Pokud se mi podaří dostat se za dveře, tasím meč.. Tasím meč a pokračuji v hledání.. |
| |
| Waip Hosté na tebe jen udiveně zírají, nikdo se nezdá, že by tě hodlal napadnout. Dveře do sklepa se otevřou v pohodě a ty a zbytek rytířů sejdete po vrzajících schodech do sklepa. Dole si nevidíte ani na špičku nosu, ale pak se ozve zakřesání a jeden rytíř zapálí pochodeň. Objeví se před vámi dlouhý sklep, stěny lemované sudy. Volně jsou tam rozházeny bedny s potravinami, rozvěšeny bylinky atd. Po hostinském ani stopy. |
| |
| Pronásledování - boj Instinktivně seskočím z koně, když zakopne o Grayovo a začnu se zvedat ze země. Žádné zlomeniny necítím, ale naraženin je požehnaně. Než se zvednu, Gray už stojí s mečem v ruce a chystá se k útoku. Uskočím jeho útoku a vytáhnu svůj meč. Rovnou se postavím do obrané pozice a vyčkávám. "Sire Grayi, vzdejte se. Nechci s vámi bojovat, když jste raněn. Vzdejte se, věřím, že soud bude spravedliví. Zasadím se o to" promluvím na něj klidně a ještě v klidu jej obcházím. Pak skloním meč špicí k zemi, abych mu potvrdil pravdivost mých slov. Ano, je raněn, ale určitě by mne dokázal porazit a i kdyby ne, nejspíše bych ho musel zabít. |
| |
| Askareus Gray se zasměje. "Dostal bych oprátku. Pokud by byl soud mimořádně shovívavý, možná meč. Každopádně ještě mám dost co dodělat." Podívá se na svou ruku. "A co se týče mého... zranění..." Ruka se obalí černou hmotou, která se vytvaruje do podoby svalnaté paže. "Jako prozatímní řešení dobré, ne?" Pak sir Gray znova zaútočí. Ale ve chvíli, kdy bodne, udeří ho do boku bílé světlo a on odletí několik metrů daleko, než spadne na zem. Otočíš se a podíváš se, kdo že ho to odhodil. Ale pokud jsi čekal temně černý háv a dlouhou bílou šálu, oblečení bojových mágů Věže Vysoké magie, šeredně ses zklamal. Vedle tebe stojí nějaký mladík v bílém hávu a vyděšeným pohledem. "Co tu dělám?" Vtom se Gray zvedne, přeměří si mága pohledem a potom se rozesměje. "No tak zabiju dva a ne jednoho." Vykročí směrem k vám, mladý mág vyděšeně ucouvne a zakopne o kořeny. Gray zaútočí sekem na tvou hlavu. Šíleně se zubí. |
| |
| Boj s paladinem Už jen poslouchám paladina. Je mi jasné, že se nevzdá. Když si něčím obalí ruku, znova zaútočí. V tu chvíli do něj udeří nějaké bílé světlo a on odletí. Ohlédnu se po strůjci toho světla a spatřím mladého mága. Čekal jsem nějakého bojového, ale musí stačit i tuto. Pak mi dojde, že budu muset hodně přehodnotit svůj názor na mága. Bude mi na nic. "Jestli nechceš zemřít, pomož mi ho porazit" syknu k mágovi a jen tak tak vykreju Grayovo ránu, odrazím ji a zaútočím. |
| |
| Askareus Grayova rána ti málem zlomí ruku s mečem. Zavrávoráš, ustoupíš několik kroků, než nalezneš rovnováhu. Meč ti málem vypadne z ruky. Ať už jsou paladinové jakkoliv silní, udělat něco takového bez rozmachu by nedokázali. Navíc, pokud od Graye bohové odvrátili svou tvář, kdo mu pomáhá? Nejspíš jiní bohové, ti temní. "Ale jak? Já jsem jen učeň!" Zakoktá se mladý mág, dosud ležící na zemi. Gray ho jen počastuje opovržlivým pohledem a znovu po tobě sekne. Tentokrát s rozmachem. Ránu vykryješ. Meč odletí a zabodne se do země o několik metrů dál, síla nárazu tě shodí vedle mága. S pravou rukou nemůžeš moc hýbat. A mág jen vyděšeně zírá. |
| |
| Večírek? Přemýšlím, co budu dělat. Dříve, než začnu chodit sem a tam, někdo zaklepe na dveře. Děje se něco? Určitě! Neee. Přijdu ke dveřím a otevřu je. Naštěstí je to jen spolužačka a říká mi cosi o věčírku. Usměju se. Teď mi spadl kámen ze srdce... Jo, přijdu... Kde přesněji dole? Možná to je dobrý nápad, jak vyřešit co budu dělat. Jen musím jít včas spát, abych zítra nezaspala... Nechám se dovést na večírek. |
| |
| Boj "Takhle jsi zradil? Otočil ses ke svému bohu zády?" řeknu klidně, když mne odhodí první ranou. Další ranou mi vyrazí meč z rukou a srazí mne k zemi vedle mága. Pravačku skoro necítím a mág je vyděšenej. Ostatně to já taky, ale daří se mi to skrývat. "Na tom nezáleží. Nějak ho sraz k zemi, nebo ho znehybni. Nebo přivolej posili. Umíš přece komunikační kouzlo, nebo ne?" řeknu unaveně k mágovi, zkoumajíc si pravačku. Když alespoň trochu zjistím co s ní mám, pokusím se zvednout na nohy a sundat ze zad štít. I když mi je na nic, alespoň ten pocit, že něco v tý ruce mám. |
| |
| Hledání... Sakra.. tu asi nebude.. Kdyby tudma prošel šlo by to určitě poznat.. Pospíchal.. Určitě by do něčeho kopl.. Probleskne mi hlavou a otočím se směrem k mužům. "Tu nejspíš nebude ale prohledejte to, třeba tu něco najdete.." Řeknu a sám vyběhnu po schodech nahoru. Na schodech raději zase vložím meč do pochvy, ať to nebudí moc podezření. Když vejdu mezi osazenstvo hospody, letmím pohledem si je všechny zkontroluji a namířím si to k někomu kdo nevypadá nijak připitě a vypadá že má přehled o dění v hospodě. " Zdravím dobrý muži. Neviděl jste kam utekl hospodský?? Dobře se vám odměním.." Optám se velice slušně a chvíli vyčkám odpovědi.. |
| |
| Askareus "Nějak takhle, ale bylo to složitější, než se zdá." Odpoví ti Gray, zatímco se dívá, jak strháváš štít ze zad. "Jak dlouho si myslíš, že přežiješ?" Pak ti mág odpoví roztřeseným hlasem. "Já to zkusím..." Vezmeš do ruky štít, pravou ruku máš asi jen naraženou. Každopádně Grayovi se teď zalesknou oči a otočí se na mága, který chce přivolat posily. Očividně ses posunul až na druhé místo na seznamu. |
| |
| Waip Za první zlatku z muže dostaneš, že ví, za druhou, že ti to řekne a teprve za třetí to konečně vyklopí. "Běžel po schodech nahoru." Ukáže s vychytralým úsměvem na schody do druhého patra a kousne do mince. Pak spokojeně kývne a rychle se ztratí. Když vyjdeš do druhého patra, vidíš před sebou kratší chodbu, asi pět dveří nalevo, pět napravo a na konci chodby zavřené okno. Po tvých mužích ani stopy. |
| |
| Cesta Povzdychnu si. „Právě proto mě tenhle incident mate. Ten výbuch by Scoreho zabil. Tak proč tamti dva byli uneseni?“ pokrčím rameny. „No jo.. já vím. Tohle není na nás, na to jsme příliš nízko postavení. Nemluvě o tom, že já nemám ještě vůbec žádné postavení.“ Uculím se. Otočím hlavu na Zioriho, který se k tomu také vyjádří. Našpulím na něj rty. „Tady je někdo bručoun.“ Poznamenám. „Však jedeme ne? A to chceš celou dobu jen mlčet? Jestli nemáš náladu se bavit tak se nebav. Ale dokud nejedeme tryskem tak snad rozhovor nevadí.“ Oponuji mu. Poškrábu se na koleni. „Ale otázky jsou správné. Taky se sama sebe na tohle ptám. Ale moje teorie o buďto, že unášejí mágy aby je k něčemu využili, nebo se chtějí vyvolat válku nepadli na úrodnou půdu.“ Pokrčím rameny. „Zatím lepší teorie nemám.“ |
| |
| Druhé patro.. Hrozně vychcaní tu sou lidi... Pomyslím si když se mě chlapík vytáhne třetí zlaťák.. No co.. vím kde šel a to je hlavní.. Vyběhnu po schodech a jako první mě napadne že je blbost aby vyskočil oknem a okno za sebou zavřel... Ale tak.. předtím sem si taky myslel že pujde snámi a nakonec sem se nehezky proletěl.. Tudíž se rozběhnu k oknu a rozhlédnu se zda nepůjde někde vidět.. Je to blbost ale třeba někde zakop.. kdo ví.. (předpokládám že jej nikde neuvidím.) .. Po krátkem pohledu s okna, se vydám vzhůru dveřím, nejspíš od pokojů. Znovu tasím meč a postupně začnu otvírat dveře. Pokud to nejde klikou, pomůžu si ramenem. |
| |
| Ochrana mága "Moc nadějí si nedávám, ale udělám vše, abych vás zadržel, sire Grayi" odpovím mu s klidem a postavím se s připraveným štítem před mága. Občas se ohlédnu po meči, nebo mágovi, ale jedno je moc daleko a druhý dělá co může. Vím, že z tohoto souboje nemohu vyjít živý, nebo alespoň nezraněný, ale udělám opravdu vše, abych ho zastavil a teď i ohlídal mága, aby přežil aspoň on. "Kdybych padl, uteč. Na nic se neohlížej a uteč, třeba do kláštera. Je tu nedaleko" řeknu ještě mágovi, pravačkou mu naznačím cestu ke klášteru a pak se začnu soustředit na Graye. Mezi ním a mágem jsem jen já a můj štít. |
| |
| Cesta - bručoun "Já nejsem žádný bručoun Anett." zašklebím se. "Jen podotýkám co se ti může stát. Pokud si všechno řekneme v průběhu cesty,co budeme dělat v noci, i tehdy si budeš chtít povídat?" řeknu s úsměvem. "Sama uvidíš, jak je hovor na cestách vyčerpávající." Mě není proti srsti si povídat, ale moc dobře vím, jak to vysiluje. Navíc jsem od rána v sedle, takže musím šetřit síly. Však sama to pozná. Po prvním dni bude mít tak otlučený zadek, že se ji dvakrát do sedla nebude chtít při té myšlence se musím pousmát. Aspoň mi nabídla, že mužu mlčet. Napnu svaly a povolím je, abych líp rozložil váhu na koňi a líp se mi jelo. Anett zatím řekne svoji teorii o tom, co si myslí. Něco na tom bude. Rozhlížím se kolem, je dobré vnímat okolí. Leckdy se objeví něco zajímavého. Naslouchám řeči přírody, jak vane vítr, dotýká se mé tváře a pak uteče prohánět se do korun stromů, kterých je všude dost. Přál bych si jim být, nemá žádné starosti, celý den si hraje a je neuvěřitelně rychlý. Ta rychlost by se mi docela hodila, ale k čemu by mi byla, když nevím kde je cíl mé cesty? Vím jen to, že je to někde v poušti. Co se stane pak až dorazíme k věži? Co bude můj další krok a cíl? Ve věži řeknu o údálostech, které mě přivedli na tuto cestu. Anett má nakonec pravdu. Musím si to naplánovat a zvážit každý krok. Mám zamyšlený výraz. Rozhodně se musím, pak co nejrychleji dostat zpět k Orisovi, popřípadě mu dát zprávu o tom, že jsem v pořádku a varovat ho před Grayem, po té bude vše ostatní vedlejší. Mám se zeptat, nemám se zepat?"Vím, že jsem se už ptal, ale jak dlouho nám potrvrá cesta, když nemáme nic, čím bychom se dostali k cíly rychleji?" Vím, že tato otázka mi nijak neulehčí, spíš je to více skličujíí. Představa té možné vzdálenosti mě upřímě děsí. Až k poušti. Tam jsem ještě nikdy nebyl a jestli ano, tak si to nepamatuji Možná jsme začali po té mé otázce opět komunikovat, jestli jsem něco říkal, tak si nevzpomínám. Ani nevím, ale ňák se mi to v hlavně srovnalo. Vnímám krajinu okolo nás, dívám se do dáli a čím dál tim víc jsme blíž k horizontu, tim víc si říkám, že tohle všechno rychle skončí. Kolem nás se občas mihne ňáké zvíře. Slyším melodický zpěv ptáků. Nakonec ztrácím pojem o čase...... |
| |
| Askareus Gray ihned nezaútočí. S úsměvem se podívá na tvůj meč a potom na mága. „Co kdybychom se dohodli? Já vás teď nechám oba dva žít, ale vy se otočíte a vrátíte se do kláštera. Nepodléhej iluzím, ten mág posily nezvládne zavolat a pokud nepřijmeš, oba zemřete. Ber to jako mé milosrdenství.“ Gray neútočí a vyčkává na tvou odpověď. Waip Z okna hostinského opravdu nikde nevidíš, hlavně teda proto, že už je tma. Pak začneš otvírat dveře, u prvních tří si musíš pomoct ramenem, nic zajímavého tam ale nenajdeš. Kroužková košile a meč na posteli, zřejmě pokoj nějakého dobrodruha. Další dva jsou asi neobydlené. Čtvrtý pokoj je ale velkým překvapení. Otevřeš ho bez pomocí ramene, ačkoliv to jde dost ztuha. Jako by otevření dveří něco bránilo. A taky že jo, když se dostaneš dovnitř, vidíš na zemi přede dveřmi mrtvolu jednoho ze svých rytířů. V hrudníku má díru o průměru několik palců. Uprostřed místnosti jsou na zemi namalované nějaké symboly, uvnitř kterých víří nějaká tekutina. Pokud se do ní podíváš, vidíš nějakou poušť. A taky druhého mrtvého rytíře. Tekutina je natolik velká, že se do ní v pohodě vejde a ponoří vzrostlý muž. |
| |
| Rozhodnutí Gray promluví a postaví mne před rozhodnutí. Smrt nebo život. Čest nebo zrada. Důvěra nebo zklamání? Rozhodl jsem se rychle. Ohlédl jsem se na mága a smířlivě se usmál. Mohl z toho úsměvu vyčíst cokoliv, ale já se mu tím omlouval. Kývnutím hlavy jsem mu dal najevo, že mi bylo ctí jej poznat. Pozvedl jsem štít a postavil se tak, abych nabral potřebnou rovnováhu a oporu. Pravá noha vpřed, levá noha trošku bokem dozadu. Štít jsem nastavil tak, aby první rána sklouzla. Ovšem mohu ho nastavit i jinak a to téměř okamžitě. Pak jsem se zhluboka nadechl. Jsem připraven. Podíval jsem se na Graye a pod helmicí jsem se usmál. Jen lehce, ale usmál. Nemohl úsměv vidět. Snad jen oči a vršek helmice. Neodpověděl jsem mu. Jen jsem zůstal stát před mágem. Pak jsem, ale znovu otočil hlavu na mága a zpět na Graye. "Je to jen mezi mnou a vámi, sire Grayi. Nechte mága odejít. Nic vám neudělal, jen se objevil v nesprávnou dobu na nesprávném místě" promluvím hlasem klidným, ale jasně slyšitelným. |
| |
| Shinxi a Anett "Zhruba za měsíc bychom měli dojet k věži, pokud pojedeme stále na koni a budeme držet rychlé tempo." Odpoví Erik Shinximu. "Tak za týden už bychom ale mohli být u Věže vysoké magie, kde už bychom se snad mohli přemístit. Nechce se mi žádat Bojové mágy Věže, ale určitě se tam najde i někdo jiný, kdo nás přemístí." Pak už se moc nebavíte a věnujete se jen cestě před sebou. Chvíli po setmění naštěstí narazíte na jedno menší město, takže nebudete muset spát pod širým nebem. Vojáci Královského vojska vám u brány nedělají žádné problémy, od toho je bílé pláště Anett a Erika a znak Grundera na Shinxiho hrudním plátu spolehlivě odradí. Uvnitř města Erik najde pohodlnou hospůdku "U Zlatého bažanta", kde se usadíte a Erik pro vás objedná nějaké jídlo. Pohodlně se rozvalíte i na nepříliš pohodlných lavicích a čekáte, až vám přinesou jídlo. Erik ale najednou zpozorní a napřímí se. Zadívá se směrem ke dveřím a jakmile tam zamíří i vaše pohledy, vidíte hostinského, jak běží směrem ke schodům do horního patra a bere je po dvou. Pak se chvíli nic neděje a pak do hostince vstoupí několik mužů, co očividně patří k sobě. Nemají na sobě žádné uniformy, ale oblečení tuctových dobrodruhů. U pasu ale mají meče ve stejných pochvách a stejných jílců. Rozdělí se, několik se jich vydá ke dveřím u vchodu do kuchyně, několik jich jde do kuchyně a zbytek vyběhne taky do druhého patra. Zase se chvíli nic neděje a pak ze dveří u kuchyně vyjde muž s červenohnědými vlasy a po nepatrném zaváhání zamíří k jednomu ošuntělému chlapovi s dlouhými prsty u jednoho stolu. Tomu dá několik zlatek a pak se taky vydá ke schodům do druhého patra. "To se mi nelíbí..." Zamumlá Erik. "Shinxi, pojď se mnou. Anett, ty tu na nás počkej." Pokračuje potom a vydá se ke schodům do druhého patra. |
| |
| Místnůstka s pouští na zemi.. "To ne.." Vyhrknu zklamaně když uvidím na zemi jednoho ze svých mužů. To že je na zemi by ani tak nevadilo ale ta díra v břiše... Už se mi už za hostinským nechce.. Ale úkol zněl jasně. "Dovést hostinského". Dlouho neváhám a popadnu meč který má mrtví muž v ruce.. Už ho stejně nebude potřebovat a mě se bude hodit. Každou chvíli co tu otálím, se hostinský vzdaluje dál a dál. Nebo chystá a druhé straně past. Je jasné že je na té zemi portál a tak do něj bez dalšího váhání skočím. |
| |
| Hostinec Nakonec jsem už mlčela, ale musím říct že jsem se děsně nudila. Už dokonce jsem cestou i podřimovala, jak nebylo do čeho píchnout. Chvíli jsem se zabavila tím, že jsem si opakovala v duchu všechno co jsem se na Akademii naučila. Nakonec jsem otráveně vzdychala. Naštěstí jsme se dostali do městečka, jen s lítostí jsem vzpomínala na to, že nemůžu být s rodinou. Viděla jsem se s nimi příliš krátce a tak se mi stýskalo. Ale po nějaké chvíli jsem na to zapomněla, těšila jsem se na jídlo z hostince. Moc klidu jsem si, ale neužila... něco se začalo dít. A vypadalo to jako něco nekalého. Podle toho jak se hostinec začal hemžit podezřele vypadajícími lidmi to vypadalo, že chtějí někoho přepadnout. Nedivila jsem se, že se do toho Erik chce podívat, chtěl Zioriho sebou a já tu měla zůstat. Abych pravdu řekla, tomu jsem se nijak nebránila. Hrozně mě boleli stehna a zadek. Byla jsem ráda, že v klidu sedím a nemusím se moc hýbat. Nemluvě o tom, že bylo hodně těžké dojít do hostince důstojně aniž bych chodila s nohama od sebe. „Jistě.“ Odpovím a napiji se piva, které jsem si objednala. Vodu jsem neriskovala, víno by bylo příliš drahé a tak pivo byla jediná přiměřená možnost. Příliš mi to nechutnalo, ale žízeň je žízeň. „Dívejte pozor.“ Dodám a hold budu muset počkat co se bude dít. |
| |
| Hostinec Ještě předtím, než jsem ztratil pojem o čase, mi Erik řekl, že cesta může zabrat až měsíc. Tahle představa se mi vůbec nelíbila. Cesta byla klidná a tichá. Společnost nám dělaly naše myšlenky a Erikovi a Anett nejspíš ještě magie. I když Anett vypadala, že se strašně nudí. Nechal jsem ji, ať se s tím vypořádá. Jestli bude v budoucnu cestovat, bude se muset zvyknout, že každá cesta nemusí být veselá, či že tam musí být živá konverzace. Já své myšlenky zaměřil ke svým bohům, kteří byli tam, kde já. Už to vypadalo na noc, strávenou v přírodě pod širým nebem. Narazili jsme však na menší městečko. Cestou jsme potkali vojáky království. Když si všimli našich insígnií. Hrudní plát se znakem boha Grundera, který jsem měl. No, kdyby to nebylo dost, tak bílé pláště zná každý a nikdo bez dobrého důvodu je neprověřuje. Nicméně mi to nedá. "Bože Grundere, dodej těmto mužům sílu, aby s její pomocí bránili dobro a Ty, bože Nostere, nechť tvé blesky změní jejich nepřátele v prach." Po pronesení modlitby pokračujeme dál v cestě, která nás nakonec dovede k hostinci "U Zlatého bažanta". Tam si najdeme volná místa. Anett byla celá šťastná, že se může posadit na něco, co se nehýbe. Kdyby na sobě neměla bílý plášť a neudržela nohy při sobě, které měli tendenci jít od sebe po dlouhé cestě na koni, jistě by zaznělo pár nemravných věcí, které by samozřejmě nezůstali dlouho bez odezvy. Aspoň teda z mé strany ne. Erik objednal něco k snědku. Ovšem sled událostí nám nedovolil ochutnat objednané jídlo. Je tu něco divného. Kdybych se vrátil do mladistvých let, řekl bych, že si tu hrají na schovku. Bylo jasné, že hledají hostinského a ten týpek s červenohnědými vlasy bude nejspíš jejich vůdce. Vyměním si s Erikem pohledy. "To se mi nelíbí..." zamumlá Erik. Poté mě vyzve, ať jdu s ním a Anett řekl, ať na nás počká. Za což byla ráda, cesta na koni ji opravdu zmohla. "Kdyby se tu zatím něco dělo Anett, tak zakřič/upozorni. " Poté se vydám za Erikem ke schodům do druhého patra. Jdu normálně, ale koukám se okolo sebe. Nevíme zda červeno-hnědá hlava je přítel/nepřítel,co po tom hostinském chce a proč má tolik mužů. Štít mám na zádech a jsem připraven tasit. |
| |
| Shinxi Tak napůl i příspěvek pro Waipa Erik si nechá hůl opřenou vedle Anett a jako první se vydá ke schodům. Ty jsi v těsném závěsu za ním. Vyběhne po schodech do druhého patra a okamžitě zamíří k pootevřeným dveřím. Před nimi se ale na chvíli zastaví a kývne směrem ke tvému meči. Pak něco zašeptá, sevře ruku v pěst a zase ji rozevře. Nad dlaní se mu vznáší ohnivá koule. Ty mezitím tasíš meč a pak vstoupíte do místnosti. První si všimnete mrtvého muže, jednoho ze členů bandy, co jde po hostinském, leží vám pod nohama. V hrudníku má díru, která měří v průměru aspoň čtyři palce. Erik se zadívá na jeho meč, který leží opodál. "Je to rytíř..." Zamumlá. Pak přejdete doprostřed místnosti, vprostřed které je nakreslen kruh ze symbolů a uvnitř něco, připomínající louži vody. Očividně je to ale portál do pouště. Erik neváhá ani chvíli, zhasne ohnivou kouli a do portálu skočí. Když do něj skočíš i ty, cítíš se, jako by ses řítil obrovskou rychlostí po nějaké zakroucené skluzavce a pak... tvrdě dopadneš do horkého písku. Vedle tebe leží ten muž s červenohnědými vlasy. Zřejmě si vyrazil dech a teď po něm lape. Erik stojí vedle vás, nezdá se, že by mu průchod portálem dělal nějaký problém. Nějakou dobu stojí zcela nehybně, pak ale prudce zkříží ruce před sebou a vytvoří něco jako modrý průhledný štít, od kterého se s duněním podobným zvuku gongu odrazí nějaké kouzlo. Pak Erik švihne rukou a vyšle proud světla směrem k původci kouzla, hostinskému, který stojí opodál. Kolem hostinského se obalí pouta a on spadne do písku. Erik se otočí k vám. "Dobrý?" Zeptá se Shinxiho, pak se otočí k Waipovi: "Jste v pořádku, sire?" |
| |
| Askareus "No, jak myslíš..." Zamumlá Gray, když vidí, jak se stavíš do bojového postoje. Když požádáš o život mága, ušklíbne se. "Ne, smůla..." Pak už neváhá ani okamžik, přiskočí k tobě a zaútočí. Ani nevíš jak, ale podaří se ti odrazit několik úderů a sám mu je oplatit. Teď už si s tebou Gray nehraje, chce tě zabít a to ti dodává sílu, protože teď ti jde o všechno. Pak ale přijde ten okamžik, kdy ti vypadne meč z ruky a rozhodíš ruce. Dokonalá šance pro jeden čistý bod. Ten už ale Gray nezasadí. Vyšlehne jasné světlo, ozve se hlasité prásknutí a Gray odletí dozadu, tělo spálené na škvarek, po zásahu bleskem. Někdo tě chytne za plát a zvedne tě na nohy. "Jste v pořádku?" To se tě ptá muž v temně černém hávu, s bílou šálou kolem krku. Z výcviku si pamatuješ, že tenhle ohoz nosí mágové Věže magie. Za tímto muže je jich asi ještě pět, jeden zvedá na nohy mladého mága, zbylí čtyři jdou k tělu Graye. |
| |
| Poušť Stávalo se to čím dál tím víc zajímavější. Vyběhl jsem do patra za Erikem, který stál u pootevřených dveřích. Dá mi znamení ať tasím a sám vyčaruje ve své ruce ohnivou kouli. Do pokoje pak opatrně vstoupím s mečem v ruce. Vidíme mrtvého muže na podlaze s dírou v hrudi. Podle oblečení to byl jeden z můžu, které vedl červeno-hnědá hlava. Erik si všiml jeho meče. Já osobně jsem meč tipoval na precizní práci, navíc mi připomínal meč, který nosí rytíři. V tom mě nakonec Erik utvrdil, když sám prohlásil, že je to rytíř. Bylo to další záhada, kterou jsme si mohli připsat do našeho seznamu. V pokoji dál vidíme portál do pouště. Ten hostinský nebude obyčejný hostinský. Erik bez váhání skočí do portálu. Já se moc dlouho nerozmýšlím. Vyběhnu zpět na chodbu a jdu směrem ke schodům, odkud jsme přišli a normálně je sejdu, abych nevzbudil pozornost. Dojdu k Anett. "Nahoře je něco, co by tě mohlo zajímat." řeknu tak hlasitě, aby to slyšela jen ona. Nečekám na její odpověď a vydám se na zpátky. V pokoji se ještě jednou porozhlídnu, zda tam není něco užitečné. Potom skočím do portálu. Byla to jízda, jak na divoké řece ve člunu. Na konci jízdy dopadnu do písku na zadek. Což nebylo nijak nepříjemné. Zadek je vytrénovaný ze sedla a písek značně utlumil náraz. Ovšem vidím červeno-hnědou hlavu, která kašlala. Asi neměl takové štěstí a při dopadu si vyrazil dech. Dojdu k Erikovi a postavím se k němu s mečem v ruce. Chvilku tak vedle sebe stojím, když náhle Erik skříží ruce. Na to se vytvoří štít, do kterého udeří neviditelná síla. Kouzla! Úder zní jako úder gongu. Erik však švihne rukou a okolo hostinského, který stojí opodál, se objeví pouta, které ho spoutávají. Erik se otočí a zeptá se mě, jak na to jsem. "V pohodě, ale doufám, že všechny boje nebudou jen pro mágy," řeknu s úsměvem. Vydám se ke spoutanému hostinskému, abych na něho dohlídnul. Mezitím se Erik vyptává na stav červeno-hnědé hlavy. "Zkus se pohnout nebo zkusit čarovat a můžeš si být jist, že ti useknu obě ruce a pokud i to bude málo, tak hlavu bude za nimi následovat." Samozřejmě hlavu bych hostinskému neuseknul, byla to první osoba, která by mohla vznést trochu světla do téhle tmy. Kdyby něco, tak dobře mířený úder do týla pošle každého do světa snů. "Tak co Eriku? Kdopak je tohle" ukážu na červenou hlavu. "Ach, kde jsou moje způsoby, kapka adrenalinu a zapomínám na slušné vychování. Dovolte mi, abych nás představil Tento muž v bílém je mistr Erik, patřící k řádu Bílých mágů a já jsem paladinský novic Shinxi Ziori" a ukloním se. Nespouštím však hostinského z očí. Může být klidně blázen a pokusit se zabít či překousnout si jazyk. Opatrnosti proto není nazbyt. Mezitím Mistr Erik dojde k zajatci. Když je u něho a kontroluje ho. Rozhlídnu se okolo. Všude samý písek. Možná se ke Scoremu dostaneme dřív, než jsme čekali. Doufám, že Anett také prošla portem. |
| |
| Souboj a záchrana Gray zaútočí. Prvních pár ran odrazím a nějaké mu i uštědřím, ale není to nic světoborného. Když mne však srazí k zemi a štít skoro zdevastuje, začnu se připravovat na poslední úder. V duchu se vyrovnávám s tím, co jsem udělal a co jsem udělat nestihl. Avšak rána nepřichází. Důvod bude asi v onom hlasitém prásknutí a oslňujícím světlem, které prochází i skrz zavřené víčka. Když oči opět otevřu, Graye nikde nevidím, ale zahlédnu mága v bojovém rouchu. Pak mne někdo chytne a vytáhne na nohy. Chvilku mi trvá, než chytím rovnováhu, ale když se stane, rozhlédnu se kolem sebe. Graye vidím ležet na zemi, spečeného na škvarek, u něj stojí čtyři mágové a ten pátý, který se mne před chvilkou zeptal, jak na tom jsem, stojí u mne. "Budu v pořádku, děkuji. Jsem vám zavázán za svůj život, pane..." nedořeknu. Z mého hlasu čiší úcta a snad i pokora. Pak se podívám na mladého mága, který stojí opodál. Jeho výraz je pro mne nečitelným. Sundám si helmu a lehce se na něj usměju. |
| |
| Hostinec Zvědavě pohlédnu na Zioriho, který přišel s tím, že nahoře je něco co by mě zajímalo. Začala jsem se zvedat, ale ostrá bolest mě donutila zase opatrně dosednout. K čertu... pitomej kůň. Postěžuji si v duchu a znovu to zkusím. Nakonec na potřetí se mi podaří se postavit, vzala jsem svou i Erikovu hůl a vydala jsem se nahoru. Podařilo se mi spořádaně projít lokálem, schody jsem zvládala už hůř. Nakonec jsem se, ale dostala až nahoru a do pokoje, kde jsem chvíli koukala na portál. „Hm... zajímavé.“ poznamenám. Zkoumala jsem portál jak jen jsem byla schopná, ale nakonec nic moc jsem nevyzkoumala. „No já tam za vámi ani náhodou nepůjdu.“ Poznamenám. To by nedopadlo dobře, sotva se hýbu a byla bych jen na obtíž. Nakonec jsem se přesunula k posteli, kde jsem se posadila a čekala až se ti dva vrátí. Bude lepší když pohlídám, aby tam nikdo další nevlezl. Nebo aby něco nevylezlo ven. Nebo aby ho někdo třeba neuzavřel. Podívám se na mrtvého muže, nebyl na něj nejlepší pohled. Nejspíš bych měla být zděšená nebo tak něco, sice mi ho bylo líto, ale to bylo tak všechno co jsem mohla a tak mi byl tak nějak i trochu jedno. Poškrábu se na hlavě, a asi by ani nebylo dobré, kdyby mě tu někdo s tímhle našel. Znovu jsem se zvedla a užila si další bolest tím, jak jsem začala mrtvého táhnout k portálu do kterého jsem ho nakonec strčila. Pak jsem se znovu usadila. |
| |
| Poušť ?!? Skočím do portálu, ale asi trošičku nešťastně... Přeci jen vypadnout na druhé straně, tak nešikovně že si přitom vyrazím dech... To je opravdu umění.... Chvíli lapám po dechu a snažím se nevnímat co se děje okolo. Hostinský bude někde blízko a je jen otázka času kdy na mě vyletí nějaká ta ohnivá koule. Ale stále nic, jen jeden zvuk jako úder gongu následovaný otázkou. Konečně popadnu dech a v hlavě si rychle přeberu mágovu otázku. Je jisté že to je mág, jen oni nosí tyto bílé hávy a to že my zachránil život je taky v celku jasné. "Snad ano." Odpovím a zvednu se ze země a smetnu ze sebe písek. "Mnohokrát díky. Nebýt vás, tak je můj nešťastný pád z portálu asi to poslední co bych udělal.." Z ohnu se pro meč a zastrčím jej do pochvy. Už se nadechnu že se představím, ale paladin mě předběhne a představí se první. " Je mi potěšením. Já jsem Waip Belden a patřím k rytířům Benediktovím." Taktéž se představím a udělám malou poklonu hlavně mistru mágovy. Z ohnu se i pro druhý meč, meč muže který neměl tolik štěstí co já a hrdě padl v boji. Rychlejším krokem se vydám směrem k hostinskému a meč zandám za opasek. "Mohu?" Optám se když dojdu až k hostinskému a ukážu na něj. Nečekám zda mi někdo odpoví a rovnou hostinského pořádně kopnu do břicha. Mými okovanými botami to pěkně bolí a tak stačí jen jedna rána.. Potřeboval jsem to ze sebe dostat jelikož propálit mého muže si dovolí jen málo kdo. Kopnu si a zase se otočím směrem k Erikovi a tomu druhému, paladinovi. "Bude to znít asi hloupě ale víte někdo kde to jsme??" Optám se a postavím se tak aby hostinský byl mezi mnou a ostatními a abych jej dobře vyděl.. |
| |
| Askareus "To nic nebylo." S úsměvem mávne rukou mág. "Každopádně to bylo tak. Ten mladý mág se musel opravdu velmi snažit." Vtom na vás zavolá jeden z mágů, stojících u Grayova těla. "To musíte vidět!" Je ti jasné, že něco není v pořádku, ale přes ty spáleniny se moc nedá poznat co. Každopádně tělo ležící na zemi je mnohem menší než Gray a nemá brnění. Když se více soustředíš, rozpoznáš v těle nějakého pokrouceného chlupatého tvora s obrovskými tesáky. Pak promluví další mág: "Měňavec. Mám pocit, že jste sira Graye nikdy neviděl..." |
| |
| Shinxi, Waip a Anett "Bezpochyby jsme někde v Scaralské poušti, Scoreho věž není daleko. Cítím ji." Řekne Erik a přejde k hostinskému. "Pokud jde o tebe, máš to spočítané. Nejenže používáš magii nelegálně, protože jsi nesplnil Zkoušku a nemáš výcvik, ale dokonce používáš magii temnou. Vyslechneme tě a pak budeš s největší pravděpodobností popraven." Otočí se k vám. "Nevypadá jako bezcitný zabiják, co?" Baculatý hostinský na zabijáka opravdu nevypadá. Na tváři má vyděšený a udivený výraz. "Score by o nás měl vědět." Jak to dořekne, začne se země třepat a pak se z ní vynoří nějaké pískové monstrum, velikosti menšího kopce. "Co jsem říkal?" Pak promluví monstrum. Mluví pomalu, hlubokým hlasem. "Můj pán je teď zaneprázdněn, ale mám vás k němu dovést." Mluví jako by do vzduchu, takže ani nevíte, koho vlastně myslí. "Skočím pro Anett." Řekne Erik zamává rukama ve vzduchu a znova otevře portál. Pak do něj vstoupí a zase se objeví v pokoji u Anett. Vezme si svou hůl. "Asi se k Alexovi dostaneme dřív, než jsme si mysleli. Běž." A pošle ji portálem. Zakusí stejný pocit, jako Shinxi, ale nerozplácne se na zádech, nýbrž přistane na všech čtyřech. Ale po té jízdě na koni není ani toto nejlepší výsledek. Erik se objeví až nějakou dobu po ní. "Zařídil jsem všechno kolem koní a rytířů." Vysvětlí to a pokračuje k Waipovi. "Sire, všichni vaši muži jsou mrtví. Je mi to líto... Můžete jít s námi k mistru Scoremu, ten toho hostinského vyslechne a pak teprve ho odvedete k rytířům. Musím odvést zpět do kláštera už tady Shinxiho, takže můžu hodit zpět do pevnosti i vás, budete jen taková malá zajížďka. Souhlasíte?" |
| |
| Poušť Červeno-hnědá se sebere, trochu se opráší, posbírá věci a posléze se nám taky představí. Jmenuje se Waip Belden a patřím k rytířům Benediktovím. Naše odhady s Erikem byly tedy správné. Co tu dělali a co chtěli po hostinckým, tak to se jistě brzy dozvíme. Podle toho, jak si ulevil dvěma kopy do hostinského, jsem ho odhadoval na člověka, který nenechává nevyrovnané účty. Ale ani se mu nedivím, kdybych já přišel o jednoho ze svých lidi, tak nevím jak bych se zachoval. Mezitím jsme kolem hostinského vytvořili trojuhelník, který se stal jeho středem. Odpověď na Waipovu otázku na sebe nenechala dlouho čekat. I když já už věděl, že na ni znám odpověď i bez Erika. "Bezpochyby jsme někde v Scaralské poušti, Scoreho věž není daleko. Cítím ji." řekl Erik. Aspoň se brzo dostanu k našim do kláštera. Posléze se Erik otočí k vězni a řekne mu, jak se věcí mají. Posléze se mág otočí k nám a pronese: "Nevypadá jako bezcitný zabiják, co?" Prohlídnu si hostinského a musím souhlasit. "Osobně si myslím, že byl očarován nebo jiným způsobem ovládán. Vypadá jak někdo, kdo se právě probudil z nějakého snu či co" a dívám se do jeho udivené tváře a pak do jeho očí. Říká se, že oči jsou brány do duše. To co jsem v nich viděl, byla zlomená duše. Aspoň mě se to tak zdálo. Další věc byla, že o nás Score věděl, jak řekl Erik. Což se potvrdilo v zápětí, kdy se objevilo "monstrum", které nám předalo zprávu, že nás jeho pán chce vidět. Erik pak skočí pro Anett, ta vyletí z portálu a dopadne na všechny čtyři s nohama od sebe, které ji stále neposlouchali po jízdě na koni. Když jsem ji tak viděl, pozastavilo se mi srdce a cítil jsem, jak mi kapku zrudly uši. Tak bezbranná po jedné jízdě, rychle jsem se zbavil další nevhodných myšlenek, které mě začali napadat. "Pohlídejte prosím na chvilku vězně sire Beldene." Dál nečekám, dojdu k Anett a pomůžu ji vstát. "Vím, že by jses ráda posadila a dala odpočinout nohám, ale lepší bude, když se budeš snažit to nejrychleji rozchodit. Věž tvého mistra je nedaleko odtud." Aspoň teda v to doufám, vláčet se v tomhle daleko, se mi rozhodně nechce a ji určitě taky ne Pokud Anett bude chtít, tak ji podepřu, aby to lépe rozchodila. O pár minut později se objeví Erik a řekne, že se v hostinci postaral o všechno potřebné. Po té se vydá k Waipovi a řekne mu jaká je situace. Mezitím co Waip rozvažuje odpověď, dojdu k Erikovi. (Buď s Anett, nebo bez ní, záleží jestli to rozchodí nebo se raději posadí.) Když jsem/jsme u něho, zeptám se ho jak je to daleko ke věži a kývnu hlavou k Anett. "Ne, že by se mi nelíbili dlouhé procházky pouští, ale myslím si, že dneska bychom je mohli vynechat." |
| |
| Poušť Najednou se objeví Erik a oznámí mi, že se k mistrovy dostaneme dřív. Myšlenka dalšího pohybu se mi nelíbila, ale prostě jsem neměla na vybranou. Opřela jsem se o vlastní hůl a narovnala se. „Vy mě utrápíte.“ Postěžuji si než vlezu do portálu. Dopadnutí bylo další utrpení. „Auuu...“ Zaúpím a opřu se na chvíli čelem o horká písek. Z toho náhlého přechodu do horka se mi udělalo špatně. Začala jsem tlumeně nadávat, což se k mladé ženě nehodilo, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Ziori mi přišel na pomoc, musela jsem odolat tomu abych ho neproklela až do devátého pokolení, jen abych se zbavila té frustrace. Momentálně jsem byla naštvaná na všechno na světě. „Díky.“ Řeknu skrz zatnuté zuby. Po jeho radách se na něj mdle zadívám. „Děkuji za rady. Už se těším jak se projdu s tím pocitem, že mi někdo utrhl nohy.“ Řeknu. Opřu se o něj a povzdychnu si, ale pak se nadechnu a narovnám se. „Proč si to ti pitomci nemohli nechat na později? Až bych si odpočinula? Tohle není fér.“ Postěžovala jsem si spíš tak všeobecně něž někomu určitému. Nechala jsem Zioriho odejít za Erikem, který se vrátil až o chvíli později, já zůstala stát. Nechtělo se mi sedat si do horkého písku, i tak jsem měla stehna v jednom ohni a chodit se mi taky vůbec nechtělo. Pak si teprve všimnu toho cizího muže, ukážu na něj prstem. „Kdo je to? Kdo jste?“ vím, že se prstem neukazuje, ale no co. Pak si všimnu hostinského a jsem docela zmatená. Nemám tušení co se to děje. |
| |
| Nová skutečnost Jen se trpce usměji na mágovo odpověď a znovu se ohlédnu na mladšího mága. "Můj dík patří i tobě" řeknu mu, ale to nás už volá jiný mág k tělu zesnulého sira Graye. Když tam opatrně dojdu, naskytne se mi pohled na něco, ne zrovna hezkého. "Neznal. Přijel mě a mé skupině na pomoc s vyčištěním kláštera od skřetů. Přivezl s sebou i početnou skupinu mužů. Bojoval udatně, choval se čestně. Až do okamžiku, který měl toto za následek. Když bylo po boji, ozval se mág pomáhající našemu cechu s komunikací, že je zrádcem a má býti okamžitě zajat a přivezen před soud Tří. Zde je listina, kterou mi poslali" vypovím bojovému mágu a ukážu mu listinu. "Nyní, pokud vás to neurazí, vrátil bych se zpět ke svým mužům. Zůstali v klášteře spolu s družinou tohoto... stvoření" podívám se na to, co bylo kdysi sirem Grayem a pak na mága, který se mnou mluvil jako první. |
| |
| Poušť-Erik,Anett,Waip a Já Při pomáhání Anett vstát to vypadalo, že by nejraději každého proměnila v žábu. Navíc po mé radě, aby zůstala stát a chodila, jsem určitě byl k té žábě nejblíže. Když má dost sil na stěžování, tak je jistě v pořádku a usměju se. "Máš pravdu, fér to není, ale mohlo by to být i horší ne? Teď si představ, že by jsi jela v sedle minimálně týden. To by si ty nohy už tuplem nedala k sobě na pár dní." Anett pak zůstane stát, opírající se o hůl a já mezitím dojdu k Erikovi. Posléze slyším a vidím, jak Anett ukazuje prstem na Waipa a ptá se kdo to je. Waip pořád vypadal zamyšleně. Asi se pořád rozhoduje, co řekne Erikovi. No na chvilku ho vyrušíme. "Beldene, můžeš na minutku?" Když mě vnímá, představím Anett jako první a posléze Waipa, poté Anett řeknu v kostce, co se tu seběhlo, aby nebyla zmatená a byla v obraze. |
| |
| Askareus "To není sir Gray..." Praví mág s odporem. "Tohle si na něj jen hraje. S Grayem jsem se kdysi setkal. Ten by nikdy nezradil." Pak mág kývne. "Půjdeme do kláštera s vámi. Radši. Přemístíme se." Jeden mág chytne za loket toho mladého, druhý položí ruku na rameno tobě. Pak se cítíš, jako by ti někdo vysál vnitřnosti a nějaký obr s tebou žongloval. A pak to všechno ustane a vy stojíte před klášterem. Paladinové se zřejmě konečně probrali a spolu s rytíři osedlávají koně, aby ti vyrazili na pomoc. Muži si vás zatím nevšimli. |
| |
| Poušť "Scaralská poušť?? To mi nic neříká...." Řeknu spíše pro sebe, když Erik řekne kde jsme.. Trochu se mi zamotá z toho horka hlava a tak si raději sednu do horkého písku. Na poušti jsem poprvé a na takové horko opravdu zvyklí nejsem takže je to dosti nepříjemné. Kdyby bylo tak horko tak to ještě snesu, ale když v tom je tu ještě tolik světla. Prostě je to opravdu nepříjemné. Když Erik vleze zpátky do portálu, schovám hlavu mezi nohy a zakriji si oči tak aby mi do nich nesvítilo to ostré sluneční světlo. Neposlouchám co se děje okolo jen sem tam kouknu na hostinského jestli se o něco nesnaží.. S hlavou mezi nohama počkám až než se Erik vrátí. Vrátí se a ne sám. Ostatně kdyď šel pro nějakou slečnu která zůstala v hospodě. Spolu s ním vyjde s portálu krásná žena, jen s jednou malou chybkou. Chůzí. Opravdu ta chůze velice kazí celkoví dojem ale ten je i tak velice dobrý... Po chvíli, když se sní dá Paladin do řeči, pochopím proč.. Slečinka není zviklá na koni. Na výzvu příjdu k ostatním a už se nadechnu že se představím, ale Palach je rychlejší a udělá to za mě. Nevím proč ale prostě si nejsem schopen zapamatovat paladinovo jméno... "Je mi potěšením. " Pronesu a vysmeknu poklonu mířenou Anett. "Nevím jak vy, ale já bych se raději vydal na cestu... Je mi v celku horko.." Řeknu tak aby mě všichni slyšeli a pousměji se... Erikovu špatnou správu jsem samozřejmě zaregistroval. Je opravdu velice smutné že jsem přežil jako jediný z naší skupiny, ale ti muži umřeli za dobrou věc. |
| |
| V poušti Obrátím oči na vrch hlavy. „Jen z představy z další jízdy je mi zle.“ Odpověděla jsem Ziorimu. Povzdychnu si a zacloním si rukou oči, abych se podívala na toho písečného kolose. „Hmm...“ poznamenám uznale. Pak mě Ziori seznámil s Waipem, lehce se na něj pousměji. „Ráda vás poznávám.“ Pokývnu hlavou na pozdrav. Od Zioriho si vyslechnu co se udála. „Díky bohu, že to není daleko.“ Uleví se mi. Možná bych mohla využít svou léčivou magii na odstranění bolesti, jenže takhle bych si moc nepomohla. Bude lepší, když si zvyknu na nějakou tu bolest. Waip by rád šel, bylo mu horko. Pokývám hlavou. „Tady bych vyrazila. Navíc nikdo z nás nemá pokrývku hlavy, to je na úžeh.“ Souhlasím. „Tenhle náhlý přechod do tak rozdílných pásem je o zdraví.“ Narovnám se a sama sebe donutím dát nohy k sobě. Zatnu zuby, myslím že se už budu cestovat jedině magií nebo pěšky. Na koně už nevlezu. Nikdy. |
| |
| Anett, Shinxi s Waip Erik zvedne hostinského na nohy a slíbí mu: "Jeden pohled, co se mi nebude líbit a zabiju tě." Hlas má překvapivě chladný a i vám se těžko pochybuje, že to neudělá. Pak na vás mávne, Kývne na posla a vydá se za ním. "Nebojte, není to daleko." Pak doběhne k poslovi, pronese několik slov a najednou tomu písečnému monstru klečí na rameni a o něčem s ním debatuje. Vy tři jdete za nimi pěkně po svých, ale kopec jde alespoň pomalu. Ideální příležitost ke konverzaci, nebo aspoň skučení a proklínání počasí. |
| |
| Cesta k věži Zajatci bylo jasně řečeno, že pokud se o něco pokusí, skončí jako mrtvola. Erik ještě dodá, že věž je nedaleko. Poté doběhne k poslovi, něco řekne a pak mu najednou klečí na rameni. Anett, Waip a já se pomalu vydáme za ním. Jdeme pomalu, což je ohleduplné vůči Anettině stavu. Kamkoli se podívám, vidím písek a písečné duny, které jsou součástí každé pouště. Scaralská poušť mi značně připomínalo moře, kde místo slané vody je písek. A i přesto, že vypadá mrtvě a opuštěně, byl tu život - hadi, škorpióni a jistě by se ještě něco našlo. Byl jsem docela rád za své brnění, dokázalo mě ochránit od toho nejhoršího žáru. Neměl jsem sice pokrývku hlavy, ale helma, byla dostačující, aby mě chránila před přímým slunečním žárem, přesto jsem se pěkně potil a pomalu jsem dostával žízeň. Byl jsem ale rád, že u "U Zlatého bažanta" jsem si nestihnul dát žádné pivo. Alkohol a pouštní slunce by nedělalo dobrotu. Jedním okem pozoruju Anett a sleduju, jak se s tím vším vypořádává. Připadala mi taková křehká, jakýkoli silnější otřes a rozpadne se. Aspoň tak jsem ji vnímal z jejího vnějšku. Bylo mi ale jasné, že musí mít velkou vnitřní sílu, jinak by se z ní nemohl stát mág, i když zatím jen učednice. Možná to je tohle, co se mi na ni líbí. Srovnám krok s Anett."Tak to vypadá, že jak rychle jsme se potkali, tak stejně rychle se zase vydáme vlastními cestami," řeknu s menším smutkem v hlase. Tvář mám skrytou helmou, takže není vidět můj smutný výraz. "Jak dlouho vlastně budeš u mistra Score studovat?" To co cítím, by se dalo považovat za menší pomatení smyslů. Čím to je, že se cítím tak mizerně? Až se vrátím do kláštera, budu muset dojít ke zpovědi a duševně se očistit. Posléze až si popovídám s Anett, začnu rozhovor s Waipem. "Jak jsi se do toho vlastně dostal ty Waipe?" Neuvažoval jsem, že by Waip mohl mít titul, navíc byl ve věku jako já. Odhadoval jsem to na 17-18 let. "Můj příběh je velice krátký." Ve stručnosti mu řeknu, že jeden z našich velitelů - Sir Gray mě pověřil, abych doručil dopis mistru Scoremu, který je shodou okolností přijal Anett za svoji učednici. Ten dopis byl "očarován" a měl při jeho předání zabít Anettiniho mistra. Posléze jsem se přidal k Erikovi a Anett, abych podal svědectví o tom, čeho jsem byl svědkem. |
| |
| Cesta k věži Nakonec jsme se dali na pochod. Statečně jsem se vlekla i když to bylo dost bolestivé, pomalu jsem si začínala říkat, že tohle se musí podobat porodu. Navíc žár mi vůbec nepřidával, nemluvě o chození po písku... a tak během chvíle ze mě lilo, zrychleně jsem dýchala a vůbec mi nebylo dobře. Když na mě Ziori promluvil, vzhlédla jsem k němu a setřela si pot z čela. „To ano... a kdo ví jestli se ještě někdy potkáme.“ Řeknu se smutným povzdychnutím. „Budu u Scoreho studovat dalších pět let.“ Prozradím mu jak dlouho ho to potrvá, položím mu ruku na paži a stisknu. „A nakonec bude následovat zkouška. Při které je velká možnost, že ji nepřežiji.“ Pustím jeho ruku a znovu se zapřu o hůl. „Takže se možná vidíme úplně naposledy.“ Pokrčím rameny jako, že o nic nejde. Ne že by o nic nešlo, ale já jsem s tím byla už smířená. Nakonec mě na to už od té doby co jsem začala chodit na akademii připravovali. |
| |
| Rozhovor s Anett Všimnu si smutného povzdechnutí. Takže pět let? To je vskutku dlouhá doba. Při jejich slovech mě chytla za paži a stiskla ji. Zastavilo se mi srdce a pak ještě jednou, když mi řekl o zkoušce, při které může zemřít a toto může být vůbec naposled, co ji vidím. Ta skutečnost a možnost, že tohle jsou poslední společné chvilky, se mi vůbec nelíbila. Je to ironie osudu, že osobu, kterou znám sotva den, tak je mi dražší než lidí, s kterými jsem vyrůstal či setkával v klášteře, až tedy na Orise. "Věřím tomu, že pokud budeš věřit sama v sebe a svým schopnostem, tak zkoušku jistě zvládneš. Nejsi na to přece sama, máš Erika, tvůj mistr tě v tom taky nenechá, ale největší oporou je tvá rodina." A pokud to bude v mých silách, tak ti taky pomůžu. "Takže na umírání rychle zapomeň, nechci dělat bohu magie Laratovi nepořádek na jeho dvorku." řeknu žertovně, abychom přišli na jiné myšlenky. "Je možné tě kontaktovat? Třeba psaním nebo máte zakázáno dostávat poštu?" |
| |
| Cesta k věži I přes to, že mi není dobře se musím zasmát. „Jen se neboj. Já neplánuji umřít. Budu se držet svého života zuby nehty. Proto musím tvrdě studovat.“ Řeknu rozhodně a usměji se na něj. „Já si věřím. Že to zvládnu. Ale ta možnost tu pořád je a to musí člověk brát v potaz.“ Pokrčím rameny a na chvíli se zastavím, abych popadla dech. „Uff...“ Vydechnu a znovu vykročím. Nohy už si trochu zvykly, sic to pořád bolelo, ale už jsem si na to zvykala, teď jsem ale zase cítila, jak jsem se potila, že jsem začínala si prodírat kůži na vnitřní straně stehen. „Doufám, že už tam budeme. Jestli ne budu muset sama na sebe použít léčení.“ Zamumlala jsem si. „Zkouška je, ale hodně záludná věc. Každý má jinou. Proto se na ní můžeš připravit jedině ty sám. Nikdo ti neporadí.“ Vysvětlím mu jak to se zkouškou funguje. „A zvládnou ji jen silní.“ Znovu si otřu pot z čela, který mě začínal štípat v očích. „Jistě, že mi můžeš psát. Psaní není zakázané. Jen sem na poušť by to trvalo hrozně dlouho, takže by jsi si musel najít nějakého mága, který by to sem hodil magickou cestou. Normálně můžeš samozřejmě také, ale nevím kdo by byl ochotný to sem doručit.“ Pokrčím rameny. Vzhlédnu k nebi. „Pane bože! Co bych dala za studenou koupel!“ zaúpím. |
| |
| Rozhovor s Anett Rozhodnost a odhodlání, tohle všechno vycházelo z Anettiných slov. Má více síly než si vůbec myslí. Na chvilku se zastavíme, aby nabrala dech. Oddechne si a znovu vykročí. Podle mě se všem dýchalo špatně. Pouštní vzduch bývá suchý a horký, který přímo dráždí v hrdle. Navíc kdyby začalo silně foukat, tak představa vdechnutí písku se mi nelíbila. "Vidíš, tuhle otázku jsem si kladl. Proč nepoužiješ svoji magii? Já osobně dávám přednost, aby se všechno zahojilo přirozenou cestou. Tělo se pak stává odolnější, i když je pravda, že byly časy, kdy jsem se vracel z cvičiště celý zničený a magie by se v tu chvíli hodila." Některé rány se však nikdy nezahojí. Otřesu se. S tou zkouškou to mají pěkně zapeklité. Bystrá a silná mysl je úplně něco jiného než zkouška mečem. Sice tam jsou podobné věci, ale většinou se rozhodne tím, kdo má větší sílu a lepší meč. Sám se budu muset taky postavit vlastním zkouškám. Zpráva o tom, že poštu můžou přijímat mě potěšila. Však on se už najde způsob, jak ty psaní k tobě dostat a usměji se v duchu. "No jo no. Chtělo by to jezero a nebo v našem případě aspoň menší spršku, ale o té v tomhle prostředí pochybuji." |
| |
| Jdeme, jdeme, jdeme Zavrtím hlavou. „Není dobré spoléhat se jen na magii. Když jde něco zvládnout vlastními silami. A jak jsi sám říkal... tohle mě posílí. I když trpím jako pes, nehodlám si to usnadňovat dokud to ještě zvládám.“ Vzpurně našpulím rty, ale pak syknu. „I když tedy se u svého odhodlání blížím k hranici.“ Povzdychnu si. Zacloním si oči a podívám se před nás jestli třeba neuvidíme věž, pak pohlédnu na Erika jak se veze na poslovi. Závistivě přimhouřím oči a v duchu ho obšťastním několika nadávkami. „No... mistr si jistě nepostavil věž jen tak někde v poušti. Pravděpodobně bude stát na nějakém podzemním zdroji vody, nebo stojí někde poblíž oázy. Jistě tam bude dost vody i na koupel. A jestli ne, tak si to někdo odnese.“ Mrknu na Zioriho. Napůl jsem to myslela jako vtip, ale napůl jsem to myslela zase vážně. |
| |
| Jdeme, jdeme, jdeme "Kdybych nebyl ověšený tímhle, tak bych tě nesl." Řeknu šeptem, abych to když tak mohl zamluvit, že se ji něco zdálo. Kde ta věž jenom je? A dívám se do dálky, zda neuvidím na horizontu věž. "No pevně doufám, že tam bude mít to jezero, celé moje tělo křičí po studené vodě. To mě přivádí k otázce, zda nemá mistr Score svoji věž nějak skrytou. I když je pravda, že nikdo asi přes poušť k němu nechodí na návštěvu, když si sama řekla, že pošťák tudy nechodí." "No pokud to nebudu já, tak můžeš počítat s mou pomocí." A oplatím ji mrknutí. Přitom hodím hlavou směrem k Erikovi. Toho bych si zvolil, jako potencionální cíl. Nebyl pro to racionální důvod, jen jsem zkrátka záviděl Erikovi, že se veze. Jinak správná osoba, která za to mohla byl hostincký, i když v dřívějším rozhovorem s Erikem a Waipem jsem se shodli, že nevypadá jako zabiják. Já osobně jsem to tipoval na druh očarování. |
| |
| Jdeme, jdeme, jdeme Zaslechla jsem, že si něco mumlá. Podívám se na něj, ale nezopakoval to. Tak jsem to nechala být. „Skrytou? Je to možné... po pravdě netuším.“ Pokrčím rameny. „Jen abych to ujasnila. Já neřekla, že sem nikdo s poštou nechodí... jen jsem tím chtěla spíš naznačit... chtěla bych vidět toho cvoka, co by si nechal zaplatit za to, aby šel až sem s dopisem. Nevím kterému člověku by to za to stálo.“ Pokrčím rameny. Natáhnu ruku a zatnutou pěstí ho klepnu bobře klepnu do ruky, nevím jestli to vůbec cítil přes tu ocel a svaly. „Tak fajn. Beru tě za slovo.“ Usměji se. |
| |
| Anett, Waip a Shinxi Erik se s monstrem o něčem baví a divoce u toho gestikuluje. A veze se. Po Anettině větě, že bere Shinxiho za slovo Erik slevituje dolů a chvíli čeká až ho dojdete. Před vámi je jedna obrovská duna, vylézt nahoru je asi těžší, než celá dosavadní cesta. Písek se vám sype pod nohama a po každém kroku sklouznete o něco zpátky. Nakonec ale dojdete na vrchol a před vámi se rozprostře obrovská písečná plocha, sahající až k obzoru. Asi míli od obrovské duny, na které stojíte, konečně vidíte magickou věž. Docela dost podobnou oné známé věži, až na to okolí. A žádná oáza. Erik vykročí a vy se vydáte za ním. Dolů už to jde líp, sesouvající se písek vám dost pomáhá, vlastně máte co dělat, aby jste nespadli. Dole pod dunou Erik zase zpomalí a zařadí se vedle Anett. "Víš, máš docela štěstí, že jsi dostala za učitele člena Rady. Oni dokáží poskytnout znalosti a vědomosti na Zkoušku lépe, než kdokoliv jiný, ačkoliv ta psychická část je stále jen na tobě. Zkouška je příšerně záludná, ale nemá smysl se s ní zatím trápit. A zatím žádný žák někoho z nich u Zkoušky nezemřel." Erik chce pokračovat, ale kopec se zastaví a on na něj nechápavě pohlédne. Pak ale rychle kývne a zase přejde dopředu. Kopec si ho zase posadí na rameno a něco mu vysvětluje. Po chvíli chůze se kolem vás ovine vánek, který jako by šeptal nějaká slova v lidské řeči. Přejde to ale tak rychle, jako to začalo. "To byla ochranná bariéra." Vysvětlí to Erik z poslova ramene a zase pokračuje v konverzaci. Těžko říct, o čem se baví, ale jakmile se Erik začne smát, pomalu přestanete věřit, že se baví o něčem důležitém. Spíš to vypadá na nějaké vtipné historky. No a pak dojdete k věži. Nelze poznat, z čeho je postavená, vypadá to na nějaký černý kámen, ale nejdou vidět žádné spoje... Jako by to bylo z jednoho kusu kamene. Erik zase slevituje z ramene posla a ještě pořád se blbě tlemí. Postaví se před věž a na chvíli se zarazí. Věž totiž nemá dveře. Nakonec to vyřeší tak, že zaklepe normálně na stěnu. Po chvíli čekání se stěna, na kterou klepal otevře dovnitř a v otvoru stojí asi desetiletá dívka. Erik se k ní nahne a něco jí řekne a ona se usměje a kývne. "Jasně, pojďte dál. Ale Alex teď nemá čas, takže tady na něho počkejte. Už by měl končit..." Uvede vás dovnitř. Vevnitř je příjemně chladno, jeden by nevěřil, kolik je venku stupňů. Dostanete se do dlouhé předsíně, na podlaze je těžký rudý koberec, stěny lemují sloupky z bílého mramoru. Když všichni vejdete dovnitř, přejdete ke dveřím vedoucím dál. Dívka se někam ztratí. Pootevřenými dveřmi slyšíte, co se za nimi děje, ať chcete nebo ne. "Proč bych to měl dělat?" Ptá se zrovna jeden hlas, mladý a silný. "Protože jsem tvůj přítel..." Odpovídá druhý hlas, chraplavý a tichý, než však stačí domluvit, první hlas, patřící zřejmě Alexovi ho přeruší. "Byl jsi. Přestal jsi jim být ve chvíli Demetriho smrti. Většina temných mágů nedostane ani druhou šanci, tu já ti zajistil. Třetí už ale nedostaneš. Rada se za tebe tentokrát nepostaví, Shalafiho rozsudek platí. Odveďte si ho." Pootevřené dveře se otevřou úplně a dva muži v temně černých hávech a s dlouhými bílými šálami kolem krku vyvedou mezi sebou z místnosti malého mužíka ve vybledlém černém hávu. Když bojoví mágové procházejí kolem hostinského, vytřeští na něj mužík oči. Pak otevřou dveře věže a vyjdou ven. Pak konečně vyjde Alex. Zdá se hodně mladý, tak dvacet pět let, je sice pravda, že některé mágy magie omlazuje, ale že tolik? Jinak je ale velmi pohledný, má středně dlouhé černé vlasy a tmavě modré oči. "Ááá... Taky mi mohla říct... Vítám vás." |
| |
| Ve věži Usměji se na Erika, když mě povzbuzuje ohledně zkoušky. „Děkuji. Jsem si jistá, že zkoušku zvládnu.“ Byla jsem mu za to vděčná. Takové ujištění mě docela povzbudilo. S jakou radostí jsem se uchýlila do chladu, spokojeně jsem vydechla akorát, že za chvíli mě začal pot studit a tak i když už mi bylo lépe, tohle bylo spíš nepříjemný. Dívka co nás uvedla dovnitř... kdo to vlastně byl? Služebná? Mohla nám aspoň nabídnout něco k pití. Ale nakonec jsem to nechala být, víc mi dělalo starosti to jak před svého mistra předstoupím. Musela jsem vypadat bídně. A pak jsem trochu odstoupila stranou a do vlastního těla vyslala léčivou magii. Bolest v nohách zmizela a sedřená kůže se znovu zacelila, sice jsem to chtěla vydržet, ale na druhou stranu musela jsem také udělat dobrý první dojem. Začala jsem si oprašovat písek z oblečení a nějak jsem si upravila vlasy. Ale nepřestala jsem poslouchat co se děje, podle toho co jsem slyšela jsem měla dojem, že tam mistr má někoho kdo používal černou magii. Dívala jsem se jak pak mága odvádějí pryč, nebylo mi ho líto. Jestli ti zahrával s černou magií zasloužil si to. A jestli jsem rozuměla dobře, tak i už měl jednu možnost, jak se vrátit na správnou cestu. Když jsem však uviděla svého mistra vykulila jsem oči. Nečekala jsem, že bude tak mladý. Nebo mladý... možná už měl víc let než na kolik vypadal, ale stejně... nečekala jsem tak atraktivního mistra. Nebyla jsem z toho zrovna u vytržení, protože to znamenalo komplikaci při mém studiu, nakonec jsem taky jen člověk a pěkněj chlap mě bude při práci rozptylovat. Nad takovými myšlenkami se začervenám, ale hned to zase zaženu. Vydechnu. „Dobrý den.“ Pozdravím ho, ale nic jiného zatím neříkám. Raději počkám až mě představí Erik, nakonec on byl starší a také to byl zkušenější mág. |
| |
| Cesta k věži Byl jsem rád, že jsme se s Anett shodli. Pak všechno nabralo rychlý spád. Vylezli jsme na nedalekou dunu. Při jejím výstupu se mi párkrát podklouzly nohy a já se ocitnul s tváří v písku. Bohové si asi vybrali mě, kdo se jim bude starat o zábavu. Zvednu se, oprašovat se nemusím. Písek se na brnění nedrží, za to se dostává do jeho útrob, podvlíkačky a vycpávky pod brněním bude potřebovat vyčistit od písku a potu, pokud se to neudělá, bude všechno smrdět, jako zkažená ryba. Na vrcholu duny uvidíme cíl. Podle odhadu asi míli daleko. No konečně a oddechnu si. Když vím, že jsme u cíle, dolehne na mě únava. Nošení brnění si pomalu, ale jistě vybírá svoji daň. Slyším Erika, jak Anett říká, jaké má štěstí, že za učitele má jednoho z Rady. Což jí dává daleko větší šance na přežití a splnění zkoušky. Jak jsem ji říkal, osud s ní má větší plány, takže si pro ni Smrt jen tak nepřijde a jestli přece jen, tak to nebude mít jednoduché. Cestou k věži nás ovane vánek větru, nebo to jsem si aspoň myslel. Erika nám pak řekne, že to byla ochranná bariéra. Konečně jsme u věže, která vypadala, že je z jednoho kusu kamene. S pomocí magie a fantazie se vskutku dělají zázraky. Dál prohlížím věž, ale nikde nenacházím dveře či vchod. Erik zaklepe na stěnu, ta se nakonec rozevře a v jejich útrobách vidíme holčičku. Odhadoval jsem ji tak na deset let. Erik ji něco poví a holčička mu přikývne. Takže pán věže má něco na práci. No co no, i mágové pracují. Ve věži Ve věži je příjemný chládek, holčička se někam vytratila. Cestou nahoru pozoruju Anett a usmívám se od ucha k uchu a vybavím si sám sebe před pár lety, kdy jsem šel k prvnímu učiteli, který mě učil boj s mečem, taky jsem na něho chtěl udělat dobrý dojem. Najednou uslyšíme hlasy a nakonec i rozhovor, jehož obsah byl pro mě velice zajímavý. Zatím jsem se nesetkal s nikým, až na hostinckého, který by ovládal černou magii a nebyl za její praktikování ihned zabit. Na konci rozhovoru vidíme pravděpodobně bojové mágy, kteří odvádějí muže, který již jednou unikl katovi. Teď ovšem takové štěstí mít nebude. Nakonec se objeví samotný pán věže a uvítá nás. Na to, že to měl být starší pán, vypadal opravdu mladě. Další práce magie? Jestli se tohle dozví bohaté šlechtičny, tak se každá bude chtít stát máginí, aby si udržela své mládí. Dostávám poněkud veselou náladu. Možná bych měl nechat Erika, aby nás představil. Chvilku si rozmýšlím, ale nakonec vyhraje moje impulzivnost. "Děkujeme za vřelé přivítání, mistře Score. Je mi velkým potěšením a ctí vás poznat" a ukloním se, jak si to žádal kodex. "Dále mi dovolte, abych vám představit jednotlivé společníky naši rozmanité skupiny, až teda na mistra Erika, kterého jistě znáte." Posléze se představím a dám prostor ostatním, aby se mohli představit. Nakonec taktně naznačím, zda by nebylo něco studeného k pití, a že pro něho máme informaci, týkající se pokusu o jeho zabití. |
| |
| Shinxi, Waip a Anett Alex přesune pohled z Anett na Shinxiho, který se zrovna představuje. "Taky mě těší." Řekne a naznačí mírný úklon hlavou. Pak si poslechne představování Waipa a i jemu odpoví něco ve smyslu, že ho těší. Pak, dřív než stihne Shinxi cokoliv říct, vám pokyne rukou k otevřeným dveřím a řekne: "Pojďte dál, nebudeme se přece bavit na chodbě." Projdete tedy otevřenými dveřmi do obývacího pokoje. Na zemi leží těžký koberec karamelové barvy, na stěnách jsou dřevěné obklady, jak se zdá, z velmi vzácného dřeva. Tam, kde by měla být stěna, dělící vás od pouště, je obrovské okno, zajišťující sice dostatek světla, ale nic moc výhled. Přece jen nekonečná plocha písku... Stěny lemují knihovny a uprostřed místnosti je konferenční stolek se sedačkou a křesly z kůže. "Posaďte se, prosím." Počká, až se usadíte a pak na stůl připlachtí tác s několika sklenicemi a džbánky. "Vodu? Víno?" Pohne prsty a z džbánků se do skleniček nalije to, co jste si "objednali". Pak se Alex otočí k Anett. "Promiň, že tě nějak více nepřivítám, ale musíme teď vyřešit nějaké nesrovnalosti." Pak se otočí k Erikovi, ale mluví k vám všem. "Především byste měli vědět, že bojoví mágové dobyli jednu ze skrýší temných kultů. Ve sklepě se našlo umučené tělo sira Graye. Podle informací, které máme k dispozici, neprozradil vůbec nic a raději dál snášel mučení. Sir Gray, se kterým jste vy měli tu čest, byl pouze kultem nastrčený dvojník. Dosti nebezpečný dvojník..." |
| |
| Saki "Mistři jim půjčili jednu z jídelen." Odpoví tvá spolužačka a jde klepat na další dveře a shánět více účastníků. Akademie má tři jídelny, protože jsou hned vedle sebe, není žádný problém najít tu pravou. Jakmile vejdeš dovnitř, je ti jasné, že se zábava ještě moc nerozjela. A ani moc nerozjede, soudě podle přísných hodnotících tváří mistrů stojících okolo. Aspoň tu ale procházejí tu děti s tácy s různými zákusky a nealkoholickým pitím a tančí se. |
| |
| Ve věži S povděkem jsem se vydala za mistrem, musela jsem uznat, že to tu měl Alex pěkně zařízené, rozhlížela jsem se a zvažovala jaké to asi bude tady žít. Pohled z velkého okna byl opravdu pěkný i když bylo škoda, že se venku toho nedá vidět víc než jen písek. Odolala jsem nutkání si spokojeně povzdychnout, když jsem se mohla posadit a požádala jsem o vodu. Jen co se mi džbánek dostal do ruky pořádně jsem se napila. Když na mě Alex promluví překvapeně poskočím a zadívám se na něj. „To je v pořádku. To nevadí.“ Ujistím ho. Nakonec jak jinak by mě chtěl přivítat? Já žádné fanfáry nečekala. Poslouchala jsem co říká a že sir Gray není zrádce, ale jen podstrčený zlý dvojník. Je dobře, že jsme přesvědčili Zioriho aby se za ním hned nevydal. „Musel to být obdivuhodný muž.“ Vzdala jsem mrtvému muži čest. „Ale co tímhle chce ten kult získat? Nejsou také za těmi únosy členů rady?“ zeptám se se zájmem. |
| |
| Ve věži Nestihnul jsem říct všechno, pač mě Alex obratně a zdvořile přerušil, ale to nevadilo, protože s tím začal o chvilku později sám a vnesl do všeho trochu světla. Vešli jsme do pokoje, který byl přepychově vybavený. Draze vypadající koberce, stěna pokoje ručně obložená vzácným dřevem. Tohle musela být drahá sranda Stěny lemovaly knihovny a dále bylo v místnosti okno, které přinášelo denní světlo. Z okna byla vidět jen poušť, tichá, horká a smrtící pro ty, kteří před ní nemají respekt a neví , jak se k ní chovat. Pár kusů nábytku v podobně konferenčního, který byl uprostřed místnosti a kousek od něho sedačka a křesla potažená kůži. Alex nás vyzval, ať se posadíme a nabídnul nám pití. Každé křeslo vypadalo stejně, tak jsem se usadil, které bylo nejblíže k Anett. Uvažoval jsem o vodě. Kdo ví, kdy se zase dostanu k tak vřelému hostiteli. Požádám tedy o kombinaci červeného vína a vody dohromady v poměru 1:2. Když se mé suché rty dotknou sklenice a její obsah pomalu vypiju, cítím se rázem lépe. Pocit žízně ustoupil. Vskutku unikátní víno a tak čistá voda Dopiju a požádám ještě o jednu sklenici, z které jen občas upiju v průběhu rozhovoru. V mém obličeji je vidět pocit uspokojení. Alex se omluví Anett, že ji nepřivítal víc nonšalatně. Ta však vypadá spokojeně a jen mu odpoví, že je to v pořádku a nevadí jí to. Posléze se Alex dostane k tomu, v čem mě přerušil po představování. Dozvíme se, že zmiňovaný Sir Gray nebyl pravý, ale jeho dvojník spolupracující s temným kultem. Skutečný Gray byl dávno mrtvý. Tím se však nic nemění. Jedině snad to, že jsem tuhle cestu podniknul "zbytečně", protože mág je dobře informovaný. Pozitivní věcí je seznámení s Anett, kterou však neuvidím pět let a kdo ví, co se za tu dobu stane. Anett pak pronese, že Gray byl obdivuhodný muž a dále se zeptá, co tím chce temný kult získat a zda mají prsty i v únosech členů rady. Než někdo další začne hovořit, promluvím k Alexovi. "Takže jsem tady zcela zbytečně. Důvod mé přítomnosti, bylo podat svědectví o tom, že zmiňovaný dvojník Sira Graye vám usiloval o život pomoc dopisu, který měl vybouchnout při jeho předání vám. Tento plán byl však zmařen pomocí mistra Erika, ale tohle všechno zřejmě taky víte." Erik si s tím monstrem jen tak nepovídal. Jistě Alexe informoval a odmlčím se. Další mé setrvání ve věži není odůvodněné, leda, že bych se chtěl flákat nebo se nenašlo jiné využití pro mou osobu. Až tahle seance skončí, požádám mistra Erika, aby mě co nejdříve poslal zpátky do kláštera a zároveň se ho zeptát, zda neví o způsobu, jak posílat dopisy sem do věže. Promítám si ve své hlavně další kroky. No uvidíme, co bude dál, třeba všechno přehodnotím. |
| |
| Waip, Anett a Shinxi Když Shinxi vypije první skleničku a požádá o další, Alex jen kývne, zase pohne jedním prstem směrem od sebe a džbánek vyletí do vzduchu a skleničku naplní. Pak zase dosedne na stůl. "Pořád nevíme, jestli za tím stojí tento kult, nebo je jejich snaha mě zabít a ty únosy jen shoda okolností. Taky nevíme, na co členy Rady potřebují. Máme samozřejmě spoustu teorií, ale ty nám moc nepomohou. Nejméně pravděpodobná je asi teorie, že se snaží zabránit tvorbě vyhlášek, protože je smíme schvalovat pouze při hlasování v plném počtu. Ale víme jedno. Ten, kdo se o to snaží má spousty spojenců. Dvojníky, zrádce a lidi infiltrující do našich řad." Odpovídá Alex Anett. Pak se otočí na Shinxiho. "Vzhledem k tomu, že to sir Gray nebyl a jeho dvojník už byl odhalen, nemusíš svědčit." Podívá se na Waipa. "Toho hostinského vyslechnu teď, abys ho pak mohl rychle odvést svým nadřízeným, Erik chce vyrazit brzy." Přejede pohledem k Erikovi, který kývne. Alex se chystá postavit, ale v tom se zarazí a podívá se na Shinxiho ruku. Přimhouří oči. "Mohl bych se podívat na ten prsten?" |
| |
| Ve věži Když Alex řekl, že se zrádci už dostali v podstatě všude oklepala jsem se. Byli i nějací v akademii? Hrozná myšlenka. Zpozorním, když se Alex zeptá na Zioriho prsten, narovnám se, natáhnu krk, abych se podívala na prsten o kterém mluvil. Předtím jsem si totiž žádného nevšimla. „Aby... ale to nedává smysl. Vždyť volná místa se brzy zaplní. To aby někoho unesli každý týden.“ Namítnu rozpačitě, protože jsem nechtěla se příliš dohadovat s někým kdo má být můj učitel. „Hmm... a jak poznáte zrádce, mistře?“ zeptám se váhavě. „Musí používat nějaké maskovací zaklínadlo, jinak není možné aby si falešného Sira Graye spletli lidé, které toho pravého znali.“ Pronesu. „Jak tedy poznáte, že... třeba některý z nás není falešný? To myslím jako příklad, ne že bych si myslela, že tomu tak je.“ Ujistím je rychle, že nikoho doopravdy nepodezírám. |
| |
| Anett, Shinxi a Waip Alex stojí a čeká, jestli mu Shinxi podá ten prsten, při tom se ale otočí k Anett a odpoví jí: "Proto říkám nejméně pravděpodobná teorie. Ale musíme prověřit všechno." Pokrčí rameny. "Buď maskovací zaklínadlo, to se celkem lehce odhalí, nebo je to speciální rasa, nazývaná měňavec. To jsou takové malé potvory, mění se jejich tělo a díky speciálním schopnostem i předměty v jejich blízkosti. Takže srst se změní na drahé oblečení, klacek na kord. I měňavec se dá odhalit, ale už je k tomu potřeba schopného mága. Jelikož k nim patřím, můžu tě ujistit, že jste opravdu všichni ti, za koho se vydáváte." Usměje se. "Ale vážně bych si rád prohlédl ten prsten, něco se mi na něm nezdá..." |
| |
| Věž Alex nám říká o jednom z důvodů, proč jsou členové rady unášeni. Při jeho řečnění si promnu krk, kde cítím jemné zaškrcení. To šňůrka s váčkem, kterou jsem měl kolem krku, mě mírně zaškrtila. Sundám si šňůrku s váčkem. Chvilku si s ním hraju, nakonec si sundám rytířské rukavice, vyndám prsten, který byl ve váčku a doposud před všemi skryt. Chvilku si s ním hraju a pak si ho nasadím. Najednou mnou proběhne zvláštní pocit, který dostanu vždy, když si ho nasadím. Mezitím Alex dojde k tomu, že mé svědectví již nebude potřeba. Pak začne mluvit o výslechu hostinckýho, nakonec se postaví, když se náhle zastaví a zadívá se na mne. Konkrétněji na mou levou ruku, kde mám usazený prsten, kde shodou okolností mám i vypálený znak v dlani, který zatím není vidět, protože ruka spočinula na jednom z opěradel. Požádá mě, zda by se na něho mohl podívat. Prsten? K čemu ho chce vidět? Vypadá dočista obyčejně, až na ty zvláštní ornamenty. Je to jedna z mála věcí, které u mě byly nalezeny, když mě našli opuštěného před branami chrámu boha Nustera. Anett při zmíňce o prstenu zbystří a podívá se na něj. Mezitím než dám odpověď Alexovi ohledně prstenu, Anett řekne, že to nedává smysl. Je to takové menší déjà vu, protože tohle jsme probírali, když jsme byli spolu na cestě. Erik říkal, že v tomhle případě by se jen doplňovali stavy. Sice by bylo méně "starších" členů rady, ale tenhle druh eliminace by nezabral. Nevím, zda to je zvyk nebo jen shoda okolností, ale Anett k dalším otázkám, přidala další. Velice zvídavá. Přesně jako malé děti. Pořád se na něco ptají. Zajímalo by mě, jestli je Alex trpělivý. Navíc mě překvapila její hypotetická otázka, zda někdo z nás není měňavec. Alex zodpoví Anettininy otázky a podělí se o svoji teorii, nakonec ji ubezpečí, že nikdo z nás není měňavec či pod maskovacím kouzlem. Alex mě opět vyzve, že chce vidět ten prsten. "Předem říkám, že není na prodej," s pokusem o vtip. Vstanu z křesla a dojdu k mistru Alexovi. Směrem k němu si sundávám prsten, který mu pak podám. |
| |
| Waip, Anett a Shinxi Alex si prsten od Shinxiho vezme a zadívá se na něj. Položí si ho na dlaň a druhou rukou nad ním zamává. Pak přidá nějaké mumlání. Nakonec se podívá zpět na Shinxiho: "Ten znak patří jednomu z temných kultů, ten už je teď zničen. Ale kdysi, než jsme ho zničili, měl obrovskou moc." Podívá se někam za Shinxiho a pomalu se zdá, že mluví spíš k sobě, než k němu. "Pamatuji si, že ten den, kdy jsme dobývali jeho sídlo, je to asi dvacet let zpátky, strašně pršelo. Dobytí nám trvalo nehorázně dlouho a zemřela při něm spousta bojových mágů. A když jsme je konečně porazili, našli jsme v sídle místnost, ve které bylo pět dětí. Dva novorozenci a tři batolata. Nevěděli jsme, co s nimi máme dělat... Naštěstí pak brzy přišel rozkaz, abychom ty děti vzali a odnesli ke klášterům Nustera, každého jinam. Já jsem byl jedním z těch, co odnášeli dítě." Při té vzpomínce se usměje a zase se zadívá na Shinxiho. "Té holčičce, co jsem držel v náručí byla zima, a já běhal mezi ostatními bojovými mágy, a zatímco oni zajišťovali kultisty a bojovali se zbytky odporu, já hledal deku... Vedení pak rozhodlo, že dětem bude dán ten prsten, aby měli nějakou možnost zjistit, co jsou zač. A pak jsme je roznesli po pěti Nusterových klášterech..." |
| |
| Ve věži Vidím, jak se Alex soustřeďuje na prsten. Doufám, že si ho nenechá moc dlouho, nerad ho dávám mimo svůj dosah. Je to přece můj Milášek. Stále pozoruji Alexe co s ním provádí. Potom, co řekl, se mi hlavou objevovaly nové otázky. Nic nedávalo smysl a všechno pro mě bylo více zmatené a chaotické. "A to jsem si říkal, že původ mě a prstenu bude jednodušší. Leda, že by si jste měl velmi vytříbený vkus humoru mistře Alexi." Zadívám se mu do očí, do brány k duši. Vím, že Alex mluví vážně. Chvilku se odmlčím a uspořádám si myšlenky v hlavě. Je to všechno divnější a divnější. Navíc se mi vůbec nelíbí, jak tu odkrývá jednu vrstvu minulosti za druhou. Je to sice minulost, ale je to moje minulost a on ji tady dává všem na oči. Sevřu levou pěst, kde mám vypálený znak. Lidi v klášteře nebyli schopni určit znak, co mám v levé dlani. Třeba by mi na ni a mnoho dalších otázek dát odpovědi, ale raději bych to probral s méně lidmi okolo. "To je všechno velice zajímavé," řeknu klidným hlasem a vyrovnanou tváří. "Měl spoustu dalších otázek, na které mi jistě můžete dát odpovědi, ale rád bych tohle probral v soukromí, jestli vám to nebude vadit a budete mít čas, který je jistě drahocenný." Pokud mému přání vyhoví, požádám o navrácení prstenu a posléze se vrátím na své místo, kde vyslechnu ostatní. Vypadá to, že se tu chvilku zdržím a jestli ano, tak při vhodné příležitosti požádám Alexe o ukázání směru k nejbližšímu místu k vykoupání a zapůjčení šatů. A možná by se tu objevilo místo, kde si můžu zkontrolovat brnění a meč. Jestli že mé žádosti nevyhoví, ať už z jakéhokoli důvodu, tak se ho budu ptát na místě. |
| |
| Věžička, maličká, v písku si stojí.... Vykulím oči a podívám se překvapeně na Zioriho, když si vyslechnu co Alex říká. Takže Ziori byl sirotek? Navíc byl nalezen u lidí co používali černou magii? Na co potřebovali děti? Proč se vůbec ptám... jistě je plánovaly obětovat kvůli nějakému zvrácenému rituálu. Zachmuřím se... hnusní lidi. Jak jen někdo může se obrátit na stranu zla a dělat tak odporné věci? Někteří lidé jsou horší než divoká zvířata. Na chvíli pohlédnu na Zioriho, ale hned uhnu zase pohledem, nechtěla jsem aby se na mě podíval a viděl v mé tváři lítost. Bylo mi ho líto, ale věděla jsem, že lidé to většinou nemají moc rádi. Ráda bych ho nějak podpořila, ale nevím jestli by o to stál. Znovu mě překvapí to, když si uvědomím, že Ziori si na tu dobu nepamatuje. Nebo tak jsem to pochopila z toho co řekl. Chtěl by s Alexem o té době mluvit, ale v soukromí. To bylo naprosto pochopitelné. Tak jsem raději ani necekla, nechtěla jsem do toho skákat, tohle bylo pro Zioriho důležité. |
| |
 | Doma Klidně opětuji Shinxiho pohled, když se mi dívá do očí. Je mi jasné, že chce odhalit lež, ale nevím, co si od toho slibuje, kdybych chtěl lhát taky, aby to nepoznal... nepoznal by to. Když řekne to o vytříbeném smyslu o humor, jenom pomalu zavrtím hlavou a dám mu prsten zpět. Už jsme ho prověřili kdysi, není nebezpečný. Jinak bychom ho dětem nedávali. Když řekne to o soukromí, kývnu. "Tak pojď se mnou. Omluvte nás." Řeknu směrem k ostatním a zamířím zpět do předsíně. Cestou ještě máchnu rukou a zbylým hostům se doplní sklenice. Pak se objevíme zase ve sloupkovité předsíni a já za námi zavřu dveře. "Nevím úplně všechno..." Upozorním ho rovnou. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Alex vyhoví mé žádosti. Zdvořile se omluvíme přítomným, což jim dává možnost si mezi sebou popovídat a Alex mě zavede do sloupkovité předsíně a zavře za námi dveře. Posléze mi řekne, že všechno neví. Možná všechno neví, ale ví toho daleko víc než já, protože já nevím vůbec nic. "Děkuji vám mistře Score, že jste mé žádosti vyhověl." "Takže vy říkáte, že jsem jedno z pěti dětí, které jste objevily v doupěti jednoho z temných kultů, který jste zničili před 18 lety? Můžete mi říct jeho název, kdo ho vedl, popřípadě jinou informaci o něm, abych v budoucnu mohl dál pátrat po své minulosti?" Neměl jsem dost odvahy se zeptat na to, jestli mě měli obětovat či jsem snad potomek jednoho z členů temného kultu. Snad to zjistím postupem času, ale jedno je jisté, kdyby si byli tehdy jistí, že jsem jeden z potomků temného kultu, jistě by mě nenechali v klášteře. "Dále by mě zajímalo, zda neví něco o tomto symbolu" a ukážu mu dlaň, kde mám vypálený znak. Nechám ji rozevřenou tak dlouho, jak je potřeba. "Podle lidí v klášteře jsem ho už měl, když mě našli před klášterem boha Nustera, proto bych se rád zeptal, zda to je vaše práce, popřípadě někoho jiného a co ten symbol znamená." Zavřu oči a v hlavě se mi objevují další otázky, ale nejsem si jistý, zda se na ně mám ptát. Říkal, že ten prsten už kdysi dávno prověřoval a není nebezpečný. Mám se ho tedy zeptat na tu změnu barvy při různých emocí? A to nepočítám, že když ho nosím na ruce, tak mě bůh neslyší. Jaký je jeho účel? Otevřu oči a dívám se na Alexe. "Říkáte o prstenu, že není nebezpečný a může ho mít i malé dítě. Ale já za těch 8 let co ho mám, zjistil pár věcí. Proč mám divný pocit, když ho nosím? Je to jako, kdyby se ve mě hromadila energie? Proč reaguje na moje emoce a podle toho se mění i barva kamene v prstenu? A hlavně proč mě omezuje v sesílání kouzel od bohů? Je to, jakoby mě neslyšeli." "Vím, že nemusíte znát odpověď na všechny mé otázky, ale některé jistě zodpovíte." |
| |
| Ve věži Alex odešel se Ziorim, já se napila a podívala se na Erika a Waipa, kteří tu zůstali se mnou. Vykašlu se na nějaký bonton a jednoduše se rozvalím v křesle a spokojeně si povzdychnu. „Tak... co teď?“ zeptám se a znovu se napiji. Zachmuřím se. „Za chvíli tu zůstanu sama. Nemyslím tím jako úplně sama, ale že odejdeš ty Eriku, Ziori...“ hlavou pokynu k Waipovi, kterého moc neznám, ale nechtěla jsem být neslušná a nezmínit ho. „To bude celkem osamělé... jsem zvyklá mít kolem sebe hodně lidí. Doma, pak z akademie... a teď jsem v poušti.“ Podívám se z okna. „Jsem zvědavá jak dlouho si na to budu zvykat. Jsem docela společenský tvor.“ Pousměji se. Nejraději bych si tu vodu vylila na hlavu, netoužila jsem po ničem jiném než po koupeli a čisté tunice. Připadala jsem si špinavá a ulepená. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Říkali si Morové bratrstvo, jejich velmistr si říkal Oxo, ale později jsem zjistili, že to byl lord Stefan dan Lunther, bohatý a mocný šlechtic. Víc toho o kultu nevíme, udržovali si naprostou anonymitu. Navíc všichni byli velice loajální a radši se zabili, než aby nám poskytli nějaké informace. Sebevražedné kouzlo znal každý člen bratrstva." Zadívám se na jeho dlaň. "Já... Ten znak už jsem někde viděl, ale nevzpomenu si kde, ani co to je. Za svůj život si pamatuji tolik znaků a run, že opravdu... Jediné, co ti mohu ohledně toho říct je to, že to rozhodně není naše práce. Měli jste to tam už když jsme vás našli. Vlastně jsme myslel, že to měla jen ta holčička, co jsem přemisťoval já." Přesunu pohled na prsten. "Ona v něm magie je. Není příliš nebezpečná, ale je tam. Nedokážu ti přesně říct, proč tomu tak je. Jak jistě víš, magie je spletitá a tajemná, výklad nemusí být vždy jasný. Abych mohl určit plný potenciál tohoto prstenu, musel bych ho studovat... Asi se budeš muset spokojit s tím, že ti není nebezpečný. A neboj, bůh tě slyší. Myslím si, že když ho máš na ruce tak jenom trucuje." Ušklíbnu se. Trucovitého boha už jsem zažil. Nic příjemného. |
| |
| Věž - obývací pokoj Mezitím co čekám na vyjádření od Alexe, podívám se na společníky. U Anett si všimnu vykulených očích, pak podle výrazu přemýšlela a nakonec se zachmuřila. Teď si nejspíš myslí, že jsem zrůda, či potomek člena z kultu nebo něco horšího. To mi vyčaruje smutný výraz na tváři a sklopím oči, takže nevidím její lítostivý pohled, který se ji na tváři mihne. Seberu sílu a podívám se opět na Anett, ta se však dívá jiným směrem. Povzdychnu a otočím se zpět na Alexe. Alex vyhoví mé žádosti. Zdvořile se omluvíme přítomným, což jim dává možnost si mezi sebou popovídat a Alex mě odvádí do sloupkovité předsíně a zavře za námi dveře. Možná se mi to zdálo, ale připadalo mi, že slyším Anettinin hlas. Věž - sloupkovitá předsíň Zde si promluvím s Alexem Scorem o samotě a v soukromí. Po zodpovězení mích otázek se vrátíme zpátky do obývacího pokoje. Věž - zpět v obývacím pokoji Vracíme se do obývacího pokoje. Mám neutrální výraz ve tváři a postoj těla, když vstoupíme do pokoje. Navíc jsem trochu mimo, takže nevnímám, zda si někdo v obývacím pokoji povídá. Dostal jsem odpovědi, které plodily další otázky. Celý kruh by se takhle mohl opakovat znovu a znovu. Nicméně o sobě vím víc než za posledních osm let. Dojdu ke svému místu, usednu, sáhnu po skleničce a upiji trochu jejího obsahu. Chtělo by to něco tvrdšího. Ach, teď by bodlo pivo. Usadím se do křesla, kde mi společnost dělají moje myšlenky. Postupně jich ubývá a já se dostávám do přítomnosti. Rozhlídnu se po ostatních, pokud vedou rozhovor, pokusím se do něho zapojit. Teď Shinxi zapomeň na své myšlenky o minulosti a soustřeď na přítomnost, říkám si. |
| |
| Doma - zpět v obýváku Shinxi se zdá být s odpověďmi spokojený, takže se oba vydáme zpět do obývacího pokoje. Tam se usadím zpět do svého křesla a zadívám se na Shinxiho. Vypadá to, že ho minulost pěkně dostala. Možná by si dal něco ostřejšího... "Nechceš pivo? Náhodou tu mám pár soudků..." Nabídnu mu. Jestliže přijme, zas mávnu rukou a po chvíli na stůl připlachtí korbel piva. "Už se stmívá." Kývnu směrem k oknu, venku už je opravdu šero. "Dnes už by nemělo cenu, abyste někam šli. Přespíte v pokojích pro hosty a ráno se vydáte na cestu, co říkáte?" "Souhlasím." Odpoví Erik, rozhodným tónem. "Pak mě tedy prosím znova omluvte, musím připravit večeři." Zvednu se a odejdu do luxusně zařízené kuchyně, kde pomocí magie začnu připravovat jídlo. |
| |
| Návrat Na mágovu větu o sirovi jen kývnu. Když se ale zmíní o přemístění, nesouhlasně zakývám hlavou. "Mám zde dva koně. Nerad bych je zde nechával, jsou dobří" řeknu mágovi a podívám se mu do očí. Ovšem moje námitky jsou k ničemu a o pár hnusných pocitů později jsem zase před klášterem. "Tak tohle už nikdy" zhluboka se nadechnu a dojdu ke svým mužům. "Kam se chystáte? Už nikam nemusíte, tito mágové mi zachránili život a porazili Graye" řeknu jim. "Váš velitel byl jakási stvůra, která se za něj vydávala. Kde se nyní nachází váš pravý velitel, opravdu netuším. Ovšem mám na vás prosbu. My jsme byli na cestě do naší pevnosti. Nejspíše na vás zůstane ochrana kláštera. Ovšem můžeme požádat zde přítomné mágy, zdali by nekontaktovali někoho z vašich představených, aby vám poslali nějakého nového velitele. My se musíme hlásit mému nadřízenému" řeknu paladinům a otočím se k mágům s výrazem prosby v očích. Pak se na chvilku zamyslím. Kde jsou ty časy, kdy jsem byl ten zamlklí mladík, který byl rád, že má co k jídlu a kde spát? Ano, se šlechtickým titulem přichází i povinnosti. "Pánové, připravte se na přesun. A připravte mi někdo koně" rozkážu svým mužům a opět se otočím k mágům. "Ještě jednou bych vám chtěl poděkovat za záchranu života mého i zde mladého mága. Nyní pokud mne a mé muže omluvíte, musíme pokračovat v cestě" řeknu mágům a dojdu k nově připravenému koni. |
| |
| Ve věži Nakonec jsem se odpovědi nedočkala, ti dva to měli vyřízené během chvíle. Zadívám se na Zioriho, který vypadal že je mimo tělo. Co se asi dozvěděl? Byla jsem zvědavá, ale nehodlala jsem se vyptávat. Nechci být vlezlá. Jestli se rozhodne říct něco tak jedině sám od sebe. Alex nechá připlout pivo, já jsem byla ráda, že mám vodu, piva jsem si dneska užila už víc než dost. Pak odejde aby připravil večeři, nestačila jsem se zeptat ani jestli bych se mohla umýt, budu to muset nechat na později. Znovu se podívám na Zioriho, odložím džbánek a vstanu, přejdu k němu a položím mu ruku na rameno, abych upoutala jeho pozornost. „V pořádku?“ zeptám se. „Zvládneš to?“ zeptám se ho a dřepnu si vedle jeho křesla, aby ke mě nemusel vzhlížet. Ruka z jeho ramene sklouzne na paži. |
| |
| Věž - zpět v obývacím pokoji Rozhlížím se okolo. Slyším hlas. Někdo na mě mluví. Sice mé tělo reagovalo na vnější podměty, ale duchem jsem byl asi někde jinde. Avšak zmíňka toho hlasu o pivu mě plně vrátila do reality. Podívám se na Alexe, který mi nabízel pivo. "Velmi rád" odpovím mu. Zase jen máchne rukou a mám u sebe korbel vychlazeného piva. V tu chvíli si uvědomím, že jsem ani nepoděkoval za ty informace. Bylo tolik otázek a tak málo odpovědí, ale Alex mi řekl, co věděl, nebo co mi mohl říct. Příjmu jeho návrh, že ve věži přespíme. Anett mi položí ruku na rameno. Kde se tu vzala? Promnu si krk. "Jsem v pořádku, děkuji za optání. No nevím jak ty, ale já bych si dal koupel a převlíknul bych se do něčeho pohodlnějšího." Sotva to řeknu, blikne mi v hlavě. "Chvilku počkej, zeptám se našeho hostitele na pár věcí." Ještě než se Alex plně dá do vaření, mu za všechno poděkuju, zároveň se ho zeptám, na vhodnější oblečení, místo kde bychom se mohli všichni umýt po dlouhé cestě a ještě zda nemá místnost, kde bych já a Waip mohli zkontrolovat naše meče a mé brnění. Posléze se vrátím k Anett a řeknu ji jak jsem pochodil. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Z Alexe jsem dostal pár odpovědí. Jméno a vůdce kultu. Až bude vhodná příležitost, tak se po něm podívám v knihovně, zda o něm nejsou žádné záznamy. Co se týče vypáleného znaku v dlani, tak je Alexovi povědomý. Takže ho někde už viděl. To je dobře. Aspoň si můžu být jistý, že to není něco cizího. "Trucovitý Bůh? To je docela zajímavé. Tohle někdo říct v klášteře, tak ho kněží budou hnát koštětem. Nevíte mistře Score, proč bohové trucují, když ho mám nasazený že?" Na odpovědi už ale nezáleželo. "Vypadá to, že zbytek mích otázek zůstane nezodpovězených. Měl bych ještě jednu otázku. Myslíte si, že nás - těch pět dětí, co jste nalezli, něco spojuje?" Asi nebudeme příbuzní, nicméně vím o "bratřích" a "sestrách". Když to bohové dovolí, jistě se potkáme. Pochybuji, že stejný symbol co mám já ve dlani, má každý. Přesto je najít, bude jako hledat jehlu v kupce sena. Ať už bude odpověď na poslední otázku jakákoli, po jejím zodpovězení se vydáme zpět do obývacího pokoje věže. |
| |
| Doma v kuchyni Pověřím nože nakrájením cibule a odpovím Shinximu: "Jo, jasně. V druhém patře jsou jen pokoje pro hosty a koupelny. Po schodech v obýváku vyjděte nahoru, v těch pokojích najdete na posteli župany a nějaké pohodlné oblečení. Doufám, že vám nevadí bílá barva... V každém pokoji jsou dveře do koupelny s kádí. Jakmile tam přijdete, bude vše připraveno pro lázeň." Máchnu rukou ze shora dolů a zapálím oheň. Shinxi odejde zpět do obýváku, aby ostatním předal informace a já pokračuji v přípravě jídla. |
| |
| Ve věži „Jsem na tom stejně.“ Souhlasím když řekne že by si dal koupel a převlékl. Nechala jsem ho odejít, ale když se vrátil s tím, že se můžeme jít umýt, oči se mi nadšením rozzáří. „Opravdu?!“ Vypísknu s radosti a dokonce poskočím. „Moc děkuji, Ziori! Mo koupeli jsem moc toužila. Jsi můj strážný anděl.“ Usměji se. Vezmu ho za ruku. „Tak pojďme.“ Vezmu ho za ruku a podívám se na Erika. „Jdeme se umýt. Pokud jde o mě budu se snažit se tam moc nezdržet.“ řeknu a pak se podívám na Zioriho. „Hele... nevíš kde tu jsou schody? Já si jich nevšimla.“ poznamenám a pokrčím rameny. Už jsem se hrozně těšila až se umyji a převléknu, úplně jsem se na to klepala. |
| |
| Věž - obývací pokoj "Já osobně proti bílé barvě nic nemám a usměju se. Ještě jednou mockrát děkujeme" a z kuchyně se vrátím zpět k Anett a ostatním, kde jim řeknu o druhém poschodí, pokojích pro hosty, oblečení a lázni, kterou si tam můžeme dát. Anett je blahem bez sebe a chytne mě za ruku. V tu chvíli jsem červenej, jak rak. "Nuže až po vás madam." Řeknu s vřelým úsměvem a ukážu ji schody, které vedly do druhého patra. Ani se ji nedivím, myslím, že každý si ji potřebuje dát. Doprovodím Anett k dveřím jednoho z pokojů pro hosty, tam se s ní rozloučím, popřeju ji dobré koupání a sám zapadnu do jednoho z pokojů. "K čertu s těmi řemínky!" Řeknu nahlas, když se snažím vysoukat z brnění v pokoji pro hosty. Tohle je fakt za trest. Nakonec se mi z brnění podaří vyvlíknout. Vyklepu písek z brnění a rytířských spodků. Brnění s mečem položím do jednoho rohu pokoje. Nahý pak vezmu župan a vydám se ke kádi, do které se pak ponořím. "To jsem potřeboval." Cítil jsem každou otlačeninu, které vznikají při nošení brnění, ale teplá voda dělala zázraky. "Takhle jsem se dlouho necítil." Nadechnu se a potopím se, kde pak pomalu vypouštím bublinky. Vezmu bylinné mýdlo, které bylo na stoličce kousek od kádi a začal jsem se pořádně mydlit. Ne že by si paladinové potrpěli na čistotu, ale když už se myli, tak pořádně. Rukou si pohladím tvář. Rostlo mi na ni už strniště. Podívám se tedy po břitvě. Takové věci jsem měl ve svých sedlových brašnách u koně, který teď byl mimo dosah. Nakonec najdu v jednou z šuplíků břitvu a zrcátko, pak zalezu zpět do kádě. Po vydrhnutí a oholení si lebedim v kádi tak dlouho, než dostanu signál, že večeře bude brzo hotová. Vyhrabu se z horké vody, oblíknu si župan a vydám k posteli, kde si vezmu připravené oblečení. Nevím jak to mistr Alex dělá, ale moji velikost odhadnul dobře. Byla to bílá tunika, která byla lemovaná různými zlatými vzory a v pase byla utahovatelná. Před větším zrcadlem si upravím vlasy, nasadím prsten a vydám se dolů, kde se podávala večeře. Třeba na někoho narazím na chodbě. |
| |
| Věž - Koupel Rozloučím se Ziorim a ihned vlezu do pokoje, ještě ani nedojdu ke kádi a už si přetahuji háv přes hlavu a házím ho na zem. „Díky všem bohům.“ Povzdychnu si radostně, přinesu si ke kádi župan a pak se ponořím do vody. Chvíli to bolí, ale pak už je to jenom příjemný. Začnu se mydlit, mýdlo vonělo příjemně, byl to Šeřík, aspoň myslím. Umyla jsem se od hlavy k patě, ještě že jsem se předtím uzdravila jinak bych teď nejspíš trpěla jako pes. Umyla jsem si vlasy a pak si chvíli hověla ve vodě, ale jak jsem cítila že voda začíná chladnout vylezla jsem ven a zabalila se do županu. „Uííí!“ vypískla jsem a skočila do postele, kde jsem se rozvalila. Nejraději bych se už nezvedla, ale musela jsem... dřív nebo později. Nakonec jsem si rozčesala vlasy a oblékla do čisté tuniky, seděla mi dobře. Připadala jsem si mnohem lépe, zase jako člověk, měla jsem pocit, že jsem nic dalšího ke štěstí nepotřebovala. Jak zazněl signál ještě jsem se trochu upravila, vlasy jsem sice měla ještě vlhké, ale ne moc. Jak jsem vyšla ven narazila jsem na Zioriho. Usměji se na něj. „Není to skvělý pocit?“ zeptám se ho. Počkám až mě dojde a pak se vedle něj vydám na večeři. „Jsem jako znovuzrozená.“ Libuji si. „Hm... víš co je zvláštní? Od té doby co nám ta holčička otevřela jsme ji neviděla. Kam asi zmizela? Myslela jsem si, že je to služebná, ale kdyby ano tak by všechno Alex nedělal sám. Kdo myslíš kdo to byl?“zeptám se ho. |
| |
| Věž - druhé patro Shodou náhody narazím na Anett. Dojdu na její úroveň a nabídnu ji rámě. "Máš pravdu, cítím se jako znovu zrozený." Může si všimnout čerstvě oholené tváře, vlhkých, mírně rozcuchaných vlasů, které jsem se před zrcadlem snažil upravit, ale nešlo to a celkově jsem voněl po bylinkách. Další viditelnou věcí je prsten s podivnými ornamenty a zasazeným kamenem uprostřed. Anett ho viděla poprvé v obýváku, mohla tam spatřit, že kámen byl modrý. Avšak jak jsem byl blízko Anett, dostával prsten červený nádech. V její těsné blízkosti se mi naskytnel krásný pohled na ni. Její bíla pleť "zářila" a její vlhké vlasy krásně voněly. Je krásnější ještě víc než předtím. Z člověka se stane rázem jiná osoba, když se upraví a platí to i naopak. "Taky by mě zajímalo kam se poděla. Co se týče služebné, ta tu je jen ve formě magie, řekl bych. Tipuju to na učednici, jako jsi ty." Pokud Alexe magie omlazuje, může ta holčička být klidně jeho přítelkyně, i když bylo by to kapku úchylné, ale hold žijeme v takovéhle době, která to dovoluje. "Může to být taky jeho příbuzná, neteř, praneteř nebo něco podobného. Nicméně proč se tím zabívat a domnívat se, když se můžeme zeptat mistra Scoreho?" "Aspoň tu nebudeš sama ne? Kdo ví co se vyklube z Alexe, kdyby jste tu byli sami. Takhle budete dvě na jednoho." Zazubím se a dál směřujeme k místu, kde se koná večeře. |
| |
| Anett, Shinxi a Waip Nakonec se okoupete všichni, protože když Anett a Shinxi sejdou dolů do obýváku, mají i Waip s Erikem vlhké vlasy a čisté oblečení. Pak zamíříte ke dveřím do jídelny. Ta je zařízená stejně přepychově, jako zbytek věže, co jste viděli. Na stole jsou připraveny stříbrné talíře, Alex je asi ještě v kuchyni, ale u stolu sedí ta holčička ode dveří a poklepává lžičkou na stůl. Když vejdete, jenom na vás na chvíli zvedne hlavu a pak ji zase skloní a ťuká dál. Pak se objeví konečně i Alex a vedle něj poletují podnosy s jídlem. Jídlo se rozdělí a přistane vám na talíři, kde se úhledně zformuje. Alex si sedne k jídlu a pak jako by si něco vzpomněl. "Zapomněl jsem vám představit svou neteř Elizabeth. Elizabeth, tohle je Erik, Waip, Shinxi a Anett..." Ukáže vám na tu dívku a dívce zase vás. |
| |
| Věž, věžička Nenechám se dlouho pobízet a přijmu jeho nabízené rámě a zaháknu se do něj. Musela jsem se usmát, bylo to tak příjemně galantní. Podívala jsem se na něj, byl to úplně jiný člověk bez toho brnění, tunika mu seděla, ale stejně si budu muset chvíli zvykat na to vidět ho takhle... no i když nejspíš ne. Přece jen zítra odcházejí. Pohledem zavadím o jeho prsten, jeho kámen měl barvu podivně kombinovanou mezi modrou a červenou. To jsem ještě neviděla. Nejspíš to bude magií udělaný kámen, v přírodě jsem neviděla a ani neslyšela o něčem takovém. „Učednice?“ zpozorním. „Ne to ne. Na to je příliš mladá, magie sice omlazuje ale nezastavuje vývoj dítěte do dospělého člověka.“ Řeknu. „Aspoň myslím.“ Dodám protože jistá jsem si tím nebyla. „Raději ne... nakonec ptát se ho... sice jsem zvědavá, ale nechci být vlezlá.“ Pokrčím rameny. „Ano... aspoň tak.“ Řeknu a zamračím se. „Ale jo.... zvyknu si.“ Povzdychnu si. Když vejdeme do jídelny pustím se Zioriho a zajdu se posadit. Všechny pozdravím a zvědavě pohlédnu na dívku, která tu také byla. Buďto nebyla moc dobře vychovaná, že nepozdravila nebo se styděla. Doufala jsem, že to druhé... já se spratky dobře nevycházela. Měla jsem vždycky chuť jim napráskat. Přišel Alex, který přinesl připravené jídlo. Pak nás představil, takže neteř, obrátím se na ní. „Zdravím Elizabeth. Já jsem Anett. Teď se budeme nějakou dobu vídat. Budu u tvého strýčka studovat. Ráda tě poznávám.“ Usměji se na ní. Pak se podívám na Alexe. „Děkuji vám za jídlo a vaší pohostinnost.“ Poděkuji mu a mírně skloním hlavu na znamení díků. |
| |
| Askareus "Ti koně náraz nepřežili. Vlastně jsi měl obrovské štěstí..." Odpoví ti mág před přemístěním. Po přemístění se rozesměje. "Zvykl by sis, kdyby ses přemísťoval často." Vojáci si tě vyslechnou a mág odpoví: "Už jsme je kontaktovali. Vyslali tu jednotky paladinů, ale než se zde znova objeví kněží, asi to bude chvíli trvat." Další změna oproti dřívějšku je i to, že muži, a to i ti starší, se teď okamžitě vydali splnit tvé rozkazy. Když pak znovu poděkuješ mágovi, jen odmítavě mávne rukou. "To nic nebylo... Šťastnou cestu." S tím odejde ke svým mágům a dává jim nějaké pokyny. Pak vyjedete a zbytek cesty už je bezpečný, nudný. Blížíte se více k bezpečnějšímu vnitrozemí, ačkoliv stále se pohybujete blíž k hranici se skřetí zemí, než by bylo naprosto bezpečné. Po jednom dni jízdy konečně dojedete do města, odkud jsi byl vyslán ještě jako novic. Nyní vjedeš do města hrdě, se znakem na prsou a šlechtickým titulem. Dáš rytířům rozchod, doprovod odjede. Pak podáš hlášení ohledně kláštera a své mise představeným rytířů v tomto městě, přijmeš gratulace od starších rytířů, i svých přátel z dob, kdy jsi byl ještě novic. U některých z nich vidíš v očích sem a tam záblesk závisti. |
| |
| Věž - schody Anett vypadala rozladěně, když jsem ji řekl, že by to mohla být další učednice. Že by těžce snášela přítomnost možné rivalky? Nakonec vypadala, že je s tím smířená. Věž - jídelna Vejdeme do obývacího pokoje, kde potkáme ostatní. Vypadali taky civilizovaně, což jednoznačně značí, že využili pohostinnosti a možnosti lázně. Naše skupinka se přesune do jídelny, která byla taktéž přepychově zařízená, jako obývací pokoj. Navíc spatříme holčičku, která nás uvítala při vstupu do věže. Ťukala lžící do stolu. Ta bude asi pěkně hladová. Při vstupu se na nás podívá, přestane klepat lžičkou a pak se od nás odvrátí a pokračuje v ťukání. Všichni se posadíme. Já si sednu vedle holčičky. Chtěl jsem ji pozdravit a představit se, ale objevil se Alex s jídlem, které se rozdělilo a úhledně se zformovalo na našich talířích. Vypadal, že zapomněl na něco důležitého, vzápětí nás představil svoji neteř Elizabeth. Už, už jsem ji chtěl pozdravit, ale Anett byla rychlejší. Počkal jsem, pak vstanu ze židle a ukloním se Elizabeth. Tyčím se jako hora, dva metry jsou dva metry a bylo to asi mírně komické, uklánět se malinké holčičce. Nicméně vyžaduje si to můj kodex. "Je mi velkou ctí vás poznat slečno Elizabeth. Jak již řekl váš strýc, jsem Shinxi Ziori, pro přátele Shinxi a jsem vám plně k službám." Po pozdravu si opět sednu na své místo a čekám, až skončí formální záležitosti či jiné věci. |
| |
| Anett, Shinxi a Waip Dívka se na Anett usměje. "Ahoj Anett." Pak se jí ukloní a pozdraví ji Shinxi, to zrudne, zamumlá něco o dobrém dni a rychle se odvrátí a začne jíst. Na Alexovi jde zřetelně vidět, jak zadržuje úsměv, než začne jíst i on. Pak dívku pozdraví i Erik. "Ahoj Elizabeth." Kývne na něj, pořád rudá jak rak, zdá se, že už ho zná z dřívějška. Jinak jídlo je opravdová delikatesa, i když u toho bílého masa se nedá identifikovat, z jakého zvířete je. |
| |
| Věž, věžička Oplatím Elizabeth úsměv. Ulevilo se mi, tak nakonec to nebude spratek, to jsem ráda. Popřeji dobrou chuť a pustím se do jídla, když vidím jak Eliz kvůli Ziorimu zrudne jako rajčátko, div mi nezaskočí a musím si rukou zakrýt ústa abych se nezačala uculovat. Že by se ta malá zakoukala? To bylo roztomilé. Nakonec jsem dojedla docela rychle, nakonec jsem měla malou porci, nebyla jsem zvyklá jíst příliš ani se přecpávat. Nebylo to tedy jen kvůli tomu, abych si udržela štíhlou linii, ale taky proto abych se naučila vyjít s málem. Dobře vím, že ne vždy je posvícení. „Bylo to moc dobré.“ Řeknu a podívám se na Alexe. „Vaříte opravdu dobře, mistře.“ Pochválím mu. Pak počkám až dojí ostatní, chtěla jsem se totiž na něco zeptat. „Mohla bych se zeptat, kdy máte v plánu začít mě učit?“ |
| |
| Jídelna Dívám se, jak Eliz kvůli Shinximu rudne a mám co dělat, abych se nezačal culit. Radši sklopím hlavu k jídlu a nedívám se, jak po Shinxim během jídla vrhá pohledy. Když dojíme, pochválí mě Anett, že dobře vařím. "Díky." Teď jsme to já, kdo vrhá pohledy. A sice na neteř, aby si poslechla Anettinu chválu. Asi jsem ji s tím jídlem dost rozmazlil, poslední dobou se musím opravdu hodně snažit, aby jí chutnalo. Asi ji budu dávat suchý chleba, ať si zvyká... Pak se Anett zeptá, kdy začneme s výukou, takže budu muset zapřemýšlet. Mám totiž docela nabitý program a výuka Anett není jediné, co mám na starosti. Velím i velkému počtu bojových jednotek, účastním se v poslední době čím dál častěji svolávaných schůzek Rady a mnoho dalších věcí. "Tak pozítří. Zítra vedu nějaké útoky, takže to už asi nestihnu. Aspoň si to tady můžeš mezitím projít a trochu si zvyknout..." |
| |
| Věž Poposednu si, když řekne že se studiem začneme až pozítří. „Výborně.“ Řeknu a usměji se. „A knihy? Mohla bych si třeba něco nastudovat. Kdyby jste mi naznačil co mě chcete začít učit, mohla bych si zítra o tom něco přečíst, abych měla aspoň nějaké základy?“ zeptám se. Nemohla jsem se dočkat až začnu se studiem, čím dřív začnu tím lépe pro mě. Chci být co nejvíc připravená na zkoušku. Nakonec na tom závisel můj život. Pak se otočím na Eliz. „Co ty Elizabeth? Zajímáš se o magii?“ zeptám se dívenky. „Jak trávíš dny u strýčka?“ zajímám se co tu vlastně celé dny dělá. Nakonec budeme spolu žít na hromádce pět let, čím dřív se poznáme tím lépe a možná bude lepší odvést její pozornost od Zioriho dřív než ji studem pukne hlava. |
| |
| Anett, Waip a Shinxi "Mé knihy jsou ti samozřejmě k dispozici, ale problém je v tom, že zatím upřímně netuším, čím začneme. Nevím, jaká je úroveň tvých schopností, budu si tě muset vyzkoušet, ať ti na začátek nedávám něco příliš složitého, nebo naopak něco jednoduchého, co jsi zvládala ve třetí ročníku Akademie." Odpoví Alex. Pak začne mluvit Elizabeth. "Zajímám. Za několik měsíců pojedu do Akademie. Taťka chtěl, abych se na ní připravila u strejdy, protože on sám magii vůbec nerozumí. Takže jsem už pár měsíců tady, strejda mě učí nějaká menší kouzla, nebo si čtu v knihách, nebo jezdíme na výlety. Strejda mě jednou vzal do Guršské říše, nevěřila bys, jaké tam mají domy..." Rozpovídá se a pomalu zase začne nabývat normální barvu. |
| |
| Věž „Tak Guršská říše? To muselo být vzrušující. Doufám, že se tam také jednou podívám.“ Řekla jsem. „Myslím, že je dobře, že se takto předem připravuješ na Akademii. Jistě ti to půjde. A co by jsi chtěla studovat? Útočná, Obranná nebo Léčivá zaklínadla?“ zajímám se na co se chce zaměřit. Pak musím, ale ještě odpovědět Alexovi. „Děkuji. Na knihovnu se ráda podívám.“ Řekla jsem. „Pokud jde o mou úroveň. Učila jsem se Léčivou magii. A kromě ní a Svazovacího zaklínadla nic jiného neumím. Ale moje úroveň Léčení je velice dobrá. Řekla bych, že kdybych nebyla jedna z těch lepších, neposlali by mě k tak... váženému Mágovi.“ Pokrčím rameny. „Takže kromě Léčivé magie neumím nic.“ Znovu pokrčím rameny. |
| |
| Anett, Shinxi a Waip "Strejda tě tam určitě vezme. Ti lidé mají úplně černou kůži." Popisuje Eliz a pak odpoví na otázku ohledně Akademie: "No já bych chtěla útočná kouzla, viděla jsem, co s nimi strejda všechno zvládne. Ale strejda, taťka i mamka chtějí, abych měla léčivá. Nevím proč." Pokrčí rameny. "Tak ještě nevím..." Pak odpoví Alex. "O léčivé magii vím, vlastně jsem se ze začátku divil, že dali mně učednici s léčivou magií, když sám mám primární útočnou. Ale rád bych věděl úroveň té léčivé magie. Přeci jen je rozdíl léčení modřin a vnitřních zranění. Předpokládám, že ještě neumíš léčit třeba otevřené zlomeniny, nebo tak... Čeká tě spousta práce jak v léčení, tak v útoku a obraně. To se musíš naučit taky, aspoň základy." |
| |
| Věž - jídelna Po úkloně se podívám na Eli, která je celá červená. Zamumlá něco o dobrém dni, odvrátí se ode mě k někomu jinému a svému talíři. Proč to, že já dostávám dívky do tohohle stavu? Nejdříve Anett a teď Elizabeth? Jako by nestačilo, že já se červenám, když jsem v dámské společnosti. Nechal jsem to plavat. Za chvilku ji to přejde a navíc brzo odejdu. Vrátil jsem se na místo a počkal, až se všichni pozdraví. Posléze jsem se soustředil na delikatesy, které pro nás Alex připravil. Ne že bychom v klášteře trpěli hlady. Dostávali jsme žold, takže komu nechutnalo, mohl vždy podplatit kuchaře, aby mu udělal něco dle jeho chuti. Mezitím co jim, vznikl rozhovor mezi Alexem, Eli a Anett. Tak jsem je poslouchal, jak se mezi sebou baví o magii a jejím učení, které Anett podstoupí, o tom, jakou magií se Elizabeth chce zabývat, kam ji strýc vzal, o tom, že Alex se sám věnuje bojové magii a je sám překvapen, že má učit někoho, kdo má nadání pro léčení. Všechno to bylo zajímavé. Za tu dobu ochutnám všechno, co Alex připravil a až se dostane pocit nasycení, pěkně se opřu o opěradlo židle a vnímám příjemnou atmosféru, která za tu dobu nastala. Eli už není červená, natočím se k ní. "Rodiče i strýc jistě mají důvody pro to, aby jses učila léčivou magii. To může být ale pouze jejich přání. Nikdo nemůže poručit srdci, aby si zamilovalo to či ono. Otázkou je, zda ty sama víš, co tvé srdce chce. Zda tvé srdce je plné lásky, soucitu a porozumění, tak léčivá a obranná magie je jistě správný směr." Na stole vezmu z mísy s ovocem tvrdý ořech na který by byl potřeba louskáček, s kterým si chvilku hraju a nakonec ho sevřu v ruce. "Pokud tvé srdce láká touha po moci, síle, adrenalinu a ničení nepřátel, tak to vypadá na bojovou magii." Při zmíňce o síle a moci, rozdrtím ořech v ruce, který pak vysypu na talíř. To co z něho zbylo, připomínalo hnědý písek. "O tom ti ale jistě již řekl strýc Alex a na akademii jistě podstoupíš test, který určí, co se pro tebe hodí nejvíc." Poznámku o tom, že ti, co se zabývají bojovou magií, mají větší sklon pro temnou stranu, jsem si nechal pro sebe. Byl to čistě můj názor, který nebyl ničím podložený. Ach, měl jsem raději mlčet. O magii skoro nic nevím a hraju si tu na všeználka. Podívám se zpět na prsten, jehož kámen má opět modrou barvu a mé myšlenky zabloudí k rozhovoru, který jsem měl v soukromí s Alexem. Temný kult a temná magie. |
| |
| Věž Zadívám se na Zioriho a když začne mluvit o tom, že cesta boje je touha po síle, adrenalinu a ničení zvedne se ve mě hněv. „Mám dojem, že Útočnou magii chápete úplně špatně, Shinxi Ziori.“ Řekla jsem poněkud nakvašeně a otočím se na Eliz. „Tak to se mám na co těšit.“Řeknu Eliz. „O té černé kůži jsem už slyšela. Takže je to pravda... neuvěřitelné.“ Zavrtím hlavou. „Léčivá magie není špatná. Můžeš pomáhat lidem od bolesti, zachraňovat životy. Ale Útočnými zaklínadly zase dokážeš ochránit ty na kterých ti záleží. Nebo chránit slabé. Vše má své výhody. Ale nejdůležitější je, aby jsi se sama rozhodla pro to co chceš. Nakonec je to tvůj život. Máš právo s ním zacházet podle vlastního uvážení.“ Řeknu ji a usměji se. Pak se, ale zarazím a začervenám. Nakonec to byla Alexova neteř a možná, že se ji i on snaží přemluvit dát se na léčivou magii. To nemůžu vědět... a já ji při tom tady říkám, ať si dělá co chce. Což byla očividně Útočná kouzla. Já ale podporovala svobodu rozhodnutí. Odkašlu si a podívám se na Alexe. „No... já si myslela, že mě k vám poslali abych se naučila i to jak se bránit. S léčivou magií těžko zaženu byť jediného skřeta.“ Pokrčím rameny. „Pokud jde o mou úroveň... byla jsem sice jedna z těch lepších studentek, ale to nejsložitější co zvládnu jsou jednoduché zlomeniny.“ Zamračím se. „To ano... mám se co učit... a pět let mi teď najednou přijde jako až příliš málo.“ Pak se podívám po ostatních. „Oh... omlouvám se. Neměla bych mluvit o zraněných zrovna v tuhle chvíli.“ Vyhrknu. Nakonec jsme po jídle a ne všichni by to museli snášet dobře. Pro mě to bylo přirozené, ale ostatním by to mohlo vadit. |
| |
| Jídelna Poslouchám, jak Shinxi poučuje Eliz, ta se zase mírně začervená, ale už aspoň úplně nezrudne. Než mu stihne odpovědět, Anett se zastane Útočné magie. "Taky mám ten dojem." Řeknu a v hlase mi teď na chvíli zřetelně zazní chlad. Pak se zadívám, jak Anett mluví s Eliz o její magii. "Útočná magie se k tobě hodí, jistě by šla ke tvému temperamentu. Ale nějak si tě neumím představit v tom černém hávu a bílé šále, jak likviduješ temné mágy... Navíc je to velmi nebezpečné poslání, musíš uvážit i to riziko." Řeknu. Pak reaguji na Anettina slovo adresovaná mi. "Je to možné. Žijeme v době, kdy ty zelené svině čím dál častěji a čím dál drzeji přelézají hranice a temné kulty nabývají na síle. Rytíři už skřety nezvládají a mágové a paladinové zas mají co dělat s kulty a odpadlíky. I léčivý mág se musí naučit velmi dobře bránit. A to s tou úrovní jsem čekal. V Akademii se dokonce překonali, vlastně jsem se bál, že zvládneš sotva modřinu... A těch pět let je docela dost, neboj. I když budu často pryč, tak ten zbylý čas bude bohatě stačit." Když vidím, že všichni dojedli, zvednu se já i talíře a společně odejdeme/odlétneme do kuchyně. |
| |
| Věž Stejně rychle jak vztek... nebo spíš rozhořčení přišlo zase zmizelo. Rozpačitě kouknu na Zioriho, nemusela jsem na něj být ošklivá. Nakonec on není mág, jiní lidé magii možná vnímají jinak. „V poslední době se vůbec děje spousta špatných věcí. A řekla bych, že řešení naučit všechny mágy bojovat je dobré řešení.“ Řekla jsem a pak si povzdychla. Pak si odfrknu. „Modřiny jsou prkotina. Vůbec si říkám, proč něco takového léčit? Bolí to jen chvíli. Podlitiny to je něco jiného, ale obyčejné modřiny? Plýtvání magií.“ Zavrtím hlavou. „No... ale těším se na studium. Ráda se učím nové věci.“ Rozhlédnu se a pak vstanu. „Mistře. Jestli vám to nevadí, tak bych šla už spát. Dnes se toho stalo hodně a jsem unavená. Mohu... mám se zabydlet v jednom z těch pokojů pro hosty?“ zeptám se. Pak pohlédnu na ostatní. „A doufám, že zítra neodejdete aniž by jste se mnou rozloučili.“ Pousměji se a i na Zioriho, aby věděl, že se na něj nezlobím. |
| |
| Věž - jídelna Po vyjádření svého názoru, se mi dostalo hněvivé odpovědi od Anett a Alexe, který zastává stejný názor co Anett. "To je čistě můj názor o útočné magii Anett Sela, nikomu ho nevnucuji, každý přece máme právo mít vlastní názor ne?" řeknu s klidným hlasem. Je to ironie, utočná kouzla neslouží k tomu, aby někoho ochránila. Jejich účel je někoho zranit nebo rovnou zabít. Někteří jen díky pocitu, že můžou někoho zabít, chtějí víc a více moci. Jak tedy někdo může tvrdit, že slouží k ochraně, dost pokrytecké? Tohle by bylo asi na vášnivější diskuzi, ale nechám to být. Nemám náladu si kazit večer. I když Anettin proslov k Eli mi spíš připomínalo přesvědčování o tom, ať si zvolí léčivou magii. Podívám se na neteř Scoreho, ta má opět menší červený nádech ve tváři. Alespoň se shodneme na tom, že to je čistě na jejím rozhodnutí, kterou cestou se vydá, řeknu, když si vyslechnu i Alexův názor o tom, že Eli má temperament pro útočnou magii. Pak probíhá hovor mezi Alexem a Anett. Na Anettině tváři vidím rozpaky. Odvrátím od ni pohled a dívám se na barvu kamene usazeného v prstenu. Na konci rozhovoru s Alexem řekne, že je už utahá a chtěla by si jít lehnout. Zvednu hlavu od prstenu a vidím, jak se rozhlíží a na každého se usměje. Úsměvu, který byl směřován mi, nebyl z radosti či něčeho podobného, spíš vypadal omluvně. Úsměv ji opětuju, na její oznámení, že se s každým, kdo bude odcházet, nijak nereaguju. Nemám rád loučení, navíc se s ní skutečně loučit nebudu. A sakra, musím se zeptat Alexe, jestli existuje "jednoduchý" způsob, jak sem dopravit dopisy. Navíc pořád nevím, kde se u něho ve věži dá naolejovat brnění, popřípadě jestli tu má něco jako kovárnu, kde si můžu já nebo Waip zkontrolovat meče a brnění. Počkám, až se všichni dají do pohybu. Dojdu k Alexovi a zeptám se ho na dané věci. Omlouvat se mu nebudu za svůj názor, který jsem řekl Eli. Oba jsme dospělí a dokážeme respektovat názory ostatních, i když s nimi nemusíme souhlasit. |
| |
| Doma "Názor bychom měli mít na něco, čemu rozumíme." Neubráním se rýpnutí. Ano, u některých mágů vládne zloba a agresivita, to už ale není útočná magie, nýbrž obvykle černá. Pak už se ale nehodlám hádat. "Není to zbytečné, abys mohla umět léčit vnitřní zranění, musíš umět léčit i podlitiny. A pokud chceš umět léčit podlitiny, musíš umět i modřiny. Tohle navazuje." Pokrčím rameny, když odpovídám Anett. "A ne, ty nemáš pokoj pro hosty. Ve třetím patře, nad pokoji hostů je tvůj pokoj a pokoj Eliz. Zaveď ji tam, prosím." Řeknu Eliz, ta zatáhne Anett za rukáv, na znamení, že má jít za ní a vydá se do třetího patra. Když se zeptá na jednoduchý způsob pro dopisy, omluvně se pousměji. "No, jednoduchý způsob neznám. Jediný možný je požádat nějakého mága o přemístění dopisu k věži." Mluvím s ním normálním tónem, už ničím nedávám najevo, že jsme se snad dostali na kraj hádky. "Nemám tady žádnou speciální místnost na olejování brnění, moc paladinů mi tady nezavítá." Odpovím na druhou otázku. |
| |
| Věž – jde se do pokoje Jistě. Můžeš mít vlastní názor, jenže je špatný. Pomyslela jsem si, ale nahlas jsem nic neřekla. Nechtěla jsem se hádat, když mi Alex oznámil, že nebudu v žádném pokoji pro hosty v první chvíli jsem se lekla, na chvíli jsem si říkala jestli si to třeba s mým učením nerozmyslel, ale pak mi oznámil, že budu v pokoji s Eliz. „Aha dobře.“ Přikývnu. „Tak tady... dobrou noc.“ Rozloučím se a vydám se na Elizabeth. Chvíli jsem mlčela, ale pak jsem se na Elizabeth otočila. „Jaký je tvůj strýček? Je pokud jde o učení magie hodně přísný?“ začnu se vyptávat. |
| |
| Věž - jídelna Poděkuji mu, popřeju Pánu věži dobrou noc a vydám se do svého pokoje pro hosty. Taky mě mohlo napadnout, že tu nebude mít něco jako zbrojnici, je to přece jen magická věž a ne pevnost s vojáky. Ovšem zpráva o tom, že nejlepší způsob, jak jsem dostat dopis je využít služby mága, mě moc nepotěšila. No co se dá dělat, nemohl jsem očekávat zázraky. Věž - pokoj pro hosty Ačkoli byl dneska náročnější den, lázeň a dobré jídlo mi dodalo síly. "Co asi tak budu dělat?" Mohl bych opláchnout meč a brnění od písku, sice výbavu nenaolejuju, ale za ten den mi věci nezreznou a zítra, až budu v klášteře, to dodělám. Když už jsem v tom čištění tak vypráším a vyčistím rytířské spodky. Když s tím skončím, podívám se po pokoji, zda nenajdu něco, čím bych se mohl zabavit. Také se podívám po papíru a inkoustu. Mohl bych jít do obývacího pokoje a půjčit si některou z knih na čtení. Moje vnitřní hodiny mě upozorní, kdy mám nejpozději jít spát, abych se ráno probudil kolem 6 hodiny ranní. Žádného dalšího nočního tvora kromě sebe asi nepotkám. Co asi dělá Waip, Erik, Alex, Eli a..... Nachvilku přeruším tok myšlenek. Anet? To pak ulehnu do postele a usnu. |
| |
| Anett Začnete stoupat po schodech. Eliz ti odpoví: "Když ti to nejde tak ne, vysvětlí ti to znova, možná udělá přestávku. Ale pokud se nesnažíš, umí být i dost naštvaný." Pokrčí rameny. "Prostě se radši snaž." Vyjdete do třetího patra. "Tak jsme tady." Ukáže ti na dveře nalevo. "Tak dobrou noc." Popřeje ti Elizabeth s úsměvem a jde do dveří napravo. tvůj pokoj je dost velký, je tam obrovská pohodlná postel, stůl, skříň, knihovna, křeslo... a dveře do koupelny. |
| |
| Pokoj Usměji se. „To si piš, že se budu snažit.“ Řeknu zvesela. „Dobrou noc. Hezké sny.“ Rozloučím se s ní a pak vejdu do pokoje, který mi vyrazí dech. Na Akademii jsem měla jen malou cimru... a tady je ten pokoj tak velký... že i když je tu všechno potřebné, stejně to vypadá prázdně. „Páni... a tady budu žít...“ poznamenám nahlas a rozhlížím se. Třeba za těch pět let nastřádám nějaké krámy a tak se to tady zaplní... opravdu mě bude Alex brát i do jiných zemí jako Elizabeth? Moc jsem tomu nevěřila... ale nechtěla jsem té malé kazit iluze. Zívnu a nahlédnu do skříně kde najdu košili, kterou můžu použít na spaní. Ještě, že Alex myslí na všechno, musela bych jinak spát nahá. Převléknu se a v koupelně se trochu opláchnu než zalezu do postele, začala jsem se v ní kroutit abych našla pohodlnou polohu a při tom spokojeně vrněla jako dobře najedený kocour. „Krása.“ Zívnu, zavřu oči a po chvíli usnu jako když mě do vody hodí. |
| |
| Poušť... Trochu mě potěší když se mnou Anett souhlasí. Je to sice jediná možnost, ale i tak se mi na tváři objeví úsměv. Chvíli počkám a vydám se za poslem. Když se však Erik vyhoupne na poslovo rameno příjde mi to trochu sprosté. Je tu takové horko, musíme jít pěšky, potit se ještě víc a on se hezky veze.. Stejně s tím nic neudělám a akorát bych si to u Erika pokazil. Anett se baví s Ziorim a tak ač nerad jdu celou cestu tiše. Mělo to i své výhody, protože když se člověk celou dobu soustředí na to jak mu je příjemně a vůbec ne horko. Tak to.. stejně vůbec nefunguje a je mi pořád stejné vedro. Cesta utíkala pomalu ale po neskutečně dlouhé době jsme přišli k oné věži. Věž Nějak ignoruji skoro vše co se děje jelikož mi to horko nedělá dobře. Jsem zvyklý na takové to mírné klima a ne na nekonečný písek a slunce pražící vždy do zad. Když příjdem k věži z prvu mě zarazí že nemá dveře, ale proč by je taky měla když tu chodí samí mágové. Opravdu si nějak nevšímám dění okolo a jen jdu za ostatními. Když nás Alex pozve do obývacího pokoje slastně si sednu na pohovku.. Trochu ulevím nohám i když se může zdát že jsem nějaká padavka co nevydrží chvíli chůze, tak ono tahat na sobě brnění není zrovna med kor v poušti kde se ještě tak nepříjemně nahřeje.. Požádám o sklenici čisté vody a nezaujatě poslouchám probíhající rozhovory. Nezapojuji se, nemám to za potřebí, jelikož mě to skoro vůbec nezajímá. Sedím a skoro vůbec nevnímám co se děje. Nevím asi kvůli traumatu ze ztráty mužů nebo asi tím že jsem poprvé někomu viděl tak detailně do žaludku, ale to je jedno. Ani si nevšimnu toho že Ziori s Alexem někam odejdou, ale rozhodně zaregistruji Zioriho oznámení že nahoře jsou pokoje a s vanou. Vstanu z pohovky a namířím si to přímo do pokoje. Jako první ze sebe sundám to hrozné brnění, je stále ještě trochu teplé. Poté se rychle svléknu a vklouznu už do předem připravené vany. Voda je příjemně vlažná a tak se konečně po celém tom dni schladím. Po asi čtvrt hodině ležení se umyji, opláchnu a vylezu s vany. nemám sebou žádné oblečení na spaní ale naštěstí Alex na své hosty asi opravdu myslí a tak má i nějaké to oblečení navíc. Obléknu si připravenou bílou tuniku a pomalu se vydám za ostatními dolů do kuchyně. Cestou se ještě trochu upravím. Příjdu nejspíš jako poslední jelikož už zde všichni jsou. Usednu k volnému místu a pustím se do jídla. Nějak jsem ani nezaregistroval co to je, jíst se to dalo a dokonce to bylo i dobré. Při večeři se zase hojně debatovalo ale o takovích věcech které mě ani moc nezajímají a tak jsem se raději nezapojoval, ať neřeknu nějakou hloupost. Když už dojím, což netrvá nijak dlouho, řeknu něco jako "Děkuji za večeři ale už si půjdu lehnout." a vstanu od stolu. Pomalou chůzí dojdu ke dveřím. "dobrou" Popřeji a vydám se směr svůj pokoj.. Když dojdu do svého pokoje, posbírám části brnění které jsem ze sebe rychle sundal a vše si připravím vedle postele. Meče si dám také vedle postele. Poté už spokojeně spadnu do postele a velice rychle usnu.. |
| |
| Doma - ráno "Děkuji za informace." Kývnu na hostinského a vyjdu ze sklepa. Pak za sebou zabouchnu těžké dveře a vydám se do šestého patra, do svého pokoje. Stáhnu ze sebe bílý háv a svleču si kalhoty a košili, co vždy nosím pod ním. Pak se převleču do noční košile, ulehnu a usnu. Ráno mě vzbudí šílené bzučení v hlavě. Zamumlám příslušnou formuli a budící kouzlo se deaktivuje. Pak ještě několik minut ležím, než se konečně odhodlám vstanout. Opět se obleču do kalhot, košile a bílého hávu a zamířím dolů. Nachystám snídani, tentokrát se mi nechce vyvařovat, chleba s uzenou šunkou a sýrem jim musí stačit. I tak je to snídaně hodná šlechtického stolu. Pak se pomalu začnou trousit ostatní. První přijde Erik, takže s ním pokecám o starých dobrých časech u bojových jednotek. Erika chudáka od bojových jednotek vyhodili, když v afektu málem zabil dva své spolubojovníky. Ty jsem pak málem zabil i já, protože ti dva byli neskuteční zmetci a pořád všechny provokovali. nějací mágové temného kultu mi ale ušetřilo práci, Erika už to ale zpátky k bojovníkům nevzalo. Když všichni dojí, nastane čas loučení. Nasáčkujeme se tedy do předsíně a já přejdu ke Shinximu. "Doporučuji ti v hlavním městě pohledat záznamy o ztracených dětech před osmnácti lety a jejich rodinách. Tady máš..." Podám mu nějaký stočený pergamen. "To je povolení 3. stupně pro vstup do objektů s omezeným přístupem. Do archívu se ti bude hodit. Jo a... Můžu ti u paladinů zajistit pár týdnu volna, abys mohl pátrat. Stačí říct." Počkám si na odpověď a přejde k Erikovi. "Pro tebe taky něco mám, starý brachu." I jemu podám stočený pergamen. "Potil jsem krev, abych to získal. Mimo jiné teď dlužím tři láhve nějakého starého vína a mám navíc dvě bojové velící směny." Erikovi se rozzáří oči a začne mi děkovat, umlčím ho mávnutím ruky. "Waipe, tebe jsem nečekal, takže jsem ti nestihl připravit dárek. Ale tady máš toho svého..." Mávnu rukou a před námi se objeví spoutaný hostinský. Pak nechám, aby se rozloučila i Anett. Erik Anett popřeje hodně štěstí, rozloučí se s Eliz a už netrpělivě přešlapuje u východu. |
| |
| Věž Druhý den jsem se probudila se ztuhlými svaly, jen co jsem se vyhrabala z postele udělala jsem pár cviků, abych se toho zbavila. V koupelně jsem se opláchla a pak se znovu oblékla do bílého hávu, upravila jsem se a sešla dolů. Trvalo mi to poněkud déle, protože jsem ještě měla trochu potíže se tady orientovat. Nakonec jsem jídelnu našla a všechny s úsměvem pozdravila. Ale během snídaně moje nálada poměrně poklesla, kvůli tomu, že ostatní musela už odejít. Nakonec následovala chvíle loučení, nechala jsem ať se všemi první promluví Alex než jsem se pustila do loučení. Erik se snažil vyhnout nějakému pořádnému loučení. „Kampak! Neutíkej mi!“ řeknu se smíchem a políbím ho na rozloučenou na obě tváře. „Dávej na sebe pozor. Doufám, že až skončím studia tak se zase setkáme.“ Poplácám ho po rameni. Pak se přesunu k Ziorimu. „A ty stejně tak. Až skončím studium pošlu ti dopis a někde se sejdeme. Do té doby dávej pozor a nenech se zabít.“ Chytnu ho za ramena a stáhnu si ho dolů. I kdybych si stoupala na špičky nedosáhla bych na něj a dám mu stejně jako Erikovi pusu na obě tváře. Pak se přesunu k Waipovi. „Mi dva se sice moc neznáme, ale třeba někdy v budoucnu budeme mít možnost.“ Podala jsem mu ruku a potřásla si s ní. Pak jsem odstoupila vedle Alexe. „Jistě se uvidíme. Doufám, že na mě nezapomenete.“ Mrknu na ně vesele. „Šťastnou cestu.“ |
| |
| Věž - ráno Ráno se probudím okolo šesté hodiny ráno. Zkoušel jsem, jestli ještě nezaberu, ale zvyk je železná košile. Každodenní probouzení v klášteře v šest hodin ráno se nedá ignorovat. Vstanu z postele a protáhnu se. "Pochybuji, že bude někdo další vzhůru, takhle brzo ráno." Dál nad tím nepřemýšlím. Pomodlím se ke svým bohům a začnu rozcvičku, abych protáhnul tělo. Po té jdu do koupelny, kde se opláchnu, vyčistím zuby a dám se do pucu. Vrátím se do pokoje, kde z nočního stolku vezmu prsten, který jsem tam večer položil, uložím ho do váčku, který si pak zavěsím na krk. Svléknu tuniku, vrátím ji na postel, obléknu si prošívaný a následně potom vatovaný kabátec (rytířské spodky), a nakonec přijde na řadu brnění. Nemá cenu tu dál sedět a nudit se. Seberu dopis, který jsem v noci seškrábal a vydám se dolů do obývacího pokoje. Věž - jídelna Vejdu do obývacího pokoje, kde čekám na ostatní, z jídelny však slyším hlasy Alexe a Erika. Vydám se tedy za nimi. Popřeji jim dobré ráno, usednu na místo, kde jsem večeřel a pustím se do snídaně. Následně dojdou ostatní. Anett nás pozdraví úsměvem, který ji opětuju. Proč je tak zasmušilá? Uvědomím si, že dneska odcházíme. Když všichni dosnídáme, přejdeme do předsíně, kde se budeme loučit. Alex ke mě přijde a řekne, kde mám dál pátrat po své minulosti. Dá mi příslušné pověření, abych neměl žádné problémy, také mi nabídne, že může zařídit, abych měl čas to prošetřit. Jeho pomoc příjmu a poděkuju mu za ni. Vzápětí mu něco podám a něco mu řeknu tak, aby nás nikdo neslyšel. Nakonec se s ním rozloučím a ještě jednou mu za všechno poděkuji. Následně se rozloučí s Erikem a Waipem, kterému se omluví, že neměl čas připravit vhodný dárek. Alespoň že mu vrátil hostinckýho. Mezitím se rozloučím s Elizabeth. Popřeju ji hodně štěstí v akademii a ať se drží svého srdce. Na to se ji ukloním. Erik se rozloučil rychle, stručně a už netrpělivě přešlapoval u východu. Anett mu za to pěkně vynadá a dožene ho, kde se s ním rozloučí pusou na obě tváře. Po něm následuju já. "Budu se na naše setkání těšit. Do té doby se z tebe jistě stane silný a zkušený mág." Poté mě chytne za ramena a chce mě stáhnout níž, kdyby chtěl, tak by to bylo jako pohnout skalou, ale podvolím se. Na to dostanu pusu na obě tváře, což přivodí, že jsem rudý v obličeji. Štěstí že jsem se oholil. Nakonec se rozloučí s Waipem. Dojdu k Erikovi, abychom mohli vyrazit. Za námi slyším, jak Anett říká ať na ni nezapomeneme a popřeje nám šťastnou cestu. Jako odpověď přikývnu a zamávám ji. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Když všichni dosnídáme, přejdeme do předsíně, kde se budeme loučit. Alex ke mě přijde a řekne, kde mám dál pátrat po své minulosti. Dá mi příslušné pověření, abych neměl žádné problémy, také mi nabídne, že může zařídit, abych měl čas to prošetřit. Jeho pomoc příjmu a poděkuju mu za ni. Vzápětí mu podám dopis a požádám ho, aby ho předal Anett za dva dny, po našem odchodu. Nakonec se s ním rozloučím a ještě jednou mu za všechno poděkuji. Obsah dopisu: Milá Anett, vím, že se známe jenom krátce a naše menší výměna názorů ohledně útočné magie, nebyla taky zrovna nejlepší. Aspoň z mé strany. Nevím, zda si pořád naštvaná a já nemám dost odvahy, abych to zjistil osobně a mohl si o tom s tebou promluvit z očí do očí. Proto jsem zvolil tuto formu. Navíc jsem řekl, že ti napíšu a to mám dále v plánu, pokud teda nebudeš proti. Dále nevím, kdy se k tobě další můj dopis dostane, tak abych měl menší náskok a dal ti najevo, že to myslím vážně. Moje zjednodušení magie vskutku nebylo na místě, nevím o ní dost, abych mohl říct, že ti co hledají moc, sílu, adrenalin a další věci jsou předurčení pro útočnou magii. Spíš mi to naznačuje charakteristiku pro černou magii, ale nechtěl jsem Eli (Elizabeth) nijak vyděsit, pokud by si zvolila tuhle cestu. Určitě ty a mistr Alex dohlídnete na to, aby se temnou cestou nevydala. Když proto budeš mít náladu, můžeš se mi pokusit vysvětlit hlavní rozdíly mezi útočnou a černou magii. Vskutku nevím, jaký mezitím je rozdíl, když obě mají za úkol někoho zranit či ho zabít. Z pohledu vojáka to může být jedno, hlavní jeho úkol je porazit nepřátele všemi dostupnými prostředky. Navíc u paladínů, taky hrozí, že se odvrátí od svých bohů a začnou uctívat temné bohy. Sir Gray sice nepodlehnul temným bohům, ale v minulosti se již tyhle věci staly. Budu se nadále modlit za přízeň u bohů, aby tvé studium u mistra Alexe šlo dobře. Je mi ale jasné, že jsi ten typ člověka, který především spoléhá na sebe, své schopnosti, rodinu a přátele. Ale nikdy nevíš, kdy se ti přízeň z vyšších míst může hodit. Prozatím se s tebou loučím. Smýšlej o mě v dobrém a pozdravuj Eli a mistra Alexe. S úctou a vždy k tvým službám, tvůj přítel Shinxi |
| |
| Ráno.. Vstanu o něco později než jsem zprvu plánoval ale no co, trochu jsem si pospal.. Vstanu, dokopu se do koupelny a opláchnu si obličej, ať se proberu. Poté si pročísnu vlasy a už probuzený se odeberu zpět na postel. Stáhnu ze sebe tuniku a narvu na sebe brnění.. Nijak nespěchám a tak mi to trvá.. Když už se navlíknu do brnění, postelu si postel a poskládám na ní tuniku. Už je skoro čas snídaně tudíž pomalu odkráčím do jídelny.. Skoro všichni už jsou zde a tak usednu ke stolu a s chutí se dám do snídaně.. Už dlouho jsem neměl uzenou šunku a tak si ji náležitě vychutnám. U snídaně je něco divně.. Je tu nějak podezřelé ticho.. Ale to mi ani tak nevadí.. Vychutnám si snídani a s ostatními se přesunu do předsíně.. Všichni se loučí.. jen já tu s nikým nenavázal nějaký větší přátelský vztah. Ale co už .. Score postupně přejde až ke mě.. Žádný dárek jsem ani nečekal, stačila mi ta koupel a to že jsem tu našel nocleh.. " Děkuji vám za vše mistře Score." Odpovím a ukloním se. Poté přejdu k Anett. " Je škoda že jsem neměl možnost vás víc poznat.. Ale osud to tak asi chtěl a pokud se máme setkat určitě se setkáme.. Jen doufám že se uvidíme brzy" potřesu si rukou s Anett a ukloním se jí.. Přejdu k hostinskému a nahodím si ho přes rameno. Přesunu se ke dveřím a otočím se směrem k Erikovi "Tak jdeme ?".. |
| |
| Shinxi, Waip, Anett Alex ke Shinximu kývne a dopis uschová ve vnitřní kapse hávu. Pak se otevřou dveře a Erik, Shinxi, Waip a hostinský vyjdou do toho pekelného horka před věží. Pak je Erik chytne za ruce, zvíří se trocha písku a jsou pryč. Elizabeth mávne rukou a dveře se zavřou. Alex na ni pochvalně kývne a pak řekne: "Teď se půjdu převléct a pak musím k jednotce. Vlastně už mám zpoždění... Anett... Projdi si mezitím věž. Má šest pater a sklep. Čtyři patra jsou ti volně přístupná, ale do pátého, šestého a sklepa z bezpečnostních důvodů nechoď." Protáhne se kolem vás a vyběhne po schodech nahoru. "První patro je předsíň a obývák, druhé patro je jídelna a kuchyně a jeden pokoj pro hosty, ve třetím je můj, tvůj pokoj a dva pokoje pro hosty. Ve čtvrtém je obrovská knihovna. Páté a šesté patro jsou strejdovy pokoje. A ve sklepě má laboratoř." Vypočítává Elizabeth, když dojdete do obýváku. Pak se schodů sejde Alex. Je oblečen v temně černém hávu a kolem krku má ledabyle přehozenou bílou šálu. "Tak já musím. Zatím se mějte." Pozdraví vás a Eliz mu ještě odpoví: "Ahoj a hodně štěstí." Po chvíli se ozve zvuk zabouchnutých dveří a Eliz se zeptá: "Tak co teď? Mezitím jinde... Před nedávno vyrabovaným klášterem boha Grundera se zničehonic objeví čtyři muži. Jeden vzezřením vypadá na paladina, další je bezesporu mág a potom pravděpodobně rytíř a jeden zajatec. "Tak hodně štěstí při pátrání." Řekne mág k paladinovi a pustí mu ruku. V následujícím okamžiku je on, rytíř i vězeň pryč. Shinxi zamíří ke klášteru. Na zemi se válí mrtvoly paladinů a skřetů, u vchodu do kláštera stojí několik bojových mágů a velký počet paladinů. Ještě dál... "Ták... Poslední zastávka." Erik, Waip a hostinský se objeví před hospodou "U Zlatého bažanta", u které se to hemží rytíři. "Tak zdar." Pronese Erik, postrčí k Waipovi hostinského a zmizí. |
| |
| Věž Když odešli ramena mi sklesle poklesla, ale hned jsem se sebrala. „Ano. Děkuji.“ Řekla jsem Alexovi, když mi říkal kde co je a kam nemůžu. „Nashledanou mistře. Dávejte pozor.“ Rozloučím se s ním a za chvíli je pryč. Otočím se na Eliz. „No to kdybych věděla.“ Řekla jsem ji a pak se usmála. „No... nejvíc mě asi zajímá knihovna. Ráda bych se podívala co tady můžu najít.“ Pokrčím rameny. „Půjdeš se mnou nebo máš vlastní plány.“ Musím říct, že bez ostatních jsem si najednou připadala tak nějak osaměle, ale aspoň, že tu byla Eliz. Tak to nebylo tak hrozné. „Co děláš ty když zrovna na tebe nemá Alex čas?“ zajímám se, nabídnu ji ruku abychom spolu šli nahoru. |
| |
| Anett "Kdybych měla, tak se neptám, ale rovnou navrhnu." Zasměje se Eliz. "Tak pojď do knihovny." Vydáte se po schodech nahoru. "Buď si čtu, nebo trénuju. Strejda mi schválně dává kouzla, která musím dlouho trénovat, když odchází." Dojdete do knihovny. Velikost má asi pěti velkých pokojů a všude jsou police s knihami. Od nejtenčích po nejtlustší, od nejmladších po nejstarší. "Strejda tu má i jednu knihu o černé magie. Teorii. Měl co dělat, aby na ni získal povolení. Na tu ale nesmím sahat." Ukáže na jeden stolek, na kterém leží tlustá kniha s černými stránkami i deskami. |
| |
| Věž Když vejdeme do knihovny otevřu ústa a rozhlédnu se, měla jsem pocit, že jsem vešla do ráje. Tedy do ráje pro člověka, který se chce učit, což já jsem. „Páni.“ Obdivně hvízdnu. „To je slušná knihovna.“ Pousměji se. Pak ale zvážním, když uslyším to o černé magii, podívám se na knihu a přistoupím k ní, ale jen jsem se při pohledu na černé stránky oklepala a zase ustoupila. „To je jen dobře. S Černou magií není radno si zahrávat. Změní tě. A začala by jsi dělat zlé věci.“ Odvrátím se. „Já bych se toho nedotkla ani metrovou tyčí.“ Znovu se oklepu. Nevím jestli teď když vím, že tu něco takového je budu klidně spát. „Ale docela ti závidím. Mít možnost studovat magii tak mladá. Je to výhoda mít mága v rodině. Já jsem z obyčejné farmářské rodiny. V naší vesnici se mág nenarodil už dobrých dvacet let. Teprve až já.“ Pokrčím rameny a začnu procházet police. Hledala jsem knihy o léčitelství. Musela jsem se toho ještě dost naučit, a jak se můžu učit bojovou magii, když pořádně ještě neovládám ani tu svou? „Bratr mi vyprávěl, že se u mě nadání objevilo už když jsem byla malé škvrně. Mého psa, Panenku pošlapala kráva. Umírala. Byla jsem z toho prý hrozně nešťastná, chovala jsem ji v náručí a nechtěla pustit. A pak... se prý najednou Panenka uzdravila, jako kdyby ji nikdy nic nebylo. Aspoň tak mi to bratr vyprávěl. Já si to nepamatuji.“ Pokrčím rameny a začnu prstem přejíždět z knihy na knihu jak jsem si četla tituly. |
| |
| Klášter - zpět "doma" Cesta pomocí teleportace, či co to bylo, byla vskutku zajímavá. Ale kdybych si měl vybrat, tak dám přednost koni. Je asi přirozené dávat přednost tomu, co známe, než tomu o čem málo víme. Skupinku tvořící mág, paladin, rytíř a kultista, se objeví u kláštera boha Grudura. Tam mág popřeje hodně štěstí paladinovi. Ten mu poděkuje a rozloučí se s nim a rytířem. Jak rychle se tu objevili, tak rychle opět zmizí, s tím rozdílem, že paladin zůstane. Ten se vydá k hlavní bráně kláštera, cestou vidí mrtvá těla skřetů a paladinů. Některé paladini poznával. V mysli se za ně pomodlil. U brány zahlédne bojové mágy a skupinu paladinů, zamíří k nim, aby se dozvěděl podrobnosti, o tom, co se stalo, i když zvažoval, zda nemá jít rovnou do kláštera a vyhledat opata kláštera. Bylo jasné, že klášter byl pod útokem skřetů, ale proč tu byli bojoví mágové? Paladinové byli víc než dost silní, aby dokázali jakýkoli útok skřetů odvrátit a rozdrtit je. Dojde k zmiňovaným mágům a paladinům. Řekne jim kdo je, i když to bylo zbytečné, protože paladini ho poznali. Přece jen byli z jednoho kláštera a zeptá se jich, co se tu stalo a na současnou situaci. Potom se Shinxi Ziori vydá najít hlavního opata a svého otce Orise, aby jim podal informace, které se dozvěděl od mistra Alexe o Siru Grayovi. Doufám, že mě opat do toho města pustí bez problému. No kdyby něco, tak mistr Alex přislíbil pomoc. |
| |
| Anett "To je nefér, strejda se na ni dívat může. A jeho nezmění?!" Pousměje se. "Já začala v devíti, ty v desíti na Akademii. Když se to tak vezme, mám jen roční náskok. I když to mám asi více zaměřené na praxi. Ale co, strejda měl taky tu možnost. Studoval u svého dědy, ten byl kdysi Shalafi..." To už vypovídá dost, Shalafim se stávají jen nejmocnější a nemoudřejší mágové. "Co hledáš? Můžu ti pomoct, už se tady docela vyznám." Poslechne si tvůj příběh. "Tak to musíš být hodně mocná, málokomu se podaří vyléčit bez úmyslu... A Panenka ještě žije?" Zatím jsi nenašla žádné knihy o léčení, pořád samá bojová. V jedné jsi dokonce našla záložku, na stránce o vysoce pokročilé magii. Alex si tam zakroužkoval jedno kouzlo. Shinxi "Ahoj Shinxi. Bohužel, opat je mrtvý. Stejně jako všichni kněží, krom tvého Orise." Odpoví ti jeden ze tvých kámošů paladinů. "Sir Gray byl jen dvojník, tihle mágové ho zneškodnili. S pomocí rytířů jsme dobyli zpět klášter, velí tady teď Magnus. Asi by ses měl hlásit..." |
| |
| Věž Podívám se na ní a pousměji se. „To nevím. Ale myslím, že aby ji někdo odolal musí mít velmi silný charakter a odhodlání. Navíc strýček je už dospělý a má mnoho let zkušeností. Kdyby to nezvládal... jistě by mu nepovolili to tady mít. A viditelně ti strýček důvěřuje, že slib, že se do toho dívat nebudeš dodržíš. Jinak by to tady nenechal jen tak ležet. Což také znamená, že tě uznává... můžeš být na sebe pyšná.“ Usměji se na ní a vytáhnu knihu, kde jsem našla zakroužkované zaklínadlo, abych si přečetla o co jde. „No hledám něco o pokročilém léčitelství. Nakonec mistr sám říkal, že to musím zdokonalit.“ Pokrčím rameny. Pak se na ní zase zadívám. „To nevím. Když jsem byla doma tak jsem ji neviděla. Chvíli jsem si myslela, že umřela... ale rodiče by mi to řekli. Takže nejspíš žije. Myslím, že asi někde venku proháněla psy.“ Usměji se. „A mocná? To bych neřekla... spíš to byla síla emocí co to spustila. Cožpak neznáš pohádky? Lidé kteří chtěli pomoci těm které milovali dokázali nakonec skoro nadlidské věci. Můžu mluvit o štěstí, že mě to na místě nezabilo.“ Znovu pohlédnu do knihy. |
| |
| Anett Eliz zavrtí hlavou. "Možná mi důvěřuje, ale ta kniha je určitě nějak chráněná. Přečetla jsem si ten dopis, co mu poslali, když mu to povolili. Kniha musí být neustále zabezpečená, to je jedna z podmínek. Ale radši nebudu zkoušet, jak moc to chrání." Pak ukáže na několik regálů vzadu. "Knihy o léčitelství jsou támhle." Eliz přikývne. "To teda můžeš. Strejda mi vyprávěl příběhy o dětech, co přečerpaly svou energii..." To kouzlo, co má Alex zakroužkované je v knize označeno jako nesmírně náročné a velmi nebezpečné. Jedná se o opuštění těla a uzavření své duše v mysli. Hodí se to například při dlouhodobém mučení. Eliz zvedne ruku a vletí ji do ní kniha. "To by tě mohlo zajímat." Podá ti ji. Jmenuje se Zlomeniny a jak je léčit. |
| |
| Věž Podívám se na ní, Eliz je na svůj věk hodně rozumná. „Tak to děláš správně.“ Pochválím ji, že se rozhodla nezkoušet ji číst. Podívám se kam Eliz ukazuje, kde jsou knihy o léčitelství, pokývnu hlavou. Ochrana proti mučení? To bylo pěkně náročné zaklínadlo, ale pro mistra rozhodně ne nic co by nezvládl. Navíc když měl za učitele Shalafiho... není divu. Musí být pekelně mocný. Pak se musím zasmát. „No tak dobře. Když si trváš na svém. Jsem strašně mocná... nebo spíš budu.“ Řeknu pobaveně a vrátím knihu na místo. Nejspíš se ho mistr naučil v případě, kdyby byl zajat. Takové zaklínadlo by se mohlo jednou hodit. Ale nevěřila jsem, že bych někdy něco takové úrovně mohla zvládnout. Teď rozhodně ne. Přejdu k Eliz a vezmu si od ní knihu. „Ano... s tímhle bych mohla začít. A pak bych přešla na vnitřní zranění a pak jedy.“ Řekla jsem a posadila jsem se. Otevřela jsem knihu. |
| |
| Klášter - doma "Takže Sir Magnus tomu všemu teď velí, kde ho najdu?" O tom, že Oris je v pořádku pro mě nebylo nic nového, ale i tak to bylo dobré slyšet i od někoho jiného. Tak to vypadá, že celá ta cesta byl jeden velký výlet. Ať už mám jakékoli informace, tak jsou vždy krok přede mnou. Připadá mi to, jako bych byl vždy poslední, ke komu se tyhle věci dostávají. Byl to ale přece jen skvělý výlet. Potkání s Anett, Erikem, Eli, Alexem a dokonce i Waipem, který toho ale moc nenamluvil. Myšlenky mi hlavou projedou jako blesk. Po zodpovězení mé otázky se rozloučím a vydám se za Sirem Magnusem a otcem. Dnešek bude asi stejně rušný jako včerejšek, kdy jsme se vydali za skřety, kteří zabili jednoho z nás. Projdu branou do kláštera a vydám se chodbou směřující k mému cíly. Pak si vzpomenu, že když mě tu Erika takhle vysadil, tak jestli zařídil i to, aby mi sem poslali z hostince "U Zlatého bažanta" zpět do kláštera. Při první příležitosti se na to musím podívat. A dál jsem si dělal seznam úkolů, které musím udělat. Podívat se na brnění a naolejovat ho, zkontrolovat meč, vyčistit rytířské spodky, řádně se pomodlit, cesta do města.............. Ten seznam mi připadal nekonečný. Potřebuju inkoust a pergamen, abych to všechno sepsal a postupně si to odškrtal. |
| |
| Anett Už úvodní proslov autora tě přesvědčil, že ani ty zlomeniny nebudou nic jednoduchého. Existuje velké množství všelijakých komplikací a kdo ví čeho ještě. Eliz se postaví za tebe a čte ti přes rameno. Když dočteš první stránku a chceš ji otočit, Eliz tě zadrží a dočte několik vět. Teprve pak ti dovolí otočit stránku. Prvních několik desítek stránek se věnuje jednoduchým zlomeninám nejrůznějších kostí, ty už ale léčit umíš. Teď ale konečně najdeš něco na tříštivé zlomeniny. Kouzlo je velkým písmem uprostřed a kolem je velké množství keců, varujících před tím a před oním. Každopádně doteď jsi byla zvyklá na jednoslovné, maximálně dvojslovné zaklínaní. Ale tohle kouzlo má několik vět. Eliz za tebou tiše hvízdne. |
| |
| Věž „No... mám ještě co dělat.“ Řekla jsem, když jsme dočetli kapitolu o tříštivé zlomenině. „Tak to abych hned začala. Nemáte nějaké kosti? Zvířecí? Od kuřete? Nebo tak něco? Na nich jsme na Akademii cvičili.“ Řekla jsem a poklepala prstem na stránku se zaklínadlem. „Pak už jen stačí napodobit s ní zlomeninu a pak na ní zkoušet zaklínadlo.“ Vysvětlila jsem ji, jak jsme pracovali na Akademii. „Když se někomu takhle zlomí noha... buďto se ji normálně musí amputovat a když se přece jen zahojí, tak špatně a je z člověka do konce života mrzák.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| Shinxi "Magnus bude někde vevnitř, nejspíš velí uklízecím pracím. Těla musíme vynést ven a pohřbít a spálit. Oris nevím kde je." Máš docela štěstí, okamžitě po vstupu do kláštera na Orise narazíš. Sedí na schodech, má zavřené oči a hýbe rty. Anett "Nevím, já se o jídlo nestarám. Třeba je něco ještě v kuchyni. počkej." Eliz se rozběhne ke schodům. Po nějaké době se vrátí, v rukou má několik kuřecích kostí. "Fajn, umíš udělat tříštivou zlomeninu...?" Podívá se do knihy. "Tady je napsáno jen jak ji léčit..." |
| |
| Věž Vstanu a knihu si dám do podpaží. „Díky, Eliz. Jsi zlatá.“ Poděkuji ji za to, že mi tak rychle sehnala kosti. Pak se, ale zeptala na docela podstatnou věc, jak udělat takovou tříštivou zlomeninu? Zamyslím se, ale už podle názvu by to přece mělo být jasné. „Sice jsem nikdy takovou zlomeninu neviděla, ale už podle názvu zranění jde poznat jak to nejspíš vypadá. Když se něco roztříští to znamená, že malé kousky se rozletí všude kolem.“ Na chvíli se zarazím. „Takže v tomhle případě, když se kost zlomí, tak se úlomky kostí rozletí a zapíchnou se do masa.“ Podívám se na ní. „A tak kost dát znovu do hromady vrátit i na místo všechny úlomky je zatraceně těžké.“ „Souhlasíš se mnou?“ zeptám se ji na její názor. |
| |
| Klášter Chvilku počkám, než dodělá Oris to, co dělá. Pokud by to bylo na delší dobu, zdvořile otce vyruším. "Otče jsem zpět. Vypadá to, že tady bylo velice rušno a děkuji bohům, že jsi to přežil." Při těch slovech ho obejmu. "Právě jsem se vrátil z Scaralské pouště od jednoho z členů Řádu Bílých mágů." Stručně mu popíšu, co se stalo na cestě za skřety, jak jsem potkal mistra Erika a Anett, ke které jsem pocítil nezvyklý pocit. O příhodě v hostinci, kde se k nám přidal rytíř Waip. Jak jsme našli port v hostinci, o zatčení hostinckýho a nakonec návštěvě věže, kde jsem potkal Elizabeht a Alexe Scoreho, který mi odhalil kapku ze své minulosti. Mezitím jdeme směrem, kde by měl být Sir Magnus. Pokud mu nestihnu říct všechno, domluvíme na setkání v jeho komnatách, kde mu všechno dovyprávím. |
| |
| Anett "Já... Souhlasím. Ale jak chceš tříštivou zlomeninu udělat? Když ji zlomíš, tak bude prostě zlomená... Namítne Eliz. "A kladivo jsem tady nikde neviděla..." Pak se ale ještě jednou zadívá do knihy. "je to ale docela pokročilé kouzlo, myslíš, že ho zvládneš?" Shinxi Netrvá to delší dobu. Vlastně otevře oči chvíli po tom, co přijdeš. zdá se, že to byla modlitba za mrtvé. "Ano, já vím. Umím komunikační kouzlo. Proto se ten falešný Gray tak rychle dozvěděl, že nás napadli skřeti. Poslal jsem mu telepatickou zprávu. S mladým Scorem se dá dobře pokecat." Ušklíbne se a zvedne se. Když potkáte Magnuse, musíš začít vypravování od znova. když skončíš, Magnus jenom přikývne. "Ano, díky tady Orisovi už většinu vím. A vím taky to, že bys chtěl volno, abys mohl pátrat po své rodině. No... myslím, že o jednoho paladina víc nebo míň, je jedno. Klidně ti těch pár týdnů volna dám." |
| |
| Klášter Oris umí komunikační kouzlo? Takže něco na tom bude, když se o něm říká, že to je bývalý mág. Navíc mluví o "mladém" Scorem, jako kdyby to byl jeho známý, s kterým si často povídal. Kolem otce jsou pořád samé záhady. Nejdříve to vyřídím se Sirem Magnusem a pak si popovídám s Orisem. Potom potkáme Magnuse a všechno odvyprávím od začátku. Jediný co vynechám, je zmínka o mích citech k Anett. Tyhle věci nejsou na místě, abych je vyprávěl každému na potkání. Ten mi posléze řekne, že o většině těch věcí ví díky Orisovi. Překvapí mě, že mi bez problému umožní vyřešit moje rodinné záležitosti, když je okolo takový nepořádek. Poděkuji mu a odejdu za svými záležitostmi. Otci řeknu, že musím vyřídit pár věcí ze seznamu, o kterém mu řeknu. (Zkontrolování a naolejování zbroje a meče, zjištění zda moje věci z hospody "U Zlatého bažanta" dorazily - popřípadě si opatřit nové a doplnit zásoby na cestu. Dále zajistit čisté rytířské spody, náhradní oblečení a nakonec uctít bohy Nustera a Grundura.) Po vykonání a zajištění věcí ze seznamu se vydám za Orisem. "Otče?" Oslovím ho, když ho opět najdu. "Odpusť mi moji zvědavost, ale odkud jses naučil komunikační kouzlo a co si tím myslel, že se dá s mladým Scorem dobře popovídat? Znáš se snad s ním?" Tvářím se zmateně. V hlavě mi probleskne příběh od Alexe, kde popisoval, jak před osmnácti lety bylo nalezeno pět dětí. Je možný, že otec je bývalý mág. Jestli ano, tak by se mnoho věcí vysvětlilo. Počkám na Orisovy odpovědi, než se začnu ptát dál. |
| |
| Věž Podívám se na ní. „Hned na poprvé? Ne to ne... ale zvládnu to. Chce to, ale zkoušet. Nakonec magii už umím ovládat, tak mě to nijak neporazí.“ Ujistím ji. „Nakonec, podle tebe jsem přece mocná... tak tomu věř.“ Mrknu na ní a znovu se zadívám na kost. „Ale teď jak to... aha! Jistě máte v kuchyni paličku na maso. To můžeme použít, jen to bude chtít sílu.“ Rošťácky do ní šťouchnu. „Nakonec jsme ženský. A ty si vždycky poradí. I když u toho nejspíš budu vypadat směšně.“ Zasměji se. „Za chvíli se vrátím.“ Odejdu do kuchyně, kde začnu hledat paličku na maso. Když ji najdu vrátím se do knihovny, vezmu kost a udělám místo na stole. „Tak... jdu na to.“ Řeknu, zamířím rozmáchnu se a praštím do kosti. Když se to hned nepodaří, hodlám to zkoušet tak dlouho dokud se to nepodaří. |
| |
| Shinxi Věci z hostince jsou ve tvém pokoji na posteli. Když doděláš i zbytek těch věcí ze seznamu, opět najdeš Orise a položíš mu své otázky. "No to víš, já nebyl vždy kněz. Kdysi jsem měl příležitost naučit se nejen komunikačnímu kouzlu. A Alexe už znám opravdu hodně dlouho. Víš... S jeho dědem Benediktem jsem kdysi hrával šachy. A ten malý se dědovi vždycky snažil radit..." Anett "Mocná jsi, jen neumíš využívat celou svou moc..." Řekne Eliz, ale pak pokrčí rameny a rezignuje na snahu tě od toho kouzla odvrátit. Dokonce když se vrátíš s paličkou na maso, vypadá napjatě. Po několika marných pokusech se ti konečně podaří vytvořit aspoň ucházející tříštivou zlomeninu. |
| |
| Věž Oddychnu si a prohlédnu si svou práci, spokojeně přikývnu a pak se otočím na Eliz. „Jak to myslíš? Že pro to nemusím využívat všechnu svou moc?“ zeptám se. Nejspíš předtím nepochopila, že jsem si dělala legraci. „Pojď sem zlatíčko.“ Přitáhla jsem si ji k sobě a obejmu ji kolem ramen. „Já se v Akademii naučila používat svou magii. To se nemusíš bát. Kdybych použila všechnu svou sílu, tak bych tu sebou praštila o zem. Nemysli si, že tohle nevím. Nakonec usměrňování své magie je to první co nás učí.“ Pohladím ji po vlasech. Pak zaváhám. „Nebo ty nechceš, abych to zkoušela?“ |
| |
| Anett " Já vím. Ale ty taky víš, že zatím umíš využívat jen část své moci, k té zbylé se zatím nedostaneš. Ale tak co, tříštivá zlomenina snad ještě není tak náročná." Zadívá se na kost. "Tak to zkus." |
| |
| Věž Podívám se na ní. „Ty jsi mi nějaká chytrá. Nechtěla by jsi taky být mým učitelem.“ Zeptám se s úsměvem. „Ale máš pravdu.“ Dám ji za pravdu. Je pravda, že zatím ještě nevím co všechno se ve mě skrývá. „No... tak v nejhorším se zhroutím a ty mě poliješ vodou. Nic strašného. Když jsme začínali na Akademii používat magii, hroutili jsme se každou chvíli než jsme se to naučili. Nic nového pod sluncem.“ Usměji se. Také se zadívám na kost. „To zvládnu.“ Řeku rozhodně a chtěla jsem začít, když si uvědomím, že u sebe nemám svou hůl. Zvláštní, že jsem na ní zapomněla. Normálně ji nosím pořád u sebe. Tak pro ní musím zase odběhnout. „Tak jdeme na to.“ Řeknu a znovu nahlédnu do knihy. Zapamatovala jsem si formuli a přistoupila ke kosti. Zklidnila jsem svůj dech i mysl, pak jsem přiložila hůl ke kosti a i natáhla ruku, začala jsem odříkávat zaklínadlo a hlídala tok své magie. |
| |
| Klášter Spadne mi čelist a mám vyjevený výraz. Měl jsem chuť říct Orisovi, že má vytříbený vkus pro humor, ale pak si vzpomenu na Alexe, který tehdy mluvil vážně, když jsem mu to řekl. "Takže ty řeči, co tu kolují, jsou pravdivé? Jsi mág?!" A posadím se. Zvěsti jsou jedna věc, ale dívat se pravdě do očí, je něco jiného. "Proč jsi opustil svůj řád a vstoupil si do chrámu boha Nustera? Má to něco společného s tou historkou, kterou mi řekl Alex a o které jsem ti vyprávěl?" Podívám se na prsten. "O tomhle mi asi víc neřekneš, co?" Kývnu na prsten a pak na znamení v levé ruce. "Doufám, že když jsi hrál proti Alexovu dědovi, tak ti to šlo líp než proti mně." Usměju se. "Takže jak zapadáš do mého života, krom toho, že si mě vychoval? Adoptoval jsi mě úmyslně nebo pro to byl jiný důvod?“ Zarazím se a zastydím. Takhle s otcem nesmím jednat. Nezaslouží si, abych k němu takhle mluvil!" Napomenu se. "Promiň tati" a nasadím omluvný výraz. "Proč jsem byl v doupěti temného kultu, to asi nevíš co?" pokračuju. Už jsem v klidu a v hlavně se mi objeví jiná otázka. Otec by mi mohl pomoct vyřešit můj problém s posíláním dopisů Anett do Scoreho věže. Zeptám se ho na to, zda by mi s tím nepomohl. |
| |
| Anett "Ani ne, pořád jsi starší a schopnější než já." Usměje se Eliz. Po vyslovené zaklínadla se ze tvé ruky začne linout světlo, obklopí kost a její největší části se spojí. Ty malé částečky ale zůstanou rozsypané kolem. Eliz se na tebe dívá, jako by čekala, že se každou chvíli zhroutíš. Když ale nic takového nepodnikneš, jen se spokojeně usměje a pochvalně ti poklepe na rameno. "Napoprvé skvělé." Shinxi "Neukvapuj se, prosím tě. Z Řádu jsem odešel v době, kdy bylo Alexovi Scoremu deset let. V sídle temného kultu tě našli když mu bylo přes dvacet. Řekněme, že jsem to Nusterovi dlužil... O tom prstenu vím jenom to, co mi Alex řekl. Já sám jsem nebyl osobně přítomen tomu, jak tě našli a jediná informace, kterou vím oproti tobě navíc, je jméno toho mága, který ti nesl. To je vše, víc nevím. Jakmile jsem tě začal... chránit, snažil jsem se o tvé rodině něco zjistit, ale Řád mi to zakázal s tím, že na vše musíš přijít sám, abys prý mohl pochopit, nebo takové řeči." Zapřemýšlí. "Myslím, že důvod svého odchodu z Řádu ti zatím zůstane tajemstvím. Možná ti to někdy řeknu." |
| |
| Věž Vydechnu a podívám se na ní, usměji se. „Děkuji.“ Podívám se na kost. „Ale pořád je to v podstatě je to jen o trochu lepší než to co umím normálně. Ty kousky se nevrátili.“ Poškrábu se ve vlasech. „No teď to nechám být. Nebylo by dobré to zkoušet hned znovu. Zkusím to nějak vymyslet.“ Odložím hůl, vezmu knihu a sednu si. Znovu otevřu knihu a přečtu si to celé znovu. „Možná, že to musím udělat postupně. První se zaměřit na hlavní zlomeninu. A pak teprve zaměřit léčení na ty kousky kolem.“ Řeknu zamyšleně a pohlédnu na Eliz. Ona byla kupodivu rozumná a chytrá na svůj věk a tak jsem se opravdu zajímala o její názor. „Co myslíš? Možná, že jeto řešení.“ Podívám se na ní a uvolním se. |
| |
| Anett "Nevím, v léčení se nevyznám. Zkusit to ale můžeš..." Odpoví Eliz. "Akorát nevím, jestli teď hned. Necítíš se unavená?" |
| |
| Věž Natočím hlavu na stranu a přemýšlím. „Cítím se dobře, ale také bych to hned znovu nezkoušela. I když bych chtěla.“ Pokrčím rameny. Položím si knihu do klína. „A co ty? Nebudeš něco zkoušet? Že bych teď byla na chvíli já tvoje podpora?“ navrhnu ji. |
| |
| Anett "Tak já něco zkusím." Zbytek dopoledne strávíte střídavě ve vzduchu a v křečích smíchu. Obě dvě ovládáte telekinezi, takže se bavíte a zároveň procvičujete. Jedna hýbe rukou a druhá se otáčí ve vzduchu. V poledne Eliz uvaří nějakou lehkou polévku, ale pořádné jídlo dostanete až jak se Alex vrátí. Po "obědě" si Eliz vezme nějakou knížku, natáhne se na gauč a začne si číst. Dlouho si ale nečte, asi deset minut po tom se otevřou dveře věže a do předsíně a následně do obýváku vejde její pán. Temně černý háv je zjevně v pořádku, ale kdysi bílá šála mu nyní visí ohořelá z krku. "Třetí!" Zavolá Eliz a vyskočí. "Ahoj... Co třetí?" Podiví se Alex, ale to už Eliz odpovídá: "Třetí spálená šála!" Alex se na ni podívá a odmotá si ji z krku. "No to víš, když vysíláš blesky, tak za tebou vlaje a cokoliv ji může trefit." Alex se sebe shodí ten těžký černý háv a zůstane jen v kalhotách a košili stejné barvy. "Co jste tady dělaly? A jedly jste něco, já jsem úplně zapomněl vám uvařit oběd..." |
| |
| Klášter Takže z řádu odešel, když bylo Scoremu deset let. Ten se boje účastnil, když mu bylo něco přes dvacet. Osmnáct let uplynulo a Scoremu je teď třicet osm, čtyřicet. Podívám se na Orise Kolik je asi Orisovi? Určitě mu bude něco přes šedesát let, ale netipoval bych ho na to. Řekl bych spíš tak na čtyřicet. Aaaaa, proč nad tím přemýšlím? K ničemu mi to není! Zhluboka se nadechnu a po chvilce vydechnu. "Jsi samé překvapení Orisi." Odmlčím se. "Jak se jmenoval ten mág, co mě přinesl do chrámu boha Nustera?" Proč se na to ptám? Je pravděpodobné, že už dávno bude mrtvý. Navíc kdyby žil, tak by mi asi neřekl nic nového. "Řád ti zakázal, abys o mé rodině něco zjistil? Proč by to dělali? Co abych pochopil? Mám vůbec nějakou rodinu? Kromě tebe, bohů Nustera a Grudura a lidí v klášteře nikoho jiného neznám? Co když jsem potomek některého z členů kultu? Co potom? To mě pak čeká jistá smrt!" Otřesu se. "Ať už to je jakkoli, tak se musím připravit na to, že to co objevím, se mi nemusí líbit." Na chvilku odběhnu od tématu. "Jak jsem ti již řekl. Na cestě jsem potkal jednu dívku, která je učednicí u Scoreho. V její přítomnosti jsem pocítil něco podivného. Neumím to popsat. Co to bylo? Respektivně vím, co to je, ale nevím, jestli si můžu dovolit mít tenhle pocit." *Tázavý pohled* "Slíbil jsem ji, že ji budu psát, ale bylo mi řečeno, že k ní dopis dostanu jenom pomocí jiného mága. Chci se tě proto zeptat, jestli bych je mohl poslat s tvojí pomocí." "Dále jsem se na cestě dost intenzivně potkal s magií." Povím mu o tom, jak mě Erik přišpendlil ke stromu. "Vím, že magii se člověk nenaučí, pokud nemá předpoklady a neprojde akademii. Nicméně se tě chci zeptat, zda existuje něco, jak se proti ni aspoň částečně chránit. Amulety, magické předměty nebo něco jiného." |
| |
| Věž Den jsme strávili dalo by se říci blbnutím, ale byla to zábava. Nakonec jsem další pokus ohledně pokročilého hojení, nechala na další den. Eliz nám k obědu udělala polévku a já se rozhodla, že pro příště budu vařit já. Nakonec jsme měli už takovou odpočinkovou chvíli, kdy si Eliz četla a já se znovu ponořila do knihy o léčení. Polekaně jsem vzhlédla, když se najednou vrátil Alex, ale kvůli černému hávu, na který jsem nebyla zvyklá jsem se první polekala. No a vylekala jsem se znovu ve chvíli, kdy Elizabeth vyskočila, nechápavě jsem na ní pohlédla a pochopila až po tom co vysvětlila, že myslí šálu. Jak si sundal háv musela jsem si ho prohlédnout, nedalo se nic dělat, byl hezký, ale zase to byl můj mistr a tak to nebylo vůbec vhodné, raději jsem se znovu zahleděla do knihy. Pak se zeptá co jsme dnes dělali. „Trochu jsme procvičovali magii. A Eliz udělala moc dobrou polévku, takže jsme nebyli o hladu. Nemusíte mít obavy.“ Řekla jsem mu. „Takže teď bych měla uvařit já. Vy jste jistě unavený. Postarám se o večeři.“ Vstanu. „Nakonec jsem z farmy. Vařit jsem se naučila dřív než chodit.“ Zavtipkuji. „Máte na chuť na něco určitého?“ zeptám se jak mistra Alexe tak Eliz. |
| |
| Shinxi "Ano, já vím. A než zemřu, ještě budu. Proč chceš to jméno znát? Bude ti to k ničemu, ten mág o tom neví o nic víc, než Alex a ten ti řekl vše. Ale možná, že to tak bohové chtějí. Je totiž zázrak, že jediní dva mocní mágové, se kterými ses více seznámil, byli přítomni té bitvy. Ke klášteru Nustera tě přemístil mág jménem Erik Vivaldi. Mám pocit, že on až do včerejška nevěděl, že ty jsi to dítě, co tehdy před osmnácti lety odnesl ke klášteru." Odpoví Oris. "Nemyslím si, že by tě někdo zabíjel, byť by tví rodiče byli kultisté. Za činy svých rodičů přece nemůžeš. Pokud by ti hrozilo nějaké nebezpečí, tak leda ze strany přeživších členů kultu. Řád nedostal ani zdaleka všechny." Oris se usměje. "Dopis k ní klidně přemístím, ale to, co k ní cítíš, si musíš v hlavě a hlavně srdci, ujasnit sám." Pokrčí rameny. "Vivaldi tě přišpendlil ke stromu? Jo aha, kvůli Grayovi... Ne, nemyslím si, že by ses mohl nějak chránit, pokud sám magii neovládáš. Amulety samozřejmě existují, ale jsou nesmírně vzácné a jeden odrazí jen jedno kouzlo. To bys jich na sobě musel vlačet tak tisíc. Navíc jsou obvykle jen na jedno použití." Anett "Děkuji. Vážně jsem docela unavený, půjdu si lehnout. Nebuďte mě, prosím vás, ani kdybych nevstal na večeři. Musím nabrat nějaké síly, ti kultisté byli vážně velmi silní." Promne si čelo a vystoupí po schodech nahoru. "Většinou je po bitvě v pohodě, ale když je nějaká opravdu ostrá, klidně prospí v magickém spánku i týden. Proto jsem se naučila vařit..." Řekne Eliz. Jinak chuť na nic určitého nemá, můžeš uvařit, co budeš chtít. Zásoby má Alex opravdu velké, máš dost z čeho vybírat. |
| |
| Věž „Samozřejmě. Jen si odpočiňte mistře. Zasloužíte si to.“ Pokývám hlavou a dívám se jak odchází. Otočím se na Elizabeth, která mi řekne, že možná bude spát týden. „No... hlavně aby byl zase v pořádku.“ Pousměji se. „Chápu. Hlad je nejlepší kuchař.“ Položím knihu na stolek a protáhnu se. „Tak já jdu vařit.“ Řeknu a odeberu se do kuchyně. Najdu zástěru, nechtěla jsem si háv zašpinit. Chvíli jsem se dívala co kde v kuchyni je než jsem se pustila do vaření, na večeři nebylo dobré jíst nic moc těžkého. Chvíli jsem vzpomínala, nakonec jsem nevařila dlouho, ale zase je to přece něco co se nezapomíná. Začala jsem sbírat zeleninu, kterou jsem očistila. Nakonec jsem zapálila oheň a strčila nad něj pánvičku. První jsem osmahla trochu krajíce chleba a pak jsem dala grilovat zeleninu. Nakonec jsem se rozhodla ještě pro rybu a zatím co jsem nechala grilovat zeleninu, postarala jsem se o rybu, kterou jsem rozkrájela na plátky. Sundala jsem už hotovou zeleninu a nahradila rybou. Pak už jenom stačilo abych maso ochutila a přidala bylinky a večeře byla za půl hodiny hotová. Byla jsem sama se sebou spokojená, nic jsem nezapomněla. Navíc ryby jsme měla na hodně způsobů, nakonec doma jsme ji jedli skoro pořád. Maso od našich zvířat jsme prodávali. Jen ve sváteční dny jsme si dopřávali. Prostřela jsem stůl a vrátila se do knihovny. „Jídlo už je hotové. Pojď se najíst.“ Pobídla jsem ji s úsměvem. „Snad ti bude chutnat. Po pravdě je to po dlouhé době co jsem zase vařila.“ „Hm... co budeme dělat, když bude mistr spát týden? Pokračovat v samostudiu?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro "Ty mezi námi ještě dlouho zůstaneš, přece jen máš tužší kořínek než většina ostatních." Usměju se. "Bohové mají divný smysl pro humor, když jsem se potkal s Erikem a Alexem, kteří jsou součástí mé minulosti." "Ne každý je tvého názoru otče. Někteří z členu řádu ve mně jistě vidí potencionální hrozbu. Pokud bych byl, ale potomkem člena temného kultu, tak by mě ten měňavec neposlal s tím očarovaným dopisem, ne? Nebo snad temné kulty válčí i mezi sebou?" Něco mě nepadne. "Je možné, že cílem dopisu nebyl Score, ale někdo jiný?!" Přeběhne mi mráz po zádech. Počkám na Orisovy odpovědi. "Vím, že kdo chce praktikovat magii, musí mít určité nadání a podstoupit zkoušky v akademii. Nicméně magií se může zabývat každý, od prostého člověka, rytíře či paladina, kdo má špetku talentu, silnou vůli a vytrvalé vedení, že?" Odvrátím pohled. Otec jistě moji pointu pochopil, zda paladin, který se naučí duchovním kouzlům, které sesílají pomoci modlení a sílu těmto kouzlům propůjčují bohové, může naučit do určité míry i kontrolovaná kouzla, které ovládají mágové. Teď trochu mimo téma. "Děkuji ti, že mi pomůžeš s těmi dopisy." Opět si hledíme od očí. Nic víc jsem si přát nemohl a má pravdu. Ohledně Anett si to musím sám ujasnit, co k ní cítím. "Představa, že bych sebou měl tahat tucet a víc amuletů, by bylo kapku komické." Zasměju se a představím si, jak jsem ověšený amulety na jedno použití. "Kdyby aspoň tak byly víc, jak na jedno použití. Nicméně je to lepší než nemít nic a může to dát aspoň šanci na útěk." "Pojedeš společně se mnou pátrat po mé minulosti nebo tu budeš chtít raději zůstat? Nedělá mi problém jet sám, ale společnost se vždycky hodí." Otec má jistě na práci závažnější věci, než semnou jet do archivu města, kde je malá pravděpodobnost, že něco najdeme. Navíc mu to nabízím ze slušnosti, úctě k němu a navíc je to jeden z mála přátel, které mám. "Sir Magnus to jistě pochopí, ale konečné rozhodnutí je na něm." Ať už se Oris rozhodne jakkoli, rozloučím se s ním, popřípadě s Magnusem, kterého požádám o uvolnění Orise a vydám se už tentýž den na cestu. Dojdu do svého pokoje, kde mám sedlové brašny a zbytek svých věcí. Všechno překontroluju a následně se vydám do stáje, kde si osedlám koně. (Pokud semnou někdo pojede, počkám na ně.) Pak se vydám na cestu. |
| |
| Zpátky doma Děkovně jsem kývl na mága a zahleděl jsem se na své muže. Všiml jsem si, že i starší vojáci, muži, kteří se k nám připojili nedávno, jen jako doprovod, se okamžitě sebrali, aby vyplnili mé pokyny. Získal jsem si v nich úctu i respekt. Oni měli mou důvěru, respekt i úctu. Uvědomoval jsem si, že to ví. Muži jsou již připraveni, čekají jen na mě. Také se vyšvihnu do sedla a rozloučím se s mágy i paladiny. Poté se rozjedu směrem k našemu cíli. Cesta je klidná, až nudná, ovšem to mne neukolébá. I když jsem povolil mužům spát v sedlech, já sám nespím a hlídám. Cesta klidnou zůstává až k městu, kde jsou již muži vzhůru a napjatě očekávají, až se dostaneme do města, kde jistojistě dostanou nějaký ten čas volno. O to, aby jej dostali, se osobně postarám. Vjedeme do města hrdě, s hlavou vztyčenou, jednou rukou na koleni, druhou s otěží. Když jsme ve městě, zastavím se a otočím k mužům. Chvíli si je prohlížím a pak je rozpustím. Řeknu jim, aby se šli najíst a odpočinout si. Ti kteří mají rodiny, aby je navštívili. Našemu doprovodu poděkuji a ještě po nich pošlu děkovné pozdravy jejich veliteli. Poté ještě chvilku stojím uprostřed cesty, ale pak se otočím a odjedu podat hlášení svému nadřízenému. Pečlivě mu vypovím vše, co se stalo od tábora až sem, i jak mne velmistr povýšil do stavu rytířského. Poté velmi podrobně příjezd i následovný boj v klášteře, který byl následován úprkem falešného sira Graye a kdy mne a mladého novice mágů zachránila pětice bojových, před jistou smrtí. Poté přijmu gratulace jak se na rytíře sluší a patří a s omluvou se vzdálím do svých komnat, kde se hodlám převléci do obyčejné tuniky a posléze navštívit lázně. V lázních strávím notnou chvilku, kdy své tělo dokonale očistím a dopřeji mu zaslouženého odpočinku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elizabeth se dívá, jak vaříš a když jídlo doneseš na stůl, pustí se do něj. "Neřekla bych, že bude spát týden. Tak hodně ho vyčerpají málokdy." Dojí. "Bylo to vážně dobré. Takový... jiný styl, než vaří strejda." Uklidí nádobí. "Nevím co teď... Hraješ šachy? Chceš si číst? Nebo já vím co!" Na chvíli odběhne a pak se vrátí se zrcátkem. "To je strejdy, může se tím na kohokoliv podívat. Koho bys chtěla vidět?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nepřísluší nám zpochybňovat humor bohů." Pousměje se Oris. "A neboj se, jestli nějaký blbec vidí v jednom Grunderově paladinovi, jehož rodiče mohli být v temném kultu hrozbu, tak určitě není ve vyšší funkci, než řádového bojového mága. na vyšší funkce debily nebereme... neberou." Zasměje se. "Jestli temné kulty válčí mezi sebou? Děláš si legraci? Jasně že válčí! Kulty zasvěcené jednomu temnému bohovi bojují proti kultu zasvěcenému jinému temnému bohovi, to je pro ně samozřejmost. A nemyslím si, že by byl cílem někdo jiný než Score. Falešný Gray se nemohl spoléhat na to, že ten dopis otevřeš. A Vivaldi tvrdil, že nebyl časovaný. Leda, že by byl terčem sám Erik, falešný Gray určitě věděl, že ho podezřívá a doufal, že dopis otevře bez ochrany. Ale moc tomu nevěřím, proč by někdo měl zabíjet řádového bílého mága, když může mít mága Alexova formátu?" Oris si povzdechne a zadívá se ti do očí. "Chceš praktikovat kouzla bez pětiletého základu a Zkoušky? Na to ani nemysli. Většina takových lidí zešílí a zbytek mágové pozatýkají. To bys byl pro Řád a nejen pro něj teprve hrozba. Ne, jestli si ceníš mých rad, tak si s těmito kouzly nic nezačínej a raději se snaž co nejrychleji získat titul a s ním i tu hromadu božích kouzel." Pousměje se. "Za ty dopisy nemáš zač. Ale promiň, jsem tady jediný živý kněz, nemůžu v tom nechat starouše Magnuse samotného. Navíc zákaz Řádu asi ještě stále platí. Tak hodně štěstí." A vyrazíš. Během několika hodin nudné jízdy dorazíš do menšího města Raxlo, stráže u brány ti doporučí hostinec "Želví krunýř". Lepší než spát venku, nebo v některém z těch pajzlů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jsem potěšena, že ji chutnalo. „Děkuji. No tak každý je vychovaný jinak a tak vaří i jinak. Kdyby jsi dva různé lidi nechala uvařit stejné jídlo, vždy bude rozdílné.“ Pomůžu ji s úklidem a pak připravím porci pro Alexe a překryji ho hrncem, aby zůstalo teplé co nejdéle. Eliz navrhla něco čím se zabavit a pak přiběhla se zrcátkem, že s ním můžeme vidět kohokoliv chceme. „Oh vážně? Tak to je šikovná věcička.“ Přijdu k ní a prohlédnu si zrcátko. „Hm... Svého bratra! Jarreda.“ Mrknu na Eliz. „Můj bratr je moc hodný mladý muž a taky hezký. Bude se ti líbit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz natáhne ruku nad zrcadlo a pronese: "Anáil nathrach, ortha bhas betha, do cheol déanta." V zrcadle začne vířit mlha a Eliz na tebe mrkne. "Ty formule si zapamatuj, spouští to všechna nazřívací zrcadla a křišťálové koule." Obraz v zrcadle se vyjasní a můžete vidět tvého bratra v koženém brnění, jak nasazuje šípy do tětivy a vypouští je. A potom zasažené skřety, padající pod zásahy. Vedle tvého bratra stojí několik dalších mužů, někteří třímají v rukou meče a odhánějí skřety, co se dostanou příliš blízko, zbytek je kosí na dálku. "Bojovník?" Zeptá se Eliz. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nemám tak dobrou paměť. Ještě mi to musíš tak dvakrát zopakovat než si to zapamatuji.“ Sleduji zrcadlo, když se objeví obraz mého bratra. Jak vidím co se tam děje srdce se mi sevře strachem a pak rozbuší. „Zrovna bojuje...“ Stisknu prsty. „Ale jde mu to. Jistě bude v pořádku.“ Vydechnu s trochu vylekaným hlasem. „Hraničář. A jak vidím, tak velice schopný. Střílí dobře. Jen do nich Jarrede!“ povzbuzuji ho. „No řekni... není to fešák? Jistě pro něj ztratí srdce ještě mnoho žen.“ Usměji se a tentokrát to byl hrdý výraz. „Škoda, že se to nedá použít i na komunikaci. Moci si povídat a při tom se i takhle vidět.“ Čelo se mi podmračí starostí. „Kde to jen jsou? Je možné, že někde v blízkosti našeho domova?“ stisknu rty.„Proč se najednou objevuje tolik skřetů? Skoro to vypadá jako kdyby snad migrovali. Nebo je někdo vyhnal.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neboj, je jich tam dost na to, aby na sebe dali pozor navzájem. Ti šermíři nepustí skřety k lukostřelcům." Eliz se pousměje. "Je docela hezký..." Pak se na tebe podívá. "Ono to jde. Když se ta formule nějak poupraví, můžeš s osobou na druhém konci i mluvit. Jenže já tu formuli neznám a strejda spí." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Zeptám se ho na to až bude zase mistr v pořádku.“ Řeknu ji a stále sleduji svého bratra. „Ano to máš pravdu. Postarají se... to bych jim doporučovala jinak ať si mě nepřejí.“ Zamračím se a pak se usměji. „Můžeme se teď ještě podívat na moje rodiče? Pak bychom mohli mrknout na Erika a Zioriho.“ Podívám se na ní a mrknu. „Sice bych ráda sledovala svého bratra, abych viděla jak to skončí a že je v pořádku, ale asi bych to nevydržela. Mám o něj strach. Podívám se na něj později.“ Vydechnu. „Můžeš to teď dát na moje rodiče?“ požádám ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elizabeth kývne a zopakuje formuli. "Anáil nathrach, ortha bhas betha, do cheol déanta." Zrcadlo se opět zamlží a mlha se tentokrát nerozplyne, nýbrž zůstane a zakrývá obraz. "Tak co je ty kráme!" Zatřepe Eliz se zrcadlem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Srdce se mi znovu sevře strachem. Proč se nic neobjevuje? Mohlo... mohlo by být mé podezření pravdivé? Že se doma něco stalo? Pak mě něco napadne. „Možná je to tím, že jsem chtěla ukázat rodiče. A neumí to ukázat dva lidi najednou, zvlášť když nejsou zrovna spolu.“ Navrhnu nervózně. „Zkus první mámu. Prosím.“ Požádám ji, sepnu ruce na prsou jak jsem v duchu prosila, že je to opravdu jen chyba a že jsou rodiče v pořádku. Není přece možné, aby se jim něco stalo... vždyť jsem je... před dvěma dny viděla... tak možná třemi, ale i tak... to prostě není možné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Skvělý nápad! Anáil nathrach, ortha bhas betha, do cheol déanta." Mlha se rozplyne a objeví se tvá máma. Zrovna klečí u krávy a dojí ji. Na tváři má docela spokojený výraz. "Vidíš, to by mě nenapadlo." Řekne Elizabeth a usměje se. "Jsi nejen mocná, ale i chytrá." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Div sebou úlevou neseknu, když se objeví máma. Oddychnu si a pak se zasměji. „Děkuji Eliz. Ale abych přiznala, tak je to jak kdy. Někdy mám dny kdy nejsem schopná nic pochopit. A jindy moje chápání předčí dokonce i mé očekávání.“ Podívám se na mámu. „Tak to je moje maminka. Nejspíš má dobrý den, když se tváří tak spokojeně. A nebo ji to dojení baví. Což se divím, protože mě to přišla jako každodenní otravná, ale nutná práce.“ Pousměji se. „Už jsem si vážně začínala myslet, že se doma něco stalo... teď jsem už klidná.“ Oddychnu si. „Takže táta je taky v pořádku. Nejspíš pase ovce, nebo štípe dřevo.“ Promnu si zátylek. „Tak teď koukneme na Zioriho, ano?“ zeptám se. „Tobě se Ziori líbí, že ano?“ podívám se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Taky by se mi to asi moc nelíbilo..." Máchne rukou a zopakuje formuli a ve vyjasněném zrcadle se objeví Shinxi. Sedí na koni a někam se žene. Nemá ale kolem sebe žádné jiné paladiny, jede sám. "Nó... Ne zrovna líbí, ale..." Shinxi dojede k nějakému městu a stráže ho pustí dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sleduji obraz, zajímalo by mě kam se Ziori tak žene. „Ale?“ pobízím ji jemně. „Mě to můžeš říct. Je zůstane to jen mezi námi. Jsme přece ženské.“ Usměji se na ní a pak znovu pohlédnu do zrcadla. „Hm... zajímalo by mě proč se tam tak žene.“ Poškrábu na nose. „Tohle je, ale docela nebezpečná věcička. Takhle člověk může sledovat kohokoliv. Stačí říct jen jméno nebo něco takového, že? Jestli by to používali zvědové nebo špioni tak mají o dost snadnější práci.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro "Kdo říká, že chci přeskočit pět let základů magie? Znám přesně někoho, kdo těch pět let bude usilovně pracovat na svých schopnostech, tak proč ne já? A neříkám, že se to chci naučit ze dne na den, ještě jednou to prosím promysli. Přece je jen vysoká pravděpodobnost, že na své cestě a v budoucnu potkám členy kultu, kterým se budu muset postavit. Navíc bohové nemůžou vždy hlídat své ovečky před vlkem." Zmíním, když Oris začne mluvit o tom, abych získal titul a mohl se naučit duchovní kouzla. Cesta Cestování bez společnosti bývá nudné. Po několik hodinách dorazím do města Raxlo. Stráží se zeptám na hostinec a vydám se k němu, kde se ubytuju. Koně odvedu do stájí, kde najdu stájníka, aby se mi o koně postaral. "Pěkně ho do sucha vytři slámou, vyhřebelcuj a dej mu oves." Podám mu pět stříbrných a vezmu svoje sedlové brašny, které si dám přes rameno. A však tak, abych mohl v pořádku tasit meč, shodit sedlové brašny na zem a lehce vzít štít ze zad. Posléze se vydám do hostince. Pořád mi v hlavě vrtá jeho název. Proč se to jen jmenuje "Želví krunýř"? Vejdu dovnitř a rozhlídnu se. Jak říkali, pořád lepší než spát venku nebo v nějakém pajzlu. Dojdu k pultu, kde najdu hostinckýho a zeptám se ho na pokoj. Když se s ním domluvím, zeptám se ho na novinky a co se děje v okolí, zároveň ho požádám o pivo. Po povídání se najdu vydat hledat volný stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, je docela hezký..." Zamumlá nakonec a zase se začne trochu červenat. "Nevím, možná chce zjistit něco o své minulosti a nemá moc času. Nebo je možná posel..." Zavrtí hlavou a dál sleduje Zioriho. "Mágové a ostatní lidé na vysokých funkcích jsou proti tomuto kouzlu chránění. Můžou se s nimi spojit jen lidé, kterým to dovolí." Pohne prsty a zrcadlo se zamlží a pak začne zase odrážet vaše tváře. "Ještě někoho?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský Želví hlavy je asi na ty želvy trochu ulítlý. Barový pult připomíná želví krunýř, stejně tak i stoly. Co zdobí stěny? Ano, želví krunýře... Hostinský ti řekne, že má několik volných pokojů ve druhém patře. Jeden zlatý za noc. Novinek moc není. Dozvíš se, že v poslední době jsou skřeti čím dál tím drzejší a počet rytířů na hranicích se dramaticky zvyšuje. Stejně tak i počet bojů mágů a paladinů s temnými kulty. Jedna zajímavá novinka je ale to, že král Harald při včerejší audienci zkolaboval. Už není nejmladší a tento kolaps byl za poslední měsíc už třetí. Na trůn by pak nastoupil jeho syn, ale ten se pro vládnutí moc nehodí. Ještěže většinu moci drží v rukou Uzavřená rada. Ale i s tou části moci, co má dosud král, by mohl nadělat dost značné škody. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha... hodně toho víš, Eliz.“ Usmála jsem se na ní, neudržela jsem se a pohladila ji po vlasech. Nakonec... pořád to byla ještě malá holčička. „Možná že jo... doufám, že bude Ziori v pořádku.“ Zamyslím se a pak se usměji. „Ano... opravdu hezký je. A také hodný. Ale má špatný názor na útočnou magii. Ale což... s tím nic nenadělám.“ Pokrčím rameny. Znovu pohlédnu na zrcátko. „Hm... ještě bych se podívala na Erika. A pak bychom mohli zkusit ty šachy. Po pravdě... ty mi nikdy moc nešli.“ Pokrčím rameny. „Asi nemám talent na strategii. Ale co...“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro "Jeden zlatý za jednu noc? Není to ňák moc pro božího služebníka? Doufám, že mě nechceš okrást a rozhněvat si bohy?" Počkám, jestli mi dá slevu. "Doufám, že za tu cenu bude odpovídat i kvalita." Podám mu mince, ale tak, aby neviděl můj měšec. Dneska si musí každý dávat pozor, aby ho neokradli. "Jak tě tak poslouchám, tak skřeti se moc rozdivočeli? Nevíš co to mohlo způsobit?" A upiju z džbánku, abych věděl jaký tu mají pivo a jestli nemám raději zkusit víno nebo rovnou skončit u vody. "To je na tom král Harald tak špatně? Nechť bohové stráží jeho spánek a zdraví." Králova syna jsem neznal. Někdo tvrdil, že to je rozmazlený fracek, který intrikuje. Jiní zase, že nám ho poslali sami bohové. Někdo určitě řekne, že ten kolaps nebyla náhoda a že to byla otrava. Mě to může být zatím jedno. Světské záležitosti jdou mimo nás a církev. "Co bychom si počali, kdyby tu nebyla Uzavřená rada co?" Pobavený tón v hlase. Vrátím se myšlenkami k tomu, co si dám dalšího k pití. Nebudu to přehánět, ráno musím brzo vstát, abych dál pokračoval v pátrání. Obvykle mám rád společnost, ale dneska se ji budu chtít vyhnout. I když možnost získat informace, které se v těchto místech nabízí, by bylo škoda, ale i tak se jich těžko budu vyptávat na děti před osmnácti lety nebo na temný kult. Chystám se vstát a odejít do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Poslouchám, co strejda říká." Pokrčí Eliz ramena a nechá se pohladit. "Špatný názor na útočnou magii má proto, že magii nerozumí." Pak nakrabatí čelo a zeptá se tě: "Myslíš, že Erika uvidíme? On je určitě chráněný. Proti strejdovi ne, ale já přeci jen nejsem strejda." Pak zopakuje zaklínadlo, zrcadlo se zamlží a pak vyjasní a ukáže Erika sedícího někde pod stromem s jiným mágem v bílém plášti. Zdá se, že jsou zabraní do vášnivého hovoru. "No né, že by myslel i na mě?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pokývám hlavou. „Pravda. Pravda. Až ho příště potkám zkusím aby změnil názor.“ Řeknu a mrknu na ní. Zamyslím se. „No to nevím... ale za zkoušku nic nedáme.“ Nahnu se dopředu a opravdu se ukáže. Seděl si klidně pod stromem a povídal si s jiným mágem. „Nejspíš. Možná, že s touhle možností počítal, že se budeme chtít podívat na naše přátele a zařídil to.“ Pokrčím rameny. „Škoda, že neslyšíme o čem mluví... i když to by bylo už až příliš zasahování do soukromí.“ Řeknu rychle aby si nemyslela, že jsem nějak moc vlezlá. „Ah... jsem tu jen chvíli, ale musím říct, že mi bude zeleň a stromy chybět. Poušť má sice své kouzlo, ale já mám raději zeleň.“ Narovnám se. „Děkuji, že jsem se mohla podívat, že jsou všichni v pořádku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Žádná sleva. Na každého stejný metr. Slevím maximálně Nusterovi a to ještě ne o moc." Odpoví hostinský. Pivo chutná skvěle, je jedno z nejlepších, co jsi kdy pil. Ale cena odpovídá kvalitě. Normální pivo stojí kolem dvou stříbrných (10 stříbrných = 1 zlatý), ale teď... "To pivo je půlzlatka." Hostinský se zasměje a zavrtí hlavou. "Jestli nevím, co ty skřety rozdivočelo? Ne, to nevěděj ani ty nahoře..." Otře nějakou sklenici. "Je na tom dost špatně. Přesně, ať stráží jeho zdraví a spánek, protože ten mladej bude katastrofa... Uzavřená rada je stokrát lepší než on, i když ani ona rozhodně není dokonalá. Jinak dobrou noc." Dodá, když se zvedneš. Pokoj je prostý, ale docela i útulný a zdá se, že v posteli nejsou žádné štěnice ani blechy. Povlečení je čisté a dokonce voní. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro "Takže ty vyznáváš Nustera? Je to sice náš stvořitel, ale mnoho lidí se ho bojí, aby je nezasáhnul jeho blesk." "Vysmíváš se snad bohům, že ani oni neví co těm skřetům přeletělo přes nos? I když je pravda, že skřetí hlava je plná hnoje, takže by se nebylo ničemu divit." Pivo mi chutná, ale cena se mi moc nelíbí. Ale co. Dopiju zbytek piva na ex a dám si ještě jedno. "O čem to mluvíš? Kdo je ona? Copak je někdo další, kdo by mohl usednout na trůn?" Pokračujeme dál. Hostinec - pokoj Když dokecám s hostinckým a zaplatím i za druhé pivo. Vydám se nahoru do pokoje. Musím uznat, že to vypadá útulně a žádní další cizí nocležníci tu semnou nebudou. Věci položím k posteli tak, abych v případě nutnosti je měl po ruce (hlavně meč a štít) a sednu si na ni. "Určitě to bude lepší spaní než v klášteře." Pomalu se dostanu z brnění a dám ho na druhou stranu postele. Ze sedlových brašen si vytáhnu košily a kalhoty, nakonec ulehnu do postele a pokouším se usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně že Nustera. Mám si snad vybrat toho inteligenta Larata? Nebo rozbíječe hlav Grundera? To se radši nechám spálit bleskem... A já se nevysmívám bohům, ale lidem ve vedení naší země." Přejede tě hodnotícím pohledem, vypadá to, jako by zvažoval, jestli nejsi debil. Když se pak zeptáš na to "ona", řekne: "Hergot! Jste hluchej, nebo natvrdlej?! Já mluvím o Uzavřené radě!" Ráno tě probudí kokrhání kohouta na zadním dvorku hostince. Můžeš posnídat dole ve výčepu, nebo jet rovnou dál. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Když se zeptám hostinckého kdo je ona, kouká na mě jak na debila. "To dělá to pivo, už mi to asi začíná lézt do hlavy." Sbalím si věci a jdu do pokoje. Ráno se probudím s kohoutím zakokrháním. Vypadá to, že kohouti mají stejný budíček jako v klášteře. Podle východu slunce to vypadalo něco po šesté hodině. Protáhnu si tělo s důkladnou rozcvičkou a trochu zaposiluju (kliky, dřepy, protáhnutí). Posléze se opláchnu od potu, obléknu si brnění, sbalím věci a sejdu do výčepu, kde se nasnídám a chvilku posedím. Třeba se tam dozvím něco zajímavého. Dojdu k pultu a objednám si snídani a mezitím než mi ji donesou, sednu si ke stolu a počkám, až mi donesou snídani. Mezitím se napiju vody, kterou si naliju ze džbánku, co je na stole. Doufám, že ta voda nebude stejně drahá, jako to pivo. Posnídám a vydám se do stáje pro koně, kde ho osedlám, vyvedu ho ven a vydám se na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz si pak odejde sednout na gauč a v zrcadle si prohlíží nějaké své kamarády. Ty si mezitím čteš, nebo studuješ, nebo možná něco úplně jiného. Alex vstane až k večeru, povečeří jídlo, co jsi uvařila k obědu a pochválí tě, že to máš dobré. Pak si jde hned zase lehnout. Prakticky hned po něm jde spát i Eliz, ta už skoro spala vestoje. No a pak jdeš i ty. Ráno zase ale vstáváš poslední, Alex už vypadá odpočatý a když přijdeš, zrovna dopřipravuje snídani. Tu když sníte, začne Alex s výukou. Ty i Eliz si sednete na gauč a posloucháte. "Tákže... Začneme něčím jednodušším, ale zato dost používaným. Jmenuje se to nepřímá telekineze. Telekineze přímá je samozřejmě první kouzlo, co ses naučila. Už ve čtvrtém ročníku akademie. Prostě..." Natáhne ruku směrem ke stolku, pak ji trochu pozvedne a stolek se zvedne taky. Pak pohne rukou do strany a stůl se pohne zrovna tak. Pak Alex ruku skloní a stolek dosedne na zem. "Telekineze nepřímá je výhodná v tom, že není nutné předmět vidět a divoce máchat rukou. Stačí si představit předmět a dráhu jeho letu. Vzdálenost předmětu by ale neměla být moc velká." Jemně pohne zápěstím a z kuchyně do obýváku doplachtí sklenice s vodou a dosedne na stůl. Alex si sklenici vezme a napije se. "V kuchyni jsou další dvě takové sklenice. Chci, abyste každá přivolala svou sklenici. Prostě si představit sklenici, její trasu a máchnout. Ten pohyb je vlastně jen takové gesto pro lepší soustředění." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Druhý den začala první lekce. Bedlivě jsem poslouchala a pozorovala jeho každý pohyb, nevypadalo to složitě. Ale nesměla jsem to podcenit. Musela jsem to zvládnout, a hlavně.... bylo by dost trapné, kdyby to zvládla Eliz a já ne. Přikývnu a nadechnu se, chvíli se dívám před sebe než se mi před očima ukáže sklenice, já tomu říkala snění s otevřenýma očima. Dokázat si představovat, i vidět věci s otevřenýma očima. Zvedla jsem ruku a představila si, jak se zvedá zvedá ze stolu a pluje místností. Pomalu jsem rukou hýbala a při tom jsem v duchu viděla jak pluje místností, dveřmi a až sem. To jestli se to opravdu děje jsem se nedívala, nechtěla jsem se přestat soustředit. |
| |
| Cesta z lázní Z lázní vylezu asi o čtyři hodiny později. Nejspíše jsem si schrupnul, ale co, měl jsem na to nárok. Celkem neochotně se vydrápu z vody, osuším se a převlíknu zpět do civilního oblečení, které má řádové barvy i znaky. Po chvilce otálení vyjdu z lázní a rozhlédnu se po zalidněné ulici. S lehkým povzdechem se vydám zpět k sídlu řádu, kde jsou mé pokoje. Na tváři se mi objeví lehký úsměv a můj krok získá na lehkosti. Je to jinačí pocit, než denodenně nosit brnění. Jdu pomalu a rozhlížím se po domech a lidech. Když kolem mne projde mladá pohledná dívka v řádovém oblečení, na chvilku se zarazím, ale pak zakroutím hlavou a dál pokračuji pomalým krokem ke svému cíli. |
| |
 | Setkání Týden ubíhal pomalu, žádná pořádna akce a cvičení na cvičišti jaksi nenaplňovali mou představu o dobrodružství. Poslední válečné tažení bylo již týden zpátky a úkoly zadávané mi poslední týden se omezili na pouhé dones nebo přines, případně vyřiď mu/ ji. Teď byl ještě ke všemu volný den, rytíři si pořád běhají někde hrát se skřety, ale pro nás lučištniky toho moc opravdu nebylo ani není. Sedím si tak ve svém pokoji a přemýšlím co jen budu dělat a jak využiji tohoto volna, třeba někdo přijde s pořádnou akcí! Energie na rozdávání, ale zbraně stále leželi v rohu pokoje a vyčkávaly na svou příležitost. Hodina mi stačila pro rozhodnutí, že sedět na pokoji celý den nehodlám. Rychle jsem nahodila řádové oblečení s pláštěm označujicím moji příslušnost k lučištníkům a vyrazila vzhůru do víru města... S lehkým krokem jsem procházela město a vždy se držela blízko skupinky kdejakých lidí s doufáním, že se alespoň dozvím nějaké zajímavé drby. Zanedlouho jsem objevila zajímavou skupinku čtyř obchodníků, směřujicích nejspíše do práce. Ne že by se rozmlouvali o ničem zajímavém, ale jak již bylo řečeno tak k práci nic lepšího nemám. Jim zřejmě nevadila má přítomnost. Netrvalo dlouho a po cestě se proti mě vynořila postava oblečená v podobné róbě... Další řáďák pousmála jsem se a pozorně ho pozorovala ach zjistila, kdo že se to prochází po ulici. Můj ostříží zrak mi to během chvilky prozradil. Askareus!! Uhnula jsem pohledem, aby mě neviděl, mírně schovaná v davu. Všiml si mě, ale nejspíše neodhalil, že to jsem já. To se mi skvěle hodí. Vymotala jsem se z hloučku jen co prošel a chvilku šla za ním. Následoval krátký bouchanec do zad: "Netušila jsem, že jsi tu také Asku." |
| |
| Setkání Při chůzi zpět do mých komnat se zamyslím nad posledními prožitými událostmi. Tak trochu jsem si zhodnocoval poslední dny, ale než jsem na něco stihl přijít, kdosi mne šťouchl do zad. Mé instinkty byly ještě navyklé na neustálý boj a hlídání si zad, takže jsem automaticky sáhl k místu, kde bych měl mít meč a bleskově se otočil. Nejdřív mne udivilo, že nemám meč u sebe, trochu mne to i vyděsilo, ale posléze jsem se uklidnil a mírně se usmál. Byla to jen má sestra. "Ahoj Ashe. Dneska jsem dorazil" pronesu klidným hlasem. "Koukám, že nemáš do čeho střílet" usměju se. Tak trošku se snažím uklidnit a hodit se do civilního režimu. Je to složité, zvláště pak, když mám na krku šlechtický titul. "A příště mi to nedělej. Mít meč, tak se teď asi válíš v krvi" řeknu klidně. Ty boje se skřety jsou už únavné a nutí člověka být neustále ve střehu a připraven na jakýkoliv útok. A to kdekoliv a kdykoliv. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro První sklenici přivolá Eliz, u té mě už úspěch nepřekvapil. Toto kouzlo jsem ji učil dělat již před nějakou dobou a teď už to má nacvičené. Jen jsem chtěl, aby si to zopakovala. Překvapením je ale Anett. Čekal jsem, že sklenice nedoletí, že se cestou vylije, roztříští, spadne, ale že doletí jsem nečekal. Když se Anett podívá na výsledek svého snažení, vidí u stolku vznášející se svou skleničku. Nejspíš překvapením se přestane soustředit a sklenice spadne. Teda... spadla by, kdybych ji telekinezí nezachytil a nepostavil na stůl. "Výborně Anett. Na poprvé to zvládne málokdo..." Pochválím ji. Kdysi bych se možná pochlubil, že i já jsem to zvládl na poprvé, ale teď mi to už nepřipadá důležité. "Byly tam jen dvě drobné chybičky, kterých se cvikem zbavíš. Za prvé ta ztráta soustředění, jednou budeš muset přivolávat hned několik sklenic a přitom se bavit se svými hosty, ne se soustředit na kouzlo. Ale z toho si nic nedělej, ztráta soustředění je naprosto normální a se cvikem zmizí. Jediná chyba, se kterou můžeš dělat něco okamžitě je ta ruka. Když jí pomalu posunuješ spolu s pohybem sklenice, je to taková napůl přímá telekineze. Raději si rychle představ pohyb předmětu a pak tou rukou jen odmáchni, abys signalizovala začátek pohybu." Při poslední větě mírně pohnu zápěstím a má sklenice mi jemně vletí přímo do dlaně. Napiju se. Pak svou sklenici položím na stůl a zase pohnu zápěstím. Anettina sklenice zmizí. "Zkus to ještě jednou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Potěšením zrudnu, když mě pochválí. Ale když zjistím, že Eliz to zvládla hned byla jsem z toho trochu zaražená. A pak mi dojde, že to musela dělat už předtím. Oddychnu si. „Děkuji.“ Řeknu a pak poslouchám jeho pokyny, jak to udělat pořádně. Poslouchala jsem ho a už asi vím, jak to myslel. „Aha chápu.“ Řekla jsem. Měla to být rychlá představa. „Dobře.“ Řekla jsem rozhodně. Znovu jsem si představila sklenici, mávla jsem rukou, tedy spíš švihla zápěstím, jako když se odhání moucha a představila si jak se sklenice vznese a letí ke mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za snídani utratíš další tři zlatky. V každém jiném hostinci by za tři zlatky byla večeře, několik piv, nocleh a snídaně. Pak osedláš koně a vyrazíš. Následuje několik nudných dnů cesty. Většinou přespáváš pod širým nebem někde v lese, sem tam narazíš na město nebo vesnici, kde přespíš a zmenšíš objem svého měšce s penězi. Ale jinak vážně nekonečný stereotyp. Pátý den ale dojedeš k hlavnímu městu Říše, sídlu krále Haralda II. Už z dálky je na toto rozsáhlé město impozantní pohled. Když přijedeš až těsně k městu, musíš se obdivovat výšce a šířce hradeb. Početná stráž u padacího mostu tě spolu s proudícím davem pustí do hradeb a potom bránou s padací mříží do města. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex si pro sebe přikývne, jako by na znamení, že jsi skutečně pochopila. Teď se ani nemusíš soustředit, po švihnutí zápěstím už kouzlo působí samo, bez podpory tvé vůle. Zatímco můžeš uvažovat o čemkoliv jiném proletí kolem tebe sklenička a zlehka dopadne na stůl. "Prostě skvělé..." Pochválí tě Alex, v hlase mu zazní špetka udivenosti. "Myslím, že na jeden den jsi toho zvládla opravdu hodně, tohle se běžně trénuje tak dva týdny..." Vstane a dojde k jedné z knihoven lemující stěny. Vytáhne nějakou tlustou knihu a podá ti ji. "Víš, já budu jako velitel bojových mágů často pryč. Ale toto je něco, co se musíš naučit tak jako tak a půjde to i beze mne. Je to kompletní anatomie." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Z hostince se vydám na několika denní nudnou cestu. Cestou k hlavnímu městu Říše, jsem se zastavil na pár místech a můj váček se rapidně tenčil. Podívám se do měšce, abych věděl, jak na tom jsem s penězi. "Vzal jsem si měsíční žold s třiceti zlatými. Pět zlatých jsem nechal u hostinckého u Želvího krunýře a pak cestou jsem něco utratil." Dlouhá cesta bez společnosti mě donutila, abych si povídal nahlas. Hlavní město Říše Město bylo vidět už z dálky a byl na něho nádherný pohled. Připomínalo to mraveniště, drobné pohybující tečky vcházeli a vycházeli z města. Zástupy obchodníků na přístupové cestě a řadu dalších lidí zde byli za obchodem, zábavou nebo jinou povinností. Město bylo obehnáno vysokými, tlustými zdmi, které po dlouhou dobu mohl bránit město v případném obležení. Byl jsem vskutku uchvácen. Při vstupu do města se zeptám stráží, zda mi můžou říct, kterým směrem je komenda (základna paladinů určitého řádu. V našem případě by si tu mohl mít pět komend - představitel je Velitel komendy) nebo chrám církve, popřípadě se zeptám na cestu k relativně slušnému a levnému hostinci, nakonec se zeptám, kde leží městský archiv. Ze všeho nejvíc se pojedu ubytovat. Buď do komendy boha Grundura či Nustera, popřípadě do jednoho z jejich chrámů či klášter, popřípadě se zeptám jiného kláštera či chrámu, zda by mi poskytnul přístřeší. Kdyby nic z toho nevyšlo, vydám se na dotazovaný hostinec. V případě ubytování v komendě či chrámu se dojdu pomodlit a požádám Bohy o jejich přízeň v mém pátrání a samozřejmě poděkuji představitelům, že mě přijali. Když to nevyjde v církevních kruzích, ubytuju se v hostinci, odkud se vydám do blízkého chrámu, kde se pomodlím a poděkuju za bezpečnou cestu. Pak se půjdu podívat po městě. Na archiv budu mít dost času, tak proč si neudělat procházku po městě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu se po jeho pochvale začervenám. „Děkuji.“ Jak řekne že normálně to trvá dva týdny, než se tohle naučí otevřela jsem překvapením ústa. „Nejspíš mám prostě na tyhle věci vlohy.“ Řeknu a pokrčím rameny. „Příští lekce mi jistě tak nepůjde.“ Vezmu si knihu a podívám se na ní. Anatomie, zamračím se. „Já se, ale anatomii už učila.“ Řekla jsem. „Tohle je nějaká víc podrobná verze než co jsme měli na Akademii?“ zeptám se. „A nedělejte si starosti mistře. Tady s Eliz se zabavíme a nakonec od čeho je samostudium?“ pousměji se. Vstanu. „Ale můžete mi s něčím poradit?“ zeptala jsem se a přešla ke stolku kde jsem nechala kost. „Včera jsem se pokoušela na zvířecí kosti napodobit tříštivou zlomeninu a opravit ji. Hlavní zlomeninu se mi povedlo dát dohromady, ale ten zbytek... nevíte jak na to? Napadlo mě jestli nemám první uzdravit hlavní zlomeninu a pak až se postarat o ty kousky. Co myslíte?“ zeptám se na radu. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Ano. Jsem jen zvědavý, jestli pouze na toto, nebo na všechno..." Podám ji anatomii. "Pokud tam mají stejné učebnice jako za mě, tak je tahle mnohem detailnější. Hlavně je tam spousta rozšiřujících informací, ne jak ten stručný přehled na Akademii. Informací, které se ti budou určitě hodit." Přesunu pohled k Eliz, která nás bedlivě pozoruje. "Jsem rád, že jste se tak spřátelily." Přejdu ke stolku s kostí. Využiji svých rozšířených schopností a kost bezmyšlenkovitě spojím nikoliv zaříkadlem, ale jednoduchým gestem. "Říkej ho tak, jak je. Pěkně najednou. Toto jsou ale kouzla, která vyžadují trénink i u těch nejschopnějších. I když tam žádnou chybu neuděláš, nevyjde ti to, protože na to prostě tvá magie není zvyklá." Švih zápěstím a kost je zase roztříštěná. "Jo a... Na Akademii vás určitě naučili meditaci potřebnou k rozšíření aktivní moci. Doporučuji ti ji provádět často, protože brzy přejdeme ke kouzlům, na které ti tvá současná aktivní moc nevystačí. A pasivní, ta, která v tobě je ale ty na ni nedosáhneš, ti je na nic." Pak jdu do kuchyně připravovovat oběd. Asi si brzo vyvolám nějakou potvoru, která bude vařit za mě, už mě to nebaví... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Komendy jsou kolem Chrámu Panteonu. (nejvyšší chrám v Říši, chrám všech uctívaných bohů) Ale myslím, že jejich velitele uvnitř nenajdete. Všichni jsou v Chrámu, papež vede tradiční bohoslužbu." Odpoví ti jeden z vojáků v uniformě Královských. Když přijedeš ke komendě Grundura, paladinové, co museli zůstat, tě ubytují a ubezpečí tě, že o tvé přítomnosti velitele potom ubytují. "Neměl bys teď jít na bohoslužbu?" Zeptá se tě pak jeden z nich. Vlastně je to skoro tvoje povinnost, tam jít. Nejvyšší Chrám je neskutečně obrovská a vysoká budova. Dokáže pojmout neuvěřitelný počet lidí. V nekonečném počtu lavic sedí tisíce lidí. Rytíři, paladinové co zrovna nejsou ve službě, měšťané, vesničané co tu jeli jen kvůli bohoslužbě a dokonce i mágové, skládající hold Nusterovi a Laratovi. U každého z obřích sloupů uvnitř stojí jeden paladin v plné zbroji v pozoru. Jedno jakého řádu. Za oltářem stojí papež ve zlatem prošívaném bílo-zlatém hávu a skládá bohoslužbu. Na této tradiční bohoslužbě jsi nikdy nebyl, ale je to velmi stará tradice. Je k výročí božského rozhodnutí bohů Panteonu stvořit svět. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro "Mockrát vám děkuji za vaši pomoc. Nechť nad vámi bohové bdí," řeknu vojákovi a vydám se ke komendě. Hlavní město - Komenda boha Grundura Bratři mi řeknou, že Velitel komendy je na tradiční bohoslužbě, ubytují mě a jakmile se vrátí velitel, řeknou mu o mé přítomnosti. Posléze mi jeden řekne, zda bych tam neměl být také. "Mluvíš mi z duše bratře. Byl jsem dlouho na cestě a má duše volá po duchovním klidu. Ukaž mi směr a já se tam vydám." Po vysvětlení cesty se vydám k Nejvyššímu Chrámu, který nebylo těžký najít. Stačilo sledovat určitý typ lidí, kteří vypadali dost pobožně a byli oblečeni, jak se do kostela patří. Nejvyšší Chrám Nej. Chrám. byl vskutku fascinující, který dokázala pojmout na tisíce lidí. Člověk byl před jeho velikostí smítkem prachu. Uvnitř chrámu byl u každého jeho sloupu paladin v plné zbroji. Z běžného pohledu bylo vidět rovnoměrné zastoupení paladinů od každého z bohů, i když se skládal hold Nusterovi a Laratovi, čekal bych víc paladinů v jejich zastoupení. Ve stovce lavic byla všechna možná zastoupení. Od Nejvyšší šlechty po obyčejného vesničana. Za oltářem stojí papež ve zlatem prošívaném bílo-zlatém hávu a skládá bohoslužbu. Trochu mi to připomínalo tuniku, kterou nám půjčil Alex v jeho věži. Žádnou bohoslužbu této velikosti a stářím jsem nikdy nezažil. Po chvilce pozorování jsem si uvědomil, že se to týká božského rozhodnutí bohů Panteonu stvořit svět. Něco mi to říkalo. Jako každý, kdo žije v církevním prostředí, je veden k těmto tradicím. Usadím se do jedné z lavic a naslouchám slovům Papeže a zároveň hledám duchovní útěchu pro svoji duši. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vykulím oči, když vidím jak kost snadno spojí, obdivně hvízdnu. Pokývám hlavou, že rozumím. „Ano. Ano.“ Odkývám, že rozumím a zamyšleně se na kost zadívám. No aspoň tedy vím, jak to nedělat. Tohle tedy zatím se svou magií nezvládnu. „Ano učili. Ale měli jsme na to rozpis, kdy můžeme. Dokud jsme nedospěli, nedoporučovali nám abychom se snažili rozvinout naší moc.“ Řeknu mu. „Ano, mistře.“ Řeknu, když mi vše osvětlí. Když odejde vařit přejdu ke knize. Vzhledem k tomu, co jsem se naučila na Akademii tohle nebude těžké pochopit. Vím jak tělo funguje a to mi dost pomůže k pochopení. Podívám se na Elizu. „Jsi vážně dobrá. Jenom jsem zírala jak k tobě ta sklenice hladce připlula.“ Odložím knihu. „Půjdu pomoct s jídlem.“ Řekla jsem ji a vydám se do kuchyně. „Mistře?“ zeptám se, když vejdu. „Tak mě napadlo jestli nechcete abych uvařila já? Tedy... napadlo mě, že bych třeba mohla vařit já třeba večeře nebo obědy a večeře. To abych se vám nějak odvděčila. Nakonec se o mě staráte, učíte mě a živíte. Tak bych mohla vařit abych si tu nepřipadala jako příživník?“ navrhnu mu. Nakonec... tohle jsem čekala. Myslela jsem, že budu tady mít nějaké domácí práce, abych byla mistrovi i nějak užitečná. Namísto si tu připadám jako host. A nepřišlo mi to správné. Nakonec tu budu pět let na jeho náklady. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Slyším Eliz, jak Anett odpovídá: "Já už to uměla, ty jsi to zvládla napoprvé..." Pak Anett přijde do kuchyně a promluví. Upřímně se rozesměji. "Víš, tomu se říká věčný koloběh. Ty jsi.. jak jsi se to nazvala?.. moje přítěž a za pár let bude někdo jiný zas tvoje přítěž. A pak zas bude někdo jeho přítěž a tak dále." Pokrčím rameny a odstoupím od magického ohně hořícího na měděné desce, usmívám se. "Ale jestli na tom trváš, tak se bránit rozhodně nebudu." Pak odstoupím ke dveřím z kuchyně a zavolám. "Eliz! Dneska po obědě přijde na návštěvu taťka!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se zadíváš dopředu k oltáři, padne ti pohled na první řadu lavic. Tam sedí nějaká prošedivělá hlava s mohutnou diamantovou korunou. Král Harald II. Vpravo vedle něj sedí nějaký mág v zářivě bílé, když na okamžik otočí hlavu, vidíš zlatou masku kryjící tvář. Toto je shalafi Vitalianus IV. A ten nalevo od krále je bezpochyby velmistr Rytířstva Ciliani. A za oltářem stojí papež Honorius XI. Je tady tedy celá Uzavřená rada, král a bezpochyby i většina Otevřené rady. Ten fakt, že tady s tebou sedí špičky Říše, spolu s hlubokými tóny varhan a celkově s tou velkolepou atmosférou způsobí, že ti naskáče husí kůže. Papež kouzlem zesíleným hlasem přednáší chválu bohům. Slavnostně popisuje všem velmi dobře známý příběh o stvoření světa. Jak se Larat s Nusterem dohodli a přemluvili zbylé dobré bohy Panteonu. Ale jak jim to Morgon, bůh nemocí, a Raiflin, bůh zrady, nepřáli a vytvořili zlé bytosti. Skřeti, zlobři, orci, trolové... To všechno jsou jejich výtvory. Pak všichni povstanete a papež začne předzpívávat jednu z dobře známých oslavných písní a vy všichni se k němu přidáte. Ten sbor hlasů je opravdu velkolepý. Ale pak najednou se začne od prvních řad šířit ticho, až k zadním lavicím. Nevíš, co se děje, protože před tebou stojí paladinové, kteří jsou stejně velcí jako ty a tak přes ně nevidíš. Píseň ale rozhodně neskončila... Máš ale dobrý výhled na paladiny u sloupů. Ti opustili svá stanoviště a rozběhli se k oltáři. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se a vejdu do kuchyně úplně. „Bude to tak lepší. Ještě bych zlenivěla a zvykla si nechat se obsluhovat.“ Zaujmu jeho místo u kuchyňské linky. „A můžu se zeptat kde tady perete? Já... potřebuji si vyprat ty staré šaty, abych se mohla převlékat.“ Řekla jsem mu s rozpaky a trochu se zarazím, když slyším, že se objeví táta Eliz. Co budu dělat já? Nakonec je to soukromá záležitost. Nejlepší bude když se vytratím, no první se s ním pozdravím a pak se vytratím. „Kdo je vlastně otec Eliz? Pochopila jsem, že je to někdo důležitý, ale v podstatě nic nevím.“ Ozvala jsem se nesměle. Nechtěla jsem se vměšovat do jejich záležitostí. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Dívám se dopředu k oltáři a okem sjedu k první lavici. Nestačím se divit a protřu si oči, zda mě zrak nešálí. Podívám se znovu na diamantovou korunu. Není o tom pochyb, to je jistě král Harald II.. Dál se dívám na tu pozoruhodnou směs lidí v prní řadě lavic, kterou tvoří Vitalianus IV, velmistr rytířstva Ciliani a konečně mi docvakne, kde jsem viděl onoho papeže.To je přeci Honorius XI.! Tak to vypadá, že tu jsou všichni, kdo v říši něco znamenají. Zvuk varhan a ta skutečnost, že tu je elita říše, ve mě vyvolává pocit husí kůže. Tohle se přece jen tak nevidí, být součástí, tak významné bohoslužby. Honorius XI. mezitím vypráví příběh o vzniku světa za pomocí boha Nustera a Larata a o tom, jak se zlí bohové Morgon a Raiflin zapřínili, že máme na světě zlé bytosti. Povstaneme a začneme kolektivně prozpěvovat jednu z oslavných písní. Kdyby se ji snažilo zpívat jen pár hlasů, jistě by to nemělo takový ráz, jako když ji zazpívá tisícovka. Je fascinující, jak to všechno zní. Pak mi však příjde, že hlasů ubylo. To ticho se šíří z prvních lavic, kde seděl král Harald II. Podívám se okolo, nevidím pořádně před sebe. Výhled mi kazí paladinové, podívám se jinam a vidím, jak paladinové u sloupů opustili svoje místa a rozběhli se k oltáři. Kde začíná a končí moje povinnost? Bohové mě jistě nepřivedli na toto místo bez účelu. Výjdu ven z řady lavic, abych měl lepší výhled a mohl zjistit, co se stalo u oltáře. Nedejte bohové, aby se zde, na posvátné půdě něco stalo. Vydám se směrem k oltáři a místu, kde píseň utichla. Cestou se dívám okolo, když spatřím, že se paladinové vrací na svá místa, vrátím se také. Přeci jen tu nemám žádnou pravomoc a ani žádné postavení. Jediný co můžu, je zjistit co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Paladinové se rozhodně nevracejí, čím dál tím více se jich srocuje u oltáře. K oltáři přibíhají i paladinové dosud sedící v lavicích, kterým došlo, že se děje něco vážného. Zazní výkřik: "Chraňte krále!" Doběhneš k paladinům u oltáře. Papež leží bezvládně na zemi a kolem něj klečí několik paladinů. Zbytek stojí kolem krále a členů Uzavřené rady s tasenými meči. Z balkónu nad oltářem létají šípy a ohnivé koule. Paladinové odpovídají šipkami z kuší a blesky. U paladinů se objeví několik mágů, kteří k balkónu vrhají nějaké modré a žluté koule. Ty sám teď toho nemůžeš moc udělat. Kolem tebe proběhne nějaký paladin bez helmy, se zlatými ozdobami na brnění. Toto je klášterní velitel. "Pojďte se mnou." Mávne rukou na několik paladinů včetně tebe a rozběhne se ke schodišti vedoucímu na balkón. Když vyběhnete po schodech za ním a objevíte se na velkém balkóně, obrátí atentátníci palbu proti vám. Z luků černě oděných mužů vylétají šípy. Muže vedle tebe trefí ohnivá koule, okamžitě se stane živou pochodní a během několika vteřin se rozpadne na prach. Těch mužů je ale asi jen tucet, ty máš za sebou minimálně čtyřicítku mužů a další stovky jsou dole. Není možné, abyste je nevyřídili. "Útok!" Zařve klášterní velitel, ale toto je jeho poslední rozkaz. Vzápětí dostane šíp do krku a svalí se na zem. Paladinové se rozběhnou kupředu. Ani nevíš, jak se to stalo, ale najednou jsi v první linii. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Hm... Perete? To ne, i na toto používám magii." Podívám se na plamen na desce a trochu ho pohybem ruky snížím. "A neboj, nahá bys tady nechodila. Sehnat nějaké bílé hávy tvé velikosti nebude problém." Usměji se. "Můj bratr je hrabě Karl de Score. Je to dědičný titul, já ho mám vlastně taky, ale moc ho nepoužívám. Můj velmistr se mi líbí více." Uchechtnu se. "Hrabě Alex de Score. Takhle jsem známý mezi aristokracií. Nezní to divně?" Potřesu hlavou. "Každopádně já se rozhodl po dědově vzoru stát mágem, Karl se po otcově rozhodl stát správcem rozsáhlých pozemků, vinic a polí." Vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vezmu maso a začnu ho krájet na kostky. Už když řekl slovo nahá jsem znovu zrudla, jenom představa toho byla docela trapná. „Takže všechno děláte magií? A nemáte strach, že takhle... zlenivíte? Nebo příliš zpohodlníte? Mě praní nevadí. Už jsem to říkala, jsem z farmy. Domácí práce mi jsou vlastní.“ Řeknu a pousměji se. Našla jsem velký hrnec, rozhodla jsem se udělat guláš podle maminčina receptu, lepší jsem nikdy nejedla, ale je pravda, že nakonec od maminky vždycky chutná nejlépe. Poslouchala jsem ho jak vypráví o svém původu a bratrovi. „Já bych řekla, že oba tituly jsou dobré a mají něco do sebe. Řekla bych, že na vás rodina musí být pyšná za to co jste dokázal.“ Řeknu a podívám se na něj. „No... jestli chcete tak běžte dělat co potřebujete. Já to tady zvládnu. A když už jsem u toho vaření nemám něco připravit i pro hosta? Nějaké občerstvení?“ |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Pro tebe ano, ale pro mě ne. Jako hraběcí synek jsem nikdy nepral, takže mě magie nemůže zlenivět více než už jsem. Já nejsem hospodyňka, domácí práce přenechávám magii. Krom vaření, teda. Vařil jsme vždy sám. To teď ale asi budu přenechávat tobě." Usměji se. "Nejspíš ano, ale mě nikdy nebavilo vysedávat za stolem a hrabat se v papírech. Ale bratr si v tom vyloženě liboval. Dobře, půjdu se podívat na nějaké dokumenty. Tak mě napadá... Správce pozemků sice nejsem, ale v dokumentech se musím hrabat stejně... Fajn, jestli se ti bude chtít, můžeš udělat i občerstvení." Jdu se podívat na papíry ohledně nějakého financování. A to jsem si o to řekl Radě sám... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha...“ Řeknu chytře a už o tom dál nemluvím. Takže jsem mu v podstatě sebrala jedinou domácí práci co dělal. Ale vzdal se toho ochotně, viditelně to vaření moc nemusel. Pousměji se. A pak se přizná, že nemá rád papírování a že zrovna to jde dělat. Zasměji se. „Pěkná ironie.“ Souhlasila jsem a když odešel pustila jsem se pořádně do práce. Připravila jsem vše na guláš, dala jsem vařit vodu v hrnci, než voda začala vřít udělala jsem těsto na sušenky, což byla v podstatě jen chvilka a pak udělala těsto na chleba. Těsto jsem dala kynout a připravila formu. Když voda začala vřít přidala jsem do něj maso a pak brambory a nechala vařit. Těsto na sušenky jsem pak bedlivě rozlila na plech, snažila jsem se aby byli pěkně kulaté. A dala jsem je péct. Pak jsem dala těsto na chleba do formy a přidala k sušenkám. Všechno šlo docela ráz na ráz tak jsem běhala od jednoho k druhému a už se začínala potit. Pak jsem začala krájet zeleninu, loupat hrášek a postupně jsem vše přidávala do hrnce. V kuchyni se začali míchat vůně. Vůně sušenek, chleba i guláše. Konečně jsem mohla trochu zpomalit a tak jsem vzala hmoždíř a začala v něm drtit koření, které jsem také přidávala do polévky. První byli hotové sušenky, které jsem vytáhla a dokud ještě byli změklé teplem potřela jsem lehce medem a nechala volně vystydnout. Pak jsem vytáhla chleba a vyklepala z formy. Musela jsem jen doufat, že mi nesplaskne a nechala znovu vystydnout. Pak jsem se už věnovala jen guláši. Guláš byl už hezky hnědý a lákavě voněl, teď jen stačilo dochutit. Skončila jsem teprve až jsem byla spokojená a chutnal jako ten od mámy. Sušeny jsem poskládala na talířek a dala stranou. Pak jsem prostřela, nakrájela jsem chleba, který podle mě chutnal dobře, ale každý to má rád jinak. Možná, že byl ještě příliš vlhký, ale snad to s kombinací s gulášem nebude vadit. Když bylo vše připravené, jídlo nandáno, chleba nakrájený, přešla jsem ke dveřím. „Jídlo je hotové!“ zavolám. Snad jim to bude chutnat, snažila jsem se abych aspoň takhle byla užitečná... i když možná jsem se chtěla i trochu zavděčit. Trochu jsem i doufala, že by třeba mohl otec Elis přijít dřív a vyzkoušet mé vaření. Byla jsem na něj zvědavá. Jaký bude. Bude nafrněný? Nebo bude stejně příjemný jako Alex? |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Paladinové se nevrací, ba naopak i paladinové co dosud seděli a zpívali, pospíchali k oltáři. Nejednou zazní: Chraňte krále! Nešlo o to, co bylo obsahem těchto slov, ale jak to bylo proneseno. Ten určitý druh tónu, který jsem slýchával na cvičišti a naposledy, kdy jsme vyrazili na skřety, když zabili jednoho z nás. Tón, který přikazoval sám o sobě tasit meč a pozvednout štít, což také udělám. Doběhnu k oltáři, kde leží asi mrtvý papež a kolem něho je utvořen kroužek z paladinů. Kousek opodál je další kruh tvořený Uzavřenou radou s tasenými meči a bránící krále. Pak spatřím útočníky na jednom z balkónů, jak střílí šípy a ohnivými koulemi. Jako kdybych to neříkal. Vybavím si rozhovor s Orisem o magii. Paladinové se brání střelbou z kuší a blesky. U paladinů se objeví mágové, kteří sesílají nějaké modré a žluté koule směrem k útočníkům. Koukám jak se dostat na balkón, ale sám tam nic nezmůžu. Najednou kolem mě projde Klášterní velitel, aspoň tak jsem ho odhadnul podle jeho brnění. "Pojďte semnou," pronese a mávne rukou. Konečně někdo, kdo má vedení. Já a několik paladinů se vydáme za ním ke schodišti, vyběhneme nahoru a objevíme se u atentátníků. Sotva nás uvidí, obrátí útok na nás. Černě odění muži vystřelí šípy, před kterými se kryjeme našimi štíty, pak však jednoho vedle mě zasáhne ohnivá koule, která z muže udělá chodící pochodeň a následně se změní v prach. Odhadem jsem to viděl něco kolem tuctu lidí. Tohle byla asi sebevražedný úkol. Nemohli přece doufat, že se odsud dostanou živí. Uslyším zase známý tón, který byl doprovázen slovy: "Útok!" Tohle byla poslední slova, která Klášterní velitel pronesl, protože byl pak zasažen jedním ze šípů. "Bratři slyšeli jste. Za bohy Pantheonu, za krále a za naši Matičku církev!" Zařvu, když se rozběhneme dopředu. Sám jsem si nevšimnul, ale ocitnul jsem se v první řadě. Štítem se kryju před šípy a koulím se snažím uhnout. Přinejhorším obětuju štít, kdyby mi hrozil zásah koulí. Doufám, že když koule zasáhne štít, budu schopný ho odhodit dříve, než se plameny rozšíří a já sám se proměním v ohnivou pochodeň. Rychlost, všechno je to o rychlosti. Musíme se k nim dostat co nejrychleji. Pak nebudou moci střílet šípy a sesílat kouzla. Snažím se co nejrychleji doběhnout k prvnímu nepříteli a pokusím se ho srazit štítem k zemi, který mám zapřený o levé rameno. Pravá ruka, kde je třímán meč, je připravené setnout první hlavu nepřítele, která se dostane do blízkosti jeho ostří. Teoreticky bych měl takhle zasáhnout dva nepřátele. V případě úspěchu se jim pokusím dostat do zad, odkud je budu napichovat na meč. Budu se snažit jednoho z útočníků odzbrojit a dostat od skupinky, abychom ho mohli vyslechnout, ale nehodlám riskovat a když uvidím, že to nepůjde, raději všechno zabiju, než abych riskoval, že se setkám předčasně s bohy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Měl jsi neuvěřitelné štěstí. Během vašeho krátkého sprintu kolem tebe padali muži k zemi jako přezrálé hrušky, obvykle se šípy v krku. Tebe ale šípy vždy minuly, i když občas jen velmi těsně. Pak vrazíš do davu, štítem jednoho muže odmrštíš a dalšího už zabít nestihneš. Padne pod ránou jednoho ze tvých spolubojovníků. Muž nalevo od tebe zasekne meč hluboko do těla jednoho z černooděnců, ale pak když škubne mečem, nejde mu ho vytáhnout. A ty vidíš, jak se k němu blíží čepel jiného nepřítele. Zcela instinktivně muže srazíš ramenem na zem a meč nepřítele odrazíš. Pak ho probodneš. No a je po boji. Kolem sebe slyšíš zrychlený dech ostatních paladinů. Letmo se podíváš na muže, kterého jsi zachránil a strneš. Jeden z paladinů mu zrovna utahuje obvazem tržnou ránu na rameni a on sám si čistí meč od krve. Důvod, proč strneš je jasný. Ten muž má na brnění taky zlaté výložky, což znamená, že jsi zachránil klášterního velitele. Velitel zamíří k tobě a cestou si poklepává čepelí meče o dlaň. Když k tobě dojde, pousměje se. "Prosím, poklekni." Paladinové se kolem vás seřadí do kruhu a strnou v pozoru. Pasování na bojišti je vzácné a velmi významné. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Všechno se seběhlo tak rychle. Lítali kolem mě šípy, ale já nebyl jejich cílem, i když některé mě minuli těsně. Náhoda nebo semnou bohové měli jiné plány, tak či onak, šípy zasahovaly mé bratry ve zbroji, kteří pod jejich zásahy padali, jako přezrálé hrušky. Při tom pohledu, jak jsou zraňování či rovnou usmrceni, se ve mě vařila krev. Nechtěl jsem útočníky zabít z pomsty, chtěl jsem jen ochránit své bratry ve zbrani, matičku církve a v neposlední řadě krále říše. Něco pocítím, je to náraz. Síla úderu štítu odmrští nepřítele, nestihnu provést sek mečem po dalším nepříteli po mé pravé straně, protože padne pod ránou zasazenou mým spolubojovníkem. Nepřítele po mé levé straně sejme další paladin hlubokým sekem do jeho těla. Meč se mu nejspíš zaklíní v kosti, protože ho nemůže vytáhnout. Mám tendenci na něho zařvat, že na něho běží nepřítel, ale než by zareagoval, byl by nejspíš mrtvý. Přesunu se k němu a ramenem ho srazím směrem od útočníka, aby ho nemohl zasáhnout. Provedu kryt mečem, následně provedu výpad a meč jim projede jako nůž máslem. Podívám se okolo. Konec boje. Zhluboka dýchám, ne z únavy, ale z toho menšího sprintu, který jsem podniknul. Ostatní se taky vydýchávají. Podívám se po útočníkovi, kterého jsem srazil k zemi. Možná jsem ho dostal do bezvědomí a budeme ho moci vyslechnout. Avšak nenašel jsem ho, paladini byli všude okolo a já neměl dobrý výhled. Podívám se proto na muže, kterého jsem kryl. Je v pořádku, sice má menší šrám na ruce, ale bratři ho už ošetřují. Dotyčný si zrovna otírá z meče krev. Zadívám se pozorněji a spatřím zlaté výložky. Bohové mají vskutku smysl pro humor. Zůstanu stát jako solný sloup. Je to Klášterní velitel a já ho ušetřil setkání s bohy. Vstane a vydá se ke mně. Cestou si poklepává mečem o dlaň, když dojde, pousměje se a vyzve mě, ať pokleknu. Paladinové okolo nás vytvoří kruh a stojí v pozoru. Na jeho výzvu pokleknu a sklopím hlavu. "Sire, promiň mi moji neomalenost, a že přerušuji tento obřad, ale dovol, mi abych promluvil." Počkám na souhlas, který mi jistě dá a to, co bude chtít udělat, s tím počká. Přece jen mu nikam neuteču. "Vše co jsem zde vykonal, bylo jen proto, abych ochránil své bratry, Matku církev a všechny ostatní, kteří s tímto útokem neměli nic společného. Jsou zde jiní, hlavně padlí bratři, kteří položili své životy, těm by měla být prokázána čest a uznání. Mou odměnou je sloužit bohu a církvi, nic víc nechci Sire." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Klidně promluv, já mám času dost." Řekne klášterní velitel a pak si tě vyslechne. Pak následuje chvíle ticha, než odpoví: "Padlí bratři budou s poctami pohřbeni. Ale novic přestává být novicem ve chvíli, kdy dokáže, že má vlastnosti paladina. Tedy statečnost a obětavost. Já tě neodměňuji za to, že jsi zachránil mě, ale za to, že jsi nastavil vlastní život za bratra ve zbrani. A to je čin hodný paladina. Takže mi teď dovol, abych ti udělil titul sir." Klášterní velitel domluví a čeká. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Klášterní velitel mi dá čas a já řeknu co mám namysli. Vyslechne mne, následuje chvilka ticha, kdy se modlím, abych nezneuctil tento posvátný rituál. Pak promluví a řekne, že si to zasluhuji. Asi mu v tom stejně nezabráním. Jak je naším paladinským zvytek. Co si umanem to uděláme. Nic dál nenamítám a jen kývnu hlavou na souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na levé rameno tě lehce ťukne plochá strana meče, klášterní velitel mezitím pronáší obřadní věty v prastarém obřadním jazyce. Pak tě meč ťukne i do pravého ramena a velitel přejde do obecného jazyka. "Prokázal jsi vlastnosti paladina, proto jsi teď paladin i oficiálně." Ve chvíli jako by kolem tebe provanul vítr, šeptající tvé jméno, ale ve chvíli to zmizí a paladinové vypadají, jako by si ničeho nevšimli. "Povstaňte, sire." Řekne velitel. Když vstaneš, paladinové kolem vás bouchnou železnými rukavicemi do hrudních plátů a pak se rozejdou. Někteří tě poplácají po zádech, nebo po rameni. Klášterní velitel pak ale rychle ovládne situaci. "Podívejte se, jestli někdo z těch černých přežil." Ale ouha... Kdy se rozhlédnete kolem sebe, vidíte jen těla paladinů, těla černooděnců nejsou nikde vidět. "Do háje... Jdeme dolů." Rozkáže nakonec velitel a vy sejdete po schodech dolů do obrovské síně. Ta je plná hlasů, jako by se lidí dohadovali, co se vlastně stalo. Kolem oltáře stojí velký počet paladinů a brání zvědavým civilistům jít blíže. Vás nechají v pohodě projít. U oltáře sedí papež, je naživu a jeden paladin mu zrovna nějakým světlem vycházejícím z ruky ošetřuje tržnou ránu na hlavě. Velmistr Ciliani stojí opřený o sloup, očividně nezraněný. Ale shalafi Vitalianus klečí nad králem Haraldem II. ležícím na zemi. Pak shalafi vstane a celá síň jako na povel ztichne. Celou obrovskou halou proletí shalafiho zvolání: "Král je mrtev. Ať žije král!" Oči všech přítomných se otočí k v první řadě sedící hroudě sádla, navlečené do drahých látek. Ano, nový král Říše. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Zamítá se!" Naštvaně vybuchnu a přesně tyto slova naškrábu na jeden z dokumentů. To by jeden nevěřil, o co všechno se dneska lidé odváží Řád požádat. "Já žádnou ovci rodit nebudu! A je mi úplně jedno, kolikrát vyhrála vesnický přebor!" Jen tak tak, že papír neskrčím a nehodím s ním o stěnu. Pak zavolá Anett, že je jídlo hotové. Zhluboka se nadechnu a přinutím se uklidnit. Vyjdu ze svých pokojů a zamumlám aktivační slova obranných kouzel. Seběhnu po schodech do kuchyně a na chvíli se zarazím. "No páni... Ona i upekla chleba..." Sednu si ke stolu, zrovna ve chvíli, kdy přijde i Eliz. Na okamžik se jí na tváři objeví přesně tentýž výraz, jako jsme měl před chvílí já. "Vypadá to skvěle." Zhodnotím to nahlas a raději se ani nevyjadřuji k tomu, jak to voní a jak to bude pravděpodobně chutnat. Slova tak velké chvály snad ani nemám ve slovní zásobě. Po jídle já i Eliz Anett upřímně chválíme, protože jídlo bylo vážně dobré. Ale to už se celou věží rozléhá magicky zesílené klepání. Zajdu tedy otevřít a přivítám se se svým mladším bratrem Karlem. Je oblečen v drahém obleku, ale neřídícím se poslední módou. Ačkoli je mladší vypadá starší než jsem. Mě magie omlazuje na dvacet pět let. Karl má dlouhé hnědé vlasy, sem tam prokvetlé stříbrem. A vrásky kolem očí. Ale i přes vysedávání za stolem je v dobré kondici. Karl řekne: "Ahoj zlato!" A obejme Elit. Pak se otočí k Anett. "Ahoj Anett, jsem rád, že tě poznávám." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jídlo chválí, potěšením se červenám a usmívám se. Jsem hlavně ráda, že jim to chutná. Navíc jsem si chvíli připadala zase jako doma, prostě domácí jídlo na které není. Když jsme po jídle chci se pustit do úklidu, když tu přijde host. Rychle sundám zástěru a trochu se poupravím, pak doběhnu ke dveřím, abych hosta společně s ostatními přivítala. Zvědavě jsem si ho prohlížela a musela jsem říct, že podoba s Alexem žádná. Zajímalo by mě jak by Alex vypadal, kdyby ho magie neomlazovala. Překvapí mě, když se sir otočil na mě a oslovil mě jménem. Ohromením zamrkám, odkud zná moje jméno? Nebo s ním Eliz nějak mluvila? „Uhm... já vás také, sire.“ Zakoktám a ukloním se. „Ehm... uhm...“ Zrudnu protože jsem si uvědomila, jak před ním působím nemotorně. „Nemáte hlad sire? Zrovna jsme po obědě a jídlo je stále teplé.“ Navrhnu rychle a zatěkám očima k Alexovi, jestli je to v pořádku. „Nebo by jste chtěli raději připravit čaj?“ zkusím jinou variantu. „Udělala jsem sušenky.“ Dodám, aby bylo jasné, že k čaji samozřejmě budou i sušenky. Rozpačitě si začnu muchlat látku hávu v rukách. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Meč Klášterního velitele lehce cinkne o mé levé rameno. Obřad pronáší v prastarém obřadním jazyce. Pak cinkne meč o pravé rameno a velitel přejde od obecného jazyka, potom mě prohlásí oficiálně za paladina. Kolem mě provane vítr šeptajíc mé jméno. Kdo je tam? Zeptám se v duchu, paladinové kolem mě vypadali, že nic neslyšeli. Jsem si jistý, že jsem slyšel své jméno. Z myšlenek mě vytrhnou slova velitele. Když vstanu, ostatní paladinové udeří rukou do hrudních plátů brnění a rozejdou se, někteří z nich mě poplácají po rameni či zádech. Bylo mi pořád těžko. Někteří čekají léta a musí se setkat s nekonečnými problémy, aby si zasloužili pasovaní z novice na paladina. Osobně znám pár noviců, kteří jsou v té pozici déle než já a pořád nic. Kdo by si pomyslel, že já budu pasován v osmnácti letech jen díky tomu, že někomu zachráním život. Tok myšlenek je přerušen slovy: "Podívejte se, jestli někdo z těch černých přežil." Rozhlížím se opět po svém nepříteli, kterého jsem sejmul štítem, ale jsou zde jen těla paladinů. Zakleju a nejsem sám. Velitel, já a ostatní sejdeme na jeho příkaz dolů do velké síně, která je plná dohadujících lidí. Projdeme kolem nich k oltáři, kde stojí paladinové a brání normálním lidí, aby se dostali blíž. Děkuji bohům a Matičce církvi. Honorius XI. je naživu. Sice zraněn, ale naživu. Dále vidím Velmistra Ciliana a Vitalianuse IV., kteří jsou nezranění. Ovšem o králi Haraldovi II. se to říct nedá. Shalafi se skláním nad jeho tělem, posléze povstane. V celém chrámu by šel slyšet dopad špendlíku, takové ticho tu bylo. Celým chrámem proletí hlas Shalafiho, oznamující smrt krále Haralda II. a jmenování jeho syna novým králem. Všichni se dívají na krále. Připomínal bečku sádla a jeho malá prasečí očka nevěstila nic dobrého. Aspoň vím, proč hostinský "U Želvího krunýře" říkal, že Uzavřená rada je stokrát lepší. Pokud se dá usuzovat ze zevnějšku tohohle nového krále, tak Říše dlouho nevydrží, ale kdo ví. Třeba se pletu. Za krále byl sice prohlášen, ale nebyl ještě korunován. Uzavřená rada jistě do té doby něco podnikne. Měřil jsem si nového krále. Děkuji bohům, že jsme zproštěni od světských záležitostí a že to jsou pouze bohové, papež a Matička církev komu se zodpovídáme. Držím se Klášterního velitele a sleduju dění okolo. Pomůžu uklidnit dav popřípadě je vyveden z chrámu. Teda za předpokladu, že nový král nebude chtít pronést proslov k lidu. Byla by to zajímavá náhoda, kdyby ho odněkud vytáhnul. Také by to nasvědčovalo, že je do téhle věci zapleten. Počkám, jak se situace dopadne a pak se rozhodnu co dál. Doufám, že obdržení titulu sir nebude mít žádné další zdlouhavé obřady. Přece jsem tu jen kvůli jiné věci, než abych tu sbíral pocty a podobné věci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shalafi a velmistr dojdou k papežovi a o něčem se s ním radí. Papež pak k sobě přivolá klášterního velitele, který tě pasoval: "Veliteli!" Dá mu rozkazy a velitel pak předstoupí před vás a předá vám je: "Odneste tělo krále a těla padlích paladinů tady dole do postranních komnat. Papež chce dokončit bohoslužbu. O těla na balkóně se postaráme později." Na tváři má pečlivě neutrální výraz, stejně tak se nedá nic vyčíst ani z jeho tónu. Těžko říct, jestli s tím souhlasí. Ale co, jeho názor tady vlastně není důležitý. "Paladinové co nejsou ve službě si zase mohou jít sednou. Děkuji vám za pomoc." Chvíli to trvá, než paladinové vše uklidí, pak následuje už jen chvíle bohoslužby a dav se rozejde zpět ke svým domovům. V komendě se můžeš rozhodnout, jestli chceš využít hromadných lázní a jídelny s příděly jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, zrovna jsem jedl. Ale sušenky a čaj bych si dal, děkuji." Když vše přineseš na stolek v obýváku, Alex a Karl už sedí na gauči. "O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" Zeptá se Alex, ale Karl loupne významným pohledem ke své dceři a pak i k tobě. Alex se otočí k vám. "Holky... Mohly byste jít prosím vás na chvíli nahoru? Jo a Anett... Tohle ti tady nechal Shinxi." Podá ti stočený pergamen, který si nahoře přečteš: Milá Anett, vím, že se známe jenom krátce a naše menší výměna názorů ohledně útočné magie, nebyla taky zrovna nejlepší. Aspoň z mé strany. Nevím, zda si pořád naštvaná a já nemám dost odvahy, abych to zjistil osobně a mohl si o tom s tebou promluvit z očí do očí. Proto jsem zvolil tuto formu. Navíc jsem řekl, že ti napíšu a to mám dále v plánu, pokud teda nebudeš proti. Dále nevím, kdy se k tobě další můj dopis dostane, tak abych měl menší náskok a dal ti najevo, že to myslím vážně. Moje zjednodušení magie vskutku nebylo na místě, nevím o ní dost, abych mohl říct, že ti co hledají moc, sílu, adrenalin a další věci jsou předurčení pro útočnou magii. Spíš mi to naznačuje charakteristiku pro černou magii, ale nechtěl jsem Eli (Elizabeth) nijak vyděsit, pokud by si zvolila tuhle cestu. Určitě ty a mistr Alex dohlídnete na to, aby se temnou cestou nevydala. Když proto budeš mít náladu, můžeš se mi pokusit vysvětlit hlavní rozdíly mezi útočnou a černou magii. Vskutku nevím, jaký mezitím je rozdíl, když obě mají za úkol někoho zranit či ho zabít. Z pohledu vojáka to může být jedno, hlavní jeho úkol je porazit nepřátele všemi dostupnými prostředky. Navíc u paladínů, taky hrozí, že se odvrátí od svých bohů a začnou uctívat temné bohy. Sir Gray sice nepodlehnul temným bohům, ale v minulosti se již tyhle věci staly. Budu se nadále modlit za přízeň u bohů, aby tvé studium u mistra Alexe šlo dobře. Je mi ale jasné, že jsi ten typ člověka, který především spoléhá na sebe, své schopnosti, rodinu a přátele. Ale nikdy nevíš, kdy se ti přízeň z vyšších míst může hodit. Prozatím se s tebou loučím. Smýšlej o mě v dobrém a pozdravuj Eli a mistra Alexe. S úctou a vždy k tvým službám, tvůj přítel Shinxi |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzala jsem si od Alexe dopis, pak jsem jim pokývla, vzala Eliz kolem ramen a vyšli jsme spolu ven. Odvedla jsem ji do svého pokoje, který vypadal stejně prázdně a neosobně. Necítila jsem se tu vůbec jako doma. „Tak se koukneme co mi napsal.“ Řekla jsem a posadila se na postel a popleskala vedle sebe aby se přidala. Začala jsem číst, nebylo tam nic co bych ji nemohla přečíst. Když dočtu na chvíli se zamyslím. „Odepíšu mu později.“ Stejně jsem neměla žádné psací potřeby. „Mno aspoň je ochotný si to nechat vysvětlit. Ale je stejný jako každý chlap, neumí se omluvit... a tak to musel napsat.“Usměji se na ní. „Máš milého tátu.“ Řeknu ji. „Ale připadala jsem si před ním divně. Nevěděla jsem jak se chovat. Nakonec je to šlechtic a je první, kterého jsem kdy potkala.“ Vysvětlím ji, proč jsem se chovala tak trapně. „Co budeme dělat?“ zeptám se ji a hned jak to řeknu mě něco napadne. „Ty už umíš nějaké bojové zaklínadlo?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nejvyšší chrám Chystám se vyjít z komendy. Paladinů u brány se ještě jednou chci zeptat na cestu a sám sebe ubezpečit, že půjdu správně. Přece jen v hl. městě Říše se člověk může snadno ztratit a já neměl zájem se potýkat s potencionálními lupiči a lapky v uličkách města. I když nic cenného jsem neměl. Zbroj by nevyužili, pro jejich povolání by se nehodilo. Měšec byl poloplný, cesta sem nebyla levná, ale co se dá dělat. Prsten mám skrytý pod brněním, takže ten by neviděli a určitě by nečekali, že paladin bude mít něco takového. Stejně jako pro brnění, tak i pro meč a štít by neměli využití. S vědomím, že maximálně příjdu o měšec, jsem se vydal k archivu. Přece jen jako duchovní jsem neměl velké sklony něco vlastnit. Cestou si prohlížím město, když uvidím něco zajímavého či půjdu kolem tržiště, tak se na chvilku zastavím a podívám se, co tam mají zajímavého. |
| |
| Setkání "To vidím bratře." odpovím mu z úsměvem. "A do čeho bych měla střílet? Poslední dobou mě nenechají dělat žádnou pořádnou akci! Pořád jen samé donášky a docházky tam a támhle. Nic pořádného. Co ty nechystáš se na nějakou akci? Že by si přibral svoji milou sestřičku aby si užila taky nějakou legraci?" hodím na něj šibalský kukuč a pokračuji: "A prej je z tebe rytířskej." vypláznu na něj jazýček. "Sire!" vyprsknu málem smíchy. |
| |
| Setkání "Takový je začátek nás všech" usměji se nad jejím stěžování. Taky jsem tak začínal, než jsem se poprvé dostal do nějaké pořádné... hm... akce. Vlastně toto byla moje první pořádná akce. "Pokud mne někam nevyšlou, tak ne, nechystám. Dnes ráno jsem se vrátil a rád bych si odpočal a načerpal nové síly" odpovím s mírným úsměvem na tváři. "Ale jestli půjdu, přimluvím se za tebe" mrknu na ni. "Už to tak bude" kývnu a trošku se zamračím nad jejím výrazem. "Trochu úcty" zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz si sedne k tobě a poslechne si znění dopisu. Pak pokrčí rameny. "Aspoň něco, ne?" Začne se smát. "První šlechtic, kterého jsi potkala? Dovol, abych ti připomněla, že strejda je šlechtic taky. Dokonce víc, než to, je ještě i velmistr, což je rovno vévodovi. A já jsem svým způsobem šlechtična taky." Pousměje se. "Znám jich spoustu, ale umět jich moc neumím. Zatím jen omračovací a poutací kouzla." Po nějaké době vás Alex zavolá dolů, večeři dnes ještě uvařil on. Na kuchyňské lince jsou položeny prázdné šálky čaje a rovněž prázdný talíř sušenek. Nejspíš jim chutnaly. Když si sednete ke stolu, Karl i Alex chvíli mlčí, ale už po několika soustech směrem k Eliz spustí: (Alex červeně, Karl zeleně) "Eliz, je tu možnost, že bys nemusela jít do Akademie. Většinu toho, co ti může poskytnout, už stejně umíš." "Máš rozhodně více praxe než děti z Akademie, ale podle mého názoru ti bude chybět teorie..." "Kterou ale stejně nepotřebuje..." "Ale potřebuje, pokud má projít půlročním zkoušením..." "Tak ji naučí to, co bude v otázkách." "A já to vím..." "To snad zjistíš... Jsi člen Rady, bývalý učitel a máš na Akademii že..." Alex ho přeruší: "O to se neboj, kdybych chtěl, tak to zjistím. Já jen, že možnost nedat dítě do Akademie a přivést ho jen na pololetní přezkoušení je úplně nová a nemáme s ní žádné zkušenosti. Kdysi byla Akademie povinná pro všechny, dnes to začíná vypadat tak, že šlechtici nebo ti, co mají mága v rodině, půjdou do učení k mistrovi už v deseti a do Akademie půjdou jen ti, co neumí číst, psát atd. A nevím, jak to bude fungovat. Navíc je tady ten nový zákon, že tě nesmí oficiálně vyučovat člen rodiny..." "To je blbost..." "Jo, já vím. Ale měli většinu..." "No ale co, přece jsi říkal, že víš, jak to obejít." Alex viditelně znejistí. "Snad. Dívej, jediné, proč já váhám je fakt, že toto není ozkoušené a může se cokoliv zvrtnout. A já nerad riskuji." "To je mi novinka..." "Ale už sklapni, my už jsme to probírali, teď to musíme vysvětlit Eliz. Zkrátka... Nově je tady možnost jít do takového menšího učení už místo Akademie. s půlročním přezkoušením na Akademii. Umožnilo by ti to více se věnovat praxi." Karl se na Eliz nedočkavě zadívá. "Nechceš to po ní hned, že ne?" V Alexově hlase teď zřetelně zazní káravý tón staršího bratra. "Ne, ne. Samozřejmě, že ne." Nepřesvědčivě zamumlá Karl. "Ještě máš čas, tak si to pořádně promysli." (Konec barev.) Alex pak řekne směrem k tobě pochvalu o sušenkách a pak změní téma a začne se s Karlem bavit o nějakých vinicích a výdajích a příjmech. Po večeři si Karl navleče cestovní plášť a i s Alexem, který ho má přemístit domů, vyjde před věž. Ještě před tím se ale rozloučí s Eliz i Anett. "Tak se měj. A pořádně si to promysli. Ahoj Anett." Kývne k tobě a pak spolu vyjdou do tmy před věží. S Eliz vyjdete nahoru do třetího patra a Eliz tě pozve k sobě. Poprvé se tedy ocitneš v její pokoji. Původním vybavením a velikostí se podobá tvému pokoji, ale Eliz tu má spoustu svých doplňků a drobností, že to tady vypadá zabydleně. Eliz sebou praští o postel a klepne na ni, že si máš sednout. "To by mě nenapadlo, že je tu možnost nejít do Akademie. Hm... Ale strejda není moc nadšený... Co si o tom myslíš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jen jsme zírali a skákali pohledem od jednoho k druhému, když ti dva „diskutovali“. Chápala jsem o co šlo a po pravdě mě to celkem rozrušilo. Měla jsem co dělat, abych ty dva nezačala peskovat jako malé děti. Nebylo vůbec vhodné, aby se takhle před námi dohadovali. Chudák Eliz. Ta z toho musí být vedle. Ale neměla jsem právo se do toho montovat. Rozloučila jsem se s Karlem a pak jsem šla uklidit do kuchyně, než jsme se odebrali nahoru, ale Eliz se mnou chtěla mluvit, tak jsem šla s ní do jejího pokoje. Její pokoj vypadal úplně jinak, díky drobnostem... vypadalo to tady prostě jako, že tu někdo bydlí. Ne jako u mě. Posadím se na postel a stočím nohy pod sebe. Eliz chce znát můj názor na možnost nejít do Akademie, zadívám se na ní. „No... nehodlám ti nic nalhávat. Nelíbí se mi to stejně jako Alexovi. A to hned z několika důvodu.“ Nadechnu se. „Je pravda, že jsi nad ostatními napřed. Přesto teorie je stejně důležitá jako praxe. Je mi líto, ale tvůj otec není mág. On to nemůže pochopit. Když nepochopíš teorii, jak můžeš úspěšně postupovat v praxi? Podle mě bez teorie by ti učení trvalo dvakrát déle než normálně. A možná by jsi pak byla zase nad ostatními pozadu.“ Řekla jsem ji zcela vážně. „Ale nejde tu jenom o magii. Jde tu i o styk s ostatními studenty. Kdyby jsi šla hned k mistrovy byla by jsi jenom ty a mistr. Nestýkala by jsi se s lidmi svého věku. A i když tak jen krátce. Na Akademii si uděláš přátele na celý život. Navíc styk s vrstevníky pomáhá k formování charakteru.“ Odmlčím se a promnu si zátylek. „Navíc doba ztrávená na Akademii... je skvělá doba. Plná starostí, ale také plná radostí. A navíc jsou tam i kluci.“ Pousměji se a mrknu na ní. „Na Akademii získáš spoustu zkušeností, ať už do života nebo do magie. Já být na tvém místě, tak na Akademii jdu.“ Pak vydechnu. „Tohle je můj názor. Ale je to jen tvé rozhodnutí. Tvůj život. Dělej to co ty chceš a ne to co chtějí ostatní.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Celé město jako by se zahalilo do černé. Z oken královského paláce visí dolů černá plátna. Vlajka Říše na stožáru je obalená černým páskem a visí na půl žerdi. Už toto napovídá, že lidé dnes nebudou mít moc veselkovou náladu. Trhy naplánované na dnešek byly zrušeny. Archív je spojen s Národní knihovnou, je to obrovská několika podlažní budova. První patra knihovny jsou pro veřejnost volně přístupná, horní patra archívu jen na speciální povolení - to lejstro, co ti dal Alex. Máš povolení 3. stupně, to znamená, že nemůžeš jen do posledních dvou pater. To, co hledáš, by ale rozhodně mělo být přístupné i s tímto povolením. V přízemí je několik pultů recepčních, většina lidí prostě kolem nich cílevědomě projde, ale tebe, když vejdeš dovnitř a zmateně se rozhlížíš, osloví jedna z recepčních. "Potřebujete pomoct?" |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Tak se měj." Poplácám bratra po rameni a postrčím ho směrem k letnímu sídlu naší rodiny. Pak se ještě jednou rozhlédnu po místě mých nejkrásnějších zážitků z dětství a zhluboka se nadechnu. Představím si svou věž, mrknu a po otevření oči stojím před ní. Dotknu se stěny - dveří, věž okamžitě pozná dotyk svého pána a dveře se otevřou a vpustí mě dovnitř. Když začnu stoupat po schodech, chvíli zase propadnu do myšlenek, které mě občas napadají. "Magie už je pro mě stejně přirozená jako dýchání." Dojdu do třetího patra, kde se zastavím a zaváhám. Dlužím Eliz vysvětlení. Ale cítím, že s Eliz v pokoji je i Anett a nechce se mi je rušit. Chvíli počkám, pak dojdu ke dveřím a zaklepu. Odpoví mi tiché "Dále." a já vstoupím do Elizabethina pokoje. "Musím ti vysvětlit, proč jsem proti." Dojdu k posteli a posadím se vedle Eliz z opačné strany než Anett. "Jde prostě o to, že Akademie je staletá jistota. Vše se mohlo změnit, ale toto ne. A zatím vždy plnila svou funkci skvěle. Všechny generace mocných mágů měnících historií vzešly z Akademie. Já nevidím důvod, proč Akademii najednou odstranit. Navíc... Akademie je pro většinu mágů první místo, kdy může dojít k nějakému kontaktu s jinými mladými mágy. Bez tohoto prvního kontaktu by všichni mágové byli pravděpodobně zamlklí poustevníci stranící se společnosti a jen se rýpající v nějakých bylinkách. Pokud jde o tu teorii, tak ta je taky dost důležitá. Nejenom ta o kouzlech, ale i historie, fyzika a jiné předměty. Je moc fajn, že budeš ovládat spoustu kouzel, ale bez znalostí, kdy je použít je ti to k ničemu." Snažím se vyjádřit přesně. Ale je toho vlastně dost, proč jsem proti a nevím, jestli ji dokážu přesně formulovat vše. Hlavně ten špatný pocit... "Ka... Taťka prostě není mág. Tak, jako Shinxi nechápe podstatu útočné magie, tak on nechápe podstatu Akademie. Bere to jen jako nějakou školu, která se dá snadno nahradit několika hodinami výuky s mistrem navíc. Ale to prostředí a všechny ty zkušenosti moudrých učitelů ničím nenahradíš. No, ale tohle je jen můj názor, rozhodnutí je na tobě. Je to tvůj život, měla bys dělat to, co chceš ty, ne to, co chtějí ostatní." Eliz po posledních dvou větách mírně vykulí oči a přeskakuje pohledem ze mě na Anett a zpátky. Pokud jsem to správně odhadl, Anett jí řekla něco hodně podobného... "Nic, půjdu si lehnout. A vy byste už taky měly. Dobrou noc." Zvednu se a odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Najednou se objevil Alex, zmlkla jsem a nechala ať mluví. Ke konci se musím držet abych se nezačala smát. Dusila jsem to v sobě a když Eliz vykulila oči, zadívala jsem se raději do stropu. „Dobrou noc.“ Popřeji Alexovi přidušeně a až když se zavřou za ním dveře vyprsknu a začnu se smát. Vesele se na Eliz zadívám. „Říkám si jestli mistr náhodou neposlouchal za dveřmi.“ Smála jsem se. Pak jsem se natáhla a rozčísla Eliz vlasy. „Ale jistě to řekl ze stejného důvodu jako já. Nechceme tě do ničeho tlačit. A nechceme aby jsi si myslela, že když se rozhodneš pro učení u Mistra, že by jsi nás tím nějak zklamala.“ Postavím se. „A tak mě napadlo. Kdyby jsi se nemohla rozhodnout. Můžeš Alexe požádat jestli by tě nevzal na Akademii, aby jsi si to tam prohlédla. Třeba ti to v rozhodnutí pomůže. Taková menší prohlídka.“ Usměji se na ní. „Ale teď bychom měli jít spát. Jak říkal mistr. Dobrou noc, Elizabeth. Krásné sny.“ Popřeji ji. Počkám jestli nechce ještě něco říci, ale pak si jdu lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To by mohl." Přikývne Eliz. "Stejně tam je skoro pořád, buď má nějakou přednášku, nebo je tam z osobních důvodů." Uculí se. "Chodí s ředitelkou." Zavrtá se pod peřinu. "Dobrou noc." Když odejdeš do svého pokoje, můžeš si dát ještě koupel, číst si nebo rovnou spát. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu vyprsknu smíchy, když řekne, že chodí s ředitelkou. „Je to možné.“ Zasměji se. „Hezké sny.“ Rozloučím se a zavřu za sebou. Odejdu do svého pokoje, kde si vezmu košili na spaní a odejdu se umýt. Nakonec, ale nejdu hned spát. Udělám si na posteli pohodlí, sednu si do tureckého sedu, položím si ruce na kolena a zavřu oči. Začnu zhluboka dýchat a vyprázdním svou mysl. Pak se začnu nořit hluboko do své mysli, abych se mohla spojit se svou mocí. Meditovala jsem jak mi doporučil Alex. |
| |
| Večírek? Jednu z jídelen? To tam určitě i pár mistrů bude... Vydám se do jídelny a nenápadně vejdu. No, tak jich tu je i celkem dost... To nebude pravý večírek, to je spíše taneční pod dozorem... Pokud si mě někdo všimne, usměji se. Zatím si stoupnu někam nenápadně do kouta. Chvíli si tu počkám... Poté, co se jakž-takž rozkoukám, vydám se ochutnávat nějaké ty zákusky. Tančit neumím a ani nechci umět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne možné, já to myslím vážně. Fakt s ní chodí, vždy je buď na přednášce nebo s ní." Culí se Eliz. "Dobrou." Ve svém pokoji se po koupeli ponoříš do meditace. Každý člověk ji má jinou. Váš lektor na Akademii vám říkal, že on sám, než dosáhl své plné moci, si to představoval jako by postupně z hluboké kádě vytahoval jablka, jedno po druhém. Jiná profesorka se mezi řečí zmínila, že ona kdysi aktivní moc získávala tím, že si u meditace představovala, jak z měšce postupně vytahuje modré kuličky. Ty máš taky svoji vlastní metodu. Probudíš se ráno a vážně se cítíš jako by o trošku silnější. Vstala jsi ještě před rozedněním, Alex s Elit ještě spí. Máš čas připravit snídani. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ráno jsem se opláchla a převlékla do tuniky. Musím požádat Alexe, aby mi sehnal to další oblečení. Ty staré mám pořád špinavé a tyhle už mám... druhý? Třetí den? Trochu jsem se protáhla, abych rozproudila krev v žilách a energeticky vyšla z pokoje, seběhla jsem schody, poslední dva seskočila a šla do kuchyně. Cítila jsem se silnější, navíc mě meditace nabila energií tak, že jsem se i dřív probudila, protože si tělo už dost odpočinulo. Normálně moc na ranní vstávání nejsem. Uvážu si zástěru, prohlédnu si ji. Až budu mít někdy trochu čas, tak na ní něco vyšiji, aby nebyla tak bezvýrazná. Možná bych mohla naučit Eliz vyšívat, nakonec je to dívka, mladá žena... a je ve věku kdy by se měla učit jak se starat o věci kolem domova. V jejím věku jsem byla už úplná hospodyňka, no... nakonec na farmě se člověk musí naučit práce co nejdřív, aby si zasloužili jídlo. Měla jsem dobrou náladu. Začala jsem si broukat jeden starý popěvek o chlapci na veselce co se zamiloval do selky. Slova jsme si už nepamatovala, ale melodii jsem znala. Chvíli jsem přemýšlela co udělám k jídlu. Nakonec jsem se rozhodla, že využiji zbytek včerejšího chleba, který osmažím na ohni a k tomu udělám sladkou, ovocnou kaši. Tu jsem měla hodně rána. Zvlášť když byla s tím ovocem. Použila jsem magii, co jsem se včera naučila. Krátkým pohybem zápěstí jsem si přivolávala suroviny, které jsem potřebovala. Hned bylo všechno rychlejší. Chtěla jsem mít všechno hotové dřív než se ti dva probudí. Dala jsem nad oheň hrnec, dala jsem do něj cukr a nechala ho ať se rozpustí, pak následovala krupice, mléko, máslo a nakonec nakrájené ovoce na kostky a míchala jsem zatím co jsem nechala opéct chleba. Když byla kaše dost hustá, dala jsem hrnec stranou, aby se kaše nepřipálila. Otočila jsem chleba na druhou. Pak jsem chleba poskládala na talíř, který jsme dala na stůl. Do misek jsem postupně dala marmeládu, med a máslo, aby si měli chleba čím namazat. Kaši jsem nechala u ohně, aby tak rychle nevychladla a zatím jsem prostřela. Docela jsem se divila kolik tu měli jídla, kdyby to viděli doma... taková jídla jsme si málokdy mohli dovolit. Jen doufám, že se tu příliš nezmlsám. Také bych mohla požádat Alexe o psací potřeby, abych mohla napsat Ziorimu. Nakonec bych mu měla odpovědět co nejdřív. Aby si nemyslel, že jsem na něj naštvaná nebo, že jsem na něj tak rychle zapomněla. Zajímalo by mě... co se dnes budeme učit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hned potom, co jídlo nachystáš, se dole v kuchyni objeví Alex. Je oblečený ve svém klasickém domácím oblečení - volných bílých kalhotách a u krku rozepnuté košile. "Dobré ráno." Zívne a sedne si ke stolu. Vypadá rozespale a vlasy má mírně zcuchané. Špatně to ale nevypadá, spíš něco jako nedbalá elegance. Okamžitě po něm přijde i Eliz, ta ale vypadá o něco hůř. Stále je v noční košili a ve vlasech jako by měla vrabčí hnízdo. Taky zamumlá něco o dobrém ránu a sedne si, oči má slepené a vypadá pořád jako by spala. "Klasické ráno." Vysvětlí ti tiše Alex a pustíte se do jídla. To pak Alex zase pochválí: "Já nechci, aby to už vypadalo jako klišé, ale vážně moc dobře vaříš." Hlavně vaříš jiným stylem, než je on a Eliz zvyklá. Nadívaný krocan a brambory na deset způsobů, na to jsou oni zvyklí a berou to jako normální jídlo. Ale klasické venkovské jídlo je pro ně delikatesa. Po snídani se Eliz dá dohromady, umyje se, učeše a převleče do svého bílého hávu. Alex se mezitím natáhne na gauči a slyšíš, jak si šťastně mumlá. "Dneska žádné velmistrovské povinnosti. Nádhera!" Když Eliz sejde dolů, posadí se ke strejdovi na gauč a ten jí začne bezmyšlenkovitě plést copy. Jakmile uklidíš nádobí a přijdeš do obýváku, má už Eliz upletené dva pěkné blonďaté copy. Alex ti pokyne, ať si sedneš do křesla a sám se zvedne do sedu. "Dneska vás naučím jednoduché útočno-obranné kouzlíčko. Samo o sobě nemá moc velkou sílu, ale je to předstupeň mocných útočných a obranných kouzel. Je to něco, co prostě nelze vynechat. Jmenuje se to elektrický výboj, na kratičkou chvíli člověka ochromí a on upustí předmět, co drží v ruce. Ze začátku se dává dotykem, později ho můžeš vyslat na čím dál tím větší vzdálenost a o něco ho zesílit. Dneska se naučíme pouze slabý výboj, vysílaný dotykem a vyvolaný krátkým zaklínadlem. Později ho budete samozřejmě moct jako všechno ostatní vyslat pouze silou vůle, ale na to máte ještě čas. Dotknete se člověka, kterého chcete paralyzovat a pronesete 'tors'. Zaklínadlo budete zkoušet na mém pomocníkovi." Alex mávne rukou a před vámi se objeví nahý člověk. Nemá žádné chlupy, vlasy, řasy ani obočí a místo genitálií má jen kůži. "Toto náš terč a figurína. Pro zjednodušení byl pojmenován Bert. Je uměle vytvořený, nemá mozek ani necítí bolest. Ale na kouzla reaguje stejně, jako jakýkoliv člověk. Anett, začni." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jsem potěšena, když znovu Alex pochválí mé vaření. „Děkuji. Mě to nevadí. Chvála mě těší. Jsem ráda, že vám chutná.“ Řeknu v odpověď. Možná, že je ještě převychovám, neuměla jsem si představit, že bych tady musela jíst každý den krocany a kdo ví jaké další noblesní jídla. Ale začínala jsem se tady cítit víc jako doma, nakonec vidět ty dva zdevastované spánkem bylo takové nějaké domácké. Dnes panovala taková pohoda, Alex měl volno a dost si v tom liboval. Když jsem uklidila šla jsem za Eliz a Alexem, kde jsem je nachytala jak ji Alex dělá copy nebo spíš dokončuje. Srdce mi z toho mírně zjihlo, chyběla mi rodina. Posadila jsem se a vyslechla si co se máme dnes naučit. Když se objevil muž vyjekla jsem. „U bohů!“ a rychle si zakryji oči, až když vykouknu si uvědomím, že to není tak úplně člověk. Nechám ruce klesnout a oddychnu si. „Příště by jste mě mohl varovat. Málem jsem vyletěla z kůže.“ Vyčetla jsem Mistrovi. Ujistil mě, že panák nic necítí, nemyslí a je to prostě jen loutka. Vstanu a přistoupím k panákovi, oklepu se. Bylo to trochu divné. Nadechnu se a začnu se soustředit na svou magii. Pak loutce položím ruku na rameno a pronesu zaklínadlo. „Tors.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se začne smát. "Jasně." Kůže Berta je na dotyk stejná, jako kůže kteréhokoliv člověka. Po vyslovení kouzla ucítíš lechtivý pocit v rameni a pak ti paží projede silné zabrnění. Bert od tebe odskočí a trhne sebou, dlaně se mu rozevřou. Chvíli sebou mírně škube a pak se zase normálně postaví. Mírně ti brní paže. "Výborně." Kývne s úsměvem Alex. "Eliz..." Eliz dojde k Bertovi, zhluboka se nadechne, položí na něj ruku a pronese: "Tors!" Bert reaguje stejně jako u tebe, Eliz překvapeně protřepe paži. "Na to brnění si budete muset zvyknout, u pokročilejších kouzel je to běžné. Tak výborně. Nečekal jsem, že byste s tímto kouzlíčkem měly nějaký problém. Mám pocit, že to ani nebere moc magické energie." Podívá se někam za vás. "Ále ne..." Když se otočíte, vidíte u stěny stát průhledného muže v zářivě bílém hávu a zlaté masce. "Taky tě rád vidím, Alexi. Trochu více úcty by ale neuškodilo." Alex klesne na koleno a na okamžik sklopí hlavu. "Kéž bych tě taky rád viděl, Shalafi. Jenže tvá projekce zde obvykle nepřináší dobré zprávy." Řekne tvůj mistr a opět se postaví. "Máš pravdu... Král Harald byl včera večer zavražděn. Korunní princ bude za měsíc korunován a jak víš, je to buď neschopný idiot nebo naopak velmi schopný intrikán, který má prsty ve všech našich současných problémech." Projekce Shalafiho hovoří rychle a tiše. "Kolegium kardinálů a Poradní sbor už se sešli, jsme pozadu. Očekávám tě za dvě hodiny ve Věži vysoké magie na mimořádné schůzi." Shalafiho projekce poprvé vezme na vědomí vaši přítomnost tím, že se k vám otočí a kývne vám na pozdrav. Pak se projekce rozplyne. "A mám po volnu... Zapomněl jsem vám představit představeného Řádu, Shalafiho Vitaliana IV. No... budu muset na schůzi. Tak mě napadá... Nechcete jít se mnou, ukázal bych vám Věž..?" MH: Projekce - mág si sedí někde v pohodlí ve své věži a jako posla vyšle svou průhlednou projekci, kterou ovládá myslí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podobně jako Eliz jsem si začala hýbat rukou, i když já jen zatínala pěst, protože brnění způsobovalo menší necitlivost v prstech. Když Alex zabědoval, otočila jsem se a vytřeštila oči na projekci. A když jsem uslyšela kdo to i je, klesla mi brada a tak jsem nejspíš vypadala jako idiot. Byla jsem tak překvapená, že mě nenapadlo se nějak uklonit nebo něco. A pak vražda krále... kdyby řekl ještě nějakou novinku nejspíš by hrozilo, že mi vypadnou oči jak jsem je třeštila. Pak si nás všiml kývl a zmizel. O sekundu později co na nás kývl se mi z hrdla vydralo vypísknutí, jako když se šlápne myši na ocas. Až když byl pryč se mi podařilo dostat se tak nějak dohromady. Otočím se na Alexe. „To to nevadí... stejně... bych nevěděla, jak bych ho měla pozdravit.“ Vykoktám na to, že nás zapomněl představit. Už jsem uvažovala o tom co budeme dělat co bude pryč, když navrhl abychom šli s ním. Zarazím se a jen chvíli váhám. „No já souhlasím. Klidně. Budu ráda, když si to tam budu moci prohlédnout a třeba se tam seznámíme s někým zajímavým. Co Eliz?“ zeptám se své menší kolegyně. „Ale... potřebuji novou tuniku. Tu v které jsem přišla je hrozně špinavá a tuhle nosím už dva dny. Nemůžu tam jít tak neupravená.“ Řeknu a pohlédnu na Alexe s pozvednutým obočím, jako že očekávám, že s tím něco udělá. Nakonec přece říkal, že se o to postará. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Město se ponořilo do černočerné noci, jediný zdroj světla byly louče na ulicích a pochodující patroly s loučemi, které v noci hlídali před zloději a podobnou sebrankou, i když dneska zněly ulice prázdnotou. Temnou noc navíc podtrhují černé prapory a vlajky jasně dávající informace o tom, že král Harald II. zemřel. Konečně dojdu na místo. Byl jsem překvapený obrovskou, vysoce tyčící se budou, která byla jak Národní knihovnou, tak Archivem. Určitou logikou to dávalo smysl. Někdo chtěl asi všechny dokumenty a lejstra na jednom místě. Podívám se na dokumenty od Alexe, kde mi píše o umožnění vstupu do třetího patra. Co je asi v těch zbývajících dvou? Hodím to za hlavu a vejdu dovnitř. Jsem ve vstupní síni a rozhlížím se. Spousta lidí prochází cílevědomě kolem několik pultů. Ach, jsem jak myš v bludišti. Doufám, že svůj sýr najdu co nejdříve. Rozhlížím se a už se chystám dojít k někomu, koho bych požádal o pomoc. Jako kdyby mi četli myšlenky, i když to spíš bylo tím, že paladin do knihovny moc nechodí, a že jsem tam byl jako pěst na oko, najednou se přede mnou objevila dívka a zeptala se mě, zda nepotřebuji pomoc. "Dobrý večer madam. Ano, s něčím potřebuji pomoct. Potřeboval bych matriční údaje dětí, které se narodili před osmnácti lety, a které byly nahlášené jako ztracené a doposud se nenalezli. Církev v té době přijala spousty nových bratrů a sester, kteří byly nalezeni a nyní jim chce pomoct nalézt jejich kořeny." Připadalo mi to dost hloupé, pač je tu možnost, že jsem vůbec nebyl zapsán v matriční knize. Já a mi "bratři" a "sestry" jsme se mohli narodit tajně bez jakéhokoli záznamu. Určitě by to tak bylo pohodlnější, kdyby nás chtěli obětovat v nějakém rituálu. Dále potřebuji historika, který od té doby po současnot, zaznamenával veškeré události. Popřípadě projít aspoň jeho záznamy. Bude dobré, když se o temném kultu Morového bratrstva a lordu Stefanu dan Luntherovi alias velmistr Oxo nebudu zmiňovat, aspoň ne tady a ji. Tohle proberu s někým na vyšších místech. "Nemůžu bohužel říct víc, co konkrétně hledám, jedná se o delikátní církevní záležitost týkající se temných kultů, pokud víte o nějaké osobně, která by mi byla schopná pomoct, budu vám vděčný." "Poslední věc co potřebuji je lexikon znaků a symbolů, popřípadě někoho, kdo se tím zabývá." Počkám, jak zareaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slečna přikyvuje. Byla by pěkná, kdyby se netvářila tak přísně. I vlasy stažené do pevného uzlu, strohý úřednický černý oblek a bledá tvář tuto přísnost umocňují. "Ano, ano. Matriční údaje jsou spolu s úmrtními listy a dokumenty ze sčítání obyvatelstva ve třetí patře. K přístupu do tohoto patra ale potřebujete povolení třetího stupně, které vám může dát jen člen Otevřené nebo Uzavřené rady či král. Máte takové povolení?" Slečna pozvedne obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz nadšeně kývne: "Jasně! Věž vysoké magie jsem vždy chtěla vidět!" Alex kývne a pak se na tebe překvapeně podívá. "Ve skříni bys měla mít několik bílých hávů ve tvé velikosti..." Pak Alex vyběhne po schodech nahoru, asi se jde převléct. Eliz ho následuje a rovněž vklouzne do svého pokoje. Ty ve své skříni po chvilce hledání opravdu najdeš několik bílých hávů, nebyly pověšené, ale poskládané v šuplíku, proto jsi je prvně neviděla. Když se převlečeš, sejdeš dolů do obýváku, tam už čeká Eliz. "Jsem zvědavá, jaké to tam je..." Stihne ještě říct, než ze schodů sejde Alex v temně černém hávu a zářivě bílou dlouhou šálou kolem krku. V ruce drží masku, stejnou jako měl Shalafi, jen stříbrnou. Vyjdete před věž, ucítíš Alexův pevný stisk na své paži a pak cítíš, jak ti něco vytlačuje vzduch z plic. Chvíli se ti točí hlava a pak najednou všechno přejde. Věž vysoké magie Zhluboka se nadechneš a podíváš se dopředu. Stojíte před černou věží. Dole je rozšířená, nahoře ztenčená, na rozdíl od Alexovy věže, kde je obojí nastejno. Ale ta věž je obrovská. I když úplně zakloníte hlavu skoro nevidíte vrchol. Kolem věže létají obrovské modré krystaly a u otevřené velké brány stojí několik desítek mágů v černých hávech s bílými šálami a kápěmi na hlavách v pozoru. Alex si nasadí na tvář masku a vykročí. Mágové u brány ještě více ztuhnou. Projdete do obrovské vstupní haly, kde se to jen hemží mágy. Samý bílý háv, sem tam je mezi nimi vidět temně černý háv bojového mága. Alex sebevědomým krokem zamíří doprostřed davu, který se před ním začne uctivě rozestupovat. Ale žádné uctivé ticho ani padání na kolena. Zas tak "zotročení" mágové nejsou. Najednou k vám vzniklou uličkou zamíří velice výstředně vypadající mág. Háv se mu skládá ze všech barev duhy, stále se střídající, na obou uších má obrovské náušnice s modrými diamanty. Na holé hlavě má vytetován nějaký ornament. Rozpřáhne ruce a jde přímo k Alexovi, který se zastaví a tiše vám povídá: "Tohle je Fidelio, takový náš šašek. Nedá se mu věřit ani nos mezi očima..." Pak pokračuje nahlas k Fideliovi: "Ahoj Fidelio, jak se máš?" Fidelio v úsměvu odhalí zlaté zuby. "Alexi, příteli. Mám se výborně. Rád tě zase vidím, připomíná mi to, že jsi tady jen díky mně." V Alexově hlase zazní stopa překvapení. "Co to meleš?" Fidelio se začne usmívat ještě víc, vaše nejbližší okolí ztichne a jen ty dva pozoruje. "Příteli, ty se nevzpomínáš? Ty, já, Marcus, Citadela Rytířstva a stovka kultistů. Jak jsem je tehdy dostal a zachránil vám život?" Chvíli je ticho, pak Alex zvrátí maskovanou hlavu dozadu a začne se smát. "Těch kultistů bylo nanejvýš dvanáct a pokud vím, toho jednoho jsi dostal jen proto..." Nějaký hlas zprava ho přeruší a doplní. "..., že ho skolil záchvat smíchu, když tě viděl." To promluvil černě oděný muž s bílou šálou a stříbrnou maskou na tváři. "Ahoj Marku." Promluví Fidelio a Alex současně. Tvůj mistr ale s přátelským tónem, Fidelio docela naštvaně. Zavíří svým duhovým pláštěm a uraženě odkráčí pryč. "Ahoj Alexi." Odpoví Marcus stejně přátelským tónem a dojde k vám. Pohladí Eliz po hlavě a nějakým způsobem se mu podaří vzít ti ruku a naznačit na ni polibek. Pak se otočí zpět k Alexovi. "Jdeš?" Alex zavrtí hlavou. "Jen běž, já tady ještě provedu holky." Marcus kývne, otočí se a odejde. Alex se otočí k vám: "Teď si o nás asi myslíte, že jsme totálně blbí, ale člověk se po těch hrůzách prostě potřebuje zasmát a někdo, komu šplouchá na maják jako Fideliovi je k tomu ideální. Kam byste chtěly jít první? Jsou tu soudy, vězení, úřady, Zkouškové místnosti..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Musela jsem věž obdivovat, byla úžasná. Sledovala jsem krystaly, kteří lámali světlo a na věž i okolí vrhali prasátka. Vypadalo to kouzelně. Když jsme se se blížili všimla jsem si, že mágové poněkud ztuhly, když jsme se přiblížili. Až tolik byl Alex vážený? Nebo se jim nelíbilo, že jsme tady? Skoro hned po vstupu se k nám vydal mág, který se opravdu nedal přehlédnout. Vypadal směšně a dokonce jsem se lekla, když odhalil zlaté zuby. Alex vysvětlil co je zač. Znovu jsem si ho prohlédla a když zase odkráčel abych se přiznala bylo mi ho trochu líto. Nejspíš není moc silný a tímhle divným způsobem si nejspíš snažil získat pozornost ostatních, když to jeho schopnosti nedokázali. Objevil se další muž, Mark, podle Alexova tónu s kterým s ním mluvil, to byl jistě přítel. Mark pohladí Eliz a mě dvorsky naznačil polibek na ruku, rozpaky jsem se nad tím začervenala. Nebyla jsem na tohle zvyklá a tak mě to uvádělo do rozpaků. Ale poznala jsem, že to bylo jen zdvořilostní gesto a nijak zvlášť jsme ho nezajímali. Protože opětování pozdravu nečekal, a vlastně se na nás už znovu nepodíval. Podívám se na Alexe. „Ale ne mistře. Já to chápu. Čekala jsem že to tady bude takové tiché a zadumané. Tohle je lepší.“ Zaváhám. „Ale neřekla bych, že mistr Fideliov je blázen.“ Pak jen pokrčím rameny a nechám to být. Alex nám nabídne kam bychom mohli jít. „Zkoušková místnost.“ Řekla jsem hned. Pak už mě zajímaly jen soudy. Vězení bych raději neviděla a úřady mi přišlo jako hrozně nudné. Ale Zkoušková místnost... aspoň nebudu tolik nervozní až tam jednou půjdu na zkoušku. Budu vědět kde budu. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Kdybys Fidelia znala déle, tak by sis to myslela." Zazubím se, pak ale trochu zvážním. "Moc si od těch zkouškových místností neslibuj. Je to vlastně jen hromada portálů vedoucí na místo, kde se Zkouška koná. Však uvidíš sama." Vydám se k dlouhému schodišti před námi. Schody ale ignoruji a vyskočím na jeden ze zářivě modrých disků ležících na zemi. Pevně se postavím a jemně přitáhnu holky k sobě. "Radši se mě držte." Nastavím jim ruce. Disk sebou škubne a prudce se vznese vzhůru. Proletí otvory ve stropě do druhého patra, pak do třetího. Tam se disk zastaví a my vystoupíme. "To je když se někomu nechce levitovat nebo chodit po schodech." Zamíříme k obrovským železným dveřím před námi, množství bojových mágů před nimi přede mnou opět ztuhne v pozoru, kývnu na ně, ať si dají pohov a rozrazím železné dveře. Ocitneme se v rozlehlé místnosti, naproti nám jsou v rozestupu několik metrů od sebe modré portály. Přispěchá k nám vychrtlý mág zakopávající o svůj bílá háv, třímající v ruce pergamen a brk. "Jdete na zkoušku?" Mlsně se na Anett zadívá. "Nejdeme." Řeknu chladně a vykročím směrem k portálům, doufám, že holky půjdou stejně rázně za mnou a dáme tak muži najevo, že nemá opruzovat. Před každým z portálů stojí několik bojových mágů a dva mágové v temně černých pláštích a s bílými šálami bojových mágů, ale s červeným páskem na levé paži. Toto jsou léčitelé bojových mágů Věže vysoké magie. Portálu je zhruba padesát, sem tam z nich vyjde nějaký upocený a krví zbrocený mladík, občas portál vyplivne jen bezvládné tělo, nad kterým se skloní léčitelé. Někdy začnou z rukou vysílat nějaká zářící kouzla, ale někdy jen zavrtí hlavou a mávnutím ruky nechají tělo zmizet. "To je vše." Řeknu Anett a sleduji její výraz. Eliz všechno sleduje s vykulenýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Prohlížím si slečnu. Nebýt toho zevnějšku a vystupování, tak by jistě nebyla k zahození. Ale kuš! Napomenu se. V životě mám místo zatím jen pro dvě ženy, tak se vzpamatuj! Při zmínce zda mám dokumenty, si ji změřím pohledem. "Tady." Ukážu ji dokumenty, které mi dal Alex a pak je zase schovám. "Nicméně jste mi odpověděla jen na jednu ze tří otázek." Opět ji připomenu lexikon znaků a symbolů, sevřu levou ruku, kde mám vypálený znak. Za pokus nic nedám. Nikde jinde bych nenašel tak velký zdroj informací na jednom místě. Člověk to musí jenom najít. Dále připomenu historika, který se zabýval událostmi před osmnácti lety po současnost. Pokud se tu někdo takový najde, jistě mi řekne víc o temném kultu, který hledám. Opět počkám na její reakci. Pokud mi neodpoví či její odpovědi budou negativní, tak ji poděkuji za ochotu a vydám se do třetího patra, kde jistě budě někdo, kdo toho bude vědět víc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slečna si od tebe dokumenty vezme a velmi důkladně si je prohlíží, rty stažené do úzké linky. " V pořádku. Povolení 3. stupně velmistra a hraběte Alexe de Scoreho, člena Otevřené rady a Rady mágů. Jen mi dovolte jednu otázečku... Říkal jste, že jde o delikátní záležitost církve, proč máte tedy povolení od vysoce postaveného člena Řádu Bílých mágů?" Pozvedne obočí. Po tvé odpovědi ti vrátí lejstra a odpoví na druhou otázku. "My jsme archiv a knihovna. Lexikony run zde určitě máme, ale za odborníky budete muset jinam." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pokrčím rameny. „Já jen... že mi přijde, že se snaží spíš prostě upoutat pozornost. I z těch pár slov jsem poznala, že to není zrovna excelentní mág.“ Ale pak už to nechám být. Nechci se nijak přít. Má pravdu, toho muže neznám. Znepokojeně jsem pohlédla na disk, jen co jsem na něj stoupla chytila jsem se Alexe a když se vznesl zapotácela jsem se, protože jsem to nečekala. Musela jsem v sobě zadržet vypísknutí, protože by se to jistě rozlehlo kolem. „Já se jim ani nedivím, že nechtějí chodit po schodech, ale leniví i levitovat? To je hrůza teda.“ Zavrtím hlavou. Když jsme se blížili k místnosti byla jsem trochu nervózní. A jak jsme vešli zatajil se mi dech, podívám se na muže, který k nám přiběhl a hodil na mě opravdu odporný pohled. Zamračím se na něj a pak si ho už nevšímám a jdu za Alexem. „Fuj... slizoun jeden.“ Ulevila jsem si. Pak ale už zmlknu, když se dostaneme k portálům a já sleduji jak portály plivou buďto silně zraněné nebo mrtvoly. Ztuhla mi krev žilách a viditelně jsem pobledla. Stiskla jsem pevně rty, když jsem sledovala jak jednoho nechali zmizet. Mrtvý. Najednou možnost smrti byla až příliš reálná. Mohla bych skončit. Mohla bych se vrátit domů a už nikdy nekouzlit. Ale věděla jsem, že bych toho po zbytek života litovala. Raději budu riskovat život než aby se ze mě stala farmářka a jen něčí manželka. Ne, že by to bylo nějak špatné. Někdo s tím může být spokojený. Jako moje máma. Ale já bych to nedokázala. Narovnám se. „Viděla jsem dost. Můžeme jít. Ráda bych viděla ještě soud jestli už nemusíte jít mistře?“ zeptám se a podívám se na Eliz, které položím ruku na rameno. Jistě ji tohle rozrušilo. Možná, že na tohle byla ještě příliš malá. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "To tedy není. Ale má o sobě dost zkreslené představy." Na discích se zasměji. "Víš, často tady chodí lidé, co nejsou mágové a ti levitovat neumí, ani se jim nechce po schodech." Ve Zkouškové místnosti sleduji obličeje holek. Nelíbí se jim to, to jsem věděl ještě dřív, než jsme je tu vzal. Ale měly by tu vidět. "Pojďme." Cestou zpátky opět projdeme kolem vychrtlého mága, ten si stále přeměřuje Eliz. Šlehnu po něm jedovatým pohledem, který musí cítit i přes tu masku. Mlčky dojdeme k diskům a na jeden si zase stoupneme. Opět holkám nabídnu ruce, ale ty už by měly vědět, co je čekám. Vyjedeme pár poschodí výše a zastavíme u soudních místností. Že se něco děje poznám okamžitě, hned vím, kam se dívat a co vidět. Ty moje instinkty. Uprostřed chodby stojí tři muži v černých hávech a metají kolem sebe hlava nehlava. Jednám ve zlomku vteřiny. Pohybem zápěstí srazím holky na zem, možná moc tvrdě, každopádně minimálně Anett jsem zachránil život. Jedna z koulí exploduje za ní na stěně, kdyby stále stála, zasáhla by ji. "Co se to sakra děje?!" Natáhnu před sebe pravou ruku a vyšlu proud blesků směrem k jednomu z temně oděných mágů, když ho zasáhnu, vyletí do vzduchu a na zem přistane o několik desítek metrů dál, kde zůstane nehybně ležet na zemi. Kolem mužů se stahuje smrtící smyčka bojových mágů, postupně je zasypávají koulemi energie. Ale muži zatím kolem sebe udržují svůj štít. Moje kouzlo bylo natolik mocné, že jím ale prošlo. Znovu si vychutnám ten pocit, když mnou proudí ta obrovská moc, nechám ji nahromadit v rukou a pak ji švihem vypustím směrem k temným. Z rukou mi vyšlehne nějaký zelený záblesk a temní se vzápětí promění v kopec roztaveného rosolu. "Hergot co se to tady dělo?!" Seřvu jednoho z bojových mágů, ten začne blekotat cosi o rozsudku smrti a umíněnosti temných. Rukou zarazím příval jeho slov a dojdu k děvčatům. Vytáhnu je na nohy a řeknu: "Omlouvám se, toto se snad stalo poprvé, co pamatuji. Že zrovna dneska, když jste tady se mnou..." Nijak se nezmiňuji o tom, že jsem právě sám zlikvidoval tři muže, kteří zaměstnávali celou jednotku elitních mágů. "Jste v pořádku?" Eliz jen přikývne, čekám ještě na odpověď Anett. "No, jestli ji mohu dát nějakou jistotu, tak rozhodně tu, že se se mnou nebude nudit." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vraceli jsme se zpět, zase kolem toho slizouna, Alex ho zpražil pohledem a já stejně tak, nelíbil se mi jeho pohled a instinktivně Eliz přitáhnu k sobě. Znovu jsme šli na disky, ale co se dělo dál mi nějak nešlo do hlavy, byla jsem tak ohromená, že jsem dlouho nechápala co se dělo. Najednou jsme leželi na zemi a Alex bojoval s dvěma mágy. Připlazila jsem se k Eliz a zaštítila ji vlastním tělem a rukama si kryla hlavu. Přesto jsem koukala co se dělo, jak to, že tu dva mágové jen tak metali kouzla? Co se dělo? S Alexovou pomocí muže zvládly a už to bylo bezpečné, zvednu hlavu a rozhlédnu se. Podle toho co jsem slyšela, muži nesouhlasili se svým rozsudkem. Nechám si pomoci na nohy, trochu rozrušeně se opráším. „Jsem v pořádku.“ Ujistím ho a pohledem zkontroluji Eliz, pak pohlédnu na Alexe. „Děkuji.“ Vydechnu. „Ale tak nějak mě chuť na prohlídku už přešla.“ Přiznám se. „Kam můžeme jít zatím co na vás budeme čekat? Je tady něco jako společenská místnost? Nebo místnost kam si mágové chodí odpočinout? Mohli bychom tam na vás počkat.“ Podívám se znovu směrem k soudu, kde se starali o ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "To se ti ani nedivím. Odpočinkových místností je tady dost. Pro soudce, bojové mágy, členy Rady... Někam vás vezmu." Zavedu je do odpočinkové místnosti bojových mágů - léčitelů, respektive léčitelek, protože toto je místnost jen pro ženy. Doufám, že by se tam mohly něco dozvědět. Nechám je tam, je to vlastně místnost plná křesel, s krbem, stoly a psacími potřebami. "Nevím, jak dlouho to bude trvat." Upozorním je a jdu. Nejdříve jdu seřvat šéfa zabezpečení vězňů a pak jdu konečně na schůzi. To zas bude den... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To nevadí. Počkáme. Hodně štěstí.“ Rozloučím se s ním a usadím se do křesla a zadívám se na Elizabeth. „To bylo dneska vzrušení co? Myslím, že na pár dní mám vystaráno.“ Řekla jsem a zadívám se na ní. Pak se předkloním a vezmu ji za ruku. „A jak se cítíš? Po tom co jsi viděla? Ve zkouškové místnosti?“zeptám se zvědavě. „Je to... hodně děsivé co?“ stisknu ji jemně ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Snad tak na pár týdnů. Ale se strejdou v to moc nedoufej..." Pokrčí rameny. "Jak bych se měla cítit? Já se Zkoušky bojím, tak jako každý, ale myslím si, že ji zvládnu." Podívá se na tebe. "Je to dost děsivé... No a co ty? Jak ses cítila ty?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pustím její roku a opřu se do křesla. Vydechnu. „Taky jsem si myslela... říkala jsem si s přesvědčením, že to zvládnu. Ale teď když jsem to viděla, už si tak jistá nejsem. Smrt při zkoušce se pro mě stala stejně opravdová jako všechno ostatní.“ Podepřu si rukou hlavu. „Budu dřít klidně až do ztrhání těla, jen abych toho uměla co nejvíc a měla větší šance.“ Zadívám se na ní, ale pak se rozhlédnu. „Zajímalo by mě co se tady dá dělat.“ Řekla jsem zamyšleně. „Bude to prej trvat dlouho a já tu nezvládnu sedět a nic nedělat.“ Rozhlížím se jestli nenajdu něco... třeba šachy, nebo karty. Možná kdyby tu někdo něco hrál bychom se mohli přidat. Nakonec jsou tady přece jen ženy, to bylo něco jiného než kdyby jsme byli v místnosti s muži. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dvě léčitelky spolu hrají šachy, tak si sednete vedle nich a díváte se. Pak si dáš partii proti jedné z nich, Eliz proti druhé. Obě dvě prohrajete, ale držely jste se dlouho. Pak začne jedna žena vykládat nějaké veselé historky ze zásahů, ostatní se přidají a za chvíli už se celá místnost kácí smíchy. Pak ale ženy odejdou za svými povinnostmi a vy zase zůstanete samy. Naštěstí ne na moc dlouho, za chvíli se otevřou dveře a dovnitř vstoupí několik mágů v oblecích bojových se stříbrnými maskami na tvářích - členové rady. Zrovna mluví ten, co je úplně vepředu. Alex. "To je blbost, že byli tak málo zabezpečení. Taková významná bohoslužba a oni tam postaví jen několik paladinů. To ne, někde z vedení je v tom krutě namočený. Ale já tam udělám takový vítr, že se budou divit." Ostatní mágové přikyvují. "Pojďte, už půjdeme." Vyrazíte po chodbě a Alex pokračuje v mluvení: "Ten seznam velitelů mi pak Luciane půjčíš, chci si ho taky prostudovat." Člen Rady vzadu přikývne a pak začne mluvit zase jiný velmistr. "Já asi na korunního prince nasadím více mužů, podle mě je v tom namočený až po uši. Nikdo nemůže být takhle tupý. Ta jeho vychytralá prasečí očka mi k tomu vážně nesedí." Mezitím váš hlouček dorazí k diskům a sestoupí do přízemí, Alex se rozloučí s těmi několika velmistry a přemístí vás zpět k věži. Tam si sundá masku, z jeho výrazu vidíte, že je hluboce zamyšlený, jakmile vás pustí dovnitř, bez jediného slova zmizí ve svém pokoji. Je ale zhruba čas oběda. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec to netrvalo tak dlouho, ani jsme pomalu neměli čas začít se nudit. Poslouchala jsem o čem mágové mluví, ale jinak samozřejmě mlčela. Takže podezírají prince, že je zapletený ve vraždě svého otce. Jestli opravdu ano... doufám, že mu to neprojde. Nechat zabít vlastního otce... hrozné. Jak tohle může někdo udělat? Nakonec se vrátíme domů. Pořád mlčím a sleduji, jak Alex jde do svého pokoje. Podívám se na Eliz. „Pojď. Půjdeme se opláchnout a pak mi pomůžeš s obědem jo?“ dojdeme se opláchnout a i kdyby nechtěla tak ji stejně odvedu do kuchyně. „Jednou se ti bude hodit umět vařit. Tvé polévky jsou sice dobré, ale z nich věčně žít nemůžeš. Naučím tě dneska něco lehčího.“ Řeknu ji a uváži ji zástěru a sobě také. „Dnes uděláme grilovanou rybu s opečenými bramborami.“ Řeknu ji a přinesu dvě ryby. Ukážu ji jak ji musí vykostit a zbavit vnitřností. Pak brambory. Nakonec jsem přinesla hmoždíř a ukázala ji jaké použijeme koření na rybu, nechala jsem ji ať ho rozdrtí. Do koření jsem pak přidala olej a ukázala ji, jak má maso potřít a nechala jsem to na ní, zatím co jsem dala péct brambory. Když už je jídlo skoro hotové a já začnu prostírat podívám se na Eliz. „Nechtěla by jsi se naučit vyšívat? Napadlo mě, že bych mohla tyhle zástěry trochu ozdobit. Jsou takové holé... nechtěla by jsi to se mnou zkusit?“ Snažila jsem se být bezstarostná, ale z toho co jsem viděla ve Věži vysoké magii mě trápilo. Tedy hlavně ty zkoušky. Měla bych přestat s takovými věcmi jako vyšívání, ale zase bych tak musela Eliz nechat samotnou. A já jsem tak nějak automaticky převzala něco jako její opatrovnictví. A podle mě by se takové věci měla naučit. Její matka by ji to nejspíš nenaučila... přece jen je to šlechtična. Ta žádné domácí práce nedělá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz souhlasí a potom co se opláchnete jdete spolu do kuchyně. Vaření ji docela baví a jde to vidět i na její snaze. Akorát jakmile začneš mluvit o vyšívání, začne se usmívat. "Anett, šlechtičny nemají na práci nic jiného než vyšívání. Já umím vyšívat od pěti let. Mohly bychom někdy vyšívat spolu." Navrhne. Když je jídlo hotové, Alex sejde dolů a poobědvá, pořád s tím zamyšleným výrazem. Po obědě vám ale pomůže umýt nádobí, i s tímto výrazem. Dříve než se znova odebere do svého pokoje, řekne ti ještě: "Zkus teď každý večer meditovat. A taky se snaž pohnout s tou tříštivou zlomeninou, s tou ti moc nepomůžu. Musíš prostě zkoušet, zkoušet, zkoušet." Pak zase zmizí ve svém pokoji. Tak co? Vyšívat, učit se...? |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To jsem nevěděla. Takže to musíš být fakt dobrá ve vyšívání. Možná nakonec naučíš něco ty mě.“ Řeknu s úsměvem. „Ale tedy... nic jiného než vyšívání? To se musí ženy tedy pořádně nudit.“ Řeknu upřímně. Nedokázala bych dělat pořád jen tohle. Alex byl stále pohroužený do svých myšlenek a tak při jídle bylo ticho, zvědavě jsem na něj koukala, ale nic se nedělo. Nakonec pomohl umýt nádobí a řekl mi co mám dělat. Nejspíš teď nebude mít nějakou dobu čas. Přikývnu, že rozumím a když odešel kousla jsem se do rtu. Jestli to takhle bude vypadat pořád nic se nenaučím. Budu se tedy muset vzdělávat i sama. Možná bych měla najít v knihovně nějakou knihu o útočných kouzlech pro začátečníky. Otočím se na Eliz. „Tak pojďme vyšívat. Večer pak zkusím tu kost. Nějak se teď na magii necítím.“ Řekla jsem a vzala jsem dvě zástěry. Pak zaváhám. „I když... je tady vůbec něco na šití?“ zeptám se znepokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně, u mě v pokoji je toho na vyšívání dost. Vem ty zástěry." Nejsi ve vyšívání špatná, ale Eliz je vážně mnohem lepší. Vážně, jako by byla vychovávána jenom pro tohle - taky že vlastně jo. Večer se ti daří, na třetí pokus úspěšně spojíš celou kost, všechny úlomky. Na večeři už Alex vypadá v pohodě, zeptá se na tříštivou zlomeninu. Po odpovědi pokýve hlavou: "Výborně. Jsi vážně dobrá. Zítra už bychom mohli začít s nějakými základními bojovými kouzly. Na magické souboje to ještě nebude, ale protivníka s mečem by to mohlo vyřadit." Pak vytáhne z knihovny nějakou knihu, sedne si na gauč. Sedí tam dlouho do noci, i potom, co se Eliz i ty odeberete koupat, meditovat a spát. Ráno opět vstáváš první. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Musela jsem obdivovat její zručnost a také jsem ji to řekla. Začali jsme pěknou práci, ale k večeru jsme to museli ukončit, nakonec jsme museli dělat i něco jiného. Pustila jsem se do snažení dát do hromady zlomeninu. Zkoušela jsem to, a zkoušela... a překvapilo mě, že se mi to opravdu podařilo a já se cítila dobře. Ani jsem se nehroutila. Pak jsem šla udělat večeři. Alex už je celkem v pořádku, zajímalo by mě jestli něco vyřešil nebo se prostě uklidnil. Řekla jsem mu jak jsem dopadla s kostí a jeho pochvala mě potěšila. „Děkuji.“ Řeknu a pokývám hlavou. „Už se těším.“ Nakonec večer proběhne v domácím duchu. Ráno jsme zase vstala první, znovu plná energie. Vážně musím meditovat každý večer, když mě to takhle vzpruží. Opláchnu se, obléknu a vydám se do kuchyně kde začnu připravovat snídani. Chvíli přemýšlím co bych měla udělat. Rozhodla jsem se pro sváteční jídlo, tedy sváteční z mého pohledu. Rozklepla jsem na pánev vejce a pak přidala plátky slaniny. Musela jsem udělat další pečivo, ale tentokrát jsem udělala z těsta rohlíčky. Prostřela jsem. Ještě ale nebyli vzhůru, tak jsem si došla pro knihu Anatomie a pročítala si ji. Nechtěla jsem jíst sama a tak jsem čekala. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Ráno se obleču do svého klasického domácího oblečení - volných bílých kalhot a u krku rozepnuté košile. Podívám se do zrcadla na své mírně zcuchané vlasy a uvažuji, jestli se mám nebo nemám česat. Mám volno, takže to asi nebude třeba. Navíc mám takovou malou výhodu, že se mi vlasy nikdy nepocuchají moc a vypadá to spíš nedbale elegantně, než nepořádně. Takže si je nechám tak a vyjdu ze svého pokoje. Automaticky vyslovím aktivační formuli obranných kouzel a sejdu dolů do kuchyně. Anett už má připravenou snídani. Musím se obdivovat její píli, to, že je z farmy ji bude v magickém světě dost pomáhat a snad nezleniví, jak to sama nazvala. Jenže to je těžko. Já mám obrovskou moc a abych byl schopen ji využívat, musím s ní tak nějak splynout. Stala se pro mě magie stejně přirozená jako dýchání. Většinu věcí dělám pomocí magie a vůbec mi to nepřipadá divné. Pozdravím Anett, sednu si ke stolu a sním snídani. Anett mezitím pojí taky, až potom se objeví rozespalá Eliz a začne jíst i ona. "Kouzlo, které teď budeme nacvičovat, je základní obranné. Nacvičovat ho budeš jenom ty Anett, Eliz by ho ještě nezvládla." V pravé ruce se mi objeví dýka, natáhnu levou ruku před sebe a nůž nechám zaseknout do levé paže. Nebo spíš nenechám zaseknout. Nůž se nemůže dostat blíž jak dva centimetry k mé kůži, jakmile čepel narazí na bariéru, ozve se slabé zadunění. "Zapomněl jsem... Já to kouzlo opět vyvolal pouze vůlí, ale jednorázové zaříkadlo je jednoduché. 'Sitra.' " Nechám nůž zmizet a v ruce se mi místo něj objeví nějaký klacek. "Zatím se to naučíš jednorázově, že to odrazí pouze jednu ránu. Později si toto kouzlo na sobě budeš moct udržovat trvale, za nějaký denní poplatek energie. Je to nejzákladnější, ale jedno z nejúčinnějších obranných kouzel. Tak, zkus to." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se Aex objeví, odložila jsem knihu a pozdravila ho. Pak jsem se také pustila do jídla. Eliz přišla ke snídaní později. Popřeji ji dobré ráno a začnu uklízet nádobí, ale vrátila jsem se ke stolu, když začal vysvětlovat další zaklínadlo. Trochu jsem se lekla, když si na ruku pustil nůž, ale nic se mu nestalo. Ochránilo ho obranné zaklínadlo o kterém mluvil. Vezmu si klacek a zamyšleně pohlédnu na svou ruku, poposednu si a nadechnutím seberu sílu. „Sitra.“ Pronesu zaklínadlo a klepnu se lehce klackem do ruky. Byla jsem zvědavá jestli i tohle zaklínadlo zvládnu na poprvé. Zatím mi všechny mé pokusy vždy vyšli a v podstatě jsem se to naučila během chvíle a ty těžší za pár hodin. Třeba jako ta tříštivá zlomenina. Kdybych měla spočítat jak dlouho jsme na něm pracovala, bylo to jen pár hodin. Kdybych už probuzenou celou svou moc, jistě bych byla schopna naučit se třeba tři zaklínadla za den. Když tedy budu optimistická. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Anett vysloví zaklínadlo a klepne se klackem do ruky. Vlastně neklepne. Klacek se zastaví stejně daleko od její kůže, jako nůž od mojí a ozve se i stejný zvuk. "Perfektně." Zamumlám. Nečekal jsem, že by s tím měla nějaké problémy, je to dost lehké zaklínadlo, ale i tak to potvrzuje její šikovnost. "No... Myslím, že s tebou bude dobrá spolupráce. Já ti zaklínadlo vysvětlím, ty ho na poprvé provedeš a půjdeme dál." Usmívám se. "Nejtěžší pro tebe asi bude pamatovat si ty zaklínadla." Chvíli uvažuji, jestli už jí mám dát dnes od kouzlení pokoj, ale nakonec to zamítnu. Bylo by to mrhání časem. "Teď vyzkoušíme základní ohnivé útočné kouzlo." Pohnu rukou a před námi se objeví Bert, tentokrát oblečený do šedého hávu. Teď si dám pozor, abych nekouzlil jen vůlí. "Flamio!" Vyslovím a provedu pravou paží pohyb, jako bych tasil meč. K Bertovi vyletí krátký proud ohně, zvedne ho do vzduchu a když dopadne na zem, zasažená část jeho oděvu - v tomto případě hruď - hoří. Dvěma pohyby ruky plamen uhasím a opravím mu oblečení. Bert se znova postaví a je připraven na Anettino kouzlo. Pokynu jí, ať to zkusí ona. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na něj. „Kéž by to takhle fungovalo pokaždé.“ Řekla jsem pobaveně. Ale problém zapamatovat si zaklínadla? Bylo to možné, ale já měla celkem dobrou paměť. Začne mi vysvětlovat další zaklínadlo. Jsem ráda, že Bert je tentokrát oblečený. Ne že by měl co zakrývat, ale bylo to takové... lepší. „Hmm...“ Zamručím a vstanu, ale váhám. „Je tohle místo dost vhodné na takové zaklínadlo? Co když se mi to tentokrát nepodaří? A nebo se netrefím. Nechtěla bych tu něco podpálit.“ Řeknu a podívám se na Eliz. Také bych mohla někoho zranit, kdyby se mi to tentokrát nepovedlo. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Pokývu hlavou nad její opatrností. "Učinil jsem dost bezpečnostních opatření." Pak si to ale rychle ještě jednou promyslím. "Ale máš pravdu, aspoň bude mít kde letět. Venku nemáš co podpálit." Vyjdeme před věž. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu a vydám se s ním ven. „Uff...“ Vydechnu, když do mě udeří sluníčko. „Nezávidím nikomu kdo se musí plahočit touhle pouští.“ Řeknu a zacloním si rukou oči. Pak se podívám na Berta. Bylo mi ho líto i když to byl jen panák. Shodím si vlasy z obličeje a zamyslím se, vybavím si ten pohyb, který Alex udělal. Hned ho napodobím. „Flamio!“ vyslovila jsem zaklínadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Plahočí se tudy některé karavany a bandité. Lidé, co jdou navštívit mě se obvykle přemístí nebo pošlou projekci." Po tvém pohybu se ti opět rozbrní ruka a poprvé v životě vidíš, jak ti z dlaně vyrazí proud ohně. Je to vážně fascinující pohled. Konečky prstů ti zbělají a oheň vyrazí k Bertovi. Než k němu ale doletí, tak se neškodně rozplyne. "Na poprvé to bylo výborné." Uzná Alex. "Akorát prudčeji švihni tou rukou, aby měl ten plamen větší dolet." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byl to zvláštní pocit. Až do této chvíle mé ruce mohli jen léčit a teď najednou... bych dokázala i zabít. Bylo to i trochu znepokojující. Ale zapřísahala jsem se, že takovou sílu budu využívat jen pro svou ochranu nebo ochranu jiných. Zamyslím se. „Takže čím ráznější a sebejistější budou pohyby, tím bude zaklínadlo efektivnější?“ zeptám se jestli jsem to pochopila správně? Nakonec když jsem se učila přivolat si k sobě sklenici, také stačilo jedno energetické gesto. Teď když už jsem měla pohyb vyzkoušený, nebyl problém ho zopakovat s větší jistotou. „Flamio!“ zopakovala jsem zaklínadlo. „Co by se stalo, kdybych do zaklínadla vložila víc své magie?“ zeptám se zvědavě. Byl by plamen větší? Nebo by byl jen víc horký? Tedy ničivější? Nebo by se nic nestalo? Nakonec tohle bylo základní zaklínadlo, možná má limit na to kolik magie může využít. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Přesně tak. Tady už se pomalu dostáváme ke gestům, čím preciznější provedení, tím lepší výsledek. Na zaklínadlu samotném už pomalu ani tak nezáleží. Jak víš, jsou tři základní druhy praktikování magie - zaklínadla, gesta a síla vůle. Od nejlehčího po nejtěžší. A toto je gesto-zaklínadlo." Pak pohyb zopakuje a tentokrát Berta zasáhne. Kousek poodletí a chytne mu háv. Ale v pohodě se zvedne a toho, že je celý v plamenech si nevšímá. Pohnu rukou a oheň ustane. "Stalo by se tohle." Předvedu ten stejný tasící pohyb a pronesu: "Flamio." Z mojí ruky vyrazí obrovský proud ohně, který mi, Anett i Eliz ovane obličej žárem a vlasy za námi zavlají. Proud ohně obletí moji věž a pak se rozplyne. "Zatím ti ale doporučuji používat jen energii potřebnou k základnímu provedení kouzla. Zkus to ještě jednou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Takže... pak už nebudu muset používat hůl vůbec? Až se vyučím? Jako ty?“ zeptám se ho a jak vyšlehne plamen ustoupím. Jako kdyby už tak nebylo dost horko, ale musela jsem hvízdnout, když jsem viděla jak ten plamen je silný. „Dobře... myslím stejně, že bych takový plamen nedokázala udržet. Ještě bych okolí vaší věže mohla proměnit na sklo.“ Zamračím se. Když se písek silně zahřeje začne se měnit na sklo, kdysi jsem se to dozvěděla, když jsme v léčitelství probírali přípravu lektvarů a léčivých mastí. Znovu jsem postoupila dopředu a znovu vyzkoušela zaklínadlo, pak znovu a ještě jednou. Pak znovu pohlédnu na nebe a pak na Alexe. „Nestačilo by to už? Z toho horka mi začíná být poněkud špatně.“ Přiznám se, že pražení slunce mi nedělá dobře. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Nebudeš muset. Ale rozhodně budeš moct, to bude jen na tobě." Zavrtím hlavou. "Než budeš natolik mocná, abys tenhle písek přetavila ve sklo, bude to ještě nějakou chvíli trvat. A pokud už plamen neudržíš, obvykle se rozplyne, protože ho nemá co živit." Pak sleduji, jak Berta zasáhne znovu a znovu a znovu. "To rozhodně stačí. Jednak je tu horko a taky už jsi pravděpodobně vyčerpala dost magické energie. Ten oheň je na energii docela náročný." Vejdeme do příjemného chládku věže, sedneme si na gauč a já nepřímou telekinezí přivolám sklenice s vodou na stůl. Sám se hned napiji. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vezmu si sklenici a přitisknu si ji k čelu, aby mě trochu ochladila než ji celou vypiji. Tyhle přechody z horka do chladu by nemuseli být zrovna dobré, nedivila bych se kdyby mě do dvou dnů začalo škrábat v krku. Pak se zamračím a začnu počítat, zrudnu a odkašlu si. „Mistře... brzy budu potřebovat jisté věci.“ Řekla jsem rozpačitě. „Blíží se totiž moje doba...“ Řeknu se zarudlými tvářemi. Doufám, že to pochopí, nechce se mi to říkat nahlas. Bohužel tomuhle se prostě nevyhnu i kdybych mohla, tak by to pro mě nebylo dobré. „A také bych vás chtěla požádat o nějaké psací potřeby, abych mohla psát dopisy.“ Dodám, abych ten můj první problém trochu zamluvila. Nebylo mi příjemné řešit to s mužem. Navíc s mým mistrem. Pak mě napadne další věc. „A včera... tedy předevčírem... když jsme s Eliz probírali to jestli jít na Akademii nebo nejít. Navrhla jsem ji, aby vás požádala aby jste ji vzal na obhlídku Akademie. Mohlo by ji to pomoci v rozhodnutí.“ Nebyla jsem si jistá jestli mu to nakonec Eliz navrhla nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Položím sklenici na stůl a poslechnu si, co Anett potřebuje. Zarazím se, na toto jsem opravdu nepomyslel... Ale nějak se mi to nechce shánět... "Vezmu tě někam do města a ty si to seženeš." Zamumlám rozpačitě, mi se o tom taky nechce mluvit. Eliz nás pozoruje s pozdviženým obočím, protože ona nás nepochopila, jí se to zatím netýká. Když změní téma, nějak si oddychnu. Raději bych roztrhal na kusy pluk skřetů, než se zaplést do podobných hovorů. "Pergameny, pera a kalamáře s inkoustem máš v šuplíku psacího stolu." Přikývnu. "Zítra mám na jedné z Akademií přednášku, vezmu vás s sebou." Pak se ještě jednou okrajově vrátím k nepříjemnému rozhovoru: "Kdy potřebuješ do toho města..?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ani Alexovi není tato záležitost moc po chuti, nedivím se mu. Tohle se prostě s muži neprobírá. Řekne mi, že vše na psaní mám v šuplíku... vážně bych měla trochu svůj pokoj prohledat a pak bych nemusela prosit o něco co už tam mám. Řekne, že zítra vezme Eliz na Akademii. Jen na to přikývnu a pak se podívám na Eliz, která vypadá zmateně. To vyvolá na mé tváři pobavený úsměv. Však ji to také čeká, tak za dva, tři roky. Alex se, ale okrajově znovu vrátí k mému problému. Zvednu oči ke stropu, abych se na něj nemusela podívat. „Nejpozději za čtyři dny.“ Odpovím mu a uhladím si mimoděk látku na kolenech. Eliz se mě nejspíš pak zeptá o co šlo, snad ji už matka vysvětlila co ji v dospívání čeká. „Budeme pak ještě zkoušet to zaklínadlo nebo půjdeme k dalšímu?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Přikývnu, oba se díváme jinam. V duchu se musím smát své situaci. Jeden z nejlepších bojovníků Věže a co ho dostane? "Půjdeme k dalšímu, ale později si vše zopakujeme, ať ti to nevypadne z hlavy." Odpovím jí, pak už se radši zvednu a odejdu do svých pokojů, kde si vytáhnu nějakou knihu. Bude čas oběda, Anett, nebo už možná Anett a Eliz asi začnou vařit. Ještě když odcházím, zřetelně slyším, jak se Eliz ptá, co to mělo znamenat. "Raději se stahuji z bojiště..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Odpovím mu. Alex odejde, mě se uleví, ale Eliz se začne ptát, jak jsem čekala. „Půjdeme udělat oběd, a při tom ti to vysvětlím.“ Řeknu ji a odejdu do kuchyně, kde vlezu do špíže a rozhlížím se. Seberu několik jablek a vyjdu ven. „Takže... už ti vysvětlovala tvá matka co ženu čeká, když začne dospívat?“ zeptám se ji a vrátím se do špíže, kde odkrojím z masa tři větší kusy masa a přiberu hlávku zelí a jarní cibulku. Pak si uvážu zástěru a podívám se na Eliz. „Můžeš mi nastrouhat tyhle jablka? Dneska uděláme také jablkový koláč.“ Řeknu ji zatím co začnu omývat cibulku a zelí. Kouknu na Eliz čekaje jak se vyjádří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz se zvedne a jde ti pomoct s obědem. "Ne, nevysvětlovala. A taťka a strejda se k tomu taky neměli." Odpoví ti Eliz. "Jasně." Vezme si jablka a začne je strouhat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na ní a pousměji se. „No... tohle by ti měla vysvětlit maminka, ale... já to zkusím.“ Řeknu váhavě a začnu krájet zelí. Pak se zarazím a dám vařit vodu. „Takže... jistě jsi si všimla, že ženy... se od tebe liší, hlavně tělesně v jistých oblastech. Až začneš dospívat, začne se tvé tělo měnit. Ne jen, že vyrosteš, ale začnou se ti zvětšovat prsa. Začneš mít i jiné pocity.“ Zaváhám. „Ale teď k tomu o čem jsme s Alexem mluvili.“ Zaváhám. „Když začneš dospívat jako první se dostaví krvácení. Každý měsíc budeš několik dní krvácet z... z...“ zaváhám a otočím se k ní. Nedokázala jsem to říci a tak jsem jen ukázala. „Tady z těch míst.“ Zrudnu. Nebylo to snadné vysvětlit. „Ale nemusíš se bát. To je u ženy úplně normální. A občas to i bolí, ale to je cena za to, že se pak jednou můžeme stát matkami. Když začneš krvácet znamená to, že se z tebe stala mladá žena a už nebudeš holčička.“ Otočím se zase k zelí. „Většinou to začne tak ve dvanácti až třinácti letech.“ Kousnu se do rtu. „Pochopila jsi to?“ zeptám se váhavě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz strouhá jablka a pozorně tě poslouchá. Když je nastrouhá, podá ti je. "Jak jako jiné pocity?" Do hlasu se jí vkrade mírně panický podtón. "každý měsíc? Bolet? A proč se to děje?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čekala jsem otázky, ale stejně... byla bych raději, kdyby se neptala. Vezmu si od ní nastrouhaná jablka a položím je vedle, dám nakrájené zelí vařit a zatím začala připravovat těsto na koláč a Eliz nechala připravit koření na maso. „Jiné pocity... budeš víc myslet na chlapce a děti.“ Nedokázala jsem ji prostě vysvětlit, že bude myslet na sex. Ještě štěstí, že se neptá jak se dělají děti. Doufám, že aspoň to ji už matka vysvětlila. „No a proč se to děje. Jak jsem říkala. Znamená to, že se z tebe stává žena a... že se tvé tělo připravuje na dobu až budeš mít děti.“Znovu se na ní podívám. „Takhle jsme prostě byli stvořeny. Říká nám to, že je naše tělo v pořádku.“ Pousměji se na ní. „Proto to bylo mě a tvému strýci tak nepříjemné. Tohle není totiž něco o čem se mluví s muži. Muži jsou z toho nesví a nám ženám je to nepříjemné, protože je to velice intimní ženská záležitost. Teď už to chápeš?“ doufám, že se už nebude na nic ptát. „Přidej do bylinek trochu oleje a pak tím potři maso z obou stran.“ Požádám ji. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Rozumím, dobře. Tři hodiny." Projekce mága se rozplyne. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací, skutečně. Opět vyjdu ze svého pokoje a zamumlám aktivační formuli. Seběhnu po schodech dolů a dojdu ke kuchyni. Slyším Anettni hlas: "Teď už to chápeš?“ Taky slyším, jak Elit říká, že ano. "Výborně, přišel jsem tak akorát." Pomůžu holkám s jídlem - přesněji upeču jablečný koláč. Je to jedna z mála věcí, co umím upéct, díky své přítelkyni. Dělá senzační jablkové koláče, naučila mě ho dělat velmi dobře, ale jejímu mistrovství se vážně nevyrovnám. Když dovaříme/dopečeme, sedneme si ke stolu a začneme jíst. Uprostřed jídla se otočím k Anett. "Anett, půjdeš se mnou teď do města..." Řeknu a pak se na chvíli zarazím. Podal jsem to jako jasný rozkaz. Nejspíš za to mohou mé velmistrovské buzerovací návyky a to, že mám velení nad několika jednotkami bojových mágů. Ale z nějakého důvodu se mi nechce Anett přímo rozkazovat, i když bych mohl. Nakonec k větě dodám slovo "...prosím?" a pozvednutím hlasu udělám z věty otázku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, když Elizabeth řekne, že už to chápe. Já ji pohladím po vlasech a řekla jsem ji, že když bude chtít může se na cokoliv zeptat. I když jsem doufala, že hned k tomu nedojde. Ještě teď jsem byla z tohohle rozhovoru poněkud nesvá. Objevil se Alex, který nám pomohl s obědem, hlavně s koláčem kdy jsem jen překvapeně koukala, jak snadno ho dodělává. Popřála jsem jim dobrou chuť a začnu jíst. Těšila jsem se na koláč, který byl už nakrájený aby rychleji vychladl. Když najednou se ozve Alex, překvapeně na něj pohlédnu. Zaskočí mi, když pak řekne ještě prosím. Rychle se napiji a chvíli kašlu než se zmohu na odpověď. „Samozřejmě.“ Řekla jsem. „Hm... vy... potřebujete, abych vám s něčím pomohla, mistře?“ zeptám se váhavě. Kdyby jsme tam šli kvůli mému problému, tak by mě nepoprosil, nakonec to bylo na mou žádost. Ale když mě poprosil měla jsme z toho dojem, že mě tam chce z nějakého důvodu. „A co Eliz? Půjde také?“ podívám se na ní. Nechtělo se mi ji tu nechávat samotnou. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Ne, pomoc ne. Potřebuji si ve městě něco zařídit a kdybys šla se mnou, zabil bych tři mouchy jednou ranou. Jednak by sis mohla sehnat vše co potřebuješ a jednak je v tom městě tvůj bratr, mohla bys ho vidět." Podívám se na Eliz. "Můžeš buď zůstat tady, nebo jít s Anett, se mnou nemůžeš, to je moc nebezpečné." "Chci jít s Anett." Odpoví Eliz podle očekávání. "Tak až dojíme, běžte se do pokojů převléct do normálního měšťanského oblečení, budete ho mít na posteli." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na tváři se mi rozlije úsměv, když zjistím, že tam bude můj bratr. „To je skvělé!“ Řeknu nadšeně. Podívám se na Eliz a radostně na ní mrknu. Pak do sebe v rychlosti naházím zbytek jídla, koláč už byl zapomenut. Rychle jsem opláchla nádobí a pak jsem netrpělivě spěchala nahoru do svého pokoje. Zajímalo by mě, ale proč se máme obléci do obyčejného oblečení... možná, že Alex tam chtěl být tajně. Říkal, že něco bude nebezpečné... možná, že tam jde na nějaké výzvědy. Hned se převléknu do šatů, které na mě čekali v pokoji a v koupelně jsem se ještě upravila. Prohlédla jsem se v zrcadle, zamyšleně jsem se postavila k zrcadlu bokem. Město... to bude určitě velké... ve velkém městě jsem ještě nebyla. Ne že bych si o sobě myslela, že jsem kdo ví jak krásná, ale doufala jsem, že mě nebudou muži moc obtěžovat. Jestli tam máme být v tajnosti, nechtělo se mi na někoho používat magii. Ale páni... město... bratr! Už jsem se těšila. Nakonec jsem si vlasy stáhla do jednoho tlustého copu. Slyšela jsem, že v některých zemích se ženy s volně rozpuštěnými vlasy považují za prostitutky. Chtěla jsem si vzít hůl, ale pak jsem se zarazila. Když máme být v převleku s holí bych vypadala divně. A tak už ustrojená zase seběhnu dolů. „Jsem hotová!“ zvolám rozjařeně. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Podívám se na ni a usměji se. „Proto to je tak delikátní. Jak často vidíte, aby duchovní měl povolení od někoho jiného než božského kléru? Podle mě to časté není.“ S těmi slovy si vezmu zpátky své dokumenty. „Ještě jednou vám děkuji za vaši pomoc. Nechť bůh Nuster a Grundur nad vámi bdí.“ Bez dalších slov vydám do třetího patra. Cestou se modlím, abych aspoň něco našel. Středním tempem vyjdu schody do třetího patra. Cestou potkávám lidi směřující nahoru a dolů. Nikdo nesetrvává na jednom místě dlouho, kromě čítárny, kde lidé sedí u masivních stolů a probírají se hromady knih, pergamenů a dalších lejster. Projdu si celé patro, abych věděl, co všechno se tu nachází. Když už tu jsem a mám povolení, tak se můžu podívat i po něčem jiném. Kdybych se nemohl zorientovat, tak si někoho jednoduše stopnu a zeptáme se ho kudy dál Musel jsem tu starou budovu obdivovat. Obrovské regály plné knih dotýkající se stropů. Každý prostor byl náležitě využit. Vypadalo to podobně jako u Alexe, jen to nebylo tak přepychové. Vyhledám člověka, zodpovídající za matriku. Což mi připadalo za nemožné. Všichni v archivu jsou náležitě oblečeni, i když u pár jedinců by se o tom dalo polemizovat. Vydám se do labyrintu knih, hledajíc archiváře. Prohlížím si jednotlivé regály a snažím se v nich trochu zorientovat. Třeba ho ani potřebovat nebudu. Archiv je většinou veden chronologicky, takže by mělo stačit najít ten správný. Zastavím se. K čemu to ale je? Najdu určitě spousta jmen a nepochybuji o tom, že jich spoustu vyloučím, ale jistě jich zbyde dost, abych měl ještě co dělat. A jedné z věcí, které se mi nedostávají je čas. Uvažuji dál o celé věci a přemýšlím co dobrého ho to přinese. Zatvrdím se. Nikdo přeci neříkal, že to bude snadné či že to k něčemu bude, bylo to pouze mé rozhodnutí, abych zjistil kdo jsem, odkud pocházím a proč jsem tam, kde jsem. S novou silou, kterou mi dodalo menší přemýšlení, jsem se vrátil ke svému jistě dlouhému úkolu. Indícií mám málo, ale pořád je to lepší než nic a připomenu si je. „Děti před osmnácti lety, jméno a vůdce temného kultu a jistě i ten symbol, co mám na ruce.“ Ani nevím, proč si to říkám nahlas. Možná se bojím, jako kdybych o ty indície měl přijít a to, že je vyslovím nahlas, mi je pomůže uchránit od zapomnění. (Cestou do třetího patra, jsem se díval i do jiných pater, zda tam nenajdu nějaké oddělení zabývající se historií, temným kultem, událostmi před osmnácti lety a po lexikonu run a symbolů. Historici a podobní experti tu asi nenajdu, jak říkala recepční, ale nikdo nikdy neví. Minimálně najdu dokumenty, které se těmi věcmi zabývají.) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když seběhneš dolů, Alex sedí na gauči rovněž v měšťanském oblečení. Podívá se na tebe. "Už půjdeme. Jen teď máme návštěvu." Jeho hlas není ani trochu nadšený. Zvedne se a dojde do předsíně, jdeš za ním. Když otevře dveře, vidíš v šeru pouště stát vysokou ženu s velmi bledým obličejem, na tváři jako by měla trvale znechucený výraz. Za ní stojí mladý mág v bílém plášti. "Ano?" Zeptá se Alex neuvěřitelně chladným hlasem. Oba dva se probodávají pohledy, které kdyby mohly zabíjet, byli by oba okamžitě mrtví. "Přišla jsem si pro Elizabeth." Odpoví bledá žena hlasem plným opovržení. Alex se zamračí ještě více. "Můžu znát důvod?" Bledule se ušklíbne. "Bojím se, že bys ji mohl nějak převychovat." Alex se pousměje. "To už jsem udělal, neboj. A jsem na to hrdý. Zbavil jsem svět jednoho rozmazleného fracka a místo toho mu dal milou chytrou slečnu." Teď se zase zamračí bledule. "Alexi, uvědom si laskavě, že jsi jedním z nás. Jsi šlechtic, nechovej se pořád jako lůza. Dokonce se tak už i oblékáš." Přejede opovržlivým pohledem po jeho měšťanském oblečení. "Šlechtic je mnohem víc, než nějaký ubohý měšťan, nebo dokonce vesničan." Alex se pousměje. "Ani bych neřekl. Rád jsem tě viděl." Šlehne jedovatým pohledem po mágovi v bílém plášti za bledulí a zabouchne dveře. Několikrát se zhluboka nadechne a sevře ruce v pěst. "Ještě jednou mi sem vleze, tak ji proměním v ropuchu. A toho bílého patolízala taky." Obrátí k tobě nechápavý pohled. "Jak si ji jen Karl mohl vzít?!" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zírala jsem na ženskou, která se mi ani trochu nelíbila. Měla ošklivý pohled. Zděsila jsem se toho, že by Eliz měla odejít s takovou ježibabou. No sice jako ježibaba nevypadala, ale povahově by se shodovali. Jak se začne povyšovat nad obyčejnými lidmi... tedy nad lidmi jako jsem já, začal se ve mě zvedat vztek a nezačala jsem ji nadávat jen z toho důvodu, že jsem se uměla docela obstojně ovládat a navíc jsem nevěděla kdo to je. Oddychnu si, když ženské přibouchne dveře před nosem a padne mi brada, když mi Alex řekne, že tohle je matka Elizabeth. „Cože?!“ vyjeknu překvapeně. „Tohle si dokázal někdo vzít za ženu?“ řeknu nevěřícně. Zamračím se. „Možná ho uhranula.“ Odpovím mu. „Ona je to matka Elizabet? Tomu se dá těžko věřit.“ Zavrtím hlavou. „Eliz je tak milá dívka...“ Zaváhám. Což by vlastně vysvětlovalo, že Eliz nevěděla nic o ženských záležitostech. Její matka vypadá jako pěkně frigidní ženská. Polekaně zamrkám. „Neodvede si Eliz, že ne?“ chci se ujistit, že mu ji nevydá. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Zasměji se a zavrtím hlavou. "Ne, já vím proč. U šlechticů to bohužel funguje trochu jinak... Sňatky jsou obvykle dohodnuty rodiči dětí když jim je kolem tří let, někdy ještě před narozením... Tu megeru jsem si původně měl vzít já a když jsem se dal na magii, přešla na Karla. Naši rodiče ji bohužel nemohli odmítnout, byla to dcera vévody." Pořád se nevesele usmívám. "Ano, matka Elizabeth. A moc si nemysli, když jsem Eliz dostal, byla taky zralá na pár facek. Díkybohu se s tím dalo ještě něco dělat. Ona má naštěstí dáno do vínku, že bude hodná, ale špatná výchova dělá divy." Teď se naopak pousměji vesele. "Abych musel Eliz vydat, musel by mi to rozkázat tak Shalafi. A pochybuji, že by ji k němu pustili blíž jak na sto metrů. A šance, že se jí podaří zařídit si u něj audienci je asi taková, že na nás teď spadne meteorit." Na chvíli se odmlčím a vyčkávavě se podívám ke stropu. Pak pokrčím rameny "Nebo by mohla požádat Radu aby mě zbavila jisté imunity, kterou velmistři mají a dát mě k soudu. I kdyby to ale kolegové udělali, než by se vše rozběhlo, byla by už Eliz v Akademii nebo u mistra." Když procházím kolem Anett do obýváku, ještě si pro sebe zamumlám: "Některé zákony miluju." Anett to ale slyší. Do obýváku sejde Eliz a já se o její matce raději vůbec nezmiňuji. "Tak můžeme?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí. „Myslím, že klidně mohu říci, že jste utekl katovi ze špalku.“ Řekla jsem, když mi prozradil, že si tu megeru měl brát on. „Chudák váš bratr.“ Zavrtím hlavou a oklepu se. „Jsem ráda, že jsem se nenarodila jako šlechtic. Takové svatby mi moc nejsou po chuti. Politické sňatky.“ Znovu se oklepu při představě, že bych si měla brát někoho koho vůbec neznám. „Řekla bych, že máte na Eliz skvělý vliv, že je z ní teď tak hodná dívka. Neumím si ani představit, že by byla jiná.“ Ulevilo se mi, když řekl, že ji nevydá. „Uf... to jsem ráda.“ A když řekne, že některé zákony miluje, já jsem pokývala hlavou, že souhlasím. S tímhle určitě. Když se objevila Eliz usmála jsem se na ní. „Moc ti to sluší.“ Řekla jsem ji a ani já neměla chuť ji říkat o její matce. I když... možná by byla ráda, kdyby věděla že se o ní matka zajímá. Pořád je to přece jen její máma... možná později. „Ano můžeme.“ Odpovím Alexovi a nabídnu Eliz, že mě může vzít za ruku jestli bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Za ten vliv Laratovi velký dík." Kývnu. Pak sejde dolů Eliz, obě řeknou, že jsou připravené. Kývnu a vyjdeme před věž, do teď už chladnější a zešeřelé pouště. Čeká nás návštěva města Rhunx, kde se mám sejít s člověkem, který přináší velmi znepokojující informace. Pokud se ukážou jako pravdivé, spoustu by to toho vysvětlovalo, ale jen velmi málo řešilo. Chytnu holkám ruce a přemístím se. Já už necítím nic, ale holky pravděpodobně pořád cítí ono dušení a potom lehkou nevolnost. Objevíme se v liduprázdné postranní uličce, ze které potom vystoupíme na obrovské náměstí, až na hlídkující patroly prázdné. "V tomhle městě jsme se s Karlem narodili." Mírně se sehnu k Anett a Eliz a ukážu na jeden z hostinců naproti nám. "Jarr je tam. Dnes už radši nechoďte ven, přijdu za vámi za pár hodin, můžeme v tom hostinci přespat." Otočím se k odchodu. "Tak zatím." Zmizím ve tmě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně se rozhlížím. Čekala jsem něco jiného. Nějaký shon... hodně lidí, kteří chodí sem a tam, hluk... a místo toho to tady vypadalo spíš opuštěně a smutně. Dost mě to zklamalo, první velké město co jsem navštívila a musí být takhle pochmurný. Podívám se na hostinec o kterém Alex mluvil. „Dobře.“ Řeknu mu a dívám se jak mizí. Pak si něco uvědomím. Že nemám žádné peníze a tak si nemůžeme ani nic koupit k jídlu nebo pití. „No tak pojďme.“ Řeknu ji a tentokrát ji vezmu za ruku já. Pro jistotu. „Po pravdě... čekala jsem něco jiného. Vypadá to tady, jako kdyby město drželo smutek.“ Řeknu s povzdychnutím. U dveří zaváhám, ale pak vezmu za kliku a vejdeme. Hned se rozhlédnu po Jarredovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Taky že jo." Eliz ukáže ke stožáru uprostřed náměstí, na kterém zplihle visí vlajka Říše na půl žerdi, "ozdobená" černými pásky. Z domů visí černá plátna, která jsou ale ve tmě jen těžko vidět. "Město bude v černé celý týden." Hostinec je typický. Několik stolů, jelení parohy na stěně a krb na boku. Barový pult naproti dveřím. Stůl, u kterého Jarred sedí uvidíš okamžitě. Je to vlastně několik stolů sražených k sobě, u kterého sedí velký počet chlastajících mužů v lesklých brněních Rytířstva, dva Bílí mágové a tři muži v zelených pláštích. Jarreda spatříš hned po tom, je to jeden z těch zeleně oděných. Je zabraný do rozhovoru s nějakým starším rytířem a mladým Bílým mágem, všichni tři jsou zřejmě docela střízliví, navíc před nimi leží netknuté korbele. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Budova je značně rozlehlá, bylo by naivní domnívat se, že dokážeš cestou k Archivu najít oddělení znaků, aniž bys nestrávil cestou týden. A taky ho nenajdeš. Vystoupáš po mramorovém schodišti do třetího patra, kde projdeš krátkou chodbou a zastavíš se u velkých dveří, před kterými stojí osmi členná stráž. Jeden ze strážných si od tebe vezme povolení a velmi důkladně jej studuje. Pak ale kývne a mávne rukou na své kolegy. Nevíš, jak to udělali, ale dveře se najednou tiše otevřou. A jakmile vejdeš, zase se stejně tiše zavřou. Archiv dost připomíná knihovnu, regály plné knih a dokumentů, čítárny... Ale panuje zde ticho a klid, ne jak dole hluk a spěch, možná jsi dokonce v Archivu jediná živá duše. V tom ti ale něco začne šumět v hlavě a následně slyšíš Orisův hlas, jako by stal vedle tebe. "Gratuluji k titulu, sire Ziori. Zrovna přišla žádost o zvýšení žoldu a přidělení pozemku." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Až když mi Eliz řekla, že vážně má město smutek, pak teprve jsem si to uvědomila. „Aha... tohle je nejspíš město, kde sídlil ten zavražděný král nebo ho měl pod správou.“ Řekla jsem chápavě. V hostinci jsem bratra uviděla skoro hned, srdce mi poskočilo radostí a na tváři se usadil úsměv. A naštěstí byl střízliví, což mě potěšilo. Prohlédnu si osazenstvo sražených stolů, takže tohle je jeho... jak se tomu říká... družina? Zajímavá směs profesí, ale jistě účinná. „Tak pojď.“ Pobídnu Eliz a vydám se k nim. Když jsem přistoupila zezadu k bratrovi, zakryla jsem mu rukama oči. „Hádej kdo je to.“ Houknu sladce a mrknu na Eliz. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz na tebe zazírá, jako by odhadovala, jestli to myslíš vážně. "Král sídlil ve Vingaardu, hlavním městě. A spravoval vlastně všechna města." V hostinci se Eliz vydá za tebou, jak obcházíš bratra. Sice jsou dveře přesně naproti němu, ale on si jich nevšímá, jak je zabraný do konverzace. Navíc jsi v měšťanských šatech splynula. Mladý mág zrovna Jarredovi a staršímu rytíři něco popisuje a divoce u toho gestikuluje. Když dojdeš dost blízko, slyšíš mága říkat: "... no jasně že nevěděl!" Rytíře i Jarreda skolí záchvat smíchu, jakmile je trochu přejde, zakryješ bratrovi oči. Jarred se rychle otočí a překvapeně se na tebe podívá. Asi ještě tři rytíři u stolu si všimli, že se něco děje, zbytek je zpitý pod obraz. Všichni tři už napůl tasí meč, mladému mágovi zajiskří pravá dlaň, druhý mág spí. Možná se to zdá jako přehnaná reakce na jednu dívku, ale toto jsou ostřílení válečníci, kteří už viděli tolik nepředstavitelných věcí, že už je toho moc nepřekvapí. Jarred je ale mávnutím ruky uklidní. "Anett...? Co tu... Co tu děláš?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na ochoz hradeb vyběhne jeden pihovatý panoš a začne křičet: "Že nevíte, co je nového?" Všichni se na něj otráveně zadívají a volají na něj, ať sleze dolů a je ticho, ale panoš pokračuje: "Král byl dneska v Nejvyšším chrámu zavražděn! A na trůn nastoupí jeho neschopný syn!" Na nádvoří se rozhostí ohromené ticho. Dveře do pevnosti se otevřou a vyjde z nich velitel pevnosti po boku nějakého Bílého mágu. Oba se tváří pochmurně a ani jeden zprávu nepopře. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Váhavě se podívám na ostatní, kteří mě právě div několikrát nepropíchly a neusmažili. Ale nechám to být, dám si ruce v bok. „To je mi tedy vřelé přivítaní. Žádné „Ahoj Anett! Tak rád tě zase vidím!“ nebo tak něco. A místo toho „Co tu děláš?““ Na oko si smutně povzdychnu. Ale pak na bratra mrknu. „Můj mistr má nějaké vyřizování tady ve městě. A věděl, že tady budeš tak nás vzal sebou.“ Odpovím mu a přitáhnu před sebe Eliz. „A tohle je mistrova neteř Elizabeth. Elizabeth, tohle je Jarred.“ Představím se. Znovu kouknu na tu partičku chlapů a zpět na bratra. „Nebude ti doufám vadit, když tu s vámi zůstaneme než se mistr vrátí?“ pozvednu tázavě obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ahoj Anett. Tak rád tě zase vidím..." Zopakuje po tobě Jarred a začne se usmívat. "Jak to mohl vědět?" Podívá se na mága, který pokrčí rameny. Rytíři zasunou meče zpět do pochvy a váhavě se usadí, mají trochu rozpačité výrazy. "Ahoj Elizabeth." Podá jí ruku. "Radši jen Eliz." Odpoví mu Eliz a potřese si s ním rukou. "Jasně, že nebude. Hm..." Podívá se na tu bandu ožralů. "Jestli to nebude vadit tobě..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, obejmu Jarreda a dám mu pusu na tvář. „No proto.“ Řeknu když ho pustím. „A jak to mohl vědět? Je to přece mág... asi má své způsoby, které já zatím neznám.“ Pokrčím rameny a sednu si na lavici vedle něj. Popleskám místo vedle sebe, aby se Eliz také posadila. Pak si prohlédnu muže a pak zase na Jarreda. „Jasně. Proč by mělo? Když s nimi vydržíš ty tak nevím proč bychom to neměli zvládnout i my.“ Znovu pohlédnu na muže. „Těší mě, že vás poznávám. Jmenuji se Anett. Mladší sestra tady Jarreda.“ Ukážu palcem na bratra. Pak složím ruce do klína a otočím se na bratra. „Tak povídej. Jak jsi se měl? A co rodiče? Kdy jsi od nich odešel?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz si sedne vedle tebe, mág se trochu posune, aby vám udělal místo. "Já musím. Aspoň teď už rozhodně." Odvětí Jarr s úsměvem. Když se představíš, tři střízliví rytíři (včetně toho staršího, se kterým si předtím Jared povídal) ti kývnou na pozdrav a taky se představí. Zapamatuješ si ale jen jméno toho staršího, sir Gustaf a mladého mága, mistr Lexner. Ten mág vypadá, že sotva prošel Zkouškou. "Vlastně jsem musel odejít několik hodin po tobě... A co ty? Jak se máš? Co mistr? Co studium?" Pak přijde hostinský a osloví Jarreda. "Sire, slečny si také něco objednají...?" Jarred se na vás tázavě zadívá, Eliz zavrtí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Všechny muže pozdravím, ale Jarred mi toho moc neřekl. Jen že odešel v podstatě chvíli po mě. Chudáci rodiče, moc si svých dětí neužili. Už jsem chtěla odpovědět, když se ozval hostinský. Eliz zavrtí hlavou a já ji napodobím. „Ne. Nic si nedáme. Děkuji.“ Odpověděla jsem. Hlavně proto, že bychom neměli čím zaplatit, na to Alex trochu zapomněl a před bratrem jsem to nechtěla říkat. Jistě by nám to zaplatil jenže mi to přišlo takové vtíravé. „Můj mistr je skvělý. Velice mocný... mám štěstí, že jsem se dostala k takovému učiteli. Je velice hodný a docela rychle se učím.“ Pochlubím se. „Tady Eliz se u něj také učí, připravuje se na nástup na Akademii...“ na chvíli zaváhám, protože to není jisté. Ale nakonec jsem to nechala tak. Nevím jestli by bylo vhodné o tom mluvit před jinými mágy, který by mohli pak mít námitky, jako že to není fér že má takové možnosti nebo tak něco. „Mistr žije ve věži v poušti. Venku je vážně děsný vedro. Stačilo mi vždycky jen chvíle a bylo mi mizerně. Jsem šťastná, že uvnitř věže má chládek.“ Řeknu mu kde teď žiji. Zaváhám. „Ale nepřerušili jsme vás uprostřed rozhovoru?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladý mág se s úsměvem zapojí do rozhovoru: "S tou pouští jsi dopadla ještě dobře, věž mého mistra byla uprostřed oceánu. Mám pocit, že čím nedostupnější místo, tím větší prestiž. A neboj, už jsme domluvili." Pak odpoví opět Jarred: "Tak jsem rád, že jsi spokojená. A já... bych ti asi měl něco říct..." Zadívá se na prsten na své ruce, ty si ho všimneš teprve teď. Nikdy prsten nenosil. Snubák to ale není, je to prsten se znakem Rytířstva. "Rytířstvo se rozhodlo rozdělit své bojovníky na dvě skupiny. Jedna jsou šermíři a jezdci, druhá lukostřelci a stopaři. A tak jsem rozšířil jejich řady... Rodiče o tom zatím neví, ani nevím, jestli budou souhlasit. Ale ono je to vlastně jedno, riziko je to pořád stejné, jen mám lepší postavení, peníze a titul." Pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Byl jsem dost naivní, když jsem si myslel, že mi pomůže čistá náhoda. I když jsem se v každém patře zastavil a hodil rychlé pohledy na každé písmenko u dveří atd., došlo mi, že všechno tohle projít bez jakéhokoli logického postupu, by mi zabrali moře času. Vystoupím po mramorovém schodišti. Docela rozhazují, když tu mají mramorové schodiště, jako kdyby nestačilo obyčejné. Pravda, místo, kde je zdroj snad veškerých informací z celé říše i z cizích zemích musí vypadat kapku k světu, ale domu božím se to nevyrovná. Konečně vyjdu do třetího patra, procházejíc na konec chodby, kde se tyčí masivní dveře a u nich je osm stráží. Jak jsem je spatřil, bylo mi jasné, že tam budou směřovat mé kroky. Dojdu k nim a pozdravím je. Jeden z nich mě vyzve doklady. Jeho oči pečlivě projíždí každý řádek. Jeden z mála, co bere svoji službu zodpovědně. Podle jeho výrazu a pokynutí rukou ostatním byl spokojený. Čekal jsem, že chytnou velká železná oka, které byly na dveřích. Ty se samy otevřely na kývnutí ruky vojáka, který kontroloval dokumenty. Že by magie? Na znamení díku se pokřižuji a krátce se za ně pomodlím. Pak neotálím a rázným krokem vejdu do archivu. Dveře se za mnou tiše zavřou. Popravdě, kdybych se neotočil zpátky a neviděl, jak se zavírají, myslel bych si, že jsou stále otevřené. Archiv „Že se vůbec orientují, kde co mají. Všechny tyhle místnosti a s regály vypadají stejně.“ Rozhlídnu se kolem, zda někoho nenajdu. Podle ticha a klidu tu nikdo další nebyl nebo byl plně zaměstnán knihami či něčím podobným. Chci se podívat po Archivu a začít hledat případné dokumenty. Pocítím mráz na zátylku. Většinou to bývá znamení něčeho, co se každému nemusí líbit, Při mém štěstí bych se nedivil, kdybych musel pobít pár členů kultů, převlečené za knihovníky. Připadám si jak vysoká zvěř, která čeká až ji lovec uloví. Po zamrazení na zátylku uslyším podivný zvuk, spíš šumění, který se pomalu zostřoval a já poznal otcův hlas. „To si mi nemohl dělat společnost aspoň takhle otče? Z té osamocené cesty bez jediného slova jsem si připadal, jako kdyby mi bůh odebral dar řeči,“ vyčtu mu. „Myslel jsem si, že komunikaci na dálku mohou provádět jen mágové mezi sebou či snad jsem nadaný jedinec, který se minul povoláním?“ Uchechtnu se nad tím, že by mé kroky nevedla Matka církve, ale někdo z řádu Bílých mágů. „Jinak děkuji otče, ale o ten titul jsem se jinak nepřičinil. Dělal jsem jen svou povinnost, kterou by udělal každý z mých bratrů na mém místě.“ Mezitím co si povídám s Orisem, procházím jednotlivé regály, zaplněné tenkými, tlustými knihami, svazky a nebo jen založenými pergameny. „Jak to jinak vypadá v klášteře? Už to tam sir Magnus a ty dali do pořádku? Konečně jsem v archivu a musím ti říct, že tady člověk může strávit zbytek celého svého života, ale bez pomoci by dozajista nepřečtl vše, co tu je. Navíc si připadám, jak v některém bludišti, které si rád čmárám ve své volné chvilce. Jediný rozdíl je v tom, že já se v tom svém vyznám. Kdežto tady, jsem si nevšiml žádného značení. Ach, jako kdyby chtěli, aby tu člověk nenašel to, co potřebuje a rozhodli se mu to znemožnit všemi možnými způsoby. Ani bych se nedivil, kdyby to byl jeden z důvodů, proč tu je ticho, jako v hrobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vykulím na mladého mága oči. „Uprostřed moře? No páni... jestli si mágové svá sídla takhle můžou stavit všude kde chtějí, tak já si svou jednou postavím na mraku.“ Zavtipkuji. Pak pokývnu, že rozumím a jsem ráda, že jsem je při něčem nevyrušila. Zvědavě se na bratra zadívám, když řekne, že by mi měl něco říct. První co mě napadne je, že se zasnoubil. Ale při pohledu na jeho prsten jsem věděla, že to tak není. Pozvednu obočí a to už Jarred vysvětluje. „Nevím proč by neměli souhlasit. Není nic špatného na tom chtít se mít lépe, což u rytířů jistě budeš. A navíc je to ušlechtilá...“ zaváhám protože nevím jak to nazvat... práce by zněla trochu divně. „...ušlechtilá profese.“ Dokončím nakonec. „Navíc v podstatě budeš dělat to samé co dosud.“ Položím svou ruku na jeho po které ho pohladím. „Jestli jsi spokojený tak ani já a ani rodiče nic nemohou namítat. Hlavně, si musíš dávat pozor aby tě tyhle věci příliš nezměnili.“ Vzpomenu si na matku Eliz a oklepala jsem se při představě, že by Jarred takový třeba za dvacet let mohl být. Hrůza. „Ale dávej si pozor.. v poslední době se dějí divné... špatné věci. Jak mezi mágy tak i mezi rytíři... a možná i jinde.“ Varovala jsem ho. Možná bych mohla Alexe požádat, aby to Jarredovi vysvětlil, aby ho varoval. Nakonec to s tím falešným rytířem se k němu ještě nemuselo dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Taky dobrá zkušenost. Ne, věř mi. Neměl jsem teď vůbec čas. Přišel příkaz od papežského stolce, podle nějž jsem byl já okamžitě jmenován opatem a Magnus klášterním velitelem. A tím jsem jej vystřídal jako nejvyšší velitel uklízecích prací." I ve tvé hlavě zní jeho hlas trochu ironicky. "Mocní mágové dokáží komunikovat myslí s kýmkoliv." Vysvětlí ti a pak odpoví: "No samozřejmě, ale právě tímto jsi dokázal, že jsi toho titulu hoden." Na chvíli se odmlčí. "Už to tady vypadá lépe, ale pořád je tady dost na čem makat. Zkus najít Archiváře, měl by být na konci té dlouhé chodby. A promiň, budu muset končit. Hodně štěstí..." S tím se šum z hlavy vytratí. Když dojdeš na konec chodby, vidíš za mohutným psacím stolem muže s krátce zastřiženým šedivým vousem. Na stole má hromadu papírů a něco v nich vyplňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenom, že jsem dostal k titulu i nějaké pozemky a dům a díky službě na nich moc nebudu. A připadá mi blbé je nevyužít, tak bych to chtěl nabídnout rodičům, aby se mohli třeba přestěhovat. Ale nevím, jestli se jim bude chtít opouštět vesnici. Co myslíš?" Zeptá se Jarred. "A neboj, není proč zpychnout. Pořád jsem jen vojcl... Hm... Co přesně myslíš za zlé věci?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně zamrkám. On má pozemky? Tyjo... ale nad jeho otázkou se zamyslím. Pak zavrtím hlavou. „Ne... rodiče by z vesnice neodešli. Mají svůj způsob života rádi. Mají rádi svou vesnici a lidi v nich. Ti by se neodstěhovali.“ Řekla jsem zcela vážně. „Ale možná by jsi to mohl dočasně pronajmout. Nějaký správce, který by se ti o pozemky staral a posílal ti nějaký peněžní obnos za to že tam může žít. Dokud se nebudeš chtít sám usadit.“ Pokrčím rameny. Pak se poškrábu na zátylku a podívám se na Eliz. „No to je dost složité. Cestou za mistrem se nám stali různé věci. Narazili jsme na paladiny, jeden nás doprovodil až k mistrovi. Od jiného paladina Graye dostal dopis, který byl zakletý a po otevření měl vybouchnout. Nakonec se ukázalo že skutečný sir Gray byl mrtvý a to byl jen podvodník.“ Odmlčím se. „Temní se dokázali vmíchat mezi Paladiny. Členy rady někdo zase unáší. A teď za vražda Krále. Problémy na problémy. Nevím co si ještě o tom myslet. Ale jsem si jistá, že se chystá něco opravdu špatného.“ Kousnu se do rtu. Pokrčím rameny. „No takhle nějak v kostce. Můj mistr by ti toho jistě mohl říct víc... když tedy bude chtít.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jo, taky si myslím, že by nikam nešli." Kývne Jarred. "To je věc, kterou si budu muset promyslet." O další část tvého vyprávění se pak zase zajímá ten mladý mág, už by to mohlo vypadat neslušně, ale jak se zdá, je v tom jeho profesionální zájem. "Bomba v dopise? Jak originální... Jak jste ji zneškodnili?" Jarred to shrne: "Takže máš za jeden týden více zážitků, než někdo za celý život." Pousměje se. "Ještě nějaký ten magický souboj a máš to kompletní." Pousměje se. V tom se rozrazí dveře a dovnitř vpadne udýchaný blonďatý mladík ve zlato-bílém hávu. Vypadá zmateně a dezorientovaně, doběhne doprostřed místnosti a rozhlíží se kolem sebe. Najednou se v místnosti prudce ochladí a dveřmi dovnitř proletí vznášející se toto. Mladý mág vedle tebe omdlí a i ty se necítíš dobře. Létající mág vystřelí ze zeleně zářících rukou smaragdové blesky, blonďatý mladík je nějakou bílou mlhou odrazí a klesne do kolen. Vypadá velmi vyčerpaně, vlasy mu sklouznou z uší a odhalí zašpičatělé konečky. Elf, první, kterého kdy vidíš. Vznášející se mág pokračuje v bombardaci blesky a mladíkova mlha je čím dál tím řidší. Dlouho už vzdorovat nebude. Rytíři zatím jen překvapeně zírají, těžko ale říct, co by ti čtyři zmohli, i kdyby tasili meče. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Takže jsi se stal opatem otče? Je mi ctí vaše svátosti. Sir Magnus jistě je štěstím bez sebe. Přece jen paladin se na tyhle věci nehodí. Defakto by se dalo říct, že ti je zavázán.“ Zasměji se v duchu. To by mě zajímalo, jak často se stává, že ze z mága stane opat. Připadá mi to mírně komické. „Podle toho, co všechno dokážeš a jak mě pořád něčím překvapuješ, tak bych řekl, že mocný je v tvém případě slabé slovo. Kdyby si tu byl, tak bych na tebe spiklenecky mrkl.“ Zasměji se. „Budoucnost ukáže zda to přece jen nebylo předčasné.“ Mám tíživý pocit, a tak řeknu Orisovi, co se událo v Nejvyšším Chrámu. „Jen doufám, že až se zase setkám s lidmi, co mě pomocí budou chtít zabít, tak nebudu tak bezbranný. Jinak jsem rád, že se v klášteře blýská na lepší časy.“ Promnu si krk a protáhnu ramena. „Takže archivář a já měl za to, že tu jsem sám. Což mě kapku vyděsilo. Nu což, děkuji tati za rady a ozvi se častěji. Nechť naše kroky vedou bohové a dopřejí nám brzké setkání.“ S těmi slovy se s ním rozloučím. Hlava. Je taková, jak to jen říct, taková prázdná a lehčí, zkrátka, jako by v ní něco chybělo. Ten pocit po chvilce odezní. Takže říkal tudy za archivářem. Najdu ho za velkým psacím stole, zaplněným hromadou papírů, které vyplňoval. Chvilku si ho pozoruji, aby měl možnost zaregistrovat moji přítomnost. „Promiňte pane.“ Oslovím ho. „Mé jméno je sir Shinxi Ziori a přišel jsem ohledně jedné záležitosti, s kterou bych potřeboval vaši pomoc. Pokud vás tedy můžu na chvilku vyrušit, prokázal by jste službu mě a Matce církvi.“ „Hledám konkrétně záznamy o narozených dětech před osmnácti lety, a které byly následně nahlášeny jako ztracené nebo zemřelé a porovnat je se současným obyvatelstvem. V té době bylo nalezeno mnoho sirotků, kterých se ujala vše milující církev a nyní se těmto dětem snažíme pomoct nalézt kořeny.“ Nechtělo se mi říkat, že se to týká mě, ale možná mu to nakonec budu muset říct. Možná bude něco vědět i ohledně temných kultů nebo mě bude moci aspoň nasměrovat. Zeptám se archiváře tedy na věci ohledně temného kultu a jeho představitele, pokud usoudím, že s ním o tom můžu mluvit |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamyslím se. „No vlastně tak úplně nevím. Můj doprovod dopis uzavřel v bublině... asi nějaký štít a nechal ho vybouchnout.“ Vysvětlím mágovi. Usměji se na bratra a chtěla jsem mu ještě říci o tom v hostinci, kde byl mrtvý a portál když se to stalo. Dovnitř najednou vpadl muž, blonďák a za ním.... co to sakra bylo? Temný? Duch? Nějaká příšera? Všichni byli ohromeni, včetně mě. Nikdy bych nečekala, že klidně takhle na někoho útočí na veřejnosti! Před lidmi. Podívám se na muže, elf! První kterého jsem kdy viděla. Zamrkám, když si uvědomím, že elf už dlouho nevydrží. Rozhlédla jsem se, nikdo se k ničemu neměl. A já měla strach. Nevěděla jsem jestli něčemu takovému vůbec dokážu nějak ublížit. Nadechnu se a seberu se. Nemohla jsem přece nechat toho muže zemřít, jen tak... před našima očima. Vyskočila jsem na nohy, prudce jsem rukou udělala naučený pohyb a zamířila na přízrak. „Flamio!“ zaútočila jsem. Nic jiného jsem neměla, tohle bylo jediné zaklínadlo, které jsem uměla na dálku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíle překvapení skončila a hostinec se rozhýbal. Většina lidí se teda rozběhla ke dveřím, širokým obloukem od útočícího mága (pro zjednodušení dále jen "temný"), hostinský zmizel za pultem. Jen v rohu se zvednou nějací dva muži v kožené zbroji a pevně sevřou bojové sekyry. Tři střízliví rytíři u vašeho stolu povstanou a tasí meče, Jarred si rychlým nacvičeným pohybem strhne ze zad luk a zasadí šíp do tětivy. Dosud spící mág se svalí z lavice do podřepu a zajiskří mu ruce. Do obličeje mu nevidíš, má na hlavě kápi. Pak jednáš ty, vyšleš proti temnému jediné bojové kouzlo, co umíš na dálku. Temný se od elfa bleskově odvrátí a plamen pohltí svými zářícími rukami. Pak sevře ruku v pěst a ty poznáš, že se směrem k tobě rozhodl vyslat smrtící blesk. To ale zasáhne dřepící mág a vyšle proti temnému nějakou kouli žlutého světla. Temný pohltí i tu, ale dlaň u toho roztáhne a blesk už nevyšle. Eliz mávne rukou a špička Jarredova šípu se obalí modrým světlem. Když ho Jarr vypustí, zabodne se temnému do ramene a odhodí ho kousek dozadu. Temný vydá překvapený bolestivý ryk. Ať už je to cokoliv, člověk ne. Když si šíp z rány vytáhne, dopadne na zem pár kapek zelené krve. Jeden ze dvou dobrodruhů v kožených zbrojí za temným, se rozhodne taky jednat a hodí svou sekeru temnému do zad. Temný ale jen natáhne ruku dozadu, sekera se vrátí a zasekne se svému majiteli do hrudi. Když má ale ruku vzadu, znova zasáhne mág v podřepu a vyšle směrem k temnému ohnivou kouli. Temný mág natáhne i druhou ruku a koule změní směr a vletí přímo do barového pultu. Ten okamžitě chytne, ozve se bolestivý křik hostinského, který ale vzápětí ustane. Jak se zdá, bojovníci s meči proti němu nic nezmůžou, takže tři rytíři jen stojí s váhavě pozvednutými meči a neví, co mají vlastně dělat. Něco dělat můžeš jen ty, Eliz, Jarred a dřepící Bílý mág s kápi na hlavě. Druhý mág, ten co se s vámi dosud bavil, leží v bezvědomí na zemi. Stejně tak upadl do bezvědomí i ten elf. Ale temný je teď otočený směrem k vám a elfa si momentálně nevšímá. Naštěstí, nebo bohužel? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Archivář zvedne hlavu od papírů. "Ano?" Poslechne si, co chceš a potom kývne a postaví se. Vezme si do ruky hůl, která byla dosud opřená o židli, opře se o ni a prokulhá kolem tebe. "Pojďte za mnou, někde to tady musí být." Dojde k jednomu ze vzdálenějších regálu, vytáhne z nich tlustou knihu a podá ti ji. "Záznamy o ztracených dětech z posledních dvaceti let. Příjemnou zábavu." S tím se odkulhá pryč. Už první stránky ti ale napoví, že toto je přesně to, co hledáš. Jméno dítěte, datum narození, datum jeho zmizení. Když zapátráš dál, najdeš zajímavý údaj. Pět dětí, jiné data narození a zdánlivě je nic nespojuje. Až na data zmizení. Jsou zcela shodná. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Moje zaklínadlo nemělo žádný účinek, pohltil ho. Konečně se ostatní vzpamatovali, většina se vyhrnula ven, ale ti co uměli nějak bojovat se mu postavili. Ale zaklínadla odrážel a jediný kdo ho zranil byl Jarred za pomocí Eliz. Zajímalo by mě co za zaklínadlo použila na ten šíp, ale teď nebyl čas se tím zabývat. Jeden z válečníků skončí mrtvý nebo smrtelně zraněný, musela jsem odolat tomu hned se na něj běžet podívat, ale jen bych se vystavila nebezpečí. Bojovníci poznají, že na tohohle soupeře jejich zbraně nestačí a tak teď váhají. „Vypadněte. Obyčejné zbraně na něj neplatí, jen můžete zbytečně přijít o život!“ zavolám na ně. Znovu jsem začala zaklínat. „Sitra.“ Zašeptala jsem, abych se aspoň trochu chránila. Rozhodla jsem se zkusit i něco jiného, prudce jsem vymrštila ruku dopředu. Když Flamio nefungovalo, musím zkusit paralízu. Do zaklínadla jsem vložila víc své magické síly, abych ho mohla vyslat na dálku. Mělo by to fungovat, kdybych tohle udělala s Flamiem, tak by byl plamen hodně silný. Ale takže kdybych to udělala s Tors... mohlo by to fungovat. I když to byli jen mé domněnky. Škoda, že jsme v uzavřeném prostoru... pak bych možná i to silnější Flamio použila, jenže tady bych nás leda tak upálila zaživa. „Tors!“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dobrodruh se skloní ke svému zasaženému příteli. Rytíři se začnou váhavě stahovat ke dveřím, ale dělají to s očividnou nechutí. Nikdy z boje neustupují. Temný si ustupujících rytířů nevšímá. Eliz znova zakleje šíp a Jarred temného znova zasáhne. Tentokrát do dlaně, když ji natáhne, aby ho jeho štít ochránil. Jenže Elizino zaklínadlo štítem pronikne. Temný znova zařve a začne si šíp z dlaně vytahovat, toho ale využiješ ty a tvá paralýza. Zaklínadlo se ti povede na dálku, ucítíš známé zabrnění a temný sebou škubne a ztuhne. Bílý mág vyšle další žlutou kouli, tu ale aktivovaný mágův štít pohltí, ačkoliv je jeho vyvolatel paralyzován. Ztuhnutí ale temného rychle přejde a znovu sevře pěst, připraven vyslat blesk. Vtom ale někdo prudce rozrazí dveře a dovnitř vpadne Alex v měšťanském oblečení a nějaký rudovlasý mág v uniformě městské stráže. Oba rychlým pohledem zhodnotí situaci a Alex vyšle k temnému nějakou jiskřící fialovou kouli. Temný se ale bleskově vyhne a koule narazí do stěny naproti, ta exploduje. Temný se okamžitě otočí a postaví nové, větší hrozbě. Blesk, připravený pro vás je vyslán směrem k Alexovi, na půl cesty se rozdělí a jeden paprsek vyletí i k rudovlasému. Ten rychle překříží ruce před sebou a blesk narazí do jeho modrého štítu, ozve se zadunění podobné úderu gongu a rudovlasý odletí někam dozadu. Alex místo toho vyskočí do vzduchu, saltem blesk přeskočí a dopadne na zem v nějakém takovém podřepu. (Nevšímej si ksichtu ani oblečení. ;-) ) Z tohoto podřepu vyšle k temnému fialový blesk, který proletí mágovou obranou a temný se rozpadne na prach. Rudovlasý mág se zvedne k podlahy a okamžitě se rozběhne k elfovi. Alex ještě zavolá: "Všichni v pořádku?" Pohledem najde tebe a Eliz a kývne, pak se rozběhne k zasaženému sekerou. U toho ale dlouho nezůstane a s pochmurným výrazem se i on vydá k elfovi a říká směrem k rudovlasému: "Musíme ho vyslechnout. Musíme zjistit, co se tady děje." Rudovlasý ale zavrtí hlavou a odpoví. Jeho hlas okamžitě poznáš, patří Marcusovi, členovi Rady a Alexovu příteli. Vlastně prvnímu muži mimo tvou rodinu, který ti kdy políbil ruku. "Musíme ho spíš okamžitě vrátit, jestli se elfové dozví o tom, že jsme ho vyslýchali... Víš, jací elfové jsou... Válku s nimi si teď v žádném případě nemůžeme dovolit." Alex si klekne k elfovi, luskne prsty nad jeho tváří a elfovi do tváře spadne několik červených jisker. Okamžitě se probere a chystá se vstát, ale Marcus ho jemně zatlačí zpět na zem. Alex na něj promluví krásnou zpěvavou řečí. A když jsou tak vedle sebe, musíš se obdivovat. Alex je mimořádně hezký muž, ale elf vypadá skoro jako anděl... Elf mu jemným hlasem něco odpoví ve stejné řeči a pak komunikaci s ním převezme Marcus. Alex se zvedne a dojde k vám. V očích mu jde vidět neskutečná hrdost. "Jste vážně super." Řekne vám, potřese si rukou s Jarredem a pak se smíchem probudí mága na zemi. Mág v kápi, co vám pomáhal s bojem se konečně zvedne z podřepu, otočí se k vám a shodí si kápi. Je velice mladý, ještě určitě neprošel ani Zkouškou. Když se na tebe podívá, poznáš v něm Sida... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pro nás to byl tuhý boj. Eliz byla vážně úžasná, zachovala si chladnou hlavu a pomáhala jak jen uměla. Jsem ráda, že rytíři se stáhly, aspoň se nikomu nic dalšího nestane. K mému překvapení a radosti tak můj první pokus paralízy na dálku vyšel, sice jsme ho během té doby nezvládli skolit. Ale dalo nám to čas. Přiřítil se sem totiž Alex s dalším mágem v kterém jsem později poznala Marcuse. Ti si už s Temným poradili a já si konečně mohla oddychnout. Ještě nikdy jsem nebyla vystavena takovému tlaku a strachu, úplně mi z toho změkly kolena. Projedu si rukou vlasy a oddychnu si. Poslouchám co říkají... válka s elfy? Doufám že ne... proč ho vlastně ten Temný chtěl zabít? Sledovala jsem elfa, zvědavě si ho prohlížela. Nemohla jsem jinak, byl opravdu krásný a hlavně první jeho druhu co jsem viděla. Což mě fascinovalo. Ale odtrhnu od něj zrak, když se k nám vydá Alex, tvářil se hrdě a po jeho pochvale jsem se začervenala. „Dělali jsme co jsme zmohli.“ Zamumlala jsem a usmála se. Jenže... rozpaky a úsměv mě rychle přešly, když se nám mág v kápi odhalil a já v něm poznala Sida. V duchu jsem zanadávala. Opravdu jsem doufala, že ho už nikdy nepotkám. Změnil se za tu dobu nějak? Nebo je pořád stejně arogantní a nafoukaný. Otočím se k Eliz, kterou obejmu. „Byla jsi skvělá Eliz. A když jsi skvělá už teď tak jednou budeš vážně úžasná mistra.“ Pohladím ji po vlasech. „A jsem moc ráda, že se ti nic nestalo.“ Pak se otočím na Jarreda kterého také obejmu, jsem moc ráda, že se ani jemu nic nestalo. Pak se teprve otočím na Sida, nevěděla jsem co udělat... jak se zachovat. „Hm... ahoj Side.“ Pozdravila jsem ho. „Mistře... mohl by jste uhasit ten oheň.“ Požádám Alexe a ukáži na hořící pult. Počkám až tak udělá a pak se vydám podívat se na hostinského jestli mu není nějak pomoci. Raději se budu od Sida držet dál. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Archivář je zdvořilí a vyhoví mé žádosti. Vstane od stolu, vezme hůl, kterou měl opřenou o židli a probelhá se kolem mě. Načež mi řekne ať ho následuji. Chvilku jdeme. Regály se táhnou z jednoho konce na druhý. Vzduch je zatuchlý voníc papírem. Je přirozené, že tu moc nevětrají, vlhkost knihám neprospívá a co teprve knižní moly a podobná havěť. Dojdeme k jednomu z regálů, odkud archivář vytáhne tlustou knihu. Když ji spatřím, otočím oči sloup. Že já někoho naštval na vyšších místech?! Převezmu tlustou bichly a archivář se vrátí ke svému stolu. Předběžné otevřu knihu, abych věděl, zda to je ta, kterou potřebuji. Přesně tohle hledám. Dojdu s knihou do čítárny, kde je lepší světlo. Nebudu si přeci kazit oči. Sednu si k jednomu ze stolů, kde je další hromada knih, papírů, jak popsaných, tak i prázdných, nádoba s inkoustem a pár brky. Všechny ty věci trochu posunu, abych měl dost místa na položení knihy a posadím se na židli, která mírně zaskřípá. Doufám, že mě ta židle udrží. Konečně otevřu knihu a začnu s hledáním. Nevím kolik hodin jsem nad tím strávil. Oči jsem měl utahané a tělo ztuhnuté od sezení na židli, která při sebemenším pohybu zavrzala. Nečekal jsem, že tu strávím tolik času. Minimálně pár hodin. Nicméně strávený čas přinesl své ovoce. Našel jsem pět dětí, které na první pohled nic nespojovalo. Žádný příbuzenský vztah či něco jiného, zajímavější byl fakt, že se všechny ztratili na shodném místě. Takže na tomhle místě mě získali. Vezmu si kus pergamenu, kalamár s inkoustem, brk a zapíšu jsi jména dětí, jejich data narození, místo původu a z kterých rodin pocházeli. A úplně nakonec si poznačím místo, kde se všech pět dětí ztratilo. Sroluji pergamen a uschovám jej uvnitř brnění. Vrátím knihu na své místo a vrátím se zpátky k archiváři. Pokud je tedy ještě vzhůru a je v archivu. Pokud jej najdu zeptám se ho ještě na záznamy o temných kultech a kde bych mohl najít lexikon run. Potřebuji vědět, zda mi bude oprávnění od Alexe stačit a nebo bych tu jen marnil čas. Pokud jej nenajdu, tak nezoufám. Zítra je taky den. Venku před Národní knihovnou a archivem Stojím před budovou a pořádně se protáhnu, abych neměl tak ztuhnuté tělo. Venku je to něco jiného než uvnitř. Svět plný barev, vzduch tu voní po všem možné a vane tu příjemný větřík. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Ve vzduchu cítím vodu. No doufám, že nebudu jako zmoklá slepice. Nemeškám a vnořím se do temných uliček, kde potkávám hlídkující patroly a ponocné, kteří oznamují kolik je hodin. To bude zase vstávání. Zabrblám pro sebe. Komenda boha Nustera Komenda nebyla od archivu pár minut cesty, přesto jsem měl pocit, jako kdybych šel hodinu. Konečně potkám na hlídce jednoho ze svých bratří. Provedeme vítací rituál, když je spokojený pustí mě dovnitř a já zamířím přímo do své přidělené cely. Vysvleču se, řádně poskládám brnění, štít, meč a dám si ho k posteli. Paladin spí v těsné blízkosti své zbrani, aby ji mohl kdykoliv použít. Jsou i tací, co s nimi spí, jako se ženou. Dneska byl dobrý den a přejedou mi události, které se mi staly. Usnu už ve chvilce, kdy dopadám na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz se usměje. "Všichni jsem byli skvělí... Každý dělal něco... Ale docela jsem se bála." Sid se zatváří překvapeně a taky tě pozdraví: "Hm... ahoj." Klekne si k mladému mágovi, kterého teď Alex probral. "Mistře, vstávejte." A pomůže mu vstát. Ale Mistře? Vypadá to, že je mezi nimi maximálně šest let rozdíl. Alex se zadívá na pult a natáhne k němu ruku. Stojíš těsně vedle dráhy kouzla a otřepe tě, jak kolem tebe proletí mimořádně studený vzduch, který se při kontaktu s plameny změní na led, pokryje pult a uhasí plameny. "Zásah ohnivou koulí člověka bez okamžitě provedeného chladícího kouzla rychle promění v hromádku popela." Řekne ti Alex, naděje, že by hostinský přežil je opravdu mizivá. Když se za pult podíváš, vidíš na zemi opravdu jen popel a kousek roztaveného zlata. Nejspíš jeho zlatý zub. Když ovládneš pocit bezmoci a vyjdeš zpod stolu zase do místnosti, vidíš Alexe klečet u těch dobrodruhů. Jeden má slzy v očích, druhý leží na zemi s obrovskou ranou v hrudníku, zkrvavená sekera leží vedle. Alex zrovna říká: "Sekera mu rozpoltila srdce a proťala i páteř. Nezachránil by ho ani okamžitý zásah léčitele." Pak se zase zvedne a rozhlédne se kolem sebe, jako by zvažoval, co má dělat. Podívá se na elfa, který mluví s Marcusem a pak na vás a vydá se k vám. Obejme Eliz a políbí ji do vlasů. U tebe to má složitější, přeci jen nejsi jeho rodina a už máš věk na to, aby se všechno u dítěte normální dalo považovat za obtěžování. Ale nakonec jednou paží obejme i tebe. "Co se dělo, než jsme dorazili?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Díváš se na ta malá černá písmenka, v jednom ze jmen. Jako by to bylo něco neuvěřitelného. S h i n x i Z i o r i Datum narození tohoto dítěte odpovídá jednomu měsíci před tím, než tě Erik položil na práh kláštera. Máš své jméno. Takhle tě pojmenovali rodiče, ne nějaký mág. Ale když věděli, kdo jsi, proč tě nevrátili? Archiváře za stolem nenajdeš a hledat ho po celém Archivu je blbost. Zapíšeš si tedy datum ztracení dětí a jejich jména. Třeba od jejich rodin zjistíš více. Ať jsi už šel spát jakkoliv pozdě, vstaneš v klasickém čase. Ostatní paladinové se zrovna taky probouzejí. Opět můžeš využít služeb hromadných lázní a jídelen, pokud si budeš chtít protáhnout tělo ve společnosti, můžeš jít na cvičiště. Ty nepovinně, většina paladinů v komendě tam ale bude povinně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pohladím Eliz po vlasech. „Nejsi sama. Také jsem se bála.“ Prozradila jsem ji. Povzdychnu si, když vidím tu spoušť. Dva mrtví, kéž bych tak byla silnější. Možná bych aspoň jednoho nebo oba mohla zachránit. Začínala jsem mít výčitky svědomí. Rozhlédnu se po místnosti, na Sida a jeho mistra, byla jsem z toho dost překvapená, že má... ah no jistě. Magie... jistě ho omlazuje. Promnu si zátylek, vidím jak Alex objímá Eliz a u mě váhá, pousměji se a pokrčím rameny, jako, že já objímat nepotřebuji, ale když mě vezme kolem ramen stejně se cítím lépe. Podívám se na válečníka co má slzy v očích. Přála bych si abych ho mohla nějak utěšit, ale to jsem nemohla. „Kéž bych mohla udělat víc aby nikdo nezemřel.“ Řekla jsem pochmurně. Znovu si povzdychnu. „Povídala jsem si s bratrem a jeho přáteli. Když najednou dovnitř vpadl ten elf a vypadal uštvaně. A pak za ním vpadl ten Temný a bojovali. První všichni byli v šoku, protože... tomu nikdo nevěřil. Když jsem se vzpamatovala zaútočila jsem na něj zaklínadlem Flamio. Ale bez problémů ho... tak jako nějak vcucl. Ostatní se taky vzpamatovali a začali bojovat. Eliz byla moc šikovná. Očarovala Jarredovy šípy, které pak Temného zasáhli. Jako jediní ho dokázali zasáhnout. Ostatním odolával. Pak jsem použila Tors, což ho trochu zdrželo a pak jste dorazili vy a zneškodnili ho. To je všechno.“ Popsala jsem mu mdle. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Cítím se nevyspale, když mě probudí typický zvuk navlékání brnění, který se šířil z cel paladinů, co si nasazovali brnění. Zaposlouchám se do cinkání, jak jednotlivé části brnění o sebe při nasazování naráží. Nakonec vstanu mířící ke studni, kde na sebe vyliji pár věder studené vody, Což mě vzpruží, osuším se a vydám se zpět do cely. Dneska bych měl konečně naolejovat brnění a podobné věci. V cele se oblíknu do normálního oblečení, které si vozím v sedlových brašnách. Navlíknu se do volných, kožených kalhot, kožených bot, bílé košile a plášť. Zkrátka normálního oblečení. Brnění zabalím do sukna a vydám se k bratru kováři v komendě, aby mi na něj vyryl nové insignie sira, popřípadě opravil škody na něm. Zároveň mu předložím meč se štítem ke kontrole. Od něho se vydám do jídelny, kde posnídám se svými bratry. V hlavě kolovaly nové myšlenky s otázkami. Jméno jsem dostal od svých rodičů, když věděli, že je to mé skutečné jméno, proč mě nevrátili jim? Určitě by to tehdy nebyl takový problém. Potřeboval jsem přijít na nové myšlenky a vydal se na cvičiště. Hm, není žádné lepší místo na vyčištění hlavy než cvičiště. Tam se pořádně protáhnu a připravím se. Vzhledem k tomu, že mám meč a štít u kováře, půjčím si provizorně ze zbrojnice, na trénink je to dostačující, ale do bitvy bych s tím nechtěl jít. Ne že by nebyli kvalitní nebo něco podobného, ale když je člověk navyklí na své věci, tak dá přednost vždy jim. Chvilku se rozhlížím po cvičišti, abych věděl na čem všem můžu cvičit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni schopní souvisle hovořit se shodnou na tom, že dnes už toho vážně bylo dost a je čas jít spát. Plačící hostinského žena vám nabídne pokoje zdarma, ale i mágové i rytíři jí peníze vnutí. Hlavně Sid jí dá mnohonásobek. Ať už byl nebo je arogantní jakkoliv, vrah není a moc dobře ví, kdo vyslal ohnivou kouli, která hostinského zabila. Jarred, starší rytíř a další dva střízliví napůl vynesou a napůl odtáhnou své namol zpité kolegy do pokojů. Elf bude v pokoji s Alexem a Marcusem, ty budeš s Eliz, Sid se svým mistrem a Jarred s několika rytíři. Dostanete dámský pokoj pod střechou, se dvěma postelemi. Je tam kosmetický stolek se zrcadlem, bohatě vykládána skříně a rozvěšené vonné bylinky. Jinak ale vybavení pokoje moc nezkoumáte, protože po ulehnutí do postele okamžitě usnete. Brzy ráno tě vzbudí šílená žízeň, běžný jev pro někoho, kdo vyčerpal skoro veškerou svou magickou energii. A protože jsi ještě neměla energii zcela doplněnou po procvičování tříštivých zlomenin a flamia, byla jsi jedním z nich. Sejdeš po schodech dolů do výčepu a doufáš, že tam najdeš nějakou vodu. Na schodišti ale uslyšíš hlasy z výčepní místnosti. Když se podíváš, kdo tam je, málem se ti zastaví srdce. Dvě postavy v temně černých hávech... Ale počkat! Co jsou ty bílé pruhy za krkem? Odpověď dostaneš vzápětí, když se domnělí temní otočí k tobě. Rázem vidíš ty zářivě bílé dlouhé šály. Oba mají na tvářích stříbrné masky, ale tobě je jasné, kdo to je. Alex a Marcus. Ale mnohem zajímavější jsou ti, se kterými právě hovořili. Je to pět velmi vysokých a štíhlých mužů (nebo žen? Nejde to poznat...) s dlouhými blond vlasy, vznešenou tváří i vystupováním. Odění jsou v lehké bílé, po levém boku mají nezvykle dlouhé rukojeti zahnutých mečů. A všichni mají samozřejmě špičaté uši. Jeden z nich ukáže hlavou na tebe a na něco se zeptá onou krásnou zpěvavou řečí. Alex mu ve stejné řeči odpoví, uklidňujícím tónem. Elf s úsměvem kývne, natáhne ruku a chytne za paži mladého elfa, po kterém šel večer ten temný. Pak všech šest elfů něco pronese, mágové jim odpoví stejně a elfové se otočí a vyjdou dveřmi do noci. "Předání úspěšné." Zamumlá Marcus a zdá se, jako by mu spadl obrovský kámen ze srdce. Alex kývne, sundá si masku a zhluboka se nadechne. Pak se na tebe podívá. "Cos potřebovala?" Po tvé odpovědi oba kývnou a vyjdou po schodech nahoru. Když se napiješ, jdeš si ještě lehnout. Ráno tě vzbudí jemné zatřesení a Elizin hlas. "Vstávej! Je den a ve městě navzdory smutku panuje super atmosféra. Dokonce je tady i jeden trh. Strejda nás tam vezme." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V jídelně ti do misky nalijí typickou šlichtu, sedneš si k hloučku debatujících paladinů, kteří ti v pohodě uvolní místo. Do rozhovoru se ale nezapojíš, baví se o nějakém kolegovi, že se mu narodila dcera, tak byl na týden propuštěn domů. A že mu to přejí a tak dále. Kovář už ti kompletně naolejoval, umyl a vyspravil zbroj. Máš tam teď paladinské insignie a ať už se bráníš jakkoliv, bodne v tobě jedna malá jehlička, která říká, že v tom určitě budeš vypadat dobře. Na cvičišti se můžeš přidat k posilujícím mužům, trénujícím na koni, nebo ke cvičnému šermu. pak tu jsou ještě muži na dlouhém běhu, zdolávání překážek a ještě dost dalších. (Můžeš si i něco uvěřitelného vymyslet.) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem si pak šla znovu lehnout musela jsem si všechno přehrát v hlavě. Docela bych si přála s některým z těch elfů promluvit, ale asi bychom se nedomluvili. Zajímalo by mě proč byl ten blonďatý elf tak důležitý... možná že nějaký šlechtic. Zívnu... připadala jsem si jak vysušená švestka. I když jsem se napila, pořád jsem si připadala vyždímaná. Chvíli potrvá než se dám úplně dohromady. Podívám se na druhou postel, kde jsem viděla z pod peřiny vyčuhovat jen vlasy Eliz. Někdy bych si přála být zase bezstarostné dítě. I když Eliz byla na svůj věk vyspělá. Zachumlám si pod peřinu. Ale já to mám ještě dobré. Alex musí mít starostí nad hlavu. A to je stále celkem pozitivně naladěný. Nakonec jsem při přemýšlení usnula a probudila mě až Eliz, která mi prozradila, že nás chce vzít Alex na trh. První jsem rozespale vrčela, protože se mi chtělo ještě spát. Nakonec jsem si, ale oči promnula a posadila se. „Vždyť už vstávám.“ Zívnu a stále bez života se jdu opláchnout. Což mě probudí. „Tak na trh? To je skvělé.“ Už jsem projevila nadšení, zatím co jsem se oblékala. Aspoň si budu moci koupit ty mé ženské potřeby. Kéž bych tak mohla se studiem i zároveň pracovat. Aspoň bych si mohla na trhu něco koupit, nebo pro někoho něco koupit. Jsem si jistá, že Alex je štědrý, ale nechat si od něj kupovat něco co doopravdy nepotřebuji mi nepřišlo moc správné. Učešu se a stáhnu si vlasy stuhou. „Jsem hotová. Můžeme jít.“ Řekla jsem a sešla jsem dolů do lokálu spolu s Eliz. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dole je opravený barový pult i stěna, která předtím explodovala. Vše vypadá tak, jako před bojem. Když sejdeš dolů, a dojdeš ke dveřím, je ti jasné, že ani dnešek nebude nezajímavý. Všichni rytíři (někteří mají po té kocovině celkem zajímavé výrazy) a Sid s mistrem stojí shromáždění u dveří, ve kterých stojí několik členů městské stráže a Královského vojska. Všichni rytíři mají tasené meče, stejně tak i městští a královští. Ti se ale drží před přesilou rytířů zpátky. Mágové stojí někde u baru a raději nezasahují. Od královských slyšíš: "No tak pánové, buďte rozumní. Nemůžete tomu vzdorovat." Přesvědčuje rytíře jeden z vojáků. "Složte zbraně!" Zazní ze schodů autoritativní hlas Marcuse, který v těsném závěsu nasledován Alexem schází schody. Oba jsou v temně černém hávu a s bílou šálou bojových mágů a oba se tváří velmi přísně. Rytíři, i městští a královští okamžitě zasunou meče do pochev. Vypadá to docela směšně, jak na jediný pokyn mága třicítka mužů schová zbraně. "Co se tady děje?" Otáže se ostře tentokrát Alex. Jeden z královských okamžitě odpovídá: "Jeden z těchto rytířů je obviněn z vraždy Eldara dan Lunthera, máme příkaz ho okamžitě odvést." Tvé nejhorší obavy se ale nevyplní, královský ukáže na muže vedle Jarreda. Jeden z mužů zasupí a vyrazí vpřed, jako by chtěl dát vojákovi po hubě. Další dva ho ale chytnou a zadrží. "Byla to sebeobrana, vy hovada! Sebeobrana, rozumíte?!" Voják se chladně usměje. "Kdo to nařídil?" Otáže se Alex. Voják sice neví, že je Alex člen Rady, ale ani jako bojovému mágovi se neodváží mu neodpovědět. Málokdo si to chce s elitními mágy Věže rozházet. "Nařídil to sám korunní princ." Alex a Marcus si vymění významný pohled. "Rozumíte?" Vyjede už trochu ostřeji voják, jako by mu slova "korunní princ" dodala sílu. "Ano, rozumím." Odpoví Alex. "A to velmi dobře." Oba členové rady si promluví s rytíři a královští nakonec rytíře odvedou. "Za chvíli bude venku." Slíbí Marcus a Alex se zase podívá na vás. "Tak s vámi nepůjdu nikam, musím jít zatknout krále." Pousměje se. "Jarred s vámi půjde, takže Anett, trochu se ti prodlouží čas, se kterým s ním budeš." Něco ti hodí, automaticky to chytneš. Je to měšec plný zlatek. "Něco si kupte..." Nasadí si černou masku (stříbrná je oficiální znak člena Rady), Marcus ho napodobí a vzápětí se v hostinci objeví asi dvacítka bojových mágů. Pak vás Jarred postrčí ven. "Nevíš, co to mělo znamenat?" Zeptá se tě venku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dobrá nálada mě opustila, když jsem sešla dolů a viděla jak je tam napjatá situace. Přišla jsem blíž a poslouchala. Ostatní mágy to možná nezajímalo, ale mě ano. Kvůli bratrovi, protože ten se v tom davu taky ochomejtal. Hlava mi poskakovala z jedné strany na druhou, jak jsem ji otáčela zrovna za tím kdo mluvil. Vykulím oči, když slyším, že jde o obvinění z vraždy, ale uleví se mi, když je obviněn někdo jiný než můj bratr. Situace se docela přiostřovala, chlapy se div už nepouštěli do sebe, když se zjevil Alex s Marcusem a začali situaci řešit. Jako vždy... zachraňovali situaci. Ale to co z toho vzešlo jsem vážně nečekala. Alex oznámil, že jde zatknout prince. To mě opravdu ohromilo. Snad ještě víc než když mi dal plný měšec plný peněz. V životě jsem tolik zlata neviděla. Prince? Jak z tohohle případu získal důkazy o jeho vině? Byla to pro mě záhada. Začínali se objevovat mágové, což se nelíbilo Jarredovi a raději nás vystrkal ven. Musela jsem rychle setřepat překvapení. „Eliz vem mě za ruku. Na trhu bude nejspíš hodně lidí a nechtěla bych aby tě strhli někam pryč.“ Pobídnu ji a pak se na bratra zadívám. „Sama úplně nevím. Slyšela jsem o tom, že Prince mágové podezírají z vraždy krále a také že je podezřelý z únosu mágů a těch problémů u Paladinů. Mistr teď nejspíš získal o tom nějaký důkaz.“ Řekla jsem mu, ale tak tiše, aby to slyšel jen on a možná Eliz. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak večírek to nakonec vážně nebude. Je to vážně velmi dobrý ples, ale o nějakém odvazu nemůže být řeč. Samotní organizátoři se zdají dost naštvaní, že jim to mistři tak zkazili. Jdeš si tedy lehnout a ráno tě probudí klasický zvon, který žáky budí a později svolává na hodinu. Vstaneš, převlečeš se a vyjdeš na chodbu. Tentokrát však míříš proti proudu proudících žáků, a sice na nádvoří, kde máš sraz s páťačkou, nikoliv na hodinu. Ta holka už čeká u fontány a když přijdeš, vydá se směrem k tobě. "To je dost, že jdeš." Sice máš ještě časovou rezervu, ale co. "Jsem ráda, že se můžu na ten jeden den ulít ze školy. Proč to tam vlastně jdeme?" Hodí na zem lahvičku s lektvarem, obalí se kolem vás mlha a vzápětí stojíte na náměstí nějakého města. "Kam teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz se tě chytne a Jarred zadumaně odpoví... "Lunther... Stefan dan Lunther byl velmistr Morového bratrstva, ve své době nejsilnějšího temného kultu. Ale že by bylo to tlusté princovské prase schopné nějakých intrik?" Blýskne se svými znalostmi dějepisu. Celé město je pořád zahaleno v černé, lidé už se tak ale nechovají. Naopak, jako by spíš oslavovali nového krále. To ale ještě neví, co je on možná zač... Na trhu je velký hluk, trhovci nabízejí jeden přes druhého své zboží a snaží se přeřvat konkurenci. Pak se ozve Eliz. "Prince Uzavřená rada podezřívala z toho, že to všechno jen skvěle hraje už dávno, zatím ale neměla žádné důkazy. Teď už je asi má." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Eliz a přikývnu. „Ano.“ Souhlasím a zamyslím se. „Lidé se umí docela dobře přetvářet. Dělají jak jsou milí a hodní a pak chladnokrevně vráží nože do zad.“ Řekla jsem zadumaně. „Tak či onak... jsem tedy zvědavá kdo pak tedy usedne na trůn. Ono se přece jen říká, lepší špatný král než žádný.“ Pronesla jsem a rozhlédla se. „Tamhle je bylinkářka.“ Zamířím k ní, ale pak se otočím na bratra. „Teď se drž chvíli zpátky. U tohohle být nemusíš.“ Upozorním ho a dojdeme k bylinkářce. Nakloním se k ní a šeptem ji řeknu co potřebuji. Za chvíli jsem už držela zabalený balíček. „Tak tohle bychom měli.“ Řeknu když se vrátím k bratrovi. „Co ty Eliz? Nechceš něco?“ zeptám se a nasaji vzduch, protože ucítím pečivo. „Nedala by jsi si masový vdolek? Je moc dobrý.“ Zkusím ji nalákat, protože si uvědomím, že jsem vlastně nesnídala a mám docela hlad. Také jsem uviděla stánek s pečenými kaštany, ty jsem přímo milovala. Možná by mi nějaké kaštany prodali, abych mohla udělat pak doma kaštanový chleba. „Páni... tohle je přesně jak jsem si představovala. Včerejší příchod do mého prvního města mě dost zklamal, ale tohle je přesně to co jsem si představovala. Shon a spousta lidí.“ Začnu se usmívat. Už se mi nechtělo myslet na všechny ty problémy, chtěla jsem si to užít. „Pak bychom taky mohli zajít do části se zvířaty. Určitě tam budou mít telátka a malá prasátka. A kuřátka...“ podívám se dolů na Eliz. „A jistě i štěňata a koťátka.“ Usměji se. „Máš nějaké zvířátko, Eliz?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz jen kývne a tak se vydáte ke stánku, kde se prodávají masové vdolky. Tam si koupíte jídlo, Jarred si koupí klobásu a s chutí se do ní zakousne. Pak dojdete na velké náměstí, kde je teprve obrovský počet nejrůznějších stánků. Celému tomuto vládne veselá hudba kejklířů na vysokém pódiu. Žonglují, vtipkují, vypráví jeden příběh za druhým, hrají na všelijaké nástroje. Jako na posměch tomu, že za nimi je na stěně obrovské černé plátno. To si už ale nejspíš uvědomily i stráže, protože teď to plátno zrovna sundávají. "Mám koně a kotě." Odpoví Eliz trochu nepřítomně a usmívá se nějakému kousku kejklíře. Ty jsi na toto zvyklá, kejklíři chodili i do vaší vesnice, ale ona to nejspíš vidí poprvé. Vtom do Jarreda vrazí nějaký kluk a s tichým "pardon" jde dál. Jarred se ale otočí a chytne ho za paži, až kluk bolestí vyjekne. Tvůj bratr si nechá klobásu v puse, jednou rukou drží kluka a druhou vytáhne dýku a vyděšenému klukovi ji ukáže. Pak tu ruku natáhne. Kluk mu vloží do ruky měšec s penězi. "Zlochejům se sechají ruche." Řekne mu Jarred šišlavě přes klobásu a pak ho strčí do davu a měšec si připne zpět k opasku. Vyndá si klobásku z úst a zastrčí dýku zpět do pouzdra za pasem. "Jé, pečené kaštany!" Jarred se vydá ke stánku a táhne vás s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro S chutí jsem pojídala masové vdolky a sledovala kejklíře, Eliz z nich byla nadšená, jsem ráda, že se baví. Kvůli zloději se nijak nevzrušuji, vím, že by mu Jarred doopravdy neublížil a že ho jen straší. I když nevím jaký to bude mít efekt, když mu při tom trčel párek z pusy. Div jsem se nezadusila vdolkem, jak mě to rozesmálo. „Tak koně a kotě. Jak vypadají? A jak se jmenují?“ zajímám se. Ale Jarred upozornil na pečené kaštany a nadšený jako malý kluk nás k nim táhl. „Dáš si pečené kaštany? Jsou vážně moc dobré. S Jarredem je máme moc rádi. Vždycky jsme několik dní chodili běhat sbírat na konci léta kaštany co padali ze stromů.“ Vysvětlím Eliz. Nakonec jsem ji i sobě koupila po dvaceti, nakonec jsem vzala ještě jeden pro Alexe a pak jsem ještě umluvila obchodníka aby mi prodal dalších dvacet, ale neupečené abych pak z nich mohla doma udělat chleba. Bylo to dražší než normálně, ale taky nebyla sezóna, nedalo se nic dělat. Odvedla jsem je ke kašně, kde byla lavička a posadili jsme se. „Tu a tam narazíš na kaštan, který chutná hrozně. Ale nenech se tím odradit.“ Poučím Eliz a pak ji ukážu jak se loupe. Řekla bych, že u Eliz doma asi nic takového nejedí. Nakonec pečené kaštany to je spíš pro obyčejné lidi. „Tak Jarrede. Dáme si do nosu.“ Řeknu a klepnu sáčkem s kaštany do jeho, jako kdybychom si přiťuknuli. „Jinak Eliz. Chtěla by jsi něco? Jestli ano, tak mi to klidně pověz. Třeba pentle do vlasů. Určitě by ti zelené moc slušely.“ Řekla jsem ji, rozlouskla kaštan a s natěšeně ho snědla. Napadlo mě, že bych si možná mohla koupit i nový hřeben a také nějakou pokojovou rostlinu, abych si trochu ten svůj prázdný pokoj zabydlela. Navíc takové věci nestojí moc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bílý kůň se jmenuje Snížek, kotě zatím jméno nemá." Odpoví ti Eliz, když se rozvalíte na lavičce u kašny v těsné blízkosti pódia. Slunce vás příjemně hřeje, kejklíři vyhrávají a je vám teď vážně příjemně. Jarred tě poslechne a začne si dávat do nosu, Eliz jí nejprve opatrně, ale pak už taky přidá. Eliz zavrtí hlavou. "Myslím, že takových věcí už mám dost." Vtom kejklíři nahoře zavolají: "A kdo trefí všechny tyto terče, může si vybrat cenu." Jarredův uličnický úsměv ti už napoví, co chce udělat. Vzápětí to ale potvrdí, rozepne si sponu, která mu přidržuje tmavě zelený plášť a odepne pochvu s mečem od opasku. Všechno ti dá na klín a na to položí pytlík s kaštany. "Mám je spočítané." Varuje tě s úsměvem a pak se rozběhne k pódiu a vyhoupne se do něj. "Á, odvážný pán s chce vyzkoušet střelbu o ceny!" Přivítá ho jeden z kejklířů. "Jakpak se jmenujete?" "Jarred Sela." Odpoví mu Jarred, titul přitom vypustí. "Tákže, Jarrede. Pokud si chcete vybrat cenu, musíte strefit támhle ty tři malé terče." Kejklíř ukáže na hradby, kde jsou srovnané tři terče. Jarred kývne a vytáhne svůj luk. Zasadí šíp do tětivy, zamíří a ... střed. Střed a další střed. Celé náměstím se šíří bouřlivý aplaus. Jarred si vybere cenu, seskočí z pódia a zamíří k vám. Cestou ho lidé poplácávají po ramenech a zádech. Když k vám dojde, ukloní se vám a každé z vás podá s úsměvem jednu růži. Ceny tam byly mnohem dražší, ale ty tam nechal. Pak se narovná, zapne si plášť, připne meč, vezme si pytlík s kaštany a přepočítá si je. Pak se zase rozvalí na lavičce. "Kam teď?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Snížek... to je pěkné. A kotě zatím nic? Ale určitě mu nějaké pěkné vymyslíš.“ Řeknu s jistotou. Eliz řekne, že nic nechce... ne... že takových věcí jako jsou pentle do vlasů má dost. Možná později na něco narazíme co by chtěla. Kejklíři vybídli lidi ke spolupráci a že můžou vyhrát cenu. Podívám se na Jarreda, který nasadil pro mě důvěrně známý výraz, kdy něco plánoval. A mě bylo jasné co. Předal mi své věci a upozornil mě, že má kaštany spočítané, protočím oči. „No jo.“ Odpovím mu. Jako kdybychom byli ještě děti. Ale napadlo mě, že bych mu mohla na truc jeden vzít, ale pak na to zapomenu. Dívám se, jak leze Jarred na pódium. Nepochybovala jsme o tom, že Jarred to zvládne a tak když trefil všechny, také jsem mu zatleskala. Jarred si vybral jako cenu růže a každé z nás jednu dal. Usměji se na něj a dám mu pusu na tvář. „Děkuji. To je od tebe milé.“ Řekla jsem a přičichla. Krásně voněla, zatím co on se znovu upravoval, já růži zbavila trnů a pak jsem si ji dala za ucho do vlasů. To samé jsem pak udělala i Eliz. „Jsem na tebe pyšná. Jsi vážně skvělý střelec.“ Pochválím bratra. Věděla jsem, že on to jednou někam dotáhne. Možná, že i jednou získá šlechtický titul a državu. Jarred se zeptá kam teď, zamyslím se a sním další kaštan. Už jsem, ale byla docela najedená a tak jsem ty zbylé přesypala do sáčku pro Alexe. „Hmm... ještě jedno bych si to tady prošla a pak bych šla na trh se zvířaty.“ Navrhnu. „Ah ano... Jarrede. Když jsme byli doma, nikde jsem neviděla Panenku. Nevíš... nevíš o tom něco? Není možné, že umřela a rodiče mi o tom nic neřekli?“ zeptám se. Už jsem na to dřív myslela, ale pak jsem si na to dlouho nevzpomněla. Možná jsem se měla doma podívat do toho zrcátka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak fajn." Zvednete se a ještě jednou si projdete náměstí, sem tam ještě někdo Jarredovi řekne něco pochvalného. Pak zamíříte do části se zvířaty. Koně, slepice, kuřata, krávy, ovce... Ale na konci je jedna klec, kolem které stojí několik městských strážců a dobrodruhů. Kolem této klece je obrovský shluk lidi, když se vám podaří protlačit až ke kleci, všimnete si cedule: NEPRODEJNÉ! Pouze výstavní účely V kleci leží lev, s lidskou tváří a ocasem draka. Mantikora kategorie - magický tvor Eliz užasle hvízdne. "Těch už moc není." Mantikora leží líně v kleci, hlavu na tlapách a dračím ocasem taky ani nehne. Jako by všichni ti okounějící lidi byli pod její úroveň. O Mantikoře jste se na Akademii učili, ale to byla jedna z těch hodin, kdy jsi měla plnou hlavu Sida a nedávala moc pozor. Pamatuješ si jen to, že je to velmi vzácné stvření, které bylo téměř vyhubeno pro v menším množství léčivému jedu v jejím ocase. Podle posledních zpráv jich je na území Říše kolem tuctu, v zajetí jsou neplodní a i v přírodě mají málokdy potomky. "Pěkny lvíček." Zhodnotí to zcela nemagicky Jarred a pak už jste vytlačeni dvem za vámi,že už tam okouníte moc dlouho. Projdete si všechna zvířata a pak se Jarred zeptá: "Můžete mít vůbec u Alexe nějaké zvíře?" "Co já?" Otáže se Alex, který se vynoří zpoza jednoho stánku, oblečen je opět v měšťanských šatech. "Bylo to mnohem snažší, než jsme očekávali. Kolegové ještě prohledávají jeho komnaty." Vysvětlí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec jsem si koupila hřeben z třešňového dřeva a hezkou rytinou růže. Pak jsme se vydali na trh se zvířaty, kde jsem se rozplývala nad mláďaty. Ale uvědomila jsem si, že mi Jarred na mou otázku ohledně Panenky neodpověděl. Je možné, že mi nechtěl říct, že je Panenka mrtvá? Pak jsme se dostali k davu, který si něco prohlížel. Jen co jsme se protlačili dopředu uvědomili jsme si co je tak zajímalo. Mantikora! Moc si o nich z Akademie nepamatuji, ale vím, že jsou vzácné. A také nebezpečné. Přesto mi ji bylo líto. „Chudinka.“ Politovala jsem ji. Ale moc dlouho jsme si ji prohlížet nemohli, další zvědavci nás vytlačili. Jarred se zajímá jestli můžu mít u Alexe nějakého mazlíčka, než stačím odpovědět objeví se Alex. Také nám oznámí, že princ byl zatčen. „Kdo místo něj usedne na trůn?“ zeptám se. Ale pak odpovím Jarredovi. „To nevím. Neptala jsem se.“ Pokrčím rameny. „A neřekl jsi mi co je s Panenkou.“ Připomenu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Netuším, Uzavřená rada musí prozkoumat členy královského rodu, a pokud nenajde žádného legitimního následníka, skončí vláda tohoto rodu a Otevřená rada bude muset uspořádat volby. Král by pak byl zvolen z řad velkovévodů." Odpoví ti Alex a pak i Jared: "Panenka už byla stará, víš... Zemřela skoro před rokem, sám jsem se to dozvěděl nedávno a nechtěl jsem ti to říkat..." Promne ti rameno: "Je mi to líto." Alex se zarazí: "Ticho!" Byl to ale docela legrační příkaz, vy sice ztichnete, ale všude kolem vás je řádný kravál. Pak poznáš, co měl Alex na mysli. Ozve se tiché: "Pomoc!" Alex i Jarred se okamžitě rozběhnou k jedné z postranních uliček a Eliz se rychle vydá za nimi a táhne tě za ruku s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha... snad vyberou dobrého krále.“ Řekla jsem nakonec. No hlavně, že nějaký král bude. Otočím se na Jarreda, který mi neochotně řekne, že Panenka zemřela, před rokem. A nikdo mi nic neřekl. Proč mi to neřekli doma? Mohla jsem se jít rozloučit k jejímu hrobu... pohřbili ji ne!? Oči se mi začali lesknout, jak jsem zadržovala slzy. „Ano. Mě taky.“ Řekla jsem mu tiše. „D-doufám, ž-že aspoň netrpěla.“ Řeknu a hlas se mi chvěl. Vzhlédnu, když Alex rozkáže abychom byli ticho a pak to také uslyším. Někdo volal o pomoc. Všichni se tam rozběhnou, mě to trvalo o chvíli později než jsem donutila nohy, aby spolupracovali. Ještě pořád jsem myslela na Panenku, ale pak se také rozeběhnu. Někdo potřeboval pomoc. Smířit se se smrtí Panenky můžu později. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doběhnete k zastrčené úzké uličce, ze které se ozývalo volání. Je slepá, je tam jen pár vchodů do několika domků. Na zemi tam leží nějaká dívka, nad ní klečí dva štíhlí muži v černém přiléhavém oblečení, třetí stojí před nimi směrem k východu z uličky a v ruce má v pohotovosti kuši. Jakmile se v uličce objevíte, okamžitě vystřelí. Jako první byl Jarred, šíp se zastaví jen několik milimetrů od jeho oka. Alex stojí s nataženou rukou směrem k šípu a na tváři má trochu šokovaný výraz. Pak ruku svěsí a šíp spadne na zem. "Do háje!" Dva muži klečící u dívky taky vytáhnou příruční malé kuše a vystřelí k vám šipky, teď už je ale Alex připraven a šípy spadnou na zem několik metrů od vás. "Jménem zákona odhoďte zbraně!" Zavolá Jarred, ale muži nevypadají, že by hodlali uposlechnout. Pak Alex švihne rukou a jeden z mužů vyletí do vzduchu práskne sebou o stěnu. Zbylí dva vletí do jednoho z domu. Alex a Jarred si vymění odhodlané pohledy a rozběhnou se za nimi. Alex ještě křikne: "Postarejte se o ně!" A rukou ukáže na dívku na zemi a černého muže v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Krev se mi začne vařit v žilách když vidím na zemi ležet dívku a u ní tři muže. Jak jen mohli napadnout nevinnou ženu? Surovci! Ale úplně jsem ztuhla, když vystřelili a nebýt Alexe, Jarred by byl právě teď mrtvý. Alex je vyzval aby se vzdali, ale ti samozřejmě nechtěli. Alex jednoho zneškodnil a ti další dva se dali na útěk. Mužská část naší menší družiny se za nimi samozřejmě pustili. Jen na Alexova slova kývnu a obrátím se k tomu v bezvědomí, udělám naučený pohyb rukou a vyvolám zaklínadlo s kterým jsem jako jediným na obranu odešla z Akademie. Objevili se provazy a muže v černém svázali. Pak jsem se, ale přiběhla k dívce a klekla si vedle ní. Opatrně jsem ji podepřu hlavu. „Slečno? Slyšíte mě?“ zeptám se a začnu kontrolovat jestli nemá nějaké zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ta dívka může být asi ve tvém věku, na sobě má nějaký pytlovitý oděv a na rukou stopy po poutech. Ale to pytlovité oblečení se zdá být čisté a i ona sama není nijak ušmudlaná, ani vlasy nemá mastné. Je ale nejspíš v bezvědomí, tep ji nahmatáš a dýchá pravidelně. Kouzlo na probrání z bezvědomí zatím neumíš. Je to takové to lusknutí a červené jiskry padající do obličeje, ale aktivační slůvko neznáš. "Hm... Anett!" Otočíš se k Eliz, která klečí u toho muže v černém. Jeho hlava leží v kaluži krve, Alex s ním praštil tak nešťastně, že si rozbil o stěnu hlavu. Ale lebka je kost jako každá jiná a kosti už umíš spravovat dobře. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když si dívku prohlédnu, první co mě napadne je, že je to otrokyně. Vypadala na to, ale asi ne moc dlouho, protože je stále ještě čistá a ten pytel také vypadal, že se nenosil dlouho. Jemně ji popleskám po tváři, abych ji probudila. Ale to mě zavolá Eliz, vzhlédnu a uvidím krev. Hned vstanu a přejdu k němu, ani mě nenapadlo ho nechat umřít. I když to byl zlý člověk, tak nakonec pořád to byl člověk. „Jdi k té dívce. Kdyby se probudila musíš ji uklidnit.“ Řekla jsem Eliz. Pak jsem opatrně muže otočila a otočila jeho hlavu tak abych viděla na ránu. Vše jsem dělala opatrně, abych mu ještě víc neublížila. Vypadalo to, že má prasklou lebku. Což bylo snadnější než hojit zlomenou kost. Našla jsem kapesník a otřela krev z rány, abych to lépe viděla. Pak jsem mu ruce položila na hlavu kolem rány. Vybavím si postup, nadechnu se a začnu muže léčit. Chvíli se nic nedělo, hlavně proto, že první se hojila kost a až pak jsem viděla jak se zastavuje krvácení a kůže se zaceluje. Odtáhnu ruce až když je rána zacelená. „Uff... už se probudila?“ zeptám se a podívám se na ruce od krve, nechtěla jsem se utírat do sebe a tak jsem si ruce utřela do oblečení toho muže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ještě ne." Odpoví Eliz, když v tom se na schodech ozvou kroky několikero nohou. Pak ze dveří jednoho domu vyjde Alex, který před sebou vede přikrčeného muže v černém, a usmívá se od ucha k uchu. Za nimi vyjde Jarred, na rozdíl od Alexe se mračí a mne si hlavu. Alex okamžitě ochotně vysvětluje: "Dostal od majitelky domu pánvičkou. Sedni si a ani se nehni, jinak tě proměním v krysu." Druhá věta patřila muži v černém, který se posadil ke zdi. Jarred Alexovi odpoví: "Málem jsi dostal taky!" Zajímavé je, že mu tyká. Alex s úsměvem odpoví. "Ale nedostal." Pak se ale přestane usmívat a zadívá se na dívku. Klekne si k ní a luskne jí prsty nad obličejem. Z prstů mu vyletí spousta červených jisker, které když dopadnou na její tvář, okamžitě otevře oči. Vyletí ji ruka, jako by chtěla Alexovi dát facku, ale Alex ji bleskově chytne. "Uklidni se, už jsi v bezpečí." Pak uvidíš, jak se Alexův obrys jako kdyby zamlží a najednou je místo v měšťanském oblečený v hávu bojových mágů. "Já jsem velmistr Alex de Score. Pověz mi kdo jsi a jak tě zajali." Vyzve dívku a pomůže jí do sedu. Dívka se uklidní, těžko říct, čím více. Jestli Alexovým titulem, jeho oblečením nebo tím, že její únosci jsou spoutaní u stěny. Pak promluví, mluví takovým uctivým tónem. "Jsem hraběnka Leona de Cistrialová, jela jsem se svým malým doprovodem do Vingaardu. Tihle nás přepadli, můj doprovod pobili a mě zajali. Navlékli mě do tohohle a odvezli s sebou do Rhunxu. Pak se šli hovada bavit do bordelu a nechali se mnou jen jednoho člověka, ten se ožral a já mu utekla. Když to zjistili, našli mě a pronásledovali. Teď mě dostihli... a zbytek znáte lépe vy, než já." Odpoví docela stručně. "Bylo na těch únoscích něco zvláštního?" Pronese Jarred nacvičenou formuli, ale dívka kývne. "Vlastně ano. Všichni měli na krku přívěsky s růží." Alex si vymění pohled s Jarredem a přejde k mužům v černém, vezme do ruky jejich náhrdelníky a pak se otočí k Jarredovi a kývne. "Slečno, máme problém... Toto je známá skupina Rudá růže a až na tento velice amatérský kousek jsou to profíci. Pracují na objednávku. Své oběti vždy značkují, aby je pak mohli magicky vyhledat..." Zvedne se od muže a zadívá se k východu z uličky. "Budete se muset celá vysvléknout." Pak něco chvíli zvažuje a nakonec se obrátí k tobě. "Prohlédneš ji centimetr po centimetru. Pokud nic nenajdeš, fajn, může se obléct. Pokud najdeš jakékoliv tetování, má smůlu. Budu muset přijít a odstranit jí ho. Budeme v domě, chtěl bych se té paní omluvit za tu rozbitou pánev." Alex vezme Jarreda kolem ramen a zamíří s ním ke dveřím. "Promiň příteli, tohle není pro naše oči." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oddychnu si a narovnám se, promnu si zátylek. Objeví se Alex s jedním z mužů a pak Jarred, který si mnul hlavu. Starostlivě se zamračím, ale dostal jen pánvičkou. Nejspíš ho to bolí, ale jinak byl asi v pořádku. Když dívku probudili zjistili jsme, že je to hraběnka, přišla jsem blíž a poslouchala vyprávění. Hrůza co všechno se děje. Musela jsem ji v duchu politovat. Musela si projít těžkými časy. Takže nájemní hrdlořezové? Kdo by mohl chtít ublížit této hraběnce, že by si na to najal takovou skupinu? Když, ale uslyším to, že se musí svléknout aby ji prohlédl, zatvářila jsem se šokovaně a pak se hrozivě zamračila. Naštěstí se Alex vzpamatoval a řekl ať ji prohlédnu já. „No proto.“ Řekla jsem a vyprovázela jsem je pohledem. Pak si, ale něco uvědomím. Přiběhnu k Jarredovi a strhnu mu plášť. „Tohle si půjčím. Díky.“ Řekla jsem ji a vrátila se k hraběnce. „Hraběnko. Jmenuji se Anett. Studuji u Mistra Scoreho.“ Představím se ji. Rozhlédnu se a přejdu k sudu co byl pod okapem, vyliji tu trochu vody co tam byla a odtlačím ho k hraběnce. Otočím ho vzhůru nohama. „Potřebuji Eliz aby jsi držela ten plášť a poskytla tak hraběnce aspoň trochu soukromí, až ji budu prohlížet.“ Požádala jsem Eliz a dala ji plášť, pak jsem ji vysadila na sud a počkala až udělá z pláště rukama něco jako zástěnu. „Tak... teď se prosím svlékněte. Jsme tu jenom samé ženy, nemusíte se nijak ostýchat.“ Jemně jsem ji pobídla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se tak zatváříš, Alex jen protočí oči. "Proboha... Neboj, existují určité věkové hranice..." Pak i s Jarredem odejde. Eliz rozprostře plášť, za kterým se ty i obě hraběnky schováte. Hraběnka se pak rozhlédne po oknech a pak se s útrpným výrazem začne svlékat z pytle. Vlastně stačily dva pohyby, aby před tebou stála nahá. První tetování najdeš lehce. Je to modrá růže pod její pravou lopatkou. Pak postupuješ dál a najdeš ještě druhé tetování. Na vnitřní straně levého stehna, velmi blízko třísla. Tato růže je červená a mnohem menší. S nalezením té modré únosci zřejmě počítali, ale u té červené asi doufali, že ji tam nebude nikdo prohlížet. Pak se ale stane něco vážně senzačního. Ozve se: "Jménem zákona!" a někdo shodí sud na zem, Eliz se i s pláštěm svalí na zem, po chvíli se z něj vymotá a naštvaným fouknutím si sfoukne pramen blonďatých vlasů z obličeje. Oba městští strážní zrudnou. Jeden obrátí pohled a druhý se zeptá: "Ehm... Slečny... Co to tady provádíte?" Hraběnka sebere svůj pytel a zakryje se. Barvou připomíná rajská jablka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nespokojeně mručím, když najdu jedno a pak znovu když jsem nalezla druhou. Budu ji muset nějak šikovně zabalit do pláště, aby toho při odstraňování těch znamení, aby co nejméně odhalená. Když se ozve hlas, pěkně se leknu a jen zírám jak chudinka Eliz padá na zem a dvěma mužům se odhaluje nahá hraběnka. Rychle seberu plášť a zahalím do něj hraběnku, pak pomůžu Eliz na nohy a nakonec oba muže sežehnu naštvaným pohledem. „Do toho vám vůbec nic není!“ řeknu rozhořčeně. Pak se nadechnu abych se uklidnila. Hlavně jsem jim to musela nějak vysvětlit. Pravdu jsem jim říct nemohla, tudíž musím vymyslet nějakou uvěřitelnou lež. „Ale dobrá... nakonec jste muži zákona. Tak mi nezbývá než vám to vysvětlit. Tady má sestra nedávno pobíhala ve vysoké trávě a jaksi se ukázalo, že má sestra klíště na jistém místě o kterém není vhodné mluvit. A jistě je vám jasné, že něčeho takového je nutné se zbavit hned. Tak a teď když máte vysvětlení zase prosím běžte.“ Pobídnu je. Nic lepšího mě tak rychle prostě nenapadlo. „Ještě jsem ho totiž nestihla vyndat když jste nás tu tak najednou přepadly.“ Zamračím se na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě." Přikývne jeden ze strážných, očividně tomuto vysvětlení nevěří. Ale pak vás ještě jednou sjedou podezřívavým pohledem a otočí se k odchodu. Vtom si ale jeden z nich všimne pout na rukou jednoho z černých zajatců ležících u zdi. Až doteď je nejspíš považovali za spící žebráky. Zadrží svého kolegu a ukáže mu muže, sám k němu jde a pouta mu rozváže. Druhému zajatci taky. Muž při vědomí se vesele zazubí a mrkne na tebe. "Slečno, oblečte se, budete muset s námi." Řekne druhý strážný a ruku položí na jílec meče. "To děvče půjde taky." Ukáže druhý strážný na Eliz. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Už jsem si chtěla oddychnout, když si všimnou těch dvou spoutaných. A aniž by něco řekli je rozvázali! Vyjeknu, ruce mi automaticky vystřelí vpřed, znovu vyvolám poutací zaklínadlo a osvobozeného znovu spoutám. Ti idioti! „Sakra co si myslíte, že děláte!!?“ znovu na strážné vyjedu a dám si ruce v bok. „Máte vůbec rozum? Máte se první zajímat proč jsou spoutaní než je začnete osvobozovat! Tihle dva jsou kriminálníci.“ Ukážu na ně prstem a ruka na meči mě ani trochu nezastrašila. Možná, že měla, ale byla jsem příliš rozčílená na to, abych se nad tím pozastavila. „Jsou to zajatci mého mistra. Velmistr Alex de Score, abych byla přesná.“ Musím si stisknout kořen nosu a povzdychnout si. „Bože...“ Podívám se na Eliz. „Prosím, zajdu pro mistra Eliz. Já začínám pomalu ztrácet trpělivost.“ Požádám Elizabeth a zase se otočím na strážce. „Podívejte... můj mistr je tady v tom domě. Zrovna se omlouvá její majitelce, protože při pronásledování těchto lidí, tam musel vtrhnout a k smrti ji vyděsil.“ Vysvětlím a mluvím netrpělivě. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Cvičiště – ráno V ruce třímám vypůjčený meč a štít. Dívám se, jakou disciplínu bych začal. Z cvičiště je dobře vidět i ke kovárně a vidím, že bratr kovář již vše udělal. Vrátím tedy vypůjčené věci do zbrojnice a dojdu si pro své věci. Všechno bylo, jak mělo být. Opravené a naolejované brnění. naostřený meč a štít nic nepotřeboval. Zároveň si všimnu lesknoucích se insignií, které teď zdobily brnění. něco mě lehce píchne u srdce. Poděkuji bratru kováři, s úctou a respektem převezmu své věci. Dále nemeškám a vrátím se na cvičiště. Položím své věci a vydám se k posilujícím bratrům. Cvičitel ukazuje jednotlivé cviky, které jsme spolu s bratry opakovali, jako jeden muž. Byly zaměřené především na vytrvalost a pružnost. Takhle jsem cvičil třicet minu, abych své tělo dostatečně zahřál a rozhýbal. Posléze se přidám ke svým běžícím bratrům a běháme po cvičišti. Pravidelně zhluboka dýchám, postupně vytěsňuji věci kolem sebe. Běžím, pořád běžím v nekonečném kruhu, který se nepřeruší do té doby, než sám nebudu chtít nebo se nestane něco, co vyžaduje moji pozornost. Jsme obklopen lidmi, bratry, ale jediným mým společníkem jsou mé vlastní myšlenky, ale i ty jsou utlumené. Jediná, která se jaksi ozývá, je ta, která se pořád ptá proč jsem tady, místo toho, abych byl u otce. Dej pokoj, už jsem jednou řekl, že tohle dotáhnu až do konce! Nakonec i tahle myšlenka umlkne po mé odpovědi. Mé tělo dostává pocit žízně. Přeruším nekonečný cyklus a změním směr ke studni. Naberu vědro s vodou a celý se poliji. Bylo to příjemné. Cítím jak jednotlivé kapky ze mě tečou dolů a zem každičkou kapku rychle pohlcuje, jako kdyby už nikdy víc neměla dostat žádnou vodu. Hodím vědro zpět do studny a znovu vytáhnu. Tentokrát se nepoliji, položím ho na okraj studně a ponořím do něho hlavu a tentokrát já jsem ten, kdo pije vodu, jako kdyby to byl ten nejlahodnější nápoj a už nikdy víc by se mi ho nemělo dostat. Když zaženu pocit žízně, doběhnu zpátky a tentokrát se připojím ke k těm, kteří spolu duelují a trénují s meči. Přátelský boj bez brnění je vždy příjemný. Chladné a pevné brnění, které nás chrání před možnými zásahy, teď nahrazuje rychlost, pohyblivost a taktizování. Je to smutné, ale většina lidí, co nosí brnění, si připadají neporazitelní. Je pravda, že rozběhnutý rytíř či paladin v brnění je smrtonosná zbraň sama o sobě, která dokáže projít nepřátelskými řadami, jako nůž máslem. Ve většině případů zaplatí dotyčný tou nejvyšší cenou a to svým životem. Pozorujeme, oťukáváme, měříme své síly a schopnosti. Výpad, ještě jeden, meče se srážejí, jak dvě rozzuřené šelmy, které po sobě sekají drápy. Když jeden z nás zaváhá, druhý toho hned využije a zasype dotyčného sérii rychlých ran. Nejde nám o to, abychom se zabili, bohové jsou svědky. Ale každý z nás v sobě máme tlak, který je potřeba uvolnit a tohle je jeden z mála způsobů, jak to udělat. Všichni bratři, co mají něco za sebou, to chápou. Jsou i tací, co v sobě tohle střádají a v důležitých bitvách, pak tuhle sílu využívají. Když konečně někdo z nás nemůže, složíme meče, poděkujeme si a jdeme si po svých. Odnesu své věci do cely, vezmu náhradní oblečení a vydám se do společných lázní (totéž co hromadné? muži a ženy spolu?). |
| |
| Setkání, nádvoří "Nájemná vražda? Heh.. To si moje šípy určitě krásně zalítají." usměji se a podívám se na Aska a pak na ty dva tupce co vyšli na nádvoří. "Ehm.. Nemyslíš, že by bylo vhodné zjistit trochu více?" zeptám se Aska. Nečekám na odpověď a proderu se na nádvoří přímo k nim, držíc Aska za ruku a táhnouc ho. "Cože?? To to jako napřed řeknete všem a nepřipravíte stráže a vojáky? Ten neschopnej budiž k ničemu to v životě nemůže udržet pohromadě. Dyť se mu to sesype během několika dní na hlavu!!" |
| |
| Nádvoří Ani nestihnu nějak zareagovat a Ashe mě už táhne na nádvoří. "V tomto musím souhlasit se svou sestrou. Řád se teď zapotí, zvláště pak, pokud budeme muset pomoci udržovat pořádek." promluvím lehce rozrušeným hlasem. "Asi si dojdu pro zbroj a meč" pronesu zamyšleně a po chvilce tak i udělám. Vrátím se asi o půl hodinky později, již ustrojenej ve vypravené zbroji, s mečem u pasu, štítem na zádech a helmicí v podpaží. "Nějaké instrukce?" zeptám se velitele a čekám na odpověď. |
| |
| Nádvoří Nečekám na odpověď a pak vyrazím následovat Aska, samozřejmě, ale do svého pokoje kde na sebe navlíknu svou zbroj, chopím se luku a toulce s šípy, který si přehodím přes rameno a pak spěchám zpět. Na chodbě doženu Aska a peláším za ním v plné výbavě a rovnou za velitelem. Myslím, že k Askově otázce není co dodat a též čekám, zda-li velící dá nějaké smysluplné instrukce... |
| |
| Ashe a Askareus Když se vrátíte na nádvoří, stojíte oba v plné zbroji mezi lehce oděnými rytíři, kteří se na vás udiveně dívají. Usmívající se velitel řekne: "A co máme podle vás dělat? K vraždě došlo v Nejvyšším chrámu ve Vingaardu, víte jak je to odtud daleko? Vrazi byli přítomnými paladiny okamžitě zlikvidováni, viníci nedostatečné obrany potrestáni, po objednateli té vraždy pátrá Řád mágů v čele s jejich Radou." Pak se zatváří trochu znepokojeně. "A co myslíte tím udržováním pořádku, mladíku? Jsme snad někde v Guršské říši, kde smrt krále znamená katastrofu? Ne. Tady je pořád Uzavřená a Otevřená rada, která má věci pevně v rukou, Říše funguje normálně dál. Pravomoci krále převzal do jmenování nového krále Mluvčí Otevřené rady." Přejede pohledem vaši zbroj: "Ale pokud opravdu tak moc toužíte něco dělat, můžete se postavit na stráž před palác Otevřené rady, co říkáte?" |
| |
| Nádvoří "A jak se podařilo paladinům se do toho zaplést ksakru!? Ti starý nabubřenci ať si jdou po svejch!" odpovím jemně nevrle. Otočím se na Aska zjistit jeho pohled a když zjistím, že mohu mluvit dál odpovím za něj. "A sice nejsme v nějakym zapadákově v Gulášově, ale jestli ten idiot co má po něm nastoupit dál, né že bych proti němu něco měla, "Ať žije náš vládce!", mno jestli ten poďobanej skrček chce uřídit celou zemi s jeho hlavou, tak náš řád ochraňuj Benedikt!!" osočím se trochu hlasitěji než předtím, mírně přešlápnu a zadívám se na velitele zlostným pohledem. "Nejde o to, že bysme do toho tadyhle s Askem nechtěli jít, hlídat ty děduly." šťouchnu do Aska: "Ale s prominutím, co tam budeme dělat?? Mezi všema těma prošedlejma mágama!" |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro „Ne, děkuji. Bude muset za chvíli jít.“ Odmítnu s úsměvem kávu, zakousnu se do sušenky a zase se opřu o pohodlnou koženou opěrku gauče. Ta stařenka, co Jarreda praštila, se nakonec ukázala jako milá stará paní. Pohostila nás skvělými sušenkami, bábovkou, buchtou a kdo ví čím ještě. Pak ale přijde Eliz a oznámí nám, co se děje venku. „Tak nashledanou.“ Rozloučíme se se starou paní a vyjdeme před dům. Tam se s pozvednutým obočím obrátím na strážné: „Zdravím, pánové. Prý jste sundali pouta nebezpečným kriminálníkům ještě před tím, než jste zjistili, proč jsou vůbec spoutaní. Máte ponětí, co se mohlo stát? Takže teď okamžitě vypadnete a přestanete rušit akci Řádu mágů, nebo si s velitelem Grodickem popovídám o vaší nedbalosti. Rozumíte?“ Muži se na mě zaraženě podívají a pak odejdou. Dívám se na jejich záda a jakmile zmizí za zatáčkou, začnu se usmívat, protože si představím, jak muselo vypadat to odhalení. Pak ale zvážním a podívám se na Anett. „Našla jsi něco?“ |
| |
| Nádvoří Chci něco odpovědět, ale Ashe mne předběhne a de facto odpoví i za mne. "Ehm, omluvte mne pokud se mýlím, ale myslel jsem, že se paladinové starají jen o věci boží a tomu podobné a do věcí světských se jaksi nemíchají. Pokud dobře vím, a doufám, že se nemýlím, je ochrana krále a království výhradně naše povinnost" pronesu klidným hlasem. Někdo by řekl, že se budu vztekat, nadávat a já nevim co ještě, ale ne, já byl v klidu. "S prominutím, pane, pokud to byl vtip, byl poněkud špatný. Ne, já si radši dojdu pro koně a vyjedu si do přírody" i s plnou výbavou a možná pár muži, nedořeknu. Pak rukou udeřím o svůj hrudní plát na pozdrav a otočím se směrem ke stájím. "Jdeš Ashe?" řeknu, aniž bych se zastavil, či otočil. |
| |
| Nádvoří Nejspíše nemám na výběr a tak se se zvednutým frňákem otočím na na místě, odfrknu si a rázným krokem vyrazím za svým bratrem Askem pro koně a do přírody, samozřejmě ještě s pár vojáky. Přeci jen je to lepší než vystát důlek před tou starou barabiznou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vážně jsem zuřila, ti idioti mi nevěřili i když na vlastní oči viděli, že kouzlím. No když prostě na sobě nemám svůj bílý háv asi to prostě nemůžou pochopit. Eliz zašla pro mistra, ale já se příliš neuklidnila, ani když je poslal pryč. „Takoví pitomci!“ ulevím si vztekle a dupnu si. Prudce se otočím k mistrovi, z očí mi pořád ještě srší blesky. „Samozřejmě, že ano! Jedna modrá pod levou lopatkou, druhá je červená na vnitřní straně stehna. Ještě se otočte, připravím hraběnku.“ Požádám ho a přistoupím k dívce. „Moc se za to omlouvám. Ti muži jsou vážně někdy děsně natvrdlí. Už roky jsem se takhle nerozčílila.“ Povzdychnu si. „S dovolením lady.“ Zase z ní sundám plášť. Pomůžu ji navléct se zpět do pytle a pak kolem ní začnu plášť omotávat tak aby se mistr dostal k růžím, ale aby při tom neviděl žádné intimní části těla. Jemu by to možná tak nepřišlo, ale hraběnka by se studem propadla do země kdyby před ním musela být nahá. Navíc před ním bude muset roztáhnout i nohy, aby se k růži dostal. „Tak...“ řeknu spokojeně. „V pořádku. Je to.“ Upozorním mistra. |
| |
| Askareus a Ashe "Ne, nemýlíte se, sire Askaree. Odpoví velitel. Na titul podá zvláštní důraz. Nejspíš jste přeslechli to, že byl zavražděn při mši v Nejvyšším chrámu. Tam to chrání paladinové. Krále sice neuchránili, ale vrahy se jim podařilo dostat." Hlas mu zchladne. "A nemáte chránit nějaké děduly, nebo prošedivělé mágy, ale členy Otevřené rady. Velkovévody, vévody a hrabata. A bych byl rád, kdybyste si odpustili ten tón. Pořád jsem váš nadřízený, ať titul máte nebo ne. A pokud odmítáte uposlechnout přímý rozkaz, můžete o titul přijít." Podívá se na Ashe. "Nebo ho případně ani nikdy nezískat. A o nějakých akcích si budete muset nechat jen zdát. A můj rozkaz zní; vezmete si osm mužů dle vlastního výběru a pojedete do Vingaardu k paláci Otevřené rady. Tam se budete hlásit siru Malikovi." S tím se otočí a zamíří do útrob pevnosti. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Kývnu. Položím dlaň na temeno Jarredovy hlavy a zatímco se otáčím, s úsměvem otáčím i jeho. Když Anett řekne, že je vše v pořádku, otočím se a přistoupím k hraběnce. Automaticky odříkám naučenou frázi: "Ucítíte lehké zašimrání, možná trochu bolesti. Ale rychle to přejde." Už přiložím ruce k růži pod lopatkou, ale v tom si periferně všimnu úsměvu muže v černém a vzpomenu si na jednu událost, kterou jsem zažil asi před dvaceti lety po setkání právě s tímto klanem. Tehdy jsem v jedné vesnici spolu s několika dalšími léčiteli odstranil právě jednu takovou růži, ze zad asi devítiletého chlapce. Ale nevědomky jsme ho i zabíjeli. Ti hajzlové z Růže do něj spolu s jídlem vpravovali jed, který byl aktivován naší odstraňovací formulí. Ten kluk naposledy vydechl právě ve chvíli, kdy jsme jeho matce oznamovali, že jsme jej zachránili... Teď už ale nic neriskuji a položím ruce nejdříve nad břicho hraběnky. Pak vyšlu pátrací kouzlo, abych našel nějakou stopu jedu. Pokud něco najdu, nebudu s tím moct nic dělat. Nejsem na jedy žádný expert, spíše naopak. Musel bych hraběnku vzít do Věže vysoké magie. Nic ale nenajdu. "Dnes to máme bez jedu?" Obrátím pohled k černému. Teprve pak znova přiložím ruce nad hraběnčinu lopatku a začnu odříkávat odstraňovací formuli. Toto kouzlo nenávidím, nedá se totiž vyvolat pouhou vůli, což je styl kouzlení, který miluji. Růže zmizí a já se začnu soustředit na růži na stehnu. I ta po chvíli úspěšně zmizí a já si promnu ruce. "Tak, to bychom měli. Kde vlastně bydlíte?" "Ve Vingaardu." Přikývnu. "Samozřejmě. No nic, vezmeme vás tam, stejně tam musím. Co říkáš Anett, chceš se podívat do hlavního města?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Už jsem se uklidnila i když ve mě pořád doutnal vztek. Se zájmem jsem pozorovala jak odstraňuje zakletí. Když jsou obě pryč ulehčeně se na hraběnku usměji. A pak Alex řekne, že bych se mohla jít podívat do hlavního města. Překvapením a nadšením se mi rozšíří oči a horlivě začnu pokyvovat hlavou. „Ano! Chci!“ pak se, ale zarazím. „Ale první by jste měl asi odvést ty muže, ne?“ kývnu na ty dva a pak pohlédnu na hraběnku. „A než je odvedete, já, Eliz a tady lady půjdeme pro ni koupit nějaké slušné šaty.“ Řeknu rozhodně. „Sice to nebude asi to na co jste zvyklá nosit, ale všechno je myslím lepší než to co máte právě na sobě.“ Řeknu už hraběnce. Pak se podívám na Alexe. „Dobře?“ zajímám se jestli s tím souhlasí? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lázně jsou v přízemí komendy. Jelikož mezi paladiny není žádná žena, jsou pro všechny paladiny. Je to obrovská místnost, s vysokými sloupy a několika bazénky. Některé jsou se studenou vodou, jiné s teplou až horkou. Některé pobublávají. Většina slouží k relaxaci, u některých jsou mýdla a vonné olejíčky, ty slouží speciálně k mytí. Když se tak rozhlížíš, padne ti pohled na nejmenší bazének. Stoupá z něj pára a uklidňujícně bublá. Je tam místo asi pro deset lidí, sedí v něm tři. Nemluví spolu a jen relaxují. Jeden z nich má zakloněnou hlavu a zavřené oči a vyloženě si to užívá. Toho muže znáš. Je to palin, nejvyšší paladin. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro "Hm... Máš pravdu... Vezmu je do Věže sám." Ušklíbnu se na muže v černém. "Tak běžte. Peníze doufám ještě máte, tak hraběnce sežeňte nějaké šaty. Za půl hodiny se potkáme na hlavním nádvoří u kašny." Dívám se jak hraběnky a oba sourozenci odcházejí, pak chytnu oba muže a přemístím se s nimi do Věže vysoké magie. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu a vezmu hraběnku za ruku, za druhou vezmu Eliz. „Tak jdeme.“ Rozkážu a vydám se ven z uličky. Zpět na místo, kde jsme předtím seděli. Oddychnu si, protože tam pořád balíček i kaštany byli. Nikdo to neukradl. Všechno posbírám. Když jsme běželi hraběnce na pomoc, úplně jsem na tohle zapomněla. „Dobře. Teď pro šaty.“ Pokývám hlavou a vydáme se na trh. Našla jsem stánek s oblečením, kde jsem začala šaty probírat. Věděla jsem jakou má velikost, nakonec jsem přece jen její proporce viděla hodně z blízka. „Tyhle by vám mohli slušet. A barva vám půjde hezky k vlasům. Zkuste si je.“ Podám ji šaty z lehké látky, se sukní až ke kotníkům barvy sena s tmavě žlutým lemováním. Pak jsem ještě přibrala boty a strčila ji za provizorní závěs. „Jak vám sedí, lady?“ zeptám se po chvíli. |
| |
| Nádvoří Když velitel promluví, zarazím se, otočím se k němu bokem a vyslechnu si jeho "názor". "Jak rozkazujete, pane" řeknu se sotva znatelným povzdechem. Podívám se na svou sestru a když jí spatřím, jak se nadechuje, rázným gestem ruky jí umlčím. "Teď ne, Ashe" dodám ještě a znovu se otočím k odchodu. Opět se dám do kroku a rukou mávnu na Ashe. "Vyber tři nejlepší lučištníky, naberte nějaké zásoby, koně a sejdeme se před bránou" řeknu klidným mírným hlasem, který ale nestrpí námitek. Sám se vydám do kasáren, kde vyberu pět z nejlepších mužů (z těch kteří se mnou byli již od počátku mého příběhu). "Vemte si zbroj, koně a nějaké zásoby, jedeme do Vingaardu. Máte na to půl hodiny. Koně berte jen nejlepší a sejdeme se před bránou" "rozkážu" klidným hlasem a sám si jdu pro zásoby a koně. O pár minut později už sedím na koni obtěžkaném zásobami (jídlo, pití) a čekám na ostatní. |
| |
| Nádvoří, brána Už už se nadechuji k další rádoby vtipné průpovídce, když v tom mě zarazí Ask. A s ním se hádat nehodlám. Lehce si povzdechnu, omrknu nádvoří zda-li je tu nikdo z mých lidí a vyberu 3 nejnadanější a nejlepší lučištníky co znám. Přeci jen na vystávání důlku před barabiznou je potřeba vždycky to nejlepší co je k mání. "Ander (muž), Magalla (muž) a Kwon (žena) jdou se mnou! Vemte rychlé koně a pro zásoby. Vyrazíme si na malou procházku do Vingaardu, kde si budeme hrát na opatrovníky!" řeknu jim a sama vyrazím pro nějaké zásoby. Ještě něco malého zakousnu na cestu, jelikož to kručení v žaludku už muselo být slyšet. Neuběhne ani ta půlhodinka, kterou mi věnoval Ask a já si prohlížím svého statného oře napěchovaného zásobami a mým zbraňovým arzenálem, čítajícím jeden krátký meč, toulec šípů a luk. Při pozorování si všimnu, ale malé nedokonalosti a tak jí napravím přidáním dalších dvou toulců, jeden na koně a jeden na mé rameno. "Jo, teď už by to šlo." poskočím si, nasednu na oře a vyrazím k bráně za Askem a za ostatními. Před bránou již stojí sám sir Ask a tak se k němu přidám. "Co myslíš, že tam krom vytváření důlků budeme dělat??" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz se zamračí na Jarreda, který málem vlezl za závěs taky. Ten si uvědomí co dělá a raději začne honem přehrabovat nějaké věci, aby to zamaskoval. Nevíš sice, na co mu budou bílé hedvábné rukavičky, ale co... "Sedí dobře. Ale stýská se mi po starých šatech." Hraběnka vyleze zpoza závěsu. Ty šaty jí vážně sluší, vybrala jsi dobře. Už se i trochu usmívá: "Ještě jsem vám chtěl poděkovat za pomoc. když jsem zavolala o pomoc, v mágy a rytíře jsem ani nedoufala." Jestli měla nějaké aristokratické manýry, v zajetí ji rychle přešly. "Budete je kupovat, děvenky?" Zeptá se stařenka za stánkem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Musíte to chvíli vydržet, lady. Brzy budete doma a budete zase nosit své šaty.“ Uklidním ji a když vyjde ven usměji se. „Ale musím říci, že vám to moc sluší.“ Pochválím ji. Přistoupím k ní a rychlím pohybem ji narovnám ramínko. „Byla to šťastná náhoda, má paní. A nebýt mistrova dobrého sluchu, nejspíš by jsme vaše volání nepostřehli. Takže musíte děkovat především jemu.“ Otočím se ke stařence. „Ano. A ještě tenhle šátek.“ vytáhnu větší šátek a zaplatím. Tentokrát se nesnažím smlouvat. Vrátím se k hraběnce a uváži ji šátek kolem krku. „Můžete si šaty takhle ozdobit, a když se ochladí tak si jím zakrýt ramena, aby vám nebyla zima.“ Vysvětlím ji dvojí využití. „Tak to bychom měli. Teď ke kašně.“ Vrátím plášť bratrovi a vděčně mu stisknu paži. Když jsme procházeli kolem stánku s pečivem koupila jsem hraběnce koláč, nabídla jsem ji ho. „Máte hlad? Tohle vám bude chutnat. S povidly jsou nejlepší.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hraběnka si od tebe vezme koláček a hladově se do něj zakousne. Chutná nechutná, vychování nevychování, hlad je hlad. Zhltne ho dříve, než dorazíte ke kašně. Alex se velmi brzy objeví na druhé straně kašny, na chvíli si vezme stranou Eliz a na něco se ji ptá. Pak kývne a přijde k vám. "Ještě nás čeká jedna malá zastávka." Oznámí vám. Po chvíli dojdete do bohaté čtvrti, jedna luxusní rezidence vedle druhé. Alex se zastaví u jedné z nich. Strážnému, který u domu stojí, řekne: "Chci mluvit se sirem Easterem." Strážný přejede pohledem jeho šálu, pak se nahne za sloup a něco řekne svému kolegovi. Za chvíli vidíte přicházet holohlavého muže s dlouhým bílým plnovousem. Oděn je v kožené zbroji a na zádech má připevněnou masivní dvoubřitou sekeru. Když Alexe vidí, rozpřáhne ruce a usměje se: "Alexi, chlapče! Jak je to dávno?" Alex se s ním obejme a s úsměvem tiše odpoví, všimneš si, že se snaží, aby ho neslyšela Eliz: "Nějaký pátek to bude. Nechci se tady moc ukazovat, aby na mě vévodkyně třeba nepustila psy. Není doufám doma?!" Muž se zasměje a zavrtí hlavou. "Ne, neboj. Ani ona ani Karl teď nejsou doma." Alex kývne a jemně k sobě přitáhne Eliz. "Měli jsme cestu kolem, tak jsem si říkal, že by se sem Eliz mohla na chvíli podívat. Poklábosit se sourozenci a tak..." Pak se muži rozloučí, Eliz se rozloučí s vámi a muž Eliz odvede dovnitř. Alex řekne: "Tak a teď honem do Vingaardu a zpět, než Eliz přestanou ti nafrněnci bavit." Vydá se zpět ke kašně, kde se chce přemístit. Jarred ho doběhne a na něco se ho zeptá. Alex s úsměvem zavrtí hlavou a něco mu odpoví. Pak se oba začnou smát. U kašny se vás Alex všech dotkne a chystá se přemístit. Uvažuješ, jak náročné asi musí být přenést tři osoby. Podle profesorů na Akademii je velmi náročné přenést vůbec sám sebe. Většina mágů dokáže přenést jednoho člověka a sebe. Než se ale stihnete přemístit, dveře jedné hospody vyvalí nějaký chlap z pantů a po schodech se skutálí dolů. Z hospody se ozývají zvuky typické pro hospodskou rvačku. Alex i Jarred nasadí výraz, který jasně říká, že uvažují o tom, že by to ignorovali a nechali to na městské stráži. Pak ale ze dveří vyletí muž oděný v zeleném, s toulcem na zádech. Rytíř - hraničář. A je rozhodnuto. Oba muži se rozběhnou směrem ke vchodu do hospody. Neunikne ti Alexův lehký povzdech, který vydá, než se rozběhne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se, když vidím jak koláč zhltne, chudinka. Ještě, že tyhle koláče jsou dost velké aby se jeden hodil klidně k snídani. Alex nám prozradí, že jdeme ještě jinam a překvapí mě, že je to rezidence, kde žije rodina Elis. Prohlížím si dům, Eliz tedy rozhodně nikdy nestrádala. Ani jsem nepípla a raději se držela stranou v blízkosti hraběnky. To jak si Alex s tím vousáčem šuškal se mi moc nepozdávalo. Zamumlala jsem něco na účet mužské soudržnosti a pak jsem Eliz zamávala. Takže její sourozenci... no jistě, že to jsou spratci. Chudinka Eliz... snad na ní kvůli těm obyčejným šatem nebudou dělat dlouhej nos. Odejmeme zpět ke kašně. Proč nechce brát Eliz sebou? I když... je to hlavní město... možná je to tak lepší. Mohla by se ztratit. Tentokrát si šušká zase Jarred s Alexem, zamračím se na ně. Také by mě zajímalo, kdy se z nich stali takoví kamarádi. Akorát, že tentokrát se ani nestihneme přemístit, když se objeví další problémy. Plácnu se rukou do čela. Postřehnu jak si Alex povzdychl, nedivila jsem se mu. Musí mít i tak dost starostí. „No... tak si sedneme.“ Řekla jsem hraběnce a sedla si na kašnu a balíčky si položila do klína. „Chudák mistr. Pořád musí někde pobíhat a když už má volno, tak netrvá moc dlouho a zavolají si ho. Divím se, že není uštvanej.“ Řeknu hraběnce. „Já jsem s ním takhle jeden den a už toho mám dost.“ Našpulím rty. „Nejraději bych se už vrátila domů a učila se.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zase má ale strašně významné postavení a obrovskou moc. To je podle mne dostatečná kompenzace." Odpoví ti hraběnka. Po chvíli kolem vás proběhne asi dvacítka mužů ve zbroji městské stráže a nakluše do hostince. Z toho posléze vyjdou oba muži. "To bylo super! Měli jste vidět, jak se náš velmistr svatoušek rval." Směje se Jarred, když k vám dojde. Alex jde hned za ním, on se naopak v zamyšlení mračí. "Mimochodem, kde ses tohle naučil? Já myslel, že mágové bez těch svých čárymáryfuků neudělají nic. A ještě jsem neviděl čaroděje, který takhle rozdává kopy a údery." Alex zamumlá něco o útočné Akademii. "A pak jsi je všechny parádně znehybnil." To tě možná trochu vystraší. Na Akademii jste se učili, že znehybnit jednoho člověka je dost velká námaha. A znehybnit jich dvacet? Jakou moc vlastně Alex má? A kolik mu jí teď zbývá? Alex se vás zeptá: "Tak jste připravení?" Chytne vás za ruce a zavře oči, jako by čekal, že vás zase něco vyruší. Ale nestane se tak. Opět tě sevře onen dusivý pocit a pohltí tě temnota. Vingaard - hlavní město Říše Objevíte se na kopci nad městem. Jarred zavrávorá, ale ustojí to. Naproti tomu hraběnka by se byla rozplácla na zemi, kdyby ji Alex nezachytil. Ty už ale stojíš úplně normálně, dokonce ti ani není nevolno. Když shlédneš k městu, dojde ti, že Alex si toto místo k přistání nejspíš vybral úmyslně. Je odtud skvělý výhled na město. Při pohledu dolů ti naskáče husí kůže. Město je... prostě obrovské. Roztahuje se do krajiny jako nějaký gigantický pavouk. Dominují mu velkolepé paláce krále a Uzavřené a Otevřené rady. Dovnitř a ven proudí stovky lidí, brána je dvojitá, s padacím mostem a mříží. Bílé hradby jsou neskutečně vysoké a zdají se i strašně široké. Co zhruba sto metrů je umístěna mohutná strážní věž. "Vingaard." Řekne Alex představovacím tónem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Docela mě zaujala vidina, jak se mistr pere. Sice vypadal mladě, ale měl svůj věk. Myslela jsem, že v takovém věku budou mít muži dost rozumu, aby se nervali. Narovnám se, když uslyším, že Alex pak všechny znehybnil. Znejistila jsem... zvládne přenos? Ale zvládne. Já už neměla problém přenos ustát a tak se mi hned vyskytl pohled na město... obrovské město! Gigantické! Vím, že Alex nás přemístil sem záměrně, aby příchod do velkého města pro mě byl zážitek. „Páni.“ Zacloním si ruku, ale město se ztrácí v nedohlednu a tak nevím kde je mu konec. „Tak velké město... je to vůbec možné? Jak může tolik lidí žít pohromadě?“ jen zírám. „Tady musí člověk určitě najít všechno. Od věci až po všechny rasy.“ Řeknu stále uchváceně. Zamrkám a podívám se na Alexe. Přistoupím k němu a pak zašeptám. „Jak se cítíte mistře? Dnes jste vyčerpal hodně magie. Nepotřebujete si odpočinout?“ ptala jsem se tiše, protože jsem nechtěla aby ho má starost třeba nějak shodila před hraběnkou. |
| |
| soukromá zpráva od magistr Alex de Score pro Promnu si ruce. Už jsem zapomněl, jak z toho potom bolí ruka, když někomu napálíte do čelisti. Ale nemohl jsem jinak. Sotva jsem vlezl do dveří, už mě málem vzali židlí po zádech a korbelem po hlavě. "Nevím. Ale zřejmě to je možné." Odpovím Anett na spíše řečnickou otázku. "To ano. Všechny rasy, věci, lidi... Ale taky nejrůznější zločinecké organizace, nájemní vrazi, prostitutky..." Promluví za mne zkušenosti. Pak se mě Anett tiše zeptá na mou zásobu magie. "Neboj, vyčerpal jsem se sice dost, ale dostal jsem se sotva do poloviny využitelné energie. Pořád mám ještě dost magie. Ale vážně doufám, že ji už dnes nebudu muset moc využívat." Odpovím jí. Do myšlenek mi pronikne obraz postele a já najednou zjistím, že se vážně těším, až si budu moct jít lehnout. "No nic... Půjdeme dolů?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „To jsem ráda.“ Řeknu, když mě ujistí, že je v pořádku. Musí mít ohromnou zásobu magie, já budu ráda když dosáhnu aspoň jeho poloviny... i když už mi bylo naznačeno, že mám víc magie než je obvyklé... jak moc to zatím nevím ani já. Znovu se zadívám dolů na město. „Velkolepé město... ale žít tu bych nechtěla.“ Dodám nakonec. Není to tak, že bych měla zálibu v samotě, ale kdybych se měla usadit, tak to bude někde na vesnici nebo v menším městě. Jako doma... kde se lidé znají, pomáhají si a tak. I když občas je k vzteku, že se hned každý dozve i to, když si někdo za stodolou prdne. „Ano. Jarrede. Pomohl by jsi hraběnce? Nejspíš nebude na pochod moc zvyklá.“ Požádám bratra aby se věnoval hraběnce. No nakonec... já se ji věnovala dost a kdo ví. Třeba by u nich mohla přeskočit jiskra. Nakonec Jarred je krasavec a když to dokáže říct sestra o svém bratrovi tak to je už něco. „Už chápu proč jste nechal Eliz doma. Já bych se ji bála vzít do tak velkého města. Už jsem slyšela o případech, kdy se matka jen na chvíli odvrátila a ukradli ji dítě, které stálo vedle ní.“ Řeknu Alexovi a oklepu se. Hrozná představa, že tě prostě někdo popadne a unese dřív než si toho tví nejbližší všimnou. Jak dlouho něco takového může trvat? Minutu? V tuhle chvíli bych raději na sobě měla svůj bílí háv. Na mága by si nikdo netroufl. |
| |
| Anett - Vingaard Alex zavrtí hlavou. "Eliz by se nenechala tak lehce ukrást. Navíc... málokdo se odváží ukrást dítě v těsné blízkosti bojového mága. Jenže dnes je den poprav, na náměstí se shromáždily davy a bude se věšet. To podle mě ještě vidět nemusí. A my tamtudy bohužel musíme projít." Řekne Alex neutrálním hlasem. Hraběnka se mezitím zavěsí do Jarreda, sejdete dolů z kopce a zařadíte se do davu. Stráže vás bez jakýchkoliv prohlídek vpustí do města s proudícím davem, bojový mág tady možná nechodí pořád, ale zas taková vzácnost to není. Strážcům stojíte sotva ze jeden letmý pohled. Za hradbami města se dav rozděluje a míří různými směry. Největší část ale jde dál rovně, jdete s ní. Občas do vás někdo vrazí, šlápne vám na nohu nebo zkříží cestu. Dál už se naštěstí dav pomalu rozloží na jednotlivce a menší skupinky. Postupně dojdete na náměstí. Tam je opravdu shromážděn velký počet lidí. Uprostřed náměstí udržují královští vojáci a městská stráž volný prostor kolem vyvýšené šibenice. Na té stojí dva muži ve varkočích městské stráže, muž oděný celý v černém, s maskou na tváři, nějaký muž v drahém oblečení a jeden otrhaný a spoutaný odsouzenec. Na nádvoří je ticho, všichni chtějí slyšet muže v drahém oblečení, který něco čte z pergamenu. "...k trestu smrti oběšením za pět vražd a čtyři znásilnění." Odsouzený se vrhne dopředu, strážní ho ale zadrží. Zmítá se v jejich sevření a řve: "To není pravda? Slyšíte?! Zabil jsem jenom čtyři!" Muž v drahém oblečení kývne a dá rukou pokyn katovi s maskou. Stráže donutí muže přijít pod oprátku a vylézt na sud a kat mu ji navleče na krk. "Nějaká poslední slova?" Zeptá se soudce (?). "Chci, aby stáhli obvinění z té poslední vraždy!" Soudce kývne a kat nasadí odsouzenému na hlavu nějaký černý pytel. Pak skopne sud a tělo se propadne dolů. Chvíli sebou hází, pak znehybní. Na tvářích tvého doprovodu jsou různé výrazy. Alex nasadil kamennou masku, Jarred hledí trochu vyděšeně, hraběnka spíš fascinovaně. |
| |
| Vingaard „Popravy...“ Zopakuji si spíš sama pro sebe než že bych se na to ptala. Vím co jsou popravy, useknutí hlavy, oběšení... pak ještě narážení na kůl, ale to poslední se myslím už nedělá. Když mi v městě už asi po třetí šlápli na nohu a po čtvrté přišláply šaty začínala jsem naštvaně breptat. Sice sama pro sebe, ale začala. Zaznělo i pár nadávek... Když jsme procházeli kolem popraviště, zrovna se tam chystali věšet. Asi sekundu po tom co podkopli odsouzenci sud pod nohama, odvrátila jsem se. Tohle nemusím vidět. „Je divný, že mu tak záleželo na tom, že tu poslední vraždu neudělal.“ Řekla jsem nahlas. „Nakonec... stejně by ho pověsili.“ Stisknu balíčky k sobě. Možná, že tu pátou vraždu na něj jen shodili, aby se nemuseli zabývat hledáním dalšího vraha, co zabil toho pátého. Dvě mouchy jednou ranou. Ale slíbili mu, že mu toho pátého zruší... takže budou muset hledat stejně toho dalšího. Nebo nevím jak to mají vymyšlené, já do těch jejich pravidel nevidím. „Už aby jsme to měli za sebou. Chci domů.“ Zračím se a okouzlení obřím městem docela rychle vyprchalo. |
| |
| Ask a Ashe Vaše desetičlenná skupinka vyrazí. Jednotlivé dny cesty probíhají stejně. Od rána do večera v sedle, sem tam přestávka na jídlo. Až pátý den dopoledne vyjedete na menší kopec a shlédnete dolů ke gigantickému městu. Pro mnohé symbol velké šance, obvykle velmi rychle zadušené šance. Pro vás je to momentálně ale jen symbol práce. Dost nudné práce. Stát v plné zbroji u sloupu v horku jednací síně Otevřené rady, poslouchat dlouhé a nudné proslovy aristokratů a čekat, než konečně začnou hlasovat, zalití vlastním potem. "Vážně musíme?" Povzdechne si jeden z rytířů. |
| |
| Anett - Vingaard Jakmile začnou muže z oprátky sundávat, opět se vydáte na vestu. "Jo, já taky..." Slyšíš, jak zamumlá Alex po tom, co řekneš, že chceš být doma. Má ale nejspíš jiné důvody. Vypadá, že se těší do postele. "Hrabě Cistrial teď nejspíš bude v Otevřené radě. Máme tam každý víkend takový čajový dýchánek. Cistrial nemůže nepřijít ať se stane cokoliv, je to zástupce Mluvčího." Řekne směrem k hraběnce a pak dodá: "Jsem posledním rokem člen Otevřené rady, takže se tam v pohodě dostaneme." Potlačíte se shromážděným davem z náměstí zrovna ve chvíli, kdy slyšíte: "Odsuzuje se..." Dále v ulici už soudcův hlas neslyšíte a zamíříte k palácům. Ty jsou relativně blízko hlavní brány, za nimi se pak rozkládá obrovská obytná a průmyslová zóna. Projít tím by trvalo mnohem déle. Tady už je lidí mnohem méně, ale i tak stále dost. Každý kolem vás rychle projde, všichni míří za svými povinnostmi. Ani v nejmenším to nepřipomíná klid a pohodu vesnice se sotva stovkou obyvatel. Jdete hodně rychle. Všimneš si, že vás tak nehoní Alex, ale hraběnka. K paláci Otevřené rady dorazíte po několika minutách ostré chůze. Alex se strážím před dveřmi prokáže nějakým lejstrem a v pohodě se dostanete do vstupní haly. Ta je celá vybarvená do červené, zlaté a bílé - mramor. Červený koberec se táhne až k mramorovým schodům. Zábradlí je dost možná z pravého zlata. V jaké chudobě žijí obyvatelé v zadní části obytné zóny... |
| |
| Vingaard Musím se snažit se nerozesmát, když mi hlavou proletí obraz toho, jak sedí Alex u čajového dýchánku. Jak drží hrníček se zvednutým malíčkem, usrkává čaj... plus osazenstvo dýchánku sedí u mrňavého stolku v šatech pastelových barev. Tahle veselá myšlenka mě trochu povzbudila. Na chvíli mi to dodá energii. Palác byl opravdu honosný, bohatě zdobený... bylo to poněkud přehnané. Zamyšleně přejdu k zábradlí a zkoumavě do něj rýpnu nehtem. S povzdychnutím zavrtím hlavou. Takové plýtvání... jako kdyby leštěné, třešňové dřevo nebylo hezčí.... tolik zlata by na docela dlouho uživila půlku moji vesnice. Vrátím se k Alexovi a dělám jako, že jsem ještě před chvílí nešťourala nehtem do zábradlí, jako kdyby se to nikdy nestalo. „Tak co teď?“ chci vědět. Nemám absolutně žádnou představu co se bude dít. |
| |
| Popravy... Večírek byl vcelku nudný, takže jsem to brzy vzdala a šla spát. Zřejmě to, že tam budou mistři nebylo v plánu. Holka tu na mě čeká, přičemž já chodím přesně. Nechodím půl hodiny napřed... Zívnu. Sledovat popravu mých rodičů... Odvětím... Vzhledem k tomu, že netuší o co jde, to vyzní i dost chladně. nakonec se teleportujeme někam do města... No... Tak na popraviště... Tak se ještě popravují jiní, což vidět nemusím. Jsem otočená zády, dokud se neobjeví mí rodiče. |
| |
| Anett - Vingaard "Teď najdeme zástupce Mluvčího hraběte Cistriala a vrátíme mu dceru." Odpoví Alex s úsměvem. Vyjde po schodech nahoru do druhého patra, kde chvíli uvažuje, než k němu dojdete. Pak se vydá chodbou napravo. Tu nalevo a rovně ignoruje. Míjíte spoustu dveří s vyřezávanými výjevy, na stěnách visí portréty lidí. Převážně starších mužů. Alex potichu odpočítává dveře, pak se u jedněch zastaví a řekne k hraběnce: "Váš otec je vevnitř. Já se ale nechci moc zdržovat, takže se tady s vámi rozloučíme a půjdeme." Hraběnka přikývne. "Moc vám děkuji." Podívá se na tebe a Jarreda. "Všem. Tak se mějte..." Otevře dveře a vklouzne dovnitř. Alex se otočí. "A teď do postele." Projde kolem vás a svižně zamíří k východu. Před palácem stojí několik rytířů z Jarredovy skupiny. "Budu muset jít..." Oznámí vám tvůj bratr, krátce přátelsky se rozloučí a Alexem, který kousek poodejde, aby jste se mohli rozloučit. |
| |
| Vingaard „Mějte se dobře, hraběnko.“ Rozloučím se s ní a pak konečně máme klid. Vyjdeme ven a tam potkáme muže z Jarredovi skupiny. Jarred bude muset už jít, sevře se mi srdce, nerada jsem se loučila. „Jistě.“ Povzdychnu si a pak ho obejmu. „Dávej na sebe pozor. Budeš mi chybět. A kdyby jsi šel zase někdy domů. Pozdravuj rodiče a dej jim za mě pusu.“ Na chvíli zavřu oči a pak mu dám pusu na obě tváře než ho pustím. Pak se podívám na muže z jeho skupiny. „Dejte mi na bratra pozor! Jestli se mu něco stane, tak si mě nepřejde!“ zavtipkuji a pak bratrovi stisknu paži. „Bude se mi stýskat.“ Smutně se pousměji. „Měj se.“ Rozloučím se konečně a odejdu k Alexovi. „Honem pryč než začnu brečet. Nesnáším loučení.“ Požádám mistra aby jsme se rychle vypařili dřív než začnu natahovat. |
| |
| Věž Alex přikývne a chytne tě za ruku. Opět ta chvíle dusivé temnoty a pak stojíte před věží. Okamžitě se do vás opře velmi silný vítr a vmete vám do tváře snad tuny písku. Alex něco zanadává a pak pozvedne ruku. Vítr kolem vás se uklidní a písek opadne. Ale všude kolem vás zuří silná písečná bouře. Alex vyplivne písek a prohrabe si vlasy, ze kterých mu taky opadne polovina pláže. Prudce trhne rukou a dveře do věže se otevřou. Vejdete dovnitř a dveře se zase zavřou. Stačí, abyste se trochu pohnuli a už stojíte v pískovišti. "Do háje..." Řekne Alex znova. "Teď bychom se asi měli jít umýt. Večer zajdu pro Eliz, takhle by se doma ani neohřála. A když tam nemá matinku, není důvod, aby tam chvíli nemohla být. Pak přijď dolů, naučím tě něco, co můžeš trénovat až si půjdu lehnout." |
| |
| Věž Už jsem se chtěla ptát co bude s Eliz, když sám řekl, že ji vyzvedne později. Přikývnu. „To je dobrý nápad. Ah ano... tohle jsem koupila pro vás.“ Řekla jsem mu a dala jsem mu pytlík s pečenými kaštany. „Jen asi už budou studené. Ale když je dáte na chvíli k ohni měli by se zase ohřát.“ Řekla jsem a vydala se nahoru. „Za půl hodiny budu hotová.“ Řeknu a ztratím se ve svém pokoji. Uložím si do šuplíku balíček a pak si vezmu čistý háv. V koupelně si připravím koupel. Jsem ráda, že se můžu umýt. Učesala jsem se novým hřebenem, který jsem pak položila na noční stolek. První má osobní věc. Už čistá, oblečená, ale s ještě vlhkými vlasy jsem pak sešla dolů, kde jsem počkala na Alexe. Byla jsem zvědavá na to co mě chce naučit. |
| |
| Věž Obleču se do svého klasického domácího bílého oblečení a ještě s vlhkými vlasy sejdu dolů za Anett. Ta už dole čeká. No jo, hold mi to trvalo trochu déle, protože jsem v tom bordelu na stole hledal ještě nějaké papíry. Sednu si na gauč a řeknu: "Chtěl jsem tě naučit vyvolat štít, což je základní obranná dovednost. Z Akademie už víš, že existují štíty savé, odrážecí a tvrdé. Že savý štít kouzlo pohltí a tobě to sebere tolik energie, jako kdybys dané kouzlo vyvolala sama. Odrážecí ti sebere energie méně, ale kouzlo se odrazí pryč. Tento štít se používá především když stojíš proti přesile a je ti jedno, koho kouzla zasáhnou, když to nebudeš ty. A tvrdý kouzlo zneškodní, ale oslabí se tím. Čím více energie dáš do kouzla, tím rychleji štít zničíš. Čím více energie dáš do štítu, tím pomaleji ti ho zničí." Dívám se jí do obličeje, jestli pochopila. "Všechny štíty jsou zhruba stejně náročné. Dávám ti na výběr, kterým chceš začít." |
| |
| Vingaard Konečně jsme dorazili do města. A bohužel i k místu, kde budeme stát. "Můj výmysl to není" opáčím rytířovi "Běžte ustájit koně, pak se vraťte. Já nás půjdu zatím ohlásit. Ashe, pojď se mnou." S povzdechem a Ashe za zády se vydám za sirem Malikem. Vejdeme do řádové pevnosti, kde by se měl nacházet. Po chvilce se zastavím a zeptám jednoho z noviců, kde sira najdu. "Sir Malik?" zeptám se muže, ke kterému mě novicové nasměrovali. |
| |
| Věž Sednu si vedle něj a zamyslím se nad tím co mi nabídl. Každá z těch možností měla své nevýhody, musela jsem přemýšlet o tom co by se mi víc hodilo. „Tak nejspíš ten savý.“ Řekla jsem. „Myslím, že je to nejlepší. A nejbezpečnější.“ Řekla jsem nakonec. Znovu se postavím. „Tak do toho. Jak se to dělá?“ zeptám se nadšeně. Jsem ráda, že jsem zase tady a učím se magii. Pro nějakou chvíli mám výletů dost. |
| |
| Věž "Tak fajn." S úsměvem vstanu. "Ale dávej si pozor, pokud uvidíš nějaké mocné kouzlo, radši na ten štít zapomeň a zkus uhnout, to bude bezpečnější." Natáhnu ruce před sebe a na chvíli se zarazím, jak přemýšlím nad danou formulí. Když už kouzlíte jen vůlí, spoustu zaříkadel zapomenete. Pak řeknu: "Excero salvio?" Od konečků prstů se mi po dlani rozšíří fialové světlo, který se pomalu rozroste do velikosti táců. "Dexcero." Zamumlám a štít zmizí. "Takhle. Nepochybuji o tom, že se svou mocí to zvládneš rychle, ale i ty budeš muset chvíli trénovat." Zívnu. "Hodně štěstí." Zamířím nahoru. Už cestou se mi zavírají oči. |
| |
| Věž Pozorně jsem sledovala co dělá. Když skončil viděla jsem jak je unavený. „Samozřejmě. Na mě se můžete spolehnout mistře! Jen si odpočiňte.“ Řekla jsem a dívala se jak odchází. Pak jsem si protřepala ruce a nadechla se. Natáhla jsem ruku a zadívala se na svou dlaň, zamračila jsem se. „Excero salvio!“ vyslovila jsem zaklínadlo a soustředila se. Hodlala jsem trénovat dokud to nezvládnu nebo dokud to se mnou nepraští. |
| |
| Anett - věž Po prvním pokusu ucítíš jen mírné zabrnění v prstech, jinak se nic nestane. Trénuješ tedy dál. Postupně se poušť za velkým oknem uklidní a vyjasní. Pak se ti z prstů vynoří jasně modré teplé proužky světla a rozlijí se ti po dlani. Zajímavé je, že Alex měl ty proužky fialové. Podaří se ti štít rozšířit po dlaních, ale pak vždy zmizí. A tak pokračuješ v tréninku dál. Navíc zjistíš, že ti to neubírá žádnou energii. Savý štít ubírá energii jen když je vystaven útokům. Obloha za sklem začíná zvolna tmavnout, stejně tak zvolna pokračují tvé pokroky. Rozšiřuješ štít čím dál tím více a jakmile obloha venku ztmavne zcela, zvládneš vyčarovat štít úplný. A ačkoliv ti to neubralo žádnou magickou energii, tak ty hodiny soustředění ti ubraly energii normální. Takže když Alex sejde dolů, je on odpočatý a ty naopak vyčerpaná. "Tak co?" |
| |
| Věž Nevzdávala jsem se, a i když mi štít neubíral žádnou magickou energii tak tu mou životní ano. Ani jsem neměla sílu projevit nějaké nadšení, když jsem konečně zvládla štít rozšířit po celém těle, pak teprve jsem skončila. Unaveně jsem se posadila na pohovku, rukou si zakryla oči a zaklonila hlavu. Odpočívala jsem jen chvíli, když se objevil odpočinutý Alex. Podívám se na něj a usměji se, ukážu mu zvednutý palec. „Podařilo se mi udělat úplný štít, ale ještě ho moc dlouho neudržím.“ Prozradím mu svůj pokrok. Vzpomenu si na barvu. „Můžu se zeptat? Váš štít byl fialový. Ale ten můj je modrý. Jak to?“ zvědavě se na něj zadívám. |
| |
| Saki Na tvé rodiče přijde řada brzy. Ať už jsi od toho čekala cokoliv, nějak se to nesplnilo. Soudce prostě přečetl jejich obvinění, kat jim jednomu po druhém navlékl smyčku a podkopl sud. Necítila jsi žádnou úlevu a skoro ani žádné jiné emoce. Jako by pověsili kohokoliv jiného, někoho cizího. Tvůj doprovod byl otočen celou dobu a zdálo se, že bude zvracet. Po popravě tě rychle odtáhne pryč. "Půjdeme se někam najíst?" zeptá se pak opatrně. Přece jen, právě se z tebe oficiálně stal sirotek... |
| |
| Věž Odpočinul jsem si, to rozhodně. Když sejdu dolů, Anett je naopak vyčerpaná. Když mi řekne o svém pokroku, s úsměvem kývnu. "Já vím, že to říkám často, ale jsi vážně dobrá." Myslím to upřímně, za svůj život jsem se setkal jen s několika takhle talentovanými dětmi, včetně sebe sama. Co jsem se dozvěděl, většina z nich potom skončila na vysokých pozicích u bojových mágů. Nebo v mém případě v Radě. "Výborně. Já teda zajdu pro Eliz... zvládneš večeři, nebo ji mám potom uvařit já?" Zarazím se. "Co? Jo tohle... Jsou kouzla, která jsou u každého stejná. Třeba ohnivá koule. A pak jsou kouzla, která se charakteristicky barví podle vyvolavače. To jsou blesky, štíty, koule energie..." |
| |
| Je mi mírně šouflo Nikdy jsem je nebrala jako své rodiče, což se myslím i potvrdilo. Jen mi je mírně šouflo a vím, že už ty dva úchyly nepotkám. ... Celkem nemělo cenu sem jít... Chvíli chladně sleduji, jak se houpou, přičemž mi klesá vyrovnanost žaludku a chce se mi více a více zvracet. Holce přikývnu. Asi to vezmeme přes nějaké křoví, kde se dá zvracet, co ty na to. Nikdy jsem nevěděla, že můžu být bledší, než jsem. Ok... Oficionálně jsem sirotek... možná už konečně nebude potřeba něco jako souhlas opatrovník či rodičů... Nikdo neříkal nic o mém opatrovníkovi, takže jsem na vlastní pěst... Hledám pokldné křovíčko, kde si mě nikdo nevšimne, pokud se opravdu vyzvracím, ale asi ne... Snažím se uklidnit žaludek... Pokusím se to zajíst, to bude jistější... Ok... víš o místě, kde se jde najíst? |
| |
| Věž Usměji se. „Děkuji. A klidně to opakujte. Snažím se, tvrdě cvičím. A pak pochvala mě potěší a povzbudí, k dalšímu studiu.“ Řekla jsem v odpověď na chválu. „Ale ještě to musím cvičit. Dokud to nevypiluji k dokonalosti.“ Pousměji se. Promnu si tváře a pak se po nich popleskám, abych se probudila. „Tak takhle... a ty barvy něco znamenají?“ postavím se a protáhnu se. „Uvařit ještě zvládnu, ale po jídle nejspíš půjdu rovnou spát. Takhle unavená jsem už dlouho nebyla.“ Promnu si krk. „Máte nějaké určité přání co by jste si přál k večeři nebo to necháte na mě?“ |
| |
| Věž "Nemáš zač, je to pravda." Odpovím. "A co se týče těch barev... Já nevím... Nikomu se to zatím nepodařilo zjistit. Existují teorie, že to odráží charakter, že to nic neznamená, je to nejoblíbenější barva člověka a tak dále. Ani jedna není potvrzená." Pousměji se. "To jídlo nechám na tobě, i vaříš dobře. Mimochodem... je něco, co ti nejde?" "Připomíná mně mě samého před dvaceti osmi lety... Co z ní jednou bude?" Zapřemýšlím. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby jednou seděla na stálém křesle v Radě. Otočím se k odchodu. "Tak se zatím měj." |
| |
| Saki "Nevím, ale je to Vingaard, hlavní město. Tady to musí být hostinci přecpané." Jdete po jedné ulici. Ta holka má pravdu. Minete jeden hostinec, druhý, třetí. Do čtvrtého vejdete. Je to velká vyhřátá místnost, na pravé stěně s barovým pultem. Není v ní moc světla ani hostů. U dvou stolů sedí několik lidí. Ti se k vám otočí a na chvíli se zarazí. Vidět dvě děti v bílých hávech mágů se hned tak nepoštěstí. "Přála bych si, aby tak nečuměli." Zamumlá páťačka. |
| |
| Ask a Ashe "Rozkaz." Zamumlá rytíř a ostatní krátce kývnou a začnou se starat o koně. Ty a Ashe se vydáte k místnímu velitelství Rytířstva. Tam novic jen ukáže prstem na muže, který stojí jen pár metrů od vás. Je to starší muž s krátce sestřiženým plnovousem a pronikavýma modrýma očima. Když ho oslovíte, otočí se k vám. "Ano?" Zeptá se úsečně. |
| |
| Věž Po jeho otázce se začnu smát. „Spousta věcí mi nejde. To mi věřte.“ Řeknu pobaveně. „Ano. Šťastnou cestu.“ Popřeji mu a jdu do kuchyně. Oblékla jsem si zástěru a pustila se do práce. První jsem vytáhla ze sáčku hrst kaštanů a začala je loupat a pak je nakrájela. Pustila jsem se do těsta a přidala do něj nakrájené kaštany. Kaštanový chleba, já osobně ho měla moc ráda, tak jsem zvědavá jak bude chutnat těm dvěma. Nechám k sobě připlout celé kuře, pustila jsem se do jeho kuchání. Zbavila jsem ho vnitřností, připravila jsem si bylinou směs, kterou jsem ho vycpala a pak ho spolu s chlebem dala péct. Přikývla jsem spokojeně na svou práci a šla si umýt ruce. Sedla jsem si ke stolu a čekala jsem až se všechno upeče. Když už byl skoro čas prostřela jsem. První šel ven chleba, který jsem nakrájela a pak i kuře. Teď už jenom počkat až se vrátí Alex s Eliz. |
| |
| Hlavní město To je fakt, to jsem zase plácla pitomost... Nejistě se usměji. Teoreticky mám právo být roztržitá... No, prakticky mi je tak blbě, že se mi hůře přemýšlí. Ale dojde mi, že nemám peníze... Em, no... já nemám peníze... Oznámím jí, zatímco míjíme první hostinec.. Chjo... Ani je nemám, kde sehnat... Nakonec vejdeme do čtvrtého hostince v pořadí a všichni se na nás otočí. Opravdu nejsme nenápadné, já navíc splývám s tím hábitem, což taky není obvyklý jev. je to hrozné... špitnu tiše.Mohla by si všimnout, jak jsem viditelně znervózněla. Velmi nerada jsem středem pozornosti, raději splývám s davem. |
| |
| Vingaard "Jsem sir Askareus a toto má sestra Ashe. Sir Perelon nás sem vyslal. Máme se vám hlásit, sire Maliku" lehce kývnu na pozdrav. "Mám s sebou ještě skupinku pěti rytířů a tří lučištníků, sire" dodám a za zády stisknu Ashe ruku, aby mlčela. Znám ji moc dobře, takže mi je jasné, že by se opět nějak projevila a teď to opravdu nepotřebujeme. Jen doufám, že nás opravdu nepošle hlídat palác. Vždyť od toho tu má palácovou gardu, nebo ne? |
| |
| Ask a Ashe - Vingaard "Kolikrát jsem tomu starému tupci říkal, že mi sem nemá za trest posílat své lidi?! To si je neumí potrestat sám?" Začne okamžitě soptit velitel. "Ale já na něj kašlu. Jen ať se naučí, že nejsem nějaký poskok. Nebudete hlídat palác. Najdete sira Grodicka, velitele městské stráže a necháte si u něj zadat nějaký úkol. Rytíři mu pomáhají pravidelně, jsou to hlavní velitelé hlídek, velitelé zatýkání a tak dále." |
| |
| Anett - Věž Za chvíli se objeví Alex s Eliz. Slyšíš ještě, jak Alex Eliz s něčím souhlasil a pak oba přijdou do kuchyně. Eliz tě s úsměvem pozdraví a plácne sebou na židli. Po jídle jsi opět pochválena. Pak ale zívneš a Alex tě nekompromisně pošle do postele. "Dneska nemedituj." Pak se pustí do mytí nádobí, Eliz mu pomáhá. Nahoře usneš prakticky hned v tu chvíli, kdy se tvé tělo dostane do kolmé polohy s podlahou. Ráno se vzbudíš ve chvíli, kdy na tvou tvář dopadnou paprsky slunce. Otevřeš oči a zamžouráš do světla. Pak z tebe někdo stáhne peřinu a ozve se Elizin hlas. "Nechtěla bys už vstávat? Víš kolik je hodin? Strejda už má hotový oběd..." To ona odtáhla závěsy a vzbudila tě. |
| |
| Věž „Hmmm... hmm... musím?“ začnu brblat, když mě Eliz probudí a informuje je, že je už poledne. „Cože? To jsem spala tak dlouho? Ani mi nepřijde.“ Zívnu a pořád ležím, ještě se zalepenýma očima začnu šmátrat po po peřině, ale Eliz ji dala moc daleko. Povzdychnu si a když mi zakručí v žaludku musím se vzdát. „Tak dobře, dobře... už vstávám.“ Posadím se a promnu si oči. „Promeškala jsem něco?“ zeptám se a hrabu se nemotorně z postele. Odejdu se opláchnout a ven vyjdu už oblečená, vzala jsem hřeben a začala se česat, pořád jsem si připadala otupělá, ale už to bylo lepší. Zívnu. „Tak pojď.“ Řeknu a vyjdu z pokoje, ohlédnu se na Eliz. „Jak vlastně bylo na návštěvě doma?“ zeptám se. |
| |
| Anett - Věž "Nepřišla jsi vlastně skoro o nic. Strejda by podle mě spal stejně dlouho jako ty, ale jeho jsem vzbudila před hodinou. A protože do jeho pokojů nesmím, bušila jsem na dveře tak dlouho, dokud neotevřel." Odpoví ti Eliz. "A doma nic moc. Připadá mi, že sourozenci začali být takoví arogantnější. Před tím určitě takoví nebyli..." Nebo byla stejná a nepřišlo jí to. V kuchyni Alex zrovna položil na stůl poslední talíř. "Dobré ráno." Řekne, když vzhlédne a uvidí tě. "myslel jsem, že se dneska na oběd nedostavíš." Oběd je hodně dobrý, je to nějaké měkké bílé maso, těžko ale říct z čeho. Po obědě opět odejdete do obýváku, kde čekáte na začátek výuky. Alex ale zavrtí hlavou a naznačí vám, abyste vstaly a šly za ním. Dojde do předsíně a položí ruku na stěnu. Ta se rozestoupí a odhalí vám schody dolů. Když z nich sestoupíte, objevíte se v místnosti se spoustou kotlíků, bylinek, baněk a nejrůznějších neidentifikovatelných přísad. "Dneska se vrhneme na nějaké lektvary. Co by pro vás mohlo být nejužitečnější... Tak třeba přemísťovací lektvar. S ním se nemusíte umět přemisťovat a dostanete se tam, kam chcete. Je sice docela náročný, ale pro mladé mágy velmi užitečný." Tomuto lektvaru se věnujete až do večera. Jeho zádrhel spočívá v tom, že je do něj potřepa přimíchat něco, co pochází z cílového místa. A vážně je docela složitý. Všeho se musí přidávat naprosto přesné množství, musí to tam být přesnou dobu, mít to přesnou teplotu atd. |
| |
| Věž Usměji se. „Nedivím se. Jsi se musela sama nudit. Dobře, že jsi nás probudila. Měli bychom pak rozhozené spaní.“ Pochválím ji. Oběd byl dobrý a já ho pěkně rychle zhltla, jak jsem měla hlad. To z čeho je bílé maso mě zajímalo jen chvíli, nakonec jsem se rozhodla, že to raději nechci vědět. Nakonec jsme dnes nezaklínali, ale šli jsme někam dolů zkoušet lektvary. Byla jsem ráda, aspoň načerpám sílu. Ještě jsem nebyla úplně v pořádku. Cítila jsem to, tu únavu uvnitř. Ale to přejde. Lektvar, který jsme se učili byl celkem náročný. A chtělo to samé pokusy, protože trefit se do správné chvíle nebylo lehké. A hlídání teploty... no rozhodně ještě chvíli potrvá než budu ochotná ten lektvar vyzkoušet. Taky by se mi klidně mohla přenést jen hlava a to by byl konec. Navíc mě pořád trápilo to, že mi nikdo neřekl o smrti Panenky. Ne... štvalo mě to. Rodiče mi to měli říct, abych se mohla sní rozloučit. Včera jsem nakonec na nějaké truchlení už ani nepomyslela, ale teď se to vrátila. A věděla jsem, že na to nedokážu přestat myslet dokud se tak nestane. |
| |
| Vingaard "Kde bych ho mohl najít?" zeptám se ho ještě a jakmile nám to řekne, kývnu hlavou na výraz díků a pozdravu a otočím se k odchodu. "Ashe, sežeň skupinu dohromady a přibližně za hodinu se sejdeme v tom hostinci, okolo kterého jsme jeli cestou sem. Kdybych nepřišel do hodiny, počkejte tam na mě. Zatím se tam najezte a odpočiňte si" řeknu sestře a zamířím popsanou cestou k veliteli městských stráží. |
| |
| Vingaard "A je alespoň mladej a hezkej, nebo je to nějakej starej páprda? Teda jakože podle jména to musí bejt fešák, teda doufám..." pronesu zběžně a podívám se na Aska, který na mě začal mluvit, nejspíše si myslí, že ho vnímám, ale pochytím jenom slova hostinec, najezte, odpočiňte... "Dobře bráško." usměji se a vyrazím do hospody, kde svůj líný zadeček hodím na první volnou židličku, kterou uvidím.. "Každej si objednává za vlastní pánové a dámy, je vám to jasné?" řeknu rázně své družině, která mě následovala, nevím proč... Příště budu méně kroutit zadkem, pomyslím si při zjištění, že mě nenásledovalo jenom mých osm lidí, ale ještě nejméně tucet slintačů. "Něco dobrýho k pití a jídlu" řeknu hospodskému a hodím nohy na stůl... |
| |
| Vingaard Při Ashině zmínce si jen povzdechnu a trošku rychlejším krokem než bych chtěl se vydám za velitelem hlídky. Budovu hlídky najdu celkem snadno, dle popisu. Teď ještě najít sira Grodicka a zeptat se ho na nějakej ten úkol. To běhání z místa na místo mě unavuje. A zvláště hledání neznámých lidí. Opět se zeptám nějakého strážného na velitele a ten mě odkáže přímo za ním. "Sir Godrick? Posílá mě sir Malik, mám se vás zeptat na nějaký úkol pro mne a mou družinu" zeptám se unaveným, ale klidným tónem hlasu muže, o kterém mi strážní řekli, že je sir Godrick. "Eh... promiňte, já jsem sir Askareus" s omluvným úsměvem se mu představím. |
| |
| Askareus Zeptáš se nějakého městského strážného uvnitř. Ten ti popíše cestu k jeho kanceláři. Vyběhneš několik schodišť, projdeš pár chodeb a ocitneš se před jeho kanceláří. Po zaklepání se ozve klasické "vstupte." Grodick má kancelář zařízenou jednoduše, ačkoliv by se možná čekalo, že velitel městské stráže v hlavním městě to bude mít trochu přepychovější. Sedí za mohutným psacím stolem pokrytým různými formuláři. Je to prošedivělý čtyřicátník s tělesnou stavbou, která je vlastní paladinům. "No konečně, už jsem ho o rytíře žádal dávno." Vytáhne ze zásuvky stolu nějakou tlustou složku a hodí ti ji. "Něco si vyberte, teď nemám čas se tím zabývat." |
| |
| Anett Lektvar vám nakonec zabere celý zbytek dne. Jakmile je hotový, Alex ho vyzkouší na Bertovi. Pak mávnutím ruky přivolá zrcadlo a zamumlá aktivační formuli. Po rozplynutí mlhy v zrcadlo se objeví Bert, stojí u v lese u stromu, ze kterého Alex utrhl větvičku, kterou jste potom do lektvaru přidali. "Výborně, lektvar se vám povedl." Pochválí vás Alex, pak natáhne ruku k zrcadlu a odříká další formuli. Bert zmizí. "Eliz, dneska pomoz Anett s večeří." Řekne potom směrem ke své neteři a seběhne zpět do sklepa. "Já to tady zatím uklidím." |
| |
| Ashe "Samozřejmě, madam, ale mohl bych vás požádat, abyste dala ty nohy dolů? Na to stole se jí..." Vtom se do toho vloží jeden z rytířů šermířů. "Dejte ty nohy dolů, Ashe." Hierarchie velení je dost složitá. Velitelem úkolu je Ask, ačkoliv jsou ve vaší skupině muži, co mají titul mnohem déle. Ask tě ale přímo nepověřil svým zastupováním. A jelikož rytíř, který tě napomenul, už má titul nějakou dobu a ty ho nemáš vůbec, je to teoreticky on, kdo má v nepřítomnosti velitele velení. Ale že by sis z velitelů někdy něco dělala... "Máte na jídlo nějaké konkrétní přání?" Otáže se ještě hostinský. |
| |
| Věž Lektvar se nakonec povedl, ale budeme ho muset stejně ještě cvičit. Vydala jsem se nahoru s Eliz připravit večeři, tentokrát jsem se rozhodla, že uděláme něco rychlého a také to Eliz naučím. Ovocná sladká krupice, nakonec krupice je nejčastější jídlo cestovatelů. Je to rychlé a krupice nezabírá moc místa, plus stačí ji málo na jedno jídlo. To se ji jednou bude hodit. „Tak co Eliz? Už jsi přemýšlela o tom jestli půjdeš na Akademii nebo rovnou k mistrovi?“ zeptala jsem se jestli se náhodou už nerozhodla a hodila jsem do krupice nakrájené jahody. |
| |
| Anett - Večeře "Asi nakonec půjdu na tu Akademii. Ale útočnou." Pak si sesednete ke stolu a začnete jíst. Zhruba uprostřed misky ale Alex ztuhne a pak řekne: "Anett, pojď se mnou." Ačkoliv to řekl jen tobě, Eliz okamžitě vyskočí a vydá se za tebou. Alex dojde do předsíně a otevře dveře právě ve chvíli, kdy se věží rozlehne první magicky zesílené zaklepání. Za dveřmi stojí Erik, osvětlen světlem z předsíně a za ním nějaká postava, která je skryta v temnotě pouště. "Promiň Alexi, ale je to naléhavé. Potřebuje s Anett mluvit." Ukáže na postavu za sebou, která postoupí dopředu. Světlo z předsíně odhalí tvého otce. "Ahoj Anett. Potřebujeme pomoc! Ernest je obviněn z vraždy, jeho dům oblehli královští. Má v domě několik lidí včetně starosty a vyhrožuje, že je podřízne. Ale znáš ho, neublížil by ani mouše. Jenže to oni neví, jestli zaútočí a zabijí ho... Musíš jít okamžitě s námi a nějak ho přimět, aby se vzdal. Na tebe snad dá..." MH: Ernest je vesnický koželuh, dobrák, ale snadno se poleká a může udělat něco neuváženého. Má ženu a dceru asi v Elizině věku. Kdysi jste spolu vycházeli dost dobře. |
| |
| Věž Překvapeně vzhlédnu, ale hned vstanu a vydám se za Alexem. Když se otevřou dveře a Erik řekne, že se mnou musí mluvit polekám se. První mě samozřejmě napadlo jestli jsem něco neprovedla a pak až, že se něco stalo někomu z rodiny. Pak přijde blíž druhý muž v kterém poznám svého otce, řekne mi co se stalo. „Oh bože...“ Vydechnu překvapeně. Chudák Ernest musí být úplně vyděšený. „Samozřejmě, hned jdu s vámi.“ Řekla jsem rozhodně. Postoupím dopředu. „Promluvím s ním. Snad se mi podaří to vyřešit.“ Řeknu. Ernesta mám ráda, byl to takovej strejda. Divím se, že ho vůbec někdo může podezřívat z vraždy. „Co mi můžete říct o tom obvinění? Kdo byl zavražděn a proč z toho chtějí obvinit Ernesta?“ chci znát detaily. Bez nich bych stejně sotva něco svedla. |
| |
| Anett - Věž "No tak víš, že Ernestův otec byl díky justičnímu omylu popraven, ne? Od té doby se soudu a vězení nepředstavitelně děsí. A tak když mu řekli, kam ho odvezou, vytáhl nůž a zabarikádoval se doma." Vychrlí otec. "Jinak to začalo tak, že se asi před týdnem ztratil výběrčí daní. No a dnes přivezl jeden obchodník uhlí a spolu se svým synem ho odnosil do Ernestova sklepa. A tam našli tělo výběrčího, zakopaného v uhlí. Hned jak se dostali z vesnice, kontaktovali královské, kteří přijeli za okamžik. Nejdříve jich bylo pět, jak se zabarikádoval, přijelo jich dalších asi padesát." Alex řekne: "Eriku, vezmeš otce, já Anett a Eliz." Alex vás zase chytne za ruku a přemístí se. Objevíte se ve vaší vesnici, před domem Ernesta. O okamžik později se vedle vás objeví otec a Erik. Kolem Ernestova domu jsou dřevěné barikády, za kterými se krčí muži v královských barvách. V rukou mají kuše a míří na dům. Za nimi stojí dalších asi tucet mužů. Dopínají přezky na brnění. |
| |
| Věž „Oh, bože bože... chudáček Ernest.“ Bědovala jsem. Chudák musí být strachy bez sebe, že tohle udělal. „Musíme ho z toho nějak vytáhnout.“ Zavrtěla jsem hlavou. Ale vyslechla jsem si to o té vraždě, zamračila jsem se. „Je jasný, že to Ernest neudělal. Je to sice prostý člověk, ale není to hlupák. Rozhodně by tam neschoval tělo, když věděl, že mu mají přivést uhlí.“ Řekla jsem rázně. „Navíc... mohl kdokoliv vlézt do sklepa oknem. Okna do sklepa se příliš nejistí a už vůbec ne na vesnici jako je ta naše.“ Kousnu se do rtu. „Navíc... co pamatuji, tak se v naší vesnici nestala žádná vražda.“ Chytla jsem pevně Alexovu ruku a mračila jsem se ještě, když jsme se objevili před domem Ernesta. Rozhlédnu se. „Tohle není dobré... jsou moc blízko. Jestli na to Ernest kouká z okna, kolik je tu vojáků a jak blízko bude mít nervy na prasknutí. Mistře, můžete je přemluvit ať se od domu trochu vzdálí? Až začnu na Ernesta volat a vykoukne ven a uvidí, že se vojáci stáhli bude klidnější a spíš bude s ním větší domluva.“ Požádám mistra a zadívám se na dům. „Když jsou takhle namačkaní na dům... bude to těžké.“ Otočím se na mistra. „A zkuste jim prosím také domluvit, aby se na něj nevrhali jako zvířata jestli se mi podaří ho přemluvit.“ Požádám ho. |
| |
| Anett - Vesnice "Zkusím to." Odpoví Alex a zamíří k veliteli akce. Chvíli se tam s ním o něčem dohaduje, pak velitel zanadává a rozkáže něco svému pobočníkovi. Ten rozkaz předá mužům, kteří opustí své pozice za barikádami a stáhnou se dál od domu. Když se ale podíváš pozorně, vidíš, že sem a tam z nějakého z oken vyčnívá hrot šipky z kuše. "Víc teď nezmůžu, nejsem tu jako zástupce Rady, ale jako civilista... I tak jsem v tohle ani nedoufal." Řekne ti Alex. Pak se k vám přiblíží velitel zásahu. Ošklivý chlap se spoustou jizev, huňatým obočím, hustým strništěm a rozpláclým nosem. "Tak slečinko, máte jen jednu šanci. Pokud někoho uvnitř oddělá, zaútočíme." |
| |
| Rodná vesnice Zamračím se. „Děkuji. Snad to bude stačit, aby se trochu uklidnil.“ Řekla jsem Alexovi, když tu přišel ten ošklivej chlap. Raději jsem se dívala dál na dům, protože jinak bych musela zírat na něj. „Budu se snažit, aby vše dobře dopadlo.“ Řekla jsem a udělala jsem na sobě obranné zaklínadlo. „Sitra!“ musela jsem se pro jistotu nějak ochránit. Ernest by mě nemusel hned poznat. „Jdu tam...“ Řeknu rozhodně a vydám se k domu. Zastavím se jen kousek od něj, přiložím ruce k ústům a co nejemnějším a nejmilejším hlasem co umím zavolám. „Strýčku Erneste! Strýčku Erneste! To jsem já, Anett!“ zavolám a sleduji okna. „Strýčku Erneste, to jsem já Anett!“ zopakovala jsem. „Mohl by jsi mě pustit dovnitř abychom si promluvili? Určitě něco vymyslíme!“ Zaváhám. „Já vím, že jsi nevinný a že se bojíš! To bude v pořádku! Nedovolím a ani nikdo z vesnice nedovolí, aby se ti něco stalo! Všichni víme, že by jsi nikomu nedokázal ublížit!“ Odmlčím se. „Pustíš mě dovnitř, strýčku Erneste?“ zavolám znovu. |
| |
| Anett - Vesnice Dveře se pomalu otevřou. Když vejdeš dovnitř, zase se zavřou. Stojí za nimi mladý farmář Jenik. "Pojď dál." Dojdeš do hlavní obytné místnosti Ernestova domu. Jestli jsi čekala několik svázaných lidí u zdi a šíleného Ernesta se zakrváceným nožem nad nimi, dost ses sekla. Ernest sedí v křesle, přes sebe má přehozenou deku a tiše vzlyká. Nad ním stojí starosta s porodní bábou Jasmine a utěšují ho. Starosta zrovna říká: "Neboj, dokud si budou myslet, že nás ohrožuješ, tak snad nezaútočí." Když se tam objevíš, podívají se na tebe. Starosta řekne: "Ahoj Anett, mohla bys nám pomoct ho nějak utěšit, moc nám to nejde. Na, Erne. Napij se ještě čaje..." Jinak je v místnosti ještě starý bard, který jezdí spolu s kupci. |
| |
| Rodná vesnice Vešla jsem dovnitř a to co jsem viděla mě udivilo jen na chvíli. Pak jsem se musela začít tiše smát. „Vy jste tedy pěkně vypečení zajatci.“ Řekla jsem pobaveně. No ano... čekala jsem trochu jinou situaci, ale byla jsem ráda, že to nakonec je takhle. Dobrovolní zajatci... kdo tohle vymyslel? Ale je to dobrý způsob jak udržet Ernesta v bezpečí dokud se ten zločin nevyřeší. Přikývnu a přispěchám k Ernestovi. Dřepla jsem si před něj a vzala jsem jeho ruku do svých, měl je studené, tak jsem svými dlaněmi mu začala zahřívat studené prsty. „Strýčku Erneste. To jsem já, Anett.“ Řekla jsem mu a lítostivě sledovala jak mu slzy kanou po tvářích. „Neplakej Erneste. Slzy ti nepomohou. Ale já ti pomůžu. Dokážu, že jsi nikomu neublížil. A nedovolím, aby tě někam odvedli.“ Slíbím mu. „Nikdo to nedovolí.“ „Potřebuji, aby jsi se uklidnil a odvyprávěl mi co se stalo. Svou vlastní verzi.“ Políbím ho na hřbet ruky a pak ho po ní pohladím. |
| |
| Anett - Vesnice Ernest ještě jednou tiše vzlykne a pak mdlým hlasem promluví: "Nemám jak dokázat svou nevinnu. Prostě sem přišli obchodníci s uhlím, odnesli mi ho do sklepa a když přišli nahoru, chovali se nějak divně a rychle vypadli. Jinak si vždy dají aspoň čaj... A o několik minut později sem přijeli vojáci a mávali tím zatykačem. No jasně že jsem se lekl, že mě pověsí neprávem jako tátu a pak se akorát veřejně omluví až zjistí pravdu, možná ani to ne. Vytáhl jsem kudlu a zdrhl do domu. Tady starostu napadl způsob, jak zabránit, aby okamžitě nevpadli do domu. Proti pěti vycvičeným vojákům bych s tímhle příborákem moc nezmohl. Tak jsem dělal, jako že je zabiju, jestli sem vpadnou. Naštěstí jim to nebylo jedno. A naopak naneštěstí si přivolali posily, no... Ale jinak vážně nevím, kde se tam to tělo vzalo. Tady Jenik ho už vykopal, vypadá to, jako by ho zabili nedávno. Včera jsem byl celý den pryč, ale stopy po vloupání jsme nenašel..." |
| |
| Rodná vesnice Když mluví hladím ho po ruce, abych ho uklidnila. Přikyvuji, že rozumím. „Hmm...“ otočím hlavu ke starostovi. „Neprocházel vesnicí v poslední době někdo podezřelí?“ zeptám se ho. „A neboj se strýčku Erneste. Prokážeme tvou nevinnu. Slibuji.“ Ujistím ho. „Napadlo mě... není možné, že to udělali ti dva obchodníci? Nakonec nosili pytle s uhlím. Mohli by ho tam propašovat a pak to svést na Ernesta.“ Uvažuji nahlas. Podívám se na Jeníka. „Co mrtvý? Kam jste ho dali? Musím si ho prohlédnout.“ Řekla jsem. Třeba najdu nějaké důkazy na jeho těle, možná ze způsobu zabití nebo třeba něco jiného... cokoliv. |
| |
| Anett - Vesnice "Ti dva? Ne, tomu moc nevěřím, vozí nám uhlí už desítky let a na vrahy nevypadají." Řekne starosta. "Klidně běž, tělo je dole ve sklepě." Jenik tam jde s tebou. Když sejdete po vrzajících schodech, pohled ti první padne na nepoškozené sklepní okno. Až potom na tělo na zemi. Je to muž kolem třicítky, pohledem léčitele odhadneš, že byl zabit včera ve večerních hodinách. V zádech má ránu po bodnutí nožem. Když se ale na tu ránu díváš, dojde ti, že na ni nezemřel. Určitě minula všechny životně důležité orgány. Jedovatá dýka taky nebyla, to by kůže kolem rány změnila barvu. A třešnička na dortu... Kolem rány je hodně málo krve, byla způsobena až po smrti muže. Když muže otočíš na záda, všimneš si zarudlých otisků na jeho krku. Někdo ho pravděpodobně zardousil. A když zběžně prohledáš jeho oblečení, najdeš v jedné z kapes odznak tajného vyšetřovatele Rytířstva. A na něm zřejmě nechtíc otisknuta pečeť a první písmenka "Zaty" "To vypadá, jako by měl u sebe předtím zatykač." Ozve se Jenik. |
| |
| Vesnice Přikývnu, když mi řeknou, že ti dva to být nemohli. Nakonec já je také znala, ale kdybych si měla vybrat, ukázala bych na ně. Je tak dobře neznám. Dřepím vedle mrtvého a prohlížím si jeho tělo, rány, věci... a hodně věcí mi přijde zajímavé. „Už tohle tělo je samo o sobě důkazem Ernestovi nevinny.“ Řekla jsem Jeníkovi. „Podívej... byl uškrcený. Navíc to byl tajný vyšetřovatel, takoví lidé mají výcvik. Někdo jako Ernest by proti takovému člověku nic nezmohl. Navíc ta rána po noži... byla způsobena až po smrti. Není kolem skoro žádná krev.“ Narovnám se, mávnu rukou a tělo se vznese. Pohlédnu znovu na okno. „Ten člověk musel mít paklíče a nebo vrah použil magii.“ Řekla jsem a otočila se k Jenikovi. „Musím vyjít ven a odevzdat tam to tělo. Hned tam všem ukáži na co jsem přišla. Pak se vrátím. A také se poradím se svým mistrem.“ Řekla jsem se a vydala sem se zpět nahoru a tělo plulo za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Lázně Vstoupím do obrovské místnosti s vysokými sloupy a několika bazénky. Jsem sice otužilý, ale při pohledu na bazénky se studenou vodou mě uvnitř těla zamrazí. Dneska na to opravdu nemám náladu. Zalezu si pěkně někam do tepla a dám zasloužený odpočinek svým svalům. Protáhnu ztuhlé svalstvo po tréninku. Zamířím k jednomu z nejmenších bazénků, z kterého stoupá pára a bublání vody mi připadá značně uklidňující. Vidím tam tři lidi. Nebaví se spolu a jen tam, tak v klidu relaxují. Jeden z nich má zavřené oči se zakloněnou hlavou a dle jeho slastného výrazu na tváři si horkou lázeň užívá, co to jen jde. Promnu si oči, zda mě nešálí zrak. Je to opravdu zvláštní, za poslední dva dny jsem tu potkal snad nevýznamnější lidi z celého království. To se moc lidem nestane, aspoň teda těm církevním, kteří se světským záležitostem nevěnují a různé oslavy, večírky, bankety šlechty považují za hřích. Podívám se po ostatních bazénkách, ale všude bylo jaksi obsazeno. Dojdu k bazénku. „Smím se přidat pánové?“ Lázně jsou jedno z mála míst, kde se nehledá zda člověk je sir či novic, ano, je tu určité chování, který vyžaduje kodex paladinů, rozhodně tam, ale nic není, že by se odlišné hodnosti či postavení nemohli koupat v jednou bazénku. Aspoň tak to je u církve. Oslovení bratr tu není pro nic za nic. Vstoupím do bazénku. Voda byla skvěla. Celý jsem se ponořil se zavřenýma očima a uvolnil jsem každý sval v těle. Škoda, že to není jako v řece, kde proud naráží do těla a masíruje ho. Kdyby tu byl Oris, tak by jistě řekl něco o tom, že si vymýšlím hlouposti. Usměji se. Lebeďim si a čekám, zda nenajde na nějaký rozhovor. Pokud ne, tak po hodince odejdu, převleču se, posbírám věci a vydám se do městského archivu, kde se poohlédnu po lexikonu run a dál pátral po informacích týkajících se temného kultu. Ten archivář se zdál jako dobrý člověk, který má přehled. Pokud chci najít zmiňované věci co nejrychleji, tak nebude naškodu se ho zeptat. |
| |
| Anett - Vesnice Jeník vytřeští oči, když se mrtvý vznese. Je to obyčejná nepřímá telekineze, ale pravděpodobně první kouzlo, které tento farmář, jenž nikdy neopustil vesnici, kdy viděl. Když vyjdete nahoru, starosta a bába pořád utěšují Ernesta, který už vypadá jistěji. Z utěšování zaslechneš slova "Anett... vyřeší... zprostí..." Projdete kolem nich, otevřete dveře a vyjdete (a vyplujete) ven. Jeník jde před tebou, je to takové zajímavě ochranitelské gesto, vzhledem k tomu, že bys ho dokázala jediným pohybem zapálit. I přes jeho tělo na sobě ale cítíš špičky samostřílů. Vydáte se k Alexovi a za vámi vyjdou starosta, bába i bard. Jakmile vyjdou ze dveří, naběhne do domu několik těžkooděnců. Tělo položíš na zem k Alexovi, který si k němu okamžitě klekne a začne ho prohledávat. Než stihneš cokoliv říct, už říká: "Dýka byla do rány zabodnuta až po smrti toho muže." Otevře muži ústa, prohmatá krk a hrudník a na chvíli mu otevře oči. "Příčina smrti: udušení." Mezitím těžkooděnci vyvedou ven Ernesta s pouty na rukou. Kolem dvou mužů, co ho vedou utvořili čtverec a nezdá se, že by k němu kohokoliv pustili. Pak znova promluví Alex: "Toto je práce magie. Stisk těch prstů nebyl natolik silný, aby uzavřel dýchací cesty. Anett, pojď sem... Dívej..." Položí své ruce na nebožtíkův krk. Otlačený palec na krku odpovídá jeho malíčku. "Proč by ho někdo rdousil tak debilně? kdepak, to jsou jeho prsty, které se okolo krku sevřely v panické hrůze, když se mu nedostávalo kyslíku." Máchne rukou nad ústy muže. Pak zavrtí hlavou. "Je v tom magie a zároveň po ní nejsou ani stopy..." Zadívá se do země a vypadá hluboce zamyšlený. Vtom se jeden z vesnických starších pokusí k Ernestovi dostat kolem obrněných goril, ale dostane ránu pěstí a svalí se na zem. |
| |
| Vesnice Dívám se na to jak Alex ohledává tělo a přikyvuji, neříkal mi nic nového, ale nechtěla jsem ho přerušovat, jen to s tím, že se nejspíš za krk držel sám jsem nepostřehla. Zaujatě se nakloním abych si to lépe prohlédla. „ Hm... ale to znamená, že to je jasný důkaz o Ernestovi nevinně. On neumí používat magii... dokonce neumí ani karetní triky.“ Řekla jsem a podívala se na mistra. „Můžete to tomu... veliteli říct? Mě by neposlouchal, ale vy máte jistou váhu. Tohle je jasný důkaz, že je nevinný. Musí ho pustit.“ Usměji se. Pak jsem ještě Alexovi podala odznak co jsem u mrtvého našla. „Taky to byl tajný vyšetřovatel Rytířstva. Což by vysvětlovalo, proč kolem toho ti chlapy dělají takový povyk.“ Narovnám se a zadívám se na to jak chudáka Ernesta obklopují. Když jednoho ze starších srazí na zem pěstí, doslova se vzteknu a vyrazím tam. Hned staršímu pomohu si sednout a ujistím se, že nemá zlomenou žádnou kost, starým lidem se kosti snadno lámou. Pak vyskočím jak čertík z krabičky a postavím se proti tomu co ho praštil, prostě jsem si nemohla pomoci. Byli to lidé z mé vesnice, které jsem znala odjakživa, bylo to jako kdyby napadli mě samotnou. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsem se rozmáchla a tomu zabedněnci vlepila facku. „Jak se to sakra chováte!? Jak můžete mlátit staré lidi? Vždyť je to jako uhodit vlastního dědečka. Svého dědečka by jste taky praštil pěstí? Styď se ty opelichaná opice!“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hovor nakonec přeci jen začne. Palin zvedne hlavu a podívá se kolem tebe. Pak mu pohled sklouzne na tetování na tvé ruce. Pozvedne obočí a zeptá se tě: "Elfský znak moru? Zajímavá kerka pro služebníka bohů..." Ostatní se na tebe taky podívají. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Lázně Ležím a užívám si lázeň. Po chvilce se protáhnu, několikrát promnu ramena, rozevřu a sevřu pěst. V tu chvilku zvedne Palin hlavu a podívá se kolem sebe, pohledem sklouzne i na mě a na moji rozevřenou levou ruku, kde mám symbol. Pozvedne obočí, nasadí podivný výraz a pronese něco o elfském znaku představující mor a je to zajímavé, že to má člověk, který slouží bohům. Bohové mají podivný smysl pro humor. „Zajímavé. No jak se říká. Odpovědi můžeme nalézt na těch nejnepravděpodobnějších místech“ podívám se na symbol na ruce. Takže je to elfský znak, znázorňující mor? „Jste si jist sire Paline, že je to symbol, který myslíte? Nemůže to být jiný symbol, který je tomuhle jen hodně podobný?“ Nepochybuji o jeho slovech, určitě by mi nelhal, ale splést se může každý. Jestli se neplete, tak se mi aspoň zúžil okruh hledání. |
| |
| Anett - vesnice "A mě by zajímalo, proč je výběrčí daní zároveň tajný vyšetřovatel..." Zamumlá Alex, ale než stihneš odpovědět, vidíš tu hrubost vojáka a rozběhneš se k tomu místu. Když mu vlepíš facku, voják se překvapeně chytne za pohmožděnou tvář a dva jeho kolegové stojící nejblíže okamžitě sjedou rukou k meči a napůl tasí. V tu chvíli ale dorazí Alex a oba dva ztuhnou. Alex promluví k muži, který starce srazil. "Bezdůvodný útok na svobodného občana Říše z vojenské pozice se trestá degradací na nejnižší hodnost a dvěma měsíci vězení." Pak se otočí k veliteli. "Ten muž byl zavražděn pomocí magie. Případ od této chvíle přebírá Bílý Řád." Velitel vypadá, že bude protestovat, ale pak se za Alexem náhle objeví deset bojových mágů Věže a velitel rychle zavře ústa a pokrčí rameny. Pak dá pokyn svým vojáků, ti Ernesta předají mágům a přesunou se do jiné části vesnice, kde se sbalí a přesunou zpět na základnu. "Zatím ho odveďte. Potřebuji magické testy." Nařídí Alex dvěma z mágů a ukáže na Ernesta. Pak ti vysvětlí: "Nemůžu ho jen tak pustit, nejdříve se musí prokázat, že opravdu nemá s magií nic společného. Já věřím, že ne, ale nechci mít průser." Znovu s tebou dojde k tělu a cestou se dívá k vojákům a přitom mluví: "To je hrůza, co si dneska ti vojáci dovolí. Jako by to neměli v hlavě v pořádku." Zarazí se. "V hlavě v pořádku... No jasně!" Klekne si k zavražděnému. "Proto na něm necítím žádné kouzlo. Protože mu nikdo neuzavřel magicky dýchací cesty. On si je uzavřel sám, přesněji řečeno jeho mozek... Psychičtí mutanti..." Vesničané shromáždění okolo se na něj nechápavě podívají. "Psychičtí mutanti jsou omyl přírody. Narodí se se znetvořenou částí těla a mají neuvěřitelně vyvinuté telepatické schopnosti. Někteří i na takové úrovni, jaké by nikdy nemohl dosáhnout ani ten nejmocnější mág. Mágové spolu dokáží myšlenkami komunikovat, vysílat ochromující výboje, uspat někoho a to je tak všechno. Ale mutanti dokáží nejen to, ale někteří i číst myšlenky, nahlížet do pamětí a pár jich dokáže i ovládnout cizí tělo. Proti všemu tomuto se může bránit jen opravdu schopný mág. Což tenhle asi nebyl... Mutantů na světě není moc, ale v poslední době se bohužel vyrojili cvoci, co se je snaží vyrobit uměle. ne vždy s neúspěchem." Podívá se, jestli ostatní pochopili. Ty a někteří určitě, ale pár farmářů vypadá, že tolik informací najednou je pro ně moc velké sousto. "Co to znamená pro vás? Že je Ernest určitě nevinný, protože mutant není. I tak ale musíme ty testy udělat, to je holt naše povinnost... A taky to, že vás nedávno nějaký opravdu hodně silný mutant navštívil..." Teď už pochopí všichni. Strach se rozlije po tvářích vesničanů... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Palin zavrtí hlavou. "Je to elfský znak znamenající mor a žádný jiný." Pak vyleze z vody ven a omotá si okolo pasu ručník. Ty si řekneš, že jsi už ve vodě taky dlouho a rovněž vylezeš ven. Když zamíříš k šatně, druhý nejvyšší muž v církvi se k tobě připojí. "A o těhlech znacích neslyším poprvé. Pokud vím, má je na ruce pět děcek po celé Říši. Prý je kdysi našli mágové v sídle jednoho temného kultu. Moc toho o tomhle nevím, když se to stalo, lozil jsem po stromech a tahal holčičky za copky." Na svou funkci je opravdu velmi mladý, nevypadá víc jak na třicet. "Mágové ty děti dali ke klášterům Církve, abychom s nimi něco udělali, vrátili je rodičům, případně se o ně postarali. Spis říká, že čtyři z dětí se vrátili zpět k rodičům. Páté ne, rodiče se nepodařilo najít." Mrkne na tebe. "Kdyby ses mě zeptal, jak to všechno vím, tak ti můžu říct, že nedávno jsem musel spis o tomto incidentu na požádání Rady mágů vytáhnout z prachu a důkladně si ho prostudovat. Mají podezření, že Oxo přežil a znovu mobilizuje Bratrstvo." Před šatnami se zastaví. "No, rád jsem tě poznal, Shinxi. Hodně štěstí..." A s úsměvem zmizí v šatně hodnostářů Církve, obyčejným paladinů, vstup zakázán. Tak jako tak, toto byl velmi zajímavý rozhovor. |
| |
| Má vesnice Mužů jsem se ani trochu nezalekla, i když bych měla. Možná kdybych neovládala magii tak bych se stáhla, ale tak to nebylo. Alex je ale zchladí, já ho ještě zpražím zuřivým pohledem, který mu říkal, že bych mu nejraději ještě jednu ubalila nebo mu přinejmenším něco dalšího hezkého řekla. Já se, ale otočila a vydala se za Alexem i když jsem pořád soptila zlostí, ale když Alex řekne že případ přebírají mágové uleví se mi. Následovala jsem Ernesta a doufala jsem, že když se dostal do rukou mágů bude klidnější. Chápavě přikývnu. „Samozřejmě. To je už jenom detail. Ještě to vysvětlím Ernestovi.“ Řekla jsem a vydala jsem se k Ernestovi, kterého vezmu za ruce. „Neboj se. Teď už to bude v pořádku. Jenom projdeš jednoduchým testem a zase se vrátíš domů. Teď už máš vyhráno.“ Dám mu pusu na tvář. Rozloučím se sním a přispěchám zase zpět za Alexem, který okomentoval vojáky. Pokývám hlavou. „Já bych spíš řekla, že jako zástupci zákona a nositelé meče získali pocit, že můžou cokoliv. Zapomínají na to co se sluší.“ Řekla jsem pochmurně. Můžu jen doufat, že ta opelichaná opice se dnes poučila a snad i jeho kolegové. Aspoň trochu. Překvapeně pohlédnu na Alexe co skoro vykřikl, něco ho napadlo. Také jsem se sklonila nad mrtvým. Ale psychyčtí mutanti...to jsem slyšela prvně.„ Alex to naštěstí začal vysvětlovat a já pochopila. Ti co přihlíželi také, až na pár. “Hm... a co budeme dělat? To chcete všechny vesničany nechat projít testem jestli se mezi nimi neskrývá? Nemyslím si, že by to byl někdo z vesnice. Tady... co si pamatuji nestalo nic špatného. Ano tu a tam nějaká ta menší krádež a vandalství, ale vražda nebo něco podobného nikdy.„ Všimnu si, že vesničané jsou vyděšení. Postavím se. “Jen klid. Ten člověk je určitě už pryč. Musel to být někdo kdo není z vesnice. A kdyby tu zůstal jistě by byl první na koho by padlo podezření. Kdyby byl z vesnice věděl by, že bychom nikdy nevěřili, že by to Ernest udělal a nesnažil by se to hodit na něj.„ Snažím se je uklidnit, že ten vrah je už dávno pryč. Ale jistá jsem si tím nebyla, napadlo mě i to, že ten mutant se mohl v mé vesnici skrývat už dlouho... jen prostě žil v míru. A tenhle ho možná nějak prokoukl a tak ho musel zabít, aby ho neprozradil. Ale proč by to házel na Ernesta? Leda kdyby věděl, že ho ochráníme. A nebo mám jen příliš bujnou fantazii, a nakonec to není ani jedno. “Přesto i když si tohle myslím, vás musím nabádat aby jste byli opatrní." Řeknu nakonec. |
| |
| Anettina vesnice Zavrtím hlavou. Je mi jasné, že když toto slyšeli poprvé, nedochází jim to nebezpečí. Vstanu a potichu Anett řeknu: "Na normálního mutanta bych možná stačil sám, ale tento byl nejspíš hodně silný. Když jsme posledně jednoho takového likvidovali, bylo nás potřeba kolem stovky. Polovina se nevrátila a většina druhé půlky zešílela..." Mluvím tiše, naléhavě a rychle: "Ten mutant se zabarikádoval na jednom kopci na hradě a vrhal proti nám všechno, co měl po ruce. Zvěř se zbláznila, vesničané vzali vidle a šli po nás... Vesničané, Anet..." Rozhlédnu se kolem sebe. "Proč by se mutant zabýval nějakým rytířem a strkal ho do sklepa vesničana?" Přitáhnu k sobě Eliz. "Tohle může být skvělá past..." Přijde k nám starosta. Když se mu podívám do očí, vidím podivný skelný výraz. Možná si to jen namlouvám... "Děje se něco?" Zeptá se. Rychle zavrtím hlavou. "Ne, všechno je v pořádku..." Odtáhnu holky kousek stranou. "Ernest, tvůj otec, ženy, děti a starci nejspíš zasaženi nebudou. Ale muži..." "Doufám, že ještě nechcete jít?" Ozve se starosta. Otočím se k němu. Za ním stojí většina mužů z vesnice, usmívají se a v rukou mají vidle. |
| |
| Vesnice Vykulím překvapeně oči, když vidím jak se muži ozbrojují vidlemi. To snad ne! Tohle bylo docela hodně špatné. „Ale proč by...“ Zmlknu a prohlédnu si muže. „Musíme evakuovat všechny z vesnice. Vesničané nejsou ještě takový problém, ale rytíři ano a ostatní mágové také. Kdyby je začal ovládat.“ Kousnu se do rtu. „Jaký má dosah? Třeba kdyby jsme je přenesli dost daleko, tam až jeho síla dosahovat nebude a zase budou normální.“ Zadívám se na starostu a ostatní. „Starosto! Vzpamatujte se. Tohle nejste vy!“ Zarmouceně zkroutím koutky rtů dolů. „Myslíš, že nás může ten mutant slyšet?“ zeptám se Alexe. |
| |
| Anett - vesnice "Čekám na tvé nápady..." Zamumlá Alex a zjevně uvažuje, jak evakuovat hordu vesničanů, co se vás chystají zabít. Skrz vesničany se dopředu proderou královští vojáci s tasenými meči. Pokud se na vás vrhnou, nemáte moc co udělat. Alex je bude buďto muset zabít, nebo znehybnit, čímž se vyčerpá a bude proti mutantovi bezmocný. Aspoň malé štěstí v neštěstí je to, že se za Alexe postaví osm bojových mágů, co před chvíli dorazili. Ti se zdají v pořádku. Když promluvíš, starosta i ostatní se zasmějí. Pak všichni najednou otevřou ústa a promluví hrubým hlasem: "Máš pravdu Anett, tohle nejsou oni. Jsem to já!" Alex ti s ironickým úsměvem odpoví: "Jestli nás slyší? Bezpochyby..." Tváře všech posedlých se otočí k Alexovi. Jejich ústa se opět najednou otevřou a promluví tímtéž hrubým hlasem. "Alexi, tebe jsem taky hodně dlouho neviděl..." Alex vytřeští oči: "Lunthere, zmetku! Jakto žes nechcíp?!" Horda se zasměje. "To víš, bůh moru odměňuje své věrné. A musím bohužel říct, že jsi mě zklamal. Přišel jsi sem jako ovce na porážku... A než jsi na to přišel, taky ti to trvalo... Tvým kolegům to možná trvalo o trochu déle, ale tys byl přece elita, ne? Jo a ještě jsem chtěl Radě poděkovat, že mi odstranila mou největší ovečku za mě, ušetřila mi práci. Tys tušil, že za tím princ nestojí, co? Tak děkuji ještě tobě, že ses o svá podezření nepodělil... No, dost té konverzace, tak málo času a tolik toho ještě musím stihnout. S bohem, jen jedním bohem, abych byl přesný." Horda se dá do pohybu směrem k vám. Mágové se vyčkávavě podívají na Alexe a čekají na rozkazy. "Přemístění nefunguje, Lunther se dobře baví a nesmíme se vyčerpat ani nikoho zabít... Nějaké nápady?" |
| |
| Vesnice „Já.. já... kdo já?“ mumlám si zachmuřeně. Ale ten mutant v podobě vesničanů začne mluvit na Alexe a je jasné, že se znají. Že by ten mutant o kterém předtím Alex mluvil? Kousala jsem se do rtu a přemýšlela co udělat, abychom ochránili ty nevinné lidi a nenechali se zabít nebo zranit. „Musíme je prostě nějak šetrně zneškodnit.“ Řekla jsem a dívala se na lidi. „Tohle ti neprojde ty proradný mutante!“ postoupila jsem dopředu a začala zaklínat, nic složitého, nakonec přece jen se to svazovací zaklínadlo hodí. Vyslovím zaklínadlo a trhnu rukou směrem ke starostovi. Provazy svážou starosti, ale já nepřestávám. Začnu hned znovu zaklínat a svážu dalšího vesničana a takhle dál pokračuji. „Nic jiného mě nenapadá. Zatím.“ Řekla jsem Alexovi. „Až budou všichni svázaní.... někam je zavřeme, aby nám nepřekáželi.“ Řeknu. „Pak si ho najdeme. Já ho nenechám své vesnici ubližovat.“ |
| |
| Anett - Vesnice Mágové se s útrpným výrazem podívají na Alexe. Ten jen pokrčí rameny: "Když je nejde ani uspat, musíme..." A tak devítka bojových mágů Věže vysoké magie popojde vpřed a začne na vesničany a vojáky sesílat provazy, první kouzlo, co se mladí mágové naučí. Během chvilky všichni leží na zemi spoutaní. "Nějaké moc lehké, ne?" Zamumlá Alex, ale brzy je mu vysvětleno. Od vstupu do vesnice k vám jdou tři nepřítomně se usmívající osoby. Jedna žena a dva muži, všichni mají na sobě temně černé hávy a bílé šály. Alex viditelně zbledne. "Copak ses nikdy neptal, proč někdo unáší členy Rady?" Zeptají se mutantovým hlasem všechny tři postavy. "Teď už to víš... Chci vidět, jak spoutáš tyhlety... Jo a málem bych zapomněl." Vedle vás se objeví Marcus. "Tak a teď chci vidět, co ve vás je." Zasmějí se postavy a v rukou se jim objeví ohnivé koule. Marcus mávne rukou a srazí vás na zem. Koule proletí těsně nad vámi... a zaletí do řad vesničanů. Není šance, že by někoho nezasáhly. Tak kdo to schytal? Alex máchne rukou a před vámi se objeví světle modrý štít. Očividně tvrdý. "To je šílené! Čeho je ten zmrd schopný?!" Zařve Alex když se skrčíte před štítem, který zneškodní další ohnivé koule. Marcus očividně ani neví, co tady dělá. |
| |
| Vesnice Zamračím se, nevím co jim vadí... jako, že snad je tohle zaklínadlo na ně podřadné nebo co? Nakonec se, ale uvolí mi pomoci a během chvíle jsou všichni svázaní. Uleví se mi, ale ne na dlouhou. Otočím se, když se objeví mágové, kteří očividně nejsou ve své kůži. V duchu zakleji, tohle nebylo dobré. Když odražené ohnivé koule odletí do vesničanů vyděšeně vyjeknu. „Ne!“ kousnu se silně do rtu. „Sakra proč musel vlézt zrovna do mojí vesnice?“ posadím se a přesunu se „Mistře. Musíme se dostat z vesnice. Takhle ji klidně můžeme celou zničit a ještě někoho zabít.“ Řeknu naléhavě. Rozhlédnu se. „Jak může být daleko? Tohle by taky mohlo trvat pěkně dlouho. Neměl by se někdo... já nevím. Někdo z nás ztratit a hledat ho, zatím co ostatní budou zaměstnávat ty živé zombie?“ navrhnu. Protože jsem to viděla beznadějně. Nejlepší by bylo najít zdroj. I když to bude asi nejvíc nebezpečné. |
| |
| Anett - vesnice "Jo, neboj. Nějak se odsud dostaneme. Musíme." Alex stiskne jednou paží Eliz a něco k ní zašeptá. Pak ji postrčí k tobě. "Vem Eliz a zmizte z vesnice. Přivolejte pomoc... Přivolejte... Prostě někam běžte a zavolejte vojáky. Vojáci dají vědět mágům. Ty to tady znáš, takže jděte." Máchne na jednoho z mágů: "Běž s nimi. My je zdržíme. Jsou to sice členové Rady, ale to my taky. Lunther se musí dřív nebo později vyčerpat, ale ty posily budou jistější..." Ukáže na sebe a Marka. Ukáže vám směrem k vesničanům, za kterými je druhý východ z vesnice. Pak se synchronizovaně s ostatními mágy vymrští a začne k posedlým mágům vysílat jednu zářivou kouli za druhou. Je to fascinující pohled. Všichni mágové dokonale spolupracují, zatímco jedni útočí, druzí udržují štít. |
| |
| Vesnice Zadívám se na Alexe a přikývnu, že rozumím. Po pravdě bych nejraději hledala toho proradného mutanta, ale já bych proti němu neměla šanci. Divila jsem se jen, že neovládl i mě nebo Eliz, nakonec jsme jen v učení. Žádní mistři jako oni. „Tak pojď Eliz.“ Stiskla jsem ji ruku a ve chvíli, kdy se mágové vrhli vpřed mi jsme začali utíkat pryč od nich. Ani nevím koho to s námi vlastně poslal. Držela jsem Eliz pevně za ruku a utíkala pryč, jen ne svou plnou rychlostí. Musela jsem mít ohledy na Eliz, která nemohla utíkat tak rychle. Přemýšlela jsem kam jít. Nejblíže je jen další vesnice, město bylo hodně daleko, to bychom moc rychle nezvládli tedy. Pak mě to napadne. „Půjdeme za Carolinusem!“ Řeknu. „Je to náš místní mág a bydlí nejblíže. Jistě se dokáže s někým spojit. Do města je to hrozně daleko a v další vesnici mají jenom domobranu.“ Řekla jsem jak Eliz tak tomu mágovi co nás doprovázel. Carolinus bydlí v takové zastrčené chatce v lese, a on dokonale představuje starou představu kouzelníka z pohádek, který má bílí vous a žije samotářským životem. |
| |
| Anett - les Eliz běží jak nejrychleji umí, mág kluše za vámi. Rychle vyběhnete z vesnice a zamíříte ke Carolinovi. Tam rozrazíte dveře a vpadnete dovnitř. Bělovlasá postava u krbu se otočí s ohnivou koulí v ruce. Váš bojový mág automaticky zareaguje, v pravé ruce se mu vytvoří plamen a levou rukou se mu rozlije rudý savý štít. Carolinus ale kouli rychle zhasne, spíš než pohledem na bílou šálu pohledem na tebe. Bojový mág váhavě deaktivuje svá kouzla také. "Ahoj, Anett." Řekne Carolinus, zasune meč do pochvy u svého opasku, narazí si špičatý klobouk na hlavu a vezme si o stěnu opřenou dřevěnou hůl. "Taky jste si všimli toho šílenství ve vesnici?" |
| |
| U Carolinuse S úlevou vydechnu, když zjistím, že Carolinus je v pořádku a nezblbnul jako ostatní. „Mistře Carolinusi. Tak ráda vás vidím při smyslech.“ Přistoupím k němu zadýchaně a samou úlevou ho obejmu. Ale hned ho zase pustím. „To si pište. Někde se nám tu zabydlel hodně silný psychický mutant a teď ovládá půlku lidí z vesnice. Naštěstí se nám je podařilo všechny svázat dřív než by se něco stalo. Ale pak si ten mutant přivolal na pomoc ty mágy co byli uneseni, všichni tři taky mimo sebe a teď tam bojují. Jestli to takhle půjde dál, někoho zabijí a zničí vesnici!“ zatvářím se zarmouceně. „Mi jsme se vydali vyhledat pomoc. Mistře Carolinusi, dokáže se s někým pomocí magie spojit a zavolat pomoc?“ s nadějí se na něj zadívám. |
| |
| Anett - Vesnice Carolinus zavrtí hlavou. "Nejde to. Ten blokační okruh je hodně velký, zasahuje i tady. Potřebujeme čas. Ten mutant to všechno nemůže udržovat napořád. Navíc pravidelné magické hlídky tohle slepé místo musí brzy objevit." Bojový mág souhlasně kývne. "Nemyslím si, že bys ty... a ta malá... mohly nějak pomoci. Stoupněte si k tomu zrcadlu a aspoň se dívejte, co se děje. Pokud... až mágové objeví slepé místo, ozvou se vám. Musíte jim říct, co se děje." Ukáže na zrcadlo na stole, ve kterém jde vidět náměstí. Lítají tam blesky a vůbec to tam šíleně jiskří a svítí. "Půjdeme, příteli?" Obrátí se Carolinus k bojovému, který kývne a oba vyjdou ven. Eliz si stoupne k zrcadlu. "Myslíš, že to strejda, Marcus a ti bojoví zvládnou?" |
| |
| U Carolinuse Skousnu si ret, štvalo mě to.... štvalo, že nemůžu nic dělat. Ale musela jsem jim dát za pravdu. Kdybych se do toho pletla jen bych mohla přijít o život. Přikývnu. „Dávejte pozor.“ Rozloučím se s nimi a pak přistoupím k zrcadlu za Eliz. Vezmu ji za ramena a přitáhnu si ji k sobě, abych ji byla oporou. Chápu, že se musí bát. Pohladím ji jemně po tváři. „O tom jsem ani na chvíli nezapochybovala. Určitě budou v pořádku. Větší strach mám, ale o vesničany. Jsou tam svázaní a bezbranní... “ Ztěžka si povzdychnu. „Už abych získala titul mistra. Nenávidím tuhle bezbrannost. Kdy mě pořád někdo musí chránit.“ Stisknu zachmuřeně rty. Zadívám se znovu do zrcadla a víc než sledovat scénu jsem čekala na zprávu od ostatních mágů. Snad si toho brzy všimnou. |
| |
| Anett - U Carolina Ten mág, co má na starost tuto část Říše asi někde chrápe, už uběhlo nejméně deset minut a pořád nic. Mezitím jedna odražená ohnivá koule zase vletěla do vesničanů, ačkoliv se mágové vší silou snaží jejich životy bránit. Tentokrát však trefila jednoho z vojáků, který se po třech vteřinách příšerné agónie rozpadl na prach. Ač už byl možná jakkoliv arogantní, pořád to byl voják stojící na straně dobra, zasloužil si takhle zemřít? Jen o chvíli později jeden z bojových mágů zachrání život svému kolegovi, kouzlo ale opět vletí mezi vesničany. A teď to "štěstí" nemáš. Trefí to jednoho vesničana, nedokážeš identifikovat kterého. Mágové možná brání životy bezmocných vesničanů a vojáků, ale přeci jen život jednoho bojeschopného muže je pro ně v této situaci důležitější než život nějakého vesničana. I smrt jen jednoho mága by mohla vést k prohře, protože na nepřátelské straně jsou tři mocní členové Rady, na vaší jen dva. A jak je známo, co se může posrat... Jedna z ohnivých koulí narazí do dřevěného obydlí farmáře Leydena, které okamžitě vzplane. Plameny se pomalu ale jistě dostávají i na střechu sousedních domů. A ve chvíli, kdy už jsou v plamenech tři domy, se konečně ozvou mágové. Ze zrcadla zmizí bitva a objeví se tam nějaký přežvykující laxní mladíček. Pohled na zabití. "Co se to tam děje, mistře?" Zeptá se a líně větu protáhne. |
| |
| U Carolina Musela jsem zatínat pěsti, abych se nevyřítila ven a nešla je ochránit sama. Kde se sakra flákají? Jak dlouho to bude ještě trvat? Trhla jsem sebou když zasáhli někoho ze svázaných, první jeden z vojáků a o chvíli později jeden z vesničanů, kdo to byl jsem nemohla určit. Ale věděla jsem, že se to dovím. Proč jen musel přijít do naší vesnice? A pak se konečně ozvou mágové. Když se ten mladík objevil měla jsem chuť mu jednu vrazit. „Mistr tady není! Máme pohotovost!“ vychrlila jsem ze sebe a pak mu rychle vysvětlila co se tady děje. O mutantovi, lidech co jsou jimi ovládáni, o mágech které ovládá a teď útočí na ostatní a také i o tom, že se nemůžou odsud přemístit nebo poslat zprávu. „Tak a teď hni zadkem a sežeň nám pomoc! Hned. Jdi! Jdi! Jdi!“ pobízela jsem ho naléhavě a tíseň mě trochu upustila, přesto jen trochu. Stále jsem se bála o ostatní. Podívám se na Eliz. „Nejraději bych tam šla a chránila je.“ Řeknu zoufale. |
| |
| Anett Mladík si tě vyslechne a pak se začne chechtat. "Jo... jasně... máš bujnou fantazii..." Vypraví ze sebe mezi dávkami smíchu mág. Pak se ale zarazí a vytřeští oči. "To... To jako fakt?!" Zbledne a pak se otočí a začne něco volat. Na to ho odstrčí od zrcadla jeden vousatý mág a řekne: "Posíláme tam tři úderné a dvě podpůrné jednotky. Akorát se k vám nedá přemístit. Bude nám chvíli trvat než tam dojdeme." Pak se zrcadlo opět přepne na bitvu. Hoří už nejmíň deset domů a jeden bojový mág je mimo provoz. Leží na zemi a svíjí se. Žádný z jeho kolegů nemá čas mu ani pomoci, teď je opravdu potřeba každé kouzlo. Krom toho se Marcus zdál být vyčerpaný už před začátkem boje. Je jasné, že za to, že stále bojují, děkují mágové hlavně Alexovi. Podle toho, jak teď bojuje, to potom bude i na víc jak týden spánku. Jakmile už hoří kolem dvaceti domů (což je skoro polovina vesnice), konečně dorazí mágové. Obrovskou přesilou potom tři členy Rady udolají. Už během bojů úderných se podpůrní dají do hašení hořících domů. Jde to ale jen ztěžka, protože magický oheň se jen špatně hasí. Už teď je ale jasné, že škody budou pro vesnici katastrofické, mezi vyhořelými domy je i sýpka... "Půjdeme už zpátky?" Zeptá se Eliz dychtivě. |
| |
| U Carolina – vesnice Nemohla jsem uvěřit, že mi ten kluk nevěří. Měla jsem chuť na něj začít řvát, ale v tu chvíli to začne brát vážně. Nakonec se objeví vousatej mág a řekne, že nám posílají pomoc. Přikývnu, že rozumím a pak se zadívám na výjev, který se znovu objeví v zrcadle. Má vesnice je zničená, byla to hrůza. Bylo mi z toho do pláče. Naštěstí se mágové objevili brzy a boje zastavili. Začali hasit oheň a zachraňovat co se dalo. Nevím, ale jak vesnice dopadne. Sýpka byla také pryč, stačí vůbec doplnit zásoby než přijde zima? Eliz se zeptá jestli půjdeme zpátky. „Ano.“ Odpověděla jsem ji mdle a vzala ji za ruku. Vyšla jsem s ní ven a vydala se zpět k vesnici. Třeba budou potřebovat někteří ošetřit. Aspoň tak bych mohla být užitečná. Proto přidám do kroku. Přesto jsem musela myslet na to, kolik lidí z vesnice zemřelo. |
| |
| Saki "Já peníze mám." Odpoví ti páťačka a taky se znepokojeně rozhlédne po čumilech. "Nevšímej si jich." Řekne nakonec a odejde ke stolu v rohu a sedne si. Hostinský přijde okamžitě. "Ehm... Tak co si dáte?" Holka se na tebe tázavě podívá. |
| |
| Anett Uprostřed vesnice je hotové moře spoutaných vesničanů a vojáků. Mnozí nespokojeně brblají, ale většina jen překvapeně civí. Mezi nimi stojí co deset metrů jeden bojový mág a hlídá, aby se nikdo nezvedal. U tří členů Rady, kteří ještě před chvíli bojovali proti vám se shluknou léčitelé bojových mágů a dávají je do kupy. Nejzajímavější je situace u zasaženého mága, který se ještě před chvílí svíjel na zemi. Teď leží bez hnutí na zádech, léčitele mu na hrudi roztrhli háv. Teď mu jeden z nich pokládá dlaně na hrudní kost a zboku na levou hruď a vyšle do něj nějaké výboje. Už víš o léčitelství dost, abys poznala resuscitační kouzlo. Další léčitel mu léčí hrozivě vypadající ránu na břichu a třetí nějakou modrou bublinou dodává kyslík. Teď k vám doběhne Alex. Nejdříve se obejme s Eliz, pak se krátce ujistí, jestli jsi v pohodě i ty a pak kolem sebe začne vydávat rozkazy. Mágové vždy krátce kývnou a vydají se příkaz splnit. "Telepati po trojicích prohledají vesnici a přivedou mi Lunthera." Volá. "Já ho dostanu a žádný bůh mi v tom nezabrání. Slyšels, Morgone?!" Obrátí hlavu k nebesům. "Mistře, mohl byste..." Zavolá na něj nějaký mág a on odejde k němu. Co se týče ohně, ten už mágové dostávají pod kontrolu. Mrazící kouzla ani proudy vody moc nezabírají, ale velmi účinnými se ukázaly být vakuové bubliny. I tak ale oheň zlikvidoval polovinu vesnice. Kam se teď podívaš, je mág v temně černém hávu s bílou šálou kolem krku. Stojí na hlídce u palisády, prohledávají domy, hlídají vesničany a vojáky. |
| |
| Vesnice Doufala jsem, že budu moci pomoci, ale podle z toho co jsem viděla... jsem tu nebyla k ničemu. Mágové všechno zvládali a já bych jenom překážela. Zase na mě padne temná nálada. Alex k nám přiběhne a obejme Eliz a u mě se ujistí jestli jsem v pořádku. Na jeho starost jen mávnu rukou, že jsem v pořádku a pak se zase jde pustit do práce. Je hodně naštvaný na toho mutanta, já taky, ale byla to taková ta tichá zuřivost uvnitř mě. Jak ráda bych ho vlastnoručně zaškrtila. „Půjdeme k vesničanům. Musím se ujistit jestli jsou mí rodiče v pořádku a taky zjistit... koho zabili.“ Řekla jsem Eliz tiše a vydala jsem se ke spoutaným lidem. Vypadalo to tak, že už jsou v pořádku. Že už je neovládá, ale pro jistotu je ještě nepustili. Já bych je také nepouštěla, tohle je pro jejich bezpečí. |
| |
| Anett Procházíš mezi spoutanými lidmi. Tváře, které znáš od dětství, se zdají být překvapené a vyděšené. Tváře vojáků vypadají naopak frustrovaně zlostně. Nejsou zvyklí ležet spoutaní na zemi a nechat se hlídat mágy. Dům tvých rodičů leží v té půlce vesnice, kterou plameny nezasáhly. Než k nim ale dojdeš, semknou se mágové kolem domu hned vedle vašeho. Pak vrazí dovnitř a za chvíli vyvlečou ven muže v černém hávu. Hrubě s ním praští o zem, jeden ho otočí na břicho, kolenem se opře o zem a druhou nohu položí nad jeho hlavu a opře se chodidlem, aby ho mohl jistit. Zatímco mu kolem rukou vytvoří modře zářící provazy, ostatní mágové drží směrem k ležícímu natažené ruce. Pak muže dva mágové zvednou, ostatní se rozestoupí kolem nich a pořád ho jistí. Alex k nim doběhne. "Teda Lunthere... Můžu ti říct, že jsi kdysi byl mnohem lepší. Teď se takhle zhroutit..." Řekne k němu s úšklebkem. Mutant v úsměvu odhalí zkrvavené zuby, pramínek krve mu steče po bradě. "Tak ti vaši velmistři nejsou žádní králíčci." Alex pokýve hlavou. "To nejsou.. Vlastně jsi vydržel hodně dlouho. Bohužel... Ale co, po dvaceti letech čekání ti konečně můžu říct: lorde Stefane dan Lunthere, jste zatčen za velezradu a odpadlictví." Pochmurný úsměv. "Skončil jsi." Lunther si škubnutím hlavy odhodí dlouhé hnědé vlasy z očí a nepatrně pokrčí rameny. "Nevadí. Svůj úkol jsem splnil." Alex na mágy kývne a ti vzápětí zmizí. Tvůj mistr zůstane stát a dívá se někam do neurčita. |
| |
| Vesnice Mlčky jsem sledovala zatýkání mutanta, ale drtila jsem při tom zuby. Jeho poslední slova jsem nepochopila, nevím co tímhle chtěl dosáhnout. Mágové jsou osvobození, kdybych odsunula na stranu svoje city tak bych řekla, že zabil jen pár lidí. Přesto mě rozrušilo to, že byl tak blízko domu rodičů. „Eliz zůstaň u strýčka. Já se jdu podívat na rodiče.“ Řekla jsem a pustila její ruku. Rozběhla jsem se domů, abych zkontrolovala jestli jsou v pořádku. Co měl v úmyslu? To nevím... ale chtěla bych to vědět. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Milá Anett, doufám, že ti Alex nezapomněl dát dopis po našem odchodu z věže. A jestli ano, tak mu pořádně vyhubuj. Jinak od našeho setkání, už uplynul nějaký ten čas. Určitě jsi zabraná do studia, aby z tebe jednou byla ta nejlepší magička ve svém oboru. Vím, že jsi dost silná, ale i tak se za tebe modlím. Od té doby pátrám po své minulosti. Je to možná ironie, ale zjistil jsem, že Alex nebyl jediný, kdo před osmnácti lety byl v doupěti temného kultu. Byl tam i náš společný přítel, který mě při našem setkání přišpendlil ke stromu a vzal mi dopis, který byl určen tvému mistrovi. Navíc to byl on, kdo mě donesl před boží chrám Nustera. Připadá mi, že ať už se to týká Orise, Alexe či Erika, tak všichni mágové musí mít zkrátka svá tajemství, která si bedlivě střeží. Tohle je, ale jen taková perlička. Erik mě dopravil domů, kde jsem moc dlouho nezůstal. Díky Alexově přímluvě, jsem se mohl vydat pátrat mé minulosti. Cesta mě zavedla do hlavního města říše – Vingaardu. Věřím tomu, že Alex je dobře informovaný a jistě ti říká o každé významné události. Takže smrt krále Haralda II., který byl zavražděn v Nejvyšším chrámu, pro tebe není žádnou novinkou. Nevím, co si myslíš ty nebo ostatní, ale podle mě v tom má prsty ten pytel sádla, jeho syn, co si brousí zuby na jeho trůn. Doufám, že Otevřená a Uzavřená rada proti němu něco podniknou. Církvi sice nic není do světských záležitostí, ale strach o její ovečky ji přinutí, aby něco podnikla taky, i když asi ne otevřeně a veřejně nezasáhne. Je to smutné, že při smrti krále jsem si vysloužil titul “sir“, zachránil jsem velitele paladinů, když jsme likvidovali atentátníky v chrámu. Bohové mají podivný smysl pro humor, když dovolují, aby se tyhle věci stávaly v jejich domě. Připadá mi to jako velká nespravedlnost, někteří čekají roky a mi stačilo zachránit život výše postaveného paladina, přičemž by to udělal každý z mých bratrů. Strašně mě to rozčílilo a snažil jsem se to veliteli rozmluvit, ale neodradil jsem ho. Po těchto smutných událostech jsem se díky Alexovi dostal do archivu říše a pak shoda náhod či osudu, jsem se dostal do přítomnosti Palina a druhého nejvyššího paladina, kteří mi poskytli další věci, nad kterými pořád přemýšlím. Palin mi řekl, že ten symbol, co mám na své levé ruce v dlani. Je elfský znak pro Mor. Palinova slova ve mě hryžou a požírají mě zevnitř, je to, jako když se myš dostane k sýru. Prokusuje se dovnitř, aby zvenčí vypadal netknutý, ale vnitřek sýra mění na dutou skořápku, a jak skončí uvnitř, pustí se i do toho zbytku. Dostávám strach ze své minulostí, přítomnosti i budoucnosti. Jakým směrem to všechno spěje? Čím víc odkrývám pozadí minulosti, tím méně se mi to líbí. Druhý nejvyšší paladin mi řekl, že čtyři děti z pěti, které byly nalezeny u temného kultu, byly vráceny rodičům. Takže není těžké uhodnout, kdo je tím pátým dítětem. Navíc mě upozornil, že vůdce kultu Oxo, se znovu objevil. Vím, že se to na příslušníka paladinského řádu nesluší, ale mám touhu toho muže zabít, i když vím, že se tím nic nezmění a zároveň ho chci nechat žít, abych se ho mohl zeptat, co s námi měl v plánu. Navíc nebýt těchto událostí, tak bychom se asi nikdy nepotkali. Možná to píšu chaoticky a nesrozumitelně, ale jsi jedna z mála osob, které mám a důvěřuji jim. Oris se stal opatem kláštera a je zahlcený prací až po hlavu. Tím nechci nijak říct, že ty nemáš nic lepšího na práci. To vůbec ne. Jen, jen……ach. Nevím jak to napsat, některé věci se prostě nedají říct, napsat či vysvětlit. No bude lepší, když toho pro teď nechám. S úctou tvůj věrný přítel Shinxi |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Lázně Všechny pochybnosti, které se týkaly toho, že se Palin může plést zmizely, jakmile zavrtěl hlavou a pevným hlasem zopakoval to, co již řekl. Takže vím, co je to přesně za symbol. Takže mor? Proč ho mám, proč zrovna tenhle symbol, který představuje smrt, utrpení, ztrátu a má spoustu dalších významů, které se nepojí s ničím dobrým? Vždycky, ať už se jednalo o cokoli, co obsahovalo slovo mor nebo s ním bylo spojováno, vždy to byla zkáza. Jsem snad i já předurčen díky tomuhle znamení být zkázou, ať už v jakémkoli smyslu?! Palin mezitím vyleze. Mě voda připadala studená, i když z ní stoupala pára a všichni ostatní si teplou vodu náležitě užívali. Vylezu ven a vydám se k šatně, k mému překvapení se za mnou vydá druhý nejvyšší muž v církvi. Divil jsem se, že na to kolik mu je, zastává tak vysokou funkci, ale hodil jsem to za hlavu, pač můj případe je podobný. Zachráním jednoho muže a už jsem oficiálně paladin s titulem. Muž začne mluvit o symbolech, mágech, dětech. Takže já jako jediný nebyl navrácen. Ztrácel jsem se ve svých myšlenkách. Vzpomenu si na Anett, jak se neustále na něco ptala a já ji vyčítal, že má mnoho otázek, na které nejsou zatím odpovědi. Cítil jsem, že jsem na jejím místě. Chtěl jsem tomu muži pokládat jednu otázku za druhou, abych odkryl celou svou minulost. Ale nebyl čas, pač zmizel v šatně vysokých hodnostářů církve, kam jsem se svým postavením zatím nemohl. Šel jsem se převlíknout a v hlavě jsem si projížděl, co se odehrálo. Palinova slova vě mě hryzala a požírala mě zevnitř, bylo to, jako když se myš dostane k sýru. Prokusuje se dovnitř, aby zvenčí vypadal netknutě, ale vnitřek sýra mění na dutou skořápku a jak skončí uvnitř, pustí se i do toho zbytku. Dostal jsem strach ze své minulostí, přítomnosti i budoucnosti. Jakým směrem to všechno spěje? ptám se sám sebe. Palin, muž, který mě znal jménem, a který projížděl nějaké listiny, které se týkaly mě a mé minulosti. Kdyby se mi jen ty listiny dostali do rukou. Určitě bych tam našel další zajímavé věcí. Nicméně jsem se dozvěděl spousty informací. Oxo je naživu. Zhluboka se nadechnu. Co když bude chtít dokončit to, co před osmnácti lety začal? Ta představa se mi vůbec nelíbila. Komenda Převleču se, posbírám své věci a dojdu si na oběd. Jím pomalu a v mysli zvažuji, co bude můj další krok. Mám dál pátrat po rodičích? Mám zjistit, zda žijí, kdo jsou nebo kdo byli pokud už zemřeli? Připadám si jako zrádce, myšlenka, že bych vyměnil Orise za někoho jiného umřela v samém zárodku. Sice je pravda, že krev je krev, ale co to je za rodiče, když po mě nepátrali? Ne, i když je najdu, tak Oris je můj otec, ať už v jakémkoli směru či významu! a s tím své myšlenky změním. Navíc mě hlodá to, že mí rodiče nemuseli být jako zbývající, ke kterým se děti vrátily. Mohli klidně být členové Oxova kultu, kteří unikli, nebo se také zabili, když tam vpadli bojoví mágové. Taky tam nemuseli být nebo za tím vším je něco jiné. V archivu neobjevím už asi nic zajímavého, ale přeci jen bych si měl vypůjčit ten lexikon symbolů. Po chvilce mě napadne. Mají i ti zbývající symbol moru, nebo mají odlišný znak? Měl bych je navštívit a zjistit to? Také mi v hlavě vrtal hlavou ten muž z lázně, který toho o mě dost věděl. Určitě věděl víc než řekl. Proč se o to zase začali zajímat? Tenhle případ je zanesen prachem a zapomenut v čase. Ať se už Oxo bude snažit o cokoli, tak řád paladinů i církev jistě podniknou kroky, které mu to znemožní. |
| |
| Vingaard Je pár minut po poledni, když se hlavním městem Říše rozlehnou první tóny poplašných zvonů. Královští vojáci a městská stráž se v nacvičených formacích rozmístí po městě a roztáhnou po hradbě. Všem rytířům i paladinům ve městě se ozve v hlavě: "Toto je příkaz Uzavřené rady k Rytířstvu a řádu paladinů. Rytíři se shromáždí u svého velitele, který jim vydá další příkazy. paladinové mají shromaždiště před Nejvyšším chrámem, kde jim Palin vydá rozkazy. Vingaard byl napaden, je třeba se připravit k obraně." Když hlas odezní, nejdříve většina bojovníku jen nechápavě civí, ale pak v nich převládne výcvik a oni se okamžitě rozběhnou splnit rozkazy. Zatímco vojáci spěchají ke svým pozicím u hradeb, lidé zděšeně prchají z obytných zón do nejlépe chráněné části města, administrativní. Tam je však vojáci nechtějí pustit, takže teď bojují spíš s obyvatelstvem než nepřítelem. Askareus, Ashe a Shnixi se objeví vedle sebe na vyvýšeném schodišti vedoucí k plošině s Nejvyšším chrámem. Odtamtud vede cesta i k hlavní pevnosti Rytířstva. Díky své vyvýšené pozici máte skvělý výhled za hradby města k vojsku, co vás napadlo. Nejspíš se zděsíte stejně, jako se zděsí vojáci na hradbách. Asi míli od města je v zemi obrovská puklina, ze které vylézají bytosti podobné mrtvolám v mírné fázi rozkladu. Vtom kolem vás proběhne jeden velitel vojáků a všechny vás seřve, že nemáte blokovat průchod a okamžitě jít dál. U Nejvyššího chrámu rozdávají neozbrojeným paladinům zbraně a zbroj, všemu tomu velí zkušení důstojníci, kteří akorát nosí zprávy Palinovi. Ten stojí uprostřed plošiny a dotahuje si přezky na brnění. Vlasy má vlhké, přeci jen před chvílí vyšel z lázní. Ask a Ashe doběhnou k velitelství rytířstva, kde panuje snad ještě větší zmatek, než kdekoliv jinde. Možná proto, že ozbrojování šéfuje nějaký mladíček, jemuž rodina ostruhy pravděpodobně zaplatila, stejně jako vysoké postavení v Rytířstvu. A Saki a páťačka jsou stále v hospodě, která se pomalu vylidňuje. Hospoda je blízko vnějších hradeb, proto není divu, že všichni prchají dál do města. |
| |
| Anett Ještě vidíš, jak Alex znepokojeně mluví s Marcusem, který s neméně znepokojeným výrazem odpovídá. Marcus potom kývne a zmizí. Eliz dojde k Alexovi a ty vejdeš do vašeho domů. Matka i otec sedí u stolu. Matka má v očích slzy, otec se tváří zarmouceně, naproti nim (před tebou) sedí mág a na něco se jich vyptává. "Anett!" Vykřikne matka a vyskočí, rozběhne se k tobě a obejme tě. Mág pohotově uhne na stranu, aby ho mamka nepřeválcovala. "Viděla jsi, co udělali s vesnicí?" Zavzlyká ti mamka na rameni, otec taky vstane a obě vás obejme. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro P.S. - Pozdravuj tam Eliz a doufám, že ji jde učení stejně dobře jako tobě a nezapomeň taky pozdravit Alexe, a když se tam občas ukáže Erik, tak i jeho. |
| |
| Doma Když uvidím oba rodiče, živé a zdravé uleví se mi. Opravdu jsem měla obavy, že by jim ten pošuk mohl něco udělat, když se skrýval hned vedle. „Mami.“ Objala jsem ji a hladila po zádech, jak mi mokřila rameno slzami. Otec nás obě objal, tak nějak se mi ulevilo, když jsem byla u nich a tíseň, kterou jsem už nějakou chvíli cítila ze mě spadla jako když se zbavím těžkého závaží na srdci. „Maminko neplač.“ Znovu ji pohladím. „Ano... je to hrozné, ale není to nic co by se nedalo opravit. Naší vesnici opravíme a ještě není pozdě na to naplnit zase sýpku. Bude to v pořádku.“ Utěšuji ji. „Jsme naživu a to je nejdůležitější.“ Dám ji pusu na tvář a stisknu otci paži. |
| |
| Vingaard Komenda boha Grundura Od oběda, myšlenek a plánů mě vytrhne zvuk. Ten známý zvuk, která jasně oznamuje, že mě, mých bratrů a dalších bude zapotřebí. Uslyším hlas v hlavě. Z počátku si myslím, že to je Oris, ale nebyl to on. Soudě podle výrazů svých bratří mi došlo, že dostávají stejné instrukce od hlasu, který jsem měl v hlavě. Nechám oběd obědem a společně s některými vstanu od stolu. Někteří paladinové vypadají omráčeně, jako kdyby nevěřili tomu, co se kolem nich děje, avšak po chvilce se vzpamatují a jdou taky plnit rozkazy. Vydám se k sobě do cely, kde mám zbývající věci. Zkontroluji svoji výzbroj a vydám se k Nejvyššímu chrámu. Na ulicích je hluk od davu lidí, jak se snaží dostat do bezpečí. Vojáci, rytíři a paladinové se seskupují na svých místech. Na hradbách jsou lučištníci a dívají se za městské hradby. Jdu po vyvýšeném schodišti, kde potkám dva příslušníky Benediktova rytířstva. Díky vyvýšené ploše vidíme za hradby a spatříme vojsko, které napadlo Vingaard. To není, ale ten pravý důvod, proč jsem zůstal na místě jako zmražený. V dálce vidím puklinu, z které vystoupají nemrtví. Aspoň tak mi připadali. Odplivnu si a sotva slina dopadne na zem, objeví se nějaký velitel, který na nás řval. Změřím si ho pohledem, ale nemám na něho náladu, takže jeho chování nijak nekomentuji a dál pokračuji k Nejvyššímu chrámu. Po chvilce se odloučím od dvou členů Benediktova rytířstva, kteří spěchali dál ke svému velitelství. Nejvyšší chrám U chrámu rozdávají výzbroj a zbraně neozbrojeným paladinům. Všemu tomu velí zkušení důstojníci, kteří nosí zprávy Palinovi, který měl stále vlhké vlasy z lázně, kde jsme se potkali. Dotahoval si přezky, řemínky na brnění. Naše oči se na okamžik setkají, kývnu na něj a sám ještě jednou zkontroluji brnění, aby mi co nejlépe sedělo. Věřím, že je všechno v pořádku, přece jen jsem navštívil bratra kováře, který mi všechno opravil a zkontroloval. Čekám na zařazení do roty a velitele, který nás povede. Po té vyčkávám, co bude dál. |
| |
| Vingaard Královské vojsko bývá často házeno do jednoho pytle s městskou stráží. Neprávem. Vidíte, jak se královští vojáci precizně zformují do formace, každý muž ví, kde je jeho místo, pokyny velitele nejsou třeba. I jejich pohyb je synchronizovaný. Zato městská stráž... Určitě je dobrá na zatýkání zlodějů a ukončování hospodských rvaček, ale na otevřenou bitvu se nehodí. Jenže při takovém napadení má i městská stráž povinnost pomoci. Jejich patvar je jen výsměchem pravé formaci a bez neustálého křiku velitelů by ani nevěděli, kde mají stát. Většina nejspíš ani nepozná svého velitele, ale formuje se kolem jakéhokoliv chlapa na koni se znakem městské stráže na hrudi. Jinak se ale zdá Vingaard na útok připraven, vojáci systematicky obsadí všechny důležité pozice a roztáhnou se po hradbách. Největší slabinou hlavního města jsou ale obyvatele, se kterými při nácviku útoku nejspíš nikdo nepočítal. Ti totiž totálně zablokovali cesty z administrativní části města a snaží se dostat dovnitř, protože si myslí, že tam budou lépe chráněni. Ale ani čtvrtina lidí by se tam nevešla. Ačkoliv mezi třemi institucemi a královským vojskem s městskou stráží panuje jistá nevraživost, je úchvatné vidět, jak se spojí proti nepříteli. Rytíř vedle vojáka, městský strážný s paladinem vedle nich a za nimi bojový mág, který je hlídá před nebezpečími, se kterými zbraněmi nic neudělají. U Nejvyššího chrámu se paladinové pomalu formují do rot, jejichž velitelé nařizují přesuny na pozice. Rotě Shinxiho velí postarší paladin s bílým plnovousem a otlučeným brněním. Okamžitě vydá rozkaz k přesunu na hradby, kde se očekává největší nápor. Hradby jsou dost široké na to, aby se za sebe postavilo pět mužů. Zatím tam jsou jen dvě řady, lučištníci vepředu, šermíři vzadu. Nemrtví se brzy dostanou na dostřel a lučištníci spustí první salvu. Hned u ní se ale ukáže, že obyčejné šípy nemají proti mrtvolám žádnou šanci. Okamžitě rozkaz k užití zápalných šípů, které už mají účinek mnohem lepší. Shinxi se postaví za jednoho z lučištníků a nemá teď na práci nic jiného, než sledovat blížící se nepřátele. Už je jich několik pluků a pořád z díry vylézají další. "Pomoc mágů nečekejte, mají plné ruce práce s nepřátelskými nekromanty." Ozve se hlas nějakého velitele vojáků. Lučištník před Shinxim je hodně mladý, varkoč královského vojáka na něm plandá a tak se klepe, že stěží zasadí šíp do tětivy. Ask a Ashe se taky rychle dostanou do roty rytířů a přesunou se k hradbám. Tam ale zůstanou nečinně stát u brány, kde se očekává proražení. Velitel tam dá příkaz k zastavení a očividně čeká na další rozkazy z vyšších míst. Lukostřelci nahoře na hradbách mezitím spustí palbu. |
| |
| Anett Vtom dovnitř vejde Alex, vymění si pár zdvořilostních frází s tvými rodiči, řekne něco o tom, že se může pokusit zajistit vesnici na nějakou dobu osvobození od daní a pak dovnitř vběhne jede bojový mág v patách s Marcusem. "velmistře! Vingaard byl napaden!" Marcus se na Alexe pochmurně podívá: "Obávám se, že už nemusíme zjišťovat, co že to Lunther splnil." Mamka ztuhne: "Jarred už není ve městě, že ne?" Správně si vyloží mlčení ostatních. "Ale nebude bojovat, že ne? To nemůže!" Otec se zatváří smutně. "Je to rytíř. Musí." Mamka vytřeští oči. "Rytíř?!" |
| |
| Vyrušení Co si povídat, je to trapné... ale než se budu muset rozhodnout, ozvou se poplašné zvony. Co se děje? Dostanou se sem nějaké zprávy o tom, že město bylo napadeno. Hospoda se začíná rychle vylidňovat. Asi bychom se měly dostat zpátky na Akademii, ne? Je to jistější... Samozřejmě, jsem zvědavá, co se děje, ale nechci riskovat průšvihy... |
| |
| Vesnice Osvobození od daní byl dobrý nápad. Za ušetřené peníze by se mohli zásoby na zimu nakoupit. Jenže pak tam naběhne mág a řekne, že byl Vingaard napadený. Kdyby to matka neřekla, úplně bych zapomněla, že je bratr stále ve městě a že je rytíř. Zblednu a chápu starost rodičů. „Ne-nemusíme se bát. Jarred je skvělý bojovník, a umí skvěle střílet. A umí používat hlavu. Tomu se nic nestane.“ Snažím se je uklidnit, ale i sebe. Vůbec nevím co dělat, chtěla bych jít do města, najít bratra a ochránit ho. Jenže i když už umím nějaké zaklínadla, nevím jestli bych byla dlouho co platná. Podívám se na Alexe. „Můžu jít také do města? Pomáhat?“ zeptám se. Ale nevěřila jsem, že by mi to Alex dovolil. |
| |
| Vingaard – den druhý Nejvyšší chrám Jsem zařazen do roty, které velí postarší paladin s bílým plnovousem. Podle brnění toho měl jistě už hodně za sebou. Vypadá schopně, aspoň tak na mě působil, když naši rotě udílel rozkazy a my se přesuneme na hradby. Jak už to bývá ve válce, je cítit strach a panika, která vychází nejen z obyvatelstva. Cestou k hradbám vidíme královské vojsko. Disciplinované, zformované a odhodlané plnit své povinnosti. Oproti tomu se městská stráž chová, jako splašený králík, který neví kam utéct. Někteří zmateně pobíhají a řadí se ke komukoli, kdo je na koni a má znak městské stráže. Povzdychnu si. „Kdyby to nebyla jejich povinnost, poslal bych je pryč. Jedna z mála věcí, které prohrávají války je špatná morálka a disciplína a tohle všechno nám ukazují“ říkám si to spíš pro sebe než někomu konkrétnímu. Dál pokračujeme. Už při cestě k Nejvyššímu chrámu jsem viděl, že obyvatelé zablokovali cesty, takže přesun rot a jednotek byl kapku zkomplikován. Někteří obyvatelé si bezpečí chtějí zajistit tím, že se pokouší dostat do administrativní části města. „Je to ironie, nikdo nikde nebude v bezpečí ve městě, které je pod útokem. I když se dostanou přes stráž, která jim brání, tak budou mít jen falešný pocit bezpečí, o který rychle přijdou, když se nepřítel dostane do města. Navíc zpanikařený dav je leckdy horší a nebezpečnější než nepřítel, pokud s tím na vyšších místech něco neudělají.“ Myšlenka, že bychom museli pozvednout zbraně proti občanům města se mi nelíbila, nicméně jsem musel odložit stranou to, co se mi líbí a co ne. Jsem služebník boží a mou povinností je chránit i je před sebou samými. Až na městskou stráž a občany města to vypadalo, že Vingaard je připraven k boji. I přes různé názory vojáků, rytířů, paladinů a mágů, všichni tu byli, aby společně bojovali. Trochu mě z té skutečnosti zamrazilo. Městské hradby Konečně na místě. Díváme se, jak lučištníci střílí ohnivé šípy na nemrtvé a ti postupně vzplanou. Někteří z nich dokonce zapálí i ostatní, ale pořád z pukliny vycházejí další a další zástupy, které nemají konce. Na hradbách zatím tvoříme jen dvě linie. Lučištníci v první řadě a za ně se řadí ostatní. Cizí velitel nám oznamuje, že nemáme čekat podporu od mágů, protože ti jsou zaneprázdnění nepřátelskými nekromanty. Všichni v rotě zabručíme, že rozumíme. Pokud bude to štěstí, že se mágům podaří zlikvidovat nekromanty, tak to jistě nepřátelskou armádu oslabí. Přede mnou stojí mladý lučištník, i když na věku tady nezáleží, válka si nevybírá mezí mladými a starými. Navíc u mě to není tak dávno, co jsem dosáhl plnoletosti. Celý se klepe tak, že nemůže ani umístit šíp do tětivy luku. Chytnu ho za rameno. „Klid chlapče, všechno bude dobré. Až se nepřítel dostane na hradby, stáhneš se za mě, abych tě mohl krýt, ty a ostatní lučištníci se přesunete do města na vyvýšené plochy, odkud budete dál střílet.“ Pokleknu na jedno koleno a začnu se nahlas modlit „Chráníš nás dnem i noc, protože ty jsi našim otcem a my jsme tvými dětmi. Hlas tvůj je hlasem bouře a tvůj dotek je dotekem blesku. Pohleď na své syny a dcery, kteří tu dnes stojí, aby bránili vše, co jim je drahé a čím vším jsi je obdaroval. Ochraňuj je a ty, které dnes povoláš, nechť u tebe najdou věčný klid a mír Nustere.“ Odmlčím se a pak pokračuji. „Jsi všude a zároveň nikde. Někdy přijdeš a odejdeš jako uragán, jindy přicházíš jako jaro a odcházíš na konci léta. Tvým domovem jsou místa, kde jsou meče pozvednuty jeden proti druhému. Přijď domů Grundure, bože války. Dodej mi, mým bratrům a našim spojencům sílu k poražení našich nepřátel a nechť je pošleme zpět, odkud přišli.“ Povstanu a připravím se k boji. |
| |
| Anettina vesnice Po Anettině prohlášení, že Jarred umí používat hlavu se jen smutně pousměji. "To nepochybně. Otázka je, jestli ji umí používat jeho nadřízení..." Nahlas to ale raději neřeknu, větší paniku už nepotřebuji. V hlavě se mi ozve zapraskání, které oznamuje, že se mnou bylo zahájeno komunikační kouzlo. Jako bojový mág jsem se kvůli psychickým mutantům naučil dobře chránit svou mysl. Tyto obrany ale působí i proti komunikačním kouzlům. Povolím tedy obranu a v hlavě se mi ozve tichý hlas. Komunikační kouzlo se dá jednoduše zesílit přiložením ruky ke spánku, takže si tímto hlas zesílím. Bezpečně poznám Shalafiho: "Ti jejich nekromanceři jsou silnější než jsme mysleli. Budeme potřebovat veškerou dostupnou pomoc." Letmo přikývnu, ačkoliv si uvědomuji, že to nemůže vidět. Na Anettin dotaz reaguji souhlasným kývnutím, ačkoliv nejspíš čekala opak. "Do města stejně musím. Vezmu tě tam, ale z pomáhání nic nebude. Zůstaneš pěkně nahoře v citadele, ale můžeš sledovat co se děje." Ze zkušenosti vím, že není nic horšího než nevědomost. Otočím se ke svému nejlepšímu příteli, Marcusovi: "Postarej se mezitím prosím o Eliz a ty tři." Zvednutím ruky zarazím jeho protesty. "Bojovat už dnes nebudeš, byl jsi vyčerpaný ještě před tímhle bojem, teď už bys tam zařval. Máš tady velení." Nechám Anett rychle se rozloučit s rodiči, taky se s nimi zdvořile rozloučím a natáhnu k Anett ruku, abych nás mohl přemístit do hlavního města. |
| |
| Vesnice Překvapeně na Alexe pohlédnu, když řekne, že mě sebou vezme. Už jsem se radovala, když dodal, že pomáhat nebudu. Budu si hovět hezky v pohodlí citadely a můžu jen sledovat. No... ale i to je lepší než nic. Otočím se k rodičům, které oba stisknu v náručí, prohodím pár utěšujících slov a pak obejmu ještě Eliz než se chopím už nabídnuté Alexovy ruky. Jak je možné, že si někdo dovolil zaútočit na Hlavní město? Co je tohle za divnou dobu? „Kdo vlastně na město útočí?“ zeptám se po tom co se přemístíme. |
| |
| Vingaard Když lučištníci vystřelí potřetí, dosáhne panika obyvatelstva vrcholu. U brány hradeb do administrativní části města svádějí městští strážní nerovný boj se zpanikařeným davem. Stráž samozřejmě velmi rychle podlehne několikanásobné přesile. Městští strážní na pozicích u hradeb se rychle zformují do jakéhosi patvaru a zahájí přesun k vnitřním hradbám, aby dav uklidnili. Na tvářích většiny z nich se objeví obrovská úleva. Obyvatelstvo je na rozdíl od oživlých mrtvol jejich denní parketa. Shinxi poklekne a začne se modlit. Možná tě překvapí, že poklekne k modlitbě celá druhá linie na hradbách. Tedy nejen paladinové, ale i vojáci a rytíři. Když modlitbu dokončíte a zvednete se, lučištníci ukončí palbu a začnou se přesunovat k vnitřním hradbám. Vzhledem k nepokojům u nich to ale nejspíš budou mít dost obtížné. Druhá linie se nyní stane první a pohlédne z hradeb. Těsně pod nimi se armáda mrtvol zastaví. Jestli vás napadne, jak se bez žebříků a obléhacích strojů asi dostanou nahoru, brzy se to dozvíte. Mrtvoly jednoduše přiloží ruce a nohy k hradbě a jako gigantičtí pavouci začnou šplhat vzhůru. Brzy se dostanou k vrcholu hradeb. Na Shinxiho upírá skelný pohled mladý voják ve značném stádiu rozkladu, zatímco šplhá nahoru. Ask a Ashe zatím stojí u brány a dost se nudí. Dokud nepřátelé nepřekonají hradby a neslezou dolů, nezmění se to. Anett se s Alexem objeví v přepychově zařízeném sále se spoustou pohodlných červených sedadel, které stoupají v půlkruhu nahoru. Stojíte na vyvýšeném pódiu s jedním křeslem a stolem. Za tím křeslem je obrovské okno, které zajišťuje skvělý výhled, díky vysoké poloze budovy, ve které se nacházíte. Brzy ti dojde, že toto je zasedací místnost Otevřené rady, nyní je zcela prázdná. Na tvou otázku Alex reaguje pochmurným úsměvem. "Rozhodně nikdo z našich sousedů. Guršská říše je náš největší spojenec, Narnost je moc malý a slabý a Sevaru bychom si všimli dříve." Vyvolá rukou projekci. Na stole před oknem se objeví malá průhledná postava. Je to nejspíš muž, ale hlava se mu klátí na stranu a je ve značné fázi rozkladu. "Náš přítel Lunther byl nejspíš nejen schopný mutant, ale i dost schopný nekromant. A v jeho Morovém bratrstvu jich je nejspíš více..." Mávne rukou, postava zmizí a místo ní se na stole objeví tác s nějakým jídlem a pitím. "Pochybuji ale, že budeš mít chuť. Výhled tu máš dobrý, ale teď vážně budu muset..." Když se podíváš z okna, vidíš, že u hradeb do administrativní části města bojuje zpanikařený dav s městskou stráží, která je nejspíš nechce pustit dovnitř. Na vnějších obrovských hradbách stojí linie vojáků, paladinů a rytířů a nejspíš očekávají první nápor nepřítele. |
| |
| Vingaard – místnost otevřené rady Objevili jsme se v místnosti s velkým oknem z kterého se dalo sledovat co se děje dole ve městě. Přešla jsem k oknu a dívala se dolů, město vypadalo jak mraveniště do kterého někdo kopl. Lidé panikařili... ani jsem se jim nedivila. Když Alex vyvolal projekci otočila jsem se a podívala se co mi ukazuje, chvíli jsem to nechápala. Ale pak mi to došlo. Takže tamto nebyl opravdový Lunther ale jen nějaká jeho loutka? Další? Zachmuřím se. Alex mi připravil nějaké jídlo a pak musel jít. „Díky a hodně štěstí.“ Rozloučila jsem se s ním. Jestli si myslel, že nebudu mít chuť, tak měl pravdu, přesto ženy měli takovou nepříjemnou vadu. Když byli nervozní, tak se to snažili zajíst. A přesně do toho jsem se pustila i já. Vzala jsem několik kousků ovoce, stoupla si k oknu a pustila se do jídla. Snažila jsem se zajíst nervozitu, ale i strach... hlavně o svého bratra. Nejraději bych tam šla a našla bratra. Ujistila se, že je v pořádku. Kéž bych tu teď měla to zrcátko z Alexovi věže. Mohla bych aspoň mít jistotu. |
| |
| Vingaard – druhý den Na hradbách Nebyl jsem tolik překvapen svými bratry, kteří se ke mě přidali. Naopak mě překvapilo, že i zbytek druhé linie, do které patřili vojáci, rytíři a zbytek, poklekli a přidali se také. Někteří hledali útěchu, jiní sílu a jsou i tací, kteří věří jen svému meči a zkušenostem a přidali se jen tak, aby nevyčnívali v davu. Ale to je jedno. Podstatné je, že jsme byli jako jeden muž, který má jasný cíl. To, zda mě mí patroni vyslyšeli, to se dovíme až na konci bitvy. Navíc lučištníci dostříleli. Nastal čas, aby se stáhli a my nastoupili na jejich místo. Nic okolo mě nezajímá. Snažím se soustředit na to, co nás čeká. Kouknu se lehce za hradby a měřím si oslizlé polo mrtvoly, které se pomalu soukají k hradbám. Říkal jsem si, jak se k nám tahle kupa svinstva chce dostat. Široko daleko žádné obléhací stroje či kotvy s lany, kterými by se mohli dostat nahoru. Odpověď přišla rychleji než jsem čekal. Mrtvoly se jednoduše připlácli na hradby a soukali se nahoru. Pozoruji je a měřím si jejich reakce. Jak rychle se pohybují a jak jsou mrštní a jakou mají asi sílu. Pořád je pozoruji a snažím si rozpomenout, co vím o nekromantech a mrtvolách. Snad jediná věc, kterou mám zatím jako stavení kámen je ta skutečnost, že lidské tělo, i když je jen v mírné fázi rozkladu, bývá měkké a křehké. No uvidíme, co je na tom pravdy. Cvičně se rozmáchnu mečem a potěžkám si štít. „Tak co chlapy? Pořádně je přivítáme ne?“ Objeví se hlava s ulepenými černými vlasy a z jednoho oka vylézají červy. Upírá na mě skelný pohled. Prázdná skořápka, která poslouchá příkazy toho, kdo jej vytrhl z věčného spánku. Počkám až se objeví i jeho krk. Pak seknu podél jeho hlavy, až se mu hlava oddělí od hlavy a spolu s tělem spadne dolů. Cestou srazí pár vlastních, ale je to jako kapka vody v moři. Kdybychom tak měli kopí. Pěkně bychom si do nich píchli. Dál však nepřemýšlím a seknu po další oslizlé mrtvole, která zastoupila místo první. Je několik způsobů, jak budeme bojovat. Buď na oživlé mrtvoly zaútočíme sotva se ukážou na okraji hradeb, nebo uděláme prostor, aby se dostali na hradby, kde je budeme srážet či tlačit zpět za hradby. Vzhledem k tomu, že jich je jako krys, tak pokud je budeme kosit na hradbách, brzy tam nebude k hnutí a my se budeme muset stáhnout, kvůli hromadám mrtvol, které nám neumožní bojovat. Doufám, že velitelé včas vyhodnotí situaci. Mezitím kosíme zástupy nemrtvých. Silná brnění nás skvěle chrání proti útočníkům. Někteří mají svou výzbroj zrezlou či žádnou. Jejich zbraně a zbytek výzbroje jsou žalostné. Kdo by se taky obtěžoval, vyzbrojovat nemrtvé, kteří jsou pouze loutky. Občas se mezi našimi najdou tací, kteří v stereotypním boji klesnou v opatrnosti. Nebýt ostatních, tak by už někteří měli pár škrábanců či bodné a řezné rány. Bojujeme s nekonečným zástupem. Sekundy splývají s minutami a minuty s hodinami. Jeden by si myslel, že hlavní voj by měl vytvářet nátlak. Co když tihle mají jen odvést pozornost? Levná jednotka, kterou lze doplnit ať už jimi samými nebo nově padlými. Člověk vždycky kouká tam, kde se něco děje. Jednoduché upoutání pozornosti, takže by si nikdo nemusel všimnout něčeho podstatného na jiném místě! |
| |
| Vingaard Mrtvoly opravdu kosíte až příliš lehce. Zatím jste jich pobili snad kolem tisícovky bez ztráty jediného muže. Jejich velitelé je ale proti vám vrhají plnými hrstmi, pořád přicházejí další a další. Skoro to i vypadá, že vás chtějí jen vyčerpat, což se docela slušně daří. Vzdáte se ale naděje, že byste je mohli přemoci. Je jich nekonečně mnoho. Zaplavili celou pláň před hradbou a další se hrnou z díry. Vy tady vlastně jen získáváte čas a doufáte, že mágové s nekromanty rychle zatočí. Po zhruba půl hodině bitvy se ochoz už pěkně zaplní mrtvolami mrtvol. A právě v tuto chvíli se útok zastaví. Mrtvoly zůstanou stát pod hradbami a všichni koukají, co se děje. Vtom z těl na zemi začne stoupat nazelenalý kouř, který se rychle šíří po hradbách. Teď už se většina tváří vyděšeně, velení se nezmůže na žádný příkaz. Kouř se ale šíří jen po hradbách, dál do města nejde. Po několika úderech srdce se začnou muži chytat za břicho a zvracet krev. Brzy padnou na zem. Na živu zůstaneš jen ty a tvůj ostřílený bělovousý velitel. On se tváří asi stejně, jako se ty cítíš. Proč jste zrovna vy dva přežili? Prsten na tvé hrudi jasně září... Mezitím v zasedací místnosti Otevřené rady stojí Anett u okna a shlíží na město. Kouše se přitom do rtu a uvažuje, kde může být bratr. Nejpravděpodobnější je asi to, že se s ostatními lučištníky prodral skrz rozzuřený dav za hradby administrativní části města. Jistá si ale být nemůžeš. Uběhne už dlouhá chvíle a mrtvoly se zatím nedostaly přes hradby, linie obránců je úspěšně kosí, navíc se zdá, že bez vlastních ztrát. Zatím tedy není moc co se děsit. Vtom se ale z chodby ozvou přibližující se hlasy. "...Lunthera jsme díky jeho neopatrnosti zatkli, ale jeho učedníci se zdají být více než schopní tu věc dotáhnout do konce." Do místnosti vstoupí čtyři muži. Jeden je velmi mladý, asi v Jarredově věku. Oblečený je v lehké dost zdobené kožené zbroji. Zrovna se ptá: "Lunther nespolupracuje?" Muž, který jde vedle něj, se pousměje. Je to starší mág v dlouhém zářivě bílém hávu. Má kolem sebe opravdu velkou auru moci. Většina čarodějů si ji blokuje a povolí ji jen tehdy, když chtějí děsit nebo ohromit. Každopádně s tak velkou aurou ses zatím nesetkala, ten mág musí být hodně mocný. Na druhé straně... Alexovu auru jsi zatím nikdy nepocítila uvolněnou. Podle toho, co už o něm víš, by byla nejspíš stejně silná jako u tady tohoto mága. "Spíš nám dá hodně práce, abychom mu zabránili v neustálých pokusech o sebevraždu." Postarší muž s mohutným hnědým knírem a otlučenou rytířskou zbrojí za nimi nevěřícně zavrtí hlavou. "Snažit se zajistit přežití vůdce Morového bratrstva... To už je moc..." Muž kráčející vedle něj za první dvojicí mu konejšivě položí ruku na rameno. Toto je seschlý stařec, v bohatě vyšívaném a zlaceném rouchu. "Víte stejně jako my ostatní, že je to nezbytné. Potřebujeme ho vyslechnout." Rytíř si odfrkne, ale už se nehádá. Teprve až když čtveřice dorazí k pódiu, všimnou si tebe. Mladík v čele se zarazí a tázavě se na tebe podívá. "A ty jsi...?" Mág odpoví za tebe. "To je Anett. Učednice jednoho z nejmocnějších mágů, velmistra Alexe de Scoreho, vnuka mého předchůdce." Mladík se pousměje. "Zdravím, Anett." Všichni vylezou na pódium za tebou a dojdou k oknu. Jejich chování tě možná trochu zarazí, stoupnou si vedle tebe a nikdo tě nežádá, abys odešla. Kro toho jejich tváře začínáš poznávat. Ten rytíř je velmistr Ciliani, představený Rytířstva, jediné ze tří institucí, která je podřízena přímo králi. Ten stařec je papež, představený Církve, která se aspoň tváří, že krále poslouchá. A mág je přirozeně Shalafi osobně, představený Řádu mágů, instituce, která zcela veřejně respektuje příkazy jen a pouze Shalafiho a své Rady. Takže jsi se ocitla v jedné místnosti s celou Uzavřenou radou. Ale ten mladík je kdo? "Shalafi, mohl byste..." Mladík mávne rukou směrem k oknu. "Jistě, princi." Shalafi mávne rukou a okno jako by se změnilo v čočku dalekohledu. Během okamžiku jako byste stáli těsně vedle hradeb a od bitvy vás dělilo jen okno, nikoliv několik stovek metrů města a hradby. Ve chvíli, kdy se přiblížíte pohled, začne z mrtvol stoupat nazelenalý dým. Během chvíle jsou všichni vojáci na hradbách mrtví. Zůstanou stát jen dva. Starý paladin s dlouhým bílým vousem a... Shinxi. Askareus a Ashe se dole už opravdu hodně nudí. Nahoře si bojují a vy tady dole tvrdnete. Teprve když se nahoře rozšíří nákaza, nebo co to je, můžete být svým velitelům trochu vděční. Váš velitel okamžitě vydá rozkaz k přesunu dál od hradeb. Tímto rozhodnutím ochrání celou vaši rotu před jedem, ale zároveň prakticky vydá hradby nepříteli. V hospodě jen kousek za hradbami se páťačka začne přehrabovat v kapsách. Pak zbledne a rychle se prošacuje ještě jednou. "Já ten lektvar nemám! Nemáš ho ty?" Nemáš. "Musíme se dostat za vnitřní hradby, tam budeme v bezpečí." vyběhnete z hospody a zamíříte k administrativní části města. Bohužel, stejný nápad jako vy měla minimálně polovina města. U brány vnitřních hradeb zuří bitva skoro stejně zuřivá jako ta, která se odehrává na hradbách vnějších, s tím rozdílem, že tady bojují stráže s obyvateli. |
| |
| Uzavřená rada Když slyším jak se někdo blíží ohlédnu se a dívám se na dveře. Za chvíli vejdou nějací muži, kteří si mě nevšimnou a dál se baví. Každého jsem si prohlédla, ale nejvíc mě zaujal mág s tou silnou aurou, byl... musel být velmi mocný. Je možné, že i když skrýval svou moc, tak má takovou auru? A pak si mě všimnou, dřív než se stačím představit udělá to mág. Byla jsem zmatená, odkud mě zná? A až o chvíli později si uvědomím co řekl. Takže tohle musel být Shalafi... Pohlédnu na mladíka, který mě pozdraví a pousměje se. Kývnu hlavou. „Také vás zdravím.“ Oplatím mu pozdrav. „A vás také pánové.“ Pozdravím i ostatní, jak se sluší a patří. Pak se, ale od nich odvrátím a zadívám se zase z okna. Muži se postavili vedle mě a také hleděli z okna. Znovu jsem si je prohlédla a uvědomila jsem si, že se právě nacházím v místnosti asi s nejmocnějšími muži co snad jsou. Jen ten mladík mi do toho nezapadal. Nebo aspoň do chvíle, než ho oslovili jako Prince. Překvapeně se na něj zadívám. Princ? Takže tohle je náš budoucí král? Raději jsem se odvrátila, nechtěla jsem aby mě přistihl jak na něj zírám a zadívám se na zvětšeninu obrazu. Když se objeví zelený dým a muži začnou padat jako podťatý, šokem jsem se mírně zapotácela a sepjala ruce jako k modlitbě. Poznala jsem ty co zůstali stát, nebo tedy jednoho. Shinxi.... jsem ráda, že ho vidím a že je v pořádku. Ale jak zvládl ten dým? Když ostatní ne? Nechala jsem to být a začala se doopravdy tiše modlit, modlila jsem se za to, aby Jarred nebyl někde tam, mezi těmi co padli. Proč je vlastně Shalafi tady? Proč nepomáhá v boji? Nejmocnější mág a... a.... co dělá? Přihlíží? Nebo je tu jako ochranka prince? Kdybych mohla už jsem tam dole dávno a pomáhám jak bych jen zvládla. Krátce se na Shalafiho tvrdě podívám, jako kdybych mu to vyčítala, ale pak se znovu zadívám na obraz. |
| |
| Vingaard – druhý den Na hradbách Sekám a bodám mečem, štítem vykrývám neohrabané útoky nemrtvých či je srážím s jeho pomocí. Chvilku jsem si říkal, že je budu počítat, ale ztratil jsem se v tom, jak neustále přicházely další a další. Byly jsme obklopeni mrtvolami, většina z nich byla delší dobu po smrti, takže žádné cákance krve. Jeden by si pomyslel, že jsou to jen strašáci či figuríny. Jedna mrtvola za druhou se hromadila na hradbách. Co to k čertu má být? Mrtvola, s kterou jsem bojoval, se najednou zastavila a nijak nereagovala. To se šířilo bleskovou rychlostí. Že by mágové už vyřídili nekromatny? Nevím, co bylo rychlejší, jestli ten nazelenalý kouř, který z nich začal vycházet či ten smrad, který zaplnil hradby. „Netušil jsem, že mrtvoly vypouští zelené větry, čím je v tom záhrobí jen krmí?“ Všichni jsme tím kouřem obklopeni. Cítil jsem, že našimi řadami probíhá panika, nikdo nevěděl co dělat a velení žádné rozkazy neudílelo. Najednou mí bratři a spojenci dostávají křeče. Chytají se nejdříve za břicho, pak se jim podlamují kolena. Někteří se opírají o hrušku meče či štít, aby se udrželi. Celá línie zvrací krev a svírá se v křečích, jakmile se přestanou cukat je jasné, že jsou mrtví. Dostávám podivný pocit, motá se mi hlava a kolena se mi roztřesou. Takže zde padnu se svými bratry. Vyzvracím se, ovšem žádnou krev, jen žluč a zbytky oběda. Nejspíš se mi udělalo jen špatně z toho všeho okolo a to by se sakra každému udělalo. Otřu si ústa. Jediný kdo přežil tento zákeřný útok jsem já a bělovousý velitel. Z jeho očí poznám, že si klade stejné otázky. Proč já? Proč jsem přežil a nezemřel spolu se svými bratry a spojenci? Jaký je pro to důvod, Co mají bohové v plánu? Všimnu si, že z mého brnění vychází jasná záře. Co to jako má být? Sundám rukavici. Takže mé tělo se neproměnilo na zářící světlušku, když si prohlížím ruku. Vylovím prsten, který se ukáže jako zdrojem. Není pochyb, že mě zachránila magie, která je spjatá s tímto prstenem. Objevuje se další nepřítel, nikoli pro město, ale pro mě samotného. V mém těle a mysli bojuje magie a má víra. Jako kdyby mě něco nutilo, abych si vybral. Co se stane, když si nasadím prsten? Alex řekl, že bohové budou jen trucovat, ale co když se plete? Nakonec ho vrátím zpátky pod brnění tak, aby se dotýkalo přímo mé hrudi. Snad se bohové nenaštvou. Pořád je to lepší takhle, než aby mě neslyšeli. Otočím se, kráčejíc k veliteli. Ať už má velitel jakékoli otázky na mě či já na něho. Necháme je stranou. Oba víme, že na hradbách zůstat nemůže, i kdybychom chtěli a i za předpokladu, že mě ochrání prsten a velitele jeho moc či co ho vůbec chrání, tak mrtvoly či jiný nepřítel, který by po nich přišel, by nás rychle obklíčil a zabil. Né-li něco horšího. Na základě toho se přesuneme z hradeb dolů k rytířům, popřípadě počkám na velitelovi rozkazy, které by ho mohli napadnout. Kdyby přesto chtěl zůstat na hradbách a dál bojovat, tak mu řeknu, že pokud chce naše druhy pomstít, tak bez posil nic nezmůžeme. Pokud nebude souhlasit, pokusím se ho omráčit a odtáhnout do bezpečí, pokud k tomu nebude příležitost, nechám ho tam a připojím se k rytířům dole sám. Najdu jejich velitele či se jen připojím k jedné skupince rytířů. Cestou dolů z hradeb pravidelně dýchám a snažím si v té chvilce aspoň trošku odpočinout. |
| |
| Vingaard Když Shinxi a velitel seběhnou dolů, zjistí, že velení vydalo přelomový příkaz. Nařídilo stáhnout veškerou sílu od hradeb a tím je prakticky vydá nepříteli. Ale velitelé se museli rozhodnout rychle. Riskovat smrt dalších stovek mužů, nebo se přesunout dál od hradeb... Jedno je ale jisté. Jediným úderem nepřítel získal hradby, kouř okamžitě zahubil stovky mužů. Vojáci vystavěli provizorní bariéry několik desítek metrů od hradeb. Několik mužů teď dá vsázku vlastní život a rozběhne se k vám. Jsou to dva královští vojáci, jeden paladin Salmara a rytíř ze speciální lukostřelecké jednotky. Rytíři se postaví vedle vás a vedou vás za bariéry. Paladin se žene před vámi a elitní rytíř v tmavě zeleném jde za vámi a pohledem kontroluje hradby. Když se přehoupnete přes vozy, muži za nimi vás vtáhnou mezi sebe. "Jste v pořádku?" Zeptá se vás mladý rytíř-lukostřelec a v tu chvíli ti i výrazem i tváří neskutečně připomíná Anett. Pak se k vám přižene nějaký starší rytíř a začne na mladíka hulákat: "Neuposlechl jste přímý rozkaz, sire Selo! Jasně jsem řekl, že pro ně nikdo nepůjde. Tvrdil jsem nadřízeným, že z hraničáře nikdy nebude rytíř, ale oni mě neposlouchali!" Chytne mladého rytíře za oděv na hrudi. Než ale stihneš ty nebo mladík, nebo kdokoliv jiný něco udělat, objeví se u vás dva muži v temně černých hávech s bílými šálami kolem krků a s kápěmi na hlavách. Bojoví mágové. Starší rytíř mladíka rychle pustí a odstoupí. Jeden z bojových mágu se otočí k bělovousému veliteli vedle tebe, ale druhý si shodí kápi z hlavy a něco staršímu rytíři řekne. Ten zbledne. Ty kratší černé vlasy mága už jsi ale viděl... Pak se i tento mág otočí. Okamžitě v pohledné mladé tváři poznáš Alexe. Kývne na mladého rytíře, který mu gesto oplatí úsměvem. Pak Alex pozvedne ruku směrem k hradbám a začne odříkávat nějaká slova. Pak se druhý bojový mág otočí od velitele k tobě. "Dívejte se do světla, prosím." Řekne ti a z prstů mu vyletí paprsek světla do tvých očí. Překvapeně zamrkáš, ale pak se do světla podíváš. Světlo za chvíli zhasne a mág kývne. Pak ještě ucítíš dotyk jeho studených prstů na tvém krku, jak něco prohmatává a pak je dá pryč. "V pořádku, žádná nákaza." Řekne ti a dojde k Alexovi. Na něco se jej zeptá, ten kývne a tak se postaví vedle něho, taky natáhne ruku a začne odříkávat tatáž slova. Brzy se zelený kouř na hradbách rozplyne. Nějaký vojenský velitel se Alexe zeptá, jestli už je tam bezpečno. "Ještě se tam nepřesunujte." Odvětí a teprve potom si všimne tebe. Jeho výraz se změní z kamenného na překvapený. V místnosti Otevřené rady teď Anett, Uzavřená rada a budoucí král pozorují ztrátu "neporazitelných" hradeb hlavního města. Budoucímu králi spadne brada, Shalafi se tváří neprostupně, velmistr Rytířstva nasupeně sevře ruce v pěst, papeži se na tváři objeví hluboký zármutek. Všichni reagují dá se říct tak, jak se od celé instituce, kterou představují, dá čekat. Pak ale i papež i velmistr začnou směrem ke Shalafimu chrlit nějaké příkazy, které má předat. Shalafi je ignoruje. "V prvé řadě se musí zlikvidovat ten oblak." Pohybem ruky otočí pohled a vidíte, že zelený kouř je po celých hradbách. Zemřely stovky mužů. Pak znova prudce mávne rukou a pohled se přesune k bariérám, které vojáci vytvořili pár desítek metrů od hradeb. Obraz se zaostří a přiblíží tak, že máte pocit, jako byste stáli těsně vedle vojáků dole. U bariéry stojí Alex, ruku má nataženou směrem k hradbám a odříkává nějaká slova. "Ano, a Alex se o to už postaral. Jako vždy..." Co tě ale upoutá nejvíce jsou dva muži stojící vedle Alexe. Jeden je Shinxi, kterého zrovna vyšetřuje další bojový mág a vedle něj stojí Jarred. V ruce třímá luk a s napjatým výrazem se dívá k hradbám. Je naživu... ale příliš blízko hradeb. Slyšíš, jak se princ ptá Shalafiho: "Krucinál... Nemůžeme udělat víc? Nemůžete jim třeba jít pomoct?" Papež odvětí za Shalafiho. "Nebyl by jim tam nic platný. Nekromantů je velká přesila a neútočí. Jen se kryjí a hbitě se vyhýbají všem útokům. Kličkují jako zajíci a jen udržují vojsko. Dokud je bojoví mágové nechytí, nemůžou je ani zničit. A v tuto chvíli nehraje roli moc, ale počet bojových mágů. A shalafi by byl jen jeden navíc do počtu." |
| |
| Otevřená rada Když se obraz přiblíží uvidím Alexe a pak vedle něj Zioriho a Jarreda. Hrozně se mi uleví, když ho poznám. Úplně jsem cítila jak mi padá kámen ze srdce, v duchu jsem poděkovala bohu za to, že bratra ochraňuje. Poslouchám co muži říkají a přemýšlela jsem o nějaké možnosti jak Nekromanty zastavit. Pak mě něco napadlo. Ale cítila jsem rozpaky a nevím jestli je to dobrý nápad, navíc navrhnout něco takového téhle sbírce mužů. Odkašlu si. „Hmm...“ zamumlám jako, že bych chtěla něco říct. „A co je nahnat do pasti, když pořád jen utíkají?“ navrhnu. „To o zajících mi připomnělo, jak se u nás zajíci lovili. Lovci čekali na jednom místě a další zajíce naháněli směrem k lovcům. Když Nekromanti jen utíkají... mohli by se dát zahnat do kouta.“ Zrudnu rozpaky, když to říkám. „Skupina bojových mágů by čekala schovaná v úkrytu a další by pronásledovali Nekromanty tak, aby mohli ustupovat jen směrem k nim. To, že musí udržovat armádu je pro ně nevýhoda, protože se nemůžou příliš vzdálit.“ Váhavě se na muže podívám. „To... je jen... takový nápad.“ Pokrčím rameny. |
| |
| Vingaard – den druhý Pod hradbami „Konečně dole,“ rozhlédnu se dole. Všechno nasvědčovalo tomu, že velení stáhlo veškeré síly a tím vydalo hradbi nepříteli. Přesto že jsem ztratili hradby a spousty dobrých můžů, musel jsem s tímhle rozhodnutím souhlasit. Pořád je to lepší, než riskovat další životy vojáků, rytířů a paladinů, které jistě budeme potřebovat. Od provizorních bariér vyběhne několik mužů. Nevím, co je to napadlo, na mě a ani na veliteli nebyly znát žádné známky zranění či, že by nás někdo pronásledoval či ohrožoval. Nicméně k nám doběhnou dva královští vojáci, paladin, který nese znak boha Salmara a nakonec rytíř, který patří k lukostřelcům. Tahle skupinka nás zavede za barikády, kde nás prohlídne paladin, zda nemáme ňějaké zranění. Rytíř v tmavě zelené těká pohledem na hradby a zpět na nás. Barikády Konečně jsme za barikádami a rytíř-lučištník se nás zeptá, jak na tom jsme. Pokývám hlavou na znamení, že jsem v pořádku. Podívám se na něj a určitým způsobem mi připomíná Anett. Že by byl svět tak malý, abych potkal jejího bratra Jarreda, o kterém mi Anett vyprávěla, když jsem se s ní bavil o rodině? Z myšlenek mě vytrhne řvoucí rytíř, který svůj hlas směřoval na lučištníka. Selo? Vzpomínám si, jak jsem poprvé potkal Anett a představili se, nevzpomínám si, že by mi Anett řekla svoje příjmení. Nicméně řvoucí rytíř pronese, že z hraničáře nikdy rytíř nebude. Tohle bude určitě Jarred, bratr Anett. Chtěl jsem toho řvoucího magora nakopout do zadku, protože řešit něco tak triviálního v tuhle chvíli je opravdu směšné. Nicméně k tomu nedostanu příležitost, protože se blízko nás objeví dva bojoví mágové. Poznal jsem je na první pohled, přece jen jsem už ňákého potkal a přeci jen je jejich háv s bílou šálou jednoznačná insignie. Jeden z bojových mágů se věnuje bělovousému veliteli, ten druhý si zatím shodí kápi. Ten sestřih jsem už někde viděl, kde to jen bylo? Mezi rytířem, který peskoval Jarreda a jedním u mágů, probíhá konverzace, při které vidím, že rytíř dostává bělostnou barvu.Co mu ten mág asi řekl, že tak zblednul? Druhý bojový mág si sundal kápi a otočí se mým směrem. Okamžitě poznám Alexe Scoreho, Anettinina mistra. Alex s Jarredem si vymění pozdrav. Chci ho taky pozdravit, ale zatím si mě nevšimnul a navíc začal čarovat, tak počkám na vhodnější situaci. Mezitím ke mě příjde druhý bojový mág. Pronese jen, abych se díval do světla, které vycházelo z jeho prstů. Dívání do světla byla jen malá mrzutost, něco jako když se díváte do odpoledního sluníčka, s tím rozdílem, že tohle světlo hrálo všemi barvami. Pak mi ještě přiloží jeho chladnou kostnatou ruku na krk, ale nic dalšího. Zřejmě mě kontroloval, aby zjistil, zda nejsem nakažený, což potvrdí pak jeho slova. Nakonec se připojí k Alexovi a odříkává stejná slova, jako on. Zelený kouř se na hradbách rozptýlil. Sotva se to stalo, zeptal se jeden z vojáků, zda se tam můžou přesunout. Alex zavrtí hlavou a s tím řekne, že se tam ještě nemáme přesunovat. Pak si mě všimne a rázem se jeho kamenný obličej změní na překvapený. Barikády – čekání na rozkazy „Zdravím vás mistře Alexi, doufal jsem, že naše další setkání bude stejně příjemné, jako to první,“ usměji se a lehce se mu ukloním. „Nicméně to vypadá, že nás naše cesty svedly na toto bitevní pole. Jinak jak sám vidíte, celá první linie padla díky tomu zelenému kouři z mrtvol až na mě a mého velitele.“ Mezitím se seznámím s Jarredem. „Zdravím vás sire Selo, vy zajisté budete Anettin bratr. Je mi ctí vás poznat a dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Shinxi Ziori, paladin boha Nustera a Grundura“ a také se mu lehce ukloním. Oslovení sir před mým jménem vypustím, protože mám pořád vnitřní boj, že jsem si ho nezasloužil. Nicméně na mém brnění jsou vidět čerstvé insignie sira. Po představení a prohození pár slov s Jarredem, se otočím zpět k Alexovi. „Takže mistře Alexi, jaké jsou rozkazy? Máme se vrátit na hradby, odklidit mrtvoly z hradeb a zaujmout novou bojovou linie nebo se od hradeb budeme držet dál?“ |
| |
| Vingaard "Taky bych tě radši viděl za příznivějších okolností." Kývne Alex s pochmurným úsměvem. Když se začneš představovat Jarredovi, otočí se Alex k druhému bojovému mágovi a o něčem s ním mluví. Jarred se na tebe překvapeně zadívá: "Vy znáte Anett?" Pak se na okamžik zarazí a vzpomene si na dobré vychování. "Taky vás zdravím, sire Shinxi. Já už se očividně nemusím představovat. Ale i tak... jsem Jarred Sela." I on vypustí titul a natáhne k tobě ruku k potřesení. Potom už se otočí zpět Alex a nadechne se k vydání rozkazů. Očividně je tady nejvýše postavený, protože na něj všichni velitelé vyčkávavě hledí. Než ale stihne rozkaz vydat, zarazí ho znovu druhý mág s dotazem: "Nechceš si přestat hrát na vojáčky a jít pomoct s ostatním s nekromanty?" Alex se ušklíbne: "Až začnou bojovat, klidně. Dokud budou pořád jen zdrhat, tak to nemá cenu." Ztiší hlas. "A jestli tady můžu zabránit, aby se tihle navzájem nepozabíjeli, tak to udělám rád. Ale ty jim pomoct běž." Mág chvíli vypadá, že bude protestovat, ale nakonec kývne a otočí se k odchodu. Zprvu nepochopíš, co tím vzájemným zabíjením Alex myslel, ale když se rozhlédneš kolem určitě ti to dojde. Mezi všemi řádovými vojáky nehledě na instituce teď panuje obrovská soudržnost, vypadají, že za sebe položí i život. Velitelé ale jejich pocity zjevně nesdílejí. Většina vypadá, že si chce ukousnout co největší slávu a povýšení nehledě na prospěšnost městu. Jen paladinové a ještě několik výjimek vypadá normálně. Alex je ještě chvíli ticho a zadívá se směrem k hradbám. Pak hlasitým zvoláním rozkáže: "Držte pozice! Za bariéry nikdo nepůjde! Lučištníci vpřed!" Vojáci s rohy troubením předávají rozkazy jednotkám v dalších částech města. Jednotky se okamžitě zformují, ačkoliv velitelé se tváří dost nakvašeně, že jejich vojákům velí někdo jiný a oni ho poslouchají. Všichni se vyčkávavě zadívají na hradby, na kterých se za chvíli opravdu objeví první nepřátele. Toto ale nejsou nějaké rozpadající se mrtvoly. Jsou vyšší než paladinové a i mohutnější. Kůži mají pokrytou snad všemi barvami. Alex stojící vedle tebe zašeptá: "Moroví vojáci, Bratrstvo a jeho odporný patron se činili." Pak zařve: "Salmarovci vytvoří kolem našich ochranné kouzla!" Paladinové Salmara se stáhnou dozadu a začnou povolávat síly svého boha. Alex si přiloží ruku ke spánku, za chvíli ji odtáhne a pousměje se. "Shinxi, až tohle skončí... Zatkli jsme Lunthera, můžu ti u něj zařídit krátkou audienci. Tak a je to tady..." Podívá se dozadu, když následuješ jeho příkladu, vidíš vzadu vedle čarujících paladinů Salmara i několik desítek kněží Nustera. Vztahují ruce k nebesům a něco mumlají. Jejich modlení rozhodně nezůstane bez odezvy, nebe se okamžitě zatáhne a spustí se to, čemu zasvěcení říkají "Stvořitelův hněv." Z nebe vyletí několik stovek blesků a s děsivou přesností sjíždějí na hradby a přímo do Morgonových uctívačů. Za chvíli roj blesků ustane, ale nebe zůstane zatažené. Nuster zabil stovky nepřátel, ukousl sice jen nepatrné sousto z nepřátelské armády, ale na morálku vašich vojáku to mělo skvělý účinek. Morgon ukázal, že je schopen morovým oblakem schopen zabít několik stovek nepřátel. Nuster teď ukázal, že on s blesky zvládne to samé. "A teď je to na nás." Zamumlá Alex a když se na hradbách po nějaké době objeví další nervózní nepřátelé, dá pokyn k palbě. Tito "lidé" už úplné nejsou loutky, ale bezpochyby to jsou fanatičtí služebníci. V místnosti Otevřené rady se muži pousmějí. Rytíř nevrle zamumlá něco o tom, že "Alex bude mít co dělat", ale zbytek se dobrácky usmívá. Shalafi se dá do vysvětlení: "My je ale nenaháníme někde po lesích. Svádíme s nimi telepatickou bitvu, protože musíme zjistit jejich polohu. Bohužel není pravda, že aby mohli udržovat vojsko, musí být poblíž. Snažíme se je chytit do telepatických smyček a zjistit, kde se nachází, abychom na ně mohli zaútočit fyzicky. Jenže oni pokaždé vyklouznou. Už to začíná být k zbláznění. Na telepatické úrovni bohužel lsti nefungují..." Za oknem se Jarred baví se Shinxim. Svět je malý. Pak Alex začne vydávat příkazy a všichni jej okamžitě uposlechnou. Na tváři Shalafiho se objeví hrdý úsměv, velmistr Rytířstva se tváří čím dál více, jako by ho bolely zuby. Pak se zatemní nebe a do nepřátel začnou létat Nusterovy blesky. Teď se hrdě zatváří i papež, který zamumlá děkovnou modlitbu. Když blesky ustanou, nařídí Alex lučištníkům palbu. Vidíš, jak Jarred vypustí první šíp. |
| |
| Otevřená rada Zrudnu jako ráček. „Aha...“ zamumlám s rozpaky a raději si zamknu ústa na zámek a už nic nebudu říkat. Pěkně jsem se ztrapnila, to je tím, že jsem ještě student a tak toho hodně nevím. Pitomí Nekromanti, už aby bylo po nich. Povzdychnu si, kéž bych tak mohla být nějak užitečná. Sleduji dál bitvu, jsem na Zioriho a Jarreda pyšná, jak si vedou. Ale sama sebou jsem znechucená, že nemůžu nic dělat. Proč vůbec bojují telepaticky? Ano vysvětlil mi to jak to funguje, přesto když to k ničemu nevede, proč nezkusí nějaký jiný způsob? Jak mágové něco nebo někoho hledali, když ještě neuměli telepatii a podobné věci? Přece tu musí být nějaké východisko. Znovu si opatrně odkašlu. „Promiňte. N-není tu někde nějaká knihovna?“ zeptám se a tváře mi zase zrudnou. |
| |
| Anett - Vingaard - Mimo bitvu Muži jsou zažraní do obrazu před nimi, sleduji každý vypuštěný šíp. Když se ale zeptáš na knihovnu, aspoň princ otočí hlavu. Mávne rukou směrem ke dveřím na chodbu a nechají tě jít. Alex jim zjevně neřekl, aby tě nějak hlídali. Na chodbě je jen několik velkých dveří, najít ty do knihovny není problém. A teď... Chceš do knihovny, nebo ven? |
| |
| Věž – hledání No aspoň, že mi odpověděli že tu nějaká je. Muži a boje... zkuste je od takové podívané odtrhnout. Otočím se a tiše vyjdu z místnosti. Na chvíli zauvažuji... nikdo mě nehlídá. Mohla bych jít ven a pomáhat... nebo zemřít. Uvědomím si, že Alex mě nedal hlídat protože mi věřil a věřil, že se zachovám rozumně. Což by bylo pošetilé věřit dospívající dívce... být to nějaká jiná. Nebylo by dobré, kdyby mi Alex přestal věřit a mě samotné by to bylo nepříjemné. Zadívám se směrem k východu, ale pak se otočím a začnu nakukovat do dveří než najdu knihovnu. Tohle byla Otevřená rada... takže by tu mohli mít i nějaké zajímavé tituly... a snad tu najdu i to co hledám. Snad něco najdu co by mohlo pomoci zastavit Nektomanty. Nechci být jen přihlížející. Pustím se do hledání. Nemají tady někde seznam knih? |
| |
| Anett - Vingaard - Mimo hlavní boj Jdeš po chodbě a hledáš dveře do knihovny. Mineš dveře Mluvčího Otevřené rady. Zrovna když procházíš kolem dveří, projde kolem tebe nějaký muž v černé kutně. Něco se ti na něm nezdálo a otočíš se, aby ses na něj podívala znova. Tak akorát abys viděla, jak k tobě letí ohnivá koule. Ve zlomku vteřiny, kdy k tobě koule letí si vzpomeneš na jednu z hodin na Akademii a na hlas vašeho starého mrzutého profesora: "Ohnivá koule je základní, ale taky jedno z nejničivějších kouzel. Zasažený do dvou vteřin celý vzplane a během dalších dvou z něj zbude jen hromádka popela. Nejúčinnější je na ni vakuová koule, ale i štíty a mrazící kouzlo odvedou solidní práci. Pokud je teda stihnete vyvolat..." |
| |
| Vingaard – Nekromant? V první chvíli si muže v černém příliš nevšímám, o sekundu později si uvědomím, že jsem nikde nezahlédla bílou šálu a o další chvíli později se otáčím, abych se na něj znovu podívala. Ale to už vidím, jak ke mě letí ohnivá koule. Vzpomněla jsem si na slova jednoho svého učitele. Horší bylo, že já vakuovou kouli, a mrazící kouzlo neuměla. Ale jeden štít jsem uměla. Bude to však dostatečně rychle? Ruce se mi začali hýbat sami od sebe. „Excero salvio!“ Pohlcující štít. Teď jsem musela spoléhat na svůj um, a že jsem se ho tolik hodin neučila zbytečně. Pokud se mi podaří ohnivou kouli pohltit jsem připravená na muže v černém sama zaútočit. V hlavě se mi už objevila formule, rozhodla jsem se pro zaklínadlo Torst, jen ho zesílit, abych ho použila na dálku. Přesně jako tenkrát v tom hostinci. Nechtěla jsem totiž toho Nekromanta zabít. Kdyby se mi ho podařilo zneškodnit tak aby zůstal naživu, mohl by být cenný zdroj informací. |
| |
| Anett - Vingaard - V boji, ale nikoliv tom hlavním Překvapí tě snad ještě více než nekromanta, že se ti savý štít povede a ohnivou kouli zneškodníš. Ubere ti to sice něco energie, ale co to proti životu je? Nekromant je ale taky docela rychlý a vykryje i tak rychlé kouzlo, jako je "tors." Vytvoří odrážecí štít a tvé zaklínadlo pošlo ďábelskou rychlostí zpět k tobě. To už ale ty vykrýt nedokážeš. Automaticky uskočíš, ale tors ti zasáhne levou ruku. Jako by se ti do ní zabodlo tisíce ledových jehliček. Nemůžeš s ní ani pohnout. Nekromant vydá něco hodně podobného smíchu a mrští po tobě další ohnivou koulí. |
| |
| Vingaard – boj Podařilo se mi pohltit ohnivou kouli a i úspěšně zaútočit zaklínadlem Tors. Ale to už se tak nevydařilo, poslal zaklínadlo zpět ke mě a když sem se mu vyhýbala zasáhlo mě do ruky. Krátce a ostře jsem vykřikla, protože to vážně bolelo. A to nejhorší... nemohla jsem hýbat rukou, což bylo při souboji na život a na smrt dost velká nevýhoda. Poslal na mě další kouli, zmetek jeden, ale já se nehodlala vzdát. Přinejmenším bych ho aspoň mohla zdržet na dost dlouho, než hluk přivolá nějaké mágy. Přikrčila jsem se a uskočila stranou, teď jsem nemohla vyvolat štít, jednou rukou by to bylo těžké a příliš riskantní. Co kdyby selhalo? Pěkně bych se upekla. Jen jak jsem uskočila vyvolala jsem další zaklínadlo, na tohle naštěstí jedna ruka stačí. „Flamio!“ nejraději bych do toho dala víc síly, ale nechtěla jsem nic podpálit, třeba sebe. |
| |
| Anett - Vingaard - Mimo hlavní boj Mágovi spadne z hlavy kápě a odhalí docela mladou a pohlednou tvář rámovanou blonďatými vlasy. Celkem netypický vzhled pro nekromanta. Kdyby neměl tvář tak strašně zkřivenou zlostí, vypadal by ještě nevinněji. Když savým štítem pohltí tvé kouzlo, šíleně se zachechtá a vyšle proti tobě blesk. Ten trefí sloupek vedle tebe a roztříští ho na kusy. Znovu se šíleně zachechtá. "Jsi jen pouhá učednice! Co myslíš, že proti mně zmůžeš?" |
| |
| Vingaard – souboj Překvapí mě, že Nekromant je tak pohledný, tedy kdyby se netvářil takhle... Proč se někdo takový dá na stranu zla? A podle toho jak se směje mu už před nějakou dobou přeskočilo. Když proti mě vyšle blesk přikrčím se, zasáhne sloupek kousek ode mě. Tohle by snad už někdo slyšet mohl. Nekromant začne mluvit, zamračím se na něj a snažím se rozhýbat si strnulou ruku. „To nevím dokud to nevyzkouším.“ Odpovím mu naopak já klidně. Nenech se vyprovokovat Anett. Když do toho vstoupí emoce, špatně to s tebou skončí. „Ale tak jako tak, tě zadržím a zajmu.“ Řeknu rozhodně. „Proč jsi přišel až sem? A jak jsi se sem vůbec dostal?“ zeptám se a přemýšlím jaké mám teď šance. Mohla bych zkusit nějakou lest... proti zloduchům se nemusí bojovat čestně. Podívám se schválně někam za Nekromanta, doufaje, že ho to donutí se ohlédnout. Kdyby to udělal vyslala bych k němu znovu zaklínadlo Tors. |
| |
| Anett - Vingaard - Souboj Možná tě to překvapí, ale školácký trik zabere. Nekromant se na zlomek vteřiny otočí, když ale lest ohlédne, okamžitě vytvoří štít a tors zneškodní. Měl to ale o fous. "Dobře, tak přece něco ano." Přikývne nekromant s odporným úšklebkem. "No tak se pobavíme..." Pozvedne ruce, dlaždice před tebou puknou vylezou z nich dvě mrtvoly se zrezivělými meči v ru... pařátech. |
| |
| Vingaard – souboj Škoda jen, že si udělal ten štít... málem se mi to podařilo. Zklamaně syknu. Když se objeví mrtvoly s vyjeknutím uskočím dozadu. „Fuj!“ neodpustím si. Sice jsem nikdy nestála proti zombie, ale i tak jsem věděla, že je nesnáším. Teď se mi to jen potvrdilo. Jak ale mohl přivolat zombie? Tady? To tu byli někde pohřbení? Nebo si je nějak přivolal. Nevím jestli by Tros na ně účinkoval. Ale oheň by měl... pokud i ty mrtvoly neochraňuje nějaký štít. To bych na tom byla dost špatně. Jak jsou asi rychlí? Protože pak bych musela utíkat. Znovu vyvolám ohnivé zaklínadlo. „Flamio!“ ukážu na ně. Kéž bych tak uměla i jiná zaklínadla, pak už bych mohla zkusit jen telekinezi a zkusit je hodit na toho Nekromanta. |
| |
| Anett- Vingaard Ty zombie v pohodě zapálíš a ony se co nevidět válí po zemi v podobě škvarku. Nekromant s úsměvem přikyvuje, pak se ale i on podívá za tebe. A toto lest nebyla. Kolem tebe projde další muž v černém hávu, tebe si nevšímá a dojde přímo k nekromantovi. "Ty jeden kreténe! Měl jsi zabít prince, ne si tady hrát s nějakou holkou!" Ukáže na tebe. "Okamžitě ji zabij a pak přijď za mnou." Nekromant kývne a začne v rukou sbírat magickou energii. Celou dobu si s tebou jen hrál. Ta magie je dost mocná na to, aby tě zabila i po nárazu do savého štítu. Máš jen jediné štěstí. Ten nekromant je možná ve chvíli, kdy není tvá moc ještě plná, mocnější než ty, ale není moc trénovaný. Aby vyvolal mocné kouzlo, musí ve svých rukou koncentrovat magii, což chvíli trvá. Možná kdyby ses do té koule v jeho rukou trefila a ona bouchla... |
| |
| Vingaard – neromanti se množí Zabít mrtvoly bylo lehčí než jsem si myslela, nekromant vypadá skoro spokojeně, měla jsem tušení na nějaký podraz. Vzpomenu si na plyn, rychle si rukou zakryji nos a ustoupím. Ale pak jsem zažila další šok, z ničeho nic se objevil další nekromant a ve mě byla maličká, ale pořád statečná dušička. Zabít prince? Pomalu odtáhnu ruku a dívám se z jednoho na druhého, a musím se uchechtnout. Zabít prince? Když je ve společnosti nejmocnějšího mága? To si tedy pěkně věří. Ale smích mě rychle přejde. Mladý mág začne formovat zaklínadlo, které je nad mé možnosti a i možnosti savého štítu. Cítila jsem jak blednu a horlivě jsem přemýšlela. Utíkat nemělo cenu. Bránit se také ne, takže jediná možnost je útok. První mě napadlo, že bych na něj mohla skočit, ale to by znamenalo, že se přeruší zaklínadlo a to by mohlo být nebezpečné. Ale pak při koukání na kouli mě napadla jiná věc. Také to bylo riskantní, ale nic lepšího jsem neměla. Buďto mu to vybouchne do obličeje nebo mu to přidá sílu. Bedlivě zamířím na kouli v jeho rukách. „Flamio!“ vyšlu zaklínadlo. |
| |
| Anett - Vingaard Trefíš se svým proudem ohně přímo do středu velké zelené koule. Ta začne rychle růst a jiskřit. Nekromant vydá zmučený výkřik a jeho výraz se ještě více zkroutí, tentokrát námahou. Snaží se ze všech sil kouli udržet, ale nakonec to nezvládne. Koule exploduje, tlaková vlna tě odhodí na stěnu, kde se praštíš do hlavy a svezeš se na zem. Tam zůstaneš nějakou dobu jen neschopně ležet, pak se ale pomalu zvedneš. Hlava ti třeští a odkapávají ti z ní na koberec kapky krve. Nekromant leží opodál. Jedna ruka nalevo, druhá napravo u dveří, noha uprostřed chodby a hlava leží před tebou. |
| |
| Vingaard – den druhý Barikády Alex mi opětuje pozdrav a chmurně se při tom usměje. Ani se mu nedivím. On toho má určitě daleko víc na práci a spousty starostí. Mezitím jsem se představoval Jarredovi, čehož Alex hned využil a šel si promluvil se svým kolegou. Vypadal překvapeně, když jsem se zmínil o Anett. Už jsem mu chtěl říct o napadaném klášteru skřety, o tom jak jsem jeli na trestnou výpravu, jak jsem potkal Anett u vesnice, na kterou se pronásledovaní skřeti chystali zaútočit, výbušném dopise určený jejímu mistrovi Alexovi a jak mistr Erik měl ohledně dopisu podezření a tak dále a tak dále. Zkrátka nic, co by mu Anett nemohl říct či mu nenapsala v dopise. Nicméně na scénu přišlo Jarredovo dobré chování, takže jsem mu to v rychlosti nemohl říct, jak jsem potkal jeho sestru. Jarred mě také pozdraví a představí se, přičemž natáhne ruku. Nijak neváhám a přátelsky ji stisknu. Pak se otočí zpět Alex, chystající se k vydávání rozkazů. „Teď na vyprávění není moc času Jarrede, nicméně až tohle skončí můžeme to probrat u pár džbánků piva či něčeho ostřejšího“ a usměji se. Následně na to se soustředím na Alexe, přece jen tomu tady teď velí a já ho nijak nechci naštvat kecáním s Jarredem o tom, jak jsem se s ní poznal. Scoreho rozkazy jsou utnuté hned na začátku jeho výdechu dotazem od jeho společníka. Vyčítá mu, že si hraje na vojáčky. Alex ho však odpálkuje se slovy, že až nekromanti přestanou utíkat, tak klidně, ale do té doby to nemá cenu. Ztiší hlas a pronese něco o tom, abychom se tu všichni nepozabíjeli a s tím pošle bojového mága, aby šel pomoc lovit nekromanty. Co tím myslí, abychom se tu navzájem nepozabíjeli? Vždyť jsme tu všichni na jedné straně ne? Podívám okolo, abych se podíval na ty, kteří by pozvedli zbraně proti svým spojencům, pak to uvidím v očích a tvářích většině velitelů. Chtějí moc, slávu, bohatství a jsou ochotni pro to udělat cokoli, kdyby tu nebyl Alex nebo jiný mocný bojový mág. Jen paladinové a pár dalších nemají zájem o prospěchářství. Není pochyb, že v případě nouze se já, Jarred, paladinové a pár dalších postaví za Alexe. Alex,chvilku mlčky dívajíc se na hradby, zvažuje další kroky. Jeho hlasitý hlas udělí rozkaz jako když práskne bič. Tón hlasu je rázný, nedovolující neuposlechnout. Zkrátka hlas velitele, který toho zažil už příliš mnoho a jehož hlas na bojišti je hlasem Grundura. Vojáci majíc rohy zatroubí, aby dál šířily Scoreho rozkazy. Všichni se podle nich řídí a kyselých, nesouhlasných ksichtů velitelů si nevšímám. Z lučištníků se utvoří první line a za ni se opět řadí ostatní. Je to stejné či podobné jako na hradbách, na kterých se ale objeví nepřítel. Už to nejsou oslizlé mrtvoly nýbrž nepřátelé, kteří jsou vyšší a mohutnější než my paladinové a jejich kůže hraje barvami duhy. Alex, stojící vedle mě, mi zašeptá, že to jsou Moroví vojáci a že Bratrstvo a jejich patron se činili. Ani mě tak nezajímalo, kdo ten nový nepřítel je, jako spíš to, jak ho co nejefektivněji zabít. Mezitím udělí rozkaz příslušníkům boha Salmara, aby kolem nás vytvořili ochranná kouzla. Ti se za nás stáhnou a začnou povolávat sílu svého boha. Mezi Alexem a někým probíhá komunikace, aspoň mi to připadalo, následně oznámí, že chytli Lunthera – vůdce Morového bratrstva a že mi u něho může zajistit krátkou audineci. Kývnu hlavou na souhlas. Alex se otočí dozadu a já instinktivně s ním. Vidím, jak se příslušníci Nustera vztahují ruce k nebesům a něco mumlajíc. Nebe zčerná, načež se spustí Stvořitelův hněv. Z nebe létají blesky a každý najde svůj cíl. Z Morgonových uctívačů zbyly jen ohořelé mrtvoly či se změnily na prach. Skóre je vyrovnané. Morgon zabil svým morovým kouřem stovky našich a totéž udělal Nuster právě jeho přisluhovačům. Naši armádou projela vlna zajásání a morálka se rázem zvedla, když viděli, že Stvořitel je při nás. Alex krátce pronese: „A teď je to na nás“ a dá pokyn lučištníkům k palbě. Nebe zůstává pořád černé a další nepřátelé jdou velmi pomalu. Barikády – střet s nepřítelem Lučištníci střílejí šíp za šípem, až se na černé obleze vytvoří další černý mrak šípů, z kterého padají šípy jako kapky, které dopadají na hlavy nepřátel. Takhle to pokračuje do doby, než lučištníkům dojdou šípy nebo se nepřítel nedostane na boj z blízka, kde místo lučištníků zaujmeme místo my. Nepřátelé se k nám pomálu blíží, ale nabývají na jistotě, když z nebe už žádné blesky a šípy nelítají. Čekám na poslední možné rozkazy, než vypukne válečná vřava a všichni budou vtáhnuti do víru krvavého boje. Sto kroků, padesát kroků, vzdálenost od nepřátel se neúprosně zkracuje........ |
| |
| Vingaard Zaradovala jsem se, když jsem viděla, že to vychází, škoda že mě v té chvíli nenapadlo utíkat, že i když nejsem přímo u toho, tak mě může výbuch ohrozit. Výbuch byl tak silný, že mě to odmrštilo na stěnu, kde jsem se tvrdě uhodila a nejspíš asi i na chvíli ztratila vědomí, protože když se mi podařilo se zase zvednout už bylo po všem a kousky Nekromanta se váleli všude po chodbě. Když jsem viděla hlavu před sebou a kamkoliv jsem uhnula očima i zbytky těla zvedl se mi žaludek, což s kombinací bolení hlavy nebylo moc dobrý. Položila jsem si ruku na místo kde tepala bolest, cítila jsem jak mi po krku stéká krev. Předklonila jsem se a použila léčení, abych aspoň zastavila krvácení, ale raději jsem nic dalšího nedělala, abych si to nezkomplikovala. Zadržela jsem zvracení a opatrně se rozhlédla. Někde by měl být ještě jeden Nekromant, ale mám takový dojem, že on je jiná liga než byl tenhle. Doufám, že nebyl pro něj nijak důležitý... teď nemám sílu střetávat se s pomstychtivým nekromantem. Naberu vzduch do plic a vydám se co nejrychleji zpět do zasedací místnosti, abych Prince varovala. Nic jiného mi nezbývalo. Ale jak to, že sem nikdo nepřišel? Měla jsem dojem, že jsme nadělali docela velký hluk. To jsou všichni tak zabraní do sledování bitvy? „Au...“ syknu, jak mě znovu zabolí hlava. Jestli je tam nachytám jak si tam pořád stojí a koukají tak... ať už jsou důležití jak chtějí, tohle si za rámeček nedají. |
| |
| Vingaard Šípy se po stovkách zavrtávají do těl útočníků, kteří rovněž po stovkách umírají, zatímco přebíhají území od hradeb k bariérám. Když už jsou nepřátele hodně blízko, lučištníci se stáhnou dozadu a jejich místo zaujmete vy. Do první linie se postaví královští vojáci, kteří udělají ze svých štítů zeď. A za ně už se staví všichni. někde za tebou se ozve zapraskání a Alex vypálí z rukou několik sérií blesků a skosí další zhruba dvacítku nepřátel. A pak už dojde ke srážce vojsk. Brzy máš před sebou první potetovaného slintajícího obříka. Zabiješ ho a jdeš dál. V bitvě není místo ke zvažování a přemýšlení. Sek, bod, kryt, ustoupit o krok, výpad... Sem tam periferně vidíš, jak na zem spadne zasažen nějaký královský voják, rytíř nebo paladin, daleko častěji ale vidíš umírající nepřátele. Údery nepřátel mířící na tebe občas vykryje nějaký spojenec, stejně tak ty občas vykryješ ránu mířenou na tvého spolubojovníka. Někde za tebou se pravidelně ozývá praskání a vylétávají záblesky, což je znamení, že Alex útočníky stále kosí aspoň po tuctech. Těsně kolem tebe teď proletí obrovská ohnivá koule a s tlumeným "puf" narazí do řad nepřátel. Následný menší výbuch taky způsobil značné ztráty. A pak se bojuje dál. Prosekáváte se dál a dál do řad uctívačů Morgona a najednou jste na konci jejich linie a už na vás nikdo neútočí. Pomalu všichni skloníte meče a štíty. Slyšíš za sebou i kolem sebe namáhavé oddechování a po nose ti steče kapička potu. Nastane hrobové ticho. Nikdo se neodváží uvěřit, že jste opravdu zvítězili. Žádné vítězné pokřiky, všichni se vyčkávavě dívají kolem sebe. Alex se protlačí do první linie a ocitne se ob dva vojáky vedle tebe. Zatím nevydává žádné rozkazy, ale namíří ruku k hradbě a přivře oči. Pak dá ruku dolů a zavolá: "Nepříteli už zbývá jen jedna jednotka. Vítězství je na dosah!" Všichni kývnou a znovu se připraví. Vyčkávavě se díváte k hradbám, ale zatím se nic neděje. Je to řádný zápřah na nervy. Anett pospíchá chodbou k zasedací místnosti. Hlava ji pořád bolí, ale už aspoň nekrvácí. Když doběhne, je ji jasné, proč muži neslyšeli boj. Jednoduše proto, že v zasedací místnosti je hluku víc než dost. Asi deset postav v otrhaných černých hávech stojí čelem ke Shalafimu a neustále proti němu vysílají nějaká kouzla. Shalafi je ale všechny vždy úspěšně pohltí a zvládá sám útočit. Velmistr Rytířstva leží na zemi a nehýbá se, papež sedí za Shalafim vedle prince a modlí se. prince je skrčený a v ruce drží teď mu moc neužitečný meč. když se objevíš za nekromanty, všimne si tě a zakřičí na tebe: "Dojdi pro pomoc!" |
| |
| Vingaard Když jsem vešla do dveří prudce jsem zabrzdila, jak jsem viděla co se v místnosti děje. Vykulím oči, protože tohle jsem nečekala, jak se sem dostali?! Princ si mě všimne a zakřičí ať přivedu pomoc, couvnu, otočím se a utíkám ze všech sil pryč, bolest hlavy se někam ztratila při návalu adrenalinu. Proběhla jsem kolem pozůstatku po mém boji, jen na chvíli jsem se zastavila, abych vyvolala štít. Mohla jsme předpokládat, že pokud si mě všimli, což nejspíš ano, tak mě budou pronásledovat abych nemohla přivést pomoc. A nebo bych mohla narazit na další Nekromanty cestou, bude lepší být připravená. V tu chvíli jsem si uvědomila, že moje ruka už zase funguje normálně. Aspoň, že tak. Jen co jsem si štít vytvořila utíkala jsem dál. Ještě, že savý štít neubírá při vytvoření a udržení žádnou magii. Jenže kam jít hledat pomoc? Budu muset jít až ven, do bojů... snad se mi podaří najít nějakého mága, který pak telepaticky informuje ostatní. |
| |
| Anett - Vingaard Jeden z nekromantů se za tebou skutečně vydá. Více mužů asi nekromanti při souboji se shalafim nemohou postrádat. Když zabočíš do chodby, proletí přímo nad tebou další blesk a udělá díru do zdi. Běžíš dál, dusot mužových kroků slyšíš docela blízko za tebou. Díky bohu ale za běhu nemůže zamířit a zastavit taky nemůže, zmizela bys mu za zatáčkou, kterých je tady víc než dost. Konečně se objevíš ve vstupní hale a seběhneš po schodech. Nekromant teď dostane poslední šanci k úderu, kterou využije. Zastaví se na plošině a zatímco ty běžíš ke dveřím, vypálí další blesk. Jen těsně mine a roztříští bystu nějakého strace vedle východu. Rychle rozrazíš těžké dveře a objevíš se na nádvoří. Tam je ale zmatku víc než dost. Neuvěřitelný hluk a stráže pobíhají sem a tam. |
| |
| Vingaard Podařilo se mi dostat ven, aniž by mě zranili... měla jsem štěstěnu na své straně. Pro tentokrát. Venku jsem se zastavila jen na okamžik, abych se nadechla a rozhlédla se. Znovu se rozeběhnu, zaměřím se na jednoho pospíchajícího strážného, doběhnu ho a běžím vedle něj. „Promiňte... kde jsou mágové? Potřebuji nějakého sehnat.“ Vybafnu na něj zadýchaně. Tady jsem asi nevypadala nejlépe, uřícená, špinavá a zakrvácená, jestli mě takhle uvidí Alex jistě si bude první myslet, že jsem ho neposlechla a šla bojovat ven. |
| |
| Anett - Vingaard Muž se na okamžik zastaví: "Mágové jsou v paláci Uzavřené rady. Támhle." Ukáže rukou k paláci jen pár desítek kroků od otevřené rady. "Ale pochybuji, že by vám nějak pomohli, slečno. Už jsme je o pomoc žádali tolikrát..." S tím se rozběhne za svými kolegy k bráně vnitřních hradeb. Zdola slyšíš křik rozzuřeného davu. |
| |
| Vingaard Jsem ráda, že se zastaví, aspoň se můžu znovu nadechnout. Musím víc běhat... i když omlouvá mě, že tohle byl běh o život. Otočím se směrem kam ukazuje. Mágové a takhle blízko... a ničeho si nevšimli? To je trochu podezřelé... pro boha jen aby to nebyli převlečení Nekromanti. A nebo začínám být paranoidní. Ale stejně... jak to, že si nevšimli, že se kolem plíží nepřítel? A plížil se vůbec? Ti muži tam byli jak na procházce, nenuceně si tam chodili po chodbě jako nic. „Děkuji.“ Zavolám ještě na muže a rozběhnu se k Uzavřené radě. Nepomohli? Možná se mýlí, přece jen oni sváděli psychický boj, takže to možná tak i vypadalo. Vběhnu do paláce Uzavřené rady, musím sehnat pomoc co nejrychleji. |
| |
| Anett -Vingaard V tom chaosu se není možná čemu divit, že si strážní nevšimli chybějící šály na černých hávech rychle spěchajících postav. Hned po rozražení dveří do paláce Uzavřené rady tě zastaví dva mladí strážní: "Dovnitř teď nemůžete, jsou tam mágové, kteří telepaticky bojují. Jděte třeba za kněžím, ti se stejně jenom flákají..." Před tebou je prostorná hala, která potom přechází v dlouhou chodbu. |
| |
| Vingaard Do háje... nemám čas se dohadovat s těmi muži. Vážně se na ně zadívám. „Aha... že mě to nenapadlo. Kněží si jistě snadno poradí s Nekromanty, který v uzavřené radě právě bojují se Shalafim a snaží se zabít prince? Ano... jsem si jistá, že kněží Nekromanty zaženou modlitbami.“ Řekla jsem sarkasticky. „Potřebuji mágy! Je jich tam velká přesila a Shalafi je tam sám, sakra!“ zamávám rozčíleně rukama. Na tohle jsem vážně neměla čas, proč mě všichni podceňují? Jsem možná mladá, holka a učednice, ale to neznamená, že nemůžu přijít s něčím důležitým! „A také tam je s nimi Velitel. Když jsem tam přišla viděla jsem ho ležet na zemi, možná je vážně zraněný a bude potřebovat vyléčit!“ zkusím také to, že tam je jejich velitel a možná smrtelně zraněný. „Prostě mi někoho sežeňte!“ |
| |
| Anett - Vingaard První strážný se podívá na druhého, který přikývne. "Dobře, řeknete jim to." Vydá se k chodbě, ale vtom se rozletí těžké dveře a dovnitř vpadne nekromant, co tě pronásledoval. První strážný ho chce zastavit, ale nekromant mu názorně ukáže, co to je ohnivá koule. Během několika vteřin leží na zemi místo strážného hromádka popela. Druhý strážný tasí meč a postrčí tě k chodbě. "Běžte pro ty mágy... Já ho... Zdržím..." Asi si sám uvědomí, jak nepravděpodobně to zní, protože ztichne. To už se ale mágové z chodby vyrojí v hala. Tihle nejspíš hluší nebudou. Objeví se několik záblesků a nekromant leží spoutaný na zemi. Všichni mágové jsou oblečení v černých košilích a kalhotách - tedy v oblečení, co se nosí pod černým hávem. Ten si sundali, ale i tak jsou všichni zalití potem. "Řekni jim to!" Řekne přeživší strážný. |
| |
| Vingaard Nemohla jsem pochopit, proč mě pronásledoval až sem. Copak se zbláznil? Když byl jeden ze strážných zasažený, vyjekla jsem. Vidět umírat dobrého člověka, je horší než vidět umírat toho zlého. Druhý strážný ho chce zdržet, ale to se rovnalo sebevraždě, chtěla jsem to otočit. Spíš bych ho zdržela víc já než on. Ale mágové se přihnali a Nekromanta spoutali. Trochu se mi uleví, přikývnu na strážného, který mě pobídne abych vše mágům řekla. Rychle k nim přejdu. „V Uzavřené radě se bojuje. Skupina Nekromantů tam přišla zabít prince. Je tam s ním Shalafi, který ho chrání, ale je jich tam hodně. Potřebují tam nutně pomoc. A velitel je nejspíš zraněný nebo mrtvý.“ Informovala jsem je rychle a stručně. |
| |
| Vingaard – druhý den Barikády – druhý střet s nepřítelem Sto kroků, padesát kroků, vzdálenost od nepřátel se neúprosně zkracuje........ Z ohromné hordy nepřátel se dělala čim dál tím menší skupinka, ale pořád to byla neskutečná síla, která město ohrožovala. Postaví se mi chloupky za krkem, které doprovází zapraskání. To Alex posílá blesk za bleskem, které se zakusují jako hladoví psi do nepřátel a mění je na škvarek. Pociťuji náraz, jeden z prvních nepřátel si vybral za cíl mě. Jeho „ruce“ zabušili na můj stít. Měl jsem dojem, že se pode mnou propadne zem. Jeho údery jsou pomalé, v mezeře, kterou dělá mezi jednotlivými údery, nadzvednu štít a udeřím. Byl o hlavu vyšší, což mi dodalo potřebnou výhodu, seknu ho do nohy. Morový voják zaskučí a padne na kolena. Rozmáchnu se mečem, úder zasáhne krk a o sekundu později je bez hlavy. To, že cítí bolest, nebo to, že aspoň projevují nějaké emoce mi dodalo sílu. Možná jsou vyšší a silnější, ale pořád jsou na takové úrovni, aby vnímali bolest. Pak už vidím jen různá barevná světla, která svítí všude okolo a přitahuje můry, kterých je všude víc než dost. Sekám, bodám do nich a snažím se, aby žádná z těch můr nepohltila světlo. Občas se ke mě přiblíží můra, ale jiné barevné světlo ji spálí. Některá světla pohasnou či úplně zhasnou, když se střetnou s můrou nebo s jejím větším počtem. Ve vzduchu je cítit spálené maso, krev, zápach vnitřností, moč a spoustu dalších věcí. Je to jako polití studenou vodou. Z mého tranzu světel mě vytrhne ohnivá koule, plující pár centimetrů o mého obličeje. Cítím spalující žár, až mě to přijme ucuknout. Ještě tak, aby mi chytly vlasy. Koule dopadne do středu jedné menší skupinky nepřátel a změní je na popel. Světla už nevidím. Sen uprostřed bojiště? Hned se okřiknu, že za takové rozjímání na bojišti je ve většině případu smrtící. Utvoříme menší skupinku, skládající se ze dvou paladinů, tří vojáků a dvou rytířů. Tvoříme kruh zády k sobě a postupujeme skrz nepřátelskou linii. Někteří padají po zásahu šípu do hlavy. Tři, čtyři nepřátele bych považoval za náhodu, že některý lučištník neměl lepší cíl. Byla však chvilka, kdy mě daný střelec ochránil před ošklivým úderem a zraněním. Na sekundu se otočím, abych aspoň pohledem danému muži poděkoval. Ani nevím jestli to bylo překvapení, ale v dálce vidím Jarreda, jak se usmívá a mým směrem napíná luk. S pocitem, že jsem možná získal nového přítele, se prosekávám spolu s utvořenou skupinkou hlouběji a hlouběji. Po stranách nás kryjí ostatní vojáci a rytíři. Je to, jako když se rozestoupí moře. Najednou přede mnou nic nebylo. Dostali jsem se nakonec nepřátelské linie. Chci se otočit se svými druhy a zaútočit do nepřátelského týla, kdybych to udělal, tak jediný s kým bych bojoval by byli mí bratři a spojenci. Vítězství? Nikdo však nezpívá vítězné písně či nijak neoslavuje. Těžce oddechuj, zapíchnu meč do měkké země, položím o něj štít a opřu se o hrušku svého meče, který září krví nepřátel. Musím pobrat co nejvíce síly než se objeví další nepřítel. Když to vezmu kolem a kolem, tak tohle je druhá etapa boje. První etapu jsem nesli s těžkými ztrátami na hradbách, ale v druhé etapě jsme jim to oplatili stejnou minci. Lučištníci odvedli skvělou práci u provizorních barikád stejně tak, jako na hradbách. Naše štíty byly nezdolnými hradbami, které chrání Vingaard a mí bratři s vojáky a rytíři bojovali jako jeden muž. Navíc jsem tu měli Alexe a paladiny bohů Salmara a Nustera, kteří povolávali jejich sílu a v neposlední řadě nesmím zapomenout na boha Grundura, který přišel domů, a který je zatím na naší straně. Barikády – třetí etapa Alex se protlačí do první linie a ocitne se na levé straně ob dva vojáky. Mlčí a jen se dívá s nataženou rukou k hradbám. Začíná mě to pěkně štvát, ať už sem ti šmejdi naklušou se vším, co mají. Score dá ruku dolů a zvola: „Nepříteli už zbývá jen jedna jednotka. Vítězství je na dosah!“ Někteří kývnou, jiní zabručí – každý se snaží nasbírat co nejvíce sil. Chci se zeptat mistra Scoreho, jestli se přesuneme blíž k hradbám, abychom mohli krýt raněné nebo se stáhneme k barikádám a ti, kteří budou odnášet raněné budou krytí jen lučištníky. Ať už jsou jeho příkazy jakékoli, poslechnu ho. |
| |
| Vingaard Alex pohledem zhodnotí situaci a odhadne počet raněných. "Berte raněné a zpět za bariéry." Zavolá nakonec. Lučištníci kryjí váš ústup. Když se stáhnete z "bitevního pole", vidíte na zemi snad celou vrstvu mrtvých. Většina je nepřátel. Alex se kousne do rtu, nejspíš zvažuje, jak se na těch tělech bude bojovat. Pak to ale nechá a zavolá: "Obloha! Lučištníci! Pal!" Poslední jednotka nepřítele je dá se říct letectvo. Dost dobře nepoznáš, o jaké tvory se jedná, každopádně je to malé a má to křídla. Mrak šípů vyletí nahoru, tvorové se ale většině posměšně vyhnou, jen někteří zasažení spadnou na zem. Jeden tvor dopadne přímo před tebe. Je to nahá žena, s obrovskými křídly podobné havranům. Je velmi hezká, teda až na ty špičaté zuby a rudé vytřeštěné oči. A taky nohy, které vypadají spíš jako pařáty ptáků a drápy na rukou. "Harpyje... Co ty tady chtějí?" Zamumlá Alex a dá lučištníkům další pokyn k palbě. Ta slaví ještě menší úspěch než ta předchozí. Pak spustí "palbu" harpyje, hází po vás kameny a oštěpy, ty se ale zastaví o nějaký modrý štít nad vámi. Sleduješ, jak Alex vyšle děkovné kývnutí k veliteli Salmarových paladinů. Ten mu gesto oplatí zdviženým palcem. Harpyje si nejspíš uvědomí, že toto nikam nevede, takže na vás začnou uspořádávat nálety. Vždy nad vámi rychle proletí a zabijí několik mužů. Nemůžete proti nim moc co dělat a Alex si to uvědomuje. S vražedným výrazem sleduje nálety harpyjí, ale ani on nemůže nic dělat, jednu harpyji trefí bleskem, ale další se vyhnou i jeho kouzlům. Jsou strašně rychlé. Navíc nad administrativní části města to začne jiskřit magií. Alex se k tobě prodere. "Poslouchej, hlavní magický útok je teď veden na citadelu. Tady teď zmůžu tolik, co jakýkoliv velitel, ale tam nahoře toho můžu zvládnout mnohem více. Volají mě na pomoc, musím jít za nimi a někdo to tady musí převzít. Už tě znám a důvěřuji ti. Odteď přebíráš velení nad celou armádou." Neskutečně jedovatým pohledem probodne jednoho velitele rytířů, který už se chystal něco namítnout. Ten se stáhne. "Jde jim jen o vlastní prospěch. Tahle armáda potřebuje někoho skromného, jako jsi ty, ne bandu lidí, co udělají všechno pro osobní prospěch." Podívá se na velitele paladinů. "Těm snad můžeš věřit a nechat si od nich poradit." Podívá se znova na velitele rytířů: "Toto je velitel armády. Jestli uslyším o nějaké vaší neposlušnosti, skončili jste." S tím zmizí. |
| |
| Anett - Vingaard Mágům slouží ke cti, že o tvých slovech ani na okamžik nezapochybují a začnou v rychlosti organizovat. "Vy půjdete se mnou! Zbytek dál bojujte s nekromanty, nesmí získat pocit převahy!" Začne volat jeden z nich, mladý blonďatý mág. Dost ti připomíná toho nekromanta, má jen přívětivější výraz, ačkoli teď zkroucený nervozitou. Krom toho už sis všimla, že mágové na nejvyšších pozicích obvykle vypadají nejmladší. "Myslíš Otevřenou radu, že? V Uzavřené jsme teď..." Ověřuje si ještě onen mág a pak mávnutím ruky přikáže ostatním, aby ho následovali. Ti okamžitě vyklusají ven. Zraky strážných se k vám rychle obrátí, jak často vidíte zpocené bojové mágy bez hávů v počtu třiceti lidí se někam hnát? Vedle nich se objeví Alex, celkem rychle zapadne, je zpocený stejně jako oni. Stačí mu jediný pohled na mágy a rovněž se zebe shodí černý háv i se šálou a nechá to ležet na zemi. "Co se děje?" Zavolá na blonďáka, který mu rychle odpovídá: "Napadli Uzavřenou radu, velmistře. Nahoře v zasedací místnosti." Alex zbledne. Rychle se rozhlédne po nádvoří a když tě uvidí stát u dveří, zdá se, že se mu ulevilo. Kývne k tobě a pak v čele mágů zasprintuje k budově Otevřené rady, ve které zmizí. Bojoví mágové běhají dost rychle a umí se i prát bez kouzel. Vážně vůbec nepřipomínají normální tlusté mágy v bílých hávech. Jeden ze strážných zvedne ze země Alexův háv a šálu s výrazem vášnivého sběratele. |
| |
| Vingaard Zavřu oči a promnu si čelo. „Ano. Ano. Otevřená rada... promiňte. Dostala jsem ránu do hlavy, asi ne mi to trochu motá.“ Omluvím se, že jsem omylem řekla, Uzavřenou místo Otevřené... ale vždyť je to stejně jedno. Pochopili o co kráčí. Objeví se Alex a jen co se dozví co se děje, znepokojil se, ale pak si mě všimne... nevím jestli zbledl kvůli mě nebo kvůli tomu, že napadli Otevřenou radu. Kývnu také a dívám se jak utíkají na pomoc. Já svůj díl pomoci dneska nejspíš odpracovala, zabila jsem jednoho Nekromanta, unikla jsem dalšímu co mě pronásledoval a stačila jsem zavolat mágy na pomoc do Otevřené rady. To se mi povedlo. Musela jsem sama sebe pochvalně poplácat po rameni. Já si mohla aspoň teď na chvíli sednou, nehledala jsem místo na sezení, prostě jsem si dřepla na zem. Nejsem vybíravá. Dotknu se rány na hlavě, pořád bolela, ale už tak nějak tupě, asi to nebylo vážné. Nejspíš jen narušená kůže a nejspíš bude i boule. Podívám se na strážného, a nebýt najednou tak strašně unavená, tak se jemu výrazu začnu smát. S rukou položenou na hlavě na něj promluvím. „Obdivujete velmistra nebo mágy samotné?“ zeptala jsem se. Ale nedivila jsem se... Alex byl velmi schopný. Obdivuhodný člověk. Ale nepřála bych si být na jeho místě. Tolik zodpovědnosti nést na svých bedrech musí být velice obtížné. |
| |
| Anett - Vingaard Mužův upřímný kulatý obličej se rozzáří. "Mágy taky, ale rod Scoreů ještě víc. Od Benedikta už mám podpis a hůlku. A až se jeho vnuk stane Shalafim taky, budu se moct ostatním sběratelům chlubit, že mám jeho háv." Prohlásí s jistotou a zazubí se. "Už teď je to řádná kapacita... Ty máš strašné štěstí, že jsi učednice magie. Mě bojoví mágové fascinovali i v dětství, ale na studia mě nevzali. Prý nemám předpoklady..." Uváže si bílou šálu kolem krku. "O Scoreech vím snad všechno. Ptej se na něco!" |
| |
| Vingaard Barikády – třetí etapa – boj s harpyjemi Alex přikáže sebrat raněné a stáhnout se zpět za barikády, tam se zatím shromáždí lučištníci, který nás budou krýt. Dívám se na ten bordel okolo. Zakrvácená těla, roztříštěné lebky, kusy končetin povalující se okolo, nářek raněných – zkrátka všechno, co obnáší bitva. Někdy si říkám, že bůh Grundur má zvrácené chutě, když se tohle stává ve válce. ale nejsem ten, kdo má právo soudit a už vůbec bohy. Náhle uslyším: „Obloha! Lučištníci! Pal!“, přikáže Alex. Lučištníci zamíří a vystřelí. Dívám se na oblohu. Co to ksakru je? Vidím malé okřídlené tvory, které se vyhnout mraku plného šípů a vydají posměšné zvuky, přesto některé utrpí zásah a spadnou na zem. Pokud je nezabije pád, tak je dorazí vojsko okolo, přičemž jeden dopadne přímo přede mne. Opět uslyším Alexův hlas, který se asi ptá sám sebe a mluví o harpyjích. Kdysi, když jsem byl malý, jsem si prohlížel obrázkovou knížku, kde byli vyobrazeni různí tvorové, kteří žili či ještě žijí v tom to světě. Nicméně harpyje tam byla vyobrazena jako stará babizna, zkrátka ničemu podobnému, co je přede mnou. Ten kdo tu knížku ilustroval byl buď opilý nebo slepý nebo pro to měl jiný důvod, když je udělal v té knížce tak šeredné. Alex přikazuje lučištníkům dál střílet, to nemá příliš valný účinek. Následuje kolo harpyjí, která po nás vrhnou kamení a oštěpy. Ti, co mají štíty se kryjí za nimi a ostatní se snaží instinktivně před vrženými zbraněmi uskočit. Ovšem útok je zmařen díky nějakému modrému štítu. Alex děkovně kývne veliteli Salmarových paladinů, který mu ukáže zvednutý palec. To harpyje neodradí a vrhají se na nás neuvěřitelnou rychlostí a s každým náletem zabijí pár z našich. Nejen Alex, který se je snaží zasáhnout blesky s nevelkým úspěchem, si uvědomuje, že s tímhle způsobem boje toho moc neuděláme. Navíc zpozoruje jiskřící magii nad administrativní části města. Velitel (Alex) se ke mě prodere a řekne mi jak se věci mají a předá mi velení nad celou zbývající armádou. Tím sklidí mnoho nesouhlasných pohledů od velitelů rytířů. Jeden z velitelů se už už chystal nahlas protestovat, ale Alex ho probodl jedovatým pohledem, ten se nakonec stáhne. Pak se podívá k velitelům paladinů, nemusel nic říkat, ale přesto to řekl. Načež jsem mu odpověděl: „Na své bratry se můžu vždy spolehnout.“ Score se ještě jednou podívá na velitelé rytířů a prohlásí, že jakákoli neposlušnost, která se projeví mimo jeho nepřítomnost bude řešit osobně a s tím zmizí, ani mu nestihnu poděkovat za jeho důvěru a říct mu, že ho nezklamu. Barikády – nový velitel a poslední nepřítel Po Alexově zmizení se u mě objeví velitelé vojáků, paladinů a rytířů, jako kdyby mi četli myšlenky. Někteří stále měli v očích touhu po slávě a moci, ale nic neříkali. Buď měli strach z Alexe a jeho slov nebo pro to měli jiný důvod nebo zkrátka jen vyčkávali na vhodnější okamžik. Napadalo mě pár způsobů, jak bojovat proti létajícímu nepříteli. Musel jsem se však rozhodovat rychle, aby co nejméně padlo za oběti harpyjím. Zatím vydám rozkaz, aby se všichni zformovali a kryli u budov.. Harpyje by tak neměli využít plně svoji rychlost a kdyby některá nemohlo odolat, tak aby by se pěkně rozplácla o budovy, hradby či něco jiného, o co se bude armáda krýt. „Doufám, že sváry o zásluhy a zodpovědnosti necháme až nakonec bitvy.“ Řeknu pevným a rázným hlasem. „Teď se potřebujeme vypořádat s touhle havětí. Mám pár návrhů a chci vědět váš názor, popřípadě chci slyšet vaše nápady.“ Svůj první návrh směřuju spíš na velitelé rytířů a vojáku, kteří mají přehled o zásobování ve svých zbrojnicích, které jsou určitě umístěné po celém městě. „Pokud je to možné, tak chci, aby každý voják, co se nemůže krýt a je vybavený jen mečem, dostal kopí, oštěp popřípadě štít. Z těchto kopitníků utvoříme několik kruhů do jejich středu budou umístěni menší skupinky lučištníků, oštěpařů a paladinů, kteří budou udržovat ochranný štít, aby je harpyje nemohli napadnout kamením či oštěpy. Zbytek lučištníků bychom poslali do budov, kde by z palisád či oken mohli střílet po nepříteli, zároveň budou krytí před jejich rychlostí a útoky. Když se lučištníci dobře schovají v budovách, tak se jim jistě podaří vystřelit pár šípů do nepřátelských zad.“ Tímhle návrhem bych mohl ochránit část armády. Otázkou je, co udělat s armádou, kteří jsou vybavení jen štíty a meči, popřípadě jen meči. Někteří paladini, jako jsem třeba já, dokážou jednoduché kouzlo, jako je omračovací koule, ale k čemu mi to je, když nevím o veškerém potenciálu armády? „Ze zbytku pěchoty můžeme vytvořit větší skupiny, které se budou krýt za štíty v postranních uličkách. Pro harpyje budou představovat snadný cíl a jistě do nich budou chtít narazit plnou rychlostí, věřím tomu, že by to silná skupina mohla ustát a náraz pro harpyji se bude rovnat nárazu do kamenné zdi. Po nárazu bude dezorientovaná, takže je pěchota bude moci zlikvidovat.“ „Pokud víte o čemkoli lepším či vidíte v mým plánech chybu, tak rychle ven s tím!“ A podívám se na bojiště, kde se mí vojáci snaží krýt a nebýt moc na ráně. |
| |
| Vingaard Pousměji se. Jestli pak Alex ví, že má fanclub? A že nejspíš svoje dnešní oblečení už neuvidí? Muž je do toho celý zapálený, nejspíš jsem mu kápla do noty a teď se nějakou chvíli nezastaví. „Ano... štěstí...“ Zopakuji, zrovna dneska bych řekla, že to štěstí nebylo. Zamyslím se a na chvíli při tom zavřu oči. „Hm... tak řekněme... kde žije? A pak něco těžšího. Kolik už měl učňů a kolik z nich prošlo zkouškou?“ zkusím se zeptat. První na něco co vím a pak něco co nevím. Jsem tedy zvědavá kolik toho o něm ví. Ale bylo to zvláštní, mluvit zrovna o tomhle v téhle chvíli, kdy se všude bojuje. A jak by asi reagoval, kdyby věděl, že jsem Alexova studentka? Myslím, že mu to raději říkat nebudu. |
| |
| Vingaard Velitelé se zaposlouchají do tvých slov a hledají v něm trhliny. Dokonce i velitelé rytířů v tváří tvář plánům a boji překousnou svou nechuť a začnou uvažovat. Přeci jen to jsou pořád bojovníci. Teda až na jednoho. Velmi mladý velitel rytířů není o moc starší než ty, ale na tváři má snad permanentně povýšený a opovržlivý výraz. Teď se mu na tváři objeví i vzdor. "Já vidím chybu v tom, že nějaký cucák, co sotva získal titul..." Bezpochyby si všiml čerstvosti rytin na brnění. "... si hraje na velitele armády, na které závisí osud hlavního města Říše." Slovo cucák od něho vážně sedí. Rodinka koupila zbroj, rodinka koupila ostruhy, rodinka koupila vysokou funkci. Než ale stihneš cokoliv udělat, postoupí dopředu asi třicetiletý paladin. Na brnění má čerstvé rytiny velitele Nejvyššího chrámu (čerstvé proto, že starý velitel byl kvůli králově smrti odvolán). "Zmocněnec Uzavřené rady, legitimní velitel této armády, předal velení jemu. Měl právo předat velení komukoliv a vybral si jeho. Velmistr Score ví co dělá, o tom mě už přesvědčil mnohokrát. A pokud si myslíte opak, můžete mu to potom říct do očí, až toto skončí a vy to přežijete." Řekne velitel Nejvyššího chrámu. Vedle tebe stojící mladý velitel vojáků si k sobě zamumlá: "A jestli bude ještě chvíli srát, tak nepřežije zcela jistě." Těžko ale říct, jestli ho slyšel ještě někdo jiný, než ty. Teď se ale slova chopí další paladin, rytiny ukazují na velitele jedné z komend. "Výborně, toto si můžeme pořešit potom, teď není čas." Velitelé se rychle shodnou, že trhliny v plánu nejsou. Respektive jsou, ale v takto provizorních podmínkách se nedá nic lepšího vymyslet. Jen velitel Nejvyššího chrámu podotkne, že by někdo měl chránit Salmarovce, kteří nad všemi udržují ono silové pole, které harpyjím brání v házení balvanů na vaše hlavy. To se nakonec v rychlosti vyřeší, ani vlastně nevíš jak, protože se toho chopí velitel Nejvyššího chrámu osobně (asi nejvyšší hodnost z přítomných paladinů) a ty na to jen kývneš. V časové tísni, kdy každou chvíli umírají další lidé, zatímco jsou nečinně vystaveni na pospas harpyjím, se prostě nedá plán dopodrobna rozebrat. Tvůj plán se dá rychle do pohybu. Během chvíle se ukáže perfektní organizace armády, která se rychle přesune na nenacvičené pozice. Pak už to jde ráz na ráz. Harpyjí moc není a očividně jim chybí velení. Takže když jich během pár minut zemře půlka, otočí se a odplachtí někam pryč. Na nádvoří před palácem Uzavřené rady se strážný s kulatým obličejem ocitne ve svém živlu. Poháněn Anettiným zájmem se rozhovoří: "Alex bydlí někde ve Scaralské poušti. Příjemné místo na pobyt, jen co je pravda." Zamyslí se. "A co se týče učedníků, ty měl tuším dva. A oba samozřejmě prošli Zkouškou. Jenže ten první asi před šesti lety zemřel. Dal se k bojovým mágům a kvůli zradě svého kolegy zemřel. Alex tehdy bojovým mágům zajistil zavedení tak přísných přijímacích podmínek, že tím jejich počet snížil na dobrou polovinu. Prý je lepší menší počet schopných a důvěryhodných mužů, než velký počet neschopných idiotů nebo zrádců. A krom toho Alex toho zrádného bojového mága pronásledoval až do Gurchulu (hlavní město Guršské říše) a tam ho v souboji rozmetal na kusy. Doslova. A to nejsou nějaké klepy. Já v Gurchulu tehdy byl, jako ochranka nějakého diplomata a musel jsem to pomáhat uklízet..." Další příval jeho slov zarazí třeskot skla a z okna, které Anett a mužům ještě před chvíli sloužilo jako nazřívadlo bitvy, vyletí nějaká postava a rozplácne se o několik desítek metrů níž, na bílé dlažbě nádvoří. Navzdory všem přáním nemá tato postava otrhaný háv a kolem krku ji pořád visí bílá, nyní teda spíš červená, šála. |
| |
| Nádvoří Strážný mi řekne něco co jsem nevěděla. Tudíž jeho studenti prošli zkouškou, ale s jedním to nedopadlo dobře. Tak ten zrádce byl rozkouskován.... Alex musel zuřit. Chtěla jsem se zeptat co se stalo s tím druhý, když se ozvalo rozbití skla. Vzhlédnu a s rozšířenýma očima jsem sledovala jak muž padá. Až pozdě mě napadlo, že jsem ho mohla zachránit, kdybych ho zachytila telekinezí. Při dopadu jsem zavřela oči, ale pak rychle vstanu a rozběhnu se k mágovy. Nevím... napadlo mě, že by třeba mohl ještě žít a mohla bych mu pomoci. Už jsem slyšela o lidech co přežili pád z velké výšky. Ale nebyla jsem tak pozitivní, tušila jsem, že je mrtvý, ale ujistit jsem se musela. A také abych zjistila kdo to je. Vím, že Alex je mocný a zkušený, ale není všemocný a nesmrtelný. Když k němu doběhnu, pokleknu a začnu zjišťovat jestli je naživu a až pak jestli to není někdo koho bych poznala. |
| |
| Anett - Vingaard Muž naživu není. Dokonce už ani nebyl, když proletěl sklem. Tomu napovídá i to, že mágové ovládají levitaci a po průletu oknem by se mohl jednoduše vznést zpět nahoru. Dalším, a o dost pádnějším důkazem mágovy smrti je obrovská vypálená díra v hrudníku. Jeho tvář neznáš, ale zdá se být velmi mladý. Tentokrát to není omlazení magií, ale mládí skutečné. Ani nevíš jak, ale prostě to víš. O několik okamžiků později dav strážných, který se kolem vás vytvořil, rozrazí mág v černém hávu a s bílou šálou kolem krku a páskou na pravé ruce. Léčitel bojových mágů. Klekne si vedle tebe a zadívá se na mrtvolu mága. Pak jen s mírným povzdechem formálně sáhne mágovi na krk a nahmatá - nebo spíš nenahmatá - tep. Pak ruku stáhne a postaví se. V tu chvíli se pozornost davu obrátí k vchodu do budovy Otevřené rady. Tam vychází celý roj upocených bojových mágů v černém oblečení. V jejich středu kráčí několik spoutaných a skrčených postav v otrhaných hávech. Za mágy vyjdou ven i Shalafi, který je zabrán do rozhovoru s Alexem, papež, princ i velitel rytířů, který je podpírán jedním ze svých podřízených. Když tato šestice dojde na doslech k vám, slyšíš jak papež říká: "Vyvěste vlajky vítězství." |
| |
| Vingaard – Vítězství Mladý mág byl mrtvý, povzdychla jsem si a zavrtěla hlavou. Byl ještě tak mladý, další zmařený život. Přiřítí se další mág, který mladšího zkontroloval, povzdychl si stejně jako předtím já. Tady se nedalo už nic dělat. Vstala jsem spolu s ním a zadívám se k východu Otevřené rady, odkud začnou vycházet mágové. Vidím mezi nimi všechny, tedy Alexe, papeže, Shalafiho, i prince a Velitel rytířů byl viditelně také v pořádku, jen zraněný. Uleví se mi a pak mi spadne kámen ze srdce, když zaslechnu, že jsme zvítězili. Ale pak si vzpomenu na Jarreda a Zioriho, ještě u nich jsem nevěděla jestli jsou v pořádku. Ale nevydala jsem se k nim. Ještě jistě budou mít toho hodně na vyřizování. Proto jsem odešla stranou, našla si místo na sezení, kde jsem byla na očích, ale nepřekážela jsem. Objala jsem si rukama nohy a opřela se bradou o kolena zatím co jsem čekala, až se Alex uvolní a budeme se moci vrátit domů. První, ale musíme zjistit co je s Jaredem, pak ke mě domů, abych řekla rodičům že jsme oba v pořádku a pak až do věže. Bylo toho vlastně ještě hodně co se musí udělat. Kouknu po Princi a Shalafim, zajímalo by mě jestli mi aspoň poděkují za pomoc, to by mě potěšilo. |
| |
| Vingaard – den druhý Barikády Většina velitelů vypadá, že mě poslouchá a já jsem tomu rád, ale jeden mladý velitel rytířů si zkrátka nemohl odpustit vzdorující výstup. Zkrátka synáček cucák z bohaté rodiny, která za něho všechno zařídila a on se jen vezl. Měl jsem chuť mu jednu vrazit, ovšem jeden z velitelů paladinů s čerstvými insigniemi Nejvyššího chrámu včas zakročil, než jsem stihl něco podniknout. Vedle sebe slyším mumlajícího mladého velitele vojáků. Jeho slova mi vyčarovala menší úsměv na tváři. Nejsme sám, kdo by toho cucáka uzemnil. Nakonec to zakončí jeden z velitelů komend a my se můžeme soustředit na trhliny v bojovém plánu. Měl při bližším zkoumání spousty chyb, ale všichni souhlasily a neměly velké výhrady. Proč si Score musel vybrat mě, když tu je mezi ostatními paladiny tolik zkušených velitelů, kteří nejsou chamtivé bestie. Velitel Nejvyššího chrámu ještě podotkne, že by někdo měl chránit Salmarovce. Opět mu zopakuji část svého plánu, kde paladinové, kteří udržují silové pole, jsou uvnitř kruhu kopitníků a lučištníků, kteří je budou chránit před útoky harpyjí. Možná v tom tempu jsem se nevyjádřil dost jasně nebo možná myslel jiný způsob, jak ochránit Salmarovy příslušníky, takže se ho zeptám, co přesněji myslí. Ale ať už myslel cokoli, rychle se to vyřešilo. Můj plán se dá rychle do pohybu. Formující armáda se přesune na své pozice. Podívám se na harpyje, ty poletují jen tak. Zřejmě nemají nikoho, kdo by jim velel. To hraje v náš prospěch. Díky navržené taktice s kopími a oštěpy jsme pobyli během chvíle půlku zbývající armády. Oddíly, kde byli kopitníci, lučištníci a Salmarovi vytvořili formaci ježka. byl to vlastně kruh s několika vrstvami. Vnější vrstva byla tvořená z kopitníků, kteří měli vztyčená kopí, když se k nim slétávaly harpyje. Ty se buď nabodly na kopí nebo stačily v čas změnit směr, když si uvědomily, že to tak nepůjde. Lučištníci, co byly uvnitř kruhu spolu s paladiny, kteří udržovali pole, střílely otáčejícím se harpyjím šípy do zad. Vzhledem k tomu, že byly harpyje zády k ježkovi, nemohli tak dobře uhýbat letícím šípům. Pěchota také slavila úspěch. Ze svých štítů utvořili pevné hradby. Občas se některé harpyji podařilo prorazit, ale svými pařáty nestihla nic udělat. Meče vojáků, paladinů a rytířů je většinou rychle rozsekaly na kusy. Ať už to vezmu z jakéhokoli pohledu, tak zde se využívala především defenzivní taktika. Nepřítel byl rychlejší, tak proč se za ním máme honit? Využití slabě vypadajících skupinek byl perfektní tah na nalákání rychlejšího nepřítele.Trvalo to jen chvilku a nepřítele jsem připravili o polovinu zbývající armády, když druhá polovina vidí, že jejich útoky jsou neefektivní, odletí pryč. Barikády – vítězství Cítím, jak mě pálí svaly po celém těle. V ústech mám vyprahle, jako kdybych týdny nepil. Dýchám, ale přesto lapám po dechu. Žiju či jsem mrtvý? Rozhlédnu se kolem. Pořád je to stejné. Smrad potu, chcanek, krve, vnitřností a dalších věcí. Dokud tohle člověk cítí a vidí, může si být jistý, že na oném světě není. Bitva skončila, ale pořád jsem velitelem vojsk. Začnu přikazovat, aby odnášeli raněné do provizorních lazaretů, které založíme u barikád a Salmarovci budou moci začít léčit lehčí zranění. Horší případy, aby posílali městských špitálů, kde se o ně postarají lékaři a kořenářky. Dále chci povolat na pomoc dobrovolníky z řad obyvatel, aby přinášeli čerstvou vodu ze studen, čisté obvazy a pomáhali s raněnými. Z pár vojáků, rytířů a paladinů utvořím uklízecí četu, která by odklízela těla mrtvých, pokud tedy nechceme, aby se ve městě šířil mor a nemoci z rozkládajících se těl. „Ty tam!“ Houknu a ukážu na jednu skupinku vojáků. „Podejte zprávu do Otevřené a Uzavřené rady, že nepřítel byl poražen.“ Dále jim přikážu, aby kontaktovali mágy ohledně těch Morových vojáků a mrtvolách na hradbách. Zda bude bezpečné tam jít a odklidit mrtvoly na hranici, kde se spálí nebo mají jiný plán. Nakonec svolám ostatní velitele, aby mě upozornili, zda jsem na něco nezapomněl. |
| |
|
|
| |
| Konec boje – klidové období? Vzhlédnu, když se ke mě Alex vydá a pochválí mě. Začervenám se. „Měla jsem jen štěstí. Byl mladý, ještě ne moc zkušený a navíc hloupý. Později ti povím co se stalo.“ Slíbím mu. Ne proto, abych se chlubila, ale aby posoudil mé jednání a reakce a jestli bych mohla něco udělat lépe. Poučení z vlastních chyb. Když řekne, že by mě nechtěl ztratit usměji se na ně, vyskočím a obejmu ho, protože asi nic víc mě potěšit nemohlo. To, že mu na mě opravdu záleží mě zahřálo u srdce. Když se přiblíží Shalafi pustila jsem ho, abych ho neuvedla do rozpaků. I Shalafi mě pochválí a tak nějak nepřímo mě pochválí, což bylo víc než jsem mohla doufat. „Udělala jsem jen to co by udělal každý.“ Zamumlala jsem skromně. Ale uvnitř jsem se tetelila blahem nad tou chválou. Ve svém hrdinském opojení jsem zaslechla něco o velitelské večeři. To mě zchladí. Raději bych šla domů... navíc jsem vypadala příšerně! Alex mi nakonec řekne, že jak bratr tak Ziori jsou v pořádku, já se vydám za ním a snažím se trochu upravit. Hlavně se zbavit té zaschlé krve, jenže z vlasů ji prostě nedostanu dokud se neumyji. Když jsem uviděla tu honosně zařízenou místnost, styděla jsem se ještě víc, připadala jsem si jako špindíra. A ještě víc, když vidím, že ostatní tady mají aspoň čisté oblečení. Mužům je to možná jedno, ale žena, která přijde do společnosti, navíc tak důležité a je méně upravená než muži... to je naprosto ponižující. Nejraději bych se propadla do země. Sedla jsem si na místo co mi Alex vybral, pousměji se na Zioriho. Otočím se na něj a pod stolem ho vezmu za ruku, kterou mu stisknu. „Jsem moc ráda, že jsi v pořádku. Měla jsem starost.“ Řeknu mu tiše. „A poznal jsi mého bratra, že ano?“ |
| |
| Vingaard – den druhý Barikády Nikdo na bývalém bojišti nezahálel a nemusel být pobízen, aby přiložil ruku k dílu. Všechno by to takhle prokračovalo, avšak přišly rozkazy shora, které nakázaly, aby všichni přestaly s úklidem a stáhli se do společenských místností ve svých základnách. „Hej chlapče, to musí být omyl!“ Kluk však rychle zmizel, tak jak se objevil. Zůstanu stát a němě zírám. Blbost, tohle nemůže být pravda a začnu se rozčilovat. „Člověk plní jen svou povinnost a hned musí být zván někam mezi smetánku, když všechno dopadne dobře, kdybych nechal zemřelo více lidí, tak bych nejspíš brzy stál na popravišti nebo by mě zašily do temné kobky.“ Hodím to za hlavu a vydám se do komendy. Brnění včas nestihnu vyčistit, umýt se taky ne nestihnu a na sebe hodím jen kalhoty, kamaše, bílou košili. Zkrátka normální oblečení, které sebou vozím. Pak se vydám do jídelny Otevřené rady. Jídelna Otevřené rady Ani nevím, kdy jsem potkal Alexe s Anett. Pamatuji si, jak mě usazuje na levou stranu vedle usmívající Anett a sám se usadí po její pravé straně. Anett mě chytne pod stolem za ruku. Možná to byl reflex, zbytkový rozpálení z boje či něco jiného, ale mírně sebou cuknu, což způsobí, že upustím pohár s vodou, který jsem měl v druhé ruce. Připadal jsem si strašně, když se na mě podívali snad všechny cizí oči v jídelně. „Také jsem moc rád, že tě vidím v pořádku. Co si prosím tě dělala?“ A kývnu na její oblečení. „To tvoje studium vypadá ještě víc nebezpečně, když tě takhle vidím.“ Usměji se na ni, aby věděla, že ji jen škádlím. „Ano, potkal jsem tvého bratra Jarreda. Skvělej chlap, doufám, že se s ním ještě potkám. Zrovna jsem byli u toho, jak jsem tě potkal. Bohužel jsem mu ještě nestihl říct, jak mě Erik přišpendlil ke stromu a jak jsi mě ošetřovala“ a zasměji se. Kdy jsem se naposledy smál? Připadá mi to tak dávno. Na chvilku zapomenu kde jsem, zaplaví mě příval emocí, které v sobě držím. Cítím se strašně. Jsem muž, jsem paladin, který se postaví nepříteli, aby ochránil nevinné a matičku církev, ale z těch honosných lidí, kteří pocházeli z vyšších vrstev mi běhal mráz po zádech. Raději bych se postavil Morovému vojákovi, než abych tu byl s těmihle bestiemi, které nosí masky pod maskami. Aspoň, že tu je někdo, koho znám, řeknu si a podívám se na Alexe, Anett a pár velitelů, které poznávám, když jsem převzal dočasné velení na armádou. Nikde nevidím moc stráží či jinou ochranu, snad jen kromě magie, která jsou cítil a projížděla mnou až jsem z toho dostával mravenčení. Usoudím, že i když není vidět hmatatelná ochrana, tak ta neviditelná magická ochrana je víc než dostačující. Všichni se usadí a na tento signál evidentně čekal mladý princ, který v zápětí pronese přípitek. Kam se poděl ten špekoun s prasečími očkami? říkám si. Evidentně je to všechno víc složitější, než to vypadá, tak to hodím za hlavu. Ocitne se přede mnou polívka a já si najednou uvědomím, jaký mám hlad. Svoje poslední jídlo jsem zanechal na hradbách, když tam jeden po jednom umírali mí bratři a spojenci. V tu chvilku se místností šíří hlasy a probíhají různé konverzace. Alex se začne bavit s černovlasým bojovým mágem, kterého má vedle sebe a podle rozhovoru i člen Rady. To zanechá mě a Anett samotné, takže si můžeme mezi sebou povídat, aniž by to bylo nezdvořilé. „Kde je vůbec Jarred? Musím mu ještě poděkovat, že mi na bojišti kryl záda. Nebýt jeho, tak bych nejspíš byl někde ve špitále a Salmarovi s kořenářkami by mě tam dávali do pucu. Jak jsi se vlastně dostala do Vingaardu? Přivedli tě sem povinnosti nebo jen čistá náhoda? I když si myslím, že vy mágové nikam zbytečně nechodíte, když tam není něco zajímavého.“ Mrknu na ni a čekám její odpovědi. |
| |
| Vingaard – Jídelna Otevřené rady Povzdychnu si, stisknu jeho ruku a pak ji stáhnu. Podívám se na polévku, měla jsem hlad asi jako každý tady. Byl to náročný den, akorát, že raději bych pořádný kus masa a voňavý chleba než nějakou polévku. Pak se podívám na sebe. „Ani mi nemluv. Uvědomuji si, jak příšerně vypadám a není mi proto moc příjemné, že tu jsem. Hlavně, když ostatní mají aspoň čisté šaty.“ Zavrtím se. „Jako žena mi není příjemné být víc zanedbaná než muži.“ Řeknu mu a rozhlédnu se. Zatím co mluví já začnu usrkávat polévku. Pousměji se a podívám se na něj. „To jistě. Ale pořád je to můj starší bratr. Dávej si tedy pozor co říkáš.“ Varuji ho pobaveně. Polévku jsem snědla rychle, ale moc mě nezasytila. Podívám se na Alexe, ne že bych nechtěla chvíli se Ziorim pobýt, ale raději bych šla. „Jarred? To nevím... někde venku. Když tady není, nebyl zřejmě pozván.“ Pokrčím rameny. „Ale jistě ho ještě uvidíš. Nakonec je u rytířů. Jistě ho snadno najdeš.“ Řeknu. Promnu si zátylek. „Řešili jsme nějaké problémy v mé vesnici, když pak začal ten útok na Vingaard. Věděla jsem, že tu je stále můj bratr tak jsem chtěla jít také. Ale Alex mi to zakázal a tak jsem byla v Otevřené radě, kde jsem se na všechno dívala z okna.“ Začala jsem mu vyprávět co se událo. „Pak tam přišel princ, papež, velitel rytířů a Shalafi a také vše sledovali. Shalafi použil zaklínadlo takže jsem pak v okně viděla všechno docela z blízka a viděla jsem i tebe a bratra. Začínalo mě rozčilovat, že tam jen tak stojím a dívám se a nic nezmůžu. Mágové totiž se snažili chytit Nekromanty. Tak jsem se vydala do knihovny, chtěla jsem najít nějaký jiný způsob, jak by se dali zadržet.“ Odsunu talíř a složím ruce do klína. „A na chodbě jsem potkala Nekromanta. Začali jsme bojovat... a jen tak tak se mi podařilo ho porazit. Měla jsem štěstí, že byl mladý, nezkušený a podceňoval mě. Když začal vyvolávat opravdu mocné zaklínadlo, tak jsem mu do něj přidala jedno svoje a tak jeho zaklínadlo selhalo a vybouchlo... hm... moc toho z něj nezbylo.“ Pokrčím rameny. „Běžela jsem zpět do hlavní místnosti, ale tam už byla hromada Nekromantů a snažili se zabít prince. Já jsem pak utíkala pro pomoc. No a pak byl konec. Vyhráli jsme a ocitla jsem se tady.“ Zkrátila jsem to. „Musím říci, že od té doby co jsem s Alexem, tak si na nebezpečné situace užiji víc než dost.“ Poznamenám, ale pak se pousměji. „Ale je to dobře. Protože mám pocit, že jsem za těch pár dní víc dospěla. Můj pohled na svět se změnil. Trochu ano. Cítím to, že se měním.“ Pokrčím rameny. „Ah ano... děkuji ti za dopis. Promiň mi, že jsem ti ještě neodpověděla... ale měla jsem tolik práce, že jsem se k tomu nedostala.“ Znovu jsem mu položila ruku na paži. Byla jsem ráda, že je tu se mnou někdo blízký. Byla jsem unavená, ale hlavně psychicky a to jsem měla ještě další starosti. |
| |
| Vingaard - vsuvka Bavíte se dojídáte polévku. Když všichni dojí nebo naznačí, že už nechtějí pokračovat, sloužící odnesou talíře s polévkou a přinesou tácy s různě upravenými masy a přílohu. Tak jako tak, tato hostinečka zřejmě nesedí žádnému z bojovníků, dokonce ani rytířským hejskům z dobré rodiny, ačkoliv byste od nich nejspíš čekali, že se budou vyhřívat na výsluní. Ale Každý po bitvě by se nejradši umyl, rychle se najedl a šel si lehnout. Opravdu jde vidět, že toto nesedí skoro nikomu. Shalafimu, papeži, velmistru Rytířstva, Alexovi, jeho kolegovi ani špinavým a unaveným Shinxiho velitelům. A dokonce ani princ nevypadá dvakrát nadšeně. Toto vyvolali nafintění aristokrati z vyšších tříd Otevřené rady, ti jediní vypadají v sedmém nebi, nakrucují se, vrhají kolem sebe neupřímné oslnivé úsměvy a nabízejí lichotky. |
| |
| Vingaard – den druhý Jídelna Otevřené rady – večeře „Máš to těžké no, já sám jsem rád, že jsem se stihl převlíknout do čistého, ale i tak bych potřeboval koupel jak víno.“ Myslí opravdu všechny ženy nad tím, aby byly vždy dobře ustrojené za každých podmínek a situací? Na hlas to však neřeknu. Mezitím, co se ji ptám, usrkává Anett polívku. „Neměl bych snad Jarredovi něco říkat? Při našem cestování se přeci nic nestalo, když tedy nepočítám skřety a lov hostinského. Nebo jsem něco opomněl?“ řeknu s udiveným výrazem. Na mou otázku ohledně Jarreda mi řekne, že neví, kde je. „To je škoda, ňák tak jsem doufal, že se tu všichni potkáme.“ Pak mi ve stručnosti řekne, co všechno se ji přihodilo. „Doufám, že to ve vesnici nebylo tak vážné a všechno se v pořádku vyřešilo. Byl jsem ale docela překvapený, že jsem ho tu potkal. Neříkala jsi, že byl hraničář? Je to docela změna, když vstoupíš do rytířských služeb.“ „Věřím tomu, že jsi to nemohla vydržet a jen tak se dívat. Taky to nemám rád, když mužů jen koukat, ale nic udělat. Člověk je hold v některých situacích bezmocný, ale neměl by se nikdy vzdávat, dokud věci nejsou definitivní. A to jsi přesně udělala ty, nevzdala jses a zkoušela si najít nějaké řešení, i když musím říct, že v tvém případě to bylo o prsa. Potkat jednoho z nekromantů a přežít bez velké újmy je i pro starší paladiny hotový zázrak a to, že ten nekromant nebyl příliš zkušený, na tom nic nemění. Sama si řekla, že i když byl mladý, tak dokázal vyvolat silné kouzlo, které by většinu lidí zabilo.“ Vážný výraz v obličeji. „Jinak není se čemu divit, Alex je jeden nejlepší z bojových mágů a tohle je jeho denním chlebem. Ani se nedivím, že má za učednici tebe. Ať už se mu stane cokoli, tak já i on věříme v tebe a tvé schopnosti. Kdybych byl na smrtelné posteli či mi chyběl prst a s pomocí magie by se mohl vrátit na své místo, tak bych si vybral tebe.“ Zazubím se na ni. Mezitím dojím polívku. V břiše mi stále kručí a rozhlédnu se okolo, zda by nebylo něco dalšího k snědku. K mému překvapení přinesou různé tácy s masem a přílohou. Hned si naberu pořádnou porci a hodím to před sebe na talíř, z kterého pomalu ujídám. Letmo jsem postřehl, že jediný, kdo si užívá tuhle šaškárnu, je vyšší třída Otevřené rady. Ti jsou jediní, co mají úsměv na tváři, nakrucují se, v duchu pletou intriky a lidi, co jsou okolo, tak ty se snaží vlákat do svých smyček a pastí. Pořád mají masky. Dokážou bez nich vůbec žít? Vrátím se pohledem k Anett. „Vypadá to, že oba se dostáváme do zajímavých situací.“ „Ani nevím, zda mě do Vingaardu přivedla náhoda nebo osud. Nicméně mě sem přivedla touha poznat svoji minulost. Jistě si pamatuješ na rozhovor mezi mnou a Alexem ve věži. Našel jsem tu pár vodítek a odpovědí, ale jistě mě omluvíš, když o tom nebudu teď mluvit.“ Na chvilku odložím talíř a palcem si projedu levou dlaň, kde mám vypálený symbol. Začnu ji tedy vyprávět, jak nás poplach o napadení města svolal k Nejvyššímu chrámu, jak jsme na hradbách udělali linii z vojáků, rytířů a paladinů, která pak následně padla pod zákeřným útokem oživlých mrtvol. „Bylo to až příliš snadné, ty mrtvoly neměli žádnou sílu a kosili jsem je jako obilí. Pak z nich začal vycházet zelený kouř, který všechny až na mě a mého velitele zabil. Určitě si to viděla, když jsi byla ve vybrané společnosti.“ „Stáhli jsme se pod hradby a kousek od nich byly vybudovány provizorní barikády a tam jsem shodou okolností potkal tvého bratra. Zrovna ho tam peskoval jeden z velitelů za to, že poručil rozkaz. Náhle se tam objevil Alex ještě s jedním bojovým mágem, který tomu veliteli něco řekl, tomu spadla čelist. Měla si vidět ten jeho výraz, jako když dítěti sebereš jeho oblíbenou hračku. Pak se tam objevili moroví vojáci boha moru Morgona. Ti, ale padli pod údery blesků našeho Stvořitele, boha Nustera. Pak Alex oznámil, že zbývá poslední nepřátelská jednotka. Ukázalo se, že to byly harpyje. Shodou okolností se musel Alex stáhnout, aby pomohl někde jinde a mě svěřil velení nad celou armádou. Ani ti nemusím říkat, jak jsem byl šokovaný. Já, který má čerstvé ostruhy a jsem velel armádě. Bylo tam jeden protivný mladý velitel, ale měl jsem na své straně své bratry. No nemusím ti říkat, že to všechno dobře dopadlo, protože kdyby ne, tak tu teď spolu nejsem a neužíváme si tuhle „skvělou“ oslavu.“ V mém hlase byl jasný náznak ironie. S Anett jsem sdílel stejný názor, že bych dal přednost koupeli a spánku. Možná bych i nepřišel a bylo by mi jedno, zda bych někoho urazil. To je právo vítězů, po krátkou dobu jsou nezranitelní. Navíc mě tu nikdo nezná, je to sotva druhý den, kdy jsem dorazil do města, takže si mě určitě nikdo nemohl napsat na seznam hostů, ale byl tu Alex, kterému jsem něco chtěl předat, takže jsem nakonec přišel a k mému překvapení a potěšení tu byla i Anett. |
| |
| Jídelna Otevřené rady Pobaveně se na něj zadívám. „Jenom tě škádlím, Ziori. Samozřejmě, že se nestalo nic co by jsi musel tajit.“ Zavrtím hlavou. Jak se zeptal na vesnici povzdychnu si. „Bude potřebovat rozsáhlé opravy. Ale nejhorší je, že tam vyhořela sýpka a tak přišla vesnice o zásoby na zimu. Ale Alex přislíbil pomoc, tak se to jistě zvládne.“ Řeknu. Podívám se na něj. „Ano. Je to hraničář, ale nechal se zlákat titulem a bohatstvím.“ Pousměji se. „Ale řekla bych, že mu nikdo nemůže mít za zlé, že chce mít lepší život.“ Pokrčím rameny. Usměji se na něj, když mi tak zalichotí. „Děkuji, Ziori. To mě těší, že to říkáš. Uznání ostatních je ta nejlepší odměna za tvrdou práci.“ Řeknu a jeho pochvala mi zlepšila náladu. Těch zbohatlíků, co si tohle užívali jsem si všimla už před chvílí. Měla jsem štěstí, že jsem někomu podobnému neseděla na blízku. Ty jejich obličeje bych sotva snášela ve své blízkosti. „Stále se ještě divím, že mě přidělili zrovna k němu. Navíc když jsem se učila léčivou magii. Nevím proč zrovna on, ale jsem za to ráda. Je to dobrý učitel.“ Souhlasím a na chvíli se na svého mistra zadívám. Přinesli další jídlo, konečně něco pořádného. S porcí, kterou jsem si nabrala jsem se skoro vyrovnala té co měl Ziori. Prostě jsem měla hlad, napíchnu na vidličku pěkný kus uzeného a zakousnu se. Zatím co horlivě přežvykuji podívám se na Zioriho, který na mě znovu promluví. Pokývám hlavou a polknu. „Jsem ráda, že jsi se o sobě něco dozvěděl.“ Řeknu mu a samozřejmě jeho přání respektuji a nevyptávám se, místo toho se raději znovu zakousnu do masa. Zaujatě poslouchám jeho vyprávění. „Ty jsi se stal velitelem armády?“ zeptám se udiveně. „Jistě... chápu, že jsi byl šokovaný. Ale podle všeho jsi to víc než dobře zvládl.“ Pousměji se, rozhlédnu se po něčem na utření, ale nakonec se skloním a nenápadně si utřu pusu do ubrusu. „Já bych tedy raději bojovala s dalším Nekromantem než abych musela mít takovou zodpovědnost.“ Oklepu se. „Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Jsme živí a zdraví... mí nejmilejší jsou v pořádku. Teď snad už budeme mít chvíli klid od těch prevítů. Já na studium a ty na hledání minulosti.“ Podívám se na něj. „Asi bychom se nemohli vypařit co myslíš?“ zeptám se ho. |
| |
| Vingaard – den druhý Jídelna Otevřené rady – večeře „To je mi líto, že na tom tvá vesnice je takhle. Jistě se najdou dobří lidí, kteří ostatním ve tvé vesnici pomůžou. Přece jen vesnice je něco jiného než město. Lidi tam nejsou zkažení a nesnaží se jeden druhého obrat o všechno, co má. Aspoň to si myslím.“ Pak se vrátíme k Jarredovi. Souhlasně přikývnu, Je to čistě jeho rozhodnutí a každý má právo na lepší život. Nicméně každý má jiné představy o životě. Jaké jsou mé vlastní cíle? Sloužím bohu, ale chce bůh, abych zasvětil své bytí jen a jen jemu, nebo to bude považovat za slabost a utíkání od života? Někteří tvrdí, že je hřích neužívat si darů, kterými nás bohové obdařili a jiní jsou zasvěceni řádu a kodexu, a že oni jsou ti vyvolení, kteří se setkají se Stvořitelem. Zakroutím hlavou a vyženu tyhle myšlenky z hlavy. „Nemáš zač mi děkovat Anett, když je to pravda“ a oplatím ji úsměv. Proč lidé děkují za něco, co je jejich přirozeností? Děkujeme snad každý den slunci, že vyšlo či dešti, který nám zavlažuje pole? Ani nevím, proč se zabývám těmihle otázkami. Nikdy jsem nad věcmi moc nepřemýšlel, ale v přítomnosti Anett vidím jinýma očima. „Cesty osudu jsou nevyzpytatelné,“ pronesu, když se bavíme o Alexovi a o tom, že ji právě přiřadili jeho, jako jejího mistra. Dál to nerozebírám. Jsem rád, že znám Alexe a Anett a cesty osudu nás svedli dohromady. Anett si stejně jako já, nabrala pořádnou porci. Trochu mě to pobaví a usměju se. Zároveň si kladu otázku, kam to asi všechno schová. Přece jen to není chlap jak hora, ale jsem rád, že má chuť k jídlu. Člověk, který nejí je slabý a snadnou kořistí pro ostatní. Opět si ji pořádně prohlédnu. No jsou místa, kde to určitě přijde vhod. Při té myšlence cítím, jak mi rudne obličej. Na co, to sakra myslíš? Je mi najednou strašné horko a vezmu džbán vody a celý ho vypiji. To mě příjemně osvěžilo a schladilo. „No nebýt Alexe a jeho rázných slov, tak by těch chytrolínů jistě bylo více a určitě bychom museli prolít vlastní krev, než by se ti chamtiví lumpové vzpamatovali. Navíc jak řekl sám Alex, tu situaci by zvládl každý dobrý velitel. A já s ním musím souhlasit, neudělal jsem nic světoborného. Navíc jsem měl po ruce spousty velitelů, kteří mi radili, vedli a upozorňovali mě na chyby. Nebýt jich, tak nejen, že bych zklamal důvěru, kterou ve mě tvůj mistr vložil, ale zklamal bych i sám sebe a navíc bychom měli daleko větší ztráty. Což by mě strašilo až do konce život. Představa, že za všechnu tu zbytečnou smrt můžu já, by mě jistě kousek po kousku přiváděla k šílenství.“ „No já bych s nekromantem či mágem nechtěl bojovat ani za nic. Velení armádě mi vedle toho připadá, jako procházka růžovým sadem.“ Je to opravdu zábavné, když oba chceme raději bojovat proti vlastním démonům, než abychom si to prohodili. Že by další filozofická myšlenka? Dneska jich mám až příliš mnoho. „Nevím, zda vůbec chci dál pátrat po své minulosti. Čím víc toho odkrývám a pronikám hlouběji, tím méně se mi to líbí. Dokonce ve mě už proběhl vnitřní boj, zda by nebylo lepší nechat minulost pohřbenou.“ Pak se Anett zmíní, zda bychom se nemohli vypařit. „Myslím si, že nikoho neurazíme, když půjdeme ven na čerstvý kyslík a už se nevrátíme.“ Je to jako, kdyby mi četla myšlenky. „Nikdo, kromě Alexe a nás tu pořádně nezná. Nicméně bychom mu to ze slušnosti měli říct, ale věřím, že taky má plné zuby tohohle divadla, takže nás jistě podrží.“ Ještě jednou se rozhlédnu na smetánku a jejich masky. Nedá se říct, že by je tento večírek bavil od srdce. Víno ale dělá své. Otupuje pomalu smysly, až je vám jedno s kým a o čem se bavíte. Určitě si ani nevšimnou, že tu mají o dva hosty méně, proto Anett naznačím, ať pomalu vstane. Pokud Anett bude souhlasit s tím, že to řekneme Alexovi, tak sám nebo společně se vydáme k Alexovi, kde ho slušně vyruším od případného rozhovoru s někým jiným a řeknu mu, co máme v plánu. Při té příležitosti mu nenápadně předám další dopis pro Anett a jen tiše dodám, aby ji ho dal až budou zase ve věži. Mohl bych jí ho předat sám, ale to bych jí to rovnou mohl všechno říct vlastními slovy, navíc v dopise může být člověk více otevřený, protože se necítí svázaně a jedná uvolněně, než když je s danou osobou, na které mu záleží, v jedné místnosti či jen v její přítomnosti. Pokud se Anett bude chtít vytratit, aniž bychom to řekli Alexovi, budu to respektovat. Nejsme přeci malé děti, které se musí dovolovat a navíc nikdo nemá právo někde někoho držet proti jeho vůli. V tom to případě, si zatím dopis pro Anett nechám u sebe a třeba ji ho předám, až se budeme loučit. Pak počkám na případné reakce od Alexe a Anett. |
| |
| Vingaard – Otevřená rada – Ziori „Ano. Všichni se tam mají rádi. Jeden muž tak byl obviněn z vraždy, ale všichni ví, že by to nikdy neudělal. A tak se několik lidí stalo dobrovolně jeho rukojmí, aby na něj rytíři nemohli. Naštěstí se nám podařilo ho očistit.“ Pousměji se. Jsem na svou vesnici pyšná. Pak zase spořádám další kus masa spolu s chlebem, měl příjemně křupavou chuť, cítila jsem z něj, že byl dělán na dřevě. Pečivo tak získá vždycky opravdu příjemnou chuť. Jím i když mluví, největší hlad se mi už podařilo zajíst. „Chápu co myslíš.“ Řekla jsem na to, že smrt vojáků by se ho velmi dotkla. „Proto bych nikdy nechtěla mít takovou zodpovědnost. I pro mě představa, že kvůli mě někdo zemřel... nevím jak bych s tím zvládla žít. Proto máš můj obdiv, že jsi to tak zvládl. I s rádci to musel být velký tlak.“ Vezmu si další kousek chleba. Řekne mi, že neví zda chce znát svou minulosti. Kousnu se do rtu. „I bez minulosti se dá žít. Záleží na tom jak to chceš ty. Nakonec to nejdůležitější je to, kým jsi teď a ne tím kým jsi kdysi býval. Protože to je pryč.“ Seberu bochánek, který si schovám do kapsy. To pečivo mi prostě chutnalo. Ale souhlasí s tím, že zmizíme. „Ano. Jemu to řekneme.“ Souhlasím a vstanu, dojdu s ním k Alexovi, ale nechám mluvit Zioriho. Pak s ním vyjdu rychle ven z místnosti, až když se za námi zavřou dveře zhluboka se nadechnu. „Hned se cítím lépe.“ Řeknu s úlevou. „Projdeme se? Třeba narazíme i na nějaké místo, kde se budeme moci trochu umýt.“ Pousměji se. Samozřejmě jsem myslela ruce a obličej. |
| |
| Vingaard – den druhý Jídelna Otevřené rady – večeře „Jsem rád, že to všechno dopadlo dobře.“ Hlavou mi projede vlna myšlenek o tom, že to určitě není náhoda. Proč by někdo dělal takové komplikace v malé vesnici, když se útočilo na Vingaard? Nechám to být a pozoruji Anett, jak se láduje masem a obzvlášť si vychutnává chleba. Vezmu si taky jeden. Byl opravdu skvělý, tak si vezmu jeden a utrhávám z něho malé kousky, které kombinuji s masem. Pořád se štípám, nemůžu věřit tomu, že s Anett mám tolik společného a že sdílíme stejné názory nebo aspoň většinu z nich. Chci dál pokračovat a reagovat na to, co si myslí o minulosti, ale to už se suneme k Alexovi, od kterého rychlým, tichým krokem odcházíme ven z místnosti. Anett se zhluboka nadechne. Skoro to vypadalo, že v místnosti nemohla dýchat a teď se snaží nabrat, co nejvíce kyslíku do zásoby, kdyby nás Alex upozornil, že se máme vrátit. „S tím mytím je to skvělý nápad.“ Souhlasně na to ještě přikývnu. Pak se procházíme, osobně si vychutnám, že jsem sám s Anett, pak si zhluboka povzdechnu a přeruším ticho, které nás obklopovalo, když jsme se vzdálili od jídelny. „Pravda, i bez minulosti se dá žít, ale člověk by měl vědět, kde jsou jeho kořeny ne? To odkud pochází, kdo byli jeho rodiče a tak podobně. Jsou to určitě stavební kameny, které pak tvoří tvoji osobnost a charakter. Kdyby mě onehdy nezachránili bojoví mágové, mohl jsem být klidně jeden z nekromantů, kteří by dneska zaútočili na město a musím říct, že mě ta představa a myšlenka děsí.“ „V hodně mladistvém věku jsem se magie bál, nerozuměl jsem ji a čemu člověk nerozumí, toho se přirozeně bojí. Bál jsem se i toho, co dneska nosím, protože nerozumím principům.“ Ukážu ji prsten, který vytáhnu z pod košile. Jistě ho pozná, je to ten stejný, co jsem měl ve věži, a o který mě požádal Alex, zda se na něj může podívat, s tím rozdílem, že předtím barva kamene byla modrá a teď má barvu krve . „Nevím proč, ale mění barvu podle toho, jak se cítím, o čem přemýšlím atd. Byl jsem vyděšený, že to je černá magie, pač pár dní byl kámen celý černý, jako noc a nechtěl tu barvu změnit. Návštěvou Orise jsem se chtěl ubezpečit, že nejsem prokletý či se ode mě neodvrátili bohové. Pár dní ho studoval ve své komnatě, když se vrátil, tak jen prohlásil: Neexistuje dobrá či zlá magie. Existuje pouze síla a to, jak ji použijeme je už čistě na nás. Jeho slova byla jednoduchá k pochopení a malému chlapci to tehdy stačilo. Ale ty sama víš nejlépe, že to tak prosté není. Kdyby Orisovo tvrzení platilo, tak proč se všichni snaží získat více moci, vlivu a bohatství?“ Nechám Anett, ať to vstřebá, až skončíme s tímhle, tak se vrátím k její vesnici, která mi vrtá hlavou. „Nikdy bych nevěřil, že na vesnici se může dít něco takového a je to záhada, že se to odehrávalo ve stejnou dobu, kdy zatočili na Vingaard. Pokud jsem tě tedy správně pochopil. Člověk by řekl, že za tím vším musí být něco víc.“ Odmlčím se. „I ten útok na město se mi zdá nějaký divný. Říkala jsi, že se bojovalo v Otevřené radě a jejich cílem bylo zabít prince. Chápu to, že to bylo jen divadýlko, aby se všechny síly shromáždily na obranu města a nekromanti, tak měli větší šanci na úspěch, ale i tak se mi zdá, že za tím musí být něco jiného. Ty jistě víš o útoku v Nejvyšším chrámu, kde byl zabit král ne? No jestli ne, tak teď to víš. Byl jsem tam také a bojoval s útočníky. Musím ti říct, že tam jsem viděl úplně jiného prince, než jakého vidím dneska. Vypadal tam jako žok sádla a jeho prasečí očka nevěstila nic dobrého. Buď to byl zase nějaký měňavec či magie, protože toho prince, co vidím dneska, nepřipomíná ničím tu stvůru, kterou jsem viděl v Nejvyšším chrámu. Ale to teď stranou, zkrátka si myslím, že kdyby šli po princi, tak by to udělali stejně jako v chrámu nebo podobným způsobem.“ Připadám si, jako kdyby se svět pomalu zbláznil a snažil se všechno vcucnout do koule chaosu. Dál se procházíme, hledajíc místo na opláchnutí či umytí. Mohl bych ji vzít do komendy do lázní. Tu myšlenku nakonec zavrhnu. Jednak bych ji nedostal přes své bratry, co hlídají vstup, a i kdyby ano, tak lázně jsou společné, což by pro dívku jejího věku a v jejím postavení nebylo to pravé. Navíc mě to přivádí na otázku: Můžou vůbec do komendy ženy a dívky? Když tedy nepočítám návštěvy rodin paladinů či významných lidí. |
| |
| Vingaard – Ziori Pousměji se na něj. „Proto říkám, že záleží na tom kým jsi teď. Ať už se dozvíš o své minulosti cokoliv. I kdyby to nebyli moc dobré věci. Vždy záleží jen na tom, kým jsi teď.“ Řeknu mu. „Mohl jsi být, Ziori. Ale nejsi. To je nejdůležitější. Nemá cenu si dělat vrásky s něčím co se nestalo.“ Provléknu ruku pod jeho a zaháknu se mu do rámě. Poslouchala jsem jeho vyprávění o prstenu, který ho jako malý děsil. Zamyslím se nad jeho otázkou. „Oris je moudrý muž.“ Řekla jsem a nadechla se. „Chápu jak to myslíš. Ale to co řekl Oris je pravda. Záleží na nátuře člověka. Nechá se opít mocí? Záleží jen na člověku, jak svou moc použije. Vem si třeba Alexe. Je velice mocný a přesto je to dobrý člověk. Je jen na člověku co si zvolí.“ Odmlčím se. „Každý má různé důvody, Ziori. Já chci být mocná také, ale abych chránili lidi, pomáhala... jiní ji chtějí aby mohli mocí získat moc, respekt, aby si mohli dělat co chtějí. Jiní chtějí bohatství, protože se chtějí mít lépe, aby si mohli dopřát to co nikdy mít nemohli. Jako Jarred. Aby pak neměl problém uživit jednou rodinu, aby se mohl postarat o rodiče až budou hodně staří, že se nebudou moci starat sami o sebe. A vliv... je to stejné. Když má člověk konexe může zařídit hodně věcí. Jako třeba finanční pomoc pro mou vesnici, aby nakoupili zásoby na zimu. A nebo také můžou člověku uškodit, dostat do vězení... cokoliv. A pořád platí to samé. Jsou různé důvody, různí lidé. A jen na lidech záleží jak toho využijí. Jedni dobře a jiní špatně. Tak svět funguje. Tak funguje rovnováha světa.“ Vydechnu... byl to dlouhý proslov. „Pokud jde o mou vesnici. Měla jsem ti to vysvětlit hned, aby jsi se netrápil přemýšlením o tom. Byla to past. Nekromantů, aby odlákali Alexe a měli tak šanci zaútočit. Chtěli ho zdržet.“ Řekla jsem mu. A na chvíli mi zamotá hlavu s tím princem. „A ten princ co jsi dnes viděl. Není to náhodou ten mladší princ? Ten co jsi viděl je myslím ten starší, budoucí král. Byl to ten obviněný z vraždy otce a když byl uvězněn ten mladší se stal korunním princem. Ale jestli jsem to pochopila správně, tak toho staršího zprostili vinny a tak se z něj stal zase budoucí král.“ Zamračím se. „Je to nějak zamotané.“ Pokrčím rameny. Zahlédla jsem studnu, vyrazila jsem směrem k ní. „Ah... těším se domů. Až se budu moci celá vykoupat.“ Řeknu, když vytahuji vědro s vodou a začnu si umývat ruce. |
| |
| Vingaard – den druhý Někde venku Na to, jak byl dnešek vyčerpávající a plný událostí, tak ji musím obdivovat, že má pořád sílu se usmívat. Taky bych mohl být veselejší, přežili jsme a nebyly způsobené žádné škody, které by nešli napravit. „S tou minulostí máš pravdu. Jsem to, co jsem – nikým jiným a to díky Alexovi, Erikovi a všem bojovým mágům, kteří mě zachránili před Morovým bratrstvem. Nesmím taky zapomenout na Orise, který mě adoptoval a vychol jako vlastního. Nebýt jich všech, tak jediné bohové vědí, kde bych byl.“ Jsem rád, že si o tom všem můžu s někým promluvit. Anett náhle provlékne jednu její ruku pod mojí a zahákne se mi do rámě. Strnu, připadám si jak těžký balvan. Tváře mám zbarvené do ruda. Pořád mě ženská společnost trošku děsí, protože jsem s nimi často do styku nepřicházel, takže nevím, jak se v některé situaci zachovat. Ale vím, že kdybych se ji z rámě vyvlíkl, mohla by to být urážka či něco takového. Co když nás takhle někdo uvidí? Neutrpí tak její postavení a čest? Lidi jsou strašná stvoření, která škodí třeba jen pro zábavu. Nechci Anett vystavit něčemu, co by ji pak bránilo plně ve studiu. Nakonec to nechám být a myšlenky odplují. „Souhlasím s tebou, že každý člověk je jiný. Ale co ho právě dělá jiným? On přeci za to nemůže, zda bude hodný nebo zlý ne? Nemyslíš si, že za to můžeme my jako společnost? Právě nebýt Alexe, Orise a ostatních, tak by moje přirozená nátura byla zlá ne? Jsou různí lidé, ale některým je ta možnost volby odepřena. Taky chci sílu stejně jako ty, abych mohl pomáhat ostatním. Chápu taky Jarredovi pohnutky, každý chce být zabezpečený. Myslím si, že to chce každý a nevidím na tom nic špatného, i když kněží v chrámech mají jiný názor. Ale když to vezmu z jiného úhlu pohledu, dělají to stejné, jen přijmou jiný styl života, ale pořád mají kde složit hlavu, mít co jíst, má se o ně kdo postarat, když jsou churavý a tak dále. Některé morální zásady a kodexy mi připadají značně pokrytecké. Morální zásady, kodex a filozofické názory a myšlenky, tohle všechno ovlivňuje člověka v naší společnosti. Často slýchávám, jak se v našem království vede skvěle, kdyby to byla pravda, tak by se nestávaly věci, které se stávají. Vraždy, přepadení, znásilňování a spousty dalších věcí. Zkrátka by mě zajímalo, co do lidí zasévá semínko temnoty. Je to naše přirozenost či snad snadnější cesta k získání toho, po čem toužíme nebo to je jen zvrácenost lidí, s kterou přicházíme na tento svět?“ Zadívám se na měsíc, který svítí nad našimi hlavami. „Myslím si, že bude lepší, když.......“ Chtěl jsem říct něco, ale nemohl jsem. V krku se mi udělal knedlík. „........když změníme téma.“ Řeknu nakonec a už se mi zase dýchalo dobře. A vrátím se k princi. „No vypadá to, že se to kapku zamotává.“ Zasměji se. „Takže jeslti to dobře chápu, tak král měl dva syny a toho, co jsem ho dneska viděl, byl ten mladší. Tím by se to všechno vysvětlovalo. Škoda, že toho staršího zprostili viny. Tenhle se mi zamlouvá daleko víc. Byl by jistě dobrým králem.“ Konečně nacházíme studnu, Anett k ni hned zamířila a vytahuje vědro s vodou. Dojdu k ni a pomůžu ji, jak se od slušně vychovaného muže sluší a patří. Kdyby tu nebyla Anett, tak by mi bylo všechno jedno. Svlékl bych se a vylil na sebe pěkných pár věder vody, abych ze sebe smyl prach, pach pot a krev. Nepůjdu spát, dokud se neumyji od hlavy až k patě. Než ta možnost nastane, udělám přesně to, co Anett. Umyju si ruce, opláchnu obličej a vlasy. Je to skvělý pocit, najednou si připadám více člověkem než zvířetem. „Zdržíte se ve městě nebo po skončení oslavy hned vyrazíte domů? Nevypadá to, že by nepřítel měl v nejbližší době další síly na útok.“ Pak si vzpomenu na Alexovu nabídku ohledně schůzky s vůdcem Morového bratrstva. To by se tu ještě mohli chvilku zdržet. No uvidíme. „Jak ti jde studium? Už jsi se naučila něčemu novému, nebo tě Alex drží zkrátka a dává ti jen samé lehké věci?“ |
| |
| Vingaard – Ziori To byla otázka. Co k tomu člověka vede? To nevím, asi způsob jejich života? Vyrůstání? Rodiče? Ale nakonec řekne Ziori že to necháme být. Tak jsem souhlasila. „To máš pravdu. Mladší syn vypadá spíš jako král. Ale na druhou stranu bychom neměli moc dbát na vzhled. Hezký obličej neznamená, že z něj bude dobrý král. Ale je pravda, že o prvním princi jsem slyšela jen to špatné. A toho druhého moc neznám, ale zdál se celkem sympatický.“ Pokrčím rameny. Opláchnu si obličej a krk. Špinavou vodu vyliji a naberu další, čistou. Podívám se na něj. „To nevím. Ale myslím, že poté oslavě vyrazíme. První chci za rodiči, abych jim řekla že obě jejich děti jsou v pořádku. Matka byla na zhroucení, když se dozvěděla, že se tady bojuje a je tu stále Jarred.“ Řeknu mu. „Takže první musím za ní, aby mohla klidně spát a pak až do věže.“ Pousměji se. „Učí mě zatím to na co mám. Moc náročná kouzla, by mi mohla ublížit. Moje plná síla se ještě nerozvinula. Opravdu nároční zaklínadla mohu dělat až má síla dospěje.“Řekla jsem mu. „Ale řekla bych že to zatím jde.“ Usměji se a podám mu vědro. „Můžeš mi polít hlavu? Chci se zbavit aspoň trochu té zaschlé krve z vlasů.“ Požádám ho a pak se před ním předkloním. Skloním hlavu a všechny vlasy si přehodím dopředu. „Alex mě hodně chvílí.“ Řeknu při tom. „Podle všeho to vypadá, že mám v sobě hodně velkou zásobu magie. Aspoň to tak vypadá. Ale nechci vypadat, jako, že se tím snad povyšuji nebo tak.“ |
| |
| Vingaard – druhý den Někde venku s Anett Další věc, na kterou máme stejný názor ohledně princů. Můžou si být lidi tak podobní, i když nejsou příbuzní či na sebe nemají žádné dlouholeté vazby? „Nevím proč, ale připadá mi, že se ve všem schodujeme nebo aspoň ve většině věcí.“ Anett si opláchne obličej a krk, pak tahá další vědro s vodou. Cítím se zmateně, od starších paladinů pořád slýchávám, jak jsou dívky a ženy panovačné a pořád se snaží muže nějak komandovat, ale Anett je úplně jiná. Co člověka dělá takového, jaký je? Ta myšlenka se vrací a vrací, jako kdyby si říkala o to, aby byla zodpovězena. Budeš muset počkat maličká, snad čas všechno zodpoví. Anett začne mluvit o tom, jak musí dát vědět rodičům, že jsou s Jarredem v pořádku. Snažím si vzpomenout, kdy to bylo naposledy, kdy jsem Orisovi říkal všechno, aby o mě neměl strach. Musím se uvnitř sebe usmát. „Vím, co tím myslíš. Jsem sice starší, ale Oris ve mě pořád vidí dítě.“ A není se čemu divit, když je to mág, který na světe chodí už hodně dlouho. Ten musí považovat i Alexe za dítě a mě nejspíš za batole. „Věřím tomu, že tvá síla bude jedna z největších, která kdy byla na tomto světě.“ Stejně jako ty, i já budu pilně cvičit všechno, co mě bude moci udělat silnějším, abych mohl ochránit všechny, na kterých mi záleží a hlavně tebe. Délka jejich vlasů připomínal menší vodopád, který se táhl dolů a barva jejích vlasů připomínala tu nejčernější a nejtemnější noc. Vyhovím její žádosti, vezmu vědro a pomalu ji polívám hlavu, aby mohla smýt špínu. Chtěl jsem něco říct, když tu náhle......................... |
| |
| Vingaard Alex se se svým kolegou zrovna baví o této bitvě a zaslechnete, jak jeho kolega říká: „Opravdu hodně nás podcenili. A my nesmíme udělat to samé, jejich vůdci jsou sice zlikvidováni, ale ani zdaleka jsme nedostali všechny uctívače. Dokud ten morový nádor nevyřízneme Říši celý, budou se vracet pořád.“ Alex kývne a když k nim dojdete, otočí se k vám a na to, že půjdete ven chvíli zapřemýšlí. Pak ale kývne a otočí se zpět ke svému kolegovi a pokračuje v debatě. Ještě zaslechnete něco o nejhorším trestu, než odejdete. „Promiňte že ruším, mládeži, ale vodu z této studny byste neměli pít.“ Dojde k vám jeden městský strážný. Nejspíš si nevšiml, že se jen umýváte. Než ale stihnete cokoliv namítnout, objeví se Alex a netrpělivým gestem ho pošle pryč. Strážný se podívá na studnu, pak na vás a pokrčí rameny a odšourá se pryč. „Nic, rozlučte se, musíme zpět do vesnice a pak do věže, než padnu.“ Vypadá docela svěže, ale těžko říct, jak na tom je. Prodělal dnes dvě bitvy, z nichž každá by slabšího mága zabila. A dvě takové… Alex má obrovskou moc, ale rozhodně ne nevyčerpatelnou. Poodejde kousek stranou a nechá vás se rozloučit. |
| |
| Vingaard – rozloučení Voda byla studená, ale bylo to spíš příjemné. Rukama jsem si projížděla vlasy a zbavovala se všeho toho co jsem za celý den posbírala. V citlivé ráně na hlavě mě několikrát štíplo, ale ignorovala jsem to. Když k nám přišel strážný, pootočím hlavu a začnu si vlasy ždímat. Chtěla jsem říci, že to nepijeme. Ale objeví se Alex s tím, že se máme rozloučit. Narovnám se a vlasy si hodím na záda. Otočím se na Zioriho. „Vždycky máme jen tak krátkou dobu. No co se dá dělat. Dávej na sebe pozor. A jestli uvidíš Jarreda pozdravuj ho ode mě.“ Začnu cítit rozpaky. „Teď asi už se opravdu uvidíme až za pět let.“ Pousměji se. „Pokud nezačnou Nekromanti zase vyskakovat z děr.“ Přistoupím k němu. Položím mu ruce na ramena a jako při posledním loučení ho políbím na tvář. „Opatruj se.“ Řeknu a ustoupím od něj. „A brzy ode mě očekávej tu odpověď. Konečně bude snad klid a budu na to mít dost času.“ Slíbím mu, že mu konečně odepíšu. |
| |
| Vingaard – druhý den Loučení s Anett Všechno se událo moc rychle, aspoň podle mě. Anett si umývala vlasy, když se v zápětí objevil strážný. Něco mumlal o tom, že tu vodu nemáme pít. Zajímalo by mě, proč se nemá pít, ale rozhodně to nebudu zkoušet na vlastní kůži. Náhle se objeví Alex. Už jsem mu chtěl říct, že na tu šaškárnu v jídelně Otevřené rady nemám náladu. Předběhl mě a řekl, že se máme spolu s Anett rozloučit, ňák tak jsem to čekal. „Je to tak, na ty, které máme radí a na kterých nám záleží nemám moc času. Ale ti kteří nám znepříjemňují život atd. Ti nám kradou tento drahocenný čas. Alex je ale výjimka,“ řeknu s usmívající se úsměvem. „Opatruj se a moc Alexe nezlob. Budu se za vás stále modlit. Až se vrátíte domů, tak nezapomeňte ode mě pozdravovat Eliz.“ Něco cítím, takový divný hřejivý pocit u srdce. „Uvidíme zda to bude až za pět let. Cesty osudu nikdo nezná a nekromanti jistě nezačnou vyskakovat z děr. Jednak jsou na to moc velcí a jednak se nemnoží, tak rychle.“ Opětuji jí úsměv. Přistoupí ke mě. Vybavím si loučení ve věži, jejím rukám se podvolím a skloním se k ní blíž, následně mě políbí na tvář. Možná si to neuvědomí, ale je to na stejné místo, jako při loučení ve věži. Jen náhoda nebo to udělal cíleně? „Budu se těšit na tvoji odpověď.“ V duchu se směju. A to nevíš, že jakmile budete zpátky doma ve věži, tak ti Alex dá další. Doufám, že se mi neupíšeš. Pak se rozloučím ještě s Alexem a hodím na něho tázavý pohled. Jistě ví o té zmíněné schůzce s vůdcem morového bratrstva. No a jestli z toho nic nebude, tak hold smůla. Počkám až se Alex s Anett přemístí, nebo každý půjdeme jiným směrem, následně se vydám do komendy. Dneska byl dlouhý, přespříliš dlouhý den. |
| |
| 1. Kapitola – závěr Alex na Shinxiho kývne, jako že pochopil, ale nic dalšího neřekne. Pak se s Anett vrátí do vesnice, kde Anettiny rodiče zpraví o situaci ve městě a Jarredovi, Alex si vezme Eliz a vrátí se zpět do věže. Shinxiho po přemístění Alexe a Anett potká dole starý známý velitel Nejvyššího chrámu. Potřesou si rukama, poblahopřejí si a navzájem se představí. Velitel se jmenuje shodou okolností Stefan, stejně jako velitel Bratrstva. Nahoře na hostině si vzal mladý princ Alexe stranou a řekl mu, že Anett pravděpodobně vděčí za život. A co by ji tedy potěšilo. Už druhý den do její vesnice dorazily vozy se zásobami a královskými řemeslníky na opravu zničených budov. Ukáže se, že během boje s Luntherem zemřeli dva vesničané a dva vojáci. Z vesničanů to byla jedna z nejmilejších farmářek vesnice a syn mlynáře. Přes zimu ale vesnice rozhodně netrpěla, zásoby, které jim princ poslal jako dík za Anettinu pomoc byly víc než dostačující a královští řemeslníci se činili. Na jaře byla sýpka opravená a všechny domy ji dohnaly v létě. Shinxi se chtě nechtě musel vrátit zpět do kláštera Grundura. Oris musel kvůli nařízení papeže udělat přesně to, co ostatní opati. Zmobilizovat své paladiny a stáhnout je zpět do svých klášterů. Důvod není znám. Korunní princ (ta hrouda sádla) nakonec na trůn nenastoupil, protože správně uznal, že se k vládnutí nehodí. Přenechal trůn tedy svému mladému bratranci, synovci Haralda II. (Ano, to je ten mladý princ, se kterým jste měli tu čest.) Mladý princ byl korunován měsíc po útoku na Vingaard. Z rukou papeže mu na hlavu dosedla koruna, od Shalafiho převzal žezlo a od velmistra Rytířstva jablko. Tak probíhá korunovací ceremoniál vždy. Princ se tedy stal králem a dosedl na trůn se jménem Harald III. Jestli je to ale schopný král, to ukáže až čas… Vůdcům Morového bratrstva byl vyměřen za velezradu, odpadlictví a několika tisícinásobnou vraždu Radou mágů vyměřen nejhorší trest. Trest, který se už půl tisíciletí neudělil. Budou popraveni, ale jejich duše budou složitým obřadem a zaklínáním vyslány k věčnému utrpení do Propasti. Trest ale nakonec udělen nebyl. Díky malé chvilce nepozornosti se nekromantům, z nichž někteří byli psychičtí mutanti, podařilo dostat se z cel až na nádvoří vězení. Tam je bojoví mágové museli zabít. Bez zaklínání. Zemřeli normálně a jejich duše trpět nejspíš nebudou, pokud cestou nezabloudí. Ale Stefan dan Lunther zemřel dříve, než Alex stihl zajistit Shinximu schůzku… 2. Kapitola – všeobecný úvod Ano, čas ukázal, že mladý král je opravdu schopný král. Ale jinak se toho za těch pět let v celé Říši zas tak moc nestalo. Guršský velvyslanec ve Vingaardu zemřel stářím a byl nahrazen mladším diplomatem. Shalafi Vitalianus se stal dědečkem, jeho dcera porodila kluka. Velmistr Rytířstva Ciliani přišel v jednom boji o pravé zápěstí, mágové mu ho s vypětím všech sil dokázali nahradit magickou slitinou stříbra a platiny. Papež přežil dva infarkty. Tolik k významný událostem v Uzavřené radě. Jinak Morové bratrstvo pořád existuje, ale už to jsou jen roztroušené zbytečky. Za těch pět let provedli bojoví mágové spolu s paladiny razantní čistku a vyčistili několik desítek sídel kultu. Rytířstvo mělo taky méně práce, skřeti přestali otravovat a za tu dlouhou dobu jsou evidovány jen tři rytířské výjezdy proti nim. A teď k vám… |
| |
| Shinxi 5 let v klášteře (Toto nějak shrň) Titul sir ti přinesl v klášteře mnoho výhod, které sis kdysi ani neuvědomoval, že je plnohodnotní paladinové mají. Žádná stráž u dveří opata, žádné vytírání podlahy, žádné posluhování i u kováře, jídlo u velkého stolu u krbu, ne u novického ve vzdálenějším šerém rohu síně. Krom toho ses naučil další „kouzla.“ Posílení tvrdosti meče a štítu, aktivace jakéhosi obrysového nočního vidění, obrana mysli před méně mocnými soupeři, malé zrychlení regenerace a krátko trvající paralyzační výboj. A konečně ses dostal do nějaké akce. Hlídkám totiž odzvonilo, už nemusíš osedlávat koně a podávat otěže paladinovi, který vyjížděl do bitvy. Teď přebíráš od novice otěže a nesedáš na koně ty sám. Spolu s bojovými mágy a kolegy paladiny se krčit u dveří do sídla nějakého vlivného šlechtice. Před sebou vidět temný háv jednoho bojového mága a za sebou slyšet oddechování paladina. A čekat… Po příslušném rozkazu vyrazit sídelní dveře a vtrhnout do vstupní haly. Mágové udělají pár světýlek, vy párkrát seknete mečem. Někdy je to horší, někdy lepší. Obvykle ale lepší, kultisté Morového bratrstva jsou natolik překvapení, že se málokdy zmohou aspoň na nějaký odpor. Za chvíli leží pěkně srovnaní na zemi s pouty na rukou a paladinové a mágové je hlídají. O pěti dětech ale žádný kultista nic nevěděl. Jinak asi půl roku nazpátek jsi stejně jako několik dalších kolegů prošel nějakým testem a ke svému překvapení jsi ho splnil nejlépe a byl jsi jmenován velitelem Červené roty a získal tak dvacet přímých podřízených a několik desítek dalších, podřízených ti nepřímo. Řádoví kněží a paladinové ostatních rot. Před několika měsíci se Shalafi na naléhání papeže uvolil naučit paladiny velmi účinné bojové umění bojových mágů. Dva bojoví mágové vás navštěvují jednou do týdne a trénují. Už umíš pár základních chvatů, úhybů a krytů, ale jestli se to bojové umění dá nějak shrnout, tak do: Náročné a velmi bolestivé. Chudák ten, na kterého se bojový mág rozhodne zaútočit tímto uměním plnou silou. S Anett si neustále píšeš a víš díky tomu skoro o všem z jejího života. O jejích schopnostech, o klukovi Eliz, o zásnubách Alexe i o její ordinaci a blížící se dvacátým narozeninám a zkoušce. Několikrát jsi plánoval, že se s ní setkáš, ale vždy do toho něco vlezlo. Buď tobě, nebo ji. O své rodině jsi tedy nezjistil nic nového. Oris ti ale slíbil, že teď někdy brzy by tě zase mohl uvolnit, abys mohl pokračovat ve svém nadlouho přerušeném pátrání. Prioritou pro tebe asi bude najít rodiny zbylých dětí. Momentálně ležíš v bahně před sídlem nějakého nižšího šlechtice. Je tma, z oblohy padají provazy vody a blesky křižují oblohu s hromy hned v zádech. Vedle tebe leží členové tvé roty, všichni se díváte směrem k sídlu, kde by měli být další kultisté. Čekáš na telepatický pokyn jednoho bojového mága, obrany mysli máš proto stažené. Jakmile pokyn přijde, musíš rozkázat svým mužům útok. Tiše proběhnout těch padesát kroků, co vás od sídla dělí a pak vyrazit dveře a vtrhnout dovnitř. Další roty paladinů se potom zaměří na okna ve všech patrech. Mágů na tento útok dnes moc nepřipadlo, takže místo typického draní do první linie vám dnes budou jen krýt záda. „Teď.“ Přijde pokyn od mága. |
| |
| Anett 5 let učení (toto ve svém příspěvku nějak shrň) Žiješ s Alexem v jeho věži v Scaralské poušti už pět let. Za tu dobu se z Alexe pomalu stane něco jako druhý straší bratr, už v prvních měsících studia jsi mu tykala. Tento pocit byl ještě umocňován tím, že si skvěle rozuměl s Jarredem, který k vám chodil na návštěvu aspoň jednou týdně. Jeho nedostatkem jsi teda netrpěla. Většinou v neděli Erik Jarreda přenesl k věži. Sem tam sám zůstal, většinou ale zase spěchal pryč. Splnil se mu totiž sen, znova ho přijali k bojovým mágům, a tak neměl času nazbyt. Po dvou až třech hodinách návštěvy pak Alex Jarreda přemístil zpět na jeho základnu. Eliz začala chodit do jedné ze tří útočných akademií. Vídávala jsi ji jen jednou do roka, když měla v Akademii měsíční prázdniny. Jak šly roky, stala se z roztomilé holčičky krásná slečna. Ve dvanácti letech začala chodit se stejně starým chlapcem ze třídy, jmenoval se Cedrik. Ti dva brzy vytvořili celoakademiové eso. Byl v magii stejně dobrý jako ona a to je dost co říct. Navzdory tomu, že v takovémto věku vztah prý dlouho nevydrží, přerostlo jejich zalíbení postupně v lásku a chodí spolu doteď, i když už oba oslavili patnácté narozeniny a závěrečné zkoušky a splnění akademie jim klepou na dveře. Co se týče Jarreda, ten oslavil dvacáté druhé narozeniny povýšením do funkce velitele své družiny, za mimořádné zásluhy. Vystřídal několik přítelkyň, ale s žádnou bohužel nevydržel déle jak půl roku. Moc velká láska to ale asi nebyla, protože se rozchodem moc netrápil. Celou dobu říká, že na chomout má ještě čas. Tobě je teď devatenáct, v tomto týdnu oslavíš dvacáté narozeniny. Tvá moc a schopnosti obrovským způsobem vzrostly. Alex tvrdí, že jakmile dosáhneš své plné moci, budeš mít opravdu hodně magické energie. Na Alexovu moc nejspíš ani zdaleka nedosáhneš, ale bezpochyby budeš patřit do nadprůměru moci mágů. Na schopnostech máš ale ještě mnoho co trénovat. Mág se musí vzdělávat celý svůj život, to co se naučí u mistra je vlastně jen základ. Stejně tak musíš ještě často meditovat, aby se tvá moc konečně dostala k vrcholu. A zdaleka ne všechny kouzla ti šla hned. Vzpomínáš si třeba na protivné dlouhé týdny, kdy jsi stála před tím zdánlivě malinkatým terčem a snažila se ho zasáhnout klikatým a absolutně nespolupracujícím bleskem. Už teda umíš spoustu kouzel (podrobněji to dostaneš do pošty), ale to je jen jedna část kouzlení. Pak jsou tu třeba ještě zaříkávání. Kouzla jsou skvělá k boji nebo k léčení jednoduchých ran, ale někdy to jinak než dlouhým a složitým zaříkáváním nejde. Nemůžeš jen vůlí nebo jednoduchým kouzlem přinutit jed, aby opustil krevní oběh. K tomu je právě potřeba zaříkávání, jež je mnohem delší a složitější než kouzla, ale na druhé straně zvládne mnohem více. Převedeno na boj… Mág může vypálit ze své ruky blesk a zabít několik nepřátel. Rychlejší. Toto je aktivní kouzlo. Ale může to taky udělat zaříkáváním, pasivně. Odříkává slova zaříkání a vytvoří před sebou velkou modrou kouli, která se vznese nad bojiště a co chvíli bude vysílat několik blesků najednou. Účinnější. Na zaklínadla (neplést se zaříkáváním, zaklínadla jsou jedno až dvou slovná) už si teď skoro ani nevzpomeneš, většinu kouzel provádíš jednoduchými a složitějšími gesty, hůl leží zaprášená v rohu. V posledních týdnech tě Alex naučil vyvolat aktivní kouzlo pouhou vůlí. Zatím se musíš pekelně soustředit a trvá dlouho, než kouzlo vyvoláš. Ale jakmile se tvůj mozek na kouzlení vůlí zvykne, postačí ti na kouzlo jen pomyslet, aby se aktivovalo. Co do specializace, jsi teď vlastně takový napůl léčitel a napůl bojovník. Jiným rasám a národům se Alex moc nevěnoval, naučil tě základy o elfech, skřetech a trpaslících a tím to pro něj haslo. Lektvarům se taky dvakrát nevěnoval, ale přeci jen jim dal aspoň nějaký čas, protože léčitel by je mohl potřebovat. V léčitelství ses naučila snad všechno co jde. Resuscitační kouzla, kouzlo umělého dýchání, zastavení vnitřního krvácení, uzavření komplikované otevřené rány i léčení magických popálenin. Jmenovaná kouzla jsou ale i pro tebe přeci jen ještě docela náročná, i když je už zvládneš. Pak tu jsou samozřejmě nemoci a zranění, co nevyléčí nikdo, jednoduše proto, že příslušné kouzlo ještě nikdo nevymyslel. Jsou to například neštovice, zápaly plic, ale i obyčejná rýma. A pak jsou nemoci, u kterých lze kouzly pouze urychlit proces hojení, nebo zmírnit průběh. Samozřejmě ve všech případech, kdy je ohrožen pacientův život, nemůže po vyléčení okamžitě vyskočit, ale potřebuje se doléčit. Z obranných kouzel ses naučila dokonale všechny tři štíty, zabezpečení nějakého objektu a poplašné kouzlo. Vyvolávání z astrálních sfér se Alex taky moc nevěnoval, prý je to moc nebezpečné. I tak už ale umíš udělat magický kruh a vyvolat nižší démonky z astrálu, kteří tě musí poslouchat. Na víc než špehování jsou ale nepoužitelní. Lekce, které jsi ale z duše nenáviděla byly lekce o obraně mysli. To si Alex zavolal jednoho svého kamaráda, Alrika, hodného psychického mutanta. Ten ti pak útočil na mysl a ty ses musela bránit. Po těchto cvičeních jsi byla vždy propocená, bolela tě hlava, viděla jsi trojmo a chtělo se ti zvracet. Ale neslo to své ovoce. Teď už bys alespoň slabšího mutanta odrazila. A pokud se s tebou někdo bude chtít spojit komunikačním kouzlem, musíš to nejdříve dovolit povolením bariéry. S Alexem jste dost cestovali. Procestujete celou Říši, ale za hranice se nedostanete, tam Alex vyslán nebyl a samotnému se mu nechtěly vyřizovat všechna povolení.Jako zmocněnec Rady cestoval po celé Říši a káral nejmocnější a nejvlivnější šlechtice, kteří se mu poníženě omlouvali za nějaké své přečiny. Za celou dobu tvého studia Alex jako by vzhledově nezestárl ani o den. Na oslavě svých čtyřicátých osmých narozenin před pár týdny, se konečně zasnoubil s představenou jedné z obranných Akademií, rovněž hraběnkou Eleonorou de Lucsovou, se kterou předtím už osm let chodil. Svatba se bude konat za několik týdnů. Se Shinxim si pravidelně píšeš, ale pět let jsi ho neviděla. Vždy, když naplánujete nějaké setkání, něco vám do toho vleze. Jinak víš ale vše, co se u něj děje. (Prostě si přečti úvodní příspěvek i pro něj.) Ačkoliv se na to snažíš nemyslet, Zkouška se nezadržitelně blíží. Zákoník říká, že u normálního studenta by neměla být splněna za víc jak měsíc po dvacátých narozeninách. Oslava těchto narozeninách bude malá, komorní. Alex se odmítl účastnit s tím, že dvacáté narozeniny mágové slaví jen v nejužším rodinném kruhu. Přestože už je skoro jako bratr, zatvrzele si za tím stojí. Pravá oslava prý bude až splníš Zkoušku. Nejspíš dvacítku oslavíš jen s rodiči, protože Jarred je zrovna v Gurchulu (hlavní město Guršské říše) a plní podmínky spojenecké smlouvy o spolupráci. Poslední půlrok ti Alex zvyšuje praxi tím, že ti v různých městech a větších vesnicích zřizuje ordinace. Vždy tak maximálně na dva týdny a pak se stěhuješ dál. Zpočátku tě raději neustále hlídal, po pár dnech už jen seděl v rohu a něco si četl a teď už se vyšetření skoro neúčastní. Momentálně sedíš v křesle ve své ordinaci ve městě Torlo a posloucháš nějakou matronu, jejíž dvanáctiletá dcera je obsypaná pupínky. Dívku jsi prohlédla a zjistila, že má obyčejné neštovice. S obyčejnou mastí se ale paní zjevně nehodlá smířit. Neustále tě přemlouvá, že to je nějaký vzácný Tyforilus sefilita, jak říkala kamarádka sousedky sousedky a té to předtím říkala bába kořenářka co… |
| |
| Po pěti letech Někdy jsem měla pocit, že čas utíká jako voda a jindy zase, že se hrozně táhne. Tolik se toho stalo, a já se příliš nezměnila. Snad jen vlasy jsem měla delší, ale vnitřně jsem se změnila hodně. Dospěla jsem, tu a tam se tedy má ještě dětská část projevila, ale byla jen otázka času kdy i to zmizí pod tíhou zkušeností. Alex se pro mě stal velmi drahým přítelem, jako další bratr, ale stále jsem ho měla ve velké úctě jako svého mistra. A Eliz? Z té se stala krásná, mladá slečna i ji jsem měla ráda jako člena rodiny. Často mi scházela, ale učení mě vždy zaměstnalo. Kupodivu má moc se stále ještě plně nerozvinula. Nečekala jsem, že to bude trvat tak dlouho, ale jen to ukazovalo kolik moci jsem v sobě skrývala. I když nikdy nepřekonám Alexe, přesto to bylo víc než bych čekala. Pokud šlo o studium, nikdy jsem si nestěžovala. Někdy bylo učení velmi náročné, tu a tam jsem nadávala, ale ne kvůli tomu, že jsem s tím chtěla přestat. Většinou jsem nadávala hlavně sama na sebe. Byla jsem na sebe přísná. Musela jsem. Kvůli zkoušce. Po ní budu moci tempo studia a toho jak na sebe kvůli tomu tlačím polevit. Psala jsem si se Ziorim, psala jsem mu o svých úspěších, obavách, ale i o tom co jsem zažila a na oplátku mi zase on psal o sobě. Bylo to skoro jako kdybychom byli stále spolu a pro mě se Ziori stal drahým přítelem. Blížili se mé narozeniny, setkání s rodiči a pak bude jen otázka dní, týdnů kdy mě povolají na Zkoušku. Proto jsem na sebe byla tvrdší než kdy předtím. Jako kdyby se mi snad podařilo za těch pár dní všechno dohnat. Hlavně jsem spíš opakovala to co už umím, než že bych se učila něco nového. Alex se zasnoubil, měla jsem z nich radost. Tu a tam jsem v duchu vtipkovala, že si našel novou kuchařku. Ale nahlas bych to nikdy neřekla. O citech, které ke své snoubence chová jsem nepochybovala. Byl to jen můj osobní vtip. Alex mi v také zařizoval praxi ve městech, kde jsem léčila nemocné. A už jsem byla tak daleko, že mě ani nehlídal a já získala sebejistotu. A také trénovala trpělivost, ta matrona co jsem ti tu měla teď opravdu brnkala na nervy. S povzdychnutím jsem se narovnala a vážně se na ní zadívala. „Madam... madam!“ zarazila jsem příval jejích slov. „Vy pochybujete o mé diagnóze? Vaše sousedka snad vystudovala Akademii léčivé magie? A i když vezmete svou dceru k paní kořenářce, tak pokud to není podvodnice tak i ona by vám řekla, že vaše dcera má neštovice.“ Řekla jsem ji klidně. „Snažit se vaší dceru léčit na něco jiného než neštovice by mohli té dívce jen uškodit.“ Posunu k ní mast, kterou se ji snažím už dát dobrých pár minut. „Tohle na neštovice stačí. Za dva týdny budou pupínky pryč. A pokud bude mast užívat pravidelně, ani jizvy ji nezůstanou.“ Snažím se ji přesvědčit a už jsem z ní byla pomalu zoufalá. „Navíc mám silné pochybnosti že něco takového jako Tyforilus sefilita existuje. Nikdy jsem o tom neslyšela. Takže pokud jste s dcerou nebyli někde za mořem, na tropickém ostrově zapomněla bych na takovou hloupost.“ Spojím ruce nad stolem. „Takže... pokud se mě nebudete znovu snažit přesvědčit o tom, že nerozumím své práci a že paní kořenářka a vaše sousedky ví víc, můžete jít. A prosím řekněte dalšímu ať jde dál.“ Požádám ji a usměji se na ní. |
| |
| Pouze edit příspěvku - chyby a určité formulace ve větách - obsah je stejný! Po pěti letech Shinxiho deník Ach ten čas, připadá mi to jako včera, kdy v mém životě nastaly změny. Zavzpomínám na první setkání s Anett a cestování s ní, poznání Alexe a Eliz a v neposlední řadě seznámení s velitelem Nejvyššího chrámu ve Vingaardu se Stefanem, kde byl navíc zabit král. Dál se vzpomínám útok na Vingaard, kde jsem celel armádě. Takhle se mi vybavovali další a další vzpomínky. Bylo to všechno chaotické a přeskakoval jsem z jedné vzpomínky na druhou. Abych si tohle všechno uchoval v paměti, přiměl jsem se začít psát tenhle deník. Následujících pět let uteklo opravdu rychle. Byl jsem zvyklý na život církevního novice, ale povýšení mi otevřelo dveře s dalšími možnostmi. Když to vezmu kolem a kolem, tak to mělo více kladů než záporů. Více svobody, méně povinností – aspoň z určitého pohledu a do té doby, než jsem vykonal podivnou zkoušku, o které jsem ani nevěděl, ale k tomu později. Čas plynul a já se snažil být čim dál tím víc silnější. Za tu dobu se mé názory měnily. Z počátku to bylo proto, abych chránil ostatní, ale něco se ve mě pohnulo. Už jsem neměl touhu chránit ostatní. Jediný koho jsem chtěl chránit byli mí blízcí – Oris, Anett, Alex, Eliz a pár dalších. Vím, je to sobecké, každý, kdo je silnější a schopnější má dle kodexu a morálních zásad pomáhat a chránit slabší. To doposud dělám a nikdo mi nic nemůže vyčítat, ale zkrátka nemám tak velké srdce, abych do něho zahrnul každého člověk a pokud někoho chránit za cenu svého vlastního života, tak ty, kdo jsou mi blízcí. Oris ke mě byl laskavý, učil mě další „kouzla“ nebo co to bylo. Rozhodně se to moc nepodobalo modlitbám, bylo to na ten způsob, nemusel jsem pronášet nic dlouhého. Ten princip mi připomínal mágy, ale někteří z nich také vzývali bohy a některé kouzla na tom byla přímo založena. Nijak jsem to neřešil, zkrátka jsem byl rád, že umím něco nového, a že to můžu použít vždy okamžitě. Další plus na povýšení bylo, že jsem se dostával častěji do akce. Spolu s mými bratry a bojovými mágy jsme podnikali čistky proti kultistům, při každé této příležitosti se ptám zajatců, zda ví něco o pěti dětech před dvaceti třemi lety (dříve osmnácti lety). Bohužel bez úspěchu, ale jak se říká: Naděje umírá poslední. navíc lov na kultisty mi dal možnost cestovat po celé říši. Ovšem nikdy mě to nezavedlo do blízkosti Anett či její ordinace. Nejpodivnější je, že jsem vykonal nějakou zkoušku před půl rokem na kterou si nepamatuji. Snad jen to, že jsem ji udělal s nejlepším výsledkem a díky tomu jsem se stal velitelem Červené roty a dostal jsem pod sebe ještě pár nepřímých podřízených. Nevím co se odehrálo mezi Shalafim a papežem, jejich vztahy byly podle mě dobré, ale teď byly asi ještě lepší, protože nás pravidelně navštěvovali bojoví mágové, kteří nás učili svému bojovému stylu muž proti muži. Nevím jak ostatní, ale já osobně si myslím, že trošku ti mágové podvádí. nerozumím tomu, ale věřím, že magii, kterou ovládají směřují do svého těla. Díky tomu jsou silnější, rychlejší a odolnější. Nejeden paladin je podcenil a pěkně to odnesl. Nic vážného, pohmožděniny, škrábance, rozbité nosy a občas je to i nějaká zlomená kost, ale nic, co by se nespravilo či nezahojilo. Zkrátka toto bojové umění je velmi náročné, ale ti, co ho ovládnou, jsou pak nebezpečnými protivníky, proto se toto bojové umění snažím naučit a procvičuji ho při každé příležitosti. S Anett jsem neustále v kontaktu a píšeme si o všem možném, ví o deníku, který si píšu. je to jako dopis, akorát, že v dopise je to jen shrnutí, kdežto v deníku je to více do detailu. Eliz si našla kluka jménem Cedrik a tvoří skvělý pár, Alex je zasnoubený, což mě osobně překvapilo, velmi příjemně překvapilo a v neposlední řadě o Anettininých narozeninách a její zkoušce. Hlavou se mi honí, co ji dát při té příležitosti za dárek. Pečlivě jsem šetřil každou minci, kterou jsem za posledních pět let dostal a doufám, že pro ni najdu vhodný dar. Její zkouška mi jinak starost nedělá. Věřím, že je na to víc než dost silná a pokud bude věřit sama v sebe jistě ji zvládne. Vzpomínám si na rozhovor, který jsem s ní vedl před pěti lety: Člověk je hold v některých situacích bezmocný, ale neměl by se nikdy vzdávat, dokud věci nejsou definitivní. Na tomhle jsem se oba shodli a oba se neradi vzdáváme. Bohužel osud zatím nechce, abychom se viděli. Je to jako kdyby nás zkoušel, ale má vůle je silná a nezlomná a s Anett se dříve nebo později setkám. Přece jen k ní chovám něco hlubšího než je přátelství. Není nutné podotýkat, že své pátrání jsem musel na chvilku odložit, ale osud i bohové mi určitě dopřejí dál pokračovat. Současnost – sídlo nižšího šlechtice Bahno je kluzké a špatně se v něm pohybuje. Už se i stalo, že se pár paladinů sklouzlo po zadku, ale ostatní vždy s úsměvem natáhli ruku a pomohli jim vstát. Našim dalším společníkem je bůh Nuster, který zaplnil nebe blesky a deštěm. Členové mé roty a i já sám se díváme směrem k sídlu, které je našim cílem a je vzdálené padesát metrů. Chvála bohu, že tam už žádné bahno není a přesun bude rychlý. Čekám až dostanu telepatický povel k útoku. „Chlapi!“ řeknu rázným hlasem, abych si zjednal jejich pozornost. „Všichni víte, co se od vás očekává“ a stručně projedu plán, jak máme postupovat, atd. Jednotlivě se každému podívám do očí. Na všech bylo vidět, že rozumí, nicméně jako správný velitel bylo mou povinností všechno zkontrolovat. „Nechci žádné šílenosti! Budeme se držet po hromadě. Jsme spolu už nějaký čas........“ Některé členy roty znám už z dřívějška a s těmi ostatními jsem nejméně půl roku, kdy ze mě udělali velitele Červené roty.„.......takže to nebudu opakovat. Teď se všichni pomodlíme k bohům, kteří nás poctili svou přítomností.“ Ještě než začneme s modlením, upozorním je, aby si po společné modlitbě posílili meče se štíty, vztyčili obranu mysli a získali noční vidění. Začnu modlitbou ke Stvořiteli – ti paladinové, co ji znají se ke mě přidají a ti co ne, tak ji opakují. „Chráníš nás dnem i noc, protože ty jsi našim otcem a my jsme tvými dětmi. Hlas tvůj je hlasem bouře a tvůj dotek je dotekem blesku a deště. Pohleď na své syny, kteří tu dnes stojí, ochraňuj je a ty, které dnes povoláš, nechť u tebe najdou věčný klid a mír Nustere.“ Některé paladiny vytáčí, že jsem příslušníkem boha Grundura a Nustera, prý to není správné, ale v mé rotě mě každý respektuje a pokud někdo má nějaké pochybnosti, nechává si je čistě pro sebe a nesnaží se zasadit semínko nedůvěry do ostatních. Chvilka ticha a pak sborově pokračujeme modlitbou k bohu Grundurovi, kterou by každý paladin z jeho řádu měl znát. „Jsi všude a zároveň nikde. Někdy přijdeš a odejdeš jako uragán, jindy přicházíš jako jaro a odcházíš na konci léta. Tvým domovem jsou místa, kde jsou meče pozvednuty jeden proti druhému a kde se vznáší zápach smrti. Přijď domů Grundure, bože války. Dodej mi a mým bratrům sílu k poražení našich nepřátel.“ Jak jsem kladl na srdce svým bratrům, sám se pomodlím za silný meč a štít, noční vidění a posléze, až dostanu znamení k útoku, pozvednu obranu mysli, ale ne tolik, abych nevnímal, kdyby se se mnou někdo chtěl spojit. Pak už jen ve své hlavě slyším: „Teď“.Totéž slovo zopakuji silným a pronikavým hlasem. Všichni vědí, co to znamená a jako jeden muž se společně přesuneme k našemu cíli. Vyrazíme dveře a systematicky se rozmístíme po místnosti, abychom na sebe viděli a mohli si tak krýt záda. Postupujeme a snažíme se najít nepřítele, popřípadě najít jiné možné skryté nebezpečí, pasti a tak podobně. |
| |
| Anett Matrona se na tebe zadívá, střídavě otevírá a zase zavírá ústa. Vypadá u toho jako obrovská ropucha. Pak tě probodne ošklivým pohledem, jednou rukou popadne mast, druhou dceru, otočí se a odkráčí. Ne od všech pacientů můžeš očekávat vděk. Pak vstoupí dovnitř poslední dnešní pacient, vetchý stařeček, kterého trápí velké nadýmání. Od toho mu velmi rychle pomůžeš jediným zaklínadlem a zatímco se ti uklání a děkuje se už oblékáš do cestovního pláště. Konečně se ti podaří setřást i jeho a vyjít před svou malou dočasnou ordinaci do večerního šera města Torlo. Koncentruješ veškeré své soustředění na Alexovu věž a proneseš zaklínadlo. Celým tělem ti proběhne zabrnění a v druhém okamžiku stojíš na zšeřelé poušti před Alexovou věží. Nebo teď už spíš před tvou a Alexovou věží. Věž tě začala brát jako paní. Přiložíš ruku na černou stěnu a ta se před tebou rozevře a vpustí tě dovnitř. Na konferenčním stolku leží naškrábaný vzkaz: Dávám náklep nějakým temným. Vrátím se až v noci. Alex Shinxi Dřevo pod nohou tvého kolegy praskne, další paladinové křídla dveří rozrazí rameny a muži za nimi vtrhnou dovnitř s meči v rukou. Všichni se okamžitě rozmístí do vějíře po místnosti. Shora slyšíte třeskot skla, jak paladinové "vklouzli" dovnitř okny ve vyšších patrech. Okamžik potom se ozve typický křik "Lehnout na zem, odhoďte zbraně." Zdá se, že na někoho nahoře narazili. Dole ale není nikdo. Nebo vlastně je. Z jednoho přístěnku se k vám rozběhnou tři zuřiví psi, tví kolegové se je snaží slovy uklidnit. Ale to je přejde, když na vás psi upřou své tři oči a zelené sliny kapající jim na podlahu rozežerou dlažbu. Někteří muži po tobě zašilhají čekajíc na rozkazy, další jen překvapeně nebo zhnuseně civí na psy. |
| |
| Další den za mnou Promnula jsem si kořen nosu, už jsem toho měla dost. Opravdu miluji pacienti co si myslí, že ví víc než já. Stařík s nadýmáním byla oproti matroně brnkačka. Zaklínadlem jsem ho zbavila nadýmání a doporučila mu, aby příliš nejedl luštěniny, jinak se mu to brzy vrátí. A pokud možno aby se vyhnul i zelí. Velmi mi děkoval a tak se mi ho podařilo dostat ven až když jsem v podstatě odcházela i já. Těšila jsem se domů. Až si odpočinu. Zítra mě sice čekalo to samé, ale to naberu novou sílu a ráno se jistě zase budu těšit. Věž mě vpustila dovnitř a našla jsem vzkaz od Alexe. Odešla jsem se umýt a pak šla do kuchyně, kde jsem se pustila do přípravy pozdní večeře. Alex jistě bude mít hlad až se vrátí. Připravila jsem tedy pšeničné placky s masovou směsí a zeleninou. Maso jsem zabalila do placek a bylo to. Nic složitého. Snědla jsem dvě a měla jsem dost. Zívla jsem, ale spát jsem ještě nešla. Sebrala jsem svou knihu s poznámkami a pustila se znovu do opakování. Chtěla jsem zkusit na Alexe počkat, ale jestli ještě za dvě hodiny nebude doma, půjdu před spaním meditovat. |
| |
| Saki Studium – Akademie a mistra Při útoku na Vingaard se vám nakonec přeci jen podařilo dostat se do administrativní části města a tam přečkat útok. Pak vás jeden bojový mág se smíchem přemístí zpět do Akademie. Úplnou svobodu ale vážně nezískáš, na to jsi moc malá. Vlastně se nic nezměnilo, pořád je tvým poručníkem Akademie. Po ukončení pátého ročníku splníš závěrečné zkoušky a je ti okamžitě přidělen mistr, který od Akademie tvé poručnictví převezme. A zůstane jím až do tvých dvaceti let, kdy splníš Zkoušku a staneš se plnohodnotným členem řádu. No mistr… Spíš mistra. Vzhledem ke tvému vztahu k mužům tě raději muži nepřidělovali. Učíš se tedy u vyšší mistry Alice Cisial, jejíž luxusně zařízená věž se nachází uprostřed jednoho těžko prostupného lesa. Váš vztah je zajímavý, protože jste obě velmi uzavřené a vaše konverzace se i po těch třech letech stále omezuje na nejzákladnější věci. Každopádně tvá aktivní moc sílila a tvé bojové schopnosti rostly. Ale na plnohodnotné útočné mágy pořád máš ještě co dohánět a bojoví mágové asi ještě dlouho zůstanou nedosažitelnou modlou. Kdo ale ví, co jednou… Teď jsi se konečně dostala k bleskům. Sice jsi ho dokázala instinktivně vyvolat už kdysi, ale vyvolat ho úmyslně a namířit ho na cíl je pořádná dřina. Příslušné zaklínadlo láme jazyk a blesk je klikatý, špatně se s ním míří a navíc odhazuje ruku do strany. Takže stojíš před terčem upevněným na jednom vzdálenějším stromu, mistra sedí před věží v trávě a pozoruje tě, jak si vedeš. |
| |
| Anett Alex se opravdu objeví co nevidět. Když seběhneš dolů, naskytne se ti obvyklý pohled na Alexe vracejícího se z bitvy. A moc pěkný pohled to teda není. Ale už sis zvykla... Alex si z krku odmotá rudou, krví nasáklou kdysi bílou šálu a odhodí ji na zem. Ozve se typický zvuk vodou nasáklého hadru, když dopadne na kachličky. Akorát že to není hadr, ale šála a rozhodně není napuštěná vodou... Pak ze sebe shodí taky temně černý háv a zůstane jen v černé košili a kalhotách, které jsou ještě relativně čisté. Otočí k tobě obličej a odhrne si vlasy z čela. I na tváři má něco zaschlé krve. Pousměje se. "Ahoj... Šel bych se radši umýt." Ta krev nikdy nebývá jeho, ošetřit nepotřebuje. A kdyby čirou náhodou ano, tak se o to postarají léčitelé bojových mágů už na bojišti. Projde kolem tebe a vyběhne nahoru do svých pokojů. Za chvíli přijde zpět dolů, už čistý, s vlhkými vlasy a oblečený v bílém hávu. Bílý háv na Alexovi není obvyklý pohled. Svalí se na židli u stolu v,kuchyni a vděčně se zakousne do tvých placek. Když se jako obvykle posadíš vedle něho, znovu se usměje. "Jaký jsi měla den?" O jeho dnech se radši ani nebavíte... |
| |
| Sídlo nižšího šlechtice Všechno proběhne podle plánu. Vrazíme dovnitř a rozmístíme se. Nikdo tam není, aspoň tedy žádný nepřítel, kterého bychom čekali. Ve vyšších patrech slyšíme hlasy, které přikazují odhodit zbraně a lehnout na zem. To jsem zvědavi, koho jsem to našli.Z menšího přístěnku na nás vyběhli tři psi, kterým od pusy odkapávaly sliny, které rozežírají podlahu. Někteří se je snaží uklidnit, ale bez úspěchu. Otočí se na mě a čekají na mé příkazy. „Držte formaci, pět mužů nahoru a podat hlášení. Nepodceňujte ty psy. Budou nejspíš očarovaní, takže můžou být silnější než se na první pohled zdají.Vidíte někdo nějaké maso? Jestli ano, tak jim ho hoďte.“ Pozoruji reakci, zda se psi uklidnili a bylo by možné je zavřít do výklenku, z kterého vyběhli. Dál dám signál pro přípravu omračovacích koulí, které zvládne každý příslušník boha Grundura. To pro případ, že žádné maso nebude k dispozici či se psi neuklidní. Počkám až budou všichni připraveni. Což zabere pár vteřin. Zbylo mi patnáct můžu, každý ví, který ze psů je jeho cíl. Prvních pět na levé straně mají toho na levo, paladinové uprostřed spolu se mnou toho před námi a zbytek paladinů mají toho zbývajícího. „Teď!“ přikážu. Všichni vypustí koule, které pak následujeme. Buď to psi omráčí nebo ne a my je prostě zabijeme. Nemůžeme si dovolit slitování, když nevíme, jak na tom jsou bratři ve vyšších patrech. Já sám pořád hromadím sílu k vypuštění paralyzačního výboje. Nechci minout a chci ho vypustit až budu u svého cíle. Z našich štítů je tvrdá teď, psi by neměli nikam utéct a koule, i když je nezasáhnou, tak je snad vyprovokují, aby zaútočili. nepochybuji o tom, že každý si posílil štít i meč, jak jsem to přikázal na začátku. Psy buď omráčí koule, nebo je je omráčíme během boje nebo nám nezbude nic jiného, než je zabít. Omráčené psy svážeme a pošlu dva ze svých můžu pro mágy, aby se o ně postarali. Přece jen, tohle bylo v jejich kompetenci. Pokud se psi záhadně uklidní a my je budeme schopni zavřít do výklenku, nechám u nich šest mužů a jednoho pošlu pro mágy, pokud mě tedy v tu chvilku nekontaktují mágové sami. V případě úspěchu se vydám se zbylými muži nahoru, abych poskytl podporu mým bratřím. |
| |
| Doma Když šála vlhce pleskla na zem, zašklebila jsem se. „Jistě.“ Řekla jsem mu a zatím co se šel umýt, já jsem sebrala šálu a vyhodila ji. V tohle stavu nemělo cenu šálu prát. Už nikdy by nebyla zase úplně bílá. Pak jsem umyla místo, kde zůstala po šále vlhká stopa. Alex přišel už převlečený, překvapil mě bílý háv? Že by mu černá došla? Nedivila bych se. Alex byl vděčný za jídlo, no však už to znám. Když je někdy takhle pryč, vždycky má hlad. A já raději vidím, když jí něco pořádného než aby se ládoval uzeným. Posadila jsem se vedle něj a odložila knihu. „Šlo to. Žádný těžký případ. Jen mě tam rozčilovala jedna matrona co se mě snažila přesvědčit, že její dcera nemá neštovice, ale nějakou nemoc Tyforilus sefilita. A když jsem ji velice slušně vysvětlila, že těžko její sousedky vědí víc než já, urazila se a odešla. To byl asi nejtěžší případ pro moje nervy.“ Pousměji se. „Skoro mi to připadá, jako kdyby si přála aby měla její dcera takovou nemoc. Vsadím se, že by se ještě chlubila, jakou její dcera nemá exotickou nemoc.“ Protočím oči. „A při tom to byli jasné neštovice.“ Povzdychnu si. „Zítra, ale chci skončit dřív a vydat se pak do chudší části města a podívat se na nemocné tam.“ Řeknu mu co plánuji. „Chudí ke mě moc nechodí, protože si myslí, že musí za léčení platit a na to nemají.“ Zamračím se. |
| |
| Anett Alex tě poslouchá a když se zmíníš o názvu domnělé exotické nemoci, začne se smát až mu zaskočí a rozkašle se. Když se ale sousta zbaví, směje se dál. "Tyforilus sefilita, říkáš? Ta matrona... Taková hodně při těle, černé vlasy, pět brad a velké znamínka na pravé líci?" Ještě se potichu směje. "Tahle dáma je postrach všech léčitelů. Každé z jedenácti jejich dětí už bylo několikrát nakaženo nějakou exotickou chorobou ještě s exotičtějším názvem. Tak třeba angína je pro ni Sexcettum seloa. Nebo chřipka je ještě lepší, Gruloares hostia." Pořád se šklebí, ale už se znova zakousne do placky. "Nejdříve děsila léčitele v Rhunxu, pak i ve Vingaardu a teď v Torlu? Budu muset informovat léčitelský odbor ve Věži, ať si dají bacha..." Když mu povíš své plány na zítřek, jen přikývne. "Dobře. Já tady zítra asi nebude ani přes noc. Budu s Ele." (Ele = Eleonora - snoubenka) Dojí placku, uklidí talíř a protáhne se. "Půjdeme si lehnout ne? Ráno asi zase vstanu dřív jak ty, mám nějaké paladiny na zácvik bojového umění. Jinak moc díky za večeři, jsi zlato." A odejdete spát. Ráno když se vzbudíš je Alex už opravdu pryč. Na stole v kuchyni máš ale připraveny sladké placičky s marmeládou a cukrem (něco jako palačinky). Až dosnídáš tak by ses měla převléci, možná i umýt a přemístit se do Torla do ordinace. |
| |
| Doma a další den Začnu se smát s ním. „Chudák její děti.“ Otřu si z koutku očí slzy. „Zajímalo by mě proč tohle dělá.“ Zavrtím hlavou a na to zase hlavou pokývám, když Alex řekne, že se o tom zmíní léčitelský odbor. Pousměji se, když řekne, že zítra bude trávit noc u své snoubenky. „Samozřejmě.Už abych ji poznala.“ Jemně mu připomenu, že se ještě neznáme. Zívnu. „Ano. Půjdeme. A není zač. Dobrou noc.“ Rozloučím se s ním a odejdu do svého pokoj. Za těch pět let se místnost naplnila, různé předměty, suvenýry z cest. Ale brzy to tu budu muset opustit. Nejspíš se vrátím domů než si zařídím nějaké vlastní bydlení. Až se Alex ožení bude žít s Ele já bych tu byla jen navíc. Zatím jsme o tom tedy nemluvili, ale budu se ho muset zeptat jestli by mi nedoporučil jak na to jít. Kde bych si měla zřídit svůj nový domov. Nakonec jsem před spaním ještě chvíli věnovala probouzením své moci a při tom jsem i usnula. Tak se to stávalo často. Prostě jsem z meditace přešla rovnou do spánku. Druhý den už byl Alex pryč, ale stačil mi udělat snídani. Usmála jsem se a ráda si dala sladkou snídani. Pak jsem se skočila umýt, převléknout a bylo načase vydat se za prací. Naposledy jsem si projela hřebenem vlasy a pak jsem se přemístila rovnou do ordinace. Trochu jsem poklidila a pak přešla ke dveřím, které jsem otevřela. Otočila na nich cedulku otevřeno a pak nahlédla do čekárny. Jestli tam už někdo bude zavolám si prvního dovnitř. |
| |
| Shinxi Nakonec se ukáže, že obyčejné uspávací koule fungují. A krom toho ti psi nevypadali moc nažhavení na boj, vrčeli a štěkali na vás, to ano, ale pěkně zpovzdálí. Vypadali spíš na domácí mazlíčky, akorát to ukazuje, že majitel domu bude nejspíš pěkný šílenec. U psů se objeví jeden z bojových mágů a kývne, že je přebírá. Ty a celá tvá rota se tedy přesunete nahoru, kde se ukážete už jako nepotřební. Majitel domu i s manželkou leží spoutaní u jedné ze stěn a nad nimi klečí několik paladinů a kladou jim otázky. Vy teda aspoň pomůžete s prohledáváním sídla. Vlezete do všech pokojů, rozházíte šuplíky a vytaháte věci ze skříní. Další roty navštíví půdu a sklep. Nakonec jsou nalezeny předměty, usvědčující pár z praktikování černé magie, nikoliv ale uctívání temného boha a členství v temném kultu. I praktikování černé magie je ale velice vážný čin a tresty bývají velmi přísné. Pár převezmou mágové a vás přenesou zpět do kláštera. Tam se umyjete, převlečete v rychlosti pojíte a jdete do ložnic si konečně lehnout. Novici se vám postarají o zbraně a brnění. Ty jakožto velitel roty už nespíš s ostatními v hromadných ložnicích, ale máš malý pokojík hned vedle. Ráno vás vzbudí klasické troubení, nasoukat se do kalhot, přehodit si přes hlavou košili, vklouznout do bot a poklusem ven před klášter, kde si každý velitel vezme svou rotu. Velitel Zelené se rozhodne dát si malý kondiční běh, takže jeho rota vyrazí. Modrá jde cvičit se zbraněmi a Žlutá posiluje a zdolává překážkovou dráhu. |
| |
| Učení, mučení Nakonec se nám podaří dostat se zpátky na Akademii, i když ten mág z nás má vyloženě srandu. Tak když za ním přiběhnou dvě holky, že ztratily přemisťovací lektvar, je to mírně legrační. No, snad to nebude nějaký průšvih... Se svobodou to není nijak jiný, ale nebojím se tolik vycházet ven, nemám ten strach, že tam budou čekat mí rodiče, aby si to se mnou vyříkali. Mužů se ale stále straním. Nakonec se mi ale podaří Akademii vychodit a přiřadí mi Mistru. Radši. Jako mágové mi zas tak nevadí, věřím, že nejsou zlí, narozdíl od ostatních. Stejně nedůvěřuji plně ani mágům. Věž uprostřed hustého lesíka... To nezní špatně... Vzhledem k luxusnímu zařízení to opravdu není špatné... Samota v lese, no... Tiché mlčení je celkem nudné, ale lepší než někdo otravný, kdo by pořád jen vyzvídal to a to. I po třech lesech si sdělujeme jen to nejnutnější, takže toho o ní moc nevím. Každopádně se trénink začíná vyplácet a už nejsem zase tak bezbranná holčička, i když na opravdové mágy nemám. Uchovávám si svůj cíl - spravedlivě chránit malé holčičky před úchyly, jakými byli mí rodiče. Ovšem se mi stále nedaří zbavit se odporu ke krvi. To není u mága, který touží po spravedlnosti, ideální, protože cesta ke spravedlnosti asi bude krvavá. Vzhledem k malé komunikaci s ostatními lidmi se snažím přijít pomocí jakéhosi filozofování na otázky jako proč je svět krutý a proč málo lidí brání spravedlnost. Nakonec se dostanu k pokusům na ovládnutí blesku. Ale zatím spíše jen pokusům. Namířit to tam, kam chci je zatím spíše náhodné a moc mi to nejde. Zaklínadlo je slušný jazykolam a síla blesku celkem odhazuje ruku do strany, o nerovnosti blesku nemluvě. Sakra, nějak to přece musí jít. Musím se to přece naučit. Momentálně zkouším maximální soustředění, takže stojím s rukou pozvednutou k terči. Očima se vpíjím do terče, jako bych ho chtěla uhranout. Poté odříkám zaklínadlo a vystřelím. Stále soustředěná spíše na terč než na zaklínadlo. Musím se to naučit, nemohu zklamat mistru. Tímhle maximálním soustředěním to zkusím ještě párkrát a sleduji celkový výsledek a velikost odchylek. |
| |
| Anett V čekárně jsou dokonce už tři lidé. První je nějaká babička, která potřebuje pomoci od neskutečné bolesti kloubů. Proneseš jedno dlouhé a docela složité zaříkání na zasunutí kloubu více do jamky a dáš té paní mast, která by měla kouzlu ještě pomoct. I ta ti poděkuje a dá raneček buchet, které upekla. Další pacient je muž, který tě prosí, abys mu spravila zlomenou ruku. Nemůže prý čekat, až se mu zahojí sama, protože ruce potřebuje na své živobytí hned a bez nich nebude moct uživit svou rodinu. A třetí pacientkou je mladá žena s odřeným obličejem plným podlitin. Že prý upadla a dnes má jít na návštěvu k rodičům a nemůže přijít takhle. Ale upadla... Minimálně jedna podlitina vypadá jak po ráně pěstí. |
| |
| Ordinace Buchty od babičky mě opravdu potěšili, takové jsem už dlouho neměla. Pak jsem babičku vyprovodila s tím, že jsem ji opakovala jak často má mast používat. Další byl muž se zlomenou rukou, jak se mu to stalo neřekl, důležitější pro něj bylo aby byla zase v pořádku. Dala jsem mu ji do pořádku, ale stejně jsem ho žádala, aby si ji aspoň ještě dnes šetřil. To jestli to udělá bylo už jenom na něm. Třetí pacientka mě nepotěšila ani trochu. Tvrdila, že upadla, ale podle ran to vypadalo spíš na to, že ji zmlátili. Začala jsem ji ošetřovat podlitiny, ale mračila jsem se. „Já bych muže co by mě mlátil netolerovala.“ Řekla jsem, protože jsem se nemohla udržet. „Takový muž co si musí dokazovat svou sílu na ženě, není opravdový muž. A pak se omlouvají, slibují, že už to neudělají... a žena ho miluje tak mu to odpustí. A on to udělá po čase znovu. A pořád se to opakuje. Až jednou buďto muž tu ženu zabije nebo vztáhne ruce na děti.“ Zatnula jsem zuby. „V takových chvílích si musím říkat, kolik toho taková žena kvůli lásce dokáže snést.“ Zadívám se na ní a odřeniny ji potřu mastí, aby mi ulehčila jejich hojení. |
| |
| Sídlo nižšího šlechtice Mé obavy ohledně psů byly možná mírně přehnané, ale má Červená rota patří mezi ty, které chci chránit. Zažíváme spolu různá „dobrodružství“ a jsou součástí mé rodiny, aspoň tak to vnímám já. Snažím se být dobrý velitel a být tu pro své muže, Po omráčení psů a předání je mágovi, jsem se vydali nahoru, kde jsem ovšem už nebyli potřební. Prohledali jsme celé sídlo a našli pár věci k praktikování černé magie. Pokaždé, když jsem něco takového našli, tak mě to fascinovalo. Různé obětní díky, lektvary, knihy a jiné věci. Snažil jsem o černé magii v rámci možností zjistit, co nejvíce. Ne snad abych ji praktikoval, ale abych lépe pochopil nepřítele. A není nic lepšího, když víte, co od protivníka můžete očekávat. Je to jako u paladina či rytíře, někteří jsou vybaveni mečem a štítem, nebo jenom obouručním mečem či řemdichem nebo kopím. Každá zbraň má své pro a proti a má určitý řád, jak se používá, nepochyboval jsem o tom, že stejné je to s magií. I když mág umí seslat blesky, ale pilně necvičí, tak se hold netrefí, což jsem za těch pět let zkusil na vlastní kůži. Nebo ten příběh, který mi vyprávěla Anett, jak bojovala s nekromantem. Snažil se seslat silné kouzlo, ale byl pomalý. Poznej svého nepřítel, vcítit se do něj, poznej jak myslí – tohle je polovina k úspěchu a přežití. Klášter – zpátky doma Rutina – probudím se zatroubením. Obléknu se a poklusem vyrazím před klášter, kde se setkám se svou rotou. Velitelé ostatních rot postupně určí, co budou dělat. „Takže chlapi, při tom včerejšku jsem se moc nezadýchali. Ti psiska usnuli jako malá batolata a žádný boj neproběhl, proto věřím, že jste plní energie.“ Jsem na svou rotu hrdý a aby to nadále platilo, jsem stejně přísný jak na ně, tak i na sebe. „Takže si dneska dáme „První“ a „Druhou“ sestavu.“ První sestava se skládala z následujícího: patnácti minutová rozcvička, která nás má zahřát, následuje deseti kilometrový běh (pět kilometrů jakýmkoli směrem od kláštera a zpět), který zabírá třicet minut, pak probíhá protahování doprovázené posilováním. V Druhé sestavě probíhá klasický boj – muž proti muži, z něho přejdeme na bojový styl, který nás učí bojoví mágové. Pak následuje boj s se zbraní. Nutím je taky, aby občas použili i jiný druh zbraně než je meč a štít. Nechci, aby byli mistři v ovládání všech zbraní, ale aby je uměli také efektivně použít a nezacházeli s nimi, jak s pádly. Jsou další sestavy, které se svými muži podnikám – jízda na koni, trénování církevních kozel nebo zkrátka procvičujeme to, v čem vidím já nebo ostatní nedostatky. Toto vše trvá do doby, než je čas oběda, ale někdy se končí dřív či později. Záleží na situaci. Většinou jdeme po sestavách společně na oběd, kde rozebíráme všechno možné. Následně rotu rozpustím a každý si může dělat co chce. Osobně se jdu většinou pomodlit a pak se věnuji různým věcem – povídání s Orisem, čtení, atd. |
| |
| Saki Celý problém je v tom, že když ruku namíříš přímo na terč při proudu ohně, tak oheň jde přímo a zasáhne terč. Když namíříš ruku na terč při blesku, tak se blesk zkroutí a zasáhne strom vedle. Pokácela jsi takhle dobrého půl tuctu stromů, než mistra konečně zaštítila zbylé stromy silovým polem. Znovu vypálíš blesk, zabrní ti ruka, škubne ti stranou a blesk zasáhne strom s terčem, ale několik metrů nad ním. V místě zásahu blesku do stromu se objeví modré kruhy šířící se po vzduchu stejně jako kruhy, které se tvoří ve vodě. To silové pole blesk naštěstí zneškodnilo dřív, než blesk stihl strom zlomit nebo zapálit. Pak se konečně ozve mistra: "Necháme toho blesku dneska, ne? Dáme si cvičný souboj." Postaví se a protáhne. Cvičné souboje spolu děláte jednou do týdne. Mistra počká, až zaútočíš. |
| |
| Tak tohle nejde... Udělám před věží menší mýtinku, než Mistra konečně zabrání v pokračování mýtění a udělá okolo stromů jakýsi štít. S tímhle mohla začít... Pomyslím si, zatímco se znova sostředím na vypálení. Tentokrát jakž takž strefím správný strom, bohužrl pár metrů nad terčem. Chce to přijít na to, jak to zatáčí a poté zamířit o ten kousek vedle. Cpož je ale mírně nepraktické, určitě to jde dát nějak normálně natrénovat... Mistra mě vyzve, ať toho raději nechám a jdu s ním bojovat. Poslechnu, nemá cenu s ní debatovat. Protáhne se a čeká, až zaútočím. Je škoda, že zaříkávací formule prozradí, co mám v plánu... Pošlu po ní energetickou kouli, připravena se bránit odřážecím štítem. |
| |
| Shinxi Zanedlouho už z tebe i tvých mužů teče pot proudem a namáhavě oddechujete. Ono by to jeden neřekl, ale váš neustálý nudný stereotypní "poloboj" na kondičku vůbec nepřispívá. Takže po tom běhu je druhá sestava místo efektivních úderů, kopů a úhybů nebo seků a bodů spíš jako tanec malomocných. A to ještě nevíte to nejhorší... Z brány vyjde klášterní velitel sir Magnus a volá: "Dnes máte trénink s mágy. Hned po obědě!" Jeden ze tvých mužů zaúpí a sekne mečem jen tak ve vzduchu. "Nemohli bychom si teď třeba odpočinout?" Jindy bys to možná bral jako zbabělost, ale tréninky mágů bývají opravdu dost náročné. Je (byť to není jejich úmyslem) posiluje magie, kolující jim v žilách. Ale ostatní to mají horší. Anett Dívka překvapeně zamrká, že jsi ji prohlédla a pak se rozpláče. Mezitím ze sebe vysouká obvyklé věty. Že ji moc miluje a ona jeho taky, že mu to jen ujelo a už jí to nikdy neudělá... Každopádně ji zmlátil dost ošklivě. A kdo ví, jestli zůstalo jen u obličeje. A jak často ji mlátil? Na pažích má o něco starší modřiny a podlitiny. Tady by už možná měla zafungovat městská stráž. Saki Mistře se z dlaní rozlije žlutá záře, která se zformuje do trychtýře o velikosti tácu. Tímto savým štítem pak energetickou kouli pohltí a sama zaútočí ohnivým proudem. Tvůj odrážecí štít kouzlo odrazí do lesa, ale než stihne vletět mezi stromy, je zneškodněn štítem, který mistra vytyčila kvůli tvému nácviku s bleskem. Pak mistra natáhne ruku a sevře ji v pěst. Okamžitě cítíš, jak se ti uzavřou dýchací cesty. Škrtící kouzlo a obranu proti němu jste nacvičovaly nedávno. Jakmile už kouzlo účinkuje, nedá se žádným štítem zneškodnit. Můžeš jen rozptýlit soupeře tak, aby se na kouzlo přestal soustředit, nebo tok magie přerušit. To je ale dost složité a povede se ti to jen v některých případech. |
| |
| Dušena Mistrou Žlutý savý štít pohltí mé kouzlo. Tohle bylo jasné... Měla jsem si nejdříve promyslet pořádně strategii. Ohnivý proud se odrazí do lesa a nebýt silového pole, podpálilo by to ten les. To by mě zajímalo, čí by to byla vina... Ušklíbnu se a zadívám na Mistru, která zrovna dokončí své kouzlo. Sakra... Měla jsem se soustředit a nerozptylovat ohněm. Přerušit tok magie je ta těžší možnost. Takže jí zkusit nějak zabavit... většina dusících lidí klesna na všechny čtyři. Vyhrábnu na zemi pár kamínků a hodím je po ní. Vzhledem k tomu, že jsem napůl udušená se mi blbě zacílí, ale snad jí to alespoň rozptýlí... |
| |
| Ordinace Pohladím ji po vlasech, abych ji utišila. „A po kolikáté ti tohle slibuje? Takhle se láska neprokazuje moje drahá.“ Stisknu rty. „Kdy to dělá? Když se opije?“ zeptám se. „Takže buďto přestane pít nebo by jsi měla od něj odejít dřív než ti jednou vážně ublíží.“ Dokončím ji ošetření obličeje a začnu si prohlížet ty staré modřiny. „Hlavně se za to nesmíš stydět. Ty za to nemůžeš. To on by se měl stydět.“ Mračím se. „Řekni mi upřímně. A hlavně buď upřímná hlavně sama k sobě. Opravdu věříš tomu, že už to neudělá?“ přitáhnu si židli a sednu si naproti ní. „Bolí tě to ještě někde? Třeba Žebra?“ zeptám se. |
| |
| Klášter - zpátky doma Zajímalo by mě, kde dělám chybu, říkám si, když se dívám na své muže, kteří „klepou“ z posledního. Že bych na ně byl až příliš tvrdý? No budu muset ty sestavy upravit. Ještě by řekli, že jsem tyran. Pak přijde sir Magnus, který nám oznámí, že po obědě máme trénink s mágy. Což uvítám s nadšením, což se nedá říct o ostatních. Jeden z roty se zeptá, zda si neodpočineme. Do oběda to jsou dvě hodiny, když se podívám na polohu slunce. Otočím se čelem ke svým mužům. „Nu dobrá, všichni protáhnout a pro dnešek máte pohov, ale očekávám, že při cvičném souboji s mágy projevíte větší zápal!“ Všichni souhlasně přikývnou. „Tak padejte chlapi. Máte dvě hodiny na to, aby jste nabrali co nejvíce sil a na obědě se moc nenaládujte!“ Dojdu si vzít něco k snědku. Nechci čekat na oběd, protože by bylo naobtíž bojovat s mágy s plným žaludkem hned po něm. Věřím tomu, že ostatní z mé roty to vědí a jestli ne, tak není nic lepšího než názorná ukázka. Nějak se zabavím a pak vyrazím na místo, kde máme cvičně zápasit s mágy. |
| |
| Shinxi Chuť jídel se po přijetí nové kuchařky dramaticky zlepšila a všichni si to pochvalovali. Ale ty sračky, co se vařily kdysi, měly něco do sebe. Třeba z vypracovaných mužů po půl roce neudělaly cvalíky. Nejspíš jsi ale jediný, kdo si to uvědomuje. Možná proto, že teď neděláte tolik věcí, co předtím. Teď sem tam vtrhnete do domu nějakého kultu, kde mágové odvedou většinu práce. Pak jdete zpátky, najíte se a jdete si lehnout. Ale je třeba si přiznat krutou pravdu. Paladinové ze tvého kláštera zpohodlněli a ztratili fyzičku. Po obědě sestávajícím z dvanácti knedlíků se zelím se shromáždíte na cvičišti a roztáhnete se do typického kruhu. Ve vašem středu se zničehonic objeví dva bojoví mágové. Pomalu si odmotají šály a nechají je spadnout k zemi. Pak si sundají kápě a stáhnou ze sebe celý černý háv. Nakonec si rozepnou i černé košile a i ty hodí na zem. Znovu tě překvapí, jak se bojoví mágové Věže liší od obyčejných Bílých mágů. Oba mají řádně vypracované svaly jak břišní, tak svaly na rukou. Když jsou připravení, jejich svršky zmizí. Jeden z mágů postoupí dopředu, druhý zůstane stát více vzadu. Tvoje paměť začne pracovat na plné obrátky, než si to uvědomíš. Ten bojový mág vepředu s tmavě hnědými vlasy je Erik... A ten za ním, s uhlově černými vlasy, které překrývají uši, ale nedosáhnou až na ramena? Alex. Hrozně dlouho jsi oba dva neviděl, ale ani jeden z nich jako by nezestárl ani o den, od vašeho posledního setkání. "Zdravím vás, bratři ve zbrani. Jmenuji se Erik Vivaldi. Dnes vás budu trénovat já, vaši obvyklí mágové jsou na misi." Ukáže na Alexe. "Můj kolega se jmenuje Alex Score..." Davem to zašumí, toto jméno je dost známé. "...uvolil se, že mi dnes pomůže." Jelikož jste už trochu pokročilejší, máte dnes ukázat, co už umíte. Řekl bys, že už docela dost. Pak se ale cvičně porvou i Alex s Erikem, aby vám ukázali, čeho se dá cvičením dosáhnout. Po tomto už bys řekl, že neumíte skoro nic. Kop střídal úder, potom elegantní úhyb, pokrčit se v koleni, propnout nohu, podmést toho druhého. Saltem dopadnou zpět na zem do střehu a rychle zaútočit. Oba jsou velmi dobří, ale zdá se, že Alex má přeci jen převahu. Paladinové sledují souboj s velkým zaujetím. Mágové ho ale asi po deseti minutách ukončí a otočí se zpět k vám. Alex s úsměvem promluví: "Mágové nesmí nosit meče. Tak jsme si to museli vynahradit." Cvičení bylo opravdu velmi namáhavé a to i pro tebe a ostatní velitele rot. Ostatní řádoví paladinové na konci už umírali. Opravdu s tím bude třeba něco dělat. A mágové se ani nezadýchali. K vzteku. Na konci se všichni se sténáním rozejdou si někam lízat rány a ty zůstaneš na cvičišti s oběma polonahými mágy. Přejdou k tobě, Alex vepředu, Erik se drží vzadu. Oba tě najednou pozdraví a Alex se ujme slova: "Moc rád tě zase vidím. Tentokrát se setkáváme za příznivých okolností." |
| |
| Anett "Už mi to párkrát sliboval. Ale on za to nemůže, přestane se ovládat." Rozvzlyká se ještě více. "Ano, když se opije. Někdy s ním přijdou i jeho kamarádi, ti se taky zapojují. To všechno určitě oni. Maji na něj strašný vliv." Vzlykne. "Bolí mě břicho." A vzápětí začne zvracet. Už moc dobře víš, co to je. Uzavřené poranění břicha - vnitřní krvácení. Na to rozhodně nebude stačit jedno zaklínadlo, ale je k tomu hodně složité zaříkávání. |
| |
| Saki Kamínky mistru ani v nejmenší nerozptýlí, nehledě na to, že k ní ani nedoletí. Pokud si jich vůbec všimla, tak to nedá najevo. Nicméně jakmile ležíš na zemi, dýchací cesty se opět otevřou a ty začneš nasávat vzduch plnými doušky. Mistra své kouzlo přerušila. "Musíš se naučit přerušit tok magie, jinak tě někdo vážně uškrtí." Dojde k tobě a pomůže ti na nohy. "Nemáš hlad?" |
| |
| Rychlý konec boje Kamínky příliš nezabraly, popravdě si jich asi ani nevšimla. Tohle budu muset nějak promyslet... Nakonec ovšem skončím na zemi a mohu dýchat. Rychle přerývavě dýchám, zatím se nijak nepokouším zvednout. měla jsem v plánu se zvednout sama, ale když mi Mistra pmůže, tak proč ne... Asi ano, Mistro Přitakám jí a nervózně se pousměji. otázka o hladu mě však zaskočí. No, tak trochu... |
| |
| Ordinace Narovnám se. „Máš vnitřní krvácení.“ Řeknu přísně, hned ji nechám se zvednout telekinezí a přesunu ji na lůžko. „Tak to vidíš. Kdyby jsi sem nepřišla, tak bys umřela. Tvůj manžel, by tě s láskou zabil i se svými kamarádíčky.“ Přestala jsem žvanit a pustila se do zaříkávání. Tohle bude na delší dobu na zotavení, budu pak muset poslat zprávu, že tu mám vážný případ a aby ji přesunuli na lůžkové, kde se bude zotavovat. Přestala jsem sledovat čas, nevím jak dlouho mi to trvalo, ale podařilo se. Ještě, že přišla včas... ještě, že se nechtěla takhle ukázat před rodiči, jinak by brzy zemřela. Když jsem dokončila zaříkávání, otřela jsem si čelo, zpotila jsem se. „Kde bydlíš? Teď tě budeme muset přesunout na lůžkové, kde si chvíli ještě poležíš. Půjdu to oznámit tvému muži.“ Řeknu ji. „Jak se cítíš?“ zeptám se a položím ji ruku na břicho. „Pořád to ještě bolí?“ |
| |
| Anett "Ne, už je to dobré." Dobré nebylo to správné slovo. Byla hodně blízko smrti, zaříkadlo bylo o to těžší, že jsi musela krev vytáhnout snad úplně odevšad. Zaplnila jí celou dutinu břišní. Ale to ona nemohla vědět. Popíše ti cestu ke svému domu a pak se nechá odvést kněžími Salmara na lůžkové. V čekárně nikdo další už není, takže otočíš cedulku a jdeš cestou, kterou ti dívka popsala k jejímu domu. Tam ti po zaklepání otevře muž s černým strništěm už pomalu přecházejícím v plnovous. Oblečen je v temně černém hávu a kolem krku mu visí bílá šála. |
| |
| Venku To kdo mi otevřel mě překvapí, chvíli tedy zůstanu stát než si uvědomím proti komu stojím. Její manžel je mág? „Dobrý den. Jmenuji se Anett Sela. Vy tady bydlíte?“ zeptám se a ať už je to mág nebo ne, hodlám mu dát pořádně za vyučenou za to co dělá své ženě. I když... když je to mág, nejspíš bych jeho chování měla nahlásit. Mlátit svou ženu skoro až k smrti by neměl dělat nikdo, a už vůbec ne bojový mág. |
| |
| Saki Po výtečném obědě musí jít mistra za svými povinnostmi a ty zůstaneš ve věži sama. Věž má čtyři patra, sklep, do kterého sama nesmíš, první patro s obývákem a kuchyní, druhé patro je tvůj obrovský pokoj, třetí patro je knihovna a čtvrté pokoj mistry, tam taky nesmíš. Než se ale rozhodneš, co budeš dělat, rozlehne se věží magicky zesílené zaklepání. Přejdeš tedy ke dveřím a použiješ v nich zabudované kouzlo, které ti odhalí člověka, co stojí za nimi. Vidíš, že za dveřmi stojí nějaký bělovlasý mág s plnovousem v bílém hávu. |
| |
| Klášter – zpátky doma Cvičiště Chvála bohu, že jsem se najedl dříve, než byl vůbec oběd. Vejdu do jídelny, abych své muže upozornil, že pak hned mají přijít na cvičiště. Co jsem viděl se mi vůbec nelíbilo. Tohle se musí změnit! Jakmile tohle skončí, musím zajít za otcem a říct mu, že jestli to takhle půjde dál, tak z paladinů můžeme udělat mnichy a kněží, protože posílat tohle do boje muž proti muži či proti jakémukoli nepříteli by bylo jen pro smích! Střelím mrazivým pohledem po svých lidech, ale postřehli ho i další a ani nedutaly. Vyřídím jim, co jsem měl na srdci a šel na cvičiště, kde jsem počkal na ostatní a na mágy. Je to jen náhoda nebo to má vyšší význam a nevěřícně hledím na Alexe a Erika. Nezestárli ani o den při našem poslední setkání. Tohle bude zajímavé. Erik představí sebe a Alexe, v davu to zašumí. „Ticho!“ utnu dav. Těšil jsem se, že předvedeme to, co už umíme, ale rychle jsem si to rozmyslel, když začal Erik bojovat s Alexem. Kdybych to řekl umělecky, tak se vznášeli ve vzduchu a byli rychlí, jako králíci, kteří utíkali před hladovým vlkem. Snad je tohle motivuje a začnou se sebou něco dělat. Můžu jim dát podměty a motivovat je, ale když sami nebudou chtít, tak nic nezmůžu. To, co pro mě bylo velmi namáhavé, bylo pro většinu ostatních „smrtící“. Alex s Erikem si to vyloženě užívali a já se jim ani nedivím. Dost mě to prudí a jen se tím potvrzují má slova o tom, že většina lidí v klášteře zlenivěla. Tohle se bude řešit ať to stojí, co to stojí! Nakonec poslu své lidi pryč, aby si pofoukali bebíčka a jdu pozdravit Alexe a Erika. „Také vás moc rád vidím mistře Alexi a mistře Eriku“ a jak mám ve zvyku, mírně se jim ukloním. „Abych řekl pravdu, raději bych se s vámi a s mými muži setkal za méně příznivých okolností. Tím myslím dobu, kdy tu byl nějaký nepřítel. Jistě jste si všimli, že většina paladinů není taková, jako v době před pěti lety u Vingaardu. Upřímně řečeno, pokud nastane nějaká krize, tak se bojím, že paladinové budou víc na obtíž než k užitku. To i kněží, kteří by vzývali bohy, by byli víc prospěšnější než oni.“ Povzdechnu si. „Doufám, že dnešní trénink s vámi je bude trošku motivovat a zapracovali na sobě, ale tyhle věci stranou.“ Nasadím příjemnější úsměv a nechám klášterní věci stranou. „Jsem velice rád mistře Eriku, že jste opět mezi bojovými mágy a vám mistře Alexi chci pogratulovat k zásnubám, věřím, že s budoucí paní Scoreovou budete tvořit dokonalý pár.“ Zdvořilostně se zeptám jak se má Eliz a Anett. Tohle je spíš rutinní a zdvořilostní, oba ví, že jsem s Anett v pravidelném kontaktu, tak o tom prohodíme jen pár slov a když tak doplní nějaké detaily či pikantnosti, o kterých se Anett ve svých dopisech nezmínila. „Promiňte mistře Alexi, ale chtěl bych se vás zeptat na Anettininu zkoušku a narozeniny. Nechci se tam vetřít nebo něco takového, ale spíš by mě zajímalo, zda nevíte, co by Anett potěšilo. Pevně věřím, že zkoušku udělá a chtěl bych jí dát něco, co by ji ten den připomínalo. Nechci se ptát Anett a nechci po vás, aby jste mi řekl konkrétní věc. Chci pouze nasměrovat a za každý tip budu vděčný.“ „Jinak pokud máte čas, můžeme zajít do kuchyně a dát si něco k jídlu. Aspoň uvidíte, kde je hlavní problém toho, proč se dnešní paladinové nepodobají těm u Vingaardu.“ |
| |
| Anett "Co? Ne! Ještě to tak." Zasměje se mág. "Ale jestli si chcete promluvit s majitelem domu, budete muset navštívit městské vězení." Ustoupí na stranu a kolem něj projdou dva muži ve varkočích městské stráže, mezi sebou vedou (nebo spíš nesou) muže s typickým pachem alkoholika. Jde to z něj cítit na sto honů. Jinak ale vypadá celkem normálně, není zarostlý ani moc špinavý. "Napadl městské strážně a jednoho zabil." Městští strážní mají ve tvářích výraz naprostého odporu a směsi nenávisti a vzteku. Zabitý strážný byl bezpochyby jejich kolega a přítel. "Proč jste s ním chtěla mluvit, mistro?" Už vypadáš jako plnohodnotný mág. |
| |
| Ťuk, ťuk, ťuk, kdo je tam? Oběd byl dobrý a mám dobrý pocit plného žaludku. Mistra odejde za svými povinnostmi, já se radši neptám, co jde dělat. No... co tu budu ale dělat? Pomyslím si zrovna ve chvíli, než se ozve hlasité ťukání. Kdo to? Přejdu rychle ke dveřím a prohlédnu si toho, kdo ťukal. Hm, nějaký mág... Asi přišel za Mistrou, ta tu ale není. Vím, že není dobrý nápad otvírat někomu, komuneznám, ale zase je neslušné nechat stát mága venku. Nakonec pomalu pootevřu dveře. D-dobrý den, Mistra Cisial tu momentálně není. řeknu tiše mágovi. |
| |
| Venku Uleví se mi, můj zamračený výraz poleví. Dívala jsem se jak muže provádí kolem. „Jeho manželka přišla dnes do mé ordinace. Původně jen abych zakryla její podlitiny, kvůli návštěvě rodičů. Ale pak se mi tam zhroutila a zjistila jsem, že má rozsáhlá vnitřní krvácení. Chvíli předtím jsem s ní mluvila o tom, že ji její manžel mlátí a občas ji mlátí i se svými přáteli. Přišla jsem mu říci, že svou ženu málem zabil a že si nějakou dobu poleží.“ Stisknu rty. „A taky jsem mu chtěla dát pořádně na pamětnou.“ Přiznám se. „Ale teď skončí ve vězení. Což je ještě lepší.“ Promnu si zátylek. „Kdyby to pokračovalo, tak by ji nakonec zabil.“ „Mají nějaké děti?“ zeptám se a nahlédnu do domu. |
| |
| Anett Mág kývne. "To teda skončí. A za vraždu městského strážného na hodně dlouho... Říkáte, že mlátil svou manželku až na kraj smrti? Tak to ještě na dýl. Už jste informovala i dívčiny rodiče?" Podívá se na strážné. "Odveďte ho." Strážní kývnou a škubnou s mužem, aby se dal do pohybu. Když se odmítne pohnout, vrazí mu jeden ze strážných obrněnou pěstí ránu do žeber. Nenávist ze strážných přímo prýští. Muž si ve vězení zažije nejspíš krušné chvilky. Mágovi zacuká v obličeje, jak tu brutalitu pozoruje, ale nezasáhne. Strážní ožralu hrubě odvlečou. Mág se zase podívá na tebe. "Ne, dítě díky bohům neměli." Vyjde z domu a postaví se vedle tebe. Ruku namíří na dveře a zapečetí je. Otevřít je teď bude moct jen majitel(ka) nebo mág. Mág se na tebe znova podívá, tentokrát pozorněji. "Není možné, že už jsem vás někde viděl?" I ty se na něj podíváš. Když si odmyslíš plnovous, vidíš před sebou jednoho ze dvou Bílých mágů Jarredovy původní družiny - Sidova učitele. Svět je malý, co? |
| |
| Shinxi "Jo, já taky. Už mi to chybělo." Zakření se Erik. "Poslyš, když tě tak vidím... Omlouvám se za ten strom, před pěti lety..." Úsměv. Pak se ozve Alex. "Děkuji, taky v to věřím." Pak doplní několik zdvořilostních frází a prohodí s tebou pár slov o Anett a Eliz. Z jeho tónu je naprosto jasné, že je na obě hrdý. "Co se týče jejich dvacátých narozenin... Ty mágové slaví jen v nejužším rodinném kruhu. Po splnění Zkoušky bude teprve pořádná oslava. Tímto jsi zván, zařídím, aby ti do toho nic nevlezlo." Pokrčí rameny. "Anett by od tebe potěšil jakýkoliv dárek, ale pokud na něj přijdeš sám, byla by radši. Řeknu ti jen jednu věc. Knih a magických předmětů má dost, možná by ocenila něco, co bude absolutně nemagické, jestli chápeš..." Podívá se na Erika. "Tak co? Máme čas?" "Máme." Přikývne Erik s úsměvem, oběma se v rukou objeví černé košile, které si vzápětí oblečou. Na hávy kašlou. Když dojdete do jídelny a vidíte, jak se paladinové k večeři cpou, zůstanou oba mágové překvapeně stát na prahu. Erik zamumlá: "Larate..." |
| |
| Město Zavrtím hlavou. „Neinformovala. A udělala bych to... jen nevím kde žijí.“ Zamračím se. Sledovala jsem také, jak ho odvádí, ale mě jejich chování nijak nepohoršilo. Spíš jsem si říkala, že si to zaslouží. Oko za oko. Přišlo mi to spravedlivé. Zadívám se na mága, který má pocit, že mě zná. Prohlédnu si ho a stačilo se jen trochu soustředit než jsem ho poznala. Pousměji se. „Jmenuji se Anett Sela. Učednice Alexe a také mladší sestra Jarreda. Před necelými pěti lety jsme se potkali v hostinci. Jak tam pak útočil ten Nekromant na elfa.“ Připomněla jsem mu. „Po pravdě, kdyby jste se nezmínil, tak bych vás nepoznala. Tenkrát jste ty vousy nemíval.“ |
| |
| Anett Mág se rozzáří. "Ano, vzpomínám si." Pořádně si tě prohlédne. "Vyrostla jste do krásy." Ohodnotí tě s úsměvem a sejde ze schodů vedoucích k domu. "Vy znáte Sida, že? Představte si, že u Zkoušky přišel o oko..." Řekne trochu zachmuřeněji. "A co vy? Pořád ještě studujete, nebo už máte Zkoušku za sebou a rozšířila jste naše řady?" |
| |
| Saki Mág se zamračí. "To není dobré... Nevíš, kde může být? Komunikační kouzlo nepovoluje." Když řekneš, že nevíš, kývne. "Počkám tady." V pohodě se protáhne kolem tebe do věže a najisto zamíří do obýváku, kde si sedne na gauč. "Raději by měla rychle přijít." |
| |
| Město Usměji se. „Děkuji. A můžu se těšit na to, že takto budu vypadat ještě mnoho let.“ Zasměji se. „Ano... Sida znám...“ Zarazím se, když řekne, že při Zkoušce přišel o oko. „Och... chudák.“ Řekla jsem lítostivě a myslela jsem to upřímně. Nikdy jsem mu nepřála nic zlého. „Pořád studuji. Za týden oslavím dvacáté narozeniny a pak je jen otázka dnů, kdy přijde na řadu zkouška.“ Řekla jsem a postavila se vedle něj. „A Sid... změnil se hodně? Já si ho totiž pamatuji jako pěkně nafoukaného mladého muže. Spadl mu za ty roky hřebínek?“ zeptám se. Nakonec on byl jeho učitel, jistě si všiml jeho arogance, když ho začal učit. |
| |
| Děje se něco? Mág mi zamračeně ohlásí, že komunikační kouzlo nejde. ,,Ne, nevím, kde je..." mág kolem mě projde a cíleně jde ke gauči, asi to tu zná. Staří známí? Pak řekne, že by měla rychle přijít. ,,Děje se něco, Mistře?" zeptám se ho, zatímco si přitáhnu židli ke gauči. ,,kdo vlastně jste?" zeptám se ho a sednu si naproti. |
| |
| Anett Mág přikývne. "Výsada mocných mágů." Pousměje se a zamíří po ulici někam pryč. Bezmyšlenkovitě jdeš po jeho boku. "Hlavně se Zkoušky nesmíš bát. Pak to jde samo." Pochmurně na tebe pohlédne: "Ke mně se tak povýšeně nechoval, ale k ostatním ano. Už mě to dost štvalo... Nevím, co mu Zkouška přichystala. Asi je pravda to, že si každého nechá projít jeho největší chybou a slabinou. Ale jakmile přišel o oka a vylezl ze Zkouškového portálu, byl jako proměněný. Choval se úplně jinak. Úplně jsem civěl, jak v jedné vesnici ošetřoval nějaké dívence rozbité koleno... Ale musím říct, že naši léčitelé odvedli skvělou práci. Zbavili ho jizev a zčásti oko i zachránili, vypadá normálně, ale nevidí na něj. A jak se má Alex?" |
| |
| Saki "To bych řekl, že děje... Alicin bratr balancuje na hraně života a smrti. Dostal řádnou dávku výbojů. Pořád se mu zastavuje srdce, léčitelé u něj musí být čtyřiadvacet hodin denně. Asi by to měla vědět. Já? Já nejsem nikdo důležitý. Jmenuji se Carlos." Najednou vyskočí. "No konečně." Přiloží si ruku ke spánku, poznáš komunikační kouzlo. "Výborně, za chvíli tu bude." A opravdu, mistra přijde, prohodí s Carlosem pár slov a ten potom odejde. Mistra je značně pobledlá. "Musíme do města." |
| |
| Město „Myslím, že je nemožné se Zkoušky nebát. Bojím se. Ale tomu stranu nepropadám. Postavím se mu.“ Usměji se. Zadívám se na něj. „Kdysi jsme spolu chodili. Ale když odešel k vám začínala jsem si uvědomovat, jakou měl povahu a byla jsem ráda, že odešel. Když jsem ho v tom hostinci poznala, nebyla jsem moc nadšená. Doufala jsem, že za pár let dospěje. A jak poslouchám tak ano i když se to nestalo moc dobrým způsobem.“ Řekla jsem a zamračila se. „Ale jsem ráda, že to přežil. Jsem zvědavá jestli osud naše cesty někdy znovu propojí.“ Pousměji se. „Ah Alex. Má se dobře. Samozřejmě, že má stále plno práce. A bude se ženit. To jste už slyšel?“ zeptala jsem se ho. |
| |
| Klášter – zpátky doma Směr k jídelně a kuchyní „Nic se neděje mistře Eriku. Já bych vám spíš měl poděkovat za tu zkušenost. Jak se říká v umění války: Poznej svého nepřítele, vcítit se do něho, poznej jak myslí a pak tohle všechno použij proti jemu. Pak je to, jako když člověk bojuje proti sobě samému.“ „Tohle přísloví bych si nevzal tak k srdci, kdyby jste mě tehdy nepřišpendlil a byla to dobrá průprava na to, co se odehrálo ve Vingaardu. Třeba zrovna tahle zkušenost mě zachránila od jisté smrti.“ Dál pokračujeme v rozhovoru. Alex mi dá typ, abych ji nedával zbytečně knížky nebo magické předměty zároveň mi oznámil, že jsem zván na Anettininu oslavu. „Jste velkorysí mistře Alexi a já vám za to moc děkuji“ a znovu se ukloním na projev vděčnosti. Pak po odsouhlasení Erikem, že mají čas se vydáme něco sníst. Vzápětí se jim objeví černé košile a obléknou se. Jídelna Pro mě je to strašný pohled. Paladinové představují spíš nějakou zvěř, která bojuje o jídlo nebo se cpe k napajedlu. Nějak chápu proč se Erik odvolává k bohu Laratovi. „Jak říkám, nejsou to paladinové jako jsem já nebo byli u Vingaardu.“ Procházíme davem, i kdyby mě nepoznali, tak dva černě odění lidé za mnou jsou dostačujícím důvodem, proč se uklidní a přestanou se cpát k večeři. Já, Erik a Alex si vezmeme od nové kuchařky talíř, na které nám hojnou porci masa, zeleniny a brambor. Poděkuji ji a jdeme si sednout ke stolu, vyhrazený pro velitele rot či hosty, zkrátka si sedneme tam, kde nás nebudou rušit. „Tady aspoň vidíte o čem mluvím. Musím si promluvit s Orisem, aby se s tím začalo něco dělat.“ Vzpomenu si na rozhovor s Orisem, o tom, jak mi vyprávěl, že hrával šachy s Alexovím dědou Benediktem. To by mě zajímalo, zda si na něho Alex ještě pamatuje. |
| |
| Nepříjemné zprávy Mág mi poví celou situaci. Zalapu po dechu. To vážně není hezké... Snad to přežije... Ano, to měla... řeknu když řekne, že by to Mistra měla vědět. když řekne, že tu za chvíli bude, mírně kývnu. Ta nebude moc nadšená z toho, co se děje. Po chvíli přijde a prohodí pár slov s Carlosem, který vzápětí odejde. oznámí mi, že musíme do města. ,,Ano, chápu." Zvednu se ze židle a čekám, kdy vyrazíme. |
| |
| Shinxi Ve chvíli, kdy je mág svalnatý a paladin vypasený je něco opravdu hodně špatně. A teď jste tohoto bodu dosáhli. Vezmete si své "příděly" jídla a sednete si ke stolu velitelů. Sir Magnus odtud paladiny smutně pozoruje. Mágové si sednou a s pozvednutým obočím se podívají na talíř, na kterém je snad celý pekáč buchet. Na rozdíl od tebe nemají maso velitelů, ale buchty řádových. A paladini samozřejmě sní všechny. Když promluvíš, Magnus kývne. "To teda rozhodně. Pěkně chléb a vodu a pořádně cvičit." Mágové souhlasně zabručí a vezmou první buchtu. "Oris... Ten byl starý ještě když jsem byl malý. Kolik mu u Larata je? Tři sta?" Alex si vzpomene. Erik zpozorní. "Oris? Velitel div..." "Jo." Odpoví mu Alex. Erik tiše hvízdne. Alex si vezme druhou buchtu. |
| |
| Anett "To ano. Ale to oko mu zjevně nestačilo. Podal si přihlášku taky k bojovým mágům. Jsem ale zvědavý, jestli ho mezi nás vezmou. Tvůj mistr se postaral o to, že je to teď dost těžké, se k nám dostat." Když se zmíníš o setkání, pokrčí rameny. "Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Kdo ví. Třeba i to, že jsme se tady po tak dlouhé době potkali je zajímavé..." Překvapeně na tebe pohlédne: "Alex se zasnoubil?! Ne, o tom nevím... S mistrou Lucsovou?" Zasměje se. "No konečně, už to protahoval pěkně dlouho. Osm let se ženou jen chodit... Tak, tady se budeme muset rozloučit, mám ještě nějaké povinnosti. Moc rád jsem tě viděl." S úsměvem se přemístí pryč. Překvapeně si uvědomíš, že stojíš před chudinskou čtvrtí, do které jsi chtěla jít. |
| |
| Město „K bojovým mágům?“ zeptám se překvapeně. Musel se hodně změnit, protože on byl spíš... jo šikana to jo, ale bojovný zrovna nebyl. Zkouška ho musela hodně změnit. Pak se zasměji. „S kým jiným? Ano... bylo načase.“ Souhlasím s úsměvem. Otočím se na něj. „Také jsem vás ráda viděla. Nashledanou.“ Rozloučím se. Pak se rozhlédnu a zjistím, že stojím před chudinskou čtvrtí. Tušil snad, že jsem chtěla jít zrovna sem? Pokrčím rameny a vydám se dál, rozhlížím se dokud neuvidím partičku špinavých dětí, jak si hrají. „Děti?“ zavolám na ně a vydám se k nim. „Mohli by jste mi s něčím pomoci?“ zeptám se a tvářím se mile. Vím, že už ten bílí háv by je mohl poděsit a dali by se na útěk. Děti to tady znají jistě dobře, určitě mě dovedou k lidem o kterých ví, že jsou nějak nemocní a ostatní určitě se rozeběhnou k sousedům a všem řeknou, že jsem sem přišla léčit nemocné. Rovnou budu říkat, že u mě v ordinaci nemusí platit a tak tak budou zítra chodit už sami. |
| |
| Klášter Jídelna Sir Magnus potvrdí ohledně paladinů a jejich stravování. Takže otci je tři sta let? To snad ani není možné. Vidím, že Erik zpozorní. Mám tendenci se zeptat čeho byl můj otec velitel, ale překonám se. Až půjdu za otcem ohledně jídelníčku paladinů, zeptá se ho na to. Buď mi odpoví nebo nebo a já jeho rozhodnutí budu respektovat. Pátrání po mé vlastní minulosti je už tak zajímavé. Někdy si říkám, že začnu pátrat i po Orisově, ale nepřipadalo mi to správné. Ach, snad nadejde den, kdy mě osvítí bohové a všechno bude průzračně čisté jako křišťál a všechny díly mozaiky do sebe zapadnou. S tou myšlenkou a představou se spokojím. "Oris mi vyprávěl, jak hrával s tvým dědečkem šachy a ty jses mu snažil radit." Usměji se. "Čekal jsem, že otec bude představovat šachovou výzvu, ale zatím jsem vyhrál každou partii. Třeba se v budoucnosti objeví soupeř, který bude představovat výzvu." S tím mrknu na Alexe. "Jak vlastně vypadá situace s temnými kulty. Včera jsme byli v sídle jednoho nižšího šlechtice, který měl věci na praktikování černé magie, ale nenašly se žádné důkazy, že jsou členové nějakého kultu." |
| |
| Klášter Jídelna Mezitím co jíme a čekám na odpovědi ohledně stavu kultu, se zeptám Alexe: "Kdo všechno se vlasntě zúčastní té Anettiny oslavy? Nechci tam přijít s prázdnou a chtěl bych mít pro každého účastníka nějakou tu drobnost." |
| |
| Anett Děti se k tobě nakonec váhavě přiblíží a potom se rozběhnou po chudinské čtvrti. Po zbytek dne se opakuje pořád to samé. Přijdeš do prostého domku, něco vyléčíš, dostane se ti vroucných díků a jdeš dál. Vyléčíš tak kolem dvacítky lidí, než už je opravdu dost pozdě a ty by ses měla vrátit do věže. Přemístíš se tedy k ní, věž tě vpustí dovnitř. Uděláš si nejspíš večeři a pak se umyješ a čteš si, medituješ...? Ráno se vzbudíš, ale ještě si chvíli poležíš. Pak se ozve zaklepání a Alexův hlas: "Anett! Uprav se a pojď prosím dolů. Chci ti představit Ele." Shinxi "Přijímám výzvu." Odpoví Alex bez mrknutí oka. Pak se znova rozhlédne po jídelně a s nepatrným zavrtěním hlavy si vezme třetí buchtu. Když ji sní, mírně od sebe odstrčí talíř, čímž dá jasně najevo, že už s večeří skončil. Erik ho za chvíli napodobí. Skoro se propadneš hanbou, když vidíš, jak se paladinové u ostatních stolů na jejich plné talíře mlsně zadívají. Naštěstí mají pořád ještě tolik taktu, že se nezeptají, jestli to mohou dojíst. Alex si povzdychne. "S temnými kulty to moc valné není. Pořád existují zbytečky Morového bratrstva a odhaduje se, že existují ještě další desítky kultů. Sem tam se nám podaří nějaký kult odhalit, ale je to spíše náhoda. Jsou vychytralí a umějí v tom chodit." Erik ho doplní: "Když teď někoho zatkneme, tak je to obvykle jednotlivec nebo menší skupinka, kteří uctívají temné bohy nebo praktikují černou magii. Ale o nějakém kultu nemůže být řeč." Po chvilce mlčení se zeptáš na Anettinu oslavu. Alex v odpověď pokrčí rameny. "Já nevím. Nejvíce záleží na Anett. No nejspíš já, ty, Erik, Jarred, rodiče... Možná celá vesnice..." Erik se zvedne a Alex ho následuje. "Rád jsem tě zase viděl. Myslím, že se znova uvidíme za méně než týden... Šachy budu mít připravené." Usměje se. "A hodně štěstí." Kývne směrem k nacpávajícím se paladinům. I Erik se s tebou rozloučí. A vůbec poprvé se zmíní o tom, že to byl on, kdo tě položil před chrám Nustera. Ale hodně nepřímo, když pronese něco o tom, že jste se neviděli nejdříve osmnáct, pak pět let a teď to nebude ani týden. Pak mágové odejdou a Magnus začne na muže řvát, aby už naběhli do postelí. Prý je zítra čeká náročný den. Oris je teď služebně ve Vingaardu, s tím si hned tak nepromluvíš, ale jeho zástupce Magnus se zdá být víc než ochoten se cvalíky něco dělat. Ráno, když tě vzbudí trubka a naběhneš na cvičiště, ti Magnus dá na dobu cvičení velení nad všemi rotami. |
| |
| Další den V chudinské čtvrti bylo spousta lidí co potřebovali vyléčit, tak jsem tedy u těch u kterých jsem byla, je požádala aby tady roznesli, že léčím zadarmo tak kdo bude potřebovat ať přijdou do mé ordinace. Když už bylo vážně pozdě vrátila jsem se domů, najedla se a na talíř dala buchty co jsem dostala od babičky. Před spaním jsem pak ještě meditovala až do usnutí. Druhý den jsem hned nevstala, ještě jsem si trochu poležela i když jsem věděla, že musím vstát. Zaklepání na dveře mě polekalo. „Hned!“ odpovím a vyskočím na nohy. Mohl mě varovat, že mi ji chce dneska představit. Skočila jsem se opláchnout, oblékla se do čistého, učesala a už jsem utíkala dolů. „Už jdu.“ Sejdu schodiště. „Tak jsem tady.“ Oznámím zbytečně. |
| |
| Anett Na gauči sedí krásná žena s modrýma očima a hnědými vlasy. Oblečená je v jednoduchém bílém hávu. Pohled ti sklouzne na její levou ruku. Na prsteníčku má zásnubní prstýnek z platiny, stejný má na prsteníčku i Alex. Na ukazováčku má ale velký prsten s červeným rubínem - znak jejího postavení, představené jedné obranné Akademie. Alex je oblečený taky v bílém, ale ve svém obvyklém domácím. Volných bílých kalhotách a košili s rozepnutými horními knoflíky. Když si je oba přeměříš, připadá ti, že se k sobě tak nějak hodí. Ta žena má hrozně milý úsměv. Vstane a přejde blíž k tobě. Alex odříká formální a naprosto zbytečnou větu. "Ele, tohle je Anett. Anett, to je Eleonora, moje snoubenka." Ele k tobě natáhne ruku. "Strašně ráda tě poznávám. Jsem Ele, žádná mistra, žádná paní, prostě Ele." |
| |
| Věž Usměji se na ní. Byla mi velmi sympatická a musela jsem Alexovi uznat dobrý vkus. Stisknu ji vřele ruku. „Dobře. Potěšení na mé straně, Ele. Mě prosím říkej jen Anett. Už dlouho jsem si přála tě poznat. Ženu, která Alexe učarovala, že se rozhodl vzdát staromládeneckého života.“ Úsměv se mi rozšíří a mrknu na Alexe. Pustím její ruku. „Ale trochu jste mě překvapilo. Tedy... už říkám Alexovi kdo ví jak dlouho, aby nás seznámil a pak mě najednou takhle přepadnete.“ Podívám se z jednoho na druhého. „Už jste jedli?“ zeptám se. „Než budu muset jít do ordinace mám ještě čas.“ |
| |
| Klášter Jídelna Byl jsem potěšen, že Alex moji výzvu přijal a usměji se. Pak se rozhlédne a neznatelně zavrtí hlavou, s tím si vezme třetí buchtu a tím jeho večeře skončila. Odsune talíř a Erik ho brzy napodobí. Vidím hladové oči paladinů, kteří ale mají dostatek taktu, aby nepřišli ke stolu a nezeptali se, zda to můžou dojíst. Kdyby to udělali, tak bych se asi neudržel a určitě bych některého z tázajících udeřil. Pak dostanu odpověď na svou otázku ohledně kultu a Anettiných narozeninách. „Uf, pro každého vesničana bych asi nevymyslel originální dárek, takže to nejspíš nechám na blízký okruh lidí, který znám.“ „Zabere to asi hodně času, ale pevně doufám, že trpělivost a odhodlání nám dopomůže, abychom se tohohle moru zbavili.“ Pak mi popřeje Alex hodně štěstí ohledně baculatých paladinů. Souhlasně přikývnu. „Však my s tím něco uděláme, nejjednodušší bude, když vyměníme kuchařku.“ Rozloučím se s Alexem, který to zakončí větou o tom, že budou šachy připravené. „Budu se těšit,“ odpovím mu na to. Pak se rozloučím s Erikem, který se nepřímo zmíní o tom, že to byl on, který mě před třiadvaceti lety nechal u chrámu Nustera. Přikývnu. „Snad budeme mít někdy víc času, abychom to probrali více do detailu.“ Tím narážím, že pokud nás bude cvičit v bojovém umění, tak jistě nám bohové nějaký čas dopřejí. Mágové odejdou a vzápětí na to začne sir Magnus řvát, ať všichni naběhnou do posteli. Rozumím mu a chápu ho. Kdybych byl na jeho místě, tak bych možná byl daleko ostřejší a místo spánku bych je vyhnal ven na noční běh. Klášter – zpět doma – druhý den Ráno Zazní zvuk trubek a já provedu rutinu. K mému překvapení mi zanechá sir Magnus velení nad všemi rotami. Nebudu lhát, strašně mě to potěšilo a na tváři se mi míhal zlověstný úsměv. Všichni moc dobře věděli, že svoji rotu nešetřím, což jasně vypovídalo to, že nebudu šetřit ani je. „Roty seřadit!“ Počkám než příkaz splní. „Jak jste včera viděli, bojovým mágům se nemůžeme rovnat a to bude trvat tak dlouho, dokud si neuvědomíte, že to musíte chtít sami a ne, že já, sir Magnus nebo kdokoli jiný vás do toho budeme muset nutit.“ Povzdechnu si. „Včerejší večeře pro mě byla zklamáním. Ne proto, že jste se cpali, jak divá zvěř, ale vadilo mi to, že jste koukali po talířích našich hostů. Nemusím vám říkat, že mi to vůbec, ale vůbec nebylo příjemné a siru Magnusovi také ne.“ Nesnažím se je zmanipulovat či vymýt mozek kecy. Říkám jim pouhou skutečnost, že pokud by nastala krize, tak bych je snad raději poslal někam do bezpečí, než abych je nasadil do akce. Sklidím tím nesouhlasné zabručení, které pochází z řad řádových paladinů. Dojdu rázně k nim. Náhodně vyberu dva paladiny, kterým přikážu, ať vezmou cvičné zbraně (dřevěné meče a klasické štíty). Nepochyboval jsem o svých schopnostech a rozhodl jsem se konat, ať mě to stojí, co to stojí. Chci, aby se vrátili časy, kdy paladinové představovali sílu, která byla hodná respektu i samotných mágů. Sám si vezmu dva dřevěné jednoruční meče, které se staly mou druhou nejoblíbenější zbraní. „Do střehu!“ Dál nečekám a bojuji s nimi naráz. Přestože to byli obyčejné dřevěné meče, ve zručných rukách byly stejně tak nebezpečné, jako kdyby byli z oceli. Nebral jsem ohledy na to, že to je jen cvičný souboj. Chtěl jsem jim dokázat a ukázat, že se musí snažit a překročit práh, kde končí jejich povinnosti. Mezitím co bojuji, promlouvám k ostatním. „Musíte to sami chtít, musíte si uvědomit, že takhle to dál nejde. Za tu dobu, co tu sem jsem dřel, překonával útrapy. Chci dosáhnout toho, co jsem si před pěti lety slíbil s jednou osobou (Anett). Chci sílu proto, abych ochránil své nejbližší a abych pomáhal slabším. Teď vidím, že vy, mí bratři potřebujete pomoc a já přísahám, že se vám budu snažit pomoct ze všech sil.“ Nechť o osudu souboje a budoucnosti paladinů v otcově klášteře rozhodnou mé schopnosti, osud a přízeň bohů. Ať už je motivuji či nikoli, ať už vyhraji či prohraji, tak po skončení souboje rozdám rozkazy ohledně cvičení. Sám se ale nezúčastním a vydám se do kaple, abych se vyzpovídal a promluvil k bohům. Klášter – kaple Vejdu do kláštera, dojdu k oltáři, kde lehce namočím prsty do svěcené vody a pokřižuji se. Pak pokleknu před oltář a začnu se uklidňovat. Vytěsním všechno okolo a mysl zanechám čistou a prázdnou. Pronáším chvalozpěv oslavující boha Grundura. Ty, jež kráčíš po bitevním poli, ty který děláš společníka padlým. Ty, jehož vůle směřuje meče bojovníků. Vyslyš prosím jednoho ze svých služebníků. Jistě mě znáš, jsem Shinxi, Shinxi Ziori. Jsem ten, který společně ještě s jedním přežil zákeřný útok tvého bratra – boha Morgana před pěti lety ve Vingaardu. Tví služebníci jsou opět v ohrožení, ale je dost času, aby se dalo zabránit tomu nejhoršímu. Prosím, nedělám to kvůli sobě, ale kvůli nim. Dodej mi silu a otevři jejich srdce, aby pocítili bolest světa, který je sužován chamtivostí a leností. Otevři jim oči, aby viděly zvěrstva, kterých je člověk schopen a musí tu být někdo, kdo vykoná spravedlnost. Nechť jejich sluch je bystrý, aby slyšeli ty, kteří mluví temným hlasem a snaží se je dostat na nazcestí. Opevni a posil jejich vůli, která bude jejich mečem a štítem. Jsem ticho. Mysl pořád čistá, prázdná a soustředěná. |
| |
| Anett "To víš, takhle to prý bývá lepší." Pousměje se Alex, ale když se zeptáš na jídlo a řekneš o ordinaci, úsměv mu trochu zamrzne. "Ještě jsme nejedli, ale... ehm... Dneska do ordinace nejdeš. Máš narozeniny. Rodiče se tě už nemohou dočkat." Blbost. Narozeniny máš přece až za týden. Nebo že by... Čas opravdu ubíhá velmi rychle a dny strávené v ordinaci jsou tak stejné, až začínají splývat. Ale když se nad tím pořádně zamyslíš a propočítáš si to, dojdeš k jasnému závěru. Ano, dnes máš dvacáté narozeniny. "Všechno nejlepší." Usměje se Alex znova. |
| |
| Shinxi Souboj s přehledem vyhraješ. Po modlitbě vyjdeš zpět na cvičiště a chce se ti brečet nebo možná i zvracet. Paladinové, kdysi hrdě stojící po boku bojových mágů Věže vysoké magie a zasluhující si jejich respekt jako rovnocenných, nyní mají problémy udělat pár kliků, jak je panděra táhnou dolů. Už je vážně nejvyšší čas s tím něco udělat. Díkybohu existuje pár výjimek. Ostatní velitele rot se zdají být docela fit a i sem tam nějaký paladin je v kondici. Ale jinak je to děs a hrůza. Opravdu. A souboje taky nic moc. Vlastně teda spíš nic, než moc. Paladinům nikdo nevzal jejich bojový um a sestavy, ale bez síly a výdrže jim to je k ničemu. Vedle tebe stojí Magnus a vypadá přesně tak, jako se ty cítíš. "Pohleď na hrdé paladiny..." Hlas se mu zlomí a odvrátí se. Pak se ale otočí zpátky. "Ale není se čemu divit. Skřeti se drží zpátky a kultů je málo a moc nevystrkují pazoury. A když už, tak je přes ně mágové plesknou. A my tady můžeme jen sedět, válet si šunky a lenivět..." |
| |
| Věž Když řekne, že nikam nejdu a že mám narozeniny musela jsem se zatvářit překvapeně a následně přihlouple, jak jsem si to snažila přepočítat, abych se ujistila, že tomu tak je.... a bylo. „Oh!“ vydechnu konečně, když mi to dojde. Podívám se na Alexe. „Já na ně úplně zapomněla...“ Kousnu se rozpačitě do rtu. „A já měla dojem, že mi ještě tak tři dny zbývají...“ Potřesu hlavou. „Děkuji, Alexi.“ Přistoupím k němu a vlepím mu pusu na tvář. Hned zase odstoupím, nechtěla jsem aby si Ele kdo ví co myslela. „Takže mi je dvacet.“ Zamyslím se. „Necítím se nijak jinak. Pořád stejně.“ Pokrčím rameny. „Nejspíš jsem asi čekala, že něco ucítím.“ Pousměji se a promnu si zátylek. „Takže... tak si dáme společně snídani a pak půjdu za rodiči. Přece neodejdu teď, když jsem konečně poznala Elu? To by bylo tedy krátké setkání. Dobře?“ navrhnu. |
| |
| Klášter Opět na cvičiště Z kaple se vrátím rovnou na cvičiště, kde se potkám se sirem Magnusem. Stačí se na něho podívat. Vypadá přesně tak, jak já se cítím uvnitř, ani se to všechno nedá popsat slovy, jak se cítím uvnitř a totéž platí o Magnusovi. Slovy se to zkrátka popsat nedá a člověk to musí vidět na vlastní oči a cítit vlastním srdcem. „Sire Magnusi, podle toho, co říkate, tak to zní, jako kdyby nám chyběl nepřítel. Tím nemyslím jeden dva, ale skutečný nepřítel s kterým bychom mohli bojovat. Bojoví mágové nám všechno seberou. Dokážou se pomocí magie přemístit na velké vzdálenosti, kdežto my musíme nasednou na koně a než vůbec dorazíme na místo, tak se ta hrstka nepřátel stačí schovat či přesunout.“ „Musíme vymyslet něco, co naše muže bude motivovat až se jim z toho bude vařit krev v žilách. Můžeme celé dny cvičit, ale tím nezměníme jejich myšlení a hlavně je to nedonutí, aby se nepřecpávali. Určitě by pomohlo, kdyby se v kuchyni nevyvařovalo, jako u nějakého prince či šlechtice a zmenšení porcí by taky udělalo své.“ Další slova pečlivě zvažuji a říkám to tak, aby to slyšel jen sir Magnus. „Chce.....chce to nového nepřítele, takového, který bude dost chytrý a lstivý, aby ho nemohli dostat mágové a musí být v tak velkém počtu, aby představoval nebezpečí pro všechny. Všechny vždy motivuje nepřítel, který ohrožuje všechno a všechny. Když jsou rodinní příslušníci v nebezpečí, tak se člověk snaží vždy vydat to nejlepší.“ Pohled sira Magnuse je nečitelný, když se mu dívám do očí. „Promiňte sire, jsou to hloupé řeči. Můžete prosím zapomenout, co jsem říkal?“ |
| |
| Shinxi "Zas tak hloupé řeči to nejsou. Máš totiž naprostou pravdu. Jedině skutečný nepřítel může muže vyburcovat k nějaké činnosti, bez nepřítele tady budou jen sedět a nacpávat se. Ale žádný takový nepřítel teď prostě není. Sevarští barbaři mají příliš práce na to, aby nás mohli napadnout. Kulty jsou rozprášeny. A už dva roky na území Říše nikdo neviděl jediného skřeta. Podle některých pesimistů se připravují na obrovskou invazi, ale podle mě se zase zabíjejí mezi sebou a na nás se jim nechce." Pochmurně se usměje. "Navíc je bohužel pravdou, že ačkoliv je bojových mágů mnohem méně než paladinů, jsou díky magii výkonnější. A neznám nepřítele, který by byl tak chytrý a lstivý aby ho mágové nezničili, ale abychom proti němu měli šanci my." Zadívá se ke "cvičícím" paladinům. "Nepřítele můžeme získat jen jedním způsobem. Expanzí. Buď na Sevar, nebo ke skřetům, nebo na Narnost. Ale toto opravdu nechci." Teď zase obrátí pohled ke klášteru. "Na tohle už jsem starý, chtěl bych konečně svůj klid. Až se Oris vrátí z Vingaardu, podám žádost o odchod do důchodu. Mám vilu na venkově a slušně naspořeno, tak snad nějak v klidu dožiju." |
| |
| Anett "Ještě nemáš co cítit." Usměje se Ele. "Přijde to až splníš Zkoušku. Jak budeš stát na tom pódiu a Shalafi ti bude předávat diplom a prsten..." Alex přikývne. "Mám pro tebe připravený dárek, ale dám ti ho až potom na oslavě, teď stejně ještě nesmím." Dojdete do kuchyně a posadíte se. Alex naservíruje jídlo. Jsou to nějaké plněné taštičky, nebo něco takového. Chutná to velmi dobře, ale není to Alexův styl vaření. A nejspíš opravdu není, protože máš spíš pocit, že toto je dílo Ele. Alex s Ele na sebe u jídla vrhají zamilované pohledy. Že láska po čase vyprchá? Nezdá se. Když vtom se Alex náhle zamračí a zvedne. Okamžik nato se začne věží rozléhat zesílené klepání. Alex odejde ke dveřím a za chvíli se vrátí, pohled zabořený do pergamenu. Mračí se ještě víc. "Kdo to byl?" Zeptá se Ele a Alex odpoví: "Komisař. Jsou neskutečně přesní." Sroluje pergamen a podá ti ho. Dopis  |
| |
| Věž Zasměji se. „Pravda...“ Souhlasím a odebereme se do jídelny, kde čekají taštičky, které byli opravdu moc dobré. Sledovala jsem je, jak na sebe zamilovaně koukají a musela jsem se usmívat. Ale také jsem jim záviděla. Já ještě opravdovou lásku nezažila. Ale utěšovala jsem se tím, že mám ještě dost času. Zrovna jsem chtěla požádat Ele o recept na ty taštičky, když někdo přišel. Překvapeně pozvednu obočí. Kdo to mohl být? Ale když se Alex vrátil a po tom co řekl, jsem už tušila. Vezmu si od něj pergamen, přečtu si ho a pak s povzdychnutím zase sroluji. „Tak je to tady.“ Podívám se na Alexe. „Třeba se nemůžou dočkat až uvidí moje výsledky, že to tak rychle doručili.“ Zavtipkovala jsem. Poklepu prstem o stůl. „Ale nemá cenu to oddalovat. Dnes budu s rodinou a zítra bych šla složit zkoušku. Nemá cenu to nechávat na poslední chvíli. Jenom bych se zbytečně stresovala.“ Kousnu se do rtu. „Dobře.“ Promnu si zátylek a oklepu se, abych ze sebe setřásla ty náhle obavy. „Tak já raději už půjdu. Zítra ráno se vrátím. A pak můžeme jít rovnou na Zkoušku. Dobře?“ |
| |
| Anett Alex se netváří dvakrát nadšeně. Častokrát jsi slyšela, že učitelé prožívají Zkoušky vícekrát. "Dobře. Zítra." Nakonec přikývne. S Ele tě vyprovodí před věž, kde se přemístíš k vesnici. Objevíš se před ní. Většinou když nějaký člen vesnice slaví plnoletost (u normálních lidí 18 let, u mágů až 20), tak je z toho velká oslava v celé vesnici. Alex nejspíš starostu ale požádal, aby respektoval zvyklosti a velkou oslavu nechal až na potom. A starosta zřejmě poslechl, protože nikde nevisí lampióny, ani plachty se tvým jménem a gratulacemi. Nicméně když vstoupíš do vesnice, objeví se kolem tebe dav tvých přátel a známých a všichni ti začnou blahopřát. |
| |
| Má vesnice Pousměji se na Alexe a poplácám ho po rameni, na znamení aby si nedělal starosti. Nakonec stačí, když to dělá vrásky mě. Než se přemístím, tak jim zamávám a už se objevím doma. Vlastně jsem měla dva domovy. U Alexe a pak tady. V mé rodné vesnici. Alex zařídil, aby mě tu nečekala žádná velká oslava, aby respektovali tradici, že své narozeniny mám slavit jen nejbližší rodinou. Přesto mě, ale obklopil malý dav a gratuloval mi k narozeninám. Bylo mi to příjemné, tolik lidí si pamatovalo kdy mám narozeniny. Museli být na mě pyšní, už jsem si zvykla myslet na sebe jako jedna z mnoha, ale zapomínám, že za posledních... teď už vlastně čtyřicet let jsem jediná s magickým talentem co se tu narodila. Objímala jsem se s přáteli, děkovala za gratulace, ale nakonec jsem se z nich vymanila, že moje narozeniny se můžou pořádně oslavit až po tom co udělám Zkoušky. Rozloučila jsem se a spěchala domů, za rodiči. „Mami! Tati! Jsem doma!“ zavolám, když vejdu do domku a rozhlédnu se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Cvičiště Byl jsem překvapen a zároveň potěšen, že můj názor a pohled sdílí i sir Magnus. Přece jen to byl významný paladin, který toho vykonal za svůj život již mnoho věcí. Pak se zmíní o odpočinku. „Myslíte to vážně, sire Magnusi? Nedokážu si představit, jak to bez vás bude moct fungovat.“ Je mi jasné, že když se sir Magnus pro něco rozhodne, tak se toho bude držet, neměl nikdy ve zvyku brát svá slova zpět. Snad jen tehdy, kdy jeho slovním soupeřem byl Oris. „Nebudu vám to rozmlouvat, sire Magnusi a bude se mi stýskat.“ Vzpomenu si, sir Magnus vedl odvetnou výpravu proti skřetům. „S tím nepřítelem je to pěkně nahnuté. To aby si člověk nějakého vytvořil.“ Nechám ty slova vyset ve vzduchu. Pak však přednesu svoji žádost, zda bych nemohl na několik dní opustit opatství z osobních důvodů. Sir Magnus byl jeden z mála, kteří o Anett věděli. Řešení dárku pro Anett Čas neúprosně utíká a Anettininy narozeniny jsou čím dál tím blíž. Přemýšlel jsem nad tím, co by Anett mohlo potěšit. Každá dívka by měla mít šperk, který by ji reprezentoval ve společnosti. Otázkou je, zda má nějaké šperky. Chvilku přemýšlím a lovím v paměti, zda jsem na Anett viděl nějaké ty šperky. Ať dělám, co dělám, tak si žádné nevybavuji. Ale za tu dobu se toho mohlo hodně změnit. Více méně spoléhám na to, co mi Anett píše v dopisech a podle toho můžu maximálně usuzovat, že do žádné velké společnosti nechodí, když tedy nepočítám její pacienty a navíc je z farmářské rodiny, která na tyhle věci nemyslí. Každá dívka chce párkrát za život vypadat jako princezna. S tou myšlenkou si chvilku hraji a nakonec se rozhodnu ji uskutečnit. Otázkou je, jaký druh šperku ji dát a při té příležitosti bych měl dát i něco Eliz, kterou jsem dlouho neviděl a Anettiním rodičům. Popřípadě něco Alexovi. V mysli se mi rodí představa, co každému dát. Anett ukovám zlatý prsten, na jehož vnitřní straně bude vyryto: „Navěky s tebou. S.“ a bude na něm zasazený zelený drahokam. Pak ještě dva páry náušnic s menšími drahokamy, které budou pro Eliz a Anett. Uvažuji ještě o náhrdelníku. No uvidíme dle možností. Pro Alexe bych mohl sehnat nějaké exotické pití z ciziny u nějakého obchodníka, kteří míjejí náš klášter, který je nedaleko obchodní stezky. To bych měl Alexe, Anett a Eliz. Zbývají její rodiče. Co by se mohlo hodit jim? Motyku či jiné farmářské náčiní není dárek, který se hodí. No uvidím, až budu ve městě. Město Zlato koupím u zlatníka a ukovám z něho dva prstýnky, do kterých zasadím zelený rubín ve tvaru slzy. Když jsou hotové, vezmu je k Orisovi či jinému mágovi, kterého bych mohl najít, aby do jednoho z nich vyryl: „Navěky s tebou. S.“ Jeden prsten je pro Anett a druhý si nechám – třeba z něho v budoucnosti udělám svatební prsten nebo něco podobného. U zlatníka nechám zrobit náušnice, které připomínaly padající slzy, Jsou osázené drobnými rubíny, které ladí s barvou prstenu, který je určen pro Anett a druhé náušnice, kterou jsou určené pro Eliz a mají její oblíbenou barvu. Díky bohu, že každá z dívek má jinou barvu, jinak by si to pěkně pletly. Pokud mi zlatník ukáže nějaký zajímavý vzor náhrdelníku či zajímavou brož, přiberu to k tomu – samozřejmě musí ladit s barvou náušnic a prstenu. Pro Alexe koupím ve městě exotické pití. Měl jsem tendenci koupit i nějaké pěkné šachy, ale ty určitě má a jistě ty jeho budou nějak zvláštní. Zbývají Anettiny rodiče. Pro její matku koupím parfém, který voní po divokých květinách. Pro otce koupím pár kusů kvalitního dřeva, z kterých může ve volné chvilce vyřezávat a nějaké druhy ovocných moštů, které pije místo alkoholu. Pro Jarreda seženu kožené boty a kvalitní luk, který by jako lučištník mohl ocenit. Abych tohle všechno sehnal a vybral to nejlepší a nejkvalitnější, procházím celé město a každou její uličku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpoví sir Magnus. Jako klášterní velitel je po dobu Orisovy nepřítomnosti nejvyšší hodnost v klášteře. „Jen běž. Jo a… Ty bys měl být rád, že jdu do důchodu. Kdo myslíš, že bude jmenován na moje místo? Velitel vojska ve Vingaardu, tyká si s velitelem Nejvyššího chrámu, osobně zná velmistra Scoreho a už teď mě dokáže zastoupit. Kdo to asi je? “ Zasměje se a seběhne k paladinům. Nutno říct, že ve městě zanecháš svůj několikaměsíční žold i s velitelskými prémiemi. Zvlášť drahý byl ten Jarredův luk, protože jsi koupil opravdu kvalitní. Zrovna když vyjdeš z obchodu se zbraněmi, vidíš nalevo od sebe na lavičce sedět mladou mágu v bílém hávu. A ti muži v černých pláštích s meči v rukou si asi nechtějí jen popovídat. |
| |
| Saki (& Shinxi) Objevíte se na náměstí nějakého města. Tam ti mistra řekne, abys chvíli počkala a rozběhne se někam pryč. Sedneš si na nějakou lavičku, lidé se ti při pohledu na bílý háv raději vyhýbají. Mágové už se dávno neupalují, ale lidé mají pořád strach z jejich moci a nechtějí se s nimi zaplést. Po nějaké době se k tobě přiženou dva muži v černých otrhaných pláštích a s meči v rukou. "Čarodějnice! Shniješ v pekle!" No a Shinxi právě vyleze z obchůdku se zbraněmi hned vedle lavičky. |
| |
| Anett Rodiče na tebe už netrpělivě čekali. Když přijdeš, vyskočí a přivítají se s tebou. Pak následují typické gratulace a otázky jak se máš. Když se konečně sesednete u stolu, promluví s úsměvem otec: "Tvůj mistr tady včera večer byl. Nejdříve si promluvil se starostou a pak přišel za námi. Vypadalo to, že Jarreda nepustí z Gurchulu, ale tvůj mistr má asi docela silný vliv." Jarred přijde z druhé místnosti. "Alex? To si piš." Usměje se na tebe. "Ahoj, už jsme se dlouho neviděli." Asi dva týdny. Stůl je krásně prostřený a je na něm spousta jídla a zákusků. Jarred si taky sedne ke stolu. Oba muži se usmívají, matka ale ne. Nakonec to z ní vypadne: "Když je ti teď dvacet... kdy budeš skládat tu Zkoušku? Tvůj mistr říkal, že hodně brzy..." |
| |
| Výtržníci Mistra nás přemístí do nějakého města a zmizí pryč. Znuděně si sednu na lavičku a čekám, vím, že možná budu čekat ještě dlouho. Lidé se mi vyhýbají. Myslí si, že jsou mágové zlí... Pletou si mágy a černokněžníky... Je to nespravedlivé.... Celkem se zamyslím, když se ale přiženou dva otrhanci. A vypadají, že nemají problém mě zabít. Pánové? Udělala jsem snad něco špatně? Předpokládám, že se jen tak nenechají odvést slovy. Pošlu tedy proti nim ohnivou kouli a následně zkusím vyslat po jednom z nich škrtící kouzlo. Lehce si všimnu, že někdo vyšel z obchůdku vedle. Mohl si mne všimnout jako bledé dívky o výšce asi 160 centimetrů, která vypadá mírně vyděšeně z těch dvou. Prosím, ať se nepřidává k nim, už tak je malá šance, že to zvládnu... |
| |
| Askareus Za těch pět let se v Rytířstvu zas tak moc nezměnilo. Skřeti přestanou se svými pravidelnými nájezdíky na vesnice okolo hranic a spíš se zdá, že se stáhli od hranic dál do středu své odporné země a tam dělají kdo ví co. Rytířstvo tedy značně zmenšilo počet mužů v pohraničních hlídkách země skřetů a začalo se více věnovat pořádku ve městech a dopadávání nebezpečných zločinců. Ukázalo se, že Ashe se svou nevymáchanou pusou rytířský titul prostě nedostane. Nakonec se nechala převelet do jiné pevnosti, kde ho přeci jen dostala. Ty ses potom nějak dostal na pozici velitele městských stráží v jednom malém městě u velkého lesa. Není to nic moc, ale peníze z toho jsou, podřízené máš a sem tam je i nějaká ta akce. Mnohem více je to ale papírování a sedění do noci za stolem. To sis asi jako službu v Rytířstvu nepředstavoval. Ale nedá se nic dělat. Prostě není nepřítel. Paladinové leniví, bojoví mágové se nudí a ani Rytířstvo nemá moc co dělat. Proč to vždy musí zabíhat do krajností? Buď se všichni nudí, nebo se bojuje na všech frontách a nikdo neví kam dřív skočit. Teď se zrovna nacházíš ve svém městě a míříš k jedné vraždě, kde strážní potřebují vydat rozkazy. Někdy máš pocit, že to je jen banda idiotů neschopných samostatně fungovat. Na sobě máš modrý plášť a černou koženou zbroj se znakem Rytířstva. Vtom uslyšíš nějaký vzteklý výkřik a když vyjdeš zpoza zatáčky, vidíš před sebou mágu v Bílém plášti, která je napadena dvěma otrhanci s meči. Nalevo u obchodu je ještě jeden paladin, jinak je tu ale prázdno. |
| |
| Saki Ohnivá koule do muže narazí, ale je pohlcena protimagickým štítem, který má muž rozprostřen po těle. A zdá se celkem silný, abys ho probila, musela bys dát do kouzla více moci. Ale na to teď není čas, muži vypadají, že tě asi rozsekají. Ze zatáčky přijde ještě jeden muž, vypadá na Rytíře. |
| |
| Doma Zasměji se. „Alex to umí zařídit. Jsem ráda, že tu jsi.“ Přivítám se i s bratrem a dám mu pěknou mlaskavou na tvář než se usadíme. „Páni... tolik dobrot. A mých oblíbených!“ libuji si. „Takhle děsně naberu.“ Našpulím rty, přesto se natáhnu pro sladkou dobrotu jménem koláček. Ale kvůli matce se zarazím, zajímá se o Zkoušku a není z toho nadšená. Moje ruka, která šla po koláčku změnila směr a položila jsem ji na její a stiskla. „Po pravdě mi už dnes přišlo oznámení, že do týdne mám složit Zkoušku.“ Řekla jsem po pravdě. „A já se rozhodla, že to nebudu odkládat a půjdu Zkoušku složit hned zítra.“ Pousměji se. „Mami nedělej si starosti. Prostě mi věř, že to dokážu. Nakonec jsem student jednoho z nejmocnějších mágů své doby. To už něco znamená.“ Usměji se na ní. |
| |
| Výtržníci Už je to pět let, co jsem byl pasován na rytíře. Pět let, co jsem naposled viděl svou sestru. A snad už pět let, co jsem dělal něco pořádného. Skřeti se stáhli a nikdo jinej se neukázal. Jasně, to byl konec celotýdenním vyjížďkám se skupinou a ničením skřetích ležení. Ovšem nečekal jsem, že mě převelí sem a dají mi na starosti ochranu města. Městečka. Zrovna mířím k jedné vraždě, rozdat rozkazy. Někdy mám pocit, že i prasata by toho zvládla víc, než ta banda pitomců, co mi je dali jako městské stráže. No hrůza. Ovšem ani nejsem v polovině, když uslyším jakýsi povyk. Zatočím za roh, kde spatřím mladou dívku, dle oděvu členku magického řádu. U ní stojí dva muži v otrhaných hadrech a meči v ruce. Tiše si povzdechnu a rázným krokem a rukou na jílci meči k nim vyrazím. Kousek za nimi ještě spatřím jakéhosi muže, dle brnění paladin. Nad tím jen zakroutím očima. Nemám je rád. "Co se tu k sakru děje?" ozvu se hlasitě a autoritativně. Všichni ve městě mě už znají... za těch pět let... |
| |
| Klášter Cvičiště Sir Magnus se po jeho slovech jen zasměje a chystá se seběhnout, ale ještě než to udělá, tak zareaguji. Nemůžu uvěřit, co mi sir Magnus řekl. Já a nastoupit na jeho místo? V žádném případě. „Určitě přeháníte sire Magnusi. To, že znám pár lidí, ještě neznamená, že nastoupím na vaše místo. Všichni ví, jaký mám postoj k povinnostem a pokud bych nastoupil na vaše místo, tak by snad polovina řádu dobrovolně vystoupila a raději by se stali vojáky či rytíři. To mě přivádí na otázku, zda i normální vojáci a rytíři zlenivěli, tak jako náš řád.“ Svěsím koutky úst. „Ale pokud se stane, jak říkáte, tak se můžou těšit na to, že vrátím řádu opět sílu a úctu, kterou dříve měli. Navíc tu je pár dalších, kteří se na tu pozici hodí víc. Mají více zkušeností a jak pravý kodex, měl by by to být muž, který už v životě něčeho dosáhl a nebude se díky tomu honit za vlastní slávou a bohatstvím. Tím nechci říct, že po tom prahnu, ale ještě jsem nedosáhl svých cílů. Až po nich bych možná byl hoden zastoupit místo, které vy zastáváte.“ Sir Magnus se znovu zasměje a sebíhá dolů k paladinům. Nestačím mu stihnout poděkovat za udělené povolení do města. Nechám to být a vydám se na cestu do města. Město „Uf, doufám, že každému se ty věci budou líbit,“ říkám si, když vycházím z obchodu. Sehnal jsem všechno, co jsem chtěl, takže jsem si chtěl začít pískat. To mi však dlouho nevydrží. Protože hned vedle obchodu, z kterého jsem vyšel, je lavička, kde vidím podivnou skupinku dvou lidí v černých pláštích, v rukou drželi meče, nastavené proti dívence s vyděšeným výrazem, která seděla na lavičce. Měla bledoučkou tvář a měla asi 160 cm. Byla oděná v bílém hávu, takže mi došlo, že to je mág. Nevím proč, ale když vidím lidi v jakémkoli černém obleční, tak mám vysokou tendenci považovat je za příslušníky kultu. Je to ironie, protože kultisté by jistě takhle nechodili po městě Navíc mě mírně rozzuří to, že to všichni přehlížejí a nikdo se nemá k tomu, aby ji pomohl, když jeden z těch dvou mužů řekl, že je čarodějnice a shnije v pekle. Okamžitě sáhnu po meči, mezitím dívka vypustí ohnivou kouli, která je ale v zápětí pohlcená nějakým proti-magickým štítem, který měli útočníci rozprostřený na těle. Nijak se ji nedivím, že se takhle zachovala. Já být na jejím místě, tak bych udělal totéž, přirozený pud sebezáchovy. Pak si všimnu rytíře, který se objeví opodál. Přiskočím k jednomu z útočníků a udeřím ho štítem, čímž bych ho měl srazit k zemi a omráčit ho. Navíc jeho oči byly plně soustředěné na dívenku, takže si mě ani nevšiml. Podívám se na druhého útočníka, který je vyveden z míry. Asi netušil, že se za dívku někdo postaví. Než stihne zareagovat, tak leží ksichtem k zemi. „Tohle nebudete potřebovat“ a seberu jim meč a proti-magické štíty, které měli na hrudi, pokud to tedy půjde. Rytíř konečně dorazí a autoritativním hlasem se zeptá, co se tu děje. O tom muži jsem už něco slyšel, ale moc jsem si toho o něm nevybavoval. Město jsem se svými bratry navštěvoval jen výjimečně kvůli zásobám nebo podobným věcem. „Dovolte mi sire rytíři, abych vám to vysvětlil.“ Stručně mu popíšu, že jsem vycházel z obchodu a tihle hadrníci, co leží na zemi, vyhrožovali dívce a ohrožovali ji meči. Řeknu svoji verzi, když mu to nebude stačit, zeptá se ještě dívenky. O tom, že kouzlila, se nezmíním. |
| |
| Městečko Štíty samozřejmě vzít nejdou, je to magie - jsou nehmotné. Jeden z mužů vrhne po Shinxim nenávistný pohled, druhý je v bezvědomí... "Kacíři! Nech mě splnit mou povinnost!" Zasyčí muž vztekle. Dorazí Ask a Shinxi mu začne vykládat, co se dělo. "Nemá právo být na tomto světě! Jestli ji pomůžete, všechny vás upálíme!" Vyřvává muž dál. |
| |
| Anett "Já docela taky. V Gurchulu jsem se dost nudil. Ale jinak je Guršská říše vážně super." Usměje se Jarred. Když se zmíníš o Alexovi, matka se trochu uklidni. Ale ne moc. Otec rychle změní téma na sklizeň a orání a kdo ví co ještě. Pak se slova ujme Jarred a popisuje vtipné příhody v Gurchulu. Většinou se týkají toho, že všichni Guršané mají černou kůži a to vede ke spoustě situacím... Popisuje zvláštní architekturu, jídla i oblečení. Pomalu den přejde ve večer a večer v noc. |
| |
| Město - hádka Dojdu k nim a vyslechnu si paladina. Na jeho verzi jen kývnu, spíše se podívám na dívku, ale ta vypadá, že je v pořádku. V tu chvíli začne halekat jeden z výtržníků něco o upálení. "Nikdo v mém městě nikoho upalovat nebude" zavrčím směrem k výtržníkovi, přiblížím se až k němu a jednou rukou ho chytím za oblečení kousek pod krkem. "Doufám, že mi rozumíš. Teď půjdete oba se mnou, dořešíme to na strážnici" zavrčím mu do obličeje a podívám se na druhého výtržníka. Hned poznám, že je v bezvědomí. Kouknu se na paladina a rukou ukážu na omráčeného: "Vaše práce? Hezké. Jestli bych vás mohl poprosit, zvedněte ho a pojďte se mnou. Musíme to sepsat. Vás také poprosím, slečno" Opět si tiše povzdechnu a rozhlédnu se po ulici. Po těch mých pitomcích ani stopy. |
| |
| soukromá zpráva od Askareus Harpe pro Asi 190 cm vysoký muž s vlasy po ramena, na čele staženýma páskou, aby mi nepadaly do očí. Na sobě mám hrudní a zádový pancíř se znakem řádu, na zádech štít u pasu meč. Dále mám chrániče ramen, loktů a předloktí, na nohou okované boty a chrániče kolen, holení a stehen. Pod tím jsou kalhoty z kůže, které patří ke kožené zbroji. Ve tváři je unavený a strhaný výraz... jde na mě vidět, že mě papírování a hlídání města opravdu nebaví. Proto i taková tvrdá mluva... Jinak brnění je vyleštěné, tu a tam promáčknuté, či poškrábané od dřívějších bojů, ovšem promáčkliny jsou jen malé... jde na něm vidět, že dříve sloužilo k boji, ne jen k lítání po městě, nebo sezení na prdeli... |
| |
| Zachránce bez bílého koně a rytíř Koule je pohlcena, na což zírám směsicí strachu a údivu. Tohle by bylo perfektní na boj proti Mistře... Vzápětí někdo zařve, cože se to tu děje. Vyděšeně se zarazím. Takový průšvih najednou... Všimnu si, že ten kdo vyšel z krámu je dosti schopný a zneškodní oba ty "inkvizitory". Ti začnou cosi vyřvávat. Snažím se splynout s čímsi v okolí, což v bílých šatech moc nejde. On ovšem chce, ať jdu s ním. A-ale já tu čekám na Mistru! Šeptnu tiše, ale asi mě slyšel. |
| |
| Doma O Zkoušce jsme se už nebavili a místo toho nás Jarred bavil o Gurchulské říši. Opravdu jsem se bavila, jídlo bylo skvělé a cítila jsem se dobře. Ale když už se blížila půlnoc, oči se mi začínali klížit. „Už bychom měli jít spát. Už usínám v sedě.“ Řeknu a zívnu. „Děkuji vám, za oslavu. Moc se mi líbila a jsem ráda, že jsme byli zase všichni pohromadě.“ Se všemi se obejmu a políbím je na tvář. Pak popřeji dobrou noc a odeberu se do našeho starého pokoje. Opláchla jsem se a šla spát. Další den Probudila jsem se celkem brzy, ale zůstala jsem ležet a myslela na Zkoušku. Co asi v ní zažiji? Sin přišel o oko, nebo spíš už na jedno oko neviděl. Věřila jsem, že Zkoušku zvládnu, ale to jestli vyváznu bez trvalého zmrzačení jsem netušila. Ještě hodinu jsem se válela než jsem se rozhodla vstát. Rodiče byli samozřejmě už vzhůru a tak jsem nasadila sebevědomou masku. Spolu s nimi jsem se nasnídala, ale pak byl čas abych vyrazila zpět do Věže a pak na Zkoušku. „Tak já půjdu. Hned jak budu mít po Zkoušce tak jak to půjde tak se ozvu.“ Všechny zase políbím na tváře a vyjdu před dům. Usměji se a zamávám jim předtím než se přemístím k Věži. Jen co vejdu zavolám. „Jsem doma!“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Urostlý paladin se širokými rameny a 213 cm vysoký. Na sobě má paladinské brnění, na hrudním plátu je vidět zřetelný znak Grundura, boha války. Dale je vybavený jeden a půl ručním mečem a štítem ve tvaru kapky, který nese také znak boha Grundura a dá se zasadit na záda. Krom toho má sebou pytel, ve kterém má nějaké věci a je přehozený přes rameno. Delší blond vlasy stažené páskou. Modré oči a tvář je mírně opálená. Ve tváři má neutrální výraz, i když v koutku úst mu cuká, až nakonec se usmívá. Hold je to člověk, který má takovou náturu. |
| |
| Městečko Rytíř si vyslechne moji verzi a přikývne. Pak seřve jednoho z útočníků a mě pokyne, abych pomohl s druhým, kterého jsem poslal do bezesného spánku. Zacloumám s ním a postavím ho na nohy. Cestou na na strážnici ho když tak podepřu. Sice jsem ho poslal k zemi a je to nebezpečný člověk, ale přesto mu pomůžu. Dívka je celá nesvá a řekne něco o své Mistře. „Neboj se,“ Dojdu k obchodníkům, kteří tu byli a požádám je, aby upozornili každého, kdo se bude ptát po mladé dívce v bílém hávu. Přičemž jim dám pár minci. Vrátím se k naší skupince „Teď tvoje Mistra bude určitě vědět, kde jsi. Navíc se tohle rychle rozkřikne po celém městě a bude jen jediné místo, kde tě bude moci najít. Takže se neboj a pojď.“ A vydám se za sirem rytířem. |
| |
| Městečko - strážnice Než dorazíme na strážnici, chvilku to trvá. Paladin podpírá omráčeného, kterého probudil a já před sebou tlačím toho druhého. Bože jak tuty typy lidí nenávidím. Určitě patří k nějakému kultu. A mou povinností je kult najít a případně rozbít. Jako vždycky. Vždyť mágové takovéhle lidi nestrpí a poprosí rytíře, aby jim s tím vypomohli. Pro mě to znamená vyslat zprávu do dalších měst a na velitelství. Pak také mágům, že mají magické brnění. To je jim ovšem na nic, zvlášť, když proti nim jdete s mečem v ruce. Když se konečně dostaneme na strážnici, zavolám si dva strážné a předám jim oba výtržníky. "Hoďte je do chládku. Tam se uklidní. Vyslechneme je později. Ty jim tam dones něco k jídlu a pití a ty zaběhni k tý vraždě a řekni, že se trošku zpozdím" vydám rozkazy a nechápavě zakroutím hlavou. Proč já. Poté se otočím na paladina a mladou čarodějku a ukážu jim směrem do schodů, k mé kanceláři. "Posaďte se" vyzvu je a sám se usadím za svůj stůl. "Nu dobrá, tak mi povězte, co se tam přesně stalo" podívám se na dívku, čekajíc její verzi příběhu. Mezitím si k ruce přitáhnu nějaký ten pergamen, brk a inkoust. Vše se musí zapsat. |
| |
| Na strážnici v průšvihu Paladin nějak zaběhne a řekne jim, ať Mistře vyřídí, kde mě má hledat. To bude hrozný průšvih... T-to bude průšvih... Ruce mám sepnuté pod obličejem a působím opravdu nervózním dojmem. Na strážnici se odvést nechám, ať není ještě větší průšvih. Vzhledem k tomu, že jdeme pomalu si v hlavě vybavím hodně scénářů co všechno se může stát. Rytíř poté přikáže, ať je zavřou. A teď budu na řadě já... Pomyslím si zatímco se šourám nervózně a zděšeně směrem ke kanceláři. Když na mě promluví, ať mluvím, vypadám, jako že mám velký problém se nerozbrečet. M-mistry bratr je v ohrožení ž-života a proto za ním šla. J-já jsem tu na ní m-měla počkat. P-po chvíli čekání se tu objevili ti dva a t-ten... tamten... Zbytek vám řekl, n-ne? Při slovech tamten se podívám na paladina. Jsem tak vyklepaná, že můžete být rádi alespoň za tohle... |
| |
| Městečko Venku Má slova malou dívenku nijak neuklidnila, ale dokážu to pochopit. Bohužel ji nic jiného asi nezbývá. Snad jen to, že se pokusí o útěk, ale to by situaci ještě víc zhoršilo a to by byl opravdu průšvih. Jdeme pomalým tempem a já sleduji dívenku. Chtěl jsem ji nějak utěšit a říct ji, že bude všechno v pořádku. Z vlastní zkušenosti vím, že mágové mají taky srdce, takže její Mistra to pochopí. Navíc to nebyla její vina. Rytířova kancelář Konečně jsem na strážnici. Rytíř přikáže svým lidem, ať ty dva zavřou a dá jim další pokyny. Pak vyzve dívku, aby události popsala vlastními slovy. Ty z ní však lezou, jako z chlupaté deky a jdou ji vidět slzy na krajíčku. Určitě se snaží ze všech sil, aby se nerozplakala. Řekne nám o problému, který má Mistryň bratr, ale o tom, co se odehrálo na lavičce nic neřekla a spíš se odkazovala na to, co jsem řekl já. „Uklidni se. Tvoje mistra a její bratr jistě budou v pořádku.“ Otočím se na rytíře. „Je to opravdu nutné sire rytíři? To, co se odehrálo na té lavičce u obchodu, jsem vám už řekl. Vím, že předpisy jsou předpisy, ale nespokojil by jste se s moji verzí? Nikdo o život nepřišel a na obvinění o pokus o vraždu to stačit nebude. Jen se podívejte, nemá ani škrábnutí a nikomu neublížila.“ Dívám se rytíři do očí. Jak se říká: Oči jsou dveře k duši. Pokud je schopný tak, jak vypadá, tak neuvidí nic, co by nebyla pravda. „Ba naopak, jediná osoba, která někoho napadla, byla moje maličkost a důvod proč jsem to udělal jsem vám již řekl. Viděl jsem, dva muže, kteří dle mého názoru ohrožovali meči zde přítomnou slečnu. Navíc ty černé pláště připomínali úbor kultistů. Rozhodl jsem se proto jednat, když jsem navíc poznal i bílý háv mágů, který má slečna na sobě. A pak jste se tam objevil vy .................“ a počkám až se představí. |
| |
| Má kancelář Vyslechnu si děvče a pokusím se o přívětivý úsměv. Bohužel, už ani nevím, jak se přívětivě usmát. "Nemusíš se ničeho bát, děvče. Jak řekl zde paladin, je mou povinností vše zaznamenat. Tobě se nic nestane. Pokud chceš něco na uklidnění, třeba kakao, stačí říct" pokusím se o vlídný tón, ale ani ten se mi nedaří. Komu by se dařil vlídný tón, když pracuje s takovou bandou tupců jako já. Pak paladin promluví podruhé a osvětlí vše co ví. "Sir Askareus" představím se stroze "A ano, s vaším názorem na ty dva plně souhlasím. Vás také z ničeho neobviňuji, dělal jste to, co vám velí kodex vašeho řádu. Já bych udělal to samé, být na vašem místě." "Dobrá tedy. Vyšlu zprávy mágům a na velitelství rytířstva, kde je informuji o možném novém kultu, který jde proti mágům (povzdech). Nejspíše se budou zdržovat tady někde v okolí. Byl bych vám vděčen, kdybyste byli tak laskavi a informovali mne pokaždé, kdybyste někoho podobně oděného viděli" shrnu to a zvednu se ze židle. Pomalým krokem dojdu k oknu a vyhlédnu ven. Pak lehce pootočím hlavou směrem k nim: "Vaše mistra neříkala o jaký problém se jedná?" |
| |
| Rytíř zkouší hrát hodného poldu... Paladin se snaží, abych nemusela dál nic říkat. Já se dál snažím nerozbrečet. Mám nakahánku... Stále... Proč mám takovou smůlu... Rytíř se pokusí o vlídný tón, který ovšem zní falešně... Zavrtím hlavou. Kakao od něj nechci... Snad to nebude protahovat... Možná se tam stihnu vrátit, než přijde Mistra... D-děkuji šeptnu směrem k paladinovi. N-no... Mistra mi vlastně neřekla nic, mi po řekl ten samý mág, to t-to později pověděl jí... |
| |
| Městečko Askerova kancelář Rytíř dokončí mojí větu. Vstanu ze židle a ukloním se mu „Těšíme sire Askerusi, já jsem sir Shinxi Ziori z nedalekého kláštera, zasvěcený Grundurovi, bohu války,“ představím se mu oficiálně. Mám nutkání, že jsem o daném rytíři nejen slyšel, ale i někde viděl. Pak mi to dojde. To je jeden z rytířů, které jsem potkal cestou k Nejvyššímu chrámu před pěti lety při útoku na Vingaard. Musel jsem se pousmát. Co asi bohové mají v plánu? Sir Askerus dál pokračuje v tom, že souhlasí s mým názorem a že by se zachoval stejně. „Děkuji vám za vaše pochopení.“ opět se mu ukloním, přitom uslyším šeptem poděkování od naší mladé slečny. Otočím se k ní a mrknu na ni. Sir Askerus se zmíní o tom, že vyšle zprávu mágům a velitelství rytířstva. Což mi připomene, že o tomhle potenciálním nebezpečí budu muset informovat Orise a sira Magnuse. Pak nadhodí, že bude vděčný, když ho budeme informovat o každém, kdo je podobný těm dvěma, co jsou teď v chládku. „Můžete se spolehnout.“ Dál vyzve naši mladou slečnu, která při bližším prohlédnutí, byla opravdu pěkná. Dívka ze sebe něco dostane, ale moc jsem z toho nepochopil. „Abych to správně pochopil“ a otočím se na ni. „Tvoje Mistra dostala zprávu o tom, že její bratr je v nebezpečí. Dále předpokládám, že bratr tvé Mistry žije v tomto městě. Víš kde bydlí?“ Odpověz ano či ne. Pak se zamyslím. „Jak se jmenuje tvá Mistra?“ Otočím se na sira Askeruse. „Pokud si její Mistra nebo její bratr nezměnil příjmení, tak jistě budete vědět o koho půjde ne? Popřípadě se můžete podívat do záznamů o obyvatelstvu. Rozhodně to bude jednodušší a rychlejší, než abychom zde přítomnou dámu stresovali. Navíc je vysoce pravděpodobné, že tam najdeme její Mistru, takže bychom ji při tom rovnou vrátili“ a podívám se na Maličkou. „Co si o tom myslíte sire Askerusi?“ |
| |
| Kancelář "Děkuji vám, sire Shinxi" kývnu a zahledím se z okna. Když jsem tu nastupoval, byla to jen další díra, která si ze zákona dělala dobrý den. Zloděj, vrah a výtržník na každém rohu. Jediným zákonem byl zákon silnějšího. Dali mi s sebou dva panoše, kteří měli krátce před povýšením. S nimi jsem to tu uvedl do pořádku, oni pak odjeli. Nabral jsem třicet mužů. Zprvu jsem měl pocit, že jich bude moc. Teď vím, že jich je málo. "To nebude problém" přikývnu na návrh vyhledání bratra dívčiny mistry dle seznamu obyvatel. Každý rok ho aktualizujeme. "Dobrá, pojďme" kývnu a přejdu ke dveřím kanceláře, které otevřu a počkám, než vyjdou ven. Vydám se za nimi. "Kdyby mne někdo hledal, budu někde ve městě. Možná se dostanu až k místu té vraždy" řeknu jednomu strážníku, který má službu na strážnici. Vždycky tu někdo je. I v noci... hlavně v noci. |
| |
| A-jé Paladin má jakýsi nápad doprovit mě do domu bratra Mistry... To není moc dobrý nápad z mého pohledu, navíc nevím, jestli bude doma, když ho ošetřují lékaři... No... j-já nevím, jestli bude u něj doma... A-asi bude někde, kde jsou lékaři... Dostanu ze sebe. Můžeme to zkusit... Třeba to nebude tak trapné vysvětlovat, možná mi ten paladin pomůže vše vysvětlit... M-mistra se jmenuje Alice Cisial... řeknu jim a pokud se nějak vydají, následuji je... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alexe najdeš v obýváku. Vůbec poprvé na něm vidíš všechny odznaky jeho úřadu. Konce rukávů temně černého hávu jsou prošívané stříbrem, i do bílé šály, kterou má omotanou kolem krku, je vetkaná stříbrná nit. Na prsteníku levé ruky má jako obvykle snubní platinový prsten, ale na prsteník pravé ruky si poprvé za tu dobu, co ho znáš, navlékl obřadní velký stříbrný prsten velmistra. Na tváři má lehce nervózní výraz. Ani nervózního jsi ho mockrát neviděla. Vlastně jen dvakrát. Na svých posledních narozeninách, kde žádal Ele o ruku a teď. I v těch největších bitvách má výraz alespoň kamenný. Nejspíš aby svůj výraz skryl, nasadí si obřadní stříbrnou masku a nasadí kapuci hávu. "Jedla jsi něco?" Zeptá se tě ještě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prohlédnu si Alexe, vypadal opravdu působivě. Ale nejvíc mě zaujal jeho výraz než ho tedy schoval pod masku. Musel mít o mě opravdu starost, když dal své znepokojení tak najevo. A dojalo mě, že mě má tolik rád. „Ano. Najedla jsem se doma. Ještě okamžik vydrž. Jen se převléknu.“ Řeknu mu a odběhnu nahoru, kde si převléknu... no vlastně do toho samého, ale tohle aspoň bylo čisté, voňavé a nebylo to celý den nošené. A nakonec jsem si ještě vlasy svázala do vysokého culíku, aby mi nepřekáželi. Potřebovala jsem aby mi neomezovali vidění. To co bych mohla zahlédnout koutkem oka by pro mě mohlo být životně důležité. Zhluboka jsem se nadechla a ještě se napila pořádně vody, než jsem sešla dolů a podívám se na Alexe. „Jsem připravená. Můžeme jít.“ Řeknu pevně. Nehodlala jsem své rozhodnutí vzít zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objevíte se před obrovskou černou věží. Věž vysoké magie. Sídlo všech magických soudů, vězení, úřadů, výborů, Rady, Shalafiho... i Zkoušky. Vstoupíte dovnitř a obrovskou vstupní halou zamíříte k modrým diskům naproti vchodu. Přítomní uvolňují Alexovi v hávu velmistra cestu. Než k diskům ale dojdete, projde kolem vás jeden mladý a pohledný bojový mág. Než stačíš zauvažovat nad tím, že neznáš starého a škaredého bojového mága, popadne Alex tohoto mága jednou rukou za paži a otočí ho k sobě, druhou rukou si strhne masku z obličeje. "Maxi! Co to máš na sobě?" Černovlasý bojový mág vytřeští oči, ale pak to vystřídá úsměv od ucha k uchu. "Ahoj Alexi, rád tě vidím... No co by... Mám na sobě to samé co ty. Jen bez toho stříbra samozřejmě." Alex se na něj nevěřícně podívá: "Ty ses dal k bojovým mágům? Děláš si srandu?" Bojový mág zavrtí hlavou. "Hlavně mi nezačni dělat kázání. Sám jsi vždycky v první linii." Alex se nadechne k námitce, ale bojový mág jen s úsměvem pozvedne obočí a Alex, uvědomujíc si pravdivost jeho slov, ústa zavře. Úsměv bojového mága se ještě více rozšíří a otočí se k tobě. "Ahoj, Anett...? Já jsem Max." Alex už zřejmě překonal prvotní šok a změní téma. "Maxi, přijdeš na závěrečky Eliz?" Teď je řada na Maxovi, aby se zatvářil překvapeně. "Eliz? Závěrečky? Kolik jí už proboha je?" Alex se začne smát. "Patnáct. Neumíš počítat?" Max nevěřícně potřese hlavou. "Ten čas letí... Jo, jasně že přijdu... Ale teď už fakt musím, tak se měj." Alex kývne a rozloučí se. Pak otočí pohled k tobě. "Další můj učedník se jde nechat zabít k bojovým mágům, věřila bys tomu?" |
| |
| Saki, Askareus a Shinxi Bratra Sakiiny mistry se vám v seznamu obyvatelstva nepovede najít. Zamíříte tedy k nemocnici. No... ona to zas taková nemocnice není. Dolní patra připomínají polní lazaret, vrchní potom márnici a mnohdy nejen připomínají. Jediné další místo, kde by se ale dalo někoho ošetřovat, by byl chrám Salmara, nebo základna bojových mágů. Základnu bojových mágů toto město ale nemá. V nemocnici mistřin bratr není, poslední možné místo je tedy chrám Salmara, který je na opačném konci města. Než tam ale dojdete, narazíte na vraždu, ke které Askareus mířil prvně. V jedné zastrčené úzké uličce je mezi dvěma zdmi dřevěný trám. Na tom trámu lano. A na laně oběšen člověk, žena ve středních letech. Stráže se zmohly jen na to, aby od ženy udržovaly dál zvědavce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ten náhlý pohyb mě u Alexe poleká a jen překvapeně zamrkám, když div na mága nezačne hulákat. Bylo zřejmé, že se mu nelíbí, že onen Max se dal k bojovým mágům. Poslouchala jsem jejich rozhovor se směsici zájmu a údivu, protože jsem si myslela, že za těch pět let jsem poznala většinu lidí v Alexově životě, kteří jsou pro něj nějak důležití. „Ano. Anett.“ Potvrdím mu, že řekl mé jméno správně. „Ráda tě poznávám.“ Oplatím mu zdvořilost a pak sleduji jak odchází. Alex je z něj viditelně nešťastný. Poklepu ho chlácholivě po rameni. „Ti mladí. Neví do čeho se hrnou.“ Řekla jsem chápavě a pokývala hlavou, jako kdybych snad byla kdoví jak stará. „S tím nic nenaděláš Alexi.“ Zvážněla jsem. „Je to jejich volba.“ Pak se poškrábu na nose. „Navíc bych řekla, že je to také kvůli tomu, že jsi jejich vzor. Kde kdo by se ti chtěl vyrovnat. Včetně mě. I když tedy jiným způsobem. K bojovým mágům bych nešla.“ Usměji se. |
| |
| U vraždy Bohužel jsem jméno bratra její mistry nenašel, takže jsme se rozhodli zajít do nemocnice. Ani tam nebyl, tudíž mne napadlo jediné možné místo, kde se ještě léči. Ani jsem si neuvědomil, že to je cestou okolo té vraždy. Když k místu dojdu, nevěřícně zavrtím hlavou. Pohledem zabloudím k mladé dívce a pak k paladinovi, naznačujíc mu, že by to neměla vidět. "Sire Shinxi, prosím, běžte beze mne, pak tam za vámi přijdu, musím tu někoho seřvat" povím mu na rovinu a rázným krokem dojdu až k mým tupcům... tedy mužům. "Vy idioti, to jste ji nemohli aspoň odříznout a něčím zakrýt? Bože, to vám musím i rozkazovat kdy si máte utřít prdel?" rozeřvu se na ně opravdu nevlídným tónem. "Tak už jí sakra odřízněte a někdo k čertu vyžeňte ty čumily" vydám rozkazy a nechápavě zavrtím hlavou. Ty muži ani neví, co dělat. Jo, prošli si jen bojovým výcvikem... a to ještě základním. "Byl u toho někdo?" zeptám se jednoho z mužů, zatímco prohlížím mrtvolu. Někdo něco vidět musel. Vždycky se najde někdo, kdo něco viděl. Bude to zajímavé, zjistit, kdo to udělal. Ovšem je také možné, že to byla sebevražda. Ale proč by to dělala. "Chci vidět a mluvit s její rodinou, přáteli a všemi, co znala. Chci vědět, kde pracovala, jestli pracovala a hlavně kde bydlela" vydám další rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex kývne a sleduje Maxova záda, dokud se neztratí v davu. "Aspoň ty." Zavrtí hlavou. "No... Max je skvělý bojovník, nenechá se zabít." O tom, že jeho první učedník zemřel kvůli zradě ve vlastních řadách se nezmíní. Zrady už se u bojových mágů nestávají, o to se Alex přece osobně postaral. "Tak pojď." Pobídne tě Alex, spíš to ale zní, jako by pobízel sebe. Znova si nasadí masku. Stoupnete si na disk a tentokrát už jsi narozdíl od první návštěvy připravená na škubnutí a následný pohyb vzhůru. Disk se zastaví ve třetím patře, kde vystoupíte. Proti tvému očekávání ale nejdete rovně dlouhou chodbou k obrovským dveřím na konci, za kterými se nachází portály, ale do malých dveří na straně. Za nimi je stůl s jídlem, několik křesel a pohovka. Alex ti řekne: "Tady se posaď, musím jít vyřídit nějaké záležitosti ohledně tohoto." Kromě tebe tady sedí ještě jeden mladičký bledý mág. Sedí na pohovce a je očividně hodně nervózní. Alex vás tady zanechá a odejde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na něj. Ale vím, že on je asi víc nervózní než já. Místo toho, ale abychom šli rovnou na Zkoušku tak mě odvedl do něčeho jako je čekárna, že musí ještě něco vyřídit. Asi povolení nebo něco takového... nejspíš. „Dobře.“ Přikývnu a dívám se jak odchází. Pak se podívám na toho co tu byl se mnou. Vypadal že mu je špatně. Chudák. Vydám se k němu a sednu si naproti. „Také jdeš na Zkoušku?“ zeptala jsem se a pousmála se na něj. Třeba se mi podaří ho nějak uklidnit nebo povzbudit. Zajímalo by mě, kdybych byla u jiného mistra jestli bych tu také takhle seděla celá bledá, vypadající, že budu brzy zvracet. Jako on. |
| |
| Město U vraždy To se to zamotává a povzdychnu si, když v záznamech o obyvatelstvu nenajdeme, co potřebujeme. Vzhledem k tomu, že mladá dívenka zmínila něco o tom, že MIstřin bratr je v ohrožení života, vydali jsem se do chrámu. Cestou však dojdeme k místu vraždy, o které se sir Askerus zmínil, že se k ní možná dostane. Že by náhoda? Nechám to plavat, když jeho oči zamíří k mladé dívence, pak ke mě a naznačí mi, že by to neměla vidět. Stoupnu si tak, abych se sirem Askem utvořili vysokou, živou zeď, přes kterou by dívka neměla nic vidět. Nicméně dlouho nepostojím, protože mě požádá, abych s naší společnicí došel sám k chrámu a že nás potom dožene. Přičemž začne řvát na své může, že to jsou idioti a jeslit jim taky nemá začít utírat zadky. Pousměji se. Takových mužů je málo a je to škoda. Zrovna tenhle by se mi hodil, aby ty prasata u nás v klášteře pěkně prohnal. „Půjdeme slečno?“ podívám se na dívku. Byla to spíš řečnická otázka, přesto kdyby nechtěla jít, tak ji mírně popostrčím, ale věřím tomu, že ji mrtvá, žena, kterou snad neviděla, nebude zajímat. Chtě, nechtě, pokračujeme v cestě. Prodíráme se davem lidí, který nedělá ale žádný problém. Dvojici skládající se z 213 cm paladina a oděné dívky v bílém hávu, projde davem jako nůž máslem. Cestou potkáváme různé stánky se vším možným. Od draze vypadajících šatů až po hrnčířské výrobky a mnoho dalších věcí. Zrovna jdeme kolem stánku s různým ovocem. Podívám se na svoji bledou společnici. „Nemáš hlad nebo chuť na nějaké ovoce či něco jiného?“ Zeptám se ji a sám si zatím vyberu dvě pěkné hrušky. |
| |
| Tržiště Rytíř nic nenajde, takže se vydáme do nemocnice, kde je určitá pravděpodobnost, že by se mohl nacházet... V nemocnici ale nic není, takže se vydáme k nějakému chrámu. Budou kdoví kde... možná už mě Mistra hledá a já se tu courám... s někým, koho neznám... Bázlivě se zadívám na ty dva, kteří si naznačují, že bych to neměla vidět. Já to ani vidět nechci... šeptnu tiše a mileráda projdu tak, abych tam neviděla. S paladinem se dostaneme na jakési tržiště... Um... no... začervenám se Když já nemám peníze... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mág přikývne, hlavu nezvedne. Ne, že by nechtěl, ale vypadá to, že kdyby se díval kamkoliv jinam než do podlahy, pozvracel by se. Dveře se otevřou, nicméně nevejde do nich Alex, ale nějaký postarší muž v bílém hávu. "Tak běž, je čas." Řekne mladíkovi tónem bezmocného člověka. Mladík se pomalu zvedne a projde kolem něj ven. Muž se za ním chvíli dívá, pak zavře dveře a sedne si na jedno z křesel. Vypadá zhruba stejně nervózně, jako před tím jeho učedník. Z nějakého důvodu ale cítíš, že bys ho neměla vyrušovat. Pak se velmi dlouho nic neděje. Nejde Alex, mladík ani žádný nový čekatel. Až potom se otevřou dveře. Oba trhnete hlavou směrem k nim, ale dovnitř vstoupí nějaký neznámý muž. Ale má na sobě temně černý háv, bílou šálu a pásku kolem ruky. Je to léčitel bojových mágů a to je hlavní. Bílou šálu má ale plnou krvavých skvrn. Čerstvých krvavých skvrn. Mistr toho mladíka zbledne ještě více a léčitel potom potvrdí jeho nejhorší obavy. "Je mi to líto, pane..." Mladíkův mistr má vytřeštěné oči a zírá na léčitele. "Vyplivlo ho to s rozsáhlým poraněním hrudníku a hlavy. Ještě byl na živu, ale už se nedalo nic dělat. Museli jsme..." Mistr ho zarazí. "Už to nechci slyšet. Běžte prosím." Bojový mág na chvíli zaváhá, ale pak kývne a tiše odejde. Muž schová tvář za dlaněmi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Neměla jsem čas mladíka povzbudit. Přišel jeho mistr vyslal ho na zkoušku. Sledovala jsem jak odchází. Jeho mistr nahradil místo učedníka a tak nějak jsem cítila, že bych ho neměla rušit. Čas utíkal, plynul a já začínala uvažovat proč to trvá tak dlouho. Nemít pevnou vůli, tak za tu dobu jsem s nervy na pokraji zhroucení. A pak přišel další muž, aby muži co tu byl se mnou zdělil, že jeho učeň je mrtvý. Stiskla jsem rty a zadívala se na muže, kterého to opravdu zasáhlo. Nevěděla jsem co dělat, upadla jsem do rozpačitého mlčení. Ale nakonec jsem vstala a přešla k němu, váhavě jsem mu položila ruku na rameno. „Je mi to líto.“ Projevila jsem mu účast. Neříkala jsem to jen tak, opravdu mi to bylo líto. A chápala jsem, že to pro něj muselo být těžké. Ztratit někoho s kým strávil tak dlouhou dobu... jistě museli mít podobný vztah jako já a Alex. |
| |
| Tržiště Dívka se při mé otázce začervená. To mě překvapí, nečekal jsem, že ji tak pěkně můžou zrůžovět tváře. „Kdo říká, že potřebuješ peníze? Bude mi velikou ctí, vás pozvat na malé občerstvení, dle vaší chuti.“ Usměji se. „Navíc to můžete brát jako pokus o malou omluvu za to, čemu jste musela být vystavena těma dvěma šašky, kteří jsou teď v chládku.“ Při té vzpomínce zakroutím nevěřícně hlavou. „Jinak dovolte mi, abych se představil i vám. Jmenuji se Shinxi Ziori a jsem vám plně k službám.“ Udělám menší poklonu. Popřípadě počkám, až se mi představí dívenka. Samozřejmě pokud nebude chtít, přejdu to. „Ale doposud není zodpovězená ta nejdůležitější otázka.“ Vyrozuměl jsem, že by si něco dala, ale nemá peníze, takže se na ni podívám, jako kdyby šlo o něco smrtelně vážného. „Na co tedy máš chuť?“ A rázem z vážného výrazu je úsměv. |
| |
| Tržiště... Paladin začne vyprávět, že peníze nepotřebuji a že to je vlastně něco jako odškodnění... Sakrá, měla bych nechat toho červenání... Což se mi nedaří a zrudnu ještě více... D-děkuji... Poté se mi představí. Já jsem Saki, učednice mistry Cisial... Taky udělám něco na způsob menší poklonky. Pak nasadí vážný výraz a já zblednu. Bylo jasný, že to nebude tak snadné... Pak se zase začne usmívat... nebo bude? Nó... rozhlédnu se okolo možná bych si dala mandarinku... Opět zčervenám... rozhodně nevypadám na 18-ti letou holku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž jenom chabě kývne, hlavu má dál schovanou v dlaních. Zase se otevřou dveře, tentokrát je v nich Alex. Na chvíli se zadívá na muže, pak ti pokyne, abys k němu došla a usadí se do křesla dál od muže. Když k němu dojdeš, sundá si masku. Pak ti naléhavým hlasem řekne: "Rady jsem ti dával po pět let, teď už nemám co ti poradit. Ale můžu ti aspoň poskytnout informace o Zkoušce samotné. Jsou Zkoušky fyzické a psychické. Těžko říct, která je horší, podle mě ta psychická. Vyrovnat se s něčím je horší než pobít desítky nekromantů... No ale to je jen můj názor. Zkouška tě může přenést na jiné místo, do jiného těla i do budoucnosti. Pokud se ocitneš v nějaké velké bitvě, tak si pamatuj, že ta tam není kvůli tobě. Zkouška je strašlivě mocná, ale ovládat mysli lidí nedokáže. Jenom ji napadne, že by bylo dobré tě tam přenést." Zauvažuje, jestli je to všechno. "Některé Zkoušky jsou strašně lehké, ale některé je zase prakticky nemožné splnit... Doufám, že dostaneš tu lehkou." Pak vydechne: "Tak teda běž, já tam nesmím... A pamatuj si, že to v žádném případě nesmíš vzdát. Až se vrátíš, budeš mága. Už nikdy ne nic míň." Vyjdeš ze dveří a zamíříš dlouhou chodbou až k obrovským černým dveřím na konci. Ty se samy otevřou a ty vejdeš do místnosti s několika modře zářícími portály. U většiny portálů nikdo nestojí, ale před jedním jsou dva léčitelé bojových mágů a ten skrček s pergamenem, co ho minule Alex odpálkoval jedovatým pohledem. Teď by ho ale odpálkovat nemohl ani kdyby tady byl. Když dojdeš k mužům, skrček si něco odškrtne v seznamu. Vyjdeš po schodech k portálu. Za sebou uslyšíš, jak ti léčitelé přejí hodně štěstí. Stojíš před modře zářícím portálem. Už jen krok... |
| |
| Askareus Dva muži přikývnou a ženu odříznou a položí na zem. Další dva vyženou lidi z uličky pryč. "Pokusíme se najít někoho, kdo to viděl." Usměje se jeden ze strážných, jako by měl odpověď na všechny otázky světa. Jakmile dokončíš poslední větu, přiřítí se další strážný. Ten už vypadá trochu líp. Brnění má otlučené ze skutečného boje a netváří se, jako že spolykal všechnu moudrost světa. Jmenuje se Durlo a je to jeden z mála spolehlivých mužů ve tvé stráži, ačkoliv i on se někdy chová strašně. "Sire, o dvě uličky dál se našla oběšená další žena..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vrátí se Alex, který mě povolá k sobě. Posadím se naproti němu a poslouchám co říká, přikyvuji a zapamatuji si každé slovo. Nakonec se zvednu. „Nevzdám se. Nepřijmu nic jiného než úspěch.“ Řeknu a usměji se. „Jen díky tobě si věřím.“ Skloním se a políbím ho na tvář. „Na shledanou.“ Řeknu a otočím se. Vyjdu ven a rovnou si to zamířím na Zkoušku. Věřila jsem si. Ano... ale drobný strach tu byl, ten tu byl vždy. Kdybych se nebála, byla bych hloupá. Před branou jsem se na chvíli zastavila. Slyšela jsem jak mi lékaři přejí štěstí. Přikývnu, že je beru na vědomí. Zhluboka se nadechnu a rozhodně se na bránu zadívám. „Ty mě neporazíš.“ Řekla jsem ji a pak jsem vešla. |
| |
| Tržiště Dívenka se mi představí jako Saki a že je učednice mistry Cisial. Můj pokus o vtip s vážným výrazem měl poněkud nežádoucí efekt, protože dívenka zbledla a nebyla ani zmínka po růžových tvářích. Ale sotva, co zmíní, že by si dala mandarinku, se ji do tváří vrátí červený nádech. Potěší mě to. „Jenom jednu slečno Saki? Vždyť tu slupnete jedna dvě a k chrámu je to poměrně daleko. Nechcete k té mandarince ještě něco? Nestyďte se a jen si řekněte.“ A poukážu, že ji je ze stánku všechno k dispozici. Až si vybere, tak zaplatím obchodníkovi a vydáme se dál. Cestou ukusuji z jedné hrušky. Je krásně měkká a šťavnatá. Nemůžu si stěžovat. Podívám se na Saki, jestli se taky pustila do ovoce, které si u stánku vybrala. „Kdyby neměli ty proti-magické štíty, tak by jsis s nimi lehce poradila. Jinak by mě docela zajímalo, kde to ti dva sebrali. Takovéhle věci člověk nesežene u každého.“ Nečkám od ní odpověď. Jde mi spíš o to, aby řeč nestála a hlavně, aby se Saki uvolnila a nebyla jako kdybyc chodila po ohni. Povzdechnu si. „Ale nejvíce mě štvou lidi, co tam byli. Všichni se tvářili, jako kdyby to bylo všechno v pořádku. Copak ze světa vymizely všechny lidské ctnosti?" |
| |
| Další vražda O bože, s takovými imbecily já pracuju. Ještě ani neskončím prohlídku tuté ženy, když v tom přiběhne další muž z hlídky s oznámením, že se našlo další tělo. "Doufám, že jste ji odřízli a překryli" řeknu spíše k sobě, než k němu a pokynu mě, aby mě tam zavedl. "Vy zatím posbírejte všechno, co by se mohlo týkat případu. A hlavně mi najděte ty lidi" rozkážu a rozběhnu se za Durlem. |
| |
| Tržiště Nakonec si tedy vezmu ještě jednu mandarinku a jablíčko - zelený. Když začne jít hrušku, začnu loupat jednu mandarinku a rozhlížet se po něčem, kam hodit odpadky. No, to nevím, ale ty štíty způsobily, že jsem vypadala jako naprosté pako Pokrčím nejistě rameny. Poté dodá cosi o ctnostech. Pravděpodobně ano... Nikdy jsem neměla štěstí co se lidí týče... ti dva oproti tomu jsou jako nic... Smutně se zadívám do dáli a zamyslím se nad osudem mých rodičů. Chvíli mlčím. Temnota dřívá všude, na každém kroku a lidem přijde spíše jednoduché do ní vkročit, než ji hubit. Málo lidí je poté čistých... odpovím zamyšleně. Možná by se to dalo přirovnat k semíínkům - usadí se všude a pokud to je něco otravného, často i vyklíčí... |
| |
| Tržiště „Dobré přirovnání. Temnota, která všude dřívá.“ Nečekal jsem, že bych mohl potkat někoho, kdo by to tak prostě vyjádřil. „Je to takové Deja Vu. V minulosti jsem měl podobný rozhovor s člověkem, který je blízký mému srdci. Shodou okolností je to taky magička.“ Odmlčím se a na tváři mám smutný pohled. Pět, už je to pět let, kdy jsem viděl Anett naposledy. Vybavím si naše loučení ve Vingaardu, kdy jsme se vytratili ze slavnostní večeře a procházeli se venku. „Když uvážím tvá slova o tom, že temnota všude dřímá, tak ti položím otázku. Odkud se podle tebe ta temnota bere a kdo nebo co je jejím zdrojem?“ Dám Saki čas, aby si to probrala v hlavě a mezitím pokračuji. „Každý člověk je jiný. Má své potřeby a touhy, které můžou být dobré či špatné. Dotyčná osoba to může vnímat jako správnou věc a jiná zase jako zlou.. Zajisté, máme tu určitý kodex morální zásad, které jsem jako společnost přijali, protože se většina lidí usnesla na tom, že tohle jsou správné a tam to zase špatné věci.“ „Abych se dostal k jádru věci. Každý člověk vyrůstá v určitém prostředí, které na něho působí a formuje jeho povahu a charakter. Podle mě to má velký vliv na to, zda dotyčná osoba bude dobrá či zlá. Nebýt určitých lidí, tak bych určitě byl někde jinde. buď bych byl mrtvý, nebo by se ze mě stal příslušník temného boha moru – Morgona.“ Co by ze mě bylo, kdyby mě Erik s Alexem nezachránili před třiadvaceti lety? Anett říkala, že není důležíté čím jsem mohl být, ale čím jsem. Opustím své myšlenky a pokračuji. „Tím se vracím k tomu, co jsi řekla o temnotě. Odkud si myslíš, že je temnota, která nás obklopuje a vyloženě číhá na každou naši chybu, aby nás pak pohltila?“ Ani si to neuvědomíme, ale stojíme před chrámem boha Salmara. Chvilku počkám a pozoruji Saki, zda se chystá k odpovědi. Po její odpovědi / neodpovědi vstoupíme do chrámu. Jakožto služebník boží namočím prsty do kalíšku svěcené vody, která je u vstupu. Pokřižuji se a pronesu krátkou modlitbu, kde poděkuji bohu Salamarovi za přijetí do jeho domu a zároveň ho požádám, aby opatroval zdraví mých blízkých včetně Saki. Přece jen jsem za ni dočasně zodpovědný, než ji vrátím její Mistře. |
| |
| Cesta Pokrčím rameny. Temnota opravdu všude dřímá. Jiný podobný rozhovor s mágou? Nic na to neříkám, taktně mlčím. I takovéhle věci se stávají... Touha a žádost jsou jejím zdrojem. Kdyby lidé po něčem netoužili a nemohli to dostat dobrou cestou, dostanou to temnou, ne? Tady jde více-méně položit otázka i opačně... Kde se bere dobro? Je to podobné... Kde se v nás bere to, co nám umožňuje posuzovat dobré a zlé? Kdo jsme, abychom tohle mohli posoudit? Na prostředí nemusí nutně záviset, ale spíše na vztahu ostatních lidí k danému člověku. Každopádně zlo pramení v každém, je jen na něm, jak se s ním vypořádá... a většina lidí mu podlehne v dnešní době, což je smutné. Snad alespoň mají poté v duši pokoj. Ničí duše by neměla trpět. Ani těch největších zlodějů. Všichni jsme jenom lidi. Všichni máme na výběr, neustále se nacházíme na scestí... A měli bychom se řídit na těchto rozcestích srdcem, ne výdělkem, na což většina lidí zapomíná... Všimnu si, že už jsme u chrámu, střídaně jsme tak nějak mluvili oba. Vejdeme dovnitř a paladin se začne modlit. Já jen v tichosti sepnu ruce a skloním hlavu. |
| |
| Askareus Tělo další ženy je narozdíl od té předchozí odříznuté a leží na zemi, uličku hlídají strážní. Žena se zdá být dost mladá a pod nánosem špíny se schovává pěkná tvář. Nejzajímavější je ale její stříbrný prsten na pravé ruce. Patří totiž Řádu mágů. Je to prsten, co dostávají všichni, co splní Zkoušku. Toto ale vrhá na případ jiné světlo. Z obyčejné maloměstské vraždy se stává něco, co bude zajímat samotnou Vysokou věž a po vrahovi půjdou bojoví mágové. Řád nemá rád, když někdo vraždí jeho příslušníky. Shinxi, Saki Na chrámu je něco špatně. V prvé řadě to, že před ním nestojí dva paladinové Salmara, což by měli. A v druhé řadě by se zevnitř neměl ozývat třesk oceli. Když nahlédnete, spatříte několik paladinů, kteří zadržují hordu stejných otrhanců, jací napadli Saki. Za paladiny se krčí několik kněží. Jejich kouzla nejsou bojová, v současné chvíli nemohou pro své paladiny moc udělat. Další paladin přesile podlehne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška Pocit, jako bys procházela vodopádem, který rychle přejde. Objevíš se v nějaké poušti, je tu mnohém větší horko než ve Scaralské, kde má věž Alex. Před tebou je skupinka nějakých mužů. Když na ně přes slunce zamžouráš, poznáš v nich Říšské rytíře, několik zelených lukostřelců, ale většinou to jsou šermíři. Správně by měli nosit aspoň částečné plátové brnění, ale teď mají jen kroužkové košile a není se čemu divit. V tomto horku by byla zbroj nesnesitelná. Na okraji hloučku stojí usmívající se muž s černou kůží. Je to úplně první Guršan, kterého kdy vidíš. Ozbrojen je krátkou šavlí a oděn v kroužkové košili a jemné tunice. Muž tě zpozoruje, ukáže na tebe a něco zakřičí. Rytíři dosud polehávající nebo sedící a odpočívající se náhle proberou, popadnou meče a postaví se proti tobě. Jeden ze zelených lukostřelců si strhne kápi a objeví se Jarred. "Anett, co tu děláš? Nemáš..." Nedořekne, protože mezi ně v tu chvíli dopadne obrovská koule energie a vytvoří menší explozi. Všichni rytíři vyletí do vzduchu a na zem dopadnou o několik metrů dál, s různými popáleninami. Mágové, co kouzlo vyslali, jsou dva. Oba jsou oblečení v otrhaném černém hávu a mají vyholené a potetované hlavy. Teď si všimnou tebe a zaútočí ohnivými koulemi. Jsou dva, takže mají přesilu. Navíc čas pracuje kolem tebe, pokud chceš zachránit Jarreda. Čím déle ti to bude trvat, tím menší má šanci na přežití. Vítej u Zkoušky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem se vynořila na horkém písku pouště cítila jsem, jak je tu mnohem větší horko než které znám ze Scaralské pouště. Zacloním si rukou oči a zadívám se na muže, kteří nedaleko odpočívají. Přemýšlela jsem, jestli je to iluze nebo budoucnost. Zaujal mě muž s ebenově černou kůží, první Guršan, kterého jsem kdy viděla. A pak si mě všimnou, hned jsem byla ve střehu, protože i když by to měli být přátelé, mohla by to být past. Ale pak se z jednoho vyklube Jarred. Diví se co tu dělám, asi jako já co tu dělá on. Ale nic si nestačíme říct, protože započne útok. Muži jsou zranění, ale já se hned otočím po směru hrozby. Srdce se mi rozbuší jak se hned vytvoří dávka adrenalinu. Měla jsem obavy o muže a nejraději bych se hned k nim vydala, ale jen bych je ohrozila. Hned poznám, že to jsou dva Nekromanti, nějaký jiný... jiní než které znám z dřívějška. Nejspíš je to jiná sekta. Možná z jiné země. „Durus salvio.“ Vyvolala jsem jeden ze štítů abych se ochránila. Teď jsem měla chvíli čas popřemýšlet co udělat. Muži mohli zemřít na zranění, dřív než bych se vypořádala z těmi zmetky. Prioritou tedy bylo zachránit muže. Rozeběhla jsem se k nim, nepřestávala jsem mágy sledovat. Zastavila jsem se až když jsem měla za zády jednoho z mužů. Nespouštěla jsem Nekromanty z očí. Moje výhoda byla ta, že jsem měla velkou zásobu magie. Ne ještě plně rozvinutou, ale i tak jsem ji měla hodně. Pak jsem použila telekinezi, jak mě to před lety učil Alex. Představila jsem si, jak další zraněný muž se vznesl a letí ke mě. Jen jsem to dělala rychle. Musila jsem, aby se Nekromanti nezaměřili na ně. Dalšího muže jsem položila také těsně za sebe a pokračovala jsem, dokud u mě nebyli všichni. Pak jsem pozadu dva překročila, abych je měla co nejblíž u sebe. „Durus salvio.“ Zopakovala jsem zaklínadlo a štít rozšířila a zesílila. Pak jsem se sklonila k Jarredovi a začala se starat o zraněné. Ale nepřestávala jsem hlídat štít, kdyby bylo nutné ho znovu posílit. Potřebovala jsem muže zatím vyléčit jen natolik, aby jim nehrozila smrt. |
| |
| Druhá vražda Aspoň někdo je tu chytrej. Druhá oběť už byla odříznutá a ležela na zemi, zatímco muži drželi celou uličku zablokovanou. Nic jsem jim neřekl, jen jsem kývl na pozdrav. "Tak co tu máme. Nejspíše mladá, jistě krásná žena. Hm.. zajímavý prsten... ne... to ne..." mumlám si pro sebe, dokud si pořádně neprohlédnu prsten. Znám ho, už jsem jich pár viděl. Je to prsten mágů. O můj bože, to bude zase polízanice. Celý město se bude hemžit bojovýma mágama a já budu zase ten nejhorší. Tak to ne, to by nešlo. Někdo v mém rajonu je zasedlí na mágy a koukám, že hodně. To už máme napadení novicky a teď vraždu jiné čarodějky. Ovšem nevím, proč si to spojuji s těma dvěma, co se válí u nás na strážnici ve vězení. Jo, už vím. Oni jsou také proti mágům. Takže je to potvrzené, máme tu kult. "Obeznamte její příbuzné a přátelé a přiveďte je na strážnici, bude třeba je vyslechnout, jestli neměla nějaké nepřátele. A přiveďte sem našeho mága, chci mít jistotu, že ona patří mezi mágy. A přiveďte ho hned" rozdám rozkazy a poslední větu skoro zařvu. Musím mít jistotu, že tato dívka patří mezi mágy, než je začnu urgovat. Jako by už tak nestačilo, že tu možná máme nový kult. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška Když vyvoláš další štít, mágové podrážděně zavrčí. Ten předchozí už ti skoro rozbili. Teď tě začnou zuřivě zasypávat mocnými kouzly a ty cítíš, jak se štít postupně drolí. Je dost složité ho udržovat a mezitím se soustředit na léčení Jarreda. Ten má popáleniny po celém těle, naštěstí ale ne moc vážné. Ve chvíli, kdy ho začneš léčit, se tvůj štít pod náporem jednoho obzvlášť mocného kouzla rozdrolí úplně a jedno kouzlo tě zasáhne do ramena. Cítíš na tváři šílený žár, ale kouzlo ti nakonec nic neudělá. Zato přívěšek na tvé hrudi, který ti Alex dal k sedmnáctinám, se roztaví. No jasně, to by nebyl Alex, aby do přívěšku nedal nějaké to ochranné zaklínadlo. Teď ti to ale nejspíš zachránilo život. Každopádně ten přívěšek jsi měla jen jeden a pokud se teď rychle nevzpamatuješ, budeš muset jen doufat, že Alex zaklel i ten náramek, co máš na ruce. |
| |
| Chrám boha Salmara Ani jsem si nevšiml, že u vstupu do chrámu nejsou mí bratři, které bych měl pozdravit před vstupem. Možná to se mi stane osudným. Za normálních dob bych si toho jistě všiml, ale v poslední době se stalo mnoho věcí, které ne nedovolují čistou mysl, takže si ani nevšimnu zvuků, ozývajících se uvnitř chrámu. Možná jsem to provedl všechno podvědomě. Na tohle si musím dát větší pozor! Napomínám se, když mou myslí pronikne zvuk oceli a pak spatřím bandu dvaceti lidí, jak útočí na paladiny, kteří chrání kněží. Pozoruji útočníky, byli stejně odění, jako ti, kteří zaútočili na Saki. Chci si položit otázku, zda za to můžou proti-magické štíty, které kromě kouzel mágů pohlcují i kněžskou magii, nebo to je neschopnost paladinů ubránit se hrstce mužů. Mohl bych se ptát dál, ale nebyla na to ta správná chvíle. Zbývalo jen pět paladinů, kteří tvořili pomyslnou čáru mezi útočníky a kněžími. „Slečno Saki, kromě útočných kouzel umíš i nějaká posilující kouzla, která by si mohla seslat? Ty jejich proti-magické štíty umí pohltit vaše kouzla, ale nemusel by pohltit ty, které nejsou útočná nebo nejsou směrována na jeden cíl.“ Než mi Saki odpoví, proběhne v mé mysli odříkání nacvičených modliteb, které zaberou jen pár sekund. Ty, jež kráčíš po bitevním poli, ty který děláš společníka padlým. Ty, jehož vůle směřuje meče bojovníků. Vyslyš prosím jednoho ze svých služebníků. Přijď do domu svého bratra Salmara, jehož služebníci chrání jeho čest. Uvidíš kacíře, jež se odvrátili od pravé víry. Ukaž jim světlo, které je vrátí zpět na pravou cestu. Dále se si připravím omračovací kouli, posílím tvrdosti meče a štítu, zrychlenou regeneraci a nakonec paralyzační výboj. Nechci ponechat nic náhodě, útočníci můžou mít i jiná překvapení, než proti-magický štít. Jediná věc, na kterou se snad můžu spolehnout je dlouholetý trénink, vlastní síla, vytrvalost, odhodlanost k Matce církvi a především moje nezdolná touha vidět Anett. Tady nezemřu, i kdybych měl jít proti osudu. Rychle se podívám na Saki, jestli nevylovila ve svém repertoáru kouzel nějaké, které by mohla použít. Mezitím vypustím silnější omračovací kouli. Ani tak nedoufám v její účinek, jako v to, že by to mohlo útočníky překvapit a mým by to dodalo určitou výhodu, aby mohli zaútočit, přesunout se na lepší pozici, atd. „Pokud tam něco máš, tak to použij, pokud ne, jdi najít stráže a řekni jim, co se tady děje. “ Napadlo mě, že by mohla taky bojovat, ale její magie by byla asi neúčinná.„Pokud to nebudou tupci a budou vědět, co znamená bílý háv, tak jistě vyhlásí poplach.“ S tím se vydám k útočníkům, kteří jsou ke mě zády. Teda za předpokladu, že si mě nevšimli a nezpozorovali moji omračovací kozli, popřípadě kouzla, které mohla Saki seslat. Dvacet, dvacet. Opakoval jsem si. Nehodlal jsem tam naběhnout. Mé přesvědčení zemřít za každého opadlo. Pokud nepřítel bude stále zády ke mě, napadnu jejich týl. Věřím tomu, že se mi dva-tři útočníky podaří zabít, než si ostatní uvědomí, co se děje. Takže než se vzpamatují, určitě ještě jednoho zabiji, nebo aspoň nějak zraním, zmrzačím. Tím určitě na sebe strhnu většinu útočníků a dá to šanci ostatním paladinům zaútočit, i kdyby to byli stejní cvalíci, jako v klášteře, pořád představují určitou hrozbu a mohli by zabít, jako skupinka zabit stejný počet, kterým jsou tvořeni. Tudíž pět až šest útočníků. Na bandu, co po mě půjde, vypustím paralyzační výboj. Můžou mít proti-magické štíty, ale jak kdysi říkal Oris. Všechno má své limity na použití. Třeba zrovna ta omračovací koule, byla tou poslední kapkou k tomu, aby jim selhal. Pokud jim nadále proti-magické štíty budou držet, budu ustupovat dozadu směrem k východu. Jednak tak oddělím jejich síly a zároveň budu mít ústupovou cestu, z které navíc můžou přijít posily. Představu o dalších útočnících, kteří by mohli přijít, si nepřipouštím. Za předpokladu, že si mě útočníci všimnou, tak se jistě pár lidí odtrhne a vydá se mým směrem. Jsem sám, takže počítám s tím, že by to mohlo být maximálně pět útočníků. Zkrátka představuji chutné sousto, na které nemusí tolik plýtvat silami. Na tržišti mi do karet hrál moment překvapení, takže jsem si nemohl pořádně změřit jejich sílu. Ale více méně jsem jednoho z dvou útočníků poslal rychle do světa snů. Nicméně nehodlám nic riskovat. Budou se určitě držet blízko sebe a nenechají mě zaútočit, pokud budu moc pomalí. Ušklíbnu se. Síla, rychlost, vytrvalost a přesnost, to vše jsem za těch pět let neustálého tréninku jistě měl. Přesto pýcha přechází pád. I kdyby mé bojové dovednosti byly stokrát lepší, je pořád lepší brát svého nepřítele, jako rovnocenného soupeře. Skupinka jde po červeném koberci – či co to je, který se táhne od vchodu až k oltáři. Po jeho stranách jsou modlitební lavice, které pro mě představují určitou únikovou cestu. Pokusím se je do nich nalákat. Pokud to budou tupci a všichni půjdou za sebou v jedné lavici. Nebude problém s jejich eliminací. Pokud se roztáhnou do tří řad. Tak se moje šance taky zvýší, protože budu stát jen proti třem a pokud nemají žádné překvapení, jistě je porazím a zbylí dva nebudou problém. Pokud vše dopadne dobře, pomůžu svým bratrům u oltáře, kteří se snad sníženému počtu ubrání. Pořád tu je šance, že přijdou posily, pro které šla Saki. Teda za předpokladu, že mě poslechne. Ať chci nebo nechci, pomoc vždy přichází z těch nejrůznějších míst a třeba nás všechny zachrání zrovna ona. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zakleji, když se štít rozbije a mě zasáhne kouzlo. Bolí to, ale donutila jsem se násilím nenechat se tím rozhodit. Přívěšek od Alexe se roztavil. Rychle jsem zbytky ze sebe setřepala dřív než by se rozžhavený kov propálil přes oblečení na kůži. Znovu zakleji. „Durus salvio!“ vyvolám nový štít a postavím se. Nejraději bych první všechny vyléčila, ale jak se ukázalo bylo to nemožné. Příliš riskantní, ale aspoň jsem se uklidnila tím, že Jarred není v ohrožení života. Jeho popáleniny byli sice rozsáhlé, a musí ho to hodně bolet, ale neumře na to. Aspoň v blízké době ne. Zaměřím se na Nekromanty, ještě o něco posílím štít a pak začnu s vlastním útokem. Začnu pohybovat rukama. „Flammea lycoperdon...“ začnu odříkat jedno z útočných zaříkávání, které umím. |
| |
| Askareus Jeden z mužů přikývne a rozběhne se ke strážnici, aby mága přivedl. Během několika minut jsou zpátky a váš spojovací mág se skloní nad domnělou mágou. Provede nějaké kouzlo a pak s pochmurným výrazem přikývne. "Neznám ji, ale hladina moci svědčí o slabší máze." Pak na chvíli ztuhne a zalapá po dechu. Potom se na tebe podívá a vyrazí ze sebe: "Ochranné kouzla kolem naší strážnice byly roztříštěny.Někdo si chce vyzvednout ty dva nové. Ti tři strážní, co tam jsou, dlouho nevydrží." Muži se na tebe podívají a čekají na rozkazy. Je vás tady deset, neví, kdo má jít a kdo hlídat tělo... |
| |
| Co se to... "Toho jsem se bál" povzdechnu s a ukážu jednomu muži, aby ji zakryl. Ovšem něco se stane s mágem. S napětím čekám, co z něj vypadne. Bohužel se mi to ani trošku nelíbí. "Vás osm se mnou, vy dva tu zůstanete a budete hlídat tělo. Mágu, pojď s námi, v případě nutnosti přivoláš posily" rozkážu a spolu s osmi muži a mágem se rozběhnu ke strážnici. "Snažte se je rozdělit, nikdy nebojujte proti dvoum" řeknu ještě mužům a sám vytáhnu meč a ze zad stáhnu štít. "Drž se vzadu a připrav se přivolat posily. Když uvidíš, že to nezvládáme, přivolej posily. Když ani to nepomůže, někam uteč a dobře se ukryj" řeknu mágovi a spolu se svými muži zaútočím na útočníky. |
| |
| Otrhanci a KREV?! Člověk by si myslel, že v Chrámech je bezpečno. Chyba. Když uslyším třísknutí oceli, škubnu s sebou. C-co to? Nakouknu do chrámu a vidím hromadu bojovníků podobných těm, co na mne zaútočili prve. Opět zase zalezu, přijde mi to jako hodně krvavý výlev. O-omlouvám se, n-neumím... Odpovím paladinovi. Když po chvíli zase promluví, přikývnu. A-ano, jdu je najít... Poté se připravím, abych mohla v případě potřeby vyvolat savý štít a rozeběhnu se do ulic města, najít jakoukoliv stráž. Upřímně doufám, že něco najdu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška "Chastro!" Zaburácí jeden z mužů a tvé kouzlo se rozplyne v černý dým. Toto jeho kouzlo tě ale přesvědčí v tom, že toto je vyšší liga než ten nekromant ve Vingaardu. Ten používal obyčejná kouzla, i když ke zlým účelům. Tito ovládají přímo z dobrých důvodů zakázané umění černé magie, nebo spíš ono už ovládá je. "Mostro!" Zasyčí druhý muž a z jeho ruky vyrazí černý blesk. Ten ve tvém štítu prorazí díru a tak tak tě mine. S tím ses ale zatím nikdy nesetkala. Tví soupeři museli vždy tvůj štít celý rozdrolit, tenhle mág ho prorazí na jednom místě a to mu stačí. Černá magie je velice mocná a taky proto se jí nechají zlákat spousty mágů. Za sílu ale platí velmi vysokou cenu. Ano, tito mágové jsou díky černé magii docela mocní, ale i přesto to jsou relativně začátečníci, a ty jsi mocná taky, i s bílou magií a tvým učitelem byl jeden z nejlepších bojovníků současnosti. Díra ve štítu se zacelí a tvá moc ho ještě posílí. "Mostro!" Zavolá mág znova, ale tentokrát blesk štítem neprojde. Druhý mág tě okamžitě zasype ledovými střelami z obyčejné magie. Jestli tato dvě kouzla byla jediná, co umí z černé magie, tak je to v pohodě. |
| |
| Shinxi a Saki Shinxi využije momentu překvapení a zabije dva z útočníků dříve, než si ho vůbec všimnou. Třetího pak zatímco se otáčí. Když se krátce rozhlédne kolem sebe, musí nakonec přiznat, že to nebyla neschopnost paladinů, proč se útočníci dostali tak daleko. Salmarovců bývá v chrámech obecně velmi málo a neovládají bojová kouzla. A těch mužů byla nejspíš velká přesila. Paladinové ale bojovali dobře, celá podlaha chrámu je poseta těly černě oděných postav. Omračovací koule, kterou proti nim vyslal, překvapivě měla úspěch a jeden z mužů se svalil na zem. Byla to ale ta pomyslná kapka, kvůli níž přetekl pohár, nebo anti-magický štít na kněžská kouzla neplatil? Přesně podle očekávání se pět mužů oddělí a vydá se zabít narušitele Shinxiho. Roztáhnou se do půlkruhu a udělají kolem sebe velké rozestupy. Jasný úmysl ho obejít. Saki vyběhne na ulici, ale žádná hlídka není na blízku. Dokonce ani žádný civilista. Komunikační kouzlo bohužel neumí, takže buď běžet na strážnici, nebo k vraždě a doufat, že tam někoho zastihne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu zanadávám, když se mé kouzlo rozplyne. To, že jeden z Nekromantů prorazí díru do mého štítu mě opravdu poleká a měla jsem hodně velké štěstí, že mě to nezasáhlo. Hned jsem štít obnovila a posílila. Zkusil to znovu a tentokrát štít vydržel. A pak začali útočit oba dva a já poznala, že jsou ještě poměrně nezkušení. Kdyby uměli víc zaklínadel, tak by je použili. Přesto jsem je nehodlala podceňovat. To, že mě blesk nezasáhl bylo velké štěstí, ale zároveň tím hlavně propásli svou výhodu. Zaměřím se na toho co vrhal blesky, protože ten mi přišel nejvíc nebezpečný. Kdyby štít zeslábl, zvládl ho znovu prorazit a tentokrát by se mohl trefit. Začnu rukama vytvářet rychlé a krátké pohyby. „Reductio!“ vyřknu zaklínadlo, které jsem zaměřila na toho co vrhal blesky. |
| |
| Askareus Přiběhnete tak akorát. Zrovna když velíte do dveří, poslední strážný padne na zem s rozpolcenou lebkou. Buď byli strážní opravdu neschopní (o čemž se ale koneckonců přesvědčuješ dnes a denně), nebo útočníci velmi dobře využili momentu překvapení, protože žádný útočník není ani raněn. Je jich ale hodně. Odhadem i kolem třicítky. Okamžitě se po vás vrhnou, mág vyšle nějaká kouzla, ty se ale zastaví o proti-magické štíty. Po chvíli se ozve zapraskání a objeví se několik záblesků. Vzápětí leží všichni útočníci na zemi. Spálení, roztrhaní na kusy, zmražení i v bezvědomí. Zdá se, že váš mág nakonec přeci jen zavolal pomoc. U dveří stojí pět mužů v temně černých hávech s bílými šálami kolem krku. Bojoví mágové přišli a zachránili situaci. K vzteku. |
| |
| Chrám boha Salmara Boj Devatenáct.....osmnáct, říkám si, když zabiji první dva nepřátele. Sedmnáct.... Není čas, pořád se popoháním, abych se zbavil co nejvíce útočníků. Posílený štít s mečem mi v tom hodně pomáhají. Nevím, zda to je mou vlastní silou, posílenými zbraněmi či požehnáním od samotného Grundura, ale mé údery, seky jsou přesné, silné a projíždí jimi, jako nůž máslem. Štít mi poskytuje zatím dostatečnou ochranu. Šestnáct.... proběhne mou myslí, když vidím dalšího nepřítele, který tentokrát podlehl mé omračovací kouli.Buď mu selhal anti-magický štít, nebo kněžská kouzla měla účinek. Rozhodně jsem s tím moc nepočítal. Pořád mám připravený paralytační výboj a zrychlenou regeneraci. Situace se změnila, ale rozhodně ne natolik, abych polevil v opatrnosti. Pořad tu bylo celkem šestnáct nepřátel. Konečně si mě všimnou a vydá se ke mě skupinka pěti lidí, které jsem očekával. Zkusím rychle vymodlit další omračovací kouly, kterou zdánlivě zamířím na nepřátele před sebou. Je vysoce pravděpodobné, že se ji vyhnou, proto bych se ji pokusil poslat tak, aby zasáhla zbývající nepřátele, kteří doráží na zbývajících pět paladinů. Pět proti mě, jedenáct proti pěti mým bratrům. Útočníci proti mě vytvoří půl kruh s velkým rozestupem, s úmyslem mě obklíčit a odříznou mě od únikové cesty. V mžiku mi projely otázky. Mám vstoupit do jámy lvové? Saki si určitě nevšimli, kdyby ano, tak bych se nedostal tak blízko a tři z nich by byli pořád naživu. Co když ji ale někdo viděl a budou se za ní chtít vydat? Snížilo by to stavy nepřátel a pořád je lepší bojovat proti třem-čtyřem než pěti. Podívám se na své nepřátele, jejich výrazy ve tváři, to co mají na sobě. Člověk by si je snad mohl splést s každým občanem v říši, nebýt těch anti-magických štítů a černých plášťů. „Složte zbraně a vzdejte se.“ Třeba je menší rozhovor vyprovokuje a udělají chybu. „Pokud tak neučiníte, snese se na vás a vaše blízké hněv boží a vaše duše půjdou do věčného očistce.“ Pozoruji, zda někdo zaváhá, zapochybuje či se neudělají jinou chybu, kterou bych mohl využít, abych je odzbrojil a omráčil. Zabíjet umí každý, ale zachraňovat málo kdo. Nicméně jsem byl odhodlaný učinit vše, co bylo nezbytné a žádný útočník neprojevil zájem o má slova. Ani se jim nedivím, tak jako tak, by je čekala šibenic, ale předtím by si je vzali do parády bojoví mágové, kteří by z nich chtěli dostat informace. No, minimálně z jednoho by něco získat mohli. Za předpokladu, že to spolu s bratry a kněžími přežiji a útočníci nebudou mít šanci se zabít jeden navzájem. Pokud neuvidím nějakou tu skulinku vhodnou pro útok, nechám je, aby mě obklíčili. Sotva, co se dostanou za moje záda, vyrazím dopředu, proti jednomu z nich. Ti vzadu by neměli být tak rychlí, aby nějak mohli zasáhnout. *Kryji se za štítem, které chci použít jako menší beranidlo. Štít a brnění by mě měli ochránit před útočníkem na levé straně a částečně i před tím, který je přede mnou. Před útočníkem na pravé straně se kryji mečem. Při kontaktu tlačím dál, jako kdybych byl rozzuřený býk, který se chce někoho převálcovat. Zároveň vypustím paralyzační výboj, který na kultistu bude, nebude mít efekt. Tak či onak, by měl mít náraz do něj takový efekt, že ho vyhodím z rovnováhy. Máchnu mečem takovou silou, že pokud neuhne, jistě se mu zařízl hodně hluboko do těla. Pokud uhne, protočím se a z výhodnější pozice zaútočím na levého či pravého útočníka, u kterých se otočím tak, abych viděl všech pět útočníků a žádný mi nemohl padnout do zad. (*Jedná se o co nejrychlejší výpad, založený na celé síle a hmotnosti těla, který také částečně spoléhá na moment překvapení proti danému jednotlivci, který nemusí očekávat, že bude cílem.) |
| |
| Proč mám takovou smůlu? Venku nikdo není, což mi mírně vadí... Hej, to tu jako není ani civilista, jo? Tak kde jsou všichni! Napadne mě, že možná zaútočili na celé to městečko... Jako kdysi u Vingaardu... Přemýšlím, jestli běžet tam k tý vraždě nebo na strážnici... Radši to vezmu na strážnici, tam možná nebude mrtvola Rozeběhnu se nejrychleji jako mohu ke strážnici. Pokud tam někoho najdu cestou, tak ze sebe okamžitě vysypu, že byl napaden chrám Salmara a že tam nutně potřebují pomoci. Pokud to bude nějaký mág dodám, že předtím měli antimagické štíty a že by to chtělo někoho silného. Navíc pokud to bude silný mág, pokleknu a řeknu jen o těch štítech. Pokud někoho najdu ve strážnici, taktéž. Stále jsem připravena použít štít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška Dálkové škrcení je jedno z mála kouzel, jemuž se musí neustále dodávat magická energie, narozdíl od ostatních, kterým stačí jednorázový výdej. Existují dvě možnosti jak se toho kouzla zbavit. Temnému mágovi slouží ke cti (bohužel), že nezpanikaří, jakmile se mu uzavřou dýchací cesty. Místo toho jen natáhne ruku a přeruší tok tvé magie, která vyživuje škrtící kouzlo. Vybral si tu těžší možnost, ale úspěšně. Tvé kouzlo zneškodní. Druhý temný do tvého štítu neustále buší nějakými ledovými střelami. "Dastro!" Mág, který vysílal blesky a kterého jsi ještě nedávno škrtila, natáhne ruce před sebe a z nich mu začnou vylétávat nějaké černé střely směrem ke tvému štítu. Dohromady jich vyletí asi tucet a tři z nich proletí štítem. Dvě úplně vedle, ale třetí tě zase jen tak tak mine. Slyšíš, jak mág vztekle zařve. |
| |
| Shinxi Muže štítem rozrazíš, za sebou ucítíš závan vzduchu, jak tě těsně mine meč jednoho z útočníku, co se ti dostal za záda. Ten, na kterého zaútočíš, uhne a ty se tedy protočí a zaútočíš na dalšího. Tomu se meč zařízne hluboko do těla a s výkřikem se skácí na zem. Tři útočníci zaútočí najednou. Dvěma čepelím se vyhneš, třetí odrazíš. Tvého úhybu ale využije čtvrtý muž a zákeřně zaútočí. Jeho čepel ti zanechá hlubokou rýhu na hrudním pancíři. Mají prostě velkou přesilu a pokud zaútočí najednou, nemáš šanci. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zaklínadlo selhalo, zase ho zrušil. Jak mám takhle útočit, když mi mé kouzla pořád ruší? V tom případě budu muset používat aktivní kouzla a ne ty co trvají déle, aby je nemohl zrušit. Blesky znovu pronikli skrz a jen tak tak mě minuly. Musela jsem znovu posílit štít, už jsem cítila úbytek magie. Udržovat štít a stále ho posilovat si vybíralo svou daň, musím to rychle ukončit, jinak mi nezbude žádná síla pak na léčení. Musela jsem, ale uznat že tihle mají svůj systém. Jeden neustále oslabuje štít a ten druhý pak útočí magií, která dokáže oslabeným štítem proniknout. Nadechnu se. „Per Pugnax!“ vyšlu tomu s ledovými střelami paralyzující zaklínadlo. Tentokrát, ale nečekám na výsledek a hned začnu vytvářet další. „Fulmen!“ zaútočím během chvíle i na druhého bleskem. |
| |
| Saki Cestou potkáš jen několik lidí, civilistů. Přeci jen už je večer a lidé neradi vycházejí. Civilistům ale nemá smysl něco říkat a žádného mága cestou nepotkáš. Konečně doběhneš ke strážnici a vpadneš dovnitř, tady to ale vypadá hůř jak v chrámu. Další otrhaní černopláštnící bojují se strážnými a tvým starým známým velitelem. A strážní prohrávají na plné čáře. Pak se ale zjeví pět bojových mágů a několika rychlými kouzly probijí anti-magické štíty útočníků a vyřídí je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška Jak se zdá, muž s ledovými střelami se tak soustředil na útok, že absolutně ignoroval to, že by se měl nějak chrání. Porto ho výboje zasáhnou, on vykulí oči a jeho tělo se zkroutí v křečích. Jeho kolega ale nemá čas mu pomoci, protože na něj letí tvůj blesk. Savým štítem ho pohltí a pak se skloní nad svým kolegou. Jednu ruku má nataženou směrem k tobě a neustále z ní vylétávají nějaké červeno-fialové střely. Druhou rukou ruší paralyzaci kolegy. |
| |
| Mágové... konečně? Všude jen civilisti? Chjó... Nakonec zadýchaně doběhnu do tý strážnice. Jestli tady někdo nebude tak fakt nevím... Zde ovšem najdu hromadu dalších otrhanců a toho rytíře. Tak to není dobré... Jen bázlivě sleduji boj. Nezkouším cokoliv poslat. Najednou se tu objeví skupinka silných mágů a je s otrhanci opravdu rychle ámen. Opatrně přijdu k nejbližšímu z mágů, před kterým pokleknu. Chrám Salmara byl napaden a když jsem odcházela, nevypadalo to příliš dobře pro paladiny. Poslali mne najít posily... prohlásím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Povedlo se mi toho prvního zasáhnout, druhý se zvládl ochránit a začne svého kolegu zbavovat paralýzy. Teď jsem měla šanci, dokud se stará o kolegu nemůže použít to své zaklínadlo co mé ruší. Ruce se mi automaticky začnou pohybovat. „Flammea lycoperdon...“ Vyslovím zaklínadlo, které jsem chtěla použít už dřív a to vyvolání Divoké ohnivé koule. Pokud přestane s pomocí kolegovi a zase mi zaklínadlo zruší jsem připravená, hned vyvolat blesk a zasáhnout jeho kolegu, abych se aspoň zbavila jedné z hrozeb. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro
|
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jak jsem čekala, nechal druhého Nekromanta být a zrušil mé zaříkávání. Využila jsem šance a zneškodnila jsem toho druhého. Zasáhla jsem a pokud nebyl mrtvý, tak brzy bude. Můj druhý Nekromant, kdybych měla zbraň, asi bych si udělala zářez na pažbě. Ale neradovala jsem se předčasně, pořád tu byl ten s blesky. Můj úspěch ho moc nepotěšil a vyslal ke mě další z blesků. Štít vydržel, nepustil ho skrz, ale na to se rozpadl. Nekromant hned znovu zaútočil. „Durus salvio!“ vykřikla jsem, abych štít obnovila a při tom se rychle přikrčím do dřepu, protože jsem měla tušení, že Nekromant už bude mířit bedlivěji a nebyla jsem si jistá, že štít vydrží. „Crystallus!“ Zaútočila jsem z podřepu a jen co ledová střela vyletěla z mé ruky, znovu jsem udělala pohyby pro štít. „Durus salvio!“ vytvořila jsem další štít a posílila ho. Ale ani teď jsem se nezastavila. „Fulmen!“ zaútočila jsem hned znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška Smrt jeho kolegy temného opravdu nepotěšila, ale momentálně nemá čas rány oplácet. Rozbije ledovou stěnu, aby vzápětí musel vykrývat blesk. Teprve potom popadne dech a vyšle k tobě celou sérii svých černých blesků. Ani jeden nepronikne štítem, ale už začínáš být trochu vyčerpaná. Mágovi zajiskří ruce a vyšle k tobě další paprsky. Ani ty štítem neproniknou, ale ten už je zase na pokraji rozbití. Mág se krutě ušklíbne a vytvoří v ruce kouli energie. Než ji ale stihne použít, zabodne se mu do ruky šíp. Mág vykřikne a druhou rukou se mimoděk chytne za tu zraněnou. Zároveň si ale hodí kouli energie pod nohy. Vyděšeně vykřikne, když si uvědomí, co se stalo. V další vteřině koule exploduje a části nekromanta se válí všude kolem. Už zase... Jarred klečí opodál s lukem v ruce. Teď ho pustí a svalí se na zem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyčerpanost se začínala projevovat, tohle trvalo už příliš dlouho. Začínala jsem mít pocit, že toho druhého snad nikdy neporazím. Kdyby mi jen zaříkávání pořád nerušil. Další štít se držel jen tak tak a mě nezbývalo než ho znovu posílit, aby další útoky vydržel, ale nedostala jsem se k tomu protože se mu najednou do ruky zabodl šíp. Jeho reflexy zapracovali, chytil se za zranění a v tu chvíli selhalo jeho kouzlo, které mu vybouchlo pod nohama a zůstali z něj jen cucky. Ohlédnu se, Jarred i přes bolesti se zvedl a pomohl mi. Můj milovaný bratr. A pak se zhroutil. Víc toho nezvládl. „Dextero.“ Zrušila jsem štít úplně a oddychla si. Pak jsem se začala hned věnovat zraněným, první jsem všechny obešla a začala s léčením toho, kdo na tom byl nejhůř. Nejraději bych vyléčila bratra, ale musela jsem se chovat rozumně a nehledět na city. |
| |
| Chrám boha Salmara Boj Všechno šlo dobře, snad až příliš. Patnáct..... Podaří se mi zabít jednoho z nepřátel, které ho bych snad svým mečem proťal, ale, ale zaútočí na mě zbylí ostatní. Braním se pomocí štítu a opětuji výpady proti nim, když je mi to dovoleno, Ubráním se prvním třem, ale čtvrtý se mi dostane do zad. Slyším zvuk oceli, která projede přes moje brnění, jako památku mi po sobě zanechá hlubokou rýhu na hrudním pancíři. Necítil jsem bolest či něco podobného, takže nejspíš nepronikl skrz. Kdyby přece jen ano, aktivuji menší zrychlenou regeneraci. Přece jen je poznat převaha, člověk může vzdorovat a zabít, i když je v početní nevýhodě, ale časem udělá chybu. Musím změnit taktiku. Hodlám je nalákat mezi modlitební lavice či na místa, kde na mě nemůžou útočit ze všech stran a hlavně najednou. Klášterní uličky, lavice, menší prostory. Hledám, co bych mohl využít. Logika je prostá. Mít před sebou maximálně dva útočníky a další dva by měli být za nimi, aby nemohli podpořit své kumpány. Zatím spíš uhýbám, kryji si zadá a snažím se mít aspoň jeden únikový východ, kam se můžu stáhnout, kdyby na mě znovu všichni čtyři naběhli. (Současná situace: pět paladinů vs jedenáct protivníku, já vs čtyči protivníci.) Ti kněží by mohli aspoň něco dělat. Určitě by mohli aspoň léčit či dodat nějaké povzbuzující kouzlo. Kde je sakra Saki s těmi střážemi? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro
|
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bohužel, některým z mužů jsem již pomoci nemohla, ale jiným zase ano. Některé z nich jsem přivedla zpět když už nahlíželi přes bránu nebeskou. Jako posledního jsem uzdravila Jarreda, když jsem s ním byla hotová políbila jsem ho na tvář, byla jsem moc ráda, že byl v pořádku. Odměnou mi byl úsměv a chtěl něco říci, přibližně stejně jako při mém příchodu to nestihl. Zkouška mě táhla zpět a vyplivla mě zpět ve věži. Někdo na mě začal šahat a vůbec se mi to nelíbilo, otevřela jsem oči a pak teprve jsem si uvědomila, že to jsou léčitelé. Zjistila jsem, že jsem zraněná. Jistě, pamatovala jsem si, že mě zasáhl, ale měla jsem dojem, že to bylo jen lehké ožehnutí. Stiskla jsem rty a nechala se ošetřit, naštěstí to nebylo příliš vážné. Zase mi opravili šaty a pomohli na nohy. Podívám se na bojové léčitele a usměji se. „Děkuji.“ Řeknu. Rozhlédnu se. „A co se bude dít teď?“ zeptám se váhavě. Nejraději bych šla rovnou za Alexem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Teď? Teď bys asi měla jít za mistrem, ten už ti potom řekne co dál." Léčitelé se s tebou rozloučí a ty jdeš chodbou do "čekárny." Když otevřeš dveře, Alex trhnutím pozvedne hlavu, pak se zvedne a přiskočí k tobě. Sevře tě v pevném objetí a dá ti pusu na tvář. Přitom pusy obvykle obstaráváš ty. Celý přitom září štěstím. Když tě pustí a kousek poodstoupí, usmívá se. "Nejhorší máš za sebou. Teď jenom dostaneš ceremoniální prsten a diplom. Kdysi se to předávalo jednou do roka všem, na velké slavnosti. Ale nedávno jsme to museli zrušit. Teď to Věž pošle danému mistrovi, který to předá svému bývalému učni." Přejde ke dveřím. "Půjdeme, ne?" Když zamíříte k diskům, zeptá se opatrně: "Jaká ta Zkouška byla?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu a vydám se zpět. Když jsem otevřela dveře od čekárny, Alex se zvedne a přiskočí ke mě, obejme a políbí na tvář. Musela jsem se zasmát a objetí jsem mu oplatila. Byla jsem ráda, že je tak... šťastný. Pokývám hlavou, že rozumím a vydala jsem se s ním pryč, zpět domů. Zajímal se, jak proběhla zkouška. „Bylo to poněkud překvapující.“ Řekla jsem a pak jsem mu popsala co se dělo. Jak jsem se objevila na poušti u skupiny rytířů ve které byl i Jarred a jak je napadli Nekromanti. Popsala jsem mu je, jak jsem s nimi bojovala a také to, jak posledního vlastně zabil Jarred, jak jsem pak ošetřila ty co přežili a pak jak jsem se vrátila zpátky. „A to bylo všechno.“ Řekla jsem a podívala se na něj. „Teď je, ale potřeba vyřešit ještě jednu věc. Až dostanu diplom a prsten, již nebudu dál tvým učněm.“ Řekla jsem. „Potřebovala bych se s tebou poradit o bydlení. Nemyslím si, že je vhodné, abych se vrátila k rodičům. A u tebe také zůstat nemohu. Brzy se oženíš. Mohl by jsi mi něco doporučit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se usmívá dál. "Vlastně už nejsi mým učněm, Zkoušku jsi splnila. Ten prsten je taková jen poslední formalita. A co se týče bydlení, tedy věže, tak na tu si musí většina mágů poctivě spořit. Ale já ti chtěl věž zařídit ke dvacátým narozeninám. Takže si vybereš místo a já ti zařídím věž. A jestli ji nebudeš chtít, tak mě urazíš." Stoupnete si na disk a sjedete do vstupní haly. "Co se týče té Zkoušky..." Řekne Alex, když zamíříte k bráně. "...asi jsem se obával zbytečně. Zvládla jsi to úplně v pohodě. I když jsem věděl, že to zvládneš, bát jsem se musel." Před Věží se jemně dotkne tvé ruky, ale pak dá tu svojí pryč. Nejspíš tě chtěl přemístit. Pozůstatek z doby, kdys to sama neuměla. Naučil tě to vlastně teprve nedávno. Přemístíte se k věži. "Eliz za chvíli složí závěrečky na Akademii. Přijdeš se ještě podívat na předávání diplomů?" Zeptá se tě, když vejdete do věže. Zamíří do kuchyně a naplní si sklenici vodou. Tu pak rychle vypije. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh...“ řeknu překvapeně. „Takže... takhle.“ Nějak jsem nevěděla co na to říci, že vlastně už nejsem jeho učednice. Že jsem už mistra i bez diplomu a prstenu. Co mě však víc ohromí je to, že mi Alex chce zařídit mou vlastní věž, kde budu chtít. Úplně jsem z toho na chvíli oněměla. A nechce slyšet, že jeho dar nepřijmu. „Ale... ale...“ chtěla jsem protestovat. Ale on to myslel vážně, podívám se na něj. „Děkuji. Nevím jak ti splatím všechno to co jsi pro mě udělal.“ Řekla jsem mu s rozpaky. Přenesli jsme se domů. S lítostí jsem však pomyslela na to, že to už brzy nebude můj domov. Vešli jsme dovnitř, šla jsem s ním do kuchyně. „Samozřejmě, že půjdu. To bych si nenechala ujít.“ Také jsme se napila vody. „Navíc Eliz by mrzelo, kdybych nepřišla a to bych ji nemohla udělat.“ Usměji se. „Mistra...“ zamumlám si. „Cítím se zvláštně... najednou nebýt jen student. Najednou být mistrou.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| Ashe Díky své vyřídilce ti ve vaší pevnosti nehrozilo, že bys dostala titul. Nakonec tě převeleli do jedné pohraniční pevnosti, kde ses hned první den vyznamenala v jednom boji a titul získala dřív, než někdo zjistil, jak umíš být drzá. Brzy ale bylo jasné, že nemáš před nikým úctu a velení napadlo, že když nemáš úctu před velitelem, proč bys ho měla mít? Dostala jsi pod sebe jednotku dvaceti rytířů a tvým úkolem je hlídat hranici se skřetí zemí. Pokud víš, tak Ask dřepí v nějakém malé díře na kraji rozlehlých lesů jako velitel tamních stráží. Asi to nebude nic dvakrát záživného. Ale ty taky nemůžeš říct, že bys měla neustále co dělat. Skřeti za celou dobu tvého působení u pohraničníků nezaútočili a jediným tvým úkolem bylo neustále přejíždění mezi pevnůstkami na hranicích, vzdálených od sebe několik desítek mil. A ve skřetí zemi se ani lísteček nepohnul, ať jste oči namáhali jak chtěli. Rytíři se nudili, protože nebyl nepřítel. Stejně jako mágové i paladinové. Momentálně je noc a ty jsi se svými lidmi rozbila tábor na půl cesty k jedné z pevnůstek. Vtom k vám přijede sir Heimdall, velitel jedné další jednotky. Bývá zvykem, že pokud se jednotky takhle setkají, tak rozbijí tábor a přespí spolu. |
| |
| Thorin - úvod Před několika měsíci tě po čtyřech letech působení u hranic se Sevarem převeleli k jednotkám, které hlídají hranici se skřetí říší. Žádná změna ale nepřišla. Sevařani na tvém bývalém působišti neútočili a skřeti na tvém současném taky ne. Po neúspěšném útoku na hlavní město Říše Vingaard před pěti lety nastal nezvyklý klid. Temné kulty byly rozbity, skřeti se stáhli hluboko do vnitrozemí své říše a Sevařeni bojují kdo ví s čím na východě své země, takže na Říši nemají čas. Nastal velký mír, který ale nemá moc příznivé důsledky pro ozbrojené síly Říše, protože ty nepřítele potřebují. Jinak prostě nemají co dělat. Tvou jedinou prácí je teď projíždět se svou jednotkou pořád dokola hraniční čáru. Tam a zpět a tam a zpět. A dávat pozor, aby se žádný skřet nepřiblížil k Říši. Žádný skřet se už ale hodně dlouho ani neukázal, natož aby se přibližoval. Jsi velitel jedné z pohraničních jednotek, máš pod sebou dvacítku rytířů. Zrovna jedeš se svými muži směrem k jedné z malých hraničních pevnůstek, když před sebou vidíš světla ohňů. Jakmile dojedete blíž, spatříte jednotku lady Ashe, která se tady utábořila. Asi byste se měli připojit, je už dost pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se zamračí a položí sklenici. Pak si přiloží ruku ke spánku. Poznáš, že si právě zesílil komunikační kouzlo ve své hlavě. Po chvíli ruku odtáhne a podívá se na tebe. "Mimořádné zasedání Rady? Co se děje? Už pět let nebyla svolána..." Promne si stříbrem prošívané konce rukávů. "Aspoň že jsem se nepřevlékl." Lítostivě se na tebe usměje. "Moc mě to mrzí, ale budu muset jít." Letmo tě obejme a pak s překvapeným výrazem odejde na zasedání. Je pravda, že Rada mágů už mimořádně nebyla svolána hodně dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně jsem pozvedla obočí, když jsem slyšela, že bylo svolané Mimořádné zasedání rady. Věděla jsem, že dlouho už něco takového nebylo. I Alexe to překvapilo, nebylo divu. „To nevadí. Snad to nebude trvat moc dlouho a stihneš Závěrečné zkoušky na Akademii.“ Obejmutí mu oplatím. Doufám, že mi pak řekne co se dělo. Protáhnu se a promnu si krk. Odešla jsem do svého pokoje, kde jsem si dopřála dlouhou, uvolňující koupel s příjemnou bylinnou vůní a oblékla se do čistého hávu. Pak jsem se odešla najíst, neměla jsem zrovna chuť se něčím složitým zabývat a tak jsem udělala několik obložených chlebů. Několik jsem schovala Alexovi a sama se najedla. Přemýšlela jsem jestli bych se už neměla přemístit na Akademii za Eliz, nemám čekat na Alexe? Ale nakonec se rozhodnu, že se tam raději přemístím, protože jsem si nebyla jistá v kolik to začíná. Vyšla jsme před věž a přemístila se na Elizabetinu Akademii. |
| |
| Boj a zase boj Sotva se dostanu k boji, protivníci už jsou mrtví. Ano, bojoví mágové. Ovšem když se otočím, spatřím i onu mladou dívku, kterou předtím napadli. Říká něco o bojích v chrámu, kde paladinové bojují proti stejným nepřátelům, jaké před chvíli skosili mágové. "Vy dva, zůstat a uklidit. Zbytek se mnou" rozkážu v rychlosti a ohlédnu se na mágy, jak budou oni reagovat. Nechce se mi čekat, nemám rád, když někdo dělá bordel v mém městě. "Devore, svolej všechny volné strážné a pošli je k chrámu. Sem zavolej ještě minimálně pět mužů. Ti čtyři, kteří jsou u našich obětí, ať je přinesou sem a uloží někam do chládku. Pak o naší situaci informuj velitelství řádu a mágů" dám poslední instrukce spojovacímu mágovi a prohlédnu své muže. Jsou připravení, já také. Dáme se do pohybu, směr chrámu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poprvé vidíš budovu, ve které Eliz strávila pět let. Na první pohled se nijak neliší od té tvé léčivé Akademie. Velká bílá budova ve tvaru čtverce, uvnitř nejspíš velké nádvoří a park. Vejdeš bránou dovnitř, mineš chrliče v chodbě v podobě velkých hrdých lvů, projdeš zatáčkou a... ocitneš se před pěstní bitku dvou asi třináctiletých chlapců. Přihlíží tomu skandující dav jejich vrstevníků a dva netečně se tvářící starší kluci, nejspíš páťáci, závěrečný ročník. Jeden z kluků se teď rozpřáhne a uštědří svému soupeři pořádnou ráno do nosu. Tomu se podlomí kolena a spadne na zem. Vítěz vypadá, že do něj ještě na zemi kopne, ale to už ho zastaví jeden ze starších kluků se slovy: "Fajn, teď už jste si to vyříkali, tak mu dej pokoj." Druhý páťák pomůže poraženému na nohy a pak se dav rozejde. Na místě zůstanou jen oba páťáci. Hnědovlasý si klekne a setře ze země pár kapek krve. Pak se podívá na svého černovlasého kolegu. "Výborně, Cedriku. Ti dva si to vyříkali a my se před ředitelem nejspíš taky dost vyříkáme." Ani jeden kluk si tě zatím nevšiml, stojíš dost na kraji. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vešla jsem rovnou do nějaké rvačky, zastavila jsem se a sledovala co se to děje. Napadlo mě jestli to nemám nějak zadržet. Ale uznala jsem, že to je zbytečné. Stejně by se porvali jinde nebo jindy. Založila jsem si ruce na prsou a čekala. Nejspíš měli mezi sebou nějaký spor. Zvláštní... přišlo mi to jako před chvílí, když jsem byla stejně malá jako tyhle děti. Vzpomínky... no jistě. Tenkrát se kluci taky rvali i kvůli hloupostem. Hormony začínají pracovat. No lepší než kdyby používali magii. I když tihle s ní asi teprve začínají. Dva starší kluci nakonec souboj zastaví, musela jsem uznat že jsou poměrně zodpovědní. Hlídají, aby to nezašlo dál. Nastražím uši, když uslyším jméno černovlasého chlapce. Cedrik. Je možné, že je to ten přítel Eliz? Její láska? Zvědavě si ho prohlédnu, ještě si mě nevšimli. Nakonec se rozhodnu už tam jen tak nepostávat a vydala jsem se k nim. „Zdravím hoši.“ Pozdravím je, když se k nim blížím. Usměji se a pak se zadívám na černovlasého chlapce. „Takže ty jsi Cedrik, ano?“ zeptám se ho. Zajímalo by mě jestli mu o mě Eliz vyprávěla. „Viděla jsme ten souboj mezi chlapci. Kvůli čemu se prali?“ zajímala jsem se. |
| |
| Askareus, Saki Spojovací mág přikývne a zavře oči. Jednotka strážných se vydá za Askem k chrámu. Proběhnete půlkou města, ale jakmile dorazíte, je už po boji. Mágové se svým přemístěním byli rychlejší. Spoutaní, omráčení nebo mrtví černopláštníci leží všude kolem. Jen z mágů na Aska upře omluvný pohled, že se takhle hnali. Shinxi Ti temní asi nebudou úplně prosťáčci. Nenechají se nalákat nikam, obstoupí tě do čtverce a chytře načasovanými výpady ti skoro vůbec nedovolují se pohybovat. Pokud se na někoho vrhneš svou vahou a štítem, dotyčný pár kroků poodstoupí a muž vedle něj okamžitě zaútočí. Prostě zaútočíš, dotyčný uhne a zbylí tři vyrazí do útoku. Schytáš několik dalších škrábanců na brnění, ale zatím nejsi zraněn. Vypadá to pro tebe ale dost bledě. Tvou jedinou nadějí je asi těch pět paladinů, ale krátký pohled směrem k nim ti jasně řekne, že od nich pomoc nečekej. Jsou unavení a krvácejí z množství ran a útočníci je postupně zatlačují dál k oltáři. Zatím se ale alespoň nenechali obejít. Když už to vypadá hodně bledě, objeví se u dveří pětice bojových mágů. A pak už to jde ráz na ráz. Několik záblesků, anti-magické štíty zoufale zablikají a zhasnou, když je na ně zaútočeno silou, jakou nezvládnou zneškodnit. Jejich nositelé pak jsou rychle zabiti, omráčeni nebo spoutáni. Mágové se vydají ošetřit paladiny a kněží a vzápětí dorazí Askareus. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kluci se k tobě otočí, hnědovlasý se z kleku postaví. Musíš říct, že ten černovlasý je opravdu pohledný, když by ses vrátila do svých patnácti let. Cedrik tvou domněnku ohledně svého jména ani nepotvrdí ani nepopře, ale zůstane si tě s přivřenýma očima prohlížet, jako by se nad něčím rozhodoval. Slova se ujme hnědovlasý chlapec. "Nevím, nějaké jejich spory. Nějaká taková rvačka je tady na denním pořádku... Vy jdete na zkoušky?" Cedrikův pohled se zastaví na tvém náramku od Alexe. Pak se usměje a kývne. "Jo, Cedrik. A vy jste Anett, že? Teď už vlastně mistra Anett. Eliz mi o vás vyprávěla." Hnědovlasý kluk pozvedne obočí. "Vy se znáte?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Jsem ráda, že jste dohlíželi na to, aby si nijak vážně neublížili.“ Pochválila jsem je a došla až k nim. Pobavilo mě to, jak si mě Cedrik obezřetně prohlíží. Proto než se Cedrik rozhodne jestli nejsem nějaká podezřelá osoba, odpovím druhému chlapci. „Ano. Jdu se podívat jak si povede mé velmi dobré přítelkyni.“ Odpověděla jsem mu. Cedrik mě pozná, takže vyprávěla. „Ano. Už mistra. Dnes jsem složila Zkoušku.“ Odpovím mu a pokývnu hlavou. Druhý chlapec je překvapený, zasměji se. „Ano i ne. Dnes se vidíme poprvé. Ale Eliz nám o Cedrikovi vyprávěla nebo psala. A ona zase mu vyprávěla o mě, takže se vlastně známe.“ Vysvětlím mu. „Ale aby to bylo oficiální. Mistra Anett Sela.“ Představím se. „Tak co hoši? Věříte si?“ zeptám se jich jak se těší na zkoušky. Pamatuji si jak jsem na tom byla já. Byla jsem velmi nervózní a potili se mi dlaně. Nepříjemné. „Ah ano... kdy vlastně zkoušky začínají? Nepřišla jsem příliš brzy? Nevěděla jsem totiž v kolik to začíná.“ Pohlédnu na slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak gratuluji. Učeň Cedrik Xalor." Představí se s úsměvem i Cedrik. "Když už jsme u toho představování, tak já jsem Zachary." Představí se potom i hnědovlasý kluk. Na otázky ohledně zkoušek Cedrik jen zavrtí hlavou. "Ani ne." Ale tak je pravda, že takové eso jako on se bát nemusí. "A zkoušky jsou až za několik hodin. Alex tu s vámi není? Škoda..." Podívá se za tebe, pak pokrčí rameny. "Půjdeme za Eli, ne?" Zachary se taktně omluví s tím, že musí jít k řediteli a vypaří se. Ty a Cedrik pak jdete spolu po chodbě, vyjdete několik schodišť a pak se Ced zastaví před jedněmi dveřmi a zaklepe. Otevře vám krásná slečna Eliz. Vymění si záživý úsměv s Cedrikem a pak se otočí k tobě a rozzáří se ještě více. "Ahoj Anett! Jsem strašně ráda, že jsi přišla." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Otočím se i na hnědovlasého chlapce. „Ráda tě poznávám, Zachary.“ Nechci aby si myslel, že jsem ho opomíjela. „A děkuji.“ Řeknu Cedrikovi. Když řekne, že nemá ze zkoušky obavy jen s pousmáním pokývnu hlavou. „Alex bohužel musel jít vyřídit jednu neodkladnou záležitost.“ Řeknu. „Ale jsem si jistá, že se bude snažit ze všech sil, aby dorazil včas.“ Ubezpečila jsem ho a pak přikývnu. Rozloučím se Zacharym a nechám se Cedrikem odvést za Elizabeth. Když jsem viděla, jak se při pohledu na Cedrika rozzářila bylo mi jasné, že tohle jedna z těch velkých lásek. „Ahoj, Eliz. To bych si přece nenechala ujít!“ řekla jsem a objala ji. „Páni Eliz... pokaždé když tě vidím, tak jsi stále víc krásnější.“ Nechápavě zavrtím hlavou. „Jak ty to jen děláš?“ usměji se na ní, protože jsem neudržela vážnou tvář. „Nemohli bychom si jít někam všichni tři sednout a popovídat si?“ zeptám se a podívám se na Cedrika. „Ano i ty. Ne, že nám někam utečeš. Tolik jsem toho o tobě slyšela, že mi tedy tak krátká chvíle stačit nebude.“ Měla jsem vážně dobrou náladu. Pak, ale zaváhám. „Tedy pokud jste neměli plánu se ještě připravovat na zkoušku? Nechci vás nijak zdržovat. Promluvit si můžeme i později.“ |
| |
| Chrám boha Salmara Po boji Temní se nenechali zlákat. Hold nehodlali nic riskovat. Utvořili čtverec a já byl v jeho středu. Vypadalo to špatně. Nemohl jsem se pohybovat. Mrkl jsem k pěti paladinům, zda by mi mohli nějak pomoct, ale svých problémů měli dost. Pokusím se zaútočit, útočník se stáhne, abych na něho nedosáhnul a zbylí tři zaútočí. Díky tomu mám pěkně poškrábané brnění, ale doposud mi nezpůsobili žádné zranění. Vypadalo to špatně, ale vždycky to může být horší. Ani nevím, co jsem se chystal udělat. Jediná myšlenka byla: Já tu nezemřu! Možná bych zemřel, ale přízeň osudu ke mě přivedla bojové mágy. Takže Saki někoho přece jen našli. Díky bohové. Trvalo to jen pár sekund. Pětice mágů útočníky rychle vyřídila. Ti byli mrtví, omráčení nebo spoutaní. Musím více trénovat, víc v boji zapojovat hlavu, využívat prostředí, které je kolem mě! Samotné bojiště se musí stát mou zbraní! Možná jsem byl dost schopný, abych se postavil dvěma temným útočníkům, ale více ne. Pociťoval jsem lehkou závist. Je jich jen pět a přesto dokážou tak rychle a efektivně zneškodnit tyhle parchanty. Konečně na mě dopadne únava, adrenalin a bojové napětí postupně odeznívalo. Posadím se do jedné z lavic a zavřu oči. Děkuji vám bohové, především tobě Grundure, bože války, který jsi vedl můj meč a štít. Oddálil si mé setkání s tvým bratrem a mým stvořitelem. Byla to cenná lekce tenhle souboj. Jedno je mi jasné. Musím se stát silnějším, dravějším a vytrvalejším. Chci být stejně schopný jako bojoví mágové, kteří vše ukončili v pár vteřinách. Tím jsem si stanovil další cíl, který jsem si v duchu připsal do svého seznamu. Otevřu oči, všimnu si přicházejícího sira Askeruse. Vydám se k němu, abych mu shrnul, co se tu odehrálo. Krátce mu popíšu, že chrám napadli temně odění muži. „Podařilo se mi zneškodnit pět útočníků, ale dlouho bych to se svými bratry nevydržel, kdyby se tu neobjevili oni.“ Ukážu na mágy, kterým kývnutím poděkuji. „Kdepak je vůbec moje zachránkyně? Předpokládám, že vás informovala Saki, ta mladá slečna, na kterou zaútočili na tržišti.“ |
| |
| A zase pozdě Čekal jsem, že zase prožiju ten odporný pocit, jako před pěti lety, ale nic. Musel jsem si zaběhat. Tudíž, když jsme dorazili, bylo už po boji. A zase ti mágové. Nevěřícně jsem kroutil hlavou, spousta mrtvých, několik raněných a pár spoutaných. To se to bude vyslýchat. Rozkážu mužům, aby prohledali mrtvoly a zabezpečili raněné a spoutané černopláštníky. Pak si všimnu sira paladina. "U nás na strážnici to bylo stejné. Napadli nás, nejspíše si šli pro ty dva zatčené. Nebýt pohotové reakce našeho mladého spojovatele a těchto mágů, asi bych tu teď nebyl" odpovím Shinxovi a zároveň složím poklonu mágům. "Ano, Saki, jak říkáte, opravdu přiběhla a řekla nám o tom přepadu. Dle mého tu máme celkem nekompromisní kult. Nejspíše jsou bez pudu sebezáchovy a nebo velmi dobře cvičeni a zásobovány zbraněmi. Podle počtu, kolik jsem jich dnes viděl, budou mít sídlo někde v okolí. Musíme se jich zbavit. Už jsem nechal poslat zprávu na velitelství rytířů a mágům. Předpokládám, že vy tak učiníte také" promluvím k paladinovi. |
| |
| A teď zase zpátky... Když vyrazí zpátky, rozeběhnu se za nimi, ale nevydržím to až tam, takže se opozdím. Snad jsem to stihla... Když už nic jiného... Párkrát klopýtnu. Musím poprosit Mistru, aby mě naučila, jak se teleportuje... Zarazím se. Kde ta vůbec je? Sakra, tak to není dobrý... Už jsem se tu kompletně ztratila a vím jen, kudy ke chrámu, ale nikoliv k místu, kde jsem měla čekat. Vyrazím proto k chrámu, dokud mám stráž alespoň trochu na dohled. Dorazím tam o chvíli později. Někdy, kdy rytíř říká něco o poslání zprávy velitelům rytířů a mágů. Dojdu k nim pár kroků, načež se mi podlomí nohy a jsem donucena si sednout. (pravděpodobně jste si mě všimli). Héj, tohle běhání mě snad zabije... řeknu zadýchaně směrem k nim... |
| |
| Chrám boha Salmara Po boji „Ano sire rytíři, hodlám také podat zprávu svým nadřízeným o těchto událostech.“ Všimnu si přicházející Saki, která se posadí do jedné z lavic a nahlas si postěžuje. Usměji se a dojdu k ní. „Tak tady je moje zachránkyně. Jinak nevím, jak vy slečno Saki, ale podle mě je zdravé se občas proběhnout na čerstvém vzduchu.“ Zavtipkuju. Otočím se na Aska. „Ale než podám hlášení v klášteře, měli bychom dořešit to, co začalo na tržišti.“ Poukážu na Saki.„Mohli bychom se zeptat některého z mágů, jestli neví, kde je její Mistra, popřípadě mistřin bratr. Popřípadě, aby ji převzali. Nechci ji tu nechávat samotnou, kde ji navíc hrozí nebezpečí ze strany kultu.“ Počkám na reakci sira Askeruse a slečny Saki. |
| |
| Askareus, Shinxi, Saki Jeden z bojových mágů si přiloží ruku ke spánku, jak přijímá rozkazy ze svého velitelství. Pak přistoupí k Askovi: "Sire veliteli, Věž vysoké magie žádá o povolení vyslat sem větší pátrací jednotku bojových mágů." Pokud chtějí mágové provést větší zásah na území města, měli by se nejdříve dovolit. Je to ale jen formalita, pokud povolení nedáš ty, dá jim ho velmistr. Další bojový mág zatím řekne Shinximu: "Mistr Cisial, bratr mistry téhle učednice, je bojový mág, který byl těžce zraněn na jedné akci. Nejdříve jsme ho léčili tady v nemocnici, ale neměl moc šancí. Takže jsme se rozhodli zariskovat,, že nepřežije přenos a přemístit ho do Vysoké věže. Přežil, ale jeho stav je dál kritický. Můžeme učednici vzít za mistrou do Věže." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz se zasměje: "No ty máš co mluvit. Ty jsi byla krásná už když jsme se poznaly, ale teď jsi ještě hezčí." Cedrik se zatváří naoko zděšeně, když mu řekneš, že musí jít s vámi. Vymění si s Eliz pohled a pak řekne: "Na zkoušky jsme připravení dost, řekl bych. Můžeme jít třeba dolů na nádvoří." Takže schody zase sejdete a vyjdete na čtvercové nádvoří uprostřed Akademie. Tam jsou krásné zelené stromy, cestičky z bílého štěrku, dřevěné lavičky, uprostřed je fontánka. Většina laviček je obsazená učedníky a jejich příbuznými, kteří přišli na zkoušky. Ale dost laviček je ještě neobsazených. Sednete si na jednu. "Jsem ráda, že máš Zkoušku za sebou. Strejda říkal, žes ji dělala dnes. Jsi hodně dobrá, že jsi přišla po svých..." Řekne Eliz, Cedrik se opře, zavře oči a nechá si vyhřívat tvář příjemně hřejícím sluncem. "Kde se vůbec strejda zase fláká?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na ní. „Jsi tak milá. Děkuji.“ Řeknu. Přikývnu a vydáme se spolu dolů na nádvoří, samozřejmě i s Cedrikem, kterému to nevadilo s námi zůstat. Došli jsme k jedné z volných laviček kde jsme se usadili. Podívám se na Eliz. „No... měla jsem při Zkoušce štěstí. Zkouška mě přemístila do pouště, kde byl se skupinou rytířů i Jarred. Zaútočili tam na ně dva Nekromanti. Jeden z nich byl opravdu dobrý. A kdyby Jarred ho nestřelil šípem, mohla jsem dopadnout o dost hůř. Hodil si při tom totiž pod nohy své kouzlo a řekněme, že toho z něj pak moc nezbylo.“ Pokrčím rameny. Zeptá se na Alexe, zaváhám. Nevím jestli bych ji tím měla znepokojovat. „Alex se zdrží. Chvíli po tom co jsme se vrátili domů tak ho kontaktovali, že se koná Mimořádné zasedání Rady. Ale jsem si jistá, že se ze všech sil bude snažit to stihnout.“ Ujistím ji. Podívám se na Cedrika a pak se k Eliz nakloním a zašeptám ji do ucha. „Ten tvůj Cedrik je vážně fešák. Máš dobrý vkus.“ Spiklenecky na ní mrknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz se usměje a zamilovaně Cedrika pohladí. Ten se usměje taky, ale oči neotevře a dál má tvář natočenou ke slunci. "Díky." Řekne Eliz, ale pak se zatváří už trochu znepokojeněji. "Mimořádné zasedání Rady mágů? To už nebylo pěkně dlouho... Nevíš, co se zase děje?" Když jí odpovíš, zeptá se: "A jak ty? Rok jsme se neviděly... Co jsi za tu dobu prožila?" |
| |
| Chrám boha Salmara Saki, sir Askareus Odpověď na moji otázku ohledně Saki přijde od jednoho z bojových mágů. „To by bylo asi nejjednodušší řešení“ odpovím mu. Mezitím zaslechnu druhého mága, tázajícího se sira Askareuse, zda můžou do města přivést pátrací jednotku. To jestli dal či nedal svolení nevím, protože jsem se soustředil na Saki. „Tak to vypadá, že se naše cesty rozdělí. Určitě s nimi budeš ve větším bezpečí než se mnou nebo sirem rytířem a k tvé mistře tě dopraví v cuku letu. Tvá přítomnost mě těšila a doufám, že se opět někdy uvidíme.“ Chvilku si se Saki ještě povídám o tom, že všechno bude u mistry v pořádku a určitě pochopí situaci, do níž se dostala. V našem rozhovoru nás přeruší buď mág, jež naznačí, že je čas a bude si chtít odvést Saki nebo sir Ask, který mezitím dokončí rozhovor s mágem, přijde k naši skupince a bude nám něco chtít říct či oznámit. |
| |
| Chrám Boha Salmara Ani nestihnu odpovědět na paladinovi pobídky, když v tom se do rozhovoru zamíchají mágové. Po zmínce o přenesení mladé novicky za její mistrou jen kývnu. "Nevidím důvod, proč by to nešlo. Stejně bych vás časem sám zavolal" odpovím mágovi, čímž mu dám své povolení. Povolení, které je jen formální. Pomalým krokem se přiblížím k Saki a Shinximu, abych se také rozloučil s naší malou přítelkyní. "Bylo mi potěšením vás poznat, slečno a omlouvám se za nepříjemnosti, které jste si v mém městě prožila" lehce se ukloním mladé novice a pak se narovnám, ruku opřenou o jílec meče. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pokrčím rameny. „To nevím. Ale asi něco důležitého.“ Řekla jsem už vážněji. „Alex nám jistě řekne o co šlo až se vrátí.“ Pak se zajímá co jsem během roku co jsme se neviděli zažila. Usměji se. „V podstatě nic. Nic záživného. Jen učení a opakování a učení a opakování. Trochu cestování, ale nic co by stálo za zmínku.“ Pousměji se. „Připravovala jsem se na Zkoušku. Na nějaké srandičky jsem neměla čas. Snažila jsem se převážně konečně probudit celou svou moc, ale ještě se mi to nepodařilo. Pomalu si připadám jak bezedná studna.“ Povzdychnu si zklamaně. „Ale co vy dva? Spíš vyprávějte vy. Za mých časů jsem si na Akademii užila spoustu zábavy.“ Napadlo mě však, jak bude tenhle zamilovaný pár snášet odloučení. Každý dostane svého mistra a bude žít s ním po dobu pěti let. A moc často se nebudou moci setkávat. Obejmu Eliz kolem ramen. „A jak se těšíte k mistrovi? Jste zvědaví koho vám přidělí? Nebo doufáte v někoho konkrétního?“ |
| |
| Chrám boha Salmara Po rozloučení se Saki rozmlouvám s Askareusem. „No jestli mě sire Askareusi nebudete potřebovat, rád bych se vydal do kláštera kvůli podání zprávy o tom, co se tu dnes odehrálo.“ Podívám se okolo. „Budete s tím mít hodně práce co?“ Ukážu na mrtvoly a kultisty. „Doufám, že se někdy shledáme za lepších okolností.“ Napřáhnu ruku k němu. Pokud mě Askareus nebude zdržovat či něco podobného. Vezmu své věci , pytel a vydám se zpět do kláštera, kde budu informovat otce, pokud se tedy vrátil a sira Magnuse. Obzvlášť bych s Orisem chtěl probrat ty anti-magické štíty. Siru Magnusovi, tak otci řeknu, že se musíme začít něco dělat, když je tu ta skutečnost výskytu kultu. Víc do detailu s nimi rozeberu sílu útočníků a zmíním se jim, že se chci stát silnějším, abych se mohl rovnat bojovým mágům, kteří v malém množství rozprášili útočníky. Zadal jsem hodně podmětů ke konverzaci, ale byl jsem příliš utahaný po boji a noční cestě zpět do kláštera. Proto se zdvořile omluvím se slovy, že to probereme další den pokud možno. S tím se vydám do svého pokoje. Sundám brnění, kapku se opláchnu a jdu si lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máme štěstí, že Elizin strýc a můj děda jsou členové Rady." Ozve se Cedrik. "Takže nám dokázali zajistit, aby nás ani mistr nerozdělil. Využili toho, že jeden mág může mít jednoho učedníka, nehledě na to, jestli je ženatý nebo ne. Alexův nejlepší přítel Marcus je ženatý a bydlí se svou ženou v jedné věži. Marcus si vezme za učedníka Eli a jeho žena mě." Pousměje se. "Takže zůstaneme spolu i u mistra." Pak začnou mluvit o tom, co zažili na Akademie. Bylo toho opravdu dost. Ti dva spolu chodí do třídy, ale původně se neměli vůbec rádi. Dělali si naschvály a podobně. Ale postupně se jim to škádlení začalo líbit a už to nedělali ze zlosti. A v polovině druhého ročníku potom spolu začali chodit. A od té doby je už nerozdělilo nic. Zatímco jejich spolužáci si kluky a holky střídaly po dnech, jim to vydrželo. Rozpovídali se a skvěle se doplňovali. Vyprávěli ti o svých spolužácích a učitelích. O přísném, ale spravedlivém Severardovi, o mírném Dermethorovi, o bláznivém knihovníkovi Honoriusovi... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak to máte opravdu štěstí. Měla jsem obavy, jak budete snášet odloučení. Tak to je opravdu výborné.“ Řekla jsem s úsměvem. Ti dnešní mladí si to umí tedy zařídit. Pak jsem poslouchala jejich vyprávění, tu a tam jsem se na něco zeptala, ale jinak jsem je nepřerušovala. Opravdu jsem se jejich vyprávěním bavila a otevřeně se smála vtipným situacím, které zažili. Nakonec zavrtím hlavou. „Vy dva se ve světě neztratíte. Vypadá to tak, že si umíte poradit za každé situace.“ Řekla jsem pochvalně. Pohlédnu na slunce, čas pokročil a Alex pořád nikde. Začínala jsem mít opravdu obavy jestli to stihne. Eliz by to mrzelo a myslím, že i Cedrika. Který ho podle mě obdivuje. No kdo by ho neobdivoval. „Řekněte mi, jak vaše zkoušky probíhají? Já byla na Léčitelské Akademii, a je mi jasné, že tady to bude vypadat jinak.“ |
| |
| Shinxi Oris se ze Sněmu opatů ve Vingaardu zatím nevrátil a s Magnusem o anti-magických štítech nebyla moc řeč. Klášterní velitel se na nový kult díval spíš pesimisticky: "Mágové ten kult zase rozpráší a bude vše při starém." Pak tě poplácá po rameni. "Vyrovnat se bojovému mágovi je prakticky nemožné. Mají perfektní výcvik a k dispozici celou řadu mocných kouzel. I kdyby ses zúčastnil jejich výcviku, což bys podle mě měl, tak je s těmi kouzly nedoženeš. Leda by ses ověsil nejrůznějšími amulety. Každopádně po absolvování toho výcviku bys jim byl tak blízko, jak jen smrtelník může být..." Ráno tě vzbudí klasický zvuk trubky a nastoupíš na cvičišti. Opět dostaneš velení nad všemi rotami a dáš paladinům pěkně do těla. Na snídani zjistíš, že Magnus si promluvil s kuchařkou. Jídlo je pořád dost dobré, ale je ho mnohem méně. Paladinové to neuvítají právě nadšeně. Po snídani ještě něco uděláš a po obědě se zničehonic objeví Alex, že jestli se nechceš jít přijít podívat i na závěrečné zkoušky u Eliz, pak bys mohl přespat u něj ve věži a zítra jít rovnou na Anettinu oslavu. S Magnusem to zařídí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi budeme muset ukázat nějaká kouzla, ale nevíme jaká. Písemné zkoušky už ale máme za sebou." Odpoví ti Eliz, ale Cedrik se zadívá k bráně. Pak se usměje a se zamumlanou omluvou směrem k vám se vydá naproti nějakým lidem. Za chvíli se vrátí spolu se svou rodinou. Otcem, matkou a dědou. Vypadá to, že celá jeho rodina jsou mágové. Děda je člen Rady, kolega Alexe. "Alex šel ještě někoho vyzvednout. Bude tady za chvíli." Oznámí vám Cedrikův děda. Pak je chvilka vzájemného představování a potom dorazí Alex se Shinxim. To Shinxi: Akademie je velká bílá čtvercová budova s nádvořím uprostřed. Teď jste na nádvoří, s dřevěnými lavičkami, s cestičkou z bílého štěrku a krásnými zelenými stromy. Vedle krásné Eliz je její pohledný chlapec Cedrik a za ním jeho matka, otec a děda. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „A viditelně podle vaší bezstarostnosti jste písemnou zkoušku zvládli na výbornou.“ Zasměji se. Pak dorazí Cedrikova rodina, kterou pak přijde představit. Postavím se a podívám se na Cedrikova dědu, který oznámil, že Alex brzy dorazí. A pak začalo představování. Muselo být hezké mít celou rodinu mágů, taky by mi nevadilo mít nějakého v rodině. Ale když se objeví Alex, uvědomím si, že vlastně mám v rodině hned dva mágy. Alexe a Eliz. Rodina neznamená nutně vždy pokrevní spříznění. A pak Ziori. Když ho uvidím usměji se na něj. Už je to dlouho co jsem ho viděla naposledy... pravda... pět let. Já se za tu dobu příliš nezměnila, jen mám delší vlasy a maličko jsem povyrostla. „Ziori!“ Řeknu s radostí v hlase a vydám se mu na proti. Nedržím se zpátky a vřele svého přítele obejmu a políbím na tvář. „Tak ráda tě znovu vidím.“ Řeknu, když ho pustím. Prohlédnu si ho. „Vůbec jsi se nezměnil.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Otec se ještě z Vingaardu nevrátil, což byla škoda. Zbyde mi tedy jen sir Magnus. Když se zmíním o tom, že se chci vyrovnat bojovým mágům, řekne jen, že to je nemožné. Pokud ale chci zesílit, měl bych ovládnout jejich bojové umění. Není to odpověď, kterou jsem čekal, ale pořád je to lepší než nic. Třeba až ovládnu bojové umění mágů, objeví se něco jiného, co mě posílí. Poděkuji Magnusovi a dál to neprobíráme. Doma – druhý den ráno Rutina, stereotyp. Možná by se to mělo změnit taky. Člověk pak všechno dělá polovědomě a to není dvakrát tak dobré. Nicméně pokračuji v rutině. Opět je mi svěřeno velení nad všemi rotami, takže jim dám opět do těla. Netěší mě to a začali se ozývat pomluvy, že jsem tyran a neznám nic jiného, než celé dny cvičit nebo se modlit. Nijak mě to ale neštvalo, protože já měl i jiné věci na práci. Po tréninku se jdu nasnídat, kde se náhle objeví Alex a pozve mě na závěrečnou zkoušku Eliz, pak že u něho přespím a následující den se vydáme na Anettininu oslavu. Kývnu na souhlas, ale v obličeji mám výraz, že se musím zeptat sira Magnuse. Alex mi čte myšlenky a jen kývne na znamení, že to zařídí. Akademie Po vyřízení záležitostí se sirem Magnusem a sbalením mých věcí, se s Alexem přemístíme. Objevím se na neznámém místě, aspoň to jsem si z počátku myslel, pak mi ale došlo, že to je Akademie. Jsem obklopen bílou budou s nádvořím, přičemž stojím v jeho středu. Cestička je tvořená z bílého štěrku, po jejichž stranách jsou nádherné zelené stromy. Spatřím Eliz. Páni, ta pěkně vyrostla. Vedle ni spatřím chlapce, s kterým jsou tři osoby. Mám nějaké tušení, že to je Cedrik, jeho rodiče a dědeček. Srdce mi ale poskočí, když se dívám na ni. Pořád vypadá tak křehce a bezbranně, jen vlasy jsou delší a neznatelně povyrostla. Anett se stala ještě půvabnější, než jak si ji pamatuji před pěti lety. Spolu s Alexem jdeme k nim. Anett mě uvidí, na její tváři se objeví úsměv, který se následně objeví i na mé. Uslyším své jméno, které z jejích úst zní jako rajská hudba. Natáhne ke mě objímající ruce, položím pytel, kde mám své věci, instinktivně se shrbím, aby na mě dosáhla, následně mě políbí na tvář. Mám určité rozpaky, které překonám a něžně ji objemu. Byla pro mne křišťálovou sochou, bál jsem se, abych ji ve svých rukou nerozdrtil. Povolí obětí a já konečně promluvím. „Tak se po pěti letech opět vidíme Anett. Ani nevíš jak jsem rád.“ Dokážu se postavit každému nepříteli beze strachu ve svém srdci, které sevře ruka strachu. Mé srdce také svírá ruka, ale není to ruka strach. „Však ty taky ne. No možná jen trochu. Jsi určitě trošililinku vyšší a určitě si za těch pět let hodně zesílila.“ Mrknu na ni. Vrátíme se k ostatním, kde se přivítám s Eliz, pak mě Alex představí Cedrikovi, jeho rodičům a dědečkovi. Vyměníme si pár zdvořilostních frází. Zeptám se Eliz jak na tom je se zkouškou. Ta mi řekne, že mají písemný test za sebou. Dle jejího klidu usuzuji, že to pro ni a jejího kluka byla pohodička. Alex se začne bavit s Cedrikovými rodiči a dědečkem. Eliz a Cedrik mají oči jen pro sebe. Využiji toho, abych si užil Anettinu přítomnost a prohodil ještě pár slov, než začne Elizinina zkouška. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Také tě moc ráda vidím.“ Stále se na něj usmívám, sice jsme si pořád psali, ale neviděli se. Moc ráda jsem ho zase viděla. Zasměji se, když řekne, že jsem se nezměnila, snad jen povyrostla a zesílila. „To si piš. Mám síly na rozdávání.“ Poplácám se pochvalně po bicepsu. „Dnes se mi úspěšně povedlo složit Zkoušku, takže už je ze mě mistra.“ Pochlubím se. Pak dojdeme ostatní a začne představování, zatím co se ostatní spolu baví já se pustím do řeči se Ziorim. „Máme si vůbec o čem povídat? V dopisech jsme si už řekli všechno co šlo.“ Řeknu s úsměvem. Sice jsem říkala, že se Ziori nezměnil, ale změnil se. Těch pět let mu na pohledném obličeji nijak neuškodili, spíš naopak. Víc zmužněl a když jsem ho objímala cítila jsem, že na sobě pracoval. Před pěti lety na mě tolik nepůsobil, měla jsem hlavu plnou jinou starostí, ale teď jsem se mírně utápěla v rozpacích. Vložila jsem si pramen vlasů za ucho a pousmála se na něj. „Představ si co mi Alex chce dát k dvacátým narozeninám a za složení Zkoušky. Prý si mám vybrat místo a tam mi nechá postavit vlastní věž.“ Zavrtím hlavou. „Nemůžu tomu uvěřit. Úplně mě to vyvedlo z míry.“ |
| |
| Pokec v chrámu, hurá za Mistrou Palidin prohlásí cosi o běhání na čerstvém vzduchu. Jen se na něj podívám utahaným pohledem, ale nic neřeknu. Poté řekne jeden z mágů, že mistra je se svým bratrem ve Vysoké věži. Přikývnu. Nebudu jí to ztěžovat tím, že pro mě bude muset zajít. Ano, to bude nejlepší... Poté si ještě chvíli povídáme s paladinem, který se mě snaží uklidnit. Nakonec se s nima oběma rozloučím. Též mne těší, že jsem vás poznala, sire Ziori, sire Askaree. Snad bude další setkání za příznivějších podmínek. Hluboce se pokloním na důkaz, že si jich vážím. Poté jdu za mágem, ať mne tedy dostane za Mistrou. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Možná máš pravdu. Neviděli jsem se pět let, ale celou dobu jsme si psali. Přesto mám stále pocit, jako kdyby to byl všechno sen a až teď, kdy jsem tě opět uviděl, jsem se opět probudil a mám tendenci se ptát. Máš jinak pravdu, není asi nic, o čem by ten druhý nevěděl.“ Zamyslím se, skutečnost je taková, že doopravdy se nemám na co Anett zeptat. Plně mi stačilo to, že můžu být po jejím boku. Usměji se. „Asi máš pravdu, úplně mi stačí, že tu můžu být s tebou.“ Jdeme a Anett si vloží pramen vlasů za ucho, pousměje se a přeruší ticho mezi námi dvěma. Ticho nebylo nijak trapné, zkrátka nebylo třeba mluvit. Oba dva se známe více než dobře. „Alex ví jak rozmazlovat, ale není se čemu divit. Být na jeho místě, udělal bych to samé. Už jsis vybrala místo, kde chceš, aby ti věž stála? Zvolíš si také nějaké tajemné a těžce dostupné místo, aby tě nikdo nemohl rušit, nebo uděláš přesný opak?“ Po skončení rozhovoru o tom, kde a kdy bude stát věž, ji řeknu: „Možná o sobě všechno víme, mám přesto otázku, na kterou neznám odpověď.“ Podívám se do jejich modrých očí. Ne, nemůžu se ji na to zeptat. Sám si nejsem jistý a ona určitě taky ne. Nakonec řeknu: „Čemu si čelila ve své zkoušce? Byla podobná, co měl Erik?“ Nenapadlo mne v tu chvilku nic lepšího, ale dříve nebo později by se na její zkoušku dostala řeč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To jistě. Rozhodně mě rozmazluje. A při tom mi toho už tak dal víc než dost. Je to pro mě nezvyk, najednou vlastnit tolik věcí. Vždy jsem byla taková...“ zamyslím se, abych našla to správné slovo. „Spíš skromná. Aby jste se pak jednou nedivili, jak jsem najednou nenasytná.“ Zavtipkuji. Ale nad jeho otázkou se zamyslím. „Rozhodně nechci být tolik izolovaná jako třeba Alex. Spíš bych chtěla aby to bylo někde stranou, ale ne nedostupné pro obyčejné lidi, kteří by třeba u mě hledali pomoc. Nemyslím si, že by se nemocný třeba mohl prodírat bažinou nebo zdolávat hory a doly.“ Pokrčím rameny. „I když v jednu dobu jsem snila o věži v oblacích.“ Usměji se té myšlence. Chce se mě na něco zeptat. Zvednu k němu oči a čekám co ho bude zajímat. „Ah Zkouška... Přeneslo mě to do pouště, ke skupině rytířů mezi kterými byl i Jarred. A pak je najednou napadli dva Nekromanti v otrhaném oblečení, vyholenými hlavami, které měli potetované. Opravdu si neumím představit co by se stalo, kdybych tam nebyla. Všichni měli nějaké stádium zranění. Jiní byli mrtví. První jsem je všechny pod útoky Nekromantů dostala k sobě a rozšířila jsem štít tak aby chránil i je. Pak jsem chtěla je začít léčit. Ale nemohla jsem. Tihle Nekromanti byli vášně silní. Zvlášť jeden, který dokázal prostřelit bleskem můj štít, když byl oslabený. Musela jsem štít pořád posilovat a obnovovat. Bojovali jsme. Jednoho jsem zabila, ale ten s blesky byl vážně dobrý. Jarred, který byl hodně popálený se však i s bolestmi zvedl a z posledních sil střelil Nekromanta do ruky zrovna, když vykonával zaklínadlo. Chytil se za zranění, ale při tom si vlastní zaklínadlo hodil pod nohy a.... zůstalo z něj několik menších kousků. Pak jsem uzdravila ty co přežili, ale než jsem si stačila s Jarredem něco říci, Zkouška mě zase přitáhla zpět. Lékaři se mi hned postarali o zranění. Nebylo to nic vážného, jen mě jedno zaklínadlo olízlo a trochu popálilo. A to byl konec. Stala se ze mě Mistra. Už dostanu jen oficiálně diplom a prsten.“ Usměji se. „Ale to je teprve začátek. Je ještě spousta věcí co se musím naučit. Jednou bych se ráda vyrovnala Alexovi. Aby mě ostatní mágové měli v úctě a mladší generace mě obdivovala.“ Povzdychnu si skoro zasněně. „Ale bude to ještě dlouho trvat než se mi to podaří.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Věž v oblacích? Nechci nijak Alexe podceňovat, ale z mého hlediska by se to provádělo asi dost těžko. Jistě by to vyžadovalo obrovskou sílu a znalosti magie. Nezmiňuji, že by ta létající věž musela mít svůj vlastní magický zdroj či něco podobného, aby neslítla dolů, jak zralá hruška.“ Zasměji se. „Třeba ho jen podceňuji a dokázal by to. No rozhodně to nezjistíme dříve, než se ho na to nezeptáš“ Zapřemýšlím. „I když byla by to zajímavá myšlenka, věž, která by dokázala cestovat po obloze a měnit svoje místo. Kdykoli by jsi mohla letět do jiné části říše a tam pomáhat, byla by si tak všem dostupná Možná by o tobě mluvili jako o Paní z létající věže či nějak tak. I když asi jednodušší bude, když si v každém větším městě otevřeš ordinaci, kam se budeš přemisťovat.“ Ještě se bavíme o věži a Anettině názoru na ni. Posléze mi řekne o své zkoušce. Nemusel snad ani nic říkat, protože Anett věděla, co si o ni myslím a za těch pět se to nijak nezměnilo. Věděl jsem o její síle, schopnostech, které získávala a o jejím srdci, které chce každého pojmout a obdarovat ho svou láskou a péčí. „Jsi vážně úžasná. Ten, kdo tě získá, v tobě bude mít poklad.“ Když jsem ty slova pronášel, krve by se ve mně člověk nedořezal. „Jinak jak se těšíš na oslavu? Jistě tam budeš mít hodně přátel, rodinu a bude se o tobě mluvit a pít na tvoje zdraví hodně dlouho.“ Rodina. Ach. Kdo je mou rodinou? |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začnu se smát, musím sprásknout ruce. „To zní dobře. Paní z létající věže.“ Musela jsem si otřít oči, jak mi z toho veselí začali slzet oči. „Však to byl jen sen mladé dívky, která věřila, že až bude mistra dokáže zázraky. Ale kdo ví? Třeba jednou dokáží mágové žít v oblacích.“ Když mi řekne, že jsem úžasná rozpaky se začervenám. „Jsem dcera své matky.“ Řeknu a pousměji se. „Ale k tomu kdo mě získá je ještě daleko. V blízké době se nehodlám usadit. Jednou určitě, ale teprve jsem na začátku života.“ Řeknu a zaženu rozpaky. „Oh ano! Moc se na ní těším.“ Řeknu a znovu se rozzářím. „Ano. Rodina.. matka, otec... Jarred to nevím. Ale i Alex a Eliz... Alex a Eliz se mi stali stejně drazí jako bratr a sestra.“ Položím si ruku na srdce. „A ty také... můj drahý přítel.“ Usměji se na něj. „Ale po pravdě... moc zase přátel nemám. Hodně lidí jsem poznala jen zběžně. Tak či onak moc se těším a jsem zvědavá. Nakonec to organizuje Alex. Kdo ví co ten si všechno nevymyslel.“ Mrknu očkem po zmiňovaném. |
| |
| Chrám - rozloučení se Shinxim "Nevím o ničem, co bych po vás ještě chtěl, sire paladine" usměju se na paladina. "Ano, práce nás čeká hodně. Doufám, že za pomoci mágů" potvrdím Shinxovo domněnku a podívám se na kultisty. "I já. A také se vám omlouvám za všechny nepříjemnosti, které jste si zde prožil" omluvím se mu a podám mu ruku na rozloučenou. Poté se podívám znovu na mrtvoly a mé muže, kteří je odklízí. |
| |
| Askareus "Výborně, děkuji." Řekne mág na povolení a poodejde kousek stranou, aby informoval Věž. Chvíli potom, co Shinxi odejde, si pětice bojových mágů vezme Saki a přemístí se pryč. Jako na střídačku se tady objeví dvacítka jiných. Namátkou si vyberou jednoho ze spoutaných kultistů a začnou ho přímo na místě vyslýchat. Opřou si ho o sloup a zatímco tví muži kolem nich uklízejí a zajišťují další, oni vyslýchají. Někteří bojoví mágové se ale postaví ke dveřím a ke sloupům na hlídku. Slyšíš, jak vyslýchaný kultista zařve: "Můžete porazit jednotlivce, ale neporazíte nás všechny! Všichni shoříte!" Saki Poprvé v životě spatříš nejvyšší magické velitelství, Věž vysoké magie. Je obrovská. Jak do výška tak do šířky. Bojoví mágové se ale nějakým kocháním moc nezdržují a rychle vykročí. Ve vstupní hale plných mágů si proklestí cestu až k modrým diskům naproti brány a stoupnou si na ně. Když je rychle napodobíš, disky sebou škubnou a vznesou se. Zastaví se až v několikátém patře. Tam tě bojoví mágové nechají na chodbě u lavičky s "Počkej na mistru" a jdou pryč. Mají padla. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Anett se začne smát a spráskne ruce. Trošku to ve mě hrkne. Řekl jsem snad nějakou hloupost? Trošku zrudnu v obličeji. Anett si musí otřít oči, jak se rozplakala smíchy. Teď vyloženě planu. Určitě jsem musel říct nějakou obrovskou hloupost. Zmíní se o snu jedné malé dívky. Tím potvrdila to, co jsem si v duchu myslel, nebo aspoň tak to vyznělo. Dívka majíc sen o tom, že časem dokáže všechno a možná budou jednou mágové v oblacích. No aspoň, že se zasmála. Mé zrudnutí vymizí, po zalichocení si vyměním roli s Anett. Na jejím obličeji se rozprostírají červené tváře. Vypadá opravdu líbezně. Na moji otázku ohledně toho, kdo ji získá, řekne, že se nehodlá usadit. Cítil jsem smíšené pocity. Na jedné straně jsem byl rád a na druhé ne, ale chápal jsem, že uplyne ještě minimálně pár let, než se bude ohlížet po někom. Vzpomenu si, že Alexovi je čtyřicet. Tím se moje šance o hodně snižují. Začíná mě přepadat deprese. Chvilku depresi nevnímám, když mi řekne, jak moc se těší na oslavu a svou rodinu. Zmíní i mě, což mě potěší, ale depresi s přicházející bolestí hlavy nezmizí. „Mnoho lidí ještě neznamená velkou zábavu. Navíc předpokládám, že Alex bude mít plný program. Ani bych se nedivil, kdyby ti tam pozval akrobaty, žongléry, bardy a další. Alex je mistr překvapení. I když nebudu lhát, že já na tyhle věci moc nejsem.“ Hlavou mi projede bolest, jako blesk. „Nemohli bychom se na pár minut posadit? Ňějak mě rozbolela hlava.“ |
| |
| Věž Vysoké magie je vysoká... nečekané Mám co dělat, abych nezůstala stát s otevřenou pusou. Tohle je úžasné! To je tak... veliká věž... Mágové ale rychle vykročí dovnitř, tak se za nimi rychle vydám, nechci se tu ztratit. Tolik mágů... Na modré disky se dívám mírně nedůvěřivě, ale brzy pochopím, že to je mnohem lepší než schody... Jít až nahoru po schodech by bylo velmi zajímavé... Sednu si na lavičku, když mi řeknou, ať čekám na Mistru. Pak odejdou.. Mají tu vůbec schody? Chvíli se zabývám přemýšlením, kolik by to asi bylo schodů a čekám... poté jen čekám... Modré disky mne sice zajímají, ale netuším, jak bych se dostala zpátky sem, takže se od nich držím dál... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No... asi bych se tomu také nedivila, ale zase taková sláva to není, tak snad to nebude Alex přehánět.“ Řekla jsem s úsměvem. Když však řekne, že ho rozbolela hlava, zatvářila jsem se znepokojeně. „Samozřejmě.“ Řeknu a vezmu ho za ruku. Odvedu ho k jedné z laviček, na které se s ním posadím. „Jak často tě bolí hlava?“ zeptala jsem se se starostí. Neměla jsem dojem, že by Ziori trpěl depresemi. Položím mu ruku ze strany na hlavu a po tom místě ho pohladím. „Neměl jsi někdy v blízké době nějaký úraz? Nepraštil jsi se do hlavy nebo něco takového?“ zajímala jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro S Anett se posadíme na blízkou lavičku. „Jak často mě bolí hlava? Ani nevím, jednou za pět let?“ Zavtipkuji. Položí mi ruce na hlavu a pohladí mě v místech, kde jsou spánky. Zeptá se mě, zda se mi něco nestalo v poslední době, zda jsem se nepraštil atd. Nemusel jsem se ptát sám sebe, věděl jsem, co bylo tou příčinou. Až mě bude padesát, Anett bude vypadat pořád mladě a plná síly, ale ze mě bude polo dědek. V hlavě se mi mihlo, kolik se tak normální člověk dožívá. Tahle myšlenka je zdrojem deprese, myšlenka, o kterou se s ní nemůžu podělit. „Včera jsem bojoval s příslušníky nově objeveného kultu v jednom z měst, které leží blízko našeho kláštera. Měl jsem tam nějaké vyřizování. Nejdříve si ohrožovali mágini Saki, která je učednicí mistry Cisial a pak jsem narazil na velkou skupinu v chrámu boha Salmara, kde jsme bojovali proti menší přesile, ale s pomocí bojových mágů, to bylo ukončeno rychle.“ Detaily jsem vynechal. Ještě se zmíním o tom, že ti útočníci měli anti-magický štít, ale silnější kouzla je rychle vyčerpala. „Vysloužil jsem si pár rýh do brnění a mistr bratr kovář mě kapku seřval, ale jinak si nejsem vědom toho, že by mě někdo praštil do hlavy. Nedělej si starosti, jak rychle to přišlo, tak to jistě odejde.“ Ani nevím, jestli to bylo mé podvědomí či jiný podmět, ale deprese s bolestí hlavy pomalu odeznívala. Pořád jsem cítil podivný tlak, ale ten ustupoval. „Už jsem v pořádku.“ Protáhnu si krk, ve kterém to mírně křupne. „Ááá, hned se cítím líp“ a usměji se, že tomu tak je. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když zavtipkuje, pozvednu tázavě obočí. „Prosím? To jako, že tě bolí hlava ze mě nebo co?“ zatvářím se na oko uraženě a pak ho loktem šťouchnu do boku. Pak jsem, ale poslouchala jeho vyprávění. Rozhodně měl poslední dny stejně nabité jako já. Sundám ruku z jeho tváře a místo toho ji položím na jeho paži, kde ji nechám klidně položenou. Ale do hlavy ho nikdo nepraštil. „To jsem ráda. A jak tak vidím, tak jsi měl pořádně perný týden.“ Řeknu s pousmáním. „Jsem ráda, že jsi v pořádku. Kdyby se ti něco stalo...“ Odmlčím se. Opravdu... co kdyby se mu něco stalo? Co kdyby zemřel? Vystavuje se tolika nebezpečným situacím. Víc než já. Jenom při té představě se mi podivně sevřelo v hrudi. Podívám se na něj a pousměji se. „To jsem ráda. Ale přesto... kdyby se ti to vrátilo. Navštiv lékaře nebo... vyhledej mě. Vy muži jste hrozně tvrdohlaví. Nad vším mávnete rukou, že to přebolí a pak může už být pozdě.“ Vyčtu mu, aby nic nepodceňoval. |
| |
| Chrám - vyslýchání Sleduji odchozí a příchozí. Mágové a zase mágové. Budu mít štěstí, když si neudělají hlavní sídlo u mě na strážnici. Hned začnou vyslýchat vězně. Celkem mne to zajímá, ale jediná věta, která vypadne, je, že je nedostaneme. "Na to bych se ještě podíval" zamumlám si pro sebe a otočím se k jednomu z mágů. "Pokud mne už nepotřebujete, vrátil bych se na strážnici a napsal hlášení. A pak do postele" poslední větu řeknu spíše pro sebe, než pro ně. Když odpoví, že mne již nepotřebují, odeberu se na strážnici, kde sepíšu vše, co se za dnešek událo a pak se uložím do postele. Pokud mne budou ještě potřebovat, setrvám na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se bavíte, dorazí k vám další bojový mág. Další černovlasý pohledný a mladý... Jako snad každý bojový mág. Anett ho okamžitě pozná, vždyť ho viděla jen několik hodin nazpět. Max, Alexův druhý učeň. Max se překvapeně zadívá na Eliz, ale pak překousne, že vyrostla a přivítá se s ní. Ona se s ním vítá hodně přátelsky, je vidět, že se docela dobře znají. Ale pak, chvíli po Maxově příchodu, přijde jeden kluk s tím, že se Eliz a Cedrik mají jít ke zkouškám. Dostanou ještě tedy poslední rady, přáni štěstí a požehnání a jdou. Pak se Alex dostane k předmětu jednání mimořádné schůze Magické rady, svolané poprvé po pěti letech. "Vlastně jsem se bál, že to bude mnohem vážnější... Ale jde o to, že Shalafimu připadá, že už je v úřadu dost dlouho a vzdává se ho. Takže máme na krku novou volbu." Shrne to. Cedrikův děda, rovněž člen Rady doplní: "Máme tři kandidáty. Tady Alex je jedním z nich..." Alex protočí oči. "Nechci kandidovat. Mám teď jiné starosti. Budu se muset starat o dítě, ne o mágy..." Pak se zarazí, jako by si něco uvědomil. "Já jsem vám ještě neřekl, že Ele čeká dítě, že ne? No... tak vám to říkám teď." Snaží se, aby to vyznělo klidně, ale vkrade se mu do hlasu potěšený podtón. *Čas pro vaše gratulace.* Po gratulacích se ozve znova Cedrikův děda: "Takže je ti jasné, že koho podpoříš, ten tu volbu vyhraje? Už víš, koho podpoříš?" Alex zavrtí hlavou. "Ještě ne, oba dva mají něco do sebe. Budu si to ještě muset promyslet." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když domluvím objeví se další bojový mág. Překvapeně vzhlédnu když se objeví Max, ale podle toho jak se s ním Eliz vítala, tak se dobře znali. Nedivila jsem se, Eliz je okouzlující. Vždy byla, spíš bych se divila, kdyby existoval někdo koho by neokouzlila. A pak přišel další s tím, že Eliz s Cedrikem musí na zkoušku. „Pojďme jim popřát štěstí.“ Usměji se na Zioriho a pohladím ho po ruce, kterou pak stáhnu. Hned jsem se k nim vydala a oba je objala a popřála štěstí a pevné nervy. A pak Alex začne mluvit o svolání mimořádné schůze magické rady. Zaujatě jsem poslouchala. Nedivila jsem se, že do toho Alex nechce, už tak má práce víc než dost. Ale to co řekl mi vyrazilo dech... dítě? Alex bude otec? Radostí se rozzářím. „To je skvělé, Alexi! Moc ti gratuluji! Tobě i Ele!“ div radostí neposkakuji. Objala jsem Alexe, ale pak jsme ho pustila, abych dopřála prostor ke gratulaci i ostatním. Ale rozhovor se znovu stočí k tomu kdo bude další Shalafi. „A kdo jsou další kandidáti?“ zeptám se zaujatě. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Kapku mě vyplaší její uražení, které bylo ale jen na oko. Ulevilo se mi, když po jejím šťouchnutí, položila ruku na moji paži. Kdyby byla vážně naštvaná, tak by se jistě takhle nechovala. „Neboj, když se to zhorší, tak budeš první, kdo o tom bude vědět.“ Mezitím k naší skupince přibudou další postavy. Nevím, kdo to byl, ale podle Anettině výrazu ho zná. Pak se objeví další kluk, který tentokrát oznámí, že má Eliz s Cedrik jít na zkoušku. Přidáme se s Anett k ostatním, abychom jim popřáli hodně štěstí, následně na to odejdou. Alex pak s Cedrikovým dědečkem začnou rozebírat mimořádnou schůzi Magické rady. Pochopil jsem něco z mála. Bavili se o nové volbě Shalafiho, přičemž Alex je na jeho seznamu. Ten však nechce kandidovat kvůli dítěti. O jakém dítěti to mluví? Pak z něho vypadne zpráva o těhotenství jeho milé Ele. Připojím se ke gratulacím ostatních. „To je skvělá zpráva mistře Alexi, nechť bohové dohlédnout, aby bylo zdravé a silné.“ Srdečně mu potřesu rukou. Cedrikův děd zmiňuje další dva kandidáty, přičemž by Alex měl jednoho z nich podpořit, jelikož jeho hlas bude mít velkou váhu. Alex odpoví, že to promyslí. Anett se zeptá, kdo jsou zbývající dva kandidáti. Politika mágů jde mimo mě, takže jsem pěkně potichu a jen se kochám přítomnosti osoby, která je mi srdci nejdražší. |
| |
| Askareus "Sepsat hlášení?" Jeden z mágů se kolem sebe rozhlédne. "Tak to vám přeji hodně štěstí. Ne, můžete jít, dobrou noc." S tím se odebereš na strážnici. Někteří ze tvých strážných musí zůstat v chrámu, dál uklízet těla a kdyžtak mágům v něčem pomoct, ale většina si jde taky odpočinout. Život v tomto městě není žádný med, ale dnešek byl nejnáročnější za celou tu dobu, co jsi tady. Možná tedy krom prvního dne, kdy jsi to tu čistil od zlodějských cechů. Hlášení je dlouhé a nudné a několikrát nad ním málem usneš. Když ho máš konečně hotové, jde si lehnout a okamžitě usínáš. Ráno tě jako obvykle vzbudí jeden ze strážných. Nařídil jsi jim to už kdysi dávno, když jsi jednou zaspal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex si s potěšeným úsměvem vyslechne vaše gratulace a pak Anett odpoví na dotaz: "Kdybych měl volit dva stejné kandidáty, tak by to bylo jednoduché... Jménem je znát nebudeš, ale jeden je už dost starý a druhý je naopak dost mladý a každý má úplně jiný plán. Jeden miluje tradice a dělá všechno jako vždy, je to taková jistota, ale my zase nechceme udělat krok zpátky. Druhý má spoustu vizí a chce mágy modernizovat. Ale to by znamenalo, že Rada bude mít spoustu práce, aby ho nějak ukočírovala, protože může mnohdy jednat zbrkle a neuváženě." Vysvětlí. Cedrikův děda se zasměje: "To nám snad děláš naschvál, Alexi. S tebou by takové problémy nebyly." V hlase mu ale nezazní žádná výčitka. Alex pokračuje: "Takže vážně nevím. Nechat všechno při starém a nechat se předběhnout dobou, nebo riskovat neuvážené změny?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tomu tedy říkám dilema.“ Řeknu zamyšleně. „Vím, že do politiky mágů ještě příliš nevidím. Ale kdybych to měla řešit já udělala bych to takhle.“ Začnu mluvit. Neměla jsem problémy říkat co si myslím i když to třeba může být hloupost. „Zvolila bych toho mladého. Ale aby se nestalo to, že udělá nějaké neuvážené rozhodnutí, vytvořila bych novou funkci. Nynější Shalafi by se mohl stát rádcem nového Shalafiho, aby přihlédl na svého nástupce. A než by se udála nějaká změna, museli by to spolu probrat. Kombinace tradic a nových myšlenek. Nový Shalafi by přicházel s novými myšlenkami a ten starý by dával pozor, aby nebyli extrémní nebo neuvážené.“ Odmlčím se. „Dala bych, aby místo rádce musel původní Shalafi vykonávat po tři léta. Což by mělo být myslím dostatek času pro to, aby se nový Shalafi ustálil na svém novém postu a vzhledem k jeho mládí nabrat i zkušenosti.“ Odkašlu si. „No tak bych to tedy řešila já.“ Řeknu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex s úsměvem kývne. "Pálí ti to. Měla bys být mezi nestálými členy Rady... Máš pravdu, o rádci Shalafiho už jsem taky uvažoval. Akorát by to nebyl nynější Shalafi, protože Vitalianus se hodlá stáhnout z politiky do ústraní. Musel by být vybrán někdo zkušený z Rady. A je tady problém zákona, který ustanovuje, že Shalafi je závislý jen na Radě, a to ještě nepřímo. Rada i Shalafi by museli schválit úpravu zákona, která by umožňovala dát mu rádce. A jelikož Řád mágů v současné době Shalafiho nemá a zastupující Shalafi nemá veškeré pravomoci, nemá to dost dobře kdo schválit." Pokrčí rameny. "Je to hodně komplikované. Rádce by samozřejmě mohl být neoficiální, ale to by nemělo moc smysl. Taky by se zákon mohl upravit až po volbě Shalafiho, ale... No... Toto bude ještě předmětem dalšího jednání. Předpokládám, že se Rada tento týden sejde ještě několikrát." Podívá se na Cedrikova děda: "Kdo je vlastně zastupující Shalafi?" "Roderich." odpoví mu jeho kolega a Alex přikývne. "Jasně. Už vydal prohlášení?" Cedrikův děd pokrčí rameny. Pak se ozvou fanfáry a všichni otočí hlavy k místu, odkud se zvuk ozývá: "Nějak rychle, ne?" Zamumlá Max. Pak se na nádvoří vyhrne asi dvacítka rozzářených páťáků, Eliz s Cedrikem mezi nimi. Za nimi se loudají tři s nešťastným výrazem. A ještě za nimi jde několik dospělých v bílých hávech a znakem Akademie na hrudi. Učitelé. Jeden učitel se od ostatních odpojí a vydá se k vám. Naznačí Cedrikovu dědovi a Alexovi mírnou poklonu (oba na sobě pořád mají černý háv s konci rukávů prošívanými stříbrem - znakem velmistrů) a tázavě se na ně podívá. Oba přikývnou. Učitel se otočí k dětem a zavolá: "Máme pro vás letos jedno překvapení. Všichni ven, před Akademii!" Děti se vyhrnou před Akademii a vy jdete za nimi. Krom Maxe, který si prý musí ještě něco zařídit uvnitř. Když ale vyjdete k Akademie, otočí se Alex k vám. "Shinxi, Anett. Běžte prosím ještě dovnitř a řekněte řediteli, že může přivést i ostatní ročníky." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pobaveně si odfrknu. „A ty se divíš? Nakonec jsi můj mistr. Je jasné, že jsem něco pochytila. I když se netajím tím, že někdy mé nápady jsou mimo mísu. Tu a tam mám i dobré myšlenky.“ Zavrtím hlavou. Já a do rady? Nemyslím si, že by mě tam vůbec někdo poslouchal. Nakonec jsem teprve dnes dostudovala. Jsem pořád ještě magické batole. Nevím jestli by mě bral někdo vůbec vážně. Poslouchala jsem jeho názor na Rádce Shalafiho. Pokývám hlavou. „To jistě. Ale řekla abych, že hodně mágů by si přálo aby se jejich společnost modernizovala. Takže se budou muset nějak dohodnout.“ Pokrčím rameny. Alex začne mluvit s dědou Cedrika, poslouchám. A pak se oznámí, že je po zkouškách. Ven se vyhrnou ti co uspěli a za nimi ti co ne, následováni učiteli. Pozvednu překvapeně obočí, když je oznámeno, že studenti mají ještě před Akademií překvapení. Vzbudí to ve mě zvědavost a tak vyrazím spolu s ostatními. Alex však mě a Zioriho požádá, abychom šli zpět a řekli řediteli ať sem pošlou i ostatní žáky. Přikývnu, podívám se na Zioriho a pak se spolu vydáme zpět za Ředitelem. „To jsem tedy zvědavá co je to za překvapení.“ Přemýšlím. „Možná je to ukázka magického souboje. To by bylo vzrušující.“ Usměji se a rozhlédnu se po řediteli. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Bylo to velice zajímavé, návrh Anett se mi líbil. Jen jsem nesouhlasil s tou dobou tří let. Tři roky jsou podle mě jako kapka vody v moři, usuzuji podle toho, kolik let se mágové dožívají. Nový Shalafi se může přetvařovat a po skončení dozoru si bude dělat, co chce. Alex její nápad podpoří s pár upřesňujícími detaily a také zmíní pár problémů, které se musí dořešit. Ozvou se fanfáry. To bylo rychlé. Došlo mi, že se to týká zkoušky Eliz a Cedrika, vzápětí se objeví dvacítka oslavujících páťáků. Eliz a Cedrik samozřejmě patří mezi ty šťastlivce. Objeví se jeden z učitelů a hodí tázavý pohled na Alexe a Cedrikova děda, kteří přikývnou. Následuje oznámení, že mají přichystané překvapení. Všichni mají nakázáno jít před Akademii, chceme se přidat k ostatním. Avšak Alex nám řekne, ať se s Anett vydáme k řediteli pro ostatní studenty. Mám chuť se zeptat, proč se s ředitelem nespojí a neoznámí mu to. To bylo přece nejrychlejší. Navíc nemám potuchy, jak takový ředitel akademie vypadá. Poznám tak nanejvýš bojového mága a to jen díky bílé šále a černému hávu. No aspoň, že se mnou jde Anett, ta jistě bude vědět více. Otočím se na ni. „Půjdeme?“ Opět ji nabídnu rámě, pak se vydáme najít ředitele. Cestou se ji zeptám: „Doufám, že ty víš, jak vypadá ředitel, protože já nemám tucha. Jinak ta zkouška byla nějaká rychlá, je to normální, nebo tenhle ročník je velice nadaný?“ "Magické souboje? To zni velice dobře." Dál si s Anett a Já nestihneme nic říct, protože....................... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vstoupíte dovnitř do Akademie a zamíříte k ředitelně. Ta je naštěstí ve všech Akademiích na stejném místě. Cestou stihnete prohodit pár slov, než narazíte na bělovlasého muže v bílém hávu. Insignie představeného na znaku Akademie na hrudi ani není potřeba, už od pohledu z něj vyzařuje autorita. Krom toho má na pravém prsteníku velký prsten označující jeho funkci. Stejný Anett viděla na prstu Eleonory. "Už máme jít?" Zeptá se, ale než mu stihnete odpovědět, tak se celá Akademie zatřepe a ze stropu opadne trocha omítky. Všechno to ustane tak rychle, jako to začalo. Ředitel vytřeští oči a rozběhne se k bráně. Když ji otevře, není venku bílá příjezdová cesta, ale naprostá černota. Za vámi se ozve tichý smích. Když se otočíte, spatříte za sebou místního šíleného knihovníka. "Akademie se uzavřela. Třeste se." Ředitel na něj zavrčí: "Zmiz. To se jednou za čas stane." Pak se otočí k vám: "Je mi líto, Akademie se magicky uzavřela. Dělá to jednou za tisíciletí. Nebude to ale trvat déle než měsíc a pak se zase otevře. Bohužel jsem tady teď ale jediný učitel a budu vás muset požádat o pomoc." A tak jste na jeden měsíc uzavřeni v útočné Akademii. Vy dva, ředitel, šílený knihovník a stovka dětí... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi Ziori nabídl rámě, ráda jsem ho přijala a zahákla se do něj. „Neboj. Ředitele poznám.“ Ujistila jsem ho. „Je to možné... nejspíš se tu sešlo mnoho talentů.“ Řekla jsem mile. Našli jsme ředitele. Přikývnu a chtěla jsem říci, že mají přijít i ostatní studenti, když se Akademie otřese. Překvapením zalapám po dechu, ale na nic se neptám a utíkám za ředitelem. Když otevře vrata a za nimi nic, vykulím oči. Už jsem se hrozila, že někdo útočí na Akademii. Objeví se bláznivý knihovník. Uzavřena? Ředitel to vysvětlí, že se to občas stane. Uleví se mi. Ale to co řekne dál mě vykolejí. „Uh... cože?“ vykulím na něj oči. Potřesu hlavou, jako kdybych se snažila něco vyklepat z uší. „Počkat... za měsíc? A... jestli jsem to pochopila správně... máme tady vyučovat?“ zeptám se. „Nedá se nic jiného dělat? Nevím... jestli to zvládnu... nikdy jsem žádné děti nevedla.“ Trošku jsem panikařila. „Ale tedy... jestli není zbytí. Udělám co bude potřeba.“ Řeknu nakonec, ale znepokojení je v mém hlase znát. |
| |
| Druhý den ráno Ráno mne jako vždy vzbudil jeden z mužů. Vyhnal jsem ho z mého pokoje, abych se mohl obléci. Když jsem sešel dolu do hlavní místnosti strážnice, stáli vyspalí muži nastoupení v řadě, tak jak jsem je to učil. Ti, co měli noční se právě odebírali do svých domovů, kde ulehnou a snad si odpočinou. Pohledem jsem přejel přes dvacítku chlapů. Bylo jich jeden a dvacet. Ještě velící důstojník z noční směny. "Tak do práce pánové" rozpustím těch dvacet a na nočního velícího mávnu, aby šel se mnou do kanceláře. "Večer byl klid?" zeptám se ho se špatně skrývanou nadějí v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první Anett mě uklidní, že ředitele pozná. Mou druhou otázku o nadaných dětech jen potvrdila. Najdeme ředitele, který se nás zeptá, zda už mají jít. Chci kývnout, ale v tu se celá akademie otřese. Chci sáhnout po meči, ale uvědomím si, že ten by tu je platný, jako sáňky v létě. I kdyby někdo útočil, tak ty těžko něco zmůžeš. První útočník, kterého bych potkal, by mě proměnil v žábu, nebo rovnou zabil. Cuknu sebou a otočím se po tichém smíchu. Objevím knihovníka s šíleným výrazem ve tváři. Začne mlít něco o uzavření Akademie. Chci se ho zeptat, ředitel však zavrčí s příkazem, aby zmizel. Otočí se a poznamená, že Akademie se uzavřela, což je jev jednou za tisíc let. Tento jev trvá měsíc a požádá nás o pomoc. Anett panikařit. Začíná mluvit o tom, že nikdy neučila atd.. „Klid Anett, zhluboka dýchej a udrž si čistou mysl.“ Pokud mi to bude dovoleno, tak ji chytnu za ruku. „Ředitel jistě nemyslel to, co ty. Že ne velmistře......?“ Nevěděl jsem, jak ho oslovovat, tak doufám, že jsem ho neurazil. Chtěl jsem se zeptat, co to uzavření přesně je, ale prozatím mi stačilo to, že nikdo se nedostane dovnitř a nikdo ven. Což mi naskytne možnost být s Anett. Sice jsem si takhle společný strávený čas nepředstavoval, ale i tak děkuji bohům a magii. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemyslel jsem samozřejmě výuku. Nevím, jestli by bylo dobré za takové provizorní situace trápit děti ještě s učivem. I když sem tam by snad jedna učební hodina být mohla. Ale myslel jsem dozory na chodbách, všeobecně pomoc s dětmi, vymýšlení programů. Není nic horšího než nudící se puberťák..." Řekne ředitel, nad Shinxiho oslovením se pousměje. "Velmistr je titul člena Rady, tím se já pochlubit nemohu. Většinou se mi říká Představený, ale když tady spolu tak měsíc budeme... Jsem Garard." Pak si přiloží ruku ke krku a začne mluvit. Jeho hlas se začne ozývat ze všech stěn. "Všechny dětí do pokojů. Všichni dospělí prosím do sborovny. Děkuji." Vám pokyne rukou, abyste šli za ním. Před sborovnou stojí dva chrliče a sborovna samotná je zařízena, když už ne luxusně, tak aspoň velmi pohodlné. Stoly, měkká křesla, knihovničky... Celkem se uvnitř shromáždí několik dospělých. Vy dva, představený, Alexův bývalý učedník Max (ten bojový mág) a tři kuchařky. Šílený knihovník tady není, ale nikdo nevypadá, že by ho čekal. Max má na tváři typický kamenný výraz bojových mágů a kuchařky se tváří vyděšeně. Garard si odkašle: "Omlouvám se za vzniklou situaci, ale Akademie se magicky uzavřela. Tento jev se opakuje co tisíciletí a trvá maximálně měsíc. Akademie prostě obsahuje velkou moc a ta se občas uvolní. Za tu dobu nikdo a nic nemůže ani ven ani dovnitř. Jediné, co dovnitř může projít, je celomagické hlášení. Ale to se za prvé moc nevyužívá a za druhé bychom stejně nemohli odpovědět. Vzduch nám nedojde, stejně jako zásoby. Náš jediný problém je teď udržet stovku dětí měsíc na uzdě... Máte k tomu nějaké dotazy?" |
| |
| Setkání Dny ubíhaly pomalu… Mí noví muži začínali být více a více nervózní a tak sem se je pokoušela zaměstnávat seč to šlo. Většinu času jsme se věnovali povinnému nácviku střelby z luku a boje s mečem. Rytíře pod svým vedením sem vedla k naprosté preciznosti ve všem o co se jen pokusili. Ale věděla jsem, že pokud neprojdou několika opravdovými boji, tak nemají šanci uspět… Přeci jen střelba na terč je něco jiného, než na uskakujícího skřeta, který se na vás žene velkou rychlostí s řevem a mečem v jedné ruce a štítem v té druhé. Další rutinní hlídka se poněkud protáhla a tak sem se rozhodla, že bude nejlepší přenocovat na cestě, než riskovat cestu nocí a třeba si zajet o několik vesnic dále. Zrovna jsem se, společně s Andersem (nejspolehlivější rytíř zaměřený na meče a určený také jako moje osobní stráž), prodírala mapou a rozkazy, které mi byly ráno uděleny. „Madame? Nerad vyrušuji, ale na cestě se objevila skupina rytířů.“ vyrušil nás jeden z mužů určených na hlídku. Vylezla jsem tedy z přístřešku ukrytého mezi stromy sledovat, kdo že to přijíždí. „Lady Ashe Harpe [:lejdy Eš Hárp:], šestadvacátá strážní jednotka císařského Veličenstva.” představila jsem se dalšímu rytíři, který zrovna slézal z koně… |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nechám se od Zioriho vzít za ruku, stisknu mu ji a začnu zhluboka dýchat, jak mi poradil. Samozřejmě to pomohlo a pokývnu hlavou. Ředitel mě ujistí, že vyučovat nebudeme a uklidním se, nějakou tu hodinu bych možná zvládla. Ziorihu ruku jsem však ještě nepustila. „Ano. To nějak zvládneme.“ Pokývla jsem rukou už klidně, ale trochu jsem se červenala, jak jsem upadla do rozpaků z toho, jak jsem zpanikařila. „Já jsem Anett.“ Představím se nakonec, když už prozradil své jméno a chce, abychom tak oslovovali. Magicky si zesílil hlas a poslal děti do svých pokojů a svolal dospělé. Vydali jsme se za ním. Moc nás tu nebylo. Osm lidé pro stovku dětí. Nevím jak to tedy zvládneme. Ale nějak snad ano... Kuchařky budou vařit. Takže vlastně čtyři. Informuje ostatní co se děje a pak se zajímá jestli nemáme otázky. „No mě by zajímalo jestli máte nějaký plán? Nebo prostě každý z nás dostane dvacet pět dětí a starejte se o ně jak dokážete?“ zajímám se, jak to má vymyšlené. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první Dívám se na Anett, která se nechala chytnout. „Tak vidíš Anett, nemyslel žádnou výuku.“ Otočím se zpět na ředitele. „Jistě že vám pomůžeme.“ Odpovím mu. Ředitel se pousměje nad oslovením, které jsem použil. „Těšíme Gararde, já jsem Shinxi Ziori.“ Dám prostor Anett, aby se také představila. Mohl bych nás uvést oba, ale přeci jen je mistra a je na ni, jak bude chtít, aby ji Garard oslovoval. Následně Garard zesílí svůj hlas, který se rozprostíral celou akademií a nese informaci o tom, aby všechny děti šly do pokojů. Nám pokyne, ať jdeme za ním, dovede nás do útulné sborovny, kde se opět potkáme s mágem, kterého Anett a Eliz znala – byl to Max, dále tam s námi jsou kuchařky, po šíleném knihovníkovi není ani vidu ani slechu. Představený nás obeznámí se situací a zeptá se nás, zda máme nějaké otázky. Takže vzduch ani potraviny nejsou problém. Chci se přesně zeptat na to, na co se zeptala Anett. „No nevím, co se týče mě, tak nevím, zda budu pro ně dostatečnou autoritou, aby mne poslouchali. Už se vidím, někde připlácnutý na stropě a pod sebou uvidím dav hihňajících se děti.“ Při tom pomyšlení se oklepu. „Jinak jak říkala Anett. Hodláte z dětí udělat menší skupinky, které připadnou na nás? Nebo jak si to představujete?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na Anettiny dotaz Max kývne, jako by ho to taky zajímalo. Garard odpoví: "Tak různě. Máme tady čtyři třídy se zhruba dvaceti dětmi v každé. Jsme čtyři, co se o ně mohou starat... Pokud by to ale nešlo takhle, tak je naženeme do jídelny a uděláme jim nějaký společný program. Každý večer se sejdeme tady a uděláme shrnutí dne a nějaký program na další." Pak se s úsměvem podívá na Shinxiho. "Ne každé dítě tady je mág, ne každý mág je bojový a ne každý bojový mág je Erik." Pak ale nasadí vážnější výraz. "V nejhorším ti dám prvňáky. Ale myslím, že taková hora jako ty, bez urážky, u nich autoritu mít bude. Respekt mágové ztrácejí až ve chvíli, kdy si kolem krku omotají bílou šálu. " Zableskne se mu v očích a podívá se na Maxe. Ten mu pohled bez mrknutí opětuje. Ředitel nakonec odvrátí zrak jako první. Promluví na kuchařky: "Tak dámy, vy už můžete jít, vaše služba se nijak nemění." Když odejdou, obrátí se k vám. "A s vámi, pokud nemáte další dotazy, bych teda probral zítřek." |
| |
| Askareus Jak se dalo čekat, noční velitel zavrtěl hlavou. "Nebyl. Mágové našli doupě toho kultu hodně rychle, ale než stihli zaútočit, zaútočili kultisté. Naštěstí to sousto mágové pokousali sami a my jsme to jen zpovzdálí pozorovali. Několik lidí zatkli, ale většině zajistili rychlou kremaci. Když kultisté viděli, že prohrajou, tak zapálili nějaké budovy. Než je mágové zlikvidovali a začali hasit, už lehlo popelem deset domů. Mezi nimi i letní sídlo barona von Seifilka. Asi byste se tam měl jít podívat..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Zioriho, který neví jak by takové děti zabavil a, že si není jistý, jestli by si u nich sjednal respekt. Prohlédnu si ho a pousměji se. Garard mu rovnou řekne, že podle něj nebude mít problém si děti srovnat. „Můžeš je zabavit příběhy nebo třeba je můžeš zkusit učit šermovat.“ Pousměji se a myslela jsem to vážně. Podívám se na Gararda, který vypadá, že má snad něco proti Maxovi? Ale bylo Maxovi ke cti, že to nechal být. Pak by chtěl Garard probrat zítřek. Zamyslela jsem se. „Převážně je chci informovat o naší situaci.“ Řeknu. Ale vymyslet pro ně nějaký program? „Nejspíš bych to nechala na dětech. Požádala bych je aby na papír napsali pět věcí, které by chtěli dělat. A já bych z toho pak sestavovala denní rozvrh, aby se každému vyplnilo jeho přání. Samozřejmě bych nevhodné nebo nebezpečné věci vynechala.“ Poškrábu se na zátylku. „Ale co uděláme s dneškem? Sice se už blíží večer, ale pořád zbývá pár hodin. Nemůžeme je nechat celou dobu v jejich pokojích... nebo ano?“ pozvednu obočí. Nakonec to nebude jistě tak hrozné... to se zvládne. Nějak... |
| |
| Tomu říkám překvapení "Dobrá, běž domů, vyspat se" kývnu na strážného a pošlu ho domů. Sám se loudavým krokem vydám k letnímu sídlu barona. Cestou přemítám o tom, co asi bude zase ječet. Jdu pomalu, rozhlížím se po městě. Lidé mne zdraví, já jim oplácím kývnutím hlavy. Cestou se stavím u pekaře, pro něco dobrého k snídani. Trvá mi dlouho, než se k baronovo sídlu dostanu. Ostatně na něj nemám vůbec náladu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první „Jak tak pozoruji, tak zvěsti o přišpendleném paladinovi, se tu stává asi častým tématem. Jinak pokud myslíte, že moje výška bude dostačující, tak prosím.“ Otočím se na Anett. „No nevím, zda by bylo vhodné vyprávět o krvavých bitvách, jako byla ta u Vingaard a učit je šermovat? Ještě by si ublížili, ale prosím. Schopnou léčitelku tu máme, takže to s nimi můžu zkusit.“ Mrknu na ni. Zmínka o bojových mágech vyvolá menší hustou atmosféru. Možná Garard prohrál nebo usoudil, že hra mezi nim a Maxem by mohla trvat hodně dlouho, ale jsou důležitější věci na práci.Propustí kuchařky, obrátí na nás a zeptá se, zda s námi může probrat zítřek. Souhlasně přikývnu. Anett prohlásí, že chce informovat děti o situaci, s tím nemůžu víc než souhlasit, pak ale nadhodí, že neví, jak je zabavit. Navíc do večerky zbývá pár hodin. Odkašlu si. „Mám takový návrh, možná ho uvítáte a možná ne. Jak jste zmínil rozdělení dětí.....“ Otočím se na Gararda, „......tak bych udělal družstva, přičemž každý z nás by byl jakýsi představitel toho to týmu. Zkrátka bojová hra. Tyto družstva by po následující dobu, než opadne uzavření akademie, sbírali body za určité úkoly, hádanky popřípadě znalosti. Tím můžeme podpořit jejich kreativnost, bystrost a zároveň by se naučili novým věcem, nebo si je aspoň procvičili.“ Podívám se, co si o tom myslí. „Jinak jak jsem řekl, první krok by měl být takový, abychom vytvořili rovnocenná družstva.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Spíš je lepší ten Shinxiho nápad. Ačkoliv ty dva se vůbec nemusejí vylučovat..." Zapojí se do debaty Max. "Akorát nevím, jestli bychom měli být představiteli týmu. Budeme vymýšlet hry, rozdělovat body a tak dále. Spíš bychom měli být nad nimi jako vedoucí. Skupinka by si sama zvolila někoho do svého čela." Ředitel přikývne: "To by možná bylo lepší, kdybychom byli mimo družstva. Takže souhlasíte s tímhle všichni? Můžu děti svolat do jídelny? Řekneme jim co a jak a ať si rozdělí družstva a určí vůdce. A mezitím vymýšlejte, jakou hru jim na zítřek přichystáme." Pomocí svého zesíleného hlasu děti svolá do jídelny, kam se taky přesunete. Garard k nim přednese stejnou řeč jako k vám, kde jste, proč a na jak dlouho. A taky to, že vy čtyři jste vedoucí, které budou poslouchat. Za úspěchy ve hrách se budou skupince přičítat body, za neukázněnost se budou body odebírat. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první „Máte pravdu, měli bychom být mimo. Jinak co se týče her, tak mám pár návrhů“ Seznam her, s kterými je Shinxi seznámí. 1. hra První hra jednoduchá, sebere se 10-20 věci, které se něčím přikryjí. Hrát může celé družstvo, nebo vybraní členové. Ti dostanou pergamen a inkoust s brkem. Následně na určitou dobu odkryjeme věci a pak je opět zakryjí. Úkol je jednoduchý, Zapamatovat si, co nejvíce věcí a napsat je na pergamen. Za každou správnou věc dostanou bod. Můžeme to i ztížit a za každou věc, co bude špatně, jim bod strhneme. 2. hra Můžou být třeba hádanky. Dostanou určitý počet hádanek a za každou uhodnutou získají bod. 3. hra Klasický kvíz – otázky a odpovědi. Přičemž můžou být určitá témata z magie – bojová, ochranná či léčivá magie. To by dělala Anett, Max a Garard. 4. hra Abych nebyl tak mimo, udělal bych v akademii překážkovou dráhu, aby ukojili nejen duševní hlad, ale i ten fyzický. 5. hra Každý z vedoucích si vytvoří vlastní disciplínu, ve které mají určité vědomosti a jsou v ni dobří. Každý člen z určitého týmu bude moci jednou-dvakrát navštívit tohoto vedoucího a vyzvat ho v jeho hře. I když nevyhraje -může se svou snahu či pili, obdržet nějaký ten bod. Shinxi si zvolí šachy. "Dále můžeme zavést pravidlo, že získané body budou moci sázet. Takhle i tým, který má nejmíň bodů, bude moci vyhrát, když budou riskovat." Shinxiho napadají ještě další hry, ale nechce brát motivaci ostatním. Proto počká, co dále vymyslí ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chtěla jsem zaprotestovat, ne že by nápad Zioriho nebyl špatný, to ne... byl opravdu dobrý. Ale viděla jsem v tom spoustu mezer. Problém je v tom, že oni se už rozhodli. A tak jsem je jen odevzdaně následovala do jídelny, kde shromáždili děti a Ředitel jim všechno řekl. Celou dobu jsem se mračila. Podle mě to bylo nedomyšlené, děti se sice rozdělí do skupin, problém byl v tom, že menší děti budou se svými vrstevníky a starší zase spolu. Dají se dohromady přátele a jistě zůstanou i ti někteří jsou outsideři. Tak či onak nebude to fér. Starší budou mít výhodu nad menšími. Další problém jsem viděla v tom, že jsme se Ziorim neznali Akademii a její možnosti. A další problém byl ten, že jsme neznali schopnosti dětí a tak jsme nemohli vědět co zvládnou a co ne. Jestli je tyhle úkoly mají bavit a něco jim dát i do života, jak si to plánují, tak to musí být něco víc než jen úkoly co zvládnout obyčejné děti. Měla jsem dojem, že si to představují nějak moc jednoduše. A už jenom díky těmto nedostatkům, mě po pravdě nic nenapadalo. Jako kdyby mi někdo vycucl inspiraci přímo z mozku. Za to Ziori nápady jen sršel. A byli to dobré nápady. Přesto jsem se nemohla přestat mračit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ředitel se posadí na jednu ze židlí a sleduje rozdělování. Ředitel spokojený výraz. Anett zamračený. Shinxi trochu rozpačitý. Max... žádný. Nakonec to je ale Max, kdo se po chvilce ředitelově nečinnosti zvedne a řekne: "Prosím vás, ať je vás v těch skupinkách stejný počet z každé třídy." Děti se zklamanými výrazy poslechnou. Ředitel žádný, Max spokojený. Po nějaké době handrkování před vámi stojí čtyři stejně velká družstva s rovnoměrným zastoupením všech tříd. Co ovšem Max nezajistil je poměr pohlaví. Jsou tu skupinky jen s kluky a skupinky prakticky jen s děvčaty. Vůdcem se v každé skupině stal čtvrťák. Max změní výraz opět na kamenný a jen vrhne letmý pohled na ředitele. Ten se obrátí k vám: "Hned po večeři bych je poslal do postele, ale ještě máme hodinu čas. Takže co?" |
| |
| Akademie Když Max oznámí, aby se děti promíchali i s ostatními ročníky, mé zamračení povolí. Aspoň, že tu byl někdo rozumný. Podívám se na Ředitele a pak na děti, postoupím dopředu. „Teď, když jste rozděleni do družstev tak je ta správná doba, aby jste si vytvořili vlastní vlajky.“ Řeknu dětem. „Můžete vytvořit jakou chcete. A starší děti... prosím berte na vědomí i nápady a názory vašich mladších spolužáků.“ Pokývnu hlavou. „Tak se do toho pusťte.“ Pobídnu je, aby se vydali vytvářet své vlajky. „Tohle je přinejmenším na tu hodinu zabaví.“ Řekla jsem a otočila se k ostatním. Podívám se na muže. „No a já se teď vydám na průzkum. Chci si projít Akademii a zjistit kde co je. Jaké možnosti tato Akademie má. Bez toho bych pro děti těžko něco vymýšlela.“ Prohlédnu si všechny muže. „Nebude to doufám vadit Gararde?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer V jídelně se ředitel posadí do jedné ze židlí. Mezi námi je taková menší dusno, ale nevím kde je problém. Anett se tváří nakvašeně. Provedl jsem ji něco? Je na mě naštvaná? Ozve se nepříjemný tlak v hlavě. Max má neutrální výraz a Garard se tváří spokojeně. Náhle zakročí Max a ujme se přerozdělení skupinek. No aspoň někdo mě poslouchal, když jsem zmiňoval rovnocenná družstva. Objeví skupinky jen s kluky a jen s dívkami. „A jé je, to zkomplikuje jednu hru, co jsem měl dál připravenou, ale po menší úpravě by to neměl být problém.“ Když Max skončí, vrhne krátký pohled na ředitele, který řekne, že po večeři je pošle spát, ale prý máme ještě hodinu. Už jsem chtěl podotknout, že bychom ještě měli trošku upravit družstva, aby to nebylo chlapci vs. dívky, ale to by budoucí hry mohlo dělat zajímavější. Navíc mě předběhne Antt s tím, aby si každé družstvo vytvořilo zástavu (vlajku). Což byl skutečně skvělý nápad. „Pokud vám to nebude vadit mistře Gararde, také bych si rád prohlédnul Akademii kvůli budoucím hrám.“ Otočím se na Anett. „Nebude ti Anett vadit, když se k tobě přidám?“ Zeptám se ji opatrně a je to spíš takovým polohlasem. Pořád totiž nevím, co znamenal ten její mrzutý výraz. |
| |
| Askareus Baronovo letní sídlo stálo celé jmění. Teď stojí mezi shořelými domy a samo se od nich moc neliší. Baron samotný je v noční košili s čapcem na hlavě a hádá se s jedním mágem. Náhle se otočí a všimne si tebe a okamžitě k tobě zamíří. "Veliteli! Můžete mi laskavě říct, proč jsem byl uprostřed noci potupně vytáhnut nějakým bělošálníkem ven? A proč má rezidence lehla popelem? Víte, kolik mě stála? Víc než si vyděláte za celý život!" Na tlouštíka se k tobě blíží celkem rychle a rozhořčeně mává rukama. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max dětem kouzlem přivolá látku a barvy. "Taky byste si mohli vymyslet nějaký název, protože se mi vás nechce oslovovat jako jednička nebo dvojka..." Řekne jim ještě. Když řeknete řediteli, že byste se tady rádi porozhlídli, on jen přikývne. "Půjdu taky." Ozve se Max. Ale spíš, než aby vám kradl soukromí se zdá, že jde proto, aby tady nemusel být sám s ředitelem. Ale co s ním máte dělat? Jdete tedy všichni tři. Ale jen pár kroků na chodbě Max předvede znepokojivou vlastnost dedukce. Chvíli projíždí rentgenovým zrakem Shinxiho, pak se podívá na Anett a znova na Shinxiho. Pak se mírně pousměje a řekne: "Já si jdu prohlédnout vrch." A s tím vyběhne po schodech a zmizí. Zůstanete tedy sami. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Max přivolal dětem látku a barvy, konečně jsem se usmála a přikývla. Zdálo se, že jsme se všichni dobře doplňovali. Podívám se na Zioriho, který se zeptal jestli může jít se mnou. „Samozřejmě, že můžeš.“ Řeknu mu a pak i s Maxem a Ziorim se vydáme pryč z jídelny. Tam se od nás Max oddělí i když by mě zajímalo, proč si nás tak prohlížel. Když odejde podívám se na Zioriho. „Začneme venku. Podíváme se, jaké možnosti se skrývají venku a také kam až dosahuje to uzavření.“ Řekla jsem mu a vyrazím ven na pozemky Akademie. Šla by vytvořit blátivá louže? Hodně velká a hodně blátivá? „Víš... tvůj nápad se mi opravdu líbí. Ale nemohu si pomoci. Mám pocit, že jste to uspěchali a pořádně to nepromysleli.“ Řekla jsem. „První je... čtyři družstva po dvaceti dětech? Podle mě bude problém v tom, aby se vystřídali všichni. Je to hodně dětí na jedno družstvo.“ Řekla jsem mu. „Navíc děti neznáme. Nevíme jaké jsou jejich možnosti, co dokáží. Kdybychom si tohle první zjistili, mohli bychom na tom hodně stavět. Navíc tohle nejsou obyčejné děti. Zabývají se magií i to by se dalo využít. A poslední... neznáme Akademii. Proto teď tahle výprava. Podle mě jste to uspěchali. A teď nemáme skoro žádný čas na přípravu. Dnes si užijeme bezesnou noc. Protože přípravy her na zítřejší den také zabere dost času.“ Povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Anett mě neodmítne, ale objevila se určitá potíž. Jak se mám víc s Anett sblížit, když kolem nás je pořád nějaký rušivý element. Max si nás začne prohlížet. To není dobré. Usměje se a pak oznámí, že jde prozkoumat vrch. Doufám, že si Max případné dedukce nechá pro sebe. Jdeme s Anett ven, načež spustí svoji kritiku. „Já vím, že to není dokonalé se zpousty chyb. Domníval jsem se, že Garard má ponětí o tom, jaké schopnosti a potenciál mají jednotlivé dětí. Já jsem to rozdělení chtěl udělat formy hry s losy. Každé dítě by představovalo los z určité kategorie. Třeba děti nadané na léčení by měli zelené barvy s losy, ti co mají nadání pro bojová kouzla tak červenou barvu losu atd., popřípadě podle věku a z jakého jsou ročníku. Zkrátka aby to bylo vyrovnané. Nečekal jsem, že to Představený vezme hopem. Řekl bych, že sám neví, a proto se chová tak zbrkle.“ Povzdech. „No aspoň, že se doplňujeme. Jinak by z toho byl dost velký bordel. Jinak počet dětí není takový problém. Kdo říká, že ty hry musí dělat celý tým najednou? Já měl v plánu je pak ještě rozdělit do skupinek po čtyřech či pěti. Přičemž, každá ta skupinka by byla poslána na jiný úkol. Po tom, co by ho každá skupinka splnila, by mohla jít plnit další. Takže celé družstvo si zahraje, aniž by byli členové utiskováni a nemohli by si taky zahrát. Horší to bude, až budeme vymýšlet další hry, aby byly jak pro dívky, tak pro kluky a vzhledem k tomu, že se nám to rozdělilo na dívčí a chlapecká družstva, bude to kapičku komplikovanější, ale nic víc.“ Z mého pohledu jsem se choval dětinsky. Proč se hájím? Nemám přece pro to důvod. Přednesl jsem návrh, sice byl s chybami, ale je to něco, na čem se dá stavět. Ta skutečnost mě uklidnila. „Jinak zapojení do her i prostředí, není tak důležité. Mě spíš jde o to, aby se taky kapku hýbali a večer moc nepřekypovali energií.“ Usměji se. „Jedinou věc co chci je, aby si to všichni užili a pokud tu jsou překážky, tak je zdoláme. Pamatuješ si přeci rozhovor mezi námi před pěti lety, který se týkal toho nekromanta, kterého jsi porazila ne? Podívám se ji do očí.“ Člověk je hold v některých situacích bezmocný, ale neměl by se nikdy vzdávat, dokud věci nejsou definitivní. „Ber to tak, že jestli podlehneme tomu, že všechno není dokonalé a budeme z toho špatní, přenese se to i na ostatní a pak budeme čelit daleko vážnějším věcem, než proti čemu teď stojíme. Takže hlavu vzhůru a usmívat.“ Přičemž na ni mrknu a řídím se dle svých slov, na tváři mám široký úsměv. “Všechno bude dobré, když spolu budeme držet.“ Možná bych to měl udělat teď. Ne! Ještě počkám. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ziori mi začne vysvětlovat, jak si to všechno představoval a jaké má plány. Překvapí mě, že to má za tak krátkou chvíli docela promyšlené. Usměji se a provléknu ruku pod jeho paží. „Asi jsem trochu perfekcionalista.“ Řekla jsem s pousmáním. „Omlouvám se. Netušila jsem, že to máš až takto vymyšlené. Tohle zní už o hodně lépe.“ Vyjdeme ven. „Ale o dívky se bát nemusíš. Dívky dokáží to samé co chlapci. Nemusíš na ně mít ohledy jen proto, že jsou to dívky.“ Lehce ho postrčím. Vyhlédla jsem k nebi. „Oh... podívej, jak je černé nebe. To je... poměrně depresivní.“ Zamračím se. „Snad to na děti nebude mít moc velký vliv.“ Vdám se dál na pozemky Akademie. „Možná by jsme to měli venku trochu vyzdobit, aby to bylo veselejší a děti si tolik té oblohy nevšímali.“ Navrhnu. „Jinak... s tím nadání na léčivou magii... na to zapomeň. Tohle je Bojová Akademie. Léčení se tu neučí. Kdyby ano, tak to by rovnou mohli Akademie Léčivých mágů zrušit.“ Upozornila jsem ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ano, obloha je úplně černá. Žádné hvězdy, mraky ani měsíc. Navzdory tomu je ale světla jak při slunečném odpoledni, ačkoliv už by za normálních okolností mělo být šero. A taky se netvoří vůbec žádné stíny, protože tady není žádný zdroj světla. Mezi cestičkami z bílého štěrku jsou travnaté plochy, tam by se velká louže bláta udělat dala. Pod jedním stromem ale leží nějaká postava, která se pravě zvedla do sedu a teď se překvapeně rozhlíží. Nejspíš usnula ve stínu pod stromem a všechno zaspala. když vás spatří, vyskočí na nohy a vydá se k vám. Pohled zabodnutý do černé oblohy. Jakmile k vám dojde blíž, vidíte asi šestnáctiletého blonďatého kluka v bílém hávu. "Co se děje?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně pozvednu obočí, když uvidím někoho ležet pod stromem. Zastavím se a sleduji, jak se rozhlíží, to spal? Jak tohle všechno mohl zaspat? A kdo to vůbec je? Vypadal, že je už dost starý na to, aby měl vlastního mistra, takže by neměl být z akademie. Nebo je to nějaký příbuzný od tětí, přišel na Zkoušku a pak prostě usnul? Všiml si nás a hned se k nám vydal, aby zjistil co se stalo. „Akademie se magicky uzavřela. Prý se to stává jednou za tisíciletí a trvá to nanejvýš měsíc. Takže tu do té doby budeme trčet.“ Vysvětlila jsem to mladíkovi ochotně. „A kdo jsi ty?“ zeptám se. „Kde ses tu vzal?“ zajímala jsem se a pak pohlédla ke stromu. „A vůbec, jak jsi to dokázal všechno zaspat?“ s pobaveným úsměvem jsem potřásla hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Magicky uzavřela? Eh?" Moc nechápe. "A měsíc? No bezva..." Mírně se ukloní. "Já jsem Leran, dostal jsem do mistra volno, abych se přišel podívat na zkoušky sestry. A hm..." Podívá se zpět ke stromu. "Taky nevím, jak se mi to podařilo... Ale sestra mě zabije, až se dozví, že jsem zkoušky prospal." Zamračí se. "Takže měsíc tady? A kolik nás tu je?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ředitel říkal, že se tak vypouští magická moc, kterou za ty roky Akademie nasaje do sebe.“ Zkusím mu to vysvětlit ještě jinak. „No... řekla bych, že tvá sestra bude ráda, že jsi v pořádku, protože všichni z ročníku co dělali Zkoušky byli zrovna mimo Akademii, když se uzavřela. Takže jsou tu jen děti ze čtvrtého až po první ročník.“ Poškrábu se na nose. „No... jsou tu tři kuchařky. Ředitel.“ Začnu odpočítávat na prstech. „Já, Ziori, Max, ty a pak ještě ten bláznivý knihovník. Plus asi stovka dětí.“ Podívám se na něj. „Takže i s tebou je tu devět starších. Ale kuchařky a knihovníka nemůžeme moc počítat. Takže s tebou pět.“ „A já jsem Anett Sela a toto je můj přítel Shinxi Ziori.“ Představila jsem se a rovnou i Zioriho. „Momentálně se snažíme vymyslet, jak na ten měsíc děti zabavíme aby se tu neukousali nudou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Leran si tě poslechne a přikývne. "Aha... Byli tu dva velmistři, ti ostatním vysvětlí, že se nám nic nestalo." Řekne potom. Jakmile představíš Shinxiho, mírně se ukloní i jemu, ale pak se otočí zpět k tobě. Nejspíš ví, že pro něj budeš lepší zdroj informací. "Takže stovka dětí na čtyři dospělé. Hm... Rád bych vám s tou organizací pomohl, ale jsem jen o dva roky starší než než nejstarší děti... Tak se počítám k nim, nebo k dospělým?" "Co je to?" Rázným krokem k vám míří Max. Při pohledu na Lerana vytřeští oči a pak zamumlá. "A zápletka se nám komplikuje... Co ty tu děláš? To je svět vážně tak malý?" Mladík se pousměje. "Dobrý den, mistře Alewkine." Max se otočí k vám: "To je bratr mé přítelkyně." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer „Nic si z toho nedělej. Taky jsem raději, když je všechno naplánované, ale hold plány se někdy nevyvíjejí, jak si člověk představuje, proto by se měl naučit improvizovat. No a naše současná situace je jedna velká improvizace.“ Pořád se usmívám. „No, ehm. Já to ohledně dívek nemyslel nijak zle.“ Začnu se omlouvat. Anett se podívá k nebi. Podívám se na něj taky. „Temné, je to opravdu temné. Člověk by si myslel, že se nenachází v zemi, kde vychází slunce. Nicméně temnota není náš nepřítel. Někdy každý utíká do temného zákoutí svého já, aniž by to věděl a cítím se tam víc v bezpečí, než na místě, kde září slunce jako pochodeň a osvětluje nám cestu. Nicméně s tebou souhlasím, menší výzdoba by neuškodila.“ Má magická průvodkyně mě ještě upozorní, že ti, jež jsou nadaní na léčivou magii, ti jsou v Akademii léčivých mágů. „Díky za upozornění.“ Chtěl jsem ji říct, že to měl být jen příklad, ale proč se začít dohadovat, jak jsem to myslel. Jsem rád, že napětí opadlo a tlak v mé hlavně opět zmizel. Další osoba Díváme se pak na černou oblohu, kde nebyly hvězdy, mraky, zkrátka nic. Byl to takový černý závěs, člověk měl tendenci ho strnout, ale nešel nahmatat či za něco chytnout. Nedaleko vidíme postavu, která leží u stromu. Že by další, kdo je dítětem štěstěny? Postava vstane, dojde k nám a zeptá se nás na situaci. Anet byla pohotová a obeznámila ho s ní. Osoba vypadala zmateně, poví nám proč tu byl a nakonec se zeptá kolik nás tu je. Opět mu pohotově odpoví. Zároveň nás představila, když se o mě zmíní, lehce se ukloním. Všechno se začíná dost zamotávat. Opět se objeví Max a má vytřeštěný výraz na Lerana, ten ho pozdraví se slovy: Dobrý den, mistře Alewkine. Max nám oznámí, že to je bratr jeho přítelkyně. „Všechno se opravdu zajímavě zamotává.“ No ještě, že jsem počkal. To by opravdu nebyla ta vhodná chvíle, kterou potřebuji. „Vypadá to, že naše prohlídka Akademie pro teď skončila.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Už nejsi na Akademii. Tudíž tě myslím můžeme považovat za dospělého.“ Odpovím mu a pousměji se. Přijde Max, který má vytřeštěné oči a oznámí nám, že Lerana zná, ba co víc. Je to bratr jeho přítelkyně. „Ten svět je malý.“ Poznamenám. Ale do smíchu mi nebylo. Asi jsem byla paranoidní, ale přišlo mi to jako spousta náhod najednou. Najednou jsem měla pocit, že by se mělo stát něco špatného. „No aspoň máte spoustu času na poznávání.“ Řekla jsem a na Zioriho slova jsem jen přikývla. „Jinak mám nápad na další hru. Tady tohle místo je ideální pro vytvoření blátivé louže, která se může využít při přetahované. Ale také bychom tam mohli dát kládu. Dětem pak dáme dvě tyče, jejíchž konce obalíme do látky, aby si neublížili. A děti budou mít za úkol shodit toho druhého dolů z klády. Je to hodně záležitost rovnováhy.“ Popsala jsem jim svůj nápad. „Bláto je tam kvůli tomu, aby děti spadli do měkkého a také pro zasmání. Dětem špína nevadí. Nakonec smýt se to dá vždy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Buď to, nebo mají bohové zvláštní smysl pro humor. O tom se ale přesvědčuji dnes a denně. Už tak je dost velká náhoda, že jsem tady se Shinxim..." Max větu nedokončí, jako by si něco uvědomil a místo toho řekne: "Já myslím, že se s ním znám dost. Víc než dost." Pocuchá mu vlasy a pak se oba zaposlouchají do slov Anett. Nebo aspoň Leran, Max vypadá, že se mu myšlenky toulají úplně jiným směrem. Zamyšleně hledí do země. Když Anett domluví, Leran přikývne a Max po chvíli taky. "Hlavně si musíme dát pozor, aby se neshazovaly pomocí telekineze." Max se otočí ke Shinximu. "Mohl bych s tebou mluvit?" Naznačí mu, aby šel kousek stranou. Co chce? |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně pozvednu obočí. Já nevěděla, že se se Ziorim znají. Bohové a smysl pro humor... to jistě. Já, ale nemohla věřit, že je to náhoda. Něco tu nehrálo. Vzpomněla jsem si na knihovníka. Proč říkal třeste se? „S tou telekinezí se to zařídí.“ Řekla jsem a podívala se na Zioriho. „Jen si běžte promluvit. Já půjdu do knihovny. Uvidíme se později.“ Rozloučím se s ním. „Maxi, Lerane.“ Kývnu i těm dvěma a pak se vydám do knihovny. Chci si zkusit s knihovníkem promluvit. A popřípadě najít nějaké záznamy o uzavření Akademie. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer „Ten tvůj nápad s blátem je dobrý, ale doufám, že jim nebudu muset prát to špinavé oblečení.“ Zvednu obočí. „Bohové mají zvláštní smysl pro humor, o tom jsem se přesvědčil na vlastní kůži.“ Zarazí mě Maxova slova. Proč o mě mluví a chová se tak, jako kdyby mě znal? Mozek mi začíná pracovat na plné obrázky. Lovím v paměti a hledám cokoli, co by mě mohlo kdy spojovat s Maxem. Oris? Blbost. „Myslím si, že tu je dost lidí, aby na ně dali pozor při podvádění.“ Anett to okomentuje tím, že se to s tou telekinezi zařídí. Zároveň oznámí odchod do knihovny, ať si můžu s Maxem promluvit. Max mě vyzve, abych šel s ním. Co asi tak může chtít? a stou myšlenkou jdu za ním. Odejdu s mistrem Maxem do ústraní. „ Mistře Maxi, omluvte mé způsoby, ale nejsem si vědom, že bych vás někde viděl při nějaké příležitosti. Měl bych vás odněkud znát? Jestli ano, tak se vám omlouvám, ale buď na mě přišlo předčasné stáří nebo jsem se někde musel bouchnout pořádně do hlavy.“ |
| |
| Město - u baronova letního sídla "I Vám přeji dobrý den, barone" pronesu ironicky, když na mne baron promluví. "Víte, já v noci spal a o Vaší ztrátě jsem se dozvěděl až dnes ráno. Vlastně jsem se to dozvěděl před chvilkou" mile se na něj usměji. Opravdu nemám rád, když na mě řve někdo, jako je on. Od svých nadřízených to beru, od něj ne. "To bohužel nevím a vskutku mi to je jedno, pane von Seifilku" mluvím klidně a má tvář má neutrální výraz. "Nyní, pokud mne omluvíte, šel bych si promluvit s těmi "bělošálníky", jak Vy říkáte. Jak neuctivé to označení" celou dobu mluvím klidně a zdvořile. Lehce se ukloním baronovi a zamířím k jednomu z mágů. "Velitel noční směny mne informoval o té noční akci. Doufám, že se civilistům nic nestalo" promluvím na něj a rozhlédnu se okolo sebe. "Jak to vypadá s tím kultem?" zeptám se po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Leran se vydá za Anett, takže vy dva zůstanete osamotě. Max se nejdříve pečlivě rozhlédne a pak řekne: "Jednou jsme se viděli, ale ani jeden z nás si to nepamatuje. Ty jsi byl novorozeně a mě byly dva roky." Úmyslně si promne dlaň, aby ti ukázal stejné tetování, jako máš na ruce ty. "Náhoda? Úmysl bohů? Ať je to co je to, faktem je, že jsem Alexův bývalý učedník a ty jsi přítel jeho současné učednice a nějak nás to svedlo dohromady." Zamyslí se. "Alex si myslí, že bych ti mohl být užitečný ale já o tom vážně pochybuji, odpusť. Jde jen o to, že při pátrání po své matce jsem zjistil nové skutečnosti. Otec mě celý život krmil tím, jaká matka byla skvělá žena a jak tragicky zemřela při pokusu bránit mě proti lapkům. Až nedávno jsem zjistil pravdu, až když jsem přišel k bojovým mágům. Matka byla kultistka a otce svedla. Potom byla zabita při razii mágů a otec si mě vzal k sobě a lhal mi o ni." Zamračí se, jak maskuje své silné emoce: "Jde zkrátka o to, že jeden ze tvých rodičů je určitě mrtvý, já ti lhát nebudu. Ale druhý nejspíš žije a někde je..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Leran se nakonec rozhodne, že nechá Maxe a Shinxiho osamotě a vydá se za tebou. Dovede tě do knihovny - zná to tady. Otevře mohutná vrata vedoucí do knihovny a vejdete dovnitř. "Honorie!" Zavolá pak na knihovníka. Ten se šouravým krokem vynoří zpoza jednoho regálu, mastné šedivé vlasy mu lemují obličej. "Neřvi! Rušíš knihy. Co chceš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když si uvědomím, že Leran jde se mnou, počkám až mě dojde a dovede mě do knihovny. Honorie? Tak se jmenuje? Není to ženské jméno? Za chvíli se knihovník objeví a okřikne Lerana. Odkašlu si, abych upozornila muže na sebe. „Dobrý den, pane Honorie. Jmenuji se Anett Sela.“ Představím se mu. „Chtěla jsem se vás zeptat jestli nevíte něco o uzavření Akademie. Nebo proč jste říkal, abychom se... třásli? Z jakého důvodu se domníváte, že bychom se měli mít na pozoru?“ zajímala jsem se. Proč vlastně dělal tady knihovníka? Když ho očividně nikdo nemusí a nebere ho vážně? I když... možná má prostě knihy rád. A asi by se zuby nehty bránil, kdyby ho chtěli dostat pryč. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Sám s Maxem Laren a Anett nás opustí. Jsem sám s Maxem, který se ale pečlivě rozhlédne. Řekne mi, kde jsme se potkali a vzápětí mi ukáže tak známý symbol, který nosí na své levé dlani. „Uf, to...to....jsem nečekal.“ Snažím se popadnout dech, který se mým plicím náhle nedostával. „Nemůžu tomu ani uvěřit. Mé pátrání mě dovedlo k do Vingaardu před pěti lety. Tam jsem našel seznam mých „bratří“ a „sester“, které jsem se chystal najít.“ Dívám se na Maxe a hledám nějakou podobu. „Proč mi o tobě Alex neřekl dříve? Co myslel Alex tím, že mi můžeš být užitečný? Proč by ti otec lhal?“ Zarazím se, když zmíní to, že jeho matka svedla jeho otce a byla kultistkou. „Proč by něco takového dělala?“ Jeho slova mnou probíhají a já nejsem schopen je chytit. „Počkej, počkej. Jak víš, že jeden z mých rodičů je mrtvý? Chceš snad říct, že ta žena, která svedla tvého otce, je naše matka? Jsme snad bratři pocházející z jejího lůna?“ V hlavě mi doslovně propukne exploze bolesti. „Auu, promiň, musím si sednout.“ Nejdu k lavičce, ale přímo se sesypu na místě, kde jsem před chvilkou stál. Přemáhám bolest v hlavě. „Ty..ty víš, kdo je můj druhý rodič? A co víc, zjistil jsi, proč máme znak moru a co s námi chtělo Morové bratrstvo udělat?“ Promiň, že mám tolik otázek, ale v hlavě mi doslova bouchlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Alex mi přísahal, že o mém původu nikomu neřekne a já jsem rád, že to dodržel. A proč by mi otec lhal? To je jasné. Víš, jak je nevědomost sladká? Byl jsem na mámu hrdý a miloval ji, přesně jak otec chtěl. A bylo by mu to i vyšlo, kdybych se nedal k bojovým mágům. Nevěřil bys, jak rychle ztratíš iluze, když ti několik lidí potvrdí, že tvá milovaná matka byla kultistka a že se smála jak šílená a než ji dostali, tak pobila několik bojových mágů." Pochmurně se usměje. "Proč by to dělala? Víš, to kdysi mělo Morové bratrstvo takový rituál. Samozřejmě neměla otce ani trochu ráda, ale on se do ní zamiloval." Když začneš mluvit o bratrech, začne se smát. "Co? Ne! Cha, cha... Vím to proto, že tehdy z těch ritualistů nikdo nepřežil. A jeden ze tvých rodičů byl mezi nimi. Bojoví mágové je dostali všechny. Krom teda dan Lunthera, ale dodnes se neví, jak to tehdy přežil. Dostal tolik zásahů... Nejspíš mu pomohl Morgon." Pomůže ti se posadit a vrtí u toho hlavou: "Ne, nevím, kdo je tvůj druhý rodič. Ani nevím, jestli je to otec nebo matka. Hledal jsem svou minulost a ničí jinou. Ale znak moru... Morové bratrstvo... Pořád ti nedochází souvislost? No, to je jedno. Každopádně nás chtěli obětovat Morgonovi, ten samý večer, co mágové zaútočili. Měli jsme sakra štěstí..." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Sám s Maxem „Všechno..všechno je tak složité.“ Promnu si spánky, abych uvolni tlak, který se v nich nahromadil během pár vteřin. „S tím symbolem jsem to myslel jinak, ale to je jedno. Říkal jsi, že nás chtěli obětovat, takže ta otázka je vlastně bezpředmětná.“ Oklepu se a zhluboka dýchám. „To pátrání po minulosti začíná být dost vysilující.“ Pak se smutně usměji. „Heh, takže někdo z mé rodiny přežil. Jistě to další člen kultu, kdyby tomu tak nebylo, jistě by po mě pátrala nebo by mě mágové vrátili.“ Podívám se na Maxe. „Proč mi to vlastně všechno říkáš? Nechtěl jsi snad, aby tohle všechno bylo skryto? “ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Honorius byl kdysi mocný a moudrý mág. Dal se na věštění a zešílel. Není ale radno brát jeho předpovědi na lehkou váhu, jak to většina lidí bohužel dělá." Stihne ti ještě zašeptat Leran. Honorius odhalí v úsměvu černé pahýly zubů: "Konkrétně v této Akademii došlo k uzavření před jedním tisíciletím. Neví se proč, ale tehdy to nikdo nepřežil. Všechny je našli roztrhané a zohavené. Akademii pak několikrát prohledali, ale nic nenašli. Pak se na to zapomnělo s tím, že ať už to bylo cokoliv, je to pryč." Zablýskne se mu v očích. "Není. Ať je to cokoliv, není to pryč. Jen to spí. A teď to jen čeká, až ho něco vzbudí..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V kombinaci toho co mi řekl Leran a pak Honorius jsem se zatvářila velmi zneklidněně. „To je špatné...“ Řekla jsem vážně. To, že jsem jeho slova brala velmi vážně jsem nepředstírala. „Máte tušení co by to mohlo být? Nebo aspoň co to může vzbudit?“ zeptala jsem se a začala neklidně chodit sem a tam. Bylo tu spoustu dětí a já je chtěla udržet v bezpečí. „Máte tu někde nějaké záznamy? Třeba deníky ředitelů? Nebo něco takového? Jistě se tu někde musí skladovat záznamy nebo něco takového od založení Akademie?“ zeptám se. „Třeba bychom se mohli dozvědět něco z nich. Tak či onak, nemůžu dovolit, aby se dětem něco stalo. To bych si nikdy neodpustila.“ Zavrtím hlavou. „Ale co to jen může být? Ta věc tu už žila, když se tu začala stavět Akademie nebo se to objevilo až později? Možná, že to přilákala ta nastřádaná magická moc.“ Začnu si mumlat, jak jsem o tom horlivě uvažovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max chápavě kývne. "Je to hodně vysilující." Pak ale zavrtí hlavou. "Někdo ze tvé rodiny přežil, ano. Ale kultista to není, jinak by s ním ten druhý rodič nikdy nezplodil dítě. V rituálu musel být jeden kultista a jeden nevinný. Ať už byl důvod, proč si tě nevzal, jakýkoliv, to, že je kultista, tam není." Pořád se pochmurně šklebí. "A říkám ti to proto, že mě o to Alex požádal. A já neviděl důvod, abych odmítal. Alex tě má docela rád, na to že se vůbec neznáte. Ale jsem zvědavý, co řekne na tebe a Anett, až ji sbalíš." Mrkne na tebe. "Už bychom měli jít za nimi..." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Sám s Maxem Jeden z mých rodičů žije. Kdo to jen může být? Možná je to stejný případ jako u Maxe. Otec by nevěděl, že matka je kultistka a ani to, že by byla těhotná. Jak člověk má hledat něco, co neztratil? Nebo to je klidně matka, od které jsem byl odtržen násilím nebo nebyla dost silná nebo neměla prostředky, aby mě hledala. Nebo......, ne tomu by se nedalo snad ani věřit!? Lapen v myšlenkách o svých rodičích, dál poslouchám Maxe „Cením si toho, že jsi mi o tom řekl. Budu respektovat tvou vůli, jako Alex.“ Pozvednu tázavě obočí. „Velmistr Alex mě má rád? To by mě zajímalo, z čeho to poutu plyne. Naše setkání první setkání bylo rychlé a krátké, navíc během v posledních pěti letech, jsme se potkali u našeho kláštera, kde vystřídali naše bývalé cvičitele v bojovém umění.“ Mám zvednutá obě obočí a vyloženě na něho zírám, když mi řekne o nějakém sbalení Anett. „Co to povídáš? Anett se nesbalí, jako nějaký kus hadru, který hodíš do torny nebo sedlové brašny. Jak jsi na to vůbec přišel? Jestli to víš ty, cizí člověk, který nás viděl jen pár minut, tak to musí vědět snad každý, koho jsem tu potkal.“ Vyděsím se. Když to všechno probereme, odsouhlasím Maxův názor o tom, že bychom se měli vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím, proč tě má rád. V Alexovi je někdy těžké se vyznat. Možná proto, že má rád Anett a ona má ráda tebe? Nebo má rád Orise a ten by ti taky rád pomohl? Nebo proto, že byl ten boj s kultem jeho srdcová záležitost, protože Lunther byl kdysi jeho přítel a teď to chce dokončit a najít ti rodinu? A neřekl bych, že tě má úplně rád. Ale chce ti prostě pomoct." Rozvine to Max, když se potom zmíníš o Anett, začne se usmívat. "Ne, nechtěl jsem to říct tak, že se dá sbalit jako nějaký kus hadru. Omlouvám se, že to vyznělo necitlivě. Ale očividně se ti líbí a máš ji rád a chceš, aby to bylo víc než jen kamarádství. A neboj... Zatím jsem si toho všiml nejspíš jen já. Ale nebude to trvat dlouho a dojde to i jí." Zkoumavě se na tebe podívá: "Budeš s tím něco dělat, nebo to necháš tak? ... Ne, do toho mi nic není. Pojďme." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro "Co ty vlastně nevíš? Připadá mi to, že ve mě čteš jako v otevřené knize. Víš o mě a o Anett, říkáš, že Alex mi je určitým způsobem nakloněn a ještě zmíníš mého otce (Orise)? Připadám si jak nahý." Pak se vrátím ke vztahu k Anett. "Promiň, ale nemyslím si, že můžu jen tak k ní napochodovat a říct ji, co k ní cítím. Jednak sama řekla, že se nechce prozatím usadit, protože se toho musí ještě mnoho naučit a vztah by ji nejspíš překážel. Navíc bych s ní nemohl být, protože sotva tady tohle skončí, tak se budu muset vrátit do kláštera. Sice je pravda, že jsem s Anett pořád v kontaktu, ale nevím o tom, že by způsobily tu pomyslnou jiskru, která zapaluje lidská srdce jedno pro druhé." Zakroutím hlavou. "Už párkrát jsem ji to chtěl říct, ale pokaždé do toho něco přišlo. Nepočítám to, že jsem ji to chtěl říct před chvilkou, ale do toho se objevil bratr tvé přítelkyně. Buď bohové chtějí, abych s tím počkal nebo vůbec nic nezačínal, nebo to je čistě nepřízeň osudu. Pokud to bude v mých silách, tak s tím určitě budu chtít něco udělat." "Anett měla mít oslavu na počest své zkoušky, kdyby to šlo, tak bych ji udělal nějakou menší symbolickou oslavu. Kam se na to hrabou dárky, které pro ni mám. Teď by ji asi nejvíce potěšilo to, kdyby se mohla spojit se svou rodinou, Alexem, Eliz a říct jim, že je v pořádku a aby si nedělali starosti." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím co to mohlo být. To ví jen ti, co to zažili. Vypadám, že jsem to snad zažil?" Upřímně... ano, vypadá. Kostra potažená pergamenovitou kůží, dlouhé mastné bílé vlasy... Ale určitě to nezažil, tolik let mít nemůže. "Deníky si odvezli mágové Velké rady, tak se kdysi říkalo bojovým mágům a Radě mágů. A teď na to sedá prach někde někde ve Věži vysoké magie, nic tady není." Zavrtí hlavou. "Nejspíš to tady bylo už před založením a teprve množství uvolňované magie to probudilo. Podle mě je to právě to uvolňované množství, které ze sebe vydává Akademie při uzavření." V očích se mu znova zaleskne. "Třeba už se to probudilo..." Vtom se ozve Leran: "Ale třeba už spí tak dlouho, že už ho neprobudí nic, ať je to co je to." Nezní ale dvakrát jistě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na něj, když se mě zeptá jestli snad vypadá na to, že to zažil. Prohlédnu si ho. „Doufám, že to myslíte jako řečnickou otázku.“ Nebyla jsem neslušná bezdůvodně, byla jsem totiž hodně znepokojená. „Omlouvám se. Kdy mám obavy někdy zapomínám na slušné vychování.“ Znovu začnu přecházet sem a tam. Nespokojeně zavrčím. „Ti nám to tedy neusnadňují. Proč ty záznamy sakra odnesli?“ řekla jsem nakvašeně. Povzdychnu si a podívám se na Lerana. „Těžko říci. Ale i tak to nemůžeme riskovat. Máme ty děti na starost.“ Potřesu hlavou. „A to odnesli opravdu všechno? Co třeba nějaké paměti učitelů? Nebo cokoliv co souvisí s touhle Akademií?“ zkusím se zeptat Honoriuse. Ale jestli tu nic nebude... jediné co mě pak napadalo udělat, je jít to najít dřív než se to probudí a zničit to. Jenže budeme na to mít dost sil? Minule tu zůstali jen kusy těl. Jestli to nedokázali zničit tenkrát... Potřesu hlavou. „K čertu! Co mám dělat? Kéž by tu byl Alex.“ Zaběduji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Umím se dívat, umím naslouchat, všímám si náznaků, znám Alexe a lidi kolem něj a mám znalosti ohledně Morového bratrstva. To mi stačí k tomu, abych o tobě dost věděl, nebo si toho aspoň dost domyslel." Pousměje se Max. "Jasně, to nebude lehké." Zamyslí se. "Nějakou menší skromnou oslavu můžeme udělat i tady, ale zdaleka se to nevyrovná té, co jí připravoval Alex. Nejsou tu její známí ani tolik jídla." S tím se sebere a vyběhne po schodech nahoru. Tam, kde šla před chvílí Anett s Leranem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V tomhle případě by nám ani Alex nepomohl, ať je to kdokoliv." Zamumlá Leran. "Nevím, můžeš se jich jít zeptat na hřbitov." Zasměje se knihovník suchým smíchem a pak zavrtí hlavou: "Nic tu není..." Pak se ale zarazí. "Vlastně..." Vydá se někam dozadu k regálům a vytáhne odtamtud tenkou knížku vázanou v černé kůži. Položí ji na stůl a pokyne vám, abyste šli blíž. Sfoukne z ní prach a otevře ji. Pak chvíli listuje a nakonec nalistuje jednu hustě popsanou stránku. Je popsaná nějakým zvláštním písmem. Zase se suše zachechtá. "Umíte elfsky?" No neumíte, bohužel. Vtom se se zaskřípáním otevřou dveře do knihovny a dovnitř vstoupí muž v temně černém hávu. Ten háv je první, čeho si všimneš. Je to ale Max, na tváři místo svého obvyklého kamenného výrazu, má výraz zachmuřený. Šálu nemá. Přijde k vám a podívá se vám přes rameno na popsanou stránku a čte: "Noční běs v Útočné Akademii. Co to je?" |
| |
| Askareus "A to mě má zajímat?" Zaprská baron. "Jste velitel stráží, máte mít přehled. Ne někde chrápat, zatímco mi hoří letní sídlo." Když řekneš o neuctivém označení, tak nejdříve zbledne a potom zbrunátní: "Cože? Co jste to řekl? Víte kdo já jsem?!" To už ale mluvíš s mágem. "Kult jsme rozbili, nějací členové zůstali, ale hlavní síla byla zničena. Žádný civilista nebyl zabit, ale několik má lehké popáleniny a nebo se nadýchali kouře. Jsou v péči naších léčitelů." Informuje tě mág. Vtom se za vámi ozve dusot kopyt po dlažbě - ve městě je zakázáno jezdit na koni. Když se otočíš, vidíš muže ve středním věku v tmavě modrém plášti a se znaky Rytířstva. "Máte chvilku, sire?" Už sesedá z koně, takže očekává, že máš čas. Vydá s k tobě a odstrčí si barona z cesty, ten vypadá, že z toho asi dostane infarkt. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Střelím po knihovníkovy vražedný pohled, když si začne dělat legrácky. Ale pak ho něco napadne, zvedne se ve mě naděje, ale to co přinese nemůžu přečíst. „Elfsky?“ zopakuji a znovu pohlédnu na papír. Promnu si kořen nosu, tohle bylo zbytečné, ale pak uslyším jak někdo vchází. V první chvíli se leknu, když uvidím černý háv, ale pak se uklidním, když v něm poznám Maxe. I když... kde má šálu? Trochu mě to znepokojovalo. A k mému překvapení umí elfsky! Uhnu mu stranou, aby mohl jít blíž. „Ty umíš Elfsky? Stojí tam ještě něco?“ zeptám se. Nakrčím čelo v zamyšlení. „Tak noční běs?“ zamumlám. „Honorie nemáte tady bestiář?“ zeptám se a pak se podívám se Maxe. „Když se tu ukázal Leran pojala jsem podezření, že se událo příliš mnoho náhod najednou. Vzpomněla jsem si na varovní Hororia. A tak jsem šla zjistit před čím nás varoval. Prozradil mi, že při minulém uzavření Akademie nikdo nepřežil a našli se jen kusy těl. A já to nehodlám ignorovat. Máme na starost kolem stovky dětí a je na nás abychom je udrželi v bezpečí. Podle všeho už dávno odnesli všechny záznamy z Akademie, jen tohle tu podle všeho zůstalo.“ Ukážu na pergamen. „Můžeš nám to přečíst?“ zeptám se, ale to že nemá šálu mě pořád znepokojovalo. „A Maxi. Nemůžeš si pak někde sehnat něco bílého kolem krku? Jen ta černá mě poněkud znervózňuje.“ Požádám ho. „Když jsi vešel úplně jsem se lekla.“ |
| |
| U baronova sídla Nad baronovo nadávkami jen protáčím panenky. Opravdu na něj nemám náladu a nenechám si zkazit den od takovýho tlusťocha jako je baron. "Aspoň že tak" kývnu na mága, spokojen s jeho odpovědí. Nějaké baronovo sídlo mne opravdu nezajímá. Nejsem tu od toho, abych skákal jak on píská. Já tu jsem od toho, abych dodržoval klid a pořádek ve městě a zavíral takové parchanty jaké byli oni kultisti. Když uslyším dusot koně, otočím se směrem odkud to přichází. Chystám se něco zařvat, ale v tom si všimnu, že jezdec je středního věku a má modrý plášť s insigniemi Rytířstva. "Ano mám, pane. Čeho žádáte?" zeptám se ho a vyjdu mu v ústery. |
| |
 | Představení, tábor Již je tomu několik týdnů co spolu s družinou jež jsem dostal pod velení jezdím po hranicích tam a zase zpátky. Družina se skládá z celé jedné čtvrtiny z mých přátel, též z Heimdallu, se kterými jsem společně vyrůstal a procházel od samých počátků v armádě. Těmto šesti mužům jsem bezmezně důvěřoval. Nyní je mír a dny jsou klidné, což všechny v jednotce značně znervózňuje, nejen proto že jsme zrození k boji a boj potřebujeme k životu, ale i přesto že jsme obklopeni nepřáteli, se vůbec nic neděje. Naše denní hlídky probíhají v rutině. Ráno za svítání vyrážíme, v průběhu dne několikrát zastavíme abychom se občerstvili, případně doplnili zásoby a do doby než padne tma pokračujeme v "ochraně" hranic. Právě ukončujeme naší hlídku a chystáme se vrátit do pevnosti, když v tom spatříme světla ohňů, které jsou v této denní době vidět na vzdálenost několika mil. Zavelím, abychom změnili směr jízdy a zjistili co se tam děje. Předpokládám, že nepřítel to asi nebude, ale člověk nikdy neví. Ovšem jak se blížíme k místu odkud ono světlo vychází, je nám jasné že se jedná o naše lidi. A jelikož již je pozdě, místo návratu zpět do pevnosti, se zde rozhodneme přespat. Jakmile seskočím z koně vyruší mě velitelka další hlídky, což mě dosti překvapilo, nebývá zvykem že velí žena. "sir Thorin von Heimdall". Oplatím představení se. "Můžeme zde dnes s Vámi přespat? " Tato otázka byla spíše řečnického charakteru, mí muži si už začali stavět provizorní přístřešek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinxi vejde za Maxem do knihovny. Ten se zrovna sklání nad nějakou malou černou knížečkou. Vedle něj stojí Anett, Leran a šílený knihovní. Max řekne: "Elfsky umím, ale toto je hodně starý dialekt. Nepřečtu všechno..." Jeho hlas teď zní znepokojeně: "Říkáš, že minule uzavření nikdo nepřežil?" Mimoděk si z vnitřní kapsy hávu vytáhne cosi bílého, když to roztáhne, objeví se šála. Tu si hodí kolem krku, neobtěžuje si ji předpisově omotat. "Jsou to paměti nějakého elfa Riona, který tady kdysi učil." Poznamená, když otočí na první stranu. Pak se zase vrátí na tu s běsem. "Noční běs není název té bytosti. Tak si to jen pojmenoval." Vezme knížku do ruky. "Přečtu vám to ve sborovně. Pojďme." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ohlédnu se na Zioriho, ale pak se znovu otočím ke knize. Max si oblékne šálu, v duchu si oddychnu. Prostě od té doby co jsem se už několikrát střetla s Nekromanty, jen černé hávy mi jsou poněkud.... nepříjemné. „Děkuji...“ Řeknu mu tiše a pak přikývnu. „Ano. Prý se našli jen roztrhaná těla.“ Potvrdím mu. Pak se zájmem poslouchám co říká, elf co se učil na Bojové Akademii? To slyším prvně. Ale to bylo tenkrát. Kdysi byli vztahy s elfy nejspíš jiné. Narovnám se. „Jistě. To mě napadlo. Ale jestli tam bude něco o tom tvorovi napsáno, možná bychom mohli z toho porovnat informace se tvory v bestiáři.“ Vysvětlila jsem proč chci ten bestiář. Vezme knihu a chce nám ji přečíst ve sborovně. Narovnám se, ale můj znepokojený výraz nezmizel. „Děkuji Honorie. Velmi jste nám pomohl.“ Poděkuji starému knihovníkovi. Chvíli se na něj dívám, ale pak zavrtím hlavou. „Docela by mě zajímalo jaký jste asi býval než jste... se začal chovat pomateně.“ Krátce se pousměji. Zaváhám a ohlédnu se za ostatními. „Mohl by jste mi najít ten bestiář prosím? Pak se pro něj stavím. Děkuji.“ Řeknu mu tlumeně. Pak se otočím a doběhnu ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Všichni spolu Než stihnu nějak zareagovat, Max už peláší zpátky nahoru k ostatním. Vydám se za ním. Na chvilku jsem ho ztratil, ale uslyším hlasy a jdu za nimi, nakonec mě dovedou do knihovny. Uvidím, jak se na mě Anett otáčí a pak se vrací pohledem k nějaké knize. „Ehm, promiňte, ale můžete mi říct, co se děje? Jsem jaksi mírně řečeno mimo. Co nám chce Max přečíst, co je to za knihu, kdo je ten zmiňovaný elf Rion, o jakých roztrhaných tělech je řeč, o jaké potvoře to mluvíte a co má znamenat ta poznámka, že poslední Uzavření Akademie nikdo nepřežil?!“ Připadám si jak idiot, když se musím takhle ptát. Člověk by nevěřil, jak ten čas letí. |
| |
| Askareus Jezdec dojde k tobě a naznačí ti mírnou úklonu: "Benediktovo rytířstvo svolává schopné velitele z pohraničí přímo na hranice se skřetí zemí. V poslední době došlo po tříleté odmlce hned k několika útokům." Předá ti pergamen s pečetí Rytířstva. "Tímto vám Rytířstvo děkuje za skvělou práci, kterou jste zde nepochybně odvedl, a jste převelen na vyšší pohraniční pevnost Isaar, kde se stanete jedním z velitelů úderných jednotek." Úderné jednotky, to je jiná síla než hlídající. Hlídky projíždějí sem a tam po hraniční čáře a hlídají, aby se skřeti nedostali do Říše. Úderné jednotky provádějí útoky na krátkou vzdálenost do skřetí říše. Velitel těchto jednotek má pod sebou padesát rytířů, víc peněz a větší prestiž. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Otočím se na Zioriho, který je ze všeho zmaten. Vzala jsem ho za ruku a šla jsem vedle něj. „Promiň. Hned ti to vysvětlím.“ Řekla jsem mu. „Víš jak při uzavření se objevil knihovník a řekl tam to třeste se? Nějak... jsem začala mít špatný pocit. Tak jsem se na to šla Honoria zeptat. A prozradil mi, že když se naposledy Akademie uzavřela, všichni co při tom byli uvnitř... byli mrtví. Roztrhaní. Tak se snažíme přijít na to co to bylo a po případě to zastavit dřív než to někoho zabije.“ Zachmuřím se. „Bohužel všechny záznamy už jsou dlouho pryč a jediné co tu zůstalo je tato kniha, kteoru napsal elf Rion, co tady studoval a snad se z ní něco o tom tvorovi dozvíme.“ Povzdychnu si. „Musím, ale říct, že se bojím. Bojím se o děti.“ Potřesu hlavou. „Jestli se některému něco stane, nikdy si to neodpustím.“ Zamračeně sleduji chodbu před sebou a sevřu silněji Zioriho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vrátíte se do jídelny, kde děti pilně pracují na vlajkách. Max nakonec změní názor na sborovnu a nejdete tam, nechce děti nechat samotné. Vy dva, Leran, max a Představený si sednete kolem stolu dál od děti a Max začne luštit text knihy. "Rion byl učitelem elfštiny... Tehdy jsem s elfy měli velmi přátelské vztahy..." Řekne to, co zjistil o elfovi samotném. Pak začne pomalu překládat text mluvící o bestii. Nečte ale souvisle. Nejdříve si to přelouská a pak vám to stručně převypráví. "Začalo to třetího dne... První zmizel Představený." Vrhne po Představeném pohled. "Potom postupně všichni učitelé. Hm... A víc toho tady není. Nejspíš to potom dostalo i Riona. Jen je tady napsáno, že toho tvora nikdo neviděl. Tělo bylo roztrháno na kusy, jak po útoku nějakého zvířete." Znova se podívá na představeného, tentokrát tvrději. Projeví se jeho povaha a zkušenosti bojového mága: "Já nechci plašit, ale toto nemůžeme jen tak ignorovat. Navrhuji přísná bezpečnostní opatření. Děti by si měly přinést peřiny tady do jídelny, kde budou pohromadě. Budeme se střídat na hlídkách celou noc. Do lázní (kádě s vodou na umytí - dnes bychom to nazvali spíše hromadnými sprchami) by s nimi měl chodit někdo z nás. Děvčata si samozřejmě vezme na starost Anett." Představený kývne. "Omluvte mě prosím, udělalo se mi teď nějak nevolno. Zařiďte prosím všechno okolo." S tím se zvedne a přejde na opačný konec místnosti, kde to rozdýchává. Max se začte do té Rionovy knihy. Takže je to na vás. |
| |
| Nová práce S němým úžasem si vyslechnu muže, který přijel. Konečně projede mi myslí. "Dobře, hned vyrazím na cestu. A... ehm... přijede sem někdo, kdo to tu vezme na povel?" kývnu a zeptám se ho. Rovnou si přivolám jednoho ze strážných a řeknu mu, aby mi připravil mého koně a mé věci. Konečně odsud vypadnu a budu dělat něco užitečnějšího. Konečně. Pravda, větší peníze a prestiž se také hodí. Ale hlavně budu někde jinde. Možná se i setkám se svou sestrou. "Komu se tam mám hlásit?" zeptám se ještě muže, který mi zprávu přivezl, když už můj kůň čeká i s mou výbavou. A samozřejmě zásobami. Už se celkem těším na tu změnu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To, že jsme šli do jídelny, kde byli děti byl dobrý nápad. Měli bychom je začít hlídat hned. Napjatě jsem poslouchala co Max říká, ale tak nějak mě to uklidnilo. Pokývám hlavou na to, že přestěhujeme děti sem do jídelny a zde i budou spát. Pokud šlo o hygienu bylo to jasné. „Dobře.“ Řekla jsem a podívala se na Ředitele, kterému se výslovně z tohoto zjištění udělalo zle. Bylo mi ho líto, chápu že to na něj musel být nápor. Nakonec on je tady jediný oficiální člen Akademie. Studenti jsou jeho zodpovědnost. Nejraději bych ho šla utěšit, ale děti byli přednější. „Jak to, ale dětem vysvětlíme? Nemůžeme je držet při vědomí, že je to všechno jen legrace. Budou mít podezření, že se něco děje. A nebudou dbát na své bezpečí.“ Stisknu rty. „Těm nejmenším bychom to říkat neměli. Ale možná bychom o tom měli říci čtvrtému ročníku... a možná i třetímu. Pomohou nám při hlídání těch menších.“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Knihovna Poděkuji Anett za stručné seznámení se situací. Není opravdu ve své kůži. Anett mě chytne za ruku, svěřující se se svými obavami. „Neboj se. Máte tu přeci mě ne? Každý tvor, co po tobě a dětech hodí zlým pohledem, bude muset projít přes tohle.“ Zaklepu si na brnění a poukážu na meč se štítem. „A samozřejmě v tom nejsme sami. Je tu Max a Garard. No a i Leranan do toho můžeme započítat.“ Jídelna Představenému se udělá jaksi nevolno. Ani se mu nedivím. Jestli některá domněnka bude správná, tak on bude první, kdo se stane obětí. Max se začte do Rionovy knihy, ale poslouchá nás. Nejdříve přednesu své domněnky, po nichž se pokusím s Anett vymyslet, co dál. Je to všechno zajímavé. Budou nám bohové i teď nakloněni? „Myslíte si, že je to náhoda? První zmizel Představený, pak učitelé a pak až ten zbytek? Obyčejné zvíře to jistě nebude, určité náznaky inteligence tu jsou. Kdyby jednalo jen podle zvířecích instinktů, tak by šlo po těch nejslabších. Samozřejmě to může být čistě náhoda, nebo to zvíře jednoduše nevidělo žádný rozdíl mezi silným a slabým.“ Popřemýšlím. „Co když je to nějaké tvor, co se živí magií? Jen si to vezměte, akademie se uzavírá jednou za tisíc let a já osobně znám jen mágy, kteří se díky magii, dožívají vyššího věku, než většina smrtelníků. Nepočítám to, že maso, ať je jakékoliv, tak se rychle zkazí a v těch poznámkách stojí, že se našla roztrhaná těla. Já bych zbytky po tisíciletém půstu nenechával.“ Podívám se po všech přítomných. „Být já ten tvor, vybral bych si toho, kdo má nejsilnější auru vyzařující magie, abych co nejrychleji nabral síly. Navíc se mi nechce věřit tomu, že by toho tvora nějak nezranili. Pokud ten tvor není odolný vůči magii. To by z něho dělalo dokonalého predátora v tomhle místě, navíc ho nikdo neviděl, tak k tomu můžeme přidat neviditelnost nebo velkou rychlost či jinou schopnost. Nevím, co si o tom myslíte?“ Knihovna...knihovna „Jistě si akademie dělá záznamy o všem, i když jsou to špatné věci. Nemohli bychom najít aspoň něco, co by se zmiňovalo o vstupu po uzavření? Vím, že jste říkali něco o tom, že tu nic není, ale takové věci bych jistě dal někam, kde by to nemohli najít obyčejní studenti, ale bylo by to někde, kde k tomu mají přístup jen povolaní lidé.“ Podívám se tázavě na Maxe. Po rozebrání a přidání poznámek ostatních, začnu přemýšlet co dál „No pokud jim to řekneme, tak nastane několik situaci. Budou si myslet, že je to sranda nebo určitý druh hry. Jakmile bude první oběť, nastane davová hysterie, kterou nezvládneme, pokud na ni nebudeme připravení. Chtělo by to něco, po čem by se uklidnili – bylina či lektvar. Navíc podlehnou depresím a v takových situacích se dějí různé věci. Můžou zešílet nebo si budou chtít sáhnout na život, nebo budou ohrožovat ostatní.“ „Další možností je, že jim to řekneme a oni k našemu překvapení nebudou hysterčit a budou se snažit spolupracovat. Na to nespoléhám.“ „Neříct jim o potencionálním nebezpečí, je hloupost. Podle mě by měli vědět, jak se věci mají. Možná jsou dětmi, dle našich měřítek a skutečně jimi jsou, ale jsou i výjimky. Minimálně bychom to měli říct dětem ve starších ročnících, jak si sama říkala.“ „Jinak pokud se budeme držet všichni pohromadě, třeba se ten tvor bude bát zaútočit. Tím se samozřejmě zkomplikují určité věci. Nicméně bychom měli využít všeho dostupného, abychom si vybudovali nějakou ochranu. Nějaké kouzla, co vykreslí runu a když se na ní šlápne nebo se k ní někdo přiblíží, tak spustí strašný hluk, že by to probudilo i mrtvého. Takové a podobné věci a kouzla by se nám hodili.“ |
| |
| Noční tábor "Ráda vás poznávám." řeknu trochu ironickým tónem, ale né moc. "Jak je libo, místa je tu více než dost. Nějakých deset mužů pověřte hlídkou, když už se tak rozrosteme. A nemusíte na mě koukat takhle jenom proto, že jsem žena!" povšimnu si jeho zaváhání při mém spatření a rozhlédnu se po jeho vojácích stavějících si první "příbytky". Poté vykročím i se svými bodyguardy zpět ke svému stanu.. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty. Ziori měl nejspíš pravdu. Ale jestli to jde po těch co mají nejvíc magické síly, tak jsem mezi prvními na řadě byla já. A ne, nemyslela jsem si o sobě příliš moc. Alex mi několikrát říkal, že mám v sobě hodně síly. „Nejspíš máš pravdu.“ Řekla jsem tiše. „Pochybuji, že by to odlišovalo věk. Takže buďto jde po moci, nebo se snaží eliminovat největší hrozbu.“ Začnu si okusovat ret. Zavrtím hlavou. „Ptala jsem se. Na záznamy, deníky, cokoliv z dřívější doby. Ale všechno odnesli. Máme jen tohle.“ Kývnu na knihu co má Max. Zamračeně se na Zioriho zadívám. „Myslím, že ty děti podceňuješ. Navíc tohle je Bojová akademie. Na možnosti smrti, nebezpečí je připravují od prvního ročníku. Každé z těchto dětí už ví, co se jim může stát při závěrečné Zkoušce. Strach jistě mít budou. Ale myslím, že hysterii nepropadnou.“ Řeknu přísně. „Navíc... pořád to jsou děti. Možná budou zachmuření, ale děti na sebevraždu nemyslí. Takové věci je nenapadají. Dokud tu jsme my... kterým věří, že je ochrání.“ Znovu zachmuřeně umlknu. Povzdychnu si. „Jediné co umím a mohlo by nás to nějakou chvíli ochránit je ledová stěna. Mohla bych udělat kolem nás hradby z ledu. Ale to je tak všechno.“ Řeknu a promnu si zátylek. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Jídelna „Takže nic jiného nemáme. No co se dá dělat.“ Podívám se na Maxe. „Třeba z těch poznámek Max ještě něco vyčte. Hlavně musíme mít čistou mysl a udělat vše, abychom snížili nebezpečí.“ Možná ty děti podceňuji, pokud je pravda na tom, co říká Anett, tak tu máme menší armádu, kterou můžeme zkusit využít. „Máš pravdu a omlouvám se. Neznám váš kodex, ani vaše způsoby, kterými se řídíte. Možná ty děti až příliš podceňuji.“ Pokrčím rameny. „I dítě je pouhý člověk. Procházela jsi se někdy uličkami města, kde v temných stínech byli sirotci, žebrající o jídlo? Pořád byli naživu, ale uvnitř byli vyhaslí a jednali jen na popud svého těla. To se může klidně stát i tady, byla by hloupost, kdyby si o tom byla skálo pevně přesvědčená, že se to těmhle dětem nemůže nikdy stát,“ pronesu neutrálním tónem. Ach, ani nevíš, jak bych byl rád, aby vše dobře dopadlo, ale člověk se musí připravit i na věci, které se mu nelíbí. „Doufej v nejlepší, očekávej nejhorší. Promiň, že to vidím tak, jak to vidím. Budu raději, když budu připraven na tu nejhorší variantu a posléze se ukáže, že jsem se pletl. A pokud se opravdu spletu, z hloubi srdce se mile rád každému omluvím.“ Pak se dostaneme na téma ochrany. „Říkáš ledovou stěnu? No to není přesně to, co bychom potřebovali, ale je dobré vědět o všem. Rozhodně je to lepší než nic. Třeba Max o něčem bude vědět.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Buď jí šlo o moc, nebo systematicky likvidovala hrozbu, od největší po nejmenší. I když... Tyto dvě varianty se nevylučují. Šla po moci a brala si jí od té největší." Zapojí se Max do hovoru, pohled stále zabodnutý v knize. Těžko říct, jak moc vás poslouchal. "Co se týče ochran. Můžu zkusit jídelnu nějak zabezpečit, ale v runách se nevyznám, to je trpasličí přednost. Slabší ochranná a varovná kouzla tady ale rozmístit mohu." Otočí stránku a nakrabatí čelo. "Informujte čtvrťáky a třeťáky o tom, že hrozí jisté nebezpečí. Radši bych zamlčel, že minulé uzavření Akademie nikdo nepřežil." Mimoděk poklepe prstem na jedno slovo v knize, jak přemýšlí o jeho významu a zároveň mluví s vámi. "Každopádně máme měsíc na to, abychom vzdorovali. Jsme připraveni, oni minule nebyli. Mimochodem Shinxi... Pokud se můžeš pomodlit o nějaká ochranná kouzla, udělej to. Uzavření Akademie se na bohy nevztahuje, snad žádná pozemská síla, ani tisíc let shromažďovaná magie, se jejich moci nemůže rovnat. Ať si děti přinesou věci na spaní, jdou se umýt a pak by měla být hotová večeře. Pak se půjde spát. Hlídky rozdělíme potom." |
| |
| Askareus "Samozřejmě. Jeden rytíř byl vyhrazen právě pro tento úkol." Nejspíš za trest, ale to je jedno. Strážný nad tvým příkazem překvapeně pozvedne obočí, ale potom se vydá ho splnit. "Hlásit se budete siru Broderickovi. Je to velitel jedné z nižších hraničních pevností. Má pod sebou tři velitele hlídek a jednoho úderného, tím jste od teď vy. Pevnost se jmenuje, jak už jsem říkal, Isaar. Je to nižší pevnost, podřízená vyšší pohraniční pevnosti Gordeff, podřízená nejvyšší pohraniční pevnosti Utgard. Tam by jste se taky měl dozvědět polohu Isaar." Muž se na chvíli odvrátí a pohlédne na bojové mágy, čehož využije strážný. "Váš kůň i s věcmi je připraven." Zaváhá. "Sire... Mám tomu rozumět tak, že nás opouštíte?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zachmuřeně si něco zamumlám. Zamračeně na Zioriho pohlédnu. „Já neočekávám to nejhorší. Protože to se nestane. Jedině přes moji mrtvolu.“ Řeknu chladně a podívám se na Maxe. „Dobrá. Já to dětem řeknu.“ Pronesu a vydám se k dětem, které se zabývají tvorbou zástavy. „Studenti. Prosím aby čtvrtý a třetí ročník šli se mnou. Potřebuji s vámi o něčem mluvit.“ Otočím se a vydám se na druhou stranu jídelny a čekám až se kolem mě děti shromáždí. „Zavolala jsem si vás protože potřebujeme vaší pomoc.“ Řekla jsem vážně. „Ukázalo se, že pobyt zde ten měsíc bude komplikovanější.“ Nadechla jsem se. „Ze starých záznamů se ukázalo, že během uzavření Akademie se po škole pohybuje nebezpečný tvor. Říkáme vám to protože potřebujeme, aby jste nám pomohli dohlédnout na druhý a první ročník. Spoléháme na vás, že nám pomůžete a hlavně jim nesmíte nic říci.“ Prohlédnu si je. „Proto musíme udělat jistá opatření. Nikam nesmíte chodit sami, vždy řekněte některému z dospělých. A musíte se držet po hromadě.“ Stisknu rty. „A v případě potřeby máte i povoleno používat magii.“ „Máte nějaké dotazy?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Jídelna Od Anett si vysloužím za svůj názor zamračený pohled. Teď se chová jako malá holka. Na světě to nechodí vždycky tak, že všechno dobře dopadne. „Není světla bez stínu.“ Pronesu šeptem, ale Anett se již dívá na Maxe a oznamuje, že to dětem poví. Nestihnu zareagovat, takže jsem sám s Maxem. Anett si zavolá čtvrté, třetí ročníky a odvede si je stranou, aby je seznámila se situací a co se od nich bude očekávat. „Vidíš Maxi? Pořád si myslíš, že se Anett nechá tak snadno sbalit?“ řeknu mu šeptem, když Anett je dál od nás. „Jinak se pomodlím k bohům, doufajíc, že nám budou nakloněni. “ Vyjádřím se ohledně ochran, které Max zmínil. „ Zmínil jsi ochranná kouzla. Ta by nám jistě hodně pomohla.“ Zadívám se na něho. „Jen mě tak napadá, pokud se ta potvora může stát neviditelnou, tak by se hodilo něco, čím bychom ji zviditelnili či označili. Nenapadá tě něco? Chtěl by to něco, jako nášlapnou pat, která by ale nezraňovala, nebo by i mohla, ale její hlavní úkol by bylo vypustit barvu. Možná to přeháním s tím tvorem, ale jak jsem řekl Anett. Doufej v nejlepší, očekávej nejhorší.“ Pak dál pokračuji v tématu ohledně bestie. „No pokud je tomu tak, co si o té potvoře myslíme, mohli bychom přichystat léčku.“ Odmlčím se, nechajíc myšlenku vyset ve vzduchu. „Je to nebezpečné, proto chci znát tvůj názor. Napadá mě myšlenka, než abychom čekali na první útok od té bestie, tak my zaútočíme na ni. Nesmíme přistoupit na její hru, ale ona musí přistoupit na naši. Čas si nezvolíme, ale můžeme zvolit místo a zbraně.“ Polknu knedlík, mající v krku. Pokud bude Max, Garard a Anett souhlasit, tak to bude jeden z nich, kdo bude návnadou pro bestii. Což Maxovi ihned docvakne. Možná by to šlo i jinak. „Nešlo by nějak udělat, aby i věc či osoba, ve které není silná magie, vypadala jako velmi silný, živý magický zdroj? Určitě by to vycítila a šla po té věci či osobě (tou osobou myslím sebe). Navíc pokud je imunní proti magii, tak v souboji s ní máte daleko menší šance na přežití než já.“ Čisté konstatování o mnoha neznámých, pokud si doopravdy vybírala podle největší magické síly nebo eliminovala nejsilnější členy skupiny, tak by tenhle trik mohl všechno rozhodnout. Teda za předpokladu, že ji prostý meč ublíží, ale pokud bude její kůže odolná nebo něco podobného, tak to nevidím moc dobře pro nikoho. Myšlenka, že proti tvoru budou i prosté zbraně neúčinné, mě kapku děsí. V tomhle boji musíme držet všichni spolu, pokud si bude někdo hrát na hrdinu a chtít bojovat sám proti té stvůře, tak šance na přežití rapidně klesnou. Až se k nám Anett opět připojí, tak ji řeknu to, co Maxovi a chtěl bych znát její názor. Poznámku o sbalení vynechám. |
| |
| Odjezd k novému úkolu "Doufám, že je to schopný velitel. Nerad bych to tu nechával někomu, kdo si nevidí ani na špičku nosu" kývnu na jeho odpověď mé otázky ohledně nového velitele. Jasně, chci odsud vypadnout, ale přeci jen, do tohoto stavu jsem to dostal já a tak bych byl rád, aby to tu tak zůstalo. "Dobře tedy. Ještě dnes vyrazím" zapamatuji si kam mám jet a komu se mám hlásit. V tu chvíli se ozve jeden ze strážných, že je můj kůň připraven. Chvilku poté položí svůj nesmělí dotaz. "Rozumíš tomu velmi dobře. Byl jsem odvolán k hranicím. Přijede sem nový rytíř, který vám bude velet, tak doufám, že mi neuděláte ostudu" řeknu strážnému a vyšvihnu se na koně. "Dejte pozor na moje město" řeknu ještě a natočím koně k výjezdu z města, směrem k pevnosti Utgard, kde se mám zeptat na polohu k pevnosti Isaar a tam se hlásit svému novému veliteli siru Broderickovi. Doufám jen, že to bude muž na svém místě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děti na tebe pohlédnou každé s jiným výrazem. Některé s překvapeným, jiné s vystrašeným, další s nevěřícným pousmáním. Pak ze sebe začnou chrlit jeden dotaz za druhým. Vtom jeden hnědovlasý čtvrťák uprostřed půlkruhu něco řekne a všichni se rychle zklidní. Podívají se na něj s jasným respektem a on pak nepatrným mrknutím vybídne k řeči nějakou blonďatou dívku z třetího ročníku. "Co je to za tvora a jak moc nebezpečný je?" Dostane ze sebe nakonec dívka. Děti se zase začnou překřikovat, ale jediné syknutí onoho čtvrťáka opět stačí k tomu, aby se zklidnily. Shinxi "Já nevím, Shinxi. Nevím, jestli je neviditelný, nebo tak rychlý, že ho nikdo neviděl. Nevím, jestli umí procházet zdmi nebo splynout s okolí. Faktem je, že nevím vůbec nic a to mě neuvěřitelně rozčiluje. A děsí." Praští pěstí do knihy. "Nevíme, čeho je ten tvor schopný... Respektive víme, čeho je schopný a nijak nás to neuklidňuje. Nějaké pasti s barvou bych snad s Garardem udělat mohl, ale do návnady bych se nehrnul. Dokud nevíme o co jde, je to příliš riskantní." Nevesele se pousměje. "A nevím, jak na ni chceš zaútočit, když nevíš, kde je. Nezjistily to celé pátrací jednotky bojových mág. Vlastně teda spíš předchůdců bojových mágů, před tisíci lety bojoví mágové ještě nebyli. Jediná možnost jak zjistit kde bydlí a co je to zač, je to, že zaútočí on. A třeba už tady nic není a plašíme zbytečně." Z jeho hlasu jasně vyplývá, že tomu nevěří. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapilo mě, že toho chlapce tak poslouchají. Zvědavě si ho prohlédnu. Nakonec jen díky němu je klid a děti se mohou ptát. „To nevíme. Ze starého spisu jsme se jen dozvěděli, že mu říkali Noční běs.“ Odpovím. „A je velmi nebezpečný.“ Nemohla jsem jim říci, že je zabije. Ne přímo, ale myslím, že z mé odpovědi jim dojde jak moc nebezpečný je. „Kdyby to tak nebylo, neříkali bychom vám o tom.“ Rozhlédnu si je. „Musíte to brát vážně. Nás dospělých je tu málo a vás hodně. Proto potřebujeme, aby jste nám pomohli a hlídali se i navzájem.“ Vážně se na ně zadívám. „Jaká zaklínadla vás už učitelé naučili?“ zeptám se, protože nevím na jaké úrovni jsou a co již dokáží. |
| |
| Askareus Projedeš kolem rudého barona a vyrazíš vstříc hranicím se skřetí zemí. Cesta probíhá rutinně, ráno posnídat, na koně, cesta, odpočinout si a poobědvat, zase nasednout na koně a večer povečeřet a spát. A ráno zase na koně... Spíš pod širým nebem, měst s blízkostí skřetí země ubývá a když náhodou na nějaké narazíš, je obvykle poledne a nemá cenu ztrácet takhle čas. Dopoledne čtvrtého dne se před tebou začnou rýsovat obrovská hlavní pohraniční pevnost Utgard. Brána je otevřená, ale stojí u ní několik desítek strážných, stejně tak i na ochozu nad ní. Do pevnosti tě, po tom, co tě prověří jeden bílý mág, pustí bez dalších problémů. |
| |
| Pevnost Cesta probíhala klidně, jak jinak, když už je pár let klid, i když tu a tam nějaký ten výpad od skřetů přijde. Mno, můžu říct, že jsem měl celkem štěstí. Když jsem přijel k pevnosti, musel jsem projít prohlídkou od mágů. Ani se nedivím, když si vzpomenu na ten incident s falešným velitelem paladinů před pěti lety. Já bych udělal to samé, co teď dělají mágové. "Kudy k veliteli pevnosti?" zeptám se ještě mágů na cestu. Když mi ukážou směr a popíšou kudy jít a kde ho najdu, vydám se za ním. "Pane, jsem sir Askareus. Mám jet do pevnosti Isaar a tam se hlásit siru Broderickovi, jako nový velitel úderné jednotky. Bylo mi řečeno, že se zde mám poptat na cestu do pevnosti" promluvím k veliteli, po pozdravu. Vyčkám, jestli mi řekne cestu, pak ještě chvilku počká, jestli mi dá nějaké instrukce, nebo jestli mi něco řekne a znovu vyrazím na cestu k pevnosti Isaar. Nejdéle do dvou dnů bych tam už chtěl být. Teda záleží na tom, jak bude odsud daleko. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Max byl nejspíš zabraný hluboce do knížky, takže některé mé návrhy špatně pochopil. Znovu je zopakuji, přičemž svoji otázku ještě jednou zaměřím na to, zda o obyčejné věci či člověka, který nemá silnou magickou auru, můžeme udělat na oko silný magický zdroj. Účelem je možné nalákání na místo, kam ho budeme chtít. „Nejsi sám, koho to děsí. Není nic horšího, než mít neznámého nepřítele. Člověk se může trošku připravit na nepřítele, o kterém něco ví, ale nepřítel, o kterém nevíme zhola nic a jen se můžeme domnívat, je nejnebezpečnější.“ No už není tak neznámý, máme alespoň něco oproti poslednímu uzavření, říkám si v duchu. Oba se shodneme na tom, že ta potvora tu je a ta myšlenka, že tu není, je jen zbožné přání. Podívám se směrem k Anett, která se daří udržet děti v klidu. Ty děti doopravdy podceňuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezi dětmi to začne šumět, ale tentokrát je ten kluk neutiší. Až jakmile ti začne odpovídat, tak se trochu uklidní. "Moc kouzel ještě neumíme, teprve s nimi začínáme." Na to se několik kluků ze čtvrtého ročníku kolem něj zašklebí a on dodá: "Aspoň teda většina z nás. Většina z trojky neumí žádná a většina čtyřky začíná..." Mávne rukou směrem ke třeťákům a na chvíli zaváhá. "Ale my umíme trochu více." Ukáže na sebe a na hlouček kluků kolem. "Klidně budeme pomáhat." Řekne nějaká čtvrťačka napravo od kluků. Shinxi Max kousek odsune knihu a zamyslí se. "Teoreticky. Teoreticky by to šlo. Otázka je, jestli je příšera blbá a slepá. Protože každý normální mág svou auru skrývá. A pokud se objeví nějaký paladin ověšený amulety, co bude křižovat chodbu sem a tam vysílajíc kolem sebe aury magické moci jako maják..." Zavrtí hlavou. "Nevím, jestli to bude fungovat, ale zkusit se to může." Zase se pousměje. "Jednu výhodu to má? Víme, že je sakra nebezpečná. Teď už to může být snad jen lepší. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Arogance Pomyslela jsem, vidím jak se starší chlapci šklebí. „Neměli by jste své mladší spolužáky podceňovat. Možná ne dnes a ani zítra, ale jednou můžou být mocnější než vy.“ Řekla jsem přísně. Podívám se na dívku, která, řekla, že budou pomáhat. „Děkuji. Vážím si vaší ochoty.“ Odpovím ji. „Takže... co tedy už umíte?“ chci vědět. „A ptám se i třetího ročníku.“ Dodám. „A ty.“ Zadívám se na mluvčího dětí. „Jak se jmenuješ?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer Max to buď začal brát vážněji, nebo ho knížka přestala bavit, protože se hluboce zamyslel. „No nevím, ale dalo by se předpokládat, že ten tvor bude jedině rád, když se mu jídlo takhle pěkně naservíruje ne?“ Uchechtnu se. Kývnu hlavou ke knížce, do které byl ještě před chvilku začtenej. „Vyluštil jsi ještě něco nebo to je vše? Jinak co teď? Plán máme, ještě ho musíme zrealizovat. Měl by jsi s Garardem začít s těmi ochranami a těma barvýcími pastmi. Uvažoval jsi o hlídkách? Nedělá mi problém jít první.“ |
| |
| Noční tábor "Ano, i já vás rád poznávám. " Odvětím, s tím že ironii lady Ashe přehlížím. Když pak pokračuje v dialogu nechám jí dopovědět vše, co má na srdci a následně i já promluvím. "Nebojte, své muže vždy dávám do hlídky. Oni jsou Ti jediný, kterým patří má důvěra." Při této větě se nepatrně ušklíbnu a pokračuju. "Za to koukání se vám omlouvám, moc žen jsem v armádě, či dokonce na velicí pozici, neviděl. Vlastně jste první. Přeji dobrou noc." Následně se též odeberu do části tábora, kde je má jednotka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kluk napravo od mluvčího se zašklebí ještě víc: "Tak to těžko. Náš rodokmen je určitě mnohem lepší." Mluvčí ho probodne nazlobeným pohledem, ale kluk pokračuje: "Máme v rodině spoustu mocných mágu." Pak ale přestane mluvit a jen pevně sklapne čelist. Vydá ze sebe akorát překvapené zabručení a pak obrátí pohled k mluvčímu. Ten a řekne: "Já se omlouvám... on je trochu..." Nenajde správná slova, ale jeho výraz naznačuje, že kdyby to dořekl, bylo by to asi "blbej". "Já? Jeid." Představí se a uvolní ústa klukovi napravo, ten už je ticho, ale upaluje Jeida pohledem. "Moc ne. Omračovací a poutací kouzla a ledové střely..." Řekne jeden třeťák. Pak ho doplní jeden ze čtvrťáků nalevo od Jeida. "A my k tomu máme ještě pevné štíty a proud ohně." Nějaká holka ze třetího ročníku se zeptá: "A co máme dělat? Hlídkovat?" Její spolužačka se zeptá hned po ní: "A kdo nás bude hlídat v lázních? Vždycky nás hlídali jen páťaci." Podívá se trochu vyděšeně po Shinxim a Maxovi. Nějaký kluk z její třídy se zasměje. "Vidíš je tu někde? Pěkně s váma půjdou ti dva. A nebo ještě líp, ten mladý blonďák." Shinxi "Nevím. Podle mě vycítí léčku." Zavrtí hlavou. "Nevyluštil jsem nic. Odložil jsem ji, abych se s tebou mohl bavit, ale pak ji zase budu studovat. S Garardem teď rozmístíme pasti a ochrany a potom se zase vrátím k luštění. Třeba z toho vyčtu něco užitečného. Co se týče hlídek... Asi si vezmu sám první, pak za tři hodiny vzbudím tebe a Anett a vy pak vzbudíte Lerana a Gararda." Zvedne se. "Teď běž prosím pomoct Anett." S tím dojde ke Garardovi, něco mu řekne a pak oba zmizí za rohem. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večer „Možná dokáže vycítit léčku, ale neříkej mi, že klasické pasti dokáže vycítit taky. Cokoli je spjaté s magií, tak beru, že si toho dokáže všimnout atd., ale staré dobré pasti na lovení divé zvěře snad nevycítí ne?“ No jestli se ten tvor umí vyhnout i normálním pastem, které jsou dobře skryté, tak nezbude nic jiného, než boj v tváří v tvář. „Oki, takže ohledně hlídek jsme domluveni.“ Dál to nekomentuji. Sice jsem chtěl namítnout, aby se hlídkovalo ve dvojicích. Tudíž nějaký dospělý a k tomu čtvrťák. Jen taková pojistka, ale už vidím tem mrazivý pohled, co bych si vykoledoval od Anett. „No nevím čím ji tam mám pomoc. S dětmi to moc neumím. Většina z nich na mě kouká jak na obra, který je chce sežrat.“ Maxovi to asi nerozmluvím, takže se odšourám k Anett. Připadám si dost neužitečně. V zápětí se objevím u Anett. Slyším ptající se dívčí hlas ohledně lázní. Na její dotaz odpoví jeden kluk. „Žádný bloňdák nikoho hlídat nebudu. Dívky do lázně bude doprovázet zde přítomná mistra Sela, na chlapce budu dohlížet já, mistr Max nebo Představený. “ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na chvástajícího se chlapce. Potřesu hlavou, však až bude starší jeho postoj se jistě změní. Zkušenosti... a nakonec i Zkouška ho změní. „Až se jednou, za pár let znovu setkáme. Zeptám se tě znovu.“ Řeknu mu prostě. Pak se pousměji na Jeida. Jsem ráda, že aspoň někdo z těch mladých má rozum. Třeťáci mi řeknou co umí, pozvednu překvapeně obočí. To je prej nic? Když já odcházela ze školy, uměla jsem jen poutající zaklínadlo. „To je docela slušné.“ Řeknu pochvalně. „Ne. Hlídkovat ne. Potřebujeme, aby jste dohlédli na své mladší spolužáky. Aby neutíkali, netoulali se osamotě. Také jsem bývala dítě a vím, že děti ze všeho nejraději porušují pravidla. V podstatě se z vás stanou patroni mladších dětí. Což je velmi důležitý úkol. Druhý a třetí ročník se ještě nedokáží bránit. Proto je to na vás. A opakuji. Nesmíte to dětem říci, ani před nimi o tom spolu mluvit. Mohli by začít panikařit, plakat, dožadovat se rodičů. A to by nikomu z nás nepomohlo.“ Objeví se Ziori a odpoví dívce, která má obavy ohledně lázní. Přikývnu. „Jak říká paladin Ziori. S dívkami budu chodit do lázní já a z chlapci některý z mužů. Nemusíte mít obavy.“ Ujistím rozpačité dívky. „Máte ještě nějaké otázky?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívky si ulehčeně oddechnou a další dotazy děti momentálně nemají. I když později jich nejspíš ještě bude dost. Vtom přijde jedna z kuchařek, které mají na starost kromě vaření jídla i přípravu lázní, s tím, že lázně jsou připraveny. Anett tedy jde k dívkám a Shinxi si vezme chlapce. Max a Garard se totiž toulají někde po Akademii a Leran před tou zodpovědností couvl. Mytí se ale obejde bez něčeho závaznějšího a vy s dětmi ani nemusíte chodit přímo do lázni, stačí zůstat v šatně, ale to je na vás. Děti se potom převlečou do čistých bílých hávů a zamíří na večeři. Kuchařky se opravdu činily, na to, že jsou jen tři. Stoly jsou prostřené a jídlo je na stole. Je ale docela chudé a není ho moc, na což hlavně starší děti reagují podrážděným mumláním. Ale je to pochopitelné, jídla je možná dost, ale s každovečerním obžíráním byste za chvíli mohli jíst jen suchary. Žáci si sednou ke svým stolům a vy obsadíte učitelský stůl. U něj už sedí Leran, na tváři lehce znepokojený výraz: "Alewkin a Představený už jsou pryč moc dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Já jsem se nakonec k dívkám přidala a také jsem se umyla. Potřeba být čistá i v téhle nebezpečné době se stále držela. Nakonec jsme odešli do jídelny, kde čekalo jídlo. Slyšela jsem brblání, protože se jim to nelíbilo, byli zvyklý na něco honosnějšího. Až budou starší budou rádi za cokoliv a budou smutně vzpomínat na to jak se mívali dobře. Kolem učitelského stolu se začínalo vznášet napětí. Leran to nakonec vysloví jako první. Stisknu rty. Všichni jsme na to mysleli. Nedostalo je to už? „Ale v té knize toho tvora nazývají Noční běs Akademie. To noční by mělo znamenat, že to útočí za noci. A noc ještě není.“ Upozorním váhavě. Věděli co jim hrozí a stejně se šli někam loudat, jestli se jim něco stalo bude to jen jejich vinou. „Zkusím zjistit kde jsou.“ Řeknu a zavřu oči, přiložím si prsty ke spánku a začnu se soustředit. Telepatickou komunikaci jsem sice uměla, ale stále to bylo pro mě těžké. Zkusím zkontaktovat první Gararda. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Anettiny myšlenky se rozdvojí. Jedna část její mysli vnímá, že sedí na židli u učitelského stolu a svírá vidličku, a druhá část poletuje jídelnou. Má před sebou stovku jasných světýlek. Mysli ostatních lidí v jídelně. Většina z myslí je zářivá a světlá, ale sem tam má nějaký žák mysl tmavší. Čím tmavší mysl je, tím silnější je její obrana. Mysli Shinxiho (toho chrání božská magie) a Lerana jsou hodně tmavé. Telepatické útočné kouzlo se od komunikačního kouzla liší jen nepatrně. Stačilo by, aby teď Anett sebrala sílu a do jednoho ze světýlek udeřila, pak by mohla zabíjet, krást vědomosti, číst myšlenky i ovládat... Úder do tmavšího světýlka by ale naopak mohl zabít ji. Anett vyšle paprsky svého vědomí po Akademii a brzy nalezne mysl jak Gararda, tak Maxe. Obě jsou úplně černé. Když se její mysl dotkne mysli Gararda, představený ji pozná a zeslabí své obrany. "Ano?" Ozve se Anett v hlavě Garardův hlas, jakoby s ozvěnou. Celé to spojování se zdálo být velmi dlouhé, ale ve skutečnosti je to sotva vteřina. I tak je ale telepatie, jak útok, tak i obrana a komunikace, pravděpodobně nejobtížnější oblast magie. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nemělo by mě udivovat jak jsou ty děti málo nebo vůbec chráněné, přesto mě to překvapilo. Musela jsem doufat, že ta příšera nedokáže útočit psychicky, pak by mohla během chvíle zabít desítky dětí. To jak jsou nechráněné mě trápilo, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Má mysl opustila jídelnu a jala se hledat Gararda. Našla jsem ho a i Maxe, už jenom to mě uklidnilo. Garard mě poznal a zeslabil svou obranu natolik, abychom mohli komunikovat. „Jste v pořádku, Gararde? Už jste spolu s Maxem dlouho pryč, tak jsme začínali mít obavy jestli se vám nic nestalo.“[/i] Odpověděla jsem mu. „Kde jste? Neměl by jste chodit po Akademii sám.“[/i] Řeknu mu mírně káravě. Měla jsem o něj starost a také o Maxe. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večeře Dívce se evidentně ulevilo. By mě zajímalo, kdyby tu byli samí muži. Nevím jak ostatní. Možná Leran by byl kapku v pokušení, ale já rozhodně nejsem zvědavý na malé holčičky, i když jsou tací, co v tom mají zalíbení. Mrknutím oka se podívám na Anett. Ach......... Zeptám se Lerana, zda půjde taky, ten se z toho vykroutí jako had. Nechám to být a vezmu chlapce do lázní. Sám se taky umyji. Z pytle, kde mám vše potřebné, si vytáhnu čisté oblečení (košili, kožené kalhoty a boty). Po lázni seberu své věci, požádám jednoho, dva mladíky ať mi s tím pomůžou a jdeme na večeři do jídelny. Byl jsem překvapen. Aspoň že tady to s tím jídlem nepřehání, kdyby se takhle vařilo od začátku v klášteře, tak nemáme prasata v brnění. Podle výrazů studentů, ale na to nebyli zvyklí. Že by byly taky rozhýčkaní? Anett a já si sedneme u učitelskýmu stolu, u kterého sedí již Leran se znepokujícím výrazem. Nestihl jsem namítnout, že oba jistě budou v pořádku a jen zapomněli na čas. Anett se zmíní o tom, že Noční běs by měl útočit jen v noci. Zajímavá myšlenka. Nicméně jsem s ní nesouhlasil, protože když jsme byli venku, tak obloha byla celá černá, žádné mraky, měsíc ani hvězdy. Takže zakládat na tom, že bude útočit jen v noci, tak celý měsíc bude celá jedna noc. Anett pomocí magie zkusí zjistit, kde jsou. Takže ji neruším a mezitím se bavím s Leranem. Mám za to, že to je komunikační kouzlo, tak se ho zeptám, zda to je ono, s čím je chce najít, popřípadě, co všechno s tím dokáže. Bylo mi nějak jasné, že tím může mág útočit, kdyby ne, tak nemáme kouzla na opevňování mysli atd.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsme v pořádku. A nejsem sám, jsem přece s Maxem. Nějak jsem při tom rozmisťování ochran zapomněli na čas. Hned budeme zpět." S tím se Garardovy ochrany zase zvednou. Leran se mezitím baví se Shinxim: "Používá komunikační kouzlo... Je to vlastně telepatie, ona se pak může rozhodnout, jestli chce útočit nebo komunikovat. Nedělalo by jí teď žádný problém nám mysl napadnout. Já už se umím jakž takž bránit a mysl paladinů chrání jejich patron, ale ty děti nejsou nejspíš chráněné vůbec." Když si všimne, že kouzlo zruší, otočí se k Anett: "Všechno v pořádku?" Mluví ale docela klidně, uklidnil ho Anettin výraz. Kdyby se něco stalo, tvářila by se jinak. Mezi dětmi teď nastane menší rozruch, jeden z frajeřících čtvrťáku nebere kaši na lžíci a hodí ji nějaké druhačce za krk a zalepí ji tím i vlasy na týlu. Druhačka a její kamarádky začnou ječet a stůl čtvrťáků se začne svíjet smíchy. Mimochodem, když jsi byla v telepatickém prostoru, tak mysli právě frajerských čtvrťáků byly chráněny nejlépe. Jediný čtvrťák, který se nesměje, je Jeid, ale ani se nezdá, že by hodlal nějak zasáhnout a děti opět uklidní. Hledí do prázdna, na tváři zamyšlený výraz a lžíci se nepřítomně hrabe v kaši. Situace se přiostří, když jedna z kamarádek zasažené druhačky taky nebere kaši na lžíci a trefí útočníka ze čtyřky do tváře. Ten si kaši nasupeně setře a postaví se. Jeho stůl se směje ještě víc, ostatní stoly zvědavě přihlížejí. |
| |
| Askareus Velitel pevnosti Utgard je zaneprázdněn. Aspoň tak ti to bylo řečeno. Ale vlastně se nedalo očekávat, že by se nejvyšší velitel pohraniční síly Rytířstva zabýval nějakým velitelem úderné jednotky z malé pevnůstky. Mezi vojáky ti to možná přinese prestiž, ale pro velitele bude pořád ti stejní. Nakonec se ti uvolí aspoň trochu pomoci jeden z důstojníku, který vytáhne mapu, ukáže ti pevnost Utgard a potom pevnost Isaar. Měl bys tam být zítra krátce po poledni pokud se vydáš na cestu okamžitě. Důstojník ti mapu nechá a odkráčí za svými povinnostmi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře“ Odpověděla jsem a zrušila zaklínadlo. Podívám se na Lerana. „Ano. Už se vrací. Jsou v pořádku.“ Odpovím a zamyšleně si promnu zátylek. Napadlo mě, že bych později mohla zkusit prohledat Akademii, právě tímhle způsobem. Ten tvor, pokud stále žije jistě má nějaké vědomí. Takže bych měla být schopna ho najít. Pokud ji neumí skrývat. V tom případě to bude složitější. Ale ne nemožné. Přece jenom chráněné mysli jsou černé. Tak bude stačit prohledat stíny. No byla to jen teorie, ale zkusit jsem to mohla. Přestanu o tom přemýšlet, když v jídelně začne válka s házením jídlem. Zamračím se. To musí takhle blbnout, když se zrovna umyli? Podívám se na chlapce, čtvrtý ročník, který byl vlastně ze všech nejlépe chráněni proti psychické manipulaci nebo útoku. Zaujme mě Jeid. Zajímalo by mě nad čím přemýšlí, vůbec to byl pozoruhodný mladík. První jsem chtěla tuhle válku zastavit, ale nakonec se rozhodnu jinak a nechám je ať si válčí. Otočím se a začnu nevšímavě dojídat své jídlo. „Jen je nechte ať se baví.“ Řekla jsem klidně. „Až skončí, tak si to tu po sobě uklidí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Baví?" Zasměje se Leran, zkoumaje zuřivý výraz čtvrťáka. "On spíš vypadá, že ji chce zaškrtit." Pak ale kluka chytne jeden z jeho smějících se kamarádů za rukáv a zabrání mu cokoliv udělat. Dloubne loktem do Jeida, který jako by se probral. Překvapeně se podívá na své kamarády a pak se zamračí. Zamumlá něco ve smyslu "zajděte se umýt a ukliďte to tu" a zase je vyslyšen. Druhačka i čtvrťák okamžitě poslechnou a zamíří do kuchyně pro hadr. Jeid si opře hlavu o hřbet ruky a zase se začne tvářit nepřítomně. Leran ho zamyšleně pozoruje. "Co je ten kluk zač?" Zeptá se do vzduchu. Dorazí Max a Garard. Napětí mezi nimi by se dalo krájet. Snaží se to potlačit ve prospěch Akademie, ale očividně se nemají moc v lásce. Takže krom nestvůry tu máme podivného kluka, znesvářeného bojového mága a Představeného Akademie a hordu frajeřících puberťáků. Čím dál tím lepší... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzhlédnu. Pobaveně se pousměji. „Dívky v jejich věku už vědí jak se bránit. Nakopnutí do rozkroku funguje v každém věku.“ Řekla jsem a znovu se zadívala na Jeida. „Nevím. Jen že se jmenuje Jeida a ostatní si ho dost považují, nemluvě o tom, že ho i poslouchají.“ Odpověděla jsem Leranovi. „Ale vzbuzuje pozornost, že?“ zamyšleně odsunu misku. „Hned se vrátím.“ Řeknu a vstanu. Vydám se k Jeidovi, položím mu lehce ruku na rameno. „Co se děje, Jeido?“ zeptala jsem se ho a sklonila se k němu, aby jsme se dobře slyšeli. „Vidím, že tě něco trápí. Máš snad obavy z toho co jsem vám předtím řekla?“ zajímala jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – večeře „Díky za podrobnější vysvětlení Lerane. Takže rázem, co pustím dotyčného přes svoje barikády, tak může plynule přejít z komunikace na útok. Docela zákeřné. Takhle to vypadá, že útočník má všechny výhody na své straně, copak tohle kouzlo nemá nějakou slabinu?“ Po zrušení Anettinina kouzla se k ní otočíme. Leran se ji zeptá na situaci, soudě dle jejího výrazu bych tipoval, že je vše, jak má být, což nakonec potvrdila Anett vlastními slovy. Nicméně mezi dětmi vypukl menší rozruch, přirovnal bych to ke komediálnímu představení. Chtěl jsem to utnout. Tentokrát je umyjeme studenou vodou, aby věděli, že takhle se budou mít pokaždé, když se tahle zaprasí. Nicméně do toho vkročila Anett se slovy, že to máme nechat být. „No když myslíš.“ Z polo zvednuté židle se opět usadím a nimrám se v jídle. Situace se nakonec uklidní, díky chlapci jménem Jeid. Konečně dorazí Max a Garard. Cítím dost silné dusno. Co si ti dva zase provedli. Chovají se jak malí parchanti. Kromě nestvůry abychom hlídali ještě tyhle dva, bandu puberťáků a toho kluka Jeida. Pomalu si začínám myslet, že ta potvora má tohle všechno na svědomí. Anett se nakonec rozhodne jít za tím chlapcem Jeidem, vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí a zároveň mu to dělá starosti. Já pořád sedím u učitelského stolu, nakonec se přesunu k Maxovi a Gararodvi. „Tak co? Nastražili jste pasti?“ Vedu s nimi rozhovor, pokud tedy mají chuť a sílu. Jinak po skončení večeře a přípravě na kutě, se pomodlím ke všem bohům. U boha Salmara za to, abychom to přežili ve zdraví. U Grundura za to, aby nám dodal sílu a vůli k boji, u Iakorose, aby nás osvítil a obdařil nás moudrostí a rozvážností, než uděláme další kroky. Nustera požádám, aby žádnou svoji ovečku nepovolala k sobě, nakonec skončím u Larata, ke kterému se modlím teď nejdéle. Přece jen jsem v domě, která je skrz na skrz protkaná magií. Modlím se, aby nás včas varoval a aby magie tvora byla slabá, aby se dal zabít s pouhým mečem a štítem, popřípadě aby na něho působila kouzla od Anett, Maxe, Gararda a i od dětí, které už nějaká umí. Takto se budu modlit po třicet dní a za každý den poděkuji bohům, že nás obdařili svoji přízní a my stále patříme do světa smrtelníků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Leran pokrčí rameny. "Nevýhoda komunikačního kouzla. Mluv jen s tím, komu důvěřuješ, nebo doufej, že není zlý." Max ti odpoví: "Něco málo. Garard nakreslil pár run, já zaklel ochrannými kouzly nějaké chodby. Moc času jsme neměli, zítra budeme pokračovat." Leran se protáhne. "Kterou mám hlídku?" Odpoví mu Garard. "Poslední, se mnou. Max říkal, že si bere první a Anett spolu s tady Shinxim bude mít druhou. Střídáme se po třech hodinách." Leran se zamračí. "Možná bychom mohli spíš dát dvojice dospělý a dítě, víc bychom se vyspali." Anett Jeid sebou škubne a obrátí k tobě své pronikavé modré oči. "Obavy? Docela ano, ale to by snad měl mít každý. Jenže já bych mohl být užitečný." Pousměje se. "Jsem nazřívač." Jakmile to řekne, vzpomeneš si na dny, kdy na ně Alex zaměřil svou výuku. Narozdíl od věštců nazřívači nemohou svou moc přivolat kdykoliv a podívat se na to, co chtějí kdykoliv. Ale občas mají obvykle pravdivé vize, které přicházejí jak se jim zlíbí. Nazřívači jsou ale velmi vzácní a nenacházejí se jen mezi mágy, ale i mezi obyčejným obyvatelstvem. "Je to ale k zbláznění. Snažím se přivolat nějakou vizi a jediným účinkem je to, že mě rozbolí hlava." Povzdechne si a zase si hlavu opře. Když o tom teď tak mluvil, všimneš si, že z dětí kolem respekt přímo čiší. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – po večeří „No jo, neexistuje světlo bez stínu. Jen by mě zajímalo, jak poznám onu osobu, která se se mnou chce spojit. To jako poznám cizí mysl či co?“ Mezitím mi odpoví Max na moji otázku ohledně ochran. „Dali jste je aspoň nějak systematicky? Tím myslím jen na chodby, které vedou sem, popřípadě s jejich pomocí vytvořili nějakou únikovou trasu?“ Zeptám se jak Maxe tak Gararda. Leran se protáhne a zeptá se na hlídku, odpovědi se mu dostane od Představeného. Jsem docela rád, že se Leran zeptal na mou nevyslovenou myšlenku. Už tak to u ni mám nahnuté. Ne ne, nebudu říkat, že nic o Nočním běsovi ani o tom, že mě napadla stejné myšlenka co Lerana. Já osobně podpořím Leranův návrh, ale až po tom, co se k tomu vyjádří Max a Představený. Takhle bych mohl říct Anett, že to rozhodli už za nás, aniž bych si snad vykoledoval další podrážděný pohled z její strany. |
| |
| Cesta do pevnosti K veliteli jsem se nedostal, ale naštěstí pro mě se uvolnil nějaký jiný důstojník, který mi poradil cestu a ještě mi nechal mapu. Rozloučil jsem se s ním a ihned jsem vyrazil k pevnosti, abych se tam dostal do zítřejšího odpoledne. Z pevnosti vyrazím nejdříve klusem, pak přinutím koně ke klusu. Chci, aby ta cesta byla už za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To kouzlo je vymyšleno tak, aby dotyčný opravdu poznal mysl člověka, který se s ním chce spojit." Přikývne Leran. Max pak na otázku pastí jen kývne s plnou pusou kaše. Jakmile polkne, vyjádří se k hlídkám. "Ne. Děti hlídat nebudou. To už po nich budeme chtít hodně." Představený Maxe podpoří: "Hrozí jim velké nebezpečí, musejí nám pomáhat se svými mladšími spolužáky... Hlídkování po nich nemůžeme chtít." Max ještě něco zamumlá o případné možnosti v krajním případě, ale pohled Představeného ho umlčí. |
| |
| Askareus Dopoledne druhého dne potkáš jednu z hlídek pevnosti Isaar. Má dvacet členů a její velitel je pohledný muž zhruba ve tvém věku, jmenuje se sir Daeron. Vezmou tě s sebou do pevnosti. Krátce po poledni dorazíte do cíle. Isaar má do impozantnosti Utgardu daleko. Je to vlastně jen několik velkých kamenných budov obehnaných palisádou. Stráže na jejím ochozu vás okamžitě vpustí a ty po boku Daerona vjedeš dovnitř. Sir Broderick je starší muž s přísným obličejem, který se ale rozzáří úsměvem, když spatří tebe. "Daerone, pokud není nic důležitého, tak chci hlášení později." Natáhne k tobě ruku. "Zdravím, sire Askaree. Chcete se jít podívat na svou novou jednotku, nebo jste unavený?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně se na něj zadívám. Tak nazřívač? Ti jsou vzácní a navíc ještě nazřívač co je... nebo bude mág. To je opravdu něco. Není divu, že je tak vážený. Ale chápu jeho frustraci, vím jaké to je nemoci nic dělat. „Máš velký dar.“ Řekla jsem mu jemně. „Ale jen si zbytečně způsobuješ bolest. Ty sám jistě víš nejlépe, že nazřívači nemohou své vize přivolat. Přijdou až ony uznají za vhodné.“ Stisknu mu v chlácholivém gestu rameno. „Ale máš pravdu. Můžeš být užitečný. Když za námi přijdeš kdykoliv se ti zjeví nějaká vize. Jakákoliv. I taková, která ti může připadat divná nebo beze smyslu by mohla mít skrytý význam.“ „Už tak neseš na svých bedrech víc zodpovědnosti, než kdokoliv v tvém věku. Nesnaž se naložit si toho ještě víc. Dobře?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den první – po večeři No jak to tak vidím, tak Max, spolu s představeným nejsou pro návrh, který předložil Leran. Nemá cenu jim to rozmlouvat. „Když jsme tedy udělali vše, co prozatím šlo, vyhlásíme večerku, či je snad ještě něco v plánu? Jestli ne, tak bych rád šel spát, představa, že budu vstávat za tři hodiny, mě doslova zabíjí,“ při těch slovech se protáhnu a protřu si oči. „Nezapomeňte to říct Anett, až se vrátí od Jeida, kterého evidentně něco trápí.“ |
| |
| Pevnost Isaar Nedaleko od mého cíle jsem potkal hlídku, vracející se zpět do pevnosti. Její velitel se mi představil jako sir Daeron a nabídl mi společnou cestu. S chutí jsem přijal a dál jel s ním a jeho muži. Podle počtu bych to odhadoval, že je to obyčejná patrola. Když jsme konečně dorazili k pevnosti, její vzhled mne celkem překvapil. Ano, čekal jsem trošku víc, ale i s málem se umím spokojit. Společně se sirem Daeronem jsme dorazili až k veliteli pevnosti, siru Broderickovi, který nám vyšel vstříc. Při pohledu na mě se rozzářil, jako by mne rád viděl. A asi jo... "I já vás, sire Brodericku." přijmu jeho pozdrav. "Nejdříve bych rád poznal svou novou jednotku, odpočinek může na nějakou chvilku počkat" odpovím sirovi na jeho otázku. Sice na mne únava padá z hodně malé výšky a nemám daleko k usnutí v sedle, ale jednotka a seznámení s ní je důležitější. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jo, až ony uznají za vhodné. Tohle mají věštci lepší." Neříká ale tak docela pravdu a podle jeho tónu je si toho vědom. I ti nejmocnější mágové, kteří se dají na věštění riskují šílenství. Pro příklad se stačí zajít podívat do knihovny... Věštění je hned po černé magii obor magie, ze které šílí nejvíce lidí. A nazřívači neriskují, že nad nimi jejich nechtěná moc převezme kontrolu. "Dobře, řeknu vám všechno, co uvidím." Kývne Jeid a zvedne se, aby druhačka mohla hadrem uklidit kaši pod ním. "Pak se zajdi umýt." Řekne jí jemně. Ona kývne, neodpustí si hození hadru po čtvrťákovi, co po ní hodil kaši, a zamíří k umývárnám. "Tam ne." Zavolá Jeid a dívka se překvapeně utočí. "Bez doprovodu ne. Běž do kuchyně." Holka kývne a zamíří zpět do kuchyně. Jeid kývne na svého provinilého kamaráda čtvrťáka. "Ty běž taky, Enlone." I on se okamžitě zvedne a zamíří do kuchyně. Jeid si zase opře hlavu a to, že ho oba poslechli, bere jako samozřejmost. Nezdá se ale, že by toho nějak zneužíval. Své moci nazřívači obecně nezneužívají, mají to v krvi. Oba "Anett!" Zavolá tě Max k učitelskému stolu. Řekou ti, že máš druhou hlídku spolu se Shinxim, první má sám Max. Vy dva po třech hodinách vzbudíte Lerana a Gararda, kteří mají třetí a poslední hlídku. Hlídka každé dvojice (v Maxově případě jednotlivce) bude trvat tři hodiny, Max na učitelský stůl položí přesýpací hodiny, jedno přesýpání odpovídá této době. Děti zaženete do peřin na zemi a sami brzy ulehnete. Shinxi se ještě předtím pomodlí ke všem bohům. Max si svleče háv a zůstane v černé košili a volných kalhotách. Pak nabídne modlitbu Laratovi a zahájí svou hlídku. Když usínáte, vidíte ho, jak přechází sem a tam. Max s vámi zatřepe se slovy. "Máte hlídku." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu a pak sleduji jak jste pryč a rozdává při tom rozkazy. Musela jsem pobaveně zavrtět hlavou a vrátila jsem se ke stolu k ostatní. Ostatně Max už mě volal. Už mi jen řekli, jak budou fungovat hlídky, nic jsem nenamítala a přijala jsem to. Začalo pak nahánění dětí do postel, ty menší to brali jako dobrodružství. Nakonec kdo by mohl říci, že spal v jídelně na zemi se skoro celou školou? Nakonec jsem šla spát i já a usnula jsem poměrně rychle a tvrdě. Ale ani se nenaději a už mě budí. Měla jsem pocit, že spím leda tak minutu. Ale nic jsme nenamítala a vstala jsem. Promnula jsem si oči a uhladila vlasy, našla jsem vodu a napila se. Pak jsem se vydala věnovat své práci. A to hlídkování. Pořád jsem měla v plánu zkusit najít mysl toho tvora, ale ještě se mi nenaskytla příležitost. No mohla jsem to zkusit před spaním, jenže to bych pak byla unavená ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Mezi první a druhým dnem Hlídka Max se nemusí ani moc namáhat mě probudit, sotva se ke mne přiblíží, tak procitnu. Kdybych nepatřil do doby před pěti lety, tak bych možná měl tvrdé spaní, jak ho má většina současných paladinů, kteří neví, jaké to je na bitevním poli a spánek je komodita, které se většině lidí nedostává. „Rozumím.“ Vstanu, protáhnu se, ohlédnu se po nějaké vodě na pití a ještě se kapku opláchnu. Mysl byla probuzená, ale tělo stále spalo. Vezmu meč s pochvou, uvazujíc ho kolem pasu, štítem si zavěsím pomocí řemínků na záda, dále prsten, který mám neustále u sebe, zavěšený na zlatém řetízku kolem krku. Rozhodoval jsem se, zda si vezmu brnění či nikoli. Nakonec jsem tu myšlenku zavrhl, i když to možná byla chyba. Nedostal bych na sebe ani hrudní plát a polovina lidí by tu už byla probuzená. By mi asi moc nepoděkovali. Nechám brnění brněním, všechno si zkontroluji, meč aby šel plynule vytáhnout a štít pohotově sundat, pak poodejdu ke vstupním dveřím do jídelny, kde počkám na Anett, odkud se společně vydáme na hlídku. |
| |
| Askareus Brodick přikývne a něco řekne jednomu z řádových rytířů vedle sebe. Pak se vydáte ke shromaždišti, ale cestou projdete vlastně celou pevností. Brodick ukáže na největší kamennou budovu: "To je kasárna." O kousek dál ukáže na dvě menší budovy: "To je lazaret a to je jídelna." Jdete dál. "To je kovárna a tam je zbrojnice. Toto je sklad." Dojdete k menší budově, na které plápolá vlajka Říše a vedle ní i zástava Benediktova rytířstva. "A konečně velitelská budova. Tam jsou poradní místnosti i pokoje nás velitelů." Dál dojdete na shromaždiště, kde už stojí nastoupená tvá padesáti členná jednotka. Už na první pohled je ti jasné, že s těmi bude jiná práce než se strážemi. Nejspíš prošli ještě před tímhle pětiletým obdobím míru mnohými boji. Trochu potlučené a poškrábané brnění, někteří mají zjizvené tváře, ale všichni jsou v pevném pozoru. Takovém, který jsi strážné nenaučil ani za pět let. |
| |
| Pevnost Isaar Procházím pevností, po boku sira Brodericka a zapamatovávám si, kde jaká budova je. Bude se mi to časem určitě hodit. Když konečně dojdeme k nástupišti, uvidím své nové vojáky. Vypadají vskutku výborně. Kam se na ně hrabe hlídka. "Zdravím vás, pánové. Jmenuji se sir Askareus Harpe a ode dneška jsem váš nový velitel. Doufám, že budeme spolu vycházet a nebudeme si dělat navzájem problémy. Nuže, pro dnešek máte ještě volno, zítra se dáme do práce" promluvím ke svým novým mužům. Pak se otočím k Broderickovi a vezmu si ho kousek dál od jednotky. "Sire, byl bych vám velmi vděčen, kdybych se mohl s jednotkou nejdříve více sblížit a až pak bych vyrazil do terénu" požádám sira Brodericka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ziori už na mě čekal, pousmála jsem se na něj a pak jsem se rozhlédla po tom množství těl ležících na zemi. „Mám pocit, jako kdybych za tu chvíli zestárla minimálně o dvacet let.“ Řekla jsem mu tiše a nepřeháněla jsem. Při každé vážnější situaci jsem si pak připadala starší, ale tohle co se dělo... byla ta největší zodpovědnost v mém životě. Tolik mladých lidských životů na nás leželo a já už teď z té zodpovědnosti byla unavená. A to byl první den. Vykročila jsem. |
| |
| Askareus Muži zasalutují a v zástupu se rozejdou. Tohle bys strážné nenaučil ani za dvacet let. Když předneseš Brodickovi svou žádost, vážně se zamyslí. Pak pokýve hlavou: "Víc jak dva dny vám dát nemůžu, pak můj přímý nadřízený, velitel pevnosti Gordeff, požaduje úderné jednotky všech podřízených pevností k dispozici. Bližší informace k tomu vám řeknu až přijde čas. Takže dva dny." S tím se omluví, že má ještě nějaké povinnosti a ty že by sis měl prohlédnout svůj pokoj. Budova velitelů je dá se říct stejně polní, jako všechno kolem. Žádný zbytečný přepych. Projdeš chodbičkou s dveřmi do poradních místností a po úzkém točitém schodišti vystoupáš do druhého patra. Tam jsou pokoje pěti velitelů. Brodickův, tvůj, Daeronův a ještě dvou dalších velitelů hlídky. Svůj pokoj poznáš okamžitě, aby ne, když je na dveřích cedulka sir velitel Askareus Harpe, úderná jednotka Jsou to vlastně dva pokoje. První je tvá kancelář, k sepisování hlášení, udělování odměn a pochval a případně i důtek. Je tam jednoduchý stůl a židle. Za stolem vedou dveře do pokoje, který je zařízen přesně tak, jak jsi od celé této budovy čekal. Tvrdá vojenská postel, skříň, židle, stůl, noční stolek. Tvůj pokoj na strážnici byl o dost pohodlnější a přepychovější, ale toto ti připomene dobu před pěti lety. Dobu neustálých akcí a výjezdů. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Mezi první a druhým dnem Hlídka „Myslíš o dvacet dalších let? No jestli ano, tak na čtyřicet vypadáš opravdu dobře.“ Zazubím se od ucha k uchu. „Ovšem nejsem si jistý, zda by v takovém případě měly mé komplimenty nějaký smysl a účinek.“ Společně s ní vykročím do temné noci, která se zdá nemít konce. Bude to dlouhé, předlouhé, člověk by si snad mohl začít myslet, že slunce je pouhý přelud nebo jen pouhý výplod lidské fantazie. „Je ten chlapec..“ vzpomínám na jeho jméno „...Jeid v pořádku? Vypadala to, že ho něco trápí. Navíc nešlo si nevšimnout, že ho ostatní poslouchají na slovo.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na něj. „Díky no...“ Řeknu a nějak jsme se z jeho komplimentu nedokázala pořádně těšit. „Ale trochu ano. Potěšil mě.“ Řekla jsem, že nejsou marné. Nadechnu se. „Jeid je nahlížeč. Je to něco věštec. Ale on vize nevyvolává, ty k němu sami přicházejí. Trápí ho vědomí, že by mohl pomoci, ale nemůže. Snaží se vyvolat vizi tak moc až ho z toho bolí hlava. Proto si ho ostatní děti tolik váží.“ Řekla jsem mu. „Pokusila jsem se ho nějak povzbudit a domluvila jsem se s ním, že když bude mít nějakou vizi. Jakoukoliv tak ať přijde a řekne nám o ní.“ Pousměji se. „Je to opravdu skvělý, mladý muž.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Mezi první a druhým dnem Hlídka „Takže nahlížeč? Svět magie je opravdu velký a najde se v něm ledacos.“ Vidět to, co se ještě nestalo. Za to by někteří lidi zabíjeli, aby měli takový dar. „No kdyby mu hrozila zdravotní újma, tak široko daleko nenajde lepší léčitelku.“ Rozhlédnu se kolem. „Max s Garardem rozmístili ochrany. Umíš rozpoznat, zda jsou aktivní či ne? Pokud ten tvor je tak chytrý, jak si myslíme, pokusí se tyhle pasti zlikvidovat.“ Zasměji se. „Je to zvláštní, ale pokaždé se setkáváme za zvláštních okolností. Už si to nedokážu představit bez nějaké té lapálie, boje, ohrožení života či něčeho podobného. První setkání při boji se skřety, druhé ve Vingaardu, kdy na něho byl veden útok a teď tohle. Uzavřeni v akademii, kde je smrtelně nebezpečný tvor a musíme se postarat, aby to všichni přežili ve zdraví a bez újmy. Zajímalo by mě, zda tohle něco přebije.“ Nevím, zda Anett má plán ohledně hlídky. Já osobně bych prohlédnul zmiňované ochrany (pokud tedy bude mít nějaké potuchy o tom, zda jsou aktivní či ne), hlavní prostory, kde se budeme zdržovat, popřípadě prošel i temnější uličky. Pokud zbude nějaký čas, zeptal bych se Anett co dál. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano. A je to poměrně vzácné.“ Řekla a pousmála se. „Děkuji, Ziori. Ale ještě se zdaleka nevyrovnám starším léčitelům. Stále se mám co učit.“ Řekla jsem mu polichoceně. „Ochrany? Nejspíš bych to dokázala, ale je to zbytečné. Jistě je udělali tak, abychom se dozvěděli, kdyby se některá z nich spustila. Nebyly by pak k ničemu, kdybychom je museli chodit kontrolovat jestli už nespustili.“ Řekla jsem zamítavě. Poslouchala jsem ho a pak přikývla. „To máš pravdu. Zdá se, že si budeme muset naplánovat jedině společnou dovolenou, abychom se vyhnuli nějakému tomu průšvihu.“ Zastavím se. „Mi to dokážeme. Ochránit je. Nás... všechny.“ Řeknu sebejistě, nebo spíš tvrdohlavě. „Navíc...bychom neměli odcházet. Máme hlídat jídelnu. Kdybychom odešli tak kdo pohlídá ty co spí? Zatím co bychom byli na obchůzce klidně to může vlézt do jídelny a než bychom se vrátili všichni by byli mrtví. Ne... z jídelny neodejdeme.“ Řekla jsem a zamračila se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Mezi první a druhým dnem Hlídka „Každý se máme co učit, řekl bych. Moudrý člověk by prohlásil, že se učí celý život.“ Ohledně ochran musím souhlasit s Anett. Jistě to neodflákli, když se jedná o takovou závažnou věc. Trochu se zastydím, protože jsem zapochyboval. Důvěřuj jim, pokud budu chtít všechno udělat sám, jistě dlouho nepřežiji a já se slabým článkem v řetězu nechci stát. „Dovolenou? Myslíš si, že něco takového vůbec někdy budeme mít? Jak říkám, nedokážu si představit klid, my hold budeme pořád v pohybu.“ Pronesu realisticky. „No uvidíme.“ „Souhlasím, nikomu se nic nestane, pokud nepodceníme situaci.“ Myšlenka na toulání akademií se neujme. „Tak to abychom si vzali něco na sezení a něco na čtení.“ Trkne mě myšlenka. „Poslyš Anett, jak vůbec najdeš dotyčnou osobu pomocí toho komunikačního kouzla? Já jen, jestli ten tvor má duši nebo něco podobného, tak jestli by si na něho nemohla zaútočit nebo aspoň určit, kde by mohl být. Možná plácám nesmysly, ale když jsem to probíral s Leranem, tak jsem nabyl dojmu, že by to šlo, i když to je asi nebezpečné a měli bychom to zkusit, až bude vzhůru Max a Garard. Oprav mě, jestli se pletu.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na něj. „Nevím jak bych to popsala... prostě to poznám.“ Řeknu mu. Zamyslím se a pak zavrtím hlavou. „Ne. Nevím jak bych to popsala.“ Pokrčím rameny. Ale udivilo mě, že na to, že není mág a tak příliš magii nerozumí, tak ho napadlo to samé co mě. „Nepleteš se. A po pravdě mě to také napadlo.“ Řekla jsem mu. „Každý tvor má nějaké vědomí. I zvířata. Takže jestli nemá ochranu, jeho mysl bude zářit a jestli se chrání, tak se dá také najít jen ne už tak snadno. Chtěla jsem to vyzkoušet jen jak bych se k tomu dostala.“ Řekla jsem a rozhlédla jsem se. „Ale máš pravdu. Raději bych to zkusila až budou i ostatní vzhůru.“ |
| |
| Pevnost Isaar "Dva dny budou stačit, sire" děkovně mu přikývnu a chystám se odejít do svého pokoje. To ovšem hned neučiním. Nejdříve si zjistím, kde jsou mí muži ubytovaní a až pak se půjdu ubytovat já sám. Cestou do mého pokoje si ještě prohlížím základnu a v duchu si říkám, kde co je. Vbrzku to tu budu znát velmi dobře. Strohost mého pokoje mne nepřekvapí, spíše přivolá vzpomínky na časy dávné, kdy jsem byl čerstvým rytířem a skoro každý den byl nějaký výjezd. Spokojeně se usměju, vysoukám se z brnění a téměř ihned zalehnu do postele, kde i po chvilce usnu. Zdá se mi sen. Sen z dob, kdy jsem byl ještě panošem a čekal jsem na titul. Z dob, kdy jsem při jedné šarvátce přišel o dobrého přítele. Z událostí, které vedli k mému povýšení. Vzbudím se celkem brzy, do úsvitu dle mého úsudku zbývá něco kolem tří hodin. Obléknu se do plné zbroje a potichu se vykradu z ubykací pro velitele. Ukrývajíc se ve stínech a tmě se přesunu k ubykacím vojska, přesněji k té, kterou osidlují mí muži. Potichu se vplížím dovnitř, postavím se do místa, odkud budu mít dobrý rozhled na všechny muže a z plna plic zařvu: "POPLÁÁÁÁÁÁÁÁCH!!!" Jde mi o jedno. O rychlost jejich reakce na vyhlášení poplachu. Chci vědět, za jakou dobu jsou schopni boje. |
| |
| Ashe a Thorin Rozestavíte hlídky a usadíte se k ohňům před rozbitými stany. Každá jednotka má svou polovinu tábora. Rytíři vytáhnou suchary, sušené maso a možná i nějaké čerstvější potraviny, záleží na tom, kolik toho spořádají cestou. Jídlo pak putuje nad oheň a do žaludku, nebo rovnou do žaludku. Po nějaké době idylky praskání a příjemného hřání ohně začnete pomalu usínat. Brzy ráno chcete pobalit stany a vyrazit, ale v tom přiletí ze tmy několik černě opeřených šípů, které se zabodnou do několika mužů. Hlídky si jich všimnout nemohli, protože v té době už žádné nebyly. Nikdo nepočítal s útokem v tuto chvíli, takže hlídky pomáhaly balit stany. O několik úderů srdce později se do vašeho tábora vřítí malé zelené postavy pomalované černými válečnými barvami a mávající zrezivělými šavlemi. Vy dva už jste s nimi měli tu čest. Jsou to goblini, malé a zákeřné stvoření, velmi odvážné pokud jsou v přesile aspoň deset na jednoho. Pokud ale nemají takovou přesilu, většinou se do boje ani nepouští. Většina vašich mužů se ale k Rytířstvu dala v době pětiletého míru a žádnou zelenou kůži zatím neviděla. Starší a zkušení rytíři hlídkují na hranici se Sevarem, ze kterého hrozí mnohem větší nebezpečí. Toto by mohl být vůbec první boj vašich rytířů. Není se tedy čemu divit, že místo aby se ukázkově zformovali a připravili na obranu, jen překvapeně zírají, v rukou místo mečů kus sušeného masa. Jen sem tam nějaký zkušenější nebo chytřejší vytasí meč, popadne štít a zvedne se do střehu. Moment překvapení je ale plně na straně goblinů. Minimálně deset mužů z vašich čtyřiceti padne ještě před tím, než vůbec dokážete vykřiknout první rozkaz. |
| |
| Askareus Prvních asi dvacet vteřin na tvůj křik nikdo nereaguje. Potom se ale ozve z ubikací tvých mužů dusot nohou a tvá úderná jednotka se vyvalí na volnou plochu před kasárnami, přímo před tebe. Nejsou v plné zbroji, mají na sobě jen kroužkovky a v rukou tasené meče a štíty. Někteří rychlejší mají chrániče ramen nebo kolen, ale nic víc. Při poplachu jim jde hlavně o rychlost, ne o kompletní ozbrojení. Jejich reakce na vyhlášení poplachu v noci je něco přes půl minuty. Zkušení rytíři ze tvých vzpomínek na válku před pěti lety, to zvládli asi za dobu o deset sekund kratší. Tvé hlasité vyhlášení poplachu ale mělo ještě jeden účinek. Hlídky na palisádě totiž nejsou hluché. Pevností se rozlehnou poplašné zvony a během další půl minuty stojí na shromaždišti celá pevnost. Sir Brodick sám dělá čest svému postavení. Za dobu, co hlídky navlékli koužkové košile a navlékli si na ruku štít, on je skoro v plné zbroji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vrátíte se do jídelny, kde je konec vaší konverzaci. Max totiž po své hlídce nešel spát, ale zapálil si svíčku na učitelském stole a studuje Rionův deník. Na dotaz, proč nejde spát, odpovídá, že by teď stejně neusnul, tak proč nedělat něco užitečnějšího, než je převalování se. Jakmile se písek v hodinách přesype, vzbudíte Lerana a Gararda. Leran to bere s jasným roztrpčením a Garard s chladnou odhodlaností. Jste ale dost unavení, takže jakmile ulehnete, okamžitě usnete, ať už má sám Max zábrany jakékoliv. Zdá se vám ale, že nespíte ani několik minut, a Leran vás už budí. Děti pořád ještě spí, Max a Garad tady nejsou. Max nejspíš celou noc nespal. Ale co, z Alexova příkladu je minimálně Anett jasné, že bojoví mágové toho vydrží opravdu hodně. "Mám vám vyřídit, že jdou do knihovny a rozmístit další ochrany a že máte... Teda že vás prosí, abyste vzbudili děti a zajistili jim nějaký program a sbídani. A já vám mám pomáhat..." Řekne Leran. Očividně by byl radši s nimi, než aby dělal chůvu. |
| |
| Pevnost Isaara - nemilé překvapení Stojím v části místnosti, ve které mne každý vstávající muž musí vidět. Dokonce kolem mne musí i proběhnout, kdyby běželi ven. Co mne, ale překvapí, je, že si mne nikdo nevšiml a všichni do jednoho, jen v základní zbroji vyběhli ven. Nechápavě se za nima dívám a velmi pomalým a klidným krokem se vydám za nimi. Najdu je na shromaždišti, tam kde jsem je poprvé viděl. Také tam spatřím, po nějaké chvilce, i zbytek pevnosti, dokonce i se sirem Benedicktem. Já nevěděl, že mám v jednotce mágy a můj velitel je taky mág, když to sem stihnou za půl minuty... napadne mne, když vidím tu rychlost. "Co tady děláte, vy tupci? Nemáte být na svých pozicích u brány a slabých míst palisády? Zajímalo by mne, co byste dělali, kdyby měl nepřítel hordu lučištníků, kteří by ostřelovali hradby. Minimálně polovina z vás by pochcípala a ta druhá by byla velmi vážně raněná. To by jim pak stačilo si sem na krásno napochodovat a povraždit vás jako prasata. Lučištníci mají bejt na hradbách a ostřelovat nepřítele, rytíři u bran a slabých míst. Myslel jsem si, že to máte v malíku, ale jak vidím, tak ne"6 rozeřvu se na svou jednotku, nevnímajíc ty okolo mě. Když o tak vezmu, patří to i pro ně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem se na druhý den probudila zjistila jsem, že Garad a Max šli připravit další pasti. Zatím co nám nechali na starost děti. Zívla jsem a protáhla se, byla jsem celá rozbolavěná, vždy trvalo než jsem si zvykla spát někde jinde. Tak za dva dny už budu zvyklá. Podívám se na Lerana a přikývnu, uhladím si vlasy a nějak uhladím i šaty. „Program... co uděláme? Nevím co udělat. Původní plány na hry rozhodně uplatnit nemůžeme. Jedině hry, kdy budeme všichni po hromadě.“ Promnu si zátylek. „Po pravdě bych nejraději se snažila děti vzdělávat. Naučit je nějaká další zaklínadla, aby se dokázali v případě potřeby lépe bránit.“ Řekla jsem tiše. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – ráno Spaní bylo jaksi neklidné. Měl jsem pocit, jako kdyby mi někdo dýchal za krk. Chci se otočit, ale nejde to, a když se to mi to nakonec podaří, nikdo a nic tam není. Otevřu oči. Sen? Ani nemusím vědět kolik je hodin, mé vnitřní říkají, že jsem se probudil v klasickou dobu, kdy nás v klášteře budí troubení trubek. Kupodivu ve stejnou dobu k nám přijde Leran a začne budit Anett. Já se mezitím protáhnu a jakmile bude příležitost, splním si rutinní trénink a podobné věci. Leran nám řekne kam se poděl Max s Garardem. Navíc nám má pomoct s hlídáním dětí. Jak typické. Oni si jdou za zábavou a my se máme postarat o děti. Anett se dá do pucu a přednese svůj návrh na zabavení dětí. „Myšlenka je to pěkná, ale zeptám se tě. Si schopná ukočírovat sto dětí? Teorii si každý zapíše, ale praktická část kouzlení nevypadá moc reálně. Technicky jste dva, Leran a ty, což činí padesát dětí na každého z vás. Já tu budu platný asi jako sáňky v létě, leda že by si je chtěla konvertovat na kněze či paladiny.“ Ta představa mě pobaví a já se musím zasmát. „Nejdříve bychom měli dát vědět kuchařkám, aby připravili snídani, než začneme děti budit. Co se týče programu, tak ano, bude to trošku komplikované, ale pořád můžeme udělat zábavný program.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Kuchařky jsou jistě už dávno na nohou. Nakonec jim přece ředitel řekl, že se u nich nic nemění. Jídlo se jistě už chystá.“ Řekla jsem mu. Promnu si zátylek. „Myslím, že bych to zvládla. Učit je.“ Řekla jsem. „Sice jsem předtím při té představě panikařila, ale teď je jiná situace.“ Narovnám se. „Ano... bylo by nejspíš lepší, kdyby jsme si mohli s nimi bezstarostně hrát. Možná tak s těmi menšími, ale při tom oni potřebují něco na obranu nejvíce.“ Potřesu hlavou. „Pokud jde o mě tak já nesouhlasím s tím, aby jsme si jenom hráli.“ Řeknu. „Já vím, že to myslíš dobře, Ziori. Ale já hodlám dětem nabídnout, že se se mnou mohou učit magii. Těm kterým se do toho nebude chtít. Se můžete věnovat vy a hrát hry, aby zapomněli na starosti.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den „Myslím si, že tím se vyřešila otázka, co se bude dneska dít.“ Usměji se. „Každý si bude moci přijít na své. Ty děti, co se budou chtít učit, tak ty si vezmeš na starost ty a já si budu muset vzít zbytek.“ Nu uvidíme, čeho bude převaha. „Jakou formou to provedeme? Oznámíme jim to při snídaně? Otázkou je, jak to uděláme. Jídelna není dost velká, abychom si nepřekáželi. Budeme se muset podívat po dalším místě, které se bude dobře hlídat a zároveň bude dost prostorné jako jídelna“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. Jsem ráda, že se se mnou nepřel. „Řekneme jim to po jídle, aby jim z toho nezaskočilo.“ Řekla jsem. „A další velké prostranství. Jedině venku na pozemcích. Tam je nejlepší místo. Hodně prostoru a nic se tam jen tak nepodpálí.“ Narovnám se a protáhnu. „Tak začnu budit děti.“ Řeknu a vydám se obcházet děti, které jsem jemně budila. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Ke vší spokojenosti jsme s Anett dohodli. Osobně radujíc se vydám pomoc s buzením. By mě zajímalo, zda jim bude vadit menší rozcvička. Ptám se sám sebe. Pokud chceme mít klidnou noc, bez podobných incidentů, probíhající během včerejška ..... vybavím si chlapce s dívkou, házejíc vražedné pohledy jeden na druhého. .... musíme je pořádně unavit. Zaměstnaná mysl a tělo je odvede od pletich. Děti probudím a jdeme se hromadně nasnídat. Počkáme na dojezení většiny a pak jim oznámíme program. Samozřejmě počkám, až bude Anett připravena. Pak jim společně předneseme návrh, což je rozdělí na dvě skupinky, kterou si každý z nás převezme. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Některé z dětí vstávají svižně, jiné pomalu a některé i protestují a snaží se schovat pod peřinu, ale nakonec přece jen také vstanou. Nechám je, aby všichni zabalili svou provizorní postel a pak je poskládali podél sten, aby nepřekáželi. Nakonec započala snídaně, přemýšlela jsem jak dětem nadnést to, že se mnou mohou učit. Pak jsem spolu se Ziorim čekala až všechny děti dojí. Kývnu na Zioriho a vstanu, v místnosti to samozřejmě hučelo mnoha dětskými hlasy. Postavila jsem se na židli, strčila si prsty do pusy a ostře hvízdla abych si získala jejich pozornost. Zesílení hlavu jsem hold neuměla. Ale až se vrátím domů budu si to muset doplnit. „Věnujte nám prosím chvíli pozornost.“ Vybídla jsem je a zase se postavila na zem. „S Paladinem Ziorim jsme se dohodly, že vám dáme na výběr.“ Podívám se na Zioriho a pak zase na děti. „Máte dvě možnosti. Buďto se se mnou budete učit magii. Nebo...“ Pokývnu Ziorimu, že jim může oznámit co plánuje on. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – během snídaně Anett si zjedná pozornost pomocí písknutí. Po uklidnění davu je seznámí s možnostmi. „Jak říká mistra Sela. Můžete dále rozvíjet svoje schopnosti a procvičovat se pod jejím dozorem.“ Pak je seznámím s mou možností. Nabízím jim společenské hry, tělocvik. Zkrátka pohybovou aktivitu, nebráním se však ani tomu, aby sami navrhli věci, které by chtěli dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile posnídáte vločky s medem, děti se seskupí do jakýchsi chumlů a vyslechnou vás. Stojí podle tříd, ne podle svých skupin. Chlapci ze čtvrté třídy se jako pokaždé seskupí kolem Jeida. Kluci čtvrťáci jsou vůbec podivná "sebranka," jak jste si už i za tu malou chvíli stačili všimnout. Polovina je po Jeidově vzoru hodná a snaží se mladším pomáhat, druhá polovina se naopak pořád frajeří a mladší provokují, ale všichni poslouchají Jeida. Toho si jde všimnout i po tom, co přednesete svůj návrh. Všichni se podívají právě na Jeida a čekají na jeho reakci. Ten se poradí s jedním ze svých kamarádů ze skupiny "hodnějších" a nakonec přejde ke Shinximu, čímž jasně ukáže, kterou aktivitu si vybírá. Podívá se na Anett: "Mladší se potřebují naučit další kouzla více, a všechny byste nás nejspíš nezvládala." To je ale fakt, dětí je vážně hodně. Celý čtvrtý ročník, včetně děvčat, které Jeida zas tak moc neposlouchají, se nakonec shlukne kolem Shinxiho. I bez nich ale zůstane kolem šedesáti dětí na krku Anett. Poprvé se naskytne příležitost je spočítat. Je jich dohromady 87. Čtvrťáků 19. Třeťáků 24. Druháků 21. Prvňáků 23. |
| |
| Askareus Než stačí tví muži něco říct, ozve se Brodick. "S údernými jednotkami se při obraně pevnosti moc nepočítá. Většinou tady totiž nejsou, když je je potřeba. A je tedy zbytečné jim určovat nějaké pozice, když by na nich potom nebyly." Mávne rukou kolem sebe a ukáže na hlídky - obranné jednotky, které se na své pozice rozmístí. "Standardní postup je takový, že, pokud tady teda jsou, plní úderné jednotky při napadení pevnosti spíše funkci podpůrnou, podrží jednotku, která na tom bude špatně, nebo je připravena pro vydání dalších rozkazů, které velitel vydá po zhodnocení situace." Pokrčí rameny. "Pokud se vám tento postup nelíbí, můžete si stěžovat u velitele Utgardu, vymyslel ho on. Já s tím nic neudělám." Zavolá nějaké rozkazy a hlídky se pomalu stáhnou zpět do kasáren. Brodick pak zamumlá směrem k veliteli jedné z hlídek něco o tom, že mu ten mág přezky na brnění utáhl moc pevně, že musí víc cvičit a taky odkráčí do postele. Tvá jednotka zůstane roztroušená na shromaždišti, kde mají podle platných rozkazů nejvyšších nadřízených být. Většina na tvé výtky chápavě kývne, s výrazem "já vím, ale co mám asi dělat", několik se tváří naštvaně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se jak se děti rozhodují co budou chtít dělat. A nakonec se většina rozhodně podle Jeida. Chudák... musí být těžké mít tolik... no... následovníků. Nejspíš za ně cítí i zodpovědnost. Je to takový milí chlapec. Přikývnu na jeho slova, ale nijak dál to nekomentuji. Rozhlédnu se po svých dětech. „Dobře. První zajdeme k toaletám a pak se přesuneme na pozemky Akademie, kde začneme. Pojďme.“ Podívám se na Zioriho. „Uvidíme se při obědě.“ Kývnu hlavou a pak se vydám s dětmi k záchodům, já čekám venku než se obslouží. Pak zamíříme před Akademii. „Dobrá. Rozestavte se kolem mě.“ Požádám je. „Než začneme chci se něco dozvědět o vás. Klidně se i osaďte jestli chcete.“ Řeknu. „Takže začni třeba ty. Řekni jak se jmenuješ, co máš rád a také mi prozraď proč se chceš stát mágem.“ Ukáži na malého chlapce |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Leran se po krátké úvaze rozhodne, že pro Anett bude prospěšnější, a vydá se s ní a dětmi na nádvoří. Tam si sedne do trávy a většina dětí následuje jeho příkladu a pohodlně se usadí v trávě. Většina ignoruje černou oblohu, někteří ale na ni zděšeně hledí. Leran se k tobě otočí a položí ti tichou otázku: "To je chceš vážně vyzpovídat všechny?" To už si sednou do trávy i děti dosud stojící. Po tvé pravici sedí Leran, po levici nějaká hnědovlasá třeťačka. Pak se slova trochu rpztřeseně ujme blonďatý druhák, kterého jsi tázala. "Jmenuji se Vesoth. Hm... Mám rád knížky a magii... A mágem se chci stát proto, že jsou v Řádu všichni z rodiny... a mě magie baví a chci být mág taky." Těká pohledem z tebe na Lerana. "To stačí, ne?" Zeptá se nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Lerana a v odpověď se jen usměji a přikývnu. Pak se zase otočím na chlapce, který začal plaše odpovídat. „Ano stačí. Výborně Vesothe.“ Pochválím ho. „Teď ty.“ Kývnu na studenta vedle něj. „Až jeden skončí, vždy začne mluvit ten vedle něj.“ Požádala jsem je a pobídla jsem ho aby pokračoval. Bedlivě jsem každého vyslechla, dokud se nepředstavili všichni. „Výborně. A já se jmenuji Anett Sela. Můžete mi říkat jen Anett. A teď, když se všichni známe. Začneme.“ Kývnu hlavou. „Rozdělte se mi na skupiny. Na pravou stranu se postaví ti co už umí nějaké kouzlo a na druhou ti co ještě ne.“ Pobídla jsem je. „Lerane. Dokázal by jsi nám sehnat něco na způsob terčů?“ požádám mladíka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pak se ještě představí Leran a pak se děti rozdělí. Výsledek je očekávaný. Třeťáci, několik druháků a dva prvňáci jsou ve skupině "už něco umím." Zbytek jedničky a dvojky je v té začátečnické, nalevo. Když Lerana požádáš o terče, přikývne. "Ségra mi říkala, kde je skladují." Zavře oči a odříká naučenou složitou formuli pro přemístění - tu už jsi skoro zapomněla, přemísťuješ pohybem ruky. Když domluví, otevře oči a před vámi se objeví půl tuctu terčů, levitujících ve výšce vašeho obličeje. Pomocí telekineze je můžeš rozmísit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a pochvalně Lerana poklepu po rameni. „Skvělé.“ Řeknu. Pak začnu rozmisťovat panáky. Tři na jednu stranu a dva na druhou. Pak asi tři metry od každého z panáků patou vyryji čáru. Pokývám hlavou. „Dobrá. Pro ty co už něco umí. Postavte se od řad u každého z panáků, před čáru a použijte na panáky to co podle vás umíte nejlépe. Pokud se budete cítit unavená, jděte si sednout a odpočiňte se. Nechci aby jste přeceňovali své síly.“ Podívám se na Lerana. „Dohlédni na ně. Sleduj jak jim to jde. Já se zatím budu věnovat ostatním.“ Řeknu a jdu s ostatními na druhou stranu, kde jsem nechala dva panáky. „Dobrá. Naučím vás jedno z nejlehčích útočných kouzel. Ale to, že je lehké neberte na lehkou váhu. Je stejně nebezpečné jako každé jiné. Snadno by jste jim mohli někoho zabít.“ Podívala jsem se po tvářičkách. „Už vám všem vysvětlovali princip magie a jak funguje, že ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Leran kývne a začne kontrolovat pokročilejší. Na dotaz, jestli už jim někdo vysvětloval principy magie, přikývnou. Je přeci jen konec školního roku, i prvňáci už ovládají teoretické základy. V tu chvíli se ozve hlasité prásknutí a před Leranovým udiveným pohledem se pod kouzlem jedné roztomilé na pohled něžné třeťačky rozpadne první figurína na prach. Ta se pak s úsměvem vydá nakonec řady, kamarádky ji cestou poklepávají po zádech a ramenech. Už by to vypadalo, že celá Akademie je plná super zabijáků, ale ukáže se, že to není pravda. Bohužel nebo bohudík? Každopádně další žáci už tak dobří nejsou a některým dělá problém vůbec terč zasáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně vzhlédnu, tak ta první dívka byla opravdu dobrá. Ale další už tak dobrý nebyli. „Zkuste se první zaměřit na cíl.“ Poradila jsem jim. Pak se znovu otočím k dětem. „Výborně.“ Nadechnu se. „První vás naučím pohyby. Je důležité, aby jste to uměli pořádně. Aby jste to měli vžité, nezaváhali a nevzpomínali. Pozorně sledujte mé ruce.“ řekla jsem a začala jsem jim ukazovat pohyby rukou, které byli určené pro zaklínadlo Flamio. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po velmi dlouhém čekání se objeví nějaký muž v černém hávu, s bílou šálou kolem krku a páskou na ruce. Bojový mág - léčitel. Oznámí ti, že stav mistřina bratra je stále velmi vážný a neustále balancuje mezi životem a smrtí. A tvá mistra ho teď nechce odpustit. "Měla by sis jít lehnout. Ve Věži jsou ubytovny, využij jejich služeb." V jednom z vyšších pater jsou opravdu ubytovny, na krátkodobé používání. Můžou tam třeba přespávat mágové, kteří čekají na nějaké rozhodnutí soudu, nebo příbuzní zraněných, kteří leží na "JIPce." Pokoje jsou jednoduché, postel, noční stolek, křeslo, dveře do koupelny, kde je káď s vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Znuděně čekám a naprosto netuším, jak se dá tady zabavit. Nakonec se tu objeví nějaký bojový mág. Hm... a jde ke mě... Oznámí mi, že stav Mistřina bratra je stále vážný a že chce být Mistra s ním... To je pochopitelné... asi ani neví, co se dneska stalo v tom městě... Pak mi řekne o ubytovnách ve vyšších patrech. Už vidím, jak se ztratím... Poděkuji mu za informaci, pokloním se a vydám se hledat ubytovny. Nakonec se mi podaří tam i dojít, je to tam vcelku pusté, ale lepší něco než nic. Jdu spát, taky furt není co dělat... Oplácnu si ruce a obličej v kádi s vodou a poté jdu spát. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Dobře Anett, uvidíme se u oběda,“ odpovím na její loučení. Kapku jsem se bál, že valná většina dětí skončí u mě. Musím přiznat, že to bylo příjemné zjištění, že čtvrťáků je jen devatenáct, tudíž se mnou tvoří dvacet potencionálních hráčů, které rozdělím do čtyř týmů po pěti nebo pět týmů po čtyřech. Než však začnu s nějakých rozdělováním, zeptám se jich na jejich jména. Určitě by se jim nelíbilo oslovování: Hej, ty tam. Sedneme si proto v jídelně k velkému stolu, který vytvoříme sražením menších k sobě. „Takže,“ promnu si ruce. „Mé jméno už znáte, ale pro ty, co nedávali pozor to ještě jednou zopakuji, jsem sir Shinxi Ziori.. Nevím, jestli každého oslovujte mistro, mistře, pane, sire, lady atd., mě říkejte Shinxi a tykejte mi.“ Nehodlám si hrát na nějakého povýšeného či dospělejšího člověka než jsou oni. „Všichni víte, jaká prekérní situace nastala, nicméně na vás spoléháme a doufáme, že námi vloženou důvěrou do vás nezneužijete.“ Pronesu vážný hlasem. Dál však pokračuji už s úsměvem na tváři a veselým hlasem. „Současnou situaci zatím nezměníme, můžeme ji však zpříjemnit a zabavit se. Ňák tak jsem si říkal, že u mě skončí ta skupina dětí, co ji má mistra Sela, takže hry byly určené jim, ale věřím, že zabaví i nás. Přesto se vás zeptám, co by jste rádi dělali?“ Nechám místo pro debatu a návrhy. Předem jim však řeknu, že zahálení nebudu tolerovat. Tím samozřejmě nemyslím to, že celý den budou neustále něco dělat či je sedřu z kůže. Jde mi spíš o příjemný pocit únavy zábavnou formou. Tělesnou aktivitu můžu míchat s duševní a pořád můžu sáhnout do připraveného programu, který jsme na dnešek připravili. Přece jen devatenáct dětí není sto, takže by neměl být problém je uhlídat. Proberu jejich návrhy a pak se jistě dohodneme k vzájemné spokojenosti. Pokud by se tam objevil nějaký rebel z řad dětí, pěkně ho povytáhnu za ucho, nebo po něm hodím pohledem, který jasně říká: „Uklidni se!“ Osobně se mi fyzické tresty příčí, proto věřím Jeidovi a v jeho případné zásahy pro zklidnění situace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Léto, rok 3216 Děti se učí onen tasící pohyb, který tě Alex naučil, když jsi u něj začínala. Na tomto pohybu není nic složitého, a tak ho děti brzy zvládnou. Vedlejší skupina pod dohledem Lerana zlikviduje terče a Leran jim přivolá nové. Pak dětem řekneš příslušné zaklínadlo, ale ještě než stačí začít zkoušet, vyjde na nádvoří potácivým krokem postava v černobílém plášti učitele. Pomalu se k vám přibližuje a natočí tak, že mu vidíte do tváře. Je to elf. Dojde blíže k vám a zmateně se na tebe zadívá. "Jaký je rok?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Léto, rok 3216 Děti se usadí a vyslechnou tě. Potom se postupně představí, po nějaké chvíli si ale pamatuješ jen několik dětí. Samozřejmě včetně Jeida a Enlona, to je takový hlavní rebel. Jeid se ale zdá víc než schopný svého kamaráda zkrotit. Děti se pak začnou domlouvat, co by mohly dělat. Enlon navrhuje rvačky, Luisa nějakou duševní hru, Paul fyzickou. Jeid mlčí. Za okamžik pevně zavře oči, skloní hlavu a sevře si spánky. Ostatní děti se na něj znepokojeně podívají. Trvá to ale jen chvíli. Pak Jeid zvedne hlavu a podívá se přímo na tebe. "Musíme na nádvoří..." Zvedne se a rozběhne se k nádvoří. Ostatní děti za ním. Když se objevíte u vchodu na nádvoří, zastavíte se a hledíte před sebe. K Anett zrovna dojde nějaký elf v černobílém plášti učitele a zeptá se Anett: "Jaký je rok?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jste opravdu šikovní. Ještě chvíli a začneme s kouzlem samotným.“ Řekla jsem jim s úsměvem. Jenže pak se něco stalo, zarazím se když se najednou objeví nějaký muž. Zamračím se. „Pokračujte.“ Pobídla jsem děti a vydala se k muži obezřetně naproti připravená bránit děti. Nemám tušení kde se tu vzal a rozhodně nehodlám nic zanedbávat. Zastavím se kus od něj a čekám až ke mě dojde, ruce svěšené podél těla, ale připravené kdykoliv vyvolat zaklínadlo. Když muž přijde uvědomím si jednu věc. Je to elf. Druhý v mém životě kterého jsem kdy viděla. Znovu jsem se musela podivit, prostě jsem obdivovala tu elfskou sličnost. Se nedalo nic dělat. Byl to zajímavý národ. „Rok?“ zopakuji překvapeně. „To jste dostal ránu do hlavy, že si to nepamatujete?“ Jeho zmatenost zase mate mě. „Je rok 3216.“ Odpovím mu. „Kde jste celou tu dobu od uzavření Akademie byl?“ pak se znepokojeně přiblížím víc k němu. „Je vám dobře? Nejste zraněn?“ jestli se praštil do hlavy a je takhle zmaten mohl by mít otřes mozku. Koutkem oka uvidím, jak se Zioriho skupina i Ziori sám vynoří z Akademie. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Jídelna Ještě štěstí, že nepatřím mezi plánovače, který se hroutí po každém vychýlení z plánů, říkám si v duchu, po Jeidově reakci, kdy zavře oči a prohlásí, že musíme na nádvoří. Vzpomenu si na rozhovor s Anett. Ani to nijak nekomentuji a devatenáct dětí včetně mne se vydá na nádvoří, kam odešel zbytek, vedený Anett. Nádvoří Konečně vidíme nádvoří, všechno se zdálo být v pořádku, nebýt jedné věci. Další ospalec typu Lerana? Zasměji se. Dotyčného si pak pozornějí prohlédnu a všimnu si špičatých uší. Elf a tady? Musel jsem zamrkat a protřít si oči. Ještě to bude ten, který napsal ten deník a prohlásím, že bohové musejí být šílení. Elf je u Anett a říká mu něco o roku. Proč se baví o tom, jaký je rok? Dojdu k nim. „Další, který usnul pod stromem a neprobudil se včas?“ řeknu směrem k Anett, která jistě moji narážku pochopí. Otočím se k novému návštěvníkovi. „Kdo jste, odkud jste a jak jste se k ďasu dostal do Uzavřené Akademie?“ Zarazím se. „Anett, tohle by si měla dát vědět Garardovi a Maxovi a hlavně bychom to měli probrat na klidnějším místě.“ Jen ji to navrhnu, ale jestli ten týpek začne hysterčit a mluvit o Nočním běsu, tak ho pro jistotu umlčím. Rozhodně nechceme, aby jsme tu měli hysterický dav malých dětí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf vytřeští oči. "Kolik že to? Děláte si ze mě srandu?!" Mluví říštinou, ale s velmi starým dialektem, rozumět mu jde dost těžko. Elf se rozhlédne kolem sebe a tváří se čím dál tím zmateněji. "To není možné... Ani můj druh se tolikati nedožívá..." Když trochu neuctivě promluví Shinxi, otočí se k němu a na tváři se mu objeví výraz největšího pohrdání: "To mluvíš se mnou, církevní čokle? Neučili tě úctě před Starší rasou? Nemáš se mě co ptát, co tady dělám, já tady učím. Zato církev sem má vstup zapovězen, pokud vím, dokud nerozšíří seznam uctívaných bohů o Velkého Larata." Larat byl na seznam přidán před půlkou tisíciletí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Zioriho a pokrčím rameny, že nevím. „Ano. Dám jim vědět.“ Řekla jsem. „Ale jít to řešit nemůžeme. Musíme se postarat o děti. Musím pokračovat v rozvrhu a pak si promluvit při obědě, kdy dáme pak dětem trochu volna.“ Řeknu mu a chtěla jsem dát vědět Maxovi a řediteli, když mi padla brada, jak se na Zioriho elf obořil. Postavím se mezi ně dřív než se něco semele a otčím se k elfovi. „Prosím. Chovejte se v přítomnosti dětí slušně.“ Požádám ho chladně. „A pokud je mi známo tak Velký Larat je na seznamu už přes pět set let. Že Ziori?“ „A rozhodně si z vás neutahuji. Je rok jaký jsem řekla a jestli to nevíte musíte mít nejspíš menší ztrátu paměti.“ Podívám se na děti. „A tvrdíte, že zde učíte? To hned zjistíme.... Studenti!“ zavolám, pak popadnu elfa za ramena a otočím ho nevybíravě čelem k dětem. „Znáte tohoto muže? Říká, že zde vyučuje. Je některý z vašich vyučujících elf?“ chci vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elf na Anettinu výtku trochu vychladne, ale dál opovržlivě zírá na Shinxiho. K Anett má ale očividně narozdíl ke Shinximu nějakou úctu. "Jistě, trochu jsem se zapomněl. Omlouvám se, mistro." Nedá se nevšimnout, že se omluvil pouze Anett. Pak ale vytřeští oči znova, tentokrát natolik, že se začnete bát, aby mu nevypadly z důlků. "Pokud vím, všech deset členů Velké rady (Velká rada je předchůdkyně dnešní Magické rady, měla jen deset členů. pozn. PJ) "jednalo s papežem teprve nedávno. Ne před pěti sty lety." Znova se rozhlédne kolem. "A co je tohle za místo? Připomíná mi to mou Akademii jen vzdáleně." Děti do jednoho odpoví záporně, že je tady žádný elf neučí, tím míň on. Elf ale řekne, že nezná žádné z těchto dětí. "Nevím, co se to děje, ale potřebuji vědět aspoň jednu věc. Zlikvidovali jste už Běs? Jeho doupě jsem nenašel, ale byl jsem nejspíš blízko, než jsem... asi mě nějak omráčil, ale nechápu tedy, jak to že žiji... ale všude kolem byli naši mrtví kolegové, musel jsem být hodně blízko..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začínala jsem mít poměrně silné podezření, že tenhle elf... je to možné? Ale cestování časem to není možné. „V pořádku.“ Řeknu a podívám se na Zioriho a pohledem jsem ho prosila aby to pro tentokrát nechal být. Popřípadě si to s ním vyříkal někde jinde, jen ne před dětmi. Velká rada? Znovu se na něj zadívám. „Měl jste spíš na mysli Magickou radu, ne? Velká rada už neexistuje.“ Zdá se, že opravdu budeme muset dopolední program přerušit. „Tohle je Akademie bojových mágů.“ Řekla jsem pomalu. Děti ho nepoznávali. Učitel... elf... je to ten co psal ten deník? „Ticho!“ sykla jsem, když začne mluvit o Běsu a podívám se na děti. „Budeme muset dopolední výuku přerušit studenti. Zdá se, že tento muž si poranil hlavu a je poněkud zmaten. Vrátíme se do jídelny a až do oběda máte volno. Ale neodcházejte z jídelny bez doprovodu dospělého.“ Požádám je a pokývnu jim aby se vydali zpět do jídelny. „Pojďme. V jídelně si budeme moci promluvit víc v soukromí.“ Pokynu i oběma mužům. „Jmenuji se Anett Sela. Jaké je vaše jméno?“ zeptám se elfa i když jsem jeho jméno už tušila. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nebýt mého „slušného“ vychování, tak bych tomu elfovi nejspíš jednu vlepil, žádný zakrslý elf mě štvát nebude. „Ale ale, tady se nám asi někdo špatně vyspinkal co? Je snad nějaký důvod proč jsi tak nevrlý? Hold jses probudil v blbé době, to už se občas stává.“ Mohl bych ho dále popichovat, ale o zábavu mě připraví Anett. Vyhovím její žádosti, kterou má v očích. Anett mu dál vysvětluje, jak se svět změnil. „Prosím tě Anett, jaké představování? On je jistě Rion.“ Já se elfovi nepředstavím. Už mě pojmenoval církevním psem, tak co bych se namáhal. Však já mu ty ouška přistřihnu. Vařila se ve mě krev, chuť něco rozmlátit. Člověk se může chovat sebevíc dobře k ostatním, ale hold se najdou tací, které díky svému egu nemají místo pro základ dobrého chování. „Navíc tohle ostro ucho tě má dle oslovování v úctě, takže když mě omluvíš, já pohlídám děti a ty si tady popovídej s hop skokem v čase.“ Ať už se bude dít cokoli, tak od Anett a Riona jdu pryč. Uvažuji i o tom, že si hodím courku po akademii a je mi jedno, že tu je nějaká potvora. Leran se o děcka postará, takže výčitky svědomí mít nemusím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Probudil jsem se teda v hodně blbé době, čokle. V mé době se tobě podobní bičují." Vyplivne ze sebe elf. Ano, před tisíci lety byla církev a mágové v těžkém sporu. "Ano, mistro Sela. Jak říkal tady čokl, jmenuji se Rion. Ačkoliv by mě zajímalo, odkud mě zná." S tím se otočí, věnuje Shinximu ještě jeden pohled plný opovržení a zamíří s Anett k jídelně. Děti jdou zmateně za vámi. Tam čirou náhodou zastihnete Gararda i Maxe, kteří na elfa šokovaně zazírají. Max popadne Rionův deník a otevře ho na první stránku. Tam je vybledlá malba:  Rion se pousměje. "Kreslil mě bratr." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ziori...“ Zaprotestuji, když se vydá pryč. Ale z jeho slov a chůze jsem věděla, že teď bych ho asi ani nepřesvědčila o ničem. „Dávej pozor. A vrať se brzy.“ Řeknu mu nakonec a zamračeně pohlédnu na elfa. „Dávejte v mé přítomnosti pozor na jazyk. Ziori je můj přítel a proto nechci aby jste mu nadával. Pokud ho budete nadále urážet tak vám jednu vrazím.“ Odmlčím se a promnu si zátylek. „Takže Rion. Myslela jsem si to. Mistře Rione. Dnes už mágové a církev spolu nebojují, ale spolupracují.“ Vydáme se do Jídelny, kde Garard a Max na Riona zírají. „Hm...“ zamumlám a pak se posadím. „Gararde mohl by jsi sem přenést něco čím se děti zabaví? Třeba šachy, dámu, nějaké knihy?“ požádám ředitele. „Tady mistr Rion se najednou zjevil. Z ničeho nic.“ Řeknu. Otočím se na elfa. „Našli jsme váš deník po tom co nám knihovník prozradil, že při minulém uzavření akademie nikdo nepřežil. Jediné záznamy co jsme o tom našli je tenhle deník. Starý nějakých tisíc let.“ Řekla jsem mu vážně. „Takže ať už jste byl kdekoliv, byl jste tam tisíc let.“ Zamračím se. „A teď k tomu Běsu. Nezničili jsme ho. Nevíme kde se skrývá. Tak zatím jen hlídáme děti a tady ředitel s Maxem líčí pasti.“ Podívám se na místnost s dětmi. „Kde je to jeho doupě?“ ale chtěla jsem se zeptat ještě na něco jiného. „Rione. Když se Akademie uzavřela v tvé době.... kolik lidí tam zůstalo?“ zajímala jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Spolupracují? Mágové s církví? Na to si nezvyknu..." S trochu hysterickým podtónem se zasměje. "Na nic si nezvyknu. To je snad jen sen. Ani ne před půl hodinou jsem se loučil s učitelským sborem a vydal se najít Běse a vy mi teď říkáte, že uplynulo tisíc let..." Garard kývne an to o zabavené děti a zdá se, že vděčně odejde. Zábava a program je něco, čemu rozumí. Cestování časem ne. Rion zavrtí hlavou a pokrčí rameny. "Pamatuji si, že jsem vešel do sklepení a našel je plná mrtvol svých kolegů. Pak mám okno a rovzpomínám se až jak jsem se probudil na kachličkách na nějaké chodbě a vyšel na nádvoří a zbytek znáte. V Akademii nás bylo asi sto padesát. A dvacítka učitelů. Když jsme odcházel, žily všechny děti a pět učitelů." zaváhá. "Přežili?" Max vám do toho skočí. "Jestli se po tisíciletém spánku probral on..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nezvykne si... nedivím se mu. Teď má ještě starosti s Akademií, ale kdy si uvědomí, že všichni lidé co znal a měl rád jsou už dlouho mrtví? Nedivila bych se kdyby se z toho zhroutil. „A to jste neslyšel všechno. Ale myslím, že ty další věci teď nejsou podstatné. Dokud jsme v Akademii musíme se starat jen o bezpečí dětí.“ Řeknu a podívám se na Maxe. Hlavně proto, abych uhnula očima před jeho otázkou. Nakonec se, ale odhodlám a zase se na něj zadívám. „Z té doby neexistují žádné záznamy. Ale knihovník, který se zbláznil z věštění tvrdí, že to tenkrát nepřežil nikdo. Ale možná to tak není.... to bohužel nikdy nezjistíme.“ Natáhnu se a chlácholivě mu položím ruku na jeho. Muselo to pro něj být všechno hodně těžké. Tolik lidí... musela to být tragédie... ale proč o tom nikdo neví? „Já to nechápu... taková tragédie. A neexistují záznamy. Jako kdyby to ututlali. A přesto stále tu učí a není tu žádné varování.“ Zavrtím hlavou. Ale pak zase ruku stáhnu, stisknu rty. „Možná tam ta bestie má nějakou ochranu. Nebo něco.... po čem se tam usne... já vážně nevím. Nevím jak je tohle možné. Copak to umí zacházet s časem?“ zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion nechá oči nejspíš vytřeštěné trvale. "Všichni mrtví...?" Pomalu si sedne. Šok to pro něj musí být o to větší, že se s nimi podle něj ani ne před půl hodinou loučil a ještě všichni žili. "To je celé jeden zlý sen." Hodně nevesele se zasměje. "Nevím jak vaše doba, ale Velká Rada vždy všechno ututlá, král ji k tomu donutí." Další změna. Dneska už si Rada z krále nic moc nedělá. A s tím tutláním těžko říct. Spíš ale ne. Garard vzal děti někam na opačnou stranu místnosti a něco s nimi hraje. Děti se zdají být zaujaty, ale nedá se pochybovat o tom, že až dostanou možnost, zasypou vás dotazy, kdo ten elf je. A Jeidova parta už to nejspíš ví, soudě podle jimi vrhaných pohledů. "Zacházet s časem neumí nikdo a nic, kromě Zkoušky. První mágové, temní i světlí, se jedinkrát v celé historii spojili a vyřkli kouzlo, které magii do značné míry spoutalo. Každý, kdo by si zahrával s časem by byl vystaven riziku, že mu bude vysáta duše a vyslána do věčného utrpení Propasti. Ať je světlý nebo temný, ať je učedník nebo magistr... Nikdo nemůže." Max zavrtí hlavou a řekne: "Nicméně pokud vím, tak existují místa, která z nějakého důvodu moci spojených mágů unikla a můžou samovolně přenášet osoby časem. Místa nemají duši, která jim může být vzata, takže jsou v klidu. Že by tenhle případ?" To už ale do místnosti vstoupí dva mágové v pláštích učitelů. Taky se zmateně rozhlížejí kolem sebe. Rion nevěřícně řekne: "Lordyne! Tayre! Sakra, to se svět úplně zbláznil?!" Koutkem oka vidíš, jak Max letmo souhlasně přikývne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odkašlu si. „Bejvávalo.“ Poznamenám jen prostě to s tím králem. Nedokáži si představit jak to asi fungovalo tenkrát. Dnes jsme na tom byli lépe. „Ale vysvětlovalo by to, proč odnesli všechny záznamy z té doby.“ Potřesu hlavou. Začne mluvit o zacházení časem, jistě také to vím, bohužel nevím jak jinak jeho přítomnost vysvětlit. Ale to poslední co řekne mě zaujme. „Jiné vysvětlení není. Možná že...“ Začnu mluvit, když vejdou dva muži v pláštích učitelů. Vykulím oči, Rion je zná. Další? Podívám se na Maxe, který pokýval hlavou. Ano... svět se zbláznil. Postavím se a pokynu těm dvěma aby se k nám přidali. Jen co k nám přistoupí, představím sebe i Maxe. „Začínám si myslet, že tam opravdu je něco jako časová anomálie.“ Řekla jsme přímo. „Vysvětlovalo by to také to, jak je možné, že ten tvor tak dlouho žije. Nejspíš se tam v nějakých intervalech samovolně manipuluje s časem. A to co v té chvíli v tom místě je na tisíc let... řekněme že zamrzne. Po tom co uplyne tisíc let tak je čas zase uvolní. Ten tvor je nejspíš dost chytrý, aby věděl kdy se to stává a v tu dobu se tam vrací aby se mohl znovu probudit za dalších tisíc let. A vy jste se do toho nejspíš připletli.“ Řeknu vážně. „Jiné vysvětlení není. Jinak není možné, aby lidé... a elfové přežili tisíc let aniž by trochu zestárli.“ Promnu si bradu. Podívám se na ty dva nové.... nebo spíš staré učitele. „Nerada vám to říkám, ale prospali jste tisíc let. Dnes je rok 3216.“ Prozradím jim protože nejspíš ještě nechápali co se stalo. Povzdychnu si. „Zajímalo by mě kolik lidí se ještě objeví.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Probudíš se krátce po východu slunce, soudě podle jeho postavení na obloze. Chvíli ještě ležíš v posteli a pak se zvedneš a jdeš pryč. Ani nevíš proč, ale jdeš s davem rozespalých mágů. Dojdete do jídelny, mágové dají kuchaři stříbrňák a dostanou jídlo. Ty stříbrný nemáš, ale kuchař ti pokyne a nabere taky. Prý ti jídlo zaplatila mistra. Není to nic světoborného, ale dá se to jíst a spolehlivě to utiší hlad. A co teď? Věž vysoké magie skýtá spoustu nevídaného, stačí si jen vybrat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba učitelé se roztřeseně posadí a rozhlížejí se kolem sebe. "S tou tvou teorií souhlasím. nic jiného mě nenapadá." Řekne Max. Rion souhlasně kývne. "Tisíc let?" Dostane ze sebe jeden z učitelů. Nevypadá víc než na třicet. A je mu 1030. "Kolik lidí se ještě objeví? Já doufám, že už nikdo ty skoky časem jsou hrozně nebezpečná věc. Ačkoliv z vojenského hlediska je větší počet učitelů plus." Řekne Max. "Na vzlykání a nechápání teď není čas. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. teď jste tady a já doufám, že nám budete pomáhat jak jen bude možné. Ze začátku mi bude stačit, když mi řeknete, co se dělo." zase se ukáže, že je Max bojový mág. A tak muži spustí. Doplňují se navzájem. Nedozvíte se ale vlastně nic moc nového. Vraždění začalo v noci z druhého na třetí den, dny byly v klidu, v noci byl vždy roztrhán jeden učitele. Aspoň doteď, přišli vlastně na začátku... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mlčky jsem poslouchala jak muži mluví a zamračeně jsem sledovala zeď. Rozhodně to neznělo vůbec pozitivně. Takže by to mělo začít dnes večer? Stisknu rty. „Nemůžeme čekat.“ Řeknu a podívám se na muže. „Musíme se vydat do jeho doupěte a zlikvidovat ho dřív než někoho zabije. Vy jste se nejspíš dostali do jeho blízkosti. Takže nás tam budete muset zavést.“ Řeknu s přísně staženými rty. „Ale pořád je tu ještě na možnost zkusit jeho přesnou polohu najít přes psychické vyhledávání.“ Řeknu už přímo Maxovi. „Neměli bychom i tuhle možnost zkusit? Kdyby jsme zjistili kde přesně je mohli bychom pak podle plánů Akademie najít to místo a zjistit kolik východů tam je. Protože cesta kterou šli tihle tři není úplně bezpečná a mě by se nechtělo tam uvíznout na tisíc let.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Anett se mě nepokoušela zastavit, což udělala dobře. Vypadl jsem ven z jídelny a bloumal. Dlouho jsem nebyl tak rozhořčen, přímo jsem prosil o setkání s tou bestií, abych si na ni mohl vylít svůj vztek, který ve mě vyvolal Rion. Uklidni se, napomínám sám sebe. Nestojí za to zabít. Ach, vy bohové víte, že jen plácám. Možná bych mu dal pár do zubů, ale vzít mu život kvůli tomuhle? To určitě ne! Ani nevím, jak jsem se objevil zpátky na nádvoří. To jsem bloumal v kruhu? Jsem si jistý, že jsem prošel několika dveřmi. Dojdu zpět do středu nádvoří, kde jsem se objevil s Alexem při příchodu do Akademie. Na tom místě chvilku setrvám a nechám v sobě proudit myšlenky, pocity, jako kdybych hledal místo, kde bych vše zanechal a má mysl byla opět čistá. Pokleknu a pomodlím se. Bohové, odpusťte jednomu dítěti, které se zapomnělo. Zároveň děkuji za vámi projevenou přízeň, kterou jste nám projevili formou minulého dne, kdy se nikomu nic nestalo. S novou vírou ve svém srdci a klidnou myslí se vydám zpět do jídelny. Sotva vejdu do dveří a kapku se rozhlédnu okolo, vidím další dvě nové tváře. Tady se to tedy pěkně množí Vydám se k hloučku, který tvoří Max, Anett, Rion a dvě nové tváře. Garard si hraje s dětmi a snaží se jejich mysl zabavit. Dříve či později bez tak vypukne řetězec otázek, kdo ti tři noví jsou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max na Shinxiho kývne, když přijde. Dva noví učitelé se na něj jen podívají a Rion ho ignoruje. Všichni tři se ale při zmínce o psychickém vyhledávání zatváří zmateně. To Max vysvětlí: "Telepatie, tak jak ji známe dnes, je poměrně mladá. Před tisíci lety fungovala jinak a oni teda neví, jak to myslíš." Pak kývne. "Ale i v tomto s tebou souhlasím. Psychicky se dá vyhledat. Jenže by to mohlo být nebezpečné, pokud ho budeš hledat, může se schovat ve stínu a pak bleskově zaútočit..." Znovu pokýve hlavou. "Ale máš pravdu i ve všem ostatním. Alex musí být hrdý... Budeme muset dnes zaútočit. Využijeme našich tří nových přátel." Na okamžik probleskne pohledem mezi Shinxim a Rionem, ale pak pokračuje: "A samozřejmě najít jinou cestu, protože já taky nemám chuť někde na tisíc let uvíznout." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Max přes tisíc let starých přátel vysvětlil co jsem tím hledáním myslela. Po jeho slovech o tom, že Alex musí být hrdý jsem se pousmála. To mě vždy potěšilo. Chtěla jsem aby mohl být pyšný, aby se ke mě mohl hrdě hlásit. Ale úsměv mě zase brzy přejde a zvážním. Podívám se na Zioriho, který přišel, kývnu na něj. Jsem ráda že se vrátil v pořádku. Pak se znovu otočím na Maxe. „Vím, že je to nebezpečné. Ale na druhou stranu bude ten tvor vůbec vědět jak na to reagovat? Když před tisíci lety nic o telepatii mágové nevěděli nebo jen velmi málo, jak by to mohl znát on? A i kdyby věděl jak se tomu bránit. Nemáme na vybranou a musíme riziko podstoupit. Nemáme čas prohledávat celou Akademii. To bychom možná stihli tak za týden.“ Řeknu rezolutně. „Proto navrhuji, abych já a ředitel jsme se pustili do hledání. A vy ostatní dáte na nás a děti pozor.“ Rozhlédnu se po ostatních. „Souhlasíte?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Tažke Anett nakonec přednesla ten návrh, o kterém jsme mluvili na hlídce. Ti tři noví jsou pěkně mimo, docela se divím, že se nedokážou uzpůsobit. No nechám to plavat a souhlasně přikývnu na Anettiu otázku. Napadá mě myšlenka, že někdo z těch tří by mohl být bestie v lidské či elfí podobě. Nechám to plavat. Jedno je jistá, dám si pozor i na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Riziko to je. Ale výhody toho nad nevýhodami zřejmě převažují." Přikývne nakonec Max. Když ale řekneš rozdělení úkolů, nevěřícně se na tebe podívá. "To nemyslíš vážně, že ne? Jsem bojový mág, mám bojovat, ne dělat chůvu. A nedovolím, abys ty a starouš riskovala a já seděl." Rozhodně zavrtí hlavou. "Ani nápad. Ředitel ať se postará o děti, v tom je nejlepší. Já jsem nejlepší v boji, tak budu bojovat." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Ale no tak Maxi, já jsem paladin, který hlídá děti, místo toho, abych prohledával Akademii a tu bestii hledal. Vyčítám ti snad to, že jsi se s Garardem někde poflakoval a já dělal chůvu?“ Rejpnu si do Maxe. „Ale pravda je taková, že místo Představeného bys to měl být ty.“ Nebylo o čem rozhodovat, každý si technicky mohl dělat co chtěl. Takže Max se určitě nebude dovolovat Anett. Bylo by to asi lehce komické. Navíc Garard je přece jen dobrý v zabavení dětí, proč ho tedy od této činnosti vyrušovat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na Maxe. „Ochrana studentů je prioritou číslo jedna. A právě proto, že jsi z nás tady nejlepší bojovník, by jsi měl ostatní ochraňovat. A ředitel má roky zkušeností, jeho ochrana je dost silná.“ řekla jsem. „Ale samozřejmě musí první souhlasit. Nechci ho do ničeho nutit.“ Dodala jsem. Ředitel mi tak nějak připadal jako pacifista. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nic proti, Shinxi, ale paladin tady teď nebude moc platný." Nemá urážlivý tón, řekl to jako fakt. "Naši prioritou je teď útok. Do toho musíme dát co nejvíce. Pokud útok uspěje, nebude obrana třeba. Garard podle mě raději zabaví děti, než aby bojoval. jeho ochrana je dost silná, výborně. tak ať chrání. My jdeme do boje. Neumím sedět a nechat za sebe bojovat tebe, i když jsi bezpochyby dobrá." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Anettina poznámka o tom, že Max je nejlepší přítomný bojovník mě mírně rozladí. Možná to je pravda a za normálních okolností by tomu asi tak bylo, ale pokud ta potvora je imunní proti kouzlům, tak čím se Max liší? Nepochybuji o tom, že díky magii, která jim proudí, mě předčí a unese brnění bez sebemenšího zadýchání, ale umí tak i zacházet s mečem a štítem? Třeba zrovna tohle bude rozhodující. Možná to je pořád doznívání rozmrzelosti, kterou způsobil Rion a já teď štěkám vskutku jako rozdivočelý pes. Budu se muset pak hluboce duševně očistit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pevně jsem se na Maxe zahleděla, chtěla jsem se s ním přít, ale pak pochopím, že je pevně rozhodnutý, a také tvrdohlavý mezek. Odevzdaně si povzdychnu. „Dobrá. Ať je tedy po tvém.“ Řeknu mu. „Kdy se do toho chceš pustit?“ zeptám se a opřu se rukama o stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max pokrčí rameny. "Jestli jsi připravená, tak hned. Času je málo." Pak ještě řekne: "Lordyne, Tayre, Rione. Pomozte prosím Garardovi s dětmi. A ty se tak nečerti Shinxi. Až se bude bojovat, půjdeš s námi. telepatii ale neumíš, takže nám nemůžeš pomoct hledat." Otočí se k Anett. "Tak připravená?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Řeknu a podívám se na Zioriho. „Spoléhám na tebe Ziori. Postarej se o ostatní.“ Řeknu mu s důvěrou. „A drž nám palce.“ Nakonec se pohodlně usadím a kývnu na Maxe, že můžeme. Zavřu oči a začnu se soustředit, musela jsem jen doufat, že z tohohle vyvázneme bez úhony. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vidíš vedle sebe stoupající černou mysl Maxe, který právě zahájil kouzlo taky. Na jedném straně vidíš před sebou spoustu různě barevných, hlavně světlých, myslí a na druhé vidíš před sebou děti a ostatní. Tohle dvojité vidění je vážně matoucí. Cítíš, jak se Maxova mysl zaměřila na sklepení a zaměříš se tam taky. Teď, když víš kde hledat, cítíš ze sklepa skoro hmatatelnou auru strachu a dávnověkosti. Ať už je to cokoliv, bezpochyby je to v temnotě sklepení. Pomalu se blížíte, ale nechcete jít moc blízko, aby si vás nevšiml. Brzy ale uvidíte mysl tvora. Je to jedna obrovská mysl uprostřed sklepení a kolem je spousta malých myslí, jako by je ta velká ovládala. Mysli jsou tak černé, že až jakoby černotu vyzařují. telepatický útok je sebevražda a nic jiného. Cítíš, jak se Maxova mysl vrací zpět do těla a netelepatickým viděním ho vidíš, jak tiše říká: "Těch potvor je více." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec nebylo těžké najít toho tvora, ale situace byla horší než jsem si myslela. Jeden velký tvor a několik menších. Co to jen může být? Potomci? Nebo ovládá nějaké lidi co unesl? Tak či onak, ovládalo to v podstatě celé sklepení Akademie. Začnu ustupovat stejně jako Max. „Vidím.“ Odpovím mu a vrátím se do svého těla. Otevřu oči a chvíli mlčím, dokud se nevrátí i Max. „Je to zlé.“ Řekla jsem zachmuřeně. A spolu s Maxem jsme vypověděli co jsme viděli. „Už je to jasné. Musíme se vydat do sklepení a bojovat s tím přímo. Jiná možnost není.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion kývne a Lordyn a Tayr za chvíli taky. Rion řekne: "Výborně. Útok je lepší mnohem lepší, než tady jen sedět a čekat na smrt." Max promluví s nadějí v hlase: "Když na ně zaútočíme, nebudou snad útočit oni. I tak by tady ale měl zůstat aspoň Leran. Zaútočit musíme před večeří." Kuchařky přinesou buchty k obědu a Garad nažene děti ke stolu. Pak si sedne k vám a vy mu řeknete novinky. "Dobře, takže krátce před večeří. Na večeři už budeme zpátky..." Řekne se špetkou humoru. "Do té doby bychom se nějak měli připravit a pak půjdeme. Je nás sedm... Kolik je nepřátel?" "Mnohem více. Ale myslím si, že pokud zabijeme hlavní potvoru, půjde to potom už lehce." Odpoví Max a zakousne se do buchty. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Po probuzení chvíli sleduji slunce abych určila, kolik je asi hodin. Hm... co já tu budu dělat? Chvíli ještě ležím, než se konečně vyhrabu s postele. Možná bych mohla zkusit něco zjistit... nebo prostě hledat, jestli nenajdu užitečné informace... Vyjdu ven, kde se připojím k davu ospalých mágů. Netuším proč, stejně nemám co dělat. Dav mě dostane do jídelny, kde ale všichni platí. Sakra, to budu asi o hladu... Kuchař ale kývne, ať si dám, že mi to prý zaplatila Mistra. No, tak nebudu o hladu. Trošku se myšlenkami dostanu k mistře, jestli se i ona alespoň trošku prospala a najedla. Nakonec jsem po jídlu, nemám už hlad. Taky jen takové ucházející, tady si lidé moc na luxusu nepotrpí... Vyjdu zase někam na chodbu a přemítám, kam bych mohla jít. Určitě tu budou nějaká zákoutí, kde budou skryté nějaké věcičky, nebo tu možná bude něcoooo Dost dlouho přemýšlím, ale nakonec se rozhodnu vydat hledat nějaké zakoutíčka, kde bych mohl najít něco nečekaného nebo přijít na nějaké zajímavé informace... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mlčky přemýšlím nad strategií. „Já myslím, že bychom se jako první měli zbavit těch malích.“ Řeknu. „Ten hlavní tvor... vypadá, že je velký. Nejspíš není moc pohybliví. Největší problém budou právě ti malí, kteří nejspíš jsou jako mravenci. Nosí jídlo své královně. Nakonec proč jinak by lidé mizeli namísto aby je rovnou zabili? Vždy je odtáhli do podzemí. Takže ti malí jsou ti co loví a krmí toho hlavního.“ Zamračím se. „A když se zbavíme těch malých nemusíme se obávat, že by některý proklouzl a zabil nějakého studenta.“ Kousnu se do rtu. „Potřebujeme plány Akademie.“ Řeknu a vstanu. „Nejspíš budou v knihovně.“ Zarazím se a zamračím. „Doufám, že je knihovník v pořádku. Teď si uvědomuji, že jsme vůbec nehleděli na jeho bezpečí. A celou dobu tam je sám.“ Otočím se a rázně vyrazím do knihovny. Proč mě to nenapadlo hned? Copak jsem si snad myslela, že blázni jsou nesmrtelní nebo co? |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Anett s Maxem nám všem vylíčili situaci, která se nikomu z nás určitě nelíbila. Navíc nás tlačil čas. „Večer“ nastane rychle, člověka to může ubíjet, jak odpočívá jednotlivé minuty. Souhlasně zamručím. Defakto jsme měli všechny „výhody“ na své straně. Po domluvě se všichni naobědváme a já se pak omluvím a vzdálím se. Nechci být nijak zvlášť být v blízkosti Riona a jeho pradávných přátel, i když nechávat Anett v jejich společnosti se mi vůbec nelíbila. Tohle můžu řešit později, nejdůležitější je řádně se připravit. Co se týče taktiky a plánu útoku, tak sebemenší lepší nám nemůže zaručit úspěch a bude to založené na improvizaci, takže jakmile Anett začne plánovat, zmizím. Opustím jídelnu a vrátím se zpět do středu nádvoří, kde opět pokleknu. Musím očistit svoji duši, která byla lehce poskvrněna nenávistí a zlými úmysly. Navíc budu chtít otevřít svoji mysl a promluvit k bohům. Očištění „Dárce spásy, Stvořiteli živých, uslyš hlas dětí úpěnlivých. Přijď ke mě, k svému synu, tebe-li mám, nezahynu. Vítězství mi uděl v boji, zachraň život a duši moji. Očisti ji od poklesků, ať se opět třpytí v jasném lesku! Utlum v srdci svůdné hnutí, ctnost mi popřej konat s chutí, Spravuj moji duši čistou, ať je tobě oslavou. Ostříhej od hříšných skutků, nedej klesnout u zármutku a tvé svaté požehnání kéž mě všeho zlého chrání!“ Tohle mi snad pomůže odprostit se od hříchu a uchovat čistou mysl a srdce. Pokud mě bohové slyší a projeví se, měl bych cítit, jak mým tělem proletí vichřice, která z každého kousíčku mého těla odtrhává a formujíc zlo, negativní emoce, atd. do jedné koule, která je z mého těla odvanuta. Dál pokračuji modlitbou k Nusterovi za naši ochranu a Grundorovi za sílu a ať je v naši nejtěžší hodině při nás. Dokud nenastane čas lovu, zůstanu na místě medituji. Hodinu předtím si připravím věci, všechno si dvakrát překontroluji a nakonec si připravím posilující a útočná kněžská kouzla. Popřípadě s ostatními proberu návrhy či nápady týkající se útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max počká, než se oba vrátíte. Anett se do knihovny nedostane. Když chceš překročit práh, nějaká neviditelná síla tě zastaví. Vycítíš všude kolem sebe ochranné runy, které mají knihovníka chránit. Z Alexovy výuky víš, že tyto runy hned tak něco nepřekoná. Když o nich mluvil, mluvil s nejvyšším respektem. Runy jsou ale už docela staré, rozhodně je nevyryl knihovník. Jsou tam už celá staletí a mají za úkol uzavřít knihovnu v době největšího nebezpečí. Mágům asi kdysi připadaly knihy důležitější, než lidské životy. A... Ano... Kdysi to tak vlastně bylo. Jedna kniha byla neskutečně cenná, do doby, než mágové vymysleli kouzlo, kterým se dají množit. I o tom se Alex v jedné z hodin historie zmiňoval. Knihovník bude v pořádku. Když se Shinxi očistí a vrátí se, Anett zrovna dorazí taky zpět k Maxovi, který mezitím přemýšlel nad vaší strategii. "Mě se to vůbec nelíbí. Když jdeme do nějaké akce, obvykle máme dost informací o terénu i nepříteli. Navíc všechno plánuje naše vedení, my jen plníme rozkazy. V roli stratéga se moc jistě necítím." Zamumlá směrem k vám. Pak se ale rozpovídá víc nahlas, jak hlasitě uvažuje: "Nesmíme to hlavní monstrum podceňovat. Možná je velké a nepohyblivé, ale to jeho magii, případně telepatii nijak nebrání. Ale pravda je, že bychom měli zlikvidovat malé. Takže asi takhle: Zatímco budeme likvidovat malé, zruší nás velký. Zatímco budeme likvidovat velkého, proplíží se malí kolem nás a napadnou Lerana s dětmi. No super. Jediné, co mě napadá, je rozdělení sil... Nebo má někdo ještě nějaký jiný nápad?" Lordyn a Tayr vypadají, že pořád ještě tak úplně nechápu, ale teď se přeci jen zamysleli. Dokonce i Rion sedící naproti Shinximu teď zapomněl na opovržlivý výraz a nahradil ho zamyšleněji. Vypadá teď mnohem mírumilovněji. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Smířím se sám se sebou, svými vnitřními démony a dalšími věcmi. Nakonec se vydám zpět do jídelny, kde k mému překvapení všichni jsou a vypadá to, že hodlají naplánovat útok. Opět uvidím Riona, ale nic. Uvnitř mého já neplál žádný plamen, nebo aspoň prozatím. Vypadá sice mnohem mírumilovněji, ale nikdo nezaručí, že mu najednou nešibne. Lordyn společně s Tayrem vypadají pořád zmateně. Možná budou víc na škodu než k užitku. Mezitím probereme situaci. „Což o to Maxi, strategie je vždy to nejmenší. Horší je to, když to nejde podle plánu a navíc jde o to, jaký máme možnosti a prostředky, to je největší překážkou.“ Promnu si krk. „Víme, kde jsou, takže několik věcí k tomu. První je, kolik jste jich tam viděli?“ Nevím jak to říct, ale ostatní mě jistě pochopí, zkrátka kolik potvor, tam Anett a Max viděli. „Aspoň odhadem, naši největší chybou může být právě to, co se chystáme udělat. Nevíme, jak schopní ti tvorové jsou, to nemluvím o jejich rychlosti, hbitosti.“ Otočím se k Rionovi a zeptám se ho. „Neříkal si náhodou Rione, že jsi zrovna byl ve sklepení a všude okolo si viděl mrtvé? To by mohl být náznak, že jít tam a bojovat na jejím území, může znamenat jasnou smrt.“ Co by bylo nejlepší? Jí tam znamená smrt. Musíme to udělat jinak. „Musíme s nimi bojovat? Tím nechci říct, že tam půjdeme a zeptáme se, zda si s námi nedají šálek čaje či něco podobného“ Musel bych se asi smát, kdyby přišlo jedno z těch stvoření a naznačilo, že nechce bojovat a zabíjet. „Jde o to, zda je tam nemůžeme uzavřít, popřípadě to sklepení strhnout s pomocí magie? Samozřejmě tu je pak otázka, zda to pomůže a zda tu neuvízneme, jak se to stalo Rionovi a ostatním. “ Mysli, vždy je nějaké řešení. „Pokud tam opravdu půjdeme, tak musíme být náležitě připraveni a hlavně musíme mít plán pro případ, že usmějeme. Tím myslím, abychom mohli aspoň uzavřít vchod do sklepení, aby se odtamtud nikdo nedostal a dali jsme dětem s ostatními šanci na přežití.“ Opět se podívám na Anett a ostatní. „Anett ty si říkala, že umíš ledovou stěnu, kdyby se nám podařilo je odlákat a oddělit od matky (velkého stvoření), myslíš, že by si je mohla uvěznit v té ledové stěně? Magie na ně nemusí působit, ale lepší než nic.“ Dál zmíním, zda by nešlo vysát vzduch ze sklepení, popřípadě ho silně okysličit a pak tam vpálit ohnivou kouli. Nicméně další náměty, které mám, už nevypadají příliš realisticky. Přece jen i magie má svá omezení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max neurčitě zavrtí hlavou. "Kolem třicítky. Asi." Když promluvíš na Riona, odpoví ti věcně, bez jakéhokoliv náznaku opovržení v hlase. Na tebe se ale ani nepodívá a jako by mluvil hlavně k Maxovi a ke stolu. "Bylo to patnáct těl našich zabitých kolegů. Zemřeli postupně, každou noc jeden. Nezemřeli při žádném hromadném útoku na sklepení. A pokud jsem odhadoval správně, tak jejich těla používali jako...líheň." Na chvíli všichni ztuhnete. Pak se ozve Max. "Uzavření by se nám nejspíš nepodařilo. Navíc i kdyby ano, pořád bychom byli v nebezpečí, že se dostanou nějak ven, aniž bychom si to uvědomili." Pak se poprvé ozve Lordyn: "Nechci nijak snižovat vaše schopnosti, ale ledová stěna je kouzlo nízké kategorie. Pochybuji, že by je zadrželo. Na tu chvíli, co budeme likvidovat matku tak možná, ale natrvalo ne..." Chce říct ještě něco, ale to už k vám dojde Jeid. Na tváři má typický Maxův kamenný výraz a neutrálním hlasem vám oznámí: "Ty příšery se rozhodly změnit strategii. Nebudou nás lovit po jednom, ale provedou útok, pokud nebudete první. Moc času nemáte. Nevím přesně kolik." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Bohové stůjte při nás. Pronesu v duchu. „Třicet, to je takové pěkné kulaté číslo. Můžeme jen doufat, že jich vskutku nebude více.“ Rionova poznámka líhních a využití lidí k těmto účelům ve mě vyvolají pocit znechutenství. „Lordyne, tady nejde o no je tou stěnou zmrazit či něco podobného. Vyjádřil jsem se špatně. Jde o to, aby měli před sebou překážku, která jim bude stát v cestě, aby se k nám nemohli přiblížit.“ Odmlčím se se znepokojeným výrazem na tváři. Prohloubí se o něco víc, když přijde Jeid a oznámí nám, že ta stvoření hodlají zaútočit. „Čas je komodita, která se nám nedostává. Jak to tedy uděláme? Třicet vs. šest. Tohle není opravdu moc pěkné. To je minimálně pět na každého a to nepočítám tu velkou mrchu. Navíc zapomínáme, že jich tam může být víc. Pokud opravdu nemám nic, čím bychom způsobily plošná zranění či obrovský výbuch, abychom je mohli zranit či vyvést z rovnováhy, tak opravdu nevím.“ Přemýšlím a snažím se chytnout každého stébla, které někde uvidím. „Co zbraně? Jsou tu nějaké artefakty či něco, co by mohlo zvýšit vaší sílu, či nám dát něco k dobru? Popřípadě kouzla, která nás můžou posílit, i když nebudou zcela regulérní?“ Pokud nic, tak nám nezbude, než jít do sklepení a tam se odehraje vůle bohů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lordyn se pousměje. "Ledová stěna funguje oboustranně. Oni nebudou moct nám a my k nim. Pokud jste teda nevynalezli nějaký způsob. Za těch tisíc let." Řekne hořce. Max pak řekne: "Za předpokladu, že na ně magie funguje, máme hodně slušné šance. Já totiž plošná útočná kouzla umím. Pokud na ně magie fungovat nebude. No... Jednoduše řečeno budeme v prdeli, protože to potom bude třicet na dva. Shinxi je jeden, a já a Rion umíme trochu bojovat, takže jsme každý za půl." Když se zmíníš na artefaktech, všichni u stolu kývnou a obrátí se ke Garardovi, který na okamžik složí hlavu v dlaních. Pak hlavu zvedne a se zarudlýma očima řekne: "Je mi líto, ale všechny artefakty a magické předměty jsou uschovány ve skladu, který mohou otevřít jen společně tři učitelé školy." Nejdříve si všichni můžete myslet, že je všechno ztracené, protože Garad je jen jeden, ale pak se Max navzdory situaci začne usmívat. "Tak to máme štěstí, že tu tři učitele máme." Natáhne ruce a dá je kolem ramen Lordynovi a Tayrovi. Garard, Rion i ti dva se začnou usmívat. Garard možná s trochu pochybovačným pohledem. "Nejsou učiteli už tisíc let, nevím, jestli to bude fungovat." Max pokrčí rameny. "Nezjistíme, dokud to nezkusíme. Kde je sklad?" Úsměv na Garardově tváři zvadne. "No... ve sklepení." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatím co se ostatní bavili já usilovně přemýšlela. Začínají se bavit o artefaktech, které jsou k znechucení všech ve sklepě. Narovnám se v zádech. „Bez urážky, ale vy tady pořád jen mluvíte o obraně a útoku.“ Řeknu klidně. „A co se třeba uchýlit ke lsti?“ navrhnu. „Jeid říkal, že naše příšerky se rozhodli útočit hromadně. Což by se dalo využít.“ Podívám se po všech. „Vím, že Ledová stěna je slabší kouzlo, ale svůj účel plní. Jak jste říkali... nepustí je k nám a mi zase nemůžeme k nim. Nedostanou se přes to. Tak proč jim neudělat ledovou cestičku rovnou do jámy lvové?“ navrhnu a doufám, že chápou na co tím narážím. „Jen budeme potřebovat někoho jako návnadu. Jen co se vyhrnou za návnadou, uzavřeme jim cestu zpět a tak jim nezbude než jít v před. Akorát, že konec bude končit smrtelnou pastí.“ Pokrčím rameny. Mě to přišlo jako dobrý nápad. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Podívám se na Anett s udiveným výrazem. Myslí to, co řekla doopravdy vážně? Nevím co si mám myslet, stejnou věc jsme totiž už probírali a byla zamítnuta. Že by nedávala pozor? „Anett nechci nic říkat, ale to už jsme probírali. Také jsem navrhoval, aby někdo se silnou magickou aurou byl návnadou.“ Stále ji pozoruji. Co má přesně v plánu? „Jak chceš přimět ty potvory, aby šli danou cestičkou a navíc, kam chceš, aby ta ledová cesta vedla? A vůbec, mohla by si to trošku více rozvést?“ S Maxem jsme se nějak shodli na tom, že takové léčky na ně budou neúčinné, ale kdo ví. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začnu rudnout, když mi Ziori řekne že takovou možnost probírali. „Aha. Asi jsem tolik přemýšlela, že jsem to přeslechla.“ Řeknu prostě a podaří se mi zachovat si vážnou tvář. Odkašlu si. „Proč myslíte, že by to nefungovalo? Jestli návnada bude právě někdo se silnou aurou a jestli je to to po čem pasou, tak to pro ně bude neodolatelné sousto. Nehodlám je podceňovat, ale pochybuji o tom, že by byli nějak nadprůměrně inteligentní.“ Poznamenám. Poposednu si. „Po pravdě jsem první přemýšlela o jámě, ale pak jsem si uvědomila, že něco takového by mohlo narušit statiku Akademie. Pak mě však napadlo, že bychom mohli na konci vytvořit něco jako ledovou místnost. Nechali bychom v ledu otvor kterým návnada unikne, jen co by byl venku, tak bychom díru zadělali. Uzavřeli bychom jim cestu a pak by už jen stačilo je ledem rozmačkat. Například.“ Řeknu. „A kam aby vedla. To je jedno. Nejspíš do dost velkého prostoru, kde bychom mohli past vytvořit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Těžko říct. Inteligencí nemusí přesahovat inteligenci zvířat, ale tomu moc nevěřím. To by nebyli tak chránění proti mentálním útoku." Max se pochmurně usměje a pokrčí rameny. "Asi tady zastávám pozici hlavního skeptika, ale já prostě nevěřím, že to všechno bude tak lehké. Připadá mi to až moc jednoduché." Lordyn luskne prsty a postaví se. "Fajn, nic lepšího nemáme a rychle dochází nám čas. V nejhorším máme aspoň výběr místa na naší straně." Max se pomalu postaví taky. "Už ty potvory vidím. Uvidí ledovou cestu, která vede do jediné místnosti, uprostřed které si tak sedím v tureckém sedu - protože návnada bude já - a rozhodně netuší past." Ironie v jeho hlase se mísí se znepokojením. Ačkoliv se tváří v tvář nebezpečí snažíte zachovávat chladnou hlavu, pomalu to na vás dolehne všechny. Stojíte proti zcela neznámému a bezpochyby dosti nebezpečnému nepříteli, nevíte jaké kroky podnikne a máte zodpovědnost za stovku dětí. Vyjít vám to musí, jinak je hodně co ztratit. Max se pořád tváří, že by na ně nejraději vlítl přímo a měl už to za sebou, ale Rion ho uchopí kolem ramen a něco mu tiše řekne. Max nakonec po chvilce váhání kývne a řekne: "Lerane, ty tu zůstaneš a budeš hlídat děti. Myslím, že Jeid by ti mohl slušně pomoct. A my teda půjdeme." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se na Maxe. „Neříkala jsem že tam budeš sedět jak pecka.“ Řekla jsem. „Na co myslíš že chci dělat tu cestu z ledu? Musíš před nimi chvíli utíkat.“ Opravím ho. „A jestli máš lepší nápad tak sem s ním.“ Řeknu úsečně. Jeho sarkasmus mě podráždil. Otočím se na Lerana. „Ty to zvládneš. Jeida děti poměrně poslouchají, nebudeš mít s tím problémy.“ Pak se otočím na Jeida. „Držte nám palce.“ Pousměji se na něj a pak se s ostatními vydám... no... do boje? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně dojdete až ke vchodu do sklepení, od kterého pomalu postupujete a zablokujete každý vchod do chodby, který se vám nehodí. Šli jste všichni, pro případ, že by stvůry najednou vyběhly ven. Nejdříve na otvor Anett nanese bílou břečku, která okamžitě ztuhne a změní se v led. Do něj pak Rion vyryje ochrannou runu a Max ho nakonec zaštítí silovým polem, aby ho hned tak něco neprobilo. Vámi vytvořená chodba vede až k jedné z větších přednáškových místností v přízemí. Dole je řečnický pult a kolem v půlkruhu ve stoupajících řadách sedadla posluchačů. Není to standardní třída a možná nebude k boji moc vyhovovat, ale dole nic lepšího není a vést ty bestie do vyššího patra je obrovské riziko. Krom toho vás tlačí čas. Hodně tlačí čas. Nakonec svůj plán stihnete provést jen zčásti. Vyznačili jste monstrům cestičku k místu, které jste si určili. A to je vlastně všechno, nestihli jste tam ani nalíčit moc pastí. Garard s Rionem narychlo vytvořili pár run, ale nic světoborného. Takže sotva dokončíte poslední ledovou zábranu a ocitnete se v přednáškové místnosti, už se chodbami ozve řev, ze kterého tuhne krev v žilách. Garard se tváří trochu vyděšeně, Lordyn s Tayrem odhodlaně a Rion a Max nedávají znát žádné emoce. Pak se ozve Lordyn: "Tayre, i když jsme se někdy nepohodli, chci, abys věděl, že jsi byl skvělý kámoš." Tayr chce s pousmáním něco odpovědět, ale Max ho syknutím umlčí. Nějak se rozestavíte - to nechám na vás - za sedadla, za pultík, pod pódium. Na nepřítele nemusíte čekat dlouho. Čeká vás teď nejtěžší část, ale zároveň jako by vám ze srdce spadla obrovská tíha. Konečně máte nepřítele tváří v tlamu, už se nemusíte bát stínu. Nestvůry jsou zatím dvě, pomalu po všech čtyřech vstoupí do přednáškové místnosti a nasávají vzduch do nozder.  |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ve sklepení jsme začali připravovat vše na boj. Bylo to dost práce a nás tlačil čas. Ale nesměli jsme práci odbývat, to by mohlo mít katastrofické následky. Srdce mi pumpovalo rychleji než normálně a to se ještě nic nedělo. Můj plán bohužel nemohl být realizovaný úplně stejně, prostě jsme to nestíhali. Ale tak jsme to aspoň zařídili tak jak to jen šlo. Jak jsem uslyšela řev přejede mi mráz po zádech, vzhlédnu a zamračím se. Už to začínalo, už si nás všimli. Nejspíš vycítili tu magii, kterou jsme používali. Nadechnu se, dokončím práci a přesunu se za jedno sedadlo. Objevili se, dvě příšery... vypadali trochu jako kočky, ta hříva... trochu jako kříženec kočky se lvem. Rozhodně vypadali nebezpečně. Jak mohli však tyhle potvory zabít tolik mágů? Možná, že útočili zezadu. Pokud se jim podařilo nepozorovaně přiblížit pak jen stačilo skočit a prokousnout hrdlo. Stisknu rty a pozoruji je, připravená k boji. Vidím jak nasávají vzduch, napadlo mě jestli nejsou slepé. Možná, že kvůli tomu že žijí tady, ve tmě že se orientují jen podle čichu. Jen jsem nevěděla jestli je to výhoda nebo nevýhoda. Pomalu zatěkám očima po ostatních abych viděla kde jsou. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – sklepení Těžko říct zda to byl dobrý či špatný plán a v poslední řadě už bylo jedno, zda je vůbec proveditelný či má nějakou šanci na úspěch. Max evidentně přehodnotil stanoviska ohledně návnad. Trošku to ve mě pěnilo, protože člověk něco nadnese, to se zamítne a pak se to nadhodí znovu a to se dočká souhlasu. Musím se nad tím pozastavit. Očekával jsem nějaké vedení, s kterým se těchto chyb vyvarujeme. Není nic horšího na bojišti, než když vedení mění každou chvilku svá rozhodnutí. Aspoň že se Anett taky nelíbilo jen to čekání a přednesla návrh. I když je to ironie, nejdříve ji nadám, že nedává pozor a teď bych ji líbal ruce. Proběhnou přípravy, ale jak to bývá u nedokonalých plánů a zákonu schválnosti, uslyšíme řev. Nevím, co se v mé osobě odehrálo, ale nebyl to strach. Řev, tak primitivní vyjádření. Možná jsou magická, možná jsou silná, ale nic víc, zvířata, která se řídí svými instinkty a navíc to nebyl řev třiceti potvor. Podle řevu jsem to odhadoval na hodně malou skupinku, což se následně potvrdilo. Místnost není zrovna nejlepší bojiště, ale odvést je víc nahoru je značné riziko, které nejsme ochotni podstoupit. Kdybych byl mág, tak dozajista by mi tato místnost vyhovovala, takhle mi nezbývá, než být blízko u vchodu nebo pultíku, kde je zkrátka rovinka, abych mohl plně využít rozmach meče a štítu. Konečně ty dvě bestie vidím. Podivná stvoření. pomyslím si, ale to je asi tak všechno. Nasávají vzduch, jako kdyby ho ochutnávali. Jestli se řídí čichem a mají ho značně vyvinutý, tak nějaký silnější zápach by je mohl dezorientovat. Škoda, že Anett nezná nějaké ty lektvary. Postěžuji si v duchu. Musím se soustředit. „Nechť bohové stojí při nás.“ Všechno je otázka rychlosti. Než se potvory zorientují, měli bychom toho využít a zjistit, s kým máme tu čest. Snad někoho napadne zaútočit nějakým slabším a silnějším kouzlem, abychom si potvrdili, zda jsou polo nebo zcela imunní vůči magii. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jako první začne jednat Max, který chce opravdu zjistit, jak moc jsou zvířata imunní proti magií. Alexův druhý žák proti jedné z bestií vrhne několik paprsků modrého světla, ze kterých síla přímo prýští. Stvůra jen zabručí, kouzlo kolem ní zabliká a zhasne. Max zavolá: "Nejsou imunní, ale chránění ano!" Pozvedne ruce, ve kterých mu to zajiskří další velmi mocnou magií. Pak obrátí dlaně směrem ke své bestii a vyšle na ní proudy bílých blesků. Během několika vteřin bestie padne k zemi ve smrtelných křečích. Alexův žák tedy rychle zlikvidoval jednoho a teď otočí svou pozornost k druhému nepříteli. Ten po takové demonstraci síly zmateně couvne. Než ale kdokoliv stihne cokoliv dalšího udělat, projde kolem něj dalších deset jeho druhů a pomalu se k vám blíží. Lordyn proti jednomu vyšle nějaký zlatý oheň, Tayr použije jakousi fialovou září, Rionovy štíhlé prsty ve vzduchu tančí a obratně kreslí ohnivé runy, které potom vysílá k obludám. Max pokračuje ve vysílání bílých blesků. Ochrana čtyř zasažených příšer se pomalu hroutí. Zbylé bestie před sílou magických útoků zvolí menší zlo a zaútočí na Shinxiho a Anett. Max se jim ale přesune za záda a drží bestie od těla svými blesky. Čtyři prvně zasažené bestie zhynou. Mágové pak obrátí svou ničivou pozornost ke zbylím bestiím a rychle se jich zbaví. Anett a Shinxi zatím ani nedostali šanci zaútočit. Všichni se zdají být překvapení snadností vítězství, ale Max udýchaně zavrtí hlavou. "Nenechte se zmýlit, to byl jen předvoj. Hlavní mozek má těch potvor k dispozici spousty, vyčerpá nás." Má pravdu. K proražení ochran nestvůr mágové museli použít velmi mocná kouzla. Z Maxe teď teče pot a je pořádně zadýchaný - on používal kouzla nejmocnější a taky už sám zabil pět stvůr. Lordyn a Tayr jsou zadýchaní o něco méně, Rion se ani nezapotil. On nezabil ani jednu bestii, ale značně snižoval jejich obrany. Max si sedne na jedno ze sedadel. Všichni čekáte na příchod dalších nestvůr. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – sklepení Maxova slova mi v hlavě zní jako rajská hudba. jsou jen chránění, stejně tak, jako ti muži, co zaútočili na Saki. Dostávám hlad, ale ne ten, který zažene jídlo, ale ten, který ukojí jen zapíchnutý meč do jedné z těch bestií. První nestvůra padne. V hlavě mě nabádá hlas, abych pohnul k druhé bestii. Opět Maxův hlav, který říká, že to je jen předvoj. Můj hlad se zvětší. Proti magii mágů můžou být chráněni, ale jak dobře jsou chráněni proti posílenému meči? Je jen jeden způsob, jak to zjistit. Při mé smůle se nedostanu ani k nově příchozím potvorám, které jsou v zápětí zlikvidovány magií. Kromě mě, Anett a Riona jsou všichni zadýchaní. Je jasné, že museli používat silná kouzla, až na Riona, který pomocí magie oslaboval obranu potvor. „Musíme změnit taktiku. Jestli to půjde takhle, jak říkal Max, tak se vyčerpáte a budeme nahraní. Jak daleko a jakým směrem je to do sálu s artefakty?“ Nevím, zda to Garard myslel tak, že ty artefakty jsou v místnosti, kde jsou i ty potvory, nebo je to poblíž nich a proto je to nebezpečné, takže se proto ještě jednou zeptám. Otočím se na Anett. „Nevíš o něčem, čím snížit jejich únavu?“ V hlavě mi to jeden na plné obrátky. Jsou tu dvě veličiny, jedna je početní převaha a druhá je problém s vyčerpaností. Dozajisté bychom neměli problémy, kdyby jich bylo o pár desítek méně. Rychle se přesunu k jedné z mrtvých potvor a přesunu ji k našemu kroužku, ve kterém se teď držíme. Nadarmo se neříká, že nepřítel se zabíjí líp, když ho známe. Nechám, aby se podívali i ostatní. Třeba přijdou na to, proč jsou tak silně odolní vůči magii. Mně osobně jde o to, zda je meč zraní, takže si do nich párkrát píchnu. Navíc pokud doopravdy hledají pomocí čichu, tak krev a pach z mrtvých těl, by nám mohl dát výhodu překvapení. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začalo se bojovat, zdá se, že past nakonec nebude k ničemu... prostě se začalo útočit. Chtěla jsem se zapojit, jenže příšery během chvíle umírali rukama ostatních a tak jsem si v podstatě ani neškrtla. Někteří i po té chvíli už byli unavení. To nebylo dobré. Koušu se do rtu a přemýšlím jak získat nějakou výhodu. Otočím se na Zioriho, kterého zajímá jestli jim nemohu nějak pomoci. Přikývnu. „Ne moc, ale trochu ano.“ Řeknu mu. Zadívám se na vchod, zamračím se. „Co kdybychom vchod ucpali? Myslím jenom natolik, aby dovnitř mohli chodit jen po jednom? Aspoň bychom měli přehled kolik jich dovnitř vleze.“ Navrhnu a podívám se na jednu z příšer co Ziori přitáhl abychom ji mohli prozkoumat. Ale pak jsem přistoupila k Maxovi a začala jsem mu uvolňovat napnuté svaly. Jen co jsem slyšela že se mu dech uklidnil a hrudník se mu zběsile nezvedal, poplácala jsem ho po rameni a šle pomoci i ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrý nápad. Gararde, kde jsou artefakty? Gararde?!" Zavolá Max. Po Garardovi ani stopy, není nikde poblíž, ani on ani jeho tělo. Nakonec to necháte plavat, protože máte důležitější věci na práci. Anett pomocí své léčivé magie zklidní Maxovo tělo, který na ni děkovně kývne a už se dere ke Shinximu, aby prozkoumal tělo. Zatímco Anett ošetřuje Lordyna a Tayra, klečí Max nad jednou z bestií a něco mumlá a Shinxi do ní seká. Meč pronikne dovnitř, ale kůže je dost tvrdá, půjde to ztuha. "To nemá moc smysl." Upozorní Shinxiho Max v mezidobí svého kouzla. "To tělo na sobě štít už nemá, kdo ví, jak bude reagovat tělo se štítem... Á... tady to je!" Kůže na hrudi zvířete se rozevře a odhalí žebra pokrytá nějakým modrým slizem, nyní seškvařeným. "Asi se s tím už narodili. Nebo vylíhli...?" Lordyn mezitím ledem o něco zúží průchod, ale to už se otvorem dovnitř derou další tvorové. Tentokrát jich je kolem dvacítky a není pochyb o tom, že teď budou muset začít makat všichni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Věž Vysoké magie možná někdy ve své několikatisícileté historii skýtala spoustu pozoruhodných zákoutí a uliček, ale nyní už je to spíš než místo skvělých magických úkazů obrovské administrativní centrum mágů. Kancelář Shalafiho v nejvyšším patře, zasedací místnost Magické rady v nejvyšších patrech, soudy, místnosti ke Zkoušce, i nejlepší zdravotní střediska a samozřejmě kobky, v podzemí pod Věží. Toto všechno by mohlo být zajímavé. Do nejvyšších pater a do kobek se ale civilní mág nedostane, takže ti zůstávají speciální léčitelská střediska, soudy a Zkouškové místnosti. Zrovna kolem tebe projdou dva bojoví mágové, uprostřed vláčíc jednoho muže v otrhaném černém hávu. Není pochyb o tom, kam míří. K soudu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To že Garard zmizel mě znepokojilo, kam mohl pro všechno na světě jít? Copak se zbláznil tu bloudit sám? Snad se mu nic nestalo. Nebo že by se zalekl a utekl? Snad ne. Podaří se jednu potvoru rozpárat, byl to hnus, ale jako lékařka mi nedělalo problémy se dívat. Ale dál se tím zabývat moc nemůžeme, další potvory lezou dovnitř. Tentokrát je jich víc a musíme se zapojit všichni. Rozhodla jsem se, že nejlepší bude použít to nejsilnější co mám. Tyhle potvory nemají potřebu útočit zezadu. Kvůli jejich štítu trvá příliš dlouho než je mág zničí a oni mají mezitím dost času zabít. Začnu nabírat sílu, tohle kouzlo ještě neriskuji vytvářet bez pomoci rukou a tak rychle začnu tvořit kouzlo. „Flamma glacies fulmen.“ Vyřknu a útočím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čtveřice mágů se postaví vedle sebe a začnou systematicky likvidovat nestvůry vstupující do ledového otvoru. Tahle taktika jim ale dlouho nevydrží, protože stvůry změní strategii. Místo aby po jedné vstupovaly a nechaly se likvidovat, procpu se otvorem po třech a rychlým tryskem vrhnou svá těžká těla proti čtveřici, která se tím roztrousí a nastane nerovný boj muže proti nestvůře, místo ostřelování z dálky. Pětice bestií zaútočí na podle nich největší hrozbu - na Maxe. Drží si je od těla nějakým zeleným štítem a neustále je zasypává svými mimořádně účinnými bílými blesky. Námahou má ale zatnuté zuby a všechno to, co Anett před chvíli vyléčila, se mnohonásobně vrátí. Na zničení jen jediné stvůry je třeba spousta magie. Ale držet si od těla a dokonce zasypávat pětici takových nestvůr kouzly, to je úctyhodný výkon. I jeho Alex vycvičil dobře. Tayrovi a Lordynovi se podaří zůstat pospolu a bránit se svým čtyřem nestvůrám. Jeden má proti sobě dva nepřátele. Na Riona zaútočí tři bestie, nemohou se ale dostat přes jeho zlatý štít a Rion zatím kreslí ve vzduchu své runy a rozesílá je na ně. Tím pomalu ale jistě oslabuje jejich štíty. Anett a Shinxiho stvůry zatím neberou jako moc velkou hrozbu a proto se ke každému vydá jen jeden nepřítel. Zatímco k Anett se stvůra přibližuje pomalu a výhružně vrčí, na Shinxiho se stvůra obrovskou rychlostí rozběhne. Takový trysk půl tunového zvířete je dostž nebezpečný. Anett ke své stvůře vyšle blesk obalený ohněm, kouzla ale jen prskne a ochrana zvířete ho pohltí. Zvíře se rozeřve a dá se do pomalu zrychlujícího klusu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stvůry brzy pochopili že dostat se dovnitř po jednom je pro ně nevýhodné a tak se jim povedlo nacpat dovnitř po třech, asi jsou menší než se zdá. Nejspíš to dělá ta srst. Brzy máme všichni co na práci, Max je pod největším náporem útoků, ale vede si celkem dobře i když už bylo vidět že je unavený. Tiše zanadávám. Proti mě šla jen jedna, zaútočila jsem na ní tím nejsilnějším co mám, ale jedna rána nebyla dost silná na to, abych prorazila jejich štít. Rozběhne se ke mě a já hned vyvolám štít. „Durus salvio!“ vyvolám tvrdý štít, ale ještě jsem neskončila. Počkala jsem na vhodnou chvíli, až se příšera dostane do dostatečné rychlosti „Lorica niveus.“ Upravím svůj štít. Jeho povrch se změní a vytvoří se ostré ostny. Skoro jako jehelníček. Neváhám a dál pokračuji v kouzlení. „Flamma glacies fulmen!“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Člověk by se až zdálo, že jeden protivník je dost málo, ale to nehrozilo u této bestie, která před mým zrakem nabírala rychlost. Trošku jsem záviděl Anettin štít. Tohle by se mi zrovna teď hodilo, říkám si v duchu. I když mám posílený meč a štít, tak přece jen mě tahle horda masa převálcuje, až ze mě nezbude nic jiného než mastný flek. Musím se až podivit, jak dokáže zrychlit v takové místnosti, ve které jsme. Člověk by si nad tím mohl vykroutit hlavu. Nezbude mi nic jiného, než valící se monstrem uhnout stranou. Podle odhadu jsem se domníval, že může mít okolo půl tuny, což by se dalo využít. Přece jen se blbě zastavuje v takovém rozběhu, co je ta bestie. Můžu využít okolního prostředí a zakličkovat do vyšších řad, kde se těm potvorám bude blbě rozebíhat. než to ale udělám, počkám si a vypustím paralyzační výboj na svého řítícího se nepřítele. Uvidíme, zda na něho působí kněžská kouzla, která se tak značně liší od těch, které sesílají mágové. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvrdý štít byl moudrý nápad, nestvůra i mohla použít magii. Jenže ona na nějakou magii kašle a dál běží tryskem dál. Ostny se před ní objeví jako blesk z čistého nebe a skrz naskrz ji prošpikují. Nestvůra se okamžitě zřítí k zemi. Její rychlost hrála proti ní. Shinxi vsadí na božskou magii a vyšle proti stvůře paralyzační výboj. Těžko říct, kdo je překvapený více. Jestli Shinxi a jeho spolubojovníci, nebo nestvůra. Nestvůra by se k tomu ale nevyjádřila, i kdyby byla schopna mluvy. Paralyzační výboj ji totiž zasáhne do hrudi a ona se se zaškubáním zřítí k zemi, drsný jazyk venku. Narazí o zem a jak je v rychlosti, tak ještě setrvačností nehybně dojede ke Shinximu. Nestvůry vás oba podcenily. Co se týče ostatních... Maxovi už se podařilo zlikvidovat dvě z pěti dotírajících nestvůr a teď s vypětím všech sil, ale přeci jen, zatlačuje zbývající tři stvůry do kouta. Rionův zlatý štít stále drží a on pořád oslabuje štíty nestvůr, které už jsou na pokraji zhroucení. Zatímco Max buší do štítů vším co má a snaží se ho silou rozdrtit, Rion ho pomalu ale jistě ruší. Rionova metoda je pomalejší, ale méně vyčerpávající. Obě jsou ale účinné. Tayr a Lordyn stále stojí proti svým čtyřem nestvůrám. Žijí, ale jejich nepřátele taky. Jejich síly jsou víceméně vyrovnané. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nestvůra neměla proti mému štítu šanci. Ale hned jsem nejásala, ještě jich zbývalo víc než dost. Kouzlo jsem teď musela rychle přesměrovat a vyslala vytvořené zaklínadlo na jednoho z Maových protivníků, abych mu pomohla. Připadalo mi, že on potřeboval nejvíc pomoci, protože i když jeho útoky byli nejvíc účinné, také byl z nás nejvíc vyčerpaná. Ostny na štítu jsem si nechala, abych se tak bránila případným fyzickým útokům. Nevím jestli tyhle potvory uměli nějaká kouzla, ale zatím útočili jen tělesně. Snad to u toho i zůstane. Pak mě napadne, že ty ostny by se mohli dát využít i na útok. Když se nepřítel snadno napíchne... nevím proč bych nemohla sama někoho na ty ostny nabrat. No přinejmenším bych je tím mohla aspoň donutit k ústupu. Rozběhla jsem se tedy k Tayrovi a Lordynovi, rovnou na ty potvory a zkouším svůj nápad v praxi. Mezitím začnu pálit další zaklínadla na Maxovi protivníky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Anettino kouzlo štít Maxovy nestvůry snadno zneškodní. Max nestvůru ale vzápětí zlikviduje nějakou smaragdově zelenou koulí, která stvůru rozmetá. Max pak na okamžik otočí hlavu a když spatří Anettino snažení, zavrtí hlavou a zavolá: "To nebude fungovat." Pak se zase otočí a se zarputilým výrazem několikrát rychle švihne rukou a jeho výboje zabijí další nestvůru. Teď už je proti jemu jen jedna. Měl ale pravdu. Můžeš se jen domnívat, proč ostny proti této nestvůře zabraly, nicméně proti ostatním nestvůrám nenapáchají žádnou škodu. Sotva se s nimi k jedné z Tayrových nestvůr přiblížíš, ostny zmizí. Tvrdý štít působí dál. Lordyn teď vyšle kouzlo, které konečně zlikviduje jednu z nestvůr a proti němu a Tayrovi teď stojí jen - nebo ještě - tři. Rionovo postupné oslabování štítů nestvůr taky slaví úspěch, zlomí štíty a několika pohyby prstů zabije všechny své nestvůry. A to zrovna ve chvíli, kdy Max dorazí svého posledního nepřítele. Pořád ale ještě žijí tři stvůry, Rion se k nim okamžitě rozběhne, s Maxem v závěsu. Ty, Lordyn a Tayr jste ale nejblíže. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sklepení – boj Věčnost, tak mi to přišlo, když můj paralyzační výboj zasáhl cíl. Nemohl jsem tomu věřit, když bestie svou setrvačností ke mne dorazila s vypláznutým jazykem. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem porušil pravidlo boje. Setrval jsem moc dlouho na jednom místě a tahle bitva patří mezi ty, kde je každá sekunda může rozhodnout o tom, zda přežijeme nebo budeme žrádlem těhle tvorů. Nepřítel je paralyzován. Můžu se jen dohadovat, jak zaúčinkoval, chtěl jsem do něho vložit takovou sílu, aby to toho tvora zcela ochromilo. Při takové síle by to člověku zastavilo veškerou činnost v těle. Šok by zastavil srdce a jiné autonomní funkce v těle. Bohužel tohle nebyl člověk. Přiblížím se s napřaženým štítem a mečem k nestvůře, které se pokusím podříznout krk a tím si pojistit, že skutečně zemře. Poté se rozhlédnu po ostatních. Jsem moc pomalý. žralo mě to, protože jsem byl asi doposud jediný, který nevěděl, zda vůbec má nějakou šanci proti těm potvorám bojovat. Zjištění, že i moje magie proti nim působí, mi přidala na tom, že jsem tu platný. Je to jako probuzení, nepřátel ubylo. Aspoň tedy z těch, kteří před chvilkou dorazili. Z té početní skupiny zbyli jen tři. Cestou k nim vypustím na každou bestii po jedné omračovací kouli. Už to není pokus, jistě budou mít úspěch. Rion oslabil jejich obranu, takže i kdyby můj paralyzační výboj byl jen shoda náhod, tak tady tohle by měla být hotová. Nicméně se nespoléhám na božskou magii, ale na svůj meč se štítem a toužím si seknout do jedné z těch potvor. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi Max oznámí, že to nebude fungovat zastavila jsem. Proč by to nemělo fungovat? Předtím to fungovalo. Je to divné. Tak či onak, raději už nebudu riskovat další střet. Viděla jsem jak je Max zmožený, kousnu se do rtu a otočím se ke vchodu. „Sygnanthus acus crystallus.“ Vytvořím kouzlo a zatarasím vchod ledem, aby dovnitř neproudili další potvory. Já se cítila v pohodě, ale ostatní jistě musí být pomalu už vyčerpaní a oddych jim pomůže. Jen co vchod zatarasím otočím se a začnu pomáhat ostatním útočením na zbylé nestvůry, abych oslabila jejich štíty. Koutkem oka jsem zkontrolovala Zioriho, který si vedl celkem dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinxi stvůru podřízne a proti dvěma ze zbylých tří vyšle omračující koule. Jedna cíl zasáhne, ale stvůra se jen oklepe. Štít nezapracoval, zapracovala tvrdá nátura monstra. Aby byla omráčena, bude třeba víc magie, než teď Grundur Shinximu propůjčil. Druhá koule stvůru těsně mine a zasáhne přibíhajícího Maxe. Obrany, které si kolem sebe bojový mág vystavěl, ale kouzlo zneškodní a Max si toho snad ani nevšimne. Hold za běhu se blbě míří. Omračovací kouzla ale účel splnila, i když ne tak, jak Shinxi původně zamýšlel. Zasažená stvůra se na okamžik přestane soustředit a Tayr ji dodělá. Druhá se na prolétající koulí, která nakonec zasáhla Maxe, podívá a Max toho využije a taky ji oddělá. S posledním monstrem se vypořádají Rion a Lordyn spojenými silami. Lordyn a Tayr zůstanou stát, ale při chůzi trochu vrávorají. Rion se zdá v pohodě, ale Max se sveze na jedno z křesel pro žáky. I kdyby ho Anett vyléčila, vyléčí pouze jeho rozbolavělé tělo, energii mu žádné kouzlo nevrátí, ani životní a ani tu magickou. Těžko říct, kolik mají vaši spolubojovníci-mágové ještě k dispozici magie. Max je určitě dost mocný, jen nejmocnější žáci dostávají nejmocnější učitele, ale taky už dost své magie vypotřeboval. Lordyn a Tayr na moc mocné nevypadají, ale zatím se drží. Styl čarování elfů se dost zásadně liší od stylů Říšských mágů, takže i o něm těžko říct. Anett je zatím v pohodě, protože ačkoliv její magie zatím není plně rozvinutá, tak bojovala moc málo na to, aby se vyčerpala. A Shinxi je v pohodě úplně, jemu magii dodávají bohové. Mohou mu ji sice dodat jen v malém množství, ale tato magie je nevyčerpatelná. Anett se neúspěšně snaží zatarasit vchod. Kdykoliv proud ledové tříště přejede otvorem a má ztuhnout na led, promění se místo toho ve vodu. Ve výsledku je v průchodu jen velká louže, ale otvor zacpat nelze. "Oni si s námi jen hrají." Zavrčí Max, Rion v souhlasu pokývá hlavou. "Měli bychom sami zaútočit a zabít matku. Třeba potom bez velení zpanikaří." Max se zamyslí a pak pokýve hlavou, jako by si na něco vzpomněl. "Anett... Nevedly náhodou z té hlavní myslí do těch menších takové telepatické úponky? Je možné, že matka své děti přímo ovládá, ne že jim jen dává rozkazy. V tom případě by zabití matky malé totálně vyřadilo. Nebo by se jim vrátilo vědomí a to by je tak překvapilo, že by je to vyřadilo taky. Nebo, pokud je matka neovládá, přestanou dostávat rozkazy a to je může vyřadit taky. Co vy na to?" |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – boj ve sklepení Můj odhad nepřítele byl špatný. Vskutku jsem nezauvažoval, že by ty potvory mohli mít tak silnou náturu. Nepodařilo se mi je omráčit, ale i tak byli něčím platné. Upoutaly jejich pozornost, takže se otevřela škvírka v jejich obraně, které se využilo. Zpozoruji Anett, pokoušejíc uzavřít vchod. Hlavou se mi honí otázka, proč ji to nejde. Nechám to být, nepřítel zatím nepřichází a to pro nás bylo dobré. I když pro mne nijak moc. Přece jen jsem se nezapotil tolik, co Max. „Maxi, jak se chceš dostat k matce, když nám v cestě stojí minimálně další osm potvor?“ Ten nápad se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Je to jako kdybychom se naservírovali na stříbrném podnose přímo před jejich tlamy a čekalo se jen na slupnutí. „No pokud jsou jen otroky, tak je klidně možné, že se sami otočí proti tomu tvoru, který je ovládá, i když moc se mi to nezdá. Navíc, pokud má tu možnost ovládat, proč se nepokusí o ovládnutí některého z nás?“ „Pokud opravdu chceme naklusat přímo do jámy lvové, tak ne v tomhle stavu, ve kterém jste. Určitě máme nějaký čas, aby jste si mohli odpočinout.“ Podívám se na bojiště. Nechci nic riskovat a každé potvoře obezřetně podříznu krk. Jistota je jistota. Po kontrole se vrátím zpět k ostatním. „No asi nic lepšího nevymyslíme. Budeš schopen Maxi ještě bojovat? Jestli ne, bude lepší, když se vrátíš zpět nahoru. Jinak pokud vyrazíme do toho doupěte, tak se potřete jejich krví, pokud se řídí pomoci čichu, může nám to dát větší šanci na úspěch tím, že budou zmatené, zda patříme mezi ně.“ Až tohle skončí, tak si z těch potvor nechám udělat plášť a možná dalších pár maličkostí. Orise by to taky mohlo zajímat, co to je vůbec za tvora. Nepřipuštění, že tu zemřeme mě stále drží při smyslech. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nedaří se mi vchod ucpat, zanadávám a nechám toho a ustoupím k ostatním. Všichni žijeme, aspoň že tak. zatím co Max mluví, já k němu přistoupím a znovu se pustím do léčení jeho těla, nebo spíš zbavování únavy. „Je to dobrý plán.“ Řekla jsem zachmuřeně. „Ale jak chcete dostat matku, když na nás pořád budou dotírat ti její parchanti? I kdyby jste nebyli unavení bylo by to dost nebezpečné.“ Řekla jsem jim a olízla si rty. „Musíme nějak zabavit ty zbylé potvory.“ Na chvíli zmlknu a soustředím se na práci. Pak přejdu k ostatním a také je začnu léčit. „Takže malé bude muset někdo zaměstnat zatím co ostatní půjdou po matince.“ Pokrčím rameny a jdu zkontrolovat Lordyna. Vlastně jsem řekla to samé co Ziori. „Řekla bych, že buďto ji nenapadlo nás ovládnout a nebo proto, že jsme proti tomu chráněni. A mohli bychom ji při ochraně naší mysli hodně poškodit. Možná to nechce jen riskovat.“ Odpovím mu. Přemýšlela jsem jak bychom mohli dopřát ostatním odpočinek. „Vchod nejde zacpat. Tak jediné co mě napadá je abychom si každý udělali z ledu vyvýšené místo. Po ledu jim nepůjde šplhat a lítat snad neumí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Brzy zjistím ,že tu zákoutí nejsou a že tu jsou jen zdravotní středisko, soudy a místnosti ke Zkoušce. Možná by mohlo být zajímavé to prozkoumávat, ale... nevím, asi by mi někdo vynadal, kdyby mě tam nachytali... nemohu udělat Mistře ostudu. Jako jó, je tu toho víc ale tak se jako učedník nedostanu. Tady je taková nuda... Pak si všimnu přibližujících se mágů s otrhancem mezi sebou. Třeba o nich něco zjistím, když budu sledovat ten soud... Pokusím se dostat ke sledování soudu s ním, abych zjistila, co se to vlastně tedy stalo |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jak se k ní chci dostat? Probít se? Proplížit se? Přemístit se?" Max pokrčí rameny. "Ta poslední možnost je vlastně blbost, protože se nemůžeš přemístit, když nevíš přesně kam." Zavrtí hlavou. "Proti matce se neobrátí, nejspíš je má pevně pod kontrolou. A nás se nejspíš nepokouší ovládnout proto, že se umíme účinně bránit. Což její děti asi nezvládají." Sleduje, jak Shinxi stvůrám podřezává krky a nechá se od Anett léčit. Třas těla se opět utišuje a tlukot srdce zklidňuje. Na magické vyčerpanosti to ale nic nemění. "To je právě to. My nemáme čas na odpočinek, budou sem přicházet další a další dokud nás neudolají. Kdybychom zaútočili a rychle vyřídili matku, měli bychom naději." Anett dokončí léčení, opět na ni děkovně kývne a vydá se k jedné z nestvůr. Přiklekne k ní, pohybem ruky jí nechá puknout lebku a vytéct mozek. Lordyn a Tayr se znechuceně odvrátí, ale Rion přejde k Maxovi a společně začnou prozkoumávat mozek nestvůry. "Nebezpečné to samozřejmě bude. Ale nemyslím si, že víc než teď, když tady jen čekáme na smrt." Odpoví Max Anett, když dokončí jedno pátrací kouzlo. Pak se postaví, Rion i nadále klečí a runovými kouzly prozkoumává nestvůru. "Nestvůry mají dobře vyvinutý nejen čich, ale bohužel i zrak. Naopak sluch nemají naštěstí nic moc. Když říkám nic moc, tak myslím, že jejich sluch je na úrovni lidského." Řekne Max, zatímco Anett léčí Lordyna. Pak se ozve Rion. "Nevím, jak těžké to s matkou bude, ale pro jistotu bych si ji měl vzít já a Max. Vy mezitím budete odrážet malé. Myslím, že nám matka zas tak moc času nezabere a při troše štěstí smrt matky ty malé zneschopní." Říkat půltunovým v kohoutku dvoumetrovým obludám malé je sice trochu k smíchu, ale budiž. Když Anett doléčí i Tayra, zapojí se do diskuze i Lordyn. "Co když na nás matka ale telepaticky neútočila jen proto, že jsme byli příliš daleko? Když k ní ale tak hezky napochodujeme, tak zaútočí. Pokud zkosí Riona, Maxe a paladina, budeme v háji." Max na to odpoví jen: "V tom případě se o zbytek budete muset postarat i vy. Já jsem samozřejmě k boji připraven, zas tak brzy ještě neodpadnu. Ale možná by si měl matku vzít na starost i Shinxi." Rion s pohrdavým úšklebkem zavrtí hlavou. "Čokl nám bude držet obludy od těla." Max nevěřícně zavrtí hlavou. "Kašlete na nějaké spory. Teď jsme v mnohem větší bryndě. Nemáme moc času, za chvíli sem naklušou další bestie a zbavit se jich nás přijde draho. Pak už možná nebudeme mít na útok sílu, teď ji ještě máme, tak ji využijme. Chci vědět, jestli jste pro útok? Za mě ano." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Rion řekne Ziorimu zase čokl, vlepila jsem mu pohlavek. „Co jsem ti o tom nadávání říkala?“ zeptám se a zamračím se na něj. Přímý útok se mi nelíbil, ale měl pravdu. Navíc... nevíme jak rychle dokáže ty své děti plodit. Třeba zrovna teď doplňuje ztráty. Promnu si zátylek, snad tohle přežijeme. Až se vrátíme domů, musím se naučit nějaký štít, který je odolný proti tělesným útokům. Jestli tady zahynu... to bude tedy ironie. Zkoušku přežiji a dva dny po ní umřu. Hrůza. „Tak dobrá. Jsem taky pro útok. Když už umřít tak aspoň ne zahnaní v koutě jako nějaká myš.“ Souhlasím s plánem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Facka mlaskne. Elfové před tisíci lety byli rozhodně jiní, než jsou dnes. Jednak se jich už zas tak moc nevidí, protože se stáhli do své země Elfie, ale hlavně tehdy byli všeobecně v obrovské úctě jako Starší rasa a nikdo si k nim nic nedovolil. Proto si Rion jako představitel své hrdé rasy nenechá vlepit facku jen tak, okamžitě vztekle zrudne a zdá se, že Anett asi praští taky. Max mu hned po facce pro jistotu obejme paži ve speciálním držení bojových mágů, aby mu zabránil v neuvážené reakci. Ale Rion byl rychlejší a už stihne druhu ruku pozvednout k úderu. Elfové ale i tehdy byli docela galantní, navztekaný Rion ruku zase spustí a ženu neudeří. Pak nasupeně setřepe Maxovy ruce, který sevření povolil, když Rion spustil ruku, a s posledním nenávistným pohledem vyslaným ke Shinximu se vydá k východu z místnosti. Tayr a Lordyn ho okamžitě následují, i oni jsou z doby, kde se mágové a paladinové nemají rádi. Max se naštvaně zadívá na Anett. "Moc díky. To tě Alex nenaučil, že elfové se nemlátí? Snažíme se zachránit si životy, čest je teď vedlejší. Raději aby Shinxim pohrdal, než aby nás všechny nenáviděl. Jste jak malé děcka. Všichni." S tím se otočí a taky se vydá ke vchodu. Útok je teď už jasný a nevyhnutelný, Rion s učiteli a teď i s Maxem v závěsu míří k doupěti nestvůr. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – boj ve sklepení Mezidobí boje „Promiň Maxi, ale vůbec nechápu, proč sem taháš pobití, proplížení nebo teleportaci. Ty jsi řekl, že chceš zaútočit, takže můžu předpokládat, že jsi zvážil případné možnosti, které máme, ne?“ Pozvednu obočí. To má většina mágů sklony k skákání do všeho po hlavě? zakroutím nad tím hlavou. „Dobře, když ten čas není, tak nám nezbývá nic jiného. Já ti už svůj názor řekl.“ Trošku se to protahuje a ve smyslu jen omíláme to samé pořád do kola až do chvíle, kdy opět promluví Rion a svým arogantním tónem pronese to, co dříve. Nijak jsem to nekomentoval, složil jsem očistu a v mém srdci momentálně není místo pro zlobu. I když pochází ze vznešené rasy, já ho tak nevnímal. Bohužel to za mě vzala Anett, která elfovi udělila políček. Trošku mě to zaskočilo, zároveň jsem viděl, jak se Rion chystá k protiútoku a napřahuje svou ruku, naštěstí to Max zachrání a situace se prozatím uklidní. „Prosím přestaňte.“ Dojdu k Anett a podívám si na ni s vyčítavým pohledem. „Tohle si neměla dělat mistro Selo.“ Odvrátím se od ní a dojdu k Rionovi než opustí místnost. „Chápu, že vztahy ve vaši době byli jiné a to co udělala mistra Sela, nebylo na místě a už vůbec neměla právo to dělat. Mohli bychom proto tyto nesváry nechat prozatím být?“ Řeknu klidným hlasem a počkám, dokud se nevyjádří. Mezitím Max vyplísní Anett za její chování. Bylo předem jasné, že Anett svého skutku nelituje a je jí jedno, jaké to bude mít následky. I když neměla právo, tak jsem byl z hloubi srdce rád, že se za mě postavila. Nakonec se vydáme čelit svému osudu, cestou se v duchu pomodlím a připravím si nový paralyzační výboj, který jsem použil. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem viděla jak se Rion vztekl, dala jsem si ruce v bok a postavila se k němu čelem, klidně schopná se s ním poprat, když to bude nutné. Nezalekla jsem se ho a přimhouřila jsem na něj oči. Max do toho zasáhl a i když Rion by mě nejraději praštil, neudělal to. Nemohl praštit ženu. „Když se chová jako malej a i v téhle situaci je schopná svému druhovi v boji nadávat nic jiného než pár facek si nezaslouží!“ řeknu rozhněvaně. „A já ho varovala, že jestli bude ještě Ziorimu nadávat tak ho praštím.“ Odseknu naštvaně. „Chování malého dítěte. Kvůli pohlavku nás nenávidět? Elfové jsou děsně urážliví.“ Odfrknu si a vydám se za ostatními. Nehodlala jsem se Rionovi omluvit. Na tom co jsem řekla si trvám. Nepřišlo mi čestné urážet někoho po jehož boku bojuješ. Možná se elfové nemlátí, ale podle všeho si to tu a tam zasloužili. Ale to co mi Ziori řekne mě překvapí a popudí snad ještě víc. Zamračím se na něj. „Pro příště bych ocenila, sire Ziori, kdyby jste mé činy neomlouval. Když budu mít pocit, že bych se měla omluvit zvládnu to sama.“ Řeknu chladně. A rozběhnu se za ostatními, abychom byli pohromadě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion si Shinxiho přeměří chladným pohledem svých bleděmodrých očí a nakonec kývne. "Prozatím." Řekne odměřeně a pak pokračuje v chůzi. Zrychlí, aby dohnal Maxe, který je v čele. Vaše malá skupinka míří ledovou chodbou z přízemí do sklepení, sejdete po vlhkých schodech a zastavíte se před železnými dveřmi. Max váhá, všichni si připravíte své zbraně, ačkoliv jen Shinxi fyzické. Max se pak zhluboka nadechne a vrata otevře. Jestli čekáte zástupy bestií, mýlíte se. Na zemi sedí v tureckém sedu muž v rozedraném černém hávu. Když vstoupíte, zvedne hlavu a přivítá vás hlasem připomínající drhnoucí kameny. "Vy jste přišli zabít mou matku?" Zvedne se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý přízemí / sklepení S Rionovou odpovědí jsem více než spokojený. Jak se říká: Lepší než kamenem do oka. Dál pokračujeme naši vlastní cestičkou, kterou jsme vytvořili, abychom nalákali ta podivná stvoření. Konečně jsem u svého cíle, stojíme před masivními dveřmi. Po přípravě je Max otevře. Osobně čekám armádu nestvůr, které nám budou stát v cestě. Nemůžu skrýt překvapený výraz, když uvidím muže v černém rozedraném hávu. Hned si vybavím nekromanty a jiné postavy spojené s temnou magií. Jeho nakřáplý hlas se nás zeptá, zda jsem přišli zabít jeho matku. Obezřetně předstoupím před něj. „Pokud tou matkou myslíte tvora, který ovládá tyhle podivné a fascinující tvory, tak ano. Pokud tedy nebude jiná možnost.“ Podívám se za sebe na ostatní. Zkusit přístup, kde by netekla krev, se mohl zkusit. Za předpokladu, že Rion a jeho kamarádi nebudou chtít odplatu za své přátele. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To co jsme tam našli bylo překvapivé. Člověk? A ta příšera má být jeho matka? To je divné... černý háv... je to temný? Postoupím dopředu a prohlédnu si ho, pak se podívám na ostatní, abych viděla jak se na to tváří oni. Ziori promluví jako první. Na jeho slova souhlasně přikývnu. „Nehodláme dovolit další zabíjení nevinných dětí.“ Řekla jsem přísně a obezřetně nekromanta pozorovala. Jak je možné, že tu je nekromant? Jak je možné, že za celá staletí na ně nikdo nepřišel? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž pozvedne hlavu a tím vám konečně ukáže svůj obličej. Je složen z tmavého dýmu. "To vám samozřejmě nedovolím. Já totiž v zabíjení nevinných dětí hodlám pokračovat." S tím muž, nebo tvor, natáhne pravou ruku a vyšle k vám proud nějaké zelené magie. Na to okamžitě zareaguje Max vytvořením tvrdého štítu, který magii zneškodní. Rion a učitelé se rozptýlí, když budete stát ve dveřích, jste snadný terč. Max zvolí možná trochu bolestivý kotoul dolů ze schodů, kde se přikrčí a dál udržuje štít. Tvor proti Maxovi vyšle další proud magie. Max je znova zneškodní, s očima obrácenýma v sloup, jako by říkal "zas jdou všichni po mně." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tušila jsem nějakou takovou odpověď, hned jak jsem postřehla, že zvedá ruku vytvořila jsem tvrdý štít stejně jako Max a uskočila stranou, abych neměla za zády volný prostor. Nevím kde je zbytek potvor, ale jistě ne daleko. Ještě jsem svůj štít posílila, protože jsem netušila jak moc silný tenhle muž je. Ale přinejmenším měl za sebou tisíc let. „Nigra ios!“ vyvolám kouzlo Šípu energie. Před mou rukou se vytvoří šíp, který se vytvořil z magie, kterou jsem pro toto kouzlo uvolnila. Vyslala jsem žlutě zářící šíp k muži. „Crystallus.“ Vytvořila jsem hned ledovou střelu a poslala ji za šípem. Hodlala jsem do boje dát vše, nechtěla jsem být za ostatními pozadu. Na rozdíl od ostatních jsem si připadala slabá. Nejslabší ze všech. „Flamma glacies fulmen.“ Zaútočím hned ohnivým bleskem. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – přízemí Po dobrém to nepůjde, tak se hold půjde cestou krve. Upřímně řečeno, boj s mágem ve mě vyvolá vzpomínku na Erika a špendlení ke stromu. Nejsem ve stavu, abych s ním mohl bojovat. Vzpomenu si na návštěvu města, když jsem kupoval dárky pro Anett a její blízké, kde na Saki zaútočili příslušníci bratrstva. Teď by se mi ten jeden štít hodil. nepochyboval jsem o tom, že kdybych ho měl, tak by se mi naskytla šance, abych toho parchanta proklál mečem. Jenže bylo vidět, že to normální člověk nebude. Z muže se vyklube pěkná potvora, uvolním paralyzační výboj a stáhnu se kotoulem zpět. Přece jen mě nic nechrání a jsem tím pádem nejlehčí cíl na odstranění. Navíc to nevypadalo, že by měl normální tělo, do kterého by se dalo seknout mečem. Ne ne, tohle je souboj pouze magie. Zkusím po něm z bezpečné vzdálenosti hodit pár omračovacích koulí. Popřípadě se zkusím dostat k Rionovi, kterému řeknu. „Hele vím, že mě nesnášíš a beru to, taky si mi zrovna nepadl do oka a nejsi můj typ, ale potřeboval bych tvoji pomoc.“ Zeptám se ho, zda nemůže udělat štít, který by mě na chvilku ochránil před magii. „Už mě to totiž začíná pěkně štvát a k tomu týpkovi se bez tvé pomoci nedostanu. Pokud je jen z části zvíře, člověk, zkratka z něčeho, do čeho se dá seknout, tak z toho hajzla udělám sekanou, ale bez tvé a tvých kamarádu to nezvládnu.“ Plán, neplán – buď nás ten hajzl bude ostřelovat. Navíc bude určitě chráněný štítem proti magii a možná i proti fyzickému útoku, nicméně pokud Rion a ostatní spojí síly, tak by ho mohli natolik oslabit, abych z něho udělal zmiňovanou sekanou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro No tak Alex tě nenaučil moc kouzel. Naučil tě několik dost mocných a věnoval se tomu, aby ses v nich postupně zdokonalila. Tvá slabost oproti ostatním spočívá v tom, že oni už jsou schopni kouzlit pouhou vůlí. Zato ty pořád musíš zaklínadla pronášet nahlas, což je obrovské plus pro nepřítele, který už při první slabice tvého kouzla může zareagovat a zvolit nejvhodnější typ obrany. Ale teď svým razantním útokem docela překvapíš. Max dřepí vedle tebe, oba se chráníte tvrdými štíty. Zatímco Max po nepříteli vrhá svými oblíbenými bílými blesky, ty vrháš vše, co tě napadne. Temný zatím vše zneškodní, ale díky vaší přesile se jen brání. Zřejmě i on vás podcenil a hlavně váš počet, protože teď jste v přesile vy. Rion kreslí do vzduchu nějaké runy a formuje je do kruhu, Lordyn a Tayr už taky zaútočí, pěkně z boku. Takže nepřítel se musí bránit z několika stran. Pak se ozve Max: "Jsem zvědavý, co mu ten štít vydrží. Kryj mě." Zruší svůj štít a stáhne se za tebe. Pak v rukou začne hromadit magii, aby ji mohl vyslat v jednom obrovském zničujícím úderu. To samé chtěl před pěti lety ve Vingaardu na tebe použít ten nekromant, jenže jeho nikdo nekryl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion se zakření. "Možná tě nemám rád a možná jsi z církve, ale čteš mi myšlenky." S tím k obě obrátí kruh ze svých run, které kolem tebe začnou pomalu obletovat. "Dlouho to nevydrží." Varuje tě Rion, pořád ještě s úsměvem po tvém proslovu. pak začne tvořit další runy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Řekla jsem a zůstala stát na místě, posílala jsem ještě víc štít, protože jestli si muž všimne co Max dělá mohl by začít útočit aby to zarazil. Jen co jsem dokončila posílení štítu začala jsem znovu útočit náhodnou sérií kouzel, které jsem uměla. Čekala jsem na Maxův pokyn, kdy mu budu muset uhnout, aby mohl své kouzlo poslat na nepřítele. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – přízemí Upřímně jsem čekal, že mě Rion pošle do míst, kam slunce nesvítí a já budu muset dřepět na prdeli. Objevený úsměv na elfově tváři mě zarazí a jeho slova ještě víc. K mým uším doplují slova, jež mi vyčaruje také úsměv. „Díky za varování, ale dříve nebo později tam jednou musíme, až tedy na vás, kteří máte „věčný“ život.“ Podívám se po ostatních, abych měl přehled, kdo co dělá. Anett kryje Maxe, který soustřeďuje energii. To by ho mohlo zabavit. Zařvu na Maxe. „Hejbni s tím Maxi!!!“ Jakmile vypustí kouli energie, vyběhnu a kryji se za vším možným, co se mi cestou namátne. Buď koule zlikviduje cíl, nebo mu ještě víc oslabí štít a pro mě to bude ještě snadnější. Všechno je to otázka načasování. Čekej....čekej...TEĎ! Bylo to jako odpočítávání do vypuknutí války. Běžel jsem a na paměti jsem měl jen jednu věc, abych se k tomu parchantovi dostal. Kdyby po mě něco vystřelil, Nastavím štít, který slouží jen k pohlcení / odvrácení kouzla. Vzhledem k tomu, že nevím, co by to mohlo udělat, popřípadě se to rozšířit dál, odhodím štít. Dál se můžu jen spolehnout na rychlost a ochranné runy od Riona. Při přibližování cítím lehké šimrání na hrudi, kde mám prsten. |
| |
 | Probuzení Chce se mi spát ... Ano, přesně tohle je má první myšlenka když konečně dokái pohnout prstem. Cítím pomalu obnovení všech životních funkcí. Snad mě někde nevystavili. Nerad bych slyšel křik po takové dlouhé době. Nezůstává jen u prstu. Pomalu začínám hýbat celou rukou, dokonce můžu otevřít i oči. V tom však zacítím rázný náraz bolesti a mravenčení. Mravenčení by bylo však příliš mírnou daní na vzepření se času. Mravenčení by bylo za týden, možná se štěstím dva ... ale pět století ? Zatnu silně zuby a sevřu ruce tak že se mi z dlaní spustí malé pramínky krve. Ovládej se ... najdi klid a řiď se jím ... hledej ... Mé myšlenky jenž byly v celém tom dlouhém čase mým jediným společníkem mě donutí nepropadnout agónii a zůstat při vědomí. Pomalu znovu otevřu oči a zalapám po dechu. Je čerstvý, vlhký. Tak krásný. Velmi pomalu a nejistě se postavím na zem a lehce zavrávorám a zachytím se stolu na kterém jsem ležel, tedy spíše kamené desky. Cítím na těle mrazivý dotek chladu, ach ano, zapomněl jsem, shalafi mi nakázat svléknout se před tímhle magickým kouskem - a já to udělal. Vedle je dokonce i moje oblečení, zachovalé, stále s částí mé vlastní energie která by měla vyprchat do ovzduší. Tahle místnost je nejspíše nějak lépe zaopatřena než ty předešlé. Dokonce i můj meč leží vedle nich. Pomalu se obléknu, vrávorajíc a velmi často padajíc na zem. Tak stuhlý... musím trochu nabrat síly. Zhluboka se nadechnu a sáhnu po měči - minu. Ještě se to stane dakrát než konečně poznám svou koordinaci. Už když jej zvedám cítím se s ním spjatý jako vždy. Runy na něm velmi tlumeně zazáří a rukoje%t začne hřát. Usměju se. Zavřu oči a prstem přejedu po jedné z run na meči jenž poté plynulým pohybem nakreslím na místa kde mám srdce. Kouzlo by mělo okamžitě fungovat. Vracet tělu svůj cit a zahánět bolavé účinky včetně ztuhlosti, celé však jen velmi pomalu. (Opravit). Když se všechno zdá v pořádku, stáhnu si kápi do čela, připásám si meč k pasu a vyrazím ven do ticha nebo snad hluku ? Je to už tak dlouho co jsem něco slyšel ... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Teď." Zavolá Max, Anett uhne a Max vypustí ne šíp, ale spíš kopí energie směrem k temnému. Kopí mu spolehlivě rozdrolí štít a než se stihne vzpamatovat, Shinxi k němu doběhne a zbaví se ho. Toto bylo docela lehké, ale stále před sebou ještě máte cestu. Vydáte se dál temnou chodbou, která se potom rozděluje na tři další chodby. Na té křižovatce se zastavíte a hledíte, kudma dál. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Díky Maxově a Zioriho taktice byl mág poražen. Kupodivu to bylo poměrně snadné, až podezřele. Jsem si jistá, že před námi bude ještě spousta problému. „Dobrá práce.“ Pochválím všechny a dívám se na to co z muže zůstalo. Pak jsme však šli dál až jsme se dostali na křižovatku. „Tak a která je správná cesta?“ zeptám se a poškrábu se na zátylku. „Jestli vybereme špatnou... kdo ví co nás tam čeká. Jistě nic příjemného.“ Zamračím se. „Neměli bychom to prozkoumat telepaticky?“ zeptám se Maxe. „Pokus a omyl by se nám nemusel vyplatit.“ Řeknu zachmuřeně. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – přízemí K mému překvapení šlo všechno, jak mělo. Nevím jak ostatní, ale já prošacuju mrtvolu, teda co z ní zbylo. Třeba se u ní najde něco užitečného, co budou mágové použít. Jinak poděkuji Rionovi za jeho pomoc. Nepřátelství mezi námi může být, hold si někteří tvorové navzájem nesednou, ale jako bratra do zbraně bych ho za jiného nevyměnil. No možná jo, ale teď nejsou možnosti si vybírat. Dál pokračujeme do temnějších chodeb. Aspoň že můžu vidět v noci. A prohledávám vstupy, třeba najdu nějaké známky toho, kudy se máme vydat. Navíc mě napadla stejná věc, co Anett. už jednou jsme použili magii pro to, abychom ty bestie našli. Tak proč to nevyužít k tomu, abychom našli správnou cestu. „Souhlasím s Anett.“ Řeknu svůj názor a dál prohledávám vchody. „Jo ještě mě tak napadá, nevíte, kde je Gerard? Nějak se nám ten chlapík vytratil. Já jen, že když už jsme tady, tak bychom mohli juknout na ty artefakty, pokud tedy nejsou přímo tam, kde je ta matka těch potvor, co jsme je pozabíjeli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Souhlas." Max se chce spolu s Anett dát do telepatického prohledávání myslí, ale ještě zavrtí hlavou na Shinxiho dotaz. "Kdo ví, kde je. Stvůry ho mohly zabít a odvléct. Daleko spíš ale zdrhl, když došlo na lámání chleba." Protřepe paže. "Nebylo by to ostatně poprvé. Kdysi jsme spolu byli taky v jedné šlamastyce, sice menší, ale i tak dost drsné. Tehdy nás ale svým útěkem spíš zachránil. Alex se mohl bít, místo aby ho hlídal." Zamračí se. "Mít tu tak Alexe... Nebo aspoň Dana... Vám garantuji, že by ty bestie ani nevystrčily čumáky." S tím se ponoří do telepatického kouzla, následován Anett. Vědomí bestií jasně plápolá v místnosti za prostřední chodbou. Je jich o dost míň, ale stále kolem dvacítky. Když kouzlo zrušíte, zase se ocitnete ve svých tělech. "Prostřední chodba." Oznámí okamžitě Max a sám se chodbou jako první vydá. Na konci chodby jsou další železné dveře. U těch se max opět zastaví. "Připraveni?" Tentokrát se zeptá Rion. "Pamatujte, rychle se probijeme k matce a já a Max se do ní pustíme. Ostatní kolem nás uděláte kruh, nebo čtvereček, to je fuk, a budete od nás odhánět ty malé. Až zrušíme matku, tak dorazíme ty malé." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zkontrolovali jsme směr. Prostřední cesta byla ta pravá. Rion nám zopakoval co máme dělat. „Ano. Jdeme na to. Ať už to máme za sebou.“ Přikývnu a nadechnu se. Tohle bude ještě tuhý boj. Podívám se na Zioriho a krátce mu stisknu paži na znamení povzbuzení. Počkám až otevřou dveře a vyrazila jsem spolu s nimi dovnitř. Na rtech jsem už měla zaklínadlo, kterým jsem mohla zaútočit, ale stále jsem ho ještě nevyslovila dokud neuvidím nějaký cíl. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – přízemí Ohledně Gararda a artefaktů jsem dostal zápornou odpověď. „Až uklidíme ten bordel co tu je, mile rád si dopodrobna vyslechnu příběhy o Garardovi a jeho rychlých nohou.“ No aspoň jsem to zkusil. Pustí se do hledání správné cesty. Chvilku tu trvá, ale po navrácení do svých těl ukážou správný směr, kterým se vydáme. Konečně se dostaneme na konec chodby, za kterými čeká náš cíl. Měl jsem štiplavou poznámku na Maxovu otázku, když se zmínil, zda jsme připraveni, ale nakonec nahlas nic neřeknu. Pěkně blbá otázka na připravenost. Nevíme, do jakých sraček lezeme, síla většině ubývá rychlosti blesku a počet nepřátel nás převažuje natolik, že kdyby měli známky inteligence, tak skončíme jako žrádlo pro rybičky. Nepřidá mi ani to, když Rion řekne, co se očekává. Zase ty plány, kdy už pochopí, že bez tak to bude úplně jinak. Zkrátka pochybnosti, ze kterých mě vyvede světlo v podobně Anett, která mi krátce stiskne paži. Nevím proč, ale chytnu ji a obejmu, nic však neříkám. Dveře se otevřou a my uvidíme chřtán pekelný, do kterého se vrháme beze strachu, železnou myslí a nekonečným odhodlání ve svém srdci. Každý víme, co máme dělat a snažíme se přesunout / prosekat cestu k našemu cíli. v zápalu boje si začnu pro sebe prozpěvovat. „Dostává se nám cti přecházet přes místa stínů a smrti, nebudeme se však báti ničeho zlého, neb vy jste s námi Nustere, Grundure, Salmare, Iakorosi a Larate. Zemřít nehodláme, rozhodně ne tady, ne teď a ne s tvory, jež jsou našimi protivníky, Neznáme vaše plány, však naše vůle a odvaha nás zahrnují do věcí budoucích, dejte nám sílu, neb vy jste s námi Nustere, Grundure, Salmare, Iakorosi a Larate. Ámen.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Místnost je obrovská a kruhová. Na řetězech na stěnách visí rozervaná nahá těla, některá patří dospělým, ale většina je dětských, od deseti do patnácti let. Na tisíc let jsou překvapivě velmi dobře zachovalá, jako by je zabili sotva před týdnem. Samozřejmě, skok časem. Každopádně už začínají smrdět a to pořádně. Max, Rion i Shinxi jsou už přeci jen zvyklí na podobné hnusy, ale Lordyn, Tayr a Anett mají problémy udržet v sobě oběd. Krom toho obrovského smradu je to ale ještě vztek. Touha pomsty za všechny ty děti, hlavně u učitelů včetně Riona, kteří děti osobně znají. I Max ale zatne zuby. Otočíte pohled k nestvůrám. Před vámi jsou v půlkruhu čelem k vám ve dvou řadách seřazeny vám už známé nestvůry. Za nimi stojí pětice těchto tvorečků. Ještě dál za nimi přechází sem a tam něco takového. A až za ním se nachází obrovské odulé slizovité něco. Matka. Nemá cenu dále váhat, díky Maxovi a Rionovi utvoříte klín, který zarazíte doprostřed nestvůr. Kolem vás praskají kouzla a zní zvuk jediného meče zařezávajícího se do masa. Snažíte se prorvat k matce. Z bitevního zápalu vás dostane až křik a prasknutí, jako když se zlomí strom v kmeni. Jedna z nestvůr zatřepe hlavou, v tlamě pevně svírajícího Lordyna. Pak s ním praští do kouta a vydá se zpět ke svým druhům. Max ji vzápětí sežehne na škvarek. Důvod proč ostatní ještě žijete je ten, že se vám zatím žádná nestvůra nedostala na tělo skrz Maxův a Rinův štít. Rionův štít teď ale jen nepatrně zakolísal a Lordyn zaplatil životem. Jaký je to pocit, vložit život do rukou vyčerpaného lidského a arogantního elfského mága? Každopádně prorazíte přes stěnu nestvůr, zdaleka je všechny nepobijete, ale jste za nimi. Navzdory původnímu plánu vám drží monstra od těla nejen Tayr, ale i Rion. Prudkým škubnutím hlavou vám elf naznačí, abyste šli pomoct Maxovi s pěticí "jazýčků" a zbylé bestie nechali jemu. Jak už je zvykem, tři z pěti humanoidních nestvůr se vrhnou na Maxe, zbylé dvě vyzývavě zařvou a vydají se k vám dvěma. Blíží se ale pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ziori mě náhle k sobě přitáhl a objal, okamžik jsem byla překvapená, ale pak jsem mu objetí oplatila předtím než jsme vrazili do místnosti. Rukou jsem si zakryla nos. „Bože...“ bylo to odporný a krutý pohled. To ty lidi a děti... snad drželi v řetězech a zaživa je užírali? Zachvátila mě zuřivost. Zadívám se vztekle na ty příšery. V tuhle chvíli bych si přála moci je roztrhat na kousky vlastníma rukama a dát jim poznat aspoň zlomek té bolesti co způsobili. Nebyla jsem sama kdo tohle cítil, pro ostatní co ty děti znali to muselo být mnohem horší. Dál jsme neváhali a vrhli se na ně. Nedržela jsem se zpátky a útočila na ně tím nejsilnějším co jsem dokázala. Propouštěla jsem i do kouzel víc své magie než bylo normálně, ale to mi bylo jedno. Chtěla jsem ty nestvůry ztrestat. Výkřik mě jen na chvíli vytrhl z mé zuřivosti, to když Lordyna zabili, kousla jsem se do rtu a vyhrkli mi slzy, ale nemohla jsem se teď zastavit. Pokračovala jsem v útocích. Podívám se na Riona, který nás vybízí ať jdeme na pomoc Maxovi. Nechce se mi ho nechávat samotného. Ale poslechnu, začnu ustupovat k Maxovi. Ale dvě příšery jdou k nám. Zuřivě se na ně zadívám. „Usmažte se v pekle vy hnusné bestie!“ začnu na ně útočit ohnivými blesky a stále se přibližuji k Maxovi. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – Poslední souboj Pro většinu to může být strašné, nikoli pro mne. Žil jsem a žiji v dobách, kdy se uskutečňují různá svinstva a i já jsem se měl stát obětí podobných věcí. V mysli mi projedou všechny ty události, týkající se mé minulosti a toho, že jsem měl být obětován. Není to jako tady, tam by mě možná čekala rychlá smrt, kterou bych ani nevnímal a rozhodně se to nemůže rovnat tomu, jaká zvěrstva byla napáchána tady. Děti i dospělí v řetězech, postupně ohlodány až na kost za živa, prožívající nekonečnou agónii a zubožené duše, které nenajdou klid. Nebylo to kodex, či jiná morální hodnota, byl jsem to já, čistě já s mou hlubokou nenávistí vůči těmto tvorům, kteří to spáchali. Má píseň neutichá, když vrazíme do nepřátelského týla. Můj meč jimi prochází jako nůž máslem. Jejich kosti praskají a údy odlétají. Hlas, křičící hlas. Ohlédnu se. Lordyn je první současnou obětí. Lítost, měl bych teď cítit lítost? Ne, čas pro mrtvé bude, až tohle skončí. Rion možná zakolísal, ale určitě Lordyn nebyl ten, kterého považoval za církevního psa, kterého by pro větším zájem obětoval. Nicméně já Rionovi věřím, že štít udrží. Postupujeme dál a mým směrem se vydá jeden z „Jazýčkářů“. Určitě ten jazyk či co to je, použít jako zbraň. Osobně mi připomíná takový bič. Nicméně podle vzhledu, by nemuseli být takový problém, co ty potvory předtím. Snažím se druže u Anett a zároveň s ní jít k Maxovi. Pokud jsou naši soupeři dál a já bych za tu dobu mohl pomoc odklidit jednu nestvůru, která útočí na Max a pak se vrátit k té své. Ty tři monstra nemusí čekat útok, takže by se toho dalo využit. Na paměti mám, že ten jazyk můžou natáhnout. Tím pádem mi můžou třeba podrazit nohy, či mi chytit ruku. Zkrátka si na tohle musím dát pozor a vyhnout se jakémukoli útoku. Kdybych jen tak věděl, jak mají silný stisk. Mohl bych je nalákat na nechráněnou ruku, kde třímám štít a pak druhou rukou přeseknout ten jejich jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po Shinxim se nestvůra bleskově vrhne, dříve, než Shinxi stihne zaútočit na Maxova nepřítele. Meč pozvednout nestihne, ale podaří se mu byť jen tak tak uhnout stranou. Stvůra dopadne na zem a překulí se, pak se bleskově otočí a opravdu obrovskou rychlostí vystřelí svůj dlouhý jazyk směrem ke Shinxiho meči. Prosil bych hod desetistěnkou. Pod pět - meč ti vytrhl z ruky a ten dopadl asi pět metrů od tebe. Šest a více - ber to tak, že jsi tak tak uhnul. Meč ale stále držíš v ruce a nestvůra rychle vcucne jazyk zpět do úst. I na Anett se snaží stvůra zaútočit jazykem, ale po třech zásazích ohnivým bleskem si to rozmyslí a zdechne. Max stále stojí proti dvěma jazykáčům, Rion vám drží od těla základní nestvůry a tobě a Tayrovi se otevřela cesta k matce. Vlastně ne, stojí před vámi ještě jedna stvůra:  |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Měla jsem upřímnou radost z toho, že se mi podařilo jednu z těch bestií zabít. Což mi nebylo podobné. V zabíjení i když příšer, jsem se nevyžívala. Vlastně když jsem se nad tím tak zamyslela, tak když se mi podařilo tenkrát zabít toho nekromanta.... necítila jsem žádnou lítost. Ale ani jsem se z toho neradovala. Měla jsem radost, ale z toho, že se mi to podařilo úplně samotné. Ne ze smrti. Takové myšlenky mi během sekundy probleskly hlavou, ale hned jsem je zase zaplašila. Všimla jsem si, že máme cestu volnou, tedy až na tu jednu hnusnou chobotnici. „Uhni z cesty.“ Zavrčím a začnu na ní útočit přesně jako předtím na toho jazykáče. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Finální boj Můj plán pomoc Maxovi se nepovedl. Můj ploužící nepřítel zrychlil. Bylo to o chloupek, ale podařilo se mi uhnout před útokem mého Jazýčkáře. Na to jak se z počátku ploužil, prokazuje vskutku velkou hbitost, ale pořád se to nemůže vyrovnat bojovým mágům. Navíc jsem mohl pocítit jeho hbitý jazyk, který se mi snažil vyrazit meč z ruky. Možná náhoda či moje síla samotná spojená s tréninkem mi napomohla, že meč zůstane tam, kde má být (hod deseti-stěňkou 7). Pokud mám usoudit, tak s jazykem nemůže zacházet jako s bičem a může jen směřovat jeho směr. Jinak by mi zaútočil i na jiné části těla. Nicméně na to nespoléhám, nepřítel může mít i další nemilá překvapení. Dle reakce nepřítele bych řekl, že svoji zbraň musí opět připravit (v podobě, že musí jazyk stáhnout, aby ho mohl znovu použít a vypálit). Jak se říká: Risk je zisk. Zvažuji, zda se vyplatí riskovat, přece jen jeden z našich už zaplatil životem. Ač jsem se pomodlil a připravil, jak nejlépe jsem dokázal. Přízeň bohů mi není nakloněna. Aspoň, že se ostatním daří. Připravím se, Plán je jednoduchý. Jít přímo k nepříteli. Zhodnotím situaci, rozhodně nechci při rozeběhnutí riskovat to, že budu mimo dosah Rionův štít. Pokusím se tedy nestvůru vylákat a natočit tak, abych na ni mohl vyběhnout, ale nevypadl ze štítu. Předpokládám, že na mě bude chtít opět zaútočit svým jazykem, Pokud bude útočit na vrchní část, pokusím se o kotoul, abych se dostal pod jazyk. Dle možnosti zkusím zareagovat tak, že seknu do jazyku, nebo po kotoulu přejdu opět do sprintu, abych mohl nepřítele rozčtvrtit svým mečem. Musím být rychlý, hodně rychlý. Pokud jazyk zaútočí na nohy, pokusím se uhnout, nebo bránit štítem, popřípadě sražení jazyku tak, že ho skřípnutí štítem o zem – v poslední chvilce, než by mě zasáhl. Nemusím jazyk přetít, ale jistě ho to bude bolet. V případě že jeho jazyk zpomalí a zůstane desetinu sekundy na místě, zaútočím mečem. |
| |
| Nathaniel Vyjdeš z jeskyně na náhorní plošinu vysokých hor. Mistr chtěl místo, kde vás nikdo nebude rušit a tímto se trefil. Kdysi celé úpatí hor pokrývaly lesy, nyní se jejich rozlehlost značně zmenšila. Pod horami je velké jezero, které tam předtím nebylo, u jezera se vypíná do výše město obehnané velkými bílými hradbami, to tam nebylo taky. Štěrk pokrývající náhorní plošinu ti pod botou zakřupe a když se přiblížíš k okraji plošiny, utrhne se pár kamenů a zřítí se do hlubin. I stabilita plošiny se značně zmenšila, jak hornina zvětrávala. Teď je před tebou jeden problém. Jak se dostat dolů? Stěny jsou velmi příkré, místy i kolmé. Mají sice spoustu výstupků, ale těžko říct, kolik vydrží. Mistr samozřejmě na rozdíl od tebe ovládal silnou teleportační runu, kterou vás mohl přenést do vzdálenosti i několik desítek mil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nestvůra se nakonec zachovala tak, jak Shinxi čekal. Zaútočila jazykem na nohy, Shinxi srazil jazyk štítem, ale přiskřípnout ho o podlahu se mu nepodařilo, bestie jazyk vtáhla zpět do tlamy. Na okamžik zaváhala a Shinxi toho využije a zaútočí mečem. Stvůra sice bleskově uhnula, ale nakonec ji bleskem dostane Rion, který se už vypořádal se zbytkem základních bestií. Proběhne kolem ní, srazí ji bleskem, skoro o ní ani okem nezavadí a už se žene k chobotnici. Max se zbaví svých jazýkáčů a taky se vydá k poslední nestvůře před matkou. Ta se zastaví a klidně se na vaší pětici zadívá. Anett z vás zaútočí jako první, ohnivým bleskem. Nebo se o něj aspoň pokusí. Sotva pozvedne ruku, stvůra zavlní svou rosolovitou chapadlovitou hlavou a vyšle k Anett telepatický výboj. Jenom roky namáhavých Alexových cvičení ji zachránily před jistou smrtí, protože telepatické obrany vydržely. I tak ji ale šíleně rozbolí hlava. Nakonec se přeci jen udrží na nohou, ale začít se soustředit na nějaké kouzlo? Momentálně nemožné. Nevybavuje si jediné slovo zaklínadla. Bestie pak obrátí svou pozornost ke Shinximu a k němu taky zkusmo vyšle výboj. Tomu začne zvonit v uších a trochu se mu rozostří vidění, zbytek účinků výboje ale ochrany paladinů Nustera zneškodní. Tayr se po zásahu zhroutí v bezvědomí k zemi, zato Max se jen oklepe a Rion jen potřepe hlavou a začnou stvůru bombardovat kouzly. Absolutně bezúspěšně. "Fajn. Tahle je imunní. Shinxi..." Zamumlá Max. Teď si hoď desetistěnkou i ty, Anett. 1 - 4 - Nevybavíš si žádné kouzlo a můžeš napsat jen o šílené bolesti hlavy. 5 - 10 - Telepaticky se ti podaří bolest vytlačit. Sice tě bude pořád bolet hlava, ale slova zaklínadel už ti vyplavou na povrch. Tvá telepatie je docela silná, proto máš horní rozsah vyšší. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zůstala poslední nestvůra, ale než jsem na ní stačila zaútočit. Ona na mě zaútočí telepaticky. Měla jsem dojem, že se mi rozskočí hlava, zaúpěla jsem a chytla se za hlavu. Jen tak tak se mi podařilo zůstat na nohou. Sotva jsem se dokázala na něco soustředit. Začnu si třít spánky, abych bolest zatlačila, ale nedařilo se. Bolest ustoupila jen nepatrně, ale zvládla jsem aspoň otevřít oči, všichni kromě Tayra to zvládli. Já teď, ale byla nepoužitelná. Doklopýtala jsem k Tayrovi a odtáhla ho trochu dozadu, aby se do ničeho nepřipletl a pak jsem si vedle něj dřepla a dál si třepla spánky. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – finální boj Kupodivu věci jdou očekávaným směrem. Sice to není má smrtící rána, která soupeře zlikviduje. Ach, zde mi není dopřáno být nějak užitečný. Jsem pouhým divákem, toto není bojiště, kde člověk s mými schopnostmi moc nezmůže. Přesto se nevzdávám naděje, to že nejsem moc použitelný v tomto boji, neznamená, že mě nebude potřeba v bojích budoucích. Pokynu Rionovi na projev díku a jsem mu v patách. už jen poslední dva nepřátelé. Vidím, jak ten podivný tvor vyšle na Anett nějaký výboj. „Anééééééét!!!“ zařvu, při jejím zaúpění a chycení za hlavu. „Nadělám z tebe pudink, ty rosolovitý bastarde!!! Ty mé nejdražší už neublížíš.“ Možná se mi jen stvůra vysmívá, protože na mě pošle tentýž výboj. Rozvoní se mi v uších. „Síla srdce a pevná vůle má, je zbraní a štítem mým, jež se stane v rukou Stvořitele nezlomným.“ Po zásahu mám trošku rozostřený zrak, ale ochrání mě Nuster. Není čas se dívat okolo, musí se jít jen dál, dál kupředu a zabít. Zabít toho, jež chtěl zabít Anett. Hlas, tak známý hlas ke mne promluví. Něco mi říká, ale nevím co, mé srdce pláče. Proč? Proč jsem tak nepoužitelný? Každý krom k nepříteli mi připadá jako věčnost. nebýt adrenalinu v krvi, začal bych si říkat, že tohle není poslední nepřítel a že matka bude stokrát nebezpečnější. Tlukot srdce s jeho pláčem a zapálení z boje nedá pro tyhle otázky místo ani čas. Ani nevím, zda uvažuji strategicky. Těžké uvažovat o strategii v takovém tlaku a rozčilení. Mozek může volat sebevíc, ale nic není slyšet. Jen to, že tento nepřítel může zabít tím výboje a těmi chapadly Můžu se jen modlit, aby mě Stvořitel, nebo Rion ochránili a aby chobotnička nebyla tak čiperná jako jazýčkář. Přiblížím se k chobotničce, zkusím ji vyprovokovat, aby zaútočila chapadly. Chci si udělat obrázek o tom, jak je rychlá. Popřípadě zkusmo vykrýt nějakou ránu štítem. Pokud to bude vypadat tak, že není tak silným soupeřem jak jazýčkář a jedinou účinnou zbraní byl ten výboj, pustím se do ní, až místo chapadel budou jen pahýly. Pokud se chobotnička vybarví čiperností, či odolností proti mým zbraním. Pokusím se ji odlákat, aby Max a Rion mohli k matce a tu mrchu zabít. Popřípadě, můžou pozorovat nepřítele a zjistit jeho možnou slabinu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kouzla chobotnicovité obludě neublíží, ale oba bojeschopní mágové se snaží Shinximu v rámci svých možností pomoci. Max se pokusil o poutací kouzlo, blokační aura nestvůry ale kouzlo zneškodnila. Stejně dopadlo i omračující kouzlo Riona. S útočnými kouzly stvůře neublíží, ale mohou ji s nimi otravovat. Max po ní začne házet ohnivé koule, které, ačkoliv jsou těsně u ní zneškodněny, jí rozptylují. Rion natáhne dlaň a začne k ní vysílat paprsky velmi jasného světla, v krátkých intervalech. Tím stvůru rozptyluje ještě víc, když už ne přímo oslepí. Ona se totiž nejspíš orientuje telepaticky, podle polohy vašich vědomí. A rozhodně není zvyklá bojovat sama. Její místo je v týlu nestvůrné armády a jejím úkolem je hezky ze zálohy kosit zaměstnané útočníky. Ale aby sama stále proti dvěma světlem dotírajícím mágům a nanejvýš nebezpečnému válečníkovi zakutém v oceli, kteří si nic nedělají z její telepatické síly? To ještě nezažila. Nakonec se ale ukáže i ona jako nebezpečný soupeř, chapadla jsou velmi silná a rychlá, navíc po každé, když se Shinxiho dotkne, dostane menší fyzický výboj. Navíc neustále útočí telepaticky, proti Nusterovi toho s výboji moc nezmůže, takže začala do Shinxiho vědomí pronikat pozvolna. Neustále mu rozostřuje vidění, posílá únavu do končetin a celkově Shinxiho přivede do stavu polospánku. Ani Shinxiho bojové nasazení tomu nemůže odolávat. Až nakonec usne... Stejně jako Anett a Max. Rionovi se usnout nechce, takže stvůra na něj plně soustředí svou ničivou pozornost a po několika desítkách výbojů probije Rionovy obrany. Všichni se probudíte prakticky najednou. Sen to nebyl, pořád ležíte na krví a slizem pokryté kamenné podlaze sklepení. Telepatická bestie leží na zemi jako hromada rosolu. Matčino bezmocné obrovské pulzující tělo dosud žije. Nad vámi se sklání... Knihovník. Skoro byste ho nepoznali. Vrásky se vyhladily, šedivé vlasy zčernaly, zapadlé oči se vrátily na původní místo. Vlasy si svázal do copu, oblečen je v černém hrubém hávu. "Račte vstávat panstvo, ještě nás čeká jedna odporná práce." Všem vám brní hlavy, ale jinak je vše v pořádku. Rion stále leží na zemi, horní končetiny se mu mírně škubou. "Toho si nevšímejte. Po tak krutém probití je to normální, brzy se probere i on. My mezitím zlikvidujeme tu největší. Jak se cítíte?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nevím přesně co se stalo, poslední co si pamatuji bylo, že mě bolela hlava a v další chvíli jsem zjistila, že ležím zhroucená napůl na Tayrovi a můj mozek je naprosto otupělý. Pomalu jsem se z něj svalila a promnula si čelo. Pak se posadím a poměrně se leknu toho neznámého člověka... první co mě napadlo je, že to je nějaké další dítě té potvory, jako ten humanoid předtím. Ale během další vteřiny ho poznám. Dost se změnil. „Honorie?“ zeptám se překvapeně a zmateně se postavím. Všimnu si Riona, jak sebou škube, chci jít k němu, ale Honorius nás ujistí, že je to v pořádku. Rozhlédnu se a s úlevou shledám, že jsou všichni naživu. „Honorie... kde ty ses tady vzal? Myslela jsem, že jsi zavřený v knihovně...“ odmlčím se. „Co se ti stalo? Změnil jsi se.“ potřesu hlavou a zapotácím se, bylo to pro mou rozbolavěnou hlavu trochu moc. „Jako praštěná po hlavě kladivem.“ Odpovím mu na to, jak se cítím. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – finální boj Vznáším se v prázdnu, obklopen ničím. Žádné známky po něčem nebo někom.Sen? Jestli ano, tak dost divný. „Héééééjjjjjjjj.“ Nic, síla hlasu utichne ve vteřině, kdy mi dojde vzduch v plicích a já se musím nadechnout. „Musím....musím se vzpamatovat.“ Plesknu se do tváří. Necítím nic, žádnou nepříjemnost, ale i tak to zabralo. Procitnu a otevřu oči. Ležím na zemi zbarvenou krví a dalším hnusem. Takže to byl sen. Slyším cizí hlas, který mi říká, abych vstal. Pak to všechno udeří, jako rána obřím kladivem. „Nepříte, Anett, ostatní!“ Chci rychle vstát, zatočí se mi hlava a já spadnu zpět na zadek. Vzpamatuji se a vidím, že všichni jsou v pořádku. Hlas neznámé postavy říká, že tu máme ještě něco, co musíme dodělat. Na jeho otázku odpovím: „Je to jako po trpasličím boji v pití kořalky.“ Podívám se na dotyčného a snažím se přesvědčit, že to není výplod mé fantazie či nějaký důsledek z boje s chobotničkou. Anett ho osloví Honorie. Kdo to k čertu je? Ne, nerozptyluj se. Jak řekl, je tu ještě jeden problém, který musíme vyřešit. Na otázky bude čas později. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak nějak jsem procitl, jako z hlubokého zlého snu. Pamatuji si ale na všechny své šílenosti. Přísahám, že k věštění už se nikdy nesnížím." Zamumlá Honorius. "Prostě jsem se vzbudil a okamžitě jsem věděl co mám dělat. Oblékl jsem si na sebe své staré oblečení a šel. Knihovna mě pustila a já došel po té ledové chodbě až k vám. Zrovna jsem viděl, jak Rion jako poslední z vás padá k zemi. Udělal jsem ze sebe snadný cíl a nalákal nestvůru k telepatickému útoku. Pohltil jsem ji do své mysli a rozdrtil." Mluví o tom naprosto věcně, jako by to dělal každý druhý den. Na lemu levého rukávu jinak temně černého hávu má bílý pruh. Šálu nemá. "Ta matinka to má celkem vychcaně vymyšlené. Zabít se dá pouze zbraní posvěcenou bohem Grunderem..." Ukáže ke Shinximu. "To splňují všechny jeho zbraně. Zbraň musí ale držet mág. Mág, nikoliv jeho magie. V minulosti, za dob upalování mágů církví, bylo prakticky nemožné, aby mág a paladin bojovali bok po boku. Takže smrt nestvůry byla značně nepravděpodobná." Pochmurně se usměje. "Problém je stvůřina sebedestrukce. Po zabití okamžitě vybuchuje. Ať už ji zabije kdokoliv z nás, zcela jistě zemře." Nastane krátká chvíle ticha. Pak se roztřeseně ozve Tayr. "Já to udělám. Pomstím se za smrt svých žáků. Ve vaší době stejně nemám své místo a není možnost, že bych se vrátil zpět." Natáhne ruku ke Shinximu. "Paladine... Dej mi prosím nějakou tvou zbraň a pak běžte." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – finální boj Všechno se stává zajímavější a zajímavější. Z knihovníka se vyklube starodávný bojový mág. Čeho se asi ještě stanu svědkem? Není pro mne problém bojovat po boku mágů, či jim půjčit svou zbraň. „Nečiní mi problém dát někomu mou zbraň a je úctyhodné, že se chceš obětovat.“ Rad bych mu ji dal, ale nemůžu, aniž bych měl čisté svědomí. „Nemůžu ho dát někomu, kdo ztratil víru ve svou budoucnost. Zbraně posvěcené Grundurem tvoří svět zítřka. Pokud si zemřel se svou minulostí, nemůžu ti jej dat, protože nic nechráníš ani netvoříš. je to z čisté pomsty a to by mohlo zbraň zbavit Grundurova požehnání.“ Dívám se Teyrovi do očí, se smutkem v očích. „Navíc ti musím položit zásadní otázku mistře Tayre.Umíš zacházet s mečem? Nejsi bojový mág, magie ti může kolovat v žilách a celým tvým tělem, ale v tvých rukách se nestane nástrojem, který by byl schopen zasadit smrtící ránu.“ Vytáhnu svůj jeden a půl ruční meč, který je jedinou mou zbraní. Masivní ocel, která dokáže přetít člověka na dvě půlky. Počkám na Tayrovu odpověď. Musím si být jistý, že je dostatečně odhodlaný, aby splnil svůj záměr. Grundur mi dá snad znamení, že Tayr bude víc než schopný dovést vše do zdárného konce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamyšleně si promnu bradu. Najednou se vzpamatoval? Není možné, že mu některá z těch příšer tady jednoduše zatemňovala mysl? A když jsme ji zabili tak bylo tomu konec? Mělo by to jistou logiku. Honorius by byl pro ně docela problém. Bylo to opravdu způsobeno věštěním? Ze šílenství se jen tak z ničeho nic nikdo nedostane. „Stalo se to ve vhodnou dobu. Vděčíme ti za naše životy.“ Poděkuji mu a usměji se na něj. Pak se otočím a zadívám se na tu poslední, a hlavní příšeru. Poslouchám co Honorius říká, takže takhle to je... mohli bychom s ní bojovat až do úplného vyčerpání, ale nebylo by to k ničemu. Jaké to štěstí, že se Honorius probudil. Ale to, že se bude muset někdo obětovat mě šokovalo. „Přece musí existovat nějaký způsob jak ji zabít aniž by se někdo obětoval. Ziori mu však vysvětluje, že to nejde. Ne s jeho přístupem.“ Stisknu rty a podívám se na Tayra, který to chtěl udělat. Povzdychnu si a znovu jsem se dala do uvažování. „A co štíty? Nemohli by tu osobu ochránit. Je tady dost mágů na to, aby vytvořili hodně silný štít. Pokud na to vynaloží zbytek své energie... ten výbuch přece nemůže být tak velký. Jinak by to vhodilo do větru i Akademii, nebo přinejmenším celé sklepení.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemusím být bojový mág, abych mečem zabil bezmocnou bestii. Umět s mečem bojovat je něco jiného, ale propíchnout ležící hordu masa snad ještě zvládnu." Odpoví Tayr. "Krom toho zbraň by požehnání neměla ztratit, dokud se jí neujme někdo zlý. Pochybuji, že by Grunder bránil ušlechtilým cílům." Pak se ozve Anett, na její poděkování Honorius jen s úsměvem kývne, pak ale odpoví na její další otázku: "Neexistuje, vážně ne. Stvůra to má vymyšlené tak, aby její přemožitel nepřežil. Nepřemístí se a žádný štít jej neochrání. Já a tady učeň mladého Scoreho..." Kývne na Maxe. "...budeme mít co dělat, abychom udrželi štítem strop. Ta exploze je totiž docela silná. Opravdu by to odrovnalo celou Akademii." Na chvíli se odmlčí a pak pokračuje. "Jestli jsi tedy pevně rozhodnut, Tayre, tak se mi ostatní stáhneme. Shinxi, dej mu svou zbraň, Kolegium ti určitě dá novou. Pak prosím vezmi Riona a běžte s Anett za dětmi. Maxi, my dva zůstaneme za dveřmi a budeme držet explozi. Štít vytvořím já, ty už meleš z posledního. Jen kdybych nezvládal, tak mě podpoříš." Pak počká, až splníte jeho... vlastně příkazy. Bojoví mágové mají zvláštní zvyk vždy přebírat velení. Ať už Alex nad celou armádou ve Vingaardu, nebo Honorius teď nad vámi. S nepřítelem magického charakteru je to ale asi rozumné. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Honoriova slova mě zarmoutila, stiskla jsem rty a snažila se něco vymyslet.... ale už mě nic nenapadlo. Když promluví o učňovi Scoreho zvednu k němu překvapeně oči, ale on kývl na Maxe. To dítě, kterým jsem kdysi bývala a pořád ve mě ještě jeho zbyteček zůstal, se urazil. Copak jsem snad vosk? Ale nedala jsem na sobě nic znát. Spíš jsem si toho snažila zbavit, neměla jsem věk a vlastně ani právo se urážet. Max je zkušenější, starší a silnější. Zatím co já pořád ještě nerozvinula všechnu svou magickou sílu a na rozdíl od něj jsem byla slabá. Však jsem byla asi jediná, která se za celou dobu boje ani nezadýchala. Což bylo pro mě ponižující víc než jsem čekala. Musím pak zbytek pobytu tady trávit studiem. V knihovně se jistě najde spousta knih se silnými zaklínadly. Tedy až po tom, až budou obstarány děti. Podívám se na Tayre. Měla bych mu to rozmluvit. Chtěla jsem, ale na druhou stranu tato volba byla.... nejrozumnější. I když to bylo hodně smutné a.... nepříjemné. Přistoupila jsem k němu a stiskla mu paži. „Kéž bych ti to tak mohla rozmluvit. Tahle situace...“ Odmlčím se. „Vím, že se neznáme dlouho. Ale myslím, že naše krátká cesta nás i tak propojila jistým druhem přátelství.“ Kousnu se do rtu. „Staneš se hrdinou Akademie. Všichni se dozví o tvém statečném a obětavém činu. A ještě dlouho po tom si budou připomínat tvé jméno. To tě mohu ujistit.“ Nevěděla jsem co by mohla být větší pocta než aby lidé znali jeho jméno i dlouho po tom co on bude mrtev. Pustím jeho paži a pak se mu pokloním. „Bylo mi ctí tě poznat a bojovat po tvém boku.“ Hlas se mi mírně zajíkl, kvůli pohnutí citů. Přišlo mi to tak hrozné.... nikdo ho nepřemlouval. Nikdo nevykřikoval ať to nedělá. Bylo to tak smutné. A já si připadala jako pokrytec. Ani já, které tak záleželo na životu jsem se nesnažila ho přemluvit. Nemohla jsem. Jediné co jsem mohla bylo vyjádřit mu svou úctu a uznání. Narovnám se. „Třeba se jednou setkáme na druhé straně.“ Rozloučím se s ním a hodlám vykonat knihovníkova... ne... teď už asi Honorie knihovníkem nezůstane. Hodlala jsem se držet Honoriovich pokynů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Se zabezpečením otrhaného temného mága si bojoví nedali zrovna moc práce, asi nebude příliš nebezpečný, jinak by ho z vězení k soudu neeskortovali jen dva bělošálníci. Nejsi jediná, kdo se za mágy v uctivé vzdálenosti vydal. Spousta civilních mágů, co s tebou byla v jídelně, bere soud jako příjemné zpestření. A bojoví vás vpustí bez problémů do soudní síně všechny, tedy to asi nebude vážně nic moc důležitého. Síň je obrovská, po stranách dveří stojí dva bojoví mágové s kápěmi na hlavách, další dva stojí u soudcovského pultu. Ti dva, co dovedli obžalovaného, ho postaví za pultík pro trestance a postaví se vedle něj. Nikde nevidíš jeho obhájce, což znamená, že muž je obviněn z provozování černé magie. To je čin, který všichni musí obhájit sami. Samozřejmě málokdy uspějí. Pak je chvíle ticha, následovaná šuměním překotně vstávajícího davu, který uctí přicházejícího soudce. Člena Rady mágů, postaršího velmistra Droye. Oděn je v hrubém temně černém hávu, bílou šálu má nadýchanou a kolem krku uvázanou naprosto předpisově, rukávy má protkané stříbrnou nití a na prsteníčku pravé ruky má navlečen velký obřadní prsten, označující jeho funkci. Bílý plnovous má pečlivě zastřižený a vlasy mu volně padají na ramena. V modrých očích má tvrdý pohled. Teprve když se postaví za pultík a kývnutím vám poděkuje za projevenou úctu, se posadíte. Zbytek soudu už jde ráz naráz. K soudci přistoupí mág v bílém hávu a zvučným hlasem přečte obvinění z vraždy pomocí černé magie. Soudce dá slovo obžalovanému, který se spíš než aby se začal hájit, se začne koktavě omlouvat a se slzami v očích prohlašovat, že svého činu hluboce lituje. Velmistr chladně kývne a pronese všemi očekávaný rozsudek. "Soud obžalovanému za vraždu černou magií ukládá trest smrti, s právem na poslední přání. Rozsudek bude vykonán v neděli za úsvitu." Odsouzený se štkavě rozbrečí, dva bojoví mágové po jeho boku ho drápnou za paže a hrubě odvlečou. Soudce ale setrvává na místě, zdá se, že dnes bude odsouzených více. Do místnosti už dva bojoví mágové vedou dalšího muže. Tentokrát ho ale nevlečou, ale kráčejí po jeho boku a muž nemá plášť černý, ale bílý. I soudcův pohled trochu změkne. Otázkou je, jestli zůstáváš? |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Nebyla jsem jediná, kdo měl ten nápad. Ale tak co. Aspoň to není takové divné, že se chodím dívat na soud. Jenže tady vážně není, co jiného dělat. Snad bude Mistry bratr brzy v pořádku a budu odtud moci vypadnout... V síni je celkem dost mágů, asi kdyby se muž pokoušel něco provést. Černá magie? Že by? Hm... Takže ten kult nedává na mágy a sám praktikuje černou magii, nebo to je zase něco jiného? Každopádně jich je celkem hodně. Pak přijde soudce. Chvíli si ho prohlížím, zatímco sem míří. Ten pohled... To ten temnomág asi moc šancí nemá... Poté se všichni posadíme. Poté je chvíli předčítáno obvinění a pak by se měl temnomág začít obhajovat. Místo toho ale začne... brečet? Zajímavé, že najednou mají city, ovšem v tu chvíli, když praktikují temnou magii tak nikoliv... Kdyby je někdo prosil, ať to nedělají, jspu jim ostatní ukradení. Soudce ho zcela očekávaně odsoudí k trestu smrti. Co teď? Přemýšlím, kam půjdu, když to skončilo, ovšem soudce tu zůstane. Bude pokračování? Hm... Další muž ovšem není přivlečen, ani není odrbaný. Co ten asi provedl? Chvíli přemýšlím, co mohl provést, přičemž se rozhodnu zůstat - pochybuji, že tu najdu něco zábavného. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den druhý – finální boj Mám o jejich slovech jisté pochyby, ale bez dalších řečí mu dám svůj meč. Za ta léta jsem si na něho zvyknul, byl to můj nejdražší „přítel“, který se mnou byl v těch nejhorších a nejlepších chvílích. Někdo by mohl říct, že je to jen zbraň, ale podle mne je to stejné, jako když mág dostane svoji hůl a prsten. Určitě o nich neříkají, že to jsou jen věci, ale jsou to symboly, jež značí, co dokázali. Nemám tolik slov, co Anett. Přece jen jsou si v určitém slova bližší, já mu jen stisknu ruku a nahlas se pomodlím za jeho duši ke všem bohům a zaměřím se víc na Larata. I když nejsem jeho přímý služebník, tak to Tayra jistě potěší, že se jeho bůh dostal na své právoplatné místo. I prsten se určitým způsobem loučí. Cítím lehké tepání na své hrudi, když se podívám, má barvu třpytivých slz, možná to je jen má podvědomá reakce. Možná cítím určité pouto s tímto 500 let starým mágem. Vezmu zbytek svých věcí a odejdu spolu s ostatními. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tayr kývne, na tváři má odhodlaný výraz, oči se mu zalesknou, když převezme od Shinxiho meč. Max a Shinxi pak zvednou Riona a napůl ho vynesou a napůl vytáhnou z místnosti. Na chodbě ho opřou o stěnu a Max s Honoriem přistoupí ke dveřím. Ještě se naposledy podíváte na tisíciletého mága. Ten poklekne u těla svého kolegy Lordyna a zatlačí mu oči, pak mu shrne vlasy z obličeje a ruce mu položí křížem přes sebe. Povstane, pravou rukou ve vzduchu načrtne znamení Larata, Zamumlá tichou modlitbu, zatočí mečem a zamíří k matce. Max a Honorius přibouchnou dveře. Honorius nepoužije ke štítu aktivní kouzlo, ale začne zaklínat. Slova zaklínadla jsou tak mocná, že vám naskáče husí kůže a zježí se vám vlasy. Takto mocné kouzlo Anett naposledy slyšela před třemi lety, když Alex sám bránil ve zřícení stotunového chrámu, kterému temní mágové shodili nosné sloupy. Shinxi takto mocné kouzlo neslyšel nikdy a nemusí být mágem, aby jeho sílu poznal. Honorius dokončí zaklínání, vzápětí se ozve ohlušující rána a Akademie se znova zatřepe. S Honoriem to ani nehne. Po chvíli všechno utichne. Knihovník kývne a vydá se chodbou za dětmi. Max vezme lehkého elfa do náručí. Děsivé tušení se vás zmocní, když spatříte na zemi obrovské mokré stopy vedoucí směrem k místnosti s dětmi. Chodba vedoucí k nim byla zapečetěná ledem, ten je teď rozbitý. Uprostřed chodby leží tři spálené bestie, před nimi potrhaný Garard. "Zemřel při ochraně dětí. Nejspíš nevěřil, že ochrany vydrží." Zamumlá Max zaraženě. "Křivdil jsem mu." Pak se ale rozběhnete do jídelny. Všechny děti jsou v pořádku, ale na zemi leží jedna mrtvá nestvůra. Když se vřítíte dovnitř, okamžitě se k vám obrátí Leran a Jeid, s připravenými bojovými kouzly. Zbytek dětí je vzadu u kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se ozval výbuch stiskla jsem pevně rty až se mi skoro úplně odkrvili. Vydali jsme se pryč, ale čekalo nás nemilé překvapení. Nějaká z těch příšer se dostali ven. Hned jsme spěchali za dětmi. Měla jsem hodně špatné tušení. Bože... ty děti proti nim neměli šanci! A tam jsme narazili na Gerarda, všechny nás to překvapilo. „Křivdili jsme mu všichni.“ Opravím Maxe a přispěchám ke Garardovi jestli mu přece jen není ještě pomoci. Bohužel je mrtvý. Utíkali jsme do jídelny, kde byla ještě jedna nestvůra. Mrtvá a děti vypadali v pořádku i když nejspíš vystrašené a vystresované. „Lerane, Jeide, děti... díky bohům, jste v pořádku.“ Řeknu a úlevně vydechnu. Nemůžu si pomoci, přiletím k oba chlapcům a samou úlevou je obejmu. „Vedli jste si dobře. Jsem na vás moc pyšná.“ Pochválí je. Zabít tu potvoru pro ně muselo být těžké, nakonec kolik potíží jsme s nimi měli my. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Shinxiho deník – uzavřená akademie, den druhý Zdárně jsme zabili matku bestií, ale za jakou cenu? Podle mne byla až příliš vysoká. S tím však už nic nenaděláme, nemá cenu se otáčet zpět. Ne teď a ne tady, to až ten v soudný den, kdy předstoupíme před Stvořitele, se ohlédneme a spatříme náš prožitý život. Jedno jisté, ti co dnes padli, se mohou jít s hlavou vztyčenou, i kdyby jejich život doposud za nic nestál, což v jejich případě určitě neplatí, se mohou postavit vedle hrdinů, kteří obětovali své životy, aby ochránili slabé, bezbranné, a protože měli tu sílu, kterou jiní neměli. Nevím co ostatní, ale já pevně doufám, že náš pobyt v akademii bude již klidný. Jak se říká: Vše ukáže čas. Vrátili jsme se zpět k dětem, kde jsme zjistili, že Gerard položil svůj život za ochranu dětí. Pro ostatní mágy je to jistě bolestivá ztráta bratra, i když se můžu plést, složitost postavení a vzájemných vztahů jsou různě propletené. Jedni ho nenáviděli, druzí změnili názor a třetí ho milovali. Položil svůj život, ten chránil děti, dokud neskončil. Pochválili jsme děti za jejich odvahu, ovšem zda jim říct celou pravdu nebo jim lhát bude těžké, ale není to na mne, kdo o tom rozhodne. Současnost Zaklapl jsem svůj deník a uložil zpět do svého vaku, který jsem si sebou přinesl do akademie. Po uklidnění situace a odklizení těl jsme se připojili k večeři. Měl jsem hlad, ale zároveň jsem neměl chuť cokoli polknout. Připadal jsem si jak malý harant co ohrnuje nos nad jídlem a jen se v něm nimrá. Vnímal jsem dusnou atmosféru, z řad studentů jasně vyzařovala aura, která se žádostivě ptala, co se stalo. Proč je Garard, Tayr a Lordyn mrtvý. Většina nepoznala ani omlazeného Honoria, ale to by zas nebylo tak těžké vysvětlit. V hlavě se mi zmítá myšlenka, že nikdy v životě jsem nebyl tak blízko smrti, jako tady. Objevovala se pořád ta stejná otázka: Jak se stát silnějším? Určitá představa tu byla, minimálně bojový výcvik ve Vysoké věži magie, kam mě nasměroval Magnus. navíc mě pořád tížilo srdce s mými pocity vůči Anett, ale bohové či nepřízeň osudu nechce, abych vyjádřil své city, navíc i když teď možná bude více klidu, všichni budou myslet na to, co se v akademii odehrálo. No pokud tu máme ještě být přibližně dvacet osm dní, tak snad už seberu odvahu, abych zbavil své srdce tíživého kamene. Podívám se směrem k Anett a vnímám celou její osobu, je to jako kdybych ji už neměl nikdy více spatřit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro První co jsme museli zařídit bylo, zbavit se těl těch příšer. A pak jsme museli pohřbít mrtvé. Bylo to tak depresivní a bolestivé, že se mi neustále vkrádali slzy do očí. Ale snažila jsem se být kvůli dětem silná. Neměli by mě vidět plakat. Mohli jsme konečně také zrealizovat program pro děti a vrátit děti na jejich pokoje. Jak jsem slíbila Tayrovi, tak jsem dětem při jedné hodině vyprávěla celý příběh o tom co se tu stalo před tisíci lety, a také o statečnosti a obětavosti Gararda, Tayra a Lordyna. Přemýšlela jsem o tom, kdo teď bude ředitel Akademie, ale nejspíš to padne na Honoria. Teď když byl zase v pořádku. A během volna jsem se snažila studovat, abych byla silnější a už se nikdy nestalo, že budeme muset někoho obětovat. Povzdychnu si a vstanu. Když procházím kolem Zioriho, pousměji se na něj a dotknu se jeho paže než vyjdu ven z jídelny a vydám se ven na školní pozemky, kde jsem se usadila pod černým nebem na lavičku. |
| |
| Já chci dolů ! Trvá mi jen pouhou chvíli než zjistím jak se situace má ... Tak jo ... klid ... jsem v háji, sotva se probudím už toto. No do háje. To si ze mě dělají. Hluboce se nadechnu a spustím sérii velmi vybraných nadávek. Horší místo si vybrat nemohl ... ne, to nemohl ... taká dálka ... proč já ? Půl isíciletí a pak chcípnu tady, na opuštěném místě ... tolik kilometrů nahoře ... já se na to... Když v tom mě napadne velmi ďábelský plán. Pomalu začnu kreslit do písku jednu runu do které vkládám více jak polovinu svých sil. Tu si poté přitisknu na rameno, obkreluje jej až k lokti. (Runa zesílení) Poté ji načmárám ještě jednou, slabši, jen základní a přitisknu si ji na krk. pomalu a opatrně přistoupím k pološině a vezmu jeden kámen. vstanu a mrsknu jej vší silou proti hradbám. Vzhledem k výšcea síle hodu by se měla ozvat alespoň uspokojivá rána kterou doprovází táhlý řev. Pošlete sem nahoru mágy ! Nemůžu dolů ! Křik je zoufalý a kameny jsou stále častější. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den večer – večeře Dívám se na Anett, která vstává od stolu a mine mou maličkost s úsměvem na rtech, doprovázející s lehkým fyzickým kontaktem. Její krok nezpomaluje ani nezrychluje, upínajíc se ven na školní pozemky. Možná to jsou jen ochraňovatelské city, či následek toho, co jsme před pár „minutami“ zažili. Nechce se mi ji nechávat samotnou, pokud bude chtít sama se sebou, vzdálím se, ale stejně jedním očkem ji budu sledovat. Jsi blázen, nic nikomu už nehrozí, tak se nechovej jak rytíř, který chce všechny ochránit. Přičemž jsi nebyl schopný ochránit ani ty, kteří ti nejsou tak blízcí. Můžeš si vůbec dovolit troufnout někoho ochraňovat po takovém selhání, které stálo tři životy? Vždy přesahoval hlas, který mě podporoval a hnal mne kupředu, ale v poslední době převažuje ten, který mi jen říká, jak jsem nepoužitelný, neužitečný, packal. Vnitřní boje sami se sebou jsou vždy nejtěžší a nejhorší. Stojím pár metrů od Anett. Nevím je jakým směrem se upírá její zrak, jak se usadila na lavičku, buď je ke mne zády, nebo čelem. Pokud zády, tak jen doufám, že se k ní nepřikradu příliš tichým krokem, abych ji pak svým hlasem nevyplašil. „Kdyby jsme byli ve skutečném světě, tak bych řekl, že uhasl veškerý nebeský život.“ Podívám se na černou oblohu. „Není tam ani jeden plamínek.“ Pohledem přejíždím mezi nebem a Anett. „Aspoň, že tady toho života máme tolik.“ narážím na to, že kdybychom nejednali, byla by akademie dalším černým nebem bez hvězd. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Venku se Ziorim Trochu se leknu, když někdo promluví. Poposkočím a ohlédnu se, ale je to jen Ziori. Ani jsem si ho nevšimla. Po jeho slovech vzhlédnu k černému nebi. Souhlasně přikývnu. „Bylo by příjemné... kdyby byli vidět aspoň hvězdy... pod takovou oblohou si člověk připadá na světě sám.“ Řeknu a pak se na něj znovu ohlédnu. Pousměji se i když smutně. „Ano. Podařilo se nám je zachránit. Přesto mě trápí... že se nám nepodařilo z toho vyváznout všichni.“ Povzdychnu si. „Přisedni si jestli chceš.“ Poplácám místo vedle sebe. „Budu si pak muset promluvit s Rionem a usmířit se s ním. Nechci aby na mě byl naštvaný. Myslím, že teď... bude potřebovat přátele.“ Zkřížím nohy v kotnících. „Tak nějak si připadám.... najednou si připadám jako kdybych z hodiny na hodinu zestárla aspoň o deset let. Nějak se té tíhy na svých ramenou nemohu zbavit.“ Přiznám se ke svým chmurným pocitům. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den večer – venku s Anett Je to trošililinku komické, když se Anett lekne. Určitě má hlavu plnou spousty jiných myšlenek. „Takhle o tom nepřemýšlej,“ řeknu ji, když začne mluvit o tom, že se všem nepodařilo vyváznout. „Přílišné zamyšlení a hloubání nad tím přinese zdravému rozumu jen bolestivý chaos. Začneš si říkat, co jsi udělala špatně. Nakonec dojdeš k závěru, že ty jsi ta chyba, která to všechno způsobila.“ Na mě je jasně vidět, že jsem si tímhle už prošel nejednou, i teď v mém hlase zní drobný hlas pochybností, jako v jejím. Já tu přece jen byl platný, jak sáňky v létě. Její nabízené místo přijmu. Sednu si vedle ni s malým odstupem, nechci ji přivést do trapné situace, že se na ni nalepím, i když to co se chystám říct, ji taky zrovna nebude muset potěšit. Než se k tomu však dostanu, vedu s ní rozhovor na její otázky. „Myslím, že podíl viny Riona je stejně velký, jak ten tvůj. Nicméně tvůj chystaný krok, tuto míru snižuje. Osobně tyhle konflikty nemám rád, a leckdy se omluvím, i když nejsem ta strana, která by to měla provést. Navíc máš pravdu, pokud jedinec zůstane sám, tak dříve nebo později by byl pohlcen. Tohle není jejich doba a budou potřebovat každou pomocnou ruku.“ Zasměji se, když zmíní o jejím pocitu zestárnutí. „Připadat si tak můžeš, ale i kdyby, což samozřejmě nehrozí, si pořád půvabná, dech beroucí, spanilá a.............“ Umlknu. Nesmím se před ní tak rozvášnit. V mysli se mi pořád objevuje myšlenka, že tohle je naše poslední společná chvilka a až promluví mé srdce, tak možná i poslední v mém životě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pokývnu hlavou. „Já vím. Ale přesto... těžko se s tím smiřuji.“ Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Trochu to pomohlo. Pokud šlo o Riona už jsem k tomu nic neřekla a jen znovu pokývala hlavou, že rozumím. Ale když mě začne skoro opěvovat udiveně na něj pohlédnu, usměji se a pak se i krátce zasměji. „Děkuji, Ziori. Je to od tebe milé, že to říkáš. I když si tolik obdivu nezasloužím. Ale děkuji.“ Řeknu a nevěřícně potřesu hlavou. „Řekla bych, že si mě trochu idealizuješ. Takhle to zní jako kdybych byla dokonalá. A při tom já se k dokonalosti nepřibližuji ani z jedné třetiny.“ Mávnu rukou jako, že je to jedno. Odmlčím se. „Ale přesto... hodlám teď tvrdě studovat. Abych byla silná. Silnější. A už se nikdy nestalo, že bychom museli někoho obětovat. To už nemíním nikdy dovolit.“ Řeknu rozhodně a stisknu ruce v pěst až mi zbělají klouby. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den večer – večeře „Jen říkám to, co vidím a jak tě vnímám Anett, idealizování není zapotřebí.“ Usměji se. „Sami sebe vidíme jinak a zapomínáme, jak nás vnímají ostatní. Nejsme dokonalí, ale někteří lidi nevidí ani kousíček pozitivity, které mají uvnitř sebe.“ Dívám se ji do očí. „Jestli mi jen trošku věříš, tak věř, že to co jsem řekl, je pravda.“ Pak nastane menší chvilka ticha, vzápětí je prolomen jejím hlasem. „Nebudeš jediná, kdo se bude snažit být lepším člověkem a v tvém případě mágem.“ Její slova ji můžou dostat do nepříjemné situace. Nikoho už nebude chtít obětovat, hm. Bylo by ode mne sobecké, kdybych jí pletl hlavu, ale déle to nevydržím. Buď mě obětuje, aby mohla zachránit nespočet dalších, nebo svolí. Bude to ale správné? Tímhle možná budu odvádět její pozornost? Proč je vyjádření citů k blízké osobě tak těžké? Na mé tváři je vidět kapka roztržitosti, levá ruka se symbolem boha moru mi lehce cuká. „Možná to bude z mé strany sobecké, ale nevydržel bych to otevření akademie, navíc každá „pozitivní“ věc prospěje. Zavři prosím na chvilku oči.“ Počkám na Anettinu reakci, zda bude svolná či nikoli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Natáhnu se a položím svou ruku na jeho. „Děkuji, Ziori. Tvá slova mě těší.“ Poděkuji mu za jeho milá slova. Opravdu mě potěšili. A bylo příjemné vědět... že mě takto vidí. I když jsem si tak nepřipadala, ale on měl pravdu. Každý je hrozný sebekritik. Mě nevyjímaje. Zadívám se na něj. „Ano. Všichni se zlepšíme.“ Pousměji se a stáhnu ruce, které pak složím do klína. Jeho další slova mě udiví. Vyzval mě k zavření očí. Má snad pro mě nějaké překvapení? Tázavě pozvednu obočí a pak se pousměji. „Dobře.“ Souhlasím a zavřu oči. |
| |
| Nathaniel Kameny začnou padat na hradby. Ačkoliv ty zvuk neslyšíš, lidé ve městě jej slyšet musí. K tomu následuje tvoje ozvěnou zesílené volání. Po nějaké době házení kamenů vystřelí z města ohnivý šíp, na znamení, že tě uvnitř vzali na vědomí. Pak ale trvá ještě slušnou dobu, než se mágové objeví. Předchází tomu jen slaboučké zapráskání jisker ve vzduchu a najednou před tebou stojí dva muži v temně černých hávech, kápě na hlavách jim cloní obličeje. Kolem krku mají uvázány dlouhé sněhově bílé šály. Navzájem se měříte. Jejich vzezření tě překvapilo. Kde jsou hnědé hávy a znak praktikované magie na hrudi? Černé hávy nosí většinou temní mágové, ale co ta bílá šála? Mágové si stejně nechápavě prohlížejí tvé oblečení. Pak se ozve muž nalevo. "Dobrý den, jsme bojoví mágové Věže Vysoké magie." Věž Vysoké magie, největší správní centrum Říšských mágů znáš, ale bojové mágy ne. "Mohu znát vaše jméno?" Stále mluví ten nalevo, ten napravo promluví vzápětí, je trochu méně formální. "A jak jste se sem sakra dostal?" |
| |
| Věž Vysoké magie ~ zasedací místnost Rady mágů ~ volba Shalafiho Pohodlněji se zavrtám do velkého koženého křesla a rukávem černého hávu protkaného stříbrnými nitkami si otřu zpocené čelo. Už tady spolu s dalšími třiceti muži trčím asi deset hodin, volba nového Shalafiho byla vždy náročná. Po neskutečně zdlouhavých úvodních diskuzích a zbytečně protáhlého zahajovacího ceremoniálu musí ještě každý člen Rady přednést dlouhý proslov, říct svůj názor na oba kandidáty a prohlásit, koho podporuje. Teprve pak musí současný Shalafi, který bývá diskuzí o svém nástupníkovi přítomen (není-li mrtev), a deset nestálých členů Rady opustit místnost a dvacítka mágů s právem volit Shalafiho přistoupí k samotné volbě. Já měl proslov jako jeden z nejdůležitějších členů Rady na začátku, hned po odstupujícím Shalafim Vitalianem, Mluvčím Rady Crusem a obou kandidátech. Vyjádřil jsem podporu mladšímu a modernějšímu z kandidátů, Enriku Warxovi, a dlouze jsem vysvětloval. Svůj hlas jsem podmínil slibem, že si Enrik nechá na několik let ustanovit rádce, což Enrik přijal. Mým hlasem byl jakž takž vyrovnán hlas Mluvčího, který podpořil staršího kandidáta. Ze zkušenosti, které máme z minulosti, kdy stály proti sobě hlasy dvou nejváženějších členů Rady, mi bylo už na začátku jasné, že volba bude velmi těsná. A nemýlil jsem se, teď už promlouvá poslední člen Rady a hlasy jsou takřka vyrovnané. Ani po proslovech není jasno, jak volba dopadne, protože někteří kolegové mlžili a podpořili oba, nebo naopak ani jednoho. Jasno bude až po volbě. Potlačím zívnutí a zadívám se do tváře Mluvčího Rady. "Jak jen to dělá, že se tváří tak zaujatě? Všichni jsme přece usnuli už před několika hodinami." Teď už ty proslovy technicky vzato nejsou moc důležité, protože už mluví jen nestálí členové, bez hlasovacího práva. Podepřu si hlavu a obrátím své myšlenky jinam, do oblasti ještě znepokojivější. Nejsou to ani dva dny, co se uzavřela útočná Akademie a zamkla uvnitř Maxe, Anett, Shinxiho, Gararda a asi stovku dětí. Byl jsem ujištěn, že bojoví mágové pracují na odemčení Akademie. Rád bych věřil, ale se znalostmi co mám, vím moc dobře, že nezmohou zhola nic. Můžou jen čekat. A byl bych mnohem klidnější, kdybych nevěděl, jak dopadly osoby uzamčené v Akademii naposled. Bohužel o tom někdo našel zmínku v knihovně. Takže teď abych se bál o další dva své učedníky. "Smrt Dana byla už tak dost krutá, Larate, nedopusť, aby zemřeli i zbylí mí učedníci a děti s Garardem." Po krátké úvaze nabídnu krátkou modlitbu i za Shinxiho, bohu Nusterovi, ke kterému jsem se nemodlil už pěkně dlouho. "Ale co je na tom nejhorší? Za zkurvená bezmoc..." Zatímco bojoví a i pár kolegů z řad bitevních mágů plýtvá silami na záchranu stovky životů, já tady sedím a poslouchám nějaké žvanění. Jako kdyby to nemohlo chvíli počkat. Zatnu zuby a sevřu ruce v pěst. A ještě k tomu všemu mi je horko a zcela předpisově uvázaná šála kolem krku mě škrtí. Nejradši bych si ji jen ledabyle přehodil kolem krku, jak to nosím na akcích. Znovu zauvažuji, proč místo pohodlného bílého pruhu bitevních mágů, chodím s bílou šálou bojových mágů. A znovu si odpovím, že pouze jako bitevní mág bych se nudil. Bitev zas tak moc není. Tiše si povzdechnu. "Kolik je asi hodin?" Když řečník, Daeron Cyros, zmlkne, překvapeně vzhlédnu. Vidím tváře kolegů, snažící se nedat najevo obrovskou radost. "Není možné!" Opravdu, proslovy skončily. Počkám, až Mluvčí Rady zdvořile vykáže z místnosti Shalafiho a deset nestálých členů a poté uchopím bílý hlasovací kámen. Kouzlem do něj vyryji slovo Warx a kamen pak sevřu v dlani. Hned po Mluvčím přistoupím k hlasovací urně a kámen do ní vhodím, pak ustoupím a nechám hlasovat dalšího kolegu. U většiny hlasování si můžeme zvolit, zda chceme hlasovat anonymně, nebo veřejně. Volba Shalafiho je ale ze zákona anonymní vždy. Jakmile hodí kámen do urny dvacátý velmistr, je urna uzavřena a odnesena k sečtení hlasů. Sečte je tvor z vyšší sféry vyvolaný je pro tento účel. Poměr hlasů se nikdy nedozvíme. Po několika minutách se objeví Mluvčí, který oznámí, že Shalafim byl zvolen Enrik Warx. Novému Shalafimu pogratuluji a tím pro mě volba končí. Oficiálně jsem řádový stálý člen Rady, po zvolení Shalafiho ho Mluvčí a jeho předchůdce uvedou do úřadu a já a ostatní velmistři už jsme zbyteční. Ti dva ho pak ukáží veřejnosti, ale to já už budu doma u Ele. Pravdou ale je, že práce Rady tímto nekončí, ale spíš začíná. Jak znám Warxe, bude mít Rada do konce týdne na stole alespoň tucet modernizačních návrhů, na které se třepe od splnění své Zkoušky. Rozloučím se s kolegy a vydám se na cestu Věží, směr východ. Svatbu jsem kvůli uzavření Akademie musel posunout, ženit se budu až po narození našeho dítěte. Po otevření Akademie už se totiž Ele nevleze do svatebních šatů. Pousměji se a přemístím se domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bílého mága soudce s úsměvem odsoudil pouze k zaplacení nějaké pokuty, nejednalo se o nic vážného. Pak ale soudce předčasně ukončí soud a všichni zvážní, vůbec netušíš, o co má jít. Soudce pak odejde. Pak se zhruba deset hodin neděje nic zajímavého. Vlastně se neděje vůbec nic. Celý život ve Věži jako by utichl, nekonají se žádné Zkoušky ani soudy. Na chodbách jen zřídkakdy někoho potkáš, a když už, tak je to obvykle jen bojový mág, který si bezmyšlenkovitě pohrává s koncem svém bílé šály a spěchá za svými povinnostmi. Tvá cesta po věži tě zavede až k vrchním patrům, projdeš rozlehlou chodbou a ocitneš se před masivními železnými vraty. Před nimi stojí deset bitevních mágů, nemají bílé šály, jen bílé pruhy na levém rukávu temně černého hávu. Všichni mají kápě na hlavách a stojí přede dveřmi. Bezpochyby hlídají dveře. Ze studia už víš, že za vraty by se měly nacházet pokoje a zasedací místnost Rady mágů, nejvyššího zákonodárného orgánu Říšských mágů. Rada nejspíš právě zasedá. Samostatný bitevní mág je ale sám o sobě obrovská síla a Radu jich dnes hlídá deset, to není obvykle. Většinou ji hlídá jen pár bojových mágů. Takto střežené zasedání může mít jen jeden důvod... a ten se vzápětí potvrdí. Obrovská dvoukřídlá vrata se otevřou a z nich vyjdou dva muži v oficiálním rouchu Shalafiho. Kousek za nimi následuje muž v temně černém hávu, se stříbrně protkanými rukávy a bílou šálou uvázanou předpisově kolem krku. To je Mluvčí Rady mágů. Tito tři muži vykročí směrem k východu - k tobě. Bitevní mágové se zařadí do formace za ně. Právě byl zvolen nový Shalafi, a jeho předchůdce a Mluvčí Rady ho jdou představit mágům. Zástup projde kolem tebe. Nejmocnější mágové Říše tě minou jen o několik desítek centimetrů. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Tak pokuta, no... To není nic vážného... Pak je ale vše předčasně ukončeno v všichni zvážní... Co se to tu děje? Jako by všichni o něčem věděli... A já jako vždycky nic nevím. Všichni se tak rychle kamsi vypaří, že já vůbec nevím, kde skončili. Jen čas od času tu někoho potkám a ten si míří rychle pryč. Je tu divné mrtvo. Až moc. C-co se to stalo? jakto, že všichni zmizeli... Jestli se něco stalo... Proč mi to nikdo neřekl? to je divný... Bloumáním po věži dojdu až do vrchních pater. Ne, že by tu bylo živěji. Co to nuda - ááá, mágové... Deset mágů tam stojí. Že by něco hlídali? Ale co? Co je tady na hoře? Stojím kus od zdí a sleduji mágy - nikdo mě neodežene pryč. ajn, takže tady jsou mágové, i když jen pár. Mohla bych se jich zeptat, co se děje... ale asi bych jen dostala vynadáno... I když... Zrovna v tu chvíli, kdy se rozhodnu zeptat sse jich a zamířit k nim, i když začínám tušit, co se v těhle patrech dělá, otevřou se dveře a z nich vyjdou dva mágové oblečení jako Shalafi. Dva? To jako ještě nebyl zvolen? Nebo to je starý a nový? Nebo jsou teď dva? Za nimi jde Mluvčí. Ten je jenom jeden. Všichni jdou k východu... tedy ke mě. Sakra, sakra, sakra.... teď mi řeknou, že tu nemám, co dělat... Více-méně ztuhnu nervozitou a se zatajeným dechem čekám, až zástup přejde. Nejmocnější ze všech mágů... a takový kousíček odě mě... Wau... Tohle budu muset potom říci mistře. Poté se opatrně vydám za zástupem, pokud mi někdo neřekne něco jiného. Držím se kus za nimi, ale tak, abych věděla, kam jdou. Pokud půjdou někam, kam budu moct, určitě se tam půjdu kouknout taky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zařadíš se pár metrů za bitevní mágy. Nikdo nic nenamítá. Cestou vám všichni mágové v chodbách uskočí ke stěně, aby mohl zástup nejmocnějších projít. Mnozí z těchto mágů se potom zařadí vedle tebe na konci zástupu. Bitevní mágové, elita mezi bojovými mágy, se tváří naprosto neutrálně - profesionálně. Ale ostatní mágové se usmívají, nebo se tváří asi jako ty. Směsice respektu, údivu a úcty. Jdete nějakou dobu širokými chodbami a za okamžik dojdete ke vstupu na obrovský balkón. Shalafiové a Mluvčí vyjdou na balkón, bitevní mágové nechají otevřené dveře, ale synchronizovaně se otočí čelem k vám, zády k mocnářům. Svými těly blokují vstup na balkón. Přes jejich ramena vidíš, jak jeden ze Shalafich pozvedl ruku a zdola se ozve jásot tisíců lidí. Druhý Shalafi si sundá svou masku a nechá ji zmizet. Pak sundá ze své pravice velký obřadní prsten a předá ho druhému Shalafimu. Jásot a potlesk se ozve ještě silněji. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Nikomu nijak nevadí, že se zařadím za ty mágy. odně lidí jim uhne a poté se jich část zařadí ke mě, aby viděli, co se bude dít. Aspoň tu nejsem sama a nevypadám divně, i když... Je zabávné sledovat, jak se všichni různě tváří - rozodně zábavnější než to předchozí hledání života. Ale bylo by někdy dobré jít v tom hlavním voji. Jako Shalafi tam určitě nepůjdu, ale jako nějaký z těch mágů by se mi to snad někdy mohlo povést. Alespoň něco. A tak si určím nový cíl - jít někdy v takovémto průvodu při představení Shalafiho. Když už ne jako Shalafi, tak už alespoň jako některý z bitevních mágů. Pak se dojde k balkonu, kam už nás mágové nepustí a vytvoří jakousi hradbu. Chvíli se různě snažím přes ně vidět, když se mi to nakonec povede a vidím na oba Shalafi. Zdola se ozve jásot opravdu hodně lidí. Polknu. I když tady nás je celkem dost, představa být v tom davu dole mi nahání husí kůži. Jeden Shalafi si sundá masku a nechá ji zmizet. To je ten předchozí, ne? Pak předá obřadně tomu druhému prsten. dav opět zajásá. Tohle je hezká pozorovací pozice. Ale nevím, co dál. Možná se tu bude ještě něco dít a počkám tu.... ale co když se zase všechno rozejde a nebude co dělat? Napjatě čekám, co bude dál a jestli se bude ještě něco dít. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den večer – večeře K mému překvapení mi vyhoví. Měl jsem strašnou chuť ji políbit, ale hold ve mě převládly dobré mravy. Ach, kdybych byl padouch nebo příslušník temné strany, tak bych tohle dilema neměl. Bral bych si vše, co bych chtěl. V duchu se uculím. Ach, kam jen chodím na tyhle myšlenky? Počkám až dá Anett ruce před sebe. Z kasy svých kalhot vytáhnu zdobenou krabičku. Pomalu ji mírně roztřesenou vkládám do jejích, přece jen tyhle pocity mi nejsou zcela známé. „Vím, že jsme nestrávili příliš společného času a i ve společných chvílích se našli vždy nějaké ty trhlinky. Nicméně chci, abys věděla, co k tobě cítím.“ Klečím před tebou na jedné noze a dívám se ti do očí. Mimika v obličeji je minimální, očka mírně těkají a na tváři je úsměv. „Najdou se tací, kteří by projevili asi více emocí, radosti. Doopravdy nevím, ve svém životě jsem neměl moc podmětů pro to, abych vyjádřil, co cítím.“ Má ruka lehce svírá tvou a tvá svírá zdobenou krabičku. V duchu si říkám, že jsem to měl udělat vše jinak, každým svým nadcházejícím krokem se víc a víc znemožňuji, tak se vnímám. „Vím ale, že jsi ta, za kterou bych šel i do samotného pekla, abych s tebou byl. Tím chci říct, že k tobě pociťuji hlubší náklonnost a touto drobností bych chtěl zasít semínko, které snad bude růst a sílit.“ Chvilku nic neříkám a pomalu pouštím tvou ruku. Teď je zcela volná a můžeš se podívat na obsah krabičky. Není těžké uhodnout, co se v ní skrývá. „Ber to prosím jako dárek k tvým narozeninám a zkoušce, kterou si podstoupila. Bohužel jsem nevěděl, že po jejím splnění také dostanete prste, ale doufám, že se i pro tenhle najde prst na tvé ruce.“ Krabička Určitě tě nepřekvapí prsten, ukrývající se uvnitř. Prsten Kruh prstýnku je ze zlata, do něhož je zasazený zelený diamant. Při bližším prozkoumání je vidět na vnitřní straně prstenu drobné písmo: Navěky s tebou. S. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mírně jsem se usmívala, tak nějak jsem čekala že mi možná dá dárek k narozeninám, které jsem před nedávnem měla. Cítila jsem jak mi něco dává do ruky, zvědavě jsem prsty prozkoumala ten předmět, byla jsem zvědavá. Ale zdálo se to jako nějaká krabička. Že by mi Ziori dával nějakou ozdobu? Brož? Nebo náhrdelník? Dokázala jsem zvědavost překovat a neotevírala jsem oči, nebo aspoň do chvíle než promluvil. Co ke mě cítí? Otevřu oči a zadívám se na něj, jak přede mnou klečí a krabička v mé ruce... udivením se mi rozšíří oči. Začnu rudnout, když pochopím jedno vyznání. Uvedlo mě to do rozpaků. Netušila jsem co ke mě cítí. Když mi pustí ruku pomalu otevřu krabičku a při pohledu na opravdu krásný prsten vydechnu. Kámen vypadal jako sněhová vločka nebo hvězda. „Ziori já.... ten je... opravdu nádherný.“ Řeknu ohromeně. Vyndám ho z krabičky a prohlédnu si ho bedlivěji, protáčím ho mezi prsty a znovu na něj pohlédnu. Vezmu ho za ruku a položím mu prsten do dlaně. Pak k němu natáhnu prsty. „Nechceš mi ho navléct?“ zeptám se ho a tím jeho dar přijala. A tím i jeho návrh zkusit prohloubit náš vztah. Nevěděla jsem jak to dopadne... možná to nevyjde. Kdo ví? Ale Zioriho jsem měla upřímně ráda. Je do dobrý člověk, dobrý a hodný muž. A já tomu chtěla dát šanci. Teď jsem ho možná nemilovala, ale kdo ví jak to bude v budoucnu? Počkám až mi nasadí prsten. „Děkuji, Ziori. Je krásný. Moc se mi líbí.“ Poděkuji mu stále celá rudá. Zadívám se na něj a zaváhám. „Já...“ Odmlčím se. Měla jsem pocit, že bych měla udělat... něco víc. Rychle se k němu nakloním a letmo ho políbím na rty. Měla jsem pocit, že mi uhoří hlava. Hned po tom vyskočím na nohy. „Já... už půjdu... musím... musím.. si umýt vlasy! Ano... umýt vlasy. Dobrou Ziori!“ kvapně a celá na rozpacích se s ním rozloučím a rozeběhnu se zpět do Akademie, abych tam ukryla své rozpaky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozpačitě se rozběhneš zpátky do Akademie, sotva proběhneš dveřmi, podaří se ti vrazit do Maxe. On to ustojí, ale ty bys byla upadla, kdyby tě Max pohotově nezachytil. Postaví tě zpět na zem a rychle tě pustí. Kousek poodstoupí a s nepatrně pozvednutým obočím se ti podívá do tváře, kde se ti nalila snad všechna krev z těla. "Jsi v pořádku? Co se stalo?" Zeptá se tě. Shinxi Anett se rozběhne do Akademie, poznáš, že se snaží skrýt rozpaky. Tvůj případný úmysl rozběhnout se za ní ti úspěšně zkazí Honorius. Objeví se, sotva Anett zmizí ve dveřích. Na jeho tváři se objeví nepatrný úsměv. "Hledal jsem tě. Rád bych se tě zeptal, co máte pro děti připravený za program, protože teď ho konečně bude moct - vlastně spíš muset - realizovat. A taky jsem ti chtěl oznámit, že zítra bychom měli my dva a Max spálit těla." Čeká na tvou odpověď ohledně programu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den večer – prohlubování vztahů Určité rozpaky z její strany jsem očekával, z její i z mé. Upřímně ani nevím, kdo byl ve větších rozpacích. Já sebe viděl dost znemožněně, vychrlil jsem to na ni z čista jasna, až se divím, že jsem ze sebe dostal smysluplnou větu. Lehce uchopím její hebkou ručku a navlíknu ji prsten. Pravda je taková, že byla krásná a jakékoli šperky odvádí pozornost od její krásy. Jestli jsem ji tímhle drobným krokem překvapil, tak její reakce v podobě polibku bylo ještě větším překvapením. Bylo to něco nového, mírně vlhkého a strašně příjemného. Chtěl jsem ji obejmout, tisknout na svou hruď. Tvář měla červenou a ta má na tom nebude jinak.„Ro..rozumím, taky musím něco udělat. Je toho hodně, co musím udělat.“ Bylo to z mé strany opravdu blekotání a v mysli bylo totálně vymalováno. Proč to, že teď mi připadá souboj ve sklepení, jako procházka růžovou zahradou? Stojím tam jako blábolající solný sloup, zatímco Anett utíká mimo můj dosah. Pěkně jsem to zbabral. Možná bych si začal i nadávat na svou osobu, jaký jsem to imbecil, který se na nic dalšího nezmohl. Chtěl jsem se za ni rozběhnout, ale čemu to pomůže? Sám jsem to nevěděl, jen instinkt mi říkal, abych běžel za ni. K tomu však nedostanu příležitost, protože se objeví Honorius, který mě dostane do reality. Poohlédnu se Anett, Poslední věc co uvidím, jsou její vlasy, mizející ve dveřích do akademie. Trošku smutně si povzdychnu, a pak se věnuji knihovníkovi. „Rozumím, nebylo by dobré, kdyby ty těla začala hnít uvnitř akademie. Za chvilku by to tam smrdělo jako pukavce a to nezmiňuji možnost vzniku moru a dalších věcí.“ Při vyslovení slova mor, mi kapku cukne v levé ruce, kde mám právě znamení tohoto slova. „Jinak ještě před tím, než vznikla tahle patálie, tak jsme měli naplánovaný program,“ Řeknu Honoriusovi o debatě a programu, který jsme měli minulý den v jídelně ještě s Garardem. „Pokud k tomu máš nějaké poznámky či návrhy, tak sem s nimi. Každá hra navíc se nám bude hodit.“ „Jinak co se týče těch těl na spálení, je tu možnost, abychom mohli od každého druhu jeden – dva exepláře nechat a zamrazit je? Jejich prozkoumání by mohlo přinést jistě zajímavé objevy. Navíc z těch prvních bestií, na které jsme narazili, chci stáhnout pár kůži. Na trofeje si nepotrpím, ale tohle jen přeci není obyčejné zvíře, které se dá snadno ulovit.“ Nějak jsem i doufal, že by ty kůže mohli být odolné proti magii. Přece jen těmi tvory prostupovala magie, takže každá jejich část obsahuje magii, která by se možná dala využit. Spekulací mám spousty, ale těmi se můžu zabývat později. Teď se mé myšlenky upírají jen na jedno a to ulehnutí do postele. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Uh... uh...“ Vydechnu, když mě zase Max postaví na nohy a sundám si vlasy z obličeje. Uhnu očima jako nějaká rozpačitá dívenka, tak jsem se přesně cítila. Políbila jsem ho... sice jen letmo, ale i když to trvalo jen sekundu, ucítila jsem teplo jeho rtů a úplně mě to vykolejilo. Jako kdybych už tak nebyla dost rozrušená z jeho vyznání. Ale... myslím, že má odpověď byla takto dostačující... ne? Podívám se na svou ruku, kde byl prsten od Zioriho. „Ziori se mi vyznal ze svých citů... a já... tomu dala šanci.“ Řeknu položím si jednu ruku na rozpálenou tvář. „A jsem z toho taková celá... všelijaká.“ Zavrtím hlavou. „Ah... ale zapomeň na to. To je... já se s tím musím nějak srovnat.“ Odmlčím se. „Nemají tu někde víno? Docela bych si skleničku dala. Co ty?“ zeptala jsem se ho. „Potřebuji se trochu uklidnit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max letmo přikývne, nevypadá vůbec překvapený. Pak ale trochu zrozpačití i on, když vidí, jak jsi rozrušená. Jako by přemýšlel, jak tě má uklidnit. "Chápu." Zamumlá a krátce tě jednou paží obejme kolem ramen. "Shinxi je fajn. Určitě je dobře, že jsi mu dala šanci. Jestli se k sobě hodíte, ukáže čas." Po tvé další větě znova kývne, tentokrát s lehkým úsměvem. "Taky bych si dal trochu vína. A asi z jiných důvodů než ty. Vlastně... kdyby neměli bojoví mágové striktně zakázáno se opít, tak se tak ztřískám..." Jemným přejetím prstů po tvé paži tě pobídne k chůzi. Sám jde kousek před tebou. Prochází Akademií - v téhle části jsi nikdy nebyla. Pak otevře jedny dveře a ty s překvapení zjistíš, že se nacházíte v kuchyni. Vešli jste opačnou stranou, než je jídelna. Kuchařky pracně drhnou talíře z večeří v kádích s vodou. "Máte tady nějaké víno?" Zeptá se Max. Jedna z kuchařek na okamžik zabloudí pohledem k jeho bílé šále, ale po Maxově chladném pohledu přikývne a ukáže na nějakou truhlu. Max natáhne ruku a udělá několik pohybů zápěstím. Truhlice se otevře a z ní vyplachtí láhev vína. Ve vzduchu se otevře a dopluje před něj. Současně Max mávne i druhou rukou. Otevře se nějaká skříňka a z ní vyletí dvě sklenice, které se taktéž zastaví před ním. Max pak téměř znuděně pohne dvěma prsty a láhev nelije víno do sklenic. Pak doplachtí na stůl a Max uchopí svou sklenici. Ta tvá zůstane viset ve vzduchu a čeká na tebe. Jakmile se ji chopíš, Max ještě zamumlá přípitek. "Na padlé." Shinxi "Jestli mě nějaká hra napadne, určitě se o ní zmíním." Slíbí Honorius. "Co se týče těl, spálil bych je co nejdříve. Nejlépe hned, půjdu sehnat Maxe. Každou vteřinou totiž Morgon dostává příležitost rozsít tady mor. A takovou radost tomu slizounovi neudělám." Pak se zamyslí. "Ale máš pravdu. Ze dva exempláře bychom měli zmrazit, Věž je už prozkoumá. Od těch kůží bych dal ruce pryč, nevíš, co v nich může být. Jsou odporné a smradlavé, kabát z nich bych neoblékl ani jako malomocný. Ani nejsou nijak pevné, tvé brnění je určitě lepší. A pokud hledáš ochranu proti magii. Tak z Maxových poznatků vím, že ochranu stvůrám zajišťoval sliz pokrývající žebra. Po zničení štítu se sliz rozptýlil. Kůže je neochránila. Teď bychom snad mohli jít pro Maxe?" Protáhne konec věty v otázku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Já vím... ukáže se. Časem.“ Vydechnu a pak se pousměji. Když mě obejme tak se o něj mírně opřu. „Jo... tamto je taky dobrý důvod k tomu se napít.“ Souhlasím protože vím o čem mluví. „Tak to musíš mít pěknou sebekázeň. Já zase z vlastního přesvědčení se zásadně neopíjím. I když dnes bych k tomu měla poměrně chuť.“ Zavrtím hlavou a vydáme se spolu hledat nějaké víno. Max nejspíš, ale ví kam jít a tak se objevíme v kuchyni. No jistě... kde jinde by také mohlo být. Kuchařky nevypadali moc ochotně ohledně jeho vydání, ale Max na ně hodil zlý kukuč a bylo to. Vzala jsem sklenici ze vzduchu. „Na padlé.“ Připila jsem si s ním a napila se. Podívám se na rudou tekutinu ve sklenici. „Maxi. Chci tě požádat o pomoc. Po tom co se stalo... chci být silnější. Mohl by jsi mi pomoci se studiem než se Akademie otevře?“ zeptala jsem se ho a dopila jsem sklenici. Měla jsem celkem slabou toleranci k alkoholu, ale trochu vína mě snad neovlivní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max se napije a pak si poslechne, co říkáš. Zamyšleně zatřepe sklenicí a sleduje, jak rudá tekutina uvnitř vytvoří vír. "Honorius by tě naučil víc. Je... byl... bitevní mág. Já jsem jen bojový." I bojoví mágové jsou ale naprostá elita, mluví o nich jako o nějakých nováčcích. "Krom toho nejsem moc dobrý učitel. Ale jestli vážně chceš, tak ano. Můžu ti pomoct se studiem, než nás Akademie pustí." Vypije sklenici do dna a odloží ji na stůl. "A chtěl bych tě ujistit, že ty silná jsi. Tvá moc není zrovna malá a kouzla, která tě Alex naučil, nejsou pro třasořitky. Neumíš jich moc, ale ty co umíš stojí za to. Nevím, kolik bestií jsi zabila, ale určitě to bude aspoň jedna. A já bych dal krk za to, že spousta mágů by nedala ani tu jednu. Bohužel jsi zatím narazila na samé silnější mágy, takže se mezi nimi cítíš blbě." Pohlédne ke dveřím. "Promiň... Honorius chtěl, abych mu pomohl spálit těla. Musím jít." Usměje se na tebe a tiše odejde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Projedu si rukou vlasy. „Možná máš pravdu.“ Zamumlám. „Jestli se na to učení necítíš, tak nevadí. Nemusíš souhlasit jen proto, že by jsi mi chtěl vyhovět.“ Zavrtím hlavou a odložím sklenici. Napadlo mě, že kromě Maxovi pomoci bych mohla požádat o pomoc i Honoriuse, mohla bych se od každého něco naučit. „Zeptám se i Honoriuse jestli by mě něco nepřiučil.“ Řeknu. Max se mě snažil povzbudit. Nejspíš měl pravdu. Možná jsem prostě neměla štěstí na protivníky. Všichni byli silnější než já a to mi dalo pocit... že jsem slabá. „Děkuji, Maxi.“ Usměji se na něj. „Jistě...zatím.“ Rozloučím se s ním. Chvíli tam jen tak stojím a nakonec si naliji ještě trochu vína, které hned vypiji. Protáhnu se a vydám se pryč. Přemýšlela jsem co udělat. Nakonec jsem se odešla umýt, jak jsem předtím Ziorimu tvrdila. Častokrát jsem si prohlížela prsten. Pak v pokoji jsem si sedla při svíčce na postel a prohloubila se do meditace. Chtěla jsem konečně probudit celou svou moc. Už jsem byla dospělá, měla jsem za sebou Zkoušku. Proč tedy nemůžu svou moc stále rozvinout? |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den – večer, spolu s Honoriusem Možná moje očekávání byla jen kapku přehnaná. Ochranu proti magii lehce nenajdu, na druhou stranu byla příležitost vyjádřit své city vůči Anett, které delší dobu byly uzavřené v mém srdci a toužebně chtěly ven. Měl jsem ji dát druhou krabičku. Rukou sáhnu do levé kapsy kalhot. Krabička je stejná, jako ta, kterou jsem dal Anett, jen je kapku větší. Otevřu ji a prohlížím si její obsah. Ale kdybych ji měl dát ten prsten na oslavě, kde by byli všichni přizvaní účastníci, tak by to nemuselo vypadat příliš dobře, navíc by její rozpaky mohly být větší. Ne, je jen dobře, že jsem ji ho dal. Tohle, co ji dám na oslavě, až se odsud dostaneme, v ní snad nevyvolá ten pocit paniky, který zapříčinil, že mě políbila. Prstem si projedu místo, kde se naše rty potkaly. Čekáme spolu s mistrem Honoriusem na Maxe. Pořád na mě působilo očištění, které jsem provedl před bitvou, abych se vyvaroval tomu, že se tam s Rionem sežereme navzájem. Možná nebýt očisty, vůbec by nenastalo to, co se odehrálo v posledních minutách. Pocity s myšlenkami jsou čisté a moc jich není, takže než přijde Max, můžu prohodit pár slov s Honoriusem. „Jistě mistře Honoriusi.“ Odpovím na jeho otázku ohledně Maxe. „Budeme je pálit tam a pomocí magie budete odvádět smrad, nebo je budete chtít někam přenést pomocí magie do jiné části akademie a tam spálíme? Jinak když jste zmínil tu ochranu proti magii, vy o něčem nevíte? Tedy krom toho, že bych musel být ověšen tisíce amulety na jedno použití.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Spálíme je tam." Odpoví Honorius. První dojdete do přednáškového sálu, kde jste stvůry vlákali. Vlastně nejsi moc potřeba, jediným tvým úkolem je pomodlit se za odchod duší stvůr ke Smrti. Pro jistotu, nechcete tady jejich duše nechat potulovat. Max pak pomocí telekineze nahází nestvůry na hromadu a Honorius je zapálí nějakým modrým ohněm. Dva exempláře, málo poničené, Max zmrazí. Kouř mizí sotva se objeví. Modré plameny se po chvíli změní na zelené a dílo rychle dokončí. Cítíte jejich šílený žár, jsou mnohem ničivější než obyčejné plameny. Popel, krev a chlupy na podlaze pak Max jediným kouzlem odstraní. Pak jdete do sklepení. Sotva otevřete dveře, spatříte... nic. Jen zčernalé zdi. Mágové upletou nějaká kouzla a rozprostřou je, viditelně se nic nezměnilo. Pak se vydáte zpět do jídelny. Max má k dětem řeč. Vysvětlí jim, že nebezpečí bylo zažehnáno a že se mohou vrátit do svých pokojů. Děti se pomalu rozejdou a mágové se skloní nad dosud bezvědomým Rionem. Pak se k tobě a Leranovi otočí Max. "Nemáte za sebou Zkoušku. Pro své bezpečí teď raději jděte. Běžte si lehnout. Najděte si pokoje učitelů v prvním patře. Abyste odemkli dveře, stačí dvakrát poklepat na střed květiny. Pochopíte." (Můžeš se ještě jít umýt - to nechám na tobě) Když zastavíš u prvních dveří učitelů, nevidíš žádnou květinu. Když ale uchopíš kliku, objeví se na dveřích nakreslená modře zářící květina. Po dvou zaklepáních na střed se dveře otevřou. Moc luxusní to není. Postel, skříň, psací stůl, křeslo, židle, noční stolek... A to je vlastně vše. Buď je tento učitel zvlášť skromný, nebo si tu učitelé nežijí zas tak pohodlně. Můžeš jít buď spát, nebo ještě něco dělat. Ráno se vzbudíš kolem šesti, v čase, ve kterém vstáváš v klášteře. Anett Vybereš si jeden z žákovských pokojů s třemi lůžky. Asi máš v úmyslu po meditaci odejít, ale to nesplníš. Tvá aktivní moc opět stoupne a opět nedosáhne své plné výše. Po ukončení meditace okamžitě usínáš. Když se vzbudíš, je podle časově orientačního kouzla něco kolem šesti hodin ráno. V pokoji je tma, už naprosto automaticky vytvoříš před sebou kouli slabého světla. Rozhlédneš se po pokoji. Na dvou nezabraných postelích leží dvě klidně spící hnědovlasé dívky, asi z druhého ročníku. Na zemi pod tebou spí na dece jeden ze čtvrťáků z party kolem Jeida. Jen dva důležitější poznatky. Kluk v holčičím pokoji. A kluk spící na zemi kvůli zabrané posteli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem se probudila s leknutím jsem zjistila, že v pokoji nespím sama. V dalších postelích spali dívky a na zemi před postelí kde jsem spala já spal chlapec. Zastyděla jsem se, že jsem zabrala tak sobecky postel, ale pak... co tu dělal chlapec? V pokoji s dívkami? Zamračím se, ale pak se usměji. Jistě mě napadlo, že by snad... no... něco společného s pubertou a probouzejícími se pocity. Ale pak mě napadne něco víc logického. Že dívky se báli a chlapec je tu hlídal. Tiše vstanu a levitací opatrně přesunu chlapce do postele. Skloním se nad ním a přikryji ho. Mimoděk ho jemně pohladím po vlasech. „Hodný chlapec.“ Pomyslím si. Pak se tiše vytratím z pokoje. Zívnu a protáhnu se. Nechám kouli plout kousek přede mnou a vyrazím do umýváren abych vykonala vše co je ráno nutné vykonat. Pak se vydám do knihovny. Chtěla jsem si tam najít nějakou knihu s obrannými kouzly. Potřebovala jsem se naučit nějaké obranné kouzlo, které by mě chránilo před fyzickými útoky. Podívám se na svůj prst na kterém zářil prsten. Pousměji se a znovu se trochu začervenám. Snad se dokáži dnes Ziorimu podívat do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když chlapce položíš a přikryješ, zavrtí se, přitáhne si peřinu pod bradu a otočí se na bok. Pak tiše vyjdeš z pokoje a zamíříš ke knihovně, koule světla pluje před tebou. Dělá ti celkem problém najít knihovnu. Jednak to tady moc neznáš a taky jdeš přeci jen potmě. Dvoukřídlé dveře ve vstupu do knihovny se tentokrát otevřou. Knihovna je jasně osvětlena, až tě zabolí oči. Brzy se ale rozkoukáš. V křesle u jedné z polic spí Max. Otevřenou knihu má položenou na kolenou, hlavu pokleslou na rameno. Honorius stojí u stolu, tváří proti tobě. Když vstoupíš, zvedne k tobě oči, pousměje se, kývne na tebe a znova se vrátí ke knize. Prstem si ukazuje na nějaké řádky a něco si mumlá. Pak přikývne a vydá se něco hledat do dalších polic. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mě oslnilo světlo z knihovny zhasla jsem svoji kouli a promnula si oči. Hned to bylo lepší. Rozhlédnu se. Uvidím spícího Maxe a Honoria, který si četl v knize. Kývnutí mu oplatím a pak přistoupím k Maxovi. Seberu mu knihu z kolenou, založím mu stránku a pak knihu položím na stolek vedle. Zamyslím se a začnu vzpomínat, vím kde jsou přikrývky a tak jednu si přivolám a přikryji Maxe. Nic jiného pro něj udělat nemůžu. Podívám se na Honoria, přistoupím k němu. „Mohu tě na chvíli vyrušit?“ zeptám se ho tiše a ohlédnu se na Maxe. Nechtěla jsem ho probudit. „Už jsem se ptala Maxe... ale řekl, že bych se spíš měla zeptat tebe. Mohl by jsi mi pomoci se studiem než se Akademie otevře?“ zeptala jsem se ho. Přemýšlela jsem o tom. Sice jsem chtěla využít pomoci i od Maxe, ale... bylo by sobecké zatěžovat oba. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Druhý den – konec dne „Dobra tedy.“ Dál následuji Honoria. Bylo mi menší záhadou, čím budu prospěšný, když zde magie vyková vše. Pomodlil jsem se tedy aspoň za mrtvé bestie, aby našli mír a klid na duši. Kladu si otázku, zda vůbec duši měli, přesto jistota je jistota. Postupujeme od prvního místa setkání k dalšímu bodu. Záhadou mi jsou zčernalé zdi a žádná těla. „To způsobil ten výbuch matky?“ Zeptám se. Po skončení mi je doporučeno, abych přespal v učitelském pokoji. Nijak se nebráním. Únava na mě doléhá a každý nový den, kdy žijeme, je požehnáním. Než se mi však dostane tohoto daru v podobně nového dne, očistím své tělo (umyji se), až pak ulehnu. Vybavením pokoje se moc nezabývám, postel tu byla a to mi stačilo. Třetí den – ráno Zvyk je železná košile (probouzení kolem 6 hodiny). Klášter je na hony vzdálený, neslyšíc jeho zvony, budící paladiny s blízkým okolím. Musím přiznat menší stesk, klid mi přináší bohové a pevná víra v to, že již nám nehrozí nebezpečí a jestli ano, tak jsem vděčný za sladkou nevědomost. Vstanu z učitelské postele s mírným protáhnutím. Ticho, to ticho je pro mne tak nepřirozené. Neslyším nadávající hlasy od mladších paladinů, kteří si stěžují na rané vstávání a úděsné cvičení. Mám tendenci zařvat, aby se všichni probudili a koukali naklusat, mé vnitřní já mne však upozorní, že nejsem v klášteře a navíc to jsou děti. „Jestliže se s tímhle budu probouzet každé ráno, tak doufám, že mi z toho nehrábne.“ Zkontroluji brnění, na které jsem úplně zapomněl. Bohu Grundorovi by se to jistě nelíbilo, kdyby viděl svého služebníka, který si necení jeho darů. A dle nutnosti ho naolejuji, dlouhá cestování mě naučila, abych sebou vezl pár potřebných věcí týkajících se mé zbroje a zbraní. Vytáhnu ze svého pytle kus plátna s příslušnou lahvičkou, pečlivě zazátkovanou a zabalenou. Plátno namočím olejem a dám se do jeho promazání a zkontrolování, pokračuji kontrolou štítem, po němž následují dva jedno ruční meče. Zavzpomínám na svůj jeden a půl ruční meč, jehož údělem bylo zasadit smrtící ránu matce bestií. Ve sklepení mě ani nenapadlo, že by mohl být v celku, odložím cvičení a udělám základní rozcvičku, abych si nenatáhl svaly a tak podobně. Navleču se do brnění se dvěma jedno ručními meči na zádech, upnuté v pochvách. Jistota je jistota. Mým cílem je jen se podívat, jak to tam dole vypadá, tedy za předpokladu, že sklepení není uzavřené. Pokud bude, vrátím se k rutinnímu programu, vysvléknu se z brnění a spolu se zbraněmi je pečlivě uložím v učitelském pokoji, tedy do doby, než mi řeknou, ať si je dám jinam, nebo mi nepřidělí jiný kousek místa. Cvičení Pokud jsem se vydal do sklepení bez potíží, zabere mi to max půl hodinky, cestou tam klusám. Každá možnost tréninku se má využít. Ve sklepení se zdržím jen chvilku, jen se podívám po nějakých stopách či úlomcích svého meče, pak se vrátím k výše zmiňovanému cvičení. Šel jsem na jediné místo, kde je „nebe“. Odložím vrchní svršky a vše ostatní, co nepotřebuji. Opět začnu s protáhnutím. Svaly na těle ožijí a začnou se kroutit pod jednotlivými cviky, doprovázené posilováním zakončené stínovým bojem. Dojdu se opláchnout od potu a válení se po zemi. Pokud i nadále ticho přetrvává, vydám se na menší obchůzku s myšlenkou, že najdu nějaká ranní ptáčata. Bude-li situace opačná a akademie se probudí k životu, vydám se do jídelny, kde dříve nebo později dorazí i ostatní. Pozdravím se s kuchařkami a z možné dlouhé chvíle se s nimi pustím do řeči, nebo jim pomůžu s přípravou. Ruka boží nabízí pomocnou ruku i tam, kde by ji nikdo nečekal. Navíc není na škodu učit se něčemu novému. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Honorius se pousměje. "Max říkal, že o to možná požádáš. Jasně, klidně tě budeme střídavě učit oba." Nad něčím zauvažuje. "Chtěl bych ti něco ukázat." Vydá se k protější zdí, překryté velkou plachtou. Uchopí ji a strhne. Plachta rozvíří trochu prachu a dopadne na zem. Za ní se objeví obrovská bohatě protkávaná tapisérie. Na vrchu je tučným zlatým písmem vyšito: Nejstarší rody Belnetu Je hustě pokrytá rodovými liniemi a tečkami označující jednotlivé osoby. Uprostřed se jako nejstarší rody vypínají neuvěřitelně rozvětvené rody Scoreů, Scaleů, Luntherů, Drayů, Lucsů a Horoců. U Scoreů jsou poslední dvě tečky označeny jako "hrabě Alexandr de Score" a "hrabě Karl de Score." Tapisérie tedy není moc stará, ale ani moc nová. Eliz tam třeba ještě není. Sestra Alexova otce, Susan de Score, se podle tapisérie vdala za Victora de Scalea. Jejich syn, Alexův bratranec, se jmenuje Daniel de Scale. "Max se zmínil, že jsi taky byla učedníci Alexe. Dan Scale byl jeho první učedník, měli se dost rádi. A Dan před sedmi lety spolu se zbytkem svoji jednotky bojových mágů zemřel při jedné akci, jejich kolega je zradil." Řekne Honorius, když si všimne tvého pohledu na větev rodu Scoreů. Toho rodu si v podstatě nelze nevšimnout, protože zabírá velkou část tapisérie. "Scorey jsem ti ale ukázat nechtěl." Ukáže na úplný kraj tapisérie, místo vyhrazeno mladším a menším, ale stále dosti starým a rozvětveným rodům. V nadpisu jednoho stojí jméno Selionth. Honorius jede prstem dolů, až se dostane do linie, která odpovídá času před zhruba půl tisíciletím. Tam se rod dělí. Jedna velká větev pokračuje dál s hraběcím titulem a jménem de Selionth druhá, o něco menší, pokračuje dál bez titulu se jménem "Sela." Poslední tečka v rodu "Sela" je označena jako Paul Sela. Mimochodem, prvotní velká větev Selionthů má u několika teček zlatě vyvedeno Shalafi. Rod Scoreů a Scaleů ale těmi zlatými označeními doslova přetéká. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro S úlevou se usměji. „Děkuji. Opravdu si toho cením.“ Řeknu vděčně. Ale pak by mi prý rád něco ukázal, zvědavě jsem ho následovala. Když plachta spadla trochu jsem pokašlala, protože se zvedlo trochu prachu, který mě zašimral v nose. Prohlédnu si tapiserii, která je pokryta stromy starých a vážených rodů. Samozřejmě, že se automaticky zaměřím na rod Scoreů. Nakonec koho jiného by mi chtěl ukázat. Honorie mi říká o prvním ze studentů Alexe. Pokývám hlavou, že rozumím. Samozřejmě jsem to věděla. Ale nějak jsem měla pocit, že bych mu neměla říkat, že mi říká něco co už vím. Scorey mi nechtěl ukázat. Zmateně na něj pohlédnu a pak následuji pohledem jeho prst. U Selionth jsem se jen na okamžik pozastavila, ale nic mi nepřišlo divné. O tom rodu jsem nikdy neslyšela. Ale pak.... Jsem vyvalila oči. Přijdu blíž, skloním se a pořádně si jméno přečtu. Otevřu ohromením ústa. „Co-co-cože?!“ vypísknu a prudce se narovnám. Potřesu hlavou a znovu se na to zadívám, jako kdybych tomu nemohla uvěřit. „Tohle... to znamená, že moje rodina patří k nejstarším rodům? Ale... rodiče jsou jen obyčejní farmáři. A otec... pro všechno na světě ví to? Ne určitě to musí vědět...“ začnu horečnatě přecházet sem a tam. „Musí to vědět... nakonec je tu jeho jméno, takže o něm věděli a on musel vědět o nich... no ne?“ zastavím se a upřeně se na Honoriuse zadívám. „Co to znamená?“ pak hned na to zavrtím hlavou. „Nene... není důvod se vzrušovat. Ono... se nic neděje. Tohle... tohle nic nezmění...“ tázavě se na Honoriuse zadívám. „Že ne?“ zajímám se a pak znovu pohlédnu na tapiserii. „Hm... ale vysvětluje to proč se u mě projevilo nadání. Tušila jsem, že někde v naší minulosti museli být nějací mágové.“ Znovu zavrtím hlavou. „Jen jsem netušila, že přímo Shalafi.“ Promnu si zátylek. Znovu pohlédnu na Honoria. „No? To, že máme rod... starý rod... změní to něco?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Honorius kývne. "Ano, tvá rodina patří k nejstarším rodům. A jak už je u takových rodů zvykem, jsou obrovské a obsahují spoustu rodin. Některé se stále jmenují Sela, většina má sice jiné příjmení, ale stále k rodu patří. Scaleovi a Scoreovi mají třeba stovky členů. Alex má kolem třiceti bratranců přes různá kolena. A nejinak je to i u tebe." Zasměje se. "Už je to od rozdělení dost dávno, tvůj otec o tom možná ani neví. Jste navíc jen postranní větev rodu Sela. Ale hlavní větev Selionthů je stále jedna z nejmocnějších rodin Říše. Mimochodem..." Ukáže na Alexe a Daniela Scale. "Ti dva jsou přímí bratranci. Ale..." Od Alexe a Dana vedou čáry k rodu Sela, nějaká jejich vzdálená pratetička se vdala za nějakého tvého dávného prastrýce. Ty čáry vedou až ke tvému otci, Alex s Danem jsou jeho nevlastní bratranci přes x kolen. "Všechny tyto staré rody jsou navzájem propletené. Alex o vašem vzdáleném příbuzenství ví, řekl bych. Ale je to vážně tak vzdálené, že ani není o čem mluvit." Znova se zasměje. "Co by to měnilo? Nic, samozřejmě. Jen jsem ti ukázal, po kom jsi zdědila magický talent a jak stará je tvá rodina. Když o tom tak uvažuji... Derick de Selionth je v Radě mágů..." Zadívá se znova na tapisérii. "Další důkaz." Ukáže na Stefana dan Lunthera (psychický mutant z kapitoly 1). I rod dan Luntherů je vzdáleně spojen s rodem Scoreů, i s rodem Selionthů. Je to Alexův prasynovec a tvůj opět velmi vzdálený bratranec. "Je to hodně složité, co?" Zeptá se tě potom s úsměvem. "Ale jinak se tím vážně nic nemění. Není to žádný převratný objev, tyhle tapisérie visí na hodně místech. Nejedná se o žádné tajemství. Pouze se o to lidi moc nezajímají." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oddychnu si. „To se mi ulevilo.“ Řekla jsem a pak jsem sledovala všechna ta příbuzenská propojení. Až mi z toho šla hlava kolem. „No... koukám, že mám tedy hodně vzdálených příbuzných. A to jsem si vždycky myslela, že mám jen bratra a tím je to konec.“ Prohlížím si všechna ta spojení. Ne všechny jsou zrovna šťastná. „Máš pravdu. Nejspíš na tom vážně nijak nezáleží, jinak by se o tom už někdo zmínil. Třeba Alex, ale nejspíš uznal, že je to jedno.“ Pousměji se. Nakonec bylo to dobře. Jak bych na to asi reagovala, kdybych to zjistila v dospívání? Mohla bych být třeba nafoukaná. „Ano... takže odtud mám svůj talent. Ale vážně... Shalafi. To je pocta.“ Usměji se a zlehka se dotknu látky tapiserie. „Ano. Složité to je. Myslím, že nemá ani cenu se o tom zmiňovat rodičům.“ Pronesu zamyšleně. Pokrčím rameny. „Děkuji. Jsem ráda, že to vím.“ Usměji se na Honoriuse. „Myslíš, že bych jednou měla šanci stát se Shalafim? Jen hypoteticky. Není to tak, že bych jím chtěla být.“ Řeknu rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdyby ses mě zeptala před deseti lety, tak ti řeknu, že určitě ne. Teprve nedávno totiž Rada mágů přijala zákon, že Shalafim, nebo tou Shalafi, se může stát i žena. Tehdy na Radu strašně tlačil Marcus dan Dray, netuším proč. Podařilo se mu získat Mluvčího Cruse a Alexe. Tím pak bylo přijetí skoro jisté. A zákon byl přijat. Takže teď ti teoreticky nic nebrání. Shalafim může být zvolen prakticky jakýkoliv mág, ale jen málokdy se stalo, že by byl zvolen někdo mimo Radu. Obvykle platí, že je-li v radě nějaký Score nebo Scale, jakože tam obvykle bývá, je zvolen on. Většinou je to pro Radu, která nechce riskovat, sázka na jistotu. Shalafi z těchto rodů jsou většinou dobří vládci a Rada nemá proč litovat. Samozřejmě bylo i pár výjimek..." Pousměje se. "Max říkal, že Shalafim je teď pořád Vitalianus. Čekám, že až se vzdá své funkce, tak jeho místo dostane Alex. (O Shalafiho odstupu a Alexovy vzdání se kandidatury neví, byl přeci jen šílený. pozn. PJ) Ale jako jeho učednice máš větší šanci na Shalafiho funkci než většina ostatních mágů. Už teď máš velkou šanci, že se dostaneš do desítky nestálých členů Rady. Pokud se tam osvědčíš, Rada si na tebe určitě později vzpomene a možná tě dosadí do své stálé dvacítky. Pokud se osvědčíš i tam, budeš mít dobré nápady, ukážeš se jako spravedlivá, moudrá a rozumná, máš už jen krok k funkci Shalafi. Počkáš si, až Alex odstoupí a pak v hlasování získáš nejvíc hlasů a je to." Usměje se a poplácá tě po rameni. "Rozhodně máš šanci." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem ho a stále víc se usmívala. Pak se zasměji. „Děkuji, Honorie. Opravdu mě těší, že podle tebe mám slušnou šanci. Ale myslela jsem to hypoteticky. Není to tak, že bych se chtěla stát Shalafi. No... ale kdo ví jak budu uvažovat v budoucnosti.“ Pokrčím rameny. Znovu pohlédnu na tapisérii. „Ale Alex se novým Shalafim nestane. To jednoznačně odmítl. Zrovna totiž se má ženit a na cestě je jeho první potomek.“ Prozradila jsem mu a zavzpomínala. „Mám dojem, že pak zůstali dva kandidáti. Jeden mladší jménem... Warx. A pak starší, ale na jeho jméno si nevzpomínám. Vím, že měli problémy s výběrem, hodně jich chtělo modernizovat, ale Warx by mohl dělat ukvapená rozhodnutí a toho se zase báli. Tenkrát jsem jim navrhla aby nynější Shalafi dostal novou funkci a to rádce nově zvoleného Shalafiho... takže by Warxe mohl trochu usměrňovat. Nápad se jim líbil, ale jak to nakonec dopadlo netuším.“ Snažím si vzpomenout na jméno druhého kandidáta ale nejde to. „Ty se tady asi staneš teď ředitelem Akademie, že?“ zeptám se. Naposledy pohlédnu na mou rodovou linii a pak se podívám na police s knihami. "Pokud jde o mé studium. Napadlo mě, že bych se měla naučit nějaké obranné kouzlo proti fyzickému útoku. Boj s těmi příšerami mi jasně ukázal, že v tomhle jsem dost nechráněná.! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No tak až se Akademie otevře, tak uvidíme." Usměje se. Pak na tebe ale překvapeně pohlédne: "Já Ředitel Akademie? To dost těžko. Shalafi mě nikdy nejmenuje, ať už jím bude jmenován kdokoliv. Krom toho bych to ani nechtěl. Neměl bych na to trpělivost a celkově nervy." Zálibně pohladí bílý pruh na levém rukávu temně černého hávu. "Mnohem radši bych se přidal zpět k bitevním mágům. Kosit pohybem ruky celé Narnostské a Sevarské jednotky mě baví rozhodně více, než se hrabat v papírech, jako ředitel, nebo zatýkat nějaké temné mágy a odpadlíky, jako bojový mág." Protáhne se. "Uvidíme, jak to se mnou ještě bude. S věštěním jsem si ale užil svoje. Na těch deset let, nebo kolik jsem byl v transu, si vůbec nevzpomínám. Ani jediná vzpomínka." Znovu se pousměje. "S tím tvrdým štítem pokrytým ostny sis ale vedla dobře, Max mi tě chválil. Ale rozhodně by ses měla naučit nějaké fyzické štíty, to ano. To už ale spadá pod pokročilejší kouzla, která se mágové učí už sami, bez mistra, po tom, co splní Zkoušku. Tato kouzla si musíš nastudovat a naučit se je sama, já ti maximálně mohu jen trochu pomoci." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chce se vrátit k bitevním mágům. Chápu... nejspíš si chce ty roky vynahradit. Usmála jsem se na něj a přikývla. I když tedy těšit se na zabíjení... no asi takoví prostě bitevní mágové jsou. „Doufám, že ti vyjde všechno co si přeješ. Zasloužíš si to po celé té době.“ Popřeji mu. „A možná je dobře, že si nic nepamatuješ...“ Poplácám ho chlácholivě po ruce. Což by mohlo působit divně. Nakonec on je mnohem starší, zkušenější a silnější a já se ho tady snažím povzbudit. Po další pochvale jsem se začala červenat. „Děkuji. Ale z nějakého důvodu to už podruhé nefungovalo.“ Řekla jsem rozpačitě. „Ano.“ Souhlasila jsem. „I tak je to víc než v co jsem doufala.“ Zamyšleně pohlédnu na knihy. „Tak teď bych potřebovala trochu tvé pomoci. Jaké knihy by jsi mi doporučil? Nejspíš nějakou o obranně a nějakou o útočné magii.“ Zvědavě na něj pohlédnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Teď už příspěvky pro oba.Anett Honorius se na okamžik a zamyslí a pak máchne rukou. Doplachtí před vás půl tuctu knih, úhledně se před vámi zformují do řady a zůstanou vyčkávavě čekat ve vzduchu. Honorius přejede prsty po jejich hřbetech a zastaví se na poslední knize. Tu pak uchopí a podá ti ji. Jmenuje se Magické obrany před fyzickým zraněním. Pak se oba automaticky podíváte na Maxe, který se právě s trhnutím probudil. Opravdu zmateně se kolem sebe rozhlíží. Shinxi Sklepení patrně Honorius nebo Max uzamkl. Dokončíš tedy svá cvičení a pěkně protáhlý se jdeš podívat do jídelny. Ty zrovna utírají stoly a chystají na ně talíře. Pozdraví se s tebou, ale moc hovorné nejsou. Nakonec se vydáš na obchůzku Akademií. Dojdeš do druhého patra, když se ti zatmí před očima a rozplácneš se na zemi. Probudíš se o chvíli později. Trvá ti ale jen několik úderů srdce, když si uvědomíš, že tu něco nehraje. V prvé řadě sedíš v křesle v knihovně, před tebou stojí Honorius s Anett, dívají se na tebe. To by asi ještě bylo v pohodě, co nehraje více je tvůj hrubý temně černý háv a bílá šála kolem krku. Automaticky pozvedneš pravou ruku. Na prsteníčku máš prsten, kteří mágové dostávají po splnění Zkoušky. A ruka je celkově nějaká menší a kratší. Krom toho cítíš, jak v tobě proudí magie. Okamžitě ji poznáš - pro mágy tak přirozený, pro tebe naprosto neznámý pocit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, když mi Honorie nechal připravit knihy, které bych podle něj měla studovat. Vezmu si tu, kterou mi podal, ale než si ji stačím otevřít něco mě a Honoria přinutí podívat se na Maxe. Možná, že jsme nějak cítili, že se probudí. Zdál se zmatený. Odložím knihu a přistoupím k němu. „V pořádku Maxi? Jsi v knihovně.“ Nejspíš bude trochu popletený ze spánku. „Neměl by jsi takhle spát. Ztuhne ti krk.“ Mírně ho pokárám. „Taky by jsi si ho mohl zablokovat.“ Mrknu na něj. „Ach ano... Honorie. Nevíš o nějakém volném pokoji, kde bych se mohla ubytovat? Dneska jsem usnula v nějakém pokoji a když jsem se probudila zjistila jsem, že jsem zabrala postel jednomu studentovi. Chudák spal na zemi.“ Potřesu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Ve svém životě jsem potkal mnoho podivností a doopravdy nestačím vycházet z úžasu, jak mě osud a bohové překvapují. Co to sakra je? Jestli to je nějaký druh humoru, kterým se baví mágové, tak prosím, ale ať do toho netahají ostatní. Dívám se na prsten,„svůj“ oděv a zmateným výrazem těkám z Anett na Honoria, pak zpět na Anett a své nové „Já“. První věc, co mě napadla, je prostá výměna těl, co když v tom ale bude víc? Uklidním se, pomalu vstanu z křesla a vydám se ven z knihovny. Pokud já jsem on, on musí být já. Vybavím si, kde jsem byl naposled a vydám se tam, abych zkontroloval, zda tam bude mé tělo s Maxovou duší uvnitř. Je to paradox, pač Maxe jistě napadne stejná věc a vydá se zpět do knihovny, ale třeba se mohlo něco stát. Prostě nevydržím jen tak sedět v křesle a čekat. Je tu navíc možnost, že se cestou potkáme. Nicméně než úplně zmizím z knihovny, otočím se k Anett, „Anett, kdyby se tu náhodou objevil Shinxi, tak mu prosím řekni, že jsem hned zpátky.“ S tím vyjdu z knihovny najít sám sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max (Shinxi) se zvedne a potácivě se vydá ven. Honorius na Anett tázavě pohlédne a pak za ním zavolá: "Maxi, jsi vážně v pořádku?" Vyběhnete za Maxem - Shinxim - ven. Z druhé strany zhruba stejně potácivým krokem a s naprosto nechápavým výrazem přichází Shinxiho tělo ovládáno Maxem. "Co to doprdele?!" Zařve Shinxiho ústy Max. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zmateně se dívám na Maxe, jak najednou beze slova odchází. Ale nakonec něco řekne, jen jestli se objeví Ziori tak, že se vrátí. „Jistě.“ Řekla jsem, podívám se na Honoria, který se zdá Maxovým chováním znepokojený a vydá se za ním ven. Já zaváhám jen chvíli a také se vydám za nimi. Za chvíli potkáme Zioriho, který... se kupodivu tváří zmateně jako před chvíli Max. Bohové co se zase děje? Leknu se, když Ziori zařve nadávku... to mu nebylo podobné. „Ziori!“ okřiknu ho káravě a zamračím se. Pak se, ale na ty dva tázavě zadívám. „Co se děje? Chováte se divně.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „No to kurva řekni ty mě, pokud vím, tak ty jsi mág a jestli to je nějaký sku... blbý mágovský šprým, tak já se nesměju!“ Musí to vypadat asi dost komicky a zmateně pro Anett a Honoria. „Chce to klid, navrhuji, abychom se doplahočili zpět do knihovny, tam probereme naše kroky krok po kroku. Co ty na to Maxi?“ Dívám se na své tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já se teda směju div se za břicho nepopadám." Zavrčí ze Shinxiho Max a zírá na své pravé tělo ovládané Shinxim. Ostatně... jak často se na chodbě potkáte? "Souhlasím. Do knihovny a honem s tím něco udělat." Potácivě se vydá ke knihovně. Ještě odpoví Anett. "Chováme se divně? Asi jo, ale to ty bys taky, kdyby ses probudila v těle dvoumetrového paladina." Honorius vystřídá nevěřícný výraz za lehce pobavený a jde za vámi do knihovny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně koukám z jednoho na druhého. Nemohla jsem uvěřit tomu... na co to vypadalo. Ziori mi pak odpoví co se stalo, tedy spíš Max... Max v těle Zioriho. „Uh...“ Odpovím jen zaraženě a podívám se na Honoriuse co on na to. Ale zdálo se, že ho příliš neznepokojovalo. Spíš se zdál pobavený. Vydala jsem se za nimi do knihovny. „Honorie. Jak je tohle možné? Už jsi o tom něco slyšel?“ zeptám se ho a pak znovu těkám pohledem z jednoho muže na druhého. Zdálo se, že chudák Max není zvyklý... vést tak velké tělo. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihova Blýsknou mi v očích „Co tím chceš jako říct? Já taky nehýřím štěstím. Člověk neví, jestli v tomhle těle potřebuje ukojit nějakou fyzickou potřebu, nebo se to jen magie prohání každým koutem tvého těla. Mám pocit, jako kdybych měl každou chvilkou bouchnout.“ Současně se otočím s Maxem na Anett.„Chováme se divně? Asi jo, ale to ty bys taky, kdyby ses probudila v cizím těle.“ Vskutku menší panika je na místě, tu však narušuje Honorie svým pobaveným výrazem. „Je tu něco vtipného mistře Honorie? Jestli ano, tak se podělte. Mile rád se taky zasměji.“ V mém hlase je jasný náznak ironie a plahočím se zpět do křesla, ve kterém před chvilkou sedělo Maxovo tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba boji zocelení muži jsou očividně na pokraji hysterie. "Jo, já taky!" Podpoří Shinxiho slova Max vypálením na Honoria. Shinxi s tělem Maxe se posadí a Max s tělem Shinxiho se opře o stěnu. Honorius se i nadále usmívá. "Nejedná se o až tak nezvyklý jev, ale zase ani není na denním pořádku. Občas se objeví, když je někde tolik uvolněné magie jako tady. Jde to samozřejmě zvrátit, i když to není vůbec jednoduché." Úsměv mu ale nepatrně povadne. "Už si ale nepamatuji příslušné formule. Takže... Maxe... teda Shinxi... Seď a moc nehýbej rukama, nechci, aby mi to tady Maxova magie podpálila. Já tady zkusím najít nějakou knihu." Vydá se k regálům. Zatímco oba muži jsou ve vrcholné panice, Honorius to zřejmě bere jako zpestření dne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Rozpačitě jsem se podívala z jednoho na druhého. Bylo to divné... ale prostě Ziori je v těle Maxe a naopak. Když se Max... tedy Ziori posadil do křesla posadila jsem se na opěradlo, vzala jsem ho za ruku, abych ho aspoň trochu uklidnila. Ziori to potřeboval nejvíc. Max se v magii vyzná, ale Ziori.... musel z toho být vážně vedle. „Neboj se Ziori. Tohle se vyřeší.“ Pousměji se na něj a stisknu jeho ruku pevněji. Nebo vlastně Maxovu... bylo to celé divné. Poslechla jsem si co říká Honorius a ulevilo se mi, že se to dá napravit. „No tak... kluci, jen klid. Honorius je léty otřelý mág. Když ho to moc neznepokojuje, tak to není tak vážné. Můžete být klidní. Brzy budete zase ve svých tělech.“ Pohladím znovu Zioriho po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihovna „Fakt skvělé. Jsem chodící pochodeň, která nevědomky může všechno zapálit pouhou myšlenkou.“ Otočím se na Maxe uvězněného ve svém těle. „To nemáte nějakou pojistku ve svém těle? Nechci se nějakou myšlenkou či nedopatřením roztrhat na malinkaté kousíčky, které by se nedaly dát dohromady.“ Povzdechnu si a začnu zhluboka dýchat. Hysterie je to poslední, co bych chtěl. Vzpamatuj se chlape, tak si hold v jiném těle, kterým proudí magie. Byl jsi už ve větších průserech, takže klid! Magie se ve mě vaří a je opravdu těžké odolat pokušení. Přece jen komu se podaří být v těle, které prošlo zkouškou, má v sobě neuvěřitelnou sílu a zásobu magie? Zatím to ale nejde do extrému, protože Anett je v mé blízkosti a drží mě. Je to příjemné, zároveň však úchylné. Byl bych přeci jen rád, kdyby to bylo mé tělo a ne Maxovo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pojistkou je naše vůle a výcvik. Pokud to někdo nemá, nedokáže svou magii použít. Jenže moje tělo je vycvičeno na rychlé použití magie, takže na přemýšlení o ohnivých koulích si radši nech zajít chuť, neriskoval bych, že mé tělo rozezná naše vůle." Řekne Max skrze Shinxiho. Honorius si začne za regály pískat nějakou veselou melodii. Shinxiho tělo sevře ruku v pěst. "Nedokážeš ty náhodou prorazit tímhle i stěnu?" Zkoumavě si ji prohlídne, nakonec se ale o nic nepokusí. Jenom nahodí výraz (na Shinxiho tváři zcela neznámý), který dává jasně najevo, že zas tak klidný co se týče otřelého mága, který byl ještě včera šílený, není. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu pohladím Zioriho po ruce, usměji se na něj a pak se ohlédnu na Maxe, který se zdál fascinovaný Zioriho tělesnou sílou. „Jen klid. Když budete vyvádět a panikařit, nijak vám to nepomůže.“ Podívám se z jednoho na druhého. „Zkuste... já nevím... prozkoumat nové pocity.“ Doporučím ji. „Nakonec tohle se vám už nejspíš nikdy nestane.“ „Honorie? Nechceš pomoci?“ zavolám. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihovna „To mě doopravdy moc neuklidnilo Maxi. Já myslel spíš takové uspání nebo něco podobného.“ Napínám a povoluji svaly, postupně v nich získávám cit a sílu, abych se nemusel plahočit, ale mohl jít normální chůzí, kdybych potřeboval. Přece jen je tu pravděpodobnost, že v tomhle těle chvilku setrvám, i když to je proti mé vůli. „A nejen to Maxi, ale já preferuji raději drcení lebek a lámání kosti.“ Zvláštní kde se to ve mě bere. Já takový přece nejsem. Co to se mnou je? Má tahle výměna snad i vliv na naši vůli? Dívám se do své tváře, kde je neznámý výraz, o kterém bych mohl prohlásit, že bych no nikdy neuměl udělat. Jinak pociťuji to, co max. V mém případě však nemám chuť někoho praštit tím to tělem, ale tou silou, která je uvnitř. "Bojím se Anett, že pokud bych se měl víc ponořit do poznávání, tak si nejsem jistý, co by se mohlo stát. Jsem šťastný už jen az to, že dýchám normálně a nechrlím z pusy oheň nebo něco podnobného." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu se na Zioriho podívám a přestanu být tak bezstarostná. Jeho to opravdu trápilo. Já se s tou mocí narodila. Sílila jsem spolu s ní. Nedokázala jsem si představit jaké to pro něj asi muselo být. „Neboj se. Bude to v pořádku. Jen musíš zůstat klidný.“ Řekla jsem mu něžně. Vzala jsem ho kolem ramen a přitáhla jsem si jeho hlavu k sobě, aby se o mě opřel a snad získal z mé blízkosti klid, kterého se mu teď nedostávalo. Bylo to zvláštní... Byl to nakonec Ziori a zároveň nebyl. Začala jsem ho hladit po vlasech. „Tak mysli na obvyklé věci. Já nevím... třeba na jídlo nebo mysli na své přátele. Prostě klid.“ Jemně jsem ho u sebe držela. Doufala jsem, že ta výměna zpět bude co nejrychleji. |
| |
| A pak že si má jeden dát šlofíka ... Jeden si chvilku schrupne a takhle se mu to vymstí. Házet kusy skály na hradby. Snad si mě nebudou plést s katapultem. Mohl bych taky velmi špatně skončit ... ale co je vlastně horší ? Zůstat tady, skočit dolů nebo být zabit čímsi neznámím ? Zábít ... to je takové ... roztomilé. Když už konečně hážu aasi desátý kámen nejspíše seberou poslední luk co jim dole zbyl a vystřelí šíp. A ten ší dokonce hoří ... takové vytahování jako je zapalování šípů je nudné. Za tu dobu než se sem dostali bych si mohl ještě jednou odpočinout. Ale za posledních pár let jsem toho naspal až moc. Pomalu se protahuju ve složitém "tanci" které jem se učil ihned když mě mistr vzal do učení. A můžu říct jedno - bolí. Když se ve sletu jisker zjeví dva mágové, můžu si jen povzdechnout. Tyhle kouzla byly vždy tak nevychované. Krátce zívnu než vstanu. Pohled nejdřív upřu na jejich nohy .... pas ... hruď ... krk ?! ... hlavu. Tady něco opravdu nehraje. Vypadá to tady že se černá dostala do módy, ale že by se temní mágové rozšířili až takhle ? Nemožné. Když promluví, nakloním hlavu lehce ke straně. Je nezvyklé slyšet lidský hlas. Tedy pokud lidským je. Ach tak ... bojový mágové ... chápu. Můj hlas je zatím velmi klidný a vstřícný, bohužel však stále trochu chraplavý. Moje jméno... jistě, jistě, mé jméno. Zavřu oči a podrbu se na hlavě. No, tedy... Nathaniel jest mé jméno, tedy snad. Na rtech vytvořím pobavený úsměv. A jak jsem se sem dostal ? To je snad jasné, kouzlo. Udělám rozmáchlé gesto při kterém z pod hávu vykoukne jílec meče. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihovna Anett se opět na mě podívá a já jasně cítím, že ji dělám starosti. Je to dlouze zapomenutý pocit, který se ze mě vytrácel, když jsem se stal novicem a zmizel úplně, když jsem postupně stoupal v hierarchii výš. Není to jako v bitvě, kde velitel má starosti o své muže a snaží se udělat všechno, aby jich co nejvíce přežilo. Navíc velitel si nechává své pochybnosti a starosti pro sebe, aby nesnižoval morálku svých mužů. Udělal jsem chybu! Musím se sebrat, nesmím být nikomu přítěží. „Já se nebojím Anett, aspoň ne o sebe, ale o vás a děti. Tohle tělo je sud se střelným prachem a já jsem zápalná šňůra, která může kdykoli chytnout.“ Následující situace mě překvapila a je těžké říct, zda mě uklidnila nebo víc rozrušila. Opět ten známý pocit, kdy mě v minulosti chytla za ramena a táhla dolů. Tělo kdysi lehce protestovalo, ale za tu dobu se toho mnohé změnilo, její objetí mé tělo vítalo, náznak sebemenšího bránění vymizel. Má hlava spočinula na její hrudi a její jemné prsty projížděli mými vlasy. Uf, klika, že jsem se včera vykoupal, jinak bych po včerejší bitvě smrděl, jak nevím co. Opírajíc o ni jsem zavřel oči a vnímal její bijící srdce, dech a dotyk rukou. Nic, jen klid a teplo naplňuje moji tělesnou schránku. Modlitba k bohu magie – Larat Pane, vím, že nejsem jedním z tvých dětí, využívajíc tvého daru, který je s tímto světem spjat, jako matka se svým dítětem. Avšak díky tělu, jež oplývá tvým darem a tímto místo, jsme tam, kde jsem. Snažně tě prosím, dopřej klid a bezesný spánek vůli, jež sídlí v tomto těle, aby nedopatřením nezpůsobila bolest a příkoří ostatním, jež jsou kolem ni a probudila až tehdy, kdy opět bude vše, jak má být. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinxiho tvář se znepokojeně zamračí a Max v něm řekne: "Hlavně se prosím... nelíbejte... ano?" Ozvou se kroky Honoria, který drží před sebou knihu a listuje v ní. "Ono to kouzlo nebude zas až tak jednoduché, vyžaduje přípravu. Ale našel jsem tady kouzlo pro zmírnění následků, prozatím použijeme aspoň toto. Nevím ale přesně, jak funguje. Zajímavé je, že jsem ji našel v regálu, ve kterém jsem ji v životě neviděl. Vlastně celou tu knihu jsem v životě neviděl. Skoro jako kdyby mi ji tam seslal Larat..." Nalistuje příslušnou stránku a pronese nějaká slova moci. O Shinxiho v Maxově těle se pokusí mdloby, ale když tento pocit odezní, má Shinxi veškeré Maxovy znalosti o použití magie. Teď už nehrozí, že by něco nedopatřením spustil. Ví přesně, jakým pohybem se co ovládá a co aktivuje, jako by to roky nacvičoval. Má teď celou Maxovu moc plně pod kontrolou, zato si ale nepamatuje žádné bojové sestavy ani strategie. Max ve Shinxim se nezdá příliš nadšený "Doufám, že se mi potom ty znalosti vrátí." Zavrčí a do hlasu se mu vkrade výhružný podtón. Honorius se pousměje. "Samozřejmě." A pak se vydá zpět mezi regály. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Cítila jsem, že mé objetí pomohlo a Ziori se uvolnil. Oddychl jsem si, nepouštěla jsem ho, lehce jsem ho objímala a prsty mu čechrala vlasy. „Nemysli na to.“ Řekla jsem mu tiše, když mi prozradil své obavy. Nic jiného jsem dělat nemohla. Když se ozve Max střelím po něm podrážděným pohledem. „Jen se neboj. Nemám v úmyslu nějak zneužít tvoje tělo.“ Řekla jsem mu s náznakem sarkasmu v hlase. Objeví se Honorius, zadívám se na něj a poslouchám kouzlo, které pronesl. Nevím jestli se něco změnilo. To asi poznal jen Ziori... no a nejspíš i Max. Ještě chvíli Zioriho držím než se lehce odtáhnu a zadívám se na něj. „V pořádku?“ zeptám se a přejedu prsty po jeho tváři. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihovna „Ha ha ha, moc vtipné Maxi, ty si jistě snídal vtipnou kaši co? No a i kdyby, je snad něco, za co by jsi se mohl stydět?“ Okomentuji jeho narážku na líbání s Anett a opětuji slovní protiútok. Možná by měl i odpovídající protiútok na můj protiútok, vše to ale přeruší Honorieho kroky, doprovázené slovy o magické knize, kterou nikdy neviděl. Že by Larat vyslyšel mé modlitby? Nebo to bude jedna z jeho her a nechal nám tu pravidla? Než stačím něco namítnout, Honorie se pustí do čar a kouzel. Mám pocit, jako kdyby mi někdo přesouval vnitřnosti z jednoho kouta do druhého a nenechal jedinou „mou“ část na svém místě. Pak se dostaví „osvícení“ a já vše pochopím. „Chápu tvoje „nadšení“ Maxi, božská magie není tak divoká, jako ta vaše a nebýt toho vypracovaného těla a pár maličkostí, tak by si byl v těle obyčejného člověka. Jak se říká: Z lva se stala myš. Navíc na tom nejsme o nic lépe, vím sice jak se co používá, ale tvé zkušenosti nemám. V prvním souboji by se ze mě stala hromádka prachu.“ Má mysl je opět má, už v ní nebloumají zvláštní pocity, které vše chtěli vyhodit do povětří. „Doufám mistře Honorie, že díky té knize, kterou jste nikdy neviděl, nás brzy vrátíte do původních podob. Ne že by se mi to nelíbilo, ale doma je doma.“ Pohlédnu na Anett. „Ano jsem, tedy aspoň v rámci mysli, až budu zpět ve svém těle, tak budu v pořádku se vším všudy.“ Komický úsměv. Člověk v těchto chvílích nemůže hysterčit, brečet či naříkat. Defakto nic z toho není podstatné a člověk se musí jen začít smát nad tím, co všechno nezažije, za tak krátkou chvilku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tohle je dost divný i na magii. Chci magii, která se dá ovládat vůlí a gesty, ne tohle." Neodpustí si ještě Max zabrblat. "Promiň, Shinxi, to nebylo nic proti tobě a nemám tu na mysli žádné souboje. Mé nadšení pramení čistě z toho, že patnáct roků studia je v tahu, jestli se něco zkazí tak nadobro. Jeden z mých učitelů na Akademii nás když jsem byl v druhé třídě rád děsil historkami o šílené magii, dodnes nevím, které z nich byly pravdivé a nehodlám to zjišťovat. Ale doufám, že muž se třemi hlavami nebo ta žena s protrženou duší to nebyly." Vtom se ozve Honorius odněkud za regály. "Ta protržená duše teda pravdivá je, měli jsme s tím tehdy dost práce. Nevěřili byste, kolik energie se uvolní, když protrhnete lidskou duši. Půlka města vyletěla do vzduchu. Vysoké Věži se to tehdy nějak podařilo ututlat. Na občany by to nepůsobilo dobře." Max nasadí další na Shinxiho tváři neznámý výraz, kyselý. "Dík za uklidnění Honorie, fakt si toho vážím." Zvedne ruku aby se podrbal a praští se do čela, jak špatně odhadne vzdálenost. "Teda to je vážně divný..." Najednou ve vzduchu před vámi zapraskají typické jiskry přemísťovacího kouzla a objeví se před vámi malý vzlykající mužíček v bílém hávu. Oči má napuchlé a zrudlé, po tváři se mu kutálejí slzy. Očividně není schopen slova. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oba muži byli z toho stále celí nesví, ale zdálo se, že se to už uklidňuje. Usměji se a obejmu Zioriho kolem ramen, ale už ho k sobě netisknu jako předtím. „Miluji když sršíte sarkasmem.“ No a byla to trochu i pravda. Mě sarkasmus tak nějak připadal vtipný. I když záleželo na situaci. Protržená duše? Tříhlavý chlápek? To bylo poprvé co něco takového slyším. Honorius se znovu objeví a prozradí nám co to bylo s tou protrženou duší. „Jak se vůbec taková věc může stát?“ zajímala jsem se. Když se najednou někdo do místnosti přemístí, vyskočím na nohy. Zírala jsem na něj než jsem k němu přiskočila a podepřela ho. Na to, že je to tady uzavřený se tu objevuje nějak moc lidí. „Pane? Jste v pořádku? Nejste zraněný?“ zeptám se ho a pomohu mu do sedu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihovna „Tak ty máš ráda sarkasmus? To jsou mi novinky, aspoň vím další věc o tobě.“ K její otázce, jak se to může stát, se nedostaneme, pač se opět stane něco nezvyklého. Mýt své tělo, tasil bych pohotově meč, takhle se mi místo toho objevila koule ohnivé energie. Spatřím bílý háv, určitý instinkt a vlastní zkušenosti mi říkají, že tohle nepřítel nebude. Aspoň ne na první pohled. Na jazyk přicházejí otázky, které však nevyslovím. Přece jen tu je někdo, kdo ony otázky položí. No a kdyby ne, tak bude dost příležitostí se zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, teď jsem v pořádku." Muž se posadí a těžce oddechuje. "Teď... Ale porušil jsem dva ze tří Nejvyšších zákonů, abych se sem dostal. Za jeden je smrt, tak co mi dají za dva?" Honorius se pousměje a odpoví: "Za tři je tuším věčné utrpení, ale za dva... Asi něco mezi tím." Muž znova zavzlyká. Max šťouchne Honoria loktem, ale špatně odhadne sílu svého současného těla a málem ho porazí. Pak na něj zasyčí: "To byla řečnická otázka. Tebe ta tvoje šílenost ještě tak úplně nepřešla, co?" Honorius se zazubí, mužík si otře slzy a řekne. "O mě tady nejde. Přicházím z budoucnosti, abych vás varoval. Včera se Akademie otevřela a všichni jste tady byli mrtví..." Zavzlyká. "Vy co jste tady, děti, moje holčička..." Znova se rozbrečí a dá vám dost práce ho uklidnit. Pak řekne: "Bojoví mágové zjistili, že jste se stvůrami svedli bitvu a většinu jste pobili. Pak jste to ale asi brali jako vyřešené a nedávali pozor. Když byla Akademie otevřena, vyskočil z ní nějaký elf, zabil tři bojové mágy a zdrhl. Bitevní a bojoví mágové teď po něm jdou. Zdá se, že nějaká z nestvůr se v něm schovala." Utře si slzy. "Takže jsem se obětoval abych zachránil svou dceru. Vy to teď prosím nezkazte, najděte toho elfa a zabijte ho." Pak začne znova brečet. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Držela jsem muže za ramena a jak vzlykal automaticky jsem ho začala hlazením uklidňovat. Ještě jsem neviděla dospělého muže takto naříkat. „Ale no tak... určitě to nebude tak hrozné.“ Utěšuji ho. „Nakonec jsi sem přišel aby jsi zachránil spoustu životů.“ Podívám se na Honoriuse. „Co? Přece ho nečeká smrt a půlka věčnosti?“ zeptám se znepokojeně. Ale to co říkal bylo opravdu znepokojivé. Rion? Posednutý To bylo zlé. „Takže Rion? Ale nemůžeme ho jen tak zabít. Potřebujeme jistotu, že je posednutý. Dá se to nějak zjistit.“ Poklepu muže po rameni. „No tak... uklidněte se. Zvládl jste to sem. Nás varovat. Mi se o to už postaráme. Teď se uklidněte a pak jděte za svou dcerou.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihovna „Dneska té srandy je více než dost.“ Okomentuji po vyslechnutí mužíka. „To mě přivádí na otázku, zda ta bestie nemůže být v jednom z nás a Riona si vybrala až na konec, jako na konečného hostitele? Co když on sám neví, že v sobě něco takového má? Jak říká Anett, musíme najít způsob, jak ověřit, že to je skutečně on a ne někdo jiný.“ Po promyšlení si uvědomím, že zpráva mě nepřekvapila. Tušil jsem, že to tak lehce neskončí a můj prvotní instinkt se potvrdil. „Honorie v té „božské“ knize, jež se tu záhadně objevila, není tam něco, co by nám pomohlo? Popřípadě jiný uskutečnitelný způsob na zjištění.“ Pak umlknu, přece jen jsem ten poslední, který může navrhnout něco reálného. Nevím, kde jsou skutečné možnosti a hranice. Chápat věci je jedna věc, ale promítat je do reálného světa, je věc druhá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To asi ne. Za dobrý úmysl mu soud nejspíš vyměří jen trest smrti, ne zatracení." Odpoví Honorius tiše. Pak začne mluvit o Rionovi: "Když vás ta stvůra uspala, on byl pořád na nohou a rval se. Když nakonec prorazila skrz jeho zábrany, tak se v něm usídlila její duše. Věděla, že nemá šanci na přežití, takže volila útěk do jiného těla. Rion se dosud neprobral, jeho duše dosud bojuje o nadvládu nad tělem. Není v silách bílého mága mu nějak pomoci, to je jen mezi ním a stvůrou. Pokud Rion zničí duši nestvůry, bude tělo jen jeho. Pokud stvůra zničí jeho, probere se v jeho těle a my ho budeme muset zničit. Podruhé už její duše neuteče." Pak promluví Max. "Včera jsme s Honoriem na Riona zkoušeli nějaká kouzla, aby se probral, žádná ale nefungovala, ani ta nejmocnější. To potvrzuje, že teď bojuje. Po obyčejném mentálním šoku už by byl dávno vzhůru." Slova se ujme opět Honorius. "Asi bychom měli počkat jak jejich vnitřní souboj dopadne." Potom řekneš, aby šel mág za dcerou. Max ale zavrtí hlavou. "Zatýkat ho nebudu..." Honorius mu do toho s úsměvem tiše skočí větou: "Na to ani nemáš kompetenci, Maxi. Jsi paladin." Max ho ignoruje a pokračuje ve své větě: "..., ale musí se okamžitě vrátit do své doby. Zákaz cestování časem je v Nejvyšších zákonech z dobrého důvodu. Čím déle tu je, tím déle není ve své době a kdo ví, co všechno se může stát." Honorius kývne. "Souhlasím. Musíte se rychle vrátit do své doby. Děkujeme za varování, teď už si s tím poradíme. Až budete zpět, doporučuji vám najít si nějakého opravdu dobrého obhájce. Až vás u soudu odsoudí, tak ještě Radu požádejte o udělení výjimky ze zákona a Shalafimu napište dopis s prosbou o milost. To je vše, co vám mohu poradit. Teď sbohem." Počká, co řeknou ještě ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty. Oni to mysleli vážně. Tohohle dobrého muže, co chtěl zachránit svou dceru popraví? Zatnu zuby. „To je dost debilní zákon!“ rozčílím se, ale pak zase zmlknu, protože hned na to jsem si uvědomila, že stejně s tím nic nenadělám. Mlčky klečím u muže a poslouchám co ostatní říkají. Kousla jsem se do rtu tak silně až jsem ucítila krev. Znovu muže poplácám po rameni. „Udělal jste co se dalo. Teď už to nechte na nás. Nedovolíme, aby se stalo to před čím jste nás přišel varoval. A pevně doufám, že dostanete milost.“ Zamračím se. Vstanu a zadívám se na Honoriuse. „Pokud však zabráníme tomu krveprolití, tak se přítomnost tohoto muže změní, že ano? Zabráníme tomu masakru. Pak se nic nestane a on se nebude muset přemístit sem a varovat nás. Tak nic neporuší a bude všechno v pořádku. Ne?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V tom s tebou nebudu souhlasit, promiň. Když to vezmu s pořádným odstupem a z pohledu běžného člověka, tak zachránil stovku životů a ohrozil jich tisíce. Měnění historie není zrovna bezpečné, ale jeho přítomnost je ještě horší, člověku je vymezena jen jedna časová linie, neměl by se pohybovat ve více najednou. Mohl nám do minulosti poslat třeba jen zprávu." Řekne Max tiše natolik, abyste ho slyšeli vy, ale ne ten muž. Pak pokrčí rameny. "Těžko říct, jak se časové linie zachovají, pokud to změníme. Ale nejpravděpodobnější je, že se jeho přítomnost opravdu změní. Teda za předpokladu, že ho ještě nepopraví, to nevím, co by se stalo. Ale alespoň pět členů Rady má v téhle Akademii nějakého blízkého člověka, Alex, Jerry, Ignác... Ti ví, co se stane, pokud my to změníme a on nebude popraven. Oficiálně mu nemohou pomoci, nemohou šlapat po zákonech, které sami pomáhali psát. Ale mohou to protahovat a zdržovat. Vlastně máš hodně velkou šanci, že z toho v klidu vyvázneš." Max muže poplácá po rameni, tentokrát Shinxiho sílu odhadne správně a muže nepřizabije. Muž přikývne, pak zavře oči a rozplyne se do své přítomnosti. Pak promluví Honorius: "Shinxi, tobě jsem nestačil odpovědět. V té knize je abych byl upřímný jen to jedno kouzlo a pak plno různých keců... Ale teď navrhuji, aby Max a Shinxi šli hlídat Riona, je v pokoji číslo 9, a Anett bych poprosil, aby vzbudila děti, nechala je nasnídat a potom jim zajistila nějaký program. Já zatím tady najdu tu správnou knihu. Kdybych si jenom vzpomněl, kde tak byla..." Vydá se mezi regály. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jen jsem si něco zabrblala a dál už k tomu nic neřekla. Dívala jsem se jak se muž rozplynul a vydechla jsem. „Proč už nemůžeme mít klid? To se musí pořád něco dít? Když už ano, proč se neděje něco dobrého?“ zavrtím hlavou. To, že má jít Ziori a Max hlídat Riona mě znepokojí. Je to dobrý nápad? Sice má Ziori teď vědomosti Maxe, jak zacházet s magií, ale stejně... Zaváhám. Nemuselo by to dopadnout dobře. Chtěla jsem něco říct, ale Honorie už zmizel mezi regály. Smutně se podívám na hromadu knih co jsem chtěla zpracovat. Nakonec si povzdychnu. „Fajn. Tak se vy dva držte.“ Rozloučím se s Maxem a Ziorim. Pak se vydám do budit děti a skončila jsem s nimi na snídani. Jak mám, ale sama zabavit skoro stovku dětí? Když se mi už zdálo, že jsou děti po jídle vstala jsem. „Tak děti! Dneska vás mám na starost. A všechny. Prosím aby všechny děti ze svých ročníků si sedli k sobě a zvolili si zástupce, který bude váš ročník zastupovat. Jak to uděláte dám vám pak půl hodinu na to, aby jste mezi sebou probrali co by jste chtěli dnes dělat a pak si vaše návrhy vyslechnu. Tak se do toho pusťte.“ Pobídnu je, |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na snídani jsou ovesné vločky s medem a ovocem. Chutnají skvěle, ale všichni dostali opravdu malé porce. S těmi zásobami to zas tak valné není. Hlady nepomřete, ale na nějaké přehnané vykrmování to není. Kuchařky pak odnesou nádobí a děti se seskupí po třídách kolem stolů, aby si zvolily zástupce. Všechny třídy krom čtvrté se kvůli tomu slušně pohádají. Jen čtvrťáci si vybrali hned. Překvapivě je nebude zastupovat Jeid, ale ten kluk, který kvůli tobě spal na zemi. Jeid to nejspíš odmítl. Nějakou dobu po čtvrťácích se dohodnou i prvňáci a třeťáci. Druháci se ne a ne dohodnout. Podle všeho to tam brzdí jeden kluk, který zásadně nesouhlasí s výběrem zbytku třídy a dává to najevo. Pak to ale jeden třeťák několika slovy vyřeší, podle výhružného výrazu třeťáka, překvapeného a trochu ustrašeného výrazu dotyčného druháka a smíchu jeho spolužáků není těžké uhádnout, co přesně mu řekl. Jenom těžko říct, jestli v tom hrála roli pravá nebo levá pěst. V čele všech tříd stanuli kluci, ale třídy nepřišly na nic, co by chtěly dělat. Určovat si program nejsou zvyklí. Z vyprávění Alexe, Eliz i z tvých vlastních zážitků víš, že se děti ve svém volnu učí, hrají venku pólo, nebo pod dohledem několika učitelů pořádají turnaje v magických soubojích. Jelikož děti z Akademie povětšinou umí tak tři kouzla (nepočítáme-li ty z magických rodin, co se magii učí už od doby, co začaly chodit), je to většinou rychlé. Krom toho učení se ale tohle všechno musí dělat venku před Akademií, to nádvoří uprostřed nestačí. Navíc to není rovná travnatá plocha, ale je tam plno chodníčků a stromků. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Knihovna Události se pro nás nevyvíjeli až tak špatně. Pořád tu je možnost, že se něco zvrátí a Rion tu bestii porazí. K tomu, co se odehrálo, nemám co dodat. Rozloučím se s Anett, který je doprovázen letmým dotykem. Po jejím zmizení se vydám spolu s Maxem do pokoje č. 9. „Pevně doufám, že to Rion zvládne. Nerad bych ho viděl mrtvého, i když mě možná nemá rád, tak já jsem si na něho celkem zvykl. Přes tu nepropůstnou slupku se špatně dostává, ale v jádru to je bezva elf. Co si myslíš ty Maxi?“ Svižným tempem směřujeme k našemu cíli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max se usměje. "Mezi elfy před tisíciletím a dnešními není moc rozdíl. Už jen proto, že elfové žijí velmi dlouho. Pokud měl Rion potomka, tak je dost dobře možné, že ještě žije... Rion spíš přenáší postoj mágů své doby k paladinům, než elfské chování, a jeho elfí krev to jenom zesílila. V dobách, kdy nás církev upalovala a my jsme jí na oplátku srovnávali se zemí kláštery, nebyl náš vztah nejvřelejší. Ani Lordyn s Tayrem z tebe nebyli dvakrát na větvi, ale jako lidé se rychleji přizpůsobili změně. Elfové se strašně pomalu přizpůsobují novým věcem. Ale jinak vím, že elfové umí být docela milí. Musíš si získat jejich důvěru a pak už to jde hladce. V jádru jsou bezva všichni, nebo aspoň většina, ale na té slupce by si člověk kolikrát vylámal zuby." Dojdete k cíli. Pokoj číslo 9 je stejný jako ten, ve kterém jsi strávil noc. Rion leží natažený na posteli, rty má modré a obličej bledý, nicméně žije. Oči pod víčky se mu zběsile otáčejí ze strany na stranu a prsty na rukou mu škubou. Včera to možná nebylo tak vidět, ale dnes je jeho boj jasně zřetelný. Max si přitáhne židli a sedne si na ni. "Tak a čekáme. To tělo je fakt zvláštní. Vím, že pod působením bohů takhle vyrostete, ale je to fakt zvláštní... Máš v sobě magii, víš o tom? Kdybys byl mág, byl bys docela mocný... Ne jako velmistři Rady, ale docela slušně, zhruba někde na úrovni nižších bojových mágů. Nemáš ji samozřejmě připravenou k využití, ale pasivní, skrytou úplně hluboko v tobě. Nedá se na ni dosáhnout. Nedosáhnout na magii... I to je divné." Neustálá velmi mocná pulzující magie proudící mu žilami a zesilující mu tělo je pro něj po letech samozřejmě přirozená. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Projedu si rukou vlasy a vzdychnu. „To nemáte vůbec žádnou představivost?“ postěžuji si. To mi tedy pomohlo. Nic nevymysleli. A teď abych je opravdu nějak zabavila... jenže jak? „Tak dobrá.“ Bylo mi nepříjemně pod tíhou tolika pohledů. „Rozhodli jste se to nechat na mě. Takže ať vymyslím cokoliv... neočekávám žádné protesty a protáhlé tváře.“ Snažila jsem se nabrat čas. Pak mě něco napadne. „Dobrá tedy... budeme hrát hru na kradení vlajek. Včera jsme vám dala za úkol udělat týmové vlajky, že ano? Máte je?“ zeptám se. Nic lepšího mě prostě nenapadlo, mohla bych je učit, ale to by bylo hrozně složité. Hra... no... hra byla asi nejlepší volba. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Pokoj č. 9 Opětuji Maxovi úsměv. „To tedy jo, však si viděl, jak jsme po sobě ze začátku šli. Neříkám, že se to nějak změnilo, ale pokud bych si měl někoho vybrat do bitvy, tak Rion jistě nebude chybět na mém seznamu. Samozřejmě to nemusí platit obráceně, přece jen ta jeho slupka je z tvrdého materiálu.“ Dorazíme k našemu cíli, kde najdu Riona v nepříjemně vyhlížejícím stavu. Čekal jsem něco, ale rozhodně něco tak silně viditelného. „Vypadá to, že souboj dvou vůli je někde uprostřed bitvy.“ Zamyslím se. „Ty Maxi, jak poznáme, která vůle vyhrála? Můžu předpokládat, že ať to bude jakákoli mysl, tak bude mít vzpomínky i druhé osoby, nebo to bude případ, že když vyhraje bestie, tak bude mít jen kontrolu nad tělem a nebude moci využít Rionových schopností?“ Jinak Maxova slova mě tolik nepřekvapí. „Nevím, ale řekl bych, že všechny děti musely být nějak spjaté s magií. Tedy myslím ty, které měly být obětované Morgonovi. Aspoň to si myslím, kdyby ne, tak můžou použít tucty sirotků a novorozeňat, co je nikdo nechce. Zkrátka jsme něčím zvláštním. Navíc prsten, který máš na hrudi je toho důkazem. Pochybuji, že by reagoval na někoho, kdo nemá kousek magie v sobě. Když se nad tím zamyslím, tak jsem ho nikomu nedával, takže to může být čistá domněnka.“ Je příjemné slyšet, že kdybych se vydal jiným směrem, směrem magie, tak bych mohl dosáhnout určité magické síly, která by nebyla zanedbatelná. Jsou to však domněnky, i když můžou být způsoby, jak si to ověřit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čtvrťáci stojící v čele svých skupin si přivolají své vlajky a přikývnou. Jenom teď nastane menší zmatek ve skupinách. Teď totiž byli po třídách a vybírali si své zástupce třídy a v těch skupinách je to jinak. To jsou dvě chlapecké a dvě dívčí s rovnoměrným zastoupením věku. Děti se ale s pomocí vůdců skupin brzy zorientují. „Kam máme dát ty vlajky? Někde po Akademii?“ Zeptá se jedna ze čtvrťaček, šéfka jedné ze skupin. „Spíš jaká jsou pravidla? Můžeme spolu bojovat?“ Skočí ji do řeči šéf jedné z chlapeckých skupin. „Úplně nejlepší asi bude kompletní vysvětlení.“ Zamumlá Jeid. Shinxi „Jestli porazí Rionovu duši, zničí jeho vědomí, osobnost, znalosti, paměť. Zůstane jí tělo s magií, tedy i se schopnostmi. Jestli s těmi schopnostmi bude umět, to je druhá věc.“ Odpoví Max. „A já myslím, že poznáme, kdo vyhraje.“ Pak se zamyslí nad druhým tématem. „U těch rituálů nešlo o magii. A nemohli použít tucty sirotků, my jsme na ten účel byli speciálně připraveni – vytvořeni. Jeden z našich rodičů byl člen kultů, druhý jim byl sveden jen za účelem našeho početí.“ Vezme do ruky prsten na své hrudi. „Dost jsem po téhle minulosti pátral, abych zjistil, kdo vlastně jsem. Alex byl v té době jen řádový bojový mág a bojoval jen na křídle, neměl o téhle akci všechny informace, takže mi řekl jen základy. Jako bojový mág jsem prošel oddělení s omezenými přístupy jak ve Věži vysoké magie, tak v Archivu. Prostudoval jsem každý papír o tomto tématu, co se mi dostal do ruky. V oddělení bojových mágů je tato akce nazvaná jako operace „Jádro“ a je tam detailně popsána. Čtyři děti byly určeny a vráceny rodiči, který nepatřil do kultu. Jedno dítě nebylo zjištěno, jeho rodič nebyl nalezen, a tak bylo posláno do Nusterova chrámu. To se shodovalo s tím, co mi říkal Alex a otec. Byla tam jen jedna nesrovnalost, o které Alex nevěděl a ani se tím nezabýval. Tebe nenašli v kobkách jako nás, ty ostatní děti, tebe našli v pokojích nahoře v budově.“ Důkladně si prohlíží prsten. „Je to stejný prsten, jako mám já. Nemá v sobě magie ani co by se za nehet vešlo, ale je zajímavě spjat s majitelem. Vznikl z kouzel Morového bratrstva a proti jeho magii je imunní. I ten prsten jsem důkladně zkoumal.“ Pousměje se a prsten pustí. Pak se zase zadívá na Riona. „Promiň, trochu jsem se rozkecal. Asi jsem se chtěl svěřit někomu, kdo je na tom podobně.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvednu ruce abych je utišila. „Jen klid. Všechno bude. První jsem chtěla vědět jestli vlajky máte. Výborně.“ Nadechnu se. „Takže. Teď se seřaďte do původních družstev jak jste vytvářeli vlajky.“ Požádala jsem je a čekala až se pohyb ustálí. „Dobrá. Tady jsou pravidla. Můžete se pohybovat po celé Akademii. Zákaz chodit do sklepení, pokojů a prostorů určených pro učitele.“ Dívala jsem se na desítky tváří. Bohové! Těch, ale je! „Každá skupina někde schová svou vlajku. Úkolem je ochránit svou vlastní vlajku a ukořistit vlajky svých soupeřů.“ Podívám se na toho, který se ptal jestli můžou bojovat. „Ne. Tady v téhle hře nejde o boj. Ale o chytrost, strategii, rychlost a hlavně spolupráci. Pokud budete jednat jako jednotlivci nejen, že o svou vlajku přijdete, ale nezískáte ani žádnou od soupeře. Když váš soupeř nechá vlajku hlídat, co uděláte? Obelstíte ho. Není nutné se o vlajku rvát do krve. Nesmíte zapomenout, že je to hra.“ Sakra... ještě něco? Pak se usměji. „Ti co ukradnou někomu kartu musí běžet ke své vlajce a přidat k ní tu ukradenou.“ Řekla jsem. „A hlavně nezapomeňte... skupina, která přijde o svou vlajku si ji může ukradnout zpět.“ Znovu se zamyslím. „Každou hodinu můžete své vlajky přesunout na jiné místo. Ale když váš protivník uvidí jak nesete vlajku můžou vám ji sebrat. V té chvíli musí zapracovat rychlost. Pokud se totiž vašemu soupeři podaří vlajky i jen dotknout, tak mu ji musíte předat.“ Bože... není to moc složité? „Nějaké otázky?“ zeptám se a doufám, že jsem to vysvětlila dostatečně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „O vlajkované už jsem slyšel.“ Řekne Jeid. „Bylo to krapet složitější, ale proč to tak neudělat i tady? Času na to máme, předpokládám, dost. Šlo tam o to, že každý z hráčů měl svůj život, v podobě šátku uvázaného na paži. Nejlépe v různých barvách, pro odlišení týmu. Když se soupeři podaří strhnout protihráči šátek, musí ten „mrtvý“ jít… Já nevím třeba… Dolů na nádvoří k té fontáně a z bedny šátky si vzít další. Teprve pak se může vrátit do hry. Tak mě napadá… Protihráči by mohli sbírat šátky ostatních týmu a shromažďovat je. Za každý šátek jeden bod. Za vlajku bodů sto. Ale nemusí to tak být. Každopádně ty životy bych do toho zavedl.“ Rozmluví se Jeid. Jeden ze čtvrťáků kývne: „A nic proti, ale Jeid by asi měl být spíš s vámi organizátor a rozhodčí. Protože tým s Jeidem má výhodu.“ Proti tomu začne Jeidova skupinka samozřejmě bouřlivě nesouhlasit, ale Jeid je umlčí a podívá se na tebe. „Souhlasíte? Podle mě by body i životy tu hru trochu okořenily. A hrát asi vážně nebudu. Nechci týmu poskytovat žádnou „výhodu,“ jak to nazval Issak. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Jeida, který navrhl do hry nějaké úpravy. „To není špatný nápad. Takže ještě to okořeníme o ty šátky.“ Souhlasím. Když však navrhnou aby Jeid nehrál můj úsměv se vypaří a nahradí ho přísné mračení. „Jaká výhoda? Myslím, že jsem říkala, že v téhle hře se nebude používat žádná magie. Pokud jde o jeho věštecké vlastnosti nemyslím si, že by se kvůli hře pro pobavení ozvala.“ Řeknu přísně. „Jeid je vás spolužák a má stejné právo hrát jako všichni ostatní.“ Podívám se na Jeida. „To, že máš takové schopnosti neznamená, že se nemůžeš i bavit. Jestli s tím uzavíráním se do sebe nepřestaneš, tak v dospělosti budeš nepříjemný, těžko snesitelný člověk. A myslím, že to by nikdo nechtěl.“ Pousměji se. „Takže hrát budeš. A nechci slyšet žádné protesty.“ Všechny si přeměřím, což šlo docela těžce. „Takže vraťme se k hře. Je všechno jasné?“ zeptám se. „Jestli ano tak teď máte chvilku času se domluvit na tom co budete dělat nebo se domluvit o místě, kde schováte vlajku. Já mezitím seženu šátky. Dobře?“ |
| |
| Nathaniel Vycítíš, jak se bojoví mágové pousmáli, ač to kvůli kápím nemůžeš vidět. "Kouzlo, samozřejmě." Kývne jeden z mágů a udržuje stále pečlivě neutrální tón. "Na cestu zpátky to kouzlo ale nestačilo, co?" Řekne druhý. Jestli si z tebe utahuje, tak to ani on nedává na hlase znát. Pořád vyčkávavě stojí. Nejspíš si tě nemohou zařadit. Jsi temný mág, kterého je třeba zadržet? Jsi oběť, které je třeba pomoci? Proč jsi tak historicky oblečený? Co tady děláš? Skoro vidíš jejich myšlenkové pochody, rozhodně nejsi klasický případ. Když uvidí tvůj meč, postoupí jeden z nich vpřed. "Dobrá pane. Teď vás dostaneme dolů, ale pak s námi půjdete do Věže vysoké magie, kde nám poskytnete rozhovor." Věž vysoké magie, konečně pojem, kterému rozumíš. Hlavní správní středisko magie v Říši tedy stojí pořád. Bojový mág předtím než k tobě přijde a uchopí tě, aby se s tebou mohl přemístit, vyčká na tvou reakci. Je ale pravděpodobné, že pokud bude záporná, tak tě zatknou a vezmou s sebou tak jako tak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Starý Shalafi kousek poodstoupí a postaví se vedle Mluvčího Rady. Něco k němu prohodí a Mluvčí s úsměvem kývne. Pak se háv bývalého Shalafiho zavlní, zhrubne, zčerná a kolem krku se uváže bílá šála. Shalafi je teď oficiálně obyčejným mágem - nebo respektive mágem bojovým. Nový Shalafi naopak postoupí dopředu a zamává davu shromážděnému dole, uvítá ho ještě znásobené skandování. Nevidíš, kolik lidí tam dole je, ale určitě hodně. Dav za tebou se taky značně rozroste, ty máš ale flek v první řadě, hned před bojovými mágy uzavírajícími balkón, takže vidíš dobře. Jsi opravdu velmi blízko, dav tě zezadu natlačil až k bojovým mágům. Můžeš rozeznat hrubé černé nitě na hávu bojového mága před tebou, i jemné bílé nitě na jeho šále. Slyšíš jeho dech. A kdybys natáhla ruku za něj, mohla by ses dotknout Mluvčího a bývalého Shalafiho, kteří ještě o kousek poodstoupili. Nový Shalafi pozvednutím ruky utiší dav a začne pronášet svůj proslov. Jeho hlas je mladý a silný, ale slovům přes šum za tebou nerozumíš. Jsou určeny pro dav dole, ne vzadu. Bojoví mágové před tebou pak jako by najednou dostali rozkazy (jakože asi ano) a dají se do pohyby. Roztáhnou ruce a začnou zatlačovat dav, který se dostal už hodně blízko, víc dozadu. Pro tebe to znamená, že jsi natlačena na mágy za tebou, co nestíhají rychleji ustupovat, takže šlapeš po nohách. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Místo na "oživení" tedy bude u kašny na nádvoří, kde budou bedny s dalšími šátky. Ty seženeš celkem snadno, víš, kde je sklad s oblečením a přemístit odtamtud šátky je otázka několika vteřin. Členové skupiny, které šéfuje Jeid, si uváží kolem paže rudé šátky. Skupina kluka, který dneska spal na zemi (z rozhovorů jsi zachytila jeho jméno - Viktor), si vezme šátky modré. A zbylé dvě dívčí skupiny si vezmou šátky zelené a žluté. Pak se děti rozprchnou, aby si ukryly vlajky a připravily se. Teď by sis měla najít nějaké stanoviště, odkud je můžeš případně kontrolovat a pak zahájit hru. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Spokojeně jsem se dívala, jak dětí utíkají si schovat vlajky. Snad je to bude bavit a doufám, že se i Jeid bude bavit. Chudák... bere na sebe příliš zodpovědnosti a vůbec si tak neužije dětství. Jistě za ním chodí i děti se svými problémy, aby jim poradil... nejspíš proto je takový předčasně vyspělý. Chvíli jsem uvažovala kde bych měla zůstat a nakonec jsem se rozhodla, že zůstanu u kašny se šátky. Posadila jsem se tam a rozhlížela se. Už jsem se těšila až to začne. A snad nedojde k žádnému úrazu i když o ten bych se dokázala snadno postarat. Bezpečnost je tedy také zajištěna. Ale musela jsem také vymyslet co dostanou za odměnu. Docela problém byl v tom, že jsem tu nic neměla... možná, že bych mohla pro výherce upéct dort.... ale nevím jestli na to máme dost zásob... kuchařky by mi to nejspíš nedovolili. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den třetí – pokoj č. 9 „Ta možnost, že ta bestie by vůbec mohla použít Rionovy schopnosti, se mi vůbec, ale vůbec nelíbí.“ Ještě jsem se neseznámil s mimickými svaly Maxova obličeje, proto na tváři vznikne jakýsi škleb, jehož zařazení zůstává záhadou. Max mě ujistí o tom, že stoprocentně poznáme, zda vyhrál Rion nebo bestie, to mi přináší menší klid na duši. Pokud je tu sebemenší šance na jeho záchranu, musíme ji využít. „Ano ano, to všechno vím. Zvláštní děti, které jsou dětmi členů kultu a ta druhá jsou svedeni lidé, kterým lhali a zneužili je. Už jen samotný příchod je zajímavý. Neposkvrněná čistá duše zplodí potomka s temnou duší, zasvěcená rozkladu a smrti. To je jak z nějaké pohádky, jež nebude mít dobrý konec.“ Pak se Max opět dostane k tomu, jak pátral. Už jsme o tom spolu mluvili předtím, než se akademie uzavřela, tentokrát to více rozvedl a řekl své myšlenky a úvahy nahlas. „Že já zrovna musím být ten, který byl nalezen někde jinde.“ Pokus o kyselý úsměv. Zmínka o prstenu zavedlo debatu k němu. Bylo pro mne menším překvapením, že prsten magický není. „Zvláštní, Alex, Oris ani dřívější opat hloubali nad tím, zda něco skrývá. Je to takový divný, když ten prsten mění barvu dle nálady a pocitů, které jsou uvnitř mne. Možná to bude tím, že co si nedokážeme vysvětlit, tak svalujeme na nejrychlejší možné vysvětlení, v tomhle případě to byla magie a vůle bohů. By mě tedy zajímalo, jak je ten prsten se mnou spjatý, když není magický a chová se tak, jak se chová.“ Dál pozorujeme s Maxem Riona a při sebemenším náznaku probuzení, či něčeho jiné, jsme připraveni jednat. Dál však vedeme nenucený rozhovor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex tě v druhém roku tvého studia naučil kouzlo, kterým můžeš nazírat blízká místa. Bohužel k tomu kouzlu bylo potřeba několik magických pomůcek, které momentálně nemáš k dispozici, a tedy děti nemůžeš nazírat. Chvíli se nic neděje, pak se ale objeví první prvňák, co si jde pro modrý šátek a pak už se to k tobě pomalu trousí, jak se děti pomalu "zabíjejí." Největší počet 'mrtvých' je samozřejmě z nižších tříd a překvapivě umírají více kluci, než holky. Pak jsou dveře na nádvoří naproti tobě tvrdě rozraženy a z nich se ke kašně sprintem vyřítí Viktor. V levé ruce pevně svírá vlajku a uhání ke kašně. Za ním běží několik třeťaček se zelenými šátky na rukou. Viktor doběhne k tobě, vyskočí na kamenné ohraničení kašny a pak se dalším skokem přenese doprostřed kašny na vodu plivající sochu. Dřepne si na dračí hlavě, oddechuje a měří si pohledem děvčata, která mezitím doběhnou ke kašně a odhadují vzdálenost od ohraničení ke kašně. Než se ale stihnou rozhoupat, Viktor seskočí na druhé straně, kotoulem ztlumí dopad a hned se žene dál. U stěny se odrazí, vyskočí a chytí se parapetu okna. Pomůže si druhou rukou s vlajkou a vytáhne se nahoru. Pak vám zmizí z očí. Žák útočné Akademie, není pochyb. Třeťačky, které ho pronásledovaly, jen překvapeně zírají a zůstanou stát u kašny. Shinxi Maxmilián se pousměje. "Oris... To je kapitola sama o sobě." Zvědavě se na tebe podívá tvým vlastním obličejem. "Co o Orisovi vlastně víš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro S povzbuzujícím úsměvem jsem vítala každého, kdo si přišel pro šátek a pronášela povzbuzující slova. Když se objevil Victor se zdviženým obočím jsem pozorovala jeho akrobatický výkon. Byl vážně dobrý. Nevím tedy jak mu to jde ohledně magie ale po fyzické stránce boduje. Dívky, kterého ho pronásledovali ho ohromeně sledovali. Myslím, že si teď Victor našel obdivovatelky. Victor mizel s jejich vlajkou. Podívám se na ně a odkašlu si. „Utíká vám.“ Usměji se. „Přece se holky nevzdáte, ne? Aby vás porazili kluci?“ mrknu na ně. „Ve válce a lásce je povoleno všechno. A tohle je v podstatě bitva.“ Pobídnu je. „A Victor je velmi dobře vychovaný, mladý muž.“ Napovím jim. Kdyby zahráli na jeho kavalírké chování jistě by vlajku získali zpět. Jen nevím jestli jsou na to v tomhle věku dost důvtipné a tak trochu záludné. Já osobně bych věděla jak to udělat, ale nechtěla jsem jim příliš napovídat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Holky se na tebe zmateně podívají a pak zamíří zpět ke dveřím do Akademie. Nejspíš nepochopily. Pak se delší dobu neděje nic zajímavého, pořád k tobě přichází spousta dětí pro šátky, ale už nic moc záživného. Až potom se zase objeví Viktor, tentokrát s úsměvem od ucha k uchu drží vlajku Jeidova týmu. A opět sprintuje ke kašně, vyskočí na ohraničení a kousek po něm běží. Pak se otočí, rychle ponoří ruku do vody a provokativně Jeida pocáká. Oba se začnou smát, Viktor seskočí a běží dál. Přeskočí lavičku, ale Jeid se drží těsně za ním. Pak Viktor doběhne k jednomu ze sloupů a neskutečně rychle se vyšplhá nahoru až do druhého patra. Když Jeid doběhne, zůstane stát pod sloupem a akorát zavolá: "Viki, ty jsi horší jak opice!" Vyšplhat za ním se ale ani nepokouší. Klusem se vydá zpět ke dveřím a cestou mine nějakou druhačku ze svého týmu, která si jde pro šátek. "Že prý JÁ budu výhoda!" Postěžuje si jí a dívka se rozesměje. Pak zmizí ve dveřích. Dívka popadne rudý šátek, uváže si ho na ruku a pak zmizí i ona. Na nádvoří jsi nyní opět sama. Pak za tebou ale přiběhne nějaký třeťák z Jeidova týmu a už z dálky jde poznat, že ti nejde říct nic milého. A opravdu. Viktor se prý zas někam vyšplhal a jeden z jeidovců ho nechtěl nechat opět utéct, takže se vydal za ním. Spadl ale a teď leží na zemi v krvi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usmívala jsem se. Ráda jsem viděla, jak se Jeid baví. Bohové vědí, že si to zaslouží. Akorát... pak se stalo to v co jsem doufala, že nenastane. Někdo se zranil. Poblednu a vyskočím na nohy. Musím jenom doufat, že chlapec přehání, že chlapec jen krvácí a že neleží na zemi v krvi... ta představa byla příliš děsivá. „Odveď mě k němu.“ Požádám ho a spěchám za ním. Srdce mi buší a bojím se toho, že by mohl být ten chlapec mrtvý. Hned jak dojdeme na místo přiběhnu k chlapci a začnu kontrolovat v jakém je stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapec leží na zemi pod jedním trámem, pronásledoval Viktora, ale nebyl tak obratný jako on a spadl. Vypadá to horší, než to ve skutečnosti je. Hlavou opravdu leží v krvi, klečí u něj Viktor, Jeid a ještě dva čtvrťáci a utěšují ho. Kluk je při plném vědomí. Když k němu poklekneš a prozkoumáš zranění, zjistíš, že si prostě jenom rozbil hlavu. Krvácí to sice jako prase, ale vážné to není. Lebka patří mezi kosti a léčit kosti ses naučila ještě v Akademii. Stačí pohnutí prstů a dvě slova a zranění je pryč. Krev a šok ale zůstane. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oddychnu si, když zjistím, že zranění není nijak vážné. Jen hodně krvácelo a tak to vypadalo hůř než to doopravdy bylo. Hned jsem jeho zranění ošetřila a po ráně zbyla jen tupá bolest, která i ta během chvíle zmizí a zůstane na to jen nepříjemná vzpomínka. Pomalu si chlapce přitáhnu do náruče a obejmu ho, nevím o ničem co by bylo na šok lepší než utěšující objetí. „Š-ššš... už je to v pořádku.“ Utěšuji ho, přivolím si ručník a začnu mu otírat krev z vlasů. Podívám se na ostatní. „Už to bude v pořádku. Postarám se o něj. Běžte pokračovat ve hře.“ Podívám se na Victora. „Ty si nic nevyčítej. Nemůžeš za to. Tohle se prostě stává. Ale raději už neutíkej po stromech.“ Řeknu mu povzbudivě. Podívám se na chlapce ve svém náručí. „Jsi v pořádku. Jen si teď trochu odpočineš a za chvíli budeš zase běhat jako kdyby se nic nestalo.“ Pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Viktor kývne, ale vypadá, že teď už to moc srdcem hrát nebude. Podívá se na vlajku Jeidova týmu, kterou má v ruce, a nakonec ji hodí Jeidovi a spolu se svým týmem se ztratí. Jeid vlajku pohotově chytí a s úsměvem kývne na zraněného kluka ve tvé náručí. "No vidíš, Tobe. Jsi jediný, komu se podařilo získat vlajku z jeho pracek zpět." Cítíš, jak se Tobias usměje. Pak odejde hrát Jeid a kluk se po chvíli uklidní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se také na Jeida a mrknu na něj. Když se chlapec jménem Tobi uklidní, znovu ho pohladím a pak pustím. „Tak pojď. Půjdeme k fontáně a umyjeme ti vlasy.“ Pobídnu ho a vezmu ho za ruku. Odvedu ho k fontáně, kde ručník namočím a vymyji mu z vlasů poslední zbytky krve. „Pojď. Sedni si. Ještě chvíli si odpočiň.“ Zamyslím se a pak na chvíli zavřu oči. Přivolám si sem pohár a karafu s vodou, kterou jsem viděla v kuchyni. Dám chlapci napít. „Jak se cítíš? Jestli je to už dobrý, tak můžeš jít zase hrát jestli chceš. Nebo mi tu můžeš dělat společnost. Znáš nějaké vtipy?“ usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den třetí – pokoj č. 9 „Co vím o Orisovi? Ani sám nevím, když na sebe něco prozradí, tak se stává víc a víc záhadnějším. Přece jen to je mág, který na tom světě je už nějakou tu dobu a já jsem rád, že se mě ujal a vychoval jako vlastního.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn, protože se mi zdá, že on má víc tajemství než samotná Věž." Dál to ale nerozvede, protože Rion sebou začne škubat nějak víc a on se narovná. "Kdyby to byla nestvůra... Radši ho svaž." Okamžitě víš, jaké kouzlo máš použít a jak, přesto ale zaváháš. Nakonec ale přeci jen zkusmo švihneš rukou a pomyslíš na dané kouzlo. Maxova moc ti rozvibruje paži a Rion je kolem lůžka omotán několika pevnými provazy. Max kývne a dál čeká. Rion pak sebou najednou přestane škubat a otevře oči. Rozhlédne se a rty se mu zkřiví do ďábelského šklebu. Jeho oči jsou žluté, s podlouhlými zornicemi. Anett Kluk se nakonec rozhodne jít ještě pomoct Jeidovu týmu ve hře. Dlouho ale na nádvoří sama nezůstaneš, objeví se totiž Honorius. V rukou drží otevřenou velmi tlustou knihu a už z dálky volá. "Našel jsem to kouzlo. K jeho provedení jsou ale potřeba dva mágové - ne kvůli síly, ale kvůli rituálu." Dojde k tobě a ukáže ti v knize velice složité kouzlo. "Je to docela jednoduché, akorát že každý musíme stát u jednoho vyměněných a recitovat to kouzlo najednou." Pak se zarazí. "Rion se vzbudil." S tím položí knihu na kašnu a vydá se k pokoji, kde jsou Shinxi, Max a Rion. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přižene se Honirius a říká, že našel to kouzlo a bude potřebovat asistenci. „Jo to kluci budou mít radost.“ Řeknu s pousměji se. „Ale...“ začnu, když prozradí, že Rion se probudil a rychle se vydal za ostatními. Zvážním a chci se vydat za ním, ale pak se zarazím. „Honorie... já nemůžu jít. Někdo musí dohlédnout na děti.“ Zavolám za ním znepokojeným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Den třetí – pokoj č. 9 „Některá tajemství by měla zůstat pohřbená včetně našeho. Upřímně ti řeknu, že se mi za mák nelíbí to, že jiní o mně ví víc, než já sám. Zajisté mi také rozumíš v tom, že na nás ostatní nahlížejí jinak a po tvých slovech, které říkají, že já byl nalezen někde jinde, mi zrovna jako dobrá zpráva nepřijde, což asi chápeš. Můžu být časovaná bomba či šachová figurka ve složité partii.“ Oklepu se, jako při zimnici a řeknu: „Ten pocit se mi fakt nelíbí.“ Smůla se nás drží, ať už díky osudu, bohům či našim vlastním přičiněním, po Maxových slovech o svázání sebou Rion začne škubat. Uposlechnu Maxovy rady. Letmým pohybem, jako kdybych ho trénoval roky a roky, upoutám Riona na lůžku. Toto rozhodnutí může vypadat tak, že v elfa nemáme důvěru. My se však nenacházíme v normální situaci, navíc postupy v těchto lapáliích nikde nejsou napsaná a snad by ani nemohly být. Věci takto kuriózní se nestávají často, takže psát paměti a postupy ohledně těchto věcí, jsou vskutku zbytečné. Upřímně řečeno byl jsem vyděšený, byl to přece jen jeden z „přátel“. Místo abych sáhl po meči, se mi v mysli objevila energetická koule. Věděl jsem jak ji vytvarovat a posílit magií, přesto to neznámé mravenčení pro mne bylo zneklidňující a Riónův stav tomu moc nepřidával. Instinkt mi pravý, abych ho zabil, ale duše paladina a náznak přátelství mě nechává na menších pochybách. Podívám se tázajícím pohledem na Maxe, který sahá po jednom ze dvou jedno-ručních mečích, které má na zádech a v zápětí sáhne i po druhém. Možná se pletu, ale skutečnost nasvědčuje tomu, že před námi již není Rion, kterého známe, ale bestie, jež ovládla jeho mysl a tělo. Vypadá to, že bohové nejsou při nás, ať už je skutečnost jakákoli, jsem rozhodnut ho zabít. „Odpusť mi „příteli“, bohové ti nejsou naklonění a my si nemůžeme dovolit riskovat další životy.“ Snad i kdyby mě chtěl Max v mém těle zastavit, pravděpodobně by proti svému tělu a síle selhal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Honorius se jen na okamžik otočí, aby přikývl. „Dobře, zůstaň tady.“ A pak běží dál. V pokoji sebou mezitím Rionovo tělo škube, aby se osvobodilo z provazů. Naštěstí se zdá, že stvůra disponuje jen Rinovou fyzickou sílou, nikoliv svojí. Jinak už by provazy dávno přetrhla. Max pronese modlitbu Laratovi a pak pokyne Shinximu. Nijak se ho nesnaží zastavit, ví moc dobře, že se nedá nic dělat. „Dáme Rionovi ránu z milosti a stvůře smrtelnou.“ Než však stačí Shinxi vyvolat kouzlo, vpadne do pokoje Honorius. Když uvidí, co se stalo, lítostivě skloní hlavu. Řekne ale: „Je tu ještě jedna možnost… Rionova duše je uvězněna v jeho mysli a stvůra převzala vládu nad tělem. Je možné její duši telepaticky zničit a Rionovu osvobodit. Tady bych to nezkoušel už jen proto, že nemáme žádného opravdu schopného telepata. A kdyby se jí někdo snažil zničit neodborně, mohla by posednout jiné tělo. A já teď nechci, aby to znělo nějak arogantně, ale kdyby posleda moje, tak byste byli všichni mrtví.“ Zhluboka se nadechne. „Zkrátka je tu možnost, že bychom to tělo věznili až do doby, než se Akademie otevře. Museli bychom být opatrní a hodně pečliví, ale šlo by to. Pak by si tělo přebrali telepati bitevních mágů Věže a ti už by věděli, co s tím. Vzhledem k množství magie, které jsme uvolnili při zabíjení nestvůr, by k otevření Akademie mělo dojít dříve než za měsíc. Ale je to na vás.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu a dívám se jak Honorie spěchá pryč. „Sakra.... držte se.“ Popřála jsem jim tiše a vrátila se ke kašně, ale už jsem se neposadila a jen jsem chodila sem a tam. Musela jsem doufat, že to ti tři zvládnou, ale neměla jsem radost z toho, že jsem tu musela zůstat. Ale kdybych šla, zase bych měla starost o děti. Takže vše má své pro a proti. Vydechnu, nejraději bych děcka přivolala k sobě, ale to by zjistili, že se něco děje... možná... ano! Rozběhnu se do Akademie a do kuchyně, kde si od kuchařek půjčím jeden z velkých kotlů a pak do nich připravím citronovou limonádu a pak vezmu třicet pohárů. Pak vše levitací odnesu zpět ven ke kašně. Svolám děti, aby se osvěžili, nakonec musí pít a z toho běhání jistě budou vyprahlí. „Děti! Přestávka! Pojďte se napít limonády!!!“ začnu volat a několikrát jsem volání zopakovala. Kéž bych uměla zesílit magicky hlas. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Proč to, že všechno se musí odehrávat na poslední chvíli? Ptám se sám sebe v duchu, Honoriovo načasování přišlo vskutku na poslední chvíli. Nebyla to ani tak moje energetická koule, která Riona olízla jen díky tomu, že mě jsem v čas změnil její trajektorii, ale jedno-ruční meč, který měl přetít elfovu hlavu, se mírně zařízl do jeho krku. „Být to já Maxi, tak tu máme tělo bez hlavy a hlavu bez těla.“ Poohlédnu se po vyrušiteli. „Takže ty navrhuješ, abychom ho nějak indisponovali? Napadá tě aspoň jak? V mysli se mi honí jedno zaklínadlo a formule za druhou, ale nevím, zda to je vůbec možné, pořád to je nezvyk.“ Zmrazení, hluboký spánek, lektvary? Probírám jednu možnost za druhou, ale jsem si jistý, že Honorie by nepřišel s návrhem, který by už neměl kapku dopředu připravený. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak tak se ti podaří změnit trajektorii koule energie a ta se rozletí ke zdi. Honorius pohotově zareaguje, švihne rukou a tvá koule se obalí nějaký rudým obalem a zmizí. Cítíš, jak si Max oddychne. Víš, jak máš dané kouzlo vytvořit a k čemu je, ale ne přesně, co napáchá. A toto praskalo docela nebezpečně. Max otře z čepele Rionovu krev a znepokojeně se zadívá na Rionův krk, kde se mu podařilo mělce zaříznout, než meč zastavil. Meč schová a Honorius mezitím krk několika slovy vyléčí. Stvůra zaječí bolestí, když je na ni aplikovaná bílá magie. "Už brzy se vrátíte zpět do svých těl, našel jsem příslušné kouzlo. Je obtížné a jsou k tomu potřeba dva mágové, ale jestli mi Anett pomůže, bude to rychlé." Slíbí potom bitevní mág a položí prsty na Rionovo čelo, na což stvůra reaguje bezmocným zavrčením. Pak Honorius pronese několik slov moci, které ani Shinxi s Maxovými znalostmi nepozná, a Rionovým tělem se rozlije ztuhlost. Řasy mu pokryje jinovatka, rty mu zmodrají a pokožka neuvěřitelně zbledne. Stvůra zavře oči. Rionův hrudník se zvedá v dlouhém intervalu. Honorius spokojeně kývne. "Pokročilá metoda zmražení. To je podruhé, co se mi to povedlo. Fajn, nechte ho tu a pojďte si pro těla." Vyjde z pokoje. Anett Kuchařky zrovna kmitají, jak připravují oběd. Tebe si moc nevšímají, jen ti ukáží kde co je a pak zase vaří. Jedna jde připravovat stoly a další obsluhují to množství kotlíků. Vezmeš pohárky a kotlík a nepřímou telekinezí to vyšleš ke kašně. Předměty letí kousek před tebou a ty jdeš za nimi. Když zavoláš, zprvu se nic neděje. Až po několika zavoláních začnou přibíhat první děti. Některé ještě běží pro další, protože tě bylo špatně slyšet. Ale po pár minutách se objeví všechny. Naplní si pohárky limonádou, napijí se a pak pohárky předají. Všichni namáhavě oddechují a jsou uřícení a zpocení. Viktor má na čele malou odřeninu, teď stojí v hloučku čtvrťáků a spolu s ostatními se směje, jak ho jeden z nich předvádí. Ten naznačí výskok, švih rukou, jako by se chtěl něčeho zachytit, a pak překvapený výraz když tam jakože nedosáhne a pád na zem. Zdá se, že se Vikimu nepovedla jedna z opičáren, špatně odhadl vzdálenost a nezachytil se trámu. A od pádu na zem ta odřenina. Nejspíš se mu ale podařilo pád ještě nějak ztlumit, protože to vůbec nevypadá vážně. Jeid je v tom hloučku čtvrťáků a směje se s ostatními. Všichni kluci v tom hloučku mají ještě své původní šátky, ani jednou 'nezemřeli.' Ostatní děti se ale taky docela dobře baví, hra přispěla ke spoustě vtipných situací. Teď si je děti připomínají a napodobují. A pak se zase objeví Honorius. Na tváři trochu zamyšlený výraz. Za ním vyjde Shinxi... teda Max, v jeho těle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prohlížela jsem děti, které byli celé rozjařené a udýchané. Victor byl trochu poškrábaný na čele, ale nebylo to nic vážného. Chvíli jsem se potěšeně dívala, jak Jeid se baví jak se na mladíka jeho věku sluší a patří. Pryč byla jeho zachmuřená zadumanost. Spokojeně si pokývnu hlavou. Když tu jsem si všimla, že Honorie, Max a Ziori vyšli ven. Zamračím se. Takže Rion je mrtvý? Museli ho zabít? Otočím se k dětem a zatleskám, abych si získala jejich pozornost. „Teď si chvíli děti odpočiňte. Jestli máte ještě žízeň, klidně se napijte. Teď musím něco vyřídit, ale až se vrátím budeme pokračovat.“ Řeknu jim a vydám se těm třem naproti. „Tak co?“ zeptám se hned. „Jak to vypadá s Rionem?“ |
| |
| Nahoře ... ? Mohu jen zavrtět hlavou nad jejich chováním. Mohli by mít aspoň trochu víc ... soucitu ? Kdy já jsem vlastně něco takového projevil sám ? Hm ... co je to soucit ? Když však slyším jeho tón, pousměji se. Neví, oni neví co se mnou mají udělat. Oni neví co jsem zač. Mohu být pro ně nebepečí nebo jen prostě další moucha která se dá bez problému zašlápnou. Jak komické. Mají ze mě snad i strach ? Strch z toho co by se mohlo stát ? Kdo ví... Kdo říkal že jsem kouzlil já, mládenci ? Velmi tiše si povzdechnu a napřímím se. Trochu něhy prosím, zažil jsem velmi dlouhou noc, ale teď jak vídím není čas ztrácet čas, že ano. Lehce si přejedu prstem po meči a pořádně jej překontroluji zda pás stále drží ... a on drží. Zajisté že s vámi půjdu, je to od vás milé že mne tam zavedete, nevím zda bych tam trefil. Na rtech vytvořím okouzlující úsměv a poddám se kouzlu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Ani nevím proč, ale řev nestvůry, sídlící v Rionově těle mi jaksi ulehčí. Možná ji aspoň trošku potrápíme. Nakonec bude ještě ráda, když z jeho těla vypadne. Je až zvláštní, že představa trápení a mučení může přinést tak zvláštní pocit, člověk by neřekl, že je tohle jeho přirozeností či je to důsledek magie, která chce být použita. Představa mohla být krásná, ale hold Honorie je Honorie a všechno zkazí. Svým gestem zmrazí Rionovo tělo. „Ty opravdu dokážeš člověku všechno pokazit.“ Zabrblám si. Není co dalšího říct, plán byl jasný: Vrátit nám naše původní těla. Nechám Riona Rionem a vydám se za bitevním mágem. Jen doufám, že to bude rychlé a nic se nepokazí. Ve dveřích se pozastavím a otočím se po Maxovi. „Chceš snad taky zmrazit? Jestli ano, tak ale až po tom, co budu mít své tělo zpátky, takže pohni zadkem, ať to máme za sebou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To už je naše poslání." Pousměje se Honorie na Shinxiho poznámku o tom, že všechno zkazí. Max zamyšleně stojí, ale když se na něj Shinxi obrátí, kývne a vydá se za nimi. Vyjdou ven a už k nim běží Anett. Honorius se zamračí. "Nestvůra vyhrála, ale zatím jsme jej nezabili. Až se Akademie otevře, předáme jej telepatům Věže, to jsou profíci, ti už budou vědět, jak z něj duši nestvůry dostat." Vysvětlí to. "Teď bychom jim měli rychle vrátit těla." Dojde ke kašně, kde si nechal knihu. Otevře ji a mávne rukou. Před vámi se ve vzduchu objeví ohnivá písmena, která zobrazují znění kouzla. "Musíme to kouzlo číst najednou a každý stát u jednoho z nich." Dojde ke Shinximu tělu, tedy k Maxovi, a uchopí jej za rameno. Anett udělá totéž u Maxova těla se Shinxim uvnitř. Pak oba najednou začnou číst ohnivá písmenka ve vzduchu a recitovat kouzlo. když dořeknou poslední slabiku, zatočí se oběma mužům hlavy a klesnou k zemi. Proberou se takřka okamžitě po dopadu na zem, ve svých tělech. Max si rychle prohmatá končetiny a na tváři se mu objeví široký úsměv. Pak vyskočí na nohy a začne žonglovat s ohnivými koulemi. Shinxi je taky zpět ve svém těle, veškeré znalosti o magii i ten pocit, že mu koluje v žilách, je pryč. Zato má ale zpátky v hlavě nacvičené sestavy, strategie, kroky a modlitby. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oddychnu si, když mi oznámí, že Rion je naživu i když příšera vyhrála. Nebylo to však ztracené. Pak jsme se vrhli na to kouzlo. Přidala jsem se k Honoriovi a odříkala zaklínadlo s ním. Když Maxovo tělo... Max se začne řítit na zem, zachytila jsem ho... nebo se o to pokusila, ale jen jsem prostě zmírnila pád. Byl na mě příliš těžký. Hned se však vzchopí. Usměji se, protože poznám, že se to podařilo. „Tak vás vítám zpět ve vašich tělech.“ Řeknu jim a poklepu Maxe po rameni. Pak přejdu k Ziorimu. „Teď snad už bude klid. Jen už aby se otevřela Akademie.“ Vezmu ho za ruku a stisknu mu ruku. Natáhnu se a dám mu pusu na tvář. „No, ale teď, když je to vyřešené musím se vrátit k dětem.“ Pustím Zioriho ruku. „Snažte se nedostat do potíží.“ Usměji se na ty tři a vydám se k dětem. Napadlo mě, že možná ještě první půjdeme na oběd než budeme pokračovat ve hře. „Děti. Brzy bude oběd. Takže hru ještě o trochu odložíme a vy si aspoň pořádně odpočinete. Dobře?“ zeptám se jich, když k nim dojdu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Je to jako probuzení z divného snu. Člověku se to ani nechce věřit, že to bylo skutečné. Dalo by se říct, že jsem se probudil do dalšího snu. Ten, na rozdíl od předchozího, znám, vím o svých možnostech. Navíc tenhle „sen“ mi víc vyhovuje. Už jen proto, že Anett se v tomhle snu chová jinak, než v tom snu, kde jsem byl Maxem. Opětuji její stisknutí rukou (samozřejmě s menší silou). Hebká teplá malá ručka v mé dlani, doprovázený polibkem na tvář. Něco mi říká, že tohle bych v Maxově těle asi nezažil, nebo možná ano, ale vše by zabralo opět čas. V hlavě se mi vybaví neobratné vyjádření citů k té, kterou nesu ve svém srdci. „Ano, už snad vše bude probíhat v klidu. Člověka omrzí tyhle výstřelky bohů a osudu“ Na její poznámku o tom, abychom se nedostali do dalšího průšvihu, se jen pousměji. „Jestli se něco semele, tak v tom budu nevinně.“ Pozvednu ruce v odzbrojujícím gestu, ve znamení, že já rozhodně nechci šlápnout nohou do nějakého dalšího průšvihu. Návrh Anett jen podpořím a doprovodím jim. Ještě než se dostaneme mimo dosah, zeptám se Maxe a Honoria, zda bych neměl o něčem dalším vědět, či zda ta výměna bude mít nějaké chvilkové odezvy. Nerady bych totiž uprostřed boje zjistil, že nemůžu něco udělat díky tomu, že kousek mé duše je pořad někde na vandru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V jídelně na talířích leží nějaké brambory a maso. Děti se usadí po třídách a pustí se do jídla. Vy chvíli po nich taky. Upřímně to není nic moc. Nechutná to ani Shinximu, který by měl být zvyklý na horší jídla. Ale s tou novou kuchařkou trochu zmlsal i on... Asi v polovině jídla se celá Akademie opět začne třást. Děti se na sebe a vás začnou vyděšeně dívat. Max se zamračí. "Že by se Akademie otevřela? Nějak brzo, ne?" Honorius vstane. "Možné to je. Při tom boji jsme uvolnili dost magie. A opravdu hodně jí bylo uvolněno při tom výbuchu. Třeba se to vyrovnalo." Max pokrčí rameny. "Nebo Věž našla způsob, jak nás otevřít." Honorius kývne. "Nebo." Pak se ozvou kroky a Max se postaví taky. Do jídelny dojde asi desítka mužů. Většina má temně černé hávy a bílé šály, tři ale mají jenom bílé konce levých rukávů, stejně jako Honorius. Všichni mají kápi na hlavách. Za nimi probíhá několik desítek dalších mágů, kteří běží zajistit další patra. Bojoví mágové vytvoří v rukou koule energie, Max a Honorius je okamžitě napodobí. "Zhasněte kouzla a postavte se ke zdi. Musíme se ujistit, že jsme ti, za které se vydáváte." Bitevní mágové - ti s bílými konci rukávů - přejdou k dětem a řeknou jim něco podobného. Akorát bez hrozby násilí. Max a Honorius váhavě zhasí své kouzla. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šli jsme na jídlo, jídlo bylo... no... jedla jsem i horší. Bez námitek jsem to jedla a ani se nešklebila. Kuchařky jistě dělali co mohli. A museli šetřit. Když se najednou Akademie začala třást vyskočila jsem na nohy, už jsem byla z toho co se tu dělo vyjukaná. Ale Max řekl o otevření Akademie a já se uklidnila. Že by konečně svoboda? Obejdu stůl, když uslyším kroky a zarazím se, když vejdou dovnitř muži v černém s bílou šálou. Chápu jejich obezřetnost. Nejspíš zjistili co se tu kdysi stalo a jsou opatrní. Otočím se na děti a zatleskám. „Tak dědi. Postavte se hezky ke zdi, jeden vedle druhého. A nemějte obavy. Nikomu se nic nestane. Za chvíli bude po všem.“ Pobídnu děti a počkám až se seřadí podél zdi, pak jsem se tam postavila i já. Je mezi nimi Alex? Doufám, že ano. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Šťourám se v tom, co mám na talíři. Nemůžu říci, že bych byl nějak vybíravej či náročnej. Pamatuji doby, kdy jídlo v klášteře bylo ještě horší, i když se říkalo, že v církvi nikdo netrpí nouzí. Pravděpodobně se opomnělo říct, že netrpí nouzí jen ti výše postavení a ještě k tomu museli být z významného či jinak důležitého místa, ale pravda je, že nikdo hlady neumřel, aspoň tedy já nic takového nezažil. Měl bych být naopak vděčný za tuhle skutečnost. Napadá mě i taková směšná představa, že kdyby je přeci jen zmlsané jazýčky dětí a mágů neuspokojily, tak by mohli nastoupit u nás. Aspoň by těm novodobým paladinům zplaskla panděra. Poslouchal jsem i hovor mezi Honoriem a Maxem, Opět je to něco, co jde mimo mě, a tak se nadále nimrám v jídle, i když otřes většinu dětí mírně postrašil a talíř byl jejich poslední starostí. Jestli to jsou snad další potíže, tak ty kuchařky mohli odvést lepší práci. Člověku by se hned líp umíralo s dobrým jídlem v břiše. Maxův a Honoriův názor na to, že by akademie mohla být opět otevřená, jsem bral spíš jako vtip, aby nezačali šílet z toho, co se zase semlelo. Následující scéna, kdy do místnosti naběhlo několik bojových mágů a tři bitevní mágové, by mohla být v určitých chvílích zajímavá, ale po zážitcích, odehrané ani ne před dnem, jsem je vnímal jako někoho, kdo přišel na návštěvu. Štve mě jejich příkaz a tón, který jim byl doprovázen. Pohlédnu na Maxe a Honoria, kteří váhají. Samozřejmě nám nezbude nic jiného, než uposlechnout. Možná proto jsem naštvaný, není tu možnost volby a pouze se dá podřídit jejich autoritě. To je jedna z věcí, které mě na mágech štvou. Jen proto, že umí něco, co ostatní ne, se tyčí nad ostatní. Mám strašnou chuť mu říct: „Jsem utahanej po souboji s bestiemi, málem jsem zabil přítele a poslední věc, co bych si přál, je nějaké komandování od někoho, kdo si tu napochoduje s frňákem nahoru a bude si hrát na vyšetřovatele. Takže mě nechte v klidu dojíst, sám vidíš, že jsem paladin, takže já tu těžko někoho ohrozím, pokud tedy do toho nepočítáš možnou exkomunikaci od boha Larata a přetáhnutí k jinému bohu.“ Jak se říká: „Co v mysli, to na jazyku,“ takže si ani neuvědomím, že jsem mu to řekl. No co? Maximálně mě přišpendlí jako tehdy Erik. Ach bohové. Salmare, Grundure, Iakorosi, Nustere a Larate, nemyslíte si, že tu byla odvedena dobrá práce ve vašich jménech? To nenecháte své služebníky aspoň v klidu najíst? Tak ať mi dají klid a tu svou sílu používají tam, kde je to zapotřebí. Instinkt či znalost mágů mi napovídá, a´t se raději připravím na to, že mi jeden z těch vele-mocných bude chtít ukázat, že jsem na jejich písečku a musím tančit, jak oni pískají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "My si na vyšetřovatele nehrajeme, my jsme. A paladin dost dobře být nemusíte, tak se laskavě postavte a stoupněte si ke zdi, abychom se ujistili, že ve svých tělech jste vy." Bojoví mágové pořád stojí a čekají. Max si tiše odfrkne. "Měli jste přijít před chvílí, to byste se z těch těl posrali..." Pak už to mágové neprotahují. Zabliká několik světýlek a všichni bojoví se viditelně uvolní a deaktivují kouzla. Anett pak může jít k dětem, Max s Honoriem jdou za mágy a ke Shinximu přijdou dva paladinové, které mágové přivedli s sebou. Sem tam se objeví nějací mágové se zprávou, že další patra a objekty byly prohledány a zabezpečeny. K Anett se prodere rudovlasý mág. Poznáš ho okamžitě, Marcus dan Dray, Alexův nejlepší kamarád. Během tvého studia se u vás často zastavoval. Od vašeho prvního setkání ve Věži vysoké magie se vůbec nezměnil. Když tě uvidí, váhavě se na tebe usměje. "Ahoj Anett. Alex se omlouvá, že nemohl přijít. Včera shodil na nějaké temné katedrálu, ale špatně si to odhadl a ona zasypala i jeho. Narychlo vyvolal štít, který zabránil nejhoršímu, ale teď ho ve Věži pořád ještě dávají dohromady." Řekne klidným tónem. "Musím říct, že jste byli úžasní. Zachránili jste stovku životů. Max s Honoriem nám to teď odvyprávěli. Jak jste na to tak rychle přišli?" Ke Shinximu se taky proderou dvě známé paladinské tváře. Velitel Nejvyššího chrámu a Palin, dva nejmocnější paladinové v Říši, už zase. "Ahoj Shinxi, rád tě zase vidím, i když bych byl radši, kdyby to bylo za lepších okolností." Pronese Palin podle protokolu jako první. Velitel Nejvyššího chrámu na tebe kývne. "Dorazili jsme včera odpoledne, Věž hned potom, co zjistila k čemu tu minule došlo, nasadila snad všechny dostupné síly. Bitevní mágové se snažili tuhle budovu otevřít ze všech sil. Dost jste jim pomohli tím vyrovnáním sil. Až teď se jim podařilo to rozlousknout a nalítali sem jako mouchy." Velitel Nejvyššího chrámu, Simon de Ritzaw, se na Palina otočí. "Adriane, neprotahuj to a řekni mu to." Palin přikývne a nadechne se. "Shinxi, opat tvého chrámu, Oris, se ze sjezdu opatů nevrátil. Zmizel někde na půl cesty. Církevní vyšetřovatelé na tom pracují, pokud nic nezjistí, možní požádáme o pomoc Věž. Sira Magnuse, když se to dozvěděl, zradilo srdce. Díky včasné pomoci přežil a nyní je v péči kněžích Larata a léčitelů mágů. V oficiálních spisech jsi ty uveden jako velitel chrámu v případě takovýchto situací. Mrzí mě, co se stalo a jsme ti vděční, za to co jsi tady vykonal, ale teď by ses měl vrátit do chrámu a převzít to tam, než dojde k řádnému jmenování nových vůdců." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Maxi. Pozor na jazyk. Jsou tady děti.“ Pokárám Maxe, když si nedá pozor na jazyk. Prohlídka byla rychlá, výborně. „Tak a je to, děti. Můžete se vrátit k jídlu... nebo můžete jít pokračovat ve hře. Jak chcete.“ Upozorním děti. Nenutila jsem je to dojíst. Pohladím jedno prtě po hlavě a nechám je, ať si vyberou, když si všimnu, že se ke mě blíží rudovlasý mág. Usměji se na Marcuse. Choval se nějak váhavě, pozvednu tázavě obočí a prozradí mi, že Alex nemohl přijít, protože se léčí ze zranění. „No... hlavně, že to přežil. Jak na tom je? Zastavím se za ním.“ Řeknu. Ale pak se začne zajímat, jak jsme přišli na to co se tu děje. „No... hned jak se Akademie uzavřela nás Honorie varoval, ale to byl stále ještě pomatený a tak ho nikdo nebral vážně. Jenže pak se začali dít... věci... a já si řekla, že náhoda není nehoda. Šla jsem jeho varování prověřit a tak jsme zjistili co se tu stalo před tisíci lety. Hned jsme učinili opatření. No a tak to všechno začalo.“ Řekla jsem ve zkratce. „Řekl vám Honorie a Max o Rionovi? Postarali jste se už o něj?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nějaký bojový mág tě rychle zarazí. "Hrát ne, po Akademii se teď pohybuje hodně mágů. Děti by mezi nimi neměly lítat, už pro vlastní bezpečí." Marcus po tvé otázce pokrčí rameny. "Rozbitá hlava, těžký otřes mozku, polámaná žebra a několikanásobně zlomené končetiny, některé tříštivě nebo otevřeně. Starali se o něj nejlepší léčitelé Věže a už je v pohodě. Teď je na ošetřovně kvůli zotavování a klidovému režimu. Každou půlhodinu musí chlemtat nějaké patoky, aby se mu kosti zpevnily do původní tvrdosti." Pousměje se. "Byli jste fakt skvělí. Bitevní mágové dělali co mohli, aby Akademii otevřeli, ale kdybyste ty stvůry nezabili, bylo by pozdě." Dojde k němu nějaký mág a něco mu pošeptá. Marcus kývne. "Ano, už je sem pusťte. Ale jen učitele, ne rodiče." Pak přikývne i na tvou otázku. "Telepati už si ho převzali. Odvedou ho do Věže a tu stvůru vyřídí." Následně se objeví asi dvacítka učitelů, kteří se rozletí k dětem. Marcus s úsměvem potřese hlavou. "Venku je spousta lidí, budete hrdinové. Byl zvolen nový Shalafi. ten je tu taky. A papež taky." Ukáže ke Shinximu, u kterého stojí dva paladinové. "A to jsou dva nejvyšší paladinové v církvi." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No... dokážu si představit, jak si Alex asi teď stěžuje, když ho upoutali na lůžko. Jsem ráda, že je v pořádku.“ Promnu si zátylek. Přemýšlela jsem co s dětmi, ale nakonec nebylo nutné se o ně dál starat, naběhli dovnitř učitelé a hned se jich ujali. Venku jsou ještě rodiče? No to tam bude tedy velký dav. „Shalafi? Papež?“ zopakuji a tak nějak tím nejsem ohromená jako bych bývala kdysi. „To je od nich milé, že přišli.“ Řeknu na to. „Jistě. Mi na ochraně dětí máme také zásluhy, ale největší hrdinové jsou ti co při obraně dětí přišli o život.“ Řeknu mu vážně. „Byla bych ráda, kdyby se na jejich památku a památku těch co zahynuli před tisíci lety, ale zapomnělo se na to, aby se jim postavil pomník.“ Řeknu a založím si ruce. Podívám se na Zioriho, který mluvil s elitou církve. Zajímalo by mě jestli Ziori dostane vyznamenání. Možná se z něj teď také stane elita. „Po pravdě... jediné co chci, jít domů a v klidu se konečně vyspat. Ale nejspíš se budu muset se Shalafim sejít co? No... ještě si půjdu s někým promluvit. Pak půjdu ven a pak se mi snad podaří zmizet.“ Řeknu zamyšleně. „Nebo tu musím ještě zůstat?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Tady se asi někdo koukal do budoucnosti, když tvrdíte, že já nejsem já.“ Stále sedím u lavice a svého talíře, mágové pokračují v tom co na začátku, stojí a čekají. „Doufám, že tam nezapustíte kořeny.“ Dusnou atmosféru přeruší Max svou hláškou o tělech, které jsme spálili. „Však neboj Maxi, i z těch dvou těl, co jsme zachovali, si nebudou jistí v kramflecích. Navíc jsem zvědavý na reakci rodičů dětí, až se dozví co jejím ratolestem hrozilo.“ Mágové zřejmě upustili od toho, abych se postavil ke zdi, pač tlak magie, který přišel s jejich příchodem, opadne. „No vidíte, mohlo se to obejít i bez té buzerace.“ Ani nevím, jídlo mi připadá teď chutnější, možná to dělá to ochucení, spočívající v neřízení pokynů dle „vyšetřovatelů“. Všem nově příchozím se evidentně ulevilo. Udeřím do stolu až všechno nádobí nadskočí, abych je z toho uvolnění dostal a získal si jejich pozornost. „Jo abych nezapomněl....,“ řeknu jen tak mimochodem,„......v pokoji číslo 9 čeká práce pro telepaty.“ S tím je odkážu na Honoria, který jim řekne jistě víc. Navíc se přes zmiňované mágy proderou mi dvě dobře známé tváře. Vstanu, obejdu lavici, abych byl blízko u nich a čekám, až první promluví či pozdraví Palin, jak to vyžaduje kodex. „I já vás rád vidím, paladin si tu hned nepřijde tak extravagantní mezi těmi mágy.“ Opětuji s úsměvem kývnutí veliteli Nejvyššímu chrámu. „Ono se zjistilo, co se tu posledně odehrálo? To mě dost překvapuje, všechno nasvědčovalo tomu, že všechny poznámky a záznamy byly zničeny či úmyslně odstraněny, jako kdyby tím chtěli skrýt masakr, který se tu odehrál dříve,“ pokrčím rameny. „Evidentně by se to už neututlalo, tak s tím přišli teď, ale nebýt těch událostí, které nastaly, by jste tu našli sto mrtvých dětí, pár mágů a jednoho paladina.“ Mohl bych se jen domnívat, jak by situace dopadla, kdyby tu byl někdo jiný – méně významný. Já jsem jen obyčejný pěšák, ale Alex by jistě pátral po tom, co se stalo jeho bývalému učedníkovi a Anett. Ne ne, tohle by se fakt nezamlčelo. Navíc Oris by to taky nenechal s neobjasněným koncem. Už jsem se chtěl zeptat, kdy odtud budeme moci vypadnout, vložil se do toho však Simon, upozorňujíc Adriana, ať přejde k jádru věci. Vyznělo to, jako kdybych se dostal do průšvihu. Ano, mohlo dojít k jistému porušení kodexu, už ztráta a zničení požehnaného meče se bude špatně vysvětlovat, ale jistě to nebude tak dramatické. Palinova slova ve mě vyvolala menší úzkost, ale já věřím ve svého otce, který přece jen není obyčejný opat. „Pouze Oris zmizel, nebo ještě někdo jiný se pohřešuje? Vyvolává to mnoho otázek, ale těmi se budeme zabývat, až budeme mít víc informací.“ Otče, doufám, že jsis udělal jen menší výlet. „Sir Magnus má tuhý kořínek, sotva se vrátím do kláštera, už bude ty novodobé paladiny prohánět po cvičišti.“ Tohle mi nedělejte sire Magnusi, koukejte se dát dohromady. Není to pro mé dobro, ale pro ty vepřo-paladiny, pokud mi je dají do parády, tak se maj na co těšit. „Jinak splním svou povinnost a dočasně zastoupím velení, než se rozhodne jinak a děkuji vám i bohům, že ve mne vkládáte takovou důvěru.“ Lehký úder pěstí do své hrudi a úklona hlavou. „Budu se snažit nezklamat vás, tak i sebe.“ „Smím mít prosbu Paline? Než odtud odejdu, mohu se rozloučit?“ Počkám na jeho reakci. V případě zamítnutí nebudu klást odpor, jen si sbalím věci a pokud možno, aspoň zamávám Maxovi, Anett a „šílenému“ knihovníkovi. S Rionem se pravděpodobně nerozloučím, pač ho budou mít v parádě mágové, a pokud by nebyl při vědomí, nemělo by to ani smysl. Bude-li Palin ochotný posečkat, tak první věc, co udělám je vyhledání Maxe. Toho nakonec najdu ve společnosti Honorie a pár dalších mágů, pravděpodobně jim podává detailnější zprávu. „Mohu na chvilku vyrušit? Přišel jsem se jen rozloučit. Vypadá to, že doma se něco děje. Můj otec zmizel a já mám dočasně převzít vedení chrámu. Jinak doufám, že tohle není naše první a zároveň poslední setkání Maxi.“ Napřáhnu k němu ruku a počkám na její sevření. „Rád jsem tě poznal Honorie, nechť bůh Larat má více takový „šílených“ knihovníků na takových místech,“ také mu podám ruku. „Takže zatím a nezapomeňte na ty dvě bestie. Jo, nevíte, kde bych našel Anett?“ Po jejich radě či nasměrování se vydám sbalit věci. Nedostanu možnost se zúčastnit její oslavy, tak bych ji měl dát zbylé dárky pro ni a ostatní. Po kontrole, zda mi nic nechybí, se vydám za ni. Anett Najdu ji ve společnosti rudovlasého mága. Trošililinku to ve mne hrkne. Potencionální rival? Proč jen musí vypadat mágové díky magii mladě? Člověk pak neví, zda to je další nápadník nebo jen nějaký „starý“ známý. Dojdu k nim, cestou jsem uslyšel střípky jejího vyprávění. „Promiňte, že vyrušuji,“ zdvořile vstoupím do konverzace. „Přišel jsem se s tebou rozloučit Anett. Vypadá to, že bohové mě chtějí neustále v pohybu.“ Zopakuji ji věci týkající se Orise. „Jen doufám, že naše další setkání nebude za tak dlouho, jako tohle.“ Pokud to nebude moc nevhodné, uchopím ji za její hebkou ručku, kde by měla mít dárek a následně na to ji předám kožený vak. „Byl bych rád, aby si ho otevřela až při tvé oslavě.“ Dárky Zeptám se ještě na svat Riona. Neznáme se dlouho a máme k sobě výhrady, nicméně ho považuji za přítele a nehodlám se k němu v těhle chvílích obracet zády. Rozloučení je to nejmeší, co pro svého "přítele" mohu udělat. Když vše vykonám, pomodlím se za všechny a zvlášť za Orise, sira Magnuse a Riona. Mé kroky se upírají k místu, kde se setkám s Palinem a velitelem Nejvyššího chrámu, společně opustíme prostory akademi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mágové se na tebe jen letmo podívají a pak pokračují ve svých činnostech. "Riona už si převzali telepaty." Řekne ti jeden z nich, když kolem tebe prochází. "Ve Věži bylo plno záznamů." Odpoví Palin. "Všechny záznamy z Akademie tam byly přeneseny. Ihned poté, co se Akademie uzavřela, byly prohledány knihovny a když našli ty záznamy, začali pracovat na otevření akademie. Rada na biteváky dost tlačila. Několik jejich členů tu má příbuzné a známé." Velitel Chrámu zavrtí hlavou. "Zmizel celý jeho doprovod. Deset kněžích a dvacet paladinů. Nikde se nenašly žádné stopy zápasu ani nic podobného. Prostě jakoby se vypařili." Palin souhlasí s tím, že se můžeš rozloučit. S Rionem to ale nepůjde, mágové už ho transportovali do Věže. Max si s tebou potřese rukou a stiskne ti rameno. "Jasně, měj se." Honorius na tebe na pozdrav kývne. Když dojdeš k Anett, zrovna se na něco rudovlasého mága ptá. Ten o pár kroků poodstoupí, aby vám poskytl trochu soukromí, a se svou odpovědí počká až po tvém rozloučením. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Objeví se Ziori, který už musí odejít. Vysvětlil mi proč. Vezme mě za ruku a já mu ji na oplátku stisknu. „Jistě. Dávej na sebe pozor, Ziori. Neboj... jistě se brzy zase uvidíme.“ Rozloučím se s ním a než mi odejde políbím ho na tvář a obejmu ho. „Jistě všechno dobře dopadne.“ Usměji se na něj a vezmu si od něj kožený vak. Pozvednu obočí a pak se zasměji. „Pokusím se. Ale jsem zvědavá holka.“ Řeknu a pak potřesu hlavou. „Dobře. Slibuji, že se podívám až na oslavě.“ Slíbím mu a pak se dívám jak odchází. Kožený vak si přivážu k pasu na uzel a znovu se zadívám na Marcuse od kterého čekám odpověď na své otázky. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Když jsem to slyšel naposledy, nezabralo to pár měsíců, nýbrž pár roků.“ Zasměji se. „No a jak se říká: Očekávej nejhorší, doufej v nejlepší.“ Nad její reakci, že je zvědavá holka se jen pousměji. „Kazila by jsis jen překvapení, už tak, že jsi dostala jeden dárek předem.“ Mrknu na ni. Nakonec ji políbím její líbeznou ručku a vydám do neznámé budoucnosti, která mě čeká. Když jsem pár kroků opodál, otočím se k ní, u ní je opět ten rudovlasý mág. Snad nebudu od sebe tak dlouho, aby to dalo šanci někomu jinému. Rozhodným krokem kráčím vstříc problémům, které mě čekají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile se Shinxi vzdálí, Marcus k tobě opět přistoupí. "Na co ses to ptala? Jo... Za Shalafim jít nemusíš, narozdíl od Maxe a Honoria... Vlastně jen Maxe, Honorius už k bitevákům nepatří. Ale Max má povinnost podat hlášení." Pokrčí rameny. "Takže vlastně můžeš jít. Já tady tomu velím, takže se nemůžu vzdálit, ale pokud bys chtěla, můžu někomu říct, aby tě doprovodil k tobě... k rodičům, k Alexovi... nebo já nevím, kde vlastně teď bydlíš. No, asi se budeš taky chtít rozloučit..?" Zeptá se. Zamyšleně se tvářící Honorius sedí na jedné z lavic u stolu, Max se baví se svými kolegy z řad bojových mágů, o děti se starají učitelé. Shinxi Když vycházíte z Akademie, postaví se oba dva paladinové vedle tebe tak, že jsi uprostřed. Chvilka slávy, dva nejvyšší paladinové tě nechávají ve středu. Venku je krásně, slunce příjemně hřeje, zelené listy se mírně pohybují ve větru.. najednou si toho všeho všimneš. Před Akademií je shromážděn dav obyčejných mágů a obyvatel, bojoví mágové je udržují v dostatečné vzdálenosti od budovy. V bezprostřední blízkosti Akademie stojí několik stanů. Na tom největším plápolají standarty Shalafiho a Papeže. Simon a Adrian se zastaví, když ze stanu vyjde nějaký kněz. Něco Adrianovi podá a pošeptá mu do ucha. Palin přikývne a usměje se. Pak to jde rychle, dojdete k mágovi, který vás přemístí zpět ke tvému chrámu. U chrámu se objevíš jen ve společnosti Palina. Cvičící vepřopaladinové na vás udiveně zírají. Jak na tebe, že tě vidí živého, tak na Palina, protože... je to Palin. Ten je sjede pohledem a pak se otočí k tobě. "Myslím, že tě čeká ještě moc práce." Podá ti dva pergameny a nějakou krabičku. Pak řekne: "Na to se podívej, až budu pryč. Ten mág by mě měl přenést zpátky. Za deset, devět..." S tím zmizí. Chvíli se nic neděje. Je to jako bys odešel teprve před pár minutami. Teprve pak se paladinové vzpamatují a jeden z nich, dosavadní velitel ve tvé nepřítomnosti, k tobě zamíří. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. Jsem ráda, že se kontaktu se Shalafim vyhnu. Na nějaké oficiální děkovačky jsem neměla zrovna náladu. „Tak to jsem ráda.“ Řeknu. „Ne to je dobré. Já se zvládnu dostat kam budu potřebovat. Ale děkuji. Tak tedy... půjdu. Jistě se uvidíme... možná na moji oslavě?“ pousměji se. „Zatím Marcusi.“ Rozloučím se s ním a jako první zajdu za Honoriem. „Už půjdu, když mě tu není potřeba.“ Řeknu mu. „Ale ještě se uvidíme. Protože si přijdu vypůjčit ty knihy, které jsi mi doporučil.“ Pousměji se a vezmu ho za ruku. „Zatím se měj dobře, Honorie.“ Rozloučím se s ním. Pak zajdu za Maxem, kterého plácnu do ramene. „Promiň, že vás přerušuji, jen se chci rozloučit. Dávej na sebe pozor. Doufám, že se uvidíme na mé oslavě.“ Zaváhám. „Nevím tedy kdy bude. Asi až se Alex zotaví. Možná, že i do té doby bude Rion v pořádku. No uvidím. Kdyby ano, ráda bych ho také pozvala.“ Potřesu hlavou. Rozloučím se i s ním a nakonec... zajdu za Jeidem. Vezmu si ho stranou. „Už odcházím, ale chtěla jsem se s tebou rozloučit. Byl jsi nám v tomhle dobrodružství opravdu užitečný, Jeide. Ale chci aby jsi myslel na to, že jsi ještě mladý na to, aby jsi si dělal starosti se světem. Užívej si mládí. A neber na sebe tolik zodpovědnosti. Někdy sem zajdu a nepřej si, abych tě našla jak znovu sedíš stranou a tváříš se ustaraně.“ Usměji se na něj a zlehka ho políbím na čelo. Pak jsem šla ven, chtěla jsem se ještě podívat kolik lidí se tu sešlo než se přemístím za Alexem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Marcus s úsměvem přikývne. "Ano, na tvé oslavě. Ahoj." Pak se jde věnovat bojovým mágům. Honorius se, když přijdeš, taky usměje. "Fajn, ale budeš si muset pospíšit, nevím, jak dlouho budu knihovníkem. Fajn, měj se." Pak se protlačíš skrz Maxovy kolegy a rozloučíš se s ním. I Max celý září, že už je konec. "Na tvojí oslavě? Jo, přijdu. Jsem rád, že jsi tady byla. Bez tebe bychom to asi nezjistili včas." Usměje se na tebe. Jeid byl taky mezi kamarády, na tvé varování přikývne a také se usměje a rozloučí se s tebou. Chceš se přemístit rovnou za Alexem, ale Věž je blokovaná proti přemísťování. Takže se objevíš před vchodem do věže a musíš opět do té velké vstupní haly a zase musíš dojít k diskům a vyletět do třetího patra. Tam se poptáš pár mágů na cestu a dojdeš k Alexově pokoji. Stojí před ním jeden bojový mág. Ten se na tebe jen podívá a nechá tě vejít. Alex má na sobě neobvyklý bílý háv, pravou ruku má v šátku. Dívá se na nějakou tabuli a znuděně odříkává malé písmenka, která mu jeden léčitel ukazuje. Když vejdeš, otočí se a vrhne se k tobě. Ignoruje protesty léčitele tě s úsměvem obejme levou rukou. "Ahoj Anett. Jak rád tě vidím... živou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji když se na mě Alex vrhne a zdravou rukou mě objeme, obětí mu opatrně oplatím, moc jsem ho nemačkala a líbla ho na tvář. Byl docela čilí a já si ho představovala celého v gáze s rukama i nohama zavěšenýma. „Ahoj, Alexi. Také tě ráda vidím... a taky živého.“ Zasměji se a na chvíli v jeho objetí zavřu oči, protože jsem se po dlouhé době cítila zase v bezpečí. Tedy... nebylo to tak dlouho... jen pár dní, ale i tak jsem měla pocit, že jsem v Akademii strávila onen měsíc. Pustím ho. „Slyšela jsem od Marcuse co se ti stalo.“ Pousměji se na něj. „Pěkná práce.“ Vezmu ho za zdravou ruku a vedu ho zpět k posteli. „Lékaři odvedli dobrou práci. Na to, že jsi měl všechno zlomené se máš čile k světu. Ale jestli se chceš co nejdřív vrátit domů, musíš se držet pokynů léčitelů.“ Pobídnu ho, aby si znovu lehl, nebo aspoň se posadil. „Ah, Alexi... ani nevíš jak jsem ráda, že je to všechno za mnou. Jsem tak akorát zralá na dovolenou.“ Zavtipkuji, ale tak jsem to myslela i vážně. Jediné po čem jsem momentálně toužila... byl klid a mír. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Vyjdeme ven z hlavních dveřích do Akademie. Je to jako probuzení ze sna, velmi temného sna, kde nebyla jiskřička světle, vše bylo ukonejšeno tmou, brající chuť do života. „Ach, jak ti mágové tu nekonečnou tmu a tmavé barvy vůbec vydržet, není divu, že..........“ Větu nedokončím, něco je špatně. Po pár krocích si to uvědomím. Je to správné? Takhle by to nemělo být. Pokusím se zpomalit a jít na tu stranu, aby byl Palin uprostřed. Palin a velitel Nejvyššího chrámu se mi však zapřou podél ramen, takže nemůžu změnit zařazení. „Proč?“ zeptám se. „Neudělal jsem nic, co by neudělal kdokoli z našeho řádu.“ Mít po boku dva nejvýše postavené paladiny z naší hiearchie a jít v jejich středu je něco neobvyklého. O to podivnější je, že tenhle projev slávy je určen mi. Slunce pálí a drobné lístky ve vzduchu prohání divoký vítr. Svět je najednou krásnější i přes ty všechny lapálie co byly a ještě čekají. Sebevědomým krokem kráčíme k blízkým stanům před Akademií. Je tu mnoho mágů, mnohem víc než je bojových, ale nikdo se neodváží jít dál. Takový respekt mají bojoví mágové a ještě větší bitevní. Síla, s kterou se žádná jiná síla nedá měřit a pokud ano, vždy to je považováno za černou magii a přisluhovačství temným bohům. V mém nitru je rodí cíl, možná je v tom i trocha touhy, která by si přála, aby se našla síla, srovnatelná s touhle, co ovládá magii. „Ach, to se nestane a jestli ano, já se toho nedožiji,“ říkám sám sobě, když dorazíme ke stanům Papeže a Shalafiho, kde Adrian převezme něco od šeptajícího kněze vycházejícího ze stanu. Klášter Všechno nabere rychlých obrátek, jeden z mágů nás přenese k mně známému domovu. Chtěl jsem poděkovat Adrianovi a Simonovi, ale Simon s námi již nebyl. Nevadí, jistě se nevidíme naposledy. Trošku mě zarazí vyvalené oči „paladinů“. „Ani mi to nepřipomínejte, pokusím se zachránit, co se dá, modlím se, aby tahle generace nebyla ztracená.“ Palin mi podá dva pergameny a nějakou krabičku. Jeden z pergamenů bude jistě pověření, že mám dočasné velení, co mohl obsahovat druhý pergamen a krabička, o tom jsem neměl nejmenší tušení. „Rozumím, jen doufám, že v tom nebude nic, co mi způsobí srdeční infarkt, nerad bych přišel o potěšení udělat z téhle nedisciplinované sebranky sílu, která by se někdy mohla hodit. Jo a děkuji.“ Ani nevím, zda to všechno Palin slyšel nebo ne. Sám stojíc před klášterem se ke mne vydá dosavadní velitel, jež převzal mé povinnosti v mé nepřítomnosti. „Pojď Arthure, hlášení, všechny zprávy a ostatní věci probereme uvnitř.“ nechám Arthura, aby dal rozkazy v jeho nepřítomnosti. Počkám na něj a společně se vydáme do mých soukromých komnat. „Tak mi řekni, jak se věci mají a nesnaž se nic vynechat.“ Jedná se o zásadní věci, chci vědět o stavu a bojeschopnosti mužů, zásoby potravin a zbraní, potřebné opravy či úpravy na klášteře, denní cvičební program paladinů, hlášení zda jsou někde nepokoje či náznaky přítomností skřetů či jiné havěti, a tak dále a tak dále. Popřípadě další věci, které by mohli vyžadovat moji pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se zasměje. „Zas tak vážné to nebylo.“ Léčitel, co stojí za ním, se ušklíbne na znamení, že to teda sakra bylo. „Církev není moc nadšená, že jsem jim tu katedrálu shodil. Ale bez toho by ti temní utekli. Bohužel jsem to špatně odhadl, to víš, metr sem, metr tam.“ Neodporuje ti a nechá se dovést k posteli, na kterou si sedne. Zatlačit do lehu se ale nenechá. „Jo, složili mě hezky, to se jim musí nechat. Když jsem je poslouchal, co všechno jsem měl, zastavil jsem je už na začátku. Nemusím vědět všechno. Trochu mě mrzí ta pravá ruka, ale ta bude potřebovat více času.“ Vtom se ozve léčitel, který je na odchodu. „Tu mu totiž nerozdrtilo kamení, ale jeho vlastní magie, když vytvořil proti katedrále štít mocnější, než mohly jeho kosti unést. To vás nenaučili, že nikdy nesmíte využít veškerou svou magii na jediné kouzlo? Zvlášť, když jí máte tolik…“ Alex se zakření. „Byl to stav nouze.“ Léčitel s nevěřícným vrtěním hlavou odejde. Alex na tvá další slova chápavě kývne. „Tu dovolenou si zasloužíš, byla jsi skvělá. Ale tím samozřejmě nechci snižovat zásluhu ostatních, všichni jste byli skvělí. Mimochodem… Tvoje Věž už je skoro hotová, včera se měla dokončit, ale kvůli téhle neplánované drobnůstce jsme to museli trochu posunout.“ Otevřou se dveře už od nich někdo bodře zahlaholí. „Alexi, ty starý simulante! Jak je?“ U dveří stojí usmívající se Dorian Crus, Mluvčí (šéf) Rady mágů. Alex mu úsměv oplatí. „Běž někam, sám jsi mě pomáhal seškrabovat z dlažby.“ Crus si ale všimne tebe a trochu překvapeně tě pozdraví. „Dobrý den, mistro, nečekal jsem vás tady…“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odkašlu si. „Řekla bych, že lepší přijít o ruku než o život.“ Poznamenám, když se dohadují o správnosti toho, jak se zachránil. „Hlavní je, že se dáš zase do pořádku.“ Usměji se na něj. Po jeho pochvale se potěšeně začervenám, jak na mě někdy jeho chvála působila. „Ano. Všichni byli skvělí. Jen škoda, že jsme to nezvládli všichni.“ Potřesu hlavou, abych se zbavila těch chmurných myšlenek. Ale Alex mě jich snadno zbaví. Vykulím na něj oči. „Cože? Moje věž? Tak... to je... tak rychle postavená?“ jsem opravdu ohromená. Povyskočím leknutím... nějak jsem byla v poslední době lekavá, když někdo vešel. Ohlédnu se na muže co vešel. Byl to vážený člen Rady mágů. „Dobrý den, mistře Crusi.“ Oplatím mu pozdrav. „No... jen co jsem se dozvěděla o Alexovi musela jsem si ho zkontrolovat na vlastní oči.“ Řeknu a pousměji se. Pak se podívám z jednoho na druhého. „No... tak já asi půjdu. Nebudu vás rušit. Alexi. Můžu ještě zůstat chvíli v tvé věži?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Arthur kývne a naloží vepřovým paladinům další sérii ostrých cvičení. Pak se otočí a vydá se za tebou. Ve tvém pokoji se usadíte ke stolu a on začne. „Byl jsi pryč jen tři dny, ač se to nezdá, takže se to tady moc nezměnilo.“ S Arthurem jste si vždy dobře rozuměli a byli dobří kamarádi, ač měl po celou tu dobu vyšší funkci než ty. Když jsi byl novic, byl on řádový paladin, když jsi byl potom pasován, povýšil on na velitele roty. Potom jsi povýšil na velitele roty a chvíli jste si byli rovni. A teď jsi výš ty, alespoň dočasně. Hezky jste si to prohodili. Potom tě Arthur se vším seznámí. Vážně se nic nezměnilo. Kuchařku Magnus poslal do kláštera, aby vařila už tak dost obtloustlým mnichům, ne válečníkům a povolal jiné kuchaře, kteří vědí, co je to pravá šlichta a dokáží ji správně uvařit. Dále Magnus zavedl paladinům pořádně krutý režim, pod dohledem těch několika, co si udrželi kondici. Zásoby jsou v pořádku, až na to, že nový kuchař nechal všechno dobré nahradit za všechno odporné. O skřetech ani jiné havěti ani památky. Nakonec Arthur kývne ke svitkům a krabičce, co máš s sebou. „Co to máš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se zasměje. „Nemyslela sis, že se staví normálně, že ne? Věže se staví za použití magie. Věž samotná je otázka několika hodin, interiér tak samo. Nejdéle trvají plány a zabezpečení. Brzy to už ale bude hotovo.“ Pak přijde Crus a vymění si s Alexem poznámku. Mluvčí Rady se chápavě pousměje. „Jasně chápu. Vypadal dost děsně.“ Na tvůj dotaz ohledně Věže Alex přikývne. „Samozřejmě.“ A když se chystáš odejít, Crus tě ještě na chvíli zastaví. Podá ti nějaké dva pergameny a krabičku. „Tohle ti posílá mladej… Totiž, chci říct Shalafi.“ Alex se zazubí. „Nezvyk, co?“ Crus s úsměvem zvykne. „Jo, pořád nemůžu uvěřit, že je to mládě Shalafim. Ale tak zvolil sis ho, Alexi, tak doufám, že to bude zvládat.“ Pak se otočí opět k tobě. „Máš tam diplom, prsten a ještě jeden dopis. Ten jsem ale psal já, mlad… Shalafi ho jenom posvětil.“ S tím ti Alex zamává a můžeš jít. Pokud už se nikde nezastavuješ (k Rionovi tě nepustí, pokud to zkusíš), dojdeš před Věž a přemístíš se k Alexově věži. Dveře se jako normálně otevřou a ty se na okamžik zase cítíš, jako by teprve probíhalo tvoje studium. Ten okamžik ale skončí, jakmile se podíváš na prsten ve své ruce. Je přesně takový, jako jsi ho vídávala u ostatních mágů. Nejprve u Carolina, pak u Erika a Alexe a vůbec všech ostatních mágů, Maxem počínaje, přes Fidelia a Marcusem konče. Teď patříš oficiálně mezi ně, Říšské mágy. A pak na tebe dolehne druhá věc. Splnila jsi Zkoušku! Je zajímavé, že po třech dnech hrůzy si vzpomeneš zrovna na toto, ale je to tak. Hlavní důvod, proč lidé s magickým potenciálem nezačnou studovat magii. Něco, co usmrtí ročně spousty lidí. Legendární, obávaná a hrůzostrašná Zkouška je za tebou. Pak se vrátíš do reality. Věž se zdá být prázdná a je šero, na Scaralskou poušť se valí další písečná bouře. Už automaticky tleskneš a magický krystal vrostlý do stropu se rozzáří, aby osvětlil předsíň. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Jistě... já zapomněla. Myslela jsem, že se staví normálně.“ Řeknu a potřesu sama nad sebou hlavou. Rozloučím se s Alexem tak, že ho znovu lehce obejmu a pak se vydám pryč, akorát, že Crus mě zastaví a předá mi krabičku a pergameny. Překvapeně se na to zadívám. „Ah... takže vyhrál ten mladší...“ Nemůžu si vzpomenout jak se jmenuje. Diplom a prsten... na to, že jsem složila Zkoušku jsem zapomněla. „Děkuji.“ Řeknu mu. „Na shledanou.“ Rozloučím se a odejdu. Vyšla jsem až před věž a pak se přemístila domů. Měla bych ještě navštívit rodiče, ale na další návštěvu jsem neměla sílu. Vešla jsem do věže a nadechla se. Už dlouho tady nebudu... tohle byl můj druhý domov. Po pravdě... jsem ráda za svou vlastní věž, ale... nechtěla jsem tam být sama. Alex mi bude scházet. Ale nemůžu mu vyset věčně na krku. Rozsvítím a odejdu do svého pokoje, odložím tam diplomy a prsten. Vezmu si čistý háv a odejdu se umýt. Ještě si vezmu něco k jídlu a vrátím se znovu do pokoje. Lehnu si na postel, najím se. Pak si navléknu prsten, prohlížím si ho. Mistra... jsem Mistra. Ten den jsem si to nemohla náležitě užít. Zítra musím za rodiči, snad si nedělali moc starosti. Pak otevřu dopis od Shalafiho, to jsem teda zvědavá co mi napsal. Nejspíš nějaká slova chvály a díků. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Heh, tři dny povídáš? Čekal jsem nějaký markantnější rozdíl v posunu čase. Bohové mě evidentně neušetří té práce, co se musí na těch našich bratrech vykonat.“ Pohrávám si s pergameny v jedné ruce a krabičkou v druhé ruce, když se na ně zeptá Arthur. „Ani nevím, v jednom bude oficiální vyjádření, že dočasně asi přebírám velení nad tímto místem, co skrývá druhý pergamen s krabičkou, tak o tom nemám ani zdání, ale to počká, nejdříve se chci podívat na toho zázračného kuchaře.“ Odložím pergameny a krabičku na stůl. „Až se ujistím, že to tu všechno běží jak na drátkách, podívám se, to ti nahoře vymysleli.“ Sám nebo s Arthurem se vydám zkontrolovat jednotlivá stanoviště, mělo by mě to přivést na jiné myšlenky a jistě to zabere pár hodin. Nenechám si ujít příležitost ochutnat jídlo od nového kuchaře. Nic proti šlichtám nemám, ale nic se nemá přehánět, takže si ho vezmu stranou a trošku si o tom s ním promluvím. Po skončení obchůzky se vrátím do komnat. Snažil jsem se zvědavost krotit, ale ta začala vyloženě řvát, jakmile jsem byl uvnitř svého pokoje. „Tak co zajímavého nám asi píšou?“ Vezmu první pergamen, rozevřu ho a přečtu. To udělám s druhým a nakonec přijde na řadu krabička. |
| |
| Anett – 3. kapitola Současnost – závěr Dopis psaný Crusem byl podepsán jednadvaceti jmény. Všemi členy stálé Rady a Shalafim. Oznamoval ti, že jsi byla díky „mimořádným kvalitám a zásluhám“ na tři roky vybrána jako členka nestálé Rady mágů. Patříš tedy teď k deseti mladým mágům, co nepopíratelně patří k Radě, přestože se nemohou pyšnit titulem velmistr a mají mnohem nižší výplatu a pravomoci, než dvacet stálých členů. Ale ve většině návrhů a podobných věcech, co Rada řeší, máš jeden svůj pevný hlas z třiceti. Navíc i ta nestálá je velmi vážená funkce a se sehnáním nějaké té práce nebudeš mít nejmenší problémy. Oslava nakonec byla přesunuta na datum za měsíc. Ten měsíc před oslavou, než dostaneš svou věž, bydlíš ještě u Alexe, ke kterému se už nastěhovala Eleonora. Měla jsi tak čas ji více poznat a je to opravdu hezká, milá a inteligentní žena. A tento měsíc byl opravdu pěkným zážitkem, cítila ses tam dobře. Oslava (Zhodnotit ;-) ) Oslava tvé úspěšně splněné Zkoušky se konala měsíc po otevření Akademie. Něco takového tvá vesnice zažila poprvé, už kvůli koncentraci mágů. Na několik hodin se z vesnice navíc stalo jedno z nejvíce střežených míst v Říši, všude kolem vesnice se to rojilo bojovými mágy, kteří přišli z několika důvodů. První byl samozřejmě ten, aby ochránili členy Rady. Alexe, Marcuse a tebe. Dále kvůli tomu útoku, který se stal před pěti lety. A taky je to samozřejmě demonstrace síly temným. Všechny přípravy začaly už ráno, vesničané rozvěšovali fáborky a plátna s gratulacemi. Po poledni se začali objevovat první hosté. Erik, Carolinus, Marcus se svou sličnou chotí a jejich dva učedníci, Eliz s Cedrikem. Jarred taky dorazil teprve teď. Dále Max se svou přítelkyní a Leranem (ten byl přemístěn mimo Akademii, když se tam objevil z budoucnosti ten otec - to vyšlo najevo později) a Honoriem. Velkým překvapení byla dvacetiletá hraběnka Leona de Cistrialová, ona slečna, kterou jste před pěti lety v Rhunxu zachránili před dvěma vrahy a kterou jsi potom musela prohlédnout a najít jí vytetované motýlky. Ona a Jarred se k sobě celou tu dobu nějak moc měli a vyměňovali si líbezné úsměvy. Dalším překvapením byl Jeid, který dorazil se svým otcem. Dlouho se ale nezdržel. Ještě kratší dobu byl na tvé oslavě Sid. Ten dorazil na několik minut, oblečen v temně černém hávu a s bílou šálou kolem krku. Pozdravil se s bojovými mágy kolem vesnice, vešel do ní, snědl jednu jednohubku, pogratuloval ti a zase šel. Že na jedno oko nevidí by sis nevšimla, kdybys nevěděla, že se máš dívat. Pečlivému pozorovateli ale neuniklo, že jedno oko za tím druhým o setinu sekundy zaostává. Lohana ti poslala dlouhý dopis odněkud z Ruilla. Je teď soukromou léčitelkou druhého syna krále této malé země. Jinak byla celá oslava jenom jeden kolotoč pozdravů, poslouchání gratulací a přebírání dárků. Krom výše uvedených mágů ti taky gratulovala nejenom tvá, ale i dost vesnic okolo. Z žádné z těchto vesnic už dlouho nevzešel žádný mág. Neměla jsi čas si s někým déle promluvit, jeho místo okamžitě zaujal další gratulant. K večeru se objevilo několik kejklířů, kteří předváděli skvělou show. Ani ty jsi však neměla čas sledovat, jak jsi poslouchala upřímně myšlené lichotky a pochvaly. Mohla sis už také rozbalit dárky od Shinxiho. Až pozdě v noci oslavy skončily a všechny ožralé nemagické mužské držky mohly zalézt do svých domovů. Mágové také vypili pár skleniček vína, ale nic, z čeho by se měli opít. Tvrdého se ani nedotkli. Erik pil celou dobu pro jistotu jen vodu. Pak se to tedy pomalu rozešlo a bojoví mágové pustili tvou vesnici z hledáčku a přemístili se zpět do Věže. Tvá věž - předání (Odpověď ;-) ) Tu noc jsi přečkala u svých rodičů a až druhý den ráno ti Alex ukázal tvou věž. Stojí na místě, které jsi vybrala. Na kraji pole divokého kvítí, u menšího jezera s lesem, blízko k jednomu městu a několik vesnicím. Dveře se ti po letmém doteku okamžitě otevřely, tak, jak jsi byla zvyklá u Alexe. V předsíni ti Alex předal modrý krystal se slovy. „Tímto ovládáš to, jak budou lidé tvou věží bráni. Má několik režimů. V prvé řadě Pán, respektive Paní. To jsi jen ty, umožňuje ti to měnit právě tyto režimy. Pak je tu režim Doma. To si můžeš nastavit pro tvé případné učedníky. To jsou ti, které věž normálně pustí dovnitř a nechá je se tady promenádovat, ale nemohou měnit režimy. A případně nebudou moct vejít do pokojů, které speciálně označíš. Na režimu doma jsem teď nastaven jen já, to bylo nutné, abych tady mohl hlídat rozmístění nábytku a podobně. To potom můžeš změnit. Pak je tady režim host, ten pustí daného člověka dovnitř, ale nepustí ho dál než do obýváku a zároveň tě věž upozorní. A pak režim cizí, to věž daného člověka nepustí dovnitř a upozorní tě. Některé věže mají ještě další režimi, jako třeba vězeň, nebo nepřítel, ale to mi přišlo zbytečné.“ Vysvětlí ti. „Jinak je tady všechno, co má moderní magická věž mít.“ S tlesknutím se rozsvítí krystal vrostlý do stropu. Pak tě Alex provede celou věží. Nápadně připomíná jeho věž, nábytek a barvy nechám na tobě. Tvůj pokoj se vlastně skládá ze dvou. Jednoho menšího, což je pracovna, a jednoho obrovského, což je tvůj pokoj. První dva roky tvého samostatného života Jelikož jsi po Alexovi nemohla chtít, aby tě i nadále financoval, musela sis začít vydělávat sama. Živíš se cestováním s karavanami, jako ochrana. V Radě patříš k deseti nestálým členům, ti zas tak moc nevydělávají, ale přeci jen je to nadprůměr. A s těmito dvěma vysokými příjmy se ti pokladnička s názvem „ordinace“ rychle naplňuje a než se stihneš rozkoukat, máš dost peněž na zařízení ordinace v tom blízkém městě, kde mimochodem žádná takhle odborná ještě není. Opět ti ji pomohl vybudovat Alex, ale jen organizačně, nikoliv finančně. Konečně se ti podařilo dosáhnout vrcholu svých magických sil a opravdu je máš dost velké. Často se vídáváš se svou i Alexovou rodinou. Se Shinxim už méně, ale občas si najdeš čas a na chvíli se přemístíš k němu do chrámu. Eleonora (ještě stále Lucsová) porodila Alexovi dvojvaječná dvojčata, chlapečka a o půl hodiny později narozenou holčičku. Děti zatím jména nemají, ty dostanou podle dávné tradice těchto starých rodů až po svatbě rodičů a svém křtu. Na nějaké cestování mimo karavanu ale stále nemáš čas, všichni tvrdili, že první roky samostatného života mága budou časově náročné, ale že až takhle? Zanedlouho se v Nevyšším chrámu ve Vingaardu uskuteční svatba Alexe a Eleonory. Svatební oznámení jsi už dostala. Co se týče schůzek Rady… Ty se konají v luxusní a prostorné místnosti s třiceti pohodlnými křesly rozestavěnými do kruhu. Účastnila ses zatím tří rutinních schůzek, které trvaly jen několik minut a které byly svolány jen proto, že musely. Zatím nebyla svolána žádná důležitá, mimořádná schůze, což je bezpochyby dobře. Nový Shalafi sice zaplavil Radu svými návrhy, ale většinu mu zamítl jeho rádce a těch několik, co přes něj prošlo, Rada rychle schválila na jedné z těch několikaminutových půlročních schůzek. Tvůj oficiální Radní oděv je hrubý bílý háv a bílá šála kolem krku. Tedy až na barvu hávu oděv bojových mágů. (Než odešlu všem obecný úvod, zahrajeme sami ještě tu svatbu. Teď zhodnoť tyto příspěvky ve svém a v dalších už budeme psát o svatbě.) |
| |
| Alexova věž Přečetla jsem si dopis, povzdychla si. Děkuji pěkně... další starosti na mojí hlavu. I když to byl úspěch v mém věku dostat se do rady. Zrovna nadšená jsem z toho nebyla. S Eleanorou jsem se docela sblížila a začínala ji řadit také do své rodiny. A čas běžel. Oslava Nakonec se oslava konala až o měsíc později. Byla to oslava nevídaně velká. Byla jsem z toho všeho vážně dojatá. Přišli i lidé, které bych nečekala. Jako hraběnka Leona de Cistrialová. Viděla jsem, jak se k sobě s Jarredem mají. Zajímalo by mě jestli se mezi nimi něco stane. Objevení Jeida mě potěšila a přátelsky jsem ho stiskla v náručí a ráda jsem se seznámila s otcem tak nadaného, mladého muže. Jen škoda, že tu byli jen chvíli. Objevil se i Sid, což mě opravdu ohromilo, ale tentokrát jsem nebyla tak odtažitá, jako tenkrát. Dokonce jsem ho objala a řekla, že ho ráda vidím. Je načase si změnit názor. Nakonec tenkrát jsme byli děti a lidé se mění. Oslava byla však i vyčerpávající a já měla dojem, že zástupy gratulantů neubývá. Myslím, že to bude něco na co budou ostatní dlouho vzpomínat. Dokonce jsem ani nestihla ten ten rozbalit dárky, nechala jsem to na další den a když už mi nikdo negratuloval, užívala jsem si oslavy jako ostatní. Ale jako ostatní mágové jsem příliš nepila. Nebyla jsem na takovou slávu zvyklá, ale bylo to příjemné. Věž Po oslavě jsem zůstala u rodičů. A druhý den následovalo předání toho největšího dárku. Alex mě vzal do mé věže, která byla přesně na místě, jaké jsem si přála. Tentokrát jsem byla dojatá až k slzám. Nemohla jsem stále uvěřit, že tohle vybudoval pro mě. Věž to byla úžasná, dokonce mi ji i zařídil. Myslel na všechno, navíc ji zpodobnil se svou věží což jsem uvítala. Budu se cítit jako doma. Předal mi krystal a vysvětlil mi, jak se užívá. Položila jsem krystal na stolek a nechala se provést po svém novém domově. Neustála jsem pronášela slova překvapení nad takovým darem a díků. Prostě... tohle jsem nemohla Alexovi nikdy splatit. Celé roky mě živil a ještě tohle. Pak jsem v jeho společnosti nastavila kámen, aby všechny členy mé rodiny, tedy věž brala jako Doma. Nakonec jsem spolu s Alexem posvětili můj nový domov tím, že jsem v kuchyni uvařila a pojedli u stolu. A čas běžel. Další dva roky Jak jsem tušila... má věž byla úžasná, ale cítila jsem se tam často opuštěná. Takže jsem si pořídila kočku, aby mi chytala myši a také dělala společnost. Pojmenovala jsem ho Šmejdil, protože už jako kotě měl ve zvyku furt někam lézt. Ale měla jsem hodně práce, vůbec vydělávání peněz na chod a udržování věže nebyla levná záležitost. Musela jsem si nakoupit pár věcí a také doplnit knihovnu. Samozřejmě jsem se neopomenula stavit v Akademii pro ony knihy, protože jsem nezapomněla na svůj slib. Že za mé účasti už nebudeme nikdy muset nikoho obětovat. Kromě práce jsem i co nejvíc studovala. Když Alex stavěl věž, věděl jistě moc dobře, že v nedalekém městě není žádná ordinace a tak nejen že tam bude spousta lidí co bude chtít pomoci, ale také to pro mě bude výnosné. Ale pořád tu bylo to, vydělat si na ní. A tak jsem cestovala s karavanami a vydělávala si prostě jak šlo. Ale kromě práce a učení jsem se snažila i co nejvíc stýkat se Ziorim. Což někdy bylo jen dvakrát do měsíce, kdy jsem konečně našla čas. Ráda jsem s ním trávila čas a i když se náš vztah nerozvíjel nijak rychle, dostali jsme se do fáze kdy jsem se nestyděla při každém dotyku a už vůbec jsem se nestyděla, když jsem ho políbila. A nejen na tvář. Ziori byl trpěliví a nijak mě netlačil, což mu bylo ku cti, protože jsme se znali přece jen už hodně dlouho. Pokud jde o Radu. Naštěstí s ní nebylo příliš práce. Pár setkání jen na chvíli. Spíš jsem z toho měla pocit, že jsme se sešli na čas a pokec než kvůli nějakému rozhodnutí. Nový Shalafi byl akční, ale starý Shalafi ho usměrňoval a tak změny nadcházeli pozvolna, což bylo tak akorát. Současnost Prohlížela sem si pozvání na svatbu, které už mám nějakou dobu. Těšila jsem se na svatbu. A hlavně až si znovu pochovám malá dvojčátka, která byla přímo k zulíbání. Alex byl spokojený tatínek a Eleanora maminka. Děti se jim povedli. Hned jak jsem zjistila, že už jdou na svět, všeho jsem nechala a spěchala za nimi. A teď bude svatba. Jsem zvědavá co za jména jim nakonec vymyslí. |
| |
| Shinxi - 3. kapitola První pergamen byl skutečně oficiální pověření k převzetí jak opatských, tak velitelských pravomocí ve tvém klášteře. Bylo to ale trochu složitější, protože paladin podle základních církevních výnosů nesmí vést bohoslužby, což ti papež udělením pravomocí umožnil. Ani jeho nařízení ale nesmí být v rozporu s výnosy, takže to nakonec bylo vyřešeno tak, že bohoslužby povede služebně nejstarší kněz, otec Ignác. Druhý papír bylo oznámení o udělení Řádu Grundurova kladiva 3., tedy nejnižšího, stupně. Tento řád je udělován paladinům za odvahu ve vysoce nebezpečných nestandardních situacích. Jeho součástí byla malá (čti: malá pro církev, obrovská pro vesničany) finanční částka. Zhruba v hodnotě menšího pozemku a chalupy. Jako všichni paladinové sis peníze nejspíš uložil na pozdější věk. Paladinové odcházejí do výslužby velmi dobře zajištění, protože během své služby moc neutrácejí, ale shromažďují. A v krabičce byl samotný řád. Tmavě modrá stužka s bronzovým medailónkem a vyobrazeným kladivem, jímž podle legendy Grundur zabil veleobra, snažícího se spolknout svět. Nakonec jsi ve funkci šéfa kláštera zůstal dva roky. Někdy se zdálo, že na vás papež zapomněl, jindy měl důležitější věci na práci, než byl nějaký malý klášter na hranici se skřety. První týdny ve funkci dorazil vůz hlídaný obřadními paladiny (nenech se zmást názvem, kdyby přišlo na boj, je to síla, se kterou je nutno počítat) Nejvyššího chrámu. Přivezl ti nový posvěcený meč a odznáček malého bronzového kladívka, který ti ještě večer kovář připevnil na brnění tak, aby spočíval na levé klíční kostí. Oznamuje, že paladin je nositelem řádu Grundurova kladiva 3. stupně. Během tvého působení ve funkci se ti podařilo z vepřopaladinů znova udělat obávané vypracované válečníky, s čímž ti dost pomáhal Arthur. Nedávno se u vás zastavili kupci, kteří donesli zprávy o vaší bývalé kuchařce. Mniši v jejím klášteře prý začínají trpět těžkou obezitou. Zhruba na dva týdny převzal tvé pravomoci opět Arthur, když jsi jel do Věže vysoké magie, kde ti Alex zajistil účast na první fázi výcviku bojových mágů. Byl jsi tam jediný paladin, vlastně jediný, kdo nepatřil k mágům, ale mágové ti se vším ochotně pomáhali. První fáze se skládala jen z fyzického cvičení a učení těch jejich speciálních bojových technik, chvaty, hmaty, kopy, údery apod. Z toho jejich bojového umění už jsi uměl základy, ale při tom výcviku ses hodně zlepšil a dost nového se toho naučil. Oni pak přešli do druhé fáze, kde se tyto techniky kombinují s magií. Tam už jsi přirozeně nešel a vrátil se do kláštera. Pak ještě následuje třetí fáze, kde se ještě učí opravdu pokročilá kouzla. Některé z těch výukových metod, co používali magičtí mistři, ti dost pomohly i s paladiny. Co se týče Anett, ta se k tobě přemístila většinou dvakrát do měsíce, když se jí podařilo udělat si čas. (Viz její příspěvek.) Jako odměnu za práci vykonanou v Akademii nedostala řád, jako ty, ale členství v samotné Radě mágů, i když jen na tři roky. Patří teď k deseti nestálým mladým členům Rady, bez titulu velmistr a s menšími pravomocemi. Ale na její věk je už toto obrovský úspěch. Navíc někteří z nestálých členů Rady se do ní jednou vrátí, už jako stálý člen. Co se týče Orise a jeho doprovodu... jako by se po nich zem slehla. S žádnými novými poznatky nepřišli nejen církevní vyšetřovatelé, ale ani mágové, kteří na žádost církve přišli na pomoc. Momentálně ve vašem klášteře panuje dvojvládí (resp. trojvládí), protože papež si na vás konečně vzpomněl a jmenoval do fuknce opata otce Ignáce a do funkce velitele kláštera Arthura. Ti už se tedy začali zabydlovat ve svých nových pracovnách a muži od nich už příjimají rozkazy. Nicméně ještě nepřišly jejich jmenovací a tvá odvolávací (a pravděpodobně i děkovná) listina. Takže oni jsou opat a klášterní velitel, ale ty jsi pořád nad nimi. Nevyplnila se tak Magnusova slova o tom, že nastoupíš na jeho místo. Nejspíš proto, že jako zastupující opat nemůžeš být současně jmenován Klášterním velitelem. Magnus sám se rychle uzdravil a odešel do výslužby. Koupil si velkostatek nedaleko od kláštera a pravidelně vás s povozem přijíždí navštěvovat. Nedávno ti přišel dopis od tvého známého velitele Nejvyššího chrámu, který se tě táže, jestli bys, jakmile ti skončí mandát na šéfa kláštera, nechtěl přijet do Vingaardu a přidat se k paladinům Nejvyššího chrámu. Těch je několik druhů. Obřadní, ti stojí na stráži při bohuslužbách a ceremoniích, nebo doprovázejí právě vozy vezoucí papežovy nařízení. Osobní, jenž mají za úkol chránit nejvyšší církevní hodnostáře (včetně papeže - Nejvyšší chrám je jeho sídlo). A jako poslední je jednotka zvaná jednoduše jako Jestřábi. Všeobecně je známo, že to je elita mezi paladiny, ale čím se tito muži zabývají je zahaleno tajemstvím. Plní prý střídavě funkci rozvědky, přepadového komanda a ochranných týmů. Nebo se to aspoň tvrdí. Simon by tě nechal vybrat, do kterého týmu bys případně šel. Že se Alexovi narodily dvojčata, kluk a holka, víš, ačkoliv jsi zatím neměl šanci je vidět. Svatební oznámení ti přišlo nedávno. Svatba se bude konat v Nejvšším chrámu, díky vysokým státnickým funkcím snoubenců. Tam budeš moct Simonovi odpovědět přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Udiveně sleduji jak snadno háv zčerná a z bývalého shalafiho je obyčejný mág. Jak snadno lze přijít o postavení. Pomyslím si trpce. Při tom jak poslouchám skandování mi dojde, že tam musí být ohromné množství lidí. Všude jsou jen lidi narozdíl od předchozích deseti hodin, kdy nešlo potkat ani živáčka. Kde se tu tak rychle vzali? To všichni věděli, že se koná volba nového shalafiho? A jakto, že já jsem to tedy nevěděla? I když... k čemu by mi to bylo. Taky pravda, no. Zatímco přemýšlím, dav mě doslova namáčkne na mága předemnou, až slyším jeho dech a on určitě slyší i můj. O-omlouvám se Zašeptám potichounku. Vypadám celkem vyděšeně z toho zástupu lidí. Kdybych teď jenom natáhla ruku, mohla bych se dotknout mluvčího a bývalého shalafiho. To by byl zážitek... Ale neudělám to. Pak ovšem mágové synchronizovaně začnou tlačit všechny včetně mě zpět, až jsem donucena šlápnout pár lidem na nohu - no, né že by to při mojem vzrůstu a váze nějak postřehli. Omlouvám se, pardon, promiňte... Omlouvám se stále a stále dokola. |
| |
| 3. kapitola – záznam z Shinxiho deníku Uplynulo mnoho měsíců, ale při psaní těchto řádek mi to všechno přijde jako včera. Vzpomínky vyplouvají na povrch a já je všechny chci zachytit. Pět let po bitvě ve Vingaardu jsem se spolu se svou láskou, kterou uchovávám ve svém srdci, dostal spolu s pár dalšími do obdobného sporu, do kterého však nebyli zapletení samotní bohové a jestli ano, tak jedině bůh Larat byl vtažen do těchto věcí. Možná bych měl zaznamenat tento příběh pro budoucí generace svými slovy, ale dozajista to už udělala nějaký mágský či církevní kronikář a jestli ne, tak je to tak možná správné, ne vždy je dobré odkrývat minulost. Ptáte se, kde jsem sebral tento názor? Odpověď je snadná. Pátrání po mé vlastní minulosti, kterou stále neznám, mi přináší hořké plody, to mne však neodradí a půjdu dál touto cestou. Podstatné je, abych shrnul to, co se stalo za ty dva roky, kdy jsme úspěšně zbavili Akademii bojových mágů bestií a jejich matky, jež každých 500 let vyvražďovali všechny, jež byli uvnitř, při uzavření akademie. Nevím, zda za to může přísloví: „Ve správný čas na správném místě.“ nebo to je díky mým schopnostem či známost s Palinem a Velitelem Nejvyššího chrámu, ať jsou důvody jakékoli, díky nim jsem tam, kde jsem teď. Převzetí správy nad klášterem Přestože jsem byl rozpolcen nad „ztracením“ svého otce, snažil jsem se svědomitě plnit své závazky vůči klášteru a paladinům, které z mého dočasného postavení vyplývalo. V kodexu a církevních výnosech jsem se moc neorientoval, přece jen jsem byl paladin a ne kněz, navíc se mé postavení kapku příčilo s určitými věcmi, ale za pomocí Arthura, z kterého se stal můj zástupce a později můj nástupce, jsme vyřešili. Pomohla nám i sdílnost otce Ignáce, z kterého se nakonec stal Opat kláštera. Tohle je ale skákání z minulosti do přítomnosti, proto se omlouvám těm, jež toto budou číst za menší chaos. K mé nelibosti jsem byl odměněn 3. řádem Grundurova kladiva. Proč má být sakra odměňován člověk, jež jen plní svou povinnost! Navíc tohle vyvyšování, které z toho vyplývá, kazí morálku ostatních. Člověk může nabrat dojmu, že je něco lepšího nebo to vyvolá různé reakce ostatních. Jsme sice řád paladinů, jež ve svém srdci a mysli nemají místo pro závist a podobné věci, ale může to zasít temné semínko, mohoucí se uchytit a vyklíčit. (Napsáno titěrným písmem, že většina čtenářů tuto větu přeskočí: Děkuji však bohů, že mě obdařili takovou přízní.) Peníze přidané k těmto poctám jsem uložil k ostatním věcem. Má vize do budoucnosti je investovat do bohatých, chutných travnatých pastvin blízko lesa a malého jezírka, kde je ideální chovat dobytek. Představa statkáře mě nenaplňuje jako sira Magnuse, ale jíst se musí, když mi bohové budou naklonění, jistě se mi podaří zrealizovat tento plán a stane se ze mě zdroj masa pro církev a jejich kuchaře. To by mohl být můj základní kámen a časem bych investoval do dalších věcí. Nicméně tohle je moje poslední starost, na odpočinek se nechystám a mám tu spoustu úkolů a povinností. Navíc jsme v době, kdy se pevná rozhodnutí pořád mění. Plynutí času V prvních týdnech se neustále něco dělo. Dorazili konečně vůz, hlídaný obřadními paladiny Nejvyššího chrámu, vezoucí nový posvěcený meč pro mou maličkost. Je to náhrada za ten, který byl použit pro zabití Matky bestií v uzavřené Akademii. Do té doby jsem se zlepšoval v používání dvou jedno-ručních mečů. Navíc mi přivezli odznáček výš zmiňovaného Grundurova řádu, který jsem nenosil. Ovšem s jejich příjezdem a převzetím odznáčku, mi ho bratr kovář, i přes můj nesouhlas, připevnil na brnění (umístění – levá klíční kost). Ach ty roky.....Člověk by si nemyslel, že rozhodnutí pohlavárů může zabrat tolik času. Jsme snad neviditelní? Zmizeli jsme z mapy velké říše? Proč vše musí trvat tak dlouho? Nejsem mág dožívající se staletí, takže nemám tolik času, kolik bych si přál. Nepřidalo mi k tomu ani to, že skřeti či jiná havěť nebyla k mání a církevní záležitosti se netýkali zapomenutého kláštera. Nicméně mi to dalo dostatek času k tomu, abych z našich vepřo-paladinů opět udělal obávané bojovníky. Většina mě nenáviděla, některým se o mě zdáli noční můry. Přepadalo mě svědomí, nebo aspoň to jsem si myslel, že jsem na ně moc přísný a chci od nich nemožné. Arthur a kněz Ignác byli moji oporou a já tedy vytrval ve svém odhodlání. Nakonec ti, jež mě nejvíc nenáviděli, mi děkovali a omlouvali, že jsem vytrval. S tímto zlepšením jsem si promluvil s kuchařem, aby aspoň jednou týdně udělal nějaký kulinářský zázrak. Ze zpráv o bývalé kuchařce jsem jen děkoval osudu, že jsme ji poslali pryč. Když už způsobuje těžkou obezitu i mnichům, kteří jsou vytrvalí strávnici, tak si nechci představit, co by to udělalo s necvičeným paladinem. V tom to mezi období mého správcování jsem se snažil i zlepšit celkové podmínky týkající se klášteru, paladinů a přilehlých vesnic a oblastí (projednání s PJ). Alex mi zajistil možnou účast bojového umění bojových mágů. Předal jsem tedy své povinnosti na bedra Arthurovi, který se beztak měl stát nástupcem. Ve Věži vysoké magie jsem si připadal jako černá ovce mezi bílými. Přece jen kolik paladinů v historii chtělo to, co já. Výcvik pokračoval ve svižném tempu a já se učil. Trošku jsem si zoufal, že nemůžu ve svém těle probudit magii, o které mluvil Max, když jsme byli v Akademii. Chtěl jsem víc síly, abych ochránil ty, jež mi na nich záleželo, ale bez magie se hold 2. a 3. fáze nedá udělat. Není nutno podotýkat, že tyto nově nabité vědomosti, jsem použil i ve výcviku paladinů. Anett Dosti jsem se bál toho, že Anett neuvidím. Značně mě to zneklidňovalo. Můj záhadný prsten hýřil všemi barvami, převládala však černá s rudou. Možná můj stesk obměkčil samotná nebesa, vskutku nevím, ale jednoho dne tam stála. Stála tam celá ve své kráse a půvabu. Cítil jsem lehké mravenčení, jak ji všichni pozorují a slí.....no to bych raději neměl psát. Ještě by mě někdo nařkl, že jsem žárlivý a nechci se o tuto skvostnou květinu podělit s ostatními. Navíc jsem na ni nechtěl tlačit či být majetnický vůči její osobě. Porovnání s minulostí jsme spolu trávili víc času než kdykoli předtím a já tomu byl rád. Začátky byly nesmělé a základy našeho vztahu nestabilní. Přece jen tohle byly první okamžiky, kdy nám nešlo o život, nebo jsme nebyli jako pod lupou. Díky Alexovi se stala opravdu silnou, za což jsem mu vděčný, protože jsme tím nebyli omezování jen na oblasti okolo kláštera, ale mohli jsme se přemístit i k ní do věže či na jiná zajímavá místa, kde jsme trávili dlouhé časy povídáním. Tenhle druh zábavy nevydrží věčně, i když je pravda, že bylo vždy dost času do nového setkání, aby se stalo něco zajímavého, o čem se dalo povídat. I tak jsme vymýšleli další a další věci, které nás obohacovaly – nebo aspoň mě určitě. Pokoušel jsem se učit Anett jízdu na koni. I když to možná nepotřebovala, bylo to něco, co by se ji mohlo hodit. Časem, kdy měla už dost „otlučený“ zadek, jsme se vydávali na projížďky do přírody. Bylo mnoho věcí, jež jsme za ten krátký čas stihli. Plavili jsme se na lodičce, kde jsme ruku v ruce, shlíželi západ slunce, snídali spolu v trávě, procházeli se po městech, jež byly považovány za skvosty architektury, nebo když byla možnost, doprovázel jsem ji na cestách, kdy chránila karavany. Dalo mi to spoustu možností se postupně víc a víc vyjadřovat. Začež přibývalo více dotyků a Anett se již tolik nestyděla, když mě políbila nebo já ji. Shinxiho deník – 2. část Uplynuly dva roky a stále není objasněné zmizení mého otce. Řekl jsem o tom i Anett, kdyby přece jen náhodou. Jako členka nestále rady a v budoucnu i stálou členkou, by mohla něco zjistit nebo se k ní něco dostat. Konečně si na nás vzpomněli a každým dnem čekám pergameny, nesoucí oznámení, že Arthur převezme mé povinnosti a otec Ignác se stane opatem, ta myšlenka mě osvobozuje. Slova sira Magnuse, který odešel na odpočinek, se nevyplnila, čemuž jsem rád, jak jsem řekl. Doufal jsem v poklidné pátrání po minulosti, které jsem musel odložit kvůli chodu opatství, ale předáním svých povinností budu svobodný. Ironie osudu nebo jen dobré načasování? Přišel mi dopis od Simona, ve kterém se mě táže, zda nechci nastoupit k paladinům Nejvyššího chrámu. Trošku mě to zaskočilo, když to přijmu, bude to jen další puntík, kteří si ostatní ke mně přidají, pač si všichni budou myslet, že šplhám výše jen díky známostem, i když mé schopnosti, nabité za poslední dva roky, mluví za vše a muži, které jsem cvičil a trénoval, ví, jak se věci mají. Mám zatím čas na odpověď. Shodou okolností ve stejnou dobu má být svatba mezi Alexem a jeho nevěstou, která mu již dala překrásné děti. Zvláštní pocit, s Anett jsme mohli kdykoli navštívit Alexe a jeho milované. To jsme si snad užívali vzájemnou společnost natolik, že jsme na ně zapomněli? Jak sobecké! Ale pokud bych si měl vybrat, budu raději s Anett. Pohrávám si se svatebním oznámením. Měl bych se asi chystat na cestu............. Současnost „Doufám Arthure, že všechno je jak má být. Každým dnem mají dorazit poslové s tvým a Ignácovým jmenováním do nových funkcí. Přenechávám všechno na vás: Nechci zmeškat svatbu, proto chci vyjet o pár dní dříve, jistě mě chápeš. Mágové by si to mohli špatně vyložit a proměnili by mě v žábu nebo jinou havěť. Navíc chci čas, abych udělal pár rozhodnutí, týkající věcí budoucích, a kdyby se tu zastavila Anett nebo někdo jiný, kdo by mě přemístil, tak by mě o tu možnost připravil.“ Rozloučím se svými muži, knězi, kuchařem, atd.. Nakonec pobídnu koně a vydám se cestou do Vingaardu. |
| |
| Shinxi Arthur ti s úsměvem zasalutuje a ty vyrazíš. Cesta ti zabere týden, přespáváš v hostincích nebo pod širákem. A přesně za týden od výjezdu spatříš bílé hradby Vingaardu. Město už se zcela zpamatovalo od toho náhlého útoku před sedmi lety. Bránu hlídá deset příslušníků městské stráže a pět mužů z Královského vojska. Velí jim jeden rytíř, další z mladých aristokratických floutků s nezaslouženým znakem Rytířstva na prsou a koupenou funkcí. Těhle je u Benediktova rytířstva čím dál víc, někdo by s tím měl začít něco děat, ale současný velmistr, jenž má z koupených funkcí procenta, se k tomu nějak nemá. Do města jsi vpuštěn bez jakýchkoliv problémů. Loni sice začala platit vyhláška o zákazu nošení zbraní civilních osob, ty ale nejsi civilista. Dostat se do administrativní části města je ale i pro paladina téměř nadlidský výkon. Povozy zacpaly průjezdové cesty a kupci se tlačí čím dál tím víc do středu. A městská stráž není všemocná. Dokonce jsi svědkem toho, jak si dva strážní ochraptí hlasivky při snaze uvolnit cestu, a nakonec si sednou na zem s výrazem rezignace. Když se konečně dostaneš do administrativního kruhu města, už je to v pohodě. Cesty kolem Nejvyššího chrámu jsou kvůli přípravám na svatbu sice uzavřeny, ale obyčejným lidem a kupcům je vstup sem zapovězen, takže nikdo nemůže blokovat dopravu. Jestli jsi plánoval dojet před svatbou, tak ti to moc nevyšlo. Je ráno, svatba se koná toto odpoledne. Obřadní paladinové hlídají přístup k Nejvyššímu chrámu, aby tě vpustili, musíš se prokázt pozvánkou. Anett Včera jsi měla v ordinaci celý den narváno. Město, jak se zdá, zasáhla nějaká epidemie, pomalu už to začíná být na nahlášení Věži. Zatím nevíš, o co jde, všem píšeš jen nějaké masti proti svědění. Příznaky jsou zarudlá pokožka a svrbění po celém těle. Diagnostické kouzlo ti ale nepomohlo, takže nepůjde o rozšířenou a známou nemoc. Dnes budou mít lidé smůlu, ordinace je uzavřena kvůli svatbě Alexe a Eleonory v Nejvyšším chrámu. Ráno tě vzbudí tlak čtyř tvrdých bodů na břichu. Po otevření očí spatříš nad sbou Šmejdilův čenich. Zaspala jsi a nedala mu mléko a on ti to připomněl. Orientační kouzlo ti řekne, že je pravé poledne, svatbu, která je v pět odpoledne, jsi tedy nezmeškala. |
| |
| Doma Podívám se na Šmejdila, co se mi usadil na břiše a připomínal mi tak, že má hlad. „Jsi šelma... to si nemůžeš chytit myš?“ zeptala jsem se ho, ale pohladila ho a podrbala za ouškem. Ale bylo dobře, že mě probudil. Zaspala jsem. Už jsem měla být dávno vzhůru, ale dlouho do noci jsem hledala v knihách příznaky té svědivé epidemie. Nezdála se, že je životu nebezpečná, ale dost nepříjemná a vysoce nakažlivá. Sundám ze sebe Šmejdila a vstanu. Ještě jsem měla čas. „Uááá...“ zívnu. „Tak pojď.“ Vzala jsem ho do náruče a šla s ním do kuchyně. Nalila jsem mu do misky mléko a do druhé jsem mu dala kousky nasekaného masa smíchané s trochou vařené zeleniny. Pak jsem si uvařila čas a rozklepla si na pánvičku dvě vejce, jen lehké jídlo. Na oslavě jistě bude jídla víc než dost. „Dneska je svatba. Jsem si jistá, že Eleanora bude krásná jako princezna a Alex bude elegantní. Jistě se budou skvěle doplňovat.“ Mluvila jsem na Šmejdila, protože byl jediný kdo mi tady dělal společnost. „Určitě to bude nádherná svatba.“ Pousměji se a pak se najím. Odejdu se umýt. Pak jsem se oblékla do hávu, který jsem si nechala ušít právě pro takovouhle příležitost. Háv byl blankytně modrý s bílím lemováním. Výstřih byl rozšířený, takže mi odhaloval ramena. V pasu jsem ho stáhla modrým, širokým páskem, takže háv vypadal trochu i jako šaty. Nebylo to úplně obvyklé, ale mě se to líbilo. Vlasy jsem si vyčesala nahoru, jen dva pramínky vlasů rámovali obličej. Nakonec jsem si nasadila náušnice od Zioriho. Jistě tam bude a udělá mu radost, když je na mě uvidí. Na krk jsem si dala jen jemný, stříbrný řetízek. Celá proměna trvala dobrou hodinu. Ale byla jsem spokojená. Bylo načase abych šla na svatbu, jistě tam bude něco s čím budu moci pomoci. Pohlídat děti, uklidnit nevěstu nebo ženicha. Nebo tak něco. „Šmejdile já jdu. Buď tu hodný!“ zavolám a přemístím do Vingaardu. Projdu přes obřadní paladiny, kteří chtěli pozvánku. Samozřejmě, že jsem ji nezapomněla a mohla jsem vejít. Zdálo se, že jsem dorazila těsně po Ziorim, protože jsem ho viděla na chrámových schodech. A jeho vysokou, silnou postavu bych nikdy nepřehlédla. Doběhnu ho a obejmu mu paži. „Zdravím tě Ziori.“ Pozdravím ho s úsměvem. |
| |
| Vingaard Cesta zabrala týden, nějak tak jsem s tím počítal. Přece jen tuhle cestu nejdu poprvé. Vrací se vzpomínky před sedmi lety, kdy jsem začal pátrat po své minulosti a mé prvotní kroky vedly do archivu ve Vingaardu. Cestou tam jsem se zastavil v hospodě Želví hlava, jehož hostinský byl menší blázen do želvích motivů a vůbec se za tu dobu nezměnil. Snad jen jeho vlasy už trošku protkaly stříbrné vlasy. Opět si dám pár piv za půlzlatky a další ráno snídani. Měl jsem docela štěstí na počasí, protože nepršelo a přes den sluníčko nepařilo. Konečně jsem dorazil ke svému cíli,k branám Vingaardu. Čas zabraný cestou mi dal jasnou odpověď na Simonovu otázku. Rytíři a královští vojáci mě nechají v klidu projít. Menší obavy mě přepadly, když jsem zpozoroval floutka, z kterého bylo už od pohledu vidět, že jeho hodnost a postavení bylo koupené. Bylo mi z toho na zvracení, ale nic s tím nemohu udělat, aspoň ne přímo. Měl jsem chuť toho floutka vyprovokovat, ale jako paladinovi mi nepřísluší, mít tyhle sklony. Dostání do administrativní části města byl menší oříšek, ale nic, co by se nezvládlo. Bylo zvláštní, co Alexova svatba všechno nesla, připomínalo to spíš svatbu šlechty, i když je pravda, že Alex by se dal zařadit mezi magickou šlechtu nebo má určitě nějaký šlechtický titul. Dostavím se k Nejvyššímu chrámu, kde hlídkovali Obřadní paladinové. Je k neuvěření, že tu nebyli i v době před sedmi lety, kdy byl veden útok na krále Haralda II. Evidentně se za těch sedm let mnohé změnilo. Pozvánku jsem měl, ale to se mě týkalo jako hosta svatby, ale ne jako příslušníka církve, který jde za svým nadřízeným. Pozdravím své bratry a povídám: „Buďte pozdraveni bratři, nechť bohové s vámi bdí na stráži a jejich všudepřítomný zrak a sluch vás varují před přicházejícím nebezpečím a nepřáteli.“ Odmlčím se, abych jim dal prostor pro odpověď a následně na to pokračuji. „Přicházím za Velitelem Nejvyššího chrámu – Simonem de Ritzawem, kterému se mám hlásit s odpovědí, týkající se přijetí do řad paladinů, spadající po Nejvyšší chrám. Můžete mi prosím říct, kde bych ho nalezl?“ Času mám víc než dost, pokud by však Simon nebyl k dispozici, půjdu do komendy boha Grundura, kde se připravím na svatbu – vyleštím si brnění, frčky, nabrousím meče, atd. a ve správnou dobu, respektivně hodinu před zahájením, se dostavím do Nejvyššího chrámu – pozvánku si samozřejmě vezmu sebou. Nakonec mi něco říkalo, ať tam nejdu tak pozdě a já poslechl svou intuici. Byl jsem zrovna na schodech a chtěl jsem se prokázat pozvánkou, když tu uslyším mě tak známý a mým srdcem milující hlas. „Ach Anett, ani nevíš jak jsem rád, že tě opět vidím!“ To jak vypadá mi vždy sebere vzduch z plic, ale dneska vypadala opravdu skvostně. „Moc ti to sluší, vypadáš jak průzračný křišťál, lesknoucí se barvami, jež bere všem dech.“ Nevím proč, ale každé loučení a znovu setkání mi připadá jako věčnost. Někteří by si snad mohli myslet, že jsme se neviděli celé roky. Dojdu k ní, obejmu ji a políbím ji na tvář, nabídnu ji rámě a společně se vydáme k mým bratrům. Cestou si povídáme. „Tak konečně je to tady co? Alex se konečně žení. Připadá mi to jako včera, když jsi mi to říkala, kdo by si pomyslel, že od té doby uplynuly dva roky. Jinak snad konečně uvidím dvojčata.“ Na tváři mám ze srdce jdoucí úsměv a oči jsou hluboce upřené na Anett. Zase dostávám podivné mravenčení, že jsou na ni upíraný jiné oči než mé a slíkají ji pohledem, což způsobí menší narůžovění mého obličeje, které však rychle vyprchá. |
| |
| Vingaard – Ziori Usměji se na něj a uvnitř se potěšeně zatetelím, když slyším jeho chválu na to jak vypadám. „Ty lichotníku. Vždy víš co říci.“ Řeknu mu a objetí mu oplatím. „Také tě zase ráda vidím.“ Pustím ho a příjmu jeho rámě a ráda se přitulím k jeho pevnému bicepsu. „Ano. Myslela jsem, že do toho praští dřív. Ale tak hlavní je, že se k tomu konečně dostali.“ Zadívám se na něj a vidím jak mě pozoruje, znovu se na něj usměji a pohladím ho po ruce, kterou jsem objímala. „Ah... dvojčátka jsou to nádherná. Jsou to rozjařená děťátka. Jen mají ve zvyku tahat na vlasy, ale když se na tebe usmějí, hned jim všechno odpustíš. Jsou jako dva Cherubíni.“ Popíšu mu Alexovi děti. „Ano... dva roky. Pro mágy je to jako dva měsíce. Aspoň pro takové jako je Alex a Eleanora.“ Doufala jsem, že obě jejich děti budou mágové, aby se nikdy nestalo, že by mohli své děti přežít. „Kde jsi se ubytoval? Určitě se zdržíš, že ano? Přece hned nepojedeš zpět do kláštera, že?“ zeptala jsem se ho. „Mohl by jsi přespat u mě, jestli jsi se ještě nikde neubytoval. Pořád bydlím jen se Šmírou.“ Pokrčím rameny. |
| |
| Vingaard – Anett „Heh, tahají za vlasy jo? No tak to abych se na to připravil.“ Volnou rukou si projedu dlouhé prameny svých bloňdatých vlasů. „Za ten jejich úsměv je to přeci jen malá cena. Jinak jsem se zatím zastavil je v komendě, kde jsem si nechal vyleštit zbroj, abych nedělal sobě a řádu paladinů ostudu, že bych vypadal jako šmudla a v neposlední řadě nechci udělat ostudu Alexovi. Někteří lidi jsou strašní, ještě by se ptali, která strana pozvala takový ho umouněnce.“ Anett se zmíní o Šmírovi. „Pořád je s tebou jo? Abych pravdu přiznal, začínám na něho pomalu žárlit.“ Nasadím hraný smutný obličej. „Jinak v tom tvém návrhu nevidím problém, tedy za předpokladu, že mě navrátíš zpátky Matce církvi, i když delšímu pobytu s tebou, bych se nijak nebránil.“ Zažertuji. „Taky pevně doufám, že se dvojčata vydají cestou svých rodičů. Řekl bych, že rodiče by neměli přežít své děti.“ Při zmínce o rodině mě trošku píchne u srdce. Pořád jsem na tohle trošku náchynej. Jako kdyby pořád nebylo dost záhad ohledně mé minulosti. Ještě k tomu musel zmizet Oris, za kterého se každý den modlím. „Z rozhovorů s Orisem jsem pochytil to, že je vysoká pravděpodobnost, že další generace půjde ve stejných šlépějích. Oris říkával, že hrával šachy s Alexovým dědečkem. Navíc oba rody jsou s magií pevně spjatí, takže je to víc než pravděpodobné.“ „Co tu jinak děláš takhle brzy? Ty to máš co by kamenem dohodil ne? To jenom takový paladini se musí trmácet takovou dálku po svých.“ Zasměji se. |
| |
| Anett a Shinxi - vsuvka - pokračujte v diskuzi ;-) Dostanete se na uzavřené nádvoří před Nejvyšším chrámem. To už je plné svatebních hostů, všude září bílá, modrá nebo stříbrná barva. Hávy mágů a drahá oblečení šlechty. Jak se zdá, staré rody Lucsů a Scoreů se dělí výhradně na šlechtu a mágy (ti samozřejmě také mají šlechtické tituly, ale nepoužívají je). Zatím ale žádného z přítomných přímo neznáte, je ale pravda, že v takovém množství lidí se snadno mohli ztratit. Oba rody jsou rozvětvené a velmi početné a když ještě pozvete všechny přátele... Nejvyšší chrám byl kapacitu dobrá volba. |
| |
| Vingaard Ziori Zasměji se. „A máš na co žárlit. Každou noc se mnou spí v posteli.“ Popíchla jsem ho a znovu se zasmála. „Myslím, že dostat tě pak domů nebude problém, Ziori. Takže dobře. Je rozhodnuto. Zůstaneš u mě.“ Stisknu jeho paži pevněji. „Ano. To by neměli.“ Řeknu a potřesu hlavou. „Raději o tom nemluvme. Dnes má být šťastná den. Tyhle chmurné věci sem nepatří.“ Pousměji se na něj. „Ano... oni to mají v krvi. Myslím, že tak už to u nich bude navždy.“ Pak si na něco vzpomenu a zasměji se. „Víš o tom, že já jsem v podstatě také šlechtic? Ukázalo se, že moje rodina patří k nějakému starému rodu. Jen není už moc známý. Zjistila jsem to na Akademii. Ukázal mi to Honorie. Mám mezi předky i nějakého toho Shalafiho.“ Řekla jsem mu vesele. Zeptal se mě co tu dělám tak brzy. Pokrčím rameny. „Pár hodin není zase tak málo. A já byla celá nedočkavá. Chtěla jsem pomoci. Třeba pohlídat děti nebo uklidňovat Alexe, který musí být z toho celý na větvi i když to, že mu nevěsta nedorazí k oltáři jistě nehrozí.“ Znovu se zasměji. Zastavím se a rozhlédnu se. „Podívej se těch lidí. Musí být složité být tak známý jako Alex. Taková velká svatba musí být náročná. Zná se Alex vůbec se všemi?“ uvažovala jsem nahlas. |
| |
| Saki - 3. kapitola Mágové vás nakonec nezatlačí moc daleko, jen aby měli hodnostáři trochu více místa. Pak mezi vámi ale vytvoří uličku, kterou všichni projdou. A dav se pomalu rozejde. A ty zůstaneš ve Věži. Už ale ne moc dlouho. Ještě ten den večer pro tebe mistra přijde. Stav jejího bratra se výrazně zlepšil, už nebalancuje životem na ostří nože. A tak probíhá tvůj výcvik další dva roky. Naučíš se mírně pokročilá bojová kouzla, konečně se ti podaří zkrotit blesk, vystavíš si jakés takés telepatické obrany mysli, zvládneš kouzlit pouhou vůlí, bez otevření úst. Mistra se nijak nezměnila, stále je to ta tichá žena, se zálibou v přírodě, meditaci a tichu. Skoro bych ani nepřeháněl, kdybych tvrdil, že za rok jsi neřekla víc než několik desítek slov. Její bratr se ze svého zranění nakonec dostal a do roka už byl zase u bojových mágů. Nepodařilo se ti zjistit, co mu vlastně bylo, ale podle zachycené šeptandy dvou léčitelů ho temní zasáhli doopravdy krutým kouzlem. Před několika dny jsi oslavila dvacáté narozeniny. Mistra ti poblahopřála a na její tváři se objevil málokdy viditelný úsměv. Upekla dokonce dort a docela dobrý. Máš teď týden na to, aby ses dostavila do Věže Vysoké magie a podstoupila Zkoušku. Ta určí, jestli budeš nadále mistra Saki Kreenaru, obávaná mága, nebo ubohá zlomená troska, které je zakázáno používat magii, protože ji nedokáže ovládnout, či dokonce mrtvola. Můžeš si vybrat kterýkoliv den a jakmile Zkoušku úspěšně složíš, budeš právoplatně patřit k Říšským mágům. Momentálně je ráno prvního dne, zbývá šest... |
| |
| Vingaard – Nejvyšší chrám Anett „Ty mě zase provokuješ co?“ Pousměji se. „Docela rád bych si se Šmejdilem prohodil těla, když má takové privilegia spát s tebou v posteli, ale bojím se, že poskakující paladin z větve na větev, nedělal moc dobrou reputaci.“ „Máš pravdu, k mému štěstí mi stačí tvoje přítomnost.“ Pak se zmíní o své náhle objevené minulosti. To je druhý úder do mého srdce, ale přejdu to daleko líp, než to s tou rodinou. „Ho ho, nakonec se ukáže, že jsi královnou magie. Není o tobě nějaká zmínka v proroctví? Něco v tom slova smyslu: Rod dávno zapomenutých, jež vládl zemi i nebesům. Zrozeni a stvořeni samotnými bohy, opět povstanou z popela a odeženou temnotu, jež pohlcuje lidská srdce.“ Trošku se zasměji nad tím, co jsem řekl. „Promiň, mám moc bujnou představivost.“ „Já shodou okolností dorazil před pár hodinami. Byl jsem chrám navštívit už ráno, abych tu vyhledal Simona a řekl mu svoji odpověď na to, zda přijmu jeho nabídku. Ještě jsem se ale nerozhodl, ke které z těch skupin bych se měl připojit.“ „Jinak si byla tedy pěkně nedočkavá, jak to tak vidím. Se divím, že si tu nebyla ještě dříve. Jinak věřím tomu, že jak nevěsta, tak ženich nejsou nervózní ze svého ano, jako z těch hostů, co tam budou.“ Projdeme do útrob chrámu. „No z tohohle bych byl nervózní víc, než z toho svatebního slibu, prvního manželského polibku a řeknutí ano tomu druhému.“ Najednou mi připadá, že zas tak není na škodu být z malé rodiny. „No co se týče mágů, tak z těch bude znát nejspíš všechny, ale nedá se počítat s tím, že bude znát každého bratrance z x-tého kolena.“ „Co myslíš? Najdeme je v tomhle davu? Nebo si zatím půjdeme dát něco k pití?“ |
| |
| Vingaard Ziori Usměji se. „Jenom maličko.“ Ukážu mu mezi dvěma prsty jak malinko ho provokuji Začnu se zase smát. „Myslíš, že by pod tebou nějaká větev vydržela?“ zastavím se a zadívám se na něj. Když mi znovu zalichotí, chytnu si ho a stáhnu dolů, abych ho mohla lehce políbit na rty. „Ty tvoje lichotky. Ty máš duši básníka.“ Řekla jsem mu a pustila ho. Nad královnou magie se začnu znovu smát. „Nepřeháněla bych to. Ono to zase nic moc nemění. Nezměnilo to vlastně vůbec nic. Po té době jsem si na to vzpomněla až teď.“ Pokrčím rameny. „Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že by jsi psal příběhy? Umíš moc dobře zacházet se slovy.“ „Ah nedočkavá... dalo by se to tak říci. Jen kdybych nezaspala. Mám menší potíže s epidemií, nic nebezpečného, spíš nepříjemného. Dlouho jsem hledala v knihách a kdyby mě Šmejda neprobudil, je možné, že bych nedorazila včas.“ Rozhlédnu se. „Nejspíš. Nejspíš... jsem ráda, že mám malou rodinu. Až se jednou budu vdávat, chtěla bych u toho mít jen svou rodinu a nejbližší přátele. Z něčeho takového bych se asi zbláznila.“ Poukážu znovu na ten dav. Nad jeho otázkou se zamyslím. „Asi bych je šla zkusit najít. Oslava bude trvat jistě dlouho a čím dřív s pitím začneme tím lépe pro nás.“ Řeknu i když já neplánovala pít vůbec jestli jsem sebe a jeho měla v noci přenést bezpečně ke mě domů. |
| |
| Vingaard Anett „Pro tebe maličko, pro mě to představuje bezednou propast, jež mě od tebe odděluje.“ Mrknu na ni. „Co se týče té větve, tak jsem si jistý, že mágové jistě už vypěstovali stromy pomocí magie, které by takového skákajícího paladina unesly.“ Náhle mě chytne s tím známých chvatem, pod kterým se mé tělo přirozeně shrbí, aby na mě Anett dosáhla. „Moc to nepřeháněj, pak mi řekneš, že kvóta na pusinky a polibky je vyčerpaná a já bych tenhle rok ještě nějaké chtěl.“ Zazubím se a oplatím ji polibek. „Duše básníka a v takové konzervě?“ Zabouchám na hrudní plát brnění. „To těžko, duše básníka musí být volná a svobodná. Neměla by být ničím svazována, což se nedá říct v mém případě. Protože kdybych byl básníkem, tak by má maličkost bloumala po celém světě a to já nechci. A když už bloumat a cestovat, tak jedině s tebou.“ Hm, královna magie. Zní to tak zvláštně. „Je dobré znát své kořeny.“ Vykulím na ni oči, když se zmíní o tom, zda nechci psát příběhy. Musím se tomu zasmát. „Co já jsem to za vypravěče prosím tě? Hbitost mého jazyka, výmluvnost a literární zásoba slov je asi tak velká, že by se to vešlo za tvůj roztomilý nehtík.“ „Šmejda má evidentně i budící schopnosti. Jak tě probudil? Ukradl ti snad peřinu?“ Zmínku o epidemii taktně přeskočím. Vím, že se snaží ze všech svých sil. Kéž bych ti mohl nějak pomoct. Není to nijak velké gesto pomoci, ale v duchu se pomodlím za tyto ovečky, jež má Anett na starosti. Modlím se za jejich duše k bohu Nusterovi a dále k Iakorosovi, aby propůjčil svou moudrost Anett a ona byla schopná záhadu rozlousknout. Poslední bůh je Salmar, kterého žádám, aby ti, jež nejsou nemocní, měli silné a pevné zdraví. „Sdílím tvůj názor, navíc v mém případě je to jednoduchá volba.“ V duchu přemýšlím, koho bych mohl pozvat, kdybych se ženil. Není z čeho moc vybírat, ale jsem tomu rád, aspoň se nemůže stát, že bych na někoho zapomněl. „Předpokládám, že pomocí magie je asi nenajdeš co? Takže nám nezbudu nic jiného, než se spolehnout na náš zrak a sluch. Jinak jak to myslíš s tím pitím? Takhle to vypadá, že máš, jak se říká, slinu.“ Musím se zhluboka zasmát, protože vím, že Anett nepatří mezi píjácké dívky, a když už, tak jenom víno, které neleze tak rychle do hlavy, jako tvrdý alkohol. „Jinak až po vás mistro Anett. Přece jen všichni rádi uhnout takové spanilé dívce jako jsi ty, než takovému hromotlukovi, co jsem já.“ |
| |
| Vingaard Ziori Začnu se smát. „Jo. Jistě... mágové nemají co dělat a tak pěstují nezničitelné stromy.“ Potřesu hlavou. Pohladím ho po hrudním platu a poklepu ho po něm. „Jen se neboj. Polibků pro tebe mám ještě víc než dost.“ Řekla jsem mu s mrknutím. „Ale... máš klasickou představu o básnících, můj drahý. Básník může být kdokoliv, kdo umí zacházet se slovy. Nemusí je ani psát na papír. Třeba jako ty říkáš věci od srdce a to už jsou podle mě vlastnosti básníka. Jak jinak by jsi mi mohl tak krásně lichotit?“ znovu na něj mrknu a zase se mu zavěsím do paže. Znovu vyprsknu smíchy. „Ty se tak podceňuješ Ziori! Tak mi pověz. Jak dlouho ti trvalo vymyslet to s Královnou magie? Netvrď mi, že si odpovědi trénuješ doma?“ popichuji ho. Opustím tohle téma. „Šmejdil? Ah... ten má takový hezký způsob. Lehne mi na břicho a čeká až mě tíha jeho těla a ztížené dýchání probudí. V podstatě si vybral pomalé dušení. Chytrý kocourek.“ Protočím oči. „No jistě, bych ho mohla najít magií. Ale nejspíš je to tu tak zabezpečené, že by se na mě hned všichni vrhli, kdybych se o něco pokusila. Tady je to teď chráněné snad víc než samotný král.“ vysvětlím mu. Odfrknu si. „Ani náhodou. Ale vidíš kolik tu je lidí? Každý pátý bude chtít připít na novomanžele. Víš kolik to bude přípitků? Budu si muset pití notně ředit, abych pak byla co k čemu.“ Pokrčím rameny. Pak po něm loupnu očkem a sjedu ho pohledem od hlavy k patě a zpátky. „No možná. Ale řekla bych že ty máš větší šanci. Jsi vazba. Tobě uhne každý, už jenom proto, že od tebe by strčení bylo silnější nebo šlápnutí na nohu o hodně bolestivější. Navíc... to by jsi chtěl, aby ti na tvou přítelkyni každý zíral?“ usměji se. |
| |
| Vingaard Anett „Váš řád je veliký, převeliký – jistě se najdou takoví členi, jež nemají do čeho píchnout a zabývají se takovými věcmi. Všichni nemůžou být tak prospěšní jako ty či Alex, ale to není žádná výtka. Sám moc dobře vím, že tací lidé jsou všude, církve nevyjímaje. Ale upřímně řečeno, řekl bych že Benediktovo rytířstvo má těhle lidí nejvíc.“ Zmínka o nenaplněné kvótě a dostatečně zásobě polibků mě zahřeje u srdce. „Podle mě to není lichotka, protože to co říkám, je čistá pravda. Nesnažím se tě dostat na slovíčka a ty to moc dobře víš. Navíc jsou chvíle, kde i ryzí srdce selže, mluvíc pravdu sebevíc či sebelépe.“ „Jinak nebudu měnit tvůj pohled na mou „maličkost.““ Zasměji se. Je to ironie a jakýsi druh humoru, který je u mě často slyše. Slovo maličký a jemu podobná slova se vskutku nedají moc používat s mou osobou. Docela lituji svého rozhodnutí, jít na svatbu ve zbroji. Vědět to, jak blízko Anett budu, vzal bych si snad i prostý oděv, jen abych vnímal její dotek. Kodex a dekórum se sluší v těchto případech dodržovat, navíc jak jsem řekl dříve – nechci dělat nikomu ostudu. „Jak dlouho mi to zabralo? Ani nevím, bylo to spontální a impulzivní: Slova se sama k sobě přidala, i když mě to moc velký smysl nedává. Navíc ty jest inspirací mou, nekonečnou, jež září mi dnem i nocí. A já pod kouzlem tvým, skládám verše jeden za druhým. Zatím málo to jest, protože srdce s vůlí zpívat chtějí, avšak jejím ´tónům jazyk nerozumí.“ Ušklíbnu se nad tím. „Nebylo to nic moc, ale snad jsem tím odpověděl na, zda si to nacvičuji doma.“ Vrátím se k jejímu miláčkovi. „Chytrej, nenamáhal se mňoukáním a přešel hned k akci. Někdy by se mi ten jeho přístup hodil.“ Plácnu se do čela, když se zmíním, zda Alexe nemůže najít pomocí magie. „No ještě by nás zavřeli a ze svatby bychom měli kulové. Což by ti Alex neodpustil, nebo by tě tím provokoval, jako ty mě.“ Pousměji se nad jejím odfrknutím. „To jo no, každý se bude chtít ukázat, že on je ten nejlepší řečník. U menší svatby by to bylo milé, ale tady to vyjadřování chvály zabere ještě na dva dny po svatbě.“ Anett po mě loupne očima. „Něco je snad špatně, že po mě házíš tenhle pohled?“ Nakonec povídá, že já jsem vhodnější razič cesty při pátrání po Alexovy a jeho milované nevěstě. „Jen ať si zírají, takový klenot se tak často nevidí, tak pro dnešek udělám vyjimku.“ A nasadím nevinný výraz ve tváři a po znacích žárlivosti nikde vidu ani slechu. Přesto se ujmu čela a pomalu „razím“ pro Anett cestu a rozhlížíme se po ženichovy a nevěstě, popřípadě po známých tvářích, které by nás nasměrovaly k cíli. Po chvilce „ražení“ cesty prohodím směrem k Anett. „Uf, je to jako hledat jehlu v kupce sena.“ |
| |
| Vingaard Ziori Zamyslím se nad jeho básněním. „Nebylo to nejhorší. Ale nepřestávej to zkoušet.“ Mrknu na něj. Začnu se smát. „Kdyby jsi mě zalehl ty, asi bych se z toho už nevzpamatovala.“ Řeknu pobaveně. „Oh... kdybych zmeškala svatbu to bych si nikdy neodpustila ani já. Nikdy jsem Alexe nezklamala a ani s tím nehodlám začínat.“ Pokývám hlavou rozhodně. „No také počítej s tím, že oslava potrvá dlouho. Možná i zítra. Ale tak dlouho nemohu zůstat mimo práci. V poslední době je pro mě čas dražší než zlato.“ Opatrně si upravím řetízek na krku. „Ne... nic na tobě není špatně.“ Řeknu s tajemným úsměvem. Postavím se za něj a jdu těsně za ním, když mi rozrážel cestu. „Děkuji můj hrdino. Jen musím doufat, že jsem se neupravila až příliš dobře. Nejvíc tady totiž musí zářit nevěsta.“ Řeknu. Nechtěla jsem tím tvrdit, že jsem hezčí než Eleanora. Ale tohle byl její den a tak by si všichni měli všímat hlavně jí. Také jsem se rozhlížela. „Možná bychom měli jít do chrámu. Před svatbou jistě nebude Eleanora pochodovat venku. Možná tak Alex. Možná budou uvnitř a někde se stranou připravují!“ mělo mě to napadnout dřív. |
| |
| Vingaard Anett „Teď zase lichotíš mi, dle mně to zní strašně.“ Zakoulím očima. „Já zase nejsem takový obr.“ Bráním se. „Přece víš, že jsem poloviční, když na sobě nemám brnění.“ Zakroutím hlavou. „Takže kdybych tě zalehl, tak by to bylo jako se Šmejdilem, jen by se ti nemuselo dostávat kapku vzduchu, ale rozhodně by jsi se vzpamatovala.“ „Třeba bych mohl shodit pár kilo svalů, tuk mi došel u v raném dětství, kdy mě proháněli po cvičišti. Neznáš nějakou magickou dietu nebo lektvar či kouzlo na krátkodobé zmenšení? To bych tě pak nemohl zalehnout.“ Zasměji se, protože to byla velice komická myšlenka. Trošku mě to ale i děsilo, přece jen je Anett dost drobná vůči mě, nechtěl bych ji nijak ublížit. „No tak to by si měla Šmejdila něrak odměnit za to, že tě probudil, čemuž jses vyhnula tomu zklamání, které mohlo nastat. Je to miláček k nezaplacení, navíc díky němu a správnému načasování potkali.“ Při zmínce o času podotknu: „To se ti docela divím, jste přece mágové. Můžete se dožít staletého věku a troufám si říct, že v tvém případě by to mohlo být ještě mnohem déle. Navíc co se týče zlata a vůbec bohatství, tak to není důležité, ale je dobré ho mít, protože zjednodušuje život. Možná když mi to bohové dopřejí, chtěl bych odcestovat do míst, kde není civilizace a peníze se tam používají jako těžítka či dekorace. A jediný způsob, jak se začlenit do komunit, je přinést či stvořit něco vlastníma rukama a schopnostmi. Je to ale zatím jen sen, jednoho středně letitého paladina, navíc život bez tebe, by pro mě neměl již tak velký smysl, jako teď. Byl bych jako duše bez těla, i když tak strašné by to asi nebylo. Přece jen mám silný pud sebezáchovy a přežití.“ „Když na mě není nič špatně, tak proč ten tajemný úsměv? Mám snad někde něco?“ Podívám se na levé a na pravé rameno a pak projedu pohledem prsní pancíř. „No je pravda, že to je den Eleanory, ale doufám, že ti nebude vadit, když budu mít oči jen pro tebe. Eleanor je už zadaná, takže po té pokukovat nebudu.“ Zasměju se a mrknu na Anett. „Dobrý nápad, ale bojím se, že uvnitř bude taky narváno. Nabývám pocitu, že Nejvyšší chrám bude praskat ve švech, až se tam všichni nasoukají.“ Změním ser ražení cesty a zamířím k jednomu z vchodů do chrámu, který hlídají Obřadní paladinové. „Jak jde jinak práce jako člena nestále Rady? Máš toho hodně na práci, nebo tě plně zaměstnává práce .......................“ Chtěl jsem říct v ordinaci, ale nechtěl jsem, aby myslela na to, že ještě neví, co by to mohlo být za nemoc. „.......jako ochránkyně karavan?“ Ze společných cest vím, že bandité a podobná lůza v Říši nemají moc prostor pro přepadávání konvojů a za hranice jsem s ní nikdy nešel, pač by byly komplikace vrátit mě zpět. I když mě osobně to nevadilo, mému svědomí a smyslu pro povinnost ano. Někdy mě přepadaly myšlenky, že opustím řád paladinů, abych mohl být s ní. Líbila se mi ta představa, ale posunul jsem jí tak daleko, jak to jen šlo. Nejdřív práce a pak zábava, tak jak mě to učil Oris. Až zjistím pravou podstatu o své minulost a rozlousknu záhadné zmizení Orise, tak pak možná řád opustím, ale do té doby sloužím matce církvi. Z myšlenek mě vytrhnou odpovědi Anett. „Promiň, byl jsem duchem kapku mimo. Znáš to, bohové přeskakují z jednoho paladina do druhého a hrají s námi hru, jejíž význam je nám neznámý.“ Zavtipkuji. „Jak to vůbec vypadá ve věži? Pořád měníš barvu nábytku, nebo jsi už vymákla, jaký odstín zelené se ti nejvíce líbí?“ |
| |
| Vingaard Ziori Začnu se tiše smát, natáhnu se a vsunu ruku do jeho dlaně. „Jenom jsem tě škádlila. Mě se líbíš takový jaký jsi.“ Řeknu mu mile a trochu zrudnu, když pomyslím na to při jaké situaci by mě mohl zalehnout. Potřesu hlavou, abych se takových myšlenek zbavila, protože mě úplně vykolejili. Což by nemělo. Už jsem dospělá a takové věci bych měla brát přirozeně. „Ale taky jsem ho odměnila. Dostal mléko a masíčko s vařenou zeleninou. Ale moc ho rozmazluji. Je to šelma. Měl by si chytat myši. Za chvíli z něj bude pěkně vypasený kocour.“ Podívám se na něj. „Já myslela čas, který mám právě v tuhle dobu. Co bude později je budoucnost. Jako mistra mám samozřejmě předurčeno hodně času, ale to nic neznamená. Stát se může cokoliv.“ Pokrčím rameny a dál jsem to nerozváděla, protože rozhovor o možné smrti prostě nebylo na místě. Jemně do něj strčím, nejspíš to ani necítil. „Ty víš, že jsem to myslela jen obrazně s tím zlatem. Nesmíš mě brát tak doslova.“ Stisknu jeho ruku. „Ah... opravdu si myslíš, že někde existují lidé co zlato považují za hezké cetky? To by mohlo být zajímavé.“ „No, ale to snad až při obřadu.“ Podívám se na chrám. „Teď by tam snad nemělo být tolik lidí. Doufejme.“ Odmlčím se. „Člen rady? Ah... po pravdě je to krátkodobá záležitost. Vždycky tam jsme jen na chvíli. Mám z toho spíš pocit, že jsem tam jen zašli na čaj.“ Pokrčím rameny. „Teď už karavany nedoprovázím. Teď když mám ordinaci, jsem povětšinou tam a starám se o nemocné. Bylo načase, aby se tam někdo jako já usadil. Snad každý druhý tam měl nějaký problém.“ Popoběhnu, abych stačila jeho dlouhému kroku. „Nábytek už jsem nechala tak jak je. Myslím, že zelenější barvu stejně už nevymyslím. Ale už jsem spokojená. Tak nějak jsem se pořádně usadila.“ Řeknu mu. Jeho ruka mě příjemně hřála. „A co ty? Jak ti to jde ve tvém postě? Co ostatní paladinové? Už se dávají do formy?“ |
| |
| Vingaard Anett „No tak to jsem rád, že na mě nechceš nic měnit.“ Řeknu kysele, ale je jasně poznat, že to je sranda. „To by mě zajímalo, na co myslíš, když takhle mírně zrudneš a vím, že nemoc to není.“ Zasměji se a na chvilku pustím Anett z očí. Připadám si jako vyšší síla, která nutí lidi přede mnou ustoupit. Připomíná to rozevření moře, jehož středem se dá projít po suché zemi. Otočím se zpět a tam se naopak moře uzavírá. Za ní vidím pár mladých výrostků. Dostávám menší tik do oka, pač na jejich tváři je jasně vidět, nebo to je moje představivost, která mi našeptává, že jí koukají na zadek. „To tedy souhlasím s tím rozmazlováním, ještě by mohl skončit jako chlupatá kulička. Jinak máš pravdu, člověk by se měl soustředit na přítomnost, přece jen je lidský život tak křehký.“ Z jejího pokrčení usoudím, že je na stejné vlně co já. Debata o smrti v tento požehnaný den se doopravdy nehodí. Anett do mě mírně strčí, ani si neuvědomím, že jsem zastavil. Za to můžou jistě oni! Nemají na ni tak vejrat. Není to žádná trofej, kterou by mohli tak snadno získat a už vůbec ne, když tu jsem já. Po jejím dotyku se opět rozpohybuji směrem k našemu cíli. Necítím její hebkou pokožku a teplý dotyk, když se naše ruce spojí. Chtěl bych si tolik sundat rukavici a dotýkat se svou kůží té její. Přestanu fantazírovat a odpovím ji. „Jistě, je spousta míst, kde zlato nic neznamená. Pokud tedy knihy nelžou. Píše se v nich, že jsou země a místa, kde nejdrahocennější věcí je voda nebo sůl. Dále vím, že v severních zemích, kde žijí barbaři – divocí lidé, jsou cennější teplé kůže, které získávají z ulovených zvířat a zdravé ženy, jež dávají mnoho synů a dcer. A to zmiňuji jen střípky. Svět je zatím moc velký, aby se tohle všechno vědělo. Navíc každá kultura má jiná pravidla a principy.“ „Kdo ví, pochybuji, že jsme jediní, kteří se Alexe s Eleanorou snaží najít, ale doufat můžeme.“ Zamyslím se, když mi vypráví o Radě. „Heh, je to takový čajový dýchánek, jak mi to vyprávíš. Se tam musíš asi pěkně nudit.“ „Je dobře že tam mají tebe. Ty je teď na holičkách nenecháš a ani v budoucnu tomu jinak nebude. Můžou být jedině rádi, že tam mají takové „zlato“.“ Nevědomky jsem zrychlil krok, slyším totiž rychlejší zacupitání Anettinin nohou. „V pořádku? Nejdu moc rychle?“ a zpomalím chůzi. „Takže už to máš dle svých představ, tak tomu jsem rád.“ „Upřímně řečeno jsem rád, že moje doba dočasného záskoku skončila. Je to jako kdyby mi narostla křídla a to nepřeháním. Dalo mi to mnoho nových zkušeností, a i kdyby ne, tak jsem rád za tu možnost vzít si mé bratry do parády. Z počátku jsme to nebylo nic moc, to si mohla sama vidět, když jsme trávili čas spolu v klášteře, než jsi dokázala přemístit víc lidí. “ Nasadím úsměv, v němž je pýcha a radost. „Po tom, co jsem už netrávili tolik času a přemísťovali se z jednoho místa na druhý po celé Říši, se toho hodně změnilo. Řekl bych, že prvotní problém byl hned na začátku a to v podobě kuchařky, která až moc dobře vařila. Logickým krokem byla její výměna, Arthur to zařídil v mé nepřítomnosti, kdyby tomu tak nebylo, tak i teď by to byli vepřopaladinové.“ Zavzpomínám na dobu před rokem a půl, kdy se konečně prokázaly výsledky – jak na váze, tak na boje schopnosti paladinů. „Však když bude v budoucnu čas, tak se tam můžeme podívat. Aspoň uvidím, zda zahálí nebo ne.“ Zmínka o domově a jejím nábytku ve mě vyvolá prvotní návštěvu Anettininy věže. „Pamatuji si mou první návštěvu tvé věže. Sotva jsme byli uvnitř, tak ti to tam začalo houkat nebo co. A já cítil silné mravenčení za zátylku, že mě ta tvoje domácnost sežehne vším, co měla k dispozici.“ Směju se tak, až mi tečou slzy. „Pak si to dala do pořádku, ale i tak mi připadalo tu první noc, že mě pokoj chce rozmáčknout.“ Když to vezmu s odstupem, tak takové okamžiky patří mezí mé nejoblíbenější vzpomínky. |
| |
| Anett a Shinxi - postranní chodba Nevyššího chrámu V Chrámu je narváno stejně jako na nádvoří. Prodíráte se davem, respektive Shini razí cestu a Anett cupitá za ním. Když se Shinxi zmíní o Radě, ozve se za vámi známý hlas, který nechtě vyslechl část rozhovoru: "Upřímně řečeno, děkuji Laratovi, že se momentálně v Radě nudíme, protože když ne, neznamená to nic dobrého." Když se otočíte, vidíte mága v rudobílém hávu. Pro Anett Marcus, jeden z nejvýznamnějších členů Rady a Alexův nejlepší kamarád, pro Shinxiho prostě rudovlasý mág. Po pozdravu se vás zeptá: "Neviděli jste Eliz a Cedrika? Zas někam zmizeli... Ten dav je hrozný." Po záporné odpovědi se s vámi rozloučí, potřese hlavou a vydá se své učedníky hledat. Na Alexe konečně narazíte o několik desítek kroků dál. Jeho opálená tvář celkem slušně zbělala, ale momentálně se usmívá nějakému vtípku někoho z hloučku kolem sebe. Kolem hloučku je dav hustší než kde jinde, ale samotný hlouček nikdo neruší. Alex je oblečen v bílém hávu elegantního, neobvyklého střihu, se zlatým lemováním. Když přijdete až k hloučku, všimne si vás a s úsměvem vás pozdraví. Pak vám představí lidi kolem sebe po směru hodinových ručiček jak stojí, každý představený vám kývne na pozdrav. Prvně Alex ukáže na starce s orlími rysy oblečeného v prostém bílém hávu. Tvář mu lemují dlouhé bílé vlasy a zarůstá mu ji plnovous stejné barvy. "Toto je Benedikt de Score, můj děd a učitel." A taky patriarcha rodu, Orisův přítel a bývalý Shalafi. Pak ukáže na hodně opáleného hnědovlasého muže, taky v bílém hávu. "Linos de Score, můj synovec." Elizin nejstarší bratr, často o něm vyprávěla. Učil ji základy magie před tím, než šla k Alexovi. Pracuje u Guršského dvora, proto je tak opálen. Dále Alex ukáže na muže velice podobného Benediktovi, jen oblečeného v oblečení nejvyšších šlechtických vrstev. "Stefan de Score, můj otec." Pak ukáže na dalšího muže, tentkrát na sympatického modrookého blondýna v bílém hávu. "Drack de Lucsa, zanedlouho můj švagr." A hlouček uzavírá vysoký statný muž, ve slavnostní uniformě maršála (jeden z nejvyšších velitelů) Královského jezdectva. "Christopher de Lucsa, můj tchán." Pak ještě představí vás dva. Toliko k představování lidem v hloučku, pak se Alex omluví a odejde s vámi dvěma kousek stranou. "A to jsem jako mladík chtěl malou svatbu." Rozhlédne se kolem. Těžko přes jeho mladý pohledný zevnějšek věřit, že už je mu padesát. |
| |
| Vingaard – Nejvyšší chrám Ziori Povzdychnu si. „Jednou se rozhodně vydám poznat svět za hranicí Říše.“ Řeknu skoro teskně. „Ale to se ještě nějakou dobu nestane.“ Pousměji se. „Ne, ne... nenudím se. Vedeme docela zajímavé rozhovory.“ Řeknu s úsměvem. Hrdě vypnu hruď. „No to si piš. Řekla bych, že se úroveň města zlepšila. Dodávám totiž lidem i mýdlo a ošetřuji chudé zadarmo. Ale většinou mi něco přinesou. Jídlo, vejce a tak. To mi stačí. Pár lidí mi dokonce řeklo, že by mě chtěli za starostku. Protože se tak starám o lidi a skoro nic za to nechci..“ Zasměji se znovu. „Je dobře, že ti to dali na starosti. Zase jsi paladiny vyzdvihl.“ Pochvalně ho poklepu po paži. „Ale chápu, že jsi rád, že jsi se té zodpovědnosti zbavil. Vést někoho a mít za ně zodpovědnost je těžké.“ Řeknu. Pořád si pamatuji, jak jsem byla celá strachy bez sebe o děti v Akademii. Ještě třetí den po tom co jsem se vrátila domů jsem byla lekavá. Zatvářím se omluvně. „Pořád nechápu jak se to mohlo stát. Já tě měla nastaveného v režimu „Doma“.“ Potřesu hlavou. Ozve se za námi hlas. Otočím se a usměji se na Marcuse. „To je pravda. Jen ať to takhle klidně zůstane.“ Řeknu a vřele se s ním přivítám. „Bohužel. Neviděli.“ Řekla jsem mu omluvně. Kam se ztratili? Tady se ztratit je snadné. Ale jestli se chtěli ztratit... nakonec je to pár a jsou v období, kdy jistě zkoumají zvláštnosti opačného pohlaví. Našli jsme Alexe obklopeného lidmi. Politovala jsem ho, protože byl pobledlý. Jen co si nás všiml, představil nás a já si snažila zapamatovat všechny ty jména. Každého jsem pozdravila a pak Alex využije našeho příchodu, aby se dostal ze spárů rodiny. „To věřím, Alexi. Tohle je trochu moc. Ale jsi hold oblíbený, silný a udělal jsi si hodně přátel. A ti přátelé mají přátelé, kteří je doprovodí... a máš tu dav jak na slavnosti slunovratu.“ Usměji se na něj a postavím se před něj. Přejedu ho kritickým pohledem a pak pokývnu hlavou. „Vypadáš skvěle. Sluší ti to.“ Lehce ho obejmu, abych mu nijak nepomačkala oblečení. „Čeho se bojíš, Alexi? Nevěsta ti už neuteče. A pak už jenom přežít oslavu a můžete se vytratit.“ Mrknu na něj. |
| |
| Vingaard Anett „Až tu cestu budeš chtít podniknout, dej vědět. Mile rád se přidám.“ Pak se kapku zaseknu, pač jsem to nepochopil s tou nudou. Nakonec se tomu musím zasmát: „Ty ji mi nějaká roztržitá, já to s tou nudou myslel v nestále Radě, když tam máme desetiminutové seance, a proto říkám, že mi to připomíná čajový dýchánek. Je ti vážně dobře? Třeba to zrudnutí přece bude příznak nemoci.“ Zasměju se, pozorujíc její vypnutou hruď. Musím přiznat menší rozpaky, protože na té hrudi bylo co k vidění. Taktně naznačím, aby jí tolik nevypínala, pokud nechce vyvolat davové šílenství, jehož terčem by byly Anettininy ženské vnady. Po upozornění plynule pokračujeme v konverzaci. „Ty snad rozmazluješ každého, kdo se dostane do tvé blízkosti, ale jako na truc nerozmazluješ mě.“ Zahraju si na dotčeného. „Jsme jinak rád, že si tě lidi tak váží. Já za své doby působnosti neměl takové ovace od svých bratří, které jsem cvičil. Aspoň ne během těch tvrdých hodin výcviku, nakonec ale někteří přišli, aby mi poděkovali. Takže mě to dost zahřálo u srdce, i když to není tak hřejivý pocit, který dostávám ve tvé společnosti.“ Vrátíme se k prvotní historce, jež se odehrála v její věži. „Měla si mě nastaveného jo?“ uculím se. „To spíš vypadalo, že jsem tvůj veřejný nepřítel číslo jedna. Jsem docela rád, že ti tam Alex nedal zvláštní celu pro vězně, kde bych dozajista skončil. A jestli ji tam máš, tak mi to raději ani neříkej. Ještě si ze mě budeš chtít vystřelit a já se zítra neprobudím v pokoji, ale v místnosti o rozměru dva metry na šířku a dva metry na délku, se spoustu mrňavých kamarádů, kteří mají čtyři cupitavé nožičky.“ Tam by se mi hodil Šmejdil, ale ten už je rozmazlenej, i když hlad dělá své. Ani nevím kdy to bylo, ale najednou uslyším cizí hlas, který se zmiňuje o Radě. Otočím se a uvidím rudovlasého mága: Něco mi říká, že jsem ho už někde viděl, ale nijak jsem se nesnažil přijít na to kdy. Pozdravil jsem se s ním a prohodili pár slov. Jinak jsem nechal Anett, aby rudovlasému mágovi zodpověděla jeho dotaz a mohli mezi sebou prohodit pár slov. Po chvilce odejde. „Kdo to byl? Že by budoucí ženich, který se snaží prolomit ledy?“ Rýpnu si. Labyrint z lidí neustále měnil svůj tvar a složení, nekonečně nepropustná bariéra, jež nám znemožňovala najít Alexe de Scoreho a jeho půvabnou choť. Štěstí, osud či jeden z bohů při nás stál a my ho konečně spatřili. Kolem něho bylo semknuté kolečko lidí, kterému se věnoval, ale i tak nás zpozoroval. Přizval nás a představil jednotlivým členům jeho rodiny a rodiny nevěsty. „Je mi ctí.“ Řeknu, když nás přestaví svému dědečkovi. „Otec mi vyprávěl, jak s vámi hrával šachy a Alex se vám neustále snažil radit, třeba bude někdy příležitost a zahrajeme si spolu. Alex se tomu zatím vyhýbá, jako čert kříži.“ Nakonec se mu ukloním. O zbylých členech nic nevím, takže je to jen takové to zdvořilostní pokývnutí. Přece jen jsou to šlechtiti a i kdyby ne, tak mají vyšší postavení. Ne že bych neměl rád šlechtice, nebo mi dělalo problém jim projevit úctu, která pramení z jejich titulů, ale v mém srdci je jen pár, jež si mojí úctu skutečně zaslouží. Nakonec s naší pomocí uteče z toho davu. „Souhlasím s Anett, za různé věci, se musí různě platit. V tvém případě je to věnování nespočtu hostů.“ Přátelsky ho poplácám po rameni. „Jinak když se na tebe podívám, tak spíš připomínáš kněze. Skutečně jsme dorazili na tu správnou svatbu?“ Přátelsky si z něho utahuji. „Ale ne, sekne ti to. Jinak nevím Anett, Alex patří mezi jedny z nejsilnějších mágů, čeho by se prosím tě mohl bát? Říct snad své manželce ano?“ Zazubím se. |
| |
| Anett a Shinxi Když se zmíníš o Alexovi, čertu a kříži, tak si Alex rýpne: "Já na Anettinu oslavu přinesl i figurky, ty ses nedostavil." Z jeho pohledu je ale jasné, že chápe, že ti v tom zabránila povinnost a jinak bys tam určitě byl. Alexův děd přikývne. "Snad k tomu někdy bude příležitost." Když poodejdete stranou a Shinxi okomentuje Alexovy šaty, pokrčí jejich nositel rameny. "Jestli tohle nosí kněží, tak jim to nezávidím." Prohne se, podre se na zádech a ukazováčkem si přitom odtáhne límec dál od krku. Nasadí přitom komický útrpný výraz. "Co má moje síla se svatbou společného?" Zatváří se, jako by cumlal něco opravdu kyselého. "Upřímně řečeno, raději bych byl zase v první linii nějakého protiorčího nájezdu, než tohle. Je to hrůza, mám říct jedno jediné slovo a mám pocit, že to řeknu nějak špatně. Že zakopnu, nebo se jinak ztrapním. Neustále kontroluji, jestli mám v kapse ten prsten... Je to k zbláznění. Radši bych znova oznamoval výsledek volby Shalafiho tisícům lidí, než řekl jeden souhlas desítkám." Zase se ošije a pak už nasadí normální výraz. "Ale budu rád, až to bude za námi. Tenhle chaos není kvůli mé nebo Elenině slávě či moci, ale kůli oběma rodům. Když se žení nejstarší potomci hlavních rodových linií, je to tak vždycky..." Pousměje se, dotkne se Anett, aby si zajistil její pozornost, a ukáže na nějakého mága napravo od vás. Má dlouhé vlnité černé vlasy a zajímavý, když už ne pohledný, obličej. "Honorius se zmiňoval, že ti řekl o tvém rodu. Promiň, že jsem ti to neřekl já, nepřišlo mi to moc důležité. Ten chlap je Severard de Selionth, bojový mág, kamarád Ele." |
| |
| Alexova svatba Ziori Usměji se, když vidím jak zírá na mé jisté partie a pak mi žárlivě naznačí abych se tak nenaparovala. Vyhověla jsem mu. „Jen se neboj, Ziori. Jednou se s rozmazlováním dostanu i k tobě.“ Slíbím mu vesele. Odkašlu si. „Nemyslela jsem tím zrovna magickou moc.“ Upřesním svá slova. Upravím mu límeček, který se zkroutil, když si ho uvolnil. „To přece vydržíš. Mysli na Eleanoru, to tě uklidní. Jistě se musíš těšit až ji uvidíš jak půjde uličkou a bude celá zářit. Na lidi úplně zapomeneš a budeš mít jen oči pro ní.“ Snažím se ho uklidnit. „A na tom říct „Ano“ se nedá nic zkazit. Jen co budete stát u oltáře budeš úplně klidný. Tím jsem si jistá.“ Mrknu na něj. Rozhlédnu se. „Tak je to vždycky? No... v tom případě jsem ráda, že je můj rod v podstatě zapomenutý.“ Uchechtnu se. Pak mi Alex někoho ukáže. „Ale nemáš se za co omlouvat. Máš pravdu. Není to důležité. Tedy překvapilo mě to, ale to je asi tak všechno. Nakonec jsem na to i zapomněla.“ Mávnu rukou a zadívám se na mága. „Hm... a ví o nás Selionth vůbec?“ zeptám se, ale pak pokrčím rameny. „Co kdyby jsi nás představil? Ráda se seznámím se vzdáleným příbuzným.“ |
| |
| Vingaard Anett S Anett Anett přestane s provokací svého těla. „Jen doufám, že do té doby mé vlasy neprokvetou stříbrem, i když taková dívka by se mi líbila jako ošetřovatelka, leckterý dědula by mi to tvoje rozmazlování záviděl.“ Opětuji ji široký úsměv, dalo by se říct, že kdyby mi někdo nasvítil na ústa silnější zdroj světla, tak bych snad házel prasátka. Kruh lidí „No myslím si Alexi, že to je na body jedna jedna.“ V duchu ale vím, že mi Alex dává daleko více střeliva, které na něho můžu použít, ale žádné špičkování se nemá přehánět a už ne vůbec před tolika lidmi. V soukromí to nevadí, ale někdo by si ten humor mohl špatně vyložit. „Budu se na ten těšit.“ Ukloním se Alexovu dědovy. Sami s Alexem Anett mu zpravuje límeček. Alex má mírně pocuchané nervy, s tím se dalo počítat. „Hlavě v tom závěru zhluboka dýchej. Když už nic jiného, vyslovuj to po slabikách.“ Zasměju se. „Sice to bude vypadat zvláštně, ale svůj účet to splní.“ Alex poukáže na vzdáleného příbuzného. „No bude asi lepší, když za ním půjdete jen vy dva. Já se nemusím zrovna cpát všude, kam vrtneš Anett. Takže běž s Alexem a seznam se svoji vzdálenou rodinou a já tu počkám. Pokud mi tedy něco nespadne na hlavu a tak podobně, kdyby něco, tak mě jistě najdeš a magii k tomu jistě potřebovat nebudeš.“ Usměju se a nechám je jít za tím pradávným příbuzným. Jo chlape, co ty tu budeš jen dělat? Připadám si jak kůl v plotě. Seber se! Napomenu se. Jak pravila Anett, tohle je svatba, tak budeme oslavovat. Vím, že Anett své pití bude ředit, aby byla vůbec použitelná, to se netýkalo mé osoby, navíc abych vůbec pocítil nějakou malátnost, musel bych toho vypít daleko víc, než normální člověk. Přece jen v mém těle se ta kapka alkoholu ztratí líp a rychleji, než v kde jakém šlechtici, i když mágové můžou v pití představovat určitou výzvu. Můj cíl je jasný, najít něco k pití. |
| |
| Shinxi Alex s Anett zamíří k Selionthovi a ty se vydáš sehnat něco k pití. Úspěch máš až v hlavních, rozšířených uličkách komplexu Nejvyššího chrámu. Tam procházejí dívky s tácy plnými nápojů nejrůznějších druhů v barevných sklenicích. Namátkou si jeden vybereš a ten ti okamžitě sežehne hrdlo. Nečekal jsi to, takže zalapáš po dechu, ale potom pocit odezní a ty se můžeš napít znova, abys znova zakusil ten pocit. Tentokrát už jsi připraven, i tak je to ale síla. Vtom se ze stínu vedle tebe vyloupne Simon v plné zbroji. "Ahoj Shinxi, prý jsi mě sháněl. Promiň, měl jsem nějaké vyřizování." Anett Alex kývne a vydá se s tebou za Selionthem, Shinxi si šel sehnat něco k pití. "Jasně že o vás Selionth ví. Nejste žádná malá postranní větev, ale plnohodnotná polovina rodu. Jenom hold bez titulu a se zkráceným jménem." Když jste dostatečně blízko, zavolá na muže: "Seve, chtěl bych ti někoho představit." Ukáže na tebe. "To je mistra Anett Sela, moje bývalá učednice a členka Rady." Řídil se přitom prastarými Říšskými zvyky o představování, předtím to tak nedělal. Řekl nejdříve jméno s titulem, pak svůj "vztah" k tobě a nakonec tvou nejvýznamější funkci. Pak se podívá na tebe a ukáže na něj. "A to je magistr Severard de Selionth, bojový mág." Pokud k němu nemá vztah, tak se to samozřejmě vynechá. Severard se ti ukloní, jak se sluší členovi Rady. Alex se nezmínil o tom, že tam nejsi nastálo, nejspíš úmyslně. "Těší mě, že vás poznávám, má vzdálená příbuzná." Řekne Sev když se narovná. Je to takový menší obr, i na docela vysokého Alexe se dívá zvrchu. |
| |
| Nejvyšší chrám – svatba Anett a Alexem se vzdálili od mé maličkosti a já se vydám vyhledat něco k pití. Nakonec se brzy dostanu k tomu, co hledám. Mine mě dívka s podnosem na kterou se usměji a ukořistím jednu z barevných skleniček, které na něm měla. S mírným hihňáním mi oplatí úsměv a odcupitá pryč. Prohlížím si se zájmem barevný mok a přičichnu k němu. Nevonělo to vůbec špatně. Má to barvu vína, no uvidíme co to tady mají za slaďárnu. Chvilku tekutinu cucám v ústech, abych zjistil buket vína. Mělo to příjemnou aromatickou chuť a já polknu. Měl jsem dojem, že z mého hrdla se stalo sídlo samotného Pekla. „To je tedy dryják.“ Ochutnám ten mok podruhé, kupodivu už to nebylo tak palčivé a ještě líp to chutnalo. S tímhle to nesmím přehánět, jinak skončím na zemi jako nějaký ožrala, který neví, kdy má dost. Trošku ve mě hekne, když z ničeho nic na mě vybafne Simon. „Uf, tohle mi nedělej.“ A zasouvám polovytažený jedno-ruční meč, co mám na zádech. „Jsme sice asi na nejhlídanějším místě v Říši, ale tik je tik.“ Pak se s ním dle kodexu pozdravím. „Chápu, jistě toho máš moc na práci a moje odpověď nikam neuteče. Spíš mi to dalo ještě víc času, abych si to promyslel.“ Byla to taky pravda, nabídka Simona byla vskutku důvod k zamyšlení. Chvilku jsem uvažoval o stráži významných církevních hodnostářů. Bylo to ideální pro to, abych měl čas být s Anett. V srdci ale nebyl cítit oheň a nejspíš by mě to věčné stání na stráži unavovalo. Hlavně žádná příležitost něco změnit. Po zavržení této možnosti zbývali už jen dvě. Ne že bych měl něco proti svým bratrům, co nesou důležitá poselství, ale zkrátka představa pošťáka v brnění mě nenaplňovala. Za to poslední možnost byla nejvíce pikantní. Slévalo se snad všechno, co v předchozích dvou, ale byla více živější a akčnější. Můžu jen usuzovat z toho, co se jsem se doslechl od jiných, protože jsem žádného paladina z Jestřábí jednotky nikdy neviděl a jestli ano, tak o tom nevím. Trápila mě myšlenka, že to bude klín, který se zarazí mezi mě a Anett a náš vztah bude stagnovat, ba dokonce by se mohl plně rozpadnout. Po dlouhém týdenním rozjímání jsem se přikláněl k této poslední možnosti. Nicméně se chci Simona zeptat, jak to s Jestřábí jednotkou je. Zda jsou neustále v pohybu, nebo zda tam je i prostor pro to, co jsme si s Anett mezi sebou vypěstovali. Po odpovědi Velitele Nejvyššího chrámu mu odpovím. Ach, škoda že nezvládám magii nebo něco podobného, kdybych uměl komunikaci na dálku, tak bych se vždycky mohl spojit s Anett. Teda za předpokladu, že by mě pustila za své mentální zábrany. Zafantazíruji si. |
| |
| Alexova svatba Podívám se na Zioriho, usměji se na něj. „Dobře. Později si tě najdu. Ne že se někam vytratíš.“ Pohladím ho po paži a pak se otočím k Alexovi, který mě šel představit. Překvapeně se na Alexe podívám, ale pak se na Severarda usměji. „Také vás ráda poznávám.“ Také se mu ukloním, protože jsem si nebyla jistá jak jinak bych to měla udělat. Až teprve, když se narovnám zjistím jak moc je vysoký. Převyšoval dokonce i Alexe a to nebyl žádný prcek, což bylo už co říci. No, ale nebyla jsem moc vysoká, pro mě byl velký skoro každý. Jak je možný, že muži umí tak vyrůst? „Po pravdě jste úplně první příbuzný, kterého jsem poznala. Není to tak dávno co jsem ještě žila v přesvědčení, že jediný můj příbuzný, je můj bratr. Musím přiznat, že je to pro mě vzrušující poznat vás.“ Řeknu upřímně s úsměvem. „A prosím, říkejte mi Anett. Na formality si příliš nepotrpím.“ |
| |
 | Cesta která nemá konce Již dlouho jsem na cestách. Jdu tam, kam mne mé nohy zanesou a cesty to jsou vskutku nevyzpytatelné. Říká se, že boží cesty jsou nevyzpytatelné, ale já nevěřím. Nevěřím ničemu, snad jen sobě. Svou víru jsem ztratil už kdysi a teď putuji, snad abych ji našel, nebo někde v příkopu pošel hladem, únavou nebo stářím, kdo ví. Mé cesty nevede žádný z bohů, v žádného nevěřím, už dlouho tomu je, co jsem ji ztratil a přestal věřit. Říká se, že chvíle, co si chceme pamatovat, ty si pamatujeme a ty, co nechceme, ty ne. U mě je tomu jinak. Věci, které bych si rád pamatoval, již nevím a věci, které si nechci pamatovat, ty mi probíhají hlavou, jako by se to stalo včera. Stále je vidím umírat, křičet a naříkat. Vidím sebe, jak se modlím, aby je ušetřil, ale oni stále umírají. Ne, mé oči viděli již dost smrti, viděli dost umírání ve jménu tutoho, nebo tamtoho boha. Snad i proto jsem ztratil svou víru, snad proto jsem zatrpkl ke světu, k panteonu, k sobě. Není nic, čeho bych nenáviděl více, než sám sebe. Někdo by se zabil, já ne, já doufám, jdu a hledám. Co, nebo koho? To ani sám nevím. Možná to je víra, možná já sám, možná bůh, kdo ví. Dlouho jsem putoval lesy, vyhýbal se městům a vesnicím, navštěvoval menší usedlosti a samoty a tam prosil, skoro žebral o jídlo a nocleh. Kolikrát jsem byl přinucen lovu, krádeži a spánku pod čirým nebem, či jen tak skryt pod větvemi stromu, doufajíc, že někdo ukončí můj marný život. Bohužel bylo tu něco, co to nedovolilo. Za svou dlouhou cestu jsem se setkal s mnoha bandity, ale žádný z nich mne o nic neobral, o nic nepřipravil. Snad za to mohla má zbroj, snad můj vzhled, či skoro zrezlý meč na zádech. Možná i proto, že paladinství bylo ze mě cítit na hony, i když jsem se velmi snažil toho zbavit. Je něco, čeho se člověk nezbaví do konce svého života. Třeba to, čím je. Mé nohy mne donesly před velké město, zatím největší, které jsem na svých cestách potkal. Neznal jsem jeho jméno, snad jsem ani neměl důvod jej navštívit, ale něco mne tam táhlo, něco, čemu já, obyčejný paladin a voják, nerozumím. Chtěl jsem jej obejít a pokračovat dál ve své bezcílné cestě, ale nakonec jsem uposlechl to něco a město navštívil. U brány jsem se zeptal stráží, cože to je za město. Málem se mi vysmáli, že neznám slavné město Vingaard. Prohlédli si mne pozorně a zeptali se mne, kde jsem posledních osm let byl. Já jen odpověděl že na cestách. Jen nechápavě zakroutili hlavou a pustili mne dál. Vešel jsem do města, připadajíc si špinavý a jako bych sem nepatřil. Pohledem jsem zavadil o pár paladinů a začal svého rozhodnutí litovat. Snad jsem se bál, že by mne někdo z nich poznal, snad proto, že to jde ze mě cítit až na hony. Ne, podle tváře by mne nepoznali, za těch jedenáct let cestování jsem se změnil. Pomalu, jako červ, který sem nepatří, jsem pocházel městem, dával jsem pozor, abych se vyhnul jakémukoliv člověku, abych do nich nevrazil. Cítil jsem na sobě jejich pohledy, jejich tázavé pohledy. Snažil jsem se je nevnímat, chtěl jsem odsud pryč. Bohužel jsem zašel moc hluboko do města a ztratil jsem se. Proto jsem pohledem začal hledat stráže. Nebylo to těžké, vždyť sem většinu lidí skoro o hlavu převyšoval. "Kudy z města?" zeptal jsem se tiše hlasem, ve kterém je znát únava a nechuť k místu, ve kterém byl přinucen promluvit. |
| |
| VingaardShinxi Simon ti pomalu a rozvážně odpoví. „Jestřábi mají základnu tady, jestli myslíš tohle. Odtud podnikají všechny výjezdy, pokud je třeba je někam rychle dostat, máme k dispozici kněze s transportačními kouzly. Věž nám dokonce někdy pošle několik mágů s přemísťovacími.“ Pokrčí rameny. „O konkrétních akcích nemůžu mluvit, ale obecně se jejich akce dělí na dlouhodobé, jako je sledování a získávání informací, a krátkodobé, ty jsou častější, jako rychlé úderné akce. A starají se tedy hlavně kněze uctívající zlé bohy a temné paladiny tak, jako se bojoví mágové starají o odpadlé a temné mágy. Zkrátka napravujeme a odstraňujeme naše největší selhání.“ Chvíli se dívá kamsi za tebe a pak se podívá zpět na tebe. „Všechno ale podléhá utajení. Každý z Jestřábů má nad sebou jen tři lidi. Mě, Palina a papeže. Ani kolegium kardinálů nemůže Jestřábům vydávat příkazy. Což je dobře.“ Pak tiše dodá. „Protože by ses divil, kolik rádoby svatých kardinálů musíme sledovat.“ Ti, co tvrdí, že je to taková církevní kontrarozvědka, jsou nejblíže pravdy. Anett „Dobrá, Anett.“ Usměje se Severard, ale očividně neví, co by měl říci. Pak se ozve Alex. „Ty o vlku…“ Zamumlá a ukáže hlavou kousek od vás. Míří k vám Jarred, oblečen je ve stříbrobílém oblečení, které jsi na něm ještě nikdy neviděla. On většinou hraničářskou hnědou a zelenou. Když k vám přijde blíže, rozeznáš na jeho hrudi znak Rytířstva a oblek poznáš. Je to formální oděv rytířů. Uvědomíš si, že od oslavy splnění tvé Zkoušky ses s ním neviděla. Párkrát ses ho snažila najít, ale vždycky byl v nějaké akci, navíc jsi měla dost málo času a ten obvykle připadal na Shinxiho. Má kratší vlasy a je až děsivě opálený. Pořád operuje v Guršské říši, což je z velké části poušť, a slunce tam nemilosrdně prahne. Netušila jsi, že ho Alex pozval. Když dojde až k vám, široce se usměje. Nejdříve si podá ruku s Alexem, který stojí dopředu. S úsměvem prohodí pár slov. Ti dva jsou kamarádi od té doby, co jste před sedmi lety v Rhunxu zachránili hraběnku Cistrialovou. A co Jarredovi Alex zachránil život. Pak se Jarred obrátí k tobě a obejme tě. „Překvapená?“ Severard s lehkým pousmáním sleduje rodinné setkání. Earen Jakmile ti řeknou jméno města, vzpomeneš si. Vingaard je hlavní město Belnetské říše. Tady je centrum řízení celé země, Otevřená i Uzavřená rada a král. A samozřejmě Nejvyšší chrám, sídlo papeže, odkud vycházejí všechny rozkazy církvi. A je samozřejmé, že tady bude paladinů nespočet. Zpět ale už nemůžeš, už teď si tě stráže u brány podezřívavě prohlíží. A kdyby ses otočil, nejspíš by tě pro jistotu zatkli, jak je znáš. Procházíš tedy městem. Díky své velikosti a mohutnosti se snadno protlačíš davem, který zacpal ulice. Stráže se snaží ulice zprůchodnit, ale jde jim to velmi pomalu. Tvá výška má ale taky svou zápornou stránku. U zdi vidíš jednoho mladého paladina, jak se na tebe upřeně dívá a pak na tebe upozorní svého kolegu. Oba se potom napřímí a zadívají se na tebe. Zanedbaný paladin není nic obvyklého. Protože jsi byl jedním z nich, víš, jak teď uvažují. Buď se vracíš z nějaké bitvy a je třeba ti okamžitě poskytnout pomoc, nebo jsi zběh a je třeba tě zadržet. Když se zeptáš nějakého chlapa na cestu, podívá se na tebe jako na blázna. Pak ale taky přejede pohledem tvé brnění a čepel meče a nakonec odpoví. „Tam je hlavní brána, tou jste nejspíš přišel. Další je támhle na boku.“ Máchne rukou směrem k dalekým hradbám na opačné straně města. „A tam je vchod do říčního přístavu.“ Ukáže na opačnou stranu, hradby se zdají být vzdáleny ještě více než při minulém případě. „A pak je tady několik vojenských bran, ale to byste měl vědět vy.“ S tím muž zmizí v davu. |
| |
| Alexova svatba Chtěla jsem se Severarda zeptat na jeho práci, aby nepanovalo takové rozpačité ticho, když promluvil Alex. Podívám se první na něj a pak až kam ukáže. Chvíli na muže hledím a až když přijde blíž ho teprve poznám. Vykulím na něj oči, protože takhle jsem Jarreda ještě neviděla. Navíc jak byl silně opálený, vypadal skoro jako míšenec, nemluvě o tom, že slunce mu i zesvětlilo vlasy. Když se vítal s Alexem, čekala jsem, ale netrpělivě jsem poklepávala nohou, než se na mě konečně dostala řada a mohla jsem bratra pořádně obejmou a políbit ho na tvář. Pustila jsem ho a sjela pohledem. „To tedy ano. Vůbec jsem tě nepoznala, vypadáš úplně jako jiný člověk.“ Potřesu hlavou a usměji se na něj. Poklepu na jeho hruď. „Rytíř. Hmmm... vypadáš báječně. Ale taky jsi se mohl ozvat, Jarrede. Víš jaké jsem si o tebe dělala starosti?“ jemně jsem mu vynadala. Pak potřesu hlavou, že je to přece jen nevadí. „Jsem moc ráda, že se ti tak vede.“ Vzala jsem ho za ruku a otočila se k Severardovi. „Jarrede. Chtěla bych ti představit našeho vzdáleného příbuzného. To je magistr Severard de Selionth, bojový mág. Severarde, to je můj starší bratr Jarred Sela....uhm.“ Zaváhám a podívám se na Jarreda. „Jaký máš teď titul?“ zeptám se. |
| |
| Vingaard Svatba Anett Na Simonovi je vidět, že svá slova volí pečlivě. Jako kdyby záleželo na každém jednotlivém slově. Jednotka Jestřábů bude opředena tajemstvími a každé nevhodné slovo by mohlo mýt nedozírné následky. Spekuluji o tom se své mysli. „Rozumím.“ Odpovím mu, když mi řekne základní principy, jež obnáší tato jednotka. Divný pocit mě zaplavil. Bojovat proti vlastním bratřím. To jistě nezvládne každý. Budu dost silný na to, abych dokázal své bratry přivést zpět na stranu světla, a když toho nebudu schopný, tak abych jejich duše poslal co nejrychleji k Stvořiteli, který je i přes jejich hříchy přijme s otevřenou náruči? Byla to dost zásadní otázka. „Takže ty, Palin a Papež jste jediní, od kterých můžu dostat rozkaz a rozkazy ostatních jsou jen prosby, které můžu a nemusím vyslyšet?“ Tahle představa se mi líbila a zároveň i děsila. „Vím, že jsem měl přijít s odpovědí a věřím, že ti ještě dnes odpovím, ale mohl bych si ještě předtím o tom promluvit s osobou blízkou? Nechci, aby si myslela, že mi nezáleží na jejím názoru.“ Uvnitř jsem cítil, že jednotka Jestřábů by mi pomohla ještě víc zesílit a možná bych se o sobě dozvěděl víc. Navíc je tu vyšší pravděpodobnost, že se mi podaří zjistit i něco o zmizení Orise. Bude dobré slyšet její nezaujatý názor. Taktně se uvolním z Simonovi přítomnosti a jdu se vyhledat Anett. Až ji řeknu, jak jsem se rozhodl, chci ji vidět do tváře. Přece jen to dělám kvůli ni. Chci ji ochránit za každou cenu, ale vím, že to dokáže sama. Je to snad jeden z mých vlastních cílů? Proč se vlastně chci stát silnějším? Kvůli ní nebo kvůli sobě? Heh, odpověď je snadná. Procházím labyrintem lidí, až se dostanu ke svému cíli. Pořád mluvila s tím svým dálným příbuzným, Stoupnu si tak, aby mě viděla, ale trpělivě vyčkávám. Přece jen, když Simon mohl počkat tak dlouho, tak ho pár hodin na víc nezabije. Doufám, že Anett bude mít pro mé počítání pochopení. No uvidíme, přinejmenším to má jedno plus. Jsou tu kněží, kteří umí podobné kouzlo s přemisťováním jako mágové. Kdyby se mi ho podařilo naučit, opadlo by omezí vidět Anett kdykoli, tedy po vzájemné domluvě. Nechci ji přece jen nijak omezovat. Spousty dalších myšlenek se mi honí hlavou, než ke mě Anett dostane. |
| |
| Shinxi „S těmi rozkazy je to složitější.“ Připustí Simon. „Mimo jednotku jen nás tři, uvnitř jednotky musíš brát rozkazy od toho, kdo je určen jako velitel akce. Tam neexistují šarže. A taky samozřejmě nemůžeš vyslyšet všechny prosby, pokud by to odporovalo tvému úkolu, to je ale jasné.“ Vysvětlí ti to a na tvůj dotaz kývne. Když se vydáš za Anett, jde několik kroků za tebou, aby tě v tom davu neztratil. Anett se zrovna baví s nějakým snědým mužem ve formálním rytířském rouchu. Teď nejspíš na chvíli zapůsobí osten žárlivosti… Když dojdeš blíž, něco ti říká, že toho muže znáš, nebo že už jsi ho někde viděl. Až po velmi důkladném prozkoumání paměti ti dojde, že to je Jarred, Anettin straší bratr. Viděl ses s ním jen před sedmi lety ve Vingaardu, kde byl špinavý od sazí a krve, v rozedraném hraničářském oblečení. Teď je navíc mnohem opálenější a má kratší a od slunce světlejší vlasy. Postavíš se vedle Seliontha, což je první člověk mimo paladinstvo, který se ti skoro vyrovná výškou. Anett zrovna na Jarreda překvapeně hledí a drží ve své ruce jeho. (MH: Přečti si i příspěvek pro Anett, kvůli Jarredově popisu.) Anett Jarred se zasměje. „Mám to brát jako poklonu?“ Když ho obejmeš, všimneš si, jak moc se jeho tělo zpevnilo. Jarred byl vždy štíhlý, ale nikdy nebyl tak vypracovaný. Na vypracované tělo jsi zvyklá u Alexe nebo Shinxiho, ale Jarred? Navíc teď má neustále ledabyle položeny špičky levých prstů na jílci meče, a ačkoliv se dívá na tebe, jeho oči kontrolují celý boční prostor. Opravdu se hodně změnil, nejen tělesně. Ale to se dalo čekat, operuje přeci jen v Guršské říši. Zemi všudypřítomných pouštních banditů. Říšští rytíři operující v této zemi jsou od rozmazlených aristokratů s koupenými tituly rozdílní asi jako žížala a lev. Přičemž oni jsou ti lvi. „Díky. A starosti sis dělat nemusela, kdyby se mi něco vážného stalo, vrátil bych se zpět do Říše, a kdybych zemřel, dostali byste oficiální kondolenci a mé tělo.“ Pousměje se. „Promiň, ale na nějaké ozývání nebyl čas. A pokud byl, tak jsem… No, abych tak řekl… To je vlastně jedno… Guršská říše je pouštními bandity hodně ohrožena a její ztrátu si Říše nemůže dovolit. Je to významný vojenský a obchodní spojenec. Jenomže její vojenské síly nejsou na pouštní bandity specializované. Zato my jsme byli ideální, malé přepadové skupinky a šmik.“ Se zašklebením si přejede prstem po krku. Když Severarda a Jarreda představíš, stisknou si ruce a kývnou na sebe. Řeknou něco o tom, že je jim ctí a že se rádi poznávají a Jarred ti ještě se zasmáním řekne. „Sir. Sir Jarred Sela.“ Tebe spíš však už zajímá jeho levá ruka, za kterou jsi ho vzala. Na prsteníčku má navlečený zlatý prstýnek. Úsměv mu na tváři trochu povadne. „Vidím, že jsi můj dopis ještě nedostala… Před měsícem jsem se zasnoubil s Leonou Cistrialovou.“ Alex se začne usmívat ještě více, než doteď. „Tak gratuluju, ty do toho praštíš kdy? Počkat… Cistrialová Leona? Není to ta malá hraběnka z Rhunxu?“ Jarred kývne, dívá se ale na tebe. |
| |
| Alexova svatba Překvapeně zamrkám nad tím s jakým klidem mluvil o tom, že by jsme v případě jeho smrti dostali kondolence a jeho tělo. Jo... hezký. „Výborně... teď si o tebe budu dělat opravdu menší starosti.“ Řeknu kysele, aby pochopil, že tohle mě moc neuklidnilo. Vzpomněla jsem si na svou Zkoušku, jak mě to přemístilo k jeho skupině a povedlo se mi je zachránit před Temnými. Nestihli jsme si říct ani ahoj, když mě to vrátilo zpátky. Poslouchala jsem jak to v Guřské říši jde, drahý vojenský a obchodní spojenec. „Stal se z tebe zkušený bojovník.“ Řeknu nakonec s mírným úsměvem. Nechala jsem Severarda a Jarreda ať se pozdraví. „Ah... jistě. Sir.“ Řekla jsem a pokývala hlavou. A pak ztuhnu, když si všimnu jeho prstýnky. Hned jsem si přitáhla jeho ruku nahoru, abych si prsten prohlédla bedlivěji. „Z Guršské říše je to sem daleko. Nejspíš přijde každým dnem.“ Řekla jsem mu a pořád jsem zírala na jeho prsten. On se bude ženit? Můj bratr? Ten nespoutanej mladík, co se nechtěl vázat? Kolik mu teď je vlastně? Dvacet čtyři? Bohové, ten čas ale letí. Bude se ženit... bude mít vlastní rodinu. Nadechnu se. „Promiň jsem z toho trochu v šoku.“ Řekla jsem a usmála se na něj. „Ženit se s hraběnkou Cistrialovou. To je mi tedy novina. Jsem z vás opravdu šťastná. Moc ti to přeji, Jarrede.“ Znovu ho obejmu. „Já to tušila. Už tenkrát jste po sobě pokukovali. A vsadím se, že na mé oslavě před dvěma lety jste se ještě víc sblížili. Nemysli si, že jsem vás neviděla.“ Usměji se na něj. Podívám se na Alexe. „Ano to je ona.“ „A co rodiče, Jarrede? Ti to asi neví, že? Nejspíš jsi jim poslal dopis spolu s tím pro mě. Páni ti budou nadšení.“ Byla jsem z toho všeho tak vyjukaná, že jsem si ani nevšimla, že se vrátil Ziori. |
| |
| Anett / (částečně i Shinxi) „Zas tak malá nebyla, dědo. “ Ohradí se Jarred s úsměvem a šťouchne Alexe do ruky. Ten se jen zasměje. Připomene ti to ale, že Alex zanedlouho oslaví padesátiny. Těžko tomu uvěřit, vypadá jako váš bratr. Maximálně o rok starší než Jarred. „Alexi!“ Ozve se zavolání, jehož původcem je jeden ze stálých členů Rady nedaleko od vás, jméno jsi slyšela, ale nepamatuješ si ho. „Omluvte mne.“ Zamumlá Alex a vydá se za ním. Jarred se po tvých slovech rozzáří a když ho obejmeš, stiskne tě. „Díky.“ Když se zase pustíte, mírně pokrčí rameny. „Jo, už před sedmi lety se mi líbila. Nejspíš mi i trochu pomohla ta rána pánvičkou, rozsvítilo se mi. Ale na té tvé oslavě jsme se neviděli po dlouhé době, chodili jsme spolu už předtím. Líbila se mi totiž tolik, že jsem si ji po tom Rhunxu našel…“ Narovná si objetím pokrčený formálně úsměv a s pousmáním se podívá na Shinxiho. „Rád tě zase vidím, Shinxi?“ Větu zakončí otázkou, jak si není jistý jménem, a napřáhne k němu ruku. Pak ti naznačí, že on počká až si se Shinxim vyřídíš, co potřebujete. Potom se pustí do rozhovoru se Severardem. |
| |
| Hlavní město Když mi řeknou jméno města, trošku se zarazím. Znám ho, vím o co se jedná. Jedná se o hlavní město, kde je i hlavní sídlo Církve. Jedno mne napadne hned. Musím urychleně zmizet, toulat se dál krajinou. U zdi domu zahlédnu dva paladiny, kteří si mne začnou prohlížet. Vím, na co asi myslí. Já sám bych na to myslel taky, kdybych viděl sám sebe. Jedno je jasné, když se teď otočím a začnu mířit pryč z města, dojde jim, že jsem zběh, chytí mne a předvedou před papeže, který mne odsoudí jako kacíře. Ovšem na druhou stranu dojdu rychlého konce. Nejspíše v plamenech, ale něco se obětovat musí. Takže udělám přesně to, v co doufají, že neudělám. Otočím se k nejbližšímu východu, který mi dotázaný muž poradil a co nejvíce nenápadným, zároveň však hodně nápadným krokem se k němu vydám. Lidi stojící mi v cestě šetrně odstrkuji, někdy však i velmi hrubě, snažíc se procpat až k bráně. |
| |
| Alexova svatba Ziori „Chodili jste spolu už předtím? Jak to, že jsi nic neřekl?“ plácnu ho hřbetem ruky do prsou. „Aspoň bych se s ní mohla lépe seznámit. Skoro ji neznám.“ Povzdychla jsem si. Bratr mi byl tak blízký a já jeho snoubenku sotva znám. Konečně si všimnu Zioriho, ale jen díky tomu, že na něj Jarred upozorní. Usměji se na něj. „Pamatuješ si na Jarreda? Že by jsi ho nepoznal? Mě samotné chvíli trvalo než jsem pochopila, že je to můj milovaný bratříček.“ Mrknu na bratra. Ziori mi, ale něco chce. „Za chvíli se vrátím.“ Řeknu a vezmu Zioriho za ruku a odvedu ho kousek stranou, ale ne tak daleko, abych pak ty dva nenašla. „Copak, Ziori?“ zeptám se s dobrou náladou v hlase i ve výrazu. |
| |
| Alexova svatba Stojím opodál, vidíc přicházet další postavu. Měl jsem dojem, že jsem ho někde už viděl. Při přiblížení k Anett to ve mě kapku škubne. Upřímně doufám, že to je jen další muž, který neuspěje v pokusu o získání jejího srdce. Po pár sekundách v něm poznám Jarreda. Tíživý balvan spadne z mého srdce. Připojím se k nim, postavím se vedle mistra Seliontha, který je soupeřem pro mou výšku. Jarred mě zpozoruje a dá se se mnou do řeči. „Já tebe taky Jarrede. Vypadá to, že slunko ti svědčí.“ Zazubím se a přijmu podávanou ruku. Pravděpodobně všichni okolo vycítili, že si chci promluvit s Anett a vzdálí se. „Vypadá to, že tu máš hodně rodinných příslušníků. Ani se nenaděješ a za pár generací bude stejně tak velká, jako Alexova nebo jeho ženy.“ Pronesu pobaveně. „To není však předmětem toho, co s tebou chci probrat.“ Chvilku mlčím a snažím se najít ta správná slova. „Jistě víš, že tě miluji a lituji každého okamžiku, který není strávený s tebou. Jak jistě víš, byla mi nabídnuta možnost přidat se k paladinům Nejvyššího chrámu. Ani vlastně nevím, co či jakou odpověď očekávám. Možná se mé srdce bojí, že když to přijmu, tak tě ztratím, protože času pro nás dva bude ještě méně. Chci proto vědět, zda tvé srdce bude dost silné a trpělivé, pokud ne, tak do řad Nejvyššího chrámu nevstoupím a vše bude tak, jak je nyní. Nechci riskovat ztrátu toho všeho jen kvůli tomu, abych byl sám natolik silný, aby se neudály podobné věci jako ve Vingaardu před sedmi lety či v uzavřené Akademii, ale raději budu slabší jako jednotlivec, než jako týmový partner, protože vše co dělám, dělám pro tebe.“ Domluvím a počkám na její otázky, popřípadě si vyslechnu její názor a odpověď. |
| |
| Alexova svatba Ziori Když mlčí, pochopím, že jde o něco důležitého a tak vezmu jeho ruce do svých a čekám co řekne. Chtěl by přijmout nabídku přidat se k paladinům Nejvyššího chrámu, ale jestli by tím měl ztratit mě tak to odmítne. Už tak jsme se moc neviděli a teď bychom se měli vidět ještě méně? Jak moc by to mohlo náš vztah ovlivnit? To jsem nevěděla. Ale nechtěla jsem to zahodit, když nám trvalo tak dlouho najít k sobě cestu. Ale na druhou stranu... on se k nim chtěl přidat. Jak bych mu mohla bránit? Nebylo by to vůči němu spravedlivé. On mě nijak neomezoval a já jeho také nemohla. Přistoupím k němu, obejmu ho kolem pasu a opřu si hlavu o jeho hruď. Teď mě mrzelo, že má zbroj a nemůžu cítit jeho uklidňující teplo. Vzhlédnu k němu a našpulím rty k polibku. Počkám až mě políbí a pak ho pustím a znovu ho vezmu za ruce. „Jestli to chceš, Ziori tak to udělej. Nechci aby jsi kvůli mě se vzal něčeho co chceš.“ Řekla jsem mu a usmála se. „Mi dva to nějak zvládneme, drahý. Vím, že když to jen trochu půjde tak mě navštívíš a když to nepůjde tak mi napíšeš dopis. Zvládneme to.“ Řeknu sebejistě. |
| |
| Rozhodnutí Anett Někdy si říkám, že mé mlčení vydá za tisíce slov, když se na mě podívá Anett. Přeci jen mě zná už nějaký čas, takže se není čemu divit. Je těžké, když srdce touží po dvou věcech, které se stávají díky druhé věci nedosažitelnými. Takhle to vidím já z určitého pohledu. Přistoupí ke mě s vřelým objetím kolem pasu a její hlava spočine na mém brnění. Dávám své těžké ruce kolem ni a něžně ji obejmu. Připadám si jak pevnost, jež ve svých útrobách skrývá poklad, jež má podobu Anett. Sobecká myšlenka si našla cestu k mému nitru. Slyšel jsem její šeptání a radění o tom, jak tento poklad skrýt, nikomu ho neukazovat a mít ho jen pro sebe. Okřiknul jsem se a sobecká myšlenka zmizela tak rychle, jak se objevila. Tiskneme se k sobě jako jeden, po chvilce zvedne hlavu a vidím, jak našpulí své rty, které mi tak moc chutnají. Té chuti nemůžu vzdorovat moc dlouho. Uvažoval jsem, že menší provokace a nedostupnost políbení by nebylo naškodu, ale neodolala jsem a vroucně ji políbil. Vždy to ve mě vyvolá dojem, že k svému životu nepotřebuji kyslík. Pak se naše rty opět oddělí a opět se držíme za ruce. Upřímně řečeno doufám jsem, že odpoví, abych to nevzal. Vše by bylo tak snadné a hlavně pohodlnější. Ušetřil bych si strachování o tom, zda budeme mít čas jeden pro druhého. Hlavně mě děsilo to, že za dobu mé ještě větší nepřítomnosti její emoce, vazby a city vyblednou a ona si najde někoho jiného, který bude více pružnější v čase. „Jsi vskutku pozoruhodná. Pravděpodobně nenastane chvíle, kdy by si mě nedokázala překvapit svým názorem či rozhodnutím. Ani nevíš jak jsem rád a šťasten, že jsi se mnou.“ Svou větu zakončím dlouhým polibkem na tvá ústa. Ach, tenhle pocit je skvostný! Bylo tedy rozhodnuto a já mohl po opětovném oddělení od Anett Simonovi říct, jak se věci mají, a že moje odpověď zavede mé kroky k jednotce Jestřábů. |
| |
| Shinxi Vydáš se k veliteli Nejvyššího chrámu, který stojí opodál a čeká. Když mu řekneš, že se chceš přidat k Jestřábům, usměje se. „Dobrá. Obřad za chvíli začne, tak teď běž za ostatními a po obřadu dej kterémukoliv z obřadních paladinů toto.“ Podá ti nějaký pergamen. Pak mu stačil jediný krátký okamžik, kdy jsi pohlédl na lejstro, aby zmizel. Anett Shinxi se vydá k Paladinovi ve zbroji se zlatým kováním opodál a Alex se k vám vrátí. „Pardon, Paul něco potřeboval.“ Vtom mu nějaký mág položí ruku na rameno a něco mu pošeptá do ucha. Alex, který před chvíli nabral svou obvyklou barvu, jí zase podstatnou část ztratí. „Už je to tady.“ Zhluboka se nadechne, nechá se od přítomných poplácat po rameni a vydá se pryč. Oba Pak už to jde překvapivě docela rychle. Shinxi se vrátí ke skupině a obřadní paladinové a pořádající mágové vás začnou nasměrovávat do síně. Máte místa u uličky někde uprostřed síně, blíž se už vám nepodaří dostat. Na zasedací pořádek organizátoři neplýtvali silami. Shinximu okamžitě po vstoupení do síně přejede mráz po zádech. Na tento obrovský sál nemá zrovna nejlepší vzpomínky. Před sedmi lety na tomto samém místě před oltářem zavraždili krále. A na balkónku nad oltářem byl Shinxi po střetu s vrahy pasován na paladina. Mohutné sloupy po stranách síně pořád stojí, stejně tak u nich pořád v pozoru drží stráž obřadní paladinové. U oltáře stojí Alex a Karl Scoreovi a za oltářem papež v bílém rouchu. Paladiny se to tady dnes jen hemží, stejně tak je tady i spousta bojových mágů. Nikdo si nechce zopakovat scénu z doby před sedmi lety. A i dnes je tady elita Říše, dokonce je tady funkcionářů ještě víc než tehdy. Celá Magická a Uzavřená rada, polovina Otevřené rady. Když ruch utichne a lidé se usadí na svých místech, zazní majestátní hudba. A to se zase všichni postaví. Uličkou pomalu prochází Eleonora de Lucsová v nádherných bílých šatech, zavěšená do svého otce, Christophera de Lucsy, v nablýskané maršálské uniformě. Před nimi jde několik malých družiček, ty rozhazují květy. Za nimi jdou dvě trochu starší družičky, které drží nevěstě vlečku. Když se zastaví u oltáře, hudba utichne a všichni hosté se usadí. Snoubenci se na sebe usmějí a oba zase začnou nabírat barvu. Eleonořin otec poodstoupí a na jeho místo za nevěstou přijde nějaká žena v jednoduchých, ale elegantních šatech. Alexův svědek je jeho mladší bratr Karl. Alex přitom vypadá jako syn. Elizabethin otec Karl je vrásčitý a prošedivělý. Papež pak začne odříkávat známé fráze, o svátosti manželské apod. Pak se ale obrátí od vás ke snoubencům a na něco se jich zeptá v cizím, jemném jazyce. Jedná se o starodávný obřadní jazyk, kromě kněží a pár mágů mu ale dnes málokdo rozumí. Snoubenci postupně v tomto jazyce několika větami odpoví. Pak přejde opět do současné obecné řeči. „Velmistře, hrabě Alexandre de Score, synu rodu Scoreů, táži se tě, zdali si bereš zde přítomnou slečnu nevěstu dobrovolně a z vlastní vůle?“ Sálem zazní Alexovo pevní „ano.“ Papež se obrátí k Ele. „Magistro, hraběnko Eleonoro de Lucsová, dcero rodu Lucsů, táži se tě, zdali si bereš zde přítomného ženicha dobrovolně a z vlastní vůle?“ Eleonořino ano následuje téměř okamžitě. Papež pak promluví ke svěkům. „Carlosi de Score, jako svědek a bratr ženicha, souhlasíš s tímto sňatkem?“ Karl přisvědčí a papež se obrátí ke svědkyni Eleonory. „Isabelo se Lucsová, jako sestra nevěsty a svědkyně, souhlasíš s tímto sňatkem?“ I Eleonořina sestra přisvědčí, takže se pak papež zeptá davu, jestli má někdo něco proti sňatku. „…, nebo ať navždy mlčí.“ Nikdo ale nezvedne žádnou námitku, takže následuje už jen překrytí spojených rukou hedvábným páskem a papež udělá ve vzduchu nejdříve znamení panteonu a pak boha Larata a snoubence oddá. Ti si potom vymění prstýnky a první manželský polibek a obřad je u konce. Všichni hosté se pak nahrnou k novomanželům, Shinximu se ale podaří dostat vás blíž ke dvojici. Rychle jim pogratulujete. Přijmou to s unavenými úsměvy. Tohle je totiž mnohem horší, než gratulanti na Anettině oslavě. Pak můžete jít. U normální svatby by se ještě pořádala svatební hostina, ale ta je teď proti dávné rodové tradici, kterou se ti dva snaží dodržet. Oba se dostanete před chrám, kde byste se měli rozloučit. Dva paladinové u sloupů před vchodem Shinximu zasalutují. Těžko říct proč. Třeba už se Chrámem rozšířily zvěsti o jeho přijetí k Jestřábům. Tomu by se dalo lehce věřit, paladinové jsou strašné drbny, kdyby nebylo členství u Jestřábů utajované. |
| |
| Earen Začneš se protlačovat davem zpět k bráně, kterou jsi přišel. Paladinové se okamžitě odlepí od zdi a začnou se prodírat směrem k tobě. Když zrychlíš, zrychlí i oni. Mají ale trochu ztíženou práci, protože lidi, které jsi odstrčil se na původní místo natlačí s větší vervou. Dojdeš tak až k bráně, než se paladinové rozhodnou, že tvé zadržení stojí za možné zranění občana, a oba tasí své posvěcené meče. Několik lidé zaječí a kolem nich je rychle vytvořen volný prostor. Ti dva se rozběhnou za tebou a lidé jim vytvářejí cestu. „Jménem církve stůj!“ Vyzve tě jeden z nich. Pokud nezastavíš, druhý zavolá k vojákům a rytířům, kteří stojí venku. “Zadržte ho.“ Naštěstí pro tebe ale vojáci zůstanou jen nechápavě civět a ty kolem nich rychle proběhneš. Jeden z paladinů vyšle božské poutací kouzlo, ale mine a sváže jednoho z vojáků. O božská kouzla jsi přišel, když ses k Panteonu obrátil zády. Vojáci za tebou se ale rychle vzpamatují, tasí meče a v čele s paladiny se za tebou rozběhnou. Jen několik mužů zůstane hlídat bránu. |
| |
| Útěk z města Nevím, jestli mám své volby litovat, nebo ne. Paladinové se přesně dle mého úsudku vydali za mnou, snažíc se mě zastavit. Naštěstí lidé jim to stěžují, ale to trvá jen do doby, než vytáhnou meče a nezačnou se okřikovat jménem církve. Jen co to zaslechnu, protočím oči a pohrdavě si odfrknu. Už jsem na dohled bráně, když za zády uslyším něco, co mi můj pokus o útěk může překazit. Ovšem strážní na mě a mé pronásledovatele jen nechápavě civí a já skoro proběhnu branou ven z města. Pak se ovšem vzpamatují a připojí se k paladinům. Po chvilce slyším jejich dusavé kroky, jak zrychlují, skoro až běží. To už i já se dávám doběhu. Ovšem oproti nim mám jednu výhodu i nevýhodu. Jsem zvyklí často chodit, běhat, ale už nejsem nejmladší, takže mi po pár desítkách metrů začne docházet dech. |
| |
| Alexova svatba Ziori Ziori odešel vyřídit své rozhodnutí. Ještě okamžik jsem tam stála osamocena než jsem se vrátila k bratrovi a nově poznaného příbuzného. Objevil se znovu Alex, ale nezdržel se dlouho, protože bylo načase jít. Usměji se na něj a jako ostatní mu řeknu pár povzbuzujících slov a pak jsme se přesunuli do chrámu. K mému zklamání jsem se nedostali blíž, ale i tak bylo uprostřed úspěch. Při tom počtu lidí, to vážně šlo. Přišlo mi že obřad byl krátký. Pomalu jsem se nemohla ani pořádně vynadívat na to, jak je Eleanora krásná nevěsta. Když papež začal odříkat něco čemu jsem nerozuměla, pozvednu obočí a až když se ke mě donesou další slova jsem pochopila o co se jedná. Nemohla jsem se přestat usmívat po celou dobu obřadu, měla jsem z těch dvou ohromnou radost. Z jedné strany jsem vzala za ruku Jarreda a z druhé strany jsem držela Zioriho. Když se Papež ptal jestli někdo má něco proti tomuhle sňatku, nevěřila jsem, že by se někdo ozval, přesto jsem zadržela dech a vydechla teprve až tahle část byla za námi. A pak už trvalo jen chvíli než byli Alex a Eleanora spolu. Já věděla, že jakmile budou u oltáře bude Alex zase v pohodě. Pak následovali gratulace. Jen díky Ziorimu jsme se dostali do přední linie a mohli jim pogratulovat. Oba jsem je objala a přála štěstí. Ale bylo to rychlé, protože za námi byl ještě dav. „Vydržte to.“ Řeknu jim nakonec a uvolním místo dalším. Pak se rozloučím s Jarredem a už jenom se Ziorim vyjdeme ven. „Tak a je to. Alex je ženáč.“ Usměji se na Zioriho a podívám se na paladiny co Ziorimu zasalutovali. Vzala jsem ho za ruku a šla jsem s ním ještě dál. „Takže... jak to teď bude? Musíš už zůstat tady? Nebo půjdeš ke mě domů jak jsme se domluvili?“ zeptám se ho. |
| |
| Alexova svatva Anett „Rozumím.“ Převezmu lejstro a podívám se na pečeť. Chtěl jsem se Velitele Nejvyššího chrámu zeptat, či je, ale ten už zmizel. „Někdy si říkám, jak se můžeme pohybovat tak rychle a neslyšně.“ Pohodím hlavou a vydám se zpět k Anett. Připojím se ke skupince a o pár sekund později jsem nasměřováni do obřadní síně, kde se odehraje nejdůležitější část odvěkého rituálu mezi mužem a ženou. Mám stísněný pocit, přece jen se tu před sedmi lety staly určité události, které si nemusím připomínat. V pořádku se dostaneme na svá místa. Buď jsem se necítil ve své kůži díky vzpomínkám nebo čas běžel strašně rychle. Párkrát jsem zamrkal a obřad skončil. V mysli mi projelo všechno, co se odehrálo. Nebylo co dodávat či vytýkat, svatba mezi Alexem a Eleaonorou byla famózní a dech beroucí. Mohly by se o tom skládat básně, ale žádná slova nevyjádří to, co ti dva, když říkali své „ano“. Pro mě to byl taky zvláštní okamžik, doprovázený city, protože v tom okamžiku mě chytla Anett za ruku. Vše ostatní nabralo rychlý spád. „Měly bychom si pospíšit, abychom byli mezi prvními, co jim pogratulují. Navíc nechci, aby ...........“ .........tě někdo osahával v tomhle davu a jistě by se tu pár floutků našlo. Tu větu jsem nedokončil a razil jsem nám cestu k našim cílům, kde jsme jim od srdce popřáli. Nebylo to nic dlouhého, ale od srdce to bylo. „Dlouhých proslovů si jistě užijete až až.“ Uculím se a pak společně s Anett uděláme místo dalším. Cestou ven jsem se ještě pomodlil k Stvořiteli a bohu Laratovi. Ne že by novomanželé potřebovali dozor bohů, ale je dobré s nimi prohodit pár slov a svatba patří mezi takové příležitosti. Rozloučíme se s Jarredem a s Anett vyjdeme ven před chrám. „Vlezení do chomoutu bylo jeho svobodné rozhodnutí, i když o tmo jeho „ano“ bychom mohli polemizovat. Snad bych si dovolil tvrdit, že tam bylo i zaváhání.“ Zasměji se. „Ale ne, zvládl to bravůrně. Kdybych tam byl já, tak bych před tolika nejspíš omdlel.“ Trošku mě překvapí zasalutování paladinů. Zvednu nad tím obočí, protože nejsem jejich nadřízený či něco podobného, nicméně jejich čin nenechám bez odezvy a zasalutuji jim taky. Poodejdeme, držící se navzájem s Anett za ruku. „Popravdě nevím. Já pevně doufám, že Simon nebude proti, ale nikdy nevíš. Jaké máš teď plány? Jak jsem pochopil, svatební hostina je proti rodové tradici, takže defakto tě tu nic nedrží. Já to vidím tak, že půjdeme spolu za Simonem a já se ho zeptám. Pokud bude vyžadovat moji přítomnost na delší dobu, tak noc strávenou s tebou k mé nelibosti budeme muset přesunout na jindy.“ Povzdechnu si. „Ještě nejsem ani přijmutej a už mi připadá, že tě zanedbávám.“ Na mé tváři se objeví smutek. Chceme společně s Anett projít, ale je mi řečeno, že nikdo, kromě mě nemůže jít dál. „Tak to vypadá, že to nebude tak jednoduché. Můžu tě tedy požádat, aby jsi tu posečkala? Pokud se do třiceti minut nevrátím, či nepošlu vzkaz, tak jsem se nejspíš uvrtal do nějakého Simonova plánu, který naplánoval už dříve.“ |
| |
| Alexova Svatba Ziori Přikývnu. „Tak dobře. A kdyby jsi se už nemohl vrátit. Dávej na sebe pozor.“ Objala ho, políbila a pak jsem ho nechala jít. Nečekala jsem ani moc dlouho, když se objevil jeden z paladinů a řekl mi, že se už Ziori nemůže vrátit a že se ozve co nejdřív bude moci. Přikývla jsem a povzdychla si. A já se tak těšila, že budu mít doma společnost. Aspoň tedy jinou než Šmejdila. Pokrčím rameny, odejdu do bezpečné vzdálenosti od chrámu a přemístím se domů. Doma Objevila jsem se před věží a během chvíle jsem byla uvnitř. „Jsem doma!“ zavolám i když tuším, že ten línej kocour nejspíš zase spí v koši s vypraným prádlem, které jsem musela ještě vyžehlit, ale neměla jsem na to čas. Promnu si zátylek a odejdu se převléknout do obyčejného hávu, který nosívám doma a do ordinace. Přemýšlela jsem co udělám se zbytkem dne. Možná bych mohla navštívit rodiče. Nebo zase zkoušet najít něco o té nemoci co v mém městě vypukla? Možná, abych to přece jen měla hlásit a nečekat až mi to přeroste přes hlavu. Nakonec jsem si sedla do křesla s knihou, kterou jsem listovala naposledy a upadala pozvolna do deprese. Život Mistry je někdy poměrně osamělý. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ukážeš lejstra jednomu paladinovi, ten si je pročte, s respektem se na tebe podívá a provede tě Chrámem do nejvyšších pater, kde jsou ubytovaní církevní hodnostáři. Ten luxus, ve kterém kardinálové a papež žijí, je nepředstavitelný. Všude samý červený samet a zlato, u dveří stojí plně ozbrojení paladinové. Projdete několik dlouhých chodeb a ocitnete se před bytelnými dveřmi se zlatým nápisem sir Simon de Ritzaw Velitel Nejvyššího chrámu Paladin zaklepe a poodstoupí. Když se dveře otevřou, vejdeš dovnitř a paladin odejde. Simonova pracovna se ani v nejmenším nepodobá luxusu na chodbě. Stůl je velký a pevný, ale z obyčejného dřeva. Kartotéka a skříň je taky strohá. Za stolem jsou dveře, které vedou do obytné části Simonova „pokoje.“ Před tebou stojí paladin, který ti nejspíš otevřel, a Simon sedí za stolem. Paladin ti připadá jako takový bojový mág v církevní podobě. Ne jenom oblečením (brnění nosí obyčejné, ale má bílý límec), ale i chováním. Z jeho těla vyzařuje síla a sebejistota, na tváři má kamenný výraz a dívá se kamsi do země, i přesto má ale plně pod kontrolou dění v celém pokoji. Je pořád uvolněný a připraven kdykoliv tasit a bít se v zájmu církve. Simon na něj kývne a řekne: „Dobrá práce, veliteli. Vrať se k jednotce. Jo a… Victor se uzdravil, i když Salmarovci s ním měli hodně práce.“ Paladin zvedne hlavu a usměje se. Pak přikývne, zasalutuje Simonovi, na tebe kývne a dotkne se přívěšku na krku. Pak se rozplyne. Simon se otočí k tobě. „Shinxi, je mi líto, ale dnes už se k Anett nevrátíš, musíš se seznámit s jednotkou. Pošlu k ní paladina se vzkazem. Znám tvé obavy, ale neboj. Členové Jestřábů pracují z velké části samostatně a po splnění úkolu mají volno, někdy trvající až měsíc. Během té doby mohou být na základně, ale taky kdekoliv jinde chtějí.“ Vezme něco do ruky a ukáže ti to. Je to přívěsek ve tvaru útočícího jestřába. „Je opředen transportním kouzlem. Stačí ho pohladit a pomyslet na místo, kde by ses chtěl objevit. Může tě taky přenést na základnu Jestřábů. A upozorňuji, že přenáší pouze na území Říše.“ Hodí ti ho a ty ho automaticky chytíš. On sám má svůj přívěšek, ale v jiném tvaru. Nepochytíš ale v jakém. „Teď toho jestřábka pohlaď a chtěj být na základně Jestřábů. A ještě něco. Tím, že se tam objevíš, se zavazuješ k mlčení, pokud ti nadřízení nepovolí jinak. Všechno co na základně Jestřábů uvidíš a uslyšíš je přísně tajné. Mimo církev o tom ví jen několik členů Rady mágů a i uvnitř církve tato tajemství zná jen málokdo.“ Vyčká na tvou reakci. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Neznámá budoucnost Kdybych býval věděl, že se s Anett ten den už neuvidím, jistě bych se rozloučil srdnatěji. Dokumenty předám jednomu z paladinů. Pomalu je pročte, v jeho očích spatřím náznak respektu, který se úplně projeví, když na mě pohlédne. To by mě doopravdy zajímalo, co se tu děje. Nejdříve ti dva dole, co mi zasalutovali a teď tenhle. Bohové do čeho jsem se to uvrtal? Byla to jen řečnická otázka, moc dobře jsem věděl, co si od vstupu do Jestřábí jednotky můžu slibovat. Paladin mě odvede do vyšších pater. Upřímně řečeno se mi dělalo zle z toho všeho přepychu. Bylo tolik míst, kde by za peníze, které byly dány do přepychu, mohli žít lidé bez hladovění celé měsíce. Zapochybuji i o Simonovi, když spatřím masivní dveře s jeho jménem a hodností. Je to jen pár sekund od zaklepání a já už jsem uvnitř. Pokárám se, že jsem o Simonovi smýšlel jako o někom, kdo si užívá luxusu. Simona uvidím za stolem a kousek od dveří vidím paladina, jež mi otevřel dveře. Určitým způsobem připomínal bojového mága. Síla, s kterou si není radno zahrávat. Tetelil jsem se při té myšlence, že ze mě bude někdo silnější a já budu moci prosazovat právo a spravedlnost. Byla tu ještě jedna věc, možná byla sobecká, ale tenhle hřích jsem hodlal nést. Bylo to všechno pro Anett a Orise. Jediní dva lidé, které z hlouby srdce miluji a kvůli nim chci být silnější. Paladin vypadal uvolněně, zdání však klame. Jsem si jistý, že kdybych tasil, on by byl rychlejší a ještě bych se divil. Simon na něho kývne a řekne mu, jaká je situace. Nijak se neptám, kdo ten muž je a co je zač ten Victor. Čas na otázky a odpovědi jistě bude. Následující události ve mě vyvolají menší chaos. Přemisťování bez využití mága? O co tu sakra jde? Z toho všeho mě vyruší Simon svým krátkým monologem. „Rozumím pane.“ Aspoň nějaké pozitivum. Bedlivě ho sleduji, když vezme talisman, přívěšek či něco takového. „To je dobré vědět, už jsem si říkal, že bych si udělal cestu kolem světa.“ A prohlížím si přívěšek, který jsem automaticky chytil, když ho Simon házel. „Není to sice nijak důležitá otázka, ale proč zrovna jestřáb?“ Podívám se na Simona, nevím proč se mi zdá, že má jiný přívěšek než já. Nicméně se o to nezajímám. „Nechť jsou mi tedy Nuster a Grundur svědky, že ať uslyším a uvidím cokoli v základně Jestřábů, neřeknu živé duši.“ Pronesu pevným hlasem. „Ale předpokládám, že tyhle slova jsou zbytečná, protože jistě budu skládat přísahu až tam.“ Rukou projíždím jednotlivé rytiny přívěsku. „Tohle je jistě tajemství.....“ poukážu na medailon „............,které je jistě drženo i mezi mágy, že?“ Jistým způsobem mě to těší, protože to bere vítr z plachet mágům. Ne že bych byl škodolibý, hraň mě Bůh, ale je to určitým způsobem vyvážení sil s jejich magií. Přesto, že se dokážeme přemístit, pořád mají více výhod na své straně. Jo kdo ví, co ještě dozvím a objevím. „Je ještě něco, o čem bych měl vědět sire Simone?“ Pokud ne, udělám vše dle jeho pokynů. Pohladím medailon a v duchu pronesu, že chci být na základě Jestřábů. Je-li ještě něco, co mám vědět, tak posečkám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Proč zrovna jestřáb? Upřímně řečeno netuším. Je to stará jednotka.“ Pousměje se Simon. „Už jsem říkal, že pár mágů z jejich Rady o tom ví, ale i oni jsou vázání přísnou mlčenlivostí. A všechno, co potřebuješ vědět, se dozvíš až na místě. I tak ti ale samozřejmě zůstane spousta věcí zahalena tajemstvím.“ Odpoví ti. Po pohlazení přívěšku se chvíli cítíš, jako by ses vznášel, pak se ti ale zatmí před očima a objevíš se v nějaké jeskyni, před tebou vede asi deset chodeb, nad jednou z nich je napsáno „Jestřábi“ a tato chodba vyzařuje modré světlo. V ostatních je tma. Vzápětí se vedle tebe objeví Simon. Ukáže kolem sebe. „Toto je Rozcestí, každá z chodeb vede na základnu jiné tajné jednotky. Církev jich má víc… Do těch černých nechoď, na těchto základnách nemáš co dělat a chodba by ti to dala jasně najevo.“ Ukáže na jednu z černých chodeb. „Ta vede na základnu jednotky Duchů. Jsou to navenek obyčejní paladinové, ale se skvělým výcvikem a posvěcením. Samotní bohové schválili jejich působení v jednotce. Je to nejlepší tajná jednotka, to bezpochyby. Ten muž v mé pracovně byl jejich velitel. Všichni vypadají takhle obyčejně, ale skrývá se v nich obrovská síla. Před zhruba tisíci lety, v době upalování a válek s mágy byla jednotka zcela zničena. Paladinové z řad Duchů způsobovali tehdejším bojovým mágům velké ztráty a Rada na ně musel nasadit mágy bitevní. Ti jednotku zdecimovali. Obnovili jsme ji ale hned po uzavření míru. Určitě si vzpomínáš na napadení Vingaardu před sedmi lety. Duchové tehdy s bitevními a bojovými mágy spolupracovali na poražení nekromantů. Jsou na spoustě misí, ale nikdy o nich není slyšet.“ Potřese hlavou. „To jenom abys věděl, co jsou Duchové zač, protože o nich teď asi často uslyšíš.“ Vstoupíte do modře zářící chodby, což je nejspíš portál. Objevíte se na obrovské travnaté ploše uprostřed velké bílé pevnosti. Tu kolem dokola lemují vysoké hory. „Toto je základna Jestřábů. Leží v Říši, na mapě ji ale nenajdeš, i její poloha je přísně tajná. Dostat se zde dá jen pomocí přemístění, tajná poloha zabraňuje přítomnosti nežádoucích osob ještě lépe než ochranná kouzla.“ Přistoupí k vám paladin s orlími rysy a dlouhými uhlově černými vlasy. Na levé klíční kosti má celou řádku bronzových a stříbrných odznáčků vyznamenání, i kladívko, jako máš ty, jen ve stříbrné. Zasalutuje Simonovi, který mu pozdrav oplatí. „Veliteli, toto je Shinxi Ziori, nový člen Jestřábů. Shinxi, toto je Kedaren Uldis, velitel jednotky.“ Velitel na tebe kývne a vyčká dalších pokynů Simona. Ten ale jen zavrtí hlavou. „Já teď mám hodně práce, veliteli, proveďte ho, představte ho ostatním a já za vámi pošlu Palina, aby mohla být složena přísaha.“ Pak se ještě otočí k tobě. „Když se tě někdo zeptá na klášterní příslušnost, tak jsi členem Zvláštních jednotek Nejvyššího chrámu.“ S tím se dotkne přívěsku a rozplyne se. „Dobrý vynález, tenhle přívěsek. Vymysleli ho teprve nedávno, do té doby nás museli dopravovat portály.“ Ozve se Kedaren a usměje se. „Vítej u Jestřábů. Měl bych tě provést komplexem a svolat nástup a představit tě kolegům. Nechám na tobě, co chceš jako první.“ |
| |
| Earen Jsi rychlejší než paladinové i vojáci. Paladinové nejsou v plné zbroji moc zvyklí běhat a vojáci mají navíc i kratší nohy. Ještě třikrát tě jen o chloupek mine poutací kouzlo a pak se pronásledovatelé otočí a vrací se zpět do města. Není pochyb o tom, že jdou zburcovat ostatní a za chvíli na koních vyrazí další. To už ale můžeš být dávno pryč. Měl jsi zatím štěstí, tito paladinové byli obyčejné klášterní krysy. Kdyby po tobě šli Lovci kacířů nebo jednotka Jestřábů, už dávno bys plál na hranici. Tito ale hledají jen nebezpečné kacíře, kteří se obrátili k temným bohům a snaží se církvi uškodit, ne obyčejné odpadlé paladiny, co se toulají světem. Stihneš vyběhnout na kopeček nad Vingaardem, když vidíš, jak z brány vyráží na koních asi půl tuctu paladinů. Byli docela rychlí, ale vzhledem k počtu tě opravdu nepovažují za někoho důležitého. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Ty tajemství, vypadá to, že se bez nich nikdo nikdy neobejde.“ Pohladím přívěšek, v tu ránu se mi mírně zatmí před očima a zamotá hlava. „Uf, na tohle si snad časem zvyknu.“ Prohodím k sobě po objevení v podivné jeskyni. Vidím před sebou deset chodeb, kde na jedné z nich uvidím nápis „Jestřábi“. Nějak tak si myslím, že to je ta správná chodba a ty ostatní jsou pasti pro nezvané hosty. Což potvrdí i Simon, jež se objeví o chvilku později vedle mě. „Takže jednoduše řečeno: Nelez tam, kam nemáš pozvánku.“ Cestou se zmíní o jednotce Duchů. „Vypadá to, že jsou nejsilnější z nejsilnějších. Čím se od sebe ty jednotky vlastně liší? Například Jestřábi. Jaká je jejich hlavní přednost?“ Projdeme chodbou, kterou máme a dostaneme se do základny Jestřábů. „Dobrý způsob ochrany. Člověk nemůže nic říct, když nic neví.“ Přistoupí k nám paladin a pozdraví Simona, která nás představí. Při mém uvedení pozdravím dle kodexu sira Uldise. „Je mi ctí. Doufám, že budu vaší jednotce přínosem.“ Velitel Nejvyššího chrámu nás zanechá s Kedarenem o samotě. Před tím mi však řekne mé nové zařazení.Zvláštní jednotka Nejvyššího chrámu – zní to fakt děsivě. Zasměji se v duchu. „To tedy jo.“ Přitakám, když se sir Uldis zmíní o medailonu. „Tahle věcička je k nezaplacení. Když o tom mluvíme, má to nějaká další omezení? Myslím krom toho, že musím znát místo, kam se chci dostat a zároveň musí být součásti Říše.“ Počkám na jeho reakci a pokračuji dál. „Ještě jednou děkuji za uvítání. Navrhl bych nejdříve prohlídku pevnosti – sklad zbraní, jídelna, popřípadě cela, kde budu moci složit hlavu a mít svoje věci. Po tom všem bych se rád seznámil s ostatními členy jednotky.“ Nenapadá mě moc dalších věcí, na které bych se ho zeptal. Zbylé věci jsou jen maličkosti. „Kolik členů má naše jednotka a na co se specializujeme? Nejsem sice ucho, ale jistě máte speciální trénink, kterým musí nováčci projít.“ Jsem zvědavý, zda bude o dost krutější, než ten můj, kterým museli procházet všichni, když jsem se stal dočasným vedením v klášteře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Jednotky se od sebe neliší silou, krom Duchů, ale zaměřením. Jestřábi se starají o zrádce a odpadlíky z našich řad. Další tajné jednotky se starají o jiné věci. To je ale zase tajné. Duchové jsou nad tímto dělením a zasahují tam, kde je to nad síly ostatních jednotek.“ Pousměje se Simon ještě před tím, než se objevíte v pevnosti. Pak proběhne představení a jeho přemístění a ty se obrátíš na velitele. „Dobrá, nejdříve prohlídka pevnosti. Co se týče toho medailónku, další omezení už tuším nemá.“ Vydáte se spolu přes travnatou plochu ke vchodu do pevnosti. Velitel ukáže kolem sebe. „Tuhle plochu využíváme jako cvičiště a shromaždiště. Naše jednotka hledá a likviduje, případně zatýká církevní selhání. Ne obyčejné zběhlé paladiny, ale opravdu nebezpečné odpadlíky přešlé k temným bohům, uctívání démonů nebo tak něco. Každý z nás podstupuje výcvik, jenž má zajistit dostupnost větší škály kouzel a zesílení současných. Největší důraz je asi kladen na obranu mysli, v poslední tobě se totiž nejvíce setkáváme s psychickými mutanty a opravdu mocnými telepaty. Zvlášť poslední jmenovaní jsou vysoce nebezpeční, protože zatímco mutanti můžou jen na nějakou dobu převzít vládu na tělem, silný telepat si s tvým vědomím může dělat, co chce. Vymazávat vědomosti, podsouvat falešné vzpomínky, rozházet tvé city a tak dále… Před týdnem jsme zlikvidovali bývalého kardinála, který začal uctívat Karkara a stal se mocným telepatem. Stálo nás to životy pěti chlapů a dalších sedm leží na ošetřovně a myslí si, že jsou děvečky na statku a v životě neopustili svou vesnici.“ Dojdete k masivním dveřím, na které velitel silně zabuší. „K dnešku je v jednotce 106 bojeschopných chlapů, teda 107, s tebou. Možná si říkáš, že to je hodně, ale nevěřil bys, kolik je církevních odpadlíků. A spousta z nich se tváří jakoby nic a dál vykonává své třeba velmi vysoké funkce. Polovina mužů trvale sleduje některé rybky.“ Dveře vám otevře paladin s hranatou lebkou a holou hlavou. Takový ten typ, od kterého by se normální člověk raději držel dál, protože si nechce nechat prorazit hlavou zeď. Velitel na něj ukáže. „Toto je Torst. Torste, tohle je Shinxi, nový člen jednotky.“ Torst tě podle kodexu pozdraví a stiskne ti ruku. Skoro tě to bolí i přes plátovou rukavici. Pak si sedne na strohou lavičku u dveří a vy vyjdete po úzkém schodišti nahoru. Ocitnete se v dlouhé chodbě, vysokými okny tady proniká spousta světla. Potom projdete všemi patry a velitel ti ukáže celou pevnost. V podzemí jsou zbrojírny a sklady, první patro společenské a plánovací místnosti a jídelna (tu ti jen ukáže, dovnitř nejdete), v druhém patře ošetřovny a ve třetím obytné pokoje pro členy jednotky i pro personál, co se stará o pevnost. Podle velitele je to deset služebných a stejný počet kuchařů. Tvá cela je strohá přesně tak, jak jsi očekával. Tvrdé lůžko, skříň, židle a stůl, nejspíš na sepisování hlášení. Odložíš si věci a jdete dál. Na konci prohlídky dojdete do jídelny, kde se zrovna podává oběd – což vysvětluje, proč jste po celou dobu prohlídky nepotkali ani nohu. „V pevnosti je teď šedesát mužů i s námi, zbylí jsou na sledovacích misích nebo mají osobní volno a jsou s rodinou nebo přáteli. Minimální posádka pevnosti je padesát paladinů, vždy musíme být připraveni na okamžitý zásah. Většina akcí je ale naplánovaná podle informací mužů, kteří jsou na sledovacích misích.“ Otevře dveře a spatříš obrovskou jídelnu se třemi dlouhými stoly. Jeden je zcela obsazen, druhý je zaplněn zhruba z poloviny. Paladinové jí nějakou klasickou šlichtu. „Pozor!“ Ozve se rázné zvolání jednoho muže a všichni paladinové okamžitě vyskočí a ztuhnou v pozoru. Velitel mávne rukou. „Pohov a věnujte mi chvíli pozornost.“ Ukáže na tebe. „Toto je Shinxi Ziori, nový člen naší jednotky. Doufám, že ho seznámíte se vším, na co jsem já zapomněl, a zařadíte ho mezi sebe. Sedněte si a docpěte se, za půl hodiny chci mít vaše líné zadky na cvičišti.“ Muži se posadí a velitel se otočí k tobě. „Na další dotazy ti odpovědí oni. Tenhle rozkaz už platil i pro tebe, jestli chceš, najez se a za dvacet minut na cvičišti. Jsi oficiálně členem jednotky, i když jsi ještě nesložil přísahu. Tu složíš, až si Palin udělá čas. Pokud se na tebe budou ostatní členové jednotky zkoumavě dívat, nevšímej si toho. Moc nováčků jsme v posledních letech neměli. Za pár dní to odezní, a pokud ne, tak po první akci určitě. Ještě bych ti chtěl představit svého zástupce.“ Dojde k muži, který zařval rozkaz, když jste vešli do místnosti. Je hnědovlasý a na tváři má několikadenní strniště. Husté obočí a dvakrát přeražený nos mu na kráse moc nepřidávají, stejně jako malé uši a vyražený přední zub. „Tak to je on. Můj zástupce, Astan Darten.“ S tím tě velitel plácne do ramena a odejde. Jakmile se za ním zavřou dveře, paladinové se opět zvednou a podle kodexu tě pozdraví. |
| |
| Útěk z města Cítím, jak kolem mne prolétávají poutací kouzla, pár z nich mne snad i škrtne, ale ani jedno nezasáhne. Snažím se překousnout stařeckou únavu a ještě o trochu zrychlit. Nakonec to paladinové vzdají a já mezitím vyběhnu na kopec nad městem. Ohlédnu se za sebe do města a u brány spatřím půl tuctu jezdců. Celkem překvapeně se na ně podívám. Ani bych nevěřil, že vůbec někoho pošlou. Sice neposílají celou jednotku, ale i menší část stačí. Vždyť jich je šest na jednoho starého muže, který už kdysi ztratil svou helmici a jehož brnění i zbraň již kdysi ztratily svůj lesk. Těžce vydechnu, opřu se rukama o kolena a snažím se vydýchat. Poté ztěžka usednu na zem, vyčkávajíc na jezdce. Nemá cenu utíkat. Stejně by mne dohnali. |
| |
| Earen Během okamžiku jezdci dojedou k tobě. Čtyři s tasenými meči seskočí z koňů a obklopí tě. Pátý k tobě přistoupí a pokusí se tě odzbrojit. Nemají v nejmenším úmyslu nechat tě jít s mečem na zádech. Když začneš klást odpor, všichni se na tebe sesypou, padne pár ran pěstí, ale jinak tě nezraní. Povalí tě na zem a svážou ti ruce za zády. Poslední muž zůstal na koni a celé krátké rvačce jen přihlížel. Muži se tě na nic neptají a nekomunikují ani mezi sebou. Muž, co tě poutá, akorát z povinnosti utrousí: „Jste zatčen za dezerci.“ Muž, co tě spoutal, tě pak chytne za paži a vede tě dolů k městu. Zbylí paladinové se opět vyhoupnou do sedel a jeden z nich vezme za uzdu i koně kolegy a vede ho. Čtyři zbylí muži na koních vás obstoupí a jedou kolem vás. Do města nevstoupíte hlavní branou, ale jednou z postranních vojenských bran. Odtamtud je to jen kousek k chrámu, kde se rozhoduje o osudu dezertérů a kacířů. Před ním muži seskočí z koní a otevřou mohutná vrata. Celý hlavní sál chrámu je ozdoben mozaikami a obrazy s výjevy z mučení a popravování kacířů. Některé metody jsou obzvlášť vynalézavé. Muži tě předvedou k jednomu ze starých kněží, oblečenému v černé kutně. Ten ti sáhne na hlavu a pronikne do tvé mysli. V rychlosti se podívá do tvých vzpomínek a pak mysl opustí. Kývne na pětici paladinů. „Děkuji, můžete jít.“ Pětice kývne a odejde. Kněz se vydá ke schodišti a poslední paladin, který tě doteď drží, tě donutí následovat jej. Vyjdete do druhého patra a vejdete do kanceláře zdejšího opata, který o osudech drobných dezertérů rozhoduje. Luxus jeho kanceláře je nepředstavitelný, tolik peněz, co by se daly využít někde jinde… Zřetelně cítíš, jak paladin za tebou ztuhne, jako by se mu z toho plýtvání udělalo špatně. Když vejdete, muž s holou hlavou a šedou bradkou ani nezvedne hlavu od papírů. „Ano?“ Zeptá se pouze. Černý kněz odpoví. „Paladin dezertér.“ Opat se zeptá. „Opustil druhy v bitvě? Zabil nějakého jiného paladina či kněze?“ Kněz zavrtí hlavou. „Ani jedno. Odešel od jednotky, protože ztratil svou víru. Viděl příliš mnoho hrůz. Prosím o maximální shovívavost.“ Když paladin za tebou slyší, co jsi udělal, uvolní stisk a místo aby tě držel, má spíš položenou obrněnou dlaň na tvé paži. Opat konečně zvedne hlavu a podívá se na tebe. „Nemáš k tomu co dodat?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Seznámení Takže to vypadá, že i v těchto tajných jednotkách je elita, převyšující všechny ostatní. Je to jako cvaknutí zámku. Teď znám svůj cíl. Můj nový velitel mi odpoví na otázku, týkající se medailonu. „Takže mě to může přenést kamkoli, když vím kam přesně a daná lokalita není chráněna? Jde mi o to, že kdyby někdo někomu ukradnul medialon během nějaké akce, zda se sem může dostat nebo třeba do jiného střeženého místa.“ Podívám se na medailon. „V nesprávných rukou to může být vskutku vražedný nástroj.“ Po dobrání toho to tématu, se vydáme na prohlídku pevnosti. Není to nic zajímavého. Spíš jde o orientaci. V průběhu „exkurze“ mi velitel vysvětluje, jaké je naše poslání, v čem se specializujeme a tak podobně. Defakto tohle všechno jsem čekal, přesto je dobré, že domněnky se potvrdily. Dorazíme k masivním dveřím. Dojde k nim a jednou rukou zabuší. „107 není doopravdy moc velké číslo. Představuje to pět rot, ale je bláhové si myslet, že budou na stejné úrovni.“ Podivím se nad tím, že v církvi je tolik lidí, co jsou podezřelí z toho, že se upsali temným bohům a démonům. Masivní dveře nám otevře postava, kterou mi velitel představí jako Torsta. Kývnu na něj a pozdravím ho dle kodexu. Na první pohled se mohl zdát, že každého, kdo ho nasere, prohodí zdí. Já ho přesto vnímal jako bratra. Pokračujeme dál v prohlídce a já si do svého vnitřního kompasu ukládám jednotlivé strategické body. Na konci naší cesty dorazíme k jídelně. Já si celou dobu říkal kde by mohli být a oni jsou na kusu žvance. Jen doufám, že se historie nebude opakovat a já tu nebudu proto, abych z dalších vepřopaladinů udělal bojovníky. Kývnu na velitelova slova, zmiňující minimální stav můžu, jež musí být připraveni k akci. Ani nedutám při otevírání dveří do jídelny. K mé úlevě tam nevidím žádného vypaseného paladina. Uslyším rázný a nesmlouvavý tón příkazu. Byla v něm autorita a já ho uposlechl. Sir Uldis mávne rukou a představí mě, jako nováčka týmu. „Rozumím a budu tam veliteli.“ Před úplným vzdálením mi ještě představí svého zástupce, s kterým se navzájem pozdravíme. Nakonec odejde a všichni se vrátí na své místo, tedy až po tom, co se pozdravíme. Dojdu si pro něco k jídlu a najdu si flek mezi nově objevenými bratry. „Jen doufám, že tohle jídlo bude stejné, na jaké jsem zvyklý. Kdybych měl dostat něco, co se přiblíží k stravovacím návykům mnichů a církevních pohlavárů, tak by mi žaludek tvrdě zaprotestoval.“ Zavtipkuji, aby si nemysleli, že jsem nějaký suchar. Jsem možná nováčkem v téhle partě a musím se s tím smířit, ale rozhodně hodlám změnit jejich pohled na mou maličkost. |
| |
| Chycen a zpět ve městě Vstanu ze země až když přijedou. Čtyři z nich seskočí s tasenými meči, já jen rozpažím ruce na znamení, že se nechystám jim odporovat. Když ale přistoupí pátý a snaží se mi sebrat meč, odstrčím jej a prstem mu ukážu, že meč nedám. To ovšem neakceptují, srazí mne k zemi, uštědří pár ran a nakonec svážou. Nijak moc se nebráním, i když mi meč nakonec nenechali. Dovedli mne až ke kněžímu, který byl oděn černě. Propustil ostatních pět paladinů a podíval se mi do mysli, prohlédl si mé vzpomínky, cítím jeho přítomnost v mé hlavě, pak jsme se vydali do vyšších pater. Paladin za mnou mne přinutí jít za ním a já poslušně jdu. Vyjdeme až do druhého patra, kde se zastavíme před kanceláří opata, který má na starosti nás, dezertéry. Vejdeme dovnitř a já si tiše odfrknu nad luxusem, který zde panuje. Stejně jako paladin za mnou, který oproti mne ztuhne. Opat promluví a kněží mu odpoví. Po jeho slovech se mi v mysli objeví ten den, kdy se to stalo. Bylo mi něco kolem čtyřiceti let, když jsem jednoho deštivého večera odešel od vojsk. Cítím, jak stisk paladina za mnou povolil a jeho obrněná ruka jen lehce spočívá na mé paži. "Modlil jsem se za život těch chlapců, co umírali ve jméně Grundura. Prosil jsem ho, aby si vzal můj život a ne jejich, neb já si zažil již mnoho utrpení a smrti, oni měli celý život před sebou. Když jsem však spatřil zemřít nejmladšího z paladinů, co s námi byl, má víra se vytratila jako pára nad hrncem. Odešel jsem, abych ji znovu nalezl, nebo abych nalezl smrt. Ni jednoho se mi nedostalo. Nestojím o shovívavost, snad si ji ani nezasloužím" je jediné, co řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Nikdo jiný než paladin přívěšek nemůže využít. A i kdyby ho využil nějaký odpadlý paladin a chtěl by se dostat na základnu Jestřábů, objeví se na Rozcestí a všechny chodby budou černé…“ Vysvětlí ti velitel. U dveří tě zřejmě prozradí tvůj výraz, protože zavrtí hlavou a usměje se. „Ne všichni lidé, co hlídáme, jsou přímo uctívači temných bohů a démonů. My sledujeme ty hodně nebezpečné, ale i ty hodně vysoko. Třeba i kardinála, který „jen“ přijímá úplatky.“ Řekne. „A my se nedělíme na roty. Jsme jedna velká rota a na úkoly jsou vysílaní ti, co si dostatečně odpočinuli z předchozího, nebo jsou speciálně na tento úkol nějak lepší než ostatní. Jinak jsou ale všichni víceméně stejně schopní. Možná mají pravdu ti, kdo říkají, že v novém kolektivu jsou nejdůležitější první slova. Podle nich tě ostatní budou brát. Tvá první slova se ale zapsala docela dobře, nehledě na to, že Jestřábi jsou už od pohledu sympatický kolektiv. Muži se zasmějí a posunou se, aby ti udělali místo mezi nimi. Jeden z paladinů dojde k okýnku pro další talíř s jídlem a příbor, přinese ti to a položí to před tebe. „Tak zkus.“ Vyzve tě s úsměvem. „Žaludek není to jediné, co by na takové jídlo protestovalo.“ Reaguje jeden paladin a ostatní souhlasně přitakají. Mezitím si dáš první sousto do úst. Neuvěřitelně to připomíná stravu, kterou jsi jedl v době, kdy jsi byl novicem. A je dost dobře možné, že je to ta samé, protože váš původní kuchař odešel vařit pro Nejvyšší chrám… Celkově ti to ale připomíná dobu před sedmi lety ve tvém chrámu. Je jedno, jestli jsou tito muži speciálně vycvičeni a zařazení ve zvláštní jednotce, nebo ne, ale jinak to jsou obyčejní paladinové, jakých jsou stovky. Zapadneš mezi ně dokonale, skvěle ti to ulehčili. Ani nevíš, jak se to stane, ale když máš půlku talíře v sobě, už s nimi klábosíš jako se starými známými, neznalost jejich jmen vůbec nevadí. Když dojíš, je jasné, že slova velitele o zkoumavém prohlížení, byla zbytečná. Muži tě přijali mezi sebe velmi rychle, jenom když mluví o minulých akcích, nemáš co říct a stojíš stranou. Oni ale rychle změní téma na něco jiného, aby ses mohl zapojit. Pak vyjdete ven na shromaždiště a ostatní ti ukážou, jak a kde se máš postavit, aby byly řady zcela rovné. Takřka v okamžiku, kdy se řady vyrovnají a postaví se do pozoru, se otevřou dveře a z nich vyjdou velitel a jeho zástupce. Pozor všech mužů se ještě zpevní. „Pohov.“ Odmávne vás zástupce a postaví se krok za velitele, který stojí čelem k vám. „Dneska byl dobrý oběd, že?“ Pousměje se velitel. „Tak to než začneme s výcvikem, musí vám trochu vytrávit. Takže se proběhneme.“ Všichni se automaticky postaví do pozoru. „Čelem vzad a poklusem.“ Všichni se otočí a klusem se vydají směrem k bráně. Ty běžíš někde uprostřed, takže sleduješ ty před sebou. Brána se otevře a vy vyběhnete ven, na lesní cestu. Tam se všichni zastaví a začnou si nasazovat nějaké batohy. Jeden paladin ti pomůže batoh nasadit. Na zádech ti okamžitě spočine obrovská tíha. „Jsou naplněny kamením.“ Vysvětlí ti muž s úsměvem a pak si nasadí i svůj batoh. Vzápětí se ozve. „Poklusééém!“ Seřadíte se do čtyř vedle sebe a rozběhnete se po lesní cestě. Zástupce běží vepředu, velitel jede ještě před ním na bílém koni. „Normálně běží s námi, ale na poslední akci mu zranili nohu.“ Vysvětlí ti muž vedle tebe. „Teď nás čeká náročná půlhodinka. Budeme běhat jenom kolem pevnosti – nesmíme se od ní moc vzdálit, kdyby se něco stalo – ale i tak je to zápřah.“ Měl naprostou pravdu, ale po prvním kolečku už nemáš sílu mu to říct. Běh v plné zbroji je už tak dost drsný a ještě s tím batohem… Navíc cesta je plná kořenů, kamenů a vyvýšenin, chvíli stoupá a chvíli klesá. Před absolvováním prvního stupně výcviku u bojových mágů bys těmto mužům určitě nestačil, ale mágové tě dostali na jejich kondiční úroveň. Po pátém kolečku ale stejně jako ostatní jen vnímáš houpající se batoh muže před sebou a dusot okovaných bot na zemi. Po osmém kolečku přestaneš počítat a soustředíš se pouze na hýbání nohama. Pak se ozve pokyn. „STÁT!“ Chvíli ti zabere, než ti dojde, co tento pokyn vlastně znamená, stejně jako mužům okolo. Když se tvé nohy konečně zastaví, máš co dělat, aby ses nesvalil na zem. Když si shodíš batoh ze zad, cítíš se, jako by ses měl každou chvíli vznést, tak lehký. Velitel otevře ústa, aby něco řekl, ale doklopýtá k němu zmožený zástupce a něco mu pošeptá. Velitel s pousmáním kývne a pak na vás zavolá. „Dobrá, na výcvik už dneska zapomeňte, běželi jste ukázkově. Máte volno.“ Když se zástupce s velitelem vzdálí, několik paladinů sebou přeci jen plácne na zem. Jeden z nich si na zemi sundá přilbu a kus ji odhodí. „By mě zajímalo, kdyby teď byla nějaká akce, jak bychom to asi zmákli.“ |
| |
| Earen Opat tě poslouchá a pak řekne: „Takových, jako ty, je víc.“ Povzdechne si. „Vašim největším trestem je ztráta vaší víry. Ti mladí zemřeli v boji za svatou věc a Nuster je za to odměnil pozvánkou do svých síní. Což vám bude nejspíš odepřeno.“ Mávne rukou. „Seberte mu meč a zbroj a nechte ho jít. Nehodlám mu jeho utrpení nijak zkracovat.“ Kněz jako by si oddychl, a jako první vyjde ze dveří. Pobídne paladina, který zas pobídne tebe. Dojdete k několika paladinům, kteří z tebe dostanou zrezlé brnění. Paladin, co tě celou dobu držel, ti rozváže ruce a jakmile se černý kněz ztratí, podá ti tvůj meč. „Docela tě chápu. Tak si ho vezmi a zmiz.“ Ukáže ti ke dveřím chrámu a pak spolu s ostatními paladiny odejde. |
| |
| V budově Církve Tiše si vyslechnu rozsudek vynesený. Zmíňka o mém meči mne vyděsí, ale radši mlčím. Sic bych radši zemřel, ale opat mne nevyslyší. Je to stejné hovado jako všichni výše postavení. Jeho srdce zpráchnivělo a tělo obtloustlo v přemíře luxusu. Pokorně skloním hlavu a spolu s paladinem, který mne hlídá a knězem v černém sejdu zase dolu, kde mne paladinové vysvlečou z mého brnění. Nijak jim v tom nepomáhám, jsem jak otupělí. Hlavně kvůli ztrátě svého meče. Meče mého otce, otce mého otce a tak dál. Pak ale promluví můj hlídač, že si meč mohu ponechat. Vděčně se mu zahledím do očí a pásem si přidělám pouzdro meče na záda. "Tvé srdce je dobré. Dožij vysokého věku, chlapče" zabručím, na patě se otočím a odejdu z chrámu pryč. Zastavím se před chrámem, rozhlížejíc se kolem sebe. Nevím kam mám jít, nevím co dělat. Do očí se mi hrnou slzy. Vím, že by na mne otec nebyl pyšný. On se jako paladin narodil a jako paladin zemřel. Já jej zradil. Stal jsem se vyhnancem. Mé nohy se sami od sebe rozešli někam dál do města, mé oči pro tiché slzy neviděli. Plahočil jsem se městem jakoby bez duše a života. Připadal jsem si ještě hůře, než doposud. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Cvičení „Tušil jsem to, že to tak nějak bude. Je to doopravdy skvěle vymyšlené.“ Trošku nad tím zadumám. „Není to naše slabost? Být přesvědčeni o tom, že jsme nejlíp chránění, zabezpečení?“ Pokrčím rameny a nechám to raději být. „Vždy jsem si kladl otázku, co s tím veškerým zlatem církve dělá. Předpokládal jsem, že když se musí vzdát určitých věcí, tak si tuhle ztrátu musí nějak kompenzovat, ale sídla a domy kardinálů a jim podobných jsou plné hříchu. Jak s tím můžou žít, když se jednoho dne setkají se Stvořitelem a ten je bude soudit?“ Nečekal jsem odpověď, byl jsem přesvědčený, že je Nuster pošle tam, kam si zaslouží. „Spoléháme tedy na naši bojovou sílu, množství a rychlost, s kterou danou akci provádíme. Myslím si, že pojmenování jednotky „Jestřábi“ je výstižné. Rychle se objeví i zmizí a na svou kořist slétává s vysokou rychlostí, jež je smrtící.“ Dál toto téma nerozebíráme. Pokud tedy velitel nechce nic dodat. Má slova vyvolala v davu smích, mezi sebou udělají místo, jeden z nich mi dojde pro jídlo a já si sednu mezitím mezi ně. „Už od pohledu vám říkám, že tohle jídlo by nám záviděl i král Harald II., uznávaný gurmán a ať odpočívá v pokoji.“ Vezmu příbor, s kterým naberu slušnou porci, vložím si ji do úst a pomalu přežvykuji. Po prvním polknutí to je nejhorší, mě ovšem připadalo, že jsem tohle jedl už dříve a dovolím si tvrdit, že jsem jedl i horší. „No jo, jako od královského kuchaře. Jen se po tom asi tolik nepřibere.“ Vybaví se mi doba před sedmi lety. Ne že bych byl nějaký nostalgik, jsou však vjemy, spouštějící tyto vzpomínky. Moc to s jídlem nepřeháním. Jedině bohové vědí, jaký trénink mě čeká. Po snězení půlky talíře se bavím s ostatními, jako kdyby to byli letití známí. Bavíme se o všem možným. Já snad jen z pocitu ohrožení nemluvím o Anett. Přece jen se chci vyhnout chlípným narážkám. „Osobně nemám tolik nebezpečných akcí, ale pár se jich taky najde.“ Povyprávím jim o svých prvních akcích – lovení goblinů a pak o trestné výpravě. O měňavci, který se vydával za jednoho z nás a s mou nevědomostí chtěl zabít Alexe de Scoreho. Účast Slunovratu, při kterém byl zabit král Harald II. a mé jmenování na paladina, i když jsem ti to nepřál. „Ještě pár příběhů mám, ale změňme téma. Kdyby mělo přijít na úspěchy v bojích mezi odpadlíky a podobnou chamradí, tak budu takhle maličký.“ Naznačím prsty, které jsou spojené (má to znamenat čistou nulu). Bavíme se tedy i o jiných věcech. Docela nezvyk, když nevím jak koho oslovit, takže se průběžné ptám, kdo jak se jmenuje. Bude to docela sranda zapamatovat si 106 nových jmen. Vlastně ne, už jen 103. Znám Torsta, velitelovo jméno a jméno jeho zástupce. Po přibližně 17 minutách se vydáme na cvičiště. Ukážou mi kde mám své místo, jak má řada vypadat a takové ty další podrobnosti. Postavíme se do pozoru a o pár sekund později se otevřou dveře, uvnitř skrývajícího velitele se zástupcem. Dostaneme pokyn k pohovu a všichni se uvolníme. Běh mě nijak ve zbroji nepřekvapí, to stejné jsem dělal u nás, ale běhání s batohem plného kamení mě příjemně překvapí. Něco takového mě mohlo taky napadnout. Usměji se a zapřemýšlím nad tím, jak by se bývalí vepřopaladinové tvářili na tohle. Mírným poklusem a v řadách vyběhneme na lesní cestu. Někdo k mé osobě prohodí zprávu o veliteli. Takže je to velitel se vším všudy, jdoucí příkladem svým mužům a tím je motivuje. Běžíme a po prvním kolečku není prostor pro konverzaci. Nepočítám kolečka, soustředím se jen na muže přede mnou a únavu, která mé tělo postupně naplňuje. „STÁT“ Nikdy jsem nečekal, že tohle slovo budu považovat za slovo boží. Napodobím ostatní a složím se na zem, kde se vydýchávám. „Volno?“ Řeknu si spíš sám pro sebe. „Jak bychom to zmákli? Úplně jednoduše. Velitel ti dá na výběr. Buď přemluvíš tělo a zbavíš se únavy, nebo tě nechá běhat dalších třicet minut. Osobě beru tu první možnost.“ Počkám co mi na to řekne a pak pokračuji. „Jak dlouho dobu si mám představit pod tím, když řekne, že máme volno? Dneska jsem měl něco domluveného a pokud volno rovna se den volna, tak by bylo dobré to vědět.“ Ještě bych mohl dojít za velitelem a zeptat se ho, zda by mi dal na dnešek propustku, abych vyřídil osobní záležitosti. No uvidíme, co mi na to řeknou a pak zkusím dojít za velitelem, tedy za předpokladu, že se hnu vůbec z místa a zeptám se ho, zda by mě na dnešek uvolnil. Pokud ne, tak smůla a já si to u Anett budu muset nějak vyžehlit. |
| |
| 3. Kapitola – všeobecný úvod Dvacet stálých členů magické rady zvolilo do čela mágů svého člena. Sotva pětadvacetiletého Enrika Warxe. Ten se ve své kanceláři v nejvyšším patře Věže Vysoké magie ani pořádně nezabydlel a už začal Radu bombardovat svými pozměňovacími návrhy. Většinu mu zamítl jeho rádce a ten zbytek, co prošel do Rady, Rada rychle schválila na jednom z pravidelných půlročních zasedání. Například byly konečně oficiálně zrušeny magické řády. Útočný, obranný a léčivý. Nyní už to každý mág může podle libosti kombinovat. Toto bylo ale vážně jen formální gesto. Akademie existují stále se stejným zaměřením a určují, co bude hlavní obor mága. Dále už Shalafi nemusí svůj háv nosit pořád, ale jen při slavnostních příležitostech. Shalafi navíc už nebude přijímat nové obřadní jméno s číslicí, ale zůstává mu jeho občanské jméno. Hodně se ale debatovalo o tom, že by ve dvacetipěti letech dostal mág povinně učedníka. Jednalo se o tom hlavně proto, že učedníků je víc, než ochotných mistrů. Rada se rozdělila na tři tábory. Na ty, co chtějí návrh přijmout, potom ty, co návrh odmítají úplně, a ty, co chtějí pouze zvýšit věk pro povinné přijetí učedníka. Tahle třetí skupina se ohání hlavně tím, že ve 25 letech ještě není většina mágů dostatečně schopných postarat se o sebe, natož ještě o učedníka. Zákon se nakonec nedořešil, protože se Rada musel zabývat většími věci. Viz níže. Celková modernizace se ukázala být i v církvi. Papež chtěl udělat krok zpátky, když se chystal na nátlak kolegia kardinálů zavést celibát i pro paladiny, ale proti tomu se tvrdě postavil Palin a papež byl nakonec nucen od této myšlenky ustoupit. Palin tak ukázal, že paladinové už dávno nejsou jen sluhové kněží, ale že mají vlastní vysoké hodnosti a organizace a řádový paladin je roven řádovému knězi. Po dvou letech klidu se toho v posledním měsíci událo hodně. Začalo to před dvaceti osmi dny. Tehdy začala magie blbnout, doslova. Útočná magie přestala fungovat, obranná se stala nespolehlivou, léčivá začala vybírat i za triviální zákroky obrovské množství energie, lektvary ztratily značnou část své síly, runy se formovaly neskutečně pomalu a i zaříkávání měla málokdy zamýšlený účinek. Rovněž kněží a paladinové ztratili schopnost vymodlit si kouzlo. Rada mágů po několikahodinovém mimořádném zasedání vyhlásila všeobecné varování pro mágy, Shalafi pozastavil veškeré akce bojových i bitevních mágů. Kolegium kardinálů zrušilo pravidelné bohoslužby a prohlásilo, že modlení momentálně nemá cenu. Bohové teď neslyší. Uživatele magie nejen v Říši, ale po celém světě teď znervózněli. Světlí mágové si ale mohli aspoň trochu oddechnout, nejednalo se o nepochopitelný trik temných čarodějů, ale po důkladném prostudování knihovny Věže Vysoké magie rada došla k závěru, že jde o děj, který se v historii už několikrát udál. Bohové, temní i světlí, se sešli v prázdnotě, aby prodiskutovali události posledních několika tisíců let. V důsledku jejich odchodu z oblohy přišla magie o své kontrolory a začala si dělat co chce. Porady bohů ale netrvají déle než několik pozemských měsíců, pak se vše vrátí k normálu. Nicméně mágové jsou bezpochyby nejmocnější bojová síla Belnetské říše. Díky nim zatím zemi nezaplavili skřeti, díky nim Sevarští barbaři několikrát neuspěli při pokusu rozšířit svou zemi, díky nim se Albie bojí jakéhokoliv konfliktu s Říší. Díky nim je Belnet nejmocnější lidskou zemí na kontinentu. Žádná jiná země nemá takto mocné a precizně organizované mágy, s centrem a organizacemi. Ostatní mají maximálně možná nějaké šamany. A tak se není čemu divit, že výpadek magie přidělal mocnářům Říše na čele spoustu vrásek. Ano, pořád jsou zde mocné královské armády, rytířstvo sv. Benedikta a silné pluky paladinů, ale se ztrátou mágů přišla Říše o podstatnou část své síly a začalo se bát pomsty od ostatních lidských zemí za neustále porážky. A oprávněně. Sevar počkal jenom pár dní, než se ukázalo, že mágové Říše opravdu ve velkém rozsahu přišli o svou magii a pak Belnetské říši vyhlásil válku. Hned den na to Sevarská armáda vstoupila na území Říše, kde byla pro tuto chvíli zadržena pohraničními pevnostmi připraveného Rytířstva. Se Sevarem se spojil slabší Narnost a utlačovaná Albie, a tyto země vytvořili svazek nazvaný Aliance. Doufají, že tentokrát se jim konečně podaří zvítězit a pomstít se této velmoci. Albijská armáda obsadila malou neutrální zemi Ruiilo a zaútočila skrz ní na Říši. Odtamtud nebyl útok vůbec čekán, takže se nepříteli podařilo zakousnout hluboko do území Belnetu, než byl Rytířstvem zastaven. Rytířstvo při tomto zákroku utrpělo obrovské ztráty. Narnost se pokusil neúspěšně prorazit skrz rytířské pevnosti na hranicích, tam ale útok naopak čekán byl a jejich průlom se nezdařil. Narnostskému námořnictvu se ale podařilo obsadit největší přístavní město Říše Messu a pokusy královského vojska a Belnetského námořnictva o znovu převzetí kontroly nad městem úspěšně odrazilo. Dlouhodobý spojenec Belnetu Guršská říše vyhlásil válku všem zemím Aliance a vyslal svou armádu na pomoc k rytířským jednotkám zadržující Albijce, kde je konflikt vůbec nejostřejší, a k Messe. Zatímco Sevařené a Narnostané uvízli před vysokými pohraničními hradbami na mrtvém bodě, Albijci s Rytířstvem ale bojují na otevřeném poli. Albijci tam mají obrovskou přesilu, Guršské vojsko je daleko a i perfektně vycvičení a sešikovaní rytíři nemají moc šancí. Navíc se zdá, že si Rytířstvo na magii zvyklo až příliš. Jejich velitelé se bez bitevních mágů v týle armády, spojovacího mága po svém boku, který dokáže předávat velkou rychlostí na obrovské vzdálenosti, a kněžích Grundera a salmara, úplně sesypali. Nicméně Říše má k dispozici ještě další prostředky. Silnou bojovou flotilu (ta ale momentálně svádí ostré boje s Narnostským námořnictvem), královské vojsko a nejvyšší velitel války, velmistr Rytířstva Ciliani, vyhlásil brannou povinnost pro muže od dvaceti do padesáti let věku. V nejhorším může spodní hranici i snížit a horní zvýšit. Mágové a Církev mají ale jiné starosti, než tuhle válku, která na většině front uvázla na mrtvém bodě. Vrchní představitelé Říšských mágů a Církve dostali od elfů pozvání k návštěvě jejich země Elfie. Belnetští mágové a elfové jsou pravděpodobně nejmocnější magické síly známého světa a spolu s církví tyto síly musí prodiskutovat několik se současnou situací nově objevených nebezpečných věcí. |
| |
| Anett - poslední měsíc Jako byla předtím v Radě nuda, tak teď ti to bylo víc než vynahrazeno. V posledním měsíci se to jen hemžilo mimořádnými zasedáními. Pořád se objevovaly nové skutečnosti, které bylo třeba projednat a rozhodnout, většinou bylo vybráno nějaké prozatímní řešení. Těžko uvěřit, co všechno magie posiluje, ovládá a drží pohromadě. A s blbnoucí magií to všechno začalo blbnout taky. Mimo Věž vysoké magie, která je chráněná i mocí samotného Larata. Třeba zrovna tvoje věž. Neustále se rozsvěcují a zhasínají krystaly na stropech, věčně se otevírají hlavní dveře, mosazná deska, na které vaříš, se sama od sebe zapaluje a podobně. Alex s Crusovým požehnáním nekompromisně vyhlásil, že všichni členové Rady budou až do skončení této situace bydlet v obytných pokojích Věže vysoké magie, aby byli při svolání mimořádné schůze okamžitě po ruce. Alex, Crus, Marcus a ještě několik členů stálé Rady mají práce nad hlavu. Nnejsou totiž jen hlavní představitelé stálé Rady, ale taky nejvyšší soudci a hlavní velitelé bojových a bitevních mágů. Ti teď mají na tvářích neustále buď kamenné, nebo zaměstnané výrazy a vydávají jeden rozkaz a vyhlášení za druhým, aby i přes tuto situaci zajistili mágům bezpečí před temnými silami. Alex ti během chvíle, kdy přebíhal mezi místností Rady a velitelstvím bitevních mágů, dovolil, aby sis vzala koně (na tom tě Shinxi naučil jezdit) a zajela k sobě do Věže vyzvednout si Šmejdila. Poslal s tebou dva bojové mágy. Prý se nemáte nikde zdržovat. Bojoví mágové mají povinnost za tebe, jako členku Rady, v případě nutnosti položit i život. Přemístění je příliš nebezpečné. Momentálně jsi dole ve Věži vysoké magie, ve stájích a pacholci připravují koně tobě a bojovým mágům. Když jsou hotoví, mágové se vyhoupnou na sedel a čekají na tvé rozkazy. Kdyby nebyla situace se ztrátou magie tak vážná, možná by ses i divila, co se stalo, že tak mladá mága, která nedávno složila Zkoušku, teď vydává rozkazy elitě mezi mágy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Naučil ses, že volno, znamená volno v pevnosti, většinou do večeře. Pokud chceš pevnost opustit, musíš se zeptat a velitele nebo zástupce a přesně říct, jak dlouho chceš být pryč. Zatím ses nedostal do žádné akce, protože den po tom, co jsi k jednotce přišel, byla vyhlášena ta válka a ztráta kontroly magie, a všechny vaše akce byly pozastaveny. Většina chlapů se rozběhla za svými rodinami. V pevnosti vás zůstalo jen deset, včetně tebe, velitele a zástupce. To jsou ti, co nemají žádnou rodinu, ke které by šli. Chtěl jsi jít za Anett, ale ta má jako členka Rady plné ruce práce. Rada zasedá skoro každý den, někdy i na dvacet hodin. Navíc teď bydlí ve Věži vysoké magie. Tam je vždy připravená zúčastnit se schůze a navíc je tam v bezpečí. Vy, co jste zbyli, jste izolováni od světa a nemáte moc co dělat. Velitel nepořádá žádná povinná cvičení, kdo si chce zacvičit, může sám. Koneckonců, pro osm chlapů to nemá cenu. Takže jediné, co děláte, je to, že hrajete karty, kostky, nebo si vyprávíte příběhy. I tak tě ale tví noví kolegové něčemu naučili. Naučil ses házet jedenapůlručním mečem až do dálky dvaceti metrů a máš slušnou šanci, že se trefíš. Pomocí rychlé modlitby Nusterovi se ti pak meč objeví zpět v ruce. Ale pouze posvěcený meč paladinů. |
| |
| Poslední měsíc – cesta do věže Poslední měsíc byl šílený. Když se to začalo dít, první jsem si myslela, že jsem snad nemocná co takhle zblbla mou magii, ale když jsem kontaktovala pár kolegů zjistilo se, že to není jen u mě. A ne dlouho po tom se zjistilo co se děje. Bohové si šli promluvit. Musím říct, že to bylo dost nepříjemné nemoci používat magii... nebo tedy mohla jsem, ale bylo to namáhavé a nebo kouzla udělala úplně něco jiného než měla. Bylo to jako kdyby se svět zbláznil. A taky, že to tak vypadalo. Jen co se okolní země dozvěděli co se děje... vyhlásili válku, spojili se a zaútočili na nás. Měla jsem opravdu obavy. Nebyla jsem si totiž jistá, jak dlouho tuhle situaci naše země zvládnout. Pár měsíců než se bohové vrátí? Budeme muset, jinak se naše životy změní k nepoznání. Jak bychom dopadli? Nejspíš by se z nás stali utlačovaní. Kdyby nás ovládla jiná země... jistě by nechala mágy vyhnat nebo popravit, protože až by se vrátila magie, jistě by jsme je zvládli. To nebyli moc dobré vyhlídky. Nakonec jsem se zabydlela v jednom z pokojů Věže vysoké magie, jako většina mágů. Ale nechala jsem doma Šmejdila a musela jsem pro něj. Protože ten můj chudáček jistě bude osamělý a také hladový. Je to lenoch, on si prostě myš neuloví. Alex mi dovolí pro něj zajet a pošle mi sebou ochranku v podobně Bojových mágů. Bylo zvláštní, že jsem jim mohla rozkazovat. Ale nebyl to zrovna můj styl. Takže, vždycky když jsem něco chtěla jsem poprosila. Pohladila jsem koně a nasedla. Jen díky Ziorimu jsem to zvládla. Ještě, že mě to naučil. Měl pravdu. Může se to hodit. „Tak pojedeme.“ Řeknu svému doprovodu a vyjedu. Nikdy jsem tedy domů necestovala na koni. Takže jsem si cestu musela nastudovat, takže jsem znala cestu z hlavy. Ohlédla jsem se na Věž vysoké magie, ale pak už jsem sledovala cestu. |
| |
| Saki - dodatek Nakonec než jsi stihla splnit Zkoušku, magie se zbláznila a tys k ní teda nemohla přistoupit. Rada pro tebe a tobě podobné dočasně vytvořila status "mág bez Zkoušky." Oficiálně jsi brána jako plnohodnotný mág, ale jakmile se magie a všechno vrátí k normálu, budeš si muset Zkoušku dodělat. Jinak si do té doby ale můžeš dělat, co budeš chtít. Earen O zblbnutí magie se dozvíš z drbů v hospodách a o válce od vyvolávačů, co chodí po náměstích. To se tě ale nijak netýká, takže dál cestuješ světem, bez své rezavé zbroje, ale díky slitování jednoho paladina s mečem svých předků. Jednoho dne zaslechneš před řinčení zbrojí a třeskot sečných zbraní narážejících do sebe. Co krok ty zvuky zesílí a když se ocitneš na vrcholu kopce, rozprostře se před tvýma očima obrovská pláň pokrytá šiky bojovníků. Menší armáda blíž k tobě nese vlajku Říše a zástavu rytířstva sv. Benedikta. Tato armáda disponuje silnou těžkou jízdou, která je už připravena k útoku na vysokém kopci vedle tvého. Větší armáda, nepřátelská, mává vlajkou Albie, ta zase disponuje velkým počtem dobrých lukostřelců, což je na rychle ubývajícím počtu rytířů dobře znát. Pěší jednotky obou armád už se střetly uprostřed plání v krvavé bitvě. Zazní zvuk rohu. Vzpomeneš si na léta výcviku a dojde ti, že ten zvuk znamená ústup pro pěšáky a útok pro jízdu. Jakmile se říšští pěšáci stáhnou, na nepřátelskou pěchotu zaútočí těžká jízda rytířů. O lučištníky by se za normálních okolností dávno postarali bitevní mágové, ti tady ale teď nejsou, takže lukostřelci nepřítele mohou dál s klidem ostřelovat jednotky Rytířstva. |
| |
| Furt se jenom něco děje... Nakonec projdou a dav se rozejde. Začnu se znova znuděně potulovat věží, ale už to zase tak dlouho netrvá, večer za mnou přijde Mistra. Oznámí mi, že jejímu bratrovi už je lépe a že se vracíme k ní. Výcvik dále normálně pokračuje, aniž by se stalo něco velkého. Mistra se nijak nezměnila a já z ní ani nemohla dostat, co se jejímu bratrovi stalo, jen se mi to nenápadně povede vyslechnout z jejího rozhovoru s léčiteli. Opět temní mágové. Asi s nimi budou vždycky problémy... Obávané 20. narozeniny se kvapem blížily. Teda, né, že bych se obávala narozenin, jen té Zkoušky. Pak dokonce narozeniny i vážně přišly. Mistra upekla výtečný dort a dokonce se i usmívala. Ovšem zároveň je termín na Zkoušku jen týden. Rozhodnu se pro pátý den toho týdne a jsem připravena zopakovat si co nejvíce kouzel a ještě hodně si je potrénovat. Ovšem jednoho rána zjistím, že mne magie vůbec neposlouchá. Určitě to bude jen kvůli nervům... nádech, výdech a znova... Ovšem nadále se nic neděje. Brzy se ovšem prokáže, že to se stalo i Mistře. Ale... co bude se Zkouškou? Pak zjistím, co že se to vůbec stalo a proč. A i co bude se Zkouškou. Fajn. Ale musím se udržovat v kondici a naučit se toho co nejvíc alespoň teoreticky - alespoň se zkusím na zkoušku dále připravovat, jen bez použití magie. Následující dny a týdny se snažím z knih vyčíst co nejvíce o magii a kouzlech, aniž bych měla nějaké pokusy - takže asi se nenaučím vůbec nic, ale aspoň mám co dělat. Teda, ne, že by tohle bylo nějak zábavné. |
| |
| Toulky světem Je to měsíc, co jsem byl připraven o své brnění a málem i svůj meč. Ovšem nic jiného se nezměnilo. Dál se toulám světem a hledám svou víru. Snad se mi někdy zadaří a já ji najdu, do té doby se budu toulat. Jen náhodou jsem se dozvěděl o poblázněné magii a válce. Ovšem byly o věci, které šli mimo mne. Já se jen toulal cestou necestou. I jednoho dne mne mé nohy donesly k místu, které už z dálky znělo bitvou. Opatrně jsem se připlížil na vrchol kopce, ze kterého jsem měl dobrý rozhled a usadil jsem se tam na zem. Meč jsem položil vedle sebe, ukryt stále v pouzdru. Sledoval jsem, jak vojáci na sebe útočí, jak bojují. Vyvolalo to ve mě vzpomínky z mnoha bitev, kterými jsem si já sám prošel. Dokonce jsem si i vzpomněl co znamená zvuk rohu. To se jen říšští rozhodli do bitvy poslat těžkou jízdu. Jen tak jsem seděl a sledoval bitvu. Tak nějak jsem věděl, že říšští nemají moc šancí. Moc si zvykly užívat magie, zlenivěli léty jejím používáním. |
| |
| Nathaniel Ve Věži vysoké magie, která se od tvých dob vůbec nezměnila, jsi bojovým mágům vše vysvětlil. Nebyli ani moc překvapení, nejspíš už proto, že jsi elf a žil bys stejně dlouho i bez zmražení. Vysvětlili ti některé změny, třeba to, že už se mágové nerozdělují na řády, ale každý může studovat co chce. Když jsi z Věže odešel, cestoval jsi a hledal nějaké knihy o runách. Bohužel se zdá, že narozdíl od tvých dob, kdy to byla oblíbená magická technika, teď upadá v zapomnění a runy ovládá jen málokdo. Zblbnutí magie tě zasáhlo stejně jako každého jiného mága. Let runy trvá velmi dlouho a jejich síla je znatelně menší. Až doteď tě ale nezasáhla válka, kterou si pro Říši připravily utlačované země. Až doteď... Zjistil jsi, proč nemůžeš najít moc knih s runovou magií. Temní mágové před několika stoletími tyto knihy shromažďovali a hromadně pálili, protože tento druh magie brali jako svou největší hrozbu a slabost. Runová magie nelze předělat na černou. A dělali to s tak skvělým utajením, že než Věži vůbec došlo, co dělají, a než je bojoví mágové zastavili, zůstalo v Říši už jen několik málo svazků. Dorazil jsi k přístavnímu městu Hrron, postavenému trpasličími dělníky. V místní hospodě "Dračí hlava" ses měl setkat s chlápkem, který by ti prodal knihu s pokročilými runovými technikami. Do hostince jsi dorazil s předstihem a sotva ses usadil v rohu výčepu, ozvalo se zvonění výstražných zvonů. Vzápětí rachot kamenem z katapultů rozbíjených hradeb. Návštěvníci hospody se rychle vyvalí ven. |
| |
| Anett Ty i tvůj doprovod vyrazíte. Alex s tebou poslal dva bojové mágy, které už znáš z dřívějška a můžeš jim věřit. Dartor je sympatický dvaceti pěti letý mág s dlouhými hnědými vlasy a dobrosrdečným obličejem. Říkala by sis, co někdo takový dělá u bojových mágů, kdybys o něm neslyšela vyprávění. Nikdy nezaváhá a když musí zabít, udělá to. Momentálně má kolem krku jen ledabyle uvázanou bílou šálu, kápi má staženou a nechá vítr, aby mu cuchal vlasy. Druhý muž, Uvera, už takový sympaťák není. Jeho tvář jsi viděla jen jedinkrát, na krátký okamžik. Pamatuješ si, že jako všichni mocní mágové vypadal mladě, ale neustále se mračil a podezřívavě se rozhlížel. Dlouhé černé vlasy měl černé jako noc. Jinak nosí neustále kápi, která mu stíní obličej. Nikdy se nesměje a mluví jen když je tázán a i potom velice stručně. Jeho hlas je naprosto bezbarvý. Ale je vždy připraven položit život za věci mágů a rozhoduje se v okamžiku, zpravidla správně. Po několika hodinách cesty bys ráda zastavila, ale Uvera to nedovolí. Vzal si Alexův rozkaz - přežijte vraťte se co nejdříve - k srdci. Ale asi po další půlhodině musí i Uvera přiznat, s malou domlouvací pomocí Dartora, že už je na jízdu přeci jen tma. Sesednete z koní a Dartor i přes Uverovy protesty plné paranoii zapálí malý ohýnek. Uvera a Dartor se s tebou rozdělí o skromné jídlo a pak jdete s Dartorem spát. Dartor Uvera uprostřed noci vystřídá na hlídce. Druhý den se probudíte a hned po krátké snídani jedete dál. Prohodíš jen pár slov s Dartorem, ani jinak sdílnému bojovému mágovi není do řeči. V poledne pojíte díky Uverovi v sedle a pozdě odpoledne dorazíte ke tvé věži. Sesednete z koňů a najednou se před vámi objeví modrý portál, ze kterého vyběhne asi tucet mužů. Portál potom ihned zmizí. Všichni jsou velmi špinaví a neuvěřitelně páchnou. Mají vousy dlouhé po pás a ještě delší vlasy. Pokrytí jsou hlínou, sazemi, krví a dalšími neidentifikovatelnými hmotami a tekutinami. Vypadají i páchnou, jako by se několik let nemyli. Oba tví bojoví mágové se okamžitě postaví před tebe a připraví se na vytvoření kouzel, ač jim můžou vysát všechny síly. Po delší prohlídce jejich zevnějšků začneš pod vrstvou špíny rozeznávat jednotlivé detaily jejich oblečení. Několik mužů je v černých hávech a tmavě šedou šálu s nádechem rudé - původně nejspíš bílou - mají ovázané kolem rukou a nohou jako obvazy. Další muži na sobě mají podvlíkací oblečení pod zbroj a jeden je tak velký, že připomíná paladina. Dva muži na sobě mají uniformy královského vojska ve značném stádiu rozkladu. Černovousý muž v čele skupinky oděný v černém hávu postoupí dopředu. "Potřebuji okamžitě mluvit s Radou mágů." Promluví jasným a pevným hlasem. |
| |
| Cesta – Doma Cesta nebyla moc zábavná. Jeden se se mnou nebavil vůbec a druhý měl nějakou divnou náladu a taky se mnou moc nemluvil. Navíc Uvera byl dost nekompromisní a tak jsme hrozně spěchali. No jo... Alex měl o mě strach. Pro mágy na cestách teď nebylo vůbec bezpečno. Přesto se mi zdálo, že to spěchání je trochu přehnané. Jeli jsme přece jen pro kocoura. A tak když jsem konečně uviděla svou věž, ulevilo se mi, že půlku cesty máme za sebou. Teď jenom přežít s těmi bručouny cestu zpátky. Ale aspoň, že Šmejdil mi bude dělat společnost. Dartoren sice byl celkem přívětiví, ale zdálo se, že z téhle cesty není nadšený. Sesednu a protáhnu se. Zajímalo by mě jestli mi Uvera dovolí se umýt a udělat něco pořádného k jídlu. Nakonec... sice mi věž blbne, ale pořád byla bezpečně. Celkem... Zrovna jsem se na to chtěla zeptat, když se objeví portál. Vykulím oči na muže co se z něj vyřítili. Jak se jim podařilo udělat portál? Ale ti teda vypadají... a dál si je nemůžu prohlížet, protože mí dva ochránci mě zaštítili svými těly a já nic neviděla. Většina mužů mě převyšuje a tak za nimi docela zmizím. Slyším co říkají. Odkašlu si a vykouknu z poza těch dvou. „Tak to jste se minuli o skoro dva dny cesty.“ Řeknu jim a postavím se vedle svých ochránců. „Jsem Anett Sela členka nestálé rady mágů. Budu vám stačit?“ zeptám se a znovu si je prohlédnu. „Co se vám u Bohů stalo?“ |
| |
| Earen Říšská těžká rytířská jízda zajede do už tak pěchotou dost zdecimovaného nepřátelského pěšího vojska jako nůž do másla a nějakou dobu se jí daří probíjet se dál a dál, ale pak hradba ze štítu zastaví jejich postup. Rytíři jsou důmyslnými háky na tyčích strženi z koně a nepřítel je na zemi rozdupe nebo rozseká. Předávání rozkazů v Rytířstvu je pomalé a neefektivní, bez spojovacích mágů po boku jsou rytířští důstojníci vážně v háji. Nakonec konečně zazní roh označující postup dalších jednotek. Sledoval jsi bitvu až do večera, Rytířstvo se nakonec drželo překvapivě dlouho, i když mělo příšerné vedení a čelilo obrovské přesile. Nakonec se ale stalo to, co bylo nevyhnutelné. Řady rytířů byly prolomeny a zbytečky jejich jednotek zdecimovány. A Albijská armáda se zakousla další kus do Říše. Rytířstvo ale postavilo několik obranných linií a brzy by se mělo dočkat i posil z královského vojska. Tam bude nepřítel opět vyzván k další bitvě. A pokud vyhraje, zastaví ho po pár mílích další obranná linie. pak si uvědomíš ještě jednu věc. A sice to, že momentálně sedíš v cestě pochodujícímu nepřátelskému vojsku. |
| |
| Kopec na bitevním polem Někdo by řekl, že sledovat bitvu je úchvatné, já jen řeknu, že je to strašné. Vzpomínky se na mne hrnuli jedna za druhou, chvílema jsem měl pocit, že mi z toho praskne hlava. To se naštěstí, nebo naneštěstí nestalo a já měl možnost sledovat bitvu až do večera. "Kde jsou ty časy, kdy místo spojovacích mágů byli u každé armády poslové, kteří zajišťovali komunikaci?" zabručím si znechuceně pod vousy, když vidím, jak říšská armáda skončila. Moment, oni teď půjdou mým směrem, více do vnitrozemí napadne mne. V hlavě mi vyvstane několik otázek. Přesněji dvě. Mám tu zůstat, nebo se ukrýt. Nemám na sobě nic, co by ukazovalo můj původ, snad jen meč. Kdybych tu zůstal, buď by mne zabili, zajali nebo nechali být. Jistější je ale zajetí a výslech, nebo smrt. Přeci jen, mám na zádech paladinský meč a jim určitě dojde, co to znamená. Mé rozhodnutí je tedy jednoznačné. Rychle se zvednu ze země, vezmu svůj meč, který si opět pohodlně usadím na záda a rozhlédnu se kolem sebe. Nedaleko od sebe uvidím menší lesík, který by mi mohl poskytnou slušné ukrytí. Bez meškání se k němu vydám. Najdu si nějaký menší výmol, nebo menší díru, či něco podobného a do toho ulehnu, přičemž se ještě překryji jehličím. Ovšem nechám si škvíru, abych mohl sledovat postup vojsk. |
| |
| Anett "Jenom o dva dny? No výborně, lepší, než jsem doufal." Obrátí se muž v čele k ostatním mužům, kteří souhlasně zabručí. Pak se muž otočí zpět k vám. "Ten portál ale není naše práce, což je taky to, o čem s Radou potřebujeme mluvit. A neurazte se, ale jeden člen Rady nestačí. Je to příliš dlouhý příběh na to, abychom ho vyprávěli víckrát." Podrbe se na hlavě. "Mohli byste nám ukázat na mapě, kde přesně teď jsme?" Dartor se k tobě otočí. "Zajdi pro kocoura a my to s nimi zatím vyřídíme." Uvera kývne na souhlas. Dojdeš pro Šmejdila a vrátíš se, abys viděla, jak to vypadá. Uvera zrovna šéfovi skupinky ukazuje mapu a něco na ní. Šéf poděkuje a natáhne ruku před sebe. Z ní mu vyrazí modré paprsky, které se zformují do podoby koňů. On a jeho muži na ně naskočí a šéf vám poděkuje za navigaci a nabídne vám, že vytvoří koně i pro vás. To Uvera odmítne. Šéf pokrčí rameny, pozdraví vás a pobídne svého koně. Kůň se změní v rozmazanou šmouhu a skupinka je vmžiku pryč. "Viděli jste to? On si v pohodě čaroval!" Promluví po chvíli překvapeného ticha Dartor. "Pojedeme?" zeptá se Uvera naprosto nevzrušeně. |
| |
| Doma a zase zpátky „Skoro...“ Připomněla jsem, že to jsou necelé dva dny. Řekla bych, že půl dne by jim ještě mohlo vadit. Vůdce... nejspíš to byl jejich vůdce... mi vysvětlil, že nemá cenu to nám vysvětlovat na to to bylo příliš dlouhé a nejspíš důležité a tak to spěchalo. „Samozřejmě. To chápu.“ Řeknu upřímně, aby si nemysleli, že by mě svými slovy mohli nějak urazit. Zadívám se na Dartora a přikývnu a vrátím se do svého domu. Musím jenom doufat, že mi ho nikdo nevyrabuje zatím co budu pryč. Když se ty dveře sami otevírají... musím doufat, že krystal ještě funguje... aspoň trochu. Vrátila jsem se zpět se Šmejdilem v náručí. Dala jsem mu i něco na jídlo, protože se stylem Uvera chudáčkovi ho budu moci krmit jedině v sedle. Zůstala jsem zírat, když vůdce začal čarovat. Jak se objevili koně padla mi i brada. Nikdy jsem nic takového neviděla. Bylo to působivé. „Přeji šťastnou cestu.“ Popřeji jim. Bylo dobře, že to Uvera odmítl. Ty lidi neznáme a kdo ví kam se strefí příště. „Taky koukám.“ Řeknu Dartorovi a podám mu Šmejdila. Dostanu se do sedla a zase si ho od něj vezmu. „Ale neříkal, že ten portál není jejich práce?“ zeptala jsem se a čekala až nasednou i oni a mohli vyjet. |
| |
| Earen Začalo se stmívat a nepřátelská armáda se rozhodla, že pláň vzdálená několik stovek metrů od bojiště je stejně dobré místo na přespání, jako kterékoliv jiné. Zvlášť, když je za kopcem. Několik albijských vojáků zřejmě dostane rozkaz prohledat lesík. K tobě zamíří útlý snědý voják (typický Albijec) v šupinové zbroji. U levého boku se mu houpá šavle, pod nosem má tenoučký knírek a na bradě špičatou bradku. Projde kolem tebe, mine tě jen o několik centimetrů a dokonce se ti chvíli i dívá do očí. Nejspíš ale nebere svou práci moc vážně, protože jde dál a ještě se několikrát zběžně podívá za nějaký strom. Nepředpokládá, že by tady byl nějaký nepřítel. Pak dostane vojsko povel k rozbití tábora. Velitelské stany jsou vztyčené na pláni a kolem nich se uloží ke spánku i většina vojáků, ale pár jednotek se rozhodlo vzít si za útočiště právě lesík, ve kterém se schováváš. Pět mužů se usadí asi jen dva metry od tebe a rozdělá malý ohýnek. Odloží si šavle a špičaté přilby vedle sebe a natáhnou se kolem ohně. Z ruksaků vytáhnou nějaké sušené maso, suchary a čutory s vodou. Začnou se ládovat a přitom si něco se smíchem vyprávět tou jejich rychlou řečí. Celou tu dobu máš co dělat, aby ses moc nehýbal a nevydával nějaké zvuky. Jednou pod tebou praskla větvička a dva vojáci se otočili. Byli ale moc líní jít to zkontrolovat a nejspíš to připsali na vrub veverce. Po nějaké době schovají zásoby a ulehnou ke spánku. I potom ale procházejí lesíkem hlídky s pochodněmi. Kolem tebe chlápek projde zhruba co pět minut. A vždy tě jen těsně mine. |
| |
| Úkryt v lesíku Mohl jsem s tím počítat, ale opravdu jsem to nečekal. Doufal jsem, že jen projdou, ne že se tu zastaví a přenocují. Skoro nehnutě ležím schován pod větvemi, takřka nedýchajíc. Mohl bych vylézt, zabít spící vojáky a možná i utéci, ale nechci. Nechci už zabíjet, nechci aby někdo umíral mou rukou. Ten meč mám s sebou jen jako památku. Ne na to, co jsem byl, ale na otce a rodinu. Jen díky němu si dokážu vzpomenout. Velmi tiše polknu, když kolem mne projde další hlídka. Všimnu si, že prochází skoro pravidelně, tu a tam blíže, či dále ode mne. Ale i tak, kdybych se pokusil vylézt, viděli by mne, zburcovali zbytek tábora a nejspíše by mne i zabili. Možná mučili, ale nakonec zabili. A takovou smrtí zemřít nechci. Ne v jejich rukách. Musím něco vymyslet, musím přijít na způsob, jak odsud utéci. Opatrně poodhrnu větve, abych viděl kolik hlídek zde chodí a kde všude chodí. Buď budu muset počkat na střídání, nebo je nakonec zabít. Nic jiného i nezbude. Ovšem nejdříve zjistím, kolik jich tu je. |
| |
| Anett "Však ty jako Funkce se určitě dozvíš, jak to s nimi bylo." Zasměje se Dartor když vyskočí do sedla. Uvera se do sedla vyhoupne chvíli po něm a ještě jednou se podezřívavě rozhlédne kolem sebe - to on má ve zvyku. Pak tryskem vyrazíte. Tvé obavy o tom, že budeš muset Šmejdila krmit za jízdy se naštěstí nevyplní. Uvera sice vypadal, že to tak bude chtít, ale Dartorovi se podařilo prosadit třikrát za den krátkou přestávku. Uvera to ale kompenzoval nasazením opravdu ostré rychlosti. Sedací část těla tě bolí už po prvních několika hodinách, ale Uvera nesleví. Tím spíš, když dojedete na jeden kopec a před vámi se rozprostře oceán. Na něm se právě s explozemi utkávají flotily Říše s mocným námořnictvem Narnostu. Když to vidíte, Dartor se kousne do rtu, strhne koně stranou a sám nasadí trysk. S tímto dojedete k večeru druhého dne k Věži vysoké magie. Jsi unavená, hladová a rozbolavělá, ale konečně v bezpečí. Uvera s Dartorem se s tebou ve stájích rozloučí a jdou do svých ubikací v patrech bojových mágů. Ty vyjdeš (ano, vyjdeš. Docela makačka, ale ty magické disky nefungují.) do nejvyšších pater, kde mají luxusní dočasné pokoje členové Rady. V pokoji položíš Šmejdila a flákneš sebou na postel. A v tom někdo zaklepe a za dveřmi se ozve. "Slečno? Velmistr Crus svolal mimořádné zasedání rady..." |
| |
| Earen Opatrně poodhrneš větve a vykoukneš ven. Lesík je dlouhý jen několik desítek metrů a zhruba stejně tak široký. Chodí tady jen dvě hlídky a jen po okraji lesa (ty ale ležíš na okraji lesa). Chodí v opačném směru a vždy se dvakrát potkají. Místo, kde se ti dva míjí, je od tebe vzdáleno asi pět metrů. Před tebou ale leží pětice vojáků a na jedné straně lesíku jsou na pláni další jednotky a ty mají hlídky taky. Tam ale nevidíš, takže nemůžeš určit kolik. Rychle se schováš, když kolem tebe projde hlídka. Za několik sekund se oba muži potkají a vzápětí kolem tebe projde druhá hlídka. Pak můžeš zase vykouknout. Saki - očekávaný krátký příspěvek Jako čekatel na Zkoušku projíždíš Říší a snažíš se před navrácením magie do původního stavu načerpat co nejvíce vědomostí a teoretických znalostí. Tvé kroky tě zavedou do přístavního města Hrron, vybudovaného trpaslíky. Toto město má v Říši proslulou knihovnu, tam by se určitě dalo nabrat dost vědomostí. Sotva ale dojdeš ke knihovně, vidíš vzduchem letící balvan, který zasáhne dům kousek od tebe a udělá s ním to, co pěst s domečkem z karet. Akorát s větším hlukem. Těch kamenů pak začne přilétávat čím dál více. Nejspíš z lodních katapultů. To už je podruhé, co se začalo válčit ve městě, kde jsi náhodou přišla. |
| |
| Cesta – Věž vysoké magie „To je nejspíš pravda.“ Pousměji se na Dartora. Cesta už byla s více přestávkami, ale za to jsme jeli rychleji a zadek jsem měla po chvíli celý otlučený a nohy jsem měla poškrábané, jak se mě Šmejdil chytal drápky a ty pronikly skrz látku. Chudák z toho bude celý vystresovaný.... mám tak zhýčkanou kočku, achjo. Ale víc jsem zatím litovala své pozadí. Když jsme dostali na dohled moře a co se na ní odehrávalo, zvážněla jsem a už na nějaké protesty ani nepomyslela a jela jsem za oběma muži. Bylo to tak frustrující! Nemoci používat magii. Kvůli tomuhle... bude tolik mrtvých. A to jsme žili tak hezky v míru. Dorazili jsme zpět do mého dočasného domova. Poděkovala jsem oběma mágům a rozloučila se s nimi. Následovala další zkouška... s bolavým zadkem a stehny se budu muset vyšplhat až nahoru do pokoje. Musím říct, že jak jsem se dostala do pokoje byla jsem rudá, jako kdybych vylezla z horké koupele a zadýchaná tak, že jediné co jsem svedla bylo padnout na postel. Není to tak, že bych měla špatnou formu... ale těch schodů bylo prostě strašně moc! Ale zvládla jsem je už s méně přestávkami. Na to, že mě i všechno bolelo to šlo. Ale pak někdo zaklepe na dveře. „Sakra!“ vyštěknu naštvaně a posadím se. „Moment...“ zavolám a vstanu. Zamotala se mi hlava jak jsem vstala příliš rychle. Opláchnu si obličej, sundám si zaprášený háv a obléknu si ten bílí co nosím na zasedání rady. Na vlasy jsem neměla čas, tak jsem je svázala do drdolu a nechala Šmejdila v pokoji a vyšla jsem ven. Hned jsem se vydala na zasedání. Nejspíš se bude mluvit o těch potrhaných lidech co na nás vyskočili z portálu. |
| |
| Úkryt v lesíku Prohlédnu si rozmístění jednotek i cestu hlídek. K mé smůle jsou dva a chodí proti sobě. A aby toho nebylo málo, přede mnou leží pětice mužů. Být o pár let mladší a mít svou víru, možná by se mi to i povedlo, ale takhle nemám šanci. Ty dva bych možná skolil, ale riskoval bych tím strhnutí pozornosti dalších hlídek a nejspíše i probuzeni té pětice. Proto mi nezbude nic jiného, než vyčkat rána a odchodu vojsk. Na tohle jsem už opravdu starý pomyslím si, když se opět ukryju pod větvemi. Snažím se položit co nejpohodlněji a hlavně co nejtišeji. Přeci jen, budu zde nejspíše ležet až do rána a to nejsou ty nejlepší vyhlídky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doplahočíš se do zasedací místnosti Rady a sesuneš se do pohodlného křesla. Kolem tebe sedí další členové Rady, převážně v černé s bílou šálou, občas bílí s bílou šálou, jako ty. Teprve za chvíli ti dojde, že se tady něco změnilo. A něco podstatného. Stůl není kulatý, ale pulkrohový a větší. Židle jsou jen u oblého okraje, nikoliv u rovného. Asi jsi hodně unavená... Crus sedí ve vašem středu, po jeho boku Alex s Marcusem. A vy další tak různě. U rovného kraje stojí pohledný černovlasý muž s elegantním sestřihem, v temně černém hávu s bílým levým koncem rukávu. Bitevní mág. Na první pohled ti připomene Alexe, na další pohledy už jsou samozřejmě patrny spousty detailů a odlišností. Důkladně studuješ tvář muže. Jako bys ho znala, ale nevíš odkud. A potom si to uvědomíš, napoví ti to ty jeho bledě modré jiskřivé oči. To je ten vůdce rozedrané skupinky. Je ale ostříhaný, umytý, dokonale oholený a převlečený. Vypadá úplně jinak. několik vrchních představitelů Rady se na muže překvapeně a nevěřícně dívá, Alexovi se lesknou oči, snad slzami. Crus bitevnímu mágovi pokyne rukou. "Spusť." Ten se pousměje a pokrčí rameny. "Řeknu vám to hodně zestručněně. Ten dlouhý příběh si už vyslechli pár z vás a zbytek nepotřebuje vědět všechno. Jmenuji se magistr Daniel de Salcer, patřím k bitevním mágům - telepatům. U obléhání města Crodo v Narnostu jsem měl za úkol s dalšími čtyřmi bitevními mágy telepaty prolomit runové obrany města, ovládnout mysl generála-starosty a přimět ho ke kapitulaci. Jako ochranka nám byla poskytnuta jednotka bojových mágů. Jeden z nich ale už nějakou dobu studoval zakázané umění a nikdo si to neuvědomil. My jsme byli jeho dá se říct vstupní úkol před přijetím k jednomu z temných kultů. Když jsme byli velice blízko prolomení ochran města a maximálně jsme se soustředili, vyvolal portál, co se svými temnými mistry už nějakou dobu připravoval a všechny nás odeslal do Khazaru." Instinktivně se zachvěješ, stejně jako tví kolegové okolo. Alex ti velmi dobře vylíčil, co je Khazar. Sféra démonů a stvůr, kde všechno požírá všechno a ožívají tvé nejhorší noční můry. Obecně je považován ze jednu z nejhorších sfér. Daniel pokračuje. "Prvních několik dní bylo nejhorších, z učebnic jsme samozřejmě věděli, že v této sféře nemůže nikdo přežít, ale říkal jsem si, proč by to nešlo? Já a mí kolegové jsme vynaložili veškeré úsilí na to, abychom se vyhnuli všem stvůrám a démonům. Většinou jsme se plazili dole ve sračkách a rozkládajících se mrtvolách. Po nějaké době jsme našli lidi, co na tom byli podobně jako my. Pár rytířů, vojáků, jednoho paladina... Sem tam nás nějaký démon našel a někoho z nás sežral. Ztratili jsme pojem o čase, živili jsme se masem některých nižších démonů, kteří nebyli jedovatí, hodně nám pomáhali přežít podpůrné kouzla. No a pak se jednou před námi otevřel modrý portál, což se ještě nikdy nestalo. Říkám: 'Chlapi, jdeme! Je jedno, kam to vede, všude lépe než tady.' Tak jsme se rozběhli a proskočili portálem. Z naší původní skupinky jsem zbyl já a tři bojoví mágové. A vzali jsme s sebou ještě čtyři rytíře, pět vojáků a paladina. Objevili jsme se před třemi mágy." Jeho oči tě najdou a nepatrně naznačí úklonu hlavou. "Řekli nám, že nás portál donesl nedaleko Věže a ukázali nám mapu. Vytvořil jsem Přízračné koně a vydali jsme se na cestu. Až ve Věži jsme se dozvěděli o pobláznění magie a válce. Naše magie úplně v pohodě funguje. To, před čím jsme vás chtěl varovat je to, že když jsou bohové pryč, nikdo nehlídá ani nižší a vyšší sféry. Samovolně otvírané portály do těchto světů... to není nic dobrého. Jakmile si ty stvůry uvědomí, že sem mají pozvánku..." Odmlčí se, všem vám je jasné, co by se stalo. Alex kývne. "Musíme okamžitě přijmout pozvání elfů na to jednání. Jestli s tímhle někdo něco udělá, tak jen naše spojené síly." Crus souhlasně přikývne a promluví i on. "Nicméně Daniel tady zůstane. On a ti zbylí tři bojoví mágové jsou naše tajná zbraň. Trocha iluze a jejich magie a můžeme úspěšně blufovat." Marcus se postaví, vytáhne nějaký pergamen a přečte ho: "Do Elfie se vypraví jako zástupci říšských mágů velmistři Alex de Score a Marcus dan Dray, jako jejich diplomatický doprovod z nestále Rady potom půjdou mistři Vilém Horwitz a Anett Sela. Bojoví doprovod bude tvořit čtveřice bitevních a desítka bojových mágů." Zvedne hlavu. "Takto bylo rozhodnuto při včerejším jednání. Lidi, kterých se to týká, mají zítra v poledne sraz ve stájích Věže vysoké magie." Pak Marcus trochu ztiší hlas a podívá se na tebe. "Ti, co na včerejším zasedání nebyli, zde zůstanou po skončení schůze a vše jim bude vysvětleno." pak si sedne na znamení, že domluvil. Crus se zeptá. "Má někdo ještě něco?" |
| |
| Tajná základna Seznámím se s termínem: „Volno“, které mi mí bratři ochotně vysvětli. Chvilku uvažuji o dalším kroku. Nakonec se rozhodnu zajít za sirem Kedarenem ohledně propustky od dnešní do zítřejší noci. Ten se na mě podívá s neutrálním výrazem ve tváři. „Bohužel Shinxi, rozkazy jsou rozkazy. Těsně před Velitelem Nejvyššího chrámu a tvým příchodem nám byla doručena zpráva, která mění chod věcí.“ Chvilku se přehrabuje ve štose papíru, až nakonec najde příslušné zprávy. „Až si je přečteš, tak to předej dál. Mě to aspoň ušetří čas. Odchod.“ Na poslední slovo klad velitelský důraz, neumožňující další diskuzi. Zasalutuji, vezmu lejstra, která si cestou čtu a následně jejich obsah přetlumočím ostatním. Ti co mi nebudou věřit nastávající situaci odkážu na pergameny či samotného velitele. Bohové – zprotivil, urazil jsem vás? Nedal jsem dost velký příspěvek do církevní kasičky? Čím jsem si vysloužil vaši nelibost? Sami moc dobře víte, že v mém srdci jsou dvě ženy, které si zaslouží tam být a vy to moc dobře víte. Jedna mě provází od raného dětství. Hlídá mě, krmí mě, opečovává a dává mi tolik lásky, jež naplňuje mou tělesnou schránku. Sám se divím, že je zde místo pro další. Odpustě mi tedy mé velké srdce, které vítá a pláče pro obě dvě, ale v přítomnosti té druhé, mé srdce zvoní jako nejsilnější zvon v Nejvyšším chrámu. Proč mi tedy odepíráte možnost dnes s ní být? Vím, že bohové jsou zaneprázdněni a světu pozemskému se nevěnují, ale pak, až se objeví na nebesích, jistě na ně dolehnou modlitby a otázky, jež byly vyřčeny v době jejich nepřítomnosti, takže dříve nebo později k nim dojde i má otázka. Nebyl jsem naštvaný, smutný, skleslý, podrážděný a tak dále, i když situace na to byla víc než příhodná. Dalo mi to aspoň čas se seznámit se zbylými paladiny, kteří zůstali na základně a „nedezertovali“ za svými rodinami, příbuznými či přáteli. Pochyby mnou zmítali a ani nevím proč jsem nabyl přesvědčení, že Anett bude zaměstnaná. V lejstrech se psalo, že členové Rady mágů jsou přeloženi, i tak jsem měl tendenci dostat se k Anett. Svůj boj jsem vzdal a zaměřil jsem se na hlubší prohlubování vztahů se svými bratry. Člověka zaráželo, co tyhle lidi mohlo spojovat. Ne že by každý dělal něco jiného, to vůbec ne. Pět jich cvičilo, čtyři hráli kostky, velitel se zástupcem kontrolovali sklad zbraní a zásoby, Torst vyspával ve své cela a nakonec tu byl On. Nebyl na první pohled nijak zvláštní, každý paladin v brnění vypadal stejně. Dalo by se říct, že jediné charakteristické znaky jsou vlasy, oči, ústa, zkrátka místa v oblasti tváře. Pod tím železem jsem všichni stejní, až tedy na pár vyjíme. Vybavím si dobu předtím, než jsem se dočasně ujal vedení nad opatstvím. Měl blonďaté vlasy, vysoký moc nebyl, odhadoval jsem ho na 185-190 cm, štíhlá postava, postrádající typickou monstróznost těla a svalů u paladina. Tvář byla mladá, snad až příliš, i když já nemám co říkat. Od oka jsem typoval 22 let, což je také věk Anettin. Seděl zády ke mě a v levé ruce svíral figurku pěšce. Obejdu ho ze strany kvůli potvrzení mé domněnky a pak k němu dojdu. „Tahle hra se lépe hraje ve dvou.“ Prohodím. Sjede mě jedním okem a dál se věnuje hře. Nabyl jsem dojmu, že nechce být rušen a mám si jít po svých. Otočím se tedy a chystám se odejít. „Bíle nebo černé?“ Pohlédnu zpět na tu mladistvou tvář. „Černé“ odpovím mu. Na tváři se mu objeví nepatrný úsměv. „Černé? Většina lidí chce mít možnost prvního tahu, ale tak prosím. Když černé, tak černé.“ Začne pomalu stavět figurky na svá místa, přisednu k němu a pomůžu mu. „Jinak já jsem Shinxi.“ „Jo jo víme, čerstvé maso do mlýnku. Já jsem Artemis a opovaž se smát.“ Postřehnu, že úmyslně vynechal příjmení, ale nechám to plavat. „Proč bych se měl smát?“ zeptám se ho. „Ale, to teď neřeš a soustřeď se na hru. Však časem to zjistíš a varování si dostal předem.“ Pokrčím nad jeho odpovědí rameny a soustředím se na hru. Je to osvěžující zahrát si po dlouhé době, navíc soupeř byl víc než obstojný. Hra byla zakončená patem. Zda úmyslným či ne, ukážou hry v budoucnu. „Dobrá hra Arty.“ Sleduji reakci soupeře. Artemis, zkráceně Arty neutrousil žádnou narážku s poznámkou. „Mohlo to být lepší, mám podezření Shinxi, že jsi mě šetřil.“ Podepřu si levou rukou hlavu a pravou si pohraji s figurkou dámy. „Zda ano či ne ukážou hry budoucí.“ „To máš nejspíš pravdu, ale teď je čas se protáhnout, takže jestli nejdeš hejbnout zadkem na cvičišti, tak mě teď omluv.“ Souhlasně kývnu. „Díky za hru. Dříve či později se tam potkáme.“ Zakončíme rozhovor a jdeme si po svých. Měl jsem z něho dobrý pocit. Přinejmenším jsem zasel semínko. Zda vyklíčí v přátelství či zdravou rivalitu necháme na věcech budoucích. Uplynulo pár dní, které jsem strávil pravidelným cvičením s Artym, tedy po tom, kdy jsme změřili náš souboj myslí v šachách. Byla to další hra, jež krátila dlouho chvíli v období, kdy svět nešel tak, jak by měl. Stejně jako v kostkách, kartách, tak i tady se uzavíraly sázky na Artyho či mě. Navíc i jiní projevili zájem o namáhání jejich mozků. Určitým způsobem to byl trénink soustředění a koncentrace. Po těchto „vyčerpávajících“ duelech přišlo na řadu cvičení. Fyzička se mi dál zlepšovala, ale i tak běhání s kamením na zádech bylo pořád vyčerpávající. Navíc mě bratři naučili pár novým „trikům“. Podivuji se nad tím, co za ten krátký čas jde všechno stihnout. Tenhle typ izolace je dobrý, někdo by řekl, že napomáhá i rozvíjet smysly a vnímání. „Doopravdy by mě zajímalo, který chytrolín tohle tvrdí.“ Otáže se Arty. „Podle mě na tom něco bude, ale pochybuji, že najednou budeme slyšet zvuky na kilometry daleko, nebo budeme moci bojovat poslepu.“ Zasměji se. Další strávený den, kdy nebylo nic na práci. Defakto vůbec nic a v dlouhé chvilce se vedla konverzace o všech možný blbostech. Den vystřídala noc a já se po dlouhé odluce od Anett navrátil k psaní dopisů. Milá Anett, nevím proč, ale dopisy jsou jediná možnost, jak být s tebou. Navíc ani nevím, zda se k tobě dostanou. Jistě máš jako členka Rady spousty práce. Hlavně to nepřeháněj a šetři se. Máš dost síly, ale jak se říká: „Nic se nemá přehánět.“ Omlouvám se ti za ten nezdařený plán na Alexově svatbě. Ptal jsem se samotných bohů, proč nám dělají tyhle schválnosti, ale odpovědi se mi zatím nedostalo. Může za to ta jejich bohovská sešlost po tisíci letech. Je to dost překvapující a zároveň šokující. Nikdy mě nenapadla myšlenka o srazu světlé strany s temnou. Je těžké být bez magie? Chci tím říct zda je těžké magii používat. Osobně mi to nijak nepřijde, ale přeci jen církevní magie je jiná než mágovská. Modlím se za brzké skončení téhle éry divoké a nezkrocené magie a my mohli být opět spolu aspoň na nějaký čas. Líbám tě Shinxi „Ale ale, copak to tu máme?“ Než stihnu zareagovat, Arty mi sebere dopis. „Naval to sem Arty!!!“ Pronesu agresivním tónem a chňapnu po něm. „Hups, nechytil a není se čemu divit. S takovým přerostlým tělem jsi značně pomalý.“ „Já ti dám pomalej.“ Vystartuji jak zdivočelý kůň a chytnu „nepřítele“ za rameno. „Dobře dobře, nejsi šnek a vzdáváme se.“ Dá ruce vzhůru. Vyškubnu mu dopis, který se v mé nepříčetnosti natrhne do tři čtvrtě stránky. „Fakt supr!“ Procedím skrz zuby. „Bože, se tak nečerti Shinxi. Bez tak máš smolíka. Pro posílání milostných psaníček nejsou lidi v tomhle stavu ohrožení či jak to nazvaly. Nepřátele se zjevily jako houby po dešti a my nemáme dost sily na jejich posbírání.“ „Nepřeháněj Artemisi.Doručení dopisu do Věže magie pro členku Rady nikoho nezabije.“ Arty pokrčí rameny. „Možná ano, možná ne. Mágové jsou teď nejzranitelnější, když magie takhle jančí.“ Jeho slova mi na optimizmu moc nepřídá. Kéž bych věděl, že jsi v pořádku má drahá. Povzdechnu si, pošlu Artyho pryč a dám se znovu do přepisování dopisu, který snad najde svou majitelku, až ho předám veliteli na odeslání. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usadila jsem se do pohodlného křesla, což byla lahoda pro mé pozadí. Všimnu si, že je něco v nepořádku se stolem. Proč to změnili? Prohlédla jsem si osazenstvo a zadívám se na muže, kterého jsem myslím ještě neviděla... ale zdál se mi povědomý. Pohledný, černovlasý muž, byl podobný Alexovi... ale to jsem zase odvolala, když jsem si ho lépe prohlédla. Podobní si byli jen na první pohled. A pak... jsem ho poznala. Byl to ten chlápek co vedl ty otrhance z portálu. Upravený vypadal úplně jinak. Udiví mě, jak se někteří mágové tváří a nejvíc Alex, on.. měl v očích slzy? Kdo je ten muž? Znovu se na černovlasého muže zadívám. Muž začne vyprávět. Čím víc mluvil tím víc jsem jala podezření. Musím přiznat, že jsem jenom zírala když mluvil o tom, jak byl v Khazaru. Muselo to být... ne... nedokázala jsem si to ani představit. A pak mi to dojde. Ten muž... to je přece Alexův učeň! Ten, který měl být mrtvý! Už není divu, že Alex má na krajíčku. Musí být šťastný, že vidí svého prvního učně živého. Daniel se zmínil o našem setkání a zadíval se na mě. Pokývnutím jsem mu oplatila a měla co dělat abych se neusmála. Nakonec při tomhle vyprávění by to asi nebylo vhodné. Takže jejich magie funguje bez problémů, ale proč? Možná proto, že když začala magie blbnout byli v podstatě v jiné sféře a tak je to neovlivnilo? Ale hned o tom přestanu přemýšlet. Démoni by mohli proniknout sem k nám? To byl velký problém. Válka a teď ještě tohle. Když problémy tak pořádné. Napřímím se, když uslyším, že budu součástí delegace do země Elfů. Překvapilo mě to. Proč já? Sice jsem samozřejmě dokázala, že jsem schopná, ale teď bez magie? By to spíš chtělo někoho zkušenějšího. Ale tak... když už se rozhodli. Marcus se na mě zadívá a řekne mi abych tu zůstala, no jo... já tu včera nebyla. Přikývnu, že rozumím. Když se skončilo zůstala jsem sedět a čekala až odejdou ti co tu už neměli co dělat. Co jsem asi včera zameškala? |
| |
| Jako bych ty útoky přitahovala... Od jednoho z mágů se dozvím o velmi rozsáhlé knihovně v přístavním městě. Na třetí pokus (kdy mi k tomu pomůže ten mág) nasednu na koně a vydám se tam. Přecijen, pěšky to je dost dlouhá cesta. Ne, že by se mi moc dařilo jet rychle, ale nakonec se tam dostanu. Vydám se po kamenné dláždění. Město Hrron, vybudované trpaslíky... Trpaslíci a knihovna mi nejde nějak dohromady. Chvíli mi trvá se ve městě zorientovat, ale nakonec se mi to podaří. Ovšem v tu chvíli, kdy dojdu ke dveřím knihovny, letící balvan udělá z vedlejšího domu zbořeniště stejně lehce jako z domečku z karet. Útok na město?! To je jako ten Vingaard! Snad jsem tentokrát v tý vnitřní části, kde se bude barikádovat. Rozhlédnu se okolo,odkud útok přichází, ale přes zvířený prach ze sutin se toho moc odhadnout nedá.Zapadnu tedy do knihovny a na první lidi, co tam uvidím (určitě budou zvědaví, co to je za rány) zaječím: Útočí na město! Město je pod palbou! Hledám nějaký úkryt (třeba sklep) a varuji lidi o útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žádný člen Rady už nemá nic jiného a všichni mágové, krom Alexe, Marcuse, Cruse, Daniela a tebe, odejdou. Jakmile se za nimi zavřou dveře, Alex rychle překoná vzdálenost k Danovi. Oba bratranci se na sebe zářivě usmějí a obejmou se. Něco si ještě řeknou a pak ze sebe setřesou emoce a dojdou k tobě, aby tě se vším seznámili. Marcus se ujme slova: "Budeš diplomatický doprovod. Je to oficiální setkání, já s Alexem de facto zastupujeme Říši a dávný protokol říká, že by stálé členy Rady měli doprovázet i dva nestálí. A ty a Vilém jste asi nejschopnější." Zachmuří se. "U elfů budeme v bezpečí a pohodlí, ale cesta nebude žádný med. Narnost má velmi mocné loďstvo a ovládá s ním většinu Salmaritského oceánu, který nás odděluje od Elfie. Pobřeží Elfie samozřejmě kontrolují elfské lodě, ale doplout tam bude velmi těžké. I samotné nalodění bude nebezpečné. Všechny naše přístavy, ve kterých kotví nějaké větší lodě, teď ovládá Narnost. Budeme muset do přístavu proklouznout, nalodit se na loď a rychle vyplout. Rytířstvo nám přislíbilo jednotku rytířů, kteří odvedou pozornost. Zítra odpoledne na nás budou čekat za kopcem u vojenského přístavu Narrat." Pak promluví Crus. "V Elfii povedou jednání Ales s Marcusem, ty s Vilémem se jich pravděpodobně ani nebudete účastnit, to nevíme. Každopádně je velmi důležité, aby naší zástupci s elfy mluvili. Ve světle nových událostí je tahle válka jen taková drobná nepříjemnost." Slova se ujme pro změnu Alex. "Hrozí totiž, že nejenom naší sousedé se všimli zmatení magie. Belnet a Guršsko už dlouho drží v šachu skřety a troly, a i ti možná vycítí šanci. Takže krom lidí nám hrozí i skřeti a démoni." Pak si zase vezme slovo Crus. "Ale jak jsme říkal, s Danielem a těmi třemi mágy můžeme úspěšně blufovat. Stačí, když Dan vyhodí do vzduchu několik nepřátelských lodí, bojoví mágové ho iluzí znásobí a nepřátelé snad v domnění, že se nám magie vrátila, stáhnou ocasy mezi nohy a vrátí se zpět. A i kdyby ne, tak je to aspoň zmate a znejistí. Hodí se to." A zase Alex. "Zítra to bude opravdu namáhavý den, takže, Anett, jestli nemáš dotazy, měla by sis jít lehnout. Pozdě dopoledne si můžeš zajít do jídelny Rady na oběd a v poledne je sraz ve stájích." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když ostatní odešli, sledovala jsem jak se Alex s Danielem uvítali. Jak se vydali ke mě, postavila jsem se a všechno si vyslechla. Přimhouřím oči a šlehnu na Marcuse pohledem. „Asi?“ zopakuji jedno slovíčko, které mě trochu podráždilo. „Buďto jsem nebo nejsem. Jestli jsem jedna z nejschopnějších co máte momentálně k dispozici, tak to chápu. Ale jestli i tak pochybujete, že to zvládnu tak to není zrovna moc dobré, co říkáte?“ řeknu rozezleně. „Nemluvě o tom, že vaše pochyby mi taky zrovna nepřidají na jistotě.“ Podívám se na Daniela a na toho se usměji. „Jsem moc ráda, že jste naživu. Něco málo jsem o vás slyšela. Máte můj obdiv, že se vám podařilo vrátit se zpět.“ Pak se zadívám na Alexe. „Někdo se mi musí postarat o Šmejdila. Není náročný. Potřebuje jen krmit a občas vyměnit písek. Jinak je to spíš plyšák na mazlení. Nevíš komu bych ho mohla dát na starosti?“ I na něho se usměji. Pak zvážním. „Naprosto chápu závažnost situace. S lidmi si bez magie dokážeme poradit, ale s démony? To je naprosto jiná věc.“ Zamračím se. Povzdychnu si. „Dobrá. Budu dělat co je v mých silách. Půjdu se připravit na cestu a pak spát.“ Ještě počkám jestli někdo něco neřekne a pak se vydám znovu do pokoje. Přemýšlela co si vzít sebou. Sehnala jsem si cestovní brašnu do které jsem dala náhradní oblečení a jeden čistý, oficiální háv člena nestálé rady. Nějaké peníze, člověk neví kdy se můžou hodit a nezapomněla jsem svou lékařskou brašnu. Sice lektvary nefungovali, ale bylinky měli pořád sílu a tak se dali dělat aspoň masti a jiná přírodní léčiva, která jsem naštěstí ovládala. Nakonec jsem si vzala i dlouhý nůž, lepší mít aspoň něco na obranu než holé ruce, magii bych používala jen v nejvyšší nouzi. Nakonec jsem se šla umýt a spát. Teď mě bude čekat několik namáhavých dnů. |
| |
| Earen Ukládáš se pomalu, vždycky pod tebou nějaká ta větvička praskne. A když se lehneš, popraská jich hned několik. Naštěstí se strážím buď nechce nic zkoumat, nebo jsou hluché, nebo moc daleko. Ráno se vzbudíš za rozbřesku, muži před tebou ještě spokojeně chrní. Asi po hodině, kdy jen ležíš a neodvažuješ se moc hýbat, začnou velitelé své muže konečně budit. Albijští vojáci vytáhnou kovové talíře a jdou si ke kotlům pro jídlo. pak se vrátí na své místo poblíž tebe. Při pohledu na jídlo ti zakručí v břiše. Po další hodině vojáci sbalí tábor a odtáhnou. Armáda je ale vskutku impozantní, kolem lesíka procházejí další a další šiky. Teprve po dalších dvou hodinách si můžeš být jist, že je armáda pryč. Saki Zapadneš do knihovny, kde lidé dostatečně panikaří i bez tvé pomoci. Rozbití těch domků bylo docela slyšet, nemluvě o výstražných zvonech, které se teď rozezněly. Doběhneš do sklepa a tam se zašiješ za nějaký regál plný vyřazených nečitelných a zaprášených knih. Za nějakou dobu uslyšíš, jak se dveře knihovny zabouchly a dveře do sklepa se naopak otevřely. Dovnitř začnou sestupovat matky s dětmi. Velí tomu nějaký mladý důstojník Královského vojska v šarlatovo-černé uniformě. Když tě uvidí, dojde k tobě a zeptá se tě, jestli bys mohla pomoct s obranou. Aspoň léčením. Vyjdete spolu nahoru. Jak se zdá, bytelná knihovna se stala poslední baštou městských obránců. Mohutná vrata se prohýbají pod údery beranidla, všude kolem stojí muži z městské gardy a Královského vojska, připravují se na vpád nepřátelských vojáků. Důstojník ti ukáže k zadní stěně, kde leží na zemi naskládaná asi dvacítka sténajících mužů. Starají se o ně zatím jen dvě nějaké kořenářky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Marcus se na tebe překvapeně podívá, když vyletíš. "Ne, promiň, jestli to tak vyznělo. Nechtěl jsem snižovat ani schopnosti ostatních, ale není to tak, že bych ti nevěřil. Asi blbá formulace." Pousměje se. "Mám toho teď trochu moc." Nad slovem "trochu" se Alex tiše odfrkne. Ti dva plus ještě Crus a Shalafi přebíhají celé dny z jedné sekce do druhé, vydávají rozkazy, poslouchají hlášení a kdo ví co všechno, beztak už několik nocí nespali. Chudáci ti, co jejich povinnosti při jejich odjezdu převezmou. Daniel se zasměje. "Děkuji. Alex mi o vás včera vyprávěl." Jistě, ta skupinka dorazila mnohem dříve než vy. Alex se s Danem viděl už včera, Daniel přece říkal, že všechno už vykládal několika z vás. Elitám Rady. Alex je tvým dotazem trochu zaskočen, ale s pousmáním řekne: "Já někoho seženu." Sehnala sis brašnu a sbalila si nějaké věci. Využiješ lázně, které máš ve vedlejším pokoji, a pak si jdeš lehnout. Vzbudíš se dopoledne, ze včerejška jsi byla dost unavená a rozbolavělá. V Radní jídelně už se podává oběd, podle lístku by mělo být nakládané vepřové s chlebem a cibulová polévka. |
| |
| Bývalé tábořiště armády Konečně odtáhnou a já se můžu vyhrabat ze svého úkrytu. Trvá mi to dlouho, než se zvednu, narovnám a prohýbu. Přeci jen už nejsem nejmladší a mé kosti a klouby už nejsou to co kdysi. Když mi suše lupne v zádech, zděšeně se zatvářím a opatrně se pokusím narovnat. Naštěstí to jde, ale dalšímu protahování a rovnání věnuji více času než bych chtěl. Když už jsem si opět jistý svou pohyblivostí (čti když je vše prokřupáno, narovnáno a rozhejbáno), zvednu ze země meč a opět si jej dám na záda. Ovšem ohýbám se pro něj pomaleji, než by bylo zdrávo. Přeci jen, záda po dlouhém ležení bolí. První, co udělám, je, že poslechnu matku přírodu a odskočím si k jednomu ze stromů. Když je konečně potřeba vykonána, rozhlédnu se po místě, kde přenocovali vojáci a zkoumavě ho začnu procházet, jestli tu náhodou něco nezanechali. Třeba něco k jídlu, nebo i zbraně, či kusy oblečení. |
| |
| Zmatek v knihovně Do knihovny vpadnu spolu se zvukem poplašných zvonů, takže moje varování nakonec není příliš potřeba. Navíc i sem jde slyšet sesypání dalších a dalších budov. Kde je ten sklep, kde to sakra - tudy! Rychle zapadnu do sklepa, kde se schovám za nějaký ten regál zaprášených knih. Tohle by mohly být ty pravé... Ovšem díky mizernému osvětlení sklepa a starobě knih se mi nepovede nic přečíst asi u tří knížek, které namátkou vytáhnu. Nemá to cenu, ostatní na tom budou stejně. V tu chvíli, kdy vracím poslední knihu slyším zabouchnutí velkých dveří do knihovny a tišší otvírání malých dveří do sklepa. Určitě nejsem jediná, koho to napadlo, no... Dovnitř se začnou seskupovat matky a děti, já si mezitím zpoza regálu prohlížím toho mladého vojáka. Nijak se nesnažím se ukrýt, navíc si mě všimne i pár matek. Voják ke mě dojde a pravděpodobně mu rychle docvakne, že jsem mág. Zeptá se mě, jestli můžu pomoci s obranou města. Má magie je oslabena stejně jako magie ostatních mágů, pane... ale ano, pokud se dostanu k lékárničce nebo něčemu takovému, mohla bych pomoci s léčením zraněných. Řekne mi ať jdu tedy za ním. Zavede mě k několika zraněným mužům, kde najdu pár kořenářek. A lékárničku. Ohlédnu se k zabarikádovaným dveřím a přemítám, jak dlouho vydrží. Pokud sem vpadnou, nemám se jak bránit, snad jen zkusit to mečem... ačkoliv to neumím... Je mi jasné, že v případě nouze bych určitě u některého ze zraněných mužů meč našla, ale asi bych toho s ním nenadělala. Pustím se radši tedy rychle do obvazování některých ran a podobné práce s lékárničkou. Teď se budou lekce biologie z akademie učit... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nadechnu se a poplácám Marcuse po rameni. „V pořádku. I já se omlouvám. Neuvědomila jsem si kolik práce teď máte.“ Řeknu a vše je odpuštěno. Daniel řekne, že mu o mě Alex vyprávěl. „Doufám, že vám vyprávěl jen o mých dobrých vlastnostech.“ Zavtipkovala jsem. „Až se vrátíme snad se najde čas abychom se lépe poznali.“ Řekla jsem mu. Alex mi slíbí, že mi sežene někoho na hlídání Šmejdila, poděkuji mu a pak odejdu. Ráno jsem se probudila bolavá, ani horká koupel včera mě od bolesti neosvobodila. Tak jsem si trochu zacvičila, abych se zbavila ztuhlosti. Oblékla jsem si obyčejný háv, který jsem si svázala v pase, takže připomínali teď šaty. Řekla jsem si, že bude lepší být co nejnápadnější a tak bílí háv rady nepřipadal v úvahu. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, vzala své zavazadlo a vřele se rozloučila se svým mazlíčkem. Na dveře jsem pak připíchla vzkaz pro toho opatrovatele. Jmenuje se Šmejdil. Stačí ho krmit a měnit písek. Když ho občas pohladíte bude spokojený. Nedávejte mu teplé mléko. Nadýmá ho. Kdyby se stalo, že by otravoval dejte mu klubíčko, on se už zabaví. Není s ním práce. Děkuji, že mi ho pohlídáte. P.S. Přiznám se, že je to mazel. Takže očekávejte lísání. Rád se mazlí. Anett Sela. S tím jsem odešla do jídelny. Tam jsem si dala vepřové s chlebem, ale cibulovou polévku i když jsem ji měla ráda jsem si nedala. Nechtěla jsem aby ze mě cibule byla cítit. I když jsem si vzala sebou pastu na zuby. Po jídle jsem zašla do kuchyně a vyžebrala si nějaké sušené maso a chlebové placky na cestu. Jen pro jistotu. Pak už jsem se vydala do stájí, kde jsme se měli sejít. Moc se mi do sedla nechtělo, ale co se dá dělat. Snad pak nebudeme muset utíkat... to by byl pro mě dost velký problém. Ale kupodivu jsem se těšila. Podívám se do jiné země. Navíc země Elfů. Vzpomněla jsem si na Riona. Jak se asi má? Dostal se z toho? Možná bych to pak po návratu měla zjistit. Ráda bych se mu konečně omluvila a usmířila se s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sejdeš ke stájím, kde se to jen rojí pacholky připravujícími koně. Bojoví mágové mají své obyčejné temně černé hávy, ale bez šál. Na zádech mají meče. "Rada předevčírem dočasně zrušila zákaz nošení mečů." Vysvětlí ti Alex. On sám je oblečený nikoliv v hávu, ale v pohodlném černém oblečení dobrodruhů a meč má u levého boku. Byl vychováván jako šlechtic, takže je pravděpodobné, že s ním i umí zacházet. Navíc prošel výcvikem bojových a bitevních mágů a tam se s mečem taky učí. Mágové mají zákaz nošení mečů, nikoliv jejich používání. Pak se objeví Marcus, který je oblečen podobně jako Alex, ale narozdíl od jeho rozcuchaných vlasů, má své rudé vlasy učesané. Alex se vyhoupne do sedla a zkušeně lýtky uklidní svého frkajícího hřebce. Následujíc jeho příkladu na koně nasednou všichni ostatní. Marcus ale zůstane stát, jenom chytne svého koně za uzdu. Pak k vám promluví. "K Narratu jsou to tři hodiny jízdy tryskem, pojdeme bez přestávek. Na místě se dozvíte plán k nalodění." Pak se vyhoupne do sedla i on a klusem vyjde ze stájí. Za ním pak všichni ostatní. Alex zrychlí, aby se dostal do čela, a zařadí se vedle Marcuse. Když se dostanete trochu dál od Věže, přejdete do trysku. A to už je to pravé utrpení. Vedle tebe se zařadí jeden z bojových mágů, má kápi na hlavě, ale když promluví, poznáš Dartora. "Když tu není Uvera, tak nás bude hnát Marcus." Zasměje se směrem k tobě. |
| |
| Earen Vojáci si svou výbavu bohužel důkladně hlídali. Jediné, co po nich zůstalo, bylo pár zkrvavených obvazů a sem tam kousky okoralého chleba. Ani na rozlehlých pláních kolem lesíka jsi nebyl úspěšnější. Pár kousků sušeného masa, urvaná hodnostní hvězdička a opravdu spousta použitých obvazů. Když ale hledáš opravdu pozorně, najdeš poblíž místa, kde stál stan velitelů, pergamen, na kterém jsou nahrubo načrtnuty jednotky a jejich rozmístění v bitvě. To je ale vše, peníze, výbava ani nějaké solidní jídlo nikde. Saki Najdeš lékárničku a začneš ošetřovat ošklivou sečnou ránu prvnímu z mužů. Nějakému staršímu zjizvenému veteránovi v zakrvácené uniformě Královského vojska. Chování bojeschopných mužů tě ale moc neuklidní. Ani v nejmenším totiž neočekávají, že by dveře vydržely, ale zároveň nehodlají prodat svou kůži lacino. Před vrata se postavilo deset mužů s luky, s úmyslem přivítat první nepřátele salvou. Další muži se postaví vedle vrat, aby mohli vyskočit a okamžitě zaútočit. Doošetřuješ muži ránu a jdeš ošetřovat dalšího královského vojáka, tentokrát o něco mladšího. Celou dobu ti k tomu hraje bum, bum. Po několika minutách je probíjení beranidlem úspěšné a dveře se rozletí. Jen asi třicet metrů od tebe se spustí lítá bitva. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se skoro bezvýrazně na Alexův meč a pomyslím na tu svou dýku. Všichni měli meče... připadala jsem si trochu hloupě. „Moudré rozhodnutí.“ Řekla jsem mu a psychicky jsem se připravovala na jízdu co mě čeká. Když Marcus oznámil, že pojedeme tryskem, málem jsem nahlas zasténala. Nakonec jsem se, ale do sedla vyšplhala, zatím dobrý... pak jsme vyjeli... jo taky dobrý. Ale jak jsme se rozjeli tryskem měla jsem dojem, že sedím na jehlách. Stiskla jsem rty do úzké čárky a trochu pobledla, obočí se mi stáhlo do zamračení, jak jsem statečně snášela bolest bez stěžování. Musela jsem doufat, že si neprošoupu touhle jízdou kůži až na krev. Což bylo možný, vzhledem k tomu, jak jsem měla jemnou pleť. Podívám se na mága vedle sebe, podle hlasu poznám Dartora. „Je hold smůla, že je to nutný.“ Řeknu mu a podaří se mi vyloudit úsměv. „Mám, ale takový dojem, že později budu mít chuť Marcuse zapíchnout.“ Což jsem měla už trochu i teď. Zlaté přemisťování! |
| |
| Bývalé tábořiště "Že by plán rozmístění jednotek?" zabručím si pod vousy, když najdu svitek s nějakými nákresy. Vím, co by byla má povinnost paladina, kdybych jím stále byl. Měl bych svitek odnést vojákům, ještě lépe hlavnímu veliteli. Ale proč bych to měl dělat? Z občanské povinnosti? Z povinnosti paladina? Možná, ale taky možná z toho budu něco mít. Posbírám kousky chleba a najím se alespoň z nich. Pak udělám to, čemu bych ještě před pár dny nevěřil, že udělám. Obrátím se k Vingaardu, abych odnesl list, který jsem našel. Možná dostanu nějaké peníze, za které si budu moci koupit nějaké jídlo a pití. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dartor se zasměje. "Myslím, že většina mých kolegů bude mít podobný názor. Je mezi námi jen pár lidí, co umí jezdit na koni." On sám přitom sedí na koni úplně pohodlně, otěže drží jen ledabyle levou rukou a nejspíš si to ani neuvědomuje. Pravou ruku má položenou na stehně. Pak se s tebou rozloučí a zařadí se za tebe k ostatním bojovým mágům. Jeho místo zaujme šedivějící bojový mág, který před sebou veze pobledlého mladičkého Viléma, nejmladšího člena Rady. Ten teprve nedávno složil Zkoušku, ale projevil výjimečné nadání na zaklínání a dostal šanci předvést se v nestálé Radě. Ten očividně sedí na koni úplně poprvé a v trysku trpí ještě víc, než ty. Navíc pro něj musí být trapné, že ho musí vézt nějaký bojový mág. Brzy jeho místo ale vystřídá další zahalený bojový mág. Opravdu si všimneš, že ačkoliv v tom hávu vypadá impozantně, není si na koni moc jistý. pořadí se neustále mění, jak jedni zrychlují a druzí zpomalují. Jediné, na čem se nic nemění, je čelo skupinky s Alexem a Marcusem. Když si už říkáš, že dál nedojdeš, dorazíte pod kopec a Marcus zvedne ruku jako znamení k zastavení. Seskočíte z koňů a Alex s Marcusem se vydají asi k padesátce rytířů, co pod kopce táboří. Bojoví mágové sebou plácnou na zem a vytáhnou své jídlo. Dartor si vezme jeden koláček, další dá Vilémovi a třetí nabídne tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Teď se už usměji upřímněji. „To mě trochu utěšilo.“ Řekla jsem, ale on sám jel dobře, takže je jasné, že pro něj to není utrpění. Ale jak se jezdci vedle mě měnili, všímala jsem si, že někteří nejeli zrovna s jistotou. A chudák Vilém ještě jel s jedním mágem. Pro něj to muselo být ještě horší, ne jen bolestivé, ale i trapné. Když se veze takhle dívka to je něco jiného, ale když muže, veze muž... no... Když už jsem trpěla tak, že jsem měla dojem, že raději za plné rychlosti spadnu z koně než abych dál jela, konečně jsme zastavili. Marcus a Alex se vydají k rytířům a mi ostatní slezeme z koní. Já se spíš hodně opatrně svezla na zem. Záviděla jsem těm co se mohli posadit. To já musela zůstat stát, mírně rozkročená, protože jsem měla pozadí a stehna v jenom ohni. Jsem si jistá, že jsem si spálila kůži. Připadala jsem si trapně, ale sednout jsem si prostě němohla. Dartor vytáhl koláček, jeden dostal Vilém a další já. „Díky.“ Řeknu a zakousnu se. „Asi se budeme muset do sedla ještě vrátit, co?“ zeptám se a skoro vyděšeně se na sedlo zadívám. „Doufám, že nám bude štěstí přát a budeme co nejdřív na lodi. Od beder dolů mám pocit, jako kdybych si sedla do ohně.“ Povzdychnu si a znovu si kousnu. „Z toho se budu léčit pár dní, než budu moci normálně zase chodit.“ Znovu si ukousnu. „Ještě, že jsem si vzala sebou svou lékařskou brašnu. Myslím, že mast z bylinek na spáleniny bude potřebovat víc lidí.“ |
| |
| Útok na knihovnu Sehnat lékárničku nebyl problém, takže se pustím do ošetřování prvního z mužů. To nevypadá hezky... Prohlédnu si, kolik takovýhle zraněných tu je. To nevypadá moc hezky... Kouknu na obránce, jak jsou připraveni k boji. To nevypadá vůbec hezky... Pokračuji v ošetřování, až se přesunu k dalšímu, který je tentokrát trošku mladší. Rány mi připomínají tlukot velkého srdce. U tohohle mi to ošetřování chvíli trvá, dveře se rozletí. Všimnu si, že kus ode mě začne veliká bitva. Te´d je tan čas najít si meč a pak teprv pokračovat. Opravdu se po nějakém kouknu. Vím, že s ním nic neumím, ale tak vždy je lepší mít meč než holé ruce. Pokračuji ovšem dále v léčení. Hlídám si záda, kdyby někdo na mě zaútočil, zkusím se bránit něčím, co bude po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dartor zavrtí hlavou. "Jestli jsem plán správně pochopil, tak se za tmy připlížíme k městu a jakmile rytíři odvedou pozornost, nalodíme se. O koních nebyla řeč. Co to...?" Zadívá se k jednomu z dalších kopců, co Narrat lemují. Blíží se k vám vojenský pluk, odhadem kolem dvou stovek mužů. Ostrým pochodem se rychle přibližuje. Marcus a nějaký postarší rytířský velitel jim vyběhnou vstříc. Alex se přidá k vám a dívá se. "To v plánu nebylo... Doufejme, že jsou stráže na hradbách slepé..." Utrousí a sleduje, jak Marcus a rytíř přibíhají k veliteli vojáků. "Aspoň, že to jsou naši." Řekne Dartor. Alex kývne. "Narrat je docela důležitý přístav. Řekl bych, že se tady královské vojsko shromažďuje a připravuje se na znovudobytí přístavu." Marcus, rytíř a Královské vojsko dorazí až k vám, vojáci dostanou povel sesednout z koní a na chvíli si odpočinout. Marcus na Alexe zavolá. "Královská armáda se připravuje na dobytí Narratu." Alex se zazubí. "Co jsem vám říkal?" Řekne směrem k vám a na Marcuse potom zavolá: "Tak hlavně ať neútočí dneska." Velitel vojáků se zasměje a zavrtí hlavou. "To se nebojte, hrabě, útok je naplánován na pozdější termín." Alex přikývne a chystá se ti něco říct, když vtom se ozve: "Anett, co ty tady děláš?" Přistoupí k vám jeden z vojáků a sejme si helmu. Je to tvůj otec. Oblečen je v šarlatovo-černé uniformě Královských vojáků, u pasu se mu houpe krátký meč, v ruce má kopí a na zádech má připevněný štít. Branná povinnost zahrnula i jeho. Alex se na okamžik zatváří nechápavě. "Spíš co tady děláte vy? Podle zákona o vojenství nesmí být v armádě dva členové rodiny!" Tvůj otec se pousměje. "Bohužel, rytíři se nepočítají jako vojáci. Jarred to na toho verbíře zkoušel taky." |
| |
| Earen Ty kousky chleba tě moc nezasytily. Spíš naopak, jenom ti podráždily žaludek. Obejdeš armádu širokým obloukem a zamíříš k Vingaardu. O pět dní později stojíš u bran tohoto obrovského bílého města. Na vstup do něj nemáš ty nejlepší vzpomínky. Projedeš kolem stráží do města a zamíříš do administrativní části města, kde je velení armády. Předáš svitek jednomu z velitelů, který ho převzal jako nějakou cennost. Pak se tě zeptal, co bys chtěl jako odměnu. Saki Třeskot zbraní u vrat tě neuvěřitelně znervózňuje, dost blbě se takhle šije. Obránci se zatím drží, protože kosí nepřátele ve vchodu do knihovny, ale nepřátel je velká přesila. Je to spíš jen otázka času, než knihovna padne. Znova k tobě doběhne ten mladý důstojník. "Děkujeme za pomoc, ale teď radši běžte do sklepa a utečte s ženami a s dětmi z města. Tady máte, vezmete si meč a běžte. Na konci sklepa jsou dveře, které vedou ven. Doufám, že jsme všechny útočníky nalákali na sebe." Sejdeš tedy do sklepa a s ženami a dětmi vyjdete zadními dveřmi ven do města. Asi padesát metrů od vás je otevřená brána - jediný možný východ z města. Hlídají ho dva lukostřelci. Ulice k bráně je lemovaná spoustou domů. |
| |
| Cesta z města Rána se mi tak zašívá hrozně blbě, protože kus ode mě se stále ozývá řinkot zbraní. Neustále se navíc ohlížím, jestli na mě někdo neútočí. Útočníci ale ví, že nejde používat magie, takže možná nevidí důvod útočit na mága. Nebo mám jen štestí. Tenhle boj je celkem prohranej, je mi to jasné. Znova ke mě přiběhne ten mladý důstojník a oznámí mi, že si mám vzít meč a vypadnout z města spolu s ostatníma ženama. Vezmu si meč a vydám se za tou skupinkou. Vím, že na mě musí být divný pohled, v bílém rouchu, které je od krve, od který mám i ruce a s mečem, který se ke mě vůbec nehodí. Vyjdeme ven asi padesát metrů od brány, kde jsou dva lukostřelci. To není moc. Kdokoliv se může skrývat v těch budovách a zaútočit až budeme procházet. Pomyslím si a vydám se spolu se zástupem. Zároveň ovšem nepolevuji na pozoru. Pozorně hlídám, jestli nás nepřítelé nesledují třeba zpoza rohu nebo z oken. |
| |
| Vingaard Přemýšlím o odměně a napadá mne spousta věcí. Ovšem jediné po čem opravdu toužím, je aby se mi navrátila víra, ovšem to oni nedokážou. Proto požádam jen o: "Něco k jídlu a pití, pro starého muže. Víc nežádám." Řeknu rozvážným hlasem a sleduji, jak na to zareaguje. Určitě jej můj požadavek překvapí, možná bude chtít nabídnout víc. Možná se mě bude snažit naverbovat, ale to se mu nepodaří. Ne, chci jen své jídlo a pití, pak půjdu zase dál, pokračovat ve svém hledání víry. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No to je dobrá zpráva.“ Poznamenám a zmlknu, když si také všimnu vojáků co se sem blíží. Nastal na okamžik menší zmatek, tohle totiž v plánu nebylo. Takže bylo trochu pobíhání než se zjistilo co se děje. Okusuji koláček dokud ho nesním a poslouchám. To si tedy naplánovali dobrou chvíli přijít. Proč nemohli přijít třeba zítra? Ale nikdo nevypadal znepokojeně, takže to asi nevadí a plán to nezmění. Podaří se mi dát nohy k sobě, abych nevypadala rozkročená tak hloupě před vojáky. A pak se stalo něco co jsem nečekala, někdo z vojáků mě oslovil. Podívám se na něj a dokud si nesundal helmu nepoznala bych ho. Ale byl to můj táta. Vůbec jsem neměla radost, že ho vidím. Místo toho jsem zbledla jako stěna. „Tati...“ Odcupitám k němu a obejmu ho. Když jsem slyšela co říkají vyprchala mi z tváře úplně všechna barva a žaludek se mi zauzloval. Pustila jsem ho. „Ale to je... nefér!“ rozčílím se. „Rytíři se nepočítají jako vojáci? Co je to za hloupost? Taky přece nasazují své životy za svou zem!“ bledost se změnila v rudou vzteklou. Navíc táta byl v přední linii, to strkali starší muže dopředu, aby jen nepřítele zdrželi a unavili než se na ně dostanou mladí vzadu? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nedívej se na mě tak, já ten zákon nepsal." Zvedne Alex ruce. "Připadá mi to jako kravina stejně jako tobě." Dartor se taky zamračí. "No je to úplná blbost, rytíř je taky voják. To zas tam nějaký chytrolín vrazil kličku." Pak se ozve jeden z vojáků. Nějaký mladý nižší důstojník, s rozeklanou jizvou přes celou tvář. Mluví k Dartorovi a slova ze sebe plive jako jed. "Rytíř není voják. Rytíř je profesionální bojovník, krytý pevnou ocelí, s pořádnou zbraní v ruce, s titulem, pozemky, privilegii a penězi. A co máme my? Jsme odvedenci, nedobrovolní odvedenci, odtáhli nás od rodin, abychom bojovali tam, kde to vznešené Rytířstvo pokládá za pro sebe příliš nebezpečné. Většinou jsme v prvních liniích, vždycky to schytáme nejvíce. A zakutý rytíř potom akorát dorazí polomrtvé a shrábne slávu! POKUD jsme my nějak odměněni, tak maximálně dostaneme přidáno té šlichty, co dostáváme. Jediní rytíři, co aspoň za něco stojí, jsou rytíři-hraničáři, kteří jsou ale v minimálním počtu, ti v sobě ještě mají zbytky cti a odvahy, ale ti zdegenerovaní mladí idioti s aristokratickými xichty a koupenými tituly. To nejsou vojáci a už nikdy to neříkejte!" Tvůj otec mu položí ruku na rameno. "Klid, Martine." Voják si odfrkne a odejde. "Musíte ho omluvit, kvůli neschopným rytířům přišel o celou rodinu. A nejhorší je, že ho den předtím odvedli k armádě. Měl stát při nich, ale nestál, nemohl." Omluví ho tvůj otec. Alex se zamračením řekne. "Ale má pravdu. Rytířstvo sv. Benedikta je dneska skrz naskrz prolezlé úplatky a korupcí, tituly se kupují ve velkém. Málokdo je tam opravdu schopný. A čím je člověk výš, tím je to obvykle horší. Jediní, před kterými v Rytířstvu smekám, jsou starci na vysokých pozicích a mladí vesničané v elitních skupinách, ti se tam dostali díky svým schopnostem." Dartor zastaví Alexovo plísnění Rytířstva dotazem na tvého otce. "Už jste někdy byl v bitvě?" Tvůj otec zavrtí hlavou. "Před sedmi lety spolu svedli posednutí a neposednutí velmistři Rady magický souboj v naší vesnici." Vymění si nepatrné úsměvy s Alexem, ale pak se zhluboka nadechne a trochu pobledne. "Ale tohle bude moje první bitva. První, kterou uvidím, i první, které se budu účastnit." Znova se zhluboka nadechne. "Naše velení čeká od Narnostských tvrdý odpor. Nemyslím si, že bych to mohl přežít." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jen z vojáků se pěkně rozhněvá tím, že říkáme, že rytíř je v podstatě voják. Poslouchám ho a stojím u otce. Stále jsem se hněvala, což pořád dokazovalo to jak jsem byla vzteky rudá, ale už jsem chladla. „Všude je jen samé svinstvo.“ Řeknu na to, že hodně rytířů je opravdu zkorumpovaná. Dartor se ptá otce jestli byl někdy v bitvě, na to bych klidně mohla odpovědět sama. Nebyl. Ale jeho další slova mě dokonale zchladila a zase jsem bledla, bylo mi špatně. „U bohů! Tati! A vycvičili vás aspoň nějak?“ zděsila jsem se. „A nemluv takhle! Kdyby jsi tu umřel, co by si bez tebe máma počala? Nemůžeš zemřít... máma by se usoužila steskem.“ V očích jsem měla slzy. Už celá zoufalá se otočím na Alexe. „Nemůžeme něco udělat? Vždyť jdou na smrt.“ Tolik jsem se o tátu bála. Nedokázala jsem si vůbec představit, že by najednou... nebyl... |
| |
| Earen Mladý velitel vojáků překvapeně vykulí oči a nabídne ti mnohem více. Když to odmítneš, nevěřícně zavrtí hlavou, ale řekne několika vojákům, aby to donesli plný ruksak jídla a čutory s vodou. "Opravdu už nic nechcete? Můžu vám toho zařídit hodně, zbraně, zbroj, vybavení..." Přiblíží se k vám nějaký voják a už z dálky volá. "Veliteli!" Otočíte se k vojákovi. "Veliteli, Narnostské lodě převážejí velké množství vojáků na pevninu. Obcházejí rytířskou blokádu, nejspíš chtějí rychle ukončit válku útokem na Vingaard." Velitel na muže překvapeně pohlédne. "Takovým manévrům má přece bránit Říšské námořnictvo!" Muž zavrtí hlavou. "To brání bombardování přímořských měst a i tak nestíhá. Narnostské námořnictvo je nejmocnější na kontinentu." Velitel rychle vydá základní rozkazy. "Obsazení Vingaardu by znamenalo ztrátu Říše. Zrušte všechny dobývací akce a všechny volné síly povolejte sem. Blokády samozřejmě nepočítám. Hned!" Na konci zařve a voják se kvapem vydá vyřídit rozkazy. Velitel se otočí zpět k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Naučili nás, za který konec se drží meč a jak se sundává ze zad štít." Pousměje se otec. "V bitvě jde stejně většinou o náhodu, ne o výcvik." Pokusí se potom svá slova zlehčit. Když se obrátíš na Alexe, zachmuří se. "Ve věcech netýkajících se mágů nemám právo odporovat příkazům velmistra války." Zamumlá bezmocně. Pak se ale zarazí. "Vlastně je tu ještě jedna možnost... Můžu si ho vyžádat jako doprovod do Elfie, jednoho muže tenhle pluk může postrádat." Otec ale zavrtí hlavou. "Ne, já nebudu utíkat. Je-li to můj osud, tak půjdu do boje a padnu za Říši. My všichni Ukáže na pluk vojáků. jsme na tom stejně. Nemám právo utéct jen proto, že se známe s někým mocným." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „A to je všechno?“ vyjeknu zděšeně nad tím, že je nic nenaučili. Alex bohužel nemůže nijak pomoci, ale navrhl, že si ho může vyžádat jako doprovod. To však otec odmítl a já... kupodivu s ním souhlasila. Zachmuřeně přikývnu. „Otec má pravdu. To by nebylo správné. Nemluvě o tom, že ostatní muži z pluku by nás pak proklínali.“ Řekla jsem. Otřela jsem si vlhké oči. „Já chápu, že teď jsou vojáci nutní, ale je naprosto nezodpovědné posílat je do bitvy, když na to nejsou připravení. Otec by teď lépe zacházel se sekerou než s mečem. Jako většina mužů tady by určitě lépe ovládali třeba vidle nebo cep na mlácení slámy.“ Znovu se otočím k otci a obejmu ho. Věděla jsem, že není šance ho z tohohle nějak dostat. „Musíš se tati snažit a přežít. Musíš, aby jsi se dočkal Jarredovy svatby.“ Zadívám se na něj. „Ale nemusíš se bát o mámu. S Jarredem se o ní postaráme kdyby se přece jen něco s tebou stalo... ale nestane jasné!?“ přísně se na něj zamračím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No dobrá." Přikývne Alex, když v tom k vám přijde velitel otcova pluku. Přišel si asi promluvit s Alexem a Dartorem. Než ale stihne něco říct, Dartor na něj vyjede: "Pořád se dozvídáme jen hodně špatné zprávy. Rytířské řady proraženy, flotila rozdrcena, obsazeny přímořská a přístavní města, Albie na postupu, Narnost vyloďuje svá vojska... Krucinál vždyť Říše je kontinentální velmoc! To nemáme žádnou sílu?!" Velitel se zamračí. "Ale máme, jen ne tady. Říše není zvyklá na obranu, je zvyklá svolávat jednotky tak dlouho, jak bude chtít, a důkladné propracování útočné strategie. Většina sil Královského vojska spočívá na bedrech šlechticů a jejich vazalů a ti potřebují hodně času, než se seskupí. Velká část Rytířstva operuje na konci Guršské říše, spousta lodí z flotily hlídkuje v mořích u skřetích zemí. No a samozřejmě jsme bez mágů, to je taky velká část síly." Odpoví velitel. "Hrajeme o čas." Odtuší Alex suše. Velitel přikývne. "Jakmile dorazí zbytek Rytířstva a guršské posily, a veškerá šlechta odpoví na královo zavolání, určitě Alianci porazíme." Pak se Dartor zeptá: "Jak vůbec vypadá současná situace?" Velitel odpoví s pokrčením ramen. "Albie se pomalu ale jistě prokousává dál a dál do Říše. Zanechává za sebou vypálené vesnice a zohavená těla. Rytířstvo proti ní staví jednu obrannou linií za druhou, ale zatím se mu daří postup Albie maximálně trochu zpomalit. Narnost je akutnější hrozba, její pěchota sice byla okamžitě zastavena, ale její flotila je strašlivě silná. Zdecimovala naše námořnictvo a obsazuje přímořská města. Obsazuje je správné slovo, Narnostští ví, co je to čest. Obsadí město, ale obyvatelstvu obvykle nezkřiví ani vlásek. Navíc máme podezření, že vysazují své lidi na pevnině a chtějí se rychle dostat k Vingaardu. Jeho pád by samozřejmě znamenal konec Říše." Pak se zeptá Alex. "A Sevar?" Velitel se zachechtá. "Ty barbary rytířstvo zatlačilo s minimálním ztrátami pro nás a s obrovskými pro ně." Pak se ozve zavolání. "Veliteli!" Všichni se otočíte k vojákovi, který volal. Je to mladý důstojník, na ruce mu stojí poštovní holub. "Mám tu rozkaz zrušit dobývací akce a okamžitě odtáhnout k Vingaardu. Tento rozkaz máme předávat všem jednotkám, co potkáme." Velitel přikývne a zaburácí. "Královské vojsko, na koně!" Tvůj otec si povzdechne a nasadí si přilbu. Pak se ještě otočí k tobě. "Hlavně ty to přežij. Mágy věší i Narnost." |
| |
| Saki Spolu se ženami a dětmi se vydáš k bráně, kterou hlídají dva lukostřelci. Jen co se přiblížíte, sejmou ze zad luky, vloží do nich šípy a namíří na vás. "Kdo se pohne, toho zastřelím." Zahrozí jeden z lukostřelců a obrátí se k druhému. "Zajdi pro posily." Druhý muž kývne, schová luk a odejde. První muž na vás stále míří. Matky tiše vzlykají, děti jen nechápavě civí. Pak najednou lukostřelci nějak vyklouzne šíp a ten se zabodne do krku jedné matce. Zachrchlá a pokusí se nadechnout, vystříkne krev a pak sebou ta žena švihne na zem. ostatní ženy zaječí, popadnou své děti a začnou utíkat. Přidáš se k nim. Hoď si šestistěnkou. 1 - 3 ; lučištník tě trefil do ramena, ale přesto se ti podařilo bránou uprchnout 4 - 6 ; podařilo se ti opustit město, ale pořád tě čeká zběsilý úprk |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na chvíli jsem si přestala hledět otce a poslouchala jsem o čem mluví s velitelem. Neznělo to vůbec dobře. Znělo to tak, že Aliance nás pořádně drtí. A s nimi má jít bojovat otec, co to vůbec neumí. Jak říkají... hraje se o čas. A tak obětují životy těch mužů. Znovu otce chytnu, jako kdybych tím říkala, že „ho nedám“! Matka... má vesnice... snad ta delegace nebude trvat moc dlouho, musím mámu odvést do bezpečí, ale co vesnice? Budu je muset přesvědčit, aby odešli do nějakého opevněného města, kde budou ve větším bezpečí. Ale byli tu i lepší zprávy. Barbaři byli odraženi. Kéž by se dali odrazit i ostatní. Proč tak chtějí bojovat? Zpozorním, když někdo zavolá a to co slyším mě uklidní. Otec bude na chvíli v bezpečí. „O mě se neboj tati. Budu v pořádku. Ty hlavně cvič s mečem když to bude jen trochu možné. Vím, že to zvládneš. Dávej na sebe pozor.“ Rozloučím se s ním a pak se dívám jak táhnou pryč. Pak se pomalu posadím a oddychnu si, jak se mi ulevilo. „Díky bohům za tohle.“ Řeknu. „Ale nechápu to. Jak tohle můžou dělat? Strčí jim do ruky meč, který drží poprvé a pak ať bojují? Nic je nenaučí? Vždyť by to ani nebyl boj, ale jatka.“ Řeknu zachmuřeně. |
| |
| Zdrhačka aneb oni nejsou přátelé Až podezřele jednoduše jsme došli k bráně. Tady něco nehra - fajn! Takže pokus se někdo pohne, vystřelí Jeden se vydá pro posily. Teoreticky, pokud začnu zdrhat, hůře se mu do mě bude strefovat. Mohl by ale strefit jinou, což by ode mne bylo hnusné, kdybych utekla a někdo tu za mě umřel. Ksakru, ale co -! Nevím, jestli omylem, nebo se pohla, ale lukostřelec zastřelí jednu ženskou. V tu chvíli začne zbytek utíkat. Teď už je vymýšlení plánu k ničemu. Chce to pořádně zdrhat! Podaří se mi s ostatními proklouznout branou, ale dál není co. Jen zdrhat a zdrhat. Jak já nesnáším utíkání zbaběle od někad. Dokud mne budou pronásledovat, budu utíkat. když mě přestanou pronásledovat, rozhlédnu se, kde to vůbec jsem a kudy se dá dostat do bezpečí. I když bezpečí už taky není téměř nikde... |
| |
| Vingaard "Ničeho jiného, než jídla nežádám" znovu řeknu mladíkovi a s díky přijmu ruksak a čutoru. V tu chvíli přiběhne nějaký mladík s informací o útoku na hlavní město. Tiše sleduji dění v kanceláři a jen uhýbám procházejícím lidem. Když všichni muži odejdou a zůstane jen velitel, podívá se na mne, jako by očekával nějakou pomoc. "Na mne se nedívej, mladíku. Já si své už zažil a na tuto jsem už opravdu starý. Jen si posbírám své věci a půjdu dál svou cestou." řeknu mu omluvně. Určitě už poznal, že jsem paladin. Že jsem byl paladin. Už jen díky mému meči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Budu, neboj." S tím se zařadí do zástupů, velitel se vyhoupne na koně a vydá povel. Pluk se dá do pohybu, kůň velitele jde krokem vedle řad. Během několika minut zmizí za kopci, do té doby je všichni sledujete. "Díky bohům? Ne, neřekl bych, že je to momentálně jejich zásluha." Zamumlá Alex. A Dartor dodá: "Jestli se vojska střetnou u Vingaardu, nemyslím, že..." Alex ho umlčí jediným tvrdým pohledem. Je ti ale jasné, co chtěl říct. U Vingaardu to bude hodně ostré, protože půjde o všechno. Říše proti Narnostu vrhne vše, co bude mít k dispozici. Půjde jí o přežití Vingaardu, nikoliv jednotlivců. Potom se začne rychle stmívat a za několik hodin je naprostá tma. I měsíc je schovaný za mraky. "Tak jdeme." Ozve se Marcusův hlas. Cesta k městu není moc příjemná. Jednak jdete v naprosté tmě a taky jsi pořád rozbolavělá, teď navíc ještě unavená a máš strach o otce. A k tomu všemu začala být velká zima a padá rosa, takže ti navlhlo oblečení. Za chvíli drkotáš zuby. Dojdete k hradbám přístavu, o ty se opřete a čekáte. Za chvíli rytířstvo začne uskutečňovat svůj odlákavací plán. Nevíte přesně v čem spočívá, ale rytíři zapálí pochodně a vydají se k městu. Víc nevidíte. Marcus vyndá nějaký krystal a zatřepe s ním. Objeví se trocha mělkého světla, tak akorát na to, aby osvětlilo kousek zdi. Alex vytáhne z kapsy další krystal a vtlačí ho do hradeb. Kousek zdi zprůhlední. Alex tím průhledným projde a hned je za hradbami. "Hlavně honem, při současném stavu magie je možné, že tam uvízneme." Pak jde Vilém a pak bojoví mágové nechají jít tebe. Je to jako bys prošla vodopádem. Alex tě chytne za ruku a pomůže ti vyjít. Pak tě jemně postrčí k Vilémovi, abys udělala místo a pomáhá ven dalším mágům. Když jste za hradbami všichni, Alex krystal vytáhne a schová. Marcus ten svůj zhasne a zase jdete poslepu. Dojdete až k molu, kde stojí dva strážní. Čtyři bojoví mágové vytasí dýky a vydají se tiše k nim. Za za chvíli se ozvou dvě šplouchnutí krátce od sebe. Čtyři bitevní mágové a Alex a Marcus si sundají vrchní části oděvu a vystaví svá vypracované těla. Zvlášť dva bitevní se ještě schválně protáhnou, aby ukázali svaly. Alex je probodne nesouhlasným pohledem, ale nekomentuje to. Při pohledu na ně je ti ještě větší zima. Podají své meče a vrchní oblečení bojovým mágům a pak se pomalu ponoří do vody. Když do ní vklouznou, zalapají po dechu, jak jim ho mráz vyrazil z plic. Pak si ale do zubů vloží dýky a ponoří se pod hladinu. Za chvíli vidíte po kotvícím laně nahoru šplhat několik stínů. Během další chvíle se ozve tlumené zabubnování do dřeva. To je signál. Rychle přeběhnete po molu a po můstku nahoru na jednu válečnou loď. Tam už vás čekají biteváci i námořníci. Narnostská stráž, která posádku hlídala, je spoutaná v podpalubí, o jejím osudu se rozhodne později. Námořníci co nejtišeji vytáhnou kotvu a odváží lana. Bitevní mágové včetně Alexe s Marcusem si mezitím zase oblečou své vrchní oblečení a připoutají si meče. Teprve když se loď odpoutá od břehu a vypluje, ji zaregistrují strážní. Pokropí ji několika dávkami šípů, ale nikoho nezasáhnou. A válečná loď odpluje do noci. "To lehčí máme za sebou." Ozve se za tebou Dartor, mluví k jednomu ze svých kolegů. "Teď už jenom prorazit námořní blokádu." "Běžte spát, ať jste připravení, až vás bude potřeba." Řekne Alex. Nevydal to ale jako rozkaz. Marcus, Alex, kapitán a první důstojník lodi budou společně sdílet kapitánskou kajutu. K posádce se nastěhují bitevní a bojoví mágové a ty s Vilémem se musíte podělit o kabinu prvního důstojníka. Vilém ti nechal postel a sám si rozložil přikrývky na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty, když Dartor promluví, ale Alex ho umlčel. Přesto jsem věděla co chtěl říct. „Táta to zvládne.“ Řekla jsem. Než se setmělo, trochu jsem si odpočinula, ale chození mě stále poměrně bolelo. A strach o otce mi taky nepřidal. Připadala jsem si jako spráskaný pes. Jak padla tma, vyrazili jsme. Snažila jsem se být co nejnápadnější. Nechtěla jsem nic pokazit. Když rytíři odvedli pozornost, mi jsme se proplížili dovnitř. Musela jsem si přiznat, že jsem tou dírou hodně spěchala. Rozhodně jsem nechtěla uvíznout ve zdi... znamenalo by to totiž smrt. Kamení by hned tělo rozdrtilo. Hrozná představa. Proplížili jsme se až do přístavu, kde se zbavili dvou strážných a pak se připravil oddíl, spolu s Alexem a Marcusem vydat se na palubu lodi. Sledovala jsem, jak se svlékají do půli těla a i přes mé rozpoložení mě předvádění dvou bitevních mágů pobavilo. Zajímalo mě jestli se předváděli kvůli mě nebo jen spolu soupeřili ve velikostech svalů. Loď byla během chvíle osvobozená a mi jsme přeběhli na palubu. Posádka nám samozřejmě pomohla, nakonec to byli naši. Když si nás všimli už bylo pozdě a za chvíli jsme jim zmizeli ve tmě. Ale nemohla jsem si ani oddychnout, kvůli tomu co jsem zaslechla od Dartora... námořní blokáda? Sakra... to znělo dost zle. Povzdychnu si. „Výborně.“ Poznamenala jsem si tiše. Bylo rozdělena místa na spaní. Já dostala pokoj spolu s Vilémem... což nebylo moc vhodné, ale nedalo se nic dělat. Vilém byl zdvořilí a nechal mi postel. Než jsme se uložili požádala jsem ho, aby na chvíli počkal venku. Musela jsem si ošetřit spáleniny a na to jsem se musela svléknout. Když jsem byla hotová, zavolala jsem ho zpět a pak jsem se ráda uložila ke spánku. I když mě tížili temné myšlenky o otci. Už abychom byli u Elfů. A zajímalo by mě jak se dostaneme zpět domů. Stejnou cestou to těžko půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzbudí tě divoké zatřepání. Stojí nad tebou Vilém. "Vstávej, dohonily nás dva koráby." Vyjdete spolu z kajuty a rozhlédnete se po palubě. Menší Narnostské koráby vaši loď zahákovaly a několik nepřátel už se přehouplo na vaší palubu. Alex prvnímu z nich rozsekne hrudník a skopne ho do moře. Marcus dalšího přehodí přes záda a na zemi ho probodne. Dartor mohutným tesákem jednomu muži otevře hrudník, ale on nezemře a ještě sebou trhá. Rychle ho proto ještě podřízne, coup de grace. Jeden z vašich námořníků dostane šipkou z kuše do hlavy a přepadne do mořských hlubin. Jeden z bojových mágů srazí mečem meč nepřítele stranou a dýku mu bodne do obličeje. Paluba se během chvíle pokryje krví. Pár metrů od vás jeden nepřítel vašemu bojovému mágovi vyrazí čepel z ruky a chystá se zasadit smrtící úder. Mág vytvoří kouli energie a hodí ji po nepříteli, toho výbuch odmrští z paluby. Koule se ale rozdvojí a další výbuch, mnohem silnější, zasáhne mága. Jeho kousky se rozletí po palubě. Jeden z narnostských námořníků si všimne vás a rozběhne se k vám. Alex ho ale zaregistruje, sehne se a když se zvedá, podsekne muži nohy. Pak mu sekne do krku, rána ale nebyla dost silná na to, aby hlavu oddělila od těla. Pak se na Alexe nahrne více nepřátel a on má co dělat, aby si je udržel od těla. Další nepřítel se rozběhne k vám, Vilém po něm hodí nůž, ale muž ho srazí stranou a běží dál. Oblečený je jen v narnostské námořní uniformě, zbroj nemá. Ozbrojen je šavlí a dýkou. Ty máš jen dýku a Vilém ještě jeden nůž. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mě Vilém probudí, hned vyskočím na nohy. Mast zabrala a tak už cítím jen takovou tu tupou bolest, která byl spíš příjemná. Rychle jsme vyběhli na palubu, kde se už bojovalo. Zůstala jsem po boku Viléma, nakonec byl mladší než já a tak byla má povinnost ho chránit. Všechno se dělo tak rychle, nepřátel přibývalo, mrtvých přibývalo až jsem měla strach, že tohle nezvládneme. Viděla jsem jak jeden z mágů vybouchl... tak je to s nestabilní magií. Může se obrátit i proti tobě. Ale když jde o život je nutné riskovat. Vytáhla jsem dlouhý nůž, který jsem vzala sebou, i Vilém měl nůž, dva, ale o jeden před chvílí přišel. Kvůli muži, který se na nás hrnul s úmyslem nás zabít. Ještě jsem nebojovala... ne takhle. Nedokážu vykrýt útok mečem jen s obyčejnou dýkou. Ale musela jsem něco udělat, jinak umřu. Teď to bylo na mě, nikdo jiný mě neochrání. Buď a nebo. Sebrala jsem odvahu a hrozivě se na muže zamračila, takovým tím způsobem, který říkal „Já se jen tak nedám!“. „Viléme. Drž se, pokud možno u mě nebo u jiného mága.“ Rozběhla jsem se k tomu muži naproti, což bylo asi to nejchytřejší co se dalo dělat. Lepší než stát na místě a čekat až si k nám dojde. Když už jsem byla skoro na dosah jeho meče, prudce jsem uhnula do strany a bodla muže dýkou do ruky ve které držel svou zbraň. Mířila jsem mu na vazy aby znovu už do ruky meč vzít nemohl. |
| |
| Earen "No, jak myslíte." Povzdechne si velitel na tvou odpověď o odměně a potom tedy jdeš. Vymotáš se z Vingaardu a zase zamíříš někam do neznáma, najít svou víru. Opustíš pláně okolo Vingaardu a vejdeš do hustého lesa. Kdysi, hodně dávno, tady řádily početné skupiny lupičů, ale ty taková velmoc, jako je Říše, nemohla tolerovat. Lesy pročesaly vojenské pluky a nakonec viselo kolem stovky lidí, další stovka zemřela při zatýkání. A plno dalších uniklo, ač to velení popírá. Tak jako tak, loupežníci už by tady být neměli. Proto tě překvapí, když se za tebou ozve: "Stůj, dědku! Ruce vzhůru! A otoč se, ať ti vidím do ksichtu." Jsou to dva muži, hory svalů nezatížené inteligencí. Oblečení jsou jako vesničané, ale na oděvech mají zrezlé kroužkové košile. Podle jejich střihu je ti jasné, že kdysi patřily rytířům. Ozbrojeni jsou; jeden krátkou šavlí a druhý kyjem s hřeby. |
| |
| Přepadení v lese Ani ne tak poděšeně, jako spíše překvapeně se otočím po hlase a celkem klidným pohledem si prohlédnu ty dva. "Neměli byste být spíš u nějaké armády a pomáhat s obranou říše, než tu olupovat staré a unavené pocestné?" zeptám se lehce jízlivým hlasem a pozorně si prohlížím jejich výzbroj. Vypadají jako někdo, kdo vše řeší silou, než mozkem. "Chlapci, přeci nechcete, aby se někomu něco stalo. Já nemám chuť bojovat a vy určitě nemáte chuť umřít. Co se domluvit, že skloníte zbraně a odejdete a já se o vás nezmíním další hlídce, kterou potkám?" pokusím se o typický stařecký úsměv a čekám na jejich reakci. Pro všechny případy se připravím bleskově vytáhnout meč pro případnou obranu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vyrazíš dopředu, námořníka skvěle zaskočíš. Takovou reakci v žádném případě nečekal. Svou vahou ho vyvedeš z rovnováhy a přesekneš mu šlachy na ruce. Šavle mu okamžitě vypadne a instinktivně se chytne za zraněnou ruku. Má sice v ruce ještě nůž, ale teď ho nezvládne použít. Pak, než ho stihneš dorazit, nebo udělat cokoliv jiného, se k vám přiřítí dva divoce se šermující muži. Narnostský námořník se vyhne ráně bojového mága a čepel se zasekne do muže, kterého jsi zneschopnila. Námořníka, který uhýbal meči, Vilém bodne do boku a bojový mág ho srazí do moře. Pak vzduchem zazní Alexův rozkaz: "Shoďte ty háky. Honem pryč." Paluba je prozatím vyčištěna, takže mágové se vydají uvolnit háky zaseknuté do podlahy a námořníci se chopí kormidla a napnou plachty. Rychle se odlepíte od nepřátelských korábů a plnou rychlostí plujete směr Elfie. Pozůstatky bitvy by s tebou normálně ani nehnuly, ale ve spojení s pohupující se palubou... Přehneš se přes zábradlí a začneš zvracet. Aspoň malou útěchou ti je to, že hned vedle tebe pokojně zvrací i Vilém a dva další bojoví mágové. Námořníci se akorát drsně smějí, kapitán je seřve a nařídí jim, aby spolu s nezvracejícími bojovými mágy začali uklízet palubu. Periferním viděním zahlédneš Marcuse opírajícího se o minikatapult a Alexe, který mu zavazuje ošklivě krvácející ránu na paži. "Ztráty?"" Slyšíš, jak se ptá první důstojník jednoho námořníka. "Dvanáct našich kluků a čtyři bojoví mágové. Loď je nepoškozená, nepoužili ani katapulty, ani balisty." Alex dojde k tobě a podá ti vědro. "Došlo k uvolnění míst pro Viléma, takže kajutu teď máš jen pro sebe. Běž si lehnout. Jo a to s tím námořníkem bylo skvělé." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To, že jsem tenhle kousek zvládla nezraněná mě samotnou překvapilo. Povedlo se mi ho ozbrojit a nebyl dokonce schopný dalšího boje. Až by se vzchopil, byl by problém s jeho druhou rukou ve které měl dýku, ale to už mi běželi na pomoc nemluvě o tom, že i Vilém zapracoval a tak bylo rychle po něm. Zazněl od Alexe rozkaz, dokázali jsme se odhákovat dřív než se někdo další nalodil a vyrazili jsme pryč, jako kdyby nám za patami hořelo. Jenže najednou jsem si uvědomila to houpání, začal se mi houpat i žaludek a brzy jsem skončila ohnutá přes zábradlí spolu s několika dalšími. Aspoň, že tak... nebylo to tak potupné. Naštěstí nevolnost nebránila sluchu a tak jsem slyšela kolik jsme ztratili lidí. A Marcus byl zraněný. I přes to... nás zemřelo hodně. Sakra... jak já bych si přála moci zase používat magii! Alex si mě najde a dá mi vědro, které obejmu a s pobledlou tváří se na něj zadívám. Slabě se usměji. „Jen štěstí a znalosti anatomie.“ Řekla jsem mu. „Alexi pojď se mnou. Mám sebou nějaké lékařské potřeby. Já nejsem ošetřování... uh... teď schopná, ale řeknu ti na co co je. Jistě se to bude hodit.“ Požádala jsem ho a vypravila se do... už svého pokoje. Poplácala jsem pochvalně Viléma po rameni a už se raději nezdržovala. V kajutě jsem dala Alexovi svou lékařskou brašnu. Byli tam jehly a nitě na zašití ran, obvazy a přípravky z bylinek. Na zastavení krvácení a infekce a pak jsem se už věnovala jen ležení, zvracení a bědování nad svým stavem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Alexovi přerývaně vysvětluješ, na co jednotlivé bylinky jsou, začne se upřímně smát. "Já vím, většinu jsem tě naučil já." Má samozřejmě pravdu, ale to ti teď nějak nedošlo. Lehneš si a usneš. Když se vzbudíš, vyzvracíš se a spíš dál. Nevíš, jak dlouho to trvá, možná den, možná týden. Málokdy jsi schopná sama jíst, většinou tě Marcus, Alex nebo Dartor musí krmit - ne, že bys to v sobě teda udržela. Alex i tak musí používat slabší lékařská kouzla a riskovat, aby ti doplnil tekutiny. Během jedné z výjimečných chvil, kdy jsi měla jakž takž přehled o okolí, jsi zaslechla Alexe, jak Dartorovi říká: "Mají opravdu těžký průběh mořské nemoci." Průběžně se dozvíš, že Vilém a jeden z bojových mágů jsou na tom úplně stejně. Ten druhý, co s vámi zvracel, už je v pohodě, u něj to byla spíš jen chvilková slabost. Jednou jsi měla pocit, že slyšíš zvuky bitky a když přišel Alex, měl zaschlý šrám na čele. Nebyla jsi ale schopná se ho zeptat, co se dělo. A najedou se probudíš a je ti dobře. Přímo skvěle. Jistě, neskutečně ti kručí v břiše a jsi celá od zvratků, ale po zdravotní stránce ti snad nikdy nebylo lépe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mořská nemoc to byla opravdu příšerná. Přála jsem si hodně krát prostě umřít a už tohle dál neprožívat. Tu a tam jsem měla chvíle, že jsem vnímala, ale nebyla jsem ničeho schopná. Vím že mě museli krmit, spíš nutit jíst, protože jsem nechtěla. Věděla jsem co brzy vždy následuje a to zvracení. Nevím jak dlouho to trvalo, ztratila jsem úplně pojem o čase. Ale pak najednou... jsem se probudila a nic mi nebylo. Nebylo mi zle ani mě nebolela hlava... bylo mi dobře. Hlava čistá, jasná... už jsem věděla o světě... a bohužel o sobě také. Páchla jsem příšerně a ještě hůř vypadala. Bože... a v takovém stavu mě viděl Marcus a Alex! Posadila jsem se, bylo mi sice dobře, ale byla jsem slabá. Když jsem tolik zvracela nebylo divu, že jsem neměla energii. Svlékla jsem si ty hnusné šaty a i povlečení na posteli. Všechno jsem nacpala do kýble ke kterému jsem se dlouho modlila. Tyhle hadry museli pryč. Pak jsem se vodou v karafě umyla jak jen to šlo. Opláchla jsem si i vlasy a navoněla jsem se trochou bylinkami, nemluvě o tom, že jsem i nějakou sežvýkala, abych se zbavila toho co mi chcíplo v puse. Když jsem se zkulturnila, a že to trvalo déle než obvykle vyšla jsem pomalu z pokoje. Přidržovala jsem se pro jistotu zdi, ale podařilo se mi dostat až na palubu. Potřebovala jsem čerstvý vzduch. |
| |
| Earen "No to tak, ať si ve válce chcípá někdo jiný." Odplivne si muž se šavlí. "Jestli nám nedáš všechno co máš, už nikdy nikomu nic neřekne." Zasměje se muž s kyjem. Muž se šavlí ale znejistí, když si tě prohlíží. Pak se otočí k muži s kyjem. "Ty, Laime..." Muž s kyjem mu dá facku. "Ty blbečku, jsem ti přece říkal, že když loupíme, tak mi tak nemáš říkat." Muž se šavlí se jednou rukou kryje před fackou společníka. "Promiň, promiň. Zapomněl jsem. Já jen, že nevypadá, že by něco měl." Laim se na tebe taky podívá, teď už méně jistě. Pak ale v úsměvu odhalí všech svých pět černých zubů. "Tak ať nám dá ten meč! Slyšíš, dědku? Dej mi ten meč a možná přežiješ." Řekne ti a výhružně potěžká kyj. Druhý muž, se šavlí, nepatrně ucouvne. |
| |
| Přepadení v lese "Špatný požadavek, Laime" usměju se a vezmu meč do ruky. "Víš, k tomuhle meči se váže dlouhá historie. Jako první jej nosil děd mého děda. V naší rodině je již přes dvě stě let a vždy sloužil řádu boha Grundura" řeknu mu a stále pozorně sleduji jeho reakce. "Ovšem jestli jej tolik chceš, jestli po něm tolik toužíš, pojď si ho vzít. Ale věř, že to nebude zadarmo" upozorním ho a postavím se do bojové pozice s rukama napnutýma směrem k zemi a mečem v nich. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Očividně jsi už konečně získala "mořské nohy," jak tomu říkají námořníci. Dokážeš chodit po vrávorající palubě zcela normálně a není ti špatně. Na palubě není krom kormidelníka, který pochrupuje u kormidla, ani noha. Zábradlí je rozštípané, všude jsou zaschlé krvavé skvrny, podlaha poškrábaná a úplně chybí jeden minikatapult. Když přijdeš blíž ke kormidlu, starý námořník u něj se probudí. Pak se na tebe usměje. "Á, dobré poledne, slečno. Jak jste se vyspala?" Zasměje se. "Nemáte hlad, moc jste toho do sebe za poslední týden nedostala?" |
| |
| Earen Laim se sebevědomě usměje a připraví si kyj. Muž se šavlí sice vypadá vyděšeně, ale nakonec se přeci jen postaví k boku svého druha. Laim pak zaútočí, s mohutným rozmachem ti jde po hlavě. Žádná strategie, pomalý, ale silný útok. Muž se šavlí si povzdychne a snaží se tě obejít, aby na tebe mohl zaútočit zezadu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nikde nikdo.... kde jsou všichni? Jen kormidelník byl na palubě. A ta spoušť! Zatím co jsem byla mimo sebe musel proběhnout další boj. Že by nás pronásledovali tak daleko? Přestanu si prohlížet zkázu a zadívám se na kormidelníka, který na mě promluvil. „Dobré...“ zachraptím a odkašlu si. „Spala jsem už lépe, děkuji za optání.“ Řeknu mu a znovu se rozhlédnu, protože... kde jsou všichni? Tedy můžou odpočívat to ano, ale aby na celé palubě zůstal jen kormidelník? „Ale ano. Dostala jsem toho do sebe poměrně dost. Bohužel to šlo zase rychle ven.“ Zavtipkuji. „A ano. Hlad mám.“ Řeknu. Takže jsem byla týden mimo... přišlo mi to spíš jako měsíc. „Kde jsou všichni?“ zeptám se a přijdu k muži blíž. „A kdy proběhla další bitva?“ zeptám se a poukážu na poničenou palubu. |
| |
| Přepadení v lese Úsporným pohybem zablokuji Laimův útok a ukročím trochu vzad. Koutkem oka stále sleduji jeho společníka, který se mne snaží obejít. |
| |
| Earen - krátký bojový příspěvek Laim se stáhne a překvapeně se na tebe zadívá. Proti vycvičenému válečníkovi zcela očividně ještě nebojoval. Ve své vesnici byl nejspíš považován za nejlepšího bojovníka a všichni k němu měli velký respekt. S takovými týpky už ses setkal. A muž se šavlí je jeho poskok, bojí se víc jeho, než tebe. Muž se šavlí tě obejde a prudce vystřelí šavlí vpřed v jedovatém bodu. Laima přepadne záchvat strategické geniality a znova ti zaútočí na hlavu, ve stejnou chvíli, jako útočí muž se šavlí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistě." Zasměje se kormidelník a zahvízdá na prsty. "Všichni jsou v podpalubí a chrní. Poslední útok byl zhruba před hodinou. Předtím byly ještě dvě bitvy, jedna spíš taková oťukávací a druhá byla pořádná. Skoro nám zlomili stěžeň." Na palubu vyběhne několik námořníků, které hvizd probudil. "Dejte tady slečně něco k jídlu." Námořníci tě zavedou do skromné lodní kuchyně a nabídnou ti čistou vodu, jablka a suchary. To je vše, víc toho už není. Sklad byl trefen kamennou koulí z nepřátelského minikatapultu a většinu zásob odneslo moře. "Máme vzbudit velmistry?" Zeptají se tě námořníci. |
| |
| Přepadení v lese Jak nejlépe uhnout někomu, kdo na vás útočí zpředu a jeho kolega zezadu? Uhnout jim do boku. To také udělám. Dva větší kroky doprava a natočení těla tak, abych byl mečem mezi nimi. Ještě se pokusím srazit šavli Laimovo společníka, aby mu neublížil. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Trhnu sebou, když najednou hvízdl. „Tolik útoků?“ zopakovala jsem. Kolik nás asi zůstalo? „To je strašné. Snad konečně dorazíme k Elfům. Tam budeme v bezpečí.“ Vykulím oči, když vyběhli na palubu několik námořníků, aby mě... obsloužili. Zrudnu. „Děkuji. Ale nebylo nutné je budit. Stačilo mi jen říct, kde je kuchyně.“ Řeknu rozpačitě. Nechám se odvést do kuchyně a dostanu něco na jídlo, nebylo toho moc, ale mě to stačilo, nebylo by dobré si žaludek přetěžovat. Poděkovala jsem jim za pomoc, když se mě zeptají jestli mají vzbudit velmistry leknu se. „Ne, ne! Hm... potřebují si odpočinout. Stejně jako vy. Děkuji vám za pomoc, ale už si poradím. Klidně běžte ještě odpočívat.“ Propustím je. Navíc jsem neměla ráda příliš obletování. K tomu toho jsem měla kolem sebe v poslední době víc než dost. Když jsem dojedla, odešla jsem zase na palubu a dávala pozor na moře. Aby si mohl kormidelník odpočinout a když ostatní spí, aby nás nikdo nepřekvapil. Ostatní si potřebovali odpočinout. Ale koukání na prázdné moře začne nudit. Tak jsem nakonec našla kýbl, mop a začala vytírat podlahu a zbavovat ji krve, samozřejmě, že jsem často kontrolovala okolí lodi. Musela jsem ostatním vynahradit to jak se o mě celý týden starali. Napadlo mě, že bych mohla i něco uvařit. Dobrá polévka se dala udělat i z mála. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prázdné moře v žádném případě není, pronásleduje vás asi deset šalup, ale jsou docela daleko. Začneš umývat palubu a sem tam se podíváš na moře. Koráby jsou ale čím dál tím blíž, už vážně přemýšlíš, že bys někoho raději vzbudila. Když v tom se objeví lodě i před vámi a velmi rychle se přibližují. Brzy můžeš rozehnat štíhlý bílý trup a vysoké stěžně, elegantní příď a zdobené plachty. Elfské lodě vás minou a spustí na šalupy Narnostu palbu z balist. Velmi rychle jsou šalupy potopeny a šest elfských plavidel se stočí a zařadí se vedle vás tak, že jste uprostřed. Vpluli jste do části oceánu pod plnou kontrolou elfů. Když se podíváš na palubu elfské lodi, vidíš spoustu elfů v zářivých šupinových zbrojích, se štíhlými čepelemi u boků a elegantními luky na zádech. To už se začnou trousit první lidé od vás. Třináct námořníků včetně kapitána, kormidelníka a 1. důstojníka, pět bojových mágů a dva biteváci. Plus Alex a Marcus. Z padesáti námořníků a deseti bojových a čtyř bitevních mágů. Brzy spatříte pevninu, zemi Elfie. Táhne se z jednoho kraje obzoru k druhému a čím dál tím více se zvětšuje. Doprovodná elfská plavidla vás doprovodí až ke břehům. Všem mužům se mezitím nějak podařilo se umýt, učesat a převléct do čistého. Alex a Marcus na sobě mají temně černé hávy s bílými konci levého rukávu - oděv bojových mágů. Dartor je upravený, ale na tváři má strniště pomalu přerůstající v plnovous. Je nezvyk na něm vidět vousy. Když přistanete, Alex se k vám otočí. "Neklanějte se nikomu, s výjimkou krále a královny, pokud to neuděláme my dva. Mluvení nechte na nás." Marcus vystoupí první, jako oficiální vůdce výpravy, hned za ním Alex, pak ty a Vilém, pak bitevní mágové, po nich bojoví a potom kapitán a první důstojník a za nimi zbytek žijící posádky. Elfové mají ve své společnosti přísnou hierarchii a očekávají ji i od ostatních. pokud by Marcus vyšel jako poslední, dostatečně by ho nerespektovali. Ve stejném pořadí dojdete po molu k uvítacímu procesí. Tady se všichni po vzoru Alexe a Marcuse ukloníte vysokému bělovlasému elfovi v bílém hedvábném šatu a Marcus k němu něco pronese ve zpěvavé řeči. "Rád vás opět vidím, velmistře Marcusi dan Drayi, i vás, velmistře Alexandre de Score. Buďte vítání v Elfii, vy i váš doprovod." Řekne elf jemným a tichým hlasem. Alex vám už předem řekl, že pro vás bude velká pocta, když na vás nějaký elf vůbec promluví lidskou řečí. A když vás dokonce šéf uvítacího procesí zmíní v pozdravu, byť jako doprovod, tak už je to opravdu gesto nejvyššího respektu, od elfů se více čekat ani nedá. Pak procesí vytvoří uličku, kterou projdete do prvního elfského města, které kdy vidíš. I přesto, že tě Alex s jejich bydlením seznámil během výuky, nic se nevyrovná tomu, když to vidíš na vlastní oči. Stromy vysoké i několik desítek metrů a široké v průměru deset metrů. Z větví vytvořené balkóny, pukliny sloužící jako okna... Dojdete na náměstí tvořené křišťálovou studánkou, kolem které klečí a modlí se několik elfů - byť to momentálně nemá smysl. Tam se k vám Marcus otočí a řekne: "Teď nás čeká ještě další dvoudenní cesta na lodi. Po řece dál do Elfie, k hlavnímu městu." A opravdu, dovedou vás k menšímu říčnímu přístavu, kde se nalodíte na jednu z těch štíhlých bílých lodí. Všechno je tam bílé, čisté a jakoby neposkvrněné. Vzduch je prosycen vůní šeříků, růží a ještě nějakých dalších, neidentifikovatelných, ale rozhodně příjemných vůní. Váš počet se zmenšil a elfí loď disponuje spoustou kajut, takže i ten poslední námořník má vlastní. Postel vypadá neuvěřitelně křehce, ale unese tě. Od toho pelechu v lidské lodi se to liší jako kočka od lva. Loď sama spustí plachty a vypluje po předem určené trase. Magie nefunguje ani pro elfy, ale loď je nejspíš řízená starou runovou magií. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem viděla lodě jak nás pronásledují jen jsem polkla, jestli nás dostihnou jsme v háji. Divím se, že vůbec dokázali usnout v takovým davem za námi. Pokusila jsem se loď trochu vyčistit, ale když se objeví další lodě naproti nám, šokem mi vypadne mop z ruky. Myslela jsem si, ale jen na chvíli, že nás chytili do pasti. Ale o chvíli později jsem cítila velkou úlevu, protože to byli lodě elfů. Dívala jsem se na ně jak plují kolem nás, tak... zářivé a elegantní a ničí ty co nás pronásledovali. Muži začínali vycházet z podpalubí, ale já zase dolů zapadla a vytáhla jsem své oblečení, člena nestále rady. Převlékla jsem se a znovu jsem se navodila, přestože jsem se umyla jak to jen šlo, nebylo nad pořádnou koupel a já týden ležela ve vlastní špíně. Musela jsem reprezentovat. Když jsem vyšla zase nahoru, viděla jsem, že i ostatní si vzali své nejlepší šaty. Bohužel mi háv úplně neseděl. Ten týden se na mě poznamenal a pohubla jsem, takže mi byl poměrně volný. Ale snad to nebude příliš vidět. Alex nás informuje co máme dělat a co nemáme. Sice jsem to věděla, ale nehodlala jsem se ozvat. Vím, jak tohle je důležité a on sám musí být dost na nervy. Musela jsem elfy znovu obdivovat. Jak jsou... čistí... jako kdyby z nich čistota přímo zářila. Čistí, hrdí, organizovaní... Znovu jsem si vzpomněla na Riona a na to, jak jsem mu dala pohlavek. Bylo to hloupé... i když si to zasloužil. Byli jsme přijati, spolu s ostatními jsem se uklonila a mlčela. Zahrnuli nás do pozdravu, což bylo poměrně velké uznání. Ať už však byli elfové jakkoliv úžasní... přišli mi hrozně upjatí. Být hrdý je jedna věc, vyvyšovat hrdost nadevše mi přišlo přehnané. Když nás vedli městem, tajně jsem zírala. Bylo to opravdu krásné místo, přála bych si abych také uměla takto zacházet s dřevem. Dát dřevu jakýkoliv tvar, ale pořád zůstane živé. Krása. Marcus nám řekne, že ještě poplujeme, dva dny... ale teď už můžeme být klidní a můžeme si odpočinout. Loď na kterou nás vezmou byla stejně úžasná jako všechno co jsem zatím viděla. A každý dostal svůj pokoj. Tolik pokojů na jedné lodi? Asi si hodně cení soukromí. Tak či onak, já byla spokojená. Znovu jsem se umyla a umyla si i vlasy. Pak jsem si lehla na postel, která byla... vážně božská! Tak měkká! Na chvíli jsem zavřela oči, ale nezůstala jsem ležet moc dlouho. To mám celou cestu Elfskou zemí vidět jen stěny kajuty? To ne! Vyrazila jsem zpátky na palubu a přešla k zábradlí lodi, kde jsem se opřela a pozorovala krajinu. |
| |
| Earen Srazíš šavli Laimova kolegy, což i jeho prudce odmrští do strany a Laimovi se nic nestane. Nějaký vděk ale čekáš zbytečně, Laim znova pozvedne kyj a zaútočí. Vtom se ale ozve svist a pak ti prudká bolest z lýtka vystřelí do těla. Levá noha se ti podlomí a ty klesneš na kolena. Lýtko ti prostřelí šíp, mine kost, ale hrot vyrazí na druhé straně. Liam a jeho nohsled se zmateně podívají do míst, odkud střela přiletěla a nepomýšlejí na útok. Pak přiletí další šíp a zabodne se Liamovi do krku. Ten se za něj v panické hrůze chytne a zděšeně vykulí oči. Pak zachrčí ve snaze se nadechnout, vystříkne krev a zlodějíček padne na zem mrtvý. Jeho kumpán se nouzově kryje skokem na zem, šíp mířený na něj se zabodne do stromu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Plavbu si moc neužiješ. Několik hodin po vyplutí se ti zase udělá mdlo a opět skončíš ve své kajutě, teď už nezvracíš, ale neskutečně tě bolí hlava a střídavě se potíš a střídavě mrzneš. Plujete ale po řece, což Alexe utvrdí v jeho už dřívějším podezření, že se nejedná o mořskou nemoc. Bez podpory diagnózních kouzel zatím neměl důkaz. Nejspíš se ale jedná o nějakou virózu. Zvlášť, když několik hodin po tobě odpadne i Vilém a jeden bojový mág, ten, co byl nemocný už předtím. Alex tě donutí vypít nějaké bylinkové odvary, k lektvarům se neodváží, ale ty ti pomohly jen nepatrně. Když viróza skolila dalšího bojového mága, musel Marcus nechat zastavit a tebe, Viléma a dva nemocné bojové mágy vysadit v jednom elfím městě. Ze zdravých zůstal Dartor, aby na vás dohlédl. Alex byl příliš potřebný pro jednání s elfy, než aby vystoupil on. Elfové vás odvedou ke stromovému příbytku místního léčitele. Normálně by ses hodně dlouho obdivovala krásám elfího interiéru, ale na to teď nemáš ani jednu myšlenku. Pak máš na nějakou dobu naprosté okno, když se probereš, vidíš nad sebou elfího léčitele. "Jak se cítíte?" Zhruba stejně, jako tehdy v té kajutě. Vše přešlo tak rychle, jako přišlo, a je ti skvěle. |
| |
| Souboj v lese Podlomí se mi koleno, když mi do lýtka zalítne šíp. Instinktivně se chytnu nohy kousek nad ránou a pro jistotu se i svalím na bok. Zahlédnu, jak Liam padne k zemi s šípem v krku a jak jeho kumpán ve snaze se krýt také padne k zemi. Šíp mířený na něj se zabodne a kus dál do stromu s typicky dunivou ránou. Ohlédnu se směrem, odkud šípy přilétly a snažím se najít střelce. Když ale nic nevidím, obrátím svůj pohled opět ke zraněné noze, zatnu zuby a prudkým pohybem šíp přelomím na straně ostří. Poté vezmu za druhou, stále mě v noze trčící část a trhnu směrem od nohy. Snažím se utlumit řev, ale i tak vykřiknu bolestí, když šíp vytrhnu z nohy. Okamžitě si odtrhnu rukáv z pravé ruky a pevně si zranění obvážu. O vstát se nepokouším a radši zůstávám ležet, jen si k sobě přitáhnu svůj meč. "Vylez, nemusíš se mě bát, neublížím ti" zavřu do neurčita na střelce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Krás Elfí země jsem si příliš neužila. I když bych ráda, zase mě skolila mořská nemoc, ale naštěstí zvracení ho nedoprovázelo. Jen mě hrozně bolela hlava, jako kdybych najednou trpěla na migrény. Nakonec když to skolilo další mágy, začínal Alex říkat, že to je viróza. Však jaká to jsem netušila ani já. A ani jsem neměla sílu nad tím příliš dumat. Nakonec, když odpadl další z bojových mágů museli nás vysadit a dali nás na starost nějakému elfskému léčiteli. Ale Alex a Marcus museli pokračovat. I přes nevolnost jsem mu řekla, aby dávali na sebe pozor. A pak... jsem měla okno. Netuším kolik času uteklo od té doby co jsme se rozloučili s ostatními. Ale když jsem znovu přišla k sobě, zase mi nic nebylo. Cítila jsem se dobře. Zamrkám a zaostřím na tvář elfa co se nade mnou skláněl. „Cítím se...“ zaváhám a na chvíli zkoumám svůj stav. „Cítím se dobře. Mohla bych říct, že výborně.“ Odpověděla jsem mu a promnula si oči. Zkusila jsem se posadit. „Jak dlouho jsem byla mimo?“ zeptám se a rozhlédnu se. |
| |
| Earen Vytáhlý dřík krve následuje potůček krve, šíp ale naštěstí krom kosti minul i tepnu. Máš možnost si pečlivě utáhnout provizorní obvaz, protože střelba ustane. Svými vycvičenými smysly válečníka si ještě zároveň stihneš prohlédnout šíp. Má dlouhý dřík, široký hrot a profesionálně připevněné opeření. Není to ani skřetí, ani Narnostský, ani žádný jiný šíp, co znáš. Toto ti trvalo zhruba vteřinu. V další vteřině si uvědomíš, že hrot je dutý. V tu samou chvíli se ti od lýtka začne šířit mrtvolná ztuhlost. Křoví se rozhrne a z něj vystoupí muž v tmavě hnědé a zelené barvě. Na hlavě má kápi spolehlivě mu stínící obličej. Jeho boty jsou z jemné kůže, takže muž pod sebou musí cítit každou větvičku. Je střední postavy, spíš útlejší. Pohybuje se s nepatrným kočičím stylem. V levé ruce má dlouhý luk a v pravé zubatý meč. Na zádech toulec se šípy. Pomalu míří k vám. "Možná bys měl!" Reaguje s panickým podtónem Laimův kumpán na to, že útočníkovi neublížíš. On sám strnule svírá svou šavli, ale zůstává ležet na zemi a neodvažuje se cokoliv udělat. |
| |
 | soukromá zpráva od Illien Ganet pro Říšská diplomatická výprava mi zanechala v mém příbytku pět svých mágů. Jednoho zdravého, ale další tři s těžkou virózou a jeden jejich bojový mág měl dokonce chvíli i smrt na jazyku. Ne nadarmo jsem ale považován za jednoho z nejlepších elfských léčitelů. I bez magie jsem dokázal prakticky zázraky a to jen za pomocí několika bylinek. Motivací mi bylo nejen to, že kdyby mágové zemřeli, mohl by to mít ošklivý diplomatický dopad, ale i to, že jsem byl velice zvědavý, co bez magie dokážu. A výsledek mě samozřejmě příjemně překvapil a utvrdil mě v tom, že se mi málokterý léčitel vyrovná. Dal jsem si tu práci a našel jsem v knihovně, o jakou virózu se jedná. Když jsme zjistil, že většina postižených zemře, a mí pacienti jsou na tom čím dál tím lépe, mé sebevědomí ještě vzrostle, pokud to vůbec ještě jde. Po několika dnech se dokonce probere členka nestálé říšské Rady z léčivého spánku, do kterého jsem ji pomocí jedné bylinky poslal. No dobře... je to droga, ale zabrala, ne? A dostala ji jen jednou, takže riziko závislosti je minimální. Když prohlásí, že se cítí skvěle, pousměji se. "To jsem rád." Přikývnu. "To nejhorší už máte za sebou, ale pořád budete muset pít ty vynikající dryáky třeba z Merdury." Vím, že je taky léčitelka, a ačkoliv nejspíš ani zdaleka nedosahuje mých kvalit, odvar z Merdury, nejlepší zotavovací nápoj a oficiálně taky jednu z nejodpudivějších tekutin světa, zná určitě moc dobře. "Mimo jste byla tři a půl dne. A byl to jen léčivý spánek uměle vyvolaný kořeny Fialaru." Teď ale kecám, kořen Fialaru už jsem neviděl celá léta. Použil jsem o něco účinnější, ale taky rizikovější bylinku. "Já jsem Illien." Představím se poté. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Elf mi prozradil, že budu muset ještě popíjet odvar z Merdury. „Hm... už se těším.“ Řekla jsem neupřímně a pousmála se. Spustím nohy na zem a začnu opatrně protahovat končetiny, protože jsem přece jenom ležela tři dny. Nedivila bych se, kdybych byla slabá v kolenou a během dne by mě začalo všechno bolet. „Fialaru?“ zopakuji po něm a na okamžik se zamyslím. „Ta je těžko k sehnání. Měli jsme štěstí, že jste ji měl.“ Nechtěla jsem vědět jak asi vypadám. Ještě, že mě netrápilo zvracení, to by bylo mnohem horší, ale stejně celé tři dny... „Ráda vás poznávám, Illiene. Jmenuji se Anett Sela.“ Chtěla jsem vstát a jak se sluší se mu zdvořile uklonit, ale nakonec jsem to raději neriskla a tak jsem se mu poklonila ze sedu. Pak jsem se předklonila a začala pomalu přenášet váhu na nohy, abych zjistila jestli zvládnu sama sebe unést. Musela jsem ještě víc zhubnout. „Nechci vás obtěžovat, ale dá se tu někde umýt?“ zeptám se, když se pomalu postavím na nohy. Docela do šlo. „A ano... co to nakonec bylo za nemoc?“ |
| |
| V lese "Mlč, nestoudníče" okřiknu Liamovo kumpána a vrhnu na něj přísný pohled. Poté se znovu kouknu na onoho muže. "Kdo jsi, střelče? A proč si mne nezabil na jednu ránu? Nevěřím, že ses netrefil" zeptám se muže, který vyšel z křoví. Jeho oblečení mne zaujalo, tak i jeho zbraně. Luk zdá se obyčejný, ale on jej musí ovládat bravurně, zvláště po té ráně do Liamovo krku. Jeho meč, zdá se, že zažil již mnohé bitvy, ale také může být ukořistěný. Pozorně sleduji střelce, svůj meč položený na zemi, ruku vedle něj, ovšem tak, abych jej mohl bleskově chytnout a bránit se případnému útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Illien Ganet pro "To věřím." Usměji se a při pomyšlení na ten odporný nápoj mi přejede mráz po zádech. Pak sleduji její protahování. "Dodával jsem vám vyživující bylinky, které velmistr de Score na lodi postrádal. Takže vaše tělo nestrádalo. Dokonce si troufám tvrdit, že nabralo i podstatnou část váhy ztracené na lodi." Tady říkám až na tu "podstatnou část" pravdu. Anettino tělo nabralo určitou část váhy zpět, podstatná část to ale není. "Ano, tady v Elfii se, Laratovi dík, dají najít spousty bylinek vzácných na lidském kontinentu." Ani tady nelžu, až právě na Fialar je to pravda. A o té výjimce nemůže vědět. Když se začne zvedat, podepřu ji a odvedu ke křeslu, kde ji znova přiměji, aby si sedla. "Přichystám vám koupel. Zatím zkuste chodit co nejméně." Z drogy by ji ještě pořád bolet hlava, kdyby se po tak dlouhém spánku začala rychle namáhat, byť jen trochu. Důvod samozřejmě neuvedu. "Byla to vzácná mutace mořské nemoci, název vám říkat nebudu, nechci si zlomit jazyk." Pousměji se. "Nesnáším staroelfské názvy." S tím se vydám napustit koupel. Pak se vrátím zpět pro mistru a odvedu ji do koupelny. Káď je vrostlá do podlahy, takže je to vlastně jen otvor v podlaze, dřevěně obložen neporušeným, magií vytvarovaným dřevem. Z teplé vody stoupá pára. Zadívám se na mistřin těžký bílý háv typický pro říšské bojové mágy a pomyslím si, jak s ním asi bude zápasit, ale nechám to na ni. Ukážu jí větvičky na mytí a mýdla a pak odejdu z koupelny uvařit si čaj. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousmála jsem se. „To jsem ráda. Protože jestli nenaberu zpět svou původní váhu budu potřebovat nové oblečení, protože to staré mi bude velké.“ Zavtipkovala jsem. Jako kdyby mi na novém oblečení nějak zvlášť záleželo. Když jsem se zvedla podepřel mě a odvedl ke křeslu. Přísahala bych, že to zvládnu sama, ale sama jsem lékařka a tak bych měla vědět, že takhle brzy po nemoci bych se neměla přemáhat. Navíc... musel jsem si uznat, že jsem měla pocit měkkých kolen. Takový ten pocit, jako, že brzy můžu upadnout. „Budu se snažit se ještě příliš nehýbat.“ Slíbím mu. „A děkuji.“ Řeknu na to, že mi přichystá koupel. K nemoci se moc nevyjádřil, jen že je to nějaká mutace mořské nemoci. Musím o ní pak zjistit víc, a hlavně jak ji léčil. Když odešel, opřela jsem se a rozhlížela se po domku. Nečekala jsem, že budu mít možnost vyměnit si zkušenosti s elfským léčitelem tak brzy. Na chvíli jsem zavřela oči a když jsem je znovu otevřela už byl zpátky a pomáhal mi do koupelny. Překvapeně jsem hleděla na otvor v podlaze, takovou vanu jsem ještě neviděla. Podívám se na Ilientha a vidím, že na mě kouká. Trochu jsem zrozpačitěla, protože jsem měla tušení, že zvažuje jak to zvládnu se svlékáním. Už jsem ho chtěla ujistit, že si poradím, ale nejspíš to uznal i on sám a šel pryč. Oddychnu si a pomalu se vysvléknu. Vyzkouším teplotu vodu a pak se do koupele ponořím. Teplá voda hned probudila celé mé tělo a musela jsem si spokojeně povzdychnu a vydrhnu se do růžova a pořádně si umyla vlasy. Zase jsem si připadala nejen jako člověk, ale i jako žena. Když jsem s očistou spokojená, zase vylezu a obléknu se, ale nenavlékala jsem si celou róbu člena nestálé rady, ale nechala jsem si jen spodní část, takže jsem se hned mohla pohybovat volněji. Navíc jsem s tím nemusela příliš bojovat. Účesu si vlasy a nechám je volně schnout. Pak vyjdu z koupelny. „Děkuji za koupel. Hned se cítím lépe.“ Řekla jsem Ilienthovi. „Jak jsou na tom ostatní?“ zeptám se a znovu se posadím do křesla. |
| |
| soukromá zpráva od Illien Ganet pro Dovařím si čaj a zamířím k pokoji toho druhého člena nestále Rady. Viléma, tuším. Potichu otevřu dveře a vejdu do pokoje. Mladík je neskutečně bledý a zalitý potem, nepatrně sebou škube. "Ten má ovšem velmi těžký průběh." Pomyslím si, když z jeho nočního stolku beru hrnek s bylinkovým odvarem. Nacvičeným pohybem otevřu pacientovi ústa a naliji mu trochu zklidňující tekutiny do krku. Během chvíle se třas zklidní. Laxně se protáhnu a jdu do dalších dvou pokojů. Tam se zdržím jen pár vteřin. Léčivý spánek u nich ještě plně probíhá. Pak dojdu zpět do kuchyňky, seberu čaj a vrátím se zpět do pokoje Anett. Ta tam dojde o chvíli později. "Nemáte zač." Řeknu na dík o koupeli. "Mají se dobře." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Illien nebyl moc hovorný, nebo že by byl stydliví? To asi ne. „To je dobře.“ Odpovím a odmlčím se. „Takže....“ začnu váhavě. „Mohl by jste mi prozradit jak tuhle nemoc léčíte? V budoucnu by se mohlo stát, že bych se s tím setkala.“ Požádám ho, aby mi vysvětlil postup léčby. Pak jsem si, ale něco uvědomila. „Ostatní se pro nás pak zastaví nebo až se uzdravíme máme za nimi dorazit?“ zeptám se. Nevzpomínala jsem si, jestli jsme o tom mluvili. Snad jsou ostatní v pořádku a dorazili bezpečně do cíle. |
| |
| Earen Muž neodpoví a zastaví se mimo dosah vašich čepelí. Pak zasune zubatý meč do pochvy u boku a rychle vytáhne z toulce na zádech šíp. Bleskově ho vloží do tětivy a napne ji. Liamův společník zalapá po dechu a o zlomek vteřiny později se mu šíp zabodne do hlavy. "Toho nepotřebujeme." Vysvětlí ti lučištník. Hlas nemá ničím zvláštní. "Teď si chvilku schrupneš." S tím se z křoví vynoří další půltucet stejně oblečených lučištníků. Jeden drží lahvičku s fialovým obsahem. |
| |
| soukromá zpráva od Illien Ganet pro "Je to zatím neznámá mutace." Pokrčím rameny. "Dá se ale jednoduše léčit a není moc rozšířená, takže si z toho není třeba dělat těžkou hlavu. Vyléčíte to obyčejným léčivým spánkem." Řeknu jí. Pak zapřemýšlím, protože k dalším postupům nemám pokyny. Budu se muset zeptat Dartora. "Nevím, jak dál." Řeknu nakonec podle pravdy. "Měl jsem vás jen dát dohromady. Další pokyny by měl mít Dartor." Pak ztuhnu a z rukou mi vypadne hrnek s čajem. Že se rozbije, toho si ani nevšimnu. Stalo se něco opravdu hodně zlého. Šeptá si o tom tráva i listoví stromů. Přejdu ke stěně a jemně strom pohladím. Pak k němu zašeptám několik mírných uklidňujících slov. Chci vědět, co se stalo. Znovu prokleji nefungující magii. Normálně už bych se dávno přenesl do mysli nějakého zvířete poblíž a vše sledoval jeho očima... ale to teď nejde. Tiše vyzvu svůj strom, aby mi povyprávěl, co se stalo. Je velice vyděšený, musím využít veškerý svůj druidí vliv, abych ho uklidnil natolik, že se mnou bude schopen komunikovat. Pak mou mysl naplní známý pocit ohromné stromové mysli a začnou se mi v ní míhat obrázky. Jako zkušenému druidovi se mi podaří přibližně si sestavit, co se stalo. A na klidu mi to zrovna nepřidá. Otočím se k Anett. "Diplomatická rada byla napadena. Zemřela dvacítka členů elitní Vílí gardy a všichni vaši bojoví mágové. Bitevní mágové, velmistři i královský pár to nejspíš přežili, ale jak na tom jsou a kde jsou, netuším." Bylo to hodně špatně. Nacházeli se uprostřed Elfie v jednom z nejchráněnějších objektů. Samostatný člen Vílí gardy vydá za celou jednotku a říšští bojoví mágové i bez magie nejsou snadní soupeři. Kdo, nebo co, je mohl vyřídit a hlavně... proč a jak se sem sakra dostal? |
| |
| V lese Jen se zhluboka nadechnu, když lučištník zabije Liamova společníka. Pak opět promluví. "Nepotřebujete? Vy jdete po mě? Co po mě chcete?" podivím se jeho vysvětlení, proč ho zabil. "Schrupnout? Ne, ne to ne, to v žádným případě" pokusím se zvednout a začít se bránit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Léčivý spánek. Dobrá.“ Řeknu a cítila jsem, že na mě padá dřímota, ale snažila jsem se tomu bránit. I když jsem věděla, že mi klesají víčka. „Dobře. Pak to s ním projednáme.“ Řeknu a potlačím zívnutí. Jak se rozbil hrnek, hned jsem byla zase čilá a polekaně se rozhlédla. Zmateně sleduji Illiena, jak objímá zeď svého domu. Promnu si oči a chvíli trvá než si uvědomím, že nejspíš komunikuje s přírodou. Tomu, jak tato schopnost funguje jsem nikdy nepřišla na kloub a tak jsem ho jen sledovala dokud neskončil. Nemusela jsem se ptát co se děje, hned mi to řekl. A jestli se mi za tu dobu co jsem zdravá vrátila nějaká barva do tváří, teď zase vyprchala pryč do pěkně pobledlé. „Bohové...“ Vydechnu a na chvíli si zakryji rukama oči. „Proč se tohle musí dít?“ to byla spíš jen řečnická otázka. „Musíme je jít ihned hledat!“ řeknu a sundám si ruce z očí. Mám rozhodný výraz. Postavím se, ale bylo to asi moc rychle, zapotácela jsem se a zase si kecla na zadek. „Musíme jím nějak pomoci.“ Stisknu vzpurně rty. Problém byl v tom, že v tomhle stavu bych nedošla nikam ani pár metrů. |
| |
| Earen "To se dozvíš, až to naši páni uznají za vhodné." Neujde ti, s jakým odporem slovo "páni" vyplivl. Když se zvedneš, zapřeš se o zdravou nohu a pozvedneš meč, jen mírně nakloní hlavu na stranu, jako by se usmíval, a on sám nijak nezakročí. Tři z jeho mužů ale vytáhnou z pochev své zubaté meče a vykročí k tobě. Zaútočí na tebe najednou sérií tvrdých úderů. Nejsou moc zdatní šermíři, ale jsou v přesile a mají všechny výhody mládí. Tvá paže se ale pohne rychleji, než bys považoval za možné, a všechny tři meče srazí stranou. Došlápneš na zraněnou nohu a přestože to šíleně bolí, udržíš se na ni a znova srazíš stranou všechny meče. Muži tě obstoupí do trojúhelníku a střídavě na tebe útočí. Jejich útoky mají za cíl pouze tě odzbrojit, ty se ale rychle otáčíš a i nadále vše vykrýváš. Tři zbývající muži a velitel vše pozorují a nijak nezasahují. Děje se s tebou ale něco divného. Teď už bys měl funět, srdce by ti mělo skoro vyskakovat z hrudi a měl by z tebe téct pot. Přesto ses ani nezadýchal. Kdyby fungovala magie, bylo by nejpravděpodobnější, že tě na dálku posiluje nějaký mág. Teď se spíš zdá, že jsi nevědomky vypil nějaký lektvar, nebo něco takového. Na podivnou pachuť v nějakém nápoji značící lektvar si ale nevzpomínáš... Velitel pokýve hlavou a vyštěkne rozkaz. Tři útočící muži se okamžitě stáhnou a velitel řekne: "Tak dobrá. Půjdeš s námi dobrovolně, nebo chceš vyzkoušet, jestli jsi odolný i proti šípům?" |
| |
| Setkání v lese Ani nevím, kde se ve mě vzala ta síla, bránit se jim a srážet jejich zbraně. Čekám, kdy padnu únavou, kdy mě skolí rána na noze. Ovšem ta se nedostává a já stále srážím jejich zbraně. Když je jejich velitel zarazí, držím stále meč špičkou k nim a pozorně je sleduji. "Půjdu dobrovolně, když jinak nedáte" řeknu po chvilce a schovám svůj meč do pouzdra na záda. "Na meč mi nesahejte" upozorním je, zatímco si kontroluji ovázanou nohu. Zdá se, že provizorní obvaz zatím drží, ale časem to bude potřebovat ošetřit a řádně převázat. "Kam jdeme?" zeptám se jejich velitele, připraven vyrazit na cestu. |
| |
| Earen "Pokud s ním nebudeš dělat problémy, nebude důvod." Odpoví ti velitel a vydáte se na cestu. Velitel si uloží luk na zádech a jde vedle tebe, jeho lidé jdou za vámi. Vyjdete ven z lesa cestou, kterou jsi před chvíli přišel. Mrtvoly nechají muži na místě. "Ke koním." Odpoví ti velitel prostě na tvou otázku. A po chvíli se objevíte pod skalním převisem, kde jsou uvázaní koně. Je jich devět, protože další dva muži sedí pod převisem a koně hlídají. Velitel ukáže na jednoho z nich a řekne. "Nechali jsme tam dva mrtvé, postarej se o ně a pak tě vyzvedneme na obvyklém místě." Muž kývne a odběhne. Velitel ti ukáže na náhle uvolněného koně. "Jedeme." Zavelí a sám se vyhoupne do sedla. Pak vyrazíte. Velitel se opět zařadí vedle tebe. Teprve teď si všimneš, že má na levé ruce kožený chránič loktu, se znakem rytířských hraničářských jednotek - elitních jednotek Rytířstva. |
| |
| Cesta... kam? "Pokud mi nedáte důvod ty problémy dělat, nebudu je dělat" odpovím mu stejným tónem hlasu a vydám se za nimi. Odpověď na mou otázku mne neuspokojí, ale nic neříkám. Chvíli sleduji co s muži mezi sebou říkají a když se uvolní kůň, na pokyn velitele na něj nasednu, zraněnou nohou napřed. "Řekněte mi, kdo si žádá mou přítomnost?" zeptám se ho a hned na to si všimnu jeho koženého chrániče na levé ruce. Ten znak znám, jednotky také. Už jsem se s nimi kdysi setkal, sice jen letmo. "Blízko jaké pevnosti jsme?" zeptám se ho po chvilce cesty, snažíc se nevnímat ozývající se ránu na noze. |
| |
| Earen "Skupina odpadlých mágů, která si říká "Ohnivé srdce" a prý ji můžete být užitečný. Je to banda namyšlených hajzlů, co jde přes mrtvoly a žádná oběť jí není dost velká. Všechno je to horší tím, že se považují za kladné hrdiny." Odpoví ti upřímně s hořkostí v hlase. Podívá se k obzoru a z klusu pobídne koně do cvalu, všichni ostatní jej napodobí. "Ale bohužel umí bravurně sesílat různá prokletí a nutit tím lidi, aby jim sloužili." Kápí se mu pohne, jak se pravděpodobně zašklebí. "Třeba Grow." Máchne rukou směrem k jednomu z jezdců. "Udělali z něj malomocného a pokud jim bude věrně sloužit, prokletí zruší. Nebo Theodor..." Ukáže na dalšího jezdce. "U něj je to mnohem méně originální. Zajali mu rodinu..." Z hlasu mu jednoznačně zní, že by nejraději celou tu skupinu vyhladil, kdyby mohl. Na druhé straně... Chladnokrevně zabil minimálně Laimova společníka, i když nejspíš nemusel. I přestože se jednalo o lapku, rytíř by jej měl zatknout, pokud by se to dalo. Když položíš další otázku, rozhlédne se kolem sebe a pak zamumlá spíš pro sebe, než tebe. "Jsme blízko Irdhodu. Doufám, že nenarazíme na žádnou patrolu." Irdhod je jedna z nejznámějších rytířských pevností v Říši, nachází se poblíž Vingaardu a tamější jednotky jsou jedny z nejlepších. |
| |
| Cesta Ohnivé srdce? To mi nic neříká pomyslím si. "Co chtějí po starém muži asi neříkali, že?" zeptám se se špatně skrývanou jízlivostí. Sleduji, co mi říká o mužích a také si je pozorně prohlédnu. Takže to nedělají dobrovolně. Rytíř by na mne nezaútočil a nestřílel by bez předešlého upozornění. A už vůbec by chladnokrevně nezabil. Takže i on slouží. Musí, proč, se mi zjišťovat nechtělo. Mé myšlenky potvrdí, jakmile se zmíní o nejbližší pevnosti a strachu z hlídek. Pobídnu koně zároveň s nimi. "Jak dlouho pojedeme" zeptám se po chvilce cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Illien Ganet pro S mírně pozvednutým obočím se podívám na pobledlou a třesoucí se Anett. Neudělala by ani pár kroků, ale přesto chce dojet k Vílímu dvoru... Zavrtím hlavou. "Vy v tomhle stavu nepůjdete nikam." "Účinky léčivého spánku mohou pominout, pokud se pacient do dvaceti čtyř hodin stresuje. Nemoc se jí může vrátit." Zamířím ke dveřím. "Zařídím to." Slíbím jí a vyjdu ze dveří. Přejedu prsty po dřevě a zamumlám stromu tichou prosbu. Nejedná se o magii jako takovou, takže to bude fungovat. Východ z pokoje zaroste trním šlahouny a větvemi, je prakticky nemožné se z něj dostat. Až teď zauvažuji. "K Vílímu dvoru jsou to tři dny cesty. Včas se tam v životě nedostanu." Rozběhnu se tedy k domu generála Ildiase, kde mu všechno vyklopím. Ildias je muž, který vedl elfská vojska do vítězné bitvy proti skřetímu císaři, a spolu tehdejším říšským králem Oldenem II. zajistil, aby skřeti dalších víc jak padesát let zůstali jen v rozdrobených malých tlupách. Naše vojska pod jeho vedením tehdy bojovaly po boky říšských a on sám si Říši velice oblíbil. Když mu tedy řeknu, co všechno se stalo, okamžitě vyskočí a začne štěkat rozkazy. Mně nezbude, než se vrátit domů. Nejsem voják, jsem druid, možná velmi mocný druid, ale to je teď jedno, ne? Vrátím se do Anettina pokoje. Větve a šlahouny se přede mnou rozestoupí a za mnou zase zatáhnou. "Řekl jsem to generálu Ildiasovi." "Jestli má alespoň základní znalosti historie, bude vědět, kdo to je a co všechno pro záchranu napadených udělá." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nespokojeně se zamračím, když mi řekne, že nikam nejdu. Jako kdybych to nevěděla sama, že takhle se nikam nedostanu. Ale to, že mě tady zavře mě opravdu udivilo a mírně roztrpčilo. Copak jsem dítě, abych odsud utíkala? Vím jak na tom jsem a to, že jsem tvrdohlavá neznamená, že jsem hloupá. A tak když odešel nasupeně jsem tam seděla a přemýšlela co dělat. Illien odešel něco zařídit. Nebo... ne... přece by se tam nevydal a nechal nás tu takhle zavřené. Kam teda šel? Čekala jsem, dokonce si i zdřímla a probudila se chvíli předtím než se vrátil. Řekl mi, že své zjištění šel oznámit generálovi Ildiasovi. Chvíli mi trvalo než jsem si vzpomněla kdo to má být. Dějiny mě nikdy moc nebavili. „No... ten se o to postará.“ Řeknu a málem jsem řekla, že se o to snad postará. Nechtěla jsem ho nijak urazit ani v jeho nepřítomnosti. „Ale stejně bych tam nejraději taky vyrazila.“ Postěžuji si zachmuřeně. Aspoň, že díky Ilienově schopnosti se dozvíme co se děje. Chvíli sedím a nic neříkám. „Co mám dělat?“ zeptám se. „Omlouvám se. Nechci vám být na obtíž víc než už jsem, ale já neumím jen tak sedět a nic nedělat. Nemáte tu třeba něco na čtení?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec Illien odněkud vyhrabe knihu psanou ve starší obecné řeči, dá se jí ale poměrně dobře rozumět. Jsou to dějiny, ale nic jiného Illien nesehnal. Kniha pojednává poměrně vtipnou formou o poslední válce se skřety před půl stoletím, o mobilizaci národů a o společném boji trpaslíků, lidí a elfů. Několikrát se v knize objeví jméno generála Ildiase a shalafiho Benedikta de Scorea, Alexova děda. Illien si také najdou nějakou knihu a začte se. Anett je ale často přistihne, že jenom zírá na písmenka a vůbec nepohybuje očima, jako by přemýšlel nad něčím úplně jiným. Tak to probíhá až do večera, kdy Illien připraví na večeři nějaké placky. Hodně se chuťově podobají plackám, které občas Alex udělal na večeři, když se zrovna dostal k magickému ohni, na kterém se vařilo. Pak jde Anett spát (Illien jí předtím ještě připraví lázeň), protože je opravdu unavená. Tělo se ještě nevzpamatovalo. Illien pokecá se stromem a pak jde spát i on. Druhý den ráno se Anett probudí a jen tak mimoděk vykoukne ze zasklené dutiny stromu nahrazující okno. Venku před vašim stromem je shluk elfů. Několik jich je ozbrojených, s elegantními štíhlými meči u pasu a odění v nádherné kožené zbroji. Tito elfové drží dav v bezpečné vzdálenosti od toho, co je ve středu. Tam je nějaký elf v zářivé zbroji a s ním Illien a Dartor. Na jedné z větví leží oběšený jeden z vašich bojových mágů. Illiena vzbudili už brzo ráno příslušníci elfí armády. V kožených zbrojích a s upjatými výrazy vstoupili do jeho ložnice. Illien se okamžitě vzbudil, jak ho varovaly jeho instinkty. Strom ho neupozornil, elfí vojáky nepovažoval za hrozbu. Vojáci váženému druidovi zasalutují a Illienovi stačí jediný pohled do jejích zachmuřených tváří, aby poznal, že něco není v pořádku. Nečeká na jejich vysvětlení a přejede prsty po dřevě stromu. Jeho mysl okamžitě zaplaví obrazy oběšeného bojového mága, který by měl ležet v jedné z jeho ložnic. Rychle se telepaticky otáže stromu, kdo vstoupil dovnitř, ale prý nikdo. Mág vyšel sám, což zní neuvěřitelně. Ten bojový mág měl smrt na jazyku. A kde sehnal lano? A jaktože ho nikdo neviděl a nezastavil? Městem přece procházejí hlídky... Druid dojde s vojáky ke shromážděni, kde může jen celkem zbytečně konstatovat smrt říšského bojového mága. Přítomen je i značně pobledlý magistr Dartor a generál Ildias se sevřenými pěstmi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem se probudila, cítila jsem se zase o něco lépe a chození bylo snadnější. Přešla jsem po bosých nohou k oknu z kterého jsem vyhlédla a to co jsem viděla mě překvapilo. A když jsem uviděla oběšence. Dokonce šokovalo. Elfové byli elegantní a impozantní, ale nemohla jsem do náležitě ocenit, protože jsem zírala na oběšeného mága. Co to má znamenat? Hned jsem se oblékla a upravila. Nemohla jsem vyjít ven v tom v čem jsme spala. Jsem členkou rady a tak před tolika muži musím reprezentovat. Obula jsem se a vyšla ven. Jsem ráda, že to za sebou zase neuzavřel a vydala jsem se po úzkém točitém schodišti dolů. Musela jsem se pevně držet zábradlí, protože schody bylo něco jiného než normální chůze. Měkla mi kolena, ale nakonec jsem to zvládla a dostala se až dolů. Dostat se pak nahoru to... nějak zvládnu. Vydala jsem k tomu davu a vzhlédla k oběšenci na větvi. Co se mohlo stát? Jak se mohl pro všechno na světě takhle oběsit? Proč? Byl nemocný, byl na tom hůř než já. Neměl by mít sílu aby něco takového udělal. Chtěla jsem se zeptat jak se to stalo, ale rozhodla jsem se zatím pomlčet a poslouchat o čem všichni mluví. |
| |
| Earen "Neříkali." Potvrdí velitel se zavrtěním hlavy tvou domněnku. "Už moc dlouho ne. Aspoň teda ne na koních." Mávne rukou dopředu, kde se za obzorem rozprostírá plocha Salmaritského oceánu. O několik desítek minut minete jen o několik mil rytířskou pevnost Irdhod. Zešeří se, takže můžete na hradbách vidět drobné zářivé tečky, zapálené louče stráží. Z dohledu pevnosti se dostanete rychle, protože velitele nasadí ostrý trysk. Když se schováte za hřebeny kopců, zase zpomalí. Do přístavu je to už jen několik hodin cesty a je na něm vidět, že by rád dojel ještě dnes. Ale brzy se úplně setmí a jakmile první z koňů zakopne, nezbude mu než vydat rozkaz k sesednutí a utáboření. Rozdělá se malý ohýnek. Muži vyndají ze sedlových brašen deky a skromné zásoby jídla, o které se podělí. Dostaneš ztvrdlý chleba, suchary a pár plátků sušeného přesoleného masa. Ostatní mají úplně to samé. Pořád jí s kápěmi stínícími obličej na hlavách. Pak koluje čutora s vodou. Neujde ti, že jeden z vojáků má čutoru vlastní. Ten malomocný... Po večeři rozdá velitel hlídky po dvou, tebe samozřejmě vynechá. Jeden z hlídkujících se usadí na kořen nedaleko tebe, vrhne kradmý pohled po spícím veliteli a pak vytáhne další čutoru a zuby vytáhne zátku. Nalije do sebe část obsahu. Všimne si, že ještě nespíš a nabídne ti. "Víno?" Zeptá se tě unaveným a chraptivým, leč mladým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dav elfů se před členkou říšské Rady mágů rozestoupí, aby mohla projít. Anett poprvé spatří obyčejné elfy, rolníky, farmáře a obchodníky. Všichni ti jsou oblečeni v a zářivých oblečeních velmi neobvyklého střihu. Sem tam má některý elf ale na oblečení skvrny od bláta, což je neobvyklé, ale i elfí rolník se může umazat. Anett dojde až k oběšenci. Už měla co do činění s mnohem horšími pohledy, ale v kombinaci s nedávnou nemocí je toto pohled skoro na pozvracení. Nakonec ale udrží svůj žaludek a Dartor ji podepře. Oběšený mág má jedno oko vydloubnuté a zůstal mu po něm jen krvavý důlek, to druhé ale oběšenec pořád má. Visí mu u líce na jednom nervu. Kolem brady a na černém hávu má zaschlé zvratky. Bílá šála, která bránila provazu sevřít se kolem krku, leží u Illienovy nohy na zemi. "Myslím, že sebevraždu můžeme vyloučit." Konstatuje generál Ildias suše. Pak se otočí k elfům. "Elmere, Hoeme, zařiďte začátek vyšetřování. Rodde, Nome, informujte velmistry Říše a krále." Čtveřice elfů kývne a dav se opět rozestoupí, aby jim umožnil odchod za splněním rozkazů. "A my bychom si měli promluvit. Jak se cítíte?" Otočí se k Anett. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Elfové se přede mnou rozestoupili, to na mě udělalo celkem dojem, že jsem tady takto považována. Došla jsem až k hlavnímu hloučku a oběšenci. Vzhlédla jsem k němu a udělalo se mi zle. Normálně by to se mnou nic neudělalo, kromě smutku nad ztrátou dalšího života. Ale podařilo se mi se neponížit a nepozvracet se. Přesto jsem se mírně zakymácela a Dartor mě musel podepřít. Děkovně jsem ho poklepala po paži. Tohle nebyla sebevražda. Tohle by se člověku oběšením nestalo. Ale kdo to mohl udělat? Generál uzná, že tohle sebevražda nebyla. K tomu člověk nepotřeboval ani příliš rozumu aby tohle poznal. A pak se Generál otočil na mě s tím že si chce promluvit. Přikývnu. To jsem chápala. I já byla podezřelá. Také se k němu otočím. „Pořád slabě, ale zlepšuje se to. Děkuji za vaší starost.“ Řeknu po pravdě. „Mohli bychom se jít někam posadit než začneme mluvit?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pojďme ke mně." Kývne generál a vykročí k jednomu z největších stromů. Dav se opět rozestoupí, aby udělal místo pro průchod jemu, tobě a Illienovi. Vnitřek stromu generála je skoro úplně stejný, jako u Illienthova domu. Usadíte se na pohodlné kožené sedačce a generál přinese šálky a konev s čajem a položí je na konferenční stolek před vámi. Illien se usadí vedle tebe a generál klesne do křesla naproti vám. Naproti velkému teplu venku, je tady příjemně chladno. Na dřevěných vlnitých stěnách visí spousta obrazů, většinou výjevy ze slavných bitev minulého století. Generál ve všech bojoval. Na protější stěně visí štíhlý meč v pochvě z dračích šupin. Teprve potom se zaměříš na generála. Je to bezpochyby žijící legenda. Pět století starý generál vedl elfí armády do skoro všech významných bitev, kterých se elfové zúčastnili. Jeho vlasy jsou zářivě bílé a přestože jeho obličej je mladý a pohledný, odráží se v něm tíha těžkých let. Stejně tak jeho hluboko propadlé oči jsou oči člověka, který viděl mnohé hrůzy tohoto světla. Natáhne se pro konev na stole a nalije vám do šálku čaje. I na rukou lze zřetelně poznat, že celý svůj život svíral meč. Ruce mágů zvyklých jen na četbu, se s tím nedají vůbec srovnávat. Ani ruce bojových mágů, zvyklých na mocná válečná kouzla i pěstní a občasné šermířské souboje, se k jeho rukám ani nepřibližuji. Generál Ildias se opře a mírně se pousměje. "Mám povinnost vám oficiálně oznámit, že zemřeli veškeří vaši bojoví mágové. Velmistr Marcus dan Dray byl těžce zraněn a momentálně se o něj starají druidové v Lleydenu. (hlavní město Elfie) Velmistr Alexandr de Score se ubránil a vyvázl jen s lehčími zraněními, nadále vyjednává sám, stejně tak se ubránili i všichni bitevní mágové." Sklopí zrak a povzdechne si. Pak tišším zrakem pokračuje. "Po tom útoku je ve velice vážném stavu i naše královna Endaria, naopak král Darmouth vyvázl bez zranění. Zemřely i dvě desítky členů Vílí gardy." Znovu se na tebe podívá. "Velmistr de Score nám nakázal, abyste, jakmile se váš stav zlepší, odcestovala do Lleydenu také. Zrušení tohoto rozkazu se nám po tom útoku nedoneslo, takže pokud je vám už dobře, měla byste co nejdříve vyrazit do hlavního města." Znova si povzdechne. "Zatím nevíme, nebo aspoň nemám zprávy, kdo stál za tímto útokem a tedy i co z toho mohl mít a jak se dostal tak blízko. Bohužel." Napije se čaje. "Co se týče dnešní smutné události... Jste mimo podezření, strom si pamatuje, že jste celou dobu spala, stejně jako Illien a zbylí lidé v jeho domě. Bojový mág vyšel ven sám, vrah si tam na něj počíhal. Jak se ve svém stavu dostal ven, je nám zatím záhadou." Pak se odmlčí a čeká na tvé případné vyjádření. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsme se vydali k největšímu stromu jen jsem si povzdychla. Dostat se nahoru po schodišti bylo těžší než ho scházet. Přesně jak jsem si myslela. Musela jsem se často zastavovat, abych popadla dech a nakonec mi až nahoru museli pomoci. Vděčně jsem se usadila do křesla a mlčela než začne mluvit sám generál. Zatím jsem si prohlížela jeho obydlí. Hodně mě zaujal meč a jeho pochva. Dračí kůže. To bylo vzácné. Někdy bych si přála vidět draka na vlastní oči. Přijala jsem čas a foukala na horkou vodu. Když mi oznámí jak to dopadlo s napadením Alexovi skupiny, stisknu pevně rty. Zachmuřeně se napiji. „Zdá se... že někdo docela dost nestojí o to, abychom se spojili.“ Řeknu a odložím hrníček do klína. „Doufám, že se královnin stav brzy zlepší.“ Projevím účast. Přikývnu, když mi řekne, že bych měla odcestovat do hlavního města. „Samozřejmě. Mohu odcestovat ihned.“ Řeknu, ale z představy, že bych měla jít znovu na loď se mi udělalo zle. I když vím, že za mé potíže nemůže ani loď a ani voda. „Ah... to jsem ráda. Na to, že jsem spala bych jinak neměla žádné svědky.“ Skoro to znělo, jako vtip. Ale já to myslela vážně. „Musím přemýšlet jak se to mohlo stát.“ Povzdychnu si. „Vypadá to skoro jako varování.“ Promnu si bradu a znovu si napiji. „Ale nechápu ty oči... to bylo zbytečně... kruté. To by zase odpovídalo osobnímu sporu.“ Zachvěji se. „Nebo to bylo varování smíchaný s nenávistí vůči nám.“ Znovu se na něj zadívám. „Ale vyšetřování je na vás. Kdy mohu odcestovat?“ |
| |
| Cesta k mágům "Jak překvapivé" pronesu ironicky, když mi řekne, že ani on sám neví, proč mne mágové chtějí. Co chtějí po paladinovi, který ztratil svou víru? "Ne na koních?" podivím se, ale nic víc neříkám, jen přinutím koně k vyšší rychlosti. Když se setmí, zastavíme a rozbijeme menší tábor na přespání. Velitel rozdělí hlídky a mne samozřejmě vynechá. Ještě bych jim utekl. Ne asi neutekl, to co mi řekl o těch mázích mne zaujalo a opravdu mne zajímá, co chtějí po odpadlém paladinovi. Když se všichni najíme a napijeme, začne tábor pomalu usínat. Mě je ovšem pohodlí spánku prozatím odepřeno a muž, který má první hlídku si toho všimne. Nabídne mi čutoru, kterou s díky přijmu a lehce si z ní přihnu. Poté mu ji vrátím a ještě jednou poděkuji. Místo spánku si sednu na zem do tureckého sedu, meč položím na plocho před sebe a rukama se chytnu kolen. Poté zavřu oči, zkoušíc to, co mne kdysi naučil jeden bojový mnich. Snažíc se přijít na kouzlo meditace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Přesně tak. A právě proto nás nezastaví." Pousměje se generál Ildias. Když se zmíníš o královně, jeho úsměv zase povadne a povzdechne si. Pak si promne spánky. "Já taky, je to skvělá žena." Pak tě probodne zkoumavým pohledem. "Ano. Pokud to zvládnete, můžete vyplout okamžitě." Illien tiše zaúpí, když se vezme, kolik úsilí vynaložil na to, aby tě dal dohromady, není se čemu divit. Ildias se na něj usměje. "Illien jede do Lleydenu, je to jeden z našich nejlepších léčitelů, bude ho potřeba. O vaše kolegy se zatím postarají další druidové." Pak trochu zvážní. "Budeme z vašich pacientů muset udělat vězně, abychom zabránili dalším nočním vycházkám." Pak se generál otočí zpět k tobě. "Nejspíš to bylo míněno jako to varování. A s těma očima... Pro jisté lidi není nic moc kruté, krom toho kruté varování se používá častěji. Proti Varkotu to byl medík." (Bitva u říšského města Varkot - zajatí elfové tehdy byli oběšeni na vlastních střevech, muži v ústech měli jako roubíky své varlata - pozn PJ.) "Odcestovat můžete až se s Illienem sbalíte." Vtom dovnitř vejde jeden voják. Zasalutuje nejen generálovi, ale i tobě (členové říšské Rady tady mají poměrně velký respekt) a Illienovi. Mluví ale přímo ke generálovi. "generále, vyskytly se skutečnosti, které si žádají vaši okamžitou pozornost." Generál kývne a otočí se k vám, aby se rozloučil a popřál vám šťastnou cestu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Výborně.“ Řeknu a pousměji se stejně jako Generál. Myslím, že bych reagovala stejně být na jeho místě. Znovu se na něj zadívám, když mi řekne, že ostatní z mé družiny budou muset být uvězněni. Chápavě přikývnu. „To chápu. Je to pro jejich bezpečí. Oni to pochopí až se jim to vysvětlí.“ Souhlasím. Stisknu rty. „To máte pravdu. Jen jsem to ještě nikdy neviděla na vlastní oči.“ Pronesu a dopiji čaj. „Dobrá. Děkuji za vše, generále.“ Poděkuji mu a v tu chvíli se přiřítí voják a odvede generála kvůli nějaké záležitosti. Ještě okamžik sedím než se zvednu. „Měli bychom se co nejdřív připravit a vyrazit. Chci být ostatním nápomocna co nejdříve.“ |
| |
| soukromá zpráva od Illien Ganet pro Vzbudí mě zběsilé třepání. Naštvaně rozlepím oči a zamžourám na vojáka v blyštivé zbroji před sebou. Spojím své vědomí se stromem a dozvím se přibližně, jaký je čas. "Sakra, chlape, víš, kolik je hodin?" Zavrčím na elfa, co mě vyrušil ze spánku. Ten se mi omluví a oznámí mi, co se stalo. Vmžiku jsem vzhůru. Vyskočím z postele a naházím na sebe oblečení. Pak spolu vyjdeme ven. Kolem oběšence už se shromáždil početný dav. Od mrtvoly jej drží dál několik vojáků. Dav se rozestoupí, abych mohl projít. U oběšeného už je generál Ildias, který si ho zamračeně prohlíží. Není to hezký pohled. Jedno oko chybí úplně, druhé visí jen na jednom nervu. Bradu má pokrytou zaschlými zvratky. Ani nemusím sahat na krkavici, abych potvrdil úmrtí. Něco takového už nemůže být naživu, ani kdyby se Iakoros rozthal. Potvrdím tedy smrt a pak už jen poslouchám, jak Ildias vydává rozkazy vojákům. Potom se spojím se stromem a zjistím, že bojový mág vyšel ven sám, vrah čekal před domem. Dvě základní otázky. proč šel ven? A hlavně... Jak se ven vůbec dostal, když neměl být schopný pohybu? V duchu se prokleju, že jsem všechny vchody nenechal zarůst šlahouny, jako jsem to krátce udělal u Anett. Se vším seznámím Ildiase. Pak se objeví Anett. Jdeme do Ildiasova domu. "Tady jsem v poslední době nějak často." Pomyslím si, když generál Anett seznamuje se situací. Pak se Anett postaví s tím, že bychom se měli připravit. "Jistě, pojďme." S tím dojdeme zpět k mému domu. Vysvětlím stromu, že budu nějakou dobu pryč a bude jej obývat jiný druid, a pak se sbalím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro A tak jsem zase musela sejít schody a znovu se vyhrabat do Ilienova příbytku. Tolik běhání mi neudělalo dobře a tak místo balení jsem si musela na pár chvil sednout a napít se vody. Už abych byla v pořádku. Tohle bylo nepříjemné. Připadala jsem si slabá jako kotě. Jako kdyby nestačilo, že jsme na tom špatně s magií. Nakonec jsem se, ale sebrala a sbalila si své zavazadlo, které mi tu naštěstí Alex nezapomněl nechat. Nebylo toho moc a tak jsme byla během deseti minut hotová. „Já jsem připravená. Jdeme.“ Přikývnu a nechám se Ilienem odvést. Já se tu nevyznala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sbalíte se a vyrazíte k přístavu. Illien s velkým sebezapřením předá svůj dům do péče jednoho druida, zatímco se s Anett loučí Dartor, který jí popřeje hodně štěstí. On tady zůstává, aby dohlédl na zbylé mágy a hlavně na Viléma, který tady jako člen rady musí mít oficiálně ochranku. Za tebe se zaručí Ildias, který s vámi pošle celou elfí vojenskou jednotku o padesáti vycvičených zabijácích. Nakonec ta cesta lodí nebyla takové utrpení, jako jste čekali. Illien se proti svým očekáváním sblížil s vojáky a trochu si o nich poupravil názor. Anett se rychle vracela její síla a nemoc odeznívala. Nevracela se hlavně proto, že říční plavba se od mořské dost výrazně liší, co se týče pohybu lodi. I strava a podmínky byly mnohem lepší. Místo oceánského horka a pražícího slunce jste většinou pluli ve stínu vysokých stromů. Místo vody v sudu, sucharů a scvrklých jablek jste jedli čerstvé potraviny, velice chutné ryby a skvěle připravené kuřecí maso. Zastavovali jste totiž každý večer na několik minut v jednom z měst, kde vojáci naplnili zásoby. Všechna města vypadala v základu stejně, lišila se jen v detailech. Po třech dnech plavby doplujete do Lleydenu. Na lodi je plně funkční koupelna, voda do lázně se načerpá z řeky. Před vystoupením se umyjete a pak se oblečete do svých oficiálních hávů. Illien má na sobě jemný bílý háv se zlatým límcem, v pravé ruce má dřevěnou hůl s modrým krystalem vrostlým nahoře. Anett má hrubý bílý háv a předpisově uvázanou bílou šálu kolem krku. Na ruce má prsten mágů. Vyjdete na palubu a sejdete po lávce na molo. Vojáci z vaší lodi vytasí meče, postaví se do pozoru a vytvoří vám dvěma uličku až k další uvítací skupině. Když dojdete k ní, zastavíte se a Anett překvapeně zazírá na muže v bílém hávu v jejich čele. Ceremoniář na boku vás představí, Anett toho elfa ale zná. "Lorde, ctihodnost Illien Ganet z Domu druidů a velmistra Anett Sela z říšské Rady mágů." Ceremoniář se snaží uvést vaše oficiální tituly, u Anett se ale sekl. Jako členka nestálé Rady není velmistra. "Velmistro, ctihodnosti. Lord Rionell, vrchní mág Vílího dvora." Vrchní mág Vílího dvora. Volně přeloženo jeden z nejvýše postavených mágů v elfí hierarchii. Riona Anett pozná stejně tak, jako on ji. Na Illiena kývne a na Anett se zářivě usměje a mírně se ukloní. "Rád vás zase vidím, Anett." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Plavba byla úplně jiná než kterou jsem si zažila na moři. Elfové se o mě moc dobře starali a já během těch pár dní znovu nabrala sílu a přibrala určitě nějaká ty ztracená kila. Dokonce jsem mohla říci, že cesta byla velmi pohodlná. Cestou jsem kromě odpočinku, mluvila i s elfy, abych se trochu víc seznámila s jejich stylem života. Nakonec ne všechno můžu vyčíst z knih a také jsem cvičila. Stále jsem se při větší zátěži brzy unavila, ale zlepšovalo se to. Samozřejmě, že jsem se nezapomněla i kochat okolní krajinou. Nakonec nevím, kdy se sem budu moci znovu podívat. A pak jsme konečně dorazili. Musím říct, že jsem se na to skoro celý den připravovala. Zkrášlovala jsem se, upravovala oblečení a snažila se vypadat co nejlépe a seriózně. A taky jsem se snažila uklidnit své nervy. Když jsme dorazili... podařilo se mi trochu uklidnit a zbytek nervů skrývat. Ale nic mě nemohlo připravit na to co se stane. Tak v první řadě, jsem procházela kolem vojáků s vytaženými meči, což mě velmi oslnilo. Za druhé... ceremoniář popletl mé představení. A za třetí... jsme byli představeni Rionovi. Překvapeně zamrkám a pak se na něj také zářivě usměji. Nebýt to nevhodné, tak bych ho objala. „I já vás znovu ráda vidím, Rione...lli...“ Zasekla jsem se na jeho jméně, protože jsem ho měla pořád pod Rionem. „Říkala jsem si, jak se vám asi daří.“ Řeknu a také se mu ukloním. Pak se však otočím na Ceremoniáře. „Omlouvám se, že vás musím opravit. Ale chci předejít nepříjemným situacím. Jsem nestálá členka rady.“ Opravím ho. „Pokud se to tedy během mé indispozice nezměnilo.“ Pousměji se a znovu se zadívám na Riona. A začnu se pozvolna červenat, když si vzpomenu na to jak jsem ho tenkrát pohlavkovala a zajímalo by mě jestli se stále ještě zlobí a je toto jen přetvářka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jak vidíte, docela dobře." Zasměje se Rion zvonivým smíchem. Ani v nejmenším ti teď nepřipomíná toho zatrpklého elfa z minulého tisíciletí. Pobyt se současnými elfy mu nejspíš ukázal, v jakém století žije a jak se věci mají. "A já zase vidím, že se vám už po zdravotní stránce daří mnohem lépe. Alex se mi zmiňoval, v jakém stavu vás zanechávali v Ilienthu." Tentokrát se mírně ukloní Illienovi. "Odvedl jste skvělou práci, ctihodnosti." Praví uznale. Víš moc dobře, že druidi a mágové (i lidští, natož elfští) se moc nemusí, ale tady to Rion narozdíl od svého střetu se Shinxim bravurně skrývá. Když ceremoniáře opravíš, zatváří se mírně nechápavě. Rion se pousměje a tiše mu vysvětlí. "Členům nestálé Rady zůstává titul mistra." Ceremoniář přikývne a omluví se a Rion trošku hlasitěji pokračuje. "Nebyla jste povýšena, Anett. A nebudu říkat, že je mi to líto, protože by to znamenalo smrt velmistra Draye." Stálá Rada je doplňována jen při smrti člena a velmi často členem Rady nestálé. Pokud by Marcus zemřel, je vysoce pravděpodobné, že bys byla dosazena na jeho místo. "Každopádně tady se špatně konverzuje, kdybyste mi projevila tu čest a přijala mé pozvání..?" Nabídne ti pozvání k sobě domů, mimo všechny ty zraky vojáků, hodnostářů a obyčejných lidí. Illiena Rion nepozval a ušetřil ho tak. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Slabě se pousměji. „Ano. Bylo o mě skvěle postaráno. Nebýt mistra Illiena, nejspíš bych se setkala se stvořitelem.“ Vychválím druidovy schopnosti. Rionova slova mě poněkud zchladí. Ano. Měl pravdu. Má slova nebyla v tuto chvíli moc dobrá. „Samozřejmě, že ani mě to není líto.“ Řeknu vážně. „Mínila jsem to jako žert. Bohužel jsem nepomyslela na zdravotní stav velmistra Draye.“ Rozhodně jsem po postupu netoužila. Změní téma a pozve mě do svého domu. „Moc ráda vaše pozvání příjmu.“ Řeknu. To bude nejlepší. Snad si v soukromí budeme moci pohovořit. Jsem však zvědavá jestli se jeho chování nějak změní. Zajímalo by mě, ale co bude s Ilienem. Ale... no jsem si jistá, že o něj bude dobře postaráno. Nechtěla jsem Riona žádat, aby ho pozval taky. Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad. Kdyby ho chtěl pozvat tak ho pozve. Pochybuji, že na něj zapomněl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro K prvnímu tématu už se nevrací a na tvé přijetí se usměje a kývne hlavou. "Výborně, děkuji." Otočí se k ceremoniáři a něco k němu řekne elfsky. Za tu dobu na lodi jsi pár slov pochytila (vojáci mezi sebou mluvili elfsky) a Rion řekne Illienovo jméno, slovo postarat se a jídlo. Pak ti pokyne a provede tě uličkou elfů. Vojáci se tváří netečně, diplomati a hodnostáři se usmívají stejně neupřímně jako lidská šlechta a neujde ti, že obyčejní elfové na tebe zvědavě koukají. Vaše výprava jsou nejspíš první lidé, co za svůj život viděli. Obyvatelé Elfie málokdy navštěvují starý kontinent a když, tak maximálně mágové nebo vojáci. Obyčejní elfové se za oceán nedostanou. Rionell tě zavede ke svému stromu, který je vyšší i širší než ostatní stromy na pobřeží. Po úzkém točitém schodišti už vyjdeš úplně v pohodě a ocitneš se v Rionově obývací pokoji. Nabídne ti pohodlné kožené křeslo a usadí se na sedačku. Na stole má několik šálků s čajem a mísu s vábně vyhlížejícími sušenkami. Pak si povolí límec a taky se usadí do křesla. Pořád se lehce usmívá. "Neškrtí vás to?" Zasměje se krátce a ukáže na tvou bílou šálu. Je pravda, že když je předpisově uvázaná, není to moc pohodlné. Bojoví mágové ji ale mají v bojích jen ledabyle přehozenou kolem ramen a mnohdy jim slouží jako provizorní obvaz. A nejen bojoví mágové ji nosí uvázanou ledabyle nebo jen přehozenou, i členové Rady si ji okamžitě po zahájení zasedání rozvazují. "Jsem rád, že jste přijala mé pozvání. Čaj? Sušenku? Pekla je moje vnučka." Na stěnách mu visí portréty. Na většině jsou vyobrazeny tři elfské ženy a jedna jediná, zřetelně velmi stará malba zobrazuje mladého Riona. "Jak se máte? Rada vám asi moc volného času nepřidala... A... jak se má Shinxi, víte?" Hovoří už lehčím tónem, jako by z něj spadlo napětí ze všech těch pohledů a tíha vědomí, že jakýkoliv přeřek může mít velký diplomatický dopad. Jen Shinxiho jméno vysloví s lehkým napětím, ale po jeho dřívější zášti už není ani památky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odvede mě do svého domu, kde se zvědavě rozhlížím. Podívám se na něj až když promluví. Pousměji se. „Ano.“ A uvolním si šálu. Vydechnu a uvolním se. „Je nutné oslovovat se tak formálně? V Akademii jsme si tykali.“ Řeknu. Byl tak pozorný... dokonalý hostitel. Nevyloupla se žádný vztek nebo prostě něco. „Čaj si dám ráda. A sušenku také, děkuji. Hmm... takže vnučka?“ zeptám se prohlédnu si portréty. „Jsem ráda, že jsi našel rodinu.“ Řeknu a znovu se na něj usměji. „Ah... ani ne. Vlastně dokud nepřišla tahle krize s magií a pak útoky z okolních zemí, tak to bylo poměrně klidné. Ale mám se dobře v rámci možností.“ Pokrčím rameny. Zadívám se na něj, když se zmíní o Ziorim. „Když jsem ho viděla naposledy měl se dobře. Zrovna udělal hodně důležitý krok v postupu ve své kariéře. A... no... máme spolu vztah.“ Nevěděla jsem jak jinak to říci. Znělo to trochu podivně. „Hodně jsi se změnil od té doby co jsme se viděli naposledy. V Akademii jsem tě znala jen jako bručouna.“ Nadechnu se. „Jsem ráda, že jsi se z toho dostal Rione. Neměla bych totiž příležitost se ti omluvit. Za to, jak jsem ti tenkrát dala ten pohlavek. Bohužel nebyla šance ti to říci. A co tě vzali na starost jsem o tobě neslyšela.“ Rozpačitě se zavrtím. „Omlouvám se Rione. Doufám, že mi to odpustíš a že je tu stále šance, že bychom se stali přáteli.“ Myslela jsem to upřímně, ale byla jsem z toho celá na rozpacích. |
| |
| Earen Z nepříliš úspěšné meditace přejdeš rovnou do spánku. Vzbudíš se tak, jak jsi pořád ještě zvyklý z chrámu. Přesně za svítání otevřeš oči. Zády k tobě sedí na pařezu jeden z rytířů držící hlídku. Má vedle sebe položený luk, v rukou drží šíp a čistí jeho hrot od krve. Když se rozhlédneš kolem sebe, vidíš i druhou hlídku a pomalu se probouzející rytíře. I oni mají výcvik a jsou zvyklí ze základen. Po několika minutách se všichni proberou a zatímco dva drží stále hlídku, zbytek v rychlosti sbalí tábor. Pak už jen následuje skromná snídaně a zase se všichni vyhoupnete do sedel a cvalem vyrazíte pryč. Z otupělosti, kdy jsi vnímal jen rytmus běhu koně, tě probere vztyčená velitelova ruka a výkřik "STÁT!" Přímo vám naproti běží nějaká bílá mága, velitel vyštěkne nějaké rozkazy a všichni rytíři se zformují do lajny za mágou, jakmile proběhne kolem vás. Koně zavrkají, rytíři tasí meče a vtom se ze zatáčky vyřítí asi dvacítka narnostských vojáků na koních. Nejsou to vojáci z jízdy, tihle ovládají koně se zjevnými potížemi, ale mají nad rytíři početní převahu. Narnostští na chvíli zaváhají, když spatří novou hrozbu, ale nakonec jim docvakne, že jsou ve výhodě a na rytíře zaútočí. Ti sami vyrazí prudce vpřed a obě skupiny se srazí s řevem a řinčení oceli. Saki Zpočátku tě nikdo nepronásleduje, ale když máš pár set metrů náskok, vyjede z brány na koních asi dvacítka mužů. Na jednu mágu je to přehnané, ale oni očividně nechtějí nic riskovat. Běžíš jak nejrychleji můžeš k blízkému lesu, ale už tě píchá v boku a těžce popadáš dech. A jízda velmi rychle zkracuje vzdálenost mezi vámi. Nakonec se ti ale přeci jen podaří doběhnout do lesa. To už jsou jen pár desítek metrů od tebe. Proběhneš zatáčkou a vidíš před sebou další, menší, jezdeckou skupinu. Až na to, že tyhle lidi znáš. Patří k elitním jednotkám Rytířstva. A nejspíš je mezi nimi i jeden paladin, i když nemá zbroj. Rytíři se zastaví, zformují se do lajny a tasí meče. Nechají tě kolem sebe proběhnout a pak se rozjedou a srazí se se tvými pronásledovateli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není to nutné, ne v soukromí. Ale před ostatními elfy bychom si měli vykat. Je na to nějaký protokol." Kysele se zašklebí. Čaj je opravdu skvělý a sušenka výborná. Rinovým obličejem na okamžik probleskne žal. Pak tiše řekne: "Ano, rodinu jsem našel. Našel jsem vnučku, o které jsem netušil, že ji mám, i s její rodinou. Dceři bylo deset, když jsem odjížděl do Akademie. A když jsem se vrátil, mohl jsem jí akorát položit květiny na hrob." Pak si povzdychne a nuceně se pousměje. "No ale jsem rád, že mě přijala." Pak ale potřesením hlavy zažene ty myšlenky a po chvíli se mu podaří i najít svůj ztracený úsměv. "S tou magií to není tak hrozné. Bohové budou za chvíli zpátky." Pokusí se to zlehčit. "A co se týče napadení od okolních zemí, myslím, že Belnet se nemusí bát. Jeho ozbrojené síly jsou velmi silné." V tom má pravdu. Belnetská říše je vojenská velmoc, ale její síly jsou rozlezlé všude po kontinentu a než se shromáždí, může být po Vingaardu - o tom se nezmínil. Jak už bylo řečeno, Říše není zvyklá se bránit. "Tak to jsem rád, že se ti, aspoň v rámci možností, daří." Znova se usměje a teď už docela upřímně, jakoby konečně zahnal myšlenky na rodinu. "O tom, že spolu máte vztah, jak jsi to tak hezky nazvala, vím. Jaký udělal krok ve své kariéře? Povýšil na šéfa kláštera? Mrzí mě, jak jsem se k němu na Akademii choval. Ale bral jsem ho jako paladina ze své doby, upalující mágy, s nosem nahoru... Nemohl za to, co jeho předchůdci dělali." Když promluvíš o té facce, upřímně se rozesměje. "Zasloužil jsem si ji, ne? Choval jsem se jako fracek." Pořád se tiše směje, když kývne. "Odpuštěno už před dvěma lety. Co se týče mé indispozice... No, jsem rád, že si na to moc nepamatuji. Můj obrovský dík patří bitevním mágům - telepatům z Věže vysoké magie. Udělali všechno proto, aby tu stvůru dostali z mé hlavy. A podařilo se. Tvůj mistr Alex mi zařídil luxusní transport do Elfie. Znal mého synovce." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Samozřejmě. Na veřejnosti se budeme chovat podle etikety.“ Souhlasím. Když se do jeho tváře dostane žal natáhnu se a poplácám ho chlácholivě po ruce. „Je mi to líto, Rione. Ale zkus to brát pozitivně. Tvá dcera jistě prožila plný a plodný život. Zanechala ti tu vnučku, které můžeš dávat veškerou lásku. Mohlo to být horší. Mohl jsi se sem vrátit a nemít tu nikoho.“ Snažím se ho povzbudit. Ale zahnal svůj zármutek. „Doufám, že máš pravdu. Být bez magie je pro nás velmi těžké. Sice ji stále můžeme používat, ale je to velmi riskantní. Kouzla můžou zasáhnout i nás. Mágové jsou takhle poměrně bezbranní.“ Promnu si bradu. „Už aby se přestali vykecávat a vrátili se.“ Povzdychnu si. Pokud šlo o ozbrojené síly měl pravdu. Bohužel země je velká a všude je nutné někoho chránit nebo něco. Než se jednotky shromáždí může se stát kde co. Když zmíní, že ví že mám něco se Ziorim pozvednu obočí. „Vážně? A jak to víš?“ zajímám se zvědavě. „No... chvíli dělal šéfa v klášteře.“ Zasměji se také. „Ale teď je... ve speciální jednotce. Myslím, že víc bych asi říkat neměla.“ Mrknu na něj. Pak potřesu hlavou. „Ziori k tobě necítí žádnou zášť. Myslím, že kdyby jste se viděli, panovali by chvíli rozpaky, ale pak by to už bylo v pořádku.“ Ujistím ho. Jeho slova o tom, že si to zasloužil mě překvapilo a pak jsem se také zasmála. „No... ano. Zasloužil. Ale přesto byla má reakce přehnaná a měla jsem si uvědomit, jak tě to urazí.“ Potřesu hlavou. „Ale jsem ráda, že jsi mi to odpustil.“ „Tak to je dobře, že jsi tím nezůstal poznamenám. To v Akademii jsme zvládli jen díky tobě.“ Pak ale mávnu rukou. „Dost o starých časech. Jak se z tebe stal vrchní mág? Jak jsi si zvykal na nový svět? Hodně věcí tě muselo překvapit, že?“ |
| |
| Záchrana? Rytíři na (bílých) koních Zběsile utíkám, ale chvílemi se otáčím, jak jsem na tom. Tohle je nějaký podezřelý. Nepředpokládám, že by po takovémhle útěku nikdo neřel nikoho sledovat. Ovšem utíkám dál - jistota je jistota - i když vím, že můžu spadnout do pasti, že by někdo z kumpánů čekal v lese. Pak ovšem z brány vyjede asi dvacet mužů na koních a vydají se mým směrem - no jo no, já tu jsem ten mág, že? Tak tohle bude v háji. Zkusím se doběhnout do lesa a tam se jim ztratit, ovšem začíná mi připadat, jako by byl vzdálený a ne a ne se přibližovat - ale nakonec tam doběhnu, i když netuším, co dál. Zaběhnu zazatáčku a málem se srazím s dalším koněm. Obklíčili mě? .. Ne, tihle nejsou od nich... tak snad mi nic neudělají. Proběhnu za ně. Pomóóc! Popojdu ještě pár kroků, než se sesunu na zem, kde zhluboka oddechuji. Otočím se, abych mohlasledovat bitvu. |
| |
| Boj na cestě Unaveně s oddychnu, když na nás zaútočí. Přemýšlím, jestli se mám zapojit, nebo ne, ale po nějaké chvilce si uvědomím, že je to i v mém zájmu, tuto bitku vyhrát. Proto s těžkým povzdechem vytáhnu meč z pouzdra, opratě chytnu do jedné ruky a koleny pobídnu koně k trysku. Bez obvyklého řevu vpadnu mezi skupinku bojujících mužů a zaútočím hned na několik dotírajících narnostských vojáků. Sic jsem se zřekl zabíjení, ale když mi jde o holou kůži, není nazbyt. I tak se je nesnažím zabíjet, jen vyřazovat z boje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzbudíš se s východem slunce, jako vždy. Po krátké hromadné rozcvičce jdete do jídelny na snídani. Nějaké vločky v mléku, kuchařům asi dochází obyčejná strava. Po snídani bys čekal, že půjdeš hrát s Artym šachy, nebo trénovat, ale stane se něco nečekaného. Velitel vyhlásí nástup. Devět paladinů z jednotky Jestřábů stojí v lajně na cvičišti před velitelem. I zástupce stojí ve vaší řadě. Velitel netrpělivě odmávne váš pozor, všimneš si, že v ruce drží rozbalený pergamen s pečetí Uzavřené rady. "Takže. Myslím, že všichni víte, nebo aspoň tušíte, jak se věci mají. Belnetská říše čelí spojenému útoku tří zemí. Mágové tvořící naši hlavní sílu jsou ze hry. A to všichni, od učedníků až po těžký kalibr bitevních mágů. Guršská říše nám poslala na pomoc svou armádu, ale než dorazí, může být po všem. Ukázalo se, že ozbrojené síly Belnetu nejsou na náhlý útok při výpadku magie připraveny. Rytířstvo operuje na odlehlém území Guršské říše a podstatná část Královského vojska hlídá Skřetí zemi. Než se naše síly zmobilizují, může to trvat týdny." Odmlčí se, jako by se chtěl ujistit, že jste pochopili závažnost situace. "Říšská flotila byla Narnostským loďstvem zdecimována. Nikdy jsme nebyli dobří námořníci... Takže přestože Rytířstvo zastavilo pěší postup Narnostu, je teď Narnost ještě větší hrozba než Albie, která se pomalu ale jistě prokousává hlouběji do našeho území. Narnost obsadil většinu našich největších přístavů a jejich lodě transportují přes oceán na naše území velké počty vojáků. Chytrý způsob, jak obejít zátarasy Rytířstva, navíc velice bezpečný." Na každého zvlášť vážně pohlédne. "Jejich plán je jasný. Dopravit k nám přes moře tolik jednotek, že bude možné napadnout přímo Vingaard. Nemusím vám říkat, jaký následek by měl pád hlavního města... Rytířstvo už staví blokády i kolem pobřeží, ale na to se moc nespoléhá. Většina našich jednotek se stahuje do Vingaardu. Naše velení ale útok na město nehodlá připustit, obyvatelé se ještě nevzpamatovali ani z toho útoku před pěti lety. A tady by to bylo mnohem horší." Odmlčí se. "Některé zvláštní jednotky Nejvyššího chrámu, přesněji Jestřábi, Panteři a Duchové, byly vybrány, aby zasáhly přímo Narnostské velení v hlavním městě Fernost." Pozvedne ruce v obranném gestu. "Nevím, proč tyto jednotky. Nevím, proč zrovna paladinové. Ale je to nařízení přímo Uzavřené rady s podpisem krále." Ukáže vám pergamen. Pak ukáže na vás devět. "Nemůžeme shánět všechny Jestřáby, takže z nich půjdete jen vy, velení s tím bylo srozuměno. Panterů je taky jen dvanáct a Duchů půjde všech dvacet." Sroluje pergamen, prudce se nadechne a pak vzduch pomalu vyfoukne, jako by chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel. "Do večera máte volno, radím vám se pořádně vyspat. Po večeři je zde nástup, kde se dozvíte podrobnosti. Jo a... Akci vede Palin, jakožto nejvyšší paladin a s výcvikem Duchů to doufám ukazuje, jak moc je tento úkol důležitý. Rozchod!" Když se dostanete dál, Arty se na tebe zašklebí. "Páni, tvoje první akce s námi a hned musíš jít zabíjet generály nepřátelské země. Uvnitř jejich pevnosti ve Fernostu, uprostřed státu." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jak to vím? Velmistr Dray se bavil s Alexem o současné situaci, dostali s k nečinnosti církve a nějak to přešlo k pár slovům o vás. A já byl zrovna u toho." Co se týče nečinnosti církve, to je celkem k vzteku. Disponuje tisícovkami dvoumetrových v oceli zakutých monster (paladinové) a nepošle je na pomoc při obraně země. Raději si je hezky nechává v klášterech. "Zvláštní jednotky Nejvyššího chrámu? Ony jsou zase obnoveny?" Chytí se Rion okamžitě a uznale kývne. V životě jsi o tomhle neslyšela. "Tak to je významné povýšení, je to církevní elita. V mé době byly tyto jednotky zcela zničeny bitevními mágy. A bitevní mágové při tom utrpěli obrovské ztráty. Určitě víš, jak mocní bitevní mágové jsou, z toho si může udělat obrázek o síle těchto zvláštních jednotek." Bitevní mág bez problému sám zničí několik vojenských jednotek. Rion se pousměje. "Měl bych se mu omluvit za své chování, ale nemyslím si, že bychom se ještě někdy setkali. Až se vrátíš do Říše, vyřiď mu mou omluvu a pozdrav." Tvá slova o facce už přejde a když se začneš dotazovat na něj, usměje se. "Nebylo to zas tak těžké. Zatímco Říše vystřídala asi dvacítku králů, my máme teprve vnuka mého tehdejšího krále. Elfové jsou stálice, za těch tisíc let se tady naštěstí změnilo málo co. Takže jsem si nemusel na nic zvykat." Pokrčí rameny. "Být člověk je to MNOHEM horší. A vrchním mágem Dvora nebylo těžké se stát. Prostě jsem se přihlásil do výběru, schopnostmi jsem strčil do kapsy pár stovek dalších uchazečů a potom v souboji porazil čtyři vážné kandidáty. A bylo to." On to nemyslí jako vtip, mluví zcela vážně. "Ale nejsem nejvyšší mág, řekl bych tak... Třetí nejvyšší." Pak změní téma. "Večer by ses měla setkat s králem. Ale myslím, že při vyjednávání nebudeš moc potřeba, Alex to zvládá víc než dobře. Několik našich oddílů už je na cestě do Říše. A další se připravují. Zajímalo by mě, co řekl, že to krále přinutilo zaplést se do lidských konfliktů... Nejspíš řekl, že Říše nebude při napadení schopna uhlídat hranice Skřetí země, což nemůžeme dovolit." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nevesele se zasměji. „Oh tak výborně. Jsem ráda, že Alex vypráví lidem o mém vztahu se Ziorim.“ Protočím oči. O církevní elitě jsem však slyšela prvně. Tohle co mi říkal jsem nevěděla. „Zase takový přehled o tom nemám. Nic moc mi o tom říct nemohl.“ Přiznám a pokrčím rameny. „Tak to jsou tedy hodně drsní.“ Pokývám hlavou. Zlikvidovat tolik bojových mágů. To musí být tedy hodně silní. A teď tam je i Ziori. „Jediné co mě na tom mrzí je to, že spolu už tolik nemůžeme být.“ Ale pak pokrčím rameny a nechám to být. S tím stejně nic nenadělám. Hlavní je, že je šťastný. „Dobře. Můžeš se spolehnout, že mu to vyřídím.“ Slíbím mu. Prozradí mi, že za dobu jeho spánku je na trůně teprve vnuk jeho krále a že se tu moc věcí nezměnilo. Přikývnu. „Ano. Pro lidi by to bylo o hodně horší.“ Souhlasím a pousměji se. „To ano. To by jsi nejspíš už ani nezvládl vyhledat své potomky. Ale tak to jsem ráda, že ti to dopadlo takto.“ Pak se zatvářím znepokojeně. „Králem?“ zopakuji. Král elfů... to je něco jiného než náš král. „Je to možné. Ale jsem ráda, že se tak dohodli. Přála bych si, aby to skončilo dřív než by to mohlo pořádně začít. Můj otec a i bratr šli do boje. Dost se o ně bojím.“ Stisknu rty. „Potkala jsem otce na cestě sem. V podstatě je poslali na smrt. Kdyby je v poslední chvíli neodvolali k hlavnímu městu. Musím jen doufat, že až tam boje nedojdou. Táta je farmář. Žádný válečník.“ Jen když jsem si na otce vzpomněla mi bylo do pláče. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Rozkazy Za ty roky je vskutku jedno kde jsem, ale ranní budíček je vždy stejný. Po rozcvičce se přidám ke svým bratrům na snídani. I když zásoby byly omezené a kuchaři šetřili kde mohli, tak i tak se mi snídaně zdála víc než přepychová. Předem „naplánovaný“ program s Artym je poněkud přerušen signálem k nástupu. Všichni nastoupíme v pozoru do řady. Velitel nad tím mávne rukou a my si dáme pohov. Pak k nám pronese dlouhý monolog a v mé mysli se rodí otázky, které však nevyslovím. Nebyl pro to prostor a rozkazy byly jasné a zřetelné. Nicméně mě překvapí úkol nám svěřený. Po skončení Velitelova monologu vystoupím v pozoru z řady a zeptám se ho. „Pane, dovolte mi promluvit. Možná za to může moje nepozornost či neznalost, proto mě prosím omluvte, pokud pronesu nějakou blbost, ale za předpokladu, že nefunguje magie tak jak má, tak jak se k čertu máme dostat do hlavního města nepřítele? Pokud vím, i kdyby magie fungovala tak jak má, tak mimo hranice Říše přeci neúčinkuje a to platí i pro naše talismany ne? Navíc nepochybuji o inteligenci našich nadřízených, ale jak se tam dostaneme tak rychle, abychom způsobili rozruch v jejich hlavním městě, který by se dostal k jejich vojákům? Pokud mluvíme o akci, která zabere i týden, tak jistě postrádá smysl, protože za tu dobu tu může být dost jednotek, takže i když oddělíme hlavu od těla, tak i je tu hrozba. Dalo by se říct, že i snad větší, protože takhle pustíme psy z vodítka a požáry, rabování, vraždění a znásilňování bude bez „kontroly“.“ Je to ironie, vše jmenované by se dělo, ale ne v takové míře, jak se to bude dít, když naše akce neproběhne co nejdříve a především musí být úspěšná. Po svých slovech se zařadím zpět do řady, která jako by čekala na Velitelovu odpověď, ať už s odpovědí či bez ní, se po chvilce řada rozpustí a já se připojím k Artymu. „Arty, domníváš se, že to stihneme v čas? Všechno hraje v náš neprospěch. Má víra je silná, jak nejtvrdší skála, ale tohle všechno jsou jednoduché počty. Člověk může konat zázraky, ale musíme s tím pohnout. Doufám, že na večerní schůzi se dozvíme více.“ Chvilku vedu debatu s Artym a až se dostaneme do určitého bodu, kdy vyčerpáme návaly otázek, rozejdeme se každý za svou „prací“. Já osobně jdu do kaple Jestřábů, kde zanechávám vzkazy bohům, které se k nim dostanou, až se vrátí do našeho světa. Pomodlím se za své bratry, přátele, otce a Anett. Nechť jsou bohové vždy při vás. Své myšlenky pak odvedu jinam. Magie mágů zmizela, ale jak na tom je božská magie? Samozřejmě zkusím připravit kouzla, která by mi v boji budou hodit. Pokud nenaberou silu teď, tak snad tehdy, kdy bude vše tak, jak má být. Dám si pár hodin spánků a pak se vrátím na noční nástup. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitel si krátce povzdychne. "Vše se dozvíte večer. Stejně jako já." Mávne pergamenem. "Vím teď tolik, co vy. Jen jednu poznámku bych měl. Naše přívěsky fungují jen na území Říše, ano, ale magie mágů je územím neomezená. Sám jste byl před dvěma lety svědkem kouzel, které vyvolal elf. A ten taky nebyl ve své domovině" Arty ti moc povzbudivého neřekne, sám je z toho dost zmatený. Pak jde spát a ty dojdeš do kaple. Božská magie nefunguje rovněž, protože momentálně na nebesích není nikdo, kdo by ti ji propůjčil. Nakonec jdeš spát i ty. Večer je u večeře zvláštní ticho. Jako by nikdo nechápal, co se vlastně děje. A pak je konečně večerní, nebo spíš noční, brífink. Všichni se dostavíte na cvičiště. Hoří tam spousty pochodní. Jaké je vaše překvapení, když spatříte dvanáct nastoupených paladinů v černých zbrojích - Pantery - a dvacet Duchů s bílými šátky kolem krku, možná výsměch mágům, možná symbolika. Opět tě při pohledu na ně zamrazí, jak cítíš jejich silnou auru. Jejich velitele poznáš, už ses s ním viděl. Kousek stranou stojí váš velitel s Palinem. Poprvé jej vidíš v obyčejné zbroji, bez zlatých tepání a odznáčků, které musí nosit jako znak své funkce. Když otáčíš hlavu, jako by na tebe Palin kývl. Když se ale podíváš přímo na něj, baví se s velitelem a dívá se směrem k Duchům. No, třeba se ti to jen zdálo. Nastoupíte vedle Panterů, které ani přes pochodně skoro nejde vidět. Ani si nestoupáte do pozoru, nějak vycítíte, že teď na protokol není nikdo zvědavý. Chvíli se nic neděje a pak se před vámi zničehonic objeví dvě postavy v hrubých černých hávech. Mají kápě a přes obličej bezvýrazné stříbrné masky, ve kterých se odráží plameny pochodní. Magie není, jak se sem dostali..? Každopádně i z těchto mužů vyzařuje silná aura, i když jiná než z Duchů. "Přísahali jste zachovat veškerá tajemství, která se tady odehrají. Toto je jedno z nich." Upozorní vás jeden z mužů s maskami. Jeho hlas nezní přes masku vůbec tlumeně, spíš zesíleně a trochu strašidelně. Slova se pak ujme druhý muž. "Řekneme vám jen tolik, kolik potřebujete vědět. Církev má svá tajemství, to moc dobře víte. A nejedná se jen o vaše jednotky. Jsou tu i další věci." Palin postoupí o krok dopředu, jako by chtěl mágovu řeč zarazit, ale zahalený muž, co zrovna nemluvil, ho pozvednutím paže zastaví a mírně kývne hlavou na znamení, že už víc neřeknou. Palin se vrátí na své místo vedle velitele. Druhý muž se jen na chvíli odmlčí, než se věc vyřeší. Pak pokračuje. "I mágové mají svá tajemství a z některých by se vám postavily vlasy na hlavě a už nikdy by neslehly... Věž vysoké magie má pod sebou několik skupin mágů, jež oficiálně neexistují, které se starají o věci mnohdy nad rámec našeho chápání. Zbloudilí démoni a díry do jiných dimenzí - to je to nejmenší. O těchto skupinách v řadách mágů krom členů skupin ví jen pár lidí. Nejvyšší členové Rady. A ani ti mnohdy raději nechtějí vědět všechno." Na chvíli se odmlčí. "Magii lze při vynaložení značného úsilí na nějakou chvíli uchovat, což je oficiálně popřeno, aby tato metoda nebyla zneužívána. Naše tajné skupiny tuto, řekněme kondenzovanou, magii mají. Pokud se zeptáte proč jsme s její pomocí tuto válku ještě neukončili, je jednoduchá odpověď. Tato magie je třeba k jiným věcem, mnohem důležitějším. Jako třeba udržení dimenzionálních bran a..." Jeho kolega jej syknutím přeruší, aby neřekl příliš. Muž pokračuje. "Zkrátka a dobře, po delší debatě se Shalafim, se skupiny shodly na tom, že dobytí Vingaardu by bylo nepříjemné." Většina paladinů se při tom zašklebí. Prý nepříjemné... "Takže jsme se rozhodli část magie obětovat pro vaše přemístění k Fernostu. Zabití velitelů Narnostské armády přímo magií by bylo možné, ale vypotřebovala by to příliš mnoho uchované magie, čímž by vzniklo vysoké riziko toho, že bude potom chybět někde jinde." Pak se slova ujme zase druhý mág. "Velení Říše vybralo vás. Panteří zabijáky a Duchy." Když vysloví poslední slovo, zazní mu v hlase zřetelný respekt k této jednotce. "A Jestřáby." Pokračuje muž už normálně. "S výběrem už my nemáme nic společného." Zase se na chvíli odmlčí a každého z vás přejede zvlášť pohledem. Vidíš, jak se Panteři, na které se podíval jako první, ošívají a vrtí. Duchové jeho pohled klidně opětují, nepohnou ani brvou. Když se podívá i na Jestřáby, polije tě horko a naježí se ti chloupky na krku. Zase máš pocit, že se na tebe díval o něco déle než na ostatní, ale zase na to nemáš důkaz ani důvod. Paranoia? "Toliko ke způsobu přepravy. O akci samotné vás pak už budou informovat vaši velitelé. Má někdo k tomuto nějaké dotazy?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "On to byl spíš Dray, ale chápu tě." Zasměje se Rion. "Můžeš být jenom ráda, já jsem bohužel obeznámen s většinou tajemství. Nevěřila bys, čemu všemu se mágové i církev tajně věnují a co všechno musí dělat..." Potřese hlavou a dál už se o tom nebaví. "Ano, drsní jsou. Hlavně jednotka Duchů, to jsou skvěle vycvičení zabijáci, kterým požehnal sám Grundur. Ti tehdy dělali bitevákům největší vrásky na čele a díry v břiše." To o rodině už taky nekomentuje a když se zmíníš o králi, zářivě se usměje, jako by chápal tvé obavy. "Neboj se, nenávidí protokol ještě víc než já, jen to nesmí dát najevo před svými puntičkářskými šlechtici. A já se pokusím zařídit, aby při vašem setkání jich kolem něj moc nebylo." Když se zmíníš o své bojující rodině, zase se zamračí. "Elfové se nikdy nemíchali do konfliktů lidských zemí. Teď je to ale jiné, Říše drží v šachu skřety, pokud padne, nikdo je hlídat nebude. Proto musíme zasáhnout." "Tvého otce je mi líto, ale možná se o něj nemusíš bát. Říše dělá všechno proto, aby se Narnostské jednotky nedostaly k Vingaardu. A slyšel jsem, že se o to okrajově začaly zajímat i tajné uskupení Věže vysoké magie, i když pro ně to jsou maličkosti, mají důležitější věci na práci." Jemně ti stiskne rameno. "O bratra se ale bát nemusíš. Už jsou pryč ty časy, kdy byl řádový rytíř-hraničář v první linii." Vyhrabe z poličky nějaký pergamen a čte: "Velitel 108. regimentu Rytířstva sir Jared Sela je se svými třemi tisíci muži na cestě k podpoření blokády Albie." Hodí pergamen zpět na poličku. "Nevím, jak se mu mezi těmi aristokraty s plnými kapsy peněz podařilo prorazit a tak rychle se vyšvihnout nahoru, ale teď velí celému regimentu. Povýšili ho nějak před týdnem. Ten v první linii nebude." Pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ziori se tedy přidal do obzvlášť zajímavé společnosti. Ale jistě to bude i velmi nebezpečné. Povzdychnu si. „Tak aspoň vím, že se tak dokáže o sebe dobře postarat.“ Řeknu. A tím končím. Nevím co bych k tomu mohla ještě říci, zvlášť když o tom nic nevím. Pousměji se. „To chápu. Kralovat musí být těžké. Nemoci se chovat tak jak chceš nebo mluvit co chceš. Nejhorší je, že stačí udělat jednu chybu a po dalších pět let se o tom bude mluvit. Hezké...“ Ušklíbnu. „Já se snažím o otce nebát. Táta je silný. A nebála bych se o něj kdybych věděla, že je vycvičený v boji. Ale oni je v podstatě jen vyzbrojili, ukázali za jaký konec se drží meč a to bylo všechno.“ Jen to pomyšlení mě rozrušilo až se z toho zadýchám. Ale pak vydechnu a tak se uklidním. Překvapeně se na něj zadívám, když mi oznámí co je s bratrem. „Sakra... já věděla, že Jarred je schopnej a někam to dotáhne, ale takhle rychle postupuje?“ promnu si zátylek. „Budu muset na sobě zapracovat, abych nebyla za ním tak pozadu.“ Zadívám se na něj. „Možná, že na tom také zapracovalo to, že si bere za ženu hraběnku. Ale neznamená to, že tím míním, že není dost schopný.“ Nehodlám nijak shazovat bratrovi schopnosti. „Ale děkuji. Tohle mě trochu uklidnilo.“ Dopiji čas a ukousnu si další sušenku. „To jsou moc dobré sušenky. Myslíš, že bych mohla dostat recept?“ zeptám se. |
| |
| Earen (Saki - divák) Vrazíš do vřavy a rozmachuješ se mečem. Vojáci ale nejsou zas až takoví amatéři a odrážejí všechny tvé rány. A po tvé předchozí supervýdrži jako by se zem slehla. Už po pár úderech tě bolí paže a zrychlí se ti dech. Na divoké bitky už sis odvykl. Ve vzácném momentu, kdy se můžeš rozhlédnout, vidíš, že Narnostští mají jasně navrch. Jednak jsou v početní převaze a taky jsou lepší šermíři. Rytíři jsou z hraničářské jednotky, lučištníci a zvědové. Umí lépe ovládat koně, ale to je tak všechno. Během chvíle zbývá jen pět rytířů včetně velitele. Na straně nepřátel zemřelo pět vojáků a jeden je vyřazen s rozseknutým stehnem - tvoje práce. Velitel ale očividně nehodlá zavelet k ústupu, i když to vypadá na smrt. Možná se splnily nějaké jeho modlitby. Heroický boj proti přesile kvůli vznešenému cíli a hrdinská smrt mečem mu asi připadají lákavější, než roky práce pro nějaké odpadlé mágy. Během této úvahy zemře další rytíř. Veliteli spadne kápě a ty poprvé spatříš jeho obličej. Je to muž ve středním věku, s krátkými černými vlasy a několikadenním strništěm. Průměrný chlapík, ničím výrazný. Na tváři má divoký úsměv a oči mu září, když se postaví ve třmenech a oběma rukama svíraným mečem přesekne jednoho vojáka skoro napůl. Pak s ena okamžik otočí k tobě. "Můžeš jít, jestli chceš." |
| |
| Další bitka Vjedu do vřavy, ale netrvá dlouho a začnou mi docházet síly. Po celou dobu boje se mi podaří jednomu vojáku proseknout stehno, ale to je tak vše. I já sám vidím, že začínáme prohrávat. Rytíři se už se svou smrtí smířili a já se jím nedivím. Přemýšlím, zdali je mám opustit, nebo ne, když v tom si vzpomenu na onu dívku, která před vojáky utíkala. Něco se ve mě probudí a já se podívám na velitele. "Nechť vaše duše dojdou zaslouženého klidu" řeknu mu, otočím koně a zamířím k děvčeti. "Nasedej" křiknu na ní, ale ani nečekám, že poslechne, vezmu ji kolem pasu a vytáhnu ji do sedla koně, kterého nasměruji k pevnosti, kterou jsme předešlí den minuli a přinutím ho k největšímu výkonu jeho života. Koně štvu dokud slyším lomoz boje. Když už si konečně myslím, že jsme dostatečně daleko, zpomalím a pokusím se vzpomenout, kudy se jelo k pevnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion se kysele ušklíbne. "Vyzbrojí je a ukážou jim, za který konec se drží meč? Tak to jsou na tom ještě dobře... Byla jsi někdy v Guršské říši? Já tam byl před pár týdny na nějaké diplomatické misi... Tam odvedou mladé muže z vesnice a dají jim na výběr - kroužková košile nebo šavle? A o nějakém výcviku se jim může nechat jen zdát... A honem je pošlou do boje proti nějakému z početných kmenů banditů. Je tam obrovská úmrtnost branců... Když mají štěstí, vezmou si je do parády tam operující říšští rytíři, jako tvůj bratr, a něco je naučí. většinou to štěstí ale nemají." Zamračí se nad tou vzpomínkou. Při dalších slovech o Jarredovi se pousměje. "Řekl bych, že svatbou s hraběnkou na sebe přitáhl pozornost a nadřízení si mohli všimnout jeho kvalit." Pokrčí rameny. "Každopádně až z něj bude hrabě, může se jako velitel guršského regimentu ucházet o místo velitele guršské divize, a kdyby to místo dostal, stal by se velitelem všech rytířských jednotek operujících v Guršské říši. A to už je velmi významná funkce." Mrkne na tebe a vezme z knihovny nějakou tlustou knihu. "Aspoň podle tohoto." S úsměvem ti knihu ukáže. Její název je v obecném jazyce "Vše o říšském Rytířstvu Benediktově." Dalších několik hodin se s Rionem bavíte, vtipkujete, smějete se a vypravíte si různé příhody. Rion ti slíbí setkání s jeho vnučkou kvůli receptu. Odpoledne se ale přehoupne v brzký večer a je tady čas tvého odchodu. Zrovna skončilo další elfsko-říšské jednání a Alex by se měl dozvědět, že jsi tady. Rion tě na to upozorní, rozloučíte se a zatímco on jde kvůli nějaké záležitosti za svými podřízenými mágy, ty jdeš naproti Alexovi. Nehrozí, že bys teď potkala krále, který zůstal v paláci. Alex je oblečen v běžném oblečení bitevního mága, nikoliv člena Rady (má bílý lem levého rukávu, místo stříbrem prošívaných rukávů obou), ale na krku má bílou šálu, kterou biteváci nenosí. Z levé strany čela k pravé líci se mu táhne hluboký šrám, nyní už krytý strupem. Zčásti ho kryjí jeho typické kratší vlasy s elegantním střihem. Zdají se ti ale o něco kratší, než obvykle. Doprovázejí jej všichni čtyři bitevní mágové, s kápěmi stínící obličeje na hlavách. Alex se mračí, když tě spatří, jen mu zacukají koutky v nepatrném úsměvu. Pak tě obejme a na rovinu řekne. "Mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu, kterou chceš slyšet dřív?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To jsem zvědavá jestli se tak daleko dostane. Nevím jestli má zase tak velké ambice. Bude zakládat rodinu. A kdyby se stalo tak, jak říkáš asi by na rodinný život neměl moc čas.“ Řeknu. Vzala jsem si od něj knihu. „Děkuji.“ Řeknu a položím si ji na klín. A pak odpustíme od těch pochmurných rozhovorů a začneme se bavit o všem a o zároveň o ničem. Byli jsme jako staří přátelé a vlastně se z nás i stali. Zvláštní, jak se někdo může za takovou chvíli změnit. Nakonec, ale byl čas se rozejít. Oba jsme měli ještě něco na práci. Já se musela sejít s Alexem a i on měl své povinnosti. Vydala jsem se za Alexem a nemusela jsem se bát, že se potkám s králem. Když jsem Alexe uviděla, přidala jsem do kroku. Usmála jsem se, ale jeho výraz mě znepokojil. Objetí mu oplatím. „Jsem ráda, že jsi v pořádku.“ Řeknu a pustím ho. „A neměl by jsi raději dvě dobré zprávy?“ zeptám se a povzdychnu si. „Řekni mi první tu špatnou.“ Požádám ho a jenom musím doufat, že mi neřekne, že Dray umřel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se zamračí ještě více. "Některé ze Zvláštních jednotek Nejvyššího chrámu dostaly za úkol ve Fernostu (hlavní město Narnostu) zlikvidovat velení Narnostské armády. Krom jednotky Duchů a Panterů byli vybráni i Jestříbi." Zatne pěsti. "A je do toho zapletena i jedna z tajných skupin Věže vysoké magie, zabývala se hloubkovým zkoumáním černé magie. Před několika lety jistou věc dost ošklivě zkazila a na Radě jsme ji zrušili. Tahle skupina přijímá rozkazy od Shalafiho, takže pokud zase funguje, je to jeho vina. Musíme si s Enrikem dost vážně promluvit." Zatne zuby. "Černá magie má menší riziko selhání a vypadá to, že tahle skupina chce Shinxiho a spol. přemístit právě její pomocí do Fernostu. Nemusím ti říkat, že POKUD je tam ta magie vůbec dostane, jejich šance ve Fernostu nejsou zrovna dvakrát příznivé." Na konci už doslova vrčí. A ani když ti oznamuje tu dobrou zprávu, nemá navztekaný hlas tak docela pod kontrolou. Těžko ale říct, jestli je to kvůli Shinximu osudu nebo kvůli tomu, že se Shalafi otevřeně vzepřel Radě. "A ta dobrá... Velitel 3. guršské divize dnes dopoledne převelel 23. regiment branného Královského vojska k hranicím se skřety." Odříká monotónně. Pak se krátce ušklíbne. "Přeloženo: Jared se rozhodl převelet jednotky, ve kterých je i tvůj otec, k hranicím se skřety, kde je poměrně nízké riziko nějakého střetu. A dokázal to poměrně dobře obhájit. Muži, co hlídají hranice se skřety, jsou dobře vycvičení vojáci a u Vingaardu budou platnější, než branci bez výcviku." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poblednu a výraz mi zkamení. „Proč u bohů vůbec někdo povolil studium černé magie? To je... hrozně nebezpečné. A jak vůbec chceme zarazit temné, když to sám Shalafi podporuje?“ nechce se mi věřit Shalafi něco takového může podporovat. Vykulím oči. „Cože?!“ vyjeknu až příliš hlasitě. „Copak se zbláznili? Kdo ví co to s nimi může udělat!“ rozčílím se. Promnu si kořen nosu. „A co ti... mágové co jsem potkala na vestě do své věže? Ti přece můžou používat magii. Ať je přenesou oni. Normální magií.“ Tohle mě vážně rozčílilo. Ale dobrá práva mou starost a rozčílení zchladí. „Můj milovaný bratříček. Je mi jasné, že se to o otci dozvěděl a má o něj stejnou starost jako já.“ Oddychnu si. „Jsem ráda, že teď mám oba v přijatelném bezpečí.“ Zamyslím se. Ale matka je sama doma. Až se vrátím a nebude pryč ta krize s magií tak ji budu muset odvést do věže. Nelíbila se mi představa, že je doma sama. Vůbec jsem měla starosti o celou vesnici. Je jen otázkou času než se boje dostanou i tam. „Děkuji, Alexi.“ Řeknu. „Co se bude dít teď?“ zeptám se a podívám se na šrám na jeho tváři. „Mohl by jsi mi také říci to o tom přepadení?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se tváří pořád naštvaně, ale trpělivě ti vysvětluje: "Ano, je to velice nebezpečné. Zahráváme si s ohněm a jsme si toho vědomi. Ale studium a hloubkové zkoumání černé magie, nikoliv její praktikování, to bychom nikdy nedovolili, tehdy mělo něco do sebe. V prvé řadě nám to pomohlo připravit velice účinná protikouzla." Do tónu se mu zase vkrade rozzuřený nádech. "Ale nikdy by mě nenapadlo, že ty paka černou magii využijí! Měli ji jen zkoumat!" Teď už to není jen nádech, ale celý rozzuřený tón. "A my jsme to výzkumné oddělení navíc zrušili. Jak se Enrik vůbec opovažuje ho bez našeho souhlasu obnovovat?" Soptí Alex. Čtveřice bitevních mágů se zavrtí. Všimneš si, že dva sevřeli pěsti. "Nikdo neví, co s nimi přemístění udělá." Přejde na rezignující tón, ale mračí se dál. "Nebudu ti lhát. Mohou zešílet... Ale to je nepravděpodobné. Pár mágů už bylo černou magií přeneseno a vyvázli jen s bolestí hlavy. I když... taková pořádná bolest hlavy uvnitř hlavního města nepřítele..." Myšlenku raději nedokončí. Povzdechne si. "Dan a jeho muži jsou prý 'zaneprázdněni.' Vytvářejí iluze a lehčí kouzla, aby vyvolali zdání, že se magie vrátila a ochromili odhodlání nepřítele. Albie už prý kvůli tomu zastavila postup." Pak se trochu pousměje. "Ano, oba jsou teď mimo hlavní bojovou linii." Dotkne se šrámu na tváři, když si všimne, že se na něj dívá a usměje se. Je to jeden z úsměvů, který jsi u něj v době svého studia občas viděla. Nasazoval ho, když chtěl člověka uklidnit, že se nic neděje a přitom moc dobře věděl, že to je sakra špatné. Dopiloval ten úsměv k dokonalosti, až pátý rok jsi ho prokoukla. "Teď tě půjdeme představit králi. Pokud se nejdříve chceš nějak upravit..." Podrbe se na hlavě. "Ten útok. Ani nevím, co se stalo. Všude byl kouř, neviděl jsem si na špičku nosu. Bojoví mágové, kteří byli na okraji našeho kruhu to schytali, než stihli zareagovat. Já a tady biteváci jsme měli šanci zareagovat a začít se bránit. Bylo to jen tak tak. Po chvilkovém boji utekli, než se kouř stihl rozptýlit. Zřejmě nechtěli otevřený boj, vyhovoval jim útok ze zálohy. Pokud jsme někoho dostali, jeho tělo vzali s sebou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nedivila jsem se, že zuřil. Já taky zuřila, ale už jen vnitřně. Nakonec po tak dobré zprávě, že můj otec a bratr budou v pořádku mě uklidnilo. „Tohle se nějak vyřeší. Ale udivuje mě, že Shalafiho rádce něco neudělal. Nakonec kvůli těmto případům byl jeho post vytvořen.“ Potřesu hlavou. Zaneprázdněni? Pochybuji, že by neměli čas na jedno kouzlo. „Mám pocit, že je za tím nějaká lotrovina.“ Zamračím se. Ale pak mě přepadne úlek, když mám být představena králi. „Teď? Hned?“ zvážila jsem jestli se potřebuji upravit. Mohla by to být výmluva na to to oddálit. Ale to by nebylo moc dospělé chování. „Myslím, že víc upravená být ani nemůžu. Tak ať to mám za sebou. Snad se nijak neztrapním.“ Povzdychnu si. Pak si vyslechnu krátké vyprávění o přepadení. Zamračím se. „Spíš mi to přijde jako, že nechtějí aby se vědělo kdo to udělal. Bylo by možné, aby sem pronikli nějací naší nepřátelé a snaží se zničit naše diplomatické jednání?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex protáhne obličej. "Enrikův rádce může zablokovat jen jím vytvořené zákony před tím, než dojdou do Rady. Jiné úkony spojené s jeho funkcí může dělat nezávisle na něm. Například podepisovat popravy, schvalovat akce bitevních mágů a tak dále...Jinak by to byl houby Shalafi, všechny by bylo strašně neefektivní." Pak se zase zamračí. "Možná." Řekne jen. Když se polekáš, poprvé se upřímně zasměje. "Neboj, Darm je fajn." Jeden z bitevních mágů ze sebe vydá přidušené uchechtnutí. "Myslíte krále Darmoutha? Vy jste si ho přejmenoval?" Optá se pobaveným tónem. Jako oficiální stráž by se neměl smát, natož mluvit, ale Alex to s usmáním přejde. "Jo, přesně toho. A jen trošku." Pak řekne k tobě. "Na trůnu je pár let, kamarádíme se už dlouho. Měl jsem možnost jej poznat za svých mladých let... Další bitevní mág si tiše pobaveně odfrkne. Nejspíš jako narážku na to, že Alex nevypadá na víc, než dvacet pět. Alex nerušeně pokračuje ...a od té doby se vůbec nezměnil. Když je to jen trochu možné, kašle na všechny předpisy. Má opravdu daleko k těm upjatým šlechticům kolem sebe." Pokrčí rameny. "Je to nejpravděpodobnější, ale teď se tím netrap. Jdeme." Jdete vedle sebe ke gigantickému stromu uprostřed města. Čtyři bitevní mágové jsou tiše za vámi. Elfové v zářivých zbrojích ve vchodu do stromového paláce vám zasalutují. Vejdete dovnitř, projdete rozlehlou vstupní halou ke schodišti naproti bráně. Konečně nějaké schody, co nejsou točité. Pak projdete ještě několika chodbami a předpokoji a dojdete k obrovským dveřím. Alex se na tebe povzbudivě usměje a pak dveře slavnostním pohybem rozrazí a vejde dovnitř. Místnost je kombinací bílého dřeva, oken a křišťálu. Modrý kobereček vede přímo ke dvěma trůnům. Po jeho bocích stojí spousta elfských šlechticů, ještě krásnějších a důstojnějších, než jsou obyčejní elfové a nejmíň desetkrát tak arogantní. Jeden trůn je neobsazen (majitelka je v péči léčitelů), na druhém sedí usmívající se nádherný elf a za ním stojí Rion. nepatrně na tebe kývne a pousměje se. Když král spatří Alexe v pomněnkových očích mu pobaveně zajiskří. Alex se usměje a mírně se ukloní. Král ho napodobí a dokonce vstane z trůnu a popojde pár kroků k vám. "Králi Darmouthe, dovolte, abych vám představil mistru Anett Sela, členku říšské Rady mágů." Král se na tebe usměje a po tom, co se hluboce ukloníš, se i on nepatrně ukloní hlavou. Několik šlechticů zalapá po dechu. Z elfího protokolu si poměrně dobře pamatuješ, že pro lidi je obrovská pocta, když se na ně král vůbec podívá. Ale že vstane? Že se taky ukloní? To je pocta, která nezná obdoby. Samozřejmě, u tohoto krále to člověk nesmí tak brát, tenhle si se spisy s protokolem nejspíš podkládá pracovní stůl. "Zdravím vás, mistro. Vítejte v Lleydenu. Jak se vám naše město líbí?" Zeptá se a vypadá to, že to není jen prázdná fráze. Opravdu ho to zajímá. Několik šlechticů opět zalapá po dechu, ale nemůžeš si vzpomenout, co z protokolu porušil tentokrát. Neujde ti, jak na sebe s Alexem nenápadně mrknou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem nekompromisně odvedena za králem. Byla jsem stále víc nervózní. I přes ujištění, že je ten muž v pohodě. Je tu pořád velká šance že neúmyslně řeknu něco co by mohlo někoho urazit. „Bohové ušetřete mě všech trapasů...“ Zamumlala jsem si, když už jsme tam skoro byli. Než jsme vešli musela jsem se nadechnout. Musím říci, že to jak to tady měli zařízené opravdu nádherně. Bílé dřevo a křišťál... krásná kombinace. A král... ten byl přímo nádherný. Nechala bych si říct, kdyby nebyl ženatý. Ale on sem tak nějak s tou svou hezkou tváří zapadal. Ale bylo mi hůř, když jsem viděla ty dvořany. Rion i Alex se snažili mě uklidnit, ale stejně mi měkla kolena. Jak mě Alex představí vysmeknu tu nejlepší poklonu, kterou jsem svedla. „Je mi potěšením, že vás poznávám, vaše výsosti.“ Řeknu a zadívám se na něj. To jak se choval... mi prokázal hodně úcty. Víc než jsem si ve svém postavení zasloužila. Ale nejspíš to bylo kvůli tomu, že mu o mě Alex vyprávěl. Zajímalo by mě co všechno mu navykládal. „Děkuji, vaše výsosti. Vaše město je velmi zajímavé a těším se, až budu mít možnost si ho více prohlédnout. Domy na stromech. Těšila jsem se až to uvidím na vlastní oči.“ A jen tak tak se zarazím abych neřekla to co jsem se chystala. Napadlo mě totiž, že pak není divu, že jsou všichni elfové tak štíhlí, když dennodenně chodí několikrát ze schodů a do schodů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je těžké si představit, jak naše domy působí na cizince. Ale je to oboustranné. Mě zase fascinují domy z kamene... Jak někdo může postavit takové velké a nádherné stavby bez magie?" Usměje se král. Vznešení elfové po stranách koberce zase tiše zaúpí a tentokrát už to král neignoruje. Úsměv mu zmizí z tváře, když po svých šlechticích loupne podrážděným pohledem. "Shromáždění je u konce." Prohlásí tónem, ze kterého prýští autorita. "Rionelli..." Rion vyjde z místa za svým trůnem a mávne na dvojici strážných u dveří. Ti začnou pomalu vyprovázet šlechtice ke dveřím. Když se sál vyprázdní, strážní se vrátí s kamennými výrazy ke dveřím a Rion se postaví kousek za krále. Darmouth si krátce povzdechne a protočí oči. Jeho očí ani v nejmenším nepřipomínají oči starých elfů, poznáš, že je velmi mladý. Jeden z elfí moderní generace - to nejlepší, co mohlo upjaté a staromódní elfy potkat. "Je to nutné?" Otáže se Alex Darmoutha přátelsky. Král pokrčí rameny a kývne. "Nejspíš jo. Občas mají docela dobré nápady. Ale jak se vždycky tváří, když něco poruším." Mávne rukou a otočí se s úsměvem zpět k tobě. Než stihne něco říct, Rion výstražně zavolá a srazí krále k zemi. Alex okamžitě zareaguje a ramenem srazí k zemi tebe. Dopadneš hodně bolestivě, ale okamžitě se instinktivně překulíš, abys viděla, co se stalo. Šíp roztříští okno a zabodne se do zdi za králem. Bitevní mágové si okamžitě kleknou před vás, aby vás zaštítili vlastními těly. Stráže u dveří zburcují další vojáky a během okamžiku jsou u vás vojáci z elitní Vílí gardy, kteří vás zaštítí štíty. "Kdyby fungovala magie, tak se tohle nestane." Zavrčí Rion a přesune se do dřepu. Král se zvedne do sedu a zavrčí na stráže. "Zjistěte, odkud ten šíp letěl a přiveďte mi útočníka, chci vědět, kdo za tím vším stojí! Hned!" Strážný kývne a vyrazí ze dveří. "Všichni v pořádku?" Otáže se další voják, v ruce drží lékárničku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem ráda, že jsem odpověď zvládla. Musela jsem se v duchu poplácat pochvalně po rameni. A byla jsem neskonale ráda, že ti úpící čumilové jsou pryč. Trochu jsem si oddychla. A pak najednou vidím, jak Rion sráží krále na zem a já na to jen udiveně zírala, než mě Alex také nepovalil a to už jsem chápala, že se něco děje. Překulím se, ale zůstanu při zemi. Tam kde teď stál král proletěl šíp. Samozřejmě, že všichni hned začali dělat svou práci. Chránit krále a nás. Najednou jsme byli obklopeni těly i štíty a připadala jsem si značně stísněně. Začnu se zvedat, protože se zdálo, že je to už v pořádku. Nakonec nevím o tom, že by se někdo pokoušel o královraždu dvakrát během dvou minut. „Já jsem v pořádku, děkuji.“ Postavím se. „Druhý útok v tak krátkém čase? Myslela jsem tedy, že se snaží dostat nás, ale podle všeho ti útočníci pasou i pro jeho výsosti.“ Zvednu se na špičky abych se podívala na okno, kterým proletěl šíp. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Šíleně tě bolí levé rameno, kterým jsi v blbém úhlu dopadla na královo koleno - ten je ale úplně v pohodě. Podle tvých lékařských zkušeností ale poznáš, že jde jen o velice bolestivou naraženinu, nic vážného. Zato Alex má celý obličej od krve. Chvíli se děsíš, co se mu mohlo stát, než ti dojde, že mu praskl ten jeho strup a opět mu z celého šrámu valí krev. Léčitel klečí u něj, Alex sedí a netrpělivě poklepává rukou, čekajíc, až léčitel dokončí svou práci. Léčitel mu ránu utírá a když vytáhne z lékárničky jehlu, Alex se zvedne a se slovy "Šít si to nenechám." si přitiskne na obličej ručník. Očividně nijak netouží po ošklivé jizvě a radši to nechá vyléčit buď strupem, nebo jednou ze zázračných elfských mastí. Král o něčem rychle elfsky diskutuje s Rionem. Na tvá slova reaguje jen jeden bitevní mág, a to lehkým pokýváním. Přes všechny ty hlavy se ale nemůžeš podívat na okno. Po chvíli vás král pozve na večeři s tím, že jídlo se podává dole v jídelně, kde nejsou žádná okna. Alex přijme a odejde si umýt obličej, krev už zaschla. Dva bitevácí jdou s ním, dva zůstanou tiše stát za tebou. Odmítnout pozvání by bylo vrcholně neslušné, ale máš tu možnost. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mnu si rameno a když vidím, jak je Alex zalitý krví, vyděsím se. Ale je to jen prasklý strup. Aspoň, že tak. Nechtěl si to nechat zašít. Chtěla jsem mu navrhnout ať to nechá udělat mě. Jizvy by mu nebyli skoro vidět. Ale byl zarputilý. Tak když to chce nechat hojit volně, prosím. Nikdo mým slovům, příliš nevěnoval pozornost. Jen jeden bitevní mág, který mi dal za pravdu. Král se tím útokem nenechal rozrušit a pozval nás na večeři. Alex přijal a já s díky také přijala. Sice bych nejraději šla spát. Ale večeři ještě zvládnu. Pak aspoň usnu jako dřevo. Měla jsem ale trochu obavy jestli se mě někdo třeba nepokusí dostat ven, aby mě oběsil. Jestli ten útočník byl ten samý, jako ten co oběsil toho nebohému muže.... Přemýšlela jsem, ale co si vzít na sebe. Měla jsem sebou ty šaty co jsem měla na Alexově svatbě. Ale nebylo by to až příliš neoficiální? Nakonec jsem si odchytila Riona a zeptala se ho, jestli bych se do nich na večeři mohla převléknout. A nebo jestli to bude velká večeře plné oněch elfů co tu byli a jestli by tedy nebylo lepší zůstat v oficiálním. Podle toho co mi odpoví se odejdu ustrojit na večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion zavrtí hlavou. "Bude to formální večeře, král pozve i nejvýznamnější elfí šlechtice a mágy. Takže si vezmi svůj oficiální háv." Ukáže ti k Alexovi, který si právě odchází umýt obličej. "Jeho oficiální háv, ten s těmi stříbrnými nitěmi..." Letmo se dotkne tvého rukávu, kde máš vetkány stříbrné nitě. "..., zničili při tom napadení. Takže teď nosí háv bitevního mága, což je jeho nižší post. Ale má šálu člena Rady. Je to trochu divné." Pokrčí rameny. "Protokol bohužel mluví jasně. Oficiální háv své nejvyšší funkce. Teď mě prosím omluv, musím něco zařídit." Usměje se na tebe a odkráčí. Cestou rozdá příkazy několika vojákům. Připravíš se a vyrazíš na večeři. Jídelní sál je obrovský a opět nádherný, opět kombinace modrých tapisérií a koberců, bílého dřeva a křišťálu. Než se můžeš usadit ke stolu, Alex ti představí tři elfy. "Lord Deeshmor, Nejvyšší elfí mág." Kývnete na sebe s očividně velmi starým elfem. Jeho vlasy nejsou blond ani bílé, ale skoro stříbrné. Chybí mu typická elfí mladá pokožka, má ji celou vrásčitou a pokroucenou. Jeho oči také dokazují, že je nesmírně starý, je v nich ukryta tíha věků a obrovská moudrost. Oblečen je v prostém bílém hávu, nic víc. Žádné odznaky úřadu, až na zlatý prsten na pravém prsteníčku. "Generál Oldash, v současnosti mimo krále hlavní velitel armády." Tento elf si s tebou s úsměvem potřese rukou. Je to mimo krále druhý člen nové generace, kterého kdy vidíš, velice mladý elf. Oblečen je v bílo-stříbrné formální uniformě, u pasu má ceremoniální meč, se kterým bys neprosekla ani látku, zato drahokamů na něm je skoro stejně, jako na Říšské královské koruně. "Velekněz Iakora, Atsay." Tento elf na tebe také kývne a ani svalem ve tváři nepohne. Až na ceremoniální prsten vypadá jako každý jiný elf. Jak tváří, tak prostým bílým oblekem. Když Alex dokončí představování, jdete si sednout k dlouhému stolu. Kvůli vám poupravili zasedací pořádek. Diplomatům se vždy dává patřičný hold. Král sedí uprostřed kratší strany stolu, Alex sedí po jeho pravé a ty levé ruce. Vedle Alexe sedí vrchní mág Deeshmor, který by normálně seděl přímo po králově pravé ruce, a vedle tebe sedí Rion, který by seděl králi po levé ruce. Tím kratší strana stolu končí. Zatímco jíš předkrm, skvělý jahodový puding, díváš se na elfy po dlouhých stranách stolu. Nejvíce je tam v pestrobarevných oblečeních oděných elfích upjatých šlechticů. Druhou nejpočetnější složkou jsou elfí mágové, v zářivých bílých hávech. Po nich následují vysocí vojenští činitelé, v bílo-stříbrných uniformách a nejméně početnou složkou jsou zde kněží, v prostých bílých šatech. Je zde jen jeden jediný druid, Illien, v bílém hávu se zlatými límci. Dohromady je v sále kolem stovky hodujících lidí. Další stovku tvoří sluhové a strážní po obvodu místnosti. Když se přinese hlavní chod, velice chutně vyhlížející maso s nákypem, elfové zůstanou sedět a ani se nedotknou příboru, ke kterému už ses natahovala. O tomhle jsi nikdy neslyšela a Alex taky ne, soudě podle toho, jak rychle odložil příbor. Král povstane a pozvedne číši s vínem. "Na naše hosty." Pronese slavnostně a všichni u stolů se chopí svých pohárů s vínem a vyprázdní je. Mágové, co většinou přísně abstinují, mají po králově přípitku povinnost víno vypít. Stejně tak pohár vyprázdníš i ty. Víno chutná výtečně - nejsi žádný odborník, ale typovala bys ho klidně i na několik století staré. Pak už se relativně neděje nic zajímavého, po hlavním chodu následuje taky vynikající dezert a smetánka se rozejde. Dostaneš luxusní pokoj ve vrchních patrech stromového paláce. Spací místnost s koženými křesly, psacím stolem, skříní, židlí a velkou postelí, a za dveřmi menší koupelna, opět s tou prohlubenou lázní a umyvadlem. Máš tam nachystané čisté nadýchané ručníky a horkou vodou napuštěnou lázeň. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Děkuji.“ Řeknu, když mi Rion řekne co by bylo nejvhodnější na sebe. Také mi vysvětlí, proč nemá Alex svůj háv. Zničili mu ho. To mě po pravdě vůbec nenapadlo. Nakonec jsem se upravená, ale pořád v tom samém odebrala na večeři. Sál byl samozřejmě nádherný. že jsem nevěděla kam dřív s očima. Nikdy by mě nenapadlo, jak může být dřevo nádherně zpracováno. Alex mi představil tři důležité elfy u dvora. Všechny jsem je zdvořile pozdravila a usmála se na ně. Večeře byla výborná a společnost příjemná, nakonec na jedné straně král a na druhé Rion, tak jsem měla s kým si povídat. Měla jsem okamžik i obavy jestli by nemohlo být jídlo otrávené, nakonec ty útoky... nebylo by divu, kdyby někdo byl paranoidní. Ale když jsem viděla, že se nikdo nedusí, také jsem se pustila do jídla. Když bylo po všem ráda jsem se přesunula do mého pokoje. Který byl víc než vyhovující. Být diplomatický posel mělo své výhody. Užila jsem si dlouhou koupel, voda mě krásně uvolnila a pak už následovala zavrtání se do postele. Bylo to, jako kdybych si lehla na obláčky. Cítila jsem se tak blaženě, až jsem si párkrát zajuchala radostí než jsem se uvelebila a za chvíli usnula jak špalek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Madam." Vzbudíš se a otevřeš oči. Málem se ti podlomí kolena, neležíš totiž v posteli, ale stojíš na chodbě stromu králů před dveřmi svého pokoje. Světlo tě bodá do očích zvyklých na tmu a před tebou stojí elfský voják, který držel stráž před tvým pokojem. Svou ruku má na tvém rameni, jak tě trhnutím zastavil a probudil. Jsi kompletně oblečená v oficiálním hávu člena říšské Rady mágů, dokonce máš i zcela předpisově uvázanou bílou šálu. "Promiňte, ale kvůli bezpečnosti musím jít s vámi." Řekne ti elfský voják. Zatočí se ti hlava a tentokrát už se ti kolena podlomí. Voják tě okamžitě zachytí a položí tě do sedu na zem. "Jste v pořádku?" Pomalu se dostavuje silná bolest hlavy. Přesně ta bolest, která následuje po násilném proražení telepatických štítů... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ohromeně zírám na elfa co hlídal. Zamrkám a je mi oznámeno, že mě musí doprovodit. A rozhodně jsem nebyla náměsíčná, bych se rozhodně neoblékala. A pak mě hrozně rozbolí hlava a kdyby mě voják nezachytil, asi bych si pořádně namlátila. Chytla jsem se za hlavu a snažila se zklidnit dýchání. Někdo prorazil mou ochranu. Ve spánku mě musel ovládnout a... co chtěl děla? Nechat mě někde taky oběšenou? „Ne... nejsem. Ve spánku... někdo prorazil mé telepatické štíty a ovládl mě...“ řeknu mu namáhavě. „Jsou i ostatní hlídáni?“ zeptám se a mnu si spánky ve kterých mi tepalo. „Musím mluvit s Alexem de Score. Můžete mi pomoci vstát a vzít mě za ním?“ požádám ho. Tohle jsem s ním hned musela projednat a navíc... jsem se už bála jít spát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elfí voják na tebe vytřeští oči. Pak ale přikývne a pomůže ti na nohy. "Samozřejmě. Po dnešním incidentu hlídáme všechny." Když nemůžeš jít, voják tě dokonce i podepře a vyrazíte chodbou. Naštěstí nemusíte jít po žádných schodech, jenom zabočíte a ocitnete se u dalších hlídaných dveří. Elfí voják se na vás udiveně podívá a tvůj strážce se zeptá: "Streku, vycházel velmistr ven?" Strek zavrtí hlavou. "Ne." Tvůj voják kývne a otevře dveře. Pokoj je osvětlen, Alex v dlouhém černém hávu bitevních mágů stojí uprostřed pokoje. Už se zděsíš, že ho taky ovládli, ale když se k vám otočí, vidíš, že tomu tak není. Nemá uvázanou šálu a všechny tři horní knoflíky (většina hávů tyto knoflíky nemá, bitevní mágové jsou výjimka) má rozepnuté, takže můžete vidět bílou košili, co má pod hávem. Je to noční košile. Háv má přehozený přes noční košili, zatímco ty jsi kompletně ustrojená. Další, důležitější, věc jsou oči. Má je otevřené a zarudlé, jako by celou noc nespal. V rukou třímá nějaký pergamen. "Co se stalo?" Zeptá se vás. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Voják byl tak hodný a pomohl mi i s chůzi, špatně se mi kontrolovala motorika a tak nebylo divu, že jsem kolikrát škobrtla, když jsem se snažila vykročit špatnou nohou. Uleví se mi, že to není daleko a taky, že Alex nikam neodcházel. Elf mě vezme dovnitř, už už jsem se lekala, že přece jen jsme přišli ve chvílí, kdy už chtěl odejít a v hlavě měl útočníka. Ale jak se otočil, málem jsem samou úlevou upadla. Postavit se posednutému Alexovi by i bez správně působící magie bylo složité. Nechám se odvést ke křeslu do kterého se za pomocí elfa zhroutím. „Děkuji.“ Poklepu ho děkovně po ruce a pak se zadívám na Alexe. Nakrčím obočí, jak se na něj snažím zaostřit. Doufám, že hlava co nejdřív přestane bolet. „Něco hodně špatného.“ Řeknu. „Ve spánku někdo... prorazil moje telepatické štíty a ovládl mě. Kdyby mě má stráž nezadržela a tím mě neprobudila....“ Odmlčím se. „Nejspíš by na vás ráno čekalo nepříjemné překvapení.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex na tebe pohlédne stejně překvapeně, jako předtím vojáci a pak zamračeně kývne. Jako první tedy promluvil speciální výcvik. Dopis s pečetí Rady Alex odhodí na stůl a skloní se k tobě. Pozorně ti prohlédne zornice, teoreticky víš, že se z nich dá vyčíst, že tě někdo ovládá, ale v praxi ti to nikdy nešlo. Teprve po výcviku přijdou na řadu emoce, kdy se Alex pousměje a obejme tě. Zašeptá přitom, že je rád, že se ti nic nestalo. A pak přijdou na řadu velitelské zkušenosti. "Vzbuďte krále a Riona... ella." Řekne směrem k strážnému, co stál před jeho pokojem a včas opraví Ruionovo jméno. Voják zasalutuje a odejde. "Jestli prorazil tvé štíty a ty ses nevzbudila, muselo to být velmi rychlé. A vzhledem ke tvé poměrně obstojné obranné síle musel být opravdu velmi mocný telepat a nejspíš ne jeden." Řekne Alex. Pak si povzdechne. "Bohužel nejen tady je situace taková špatná." Vezme ze stolu dopis a hodí ti to. "To tady před chvíli přenesla Věž." Dopis psal Mluvčí Rady Crus a v dopise stojí, že jednoho z nestálých členů Rady našli v jeho pokoji uškrceného. Nebylo rozjeto pátrání, nebylo třeba. Otlačeniny prstů na krku jasně ukazují, že se mladý mág uškrtil sám, jakkoliv bláznivě to zní. "A tady." Alex ti podá další pergamen, krátký vzkaz od generála Ildiase. Oběšený bojový mág si prý sám nejdříve vydloubal oči a pak se sám pověsil. Podle dosavadního vyšetřování to vypadá takhle. "Ti vrahové nám ukazují, že nás mohou donutit, abychom se zabili sami..." Zatne pěsti. "Mít tady tak Daniela... Je to nejlepší telepat, kterého znám." Vtom do pokoje vejde král elfů v prostém bílém šatu, za ním jdou dva vojáci Vílí gardy. "Co se stalo?" Otáže se Darmouth Alexe, voják ho tedy očividně s věcí neseznámil. Alex ukáže na tebe a král se otočí k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nechala jsem se Alexem prohlédnout a až pak mě obejme, slabě mu objetí oplatím a na chvíli si opřu hlavu o jeho rameno. Ještě mě nikdo nikdy neovládal. Bylo to děsivé. Pak vydal rozkaz a já se opřela do židle. Brala jsem si dopisy co mi podíval a já si četla o úmrtích, které si způsobili objeti sami. Při zprávě od generála mě tak zděsila, že jsem začínala blednout ještě víc. Ta představa.... vnímal to? Věděl co si dělá a při tom nemohl nic proti tomu udělat? „Strašné... ti.... parchanti využívají naší ne moc dobré situace a útočí na nás.“ Promnu si čelo. Přišel král, vstala bych, ale jen co jsem se zapřela, že vstanu, zase jsem to vzdala. Podívám se na krále. „Šla jsem spát... a v další chvíli stojím venku na chodbě, plně ustrojená. Někdo ve spánku mě psychicky napadl a ovládl mě aniž bych se probudila. Nebýt stráže co by mě probudila... byla bych jistě mrtvá.“ Vysvětlím mu. „Zdá se, že tu někde je velmi dobrý telepat.“ Stisknu rty. „Alexi... jak dobře znáš všechny z naší skupiny? Totiž... napadlo mě... že všechny problémy začali už na lodi. Ta nemoc co hodně z nás skolila. Nebýt brzkého zásahu, tak by nás to jistě zabilo. Co když nám to někdo udělal schválně?“ zeptám se. |
| |
| Na koni..?! Ten boj nevypadá moc dobře. Umírají na obou stranách ve stejným tempu - ovšem na té dobré jich je o dost míň. Pokusím se rychlým tempem odběhnout dál po cestě, ale moc mi to nejde. Moc jsem se vyčerpala tím během. To není dobré... Stejně i tak zkusím jít rychlejší chůzí pryč - alespoň něco když ne nic. Pak se za mnou ale ozve dusot koně - jenom jeden? - pokusím se otočit, ale to už akorát slyším "nasedej" v tu chvíli, kdy mě ten samý vytáhne na koně. Vypadí to, že se koně snaží štvát hodně rychle, takže se chytnu - pokud sedím před ním, chytnu se hřívy koně, pokud za ním tak jeho. je nějaký plán kam jedeme? Zeptám se jako "jen tak mimochodem". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se rozesměje, není to ale veselý smích. "Ne moc dobré situace? Hezky řečeno..." Když začneš králi vysvětlovat, co se stalo, vběhne dovnitř Rion. Stejně jako Alex má svůj háv přehozený přes noční košili. Zvláštní ale je, že i s rozcuchanými vlasy a slepenýma očima pořád vypadá důstojně. Když teda vysvětluješ, slyší to i on. Když dovykládáš, král a Rion se na sebe podívají. Alex zavrtí hlavou. "V naše bitevní mágy mám plnou důvěru, vybrali jsme ty nejdůvěryhodnější. A co se týče ostatních, ti jsou buď mrtví, nebo v Ilienthu. A k proražení telepatických zábran je potřeba být oběti na dohled, nebo aspoň dost blízko." Zarazí se a podívá se na Riona. Ten okamžitě pochopí. "Vyhlaste poplach, nikdo nesmí opustit palác. Všechny mágy nechte shromáždit do hlavní síně." Voják zasalutuje a odejde. "Půjdeš ještě spát?" Zeptá se tě Alex jemně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak jsme možná měli černého pasažéra...“ Řeknu a pak jen koukám, jak vyhlašují poplach. Jistě... onen útočník, bude někde blízko. Ale jak mě mohl vidět? To na mě zíral z okna nebo co? Jak by se mohl dostat tak vysoko? Nebo blízko... jak moc blízko? Podepřu si rukou hlavu. Alexe zajímá jestli půjdu spát. Zblednu. „Spát? Ani náhodou. Spát nepůjdu dokud ten blázen bude pobíhat někde venku. Nechci se probudit s tím, že jako duch budu koukat na svou mrtvolu, jak jsem sama sebe podřízla.“ Stisknu rty. „Ten člověk už ví, že mi víme. Teď už se nebude zdržovat nějakým představením jako s tím oběšeným. Jestli nás chce zabít, tak to bude jako s tím co sám sebe uškrtil.“ Promnu si kořen nosu. „To tedy znamená, že stráže nás budou muset mít na očích během spánku. Za zavřenými dveřmi by těžko viděli jestli se neškrtíme.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion si povzdechne. "Takže si to shrňme. Prorazil její obrany tak rychle, že se ani neprobudila a zároveň ji neviděl. Máme co dělat buď s opravdovým mistrem telepatie, nebo psychickým mutantem těžkého kalibru. A ještě to bude pořádný odvážlivec nebo blázen, protože pouštět se do telepatických útoků se zblblou magií je obrovské riziko." Král a Alex souhlasně přikývnou a když řekneš, že nejdeš spát, dokud viníka nechytí, ozve se pesimisticky král. "Tak to se může stát, že nebudeš spát pěkně dlouho." Na tvá další slova Alex pokývne a dodá: "A stráží bude muset být více, není těžké pomocí telepatie nechat jednoho či dva lidi usnout." Do místnosti vejde voják, co před nějakou dobou odešel. "Pane, všichni mágové jsou v hlavním sále." Všichni si zvednete a dojdete do trůnního sálu. Okna jsou zvenku pevně zabedněná. Po celém obvodu místnosti stojí stráže, v místnosti je zhruba dvacítka mágů od dvora, všichni na sobě mají stejné hávy, jako jejich nadřízený Rion. Vypadají rozespale a nechápavě. Král se otočí k jednomu strážnému. "Opustil někdo palác?" Voják ztuhne v pozoru, když se na něj král obrátí. "J... jen lord Deeshmor, Veličenstvo." Zakoktá se a málem se propadne do země, když se na něj Rion podívá a vztekle zvýší hlas. "Říkal jsem, že nikdo neopustí palác!" Voják zbledne ještě více. "Já... on... on si udělal výjimku ve vašem rozkazu, lorde." Polkne voják, ale to už si ho ani jeden z velmožů nevšímá. Alex, Rion a král si vymění pohledy. "Myslíte, že to byl ten dědula?" Zeptá se Alex, král a Rion ale zavrtí hlavami. Odpoví král. "Deeshmor by to nikdy neudělal. Ale vždy byl zbrklý a jednal na vlastní pěst, když na něco přišel. Zvlášť, když si to bral osobně." V jeho hlase zřetelně zazní strach. Pak se ozve Rion, stejným, ba dokonce ustrašenějším tónem. "Co si myslí? Že se uprostřed noci postaví mocnému telepatovi? Pochopím, kdyby fungovala magie... Ale takhle? Navíc už není nejmladší..." Zamračí se a praští do zdi vedle vyděšeného vojáka. Tomu se málem podlomí kolena. "Krucinál, mistře!" Dáš si dvě a dvě dohromady. Rionův výraz a jeho strach, Deeshmorův věk, Rionův skok v čase a tato věta... A dojde ti, že Deeshmor byl před tisíci lety Rionův učitel. Takže je starší, než tisíc let, u elfů, kteří se dožívají maximálně sedmi století, je to opravdu hodně... To už ale král vydává rozkazy, posílá několik jednotek elitní Vílí gardy, aby Nejvyššího mága našli a bezpečně dovedli zpět do paláce. Rion očividně nemá daleko k slzám a po zdi se sveze do sedu. Alex si k němu klekne a sevře mu rameno, snažíc se ho utěšit. Dvorní mágové shromáždění v místnosti vše překvapeně sledují. |
| |
| Cesta k pevnosti "Kousek odtud je pevnost rytířů" odpovím dívce a nasměruji koně směrem k pevnosti. "Začíná se stmívat" oznámím to, čeho si již mohla všimnout. V tu chvíli mi začne šrotovat hlavou jestli risknout noční jízdu bez světla, nebo se někde na noc utábořit a počkat do rána. Pokud se ovšem utáboříme, zvedne se šance, že nás doženou útočníci, což se mi taky nechce moc riskovat. Nakonec se tedy začnu rozhlížet po nějakém místě, kde bychom se mohli na noc ukrýt, počkat do rána a pak opět pokračovat v cestě do pevnosti. Podaří se mi najít menší lesík, který bych mohl použít. Ovšem musím se jen modlit, aby to nebylo jako tehdy, kdy jsem celý den ležel ukryt v příkopu a snažil se nedýchat. "Přenocujeme" řeknu stroze a ukážu na lesík, ke kterému následně zamířím. Cesta k němu netrvá dlouho a když k němu dorazíme, sesednu z koně, pomůžu dolu dívce (seděla jsi ve předu) a po svých dojdu ještě kus do lesíku, ale ne moc daleko, tak abych viděl na pláň, ze které jsme přijeli. Koně uvážu k jedné z větví, prohledám sedlové brašny, jestli se tam nenajde něco pro něj a když je postaráno o koně, začnu se starat o nás. Dívce podám deku, aby se mohla něčím přikrýt a něco málo k jídlu, aby zahnala hlad. Oheň si netroufnu rozdělat. "Pokus se usnout, já budu držet hlídku" řeknu dívce a sednu si tak, abych viděl na cestu, odkud jsme přijeli. Meč si položím na kolena a uši našpicuji, aby mi neuteklo ani sebemenší zapráskání větvičky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Posměji se nad královou poznámkou. „Ano. To je docela možné.“ Odpovím na to. Když Alex řekne, že teď spáče bude nutné hlídat víc stráží, zavrtěla jsem hlavou. „Vždycky jsem snila o tom, že na mě při spaní bude zírat banda chlap.“ Zavtipkuji. Ale pak už se přesuneme do trůnního sálu, který byl už zabezpečený. Stála jsem vedle Alexe a poslouchala. Hlava pořád bolela, ale už to odeznívalo. Naštěstí. Pak začne menší zmatek ohledně lorda Deeshmora, který i přes rozkazy se dostal ven. Ale proč by někam takhle v noci odcházel? Chvíli mi trvalo než mi došlo co je tak rozrušilo. Deeshmora byl už velmi, velmi starý. A jestli... on by šel sám proti tomu telepatovi? To má už na stará kolena sebevražedné sklony? Dojdu k Rionovi a sednu si vedle něj, ve dřepu bych nevydržela a vezmu ho za ruku, abych ho také nějak utišila. Pro Riona by jeho ztráta byla hodně velkou ranou. Nejspíš je to jediný člověk, kterého znal i předtím než skočil v čase. „Neboj. Najdou ho. Odešel teprve před pár minutami. Nemohl odejít daleko.“ Snažím se ho utěšit. Tohle byla dost špatná situace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nastane nervózní ticho trvající několik desítek minut, všichni čekají na Gardu, co vyrazila za lordem. Rion sedí s prázdným pohledem na zemi opírajíc se o stěnu, nohy si objal pažemi a bradu položil na kolena. V takové póze by jen málokdo věřil, že Rion je opravdu jeden z nejmocnějších mágů dobra na světě. Alex se opře o stěnu taky a zamyšleně se dívá do země. Král obchází po místnosti. Vtom se otevřou dveře a pohledy všech lidí v místnosti se k nim obrátí. Rion vstane a popojde dopředu. Do trůnního sálu vejde velitel Bílé gardy se sklíčeným výrazem. Podívá se na Riona a řekne: "Je mi to líto, lorde." Rion zatne zuby a po chvilce přikývne. Pak mu ještě chvíli trvá, než ovládne hlas, potom se prostě zeptá: "Jak?" Velitel Gardy odpoví: "Sledovali jsme lordovu stopu až do domu starosty. Podle všeho se tam konalo nějaké tajné shromáždění telepatů a lord na to nějak přišel. Vyzval je a dvanáct zabil." Dvanáct je obrovské číslo, v souboji 1 vs X. Navíc, když selhává magie, vrchní mág ale riskoval a svou magii použil. Za tisíc let ho ani jednou nezklamala, a nezklamala ho ani teď. Král položí Rionovi ruku na rameno. "Deeshmor byl už velice starý a každým dnem měla přijít jeho chvíle. Vzpomeň si, že se poslední dva roky každý den modlil k Iakarovi, aby mu seslal možnost zemřít v hrdinském boji proti přesile." Pak král Riona obejme, ten králi objetí oplatí a na okamžik to vypadá, že se rozpláče. Pak ale jeho výraz ztvrdne a jakmile ho Darmouth pustí, otočí se zpět na velitele Vílí gardy. Přejde do elfštiny, kde je zvyklý vydávat rozkazy. Uvědomíš si, že až doteď všichni mluvili obecnou řečí, kvůli tobě. Rion se sebe vychrlí rozkazy a vyjde z místnosti. Alex se k tobě obrátí, aby překládal. "Byl to docela frmol, ani já jsem nepochytil vše. Ale v zásadě šlo o to, že zbytek telepatů utekl. A Rion na ně teď vyhlásil hon." Velitel Vílí gardy se okamžitě vydá splnit Rionovy rozkazy. "Tak aspoň víme, jak to bylo. Proto byli tak mocní. Bylo jich víc." Vtom se ozve král, který vás poslouchal. "Shromáždění u starosty Lleydenu... Je to výš, než jsme si mysleli." Alex odpoví. "Teď už je jasné, že nejde o jednoho pomatence, ale o spiknutí. A to může být hodně vysoká hra. Může v tom být zapleten kdokoliv. Tohle vám teda nezávidím..." Poslední větu tiše dodá. Pak elfsky zavolá na Riona. Ten chvíli váhá a pak kývne. "Jdu s nimi. Zůstaň prosím tady." Řekne Alex a s Rionem odběhnou. Vy s králem se za nimi díváte. "Spiknutí pomatených telepatů se sklonem k melodramatičnosti... To mi ještě chybělo." Zamumlá Darmouth. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Našli ho. Přesně jak jsem říkala, bohužel pozdě. Telepati ho stačili přemoct, ale předtím sebou vzal hromadu telepatů. Čest jeho jménu. Znepokojeně jsem sledovala Riona, ovládl se, ale viděla jsem jak je to pro něj těžké. Nejspíš smutek obrátil ve vztek. Alex mi prozradil o čem elfsky mluvili, Rion na ně vyhlásil lov, kterého se sám účastní. Stejně jako Alex. V podstatě než jsem stačila cokoliv říct, byl Alex, Rion pryč. Povzdychnu si. „Všechno jde od desíti k pěti.“ Řeknu zachmuřeně a podívám se na krále. „Vždycky se objeví nějaké ty frakce, kterým se něco nelíbí. Některým se nejspíš nelíbí, že se posíláte vaše muže na pomoc lidem. Nebo to, že se snažíte modernizovat. Někdo má staré rád a nechce nic měnit.“ Povzdychnu si. „A co teď budeme dělat?“ zarazím se. „Tedy spíš já. Vy musíte kralovat. Nemám ráda, když nemůžu nic udělat.“ Zívnu. „Kdybych aspoň mohla jít spát. Ale to bych ještě neriskovala.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Král si povzdechne. "Říše je schopná se s lidskými zeměmi kolem sebe vypořádat, ale hrozí, že skřeti si uvědomí, co se děje. Že jejich hlídači jsou zaneprázdněni a oni mají otevřenou cestu do světa. Spousta mých lidí to bere jen jako vměšování se do věcí lidí a zbytečné mrhání životy, ale nechápou celý obsah té věci. Kdyby se skřeti vylili ze svých zemí, zase by zemřely statisíce lidí. Můj otec před dvěmi sty lety spolu s říšským králem a králem trpaslíků obětoval hodně, aby skřety uzavřel v jejich zemi, a já je tam po dobu své vlády hodlám udržet." Znechuceně si odfrkne a zavrtí hlavou. "Může to být i v modernizaci, ano. Omezuji tím práva nejvyšších šlechticů a to se jim samozřejmě nelíbí. A ani bych se nedivil, kdyby nasadili špinavé triky." Zadívá se ke dvorním mágům a pak luskne na jednoho vojáka a něco mu elfsky přikáže. Pak se obrátí zpět k tobě. "Na tu první teorii ukazují pokusy o selhání jednání. A na tu druhou zase pokus o mé zabití." Ušklíbne se. "Nejspíš po nás jdou hned dvě frakce. Nebo tři..." Zase si povzdechne. "Kéž by tu byl můj otec. Ten věděl, jak tyhle věci řešit." Překvapeně se na tebe podívá. "Tak vy byste chtěla pořád něco dělat? To vám teda závidím." Otočí pohled k vojákovi, kterému před chvíli zadal příkaz. Ten spolu s několika svými kolegy začal vyslýchat mágy. Král se otočí zpět k tobě a usměje se. "Tak víte co? Pomozte mi dneska s rozhodčími řízeními. Většinou jsou to stejně samé prkotiny, jako že sousedova koza se spustila s mým kozlem a komu patří kůzle a tak dále... A Alex o vás tvrdil, že máte skvělé nápady." Nabídne ti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Možná by jste mohl vydat prohlášení... to o těch skřetech. Aby i ostatní pochopili z jakého důvodu nám pomáháte. To by váš lid mohlo zklidnit.“ Navrhnu. „Tedy... když se u nás lidem nic neřekne oficiálně, tak si začnou vymýšlet kde co. Co my víme. Třeba si už někteří šuškají, že vás vydíráme nebo kdo ví co.“ Pokrčím rameny. Odkašlu si a podívám se také na mágy. „No právě. A šlechta má moc i prostředky na to, aby něco podnikli. Jestli se jim něco nelíbí můžou být nebezpeční.“ Souhlasím. Pak se oklepu. „Hned tři... snad ne. Ale tak či onak budete si muset dávat dobrý pozor vaše výsosti. A... najala bych si být vámi dvorního ochutnavače. Sice je to klišé, ale mohli by se vás i pokusit otrávit.“ Měla jsem obavy, že i elfí země na tom není nejlépe. Podle všeho to tady pozvolna vypadalo na politický zvrat. Zadívám se na něj. „No... spát se bojím. Tak co bych aspoň měla něco dělat.“ Pousměji se. A pak se polekám. „Co? Co? Já?“ zakoktám. „Oh... to se lidé opravdu hádají kvůli takovým hloupostem?“ když řekne, že mě Alex chválil začervenám se. „Tu a tam se stane, že mě něco napadne. Jestli myslíte, že to zvládnu, ráda vám vypomůžu jak dovedu.“ Přemýšlela jsem o při o kůzle. Nemusela jsem přemýšlet dlouho. Už jsem měla řešení. Škoda jen, že to byla jen hypotetická situace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Prohlášení jsem udělal před šlechtici, k lidu jsem chtěl původně promluvit dnes. Ale Rion, jako vrchní mág dvora a velitel mé osobní stráže, byl proti. Po včerejším útoku mu to nepřipadalo jako to nejlepší. Takže prohlášení se asi bude rozdávat písemně, vezme to někdo za mě, nebo tak něco." Povzdechne si a mávne rukou. Pak přikývne. "Mí nejvyšší šlechtici se dělí na dvě skupiny. Na tu menší, naštvanou, ale relativně loajální, která mě tolik miluje kvůli mé lásce k protokolům. A na tu větší, nebezpečnou, které vadí modernizace." Ukáže ti na dveře a jde vedle tebe. Když dojdete ke dveřím, projde kolem tebe jeden mág. Možná se podivíš, proč není v sále, ale krále to očividně vůbec nepřekvapí. Na něco se ho elfsky zeptá. Mág mu rychle odpoví a vejde do sálu. Král se usměje. "Velmistru Drayovi i Endiaře se už daří mnohem lépe." Informuje tě. Trůnní sál je zabraný a k řízením stejně neslouží. Dojdete do spodního patra, do jedné menší místnosti. Krásou se ovšem trůnnímu sálu vyrovná. Okna jsou zabedněná a světlo poskytuje křišťálový lustr se svícemi. U dveří stojí dva strážní Vílí gardy v plné zbroji, i s helmou. Stojí v pozoru, v pravé ruce kopí. Další dva muži stojí po obou stranách pultu. Tam je na vyvýšeném pódiu za pultem několik pohodlných křesel. Darmouth si nasadí kapuci svého pláště a zastíní si tak obličej. Pak se usadí do jednoho z nich a odsune ho dozadu. Tobě ukáže na další. Pak se protáhne a zamumlá. "Tohle je stinná stránka kralování." Kývne na jednoho z vojáků a ti vpustí první dvojici. Je to elf v poškrábané kožené zbroji s nenávistným výrazem, zřejmě elfí žoldák, a další arogantně se tvářící elf, podle drahého oblečení kupec. Oba se okamžitě obrátí k tobě. Vlastně jim je jedno, kdo jejich spor vyřeší... A sedíš na místě soudce, tak proč ne. O krále zavadí možná koutkem oka, s kapucí je nemožné jej poznat. Kupec vykouzlí na své tváři dokonalý podlézavý výraz a vysekne ti elegantní úklonu. Žoldák se zatváří, jako by něco kyselého spolkl a stroze na tebe kývne. Kupec pak nonšalantně pohodí rukama a zahájí svou řeč. "Mé jméno je Warkin, jsem počestný obchodník s porcelánem." Žoldák si tiše odfrkne, kupec ho okázale ignoruje a pokračuje. "Před dvěma dny jsem měl s karavanou namířeno na aukci jedné opravdové vzácnosti. A tady tento ničema mě se svou bandou zastavil a všechny vozy nechal prohledat. Když pominu to, jak to bylo ponižující, a že k tomu neměl žádné právo, tak mi samozřejmě onu starožitnost někdo vyfoukl a jak jsem se později dozvěděl, za peníze, které jsme mohl nabídnout taky. Proto požaduji po tomto muži omluvu a finanční odškodnění za tento incident." Se zářivým podlézavým úsměvem svou řeč zakončí a povznešeně pokyne žoldákovi. Ten s tím samým kyselým výrazem předstoupí. "Jmenuji se Celyr, stodvanáct let jsem sloužil u armády, v jednom kontrarozvědném oddělení. Několik let jsme tohoto muže sledovali pro podezření z pašování. Nikdy se nám nepodařilo nahromadit důkazy, bohužel. Před nějakou dobou jsem z osobních důvodů od armády odešel a později si založil žoldáckou skupinu. Asi před týdnem jsem dostal tip, že kdyby ho teď někdo prohledal, pašované zboží by našel. Armáda ho oficiálně pustila z hledáčku, takže přestal být opatrný. Snažil jsem se své bývalé nadřízené k prohlídce přesvědčit, ale nevěnovali mi pozornost. Tak jsem udělal to, co jsem považoval za správné. Shromáždil své muže a vozy prohledal sám. A několik kusů pašovaného zboží jsme skutečně nalezli. Bohužel, více než odhalený pašerák je zajímala nelegální prohlídka vozů. Takže musím zaplatit ušlý zisk, pokutu a veřejně se tomu pašerákovi omluvit. A tento soud je jediná věc, co proti tomu něco zmůže." S tím zase ustoupí. Slyšíš, jak král za tebou tichounce pronese něco o tom, že "modernizace je vskutku potřeba." Kupec opět vykouzlí svůj dokonalý úsměv. "Co je někomu po pár kusech nádobí? Ale jen si představ, ctihodný soude, že by se takhle chovali všichni. Bez důvodu zastavovali čestné obchodníky a beztrestně je okrádali o zisky. To přece nejde!" Dokončí medově úlisným a andělsky nevinným hlasem. Na konci řeči se s úsměvem opět podlézavě ukloní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nechtěla bych mít vaše starosti, vaše veličenstvo.“ Řeknu soucitně. Ale když kolem projde mág, zarazí mě to a dokud mi to král nevysvětlí, obezřetně jsem ho sledovala. Aha... takže ošetřuje Draye a královnu. „To je dobře. To jsem ráda.“ Řeknu a pousměji se. Odešli jsme do jiného sálu. Stejně krásný, jako ten předešlý. Trochu mě udivovalo, proč král ukrývá svou tvář. A až když vešli dovnitř první stěžovatelé a upřeli veškerou pozornost na mě, zděsila jsem se. Král rozhodování nechal zcela na mě? To je král zvědavý, jak si povedu nebo se rozhodl, že si takhle od téhle nepříjemné práce odpočine? Možné byli obě věci. Nezbývalo mi než se zaposlouchat do proslovu obou stran. Tohle byl docela složitý případ. V podstatě obě strany byli v právu. Chvíli jsem přemýšlela a otočila se k Celyrovi. „Pane Celyrene. I přes to, že jste měl dobré důvody a i přes to, že jste našel pašované zboží, stále jste neměl k tomuto činu oprávnění. V tomto má obchodník Warkin pravdu. Kdyby každý, i když s podezřením, prohledával obchodníky, nedělalo by to dobrotu. Ale...“ řeknu, když jsem viděla, že obchodník se tváří tak samolibě. „Stále je tu to, že jste opravdu pašované zboží našel a obchodník Warkin to zde i nyní přiznal.“ „Proto rozhoduji, že budete muset zaplatit jen pokutu a obchodníkovi Warkinovi se omluvit.“ Nadechnu se. „Pokud jde o vás, obchodníku Warkine. Pašování je stále zločin. I kdyby šlo jen o nádobí. Proto rozhoduji, že vám ušlá škoda nebude zaplacena. A aby jste si pro příště dobře rozmyslel to jestli budete porušovat zákon. Všechno své zboží budete muset prodat pod cenou a každý z můžu pana Celyra necháš aby si vybral jednu věc z tvého zboží za darmo. A buď rád, že jsem tě nenechala jít do vězení, což by byl trest za to, kdyby tě při pašování chytili oficiálně.“ To by tomu pašerákovi mělo na delší dobu znemožnit nakupovat pašované zboží. Snad to bylo dobré rozhodnutí. Bohužel mě nic lepšího nenapadlo. Nemohla jsem obchodníka nechat zavřít. Nebyl chycený oficiálně. A ani jsem nemohla odpustit trest vojákovi, protože on ho prohledal obchodníka bez povolení. Tudíž museli být potrestáni oba, ale mírněji. Snad bude příští případ o něco méně komplikovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obchodníkovi zmrzne na tváři samolibý úsměv, jakmile se k němu otočíš. Čím dál ve své řeči pokračuješ, tím více otvírá ústa. Neodvažuje se ale s královským soudem přít, takže jenom rezignovaně sklopí hlavu a řekne: "Některé mé zboží je opravdová vzácnost..." Pak promluví král, jenž si je dobře vědom toho, že neznáš místní měnu. Řekne obchodníkovi, že žoldáci si mohou vybrat zboží do určité sumy a konkrétní cenu určí. Obchodník je rád, že to pro něj dopadlo aspoň tak a rozhodně nehodlá zjišťovat, co je ten zahalený muž zač, když se navíc nepřeš. Žoldák se ti opět mírně ukloní a vyjde ze sálu, stráže mu otevřou dveře. Obchodník to pořád ještě rozdýchává, ale taky se mírně ukloní a odchvátá ze sálu. V následujícím tichu slyšíš škrábání brku o pergamen a když se otočíš za zvukem, vidíš vzadu v rohu v křesle jednu elfku, která všechno zapisuje. Doteď jsi o ní nevěděla. Král tiše řekne. "To bylo vážně dobré. Docela těžký případ..." Luskne prsty na stráže u dveří a ty vpustí další dvojici. Ta strážné skoro povalí, jak se oba elfové nacpou najednou do dveří, aby ani jeden nevešel jako první. Oba se přeměřují nevraživými pohledy, když před tebe předstoupí a ještě se rychle upraví, než se ukloní. Jsou oblečení v čistém bílém oblečení obyčejných elfů - nejspíš sváteční oblečení farmářů. Mluvit začne první muž napravo. "Ctěný soude, jsem farmář Pheill. Před časem jsme s tady tímhle člověkem společně koupili velké pastviny za městem, pro svá početná stáda. Ale časem se jeho stádo rozrůstalo a moje kozy umíraly. To mu za vinu nedávám. Ale jeho stádo spásalo čím dál více trávy, a když jsem ho na to upozorňoval, řekl mi, že početnější stádo potřebuje k uživení více trávy. Moje stádo si ale nechce nechat užírání své trávy líbit a můj beran předevčírem jednoho z jeho beranů zabil. Musel jsem zaplatit škodu. Když jsem chtěl pastviny rozdělit plotem přesně na poloviny, zakázal mi to, s tím, že pastviny jsou zčásti jeho a bez jeho povolení se nic stavět nemůže. To povolení mi ale samozřejmě nedal." Nenavrhne žádné řešení, jako obchodní, nechá to zcela na tobě. Druhý farmář jen utrousí: "Mé jméno je Engper. Chtěl bych soud upozornit, že v kupní smlouvě se předává pozemek do správy nám dvěma. Nikde není psáno, že mé stádo nesmí za nějakou pomyslnou polovinu, mé kozy se mohou pást, kde se jim zachce, v rámci těchto pastvin. A že jsou jeho kozy agresivní? Ať si pořídí ovčáckého psa, co je bude hlídat..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Král můj rozsudek trochu pozměnil, nejspíš by ho jinak můj rozsudek úplně zruinoval. Když odejdou oddychnu si a sundám si vlasy z obličeje. Když uslyším škrábání ohlédnu se a vidím elfku jak zapisuje. Nevšimla jsem si ji. Ale no jistě. Nejspíš musela dělat zápisy. Podívám se na krále. „To ano. Snad takových nebude víc.“ Otočím se, když pouští další dovnitř. Jak vidím, že se sem cpou musím si povzdychnout. To bude zase nějaká ptákovina. A taky že ano. Pře o pozemek. Koupili společně pozemek. Mohli být přátelé, že se takto dohodli? Tedy před tím, než se rozhádali? Zeptala jsem se na to jestli na sebe útočí jen berani a také kolik mají beranů ve svých stádech. Pořád příliš vysoký počet na to, aby se přivázali ke kůlu. Dívala jsem se na ně a přemýšlela. Konečně se otočím na Pheilla. „Pane Pheille. Bohužel nemohu pánovi Engperovi nakázat, aby vám povolil ohradu postavit.“ Podívám se na Engpera. „Jakožto společníci se jistě musíte důvěřovat přinejmenším navzájem respektovat. Pan Pheille přiznal, že zmenšení jeho stáda není nijak vaše chyba a jestli jsem to pochopila správně, tak vám i poskytl větší část půdy pro vaše stádo, protože jeho stádo je menší a tolik místa nepotřebuje. Bohužel jeho berani, kteří jsou očividně dominantní to považují za vniknutí na své území a útočí na vaše berany. Což není problém jen pana Pheilleho ale i váš. Nechcete rozdělovat půdu. Dobrá. Ale problém tu stále je. Nebo snad chcete, aby jste co chvíli nalézal nějakého berana mrtvého? Pan Peille vám škodu zaplatí, ale v tom případě pak mrtvý beran zase připadá jemu. A řekla bych, že ani jednomu z vás teď není příjemný mít za společníka někoho s kým se hádáte.“ Zkusím jim vlít do hlav trochu rozumu a aby uvažovali namísto toho, aby na sebe zle koukali. „Jsou tu dvě možnosti, které bych vám navrhla. Postavte dvě menší ohrady vedle sebe a do každé zavřete své berany. Berani budou muset být tak vedle sebe, ale díky oddělení na sebe nebudou moci útočit. Časem si na sebe zvyknou. Řekla bych, že pro ně je to trochu jako kdyby vám do vaší ložnice nastěhovali cizího člověka. Také by se vám to nelíbilo. Zkusila bych tedy je nechat ať si zvyknou.“ Podívám se z jednoho na druhého. „Pokud by ani to nepomohlo. Navrhovala bych vám, pane Pheiile aby jste své berany prodal a za peníze koupil pár beranů od pana Engpereho, kteří jsou na sebe už přivyklý a tak by problém s útoky měl být vyřešený. To s který návrhů využijete to je již na vás.“ V podstatě to nebylo rozhodnutí, jako u soudu, ale spíš jsem jim jednoduše navrhla kompromisní řešení. To co už udělají je na nich. Tak či onak oba způsoby by měli fungovat. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Rozkazy Velitel vskutku neměl co dodat, když si povzdechl. „Rozumím pane.“ Pak nakonec ještě dodá jednu poznámku, z které jsem mírně zmatený. A já si celou dobu myslel, že mág bez povolení nemůže používat magii v jiné zemi, kdyby to udělal, tak by ho mágové dotyčné země uškvařili. Hlavou mi mihne ještě pár nesrovnalostí, ale nehodlám do toho moc šťourat, proč taky že? Přece jen nejsem mág. Maskovaní lidé Ta chvilka volna uteče jako voda, pomyslím si při vstávání z postele. Kapku se protáhnu a vydám se na cvičiště. Všimnu si spousty zapálených pochodní. Určitým způsobem mi to připomíná přípravu na nějaký temný rituál, ale může za to nejspíš má fantazie. K mému údivu zpozoruji, že tu nejsou jen známé tváře. Paladinové v černých zbrojích a dvacet s bílými šátky kolem krku. Mágové v brnění?, pak mi dojde, že to jednotka Duchů a ti v tom černém brnění, jež splývají s temnotou jsou Panteři. Jak se sem sakra dostali? Mezi Duchy spatřím Palina, který jako kdyby na mě kýval. Chci se na něho více soustředit, to už se však baví s velitelem a pozoruje jednotku Duchů. Nevšímal jsme si toho a v napětí očekával další vývoj situace. Formálnosti jsou teď zbytečné, seřadíme se a hned nastolíme pohov. Sekundy ticha mi připadají jako věčnost. Tu naruší zničeho nic dvě postavy. Pozoruji je. Mágové co jsou s maskou na karneval? Zmíní naši přísahu o uchování tajemství. Nevím jak ostatní, ale já instinktivně přikývnu na znamení pochopení. Pak začne jejich dlouhý monolog, který nám osvětlí náš cíl. Jediný kdo ho přeruší je Palin, upozorňujícího aby neřekl víc než je potřeba a pak ještě druhý muž s maskou na tváři. Co nám asi nechtějí říct? Je to pouhá řečnická otázka, protože věcí, o kterých by neměli mluvit budou mraky. Při zmínce o dobytí Vingaardu se většina paladinů ušklíbne. Pak konečně dojdeme k jádru věci. Poslouchám to pečlivě a kladu si otázku. Kdo tohle asi ve zdraví přežije? Chápu proč se této mise mají zhostit Panteři a Duchové, ale proč Jestřábi? Z myšlenky mě vytrhne pohled muže, který nás jim přejíždí. Panteří se pod jeho zrakem mírně ošívají, Duchové nehnou ani brvou. Naše jednotka to nesnese tak dobře, jako Panteři a Duchové. Proč mám jen dojem, že na mě hleděl déle než na ostatní? Je to jen má představivost, nebo to bude zase nějaká záhada, týkající se mé pošramocené minulosti? Dokud ji celou neodhalím, tak mě nejspíš můžou a budou čekat překvapení, o která nemusím stát. Pak se nás zeptá, zda máme dotazy. Přemýšlím nad celou věcí, ale říkám si, že by nám toho ti dva moc neřekli. Navíc svůj cíl jsme znali. Snad jedinou podstatnou otázkou je, jak se dostaneme zpět, když zdárně splníme svůj úkol. „Já pár otázek mám.“ Vystoupím ven z řady. „Mluvili jste tady o kondenzované magii. Chcete mi tedy říct, že pro její úsporu je lepší poslat početnější skupinu paladinů než poslat dva, tři mágy s energií pro seslání kouzel, které by cíle zabili mrknutím oka?“ Nechám prostor pro jeho reakci, pokud tedy nějaká bude a pak pokračuji. „A potom tu je ještě jedna otázka, pokud zdárně eliminujeme cíle, tak předpokládám, že nás nedostanete zpátky pomocí magie a my si budeme muset poradit sami. Takže by bylo fér, aby jste rovnou řekli, že to je sebevražedná mise s nízkou možností návratu. Nechci nikoho podceňovat, ale být v hlavním městě nepřítele mi nepřipadá jako strategická výhoda. Jazyk, mravy, vystupování, oblečení, orientace po městě, informace o cíli jsou součásti strategie, ale na to bych se už ptát velitele co?“ Už jsem ani nechtěl vědět, zda chci znát odpovědi. Byl jsem smířen s tím, že vykonám svou povinnost a těmi zbývajícími věcmi se vypořádám později. Jen doufám, že velitelé mají nějaký plán, když už je tu možnost, že tam zařveme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém prvním dotazu se na sebe mágové zadívají a chvíli váhají. Nakonec ale jeden pokrčí rameny a otočí se zpět k tobě. "Jistěže by bylo mnohem jednodušší poslat pár mágů s kondenzovanou magií velitele zabít, místo vysílání celých jednotek paladinů, ale bohužel, zatím nikdo nepřišel na to, jak by mohl mág ve svém těle nosit kondenzovanou magii, a přežít. A v nějakém přívěšku to taky nejde. K uchování malého množství magie je potřeba poměrně velkého předmětu. Aby mohl mág použít kondenzovanou magii, musí vědět, kde ji má hledat, a být blízko." Na tvůj další dotaz reaguje onen mág okamžitě. "Je dohodnuto určité místo. V jistý čas odtamtud přeneseme všechny osoby, co tam budou. Pokud se tam ale nedostanete včas, pak ano, budete muset zpět do Říše sami..." Neřekl, jak velké byste měli šance, nemusel. Když zmíníš informace o městě, mravy, oblékání atd., podívají se oba mágové na Palina, který zvedne ruce v obraně a zavrtí hlavou. Mágové se obrátí zpátky. Tentokrát promluví druhý. "Nemyslím si, že byste se vzhledem ke svým rozměrům, které bohové dali svým služebníkům se zbraní, mohli nenápadně vmísit do davu. Velikost paladinů je jedinečná... Nejsme seznámení s plánem vašeho útoku, ale spíš počítejte s bleskovou přepadovou akcí." Pak se opět ozve první. "Panteři jsou vycvičeni k takovým útokům, Duchové, samozřejmě, jsou vycvičeni skoro ke všemu, ale přítomnost Jestřábů nás..." Než stačí dokončit větu, přeruší ho Palin. "To už není vaše starost. Splníte své rozkazy a tím to pro vás končí." Vyštěkne tvrdě. Mágové ztuhnou a mezi paladiny to zašumí. Začínají vznikat podezření, což potom nevědomky Palin i potvrdí, když se znepokojeně zadívá na velitele Duchů. Ten výjimečně také projeví emoce a zamračí se. Pak se Palin obrátí k vám. "Je to mise vysoce riziková, ano. Proto, kdo se jí nechce účastnit, může se své povinnosti vzdát." Pak chladněji dodá. "Stejně jako svého titulu paladina, protože pravý paladin před svými povinnostmi neutíká." Otočí se k mágům. "Vraťte se, až vás bude potřeba." Přikáže jim ostře. Mágové ho probodnou pohledy, sice jim nevidíš do tváře, ale umíš si to docela slušně představit. Pak ale uposlechnou a zmizí. Palin si povzdechne a otočí se k vám. "Vidím, že vaše odhodlání po slovech mágů zakolísalo, bohužel, protože správný paladin nemá pochybovat. Ve skutečnosti jde církvi o víc, než o pouhé zabití velitelů nepřátelské armády, chtěli jsme vám to říct až u plánování. Ve Fernostských kobkách je uvězněn jeden starý žebrák, nebo si to nepřítel aspoň myslí. Narnost ale vůbec netuší, koho se mu podařilo uvěznit." Odmlčí se. "Paladinové zatím ani jednou nevyrazili do bitvy podpořit armády Říše, jednoduše proto, že k podpoře armády potřebují souhlas papeže. A ten ho dát nemůže, protože hnije někde ve Fernostských kobkách. Je to věc, o které se nesmí mágové nikdy dozvědět, přestože spousta z nich pochybuje o tom, proč jsme se k zabití velitelů tak horlivě hlásili právě my. Jsme vděční bohům, že mágové zaútočit nemohou. A taky, že Shalafi díky výpadku magie nepoznal, že se schůzí Uzavřené rady pravidelně nezúčastňuje papež, ale jen trochou iluze okořeněný dvojník." Vážně se na vás zadívá. "Teď, když víte celou pravdu, chci vědět, kdo na tuhle misi půjde a kdo ne. Pak probereme plán." Všichni paladinové vypadají opravdu překvapeně z nových informací, dokonce i větší část jednotky Duchů, ale nikdo nevypadá, že by chtěl couvnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Farmáři se na sebe zamyšleně podívají. Těžko říct, nakolik si vzali tvoje rady k srdci, ale kývnou a odejdou. Král uznale kývne a řekne: "Na to už bych za ty roky neměl trpělivost. Prostě bych tomu druhému nařídil, aby povolil stavbu plotu." Mávne na vojáky. "Další." Stráž otevře dveře a vykoukne ven. "Pane, dneska už nikdo další." Král shodí kápi a překvapeně pozvedne obočí. "Cože? Vážně? Tak odvolání." Voják kývne a vyjde ven. Tentokrát si král přisune křeslo k pultu a už neschovává tvář. "Troufneš si i na odvolání ze soudních řízení? Neboj, v otázkách zákonů ti pomohu, zajímá mě jen tvůj názor na úmysl." Pak se na okamžik zarazí. "Uhm, promiňte, že jsem vám tykal... Ale, vlastně proč ne. Nemůžeme si tykat? Nenávidím vykání mimo kruh šlechticů... S Alexem si tykám už třicet let." Nabídne ti ruku. Vážně je úplně jiný, než ti upjatí elfští králové, o kterých jste se učili v historii. Mezitím do sálu vejde zpět strážný, čtyři vojáci a jeden muž s řetězy na rukou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ani jeden z mužů nic nenamítal, nehádali se tak se jim možná některý návrh zalíbil. Doufejme, že za měsíc tu nebudou znovu. Oddychnu si. „Nedivím se vám. Když musíte dělat tohle každý den. Jediný problém je v tom, že pro vaše poddané je váš soud důležitý i když vám se to může zdát jako hloupost.“ Řeknu a po pravdě bych nejraději už utekla. Oddychnu si, když nikdo další už nepřišel. Myslela jsem si, že tedy budeme moci jít... ale místo toho... odvolání. Oh bohové! Než stačím královi odpovědět zarazí se a navrhne tykání. Natáhnu se a potřesu si s ním. „Bude mi potěšením. Jsem tedy Anett.“ Souhlasím. „Pokud jde o odvolání... po pravdě si netroufám, ale budu se snažit být co nejvíc nápomocná.“ Řeknu a podívám se na vojáky co přivedli muže v řetězech. To by mě zajímalo co provedl, že ho musí hlídat tolik strážných a ještě být spoutaný. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Teď už to všechno dává smysl. Pomyslím si po vylíčení pravdy z Palinovy strany. Přesto jedna otázka zůstává nezodpovězena. V jakém směru jsme lepší než Panteří nebo Duchové? Budeme snad jen návnadou nebo budeme mít speciální úkol, který budeme muset splnit mezitím, co budou Duchové a Panteři likvidovat cíle? Ne, nic takové by nám nesvěřili, kdyby to byl nějaký méně důležitý člověk tak možná, ale nikoli, když jde o život papeže. Mé podvědomí se toužebně obrací k nebesům, ale i ono si je vědomo toho, že žádná odpověď teď nepřijde. Nevím zda jsem první, kdo prolomí tichu, jež vzniklo díky hlubokému zamyšlení všech přítomných. „Jestli to takhle půjde dál, tak doopravdy nevím......“ Zakroutím hlavou. „......čím se budu bavit v pozdějším věku, když veškerou zábavu si užiji hned takhle ze začátku?“ Hlavou mi projedou hlavní mezníky mého života a co všechno jsem už zažil. Doopravdy toho není málo. Podívám se po ostatních, snad jim má slova trochu odlehčila, ale věřím tomu, že to ani nepotřebovali, když jim konečně byla řečena celá pravda. V mém výrazu a postoji je zcela jasně vidět, že já se této mise zúčastním. Můžou si o mě myslet, že jsem mladý, povýšený, arogatní a nevážím si života, ale opak je pravdou. Pokud prohrajeme, tak jaký život a budoucnost nás čeká? Možná je pro někoho život v otroctví dobrý život, nikoli však pro mě a přátelé, které mám. Ti by raději zemřeli v boji, než aby se dívali na zvěrstva, jež by na nás bylo páchána. Snad si tuhle skutečnost uvědomí i ostatní, protože pokud teď odmítnou, budou si to po zbytek svého života v otroctví vyčítat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dav nebo tři paladinové z Jestřábů sice váhali, ale nakonec to nikdo nevzdal. Palin přikývne a řekne: "Rozdělení úkolů je následující. Jestřábi a šest Duchů vnikne do žaláře pod pevností. Zbytek Duchů a Panteři se postarají o vojenské velitele." Na chvíli zaváhá. "Jestřábi dopraví papeže na určené místo. Pokud byste nedejte bohové našli v řetězech jen jeho tělo... máte za úkol zajistit, aby v něm nikdo nerozeznal papeže." Tento rozkaz vydal viditelně s těžkým srdcem, ale kdyby se přišlo na to, že Narnost zabil papeže, byl by to zdrcující úder pro morálku. Pro vás to ale v takovém případě bude horší, než pro něj. Spálit, rozmlátit, rozsekat papežovo tělo... "Panteři mají jako primární cíle vrchního generála Mataha a krále Eminga. Sekundární cíle jsou generálové Ashola, Rynim a Garsard. Portréty už jste viděli." Mávne rukou k Duchům. "Duchové budou jistit úspěšné splnění úkolů. Kdyby vyvstaly nečekané problémy, postarají se o ně." Zamračí se. "Mágové nás bohužel nemohou dostat přímo do města, runová obrana na hradbách... Naštěstí Fernost není město připravené na boj, nízké a tenké hradby, málo strážních věží a i pevnost je spíš luxusní zámek, než hrad." Pousměje se. "Fernost je na tom s obranou vůbec mizerně. Stráže stojí za starou bačkoru, na vojáka nejspíš narazíte jen v paláci a těch tam bude jen pár. Většina teď dostává od Rytířstva na hubu u hranic. Půjdeme stokami, máme připravených pár průvodců - stoky nejsou chráněny vůbec. Vyrážíme zhruba za hodinu, nemá cenu to déle odkládat, život papeže je velice nejistý, žebráci nejsou zpravidla zatýkáni, ale popravováni." Dokončí svou řeč. "Dotazy?" Jeden panter vystoupí. "Jak se dostaneme do města?" Palin kývne. "Duchové mají pár triků, uvidíte na místě." Rozhlédne se. "Někdo další?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Král si správně vyloží tvůj pohled. "Čtyři stráže jsou standard a okovy při transportu k soudu zrovna tak." Strážní zrovna elfovi řetězy sundají a pak se postaví za něj. Jeden ze strážných přinese králi nějakou složku a pak se postaví k ostatním. Darmouth složku otevře a tiše čte. "Voják... Odsouzen vojenským soudem za neuposlechnutí rozkazu s následkem smrti dvanácti mužů k dvaceti létům žaláře." Pak hlasitěji pokračuje. "Důvod vašeho odvolání?" Odsouzený voják řekne: "Vojenský soud zajímá jen skutek, ne okolnosti. Faktem je, že muž, který vydal rozkazy, měl nižší hodnost než já. Byl ale chvíli před vydáním rozkazu jmenován velitelem jednotky a já o tom neměl ani ponětí. Jedná se o chybu spojovacích mágů, ne moji." Král ve složce nalistuje příslušnou stránku s důkazy, kde je to potvrzeno, a kývne. Tiše k tobě řekne. "Vidíš, proč trvám na modernizaci? Mám tolik práce, protože soudy jsou praštěné." Znova přikývne a řekne. "Nevěděl jste, že muž je vám funkcí nadřízený, navíc když podle hodnosti by měl být podřízen. Rozkaz jste neuposlechl kvůli nevědomosti." Nadechne se, aby vyslovil pravděpodobně zprošťující rozsudek, ale pak ústa opět zavře a otočí se k tobě. "Tvůj názor?" Pousměje se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha...“ Řeknu a poslouchám, když četl zprávu. Vyslechnu si obhajobu odsouzeného. „To ano. Já se jenom divím, že tohle mohlo fungovat tak dlouho.“ Odpovím. „Nebo spíš že to lidé snášeli.“ Opravím se a mluvila jsem tiše. Král už chtěl muže zprostit viny, ale přesto se mě zeptal na názor. Z mého pohledu nevědomost neomlouvá. Když mu dal rozkaz podřízený mělo mu to být divné a zjistit si to. Což neudělal. Ale na druhou stranu... změnilo by se něco kdyby uposlechl? Zemřelo dvanáct lidí, nejspíš bych jich bylo pak třináct. Navíc jistě ho to bude po zbytek života hryzat. Navíc mágové v tom taky měli jistou roli. Chtěla bych slyšet i výpověď mágů co se stalo. Ale na to jsme neměli čas. Podívám se na krále. „Zprostila bych ho viny.“ Řeknu a počkám až to muži řekne. „Ale dala bych zjistit z jakého důvodu vznikla ona chyba u spojovacích mágů.“ Navrhnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Museli to snášet, co měli dělat?" Podotkne král a otočí se k odsouzenému vojákovi. "Zproštěn viny." Voják se začne usmívat, dva vojáci z jeho stráže poplácají s pousmáním svého kolegu po rameni. To král sleduje s mírným zamračením a pak ještě dodá: "Můžete se vrátit do aktivní služby." Řekne to ale tónem muže, kterému je jasné, že říká blbost. Voják na to přikývne stylem, "děkuji, ale nemám zájem." Pak pětice vyjde ze dveří. Král vezme spis a nalistuje příslušnou stranu. "Mágové se brání tím, že to byla těžká bitva a na předání všech rozkazů jich bylo příliš málo. Důležitější prý byly rozkazy v první linii, které byl obleženy gobliny. (Elfie sousedí s gobliny, tak, jako Říše se skřety) Úmysl jim nikdo nedokáže, navíc ho nejspíš neměli, a za selhání je soudit nemůžeme." Osvětlí ti. Pak mávne na stráže u dveří a ty vpustí do místnosti dalšího odsouzeného. Je oblečen v drahých šatech, na rukou nemá okovy, hlídá jej šest vojáků a doprovází ho dva sloužící a ještě jeden elf. Sloužící postaví za elfem pohodlnou židli a odsouzený se usadí. "Šlechtic." Vysvětlí ti král tiše procesí a absenci okovů. Pak si převezme od vojáka spis. "Zabití lorda Pavase. Vražda, 50 let, šlechtickým titulem zkráceno na polovinu, tedy 25 let." Přečte monotónně a pak k odsouzenému otočí pohled. "Proč jste se odvolal?" Odsouzený na střetne s králem pohledem, ale odpoví za něj elf po jeho boku. "Můj pán, lord Loret, zabil lorda Pavase v souboji. Oba s ním souhlasili, ba co víc, vyzyvatelem byl lord Pavas, byli fyzicky schopní jej zvládnout a vyzbrojeni byli stejnými meči." Král mírně podrážděně obrátí pohled z odsouzeného na obhájce. Šlechtic očividně může mít advokáta. "Nicméně souboje jsou, jak jistě víte, zakázány, pokud je úřad nepovolí, což tento souboj nebyl. Váš svěřenec, lord Loret, pouze lorda Pavase mírně urazil a ten jak o něm známo, okamžitě vyletěl a vyzval ho k souboji." Řekne věcně. Obhájce s mírným úsměvem přikývne. "Jistěže, nejednalo se tedy ale o vraždu, nýbrž o nedovolený souboj, kde je sazba 8 - 10 let, pro šlechtice polovic. Žádám, aby byl rozsudek přehodnocen z vraždy na právě nedovolený souboj a poprosil bych soud o udělení nejnižší sazby, s ohledem na to, že lord Loret se soubojem pouze souhlasil a ne jej navrhl. Kdyby odmítl, byl by považován za zbabělce, což nemohl dovolit." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Další případ byl označován jako vražda. Mohla jsem jenom zírat na to, jak se nese. To má ve vězení takové výhody? No čekala jsem co uslyším. Šlechtic se sám neobhajuje. Najal si právníka. Hezké. Prý to byl souboj, sic zakázaný, ale obě strany s tím souhlasili a tudíž si uvědomovali, že můžou zemřít. Navíc ho vyzval mrtvý... Nakloním se ke králi. „Jsou i nějaké jiné výpovědi? Postižený nemůže vypovídat. Je někdo kdo by tuhle verzi mohl potvrdit?“ zajímala jsem se. Nevěděla jsem co všechno v té složce může mít. „Že se tohle stalo tvrdí oni. Taky si to mohl dobře tak vymyslet, aby se z toho vykroutil.“ Odmlčím se a podívám se kouknu na šlechtice. „Já bych tenhle případ ještě odložila než se to všechno ověří.“ Řeknu na to svůj názor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Král prolistuje složku a poklepe na jednu stranu. "Souboji přihlíželo padesát jiných elfů a čtyři vojáci - ti byli později degradováni za to, že souboj nepřerušili. Všichni svědci ale vypověděli to samé, co obhájce. Vyzýval poškozený a oba měli stejné šance. Civilní soud jej odsoudil za vraždu, protože dál už má zavedenou jen loupež, krádež, znásilnění a neúmyslné zabití. Jak říkám, chce to modernizaci..." Přemýšlí u čtení spisu. "S přehodnocením souhlasím, ale zajímala by mě spíš ta snížená sazba... Je pravda, že vyzýval poškozený a obviněný pouze bránil svou čest, ale taky je pravda, že s urážkami začal tady obviněný a musel vědět, že lord Pavas byl známý cholerik. Mohlo se čekat, že to přeroste v boj." Prolistuje spis. "Na druhé straně už vím, co namítne obhájce. Lord Loret byl ve městě v době incidentu krátce a o Pavasovi nemusel slyšet... Nicméně pořád tu jsou ty urážky. Ve spise stojí, že už si nikdo nepamatuje, co vlastně k té urážce vedlo. Píše se ale, že byla jen mírná, v čemž se svědci shodují. Možná kritika vzhledu? Šatu?" Obhájce sleduje vaši tichou rozpravu s očividnou nevolí, netroufne si k tomu ale nic poznamenat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Naklonila jsem se blíž a poslouchala co říká. „Je mi trochu divný ten právník. To je ten šlechtic tak povýšený, že nemůže mluvit za sebe? Připadá mi to, jako kdyby přece jen měl něco na svědomí.“ Stisknu rty. „Nebo možná jen hledám něco co tam není.“ Řeknu pak omluvně. Zamračím se. „Možná, že věděl, že je to cholerik. Ale mohl tušit, že ho vyzve na souboj? Nebo to možná řekl neuváženě. Protože nevím co by získal tím, kdyby to udělal schválně. Bylo to příliš riskantní. Mohl by přijít o život. A ani mě nenapadá jak by si někdo mohl takový souboj pojistit.“ Zamnu si bradu. „Pokud to nebyl nějaký promyšlený plán do kterého nevidíme.“ Pak si povzdychnu. „Já bych mu to snížila. Ale přidala bych mu, aby musel odškodnit pozůstalé.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Král se trochu ušklíbne. "Všichni šlechtici se nechávají zastupovat obhájcem. Připadají si tak důležitější." Pokrčí rameny. "Možná neměl osobní motiv, ale to ještě neznamená, že nemohl mít v úmyslu ho vyzvat. Někdo mu mohl zaplatit za smrt lorda Pavase a on to zamaskoval soubojem. Třeba věděl, že Pavas vždy vyletí, proto ho záměrně urazil..." Zavře složku. "Nicméně vyšetřování nic takového neprokázalo, takže..." Otočí se ke šlechtici. "Královský soud přehodnocuje čin z vraždy na nedovolený souboj. Ve šlechtické věznici si odsedíte čtyři roky - na polovinu snížený osmiletý rozsudek. Proti tomuto rozsudku už neexistuje odvolání." Obhájce se usměje a ukloní se. "Nemáme nejmenší důvod se proti tomuto rozsudku odvolávat, Výsosti." Mávne na sluhy, kteří vezmou židli a šlechtic, advokát i stráže vyjdou ven. Sotva vyjdou ven, přiřítí se do místnosti dvojice vojáků a jeden z dvorních mágů, který v ruce třímá magické zrcadlo. Strážní u dveří se trojici pokusí zastavit, ale král je gestem zarazí a nechá muže dojít až k vám. Ti se rychle ukloní a mág řekne: "Velice špatné zprávy z Říše pro členy Rady." Dvorní mág vám ukáže zrcadlo, ve kterém lze vidět jeden bitevní mág. K Veličenstvu se pokloní, k tobě rychle kývne hlavou a řekne. "Musím okamžitě mluvit se členy Rady." Král ukáže na tebe. Bitevní mág v zrcadle zavrtí hlavou. "Potřebuji mluvit se stálými členy Rady, se zasvěcenými." Král se pousměje. "Velmistr de Score je momentálně s vojenskou jednotkou kdo ví kde a velmistr dan Dray není ve stavu, kdy by mohl vydávat příkazy. Mistra Sela je zde jediná členka Rady." Bitevní mág frustrovaně potřese hlavou, ale rychle se ovládne a promluví k tobě. "Říšští mágové právě přišli o velení. Zatím nevíme, jak se to stalo, ale všechno nasvědčuje rozsáhlému telepatickému útoku na členy Rady. Přišlo to náhle a bez varováni. Velmistři dokázali i přes své překvapení rychle reagovat a hlavní část síly neutralizovat, ale stejně byli útokem sraženi do bezvědomí. Nestálí členové nebyli schopní se útoku bránit a jsou na zdravotním oddělení s vesměs těžkými poškozeními mozku." Tohle vychrlí takřka na jeden dech a pak se rychle nadechne, aby mohl pokračovat. "Někdo dost ošklivě využívá situace k našemu zničení. Shalafi je v pořádku, ale momentálně se nachází na jednání Uzavřené rady. Už byl informován, ale než stihne vydat příkazy, může být pozdě." Znova se nadechne. "Jste v tuto chvíli jediná dostupná autorita, proto vás žádám o povolení vyslat za nepřátelskými telepaty bitevní mágy z oddílu Rudé nebe." V životě jsi o tomhle oddílu neslyšela, což mág vyčte z tvého výrazu a krátce si povzdechne. "Je to jednotka bojující s démony z jiných dimenzí, jedna z našich největších sil. Myslím, že je to jediná dostatečná odpověď telepatům, kteří během okamžiku prorazili mentální obranu dvaceti šesti členů rady." Na malý okamžik zaváhá, ale pak pokračuje. "A taky vás žádám o povolení dovolit oddílu využití černé magie, samozřejmě s nejvyšší opatrností, pokud to bude ke zničení nepřítele nutné..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nejraději bych tomu šlechtici i jeho právníkovi šlápla do toho jejich samolibého ksichtu. Jenže to jsem nemohla a tak jsem jen mohla zamračeně sledovat jak odchází. „Šlechtici...“ Povzdychla jsem si a pak koukla na krále. „Snad se ti ta modernizace brzy podaří.“ Řeknu. „Kdyby se ty případy řešili hned, tak by jsi měl méně práce.“ Leknu se, když dovnitř vrazí voják a nese zrcadlo. Co to má znamenat? Narovnám se, když voják ukáže mága v zrcadle, který řekne, že potřebuje mluvit s někým z rady. Král mu odpověděl, ale já mu nestačila. Bohužel... zdá se, že jsem jediná možnost. Jsem potěšena, že jsem míněna jako poslední možnost. To člověka vždycky potěší. Zvážněla jsem, když uslyším co se stalo. „Chápu. Zdá se, že ne jen okolní země využili naší situace k tomu nás zlikvidovat. Telepati se také sebrali.“ Zadívám se na mága v zrcadli. „I tady na nás telepati útočí.“ Řeknu mu, že nejsou jediní kterým dělají potíže. Bohužel... k mému zděšení po mě chtějí dost závažné rozhodnutí. Promnu si kořen nosu. Použití černé magie. Vůbec se mi to nelíbí. Jak se jednou z černou magií začne... může být těžké přestat. „Dobrá. Vyšlete oddíl Rudé nebe. A pokud jde o černou magii...“ zaváhám a stisknu nesouhlasně rty. „Ať ji použijí jen v bezprostředním ohrožení života. Bylo by nepříjemné, kdyby někdo z Rudého nebe začal holdovat černé magii.“ Nedalo se nic dělat. Telepati byla velká hrozba a museli se zlikvidovat. Neměli jsme v podstatě na vybranou. „Nesnáším, když musím o něčem tak důležitým rozhodovat.“ Utrousím ke králi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Voják se ušklíbne. "V bezprostředním ohrožení života budou v boji proti těm telepatům prakticky pořád." Ušklíbne se bojový mág v zrcadle nevesele. "Rozkaz." Řekne potom. Obraz v zrcadle zahalí mlha a když se vyčistí, vidíš jen svůj a králů odraz. Když se zmíníš o závažných rozhodnutích, král se rozesměje. Ještě s tichým smíchem se obrátí k jednomu z vojákovi. "Jak je na tom aktuálně velmistr Dray, už ho vzbudili? A víte něco o výpravě lorda Rionella? Já jen abychom mohli tady mistru rozhodování pro příště ušetřit." Voják odpoví: "Velmistr dan Dray je už v lepším stavu a dostane se ze svých zranění, ale zatím ho neprobudili z léčivého spánku. A nejspíš ho neprobudí ještě nějakou dobu. Lordova výprava pokračuje, ale informovali jsme velmistra Scorea, který se od skupiny odpojil a vrací se sem. Je to situace, která vyžaduje jeho okamžitou pozornost." "Přirozeně." Odtuší král a zamračí se. "Telepatům se podařilo zneškodnit Radu mágů, jedno z nejmocnějších magických uskupení..." Dvorní mág se zrcadlem v ruce kývne. "Znepokojující, Výsosti." Král zavrtí hlavou. "To není přesně to slovo, kterým bych to nazval. Můžete jít." Pak se otočí k tobě. "Přijmeš mé pozvání na snídani, než se Alex vrátí?" Uvědomíš si, že je vlastně pořád brzké dopoledne. Elfové vstávají dříve než lidé. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zpražím mága v zrcadle chladným pohledem. A za chvíli zmizí. Aspoň byla dobrá zpráva to, že Dray na tom byl lépe. Aspoň, že tak. Mé poznámce, že král začal smát. Ušklíbnu se. „Až se Alex dozví, že jsem jim povolila černou magii, tak moc nadšenej nebude.“ Promnu si zátylek. „Už aby se bohové vrátili. Jestli to takhle půjde dál. Zůstane nás hodně málo. Doufám, že aspoň děti, učedníky nechávají na pokoji.“ Stisknu rty. „Ti jsou zranitelní a křehcí jako vejce.“ Podívám se na krále. „Snídaně?“ zopakuji opožděně. „Oh... ano. Ráda pozvání přijmu. Navíc ráda odsud zmizím. Mám trochu obavy aby nám náhodou nepřivedli nějaký další případ.“ Zaváhám. „Hm... myslíš, že až se vrátíme domů, že by jsi mi mohl poslat zprávu o tom co nakonec udělal ten párek farmářů? Zajímalo by mě totiž pro jakou možnost se rozhodli.“ Řeknu a vstanu. Uhladím si háv a trochu jím zatřepu, aby se mi látka odlepila od zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Král zavrtí hlavou a rovněž se zvedne. "Bude vědět, že jsi neměla na vybranou. Sám moc dobře ví, jaké to je." Vykročíte ke dveřím, které vám stráže otevřou. "Nemyslím si, že by se telepati zaměřili na děti, jdou po kapacitách. Po členech Rady, po nejmocnějších bitevních mázích a tak dále." Řekne Darmouth, když míříte chodbou k jídelně. Za dveřmi čekala další dvojice strážných, kteří se k vám po opuštění místnosti přidali a diskrétně kráčí několik kroků za vámi. K jídelně dojdete brzy, strážní vám opět přidrží dveře a vy vejdete dovnitř. Dlouhý stůl je pořád na místě, ale prostřeno je jen pro několik osob. Stráže, co vás doprovázely, se po vstupu do místnosti zařadí vedle svých kolegů u dveří. Cestou sem sis vůbec všimla, že se to všude teď jen hemží strážemi. Usadíte se s králem ke snídani. Máš před sebou široký výběr. Desítky druhů šunek a pečiva, vajíčka, sýry, zelenina... Král si naloží na talíř poměrně skromnou porci a pohrouží se do svých myšlenek. Zhruba uprostřed jídla se dostaví i generál Oldash, který ti byl představen včera u večeře, člen nové generace. Usadí se vedle krále, zdvořile tě pozdraví, nabere si jídlo a začne s králem rychle elfsky o něčem diskutovat. Zrovna když dojídáš, otevřou stráže dveře a dovnitř vpadne Alex, oblečen v oné černé kožené zbroji, ve které byl oblečen i při vašem odjezdu z Věže. Stékají mu po ní kapky vody a vlasy má mokré. Jistě, přes zabedněná okna nejde vidět, jaký liják venku je. Ideální počasí na divokou honičku na koních. Král vstane, když se Alex přiblíží ke stolu, a generál jej napodobí. "Dáš si snídani?" Optá se král přívětivě, ale Alex odmítavě zavrtí hlavou. "Nejdříve se převléknu a potřebuji se promluvit s Anett." Král kývne, ale řekne. "Jak vypadalo to pronásledování?" Alex se zašklebí. "Nic příjemného, chytli jsme stopu, ale pak začal ten liják. Já dostal zprávu a vrátil se zpátky. Přestože se stopa začala rozpouštět, Rion...ell to odmítl vzdát." Král znova přikývne a zase si sedne. Alex se obrátí k tobě. "Můžu s tebou mluvit, prosím?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dorazili jsme do... no teď to byla jídelna. Stůl se prohýbal pod nabídkou dobrot. A já si uvědomila jaký mám hlad. Usadila jsem se s králem ke stolu, za chvíli se objevil generál a začal s králem mluvit elfsky. Asi to bylo něco soukromého. I když.. možná že ne. Asi pro ostatní nebylo příjemné pořád mluvit jiným jazykem, jenom kvůli mě. Asi bych se měla elfsky naučit. A možná i další jazyky. Pokud šlo o mě, já si nabírala malé porce. Vždy trochu, snědla jsem to a vzala si další. Takže kdyby si to někdo spočítal vyšlo by z toho, že se cpu jako kdybych týden nejedla. Už jsem byla spokojená, když se objevil Alex. Vpadl dovnitř a hned si to šinul k nám. Alex chtěl samozřejmě mluvit první se mnou. Na jeho žádost přikývnu. „Prosím, omluvte mě pánové.“ Řeknu a vstanu.A vydám se za Alexem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Král i generál přikývnou a ty se s Alexem vydáš stranou. Stojí tam jeden voják, který okamžitě odejde, aby vám poskytl soukromí. Alex u stěny zastaví a otočí se k tobě. Zachmuřený výraz se změní na ironické pousmání. "Rada mágů, dá se říct, padla. A na mě dočasně přešly všechny její pravomoci." Uchechtne se. "Řečeno stručně, je všechno hodně špatně." Zase se zachmuří. "Já si ale nemohu dovolit Radu zastupovat. Musím zůstat tady a dál vyjednávat. Darm by mi s radostí poskytl celou armádu, ale s jeho šlechtici je to mnohem horší, přesvědčit je bude tvrdý oříšek. Někdo ale Radu zastupovat musí, protože určité akce může Shalafi nařídit jen s jejím povolením. Jsi jediný zbývající člen Rady, co je při vědomí, takže asi víš, o co tě chci požádat..." Odmlčí se. "Vrátíš se s elfími jednotkami zpět do Říše. Podstupuji ti veškeré aktivní pravomoci Rady. Nemůžeš schvalovat a rušit zákony, ale můžeš povolovat a zakazovat akce a podobné věci. Mágové potřebuji Shalafiho a Radu, a když není Rada, musí ji aspoň někdo zastoupit, aby mohl řád normálně fungovat." Zase se krátce odmlčí, jak uvažuje. "Bylo mi řečeno, že jsi na telepaty nasadila Rudé nebe, což byl skvělý krok, ti se s nimi vypořádají, měli co do činění s mnohem horšími věcmi. Takže po návratu už ti snad nebude hrozit akutní nebezpečí. Samozřejmě že i tak budeš jednou z nejchráněnějších osob v Říši. Mohl bych ti to nařídit, ale ty víš, že nemám nejmenší zájem. Je to na tobě, jestli to vezmeš. Některé věci se mnou samozřejmě můžeš konzultovat přes zrcadlo..." Pokud přijmeš, vrátíš se do Říše jako Rada. Tvoje pravomoci budou srovnatelné s pravomocemi Shalafiho. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jak Alex mluvil, začínala jsem tušit kam tím míří. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra! Povzdychnu si a promnu si obličej. „Výborný. Jediné co jsem kdy chtěla, bylo léčit lidi a cestovat. A teď na má bedra padlo vedení celého společenstva mágů.“ Podívám se na Alexe. „Odmítnout nemůžu, to dobře víš. Ale díky, že jsi to zmínil. Nemůžeme dovolit, aby se společenství rozpadlo. Takže samozřejmě přijímám i když nerada a neochotně.“ Přešlápnu. „Doufám, že nic nezkazím. Z měřítka mágů jsem ještě dítě. A hodně toho nevím.“ Jsem z toho celá nesvá. „Pokud jde o Rudé nebe. Spíš mi to bylo navrhnuto, než že bych je doopravdy vyslala. Do té doby jsem nevěděla, že něco takového existuje. Co mi spíš dělá starosti je to, že mě požádali i o možnost použití černé magie.“ Stisknu rty. „Vzhledem k tomu, jak je důležité je zlikvidovat, tak jsem jim to povolila. Jen v případě bezprostředního ohrožení života. Jen musím doufat, že jsem tím nespustila něco horšího.“ Stisknu rty. Znovu si povzdychnu. „Dobrá. Vyrazím zpět domů. A budu s tebou komunikovat přes zrcadlo. Musíš mi totiž nějaké věci vysvětlit. Jak se zdá, tak jsem totiž nezasvěcená. Což se musí změnit, pokud mám o něčem rozhodovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Napůl." Pokusí se Alex nepříliš úspěšně zlehčit to, že na tvých bedrech leží celé společenstvo mágů. Když se zmíníš o tom, že toho dost nevíš, přikývne. "Je hodně věcí, se kterými se raději obyčejným mágům nezmiňujeme... Dimenzionální brány, kondenzování a uchovávání magie a tak dále. Ani my, stálí členové Rady, o tom nevíme vše, a ani nechceme. Jen základy, jen to, co nutně potřebujeme vědět." S pousmáním si sáhne za kyrys a vytáhne suchý pergamen (což je zázrak na to, jak je promočený), úhledně poskládaný do malého obdélníčku, a podá ti ho. "Písemné podstoupení pravomocí Rady spolu s žádostí, abys byla zasvěcena do nejnutnějších věcí a příkaz, aby ti všichni byli k dispozici. Neztrať to, ano?" Slabě se zasměje a krátce se protáhne. Všimneš si, jak se mokrá louže na drahém koberci pod ním rozšíří. A neujde ti ani výraz sluhy na opačném konci místnosti. Takový ten, kdyby pohledy zabíjely, Alex by už nebyl mezi živými. "To s tou černou magií byl naprosto nezbytný krok, udělala jsi správně. A co se týče tvého dočasného postavení." Potřepe hlavou. "Jsi mocná, chytrá a schopná a ostatní už to zjistili, smiř se s tím. To místo v Radě jsi nedostala proto, že jsi byla moje učednice... A už za svých učednických let jsi se utkala s více protivníky a zažila více věcí, než většina obyčejných mágů. A k tomu tvému dětskému věku... takhle tě mohou brát jen opravdu mocní mágové, kteří se dožijí vysokého věku. A oni tě tak neberou. Mluví o tobě docela uctivě." Mrkne na tebe. "Fajn, vyrazíš dnes odpoledne s jednotkami elfů, co nám plují na pomoc. Zabal si, nezapomeň ten dopis a... já už se zajdu převléct. Příliš by nám nepomohlo, kdybych skončil vedle Marcuse s těžkým zápalem plic." Zasměje se s nadsázkou a otočí se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzala jsem si od něj pergamen, zamračím se na něj a schovám ho do útrob svého oblečení. Povzdychnu si. „Jen aby jste do mě nevkládali přílišné naděje. Nechtěla bych nikoho zklamat. Jenom z představy, že bych měla svým rozkazem někoho uvést do smrtelného nebezpečí, naskakuje mi z toho kopřivka.“ Oklepu se. „Mám se na co těšit. Doufám, že se to brzy vyřeší a já se tohohle postu budu moci zbavit. Tak fajn. Odpoledne vyrazím.“ Vidím jak odchází. „Počkej! Co když se před odjezdem už neuvidíme?“ i přes to, že z něj kapalo jsem ho objala. „Dávej na sebe pozor. Ozvu se pak přes zrcadlo.“ Rozloučím se a odejdu se převléknout a zabalit si tu trochu co mám sebou. Samozřejmě, že jsem si pečlivě uschovala u sebe pergamen s pověřením. Nezapomněla jsem se jít rozloučit s králem před tím než jsem už jen počkala na odvoz. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Příprava Vzduch byl nebývale těžce dýchatelný, taková nastala atmosféra po Palinových slovech. Morálka většiny byla podlomena a na pár okamžiků nepřipomínali ani zdaleka hrdé a nebezpečné bojovníky, kterými paladinové jsou. Nejvíc mě ale šokovala skutečnost, že to má být zrovna jednotka Jestřábů, která bude mít ten nejtěžší úkol. Najít ho živého nebo ho zmasakrovat tak, aby ho nepoznal ani náš nebeský otec?! Neměl jsem sílu to říct nahlas. To po nás žádáte bohové?! Připravili jste i takový osud pro své další ovečky, následující vás kamkoli? Je to snad test naší víry? Ve jménu církve se mají dělat dobrotivé a ušlechtilé skutky, avšak tento možný čin mi nepřijde dobrotivý ani ušlechtilý. Co nadělám, slíbil jsem a přísahal, že naši milující Matičku církev budu chránit a bít se za ni. Jsem jen pouhopouhá figurka v šachovnici. Můj vnitřní boj odezní, hlavní otázky jsou zodpovězeny a nezbývá nic jiného než naostřit meče, zkontrolovat brnění a pár dalších maličkostí. Dostali jsem hodinu na přípravu, je to víc času než potřebuji. Spolu s Artym se vydáme k naším celám, kde máme své věci. „Co si o tom všem myslíš?“ zeptám se svého druha ve zbrani. „Upřímně řečeno nečekal jsem nic velkého po prvních dvou dnech tady. Nastávají tyhle situace často? Člověk se musí až podivit naš všemi těmi náhodami. Ztráta kontroly nad magií, vyhlášení války, zajetí papeže, to vše na sebe navazuje jako články řetězu. Nemůžu dostat z hlavy myšlenku, že to je jen další plán nějaké zvrácené osoby.“ Jdeme spolu s Artym svižným tempem chodbou, na jejím konci zahneme do prava, kde jsou naše cely. Shodím ze sebe košili a kožené kalhoty a začnu si brát první vrstvu oblečení, která je pod brněním. Chvilku s nim poskakuji, aby si dobře sedlo a pak jdu za Artym, aby mi dotáhnul řemínky. Na záda si připnu dva jedno-ruční meče, jeden a půl ruční meč a nakonec přijde můj štít ve tvaru kapky. Vše je upnuté v kožených řemíncích, jež umožňují rychle vytažení a přípravu na boj. Svůj „magický“ prsten mám na řetízku, jež mám na krku a dotýká se mé hrudi. Bohové a jejich magie je možná pryč, ale ty tu jsi pořád semnou co? Povytáhnu prsten a podívám se na něho. Víří v něm barvy všech odstínů, jako kdyby se nemohl rozhodnou, kterou si má zvolit. „Vypadá to, že nejsem jediný, kdo má smíšené pocity, co?“ Musím se tomu zasmát, jak bych mohl očekávat, že mi prsten odpoví. Není sice obyčejný a žijeme ve světě, kde je všechno možné, ale nic se nemá přehánět. Uvažuji co vzít dál, ale nic mě nenapadá. Peníze, jídlo a takové věci nepotřebujeme brát. Nikoho tam podplácet nebudeme, a i kdyby, pochybuji, že budou brát naši měnu. Navíc je to rychlo akce s žádným zdržováním. Dojdu o pár metrů dál k Artyho cele, odkud se s ním nebo bez něho, záleží zda tam je nebo ne, vydám k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je břímě vládnutí." Povzdechne si Alex a krátce se zadívá na Darmoutha. "Někteří jsou jím prokletí víc, a jiní méně. Já osobně jsem svými rozkazy zabil desítky našich a tisíce nepřátel. Nejsem na to hrdý, ale bylo to nezbytné a udělal bych to znova. Člověk se s tím prostě naučí žít." Řekne ponuře. A nepřehání, byl hlavním velitelem bitevních mágů v poslední válce proti Narnostu. On vydal příkazy, které umožnily bitevním mágům zmasakrovat nepřátelské vojsko táhnoucí na Rhunx. Pak se zašklebí. "Taky nemám rád, když je na mně úplně všechno. Být jedním hlasem ve sboru je fajn, ale být sám... Neboj, určitě se všechno brzy vrátí do normálu." Trochu to zní jako když voják říká svému zraněnému kolegovi "Bude to dobrý", přičemž oba ví, že to není pravda. Ale tady je to jiné, každým okamžikem se bohové mohou vrátit. Když ho obejmeš, zasměje se a objetí ti oplatí. "Neboj, ještě se uvidíme. A ještě jedna věc... Jsi teď na stejné úrovni jako Shalafi a on je si toho vědom, byť to možná bude popírat. Nenech se jím zastrašit a buď důsledná, jakkoliv bude vyvádět. Musíš brzdit jeho akce, mnohdy jedná hodně zbrkle. Ani bych se zas tak moc nedivil, kdyby všechny naše síly vyslal na telepaty a nechal démonům otevřené brány a pozvánku k tomu. Většinou vidí jen akutní nebezpečí, ne to v pozadí. A malá rada na závěr. Vyhledej Uveru, vím, že umí být dost nerudný a pro splnění rozkazu jde přes mrtvoly, ale je loajální a inteligentní. Věřím mu, přátelíme se už od Akademie." S tím odejde a ty si jdeš po krátkém rozloučení se zamyšleným králem zabalit. Vyjde ti to tak, že jakmile vyjdeš ven, zrovna přestane pršet. Přejdeš k říčnímu přístavu. Před sebou máš celou flotilu bílých lodí, kolem tebe probíhají početné jednotky vojáků v bílo-stříbrných zbrojích, nad tím vším se tyčí důstojníci v tepaných helmách v sedlech krásných běloušů a vydávají zpěvavé příkazy. Musíš počkat, než se naloží vojáci, odhadem jich je až k tisícovce, lodí může být tak stovka. Teprve jakmile jsou všichni nalodění, můžeš do velitelské lodí nastoupit i ty. Alex tě znovu obejme - už tě nezmáčí, je převlečený ve svém hávu biteváka, mladý generál Oldash ti potřese rukou a král se ti s usmáním mírně ukloní. Když lodě vyplují, zůstaneš na palubě a díváš se na shromáždění na molu. Kolem krále stojí kordon stráží, ale mimo těchto je tam spousta žen, které máváním vyprovázejí své muže. Po chvilce se dav rychle rozestoupí, jak na molo v divokém trysku vjede jezdec a škubne otěžemi, kůň se zapře kopyty a zastaví málem na místě. Jezdec se v sedle postaví a zasalutuje ti. Po krátkém mžourání rozeznáš Riona. Vedle tebe stojí kapitán lodi Ranusk a velitel celé flotily, admirál Nysiq. Oba se taky dívají směrem k přístavu. Kapitán ti akorát oznámí, že tvá kajuta je připravena a zavazadla do ní byly odneseny. Teď vás čeká třídenní plavba po řece do Ilienthu, kde budou doplněny zásoby a přidá se k tobě Dartor. Vilém je prý pořád v bezvědomí, ale druhý bojový mág se probral a může na něj tedy dohlížet on. A potom týdenní plavba Salmaritským oceánem k Říši. S elfí flotilou se narnostské námořní blokády nemusíš bát. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čekala jsem až se nalodí vojáci. Bylo jich vážně hodně. Myslela jsem na to co Alex říkal. Takže mám právo se se Shalafim hádat? Kromě toho, že to bude na nervy... nejspíš se u toho budu i trochu bavit. Ale stejně... uááá! Měla jsem chuť řvát a rvát si vlasy jenom z představy, že musím rozhodovat. Ale jestli jsem měla vést... musela jsem se chovat rozhodně. Jako vůdce. Klidná. Nenechat se ničím vykolejit. Protože jediné klopýtnutí a někdo by toho mohl využít. Nalodila jsem se a pak sledovala molo, kde se se mnou přišli rozloučit. Tedy ne jen se mnou. I ženy vojáků. Muselo to pro ně být těžké. Strach, že je už nemusí vidět. Války, boje... jsou strašné. Někdo se přiženě na molo a já poznám Riona. Zamávám mu. Bylo od něj milé, že se přišel rozloučit. „Rione! Až se vrátí bohové, budu tě navštěvovat!“ zavolám. Povzdychnu si, když mi zmizí z dohledu. Pak poděkuji veliteli flotily a odeberu se do své kajuty. Už abychom byli zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vše proběhne tak, jak to bylo naplánováno. Tři dny nezáživná plavba po řece. Vojáci pořád jen cvičili nebo kmitali sem a tam, velení bylo neustále skloněno nad mapami a za pomocí kružítek a pravítek rýsovalo bojová uskupení. Všichni ti zdvořile odpovídali, pokud ses na něco zeptala, ale nikdy nezačínali rozhovor. V Ilienthu doplníte zásoby na cestu Salmaritským oceánem a vyzvednete Dartora. Jeho přítomnost nudu z velké části zažene. Proberete své poslední zážitky, hlavně teda ty tvoje, protože on nic zajímavého nezažil. Flákal se v Illienově stromě a poslouchal hlášení druidů o tom, že Vilémův zdravotní stav je pořád špatný, zato kolega bojový mág se rychle uzdravuje. Potom se bavíte i o tvé nové dočasné povinnosti. Dartor ti doporučí vytvořit si svůj štáb, lidi, kteří mají hluboké znalosti o zákonech a podpoří jimi tvé námitky proti Shalafiho akcím. "Současný mladý Shalafi chce pro mágy jen to nejlepší, ale chce toho dosáhnout HNED. Věta 'Pomalu, ale jistě' mu nic neříká." De facto tak potvrdí Alexova slova. Rovněž na Uverovi, jako loajálním pomocníkovi, se s Alexem ztotožní. Cesta při takových konverzacích rychle ubíhá, i když se Dartor občas taky dá do fascinovaného probírání bojových plánů. Hlavně při jídlech, které je vám podáváno v malé komfortní důstojnické jídelně. Vždy s vámi jí admirál, kapitán lodi a první důstojník. Elfové blokádou projeli jako nůž máslem. Jelikož velitelská loď jede ve středu flotily, většinou kolem vás už jen proplavaly trosky ze zničených narnostských lodí. Do boje se vaše loď zapojila jen jednou, ale z toho jsi moc neměla, protože admirál z opatrnosti nařídil, že musíš až do konce boje zůstat v podpalubí. Dartor se po dlouhém váhání rozhodl jít raději za tebou dolů a přenechat palubu zkušeným elfím námořníkům. Po týdnu dosáhnete břehů Belnetské říše. Elfové jsou značně překvapení, když vplujete do prostoru kontrolovanou říšským loďstvem. Měli jste zprávy, že celé pobřeží ovládá Narnost. Rovněž by měl podle zpráv ovládat všechny přístavy, což se taky neukázalo být pravdivé. Přístav, do kterého jste dopluli, měl vyvěšenou vlajku Říše a na rozlehlém molu na vás čekal zástup vojáků. Jako první zakotvila vaše velitelská loď a velení vystoupilo. Role se obrátily, teď Říše vítá a elfové přicházejí. V čele jde admirál Nisyq, vedle něj po levé ruce kapitán lodi a po pravé ty. Dartor jde o krok za tebou a za ním vystupují armádní důstojníci. Váš malý průvod se zastaví pár kroků před uvítacím výborem a ty zazíráš na jejich velitele. Od slunce zesvětlené vlasy a do tmavě hněda opálená kůže, elegantní, ale bezpochyby účelné, mírně poškrábané brnění, rytířský meč, na jehož rukojeti v klidu spočívá mužova levá ruka. Na kyrysu má rytíř vyrytých několik symbolů, které by ti dříve nedávaly smysl. Ty tři dny cesty po řece sis ale krátila čtením knihy o rytířstvu, kterou ti daroval Rion. Takže teď víš, že insignie označují velitele rytířského pluku. Ceremoniář admirála a velitele pluku představí slavnostním hlasem. "Admirále Nysiqu, představuji vám sira Jareda Selu, velitele 3. gurchulského pluku Rytířstva svatého Benedikta." Svého bratra jsi poznala až po několika vteřinách zírání, zhruba ve chvíli, kdy ceremoniář otevřel ústa. Jared ale dokonale zachovává protokol a po dobu představování se dívá výhradně do očí admirála. Tobě věnoval jen jeden rychlý pohled s usmáním. "Sire Selo, admirál Nysiq, velitel elfí válečné flotily Salamandra." Oba muži na sebe kývnou a stisknou si pravice. Pak se Jared zdvořile optá. "Jaká byla plavba, admirále?" "Poměrně klidná, děkuji za optání. Byli jsme informováni, že všechny přístavy jsou ovládány nepřítelem. Vaše práce..?" Jared se pousměje a kývne. "Dobyli jsme zpět ale jen pár přístavů, zbytek stále kontroluje Narnost." Pokračuje to několika zdvořilostními frázemi, než se elf zeptá, kolik mužů je Jaredovým velením. "Tři tisíce rytířů, pět tisíc mužů z královského vojska a šest tisíc mužů z Guršské císařské armády." Takže Gurchové jsou tady... Teď, když se rozhlédneš, skutečně jich vidíš v uvítacím výboru několik. V otlučených tmavých brněních, s ebenově černou kůží a hrubými černými vlasy. Jared a admirál si vymění ještě několik frází a pak uvítací výbor ustoupí, aby se elfové mohli vylodit. Jared se protlačí k tobě a pevně tě obejme. "Jsem rád, že se ti tam nic nestalo." Zašeptá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Arty se pochmurně zašklebí. "Taky se mi zdá, že to je příliš mnoho náhod najednou. Buď se různé skupiny naučily skvěle využít tuhle podělanou situaci, nebo je to opravdu jeden velký plán nějaké zvrhlé bytosti. Navíc jsem včera slyšel velitele a zástupce, jak se baví o tom, že na členy Rady mágů někdo neustále telepaticky útočí." Zavrtí hlavou. "Tohle je naše první akce takového rozsahu. Většinou jenom zatýkáme zkorumpované biskupy..." Dojdete si pro brnění, navzájem si dopnete řemínky a vydáte se zase na shromaždiště. Duchové stojí v hloučku kolem sebe a o něčem diskutují, Panteři, kteří mají rychlé přepady v popisu práce, mají ve tváři kamenné výrazy a protahují si ztuhlé svaly. Brzy dojdou i ostatní Jestřábi a taky se shluknete do diskuzního klubu. Proberete a zanadáváte na značně neobvyklou situaci a hodina uteče velmi rychle. Pak zase nastoupíte a opět se objeví mágové. Jde to velmi rychle. Mágové divoce zagestikulují a ty okusíš známý pocit ztráty hmotnosti typický pro přemístění. Svět se s tebou divoce zatočí a jakmile se točit přestane, objevíš se sám kdesi v ztemnělém lese. Prsten na tvé hrudi divoce září. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Díky Dartorovi cesta nebyla tak ubíjející jak jsem se obávala. Elfové mě příliš do rozhovorů nezapojovali. No... taktika bojů nebyla zrovna moje silná stránka. Spíš žádná stránka. Pohyby a manévry vojsk... nikdy. Dartor mi doporučil si sestavit svůj vlastní tým. Jenže... z koho? Skoro nikoho neznám. No přinejmenším je na mé straně Dartor, s tím můžu začít. Boje jsme se z účastnili jen jednou a to jsem byla vykázána do své kajuty, pro mé vlastní bezpečí. Dartor mě po nějaké chvíli následoval a dělal mi společnost. Za což jsem byla vděčná. Nebyla jsem ráda sama a navíc jak jsme se blížili byla jsem stále víc nervózní a ve stresu. Stále častěji jsem se přistihla jak někde nervózně přecházím sem a tam. A pak jsme dorazili domů. Čekala jsem, že budeme muset bojovat. Ale vypadalo to, že říše měla přístav zpět. I když jsem uvažovala jestli to není léčka. Ale po tom co jsem viděla uvítací výbor, jsem to zavrhla. Uvítání bylo samozřejmě formální až běda, ale to mi bylo jedno. Zírala jsem totiž zírala na rytíře, který mi byl hrozně povědomí. A uvědomila jsem si až po chvíli, že je to můj bratr. Je to děs. Pokaždé když ho vidím, trvá mi déle než ho poznám. Nic jsem neříkala, čekala jsem až tohle skončí. A prohlížela jsem si Guršské vojáky. Sice jsme je už viděla, ale bylo to jen na chvíli. Elfové se začali vyloďovat a a Jarred vyrazil ke mě. Objal mě a já jeho. „Jsem přece Sela. Mi máme tuhý kořínek... uh... ale i když tě objímám ráda, připadám si jako v sevření, železné panny.“ Poplácám ho po brnění. „Koukám, že rychle stoupáš nahoru, bratříčku.“ Usměji se na něj. „A děkuji ti za otce. Potkali jsme ho cestou tam... a měla jsem o něj velký strach. Naučil ho mezitím aspoň někdo zacházet s mečem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To teda máme." Zasměje se Jarred, když tě pustí. "Rytíři, co dostanou velení v Guršské říši stoupají všichni rychle. Neustále se tam bojuje." Je poměrně těžké o Jarredovi uvažovat jako o zkušeném válečníkovi, ale je ti jasné, že přesně tím on je. Ten neustálý kradmý střeh, mírně ostražitý výraz ve snědé a větrem ošlehané tváři, pronikavý pohled bystrých očí.. jsou to detailní změny, ale jsou tam. A pak tu jsou změny, které rozhodně detailní nejsou. Jako třeba perfektně vypracovaná postava, o které nelze pochybovat, i když je Jarred oblečen ve zbroji. Podobnou postavu mají třeba Marcus, Alex nebo Dartor a další bojoví a bitevní mágové, ale těm pomáhá magie, jenž jim koluje v žilách. Jarred si svaly vypracoval jen bojem a tvrdou dřinou v táborech. Velitelé rytířů v Guršsku se v máločem podobají zlenivělým velitelům na nejvyšších místech ve Vingaardu, co buď už zapomněli, co to je boj, nebo v něm kvůli koupené funkci nikdy nebyli. "Slyšel jsem, že jsi taky povýšila." Dodá Jarred a trochu znepokojeně se podívá na Dartora, který s postojem tělesného strážce stojí pár kroků za tebou. "To s tátou mě pěkně namíchlo. Prý, že já se nepočítám jako voják. Zajímalo by mě, kdo ten stupidní zákon psal... Naštěstí jsem ho mohl aspoň převelet někam, kde se boj neočekává, narozdíl od Vingaardu, kde je to na spadnutí. S mečem je nikdo neučil, ale spolu s odvedenci na hranicích pořád hlídá pár rytířských jednotek, tak snad se jich někdo ujme. Bývá to zvykem." Zamračí se. "Za chvíli budu muset jít, velím patnácti tisícům mužů a někdy mám pocit, že se bez rozkazů ani nevymočí. Aspoň Gurchové... Tak ještě rychle řekni, jak bylo." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jsem na tebe pyšná, Jarrede.“ Řeknu mu s úsměvem a prohlédnu si ho. Zavrtím hlavou. „Pořád zapomínám, jaký je z tebe už velký chlap.“ Řeknu. A že z něj byl jaký muž! Není divu, že mu baronka propadla. Jarred byl pěkný, silný, chytrý, schopný a navíc uměl i projevovat city. Krásná kombinace. Když se zmíní o mém povýšení, ušklíbnu se. „No jo. Slyšel jsi správně. Ale doufám, že je to jen dočasně.“ Řeknu a ohlédnu se na Dartora, který se tvářil jako tvrdý bodyguard. Znovu se podívám na Jarreda. „To mi povídej. Taky mě to pěkně dopálilo. Nejraději bych toho člověka co to vymyslel pořádně nakopla. Ještě, že jsi se do toho vložil. Zachránil jsi jim tím životy. A chudák máma. Ta musí být na nervy.“ „No jak bylo... bylo to poměrně hektické.“ V krátkosti jsem mu vypověděla, jak půlka naší výpravy podlehla nějaké divné mořské nemoci. To jak jsem se probudila až u druida. To, jak zabili telepati jednoho z mágů. Taky, že Alex s králem a královnou byli napadeni. Nakonec jsem mu vypověděla, že útoky v hlavním městě pokračovali. Jak na krále tak i na mě. Nakonec přišla zpráva, že jsem telepati zaútočili na zbytek členů nestálé rady no a tak nějak dopadlo, že vedení padlo na mě. „Mám z toho obrovskou radost. Budu ráda, když nic nezkazím.“ Řeknu mu. A to, že nejspíš se stanu častým terčem útoků jsem nezmiňovala. Jestli si dali tu práci zbavit se ostatních... já bych jim mohla překážet. „Ale na jednu věc se těším. Až se budu moci beztrestně hádat se Shalafim.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Ani se nenaději a už jsme v debatním hloučku svých bratří. Vše jde ráz naráz, mágové se opět zjeví a já pocítím známé šimrání, které mě doprovází při přemisťování, jež je mi dost známé díky strávenému času s Anett. Očekávám přemístění na neznámé místo, což se obejde bez problému a podstatnou věcí je, že nepociťuji chybění nějaké části svého těla. Co mě nejvíce překvapí je světlo, vycházející z pod brnění. „To mi ještě tak scházelo.“ V duchu očekávám větu od velitele, který mě seřve za to, abych si to světýlko zhasl, nebo mi ho vrazí někam, kam slunce nesvítí. Vytáhnu prsten a sotva uvidím jeho znatelnou zářit uvědomím si, že neslyším nic. Trvá to několik sekund než si uvědomím, že jsem na neznámém místě sám. Ono se hold muselo něco posrat, kdyby ne, nebyl bych to já, kdo se dostává do stále větších sra... problémů. Rychle vrátím prsten pod brnění, abych utlumil jeho zářit. Na jeho prohlížení budu mít času dost. Na první pohled je poznat, že jsem v lese, ale nevím zda jsem v jeho hlubokých útrobách či někde na jeho kraji, kde by mohla být živá duše, jež by si mohla všimnout podivného záření. Přesunu k nejbližšímu stromu, pozorujíc okolí, zda si nevšimnu zvířecí stezky, cesty, pokácených stromů, zkrátka pátrám po něčem, co by mohlo naznačit lidskou přítomnost, která by v mém případě byla na škodu, pokud tedy nepotkám své bratry. Pokud při rozhlížení najdu nějaký hustější porost, kde bych si mohl prohlédnout svůj jančící prsten, skryji se v něm na pár minut, popřípadě déle, záleží, zda prsten bude neustále svítit nebo ne. Koukat na hvězdy a souhvězdí pravděpodobně nemá smysl, vím jen, že budu nejspíš na nepřátelském území, ale za pokus se nic nedá. Nepovoluji na ostražitosti a ruce mě svědí, jak chtějí uchopit dva meče na mých zádech. Hlavně klid. Nejdřív se tu musím rozhlédnout, zhodnotit situaci a pak vymyslet plán. Nakonec ještě zkusím svůj Jestřábí medailon, i když je pramalá šance, že on bude užitečnější. Přece jen nám bylo řečeno, že má jen sílu na území Říše, i když to taky nebude mít valný účinek. Když budu mimo Říši, nic se nestane, magie taky nešlape tak jak má, tak se bez tak dostanu k stejnému k závěru a to k tomu, že jsem na nepřátelském území. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Taky jsem na tebe pyšný. Stoupáš stejně rychle jako já, vlastně spíš rychleji." Zasměje se Jarred. Pak mu ale úsměv ztuhne a přejde do zamračení. "Když mluvíme o mámě... Ona a ostatní vesničané byli díky jednomu z mých kamarádů velitelů evakuováni. A měli to tak akorát, druhý den vesnici obsadila Albie... Vůbec nevím, jak to tam teď vypadá. Albijci neznají čest, jako třeba Narnost, jsou to zvrhlá hovada. Podle mých posledních zpráv jsou v jedné z pevnosti Rytířstva." Pak mlčky poslouchá tvé vyprávění a tváří se čím dál tím víc vyděšeněji a překvapeněji. "To zní... Příšerně... Proto je tady ten eskortní tým." Zamumlá. Pak ti vysvětlí. "Shalafi osobně pro tebe vyslal asi desítku bitevních mágů. Kdyby fungovala magie, byla by to síla schopná zmasakrovat třetiny mých mužů. Mají tě i s tady kolegou" Hlavou ukáže na Dartora. "přemístit do Věže vysoké magie." Chystá se říct ještě něco, když se ozve zavolání jednoho rytíře. "Sire veliteli!" Jarred si krátce povzdechne. "Já musím. Měla bas jít za mágy, jsou v tamté věži. Brzy se zase uvidíme, měj se." Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To jsem ráda. Takže celá rodina je v relativním bezpečí. To jsem ráda. Hned mám o starost méně.“ Řekla jsem. „Asi ale stejně mámě pošlu zprávu, aby byla klidnější.“ Jarredovi se mé vyprávění nelíbilo. „No... rozhodně máme všichni co dělat. Asi tak.“ Řekla jsem s pokrčením ramen. „Eskortní tým?“ zopakuji. „Aha... no to ano.“ Řekla jsem. „Alex mě varoval.“ Povzdychnu si. „Dobře. Tak já půjdu. Dávej na sebe pozor.“ Znovu ho obejmu. „Tak pojďme Dartore. Necháme se obklopit ochranou naších kolegů.“ Ušklíbnu se a vydám se do věže. Ještě Jarredovi zamávám. Bylo mi trochu divné, že nečekali na molu. Ne, že bych byla paranoidní, ale během téhle doby jsem byla snadný cíl. Zastavím se. „Dartore? Nepřijde ti divné, že na nás naše eskorta nečekala na molu?“ zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po objetí Jarred zamíří ke svým pobočníkům a ty s Dartorem se vydáte k věži. Když se najednou zastavíš, málem do tebe vrazí a překvapeně se na tebe podívá. "Nepřijde." Zavrtí hlavou a opět se rozejde. Jde teď kousek před tebou. "Bitevní mágové jsou více než schopní vytvořit nad tebou telepatický štít i z věže, navíc se nejspíš nechtěli zaplétat s elfy. A kdyby to byla desítka nepřátelských telepatů, už bychom byli mrtví." Navzdory svým slovům znejistí - netrénovanému člověku by to uniklo, ale ty se vedle bojových mágů pohybuješ sedm let. K věži dorazí jako prví a okamžitě vejde dovnitř. Pak ale zevnitř uslyšíš přátelské pozdravy a když vejdeš, vidíš, jak se Dartor s biteváky s úsměvem zdraví. Pak se obejme se Uverou, který potom přistoupí k tobě a stiskne ti ruku. "Jak je na tom Rada?" Zeptá se Dartor a jeden z biteváků pochmurně odvětí: "Bídně, všech osmnáct stálic je v kómatu. Pět nestálých členů zemřelo, zbylí tři jsou ve velmi těžkém stavu." Uvera opět aktivuje svůj známý režim "splním rozkaz za každou cenu" a zeptá se netrpělivě: "Můžeme?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dator mi řekl, že je to v pořádku, ale trochu znejistil. Nebyl si jistý. „Nechci působit jako paranoik. Jen je lepší být opatrný.“ Řeknu a vydám se za ním. Do věže vejde jako první a když slyším přátelské přivítání, vejdu také. Zadívám se na Uverou, který mě také přivítá. Potřesu si s ním a vyslechnu si, jak je na tom Rada. Pořád bylo těžké myslet na to, že teď představuji Radu já. Hrůza. Ale hlavně, že jsou naživu. Až se zbavíme telepatů, jejich stav se snad začne zlepšovat. Zadívám se na Uvera. „Ano. Můžeme.“ Řeknu. To, že si s ním promluvím nechám na později. Teď bylo hlavní dostat se v pořádku do věže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objevíte se před Věží. Skoro ji nepoznáš. Každodenní shon v obrovské přízemní hale ustal, už se to tam nehemží mágy, sem tam stojí osamoceně na hlídce bojový mág. Z velkých balkónů visí černé plachty. Všimneš si, že všichni bojoví mágové mají uprostřed bílých šál černé pruhy a do jednoho zasmušilé výrazy. Mágové se ponořili do smutku, už staletí tragicky nezemřel žádný člen Rady, natož pět. Dartorův výraz se taky rychle změní. Z šokovaného, přes vzteklý až na bolestný, když si konečně plně uvědomí, co přesně se stalo. Že celá Rada má na kahánku, vůbec poprvé v historii mágů. Je to něco, co se nepodařilo ani drakům, ani démonům, ani církvi... až teď skupině telepatů. Bitevní mágové vykročí. Rychle projdete rozlehlou halou až ke schodišti naproti. Konečně dojdete do vrchních pater Věže vysoké magie. Zrychleně oddechuješ, srdce ti hrozí vyskočit z hrudi a píchání v boku je takřka nesnesitelné. Ale vidíš i na bitevních mázích, mužích ve špičkové kondici, známky vyčerpání. Všichni taky zrychleně oddechují, jeden se dokonce rukou opře o stěnu. Dartorovi se nahrnula krev do tváří a snaží se vydýchat. Bitevní mágové počkají, až všichni popadnete dech a teprve potom opět vykročí. Tentokrát vám jde naproti rovnou Shalafi. Na tváři má svou formální stříbrnou masku a oblečen je v rovněž formálním bílém hávu, má ale černý pravý rukáv. "Vítejte zpět, mistro." Pozdraví tě mdlým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Objevili jsme se před věží. Trochu mě to překvapilo. Po pravdě jsem spíš očekávala, že budeme cestovat normálně. Ale zdá se, že kromě toho, že tohle je rychlejší je to asi i bezpečnější. Prohlédnu si věž. Vypadala pochmurně a opuštěně. Stačilo vidět tu černou a je mi jasné, že se drží smutek. To co se dělo... je vážnější než jsem si myslela. Budu muset dělat to nejlepší co dokážu. Vyrazili jsme. Schody... byla skoro naše zhouba. Ne sama jsem byla z těch schodů hotová. „Ty schody jsou děsný...“ Vydechnu a otřu si čelo. Překvapilo mě, že mě přišel pozdravit Shalafi. Tady, takhle na chodbě a ve formálním oděvu. „Děkuji, Shalafi. Jsem ráda zpět doma. Jen škoda, že to není v lepší dobu.“ Řeknu. „Máme spolu o čem mluvit, Shalafi. Pokud však dovolíte ráda bych se před jednáním dala trochu do pořádku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Přesně tak." Odvětí Shalafi na tvou větu o lepší době. Očividně není nijak nadšený, že zastává nejvyšší post v magické hierarchii právě v takovou dobu. Když oznámíš, že s ním musíš mluvit, mírně ztuhne, ale pak kývne a luskne prsty na Uveru. "Magistře, mohl byste mistru seznámit s jejími dočasnými pravomocemi?" Mírně zdůrazní slovo "dočasnými." Slova adresuje Uverovi, ale ty máš pocit, že to říkal spíš tobě. Jako by tě upozorňoval, že ani zdaleka nemáš všechno ve svých rukou. Máchne na biteváky a pak se otočí a spolu se svými dvěma bojovými mágy odkráčí pryč. Biteváci jeho propouštěcí gesto pochopí a taky se rozejdou. Zůstaneš na chodbě jen s Uverou a Dartorem. "Běž se dát dohromady a pak ti ve zkratce řeknu, co můžeš sama, co můžu sám Shalafi a co si navzájem musíte schválit." Řekne Uvera mírně podrážděně. |
| |
| Lesík / Irdhod Přenocujete v lesíku a brzy ráno skončíte opět v sedle. Narnostští se na vaše pronásledování nejspíš vykašlali, ale i tak ze sebe Earen setřepe únavu a navede koně opět do trysku směrem k pevnosti rytířů Irdhod. K té dorazíte po celodenní ostré jízdě pozdě odpoledne. Kolem pevnosti je rozložena celá armáda. Mají vlajky Belnetu a nad několika prapory visí i vlajky Guršské říše. Odhadem je to několik praporů rytířů, královských vojáků a Guršské císařské armády. Dohromady kolem dvanácti tisíců mužů. Buď už se dozvěděli o obsazení přístavů, nebo tam vysílají jednotky preventivně. Vojáci si vás všimnou a vyrazí k vám oddíl z královského vojska asi o dvaceti mužích. Když dojedou blíž k vám, velitel na vás zařve: "Utekli jste z přístavu?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přimhouřím oči, když slyším v Shelafiho hlase ono „dočasný“. Jen ať si to zdůrazňuje. Sledovala jsem ho jak odchází, otočím se k Uverovi. „Nepotřebuji se dávat dohromady. Myslíš si, že elfové nemají na lodi koupelnu? Užívala jsem si docela luxus. Chtěla jsem jednání se Shalafim co nejvíc odložit, abych mohla mluvit s vámi a dozvědět se o svých pravomocech a situaci co nejvíc.“ Řeknu a pořád se mračí. „Dočasný.“ Odfrknu si uraženě. „To, že jsem jen dočasně Rada neznamená, že se před ním budu ohýbat jako proutek.“ Poklepu rozhořčeně nohou o zem. Vydechnu. „Dobrá. Takže, pojďme někam do soukromí, kde to probereme. Dartore jestli si nechceš jít něco zařídit nebo si nechceš odpočinout, byla bych ráda kdyby jsi šel také.“ Zase se podívám na Uveru. „Alex mi doporučil, abych si s vámi promluvila a zahrnula vás mezi ty kterým mohu důvěřovat. Nemluvě o cenných radách.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvera se poprvé, co ho znáš, pousměje. Vrchní část tváře má jako vždy zastíněn kápí, ale vidíš jeho ústa, jak se zkřivují do lehkého úsměvu. "No jistě, to by nebyli elfové, aby na lodi neměli koupelnu. Ani bych se nedivil, kdyby teď dumali nad tím, jak na loď dostat ještě hřiště na pólo." Dartor se uchechtne a prohlásí, že je v pohodě a jde taky. Dojdete do tvého pokoje, kde se usadíte do pohodlných křesel. Uvera se ihned ujme slova. "Co se týče tvých práv, je to poměrně komplikované. Funkce zástupce Rady byla v historii použita jen párkrát a nikdy nebyla mimo celá Rada, maximálně pár členů, čímž bylo ale znehodnoceno hlasování a zástupce se jevil jako nejlepší možnost. Takže tvůj případ je úplně unikát." Odmlčí se. "Bojoví mágové jsou přímo podřízení Shalafimu. Rada je může vyslat taky, ale hlavní slovo u nich má Shalafi. Pokud je bude chtít vyslat, nic s tím nenaděláš. Bitevní mágové, jako nejmocnější bojová síla Říše, jsou podřízení jak Radě tak Shalafimu. Pokud nás budeš chtít vyslat do akce, musí ti to schválit Shalafi a naopak. Tak samo to platí u takzvaných Tajných sborů. O takových věcech většinou Rada nehlasovala, pokud bylo třeba rychlé akce. Obvykle stačil souhlas Scorea, Draye a Cruse." Opět se na okamžik odmlčí. "Tohle je vlastně to hlavní, vysílání jednotek. Schvalovat zákony nemůžeš ani ty, ani on a myslím, že to momentálně ani není potřeba. Pak jsou tu Tajné sbory. Nemám moc přehled o všech, vím jen základy, víc ale myslím znát ani nepotřebuješ. Zkrátka Věž vysoké magie rekrutuje z řad zvlášť mocných nebo nadaných mágů lidi, co se starají a bojují s nezvyklými věcmi. Zabývají se zkoumáním času, dimenzí, černé magie a podobných hodně rizikových věcí. A bojují s démony a jinými stvůrami z jiných světů. K vyslání jednoho z bojových Tajných sborů nepotřebuješ žádný souhlas, rovněž ho nepotřebuješ k povolení výjimečných prostředků - černé magie - , ale Shalafi ti to všechno může zatrhnout. A naopak. Proto ho donuť, aby s tebou každou akci konzultoval." Skončí Uvera a ještě přidá: "Máš jistě spousty dotazů, ale nemůžeme Shalafiho nechat čekat moc dlouho. Takže jestli je něco, co zrovna teď nutně potřebuješ vědět, ptej se." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Promnu si zátylek. „Takže v podstatě jediné co můžu dělat je že můžu někam poslat někam Bitevní mágy nebo to zatrhnout Shalafimu. Nebo vysílat Tajné sbory, ale to mi může zase zatrhnout Shalafi a nebo já jemu.“ Zamyslím se. „A co když Shalafi bude chtít vydat nějaký zákon? Měla bych být na takovou situaci připravená. Neznám Shalafiho, ale mám dojem, že by mohl zkusit prosadit něco co mu předtím rada neschválila.“ Poposednu. „Shalafi to přežije. Jsem přece ženská? Těm vždy trvá děsně dlouho než se upraví.“ Pokrčím rameny. „Další věc co potřebuji vědět jsou jména Tajných jednotek, jejich počet a i když jsou všichni jistě velmi mocní, jistě je mezi nimi nějaký ten rozdíl. Specializují se na útok? Obranu? V čem jejich skupiny vynikají?“ zajímala jsem se. „A také bych chtěla znát váš názor na naší situaci. Jak to vypadá s démony? Projevili už nějakou aktivitu? A můžete mi říct něco o Shalafim? Neslyšela jsem zatím totiž zrovna moc chvály. Skoro mi to připadá, že mu moc stoupla do hlavy a tak dělá.... no... unáhlená rozhodnutí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V podstatě ano. Ale je to to nejdůležitější." Přikývne Uvera. "Shalafi může zákony navrhovat, ne schvalovat. Tobě se ale schvalovací pravomoc od Rady nepřenesla, takže po dobu tohoto výjimečného stavu žádný nový zákon nepřibude. Shalafi ale může vyhlásit vyhlášku, časově omezenou. Tu by mu za normálních okolností mohla Rada při shodě dvaceti členů zrušit. Ty ale v sobě žádné členy nemáš, takže mu to můžeš zrušit sama. Vyhlášku můžeš vznést i ty." Kysele se ušklíbne. "Vynecháme-li ty oddělení, co jen zkoumají a nebojují, jsou to desítky týmu. Některé mají tři členy, nejpočetnější má pět desítek mágů. Pochybuji, že i Shalafi zná všechny. Věnují se nejrůznějším věcem, od průzkumů až k vyjednávaní s bytostmi z vyšších sfér. Málokdy útočí, věnují se převážně obraně Říše před vším nad hranicí chápání. Nejznámější jsou skupina Rudé nebe, Naděje a Ledová kobra. Tyto skupiny si slávu vydobyly v nekonečných bojích s démony. Rudé nebe teď jde po telepatech." Chvíli uvažuje. "Démoni jsou zatím poměrně v klidu, brány udržujeme zavřené pomocí černé magie a kondenzovaných zásob. Je to vysoce rizikové, ale nechat brány otevřené je mnohem vyšší riziko. Naděje a Kobry jsou samozřejmě neustále připraveny okamžitě zakročit. Jejich nasazení proti komukoliv jinému než démonům nepřichází v úvahu." Opět se odmlčí. Pak pokračuje neutrálním hlasem. "Shalafi je mladý, inteligentní a uvažuje hodně moderně. Chce pro mágy to nejlepší, ale často je rozdíl v tom, co si myslí, že je nejlepší, a co nejlepší je. Proto ho Rada hodně koriguje." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyslechla jsem si odpovědi na mé otázky. No nebylo divu, že byl na mě takový. Musí Radu nesnášet kvůli tomu, že mu toho tolik nepovoluje. Zřejmě měl o postu Shalafiho jiné představy. „No snad s ním bude domluva.“ Řeknu konečně. „Dobrá. Tak tedy půjdeme za Shalafim. Tohle bude stačit. Přesto bych byla ráda, kdyby jste mi sehnal všechny informace o skupinách Bitevních mágů a o Tajných sborech. Já vím, že toho bude hodně, ale raději bych o nich něco věděla než je někam vyšlu. Když už tak chci vědět, že to zvládnou.“ Vydechnu. „Tak dobře. Jdeme.“ Zvednu se a rychle se nakonec přičísnu, aby to vypadalo, že jsem přece jen něco se svým vzhledem dělala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nenalezneš žádné přímé známky civilizace, jako cesty nebo čerstvé pařezy. Stromy zde ale rostou poměrně řídce a pár starších pařezů se najde, takže určitě nejsi nikde, kde lidská noha dosud nevkročila. Hvězdy ti nic uspokojivého neřeknou, připadají ti pořád stejně. Je dost dobře možné, že jsi někde v lesích kolem pevnosti Jestřábů. Ale nehodláš to riskovat a zapadneš to hustšího porostu. Prsten pořád silně září, dokonce se ti zdá, že i silněji. "No to je dost." Ozve se za tebou, až poplašeně nadskočíš. Pohotově (nejspíš s meči v rukou) se otočíš. Asi pět metrů od tebe stojí usmívající se dědula s dlouhými bílými vlasy i vousy. Oblečen je v prostém hnědém rouchu přepásaném provazem, na nohou má sandály. Opírá se o dřevěnou hůl. "Už na tebe čekám pěknou dobu." V blankytně modrých očích mu pobaveně zajiskří. Hlas má příjemný a přátelský. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No... Tajné sbory zvládnou prakticky cokoliv, otázka je, co mezitím zvládnou jejich primární nepřátelé." Řekne Uvera neutrálně, Dartor si ale nepříliš pobaveně odfrkne. "Přiznejme si to, Tajné sbory nešéfují mágům jen proto, že se s tím nehodlají zatěžovat. Ale poslední autority, co se jim pokusily sáhnout na řemeslo, dlouho nepřežily." Uvera reaguje s mírným pousmáním a neveselým tónem. "Jistěže, ale dokud plní, co mají, a nechtějí víc, jsou užiteční. Pokud se pokusí o převrat, bude to neskutečný masakr. Na jedné straně všichni bitevní mágové a na druhé nejmocnější z nejmocnějších. A ti, co přežijí, jen těžko Říši ochrání před jinými dimenzemi. Byla by to apokalypsa." Dartor si znova odfrkne. "Tak to můžeme být rádi, že mají plné práce s netvory a nezbývá jim čas na plánování revoluce, ani chuť na nějaké veleni." Uvera kývne a zvedne se. "To můžeme. Tak jdeme za Enrikem." Vyjdete z pokoje, vyšlapete dalších pár desítek schodů a dojdete do oficiálních přijímacích komnat Shalafiho. Tam jsi ještě nikdy nebyla. Když ale rozrazíte těžké zlaté dveře, naskytne se ti přesně tento pohled. Shalafi na tebe krátce kývne a pak mávne na své stráže u dveří i na Uveru a Dartora. Naznačí tím, že rozhovor je soukromý, ale máš podezření, že ti nechce nechat výhodu rádců. A jelikož to zatím ani není tvůj oficiální poradní tým, může je jako obyčejné stráže vykázat. Uvera tě poklepe po rameni a pak následuje Shalafiho bojové mágy ven. Dartor ještě přejede Shalafiho nasupeným pohledem a pak i on vycouvá. Když se dveře zavřou, obrátí se Enrik zpět k tobě. Čeká na tvou řeč. Koneckonců, ty sis chtěla promluvit. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Přítel či nepřítel? Ďas aby to spral. Pronesu, když se málem přerazím o kořeny stromů, které vylézají napovrch. Ať se snažím jak chci, nenajdu nic, co by mi prozradilo, kde se mohu nacházet. Jediný co si tak potvrdím je, že nejsem v panneském lese, kam noha člověka ještě nešlápla. Bloudím dál, prsten neustále světélkuje až mi to začne lézt na nervy. Povytáhnu ho ven, abych ho okřiknul. Při té myšlence si připadám jako blázen, už už chci na něho promluvit, když tu náhle uslyším hlas. Pohotově se otočím, abych vstanul nepříteli. Meče jako kdyby se mi sami objevili v rukou a v hlavě mi běží už možné scénáře, co se může stát dál. Jako první věc mě napadlo, že to bude někdo z našich, když pronesl větu: No to je dost. Ovšem člověk v mé situaci nemůže ponechat nic náhodě. K mému údivu to nebyl nikdo z našich a dle zevnějšku to mohl být mág a tak klidně žebrák. Pozoruji jeho oči, v kterých vidím, že se baví. „Vy tu na mě čekáte? Zvláštní, nepamatuji se, že bych si dával s někým schůzku v tuhle pozdní hodinu.“ Očima kmitám od dědy po okolní krajině. Nemusí tu být sám a klidně to může být léčka. I když vypadá tak jak vypadá, není radmo ho podceňovat! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tu schůzku ti zařídili jiní. Zhruba před pětadvaceti lety." Usměje se dědula. "Čas vybrali mágové, na nich záleželo, kdy vás přemístí. A prsten vybral místo. Tomu říkám dělba práce." Trochu se k tobě přiblíží a zkoumavě si tě prohlíží. "No... Vyrostl jsi, jen co je pravda. Dokonce bych mohl říct, že jsi velmi vyrostl. Blízkost bohů ti prospěla." Pochvalně kývne. Jinak se nikde nepohne ani lístek. Buď s sebou nikoho nemá, nebo to jsou opravdu špičkově vycvičení zabijáci. Kromě houkání vzdálených sov teď je naprosté ticho. "Nemá cenu si s tebou nějak hrát, ačkoliv by to jistě bylo velmi zábavné, takže přejdu rovnou k věci. Jsem tu proto, abych ti pomohl zase trochu víc poodhalit tvou minulost. Nebudu ti říkat, kdo mě poslal, ani co z toho budu mít ani žádné podobné žvásty." S úsměvem se mírně zasněně zadívá na oblohu. Pak se ale trhnutím hlavy podívá zpět na tebe. Pořád se mírně nepřítomně usmívá. "Krásná noc, není-liž pravda?" Pak ale zase okamžitě zvážní. "Vím, že mi nevěříš a že nejspíš odmítneš, ale bude to tvoje věc. Já svou povinnost splním." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Protočila jsem oči. „Tak vám děkuji. Teď mi tohle nepůjde z hlavy. Jako kdyby těch starostí nebylo dost.“ Postavím se. Když jsme dorazili za Shalafim, málem jsem vyskočila z kůže, když jsem ho uviděla. Opravdu jsem se ho lekla. Zamračím se, když všechny vykáže ven, i Uvera a Dartora. Zdá se, že Shalafi se snaží mít ze všech sil navrch. Co ta maska? Chce mě znervóznit? Počkala jsem až všichni odejdou a přišla k němu blíže. „Shalafi. Jen pro úplnost. Jmenuji se Anett Sela.“ Představím se. Nakonec jsme se nikdy neviděli. Přišlo mi to jako slušnost. Není náhodou mého věku? „Od té doby co jsem dostala zprávu o útoku na Radu uběhla dlouhá doba.“ Na dnešní poměry je týden hodně. „Můžete mi prozradit co se za tu dobu odehrálo? Jaké rozkazy jste vydal, abych v tom měla přehled? Co telepati? Jak probíhá jejich pronásledování? A kolik jednotek jste vyslal na hlídání démonů?“ Sakra ta maska mě otravovala. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Kousky minulosti Jiní? „Jak to myslíš?“ Mágové? Prsten? „Co s tím mají co společného mágové? Proč na nich záleželo, kdy mě přemístí a vlastně kvůli čemu?“ Skloním meče dolů. Ví o prstenu, buď nechce ponechat nic náhodě až mě budou chtít zabít a nechával mě sledovat, nebo mluví pravdu. „Proč teď a tady? A to nesmím opomenout, co s tímhle má společného tohle.“ Vytáhnu prsten z pod prsního plátu brnění. „Co mi o tom prstenu můžeš říct?“ Zeptám se ho s neskrývanou zvědavostí v hlase. Jeho keců o tom, že jsem povyrostl si nevšímám. „Navíc co tím myslíš, že tu jste proto, aby jste mi ZASE pomohl poodhalit mou minulost? Nepřipomínáte nikoho známého!“ Potkali jsme se snad někdy? V duši zalovím po svém pátrání po minulosti. Jediný komu by ten děda mohl být podobný, je ten starý archivář z Vingaardu, jež mi pomohl najít záznamy o ztracených dětech. „Tohle by mě zrovna zajímalo.“ Podotknu při jeho zmínce, že mě nebude obtěžovat tím, kdo ho poslal a co z toho bude mít. „Jistě to neděláte pro moje modré oči.“ Pronesu sarkasticky. Po jeho větě o krásné noci, trošku zklidním svůj temperament. „Ano, to tedy je.“ Podívám se na nebe, kde září hvězdy jak malé lucerničky. „Jakou povinnost tedy máte splnit? “ Než však odpoví vyslovím další otázku. „Co se stalo mým společníkům? Jak to, že když nás mágové hromadně přemisťovali, tak já se dostal tady? “ Další a další otázky se objevovali jako houby po dešti. Klid Shinxi, nejdřív jedno po druhém! Snažím se uklidnit svou mysl a vyčkávám, co bude dál. Jeden z mečů vrátím zpátky na své místo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Od té doby zemřelo pět vašich kolegů z nestálé Rady." Řekne pečlivě neutrálním hlasem. Pokud úmyslně naznačil, že patříš k nestálé Radě, nedá najevo, že by to byl úmysl. A pokud jeho tvář prozrazuje nějaké emoce, přes masku to nepoznáš. "Zbylí tři jsou v extrémně vážném stavu." Na konci trochu utne, jako by mu selhal hlas. Další větu řekne až po krátké odmlce, jakmile svůj hlas ovládne, a opět mluví neutrálním tónem. "Všech osmnáct stálých členů je dosud v kómatu, ale mají slušné šance, že vyváznou bez následků." Chvíli přemýšlí nad dalšími odpověďmi. "Žádné další významné bojové rozkazy jsem od vašeho rozhodnutí vyslat Rudé nebe nevydal. Tato jednotka spolu s několika průzkumnými oddíly po telepatech pátrá." Pořád naprosto neutrální tón, maska tě neuvěřitelně znervózňuje, jako by kolem ní byla nějaká aura. Nehledě na to, že nevidět Shalafimu do tváře tě značně znevýhodňuje. Ale nic proti tomu nemůžeš dělat, toto je Shalafiho formální oděv. "Žádného telepata se nám nepodařilo zajmout. Když se Rudí přiblížili, spáchali sebevraždu. Máme dole na pitevně dvacet jejich mrtvol. Ani zdaleka to ale nejsou všichni. Dva z nich jsou elfové, tři půlelfové. Zbytek lidé." Opět se na okamžik odmlčí. "Na hlídání démonů jsem nevyslal žádné jednotky, mistro. Dimenzionální brány hlídají Tajné sbory automaticky, kdybych je chtěl vyslat někam jinam, dali by si mé srdce k snídani. Co znám tajné sbory, tak nejspíš doslova." Tentokrát zní jeho hlas trochu pobaveně. "Už to Rudé nebe bylo hodně riskantní, co se týče nálady Sborů, ale v dané situaci to bylo to nejrozumnější." To zní skoro jako pochvala. Pak Shalafi zůstane sedět a chladné oči jeho masky si tě zlostně měří. Těžko říct, jak vypadají jeho vlastní oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To mládí." Povzdechne si stařík a znovu na chvíli otočí hlavu k nebesům, jako by si stěžoval na pošetilost světa kolem sebe. "Samé otázky, a tak málo odpovědí, které ti mohu poskytnout. Jediné, co ti mohu říct, je to, že prsten je klíč ke tvé minulosti. Bez něj nemáš absolutně žádnou šanci o sobě něco zjistit." Opět se podívá zpět na tebe. "Vím, že by tě má motivace zajímala, ale prozradit ti nemohu nic. Musíš se spokojit s tím, že někomu na tobě docela záleží. Tví kolegové jsou na misi ve Fernostu, tebe tvůj prsten odchýlil od kurzu, aby nám zajistil toto příjemné setkání." Zvedne ruce, aby tě umlčel. Hůl zůstane vzpřímeně stát, jako přilepená do země. "Mohu ti ukázat něco z tvé minulosti. O magii se nestarej, chci slyšet odpověď ano, nebo ne." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem ho a byla jsem ráda, že Shalafi během mé nepřítomnosti nic dalšího nepodnikl. Zamyšleně si promnu špičku nosu. „Jsem ráda, že se neudála žádná další katastrofa, než jsem dorazila.“ Řeknu. „I když nevím jestli by má přítomnost něčemu pomohla.“ Sakra pitomá maska! „Já ty telepaty nechápu. Proč to udělali? A pak spáchali sebevraždu?“ přemýšlím. „Není možné, že by se spolčili s některou zemí, která na nás teď útočí? Pořád pro ně představujeme nebezpečí. Každým dnem se může magie vrátit a rozdrtili bychom je. Takže se nás snaží zničit.“ Znovu se zamyslím. „Dávalo by to smysl.“ Zamyšleně podupu nohou o zem. Zase se na Shalafiho zadívám. „Omlouvám se. Vím, že na to máte právo. Ale je ta maska nutná? Je to... nepříjemné mluvit s někým komu nevidím do tváře. Jsme na stejné lodi. Jde nám oběma o stejnou věc. Nejsme nepřátelé. Když budeme spolupracovat, jistě se nám i ostatním mágům povede lépe.“ Chtěla bych, abychom si rozuměli. Když si od samého začátku nebudeme podrážet nohy, bude to pro všechny lepší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to možné." Přikývne Shalafi. "Mohli se spolčit s cizí zemí, nebo nás prostě chtějí zničit, dokud to jde, nebo je to jedno z těch apokalyptických bratrstev, co chtějí nastolit peklo na zemi rozdrcením dimenzionálních strážců... Možností je spousta." Zaváhá. "Vlastně jsem uvažoval, že vydám rozkaz, aby byli telepati pomocí nekromancie přivedeni zpět k napodobenině života a my je mohli vyslechnout. Jednalo by se ale o porušení druhého Nejvyššího zákona... A upřímně řečeno, neskutečně se mi to příčí. Už to užívání černé magie bylo velmi, velmi špatné. Ale nekromancie? To už je příliš velké riziko, ani nemluvě o morálce..." Povzdechne si. "Ale pokud Rudí s pátracími oddíly neuspějí, nebudu mít na vybranou." Když řekneš svou prosbo-žádost, chvíli se na tebe jen dívá, ale pak mírně pokrčí rameny a mávne si rukou před obličejem. Maska se změní v šedý kouř, který do sebe vtáhne jeho ruka. Shalafi je velmi mladý, zhruba ve tvém věku, pohledný muž s nedbale elegantně rozcuchanými hnědými vlasy. Tohle gesto sundání masky ale mělo mnohem hlubší význam a oba dva to víte. Jako by tím Shalafi schválil vaší vzájemnou spolupráci a odsunul nějaké spory, nebo trucování. Kdyby chtěl, mohl by ti všechno minimálně hodně znepříjemnit, když už ne přímo znemožnit. A teď jakoby ukázal, že o něco takového nebude usilovat. Otevřou se dveře na malou mezeru a dovnitř vklouzne jeden z bojových mágů. "Shalafi, magistr Salcer." Shalafi se zatváří nedočkavě a mávne. "Pusť ho, dělej!" Bojový mág kývne a zase vyklouzne ven, za chvíli se dveře otevřou více a dovnitř vejde Daniel de Salcer, Alexův první učedník. Oblečen je v oficiálním hávu bitevních mágů, bílý konec levého rukávu má zrudlý krví. Očividně cizí. K tobě s pousmáním kývne, Shalafimu se mírně ukloní. "Semínko pochybností o ztrátě magie v řadách nepřátel zaseto, Shalafi. S trochou iluze a hodně explozí..." Oznámí Dan. Shalafi kývne. "A rytířské jednotky?" Daniel okamžitě odvětí. "Mluvil jsem s velitelem guršské divize Selou. Prý budou mít do týdne pod kontrolou všechny přístavy." Shalafi přikývne a řekne: "Dobrá, běžte si odpočinout, zítra vás bude rytířstvo potřebovat." Daniel vám oběma opět kývne a odkráčí. Shalafi se otočí zpět k tobě a tentokrát položí otázku on. "Nejsem příliš informován o událostech v Elfii. Mohla byste mi to ve zkratce odvykládat?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Povzdychnu si a zachmuřím se. „To máte pravdu.“ Ale když začne mluvit o Nekromancii, doslova zblednu. Zatnu zuby. Jestli se všichni telepati zabijí a nebo zmizí. Nikdy nezjistíme jejich plány. Možná, že opravdu nebudeme mít na výběr. „To abychom se hodně snažili, aby k tomu nedošlo.“ Řeknu vážně. Ale jen z té představy se mi dělalo zle. Nekromancie... její použití by se mohlo vymstít, snad ještě víc než černá magie. Shalafi zvážil mou žádost, ale pak masku opravdu sundal. Usměji se. „Děkuji.“ Poděkuji. Tak nějak jsme tímhle uzavřeli příměří. Nejspíš nějakou tu rozepři mít budeme. Ale jistě se nakonec nějak dohodneme. Chtěla jsem znovu promluvit, když někdo vešel. Bojový mág, který oznámí, že přišel magistr Salcer. Jak se objeví usměji se na něj a pokývnu, poslouchám s čím přišel. Zprávy byli dobré. Brácha se činí. Zase se se Salcerem kývnutím rozloučím. Když jsme znovu o samotě, zeptá se mě co se v Elfii dělo. Nadechla jsem se a začala vyprávět. Snažila jsem se to zkrátit co nejvíc. Tudíž jsem mu řekla o podivné mořské nemoci, jak během léčby u druida byl Alex a král s královnou napadeni. Oběšený mág. Další útok na krále. Také psychický útok na mě a nakonec žádost, abych zastupovala Radu. „To je asi tak v kostce. Zdá se, že telepati se ze všech sil snaží zbavit členy Rady. Předpokládám, že teď vy a já budeme ve velkém ohrožení. Je jasné, že se snaží zbavit mágy vedení. Kdyby nezůstal nikdo kdo by mágům velel... byl by to chaos, který by se dlouho napravoval.“ Řeknu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shalafi nevěřícně zavrtí hlavou. "Ti telepati se teda činí. A mají proč. Výzkumná oddělení přišla na to, že jediná normálně fungující část magie je právě telepatie. Telepati jsou teď v obrovské výhodě, ale jakmile se magie vrátí, rozdrtíme je. Proto spěchají." Na tvůj závěr kývne. "Přesně tak, naprostý chaos, nikdy nikdo nepočítal s tím, že někdy padne celá Rada a Shalafi k tomu. Vždy měl zůstat naživu aspoň jeden a převzít pravomoci. Takhle by nás totálně vyřadili. Pokud by v době bezvládí tvrdě zaútočili, nebylo by už co napravovat." Vtom dvě těla rozrazí dveře a do místnosti vletí oba bojoví mágové hlídající přede dveřmi. Přeletí celou místnost a dopadnou někde vedle Shalafiho trůnu na zem. Každý normální člověk by, pokud by přežil, zůstal ležet a sténat, ale vycvičení bojoví mágové se okamžitě vyšvihnou na nohy a postaví se do střehu. Do místností takřka vpluje muž v hrubém rudém hávu, se stříbrnou masku s grimasou rozšklebeného démona na obličeji. "Omlouvám se, Shalafi. Nechtěli mě nechat vejít." Dál už si připravených mágů vůbec nevšímá a pokloní se Shalafimu. "Shalafi, s potěšením vám oznamuji, že mí kolegové z Rudého nebe dopadli jednoho z telepatů živého. Momentálně je držen dole v kobkách v antipsionické místnosti, je svázaný a nadopovaný všemi drogami, na které si vzpomenete. Pokud se probere, může vyřknout sebevražedné kouzlo. Doporučuji ho proto vyslýchat v tomto stavu. Některé zprávy sice budou kreslené, ale aspoň budou." Po jeho zprávě mu Shalafi úplně zapomene vynadat ze ten vpád a skoro se rozzáří. Podívá se na tebe stylem "Jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ještě je pořád naživu Vilém. I když tedy nevím v jakém je stavu.“ Souhlasím s ním. Telepati mají teď velkou výhodu. Nadskočím leknutím, když dveřmi najednou proletí dva mágové. Hned jsem v pohotovosti. Útok tady? To snad není možný! Muž co vešel mě po pravdě také polekal, byl děsiví. Co mají pro všechno na světě s těmi maskami? Proč je musí nosit? Oznámí nám, že chytili jednoho telepata. Zajímalo by mě teda jak to udělali, když jim stačí jen něco říct a zabijí se. „Moment.“ Řeknu a dojdu až k Salafimu, skloním se a začnu šeptat, aby mi rozuměl jen on. „Nechci Rudé nebe nijak podceňovat, ale měla bych se na pozoru. Než tam vyrazíme, vzala bych si sebou ochranku. Možná jsem zbytečně podezíravá, ale mohla by to být past. Stejně dobře, by mohl tohohle mága ovládat. Když tam jen tak bez obrany naběhneme mohli bychom být snadný cíl.“ Mluvila jsem vážně. „Jen nechci nic podceňovat. Telepatům se už jednou podařilo nás zastihnout nepřipravené.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ještě jsou naživu Marcus a Alex, ale jsou v Elfii, takže tady nám jsou platní asi jako sáňky v létě." Když dovnitř vletí bojoví mágové, postaví se i on do střehu, se šokovaným výrazem. Jakmile ale do místnosti vpluje Rudý, zamračí se a naštvaně po něm blýskne očima. Během jeho řeči ho ale tento výraz rychle přejde a rychle skočí od nevěřícného k nadějnému. Pak se na tebe podívá oním pohledem. Přejdeš k němu a řekneš mu, co si o tom myslíš. Shalafi ale mírně pokrčí rameny a zašeptá. "Kdyby nás Tajné sbory chtěly zabít, už bychom byli mrtví. Ale s těmi telepaty bys mohla mít pravdu..." Mávne si pravou rukou před obličejem a kouř mu opět zaplaví obličej. Během vteřiny se ale rozptýlí a Shalafi má opět svou masku. "Ochranku s sebou samozřejmě vezmu." Otočí se zpět k Rudému. "Přijdeme za chvíli." Rudý na okamžik zaváhá, ale pak se opět ukloní. "Pospěšte si, prosím." Řekne pouze, než se otočí a vypluje z místnosti. Bojoví mágové uvolní své postoje a poprvé se zatváří bolestně. "Zajděte si na ošetřovnu. A cestou mi sem pošlete deset bitevních mágů z jednotek Speciálního nasazení. Hodlám Sborům ukázat, že i my máme silné mágy." Řekne mágům Shalafi. Ti kývnou a vyjdou ze sálu. Deset bitevních mágů, to je už síla menší armády. Opět se ocitnete o samotě a čekáte na biteváky. "Jsem zvědavý, co z něj dostaneme, jestli je zdrogovaný." Vyjádří Shalafi své obavy. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Rozhodnutí „Někomu na mě záleží? Napadá mě několik osob, ale ta, kterou bych si přál, aby to byla, to nejspíš nebude.“ Pronesu smutně, když si vzpomenu na svého otce, který je neznámo kde. Klíčem je tedy prsten, aspoň vím, že ho nesmím dát z ruky či krku, jinak se budu plácat na místě. „Můžeš mi aspoň říct kdo jsi? Ty o mě víš víc než já sám.“ Tázavě se na něho podívám. „Stačilo by i jméno, může být i falešné, ale oslovovat tě dědo mi nepřijde správné, pokud teda nejsme příbuzní. Jinak k tvé otázce. Má odpověď je ANO!“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Samozřejmě, že jsem si nemyslela, že by nás chtěli Tajní zabít. Jen, že by tohohle mohl telepat ovládat. Ale nechala jsem to být. Narovnám se a zadívám se na Rudého, když vidím jeho zaváhání, přimhouřím podezíravě oči a sleduji jeho odchod. Spěchat? Proč? Ládují ho omamnými látkami, to chvíli vydrží. Podívám se na bojové mágy, kteří byli po střetnutí s Rudým polámaní. Shalafi je poslal na ošetřovnu. Když odešli zase jsem se na Shalafiho obrátila. „Klidně si myslete, že jsem paranoidní, ale nějak se mi to nezdá. Je obvyklé, aby sem takhle vrazil a ještě s Bojovými mágy takto zametl? Odmítli ho pustit? Kdyby řekl, že nese zprávy o telepatech jistě by ho pustili. Navíc se mi nelíbí ani to, jak chtěl ať spěcháme. Cožpak není ten telepat nadrogovaný? Pak nevidím důvod proč spěchat. Spíš jsem z toho měla pocit, že ho tlačí čas.“ Stisknu rty. „Možná, že spíš očekával, že odsud natěšeně vyběhneme....“ Zachmuřím se. „Možná, že přeháním, ale prostě se mi to nezdá. Ale možná, že po těch útocích v Elfii jsem až přehnaně opatrná.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vlastně... Je to obvyklé." Přikývne Shalafi kysele. "Málokdy ale zametou tak moc, většinou bojové jen odstrčí." Pak pokrčí rameny a uvažuje o tvých slovech. "U takovýchto zajatců se provádí výslech co nejdříve. Vždy je možnost, že účinky drogy na okamžik potlačí, zvlášť u telepatů. Nebo může být předávkován a zemřít..." V jeho hlase ale zazní mírná nejistota. Moc dobře si je vědom, co už telepati dokázali, a ovládnutí jednoho Rudého není nemožné. "Všichni bychom měli být opatrní." Přikývne na tvou poslední větu, když dovnitř vejde desítka biteváků. S nimi pak vyjdete ven a Shalafi cestou nabere ještě asi dvacítku bojových mágů, takže do sklepení s vámi míří celý zástup mocných mágů. Když se přiblížíte ke sklepením, bojoví mágové vás předejdou a do sklepení vpadnou jako první. Čtyři hlídkující Rudé přitlačí ke stěně a všechno magicky zkontrolují. pak kývnou, že je všechno v pořádku a vyjdou ven. Shalafi jim rozkáže čekat před sklepením. Desítka bitevních mágů se postaví ke zdi cely. Čtveřice mužů v rudých hávech a se stříbrnými maskami přejde k mágovi v černém hávu ležícím na zemi. Vaši prohlídku nijak nekomentují, nejspíš vaši podezřívavost čekali. Telepat má obličej celý potlučený, hemží se to od drobných oděrek až po ošklivé podlitiny. Víčka se mu cukají, z pootevřených úst mu vyteče slina. "Ty drogy jsou pěkné sračky." Okomentuje jeho stav Shalafi, když k muži čtveřice Rudých poklekne. Jeden z nich hodí muži do tváře probouzecí jiskry. Telepat se trhnutím probere a otevře typicky zfetované oči. Bledé duhovky a úzké zornice. Rozhlédne se kolem sebe a začne se usmívat. "Jak se jmenuješ?" Vypálí Shalafi první otázku, zdrogovaný telepat ale není schopen odpovědi. "Nemůžete mu vlézt do mysli a zablokovat mu ta sebevražedná kouzla? Pak bychom mohli mluvit normálně." Jeho hlas zní značně podrážděně. Jeden z Rudých zavrtí hlavou. "Pracujeme na tom, ale ten mizera je hodně dobrý telepat." Shalafi kývne. "Tak pracujte rychle, v tomhle stavu z něj nic nedostaneme." Podívá se na tebe, jako by jen čekal na tvůj souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsme se dostali k zajatci, Bitevní hned Rudé prohlédli jestli ani jeden není ovládaný. Vše bylo v pořádku a já se tak mohla trochu uvolnit. Přišla jsem blíž, podívat se na telepaty. Telepat byl... no doslova mimo sebe. Nikdy nepochopím, proč si tohle někdo může dělat dobrovolně. Probudili ho a Shalafi ho zkusil vyslýchat, ale telepat je jako batole. Nedá se s ním mluvit nebo z něj něco dostat kromě možná pazvuků a tělesných... zplodin. Povzdychnu si. „Je to škoda. Kdyby pracovali s námi místo proti nám.“ Zavrtím hlavou. Zadívám se na Selafiho. „Někoho bych tu nechala aby tu a tam zkusil s telepata něco dostat. Pokud by se při pokusu zablokovat jeho sebevražedná kouzla něco pokazilo a on umřel. Nic bychom neměli. A třeba se z něj podaří něco dostat.“ Pokrčím rameny a přemýšlela jsem jestli tu nemám zůstat sama. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stařec se pousměje. "Třeba je to zrovna ta osoba, kterou myslíš. Co ty víš?" Opět mírně zasněně zavrtí hlavou. "Mladíku, skoro každý toho o tobě ví víc, než ty sám. Ale toho si važ, bohové milují takové hry. Mají s tebou určitě velké plány." Zamyslí se. "Můžeš mi říkat třeba August, pokud se ještě někdy setkáme." Pak na tebe namíří ruce a řekne. "Teď ti ukáži další střípky z tvé minulosti." S tím se kolem tebe zatočí svět. Návštěva minulosti Objevíš se v armádním polním stanu velitelů. Kolem stolu stojí několik mužů a pečlivě studují mapu. Když se k nim přiblížíš, nevšímají si tě a když se ti noha zachytí o nějakou kytku a ty zavrávoráš, měl bys narazit do jednoho z velitelů. Místo toho jím ale tvoje rameno projde. Pak se zahledíš na muže. Jednoho poznáš okamžitě, Alex de Score, v mladší a dlouhovlasejší verzi. Oblečen je v hrubém černém hávu s bílým koncem levého rukávu, bitevní mág. Vedle něj stojí velmistr Ciliani, představený Rytířstva. Jen stěží ho poznáš, dnešní šedesátník tam má odhadem kolem třiceti, třicetipěti. Další dva muži jsou oblečeni jako maršálové královského vojska, třetí má uniformu admirála námořnictva. Rovněž poznáš muže po Alexově levici, taky oblečeného v hávu bitevních mágů, přestože jsi ho viděl jen jednou, v kobkách Věže vysoké magie. Těsně před tím, než se pokusil o útěk a byl zabit. Stefan dan Lunther, velmistr Morového bratrstva. "Narnost své jednotky potom bezpochyby přesune sem." Poklepe velmistr Rytířstva na jedno místo na mapě. Tato jediná věta ti pomůže přiřadit si rok, ve kterém se teď nacházíš. Poslední válka s Narnostem, 3193 po Válce bohů. Zhruba doba tvého narození. Alex přikývne. "Mí bitevní mágové tam na ně budou čekat. Vojáci ať si dovezou vozy a lopaty, na zbytky nepřítele." Jeden z maršálů se suše zasměje a admirál poradu ukončí. Všichni muži se postupně vytratí, až ve stanu zůstanou jen Alex s Luntherem. Lunther poplácá Alexe po rameni a zamíří k východu. "Stefane?" Ozve se Alex, a na okamžik pozvedne oči od mapy, kterou po celou dobu důkladně studoval. "Ano?" Zastaví se Lunther a otočí se. Alex se zeptá: "Zůstaneš v táboře na večeři?" Stefan dan Lunther zavrtí hlavou a odpoví: "Možná na ni budu zpět, ale teď si musím něco zařídit. Tak zatím." S tím vyjde ze stanu. Ještě slyšíš Alexův pozdrav, než se obraz změní. Znova stojíš vedle dan Lunthera, který v náručí drží novorozence. Stojíte v přepychově zařízené místnosti, možná šlechtické sídlo. Za vámi stojí nějaká služebna. "No, Shinxi, co tomu říkáš? A, promiň, ty už spíš." Říká zrovna Stefan novorozenci. Když si všimne, že chlapeček spí, otočí se k služebné a dítě - tebe, jí podá. "Ulož ho nahoře do postýlky a nech ho hlídat. Jestli se mu něco stane, jeho otec..." Nedokončí větu, ale znatelně zbledne. Služebná se mimoděk otřese a opatrně tvé malé já vezme do náručí. Pokud ji chceš následovat, máš smůlu, protože obraz se opět změní. Stojíš venku, za první řadou stromů v nějakém lesíku. Vedle tebe stojí desítky bojových mágů. Všichni se dívají směrem k zámku. Je noc, bouřka, strašlivá průtrž mračen. Hrubé černé hávy mágů jsou celé smáčené, na tebe ovšem kapky nemají žádný účinek. Proletí tebou a dopadnou na zem. Hned vedle tebe stojí Alex, jako jeden z mála mágů nemá nasazenou kapuci, proudy vody mu stékají po obličeji i po promáčených vlasech. Se skoro plačtivým výrazem se dívá na zámek. "Opravdu Bratrstvo vede Stefan?" Zeptá se přiškrceným hlasem muže vedle sebe. Ten muž má kápi, ale nedělá ti problém jej poznat. Erik přikývne. "Neexistují žádné pochybnosti." Podívá se do Alexovy tváře a na okamžik zaváhá. "Možná by měl velet..." Alex zavrtí hlavou a zatne zuby. "Útok." Zavrčí a bojoví mágové vyšlou na zámek první blesky. A obraz se opět změní, tentokrát jen na chvíli. Vidíš Lunthera, jak ze spánku vyskočí na nohy a vytřeští oči na bojového mága, který oknem vletěl do jeho ložnice. Nicméně neváhá, vyšle kouzlo a mág se zlomí. "Útočí na nás!" Otevře dveře a zařve. Obraz se opět změní. Stojíš vedle své postýlky v malém, ale útulném pokojíku. Vtom se dveře rozletí a dovnitř vpadnou dva bojoví mágové. Oba se okamžitě ženou ke tvé postýlce. Jeden z nich vytvoří v ruce ohnivou kouli a chce ji po tobě hodit. Druhý bojový mág jej ale popadne za zápěstí a ruku mu zkroutí. Donutí tak prvního mága kouli zhasit. Ten se rozzuří. "Co si to dovolujete?" Druhý bojový mág řekne: "Omlouvám se, pane, ale nedovolím vám to dítě zabít." Chvíli se zlostně přeměřují pohledem, ale nakonec velitel ustoupí. "Tak dobře, vezmi toho chlapce a nenápadně ho odnes dolů. Přidej ho k těm dětem, co měly být obětovány. Ale doufám, že si uvědomujete, jaké to může mít do budoucna následky." Druhý mág vytáhne tvé malé já z postýlky a přikývne. "Chlapec se o své minulosti nikdy nedozví." Pak s tebou vyběhne z místnosti. Musíš ho následovat. Cestou mág mine Alexe, který nese v náručí také miminko. "Neviděl jsi někde dečku? Je jí zima." Mág zavrtí hlavou. "Neviděl, pane, je mi líto." Odvětí a vidíš na něm, že je nervózní z toho, že by se Alex mohl zajímat o dítě v jeho náručí - tebe. Alex si toho ale nevšimne, protože už běží dál a vyptává se na dečku dalších mágů. Mág s tebou rychle proběhne mezi mágy, zčásti hledajícími a zčásti ještě pořád bojujícími. Dojde do sklepa a položí tě mezi dalších pár dětí. Položí tě tak akorát, v tu chvíli dovnitř vejdou další bojoví mágové. "Fajn, už víme, kdo jsou jejich rodiče. Počkat..." Jeden z nově příchozích mágů se zarazí. "Nebylo jich míň? Magistr Score si jedno dítě vzal, takže..." Mág, co tě přinesl, rychle zavrtí hlavou a vyhrkne. "Ne, bylo jich tolik." Příchozí mág ho přeměří podezřívavým pohledem, ale nakonec kývne. "Fajn, zajistěte jejich odnesení." Obraz se změní znova. Tentokrát vidíš o něco mladšího Orise, jak tě drží v náručí. Stojíte na liduprázdné chodbě v Nusterově chrámu, kdes byl vychováván. Před orisem stojí mág, co tě chtěl zabít, kousek za ním stojí jeho podřízený, co tě zachránil. Bohužel oba mají kápě, takže ani jednomu nevidíš do obličeje. "Chlapec se nikdy nesmí dozvědět o své minulosti, rozumíte?" Oris přikývne. Mág ale ještě dodá: "Jestli snad někdy budete mít neodolatelné nutkání mu něco prozradit, zmizíte, rozumíte?" Oris se zamračí, jeho oči dostanou nebezpečný záblesk. To už se ale mág přenáší pryč. Jeho podřízený, tvůj zachránce, ještě chvíli zůstane. "Díky, Sweupe." Usměje se na něj Oris a mág pokrčí rameny. "Zabíjet nevinné děti je hřích. Nechal jsem dítěti ten prsten, co jsme u něj našli. Necítím z něj žádnou zvláštní magii, nebude v chlapcově případném pátrání po minulosti hrát moc velkou roli." S tím zmizí i on. Oris se ještě chvíli zamyšleně dívá na místo, kde mág před chvíli stál. "Kdybys věděl..." Zašeptá s úsměvem. Pak se obrátí k tobě ve své náručí. "Tak co, máš hlad?" S tím se s tebou svět znova zatočí. Objevíš se zpět v lese v houští, po dědovi není nikde ani stopy. Ani otlak na zemi po jeho nohou a holi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Z toho nic jiného než výkaly nevypadne." Řekne zhnuseně, ale podvolí se tvému návrhu. Luskne prsty a ukáže na dva bitevní mágy, kteří přikývnou na znamení, že chápu své rozkazy. "Pracujte hodně rychle." Nařídí Rudým a zeptá se tě: "Nemáte hlad? Je čas oběda." Když to takhle řekne, zakručí ti v břiše. Shalafi přikývne, jako by to slyšel. S tím vyjde ze dveří a většina bitevních mágů vyrazí za ním. Zůstanou jen čtyři. Dva čekají na tebe a dva musí zůstat. Pokud nezůstaneš Dojdete do loxusní jídelny Rady, jedla jsi zde jen párkrát, většinou po jednání. Sloužící vám přinesou nějakou nadívanou krůtu a ukrojí vám porce. Shalafi si sundá masku a pustí se do jídla. "Jak dlouho to těm bohům asi ještě bude trvat?" Položí otázku do větru mezi dvěma sousty. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano.“ Potvrdím, že mám hlad i když žaludek odpověděl za mě. Ještě jsem chvíli váhala, ale nakonec jsem se vydala za Shalafim. Usadila jsem se vedle něj a když přinesli jídlo, nandala jsem si středně velkou porci. Začala jsem jíst a po očku koukala na Shalafiho. Vypadal mladě, ale možná byl o hodně starší než já. U mágů vážně těžko určit. Mohlo mu být klidně padesát. I to je považováno u mágů poměrně za mládí. Nad jeho otázkou si povzdychnu. „Těžko říct. Jestli jsou trochu jako mi. Tak se nejspíš hádají a nemůžou se na ničem shodnout. Nebo bojují mezi sebou... a to může trvat ještě dlouho.“ Odpovím. Něco mě napadlo... možná to bylo šílené a rozhodně jsem si to hodlala nechat pro sebe... ale přesto mě to napadlo. „Existují nějaké záznamy o tom, když se to stalo naposledy?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jen pár. Naposledy se to zřejmě stalo před dvěma tisíci lety. Tehdy to ale trvalo jen pár pozemských dní." Zatváří se hodně znepokojeně. "Nezbývá nám než doufat, že to nedopadne jako předposlední jejich konference." Moc dobře víš, o čem mluví. Přesně 3218 zpátky jedna taková konference přerostla ve Válku bohů a ta se přenesla až na pozemský svět. Byla to apokalypsa, přežilo jen pár jedinců. Bohové se ale vzpamatovali, vytvořili všechny rasy znova a zapřísahali se, že už to nikdy nenechají tak daleko dojít. Od této přísahy se datuje letopočet. Teď jenom, do jaké míry respektují přísahy... "Většinu záznamů máme v držení my, tady v knihovně. Mohu vám je rychle sehnat, kdybyste chtěla." Nabídne ti, strčí si do úst poslední sousto krocana a olízne si prsty. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Při představě konce světa se oklepu. „Raději bychom na to neměli ani myslet, jinak se to jako na potvoru stane.“ Zabručím a sním další kousek masa. Zadívám se na něj, když mi nabídne, že mi záznamy sežene. Přikývnu. „Ano. To bych byla ráda. Děkuji.“ Souhlasím. Nevím co z toho vykoumám, ale třeba něco ano. Nakonec... tenkrát v Akademii jsme vlastně na ten problém přišli kvůli mému vrtání. Ne že bych se tím doopravdy někdy chlubila. Ale hold to tak bylo. Dojím ubrouskem si otřu mastnotu z úst a rukou. „Kdo je pověřený starání se o zdraví....“ zaváhám. „... indisponovaných členů rady?“ zeptám se. „Chtěla bych se podrobněji dozvědět jaký je jejich zdravotní stav.“ Řeknu. „Přece jen jsou pořád léčitelka.“ Vysvětlím svůj zájem. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Střípky minulosti „To je pravda, v mém případě bych se tomu ani nedivil.“ Odkloním hlavu od nebe a dívám se na starce. „To bych se asi měl cítit polichocen, když se o mě zajímají sami bohové.“ Pronesu ironicky. „Nuže těšíme Augusti. Je asi zbytečné se představovat, ale hold do mě někdo zasel semínko slušného vychování.“ Skloním mu poklonu rukou. „Je mi potěším, že vás poznávám, já jsem Shinxi Ziori.“ Po našem malém představení na mě namíří ruce. Já hlupák! Říkám si a očekávám, že po mě vypálí ohnivou kouli, blesk či jiné kouzlo. Už už chci překulit někam na stranu, když ke svému gestu dodá: „Teď ti ukáži další střípky z tvé minulosti.“ S těmi slovy se kolem mě zatočí svět. Objevím se ve stanu v přítomnosti několika mužů. Chci se jich optat, kde že to jsem a omluvit se za vyrušení. Z jejich strany není však žádná odezva. Jsou hluší? Zopakuji co jsem řekl, když ani pak nereagují vydám se k jednomu z nich. Cestou o něco zavadím, neudržím balanc a vypadá to, že ramenem narazím do jednoho z přítomných. K mému údivu mé rameno projde skrz. Naberu rovnováhu a ptám se sám sebe: „Jsem snad duch?“ Tahle myšlenka mě vyvede z míry, tu vzápětí vystřídá překvapení nad tím, v jaké společnosti se nacházím. „To snad není pravda.“ Vnímám jak můj hlas je rozladěný a překvapený tím, co vidím. „Alex, velmistr Cilian a Stefan dan Lunther.“ Ostatní jsem nepoznával. Moje první myšlenka byla sdělit Alexovy, že Stefan je vůdce Bratrstva. Nebuď hlupák Shinxi, to co vidím je pouhopouhá minulost, kterou neovlivním. Můžu se jen dívat. Z prvního střípku vypozoruji, v jakém období se nacházím. To pro mě není ani tak důležité nebo zajímavé. V pozdějším minutách však nepřestávám vycházet z údivu. Stefan a Alex jsou přátelé! Ba co víc, vypadají na nejlepší kamarády! Další střípek mě šokuje ještě víc. „Tomu nevěřím.“ Na vlastní oči vidím, jak Mě Lunther drží v náruči. „To, to musí být lež! Vždyť on je ten, kdo vedl bratrstvo.“ Rozhlédnu se kolem a zařvu: „Auguste, co je to za nesmysl? Pravil si, že mi ukážeš minulost a ne lež!!! Co je to za podivnou hru, kterou se mnou hraješ?“ Nemá cenu se teď ptát, nadávat či dumat nad tím, co pravda je a co není. „Ach, jen doufám, že až tenhle výlet do „minulosti“ skončí, tak budu chytřejší.“ I když před tu minulost bych měl přidat slovo „lživou.“ Výlet do lživé minulosti, tak to zatím vidím. Dále se jen už dívám a čím víc střípků mám za sebou, tím víc nevím, zda to je prachsprostá lež nebo pravda. Konečně se objevím zpět v lesním houští, po Augustovi ani památky a já si dávám nové poznatky dohromady. „Lunther je tedy jeden z těch, kteří mě měli hlídat a chránit. Nikoli mě zabít.“ Vybavím si jeho bledou tvář, kterou měl, když promlouval ke služebné, aby se mi něco nestalo. „Kdo asi je či byl můj otec? Vypadá to, že to není nebo nebyl takové ořezávátko, s kterým si mohl dělat každý, co chtěl. Defakto já jsem jeho přesný opak.“ Ten fakt mě skutečně štve, ale byl jsem vychován jiným způsobem a nemůžu říct, zda k lepšímu či horšímu. Díky Orisově výchově jsem tím, čím jsem dnes. Musím toho muže obdivovat, věděl o mém původu. Neviděl ve mě hrozbu a nelhal mi. Mohl, ale neudělal to, místo toho zmizel. Aspoň ale vím, že pro jeho zmizení je nějaký důvod. Odešel, aby mě chránil. Po tváři mi zkápne slza, nejdříve je to jedna, ale postupně se objevují další a další. Nesnažím se je setřít, nechávám je volně plynout. Navíc nabudu podezření, že Oris neuposlechnul příkazu, kterého se mu dostalo. On věděl, že ten prsten bude klíčem. Tahle myšlenka mě přivádí k tomu, že Oris je semnou spjatý mnohem víc. Ale jak, to je už jiná otázka, o které si netroufám spekulovat. Nakonec si uvědomím tu skutečnost, nebo to je možná jen domněnka, že já nepatřil mezi ty, kteří měli být obětováni. Byl jsem mezi ostatní přidán, protože ten mág – Sweup nechtěl mou smrt! „Proč mě vlastně chtěli zabít? Jaké nebezpečí ve mě viděli? Navíc pokud je tohle všechno pravda, musím ve svém pátrání po minulosti být opatrnější. Pokud by zjistili, že mágové před těmi třiadvaceti lety selhali, mohli by poslat někoho jiného, aby dodělal „splněnou“ misi a já nemám takovou sílu, abych se dokázal postavit mágům. Musím vymyslet způsob, jak zesílit a pomstít se!“ Zarazím se nad posledním slovem, které jsem řekl. Pomstít se? Skutečně to chci? Může to být jen lež, která má někomu posloužit k tomu, aby mě zmátl. Ne! Musím toho vědět daleko víc! V hlavě si dávám dohromady jednotlivé položky. Tolik podmětů, kde jen začít? Morové bratrstvo nebylo a možná stále není můj nepřítel. Vybavím si události ve Vingaardu, kdy jsem jsem spolu s jedním paladinem přežil morový oblak. Po tom všem je s tím určitě spojený prsten, který mě nějakým způsobem chránil. Dál přemítám o tom, jak zjistit informaci o tom, kde leželo sídlo mého otce. Kdybych se zeptal Alexe nebo Erika, tak by to nemusel být takový problém. Přece jen jsem byl jedno z „unesených“ dětí. Ještě bych se mohl zeptat Maxe, který by pro to mohl mít i větší pochopení a nemusel by být tolik podezřívavý. Je sice možné, že tam nic nenajdu, nebo to tam mágové obrátili vzhůru nohama, ale oni nemají to, co mám já. Vytáhnu prsten z pod hrudi, sundám ho z řetízku a dám si ho na ruku. Teď mi trucovití bohové nemusejí dělat vrásky. Rozhodně se nemůžu vyptávat na mága jménem Sweupe, to bych si rovnou na sebe mohl namalovat terč. Ne, ne, tohle musím udělat jinak, nejlepší by byl nějaký prostředník, ale Anett, Maxe, Erika a Alexe nemůžu použít, dřív či později by se jeden druhého zeptali co nového a určitě by si řekli, že pro mě někoho hledají. Anett bych mohl říct, že je to tajná církevní záležitost, ale nechci ji lhát. Ona je pro mě přece jen světlem v mé temnotě. Navíc pokud někde něco objevím či zjistím, věřím tomu, že to dovede k dalším zdrojům. Jsem tak trošku se sebou spokojený, mám plán a vodítka, jimiž se můžu řídit. Už zbývá jen jediný problém. Jakým směrem bych se měl asi dát? Ty mi asi neporadíš, co? Podívám se na svou ruku, kde mám pod ocelovou rukavicí prsten. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shalafi chvíli neodpovídá a tváří se, jako by tě ani nevnímal a uvažoval nad něčím úplně jiným. Nakonec ale odpoví. "Starají se o ně naši nejlepší léčitelé, a sem tam jim pomáhají i zdravotníci bitevních a bojových mágů. Je o ně dobře postaráno." Pak opatrně dodá. "A neurazte se, ale ti léčitelé jsou, myslím, mnohem kvalifikovanější než vy. Jejich stav jako Rada zkontrolovat můžete, ale nezasahujte do léčebných postupů." S tím si ubrouskem otře ústa a vstane. Jeden sluha okamžitě přiběhne a úslužně vezme talíř a odnese jej. Pak Shalafi luskne prsty na jednoho bojového mága, který se k vám okamžitě přiblíží. "Zajisti, aby byly v knihovně nalezeny všechny svazky pojednávající o poslední schůzi bohů a přeneseny do čítárny." Mág krátce kývne a odkráčí. Shalafi ti pak řekne. "Zařízeno, svazky na tebe budou čekat v čítárně knihovny. Jsou natolik vzácné, že je zakázáno s nimi knihovnu opustit." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí. „V pořádku. Když myslíte, že nebudu nijak nápomocna nebudu se do toho plést.“ Řeknu a také vstanu. Shelafi zatím přikázal, aby mi našli svazky o které jsem žádala. Přikývnu. „Děkuji. A děkuji za společný oběd. Půjdu do knihovny. Kdybych byla potřeba budu tam nebo ve svém pokoji.“ Řeknu. Kam jinam bych také chodila? „Kdyby bylo něco nového, prosím zavolejte mě.“ Požádám. Rozloučím se s ním a odejdu do knihovny, abych si přečetla záznamy o poslední radě bohů. Nevím co z toho vyčtu... ale možná něco. Zajímalo by mě... jestli je nějak možné se k bohům dostat. Protože když se dá dostat k démonům... možná i k bohům. Ale nebylo to pro mě nenormální. Vždycky uvažuji o těch nejhorších možnostech. Co kdyby se někdo k bohům dostal a zdržoval je? Nebo byl by někdo tak mocný, aby se mu podařilo je uvěznit? No když si to přečtu nic nezkazím a třeba narazím na něco rozumnějšího. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro U vysokých dveří do knihovny stojí po obou jejich stranách po jednom bojovém mágovi. Ti tě jen přejedou krátkým pohledem a nechají tě rozrazit dveře a vstoupit do knihovny. Objevíš se mezi vysokými regály, které se táhnou před tebou do daleka. Před každým regálem je pojízdný žebřík, aby každý dosáhl na své tituly. Jdeš pár desítek metrů rovně, pak zahneš doleva a objevíš se v čítárně. Velký čtvercový stůl se spoustou svícnů (dočasně nahradily nefungující krystaly) a pohodlná křesla. U jednoho z křesel leží hromádka asi tří tlustých knih a dvou tenkých. Krom tebe jsou v čítárně ještě dva postraší mágové v bílých hávech, oba zahloubáni do svých knih. Je zde takové posvátné ticho, obracení zkřehlých stránek se rozléhá po celé knihovně. Proto se všichni otočíte, když se k vám s vydatným dupání přiblíží bojový mág s nakrátko ostříhanými šedými vlasy. Má pronikavé chladné modré oči a jestřábí rysy, orlí nos, tenká ústa, neustále přísný výraz. Temně černý háv má pečlivě nažehlený a načechranou bílou šálu uvázanou zcela předpisově kolem krku. A zamíří samozřejmě přímo k tobě. Zastaví se kousek od tebe a naznačí strohou úklonou hlavy. "Zdravím, nemám mnoho času, takže přejdu rovnou k věci." Praví rázně. "Jsem magistr Saenves, hlavní velitel bojových mágů, nepočítáme-li Shalafiho a Radu. A přál bych si, abyste podstoupila první fázi našeho bojového výcviku, první fázi výcviku bojových mágů. Vašim učitelem byl velmistr de Score, bitevní mág, takže nepochybuji, že jste velmi dobrá bojovnice, co se kouzel týče. Speciální chvaty a obranu tělem vás ale nenaučil, nemohl, je zakázáno učit tato umění nezasvěcené." Krátce pokývne. "Chápu, že akutnější nebezpečí momentálně hrozí ze strany telepatie, ale chtěl bych, abyste se naučila aspoň základy z našich chvatů, jistě se vám to bude hodit. Ale mluvím jen o první fázi, to je samozřejmé. V té druhé už se bojová umění kombinují s magií, aby byly údery a kopy zesíleny a ve třetí už se studují jen pokročilé metody magických soubojů. Druhou a třetí fázi jsme v této situaci raději pozastavili." Zkoumavě si tě přeměří a pak pomaleji dodá. "Mimochodem... První fázi našeho výcviku nedávno podstoupil i pan Ziori, kterého tuším znáte. První paladin po velmi dlouhé době..." Pak už ale nic nedodá a očividně čeká na tvou reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prsten pořád jasně září, ale znamení ti žádné nedá. Schováš ho tedy a vydáš se lesem. Buď je to jen podivná náhoda, nebo v tom má "prsty" prsten či stařík, ale jakmile v zamyšlení vejdeš za jednu zatáčku, málem se srazíš s mužem v černém hávu s kápí na hlavě a zešedlou šálou přehozenou kolem ramen. Muž se pravou rukou opírá o hůl a dívá se do země, také jakoby v hlubokém zamyšlení. Když se ale málem srazíte, shodí si kapuci z hlavy a nevěřícně se na tebe zadívá. Chvíli ti trvá, než ho poznáš. Je to váš druh z uzavřené Akademie, Maxmilián Alewkin. Zdá se ale, že už je nějakou dobu na cestách. Vlasy mu v dlouhých pramenech lemují obličej a na tváři má několikadenní strniště. Jinak ale nijak nestrádá, v očích mu pořád jiskří a obličej pořád vypadá mladý a svěží. "Shinxi, příteli..." Usměje se na tebe, pořád jako by napůl nevěřil. "Co tady děláš?" Podá důraz na slovo "tady." |
| |
| Lesík / Irdhod Tryskem dorazíme až k pevnosti, kde nám vyjedou vstříc vojáci. Sotva dojedou k nám, už na nás v čele jedoucí muž řve. "Já ne, ale ta dívka možná" pokrčm rameny a pohledem loupnu na dívku, sedící přede mnou. Zastavím koně a rukou na jeho krku se jej pokusím uklidnit. "Z boje utíkáme, to ano. Na cestě nás přepadli Narnostští. Ta dívka před nimi utíkala, možná vám řekne víc" řeknu, co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zrovna jsem vzala do ruky jednu z knih, když se přihnal bojový mág. Působil tu poněkud rušivě. Zase knihu odložím a jenom zírám, když mi začne vysvětlovat co po mě chce. Cvičit mě jako bojového mága? Koho to napadlo? Promnu si špičku nosu a zadívám se na něj. „Koho to napadlo?“ zeptám se. „No, ale souhlasím s tím. Aspoň budu mít větší šanci se ubránit a tím aspoň své ochrance nebudu přidělávat tolik práce.“ Podívám se na knihy co jsem si nechala připravit. „Kdy začneme?“ zeptám se. Snad mi ty knihy neschovají, později si je chci přečíst. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejlépe hned." Zvedne velitel koutky úst v napodobenině úsměvu, otočí se na podpatku a vyrazí ke dveřím. Projdete spolu několik pater a ocitnete se v chodbě, kde jsi nikdy nebyla (což není nic divného, Věž je hodně velká, ani Shalafi pravděpodobně nebyl všude). Dorazíte k mohutným železným dveřím na jejím konci, u kterých stojí dva bojoví mágové. Okamžitě ztuhnou v naprostém pozoru a zasalutují. Těžko říct, jestli to gesto platilo i pro tebe, nebo salutovali jen svému veliteli. Velitel se zastaví před dveřmi a několikrát po nich přejede prsty ve složitých liniích. Za jeho prsty zůstane fosforeskující kresba, která po chvilce zmizí. Velitel dokončí gesta a odstoupí od dveří, které se nehlučně otevřou. Za nimi je hluboká temnota, ale Saenves neohroženě vstoupí a ty jdeš za ním. Máš pocit, jako by ses přemístila. A taky že jo. Stojíte na rozlehlých mírně zvlněných zelených pláních, nad vámi je modré nebe bez jediného mráčku. "Jedno z mnoha tajemství. Momentálně se nenacházíme na území Říše, ani nikde jinde na světě. Víc nechtějte vědět." Řekne velitel, kromě tebe a něj jsou přítomní ještě tři muži. Jeden je oblečen v typických černých kalhotách a "mikinách", co nosí pod hávy bitevní a bojoví mágové. Hávy tito mágové ze sebe shazují v případě, že jsou připraveni bít se tělem a ne kouzly. Opět vypadá mladě a svěže, má modré oči a špinavě blond kratší vlasy. Zbylí dva mágové jsou oblečeni jako klasičtí bojoví mágové, mají nasazené kápě a uvázané šály kolem krku. Mág bez hávu bude pravděpodobně tvůj uke (nevím, jak to nazvat česky) a velitel tě bude trénovat. Zbylí dva muži působí jako ochranka. Jednoduchým kouzlem ti přivolají podobné oblečení, jako má uke, jen v bílém a když se převlékáš, udělají kolem tebe temnou bariéru. Velitel ti nedovolí jít se převléknout pryč, očividně chce dosáhnout co největších pokroků za co nejkratší dobu. V tomhle by si mohl podat ruku se Shalafim. O zhruba čtyři hodinky později z tebe lije pot a bolí tě každičký sval na těle a to včetně těch, o kterých jsi vůbec neměla ponětí, že na těle jsou (já vím, že jako léčitelka věděla, jde o slovní obrat. ;-) ). Naučila ses asi desítku krytů, tucet úderů a pět kopů, jedno škrcení a dvě páčení. Když jsi ale nedokázala několikrát vší silou udeřit do vycpaného úderného pytle (který se tam zničehonic objevil), vzal si tě velitel do parády i po stránce fyzické výdrže. Proto ta bolest svalů. A velitel by nejspíše v teroru pokračoval dál, kdyby mu jeden z bojových mágů nepřipomněl jeho jiné naléhavé povinnosti. Musel proto odejít a tvůj trénink nechal na jednom ze zahalených mágů. Ten byl ale shovívavější. "Můžete ještě pokračovat?" Zeptá se tě po krátkém zhodnocení tvého stavu. Při tréninku jsi byla otlučená víc ty, tedy tvoje ruce a nohy, než uke. Pomocí nějakého kouzla z druhé fáze dokázal část svého těla, kam ses chystala ho zasáhnout, zpevnit až do pevnosti skály. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem zavedena... někam. Nemám tušení, kde to jsem a bylo mi doporučeno, abych to ani nezjišťovala. Ale bylo tu hezky. Zadívala jsem se na ostatní muže, co tu byli. Snad mě nehodlají nechat bojovat se všemi. Ale nakonec uznám, že jen ten v „mikině“ bude můj protivník. Výcvik byl tvrdý. Netrvalo to dlouho a byla jsem zpocená a uřícená. Ale učila jsem se. A docela rychle. Aspoň podle mého mínění. Ale netušila jsem, že jsem v tak mizerné formě. Všechno mě bolelo. Ale držela jsem se a neskuhrala. Velitel se musel vzdálit a přenechal mě v rukou jednoho ze zahalených mágů. Podívám se na něj. „Dějte mi pět minut a můžeme pokračovat.“ Řeknu a kecnu si na zem. Vezmu lem své mikiny a otřu si s ním mokrý obličej. Co na tom, že jsem jim odhalila bělostný pupík. Já nejsem zase taková stydlivka a navíc oni jsou profesionální. A stejně, když na tom tak uvažuji, tak se se mnou nikdo nikdy nesnažil flirtovat. Až na Zioriho samozřejmě. Jasně... vtipkovali se mnou, mluvili, pracovali, přátelili se... ale nikdo nikdy se mi nesnažil dvořit. Zajímalo by mě kvůli čemu to bylo. Všichni měli dost svých starostí? Nebo, že jsem byla ještě hodně mladá? Vydechnu a na chvíli se položím na záda. Během chvíle se mi dech uklidnil a mě se ulevilo. Ležela jsem asi minutu než jsem zase vstala. „Tak dobře. Můžeme.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile se postavíš, zahalený bojový mág kývne a mávne na svého kolegu v mikině. "Fajn, Ashpe, zaútočíš a mistra se bude snažit krýt. Používej jen základní údery, ano?" Ashp si odhrne vlasy z očí a protáhne si ruku, pak kývne i on a postaví se proti tobě do střehu. Už víš, jak na tohle postavení máš reagovat. Pravou nohu dopředu a pravou ruku přirazit jako vyčkávající k bradě. Levá ruka kousek dopředu ke krytí. Ashp zaútočí bleskově a velice tě překvapí, když jeho ruku srazíš a ukročíš stranou, jak tě to učili. Překvapí tě to dokonce tolik, že další ránu už nečekáš a bojový mág v mikině jen tak tak svou ruku zabrzdí před svým obličejem. Pokračuje to těmihle cvičnými souboji, neustále se zlepšuješ, ale je ti jasné, že stále umíš jen minimální základy. Těch technik jsou stovky. Předtím, když se Ashp nehýbal a nechal do sebe mlátit, ti nepřišlo, jak dobří bojoví mágové vlastně jsou. Ale teď kolem tebe krouží jako dravec, vykryje každou tvou ránu a ty na konci tréninku stihneš vykrýt maximálně pět. Přicházejí v rychlém sledu, neúspěch ho neodradí, ruka sražená stranou je nahrazená druhou a pokud je sražena i ta, následuje opět připravená ruka první, případně noha. Ashp se velmi snaží ti neublížit, ale už se mu několikrát povede ti vyrazit dech nebo tě praštit přes tvář. Nejspíš tě ale potěší, že jakmile řekne zahalený bojový mág "To pro dnešek stačí", i z něj řine pot. Utře si čelo do rukávu mikiny a ukloní se, jako by ti vzdával čest. "Učíte se rychle." Řekne uznale, než se pootočí a zmizí. Zahalený bojový mág se opět chopí slova. "Tady uběhlo deset hodin, takže tam pět..." Řekne zamyšleně. "Shalafi vás zve na večeři, ale uděláte dobře, když si předtím dopřejete lázeň." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Během dalšího tréningu jsem si tu a tam říkala, že jsem měla předtím říct, že mám dost. Protože předtím jsem ještě nevěděla co doopravdy znamená být bolavý a připadat si zmlácený. Teď už jsem to věděla. Dělala jsem co se dalo a tu a tam jsem si už i zabědovala, když jsem dostala bolestivou ránu. Ale o konec jsem nepožádala i když bych nejspíš mohla. Nakonec ale to ukončil bojový mág. Díky bohům za to! Já si už myslela, že to se mnou sekne. „Děkuji.“ Vydechnu a také se ukloním. Otřu si pot z čela. Otočím se k bojovému mágovi, který mi řekne, že jsem tu byla deset hodin ale venku uběhlo jen pět. Výborně... půjdu se najíst a pak padnu vyčerpáním. Po jeho poznámce o koupili se začnu smát. „Ne... vážně? A já si říkala, že půjdu za Shalafim k jídlu smradlavá a upocená.“ Zavtipkuji. „Dám si rovnou i léčivou koupel.“ Rozhlédnu se. „Kudy?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tudy." Odtuší bojový mág a mávne rukou. Zmocní se tě typický přemisťující pocit závratě a beztíže, který ale rychle zmizí a gravitace tě málem srazí na kolena. Na přemisťování možná jsi zvyklá, ale na přemísťování v takhle zbědovaném stavu ne. Vidíš to na nějaké bylinné masti a odvary na namožené svalstvo. Objevíš se přímo před dveřmi do tvého pokoje. Je to znepokojující, že tě mohl takhle jednoduše přemístit. Alex tě naučil, jak kolem sebe uplést kouzlo, který by měl právě tomuto zabránit. Aby tě někdo bez tvého souhlasu přemístil. Ale asi by tě nemělo překvapovat, že v současném stavu selhalo. Přemístění samotné ale fungovalo. Dotkneš se chladného dřeva svých dveří a objeví se známý květinový obrazec. Poklepeš na několik okvětních lístků a dveře se otevřou. Vstoupíš dovnitř a rozhlédneš se. Na ustlané načechrané posteli leží několik vypraných a složených tvých oficiálních hávů. Ale hlavně... Zpod dveří do koupelny se line vůně bylinkové lázně... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sice bylo znepokojivé, jak snadno mě přemisťují, ale na druhou stranu... nemusela jsem do schodů. Vejdu do svého pokoje. Měla jsem tu čisté, vyprané hávy a z koupelny se linulo teplo a vůně bylinek. Někdo se hodně snažil mi usnadnit práci. Opatrně se protáhnu a pak se začnu svlékat. Vzala jsem svou mast na podlitiny a odešla do lázně. „Au... auauauau....“ Běduji jak si sedám do vody. Bolavá místa začala bolet ještě víc. Na chvíli se celá ponořím a když se vynořím, potřu si obličej mastí. Aspoň v obličeji bych nemusela mít modřiny. Užívala jsem si koupel co nejdéle to šlo, ale tlačilo mě to, že jsem musela jít na večeři se Shalafim. Nakonec se neochotně zvednu. Osuším, převléknu do čistého hávu, upravím se jak jen to jde. A když vycházím z pokoje, vlasy jsem měla sice ještě vlhké, ale to nevadilo. Zívla jsem. Tréning a ty hodiny si vybralo svou daň. Nejraději bych lehla a spala. Ale jíst jsem taky musela. A aspoň se zeptám jestli od telepata získali nějaké informace. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Přestaň!“ Napomenu svůj prsten, který hýří barvami duhy a dal by se splést s malým sluncem. Nakonec přijde k rozumu, schovám ho a hledám cestu z této krajiny. Proč mám pořád ten divný pocit, že i když tu nejsou bohové, tak předem zařídili všechna tahle „milá“ překvapení? Zeptám se sám sebe, při srážce s mužem v černém. To co následovalo, by mě snad nikdy nemohlo napadnout. „Maxi?“ Tělem se mi rozšíří úleva, kterou jsem doposud nepoznal. „No to by mě taky fakt zajímalo, co tu dělám.“ Pokrčím ramena. „Já, moje jednotka a ještě pár dalších bylo vysláno na misi a světe div se, najednou jsem neznámo kde a snad jen Bohové vědí, kde jsou teď mí bratři. Jen doufám, že jsou v pořádku.“ Podívám se na Maxe. „Můžeš mi říct, kde to jsem? Pevně doufám, že mě a mé bratry ti mágové neposlali na všechny světové strany. Co tady děláš ty a kam razíš? Tedy pokud to není tajné. Osobně v poslední době nacházím jedno tajemství za druhým, až se mi z toho dělá blbě.“ Odplivnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile si začneš kolem krku omotávat bílou šálu, někdo naléhavě zaklepe na dveře. Jakmile dáš svolení ke vstupu, vejde do tvého pokoje mága v černém hávu s bílou páskou na levé ruce. Léčitelka bojových mágů. Krátce na tebe kývne a řekne: "Shalafi odložil večeři a momentálně se nachází na zdravotním oddělení pro osoby v kritickém stavu." Asi se zatváříš vyděšeně nebo nechápavě, protože uklidňujícně zvedne ruce a dořekne myšlenku: "Mluvčí Rady, velmistr Crus, se probudil z léčivého spánku. Prý tam taky máte přijít." Protože bys sama netrefila, léčitelka tě k Crusově pokoji zavede. Nevíš ale, co to znamená pro tvé pravomoci. Alex, jakožto nejvýše postavený rozhodování schopný člen Rady po tom útoku, ti ty pravomoci podstoupil. Ale Alex už nejvýše postavený není... Dojdeš k pokoji hlídanému dvěma bojovými mágy a vejdeš spolu s léčitelkou dovnitř. U postele vprostřed pokoje stojí další dva léčitelé a Shalafi. Sám Crus je v sedu přidržován dvěma polštáři, kterými mu podložili záda. Na tváři má strhaný chabý úsměv a rukama si na klíně přidržuje hrnek s nějakou bylinkovou směsí. Nebýt unavených rysů, vypadal by zdravě. Není ani pohublý, ani nic podobného. Dvojice léčitelů mu pokládá dotazy, na které Crus trpělivě odpovídá. Shalafi už ne tak trpělivě stojí opodál, s rukama založenýma na prsou, podupávajíc si nohou. Když vejdeš, letmo na tebe kývne a vrátí se k netrpělivému pozorování léčitelů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Paladinové na misi? Já myslel, že papež se rozhodl své síly nevysílat." Překvapeně se na tebe Max podívá, ale už to nerozebírá. Tiše si povzdechne a zadívá se někam za tebe. "Pochybuji, že to v tuto chvíli ví i bohové. Nevím, co se stalo s tvými kolegy, buď ses odchýlil z kurzu jenom ty, nebo přemísťovací kouzlo selhalo a rozsypalo vás po celém světě... Ale o tom pochybuji, spíš jen ty... By mě zajímalo pryč..." Ušklíbne se. "Bohové už diskutují nějak dlouho, mí šéfové se bojí, aby to nepřerostlo v další apokalyptickou Válku bohů. Ani bych se nedivil, kdyby do jejich sféry vyslali diplomatickou výpravu." Pak pokrčí rameny. "Není to tajné, já narozdíl od tebe na misi nejsem. Tu šálu jsem si nechal na krku jen proto, že je s ní všechno lehčí. Ale pro bojového mága není v téhle situaci moc práce. Jsem na vlastní výpravě, dál pátrám po své minulosti. Zjistil jsem totiž velice zajímavé a znepokojující věci, nad celou tou věcí visí spousta otazníků." Zamračí se. "Alexovo vyprávění se dost podstatně liší od oficiálních zpráv. A ostatní mágové, co tam bojovali a já s nimi mluvil, se kloní spíš k Alexově verzi. Takže proč Věž dělá falešné záznamy a kdo za tím stojí? Tehdejší Shalafi Benedikt de Score? Pochybuji... a kdo jiný to mohl udělat a hlavně proč..." Zamyšleně se podrbe na bradě. "Je tam tolik nejasností..." Pak ale přejde k věcnému tónu a ukáže před sebe. "Mířím k bývalému sídlu Morového bratrstva, tam, kde to všechno začalo." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Už jsem byla skoro hotová, když někdo přišel. Dovolila jsem návštěvě vstoupit a otočila se k ní zrovna, když jsem si dovázala šálu. Achjo... raději bych měla svoje obyčejné, domácí šaty. Vsadím se, že mi doma zahrádka už pěkně zarostla. I když bych si asi měla dělat víc starostí s tím, jak se mi tam pořád otevírali dveře jestli mi tam někdo nevlezl. Přestanu myslet na svůj domov a soustředím se na Léčitelku bojových mágů. Nezačala zrovna nejlépe, polekala jsem se, že se Shalafimu něco stalo, pak mi, ale osvětlila, že je to kvůli tomu, že Mluvčí Rady se probudil. Nemeškala jsem a vyrazila za ní. No musela mě tam dovést, protože cestu jsem neznala. Hned jak jsem vešla jsem si všimla velmistra Cruse v obležení lékaři a vyptávali se ho... kdo ví na co? Shalafi stál opodál a tvářil se netrpělivě, také jsem mu pokývla a zařadila se vedle něj. „Na co se ho tak vyptávají?“ zeptám se Shalafiho po chvíli. |
| |
| Kousek od nějaké pevnosti Ten chlápek, se kterým jedu není zrovna moc ukecaný, popravdě ten jeho kůň mi je milejší. Přespíme někde v lesíku a druhý den se jede dál, než se objeví před námi pevnost, u které je maličká armáda. Jeden oddíl se k nám vydá a velitel se nás zeptá, jestli jsme utekli z přístavu. Ten se kterým jedu odpoví, že možná něco vím, načež se celé to procesí otočí na mě. V přístavu jsem byla, hledala jsem tam něco v knihovně... Zahuhlám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shalafi se pousměje. "To mi spíš řekněte vy, já nejsem léčitel." Alex tě samozřejmě o léčivém spánku učil. Jak do něj člověka uvést, jak poznat, že v něm je, jak jej vzbudit... ale o nějakých otázkách se nezmiňoval. Léčitelé otázky ale dokončí a Shalafi řekne autoritativně: "Teď nás nechte mezi šesti očima." Léčitelé chvíli vypadají, že budou něco namítat, ale nakonec se krátce ukloní a vycouvají a ty se Shalafim přistoupíte k posteli. "Jak se cítíš, Dori?" Zeptá se Enrik a Crus pomalu zavrtí hlavou. "Jako kdyby přese mě přeběhlo stádo koní..." Shalafi se znova pousměje. "No tak ale léčitelé tě dali dohromady, to je hlavní." Crus kývne a otočí se k tobě. "Už mě informovali o tvé funkci a tvé chuti k ní. Mrzí mě to, ale tvé současné pravomoci ještě nepřevezmu..." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „To víš Maxi, zvláštní situace vyžaduje zvláštní přístup,“ pokrčím nad tím rameny. „Nejsem Bůh ani vysoký církevní hodnostář, abych zpochybňoval papežovo rozhodnutí.“ Pravděpodobně to Maxovi stačí, protože to již dál nerozebíráme. „To nejsi sám, koho by mě to zajímalo. Až se všechno vrátí do normálu, tak půjdu nejspíš za Alexem, aby mi mohl říct možné důsledky toho, že zrovna já se musím ocitnout někde jinde, než mí druzi.“ Doufám, že nějaké vysvětlení mít bude, no i když ne, tak pořád můžu říct, že jsem pod přísahou mlčení z nejvyšších řad jejich společenstva, což je pravda. „Já bohy sice neznám, ale řekl bych, že na jejich rozhodování čeká lidstvo celou věčnost.“ Trošku se podivím nad tím, že za bohy můžeme poslat „diplomatickou“ výpravu. „To vážně jde? Přežil to vůbec nějaký člověk? Myslím tu cestu do jiné sféry, popřípadě to setkání s bohy. Ti přeci na nebesích nejsou pro nic za nic. Chtějí si udržet určitý odstup, protože kdyby ne, tak nás buď budou milovat nebo nás budou chtít úplně zlikvidovat. A upřímně, já si myslím, že by to byla ta druhá možnost.“ Možná objevil nesrovnalosti, o kterých se zmiňoval August. Jestli to tak je, budu ho muset zabít. Nemůžu si dovolit, aby pravda vyšla na povrch, ne do doby, než naberu dost síly, abych se ubránil těm, kteří mě chtěli v dětství zabít! Ta představa se mi nelíbila, už už jsem začal plánovat, jak se k Maxovi zezadu přikradu a propíchnu ho mečem. Magie je fuč a není možné, aby ji nějak v sobě uchovával. Nemůže používat kouzla a když je magie pryč, nemůže použít ani bojové umění. Ano, sice bude vzdorovat trošku déle, než normální protivník, ale zemře tak jako tak. Byl jsem pevně rozhodnut, ale jeho zmíňka o blízkém sídle mě zastavila. „O jakých nesrovnalostech to přesně mluvíš Maxi? Tedy, pokud mi to můžeš říct, zajímám se o to, že to patří také k mé součásti a minulosti.“ Trošku se zapřemýšlím nad svou situací. Měl bych jít s ním. Prsten by mi mohl odhalit něco, co ostatním zůstává skryté. Přinejmenším bych aspoň věděl, kde to sídlo je a vrátil bych se pak později. „Když tak koukám na svou situaci, tak pravděpodobně nejsem v situaci, kdy nemůžu splnit svou zadanou misi, tedy pokud v tom svém hábitu nemáš něco, čím by si mě portnul pryč.“ Odmlčím se, jako kdyby očekával, že vytáhne z pod hábitu nějaký přístroj či předmět s kondezovanou manou. Byla to trpká ironie, protože ten podivný chlapík v Jestřábí základně jasně řekl, že se tahle mana uchovávat nedá v malých věcech. „Tuhle misi splnit nemůžu, ale můžu splnit jinou, která se týká mě samotného. Nevadilo by ti proto, kdybych se přidal k tvé pouti?“ Na paměti mám možnost, že budu muset Maxe zabít, nevěřím ale tomu, že by byl jen tak neozbrojen či nechráněn. Musím si nejdříve všechno potvrdit, až pak se budu muset rozhodnout, zda ho zabít či ne. Na paměti mám, že to musím udělat tehdy, kdy je nejvíce zranitelný. Je to možná srabáctví a nečestné zabít někoho neozbrojeného či ve spánku, ale mág je prostě mág. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistěže je to teoreticky možné, sféra bohů je sféra jako každá jiná... respektive dá se tam dostat tak, jako všude jinde... Ale ještě to nikdo nikdy nezkoušel a nemyslím si, že by se k tomu Řád odhodlal, jednalo by se o obrovské popření bohů a postavilo by je to do rolí obyčejných tvorů z vyšších sfér. A toho se mágové netroufnou, nehledě na odpor Církve." Vysvětli ti Max trpělivě. Když začneš plánovat jeho zabití, mírně přivře oči a na okamžik, než u něj převládne kamenná maska bojových mágů, se zatváří podezřívavě. Až máš strach, že ti čte myšlenky. Víš ale, že to je nesmysl. Musel by se ti nejdříve dostat do mysli a s nefungující magií by to šlo dost těžko. Samozřejmě slyšel jsi, že telepatické schopnosti zůstaly současnou situací nedotčeny... Tělem ti projede záchvěv nejistoty. "Střípky informací, zatím nemám nic určitého. Ale myslím, že jsem na dobré cestě." Ten konec ti zní trochu jako výhrůžka, ale možná jen zapracovala paranoia. Kývne. "Můžeš jít se mnou." Ať už pojal podezření jakkoliv, jeho úsměv je pryč a nastoupil profesionálně klidný výraz připravenosti. Po celý zbytek krátké cesty k sídlu Morového bratrstva jde přímo vedle tebe, nikdy tě nepředejde. Po chvíli dorazíte k místu, kde jsi stál ve svém "vidění." V místě, kde Alex polkl slzy a zavelel k útoku na sídlo svého přítele. Před vámi stojí to samé sídlo, které jsi viděl před chvílí. Je ale ve znatelně horším stavu. Obrůstá břečťanem a křovinami, zvětralé chrliče se rozpadají... velmi těžko uvěřit, že je opuštěné sotva dvacet pět let. Kámen se zas tak rychle nerozpadá... Vykročíte směrem k sídlu a zastavíte se u velkých bytelných dveří. Ty jsou narozdíl od zbytku sídla překvapivě v perfektním stavu. Rozhlédneš se kolem sebe a Max ti řekne: "Nikdo tady nehlídá, samozřejmě. Mohlo mě napadnout, že Věž nebude plýtvat bojovými mágy na hlídaní několikrát prohledané barabizny." Položí ruku na chladné dřevo dveří. Po krátkém zhodnocení jejich stavu je ti jasné, že i s provizorním beranidlem neseným šesti muži by to byla těžká práce. Max očividně dojde ke stejnému závěru, protože pokrčí rameny a prudce natáhne ruku. Od jeho dlaně se bleskově odlepí modrá záře, narazí do dveří a ty, vyraženy z pantů, odletí několik metrů dozadu, kde se s neuvěřitelným rachotem zřítí na zem. Ocitnete se v zaprášené chodbě, plné dřeva a suti. Strop ale drží, zdá se. "No teda... Jako trvalý bydliště bych to tu nebral ani na přechodnou dobu." Zamumlá max. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Takhle to vypadá, že v našem světě není nic jednoznačné. Ba dokonce jde otřást základy všeho, co známe. Je opravdu Matka církev tak bez poskvrny a nedotknutelná? Mágové by byli schopní tam poslat lidi a vše změnilo směr. Jsou nebezpeční, nemají k ničemu respekt a žádné zábrany. Umlknu ve svých myšlenkách. Je taková i Ona? Bude si se vším hrát, nebo zůstane věrná a bude pomáhat tak, aby neměnila chod světa? Hořká bolest chytne mé srdce a mě se podlomí kolena při té skutečnosti, že jsem pomyslel na vztáhnutí ruky a meče na tu, kterou svým srdcem nejvíc miluji. Pomalu se zvedám, pohledu Maxe si nevšímám. „Takže si myslíš, že jejich status bohů je zatím chráněn?“ Zeptám se ho. Prvotní dojem o jeho čtení myšlenek mě kapku vyděsil, ale má mysl byla trénovaná. Kdyby mi četl myšlenky, poznal bych to. No dřív nebo později se to ukáže. Nebo, nebo mám mu říct, jak se věci mají? Ne to nemůžu, nemůžu si být jist, jak by se zachoval. Nebudu riskovat do té doby, než nebudu chráněný. Jak řekl August. Bohové se mnou mají plány, můžou být špatné či dobré, ale jsou nějaké. „Střípky informací? To mi připomíná moje počáteční pátrání po minulosti. Bylo to taky jen pár střípků a postupně se z toho vyklubává jedna velká nepříjemnost. A pravda je taková, že se děsím toho, co najdeme, i když šance je malá. Ti, jež tam byli před námi jistě nic nevynechali.“ Ovšem oni neměli prsten. Snad bude dost chytrý na to, aby se tam nerozsvítil, jak hvězdy na nebi. Atmosféra je dusná, až by se dala krájet. Jeho změna byl patrná. Že by můj vražedný instinkt byl až tak cítit? Doopravdy chci jeho smrt, abych uchránil to, co se snažili skrýt ti mágové, když mě nechali na živu? Cestou mlčíme až k sídlu. Sídlo vypadalo opuštěně, obrůstalo zdejší vegetací. Nic, co by se nedalo předpokládat. „To by mě zajímalo, zda našli to, co hledali. Jinak je to logické, proč hlídat něco, kde nic není. Jistě to za těch dvacet let prohledali tolikrát, že nic nemohli přehlédnout. Nemluvíc o místních zlodějích a podobné sebrance.“ Dojdeme k hlavním dveřím, které jak k mému, tak k Maxově údivu jsou nedotčené věkem. „Tak tohle bych nerozrazil s beranidlem, ani kdyby tu byla celá jednotka.“ Max dojde k stejnému závěru. Chystám se obejít sídlo a najít alternativní vchod. K mému údivu si Max s dveřmi poradí. „Vypadá to, že i když magie nefunguje tak jak má, tak máš pár es v rukávě.“ Mou mysl zaplní dobré myšlenky, které zaplní ty vražedné. Podvědomě si uvědomuji, že věci nebudou jednoduché a tohle byl první krok, jak bych mohl snížit jeho obezřetnost. „Náhodou Maxi, kdyby to tu nechátralo dvacet let a někdo se o to staral, třeba by si tu bydlel. No přiznej si to, je nudné, aby každý mág měl věž, proč to nezměnit na pevnost?“ Pronesu vesele. „To by mě zajímalo, komu tohle sídlo patřilo. Pochybuji o finanční stránce bratrstva.“ Vejdu dovnitř sídla a opatrně našlapuji a vyhýbám se pochybným místům či jasně nebezpečným místům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max ještě před svou proměnou kývne. "Nepochybuji o tom, že jsou magické Tajné sbory celé žhavé někoho do sféry bohů vyslat, ale Rada má dost rozumu, aby věděla, co by to znamenalo. A Rada má zatím Sbory pod kontrolou." Pak ale temně dodá: "Zatím. Pokud by se Tajné sbory vzbouřily..." Myšlenku nedokončí. "Upřímně řečeno, Tajné sbory Věže vysoké magie mají značnou moc. Pokud by byl schopen někdo všechno zinscenovat, byly by to právě Sbory. To právě je podezřívám z těch všech nesrovnalostí..." Když okomentuješ jeho způsob vypořádání se s dveřmi, lehce se zazubí. "Víc než pár. Ať přijde cokoliv, budu schopen se s tím vypořádat." Ukáže kolem sebe, jako by měl na mysli nástrahy ukryté v domě. Skrytá výstraha ti ale neunikne. Ačkoliv... možná tam žádná nebyla..? Pokrčí rameny. "Věž je klišé, ale je pohodlná a praktická. A ano, možná bych tu bydlel.." Zhluboka se nadechne a zamračí se. "Pokud by to tady nebylo tak načichlé zlem a morem." Tohle přesně necítíš. Cítíš vlhkost, plíseň, zatuchlinu... ale zlo nějak ne. Uděláte pár kroků dopředu, když prsten na tvé hrudi začne svítit. Neprosvítí tvé brnění, ale skrz výstřih ti osvítí obličej. Max pozvedne pravou ruku, na jehož ukazováku září úplně stejný prsten. "Znamení?" Pozvedne obočí. Pak ho něco zaujme a dojde k jedné stěně. Je k tobě otočen zády, šála mu sklouzne do zad a vlasy přepadnou dopředu. Týl má odhalený, skvělá šance k jeho likvidaci. Pokud nebude lepší živý. Jak moc velké je to riziko oproti šanci využít jeho znalosti..? |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sbory? Položím sám sobě otázku. „Co jsou ty Sbory zač? Je to něco, jako nekontrolovaná síla uvnitř vaší hierarchie?“ Max pořád narážel na nesrovnalosti, ale neprozradil jaké. Třeba poví víc, pokud ne, zeptám se ho. „Předpokládám, že ta síla, s kterou jsi zdemoloval ty dveře, jsou nějaké artefakty, co? Nepřipomíná to nekondezovanou magii o které.........“ Větu nedokončím. „Doufejme, že ty tvá esa nebudeme muset použít. Raději bych se vyhnul jakémukoli boji. Navíc pokud budou i nepřátelé mít to, co ty, tak já tu budu jak na střelnici a já budu terč, do kterého se budou ostatní trefovat.“ Řeknu zasmušile, navíc jeho podtón mi prozradil, že jakákoli má akce nezůstane bez odezvy. „Pravděpodobně máš jiné vnímání než já, protože já tady nic necítím.“ Pokrčím rameny. „Pravděpodobně to cítíš díky těm tvým esům. Já díky tomu, že bohové jsou fuč, jaksi postrádám ten správný druh zraku.“ Z řeči mě vyruší svícení prstenu z pod brnění. Chci ho zakrýt, aby mi nesvítil do obličeje, ale všimnu si, že Maxovi na ruce svítí stejný prsten. Ten přejde ke stěně, je tak zabraný odehrávajícími věcmi, že úplně zapomněl na opatrnost. I když není to tak zvláštní, přece jen mě nepovažuje za „nepřítele“. Možná jsem propásnul svou jedinečnou šanci, jak bez větší námahy Maxe zabít, ale nabyl jsem přesvědčení, že by mohl být ještě užitečný, navíc kdybych ho zabil tady a teď, jeho přátelé by se začali ptát a pídit se po tom, o co se zajímal. Zabít je jednoduchá věc, ale zahlazovat důkazy a souvislosti je věc jiná, musím to víc naplánovat. Dojdu k němu, je to spíš takový test, vražedný instinkt tam je, ale meč zůstává na svém místě. Místo možné rány do zátylku si stoupnu vedle něj. „Tak to vypadá, že předešlí „hosté“ nenašli všechna tajemství.“ Podívám se na chodbu a jakým směrem vede. „Předpokládám, že jedno z tvých es není zásoba loučí, které by se nám mohli hodit při prohledávání temných zákoutí, co?“ a vlezu do tajné chodby. Dávám si přitom pozor, zda tam nejsou pasti, navíc vytáhnu prsten z pod brnění, který by mohl posloužit jako dočasný zdroj světla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to obrovská síla uvnitř naší hierarchie, ano. Navenek kontrolovaná a podřízená Radě, ale kdyby se Sbory vzbouřily, bitevní i bojoví mágové by měli co dělat, aby je zadrželi. Sbory mají ale obvykle tolik práce, že na plánováni převratu nemají čas. Magové ze Sborů nosí stříbrné masky." Ti dva na shromaždišti... samozřejmě, patřili k tajným sborům. Teprve jakmile si stoupneš vedle Maxe, prohlédneš jeho gesto. Vůbec se v zamyšlení nezapomněl krýt, nachystal ti test. Chtěl vědět, na čem s tebou je. Jakmile neuděláš nic, co by ho ohrožovalo, dál chvílí prohlíží stěnu, tentokrát jako by ho opravdu něco zajímalo. Pak s pousmáním kývne a narovná se. Poplácá rukou na několik kamenů a tajná stěna se zasune do podlahy. "Primitivní." Odfrkne si. "Tohle mágové už několikrát prohledali." Předejde tě a zadívá se do chodby. Opět se k tobě ocitne zády. Úspěšné splnění jeho testu byl očividně dobrý krok k utlumení jeho obezřetnosti. "Louče? Ne..." Zavrtí hlavou a mávne rukou. V dlani levé ruky se mu vytvoří světelná koule, která vrhá do všech stran pokřivené stíny. Vydá se jako první chodbou. Mírně klesá, stěny jsou nahrubo otesané a ze stropu padá víc kapek, než při solidním dešti. Velmi brzy dojdete k chodbě ve tvaru Y. Jedna chodba jde doleva a druhá doprava. Max tázavě ukáže na levou chodbu a vytvoří v ruce další kouli světla. S tímtéž výrazem ti ji podá. Je to, jako bys držel v ruce zahřátý gumový míček. "Rozdělíme se?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No právě. Oni by přece měli vědět co s ním je.“ Pokrčím rameny. Konečně nás konečně lékaři pustili, neochotně, k pacientovi. Spolu se Shalafim jsme k němu přistoupili, vypadal unaveně. Neměli bychom ho obtěžovat moc dlouho. Pousměji se na Cruse. „Jsem ráda, že je vám lépe.“ Řeknu a pak zavrtím hlavou. „To je pravda. Nejsem nadšená z takové zodpovědnosti, ale zvládám to. Hlavně aby jste se plně uzdravil.“ Řeknu. „Aspoň si ještě nějakou chvíli nebudu muset naštvaně říkat, že mě nikdo nic neřekne.“ Zavtipkuji. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Nosí stříbrné masky? Ha, tak aspoň vím, odkud byli ti dva zač a kdo ponese zodpovědnost, že jsem skončil tady. Nemůžu ale říct, že bych tu chtít nechtěl.“ Možná jsem si říkal, že je to moc jednoduché. Jeho týl se tam tyčil jak maják na pobřeží, jež naváděl lodě bezpečně do přístavu. Má předchozí intuice se nakonec vyplatila, i když z jiného důvodu, teď můžu děkovat sám sobě, že vidím i třetí možnosti. Třeba nakonec bude můj spojenec, ale na toho neznám dost dobře a on mě taky ne. Tak jako já, bude uvažovat o možné léčce z mé strany a já z jeho, i když on asi nemá ty důvody, co já. „Možná z tvého pohledu Maxi je to primitivní, ale to je právě účel. Četl jsem o tom knihy a jejich obsah je jasný. Uklimbat pozornost a ostrost smyslů nezvaných hostů. Jasně si tady řekneš, že tohle objevil kde kdo a už teď ti můžou unikat detaily. Nebudu ti říkat, co máš dělat, ale o jednu věc tě poprosím. Nikdy nic nepodceňuj na místě, jako je tohle.“ Dál se k tomu nevyjadřuji a jdu vedle něho. On „vyčaruje“ kouli energie, která nám poslouží jako louč. Jdeme hrubě otesanou chodbou, kde na jejím konci ve tvaru Y se zastavíme. Chvilku přemýšlím nad jeho otázkou. „To je dobrá otázka Maxi. No vzhledem k tomu, že to tu už někdo x-krát prohledal a nic tu není, tak tu nenarazíme asi na další živé. Domluvil bych se ale, kde si dáme sraz popřípadě jestli mě můžeš upozornit na to, kdyby si něco našel či něco podobného. Mě nezbude než hlasitě křičet, abych na sebe upozornil.“ Pronesu se smíchem. „Nebo snad vycítíš pomocí tohohle..........,“ pozvednu gumový míček „....zda jsem narazil na nějaké nepříjemnosti?“ Po jeho odpovědi se tentokrát zeptám já. „Preferuješ levou či pravou stranu?“ je to spíš řečnická otázka a oba nějak vycítíme, že každý se vydá tou chodbou, která je nejblíž jeho straně, takže pokud je pravá strana nejblíž jdu pravou stranou, pokud levá, jdu levou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Možná to má odvést pozornost od mnohem lépe zamaskovaných, důležitých chodeb, ale pasti se nebojím. Tahle chodba už byla mnohokrát důkladně prohledána." U rozcestí tě vyslechne a řekne: "Sraz si dáme tady..." Mávne rukou a něco zamumlá. Koule světla ve tvé ruce se zavlní, v jeho taktéž. "Když k té kouli zblízka promluvíš, uslyším tě, a naopak. Nepříjemnosti neočekávám, ale kdybys něco našel, dej vědět." Vysvětlí ti nově vytvořené vysílačky a pak se s pokrčením ramen vydá chodbou nalevo, ke které je blíž. Jeho prsten září přitom skoro stejně, jako koule světla v jeho druhé ruce. To samé se dá říct i o tvém prstenu. Vyrazíš chodbou napravo a Maxovou koulí si svítíš na cestu. Chodba byla buď vytesaná velmi narychlo, nebo se s ní nikdo nechtěl obtěžovat. Strop i podlaha klesá a stoupá, neuměle vytesané stěny se k sobě přibližují a pak se chodba zase rozšiřuje... Je to jako v jeskyni, ne jako ve šlechtickém sídle. Ačkoliv vzhledem ke sklonu předchozí chodby je dost dobře možné, že jste už aspoň několik metrů pod zemí. Po několika minutách nesnadné cesty se chodba prudce stáčí doprava a pak končí. Na tvrdém kameni vidíš několik prasklin a je celý zčernalý sazemi, jak ho mágové kdysi bombardovali kouzly, aby se dostali dál, pokud by to byly tajné dveře. Pak to ale nejspíš zavrhli, vzdali a odtáhli. Tvůj prsten se rozzáří ještě silněji a pak náhle zhasne. Zčernalý kámen se s tichým praskáním posune dozadu a obrátí bokem. Odhalí ti temnou chodbu, ze které tě krátce ovane zatuchlý vzduch. Mor a smrt je v něm cítit přímo hmatelně. Bílou magií tvořená koule světla ve tvé ruce zabliká a zeslábne. Svítí dál, ale už nevydá víc světla, než svíčka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Crus se smutně pousměje, když dovnitř vstoupí léčitel se zasmušilým výrazem. Předstoupí před vás, hlavy Říšských mágů, a pomalu řekne: "Velmistr Kervel právě zemřel. Je mi to moc líto, dělali jsme, co bylo v našich silách." Shalafi s Crusem si vymění nevěřícný pohled. Pohybují se v prostředí Rady už nějakou dobu a ví tedy, o jakou jde ztrátu. Ale i ty jsi za svou krátkou kariéru v Radě už pochopila, co je, byl, Kervel zač. Svou mocí byl velmi slabý, ale kompenzoval to svou obrovskou moudrostí a dobrotou. Muž prakticky bez osobní ctižádosti, mimořádně schopný, když mluvil, Marcus, Alex, Crus a všechny supermocná magická esa pozorně poslouchaly. Kvůli své malé moci stárnul stejně jako každý jiný smrtelník, měl něco kolem šedesáti a bylo logické, že docela brzy stejně zemře, ale takhle bez varování to byla opravdu tragédie. Crus se zamračí a pak zavrčí. "Ty telepaty by měl někdo hodně rychle naučit..." Zatne pěsti a léčitel se znepokojeně zachmuří. "Neměl byste se rozčilovat, pane. Musel jsem vám to oznámit, bohužel." Crus mávne rukou, aby léčitel vypadl a léčitel raději okamžitě poslechne. Crus se otočí ke Shalafimu. "První oběť z řad stálé Rady..." Zavrtí hlavou. "Okamžitě jmenuji magistra Daniele de Salcera velmistrem a členem stálé Rady, jako náhradu za Kelvera." Podívá se na tebe. "Podělíte se o povinností, Daniel je zkušený a inteligentní, Radu nikdy nemůže zastoupit jen jeden člověk." Dveře se opět otevřou a dovnitř vstoupí šéf zdravotního oddělení Věže. Šedovlasý muž s průměrným obličejem a bílorudém hávu. Ani Shalafi neprotestuje a jako první vyjde z místnosti. "Půjdeme na tu večeři? Pak půjdu podepsat Danovi jmenovací listiny." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Další tajná chodba Po domluvě a vytvoření provizorního spojení mezi námi dvěma, se vydám chodbou do prava. Podvědomě si uvědomuji zapeklitost situace. Může mě sledovat, slyšet a možná i vidět skrz tuhle věc. Moc se tím nezaobírám a pokračuji chodbou, která přestala být chodbou po pár desítkách krocích. Kam jsem se to jen vydal! Zakleji v duchu, dál se prodírám chodbou, jež spíš připomínala jeskynní úkaz.Vleču se dál a dál, místy se protáhnu na těsno, ale je to pořád lepší, než abych sundával brnění. Procházím ostrou zatáčkou doprava, kde cesta končí. „K čertu!“ Pronesu nahlas a dupnu si nohou. Slyším svůj odražený hlas, doprovázený dupnutím. Chodbou se rozlline ozvěna, která mi připadala zlověstná. Chci se otočit, všimnu si však zčernalého kamene. „O co se asi snažili?“ Dojdu blíž k němu a čím víc se přibližuji, tím víc září můj prsten na hrudi. „Jedno překvapení za druhým a nezdá se, že by jen tak ustaly.“ Okomentuji při pohledu na pohybující se zčernalý kámen. „Že by Max cítil tohle zlo?“ Trošku se oklepu z toho chladu, jež se vyřítil z temné a zatuchlé chodby. Podívám se na kouli a zkusím se spojit s Maxem, abych mu pověděl o svém nálezu. Měl jsem zkrátka nepříjemný dojem, že by to Max stejně zjistil, a kdyby viděl, že se snažím něco zatajit, mohlo by to být na škodu do budoucna, kdy ho bude potřeba zabít. „Maxi, hej Maxi, našel jsem tu něco divného, jdu dovnitř. Takže pokud tam nemáš královskou rodinu na čajovém dýchánku, pojď za mnou.“ Nebyl jsem si moc jistý tím, že moji zprávu Max uslyší, aspoň tedy to malé mihotavé světýlko v mé ruce mi na jistotě moc nepřidávalo. Chvilku počkám, zda se Max ozve a když ne, vydám se vstříct útrobám pochybné tajné chodby. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přišli nám oznámit, že Velmistr Kervel zemřel. Zachmuřím se. Dalo se tedy očekávat, že brzy zemře, protože jeho magie nebyla dost silná na to, aby ho držela déle na živu. Ale byla ho škoda. Byl moudrý a srdce ze zlata. Ale aspoň, že zemřel poklidně ve spánku a neměl žádné bolesti. Zadívám se na ty dva. Přikývnu na slova Shalafiho. Objeví se šéf zdravotního oddělení a byli jsme vykázáni s tím, že pacient potřebuje odpočívat. Také neprotestuji. Mírně se ukloním Crusovi na rozloučenou a následuji Shalafiho. „Ano. Půjdeme. Mám docela hlad a je příjemnější nejíst sám.“ Řeknu. „Mimochodem. Ten můj výcvik jste doporučil vy?“ zeptám se a jdu vedle něj. „A nějaké zprávy o zajatci? Už z něj něco dostali?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shalafi se usměje. "Vymyslel to Saenves, na mně si jen vynutil souhlas. Ale přišlo mi to jako dobrý nápad." Pokrčí rameny. On sám má výcvik bojových mágů kompletní, tří fázový. Musí jim projít každý člen stálé Rady, kterým on byl. "Vůbec nic. I přes ten zfetovaný stav jsou jeho mentální obrany na neuvěřitelné úrovni. Je to mistr mezi mistry, o tom není pochyb. Jestli jsou ostatní jen z poloviny tak dobří jako on, ničemu se už nedivím." Dojdete do luxusní jídelny Rady, kde usednete k prostřenému stolu. Opět samá exotická a labužnická jídla, sem tam se ale najde něco obyčejného. Zhruba uprostřed večeře se otevřou dveře jídelny a periferním viděním vidíš, jak do jídelny vstoupí Alex. Málem se zadusíš, překvapeně zamrkáš a otočíš hlavu. Na druhý pohled ti je jasné, že sis už podruhé spletla Alexe s jeho prvním učedníkem a bratrancem Danielem de Salcerem. Z dálky jsou si na první pohled opravdu velice podobní. "Velmistře de Salcere!" Usměje se Shalafi, povstane a úmyslně osloví Dana jeho novým titulem. Dan se nepříliš upřímně usměje, v očích má vepsány jasné obavy. Pak Daniel přistoupí k vašemu stolu a Shalafi popojde k němu, nějak instinktivně se postavíš i ty. "Asi bych vás měl oficiálně představit." Ukáže na tebe. "Dane, mistra Anett Sela, Alexova poslední učednice, zastupující Rada a mimořádně schopná mága." Pak ukáže na Dana. "Anett, velmistr Daniel de Salcer, vyšší důstojník bitevních mágů a pravděpodobně nejmocnější telepat Věže vysoké magie. V poslední době měl poměrně hodně práce." Daniel tě jemně uchopí za ruku a k jejímu hřbetu po šlechticku přiloží své rty k dvornímu polibku. Pak se narovná a usměje se na tebe. "Rád tě poznávám." Přátelský tón, přešel rovnou k tykání. "Alex mi o tobě vyprávěl, i když jsme se před jeho odplutím viděli jen krátce." Z jeho přátelského obličeje už nelze vyčíst, že jde o člověka, který několik desetiletí strávil v démonické sféře nejhorší pověsti. To je pravděpodobně něco, co by nesvedl ani váš učitel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max neodpoví a ty vejdeš dovnitř. Kámen se za tebou obrovskou rychlostí zasune a ty přijdeš o únikovou cestu. Nezbývá ti než jít před, doprovázen mihotavým, slabým světlem Maxovy koule. Chodba za kamenem pokračuje skoro stejně, jako ta před ním. Jeskynní útvar. Náhle ale vejdeš do rozšířeného prostoru, za tebou se bleskově zasunou další kamenné dveře a krystal na "stropě" se rozsvítí oslnivým světlem. Oči navyklé na tmu tě zabolí, ale instinktivně tasíš meč. Rozkoukáš se poměrně rychle. Jeskynní chodba se rozrostla ve skutečnou jeskyni. Před tebou stojí půl tuctu kostlivců, v rukou drží zrezavělé šavle a jen v cárech jim na žebrech drží rozpadlá kožená zbroj. Okamžitě se ti vybaví bitva ve Vingaardu, bezpochyby jsou to kostlivci oživení stejnou magií. Kostlivci ale místo útoku udělají něco naprosto nečekaného. Zabodnou šavle do země, padnou na kolena a skloní lebky ve znamení úcty. |
| |
| Věž Vysoké magie – Jídelna „Je to dobrý nápad.“ Souhlasím a usměji se. Pokud šlo o telepata, nic se nedozvěděli. „Snad se jim brzy podaří ho zlomit.“ Promnu si zátylek. Usadili jsme se u stolu, který se prohýbal pod lahůdkami, které jsem některé ještě nikdy nejedla a tak jsem je ráda zkusila. Navíc jsem měla opravdu hlad a tak jsem se s chutí pustila do jídla. Během večeře někdo vešel a málem jsem se zadusila, když jsem v něm poznala Alexe. Podívám se pořádně a musím se opravit. Byl to Alexův bratranec Daniel. Ta podoba je tedy zavádějící. Shalafi ho nadšeně přivítá, postavím se také. Shalafi nás představil, mimořádně schopná mága.... to mě opravdu potěšilo a polichotilo. Sice to bylo od Daniela jen zdvořilé gesto, ale stejně jsem po políbení ruky upadla do rozpaků. Také se na něj usměji. „Také tě ráda poznávám.“ Řeknu. „Také tě ráda poznávám. Ano... jen krátce. Ale přiznám se, že bych tě nepoznala.“ No jistě. Nakonec podle toho kde byli, byli značně zanedbaní a zarostlí. „Také mi o vás něco málo vyprávěl. Bohužel to bylo v době, kdy si ještě myslel, že jste po smrti a tak pro něj bylo těžké o tobě mluvit.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Vše se odehrálo rychle, až vstřebám tu skutečnost, že na mě nikdo neútočí, přehrají se mi poslední minuty mého života, mého starého života. Nic na světě mě nemohlo připravit na tu skutečnost, která se odehrává před mýma očima. Tělo se mi pořád třese z šoku, ale ten postupně odeznívá. Čekám a čekám, co se bude dít dál. Nemám strach, ale nevím, co jim mám říct, vždyť nevím ani kdo jsem. „Ty.“ Ukážu na nejbližšího kostlivce, popřípadě vyberu ze skupinky takového, který vypadá nejvíc zachovala, či se od ostatních nějak výrazně liší. „Proč se mi klaníš? Znáš mě snad? Co je tohle za místo a kdo jste vy?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bylo to v době, kdy jsem toužil po tom, být mrtvý." Přikývne a zasměje se. "Jenom jsem nechtěl zemřít pod tlapkami těch roztomilých potvůrek, to by jistě nebylo nic příjemného." Bez smyslu pro humor a nadhledu by nejspíš nebylo možné přežít v této sféře... "Jsem rád, že už se mě dá poznat." Řekne po chvilce váhání a pak se i on usadí k večeři. Nabere si poměrně malou porci nějakého exotického masa a dojí krátce po tobě a Shalafim. Enrik se omluví s tím, že musí jít podepsat ty papíry a ty s Danielem zůstanete v jídelně. Alexův bratranec s úsměvem vyjde po tvém boku na chodbu, jdete bezcílně chodbami Věže a bavíte se. "Mám tě pozdravovat od Jarreda. Teď jsem s ním mluvil." Řekne stále usmívající se Daniel jako by si náhle na něco vzpomněl. "Ten kluk je vážně dobrej. A teď už i slavnej. Přičítají mu všechny zásluhy za osvobození přístavů." Pak pochvalně dodá. "A právem. Narnost ustupoval tak rychle, že v přístavech nechával výbavu. Asi to máte v rodině." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kostlivci samozřejmě nemají hrtan a tedy i hlasivky, ale s takovou maličkostí se zřejmě magie nehodlá zaobírat, když tebou oslovený kostlivec promluví hlubokým a skřípavým hlasem: "Jsme Poslední věrní služebníci vznešeného Morového bratrstva Očištění. Tedy i vaši věrní služebníci, mistře." Zvedne hlavu a vypočítavě se na tebe zahledí prázdnými očními důlky. "Ale co jste vy, to musíte vědět sám." Pak promluví jiný kostlivec, který dosud hledí do země. "Z nařízení Velkého Stvořitele jsme teď pod vašimi rozkazy, to je to jediné, co víme a na čem záleží." Jistěže, jsou mrtví, vyrváni ze spáru Smrti a vráceni do napodobeniny života velmi mocným nekromantem. Slepě budou následovat jeho příkazů. Nemají vlastní názor ani osobnost. Že se nezačneš vztekat a trestat zřejmě dodá odvahu třetímu kostlivci, který rovněž pozvedne lebku a zeptá se: "Přišel jste opět převzít vládu nad Morovým bratrstvem?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Muselo být pro něj těžko o tom mluvit, nebo na to myslet. Nejspíš se snažil na ten zážitek zapomenout. Vrátili jsme se k jídlu. Shalafi pak odešel a já s Danielem jsme se šli projít po věži, aby nám trochu slehlo a také se trochu poznali. Nakonec Alex byl nám oběma blízký a mi jemu. „Jarreda?“ zopakuji a zadívám se na něj. Pak se hrdě usměji. „To ano. Jarred je neuvěřitelně schopný. Jsem na něj hrdá.“ Řeknu spokojeně. A pak se zasměji. „Ano. Rodičům jsme se vyvedli.“ Souhlasím. „Pokud jde o mě... po pravdě jsem nikdy zrovna netoužila po nějakém významném postu. Vždy jsem jen chtěla léčit lidi. Tak nějak se mi všechno povedlo náhodou nebo proto, že to prostě v tu chvíli bylo nevyhnutelné.“ Mrknu na něj. „Ale aby jsi si nemyslel, že nemám žádné ambice. Je tu ve mě i taková malá část, která je zvědavá na to, kam až to zvládnu dotáhnout.“ Ukážu prsty jak velká ta část je. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Co jsem já? Musím se nad tím ušklíbnout. „Já nejsem nic můj mrtvý příteli. Snad jen smítko prachu, které může být snadno smeteno.“ Podívám se na druhého kostlivce. „To je ale zajímavé, proč by to váš Velký Stvořitel dělal? Navíc ve světě zmizela veškerá magie, až tedy na pár výjimek v podobě kondezované magie a pár dalších věcí.“ Nakonec se otočím k třetímu kostlivci. „Převzít vládu? To je poněkud silné slovo ne? Vidím tu jen hrstku něčeho, co by dokázal rozprášit i nezkušený bojovník, nebo mi chceš tvrdit, že vydáte za celou armádu?“ Nechám otázku ve vzduchu. „Slepé následování z příkazu, bez vlastní vůle a rozumu, jak mi tohle může být k užitku? Se ani nedivím, že můj předchůdce, ať už to byl kdokoli, prohrál s bandou mágů.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Magie nezmizela." Namítne první kostlivec. "Pouze se stala méně účinnou a její užití je riskantní. Ale mágové rádi riskují..." Když se zmíníš o tom, že by je mohl každý lehce rozprášit, všichni zatnou kostěné pěsti, první, velitel, dokonce tiše zavrčí. "Asi si nás pletete s těmi poskoky od Vingaardu, mistře. My jsme nebyli stvořeni pro první linii toho pozornost odvracejícího útoku. My jsme byli povoláni pro ochranu nejvyšších členů Bratrstva." Pak reaguje druhý kostlivec. "Krom toho Bratrstvo není zničeno. Bylo Říšskými mágy potupně poraženo když byl zabit velmistr dan Lunther, ale nikdy nebylo zničeno. Po Říši jsou roztroušeni jednotliví členové, špehují a vyčkávají na příkaz od nového, právoplatného vládce Bratrstva." Na to naváže opět první. "Na vás, byl jste k tomu předurčen. Mágové vás nechali žít v bláhové naději, že ve vás výchova v církvi potlačí vaši krev." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daniel se od srdce rozesměje. "Já měl původně v plánu sedět nad zkumavkami a knihami někde v laboratoři. Mým snem bylo vymýšlet nová kouzla. Ale pak mě jako učedníka přiřadili k Alexovi. Bylo to v době jeho strmého postupu. Dostal se k bojovým mágům, několikrát zazářil, pak byl okamžitě přijat k bitevním mágům, sám obrátil prohranou bitvu, dostal velení nad bitevními mágy a prakticky vyhrál poslední válku s Narnostem, což ho katapultovalo přímo do stálé Rady." Znova se zasměje. "No a já se tak nějak vezl s ním. S Alexem o souboje na život a na smrt nebylo nouze a než jsem se nadál, všimli si mě nahoře. Přišli na mé velké telepatické schopnosti, dali mě na výcvik a zařadili do speciální telepatické jednotky bitevních mágů." V předstírané nevěřícnosti zavrtí hlavou. "A přitom stačila taková drobnost, stačilo, aby učedníky přidělující úřední mág nelezl Scoreům do zadku, a mohl jsem dostat úplně jiného učitele a teď se hrbit někde nad pergameny." Pousměje se. "Tím chci říct, že o životě prostě rozhodují náhody." V tom se z jedné chodby vyřítí bojový mág. Daniel zareaguje zcela instinktivně. Pohne se neuvěřitelně rychle, udělá otočku, pokrčí se v kolenou a prudce natáhne ruce. Cítíš, jak se mu v dlaních v nanosekundě zformovala energie a vystřelila k bojovému mágovi. Ten odletí, narazí do protější stěny a sveze se po ní na zem. Končetiny se mu ještě škubou v odcházejícím elektrickém šoku. "Bojový mág? Ksakru..." Zakleje Daniel, když spatří bílou šálu oběti. "Nenávidím, když se na mě někdo takhle vyřítí." Doběhnete k mágovi, který už se pomalu převrátí na břicho a zapře se o lokty. Pomalu to rozdýchává. Při pádu mu spadla kápě a ty poznáš, že Daniel přizabil Sida. "Co to mělo znamenat?" Zavrčí Daniel na Sida, který jen zavrtí hlavou. "Omlouvám se, pane." Pak se podívá na tebe a pomalu se zvedne do kleku. "Musím s tebou mluvit." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Nezmizela?“ Je to jako dostat facku, člověk se rázem probudí. „Vypadá to, že pánové ze Sborů všechno berou hopem. No ještě štěstí, že jsem se Maxe nepokoušel zabít hned. Čekalo by mě asi nemilé překvapení.“ Pronesu zasmušile. Úsměv se mi však vrátí, když se kostlivec zmíní o jejich riskování. „Vypadá to, že mágové tohle riskování mají v povaze. Přímo si tím říkají o malér.“ Jejich nelibý protest se mi zamlouvá. Možná jsou mrtví, ale jen tak bezduché loutky to nejsou. „Dobra, beru to zpět. Takže vy jste strážci a ochránci. Jaké jsou vaše schopnosti a kde všude je můžete uplatnit? Což mi připomíná, že tu je host, který by stávající přežití bratrstva mohl narušit.“ Jsou tu další členové?! Trošku to ve mě hrkne. To bude zase práce! Podaří-li se mi je dát dohromady, tak by mi mohli říct, co se tu stalo před třiadvaceti lety. Není to nic moc, ale pořád lepší než nemít žádný plán či stát na místě. „Jak jste řekli, mágové rádi riskují. Do teď to byla hra, kde tahali figurkami jenom oni. Je načase, aby druhá strana taky už táhla.“ Když už nic jiného, můžu tohle všechno využít do věcí budoucích. „Moje krev se zatím moc neprojevuje, ale snad nějaký strávený čas ve „vhodném“ prostředí ji probudí.“ Zamyslím se a pak přemýšlím nahlas. „Je zbytečné, abych přetrhal pouta s církví, navíc jednotka Jestřábů mi může sama pomoct najít členy, popřípadě získat nové. Přeci jen jdou po odpadlících. Hlavně na sebe nesmím upozornit a vyhýbat se mágům, jak to jen půjde. Sice o mém přežití může vědět jen pár lidí, ale taky jich může být víc, než by mi bylo milé a dokud nebudu mít sílu, abych se ubránil, musím být opatrný.“ Otočím se na kostlivce. „V sídle je další osoba, zkušený mág, který má stejný či podobný prsten. Je možné, že se s jeho pomocí sem dostane?“ Nejdříve všechno popořadě. Měl bych se vrátit za Maxem. Určitě se bude ptát, kde mám jeho kouli a to nemluvím o tom, že mohl něco vycítit. Musím ho přinejmenším vzít k tomu zčernalému kameni.Pokud by jsme se přes ten další nedostali, tak by to bylo dobré, pokud by se otevřeli další tajné dveře, tak by našel tohle, teď je otázkou, zda ho ti kostlivci dokážou zabít nebo aspoň rozptýlit natolik, abych ho zabil. I když pak budou otázky a tohle místo bude zase pod dozorem. Navíc se sem nemůžu přemisťovat pomocí amuletu, jistě by mě podle něho mohli najít a dost by se podivily, v jaké společnosti se to nacházím. Přemýšlím a pak se o své myšlenky podělím s kostlivci a zeptám se jich na jejich názor – pokud tedy nějaký mají. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchám zaujatě jeho vyprávění. Takže chtěl dělat nová kouzla. Což je také zajímavé. Jednu dobu jsem nad tím také uvažovala. Jenže úmrtí takových mágů bylo vysoké. Kde jaké kouzlo se prostě nevydařilo a rozcupovalo mága. Pak se zasměji. „Tak trochu jsou naše začátky podobné. Dokud jsem nepřišla k Alexovi, nikdy jsem nebyla v nebezpeční. Ale musím říci, že bych neměnila. Alex je teď jako můj bratr. Mám ráda jeho rodinu.“ Zadívám se na něj. „Náhody... já bych řekla, že náhody a taky pořádný kus škodolibosti.“ Zavtipkuji a pak div nevyletím z kůže, když se z chodby vyřítí mág a Daniel na to hned zareaguje útokem. Vypísknu a překvapeně zamrkám. „Za to nemůžeš. Po tom co jsi zažil není divu, že máš takhle reflexi napnuté.“ Řeknu a spěchám k odmrštěnému mágovi. Skloním se k mágovi a chci mu pomoci, když mě zarazí to, že je to Sid. Chce se mnou mluvit? Skloním se k němu a pomohu mu na nohy. „Bolí tě něco?“ zeptám se ho první. „O čem chceš mluvit?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, dobrý." Zamumlá Sid, když mu pomůžeš na nohy. Stále je ale mírně přihrbený a bolestivě zamrká, když se konečně narovná. Uslyšíš hlasité lupnutí v páteři. Když se zeptáš, o čem chce mluvit, probodne pohledem Daniela, ten ale jen pozvedne obočí a zůstane stát na místě. Sid to nakonec vzdá a pokrčí rameny. "Chtěl jsem ti to říct nějak šetrně, než se to dozvíš oficiálně. Jednotka Jestřábů dostala důležitý úkol a dva zástupci Tajných sborů je přenesli na území Narnost..." Nadechne se. "No a... kouzlo asi selhalo, protože několik členů jednotky se ztratilo. Zatím nevíme, kde jsou, nejspíš někde na území Narnostu, ale mezi těmi ztracenými je i sir Ziori." Pokud jsou sami na nepřátelském území, s insigniemi Církve a od Říše vzdáleni stovky mil plných nepřátel, víš moc dobře, jaké mají šance. Daniel to očividně nepobral a tázavě se na tebe podívá. Než mu ale stihneš odpovědět, objeví se další mág. Tentokrát Salcer tak zběsile nereaguje, i když vidíš, jakou mu to dalo práci. Mág zasalutuje a pak řekne: "Velmistři, nějaký mág narušil prostor tajných chodeb sídla Morového bratrstva. Žádám o povolení vyslat oddíl." Zasvěcený Salcer odvětí prakticky okamžitě. "Uděleno." Pak zaváhá a podívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Před ním klidně mluv.“ Řekla jsem. Nakonec mi to prozradil, hrkne ve mě a mírně poblednu. Ziori se ztratil na území Narnostu? To je zlé.... Ziori je dobrý, ale jestli je sám... „Děkuji Side. Jsi hodný, že jsi mi to přišel říct.“ Poděkuji mu zachmuřeně. Zvednu oči k dalšímu mágovy, který se přiřítil a oznámil, že někdo pronikl do tajných chodem Morového bratrstva. Daniel hned povolil aby se tam vypravil oddíl. Přikývnu. „Když to bude možné zkuste ho zajmout.“ Dodám ještě. Ziori... nejraději bych šla a našla ho. Jenže... nemohla jsem. Teď jsem zastávala jsme teď vysoký post a nepustili by mě. Ne dokud je lidí z Rady tak málo při vědomí. „Do háje...“ Povzdychnu si. „Můžeme něco udělat pro nalezení těch ztracených členů jednotky? Nedali by se třeba najít kouzelným zrcadlem?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sid kývne, stejně jako druhý mág, který řekne: "Pokud to bude možné, tak samozřejmě." Na tvou poslední otázku Sid pokrčí rameny. "Tajné sbory na tom pracují. Prý je to ale složité, jak, to mi neřekli." Pak se oba hlavou mírně ukloní a chtějí odejít. "Ještě počkat!" Řekne Daniel a oba se otočí. "Na toho mága jděte opatrně. Je dost dobře možné, že je na naší straně a jen pátrá po věcech minulých." Mág přikývne a tentokrát už se Sidem opravdu odejdou. "Nedivil bych se, kdyby tím mágem byl Max. Byl pátráním po všech věcech týkající se Morového bratrstva posedlý. Už během svého studia, když jsem přišel k Alexovi na návštěvu, se mě snažil nenápadně vyptávat." Pak se zachmuří a opatrně se zeptá: "Kdo je Ziori?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, původně nás bylo deset, všichni nám říkali prostě Poslední." Promluví kostlivec vzadu, který dosud nemluvil. "Naše kosti jsou posílené černou magií, dokážeme běžet sprintem celé dny, neunavujeme se, nemusíme dýchat pod vodou, nemusíme jíst ani pít, ani spát." Když se zmíníš o Maxovi, dosud klečící kostlivci pokývou lebkami. "O tom mágovi víme." Řekne první kostlivec. "Ale má na sobě Znamení." Kostnatou rukou ukáže na tvou ruku, kde máš kérku. "A my mu nemůžeme ublížit." Když promluvíš o Bratrstvu, které je teď na tahu, kostry znovu uctivě skloní lebky. A nechají je skloněné, i když se kolem vás prožene závan vzduchu a za nimi se objeví mág v rozedraném černém hávu s kápí na hlavě. Skloní před tebou hlavu. "Jsem rád, že jste tady, mistře. Ale bohužel budeme muset toto místo opustit a přesunout se do současného sídla. Mágové toto místo magicky hlídají a v tuto chvíli už je na cestě bojový oddíl." Kývne hlavou ke kameni, kterým jsi přišel. "O toho mága jsem se postaral. Poslal jsem ho do sféry démonů a všechno narafičil tak, že to vypadá, jako by on spustil ta výstražná kouzla a neopatrností otevřel portál. Všechno to bude nešťastná náhoda." Kostlivci se tiše postaví. "Toto je pan Morunta, jeden z temných mágů, které má Bratrstvo k dispozici. Nepatří ale k nekromantům." Představí ti mága tiše první z kostlivců. "Smím vás přenést do současného sídla? Tady už opravdu není bezpečno... Na tamto místě se dozvíte, co vám Bratrstvo může nabídnout mistře." Řekne mág. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „A proč je jimi Max tak posedlí?“ nechápu. Složité? To Zioriho a ostatní nějak chrání před tím, aby se nedali magicky vypátrat? No byla to nejspíš tajná mise. Tak nejspíš ano. To by pak bylo komplikované. Zadívám se na Daniela, který se zajímá kdo je Ziori. Už jsem chtěla odpovědět, že je to můj přítel. Ale to by si mohl vyložit, jako, že je to jen kamarád. „Ziori je můj partner.“ Řekla jsem a povzdychnu si. „Nejraději bych ho šla hledat. Jenže nemůžu.“ Zamračím se. „Musím věřit v Zioriho schopnosti a že to tam zvládne než ho najdou.“ Zamračím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Byl jedním z pěti dětí, které Morové bratrstvo uneslo a chtělo nejspíš obětovat." Vysvětlí ti Daniel zachmuřeně. "Snažil se o tom obětním rituálu něco zjistit a objevil jisté nesrovnalosti mezi výpovědí účastníků a oficiálními záznamy. A od té doby je posedlý touhou zjistit, co bylo Morové bratrstvo vlastně zač a proč je někdo z Věže kryje." Povzdechne si. "Myslím, že podezřívá Tajné sbory. Jsou jediní, mimo Shalafiho a Radu, kdo by mohl záznamy falšovat. A Rada má příliš mnoho lidí na to, aby to neprasklo. A Shalafi to určitě taky nebyl, v té době jim byl Alexův děd Benedikt." Pokrčí rameny a zase se dá do chůze. "Ale nemyslím si, že se mu podařilo něco zjistit." Pak znepokojeně dodá. "A pokud za tím z nějakého důvodu opravdu stojí Sbory a on je odhalí, nejspíš zmizí ještě dřív, než se o nové poznatky stihne s někým podělit." Daniel chápavě přikývne. "Je mi líto, že se ztratil. Ale máš pravdu, hledat ho jít nemůžeš. A ne ani tak proto, že máš funkci a zodpovědnost, ale taky proto, že na území Narnostu bys dlouho nepřežila ani ty." Pak se vrátí do předchozího tématu. "To Morové bratrstvo mi trochu nahání strach. Kdysi ho mágové rozbili a přesto se vrátil jeho vůdce a napadl hlavní město Říše. Teď ho mágové prý rozbili znovu, ale podle mě je zase jen v pozadí a čeká, až se vrátí jeho vůdce. Stefan dan Lunther se ale tentokrát nevrátí, je vážně mrtvý, ne jako minule, kdy spadl z útesu a jen ho za mrtvého prohlásili. Teď se tělo našlo, před tím ne. Ale co když Bratrstvo najde nového, a třeba ještě silnějšího vůdce?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem jeho vyprávění o Morovém bratrstvu. Netušila jsem, že byl jedno z dětí co unesli. Ono se o tomhle asi jen tak při konverzaci nemluvilo. „Podle toho co mi říkáš mám dojem, že Tajné sbory nejsou moc pod kontrolou a dělají si co se jim zlíbí.“ Zamračím se. „Mám dojem, že i když o něco požádají oficiálně, tak si to stejně udělají podle svého.“ Pokrčím rameny. „Aspoň mám z toho takový dojem.“ Řeknu. „A proč mu někdo s tím pátráním nepomůže? To mu nikdo nevěří?“ spojím ruce za zády. Zadívám se na něj. „Všechny tyhle temná bratrstva nahání strach.“ Promnu si bradu. „Je docela pravděpodobné, že si najdou nového vůdce. Jestli silnějšího nebo slabšího... kdo ví?“ pokrčím rameny. „Ale jestli Morové bratrstvo nepovstane určitě se objeví nějaké jiné, stejně špatné nebo horší. Tak to prostě funguje.“ Zamračím se. „To je jako s nemocemi. Nějakou vymýtíme a objeví se nová. Pořád budeme mít s čím bojovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Však ono to tak je. Tajné sbory jsou pro nás nepostradatelné a moc dobře o tom ví. Je dost dobře možné, že se jednoho dne vzbouří vládě Rady a Shalafiho a pokusí se převzít moc nad Říšskými mágy. A to nejspíš bude konec, protože Rada se jim samozřejmě postaví a pošle proti nim bitevní a bojové mágy. Byla by to občanská válka. Primárním důsledkem by samozřejmě bylo zdecimování sil mágů, protože i kdybychom Sbory porazily, jsou natolik silné, aby rozdrtily většinu našich sil. A sekundárně by samozřejmě hrozil útok démonů a jiných stvůr, protože by neměl kdo hlídat dimenzionální brány." Pochmurně se pousměje. "Tajné sbory naštěstí apokalypsu nechtějí a jsou natolik chytré, aby věděly, že přesně to by se stalo." Pokrčí rameny. "Nikdo mu s tím nechce pomoct. Buď mu nevěří, nebo se bojí Sborů a nebo jednoduše nemají čas. A Max sám to myslím taky nechce. Chce toho, kdo to zfalšoval odhalit sám." Povzdechne si. "No právě, pořád je proti komu bojovat. A je jedno, jestli to jsou fanatici, démoni, nepřátelské země a nebo vlastní podřízení... Ale Morové bratrstvo bylo, nebo nejspíš je, jedno z nejhorších a nejmocnějších temných uskupení. Měli lidi všude. Několik kardinálů patřilo k nim, několik nejvyšších rytířů i dva členové Rady. Mimochodem Stefan dan Lunther měl kdysi slušný náběh na funkci Shalafiho. Podporovala ho spousta členů Rady, včetně Alexe a Marcuse." Zatne čelist. "A teď jsou tu ještě ti telepati..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ano. Tajné sbory zatím po větší moci netouží. Zatím.... jednou se může objevit nějaký ambiciozní idiot co si bude myslet, že to zvládne ukočírovat. „Ajajajajaj...“ Promnu si spánky. „Z těch samých problémů mě asi začne bolet hlava.“ Postěžuji si. „Bohové, útočící země, telepati, tajné sbory, démoni.... co ještě? Objeví se nějaká neznámá, smrtelná nemoc? Začnou masově mizet děti?“ zavrtím hlavou. „Doufám, že se tyhle problémy podaří dostat brzy pod kontrolu. Kdyby se aspoň vrátili už bohové. I s nimi budeme mít co dělat dát všechno zase do pořádku.“ Podívám se na Daniela. „To, že se Bohové ještě nevrátili mě docela znepokojuje. Zrovna jsem chtěla pátrat v záznamech o minulé sešlosti bohů, když mě vzali na výcvik. Asi bych se k tomu měla vrátit. Třeba z toho vyčtu kdy se vrátí nebo jestli se nemohlo něco stát.“ Pokrčím rameny. „Ono hrabat se v minulosti někdy nemusí být na škodu. Tuhle zkušenost jsem si přinesla z toho incidentu v Akademii.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Co vaše síla?“ Zeptám se, když mi vyjmenuje seznam jejich schopností. „Dokážete nosit brnění, které vám může poskytnou maskování nebo jde snad pomocí magie, aby jste vypadali více lidsky? Jde mi o to jen z praktických důvodu, jako je cestování.“ Trochu mě znepokojí to ,že proti Maxovi nemůžou nic udělat. Osud je ke mě však příznivý, když se objeví mág v černém roztrhaném hávu. Není to pro mě zneklidňující, je jasné, že tady jsou jen ti, kteří jsou na té „správné“ straně. Je to pro mě trochu nostalgické, protože o „správné“ jsem se vždycky zmiňoval před Anett. Tohle z jejího pohledu nebude asi „správná“ strana. „Sotva se dostanu „domů“, tak ho v zápětí musím hned opustit?“ Pronesu sklíčeným hlasem. Pořád tu je, ale Max! Trochu udiveně se podívám na mága. „Pověz, jaká je pravděpodobnost, že to přežije a jaká je šance, že se vrátí zpět do této sféry?“ Poté mi kostlivci mága představí. „Hlavně nechci slyšet věty typu, že není nemožné se od tamtuď dostat živý. I když je to nepravděpodobné, tak vždy nějaká šance je. Už párkrát se mi něco takového stalo, takže vím o čem mluvím.“ Chvilku zvažuji co Moruntovi odpovím. Pokud to Max přežije nebo ho najdou ve sféře démonů a zachrání, vyskytnou se otázky, které pro mě nebudou příjemné. Navíc představa, že mě někdo někam přenáší, když magie není stabilní, mi moc lákavá nepřijde. „Pokud dokážeš vzít je.....“ poukážu na kostlivce „... a všechny známky po jejich a tvé přítomnosti, tak zmizte. Já tu zůstanu, nemůžu si dovolit, aby tu vyvstaly otázky, kdyby se Max zázračně vrátil. Mágům řeknu o tajné chodbě a této místnosti, proto si dej záležet. Nechci ukončit znovuzrození Bratrstva takhle na začátku. Jinak věřím Morunte, že najdeš způsob, jak mě najít a kontaktovat. Teď zmizte!“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daniel se zamračí. "O té nemoci raději nemluv, jak znám naše štěstí..." Pak se pousměje. "Jo, to v té Akademii... Honorius mi říkal, že to díky tobě přežili." Zavrtí hlavou. "Ale toto nebude to samé. Rion u toho byl, kdežto o setkání bohů bude jen plno církevních blábolů a pověr a nic víc." Pokrčí rameny. "Ale asi je to lepší než nic nedělat. Jak ti jde výcvik? Vzpomínám si, že když jsem byl v jeho druhé fázi, chtělo se mi stočit do klubíčka a tiše umřít." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Docela slušná. Můžeme prorazit rukou tenčí kamennou zeď." Řekne první kostlivec, ale na dotaz o maskování zavrtí lebkou. "Když jsme měli nějaký úkol v terénu, jeden z mágů na nás seslal iluzi. Nic trvalého, navíc kdyby se nás někdo dotkl, viděl by kůži ale sahal by na kosti." Rozedraný mág pokrčí rameny. "Ale přesně to vám řeknu. Překypuje to tam démony, člověk nemá šanci přežít." Přikývne. "Jak přikazujete, mistře." Mávne rukou a kostlivci se rozpadnou v kouř, který se okamžitě rozptýlí. Je to jiný druh přemístění, než má Anett. Ta prostě zmizí. Mág ale zatím zůstane na místě. "Dejte si na ty mágy pozor, pane. Kontaktuji vás, jakmile to bude možné. Do té doby sloužím a poslouchám..." S tím se ukloní a z úklony se přemění na kouř, který okamžitě zmizí. |
| |
| Earen, Saki Velitel se otočí k Saki, která něco zamumlá. Velitel se ušklíbne a přikývne. "Máte štěstí, že jste odtamtud utekli." Ukáže na armádu vzadu. "A doporučuji vám držet se od pobřeží dál, budeme muset dobýt všechny obsazené přístavy zpět." Mávne na své muže, kteří natočí koně zpět k pevnosti. "V pevnosti Irdhod můžete doplnit zásoby a pak pokračujte. Civilní mágové by, podle mého, měli raději vyhledat útočiště ve Věži vysoké magie. Není to pro ně venku bezpečné." Dodá velitel k Saki. "V táboře je několik bojových mágů, jestli chcete, můžou vás přenést do Věže." pak se otočí k Earenovi. "Máme tam i prapor paladinů, řeknou vám, kde je vaše jednotka. Přišel jste o brnění?" Díky tvé tělesné stavbě není pro člověka těžko poznat, že jsi paladin, i bez brnění a insignií. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Dokážou rozbít slabší zeď, to není k zahození. Další otázky ohledně jejich schopnostech proberu za příznivějších okolnostech. „Dobrá, to je prozatím vše, co jsem potřeboval vědět.“ Pokynu mágovi na znamení, že kostlivce již nepotřebuji. Ten je promění v kouř, jež se rychle rozptýlí. „Pěkné.“ prohodím a okomentuji jejich zmizení. „Opatrnosti není nikdy dost drahý Morunte a beru tvá slova na vědomí. Nejsem nejchytřejší, ale rozhodně nejsem hlupák.“ Také mu pokynu a ten zmizí stejně, jako před chvilkou kostlivci. Rozhlédnu se kolem. Nic nekomentuji, nevím jak blízko jsou mí „přátelé“ a vydám se zpět na místo, kde jsme se rozdělili s Maxem. Tam budu čekat, dokud se neobjeví mágové. Cestou zatím promýšlím, co si můžu dovolit říct a co ne. Chtě nechtě, mlčenlivost, kterou po nás členové Sboru chtěly se mi teď může hodit. Vždycky můžu říct, že nemůžu mluvit s nimi, protože jsem dal slib mlčení, což je pravda. Jistě by neradi, aby se na světlo dostaly informace, ohledně kondezované magie. S menším pocitem vítězství trpělivě čekám. Jdu normálně, ale v žádném případě se nijak neplížím či tiše nenašlapuji. Zkrátka jako kdybych nic zajímavého neviděl a neslyšel. Tedy až na zčernalý kámen, který se pak odsunul stranou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uchechtnu se. „Ale houby. Bez ostatních bych nic nezvládla. Já jen jsem napomohla tomu, aby jsme se to dozvěděli dřív.“ Pokrčím rameny. „To říkal Honorius? Kdyby on se nevzpamatoval, tak by bylo po nás. Já to vidím trochu jinak.“ Pousměji se. Promnu si bradu. „No... tak snad v těch náboženských blábolech něco najdu.“ Řeknu a pokrčím rameny. Zeptá se na výcvik. „No ten zatím jde. Dostala jsem pochvalu, že se učím rychle. Pořádně jsem se zapotila a ještě teď cítím každý sval, ale bylinná koupel mi pomohla. Zítra ráno to bude horší.“ Poklepu se po rameni. „Ale celkem mě to baví. Často jsem si říkala, že bych měla začít cvičit. Řekla bych, že po tomhle výcviku už nebudu mít problémy se schody tady ve věži.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale kdyby ses v tom nevrtala, nikdy by ostatním nedošlo, že jsou v nebezpečí." Usměje se Daniel. Když se zmíníš o schodech, rozesměje se. "Budeš, věř mi. Troufám si tvrdit, že my bitevní mágové máme perfektní kondici, ale ty schody jsou vražedné i pro nás." Povzbudivě tě poplácá po rameni. "Ale rozhodně to bude lepší. Nic, asi půjdu dolů do kobek si s našim zajatcem popovídat jako telepat s telepatem. tak zatím, knihovna je tímhle směrem." Rozloučí se a ukáže rukou. Kdysi sis myslela, že se ve Věži nikdy nebudeš orientovat, ale teď překvapeně zjistíš, že bys trefila i bez jeho rady. Mávne ti, otočí se a začne sebíhat schody dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mágové se objeví brzy. Očividně výstražnému varování nevěnovali moc velkou pozornost, protože jdou vedle sebe, připravenost nic moc a klábosí. Když dorazí na rozcestí, u kterého stojíš, zpomalí a několik z nich vytvoří v rukou ohnivé koule nebo koule energie, ale při pohledu na tvou postavu a brnění nic neudělají. Jejich velitel postoupí dopředu a zeptá se: "Co tady děláš a s kým tady jsi?" Očividně to má hodně na háku. Nejspíš už se vidí pěkně zpátky doma. Ani v nejmenším je nenapadá, že by před sebou měli mít vůdce pravděpodobně nejmocnějšího temného kultu nedávné minulosti. Spíš tě berou jen jako bys zabloudil a hledal přístřeší, přičemž narazil na tajnou chodbu a chtěl ji prozkoumat. Přitom velitel mávne na deset mužů a ukáže jim na chodby. Po pětici se vydají napravo i nalevo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „No možná.“ Přiznám konečně. Zvědavě se na něj zadívám. „Tak vy taky? Hm... a mě se zdálo, že jsou v pohodě.... no možná to zadýchání zvládli jen lépe skrývat.“ Pokývnu hlavou. Daniel se rozhodl, že půjde kouknout na telepata. „Dobře. A dávej na sebe pozor.“ Rozloučím se s ním a neuvědomila jsem se, že jsme došli až ke knihovně. No ve skutečnosti jsem chtěla jít spát, ale když už jsem tady... tak si půjdu ještě trochu počíst. Protáhnu se a vejdu do knihovny. Snad mi ty knihy neschovali. Ach Ziori... snad jsi v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Překvapí mě nekoordinovanost mágů. Připomínali spíš někoho, kdo vyloženě sere na své povinnosti a duchem jsou někde jinde, jen ne tady a teď. Nesnažím se o ničem přemýšlet, nemůžu si být jistý ničím a hlavně jejich ohnivé a energetické koule mi stačí k utvrzení, že telepatie může být použitá, Klid, tohle by mohlo být jednodušší než se zdá. „Co tady dělám?“ Zeptám se sám sebe. Já to vlastně ani sám nevím. „Společně se svým přítelem odkrýváme střípky minulosti.“ Řeknu nakonec. „Společně s Maxem...Sakra, jak se jen jmenuje příjmením? Jistě ho budete znát, je to bývalý učedník Alexe de Scoreho. Ale to není tak podstatné. V téhle chodbě.“ Ukážu jim na chodbu, která je zavede k zčernalému kameni. „Jsem objevil další tajnou chodbu. Vrátil jsem se zpět, abych tu na něho počkal a on to mohl probádat. Jestli mi rozumíte, já jako paladin se v těchto věcech moc nevyznám.“ Pokrčím rameny. „Takže tu na něho čekám, ale když tu jste vy, tak se na to můžete mrknout i vy.“ Pokrčím nad tím rameny a dál vyčkávám na přítele, o kterém vím, že se jen tak neobjeví. Nebo v to aspoň doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Učedník Alexe de Scorea?" Mágové okamžitě zpozorní. "Maxmilián Alewkin, jako bych to neříkal. Je Bratrstvem posedlý." Jestli někdy měli v úmyslu tě důkladně vyslechnout, teď ten úmysl padl. Jakoby to všechno byl jen zbytečný opruz kvůli nějakému šílenci. "Najděte Maxe, jinak nás velmistr de Score přizabije, a pak vypadneme." Velitel se otočí opět k tobě. "Myslel jsem, že církev teď vycházky nepovoluje... Mohu vědět, jaké je vaše jméno a zařazení? Můžeme vás dopravit zpět k jednotce." Přiběhne jeden bojový mág zpět a už z dálky volá: "Maxovi se podařilo vlézt do pasti a otevřít si portál přímo do Khazaru." Velitel znatelně pobledne. "Khazaru?" Polkne. Muž přikývne. "Tak fajn. Uvědomte Tajné sbory, ať se podívají, co se pro něj dá udělat. Mohli by aspoň donést zbytky jeho těla na pohřeb." Pak zavolá. "Tady jsme my skončili. Vracíme se." Otočí se zpět k tobě, a čeká na odpověď o navrácení k jednotce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Knihy ti neschovali. Usedneš k nim a začneš listovat. Je to dlouhá a nudná práce. Spousta stránek je nečitelných, spousta je psána v jazyce, kterému nerozumíš, a když ne, je aspoň v silném nářečí, že máš mnohdy co luštit a rozbolí tě z toho hlava. Nedozvíš se prakticky vůbec nic. Probudíš se. Bolí tě za krkem, svíce před tebou, která byla snad ještě před chvíli nově zažehnutá, už dohořívá. Zvedneš hlavu z jedné stránky a zamžouráš. Samozřejmě jsi nad tou nudnou četbou usnula. Pohneš hlavou a zaúpíš. Ta bolest krku je vážně pořádná. A jakmile pohneš zbytkem těla, zaúpíš ještě více. No jo, včerejší trénink. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Z knih jsem nic nevyčetla, bohužel... buďto se to nedalo přečíst nebo jsem jazyk neznala. A to co jsem přečetla byli jen hlouposti. Když jsem se probudila, všechno mě bolelo. Usnula jsem... nebylo divu. Tohle byla ideální četba na usnutí. Postavím se a opatrně se začnu protahovat a při tom si skuhrala. „Au... to je bolest?“ poplácám se po kříži. Odejdu z knihovny. Noc ztrávená v knihovně, byla k ničemu. Ale tak aspoň jsem se pokusila. Odešla jsem do svého pokoje, kde jsem si dala další bylinnou koupel, což mi svaly trochu uvolnilo a tak mě každý pohyb nebolel i když jsem stále cítila celé své tělo. Převlékla jsem se, nejraději bych šla ještě spát. Připadala jsem si unavená, ale vyspávat jsem nemohla. Odejdu do jídelny abych se nasnídala. Po pravdě jsem netušila co dnes budu dělat. Možná budeme pokračovat ve výcviku. Ale co zbytek dne? Jedině snad kdyby se něco stalo. Promluvil telepat. No... možná pak znovu zkusím jít do knihovny, ale tentokrát se podívám po něčem co mi víc prozradí o telepatech. Nebo démonech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po koupeli jdeš do radní jídelny. Daniel a Shalafi už jsou po snídani a teď rozehráli na stole tvrdou šachovou partii. Daniel má vlhké vlasy a vypadá svěže, Enrik je přesný opak. Jako by celou noc oka nezamhouřil. Dana ale typuješ na nějaké spací kouzlo, není možné, aby se svými hrůzostrašnými zážitky měl klidné spaní. Když přijdeš, pozvednou hlavy od partie, usmějí se a pozdraví tě a zase se vrátí ke hře. Hrají oba dobře. Nabereš si nějaké jídlo a posnídáš. Enrik jako by vycítil, že nemáš co dělat, protože zvedne hlavu od šachů a řekne: "Vypadáš hůř, než se já cítím. Běž si lehnout, jestli chceš. Momentálně není moc co dělat." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zdá se, že Enrik měl celou noc na pilno... nebo jen od samých starostí nemohl pořádně spát. Posnídala jsem jen lehce, Shalafi ani Daniel nic neříkali, takže se zdá, že se nic nového neudálo. A Enrik mi to i potvrdil. Zasměji se. „Děkuji. Žena vždy ráda slyší, že vypadá hrozně i když je to pravda.“ Zavtipkuji a postavím se. „Dobrá. Půjdu si ještě na chvíli lehnout. Kdyby se cokoliv dělo klidně mě nechte probudit.“ Rozloučím se s nimi a vydám se zpět do svého pokoje. Ani jsem se nepřevlékala do noční košile, možná během dne nastane chvíle, kdy budu muset rychle někam jít a oblékání by mě jen zdržovalo. Pomalu se protáhnu, sundám si boty a zachumlám se pod peřinu. Já nikdy neměla potíže s usínáním a tak jsem během chvíle už spala. Kéž bych se probudila a zjistila, že aspoň jeden z problémů je vyřešený nebo aspoň, aby se našel Ziori. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „No jasně! Alewkin, já za pána boha nevím, proč si to jeho příjmení nemůžu zapamatovat.“ Trošku mě udiví jeho poznámka nad tím, že je tím Bratrstvem posedlý. „Proč posedlý? Chce jen vědět pravdu. Podle toho, co říkal, je v tom spousta nesrovnalostí.“ Dávám do hlasu znak naštvání. Ani jsem to nemusel hrát, kdybych nebyl svědkem posledních událostí, jistě bych takto jednal přirozeně. Nicméně jsem rád, že nemusím nic složitě vysvětlovat. Po jeho rozkazech jež udělí svým mužům, obrátí svou pozornost opět na mě. „Jsem paladin Shinxi Ziori a patřím ke zvláštním jednotkám církve.“ Úmyslně vynechá oslovení sir. Nehodlám si hrát na nějak vysoce postaveného paladina. To by mi bylo víc na škodu než k užitku. „No, tuhle vycházku mají na svědomí lidé ze Sboru. Defakto jsem tu proti své vůli, ale říkejte to nadřízeným a Sbory jasně řeknou, že o ničem nevím.. Já budu rád, když se vrátím tam, kde to znám a neobviní mě za dezerci.“ Pak nás přeruší mág, jež oznámí, že Max je v nějakém Khazaru. „Co je to Khazar a proč by jste měli nosit jeho zbytky těla? Vždyť je to k sakru mág ne? Může to risknout a vrátit se zpátky, i kdyby byl v samotném pekle ne?! Takhle....takhle přece nemůže skončit!! Je to jeho učedník!“ Zaplaví mě menší hysterie. Mé tělo se vzpamatovává z toho radostného šoku, že i kdyby se Max vrátil, já jsem krytý. Sice možná budu ještě vysvětlovat, jak jsem se sem dostal, ale jak bylo řečeno, to můžu říct jen Tajným sborům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Kdyby byl rozumný, nešťourá se v tom.“ Dál už to ale nerozvine a poslechne si tvé představení. Pak se přiřítí ten mág a řekne o Khazaru. Když se začneš vyptávat, zatváří se velitel mágů nejdříve nechápavě, pak překvapeně a nakonec mírně pohrdavě. “To vás paladiny nenaučili ani základy?“ Odfrkne si. “Khazar je domovská sféra démonů, člověk v ní nemá prakticky žádnou šanci na přežití. Zevnitř se nedá vyvolat portál, mág v této sféře ztrácí svou moc.“ Pak už mágové jen kmitají a velitel řekne: “Do těch vašich speciálních středisek tě nedostanu, přemístím tě do Nejvyššího chrámu. Tady už nám budeš k ničemu, neuraz se, ale spíš bys to komplikoval. Až zjistíme, co je s Maxem, dozvíš se to.“ Ta poslední věta opět zní jako výhružka. Pak už se mág neptá na tvůj názor a mávne rukou. Zmocní se tě prázdný pocit přemístění, který jsi několikrát zažil s Anett. A než se stihneš vzpamatovat, stojíš v hlavním sále Nejvyššího chrámu. Pořád nejsi na přemísťování zvyklý, takže ti podklesnou kolena. Okamžitě se k tobě rozběhnou dva obřadní paladinové, kteří dosud stáli u obrovských sloupů. Kleknou si k tobě a jeden tě chytne za rameno. “Hej, v pohodě? Jak ses tady objevil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Nerad lžu. I ženám.“ Zašklebí se Shalafi, než odejdeš. Vzbudila ses sama, bez cizího přičinění. Téměř neuvěřitelné. Bolest svalů je skoro stejná, ale už nejsi tak unavená. // Sry, na tohle nic delšího nevymyslím. Tvé aktivity jsou na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zívla jsem a znovu si šla dát koupel, bylinnou, chtěla jsem se té ztuhlosti zbavit co nejdříve. Pak jsem se zkusila trochu protáhnout cviky, ale když to bolelo vykašlala jsem se na to. Znovu jsem se šla najíst, už jsem byla probuzená a cítila jsem se lépe. Aspoň, že tak. Musím tedy říct, že nic nedělání byla děsná otrava. Doma jsem měla pořád co na práci. Nebo v ordinaci. Tady najednou nebylo do čeho píchnout... ale je pravda, že jsem se nenudila ani nepamatuji. Pořád se něco dělo. Vlastně je to celkem zajímavá změna. Nuda není tedy zrovna fajn, ale lepší než boje o život nebo řešení nějakých problémů. Udělala jsem si čaj a odešla do knihovny, kde jsem začala hledat svazky co měli co dělat s telepaty. Třeba aspoň tam něco najdu co by se mohlo hodit. Třeba nějakou jejich slabinu na kterou se zapomenulo? Jistě... naivní nápad, ale člověk nikdy neví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Koupe a cviky svalům pomohly, už se můžeš hýbat, byť je to nepříjemné. V jídelně ses dozvěděla, že jsou tři hodiny odpoledne, Shalafi i Daniel už byli dávno po obědě a zatímco Enrik se šel pohroužit do nekonečného papírování, Daniel šel opět do sklepení za telepatem. Ty jdeš do knihovny a necháš si od knihovníka přinést nejlepší svazky o telepatech. Toto už je záživnější četba, ale nedozvíš se více, než už víš od Alexe, nebo z Akademie. Slabinou je samozřejmě to, že jsou bezmocní s bolestí hlavy nebo třeba migrénou. Respektive nemohou použít telepatii, pokud mají i další magii, bezmocní rozhodně nejsou. Asi po dvou hodinách dorazí do knihovny Daniel. Profesionální bitevácký výraz do jisté míry blokuje výraz zděšení, ale ne moc. "Max spustil v sídle Morového bratrstva portál... do Khazaru. Přeneslo ho to tam." Při vyslovení jména sféry se mimoděk zachvěje. Na pobyt v těchto končinách nemá nejlepší vzpomínky. "Tajné sbory pro něj udělají, co bude v jejich silách, ale nedávají mu moc šancí." Svalí se do křesla. Takže do sféry jménem Khazar už byl přenesen druhý Alexův učedník. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Četla jsem si o telepatech. Kniha mi připomněla to, že telepati s bolestí hlavy jsou oslabeni. Napadlo mě... proč toho telepata nezkusit opít? Pak až by vystřízlivěl tak by měl hlavu jako střep... jenže to by znamenalo dostat ho ven z drogového opojení což bylo příliš riskantní. Povzdychnu si. Vzhlédnu, když najednou přijde najednou Daniel, celý pobledlý. Odložím knihu a vyslechnu si s čím přišel. „Cože?“ vykulím oči a pak si povzdychnu. Promnu si oči. „To snad není možné. Max...“ Zaváhám. „Já vím, že to možná bude znít divně... ale co když Max na něco přišel a někdo ho pak do Khazaru šoupl aby se ho zbavil?“ zeptám se. Poposednu si. „Což pak znamená... opravdu pro Maxe udělají vše co je možné?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to samozřejmě dost dobře možné." Přikývne Daniel, jakoby to nebyla žádná hloupost, ale právě jako bys na to kápla. "Ale zkus to Sborům, nebo komukoliv dokázat..." Zavrtí hlavou. Pak pomalu řekne. "S Maxem byl v budově ještě Ziori. Max jej našel po tom zvrtaném přemístění a spolu šli k sídlu Morového bratrstva. Shinxi neviděl, co se stalo, protože byl v jiné chodbě, Sbory ale samozřejmě obviňují jeho..." Zamračí se. "Velitel bojových mágů ho přemístil do Nejvyššího chrámu, kde je mimo náš dosah, zatím." Zavrtí hlavou. "Ten velitel je můj dobrý přítel a svěřil se mi, že má ohledně Zioriho jisté obavy. Stálo ho velké sebezapření předstírat nezájem a poslat Zioriho zpět do Chrámu. Ve skutečnosti jej chtěl okamžitě zatknout... Doporučuji ti si s tím velitelem promluvit, jmenuje se Clark, všichni bojoví ví, kde ho najdeš." Potřese hlavou a rychle mávne rukou. Nepřímou telekinezí mu do rukou z jedné police slétne tlustá kniha. Tak tak stihneš přečíst její název. "Khazar." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh bohové... a to jsem si na nicnedělání začínala zvykat.“ Podepřu si rukou bradu. Napřímím se, když mi oznámí, že s Maxem byl ještě Ziori. Ulevilo se mi, že je naživu. Ale i tak byl v pořádném průšvihu. „Že to udělal Maxovi on? Blbost!“ rozruší mě to. Ziori by nic takového neudělal a pochybuji, že by to i dokázal. Vstanu. „Půjdu si s ním promluvit. Umím docela dobře argumentovat. Třeba něco svedu.“ Řeknu a zadívám se na knihu co si vzal. Ten se má, že může tak lehce používat magii... Rozloučím se s ním a vydám se hledat Clarka. No a nezbývalo mi než se informovat u bojových, kde kde ho najdu. Snad se mi ho podaří přesvědčit, že Ziori za nic nemůže. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Další slova, rozhovor či hádka s mágem je zbytečná. Evidentně jsem ho přestal zajímat, přes můj nelibý protest mě přenese do Nejvyššího chrámu. "Na tohle si musím už sakra zvyknout!" Pronesu, když se mi prolomí kolena po přemístění. V tu chvíli u mě jsou už dva Obřadní paladinové a vyptávají se mě, zda jsem v pořádku a jak jsem se sem dostal. "Ach bratři, s těmi mágy je kříž, oni vědí, že magie je nestabilní. Neberu jim, že oni riskují své životy při přemisťování, ale brát si do ruky život, který není jejich, to mě na nich štve asi nejvíce!" Pokynu, aby mi pomohli vstát, pač je mi z toho kapku mdlo. "Už se vrátil Palin ze své "mise"?" Otočím se na jednoho a pak na druhého paladina. "Bohužel vám nemohu říct, co, jak a proč se odehrálo. Jediný komu to můžu zatím říct je Palin, pokud pak uzná, že by o tom měl vědět někdo další, rozhodne on." Pokrčím nad tím rameny a nechám se odvést do cely, kde si mohu odpočinout nebo rovnou za Palinem, pokud se tedy vrátil. |
| |
| Pevnost Irdhod Poslouchám velitelův monolog i dívčiny tiché odpovědi. Očima mezitím projíždím vojsko, které stojí před námi. Chystají se dobít své posty zpět zopakuji si, co nám řekl. Když se zmíní o bojových mázích a bezpečnosti Magické věže, podívám se na dívku a zlehka se usměju. "Dovedu tě k nim, děvče" řeknu tiše a pak se zase podívám na velitele. Bylo mi jasné, že ve mě pozná paladina, každý ho ve mě pozná. "Již nejsem paladinem" odpovím tichým, neutrálním hlasem bez emocí. Meč se mi sice stále houpe na zádech, ovšem zbroj a svou víru již nemám. "Doprovodím dívku k mágům a sám se nejspíše vydám dál, svou bezcílnou a nekonečnou cestou" řeknu tiše a nasměruji koně k pevnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sejdeš po těch příšerných schodech až do dolních pater, kde jsi v životě nebyla. Ale víš, že se tam nachází oddělení bojových mágů. Procházíš širokými chodbami, kde se to jen hemží černě oděnými mužů s bílými šálky. Ve většině případů nemají nasazené kápi a jdou vidět jejich zpocené vlasy. Buď jdou z tréninku, nebo z nějaké akce. Ale akcí teď moc nemají. Poptáš se několika mágů na Clarka a pokaždé dostaneš jinou odpověď, kde by se měl nacházet. Zřejmě se hodně pohybuje, jak kontroluje své muže. Nakonec ti ho ale přivolají. S tichým lupnutím se před tebou objeví postava v hrubém černém hávu, s bílou šálou hozenou kolem ramen a nasazenou kápí. Postava si kápi shodí a před tebou se objeví muž ve středních letech. Není nijak pohlední, ale ostře řezaná lebka, zvýrazněná fazonkou, budí jakýsi podvědomý respekt. Clark tě rychle přejede pohledem a pak se ti klidně vpije pohledem svých šedých očí do tváře. Vyčkává a nic neříká. Ostatně, ty jsi přišla za ním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bloudila jsem. Nikdo mi nedokázal říci, kde Clark je. Nebo tedy dokázal, problém byl v tom, že jsem ho tam nezastihla. Nakonec byli tak hodní a sehnali mi ho. Clark se přede mnou vyloupl ze vzduchu. Moc se mi nezdá, že takhle používá magii. Nemáme ji používat jen v nejvyšší nouzi? Clark nebyl pohledný jako většina mágů co jsem zatím poznala. Ale Clark měl zase jisté kouzlo a budil respekt. Být mladší, abych bych se ho bála. „Zdravím. Jsem Anett Sela a přišla jsem si promluvit o Shinxim Ziori.“ Řeknu. „Mluvila jsem s Danielem a říkal mi, že máte ohledně Zioriho obavy a že by jste ho nejraději hned zavřel. Chci vědět proč?“ dám si ruce v bok. Čímž jsem zaujala typickou pózu, kterou ženy zaujímají, když jsou připravené se hádat nebo komandovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Paladin, který s tebou mluvil se obrátí ke svému kolegovi, a něco mu tiše řekne. Zachytíš jenom "zvláštní jednotky." Ví, že po jejich úkolech jim nic není. Zvednou tě tedy na nohy a první paladin odpoví. "Palin ještě zpátky není, bohužel. Ti dva mágové s maskami ale říkali, že by to už nemělo trvat dlouho." Pokud budeš chtít za mágy, řeknou ti, že netuší, kde momentálně jsou. Necháš se tedy odvést do jednoho z přeluxusních pokojů pro hosty. Z toho pokoje se ti málem udělá zle, stejně jako těm dvěma. Nechají tě tam a rychle se ztratí. Rozhlédneš se po ručně vyřezávaném nábytku, pozlacených úchytkách, mramorovém umyvadlu, pohled ti sklouzne k měkoučké posteli, za kterou by se nemusela stydět žádná princeznička. To už se ale před tebou zničehonic objeví kouř, který se stáhne k sobě, nabude hmotnou podobu a pak se rozplyne. Stojí před tebou dva muži v černých hávech. V jednom z nich podvědomě poznáš Morunta, byť nemá rozedraný háv a pořád má kápi. Druhý je vysoký a mohutný. Buď rozložitý mág, nebo útlý paladin. Morunt nakloní hlavu mírně na stranu a rozhlédne se po pokoji. "Omlouvám se, že vyrušuji tak brzy, mistře. Ale vaše přítomnost v sídle vyvolala mezi kultisty značný zájem. Budou se se svým vůdcem chtít brzy setkat." Odmlčí se. "Někdy budete muset uspořádat shromáždění všech bratrů a představit se jim." Znovu se krátce odmlčí, jak přemýšlí. "Ale předtím bychom vás snad mohli naučit aspoň základy kouzlení." To je proti nejvyšším zásadám paladinů. Byl bys rozhodně mnohem mocnější, pokud bys ovládal magii, navíc nejspíš černou, ale co by na to asi řekla Církev... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já neříkám, že magistra Alewkina poslal do Khazaru, a neříkám ani, že neposlal. Faktem je, že v té době byl mimo magistra jediný další člověk v budově..." Řekne s kamenným výrazem Clark. Ani v nejmenším se tebou nenechá zastrašit. Je to očividně ten typ člověka, co se s každým baví stejně, nehledě na funkci. "Říkejte si co chcete, ale já magistra Alewkina znám, a moc dobře vím, že by poznal portál, kdyby se před něj postavil, a rozhodně by si ho neotevřel." Teď se nepatrně zamračí. Když připočítáme ostrou holou lebku, vypadá to dost strašidelně. "Samozřejmě, sir Ziori je paladin a sám by Alewkina neměl šanci porazit. Což je taky důvod, proč jsme ho chtěl okamžitě zavřít. Pokud to byl on, někdo mu musel pomoct, nejspíš Bratrstvo, což by vysvětlovalo ten silný pach moru, který kolem něj visel." Pořád se mračí. "Zeptejte se kohokoliv, kdo před pětadvaceti lety útočil na sídlo Morového bratrstva, že takový pach kolem sebe mají jen jejich členové." Teď se zamračí ještě víc. "Nechal jsem Zioriho sledovat pro podezření ze spolčení s Morovým bratrstvem, a tedy i velezrady. Pokud se ukáže, že jsem se nějakým způsobem mýlil, fajn. Pokud ne, zavřu ho až zčerná." Na okamžik se zamyslí a pak dodá. "Pokud samozřejmě nedostane oprátku." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ani náhodou jsem se nenechala zastrašit, a on také ne. „Je to hloupost.“ Řekla jsem po jeho projevu. Začala jsem si rozčíleně poklepávat nohou o zem. „Znám Zioriho už dlouho a hodně dobře ho znám. Ziori by nikdy nic takového neudělal. Natož Maxovi. Max byl s námi tenkrát v Akademii. Bojovali bok po boku. To lidi poměrně sblíží.“ Řeknu a mračím se na něj. „Ziori je ryzí člověk. Nikdy by se na stranu zla nepřidal. A když říkám, že nikdy tak tím myslím, že nikdy.“ Přestanu klepat nohou o zem a spustím ruce podél těla. „A nemyslíte, že jako jeho partnerka bych něco poznala? On k Morovému bratrstvu nepatřil.“ Teď si ruce založím na prsou. „A kdybych měla jen zrnko podezření, věřte, že bych ho tak sebejistě nebránila.“ Odmlčím se, ale jen na okamžik. „Podívejte. Max hledal důkazy, že někdo odsud kryje Morové bratrstvo. To nejspíš víte... a ví to nejspíš všichni. Co když Max na něco narazil? Ten kdo Morové bratrstvo kryje se musel Maxe zbavit dřív než to někomu řekne. Zbavil se ho a Ziori se stal vhodný obětním beránkem. Jednoduše to na Zioriho ušili.“ Zamračím se na něj. „Přemýšlejte o tom. Ziori je Paladin. A hlavně... myslíte si, že někdo kdo patří k Morovému bratrstvu by měl za přítelkyni členku nestálé rady? Řekla bych, že to by musel být blázen něco takového riskovat.“ Namítnu. „Navíc mám podezření, že jsou do toho zapletené tajné sbory. A proto mám ještě větší obavu, že snaha MAxe zachránit je jen akce na oko.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Paladinové k sobě něco prohodí a jediný útržek z jejích rozhovoru je „zvláštní jednotky“. Chtěl jsem to okomentovat slovy, že já také patřím k zvláštním jednotkám, ale usoudil jsem, že pro mě bude lepší, když budu mlčet a moc to nebudu rozebírat. Už tak že to budu muset vysvětlovat Palinovi a možná ještě někomu z Tajných sborů, že jsem se nepřemístil spolu s ostatními. Defakto jim řeknu pravdu. Jen vynechám pár „nepodstatných“ detailů. Z mých úvah jsem vyrušen, když vejdu do přeslazeného a přefintěného pokoje. Celý žaludek se mi z toho převrátí a bůh je mi svědkem, že kdyby v místnosti bylo do čeho blít, tak bych to udělal. Ve svém názoru nebudu sám, protože mí dva bratři rychle zmizí a z jejich výrazu ve tváři lze usoudit, že hodí šavli při první možné příležitosti. Nemám nejmenší chuť setrvávat v tomto pokoji a už vůbec se dotýkat takových ohavností. Opřu se zády o zeď, která v celku vypadá „obyčejně“, i když o tom nejsem skálopevně přesvědčen. Člověk si najednou musí připustit, že Matka církev je rozhýčkaná malá holčička v některých místech a vůbec neplní ten účel, který by měla. Tady boží slova: „Rozdělit se s bližním svým“, pravděpodobně neplatí. Pravda, církevní hodnostáři jsou zbaveni jistých potěšení, ale tohle je do nebe volající! Po dlouhé době pocítím nechutenství a mé srdce zaplaví hořkost. Možná bych i dál potají ve své mysli kritizoval svou Matku a některé její děti, k tomu však nedostanu příležitost. Z ničeho nic se předemnou objeví známý dým. Viděl jsem ho sice jen jednou, ale tyhle věci zkrátka utkví v paměti jako mezník, který nejde zapomenout či přehlídnout. Jednu z postav poznám okamžitě i přes nepatrné rozdíly při prvním setkání. Druhou postavu vidím poprvé. „Mě se omlouvat nemusíš, já tu jsem „doma“, kdežto ty jsi na nepřátelském území.“ Oni něco budou chtít? Tahle myšlenka upne mé oči na Moruntuna. „Zda něco chtějí mi může být srdečně ukradené.“ V tom hlase zní jasná defenzíva. „Je mnoho otázek a pohybuji se na tenkém ledě. Nic nevím, mám spousty otázek a odpovědi nejsou. Musíš mě chápat. Navíc teď jsem v rozležení, kdy se řídím zákonem tří N! – Nikdy Nikomu Nevěř! Nebo si Moruntune myslíš, že jsem v postavení, kdy mi nemůže nikdo vrazit dýku do zad?“ Nechám mu prostor pro odpověď. „Nevím, co se stalo před pětadvaceti lety. Viděl jsem útržky minulosti, které mi ukázal děda jménem August, ale pořád to neodpovědělo na klíčové otázky. Jak „nás“ mágové našli, byla zrada v našich řadách, či jsme udělali nějakou zásadní chybu? Kdo je můj otec a kdo byla má matka?“ Povzdechnu si, připadám si nějak staře, pátrání a odhalování mé minulosti mi sebralo víc síly než bych si přál, ale to teď nechme stranou. Přistoupím k druhému muži. „Kdo jsi ty a komu sloužíš?!“ Možná to oslovený stihne a možná taky ne, protože místnost naplní „rajská“ hudba. „Ty mě chceš učit tajům magie?“ Musím se nad tím tak trošku podivit, ale mé srdce plesá. Možná tohle je ten potřebný zdroj síly, který potřebuji, abych nebyl snadným soustem pro mágy. Trošku ve mě hlodá svědomí. Přeci jen pletky s černou magií není jako ukrást někomu bombón. Vybaví se mi slova od jednoho starce, který je hluboce zakořeněný v mém srdci: „Existuje pouze síla. To jak ji použijeme, je už čistě na nás.“ Má to opět stejný efekt jako tehdy, kdy můj prsten začal měnit barvu a já ze strachu černé magie, se svěřil Orisovi. Opětuji pohled tomu muži, kterého jsem potkal v jeskyni s kostlivci. „Nuže uč mě mistře mágu.“ Posléze ale dodám. „Jsi si ale jist, že nepřátelské území je pravé místo pro výuku? Třeba nás teď někdo poslouchá a už se sem hrne tucet paladinů. Jinak sám moc dobře víš, co teď musím udělat, aby nebyly známky pochybností. Už teď budu mít dost těžké říct Tajným sborům, že jsem se objevil někde jinde.“ Podívám se na prsten, který mě sem přenesl. Zamyslím se. „Jinak skvělá práce.“ Nebudu říkat za co, Moruntun ale jistě pochopí zač je ta chvála. „Jinak pokud dokážeš zařídit legitimní cestou, abych dostal volno, nebo mě někam poslali samotného, tak nebude problém setkat se s ostatními bratry.“ Trošku mě to zarazí, pač nezmínil žádné sestry. Že by to byla jen pánská jízda? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark se zasměje. "Jistě, ryzí člověk. Proto se místo účasti na bojové misi procházel tajnými chodbami sídla Morového bratrstva." Pak se ušklíbne. "Co všechno o Ziorim víte? Víte, že ho vychovával člověk několikrát trestaný za praktikování černé magie? Že je pravděpodobně potomek jednoho z vůdců Morového bratrstva? Že je posedlý pátráním po své minulosti? Že se chce svou silou vyrovnat mágům?" Zavrtí hlavou. "Kdo mu může poskytnout lepší odpovědi než Morové bratrstvo? Kdo ho může naučit lépe užívat černou magii, než Morové bratrstvo?" Pokrčí rameny. "Říkejte si co chcete, slečno, ale já víc než na slova dám na fakty. Sir Ziori bude pod dohledem a v případě, že by Ho Bratrstvo kontakt..." Než stihne dopovědět větu, objeví se před vámi s tichým lupnutím (Teď ti mimochodem dojde, jak špatně na tom stav Věže Vysoké magie je. Za normálních okolností by ochranná kouzla bránila v přemísťování uvnitř Věže.) další bojový mág. Otočí se na Clarka. "Pane, v jednom z pokojů Nejvyššího chrámu se teď opravdu sir Ziori nachází v přítomnosti dvou temných mágů." Toto ovšem znejistí i Clarka. "Tak rychle? Jedná s nimi, neohrožují ho?" Mág pokrčí rameny. "Vyšlete tam bojový oddíl. A předtím uvědomte Církev, nerad bych měl na krku další diplomatický incident. Operace mágů na svatém území a pdoobné bláboly. A taky uvědomte Shalafiho a velmistra Salcera." Mág kývne a zmizí, Clark se otočí k tobě. "Promiňte, co jste to říkala..?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatnu vzteky zuby. „První nevím, druhý jsem také nevěděla. Třetí ano. A pokud jde o poslední informaci. Ano to vím. Ale proto, aby mohl bojovat s temnými. Ne s námi.“ Stisknu rty. „On se nechce učit černou magii...“ Odsekla jsem a polkla další dohady, když se najednou objeví bojový mág. To co řekl, mě zarazilo. Ne... Ziori by určitě černé magii nepodlehl... to prostě nemůže! Ziori takový není. Clark se na mě pak otočí a jeho otázka byla posměšná. Měla jsem chuť mu jednu vrazit. Vydám zvuk... něco jako podrážděné zavrčení. „Musím za Ziorim. Tohle se nějak vysvětlí. Možná, že se ho temní snaží jen zlákat, protože je synem jednoho z členů. Ale co má za rodiče za to nemůže.“ Odmlčím se. „Chci jít do chrámu za Ziorim.“ Řeknu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Temná a světlá magie, jistě." Přikývne Clark. "Všichni mágové ví, jak propastný rozdíl mezi nimi je. Ziori ale mág není, pokud ho budou chtít naučit černou magii, kývne na to. Bude se řídit velice mylným heslem svého učitele. Není dobrá a zlá magie, je jen magie, a jak ji kdo využije, to je na něm. Mimochodem to proto ho tolikrát soudili." Pak se dozvídáte o temných v Nejvyšším chrámu. "Možná, a možná ho už zlákali." Pousměje se Clark, ale pak ztuhne a zavrtí hlavou. "Nemůžu vás tam." Pak se ale znovu pousměje. "Můžete mi to samozřejmě nařídit v takovém případě ale přebíráte veškerou zodpovědnost..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano... jak ji využijete je na vás... problém je v tom, že Černá magie kazí charakter. Lidé chtějí být pak mocnější a mocnější až začnou dělat hnusné věci.“ Na černé magii nebylo vůbec nic dobrého. Samozřejmě, že mě tam nechtěl vzít, čekala jsem to a proto jsem měla připravený příkaz. Ale on sám se o tom zmínil. „Dobrá tedy. Dávám vám to příkazem a veškerou zodpovědnost beru na sebe. Nakonec je to lepší, než kdybych tam šla úplně sama... což by byla moje třetí možnost.“ Povzdychnu si. Projedu si rukou vlasy. „Věřím, že to Ziori všechno vysvětlí. On by černou magii nepraktikoval.“ Stisknu rty. Doufám.... Clark měl dobré argumenty a přiznám se, že mou jistotou trochu otřásl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt zavrtí hlavou. "Možná někdo z té vaši prohnilé Církve, která mimochodem pomalu začíná být horší, než Bratrstvo samotné. Ale žádný člen Morového bratrstva, který složil přísahu, by nikdy neublížil právoplatnému vládci." Provrtá tě pohledem. "Chápu vaše pochybnosti. Najednou na vás banda neznámých chlápků, které jste dosud považoval za nejhorší nepřátele, vybalí, že jste jejich vůdce. Nikdo se vás na nic neptá ani vám nic nevysvětlí." Odmlčí se. "Většinu informací se dozvíte na Shromáždění. Ale zvažte, co vám Bratrstvo nabízí. Nabízí vám veškerou sílu černé magie i nekromancie. Nabízí vám i některé odpovědi. Společně porazíme bojové mágy, bitevní mágy srazíme na kolena a rozdrtíme Radu a Shalafiho. Převezmeme vládu nad tímhle zkaženým světem, vymýtíme riskující a naprosto nezodpovědné mágy. Bratrstvo má sílu něco takového udělat, potřebuje jen vedení." Když se zeptáš na jeho společníka, Morunt rychle zavrtí hlavou a bleskově k tobě natáhne ruku. Neviditelná síla s tebou práskne na postel a rozlomí ji. Morunt pak řekne. "Předstírejte, že jsme vás ohrožovali." Vtom se rozletí dveře a dovnitř vpadne asi tucet bojových mágů. Temní se okamžitě rozplynou. Mágové tě chvíli zkoumavě pozorují, ale nakonec se zeptají: "Jste v pořádku?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn." Clark se pousměje. Očividně ani v nejmenším nepředpokládal, že bys to vzdala. "Já taky chci, abych se mýlil, slečno." Řekne ti chvíli před tím, než tě uchopí za rameno, stejně jako se tě dotkne několik dalších bojových mágů. Pak se přemístí. Kolektivní přemísťování je prý mnohem bezpečnější, co se selhání a útoku týče. Dnes to ale nevyšlo. Dopadnete tvrdě zem, ústa se ti naplní hlínou. Jak se praštíš hlavou, málem ztratíš vědomí. Všude kolem létají záblesky světla a ohlušující zvuky explozí. Naprostá dezorientace. Přistane na tobě nějaké tělo a málem ti ještě vyrazí dech. Bojoví mágové se naštěstí rychle vzpamatují, vztyčí se do kleku a vytvoří kolem vaší malé skupinky štíty. Hluk prostředí i záblesky se izolují, jak temná kouzla nemohou tyto štíty prorazit. Tělo, které na tebe dopadlo, teď z tebe sleze a divoce se rozhlíží. Pomalu ti docházejí souvislosti. Někdo vás s vynaložením obrovského množství magie odchýlil z vašeho směru a nechal vás přistát někde jinde, kde nachystal léčku. To tělo, které na tobě leželo, byl Clark, který tě chránil, než se bojovým mágům podařilo vzpamatovat. Zvedneš hlavu a vyplivneš hlínu, díváš se, co se děje. Bojoví mágové jsou temnými kouzly zasypáváni ze všech stran, jsou mnohonásobně přečísleni. Navzdory špičkovému výcviku nejsou schopni přejít do útoku, pod tímhle tvrdým útokem jsou jen schopni udržet štít. A to kdo ví jak dlouho. Uvnitř štítu se nedá přemístit a váš konec se zdá být otázkou času. Clark tě sice instinktivně ochraňoval, ale očividně je na tom špatně. Klečí, civí do prázdna, z rozbité hlavy mu crčí krev a nevypadá, že by v brzké době začal příkazy zajišťovat vaši záchranu. Moc dobře si všimneš, jak se na tebe někteří bojoví mágové vyčkávavě podívají, v očekávání tvých rozkazů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Trochu mě překvapilo, jak rychle se kolem bojoví mágové shlukli a hned mě přemístily. Jenže se všechno pokazilo. V první chvíli jsem netušila co se děje, praštila jsem se, ústa mi ucpala hlína a navíc mě někdo zavalil. Až když ze mě slezl jsem si začala uvědomovat co se děje. Padli jsme do pasti. Jak sakra mohli vědět, že se hodláme přemístit? A nebo prostě čekali jen na nějaké bojové mágy... nebo věděli i o mě? Jak by mohli? Jedině kdyby někdo od nás donášel... a nebo to se Ziorim byla past? Bojoví mágové utvořili obranný štít, který nás chránil před nepřetržitými útoky. Podívám se na Clarka, který mě ochránil, ale sám se při tom zranil a momentálně byl poněkud mimo. Všimnu si, že bojoví teď koukají na mě.... a sakra... teď jsem velitelem já. No dobře... zdá se, že nemám na vybranou. Trochu se zvednu a vyhlédnu z poza těl co nás chránila. Útočníků bylo mnoho a úplně nás obklopovali. Sakra. Začnu přemýšlet, stáhnout nějaké muže ze štítu a nechat je útočit, ale už tak mají potíže udržovat štít. Trochu ho oslabit a za chvíli by se zhroutil. Nechat štít padnout a pak se rozprchnout... půlka nás by padla dřív než by jsme se rozprchly. Stisknu rty a dál jsem uvažovala. O nějaké diskuzi by nemohla být řeč. Pak tu byla... ještě jedna možnost. A po pravdě mi přišla jako jediná co by mohla vyjít a při tom by nikdo nepřišel o život. Buďto to vyjde nebo nás to smete také. Koule Energie která dokáže srovnat se zemí dům. „Dobrá...“ Řeknu dost nahlas aby mě všichni slyšeli, ale ne dost silně aby mě slyšeli i protivníci. „Vypadá to s námi dost bledě. Moc možností nemáme. Proto budeme muset teď dost riskovat. Teď musíte dát veškeré své síly do štítu. A já vytvořím Kouli Energie o síle, která dokáže vyhodit do vzduchu dům. Rozumíte tomu?“ zeptám se a čekám na souhlasné přikývnutí nebo slova. Když s tím souhlasí, já začnu spřádat kouzlo. Přidávala jsem do koule svou magii, ale rozhodně ne všechnu. Kdybych to udělala, tak to by byl opravdu velký výbuch. Ten bychom nezvládli. Jen co jsem byla hotová, vyslala jsem kouli do vzduchu skrz štít a pak jsem rychle přidala svou sílu do štítu, abych naše šance zvýšila. A modlila se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bojoví mágové kývnou a přidají magii do štítů. Tvoje koule štítem proletí a exploduje. Několik temných mágů je okamžitě roztrháno na kusy, ale to jsou jen ti blázni, co se věnovali čistě pálením kouzel do štítů. Většina temných stačila reagovat a schovat se za své štíty. Přičemž se ukáže, že samozřejmě razí heslo "každý za sebe." Kdyby totiž taková koule energie letěla na bojové mágy, semknou se a vytvoří štít, který ochrání všechny. Navíc bude i silnější... Přestože je většina temných naživu, účel to splnilo. Bojoví mágové se chopí nacvičených strategií a zatímco polovina jich v pokleku udržuje až ne tak potřebný štít, druhá polovina se zvedne a přejde do útoku. Útok je to úsporný, nevysílají žádná příliš silná kouzla, spíš slabší, ale velice rychle. Teď se kryje nepřítel a nemá moc šancí zaútočit. A pokud se to náhodou nějakému temnému povede, kouzlo se zastaví o štít. Když se tato taktika osvědčí, přejdou bojoví mágové k druhé nacvičené strategii. Tři z útočníků se postaví doprostřed štítu do trojúhelníku a začnou dohromady svolávat a splétat jedno z pokročilých zaklínání. Toto zaklínání ty sama neovládáš, ale je to takzvaný "svěrač srdcí." Srdce nepřátel bez patřičného protikouzla většinou puknou. Už to vypadá velice nadějně, když nepřítel použije temné kouzlo, které znáš ze své Zkoušky, tedy to, které štítem prolétne. Mágové šokovaně vykřiknou, oni toto kouzlo vidí prvně. Každopádně kouzlo vletí přímo do trojicí mágů svolaného uskupení magie a ta začne rychle narůstat a hrozí explozí. Bojoví mágové okamžitě zruší štíty a začnou se přemísťovat pryč. Několik jich padne pod pohotovými zásahy nepřátel, ale většině se podaří utéci. Clarka přenese jeden z mágů, druhý přemístí tebe. Objevíte se někde uprostřed obilného pole a mág padne na zem, nejspíš vyčerpáním. Přímo před vámi dole v údolí je malá vesnička. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyšlo to... tak napůl. Nevyšlo to tak jak jsem si představovala, ale vyšlo to jinak. Ty které to nezabilo to zdrželo natolik dlouho, aby mohli bojoví přejít do útoků. Znovu jsem se přikrčila a chytla jsem Clarka za ramena a donutila ho si sednout. To pro něj bude lepší než dřepět. „Neboj Clarku. Z toho se dostaneme.“ Řeknu mu a krátce mu stisknu ruku. Nevím jistě jestli ta rána nebude mít následky. Kdybych jen mohla léčit. Rozhlédnu se. Bojovalo se. Chtěla jsem také pomoci, ale po pravdě jsem měla z kouzlení strach. To předtím bylo nutné. Ale od té doby co jsem na lodi viděla, jak jednomu bojovému mágovi jeho vlastní kouzlo bouchlo do obličeje.... měla jsem strach. Začínalo to pro nás vypadat dobře, mohli jsme vyhrát... jenže pak temní udělali něco co jsem už viděla. Zaklínadlo, které dokázalo proniknout štítem. Vyjekla jsem, protože jsem se lekla, jak vykřikli bojoví mágové. Myslela jsem, že to znají. Přála jsem si... moc jsem si přála, aby jsme to všichni přežili, bohužel mé přání nebylo vyslyšeno. Stačila jsem zahlédnout, jak jeden z mágů popadl Clarka a přemístili se, hned na to dostal další do bezpečí mě. Zůstanu chvíli ležet, ale pak se zvednu a rozhlédnu se. Skončili jsme v obilí někde u vesnice. Oddychnu si, ale pak dostanu strach, že by se za námi mohli temní vydat. Skloním se k mágovi, sundám z hlavy kapuci a dotknu se mužovi tváře. „Jak je vám? Jste zraněný?“ starám se a znepokojeně se dívám kolem sebe. Mohli bychom se schovat v obilí. Možná. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Ani nevím, zda vnímám Moruntunova slova správě. Jeden by si to mohl vyložit tak, že Bratrstvo je ta „dobrá“ strana a Matka církev ta „zlá“. Nemůžu přestat vycházet z údivu. Že by za ta dlouhá léta si tyto dvě frakce vyměnily role? Chci vstřebat jeho slova a přerušit ho dalšími otázkami, které se mi rýsují na jazyku. Takže nikdo z našich nezradil. A jestli je pravda to o té přísaze, jistě kdyby ji někdo porušil, tvrdě by za to zaplatil. Tedy, tedy pokud někdo nenašel způsob, jak se té přísahy zbavit či jinak obejít. Ani si nevzpomínám, kdy má mysl byla naposledy klidná. Za poslední dobu je má mysl zaplavována novými a novými myšlenkami, fakty a skutečnostmi. Z určitého pohledu si připadám velice, převelice starý. Člověk by myslel, že neustále zaplněnou hlav by měl mít mág, král, papež či důležitý šlechtit a ne prostý paladin, jako jsem já. Znechutím se sám nad sebou, protože si zase stěžuji a vzdychám jak starý nemohoucí stařec, kterému sebrali jeho hůl a chtějí po něm, aby se dobelhal na druhý konec světa. Na naříkání a podobné věci budu mít čas až v hrobě a v posmrtném životě, jestli se tedy nějakého dožiji. Dál poslouchám temného mága a nepřerušuju ho, přeci jen rychlé vyjádření myšlenek je zde na místě. Nevím jak oni, ale já mám ten pocit, jako kdyby sem každou chvilkou měl někdo přijít. Nemusí to být paladinové, kněží či služebné, zkrátka někdo. Poslouchám, když se náhle vyplní to, o čem jsem mluvil. „Předstírejte, že jsme vás ohrožovali.“ ty slova nemusel opakovat či zdůvodňovat. Tasil jsem meč, to jsem už ale ležel na zemi a v tu chvíli se rozlétly dveře a dovnitř padlo tucet bojových mágů. Instinktivně zařvu: „Chyťte je!!!“ Mí spojenci jsou už rozplynutí a snad i v bezpečí. Člověk si říká jaké podivné okolnosti nastávají. Jak asi vycítili, že tu je někdo z temných? „Jestli jsem v pořádku?“ Řeknu nakvašeným hlasem a pomalu vstanu, seberu meč a vrátím ho na své místo. „Temní mágové si tu pobíhají po svatých místech a vy se mě ptáte, zda jsem v pořádku?! Ne v pořádku doopravdy nejsem! Nejdřív mě váš Temný sbor pošle někam do prdele, kde navíc ztratím přítele, pak se tam pro změnu objeví bojoví mágové, kteří mi řeknou, že Max je někde ve sféře démonů a nemůžou pro něho „nic“ udělat, načež mě jeden z vašich proti mé vůli přenese sem, přičemž ví, že používání magie je risk a vůbec ho nezajímalo, že bych se tu mohl objevit jako hromádka ptačího trusu a v neposlední řadě tu narazím na temné mágy, kteří mě tu přišpendlily na zem! Máte ještě nějakou blbou otázku mistře mágu?! Protože jestli ne, tak odcházím z tohohle „přenádherného“ pokoje a jdu zalézt do normální cely. Tam snad je menší riziko, že potkám nepříjemnosti, které se semnou táhnou od doby, co mě ty vaše Tajné sbory přenesly!“ S tím si to nasměruji ke dveřím, kterými jsem tu přišel se dvěma Obřadními paladiny. Až se vrátí Palin, tak to jistě někdo oznámí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shodíš mágovi kápi z obličeje. Okamžitě poznáš, že není příliš mocný. A nemluví o tom jen to, že očividně stárne (opravdu staří mocní mágové taky vypadají jako starci, viz Alexův děd), ale v poslední době se ti daří zhruba odhadnout, jak moc je kdo mocný. Alex tě o tom učil. Mágové s velkou mocí prý dokáží vycítit jak auru, tak moc druhých mágů, jen tak, bez průzkumných kouzel. Mág, který teď před tebou leží a lapá po dechu, tedy příliš mocný není. Nějakou moc určitě má, jinak by ho k bojovým mágům ani nevzali, plus výcvik z něj i přesto může dělat obávaného bojovníka. Ani sebelepší výcvik toho ale na hladině magické energie nic nezmění. "Jsem v pohodě." Mávne mág rukou a zvedne se na kolena. Má krátce střižené prošedivělé vlasy, zdá se být zhruba ve věku tvého otce. Tvář má mírně vrásčitou a teď napnutou soustředěním, jak se v sobě snaží koncentrovat zbytky magie. "Na takové případy jsme za normálních okolností připravení." Vysvětlí ti a pomalu se zvedne na nohy. Rozhlédne se kolem sebe. "Máme určené místo, kde se máme přemístit, kdyby se stalo něco podobného. Ale moje přemísťovací kouzlo selhalo a nás to vyplivlo někde na polovině cesty." Zavrtí hlavou, nejspíš ale ne jako záporné gesto, ale pro pročištění hlavy. "Dál už se nepřemístím a vám bych to nedoporučoval." Pořád se vydýchává, když si všimne vesnice. "Tam bychom s těma šáláma mohli získat něco jídla a koně." Ukáže na svou a tvou bílou šálu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Toliko k posíleným ochranám Nejvyššího chrámu." Zamumlá jeden mág ke svému kolegovi, než ho další zvednutím ruky umlčí. "Nebojte se, všechno bude důkladně vyšetřeno." Toto by možná neznělo tak moc jako výhrůžka, kdyby tě mág potom nesjel podezřívavým a varovným pohledem. Projdeš kolem mágů, kteří tě nechají jít a začnou prohledávat pokoj, snažíc se zachytit přemísťovací stopu tvých kultistů. Ty mezitím sejdeš do spodních pater Chrámu, vyhrazených pro obřadní paladiny. Ti tě tam ale nechají jít, při pohledu na tvůj výraz. A tam vejdeš za zatáčku a skoro se s Palinem srazíš. Ten při pohledu na tebe překvapeně zamrká a pak se zeptá: "Shinxi? Jak ses sem tak rychle dostal? Ti mágové říkali, že kouzlo tě kvůli něčemu, cos měl u sebe, odchýlilo z kurzu a dopadl jsi někde úplně jinde." Prsten zřejmě využil nestálosti magie a příležitostí, jež se mu vyskytla při hromadném přemístění, a poslal tě směrem k sídlu. "Čekali jsme, že to bude delší doba, než se tady objevíš. Mágové ti pomohli?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ulevilo se mi, že je v pořádku. Měla jsem obavy, aby nebyl mrtví. Naštěstí byl jenom vyčerpaný. Také se zvednu a dívám se na vesnici. „Dobře.“ Řeknu, když mi řekne, že bych přemístění neměla zkoušet. Povídám se na naše šály a zase za vesnici. „To možná.“ Souhlasím. „Pokud to není vesnice obsazena nepřítelem. To by nás to spíš dostalo do problémů.“ Řeknu. Nakonec ne všichni naši nepřátelé jsou krutí. Někteří dokáží vesnice obsadit bez toho, aby ji zničili nebo někoho zabili. „Měli bychom využít tohle pole a v tajnosti se k vesnici přiblížit a první obhlédnout jestli se tam nepohybují nepřátelští vojáci.“ Podívám se na něj. „No asi teď spolu strávíme delší dobu. Já jsem Anett.“ Představím se. „Jestli jste tedy v pořádku, tak bych se pustila do toho plížení.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Posíleným? No aspoň, že tak, kdyby jste se tu neobjevili, tak teď nejspíš čekal před nebeskou bránou a čekal, až se Bohové vrátí ze svého besedování.“ Slova o vyšetřování mě nechává chladným. Mezi mnou a jimi není žádná spojitost, kdyby se tehdy nechal přemístit s Moruntunovou pomocí, tak by možná něco našli, takhle by mělo být všechno v pořádku, aspoň zatím. Kdo ví, jak to bude, až půjdu na sešlost. Dál se tím nezaobírám a jdu dolů. Mé vnitřní pocity jsou jasně vidět na mé tváři a Obřadní paladinové nemají námitek, abych využil jejich prostorů. Je to fakt všechno náhoda? Řeknu si, při setkání s Palinem, s kterým se málem srazím. Je to překvapení, ale co jsem chtěl, to mám. „Může za to tohle“ a ukážumu prsten, jež vytáhnu z pod brnění. „Přitáhlo mě to k Maxmiliánovi Alewkimu, bývalý učedník Alexe de Scoreho, který se nacházel v blízkosti bývalého sídla Bratrstva.“ Pak Palinovi zopakuji vše, co jsem doposud říkal. Jak jsme Maxem šli prohledávat sídlo, jak jsem objevil tajnou chodbu a pak ještě jednu. To že jsem tam našel kostlivce a temného mága vynechám. Můj návrat na Y, kde jsem čekal na Maxe a pak se tam objevili bojoví mágové, mé přenesení do Nejvyššího chrámu a pak následnou událost v přefintěném pokoji, odkud jsem odešel, abych měl klid a vyčkal do jeho příchodu. Jen doufám, že když před těmi xx lety nic podezřelého na mém prstenu nenašli, tak teď taky nic nenajdou. „Jak vůbec dopadla mise?“ Zeptám se Palina, jako kdyby věci minulé už nebyli důležité a čekali na nás jen věci přítomné a budoucí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Přenášel jsem nás spíš do vnitrozemí. Tohle by měla být neobsazená oblast." Řekne mág, ale kývne na návrh k prozkoumání. Není si úplně jistý, kde jste. Od plánované dráhy jste se mohli i dost odchýlit. "Raul." Představí se postarší bojový mág taktéž a pak se skrytí v obilí vydáte směrem k široko daleko jediné vesničce. Zblízka vidíte, že s vesnicí není opravdu něco v pořádku. Venku nejsou hrající si děti, muži nekosí trávu, ženy nerozkládají prádlo. Nikde se nepopásá ani kus dobytka. Když dojdete ještě blíž, spatříte, že vesnice se opravdu jenom hemží vojáky. Ovšem těmi říšskými, v rudočerných uniformách. Většina chodí sem a tam, přenáší kůly a sudy, několik jich stojí na kraji s halapartnami a dávají pozor na okolí. Kolem vesnice vzniká palisáda. Staví ji řádoví vojáci a do půl těla svlečení muži z vesnice, dohlíží na ně jeden důstojník. Další důstojník zrovna seřvává vojáky, co táhnou sudy a zuřivě gestikuluje. Ukazuje na slaměné střechy. Pár sudů už u domu stojí, ženy je teď naplňují vodou. "Albie překonala rytířské pohraniční pevnosti." Zamumlá Raul. "A vojáci teď dělají improvizované nárazníky z vesnic okolo. Překvapuje mě ale, že tu nevidím jediného rytíře. Můžeme jít?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Připlížili jsme se blíž k vesnici a opravdu byla obsazena vojáky. Ale našimi. Uleví se mi. Aspoň se tak vyhneme dalším bojům. Také se rozhlédnu, rytíři opravdu nikde. Napadlo mě jestli nejsou za naše jenom převléknuté.... ale kde by vzali zbroj tolika naších vojáků? Zdá se, že je to v pořádku. Přikývnu. „Ano. Pojďme.“ Přikývnu a vystoupíme z obilí na cestu. Trochu se opráším a vytáhnu z vlasů stéblo z klasu. Měla jsem trochu obavu jak nás přijmou, snad se budou první ptát a až pak mávat meči. Nebo by nás mohli podezírat z kdoví čeho. Mohli by... asi není zrovna obvyklé, aby se tady objevil bojový mág a někdo z rady. To by mohlo vyvolat jisté otázky a nedůvěřivost. Snad bude mít velitel v hlavě nějaký ten rozum a ne jen povýšení. To by nás klidně mohl prohlásit za špehy a zavřít. Nebo si to všechno maluji prostě až moc černě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Chápu to tedy správně, že si ten prsten dělá, co se mu zachce? Nech ho pro jistotu prohlédnout mágy, a pokud nic nenajdou, ani tak si ho neber do akcí. Může ohrozit všechny." Když se zmíníš o misi, pokrčí rameny. "Těžko říct. Zabili jsme pár nižších generálů a vysvobodili papeže. Je ale ve vážném stavu, dost mě to štve, ale asi budeme zase muset škemrat o pomoc u léčitelů Věže vysoké magie." Jeden z obřadních paladinů mu poklepe na rameno a Palin kývne. "Omluv mě, mám ještě nějaké povinnosti. Jestřábi přišli o dva muže a zbylí dostali volno. Jsi brán, jako bys byl v té akci, takže to volno se vztahuje i na tebe. Přesně za týden se máte hlásit zde." S tím tě plácne po nárameníku a spolu s několika paladiny odkráčí. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Asi tak Paline.“ Přikývnu na znamení, že to dobře chápe. Při jeho zmínce o prstenu ho vytáhnu z pod hrudi a podívám se na něj. Kámen v jeho středu nabyl prapodivného temné barvy, jež se střídal a prolínal azurovým odstínem. Svádí snad prsten boj sám se sebou? „No snad někdo něco najde. Alex de Score a Oris nic nenašli, ale máš pravdu. Kontrola by neměla být na škodu.“ Povzdechnu nad tím a opět ho uschovám. V žádném případě ho nesmím dát pryč ze své blízkosti. Kdo ví, kdy mi může zachránit život, nebo se díky němu stane něco důležitého a nehodlám riskovat, že by někdo něco mohl najít. Vyslechnu si zhodnocení mise. „Doufám v brzký návrat bohů. Takhle nám tyhle projevy dobré vůle, co nám prokazují, budou připomínat při každé příležitosti. Stanou se ještě víc nesnesitelnými, než jsou teď.“ Zarazím se. „Samozřejmě je nechci házet do jednoho pytle, existují i výjimky. Podstatný je, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a nebylo zmařeno více životů.?“ Uroním slzu za své dva ztracené bratry. „Nechť je Nuster přivítá s otevřenou náručí ve svém božím domě na nebesích.“ Pronesu pobožně. Kdyby, kdybych tam byl, třeba by nezemřeli! Hryzně mě svědomí. Volno? Je to snad prapodivná „harmonice“ náhod, která mě doprovází? „Děkuji Paline. Snad si příští volno více zasloužím, ale aspoň mám čas vrátit se k věcem, které jsem zatím nedodělal.“ Co jen podniknu? Musím se sejít s Moruntem, ale všichni vědí, že každou volnou chvilku trávím tréninkem nebo jsem u Anett, co vůbec má milá asi děla a co by řekla na situaci, ve které jsem. Ach bohové, vy dokážete ty věci pěkně zkomplikovat. Přemýšlím nad svým plánem. Nakonec se rozhodnu zajít za nějakým mágem, kterých je všude okolo plno, aby kontaktovali Anett. V případě její zaneprázdněnosti vyjedu za hranice města. Nedělám si starosti, že by mě můj přisluhovač nenašel. V případě, že Anett bude mít čas, přesuneme se k ní, kde strávím dva dny a pak se vymluvím na to, že chci něco dodělat, což je taky pravda. Jen doufám, že Moruntun nebude tak pošetilý a objeví se hned, co budu mimo dosah těhlech zpropadených mágů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdete z pole a pomalým krokem zamíříte k vesnici. Pro jistotu držíte ruce dlaněmi vzhůru a dál od těla, na znamení míru. I tak ale vojáci zase pro svou jistotu tasí meče a obklopí vás. "Zahlaste se." Řekne jeden voják uctivým, ale nesmlouvavým hlasem. "Raul Vintor, 5. oddíl bojových mágů." Raul ukáže na tebe. "Anett Sela, členka nestále Rady, v současnosti ale zmocněnkyně Rady." Vojáci si vás ještě chvíli přeměřují pohledy, ale nakonec zastrčí meče zpět do pochev a vydají se za svými povinnostmi. Zůstane s vámi jen jeden mladý seržant. "Zaveď nás za velitelem." Seržant kývne a provede vás vesnicí k radnici uprostřed návsi. U chatrčí posedávají starci a děti. "Proč jste je neevakuovali? Jestli tenhle nárazník padne, jako že ano, je to jejich konec..." Zeptá se Raul s rozčilením v hlase mladého seržanta, při průchodu vesnicí. Seržant se zatváří, jako že mu to taky není dvakrát po chuti, ale pokrčí rameny. "Velení má očividně jiné priority." Dojdete k radnici. Je to o něco větší chatrč než všechny ostatní a nad dveřmi má z polínek stlučené slovo "starosta." "Velitel operace je sir Thalas, velitel 2. pluku Rytířstva." Seržant vám pokyne ke vstupu a sám zůstane venku. Raul ti ještě před vstupem řekne. "Teď už nechám mluvení na vás, máte vhodnější postavení k jednaní s vysoce postaveným rytířem." Vejdete do skromně zařízené místnosti. Za bytelným stolem sedí starý muž s přísnými rysy. Má chladné bledě modré oči, rty sevřené do pevné linky, na čele pár vrásek, bílé vlasy má svázané do pevného uzlu. Už na první pohled poznáš, že je to přesně ten typ člověka, který s klidem obětuje celou divizi, pokud tím přispěje k vyššímu cíli. Ten, co menší jednotku obětuje pro záchranu větší. Když vstoupíte, pozvedne chladný pohled k vám a přísné obočí se tázavě nadzvedne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tak meče tasili. Naštěstí se s nimi hned nesnažil nás zabít. První se ptali. To je dobře. Nakonec nás uznali, že patříme k ním. Ale i když se mi ulevilo... připadalo mi to... snadné. Co kdybychom byli opravdu převlečení nepřátelé? Měli bychom vymyslet něco čím by nás rozeznali. Dívala jsem se po obyvatelích a Raul se kvůli jejich přítomnosti rozčílil. Neuvědomila jsem si, že hrozí takové nebezpečí. Stisknu rty, ale nic na to neřeknu. Ale s tímhle se musí něco udělat. Jak uvidím velitele... je mi jasné, že tohle nebude snadný. Člověk co jde přes mrtvoly. Postoupím dopředu k jeho stolu. „Zdravím vás sire Thalasi. Jmenuji se Anett Sela. Členka nestálé rady, v současnosti zmocněnkyně Rady.“ Zopakuji vlastně to co předtím Raul. „Má skupina byla napadena temnými mágy a museli jsme se nouzově přemístit. A skončili jsme tady. Nevíme kde jsme a tak jsme přišli požádat o pomoc.“ Řeknu po pravdě a otázku ohledně obyvatel vesnice jsem si nechala na později. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když velitel uslyší o tvé funkci, zatváří se o něco uctivěji. Ale ne o moc. Kývne, vstane a rázným krokem se vydá ke skříni naproti vás. Otevře ji, vytáhne z ní štosy map a jednu rozloží na stole. Pak vám gestem naznačí, abyste přišli blíž a podívali se. Je to mapa celé Říše, Thalas zabodne prst do místa na jihozápadě, kde jsou hranice s Albií. Pak prst posune kousek do vnitrozemí Říše. "Jsme někde tady. Už zítra se tady očekávají první jednotky albijské armády..." Přejede prstem po celé hraniční linii. "Mohu vám poskytnout něco zásob, dva koně a možná i pár mužů, rekrutů, jako doprovod." Potom ukáže na další místo na mapě, blíž vnitrozemí, v reálu asi padesát kilometrů daleko od vesnice. Bod je označen jako "Hort." "Toto je rytířská pevnost Hort. Tam by se měli nacházet nějací vaši biteváci. Ti si vás potom převezmou." S lupnutím v zádech se narovná a vyčkávavě se na vás podívá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bojoví mágové se s tebou nehodlali příliš vybavovat, jenom ti oznámili, že Anett má skutečně moc práce. O prsten si sami neřekli, pokud jim ho nedáš, neprozkoumají ho. Palin si to zatím neověřoval, ale možná někdy v budoucnu ho bude zajímat, jestli jsi jeho příkaz splnil. Jelikož je Anett zaneprázdněna, nabereš nějaké zásoby, vezmeš si ze stájí církve koně a vyjedeš za město... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přistoupím blíž a zadívám se na mapu. Byli jsme tedy pěkně daleko. Hrkne ve mě, když prozradí, že už zítra tu čekají albijské armády. Pomyslela jsem na vesničany. Narovnám se a zadívám se na velitele. „Děkuji vám sire Thalasi. To je od vás velice šlechetné. Opravdu si vaší pomoci cením. A abychom se vám aspoň trochu odvděčili.“ Řeknu a usměji se. „Vezmeme sebou i vesničany. Jenom by se vám pletli do cesty jak by panicky pobíhali sem a tam.“ Což nebyl úplně tak hloupý argument. „Nebo by se je vojáci pokoušeli zachraňovat. To by taky asi moc nepomohlo.“ Snad nebude nic namítat, když je odvedeme. Je to lepší než se s ním hádat, navíc když byl tak ochotný nám pomoci... dohadovat se s ním by bylo dost nevděčné. Tohle by bylo dobré řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sir Thalas zauvažuje. Nakonec krátce kývne. "Ženy, děti a starci jsou nám k ničemu, ty si můžete odvést. Máte pravdu, že by byli spíš ke škodě, než k užitku. Sám jsem je chtěl nechat evakuovat, ale nemám k dispozici tolik volných mužů. Pokud to zvládnete, klidně... Ale muže tady potřebuji. Musí dokončit opevnění, navíc většina z nich je v domobraně, takže nám mohou pomoci i v boji." Už v duchu vidíš, jak vesničanům oznamuješ, že je odvedeš od jejich otců, bratrů a synů, kteří tady s největší pravděpodobností zemřou. Na Thalasovi vidíš, že si to moc dobře uvědomuje. Tato vesnice nemá nejmenší šanci na udržení své pozice. Ale splní rozkazy, obětuje životy svých mužů i domobrany a v neposlední řadě i ten svůj. A zdá se, že mu to vůbec nevadí. Thalas přejde ke dveřím a zabuší na ně. Do místnosti okamžitě vejdou dva ramenatí vousatí vojáci. "Vyber čtyři zelenáče jako doprovod tady mágům. A přeprav vesničany neschopné boje k evakuaci." Řekne sir jednomu z nich, ten zasalutuje a oba odejdou. "Je mi líto, ale zkušené vojáky potřebuji." O pár minut později dorazí čtveřice mladíčků. Mají mastné vlasy, uhrovité obličeje, jsou vysocí a kostnatí, uniformy na nich plandají a zdá se, jako by se měli pod tíhou mečů brzy zlomit. Je na nich zřetelně vidět obrovská úleva, že tady nezemřou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „To je v pořádku. To zvládneme.“ Řeknu a musím se dost ovládat. Nejraději bych byla aby odešli všichni. Je jasné, že tohle je sebevražedná akce. Sir Thalas si to jistě uvědomuje, ale on byl člověk, který vykoná rozkaz za každou cenu. Ale možná, když je tak rozhodný by mohl mít nějaký plán? „Mohla bych ještě požádat o dva nekryté vozy, které bychom zapřáhli za koně? Vzhledem k tomu, že armáda je tak blízko, bude lepší, když budeme postupovat co nejrychleji. Ve vozech bychom vezli staré a děti, kteří by nás nejvíc zdržovali.“ Požádám ještě o vozy. Kéž bych mu mohla rozkázat, aby ustoupili všichni. V pevnosti by měli větší šance odolat armádě. Přešlápnu. „Nechci se vám do toho vměšovat sire Thalasi. Ale je toto místo nějak důležité? Vy víte, že udržet tuhle vesnici je nemožné. Kdyby to bylo vojsko... ale proti armádě? Neměli by jste větší šanci ji vzdorovat v pevnosti? Podle mapy bych řekla, že albijské armády tam také dorazí. A s vašimi vojáky v pevnosti plus ti co tam už jsou...“ Podívám se na něj vážně. „Vím, že máte své rozkazy, ale tohle je sebevražda.“ Spojím ruce za zády. „Navíc uvažte. Udržet tuto vesnici je nemožné. V pevnosti by jste měli aspoň větší šanci. A když se vám to podaří, řekla bych, že udržet takovou pevnost je důležitější.“ Musela jsem to zkusit. Třeba se mi ho podaří zviklat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Thalas přikývne. "Většina vozů byla použita jako barikáda, ale pár bych jich mělo zůstat." Mávne na čtveřici mladíčků. "Zajistěte pro evakuaci pár vozů." Pak zauvažuje, dalším gestem je zarazí a rychle načmárá rozkaz na kus pergamenu. Pak se podepíše a jednomu ze zelenáčů papír podá. Je si dobře vědom toho, že pokynů zelenáče by vojáci nemuseli uposlechnout. "A teď běžte." Vaše "ochranka" se vytlačí ze dveří a zmizí vám z dohledu. Když položíš dotaz, pokrčí sir rameny. "Tohle místo se hodně dobře kryje. Pod tak obrovskou přesilou vesnici bezpochyby neudržíme, ale s malým počtem vojáků dokážeme Albii zadržet na dost dlouho a možná jí i způsobit citelné ztráty. Poskytneme posádkám pevností dost času na přípravu." Znovu se skloní nad mapou a přejede prstem po hraniční linii. "Nejsme jediný nárazník. Tady v těchto místech je asi další dvacítka vesnic, armáda se bude muset rozdělit." Nepohneš s ním ani o píď. "Za okamžik odejdete s čtveřicí mých rekrutů a vesničany do pevnosti. Muži z domobrany, kteří přísahali nasadit i život při obraně domova, společně s mými vojáky zbrzdí postup nepřítele." Řekne potom rázně, jako by řekl konečný verdikt. "A teď mě prosím omluvte, mám ještě nějakou práci." Vrátí se zpět ke svému stolu. Kývne. "Přesně tak, slečno. Mám své rozkazy a ani já, ani vy s nimi nic nenaděláme. Pocházejí přímo od vrchního válečného velitele sira Cilianiho. A máte pravdu i v druhé věci, udržet pevnost je důležitější. Proto musí mít tamější osádky dost času na přípravu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty když si vyslechnu plán. Zdržení armády a připravit je o co nejvíce mužů. Povzdychnu si. „Dobrá. Chápu. No, ale zkusit jsem to musela.“ Pokrčím rameny. „Ještě jednou vám děkuji za vaši ochotu a...“ Zaváhám. „A přeji vám hodně štěstí.“ Řeknu nakonec protože přát jim úspěch by nebylo na místo, když umřou. Mírně se mu pokloním a pak se vydám s Raulem ven. „Tohle mě štve. Sice je to klasická strategie, ale tohle obětování životů...“ Povzdychnu si a rozhlédnu se. „Aspoň, že pomůžeme zachránit ženy, děti a staré... on by je tu asi opravdu nechal napospas Albijcům.“ Zavrtím hlavou. „Jsem ráda, že jsem se nenarodila, jako chlap a nejsem voják.“ Pomyslím na ty další vesnice, které použili jako zdržení pro armádu. „Snad aspoň ty další vesnice evakuovali.“ Podívám se na Raula. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raul přikývne. "Hlavnímu velení jsou životy vojáků ukradené." Na tvou další větu ale zavrtí hlavou. "To si nemyslím. Už jsem se s jeho typy setkal. Spíš by počkal, až dokončí obranu vesnice, a pak by je s pár zelenáči poslal na pochod k pevnosti. Není to zas tak daleko, že by to nezvládli nebo nestihli." Pak se pousměje. "Tak já voják jsem, když se nad posláním bojového mága více zamyslíme. Ale jsem rád, že se mohu spolehnout na svou magii, ne jen nějaký rezavý kus železa, a že mi mí kamarádi budou krýt záda a velení udělá všechno proto, aby nás vytáhlo ze svízelné situace. Ne jak vojenské velení, obětovat divizi k vyšším účelům." Přiběhne k vám jeden z mladíčků. Tenhle má k uhrům ještě pihy, zrzavé vlasy mu padají přes oči. Když k vám přiběhne, málem si zakopne o meč. "A taky mám výcvik." Zamumlá ještě Raul tiše. Mladíček zasalutuje a řekne: "Všechno připraveno." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Opravdu?“ podivím se, když mi řekne, že si myslí, že tenhle by nakonec vesničany poslal do bezpečí. „Mě spíš přijde jako člověk co jde přes mrtvoly.“ Pokrčím rameny. „Já už jsem se s tímhle také setkala. Mého otce naverbovali. Sotva věděl za jaký konec se meč držel a měl jít bojovat... další sebevražda. Naštěstí zasáhl bratr a odvelel je hlídat skřety.“ Založím si ruce na prsou. Zadívám se na mladíka co se k nám hnal. „To ano. I když tedy v téhle době na magii není moc spolehnutí.“ Poznamenám. Kývnu na mladíka. „Dobrá. Sir Thalas nám ještě dovolil vzít si dva nekryté vozy. Najděte nějaké a zapřáhněte je za koně. Až to bude ať si na ně vlezou staří a děti. Pak vyrazíme.“ Dám mu další rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raul přikývne. "To se nevylučuje. Domobranu by nikdy neposlal pryč, ale ostatní vesničani a tihle cucáci, co by mu jen překáželi, to je něco jiného..." Řekne Raul a ne příliš nadšeně sleduje mladíčkovo počínání. "I vozy už jsou připraveny." Připomene ti rekrut, že Thalas už tento rozkaz vydal. Pak se vydá nakládat děti s starce na vozy. "O vašem bratrovi už jsem slyšel." Vrátí se Raul k předchozímu tématu. "Docela borec, díky němu Rytířstvo dobylo zpět všechny své přístavy..." Nakonec odjezd není až tak bez komplikací. Spousta starých sedláků chce s sebou vzít i svůj dobytek zavřený v ohradách na konci vesnice, matky odmítají opustit syny z domobrany, děti brečí, stařeny zuřivě vrtí hlavami a staříci zlostně povykují. A jeden přes druhého. Ten si chce s sebou vzít vidle, jsou památeční po dědovi! Ten chce vzít svou stračenu, dává prý skvělé mléko. Hostinský se chystá na vozy naložit své zásoby a sudy s pivem a vínem. Čtveřice mladíčků to všechno jen nejistě pozoruje, Raul stojí opřený o jednu chatrč a střídavě vzdychá a převrací oči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano.“ Pousměji se. „Jsem na Jarreda velmi pyšná.“ Souhlasím, že bratr se opravdu vyznamenal. Řekla bych, že ho to dokonce dostane i do historie. No.. s vesničany nakonec byla poměrně potíž. Mohla jsem to tušit, jen jsem nečekala, že budou ti lidi až takhle bláznit? Promnu si čelo a povzdychnu si, bohužel to tak vypadá, že je budu muset srovnat já. Vylezu si na jeden z vozů, aby na mě všichni viděli. „Ticho!“ okřiknu je. „Prosím uklidněte se a začněte uvažovat rozumně.“ Řeknu nahlas, když se zklidní. „Dobytek sebou prostě vzít nemůžeme. Jdeme do pevnosti a kde tam by jste chtěli dát svůj dobytek? Museli by jste ho nechat před hradbami... to je stejně tak už můžete nechat tady.“ Oh bohové pomozte mi. „Chápu matky co zde nechávají své syny, ale nemůžete tu zůstat. Jenom by jste překáželi, starali by se víc o vás než o sebe a navíc oni to přece dělají, aby ochránili vás. Když tady zůstanete je jejich práce zbytečná.“ Oni to také vědí, že muži zde nepřežijí nebo se stanou zajatci. „A co vy babičky a dědečkové? Chápu, že tohle je váš domov, ale to tu raději chcete zůstat a přivítat Albijce? Navíc jistě tady mezi dětmi máte vnoučata a děti. To je chcete opustit?“ Ať mají rozum. Dohadovat se s nimi... „Ty vidle si klidně vezměte, ale ponesete si je sám. Co se vaší stračeny týká tak si ji pro mně za mě vezměte, ale povedete si ji sám a jestli se pak odmítne hnout necháme ji klidně někde u cesty.“ Podívám se na hostinského. „Tyhle vozy jsou určeny pro děti, staré a nemohoucí. Ne pro vaše zboží, vážený pane. Pokud si, ale seženete koně a vůz nebo třeba i jen osla, tak si tam naložte co chcete. Ale honem.“ Promnu si spánky. „Dobrá. A teď prosím. Děti, staří a nemohoucí ať si sednou do vozů. A berte si pokud možno jen to co unesete.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Během tvého proslovu se Raul někam ztratí, když se vrátí, má na zádech připevněný meč a přes černý háv hozenou kroužkovou košili. Jednu takovou má ještě v ruce, nabídne ti ji. "Vás možná ochrání magie, ale já už se dnes příliš vyčerpal." Vysvětlí ti a pak sleduje vesničany. Ti pořád brblají a vztekají se, ale už neodporují. Těžko ale říct, jestli kvůli tvého projevu, nebo kvůli množství vojáků, co se shromáždilo kolem. Ti ledabyle položí ruce na rukojeti mečů. I když by vesničanům jistě neublížili, toto gesto je docela rychle přinutí přestat se hádat. Dojde na dojemné loučení mezi rodinami a členy domobrany jdoucími na smrt. Hostinský se s kletbami na rtech shání po nějakých oslech, děti se svými prarodiči nasedají do vozů. Raul a čtveřice rekrutů se vyhoupne do sedel koní. Jeden člen domobrany ti podá uzdu dalšího koně. Potom vojáci otevřou bránu palisády a nechají vás vyjet. Několik lidí na koních a většina ve vozu nebo pěšky. "Jaké zvolíme tempo?" Otáže se tě Raul při průjezdu bránou. "Budeme je hnát a odpočinou si až v bezpečí, nebo je necháme jít jejich pomalým tempem a budeme riskovat?" Ukáže dozadu za vás, kde se vedle vozu vlečou ženy a čilejší starci, co se nevlezli do vozů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Můj proslov k ničemu nejspíš nebyl, ale vojáci jim mlčky pohrozili a tak se konečně začali hýbat. Oddychnu si a slezu z vozu. Sice jsem se cítila trochu trapně, ale nedávala jsem to na sobě znát. Oblékla jsem si kroužkovou košili a musím říct, že je to poměrně těžká věc. Na koně mi museli pomoci, ta košile mě furt stahovala dolů. Nakonec jsme konečně vyjeli, podívám se na Raula a pak se ohlédnu za sebe. „Albijci by měli dorazit až zítra. Myslíš, že je nutné je nějak příliš hnát?“ zeptám se. „Do pevnosti bychom měli dorazit ještě dnes... ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raul se zasměje. "S tou rychlostí? Je to padesát kilometrů, odhaduju to tak na dva a půl dne. Nepochybuji o tom, že máme dost času před příchodům Albijců, Thalasovci je zadrží, ale rád už bych je měl v bezpečí, než abych se s nimi táhnul." Vaše kolona se konečně vytáhne z vesnice a vojáci za vámi přibouchnou bránu. Až teď vidíš, jak pomalu se vaše kolona doopravdy šourá. Ženy jdou vedle vozů, které jedou pomalým krokem. Raul se zamračí a zavrtí hlavou. "Beru zpět. To je tak na týden." Dva z mladíčků se zařadí na konec kolony jako zadní stráž, další dva jedou na bocích a vy jedete v čele. "Krom toho nemáme moc zásob..." vydávání příkazů nechá na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Povzdychnu si. „To je výborný.“ Poznamenám suše a dívám se za sebe jak se to vleče. „Do čerta starého...“ Zamumlám si. „Budeme muset přidat. To je jisté. Ale nemám tušení jak to ti staří zvládnou. Měli jsme sehnat víc vozů.“ Zabručím. Ohlédnu se. „Takže lidi! Abychom se někam dostali musíme přidat do kroku!“ zavolám a pak pobídnu koně do rychlejšího tempa. Neměla jsem z toho radost. „Neumím rozdávat rozkazy. Spíš to ode mě zní jako návrh než rozkaz.“ Podívám se na Raula. „Já nebyla zrozena k tomu, abych někomu rozkazovala. Nemám to ráda. Pořád si říkám, co když je to rozhodnutí špatné? Co když kvůli mě tak zemřou lidé? Proto jsem se vždycky co možná nejvíc zodpovědnosti vyhýbala. Moje svědomí by to nejspíš nevydrželo.“ Svěřím se Raulovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kolona s brbláním o něco zrychlí. Když si začneš stěžovat, Raul se opět zasměje. "Jako bych slyšel vašeho mistra před dvaceti lety." Potřese hlavou. "Říkal skoro to samé, co teď říkáte vy. A to mu byl svěřen post hlavního velitele bitevních mágů. Přesně toto řekl před tím, než svým lidem vydal příkazy, které zastavily tehdejší postup Narnostu a zachránily tisíce životů." Podívá se na tebe. "Chápete, co se vám snažím říct? Ti, co o velení nestojí, jsou mnohdy ti nejlepší." Pak pokračujete v cestě. I přes zvýšení rychlosti do večera urazíte sotva deset kilometrů cesty, než Raul navrhne utáboření. Jízda potmě není právě ideální. Povolíte rozdělání ohně a necháte vesničany ať pojí a jdou spát. Raul určí spíše formální hlídky. Vždy bude hlídat jeden z mladíků, dva starší vesničtí kluci a dva čilí staříci. Tebe nezahrnul a sebe taky ne. Ale chápeš ho, pokud má co nejdříve nabrat své magické síly zpět, musí co nejvíce spát. Hlídky měly být formální, proto tě značně překvapí, když tě uprostřed noci probudí jedna z hlídek, zhruba třináctiletý kluk. V ruce drží nějaký kuchyňský nůž a tváří se docela vyplašeně. Další kluk probouzí Raula. "Při jedné obchůzce jsme viděli několik mágů v černých hávech, jak míří k tábořišti. Neviděli nás, ale nejspíš o nás ví." Řekne ti kluk. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také se zasměji. „To je vidět čí jsem student.“ Poznamenám a zadívám se na Raula. „Ano. Chápu. Já jenom doufám, že je to pravda.“ Řeknu a pokývnu mu na znamení díků, že mě podpořil. K mému znepokojení jsme se moc daleko nedostali, ale řekla bych, že máme ještě tak den k dobru... nakonec než dobudou vesnici a než ji vydrancují a také než si odpočinou... to by je mohlo docela zdržet a mi se dostaneme do pevnosti. Šli jsme spát a asi nikdo z nás neočekával potíže. Jenže se vyskytli. Probudil mě chlapec s tím, že viděl lidi v černých hávech. Hned se zvednu. Že by nás temní našli? Znepokojeně přistoupím k Raulovi. „Mohli by to být temní.“ Rozhlédnu se. „Budeme jim muset jít naproti. Nemůžeme dovolit aby přišli až do tábora a začali po sobě házet kouzla. Vzala jsem si tyhle vesničany na starost a nehodlám dopustit, aby kdokoliv z nich přišel o život.“ Uhladím si vlasy. Taky by to, ale mohli být bitevní, kteří nás hledají. Otočím se k chlapci. „Půjdeme to zkontrolovat. Nikoho dalšího nebuď. Kdyby jste viděli záblesky tak pak začněte ostatní budit a vydejte se na cestu. Když to bude možné tak vás doženeme.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raul přikývne, ač z toho není dvakrát nadšený. "Je mou povinností vám říct, že byste tady měla zůstat. Ale je mi jasné, že by to bylo k ničemu." Zamumlá a otočí se k chlapci. "Víš, jestli ti mágové měli konce levých rukávů bílé?" Chlapec roztřeseně odvětí: "Ne." Raul se zašklebí. "Ne, jako že nevíš, nebo ne, jako že neměli?" Chlapec zavrtí hlavou. "Nevím, nevšiml jsem si." Raul si odplivne a protáhne se. "Ty hávy biteváků jsou k ničemu. U bojových mágů je to mnohem lepší, tyhle šálky každý hned tak nepřehlédne." Tiše se vydáte vpřed směrem, kde měli být muži v černých hávech. Přiblížíte se až k jejich tábořišti, rozdělali malý oheň. Směrem k vám už tedy nepostupují. Ale jakmile k nim přijdete, trochu se ti uleví. Nejedná se o hrubé černé hávy mágů, ale o lehké černé kutny mnichů. Je jich asi deset. Uleví se ti jen trochu. Mniši na světlé straně totiž mají kutny hnědé nebo bílé... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se na něj. „Jít sám za nimi? A co kdy to jsou temní? Měla bych velké obavy, že by jsi se už nevrátil.“ Odpovím mu na to. Chlapec nevěděl jestli měli bílé šály, vydali jsme se podívat se na ty temné postavy. „No taky jsem si říkala, že je to dost zavádějící. Chtělo by to také něco na odlišení.“ Pak už mlčím. Připlížili jsme se k táboru a zjistili, že to nejsou temní. Mniši... ale mniši nemají černá roucha. Poklepu mlčky Raula po rameni a ukážu mu abychom se vzdálili. Když jsme dost daleko, aby nás neslyšeli otočím se na Raula. „Nejsou to temní... ale ani mniši. Přinejmenším ne takoví, které znám. Co uděláme?“ zeptám se ho jestli nemá nějaký nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Radši já než vy." Pokrčí Raul rameny. "Nejsem nijak důležitý." Pousměje se. "No tak bitaváci se od temných odlišují tím bílým proužkem na levém rukávu, ale kdo si toho má všimnout?" Pak uvidíte ty v černých rouchách a vzdálíte se. "Možná, že to jsou mniši." Vyřkne svou domněnku Raul. "Ale temných bohů... Nevím, kdybych tady měl jednotku bojových mágů, okamžitě bychom je zatkli, ale takhle? Nevíme, jak jsou silní. Raději předpokládejme, že pro náš tábor představují riziko a nemůžeme je nechat jen tak." Zapřemýšlí. "Jsou to samí vychrtlí dědci, na odpadlé mágy nevypadají a bez magie svých prohnilých bohů by mohli být bezmocní. Mohli bychom prostranství zahalit kouřem a pak tam vtrhnout jako divoká voda a vyřvávat, že jsme bojoví mágové. Většina lidí už je z nás tak připosraná, že sotva tohle uslyší, jdou na zem a vzdávají se. A než by prokoukli lest, měli bychom je pěkně na zemi pod kontrolou..." Pokud jsi chtěla nějaký plán, který by nepočítal s bojem, neměla ses ptát bojového mága. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Každý život je důležitý.“ Řeknu zatvrzele. No jistě, ten pruh na rukávu, ale to je prd. Opravdu. Raul přišel s plánem, který zahrnoval kouř, křiku a prostě je vyděsit tak, že se z toho posadí na zadek. Zadívám se na něj. „A co pak? Spoutáme je a vezmeme sebou do pevnosti?“ zeptám se. Jako kdybychom neměli dost starostí s vesničany a teď ještě nějaké temné mnichy. „A jak víš, že to jsou staříci? Já to tedy nepoznala. V těch kutnách jsou poměrně dobře zamaskovaní.“ Přemýšlela jsem. „Ale... co tady dělají? Když tady udělali svůj tábor jistě si všimli, že nedaleko jsme mi. Myslíš si, že by parta staříků se takhle ukázala a pak se utábořili na dosah?“ promnu si oči. „Nemohla by to být past?“ zeptám se. „Já jen... je to divné. V podstatě jsou bezmocní a takhle se vystavují.“ Zadívám se na něj jestli také nezačne mít pochybnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím, co pak." Přizná se Raul. "Jen vím, že mohou být nebezpeční." Než stihne říct cokoliv dalšího, ozve se za vámi výsměšný hlas: "Už jste si pokecali?" Ze stínů a křoví kolem vás vylezou postavy v černých kutnách. Zdá se, že to jsou opravdu staříci, ale rozhodně ne bezmocní. Shodili si z hlav kápě, takže můžete vidět jejich vychrtlé obličeje a hluboko zapadlé černé oči. Pod bledou pokožkou jim pulzují černé žíly. "Černá magie. Jaké svinstvo." Pousměje se Raul směrem k mluvčímu. Ten se pousměje a pokrčí rameny. "Za tu moc to stojí." Výsměšně se vám ukloní. "No, členka Rady a bojový mág? Morunt bude mít radost, Morové bratrstvo zase boduje. Víte co, půjdete s námi, ano?" Raul tě už jak se objevili objal paží a bránil ti, abys cokoliv udělala. Teď se pousměje. "A víš co? Naser si." S tím kolem rozptýlí kouř a strhne vás k zemi. Dědci na vás vyšlou kouzla a trefí své kolegy naproti. Tím tři vyřadili, zbývá sedm. Raul se zvedne a začne kolem sebe vysílat blesky. Vždy jeden krátký k jednomu a pak se hned obrátí k dalšímu, aby měli jen malou šanci zaútočit. Moc dlouho to ale nevydrží, když uvážíme, že je pořád ještě vyčerpaný. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chtěla jsem nakonec tedy svolit k jeho plánu, jenže se objevili ti dědci. Raul mě hned začal krýt, aby mě ochránil, vím že to byla jeho povinnost, ale prostě to bylo milé, že se tak stará. „Ale fuj...“ také se vyjádřím k tomu, jak ti muži vypadají. Možná, že ani staříci nebyli. Jen je takhle černá magie vysála. „To je věc názoru.“ Přidám znovu trochu svého do mlýnku, když řeknou, že se jim tohle vyplatí. Morové bratrstvo? Jít s nimi? Ehm... zdá se, že ta černá magie jim asi vycucla i mozky. A najednou jsem ležela na zemi v puse trávu, odplivnu si a zvednu hlavu jen abych viděla, jak muži bojují. A já abych se zase držela v bezpečí. No jistě... teď jsem u Rady. Jenže tak to bylo vždycky. Vždycky mě někdo chránil, když jsem tedy nebyla zrovna sama. Ale Raul i když se snažil, neměl dost sil na to, aby je všechny zvládl. Přece si nemyslí, že nebudu nic dělat? Začnu se soustředit a vytvořím kolem nás tvrdý štít. Takhle se Raul aspoň nebude muset starat o to jestli na nás stihnou zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile aktivuješ tvrdý štít, Raul přestane s útokem, opře se o kolena a těžce oddechuje. "Ta tohle už nemám věk." Zamumlá a pak řekne směrem k tobě. "Slyšel jsem, že prý umíte dobře bojovat. Tak si na chvíli prohodíme úlohy, jo?" Převezme tvůj štít, do kterého buší temná kouzla a nechá ti prostor pro útok. Pak tvé kouzlo pozmění a změní ho na štít odrážecí, který ubírá méně energie a může ohrozit útočníky. Jste dost daleko tábora, by to bylo bezpečné. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ale houby věk. Jsi jen unavený ze včerejška.“ Oponuji mu, aby si nemyslel, že je slabý. Zvednu se. „Dobře. Vystřídáme se.“ Souhlasím. Počkám až si převezme štít a začnu útočit. Vysílala jsem po nich blesky a také Výboje. Dufala jsem, že bychom aspoň jednoho mohli zajmout a dozvědět se něco o Morovém bratrstvu. Musela jsem jenom doufat, že se žádné z mých kouzel neobrátí proti mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá kouzla se zatím zdají být spolehlivá. Temní ale všechny tvé rány vykryli svými černými štíty. Cítíš, že i se svou černou magií jsou slabší než ty a kdyby ses zaměřila na jednoho, snadno bys ho dostala, ale když se musíš soustředit na sedm cílů, je to hned o něco těžší. Raul se ti rozhodne pomoci a přestože drží štít, zvedne se a vypálí několik blesků. Ten krátký odpočinek mu přeci jen nevrátil něco sil. Každopádně jeho blesk jeden z dědků zablokuje, o sekundu později ho ale zasáhne tvůj, který už zblokovat nedokázal. Pak se ale za dědky ozve nějaký povyk a vyřítí se na ně čtveřice vašich mladičkých rekrutů. "To jsou idioti. Co pud sebezáchovy?" Zamumlá nevěřícně Raul, ale využije rozptýlení temných a vyšle několik ohnivých koulí. Dva dědci okamžitě vzplanou a rozpadnou se na prach. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začínala jsem uvažovat, že se zaměřím vždycky na jednoho soupeře... to by bylo nejlepší. Takhle by to mohlo trvat kdo ví jak dlouho. Ale div nevyskočím z kůže, když se najednou objeví ti kluci a mávají s meči, jako nějací cvoci. „Já se picnu...“ Postěžuji si. Ale také toho využiji a zaútočím na zbylé členy bratrstva. Znovu jsem vyslala výboj, stále jsem doufala, že se mi podaří jednoho zajmout. Hned na dalšího vyšlu blesk, koutkem oka se podívám na ty tři kluky. Snad se jim nic nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Využiješ vyrušení temných stejně jako Raul a dva se ti podaří zabít. Zbývají tři temní naštvaně zavrčí a jeden z nich po vašem štítu mrskne posílenou kouli energie. Kouzlo ale selže a rozmetá jak jeho, tak jeho dva kolegy na kousky. Kouzlo trefí ale ještě i jednoho z mladíčků, který je nejspíš okamžitě mrtvý se zuhelnatělou půlkou těla, jeho tři kolegy odmrští. Vás před explozí ochrání štít, i když Raul pod tou sílou zakolísá. Okamžitě po výbuchu ale štít zruší a rozběhne se ke třem odmrštěným mladíkům. Dva jsou jen potlučení a zvednou se na nohy, ale třetí dopadl zády přímo na ostrou větev, jejíž druhý konec mu pronikl břichem ven. Teď se na větev nevěřícně dívá, ani si neuvědomuje, že pořád křečovitě drží meč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jedno kouzlo temného selhalo a roztrhalo jeho i jeho kolegy na cucky... horší však bylo, že jednoho z chlapců to také zasáhlo a zbylé odmrštilo. „Oh bože...“ Vydechnu zděšeně. Stalo se přesně to čeho jsem se bála. Kluci hloupí! Vždyť to jsou jen děti. Utíkala jsem spolu s Raulem k chlapcům, dva jsou jen potlučený, ale ten třetí je na tom špatně. Hned k němu pokleknu a prohlédnu si jeho ránu. Nekřičel... byl v šoku z toho co viděl, že ještě neucítil bolest. Budu muset použít magii k léčení, jinak by tohle nepřežil. Nejspíš měl poraněné vnitřnosti. Prosím bohové... pomozte mi zachránit toho chlapce. Ať teď moje magie neselže. Pomodlím se v duchu. I když vím, že bohové mi teď nepomůžou. „Jen klid. To bude dobré.“ Položím mu ruku na čelo a uspím ho, protože první budeme muset vytáhnout tu větev. „Potřebuji pomoct. Musíte ho nadzvednout, abych vytáhla tu větev a pokusila se ho vyléčit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raul ještě přiloží prsty na krční tepnu čtvrtého, spáleného mladíka. Bylo to spíš ale jen jakési gesto, s půlkou těla zuhelnatělou nemohl přežít. Pak dojde k tobě a sleduje, jak mladíka uspíš. Zbylí mladíci nebudou pro léčení moc přínosem, v šoku jsou i oni. Nejspíš je to poprvé co viděli skutečný boj a vážné zranění. Ale Raul si k tobě klekne a naznačí ti, abys spadlou ostrou větev odkopla, jakmile mladíka nadzvedne. A tak se i stane, větev vyklouzne z mladíkova těla, následovaná proudem krve. Větev odkopneš stranou a Raul mladíka položí. Pak dáš ruce nad jeho břicho a začneš s léčením. Následují asi dvě minuty tichého oddechování a praskání větviček pod botami mladíků a pod koleny tebe a Raula. Léčení je ale korunováno úspěchem. Trvalo to dost dlouho, protože mladík skoro klepal na bránu Smrti, jediného boha, který neopustil oblohu. Ale moc tě to nevysílilo, i přes vážnost se jednalo o normální zranění, kdybys léčila někoho, kdo byl zraněn přímo černou magií, bylo by to horší. Léčení dokončíš, ale mladík zůstává ve spánku, dokud ho neprobudíš. Teď by neměl aspoň týden dělat nic namáhavého, protože ho bude pořád pobolívat břicho. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Magie neselhala, podařilo se mi chlapce vyléčit. Promnu si spánky a oddychnu si. „Bude v pořádku. Jen se teď bude muset chvíli šetřit.“ Řeknu s úlevou a znovu položím chlapci ruku na čelo a probudím ho. Lítostivě se podívám směrem k mrtvému chlapci, vstanu a pomohu chlapci na nohy. „Pomalu. Musíš teď dávat na sebe pozor mládenče. Nesmíš se namáhat.“ Řeknu mu starostlivě a pak se zamračím. „Co vás to vůbec napadlo? Proč jste neudělali co jsem vám řekla?“ vyplísním je. I když to možná nebylo nutné, smrt jejich kamaráda je pro ně už tak dost velkým trestem. Proč si jen kluci musí hrát na hrdiny? |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Od mágů se mi nedostane žádné vřelé odpovědi. Z jejich pohledu jasně čtu, že mají na práci daleko „důležitější“ věci, i tak mi oznámí, že Anett má jiné věci na práci. Škoda, ani nevíš Anett jak mi chybíš. Poděkuji za zprávu a zaměřím se na plán Bé. Sbalím si vše potřebné a vydám se na cestu. S prstenem a doporučením od Palina, abych ho nechal zkontrolovat ho mágy se nezdržuji. Však času je dost, až se vrátím, nechám ho zkontrolovat, ale ještě předtím..... „Kde pak jsi můj služebníku?“ Zeptám do šeré prázdnoty, jež naplňuje cestu a jediným posluchačem jsem já, můj kůň a okolní příroda, nebo je to pouhý klam a nejsem tu sám? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladíci jsou pořád ještě šokovaní, tak jenom pokrčí rameny a s pohledem upřeným na svého zuhelnatělého kamaráda se šouravým krokem vydají zpět do tábora. "Možná nám zachránili život." Řekne Raul posmutněle, klekne si k mrtvému mladíkovi a zatlačí mu oči, přesněji oko, to druhé už dávno vyteklo. Pak se zvedne a se zamračením se rozhlédne po bojišti. Přejede pohledem po zčernalé zemi a spálených větvích a pak si tiše povzdechne. Nakonec formálně zkontroluje, jestli žije nějaký z temných a pak zavrtí hlavou, na znamení, že ne. "Půjdeme zpět do tábora, ne?" S tím se vydá do tábora napřed. Tam už jsou všichni na nohou a je jasné, že do svítání už neusnou. Svítat stejně začne zhruba za hodinu. Vesničané okamžitě vybalí zásoby a pustí se do snídaně. "Věnujte mi prosím pozornost." Rázný Raulův hlas proletí tábořištěm a všichni ztichnou a otočí se k němu. "Jistě víte, co se včera v noci událo. Proto už nehodlám venku tábořit. Dneska nasadíme ostré tempo a ještě před setměním dorazíme do pevnosti. Díky." Řekne nesmlouvavým tónem. Pak si sedne, z báglu vytáhne chleba s nějakým sýrem, nabídne ti a pak se pustí do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano... možná. Jen... ten chlapec...“ Povzdychnu si a raději se nedívám na mrtvého chlapce. Stačilo, že jsem ho jen zahlédla. „Ano. Za chvíli.“ Řeknu a nechám Raula odejít prvního. A já jsem si pak trochu poplakala. Nemám city ze železa, chlapcova smrt mě zasáhla. Byl skoro ještě dítě a já ho měla na starost. Když jsem se uklidnila, pomohla jsem si telekinezí a vykopala hrob do kterého jsem chlapce uložila a zase ho zahrabala. Pak jsem utrhla dvě tlusté větve, které jsem svázala šálou do kříže a označila tak hrob. Nemohla jsem ho tu prostě nechat jen tak ležet. To, že moje bílé roucho bylo ještě víc ušmudlané mi bylo jedno. Stejně už na něm byli skvrny od trávy a hlíny jak jsem se dvakrát válela po zemi. Sedla jsem si k Raulovi, který po tom co se rozednilo, Raul oznámil, že teď půjdeme rychle ať ještě dnes dorazíme do pevnosti. „Děkuji.“ Řeknu mu, když mi nabídne jídlo, ale spíš jen tak uždibuji. Pak jsem se šla podívat na mladíka a zeptala jsem se ho jak se cítí. Pak jeden kůň teď byl volný a tak jsem ho poskytla jedné starší dámě, která tedy byla ta čilejší, ale připadala mi nejstarší z těch čilých. Už abychom byli v pevnosti... a co se asi stalo se Ziorim? Byla to past? Podívám se na Raula. „Myslíš si, že ta informace, že Zioriho navštívilo Morové bratrstvo, že to byla past? Pořád přemýšlím, jak temní o nás věděli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raul se s chutí zakousne do sýra a zavrtí hlavou. Jakmile těžce polkne plná ústa, řekne: "To ne, Zioriho temní opravdu navštívili. Akorát temní sledovali přenosové stopy Věže a byli připraveni zasáhnout." Vysvětlí ti. "Ono to není zas až tak neobvyklé, akorát že s normální magií je jen malinká šance, že se jim podaří přenosovou stopu odchýlit." Po jídle se dáte na pochod a Raul váš průvod opravdu žene, v poledne jen krátce zastavíte a pak zase jedete dál. Jakmile se začne stmívat, spatříte před sebou pevnost, o které se Thalas zmiňoval. Dovnitř se s bílými šálky, třemi vojáky Královského vojska a s hromadou očividně nebojeschopných vesničanů dostanete úplně v pohodě. Vyhledáte velitele pevnosti. Je to asi třicetiletý muž, jež se možná na své místo dostal díky rodinným kontaktům, ale díky svým schopnostem se tam udržel. Je v celku pohledný, s bledě modrýma očima a tmavě hnědým strništěm. Vyslechne si vás a pak vás informuje, že zde v současnosti žádný bojový mág není. Měl by přijít zítra kolem poledne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty a povzdychnu si. „Snad se to nějak vysvětlí.“ Řeknu na to zklamaně. Nakonec se tak nějak chopil velení Raul, byla jsem ráda. Šéfování jsem měla vážně dost. Vyrazili jsme ostrým tempem, znepokojeně jsem se ohlížela na opozdilce, ale nikdy se neztratili z dohledu. Tak aspoň, že tak. Dorazili jsme do pevnosti, naštěstí nás tam všechny přijali. Byla jsem ráda, že vesničané už nejsou naše odpovědnost. Bylo nám však oznámeno, že bojový mágové se objeví až zítra. Přikývnu. „Pokud vám to nebude vadit, počkali bychom na ně tady.“ Řeknu a čekám na svolení. Tak nemělo by mu to vadit, ale stejně jsem potřebovala jeho dovolení. Podívám se na Raula. „Ty si aspoň konečně budeš moci pořádně odpočinout a nabrat síly.“ Pousměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zúčastníte se skromné večeře rytířů a pak jdete do svých přidělených pokojů, rovněž neoplývajících přepychem. Raul má pokoj hned vedle tebe. Ráno s rytíři posnídáte a před polednem dorazí bojový mág. Mladě vypadající, pohledný, černovlasý a modrooký, bezpochyby velmi mocný - dá se říct, že typický představitel bojového mágstva. Na chodbě se pobavil s Raulem, zatímco čekali, až si rozčesáš vlasy, nebo co, a pak jste se společně vydali chodbou ven, abyste se přemístili. Rytíři totiž nemají moc rádi, když se jim někdo uvnitř pevnosti přemisťuje. Zajdete za roh a ztuhnete. Asi deset metrů před vámi stojí muž v rozedraném černém hávu a zubí se na vás. Má mastné dlouhé černé vlasy, tipovala bys ho na bleší ráj, má obrovské mezery v zubech a odporný předkus. Tím by to zubení možná dostalo komický nádech, kdyby nebylo vítězoslavné a temný mág před sebou nedržel malé umouněné děvčátko, nanejvýš desetileté, z vesnice. Drží ji loktem pod krkem, čelem k vám a druhou ruku má nad její hlavou. V té má zažehnutou ohnivou kouli. Navíc ruku naklání, takže to vypadá, že koule brzy spadne dívce na hlavu. To by samozřejmě byla okamžitá smrt. Příchozí bojový mág po tvé levé ruce pokrčí paže v loktech v typickém gestu mága, když vysílá blesk. Temný mág se zazubí ještě více a kývne vyzývavě hlavou. "No tak dělej! Zabij mě! Pokud se dokážeš dívat, jak tady maličká vzplane." Mág se okamžitě zarazí a temný se rozesměje. Holčička začne tiše plakat. /Uděláme obchod. Tuhle malou za mistru, co stojí mezi vámi. Půjde se mnou." Udělá temný nabídku bojovým mágům, u kterých vidíš, jak bleskově zvažují možnosti. Odhodit bojového mága a rychle odklonit ohnivou kouli? Není šance to stihnout, dívenka má kouli sotva pár centimetrů od hlavy. Odklonit kouli a teprve potom mága zneškodnit? Určitě by ji stihl zabít druhým kouzlem, než by byl zasažen. Nebo taky ne, udělal by štít, došlo by k magické přestřelce a dívka by nejspíš zemřela tak jako tak. Přenést to děvče pryč? S tím temný počítá, je chráněna protipřemísťovacím kouzlem. Přenést se za mága? Taky by ji stihl zabít. Doufat, že zezadu někdo přijde? Hm... Bojoví mágové se poočku podívají na tebe. Příchozí bojový mág má pořád zvednuté ruce v přípravě blesku, stačil by mu zlomek sekundy k jeho vyslání - přibližně tolik, kolik má temný k tomu, aby ohnivá koule dopadla dívce na hlavu. Raul a ty máte ruce spuštěné. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vše probíhalo klidně, zbytek dne i noc a druhý den přišel bojový mág. Mladý, hezký a silný. Tím lépe, dostane nás odsud pryč. Už jsem si myslela, že bude klid jenže doslova za rohem čekal problém. A to v podobě temného co měl v hrsti život malé holčičky. Stisknu rty a zatnu pěsti. Temný byl naprosto odporný. Proč všichni temní jsou tak odporní? Co? Chce mě? Na co? Zabít? Nebo... vzpomenu si na Zioriho. To, že máme vztah ví skoro každý... mohli by mě chtít využít aby ho získali? Podle všeho o něj stojí. Znovu se zadívám na dívenku. Nemohla jsem dovolit, aby se ji něco stalo. Ale neviděla jsem možnost, jak ji zachránit aniž bych se mu dala na pospas sama. Postoupím dopředu. „A jak máme vědět, že ji pustíš?“ zeptám se chladně. „Vám se nedá věřit ani nos mezi očima.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A to říká členka Rady, jo?" Začne se temný mág smát. Zatřepe tím samozřejmě se svou rukou ve které drží ohnivou kouli a ta mu málem vypadne. Skoro cítíš, jak bojoví mágové za tebou zatli zuby. "Nejsem hloupý, slečno, a ani v nejmenším už nepodceňuji vaše bojové mágy. Přijdete sem, já vás vezmu a přenesu. Kdybych chtěl tu holku předtím zabít, okradl bych se o čas a vaši bojoví mágové by mě stihli zabít, než bych nás přemístil." To je pravda, kdyby ztrácel čas se zabíjením, bojoví mágové by ho oddělali. Ale na druhé straně, kdo ví, co se černou magií rozežraní mysli honí v hlavě? Tady jde o priority, jestli jsi pro něj důležitější ty, nebo to děvče. "Tak co, jak se dohodneme?" Znova se zazubí temný. Vtom se tě opatrně dotkne něčí mysl, už od začátku dává najevo, že tě nehodlá napadnout. Je to ten mladý bojový mág. "je to na vás, mistro. Pokud jeho nabídku přijmete, budeme vás samozřejmě okamžitě hledat, ale nemohu zaručit, že se nám podaří zachytit jeho přenosovou stopu. Může vás klidně přenést někam do lesa, kde vás zabije a pak se přemístit pryč dřív, než vůbec vyšleme oddíl..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na dívku, zatnu zuby... takový špinavý trik. „Budu to muset přijmout. Nemůžu dovolit, aby se té dívce něco stalo. Chce mě a zemřela by tedy kvůli mě.“ Odpovím mágovi v duchu. „Budu muset doufat, že budete mít štěstí a najdete mě dřív než mě stačí zabít.“ Zaváhám. Nadechnu se. „Dobrá. Dohodneme se.“ Zatnu pěsti a přistoupím k němu, bude se mě muset dotknout... fuj. „Teď tu dívku pusť.“ Řeknu mu chladně. „Kdyby se to nepodařilo. Řekněte Alexovi a mé rodině, že je mám ráda.“ Sevřelo se mi hrdlo. Obávala jsem se totiž, že tohle bude můj konec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Temný mág k tobě natáhne jednu ruku a v druhé zhasí ohnivou kouli a dlaň položí dívce na záda. Bojoví mágové se napnou a jsou připraveni zaútočit, ale temný si počíná nanejvýš opatrně. Pomalu přibližuje ruku k tobě a děvče od sebe posunuje směrem k bojovým mágům. Kdybyste zaútočili, je tu velké riziko, že jednak tě stačí přenést a jednak může dívku i tak zasáhnout. Pohybuje se velice pomalu, ale pak se pohne bleskově. Tvrdě do dívky strčí k mágům, až upadne na zem, a pevně tě uchopí za paži. Rozeženeš se po něm jedním z naučených chvatů, ale to už vás spolkne temnota. Ještě zaregistruješ, že jeden z bojových mágů, těžko ale říct, jestli Raul nebo ten mladý, přeci jen vyslal blesk. Protne už ale jen vzduch. Objevíte se v rozlehlé hradní síni a ty dokončíš chvat. Temný mág padne na zem s rozraženou čelistí, ale to už se k tobě jako mouchy sesypou muži v černých hávech. Magie zde nefunguje, to poznáš okamžitě, takže se tě pokusí přemoci pouhou fyzickou silou. Asi jsi překvapená víc než oni, když pod tvými údery padne na zem asi tucet mužů. Nakonec tě ale zdolají a odvlečou dole do kobek, kde rovněž nefunguje magie. Hodí tě do temné vlhké cely. Neberou si nějaké servítky, ale ne že bys to od nich čekala, když jsi sedmi z nich rozbila huby. O kamennou podlahu si odřeš čelo, ale jinak byl dopad v pohodě. Postele tu nejsou, jen kus slámy, vysoko položeným zamřížovaným okénkem dovnitř proniká úzký proužek slunečního světla. V rohu ne zrovna prostorné cely leží nehybně muž v rozedraném černém hávu, na hlavě má kápi a je buď mrtvý, nebo spí. Vypadá to na temného mága, který se nějak prohřešil. Další obyvatel cely je vychrtlý muž s naprosto zkaženým chrupem, odporným obličejem a chlípným pohledem, kterým si tě zálibně měří. Na sto honů z něj táhne pot, výkaly a moč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Doufala jsem, že se mi ho podaří zasáhnout dřív než nás přenese. Jenže jsem to nestihla, udeřila jsem, a rána dopadla až když nás přemístil. Hned jsem ucítila, že tu magie nefunguje. Polkla jsem a rozhlédla se. Netuším kde jsem byla, to bylo jedno. Hnali se ke mě temní. Ale já nehodlala dát svou kůži lacino. Bojovala jsem, jako kdyby mi šlo o život. A vlastně šlo. Nečekala jsem, že mi to tak půjde. Ten výcvik vážně byl k něčemu dobrý a tak než mě přemohli rozbila jsem několik nosů a vyrazila pár zubů. Nezabili mě. Proč? Hodili mě do vězení, upadla jsem a odřela si čelo. Pálilo to, ale hned jsem zas byla na nohách a dívala se jak zamykají a odcházejí. Proč mě nezabili? Počkat... nechtějí mě vyměnit za zajetého telepata. Proč by jim, ale mělo jít o telepata? Znervózněla jsem.... Ziori. Snaží se přece získat jeho. A unesou mě... jeho přítelkyni. Podívám se na své spoluvězně, jeden z mužů byl temný... aspoň tak vypadal. A druhý byl nějaký hnusný děda co.... zachvěla jsem se. Na mě hleděl chtivě. „Jestli si na mě něco zkusíš tak skončíš jako kleštěnec.“ Pohrozím mu a pak se znovu podívám na toho v černém. Nemohl by to být zajatý bitevní mág? Zaváhám, ale pak se jdu na něj podívat jestli vůbec žije. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ostrá, takové mám rád." Mlaskne slizoun s potutelným a chtivým úsměvem. Prozatím se ale stáhne ke stěně. A nejspíš není moc starý, je mu kolem třiceti. Ale buď ulice, nebo černá magie si vybraly svou daň. Dřepneš si k mágovi v černém háv v rohu. Sundáš mu kápi a objeví se opravdu pohledný mladý obličej černovlasého mága. Na první pohled bys ho okamžitě zařadila mezi bojové mágy, tam jsou skoro všichni takoví. Ale mág nemá ani bílou šálu, ani bílý lem rukávu, takže to není ani bitevák. Každopádně nejspíš buď nepraktikuje černou magii, nebo si na něm ještě nestihla vybrat svou daň, protože se ani v nejmenším nepodobá těm seschlým dědkům. Na druhé straně ale má černý háv bez bílých znaků a ty nosí jen temní. Sáhneš mu na krční tepnu. Muž žije. Slizoun dojde blíž k tobě a položí ti ruku na rameno. "Hele, krasavice..." Začne a přejede si mlsně jazykem po zčernalých pahýlech zubů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znechuceně nakrčím nos, když hnusák promluví. Jo... uvidíme jak se ti budu líbit se zlomeným nosem. Ale pro teď jsem si ho nevšímala a šla zkontrolovat druhého muže. Překvapilo mě, jak je mladý a pohledný. Ale nikde jsem nezahlédla žádnou bílou. Takže buďto je temný začátečník nebo je to bojový mág a jen přišel o svou šálu. Tak budu doufat, že je bojový. Ztuhnu, když mě hnusák osloví a sáhne na mě. Úkosem se na něj podívám. „Než mě sem dostali, rozbila jsem hubu deseti temným mágům. Jestli ze mě tu pracku nesundáš, tak ti ji zlomím. Poslední varování.“ Řeknu mu, setřesu jeho ruku a prudce se narovnám. Rozhlédnu se a povzdychnu si, jsem zvědavá na jak dlouho tady zůstanu. Znovu se podívám na mladíka, byl v bezvědomí? „Jak dlouho tu takhle leží?“ zeptám se hnusáka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slizoun se přestane šklebit a sundá z tebe ruku. Pořád má ale ten chtivý pohled. Když mu položíš otázku, jen s nezájmem pokrčí rameny. "Od včerejšího večera. Si tam takhle lehl a vytuhl. Asi už je mrtvý, pusť ho z hlavy, kotě." Znova se ušklíbne. Ten to tak snadno nevzdá. Na chodbě se ozvou kroky a u mříží se objev čtveřice temných mágů. Dva vzadu mají meče, ten vepředu drží tři dřevěné talíře s nějakou břečkou a lžíce, čtvrtý mág má jeden džbánek s vodou. Otevřou dveře, temní s meči všechno jistí a zbylí dva k vám položí jídlo a pití. Pak mříže zase uzamknou a odejdou. Nepromluví ani slovo. Sotva jejich kroky odezní, vrhne se slizoun hladově po talíři a ignoruje lžíci si začne šedou kaši cpát do úst špinavýma rukama. "Jak to můžeš žrát?" Ozve se za tebou pohrdavý, ale relativně klidný hlas. Okamžitě se otočíš k mágovi v rohu. Pořád sedí ve stejné poloze, šedé oči má otevřené a znechuceně se na slizouna dívá. "Ty žiješ? To je škoda, doufal jsem, že mi zbyde tvoje porce." Odpoví slizoun mezi sousty. Mladý mág zakloní hlavu a opře se temenem o stěnu. Mávne přitom rukou. "Si posluž..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hmm...“ zabručím na to jen. Nehodlám mu vysvětlovat, že se chci jen ujistit jestli není zraněný a tudíž v bezvědomí. Slizoun si, ale prozatím vzal mé varovní vážně a stáhl se i když je vidět, že by se na mě nejraději vrhl. Myslím, že radši nebudu spát. Vůbec! Napnu se jako pružina, když slyším že někdo jde. Otočím se ke mřížím. Temní přinesli jídlo. Pozorně jsem je sledovala, ale oni se jistili meči. Ale kdyby mě chtěli zabít tak by to udělali. Jestli mě chtějí živou, možná by je nepoužili a jen to mají na postrašení. No... můžu to zkusit příště až přijdou, všechno je lepší než tu trčet a riskovat, že se mi nějak tenhle hnusák dostane pod sukni. Podívám se na jídlo a hnusáka, jak se na to vrhl. Znovu nakrčím nos znechucením. Leknu se, když mág promluví, otočím se na něj. Tak nejspíš prostě jen spal. Znovu se podívám na to něco co sem dali k jídlu. „Tu mojí si taky můžeš nechat.“ Řeknu, ale zkusím si přičichnout k vodě. Ale nenapila jsem se, mám obavy, že v té vodě můžou být nebezpečnější věci než v jídle. „Nech si chutnat.“ Znovu vodu odložím a stáhnu se dozadu. Znovu se zadívám na mága. „Hm... já jsem Anett. Ty jsi temný?“ zeptám se mága. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slizoun se vrhne i na tvou a mágovu porci a když se docpe natáhne se na slámu, hlasitě si odříhne a spokojeně se poplácá po břiše. Mág to ignoruje a když se jej zeptáš, jestli je temný, pousměje se. Pohled má zabodnutý do nějakého kamene. "Já jsem mrtvola." Řekne. "Ale jinak Nyos." Představí se po chvilce i on. K otázce stran už se nevrátí. Slizoun si znova hlasitě říhne a Nyos si chytí spánky. "Sakra, to tě v Morovém bratrstvu nenaučili aspoň troše slušného chování?" Slizoun opět v úsměvu odhalí zčernalé pahýly zubů. "Naučili nás tam jiné věci. A počkej, brzy Bratrstvo korunuje svého krále a tomuhle kultu vyhlásíme válku. Vymažeme ho ze zemského povrchu a já budu osvobozen." Nyos si odfkrne. "Jasně, zrovna tebe budou zachraňovat. Navíc ani nevíš, jestli Ziori tu korunu vezme." Pak se otočí k tobě. "Proč tu jsi?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na něj, když o sobě řekne, že je mrtvola. Přikývnu, jak mi prozradí své jméno. Znovu nasadím znechucený obličej, když slizoun po jídle krká... aspoň, že neprdí. Morové bratrstvo? Počkat... tohle není... ale proč tu pak jsem? Trhnu sebou, když uslyším Zioriho jméno. Morové bratrstvo ho chce korunovat? Bohové... Začnu přecházet sem a tam, zadívám se na Nyose. „Kromě toho, že jsem... z nestálé rady a dočasně zmocněnkyně Rady?“ zeptám se a založím si ruce na prsou. „Do teď jsem si myslela, že jsem tu kvůli Ziorimu.“ Odpovím mu a zase začnu přecházet. „Ale podle toho co tu říká slizoun, tohle není Morové bratrstvo... spíš to jsou nepřátelé.“ Zadívám se na mříže. „Jsem totiž Zioriho partnerka. Kdyby tohle bylo Morové bratrstvo tak bych to chápala. Donutit ho, aby se k němu přidal. Ale jestli tohle jsou nepřátelé Morového bratrstva tak nechápu proč tu jsem. To ho snad zase chtějí donutit aby se k nim nepřidal?“ zavrtím hlavou. „Nechápu to.“ Zastavím se a zamnu si bradu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To by mohl být dostatečný důvod." Kývne Nyos, když mu sdělíš své funkce. Slizoun akorát zamumlá něco o tom, že ho vždycky vzrušovaly autority. Po tvých dalších větách ti Nyos řekne: "A ani se to nesnaž pochopit. Temných kultů je celá řada a mají různé plány a strategie a bojí mezi sebou navzájem stejně jako s Věží." Slizoun se zachechtá. "A Morové bratrstvo je z nich největší a nejsilnější." Nyos se zamračí. "Zavři hubu, Adare, nebo ti ji zase rozbiju." Slizoun se opět pousměje. "Víš stejně dobře jako já, že v těch jídlech jsou drogy, co na vás dobráky nepůsobí dobře. Dřív nebo později se budeš muset najíst nebo napít." Nyos přikývne. "Ale do té doby zavři hubu." Zatváří se u toho přitom tak výhružně, že slizoun zmlkne a poprvé se zatváří trochu vystrašeně. Nyos potom opět složí hlavu do dlaní a ty slyšíš, jak si tiše mumlá nějaké zaříkadlo. Nerozeznáš slova, takže nevíš, o co se jedná, ale zaříkadlo to je bezpochyby. Slizoun využije Nyosovy nepozornosti a znova na tebe mrkne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Protočím oči, když slyším slizounovu poznámku. Zastavím se a zadívám se na Nyose. „Jo tak výborně.“ Povzdychnu si. Tihle dva se neměli moc rádi, ale zatím se nezabili... asi nakonec je lepší mít společnost než sám. I když slizouna bych dala pryč hned. Drogy? Mohlo mě to napadnout, ještě, že jsem se rozhodla to nejíst. Zajímalo by mě, jestli by to řekli, kdybych se rozhodla to sníst nebo se napít. Znovu začnu přecházet sem a tam. „No... já u rozhodně nehodlám trčet.“ Řeknu a zamračím se na slizouna jak na mě mrkl. „Raději se nechám zabít než riskovat, že na mě tenhle sáhne. Fuj...“ Oklepu se. Otočím se na Nyose, mám dojem... že má bolesti. Přistoupím k němu. „Něco tě bolí, Nyosi? Jsem léčitelka, třeba ti budu moci nějak pomoci.“ Oba jsou temní, ale tak nějak jsme momentálně ve stejném svrabu a tak nevraživost je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zvedne hlavu a překvapeně se na tebe zadívá. Pak ale zavrtí hlavou. "Ne, nic mě nebolí... Jen se musím soustředit." Zase se zamračí a mimoděk se rozhlédne po kobce. "Na tento hrad je uvaleno magii blokační kouzlo. Funguje na principu obrácení energie. Je to jako kdybychom zase byli děti... Ta moc v nás je, ale my na ni nedosáhneme. Dočasně byla aktivní magie přeměněna na pasivní a naopak. Kdyby tady zavřeli nějaké magií obdařené dítě, které zatím meditací nezískalo aktivní moc, dosáhlo by na svou pasivní moc jako by byla aktivní." Pokýve hlavou. "A jelikož tady nehodlám zdechnout, musím se soustředit a na malý okamžik to blokační kouzlo oklamat. Pak se chopím své moci a přemístím nás pryč." Podívá se na slizouna, který se na něj zazubí. "Kde se naše cesty rozejdou." Slova očividně adresuje pouze slizounovi. "Ale jestli tě, Adare, ještě někdy uvidím, tak tě zabiju a seru na všechny naše předpisy. Na to jsi až moc hnusný." Potom se protáhne a konečně se zvedne z rohu, kde málem vyseděl důlek. Je o něco vyšší než ty, tedy o dost vyšší než slizoun, který pořád leží na slámě. Teď natáhl prsty a nadzvedl ti háv. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zaujatě jsem ho poslouchala jeho vysvětlení, jak funguje to, že nejde magie. Narovnám se a tvářím se zamyšleně. Tohle by mohlo fungovat. „To nezní zle. Mnohem lepší nápad než můj, že ty co nosí jídlo napadnu.“ Pokrčím rameny. Překvapí mě, že nás chce přemístit všechny, temný a takhle... no možná, že není temný. Ale jestli je bojový tak proč nic neřekl? „Můžu...“ zarazím se, když Adares se mi snažil podívat pod oblečení. Vyjekla jsem a nakopla ho. „Ruce pryč!“ vyštěkla jsem a stáhla se z jeho dosahu. „Nemám ráda násilí, ale opravdu... ještě jednou a rozbiju ti hubu!“ zahrozím mu pěstí. Vydechnu. „Můžu ti s tím nějak pomoci Nyosi?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slizoun se opět zachechtá. Nyos chvíli uvažuje a pak pokývne hlavou. "To napadení strážců taky není úplně zcestné. S meči jsou jen dva, my jsme taky dva." Slizounova ohrazení si nevšímá. "A myslím, že se umíme docela obstojně prát. Možná je přemůžeme a nemusíme riskovat přemístění závislé na mém soustředění. Navíc pořád musíme doufat, že nás někdo neodchýlí nebo neselže magie." Na tvůj poslední dotaz ale zavrtí hlavou. "To budu muset udělat sám..." Ztichne, když se na chodbě opět ozvou kroky mířící k vám. Tentokrát jich je více, jdou ztežka, slyšíte vzteklý řev a funění. Dojde k vám skupinka asi pěti temných, kteří napínají všechny své síly, aby udrželi jednoho divoce se vzpouzejícího bojového mága. Přestože má na rukou řetězy, temní kolem něj už jsou hezky pomlácení. Za nimi jdou čtyři temní s meči, ale nezasahují, očividně se bojového mága snaží nezabít. Otevřou mříž vaší cely a bojového do ní hodí. Pak dveře rychle zamknou a ztratí se. Bojový mág nejdříve znova vztekle zařve a praští do mříží. Teprve pak se otočí k vám, prohlédne si vás a ztěžka oddechuje. Holohlavý, šedooký s nepříčetným výrazem, kdysi kamenným. Je to Clark. S každým výdechem se uklidňuje. Okamžitě tě pozná a mírně se ti ukloní. "Nejsem vůbec rád, že vás tu vidím, slečno." Pak kývne na Nyose. "Zato tebe tady vidím docela rád, Nyosi." Zní to chladně. Nyos se pousměje. "Nazdar, meloune. Už je to dlouho, co?" Clarkovo před chvíli poměrně klidné rozpoložení se rázem vytratí a znova se rozzuří. Ti dva se asi brzy poperou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No... přemýšlela jsme nad tím, že kdyby nás chtěli zabít už to udělají. Takže nás chtějí kvůli něčemu živé, takže se nás možná při útěku ani nepokusí přímo zabít.“ Pokrčím rameny a podezíravě se na slizouna zadívám. „Chci odtud pryč dřív než se zhroutím nevyspáním. S tímhle v jedné cele spát nemůžu.“ Oklepu se a myslím, že Nyosovi je jasné, čeho se obávám. Ztuhnu, když uslyším že někdo jde a někdo další řve. Koho to vedou? Brzy jsem to zjistila, vhodí do cely Clarka. Nemůžu uvěřit, že ho zajali. „Ani já vás moc ráda nevidím....“ Řeknu a pak kouknu na slizouna. Ne... byla jsem ráda. Teď by toho slizouna aspoň někdo zastavil. Podívám se z jednoho na druhého, znají se? Leknu se, když to vypadalo, že se na sebe ti dva vrhnou. Raději jsem si rychle stoupla mezi ně. „Tohle si nechte na jindy, pánové. Momentálně jsme na jedné lodi, tohle si vyříkejte až budeme venku.“ Podívám se na Clarka a podívám se jestli něco nesvedu s těmi jeho pouty. „Než jste dorazil zkoušeli jsme vymyslet jak se dostat ven.“ Zaváhám, přejdu ke mřížím a rozhlédnu se jestli jsou opravdu pryč. Bylo by trapný, kdyby jsme tu vymýšleli plán a oni všechno slyšeli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba muži na sebe pořád zlostně zírají, ale nakonec od sebe ustoupí. Kdyby se ale přeci jen servali, netroufáš si odhadnout, kdo by vyhrál. Clark má samozřejmě výcvik bojových mágů, ale nějak instinktivně cítíš, že i Nyos umí být pěkně nebezpečný. Vyplývá to z jeho profesionálního držení těla a dravčího pohledu šedých očí, které jsou nachlup stejné jako ty Clarkovy. Krom toho Clark má svázané ruce. Vašeho rozptýlení využije slizoun, který se na tebe zezadu vrhne a pokusí se ti dát pusu. Udeříš ho loktem do žaludku, Clark ho okamžitě trefí oběma spojenými pěstmi a Nyos ho chytne za košili a mrskne s ním na kamennou stěnu. Slizoun tvrdě narazí a s bolestným výrazem se sesune k zemi. Oba muži si tak do jisté míry vybili zlost a teď se posunou každý na opačný konec cely. Jejich vzájemná ignorace ale trvá jen pár okamžiků, pak se Clark na Nyose oboří. Ty zatím celou dobu přemýšlíš, jak sundat Clarkovi řetězy. "Tak jaký máš útěkový plán?" Nyos okamžitě vypálí. "A proč bych měl mít nějaký plán?" Na to Clark zavrčí: "Vy přece vždycky máte nějaký podělaný plán!" Teď se zase rozzuří Nyos a přikročí ke Clarkovi, Clark mu s pohrdavým úšklebkem vyrazí v ústrety. "No tak pojď! Ukaž se!" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Naštěstí se uklidnili i když na sebe furt zlostně hleděli. Zaječím, když se najednou slizoun na mě vrhne a chce mi dát pusu. Hned ho praštím, Clark mu dal do nosu a Nyos ho odhodil. Oklepala jsem se znechucením. „Děkuji.“ Poděkovala jsem jim a znovu se oklepala. Nakonec se ti dva stáhli každý do jiného kouta. Tak nějak mi přišli tihle dva podobní. Nějak mě nenapadlo jak dostat Clarka z pout, nakonec jsem vydolovala jeden kámen a chtěla jsem to zkusit rozbít aby aspoň mohl dát ruce od sebe. Ale to už byli zase pomalu v sobě. „Lezete mi na nervy. Nejste příbuzní náhodou? Hádáte se, jako bráchové co se hádají o hračku nebo o ženskou.“ Odfrknu si. „Myslíš, že to zvládnu rozbít kamenem, Clarku?“ zeptám se a kouknu se na ten co jsem držela. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se zeptáš, jestli nejsou příbuzní, zarazí se a oba se podívají na tebe identickýma šedýma očima. Sklouzneš po jejich obličejích, Nyos je tak jemně pohledný a Clark spíš takovým brutálnějším způsobem, ale základní podobu u nich rozeznáš. Rovněž mají stejně tvarovaná ústa. "Trefa." Zamumlá s uchichtnutím slizoun a otře si krev z nosu. Naštvaní bratři se na sebe ještě jednou výhružně podívají a pak se zase stáhnou každý do jiného kouta. Na tvůj dotaz Clark zavrtí hlavou a pozvedne ruce. Jsou to dost tlusté řetězy, s tímhle kamínkem odloupnutým ze zdi toho moc nenaděláš. Clark i Nyos pak začnou obcházet kolem stěn jako lví samci v kleci, ale už se na sebe alespoň nevrhají. Slizoun se zvedne, otočí se k jedné ze stěn, rozepne si kalhoty a začne močit na zem. Schválně se přitom natočí tak, abys měla šanci něco vidět, pokud by ses podívala oním směrem. Přivede tě to ale k myšlence, že zde není jakákoliv možnost provádění potřeby. Žádný kbelík. Pohled ti sklouzne k hromádce v jednom z rohů. Už asi víš, o co se jedná... Nyos ti to okamžitě potvrdí, jako by ti četl myšlenky (slovní obrat, toto samozřejmě teď není možné). "Nemůžeme jíst, pít, ani vykonávat potřebu, aspoň teda ty. Ano, správně. To třetí je sice bez předchozích dvou irelevantní, ale i tak to může být docela problém... Já už asi tři dny nejedl a nepil." Slizoun si na tyto slova odfrkne a Clark upustí něco jako "chudáčku." Je pravda, že obyčejnému člověku by už bez vody hrozily vážné zdravotní komplikace, ale mág, kterému v žilách koluje mocná magie, je značně posílen na těle. Možná vydrží bez vody i týden, ale i tak... Nyos se zhluboka nadechne. "Měli bychom se především soustředit na záchranu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Sakra...“ Podívám se z jednoho na druhého. Zajímalo by mě, proč se tak nesnáší. Ale na to, abych se ptala jsme se znali příliš krátce a bylo by to neslušné. „No výborně...“ Povzdychnu si, ale aspoň se zarazili a přestali se na chvíli napadat. Slizoun se šel vymočit a já si se šokem uvědomila, že tu není nic... žádný kýbl a navíc tu byli tři muži. Nemůžu čůrat nebo to druhé dělat před nimi! Nyos a Clark by se určitě otočili, ale slizoun určitě ne! Samozřejmě, že jsem na slizouna nekoukala, jak by si vůbec mohl myslet, že by mě zajímal? Fuj! Fuj! „Já tu nemůžu ani spát.“ Zabručím a znovu se oklepu. Zauvažovala jsem. „Co kdybych začala hulákat a lákat sem stráž a dožadovala se toho, aby mě vzali někam kde bych v soukromí mohla vykonat potřebu? Přece jen to nejsou zvířata a musí chápat že tohle by nešlo.“ Znovu přešlápnu. „A jak by otevřeli mříže vrhli bychom se na ně.... anebo jak jsem říkala, počkat až se tu znovu objeví s jídlem.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nic se nestane, nasloucháš jen tichu nočního lesa. Nakonec pobídneš koně do lehkého klusu. Pro jízdu to sice není dvakrát pohodlné a ani rychlost není příliš valná, ale to je účel. Ve větší rychlosti by sis v té tmě nemusel všimnout překážky. Brzy se ale začne rozednívat a můžeš bez problémů přejít do cvalu. Po nějaké době ale i tak zastavíš a sesedneš, abys kručícímu žaludku dopřál nějaké to jídlo. A v tu chvíli se vedle tebe zjeví už tobě dobře známý kouř, který během sekundy nabude hmotnou podobu a vyloupne se z něj Morunt. "Zdravím, pane." Pronese a zůstane stát. "Mám žhavé novinky. Rada mágů je podle všeho vyřízená. Většina jejich členů je po posledním tvrdém telepatickém útoku v bezvědomí. Kéž bych tak věděl, kdo jsou ti telepati... Rozhodování schopní jsou teď podle všeho je dva členové. Alexandr de Score..." Vysloví jméno muže, který před pětadvaceti lety nařídil útok na sídlo Bratrstva, s dávkou nenávisti, ale taky s jistým respektem. "..., který je ale momentálně v Elfii, takže je ze hry. A poslední rozhodování schopný člen Rady, mistra Anett Sela, byla před chvílí zajata kultem Černého měsíce. To je napůl i špatná zpráva, protože Černý měsíc je náš velký konkurent a takhle získal určitou výhodu. Možná mu později budete muset vyhlásit válku a my mu opět ukážeme, kde je jeho místo..." Pak vyčkává. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale můžeš spát, proč bys nemohla?" Zeptá se Nyos s prokřupáním kloubů a Clark souhlasně přikývne, přičemž se výhružně podívá na slizouna. Vypadá to, že jestli se ti dva na něčem shodnou, tak na tom, že tady nehodlají tolerovat žádné znásilnění. A slizoun se pravděpodobně moc dobře uvědomí, že i jeden z těchto mágů je na něj příliš silné kafe, natož dva. A když se vezme v úvahu, že i jeho potencionální oběť se umí docela dobře prát, nejspíš se mu to nevyplatí. Nyos pak odmítavě zavrtí hlavou na tvůj návrh. "Jsi si s těmi zvířaty tak jistá? A ne, i když budeš řvát jak na lesy, tak nikdo nepřijde, to je odzkoušené. Musíme počkat až zase přinesou tu šlichtu, pak je rychle přemůžeme a nějak se snad odsud dostaneme. Meloun..." Clark výhružně zavrčí, ale Nyos to ignoruje. "... si bude muset sundat šálu a ty si přes tenhle běloučký háv dát jeden z jejich černých. Hávy mě a Adara jsou v pohodě. Nesmíme být moc nápadní." Clark pak opět zavrčí. "A odkdy tady velíš?" Nyos se pousměje. "Máš lepší nápad, bratříčku?" Clark zůstane jen mlčky blýskat očima. "Ostatní souhlasí?" Nyos tuto otázku adresuje pouze tobě, slizouna se na názor nikdo neptá a ten je z vaší koalice teď tak strnulý, že se opomene připomenout. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Plahočivé ticho prostupuje les, žádná známka život, snad jen občasné zaskřípání větví, jež rozpohybuje vítr. Je to jak omamný sen, když se svým koněm projíždím temnotou. Nic, ani měsíc nezáří tak, jak si ho za chladných a pochmurných dnů pamatuji. Předzvěst něčeho zlého? Má milovaná Anett, kde ti je asi teď konec? Myšlenka je tak hořká a štiplavá, jak po zásahu bičem. Ovšem ta rána je poněkud hlubší, nezasahuje tělo na povrchu, nýbrž proniká hluboko do útrob lidského těla, kde bičuje srdce. Znova a znova, nemajíc konce. Rudý svit se mi objeví na horizontu a já pobídnu koně. Jakési toulání bez cíle, kterého jsem pozbyl. Má utrápená duše se snaží přijít na všechny spojitosti a odkrýt plán, jež mé lidské duši doposud neodkryt. Je to vůbec v mé moci? Jsem pouhý smrtelník. Vše kolem mě může být zvláštní, tajemné a záhadné, přesto jsem z masa a krve. Má vůle není tak velká a hluboká, nemůže se rovnat vůli bohů, jež vše vidí tak jasně. Hluk. Zaposlouchávám se. Je tak blízko a tak známé tóny. „Jsem to ale hlupák!“ A zasměji se sám sobě a položím si ruku na prsní pancíř v oblasti žaludku. „Je čas ani pojíst.“ Zastavíme se poblíž blízké tůňky. Sesednu z koně a ze sedlových brašen vytáhnu něco k snědku. Mé smysl jsou otupené, takže nezareaguji bojovým způsobem, když se přede mnou zhmotní on. Polevil jsem na ostražitosti, či jsem přijal to, co je mi nabízeno a je po právu moje? „Také tě zdravím mistře mágu. Vypadá to, že má otázka ohledně toho, kde jsi, je již zodpovězena.“ Chladné a mrazivé sevření mého srdce mi sebere na pár sekund dech. Má zlá předtucha se blíží odhalení. „Tedy spusť Mortune.“ Vyzvu ho, když mi hlásí, že má zajímavé novinky. Aspoň že Alex je natolik schopný, aby se nenechal tak snadno odklidit. To co následovalo, mnou duševně otřáslo, chtělo se mi řvát, chtěl jsem tasit a rozsekat všechno, co jsem viděl. Cht...chtěl.. jsem prolít krev, bylo mi jedno jakou. Setnout hlavu koně a pak..........Moruntovu. Náplň nenávisti vůči Černému měsíci ve mě zakořenila a v zápětí z toho semínka vyrostl strom. Tak silný, jež by nedokázal nikdo stít mečem a tak tvrdý, jež by ztupilo každou sekeru a pilu. Podívám se na svého spojence. Proč prolívat onu krev, když je tu nepřítel, jehož krev prolít můžu bez jakýkoliv výčitek?! „Proč čekat příteli? Plevel by se měl vyplít hned na začátku, než dostane šanci se rozšířit nebo nesouhlasíš, Moruntune?“ Zahledím se do těch neznámých očích. „Bylo by krajně nepříjemné, kdyby si z Anett Sely udělaly loutku. Svolej všechny. Cíl je prostý, vybít všechny nepřátele a pokud možno, zajmout tu dívku. Ovšem pokud se ji něco stane, tak se nedá nic dělat, i když je blízká mému srdci.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na ty dva a oddychnu si. „Děkuji. To jsem ráda. Hned jsem klidnější.“ Řeknu a jsem ráda, že vidím, že si slizoun konečně uvědomuje, že má smůlu. Řekne mi, že i kdybych řvala jak na lesy tak by to k ničemu nebylo. „Tak jsou to zvířata.“ Povzdychnu si. Poslouchala jsem plán, pokyvovala hlavou, že rozumím. Až temný přemůžeme tak jednomu háv seberu. To nebyl problém. „Souhlasím.“ Řeknu a začnu se dívat kam bych se tak mohla posadit. „Jak často sem chodí?“ zajímám se a sednu si na místo, které vypadalo relativně čisté. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt na okamžik zaváhá, ale přikývne. Potom pomalu promluví, jako by během své řeči ještě uvažoval. "Normálně by příprava útoku na Černý měsíc trvala aspoň týden, ale teď jsou všichni v pohotovosti a připraveni na Shromáždění. Nařídit útok je otázka chvilky." Znova zaváhá. "Ale nařídit útok na jiný temný kult může jen vládce Morového bratrstva nebo jeho pobočníci - kdysi to mohl být jen váš otec, samozřejmě, potom mistr dan Lunther, váš bratr a dva generálové. Dnes jste to jen vy a Stefanův vnuk Carl dan Lunther, kterému je ale dvanáct, takže budete muset jít se mnou do našeho nového sídla a promluvit k bratrům." Kolem vás se objeví velké množství kouře a když se rozplyne stojí před vámi asi desítka mužů v černých hávech, Všichni se ti ukloní a jeden z nich pak tiše a naléhavě promluví k Moruntovi. "Carl tě chce vidět." Morunt v odpověď zavrčí. "Teď nemám čas." Temný mág se ale nenechá jen tak odbýt. "Je to tvůj vládce..." Začne, ale Morunt ho zasyčením přeruší. "To je on taky." A kývne hlavou směrem k tobě. Celá konverzace probíhá v opravdu tichém šepotu a ty bys ji vůbec neměl slyšet. Slyšíš ale vše dobře, prsten ti na hrudi opět zazáří. "Svolej všechny. Slyšíš? Všechny!" Temný mág se zdá zaražený. "Ale..?" Morunt pak opět zavrčí. "To je rozkaz! A teď zmiz!" Pokud nijak nezasáhneš, všichni mágové se rozplynou a Morunt se otočí zpět k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jak kdy. Většinou chodí dvakrát denně, ale už se mi stalo, že nepřišli ani jednou. Ne, že by to nějak vadilo, když jsem stejně celou dobu nic nepozřel." Sotva to dořekne, ozvou se na chodbě kroky. Je jich ale hodně. Nyos ještě než se objeví, stihne varovně zavrtět hlavou, na znamení, že teď se nic nepodnikne. Potom se ve vašem zorném poli objeví rozesmátá skupinka asi deseti mladých temných. Pět z nich nedbale z povinnosti třímá meč. V jejich středu stojí jeden z nich v černém hávu a netváří se moc nadšeně. Jeden z temných ho se smíchem poplácá po rameni. "Tak, Kimathe, sázka je sázka. Pěkně nám tady do rána vydržíš." S tím otevřou mříže a Kimath neochotně vejde dovnitř. Temní za ním zamknou a s chechotem se vzdálí. Nyos a Clark si vymění ustarané pohledy, které ti neuniknou. Ten vás určitě nenechá plánovat a pokud byste jej zneškodnili, stráže s jídlem by si jej určitě všiml. V téhle malé a cele ho není kam schovat. "Ještě jeden a budeme se k sobě muset tulit." Zamumlá Clark. Slizoun se s nadějí v očích zazubí. Nyos protočí oči a Kimanth si povzdechne, všechny vás přejede opovržlivým pohledem a opře se hlavou o mříže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hm... takže nepravidelné. No aspoň budeme mít dost času se domluvit.“ Řeknu zachmuřeně. Kdo ví kdy znovu přijdou, sakra. Uslyšíme kroky, ale Nyos vrtěl hlavou, že teď nic dělat nebudeme. Povzdychnu si. Nejraději bych vypadla co nejdříve. Temní co přišli, byli ještě mladíci a viditelně se bavili. Co? Přišli mučit zajatce? Ale stačilo jen chvíli stát a poslouchat a prozradili nám o co jde. Vsadili se... jak originální. Strčí ho dovnitř, asi zde musí strávit noc. Výborně.... fakt skvělé. Teď se nebudeme moci ani o ničem bavit. „Tulit?“ zopakuji a podívám se na slizouna. „Fuj. Nikdy.“ Zaškaredím se. Kimmanth nás sjel opovržlivým pohledem a já měla chuť mu na to ukázat sprostý posunek. Založím si ruce na prsou a začnu chodit sem a tam. Tu a tam se zastavím a povzdychnu si než začnu znovu pochodovat. Sedla bych si... jenže tohle místo bylo tak odporné, že kamkoliv si sednout byl risk. „Proč vlastně berou zajatce?“ zeptám se po nějaké době. „Myslela jsem, že všechny ostatní prostě zabíjejí. Tyhle kulty. Sakra...“ Poklepu nohou o zem. „Jak se může tak najednou pokazit tolik věcí?“ zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na to vám klidně mohu odpovědět." Kimath se s povýšeným úsměvem otočí k vám a opře se o mříže zády. "Tohle je jeden z hlavních bojových mágů." Ukáže hlavou na Clarka a zazubí se. "Zítra půjde na mučidla. Uvidíme, jak moc je ten jejich výcvik připraví na skutečnou bolest." Pak ukáže hlavou na slizouna. "To je člen Morového bratrstva. Byl to nejvýznamnější kult, opravdu nechápu, jak mohl přijmout někoho takového. Zabít ho ale nemůžeme, znamenalo by to válku s Bratrstvem. Když ho tady ale chvíli podusíme, nic se nestane." Pak se strojeným povzdechem ukáže na Nyose. "Tenhle je jedním z nás. A zradil. Zrádce podle zákonů Karkara popravuje vládce osobně a ten je teď pryč. Pozítří by se ale měl vrátit a srazí mu hlavu z krku. je to věčná škoda, byl dost mocný. S černou magií by to dotáhl daleko." To by snad vysvětlovalo nenávist bratrů. Jeden je bojový mág a druhý člen temného kultu. Kimath se znova pousměje. "A vy jste členka Rady. Vás taky může popravit jen vládce. Vaši hlavu pa pošleme v dárkovém balení přímo Shalafimu." Dokončí svou řeč a sleduje vaše reakce. Nyos ho zamyšleně pozoruje, slizoun se ulehčeně usměje a Clark vypadá, že ho asi brzy uškrtí. Rozhodně ale nevypadá, že by se bál mučidel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na Kimatha, který nám začal vykládat co s námi bude. Pozvednu obočí a čekám co poví. Oh... mučení, hnít tady, smrt, smrt... krása. Asi bych se měla bát, ale tak nějak jsem bát nemohla. Se smrtí jsem tak nějak už počítala a navíc jsem tak nějak i pořád věřila, že se z toho dostaneme. „Aha... no tak aspoň, že je to kvůli mě a ne kvůli mému příteli.“ Řeknu klidně. „Jo jo... to bude „čest“ nechat se zabít vaším vládcem.“ Znovu začnu přecházet sem a tam. Nemáme tedy moc času, nejpozději zítra musíme utéct. A Clarka teda jen tak nedám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos ukončí svůj zamyšlený pohled do Kimathovy tváře a podívá se na svého bratra. "Clarku, pamatuješ na Stříbrného psa?" Kimath se zatváří zmateně, ale ty si rychle uvědomíš, o čem je řeč. Jedná se o jednu společnou akci Tajných sborů a bojových mágů, která se odehrála někdy před patnácti lety - podrobnosti ale neznáš. Vlastně bys neznala ani tu akci, byla tajná, ale Marcus dan Dray, který v době tvého studia Alexe často navštěvoval, o tom jednou vedl řeč, když jsi byla poblíž. Clark přikývne a pak oba bleskově a zcela nečekaně vystartují. Clark podkopne Kimathovi nohy a Nyos jej udeří do obličeje, pak ho zachytí a nacvičeným úderem do spánku ho pošle do říše snů. Ten úder ale taky poznáš, patří do repertoáru úderů bojových mágů. Nyos tedy patrně prošel jejich výcvikem. "Jako za starých časů." Clark se zamračí a Nyos zazubí, pak Nyos natáhne ruku a sevře ji v pěst. Mříže se s tichým praskotem vyklenou a vytvoří vám poměrně široký průchod. "Příliš málo magie na přemístění, dost na telekinezi." Vysvětlí Nyos a ukáže na Kimatha. "Háv máme taky. Obleč si ho. Clarku, ty si sundej tu šálu." Všichni vyjdete z cely. "Fajn. Všichni připraveni? Clarku, s těma spoutanýma rukama půjdeš psolední. Já jdu první, Anett za mnou, za ní Adar." Slizoun se zazubí, když zjistí, že půjde za tebou. Nyos zavrčí: "Ani na to nemysli, nebo tě vykastruju." Tentokrát ani Clark neprotestuje. Než vyrazíte, rozhlédnete se kolem sebe a ty si všimneš, jak Nyos zamrká a zavrávorá. Nikdo jiný si toho ale nevšimne. Pak se připravíte vyrazit. Před vámi je dlouhá chodba, na jejímž konci jsou ocelové dveře. Tam to bude ostré. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zpozorním. Stříbrný pes? Zvědavě se na ně zadívám. Škoda, že o tom nevím víc. Sledovala jsem ti dva a překvapilo mě, že se rozhodli spolupracovat. Lekla jsem se, když proti Kimathovi vystartovali. Než jsem stačila mrknout byl v říši bezvědomí. Zadívala jsem se na ty dva. Pro Clarka muselo být těžké, že jeho bratr je u temných. I když je zradil. A Nyos? Nepřipadal mi na temného špatný a pro něj zase muselo být zlé, že ho jeho rodina odvrhla. Hm... soucítit s temným. Zvláštní. Nejspíš je to tím, že mi je Nyos sympatický. Vykulím oči, když Nyos rozevře mříže a cesta je volná. „Oh... skvělé.“ Pochválila jsem a sebrala černý háv co Kimathovi sundali. Já se zbavila přebytečného oblečení a odtrhla jsem si konec bílého hávu, aby nevykukovala bílá. Oblékla jsem si černou a za chvíli jsme vylezli ven. Zařadím se za Nyose a ohlédnu se znechuceně na slizouna. Snad bude mít dost rozumu a nebude mě osahávat. Kdybych vykřikla asi bychom upoutali nechtěnou pozornost. Nasadila jsem si kapuci. „Tak pojďme. Ať jsme pryč z téhle špíny.“ Pobídnu ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Doopravdy nepřestávám vycházet z údivu. Ten ruch co se všude okolo odehrává je mi jakýmsi způsobem příjemný, a to i přesto, že má milovaná Anett je v ohrožení života. Chci odpovědět na nově vzniklou situaci, ale než se vůbec stačím vyjádřt, objeví se známým způsobem dalších deset temných mágů. Jak nás asi našli? Kladu si otázku, a to i přesto, že odpověď je patrná víc než dost. Co si to šuškají? Mohl jsem špicovat uši, ale věřím tomu, že bych nic neuslyšel, ať bych se snažil sebevíc. Možná by mi duch jejich debaty zůstal skryt, ale 'opět' zasáhnul prsten. Takže v tom všem nejsem sám, ale co můžu očekávat od dvanáctiletého dítěte? Jestli to bude nějaký usmrkanec, jež používá tuto sílu proto, aby mu nosili lízátka, tak bude dost obtížné s ním mluvit na nějaké vyšší úrovni. Pak si znovu vybavím Moruntova slova. Měl jsem bratra? Tato informace je pro mne velice zvláštní, v těch všech událostech jsem nemusel být sám, kdyby se minulost odehrála trošku jinak. Není čas se zabývat minulostí, musím jít kupředu. "Počkejte!" pronesu rázným a nesmlouvavým hlasem. Možná to je na škodu a možná ne, nevím zda mě uznávají tak, jako Morunt. Nicméně ukázat jim náznak slabosti by teď asi nebylo vhodné, aspoň né do doby, než mě můj mistr mág nenaučí, jak se efektně bránit. "Jak jsem řekl....." otočím se na svého 'spojence' "....pokud zemře, bude to škoda, nicméně mě zajímá ten Lutherův vnuk Carl. Ztratil jsem příliš mnoho, nechci nadále ztratit ještě víc." Anett je pro mne důležitá, ale potencionální 'příbuzenská' krev má přednost. "Navíc pokud nebude proti a bude souhlasit, nebude potřeba, abych sahal na dno svých literáních schopností, jež bych musel použít pro jejich přesvědčování, nemyslíš Moruntune?" Zadívám se do těch temných očích. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark ti pomůže vysvléct Kimatha z jeho vrchního černého hávu bez protestů, ale pak se přeci jen osopí na bratra: "A kdo ti vlastně svěřil velení? Svěřil sis ho sám, jako vždycky..." Vtom se do toho vloží Slizoun s tichou poznámkou. "Má nejvyšší šarži." Clark se opět vztekle obrátí k slizounovi. "Ty se do toho nepleť. Navíc jsi úplně vedle. Tajné sbory jsou mimo naší hierarchii." Nyos na okamžik zavře oči, jako by se snažil nezačít křičet a pak nuceně klidným hlasem promluví. "Já se tady s tebou nebudu hádat o pravomocích, i když bych mohl, protože toto je naše akce... Ale znám to tady víc než ty, tak se s tím prostě smiř, nebo si zhebni. Jdeme." S tím se vydáte ke dveřím v Nyosem daném zástupu a Clark, ač se tváří nasupeně, už neprotestuje. Nyos se pak zastaví u dveří, rozrazí je a rozhodí pažemi do stran. Po obou stranách dveří stojí jeden temný na stráží, jakmile Nyos rozhodí rukama tak je zasáhne do krku a oba se poručí k zemi. Pak se stáhne ke zdi a rukou vám naznačí, ať se posunete. Clark prohledá strážné a slizoun mu potom klíčem odepne pouta. Pak se ale otevřou malé dveře nalevo a odtamtud se ven vyhrne asi deset temných, polovina z nich má meče. Postaví se do střehu. Nyos si tiše povzdechne. "To jsem čekal..." Pak se otočí k vám a vysvětlí. "Všichni nosí černé hávy, ale většina jsou jen strážní, ne magii posílení temní mágové." Pak se na vás temní rozběhnou. Slizoun se samozřejmě stáhne dozadu a Clark s Nyosem naopak dopředu. Kam se posuneš ty je na tobě. Možnosti: Zůstaneš stát vedle Clarka a Nyose a využiješ své nové bojové umění - hoď si desetistěnnou kostkou 6 a míň - vrhli se na tebe najednou dva strážní (bez mečů), jednoho srazíš, ale druhý ti uštědří tvrdý pravý hák. Na tváři se ti vybarví podlitina a ústa se ti naplní krví. Pak muže spacifikuje Nyos. 7 a víc - vrhli se na tebe opět hned dva muži( naštěstí taky bezm mečů), tentokrát ale stihneš jednoho srazit a pak ustoupit, pak srazíš i dalšího. Nyos s Clarkem se bijí se zbytkem. Ustoupíš dozadu za slizounem. I tak si hoď desetistěnkou. 5 a míň - jeden muž s mečem Clarkovi s Nyosem proklouzne a vrhne se na tebe a slizouna. Slizoun samozřejmě začne couvat. 6 a víc - Clarkovi a Nyosovi proklouzne muž bez meče a slizoun se na něj vrhne, dostane ale tvrdou ránu do žeber a muž ho odmrští stranou. Temný se pak rozběhne k tobě, slizoun mu ale vyskočí na záda a muž se ho snaží setřást. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Protočím oči, když se ti dva zase začnou hádat. Muži... sourozenci! Díky bohu za to jaký máme s Jarredem vztah. Vyrazili jsme za cestou na svobodu, která trvala jen pár minut. Když jsme se dostali z vězení... no Nyos bez jediného zbytečného pohybu zlikvidoval stráže. Měli jsme štěstí, že měli u sebe klíč od Clarkových pout. No... jenže v tu chvíli štěstí skončilo. Ta rána přilákala hlídače, ale aspoň že neuměli zacházet s magií... tak přece jen jsme trochu štěstí měli. Všimla jsem si hned, že Slizoun se dal na ústup. To je tedy pěkný srabák. Řekla bych, že Morové bratrstvo tohle stvoření vůbec nepostrádá. Já tedy nehodlala ustoupit. Nyos s Clarkem můžou být dobří, ale i tak jim tolik protivníků může dělat problémy. Vrhli se na mě dva strážní bez mečů, využila jsem nových bojových znalostí a jednoho pár ranami poslala k zemi. Jenže druhý mezitím využil toho, že jsem zaměstnaní prvním a uštědřil mi pořádnou ránu do tváře. Zuby jsem si poranila vnitřní stranu tváře a ústa mi zaplavila krev. Upadla jsem na zem a snažila se vzpamatovat z té rány. Odplivnu si, zatraceně mě bolela čelist a tvář. Nyos mezitím toho druhého vyřídil. Z tohohle bude otok, že to bude vypadat, že mi roste druhá hlava. Znovu se vyhrabu na nohy a potřesu hlavou, zabolelo to, ale už jsem zase viděla jasně. Znovu jsem se postavila do bojového postoje. Musím si dávat zatracený pozor. Další taková rána a myslím, že bych skončila v bezvědomí. Já se sice umím rvát, ale moje výdrž pokud jde o přijímání ran byla dost chabá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden z temných se rozmáchne mečem a Nyos se jen tak tak stačí sklonit. Meč se sveze po kamenné zdi s vykřesáním jisker. Nyos muži přimáčkne meč ke zdi a uštědří mu velmi tvrdou ránu do čela. Temný zavrávorá, převrátí oči a šlehne sebou na zem. Na Clarka zaútočil další temný s mečem rychlým bodem, Clark se vyhne a pak prudce vykročí vpřed. Chytne muže za ramena, kterému je meč daleko od těla momentálně k ničemu, a udeří ho čelem na čelo. Temnému vypadne meč z rukou, Clark ho sebere a muže probodne. Před tebou se objeví další, okamžitě po něm vystřelí tvoje pěst, ale muž ránu zachytí na tvrdou lebeční kost, takže málem zařveš bolestí. Z jediného dne výcviku už má ale jakýsi instinkt, takže okamžitě po neúspěšném úderu vystřelí i tvá levačka a praští muže do břicha. pak mu pravou nohou prokopneš koleno a muž se se sténáním a otevřenou zlomeninou nohy svalí na zem. Pak se Clark s Nyosem zmocní meči a už je to rychlovka. Zbytek temných v mžiku leží na zemi v krvi. Nyos dá meč i tobě a po krátkém váhání i slizounovi. "Co tvář? Dobrý?" Zeptá se Nyos rychle a Clark ti věnuje znepokojený pohled. Pak jdete chodbou rychle dál. Tentokrát se vzadu drží slizoun. Chodbou projdete bezpečně a objevíte se u dalších dveří. Nyos zkusí kliku, ale je zamčeno. Slizoun se zazubí a promne si ruce. "Teď je řada na mně. Vteřinku." Klekne si k zámku a vytáhne odkudsi drát. Pak se začne šťárat v zámku. Najednou ale s vypísknutím odskočí a drží si ruku. V ukazováčku má zabodnutou asi palec dlouhou tenkou jehlici očividně napuštěnou prudkým jedem. Začne panikařit a vyvádět a ukazovák už mu mezitím zbělá. Nyos s Clarkem ho chytí a Nyos řekne: "My ho budeme držet a ty mu usekni ten prst!" No jistě, ale ty nemáš výcvik s mečem. A trefit se do takového mrňavého kousku..? Pokud se k tomu odhodláš, hoď si procentkou a sama si to zhodnoť podle výsledku. Míň jak 10 % je skoro useknutý loket. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Další rána... měla jsem pocit, že jsem si zlomila ruku. Naštěstí jsem si ji jen trochu narazila, ale podařilo se mi dalšího temného pořádně nakopat. Vlastně až tak, že mu z toho vyletěla kost. Au. Chlapy se pak dostali k mečům a zbytek temných jsem už nechala na nic. Zatím jsem zkoumala svoje zranění. Dostala jsem meč, skvělé... až na to, že byl poměrně těžký a neuměla jsem s ním. No zkusit to můžu... když s ním budu neobratná prostě ho zahodím a půjdu zase do ručního boje. „Nic vážného. V pořádku.“ Řeknu. Nakonec to schytala tvář a čelist, horší by to bylo dostat do do hlavy. Šli jsme dál a já se modlila, abychom se dostali brzy ven. Jak je tohle místo asi velké? Další dveře byli zamčené, povzdychnu si, ale do toho se pustil Slizoun. On měl sponu? Proč to nepoužil ve vězení na zámek? No to je jedno... jenže něco se stalo. Zámek měl past... malou jehlu, ale pěkně nebezpečnou. Zdálo se, že to ničilo červené krvinky, aspoň podle toho, jak mu malíček bělal. „Já?“ zajíknu se, ale chopila jsem se meče, ale pak zamrkám. „Sakra já s tím neumím! Ještě mu useknu celou ruku. Clarku udělej to ty!“ pustím meč a chytnu Slizouna. Cítila jsem jak se mi chvěli ruce, tohle by nedopadlo dobře udělat to já. Ještě bych ho zmrzačila. Jo mít skalpel to je něco jiného. Ne těžký meč! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když řekneš, aby počkali, muži sebou škubnou jak zruší přemísťovací kouzlo a zůstanou na místě. Pak se na tebe vyčkávavě podívají. Ty se ale otočíš na Morunta, který se ušklíbne. "Jaké přesvědčování? Jste vůdce, oni mají poslouchat rozkazy, ne přemýšlet." Pak ale pokrčí rameny. "Jestli na tom ale trváte, tak vás k Carlovi klidně vezmeme." Mávne na ostatní mágy a uchopí tě za paži. Pak se všichni přemístíte. Všimneš si, že už přemístění zvládáš mnohem lépe. Po přistání zavrávoráš, ale udržíš se na nohou, ani ti není moc špatně. Mágové se pak za vámi roztáhnou do vějíře, ty jsi na špici, po tvé pravé ruce kousek vzadu je Morunt, po levé ruce je ten mág, se kterým se předtím tiše bavil. Jste zase v nějakém šlechtickém luxusním sídle. Kromě tvého doprovodu není kolem vidět jediný mág v temném hávu. Jste v nějakém přijímacím salónku, sloužící se s vyděšenými výrazy rychle stáhnou ke zdem a doufají, že si na nich nikdo nevybije vztek. Očividně nejsou nadšeni, že je z tohoto domu hlavní štáb nejsilnějšího temného kultu Říše. Vykročíš ke dveřím a vějíř jde za tebou. Ne jako ochrana, ale jako nějaká čestná stráž. Nevíš kam jít, ale podvědomě to cítíš. Na chodbě zahneš doprava, vyjdeš nahoru po schodech a zastavíš se před masivními dveřmi, před kterými stojí čtyři mágové v černých hávech. Jeden z nich vykročí vpřed a otáže se. "Kdo chce navštívit Carla dan Lunthera, vládce Morového bratrstva?" Tentokrát ti prsten nenapoví a vpřed vystoupí Morunt. "Shinxi dan Lunther, jeho strýc a spoluvládce. Ustup stranou." Mág se ukloní a stáhne se stranou, další dva otevřou dveře a před vámi se objeví přepychový pokoj, v jehož středu sedí v tureckém sedu hnědovlasý kluk. Má zavřené oči a kolem něj obrovskou rychlostí obletují ohnivé koule. Morunt ti pokyne, abys vstoupil, ani on, ani vějíř dál nejde. Jakmile se za tebou zavřou dveře, Carl otevře oči a pozvedne obočí. Koule zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark souhlasně zavrčí a uchopí meč. Nejsi ale tak silná jako on, takže se slizoun skoro vykroutí. Na takového vychrtlého chlapíka má docela solidní sílu, zacloumá i s Nyosem. Clark znova zavrčí, protože nemůže seknout slizoun s rukou hýbe. Nyos sevře čelisti, se slizounem škubne, čímž tě donutí ho pustit, a pak s ním znova praští o stěnu. Potom ho podmete a nechá ho dopadnout na zem, klekne si mu na záda a jedním z držení bojových mágů mu kolenem sevře nezraněnou paži. Druhou paži rukama natáhne a přidržuje. Clark sekne. Sek se mu povedl absolutně přesně, jeho výraz překvapení ale svědčí o tom, že to byla spíš náhoda. Slizoun se pořád vzpírá, ale nezakřičí bolestí. Z rány vyteče jen troška krve, po chvíli ale začne téct proudem. Nyos vytáhne z vnitřku svého hávu černý šátek a omotá ho slizounovi kolem rány. Teprve teď slizoun pocítí bolest a začne slzet. Překvapivě si ale nestěžuje. "Ty... dveře... jsem... otevřel..." Dostane ze sebe a Nyos mu pomůže na nohy, Clark odkopne prst někam do chodby. Slizoun pak zavrávorá a na okamžik se o tebe opře. Tentokrát ale bez jakéhokoliv pokusu nebo chtivého výrazu. Bolest mu úplně vyhnala z hlavy jakékoliv jiné myšlenky. Pak Nyos otevře dveře, které slizoun odemkl, a vyjdete ven na čerstvý noční vzduch. Měsíc v úplňku poskytuje velké množství bílého světla. Asi padesát metrů od vás jsou vidět hradby, na nich stojí zády k vám několik mužů v černých hávech. Jakmile vyjdeš ven - ven z budovy hradu - uvědomíš si, že už dosáhneš na svou moc. Jeden z mužů na hradbě se náhodou otočí a spatří vás, okamžitě zařváním upozorní své kolegy a všichni na vás začnou házet ohnivé koule. Rychle se kryjete za křídly dveří, které jsou ale rychle zasaženy a vzplanou. Nyos s Clarkem začnou palbu opětovat svými ohnivými koulemi. Ohnivé koule jsou základ každého magického souboje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vím, že se to Clarkovi nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. Udělat to já, byla by velká šance, že by přišel o víc než jen o prst. Snažila jsem se ho držet, ale na takové vyžle měl docela sílu. Ale společnými silami se nám podařilo ho malíčku zbavit. Nyos mu ovázal otevřenou ránu. Škoda, že nemám svou moc. Mohla bych mu to ošetřit. Když se o mě opřel, trochu jsem ztuhla, ale neuhnula jsem a chytla ho za loket, abych mu pomohla udržet ho na nohou. Otevřeli jsme dveře a vyšli ven, na čerství vzduch. Nadechnu se... konečně zase venku. Problém byl v tom, že jsme nejspíš byli v nějaké tvrzi. Byli tu další temní a tihle už měli magii. Protože ta naše se také vrátila. Cítila jsem, jak mi zase koluje v těle. Ale stáli jsme tu asi příliš dlouho, všimli si nás. Museli jsme se schovat za dveře, které začali hořet. „Sakra...“ zabručím. „Nemůžeme se prostě jen přemístit namísto tu bojovat?“ zeptám se. Ale jestli řeknou, že ne, tak kolem nás vytvořím štít, protože dveře jistě dlouho nevydrží. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos a Clark ti neodpoví, nejspíš tě v zápalu boje ani neslyšeli. Ale odpoví slizoun. "Blokace kouzel je vázána na budovu, kdežto kouzlo proti přemísťování je vázáno na prostor. Vyšli jsme z hradu, už můžeme kouzlit, ale pořád se tady nedá přemisťovat." Ohnivá koule má obrovskou sílu, takže dveře se během několika vteřin rozpadnou na prach a vy jste v chodbě zcela nechránění. Proto vytvoříš tvrdý štít, který slizoun podpoří svou energií. Nemusí tak sám kouzlit, ale zároveň štít posiluje. "Jménem Věže vysoké magie, vzdejte se! Jste zatčeni!" Zavolá na ně Nyos a Clark na něj překvapeně pohlédne. Nyos pokrčí rameny. "Zkusil jsem to, ne?" Pak si mávne rukou před obličejem a ve tváři se mu zformuje stříbrná bezvýrazná maska. Taková, kterou nosí jen příslušníci Tajných sborů nebo Shalafi. Kolečka ti do sebe zacvaknou. Nyos není a nikdy nebyl temný mág. Patří k Tajným sborům a byl k Černému měsíci nasazen jako špeh. Nejspíš byl ale nachytán při předávání informací a považovali ho za zrádce. A on jim to nevyvracel, protože zatímco zrádce může zabít jen šéf, špeha může kdokoliv. Pak se Nyos pokrčí v kolenou a zakloní se, bolestně zařve. Jeho tělo modře zajiskří a pak z něj vyšlehnou desítky blesků míříc k hradbám. Jedná se o plošné kouzlo blesků, které mohou provádět jen ti nejmocnější mágové. Temní na hradbách se zaštítí, ale jejich štíty jsou blesky rozraženy a blesk je spálí na uhel. Když jsou hradby čisté, Nyos se narovná a otřepe se. "Nefrajeř." Utrousí Clark a s tím můžeš zrušit štít a opatrně zamíříte ke schodům vedoucím na hradby. Nyos se ale zdráhá a Clark se na něj oboří. "Co je?" "Právě jsem zmařili desetileté úsilí Sborů. Měl bych se tady někde schovat a zabít vůdce, jakmile se objeví. Jinak zase uteče." Odpoví Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Zatraceně...“ zabručím zklamaně. Už jsem chtěla pryč. Stejně jako Clark jsem překvapeně na Nyose koukala, když tohle vykřikl. Ale jak si nechal objevit masku zase jsem zírala. Teď jsem pochopila... Tajné sbory. No... tak taky není divu, že na sebe s Clarkem štěkají. Bojoví mág a mág z tajných sborů... Ale ulevilo se mi, že není u temných. Bylo mi divné, že takový milí a poměrně zdvořilý muž je u temných. Nevypadal na to. No... a pak jsem zase musela zírat. Tedy první jsem se lekla, že Nyose zasáhli, když zařval. Ale on vytvořil zaklínadlo... zírala jsem. Tohle jsem ještě neviděla. Jedním tímto esem nás zbavil všech temných. Po chvíli, když jsme se ujistila, že všichni padli jsem se narovnala a zrušila štít. „Konečně klid.“ Pohlédnu na temné nebe. Vydáme se k hradbám, ale Nyos nějak zůstával pozadu. Ohlédnu se na něj. Aha... tak proto tu byl. Aby zabil vůdce. Zaváhám. „A je tu ještě nějaká šance, že se ti to podaří? Chci říct... až sem přijde jistě mu bude divné, že tu nikdo není a hned se vypaří.“ Zamyslím se. Možná, že bychom tu mohli zůstat a pomoci mu dokončit úkol. Schovat těla, přeživší zavřít dole a předstírat, že patříme k temným. Tím bychom navodili dojem, že je vše v pořádku a Nyos by mohl vůdce rychle zlikvidovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos vydá maskou tlumený smích. "Ani zdaleka jsme nezabili všechny temné. Běžte a já tady splním svůj úkol." Clark ale okamžitě zavrtí hlavou. "Nenechám tě samotného v hradu plném temných." Nyos se opět zasměje. Tohle docela chápeš. Jakmile se ti uvolnila magie, opět můžeš vycítit hladinu magické energie jednotlivých mágů. Zatímco slizoun nemá téměř žádnou moc, z Nyose číší obrovská magická síla. Vyrovná se Alexovi nebo Marcusovi a tedy o něco převyšuje tebe - zkušenostmi tě ale nejspíš převyšuje mnohonásobně. Clark má magie podstatně méně. "Už jsem byl v horších šlamastykách a nikdy jsi ani nepípl. Takže teď si nemusíš hrát na staršího brášku, už mi není pět." Nyos chvíli mlčí a pak jemněji dodá. "Já se o sebe umím postarat. Ty doveď Anett zpět do Věže. Adarovi jsem slíbil volný odchod, buď tak hodný, a dodrž to." S tím se otočí a zmizí kdesi ve tmě. Clark se za ním zůstane dívat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také se mi nelíbilo, že tu chce Nyos zůstat, ale jestli si na tom trval... co se dalo dělat? Nutit jsme ho nemohli. „Dávej na sebe pozor Nyosi. A doufám, že až se vrátíš tak mě navštívíš.“ Rozloučím se s ním. Podívám se na Clarka, přistoupím k němu a stisknu mu paži. „Klidně se o něj boj. Nakonec je to tvůj bratr. Ale musíš mu věřit. Sám jsi ho viděl, jak si dokáže poradit.“ Povzbudím ho. „Teď bychom měli zmizet.“ Pustím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark pomalu přikývne a pak s vypětím sil odvrátí oči od místa, kde Nyos zmizel. Vzápětí se vydá ke schodům vedoucí na hradby. Ty se slizounem jdete za ním. Clark na okamžik zaváhá před cimbuřím, ale pak vyskočí na jeden ze zubů a seskočí dolů. Před zemí vyvolá tlumící kouzlo a dopadne jako by seskakoval z metrové zídky. Tady nemáš jediný problém, toto kouzlo jsi s Alexem požila nesčetněkrát. Vzpomeneš si, když jsi ho použila poprvé. Tehdy jsi měla z těch deseti metrů opravdu strach. Ale teď už ne. Seskočíš, aktivuješ kouzlo a lehce dopadneš. Vedle tebe ihned dopadne slizoun. Clark vás oba chytne za paži a přemístí se. O setinu vteřiny později stojíte někde uprostřed pole a Clark se mračí. Krátce zavrávorá. "Nouzové přistání. Zase se nás někdo pokusil odchytit. Dál se přemísťovat už není bezpečné, nevsadil bych ani zlámanou grešli, že se mi podaří se jim příště vytrhnout. Budeme muset cestovat po zemi." Vysvětlí Clark hodně znepokojeným hlasem. pak se ale obrátí ke slizounovi a vytvoří v ruce ohnivou kouli. Slizoun vytřeští oči a začne ustupovat, Clark ale po chvíli kouzlo zhasí. "Nyos ti dal své slovo a já ho dodržím. Teď vypadni, než si to rozmyslím. A doufej, že už se nikdy nepotkáme." Poslední větu už slizoun nejspíš neslyšel, protože to už se změnil jen v obláček dýmu. Tak totiž vypadá přemístění pomocí temné magie, pomocí světlé by jenom zmizel. Clark si povzdechne a rozhlédne se kolem sebe. Rozednívá se, takže můžete vidět kolem sebe. Opravdu stojíte uprostřed obilného pole, kolem vás se do kopců táhnou nekonečné lány. A samozřejmě nemáte ani jídlo, ani pití. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Clark nás přemístil... ale bohužel ne domů, ale byli jsme nejspíš někde na půli cesty. Clark první chtěl Slizouna zabít, ale rozhodl se splnit slib co dal bratrovi. A Slizoun zmizel, oddychnu si. „Tak fajn.“ Rozhlédnu se. „Teď jenom kudy dál.“ Promnu si oči. „Možná bychom si tu, ale mohli lehnout a trochu se prospat. Tady v obilí nás nikdo neuvidí.“ Navrhnu. „Až se rozední zkusíme najít cestu. Tyhle pole musí někomu patřit.“ Chtěla bych domů. A vidět Zioriho... ale teď bylo hlavní dostat se do bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Hm, poslouchat rozkazy.“ Řekl to doopravdy pěkně, je to taky v celku ironie, protože do nedávna jsem taky poslouchal jen rozkazy. Vůdcové potřebujou nemyslící sílu, jež se nezabývá rozjímáním nad rozkazy. „Nebudu říkat, co si o tom myslím. Raději se přemístíme, nemám moc velký zájem, aby nás tu někdo spatřil.“ Dostaví se známý pocit, jež mě doprovází při přemisťování. Sice si postupně zvykám, otrlosti se mi dostává však pomálu. Objevíme se v luxusně vyhlížejícím sídle, aspoň soudě dle přepychového nábytku, drahých koberců a obrazů. Také nejde přehlédnout služebnictvo, jež se drží u zdí a z jejich očích a postoje jde vycítí, že mají strach, aby se nestali terčem. „Zajímalo by mě, co jim brání prozradit toto místo,“ řeknu spíš sám sobě. Odpověď může být jednoduchá, tak i složitá. Dobře jim platí, nebo se děsí toho, že by potkala je a jejich příbuzné nemilá překvapení. Nemám nejmenší tušení jakým směrem jít, mé nohy zkrátka jdou sami od sebe. Podívám se na prsten, ten je netečný vůči okolí, lež v něm jsou vidět záblesky „nadšení“. Celou cestou mě doprovází Morunt a ostatní. Je to nezvyk, většinou jsem to já, kdo někoho následuje, pač v tom před sebou vidím sílu vůdce. Teď jsem to já, kdo se dostává do popředí a jsem následován. Je mi tu na jednu stranu proti srsti, pač jsem se ničím nepřičinil k tomu, abych byl vůdce. V církvi to bylo něco jiného, tam jsem svými skutky dosáhl zaslouženého respektu, ale co tihle lidé? Neznám je, jeden z nich mi zkrátka řekl, že jsem vyvolený a právoplatný vůdce Morového bratrstva. Je to pro mne hádanka a celkově v tomto systému shledávám spousty chyb. V mládí jsem přečetl nejspíš moc dobrodružných příběhů, pač v každém se píše, že nikdo nikdy nic zadarmo nedostal a toto společenství není šlechta, kde je titul dědičný. Šlechtické rody mají povětšinou více potomků, aby si tak zajistili, že nejméně jeden z těch počtů harantů se ukáže jako schopný. Myšlenky v tomto duchu mě doprovází k oněm dveřím, před kterými stojí čtyři mágové v temných hávech. Dojdeme k nim – marně doufám v nějaký náznak od prstenu, ten je netečný, mé obavy byly zbytečné, slova se ujmul Moruntun. Takže mé „příjmení“ není Ziori, nýbrž dan Lunther. Kde jsem tedy vzal jméno Ziori? Mé jméno přece bylo napsáno v dopise. Že by ho úmyslně změnili, abych byl mimo nebezpečí? Je to snad příjmení onoho mága, jež mě bránil před usmrcením? Jak to jen bylo? Ach, Sweup. Sweup Ziori? To zní tak divně, to už k Orisovi to sedí víc, Oris Ziori. No je to vlastně jedno. Pod dan Lunther můžu vystupovat jenom tady a nikde jinde. Prozatím. Záblesk blesku, k tomu by se dalo přirovnat mé věci z minulosti. Všechno se mi zdá tak krátké, avšak všechny mé okamžiky z oněch chvil jsou hluboce vryty do mého těla a srdce. Nebyl jsem mrtvý, je to otázka pro mě samotného, že se nyní cítím divně. Shinxi Ziori žil jiný prazvláštní život plný záhad, skvělých příhod a dobrodružství. Jaký bude ale život Shinxiho dan Lunther? Bude se to odvíjet z postavení ve kterém je? Bude intrikařit, vraždit či vyhrožovat? Co je jeho poslaní uvnitř Morového bratrstva? Mágové mě pustí dovnitř. Něco je však špatně. Nakonec si to uvědomím, slyším jen své vlastní skřípavé kroky. Ohlédnu se za rameno. Pomalu zavírající se dveře vytvoří nepatrnou linku, ve které zahlédnu svého společníka. Klap – zabouchnou tlumeně dveře, nedívám se už za sebe, nýbrž před sebe, kde vidím mladého chlapce, kolem nějž rotují ohnivé koule ve vysoké rychlosti. Sotva se k němu dostane onen zvuk zavřených dveřích, jeho koule zmizí a on na mě pohledné s lehce nadzdviženým obočím. Patřičná iniciativa začít hovor je na místě, ale jak to jen započít? Je to sice dítě, ale klidně by mě tu mohl seškvařit na škarek. Místo abych já na něho pohlížel jako na dítě, jež se nedokáže bránit, jsem já tím dítětem a on je tím dospělým. Nicméně v tomto postavení jsem nechtěl zůstat dlouho. Ne proto, že by šlo o princip že já jsem starší a tudíž bych měl být silnější nebo lepší. Já hodlám na sobě pracovat tak, jak jsem doposud pracoval. Nehodlám polevit ve svém snažení. V klášteře jsem se stal jedinečným a se mnou ještě pár jedinců. Nepodlehli jsme zlenivělé atmosféře, kdy se neválčilo, nepodlehl jsem umu kuchařů, po jehož jídle se z člověka stalo prase. Přežil jsem chvíle díky své vlastní síle, štěstí a přátelům – (Uzavřená Akademie) Anett, Alex, Max (zakolísání mé mysli při jeho jméně), dokonce i Rion a knihovník sem patří. Pohlédnu na svého synovce. „Co si mám myslet o tom pozvednutém obočí? Pohlížíš na mě jak na otravný hmyz, nepříjemnost či na někoho, s kým by mohly být problémy a je nutno ho odstranit?!“ Dívám se do těch magicky nabitých očích, kterými mně pozoruje. Poslední přirovnání je asi nepatřičné, pač v současném stavu jsem pouhá nepříjemnost či hmyz, i přes tuto skutečnost bych však neváhal a snažil bych se nedát svoji kůži lacino. Mezitím se pokusím zkrátit naši vzájemnou vzdálenost. Jedna proto, abych mu ukázal, že i když je pravděpodobně silnější než já, tak z něho nemám strach a druhý důvod je takový, že kdyby byla bitva, tak aby neměl výhody distancu, odkud by na mě mohl metat jedno kouzlo za druhým. „Co je s tebou? Nemluvíš snad? Takhle netaktně by se jeden z vůdců neměl chovat.“ Pronesu po chvilce „trapného“ ticha. „Možná s ostatními nemluvíš, ale se svou příbuzenskou krví by si mohl udělat výjimku ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapec navrátí své oči do původní podoby a po celou dobu tvého monologu tě jen tiše pozoruje. Jeho koutky se pomalu zvedají v pousmání. Po první části tvého monologu nastane delší ticho, ve kterém čeká na tvou další řeč. Když ji pak proneseš, pomalu vstane. Je oblečený v temně černém hávu - ve své velikosti, kapuci má místo na zádech nedbale přehozenou přes rameno. To ale rychlým pohybem ruky okamžitě spraví. I když se postaví, je pořád mnohem menší než ty, což ale není nic nepředvídatelného. Je to dítě a i většina dospělých je mnohem menších než paladin. Přestože musí i s odstupem, který máte, mírně zaklonit hlavu, aby se ti mohl dívat do očí, nezdá se, že by mu to nějak vadilo. Je opět chvíli ticho, ve kterém tě kluk přejede ještě jedním zkoumavým pohledem tmavě modrých vypočítavých očí. Máš pocit, že mu neuniklo vůbec nic. Od nejmenších škrábanců na pancíři, přes vyznamenání až k jizvičce nad tvým obočím. Nakonec odhalí bílé zuby v zářivém úsměvu. "Také tě rád poznávám, bratranče mého otce." Pronese. Možná tím chtěl naznačit, že není úplně tvůj synovec, a možná taky ne. Pak rychle pokračuje. "Co tě přivádí domů?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark notnou dobu uvažuje a chvíli to vypadá, že navrhne, ať jdete dál, nebo ať aspoň střídavě držíte hlídku. Ale nakonec se na to vykašle a přikývne. "Vytrhl jsem se jim a oni nestihli sledovat mou přenosovou stopu, takže bychom měli být zatím v bezpečí, aspoň tedy před nimi. Pořád tu jsou ale telepati." Telepati už ale docela dlouho nevystrčili růžky, předpokládá se, že hromadný útok na Radu je velmi vyčerpal, takže si z nich teď snad nemusíte dělat hlavu. Nakonec si lehnete a okamžitě usnete. Druhý den se vzbudíte takřka současně. Clark se podrbe na fazónce a pak se zamračí. "Měli bychom rychle narazit na nějakou vesnici nebo usedlost, jinak mi žaludek zboxuje zbylé orgány." Když toto řekne, připomene se i tvůj žaludek, tedy mohutným zakručením. "Tak kudy?" Máte různé možnosti, od náhody přes vyhledávání lidských vědomí telepatií až po kouzlo, které tě jednou naučil Alex, které dokáže vyhledat člověka, na kterého se soustředíš - pokud ho ovšem znáš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. Sundala jsem si černý háv, který jsem srolovala a udělala si z něj polštář. Skoro hned jsme usnuli. Nakonec to co jsme překonali bylo dost stresové a jasný, že nás to vyčerpalo. Když jsme se probudili, cítila jsem se lépe. „Vydrž chvíli.“ Zabručím a odskočím si kousek pryč do pole. „Jo... něco určitě najdeme.“ Řeknu a rozhlédnu se. Zvažovala jsem možnosti. Mohla bych zkusit Alexovo kouzlo, jenže to bych leda tak mohli zaměřit se na někoho z věže a mi potřebovali někoho spíš z blízkého okolí. „Chvíli vydrž.“ Řeknu nakonec a soustředila se. Snad telepati zrovna teď nezačnou být aktivní. A zkusila jsem vyhledat telepaticky vyhledat nejbližší lidi. Snad nejsme příliš daleko od Věže. Kdo ví jak dlouho by nám pak trvalo dostat se zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Jak já pozoroval a měřil jeho, on pozoroval a měřil mě. Tato situace si to snad i vyžaduje. Svým způsobem se známe, ale přesto o sobě nevíme zhola nic, nebo já určitě ne. Kapky ticha naplňují veškerý prostor v místnosti, jež jsou narušeny kapkami slov. Vstane a rychlým pohybem poupraví svou kapuci. Pomalu jsem se dostal k němu, v jeho očích nebyl vidět strach, ten se v jeho očích neleskl a možná ho ani nikdy nezažil. V těsné blízkosti musí mírně pozvednou hlavu, přeci jen jsem lidský ¨obr¨. Jeho vnímavé oči mě projíždí od hlavy k patě a snad je to jen moje domnění, ale jakoby vstřebával každý můj detail. Zrakem spočine na mém vyznamenání. „Toho si nevšímej, je to jen cetka, kterou dává církev svým věrným psům. Většina paladinů to má za čest, já to vnímám spíš jako cejch, jimiž si značkují lidi, s kterými mají „vyšší“ plány, ať už jsou dobré nebo špatné.“ Utichnu po uvědomnění, že chlapce nijak nezajímá, co říkám a nadále si mě prohlíží. Bratrance jeho otce? Tak to vypadá, že náš vztah nebude natolik těsný. To je ale jedno. „To jsou poněkud silná slova, nemyslíš? Nebo ty snad považuješ každé navštívené místo za domov?“ Pronesu zlehčujícím tónem. „Nevím, zda to je odpověď, která tě uspokojí, ale přivádí mě sem „náhoda osudu“ a možná i sobecké přání.“ Nemělo smysl nic zatajovat, v krátkosti mu řeknu o setkání s podivným starcem, jež mi ukázal mou minulost a po jejím shlédnutí objevení v dřívějším sídle Morového bratrstva. Vylíčím mu, jak se změnil můj pohled na svět, pokus o usmrcení potencionálního nepřítele, o objevení tajné chodby a shledání s kostlivci a Moruntunem. Nevím proč, uvědomnění, že to říkám dvanáctiletému chlapci je pro mne překvapením. Co mě k tomu dohnalo? Odloučení od všech? Skutečnost, že já jsem jiný než ostatní, nebo zkrátka ten fakt, že jsem v chlapci viděl spřízněnou duši. Přes určité riziko jsem ze sebe ale musel to všechno dostat. „A to je důvod proč jsem přišel. Sobecké přání, které chci splnit s pomocí Morového bratrstva. Chci zachránit někoho mému srdci blízkou, i přes skutečnost, že je nepřítelem. Nicméně příběh o této spletitosti můžeme probrat později. Teď mě spíš zajímá tvůj názor a rozhodnutí jako spoluvládce. Přidáš se k boji proti Černému měsíci?“ Možná jsem blázen, či nemám všech pět smyslů pohromadě, ale jsem pevně rozhodnut jít i sám. Musím v sobě najít sílu, jež překoná i sílu samotných bohů a s ní docílím záchrany své milé a pokud ne, tak nechť ležíme v hrobě vedle sebe. Není místo pro váhání a pochyby a to i přes to, že nemám žádnou strategii a chci na nepřítele zaútočit bezmozkově. Ne, musím mít plán a musím mít po ruce i je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyslovíš kouzlo na ulehčení přechodu do telepatického režimu a opět se ocitneš v onom dvojitém vědomí, jak jsi zároveň v materiální a zároveň v telepatické rovině. Na jednu stranu vidíš Clarka, jak tě znepokojeně pozoruje, a na druhé straně cítíš jeho černé, tedy silně obrněné, vědomí. Vyšleš svou mysl vpřed a po několika kilometrech cesty, překonaných tvou myslí za pár sekund, opravdu narazíš na mysli. Spousta malých plápolajících jednoduchých mozků - dobytek, a dvě složitější ale pořád neobrněná vědomí. Řekneš Clarkovi, co jsi viděla, a vyrazíte. Zhruba hodinu jdete mlčky polem, než narazíte na menší usedlost, kolem které se popásají ovce. Zamíříte rovnou ke dveřím a otevřete. Naskytne se vám nečekaný pohled. Na zemi leží postarší muž v sedláckém oblečení, krvácí z bodné rány na hrudníku. A nad ním stojí o něco mladší muž ve stejném oblečení, v ruce třímá zakrvácený nůž. Je zcela zřejmé, k čemu jste se připletli tentokrát. K vraždě. Žádné vyšší plány, žádná magie, obyčejná vražda. Jakmile vpadnete dovnitř, vrah se otočí k vám. Cestou jste si ale zase uvázali bílé šálky, a jakmile je muž spatří, vytřeští oči děsem. Je mu jasné, že proti dvěma mágům nemá nejmenší šanci. I tak ale výhružně pozvedne nůž a třesoucím se hlasem řekne: "Ani se nehněte, nebo..." Ukončí větu, protože nevymyslí, čím by vám vlastně pohrozil. Clark stojí naprosto klidně, jako muž, co denně zápolí s nekromanty, nemá z tohoto šaška nejmenší strach. Čeká na rozkaz. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zírala jsem... vážně jsem zírala na to k čemu jsme se zase připletli. Sice žádná nebezpečná situace, přesto... to kam vejdu se musí hned něco stát? Vražda? Proč, pro boha? To mu chce ukrást krávu protože dává lepší mléko než jeho? Muž byl stejně překvapený jako já, ne vlastně víc... byl z toho vyděšený. Přesto sebral dost odvahy k tomu, aby nám pohrozil. Povzdychnu si. „Clarku. Zneškodni ho. Ale nezabíjej. Já se zatím postarám o zraněného.“ Řeknu a nechám Clarka vyrazit prvního. Byla jsem si jistá, že se s vrahem Clark hned vypořádá. Proto jsem okamžik po něm vyrazila ke zraněnému a hned se pustila do léčení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark se ani nenamáhá s použitím magie, jednoduše udělá krok vpřed a úderem dlaně zasáhne vraha do brady. Ten zavrávorá, Clark ho uchopí za paži, zkroutí mu ji za záda a škubnutím nechá muž vypadnout z mužovy ruky. Pak za zády zkroucenou ruku znova zapáčí a přinutí muže lehnout si. Pak mu sepne ruce nad zády a přejede nad nimi dlaní. V zápěstích se mu objeví zářivě modrá energetická pouta. "Zůstaň ležet." Doporučí potom muži a podívá se, jak se vede tobě. Ty nemáš moc těžkostí. Nůž možná zasáhl tepnu, ale nebyl ani jedovatý ani zrezivělý, navíc se nejednalo o žádné magické poranění. Během půl minuty se muži rána na hrudníku uzavře, on se osadí a ztěžka lapá po dechu. "Necháme ho tu svázaného a v nejbližší pevnosti uvědomíme rytíře, je to koneckonců jejich práce." Navrhne Clark. "Nechceš to vyšetřovat, že ne?" Ujistí se pak. To už ale soustředěně pozoruješ tvář muže, kterého jsi právě vyléčila. Tu tvář znáš. Jedná se o jednoho muže z vaší vesnice, ve svých deseti letech, než jsi odešla na Akademii, se s ním tví rodiče dost stýkali. Párkrát tebe a Jarreda učil něco o bylinkách, to jsi ale byla ještě mladší a máš na to jen mlhavé vzpomínky. Jakmile ses ale z Akademie vrátila, už ve vesnici nežil. A přestože ve vaší vesnici nebylo stěhování příliš časté, až tak ojedinělé to nebylo. Ani v nejmenším tě nenapadlo nic zjišťovat. Nepamatuješ si ani jméno muže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano, ano...“ Odpovím Clarkovi roztržitě a prohlížím si právě vyléčeného muže. Znala jsem ho... vzpomínala jsem si. Sice zestárl, ale moc se nezměnil. Ale byl to první člověk, který mě poučil, že květiny se dají využít i jinak než jen na květinovou čelenku. Ale když jsem se vrátila ze studia... byl pryč. Ani jsem nijak nezjišťovala, kam se poděl. Prostě jsem si říkala, že šel jinam za prací nebo blíž k rodině. „Počkej...“ Řeknu znovu roztržitě Clarkovi, který se chtěl ujistit, že to nechci vyšetřovat. Ukáži na uzdraveného muže prstem. Nemohla jsem si vzpomenout na jméno. „Já tě znám.“ Pronesu a pousměji se. Tohle nemůže být náhoda. Potkat ho... zachránit ho před jinak jistou smrtí. Navíc skoro o pět sekund později, co se ho pokusí zavraždit. Ne... tohle prostě nemůže být jen tak. „Nevím jestli si na mě pamatuješ. Jsem Anett Sela. Kdysi jsi mě učil něco o bylinkách. Pamatuješ? Můj bratr je Jarred.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark se znova usměje, tentokrát trochu rozpačitěji. "Chtěl jsem původně říct " u mě doma", ale to by vyznělo divně." Vysvětlí a mírné rozpaky okamžitě odezní, když se zaposlouchá do tvého příběhu. Pak znova mírně pozvedne obočí v překvapeném gestu. "Nechal jsi Morunta zabít svého přítele? No páni..." Řekl to takovým neutrálním zvolacím tónem, velmi těžko říci, jestli to měl být ironický posměšek, nebo pochvala. Pak už ti do toho ale nevstupuje a tiše si vyslechne zbytek tvého příběhu. Když skončíš, změní výraz tváře na kamennou masku, kterou jsi tolikrát viděl u bojových mágů. Začne pomalu přecházet po pokoji a přemýšlet. Nakonec se ale zastaví a přikývne. "Moc Černého měsíce velmi rychle roste a brzy nebude mít důvod se nás bát." Bezmyšlenkovitě přiloží prst ke svíčce a kouzlem zapálí knot. "Připomeneme mu, proč by se měl bát. Ale dobytím jejich sídla, byť třeba hlavního, Černý měsíc nezničíme." Upozorní tě. "Můj souhlas s válkou máš, teď ji klidně vyhlas. Ale věz, že Černý měsíc vyhlásí odplatu. A ze všeho nejdříve půjde po vůdcích. Tady budeš v bezpečí, ale mimo Bratrstvo..." Nechá to vyset ve vzduchu a pak věcným tónem řekne. "Teď mě prosím omluv, půjdu se najíst." S tím se rozplyne v kouř a nechá tě stát ve svém pokoji samotného. Nejspíš tě trochu překvapí, že se tak snadno přemístil. Vzhledem k tomu, že užívání magie v současném stavu je mnohem náročnější, a taky proto, že od Anett víš, že přemísťování je jedno z nejnáročnějších kouzel. Ona sama se ho naučila až v osmnácti, po třech letech studia u Alexe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pobodaný starší muž se na tebe upřeně zadívá a pak se navzdory situaci rozesměje. "No ano, vzpomínám si!" S pomocí Clarka se vyškrábe na nohy a nevěřícně si tě prohlédne od hlavy až k patě. "No páni... Ty jsi... Vyrostla jsi." Potřese hlavou a na okamžik se zadívá na tvou šálu. "Takže jsi mága, gratuluji. No..." Povzdechne si a nespouští z tebe oči. "Připadám si teď tak starý... Jak se má tvůj bratr?" Je tady dost odříznutý od světa, takže o Jarredovi patrně ještě neslyšel. Pak se otočí ke Clarkovi a natáhne ruku. "Tonn." Když vysloví své jméno, samozřejmě si jej okamžitě vybavíš. Clark muži ruku krátce stiskne. "Clark." Pak všichni otočíte pohled k magií spoutanému muži na zemi. Ten tiše vzlykne. "Nechte mě prosím jít." Děs v jeho hlase je zcela oprávněný. Není šlechtic ani žádný mocnář, takže mu to jen tak neprojde. Může dost až oprátku. "Dobře vám zaplatím. Peníze mám v kapse." Clark se sehne a z kapsy muže vytáhne měšec. Z jeho výrazu je ale dobře čitelné, že ani na okamžik nechtěl úplatek vzít. Jen je zvědavý, co může sedlák nabídnout. Vysype měšec na stůl a před vámi se z něj vykutálejí zlatky a desetizlatky. Pro farmáře je to celé jmění, ale představuje to sotva desetinu tvého současného měsíčního platu. A asi šestinu Clarkova. "Pokus o uplácení je přitěžující okolnost." Řekne Clark chladným hlasem nakonec a vrah znova vzlykne. Členové Rady mají soudní pravomoc..." Připomene ti Clark, ale je na něm vidět, že by to raději nechal rytířům. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „No jo... čas běží, léta utíkají ani nemrknete. A děkuji... je to fajn být mága... i když to má své nedostatky.“ Pokrčím rameny. „Ano... Jarred. Ten je teď velitel velké armády, má titul, bude z něj baron, protože se má ženit s baronkou. Ten si také nevede špatně.“ Usměji se. „Musím, ale říci, že mě tahle zvláštní náhoda trochu znepokojuje. Skoro jsem na tebe zapomněla a najednou jsme tady a zrovna ve správnou chvíli, abychom ti zachránili život. Trochu zvláštní.“ Zadívám se na vraha, který se nás snaží uplatit. Nedivila jsem se, že má kolem sebe tolik peněz. Nejspíš už okradl nebo zabil víc lidí. Podívám se na Clarka. „No... neuškodí, když zjistíme co se stalo.“ Řeknu a pokrčím rameny. „Navíc nespěcháme. Nechci tě otravovat Tonne, ale nemáš něco k jídlu? Už jsme docela dlouho o hladu. A mezitím bych ráda slyšela co se tady odehrálo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hrabě. Jarred bude hrabě." Poopraví tě tiše Clark, který je se situací v Rytířstvu dobře seznámen. Hrabě je vyšší titul než baron. "A úplná náhoda to být nemusí..." Dodá poté a ty si vzpomeneš na jednu z Alexových lekcí hned na začátku tvého studia. Že magii nejspíš nikdy nikdo úplně nepochopí, ale že možná dokáže vycítit, když je někdo v nebezpečí a svého nositele tam pošle... Když zmíníš, že nespěcháte, Clark se sebezapřením nahodí neupřímný úsměv a kývne. "No jistě, že mám něco k jídlu." Přikývne s úsměvem Tonn, překročí vraha a dojde ke spíži. "Nevím, co teď jíš, Anett, ale já nemám žádná luxusní jídla. Budeš se muset s chutěmi vrátit do svých dětských let." Vytáhne ze spíže očividně čerstvý chleba, nějaký sýr, med, marmeládu, máslo a kus uzené šunky. "Vyberte si." Rozloží jídlo na stůl a omluvně se pousměje na Clarka, který se upřímně zasměje. "Vyrůstal jsem v rodině hraničářů. S bratrem Nyosem jsme v dětství často jedli jen kořínky a bobule." Vyberete si jídlo a Tonn vám nalije vodu ze studny k pití. Během jídla Tonn vypráví, jak odešel z vaší vesnice. bylo to měsíc potom, co jsi odjela na Akademii. Zemřela mu matka, velkostatkářka, a on se musel postarat o početná stáda a rozlehlé pozemky. Všechno kolem, tři lesy, několik rybníků a samozřejmě všechna ta pole, mu patří. A tak tady žije dvanáct let, občas podniká návštěvy do nedalekých vesnic, kvůli nákupu a prodeji. Až se dostane k dnešnímu dni. Zloděj vešel do jeho domku, když byl venku na poli. Když se vrátil, prohledával zloděj jeho dům. Tonn se zeptal, co tady dělá a zloděj se na něj obořil, kde má uschovány peníze. Když mu to Tonn odmítl prozradit, rozzuřil se, přikročil se a a Tonna probodl. "Pak se rozletěly dveře... a zbytek víte." Podívá se znechuceně na zloděje, který dosud leží spoutaný na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak Hrabě.“ Opravím se. „Už v tom ztrácím přehled. Jarred postupuje nahoru hrozně rychle.“ „Děkuji Tonne.“ Usměji se a posadím se než nám přinese jídlo. Zasměji se. „Tohle je víc než jsem doufala, Tonne. Nemysli si, že co jsem maga tak jsem začala být rozmazlená. Pořád mám nejraději jídlo na kterém jsem vyrůstala a co mě naučila máma.“ Vezmu si chleba a namažu ho máslem a na to medem. Hned jsem to slupla, chleba s medem jsem neměla ani nepamatuji. „Dobrota.“ Pochválila jsem si a pak jsem si vyslechla jeho vyprávění. Takže jen prach sprostý zloděj a vrah. Otočím se na spoutaného muže. „A co ty? Chceš k domu něco dodat?“ zeptám se a necítila jsem žádnou lítost. Ten pláč... nebylo mu líto toho co udělal, ale bylo mu jen líto jeho samotného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zloděj se zalkne a začne naříkat, že je mu to líto, a že už to nikdy neudělá... "S konopím na krku opravdu ne..." Neodpustí si Clark krutou poznámku během žvýkání šunky. Po těchto slovech mladý vrah opět propukne v hlasité bědování. "Vůbec mu není nic líto, možná jen to, v jaké se ocitl situaci." Řekne ti Clark tiše celkem zbytečně něco, co už dávno víš. Clark si povzdechne a opět se vžije do své role bojového mága. "Teď mi budeš odpovídat!" Zavrčí Clark na vraha a klekne si k němu. Cítíš, jak do hlasu vloží sílu pravdomluvného kouzla. "Kolik lidí už jsi zabil?" Mladík vzlykne, ale kouzlo mu nedovolí neodpovědět. "Osm." Clark pokračuje. "Vzal jsi jim peníze?" "Ano." "Co jsi s penězi potom dělal?" Mladík znova vzlykne, než odpoví: "Musel jsem je dát jednomu lichváři, kterému dlužím! Jinak by mě jeho lidé zabili!" Clark se poprvé za celou dobu zatváří docela zaujatě. "Proč jsi vzal lichvu?" "Vzal ji můj otec, na mě přešla po jeho smrti." "Jak se ten lichvář jmenuje?" "Nemám zdání, viděl jsem ho jenom jednou V Rhunxu." Clark přikývne a položí poslední otázku. "Lituješ svého zabíjení?" "Byly to rychle vydělané peníze, prakticky bez námahy, raději oni než já." Mladík vykulí oči a zakucká se, jako by nemohl uvěřit, že něco tak přitěžujícího vypustil z úst. Clark znova přikývne a opět se posadí. Do úst si strčí další kus šunky a podívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem výslech, zamračím se a když skončí výslech znovu se otočím čelem ke stolu. „Je to smutné. K tomuhle ho vlastně donutili otcovy dluhy. Nebýt jich nejspíš by se z něj nestal vrah.“ Řeknu. „Tohle necháme na strážích.“ Řeknu nakonec a tiše dodám, aby to muž neslyšel... nechci aby začal naříkat ještě víc. „Tohle bude na popravu a já nechci převzít roli kata.“ Podívám se na Tonna. „Budeš si ho tu, ale muset chvíli nechat než sem někoho pošleme.“ Řeknu. Rozhlédnu se. „A jak se ti tu vlastně daří? To tu žiješ sám?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mezi katem a soudcem je rozdíl." Zabručí Clark ale nehádá se, od začátku to chtěl nechat rytířům nebo vojákům. "Jo, já to přežiju, ale řekněte jim, ať si pospíší." Přikývne Tonn, ale nad tvou další otázku se rozesmutní. "Už dva roky tady žiju sám. Od té doby, co mi zemřela žena na zápal plic..." Hlas se mu zlomí. Na jeho ženu máš jen velmi mlhavé vzpomínky. Pamatuješ si jenom, že to byla velmi milá žena a že ti jednou ošetřovala rozbité koleno. Tonnovi se ale brzy podaří získat nad hlasem vládu a pokračuje. "Ale na samostatné bydlení si nemůžu stěžovat. Jsem svým vlastním pánem, všechno si dělám kdy chci a jak chci. Ten klid je neuvěřitelný... Občas mě někdo navštíví a popovídá si ze mnou. Z vesnice tady poblíž, z naší vesnice, sem tam pár mágů..." Clark mimoděk chápavě přikývne a pousměje se. "Ale dost o mě, co ty, Anett? Neviděl jsem tě dvanáct let a z desetileté roztomilé holčičky je bojová mága." (obyčejní lidé se ve značení mágů těžko orientují, znakem bojových je bílý šál a černý háv, ty máš bílý i háv i šál, což je znak členů nestálé Rady) "Co se za ty roky stalo?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro K tomu co říkal Clark se nevyjadřuji. Ani odsoudit ho k smrti se mi nechtělo. „Oh...“ Řeknu a položím svou ruku na jeho. „To je mi líto.“ Projevím svou účast. Sic jsem si ji moc nepamatovala, ale vím ,že měla milý úsměv a jemné ruce, kterými mi ošetřovala koleno a zároveň mi podávala kapesník ať si utřu tu nudli u nosu, jak jsem brečela. „Aha... takže jinak jsi spokojený. To je dobře. Já si právě říkala jestli ti tu není smutno. Navíc starat se o statek je asi pro jednoho člověka hodně práce. No prostě jsem jen chtěla říci, že se vždycky můžeš vrátit do naší vesnice.“ Pokrčím rameny. „A já nejsem bojová mága. Jsem členkou nestálé rady. Jinak se věnuji léčitelství.“ Usměji se. „No já... na Akademii to bylo fajn. Pilně jsem studovala. Jarred zatím šel k Hraničářům.“ Začnu mu vyprávět a pak mu povím co možná nejstručněji mu povím co všechno se dělo. Tedy od učení u Alexe, což byl poměrně legenda, pak o tom jak se mi podařilo zachránit prince, papeže a Shalafiho. Pak mou zkoušku, jak jsme uvízla v Akademii, moje vlastní věž no a nakonec to jak jsme utekli od temných. „A skončili jsme tady.“ Řeknu nakonec. „Promiň, že jsem to řekla tak v krátkosti, ale kdybych to vyprávěla do detailů tak bychom u toho strávili pár hodin.“ „Jinak nemáš tady nějakou mapu? Potřebovali bychom zjistit jak jsme daleko od Věže.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Členka Rady? Tak to je... neuvěřitelné." Usměje se. Potom když dovyprávíš, uznale kývne hlavou. "Zažila jsi toho opravdu hodně. Učil tě Alexandr de Score? O tom se hodně mluvilo při poslední válce s Narnostem." Ve spojení s válkou s Narnostem si Alexe snad vybaví úplně každý, aby taky ne, když to byl vlastně on, kdo zastavil postup nepřátelské země. Je to jeho asi nejslavnější skutek. "Zachránila jsi mladého krále a celou Uzavřenou radu? To je vážně velký skutek." Znova nevěřícně zavrtí hlavou a prohlédne si tě, jako by čekal, že se každou chvíli probudí. Pak se ještě zeptá. "Pořád nechápu, jak se Jarred z hraničáře dostal k Rytířstvu..?" Tentokrát se vysvětlení ujme Clark. "Rytířstvo už mělo po krk pochodujících plechovek a vytvořilo speciální hraničářské jednotky. Jarred cítil šanci a tak se přihlásil. Všichni uchazeči museli projít náročnými testy a pokud byli přijati, tak i výcvikem. Jarreda přijali." Pak se zeptáš na mapy. "Něco bych měl mít." Odpoví Tonn a zvedne se. Dojde k jedné ze skříni, chvíli se v ní přehrabuje a potom vytáhne nějaký pokrčený pergamen. Se slovy "Pardon, já mapy moc nepotřebuju." ho rozloží na stole a objeví se obrysová mapa Říše. "Jsme tady." Bodne prstem do jednoho bodu. Od Věže jste teda sakra daleko. Jste poblíž velkoměsta Rhunx, Alexova rodiště, které je vzdáleno od Věže alespoň sto mil. "Rhunx je druhé největší město Říše, máme tam své základny. Tam už se něco vymyslí." Řekne Clark. "A je to jen pár mil daleko, mohli bychom tam dorazit ještě dnes." S tím ti věnuje výmluvný pohled typu "Měla by ses rozloučit" a znovu si klekne vedle vraha. Položí mu ruce na hlavu a začne něco mumlat. Tonn se nevesele usměje. "Podle výrazu tvého netrpělivého společníka předpokládám, že už musíte jít..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „No možná to trochu přeháním s tím zachraňováním. Jediné co jsem udělala bylo, že jsem přivolala pomoc.“ Uskromním se. „No... ale nemysli si. Většina těch činů co mě dostala do rady... to byli jen shod okolností a štěstí. Většinou to tak nějak přišlo a já udělala to nejlepší co mě zrovna napadlo.“ Krčím rameny. „Naštěstí to zatím byla dobrá rozhodnutí.“ Znovu se zasměji. Clark vysvětlil jak se dostal Jarred k rytířům. Já jen pokyvuji, abych to potvrdila. Tonn přinesl mapu a ukázal nám kde jsme. „Ano. Tak to je výborné. Už se těším až se vrátím do věže a zjistím co je se Ziorim a jestli něco nezjistili o Maxovi.“ Promnu si bradu. Clark už byl celý žhavý odejít. Protočím oči a pousměji se na Tonna, který zhodnotil situaci dobře. „No ano. Clark je sice přítel, ale je hodně zodpovědný a také má spoustu jiné práce než se se mnou poflakovat po venkově a dělat mi ochranku.“ Usměji se. „Ale teď, když vím, kde bydlíš, tak tě znovu navštívím. A pořiď si hlídacího psa. Aby se tohle neopakovalo.“ Pohrozím mu prstem a zvednu se. „Ráda jsem tě viděla. Měj se dobře.“ Počkám až se zvedne a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tonn se zasměje a také tě obejme. Pak vás vyprovodí a jde s vámi notný kus cesty, až na okraj svých polí. Pak se s vámi definitivně rozloučí a vrací se zpět. "Vytáhl jsem z mysli toho zloděje tvář jeho lichváře." Řekne Clark. "Asi si ho v Rhunxu podám." Pak jdete víceméně mlčky až se před vámi objeví Rhunx. Přídomek velkoměsto získalo zaslouženě, je jen o něco málo menší, než Vingaard. V Rhunxu jsi v době svého studia u Alexe byla poměrně často, protože tu žije Alexův bratr Carl a Alex tady měl spoustu vyřizování. Dorazíte k bráně, kde pomalým krokem zástup lidí postupuje do města, za dozoru několika vojáků v barvách krále. Když vás spatří, vytřeští oči a jeden z nich se k vám okamžitě rozběhne. Ti zas tak nevzdělaní nejsou, očividně mají jasno v tom, co znamená bílá šála i háv. "Mistři!" Doběhne mladý voják k vám. "Jste v pořádku? Pojďte!" Mávne na své vojáky, kteří okamžitě odtlačí dav na strany, aby vám vytvořil uličku k průchodu. "Mágové po vás všude pátrají." Informuje vás voják, když se dostanete za hradby. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To je dobrý nápad.“ Řeknu. „Lichváři tohohle druhu jsou pěkná špína. Zkazil tomu muži celý život.“ Souhlasím. Pak jsme šli už mlčky, každý ponořený do vlastních myšlenek. A nakonec jsme došli do Rhunxu. Ráda jsem viděla místo, které dobře znám. Napětí ze mě pomalu opadalo. Postavili jsme se do fronty na vstup do městě, ale nakonec jsme ji nemuseli vystát celou. Někdo si nás všiml, trhla jsem sebou leknutím, když vojáky vykřikl a vyřítil se k nám. Vedli nás do útrob města. „Ano. Jsme v pořádku.“ Řeknu a zatvářím se provinile, když nám prozradí, že nás všichni hledají. „Ah... to mě mrzí, že jsme jim způsobili starosti.“ Stisknu rty. Vsadím se, že na Maxe se zapomnělo a věnovali se našemu hledání. Podívám se na Clarka. „Musíme ještě nahlásit toho vraha, aby si ho u Tonna vyzvedli.“ Zaváhám. „Až budeš mít čas mohl by jsi to zařídit?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark přikývne. "Zařídím to." Pak se na tebe usměje, rozloučí se a jde si najít toho lichváře. Dál jdeš jen s oním vojákem, když najednou někdo radostně zavýskne a něco blonďatého se ti vrhne kolem krku a radostně tě obejme. Když tě to pustí, spatříš blonďatou mágu v bílém hávu. To je něco, co už jsi velmi dlouho neviděla. Žádná šála, žádné pásky, žádná černá ani žádné masky, jen bílý háv. Přejedeš pohledem po jejích blond vlasech a zadíváš se jí do tmavě modrých očí, do očí nachlup stejných očím Alexovým. Je to samozřejmě Eliz de Score, nemělo by tě překvapovat, že když je její mistr, Marcus dan Dray, zraněný u elfů, tak bude Eliz u rodičů. Přestože jsi Eliz viděla před rokem na svatbě, dalo ti práci ji poznat. Podvědomě ji máš pořád zafixovanou jako tu desetiletou holčičku, která vám prve otevřela dveře v Alexově věži. Dnes jí ale je sedmnáct a vyrostla opravdu do krásy. "Anett, ráda tě zase vidím! Živou..." Za ní se z davu vyloupne její pohledný černovlasý kluk Cedrik, se kterým už chodí bezmála pět let. V jejich věku něco neuvěřitelného. I on se na tebe usměje a kývnutím hlavy tě pozdraví. S ním ses prve setkala na bojové Akademii, kde ještě s jedním kamarádem zastavil rvačku mladších kluků. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Díky. Uvidíme se později.“ Rozloučím se s ním a dál následuji vojáka. Znovu sebou trhnu, když někdo zavíská a najednou mám o pár kilo navíc, jak se na mě pověsil, blonďatý poděs. Chvíli mi trvá než ji poznám, vyrostla a byla moc krásná. „Eliz!“ vyjeknu a obejmu ji. „Také tě ráda vidím.“ Pousměji se. Pustím ji a uvidím Cedrika. „Zdravím tě. Koukám, že z tebe vyrostl pořádný chlap. Máš štěstí Eliz.“ Usměji se. „Taky jsem ráda živá.“ Zasměji se. „Ale teď musím na ústředí Eliz. Aby se to pátrání odvolalo a mohli se mágové věnovat důležitějším věcem.“ Poplácám ji po ruce. „Ah, Eliz. Z tebe je vážně krasavice.“ Neodpustím si. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz vypudí vojáka a doprovodí tě na ústředí s Cedrikem. Cestou ji musíš říct, co se všechno mezitím stalo. Na ústředí tě všichni se zjevnou úlevou přivítají a odvolají pátrání. Pak tě ale na pár minut vezmou stranou muži se stříbrnými maskami z Tajných sborů. Těm řekneš, co je s Nyosem, a pak můžeš konečně jít. Eliz tě pozve k sobě domů, samozřejmě ani nepočká na odpověď a vede tě spletitými uličkami k jednomu luxusnímu šlechtickému sídlu. Stráže v v rudozlatých barvách erbu rodu Scoreů vás okamžitě vpustí dovnitř. Nejzajímavější okamžik vaší krátké cesty nastane, když zabočíte do jedné chodby. Naproti vám kráčí Elizina matka, na kterou si velmi dobře pamatuješ. Jak se před sedmi lety objevila u dveří Alexovy věže a požadovala vydání Eliz. A jak s ní Alex vyrazil dveře, ovšem ne doslova, samozřejmě. Sotva Eliz matku spatří, otočí se na podpatku, vrátí se zpátky do chodby a vybere jinou cestu. Za chvíli jste v jejím pokoji, který má zařízený skoro ve stejném stylu, jako měla zařízen svůj pokoj u Alexe. Až na druh vybavení, místo hraček teď má knížky, hávy a hůlky. Pak se Eliz zeptá: "Nevíš náhodou, jak se vede strejdovi? A Marcusovi? Vím jen, že je zraněný a starají se o něj elfové." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na ústředí jsme strávili jen chvíli. Pověděla jsem co se stalo s Nyosem a řekla bych, že byli spokojení. Pak jsem ještě nechala vzkaz Clarkovi, kde mě může najít. S tím jsem se nechala odvléct k Eliz domů. Málem jsme se střetli s její matkou, mám dojem, že by to bylo nepříjemné setkání. A Eliz viditelně s matkou pořád špatně vycházela, protože hned zvolila jiný směr, jen aby se ji vyhnula. Nechtěla jsem se ji cpát do rodinných záležitostí a tak jsem se neptala na její vztah s matkou. Zvědavě vejdu do jejího pokoje a rozhlédnu se. „Máš hezký pokoj.“ Řeknu a odložím si co můžu. Snad Eliz nebude vadit, když se u nich vykoupu a půjčí mi něco na sebe. Tenhle háv byl už pěkně špinavý. Sednu si na židli. „No už je to nějaká chvíle co jsem od nich dostala zprávu. Ale jak jsme odjížděla bylo Marcusovi lépe a už bylo jisté, že se z toho dostane. A Alexovi se dařilo dobře. Musel tam zůstat jako vyslanec. Ale nemusíš se o ně bát. Král elfů je fajn chlap a s Alexem jsou přátelé, ten se postará aby jim bylo dobře.“ Ujistím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky." Usměje se Eliz. Odmotáš si z krku šálu a shodíš ze sebe původně bílý, nyní šedý háv. Zůstaneš jen v bílých kalhotách a tunice, oblečením, které se nosí pod hávem. Eliz nakrčí nos a řekne: "Neber si to osobně, ale strašně páchneš." Cedrik se tiše zachechtá a když se na něj podíváš, přikývne na potvrzení Eliziných slov. "Půjčím ti nějaké hávy a umyješ se." Řekne Eliz s pousmáním, otevře dveře a zařídí ti u sluhy připravenou koupel. Když odpovíš na její otázku, ulehčeně si oddechne. "Tak to jsem ráda." Pak tě informuje: "Tajné sbory pořád pátrají po Maxovi. Nejspíš to ale brzy vzdají, je dost nebezpečné si zahrávat se sférami." Jejím hlasem prostupuje těžce snášená bezmoc. Ona Maxe taky dost dobře zná. Byl něco jako její další strýc. Rychle ale potlačí myšlenky na Maxe a v očích ji zajiskří, jak si na něco vzpomene. Nadšeně luskne prsty. "Jo a víš kdo u nás je? Teta Ele a můj mrňavý bratranec a sestřenice. když je strejda v Elfii, bylo tetě uprostřed pouště smutno, tak přijela sem. Teď jsou na procházce ve městě, ale až se vrátí - a ty se vykoupeš - určitě tě budou chtít vidět." Zasměje se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Nediv se... strávila jsem kolik hodin v odporném vězení, kde se na mě pořád snažil vrhnout ještě odpornější temný. Ble...“ Oklepu se. „A pak nějaký ten boj a pak spaní v poli... no nediv se, že páchnu jak žumpa.“ Podívám se na špinavý háv. „Ten nejspíš by měl být spálen.“ Navrhnu. „A děkuji. Doufala jsem, že se budu u vás moci umýt a převléknout.“ Zmíní se o Maxovi a já zvážím. „Neztrácej naději, drahá. Já pátrání po Maxovi nevzdám. Mám teď určitou moc... nějak to udělám.“ Stisknu rty. Ale stejně jako Eliz tyhle negativní pocity potlačím. „Ah... Tak Ele a prckové jsou tady? Skvělé! Už se těším až si ty malé pochovám a samozřejmě pozdravím s Ele.“ Vstanu. „Tak já se umyji, převléknu a vrátím se.“ Kdybych se dlouho nevracela tak se neboj. Nejspíš to bude proto, že jsem ještě neuznala, že jsem čistá." Vtipkuji, |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Překvapí mě jeho rozpaky, nečekal jsem, že tenhle luxus si vůdce Morového bratrstva může dovolit. Ony rozpaky se rozplynou v závěru v mého povídání. Jen jedinkrát mě přeruší v mém rozsáhlém monologu. „Nejsem nijak hrdý na to, co jsem udělal. Jediný důvod proč jsem ho nezabil osobně byl ten, že bych proti němu neměl jedinou šanci. A můžu děkovat jen intuici, že jsem ho tenkrát neprobodl, pač bych tu zřejmě nestál. Je to stejné, jako kdybych proti tobě pozdvihl meč – jen by si luskl a ze mě by byla hromádka popela.Takže si svůj názor ohledně toho nech pro sebe a mě nezatěžuj svým neutrálním tónem.“ Pronesu s pohledem upřeným do těch jeho „dětských“ oček.Dál pokračuji ve svém příběhu. „Ti, co se báli, se budou bát vždycky. Můžou získat jakoukoli sílu, udeříme-li na ně ale zdrcující silou, tak nás ještě budou prosit za odpuštění, kterého se jim však nedostane. Zda chceme uchovat naše prvenství, musíme být ti nejhorší, nejsadyčtější a nejkrutější. Ti, co povstanou proti nám, musí vědět, že jejich činy vůči nám postihne i jejich blízké. Samozřejmě nejnebezpečnější nepřítel je ten, který nemá co ztratit, ale popravdě, vždy jde něco ztratit.“ Na jeho souhlas jednoduše přikývnu. „Jak můžou jít po někom, kdo není?“ Pozdvihnu nad je poznámkou o možném útoku obočí. „Já nejsem nic a nikdo, o mé maličkosti jako vůdci nikdo neví. Navíc se nevyskytuji na místech, kam by se kde kdo mohl přemístit.“ Vybavím si tajnou základnu Jestřábů. Slova toho chlapce mě poněkud rozhodila, ale já jsem ten, co nemá co ztratit a život za záchranu Anett je malá cena. Podivím se nad jeho zprávou o jídle. „Dobře.“ Bylo mi to jedno kam se poděje, já svého dosáhl. Musím se zarazit nad lehkostí, jakou se přenesl. „Tak to vypadá, že temné kulty mají nějaké trumfy ohledně magie, či je snad ten chlapec nadanější a víc spjat s magií?“ Nechám to plavat, jsou to jen zbytečné otázky a možná na ně ani odpovědi znát nechci. Chvilku se zaposlouchám do toho ticha, co nastalo po jeho zmizení. Není čas na lelkování, Anett může být v ohrožení života každou sekundou! Otočím se ke dveřím, kterými jsem vešel. „Moruntune?“ Jeho jméno se odráží od stěn a vytváří tím menší ozvěnu. Nějak tak si myslím, že ať bych jeho jméno řekl kdekoliv, on by mě uslyšel. Pokud mě však neuslyší, projdu dveřmi, kde na mě jistě bude čekat. „Tady jsi!“ Pronesu rázným a vůdcovským tónem. „Jdeme do války proti Černému měsíci. Svolej je, svolej je všechny a řekni jim, ať se připraví na útok!“ Je to ironie, je to poprvé, kdy za mé bitvy bude bojovat někdo jiný než já sám. Kladu si otázku, zda já jsem vůbec nějaká platná figurka na té obrovské šachovnici. Pak ještě dodám: „A pokud to bude možné, zajmout jejich zajatce – členku rady.“ Počkám až předá mé pokyny, popřípadě zodpovězení jeho otázek, které by mohl mít na jazyku. Pak se ho zeptám, zda může kouzlem změnit můj vzhled. Nepočítám nijak s tím, že by to nepřátelé neprohlédli, ale nějak tak doufám, že Anett nebude mít tolik sil, aby viděla skrz iluzi, stát se může však cokoli. Ať už s iluzí či bez ní, se přemístíme na místo, odkud povedeme útok. Ach, budu tam jak terč, bez kněžské magie, bez ochran. Doufám, že bohové mi budou doopravdy nakloněni a mají se mnou vyšší záměr, jak říkal ten stařec, jež mi ukazoval minulost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vyslovíš jméno temného mága, okamžitě se před tebou objeví obláček kouře, který se během sekundy srazí k sobě a z něj vystoupí Morunt. Zůstane stát a vyslechne si tvé příkazy. Nic neřekne, ale rázně přikývne a očividně už se chystá přemístit, než se ho zeptáš na možnost iluze. "V iluzích já zrovna nevynikám, ale přivolám vám mága jménem Echran, je to jeho specializace." Pak se v dalším obláčku dýmu rozplyne. Vyjdeš ven z pokojů malého vůdce. Přede dveřmi stojí dva mágové v černých hávech patřící k ochránce Carla, tvůj vějíř už odešel, ale stojí tam šest tvých známých kostlivců, z jednotky Posledních. Stojí naprosto nehybně a když vyjdeš ven, jen tě kývnutím lebek pozdraví. Dvojice temných mágů se na ně dívá se směsicí strachu, úcty i znechucení. Najednou se před vámi objeví obláček dýmu a zhmotní se do podoby starého vychrtlého mága v černém hávu. Zamžourá na tebe a ukloní se. Pak chraptivým hlasem pronese. "Zdravím vás, pane. Jsem Echron, místní mistr iluzionista. Velitel Morunt říkal, že si žádáte mé služby." Než ale stihneš odpovědět, proletí kolem tebe jakoby závan větru, který s sebou nese tiché zašeptání. Naskočí ti z toho husí kůže. "Nekromanti volají na pomoc naše krajany." Pronese skřípavým záhrobním hlasem jeden z Posledních. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz s pousmáním kývne. "Jsem ráda, že jsi v Radě i ty. Strejda by na ně přitlačil, kdyby nebyl v Elfii, takže to musíš zastat za něj." Pak přikývne. "Jasně, koupel by měla být připravená." Zamíříš ke dveřím a ještě jak vycházíš a zavíráš dveře, krátce se do pokoje podíváš. Cedrik sevře Eliz v náručí a vtisknou si několik polibků. Pak zavřeš dveře a jdeš směrem ke koupelně. V tomto domě už jsi byla a přestože se tady pořád ještě moc nevyznáš, polohu koupelny si pamatuješ přesně. Vejdeš do místnosti naplněné vonnými parami a přesvědčíš se, že Eliz měla pravdu. Koupel je připravená. Káď je naplněná horkou vodou, připraveny jsou nejrůznější mýdla, olejíčky a bylinky. Na lavici u zdi stojí dřevěná lavice, na které je položen bílý háv, bílé kalhoty, tunika i ponožky. Vedle toho je položen nadýchaný bílý ručník. Umyvadlo se zrcadlem je zde rovněž, s několik druhy hřebenů a kartáčů. Kartáček na zuby a bylinková pasta je zde také. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ah... nádhera.“ Libovala jsem si už jen při pohledu na tu koupel. Přidala jsem do vody bylinný vonný olej, svlékla se a oblečení jsem prostě nechala ležet. „Aaaaahhhh...“ Vydala jsem blažený povzdech, jakmile jsem se ponožila do horké vody a celá se potopila. Vydržela jsem pod vodou co mi dech stačil. Chvíli jsem si ve vodě jen tak hověla a nechávala jsem bylinnou vůni, aby se mi vstřebala do kůže. Pak jsem si vybrala jedno z mýdel a začala se drhnout. Umyla jsem si vlasy a vydrhla každou píď svého těla. Odporná cela se stávala jen vzpomínkou. Po tom co jsem se vydrhla jsem si zase chvíli hověla, ale nakonec jsem přece jen vylezla a zabalila se do ručníku. Sedla jsem si k zrcadlu, použila tělový krém a učesala si vlasy. Jakmile jsem se oblékla, připadala jsem si zase jako znovuzrozená. „Zase jsem člověk.“ Řeknu spokojeně a štípnu se do tváří, aby mi trochu víc zdravě zrůžověli. Takto upravená jsem se vydala zpátky za Eliz, ale než jsem vešla do jejího pokoje, raději jsem zaklepala a počkala až mě pustí dál. No kdo ví co ti dva nakonec vyváděli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dále." Ozve se Elizin hlas. Když vejdeš do pokoje, sedí Eliz na zemi v tureckém sedu. Vedle ní sedí ve stejném sedu i Eleonora de Score, Alexova choť. Cedrika není nikde vidět. Na zemi sedí i dvě batolata, holčička a chlapeček, i když se to nejlépe pozná podle modrého a růžového oblečení. Holčička má kaštanově hnědé vlasy jako matka, chlapeček má Alexovy uhlově černé vlasy. Vzpomeneš si, že by děti ještě neměly mít jméno, protože nestihly být pokřtěny, i když jim už je rok a půl. "Wille, Sophie! Podívejte, kdo přišel!" Pronese Ele. Takže ses spletla. Děti pokřtěny byly. Bohužel v Alexově a tvé nepřítomnosti, ale nemohlo se dál vyčkávat. Děti si musí uvědomit své jméno. Děti se k tobě otočí, holčička vstane a potácivým krokem k tobě dojde, chlapeček zvolí cestu po čtyřech. "Keka!" Rozesměje se Sophie zvonivě. Ele se usměje a automaticky ji opraví. "Teta." Pak ona i Ele vstanou a Ele se na tebe usměje. "Ahoj Anett, ráda tě zase vidím." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začnu se smát, když mi řeknou teto i když poněkud jinak. „No pojďte ke mě zlatíčka.“ Popojdu k nim, aby to neměli tak daleko a pak oba vezmu do náruče. „Páni... vy jste, ale těžcí. Rostete jak z vody.“ Usměji se na Ele. „Zdravím tě, Ele. Také tě ráda vidím. Ah... už je to docela doba, když koukám, jak ti dva vyrostli.“ Usmívám se a jako každá žena, co nemá vlastní děti se nad batolaty rozplývám. Sednu si s nimi na židli a posadím si je na kolena. Oba jsem je přidržovala a začala poklepávat nohama s asi jednou z nejstarších věcí, jak pobavit děti. „A takhle jedou páni, a takhle jedou kmáni...“ Usmívám se. Podívám se na Ele. „Jak se máte? Jste tady už dlouho?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děcka se začnou strašně roztomile křenit, když je pohoupeš. Ele pokrčí rameny a s úsměvem vás pozoruje. "Asi týden. Za normálních okolností to u nás docela žije, i když bydlíme uprostřed pouště. Každou chvíli se k nám nějaký známý přemístí na návštěvu. Ale teď s tou zmatenou magií nikdo nechce riskovat zbytečné přenosy. Ale (Ele tak někdy říká Alexovi) je navíc u elfů..." Vezme ze země plátěnou plenku a setře Willovi z koutku slinu. Pak pokračuje. "..., takže nebyl důvod se doma nudit. Zeptala jsem se Carla, jestli tady můžeme nějakou dobu bydlet a ten nám vyšel vstříc." Eliz taky s úsměvem pozoruje tebe a děti, mimoděk obejme zezadu Ele, přitiskne rty k jejímu uchu a něco ji pošeptá. Ele se pousměje. Vtom se ozve tiché lupnutí a za vámi se objeví Cedrik. Jako jedinou tě to poleká a málem už vyvoláš nějaké kouzlo. Pak ti ale dojde, že tady se očividně mohou přemisťovat jen ti, kterým je to povoleno. Cedrik se tváří hodně vážně. "Městská stráž našla v jedné uličce zavražděného bílého mága. Bojoví mágové oblast uzavřeli a ádají si tvou přítomnost." Oznámí ti znepokojeně. Smrt bojového mága v boji není nic až tak neobvyklého, ale smrt civilního mága uprostřed druhého největšího města Říše, to už je hodně znepokojující. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „No... to víš. Máš tak pěkné děti, že se na ně musí chodit pořád dívat.“ Zavtipkuji. „To chápu. Navíc v dnešní době... samé útoky, temní, telepati... tady je to bezpečnější.“ Řekla jsem a znovu jsem děti pohoupala. Málem vyletím z kůže, když se objeví Cedrik, naštěstí jen pomyslně. Měla jsem na kolenou děti. Po tom co mi řekl se zachmuřím. „To je pořád něco...“ zabrblám si nevrle. „No dobře. Už jdu.“ Povzdychnu si. „Už aby byl tomuhle konec. Chci zpátky do svoji ordinace.“ „Tetička musí jít, andílci.“ Popusinkuji jim tvářičky a pak je posadím na zem. Vstanu. „Uvidíme se později. Doufám. Jestli mě nebudou chtít hned eskortovat do věže.“ Obě pro jistotu obejmu. „Tak se na to podívejme.“ Přistoupím k Cedrikovi. „Veď mě. Nevím kde to je.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cedrik pošle ještě rychlou vzdušnou pusu Eliz a i dvojčatům a pak tě chytne za ruku a přemístí se. Objevíte se v úzké uličce, kterou okamžitě poznáš, přestože jsi v ní nebyla už sedm let. Tady jste s Alexem a Jarredem zachránili mladou hraběnku, kterou si teď Jarred bere. Přesně na tom místě, kde teď stojíš, stál i Jarred, když ho málem zasáhl smrtelný šíp. zachránil ho jenom pohotový zásah Alexe. Od této události ale uběhlo sedm let a ty tady teď stojíš kvůli neméně důležité věci. Do uličky se snaží protlačit dav zvědavců, přes kordon městských strážných ale nemají šanci. Na místě, kde před sedmi lety strážní bez přemýšlení uvolnili pouta jednomu z útočníků, nyní leží postava v původně bílém hávu, nyní nasáklým krví, která ještě nestačila zaschnout. U těla klečí žena v černém hávu s bílou šálou kolem krku a bílou páskou na ruce. Léčitelka bojových mágů. Neléčí, pouze určuje smrtelná zranění. Přistoupíte s Cedrikem blíž a zadíváte se na mrtvolu. Ty už jsi na něco takového zvyklá, ale Cedrik okamžitě odvrátí zrak. Všechna čest mu, že se nepozvracel. Mužův věk se nedá odhadnout, místo obličeje má krvavý flek, po opakovaných úderech tupým předmětem. Jendu ruku má pod sebou v naprosto nepřirozeném úhlu, ze stehna mu trčí stehenní kost. Na hrudníku má bodné rány po dýce. Na místě je ještě sedm bojových mágů a dva z Tajných sborů, se stříbrnými maskami na tvářích. Jeden z bojových mágů ti řekne. "Našla ho tady jedna z patrol a okamžitě nás přivolala. Podle léčitelky je pravděpodobná příčina smrti jedna z těch bodných ran na hrudníku, konkrétně ta v srdci. Mohl ale prý zemřít i na ta rozsáhlá poranění hlavy. Nic víc nemáme. Nikdo nic neviděl, neslyšel a o ničem neví. Jediné, co je úplně jisté, je to, že oběť před smrtí pořádně zmučili." Pak se ozve léčitelka, která vstane od těla. "A taky to, že byl mučen i umřel na tomto místě. Není možné, aby někdo něco neslyšel..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla to strašná vražda. Přišla jsem blíže a prohlížela si mrtvého. „To je pravda. Někdo by něco musel slyšet. Jedině v případě pokud vrah nebyl také mág a nepoužil kouzlo.“ Řekla jsem a zavrtěla hlavou. „Tohle bylo osobní.“ Řeknu. „Kdyby šlo o získání informací, jistě by ho odvlékli někam pryč. Podle těch zranění... mi to připadá... vzteklé.“ Řeknu zamyšleně. „Víme kdo to je? Nebo aspoň tušení?“ zeptám se. Podívám se na Cedrika, který chudák na tohle nebyl zvyklý. „Jestli chceš Cedriku tak můžeš jít.“ Nabídnu mu možnost uniknout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bojový mág zavrtí hlavou. "Tohle nejsou zranění způsobená kouzlem. Zbraň mohla být držená telekinezí, ale samotná zranění práce magie nejsou." Sotva položíš poslední dotaz, s lupnutím se vedle vás objeví další mág. "Je to mistr Ridar, teprve před pár měsíci prošel Zkouškou. Pocházel z velmi chudé rodiny a aby si mohl rychle vybudovat věž, půjčil si značnou sumu u jednoho lichváře. Když nebyl schopen splácet, lichvářovy gorily si na něj posvítily. Vyklopí bojový mág, co zjistil. Nabídneš Cedrikovi, že může jít. Ten to chvíli zvažuje, ale potom zatne zuby a zavrtí hlavou. Jeden z bojových mágů ale řekne: "Promiň, chlapče, ale toto není místo pro civilisty, a už vůbec ne pro učedníky." Cedrik neprotestuje. Kývnutím tě pozdraví a přemístí se pryč. "Těchto vražd už bylo v Rhunxu hlášeno několik. Myslím, že za tím vším stojí jeden a ten samý lichvář. Ale to je poprvé, co vztáhl ruku na mága." Pronese další z přítomných bojových mágů. "Tohle by měli vyšetřovat rytíři, nejspíš se nejedná o vraždu pomocí magie." Řekne další mág, ale jeho kolega mu okamžitě oponuje. "Ne, ale jedná se o vraždu mága, a tu bychom měli vyšetřovat my." nakonec se všichni opět podívají na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nemyslela jsem pomocí magie.“ Opravím je. Nebyla jsem správně pochopena. „Myslela jsem tím, že kolem sebe mohl udělat hluchou zónu a tak nikdo nic neslyšel.“ Namítnu. Kývnu na Cedrika a pak sebou trhnu, když se najednou objeví další mág a oznámí nám kdo to je. „Nejspíš si pan lichvář myslí, že když jsme oslabení, tak si může dovolovat.“ Řekla jsem zamračeně. „Já o něm také neslyším prvně. Na cestě sem jsme zastihli jednoho muže při vraždě. Oběť jsme zachránili a jeho zadrželi. Ten muž vraždil kvůli otcově dluhu u lichváře, který by ho jinak zabil. Clark se rozhodl, že se na toho lichváře podívá.“ Řeknu přítomným. Zatvářím se znepokojeně a rozhlédnu se. Neviděla jsem žádné známky po boji. „Není divné, že se Ridar nebránil? Je to mág a i když magie funguje špatně, může ji používat. A nevidím tu žádné známky po boji.“ Znovu se rozhlédnu. „I kdyby byl zraněný jistě by se bránil. To se mi nějak nezdá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Léčitelka si znovu klekne a vyhrne mágovi rukávy hávu. Zápěstí má sedřené od pout. Pak mu otočí rozemletou hlavu a ukáže ti zaschlou ránu na týlu. Jsi lékařka, takže si dáš lehce dvě a dvě dohromady. Ránou tupým předmětem zezadu do týla jej omráčili a pak spoutali. Byl to velmi mladý a ne příliš silný mág, takže nebyl schopen s rukama spoutanýma za zády kouzlit. "Řezničili na něm a on byl svázaný a nemohl se nijak bránit." Přejde ke zdi a ukáže na zaschlou kaluž krve na zemi. "Někde tady v těchto místech ho potom na závěr pobodali a pak s ním ještě praštili sem." Řekne svou hypotézu. "Možná měl působit jako odstrašující příklad, aby ostatní platili. Nebo ten lichvář chtěl možná dokázat, že ani mágové se před nim nezachrání." Promluví jeden z bojových mágů. Druhý mág, očividně nejvýše postavený přítomný z bojových mágů, se otočí k jednomu kolegovi. "najděte velitele Clarka Itaru a zabraňte mu v hledání toho lichváře. Tohle není práce por jednotlivce, ale bojový oddíl." Mág kývne a přemístí se. "Možná bychom už mohli pomalu začít uklízet..." Navrhne léčitelka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V té změti ran bych to asi chvíli hledala, ale lékařka mi ukázala rány, které mi už sami řekli co se stalo. „Zmetci!“ rozčílím se. „Chudák... nedokáži si představit, jak musel trpět.“ Povzdychnu si. Vzhlédnu. „Ten lichvář je převážně hlupák. Tímhle si proti sobě poštval mágy. Ale ne jen tím. Vraždit své dlužníky? Takhle si od něj už nikdo půjčovat nebude.“ Nejspíš měl pocit, že je jediný lichvář ve městě. Dívala jsem se, jak jeden z mužů zmizel. Snad je Clark v pohodě. Bylo by dost hloupé přežít zajet temných a nechat se zabít lichvářem. Povzdychnu si. „Jistě.“ Začnu ji pomáhat s uklízením místa činu a přípravy těla na přenos. „Chudák rodina. Kvůli penězům... jeden umře, z jednoho se kvůli tomu stane vrah. Lidstvo směřuje do záhuby.“ Brblala jsem si rozmrzele. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden z bojových mágů pokrčí rameny. "Tohohle zabil jako odstrašující příklad, jako ukázku své moci. Jinak bych řekl, že své další dlužníky jen straší a případně mučí, ale nechává je žít, aby mohli splácet." Další mág se zamračí a zavrčí. "A bohužel se mýlíte v tom, že si od něj nikdo nepůjčí. Je tady spousta lidí, co nemají žádnou jinou možnost." Bojoví mágové pak začnou pomáhat s uklízením krve a přípravou těla. Když vtom se opět ozve tiché lupnutí a vedle vás se objeví další bojový mág, který začne okamžitě mluvit se svým velitelem. Ten vytřeští oči a slyšíš: "To si děláš srandu ne?! Před hodinou jsem měl mít padla!" Bojový mág mu něco naléhavě odvětí a velitel zavrtí hlavou. "To je přece práce Rytířstva!" Tentokrát zavrtí hlavou příchozí mág a opět svému veliteli odvětí. Velitel velice sprostě zakleje a zavrčí: "Celý svět se zbláznil!" Pak se otočí k tobě a řekne. "Nějací šílenci se zabarikádovali v místní nemocnici, takže mají hromadu rukojmích, a chtějí mluvit se členem Rady mágů..." Odmlčí se. "Rytířstvo nemocnici obklíčilo, evakuovali jsme a zajistili okolní budovy, byla informována Věž magie a brzy by měli dorazit na pomoc i bitevní mágové. Jestli ale zaútočíme, může to spoustu pacientů stát život." Potom počká na tvé pokyny, jestli se přesunete k nemocnici, dáš rozkaz k útoku nebo si s nimi půjdeš promluvit. Bohužel máš mezi všemi přítomnými mágy jako zastupující Rada nejvyšší pravomoci a je to na tobě. Vlastně jsi dočasně druhá v celé magické hierarchii, nikdo krom Shalafiho nestojí momentálně nad tebou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Teď jsem se už nelekla, ale zpozorněla jsem a poslouchala. Co se zase dělo? Velitel nakonec vysvětlil, že někdo ohrožuje nemocné v lazaretu a chtějí mluvit s členem Rady. Co to má zase znamenat? Měla jsem trochu obavy, aby to nebyli zase nějaký temní co mě chtějí unést. Když jim něco podobného vyšlo jednou, možná to zkoušejí znovu. „Dobrá. Půjdu se na to podívat.“ Řekla jsem a nechala se přemístit k nemocnici. „Držte si zatím odstup.“ Přikázala jsem a šla ke dveřím nemocnice, ale zastavila jsem se od nich pár metrů. „Jsem členka Rady mágů! Chtěli jste se mnou mluvit. Tak jsem tady.“ Zavolám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objevíte se před vysokou budovou nemocnice. Tady se léčí jen bohatí nemocní, chudí jsou léčení v chrámech Salmara. Okolo nemocnice jsou vytvořeny dřevěné barikády, za kterými se krčí nespočet kušištníků z řad královského vojska a několik jednotek rytířů. U jedné z barikád je shromážděna úderná jednotka bojových mágů. Před nemocnicí leží desítka mrtvých mužů v uniformách ostrahy nemocnice a pár útočníků oblečených spíše v hadrech, než v čemkoliv, co by se dalo nazvat oblečením. Útočníci to nejspíš myslí smrtelně vážně, ale není pochyb, že by nebyli schopni vzdorovat síle, která se tady shromáždila. Pravděpodobně samotná jednotka bojových mágů by na ně byla moc. Jenže zatímco na chudinský lazaret by tato síle už pravděpodobně dávno zaútočila nehledě na životy rukojmích, tak pacienti této nemocnice jsou příliš důležití, než aby si královští dovolili zaútočit. Když vyjdeš kupředu, pohnou se společně s tebou dva bojoví mágové a ty cítíš, jak kolem vás vytvořili štíty proti fyzickým zraněním. Odvrátí to meče, šipky i šípy a pokud se do štítu dá dostatečná energie, pak to může odvrátit i střelu z katapultu. Teda ne že by něčím takovým únosci disponovali. Bojoví mágové se zastaví a ty ještě dojdeš pár kroků, jsi asi v půli cesty k nemocnici. Štíty tě ale nadále chrání. Vidíš, jak se zpoza barikád vztyčili vojáci z kušemi a zalícili. Rukojmí nerukojmí, tvůj život je pro ně důležitější. Zanedlouho vyjde ze dveří jeden z útočníků. Je to muž ve středních letech, v rozedraných šatech a se strhanými rysy. Spíš cítíš, než vidíš, jak se střelci za barikádami napjali. Muž je neozbrojen, zvedne ruce dlaněmi vzhůru a dojde až k vám, zastaví se asi metr od tebe a rozhlédne se kolem. Desítky vojáků, kteří na něj míří, jako by jej vůbec neděsili. Ukáže na mrtvoly nemocničních strážných. "Tohle je mi líto." Mluví však poměrně lhostejně. "Ale je to jediná možnost, jak může naše spodní vrstva přesvědčit vrchnost, aby poslouchala. Nevím kdo jste, velmistro, ale předpokládám, že i vy patříte k nejmocnějším šlechtickým rodům. Takže určitě znáte vévodu dan Hilla..?" Vévoda Theodor dan Hill je velice mocná osoba, se kterou si nikdo moc nechce začínat. Šeptá se o něm, že je neuvěřitelně zlý a ke svým poddaným se chová velmi krutě, nikoho to ale nezajímá. Šlechta se ho bojí, mágové mají plno jiných věcí na seznamu priorit, král je rád, že vévoda hlídá hranice a církev a Rytířstvo přijímá jeho štědrý sponzoring a zavírá oči. Víš o něm hlavně díky Carlu de Scoreovi, který si Alexovi na vévodu během svých návštěv Alexovy věže často stěžoval. Většinou to ale bylo v době, kdy se Alex zabýval mnohými jinými věcmi a tak toho moc nepodnikl. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prohlížela jsem si muže v hadrech, tenhle člověk měl život těžký. To jde vidět hned. „Jmenuji se Anett Sela. A ne. Moji rodiče jsou farmáři z jedné malé vesnice. Ale jsem členka Rady a to je to co jste požadovali ne?“ otáži se. „Pokud jde o vévodu dan Hilla,tak o tom jsem jenom slyšela, ale osobně ho neznám.“ Řeknu mu po pravdě. „Takže... co chcete? Jak vidno pozornost jste si získali. Poslouchám.“ Podívám se na mrtvé. Nejspíš k tomu mají dobré důvody, bohužel to, že při tom někoho zabili jejich situaci ještě zhoršilo. Tak či onak lidé co obsadili nemocnici skončí přinejmenším v žaláři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Farmářka? Výborně, vy máte šanci nás pochopit." Řekne muž trochu ulehčeně. "Takže o vévodovi jste slyšela? A slyšela jste o... všem?" Sám si odpoví. "Nejspíš ano. Všichni tomu říkají zvěsti, ale zvěst to není. Bezdůvodně zatýká a mučí vesničany, jako by nestačilo, že už tak musíme dřít na jeho polích dvacet hodin denně za krajíc chleba." Každé slovo ze sebe vyplivne jako odpornou nadávku. "Ale nedávno zašel příliš daleko. Vyhlédl si jednu ze sotva dospělých dívek, nechal si ji odvézt na hrad a tam ji znásilnil a poté zabil." Po tváři se mu skutálí slza smutku, vzteku a bezmoci. "Žádali jsme o slyšení u několik jiných šlechticů, ale všichni nás odmítli a ještě na nás poštvali psy. Jen jeden hrabě nám dopřál sluchu a hodlal proti dan Hillovi vystoupit v Otevřené radě. byl naše největší naděje. Předevčírem byl zavražděn..." Zatne zuby a mluví chvíli skrz ně. "Z vraždy byl obviněn náš starosta a včera byl popraven. Přitom celá vesnice viděla dan Hillova správce, jak hraběte zavraždil. Mágové jsou jediní, kdo mají dost síly a kuráže se vévodovi postavit. Chce to jen chtít." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem co říkal a mračila jsme se čím dál tím víc. „Je to hrůza co všechno za lůzu se dostane k moci.“ Řeknu na to. Založím si ruce na prsou. „Tohle je vážné. Ale rozhodně nedovolím, aby se tohle zametlo pod koberec. Zařídím, aby se Hill zpovídal ze svých zločinů. Ale nevím jak dlouho to bude trvat.“ Řeknu zamyšleně. „Můžu vám slíbit, že budu dělat co je v mých silách, ale...“ znovu se rozhlédnu. „Z tohohle vás nedostanu. Vím, že bojujete za bezpráví vykonané na vašich lidech, ale jiní lidé zemřeli. Z tohohle se budete muset zodpovídat. I když jste měli dobré důvody.“ Povzdychnu si. „Doufám, že to chápete.“ Zaváhám. „Běžte zpátky. Promluvím si se svými lidmi. “ Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dávejte si na vévodu pozor." Upozorní tě muž. "V tomhle on umí chodit, párkrát po něm už spravedlnost šla. Vždycky ale zmizel nebo záhadných okolností zemřel svědek nebo hlavní vyšetřovatel. Nikdy se mu nepodařilo nic dokázat. A člověka v jeho postavení musíte usvědčit naprosto nezvratnými důkazy." Rozhlédne se kolem sebe a přikývne. "Ano, moc dobře vím, že se z toho nevykroutíme. Ale je nás tu jen pár mužů, dobrovolníků, kteří už nemají co ztratit." Otočí se zpět k nemocnici a zamává rukou smluvený signál. Pak se ale otočí zpět k tobě. "Ale ani v nejmenším nehodláme opět hnít ve vězení." Pousměje se. "Děkuji za pomoc. A teď, sbohem." S tím udělá rychlý krok směrem k tobě. Ozve se zadrnkání tětiv a do muže se zabodne bezmála třicet šipek ze samostřílů. Což bylo přesně to, čeho chtěl dosáhnout. Ještě chvíli stojí, na tváři se mu objeví vítězoslavný úsměv a pak se mu podlomí kolena, dopadne na zem a zemře. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Chápu. Kdyby nebyl v tomhle dobrý, tak by nezůstával tak dlouho bez trestu.“ Odpovím. Když řekne, že nemají co ztratit tušila jsem co mají v plánu. „To přece...“ Chci ho přemluvit ať to nedělá, ale on byl rychlejší a za chvíli už byl prošpikovaný šípy. Zavřu oči, otočím se a vydám se zpět. Tvářím se zachmuřeně, podívám se na muže. „Můžete zařídit, aby jejich těla byli vráceny domů, aby je mohli pohřbít?“ požádám je. Založím si ruce na prsou. „A budeme si muset vážně promluvit. To co mi ten muž řekl, to se musí řešit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podíváš se na mrtvého muže na zemi, zavřeš oči, otočíš se vydáš se zpět k barikádám. Čím blíž jsi, tím více se vojáci uklidňují. Projdeš mezi bojovými mágy, kteří tě chránili proti útokům a ti se také otočí a vydají se za tebou. Když přelezeš barikády, ocitneš se tváří v tvář veliteli bojových mágů, který tě sem přenesl. Když promluvíš, bojový mág přikývne. "To zařídím." Pak zaváhá. "Použil jsem odposlouchávací kouzlo, dobře vím, o čem mluvil. Z jeho řeči jsem ale pochopil i to, že se nehodlají vzdát." Na okamžik se opět odmlčí, ale tobě je jasné, kam tím míří. "Není moc pravděpodobné, že by teď zabili rukojmí, když splnili svůj úkol. Žádám tedy o povolení k útoku." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To nejspíš ne. Řekla bych, že se buďto nechají zabít nebo se už zabili.“ Řekla jsem na to. Pak pokynu rukou. „Povolení uděleno.“ Řeknu a pak přemýšlím. Tohle bylo dost závažný, bojovat proti šlechtici nebude snadné. Ale na druhou stranu jsem teď u mágů na vysokém postavení. Nemůže mě nechat jen tak zabít. Mám trochu obavy, že v tomhle případě se budu muset snížit k intrikám. Možná si budu muset najmout někoho kdo Hilla prověří... vytáhne na něj všechno co najde. Možná budou nutní špehové, ale nějaký fakt dobrý. Protože Hill se proti tomuhle jistě brání. A proč ho král chrání? Jistě.... on hlídá hranice. Jenže to by mohl dělat i jiný šlechtic co by po Hillovi převzal jeho pozemky. Že by Hill držel krále něčím v šachu? Nějakým incidentem? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitel přikývne a zašeptá příkaz jednomu ze svých bojových mágů. Ten rozkaz telepaticky předá velitelům oddílů armády a rytířstva. Během několika sekund se hradba mečů pohne a vtrhne do nemocnice. Zatímco přemýšlíš, probíhá akce. Toto mají vojáci a rytíři nacvičené, takže tvé rozkazy nejsou potřeba. Za několik minut vyjdou ven, nikoho nezatkli, všichni jsou mrtví. Teď už je to práce pro kněží. Velitel bojových mágů tě zkoumavě pozoruje, když uvažuješ. Pak řekne: "A nemůžete si prostě o Hillovi promluvit s králem? Zachránila jste mu život, měl by vám poskytnout audienci. Přes něj je to nejpřímější a nejjednodušší." Zároveň uvažuješ, kdo by ti mohl pomoci. Tak nějak sis za ty roky zvykla spoléhat se na Alexe, který skrz svou síť kontaktů nebo přes svou vlastní moc vyřešil skoro všechno. Ale ten je teď daleko. Rada? Ta teď prakticky neexistuje. Carl de Score? To je jen hrabě. "Ale myslím, že pokud má někdo šanci dostat ho před soud, jste to vy." Dodá mág zamračeně a pak odejde buzerovat své muže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „Zachránila jsem sice prince, ale toho mladšího. Na trůn nastoupil jeho bratranec. To než se zjistilo, že ty obvinění proti němu jsou falešné. Ale možná by mi princ dokázal nějak pomoci nebo mě podpořit.“ Jeho návrh mě zaujal. Zadívám se na něj. „Děkuji.“ Řeknu a dívám se jak jde rozkazovat ostatním. Nakonec jsem uznala, že zde mě už není potřeba a tak jsem požádala mágy jestli by mě neeskortovali zpět do sídla Carla de Score. Nikdy jsem nežádala o slyšení i když u prince. Ke králi jsem nemohla, ten drží s Hillem. Vydala jsem se za Ele. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Aha... No tak ale i princ může být vzácná posila." Požádáš několik bojových mágů, aby tě vzali zpět do sídla. Ti tě samozřejmě nemohou odmítnout, takže dva z nich tě chytí za ruku a přemístí se s tebou před vilu. Do ní se přemístit samozřejmě nemohou. Pak se přemístí pryč. Stráže ti při vstupu nedělají problémy, už ví, kdo jsi. Na Ele narazíš už ve vstupní hale. Z očí jí srší blesky, ruce má založené v bok a pouští hrůzu na mužíka v bílém hávu, který stojí před ní. Po boku toho muže stojí dva bojoví mágové a zdá se, že se podívanou skvěle baví. Vedle vychrtlého mužíčka vypadají svalnatí bojoví mágové jako strážní věže. "Já! Toho! Ředitele! Neodvolám! A basta!" Odsekává Ele zlostně a s každým slovem vetchý mág o kousek ustoupí. Až teď si vzpomeneš, že Eleonora má vlastně taky velmi vysokou funkci. Je představená Akademií, přímá nadřízená všech ředitelů a přímá podřízená Rady mágů. Když vstoupíš, bojoví mágové se otočí. Jednoho z nich neznáš, ale druhý je Erik. Mág, který tě dovedl k Alexovi. Černé vlasy má rozcuchané a o něco kratší, než když jsi ho viděla posledně, ale jinak se vůbec nezměnil. Zazubí se na tebe a pokyne ti hlavou na pozdrav, pak se otočí zpět k podívané. Ta ale právě skončila, Ele mávne rukou a řekne bojovým. "Odveďte mi ho z očí." Erik se znova zazubí a poplácá po rameni svého kolegu. Ten protočí oči, chytne mužíka za ruku a přemístí se. Erik zůstane a rozesměje se. Ele se taky pousměje. "Krásně jsi mu to nandala." Pak se Erik otočí k tobě a s úsměvem tě pozdraví. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvědavě jsem přihlížela této scénce. Ele byla pěkně rázná, pobaveně jsem se uculovala. Chudák mužík. Když zmizí přistoupím k nim blíže. „Ráda tě vidím Eriku.“ Stisknu mu ruku. „O co tu šlo?“ zajímám se. Někdo nebyl spokojený s ředitelem akademie? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik se ještě pořád kření, když řekne: "Ten kurážný chlapík byl asistent nějakého šlechtice, jehož synka ředitel vyhodil z Akademie pro špatnou morálku." Ele se zasměje. "To jsi řekl krásně vznešeně, Eriku. Ve skutečnosti prostě na všechno dlabal a šikanoval své spolužáky. Vysvětlila jsem tomu pánovi, že to neznamená konec jeho šancí stát se mágem, pokud seženou někoho, kdo by ho vyučoval, ale oni trvali na odvolání ředitele. Což jsem odmítla." Pokrčí rameny. "Můžou se ještě odvolat k Radě, až bude zase kompletní, ale myslím, že jim to k ničemu nebude." Pak se Ele zeptá. "Trvalo vám to nějak dlouho. Co ten mrtvý mág?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se. „Někteří šlechtici si myslí, že můžou všechno.“ Řeknu skoro nepřátelsky. „Byl to mladý mág z chudé rodiny. Půjčil si od jednoho lichváře, ale nemohl zaplatit. Tak ho lichvář nechal zabít. Mágové to budou řešit.“ Řeknu. „Ale stalo se ještě něco, ale to bych raději řešila někde v soukromí a ne v hale.“ Řeknu vážně. Odešli jsme do soukromí čajového salónku, ale neposadila jsem se, místo toho jsem začala přecházet sem a tam. „Jde o dan Hilla. Jeho krutost došla tak daleko, že skupina jeho poddaných se vydali na sebevražednou misi jen proto, aby upozornili na to co se děje. Skupina vesničanů a že vypadali dost bídně obsadili nemocnici pro bohaté, bohužel při tom pár lidí zemřelo a tak bylo jisté, že skončí ve vězení. Chtěli mluvit s někým z Rady. Tedy se mnou.“ A vypověděla jsem jim co mi řekli, co jim Hill způsobuje. „Tohle se už nemůže dál přehlížet. Hill musí dostat co si zaslouží.“ Řeknu rozhodně. „Ale sama to nezvládnu. Přemýšlela jsem, že bych požádala o pomoc králova bratrance. Ke králi přímo nemůžu. Drží s Hillem. Říkali, že proto, že hlídá hranice, jenže stačilo by aby na jeho místo dosadil jiného šlechtice a ten by je mohl hlídat zrovna tak. Takže si myslím, že Hill na krále něco má.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ele s Erikem se na sebe překvapeně podívají, ale pak tě následují do čajového salónku. Během tvého proslovu Ele a Erikovi ztuhnou úsměvy a přejdou k mračení. Erik potom začne přecházet po pokoji také. "Dostat ho před soud už zkoušelo nespočet lidí." Zamumlá. "Někteří byli zastrašeni, jiní uplacení a vzali to zpět, ale většina záhadně zemřela. Všichni ví, že za to Hill může, ale nelze mu to dokázat." Sevře pěsti a pochoduje dál, Ele taky přemýšlí, ale aspoň stojí na místě. "Teď od něj byl na nějakou dobu pokoj, ale jestli zase začal vystrkovat růžky, tak to není dobré." Pak promluví i Ele. "Je dost dobře možné, že na krále něco má. Náš současný král není žádný andílek..." Pak ji ale něco napadne a zamračí se. Rozhlédne se, zatáhne závěsy a zašeptá zajišťovací kouzlo rušící odposlechy. "Legální cestou to nikdy nevyšlo. Tak mě napadá jedna naprostá šílenost. Co nařídit Tajným sborům, aby se o to postaraly? Nebylo by to poprvé, Tajné sbory kdysi zabíjely i krále..." Erik na ni vytřeští oči. "Máš pravdu, je to naprostá šílenost! Uvědomuješ si ty následky, kdyby nás odhalili? Král by si nemohl nechat líbit to, že mágové zaútočili na jednoho z jeho největších sluhů! Musel by nám vyhlásit válku!" Ele se na něj znova zamračí. "Sbory nejsou žádní břídilové. A ano, moc dobře si uvědomuji následky. Byl to jen takový nápad..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nemohu říci, že by mě vražda také nenapadla jenže to by bylo příliš a právě... zjistit, že jsme to udělali mi... král by musel zareagovat i kdyby smrt Hilla by pro něj byla výhodná. „Také jsem na to myslela. Ale je to příliš riskantní. Přesto...“ zaváhám. „Napadlo mě, že bychom se mohli spojit s podsvětím.“ Konečně se posadím. „Sehnat toho nejlepšího špeha a nasadit ho na něj. Aby o něm zjistil všechno co se dá.“ Opřu se do křesla a promnu si kořen nosu. „Přemýšlím kolik je asi podobných šlechticů jako je Hill.“ Řeknu zachmuřeně. „Škoda, že neexistují nějaké sbory, které by hlídali šlechtice aby se neopili mocí a nezačali se chovat nelidsky.“ Vzhlédnu. „A co králův bratranec? Nemůžu si vzpomenout na jméno. Jak jsem ho kdysi pomohla zachránit. Možná by nám s tím pomohl. Je to nakonec princ.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Teď musíš jako Rada udělat asi nejdůležitější rozhodnutí." Řekne Erik, na okamžik zastaví svůj pochod a vážně se na tebe podívá. "Jestli po vévodovi půjde Řád mágů, s nasazením Sborů a všech dostupných sil, nebo jestli po něm půjdeš sólově jen ty, s podporou několika málo známých." Ele přikývne na potvrzení Erikových slov. "Obojí má své výhody a nevýhody. Když se do toho opře celý Řád, máme větší šanci na úspěch. Ale všichni mágové si tím získají mnoho vlivných nepřátel." Erik přikývne a naváže na Ele. "Na tomto závisí další rozhodování. Spojit se s podsvětím mohou za Řád Sbory, jako ostatně vždy, ale pokud nás do toho půjde jen pár, budeme mít dost co dělat." Ele se pousměje. "Králův bratranec je princ Raphael Vingaard, ale to je vedlejší." Nemohla sis vzpomenout na křestní, ale příjmení jsi samozřejmě znala. Členové královské rodiny už staletí používají příjmení "Vingaard." Po prvním panovníkovi tohoto jména bylo pojmenováno hlavní město. "Důležité je, jak ti princ může pomoci. Jeho pravomoci jsou velmi nízké, ale jako významný člen dvora má přístup k nejtajnějším informacím. Pokud nám pomůže, bude spíš zvěd, než nějaký aktivní pomocník." Upozorní tě Erik. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nemůžu na to nasadit celý řád. Jsou tu i jiné problémy. Musí se hlídat démoni, temní, telepati... nemůžu všechny zaměstnat zničením Hilla.“ Řeknu zachmuřeně. „Nemluvě o pátrání po Maxovi.“ Poposednu. „Proto budu muset vybrat sólo a doufat, že najdu pomoc.“ Vstanu a zase začnu přecházet. „Řekla bych, že princ Raphael by nám mohl být užitečný i jako zvěd. Hlavně proto, že většina intrik se děje právě na královském dvoře.“ Zastavím se. „Ah... s tímhle nemám žádné zkušenosti! Nevím kde začít.“ Projedu si rukou vlasy. „Nevíte o někom kdo by měl s něčím podobným zkušenosti?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak jsem to nemyslel." Pousměje se Erik. "Samozřejmě, že by se nenasadili všichni mágové, to je jasné. Ale jestli to chceš brát jako oficiální akci mágů, kde bys mohla nasadit i některé síly Řádu, nebo jako sólovku." Pak pokýve hlavou. "Jo, sólovka je pro mágy méně riziková." Ele uvažuje a pak řekne: "Získáme hodně spojenců. Erik je důstojník bojových mágů, mezi nimi určitě někoho najde. Ty jsi členka Rady, na tobě bude zajistit pomoc někoho od Sborů. Nechci být skeptik, ale bez nich podle mě nemáme šanci. A já zajistím podporu mocnářů Akademií. Spousta dětí v Akademii jsou děti šlechticů, třeba by se od nich dalo něco vyzvědět." Erik se zasměje. "Někdo, kdo by s tímto měl zkušenosti? Kterýkoliv člen Sborů, tohle je jejich parketa. Doufám, že nějakého znáš." Ele rázně přikývne a vstane. "Eriku, běž zajistit podporu aspoň nějakých bojových mágů, já si jdu promluvit s řediteli. Anett, ty si teď sežeň dva bojové mágy, aby to vypadalo oficiálněji, a pak běž do paláce a zažádej si o audienci u prince Raphaela. Kdyby ti ji komoří nechtěli poskytnout, tak se oháněj se svou funkcí, v takovém případě tě nemohou odmítnout." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím se. „Jednoho znám. Ale ten není dostupný.“ Řeknu na to jestli znám někoho z tajných sborů. Jo Nyos... ten by se hodil. Je to dost schopný mág. Podívám se na ty dva. „Děkuji vám, že mi chcete pomoci. Sama bych to nezvládla, zvlášť když nemám s něčím podobným žádné zkušenosti.“ „Půjdu tedy za princem Raphaelem.“ Stisknu oběma vděčně ruku a vyjdu ze salonku. První jsem se tedy vydala na naše ústředí, abych si tam sehnala doprovod, nejraději bych byla, kdyby jedním z nich byl Clark, který si získal moji důvěru. A pak rovnou požádat o audienci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš na ústředí mágů v Rhunxu, kde to jenom lítá. Civilní mágové pomáhající s administrativou pobíhají sem a tam, občas se někde mihne bojový mág, co shání nějaké informace nebo příkazy. Zamíříš k bojovému mágovi, který tak moc nespěchá a a udílí rozkazy, takže předpokládáš, že by ti mohl sehnat doprovod. Poprvé se musíš prokázat lejstrem, co ti dal Alex. Naštěstí jsi ho nosila pořád u sebe a přendala sis ho i do nového hávu. Když se prokážeš, mág kývne a vydá se ti sehnat doprovod. Když požádáš o Clarka, na okamžik zaváhá. "To je můj nadřízený... Tomu nic nařídit nemůžu. Ale je tady." Nasměruje tě k němu a on kývne, že tě bude doprovázet. Pak luskne prsty ještě na jednoho mága a společně se vydáte k paláci prince Raphaela. Stráže u brány vás zastaví a znova musíš ukázat lejstra. Clark i druhý bojový mág musí ukázat své průkazy. Teprve pak vás strážní pustí do vstupní haly. Tam už ale čeká komoří v doprovodu dalšího strážného. Dojdeš k němu, oba bojoví mágové od tebe udržují asi metrový odstup, aby ukázali, že jsou ti podřízení a byla tak vidět tvá funkce. Komoří je už starý proplešatělý muž, ale vypadá velmi sympaticky. "Přejete si?" Zeptá se příjemným konverzačním tónem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Došli jsme do princova sídla, nebo spíš paláce. Bylo zajímavé muset se ohánět tím lejstrem, ale ještě, že jsem ho měla pořád u sebe. Protože jinak by to byl docela problém. Kolikrát se stalo, že jsem na lejstro zapomněla a rychle jsem se pro něj vracela. Dnes se to naštěstí nestalo. Pustili nás dovnitř a tam nás přivítal komoří. Vypadal sympaticky, ale já už věděla že zdání může klamat. „Dobrý den. Jmenuji se Anett Sela. Členka nestálé rady a zplnomocněnkyně Rady. Potřebuji si promluvit s princem Raphaelem. Můžete mu oznámit, že jsem tady a že žádám o audienci?“ požádám ho a jsem připravená ukázat znovu lejstro. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můžete se prosím nějak prokázat? Formalita..." Ukážeš mu lejstra a bojoví mágové vytáhnou průkazy. Ale zatímco strážím u dveří stačil jen pohled na pečeť, komoří tvá lejstra důkladně pročte. Teprve potom přikývne. "Počkejte tady, prosím." S tím ti vrátí lejstra a zamíří ke schodům. Následuje několik minut ticha, mágové se rozhlížejí kolem sebe a strážný ztuhlý v pozoru je probodává pohledem. Potom se komoří vrátí. "Princ vás přijme, prosím, následujte mne. Vy zde můžete počkat." První věta je adresovaná tobě, druhá tvým bojovým mágům. Pokud s tímhle nebudeš dělat problémy, opět zamíříte ke schodům. Vystoupíte do druhého patra a komoří zastaví před mohutnými dveřmi. "Můžete jít." Otevřeš dveře, vstoupíš dovnitř a zase zavřeš. Je to čajový salónek velice podobný tomu, který jsi před chvíli opustila v sídle Alexova bratra. Všechno je vyvedené ve zlatorudé barvě. Těžké rudé závěsy na obrovských oknech, červený koberec i pohovky, pozlacené sloupy a lemy. Mladý princ sedí na pohovce, když vejdeš vstane a s úsměvem k tobě zamíří. Naposledy jsi jej viděla před sedmi lety a velmi se od té doby změnil. Předtím měl ještě pořád chlapeckou postavu i rysy. Teď se vytáhl a zmohutněl, i rysy mu ztvrdly. Zelené oči mu zůstaly stejné, hnědé vlasy má dlouhé a spadají mu volně na ramena. Na tvářích má jemné strniště. Oblečený je ve volném pestrobarevném oblečení šlechty podle poslední módy. Je neozbrojen. "Zdravím, Anett, rád vás zase vidím." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Museli jsme si projít oněmi formalitami, jako dokázání, že jsme kdo jsme, ohlášení, čekání jestli nás přijme a pak ještě jsem mohla k princi sama. „Dobrá.“ Řeknu a pokynu svému doprovodu, aby tu počkali i když bych ráda sebou měla Clarka, abych ho také rovnou zasvětila, ale nechtěla jsem způsobit podezření tím, že budu nějak odporovat. Nechám se doprovodit za princem. Vejdu a zavřu za sebou. Rozhlédnu se. Čajový salónek, zdá se, mi to nebo si jsou ten v sídle de Score podobné? Možná je to nějaká móda. Těžko říct. Zadívám se na prince, který se změnil. Vyrostl, zmužněl a jako už tenkrát před sedmi lety se mi líbil, teď se mi líbil ještě víc. Velká škoda, že se nestal králem. Není to tak, že by tolik záleželo na vzhledu, ale přece jen takovýto muž vzbudí důvěru spíš než to tlusté královské prase. „Vaše výsosti. Také vás ráda vidím.“ Pokloním se mu. „Vypadáte dobře.“ Pousměji se a pak se rozhlédnu. „Bohužel to není zdvořilostní návštěva.“ Omluvím se. „Ale přicházím za vámi v jedné naléhavé záležitosti.... je bezpečné zde mluvit?“ zeptám se. Vím dobře, že mocní lidé bývají často špehováni a odposloucháváni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Než stihne princ odpovědět, ozve se zaklepání a do místnosti vejde sluha. Přejde k vám, položí na konferenční stolek tác s červeným vínem, určitě dobrý ročník, a dvěma sklenicemi a pak beze slova odejde. Princ ukáže na tác a zeptá se: "Mohu vám nabídnout?" Když budeš souhlasit, víno otevře a nalije i tobě i sobě, když nebudeš, nalije pouze sobě. Pak se rozhlédne a přikývne. "Věřím svým mágům, že toto místo zajistili." Pokud si to budeš chtít ověřit, seznáš, že místo je opravdu kouzly zajištěno proti odposlouchávání. Princ se krátce napije a pak se na tebe vyčkávavě zadívá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mlčím dokud sluha neodejde. „Děkuji. Dám si.“ Souhlasím a posadím se k princi. Také se napiji, víno mě příjemně zalechtalo v hrdle. „Jsem tu kvůli de Hillovi, vaše výsosti.“ Začnu. „Jeho krutost a nelidské chování vůči poddaným zašlo už příliš daleko. Dnes pár jeho poddaných přepadlo nemocnici pro bohaté jen aby upozornili na to v jak bídném stavu se jeho lidé nacházejí a pak se nechali dobrovolně zabít. Mluvila jsem s jejich vůdcem.“ A vypověděla jsem mu co mi říkal, že Hill dělá. „Já jsem se narodila ve vesnici, farmářům a tak jistě chápete, že nesnesu to, aby se takto ohavně někdo choval k lidem jako jsou mí rodiče. Hodlám s tím něco udělat.“ Znovu se napiji. „Ale nemohu jít za králem, rozhodně ne s jasnými důkazy. Jak jsem to pochopila, tak král je na straně Hilla. Myslím si, že Hill má na krále nějakou špínu a tak si zařídil imunitu.“ Znovu se trochu napiji vína. „Přišla jsem za vámi vaše výsosti kvůli tomu, že se pohybujete na královském dvoře. Tam kde se intrikuje nejvíc a kde se dá dozvědět hodně zajímavých věcí.“ Zaváhám. „Pomůžete mi, vaše výsosti?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Víno je opravdu lahodné, staré minimálně několik desetiletí. Raphael tě poslouchá a krouživým pohybem bezmyšlenkovitě hýbe sklenkou, takže se ve víně brzy vytvoří rudý vír. Tváří se zamyšleně. Když skončíš, pořád se dívá do víru a tiše řekne: "Já vím, co dan Hill na krále má. Je to tajemství, které by mého bratrance bez všech pochybnosti stálo trůn. Promiňte, ale o toto tajemství se s vámi nepodělím. Stačí vám jen vědět, že o tom ví jen pár lidí." Pak se na nějakou dobu odmlčí a nakonec se na tebe dlouze zadívá. "Mohu vás ujistit, že dan Hill je trnem v oku i králi a jistě se mi podaří přimět jej ke spolupráci. Ovšem skryté, veřejně samozřejmě všechno popře." Znova se napije. "Já vám pomohu, Hilla nemohu vystát. Budu na dvoře vaše oči a uši, nikoliv ovšem ústa." Upozorní tě. Ozve se zaklepání a vstoupí komoří. "Posel Jeho Královského Veličenstva Haralda III. si žádá o slyšení." Princ přikývne. "Ať prosím ještě chvíli počká." Komoří se ukloní a odejde a princ se opět podívá na tebe. "Mám pro vás jako váš zvěd..." Tiše se tomu označení zasměje. "...první důležitou informaci. Vévoda dan Hill tlačí na mého bratrance, aby jej jmenoval velkovévodou. Ten se vše snaží oddálit jak jen to jde, ale nemáte příliš času." Pochopíš, co tím myslí, ale on to stejně řekne. "Nejenom že se mu tím drasticky rozšíří okruh jeho poddaných, ale velkovévoda může být postaven před soud pouze za velezradu. Což zabíjení poddaných není..." S tím se zvedne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „To chápu. Nepotřebuji vědět co je to za tajemství, jediné co jsem potřebovala vědět bylo to, jestli ho nepodporuje dobrovolně.“ Pousměji se a znovu se napiji. Bylo dobré a proto jsem musela přestat, dřív než mi to vleze do hlavy. Když mluvil kývala jsem hlavou, že rozumím a nic nenamítám. Nakonec, ale byl nucen naše setkání ukončit, kvůli další návštěvě. „Děkuji vám, vaše výsosti. Je to víc než jsem očekávala. Jsem vám velice vděčná.“ Zadívám se na něj. „Snad se nám podaří se ho zbavit dřív než se stane velkovévodou.“ Znovu se mu pokloním. Rozloučím se s ním a odejdu. Tak velkovévoda... pokud se tak stane... nakonec nezbude nic jiného než ho zavraždit. Představa těch nevinných lidí, musí žít ve strachu, podle toho jak vypadali žijí ve špíně, nemoci... hladoví. Strašné... Vyšla jsem ven, kde na mě čekal doprovod. Pokynula jsem jim a vyšli ven. Tam jsem se otočila k tomu druhému bojovému mágovi otočila. „Děkuji, že jste mě doprovodil. Můžete jít. Clark mě už doprovodí.“ Propustím ho a počkám až odejde nebo zmizí. „Clarku potřebuji s tebou mluvit. Věřím ti a proto bych tě chtěla požádat o pomoc. Pojďme do sídla de Score a tam ti všechno vysvětlím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Projdeš kolem komořího a dole si vyzvedneš své mágy. Společně vyjdete ven a pak druhého mága propustíš. Ten kývne a s lupnutím zmizí. Clark se zatváří posmutněle a zavrtí hlavou. "Promiň, ale teď nemůžu. V pět se mám sejít s Nyosem u kašny na náměstí, poslal mi vzkaz." Ukáže ti utrhnutý kus pergamenu, na které je v rychlosti naškrábáno: Dnes v pět na obvyklém místě. Citrón "Citrón... To je přezdívka, kterou jsem mu dal v dětství. Já byl meloun." Clark se podívá na hodiny na věži. "Mám ještě pět minut. Můžeš jít se mnou. Možná bys potom mohla zasvětit i jej..?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos? Zasměji se. „Dali jste si roztomilé přezdívky. I když Nyos citrón? Nezdál se mi kyselej.“ Řekla jsem pobaveně. „Ano. To bych mohla. Po tom co jsme si spolu prožili si získal moji důvěru i přátelství i Nyos i když nevím jestli o to ty nebo on stojí. No... i kdyby ne, tak stejně nemáte na vybranou.“ Znovu se usměji a vykročím s ním směrem ke kašně. „Takže Nyos už svou misi dokončil?“ zajímala jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já už vlastně ani nevím, jak ty přezdívky vznikly..." Přizná se Clark s pousmáním. "Nyos to bude vědět." Pak se na tebe překvapeně podívá. "Fakt? No jistě, že o to stojím..." Usměje se. Ale pak se zase začne nejistě mračit. "To právě nevím. Pokud u té kašny bude, tak ano." Dojdete ke kašně přesně na čas. Ozve se tiché lupnutí a před vámi se objeví muž v černém hávu a se stříbrnou maskou na tváři. Mávne si rukou před obličejem a maska se rozplyne. Objeví se Nyosova usmívající se tvář. Clark ho okamžitě obejme a Nyos na něj překvapeně vykulí oči. "Jsi nějak změkl, meloune, ne?" Ale objetí mu oplatí. Pak se obrátí k tobě a pozdraví se i s tebou. V sídle Carla de Score není ani Erik, ani Ele, nejspíš jsou pořád ještě na svých akcích, co Ele rozdala. V čajovém salónku je jen Eliz s Cedrikem, kteří se spolu rychle o něčem dohadují. Když vejdete, ztichnou a překvapeně se zadívají na tvůj doprovod. Eliz se ale rychle vzpamatuje a řekne: "Ahoj, Nyosi." Nyos na ní s pousmáním kývne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zase se zasměji. „Jistě.“ Potvrdím mu, že jsem to myslela vážně. Došli jsme ke kašně právě ve správnou chvíli, kdy se Nyos objevil. Překvapí ho, že ho Clark objímá, ale já se nedivila. Možná si předtím hrál na drsňáka, ale měl svého mladšího brášku rád. „Zdravím tě Nyosi. Jsem ráda, že jsi v pořádku.“ Stisknu mu ruku. Odešli jsme do sídla Carla de Score z kterého jsme si udělali tak trochu hlavní štáb. Raději bych tedy byla někde jinde. Kvůli dětem, ale kam jinam jít? Když jsme vešli do čajového salónku byla tam Eliz s Cedrikem. Překvapeně se zadívám na Eliz, která Nyose pozdravila. „Vy dva se znáte?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz s Nyosem se na sebe zazubí, Cedrik se tvému dotazu pousměje. "Je to bývalý učedník Marcuse." Clark mimoděk přikývne. "Někdy k nám chodí na návštěvu a občas pomáhá s naší výukou." Dodá ještě Cedrik a potom se společně s Eliz usadí na pohovky, Eliz položí hlavu Cedrikovi na rameno a pak se na vás oba zadívají. Eliz řekne. "Na nás se neohlížejte, teta nás informovala." Clark a Nyos si sednou vedle sebe na pohovku a také se na tebe podívají. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha.“ Řeknu chápavě. Ti dva se uvelebili, zvažovala jsem jestli je nemám požádat o odchod, ale Eliz mi řekne, že je Ele informovala. „Tak dobře.“ Řeknu nakonec a kouzlem místnost zabezpečím proti odposlouchávání. Musím dávat pozor. „Tak dobře...“ Nadechla jsem se a první Clarkovi a Nyosovi vysvětlila o co jde. Zopakovala jsem to samé co Ele, Erikovi a princi. Jako vždy jsem se při tom poměrně rozohnila, jak mě to rozčilovalo jen když jsem na to myslela. Ale jak jsem jim říkala co jsem se dozvěděla od prince Raphaela zase jsem se uklidnila. „Takže princ nás podporuje a nejspíš bude i král i když tajně.“ Řeknu nakonec a konečně se posadím. „Mrzí mě, že tě s tím otravuji Nyosi zrovna když jsi skončil jednu práci a nedopřál jsi si vůbec žádné volno. Ale tvoje zkušenosti by se nám hodně hodili.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se někdy na konci vyprávění odmlčíš, Nyos ti do toho vleze s poznámkou. "Připadám si jako na jednom z našich brífinků. Nechcete si pořídit stříbrné masky?" Pak tě ale už nechá vše domluvit a když se omluvíš, kývne, jako že tě chápe. "No..." Zvedne se a protáhne. "Kdyby to byla akce Tajných sborů, tak by teď následoval rozchod našich členů a každý by zajistil něco. Sledování, spolupráci personálu zámku, podplácení vojáků... Teď to musím zajistit sám, takže mi to možná zabere nějaký čas." Zauvažuje. "A pokud můžu něco navrhnout, tak..." Natáhne ruku a v té se mu objeví nějaký dokument. Ten položí na stůl a rozloží jej. Je to nějaký spis o pozemcích, nebo tak něco. "Vévoda dan Hill nedávno vystavěl silnici na pozemku patřící mágům. Je to záminka, abyste se dostali dovnitř a setkali se s ním. Pomůže vám to jej lépe odhadnout. Bude to zaštítěno jako oficiální návštěva vysokého funkcionáře Řádu s vysokým šlechticem kvůli malému problému. Hill se vám omluví, slíbí, že zjedná nápravu a rozloučí se s vámi. Vy si tak prohlédnete hrad, zjistíte, jak vypadá vchod, kolik je kde stráží... Pro jistotu..." Lejstro nechá na stole a narovná se. "I tak si Anett ale raději vezmi nějaké opravdu schopné bojové mágy. Namátkou, nevím, jestli je znáš. Erik, Dartor, Vesas, Risis... Clarka ne, toho potřebuju." Podívá se na vás všechny. "Jestli nikdo nic nemá, šel bych zařídit spolupráci personálu hradu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „To chápu. Snad to stihneme dřív než se stane velkovévodou.“ Nyos s tímhle věděl co dělat a hned měl co dělat, navíc zaúkoloval i mě. Podívám se na papír. „Hm... to není špatný nápad. Navíc... mohla bych použít jako záminku ten útok jeho poddaných a předstírat, že mě to příliš nezajímá a že tam jsem jen aby se neřeklo, aby nepojal podezření. Jistě se tenhle incident dostane až k němu.“ Přikývnu a vezmu si od něj lejstro. „Děkuji Nyosi. Clarku... hodně štěstí.“ Rozloučím se s nimi. Oddychnu si. „Tak to pomalu začíná.“ Řeknu a podívám se na Eliz s Cedrikem. „Pomůžete mi sehnat Erika, Dartora, vesase a Risise?“ požádám je. „Kdybych o ně požádala oficiální cestou, asi by někoho zajímalo proč chci zrovna tyhle. I když můžu říct, že to jsou přátelé...“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark a Nyos se s vámi rozloučí a vyjdou před vilu, aby se mohli přemístit. Eliz a Cedrik přikývnou. "Erik přece šel sehnat nějaké bojové mágy, on určitě sežene ty nejlepší, nebo nejdůvěryhodnější." Všimneš si, že za okny se mezitím setmělo. Někdo zaklepe na dveře a dovnitř vejde nějaká stará paní, už na první pohled ten typ příjemné babičky. "Slečny, pane, večeře je na stole." S tím se otočí k odchodu a ještě automaticky dodá. "Před jídlem si prosím umyjte ruce." Eliz se usměje. "Moje chůva, Lisa. Tedy moje a mých sourozenců." O Eliziných sourozencích za všechny ty roky nevíš vůbec nic. Kolik jich, kolik mají roků, nic... "Jdeš se taky najíst?" Zeptá se tě Eliz. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Promnu si kořen nosu. „Pravda. Pravda. Neměla bych myslet na tolik věcí najednou.“ Řeknu. Objeví se babička, která nás upozorní na večeři a abychom si umyli ruce. „Ano... jen si umyji ruce. Sahala jsem na jisté věci...“ Řeknu a dojdu si ruce umýt. Sahala jsem přece jen na mrtvolu. Pak jsem se přidala k večeři. Chvíli jsem mlčky jedla, zjistila jsem, že mám poměrně hlad a tak jakmile jsem se zbavila největšího hladu zadívala jsem se na Eliz. „Jak se vlastně mají tví sourozenci? Tedy... jen, že jsem žádného ještě neviděla a ani nevím kolik jich máš nebo kolik jim je let.“ Zajímám se. Ale tak nějak tuším, že to budou spratci. Jestli je vychovávala jejich matka tak to budou nafoukaní zmetci. Eliz měla štěstí, že se dostala do rukou Alexe a ještě ve věku kdy se děti dali tvarovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro K večeři je naprosto vynikající hovězí pečeně s nakládanými bramborami. U jídla jsi ty, Eliz a Cedrik a ještě asi šestiletý kluk a desetiletá dívka velice podobná Eliz v tomto věku. S tím vychováním jsi měla víceméně pravdu, u chlapce to není zas tak moc vidět, ale dívka drží nosík nahoře, tváří se upjatě, na kolenou má rozprostřený ubrousek... Ono to tak nějak prostě jde vidět. "Mám šest sourozenců." Řekne Eliz tiše. "Nejstarší bratr, je mu dvacet devět, po otci převezme pozemky. Druhý bratr je dobrodruh. Když z něj otec chtěl mít správce sídla, poslal ho do háje a šel si vlastní cestou. Toho se matce nějak nepovedlo zkazit, vždycky byl strašně svobodomyslný. Mám ho ze všech sourozenců nejraději..." Rozžvýká sousto a pak pokračuje. "Pak mám sestru, ta se provdala za velmi bohatého obchodníka." Zašklebí se a dodá. "Kterému je šedesát tři." Vymění se s Cedrikem znechucené pohledy a pak Eliz pokračuje. "Pak mám další sestru, té je teď devatenáct a je dvorní dáme u dvoru krále." Pak nenápadně ukáže na děti u stolu. "Susan je deset a Thomasovi je šest." Když dokončí větu, otevřou se dveře a dovnitř vstoupí muž. Eliz ti velmi tiše řekne. "My o vlku... Tohle je můj nejstarší bratr, Boris." Borisovu poměrně pohlednou tvář kazí věčně povýšený výraz, pozvednutý nos a pohrdavé oči. Jeho oči jsou úplně stejné jako ty Alexovy, stejně jako Eliziny. Hnědé vlasy má svázané do copu a je oblečen v jemném šatu podle současné módy. "Áááá, byl jsem upozorněn, ale že tady najdu někoho tak krásného, jsem neočekával." Ukloní se ti. "Já jsem Boris." Usměje se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tvoji rodiče se činili.“ Řekla jsem pobaveně a poslouchala její vyprávění o jejích sourozencích. Jsem ráda, že aspoň ne všichni z jejích sourozenců je zkažených. Když domluvila, chtěla jsem se zeptat na jejího bratra co cestuje, škoda že tu nebyl. Zajímalo by mě kde všude byl. Já pořád cestování jen plánovala. Ale zatím jsem se k tomu moc nedostala. Dovnitř vešel muž, který byl sice hezký, ale jeho výraz a pohled v očích se mi hned protivil. Já prostě neměla ráda šlechtu co si myslí, že můžou všechno. Věděl kdo jsem... zajímalo by mě jestli by byl tak zdvořilí, kdyby věděl, že mí rodiče jsou farmáři. „Děkuji sire Borisi.“ Řeknu zdvořile a pokývnu mu na oplátku. Já tu žádné pukrle dělat nehodlám. „Jmenuji se Anett Sela.“ Představím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Boris si promne dlaně a usedne k večeři. Ještě se podívá na děti. "Zdar děcka." A usměje se na ně. Susan a Thomas mu pozdrav oplatí a zhnuseně se vrtají ve vynikající pečeni. S Eliz na sebe jen chladně kývnou a s Cedrikem se probodnou vražednými pohledy. Přestože Cedrik je taky šlechtic, ti dva si zjevně moc nesedli. Nejspíš to bude proto, že Cedrik má vychování. Během jídla potom už nepadne jediné slovo. Ty, Cedrik a Eliz dojíte prakticky současně, měli jste stejné porce a začali jste jíst ve stejnou dobu. Pak se zvednete od stolu a vyjdete na chodbu. Po té k vám zrovna kráčí nějaký muž. Je velmi pohledný, hlavně proto, že mu chybí ony pohrdavé rysy. Má kratší rozcuchané hnědé vlasy, několika denní strniště a milé oči, opět v Alexově modré barvě. Na sobě má černé kožené brnění se spoustou škrábanců a odřenin. Po levém boku se mu houpe meč. Když ho Eliz spatří, zavýskne a rozběhne se k němu. Pak mu skočí kolem krku. On se zeširoka usměje a také ji obejme. Když se pustí, dojdou k tobě a Cedrikovi. Eliz celá září, když ti muže představuje. "Anett, můj druhý bratr, Denet. Denete, Anett Sela, moje kamarádka a členka Rady mágů." Muž se nad vámi všemi tyč jako medvěd, i svou mohutností se mu dost podobá. Ukloní se ti dokonalou šlechtickou úklonou a nebýt tohoto, ani bys nevěřila, že je modré krve. Pak s ena tebe zazubí. "Rád vás poznávám." Stiskne si ruku s Cedrikem. Ti dva se už očividně znají, protože se s úsměvem pozdraví. Denet se pak otočí tobě. "No, velmistro... Co vás přivádí do tohoto zbytečně velkého a příliš luxusního sídla, který je vybudován z peněz, jež mohly být použity na důležitější věci?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsme dojedli omluvila jsem se ostatním u stolu a vydali jsme se pryč. A jakou náhodou jsme potkali toho druhého bratra, toho cestovatele, poznala jsem ho hned. Prostě jeho se nedá splést si ho. A navíc viditelně měl úplně jinou povahu. Eliz měla radost, že ho vidí a pověsila se mu na krku. Kdyby byl ten obr menší, měla bych obavy, aby mu nestrhla záda. Ne, že by byla tlustá, ale přece jen už je to skoro dospělá ženská. Ale on byl vážně kus chlapa. Tu a tam jsem trošičku... maličko litovala, že jsem zadaná. Připomněl mi Zioriho. Jak se asi má? Radši jsem ho vystrnadila z myšlenek. Už tak jsem měla dost starostí. Usměji se na Deneta a také se mu ukloním. „Také vás ráda poznávám.“ Jeho slovům jsem se zasmála. „Po pravdě jsem tu čirou náhodou. Podařilo se mi s pomocí dalších mágů utéci ze zajetí temných a došli jsme až sem.“ Pokrčím rameny. „Eliz mi říkala, že cestujete. Myslíte, že by jste mi někdy mohl o tom vyprávět? Také jednou chci cestovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Denet se zasměje. "To vás ctí, málokdo se dnes chce vydávat na cesty. Lidé teď většinou myslí jen na pohodlí." Pousměje se a projde kolem vás. "Určitě vám o svých cestách někdy povyprávím, ale teď bych se rád najedl. Promiňte." Ještě se podívá na Eliz. "Je Boris vevnitř, prcku?" Eliz přikývne a Denet se opět zazubí. "Výborně, doufám, že mu můj příchod zkazí náladu." A s tím vejde do jídelny. Eliz se podívá na Cedrika. "Řekl mi prcku, chápeš to?" Cedrik se začne smát jejímu výrazu, Eliz do něj začne šťouchat a brzy se začnou smát a políbí se. V tu chvíli se objeví Erik, který otevře ústa, aby něco řekl, ale pak se na ty dva zadívá a zase ústa zavře. Usměje se. "To je tak krásné..." Začne se rozplývat. "Ale teď k věci. Sehnal jsem ke spolupráci Dartora, toho myslím znáš. Pak Risise, Samura a Periera. To jsou naše čtyři bojová esa. Ještě jsem chtěl sehnat Vesase, ale ten teď má volno a nemohl jsem ho najít. Možná bych sehnal více lidí, ale nechci to rozjet tak moc ve velkém." Pak poplácá Cedrika s Eliz po rameni a řekne jen: "Ať se vám nezauzlujou jazyky." Ti po něm hodí nevrlým pohledem a on se otočí zpět k tobě. "Co je na večeři?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Jen doufám, že mi to někdy povinnosti dovolí. Ah samozřejmě. Dobrou chuť.“ Řeknu. A zasměji se také, když si Eliz postěžuje na to, že ji řekl prcku. „On to určitě nemyslel, tak že jsi ještě dítě. Ale oproti němu jsou prckové asi všichni.“ Otočím se, když se objeví Erik. Řekne mi koho všeho sehnal, Dartora jsem samozřejmě znala, ale ty zbylé ne, ale jestli jim věří Erik tak já také budu. „V pořádku. Dobrá práce. Mám také nějaké nové informace, ale to si povíme později.“ Řeknu. Zajímá se co je k jídlu. „Hovězí pečeně s nakládanými brambory. Moc dobré. Jo a je tam Boris a zrovna šel dovnitř Denet. Jestli jsou jako každí bratři, tak tě nejspíš čeká i nějaká ta podívaná.“ Upozorním ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik se zašklebí, ale kývne. "Já to nějak přežiju." S těmi slovy se otočí a vejde do jídelny. Eliz a Cedrik se od sebe odlepí a Cedrik popřeje Eliz dobrou noc a jde spát. Z jejich tichého rozhovoru jsi pochytila, že dnes vstával brzy, důvod ale nevíš. Když Cedrik odejde, Eliz se za ním ještě chvíli dívá a pak se s povzdechem otočí k tobě. "On je prostě úžasný..." Zamumlá láskyplně a pak se tě věcně zeptá. "Jdu se zkusit spojit se strejdou. Jdeš taky?" S tím projde kolem tebe a chytne tě za ruku, abys šla. "Nechala jsem ti připravit pokoj." Informuje tě ještě, když vejdete do jejího pokoje a ona se postaví k zrcadlu. Zamumlá už tobě velmi dobře známá aktivační kouzla a přidá Alexovo jméno a přibližnou polohu. V zrcadle se nejdříve objeví mlha a pak spatříte Alexův pokoj. Alex musel kouzlo povolit, takže stojí naproti zrcadlu. Oblečený je v černých podhávových kalhotách a bílé tunice. Černé vlasy má jako vždycky rozcuchané a na tváři má unavený výraz. Podaří se mu ale na tváři vyčarovat upřímný úsměv, když vás vidí. "Anett, Eliz. Co je u vás nového?" Eliz se pousměje. "Ahoj strejdo. Vlastně všechno. Stalo se teď hodně věcí." S tím Eliz ukáže na tebe a Alex k tobě otočí pohled. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přijdu k ní a položím ji ruku na rameno. „To ti přeji. Skoro ti závidím, že můžeš s ním být.“ Řeknu. „Ano.“ Souhlasím a nechám se vést. „Ah... to jsi hodná. Děkuji. Už se těším až se ponořím do spánku a aspoň na chvíli zapomenu na všechny starosti.“ Odvedla mě k zrcadlu a aktivovala ho. Alex vypadal unaveně, ale snažil se tak nevypadat. „Ahoj, Alexi.“ Pozdravím ho také. Eliz se hned zmíní o našich starostech, byla bych raději, kdyby to nedělala. Alex měl sám starostí víc než dost. Povzdychnu si. „No ano... nejspíš znáš Hilla, že?“ zeptám se. A tak jsem mu v kostce vypověděla co se tu děje a na co se chystáme. „Ale nemusíš si dělat starosti Alexi. Mi to tady zvládneme. Sáma vidím, že máš dost co dělat.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex vytřeští oči. "To jste všechno stihli za necelý týden?" Pak zavrtí hlavou a promne si spánky. "Anett, jsem rád, že se vám podařilo Černému měsíci uniknout. Měli jste ale obrovské štěstí. Kdyby tam nebyl Nyos, tak nevím..." Pak zauvažuje nad Hillem. "Vévoda Hill... Jestli se vám podaří dostat je soud, svět bude hned krásnější. Jsem rád, že i pomáhá Erik, je to můj dobrý přítel už čtyřicet let. O Clarkovi vím, že je velmi schopný velitel a Nyos se mnou byl v mnoha akcích a má mou důvěru. Znám ho ještě z jeho studentských let, kdy se učil od Marcuse." Když se zmíníš o jeho práci, unaveně se usměje. "Upřímně řečeno to není vůbec nic zajímavého. Donekonečna vysedávám na elfích poradách a shromážděních a mám pocit, že elfové snad nepotřebují spát, jíst ani vylučovat. je to k zbláznění. Některé jejich rokování trvá den a půl v kuse." Povzdechne si. "Dal bych cokoliv, abych mohl být u Ele a dvojčat. Krucinál, raději bych se znovu postavil Bratrstvu, než poslouchat to jejich tlachání." Potlačí zívnutí. "Teď k Hillovi... Co hodláte dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím... nemysli na to, Alexi. Jsme v pořádku a tak na to zapomeň.“ Řeknu rychle, protože jsem věděla, že on si zvládne dělat starosti i kvůli něčemu co už není aktuální. „Ano... za tu chvíli jsem poznala pár opravdu spolehlivých lidí.“ Souhlasím, když vychvaluje Erika, Clarka a Nyose. Pak mi řekne, že u nic je spíš nuda. Tak dlouho dokáží řečnit? „A nemůžeš požádat krále aby s tím něco udělal? Přece jen musí brát ohled. Jistě pochopí, že ty potřebuješ spát, jíst a to všechno. Vidím jak jsi unavený.“ Zamračím se. Ale jak se zmíní o svých dětech tak se rozzářím. „Tomu rozumím. Dvojčata jsou úžasná. Dokonce mě poznali a říkají Keko. Tedy teto.“ „Dobře. Tedy... Nyos mi sehnal oficiální lejstro a půjdu Hilla navštívit. Erik sehnal pár důvěryhodných mágů, kteří mě tam doprovodí. Trochu se tam porozhlédneme, kvůli rozmístění vojáků a tak. Pro jistotu. Zatím, ale jen sháníme informace.“ Zaváhám. „Ale netuším jak seženeme důkazy. I kdyby nám všechno dosvědčili jeho poddaní tak by to nemuselo vyjít. Dostali by obvinění za spiknutí a byl by konec. Jediná možnost je mít důvěryhodného svědka. Možná někoho tam tajně nasadit, aby viděl jeho zločiny na vlastní oči a pak vše dosvědčil u soudu.“ Zamnu si bradu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se zamračí. "Než abych je požádal o přestávku tak radši chcípnu. V žádném případě nesmí vidět ani náznak mé slabosti." Když mu pochválíš děti, hrdě se usměje. Pak se zamyslí nad tvou další řečí. "Nyos tam určitě někoho dostane, pokud bude chtít, ale nesmí to být hned tak někdo. Vesničané by mohli být obviněni ze zaujatosti a spiknutí, ale už ten fakt, že to jsou je vesničané..." Pronese to omluvným tónem, jako by naznačoval, že on nemá nic proti, ale některá šlechta bere vesničany jako méně než lidi. "...může způsobit, že nebudou bráni vážně. A vévoda je velice vlivný člověk, takže se bojím, že ani slovo šlechtice nebude dostatečné. Nejspíš budou potřeba nějaké hmotné důkazy nebo velký počet výpovědí. Mučidla, záznamy o zemřelých poddaných, výpovědi vojáků, kouzla pravdy - ale pozor, jako šlechtic může toto odmítnout a nebude mu přitíženo." Povzdechne si. "Pouštíte se do velké věci." Pak se s Eliz chvíli baví o nedůležitých věcech, rodině, Cedrikovi, kouzlení... Nakonec na jeho dveře někdo zaklepe a on se omluví, že musí končit. S tím se zrcadlo zahalí do mlhy a po chvíli už vidíte jen své odrazy. Elizabeth zívne. "Půjdu spát, Anett. Dobrou noc." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já říkala rovnou krále... ale tak jak chceš.“ Pokrčím rameny. Zamyslím se nad tím co říkal. Nějak to uděláme. Poradím se s ostatními a něco vykoumáme. Hlavně dávej na sebe pozor.„ Rozloučím se s ním a pak nechám ať si povídá s Eliz. Ale nakonec někdo u něj zaklepal, stačila jsem mu ještě zamávat než zmizel. Podívám se na Eliz. “Samozřejmě. Dobrou noc.„ Rozloučím se s ní a vydám se ke dveřím. Pak zaváhám. “Kde je ten pokoj co jsi mi nechala připravit?" zeptala jsem se. Už jsem se také těšila na spánek. Snad se konečně nic nestane a já se budu moci pořádně vyspat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz tě zavede ke tvému pokoji, které je v patře hned nad Eliziným pokojem. Je to jeden z pokojů pro hosty, s malým množstvím vybavení, ovšem i toto vybavení je velice luxusní. Ebenový kosmetický stolek s ručně vyřezávanými ornamenty, pozlacený kraj velkého zrcadla a samozřejmě prošívaný těžký koberec a gobelíny na stěnách. Eliz ti popřeje dobrou noc, odejde a zavře za sebou. Podíváš se na sebe do zrcadla. I přesto, že máš čisté a učesané vlasy a umyla ses, je na tebe trochu děsivý pohled. Odřenina z pádu na zem v kobkách se táhne přes celé čelo a levá tvář se ti vybarvila do fialová po těžkém úderu pěstí při útěku. Tyto zranění sis zatím nevyléčila, pokud se ale chceš trochu vyčerpat a trochu riskovat, máš nyní tu možnost. Na kraji postele máš připravený složený noční úbor, takže se nejspíš převlékneš. Potom si jdeš lehnout. Do postele se vyloženě propadneš, jak je matrace měkká. Je to ale docela nepříjemné, protože jsi zvyklá na matrace tvrdší. V Elizině pokoji jsi seděla na její posteli a ona měla matraci v pohodě. Tenhle pokoj je určen především pro zhýčkanou šlechtu. Noc proběhla v klidu, takže se probudíš až pozdě dopoledne, jak si tělo splatilo spánkový dluh. Zvedneš se a stihneš se obléct do hávu ze včerejška a rozčesat si vlasy když někdo zaklepe. Po vyzvání vstoupí dovnitř Susan de Score. Až na ten mírně povýšený výraz ti to připadá, jako by do tvého pokoje opět vstoupila malá Eliz. Susan ti ze zvyku popřeje dobré ráno a pak ti sdělí. "Teta Eleonora chce, abyste přišla do čajového salónku." Přestože se ji očividně nelíbí role poslíčka, mluví s tebou uctivým tónem, protože tak byla vychovávána mluvit s každou osobou vysokého postavení. "Je tam s ní několik bojových mágů a jeden se stříbrnou maskou." S tím se otočí a vyjde z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem se ukládala ke spánku podívala jsem se na sebe do zrcadla a zděsila jsem se. Vypadala jsem, jako kdyby si ze mě někdo udělal boxovací pytel... a v takovém stavu jsem předstoupila před prince. Dotknu se podlitiny na tváři, úplně jsme na to zapomněla. Nechtěla jsem moc riskovat, ale takhle jsem to nemohla nechat a tak jsem si podlitinu na tváři vyléčila aspoň tak, aby se už zbarvovala do žluta a zpátky do normální barvy. Trochu to splasklo a vypadalo to lépe, ale pořád jsem vypadala zmláceně. Už jsem to tak nechala a šla raději spát. Postel mě dost překvapila, a neleželo se mi na ní dobře. Tak jsem se aspoň přesunula ke kraji, kde byla trochu tvrdší a pak usnula. Zabrala jsem rychle a tvrdě. Když jsem se druhý den probudila, připadala jsem si poněkud otupěle, ale šlo to. Oblékla jsem se a učesala, když někdo zaklepal. Byla to malá Susan s tím svým povýšeným výrazem. „Dobře. Děkuji.“ Poděkuji ji za vyřízení a za chvíli odejdu z pokoje i já a vydám se do salónku, kde na mě měli všichni čekat. Když dovnitř vejdu hned se rozhlédnu, abych zjistila kdo vše tu je. „Dobré ráno.“ Pozdravím a zase za sebou dveře zavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vejdeš do čajového salónku. Na sedačkách sedí tři bojoví mágové, které neznáš (jeden z nich je Gurcha - černoch), Clark a Dartor. Erik pochoduje za sedačkou. Eleonora sedí v jednom z křesel a Nyos ve svém černém hávu a bez masky všem něco říká. Bojoví mágové na sedačce se naklánějí a pozorují nějaké pergameny na konferenčním stolku. Když vejdeš otočí všichni hlavy. Ozve se několikero "ahoj", od lidí, co znáš, a "dobré ráno" od lidí, co neznáš. Bojoví mágové se zvednou, jakmile vstoupí a postoupí k tobě. Erik se ujme vašeho představování. "Anett, to jsou důstojníci bojových mágů, naše esa." Ze všech cítíš velkou moc. Erik ukáže na mága s pomněnkově modrýma očima a dlouhými blond vlasy. "To je Risis Vilian." Risis se ukloní. Erik ukáže na Gurchu, ebenový obr se nad ostatními tyčí o hlavu. "Samur Orda, pochází z Guršské říše." Řekne celkem zbytečně. Samur v úsměvu odhalí zářivé bílé zuby, mírně se ukloní a hlubokým hlasem řekne. "Těší mě." Erik ukáže na velice pohledného hnědovlasého muže s oříškovýma očima. "Perier de Selionth." Tvůj vzdálený příbuzný překvapivě nemá povýšené rysy, jen se usměje a kývne. Erik pak ukáže na tobě dobře známého pohledného mága s kratšími světle hnědými vlasy. "Dartora znáš." Dartor se na tebe usměje. "Rád tě zase vidím." Erik to pak zakončí. "Tito chlapci se uvolili, že nám pomohou. Nejedná se o akci Řádu, takže nám budou pomáhat ve svém volném čase." Samur se zazubí. "Kdykoliv." Perier Selionth přikývne. "Jen ať už je ten mizera před soudem." Pak se slova ujme Nyos. "Zrovna jsme tady probírali plán návštěvy dan Hillova hradu. Tihle čtyři mágové tě doprovodí a ty budeš požadovat napravení té situace se silnicí na území mágů. Souhlasíš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začalo představování, všechny jsem pozdravila. „Velmi si vaší podpory cením.“ Řeknu upřímně. Podívám se na Nyose. „Ano. Ale nebude to Hillovi podezřelé? Chci říci, že určitě se k němu dostal ten incident s jeho poddanými a mi tam najednou přijdeme a zajímáme se o tu cestu. A o tom co se stalo v nemocnici by nepadlo ani slovo?“ zajímám se a jdu se podívat na mapy nad kterými se předtím muži skláněli. „Bude těžké proti němu sehnat důkazy. Myslíte si, že si vede záznamy o svých zločinech?“ Pozvednu obočí. „O tom docela pochybuji. Něco takového dělat tak už je dávno pod zámkem. A tak mě napadlo jestli bychom neměli někoho nasadit mezi vesničany. Někoho jehož svědectví by u soudu obstál.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos pokrčí rameny. "Bude to chtít něco jako: 'Vévodo, přišli jsme vás oficiálně informovat o útoku vašich poddaných na nemocnici v Rhunxu. Bohužel nikdo z nich nepřežil, aby dostali zasloužený trest. A taky bychom si s vámi rádi popovídali o té silnici na našich pozemcích, když už jsme tady...'" Z toho jak to řekne, nikdo nepochybuje o tom, že tohle je jeho skoro denní chleba a že něco podobného už říkal mockrát. "Takové funkcionářské návštěvy jsou poměrně časté, takže by nemusel pojmout odezření." Na tvou další otázku se zasměje. "Ne, to si samozřejmě nemyslíme. Ale musí si vést evidenci o svých poddaných. Včera jsem si procházel tyto evidence a narazil jsem tam na spoustu nesrovnalostí. Je tam třeba napsáno narození, ale není tam úmrtí. V minulosti už proti němu tyto důkazy stály a on je vyvrátil tím, že jeho kronikář byl nespolehlivý a kašlal na to." Pak pokýve hlavou. "To je taky velice komplikované. Místodržící v jeho vesnicích mají o vesničanech přehled a kdyby se tam najednou někdo jen tak objevil, přišli by na to. A pokud bychom ho vydávali za přistěhovalce, byli by podezřívaví a než by začali mít důvěru, že je to opravdu vesničan, v té vesnici by se nic nedělo. I několik let. Navíc vévoda má těch vesnic pod sebou stovky, že... Nevíme, kde si vybere svou oběť. Krom toho v takovém případě je pro soud důvěryhodný minimálně hrabě. A rád bych viděl, jak přesvědčíme nějaká hrabata, aby si hráli na vesničany." Poklepe na jeden z dokumentů. "Lepší, ale riskantnější, bude nasadit někoho přímo do hradu." Někdo zaklepe a vstoupí několik sluhů. Postaví před vás na stůl karafy s vínem a šálky s čajem. Další před vás postaví talíře s plackami a toasty. "Snídaně, konečně." Zamumlá Clark a všichni se po jídle vrhnou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu, když mi řekne viditelně už často omílaná slova. Přikývnu, že rozumím. Ano evidence... jenže co mu bude bránit v tom znovu lhát, že má třeba tolik poddaných, že ani nestačí sledovat ty přistěhovalé a ty co se odstěhovali? Zamnu si zamyšleně bradu. „Takže někoho přímo do hradu.“ Zamumlám si. Podle všeho Hill má velkou zálibu v mladých dívkách. Hodně mladých. Jestli se nám podaří někoho posadit do hradu, tak by si měl takových dívek hledět a dávat pozor jestli nějaká nezmizí. Chtěla jsem to zmínit, ale zrovna přinesli jídlo. Nechala jsem první chlapy ať se najedí, neměla jsem zrovna chuť se mezi ně cpát. Navíc mě vždy bavilo dívat se, jak věčně hladoví muži se vrhají po jídle. Nakonec když se tlačenice trochu uklidnila jsem si nalila čaj a vzala si něco menšího na snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapi se po jídle vrhnou, jak jsi ostatně očekávala. Ale neujde ti, že Nyos nejdříve toast očichá a pak zamumlá kouzlo na odhalování jedů. Ostatní se začnou cpát rovnou. S Ele se na sebe podíváte. Když tlačenice ustane, vezmeš si topinku s čajem. Risis žvýká toast a zamyšleně se zadívá na Nyose. "Říkal jsi, že znásilňuje mladí dívky. Jak moc mladé?" Nyos se pousměje a zavrtí hlavou. "Chápu, co tím myslíš, ale ne. Pokud víme, není pedofil. Což je jediné štěstí, protože kdyby unášel malé holčičky, vesničané by už dávno povstali. A to by byl samozřejmě jejich konec..." Máš pocit, že se tady sešla dobrá parta. Všichni jsou kamarádi, baví se spolu. I Nyose víceméně vzali. Jiní by si dávno šli po krku. "Podařilo se mi včera přimět jednu mladou služebnou z hradu nejvěrnějšího místodržícího vévody, aby nám pomáhala." Clark se začne dusit topinkou, Peirer ho několikrát udeří do zad a jakmile je drobek venku z hrdla, začne se Clark smát. "A já si říkal, kde jsi byl včera v noci." Nato se začnou řehtat i ostatní bojoví mágové a Nyos převrátí oči v sloup. "Jsou i jiné způsoby jak dívku přimět spolupracovat!" Zavolá, ale v řehotu to zanikne. Povzdechne si a opře si o stěnu čekajíc, až se povyk uklidní. Vtom se ale otevřou dveře a dovnitř nakoukne ježibaba... teda, Elizina matka. "Mohli byste být laskavě zticha?" Hluk umlkne, ale když baba odejde, všichni začnou dělat posměšné obličeje. "Protiodposlouchávací kouzlo se na hluk bohužel nevztahuje, vážně to ztište." Řekne Ele. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Okusovala jsem topinku, když se sami zmíní o těch dívkách. Naštěstí neměl zálibu v holčičkách. Když se zmíní o tom, že přesvědčil jednu služebnou ke spolupráci mě taky zaskočilo a tak jsem se rychle napila čaje. Jejich smích byl nakažlivý. Nedalo se odolat a začala jsem se také smát. No tak co? Účel svědčí prostředky. Ani bych se nedivila, kdyby se ta chudinka do něj zamilovala. Zakoukat se do jednoho z těchto krasavců se silným charakterem by nebylo ani trochu těžké. Když se najednou zjeví matka Eliz ztuhnu a sklapnu. Stejně tak i ostatní, když odešla chlapy se samozřejmě začali ksichtit a Ele je napomenula. „I když souhlasím s tím, že je to děsná ženská, pořád je to její dům a tak bychom měli její přání ctít.“ Řeknu nakonec a odložím šálek čaje. „Takže chlapy... připravte se k odchodu. Já ještě zkusím něco udělat se svým obličejem a sejdeme se za deset minut v hale.“ Koriguji je. S tím zajdu za Eliz a požádám ji o nějaké šmnky, kterými zakryji rány na obličeji. Měla jsem to použít hned... krásně to krylo. Teď jen nezmoknout. Pak jsem odešla do haly, kde jsme se měli sejít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muži přikývnou a odejdou. Ele jde s tebou nahoru a řekne ti: "Oni se sice smáli, ale ani bych se nedivila, kdyby ji fakt svedl. Motto Tajných sborů je 'Účel světí prostředky.' Pokud vím, tak ještě nedávno unášeli děti temných a nutili je tak, aby se vzdali." Mračí se. "Nějak se nemůžu přinutit někomu z nich věřit. Jsou jako temní mágové pod záštitou dobra." S tím vejde do svého pokoje a ty jdeš dál k Eliz. Ta ti půjčí líčidla a ani se neptá, proč se nevyléčíš. Za deset minut jsi dole v hale, stejně jako zbytek vašeho uskupení. Ty, Ele, Erik, Clark, Nyos, Risis, Perier, Dartor a Samur. "Všichni jít nemůžeme." Podotkne tvůj vzdálený příbuzný Perier. "Necháme Anett, ať si vybere svůj doprovod. Čtyři lidi krom mě, Hill na mě nemá příjemné vzpomínky.... Zbytek bude hlídkovat venku." Erik si sáhne do hávu, vytáhne lejstra o silnici a podá ti je. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Ele. „Temní jsou zlí a zkažení. Na rozdíl od nich, ty děti určitě nezabíjeli. Nemluvě o tom, že je tím určitě zachránili. Dokážeš si představit dítě, které vyrůstá mezi temnými? Co z něj vyroste?“ bráním je. „Ale chápu co myslíš... já tajným sborům také příliš nevěřím. Ale Nyos... ten je v pořádku. Ale snad si na něj uděláš pak sama svůj vlastní názor.“ Řeknu a rozloučím se s ní. Zamaskovala jsem svůj potlučený obličej a vrátila jsem se k ostatním. Musela jsem si vybrat s kým tam půjdu. Vezmu si od Erika lejstra a schovám je ve svém hávu. „Dobrá. Tedy Erik, Risis, Dartor a Samur.“ Vyberu si doprovod. Řekla bych, že bude lepší když Clark zůstane s Nyosem a bude mu pomáhat a Perier nemohl jít kvůli nějaké rozepři s Hillem. „Takže... můžeme?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos přikývne. "Zbytek jde se mnou." Čtyř bojoví mágové tě uchopí, spojí své síly a přemístí se. Všechny své síly dají na to, aby vás nikdo neodklonil, jako v minulosti. Přistanete před vysokým a strohým hradem na vrcholu kopce. Kolem jsou samé lesy. "Nikdo se nás nepokusil odklonit." Informuje tě Erik a okamžitě se s tebou telepaticky spojí. Má v úmyslu ti během tvého rozhovoru s vévodou radit co máš říct, kdybys nevěděla. Sebejistým krokem zamíříte k bráně. Jdeš v čele, čtveřice bojových mágů jde krok za tebou v lajně. U brány se zastavíte a Erik na ni několikrát zabuší. V bráně se otevřou dvířka a z ní vyjde holohlavý muž s hranatou čelistí v barvách dan Hilla, stříbrnozelené. U pasu má meč. Při pohledu na vaše šály se mírně ukloní a pak řekne: "Přejete si?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přemístili jsme se až na Hillovo území, skoro před jeho práh. „Dobrá.“ Řeknu a zhluboka se nadechnu. Vydali jsme se k hradu, pořád pro mě bylo zvláštní, že jsem byla... šéfka. A pořád se mi to nelíbilo. Ale dělala jsem co jsem zmohla. Došli jsme k hradu a Erik zabušil na bránu. Čekali jsme jen chvíli než se objevil... dveřník? „Dobrý den. Jmenuji se Anett Sela. Přicházím vévodu oficiálně informovat o útoku jeho poddaných na nemocnici v Rhunxu a také promluvit si o nápravě silnice na našich pozemcích.“ Vytáhnu potřebná lejstra, protože mi je jasné, že je budou požadovat. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Ty by si mě asi slyšel, i kdybych byl na druhém konci světa, co?“ Pousměji se nad skutečností, že mě Moruntun slyšel. Po vyslechnutí mých příkazů nic neřekne, ale dá jasně najevo, že rozumí. Očekávám jeho zmizení, on se však zmíní, že iluze není jeho denní šálek čaje. „Nuže dobrá, zavolej mi tedy toho Echrona.“ Pokynu rukou a on v zápětí zmizí v známém dýmu. „Tak to bychom měli.“ Rozhlédnu se po prázdném pokoji. Mé nohy mě pak nasměrují ke dveřím, jimiž jsem do místnosti mladého vládce vstoupil. Očekával jsem svůj vějířovitý doprovod, nicméně k mému překvapení jsem tam našel kostlivce z jednotky Posledních. Pravda, kde jinde bych je asi tak našel. Nejde si nevšimnou neskrývané úcty, strachu a znechucení, rýsující se na tvářích Carlovy stráže. Proč z nich mají takový vítr? Možná jsou skutečně dost nebezpeční. Musím se zasmát nad tou ironií. Já se k nim choval jako ke psům a mágové tady se klepou strachy. Náhle se zarazím. Poslouchají snad i jeho rozkazy?! Očima se potkám s jejich prázdnými očními důlky a opětuji jejich pozdrav. Chci se jich zeptat, co tu pohledávají, i když ta otázka má snadnou odpověď, spíš mě zajímá, zda poslouchají Carlovi rozkazy. Už už se chystám vyslovit svou myšlenku, tu přeruší obláček dýmu a přede mnou stojí postarší mág, představující se mi, jako Echron. Nestihnu ho ani pozdravit, když kolem mě zahvízdá jakoby závan větru, přinášející zprávu. Ovšem nevím, zda je to dobrá či špatná zpráva. I když husí kůže se přiklání pro tu špatnou zprávu. „Jak to myslíš?“ Syknu na kostlivce. Jak to k sakru myslí? Já myslel, že jednotka Posledních je oddána vládci Morového bratrstva! Co myslí tím, že nekromanti volají na pomoc jejich krajany? Navíc, čí nekromanti je povolávají?! Naši nebo řád Černého měsíce? Trpělivě čekám na jeho odpověď, pač tímto oznámením mě vskutku zmátnul. Po jeho odpovědi se otočím na nově zjeveného mága.„Těší mě mistře Echrone,“ pozdravím mága. „Vzkutku je tomu tak. Potřebuji tvých služeb. Chci, aby si na mě snesl iluzi, abych vypadal jinak. První důvod je, aby mě nepoznali členové řádu Černého měsíce. Ovšem spoléhám na to, že všichni jeho členové padnou. Nicméně nechci nic ponechat náhodě a druhý důvod je, že je tam zajatec jež je členem Nestálé rady a před ním chci uchovat svou indentitu skrytou.“ Hlavou pak pokynu ke kostlivcům. „Pokud možno, jim taky dej lidský zevnějšek. Nepřítel nemusí hned vidět, jakou máme sílu.“ Pak se chvilku rozmýšlím. Nejsem blázen a mám osobní zkušenost s bojem s mágy. Moc dobře vím, že pokud bych tam naběhnul, tak můj život skončí stejně tak rychle, jako svíčka, jejiž knot je zfouknutý větrem. „Mistře Echrone, spoj se s Velitelem Moruntunem a zeptej se ho, jak pokračují přírpavy a pokud možno, aby se sem přemístil.“ Pokud se zjeví Moruntun, sdělím mu svou otázku, ohledně nějaké ochrany. Pokud se nedostaví, pošlu tuto zprávu po Echronovi. Pokud všechno půjde hladce, dám příkaz – Echronovi či Moruntunovi, aby nás přenesl na „bitevní“ pole. Už brzo budu u tebe......... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Měla jsi samozřejmě pravdu, strážný si pročte tvá pověřovací lejstra a důkladně si prohlédne průkazy bojových mágů. Teprve pa kývne a ustoupí ze dveří. "Soustřeď se pouze na vévodu, zbytek nech na nás." Ozve se ti v hlavě Erikův hlas. Jeho vědomí je podivně rozdvojené, dojde ti, že je myslí spojený i s ostatními bojovými mágy. Dělá ti tak takovou lidskou vysílačku. Ocitnete se v rozlehlé vstupní hale hradu. Nejedná se o vilu ani žádné panské sídlo, ale opravdu o hrad. Jedinou uznávanou krásou je strohá účelnost. Všechno je šedé a kamenné, působí to velmi chladně. Vstupní hala má na bočních stěnách střílny a je zakončená další železnou bránou s padací mříží. Pokud by se případný útočník dostal za první bránu, ocitl by se v křížové palbě. Hala je plná strážných s meči a štíty nebo kopími. Všichni jsou v plné zbroji. "Koho se mnozí bojí, musí se mnohých bát." Okomentuje to Erik v telepatickém prostoru. Jeden ze strážných se pak okamžitě vydá za vévodou. Vrátí se zanedlouho. "Pojďte prosím za mnou." Spolu s bojovými mágy zamíříš po nahrubo opracovaných točitých schodech do vyšších pater. Projdete celou spletí chodeb, ve kterých ses naprosto ztratila. Cítíš, jak se tví mágové snaží zapamatovat si co nejvíce. Máš ale podezření, že vás strážný schválně vede oklikou, abyste neznali přímou a nejkratší cestu k vévodovi. Nakonec projdete dlouhou a úzkou - skvěle bránitelnou - chodbou a ocitnete se před mohutnými železnými dveřmi. Strážný vytasí meč. Bojoví mágové zareagují okamžitě a připraví ruce do pohotovostní polohy pro vyslání kouzel. Strážný se ale jen ušklíbne a hruškou meče vyťuká do dveří složitý kód. Pak meč opět schová a mágové se uvolní. Dveře se se zavrzáním otevřou. "To je paranoik. No, asi má důvod... Nenechal ty dveře promazat, aby slyšel, že někdo přichází." Ozve se opět Erik. Pak v telepatickém prostoru promluví i Dartor. "Je to tady jištěné proti neviditelnosti, přemísťování i navigačnímu kouzlu..." Na to reaguje Risis. "Štěstí, že neblokují celou magii." Dartor odpoví. "Blokování magie není zas tak jednoduché, jako si to představuješ. Potřebuješ k tomu několik desítek mocných mágů za neustálého soustředění." Pevnost Černého měsíce byla výjimka, protože ležela na nějakém průsečíku magických proudů, nebo tak nějak ti to včera bylo Nyosem rychle vysvětleno. Vstoupíte do místnosti. Hoří zde v krbu, na stěnách jsou gobelíny a na podlaze leží tlustý koberec, takže máte poprvé pocit tepla. U dveří stojí dva strážní. Vévoda vám vyjde vstříc. Je to další z lidských obrů, mohl by velikostí a mohutností konkurovat i Shinximu. Není taky divu, i vévoda má odsloužená léta u paladinů. A paladinové, jak je známo, pod vlivem bohů trochu rostou. Dan Hill má kruté chladné šedé oči. Šedivý krátce zastřižený plnovous a kratší husté šedé vlasy. I rysy má jakoby zaostřené. Oblečen je v kožené zbroji, na hrudníku má poškrábaný hrudní pancíř, u pasu má pověšený těžký meč. Natáhne k tobě medvědí pravici a usměje se. I ten úsměv působí neuvěřitelně krutě. "Rád vás poznávám, mistro Selo. Už jsem hodně slyšel o vašem bratrovi." Pak se otočí k Dartorovi. "Vás rád opět vidím, hrabě Rofayi." Zdůrazní Dartorův šlechtický titul, který je podřízen tomu jeho. Dartor zachová kamenný výraz a odvětí: "Magistr. Mágové neužívají šlechtické tituly." Vévoda se chladně usměje a zablýskne se mu v očích, jak si uvědomí, že první kolo prohrál. // Takto označená přímá řeč probíhá v telepatickém prostoru |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prošli jsme prověřováním a vzali nás dovnitř. Hrad na mě působil chladně a nepřívětivě. Tady bych tedy žít nechtěla. Ale byl to hrad každým coulem, tedy aby se dal využít v boji, ale i k bydlení. Možná kdyby se tady toho chopila ženská ruka bylo by tu hned útulněji. Erik ke mě telepaticky promlouval a komentoval to co vidí. To, že tu má tolik stráží bylo trochu divné, Erik to vystihl. Následovala jsem s ostatními strážné a zvědavě se rozhlížela, ale moc tu věcí na koukání nebylo. Když strážný najednou vytáhl meč, všechny svaly na mém těle se napnuli. A moje ochranka byla hned ve stanu pohotovosti. Naštěstí to nebylo kvůli nás a jen jsem udiveně zamrkala, když začal vyťukávat kód. „Bojí se. Kdyby ne, tak se takhle přehnaně nechrání.“ Odpovím. Když vejdeme vidím Hilla, který k nám jde v plné zbroji. „Ozbrojený i doma? Ten se musí při každé hlasitější ráně vrhat na zem.“ Poznamenám. Byl to obr, chlap jak hora a nebyl ani oškliví, ale ta krutost v jeho očích... až mě z toho zamrazilo. Ano jsem nemrkla a přijala jeho ruku i když mi to bylo odporné. Když pomyslím co všechno s těma rukama udělal. „Potěšení je na mé straně vévodo de Hille.“ Myslela jsem si to. Potrpí si na tituly. „Děkuji. Jsem na bratra velmi hrdá. A všeho dosáhl vlastními silami. Je zajímavé co se podaří i dětem obyčejných farmářů.“ Svrběla mě ruka, jak jsem si chtěla otřít ruku. Rofayi? Dartor je šlechtic? Nejde to na něm poznat... vždy mi připadal jako normální člověk ze střední třídy. „Dobrá... pokud nic nenamítáte mohli bychom přijít k věci?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, pokud farmáři dostanou příležitost, mohou se dostat daleko." Ani se příliš nepokoušel ve svém tónu skrývat, že on sám je zastáncem toho, že by děti farmářů takové příležitosti dostávat neměli. Naštěstí ty jsi vyrůstala ve vesnici, která spadalo pouze pod krále, nepatřila žádnému hrabství ani vévodství. "Samozřejmě. Prosím, hrabě, mistro, posaďte se." Nabídne křeslo tobě a Dartorovi. Tobě kvůli funkci a Dartorovi kvůli titulu. Ostatní bojoví mágové to všechno přecházejí s kamenným výrazem, ale Dartor vypadá, že dá vévodovi každou chvíli jednu do zubů. Vévoda je zcela očividně jeden z těch lidí, co považuje pouze šlechtice a funkcionáře za lidi. Což ale není nic nečekaného. "Děkuji, postojím. Jsem zde jako bojový mág, vyslanec Věže vysoké magie, ne jako šlechtická návštěva." Podaří se nakonec Dartorovi procedit mezi zuby a vévoda se zazubí, jako kdyby toto kolo vyhrál zase on. Dartor samozřejmě kecá, není zde jako vyslanec Věže, to ale vévoda nemůže tušit. Ty se ale posadit musíš. Vezmeš jedno nabízené křeslo a vévoda sesune své mohutné tělo do dalšího. "Měla byste vědět, že útoku mých poddaných na nemocnici v Rhunxu je mi srdečně líto. Ti psi, co to zapříčinili, už se houpou na větvi." "Ale kdepak, zapříčinil to jen jeden pes, a ten sedí tady..." Zavrčí telepaticky Risis. Je ti docela jasné, že návštěvu budete muset co nejvíce zkrátit. Vévoda se vás pokouší vyprovokovat a ačkoliv tví bojoví mágové jsou chytří, jsou momentálně v takovém rozpoložení, že se vyprovokovat klidně nechají. Pak promluví Erik. "Klid. Jenom se nás snaží vyprovokovat. Neudělejte mu tu radost. Pokud se ovládneme, tenhle chlap skončí před soudem." I z jeho telepatického tónu jde ale zřetelně znát vztek. "Tak?" Otáže se vévoda a podívá se na tvé dokumenty o silnici. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přiznám se... to s těmi farmáři jsem řekla schválně. A jeho reakce mě neudivila. Hezké, jak preferuje titul. Tenhle chlápek se nebál jak jsem si myslela. Ten si myslí, že je tak chráněný, že může všechno. I chovat se takhle neurvale. Přijala jsem místo a usadila se, přehodím si nohu přes nohu. Hned se zmínil o tom útoku na nemocnici. „Výborně. V tom případě můžeme přejít k důležitějším věcem.“ Odpovím klidně se vším zapřením. „Co tím myslí, že se už houpou na větvi? Všichni byli zabiti v nemocnici. Je možné, že by exemplárně pověsil nějaké vesničany, aby je přinutil k poslušnosti?“ zeptám se znepokojeně. „Tohle jsou dokumenty týkající se vaší silnice co jste postavil na pozemcích, které náleží Řádu mágů. Požadujeme, aby jste zjednal nápravu. Buďto uvedete pozemky do původního stavu, nebo si pozemky budete muset pronajmout.“ Vysvětlím mu situaci a snažím se udržet pokerovou tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to vysoce pravděpodobné." Odvětí ti Dartor, snažíc se ze všech sil udržet neutrální tón. Dan Hill se zabere do dokumentů a důkladně si je pročte. Pak si dokonce zavolá jednoho sluhů, aby přinesl mapu a plno dalších dokumentů. Zatímco vám na té silnici prakticky vůbec nezáleží, vévoda jako kdyby se chtěl hádat o centimetry. Nakonec ale přikývne. "Ano, máte pravdu. Má silnice skutečně několik metrů zasahuje do území mágů. Omlouvám se. Samozřejmě nechám okamžitě zjednat nápravu." Pak se zvedne. "Je to vše? Jestli ano, tak se bohužel musím rozloučit, mám ještě jedno důležité jednání." Risis si v telepatickém prostoru odfrkne. "Odkdy se znásilnění jmenuje jednání?" Erik jeho pravděpodobně pravdivou poznámku přejde a řekne: "To by snad mohlo být vše. Co jsme mohli zjistit, jsme zjistili." Ebenový Gurcha Samur se pak poprvé ozve: "Fajn, za chvíli mi začíná služba." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čekala jsem až si Hill všechno prověří, složila jsem ruce do klína a mírně pohupovala nohou v kotníku. Zdálo se, že je schopný se klidně pohádat i o ten kus země a ne jen pohádat, ale mě se dařilo tvářit se klidně a mírně znuděně, jako kdyby mě tahle záležitost otravovala. Což taky ano... bylo utrpení koukat na ten jeho ksicht. „Výborně.“ Řeknu a zvednu se. „Ano je to vše. Děkuji vám za vás čas. Na shledanou.“ Rozloučím se a mírně se mu ukloním. „Vyprovodí nás někdo ven? Nepamatuji si cestu. Máte to tady jako bludiště.“ ještě požádám předtím ne se vydáme pryč. „Určitě to není vše, ale nic víc se v naší situaci zjistit nedá.“ Odpověděla jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě." Kývne vévoda a luskne prsty na jednoho ze svých vojáků. "Něco víme." Souhlasí Dartor. "Minimálně to, že je to tady velmi slušně chráněné." Strážný vám pokyne a vy vyjdete ze dveří. Pak vás vedou spletí chodeb pryč. Zcela jistě to má působit jako matoucí manévr. Vsadila by ses, že druhé dveře ve vévodových komnatách vedou na schodiště, kterým se okamžitě dá dostat k bráně. Po několika minutách cesty se k bráně konečně dostanete. Vojáci vám v ní otevřou dveře a zase je za vámi rychle zavřou. Zdáli se být rádi, že jste konečně pryč. Bojoví mágové pak utvoří čtverec kolem tebe a společně se přenesou. Objevíte se na nějaké náhorní skalnaté plošině, kolem vás jsou stromy a i údolí hluboko pod vámi je celé zalesněné. Dole v rokli teče vysoká řeka. A je tady pořádná zima, přitáhneš si háv těsněji k tělu. Ten tvůj je jemný, bojoví mágové mají hávy hrubé, takže oni jsou v pohodě. Kolem vás lež rozházeny torza lidských těl. Podle jejich varkočů poznáš, že se jedná o vévodovy lidi. Je jich kolem dvaceti, všichni jsou mrtví. Nad tím stojí asi padesát vesničanů se zakrvácenými vidlemi, sekáčky, cepy i kladivy. Před nimi stojí s kamennými výrazy Clark a Nyos. Nyosova mysl se s tebou telepaticky spojí. "Vesničané si to vyřídili s těmi, co pověsili jejich nevinné bratry. Tímhle odbourali vévodovi zábrany. Jakmile se tohle dozví, vyšle oddíly, které vyhladí celé vesnice." Řekne ti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nechali jsme se vyvést ven a pak jsme se přenesli. Ale tak nějak jsem netušila kde jsme se to ocitli. Zachvěla jsem se a víc se zachumlala do svého hávu. Na chvíli jsem se lekla, že se nás někdo zase pokusil odklonit, ale stačilo se jen trochu rozhlédnout a uvědomila jsem si, že to se nestalo. Zachmuřeně jsem se dívala na mrtvá těla a pak na vesničany, kteří to učinili. Byl tu i Clark a Nyos. Nyos se se mnou spojí a oznámí co se tu stalo. „To je zlé. Tohle se zvrtne v otevřenou válku. A vesničané prohrají. Proti jeho mužům nemají šanci.“ Řekla jsem a promnula si zátylek. „Vůbec nevím jak si s tímhle poradit. Počkat až začne vraždit nevinné vesničany a hned jak to udělá ho zadržet? Nelíbí se mi ta část, kdy bychom museli čekat až začne zabíjet.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tihle lidé propadli hrdlem." Připojí se do diskuze Clark napojením své mysli na Nyose. "Napadli vévodovy oddíly, vévoda je může nechat okamžitě zabít." Souhlasí Dartor zachmuřeně. "Můžeme alespoň zabránit, aby vévodovo zuření zasáhlo i další vesnice." Řekne Nyos a zadívá se na vyděšené vesničany, kteří si pomalu až teď začínají uvědomovat, co udělali a co to pro ně znamená. Jsou mezi nimi i tři sotva dvanáctiletí chlapci, kteří všechno sledují s vytřeštěnýma očima. Ale sami svírají zakrvácené nože. I na vás se dívají s jasně zřetelným strachem. "Berou nás jako představitele autority." Zamumlá Dartor, Erik souhlasně řekne: "Mágové, rytíři, vévoda. Pro vesničany je to to samé." Samur a Risis se debaty neúčastní, jen pozorují vesničany. S kombinací lítosti a chladné vypočítavosti. Je na nich vidět, že ačkoliv jim je vesničanů líto, pokud byste byli napadeni, jsou připraveni zabíjet. "Můžeme to svést na bandity, pokud by tu nějací byli..." Navrhne Nyos. Vesničané jsou hodně nervózní z toho, že nemluvíte nahlas. Pak před vás předstoupí nějaký otrhaný stařík. Rozpřáhne ruce a padne na kolena. "Za všechno můžu já! Přinutil jsem ostatní aby mi pomohli! Nechte je jít a se mnou si dělejte co chcete!" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se na vesničany... zabili v nepříčetnosti a teď si uvědomují co se stalo. Poslouchala jsem rozhovor beze slov a přemýšlela. Ti chlapci.... zabili, už to nebyli tak úplně děti. Ale za to mohli dospělí, kteří je strhli sebou, jako přílivová vlna. Možná, že mezi popravenými lidmi, měli někoho z rodiny. Prohlížela jsem si jejich tváře, byli to jen obyčejní lidé. Být na jejich místě a zabít někdo tolik lidí z mé vesnice. Myslím, že bych také propadla zuřivosti a zachovala se stejně. Možná i hůře. Každý má v sobě trochu zla, krutosti... a ta moje se objevovala ve chvíli, kdy je činěno bezpráví. Jeden z vesničanů, asi ten nejstarší začal prosit o milost, aby jsme hodili všechnu vinu na něho. Úplně mi to trhalo útroby lítostí. „Co dezerce? I stráže mají určité hranice. Co skrýt těla a nějak to udělal, jako že dezertovali?“ Navrhnu. Vydám se ke starému muži, položím mu ruku na rameno a pak ho vezmu jemně za ruku. „Pohybují se tady v okolí nějaký bandité?“ zeptám se ho. Možné to bylo, kde je chudoba a bída jsou i banditi. Většinou to bývají vesničané, kteří kvůli bídě přišli o úplně všechno. Někdy to bývají i obyčejní lidé neprávem z něčeho obvinění a než se nechat zabít raději utečou do lesů. A nebo prostě jen lidé, kterým se nelíbí, že poctivá práce je tak těžká. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Naši nekromanti na pomoc vyvolávají kostlivce." Odpoví ti jeden z mágů. "Ale ti nejsou jako Poslední. Nebudou mít vědomí, slepě budou poslouchat příkazy." Dodá mág a kostlivci pokývají lebkami. Echron pak řekne: "Samozřejmě, že se to dá lehce zařídit." Vytvoří rukama několik složitých obrazců a pak je vyšle k tobě. Obrazce se obalí okolo tebe a ty se zadíváš na svou kůži. Je ebenově černá. Echron na tebe nejspíš uvalil iluzi, že jsi černý Gurcha. Na sobě máš hnědou koženou zbroj. Jenže jakmile se jí dotkneš, cítíš místo chladné kovové pláty svého brnění. Pak Echron zagestikuluje i směrem k Posledním a vmžiku vedle tebe stojí šest v železe zakutých rytířů. Echron pak zavře oči a vedle vás se objeví dým, ze kterého vystoupí Morunt. "Volal jste mne?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To by si vévoda určitě prověřil." Odvětí Dartor a všichni mágové sledují, jak starce uchopí za ruku. "Kde je Perier?" Zeptá se Risis a Nyos mu odpoví: "Musí něco vyřídit. Samure, za chvíli ti začíná služba. Můžeš jít." Samur kývne a zmizí. Stařec se roztřeseně zvedne na nohy. "Banditi, no jistě! Je jich tu spousta!" Řekne stařec, když v tom se ozve Erik. "Cítím přítomnost cizích myslí! Necvičené v magii!" Na potvrzení slov Erika i starce se z lesů kolem vynoří asi třicítka mužů. Všichni páchnou, jsou zarostlí a oděni v zablešených a špinavých oděvech. Chybí jim většina zubů a ty, co ještě mají, jsou skrz naskrz prolezlé kazy. "Mágové? No to je skvělý úlovek!" Zasměje se jeden z nich a přejede palcem po zrezivělé čepeli šavle. "Při nefungující magii je to opravdu skvělé!" Erik, Dartor, Clark a Risis se přesunou dopředu a postaví se před tebe. Nyos zůstane stát vedle tebe a starce, bandity pozoruje s lehkým úsměvem. "Tupci! Myslí si, že magie nefunguje docela!" Ozve se Risis. Nyos už samozřejmě plánuje. "Můžeme je zabít zbraněmi těch vojáků, tím to získá na věrohodnosti..." Navrhne, ale pak pokrčí rameny. "Nebo pokud je zabít nechceš, bude stačit malá ukázka toho, že magie pořád funguje, a zdrhnou." Ani jeden z mágů si z nich očividně nedělá žádnou hlavu, stačilo by jim k jejich zlikvidování pár gest. Naopak vesničané mají z banditů nahnáno. Aby taky ne. Vždycky přepadli a vyloupili jejich vesnici den předtím, než přišel výběrčí daní... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pomůžu starci na nohy, chtěla jsem starci odpovědět, ale v tu chvíli přišlo varování. Vzhlédnu a vidím jak se blíží... banditi. „Mi o vlku a vlk za humny...“ Utrousím a zatím co se mágové přesunou přede mě, já se zase přesunu před starce a rukou mu naznačím ať se drží vzadu. Stisknu rty, nebyla jsem moc nadšená z dalšího zabíjení... sice by to potvrdilo naší historku o banditech... ale... ale i když z toho nejsem nadšená tak buďto banditi nebo vesničané. „Asi jsem příliš měkká. Musím myslet na to, že to jsou jen lidé, které do tohohle vehnala špatná životní situace a takhle se snaží přežít. Zabít je, aby byla historka s bandity věrohodná se mi nelíbí, ale pro vyšší dobro je někdy nutné vykonat menší zlo.“ Odpovím v duchu zachmuřeně. „Zabijte jich jen pár a pokud možno tak jak říkal Nyos. Když se dají na útěk tak je nechte utéct.“ Nakonec vydám rozkaz i když se mi to příčilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se zmíníš o větším dobru a menším zlu, Nyos se široce ušklíbne. I věta "pro vyšší dobro" patří spolu s "účel světí prostředky" k mottům Tajných sborů. "Není důležité, co byli, ale co jsou. Teď drancují a vraždí." Pokusí se to Erik zlehčit, když se se zbylými třemi bojovými mágy vydá k mrtvým vojákům a vypáčí jim meče ze ztuhlých prstů. Pak se vydají k překvapeným banditům. Rozpoutají se jatka, jinak se to nazvat nedá. Bojoví mágové se tváří jako neteční kati, i když i oni musí něco cítit. Bandité s rezavými meči a beze zbroje nemají proti vycvičeným bojovým mágům chráněnými kouzly žádnou šanci. Zprvu si myslí, že třicet proti čtyřem musí vyhrát, ale když jich zbude jen deset, dají se na útěk. Mágové je nepronásledují. Nyos pak jako osoba s největšími zkušenostmi tohoto druhu začne vydávat rozkazy a bojoví mágové pod jeho vedením zaranžují bitevní pole tak, aby to vypadalo, že vojenský oddíl byl napaden bandity ze zálohy. Nakonec mágové odříznou vojákům od opasků váčky s penězi, aby to vypadalo věrohodně. "To potom věnujeme nějakému sirotčinci." Řekne Nyos nahlas a ukáže ti na vesničany. "Řekni jim, ať se vrátí domů. Tohle se nikdy nestalo." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se jen chvíli, nakonec jsem se odvrátila a dívala se všude možně jen ne na to co se dělo. Nakonec jsem ulpěla pohledem na starci, což byl můj záchytný bod abych netěkala pohledem na řež. Není to tak, že bych si nechtěla ušpinit ruce... jen prostě... vím, že bych měla výčitky svědomí. Už tak jsem je cítila. Erik měl pravdu... teď jsou zloději a vrazi. Jenže jsem musela myslet na to, že nebýt Hilla, tak by takoví být nemuseli. A to mě tlačilo jako těsná bota. Když skončili, konečně jsem se otočila, teď už to bylo snesitelné. Nyos mi řekne ať to vyřídím s vesničany. Přikývnu a vezmu znovu starce za ruku a vedu ho zpět k jeho lidem. Nebylo mi nějak dobře a vsadila bych se, že jsem bledá jak stěna. Začínám vážně nenávidět tuhle svoji novou funkci. Nechci rozdávat rozkazy... už nechci nikdy nařídit zabíjení! Dovedu starce k vesničanům. „Vraťte se domů. Nikdy jste tu nebyli, ty muže zabili bandité.“ Do pohledu se mi vkradl chladný vztek. „Ještě to vydržte. Hill brzy padne.“ Poplácám starce lehce povzbudivě po zádech a vrátím se k mágům. „Můžeme jít už domů?“ požádám je. Připadala jsem si unaveně i když jsem na to neměla právo. Já nebojovala. Jen se svým svědomím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vesničané na tebe nevěřícně zazírají, ale pak se rychle stáhnou, jako by čekali, že si to rozmyslíte. Ve chvíli, kdy navrhneš, že půjdete, ozve se ti v hlavě známé zvonění. Když začala tahle šlamastyka, slyšela jsi ho prakticky každý den. Rada takhle svolává mimořádné zasedání. A jelikož Rada teď není, znamená to jediné. Chtějí tě ve Věži. "Budeme muset nejprve do Věže." Řekne Nyos. Když se s ním střetneš pohledem, pochopí, že volali i jeho. Bojoví mágové se na vás zmateně zadívají, ale Nyos zavrtí hlavou, že jim nemá co říct. Pak se rychle chytíte a přemístíte do Věže. Nyos pošle bojové mágy pryč. Dartor odspěchá na službu a Erik s Risisem a Clarkem si jdou odpočinout. Ty a Nyos pak zamíříte k poradním síním. Ještě nedávno to byly ceremoniální sály a pravé poradní síně byly v nejvyšších patrech, ale teď se nikomu nechce do schodů. Poradní, původně tedy ceremoniální, je začarovaná tak, že strop je skoro v nedohlednu, celou místnost lemují jako obrovská žebra gigantické mramorové sloupy. Sál je i velmi dlouhý. Celkově to spíš vypadá, jako by sloužil pro konference obrů. U dveří tě přivítají Dan s Mluvčím Crusem, jediní další členové Rady. Tváří se velmi vážně, a když všude kolem vidíš stříbrné masky a černé hávy Sborů, začíná ti být jasné, který bije. Nyos taky okamžitě pochopí, rychle se s tebou rozloučí a mávne si rukou před obličejem. Na tváři se mu zhmotní stříbrná maska a on zmizí v davu Sboristů. Vtom si kouzlem, které způsobí zvuk jako zadunění obřího gongu, zajistí pozornost pravděpodobně velitel, nebo jeden z velitelů, Sborů. Levituje tři metry nad zemí, když promluví kouzlem zesíleným hlasem. "Rado mágů, členové Tajných sborů... Stalo se to, čeho jsme se obávali, zatím naštěstí v malém měřítku. Dnes selhalo jedno z kouzel hlídajících brány do vzdálených sfér. Ačkoliv bylo toto kouzlo okamžitě obnoveno, skupinka démonů vnikla do našeho světa a přenesla se kdovíkam. Mohou nadělat pořádnou paseku.Na okamžik se odmlčí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi v hlavě zazvonilo, bolestně jsem zavřela oči a promnula si spánky. Ještě toho trochu. Chtěla jsem si odpočinout, sice nebylo ani poledne, ale už jsem byla vyčerpaná jako kdyby byla hluboká noc. Podívám se na Nyose i jeho volali. „Jistě.“ Řeknu a když se přeneseme všem poděkuji a rozloučím se s nimi. Pak jsem se s Nyosem vydala do poradní místnosti. Pozdravila jsem zbytek Rady. Což jich moc nebylo. Dan a Crusem, vyjádřila jsem Crusovi své potěšení, že už ho pustili z ošetřovny. Pak jsme vešli dovnitř.... trochu mě překvapilo kolik tu je mágů. Tedy hlavně tajné sbory. Rozloučila jsem se s Nyosem, který se raději šel vmísit mezi ostatní. Vzhlédla jsem k muži co levitoval a poslouchala jeho proslov. Povzdychnu si... takže démoni... výborný. Doufám, že to jsou aspoň nějaký inteligentnější démoni, kteří ví, že když začnou masakrovat lidi tak je to k nám přivede... a tedy nebudou masakrovat lidi. A Morové bratrstvo... výborně. Nemrtvý válečníci... výborně. Krása. Ale aspoň, že konečně skončilo jednání s Elfy. Takže se Alex vrátí? Výborně... já vím, že si zaslouží odpočinek, ale ráda se zbavím těch povinností, které mi předal... i když... sakra... pořád je nás málo... takže mi i tak nejspíš povinnosti zůstanou. K čertu. Zamnu si zátylek, zdálo se, že je konec... a co mám teď dělat? Vydala jsem se k Danovi a Crusovi. „Co teď budeme dělat?“ zeptám se jich přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Crus zaníceně debatuje s nějakým členem Sborů a Dan je tiše poslouchá, když položíš otázku, otočí se a pokrčí rameny. "My nemůžeme dělat vůbec nic. Jen čekat." Zachmuřeně se rozhlédne na po Sboristech. "Slyšel jsem, že teď máš něco jako štáb u Alexova bratra. Můžeš se do jeho domu vrátit, jestli chceš. Myslím, že tě teď nebude akutně potřeba. Alex se vrátí asi za tři dny." Povzdechne si. "Už aby tu byl." Pak na chvíli o něčem uvažuje a nakonec řekne: "Můžeš si někomu říct, ať tě přemístí. A k vévodovi..." Hledá slova. Těžko říct, jak o tom ví. "...dávej si na něj velký pozor, umí být velmi nepříjemný. ... Být tebou bych si ohlídal rodinu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chápu. Bojoví mágové a Tajné sbory dělají špinavou práci a mi rozhodujeme kdy a co mají udělat. Aspoň se tedy zatím můžu věnovat svrhnutí Hilla a taky si odpočinout. „Nejste sám kdo si přeje aby tu už byl.“ Řeknu. Tři dny mi připadala jako věčnost. Promnu si unaveně oči, ne nebyla jsem unavená tělesně, ale psychicky. To je někdy horší. Zarazím se, když se Dan zmíní o vévodovi. „Děkuji za radu. Ale můj bratr se o sebe umí postarat. Navíc je teď poměrně vlivná osoba. Na něj si netroufne. Máma je také v bezpečí...“ Zaváhám. Co táta? Ten je na nízkém postu a navíc pokud vím, tak hlídá hranice s územím skřetů. A to je u Hilla. „Samé starosti. Jen samé starosti. Jak můžu dostat tátu ze služby? Kdybych ho jen tak odvedla do bezpečí, tak by ho obžalovali z dezerce.“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daniel zavrtí hlavou. "Pokud budeš v očích vévody příliš nebezpečná, troufne si i na tvého bratra, i kdyby byl kdoví jak vysoko, tomu věř." Upozorní tě. "Ale snad bude jako rytířský velitel dobře chráněn. Přesto zařídím, aby byl upozorněn." Navrhne ti a pak zauvažuje. "Napadá mě dost věcí, co můžeš s otcem udělat." Řekne s malým ušklíbnutím. "Když pomineme fingovaný únos Tajnými sbory a vysoké úplatky a přejdeme jenom k těm legálním, můžeš třeba navrhnout jeho převelení a jeho velitel se návrhem člověka ve tvém postavení musí zabývat. Navíc většinou reagují kladně, protože proti sobě nechtějí poštvat mocného mága." Pousměje se. "Nebo můžeš jednoduše jít za jeho rytířským velitelem, nahodit smutný kukuč a poprosit, aby ho zprostil služby. Někdy to zabere. Zvlášť pokud jsi krásná žena, mága a ještě ve vysokém postavení." Mrkne na tebe. "Ale pokud ti nevadí malá porušování zákonů, tak si řekni svému příteli Nyosovi. Ten určitě něco vymyslí, má na to výcvik." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Se zájmem jsem poslouchala jeho návrhy jak dostat otce do bezpečí. Přimhouřila jsem oči. „Pokud by si Hill dovolit něco udělat lidem na kterých mi záleží... bude si přát aby býval skončil jen ve vězení.“ Utrousila jsem zapáleně. Hill mi nic osobně neudělal, ale už teď jsem ho nenáviděla. Když se Daniel zmínil o tom, že bych mohla zkusit udělat na velitele kukuč a že jsem krásná žena vehnalo mi to červeň do tváří. Nebyla jsem moc na takové lichotky zvyklá, Zioriho jsem už dlouho neviděla a ostatní si nic nedovolili. Vlastně kromě slizouna nikdo nedal najevo, že bych se mu jako žena líbila. Což bylo nejspíš proto, že většina mágů ví, že mám přítele. I když podle toho jak jsme se dlouho neviděli mi spíš připadalo, jako kdybych žádného přítele neměla. Chyběl mi. Usměji se na Daniela. „Děkuji ti za rady. Já to už nějak zvládnu. Půjdu zařídit, aby táta byl v bezpečí.“ Řeknu. Rozloučím se s ním a vyjdu ze síně. Nejlepší bude, když velitele navštívím osobně. Šla jsem si sehnat někoho kdo by mě k němu přenesl. Nejraději bych se přemístila sama, ale to bylo prostě příliš riskantní. Čím víc tím lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daniel se s tebou rozloučí a popřeje ti hodně štěstí. To zatím skutečně máš. Když vyjdeš z poradní síně, prakticky se srazíš s Erikem, který souhlasí, že tě k veliteli vezme. Mnohem lepší on, než někdo neznámý. Erik luskne prsty na tři okolo jdoucí bojové mágy a nařídí jim, aby šli s vámi. "Bezpečné přemísťování je od čtyř lidí nahoru." Vysvětlí ti. Mágové pak kolem tebe zase udělají čtverec a všichni najednou vložíte energii do jediného přemísťovacího kouzla. Objevíte se několik desítek metrů od stanového ležení obehnaného palisádou. Opět se vás nikdo nepokusil odklonit. Možná už to vzdal. Když dojdete k palisádě, zastaví vás dvojice strážných. Jeden z nich je tvůj otec, který na tebe hledí s vytřeštěnýma očima. Oba dva strážní jsou opásaní meči, mají kroužkové košile a varkoče královských vojáků. Druhý strážný má přilbici, tvůj otec ne. Navíc na rukávech má nějaké nášivky. Ve vojenském značení se moc nevyznáš, ale tipovala bys to, že je teď desátník, druhá hodnost po obyčejném vojínovi. Když otec překoná prvotní šok, usměje se na tebe a očividně má co dělat, aby tě na hlídce před svým kolegou neobjal. Pak tvého otce pozdraví i Erik a otec ho zpraží chladným pohledem. S Erikem se viděl jen jednou, ale má velmi dobrou paměť. "Dobrý den." Řekne rovněž chladně. Nejspíš se pamatuje, jak pro tebe Erik přišel, když ti bylo patnáct. Erik se tehdy řádně opil a usnul uprostřed náměstí. Nebylo mu tehdy moc po chuti svěřit takovému člověku svou dceru. A nechuť přetrvala. Erik uhne pohledem a už nic neříká. "Anett, čemu vděčím za tvou návštěvu?" usměje se potom otec na tebe znova. Druhý strážný na vás jenom civí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu, že chápu. Vím, že je to bezpečnější... už aby byla magie zpět a já se mohla zase přemisťovat sama. Tohle hledání lidí aby mě vzali kam potřebuji je na nic. Když jsme se objevili na místě, stačilo už jen dojít kousek k palisádě, kde k mému překvapení a potěšení hlídal i můj otec. Když jsem ho uviděla, tak jsem se rozzářila. Vždy jsem ráda viděla své rodiče... měla bych navštívit i mámu. Táta byl překvapený, že mě vidí a pak potěšený. Jen Erika neviděl rád. To jak se Erik opil si pořád pamatoval. No a udělal si názor. To se nedá nic dělat. Jedině kdyby ho lépe poznal... Otec se nejspíš musel zachovat podle předpisů a tak mě neobjal... jenže já neměla žádné předpisy. „Ahoj Tati.“ Řeknu a obejmu ho. Jen ať druhý strážný civí ještě víc. Políbila jsem ho na tvář. „Ráda tě vidím.“ Pustím ho. „Ale bohužel tohle není rodinná návštěva. Přišla jsem za velitelem s kterým si potřebuji promluvit.“ Oznámím mu. Nemohla jsem to tátovi říci. Vím, jak je hrdý. Kdybych mu řekla, že ho chci zprostit služby, nesouhlasil by. Bohužel v tomhle mu nemohu dát na vybranou. Vím jak nebezpečný Hill je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otec si povzdechne a nahraně svěsí hlavu. "No jo, ty oficiální návštěvy. Jednání o spolupráci?" Zeptá se věcně. Naštěstí očividně netrvá na odpovědi, protože se otočí a řekne: "K veliteli vás dovedu, Bruno, zatím..." kývne na druhého strážného a vydá se k největšímu stanu uprostřed tábora. procházíte kolem rozložených stanů vojáků, některé jsou sotva plachty přehozené přes pár větví. Před skoro každým ze stanů hoří ohníček a vojáci si v kotlících připravují jídlo. Někteří ještě čekají ve frontě před zásobovacím vozem. Polní kuchyně tady očividně nefunguje... Věkové rozpětí vojáků je velmi široké. Jsou tu mladíci, co se sotva pustili máminých sukní, i muži s prořídlými vlasy, co už by dávno měli sedět v křesle u krbu a houpat si vnoučata na koleni. A teď trčí tady, s těžkým mečem u pasu a rezavou kroužkovou košilí. Otec zastaví před stanem a nadzvedne ti plachtu, abys mohla vejít. Bojoví mágové zůstanou venku. Uvnitř stanu je položena místo koberce medvědí kožešina, uprostřed je stůl s mapou a několik židlí. Dále je tu noční stolek, truhlice na šaty a poměrně pohodlná postel. Na posteli sedí ne příliš pohledný černovlasý mladík jen o pár let starší než ty, oblečený je v rudé uniformě s kapitánskými výložkami. Před sebou má na nohou rozložený nějaký svitek, do kterého je začten. O koleno si opřel pochvu s mečem. Když vstoupíš, překvapeně vzhlédne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No, no...“ Chlácholivě ho poklepu po paži a usměji se na něj. Ale neodpověděla jsem mu. Vše mu vysvětlím později. Nechám se odvést k velitelskému stanu, usměji se na tátu a pak vejdu dovnitř. Mladík mě překvapil. Čekala jsem někoho staršího... zkušenějšího. Ale asi musí být dobrý, když se stal velitelem takto mladý... pokud si to místo nekoupil. „Dobrý den.“ Pozdravím. „Jmenuji se Anett Sela. Členka nestálé rady a zmocněnkyně Rady. Měl by jste pro mě chvíli? Potřebovala bych si s vámi promluvit o mém otci Paulovi Selo.“ Mluvila jsem co nejpříjemnějším hlasem. Ohlédnu se, protože vím, že stan nám neposkytoval potřebné soukromí. Jestli táta bude stát dost blízko všechno uslyší. Postoupím blíž. „Chtěla jsem vás požádat, aby jste mého otce zprostil služby.“ Jdu rovnou k věci. „Abych to vysvětlila. Zrovna se věnuji dopadení jednoho velmi nebezpečného a zákeřného zločince. Mám velké obavy, že by mohl zaútočit na mou rodinu, aby mě zastavil. Potřebuji otce dopravit do bezpečí než toho zločince dopadnu.“ Vysvětlím mu situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jilmar Bercy, velitel tohoto tábora" Představí se mladý kapitán rovněž. Všimneš si, že nezmíní titul, takže buď žádný nemá, nebo se s ním nechlubí. Jméno "Sela" díky tvému bratrovi poznal, podle toho, jak se mu nakrabatilo čelo, a hned mu bylo jasné, o kom budeš chtít mluvit. Vyslechne si tě, položí pergamen na postel a postaví se. Pak lítostivě zavrtí hlavou. "Sotva před čtvrt hodinou tady byli vojáci z osobní gardy vévody dan Hilla." Sdělí ti. "Desátníka Selu si nechal pod své osobní velení převelet sám vévoda. Proti tomu jsem malý pán." Chlácholivě se usměje. "Ale nebojte se, ať už jdete po komkoliv, mezi vévodovými lidmi bude v bezpečí." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi oznámil, že si Hill otce chce vzít pod své velení, nezabránila jsem tomu a znatelně pobledla. Stisknu rty a ten kdo mě lépe zná by hned poznal, že zuřím. Přinutím se k úsměvu. „Dobrá. To ráda slyším. Děkuji a promiňte, že jsem vás zdržovala.“ S tím jsem vyšla ven a hned si to zamířila k Erikovi, kterého jsem popadla za loket a odvedla ho stranou, abych s ním mohla tiše promluvit. „Velitel říká, že před čtvrt hodinou tu byli Hillovi vojáci a prej si mého otce chce pod své velení.“ Řeknu mu tiše a v hlase jsem měla patrnou zuřivost. „Hill asi tuší, že proti němu jdu a chce se pojistit zmetek.“ Pustím jeho loket. „Budeme muset mého otce odvést i bez povolení. Nemůžu dovolit, aby se mu táta dostal do rukou i když to znamená, že tím Hillovi potvrdím, že jdu proti němu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik tě pevně chytí za ruce a otočí tě k sobě. Zadívá se ti do očí. "Nech to na Nyosovi. On ho odsud dostane nějak nenápadně." Rozhlédne se kolem sebe s neveselým pousmáním. "Nebo bys ho odtud radši odvedla násilím? Nehledě na pravděpodobné ztráty na životech vojáků by to pro něj byla v očích úřadů dezerce a pro nás zrada..." Pozvedne obočí a luskne prsty na trojici bojových mágů. Ti okamžitě přijdou k vám. Erik ti řekne: "Naše návštěva končí. Rozluč se s otcem a půjdeme. Zaručuji ti, že během pár hodin bude tvůj otec v bezpečí." Zamračí se. "Nejraději bych veliteli vymazal vzpomínky na tebe, aby se vévoda nemohl ptát, zda jsi tady byla. Vidělo nás ale hodně vojáků a upravovat vzpomínky celému táboru se mi nechce." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přestala jsem k sobě tisknout rty dřív než se mi úplně odkrví. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila. „K žádnému násilí by nedošlo. Prostě bychom ho popadly a zmizeli...“ Utrousím, ale nechám to být. Měl pravdu. Tohle by bylo pro nás i pro otce dost špatné. Přikývnu, když mi zaručí, že táta bude v pořádku. „To není nutný.“ Pronesu, když mluví o mazání paměti. „Stejně to nic nezachrání. Hill už něco ví. A zmizení otce mu to jen potvrdí. Jdu se rozloučit.“ Řeknu a jdu za otcem. „Už budu muset jít tati. Ale brzy se zase uvidíme.“ Pevně ho obejmu. „Dávej na sebe pozor.“ Dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se rozloučíš s otcem, přikývne, ale posmutní. Mágové tě pak opět obklopí a přemístíte se. Objevíte se ve vstupní hale sídle Carla de Score, dá se říct, že tvého současného přechodného domova. Erik pak pošle trojici bojových mágů zpět do Věže a sám se vydá za Nyosem, aby se postaral o tvého otce. Ty jdeš do čajového salónku, kde si váš "antiHillovský tým" zřídil velitelství. Nachází se tam Elizin straší bratr Denet de Score, mohutné tělo složené v jednom z křesel. Na koleni houpe Willa a Sophii a dívá se na Ele, která mu říká něco o vévodovi. Kromě nich se v místnosti nachází ještě Perier, který sedí v tureckém sedu na zemi a probírá se hromadou pergamenů. Když vejdeš, všichni tě pozdraví a Ele se postaví: "Tak jak to šlo? Kde jste byli tak dlouho?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nechtělo se mi tam otce nechávat, ale neměla jsem na vybranou. Už aby bylo po všech problémech. Chtěla bych se svou rodinou strávit aspoň pár dnů nerušených kdo ví čím. Ale toho se ještě dlouho nedočkám. Vrátili jsme se do Rhunxu, přesněji do sídla Carla de Score a Erik se vydal najít Nyose, aby se postaral o mého tátu. Přesunula jsem se do čajového salónku, kde mě překvapila přítomnost Deneta a tedy hlavně toho, že mu Ele o Hillovi vypráví. Takže ho zasvětila. Nějak se nám ten kroužek rozrůstá. „Zdravím...“ Pozdravím všechny a svezu se na jednu z lenošek. „Trochu se nám to protáhlo.“ Řeknu a uvelebím se. „Hill je pěkně zakomplexovaný mizera. Kromě hradu ho chrání ještě hromada stráží...“ Protočila jsem oči. Vyprávěla jsem jim o návštěvě u Hilla a o tom, že nechal pověsit nevinné vesničany, kvůli tomu co se stalo v nemocnici. O tom, jak vesničany popadl amok a zabili stráže a mi to museli zakamuflovat jako přepadení banditů. Pověděla jsem jim o setkání rady a nakonec toho, že jsem šla pro tátu. Když jsem jim povídala o tom, že si ho Hill povolal do služby zase jsem kypěla vztekem no a nakonec, že otce dopraví do bezpečí Nyos. „No... jen co otec zmizí bude Hillovi jasný, že po něm jdeme. A to pak začne být vážně už nebezpečný.“ Promnu si oči. „A v tom případě se budu muset přesídlit někam jinam, protože bych se ani nedivila, kdyby si najal vrahy nebo něco takového. Nechci uvést rodinu Eliz nebo tebe Ele a děti do nebezpečí. Nevíte o místě kam bych mohla jít?“ zeptám se a pak se zamyslím. „Nebo myslíte, že ve Věži by to bylo bezpečné?“ zeptám se na jejich názor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Denet i Ele si svorně zanadávají a pak Ele řekne. "Věž... Je tam spousta mocných bojových mágů, kteří tě mohou ochránit, ale pořád to jsou nepředvídatelní lidé... Podle mě je lepší ochrana nevědomost. Když nikdo nebude vědět, kde jsi, těžko ti vévoda nějak ublíží." Potom začnou padat návrhy na pobyt. Ele navrhne sídlo de Lucsů, dům svých rodičů, nebo Alexovu věž v poušti. Tam by tě možná hledali, ale neměli by moc šancí. Pět let jsi v té věži bydlela, takže víš, jak si ji Alex chrání. Přemístit se může do blízkosti půl kilometru jen ten, komu to Pán dovolí. Pokud by se věž někdo pokusil dobýt, postavila by se proti němu celá armáda písečných bojovníků a hliněných golemů. A proplížit se dovnitř je prakticky nemožné, věž nepozvaného nepustí a majitel navíc o návštěvníkovi ví vždy předem. Denet ale namítne, že v sídle de Lusců by tě také mohli hledat, a na Alexovu věž není při současné situaci spolehnutí. "Navíc tam teď nefunguje klimatizační kouzlo, pokud vím. A padesát stupňů není nic příjemného..." Dodá. Sám navrhne Jarredovu venkovskou vilu, svůj osamělý srub hluboko v Derenských lesích nebo dočasný úkryt v Guršské říši. "Myslím si, že všichni mágové, co s námi spolupracují, ti také nabídnou nějaký úkryt. Sídlo Rofayů, Erikova vila, sídlo Selionthů..." Dodá ještě Denet. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzala jsem si do náruče jsem si vzala malou Sophii a tentokrát jsem ji chovala na kolenou já. Nevím, ale ta dětská nevinnost mě uklidňovala. Škoda, že na vlastní děti jsem ještě příliš mladá. Poslouchala jsem jejich návrhy a trochu jsem si začínala připadat, jako někdo kdo se hodlá schovat. Měla jsem se asi trochu lépe vyjádřit. „Některé návrhy jsou dobré, ale já se nechci schovávat a vše nechávat na ostatních. Nakonec jsem tohle zbrojení proti Hillovi začala já. Mě jde spíš jen o místo, kde bych mohla v bezpečí strávit noc aniž bych se musela obávat, že mi někdo ve spánku podřeže krk.“ Vysvětlím. „A kde bychom se mohli scházet...“ Odmlčím se. „Nejvíc se mi zamlouvá ta Jarredova venkovská vila. Teď bude nejspíš opuštěná a na pár dní bychom ji mohli využít.“ Pokývnu hlavou. „Jen by mě zajímalo jak je možné, že Hill na to tak rychle přišel.“ Zamračím se. „Jediné co mě napadá je, že by mu někdo donášel. A jestli má vlastní mágy... jestli nás nemůžou oni nějak špehovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jistěže má mágy." Zamračí se Ele. "Civilní, bílé hávy. Ale pořád jsou podřízení Věži a nepřipadá v úvahu, aby špehovali představitele svého řádu. Možná to bude chtít jejich důkladnou prověrku." Denet se zamyslí. "Jo, Jarred by měl mít sídlo volné. Navíc je velké, hlídané, poměrně osamělé a hlavně daleko od vévody..." Sophie se ti na koleni rozpláče. Její bratr hrající si na koberci s dřevěnými kostkami se na ni zadívá a pak se bez zájmu opět vrátí ke své činnosti. Ele se podívá na hodiny a natáhne se, aby si Sophii od tebe vzala. "No jo, čas oběda." Do druhé ruky vezme i Willa, který nespokojeně zabreptá, když mu z dlaně vezme kostku. "Musím jít děti nakrmit a dát je spát, promiňte." S tím odejde a v pokoji se rozhostí ticho. Perier pořád sedí na zemi a je hluboce začten v pergamenech a Denet hledí zamyšleně do stropu. Domem se rozlehne zvuk gongu, svolávající všechny na oběd. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se stejně jako Ele. „Na to, že by byli loajální Věži bych nevsázela. Můžou být klidně zkorumpovaní... plus... Hill by jistě měl i způsoby jak je donutit je to udělat. Vyhrožování a zastrašování je víc než jeho parketa.“ Pokrčím rameny. Sophie se mi najednou rozpláče. „No copak je?“ začnu ji něžně utěšovat a Ele oznámí, že je čas jídla. Usměji se a předám ji dítě, přikývnu a dívám se jak je odnáší. Bez Ele a dětí tu najednou bylo ticho. Každý se zabýval vlastními problémy. Hill mě klidně nechá zabít, jemu není nic svaté. No... ale aspoň, že se můžu těšit jenom na smrt. Kdybych se mu ještě líbila... fuj... Byl by schopný nechat mě i unést? Řekla bych že ano, kdyby se mu chtělo. Jak mu pro všechno na světě mohlo to všechno tak dlouho procházet? Trhnu sebou, když zazněl gong a byl čas jídla. Vstanu a odeberu se do jídelny. Než jsem však začala jíst... ano možná to bylo trochu paranoidní, ale malým kouzlem jsem zkusila zjistit jestli není jídlo otrávené. Klidně mě suďte... ale i paranoia zachránila ne jeden život. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když zazvoní gong, vyskočí na nohy i Perier s Denetem. Oba šlechtici vytvoří menší zácpu u dveří, protože Perier to špatně odhadne a pokusí se projít kolem rozložitého dobrodruha. Denet ale dveře spolehlivě zacpe, takže Perier musí počkat. V kuchyni to voní pečeným masem a cibulí. U stolu už sedí Ele a podloženy několika knihami i děti, které si s dušenou mrkví víc hrají, než aby ji jedli. Pak je u stolu ještě Thomas, který se na pečínku před sebou šklebí, a Susan, která si nepřítomně strká kousky masa do úst a s úsměvem pozoruje, jak její bratranec a sestřenice jí. Dokonce jí z tváře zmizel i věčně povýšený výraz. Denet a Perier zasednou ke stolu a nechají si nabrat pořádnou porci. K obědu je čerstvý chléb nebo brambory a vepř na rožni, který leží uprostřed stolu a vysílá kolem sebe vůni. Každý si může kus odříznout. Naštěstí pozvání gongu ke stolu ignorovala paní domů i její nejstarší syn. Carl je pořád pracovně ve Vingaardu a v domě nejsou žádní další členové "tvého štábu." Jídle je na vás tedy víc než dost, ale Denet vypadá, jako by byl schopen to prase celé spořádat. A Perier, svalnatý mág, který vůbec nevypadá na nějakého jedlíka, mu s chutí pomůže. Pomyslela sis formulku, kterou, když tě ji Alex učil, označil za nejspolehlivější. Ale neodhalila vůbec nic. Ke stolu přistoupí jeden ze sluhů a podívá se dvě malé Carlovy děti. "Šťávu? Džus?" Susan zavrtí hlavou a Thomas jenom něco zavrčí. Sluha se pousměje a otočí se k vám dospělým. Před vámi jsou sklenice s vodou, ale on vám nabídne více. "Dáte si něco k pití? Víno? Pivo?" Perier odmítne, Denet si nechá přinést červené. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jídlo bylo v pořádku a samozřejmě výborné. Musela jsem se pobaveně dívat na oba muže a to nemluvě o dětech, který nebyli z dušené zeleniny nadšené. Které dítě taky by bylo... a Thomas se šklebil i na maso. Že by z něj byl malí vegetarián? Bylo to tu takové příjemné... domácké... rodinné. A i když jsem se cítila příjemně. Cítila jsem i smutek. Moc bych si přála moci se teď k někomu přitulit a jen odpočívat. Když mi bylo nabídnuto pití, přikývla jsem. „Dala bych si trochu bílého. Děkuji.“ Řeknu a když už jsem si kontrolovala jídlo hodlala jsem si zkontrolovat i víno. Znovu se zadívám na děti a povzdychnu si. „Závidím ti Ele. Vždycky když ty dva vidím, říkám si, jaká je škoda, že jsem na děti ještě příliš mladá.“ Přiznám se ke své závisti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sluha přinese víno tobě a Denetovi, zkontroluješ ho a je samozřejmě v pořádku. Ele se pousměje a utře Willovi z koutku omáčku. "Ze mě a Aleho si ale prosímtě příklad neber." Zasměje se. "Je nám padesát..." Připomene ti. Stejně na to pořád zapomínáš. Alex je pohledný, svalnatý a vypadá prostě každým coulem jako mladík. A Ele taky vypadá jako mladice, krásná, s jiskřícíma očima. "Já vím, že mágové mají děti později, ale my dva jsme extrém. Ale no tak!" Trochu zvýší hlas na Sophii a zvedne jí ze země lžíci. "A nemusíš být smutná, jsi teta." Usměje se na tebe. "A brzy budeš mít dalšího synovce nebo neteř, tentokrát pravého..." Mrkne na tebe a zamračí se na Willa, který začal prskat. "Mezi šlechtou se novinky šíří rychle... Jen by mě zajímalo, kde na to tvůj bratr vzal čas..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Upila jsem vína a usmívala jsem se na to jak se stará Ele o své děti. „No ano... pořád na to zapomínám.“ Pokrčím omluvně rameny. Ele se mě snažila utěšit tím, že jsem přece teta a pak mi prozradila něco nového. Narovnám se v zádech a vykulím oči. „Co? Jarred bude mít dítě?“ Usměji se. „Ah! Ten čas tak utíká...“ Podívám se na Ele a pak se zasměji. „Jarred byl vždycky sice bojovník, ale je to také milovník. Určitě si vždy najde aspoň trochu času na svou milou.“ Zarazím se a podívám se na děti. Ti maličký to nepochopí, ale malá sestra Eliz by mohla. Odkašlu si. „Budu muset svou švagrovou brzy navštívit.“ Sice to pořád ještě nebyla má švagrová, ale brzy bude. „Snad to všechno brzy skončí...“ Řeknu. Přemýšlela jsem, že bych si šla na chvíli lehnout a pak bych šla najít někoho kdo by mě dostal do Jarredovy vily. Bude lepší když na nos už budu pryč. Ale než se tak stane budu muset najít Nyose a zeptat se na tátu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Susan de Score se opravdu přestala usmívat na Eliiny děti a zvědavě se zadívala na tebe. Když si ale odkašleš a začneš mluvit věcně, trochu zklamaně se obrátí k talíři. Eliiny děti se dovrtají v jídle a Ele je vezme a jde je uložit ke spánku. Susan dojí svou porci a s Thomasem, který nesnědl vůbec nic, potom společně opustí jídelnu. Perier a Denet se během několika minut u stolu stali kamarádi a teď se předhánějí v tom, kdo sní víc. Nakonec si jdeš lehnout nahoru do "svého" pokoje pro hosty. Opět se přesuneš na tvrdý okraj postele, protože uprostřed se vážně spát nedá. Usneš poměrně rychle a vzbudíš se asi za tři hodiny. V čajovém salónku se baví Nyos s Clarkem. Když vstoupíš, Nyos se k tobě otočí a řekne ti: "Tvůj otec vážně onemocněl." Ušklíbne se. "Tak moc, že už nebyl schopen vykonávat své povinnosti a musel být propuštěn z branné služby." Pak mu ale úsměv trochu ztuhne. "Teď je v jídelně. Simulovanou horečku a otoky jsme mu napravili, takže mu jasné, že to byl fígl. Není dvakrát nadšený..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odpolední zdřímnutí mě osvěžilo, už jsem si nepřipadala unavená a vrátila se mi nálada. Odešla jsem do čajového salónku, kde jsem našla Nyose s Clarkem. Když Nyos řekne, že můj otec onemocněl, leknutím jsem vytřeštila oči. Hned jsem myslela na to, že ho Hill otrávil, ale když se ušklíbl zase jsem se uklidnila. „Takhle mě už neděs ty nezbedo...“ Pokárám ho a pak se usměji. Když mi prozradí, že táta je v jídelně a není dobře naladěn tak mi úsměv odumřel. „Achjo... tak já mu to půjdu vysvětlit.“ Přijdu k Nyosovi a dám mu rychlou pusu na tvář. „Děkuji, že jsi se o něj postaral. Moje rodina je pro mě to nejdůležitější na světě.“ Poděkuji mu a pak se vydám do jídelny za otcem. Než vejdu tak se zhluboka nadechnu. To bude zas tiráda. I když jsem mocná a mám vysoké postavení... to neznamená, že mi můj táta nemůže pořádně vyhubovat. Vejdu. „Ahoj, tati.“ Pozdravím. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Mágova odpověď mě uklidní. Uf, ještě že tak. „Možná nebudou mít vědomí, ale pořád jsou sami o sobě nebezpeční.“ Nebudu ale lhát, že jsem vděčný za to, že mí kostlivci mají vědomí. „Děkuji mistře Echrone.“ Poděkuji a podívám se na seslanou iluzi. Černý Gurcha? Národ rodilých bojovníků? Seslal to Echron doopravdy náhodně? Následně zhlédnu iluzi, jež seslal mistr mág na jednotku Posledních. „Vskutku zajímavé.“ Prohodím jen tak mimochodem. O pár okamžiků se přede mnou zjeví Moruntun. „Ano volal. Jsou všichni připraveni?“ Posečkám na jeho odpověď a pak pokračuji. „Chci se tě zeptat, zda neumíš či neznáš někoho, kdo umí obranná kouzla. Jak sám víš, má magie je teď nepoužitelná a navíc kdybych naklusal do řad nepřátelských mágů, bude ze mě sekaná.“ Povytáhnu meč z pochvy. „Abych mohl zabíjet, musím být blízko, hodně blízko, abych mohl jejich končetiny oddělit pomocí meče!“ Podívám se mu do oči. „Nechci, aby si někdo myslel, že někdo za mě musí vybojovávat mé bitvy. Pravda je taková, že teď jsem slabý, přes příliš slabý, abych se mohl spolehnout jen sám na sebe a nebýt nikomu přítěží.“ Ať už bude odpověď jakákoli, nezmění se tím můj cíl. Vydám mu příkaz, aby nás přenesl. Vydrž má lásko, jdu si pro tebe, i kdybych měl zaplatit svou duší a životem! V ten okamžik uroním dvě krvavé slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se pousměje, když mu dáš na tvář pusu. "To nic nebylo." Řekne s mírnou úklonou. Ty se pak vydáš do kuchyně a on jde s odstupem za tebou. Otec sedí na na lavici, zády je opřený o stůl a s nečitelným výrazem zírá do stěny. Když vejdeš, vstane a přejde k tobě. Pomalu řekne: "Ahoj Anett." Pak se zhluboka nadechne a spustí. Nekřičí, nikdy nekřičel, ale ten vyčítavý výraz je mnohdy mnohem horší. Zeptá se, co sis myslela, že děláš. Že si mezi vojáky našel kamarády, se kterými se chtěl stýkat i po konci války, a teď se jim nemůže podívat do očí. Že ho všichni mají za zbabělce, kterého nejdříve musí chránit syn a pak i dcera. Že samozřejmě nikdo nevěří, tomu, že byl opravdu nemocný, protože ačkoliv to vypadalo věrohodně, byla by to moc velká náhoda. "taky si ti vaši stříbrnomaskové mohli vymyslet něco lepšího." Pokračuje jedním dechem. Nyos, který před chvílí vstoupil do místnosti, a všechno doteď tiše pozoroval, řekne: "Bylo to to nejlepší, co jsme v tak krátkém čase mohli udě..." Otec se k němu otočí a namíří na něj prst. "S tebou teď nikdo nemluví." Nyos se překvapeně zarazí a otec pokračuje v tirádě. Až když si dá konečně pauzu na hluboký nádech, máš šanci něco říct. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Táta začal. Zase jsem si připadala jako malá holka a div jsem se před ním ustrašeně nekrčila. Tahala jsem se rozpačitě za lem hávu a koukala jsem se provinile do země. Ale pak jsem si začínala připadat hloupě... jsem přece dospělá a měla jsem k tomu dobrý důvod. Leknu se, když táta dokonce setře i Nyose. Zvednu k němu oči. „Tati, to by stačilo.“ Řekla jsem klidně a zarazila jeho další výčitky. „Chápu, že se na mě zlobíš. Ale v tomhle jsme prostě neměli na vybranou. Šlo ti o život. A tví přátele vojáci to jistě pochopí až jim to jednou vysvětlíš.“ Mluvila jsem pevně a vzala jsem tátu za ruku. „Pojď si sednout a já ti všechno vysvětlím. Až budeš vědět kvůli čemu jsme to udělali, pak mě můžeš hubovat do sytosti.“ Zadívám se mu do očí. Zavedla jsem ho znovu ke stolu a posadila jsem se s ním ke stolu. Pak jsem mu začala vyprávět co je Hill zač. Na to jsem mu prozradila, že jsem se rozhodla s přáteli jeho řádění zastavit. Pověděla jsem mu o tom, jak jsme ho byli navštívit, o vesničanech a o tom, že jak jsem zjistila, že ho chce Hill k sobě do hradu věděla jsem, že ho musím hned dostat do bezpečí. „Vydíral by mě přes tebe. Jistě by mi hrozil, že tě zabije. Proto jsme tě museli rychle dostat pryč než by tě dostal do spárů.“ Vysvětlila jsem mu všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Aha..." Hekne otec a zadívá se do země, jak si začne připadat jako idiot. Nakonec nahlas řekne: "Ehm... Promiň, Anett, to bylo ode mě dost hloupé. Zapomněl jsem, že už máš ke svým činům dobré důvody. Většinou..." Pak se otočí na Nyose a omluvně se pousměje. "Promiň za tu ránu, myslel jsem, že jsi temný." Nyos pokrčí rameny a pousměje se. "Zablokoval jsem ji... ale chybělo málo. Každopádně máte můj obdiv, v těžkých horečkách rozdávat pěsti..." Uznale kývne. Nyos ti pak vysvětlí: "Měli jsme ho vyzvednout v převleku za bojové mágy, jako že nás posíláš pro svého nemocného otce. V lese jsme shodili šály a nasadili si zpátky své masky a tady desátník se do nás pustil." Tvůj otec pokrčí rameny. "Černá a bílá je znakem bojových mágů to už vím. Ale o černé a stříbrné jsem jaktěživ neslyšel." Nyos chápavě kývne. "O Tajných sborech se příliš neví ani mezi mágy." Pak se Nyos zarazí, jako by něčemu naslouchal a po asi deseti vteřinách se zamračí. "Práce volá. Mějte se." S tím se přemístí pryč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzala jsem tátu za ruku a jemně ji stiskla. „To je v pořádku. Nakonec máš právo se zlobit. Kvůli své práce zasahuji do tvého života. To by se nelíbilo asi nikomu.“ Nechci aby si připadal hloupě. Překvapeně pozvednu obočí, když se omluví Nyosovi za ránu. Táta Nyose praštil? Ale jak mluvili tak se mi to osvětlilo. Usměji se. „Táta je bojovník.“ Řeknu souhlasně, když Nyos obdivuje to, že i v nemoci i když dočasné, se dokázal tak bránit. Nyos musí pryč. Přikývnu a on zmizí. Otočím se na tátu. „Tajné Sbory nejsou moc oblíbené a jejich členy nemají ostatní mágové moc v lásce, ale Nyos je v pořádku. A nejspíš budou i další jen jsem zatím žádné nepoznala.“ Pokrčím rameny. „Takže.. teď ještě budeme muset vyzvednout mámu a pak se budete muset ukrýt...“ Zamyslím se. „Myslím, že bude nejlepší když se budete přesouvat spolu se mnou. Na pár dní se budeme ukrývat v Jarredově vile.“ Vysvětlím mu. Pohladím ho po ruce. „Jen co bude Hill pryč budeš se moci vrátit ke své kumpanii a přátelům všechno vysvětlit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otec přikývne a pak přijde jeden ze sluhů a odvede ho do jednoho z pokojů pro hosty, aby si mohl oddechnout po odeznělé, byť simulované, nemoci. Potom k tobě přijde Lisa, že máš návštěvu, která čeká v přijímacím salónku. Je to starý čaroděj, dalo by se říct, že prastarý čaroděj. Oblečený je v rudobílém hávu a přes opravdu vysoké stáří je hrdě napřímený a tyčí se do výšky. Přestože jeho obličej je celý pokrytý vráskami, na jeho důstojném, ale poměrně milém výrazu to nic nemění. Opírá se o dlouhou hůl ze stříbra, na jejímž konci je v pařátu zapuštěný rudý krystal. Čarodějova přítomnost vyplňuje celou místnost, z jeho magické aury ti přeběhne mráz po zádech. Je ti jasné, kdo to musí být. Jeden z arcimágů, člen Konkláve Arcimágů. To jsou mágové, před kterými musí i Shalafi sklonit hlavu. Většina z nich oplývá obrovskou moudrostí a takřka nezměrnou mocí. Alex, asi nejmocnější mág, kterého znáš, by proti jednomu z nich vydržel sotva pár vteřin. Žel bohu, o starosti smrtelníků se pramálo zajímají. Většinou žijí jako poustevníci, komunikují s vyššími sférami a hledají odpovědi na otázky, které obyčejný smrtelník nemůže nikdy pochopit. Války, hladomor i nemoci jdou kolem nich. Jen málokdy opouštějí své sruby hluboko v lesích. Někteří mladší arcimágové zůstávají po svém jmenování žít život obyčejného mága a zajímají se o světské záležitosti. Jakmile ale zestárnou, stanou se arcimágy v pravém slova smyslu. "Zdravím tě, Anett." Pomalu k tobě arcimág kývne hlavou, když vejdeš. Pak si počká na tvou odpověď. Lidé na ně reagují různě. Někteří se hluboce ukloní, jiní klesnou do kolen. To ale není povinné, mágové jim tak pouze prokazují úctu. Úklona hlavy ale povinná je, ze zákona i pro Shalafiho. Když s někým z nich mluvíš, nesmíš mít ani masku ani kápi, s výjimkou znetvořených obličejů. Správně by se je mělo oslovovat "Moudrý." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jeden ze sluhů přijde pro otce, aby si šel odpočinout. Dala jsem mu pusu na tvář a nechala ho jít. Přemýšlela jsem o šálku čaje, když za mnou přišla Lisa s tím, že za mnou někdo přišel. Přikývla jsem a vydala jsem se podívat se na návštěvu. Jenže když jsem vešla do přijímacího salónku, samým překvapením jsem zakopla a rozplácla se na podlaze jako přejetá žába. Hned jsem zase vyskočila na nohy a zrudla až po kořínky vlasů. Arcimág.... Arcimág přišel za mnou? Proč? Oprášila jsem se a snažila se získat zpět ztracenou důstojnost. Trhla jsem sebou, když mě i oslovil jménem. No jistě... je to přece Arcimág. Jistě si o mě všechno možný zjistil. Konečně se mu ukloním. „Také vás zdravím, Moudrý.“ Pozdravím ho a narovnám se. Červeň ustoupila. Proč je pro všechno na světě tady? Co může chtít? Byla jsem napůl polichocena a napůl znepokojena. „Čemu vděčím za vaší návštěvu, Moudrý?“ zeptám se. „Nechcete se posadit? Nedáte si čaj? Zrovna jsem myslela na to, že bych si jeden udělala.“ Nabídnu mu. Sice jsem nebyla paní domu, ale i tak jsem nemohla hosta takového formátu nechat stát nebo mu nic nenabídnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Arcimág odmítavě zvedne ruku. "Ne, děkuji. Čaj a jiné světské věci jsou mi zapovězeny." Usměje se, ve spojením s dlouhým bílým vousem to působí velmi uklidňujícím dojmem. Když si člověk zrovna neuvědomuje fakt, že by mohl pohybem ruky rozdrtit mocného čaroděje jako brouka. "Nemám mnoho času, takže přejdu k věci." Řekne věcným tónem. "Přišel jsem za tebou jako arcimág za členem Rady, v současnosti jediným dostupným členem Rady." Mluví pomalu a rozvážně. "Nazíral jsem všechny budoucí časové a dějové linie a vždy jsem viděl jen jedno. Smrt a zkázu. Démoni, co unikli z dimenzionálních bran Věže Vysoké magie, nejsou démoni nižších kategorií, ale jsou to démoni nejvyšších úrovní. Démoni schopní myšlenkou přetvořit realitu." Posmutněle se pousměje. "Pokud toto zbláznění magie připisujete nepřítomnosti bohů, máte pravdu jen napůl. Bohové odešli, v důsledku čehož mohli vysocí démoni uskutečňovat svůj plán, k němuž patří i zbláznění magie. Tenhle stav plánují už tisíce let, od posledního zmizení bohů. Tehdy nebyli připraveni a nevyšlo jim to, ale teď připraveni jsou." Zavrtí hlavou. "Ani Řád ani elfové proti nim se současnou magií nemají šanci, což je přesně to, čeho chtěli dosáhnout, protože v této sféře je démoní moc značně omezena." Po krátké odmlce pokračuje. "Konkláve ví, že náš svět má jedinou možnost. Jsme dohodnutí s tvory dobra z vyšších sfér. Tajné sbory jim musí otevřít bránu, aby mohli udělat to, na co my nestačíme. My nezaženeme démony zpět, to je fakt. Ale oni mohou." Odmlčí se a pak řekne. "Nařiďte Tajným sborům, aby otevřeli dimenzionální brány, jinak budeme opět čelit apokalypse, jako před 3218 lety při Válce bohů." S tím vzduch kolem něj zajiskří modrorudým světlem a mág je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou na místo, kde ještě před chvílí Arcimág stál. To co mi řekl... mě šokovalo. Co si budu nalhávat. Potřásla jsem hlavou a zamračila se. Začala jsem přeházet sem a tam a přemýšlela. Ještě toho trochu! Jako kdybychom neměli problémů už tak dost. Ale otevřít dimenzionální brány? To je... nebezpečné. Na chvíli se zarazím a pak zavrtím hlavou. Znovu vykročím a znovu se zarazím. Podívám se na místo, kde ještě před chvílí stál Arcimág. Bylo by možné, aby tohle byl ve skutečnosti jeden z těch nižších démonů? Použil iluzi a takhle mě chce donutit, abych otevřela bráni vyšším démonům? Možná, že zase zapracovala moje paranoia, ale možnost to byla. Tak či onak nemůžu nic rozkázat dokud se s někým neporadím. Musím za Shalafim. Vyrazím ven z místnosti a u jednoho ze sluhů nechám pro ostatní vzkaz, že jsem šla do Věže vysoké magie. S tím jsem vyrazila na ústředí, aby mě přenesli do Věže. Musela jsem to všechno říct Shalafimu a taky se zmínit o tom co mě napadlo a nakolik je to možné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na ústředí tě okamžitě nechají přenést do Věže, kde najdeš Shalafiho a pak už jde vše velmi rychle. Během několika minut se nacházíš v zasedací místnosti Rady mágů, spolu se Shalafim, Crusem, Danem a několika hlavními mágy z Tajných sborů. Zrcadlem se spojí i s Alexem, který se nachází v podpalubí jedné z elfských lodí. Nejdříve následuje prověřování, zda to byl skutečně arcimág. Po zkontaktování Konkláve Arcimágů už není pochyb, že opravdu byl a tlumočil zjištění Konkláve, které si stojí za svým. Crus pak navrhne, že se možná vyšším démonům nějak podařilo arcimágy zmýlit, na což ale zbylí mágové reagují převážně záporně, protože zmýlit takovou obrovskou sílu, jako je Konkláve, je prakticky nemožné. Alex ale ostatní donutí, aby prověřili i toto, a přeroste to ve velmi dlouhou a vášnivou diskuzi. Diskuzi, ve které nemáš čím přispět. Všichni kolem tebe mají v oboru dimenzí hluboké znalosti. Buď profesí, nebo zkušeností či zájmem. Ty jsi se teprve nedávno dozvěděla o existenci nějakých Tajných sborů, takže jenom posloucháš. Nejvíce mluví samozřejmě Daniel, který strávil desetiletí v hlavní sféře démonů. Ačkoliv je pro něj velmi těžké na toto vzpomínat, nakonec potvrdí, že démoni byli v poslední době velmi... nadšení. Což ale připisoval zbláznění magie, ne jejich plánu. Padají názvy nejrůznějších sfér a jména démonů a mágové se potom rozdělí na dva tábory. Na názor "Nemůžeme si dovolit sféry otevřít." a "Nemůžeme si dovolit sféry neotevřít." Hlavním argumentem prvního tábora je ten, že v každé sféře je kromě dobra i zlo. Pokud se otevřou brány tvorům dobra, může uniknout i zlo. Druhý tábor argumentuje tím, že nejhorší je jen dívat se na počínající apokalypsu. Pokud se brány otevřou, vyšší dobro se vypořádá s démony i se zlem ze své sféry. První tábor zastupuje Crus a většina přítomných členů Sborů, kteří brány celý život hlídají. Druhý tábor vede Daniel, který zažil démoní nadvládu. "Jestli démoni ovládnou naši sféru, budeme jejich nemyslící pejsci. Budeme slintat na vodítku. Snad si nemyslíte, že by nás jen tak zabili? Pokud brány neotevřeme, budeme na démony sami. Pokud je otevřeme, máme podporu dobra z vyšších sfér. Já jsem pro druhou možnost." Pronese Daniel plamenně. Alex, odjakživa bojovník, se samozřejmě postavil na stranu svého učedníka, s tím, že radši bude bojovat, než otročit. Pokud dojde na hlasování, budou členové Sborů vykázáni a hlasy nejspíš budou rovny. Alex a Daniel pro otevření, Crus a Shalafi proti. Shalafi se ještě tak docela nerozhodl, ale postaví se spíš ke Crusovi, než k Danovi. V takovémto hlasování má jeden hlas, jako každý člen Rady. "Dost! Tahle debata už dál nikam nevede. Navrhuji odebrat se do pokojů, občerstvit se, všechno si promyslet a zhruba za hodinu přikročit k hlasování." Řekne nakonec Alex a jeho návrh je schválen. Všichni členové Rady a Shalafi (krom Alexe, samozřejmě) se vydají do předem připravených pokojů. Každý má teď hodinu prostor, aby si v luxusně vybaveném pokoji utřídil své myšlenky. Máš k dispozici stůl plný jídla a nejrůznějších i chlazených nápojů, pohovku, křeslo a knihovničku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tak nějak jsem si myslela, že to projednám jen se Shalafim, ale nakonec se to zvrtlo ve velkou debatu, která trvala ani nevím jak dlouho. A účastnil se i Alex i když jen přes zrcadlo. Po celou dobu jsem vlastně jen sledovala jak se ostatní dohadují, protože jsem si stále nebyla jistá. Asi jako Shalafi, který se sice přidal na stranu toho, že bychom bránu neměli otevřít, ale viditelně váhal. Já se zatím nepřiklonila k žádné straně. I když to, že Arcimág byl pravý mě poměrně uklidnilo. Nakonec byla dána hodinová přestávka s výrokem dva na dva. Takže zbýval už jenom jeden hlas. A to ten můj. Odebrala jsem se do pokoje, kde jsem trochu zachmuřeně snědla trochu jídla a pak se uvelebila na pohovku se sklenicí vína. To byla má druhá ve dvou dnech. Teď jsem měla tolik starostí, že jsem pila víc než bylo u mě obvyklé. Uvažovala jsem. Démoni představovali velký problém. Ale i když by k nám měli přijít stvoření dobra... mohlo by proklouznout i něco špatného. Možná horšího než démoni. Jenže i těch pár démonů je nad naše síly. A už tak bojujeme na třech... ne... čtyrech frontách. Válka, temní, telepati a teď démoni. To všechno prostě nemůžeme zvládnout. Navíc když ta magie funguje tak nespolehlivě. Nelíbilo se mi to. Nejraději bych k nám z jiné sféry nic nepouštěla. Ale máme na vybranou? Věděla jsem, že tohle je nejdůležitější rozhodnutí mého života a jestli se rozhodnu špatně. Všechno to padne na mou hlavu. No... pokud to bude špatné rozhodnutí snad budu mrtvá dřív než mě začnou obviňovat. Když byl čas vstala jsem a vrátila se do síně, abych oznámila, že hlasuji pro otevření. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přikývne. "Můžu na vás seslat pár ochranných kouzel, ale pokud se na vás nějaký mocnější mág opravdu intenzivně zaměří, vydrží maximálně deset vteřin. Pokud ale budete trefován náhodně, nic by se nemělo stát." S tím něco zamumlá a sešle na tebe ochranná kouzla. "Myslím si ale, že jejich mágové se zaměří spíš na naše mágy. Pokud nebudou přímo vědět, že jste velitel, nepůjdou po vás. Mágové jsou pro ně, bez urážky, větší hrozba." Pak se s tebou přemístí do sálu, kde se shromáždili mágové v černých pláštích. Temní, odpadlíci Řádu i nekromanti. Je zde i několik knězů temných bohů, v šedých kutnách. Uvědomíš si, že přemístění už s tebou ani nehnulo. Morunt se zeptá jednoho mága: "Kostry jsou připraveny?" Mág přikývne. "Ano, veliteli." Morunt se zamyšleně rozhlédne po shromážděných mázích. Nevšímají si tě, ani oni neprohlédnou iluzi. Ale bez iluze by si tě určitě zvědavě prohlíželi. Všimneš si jejich výrazů. Netváří se jako bojovníci před bojem, ale spíš jako kati před popravou. Chápou se jako trestná výprava, král mezi temnými kulty se vydává potrestat troufalého poddaného. Mágů je asi pět desítek. "Bratrstvo by jich dokázalo shromáždit víc. Mnohem víc. Ale na to teď není čas, i s tímto počtem budeme na Měsíc stačit." Zamumlá Morunt spíš k sobě, než k tobě. "Fajn. Útok!" Zařve potom, uchopí tě za paži a přemístí se. Objevíte se na nádvoří nějakého hradu. Scénu osvětlují rudé vycházející slunce i louče na stěnách. Všude kolem se válí na zemi mrtvá těla v černých hávech. Některá mají část těla spálenou na uhel, jiní jsou doslova roztavení. Tví mágové se roztáhnou po nádvoří kolem stěn a zajistí ho. Kostlivci obsadí hradby, na kterých se to taky hemží mrtvolami. Pak se všichni zastaví a Morunt zamumlá. "Někdo nás předběhl... Rozkazy?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš do místnosti Rady jako druhá, po Danielovi, který už netrpělivě pochoduje sem a tam, jako by o osudu světa rozhodovaly vteřiny. Asi za minutu se objeví i Shalafi i Crus, vejdou společně a překročením práhu ukončí diskusi. Asi po další půl minutě se v zrcadle, ve kterém do té doby byla vidět jen prázdná kajuta, objeví i Alex. Pak začne hlasování, které je, jako vždy, bráno od důležitosti mága. Začíná tedy Shalafi. Urnové hlasování nemá v současném počtu smysl, takže se hlasuje ústně. "Já hlasuji proti otevření dimenzionálních bran. Myslím, že pár démonů ještě zvládneme, a otevření bran je velká neznámá, velké riziko." Pak promluví Crus. "Taktéž hlasuji proti. Nemám, co bych dodal, Enrik řekl vše." Pak je na řadě Alex ze zrcadla. "Pro otevření. Nechci podstupovat riziko, že ty démony nezvládneme. Po otevření bran získáme mocné spojence, už nebudeme na vše sami." Jako čtvrtý hlasuje Daniel. "Hlasuju pro otevření bran. Se stvořeními dobra po boku máme mnohem větší šance." Hlasy jsou tedy očekávaně dvě ku dvěma, všichni čtyři se podívají na tebe. Když zahlasuješ pro otevření bran, Crus i Shalafi se zatváří netečně a Daniel okamžitě vystřelí z místnosti Rady, aby nařídil otevření. "Za chvíli budu u vás." Oznámí vám Alex a zrcadlo se zamlží, vyjasní a odráží místnost Rady. Crus se pohrouží do svých myšlenek, až si Shalafi odkašle a řekne: "Pojďme dolů k branám. Měli bychom všechny patřičně přivítat." Věží zazní poplach Tajným sborům i bojovým a bitevním mágům a oznámení, že se všichni mají dostavit do sklepení. Kolem bran budou podle všeho rozestaveny barikády, za které se síly Věže schovají, kdyby z bran před dobrem vylezlo něco odporného. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se všichni obrátili na mě, abych hlasovala vstala jsem. „Už tak máme co dělat, abychom vše zvládli. Válka, magie, telepati, temní a teď ještě démoni. Navíc varování od Arcimága, který si také myslí, že potřebujeme pomoc. Proto hlasuji pro otevření.“ Řeknu si svoje a znovu se posadím a trochu mě zamrzelo jak se zatváří Crus a Shalafi, ale život je takový. Nezavděčíš se všem. Pořád jsem váhala, pořád jsem měla pochybnosti, ale byla jsem přesvědčená o tom, že tohle všechno sami prostě nezvládneme. Shalafi nás nakonec vyzve, abychom šli také k branám. Vstala jsem a vydala se tam s ostatními. Vzpomněla jsem si na Maxe. Vsadím se, že všichni už na něj zapomněli. Ne úplně... vzpomenou si, ale vždy jen na chvíli než to zastíní další starosti. Moc bych si přála aby tou branou prošel i Max. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdete do gigantické vstupní haly. Kam ti mysl sahá, vždy se to tady jen hemžilo aspoň stovkou mágů. Teď tady krom pár hlídkujících bojových mágů není nikdo. Zamíříte od vstupní brány nalevo a projdete dlouhou chodbou, ve které jsi ještě nikdy nebyla. Před vámi se vynoří velká železná brána, obě křídla jsou otevřeny, jak jí probíhají členové Tajných sborů i váleční (souhrnný název pro bojové a bitevní mágy) mágové. Před vámi se objeví další nekonečné schodiště, které ale tentokrát vede dolů. Po levé ruce máš stovky nefungujících výtahových disků. Ty by byly rychlejší, ale teď musíte po schodech. Nakonec se po nějaké sobě po boku s Crusem a Shalafim a desítkami klusajících mágů objevíš v ještě rozlehlejší podzemní hale než je ta vstupní. Tady se to mágy naopak hemží, samé černé hávy. Sem tam bílý rukáv nebo šála, ale většinou jen samé stříbrné masky. Necháte se dál vést davem a projdete rozlehlým podzemním komplexem a složitou sítí chodeb až k další hale. Tam se ty i Crus a Shalafi zastavíte. Mágové kolem vás proběhnou a zařadí se ke svým jednotkám. Před vámi se uprostřed síně vznáší třináct obrovských bran. Vlastně vypadají jako vodní hladiny obráceny kolmo k zemi. Všechny jsou šedé a neprůhledné. Kolem všech bran jsou rozestaveny zátarasy za kterými se krčí mágové, před každým zátarasem je ještě aktivován štít. Najednou se z davu kolem vás vyloupne Alex. Kratší černé vlasy má klasicky nedbale rozcuchané, strup na obličeji už mu odpadl a je tak vidět nová bílá kůže, na jinak opáleném Alexově obličeji to vypadá trochu divně. Oblečený je v temně černém hávu, lem levého rukávu má bílý. Je tedy oblečen v oblečení bitevních, nikoliv bojových mágů. V tomhle oblečení jsi ho moc nevídala. Navzdory situaci se na vás, hlavně na tebe, usměje a pozdraví vás. Za ním se z davu vynoří Rion ve stříbřitém hávu a ještě tři blonďatí elfí mágové. Jejich očividný velitel Rion formálně pozdraví Cruse a Shalafiho a pak přátelsky i tebe. "No vy jste si pospíšili. Řekli jste tři dny." Řekne Shalafi. Alex mu odpoví. "Jakmile jsme se objevili v námořním prostoru Říše, přemístili jsme se." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jak jsme šli stále hlouběji do útrob věže a mě se stále víc svíral žaludek. Měla jsem strach, že se to všechno podělá. Začala jsem litovat, že jsem hlasovala pro otevření. Ale hlásek v mé hlavě mi říkal, že to způsobuje jen ta nejistota. Jen proto jsem se udržela nic neříct. Když jsem uviděla ty brány... znovu se mi to vracelo. Kousla jsem se do rtu, abych se donutila mlčet. Ne... teď už bylo stejně pozdě na tom něco změnit. Ani nedokáži slovy popsat, jak se mi ulevilo, když jsem uviděla Alexe. Usměji se na něj. Hned jsem se cítila jistěji. On taky hlasoval pro otevření. Takže to určitě bylo správné rozhodnutí. Kdyby jsme byli v soukromí, tak bych ho objala. A byl tu i Rion, oba je s úsměvem pozdravím. „Jsem ráda, že jste tady.“ Řeknu a podívám na brány. Pak se podívám na Alexe. „Jsi si jistý, Alexi?“ zeptám se. Kdybych věděla, že aspoň on je si tímhle jistý, hodně by mě to uklidnilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex zaváhá. Vidíš na něm, jak rád by ti odpověděl, že si je jistý. Kdybys byla pořád v učňovském věku, nejspíš by ti zalhal, ale teď už jsi dospělá a členka Rady. Nakonec se vyhne odpovědi: "Bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat." Ale jestli si je tím jistý, neřekne. Před vámi se zavlní vzduch, který se okamžitě zhmotní do podoby muže v černém hávu se stříbrnou maskou na obličeji. Nebýt této situace, možná by ses obdivovala originálnímu přemístění, ale teď je ti jasné, co přijde. Ten muž je totiž evidentně hlavní velitel Tajných sborů. Ani nic neřekne a Shalafi přikývne. "Potvrzuji příkaz. Otevřete prve bránu do Felharu." Sféra Felhar je hlavní známá sféra dobra. Velitel přikývne a telepatií se spojí se svými lidmi. Během několika vteřin se pak brána přesně uprostřed rozsvítí všemi barvami duhy a začne jakoby pulzovat. Cítíš, jak se všichni mágové napnou. I ti kolem tebe, včetně Alexe, Shalafiho, Riona a ostatních elfů. Chvíli se nic neděje, a potom se z brány vynoří první tvor. Několikametrový gryf. Mohutné svaly se mu pod osrstěnou kůží zavlní, když stáhne křídla k sobě a se zaduněním dopadne na zem. Nejprve lvími a potom i orlími nohami. Všechny si vás změří inteligentníma očima, ale to už z brány vyskočí další dva tvorové. Bílý vlk a jednorožec. Z Akademie víš, že jednorožci jsou jedni z hlavních představitelů vyššího dobra. V tomto světě byli vyhubeni už před staletími. Jednorožec i vlk velikosti koně se zastaví kousek za gryfem, čímž ho jasně určí jako velitele. Shalafi se zhluboka nadechne a vyrazí uvítat mezisférovou delegaci. Alex, elfové, Crus a Daniel jdou kousek za ním. Daniel do tebe šťouchne a přiměje tě tak jít taky. Vzpomeneš si na obrovskou auru moci, dobra a moudrosti, která vyzařovala z arcimága. Teď si to zdesetinásob a dostaneš to, co vyzařuje z těchto stvoření. Obrovská prastará síla a moudrost. Mágové jdoucí před tebou nasadí úsměvy, které ale vypadají trochu křečovitě. Přestože se ze všech sil snaží vypadat v pohodě, příliš jim to v tváři v tvář těchto tvorům nejde. Zastavíte se pár metrů od bytostí a ukloníte se. Magické bytosti předvedou něco, co by se také dalo považovat za úklonu. Pak Shalafi pevným hlasem promluví. "Jsem Shalafi Enrik Warx. Mám oprávnění mluvit za veškeré obyvatelstvo tohoto světa." To kecá. Ale má tomu asi nejblíže ze všech. Gryf přikývne a pak promluví Crus. "Velmistr Dorian Crus, Mluvčí Rady Řádu mágů." Očividně se musí představit všichni. "Velmistr Alexandr de Score." Představí se Alex jistým hlasem, hned po něm se představí Dan. "Velmistr Daniel de Salcer." Potom Rion. "Lord Rionell, vrchní mág Elfího dvora." Jeho doprovod se nepředstavuje. Pokaždé, když se někdo představí, na něj bytosti upřou své zraky a pak se mu mírně ukloní. Až přijde ta chvíle, kdy pohledy magických tvorů z jiné sféry spočinou na tobě a ty máš pocit, jako kdyby tě někdo chtěl vtlačit do kamenné podlahy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na Alexova slova přikývnu a pak nervózně sleduji, jak se otevírá brána. Když se objevil první příchozí vykulila jsem na něj oči a s vlkem a jednorožcem mi dokonce poklesla brada. Připadala jsem si jako malá holčička co se právě potkala kouzelné bytosti z pohádek. Akorát, že jsem dospělá a opravdu to byli bytosti z pohádek. Sklapla jsem čelist a nepřestávala nevěřícně zírat. Ostatní se k nim vydali a kdyby mě Daniel nešťouchl, tak by mi nedošlo, že k nim mám jít také. Klopítla jsem a přidala se k nim. Ostatní se na ta stvoření snažili usmívat, já se k nim nepřidala. Byla jsem příliš ohromená a navíc falešné úsměvy mi nejsou po chuti. Kdyby ke mě někdo přišel s takovým úsměvem říkala bych si, že je to dost špatný lhář a plánuje nějaký podraz a nebo že něco chce, ale nemá mě rád. Došli jsme až k nim a já vykukovala a už jsem na ně tak nezírala, ale pořád jsem na ně musela koukat. Cítila jsem z nich sílu a moudrost. Kdybych nevěděla, že jsou to tvorové dobra měla bych obavy. Začali se představovat až došla řada na mě. Když se na mě upřeli jejich oči na okamžik jsem ztuhla. Necítila jsem se pod jejich pohledy dobře. Zrudla jsem. „Mistra Anett Sela. Těší mě.“ Také se ukloním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mě také těší."Promluví obří gryf hlubokým hlasem, aniž by pohnul zobákem. Tato slova se vám v mysli objeví s takovou silou, že vás to málem srazí do kolen.Navíc se zdá, že jeho telepatické schopnosti jsou jiné, než ty vaše. Normálně bys musela uvolnit obrany, aby s tebou někdo mohl mluvit. Tenhle tvor ale jakoby dokázal svá slova promítnout i za vaše obrany. Dokonce i za obrany Daniele, který je jeden z nejlepších telepatů Věže. "Jmenuji se Velthor, jsem zde jako vyslanec krále Felharu."Zaduní vám v lebkách další gryfova věta. Pak promluví jednorožec, ten mluví hlasem, který by se dal nazvat jako křišťálově čistý. Jinak asi nijak, v naší slovní zásobě pro to nejsou slova."Mé jméno je Isthrial." Pak je na řadě vlk velikosti válečného koně. "Já jsem Alwena." Promluví příjemným hlasem, který i po prozrazení jména, nenechá nikoho na pochybách o tom, že je to fena. Shalafi s Crusem s nimi pak začnou mluvit a Alex tě odvede kus stranou. "Měla bys jít." Řekne ti. "Teď se začnou objevovat další tvorové a pak se bude hledat a bojovat. To už není pro tebe." Řekne posmutnělým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když gryf promluví i když jen v duchu, málem mě to porazilo, ale podařilo se mi udržet se na nohou, aniž bych se zapotácela. Jeho další slova už byla v pořádku, protože jsem na to byla připravená. Král Felharu... zajímalo by mě jaký je. Podívám se na portál, jaký to tam asi je? Vždycky jsem si myslela, že to jsou jen... barvy, ale tyto tvorové se mi spíš hodili na místa jako jsou horské štíty, zelené pláně a hluboké lesy. Alex mě odvedl stranou a řekl, že bych měla jít, dál už to nebude nic pro mě. Ohlédnu se na ta úžasná stvoření. Alex měl pravdu, ale docela bych ráda s nimi mluvila, seznámila se a zjistila jaké to je u nich doma. Ale na to teď nebyl čas. Démoni nepočkají. Možná se tu po všem trochu zdrží. „Ano. Mám stejně dost starostí s Hillem.“ Řeknu nakonec a podívám se na Alexe. „A neuculujte se na ně takhle. Vypadá to hrozně neupřímně. Já být na jejich místě, tak se mi to moc teda nelíbí.“ Poplácám ho po ruce. Už jsem chtěla jít, když mě, ale zarazí ten jeho smutný tón. „Proč tak smutně?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se pousměje. "Nerad se s tebou zase tak brzy loučím." Přizná a pak tě krátce obejme. Když má ústa blízko u tvého ucha, zašeptá: "A promiň za to hození pravomocí, ale jinak to nešlo." Pak tě pustí a odstoupí. Zašilhá k magickým tvorům a bezmyšlenkovitě si protáhne paže. Pak se zazubí. "A jde se nakopat pár démonům zadky." Pak se ozve Shalafi. "Alexi!" Alex protočí oči, dotkne se čela a pak ve zvláštním posunku stočí ruku. Poznáš v tom elfský uctivý pozdrav. S tím se otočí a zamíří zpět k bytostem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jistě to není na dlouho. Dávej na sebe pozor.“ Také ho obejmu. Tiše se zasměji. „To je v pořádku. Zbavíme se Hilla a pak ti je hodím zase hezky zpátky.“ Zavtipkovala jsem. Pustila jsem ho a znovu se usmála, když pronese slova o kopání démonů do zadku. „Nakopni je párkrát i za mě.“ Ukážu mu zvednutý palec. Dívám se jak odchází a povzdychnu si. Znovu se zadívám na bytosti, pak se otočím a vyrazím pryč z podzemí. Teď musím všechny ty schody zase vyšplhat. Výborně. Vylezla jsem ty všechny schody, ale docela do šlo i když jsem byla zadýchaná. Přemýšlela jsem co budu dělat dál. Potřebovala bych přenést zpět do Rhunxu vzít tátu a jít do bratrovi vily. A ještě vyzvednout mámu. Jenže teď jsou všichni zaměstnaní lovem démonů. Do háje... co teď? Neměla bych se přemístit sama? Byl to docela risk. Nerada bych zase padla do rukou nepřítele. Tak jsem se šla první podívat jestli někoho neseženu na přenesení. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Dobře.“ Pronesu stručně a posečkám, než na mě sešle ochranu. „S tím taky počítám. Kdo by se zabýval někým, jako jsem já.“ Mě to snad dá dost prostoru k tomu, abych se mohl mágům dostat do zad. To je teď asi jediná věc, jak proti nim bojovat. Střetnutí tváří v tvář by bylo poněkud šílenství a jak sám řekl, ta ochrana nevydrží věčně. Bylo pak zbytečné něco dalšího projednávat či zmiňovat a přemístíme se do sálu, kde byli ostatní. Nekromanti, odpadlíci, temní a několik kněží. Morunt se zeptá na kostry, nicméně já tomu nevěnuji velkou pozornost. Spíš mě dostane tak skutečnost, že jsem toto přemístění zvládl zatím nejlíp. No jo no, něco na tom přísloví bude, že cvičení dělá mistra. Dle chování ostatních usuzuji, že ani oni neprohlédli iluzi. Jistě by je jinak překvapilo, co tady dělá člověk v brnění paladina. Prohlížím si ty jednotlivé tváře, z kterých se dá vyčíst jistá věc. Oni nejdou zemřít, oni je považují za odpad, který se jim nemůže rovnat. Tvářili by se stejně, kdyby jim byla vyhlášena válka světlou stranou? Vše jde pak ráz na ráz. Moruntun mě uchopí za paži a přesuneme se na bitevní pole. To co jsem spatřil po zhmotnění, mi doslova vzalo dech. Krvavé slunce pravě vycházelo a podtrhovalo krev, již bylo všude okolo víc než dost. „CO se tu k čertu stalo?!“ Těla spálená či roztavená. Okolo se válely oční bulvy, které musely vystřelit z hlav vlastníků, když se jim v těle vařila krev a ten neskutečný tlak prošel nejsnadnějším místem odporu. Smrad spáleného masa naplňovalo blízké okolí. Jedno bylo jisté, bylo zde doslova peklo. Nějak potlačím pocit blití a pozoruji, jak se mí mágové rozprostřou po okolí a eliminují možná nebezpečí. Rozkazy? Proč se ptáš mě? Pak si uvědomím, že jsem to já, kdo tu je vůdce. „Zajímalo by mě, co mohlo způsobit tohle peklo.“ Zamyslím se. Ona tu nebude. Byla jejich cílem ona nebo něco jiného? „Myslíš si Moruntune, že by řád Černého měsíce mohl mít nějaké artefakty? Pokud ano, nebylo by naškodu je zajistit. Trošku se tu porozhlédneme, a když tu nenajdeme něco zajímavého či unesenou členku rady, vypadneme odtud. Ať jsou všichni ve střehu. Ten kdo způsobil tenhle masakr, by mohl být ještě tady.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vyjdeš všechny ty schody, máš jen chuť spadnout na mramorovou podlahu a zůstat ležet, ale nakonec se ti podaří doploužit se do obrovské vstupní haly, kde pořád stojí asi třicítka hlídkujících bojových mágů. Když prvnímu z nich řekneš, aby tě přenesl, přikývne a za chvíli už jsi v čajovém salónku v Rhunxu. Sotva se zhmotníš, vyskočí Clark ze sedačky a zamává ti před obličejem nějakým pergamenem. "No to je dost! Tohle zrovna přišlo od Hilla." Nyos, který je jedinou další osobou v pokoji, uchopí bratra za ramena a přinutí jej posadit se. "Mám pro tebe dvě velmi důležité zprávy." Řekne ti potom. "Nejdříve tu akutnější, ale ta druhá je fakt pecka. Hill tebe a Dartora právě pozval na ples, který se zítra večer koná v jednom z jeho zámků. Bude tam samá smetánka, funkcionáři a šlechtici. Ty jsi jedno a Dartor je druhé." Nadechne se. "Myslím, že minimálně Dartor to pozvání nemůže odmítnout. Oficiálně tě vévoda chce ubezpečit o nápravě cesty a zábavou na plese ti kompenzovat tvou cestu na svůj hrad." Cituje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Naštěstí se mi podařilo sehnat někoho na přenos. Jen co jsem se objevila v čajovém salónku vyletěl Clark jako, když ho trefí. Trochu jsem se lekla, ale šla jsem k nim, abych si vyslechla co je nového. Když mi oznámí co mi Hill vzkazuje, musím se zasmát. „Leda kyselý hrozny, hoši.“ Zavrtím hlavou a posadím se na lenošku. „Pravděpodobně mě bude na plese čekat nějaký nájemný vrah, aby mě v nestřeženou chvíli bodl do zad.“ Řeknu. „Nebo mi nabídne pokoj pro hosty, abych zůstala a nechá mě zabít ve spánku.“ Nakloním hlavu na stranu. „Nebo bude tak velký gentleman a přinese mi víno ve kterém bude jed. Sakra... možností je hodně, jak by se mě mohl zbavit.“ Přehodím si nohu přes nohu a posunu si háv níž, když se mi odhalilo kousek lýtka. Možná jsem byla až příliš cudná. „Tak či onak se určitě o něco pokusí. Už musí vědět, že proti němu zbrojím.“ Začnu pohupovat nohou v koleni. Přimhouřím oči a pak se zadívám na oba muže. „Co si o tom myslíte?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mohli bychom doufat, že když tě tam pozve oficiálně, neodváží se nic zkusit. Přeci jen máš vysokou funkci v Řádu a i kdyby ne, tak máš určitě pár mocných přátel, kteří by tvou smrt nenechali jen tak. Myslím, že krom tvého bratra nebo Alexe, by se o to zajímal i Salcer a Shalafi." Řekne Nyos pomalu, ale neříká to moc jistým tónem. U šílence Hillova kalibru těžko říct, jestli si uvědomuje následky. "Důkladné šetření mágů je to poslední, co by mohl potřebovat. Krom toho by tím k sobě připoutal pozornost špiček Říše. Zavražděná zmocněnkyně Rady v Hillově domě..." Clark přikývne. "Moc chytré by to od něj nebylo. Ale kdo ví, co se mu honí v té zvrhlé palici." Na to pokračuje Nyos. Cítíš, jak kolem sebe vyšle kouzlo, které se má ujistit, že vás nikdo neposlouchá. "A tím se dostáváme k mé druhé informaci. Před chvíli jsem zmáčkl vévodovy osobní lékaře a ti mi řekli něco, co ví na světě tak do desítky lidí." Odmlčí se. "Vévoda byl před deseti lety v jedné bitvě se skřety zraněn a musela mu být odstraněna varlata. Teď nemůže, a podle lékařů ani nemůže chtít, souložit." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu na souhlas. „Ano. Chytré by to nebylo. Ale je to blázen, kdo ví co si myslí.“ Znovu pokývnu. Lákalo mě přijmout pozvání, už jenom proto, že jsem byla zvědavá čeho chce Hill tímhle docílit. Jistě to nebylo jen tak. Znovu se zadívám na Nyose, který mi prozradí druhou informaci. Překvapeně zamrkám a odkašlu si, protože jaksi mluvit o takových věcech... na to jsem zrovna zvyklá nebyla. Pak se, ale zmateně zamračím. „To je divné. Ti vesničané mi říkali, že unesl, znásilnil a zabil dívku. Jestli tedy nemůže... jak by jsi mohl znásilnit?“ překvapeně zamrkám. Pokud to tedy nenechal udělat někým jiným. „Byl vévoda takovej parchat i před tou nehodou?“ zeptám se. Je možné, že ztráta mužství by se tak podepsala na jeho psychice? „No tak či onak, asi pozvání přijmu.“ Řeknu nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si odkašleš, Nyos se na tebe překvapeně zadívá. Pak se ušklíbne. "Nejsi náhodou lékařka?" Zeptá se, ale nechá to být. Na tvou otázku zavrtí hlavou. "Ne, před svým zraněním prý nikoho neznásilnil. ... To bylo před deseti lety." Natáhne ruku, ve které se mu zhmotní další pergamen. Podá ti ho. V rohu je pečeť Rytířstva svatého Benedikta. "Což mě přimělo přemýšlet nad tím ze širšího spektra a položit si otázku, proč ani sebelepší vyšetřovatel nikdy nenašel proti Hillovi důkaz, že někoho znásilnil. Možná jednoduše proto, že nikdy nikoho neznásilnil." Ukáže na pergamen. Je nadepsán jako "Maxmilián dan Hill". "To je trestní rejstřík jeho synáčka. Musel jsem se v zastrašování opravdu snažit, abych ho získal." Hillův syn byl ze znásilnění obviněn zhruba třicetkrát. Nikdy nebyl odsouzen. Vévoda buď zaplatil poškozeným velké odškodné, nebo poškozené prostě potkala nehoda. "Maxovi Hillovi je dnes dvacet šest let. Znásilňování začalo v době, kdy se vévodovi stala ta nehoda... ale taky v době, kdy byl jeh syn dost starý na to aby něco takového udělal..." Řekne Nyos a opře se. "Navrhl bych dvě stíhání. Pápíčkovi za krutost, nelidské zacházení s poddanými a krytí zločinů a jeho povedenému synkovi za vraždy a znásilnění." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na něj, když si neodpustí si rejpnout. Já to nekomentovala. Vzala jsem si od něj pergamen a přečetla si ho, kriticky nadzvednu obočí a poslouchám co Nyos zjistil. „Vypadá to tak, že když papínek nemůže dopřává aspoň potěšeníčko svému synovi.“ Řekla jsem znechuceně. Zadívám se na Nyose. „Dobrá práce.“ Pochválím ho. „Pěkně uchylná rodinka.“ Zamračím se a dál přemýšlím o tom pozvání. Něco za tím musí vězet. Jen mě nenapadalo co, kromě toho, aby se mě zbavili. Ale snad není Hill zas takový blázen. Podám mu zpátky pergamen. „Ale pořád je tu otázka toho, jak jim to dokázat. To je kámen úrazu.“ Povzdychnu si a vstanu. Začnu přecházet sem a tam, zadumaná. „Možná kdyby se mi podařilo vyprovokovat Hillova syna... viditelně je hodně na ženský.“ Musela bych ze sebe, ale udělat obětního beránka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos s Clarkem okamžitě zavrtí hlavami. Očividně tě nechtějí nechat jako obětního beránka, ale Nyos k tomu má ještě argumenty. "Troufá si na mladé venkovské holky, jejichž smrt nikoho nezajímá a nikdo jim neuvěří." Pousměje se. "A to ty nejsi. V tuto chvíli patříš k nejmocnějším lidem Říše a tvoje smrt by určitě zajímala spoustu lidí." Pak chvíli uvažuje a dodá: "Ale i kdyby jim nedošly tyhle dalekosáhle důsledky, tak určitě nejsi zrovna nejlehčí oběť. Jsi mocná mága a navíc s tebou bude Dartor, taky mocný mág. Nechá si raději zajít chuť." Pak zamyšleně a tišeji dodá. "I když jsi bezpochyby velmi hezká." Asi chtěl, aby to vyznělo tak, že se ti snaží jen zvednout sebevědomí, ale zabarvení jeho tónu prozradí, že mu nejsi úplně lhostejná. Clark si toho taky všimne a zaraženě na Nyose pohlédne, ten už ale rychle nahodí zpět svůj profi výraz Sboristů a věcně se zeptá. "Takže to mám brát tak, že se přeci jen vydáš do brány lvové?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Založím si ruce na prsou, měli pravdu. Na mě by si netroufl... musel by být vážně hodně blbej nebo arogantní, že mu všechno projde, aby si něco troufl. „Máš pravdu. To by u nich musela převládat blbost než pud sebezáchovy.“ „A i kdyby... tak by ho nejspíš zchladil jeho táta. Takže to by také nešlo.“ Poklepu nohou o zem. Zadívám se na něj, když řekne, že jsem hezká a i já jsem v tom zaslechla něco víc než jen zdvořilou lichotku. To mi vehnalo červeň do tváří. „Děkuji Nyosi.“ Řeknu celá na rozpacích. No jistě... občas jsem si v duchu stěžovala, že o mě jiní muži nejeví příliš velký zájem jako o ženu, ale netušila jsem, že když to přijde tak mě to takhle rozhodí. Ale pak se zase vrátíme k práci. Červeň se mi pomalu z tváří vytrácela. I když tedy při pohledu na Nyose jsem měla tendenci se znovu červenat. Ale zatím se mi horko táhnoucí se přes záda dařilo zahánět. Za to jsem vděčila myšlence na Hilla. Ten by shladil kde jakou rajdu. „Ano. Nakonec říkáte, že mi nic nehrozí. Tak proč ne? Navíc mě zajímá co tímhle Hill sleduje. Jistě mě nepozval jen tak ze zdvořilosti nebo jen proto, aby mě ubezpečil, že to s tou cestou napraví.“ Pousměji se. „Jen doufám, že tuhle kočku zvědavost nezabije.“ Zavtipkovala jsem. „Ale ještě jsem na plese nebyla. Mám tam jít jako normálně, členka rady? Nebo bych si měla sehnat nějaké plesové šaty?“ zeptám se na jejich názor ohledně garderóby. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se sám sebe zeptáš, co mohlo způsobit takový masakr, Morunt si klekne k jednomu tělu, přejede nad ním dlaní a něco zamumlá. Pak se znepokojeně zamračí a zvedne se. "Tohle je práce bojových mágů Věže." Rozhlédne se kolem sebe, přejede pohledem vámi zajištěné hradby i nádvoří. "Ale nechali tu těla... Po bitvě těla vždy uklízejí..." Pořád se rozhlíží. "Ledaže by to ještě nestihli..." S tím se ozve výstražný výkřik jednoho z vašich vojáků, který je rázem utnut hlasitým prásknutím blesku a na nádvoří se v sevřené formaci vyvalí bojoví mágové. Semknuté první řady udržují před formací štít a zadní řady po vás metají kouzla. Morunt okamžitě začne hulákat rozkazy, ty jsou ale víceméně nepotřebné, protože mágové Morového bratrstva se ukáží být poměrně dobře připravení a organizovaní. Po útoku mágů Věže se taky bleskově zformují do jakýchsi skupinek. Morunt průhledným modrým štítem zaštítí sebe a tebe a pak se prozatím skrčíte za jeden ze sloupů, abyste se kryli před kouzly. Ani ten štít nemusí být stoprocentní. Mágové Bratrstva mají poprvé na tváři výraz skutečných bojovníků, protože teď už nejsou kati, ale bojovníci, se kterými to proti profesionálům vypadá dost bledě. "U Karkara, pokud teď magie selže, zbudou z nás všech jen mastné fleky." Jeden z mágů se dostane parakotoulem k vám a promluví na Morunta. Vlastně musí křičet, aby ho bylo slyšet. "Musíme se stáhnout, nemáme šanci je porazit!" "Kostlivci?" Mág prudce zavrtí hlavou. "Nepředstavují pro ně žádnou hrozbu. Možná Poslední ano, ale i ti by podlehli a já je nenechám povraždit bez důvodu." Morunt se podívá na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Vše se z mého pohledu odehrává až příliš rychle. Prohlídka mrtvých, Moruntunovo sdělení o atipickém postupu bojových mágů. Přímo to zavánělo jasnou odpovědí. Vypadá to Anett, že se opět nesetkáme a možná už nikdy více. Ve vzduchu je cítit napětí. Chloupky v zátylku se mi naježí a já pocítím ten známý pocit, když někdo chce zaútočit pomocí magie. Chtěl jsem zařvat ať všichni zaujmou bojové postavení, ale bylo to zbytečné. Oni věděli co mají dělat. Poprvé vidím bojovníky a ne popravčí četu. Možná měli srdce bojovníků, i když jejich boje se odehrávali pomocí zaříkávadel, kouzelným formulím a podobně, ale je to stejné, když začínající bojovník chce bojovat proti mistrovi. Šance jsou nulové. Možná se velice nadanému jedinci podaří odrážet mistrovy údery, ale dřív či později podlehne. Totéž jsem viděl i v této situaci. „Všichni se stáhneme!“ Nic víc nebylo nutné říkat. Nebyl jsem blázen a navíc v tomto stavu bych ani nemohl usoudit, kdo by měl navrch. Přeci jen nemám žádné základy a zkušenosti o magických soubojích a ústup byl jediné logické a správné rozhodnutí. Tahle situace mi osvěží klášter a praso-paladiny. To bude zase práce. Nevím proč, ale musel jsem se usmát. Možná vidina další síly to ve mě vyvolala nebo možná to, že až skončím s jejich výcvikem. Bude mě těšit pocit blaha, jaký jsem měl, když jsem ze svých líných, tlustých můžu v chrámu udělal opět strachu nahánějící bojovníky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se začervenáš a poděkuješ, Nyosova maska opět zakolísá a on se na okamžik zatváří také rozpačitě. Nakonec se na tebe krátce pousměje a pak se zase pokusí nahodit kamenný výraz, tentokrát už ale poměrně neúspěšně. Nachové zbarvení tváře zůstane, stejně jako v úsměvu protáhlé koutky. Clark si významně odkašle a řekne: "Ano, měla bys být v pořádku." Když se ale zeptáš na ples, vymění si s Nyosem pohledy. Nakonec Nyos pokrčí rameny. "To se zeptej spíš Dartora, my dva k téhle plesové vrstvě nepatříme. Já nechodím na plesy, maximálně s jedem do kuchyně před začátkem... Ale spíš by to chtělo šaty, ne háv..." Clark pak zamyšleně řekne: "Hill asi předpokládá, že tvým tanečním partnerem bude Dartor, ale pokud pozveš někoho jiného a Dartor pozve nějakou bojovou mágu, budeme mít v jeho sídle čtyři lidi místo dvou." Pak Nyos zvedne ruce, jako by chtěl Clarka zastavit. "To je všechno moc hezké, ale Anett... umíš tančit...?" Je to určitě dobrá otázka. Vesnické tance umíš rozhodně, ale ty tam určitě nebudou. Máš ale štěstí, že jsi jako učednice byla u vnuka patriarchy jednoho z nejstarších šlechtických rodů Říše. Alex tě občas mezi lekcemi učil některým šlechtickým tancům, aby ses uvolnila, ale většinu tanců tě naučila tehdy desetiletá Eliz, než odešla na Akademii. Alex vás tehdy často nechával samotné doma, takže Eliz tím zaháněla nudu a ty ses mohla něčemu přiučit. Teoreticky jich umíš alespoň dvanáct a na většinu kroků si dobře vzpomínáš, ale přeci jen už je to nějaká doba, co jsi je tančila naposled... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se začal i Nyos červenat znovu mě to rozhodilo. Cítila jsem jak ve mě začal bublat smích. Ale ne ten, kdy se někomu smějete. Spíš to byl takový ten potěšený smích. Podařilo se mi ho potlačovat a jediné co z něho bylo, byl úsměv. Clark nás z této situace vytrhl. Radili mi co udělat, pokyvovala jsem hlavou, že rozumím. Kde seženu šaty? Hm... s Eliz jsme měli podobnou postavu a výšku. Mohla by mi nějaké půjčit a kdyby se trochu zabrali... na šití nových nebyl čas. Nápad vzít si tam každý doprovod nebyl špatný nápad. Ale než jsem se k tomu stačila vyjádřit, Nyos se mě zeptal na tanec. „No...“ Zaváhám. „Když jsem studovala u Alexe tak mě Eliz nějaké tance naučila. Ale už je to dlouho.“ Zamračím se. „Budu si to muset zopakovat a taky si to zkusit v těch plesových šatech. Ještě, že je ten ples je až zítra.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Eliz ti určitě nějaké šaty půjčí a pomůže ti, až se se Cedrikem vrátí." Řekne Nyos a Clark se jen zeptá: "Zdrhají spolu takhle často?" Nyos přikývne. "A když si vezmeme paní domácí, tak si jim ani nedivím..." Se zaklepáním se otevřou dveře a do místnosti vstoupí stará chůva Lisa. "Pane Itaro, máte návštěvo." Přestože mají Nyos s Clarkem stejné příjmení, přikývne Clark, protože chůva se dívala na něj. "Omluvte mě." S tím se protáhne kolem chůvy a zamíří do vstupní haly. Lisa vám věnuje krátký úsměv a pak se otočí. Ještě než zavře dveře, slyšíte, jak zahuláká: "Thomasi! Susan! Neběhejte!" Nyos ve vzduchu zagestikuluje, vytvoří odposlouchávací kouzlo a vyšle ho do vstupní haly. Učiní tak ne s výrazem nedůvěřivého mága Tajných sborů, ale s výrazem zvědavého mladšího brášky. Vzápětí uslyšíte mužský hlas, jak říká. "...přesně jak jste řekl, veliteli. Morové bratrstvo zaútočilo na hrad Černého měsíce. Past sklapla, máme je v kleštích." Pak promluví Nyos. "Jak vypadá jejich velitel?" Neznámý muž odpoví: "Nevíme, mágové Bratrstva jej kryjí iluzí. Je ale vysoký přes dva metry." Chvíli je ticho, jak Clark přemýšlí a pak řekne: "Zjisti mi prosím, co teď dělá paladin Shinxi Ziori. A nařiď mágům, ať se snaží členy Bratrstva nezabíjet. Jejich aktivita začíná být... znepokojivá." Neznámý asi přikývne, protože Clark řekne "dík" a rozloučí se. Pak slyšíte, jak se obrátil a jde zpět k vám. Nyos kouzlo rychle zruší, ale jeho výraz se nezmění. On o Shinxim nic neví, posledních kdoví kolik měsíců byl izolovaný od světa jak člen Černého měsíce. Otevřou se dveře a dovnitř vejde zamyšlený Clark. "Pardon, bojoví mágové potřebovali pár instrukcí." V podstatě nelže. "Kde jsme to byli?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Mám takový dojem, že tohle bude láska na celý život.“ Řeknu na Eliz a Cedrika, když v tu chvíli někdo zaklepe a vejde chůva Lisa. Oznámí, že má Clark návštěvu. Já se znovu posadím a když Clark odejde, Nyos udělá kouzlo na odposlouchávání. Pohlédnu na něj s pozvednutým obočím, ale nijak to nekomentuji. Hlavně proto, že jsem taky byla trochu zvědavá. Ale to co jsem slyšela se mi moc nelíbilo. Začala jsem se mračit. Ziori... pořád je v podezření. Velitel Morového bratrstva.... dva metry... ne... to nemůže být Ziori. Vysokých mužů je spousta. Zadívala jsem se na Nyose. Nijak nereagoval. Došlo mi, že o Ziorim neví. Clark mu to nejspíš potom o samotě řekne. Tím pádem nějaké náznaky zájmu o mě z jeho strany přestanou. Trochu... trochu jsem z toho byla zklamaná. Ale měla jsem Zioriho... problém je v tom, že mé city k němu stále nebyla láska. Měla jsem ho hodně ráda, to ano... a chvílemi... málem z toho byla láska. Ale pak jsme se vždy rozdělili a na dlouhou dobu se nevidíme. A během té doby moje city začínají chladnout. Vadilo mi to. A hodně. Když jsem potřebovala něčí vřelou náruč... nebyl tu. Mohla bych leda tak se nechat obejmout rodiči nebo Alexem, ale to není zrovna to po čem jsem toužila. A do toho pochybnosti o Ziorim. Nechtělo se mi věřit, že by se přidal k Morovému bratrstvu, ale semínko pochybností bylo zaseto. Nevěděla jsem si s tím rady. Přestávám Zioriho milovat? Ne sakra... já ho nikdy úplně nemilovala. Skoro ano. Ale skoro nestačí. Kdyby jsme tak měli na sebe víc času, asi by to bylo jinak. A co to tedy znamenalo pro mě? Že jsem měla v srdci víc místa pro někoho jiného? Podívala jsem se na Nyose a zase jsem se z rozpaky odvrátila. Nyos byl hezký, chytrý, milí, vtipný, schopný a silný. Líbil se mi? Samozřejmě! Ale mě se líbí spousta mužů co jsem potkala, ale neznamená to, že po nich budu vyjíždět. Proč jsou sakra tyhle citové věci tak složité? Radši na tyhle věci nemyslet. Ano... měla bych se soustředit na práci. Až budou všechny těžkosti za mnou, můžu si dělat starosti sama se sebou. Ale přesto... Zrazuji Zioriho tím, že mě těší, že se líbím jinému muži? Asi ano... k čertu, do háje! Z mých chmurných myšlenek mě vytrhne návrat Clarka. Přikývnu a nijak jeho návštěvu nekomentuji. „U plesu.“ Odkašlu si a přinutím se zase se soustředit na práci. „Takže podle mě by bylo nejlepší, abychom si každý přivedli vlastní doprovod. A stejně potřebujeme čtyři na přenos a tak bychom si vystačili sami. Dartor by s tím souhlasil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Z toho, co nám řekl před nástupem do služby, tak ano, souhlasí s tím." Řekne Clark a Nyos se zazubí: "I když mu bylo líto, že nebude moct tančit s tebou." Nyos se na tebe poprvé mile usmívá bez jakési masky, jako by se celou dobu bál, jak zareaguješ, a až když jsi reagovala víceméně kladně, bát se pomalu přestává. Clark se nadechne a pak řekne: "Já s Nyosem a zbytkem našeho uskupení budeme sídlo ale i tak sledovat. Nyosi, jedu nebude potřeba." Nyos zahraje tiché zklamání a teď se zase zazubí Clark. Ten pak ještě řekne: "Asi by jsi měla pozvat Erika. Ten je z našich mágů nejsilnější." Vidíš na něm, jak skoro řekl "krom Nyose", ale včas se zabrzdil. Nyose pozvat nemůžeš, protože ten musí plnit své úkoly mimo sídlo. Tím ti to značně ulehčili... nebo ztížili? Nyos se pak zeptá: "Myslíš, že Dartor pozve svou přítelkyni? Ta je docela mocná bojová, ne?" Clark zavrtí hlavou. "Pochybuji o tom. Pozve nějakou mocnou kolegyni, na které mu záleží o něco méně..." Nyos přikývne, jako by to tušil a jen si to chtěl ověřit. Pak se ozve tiché lupnutí a vedle vás se objeví Dartor. Je rozcuchaný, tvář má zčernalou sazemi, hrubý černý háv obalený zaschlým blátem. Odmotá si ohořelou šálu z krku a hodí ji na zem. "Zdravím vespolek." Pozdraví vás vesele. Když si vyloží vaše tázavé výrazy, trochu rudne a jde to vidět i pře saze. "Měl jsem dneska trochu smůlu... Při hašení jednoho domu po nějakém rabování mě kůň kopl do břicha a já vletěl do hořících trámů, pak mě vynesli a praštili se mnou do bláta..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Nemusí být zklamaný. Můžeme si na nějaký ten tanec vyměnit partnery.“ Řeknu pobaveně a Nyosovi úsměv automaticky oplatím. Podívám se na Clarka, který jako doprovod doporučil Erika. V pravdě chvíli jsem opravdu myslela na to, že bych pozvala Nyose. Ale ten bude mít práci jinde. Možná je to tak lepší. Asi. Nyos se zeptá na Dartorovu přítelkyni. Měla jsem stejný názor jako Clark. Dartor by nebyl nadšený z toho, že do toho zatahuje někoho sobě drahého. „V tom případě se musí vybrat někdo důvěryhodný. Protože ji budeme muset do všeho zasvětit. Nevím jestli by bylo dobré tam brát někoho kdo by byl přesvědčený, že jde jen o společenskou událost. Kdyby se něco semlelo mohlo by se ji něco stát.“ Řeknu a poskočím, když se někdo přemístí. Měla bych se té lekavosti zbavit. Podívám se na špinavého Dartora, zakryji smích kašláním. Ale když mi řekl co se stalo, smích mě přešel. „Nejsi zraněný? Nebo popálený?“ dělám si starosti. „No... jestli ti hořelo oblečení a nikde v blízkosti nebyla voda, tak bláto také splní účel.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, jsem v pohodě." Mávne odmítavě rukou a protáhne se. Pak potřepe hlavou a trochu popela se mu z vlasů snese na rudý koberec. Když si toho všimne, ztuhne uprostřed pohybu hlavou, takže vypadá legračně. "Půjdu se k sobě umýt a převléct." Řekne vám, Clark se ho pak ještě rychle zeptá na jeho taneční partnerku. Přikývne. "Už jsem jednu kolegyni seznámil a ona přijala. Nebojte, můžeme jí důvěřovat." Pak se přemístí do své věže. Pár vteřin po jeho odchodu se Nyos chytne za hlavu, jak ho Věž volá. "No jo, copak hoří?" Zamumlá, omluví se a přemístí se. Zůstaneš pak s Clarkem v pokoji sama. Vypadá zamyšleně, ale jestli čekáš, že řekne něco o Ziorim, mýlíš se. Pak se zaklepáním opět vstoupí Lisa. "Slečno, váš otec by s vámi chtěl mluvit." Řekne ti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se, když vidím, jak Darton ztuhl, když si všiml, že z něj padá popel na koberec. Vidět to paní domu asi se zblázní. Možná bude bláznit i tak. Prozradí nám, že už si našel partnerku a že ji můžeme věřit. Přikývnu a otočím se na ty dva. A to volají Nyose. Znovu se pousměji nad jeho zoufalým gestem a rozloučím se s ním. Zůstanu s Clarkem osamotě. Ale nezůstane to tak dlouho. Objeví se Lisa s tím, že se mnou chce mluvit táta. „Děkuji.“ Řeknu a vstanu. „Clarku mohl by jsi zařídit přenos mého táty a mámy do Jarredovy vily? Měli bychom změnit místo co nejdříve.“ Požádám ho a pak odejdu za otcem. O čem chce otec asi mluvit? Oh... doufám, že se nebude chtít vrátit na hranice. Nerada bych tátovi něco zakazovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otec na tebe opět čeká v kuchyni. Zrovna něco říká malé Susan, která se směje. Docela na to čumíš, protože je nečekané, že něco tahle malá šlechtična něco takového dokáže na vtípky vesničana. Malý Thomas stojí stranou a mračí se. Ten nezklamal. Když vejdeš, otec se pořád ještě usmívá a otočí se k tobě. "Já... chtěl jsem jen vědět, jak to vypadá..." Zase se otevřou dveře a do kuchyně vejde jeden ze sluhů. "Maj dole návštěvu. A tváří se docela ouředně." Řekne ti a prakticky tě z kuchyně vytáhne. Před jedním ze salónku pro hosty stojí několik elitních královských gardistů. Když se přiblížíš, udělají ti cestu ke dveřím, sluhu ale nepustí. V salónku na tebe čeká princ Raphael. Když se ukloníš, zdvořile tě pozdraví. "Zdravím Anett." Pak se ale zamračí. "Přišel jsem vás informovat, že dan Hill bude jmenován velkovévodou pozítří v poledne." Odmlčí se. "Mohl bych ho těsně před tím z něčeho obvinit, čímž bych jmenování posunul, ale do dvaceti čtyř hodin bych musel předložit důkazy." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapí mě, jak si táta rozumí s tou malou s nosem nahoru. Susan najednou vypadá jako normální dítě. Thomas... no ten se tvářil stejně. Mám dojem, že je možná trochu uražený, že se mu nikdo nevěnuje. Usměji se na tátu a než jsem stačila odpovědět, tak se objevil sluha a odtáhl mě se s tím, že mám další návštěvu. „Huh?“ vypadne ze mě jen překvapeně a mávnu jen rukou na tátu ve znamení ať chvíli počká. Vykulím oči na královské gardisty. Přišel za mnou princ. Páni... nečekala jsem osobní návštěvu. Myslela jsem, že pošle vzkaz nebo něco takového. „Vaše Veličenstvo.“ Ukloním se. To co mi přišel říci mě moc nepotěšilo. Zachmuřím se. „Tak to je špatné.“ Povzdychnu si. „Tak to by asi vysvětlovalo to jeho pozvání na ples. Nejspíš se mi hodlá vysmát s tím, že zvítězil.“ To by na něj docela sedělo. „Hill nejspíš začal tlačit na pilu, když zjistil, že si ho všímám až příliš.“ Zadívám se na prince. „Pořád na tom pracujeme... ale zatím toho nic není. Nejvíc jsme toho našli spíš na jeho syna, který jak se zdá má rád znásilňování žen. Ale přímé důkazy na to nemáme.“ Zavrtím hlavou. „Sakra... jestli se stane velkovévodou je vše ztracené.“ Stisknu rty. Jestli se z něj stane Velkovévoda tak jediná další možnost bude vražda... možná narafičená nehoda. Sice by se mi to příčilo. Ale nechat stovky vesničanů trpět pod jeho vládou? To by mě trápilo víc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni zahájí pomalý, organizovaný ústup na druhý konec nádvoří, aby se mohli ve větším klidu přemístit. Kostlivci se sesypou na bojové mágy a poskytnou tak temným mágům čas. Morunt ti položí dlaň na rameno a ty očekáváš následnou lehkost přemísťovacího kouzla. Nic se ale nestane, Morunt vytřeští oči. Ani žádný temný mág se nepřemístí. "Svině." Zavrčí jeden z mágů vedle vás. "Nastražili nám past. Nebo možná ne nám, ale zbylým členům Měsíce... Ale to je jedno, je tady protipřemísťovací kouzlo." Přikývne vztekle Morunt. Jeden z mágů vedle vás se zasměje. Rudé oči mu vesele zajiskří a v úsměvu odhalí zuby opilované do špičky. Morunt se odvrátí, ale pak mág řekne: "Je tady ještě jedno kouzlo? Cítíte to?" Morunt se zamračí a ty už o tomto mágovi víš dost aby sis dal dohromady, že je zcela šílený. Morunt zavrtí hlavou. "To je příliš nebezpečné." Šílený temný mág se znova usměje. "Aspoň mu to vysvětli a pak ho nech rozhodnout." Morunt si povzdychne a otočí se k tobě. Kostlivci a kouzla mágů zatím bojové mágy zaměstnávají. "Určitě víte, že existuje pasivní a aktivní magie. Pasivní magii máte třeba vy nebo učedníci na Akademii. Tato magie je ve vás, ale vy na ni nedosáhnete a nemůžete ji tudíž ani ovládat. Po dlouhých meditacích se z této magie stane magie aktivní, kterou už můžete používat." Vysvětluje rychle. "Je tady rozprostřeno kouzlo - momentálně je deaktivováno, nedá ale moc práce ho aktivovat - ,které působí jako šikovná blokace magie. Zmate magii uvnitř nás a tělo si dočasně myslí, že aktivní magie je pasivní a naopak." Nadechne se. "Pokud ho aktivujeme, ztratíme my i bojoví mágové veškeré své víly. Naopak vy dostanete kontrolu nad tou svou dosud neprobuzenou." Znovu se nadechne a pak rychle zformuluje další slova. "Je to naše velká šance, protože jediný mág bude na naší straně. Ale je to pro vás velké riziko. Magie, co ve vás spí, není zrovna malá. Pokud ji probudíme, budete se muset maximálně soustředit, abyste ji ovládl." Pak se to pokusí trochu zlehčit. "S kouzly si nedělejte starost, budeme vám nápomocni." On osobně nejspíš doufá, že jim nedovolíš to kouzlo aktivovat. Zčásti se o tebe bojí a zčásti se mu nelíbí spolehnout se jen na tebe a vzdát se své magie, byť dočasně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je vše, co jsem vám chtěl říct. A raději jsem zvolil osobní návštěvu, než vzkaz." Řekne princ a mírně se ti ukloní. "Jinak jsem vám ještě chtěl říct, že si tohoto vašeho stíhání velice cením. Dokazujete svůj křišťálový charakter." Pousměje se potom, rozloučí se s tebou a spolu se svými gardisty odejde. Pak vyjdeš zpět do druhého patra a zamíříš k čajovému salónku. Na chodbě se ale zastavíš, protože málem vrazíš do hádajících se mužů. Konkrétně obřího Deneta a nafrněného Borise. Deneta drží za ohromné paže Clark a Erik, protože kdyby se na Borise, jehož ruce posilují maximálně s brkem, vrhl, nejspíš by ho polámal. I tak ale s oběma bojovými mágy Denet pohazuje jako by to byly hadrové panenky když rozhořčeně mává rukama. Oba mágové mají naštěstí dobrý výcvik, takže se dokáží zapřít a i takového býka udržet. Nyos už je zpět, má na tváři sice masku, ale určitě je to on. Ten přitiskne Borise na stěnu a drží jej. Alexův nejstarší synovec ale kolem sebe vykřikuje silné urážky. Erika a bratry Itarovy označí pojmy, které je lepší neopakovat, a na svého bratra není o nic jemnější. Vidíš, jak se situace pomalu hrotí. Podle výrazů bojových mágů usuzuješ, že Deneta asi brzy pustí a sami se na Borise vrhnou. A Nyos už teď svírá jednu ruku v pěst. Ještě chvíli a napřáhne se a Carlovu hýčkanému synáčkovi pořádnou ubalí. Jejich sebeovládání je vycvičeno na provokaci temných mágů, ne na nadávky namyšleného aristokrata, který nikdy nic nedokázal. V chodbě za tebou se objeví dva ze strážců sídla. Před hrozící bitkou se ale zastaví. Přeci jen proti sobě stojí dvě děti jejich pána, nehledě na přítomnost tří mágů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na něj. „Omlouvám se. Velice si vážím toho, že jste přišel osobně.“ Také se mu ukloním. Zadívám se na něho. „Děkuji, Vaše Veličenstvo.“ Rozloučím se s ním. Křišťálový charakter... asi nebyl tak průzračný, když jsem dokonce myslela na Hillovu vraždu. Povzdychnu si a promnu zátylek. Musíme ho dostat než se stane velkovévodou. Zavrtím hlavou a vydám se do čajového salónku. Zarazím se když v chodbě uvidím docela dramatickou scénku. Vypadalo to tak, že dva sourozenci se do sebe hodlají pustit. Podle všeho toho křiku a nadávek jsem nedokázala určit co se stalo. Ale vypadalo to pořádně na ostří nože. Přišli i strážci, ale nevěděli si rady, protože proti sobě stáli jejich páni. Vydala jsem se k ním blíž a stoupla si mezi oba vysoké muže, strčila dva prsty do pusy a hlasitě hvízdla. „To stačí! Jak se to chováte?! A jak to mluvíte? Uvědomujete si, že tady žijí děti a vy tady na sebe řvete nadávky jako nějací hospodští burani!“ dám si ruce v bok. „Co se to tady děje?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Denet zafuní opravdu jako rozzuřený býk, bojoví mágové zatnou zuby a na čele jim naběhnou žíly, jak napnou všechny síly, aby obrovského muže udrželi. Boris očividně nemá žádný pud sebezáchovy, protože pokračuje v záplavě urážek. Slyšíš, jak zazní Nyosův výhružný hlas, tlumený maskou. "Drž už sakra hubu, nebo ti ji rozbiju! Slyšíš?!" Máš pocit, jako by si tě vůbec nevšimli. "A CO SI MYSLÍŠ?! ŽE SE PŘED TEBOU BUDU CELÝ ŽIVOT SCHOVÁVAT?!" Burácí Denet a znova bojovými mágy zalomcuje. Boris si pokračuje ve svém, ačkoliv jeho hulákání proti Denetovu řevu zní spíš jako kojenecké kňourání. "Klidně si sem jenom tak napochoduješ! Matka z tebe málem měla infarkt a ty máš tu drzost se nám objevit na očích!" Denet nevěřícně vykulí oči a zase zafuní. I přes veškerou vynakládanou námahu jeho mohutných svalů jej bojoví mágové stále drží na místě. "JÁ TADY TEDA URČITĚ NEPŘIŠEL ZA TEBOU! MÁM I DALŠÍ SOUROZENCE, VÍŠ?! A JENOM PROTO, ŽE VŠEM KOLEM LÍŽEŠ PRDEL SE S NIMI MÁM PŘESTAT VÍDAT?!" Boris se teď na okamžik zadívá na Nyose. "Sundej ze mě ty odporné pracky, rolníku! Ať mu to můžu vysvětlit ručně! Co se na mě vůbec odvažuješ sahat, ty nečistá, odporná... humpf..." Poslední slovo pronese v okamžiku, kdy mu Nyosova pěst rychlým a tvrdým direktem dopadne na čelist. Hlavou se praští do stěny a omámeně se sveze k zemi. To mu ale nezabrání, aby se podíval na strážné a nezakřičel: "To je napadení šlechtice! Okamžitě toho muže zatkněte!" A strážní opravdu popojdou vpřed, i když jsou bílí jako křídy. Nyos se otočí k nim a vyzývavě jim pokyne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vůbec si mě nevšímají, povzdychnu si. Urážky dál létali vzduchem a rvačka byla vážně na spadnutí. Borin se vážně choval naprosto ohavně. Sama jsem měla chuť ho profackovat. Překvapeně vykulím oči, když začne nadávat i Nyosovi. A ten to nezvládl, Boris dostal pěstí a skácel se k zemi. Promnu si spánky, když začne vyřvávat, že tohle bylo napadení a poslal na ně chudáky stráže. Ti z toho nebyli nadšeni, ale nemohli neuposlechnout svého pána. „Tak a už vás mám tak akorát dost!“ zavrčím a použiji telekinezi, abych zvedla do vzduchu všechny, kteří proti tomu nebyli chráněny. „A zůstanete ve vzduchu viset dokud se neuklidníte!“ nebo aspoň do té doby než mi dojde síla. Ale to by snad už mohli být klidnější. Pak zamířím prstem na Nyose. „A ty se taky zklidni! Nechtěj po mě, abych se tu začala ohánět svým postavením.“ Pohrozím mu a pak se zadívám na muže ve vzduchu. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila. „Takže... kvůli čemu tahle rozepře začala?“ chci vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ozvou se překvapené výkřiky, když čtyři muži vyletí do vzduchu. Denet pořád zuří, Boris je omámený tvrdou ránou a strážní vypadají, že si nadělají do gatí. Trojice mágů samozřejmě zůstane na zemi, jak si jejich ochrany s tímto primitivním kouzlem poradí. A neodsává ti to ani příliš mnoho energie, přeci jen jí máš dost. To s tím postavením byl z velké části bluf, víš to ty i Nyos, protože Tajné sbory nespadají pod tvé pravomoci. Jenže se Nyosovi naštěstí líbíš, takže tě poslechne a uklidní se. Erik si protáhne paže, jak ho bolí od krocení obra Deneta, ale jinak se snaží vypadat v pohodě. Clark takové zábrany nemá, opře se zády o zeď a zrychleně oddechuje. "Kvůli ničemu, prostě přišel a začal nadávat, Tak jsem ho chtěl roztrhnout jako červa..." Řekne Denet nenávistným tónem. Boris rychle oponuje. "Kvůli ničemu Jo?! Ty máš tu drzost říct kvůli ničemu?!" Když Denet opět vykulí oči, vypadá to na další hádku, ale Nyos pronikavě hvízdne a podívá se na Borise. "Hej! Ty tam nahoře!" Jeho hlas zní napůl pobaveně a napůl ledově výhružně. "Tobě to nestačilo?" Boris okamžitě zmlkne, dál si ale troufne aspoň na nasupené pohledy. "Co teď s nimi?" Zeptá se Clark zadýchaně. "Jak je pustíš dolů, ten idiot zase začne nadávat a Denet ho roztrhne. A já mám na práci lepší - a lehčí - věci než jej držet." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro No aspoň, že mágové byli v klidu. Bohužel jsem musela vzít do vzduchu i stráže, mohla bych je spustit na zem a říct ať to nechají na nás, jenže Boris by se pak mohl mstít. Takže budou muset zůstat ve vzduchu. Později se jim za to omluvím. Podívám se na Clarka. „Jak to mám vědět? Já měla s bratrem vždy dobrý vztah. A když už jsme se pohádali, tak jsme se skoro ihned usmířili. Tohle co jsem tu viděla spíš hraničí s nenávistí.“ Zadívám se na ty dva. Zadívám se na Borise. „Prosím. Mohl by jste být tak laskav a řekl mi kvůli čemu se na svého bratra tak zlobíte? Bez nadávek pokud toho jste schopen.“ zeptám se. „A Denete. Pokuste se ho nechat domluvit.“ Jediné co mě napadalo bylo zjistit důvod proč se na sebe tak vztekají. Zatím mi to připadalo tak, že Denet nevěděl proč se na něj Boris zlobí a Boris si myslí, že to ví. Což bylo poměrně hloupé. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Boris chvíli vypadá, že na truc neřekne nic. Nyos si ale odhmotní masku a výhružně se na něj zamračí a mladý aristokrat si uvědomí, že několik stop nad zemí, bez věrných pohůnků a tváří v tvář čtyřem mágům ne zrovna s dobrou náladou, není zrovna v záviděníhodné situaci a tak ze sebe nakonec vysouká: "měl být správcem sídla, ale místo toho se stal... dobrodruhem." To slovo ze sebe vyplivne. "Matka tehdy málem dostala infarkt. A potom pokaždé znova, když se do sídla dostaly zprávy o jeho zraněních, které utržil na svých výpravách." Probodne Deneta rozzuřeným pohledem. "A když se smířila s tím, že už jej nikdy neuvidí, napochoduje si do domu, jako by mu patřil, všem sdělí, že se zdrží jen pár dní a... a..." Znova Deneta probodne jedovatým pohledem, ten mu jej ale oplácí. "Za to, jakou sem si zvolil cestu se nikomu omlouvat nebudu, je to moje věc. A do sídla jsem nešel kvůli matce nebo kvůli tobě, přišel jsem kvůli Beth, Sus a Thomovi." Boris zavrtí hlavou. "Příště už sem nepřijdeš." Denetovi se zablýskne v očích a pak ledovým pomalým hlasem řekne: "Zabraň mi v tom." A zase to vypadá na další hádku. Nyos ale oba aktéry zatím opět dokáže uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se z jednoho na druhého. Podívám se na Deneta. „Ano. To jak jsi se rozhodl naložit s vlastním životem je jen tvá věc. Ale zároveň se chováš necitlivě ke své rodině. Ať už je tvá rodina jakákoliv, pořád je to rodina. Matka se o tebe strachuje a i Boris i když by to nejspíš nepřiznal. Je pro tebe velký problém posílat domů zprávy o tom, že jsi v pořádku? Bez urážky, ale udělat tohle já, tak by na mě má rodina také byla naštvaná. Uvědomuješ si jaké trápení tím způsobuješ své rodině?“ Pak se znovu zadívám na Borise. „A vy. Je to váš mladší bratr. Vím, že jste naštvaný, ale opravdu si přejete už nikdy svého bratra nespatřit?“ pak mě něco napadne. „Borisi... vy jste nechtěl být správcem sídla, že ano?“ zeptám se. Z toho jak to předtím řekl mi to vyznělo jako, kdyby ho obviňoval z toho, že tu povinnost na něj hodil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Boris se na první otázku ani neobtěžuje odpovědět, jeho pohled hovoří o všem. Ano, opravdu už Denete nechtěl nikdy vidět. A Denet de tváří zhruba stejně. Tohle není jako Clark a Nyos, kteří sice vypadali, že si skočí po krku, ale měli se rádi a zjistili to až ve vězení. Tihle bratři se upřímně nenávidí. Každý představuje život, kterým ten druhý ze srdce pohrdá. Boris pohrdá všemi, kdo se musí živit mečem nebo pluhem a Denet zas všechny, co si myslí, že jsou nadlidi. Úplně si dokážeš představit i jejich dětství. Žádné hraní a vtípkování, ale od Borise série lží a pomluv, které donášel svému otci. A to si Denet pravděpodobně nenechal líbit a staršímu bratrovi vždy dal do nosu. To bratrské lásce zrovna nepřispívá. Denet se zavrtí a dotkne se jednoho z amuletů na své hrudi. Ten zasvítí, tvé kouzlo na Deneta přestane působit a on se zaduněním dopadne na zem. Pak řekne: "Boris by stejně všechny dopisy spálil, jen co by se objevily." S tím se otočí a odejde. Nyos ustoupí kousek stranou, aby mohl projít. On sám udržuje kamenný výraz, sám ale sympatizuje s Denetem. Stejně jako oba dva bojoví mágové. Boris se, když bratra nevidí, pomalu uklidňuje. Pak ve vzduchu pokrčí rameny. "Já správcem sídla taky nejsem. To převzal nejvyšší komoří otce." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívám se jak odchází a povzdychnu si. Tohle je těžší než jsem si myslela. Přesto se mi nechtělo věřit, že by se doopravdy nenáviděli. Možná si to mysleli, ale kdyby někdy došlo na něco... tak by si pomohli. Podívám se na Borise. „Tak v čem je problém? Správce sídla máte.“ Pomalu muže nechám klesnout na zem a pustím je ze vzdušného zajetí. „Já vás nechápu. Proč vám tak vadí, že se stal dobrodruhem? To rovnou můžete vyčítat i Eliz, že studuje magii, protože život mága je stejně tak dobrodružný.“ Zavrtím hlavou. „Možná jste rozdílný, máte rozdílné názory, povahy, ale krev není voda.“ Nejspíš by má slova stejně dobře mohla zapůsobit na cihlovou zeď. Povzdychnu si. „Proč se snažím? Stejně všechno co říkám vám jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ale řeknu ještě dvě věci.“ Zadívám se na něj. „Stejně si myslím, že se máte rádi. Jen je to ukryté pod tou domnělou nenávistí. Jsem si jistá, že kdyby jste měl jeden nebo druhý potíže, tak by jste si pomohli.“ Dám si ruce v bok. „A ta druhá věc. Dávejte si prosím, pozor na to co říkáte. Pohrdáte vesničany? Protože nemají tolik peněz jako vy a musí si vydělávat? Dobrá, ale myslete na to, že jednou vám takový sedlák může vytřít zrak. Mí rodiče jsou farmáři. Já a můj bratr jsem vyrůstali ve vesnici a pásli jsme jako děti krávy. A co jsme já a můj bratr dokázali? Kam jsme se dostali?“ otočím se na mágy. „Do salónku. Potřebuji s vámi mluvit.“ Pobídnu je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Boris se zamračí, ale na to s Eliz nemá odpověď. Jednoduše proto, že rodina de Scoreů patří k nejstarším magickým rodům a je v ní více mágů, než obyčejných šlechticů. Když se Eliz rozhodla stát se mágou, šla proti své matce a svému otci, ale postavilo se za ní několik desítek příbuzných mágů, včetně jakéhosi patriarchy Benedikta de Scorea, Alexova děda. Matička i tatíček museli ustoupit a studia jí dovolit. Kdežto za Denetem, jako dobrodruhem, oficiálně nikdo nestál - i když ho Alex určitě podpořil. "Eliz se nepostavila rozhodnutí rodičů." Řekne. Samozřejmě nemá úplně pravdu, Eliz se jim postavila, nicméně rodiče ustoupili... "Zato Denet ano. Byla mu vytyčena jiná dráha a když ji odmítl, odmítl i rodinu. Nemá už tady co pohledávat." Řekne Boris chladně. Tvé další věty přejde bez jediné reakce a jakmile začneš mluvit o farmářích, jenom se pousměje. "Vy jste výjimky. Zbytek zůstane navždy chamraď. A teď mě omluvte." Projde kolem tebe. Zřetelně si všimneš, že když prochází i kolem Nyose, znervózní a udělá kolem něj menší oblouk. Nyos se pousměje. Boris pak mávne na strážné a i s nimi odkráčí. Mágové se na tebe potom překvapeně podívají a vejdou za tebou do salónku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Povzdychnu si a zavrtím hlavou. Jak jsem si říkala. Jako házet hrách na zeď. „A co tolerance? Snad každý má právo rozhodnout se jak naloží se svým životem. Vaši rodiče za vás žít nebudou.“ Ale už toho raději nechám. Mám dojem, že moje argumenty i když jakkoliv rozumné tady nepadnou na úrodnou půdu. Tak nějak jsem, ale věděla, že jednou toho budou oba litovat. Ať si říkají co chtějí. Rodina je prostě rodina. Tak mi jsme výjimka? Ráda bych mu ukázala i víc výjimek. Odejdu s ostatními do salónku. „Mezci jedni tvrdohlaví.“ Ulevím si nahlas. Promnu si spánky. „No dobrá. Máme pánové velký problém. Před chvílí mě navštívil princ a oznámil mi, že Hill bude pozítří odpoledne jmenován velkovévodou. Takže to by vysvětlovalo ono pozvání na zítřek. Hill se nejspíš rozhodl mi ukázat, že vyhrál.“ Zvážním. „Princ také říkal, že pak může jmenování pozastavit na dvacet čtyři hodin a pokud do té doby nebudou nějaké důkazy už se nedá nic dělat.“ Poklepu nohou o zem. „Hm... takže musíme získat nějaké důkazy a rychle. Neříkali jste, že některé jejich oběti když nezmizeli, tak je uplatili? Nedali by se tihle lidé nějak zmáčknout?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mágové na tebe zazírají. Erik pak řekne: "Deset let se o to jmenování snaží a teď najednou, jo?" Nevěřícně se zasměje. "Jak se mu to tak rychle povedlo? Ten musel na krále pořádně zatlačit. by mě zajímalo, co na něj má..." Nyos zamyšleně přikývne a pomalu řekne. "Jo, mě taky..." Skoro vidíš, jak si v mysli napsal poznámku. Bezpochyby na tomto tento člen Tajných sborů ještě zapracuje. Tvoje otázka je ale směřovaná především na něj, takže s přikývnutím odpoví. "Jistěže by se dali zmáčknout. Předpokládám ale, že Hill si jejich mlčení pojistil i jinak než penězi a oni se ho velmi bojí. Takže my už ho nepřeplatíme." Odmlčí se. "Můžeme jim říct, že Hilla zadržíme, ale ti se budou i tak bát jeho pomsty. Je jen jedna spolehlivá možnost jak z nich něco dostat a do toho se mi moc nechce, a myslím, že tobě také ne." Zamračí se. Erik pak řekne: "Nejradši bych ho zavraždil. Sice by byl pohřben se státními poctami a jeho skutky by zůstaly neobjasněny, ale aspoň už by nemohl ublížit." Clark pak dodá. "To uděláme, pokud ho jmenují. Pak už nebude žádná jiná možnost." Nyos se ušklíbne. "Už ho vidím, jak se zítra na plese bude naparovat. Nejraději bych dal za nějaké vymyšlené obvinění zatknout jeho syna, abych mu zmrazil úsměv." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „Vražda je opravdu ta poslední možnost. Dokud to jde musíme zkusit ho dostat před soud.“ Založím si ruce na prsou. „Pokud se stane Velkovévodou nemůžeme dovolit, aby dal pokračoval v terorizování poddaných.“ Zamračím se. Když mi vysvětlí, že jediná možnost jak to z nich dostat je mučení, přikývnu. „Ano. To by se mi nelíbilo.“ „A ani by nesouhlasili, kdyby jsme jim slíbili, že je ihned vezmeme do bezpečí?“ „Sakra... nejraději bych mu šlápla do toho jeho samolibého ksichtu.“ Postěžuji si naštvaně. Po Nyosově poznámce o falešném obvinění se zamyslím. „Kvůli důkazům proti Hillovi by se někdo musel vloupat do jeho pracovny. Pokud tam tedy něco mít bude. A nejlepší čas na to bude nejspíš právě zítra večer, kdy se všichni budou točit kolem večírku. Na druhou stranu Hill by mohl předpokládat, že něco hodně narychlo podnikneme. Tak by to zase nemuselo být o tolik lehčí.“ Začnu netrpělivě poklepávat nohou o zem. „Pak možná to falešné obvinění by nebyl zase tak špatný nápad. Jestli se nám nepodaří do zítřka večera najít nějaké důkazy bude asi nejlepší to falešné obvinění. Dokážete ho v tak krátkém čase věrohodně připravit?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bojím se, že ne. Moc dobře ví, jak daleko vévoda dosáhne a budou se bát." Řekne Nyos. když se ale zeptáš, jestli dokáže něco tak rychle připravit, s pousmáním přikývne. "Samozřejmě." zablýskne se mu v očích. "Nechte to na mně." S tím se ozve tiché lupnutí a Nyos je pryč. Prakticky vzápětí se ale ozve další lupnutí a objeví se Dartor s půvabnou ženou po boku. Dartor je umytý, vlasy má ještě vlhké. Oblečený je v čistém černém hávu, bílou šálu má ledabyle přehozenou kolem ramen. Žena vedle něj je hezká blondýnka se zelenýma očima. Oblečena je také v černém hávu, bílou šálu má předpisově omotanou kolem krku. Je to snad první bojová mága, kterou v životě vidíš, když nepočítáme jejich léčitele. Oba dva vás pozdraví a Dartor pak tázavě pohlédne na Erika, který je rychle seznámí se situací. Dartor se pak rychle vzpamatuje, ukáže na ženu a řekne: "Tohle je moje kolegyně Magdalena." Mluví očividně k tobě, protože ostatní ji znají. "Anett Sela." Představí tě pak Leně. Ta k tobě natáhne ruku a usměje se. "Lena. Magdalena je strašné... Mohli bychom si prosím tykat? Vykání nesnáším." Cítíš, že Lena je jen o něco málo starší než ty a přitom zhruba stejně mocná, to znamená, že dost. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu, ale doufám, že se nám podaří sehnat důkazy na jeho opravdové prohřešky. Falešné obvinění je jedna z posledních možností. Ta úplně poslední je vražda. Překvapeně se zadívám na pár co se objevil, tedy hlavně na blondýnku. Erik je seznámí s tím co se stalo a že nás teď tlačí čas. Pak mě seznámí s Magnalenou. Usměji se na ní a stisknutí ruky ji oplatím. „Samozřejmě, Leno. Já jsem Anett. Ráda tě poznávám.“ „Jsi první bojová mága, kterou jsem poznala. Kolik žen je vlastně u bojových?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já tebe taky." Usměje se zářivě. Pak se zamyslí. "Nevím přesně. Ale v mé jednotce je třicet lidí a já jsem jediná žena - a velitel. Směšné, co?" Ti bojoví mágové, co tady jsou, mají všichni zhruba stejné postavení, jsou nižší velitelé. Erik pak řekne: "Moje jednotka má padesát lidé a mám tři ženy, všechny ale jsou léčitelky." Dartor se zasměje. "A já vás trumfnu, protože v moji třicetičlenné jednotce není žena ani jedna." Clark pokrčí rameny. "Já jich mám pět, ale to je teď vedlejší, vraťme se k Hillovi." Když tu není Nyos, očividně převzal jakousi "vedoucí" úlohu, ne velitele, ale spíš toho nejzkušenějšího. "Dartor s Lenou a Anett s Erikem se teda dostanou na ples. Vašim největším cílem asi bude užívat si a zůstat naživu. Zbytek si rozdělí strategická místa kolem sídla..." Rozhlédne se kolem sebe. "Kde jsou sakra Risis, Samur a Perier, nechce se mi to opakovat dvakrát?" Dartor odpoví: "Samur má službu, Perier pomáhá Sborům u Brán, ale kde je Risis, to netuším." Clark se zamračí, ale mávne rukou. "No co, tak to zopakuju ještě jednou." Vtom se otevřou dveře a dovnitř vstoupí Eliz, následovaná Cedrikem. Když si všimne vašeho shromáždění, zarazí se a pak řekne: "Anett, až budeš mít čas, přijď za mnou, uděláme něco s těmi šaty. Promiň, až teď jsem se vrátila." Na konci věty trochu zrudne a Cedrik se zašklebí. Ostatní mágové si toho ale, zdá se, nevšimli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jejích snaha se trumfnout v tom kdo má ve svém oddíle méně žen mě pobavila a docela odlehčili situaci. Clark to pak ukončil a vrátili jsme se k práci. Řekl nám co máme dělat... v pravdě. Trochu mě lákalo zkusit se nějak dostat do jeho pracovny. No, že mě to lákalo neznamená, že to udělám. Kdybych však uviděla příležitost... tak bych to udělala. „To zvládneme.“ Řeknu s pokrčením ramen. Vejde Eliz s Cedrikem. Usměji se na ní. „To nevadí. Do zítřka večer je času dost.“ Ujistím ji, že to nevadí. Mě to bylo jasné, musím říct, že jsem jim trochu záviděla. Taková láska a navíc trvající tak dlouho. „Nijak nespěchej. Musím pak ještě zajít za tátou a pak přijdu za tebou.“ Řeknu ji. „Mimochodem, Clarku. Kdy budeš moci přesunout mé rodiče? To, že Hill má pocit, že vyhrál nic nezaručuje.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz přikývne a s Cedrikem vyjdou z pokoje. Clark pak odpoví na tvou otázku: "Nyosovi podřízení už se postarali o matku, je v Jarredově sídle, hlídají ji rytíři tvého bratra. Otce přesuneme až se s ním rozloučíš." Řekne ti. "Za chvíli mi začíná služba, takže se musím vzdálit. Řekni potom třeba Erikovi nebo Dartorovi." Rozloučí se s vámi a pak se s tichým lupnutím přemístí. Dartor s Lenou se přemístí chvíli po něm, protože schůze je očividně u konce. Zůstanete tedy v sále sami s Erikem. Ten se na tebe podívá a řekne: "Já ti otce klidně přemístím. Je teď ve třetím potře, v pokojíku té malé. A řekl bych, že je tam s nimi i Denet a tvůj otec dělá Denetovi kázání..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Děkuji Clarku.“ Usměji se na něj a rozloučím se s ním. Za chvíli jsem osaměla s Erikem, zadívám se na něj a přikývnu. „No... to teda bude. Táta se snaží vychovávat dospělého chlapa.“ Pousměji se. Promnu si oči. „To je starostí. Už aby tomu všemu byl konec. Půjdu za tátou. Pak ho hodíš do vily. Máma určitě bude štěstím bez sebe, že jsou zase spolu. Aspoň na chvíli.“ Kývnu na něj a vydám se za tátou. Když najdu onen pokoj, donutím se nepřitisknout ucho na dveře. Zajímalo by mě co mu táta asi tak říká. Ale nakonec jen zaklepu a počkám až mi povolí vstup. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ozve se otcovo "dále" a ty se octneš v Susanině přepychově vybaveném pokojíku. Po tvé pravice stojí toaletní stůl s obrovským zrcadlem, vedle toho ručně vyřezávaná skříň. Pokoji dominuje velká pohodlná postel, na které malá Susan momentálně leží. Její bratr Denet leží vedle ní, tvůj otec sedí na kraji postele vedle malé a podle toho, jak se oba tváří, ji právě přestal lechtat. Malá má obličej rudý smíchem a nosík jí nějak poklesl. Máš pocit, že otec během pár hodin obrátil její celoživotní názor na vesničany. Denet hledí zamyšleně do stropu. Otec se na tebe usměje. "Tak co? Už musím jít?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem vešla, čekalo mě poměrně zajímavá scénka. Denet ležel na posteli a tvářil se zamyšleně. Doufala jsem, že se na mě příliš nezlobil. Malá Susan byla celá rudá, táta ji nejspíš dlouho lechtal. On vždy věděl jak najít lechtivá místa. A zdálo se, že Susan tátova přítomnost prospívá. Také se na tátu usměji. „Skoro. Chtěl jsi si promluvit předtím než mě odtáhli. Pak tě přemístí do Jarredovi vily kde na tebe čeká máma.“ Odpovím mu. „Koukám, že jsi si našel kamarádku.“ Mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otec se zadívá na Susan a zazubí. Susan se bez arogantního výrazu a zdviženého nosu teď neuvěřitelně podobá malé Eliz. "Je to milá mladá dáma." Řekne otec a rychle malou jednou rukou polechtá na břiše. Susan se smíchy zalkne, stočí se do klubíčka a začne sebou házet, jak se snaží uniknout otcovým prstům. Ten ji ale dlouho netrápí a otočí se zpět k tobě. "No já se jen chtěl zeptat, jako to vypadá s tím Hillem... Jak dlouho budu muset být pryč od jednotky a tak..." Pochopil a nevyčítá ti to, ale rád by se vrátil, je to člověk, kterému je těžce proti srsti utíkat. Ten pocit zodpovědnosti se v něm ale bije s láskou ke tvé matce, samozřejmě že ji chce vidět a být s ní co nejdéle. Ale to nejde. Aby zakryl podráždění nad těmito dvěma věcmi se opět skloní k Susan a polechtá ji. Prokazují se službu vzájemně. Zatímco on ji zbavuje předsudků, ona ho nevědomky odvádí od těžkých myšlenek. Všimneš si, že když se táta zeptal na Hilla, i Denet zbystřil. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu, že chápu. „Trochu se nám to komplikuje. Ale nejspíš nejpozději do týdne se budeš moci vrátit.“ Řeknu. „Hill má být pozítří jmenován Velkovévodou... jestli to pak nestihneme do té doby, je se vším konec a nebudeme moci nic dělat.“ Řeknu a snažím se nemračit. Když už je Susan tak rozjařená nechci ji to kazit. To, že v takovém případě se snížíme k vraždě se nezmiňuji, otec by to nepochopil. Ten by s ničím takovým nesouhlasil. „Jestli nestihneme najít důkazy včas... budeme muset na něj hodit nějako falešné obvinění.“ Povzdychnu si. „Jestli tedy vše půjde jak máš... snad do konce týdne.“ Zopakuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak doufám, že to stihnete." Řekne otec a mimoděk se podívá na Deneta. Pak se ale rychle odvrátí. "Já myslím, že ti stříbrnomaskové určitě něco vymyslí." Tajnými sbory není právě unesen, jako asi nikdo. Ale všichni, co o nich ví, chápou jejich důležitost. Pak někdo zaklepe a vejde opět Lisa. "Slečno, je zde váš pan učitel." Řekne malé. Susan převrátí oči, ale zvedne se. Rozloučí se s tvým otcem a pak se pořád ještě usmívající protáhne kolem tebe a jde dolů. Lisa potom odejde také. Tvůj otec se potom obrátí k Denetovi, který něco zamumlá, otočí se na břicho, zaboří hlavu do Susaniných polštářů a zakryje se s nimi uši. "To je zbytečné." Řekne táta a zvedne se. "Tak za Kam. Jsem zvědavý, jak vypadá Jarredův dům." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vezmu tátu za ruku a vyjdeme z pokoje. „Dej máme za mě pusu. Co nejdříve bude možné tam za vámi dorazím. A mezitím si to tam užijte.“ Usměji se na něj a vedu ho do salónku. „Hned budu klidnější, když vím, že budete v bezpečí.“ Pak mě něco napadne. Ví táta, že bude dědečkem? Měla bych se o tom zmínit? Jestli to nechce oznámit Jarred sám, jen ale aby to neoznámil až to maličký bude na světě. Ještě radši o tom pomlčím. „O čem jsi s Denetem mluvil?“ zeptám se. „Asi jsem ho trochu naštvala, když jsem mu řekla, že je necitliví ke své rodně když jim o sobě nedává vědět a oni si pak musí myslet, že je mrtvý.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ačkoliv se otci příčí, jak byl odtržen od jednotky, zároveň se samozřejmě těší na shledání s tvou matkou a možná i s Jarredem. Když se zeptáš na Deneta, zamračí se. "Asi jsem mu řekl něco podobného, no..." Víc už to nerozebírá a zamračí se ještě víc, když se z chodby vedle vás vyloupne Erik. Táta ho opravdu moc nemusí. Erik to raději ignoruje a tázavě se podívá na tebe, jestli už má otce přemístit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Možná jsme Denetovi nasadili brouka do hlavy.“ Řeknu jen a také se k tomu už nevracím. Objeví se Erik, protočím oči, když táta se na něj mračí. „Tati... tak už toho nech. Děláš jako kdyby jsi se ty někdy neopil.“ Pokárám ho a obejmu. „Mám tě ráda tati. Užijte si s mámou společný čas.“ Políbím ho na tvář a pustím. Pak kývnu na Erika. Počkám až zmizí a pak se vydám za Eliz, abychom se podívali na ty šaty. Snad najdeme něco co mi bude sedět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Opil." Přisvědčí otec. "Ale nikdy jsem se potom nemusel postarat o dítě na dlouhé cestě." Řekne polohlasem, ale tak, aby to Erik slyšel. Ne proto, že by chtěl provokovat, ale vždy mu bylo proti srsti mluvit o někom za jeho zády. "Taky tě mám rád." Pousměje se a potom nechá Erika, aby jej uchopil a mohl se přemístit. Potom dojdeš za Eliz. Zaklepeš a ozve se Elizino "dále". Na posteli, zemi a stole má rozložených několik krásných šatů, většinou v bledě modré, což je její nejoblíbenější barva. Má tam ale i jiné barvy. Kromě Eliz je v pokoji ještě nějaká starší paní, nejspíš krejčová. Uprostřed pokoje je stolička. Než si vůbec začneš vybírat, nechá vás krejčová s Eliz postavit vedle sebe a poměří vás. Potom přikývne, že opravdu máte velmi podobné postavy, tak snad to nebude tak strašné. Nechají tě vybrat šaty. // Nebudu ti popisovat, jaké šaty tam má. Prostě si nějaké vymysli. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro U Eliz v pokoji si mě vzala do parády krejčová. Sundala jsem si vrchní háv, aby mě mohla přesněji změřit. Můj odhad byl dobrý. S Eliz jsme měli podobné postavy. Následovalo zkoušení šatů a modrých. Je to oblíbená barva Eliz, ale mě osobně také modrá slušela, protože podtrhovala modř mých očí a mé černé vlasy se zdáli ještě černější. Nakonec jsem narazila na šaty, které se mi líbili hned jak jsem je měla na sobě. „Tyhle se mi moc líbí. Jen by potřebovali zúžit v prsou. Prsa mám menší než Eliz a trochu to rozšířit v bocích. Ale jinak bych řekla, že jsou ideální.“ Řeknu s nadšením v hlase. Co na tom, že jsem vážena mistra? Jsem žena a ráda se parádím. Jen to nemůžu dělat moc často, protože musím neustále nosit bílí háv. „Co myslíš, Eliz?“ zeptám se.  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Krejčová kvůli střihu šatů dost nelibě nese i oblečení, které se nosí pod hávem, takže musíš na chvíli do spodního prádla. Pak sis stoupneš na stoličku, obleče se do šatů a krejčová začne zapíchávat špendlíky do míst, kde bude muset šaty později opravit. Eliz si tě kriticky s odstupem prohlédne. Usměje se. "Vypadáš senzačně." Dojde k tobě a dotkne se tvých vlasů. Musí se natáhnout, protože stojíš na stoličce. "S rozpuštěnými vlasy tě tam ale nepustím. Vytvořím ti skvělý účes. Asi ti vlasy vyčešu nahoru a nanesu na ně lesk. K tomu nějaké stříbrné spony..." Plánuje. Pak se ale otočí a dojde ke skříni. Vytáhne pár modrých střevíčku posázených několika diamanty. "Ty patří k těm šatům." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na ní a znovu na sebe pohlédnu do zrcadla. Taky se mi líbilo co vidím. Eliz začne plánovat co udělá s mými vlasy, vyčesané vlasy nahoru. „Děkuji, Eliz. Velmi si tvé pomoci cením.“ Řeknu a otočím se k ní, když mi přinese střevíce. „Páni... ty jsou krásné.“ Řeknu a vezmu si je. Diamanty se krásně leskly, dávat diamanty na boty... sice je to krásné, ale není pak šance, že nějaký vypadne a ztratí se větší? „Jsem zvědavá co na to řeknou chlapy. Pořád mě vidí jen v hávu. Doufám, že jim z toho padne brada.“ Zasměji se. „Aha ano... Eliz. Myslíš, že by jsi mi zítra mohla ještě pomoci zopakovat si kroky k tancům? Potřebuji si to připomenout. Od té doby co jsi mě to naučila jsem netančila.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě jim ta brada spadne." Usměje se Eliz a znova ti sáhne na vlasy. Zamyšleně je promne v dlani. "Máš úžasné vlasy. Jak je můžeš mít pořád rozpuštěné?" Řekne trochu nechápavě. Pak odpoví na tvou otázku: "Jistěže si to s tebou zopakuji." Zamyslí se a pak řekne: "Ale trénovat tanec bez partnera není ono... Nemohl by nám pomoct nějaký mág? Nejlépe teda Erik, protože budeš tančit s ním. Nebo Dartor, ten tančí od té doby, co se naučil chodit - jako každý šlechtic." Krejčová zapíchne poslední špendlík. "Já jsem hotová. Přes noc šaty upravím." Slíbí a když si šaty svlékneš, vezme je a odejde. Ty se pak oblečeš do podhávového oblečení a natáhneš si sněhově bílý háv. Eliz se lítostivě usměje. "Ty hávy jsou strašně obyčejné... nemůžeš v Radě navrhnout aspoň nějaké zlaté lemování, nebo tak něco?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Děkuji. No... a co bych s nimi měla dělat? Ty hávy stejně každý pokus o zkrášlení zatlučou.“ Řeknu. Zase jsem pomyslela na Nyose, ale ten asi neumí tance. „Erik bude fajn. Aspoň pak budeme sehraní.“ Švadlena skončí, musím si šaty zase svléknout a předat ji je. Zase jsem se oblékla. „Děkuji.“ Poděkuji švadleně než odejde. Podívám se na sebe. „Já vím... ženy v nich pak vypadají dvakrát tak velké.“ Pousměji se. „Možná to někdy Radě navrhnu, ale až bude po všech těch problémech. Kdybych to navrhla teď... vypadala bych poměrně malicherně.“ Protočím oči. „Ženy rády vypadají hezky. Tohle hezký není.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je fakt." Uzná Eliz posmutněle, ale když řekneš, že to potom navrhneš, usměje se. "Tak to jsem zvědavá, jak to potom dopadne." Pak zauvažuje. "Chci vidět, co sis zapamatovala. Ale Erik tu není..." Rozhodným krokem zamíří ke dveřím. "Počkej tady." Ještě se na tebe ve dveřích otočí a pak zmizí. Objeví se za chvíli a před sebou tlačí zmateného Nyose. Dotlačí ho do svého pokoje, neobtěžuje se mu nic vysvětlit a řekne ti: "Tak ukaž, co sis zapamatovala." Nyos se poměrně rychle zorientuje a na Elizin návrh přistoupí. Elegantně se prohne a natáhne ruku. "Smím prosit?" Zeptá se s rozpustilým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Co?“ překvapeně zamrkám, když se najednou vydá pryč. „He?“ vydám zmatený zvuk, ale to už byla pryč. Zatím co byla pryč já si vyzkoušela střevíce. Trochu mě tlačili na malíček, ale jinak mi seděli dobře. Zase jsem je uložila na místo, když se vrátila Eliz a strkala před sebou Nyose. Musela jsem se zasmát, tak nějak jsem Eliz viděla, jak přiběhla, popadla ho a odtáhla sem. Chudák Nyos. Nyos se brzy chytí. Znovu se zasměji a vysmeknu mu ty nejlepší pukrle, kterých jsem byla v tomhle úboru schopná udělat. „Velice ráda.“ Řeknu s úsměvem a přistoupím k němu. Jednu ruku mu položím na rameno a druhou mu nabídnu ke stisknutí. V duchu jsem začala počítat na valčík... snad jsem to nespletla. Raz, dva, tři, čtyři, raz, dva, tři, čtyři, raz.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je to zajímavá chvilka. Pro Eliz je to jen otestování tvých tanečních dovedností, ale pro vás je to něco víc. Položíš Nyosovi ruku na rameno v hrubém černém hávu, druhou ruku si necháš stisknout. Pak začnete tančit. Uvědomíš si, že jsi kroky nezapomněla. A i kdyby ano, Nyos tě skvěle vede. Během tance vnímáš jeho rozpustilý úsměv, bílé zuby i příjemnou vůni. Eliz a pokoj se někde ztratí, zůstane jen Nyos a parket. Opravdu příjemná chvilka. Až Eliz ji po několika minutách přeruší: "Umíš ty kroky skvěle." Řekne, Nyos dokončí pár psoledních kroků a pustí tě. Očividně by nejraději tancoval dál, ale před Eliz se mu nechce. Pořád se usmívá. "Vážně ti to jde fantasticky." Pak se usměje trochu sklesleji. "Erik má vážně štěstí." Eliz si ho podezřívavě prohlédne, ale nic neřekne a Nyos se s vámi potom prozatím rozloučí a jde dolů za Clarkem. "Budeš tančit i s Hillem, uvědomuješ si to, že jo?" Zeptá se tě Eliz potom neutrálním tónem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dařilo se mi nedívat se mu do očí. Přesto jsem jeho obličej vnímala. Jeho úsměv, hezky voněl a jeho ruka příjemně hřála. Nakonec jsem mu pohlédla do očí, srdce se rozbušilo a začínala jsem se červenat. Tak akorát včas nás Eliz vyrušila, pustila jsem ho a usmála se. „Děkuji. Ty také tančíš dobře.“ Pochválím ho. Po jeho poznámce se zasměji, přijdu k němu a poplácám ho chlácholivě po rameni. „Můžeme si zatancovat jindy.“ Řeknu mu. A asi nejlépe někde v soukromí... možná. „Děkuji, Nyosi, že jsi mi věnoval čas.“ Rozloučím se s ním. Ale Eliz mi dokonale úsměv smaže z tváře. „Asi bych mu nemohla naschvál šlapat na nohy, co?“ zeptám se a oklepu se. „Fuj... snad to zvládnu zkousnout.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos ještě než odejde na tebe hodí pohled, jako že to s tím tancem přijímá. Teprve potom odejde. Potom Eliz s pousmáním zavrtí hlavou. "Ne, to asi ne." Pokrčí rameny. "To přežiješ. Prostě nemysli na to, že to je on." Ale ona sama moc dobře ví, že tak jednoduché to není. Pak se ozve zaklepání a ozve se Lisa. "Večeře, slečny." Sejdete tedy dolů do jídelny. V té sedí u stolu Denet s Borisem, na opačném konci a vrhají na sebe nenávistné pohledy. Mimo nich je v jídelně ještě Susan, který zapomněla na svůj arogantní výraz a smutně se vrtá v jídle. A samozřejmě Thomas, tichý a znechucený, jako vždy. Boris má na tváři ošklivou modrou podlitinu, která se mu vybarvila po Nyosově tvrdém úderu. Nyos sám sedí na opačném konci stolu s Denetem a tiše se baví s Clarkem. Ten mu tiše odpovídá. Když vejdeš, Nyos mírně zrudne a ztichne. Clark se pousměje. Na večeři je švédský stůl, šunky, nejrůznější sýry... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Řekla bych, že přetvařování by mi celkem šlo.“ Řeknu a vydám se se na večeři. U stolu bylo poměrně dusno. Povzdychnu si. „Skoro jako kdybychom vešli do válečné zóny.“ Poznamenám tiše k Eliz a všimnu si Nyosova zrudnutí. Zajímalo by mě co mu Clark říkal. Přisednu si k ostatním a zadívám se na Susan, která byla smutná. Že by ji scházel můj táta? Nakloním se k Eliz. „Můj táta si poměrně začal rozumět se Susan a řekla bych, že ji to hodně prospělo.“ Řekla jsem ji tiše. „Ale řekla bych, že je jí líto, že táta odešel.“ Podívám se na ní. „Nevíš o způsobu jak by se mohli ještě vidět? Řekla bych, že je to celkem šance, jak ji zbavit těch šlechtických manýrů.“ Mluvila jsem tiše, aby mě slyšela jen ona. Takže to vypadalo, jako kdybychom si šuškali nějaká ženská tajemství. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz si nabere menší porci šunky, sýra a chleba a pak tě poslouchá a zkoumavě se na svou mladší sestru zadívá. "Asi ano." Vloží si první sousto do úst. "Nevím, nějak to snad půjde zařídit..." Řekne zatímco žvýká a potom polkne. "Doufám, že tvůj taťka zabere. Už jsem uvažovala, že bych ji v noci přemístila ke strejdovi..." V duchu určitě vzpomíná na dobu, kdy z ní Alex ty manýry vytlačil. Pak ale změní téma a zadívá se na Nyose. "Musíš se mu hodně líbit." Řekne ti tiše a usměje se. Samozřejmě. Eliz proslula všímavostí, máloco před ní člověk utají. "To je snad poprvé, co vidím, že projevuje nějaké emoce. Celou dobu se na tebe kouká. No jo, až teď dělá jakoby nic." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ještě tak i něco s Thomasem. Kéž by jen nebyla válka. To by pak bylo nejlepší je oba strčit mým rodičům na farmu. To by jsi koukala co by se pak s nimi stalo.“ Pousměji se. Také si nandám, dala jsem si trochu libového masa a pečený brambor. Překvapeně se na ní zadívám. „Opravdu?“ zeptám se a kouknu krátce jeho směrem. Ale hned se zase zadívám na Eliz. „No ano... tak trochu... jsme si padli do oka.“ Pokrčím rameny a zatvářím se rozpačitě. „Nějak nevím co si s tím počít. Nejsem zvyklá aby o mě projevoval jiný mág zájem. Většinou se vždycky drželi na úrovni přátelství.“ Odmlčím se. „A musela bych lhát, kdybych tvrdila, že se mi nelíbí.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Vše jde podle plánu, aspoň to si myslím do chvíle, kdy kostlivci kupují čas pro naše přemístění. Už je to tu. Je mi líto Annet, že pro tebe nemůžu nic udělat. Pomyslím si při dotyku Moruntunovi dlaně na mé rameno, jež značí správný čas pro přemístění. Sbohem má lásko. Zavřu oči a očekávám návrat do sídla Bratrstva. Pořád slyším ten stejný hluk, který naruší: „Svině“ Otevřu oči a podívám se na mága, který to procedil skrz zuby. „Co se k čertu děje?! Proč smrdíme pořád na tomhle místě?“ Kupodivu má otázka je ihned zodpovězena a doopravdy se nestačím divit. „Byli jsem neopatrní!“ procedím skrz zuby teď já. V zápětí mě zaujme zmínka o dalším kouzle. Jaké zas kouzlo? Jak se můžou starat o tohle, když tu bojujeme o život?! „Příliš nebezpečné? O čem to mluvíte?“ Nejen že nevím o čem ti dva mluví, ale moc tomu nepřidá i situace, v které se nacházíme. Pohledem tikám nejdřív na jednoho a pak na druhého, jako kdybych se dožadoval co nejrychlejšího vysvětlení. „To mě zrovna moc neuklidňuje Moruntune.“ Vybavím si stísněný pocit, jež mě navštívil v uzavřené Akademii, kde jsem převzal vládu na Maxovým tělem. To prapodivné volání v útrobách jež jsem pociťoval a zároveň děsil. Nesmírná síla se vzdoumala víc a víc a já se děsil toho, že bych někomu mohl ublížit. Strach ze ztráty kontroly sám nad sebou a síly, jež by se mohla stát neovladatelnou mě v tu chvíli děsila daleko víc, než nějaká monstra uvnitř Akademie. K sakru, k sakru, k sakru. Máme na výběr? Podívám se nejdříve na jednoho mága a pak na Moruntuna. Z jeho postoje není těžké vyčíst, co si myslí. „Asi nemáme na vybranou.“ Má slova praví za vše. Je hop nebo trop. „Jen doufám, že z nás všech pak nebude jen krmení pro psy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Věřím." Zasměje se tomu s farmou. Pak se znova zadívá na Nyose, který zrovna debatuje s Clarkem. Většinu lidí by zanícením přesvědčil, ale vám je jasné, že tím jen maskuje své předchozí házení očí. "Je hezký." Přikývne Eliz. "A mocný i schopný. A nejspíš i inteligentní, jinak by se nedostal ke Sborům." Řekne. Pak ale pokrčí rameny. "Co máš ale dělat, to ti neporadím. Se vztahy nemám moc zkušeností, pořád chodím se svou první láskou..." Její poslední věta nezní smutně, ale právě naopak. "Pokud ti nevadí, že je od Tajných sborů, ta do toho jdi. Mám z tebe pocit, že se Shinxim to není moc žhavé..." Šťouchne do tebe loktem. Chápeš, co myslela s těmi Sbory. Sbory se ani zdaleka nestarají jen o Brány. Starají se o odstraňování nepohodlných lidí a podobně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když zmínila Zioriho, zrudnu. Sklopím oči a povzdychnu si. Pořád jsem měla pocit, že ho podvádím. „Já právě nevím. Mám Zioriho vážně ráda, ale nic víc... vždy když už jsem měla pocit, že se to změní v něco hlubšího nás povinnosti od sebe na dlouho odtrhly a zase to šlo všechno do kytek.“ Znovu si povzdychnu. „A taky je pravda, že mi ten vztah moc nevyhovuje. Nikdy není u mě, když ho potřebuji.“ Zavrtím se. „Problém je v tom, že on mě miluje... doopravdy miluje a já se kvůli němu cítím provinile.“ Přiznám se ji ke svým pocitům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jestli to trvá tak dlouho, než se zamiluješ, něco je podle mě špatně." Usměje se a zadívá se do dáli, jak zabrousí do svých vzpomínek. "Já na Cedrika myslela od prvního školního dne, kdy jsem ho poprvé viděla. Když mi došlo, že jsem mu lhostejná, několik nocí jsem probrečela. Ale lhostejná jsem mu nebyla, on se to snažil nedat najevo tak, jako já." Povzdechne si. "Nemohla jsem ho přes noc dostat z hlavy, pořád jsem na něj musela myslet. A když se mnou začal chodit, málem jsem se blahem zbláznila. Každý den ráno jsem se musela štípnout, jestli se mi to nezdálo. Když můžu být s ním, jsem neuvěřitelně šťastná." Vrátí se do reality a podívá se na tebe: "Tohle ty se Shinxim nemáš. Jsi strašně dobrosrdečná. Chodíš s ním jen proto, abys mu neublížila. Možná je třeba začít myslet i na sebe." Když to řekne, nečeká na odpověď a zvedne se. "Suzie, můžeš na slovíčko?" Řekne směrem k Susan. Za se zatváří zmateně, ale vstane a následuje sestru ven z jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem ji, jak básní o Cedrikovi a jak se do něj hned zamilovala. Jak mluvila uvědomila jsem si, že já se Ziorim nic takového necítila. Pořád na něj myslet, být každou chvíli s ním a šťastná... ne že bych se s ním nudila, ale šťastná tak jak popisovala ona to jsem nikdy necítila. Záviděla jsem ji to, takhle bezhlavě jsem se zamilovala jako děvče. Ještě na Akademii. Se Ziorim se mi to nestalo. Když mi Eliz řekne, že jsem se Ziorim jenom proto, že mu nechci ublížit, bylo to jako kdybych dostala facku. Trhnu sebou a zachmuřím se. Dívala jsem se, jak odchází pryč se svou sestrou. Začnu se mlčky vrtat v jídle. Vážně to tak bylo? Jsem s ním jen z toho důvodu? Najednou jsem si připadala stísněně. Eliz měla pravdu... musím se se Ziorim rozejít. Ale ublíží mu to. Hodně mu to ublíží. Jenže když to neudělám budu nešťastná zase já. Povzdychnu si a promnu si oči. Naliji si víno z karafy a loknu si. „Zatraceně...“ Zamumlám si sama pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vtom se zprudka otevřou dveře a dovnitř vejde Alex, za ním vejde Susan, Eliz a Eleonora s dvojčaty v náručí. Eliz se usmívá od ucha k uchu a i Susan opět září, Eleonora se taky zdá být šťasná, že opět vidí svého manžela. Že je Alex v rodině svého bratra dost oblíbený je jasné, když se se širokým úsměvem zvedne i Denet a sevře svého o hlavu menšího strýce do medvědího objetí. Alex se usměje a poplácá jej po zádech, když jej konečně pustí. Dokonce i Boris se usměje a Alex mu stiskne paži. Nyose Alex jednou paží obejme, s Clarkem si také potřese rukou. Dokonce i Thomas k němu doběhne a usměje se. Susan a Thomas pak Alexe obejmou kolem pasu, Eliz jej obejme normálně. Alex pak zvedne ruce a podívá se na dav, který se kolem něj shromáždil. "Hou, hou! Neumačkejte mě!" Pak se usměje i na tebe. "Naši přátelé moc velkou pomoc nepotřebují." Vysvětlí ti to. Očividně nikdo, krom zasvěcených - tebe, Nyose a Eleonory - nepochopil, koho myslí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Málem vyskočím z kůže, když se najednou rozrazí dveře. Proč ty příchody musí být tak děsně hlasité? Podívám se kdo přišel a hned se usměji, jak uvidím Alexe, kterého následují Eliz, Ele s dvojčaty a Susan. Všichni vypadali šťastně. No jak by ne... Alexe má rád skoro každý. Asi za to může ta jeho osobnost. Následovalo objímání a vítání. Chudák Alex byl na chvíli jako věšák. Trochu tajemně mi vysvětlí jak to, že je už tady. „Aha. Tak to je dobře.“ Odpovím. Konečně si bude moci Alex odpočinout a být se svou rodinou. „Jsi tady poměrně populární.“ Rýpnu si s pobaveným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, to já taky." Zamumlá Morunt a otočí se k mágovi. "Fajn, aktivujte to. A doufejte, že ho bojoví nezablokovali." Mág přikývne a ušklíbne se. "Neplýtvali by na blokaci magií. Myslí si, že nebudeme tak pitomí, abychom to aktivovali." Morunt kysele přikývne. "A my jsme. Paráda..." To už ale mág neslyší, protože se parakotoulem dostane od vašeho sloupu k druhému, ke skupince temných mágů. Těm zadá pokyny a oni po krátkém zaříkání aktivují kouzlo, které se všude kolem vznáší. Jen jej vypustit... Cítíš, jak tebou projede několik silných záškubů, a pak jako by ti mělo tělo explodovat. Nějakou dobu ti to trvá, ale nakonec díky přísnému paladinskému výcviku převezmeš iniciativu a stlačíš žár magie na snesitelnou míru. Cítíš ji všude, snad od kořínků vlasů až po konečky prstů na nohou. Víš, že mágové jsou schopní magii stlačit a schovat jen někam do srdce, a aktivovat ji jen v případě, že chtějí kouzlit, ale toto ty zatím neumíš. "Ale sakra..." Zadívá se na tebe Morunt. "Magie nad vámi získává kontrolu! Namiřte prsty k bojovým a silou vůle část vypusťte! Nemusíte ji nijak formulovat, prostě ji vypusťte." I paladinové se už od útlého věku učí, že mágové zřídkakdy vypouštějí čirou magii, většinou ji spoutají do kouzla. Čirou magii vypouštějí jen ti nejšílenější, nebo nejzoufalejší. Ty jsi momentálně to druhé. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, to vidím." Usměje se Alex, pak ale mávne na tebe a Nyose. "Můžu s vámi mluvit?" Vyprostí se z kruhu a odvede vás do vedlejší místnosti. Tam se zamračí. "Otevřeli jsme zatím jen jeden portál. Naši žádost o pomoc vyslyšel přímo král, takže nám na pomoc přišlo opravdu hodně bytostí. Ale démoni se u nás usadili velmi rychle. Hluboko pod zemí si vytvořili své svatyně." Odmlčí se. "Můžu vám říct, že jsme tu bránu otevřeli tak tak. Kdybyste to viděli..." Oklepe se. "Náš útok tam totálně ztroskotal, protože elitní úderné týmy bitevních mágů i nejlepší jednotky Tajných sborů začaly zvracet. Bytosti naštěstí takový problém neměly, i tak se ale démoni velmi dobře drží. Hluboko pod námi teď zuří bitvy. Dan, asi jediný mág, co nezvracel, protože už si zvykl, se pokusil dát dohromady tým, který by šel na pomoc, ale nezvládl to, nikoho nenašel. My sami nemůžeme nic dělat, protože do těch svatyní se prostě nedá vstoupit." Řekne vám. Napůl proto, abyste měli přehled, a napůl proto, že se asi potřebuje s tím zážitkem někomu svěřit. A vy dva moc dobře víte, že bitevní mágové a Tajné sbory nejsou žádné trasořitky. "Přišlo nám na pomoc několik desítek arcimágů. A zatímco nás je na jednoho démona potřeba nejmíň třicet, oni zvládají souboje jeden na jednoho." Pak přejde na mírně posmutnělý a zamyšlený tón. "A další novinka je to, že Shalafi složil funkci. Asi kvůli tomu svému hlasu proti otevření bran. Teď musíme jmenovat dočasného Shalafiho a jakmile bude tohle za námi, čekají nás další volby." Povzdechne si. "Teď se potřebuji na chvíli přenést do nějakých menších starostí... Jak to vypadá s Hillem?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jdu s Alexem a poslouchám vyprávění o bojích s démony. Začnu se pozvolna mračit. To nebylo moc dobré zprávy, ale zatím se daří aspoň udržovat démony v podzemí. A ony bytosti si vedou dobře. „A proč zvrací? To je to tam tak hnusné nebo je to kvůli nějaké auře co démoni vyzařují?“ zeptám se. „Ještě, že jsme se rozhodli sem ty bytosti pustit. Bez nich bychom byli asi v pěkném háji.“ Když řekne, že Shalafi složil funkci, překvapeně zamrkám. „Stal se Shalafim ve špatné době. Hodně starostí a on nemá tolik zkušeností. Řekla bych, že i zkušený mág by měl z tohohle všeho pěkně temné kruhy pod očima.“ Bráním trochu Shalafiho... nebo spíš ex Shalafiho. Zadívám se na Alexe. „Spíš by jsi se neměl starostmi zatěžovat vůbec a užít si trochu volna se svou rodinou.“ Řeknu káravě. „Jsi pořád v jednom kole.“ Moc se mi to nelíbí i když vím, že to jinak nejde. Měla jsem dojem, že takhle přijde o cenné chvíle se svými dětmi. „No dobře...“ Povzdychnu si a řeknu mu všechno o Hillovi. O jeho povedeném synkovi, brzkém jmenování velkovévodou a taky o zítřejším plese. A přiznala jsem i to, že pokud nenajdeme důkazy, tak budeme muset na něj nějaké důkazy narafičit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obojí. Ten hnus ještě zdůrazňuje ta jejich aura." Řekne Alex a zhnuseně se zamračí. Na tvá další slova posmutněle přikývne. "Za normálních okolností by byl dobrý Shalafi. Ale na takto těžké časy nemá zkušenosti." Zamračí se. "Myslím, že snad poprvé jmenujeme jako dočasného Shalafiho někoho mimo Radu. Nejspíš nějakého velitele Sborů, co se stará o Brány." Když mu vyhubuješ, že si jen přidává starosti, ušklíbne se. "A ty si myslíš, že dokážu jen tak sedět, houpat si malé na koleni a bezstarostně se usmívat, když vím, co se pod námi děje?" Zavrtí hlavou. Takový byl ale vždy. Nikdy nevydržel sedět na zadku a nechávat to na ostatních. Proto taky dostal tolik funkcí a ocenění. Protože se vždy vrhl dopředu, přidal se k velení a správně rozhodl. Jenže tohle je nad jeho síly. Pak poslouchá tvé vyprávění o Hillovi. Nevěřícně zavrtí hlavou. "To je vážně k smíchu. My tu máme apokalypsu, a on si pořádá plesy, aby se mohl vysmívat." Alex se zamyšleně zadívá na Nyose. "Co je jeho hlavní eso?" Nyos zmateně pokrčí rameny. "Král?" Alex s úšklebkem přikývne. "Přesně tak, král. A co mu to eso prostě sebrat? Já vím, že je to podlé, zrádcovské a tak dál, ale proč to neudělat? Raphael mi na trůn rozhodně pasuje víc, než nějaká bečka sádla." Nyos se usměje. "Chceš prozradit královo malé tajemství? A uvědomuješ si, že nechat trůn prázdný v téhle situaci je..." Alex povytáhne obočí. "Co? Však trůn prázdný nezůstane. Dosedne na něj Raphael a já už se postarám, aby to bylo rychlé. Tomu za prvé vévoda nedrží nůž pod krkem, a za druhé je to muž činu. Ten už se s válkou vypořádá. Vlastně nevím, proč to královo tajemství někdo nevybalil dávno." Nyos se zhluboka nadechne a pak řekne. "Fajn, tak zataháme za drátky." Alex s úsměvem přikývne a pak řekne: "Seznam Anett, já si musím odskočit. A pak vážně půjdu za rodinkou." S tím odejde a Nyos klesne na sedačku. Do nějakého vysvětlování se moc nemá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se z jednoho na druhého a jen zmateně mrkala. Když mi konečně došlo co říkají, zůstala jsem jen zírat. No jistě! Proč mě to nenapadlo? Hill musí mít proti králi nějaké důkazy. Kdyby to jen roztruboval, bylo by to jeho slovo proti králi a je jasné, kdo by vyhrál. Když nebude mít Hill důkazy... je nahranej. Když Alex odejde se zaúpěním klesnu na sedačku vedle Nyose a projedu si rukou vlasy. „Jsem to idiot. Proč mě tohle nenapadlo?“ řeknu nahlas. „To je důvod proč raději ničemu nevelím. Dělali jsme tolik zbytečných věcí. A pak přijde Alex a vytasí se s tímhle jakoby jen tak mimochodem.“ Povzdychnu si. „Já se neměla k moci dostat. Měla jsem zůstat jen obyčejnou léčitelkou.“ Zamračím se a otočím se na Nyose. „No nic... pozdě bycha honiti. Tak povídej.“ Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mě to napadlo." Přizná Nyos a jak sedíš vedle něj, jednou rukou tě obejme kolem ramen. Tou rukou tě pak otočí k sobě a podívá se ti do očí. "Teď mě dobře poslouchej. Tak zaprvé, tohle nemá nic co dělat s vůdcovskou funkcí, ale s funkcí vyšetřovatele, která je nová pro nás všechny. No, skoro... Vůdcovskou funkci zvládáš skvěla. Byla jsi to přece ty, kdo rozhodl, aby se otevřely Brány. Zabránila jsi Apokalypse..." Připomene ti. "A jsem docela rád, že tě to s tím králem nenapadlo. Alex mluvil o vyzrazení velkého tajemství, jehož odhalení dost lidí právě nenadchne." Nadechne se. "Král Harald II. byl totiž neplodný. Současný král má krev velkovévody, to ano, ale nemá ani mililitr krve královské. Ví o tom jen poměrně málo lidí. A většina z nich by to nikdy neřekla, protože potřebují na trůnu loutku. Já s pár členy Sborů to víme jen pár dní, Alexovi to řekli před několika hodinami. Princ Raphael po trůnu zas tak netoužil, má svého bratrance rád a tak proti němu nechtěl jít." Pak vše pomalu dořekne. "Pokud to tajemství prozradíme, král trůn ztratí a dosedne na něj Raphael. A pak se rozpoutají ty mocenské boje, někteří se nám budou chtít pomstít, jiní si budou chtít nového krále získat stejně, jako měli toho starého. Sliby, hrozby a tak dále..." Vysvětlí ti, proč to původně nechtěl udělat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně se napnu, když mě objal kolem ramen, ale pak jsem se uvolnila. Proč jen si jsou všichni mnou tak jistí? A při tom já si nejsem vůbec jistá. Každé rozhodnutí co udělám pak v duchu rozebírám a říkám si, jestli jsem udělala správně. Spíš mám pocit, že půlka z toho co jsem udělala byla chyba. Poslouchala jsem jeho vysvětlování a já si začínala uvědomovat ten problém. Začnu se mračit a nakonec si unaveně povzdychnu. „Takže by bylo v ohrožení i naši bližní?“ promnu si oči. „Kdyby mělo jít jen o mě, tak s tím nemám problém... s nějakými hrozbami a tím dalším bych si poradila. Ale na rodinu mi nikdo sahat nesmí.“ Řeknu a zadívám se na něj. „Ale Hill... stovky nevinných lidí co kvůli němu trpí. Nesnáším, když kvůli správné věci se musí něco obětovat.“ Dovolím si se o něj opřít. „Ne... myslím pořád na to nejhorší. To se nějak zvládne. Hilla se prostě musíme zbavit. A Raphael by byl dobrý král. Tihle proradní šlechtici tipu Hilla by měli konec srandy. A to by jim jen patřilo. Lidem by se zlepšil život.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zamračí. "Spíš by se věnovali upevněním své moci a vlivu na krále, než pomstě, ale určité riziko tu je." Připustí nakonec neochotně. Když se zmíníš o šlechticích, kývne. "To je věčná ironie." Řekne posmutněle. Na okamžik zaváhá, ale pak ti prohrábne vlasy. Ale zatímco to obejmutí kolem ramen se pořád ještě dalo považovat za přátelské gesto, tak toto už moc ne. Pokud ho odstrčíš, ruku stáhne a pokračuje dál. Pokud ne, dál ti mezi prsty prolíná pramínky vlasů. "Zatímco ti dole žijí poctivým životem a živoří, ti krutí a nespravedliví si žijí v měkkých poduškách..." Rozhlédne se kolem sebe a pak rychle dodá: "Samozřejmě ne všichni. Znám spoustu hodných šlechticů. Alexem počínaje, přes Dartora a Perierem konče... Když o tom tak uvažuji, tak všichni mágové šlechtického původu jsou úplně v pohodě..." Pak se pomalu zvedne. "Tak pokud jsi i ty pro, roznesu o králi tuhle nepěknou pravdu..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Řekne mi, že sice tu šance ohrožení rodiny tu je... ale menší než jsem si myslela. To mě trochu uklidnilo. Prohrábl mi vlasy a mě se rychleji rozbušilo srdce, podařilo se mi však nezčervenat. Bodík pro mě. „Ano... ne všichni jsou takoví. Nesmíme všechny hned zaškatulkovat.“ Kupodivu jsem se cítila lépe. Bylo příjemné mít u sebe někoho kdo mě obejme a utěší. Když se zvedne také se postavím. „Ano. Jsem. Nakonec králi to zase tolik neuškodí. Jen nebude králem, zůstane mezi smetánkou. Kdyby ho to mělo dostat do šatlavy bylo by to horší.“ Snad se kvůli tomu Raphael nebude zlobit, že to uděláme. „Uvidíme se nejspíš zítra. Přeji ti hodně štěstí.“ Rozloučím se s ním. Půjdu spát. Zvláštní jak se teď vždy těším na spaní. No jo... únik před starostmi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když promluvíš o šatlavě, zamračí se. "Neoprávněné usednutí na trůn? To je velezrada." Řekne ti. "Za to mu můžou nejenom sebrat všechny tituly, ale v base bude hnít pěkně dlouho. Asi mu nejdříve dám možnost se ctí odstoupit a nikdo se nikdy nic nedozví." Pro sebe si kývne. "Jo, to bude nejlepší. A pokud odmítne, teprve pak to roztroubím." Pak se na tebe mile usměje. "Hezky se vyspi." S tím se ozve tiché lupnutí a Nyos je pryč. Cestou do "svého" pokoje už nikoho nepotkáš. Ráno tě vzbudí Lisino klepání. Ta vzápětí vejde. "Snídaně, slečno." Když odejde, časovým kouzlem se dozvíš, že je kolem devíti hodin. V jídelně sedí Nyos, který si podpírá hlavu a zívá. Křupavé rohlíčky si namáčí do kávy. Kromě něj je v jídelně už jen Perier, který má ruce položené na stole a na nich bradu. Zarudlýma očima se dívá kamsi do prázdna. Když vejdeš, Nyos se pousměje a pozdraví tě, Perier ti na pozdrav něco zamumlá. Očividně ani jeden za noc oka nezamhouřil. Jak vydrží sledovat večerní ples, to je otázka... Na snídani je čerstvé křupavé pečivo, máslo, med, marmeláda... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi řekl, že král půjde do vězení, zarazím se, ale Nyos řekl, že se zkusí první s králem dohodnout. To mě uklidní a přikývnu. „Dobrou.“ Rozloučím se s ním a pak si jdu lehnout. Byl to dlouhý den. Zase. Ráno se probudím odpočinutá a s novým návalem optimismu. Oblékla jsem se a sešla do jídelny, kde mě přivítali dva velmi unavení muži. Také se pozdravím a sednu si vedle Nyose, nandám si jídlo a oba si je prohlížím. „Měli by jste se jít trochu vyspat. Vypadáte, že se pomalu neudržíte na nohou.“ Řeknu jim starostlivě. „Nyosi? Jak jsi pořídil?“ zeptám se. Samozřejmě jsem myslela to s králem. Souhlasil s odstupem z trůnu? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos pokrčí rameny. "Nejhorší bylo dostat se za ním. Chtěli mi poskytnout audienci až někdy za týden. Tak jsem se musel ohánět lejstry Věže, aby Vrchní komoří svolil, že mě dnes dopoledne král přijme. Nakonec mi musel pomoct Alex, aby nás pustili hned. A i jemu to dalo hodně práce, musel se prokázat velmistrovskými doklady a říct, že jde o důležitou schůzi Řádu mágů s králem." Zavrtí hlavou, jako by pořád nevěřil zatvrzelosti Vrchního komořího. "Nakonec Alex musel i pořádně vyhrožovat, aby nás pustili. S králem to už potom šlo lehce. Vlastně vypadal, že se toho trůnu rád zbaví. Neuvěřitelně zhubl, byl celý pobledlý a zpocený, hluboké kruhy pod očima... Vydírání a válka mu moc neprospěly..." Pousměje se. "Král odstoupí dnes večer, asi uprostřed plesu. To si Alex nechtěl odpustit. Jakmile se začne Holl pyšnit svým novým titulem, bude už zpečetěno to, že ho nezíská." Zívne, pak se napije kávy a teprve potom pokračuje. "Alex už potom únavou odpadával, tak jsem ho přenesl sem. Ani se mu moc nedivím, ráno ještě na lodi, odpoledne boj s démony a večer zatvrzelý komoří... Já jsem potom zašel za princem Raphaelem. Ten se ani moc nevztekal... Jenom trochu. Potom jsem navštívil několik svých informátorů a pak už najednou bylo ráno." Dopije kávu a podívá se na Periera, který mezitím usnul. Dloubne do něj loktem. "Vstávej, Pere. Jdem chrnět, ať jsme na ples čilí." Pomůžou si s Perierem navzájem na nohy. Když klopýtají z jídelny, pošle ti Nyos klukovsky vzduchem pusu, rychle se ale otočí, aby neviděl tvou případnou zápornou reakci. Asi je pravda, že únava zbavuje zábran podobně jako alkohol. Chvíli za nimi dorazí k jídlu učesaná a upravená Eliz a rozcuchaný Cedrik, který si alespoň rozlepil oči a oblékl se do bílého podhávového oblečení. U mikiny si vyhrnul rukávy. Teď se kolem sebe rozespale rozhlíží. Spolu s Eliz tě pozdraví a pak se usadí naproti tobě a vezmou si jídlo. Cedrik se napoprvé málem ani netrefí houskou do úst. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jsem ráda, že jste se k němu dostali. Toho komořího znám, vypadá jako pěkná osina v zadku.“ Ušklíbnu se. „No... to, že zhubl aspoň prospěje jeho zdraví.“ Řeknu s pokrčením ramen. Když mi řekl, že to král oznámí na plese usmála jsem se. „Výborně. To krásně sebere Hillovi vítr z plachet.“ Skoro jsem si spokojeně zamnula ruce. To, že se princ Raphael zlobil mi setře úsměv z tváře. Povzdychnu si. „Snad se nebude zlobit dlouho. Snad pochopí, že jinak to nešlo.“ Nakonec se zvedne, že si půjde lehnout, musel jen sebrat Periera. „Hezké sny.“ Rozloučím se a když mi Nyos pošle vzdušný polibek jen se nad tím gestem pousměji. Konečně se pustím do jídla. Brzy po tom přišla Eliz s Cedrikem, který vypadal, že ještě napůl spí. „Dobré ráno.“ Pozdravím je. Páni... jak já se těšila už na ples. Klidně přežiji i ten tanec s Hillem, jen abych viděla, jak se tváří, až král odstoupí. „Vypadá to tak, že se štěstí konečně obrátilo na naší stranu.“ Řeknu a oznámím jim co se na plese chystá. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Pletky s magií Je to ironie. Spoléhat na něco, s čím nemám žádné zkušenosti. Buď si doopravdy věřím či jsem blázen, který už nemá co ztratit. Pevně doufám, že je to ta první možnost. Vše se odehrává v mihnutí blesku. Mág se dostane ke skupince mágů, jimž stručně pokyne a oni po chvilce aktivují „záchranu“ našich životů. Hlavně klid a nepanikař. Strach zabíjí! Nevím jaké to je cítit se při zásahu bleskem, ale tohle by mohl být podobný pocit. Určité napětí, pálivé horko a štiplavá zima zaplňují mé tělo. Je to úžasný a zároveň děsivý pocit. Možná si to jen přikrášluji a pocit euforie je jen určitý sebeklam a obranná reakce. Vím, že musím něco udělat, jinak mě ta síla roztrhá na malé kousíčky. Možná instinkt či paladinský výcvik mi umožní dát tuto rozbouřenou energii na úroveň snesitelnosti, přesto cítím, že něco není v pořádku. „Ale sakra..........“ zaslechnu a pak vidím Moruntuna, jak se na mě dívá. „Se ti to kecá...“ procedím skrz zuby. Napnu vůli a pomalu v ní formuluji obrazce, jež mi pomohou vypustit čirou magii. Je to divné. Má mysl vidí mě, ne ale jako člověka, nýbrž jako nějakého plechového muže, který je protkán jakýmisi železnými, ohebnými trubičkami a kapilárama, jimiž proudí něco čirého a strašně horkého. Pohledem sklouznu na místo, kde bych měl mít srdce. Místo něho vidím prazvláštní kotel plný vody, jež neustále vře a pouští do celého těla ....Vždyť je to pára! Pára se v tom mém železném těle uskladňuje až nabývám pocitu, že to železné tělo dlouho nevydrží pohromadě a náhle to spatřím. Malé kuželovité válečky s jakýmsi poklopem. Uvědomím si, že to jsou prsty onoho železného muže. Najednou se jeden poklop nadzvedne a z něho silným tlakem vyjde pára. Takhle to mám udělat? Soustředím se a cítím tu nekontrolovatelnou energii v mém těle, jak se rozpíná do všech směrů. Představím si, jak by měla proudit, jakým směrem by se měla ubírat. Natáhnu jednu a pak druhou ruku směrem k nepříteli. Mám pocit že prsty pulzují, jako kdyby každou chvilkou měly vybouchnout. „Plyň!“ Ani nevím proč jsem to řekl, Morunt řekl, že nemusím nic formulovat a sám jsem si vědom, že toto prosté slovo může uvolnit energii uvnitř mě. Nicméně jsem měl tu tendenci to říct. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to vypadá dobře..." Poznamená Eliz. Cedrik zívne a řekne: "Zbaví ho to velkovévodských ambicí, ale důkazy nebudete mít pořád žádné." Připomene. Pak se podívá na Eliz. "V kolik mají přijít?" Eliz pokrčí rameny. "No, už tu měl být..." Cedrik znova zívne a u toho něco řekne, zní to jako "paráda." Eliz ti vysvětlí. "My teď totiž taky na něčem pracujeme. Je to rozhodně menší, než to, co děláte vy, ale je to pro nás docela důležité." Napije se připravené kávy. "Vzpomínáš na ředitele naší Akademie?" Jak by ne? Zemřel před dvěma lety při uzavření. "Nahradil ho takový mladý ředitel, ten je ale strašný. Arogantní a navíc neschopný. Tak sepisujeme petice a tak... Ele by ho samozřejmě mohla odvolat rovnou, ale nechceme, ať ji nařknou ze zaujatosti... Čekáme na kamarády, kteří nám mohou pomoci." Pak se otevřou dveře a do jídelny vejde nazřívač Jeid. Naposledy jsi jej viděla, když byl ve čtvrtém ročníku, teď je mu šestnáct, takže povyrostl, rozšířil se v ramenou a celkově víc zmužněl. Cedrik vstane a široce se usměje. "No konečně..." Jeid se také zazubí, pak do sebe kluci narazí pěstmi. Eliz Jeida krátce obejme a Jeid pak pozdraví i tebe. "Ahoj Anett, rád tě zase vidím." Za Jeidem vejde Victor, kterého si pamatuješ díky jeho skvělým akrobatickým výkonům během jedné hry. Jak utíkal pronásledovatelům se šátkem v ruce přes římsy a podobně. S Cedrikem se taky srazí pěstmi, S Eliz se pozdraví je slovně. "Zdravím." Pozdraví potom s kývnutím i tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No... král... nebo spíš bývalý král by ho mohl obvinit z vydírání. Ale hlavní je, že princ Raphael ho nikdy nejmenuje velkovévodou a tak nás aspoň nebude tlačit čas.“ Usměji se. „A najít důkazy k jeho dalším zločinům je práce už jen otázka času.“ Mrknu na ně. Hodně se mi zlepšila nálada, aspoň něco nám vychází. Ukousnu si kousek sýra a poslouchám Eliz jak mi vypráví o jejich akci. A to zbavit se zlého ředitele. „Tak to je skvělý nápad. Doufám, že vám to vyjde. Ale podle toho co říkáš by vám to asi měli podepsat všichni studenti.“ Usměji se. Najednou vešel Jeid a za chvíli po něm i Victor. Sakra... ti vyrostli. Jak je možný, že ten čas tak rychle utíká. Vstanu. „Mládenci! Moc ráda vás vidím.“ Obejmu je jako přátele, které jsem dlouho neviděla. „Vy jste teda vyrostli. Ještě před chvílí jste byli takhle malí. Rostete do velmi pohledných, mladých mužů.“ Usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kluci se zasmějí, Eliz jim nabídne snídani, ale oni odmítnou s tím, že už jedli. "Viki, sehnal jsi podpisy těch ostatních ředitelů?" Zeptá se Cedrik Victora, který si nalije do hrnku kávu. Pak se napije a teprve potom odpoví: "Jenom od tří, zbytek jsem ještě nestihl. Ale oni to podepíší." Ujistí ho. Eliz je pak nažene do vedlejšího salónku, aby se věnovali práci. Chvíli zůstaneš v jídelně sama, brzy se ale objeví Erik. Učesaný a upravený, ale taky vypadá, že by ještě chvíli pospal. "Brýtro." zamumlá a svalí se na židli. Nabere si nějaké rohlíky a zeširoka zívne. "Páni, já tě dneska na tom parketu asi ušlapu, jestli se neprobudím..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí, když to slyším. „Tak vy jste šli rovnou až nahoru? Tak to smekám.“ Dívám se jak odcházejí do salónku si všechno vyřešit. Zavrtím hlavou. Jsou šikovní... jednou z nich budou jistě vážení mágové. Už jsem dojídala, když se připloužil Erik. „Dobrý ráno.“ Řeknu. Trochu mě zamrzelo to jak jsem unavení, bylo to proto, že byli požádáni aby mi pomohli. Takže to bylo vlastně kvůli mě, že mají málo spánku. „Když se na to nebudeš cítit bude stačit jen jeden tanec. Já stejně nejsem moc na tanec i když to umím.“ Pokrčím rameny a odsunu talíř. Místo toho si naliji z karafy vodu. „Tak mě napadlo, Eriku. Až král odstoupí. Bude moci obvinit Hilla z vydírání?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Veškerá energie se ti z celého těla přesune do pravé natažené ruky. Máš pocit, jako by ti ona ruka měla explodovat. A nejspíš to není jen pocit. Silou vůle se ti podaří magii dotlačit ke konečkům prstů a jakmile z tebe vyrazí ven, už to jde samo. Magie vystřelí k bojovým mágům v oslepujících záblescích. Rukou ti to několikrát hodí. Když se v tobě uvolní jakýsi "přetlak" magie přestane proudit a už ji v sobě příliš necítíš. Teprve teď ti přestanou slzet oči a ty přestaneš řvát bolestí. Můžeš se podívat, co jsi způsobil. Tam, kde byla před chvíli jednotka bojových mágů, se nachází jen prach a pár zčernalých kostí. Sem tam nějaké to seškvařené maso, ale příliš ho není. Za tím vším chybí polovina hradeb... "Moc pěkné." Ocení to Morunt suše a nevěřícně zavrtí hlavou. Pak se otočí k jednomu z mágů. "Deaktivujte to kouzlo." Mág přikývne a po chvíli ztratíš se svou ničivou magií veškeré spojení. Jediné, co ti po ní zbylo, je silné brnění v pravé paži. "Iluze už nefunguje." Podotkne Morunt, když se na tebe mágové Bratrstva šokovaně zadívají. "Můžeme pryč? Je možné, že sem brzo pošlou další týmy." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale jo, pár tanců zvládnu. Nemůžeme přijít na ples a celou dobu sedět." Napije se kávy a zakousne se do housky. Pak zavrtí hlavou. "Bude. Pochybuji ale, že to udělá. Musel by tím totiž přiznat, že není královské krve a to by znamenalo pár desetiletí v tvrdém žaláři. To mu za obvinění, které může vévoda snadno popřít, nestojí." Vysvětlí ti a dál snídá. Dveře kuchyně se opět otevřou a dovnitř vejde Clark. Snad jako jediný z dospělých mágů v tomto sídle vypadá svěže a odpočatě. "Dobré ráno." Obdaří vás dva úsměvem a popadne konvici s kávou. Tu pak nahne k hrnku, ale žádný životabudič z ní nevyteče. Clark se zamračí a obrátí prázdnou konvici dnem vzhůru. Pak ještě celkem zbytečně dlaní poklepe na dno. Výsledkem je pár hnědých kapek, které stečou do hrnku. Clark si povzdechne, odloží konvici, sedne si vedle Erika a zakousne se do rohlíku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu. „Škoda... no co se dá dělat. Však mi na něj něco najdeme.“ Řeknu rozhodně. Přijde Clark, který zatím jako jediný vypadá, že si odpočinul. „Dobré ráno.“ Odpovím a sleduji, jak marně zápasí s konvicí. Musím se zasmát a vstanu, vezmu konvici. „Přinesu ti čerstvou kávu.“ Řeknu. Byla to maličkost, tak proč to neudělat. Odejdu do kuchyně, kde asi překvapím kuchaře, na nic se neptám a prostě připravím novou kávu. Pak plnou konvici donesu do jídelny, podám ji Clarkovi a zase si sednu. „Ani nevíte jak se těším na to, jak se bude Hill tvářit až to zjistí. To bude k nezaplacení.“ Řeknu vesele. „Doufám, že má slabé sebeovládání a přede všemi vybouchne vzteky.“ Řekla bych, že dneska musím zářit. „Alex to dobře vymyslel, aby se to oznámilo na plese.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Krásny slastný a zároveň život beroucí pocit, odehrávající se uvnitř mě samotného. Je to opětovné De ja vu. Smířil jsem se s osudem, že tu zemřu, ale nějaké světlo, naděje či přirozená touha po životě mě donutila, abych se nevzdával. Řval jsem bolestí jako nikdy předtím, když mým tělem projížděly křeče bolestí a z očí mi stékaly slzy. Dokola a dokola jsem si přál jen jediné: Ať už to skončí, ať už zemřu nebo ať ze mě kurva už vyprchá! Možná to slovo, to vyslovené slovo mě zachránilo. Plyň. Cítím zrychlený nával do své pravé ruky, kde mám i znamení moru – jež je znakem Morgona. Neskonalá bolest, jako by snad člověk ani neměl vydržet nebo je na hranici únosnosti. Silou vůle si představím železné prsty železného může a pak je to tu. Ani nevím, co všechno jsem cítil, agónie, síla, vzrušení, snad kombinace všech pocitů, které jsem znal a přidali se k tomu i ty, které jsem nikdy nepoznal či neznal. Energii z mého těla vystřelí jako nabitý kánon dělovou koulí a nepravidelných záblescích se řítí na nepřátele, stojící přede mnou. Ruka mi párkrát zacuká, jako kdyby chtěla změnit směr, Chytnu ji druhou rukou nad předloktí a udržuji stejný směr, ve kterém jsou nepřátelé. „Konečně!“ povzdechnu si, když napětí v mém těle pomalu utichá a já magii již příliš necítím. Pomalu mě opouští bolest, když už necítím tu prazvláštní bolest, otřu si rukou slzy a podívám se před sebe. Děsivé a zároveň vzrušující. S tím, s tím bych se mohl bránit pro nim, proti mágům. Nebudu muset být lokaj, jež poslouchá jejich rozkazů, protože budu mít stejnou zbraň, co oni. Budu se moci bránit proti jejich vůli. „Pěkné?“ Nadzvednu jedno z obočí při Moruntových slovech. „Řekl bych strašné. Jen překvapení hrálo v náš prospěch. Kdyby nebyli všichni pohromadě, tak kdo ví, co by se stalo.“ Pronesu kriticky a představím si situaci, kdy bych jednotlivé mágy musel nahánět svými meči, kdyby všichni nepadli. Morunt mezitím přikáže, aby deaktivovali kouzlo. Po mé smrtící síle mi zbude jen lehké záškuby a cukání v pravé paži, jež se stala pro tuto situaci něco jako katalyzátorem pro vypuštění čiré magie. Zpráva o tom, že iluze nefunguje mě nijak netrápila. Nepřátele byli mrtví, takže nehrozí, že by mě někdo mohl označit a Anett, ta je bůh ví kde, ale můžu usuzovat, že bude v bezpečí. Přeci jen jsme potkali bojové mágy Věže a ne mágy Černého měsíce. „Nemá smysl tu marnit náš drahocenný čas. Přesto se chci zeptat, zda nemáš nějaký rychlý způsob, jak zjistit, zda někdo není v naší těsné blízkosti. Nerad bych, aby můj obličej byl vyvěšen v každém městě Říše.“ Dám svému služebníkovi prostor, aby splnil oč jsem ho požádal a pokud toho není schopen prohodím rukou v náznaku gesta, ať jsme z tohohle „hřbitova“ pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No moc nadšený nebude." Pousměje se Erik. Clark zamumlá díky za kafe a nalije si plný hrnek. "Já doufám, že bude mít takové sebeovládání, aby vás na místě nezapíchl." Erik nevzrušeně pokouše sousto a polkne. "Toho dědka bych přepral levou rukou a poslepu, i kdyby měl dva meče." Clark se napije a kývne. "A kdyby ne, aspoň byste už neměli problém se sháněním důkazů." Erik se zasměje a pak ti řekne: "Měli bychom si pak zkusit pár kroků, ať na plese nezačneme tančit každý něco jiného." Otevřou se dveře a vejde Lisa. "Pane Itaro, dole na vás čeká jeden bojový mág." Clark se zatváří napjatě, ale přikývne, zamumlá, ať ho omluvíte, a jde dolů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No řekla bych, že i já bych se zvládla obstojně ubránit.“ Řeknu s úsměvem. Přikývnu. „Dobře. Ale až budu mít na sobě ty plesové šaty. Mají velkou sukni. V tom jsem ještě netančila. Mám obavy, že bych si mohla šlapat na spodničku.“ Uculím se. Clark odejde a já se otočím znovu na Erika. „Tak jsem přemýšlela o těch tvorech, co přišli bojovat s démony.“ Řeknu pomalu. „A taky jsem myslela na Maxe. Myslíš, že kdybych se jich zeptala... že by nám mohli něco poradit? Jak dostat Maxe zpátky?“ zeptám se na jeho názor. „Možná by něco mohli vědět.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jistě, ale očekává se ode mě, že vystartuju první." Řekne Erik s úsměvem. "Jo, to je prokletí šlechtičen." Zasměje se potom a dolije si kávu. "Hm?" Řekne na tvou větu o stvořeních a potom poslouchá, co říkáš. Zamyšleně pokrčí rameny. "Možná by mohli něco vědět. Ale podle všeho Maxe odeslali přímo do sféry démonů." Pokýve hlavou. "Možná by jej mohli dostat zpět. Možná.." Potom dodá. "Pokud je ještě naživu." Když si uvědomí, co řekne, rychle ještě dořekne: "Což by mohl, není tam déle, než týden. Daniel tam přežil bezmála dvacet let." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To, že to bylo možné mi dalo jistou naději. Poposednu a na tváři mám jasně viditelný nadějný výraz. „No právě. A Max by to taky mohl zvládnout. Nakonec ví co Daniel dělal, aby tam přežil. Možná ho napodobil. No a ti tvorové jsou taky z jiné sféry... třeba oni mají nějaký způsob, jak... no.... jak to udělat.“ Řeknu. Nakrčím zamyšleně obočí. „Alex se s nimi jistě zase brzy setká. Povím mu o tom. A on se jich zeptá.“ Povzdychnu si. „Jen doufám, že si nedělám zbytečné naděje. Bohužel... všechny ty starosti kolem odsunulo Maxe stranou... někteří na něj určitě už úplně zapomněli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, Alex s tím snad něco zmůže. Všiml jsem si ale, že ho zmizení Maxe tak moc nevzalo. Nevím, jestli je to tím, že počítá, že Max v té sféře přežije stejně jako Dan... Nebo proto, že Maxe nemá rád tak jako Daniela... Jistě, Maxe má rád, ale Dan je jeho bratranec, Alex ho prakticky vychoval..." Řekne Erik. "Vzpomínám si, že když si myslel, že je mrtvý Daniel, nebyl skoro schopen normálně uvažovat. Byl jako šílený, posedlý. Jeho vraha - tedy toho mága, co je tam poslal - pronásledoval a pak ho rozmetal na kousíčky. A potom udělal solidní vítr mezi bitevními a bojovými mágy, obrovské čistky, mnohonásobně zvýšené nároky... A teď? Nic..." Pokrčí rameny nad tvou poslední větou. "To je tím, že současná hrozba Apokalypsy pro většinu lidí převyšuje život jednoho bojového mága. I kdyby se ztratil nějaký člen rady, tak by se jej nehledalo tak intenzivně. Všichni se zaměřují na démony. Max má ale alespoň tu výhodu, že jsou teď všichni démoni uzamčení v jeho sféře velice rozrušení, takže si ho třeba nevšimnou." Napije se kávy a znovu se pohrouží do svých myšlenek. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývla jsem. Ano to byla pravda, Alexe to tolik nesebralo, ale i já jsem to přikládala tomu, že jsou důležitější starosti. Vstanu. „Půjdu se ho na to zeptat hned. Pro jistotu. Uvidíme se potom... hm... tak ve dvě hodiny v salónku. To bych už mohla mít ty šaty.“ Rozloučím se s ním a vydám se za Alexem. Snad ho nebudu rušit... kdy se vlastně dostal do postele? Možná, že ho budu rušit... achjo. Nebo možná ne... mají malé děti. Ty rozhodně už budou vzhůru a řádit. Ale taky se o ně může starat chůva. Takže první se půjdu podívat na dvojčata a zeptám se jejich chůvy jestli už jsou jejich rodiče vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V horních patrech sídla Carla de Scorea jsi ještě nikdy nebyla, ale chodba vypadá stejně jako ty spodní. V jednom pokoji jsou otevřené dveře, v jednom z křesel sedí velice stará dáma, vedle Lisy další chůva v domě. Děti si hrají na zemi na koberci. Když vejdeš dovnitř, dáma tě pozdraví a pak ti odpoví. "Paní Eleonora už je vzhůru, musela ale vyřešit nějakou neodkladnou záležitost v rámci své funkce. Pan Alex ještě spí." Docela si umíš představit, že tahle chůva se starala i o malého Alexe a Carla, i když tehdy byla velmi mladá. Pak sebou obě trhnete a zadíváte se na malého Williema, který právě elektrickým výbojem vyslaný z ukazováčku zabil mouchu. Tu si teď se zaujetím prohlíží. Jeho sestra mu nadšeně zatleská. "Je tohle normální?" Zeptá se chůva trochu vyděšeně. "Pamatuji si, že pan Alex občas k sobě nechtíc přitáhl solničku, ale nikdy kolem sebe nestřílel blesky." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu a zadívám se na ty malé andílky. Když Williem vystřelil z prstíků blesk, leknu se. Chůva je zděšená, já se ji nedivím. „To vážně nevím. Ale měla by jste to říct rodičům. Mám dojem... že není moc dobré, aby v tak raném věku používali magii. Jsou ještě příliš malí aby to chápali. Jednou by to mohl Williem použít na svou sestru... ještě z toho nemají rozum.“ Přijdu k dětem a sednu si k nim. „Ale ještě jsem tedy neslyšela, aby se u dětí projevila magie takhle brzy... ale asi je to tím, že oba jejich rodiče jsou tak silní.“ Natáhnu se a polechtám Williema na holém chodidle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt kývne, narovná se, zavře oči a paže roztáhne do strany. Hluboce se nadechne a pak pomalu vydechne. Nemáš pocit, že by se něco stalo, ale pak Morunt ruce svěsí a otevře oči. "Krom nás už tu nikdo není." Pak se obrátí na jednoho z mágů. "Nech to tady prohledat, třeba najdeme něco zajímavého." Mág přikývne a mávne na několik kolegů, kteří jdou s ním. Morunt pak zavolá: "Zbytek se vrací." Položí ti ruku na rameno a přemístí se s tebou. Objevíte se na místě, které jste před nějakou dobou opustili, v oné hale v sídle Bratrstva. Kolem vás se postupně objevují další temní mágové. Přemístění ti opět nezpůsobilo jediný problém, cítíš se ale po kontrolování té obrovské energie fyzicky velmi vyčerpaný. Morunt se na tebe podívá. "Řekněte, až budete připraven na lekce magie. Takovéto vypouštění čiré energie je na míle vzdáleno skutečnému kouzlení." Pak se podívá na jednoho z mágů, který se jej na něco ptá. "Jistěže se shromáždění neruší. Zítra večer, přesně podle plánu." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hlavně by neměly mít aktivovanou magii." Ozve se za tebou Dartorův hlas a Dartor vejde do místnosti. Usměje se na děti. Za ním se o zárubně dveří opírá rovněž se usmívající mága Lena. "Je ale pravda, že některé děti, které se v budoucnu ukázaly být velmi mocné, dokázaly využívat i pasivní magii. Tuto schopnost ale ztratily kolem desátého roku života, kdy se běžně nastupuje na Akademii a začíná se vytvářet aktivní magie." Vysvětlí vám. Chůva to možná nechápe, ale ty ano. "Pro příklad nemusím chodit daleko. Uměl jsem to já, ty, Eleonora, Alex a mnoho našich známých." Klekne se před Willa a vystřelí z prstu výboj, který míří jen tak do prázdna. Will se zasměje a Dartora napodobí, i on opět vystřelí výboj. Chůva sebou znova škubne. Dartor přikývne a zadívá se Willovi do očí, pak k němu začne velice tiše mluvit a nakonec William jakoby chápavě přikývne. Dartor se pousměje a zvedne se. "Neviděli jste Cedrika, potřeboval bych s ním mluvit?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu, že chápu. „Jistě. Jako dítě se mi podařilo uzdravit svého psa, když ho podupala kráva. Ale blesky jsem z prstů nestřílela. Trochu mě to znepokojuje. Sice by tím nikoho vážně nezranil, ale kdyby to udělal na svou sestru nebo jiné dítě, mohl by ho popálit. Při nejhorším zranit oči.“ Řeknu a vezmu si na klín dívenku a dělám jako, že jsem ji ukradla nos. Zvědavě jsem se zadívala na Dartora, který něco říkal malému Willovi. Nějak se mi nechtělo věřit, že by Will Dartorovi rozuměl. Sotva uměli mluvit. „Jsou v čajovém salónku a kují plány, jak se zbavit ředitele Akademie, který je podle nic příšerný.“ Řeknu. „Co jsi Willovi říkal?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nikdo tu není, takže se nemusím snad strachovat o prozrazení mé identity a já se budu moci navrátit k Jestřábům. Pociťoval jsem Moruntův přístup za dost laxní, ale překvapil mě, když pověřil několik mágů, aby to zde prohledali. Pak šlo vše ráz naráz, položil mi ruku na rameno a svět se opět zatočil, nicméně jsem už nepociťoval žádnou nevolnost či zakolísání. Sídlo Morovného bratrstva Objevíme se na mě známém místě a postupně se objevují další a další mágové. Trošku se mi podlamují kolena, ne po přemístění, nýbrž po vypuštění té obrovské energie. „Jediná věc, na kterou teď myslím je teplá koupel, něco k jídlu a dlouhý spánek.“ Pak se zeptá nějaký mág na něco. Shromáždění? A už zítra? Přes mou značnou nelibost z tak hektického načasování ze sebe chci setřást únavu. „Přeci jen by nebylo na škodu mi dát nějakou lekci z magie.“ Teď si nemůžu dovolit polevit a dát prostor únavě. Vybavím si pár okamžiků svého tréninku, kdy jsem si myslel, že jsem na hranici svých fyzický i mentálních schopností, nicméně dokud můžu stát, tak to není tak zlé. Vyčkám na Moruntunovo vyjádření. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dík." Kývne Dartor a otočí se, aby šel za nimi. Když se ho zeptáš, co říkal Willovi, zarazí se, otočí a pousměje se. "Bylo to napůl domlouvání a napůl zaříkání. Prostě jsem mu vysvětlil, jak se věci mají." S tím mávne na Lenu a oba jdou dolů. Chůva ještě pořád nevěřícně vrtí hlavou. Když v tom se dole ozve nějaký rozruch, někdo zařve na poplach. Kolem vašich otevřených dveří proběhnou čtyři strážní. Když doběhneš dolů, vidíš před sebou zajímavou scénu. Ve vstupní hale stojí mračící se Daniel de Salcer, a kolem něj klečí asi dvacítka strážných držících se za hlavu. "To je tak, když napadnete telepata." Odtuší s úsměvem rozcuchaný Alex, který se v bílém hávu objeví za tebou. Rozesmátý Daniel kývne. "Neměl jsem čas jim vysvětlovat, že patřím k rodu." Pak promluví i k němu i k tobě najednou. "Přišel jsem vám říct, že jsme konečně rozbili toho telepata. Byl ale buď neuvěřitelně zoufalý, nebo naprostý blázen, protože když jsme prorazili jeho zábrany, mnoho svých vzpomínek prostě zlikvidoval. Něco jsme z něj ale dostali. Můžete na chvíli do soukromí?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se ozval poplach, lekla jsem se, že sem přišel nějaký Hillův člověk. Že by měl někdo tolik drzosti? To snad ne. Postavila jsem malou na zem a běžela ke zdroji toho rozruchu. Ale uklidnila jsem se, když jsem uviděla Daniela. Proč ho strážný napadli? Zavrtím hlavou, tady se tedy dějí věci. Daniel nám oznámil, že konečně zlomili toho telepata. Další dobrá zpráva! Že by se vážně štěstí konečně přiklonilo na naší stranu? „Čajový salónek je zabraný.“ Pronesu. Byla jsem vážně zvědavá co se dozvěděl. „Co třeba nějaký pokoj pro hosty?“ navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tohle je bratranec vašeho pána. Uděláte dobře, když si jej zapamatujete." Sdělí strážným a ukáže na Daniela. Pak na něj kývne. "Pusť je." Daniel nehne ani brvou, nicméně strážní si pustí hlavy a pomalu a roztřeseně se postaví na nohy. Alex je mávnutím ruky pošle pryč a vy všichni pak jdete do jednoho z pokojů pro hosty. Tam se Daniel posadí do křesla, Alex zůstane stát naproti němu. "Je to kult Ocelová lebka - mimochodem docela výstižná název." Řekne vám. "Jsou v kontaktu s démony, pracují pro ně. Musíme svolat Radu, přidat Ocelovou lebku na seznam temných kultů a prohlásit všechny její členy za přisluhovače temné magie." |
| |
| Pevnost Velitel začne vyprávět cosi o tom, že budou dobývat města zpět. Tohle nedopadne dobře... zemře moc lidí... Poté prohlásí něco o mázích a o tom, že mne mohou dostat do Věže. Přenést... do věže? Jestli nejde magie... nemělo by to nejít? Zachránce tiše pronese, že mě k nim zavede. Kývnu. Ale v duchu si až tak moc nejsem jistá, jestli se mi tam vůbec chce. Přecijenom... vydala jsem se na cesty kvůli připravě na dobu, až půjde magie. Takhle by to byla jenom ztráta času. Zachránce mezitím vyrazí s koněm k pevnosti. Ale aspoň jít mezi mágy než vojáky. I kdybych zůstala tady. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Já také zůstala stát, převážně proto, že buďto jsem si mohla sednout na druhou stranu místnosti k pracovnímu stolku a nebo na postel. Poslechla jsem si Danielovi zprávy. Svolat Radu? Teď? Sakra... Promnu si zátylek. „Tak dobře. Jak dlouho taková věc potrvá? Mám ještě nějaké... cože s démony?“ uvědomím si co vlastně řekl. „Takže oni pracují pro démony? Ti jim dávají rozkazy?“ zeptám se překvapeně. „Nevěděla jsem, že démoni umí být takhle vynalézaví. Takže tohle jsou ti vyšší démoni? Mají organizační schopnosti a netrhají lidi na potkání?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt na tebe nejdříve vykulí oči, ale pak rázně zavrtí hlavou. "Teď v žádném případě. Nehodlám vás hned zabít. Nepřežil byste, to mi klidně věřte." Zauvažuje. "Snad zítra ráno. Teď byste se měl najíst, jít se umýt a pořádně se vyspat." Luskne prsty na jednoho z mágů. "Zajisti vůdci připravené komnaty." Mág okamžitě přikývne a odejde. Morunt se otočí k druhému. "Ty vůdce odveď na večeři." I tento mág přikývne, Morunt se pak ještě otočí na tebe. "Až se oficiálně ujmete vlády, budete mít hodně práce. Budete muset sestavit celou hierarchii, kdo bude komu podléhat, kdo bude velet nekromantům, kostrám a podobně. Budu se vám snažit co nejvíce pomoci, ale konečné rozhodnutí je na vás." Mávne na mága, kterého pověřil, aby tě dovedl do jídelny. Morunt se pak otočí ke shromážděným mágům. "Ztráty?" Zavolá a vejde do jejich středu. Tebe mág zavede do přepychově zařízené jídelny (jsou tu jen tři stoly, takže je to očividně jen pro velitele), u švédského stolu si můžeš vybrat z mnohých luxusních, ale i obyčejných jídel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Normálně by trvala dlouho, než by se všichni sešli. Ale jelikož jsme jen čtyři, bude to trvat jen pár minut. Musí to ale ještě schválit Shalafi, kterého nemáme, to znamená, že ještě musíme jmenovat prozatímního. Zařiď si rychle co potřebuješ a pak se sejdeme ve Věži, odpoledne jsi zpět v sídle." Slíbí Daniel, který potom přikývne. "Jo, pracují pro vyšší démony. Proto také měli tolik síly. Je jich jen pár, ale démoni využili nepřítomnosti bohů, zmátli magii a tím se jim zčásti podařilo oklamat brány a poskytli telepatům velké množství energie." Zamračí se. "Počítali s tím, že když ochromí radu, mágové budou ztraceni. Teoreticky měli pravdu, ale nečekali, že vy dva budete u elfů, já budu narychlo jmenován a Crus se rychle vzpamatuje." Pak ti nabídne: "Tak si ještě rychle zařiď co potřebuješ a pak přijď. Jak se..." Alex letmo kývne a pousměje se. "Já se s ní přemístím." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ulevilo se mi, ples v pohodě stihnu. „Dobře. Brzy se uvidíme.“ Rozloučím se s Danielem. Otočím se na Alexe. „Vlastně potřebuji vyřídit jen jednu věc. Chtěla jsem s tebou mluvit. Napadlo mě jestli by jsi se nemohl těch naších spojenců z jiného světa zeptat jestli nevědí o způsobu jak dostat Maxe z té pekelné jámy.“ Řeknu. „Třeba budou znát nějaký způsob.“ Pokrčím rameny a si ho s úsměvem prohlédnu. „Já počkám. Klidně se běž upravit.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nějak tak jsme očekával tuto reakci. Upřímně řečeno jsem za ni vděčný. Mé obavy z toho, že bych mohl ukázat slabost mě ale nutili k tomu, abych to řekl. Nicméně Moruntův výraz ve tváři a jeho slova mě svým způsobem zachránily. Nejvíce zvláštní je to, že podivným způsobem mi jde o to, abych neukázal slabost, přičemž mě vlastně jejich názor může být ukradený. Je to prazvláštní ironie. Nebýt mě, nenastala by ta situace, že by byli v ohrožení. Nicméně je dobře, že jsme se z toho dostali takto. Kdyby totiž ne, cítil bych se ještě hůř z toho důvodu, že by můj život zachránil někdo jiný. Přestanu probírat tu slátaninu, odehrávající se mi v hlavě. „Dobrá tedy.“ Jen doufám, že jsi zvyklý na raná vstávání. Pak pokyne ostatním, kteří mi mají připravit komnaty a zavést do jídelny. Představa teplého jídla, koupele a postele mi připadalo jako to největší štěstí, co mě teď mohlo potkat. „Ujmu vlády? To je poněkud ukvapené. Navíc si nemyslím, že jsem zrovna ta pravá osoba, která by měla mít konečné rozhodnutí v tomto směru. Přeci jen o tom nic nevím. Podle mě by vedení mělo zůstat v Carlových rukách.“ Dál to nekomentuji a odejdu s mágem do jídelny. „No paráda.“ Pronesu k sobě, když uvidím všemožné kotlíky, mísy a mnoho dalších věcí, jež mají sloužit k tomu, aby zahnaly hlad. Odpusť mi bože můj těžký hřích obžerství. Dál se tím nezabývám. Vezmu si pečené kuřátko, brambory, jež nebyly vařené, nýbrž je pokrývala křupavá krustka a k tomu jsem vzal malá drobná rajčátka. „Ho ho, tohle se dost liší od mé dosavadní stravy.“ V hlase nebylo stěžování, jen holá skutečnost. Pravda je taková, že si ale nemůžu stěžovat. Díky stravě a nejen ji, jsem takový jaký jsem. Trošku propnu svaly v celém těle, které se pohnout. Usměji se. Jednou za čas to snad nezaškodí a pak se s chutí pustím do jídla. Po pocítěni pocitu naplnění, nikoli přežrání, požádám mága, aby mě zavedl na místo, kde si můžu dát teplou koupel. Cestou směrem k ní se ptám mága. „Kde to vlastně jsme?“ Pak si vzpomenu na něco, co jsem zapomněl s Moruntunem probrat a podvědomě sáhnu na přívěšek Jestřábů. Doufám, že to slouží doopravdy jen k přemístění. Přesto se mága zeptám. „Máte tady někoho, kdo by se mohl podívat na tohle?“ Podám mi přívěšek. Pokud je pravda to, co Moruntun říkal a Matka církev je prohnilá a zkorumpovaná, tak dříve či později se bude muset vypálit do základů. Po koupeli se vypravím do „svého“ pokoje, kde mága propustím. „Děkuji za tvůj doprovod, už tvé služby nebudu potřebovat.“ Vejdu do pokoje, který si se zájmem prohlédnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex zamyšleně přikývne. "Zeptám se jich." Pak dodá: "Max je určitě ještě naživu - Daniel mu řekl, jak ve sféře přežil, takže je velká šance, že jej najdou." Pak si s pousmáním prohrábne vlasy a přikývne. S tím se odejde upravit. Za okamžik je zpátky, příliš se neučesal, ale to on nikdy. Oblečený je v černém hávu s bílým pruhem na levém rukávu. Položí tu ruku kolem ramen a společně se přemístíte do Věže. Dojdete do místnosti Rady, kde už čeká Crus a Daniel. "Prvně se musíme domluvit na zastupujícím Shalafim." Řekne Crus a ty s Danem se posadíte na svá místa. Do křesel kolem kulatého stolu. "Kdyby to nebylo tak riskantní, nechal bych jmenovat Fredericka von Hirentze." Řekne Alex, Daniel přikývne. "Vrchní velitel Tajných sborů? Ano, to je příliš riskantní. Nesmíme Sbory pustit k velení." Crus pokrčí rameny. "Potom tedy Rinald Thereus. Hlavní velitel bitevních mágů." Alex přikývne. "Pro." Daniel rovněž kývne. "Pro." Tenhle rychlovýběr se ani v nejmenším nepodobá celodenní volbě skutečného Shalafiho. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Taky si myslím, že je to možné.“ Řeknu. Počkám než se dá do pořádku, ale byla to jen chvilka. Hned byl zpět a přenesl nás do Věže. Rada skládající se ze čtyř lidí. Fajn... to bude rychlovka. Musela být. Musím pak ještě na sebe navléct šaty a zkoušet tanec s Erikem než vyrazíme na ples. Vím, že času bylo dost, ale tak nějak jsem měla pocit, že mě ten čas tlačí. Sedli jsme si ke stolu. Padli dvě jména. Ale velitele Tajných sborů se zdráhali jmenovat. Nakonec nějaký Rinald... v pravdě nemám představu kdo to má být. Ale když to odsouhlasil Alex i ostatní, tak přikývnu a taky hlasuji. „Pro.“ „Ah... kéž by všechna sezení Rady byli takové rychlovky.“ Řeknu, když je odsouhlaseno. „Takže co ty Železné lebky? Nebo jak si to ti telepati říkají. Prohlásíme je za Temný kult? Spolčili se s démony, což jsou přímo zlé bytosti. Takže bychom asi měli.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zastupujícím Shalafim se tedy stává dosavadní velitel bitevních mágů Rinald Thereus." Řekne Crus s konečnou platností. Na tvá další slova Alex kývne. "Samozřejmě, že prohlásíme. Totiž... pro." Po něm se slůvko "pro" ozve ještě dvakrát. "Všichni členové tohoto kultu jsou jako vždy obvinění ze zrady Řádu, praktikování černé magie a navíc ještě z útoku na představitele Řádu." Prohlásí Daniel a Alex zavolá jednoho bojového mága, aby nechal na seznam zapsat Ocelovou lebku a oznámil Rinaldovi jeho novou funkci. Dorian Crus se pak zeptá: "To by mohlo být vše. Nebo má někdo ještě něco?" Alex se zeptá: "Jak to vypadá s démony?" Crus mu odpoví: "Pořád dole zuří bitvy, ale vyhráváme." Alex položí další otázku: "Válka?" Crus se pousměje. "Sevar už požádal o příměří, elfské loďstvo rozdrtilo Narnostskou flotilu, takže i Narnost nejspíš brzy požádá o příměří. Většina našich sil se teď opřela do Albie, která takový nátlak dlouho nevydrží." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hurá... takže konečně se všechno pomalu vrací do normálu. První se na nás nahrnulo tolik potíží a teď se pomalu řeší. Už aby to bylo. Těším se až se vrátím do svého normálního, průměrně rušného života.“ Usměji se. „Teď ještě, aby se vrátili bohové a bude to.“ Usměji se na muže kolem stolu. Napadlo mě zeptat se na Zioriho, ale nevím jestli by mi něco řekli... protože je tohle pro mě osobní záležitost. A to, když jsem se chtěla vměšovat, dopadlo tím, že nás napadli temní, někdo jistě i zemřel a já nakonec padla do zajetí. Ale poznala jsem Nyose.... no... „Takže. Všechno, pánové?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Přesně tak, už bylo vážně na čase. Všichni si zasloužíme trochu, chci říct hodně, odpočinku." Přitaká ti Alex. Pak už očividně nemají nic dalšího, Daniel se vrátí ke svým telepatickým jednotkám a Crus se vrhne na nějaké další organizace. S Alexem se přemístíte zpět do Carlova sídla a Alex okamžitě zamíří ke své ložnici s tím, že ani zdaleka ještě nevyrovnal spánkový dluh. Předtím si ale ještě na chvíli pochová dvojčata. Jinak se až na hlídkující stráže a chůvu zdá dům skoro prázdný. V čajovém salónku nejspíš ještě probíhá rozsáhlé plánování, ale kde jsou tví "kumpáni", to netušíš. Nakonec najdeš alespoň Erika, v jednom pokoji pro hosty. Leží na posteli a čte si nějakou knížku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec jsme se rozešli, Alex nás vzal zpátky do sídla. Už jsem tu byla skoro jako doma. Kdybych tu nemusela čekat na šaty, nos bych trávila v bratrově vile s rodiči. Ale po tom plese už opravdu musíme náš štáb přesunout, kvůli bezpečnosti. Alex šel za dětmi a pak ještě spát. Osaměla jsem, všichni měli co dělat. A já... nic... čekala jsem na šaty. Tak takové to je? Zůstávat v bezpečí a jen rozdávat rozkazy a nechat riskovat ostatní? Asi ano... Požádala jsem jednoho sluhu, aby mi dali vědět až se objeví švadlena se šaty. Našla jsem Erika, který si četl. „Nevadí, když tě budu otravovat? Nějak nemám co dělat.“ Zeptám se ho a klesnu na roh postele. „Co si čteš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevadí." Řekne Erik a trochu se posune, aby ti udělal na posteli místo. Pak pokrčí rameny. "Nějaký román, půjčil jsem si ho dole v knihovně. Zatím jsme na padesáté straně a nic se neděje." Prohlásí znuděně a knihu zavře. Protáhne se a pak se tě zeptá: "Jak bylo na Radě? Co jste schválili?" Jakmile mu to řekneš, objeví se jeden ze sluhů. "Slečno, je tady švadlena. S vašimi šaty čeká v pokoji pro hosty, který teď obýváte." Švadlena tě potom nechá zkusit si šaty, které ti už dokonale padnou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Romány? To v té knihovně neměli něco zajímavějšího? „No... vybrali jsme dočasného Shalafiho. Nějakého Rinalda Thereuse. Neznám ho. Ale když pro něj hlasuje Alex bude dostačující. No a pak jsme dali ty Ocelové lebky na černou listinu.“ Pokrčím rameny. „Ještě jsme se dozvěděli jak pokračují boje a pak jsme se rozešli. Byla to chvilka.“ Najednou se objeví sluha s tím, že už švadlena přinesla šaty. Zvednu se. „Výborně. Eriku. Za půl hodiny se sejdeme v...“ zaváhám. „Asi nejlepší místo bude v hale. Tam je dost místa na tanec. Salónek je pořád zabraný.“ Pousměji se. „Takže v hale.“ Rozloučím se s ním a spěchám do svého pokoje, kde na mě už čekala švadlena. Navlékla mě do šatů, které mi krásně padli. „Skvělá práce. Sedí mi perfektně.“ Pochválím ji a prohlížím se v zrcadle. Obula jsem si střevíce a vlasy jsem si vyčesala nahoru, nebylo to tedy žádné umělecké dílo, ale nevypadalo to zle. Navíc to bylo jen provizorní, tak nějak jsem měla pocit, že k těmhle šatům bych je neměla mít volně rozpuštěné. Už jsem chtěla jít... jenže... tak nějak jsem nebyla spokojená. Kdyby tu tak byla Eliz, ta by mě jistě dala do pořádku, jenže než bych se dostala na ples, vlasy by do té doby jistě povolili a líčení vybledlo. Tak jsem se ještě lehce namalovala a na krk si dala stříbrný řetízek, abych neměla hrdlo tak holé. No... lepší než nic. Vydala jsem se do haly, kde se mám sejít s Erikem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Carl není vůdce v pravém slova smyslu. Všechna důležitá rozhodnutí musí odsouhlasit, ale hlavní tíha vedení teď spočívá na mně a ostatních velitelích." Řekne Morunt. "Carl je ještě dítě. A krom toho je v rodové hierarchii pod vámi." Po večeři se vydáte ke tvým pokojům. "Jsme na trojhranicích Říše, Ruiila a Narnostu." Odpoví ti mág a vezme si od tebe přívěšek. "Nechám ho prozkoumat." Potvrdí tě a zavede tě do tvých pokojů. Skutečně se hodí používat množné číslo, protože to připomíná opravdu luxusní byt, vyvedený do zlaté a šarlatové. Obrovský obývací pokoj je plný jemně vyřezávaného nábytku z exotických dřevin, tlustý koberec pravděpodobně stojí víc, než si paladin vydělá za deset let. Pozlacené sloupky podpírají vysoký strop, který nahoře tvoří klenbu. Ložnici samozřejmě dominuje velká postel, zbylý prostor vyplňuje šatní skříň. Koupelnu má apartmá také, tedy bíle vykachličkovanou místnost s kádí zapuštěnou do podlahy. Posledním pokojem je malá pracovna s bytelným stolem a několika skříňkami na dokumenty. ty jsou ale zatím prázdné. Na stropě jsou pověšené magické osvětlující krystaly. od Anett víš, že se aktivují tlesknutím. Momentálně ale místo nich pokoje osvětlují svíce. U postele, kolem které jsou pověšené baldachýny, visí ze stropu provázek, kterým se zvoní na služebnictvo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rinald je dobrý chlap. Je to velitel bitevních mágů, mocný a zkušený veterán." Řekne Erik a souhlasně nad volbou pokýve hlavou. "Fajn, budu tam." Usměje se a nechá tě, aby ses zašla převléct. V pokoji se švadlena děkovně usměje a vyjde ven, aby ses mohla dopřipravovat. Nakonec jsi se sebou něco udělala, ale kdyby to viděla Eliz, asi by měla infarkt. Ona má snad každý den jiný elegantní účes a i v obyčejném bílém hávu vypadá neuvěřitelně vznešeně. Ale někdo má holt takový dar. Erik už tě čeká v hale. Oblečený je v černých kalhotách a botách s mírnými nahoru zkroucenými špičkami. Nahoře má bílou košili, ze které jsou ale vidět jen límce, protože přes ní má ještě těžký prošívaný kabátec sahající do půli stehen. kabátec má barvu půlnoční modři a jsou do něj vetkány stříbrné nitě, které vytvářejí složité vzory. Na zádech má připnutý pláštík ve světlejší modré barvě. Na učesaných černých vlasech mu sedí baret v barvě kabátce. Vedle Erika stojí Dartor. Ten má oblečenou volnou bílou košili a kožený kabátec s rozparky na rukávech (odkaz). K tomu jednoduché černé kalhoty. Lena je tady také, v jednoduchých, ale hezkých fialových šatech. "Řekli jsme si, že si zatancujeme ve čtyřech a vyzkoušíme si tak i výměny partnerů během tance." Řekne Dartor a elegantně přistoupí k Leně, kde ji nabídne ruku. Erik udělá to samé u tebe. Přestože tancovat docela umíš, cítíš se najednou jako dřevo, protože Dartor a Lena jsou šlechtici, kteří tancují od té doby, co se naučili chodit, a Erik už určitě byl na mnohých plesech, i přes svůj prostý původ. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Zdravím.“ Pozdravím Dartora a Lenu. „Sluší vám to.“ Pochválím a postavím se před Erika. Pustili jsme se do tance, ale oproti ostatním jsem si připadala jako dřevo. A jak jsem zjistila tak jsem musela dělat menší kroky, protože jsem si tu a tam přišlápla sukni. Takže teď moje nohy pod sukní kmitali, jak jsem zase malými kroky nestíhala. „Připadám si jako dřevo.“ Postěžuji si. „Nějak nemůžu najít ten správný styl. Když tančím normálně, šlapu si na sukni. Když dělám menší kroky, tak zase zaostávám.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Možná je dítě, ale momentálně mě to dítě může zabít lusknutím prstu.“ Zatvářím se kysele. „Nemusím snad říkat, že mě může odstranit bez sebemenších problémů, když se mu teď budu plést pod nohy. A předpokládám, že je jedno v jaké společnosti se nacházím, jakmile někdo vycítí ohrožení svého dosavadního postavení, jde se přes mrtvoly.“ Mágova odpověď mě tak trošku překvapí. „Není to tak trošku nebezpečné? Člověk by řekl, že to musí být strašně na očích, když si někdo vybuduje sídlo a takovém to místě, ne?“ Na znamení díku ohledně Jestřábího přívěsku kývnu hlavou. Rozhlížím se po pokoji a opět se mi chce zvracet. Je to stejné jako tenkrát, když jsem byl v Nejvyšším chrámu. Kolik vesnic by z toho mohlo jen žít? No pravda, oni nejsou církev, tak se tu nemusím tolik rozčilovat. Pokoj na mě jinak udělá dojem. Když prolezu jeho zákoutí, navrátím se do koupelny, kde si napustím teplou vodu. Pomalu odepínám řemínky brnění a vysvlékám ho. Podívám do skříně a světě div se, najdu tam nějaké padnoucí šatstvo. Jak zjistili moji velikost? Zasměji se nad takovou banální otázkou, která mě vlastně ani nezajímá. Vezmu si rudou košili a černé kalhoty. Odnesu vše do koupelny, kde se naložím do teplé vody a mé svaly zažívají pocit slasti. Ani nevím kolikrát jsem odpustil studené vody a připustil teplé. Chvilkové poklimbávání mi přijde, že jsem usnul, nicméně voda byla vždy dost teplá, takže to nebylo usnutí na dlouho dobu. Po nabažení zvednu své tělo, jež mi teď přijde těžké jako skála. Představa znovu-naložení do horké vody mě lákala, nicméně jsem si chtěl odpustit to ranní vstávání ve studené vodě. „Ještě bych něco chytil.“ Překonám únavu a vylezu ven. Otřu se ručníkem a natáhnu kalhoty. Přejdu zpět do pokoje s postelí, na kterou se usadím a nakonec lehnu. Chvilku se dívám na nebesa a oči se mi pomalu klíží dolů a po pár minutách se oddávám světu snů. Snad poslední myšlenka byla věnována Anett a tomu, abych moc nezaspal. Nicméně ranní vstávání je mou železnou košilí, kterou jen tak nesundám. Další den Vstanu přesně tak, jak jsem z počátku plánoval. „Zvyk je evidentně nyní silnější pud než pud únavy a lenosti.“ Pomalu vstanu a cítím lehké brnění v celém těle. „Tak to vypadá, že jsem si přeležel bok. Ani se nedivím, proč spíme na dřevěným, pevných pryčnách. Příště spím na zemi.“ Rozpohybuji své tělo menší rozcvičkou a pak zatáhnu na provázek, jež by měl přivolat služebnictvo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, s tím ti neporadím." Zasměje se Erik a pokračujete v tanci. Brzy se naučíš dělat takové střední kroky, což je ideální. Po nějaké době si vyměníte partnery a ty tančíš s Dartorem. Nyos a Erik jsou dobří tanečníci, ale na rozeného šlechtice nemají. Dartor tančí lehce jako motýl. Vedle Nyose a Erika sis připadala docela dobře, ale vedle Dartora si vážně připadáš jako nemotora. "Jo, to by šlo. Jde nám to. Všem." Řekne Dartor asi po třetí výměně partnerů. S tím se vydáte ještě převléct a už zase v hávech jdete na svačinu. Večer se zase budete muset obléct do plesových věcí. Na svačině už je i Eliz s Cedrikem, Jeidem a Victorem. Všichni se celí rozesmátí o něčem baví. "Tak co šaty?" Zeptá se tě Eliz okamžitě, jakmile si vedle ní sedneš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sice jsem nebyla tak dobrá jako Dartor, ale po nějaké chvíli jsem si už ani nešlapala na sukni a ani jsem nemusela tak kmitat nohama, což způsobovalo, že jsem se pěkně rychle zadýchala. „Nikomu a ani sobě ostudu neudělám.“ Souhlasím a usměji se. Sice jsem se cítila jako nemehlo, ale to neznamená, že to dám na sobě znát. Když jsme to zvládli, tak jsme se zašli převléknout. Šli jsme na svačinu. Po tom tanci mi vyhládlo. Posadila jsem se k Eliz. „Super. Krásně mi sedí. Dej mi pak jméno té švadleny, musím ji připlatit za dobrou práci.“ Řeknu a usměji se. „Už se těším až budu celá načančaná. Já v tom nejsme zrovna sběhlá. Takže to nechám na tobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Super. Jmenuje se Dora Fansová." Řekne ti Eliz s úsměvem. Potom se zase zajdeš převléci a Eliz si tě odvede do svého pokoje a tam tě posadí do židle před toaletním stolkem. Trvá jí to asi půl hodiny. Vyčeše ti vlasy nahoru, nějakým lakem je nechá lesknout se, decentně využije stříbrné spony. Potom tě krásně nalíčí. Ani to nepřežene, ani příliš nešetří. Nakonec ti na krk připne perlový náhrdelník. "To jsem dostala na patnáctiny od strejdy. Na dnešek ti to půjčím." Usměje se a prohlíží si své dílo. Ty se na sebe díváš do zrcadla a musíš nezaujatě říct, že vypadáš opravdu nádherně. Ještě si nacvičit lehký úsměv, když se bude vévoda chlubit svým novým postavením. Pak někdo zaklepe a vejde Perier, očividně odpočatý. na okamžik se zarazí a potom ti pochválí vzhled. Na Eliz řekne: "Skvělá práce." Eliz se uculí. Perier ti řekne: "Všichni šlechtici tam mají nějaké své strážné. Nás bude doprovázet tucet bojových mágů. Souhlasíš s tím počtem?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Eliz si mě vzala do parády. Jen co jsem byla oblečená zpět v šatech pustila se do mých vlasů. Trpělivě jsem čekala až dodělá své veledílo. „Tyhle věci mě musíš někdy naučit. Oproti tobě vypadám vždycky trochu... opotřebovaně.“ Řeknu a radši se ani nesnažím sledovat jak to s těmi vlasy dělá. Prostě najednou z té změti černých loken vytvořila hezký, pevný účes. „By jsi si mohla přivydělávat jako kadeřnice.“ Pustila se do líčení a nakonec mi půjčila svoje perli. „Děkuji. Neboj. Dám na ně pozor.“ Slíbím ji a pak si prohlédnu výsledek její práce. Chvíli jsem na sebe překvapeně hleděla. „Ty jsi šikovná. Tohle bych se sebou nikdy nezvládla udělat. Vypadám jak princezna.“ Usměji se. Vešel Perier, který byl očividně překvapen. Znovu se usměji a poděkuji. Zeptá se mě na doprovod. „Souhlasím.“ Řeknu. Sice mi přišlo, že je jich nějak moc, ale já se v etiketě nevyznala. Třeba je to tak akorát. „V kolik hodin to vlastně začne?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Možná, ale co se rozhodování týče, je to pořád dítě." Zní odpověď. Mág u tvého pokoje pokrčí rameny. "Navenek je to obyčejné šlechtické sídlo. A okolních zemí se nebojíme, i když to nedávno vypadalo, že se budeme muset kvůli válce přesunout." Přizná mág a potom odejde. Ráno po krátké rozcvičce zatáhneš za provaz a někde v místnosti služebnictva se bezpochyby rozezvučí zvonky. Asi po půl minutě se po zaklepání otevřou dveře a dovnitř vejde jeden ze sluhů. Ukloní se tě a potom počká, co si přeješ. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, možná ti někdy ukážu pár fíglů. Ale na každému se ty mé úpravy líbí. Ced když na něj vytáhnu hřeben, tak zdrhne." Uculí se Eliz. "No tak to určitě." Zasměje se na tvůj návrh o přivydělávání. Opravdu to nemá moc zapotřebí. "Jo, vypadáš." Přikývne s úsměvem a varuje tě: "Hlavně ale nebreč a tak podobně. Bys vypadala jako nějaká mrtvola, kdyby se ti rozmazaly stíny." Perier tvůj souhlas s kývnutím vezme a pak řekne: "V šest. Teď jsou čtyři, takže ještě tak hodinu a půl než vyrazíme." S tím se otočí a jde dolů. Eliz pokrčí rameny. "To je vše, nic víc není třeba." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No tak muži... ti se nepočítají.“ Řeknu pobaveně. Překvapeně se za ní zadívám a znovu se rozesměji. „Ne promiň. Jen mě nenapadá jediný důvod proč bych měla brečet.“ Řeknu a zavrtím hlavou. „Leda tak radostí, že jsme Hillovi sebrali vítr z plachet.“ Pokývnu si spokojeně hlavou. Podívám se na Periera. „Dobře.“ Řeknu na to za jak dlouho vyrazíme a já se znovu podívám na Eliz. Ta řekne, že je hotov. Přikývnu. „Tohle je můj první ples. Doufám, že se tam nějak neznemožním.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Další den Pohlédnu na sluhu který se mi ukloní a následně vyčkává na moje přání. „Byl bych ti vděčný, kdyby si mi přinesl ovesnou kaši, dochucenou medem a skořicí. Dále bych potřeboval přinést hadry, olej na naolejování meče s brněním a nějaké volnější boty“ To by mohlo být asi tak vše, meč i brnění byli kontrolovány nedávno, takže nepotřebuji vyhledat mistra kováře pro rutinní kontrolu. „A abych nezapomněl, vzkažte prosím mistru Moruntovi, že po snídani můžeme začít s jeho lekcemi. To je prozatím vše“ a kývnu na sluhu. Pokud vše půjde jak si představuji, vydám se do koupelny, kde se trošku opláchnu a vyčistím zuby. Dále vyčkám na přinesení požadovaných věcí, popřípadě pokud bude čas, tak naolejuji meč s brněním a pak vyčkám na příchod Moruntuna, popřípadě jeho zprávu, kam za ním mám přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neboj se, neznemožníš." Ujistí tě Eliz. Za hodinu a půl sejdeš do vstupní haly, kde jsou připravení Dartor s Lenou a Erik. Kromě nich tu ale stojí i tucet bojových mágů s kápěmi na hlavách. Na sledování jsou připraveni Nyos, Clark, Perier a Samur. Nyos má na tváři stříbrnou masku typickou pro Sbory, ale pohled mu často sklouzává na tebe. Určitě tvůj vzhled obdivuje. Poté všichni vytvoříte kruh a najednou se přemístíte. Objevíte se před luxusním zámkem. Tedy vy čtyři tanečníci a tucet mágů, zbytek se toulá tady někde kolem a všechno hlídá zpovzdálí. Bojoví mágové, co jsou s vámi, mají očividně role ceremoniálních strážců nacvičené, protože se za vámi roztáhnou do skvěle vypadající formace. Erik ti nabídne rámě, stejně tak Dartor Leně a vydáte se k sídlu. Strážní se před vámi postaví v pozoru a jeden z komořích vás okamžitě zavede do hlavního sálu. Tam se od vás bojoví mágové odpojí a jdou si stoupnout k ostatním ceremoniálním strážím u zdi. Sál je obrovský, módně vyvedený do rudé a zlaté. Ze stropu visí křišťálové lustry se svícny. V přední části sálu je vysoké pódium, v zadní části švédské a jídelní stoly. A uprostřed je samozřejmě lesklý taneční parket. Zatím tady moc lidí není, ale sál se smetánkou pomalu zaplňuje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Trochu mě mrzelo, že když jsme sešla dolů, tak měl Nyos nasazenou masku a já tak nemohla vidět jeho výraz. Těšila jsem se na jeho výraz. Ale vím, že se na mě díval. Aspoň tak. Brzy jsme se přemístili na ples. Náš doprovod tohle viditelně nedělal poprvé a věděli kam se postavit, aby to vypadalo působivěji. Nemluvě o tom, že to jistě mělo i strategické výhody. Zahákla jsem se do Erika a brzy jsme se ocitli v sále. Samozřejmě byl skvěle vyzdobený. Kdyby to tu nevlastnil Hill líbilo by se mi tu. Ale takhle jsem viděla jen bohatství, které získal vykořisťováním nebohých vesničanů. „Hezky zařízené.“ Poznamenám a začnu si prohlížet hosty jestli někoho neznám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Začnete procházet mezi hosty. Většina má dva strážné, vévodové jich ale mají tucet, stejně jako vy. Očividně se tady za důležité považují nejenom tituly, ale i velmi vysoké funkce. Dartor musí neustále nějakého šlechtice zdravit. Přeci jen patří do jejich kruhu, takže je známý. Brzy i ty ale rozpoznáš prvního člověka, ačkoliv jsi s ním osobně nikdy nemluvila. Je to muž kolem třicítky, oblečený do elegantního bílého oblečení. Doprovází ho pohledná hnědovlasá žena v rudých šatech. Jedná se o sira Adriana dan Horace, současného Palina Církve. Doprovází ho tucet dvoumetrových paladinů v plné slavnostní zbroji. Ti se postaví vedle bojových mágů a vymění si s nimi nevraživé pohledy. Pak ale poznáš dalšího člověka, toho jsi tady ale nečekala. V tmavě modrém slavnostním oblečení se stříbrným znakem Rytířstva na hrudi přichází Jarred, do něj je zavěšená hraběnka Cistrialová v šatech stejné barvy, jako má Jarredovo oblečení. Jarred je pořád velice opálený, i když od minula trochu vybledl, když už není vystaven Gurchulskému slunci. Jarreda doprovází osm rytířů v zářivých zbrojích, s hraběnkou přichází čtyři rodoví strážní. Dohromady tady teda i Jarred má tucet mužů. Prochází těsně kolem vás, ale ani jeden si vás nevšimne, Jarred se dívá na opačnou stranu a něco Leoně šeptá do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pár lidí jsem tu poznávala i když jen málo. A navíc jsem je znala spíš od vidění než osobně. Až tedy na jednoho... nebo spíš dva. A to mého bratra se svou nastávající. Rozzářím se jakmile ho uvidím, jako vždy když vidím svého milovaného bratra, ale pak se zase zamračím. Vím, že Jarred má teď vysoké postavení a ještě větší pověst, ale... paranoia se zase dostavila. Samozřejmě mě napadlo jestli tím Hill něco nesleduje. „Věděl jsi, že tu bude Jarred?“ zeptám se Erika tiše. Když Jarred kolem nás projde a nevšimne si nás, našpulím trochu uraženě rtíky. Kdyby měl oči pro svou milou to bych chápala, ale kam to kouká? Otočím se za ním a dám si jednu ruku v bok. „Jarrede?“ houknu sladce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Věděl jsem, že byl pozván." Zašeptá Erik odpověď. "Hill pozval skoro každého, co v Říši něco znamená. Ale čekal jsem, že odmítne, stejně jako Alex, princ Raphael a mnoho dalších. Ani ve snu mě nenapadlo, že by opravdu přišel." Když na něj zavoláš, překvapeně se otočí a potom se na tebe zářivě usměje. "Ahoj! Čekal jsem, že tady někde budeš." Pak s úsměvem pozdraví i Erika a Dartora, s nimiž už se zná a je mu představena Lena, on sám představí všem třem tvým mágům svou nastávající, která vás potom všechny rovněž s úsměvem pozdraví také. Od té doby, co jste ji s Alexem a Jarredem zachránili v ličce v Rhunxu vyrostla a zkrásněla, ale jinak se její vzhled příliš nezměnil. Její těhotenství zatím není příliš znát, nejspíš se o něm dozvěděli pomocí magie. Vedle vás se zničehonic objeví vévoda dan Hill, který vás s oslnivým úsměvem pozdraví. "Hrabě Selo, rád vás poznávám. Hraběnko..." Potřese rukou Jarredovi a políbí ruku jeho nastávající. Pak zdvořile kývne na Dartora. "Hrabě." Ukloní se tobě, Leně a Erikovi naznačí úklonu hlavy. "Mistry, mistře." Narovná se a znovu se zdvořile pousměje. "Jsem rád, že jste přijali mé pozvání." Vévoda je oblečen ve slavnostních zlatorudých šatech, dokonale ladí s barvami sálu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „A já nečekala, že tady budeš. Ráda vás vidím. Oba.“ Usměji se na ně. Hraběnka se zdála pokaždé co ji vidím o něco krásnější i když teď k tomu nejspíš pomáhalo těhotenství, které na její postavě ještě nebylo vidět. Už jsem se na svou neteř nebo synovce těšila a zase mě píchl osten žárlivosti. Milovala jsem děti. Ráda bych si ji vzala stranou a vyptala se na to jak její těhotenství probíhá. Ví Jarred, že jsou rodiče v jeho vile? A měla jsem šanci se ho zeptat jestli to o tom dítěti rodiče už ví. Ale chvíli po tom co proběhlo představování a pozdravy se objevil Hill. Políbil hraběnce ručku... naštěstí u nás se neobtěžoval. To jsem byla ráda. Přinutila jsem se k úsměvu a na oplátku mu vysmekla pukrle. „Vévodo dan Hille. Děkuji za pozvání. I když mě to trochu překvapilo. Nakonec jsme spolu hovořili jen jednou a krátce.“ |
| |
| Informační příspěvek Uvědomil jsem si, že jsem se příliš nevěnoval dějinám Říše. A protože postavy tyto znalosti do budoucna nejspíš budou potřebovat, pokusím se tímto příspěvkem udělat alespoň jakési podvědomí a dvou nejslavnějších mužích v historii. Poslední apokalypsa lidstvo zasáhla před více než třemi tisíci lety. Svět tehdy skoro zničili ti, co jej stvořili. Bohům už nestačilo své konflikty řešit prostřednictvím smrtelníků a vytáhli do boje proti sobě osobně. Otevřeli mezisférické portály a svět se tak stal místem, kde se spolu střetly armády andělů a démonů vedené planoucímu bohy a bůžky. Obyčejný smrtelník v tu dobu neznamenal vůbec nic a každý si to uvědomoval. Jeden kronikář dokonce zaznamenal, že "elfové a skřeti utíkali bok po boku a snažili se najít si v tomhle pekle nějaké bezpečné místo." Do čela armád "dobra" se samozřejmě postavil Grunder, který už celá milénia po tomto konfliktu prahl. Armády "zla" vedl Karkaros, který nikdy nevynechal jedinou příležitost se Grunderovi postavit. Ostatní bohové stáli víceméně v pozadí. Alespoň do té doby, než si konečně uvědomili, že dílo, které tak pracně vybudovali, se hroutí. Je velkou záhadou, jak se konflikt podařilo tak rychle ukončit, každopádně se bohové po tomto zjištění stáhli a zanechali po sobě spálenou a neúrodnou zemi, vyschlá moře a rozdrcená pohoří. Smrtelníků mnoho nepřežilo. Díky mírumilovnému bohu Salmarovi bylo na světě zachráněno několik tisíc elfských, lidských a trpasličích dětí, dospělých přežilo jen pár. A v tuhle chvíli se objevují dva nevlastní bratři, Magius a Benedikt, později svatořečený. Měli společnou pozemskou matku a rozdílné otce. Podle legendy byl starší Magius syn boha Larata, mladší Benedikt syn boha Nustera. Magius byl mág s nezměrnou mocí a dobře si uvědomoval, že veškerá nebezpečí ještě nejsou zažehnána. Magie byla nebezpečná, sférické portály otevřené a časové linie se hroutily. Tehdy Magius udělal asi nejslavnější magické činy vůbec. Pomocí své hole zkrotil a ovládl veškerou světovou magii, pomocí své knihy kouzel uzavřel sférické portály a s pomocí své křišťálové koule stabilizoval čas. Tyto předměty, které mu pomáhaly, do sebe nasály podstatnou část síly, kterou zkrotily, a staly se tak velice mocnými a žádanými artefakty. Kdo by získal Magiovu hůl, stal by se nejmocnějším mágem světa. Kdo by získal knihu, mohl by si podle libosti otvírat a zavírat jednotlivé sféry. A kdyby někdo získal kouli, čas by se stal jeho hračkou. Pokud by někdo snad shromáždil všechny tři, stal by se bohem. V dějinách najdeme spoustu šílenců, co se o to pokusili. Většinou zasvětili celý život bezúspěšnému hledání tisíciletí ztracených předmětů. Asi ve třech případech ale šílenec uspěl a jeden z artefaktů našel. A to byl jeho konec, protože i jen pohlédnout na jeden z těchto předmětů může pouze velice mocný mág, aniž by riskoval, že přijde o rozum. O dotknutí se předmětu raději nemluvím... Zatímco Magius sepisoval kouzla a hodiny trávil v meditacích, když se snažil přijít na způsob, jak zachránit svět, Benedikt se musel spolu s několika málo přeživšími dospělými postarat o děti. A nemluvím tady o čtení pohádek a přebalování, ale o shánění potravy v prakticky mrtvém světě a jejich ochranou před démony, kteří na zemi zůstali. Není proto divu, že si děti oblíbily spíš strejdu Benedikta, než Magia, a v dospělosti byl právě Benedikt opěvován více, i když všichni ví, jak významnou roli v nových dějinách sehrál. Světem se rozšířil dojem, že Magius založil říšský Řád mágů a Benedikt Rytířstvo, ale je to pravda jen napůl. Benedikt s ostatními přeživšími muži opravdu tvořil jakési rytíře chránící nevinné, ale pravé Benediktovo rytířstvo bylo založeno až mnohem později a na Benediktovu počest si pouze dalo do názvu jeho jméno. Rovněž Magius kolem sebe shromáždil několik přeživších, u kterých rozeznal magické nadání a později si i vybíral mezi dětmi, koho bude učit uměním magie. Vytvořil tak jakýsi první řád, protože jeho vědomosti se předávaly z generace na generaci. Nebýt Magia, nejspíš dnešní Řád neexistuje, ale fakticky jeho zakladatelem není. I Řád mágů vznikl až několik staletí po Magiově smrti. Co se týče smrti těchto dvou mužů, historie nemá přesné informace. Magius s mocí, jakou vládl, by musel určitě žít několik staletí, ale nebylo tomu tak a Magius zemřel kolem čtyřicítky. Pravděpodobně ani on nemohl věčně uhlídat božskou magii v lidském těle. Benedikt, ač mladší, Magia o mnoho nepřežil. Traduje se, že ho zabil jeden z démonů po hrdinském boji, což taky některé prameny podporují, ale jiné zdroje zas uvádí, že při divokém trysku spadl z koně a zlomil si vaz. Rytířstvo za oficiální samozřejmě přijalo první verzi. Tak či tak, Magius zachránil svět před magickou hrozbou a Benedikt se postaral, aby v tomto světě měl kdo žít. Jejich odkaz tedy žije dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sluha se ukloní a vycouvá z pokoje. Pak za sebou zavře. Když dokončíš ranní hygienu, někdo zaklepe a vejde jeden ze sluhů. Podá ti hadry, olej a boty, které sice nepatří k těm nejdražším, ale určitě k těm nejpraktičtějším. Na hadrech je položen brousek, nicméně církevní požehnané meče se brousit nemusí. Sluha pak opatrně promluví: "Velitel Morunt tady bohužel není, musel vyřídit něco ohledně večerního Shromáždění." Nadechne se. "Ale velitel Perter se nabízí, že byste základy mohl začít s ním. On je... slabší než velitel Morunt, ale je to dobrý mág. A prý vám mám ještě připomenout, že dnes večer je Shromáždění." Dokončí. Pak počká, až jej propustíš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pozval jsem spousty důležitých lidí." Pousměje se Hill a znovu se vám ukloní. "Přeji vám dobrou zábavu. A teď mě prosím omluvte, musím jít přivítat další hosty." S tím se ztratí v davu hostů. Dartor se krátce podívá na tebe a Jarreda a pak se i on omluví, aby vám poskytl více soukromí. S Lenou poté i on zmizí v davu. Erik zůstane samozřejmě na mísě, ale i on se nenápadně stáhne stranou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Samozřejmě.“ Dívám se jak odchází a konečně jsem mohla ze své tváře smazat úsměv. Za chvíli odešel Dartor s Lenou a i Erik se stáhl i když jen nepatrně. Otočím se na Jarreda s baronkou... ah... je to moje švagrová a pořád si nepamatuji její jméno. To jsem teda sestra. „Dávejte si na Hilla pozor. Je to pořádný zmetek.“ Řeknu jim tiše a velice vážně. „On i jeho syn jsou pořádní násilníci. Zrovna s dalšími mágy pracujeme na tom, abychom ho dostali do vězení a toho jeho povedeného synáčka taky.“ Přistoupím k nim trochu blíž. „Pokud to jen trochu půjde snažte se mu vyhýbat a nebavte se s ním o ničem důvěrném.“ Požádám je. Pak ale můj přísný výraz nahradí pousmání. „Doufám, že mi dáte hned vědět až můj synovec nebo neteř půjde na svět.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sluha mi přinese požadované věci. „Děkuji.“ Převezmu a pustím se do díla. Mezitím mi sluha podá další informace. „Ach to shromáždění, pochybuji, že na mě je kdo ví kdo zvědavej. Až tam naběhnu s tímhle,“ pokynu na paladinskou zbroj, „tak bych se ani nedivil, kdyby mě tam sežrali za živa.“ A sám se tomu zasměji. „Mistr Perter? Co mi o něm můžeš říct?“ vybídnu sluhu a začnu pomalu neolejovávat brnění. „Ovšem pokud nechceš nic říct, tak nemusíš.“ Nehodlal jsem z někoho dostávat informace. Posečkám na jeho reakci. Buď mi odpoví nebo ne, toť celé. „Jinak vyřiď mistru Pertemu, že mu budu vděčný za jeho čas.“ S tím propustím sluhu a věnuji se léty nacvičenou činností, kterou jsem vykonal nesčetněkrát. Díky tomu mi vše šlo od ruky a po krátké půlhodince jsem byl spokojen. Nazul jsem si boty a prošel se v nich. „Skvělé, opravu skvělé.“ Dojdu opět k posteli a dám pokyn pro služebnictvo. Až přijde, tak dotyčnou osobu požádám, aby mě dovedlo k mistru Perterovi, popřípadě mu dali vědět, že jsem na jeho lekci připraven. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jarred i se svou nastávající přikývnou, očividně byli o Hillovi informováni. Nebo aspoň nejsou úplně mimo a něco už slyšeli. "Doufám, že se vám to povede." Řekne hraběnka upřímně. Na tvá slova o dítěti se Jarred usměje. "No samozřejmě." Pak se ale oba musí otočit, protože k Jarredovi dorazí nějaký další rytíř se svou chotí a on se musí bavit s ním. Ani sis nevšimla, že během vaši krátké konverzace se sál řádně naplnil. Teď se na pódium vydrápe skupina hudeníků a zazní první tóny. Erik se na tebe tázavě zadívá. Přeci jen tu nejste hlavně kvůli tanci. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ještě jsem se chtěla zeptat jestli už to ví rodiče, ale nedostala jsem se k tomu, protože se museli věnovat dalším známým. Byli teď nejspíš hodně populární pár. Vrátila jsem se k Erikovi, když začali hrát. Trochu jsem se z toho ošila, protože jsem se vůbec necítila připravená předvádět tanec takhle na veřejnosti. Také se na něj podívám a pak na parket který se vyprazdňoval a hosty a hned se zaplňoval páry. „No... zkusme se bavit. Dokud nepřijde oznámení nemůžeme stejně nic dělat.“ Pokrčím nakonec rameny a podám mu ruku. „Dáme si tanec a pak si dáme něco k pití. A zkusím co za dobroty nechal Hill připravit. Nakonec jsme nevečeřeli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdete na parket a začnete tančit. Aby to nebylo nezdvořilé, zatančíte si dva valčíky a tři ploužáky. U posledního valčíku se střídají partneři. Chvíli tančíš s bratrem, potom s Dartorem a nakonec se dvěma neznámými šlechtici. Naštěstí nemáš tu smůlu, že bys narazila na Hilla. Potom jdete s Erikem k jídelním stolům. Stoly jsou rozděleny podle toho, co se na nich nachází. Několik stolů je označeno jako zabíjačkové hody, jiné stoly jsou označeny jako plody moře. Erik okamžitě zamíří k "mořským stolům" a nabere si nějaké krevetky, ústřice a několik nakládaných rybích specialitek. Po jídle tě Jarred vyzve k celému jednomu tanci, je to ale tanec za velmi hlasité hudby, takže si s ním moc nepokecáš. A po tomto tanci přijde okamžik, na který vy mágové čekáte. Na parketu se objeví král a všichni uctivě vyklidí prostor. Král opravdu drasticky zhubl, kruhy pod očima nezamaskoval ani silný pudr. Na tváři má trvale strhaný výraz. Nicméně podaří se mu vykouzlit na tváži lehký úsměv, když spolu se svou chotí zatančí na prázdném parketu jeden celý tanec. Potom se král vydá k pódiu a dav mu zdvořile zatleská. Král s pousmáním počká, až se dav uklidní, a potom řekne: "Zdravím vás, dámy a pánové." Zazní sálem jeho zvučný hlas. "Jsem opravdu rád, že tu jsem dnes s vámi." Rozhlédne se po všech přítomných a s vyzývavým pohledem se zastaví na vévovodovi dan Hillovi. "Lepší podmínky jsem si k oznámení své abdikace ani nemohl přát." Ačkoliv se tímto král vzdává velké moci, vidíš na něm, že si to svým způsobem vychutnává. Zbavuje se velké zodpovědnosti a navíc setřel vévodovi úsměv z tváře. Bohužel se ti nesplnilo vidět Hillovi do tváře, protože stojí daleko před vámi. Zřetelně ale vidíš, jak v pravé ruce drtí sklenici s vínem. Erik se vedle tebe tiše uchechtne, Dartor s Lenou se za tebou napnou očekáváním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Docela jsem si užívala ples. Nakonec byl můj první. Tančili jsme, trochu jsem se napila a zkusila od každoho trochu. Krevety mi tedy vůbec nejeli. Nechápala jsem, jak se tím Erik mohl ládovat. Mořské plody nebudou můj šálek kávy. Ale ta chobotnice vypadala hezky, ale nezkoušela jsem ji. A pak přišla ta chvíle na kterou jsme čekali, přišel král. Překvapilo mě jak zhubl. Předtím byl pěkně zakulacený, teď byl poloviční. Prospěje to jemu zdraví. Časem se dí do pořádku. Jeho žena jistě zařídí, aby zase neztloustl. Jistě ji jeho úbytek váhy těší. Můj pohled vyhledal Hilla. Bohužel byl před námi, tak jsem nemohla vidět jeho výraz. To mě mrzelo. Ale stačilo i to vidět, jak drtil svou sklenici. Měla jsem skoro chuť se začít nahlas smát. Ale dokázala jsem to jen udržet na vítězném úsměvu a škodolibém čertíku v očích. V duchu jsem prosila, aby se Hill otočil a podíval se mým směrem. Aby mu bylo jasné, že král neabdikoval jen sám od sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vévoda se opravdu otočí a v davu hlav najde tebe. Výraz v očích mu ztvrdne a mírně kývne, aby ti naznačil, že pochopil. Pak otočí hlavu zpět ke králi. Zrovna ve chvíli, kdy se celý sál zatřese a ozve se několik výbuchů. Celá místnost se zaplní kouřem, několik lidí kolem tebe zakašle. Pak se ozvou první výkřiky "co se to...?!", "Víte, kdo já jsem?!" nebo prostě normální panický řev šlechtičen. Už na začátku této situace reagují mágové několika obrannými kouzly, které kolem tebe na dálku rozprostřou, víc ale udělat nemohou, jelikož jsi uprostřed davu. Upřímně nemáš tušení, co se kolem děje. Erik tě přinutí si kleknout a je skrčený nad tebou. Všude je dusivý kouř a ze zvuků toho taky mnoho nevyčteš. Opět je tady ta odporná dezorientující situace. Brzy se ale ozvou drsné mužské hlasy, které výkřiky paniček přehluší: "Všichni lehnout na zem! Tak bude to?! Dělejte, nebo vás podřežem jako prasata!" Cítíš, jak Erik nad tebou otáčí hlavou a snaží se proniknout kouřem. Pak slyšíš jak huláká jeden z vašich mágů: "Odhoďte zbraně, nebo zaútočíme!" Navzdory svým slovům se ale mágové magicky zaútočit neodvažují, je tady velké riziko zranění civilistů. Velmi mocných civilistů, přesně ji řečeno. Erik se s tebou telepaticky spojí a přesměruje tě na mysl velitele vašich bojových mágů, který tě informuje: "Vtrhlo sem několik desítek ozbrojenců. Nevíme, o koho jde ani co mají v úmyslu. Nemůžeme nic dělat, pokud nechceme ohrozit hosty. Už jsme informovali Věž, posílá posily." Potom ti pošle obrázek, který vidí o sám. Jednotka dvanácti bojových mágů je očividně v rohu sálu, ruce mají napřažené směrem do středu zakouřené místnosti. Tam vidíš siluety mužů s meči a sekerami. Několik z nich má před sebou jako živé štíty některé hosty, u hrdel jim drží nože. Vedle jednotky bojových mágů stojí ještě elitní doprovod Jarreda a několik strážných různých šlechtických rodů. "Teď všichni odhodíte zbraně a lehnete si na zem, jinak podřežeme tady barona, nebo co to je..." Řekne nahlas jeden z mužů. V mysli velitele bojových mágů cítíš jasnou otázku. Několik strážných už ale začne zbraně pomalu odkládat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Trochu mě zamrzelo, že se nevztekal. Tedy ne na venek. A když uznal mlčky, že jsme ho dostali... trochu si tím u mě šplhl. To přiznám. Bylo to od něj poměrně... důstojné. Přestala jsem se křenit i když úsměvu jsem se nedokázala zbavit zcela. Byla jsem ráda, že se nám podařilo vypálit mu rybník. A pak... najednou byl všude kouř a zmatek. Taky jsem několikrát zakašlala. Erik mě stáhl k zemi a kryl mě, ostatní mágové kolem nás vytvořili štít, ale nic jiného zatím dělat nemohlo. Poslouchala jsem a rozhlížela se. Kdo byl pro všechno na světě takový blázen, že zaútočil na ples plný významných šlechticů kde mají své ochranky? Ne... snad ne další vesničané co chtějí svrhnout vévodu? „Prozatím je poslouchejte. Nemůžeme riskovat, že se někomu něco stane. Padlo by to na naší hlavu. Časem se nám jistě naskytne příležitost je skolit.“[/i] Řeknu aby prozatím nic nedělali. Navíc mě zajímalo o co jim jde a pokud se budeme spolupracovat nikomu se nic nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sluha pokrčí rameny a zauvažuje. Pak řekne: "Narozdíl od Morunta není ve vedení bratrstva, ale je to zkušený mág, který sloužil Bratrstvu ještě za vlády vašeho otce." Řekne ti a pak s krátkým kývnutím a úklonou odejde. Když jsi se vším hotov, jiný sluha tě zavede za Perterem. Dojdete do nejnižšího patra a tam ti sluha ukáže na jedny ze dveří v dlouhé chodbě. Je to velká místnost, působí chladným a strohým dojmem. Podlaha je kamenná, stejně jako stěny a strop. Nezakrývají to žádné koberce ani gobelíny. Osvětlení zajišťují svícny připevněny na stěnách. "Zdravím." Pronese mág v černém hávu stojící uprostřed místnosti zády k tobě, aniž by se otočil. Ruce má pozvednuté. Po chvilce ale ruce svěsí, otočí se k tobě a provede krátkou úklonu. Má pronikavé šedé oči a krátce zastřižené černohnědé vlasy. Zdá se být velice mladý, ale jak víš, magie mocné mágy omlazuje. "Jsem rád, že jste přijal mou nabídku, protože si myslím, že je třeba s vaším výcvikem začít co nejdříve. To, co jste včera předvedl, sice vypadalo úchvatně, ale byl jste na pokraji smrti." Pozvedne ruku, luskne prsty a zamumlá: "Flamio." Nic se nestane. Mág se zamračí a zkusí to znovu, tentokrát hlasitěji. "Flamio!" Ovšem i tentokrát se nic nestane. Perter podrážděně zakleje. "Tahle magie mě dovede k šílenství... Někdy mám pocit, že se teď lépe vytvářejí těžší, než lehčí kouzla." Řekne spíš k sobě, než k tobě. Protřepe ruku a pak s ní od pasu rychle švihne dopředu. "Flamio!" Ožehne tě teplý vzduch, když z mágovy ruky vyrazí proud bílého ohně a rozplácne se o zeď několik metrů vedle tebe. Oheň ale brzy ustane a zanechá po sobě jen zčernalý kámen. Mág se znovu zadívá na svou ruku stylem "tak už budeš fungovat?!" a opět luskne prsty. "Flamio." Tentokrát už se mu v dlani objeví malý plamen, on ho zvedne před sebe a ukáže ti ho. "Zformovat magii je základ. Jen tak se dají vytvarovat kouzla do nejmenších podrobností. Samozřejmě před tímto základem ještě stojí získání aktivní magie z pasivní. Dokud nebudete mít žádnou aktivní magii, nebudete moci kouzlit." Vysvětlí a pak ruku s plamenem stiskne v pěst. Plamen okamžitě zhasne. "Provádí se to meditací, každý mág má jiný způsob. Někdo si představuje, jak se natahuje po modrých kuličkách ve vzduchu a polyká je, někdo se zase pokouší vylézt na horu. Vždycky, když se jedna z činností v meditaci povede, promění se nepatrný kousek pasivní magie na magii aktivní, se kterou už se dá normálně pracovat." Pak na okamžik zaváhá, než řekne: "Budete si muset vymyslet vlastní způsob a pracovat na své magii. Dokud ji nebudete mít, je jakýkoliv výcvik zbytečný." Pokývne hlavou. "Ovšem trocha teorie neuškodí." Uzná nakonec s úsměvem. "To, co jsem před chvíli předváděl, bylo samozřejmě kouzlo. Ale jak jste si asi všiml, přestože jsem vždy použil stejného slova, dostavily se jiné výsledky. A tím nemyslím to, že se nestalo nic. To nebylo plánované... Ale zaklínadlo flamio a prudké trhnutí rukou uvolní proud ohně. Trhnutí rukou nahoru a současně dozadu..." Učiní tak a v ruce se mu objeví ohnivá koule. Jedno z nejobyčejnějších, nejpoužívanějších ale taky nejsmrtonosnějších kouzel vůbec. Kdyby tě zasáhla, během vteřiny vzplaneš jako pochodeň a do několika vteřin se rozpadneš na popel. Mág ji zhasí. "Zaklínadlo vybere druh kouzla, ale gesto vybere jeho provedení." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitel mágů souhlasí a bojoví mágové si neochotně lehnou na zem, následováni rytíři i zbylými gardisty. Když se potom jeden z útočníků přiblíží k druhému a začne mu něco tiše říkat, skoro automaticky aktivuješ odposlouchávací kouzlo. Jedná se o to nejlehčí ze špionážních kouzel, protože prakticky jen odcloníš zvuky okolí a trochu zesílíš jediný určitý hlas. Nemusíš překonávat žádné stěny a podobně. Toto kouzlo používají už děti na Akademii, když chtějí poslouchat výklad a spolužáci se nahlas baví. "..., takže si dávej bacha." Říká zrovna jeden muž tomu druhému. "Jestli ohrozíš nějakého mága, Věž zaútočí a bude jim jedno, kolik je tu vévodů. Jejich lidi jsou jim vždy přednější." Druhý muž ho ale odbude: "Žádného mága neohrozím, proto tu nejsme." Pak zavolá přes sál: "Kdo z vás je divizní velitel sir Sela?" Než stihne kdokoliv něco udělat, ozve se rozhodný hlas. "Já!" Hlas ovšem rozhodně nepatří tvému bratrovi. Neznámý muž jej nejspíš ve snaze chránit jej předběhl. Muže dost dobře nevidíš, ale vidíš jeho mohutnou siluetu, jak se zvedne uprostřed sálu. Když neznámý muž dojde ke zřejmě vůdci útočníků, dotkne se tvé mysli neznámý telepat. Poznáš ovšem, že patří ke Věži. Chaotické mysli zlých telepatů se od disciplinovaných myslí telepatů bojových mágů dost liší. Když uvolníš obrany, ozve se ti v hlavě jasný hlas: "Budova obklíčena stovkou bojových mágů. Skrze dálkohledná kouzla máme některé z útočníků na mušce. Po prvním zásahu můžeme ve vteřině zaútočit a vyřídit je dřív, než si uvědomí, co se děje. Žádám o povolení k akci." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Pozoruji chování sluhy, který se nakonec vymáčkne. Jeho odpověď vyvolají otázky. Proč není ve vedení bratrstva, když tu je tak dlouho? Jaký pro to má důvod? To však není jediná zarážející věc. Znal mého otce? Znal ho snad i tenhle sluha? Chtěl jsem mu položit tyto otázky. Kam vlastně spěchám? Určitě to nebudou jediní lidé, co o mém otci něco věcí. Například on, ten mág jménem Perte. On toho bude jistě vědět víc než sluha. Stávající ho sluhu tedy propustím a pustím se do svých věcí. „Konečně“ a s určitým zalíbením si prohlížím dobře odvedenou práci. Posléze se v mé komnatě objeví další sluha. „Vida, v pravý čas na pravém místě.“ Sluha mě odvede do „nehostinného“ místa, aspoň tak jsem to místo vnímal. Chlad byl všude přítomný a naplňoval podivným pocitem. Je to snad strach? Trošku se oklepu, je to však marný pokus o útěk tomu podivnému pocitu. Můžu být vděčný za ty svícny. Trochu mi přejede mráz po zádech, když uslyším ono: „Zdravím.“ Podívám se po zdroji toho zvuku, a pak ho spatřím. Mág v černém hávu, stojící uprostřed místnosti zády ke mě. „Vy si umíte vybrat místo pro setkání. Má to na mě dělat nějaký dojem či si zakládáte na nějaké teatrálnosti mistře Pertere?“ Nespustím z něho oči, když se následně ke mě otočí. Nevím proč, ale cítím se jak na bitevním poli a dotyčná osoba přede mnou je nepřítel. Nijak se nevěnuji jeho mladistvému zevnějšku. Měl jsem už určitou zkušenost. Navíc je nemožné, aby byl někdo tak mladý, když zažil „vládu“ mého otce. „Potěšení je na mé straně mistře Pertere.“ Mírně se mu ukloním, ale ne zas natolik, aby si myslel, že on je něco lepšího. „Už včera bylo pozdě.“ Odpovím mu stroze na poznámku, že s mým výcvikem se musí začít co nejdříve. „Souhlasím s vámi, nicméně by to asi bylo stejné. Buď by mě zabili bojoví či bitevní mágové, nebo zkrátka osud.“ Tomu jsem samozřejmě moc nevěřil a vzápětí si vybavím starce, jež jsem potkal a řekl mi o tom, že bohové se mnou mají vyšší plány. Samozřejmě si moc nefandím a má úloha bude úloha pěšáka v jejich šachové partii. Mág zvedne ruku a já automaticky ucuknu. Ještě jsem měl v živé paměti to, co se mnou udělal Erik. O co se k čertu snaží? Chce mi snad ukázat, že praktická část s ním nehrozí a bude mě provádět nudou teorii? Ale pravda, někde se začít musí. Po prvním pokusu nic, po druhém taky ne. To už jsem se chtěl ozvat, že nemám čas na hraní. „Já se vůbec divím, že jdou nějaká kouzla, když bohové besedují, co bude nadále s tím to zkaženým světem,“ prohodím směrem k němu. Instinktivně se přikrčím, abych mohl uskočit, když mě ovane závan teplého vzduchu a následně pár metrů ode mne uvidím bílý oheň, jež pěkně očerní zeď. Mág se podívá tázavím pohledem na svou ruku. Nakonec luskne prsty a pronese stejné zaklínadlo, což způsobí, že v jeho dlani zaplápolá malý plamen, jež zvedne a na tu dálku mi ho ukáže. Nemám nejmenší chuť se k němu přibližovat. Následně mi mág vysvětlí činy svého počínání a vysvětlí mi princip, který jsem si uvědomil až v momentě, kdy mi ho řekl. „Abych řekl pravdu, ta druhá část vašeho výkladu mi přijde od dost jednoduší a méně náročná, než ta první, týkající se meditace. Tím samozřejmě nechci říct, že druhá část, týkající se slovního spojení s gestem je jednoduchá. Jen mi v mé současné situaci přijde „snadnější“.“ „Nejde o to, že bych si nedokázal něco představit, jde spíš o to, že tuhle meditaci musíte dělat celé roky, aby se dostavil kýžený efekt. Pochybuji, že pokud na shromáždění převedu luskání prsty, z kterých vy vyskočí plamínek, tak mě budou chtít spíš zlikvidovat, než abych vstal v jejich čele. Možná to je ale myšlení paladina, který byl vždy pod silnějším velitelem.“ Nebýt toho pochmurného chladného prostředí, jistě bych se začal potit a stresovat se,. Možná nečekaně, možná očekávaně, ale mé tělo mi samo od sebe dá facku. No vida, hned se cítím lépe. a hlavou mi projedou nelehké situace, jež jsem prožil a přežil. „Nebudu tu skuhrat, jako stará ženská. Je ještě něco, co bych měl vědět?“ otážu se mistra Pertera. Pokud není co říct, pokleknu ha chladnou zem, kde nakonec usednu do tureckého sedu – položím ruce na kolena dlaněmi vzhůru a zavřu oči. Skvělé, teď abych se dostal do stavu, kdy budu mi „halucinace“. Rozhozenost není zrovna dobrá pro meditaci, byl jsem natolik rozhozený, že jsem se i zapomněl zeptat na svého otce. Vem to čert a už si jen představuji...Co si vlastně mám představit? Jediný co umím je bojovat s mečem. „Ta představa může být vskutku cokoliv?“ řeknu se zavřenýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Perter se s pousmáním podívá na strohé stěny kolem sebe a potom se vrátí pohledem zpět k tobě. Pokrčí rameny. "Podle mě jsou na trénování magie lepší tyto prostory, než nějaké čajové salónky. Ačkoliv se jedná pouze o základy. Budete mi muset prominout, asi se jedná o zvyk z učednických let." Pak si poslechne, co říkáš. "Možná. I tak je ale vysoce znepokojující, že jste byl nucen magii použít. Bratrstvo by mělo být své nejvyšší představitele chránit, ne naopak." Lehce se zamračí. Znepokojením a trochu zamyšlením. "Na tom hradě žádní bitevní mágové naštěstí nebyli. Jen jednotka bojových mágů a nijak velká. Což mě znepokojuje ještě víc." Po svém malém předvádění promluvíš o kouzlech a on se na tebe překvapeně podívá. Pak rovněž překvapeně a mírně podrážděně, spíš ale situací, než tvou větou, odpoví: "Mě zase nenapadá jediný důvod, proč by neměla normálně fungovat." Na okamžik se odmlčí. "Že bohové odešli neznamená, to neznamená, že se magie bude dělat, co se ji zlíbí. Na to ji Magius spoutal příliš silně. Proto se trochu bojím, že to není jen tak. S naši magií si možná někdo hraje. Démoni z jiných sfér chtíc nás znervóznit, Konkláve arcimágů při nějakém ze svých pokusů a podobně... Ale to je teď jedno." Poslední větu řekne rázně, jako by chtěl naznačit, že o tématu proč je magie nespolehlivá se teď nehodlá dále bavit. Pak reaguje na tvou další řeč: "Ano. Princip magie, alespoň tedy té základní, je velmi jednoduchý. Základem je pár slov a člověk se k tomu musí naučit několik pohybů. To je vše." Samozřejmě to ale značně zlehčuje. "Na tom shromáždění přece nebudete muset čarovat." Připomene ti Perter s pousmáním a sleduje, jak si sedneš na podlahu. "Cokoliv." Přisvědčí. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro No vlastně pravda, já tu nepřišel kvůli poklábosení a vůbec, proč mě najednou tak vadí, že jsem přišel do chladné místnosti? Pravda, není to cvičiště plné slaměných či dřevěných panáků. Má ostatně pravdu, tohle místo se k tomu, co mě chce naučit, hodí podstatně líp. „Tak či onak, podstatné je to, že jsem živý ne?“ laxně se pousměji. Ale pravda, to že jsem přežil, byla vyloženě náhoda. Věci se mohli odehrávat milionkrát jinak a můžu děkovat „osudu“, náhodě, štěstí, bohům, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Podle toho co říká mistr Perter, jsem jen více zmatený. Kde jsem to hernajs četl či slyšel, že magie je bláznivá, když bohové jdou debatovat? Je to vlastně jedno. Teď už všechno jedno. Max musel kvůli mě zemřít a mé lásce je kdo ví kde konec. Můj svět se stává temnější a temnější........ Podle jasného gesta mi řekl, že se ohledně „nestability“ magie nebude dál bavit, což mi už taky bylo jedno. V jeho hlase jsem slyšel jasné zlehčení. Pravda, vypadá to lehce, ale než se člověk naučí správně švihnout rukou, tak to taky nějaký čas zabere. Snad to bude podobné, jako zacházením s mečem. S tím se taky musí správně „švihnout“, aby mohl čistě setnout hlavu či jinou končetinu. „Opravdu?“ v mém hlase je znát jasná úleva. Kdy se ve mě objevil ten pocit, že ode mne budou chtít ukázat, co ve mne je? No tak či onak, mám o starost jméně. Po Perterových slovech, že ta představa může být cokoliv, se soustředím. Blbost, je to zatracená blbost. Jak jsme mohl být vůbec tak arogantní a myslet si, že tajům magie se naučí každý. Fakt by mě zajímala „úmrtnost“ učňů na akademii, kteří nezvládnou tak „prostou“ věc, jako je meditace. K čertu, mysli pozitivně, mysli pozitivně, pozitivně....... Bílo, prázdno bylo v mé mysli. Jakákoli barva, kterou jsem chtěl hodit na zeď, byla přetřena na sněhově bílou. Když to nejde takhle, tak to půjde jinak a vybavím si vzpomínku, kdy jsem potkal poprvé Anett s Erikem. Kdybych nebyl ve soustředěném rozpoložení, nejspíš bych prohodil toto: „Vida, se živou vzpomínkou se pracuje daleko líp, než s něčím, co člověk musí vymyslet od základu sám.“ Živá a jistě i těžko zapomenutelná představa. Erik pozvedne ruku mým směrem a neviditelná síla mě přicucne ke stromu, TO bych snad ještě ustál, ale vzápětí se kolem mě omotají provazy, znemožňujíc mi každičký pochyb. Erik mezitím dojde k mé maličkosti a lehce mi vypáčí dopis z mé ruky. Po chvilce se ukáže, že mi vlastně zachránil život, ale do ono okamžiku jsem ho chtěl zastavit a nějak zneškodnit. Ten obraz mě neustále pronásleduje a připomíná mi, jak jsem bezbranný vůči těm, kteří ovládají magii. V momentě, kdy pozvedává ruku a vyšle proti mě neviditelnou sílu, švihnu svým mečem., jako kdybych tu sílu chtěl odrazit zpět na něho. Je to bláznivé, jako kdyby to bylo vůbec možné, ale je to stejně tak bláznivé, jako chytat kuličky ve vzduchu a polykat je. Zkouším to znovu a znovu. V momentě, kdy mě odzbrojí, se myšlenka opakuje dál a dál a já se pořád snažím o to též. Nevnímám čas a prostor, nekonečná spirála, jež se zdá, že se bude opakovat a opakovat se stejným výsledkem............ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Hrkne ve mě, když útočníci začali shánět Jarreda hrklo ve mě. Proč jeho? Myslela jsem si, že spíš půjdou po Hillovi. Ale proč Jarreda? Někdo se přihlásil, ale Jarred to nebyl. Někdo se snažil bratra ochránit. Za to mu pak musím poděkovat. Když ucítím, že se mě někdo snaží kontaktovat po kontrole jsem ho vpustila dál. Chtěli po mě povolení k akci, ale já si nebyla jistá jestli je to dobrý nápad. Mají na mušce jen některé, co zbytek? Co když někoho zabíjí? „Zatím nemůžeme riskovat. Neznáme jejich přesný počet. Kde jsou rozmístěni. Ty které na mušce nemáte můžou začít sekat do lidí.“[/i] Odpovím nakonec. „Nemluvě o tom, že by mohla vypuknout panika, jakmile by jste sem vtrhli a jak pak rozeznáte v tom kouři útočníky od ostatních lidí? zajímám se. “Takže prozatím vyčkejte."[/i] nakážu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na rozpoznání útočníků máme své metody." Odpoví ti mág telepaticky. Když vydáš rozkazy, chvíli je ticho, pak mág odpoví: "Rozumím." I když v jeho hlavě cítíš nejistotu, jak se z této situace dostat. Ty mezitím sleduješ, jak falešný Jarred dojde k vůdci útočníků. Díky odposlouchávacímu kouzlu nemáš problém sledovat co útočník říká: "Sire Selo... Našemu velení jste u pobřeží oceánu dost zavařil." Začne muž. Erik se z pokrčené polohy nad tebou přesune do pozice vedle tebe v kleče. Očividně se už rozhodl, že ti od útočníků nehrozí bezprostřední nebezpečí. "Máme rozkaz z Věže zaútočit v případě ohrožení jakéhokoliv mága, nebo i sira Sely, madam." Oznámí ti mág ve tvé hlavě. Útočník mezi tím pokračuje. "Ano, ano. Celé narnostské velení úplně mimo kvůli jediného člověka. To se musí změnit." Vytasí meč, když jej zasáhne celý sortiment nejrůznějších kouzel. Během nanosekundy se půlka jeho těla rozpadne na prach a druhá půlka rozteče jako rosol. Potom okamžitě následuje magicky útok, při němž se s Erikem zase vrhnete na zem. Do boje se zapojí i váš doprovod. Všude lítají blesky a koule energie. Mágové si ale dávají dobrý pozor, aby nezranili civilisty. Vždy pečlivě míří a teprve potom kouzlo vypustí. Navíc jsou v přečíslení pět mágů na jednoho narnostského vojáka, takže mohou zaútočit z jakéhokoliv úhlu. Během chvíle je po boji a mágové začnou procházet kolem a kontrolovat, zda jsou všichni v pořádku. "Dobrý?" Zastaví se jeden z mužů u vás. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „V pořádku.“[/i] Souhlasím s tímto rozkazem. Poslouchala jsem co se děje dál. Takže to jsou narnotští vojáci. Co si myslí? Překvapeně zamrkám, když pronese, že přišli Jarreda zabít. Sebevražedná akce? Jakmile začal tasit meč mágové zaútočili, zdá se, že opravdu věděli jak útočníky rozeznat od civilistů. Když ta mela začala zůstala jsem ležet na zemi a kryla si hlavu. Jasně, mohla jsem se zapojit do boje, ale hrozilo, že by mě při zvedání něco zasáhlo. Brzy bylo po všem. Všichni v bezpečí. Oddychnu si a začnu se zvedat. Jeden z mágů přišel k nám a ptal se na náš stav. „Jsme v pořádku. Dobrá práce.“ Řeknu a zvednu se na nohy. Trochu se opráším a pak se rozhlédnu. Vydala jsem se najít Jarreda a taky poděkovat tomu statečnému muži co se za bratra vydával. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mágové rozptýlí dusivý kouř a znova zapálí veškeré svícny. Sál se opět ponoří do příjemného světla. Když se ale šlechta dozví, že teď už vše ovládají "naši", začnou se zase ozývat. Všichni se ohánějí svými funkcemi a tituly, vrhnou se na mágy, požadují vysvětlení, omluvu a kdo ví co ještě. "Dost!" Zaburácí potom jeden z bojových mágů. "Je mi úplně jedno, jaké máte tituly! Teď se všichni postavte ke zdi, nebo vás nechám obvinit z velezrady a zavřít! Rozumíte? Ke zdi povídám!" Na velitelův pokyn se bojoví mágové s netečnými výrazy obrátí k veškeré aristokracii v sále. Ta nakonec vystrašeně splní velitelův rozkaz a vyčistí tím mágům prostor. Ti se okamžitě dají do prohledávání mužů i zbylých křídel paláce. Velitel bojových mágů si tímhle rozkazem možná zadělal na budoucí problémy, ale umožnil tak svým mágům dělat svou práci bez hromady přerostlých děcek v zádech. Veškeré osobní stráže se srotí u protější stěny. Jarredovi, jeho snoubence, tobě a tvým mágům a ještě několika lidem je samozřejmě dovoleno zůstat normálně stát. Jarred se zrovna kousek od tebe baví s mužem ve středních letech, který jej chránil. Muž není ničím nápadný, na slavnostním oblečení má znak Rytířstva. Velitel bojových mágů o kousek dál hovoří s Hillem. Nejspíš mu oznamuje, že se ples ruší, kvůli vyšetřování toho, jak se sem vojáci Narnostu vůbec dostali. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šlechta, když si uvědomila, že je mimo nebezpečí a zase si můžou zvedat nos nahoru začali.... otravovat. Jinak se to asi ani nazvat nemohlo. Mágové je zahnali ke stěně, aby nepřekáželi, chudák velitel nejspíš se na něj pohrnou stížnosti. Chvíli jsem sledovala dění než jsem se vydala k bratrovi. „Zdá se, že jsi někomu šlápl na kuří oko, bratříčku.“ Řeknu mu na přivítanou a pak se podívám na staršího muže, který se za bratra vydával. Usměji se na něj. „Moc vám děkuji, že jste Jarreda chránil. Bylo to od vás velmi statečné a obětavé.“ Poděkuji mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A taky bláznivé a velice nezodpovědné. Je mnohem důležitější než já." Dodá Jarred. Ale přestože se snaží vypadat přísně a rozzlobeně, cítíš, že je rád a je na toho muže hrdý. "Anett, dovol mi, abych ti představil sira Paula Itaru. Je to jeden z tvůrců konceptu hraničářsko-rytířských jednotek a jeden z mých učitelů." Okamžitě si v hlavě srovnáš, že muž má stejné příjmení jako Clark s Nyosem. A když se na tebe muž zadívá milýma, leč pronikavýma šedýma očima, není už pochyb o tom, že máš před sebou otce tvých dvou známých mágů. Muž se ti mírně ukloní. Má černé vlasy, na spáncích prokvetlé stříbrem. Kolem úst a očí má nepatrné vrásky a očividně je zvyklý se usmívat. Tváří je podobný spíše Clarkovi, ale oči jsou Nyosovy, ač je Clark má velmi podobné. "Paule, moje sestra, mistra Anett Sela. Členka Rady Řádu mágů." Muž ti podá ruku. "Tak to vy jste ta Anett. Rád vás konečně poznávám, Jarred o vás mluvil moc hezky." Tvůj bratr nepatrně zčervená. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí. Ale poučování o tom, že všechny životy jsou stejné, každý má stejnou hodnotu... no že teď to není zrovna vhodné. Itaru? Zadívám se na muže a vážně to není náhoda, ta podoba se nedá s nikým zaměnit. Rozhodně je příbuzný s Clarkem a Nyosem. Mohl by to být klidně jejich otec. Usměji se a stisknu mu ruku. „Ráda vás poznávám. Zdá se, že vám vděčím nejen za jeho ochranu, ale i za to, že jste mu pomohl stát se tím kým dnes je.“ Pustím jeho ruku a to, že o mě Jarred hezky mluví a následovné jeho zčervenání mě rozesměje. „S bratrem jsme se vždy měli velmi rádi. On je hrdý na mě a já jsem hrdá na něj.“ Usměji se na Jarreda. „Vy jste otec Clarka a Nyose, že ano?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Měl to v sobě." Zlehčí svou účast rytíř s úsměvem. Když se zmíníš o jeho synech, překvapeně přikývne. "To ano... Znáte mé syny?" Sotva ale stihneš odpovědět a rázným krokem se k vám přižene Nyos, v těsném závěsu za ním Perier, který má na tváři něco jako omluvný výraz. "Co tady proboha děláš?" Vypálí Nyos okamžitě na otce. Ten se pousměje. "Byl jsem pozván." Řekne. Nyos na něj zazírá. "Neříkal ti Clark, že sem nemáš chodit?" Paul se pořád usmívá. "To ano, ale odkdy dělám, co mi řekne?" Nyos chvíli vypadá, že nevěří vlastním uším. Pak ale nevěřícně zavrtí hlavou a šťouchne otce prstem do hrudi. "To je ale špatný, špatný přístup! My jsme teď mágové a když..!" Paulu Itarovi se z tváře vytratí úsměv a nahradí ho zamračení. "Tenhle tón si vyprošuji. Promluvíme si, až se uklidníš." S tím na tebe a Jarreda omluvně kývne a pak se otočí a odejde. Nyos zůstane ohromeně stát s pozvednutým ukazováčkem a pootevřenými ústy, jak zmlkl uprostřed věty. Pak se narovná a znova zavrtí hlavou. Podívá se na vás. "Je tohle možné? Dědek jeden paličatá..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano. V poslední době spolu hodně spolupracujeme a stali se z nás přátelé.“ Odpovím mu, když se přižene Nyos a začal otce sekýrovat. Itar senior to chvíli bral s humorem, ale pak asi Nyos to přehnal a jeho otec se naštval i když to nedal znát. Rozloučím se s ním a pak kouknu na Nyose, který bědoval nad svým otcem. Pousměji se. „Tvůj otec je hrdý muž. Má své postavení a i když mu teď můžeš rozkazovat nemění to nic na tom, že je to tvůj otec... navíc ho nejspíš roztrpčilo to, jak jsi ho před námi sekýroval. Řekla bych, že v soukromí si to pak pěkně vypiješ.“ Pousměji se a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zavrtí hlavou. "Tady přece nejde o žádné rozkazy!" Řekne pořád ještě ohromeným tónem. "Ale o jeho dobro! Měl by si uvědomit, že když ho požádáme, aby někam nechodil, tak pro to asi máme nějaký důvod! A jelikož jsme mágové, tak naše důvody asi mohou být závažné." Zamračí se. "Clarka z toho trefí šlak, jestli se to dozví." Pak se ale trochu ulehčeně pousměje. "Jsem rád, že se nic vážného nakonec nestalo." Volně přeloženo, je rád, že se ti nic nestalo, ale nechce to říkat přede všemi, zvlášť ne před tvým bratrem. Jarred se na něj usměje. "Zdar, Nye." Podají si ruce. "Ahoj." Zamumlá Nyos. Jarred pokračuje: "Dlouho jsme se neviděli. Neboj otce to přejde, jako ostatně vždy." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se, vzpomenu si na to jak vyváděl můj táta, když jsme ho „unesli“. „Možná, že si jen rodiče ještě neuvědomují, že víme co děláme a, že to má důvod. Špatně se smiřují s naší dospělostí.“ Uculím se. Nechala jsem ty dva ať si popovídají a já se mezitím rozhlížela. „Je v pořádku náš ex-král?“ zeptám se. Nějak jsem si nevšimla, kde je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To by si už ale měl uvědomit." Řekne Nyos naštvaně. "Mí nepřátele mohou ohrozit i jeho. A on jako by je k tomu přímo vybízel." Pak se začne bavit s Jarredem. Na tvou otázku reaguje Perier ukázáním ruky. Ex-král je v péči několika přítomných královských vojáků. Ačkoliv už králem není, pořád je člen královského rodu. Posloucháš, jak se Jarred baví a překvapí tě, že se očividně znají velmi dobře. Nyos přitom o tvém bratrovi nikdy nemluvil. "Jak se má Clark?" Zeptá se Jarred. Nyos pokrčí rameny. "Už se smířil s rozchodem s Laurou, ale bylo to pro něj těžké. Teď je snad v pohodě. Moc toho nevím, poslední půlrok jsem byl v utajení na misi." Jarred chápavě kývne. "Ty tvoje mise... Někdy mi z toho běhá mráz po zádech." Nyos se zadívá někam bokem a zamumlá: "Jo, mě taky." S tím se za vámi rozletí dveře a dovnitř napochoduje jednotka mužů. Všichni jsou v plné zbroji, na sobě mají barvy krále a na prsou se jim tkví královský erb. Všichni mají před sebou vyleštěné štíty se znakem Koruny. Odhadneš tak šedesát mužů. Hrdě se roztáhnou do vějíře a zastaví se před dan Hillem. Z jejich středu vystoupí neozbrojený a neobrněný postarší herold. "Vévodo dan Hille, barone dan Hille." Osloví s kývnutím dva muže. Vévodu i jeho černovlasého syna stojící mu po boku. "Z rozkazu korunního prince Raphaela, zatím nekorunovaného krále Belnetské říše, jsou vám okamžitě odebrány veškeré tituly a práva a povinnosti z toho vyplývající. Vaše pozemky a váš majetek propadá králi, který s ním naloží podle svého uvážení. Nyní jste zatčeni a před soud stanete nikoliv jako šlechtici, ale jako obyčejní lidé." Všem v sálu se zatají dech a jen přihlížejí ponížení, kterému se dan Hillovým dostalo. Nový král měl očividně dost kuráže, aby jeho prvním krokem na trůnu bylo odvolání jednoho z nejmocnějších vévodů. Hillovi zblednou vztekem, strachem a bezmocí. Jako šlechtici by možná šli na nějakou dobu do vězení, ale jako obyčejní lidé budou určitě popraveni. A to ještě hezky na šibenici, bez špetky cti. Jejich potupě přihlížejí i členové jejich vlastní gardy. Přestože jsou proti královským mužům ve výrazné přesile, neudělají nic. Útok na královy muže se rovná velezradě a za to jim Hill nestojí. "Raphael si tedy pospíšil." Okomentuje to Nyos, když královští vytáhnou řetězy a oba Hilly spoutají. "Jak získal důkazy?" Zeptá se Erik, který se vedle vás zničehonic objeví. Nyos pokrčí rameny. "Jako král má asi rozšířené možnosti. Nebo prostě našel nějaké důkazy přímo v bratránkově pracovně." Pak dodá: "Tímhle to ale nekončí. Ještě si musíme prověřit všechny velitele jeho stráže a zjistit, kdo o jeho činech věděl, kdo je přímo podporoval a podobně." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Proč se Nyos nebo Clark nezmínili, že se tak dobře znají? Jasně... když jeho učitel je jejich otec jasné, že se znají. Byla jsem ráda, že ex-král je v pořádku. Dál jsem poslouchala jak mluví, když najednou vpadli dovnitř muži. Co je to tentokrát? Po tom co herold řekl mi padla brada. Zůstala jsem zírat. Tohle pro mě bylo vážně překvapení. Jak to Raphael tak rychle zvládl? Promnu si zátylek. „Ah... kdybych jen tušila, že to zvládne tak rychle mohli jsme ho dosadit na trůn hned ze začátku a ušetřili bychom si spoustu starostí. Taková rychlost....“ zavrtím hlavou. „Připadám si jako břídil. Mi jsme nemohli najít žádné důkazy....“ Podívám se na Erika, který řekne, že ještě není konec. „Zítra půjdu za králem Raphaelem. Třeba mezi těmi důkazy našel i nějaké záznamy o těch co Hilla podporoval. Ale řekla bych, že teď už můžeme klidně spát.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Už ani nepočítáš, kolikrát neuspěješ. Erik mávne rukou, ty švihneš mečem, magie jím projede a ty skončíš přišpendlený u stromu. A znova. A znova... Nicméně nevzdáváš to a vždy pokračuješ. Až se ti to jednou povede. Erik k tobě vymrští ruku a ty mávneš mečem. Neviditelné kouzlo se od tvého meče odrazí a zasáhne Etika, který pozpátku odletí. S tím se meditace rozplyne a ty zjistíš, že ležíš tváři ke studené kamenné zemi a lapáš po dechu. Opřeš si čelo o zem a nějakou dobu počkáš, teprve potom jsi schopen se zvednout na všechny čtyři a rozhlédnout se. Perter je pořád tady, v tureckém sedu se vznáší několik stop nad zemí. Ruce má položeny dlaněmi vzhůru na kolenech, oči zavřené. Když se zvedneš do kleku, otevře oči a lehce dopadne na zem. "Už jsem se bál, že to dneska nedokončíte. Zapomněl jsem vám totiž říct, že některé meditace trvají i několik dní... Je pět hodin odpoledne... Jistě máte hlad." Dokud to neřekl, tak jsi na to ani neměl, ale jakmile se zmínil, okamžitě ti žaludek sevře známý pocit hladu. "Zajdeme se najíst a potom vás musíme připravit na Shromáždění." Řekne. Potom na okamžik zaváhá a pak se zeptá: "Smím se zeptat, co jste použil?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Král je trochu jiná liga, než několik mágů pátrajících na vlastní pěst, co ještě mají plno jiných starostí." Připomene ti Nyos. Potom ještě dodá: "Zaručuji ti, že kdybychom se soustředili jenom na tohle a já měl k ruce ještě dva, tři kolegy, něco najdeme hned." Erik Nyosova slova potvrdí souhlasným kývnutím. "Král si prostě může navštívit vévodovo sídlo, nařídit strážím, aby ustoupily stranou, a nechat prohledat celé jeho sídlo. Jenomže bývalý král nejevil příliš ochoty to udělat." Nyos pak dodá: "Nezapomeň, že Raphael původně králem být nechtěl... Jo, zítra zajdeme za králem a uvidíme. Dnes už se ale vrátíme zpět do Rhunxu, ne? Nebo chceš přemístit spíš do Jarredovy vily?" Zeptá se. Sledujete, jak královští vojáci zatýkají bývalého vévodu a jeho syna a odvádějí ho pryč. Herold pak předá správu nad sídlem veliteli Hillovy stráže, který bude pozemky spravovat do doby, než král určí jiného vlastníka. Bývalý král, nyní princ, se k mužům svého bratra přidá a zamíří s nimi a vězni ven. Pak se ozve Jarred. "Až, teda jestli, vezmete Anett ke mně, můžete mě prosím vzít zpátky na frontu a mou nastávající domů?" Erik s Nyosem současně přikývnou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím... nejspíš bude na nás trochu naštvaný, že jsme ho do toho vehnali. Snad s námi bude ochotný mluvit.“ Pokrčím rameny. Zamyslím se nad tím, kam bych se chtěla nechat přenést. „Je načase, abych přestala využívat pohostinnosti Alexovi rodiny.“ Řeknu. Kéž by tak má věž už fungovala! „Takže bych raději do Jarredovi vily. Stejně musím otci oznámit, že se už bude moci vrátit ke své jednotce.“ Pronesu zamyšleně. Podívám se na Jarreda. „Rodiče už vědí, že budete mít dítě? Já jen jestli můžu něco říci nebo jim to chceš oznámit sám?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro znova a znova. Nekonečná smyčka, jež mě doháněla k šílenství. Žádný čas něco říct, na něco myslet. Pouze dokonalé soustředění na jednu věc, na jeden cíl. Člověk je snící a tvořivý tvor. Jeho mysl je nepředstavitelná zbraň. Proč ale vše jde daleko hůř, když po něčem doopravdy touží? Ta touha dosáhnout nemožných cílů se zda nerealizovatelná....... ........je to jako probudit se z onoho sna. Já to dokázal... hledím otevřenýma očima do chladné kamenné podlahy a cítím se, jako kdybych svedl největší boj svého života. Bylo to tak skutečné.. Celé tělo mě bolelo, jako kdybych dostal neskutečnou nakládačku, což asi nebylo daleko od pravdy. Brnění jsem pociťoval v každém koutku svého těla. Nevím zda za to mohla vyčerpanost z meditace, nebo to, že jsem byl zkrátka v chladném prostředí. Chtěl jsem se pohnout, ale připadal jsem si, jako kdybych chtěl zvednout skálu. Jistě, v meditaci se mi to možná někdy v budoucnu povede, ale skutečný svět je zkrátka skutečný svět. Postupně se vzpamatovávám a začínám vnímat okolí kolem sebe. Soudě dle Perteho stavu, tak si zkrátil čekání magickou kratochvílí. „Jak to myslíte?“ řeknu zadýchaně. Dělám pomalé, hluboké nádechy a výdechy. Brnivý pocit pomalu odchází z mého těla. „Cože? Několik dní?“ Nějak tak jsem doufal, že bych se mohl vyhnout shromáždění, ale na to jsem neměl tolik štěstí. „Když o tom mluvíte, tak pravda, něco bych pojedl.“ Trošku mě překvapí jeho zvědavost, týkající se mé použité metody. „Udělal jsem to přesně tak, jak jste mi řekl mistře Pertere. Nicméně jsem neměl představu, co bych měl stvořit ve své mysli, tak jsem použil vzpomínku, převelice starou vzpomínku. Týkala se chvíle, kdy jsem doslova okusil dotek magii na svém těle.“ Cestou do jídelny, či někam, kde se nějaké jídlo nachází, mu popíšu svou představu a to, čeho jsem chtěl dosáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už to ví." Usměje se Jarred nadšeně, pak se ale rychle rozloučíte. Nyos se dotkne tvého bratra i jeho nastávající a pak se s nimi přemístí. Ty s Erikem se přemístíte k Jarredově vile. Dartor s Lenou se oba přemístí k sobě domů. Objevíte se před Jarredovým rozlehlým venkovským sídlem. Dvojice strážných u brány vám zasalutují, protože poznají minimálně Erika. Oba jsou oblečeni v uniformách Rytířstva, Jarredovi se očividně nechce platit vlastní strážné, když mu Rytířstvo zdarma nějaké půjčí. Když vcházíte do sídla, dotkne se tě Alexova mysl. "Mám pro tebe pár novinek." Řekne ti, jeho hlas zní radostně a překvapeně. "Dozvěděl jsem se je před chvílí. Tak zaprvé naše vojska před chvílí drtivě porazily Albijská a nepřítel se stáhl zpět do své země. Narnostští vojáci, kteří vás napadli, měli zabít krále a Jarreda, když neuspěli, Narnost kapituloval. Albijskou kapitulaci očekáváme do několika hodin. Válka je u konce. Hillovi byli už před několika hodinami odsouzeni k smrti, vlastně ještě před tím, než byl ples zahájen a král oficiálně abdikoval. Raphael jeho pravomoci převzal dříve. Bitva s démony se taky chýlí ke konci, naši přátelé je zatlačují zpět do jejich sfér. Maxe našli a teď hledají způsob, jak ho dostat ven. Teď už jen počkat na návrat bohů a všechno bude v pořádku." Oznámí ti. Pak ještě jako by si na něco vzpomněl, dodá: "Jo a byla zrušena všeobecná mobilizace. Všichni branci se vracejí domů." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když vejdeme do sídla ozve se Alex. Zastavím se a naslouchám novinkám. K mé radosti to byli jen samé dobré zprávy. Válka končí, démoni prohrávají a našli i Maxe teď ho jen dostat do bezpečí! A aby toho nebylo málo, tak táta se brzy bude moci s mámou vrátit zpět domů. „To jsou skvělé zprávy. Konečně se zase vrací do normálu. Děkuji, že jsi mě informoval.“[/i] Odpovím Alexovi. „Konečně budeš moci trávit víc času se svou rodinou.“[/i] Usměji se. „Dobrou noc, Alexi.“[/i] Rozloučím se s ním a podívám se na Erika. „Myslíš, že moji rodiče budou ještě vzhůru?“ zeptám se. „Mám pro ně novinky.“ „Jinak jestli už nikam nemusíš nebo tak něco klidně tu přespi.“ Nabídnu mu možnost, že se už nikam nemusí přemisťovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik pokrčí rameny a obrátí se na jednoho z hlídkujících rytířů, co křížem krážem obcházejí Jarredovo sídlo: "Jsou ještě Selovi rodiče vzhůru?" Rytíř přikývne. "Samozřejmě. Jsou v jídelně s dětmi de Score." Řekne vám, Erik mu kývnutím poděkuje a vydáte se do Jarredovy jídelny. Opravdu tam jsou. Sedí na jedné z lavic. Tvá matka je v obyčejném selském úboru, tvůj otec je oblečen v rudé uniformě Královského vojska. S nimi tam jsou ještě Eliz s Cedrikem a Susan. Jako jejich doprovod přišli dva bojoví mágové. Když vás vidí, rodiče tě nadšeně obejmou. Tvá matka potom zdvořile pozdraví Erika, otec jej ignoruje. Na to se Erik zamračí a popadne tvého otce za loket. "My dva si musíme promluvit." Mluví s ním teď, jako muž v zhruba stejném věku, který chce vyřešit nějakou rozepři. Tvůj otec pokrčí rameny a společně odejdou do vedlejšího pokoje. "Aby mu ten mág nic neudělal..." Strachuje se potom tvá matka. Jinak Eliz si povídá s Cedrikem a malá Susan si usmívajíc hraje s jedním z bojových mágů plácanou, mužův kolega je oba se smíchem pozoruje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jsem překvapená, že tu vidím Eliz, Cedrika a Susan. Nečekala jsem to, oba rodiče obejmu a políbím na tvář. Erikovi konečně dojde trpělivost s tím, jak ho můj otec nemůže vystát, dívala jsem se jak odchází. Podívám se překvapeně na mámu. „Erik? Ani náhodou. Nemusíš se bát. Nic se mi nestane.“ Ujistím ji a poplácám ji jemně po ruce. „Nesu dobré zprávy. Válku jsme vyhráli, ještě to není oficiální, ale vyhráli jsme. Povinná služba je zrušená, táta se bude moci vrátit s tebou domů.“ Usměji se na ní a pak se kouknu na Eliz s Cedrikem. „A kde jste se tu vy vzali?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvoje matka přikývne, jako by něco takového čekala. "Už to byla jen otázka času. Hodně krátkého času..." Řekne k tomu. Potom se obrátíš k Eliz, která se pousměje: "Řekla jsi, že Susan prospívá přítomnost tvého otce. Zeptala jsem se táty, jestli sem můžeme a on řekl, že jestli si najdeme doprovod, tak klidně. Tak jsme poprosili tyhle dva bojové mágy. Jsou to strejdovi kamarádi, takže nás sem vzali." Vysvětlí ti. V tom se ozve tiché lupnutí a kousek od vás se objeví mág v černém hávu. Bojoví mágové se okamžitě zvednou, ale potom se trochu uklidní, když spatří bílý lem rukávu. Nadobro se uklidní ale až tehdy, co mág shodí kapuci. Jde o Daniela. Kývne na vás a pak se otočí přímo k tobě. "Slyšel jsem o vašem úspěchu. Gratuluji." Naznačí náznak jakéhosi úsměvu, ale jelikož jeho další zprávy jsou docela důležité, úsměv se příliš nehodí. "Zítra kolem deseti hodin pro tebe pošlu nějaké mágy, kteří tě bezpečně dopraví do Věže. Magie přeci jen ještě není příliš spolehlivá... Já si totiž nejsem tak úplně jistý, jestli nebudeme muset být u podpisu kapitulace." Teď se ale opravdu usměje. "I tak bys tam ale měla být... Zítra budou podle všeho démoni zpět ve své sféře a my budeme rozdávat vyznamenání a podobné cetky. Takže brzo spát." Mrkne na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na mámu a stisknu ji ruku. Pak kouknu na Eliz, která se mého doporučení chopila. „Tak to je dobře. Myslíš si, že ti pak dovolí brát ji za mými rodiči i když zase budou doma ve vesnici?“ zeptám se. „Myslím, že ta by se Susan líbilo. Jestli si to dobře pamatuji, tak by brzy mohli být kuřátka. Jako malá jsem je milovala.“ Někdo se objevil, ah... ty hávy. Vážně by se s tím něco mělo udělat. Takhle by mohlo brzy dojít k úrazu. Pozdravím Daniela. „Ah... děkuji. Ale nebyla to tak úplně naše práce. Nakonec Hilla dostal princ Raphael. Doufám, že na místo Hilla dá nějakého schopného člověka. Myslím, že dát do pořádku vesnice a zaopatřit zbídačené vesničany dá hodně práce a peněz.“ První se bude muset postarat o jídlo, pak o jejich zdraví, znovu obnovit obchod a nakonec opravy domů, stavba nových domů.... no.... to bude. Bude to po něm vůbec někdo ochotný vzít? Překvapeně se na Daniela podívám, když řekne, že musím zítra do Věže a pak vyznamenání. „Oh bohové! To bude zase na celej den. No dobrá... samozřejmě tam budu. Co mi taky jiného zbývá.“ Vzdychnu. Musím se zeptat táty jestli se chce vrátit ke svým mužům aspoň dokud nebude konec oficiálně nebo jestli zůstane tady s mámou než budou moci zase zpět domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě." Přisvědčí Eliz s usmáním. Daniel souhlasí, že to dá hodně práce. Potom musí jít ještě něco zařídit. // Dohraj večeři, spánek a ráno. Táta s Erikem se šli projít někam ven. Dvojice bojových mágů tě přivede do Věže Vysoké magie. Po úmorném schodišti se ocitneš v zasedací místnosti Rady mágů, kde překvapeně zjistíš, že se zde nachází dvacet čtyři členů. Z třiceti to je docela slušné, na to, že ještě včera vás bylo sotva pět. Po zahájení se postaví Alex a pronese: "Kolegové, dovolte mi nejdříve oznámit, že zastupující Shalafi dnes zrušil stav magické pohotovosti. Všichni démoni jsou zpět tam, kde patří. Rovněž byly našimi bitevními mágy a Tajnými sbory vypátrány a zničeny telepatické skupinky, které jim pomáhaly." Po těchto větách následuje bouřlivý potlesk. Alex musí chvíli dobu počkat, než pokračuje: "Rovněž jsem se před několika minutami dozvěděl, že byla před Uzavřenou radou a králem podepsána kapitulace Narnostu a Albie. Válka oficiálně skončila." Tentokrát bouřlivý potlesk a výskání členů Rady nebere konce. Když se Alex posadí, zvedne se Mluvčí Rady Crus. Pokyne. "Nacházíme se zde v usnášeníschopném počtu dvaceti čtyř členů. Přestože někteří z vás před zahájením schůze vznesli námitku že by se vyznamenání neměly udělovat tak brzy po ukončení problémů, já jsem opačného názoru. Všichni mágové chtějí vidět jasný konec. Udělení vyznamenání, soud zrádců a jejich potrestání. Tak to má být a tak to proběhne co nejrychleji." Na okamžik se odmlčí. Nikdo mu neodporuje, svolat schůzi je jeho plné právo šéfa Rady. Poslouchám vaše návrhy. Chci jméno, funkci, druh vyznamenání a čin, který má být oceněn. Vše se sepíše..." Crus ukáže na mága v bílém hávu nesedící u vašeho kulatého stolu, ale sedícího u malého stolku bokem. Má před sebou brk, kalamář a pergamen. "A poté se bude hlasovat. Přečte se jméno navrženého a kdo bude pro schválení návrhu, zvedne ruku." Vysvětlí Crus. // Konečný seznam. Ke každému napiš svůj hlas a možná nějakou tu krátkou úvahu. ;-) Seznam vyznamenání je na konci HP. I ty můžeš někoho navrhnout, v tom případě jako by byl na seznamu. magistr Awtan Cerather - vrchní velitel Tajných sborů - Magiův řád - hlavní koordinátor boje s démony a potom likvidace telepatů velmistr Daniel de Salcer - člen Rady mágů, bitevní mág-telepat - Magiův řád - přežití desetiletí v hlavní sféře démonů a tam ochrana mnoha dalších osob (čin, který nemá obdoby) magistr Ashon Inawar - vyšší důstojník bitevních mágů - Vyznamenání Věže Vysoké magie - organizace bojů s démony a telepaty magistra Irenth Tayia - vyšší důstojnice bojových mágů - Vyznamenání Věže Vysoké magie - organizace bojů s démony a telepaty magistr Eldor Yestu - bitevní mág - Vyznamenání Za čestnou službu in memoriam - zcela sám zabil tři démony a zachránil život několika desítek bojových mágů mistr Toneryn Noros - bojový mág - Vyznamenání Za čestnou službu in memoriam - zabití dvou démonů mistr Estack Lyd - bojový mág - Vyznamenání Za čestnou službu in memoriam - zabití dvou démonů mistra Nalia Chet - bojová mága - Vyznamenání Za čestnou službu in memoriam . zabití dvou démonů magistr Ranild Tayib - bitevní mág - Vyznamenání Za čestnou službu - samostatné zabití démona a záchrana desítek dětí |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Převlékla jsem se do šatů, které jsem našla u švagrové. Byli obyčejné, nejspíš určené do soukromí. Nemohla jsem tu chodit v plesových šatech. Pak jsme se šli navečeřet a já se brzy odebrala spát, snad jsem šla i dřív než Susan. Ráno jsem do sebe hodila rychlou snídani, protože jsem každou chvíli jsem čekala, že si pro mě přijdou. Naštěstí Erik byl tak laskav a sehnal mi čistý bílý háv. Odebrali jsme se do Věže. Vyšplhala jsem se do schodů a překvapilo mě kolik členů rady tu dnes bylo. Většina! Takže se začínají pomalu budit. To je dobře. Tak mě brzy zbaví funkce.... doufám. Poslouchala jsem a přidávala se k potlesku, všichni měli radost, že se vše obrací k lepšímu. A pak následovalo vyznamenání. Sama bych navrhla řadu lidí, kteří mi celou dobu pomáhali, jenže to nebylo až tak významné. Já bych dala nějaké návrhy, ale nepamatuji si jména : navrhla bych vyznamenání pro Nyose a Clarka z útěku ze zajetí temných a Alexe a toho druhého... Marka? Za sjednání vojenské podpory v Elfii/ Magistr Awtan Cerather – souhlas. Velmistr Daniel de Salcer – souhlas. S poznámkou, že ani Magiův řád nedokáže vyvážit to co dokázal. Magistr Ashon Inawar – souhlas. Magistra Irenth Tayia – souhlas. Magistr Eldor Yestu – souhlas. Mistr Toneryn Noros – souhlas. Mistr Estack Lyd – souhlas. Mistra Nalia Chet – souhlas. Magistr Ranild Tayib – souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni jmenovaní jsou schváleni. Zapisovatel si je odškrtne, teď jejich jména poputují ke Shalafimu. Když navrhneš vyznamenání, Crus řekne: "Nyos už byl oceněn za svou misi v rámci Tajných sborů a útěk z vězení není moc velký záslužný čin." Všimneš si, jak několik členů Rady včetně Alexe a Daniela otevře ústa, aby odporovali. První promluví postarší mág asi tři místa od tebe. "Jistě, ale pomohli utéct Anett, zmocněnkyni Rady." Crus strne a pak kývne. "Oh, jistě, pardon. To samozřejmě podmínky splňuje. Anett Sela tedy navrhuje Vyznamenání Za čestnou službu Nyosu a Clarku Itarovi." Postupně se ozve dvacet čtyři pro a tvůj návrh je schválen. Zapisovatelovo pero zaškrábe na pergamenu. Crus pak pokračuje: "Nicméně činy Marka a Alexe podmínky pro vyznamenání nesplňují. Řád si toho váží a všichni chápeme, jak důležité a obtížné to bylo, ale na ocenění to není." Alex letmo kývne, jako by ocenění nikdy ani nečekal. Poté se Crus postaví. "Ještě jedna věc." Řekne a podívá se na tebe. Pak vážným a formálním hlasem řekne: "Rada děkuje mistře Anett Sela za své zastoupení v době její neakceschopnosti. S tím odebírá Anett své pravomoci a samozřejmě povinnosti. Rada už je usnášeníschopná." Pak se na okamžik odmlčí. "Dále navrhuji, už jsem to konzultoval s Alexem a Danem, navrhuji mistře Sela zvýšit titul na titul magistry. Myslím, že ačkoliv se jim většinou pyšní starší mágové, ona si jej plně zaslouží. Pro připomínku: V pouhých patnácti letech, tedy v učňovském věku, nejspíš zachránila prince Raphaela a celou Uzavřenou radu. Ve dvaceti letech se podílela na záchraně stovky dětí v uzavření Akademii, čelila monstrům z hlubin věků. A teď, ve svých dvaadvaceti, se postavila jednomu z nejmocnějších šlechticů Říše a díky ní se bude ze svých zločinů zpovídat před soudem. O jejím zásadním hlasu na odvrácení apokalypsy ani nemusím mluvit." Jeho hlas teď zní pokorně a omluvně. Moc dobře ví, že on sám hlasoval proti otevření. Potom už ale dál mluví vážně. "Byly ji svěřeny obrovské pravomoci a ona důvěru nezklamala. Jestli si titul magistry nezaslouží ona, tak už nevím." Postupně se ozve čtyřiadvacet "pro" a ty oficiálně přestáváš být mistrou. Kdekoliv a kdykoliv jsi nyní magistra Anett Sela. "Pokud už nikdo nic nemá?" Zeptá se Crus. Zachytíš Alexův pohled. Usmívá se na tebe. A co to má na tváři vepsáno..? Vypadá to jako neuvěřitelná hrdost... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Není záslužný čin? Kdyby tam byli asi by měli jiný názor. Dostat se z vězení ve kterém nefunguje magie a Nyos našel způsob jak tu ochranu obejít a pak probojování se na svobodu. Řekla bych, že to je dost záslužný čin. Chtěla jsem protestovat, ale někdo se ozval první s tím, že zachránili mě. Musím tedy říci, že to vyznělo divně. Kdybych byla obyčejný člověk tak by nesouhlasili. Zvláštní, že i mezi mágy se tady hodně řeší postavení. Nic méně tak Mark a Alex nesplňovali podmínky pro vyznamenání. Zase jsem nebyla toho názoru. Nebýt jejich diplomacie válka by tak rychle nejspíš neskončila. Ale nesplňovali podmínky, tak jsem nemohla nic namítat. A pak mě zbavili oněch dočasných pravomocích, měla jsem chuť vykřiknout „HURÁ!“ Ale udržela jsem se. Jen klidně přikývnu, že to chápu i když úleva, že mě toho zbavili byla nejspíš zřejmá. Už jsem si říkala, že by mohl být konec... ale ne. Když začal pronášet mé úspěchy, tak jsem začala rozpaky rudnout. I když ten poslední úspěch byl poněkud přehnaný. Spíš jsem se snažila o jeho uvěznění. „Děkuji.“ Řeknu s rozpaky a vidím jak se tváří Alex. Byl na mě hrdý. To mě uvedlo do rozpaků ještě víc a taky potěšilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Crus se rozhlédne po členech Rady, žádný z nich ale už nemá nic na srdci. Mluvčí stroze přikývne a pak pronese: "Tímto ukončuji naše mimořádné zasedání. Děkuji vám." Tví kolegové se pomalu zvedají, ale ani zdaleka se nerozejdou. Alex, Daniel a pár dalších velmistrů se shlukne kolem Cruse a o něčem s ním debatují. Zbytek se baví se sebou navzájem, gratulují si, klábosí a přejí si pevné zdraví. Několik kolegů tě poplácá po rameni a dva tři ti přímo poděkují a pogratulují k titulu. Pak se v místnosti objeví muž v černém hávu, několik mužů sebou škubne, teprve potom pod kapucí uvidí stříbrnou masku člena Tajných sborů. "S těmi hávy se musí něco udělat." Zamumlá kdosi za tebou. Příchozí mág se vám krátce pokloní, pak rázně přejde místnost a zastaví se u debatujícího hloučku okolo Cruse a Alexe. Něco jim sdělí a Crus s Alexem i Daniel kývnou. Danovi a Alexovi zasvítí oči. S Tajným mágem těsně v závěsu se trojice mágů vydá ke dveřím. Když procházejí kolem tebe, Alex ti řekne: "Dostanou Maxe ven." Vyjdete ven, sejdete několik pater a objevíte se v nějaké strohé místnosti. Ta je plná bojových mágů a členů Tajných sborů. Vprostřed místnosti je na zemi nakreslený velký kruh lemovaný mnoha runami, které mají démony ovládnout a zadržet. Když tě Alex učil o vyvolávaní démonů, upozornil tě, že kruh se vždy musí několikrát zkontrolovat a přivolaní démoni musí být jen té nejnižší kategorie. V místnosti je neuvěřitelná aura, musíš zapojit veškeré své mentální síly, abys to odclonila a mohla normálně uvažovat. Aby ne, v místnosti se nachází Gryf a několik arcimágů. Jejich moc a aura je cítit v každém rohu místnosti. Arcimágů je šest, všichni se opírají o dlouhé hole zakončené rubínem. Mají bílé vlasy, jenom od pravého spánku se jim táhne jasně rudý pramen. Ten mág, co byl za tebou v Rhunxu, si ten pramen nejspíš buď nějak překryl, nebo přebarvil. Nicméně právě tento rudý pramen označuje člověka, který je vyvolen stát se arcimágem. "Doufám, že se objeví vcelku." Zamumlá Daniel směrem k tobě, když se postavíte vedle arcimágů. Alex naštěstí zrovna mluví s jedním z nich, takže ho neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvednu se spolu s ostatními a s díky přijímám těch pár gratulací. Zvědavě jsem koukla na Alexe, ale ten něco řešil s Crusem, tak jsem to nechala být. Už jsem chtěla jít, když se objevil člen Tajných sborů. Oh ne... co se zase děje? Sledovala jsem ho jak mluví s hloučkem ve kterém byl Alex. Hned se vydali pryč. Alex ke mě pronesl, že Maxe dostanou ven. Rozzářím se a vydám se za nimi. O to jsem nemohla přijít. Sešli jsme do nižších pater a do místnosti, kde se to hemžilo... Arcimágy. Docela mě to překvapilo, že tu jsou. Totiž... nenapadlo mě, že by se zajímali o záchranu jednoho mága. Musela jsem se trochu snažit, abych se zbavila tlaku, aury která v místnosti panovala a pak jsem uviděla i Gryfa. Postavila jsem se stranou a zvědavě koukala co se bude dít. Podívám se na Daniela. „Nestraš. Musí být v pohodě.“ Zabručím. „Jsem fakt ráda, že se vrátí.“ zamrkám. „A třeba nám řekne kdo ho tam strčil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je dobrá metoda." Přikývne Perter a zamíří s tebou do VIP jídelny. Je to poměrně malá luxusně zařízená místnost s několika menšími stolky, u kterých sem tam sedí dva tři lidé. Když vejdeš, všichni se postaví. Teprve jakmile se usadíš, nebo jim dáš pokyn, se vrátí zpět k jídlu. Když se usadíš k jednomu z volných stolů, přispěchá okamžitě sluha s podnosem jídla. Když tác položí a odejde, objeví se Morunt. Vymění si s Perterem nevraživé pohledy a když se Morunt posadí k tobě, Perter se s tebou mírnou úklonou rozloučí a zamíří ke stolu, kde sedí nějací jeho přátelé. Morunt tě pozdraví a počká, až mu sluha taktéž přinese jídlo. Vypadá všechno, jen ne odpočinutý. Jako by byl celou noc vzhůru. "Nevěřil byste, kolik dá práce všechny členy dostat na jedno místo." Postěžuje si po polknutí prvního sousta. "Členové vedení už nemají moc autority. Z každým rozkazem následuje 'A proč?'" Potřese hlavou. "Už je nás jen málo, jejichž příkazy bez reptání uposlechnou a i tak je to pořád těžší a těžší. Když byl vůdcem váš otec nikdo se neodvažoval ani ceknout." Nic dalšího neřekne, ale ani nemusí. Je jasné, že čeká, že to změníš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Arcimágové kruh obstoupí a připraví si své hole. Gryf se na ně zadívá, aby se ubezpečil, že jsou připraveni, a pak se dotkne zobákem run. Ty se okamžitě rozzáří a pak poodstoupí dozadu. Cítíš, jak se všichni váleční mágové v místnosti napnuli. Objeví se několik záblesků a pak se v kruhu v jiskrách objeví muž v černém oblečení a s ním tři démoni. (odkaz, odkaz, odkaz) Max má mastné a spálené vlasy, jeho kůže je pokrytá zaschlou špínou a krví. V pravé ruce třímá krví zbrocený rezavý meč, v levé svírá dlouhé kopí, na jehož hrotu je nabodnutý nějaký orgán. Max kopí odhodí na zem, mrští do jednoho démona blesk, pak se mu vyhoupne na záda a zabodne do něj meč. Z holí arcimágů vyšlehnou rudá kouzla a zbylí dva démoni se poroučí k zemi. Všechny tři těla se rozpadnou na prach a Max vzhlédne k vám. Ztěžka oddechuje. Vypadá každým coulem jako člověk, který musel těžce bojovat o holý život. V uhlově černých vlasech se ale krásně vyjímá jasný rudý pramen na spánku. Což přítomnost arcimágů vysvětluje. Jeden z Tajných odstraní několik run. Kruh okamžitě pohasne a Max z kruhu vystoupí. Cítíš, jak se místnost zaplnila o další mocnou auru. Max byl bezpochyby za nějaký čin povýšen na arcimága. Jeho moc se několikanásobně zvýšila. Žádný smrtelník by takovou moc nezvládl. Je však pravda, že arcimágové se mezi smrtelníky nepočítají. Několik desítek lidí ale zalapá po dechu, když si uvědomí, co to znamená. Udělit arcimagický titul může totiž pouze bůh Larat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Démoni, kteří se objevili spolu s Maxem byli odporní. Nejspíš se zjevili proto, že spolu zrovna bojovali. Max nezaváhal a dál bojoval a arcimágové mu pomohou. Za chvíli je po démonech a zůstal jen Max. Měla jsem vážně radost, že je zpátky a živý. Ale kromě toho, jak příšerně byl zasviněný rudý pramen se nedal přehlédnout. Nebyla jsem sama koho to ohromilo. Chvíli jsem zírala než jsem se vzpamatovala a protlačím se dopředu. „Maxi!“ přistoupím k němu a usmívám se. „Jsem moc ráda, že jsi zpátky. Zase jsi doma.“ Kdyby neměl ten pramen tak bych ho vzala za ruku, objala, ale nějak jsem si to nedovolovala. Nevím jak moc se mohl změnit. „Jak ti je? Jsi zraněný?“ starám se, protože to nějak nedokáži rozpoznat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max tolik zábran nemá. Přitáhne si tebe, Dana i Alexe a všechny vás obejme. Arcimágové jej sledují s kamennými výrazy. Alex s Danem se usmívají od ucha k uchu. Když vás Max pustí, uvědomí se tvou otázku. "Ne. Nejsem. Teda byl jsem, ale jakmile jsem..." Letmo se dotkne rudého pramenu vlasů. "Potom se mi všechny rány uzavřely." Vysvětlí. S neskrývaným obdivem se podívá na Daniela. "Jsi největší mág, co znám. Myslím, že ani Magius by něco takového nedokázal... Byl jsem tam sotva pár vteřin, když jsem si uvědomil, že toto je můj konec. Vypadá to tam příšerně. I když si odmyslíme tu auru..." Daniel se zašklebí a pokrčí rameny. "Já s nimi nebojoval, jako ty. Schovával jsem se a utíkal." Max ho už ale nevnímá, rozhlíží se kolem sebe. Bojoví mágové ho sledují se směsicí úcty a strachu. Zamračí se. "Vím, proč arcimágové nemohou žít v normální společnosti." Zamumlá a dívá se do tváří svých 'kolegů.' Vedle vás se objeví jeden z arcimágů. Položí Maxovi ruku na rameno a řekne: "Ne jenom proto. Ty jsi zatím ještě mladý, naše moc tě zatím příliš neovlivnila. Brzy si ale začneš uvědomovat skutečný svět a uchýlíš se k nám do Bílých zahrad." Max to nijak nepopře, je zcela očividné, že opravdu odejde s nimi. Vážně kývne a arcimág poodejde kousek stranou. "Tohle je nejspíš sbohem. Děkuji vám za všechno." Řekne vám s bolestným výrazem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mě obejme také ho stisknu v náručí. „To je dobře.“ Tím jsem mínila, že není zraněný. Podívám se na pramen jeho vlasů, když si ho promne mezi prsty. Znepokojeně zamrkám, když se začne Max loučit. „Ale... ale nemusíš přece odejít hned. Říkali, že za nimi později půjdeš sám. Nemusíš tam hned.“ Protestuji. „Musíš si odpočinout po tom co jsi prožil a jak si nejlépe odpočinout než v kolektivu přátel?“ „A až začneš cítit, že je čas jít tak půjdeš. Nemusíš hned. Nebo snad už si myslíš, že by jsi měl odejít?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max zavře oči a pomalu zavrtí hlavou. "To nejde... A nedá... nedá se to nijak rozumně vysvětlit. Člověk prostě najednou cítí, že musí jít a nemůže s tím nic dělat." Řekne smutně, když zarudlé oči otevře. Pak obejme Alexe a chvíli se s ním tiše baví. Potom se přesune k Danovi, který mu něco jen krátce pošeptá. Nakonec Max znova obejme tebe. Zašeptá k tobě rozloučení a díky za společné chvíle a pak se otočí zpět k arcimágům. Kývnou na sebe a Max pak vstoupí mezi ně. Všichni se chytnou za ruce a v rudém zajiskření zmizí. S protipřemísťovacím kouzlem si očividně nedělají hlavu. "Opravdu musel tak rychle pryč?" Zeptá se Daniel Alexe, který zachmuřeně kývne. "Má teď v sobě obrovskou moc, zesílenou dotykem Larata. To je ta aura, co kolem nich cítíme. Osobně se jich dotkl bůh... Musí se naučit svou mc ovládat, musí se naučit žít s novým rozhledem... Nebude to teď mít vůbec lehké..." Zamumlá. Pak se rozhlédne kolem sebe a zjevně čeká, co se bude dít, a uvažujem jestli nemá vydat nějaké příkazy. Nakonec dojde ke Crusovi a zeptá se jej. Vidíte, jak pokrčí rameny a pak něco krátce odpoví. Alex se pak vrátí k vám. "Teď musíme vyprovodit velitele našich hostů..." Ukáže hlavou na obřího gryfa. "Ale to udělají Crus se zastupujícím Shalafim, my u toho už být nemusíme. Já osobně se s Ele a dětmi vracím zpět do své věže. Nevím sice, jestli už jsou zpět všichni bohové, ale minimálně Larat už se určitě vrátil." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu, ale dál nenaléhám. Obejmu ho, když na mě dojde řada. „Kdyby jsi někdy něco potřeboval.... víš kde nás najít.“ Dám mu pusu na tvář a pustím ho. „Dávej na sebe pozor.“ Když zmizí znovu si povzdychnu. „Škoda, že nezůstal aspoň na chvíli....“ Zarazím se a plácnu se do čela. „Chtěla jsem se ho zeptat kdo ho do toho portálu strčil.“ Připomenu si pozdě. Alexova slova, že se vrátí do věže mě donutilo se zamyslet. Takže bych taky mohla jít do své věže? Ne... ještě chvíli zůstanu ve vile s rodiči. „Já ještě zůstanu u bratra s rodiči.“ Pronesu a pomyslím na Nyose. Teď, když už nemám tak vysoký titul a je po akci s Hillem už není moc důvodů proč se stýkat. Pokud on sám nebude chtít... možná bych mu mohla napsat zprávu a třeba ho pozvat.... někdy na večeři nebo na procházku... možná. „Stejně mě zajímá jak dopadla rozmluva mezi tátou a Erikem.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vím." Zamumlá Max ještě tichým přiškrceným hlasem, než v zapraskání rudých jisker spolu s ostatními arcimágy zmizí do Bílých zahrad. "Kdyby to věděl, tak se zmíní sám. Max nikdy nenechával své kapitoly neuzavřené." Řekne Alex. Spolu s Danielem se s tebou potom rozloučí a zatímco Daniel zamíří ke Crusovi, Alex se přemístí ke svému bratrovi, aby si vyzvedl rodinu a vrátil se do své věže. Ještě předtím ale nařídí dvěma bojovým mágům, aby tě dostali k Jarredovi. Přeci jen, stabilita magie ještě není potvrzena. Když se objevíš před sídlem je tu kromě Jarredových osobních rytířů ještě asi stovka královských vojáků, kteří obklopují celé sídlo. Podle jejich vyžehlených rudozlatých uniforem a nablýskaných ocelových plátů bnrnění to jsou asi ceremoniální stráže. Krom nich tu navíc ještě je asi dvacet členů elitní Královské gardy. Ti doprovázejí pouze krále, což jasně značí, že zatím nekorunovaný král Říše se nachází zde. Jsi vpuštěna do sídla a dojdeš do hlavního sálu Jarredova sídla, kde se krom korunního prince Raphaela nachází ještě čtveřice jeho gardistů, Jarred sám a muž, kterého jsi už sedm let neviděla, ale přesto v něm ihned poznáš velmistra Rytířstva Cilianiho. Jarred je oblečen ve své oficiální černé uniformě Rytířstva, elegantního střihu. Na černé tunice má stříbrošedou kroužkovou košili. Na předloktích, holeních a na ramenech má vyleštěné pláty brnění. U pasu mu visí meč. Ciliani je oblečen podobně. Princ je oblečen v honosných rudozlatých šatech, je neobrněn a neozbrojen. Přestože ještě nebyl korunován, do dvaceti čtyř hodin od nástupu na trůn už zvládnul využít dvě z nejdůležitějších králových pravomocí, odvlání vysokého šlechtice a přijetí kapitulace nepřátelského státu. Protože jsi pochopila, že tito muži se za malou chvíli vydají k nedaleké pevnosti, kde bude podepsána kapitulace Narnostu a Albie. Jarred ti věnuje úsměv, Ciliani si tě neutrálně změří, král se k tobě s úsměvem otočí. "Á, tvůrkyně mých současných problémů." Zasměje se dobrosrdečně. "Už jsem na tebe čekal. Dlouho jsem uvažoval, jestli ti mám poděkovat, nebo ti vynadat." Přizná se. Pak se nadechne a formálním tónem řekne: "Rozhodl jsem se pro možnost jedna. Mistr... Magisto Anett Sela..." Očividně je velice dobře informován, když uvážíme, že ti změnili titul sotva před půlhodinou. "...v přítomnosti sirů Sely, divizního velitele Rytířstva, a Cilianiho, velmistra Rytířstva, kteří jsou svědky této události, ti uděluji Vyznámenání Koruny." Jeden z přítomných gardistů odněkud vytáhne mahagonovou kčku a stočený pergamen. Zatímco k tobě pomalým krokem jde, zbylí muži krom krále, včetně potutelně se usmívajícího Jarreda a pořád se neutrálně mračícího Cilianiho, ti zasalutují. Vyznamenání je uloženo v krabičce, kterou ti gardista podá. Je tvořeno tmavě modrou stužkou a stříbrným závěsným kroužkem s vyraženým erbem královské rodiny. Vedle celého vyznamenání je v modrém sametu uložen ještě stříbrný miniodznáček, který se obvykle nosí na hávu nebo na slavnostních oděvech, máme-li vyznamenání více. Pergamen je zapečetěn královskou pečetí, ale nejspíš je to udělovací listina. Když ti gardista vše předá, o krok ustoupí a také zasalutuje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se objevím před Jarredovým sídlem jsem trochu zaražená, protože sídlo bylo doslova obklíčeno vojáky. Říkala jsem si, jestli mě vůbec pustí, ale zdá se, že o mě věděli. Tak jsem bez problémů vešla do domu. Král... nebo budoucí král tu byl, ale proč? Napadlo mě jestli nechce předat Hillovo území Jarredovi. To by nebyla špatná volba. Jarred ví co vesničané potřebují, je dobrý... ale na druhou stranu... čeká potomka. Možná by to bylo až příliš práce. Váhavě jsem nakoukla do místnosti a pak vešla. Všichni byli honosně vystrojeni. Vrátím úsměv bratrovi, ale pak se váhavě zadívám na prince, protože jsem si nebyla jistá jestli mě ještě neproklíná. Jeho první slova mě donutila abych se rozpaky začervenala. „Promiňte. Ale...“ Chtěla jsem se hájit, ale on se zasmál a nezdál se naštvaný. Poděkovat nebo vynadat? Ne proklínat? To neznělo tak hrozné jak jsem si představovala. Když zvážní a řekne, že se rozhodl pro první možnost, trochu se mi ulevilo, ale nedokončená věta mě zase donutila se zavrtět. Co se děje? Překvapeně zamrkám a vypoulím oči, když mi řekne, že dostanu vyznamenání. „Oh...“ heknu překvapeně. To bylo vážně víc než jsem očekávala, dělala jsem to pro lidi a navíc.... přece jen to nejdůležitější zařídil on. Poděkuji gardistovi a prohlédnu si Vyznamenání a pergamen. Podívám se na prince a ukloním se mu. „Děkuji Vaše Výsosti. Je to pro mě čest. Ale jestli si někdo zaslouží vyznamenání tak to jsou mí přátelé, kteří mi v celé té věci pomáhali. Bez nich bych nic nedokázala.“ Byla to pravda. Co jsem udělala já? Promluvila jsem s princem a pak.... nic? Většinu práce odvedli ostatní a já spíš jen mluvila a seděla na zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nicméně ty jsi byla tou hybnou silou." Řekne Raphael, když muži po chvíli uvolní postoj a přestanou salutovat. Gardista, který ti předal vyznamenání, se postaví zpět za prince. "Každopádně vyznamenání budou předány i bratrům Itarovým, magistru Vivaldimu, de Selionthovi i ostatním vašim přátelům, co vám s tímto pomáhali." Pousměje se. "A rozhodl jsem o tom dřív, než jsi to řekla..." Dodá. Velmistr Rytířstva si odkašle, princ se k němu otočí. "No jo, jistě..." Zamumlá a obrátí se zpět k tobě. "Jedeme přijmout kapitulace a oficiálně ukončit válku." Vysvětlí a mírně se ti ukloní. Pak mávne na své gardisty a zamíří ke dveřím. Jarred s velmistrem zamíří za ním, Jarred má sotva čas věnovat ti další rychlý úsměv. Během chvíle odjede jak královská garda tak i vojáci královského vojska, které doteď okupovali sídlo. S Jarredem a velmistrem jede i dvacítka Jarredových osobních strážných. Asi tucet strážných zůstane hlídat sídlo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se a znovu se ukloním. „Děkuji, Vaše Veličenstvo. A děkuji, že se na mě nezlobíte. Jsem si jistá, že budete velmi dobrý král.“ Narovnám se a podívám se na Velmistra, který decentně upozorní prince Raphaela, že je tlačí čas. Přikývnu. „Nebudu vás nadále zdržovat. Šťastnou cestu.“ Rozloučím se a dívám se jak odchází. Oplatím bratrovi úsměv a pak jsem osaměla. Znovu se podívám na vyznamenání. Magistra a teď ještě vyznamenání od krále... v tak mladém věku.... co mě v budoucnosti ještě čeká? Buďto smrt protože budu někomu trnem v patě nebo se zapíšu do dějin. Možná bych se měla přestat tolik snažit a raději být víc pedant. Vydám se za rodiči, abych se jim pochlubila novým titulem Magistry a taky vyznamenáním. No co? Pořád to jsou mí rodiče a já chci aby byli hrdí. Což už asi jsou, ale proč je neudělat hrdé ještě víc? Byla tu pořád Eliz se Susan? |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Nevím zda to je dobrá metoda, ale mě to pomohlo“ zazubím se. Naše kroky nás zavedou do VIP jídelny. Říkám si, že předsudky o postavení jsou i tady. „Vždycky musí být někdo lepší“ pronesu s mírnou podrážděností a smutkem v hlase. Chápu, že musí být vedení, které se musí odlišovat od pouhých „pěšáků“. je to jako s diákony, jež se vzdali určité části „lidství“ a za odměnu se můžou koupat ve zlatě a bojovat o politickou a církevní moc. Nicméně tady to není tak horké, jako v Nejvyšším chrámu, kde se mi z toho všeho chtělo zvrace. Sluha mi přinese tác s jídlem. „Dobré načasování.“ Prohodím vzápětí, co se objeví Morunt. Určité jiskření a napětí mezi Moruntem a Perterem je jasně cítit. „Nechte toho.“ Morunt se usadí a Perter v ten okamžik vstane. Jen doufám, že to není z nějakého malicherného důvodu. Pokynu rukou Pertermu a ten se vzdálí k jinému stolu, po té si vyměním pozdrav s Moruntunem. „Snad se někdy dozvím, proč tu panuje taková nevraživost a máš pravdu, nevím kolik práce dá svolat všechny na jedno místo. Nicméně musíš přiznat, že s pomocí magie je to o něco snadnějším.“ Jídlo vypadá opravdu poživatelně, ne že bych byl rozhýčkaný, je to ale zkrátka pastva pro oči. To co má být zelené, je opravdu zelené a ne šedo, či černo zelené. Ještě štěstí, že se brzy vrátím k jednotce. Tohle dlouhodobé rozmazlování tady by nemělo žádaný efekt a myšlenkou zabloudím k bývalým praso-paladinům. „Žádná autorita? Se divím, že se Bratrstvo tedy ještě nerozpadlo. Překvapuje mě to, protože v bitvě vypadali velice disciplinovaně, pokud to je ale tak to, tak nevím nevím. Kladu si otázku, proč by měli mít autoritu ze mě.“ Zarazí mě poznámka o mém otci. „Když o tom mluvíš, tak kdo byl vlastně otec? Jak se choval, jak ovládal magii? Jakou metodu vedení volil? Tyranii a sílu? Popravdě řečeno, tohle si myslím a tvá slova to jen utvrzují.“ Při jeho jednoznačné a nevyslovené otázce poznamenám. „Jak k čertu mám určit vedení, když nic nevím o jejich schopnostech? Nebo tu snad máte archiv? O tom pochybuji, kdyby tu byl špeh či zrádce, tak by to byla vlastní poprava. Jména, popis schopností, to vše by pomohlo nepříteli k vítězství.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Spíš vždy musí být někdo velitel a potřebuje u jídla probírat věci, co ostatní nemusí slyšet." Zamumlá Perter. Později Perter odejde a k tobě si přisedne Morunt. "To není žádné tajemství." Promluví Morunt věcně. "V Bratrstvu je několik frakcí. Ti nejradikálnější kněží moru, chtějí ovládnout celý svět a sjednotit jej pod vládou Morgona. Nejradikálnější temní mágové chtějí ovládnout svět a sjednotit jej pod vládou zase Karkara. Umírněnější mágové a kněží se chtějí pouze postavit mágům a srazit na kolena zkaženou církev. To jsou poměrně odlišné programy a tak není divu, že se příliš neshodneme. Že zatím ani jedna frakce nepřevládla je díky tomu, že všechny mají rovnoměrné zastoupení ve vedení." Odmlčí se. Neřekne, ke které frakci patří on. "S tou magií máte pravdu, že je to lehčí. Navíc už ji můžeme používat bez rizika. Před sotva několika minutami se podle všeho vrátil Larat na oblohu. Zatím jen on sám, ale už je jen otázka chvíle, než se objeví zbytek bohů." Morunt se pousměje. "V bitvě byli jen mágové patřící do mé frakce, ti jsou mi oddáni a jsou sehraní. Kdybychom bojovali po boku i jiných frakcí, tak nevím." Zavrtí hlavou a pak se jen krátce zamyslí. "Není toho zas tak moc, co bych vám řekl... Váš otec byl nesporný vládce Bratrstva, i když většinou velel přes svého mladšího bratrance Stefana. Snad nikdo ani neví, jak se váš otec jmenoval, vystupoval pod přezdívkou Oxo. Mágové si dodnes myslí, že Oxo byl Stefan a že Stefan byl jediný vládce Bratrstva. Ale jinak málokterý člen vedení Oxa někdy třeba jen na okamžik zahlédl. Veškeré rozkazy prostředkoval a uplatňoval skrze Stefana. Když se někdo ale opravdu tvrdě prohřešil, netrestal jej Stefan, ale dotyčný šel přímo k Oxovi. Pak už jej nikdy nikdo neviděl." Omluvně se zamračí. "Vím jistě, že Oxo měl několik dětí, ale netuším, jestli mají všechny děti stejnou matku... A zatím jsem viděl jen dvě jeho děti. Krátce jednoho vašeho staršího bratra, který je teď v kdo ví kde, a samozřejmě vás, teď a před dvaceti pěti lety, když vás Stefan přinesl do sídla." Když se zeptáš na archív, ušklíbne se a zavrtí hlavou. "Nic takového nevedeme. Musíte se prostě rozhodnout, jaký bude váš cíl a podle toho se připojit k frakci a dosadit si do vedení členy oné frakce. Ostatní frakce se potom, až převezmete vládu na Bratrstvem na Shromáždění, podřídí." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rodiče najdeš v horním patře v jednom z čajových salónků. Tvůj otec se baví s Erikem, chová se k němu.. omluvně? Tvá matka sedí v křesle a čte si nějakou knihu. Na otázku, jestli tady ještě jsou liz se Susan je ti odpovězeno, že už musely jít. Oznámení o titulu přijmou rodiče nadšeně, ale trochu nechápavěji, v magických titulech se nevyznají, neví, jak obtížné je magisterský titul získat. Oznámení o vyznamenání už ale přijmou bouřlivěji, s jasnou hrdostí. Význam královského vyznamenání už chápou. "Máš tady návštěvu." Oznámí ti Erik, když rodinné ovace opadnou. "Přišla před chvíli, je v předpokoji." Když vejdeš do předpokoje, podvědomá postava v bílém hávu se k tobě vrhne a obejme tě. Když se širokým úsměvem poodstoupí, vidíš svou kamarádku Lohanu. Za sedm let, co jste se neviděly, se příliš nezměnila. Možná jen trochu zhubla a má delší vlasy. "Ahoj Anett, vypadáš úžasně." Pochválí tě. Periferním viděním si všimneš Nyose, který sedí v jedné ze sedaček a očividně se s Lohanou ještě před chvílí bavil. On snad zná úplně každého... No jo, při jeho povolání to má vlastně v popisu práce... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem ráda, že otec s Erikem se konečně srovnali. Pochlubila jsem se jim vyznamenáním, to že jsme magistra moc nechápali, ale mě to nevadilo. Vysvětlila jsem jim to a pak ještě vyznamenání od krále, tedy budoucího.... no asi tak. Oba jsem je objala a měla jsem radost z toho, že mají radost oni. Erik mi pak řekne, že mám návštěvu. Překvapeně pozvednu obočí, rozloučím se s rodiči s tím, že jdu za návštěvou. Byl to někdo v bílém hávu, takže člen rady? Nestále? Co po mě chce? Trhnu sebou, když se ke mě vrhne, chvíli trvá než ji poznám. „Lohano!“ vyjeknu překvapeně a obejmu ji. „Taky vypadáš skvěle.... páni... už je to doba co jsme se viděli naposledy.“ Pustím ji a odstoupím od ní. „Zhubla si. Jak se máš?“ stisknu ji ruce a všimnu si Nyose, usměji se na něj. „Ahoj. Jak je možné, že znáš všechny lidi co znám já?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Děkuji." Vypískne a se zářivým úsměvem si tě prohlédne. "Přesně tak, dlouhá doba. Já se tě snažila vyhledat, ale nejdříve jsi prý roky bydlela uprostřed pouště a pak mi nikdo nechtěl říct, kde bydlíš." Vysvětlí ti trochu posmutnělým tónem, navzdory tomu se ale pořád usmívá. "Ještě nedávno jsem se dobře měla. Vysvětlím ti to." Ukáže na sedačku a posadí se, když se usadíš vedle tebe a otočíš se na Nyose, Tajný se zasměje. "Zajímavá shoda náhod, řekl bych." Lohana se ušklíbne se strojenou krutostí. "Moc hezky řečeno. Před pěti lety omylem zatkl mého mistra." Nyos zavrtí hlavou a brání se: "Bylo mi dvacet, začínal jsem! Teď už je to se mnou jiné..." Lohana s úšklebkem ironicky přikývne, Nyos protočí oči a nechá to být. Lohana se pak otočí k tobě. "Dostala jsem se do ne zrovna malých problémů a potřebuji tvoji pomoc. Já... pracuji teď jako učitelka na naší bývalé Akademii, učím dějiny a runy. Jsem zástupkyně ředitele a ředitel nedávno odešel do důchodu... Magistra Lucsová... totiž Scoreová, má teď dvojčata a než se dostane k tomu, aby přinutila radu Akademií dosadit na mé místo někoho jiného, vedu naší Akademii já." Povzdechne si. "Devítka Akademií se nedávno přestala dělit na tři útočné, tři obranné a tři léčivé a všude se učí všechno." O tomhle víš. Rozhodla o tom rada Akademií a předala návrh Radě Mágů. Ve velice napínavém hlasování návrh prošel, s rozdílem jediného hlasu. Současně Radou prošly i návrhy na ztížení Akademie, kde se nyní vyučuje více kouzel a jsou těžší, než kdysi. Už dlouho se totiž ozývaly hlasy, že je to moc jednoduché a v současnosti to nestačí. Shalafi na to potom kývl a Akademie se potom přestaly rozdělovat a ztížilo se učivo. "Spolu s ředitelem odešli do důchodu další dva učitelé. Léčení a útočné magie. Každý předmět samozřejmě vyučují dva profesoři, ale teď na každý předmět zůstal jen jeden a bojím se, že ani Sam, totiž Samotor s léčením, a Rhodon, s útokem, nebudou stačit." Řekne Lohana. "Chtěla bych tě tedy poprosit, abys šla na Akademii učit léčení, nemělo by to trvat déle než měsíc, pak Akademická rada rozhodne o stálém řediteli a ten má pravomoc nabírat stálé učitele." Lohana kývne na Nyose. "Nyos vzal místo učitele útočné magie." Když se na něj podíváš, nestačí dost rychle skrýt svůj výraz. Skoro jako by doufal, že místo vezmeš a vzal ho kvůli tobě. Aby mohl být s tebou pod jednou střechou... "Byl jsem teď půl roku na misi, mám na dlouhou dobu volno." Řekne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Nějak moc náhody najednou.“ Řeknu pobaveně. „Ten příběh se zatknutím jejího mistra si ráda jednou vyslechnu.“ Pak se, ale věnuji Lohaně, abych si vyslechla její příběh. Když řekne, že má problém a potřebuje mou pomoc tak jsem zvážněla. Ale jak mluvila začínalo mi docházet o co mě chce požádat. Při zmínce o Samotorovi se pousměji, kdysi to byla moje tajná láska. Laskavý člověk a zatraceně pohledný chlap, ale to bylo kdysi, nejspíš do něj byla zakoukaná většina dospívajících dívek. Když nakonec zmíní, že Nyos tam také bude učit, podívám se na něj, ale svůj výraz nedokáže včas skrýt. Znovu se pousměji a zadívám se na Lohanu. „Dobře. Pomůžu ti, ale potřebuji mít aspoň jeden celý den v týdnu volno, abych mohla být ve své ordinaci. Jsem v tom městě jediná léčitelka a teď jsem tam dlouho nebyla. Jinak myslím, že to nebude problém. S dětmi vycházím a učení něčeho čemu rozumím jistě nebude problém. Jaké ročníky bych měla vyučovat?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě ti ho jednou povyprávím." Slíbí ti Lohana, Nyos znova převrátí oči, ale neubrání se, aby se mu koutky nepovytáhly v potlačovaném úsměvu. Když to přijmeš, Lohana nadšeně vyskočí, pak se ale zarazí. "No... Jeden celý den ti asi slíbit nemohou, ale učila bys dva ročníky, dvouhodinovku. To jsou čtyři hodiny, potom už bys měla volno... Pokud bys neopravovala testy, nebo tak něco, ale to já většinou stihnu večer, nebo rána s kávou před hodinou ve sborovně." Pak se zamyslí. "Teď si nejsem úplně jistá. Prváci magii nemají, a Samotor má uhm... páťáky a třeťáky, takže ty bys měla druháky a čtvrťáky. Druháci jsou spíš jenom teorie. Základy teorické magie už měli v první třídě, myslím teorie léčení, samozřejmě." Pak se nesměle pousměje. "Kdy byste mohli nastoupit?" Nyos se jejímu výrazu zašklebí a řekne: "Zítra jsem tam." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamyslím se a přikývnu. „Dobrá. Takhle by to šlo. To budu mít i dost času na mou ordinaci. Dobře.“ Souhlasím a poslouchám. „Dobře. Myslíš, že by jsi mi mohla připravit v kostce co už probrali? Stačí jen názvy nic podrobného. Abych věděla kde mám navázat.“ Požádám ji. V pravdě jsem se docela těšila, jsem zvědavá co za děti budu učit. Budu tam mít nějaké uličníky? Podívám se na Nyose, který řekl, že hned zítra může nastoupit. „Já také. Klidně hned zítra.“ Řeknu a podívám se na Nyose. „Jak to vypadá s magií? Už je stabilnější?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "O víkendu se neučí, ale samozřejmě máme dozory. V sobotu večer je o dozor tvrdé losování. Chlapi hrajou karty a chlastají..." Vzpomínáš si, jak o tom sobotním losování kolovaly na Akademii dost šílené historky. Některé byly opravdu velmi zajímavé, třeba že učitelé, kteří si nevylosovali dozor, chodí někam zabíjet monstra a podobně... "Jsem ředitelka jeden den, nemám moc přehled. Zeptej se potom Sama. Mám pocit, že druháci probírají zlomeniny a čtvrťáci se učí zhojit mělké otevřené rány nezpůsobené magií, ale fakt si nejsem jistá." Nyos přikývne. "Larat se vrátil a magii zase zkrotil. Zatím je zpátky jen on, ale nejspíš se brzy objeví i další." Řekne. Lohana nadšeně kývne. "Děkuji vám, jste skvělí. Nechám vám už připravit kabinety. Hm... Jak moc by vám vadil jeden velký společný? Pokoje na spaní samozřejmě budete mít oddělené." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Dobře. No jo... sobotní dozor.“ Zavrtím hlavou. Tolik vzpomínek... jako kdybych odešla z Akademie včera. „Dobře. Já si to nějak pozjistím. Jsem si jistá, že ti to půjde dobře jakmile se trochu otrkáš.“ Řeknu abych ji podpořila. Když řekne, že bychom mohli mít společný kabinet zadívám se na Nyose, ten jistě bude nadšený. Zacukali mi koutky. „To mi nevadí. Jsme přátelé.“ Řeknu. „Ale ten pokoj bude jen dočasný. Jakmile se magie dá úplně do pořádku budu se do Akademie přemisťovat ze své věže. Budu tam mít dost co uklízet a dávat do pořádku.“ Řeknu. Bála jsem se jakou spoušť tam najdu. „Jen doufám, že mi to tam nikdo nevykradl. Moje věž měla po tom bláznění ve zvyku neustále otevírat dveře.“ Vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Když tě tak poslouchám, tak tatáž hierarchie je v aplikovaná v církvi. A vlastně, proč jsem si myslel, že to bude jiné. Bude to stejné, jen naší úlohou je být tou „zlou“ stranou. Je to jak ve válce, musejí být minimálně dvě strany, které proti sobě válčí – jedna ukazuje to pozlátko a věci okolo, kdežto druhá přináší různé strasti. Nicméně je to otázka politiky, vítězové určují, kdo jsou ti špatní a kdo jsou tu zlí. Myslím si ale, že není moc dobré, aby jedna strana byla po zbytek své existence jen tou dobrou stranou.“ Takže tři představitelé tří frakcí se třemi odlišnými přístupy a cíli. Inu bude zajímavé, jak tohle všechno dopadne. „Trojnožka........základy postavené na nestabilních základech, pokud jedna z těchto noh upadne, zbortí se celý základ a to jak oba víme, povede k destabilizaci celého Bratrstva.“ Promnu si oči a zamyslím se. „Je toho tolik na práci a tak málo času, proč jen bohové udělali ty dny tak krátké.“ Nikdy jsem netušil, že si budu stěžovat na délku dne. Vzpomínky na strasti dětství, paladinský výcvik – to byly chvíle z okamžiků, kdy jsem se těšil na noc, abych dal spočinout svému tělu i duši a teď naříkám, že den je příliš krátký. Člověk pravděpodobně nikdy nebude spokojený. Larat se vrátil. Kdo by si pomyslel, že se mi budeš hodit. Pohladím prsten, předmět, který je se mnou od dětství a stále nevycházím z údivu, které mi tento šperk přináší. Trucující bohové, jež mi nebudou věnovat pozornost ba snad i ignorovat mou přítomnost. Nechci být jejich figurkou v partii. „To je chyba Moruntune, pokud budeme chtít zničit a vybudovat lepší svět, budou se všechny tři frakce naučit spolupracovat. V tuto chvíli je to naše největší slabina, protože nepřátelé dokážou „spolupracovat“ s ostatními frakcemi. Nebo tak to aspoň je v paladinském řádu a při vzpomínce na Vingaard, tak to byla hlavní příčina tehdejší prohry. Nejednotnost je smrtící pro všechny, snad s výjimkou bohů...“...ale i bůh jde zabít. Bez jejich uctívačů jsou to jen slova, prázdná slova a člověk tak snadno zapomíná. Poslouchám Moruntova slova o mém otci. Chytré, chytré a bezpečné. Můj otec by tedy klidně mohl žít vedle mě a já bych si toho ani nevšiml. „To teď není důležité, kdo odkud pochází, důležitý je pouze cíl Ta tvoje zmínka o sourozencích, máš nějaké informace o tom, kde by mohli být?“ Popravdě mě ale odpověď nijak nezajímá, vlastně ani nevím, proč jsem se na to zeptal. Možná pouhé doznění po touze získat informace o sobě samém a své rodině dalo podmět mému jazyku a mozku se na to zeptat. „Uskupení bude poněkud složitější. Nehodlám znevýhodňovat žádnou stranu, aspoň ne teď. Navíc se hodlám řídit heslem: Dvě hlavy ví víc než jedna. V tomto případě moje hlava plus tři další hlavy za každou frakci. Ovšem kdo ponese břímě rádce, to nechám na dané skupině. Oni zvolí toho, koho budou respektovat a kdo bude jednat jejich jménem. Jak to udělají bude na nich, pokud si zvolí břídila, bude to pouze jejich chyba. Navíc pokud nebudou soudržní ve svých řadách, byly stejně víc na obtíž než k užitku.“ Ptám se sám sebe, jaký bude mít důsledek tento vojenský řád. Nejsem mág, nevím o jejich hašteření, sporech a dalších problémech, nicméně tento systém by měl zaručit to, že vůdce bude naslouchat každému. Navíc si tím ušetřím veřejné vystupování. Hodlám nadále pokračovat v „tradici“. Vzdám se tady svého jména a přijmu jméno svého otce. Oxo....nezní to tak špatně. Svým stoupencům budu udílet zprávy a rozkazy prostřednictvím těchto zástupců a díky tomu se zvýší i má bezpečnost. Ať si říká kdo chce, co chce, ale nikomu, až na pár vyvolených, zkrátka nevěřím. Sním asi jen polovinu jídlo a pak tác od sebe odstrčím. Chtěl jsem Moruntovi říct o své vizi, nicméně jsem to prozatím odložil. Řeknu to na shromáždění, nebudu se muset aspoň opakovat. „Těžko říct, zda člověk jako já může mít cíl.“ Cíle, jaké já mám vlastně cíle? Jsou povrchní a málo který je hluboký. Navíc pokud budu kráčet touto stezkou, nemůžu si dovolit ten luxus být sobec. Povedu lidi, budou za mě bojovat a možná i umírat, takže malichernosti musí jít stranou! Počkám až Mortun dojí a pak mu dám pokyn, abychom přešli k dalšímu kroku. Přemýšlím o tom, co vzít na sebe, košile s kalhotami mi přijde pořád lepší, než když tam napochoduji s Grudurovým brněním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou čtyři frakce, ne tři." Opraví tě Morunt. "Umírnění a radikální kněží, a umírnění a radikální mágové." Vysvětlí ti. Pak přikývne. "Nicméně pravda, pokud jedna frakce padne, zbortí se celé Bratrstvo. Posledních několik let jsme proto vystupovali spíš jako jednotlivé frakce, než jako celek, protože se nenašel dost silný vůdce, co by přiměl, nebo přinutil, frakce spolupracovat." Při tvé zmínce o Vingaardu se pousměje. "Ta mise opravdu nebyla úspěšná, ale jinak, než si myslíte. Útok na Vingaard byl jen obrovský zastírací manévr, obětovali jsme pár tisíců kostlivců, no a co... Ve skutečnosti jsme šli po Magiově knize sfér, protože jsme zjistili, kde ji Konklávé Arcimágů schovává. Většina sil Říše se sice věnovala obraně hlavního města, ale náš plán prokoukli tajní církevní Duchové a Tajné sbory Věže Vysoké magie. Společně nás zastavili a Konkláve potom knihu ukrylo jinde." Morunt se zamyslí. "To bylo naposled, co všechny frakce spolupracovaly." Dožvýká poslední sousto a poslouchá tě. Zavrtí hlavou: "Bohužel, o vašich sourozencích, až na to, že existují, nevím vůbec nic." Zaposlouchá se do tvého plánu. Přikývne. "To je dobrý plán. Víceméně postupoval váš otec stejně." S tím se zvedne. Na tvé prohlášení o cíli jen pokýve hlavou. "Předpokládám, že s tím brněním tam nechcete jít..?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lohana se nevěřícně zasměje. "Já se nechci otrkat, já nechci být ředitelka!" Zaúpí se smíchem. "Já chci, ať někoho jmenují a já jsem zase jen zástup." Nyos pak řekne: "Kabinet ano, ale pokoj nepotřebuji. Taktéž se budu přemisťovat z věže, ještě dnes si ji dám do pořádku." Vysvětlí. S pousmáním se na tebe podívá. "Nemyslím, že by tě někdo vykradl. Obyčejní lidé by měli strach, co je uvnitř věže čeká za čáry. A mágové měli plno jiných starostí, nehledě na to, že ani oni by si nedovolili vykrást věž vysoce postavené a navíc mocné mágy." Pousměje se. "Riziko za to nestojí." Lohana souhlasně přikývne a zvedne se. "Promiňte, budu muset jít, nemůžu nechat Akademii dlouho bez dozoru." Zasměje se. "Strašně ráda jsem tě viděla a moc děkuji za pomoc. Vám oběma. Na Akademii si můžeme popovídat." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „No jako zástup by se to jednou stejně nejspíš stalo.“ Podívám se na Nyose, který řekne, že už dnes dá do pořádku svou věž, zaváhám. Stěhovat si věci tam... zavrtím hlavou. „Tak já tedy taky ten pokoj ne. Udělám to jako Nyos.“ Změním nakonec své rozhodnutí. „No obyčejní lidé, ale lapkové by měli dost drzosti.“ Pokrčím rameny. Když se Lohana zvedne, také vstanu a usměji se na ní. „Dobře. A nemáš zač. Uvidíme se.“ Rozloučím se s ní. Když odejde podívám se na Nyose. „Jsem zvědavá jaké ty děti budou. Docela se na to těším.“ posadím se. „Umíš to s dětmi?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Takže čtyři frakce? Proč jsem tedy nabil dojmu tří? Asi jsem ho poslouchal jen na půl ucha. „Díky za vysvětlení. Jinak k té poznámce o vůdci. Ty si přesvědčen, že budu silný vůdce? Já zkrátka nevím. Připadám si spíš jak pes, hledajíc svého pána. Pravda, na krátký čas, jsem se stal vůdcem a nemůžu říct, že bych nedosáhl toho, čeho jsem chtěl.“ Zavzpomínám si na dny, jež předcházely nynějším událostem. Dny, kdy jsem byl vůdcem kláštera, který jsem tvaroval svou vůli, svými činy, svýma rukama. Nemůžu říct, zda to bylo dobré či špatné, ale má vize se splnila. Z chlapců, vyžírků a dalších jsem udělat muže, muže války, které není radno brát na lehkou váhu. Co asi tak dělají ostatní, Arthur a opat Ignác? Delší izolovanost pravděpodobně způsobí, že si na Anett vůbec nevzpomenu, přesto cítím, že jsem na nějakou důležitou osobu zapomněl. „Nicméně tady je to jiné, jsem na bitevním poli, jehož pravidla neznám a to mi může zlomit vaz Moruntune. Pořád mi tu říkáš, jak se ostatní podvolí, ale takoví lidé jsou mi k ničemu, pokud doopravdy nenajdu způsob, jak je přesvědčit, že „vybrali“ správně.“ Metoda cukru a biče byla dobrá metoda, jak získat autoritu, nicméně já mám momentálně cukr v podobě prázdných slov a bič v nedohlednu. „Knize sfér? Chcete snad zabít bohy či si chcete ochočit nějakého démona, jako svého mazlíčka?“ Trošku pustím otěže své fantazie a představa otroka z jiné sféry se mi líbila. Nicméně musím stát nohami pevně na zemi. Posečkám, zda mi k tomu Morunt něco neřekne. Připadám si jak na kolotoči, pořád se točím a točím v kruhu otázek, které pokládám. „Nic nemůžu být schované věčně,“ pronesu prorocky. „To je v pořádku Moruntune, pravda je taková, že mě ani odpověď nezajímala. Co se týče postupu, tak jsem rád, že to schvaluješ. Jinak pravdu máš můj temný příteli, opravdu tam nechci napochodovat s paladinským brněním, ještě bych tak dostal dýku nebo něco podobného mezi lopatky dřív, než bych stačil cokoliv říct.“ Pořád se mi honila v hlavě jedna otázka, kterou jsem chtěl položit. „Poslyš Moruntune, jak si věděl, že tam přijdu? Narážím na naše první setkání v jeskyni, kde byli kostlivci z jednotky Posledních.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jarred zavrtí hlavou. "Tady nejde o drzost, ale o strach. Neví, jakými kouzly mágové věž zabezpečí a nebudou riskovat." Ušklíbne se. "Třeba u mě by na ně vyletěl golem." Přizná a zvedne se. Když Lohana zmizí, už se znova neposadí. Na tvou otázku o dětech se vesele zazubí. Mávne rukou a v dlani s emu objeví ohnivý bič. "Já jsem rozený pedagog." Zavtipkuje a jediným pohybem nechá bič zase zmizet. "Magie už funguje, ale raději tak... Nechceš pomoct přemístit k věži? Jestli ne, tak já jdu. Budu mít s věží hodně práce... Jo a vzkazuje ti jeden bojový mág, že si máš vyzvednout kočku." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro No stejně jsem pochybovala. Když každý věděl, že magie blbne mohl by si někdo troufnout, ale už nediskutuji. „Golem? Hm... asi bych si taky měla udělat nějaké opatření.“ Zase se zvednu a když předvede bič zasměji se. „Doufej, že to nebudeš muset použít.“ Přejdu k němu. „Asi bych byla raději, kdyby jsi mi tam pomohl. Ale počkal bys chvíli než se rozloučím?“ zeptám se a leknu se, když mi připomene mého Šmejdila. „Ano.... pro něho musím taky. Málem jsem na něj zapomněla.“ Pronesu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se zmíníš, že jsi málem zapomněla na kocoura, nevěřícně se zasměje. Pak tě nechá jít se rozloučit. Rodiče tě pustí jen pod podmínkou, že se brzy stavíš ve vesnici. "Nejprve do Věže magie." Řekne Nyos a pak se společně přemístíte k Věži Vysoké magie. Tam na Nyose počkáš a on najde dotyčného mága. Vrátí se s obtloustlým kocourem v náručí a předá ti jej. "Ronald byl rád, že se ho zbavil." Sdělí ti s úsměvem, když ti jej předává. Pak se přemístíte ke tvé věži. Před ní stojí asi tucet chlápků, podle zbroje a zbraní nejspíš žoldáků. Dívají se na otevřený vchod, ale neodvažuji se vejít. Navzájem si dodávají odvahy, sem tam někdo udělá krůček dopředu, ale pak zase couvne. Když je Nyos spatří, zamračí se a švihne rukou. V mžiku vzplane jeden ze stromů vedle žoldáků. Nyos neminul, nechtěl muže trefit. Žoldáci sv vyděšeně otočí a když spatří bílý háv, natož Nyosův černý, a taky výhružný pohled Tajného mága, otočí se dají se na zběsilý útěk. Nyos s tebou potom pro jistotu jde dovnitř. Šmejdila pustíš na zem a on se okamžitě vydá známou cestou ke svému pelechu. Při prohlídce se zdá, že je všechno v pořádku. V knihovně Nyos tleskne a magický krystal zapuštěný ve stropě se rozsvítí. Funguje správně. Dojdete k ovládacímu krystalu věže. "kdybych nepřišel s tebou, věž by mě nepustila." Pousměje se. "Ti žoldáci by se dovnitř nedostali." Zvedne ruku a natáhne ji ke krystalu. "Quad abis?" Pronese tázavě. Krystal se rozzáří, ale okamžitě pohasne. "Nikdo ve tvé věži nebyl." Sdělí ti a rozhlédne se kolem sebe. "Ale prachu tady teda je... Samočistící kouzlo očividně selhalo." Kouzlo, které zabraňuje usadit se prachu a plísním je automaticky ve všech věžích. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Slíbila jsem rodičům, že se brzy objevím a pak jsem se nechala přenést do Věže magie. Když mi Nyos přinesl Šmejdila, vzala jsem ho do náruče. „Ahoj Kamaráde. Páni! Ty jsi vypasený! Budu tě muset nechat víc se hýbat.“ Obejmu ho a usměji se na Nyose. „To se divím. Kromě jeho krmení s ním neměla být žádná práce.“ Podívám se na Šmejdila. „Co ty jsi mu vyváděl?“ dám mu pusu mezi uši. Nyos nás pak přemístí k mé věži, kde stál menší dav. Překvapeně jsem se na ně zadívala. Žoldnéři, chtěli se podívat dovnitř, ale neměli odvahu... sbírali ji. Přijít sem později možná by někdo odvahu do té doby sebral. Nyos je postrašil a utekli. Vešli jsme dovnitř, položila jsem Šmejdila na zem a ten se odkolébal na své oblíbené místo. Rozhlédnu se, kolik škody tu asi zdivočelá magie napáchala? Projdeme věž, ale nezdálo se že by něco zmizelo nebo se tu někdo skrýval. Nyos pak v knihovně rozsvítí krystal ve stropě a jde se podívat na řídící krystal. Šla jsem s ním. Chápavě přikývnu a sleduji jak krystal kontroluje. „To je dobře. Jsem ráda, že jsi šel se mnou.“ Pousměji se na něj a natáhnu ke krystalu ruku a nastavím Nyose na domácí režim. Rozhlédnu se. „To ano. Budu to muset všechno znovu nastavit, ale bude to v pořádku. Ani hromada prachu ještě nikomu neublížila.“ Řeknu. „Ale je to fajn moci být zase doma. Vše se zase vrací do starých kolejí. Doufám, že teď bude zase nějakou dobu období klidu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos sleduje, jak se nad krystalem objeví jeho průhledný obličej a ty jej nastavíš na domácí režim. Pozvedne obočí. "To nastavuješ na domácí režim každého?" Zeptá se s neskrývaným znepokojením. "Tvé známí by měli být v režimu hostů, i to už je privilegium, vejít jen tak do domu přítele. Jen rodina a to ta nejbližší, by měla být v domácím režimu." Ale nehodlá ti dělat kázání, protože už se k tomu nevrací a odpoví: "Ano, nějakou dobu bude klid určitě... Říše má vždy období klidu a nepokojů. Nepokoje teď skončily." Na okamžik se odmlčí. "Jsem zvědavý, jaké to na Akademii bude. Jestli budou děti hodné a chtivé vědění, jako kdysi, nebo to budou zmetci, jako jsme na Akademii byli třeba my se spolužáky." Zvědavě se na tebe podívá. "Myslíš, že zvládneš vyučovat na své bývalé škole? Že zvládneš pohlížet na profesory, ke kterým jsi měla úctu a kteří tě dlouho učili, jako na kolegy?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na něj. „Jen přátelům. Lidem kterým důvěřuji. Navíc nemám co skrývat. Jediné místo kam bych nechtěla aby si jen tak vkráčeli je ložnice, ale řekla bych, že všichni mají dost slušnosti, že by první zaklepali.“ Pozvednu obočí. „Navíc... co kdyby někdo z mých přátel potřeboval pomoc? Třeba urgentní ošetření, z posledních sil se přemístí a skončí venku a už nebude mít sílu na nic jiného? Jistě je to jen hypotetická situace. Takhle kdyby se dělo něco důležitého se můžou přemístit rovnou dovnitř.“ Vysvětlím mu. „Všichni mí přátelé mi jsou velmi blízcí.“ Pak se pousměji. „Ano.... také jsem zvědavá. Třeba to budou smíšené třídy. Hodní a pár zlobivců.“ Zazubím se. „Takže ty jsi na Akademii byl ten zlobivý?“ zajímám se. Na jeho otázku pokrčím rameny. „Nevím jistě. Možná z toho budu chvíli rozpačitá, ale pak to bude v pořádku. Nejvíc se, ale asi budu stydět před Samotorem.“ Zasměji se. „Jako studentka jsem do něj byla bláznivě zamilovaná. Ale to byla skoro každá.“ Zavrtím pobaveně hlavou. „Ale myslím, že to zvládnu. Navíc to má i svou výhodu. Znám tu Akademii. Neztratím se.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máte to v krvi." Odpoví Morunt prostě. Potom zavrtí hlavou. "Bratři se vám podřídí a budou se vás bát, pokud jim ukážete svou zlou tvář. Ano, oni se vás budou bát. Ví, co dokázal váš otec a neznají vaše schopnosti." Ušklíbne se. "A klepy, které se mezi členy rozšířily po vašem malém útoku v sídle Černého měsíce... Vám rozhodně přidají." Dál už pokračuje věcně. "Pokud ale ukážete svou přívětivou tvář, budou vás poslouchat, nabídnete-li přijatelné kroky. Budou s vámi diskutovat a snažit se najít nejlepší řešení." Zamračí se. "Osobně si myslím, že nejlepší bude zlatý střed. Cukr a bič. navrhněte jim dobré postupy a získejte si je, ale zároveň nepředstírejte, že se nejedná o jednoznačné rozkazy. S členy se navíc nemusíte příliš zabývat, ti jsou oddaní svým frakčním velitelům. Vy si musíte získat čtyři velitele." Pak dodá: "Jednoho už máte, ale zbývají tři a ti umí být pěkně umínění." Na tvá slova o ochočení démonů se zasměje. "To ne, ani my nejsme tak šílení, abychom se pokusili takhle mocnou věc využít. Aspoň většina z nás... Mágové si to ale nemyslí a rozhodně by to byl dobrý předmět k vydírání. No, nevyšlo, nevadí..." Přikývne. "My mágové si na dýky moc nepotrpíme, spíš byste schytal blesk, nebo tak něco." Asi se pokusil o vtip... I když podle toho neutrálního tónu těžko říct. "Pojďte se mnou." Vyjdete z jídelny pro vyšší členy a vyjdete do nejvyššího poschodí. Tam se Morunt zastaví před vysokými ocelovými dveřmi. Položí dlaň na jedno křídlo a něco zamumlá. Dveře se téměř neslyšně otevřou a odhalí vám malou místnost. Uprostřed je na stojanu pověšeno černé brnění. Ačkoliv černé není ten správný výraz... Spíš jako by ses díval do samotné Propasti. Je stejně velké, jako brnění paladina, určitě by ses do něj pohodlně vešel. Ale místo pozlacených nárameníků z něj vyčuhují tmavé bodce. "A tohle se vám bude líbit." Řekne Morunt a pozvedne ruku. Z dlaně mu vyrazí koule energie, která míří přímo na brnění. Když je ale pár centimetrů od něj, zapraská a ve spršce černých jisker zmizí. Ozve se přitom něco jako slabé zaječení. "V tom brnění jsou uvězněni démoni nižších kategorií. Nicméně dost na to, aby pohltili magii. Ne všechny druhy, ale většinu." pak ukáže na zeď, o kterou je opřen meč. I ten jako by tiše šeptal uvězněnými bytostmi. Jílec je černý a ozdobený lebkami, čepel je ze stejného kovu jako brnění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak si ložnici nějak víc zabezpeč." Navrhne ti. "V různých knihách je spousta kouzel. Až jednou budeš mít učedníka, bude se ti to hodit. V ložnici budeš třeba uchovávat předměty, které by pro něj mohly být nebezpečné. A děcka bývají zvědavé... Vsadím se, že Alex měl své pokoje taky zabezpečeny, i když jsi u něj byla na domácím režimu. Mágové to dělají prostě ze zvyku a pro jistotu." Pak se smíchem řekne: "Spíš pár hodných a zbytek zlobivci." Potom se zazubí i on. "V páté třídě jsme byli nejobávanější parta na škole. Když se stala nějaké lumpárna, všichni věděli, že jsme to byli my. Jenomže nám to nikdo většinou nedokázal... Já a můj tehdejší nejlepší kamarád, Nauris, jsme byli v kouzlech mimořádně schopní a uměli jsme zamést stopy." Přizná barvu. Když mluvíš o Samotorovi, pořád se vesele zubí. Poté se s tebou už ale rozloučí. "Tak se měj, Anett. Musím zprovoznit věž. Tak zítra v deset v Akademii." Mrkne na tebe a s tím je pryč. Docela rychle využil domácího režimu, jinak by musel jít ven. Rozhlédneš se po zaprášené knihovně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Díky za doporučení. Zařídím se podle toho.“ Slíbím mu, aby byl klidnější. „Ale...“ Pronesu zaujatě, když mi přizná jaký byl na Akademii uličník. „Mohlo mě to napadnout. Pořád ti občas vykoukne čertík z očí.“ Zahrozím mu prstem. Samozřejmě, že když jsem zmiňovala Samotora nemyslela jsem to jako nějakou provokaci. Pro mě to byla prostě dětská hloupost co je dávno pryč. Nyos už musel jít. Přikývnu. „Jistě. Zatím se měj.“ Rozloučím se a byl pryč. Zavrtím hlavou... vážně... uličník. Pak se rozhlédnu po zaprášené knihovně, vzdychnu. Posadím se ke krystalu a pustím se do znovu nařizování kouzel. Jako zbavení se plísně a prachu, pak budu muset zkontrolovat jestli ve všech místnostech funguje světlo. Oh... kuchyně.... to budu muset udělat osobně. Nejspíš mi všechno co není zavařené nebo usušené zplesnivělo. Fuj. No to nejdůležitější udělám dnes a zbytek dokončím průběžně. Dveře vrzly a dovnitř se vkolébal Šmejdil. „A ty začneš hubnout. Jsi spíš jako čuník než kocour. Jak je možný, že jsi najednou tak vyžraný?“ nechápu. Nejspíš mu pořídím běhací kolo a každý den ho tam na chvíli zavřu. Takhle by mi umřel ještě dřív než je u kočky běžné. Stejně jsem si to vyžrané zvíře vzala na klín a hladila ho. Stejně jsem ho měla ráda. Znovu pomyslím na Akademii, no to bude teda něco. Ale těšila jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nastavíš věži všechny obvyklé kouzla a pak se vydáš do kuchyně. Poté, co jsi přestala hladit Šmejdila a on se odkolébal do pelechu, ses vrhla na úklid. Měla jsi samozřejmě pravdu. Přestože trvanlivé jídlo se v nezačarované spíži nezkazilo, v druhé spíži selhalo chladící kouzlo, takže tady se naopak všechno jídlo zkazilo. Nebyla to moc příjemná práce... Navíc sis uvědomila, že kouzla, která má věž zabudovaná, zabraňují prachu a plísni se usadit, nečistí je. Takže si potom hezky napustíš kbelík vodou, vezmeš si hadr a vytřeš a utřeš prach. Alespoň v kuchyni. // Zbytek dne - celé odpoledne - už nechám na tobě. Ráno se vzbudíš poměrně brzy a vydáš se do Akademie, Šmejdila si vezmeš s sebou. Nebyla jsi tady sedm let, ale v tu chvíli jako by bylo včera, co jsi vyšla z brány, před kterou teď stojíš. /plně si pamatuješ, jak jsi odtud vyšla po splnění závěrečných zkoušek a vydala se domů. Většina dětí tady měla na závěrečné zkoušky rodiče, ale ti tví přijít nemohli. Tehdy ses ještě opírala o magickou hůl. Tu jsi odložila v prvním roce svého studia u Alexe, protože ten běžné kouzlení s holí zavrhoval. "Je to zbytečné," tvrdil. "měly by se používat jen při velmi náročných kouzlech." Akademie byla podle všech zdrojů založena učedníkem Magia, který ji založil tři roky po smrti svého mistra. Vybudovaná je z bílého kamene a má tvar čtverce. Uprostřed se nachází rozlehlé zelené zahrady, jak pro studium bylinek, tak pro odpočinek žáků i profesorů. Když vejdeš dovnitř, zase začneš vzpomínat. Celou vstupní halu lemují sochy starých zachmuřených čarodějů. Ano, u tady tohohle kouzelníka s křivým nosem Sid zlomil nos klukovi, co se ti smál. Tady jste spolu začali chodit. Když jdeš dál, mineš sochu shrbené čarodějky, kde jsi se poprvé líbala. Živě si vybavuješ, jak tě Sid tiskl k soše. Vyjdeš několik schodů a otevřeš dveře do hlavní vstupní haly. Naproti tobě je vstup do zahrad, napravo i nalevo jsou chodby vedoucí k jednotlivým učebnám. Víš, že první a druhé patro jsou místnosti vyhrazeny výuce, učebny, kabinety... Třetí a čtvrté patro jsou obytné místnosti. Pohodlné pokoje učitelů a pokoje žáků. Do třetí třídy bydlí po čtyřech, čtvrťáci a páťáci už mají pokoje po dvou. Ředitelna a sborovna jsou nedaleko. Měla jsi instinktivní nutkání vyběhnout schody v chodbě nalevo a zapadnout do svého bývalého pokoje, včas se ale zabrzdíš. Podle ticha, které je všude kolem, je ti jasné, že právě probíhá výuka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Práce tu bylo jak na kostele. Jen co jsem uklidila spíž bylo načase utřít prach. Brzy jsem začala kýchat a tak jsem si vzala roušku a hned to bylo lepší. První jsem uklidila kuchyni, pak i když se mi do toho nechtělo jsem šla utírat prach do dalších místností. Byla to práce na několik hodin a když jsem skončila byla půlka odpoledne pryč. Pak jsem vyklepala peřiny a dala nové povlečení. Zůstalo ještě trochu času a tak jsem si ze zavařenin udělala polévku. Zítra budu muset jít nakoupit. Šmejdilovi to nejelo, nakonec nebylo v tom ani trochu masa. Po koupeli jsem padla unaveně do postele a usnula jako zabitá. Ráno jsem vstala už odpočinutá, oblékla jsem se do čistého hávu, upravila si vlasy... držela jsem se rady Eliz a vyčesala si vlasy nahoru, kde jsem je sepnula sponou. Lehce jsem se namalovala, jen tak decentně. A pak jsem se vydala do Akademie. Šmejdila jsem vzala sebou, aby se taky trochu prošel. Zatraceně ten byl ale leniví. Musela jsem ho vzít na vodítko, abych ho k něčemu donutila. Kdybych ho táhla na rameni nebo v náručí bylo by to k ničemu. Před přemístěním jsem trochu váhala, ale nakonec jsem se přenesla. Bylo to bez problémů. Hned jak jsem vešla mi v hlavě vytanuli vzpomínky. Jedna za druhou na mě vyskakovali. Hodně jsem vzpomínala na Sida. Měla bych se ním konečně udobřit. Je smutné, že jsem si na to pořád ještě neudělala čas. Zastavila jsem se na chvíli v zahradě. Bylo to trochu melancholické. Ale teď tu nejsem jako student, ale jako učitel. Vydechnu a vydám se do sborovny. Snad tam najdu nějaké záznamy o tom co zatím mí studenti probírali. Taky si budu muset prohlédnout rozvrh. Bylo by trapné kdybych přišla na vlastní hodinu pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zastavíš se v zahradě a znova propadneš vzpomínkám. Tam vzadu jsou skleníky a záhony, kde jste se učili pěstovat a rozpoznávat léčivé nebo naopak jedovaté byliny. Ale teď jsi v rekreační části zahrady. Kroky tě podvědomě vedou k velkému stromu u břehu malého jezírka, který si už celé roky uzurpují páťáci. Nižší třídy se musí spokojit s menšími stromy. Tenhle velký strom je prestižní, vzpomínáš, jak pod ním seděla celá vaše třída a usilovně se učila na zkoušky. O kousek dál je menší strom, kde jsi zase velmi často sedávala se Sidem. To bylo to zaslepené, ale krásné období. Nakonec ale zaženeš nostalgii a vydáš se směrem ke sborovně. Byla jsi v ní jen jednou. To jsi byla v první třídě, jedenáctileté děvčátko vysláno přísným profesorem pro nějaké dokumenty k dalším přísným a starým profesorům. Tak hrozné to ale nebylo, uvnitř byl tehdy jen jeden mladičký učitel na praxi, tem ti dokumenty v pohodě dal a nijak tě nestresoval. Podíváš se na sochy gryfů sedících po stranách dveří do sborovny (a mimochodem si všimneš, že se od skutečných gryfů nepatrně liší) a poté se zaklepáním vejdeš. Sborovna se od tvé poslední návštěvy před více než deseti lety nezměnila vůbec. Pořád je to středně velká místnost s velkým stolem uprostřed a spoustou pohodlných křesel. Dvě z nich jsou obsazená osobami v tmavě modrých učitelských hávech. V jednom sedí šedivá profesorka, která je začtená do nějaké knihy. Oči se ji lesknou přibližovacím kouzlem, kterým kompenzuje svou krátkozrakost. Tuhle profesorku neznáš. V dalším křesle sedí hnědovlasý muž, kterého zpočátku nepoznáváš. Ale když zvedne oči, poznáš svého učitele matematiky, který tě učil ve čtvrté a páté třídě. Mistr Durein? Tehdy mu bylo třicet pět a tvář mu zakrýval kaštanově hnědý plnovous. Ten teď shodil, asi aby vypadal mladší. "Slečno Selo." Usměje se a vstane. Už před sedmi lety ti vykal, vám všem. Ačkoliv když bal naštvaný, přešel občas na tykání. "Jsem rád, že vás opět vidím. Ředitelka nám řekla, že přijdete pomoci." S jeho posledním slovem si uvědomíš ještě jednu věc. Od dosažení své plné moci jsi se pohybovala jen ve společnosti velmi mocných mágů. Ale kdyby se spojili všichni tihle učitelé, jen těžko by tvou moc vyvážili. Ale moc samozřejmě neznamená schopnosti, které mají určitě vysoké. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem měla vejít do sborovny připadala jsem si trochu hloupě, najednou jsem si připadala zase jako malé dítě a byla jsem celá nesvá, že jsem tam musela vejít. Trochu popotáhnu za vodítko, aby Šmejdil šel blíž. S ním to bude ještě těžké. Pohladím po hlavě Gryfa, teď když vím jak vypadá opravdový Gryf jsem si všímala že ten náš se od tamtoho poměrně liší. Že by se po těch letech Gryfové změnili? Nebo je to prostě jen naše chyba? Zavrtím hlavou a konečně zaklepu. Vejdu a rozhlédnu se. Byli tu jen dva učitelé. Ženu co si četla jsem neznala. Asi začala učit někdy po mém odchodu. Druhého jsem také neznala. Aspoň dokud mě neoslovil. Pořádně jsem se na něj zadívala a pak jsem ho poznala. Mistr Durein? Usměji se a vydám se mu vstříc. „Mistře Dureine. Také vás ráda vidím. Bez těch vousů jsem vás nepoznala.“ Stisknu mu ruku. „Ano. Nemohla jsem přece odmítnout pomoc mé staré přítelkyni.“ Řeknu. „Bohužel mi nemohla říci něco bližšího. Nenechal tady můj předchůdce osnovy? Nebo poznámky kde skončili? A také bych potřebovala rozvrh.“ Pokrčím rameny. „Jsem v tomhle nová. Hlídání dětí je něco úplně jiného než jejich učení.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Durein s úsměvem přikývne. "Vousy už mi začínaly šedivět." Přizná lítostivým tónem. "To je z těch děcek, jsou rok od roku horší." Potom se vydá ke stolku a vytáhne z něj několik pergamenů. "Ano, váš předchůdce vám tady něco nechal." Podá ti pergameny. První je nadepsaný jako "2. třída" a druhý "4. třída". Poslední papír je rozvrh. Když zběžně prolistuješ první dvě složky pergamenů, uvidíš tam vždy odrážky s názvy učiva. U některých jsou fajfky. "Jo, s učením je mnohem více práce. Ačkoliv... Rozhodně to bude lehčí, než vaše minulé "hlídání" na Akademii." Tou záchranou stovky dětí se tvé, Maxovo a Honoriovo jméno značně proslavilo. "Anett, toto je paní Underveová." Představí tě tvůj bývalý profesor matematiky šedivé učitelce. Ta vstane a dobrosrdečně se na tebe usměje. Okamžitě je ti jasné, že to je jedna z těch hodných babiček, co učí žáčky první třídy, aby jim usnadnily přechod z láskyplného domácího prostředí do izolovanosti Akademie. "Claris, toto je Anett Sela, mimořádně nadaná mága a mám tu čest říct, moje bývalá studentka." Stará profesorka ti podá křehkou ruku. Durein ti pak ukáže na věšák, kde visí tmavě modré hábity. "Nosí se přes bílé hávy." Řekne ti. "Jeden si půjč." Poté se podíváš na rozvrh. První hodinu máš za dvě hodiny ve druhé třídě. Mají se učit teorii o bezvědomí. Zacházení, uvedení do bezvědomí a kříšení zatím bez použití magie. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Takhle vám to sluší, mistře Dureine.“ Zalichotím mu. Usměji se. „Ale. Tak hrozný to snad nebude ne? Přece mě hned nebudete strašit jaké příšerky to jsou.“ Zavrtím hlavou. Vzala jsem si od mistra dokumenty které mi tu nechal předchůdce, mimoděk jsem to prolistovala. Pokyvuji si při tom hlavou, že rozumím. Když se zmíní o mém minulém hlídání, vzhlédnu k němu a uculím se. „Tím si nejsem jistá. Tenkrát jsme děti nahnali dohromady a nacpali do jedné místnosti. Tušili, že se něco děje a tak byli poslušnější.“ Pokrčím rameny. Otočím se k druhé učitelce a když se na mě usměje, také se usměji. Hned mi byla sympatická. „Děkuji, mistře Dureine.“ Řeknu, když hrdě přizná, že jsem jeho bývalá studentka. Stisknu ženě ruku. „Ráda vás poznávám.“ Řeknu a pak se otočím k věšáku. „Dobře.“ Obléknu si hábit. Snad se neupeču. „Takže... jestli bych vás nezdržovala. Můžete mi něco o mých žácích říci? Mám druhou a čtvrtou třídu. Jsou tam nějací chytráci na které bych si měla dávat pozor?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Děkuji." Usměje se tvůj bývalý profesor na lichotku. "No to víte, nechci vám lhát. Ale alespoň druháci jsou úplně v pohodě..." Řekne. Na tvá další slova jen krátce zavrtí hlavou. "No jistě, ale to kolem toho hlídání nebylo nic jednoduchého, že? Tady aspoň nebudete muset bojovat s monstry z hlubin věků." Když se představíte se starou profesorkou, znovu se usadí do křesla. Oblečeš si hábit. Je tvořen pro to, aby mohl být nošen na bílém hávu, takže je volný a tenký. Spíš takový lehký přehoz. "Nezdržujete." Řekne Durein a pak se zamyslí. "Druháci jsou, jak už jsem řekl, úplně v pořádku. Jsou to chytré děti, nejsou tam žádní notoričtí zlobivci. Samozřejmě, že občas někdo vyrušuje, ale to je normální... Čtvrťáci už tak v pohodě nejsou." Odmlčí se. "Je tam jeden nazřívač. Vím, že už jste se s jedním setkala, ale Jeid byl chytrý, mocný a měl vlastnosti vůdce. Třída jej brala jako přirozenou autoritu. Tenhle nazřívač, jmenuje se Taim, je jeho pravý opak. Je chytrý, ale oplývá malou mocí, je uzavřený a fyzicky slabý. Třída ho, když už ne přímo šikanuje, tak se ho aspoň straní." Znova se na chvíli odmlčí. "Jakýmsi vůdcem ve třídě je kluk Rech, který vyniká spíše svaly, než mozkem a mocí. Ty svaly mu ale v tomto věku zatím stačí. Většina třídy jej respektuje, a on už se nepotřebuje moc prát. Je autor většiny "vtípků" proti Taimovi. Nejchytřejší a nejmocnější ve třídě jsou dvojčata Awan a Laura a ti jsou taky jediní, kdo dokáží Recha udržet na uzdě, pokud chtějí. Rech je totiž do Laury blázen a Awan je jediný, který jej porazí fyzicky... Bohužel ale zasahují jenom v případě, že už Rech překračuje všechny meze. Nedá se říct, že by byli vyloženě zlí, ale nejsou ani příliš hodní. K učitelům se chovají hezky, narozdíl od drzého Recha, ale znají své postavení ve třídě a drží se ho. Kdyby chtěli, jsou šéfové oni, ale to oni nechtějí. Ostatní ve třídě jsou průměrní, za zmínku snad stojí ještě Silean, což je velmi hezká a hodná dívka... Od té doby, co chodí s Awanem, zastavuje Awan Recha mnohem častěji." Stará profesorka zavrtí hlavou. "Ty děti mají čím dál složitější hierarchie. Za nás tohle nebývalo. Všichni jsme měli svůj hlas a byli jsme si rovni." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchám jeho vyprávění o dětech, které budu učit. Druháci jsou šikovní, ještě na ně nelezla puberta a čtvrťáci.... to byla doslova skládačka. Ale když domluví musím se zasmát. „Zdá se, že si s nimi užiji dost legrace.“ Řeknu s úsměvem. „Docela se na to těším. Snad se mi povede je trochu srovnat.“ Řeknu a pomyslím na Taima. To bude asi největší oříšek, jak ho začlenit k ostatním. Podívám se na profesorku. „Děti no.... myslí si, že ví všechno nejlépe. Navíc jsou ve věku, kdy se začínají zajímat o druhé pohlaví.... hormony blázní. Za vás nebo vlastně i za mě to bylo mírnější, ale taky se to dělo.“ Zavrtím hlavou. „Ah ano. Ještě... tohle je Šmejdil. Bude učit se mnou. Chvíli se mi o něj staral někdo jiný a stala se z něj tlustá koule. Takže ho teď budu prát sebou, aby měl pohyb. Nejspíš z něj bude dočasně třídní maskot.“ Pousměji se. „No... děkuji vám za všechno. Já se teď půjdu podívat do svého kabinetu a trochu si to tam upravím podle sebe než půjdu na první hodinu.“ Rozloučím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To vám přeji, aby se vám to podařilo. my profesoři nemáme šanci, protože už nás znají příliš dlouho a nenechají se." Řekne Durein. "Ať se zajímají o opačné pohlaví." Praví stařičká profesorka. "Ale nevím, proč si dělají propracované hierarchie, za které by se nemusele stydět ani Věž magie. Vždyť si jsou všichni rovni, nevím, proč by měl být někdo něco víc." Na tvá slova o kocourovi oba profesoři přikývnou, profesorka si Šmejdila pohladí a ten potěšeně zavrní. Durein ti mezitím dá instrukce, kde se nachází tvůj kabinet. Když k němu dojdeš, přiložíš dlaň na dveře a ty se otevřou. Kabinet je prostorný, jsou v něm pohodlná křesla a dva pracovní stoly. Jinak je ale zařízen poměrně stroze. Skříň, kartotéky... Po několika minutách se objeví Nyos. Podle všeho už taky navštívil sborovnu, v podpaží drží modrý hábit a stohy pergamenů. Má na sobě bílý háv, což na něm působí značně nepatřičným dojmem... "Tak co ses dozvěděla o svých dětech?" Zeptá se tě po pozdravu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Můj první cíl bude aby byli jednotní.“ Pronesu a už mě napadalo jak na to. Řekla bych, že si užiji spoustu legrace, ale i trápení nebo možná spíš stresu. Podívám se na Claris. „Asi si chtějí připadat lepší než ostatní. Všichni lidé si přejí být něčím jedineční.“ Pokrčím rameny. „Tak se vyzdvyhují nad ostatní když můžou.“ Nakonec odejdu do kabinetu, který byl poměrně prostorný, ale strohý. Budu to tu muset trochu zkrášlit. Možná pár kytek, knihy, nějaký ubrus možná. Pustím Šmejdila z vodítka a nechám ho na chvíli ať si dělá co chce. Tady k jídlu stejně nic nenajde. Sednu si ke stolu a rozvinu znovu rozvrh. Co mají mí žáci před mou hodinou? To abych věděla v jakém rozpoložení je můžu čekat. Objeví se Nyos. Pozdravím ho a začne se zajímat o mé studenty. „Druháčci jsou prý v pořádku. Ale čtvrťáci jsou pěkná kvítka. Prej tam vládne až hierarchie.“ Povím mu co mi řekl mistr Durein. „No... však já jim seberu vítr z plachet to ještě uvidí.“ Usměji se nakonec. „A co tvoji?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Druháci mají před tvou hodinou historii. Tu tady pořád učí profesor Ryel, nastoupil, když jsi byla ve třetí třídě, bylo mu dvacet jedna. Mladý profesor, vtipný, zábavný. Historii podával zábavnou formou. Dá se čekat, že budou druháci naladěni dobře. Potom je máš dvouhodinovku ty. Pak je hodinová přestávka na oběd a hned potom máš dvouhodinovku u čtvrťáků. Ti mají před obědem dvouhodinovku matematiky, tu učí Durein. Ten se sice snaží dělat to zábavně, ale matematika baví málokoho. "To se dalo čekat." Přikývne. "No... Třeťáci jsou ještě celkem v klidu, i když už se taky začínají hierarchizovat. A páťáci jsou rozdělení na chlapce a děvčata, dva týmy, co spolu pořád soupeří." Šklebí se Nyos a oblékne si tmavě modrý hábit. "To jsem neměl rád..." Zamumlá a pohladí si hábit, ale pak věcně pokračuje. "Kluci se srotili kolem nemocnějšího a nejchytřejšího kluka, holky u nejchytřejší a nejmocnější holky. A ti dva spolu prý dokonce chodí... Rozhodně bude zajímavé sledovat tu přátelskou rivalitu..." Ozve se cinkání magických krystalů, které označují konec hodiny a začátek krátké přestávky. "Já mám hodinu až po obědě." Řekne Nyos a uvelebí se v křesle. Ovšem ty máš hodinu v druhé třídě teď. Ve stohu pergamenů jsi našla i mapku, kde je druhá a čtvrtá třída zaznačena rudým inkoustem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem co on dostal za chásku. Páťáky měl tedy zajímavé, musela jsem se smát. „No tohle... to by mě teda nenapadlo. Proč mezi sebou tedy soupeří, když jejich vůdci spolu chodí?“ zavrtím hlavou. „Nechápu to... a to není zase tak dávno co jsem byla ještě dítě.“ Zazvoní. „No a já mám hodinu. Drž mi pěsti.“ Řeknu a vstanu. Připnu znovu Šmejdilovi vodítko. „Tak pojď ty prasátko.“ Pobídnu ho, ještě kouknu co že to probírali naposledy a pak podle mapky vyrazím ke třídě. Nespěchala jsem, stejně bych raději aby byli všichni už ve třídě až tam vejdu. V duchu jsem si zkoušela co jim jako první řeknu.... nejspíš se jim představím a pak Šmejdila a požádám je aby mi ho nekrmili. Což by nemuseli plnit... no tak je postraším tím, že když nezhubne tak brzy umře. To by mohlo zafungovat. Šmejdile máš smůlu. No už nějaké ty zkušenosti s dětmi mám, Eliz a pak ty z Akademie. Tam jsem si odbyla to nejhorší. Teď si už nemusím dělat starosti. A navíc je těch dětí o hodně méně. Před třídou jsem ještě chvíli počkala než zazvonilo a pak jsem vešla. Zastavila jsem se vedle katedry a rozhlédla se po třídě. „Dobrý den, studenti.“ Pozdravím je. „Jsem vaše nová učitelka léčení.“ Mávnu rukou a křída za mnou se vznese na začne psát na tabuli. „Jsem magistra Anett Sela.“ Křída na tabuli napsala mé jméno. Pak vysadím Šmejdila na stůl. „A tohle je můj kocour Šmejdil. Jak vidíte je to pořádně vypasený kocour, takže aby zhubl vodím ho teď všude sebou. Prosím nekrmte ho, pokud nezhubne tak by to mohlo ohrozit jeho zdraví.“ Požádám je a pustím Šmejdila z vodítka. „Takže... teď když jsem se vám představila ráda bych poznala i vás. Začni třeba ty. Představ se a řekni mi něco málo o sobě.“ Požádám dívku sedící v první řadě u okna. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No právě." Zasměje se Nyos. "Není lepšího škádlení." Přikývne, že ti bude držet palce. Ve třídě žáci stojí rovně u svých lavic, po pokynu aby se usadili, představíš sebe a Šmejdila. Když potom děti vyzveš, aby se představily ony, sem tam se ozve tiché zabrblání. Tohle představování jste neměli na Akademii rádi i vy, ale z pohledu učitele chápeš nutnost tohoto. Když vyvoláš dívku v první řadě u okna, je bez sebe nadšením, že jde jako první. Neochotně se postaví a neohrabaně se představí. Zčervená a rychle to ze sebe vychrlí, aby to měla za sebou. Pak se zase rychle usadí. Jmenuje se Raia. Tak to postupuje dál. Kluci se většinou snaží hrát před děvčaty na drsňáky, takže se pokouší dělat, že jim to nevadí a jsou úplně v pohodě. Nejvíce tě zaujme hezká černovlasá dívka sedící uprostřed třídy vedle zrzavého kluka. Jmenuje se Lasha de Selionth, další členka početného a tobě příbuzného rodu. Navíc ti neuvěřitelně někoho připomíná. Chvíli se trápíš koho, než řekne, že její táta Perier je bojový mág. Pak si sedne a představování pokračuje. Krom Lashy, Raii a Rilema, fialovookého půlelfa, sis ale nezapamatoval jediné jméno. Možná by ses trefila, ale jistá si tím nejsi. když představování dokončí poslední kluk, zazvoní na přestávku. Teoreticky můžeš zůstat ve třídě, protože další hodinu s nimi máš zase ty. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No no...“ Pronesu, když slyším brblání. „Je to nutné. Přece nechcete abych na vás volala „hej ty“.“ Chlácholím je. Když jsem vyzvala dívku povzbudivě se na ní usměji. Nakonec nám představování zabralo celou hodinu. Poděkovala jsem jim a pak se na přestávku usadila za stůl a podívala se co je v šuplících. Studenti mají jistě nějakou učebnici o léčení, možná tady budou i učebnice pro učitele. Takže teorie bezvědomí. Přemýšlela jsem jak jim bezvědomí vysvětlit. Podívala jsem se na Šmejdila, který se vydal na průzkum a nejspíš si jen hledal pohodlné místo na ležení. Ah jsem na něj příliš měkká. Překvapilo mě, že tu mám příbuznou a ještě víc mě překvapil půl elf. Elfy jsem už viděla a i je znala, ale s půl elfem jsem se ještě nesetkala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rilem má blonďaté, skoro bílé vlasy, fialové oči a na uších jen náznak špiček. A je samozřejmě velmi hezký, takovým tím lehce kočičím způsobem. Přes svou odlišnost je docela oblíben v kolektivu, jak si všimneš o přestávce. Nevíš, jak probíhají přestávky, když ve třídě není profesor, ale takhle se všechny děti sesedly uprostřed a povídají si. Navíc si všimneš, že tvá malá příbuzná, Perierova dcera, se k němu docela dost má. Pořád na něj mrká a on ji pohledy oplácí nesmělými úsměvy. V zásuvce stolu opravdu najdeš učebnici "Teorie léčení", kde je bezvědomí celkem přehledně napsáno. Ze zkušenosti ale víš, že děti nemají citaci z knížky moc rády. Poté zazvoní, děti opustí kroužek a rozeběhnou se postavit ke svým lavicím. Dívka, která Šmejdila do té doby držela na klíně a hladila, jej teď položila na zem, na což reaguje podrážděným prskáním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozorovala jsem děti o přestávce, jak si povídají. Bylo hezké vidět, že zatím od sebe nikoho neoddělují a že se baví hezky po spolu. A nemohla jsem si nevšimnout jak Lasha pokukuje po Rilemovi. Asi se nám tu rodí mladá láska. Když zazvoní, děti se vrátí do lavic. Šmejdil si nespokojeně prskal, že už ho nikdo nechová, ale já to ignorovala. Jakmile se všichni usadí já vstanu a postavím se před katedru. „Takže. Podle poznámek vašeho minulého učitele máte teď probírat teorii bezvědomí.“ Pronesu a prohlížím si mladé tváře. Nejlepší bude začít formou otázek. „Je hned několik způsobů, jak se může člověk dostat do bezvědomí. Ví někdo z vás o nějakém způsobu? Jak se může člověk dostat do bezvědomí? Nějaké nápady?“ zeptám se třídy a čekám jestli se někdo přihlásí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přihlásí se Raia z první lavice, Lasha, Rilem a dalších pět dětí. Když vyvoláš první dítě, řekne: "Omračovací kouzlo." S tím se tři ruce spustí dolů, ale zbytek včetně první trojky se hlásí dál. Když vyvoláš další dítě, řekne: "Úder do hlavy." S tím se spustí zbývající ruce až na Lashu a Rilema, kteří se teď na sebe uculí. Když jednoho z nich vyvoláš, řekne: "Velká ztráta krve." Ten druhý potom ještě nechá ruku nahoře. "A nebo dušení." Dodá buď Lasha nebo Rilem po tom, co je vyvoláš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na děti. Že by se mi učili napřed? „Správně. Správně. Správně a správně.“ Odpovím na všechny jejich odpovědi. „Výborně.“ Pochválím je. „Ještě je tu další možnost a to bezvědomí způsobené nemocí.“ Dodám. „Ale zatím se budeme věnovat těm základním, které jste mi tu vyjmenovali.“ Řeknu. „Bezvědomí... to slovo je těžké vysvětlit. Každého jako první napadne třeba úder do hlavy, dušení... ale proč lidé upadají do bezvědomí? Proč místo omdlení třeba neoslepnete? Nevypadají vlasy?“ začnu před nimi přecházet a mluvila jsem. „Tuto reakci způsobuje mozek.“ Vysvětlím jim. „Mozek stejně důležitý jako srdce. Bez srdce bychom nežili a bez mozku nemysleli, necítili.“ Vysvětluji jim. „Po úderu do hlavy lidé upadají do bezvědomí, protože tu ránu cítí i mozek, lekne se, chrání se tak. Stejně tak u ztráty krve... mozek se prokrvuje. Když člověk padne do bezvědomí všechno v jeho těle se tlumí i proudění krve je pomalejší. Pak i krvácení je pomalejší. Znovu se tak chrání. Takže bezvědomí je ochranný reflex vašeho mozku.“ Rozhlédnu se po žácích, abych se ujistila, že poslouchají. „Máte nějaké otázky?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děti tě poslouchají opravdu pozorně. na dotaz zvedne ruku jediný kluk. "To ale není moc chytré, ne?" Zeptá se. Pak se zarazí, jak formuluje své myšlenky. "Jako jistě, krvácení se zpomalí, ale nezastaví. Kdyby zraněný zůstal při vědomí, mohl by krvácení zastavit, což by určitě bylo lepší... Stejně tak u dušení? Je lepší omdlít a snížit spotřebu kyslíku a nechat se dále dusit, nebo se bránit útočníkovi nebo kouzlu?" Nějaký kluk ze zadní lavice na jeho poznámku utrousí: "To si běž stěžovat k Nusterovi, Dele. My s tím nic nenaděláme." Jakmile odpovíš na toto, další dotazy nejsou a děti poslouchají dál. Můžeš pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na chlapce. „V podstatě máš pravdu.“ Řeknu. „Není to chytré. Ale jen pokud dokážeš sám zastavit krvácení nebo se zachránit když se dusíš, pak neupadneš do bezvědomí. Ale v případě, že to nedokážeš ti tohle může zachránit život. Získáš tak trochu času a někdo tě může pomoci.“ Vysvětlím mu. A to, že aspoň je to pak milosrdnější smrt nedodávám. Pak pokračuji. „Dobrá. Teď začneme probírat co dělat, když je někdo v bezvědomí. Řekněme... třeba po úderu do hlavy. Jeden váš kamarád leze na strom, spadne z něj, praští se do hlavy a je v bezvědomí. Ví někdo co v takovém případě dělat?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Viktor?" Zamumlá jeden kluk a třída se rozesměje. Tvůj známý akrobat z uzavřené Akademie se očividně stal legendou. "Rudé jiskry..." Odpoví na tvou otázku jedno děvče. Rudé jiskry je "lidové" označení pro probouzecí kouzlo. Luskneš prsty a necháš do tváře omráčeného spadnout rudé jiskry. Jedná se nicméně o složité zaklínadlo a pochybuješ, že ho druháci zvládnou. Možná až na ty, co pocházejí z magických velkorodů a věnují se magii od útlého dětství. Když odpovíš na toto, ozve se další chlapec. "Tak pokud to bereme tak, že si nerozbil hlavu, tak by mohlo stačit vědro vody nebo pár facek." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se spolu s nimi. „Ano. Ano... něco na ten způsob.“ Pokývám hlavou. Nenapadlo mě, že by ten příběh mohl být tak profláklý. Jedna dívka navrhne Rudé jiskry. „Ano. To by se dalo použít, ale pokud není ten člověk uveden do bezvědomí magií tohle bych si nechávala jako úplně poslední možnost. Pokud jde o zranění hlavy tímhle by jste tomu člověku mohli jen uškodit. Bylo by to násilné probuzení a ten člověk by tak mohl upadnout do šoku.“ Otočím se na chlapce. „Voda ano. Ale facky bych si odpustila. Pokud by šlo jen o bouli na hlavě hrozilo by, že by ti kamarád taky jednu ubalil.“ Pousměji se. „Dobrá. Upřesním to. Váš kamarád upadl, je v bezvědomí a na hlavě má krvácející ránu. Co by jste udělali? A bez použití magie.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bych mu dal..." Odfrkne si kluk se smíchem a děti se také opět zasmějí, ale pak už pokračují vážně. Pak promluví nějaké další děvče: "No... Asi bychom mu měli tu ránu něčím přikrýt, aby dál nekrvácel a nedostala se mu do rány špína..." Nějaký kluk ji doplní. "A pak sehnat pomoc. Ta už si poradí." V jejich věku je to samozřejmě nejlepší řešení. "A co ho probudit?" Zeptá se nějaká jiná dívka, ale jeden z kluků k ní řekne: "Vzbuď ho až mu tu ránu někdo zacelí. Nevím, proč dřív..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano. Obvázat ránu je nejlepší způsob, jak poskytnout první pomoc.“ Souhlasím s dívkou. Podívám se na chlapce. „V případě, že je někdo nablízku.“ Souhlasím. „Ale mi se naučíme jak se o takové zranění postarat sami.“ Řeknu. Jednu dívku napadne toho v bezvědomí vzbudit. „To ne. Dokud není o ránu postaráno je lepší ho nebudit. Ten člověk by mohl začít panikařit. Není moc příjemné se probudit s bolestí hlavy a zjistit, že ti krvácí hlava.“ Odpovím. Brzy bude konec hodiny. „Dobrá. Na příští hodinu bych byla ráda, kdyby jste si přečetli ve svých učebnicích o tom jak ošetřit a zachovat se u zranění hlavy. A doporučuji vám si to opravdu přečíst. V příští hodině si to totiž uděláme názorně.“ Řeknu. „Možná si říkáte... proč se tohle máte učit, když takové zranění prostě můžete vyléčit kouzlem, že?“ podívám se po žácích. „Ale věřte mi, že to užitečné bude. Může se stát, že budete chyceni někde kde nefunguje magie a váš přítel bude potřebovat ošetřit. Nebo teď, když nefungovala magie nebylo bezpečné ani magií léčit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když zazvoní, děti si nechají věci na místě a jdou do jídelny. I ty tam zamíříš, cestu si samozřejmě pamatuješ dokonale. Jídelna se vůbec nezměnila. Desítky malých stolků pro studenty a jeden velký pro profesory. Žáci se postaví do fronty před pultem, kde kuchařky vydávají jídlo. Jako všichni profesoři projdeš kolem dětí a zařadíš se na začátek fronty. Kuchařka ti podá talíř a příbor a ty se vydáš k učitelskému stolu. Když se posadíš, profesoři se k tobě nahnou a zdraví tě. Přes stůl ti podají ruce. Většinou to jsou učitelé, co učili ještě tebe, ale je tu pár nových tváří. Když ti podá ruku a usměje se na tebe Samotor, lehce zrudneš, když si vzpomeneš, co jsi mu předvedla před svým odchodem z Akademie. Samotor je pořád velmi pohledný, i když mu na tváři přibyly vrásky a vlasy mu na spáncích prokvetly stříbrem. Pořád má ale tu známou jiskru v očích. Brzy se k vám připojí i Nyos, toho profesoři pozdraví také, i když trochu zdrženlivěji. Přeci jen, neznají ho, a navíc je z Tajných sborů, takže určitý respekt je na místě. Nyos se posadí vedle tebe a mrkne na tebe. "Co hodina?" Zeptá se s upřímným zájmem. Pak vidličkou napíchne první opečený brambor. Nožem už mezitím porcuje kuřecí stehno. Jedním uchem vnímáš rozhovor učitelů. Většina vypráví kolegům, jaké dneska byly hodiny. Ale jedna profesorka se zeptá: "Kde je vlastně Lohana?" Odpoví ji Samotor. "Má slyšení u předsedkyně školní rady Eleonory de Scoreové." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Popřála jsem dětem dobrou chuť a znovu jsem vzala Šmejdila na vodítko. Odešla jsem do jídelny, která byla stejná. Děti se stavěli do fronty na jídlo a já se přidala do fronty učitelů. Nabrala jsem si jídlo a pak se posadila k ostatním učitelům. Všichni mě začali zdravit a ty které jsem neznala z dřívějška se mi představili. Rozdávám potěšené úsměvy a opětuji pozdravy u Samotora se trochu zastydím. Pořád vypadal dobře i když byl starší, ale tu bláznivou lásku jsem měla za sebou, nic zvláštního jsem necítila kromě radosti, že ho zase vidím. Brzy se objevil Nyos, který se usadí vedle mě. Usměji se na něj. „Skvělá. Druháci jsou moc šikovní. Chytří. Bude radost je učit.“ Řeknu. Zpozorním, když slyším že Lohana šla za Ele. Kvůli čemu asi? Znovu se otočím na Nyose. „Jsem zvědavá co čtvrťáci. V pravdě.... tak trochu očekávám, že na mě přichystá ten Rech si pro mě na uvítání připraví nějaký vtípek.“ Natrhám trochu kuřecího masa, dám ho na talířek a pak položím dolů k Šmejdilovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co tam dělá?" Zeptá se Samotora dotyčná profesorka, jako by ti četla myšlenky. Samotor pokrčí rameny. "Nejspíš se snaží jmenování ředitele co nejvíce urychlit. Ale podle mě nemá šanci. I kdyby magistra Score Akademickou radu svolala okamžitě, mají celý měsíc na rozhodnutí... A oni ho určitě využijí." Nyos přikývne. "Ano, slyšel jsem. Druháci mají na škole skvělou pověst. Ale hierarchizovaní čtvrťáci moc ne..." Pak se ušklíbne. "To by mu dvojčata určitě zarazila." Mluví takovým lehce posměšným tónem, jako by se mu tenhle systém hierarchie vůbec nelíbil. A nejspíš taky nelíbí. Šmejdil maso nejprve pečlivě očichá a potom začne milostivě žrát. Celou dobu ale dává najevo, že to není nic moc. Po jídle odevzdáte talíře a příbory a Nyos si jde nastudovat materiály. Ty máš ještě asi půl hodinu času do zvonění. Čas ale brzy vyprší a zvonění krystalů se rozlehne po Akademii. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nedivím se, že se to snaží Lohana urychlit. Nechce tuhle funkci tak se snaží. Chudinka Lohana.... jistě se u místa ředitele ještě zdrží. „Já vím. Byla jsem varována.“ Řeknu a usměji se. „No to si nejsem úplně jistá. Možná... ale uvidím. Radši budu připravena na všechno.“ Pronesu a pak pobaveně sleduji Šmejdila, kterému zrovna dvakrát jelo. Ale může být rád, že něco dostal. Protože nic jiného nedostane. Kuřecí maso je dobré, zdravé.... pro něj ideální. „Mlsoune.“ Obviním ho a pustím se taky do jídla. Když Nyos dojedl šel si projít materiály, já jsem vlastně udělala to samé. Prošla jsem to co se mají teď čtvrťáci učit. Když zazvonilo, rychle jsem se zvedla, vzala Šmejdila a podle mapky našla třídu se čtvrťáky. Vejdu dovnitř. „Dobrý den, studenti.“ Pozdravím je a zopakuji úplně stejné představení jako u druháků. „Teď se mi prosím představte vy a něco málo mi o sobě povězte. Začnete od okna z první řady.“ Pobídnu je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čtvrťáci se mají učit vyléčit jednoduché zlomeniny - jako pomůcku ze sborovny musíš přinést umělé stehenní, vřetenní a holení kosti. Žádné nepříjemné překvapení tě nečeká. Ale čtvrťáci tě přivítají povětšinou s otrávenými výrazy, před tebou měli dvouhodinovku matematiky a už toho dnes mají dost. Když se mají představit, reagují ještě podrážděněji než druháci. Děvče, které je vyvoláno jako první, vstane a něco o sobě v rychlosti řekne. Spíš než stydlivě, tak znudeně. Taim sedí sám v poslední lavici u okna. Je to vysoký a vychrtlý kluk s dlouhými kaštnově hnědými vlasy. Na tváři má permanentní ustrašený výraz a jeho oči neustále kmitají po třídě. Opravdu představuje pravý opak hrdého a silného vůdce Jeida. Něco rychle vychrlí, moc dobře jsi mu nerozuměla, a pak se usadí. Pak to pokračuje dál, dvojčata sedí přímo uprostřed třídy, vedle sebe. I Awan i Laura jsou velmi hezcí, mají světle hnědé lesklé vlasy, bílé rovné zuby a bledě modré oči. Už teď z nich cítíš podstatnou moc, jsou to jedny z těch dětí, u kterých je ještě na Akademii jasné, že to v magii někam dotáhnou. Postupně vstanou a jasným hlasem se představí. Představování pokračuje průměrnými dětmi, než se zvedne Silean v první lavici u stěny. Už od pohledu je ti jasné, že tato dívka s tváří anděla je zvyklá se často usmívat a že o ní bylo cel život láskyplně postaráno. Když se představí, před usednutím zpět na židli si s Awanem vymění zamilované úsměvy. A to už není nějaké dětské zalíbení, ale opravdová zamilovanost. Na Recha si musíš počkat až úplně nakonec. Sedí v rohu u stěny ještě s jedním klukem. Rech je vysoký a pěkný vazoun. Má malé prasečí očka a nos, ale není tupý. V očkách se mu zračí vychytralost, když už ne chytrost. Když se dopředstaví i on, zazvoní. Druhou hodinu máš s nimi opět ty, takže můžeš zase zůstat ve třídě. Děti utvoří hloučky a povídají si. Awan si povídá se setrou a Silean, Rech má kolem sebe několik hubených kluků, kteří k němu vzhlížejí. Děvčata sedí víceméně všechny u sebe, s těmi nebude tolikproblémů jako s kluky. Taim zůstal sedět na svém místě a zírá do desky stolu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čtvrťáci byli pěkně otrávení a znudění... no jo. Matematika. Nejvíc jsem si však všimla Taima, který měl ustrašený pohled. Stisknu rty... copak nevidí jak ho trápí? A pak Rech... on se prostě nedal přehlédnout. Tohle tedy bude ještě zajímavé. Když je přestávka skloním se k Šmejdilovi. „Nechtěl by jsi jít dělat společnost Taimovi?“ zeptám se ho tiše i když mi tedy nerozuměl... no i když. Kočky jsou chytré. Sledovala jsem žáky, jak se baví, ale můj pohled se stejně vracel k Taimovi, který civěl do lavice. Když znovu zazvoní, počkám až se žáci sednou a pak vstanu. „Dnes budeme probírat léčení jednoduchých zlomenin. Každý dostane pomůcku na které si budete léčení zkoušet.“ Levitací nechám kosti létat po místnosti a skončí každému na lavici. „Jednoduchá zlomenina vypadá takto.“ Zvednu kost, která byla zlomená stejně jako byli jejich. „Na rozdíl od roztříštěné zlomeniny nezůstali žádné odštěpky kosti a když oba kusy dáte k sobě tak do sebe zapadají jako skládačka.“ Nechám zlomenou kost viset ve vzduchu. „Ale to, že se tomu říká jednoduchá zlomenina neznamená, že vyléčit to je opravdu jednoduché. I u takové zlomeniny si musíte dávat pozor. Pokud taková zlomenina se zahojí špatně může se z toho člověka stát nadosmrti mrzák.“ Pronesu varovně. „Představte si jak je kost spojená a pak se ji dotkněte, vyšlete do ní magii.“ Předvedu jím to a kost se zase spojí. „Ale zacházejte s magií opatrně. Nesmíte použít příliš hodně, jinak by místo spojení kost pukla, protože by ten nápor nevydržela.“ Vysvětlím jim. „Teď si to zkuste vy. A když se vám to nepodaří napoprvé nebuďte zklamaní a zkoušejte to dál. Já zatím budu chodit mezi vámi. Kdyby někdo potřeboval poradit, klidně se přihlaste.“ Pobídnu je a začnu chodit mezi lavicemi a dívala jsem se jak jim to jde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Procházíš kolem žáků, velmi často musíš spravovat puklé kosti. Zlomeninu se podaří napoprvé spravit Lauře, za což si zaslouží pořádnou pochvalu. Napotřetí kost spraví i Awan a napočtvrté se to povede Silean. Zbytek žáků je svými schopnostmi až daleko za nimi. Rech se nasupeně dívá na po dvacáté puklou kost a výhružně se mračí na každého, kdo by se mu třeba jen pousmál. Zrovna když jedné dívce u dveří opravuješ kost, třída absolutně ztichne. Když vzhlédneš, abys pátrala po příčině, vidíš, že se všichni dívají na Taima. Nehty zarývá do desky stolu, hlavu má zvrácenou dozadu, z očí mu jdou vidět jen bělma. Je to očividně jeden z nazřívačů, co svůj talent nezvládá a momentálně mu začíná jeden ze záchvatů. Ten se nedá nijak vyléčit, postižený se musí uvé do léčivého spánku a pak se jen čeká. Pod Taimem se propadne židle a one zřítí na zem. Nebo spíš, skoro na zem. Awan vystřelí a před dopadem jej zachytí, což tě poměrně překvapí. Opatrně jej položí na zem a podívá se na tebe. Drží mu přitom hlavu, aby se nebouchal do země. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Některým to docela šlo, nepřekvapilo mě, že to zvládl Awan a Silean. A Lauře dokonce hned na poprvé, řekla jsem ji, že by mohla mít nadání na léčivou magii. A samozřejmě pochválila. Rech... tomu to nešlo vůbec. Řekla bych, že na léčení bude antitalent. On bude spíš zlomeniny způsobovat. Když najednou nastane ticho, vzhlédnu, povídám se na co se všichni dívají. Taimen.... zrovna na mé první hodině se musí ozvat jeho dar. Když začne padat vyrazím k němu, ale Awan byl blíž a stačil ho chytit. Přijdu k nim a přikývnu. „Polož ho.“ Řeknu mu a když ustoupí skloním se k chlapci a uvedu ho do umělého spánku. Nic jiného nemohu dělat. „Po zbytek hodiny máte volno. Ale dokud nezazvoní nevycházejte ze třídy.“ Řeknu a vstanu. Nechám kosti zmizet, pošlu je do svého kabinetu. Pak nechám Taimena levitací zvednout do vzduchu, přivolám Šmejdila a přenesu nás na ošetřovnu. Rozhodla jsem se, že u chlapce počkám než se probudí. Stejně jsem dnes už neměla žádnou hodinu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se objevíte na ošetřovně, objeví se u vás dvě ošetřovatelky. "Už je tady zase?" Zamumlá přitom jedna z nich. Poté ti pomohou Taima uložit do postele. To je vše, víc udělat nemohou. Tyto záchvaty naštěstí netrvají moc dlouho. Co deset minut se na chlapce chodí podívat jedna z ošetřovatelek, i když není důvod. Při jejich čtvrté návštěvě záchvat povolí a léčivý spánek tedy automaticky odezní. Taim otevře oči a zhluboka se nadechne. Pak se mu bolestí stáhne obličej a on se stočí do klubíčka. I tato bolest ale po chvíli odezní a on se narovná. Ztěžka oddechuje. "Proč zrovna já, kurva?" Zamumlá do vzduchu, pak si všimne, že u něj sedíš a zrudne. "Ehm... Pardon." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se probudí a zanadává, pousměji se a pak ještě víc, když si mě všimne. Chlácholivě mu položím ruku na rameno. „To je v pořádku Taime.“ Řeknu. „Nemohu říci, že vím jak se cítíš, ale chápu, že je těžké nést takové břemeno.“ „Víš... napadla mě jedna věc. Znám jednoho Nazřívače jako jsi ty. A říkám si, jestli by jsi si s ním nechtěl zkusit promluvit? Je o něco málo starší než ty. Třeba by ti mohl poradit. Co na to říkáš?“ zeptám se a stáhnu ruku. Pomůžu na postel Šmejdilovi, který se zkoušel dostat na postel. „Řekla bych, že promluvit s ním by ti nijak neuškodilo. A stálo by tě to jen trochu času.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Taim kývne. "Jestli se mnou bude chtít mluvit, tak proč ne... Ale pochybuji, že by mi nějak pomohl. Jsem exot dokonce i mezi nazřívači. Málokdo z nich má takové záchvaty, sem tam je prostě bolí hlava a mají vizi." Zamumlá s povzdechnutím. Dojde k vám jedna ošetřovatelka. "Jak se cítíš?" Taim se dotkne hlavy a nepatrně s ní potřese. "Jako by mě přejelo čtyřspřeží." Odpoví s úšklebkem. Ošetřovatelka se pousměje a dá mu napít se tišícího léku. Pak řekne: "Můžeš jít." Taim přikývne a pomalu se zvedne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když o sobě řekne, že je exot zakuckám se a zasměji. „Exot? Co je to proboha za slovo?“ potřesu hlavou. Nechám ošetřovatelku aby si teď chvíli hleděla Taima, já zatím dám Šmejdila na vodítko a pak s ním vyjdu ven z ošetřovny. Ale ještě Taimanovi položím ruku na rameno. „Neměl by jsi o sobě takhle mluvit. Jak tě mají respektovat ostatní, když nevěříš sám sobě?“ vážně se na něj zadívám. „Nezáleží na tom co si o tobě myslí ostatní, ale co si myslíš sám o sobě.“ Usměji se na něj. „Zařídím ti to setkání. Přeji ti hezký den, Taimene.“ Rozloučím se s ním a vydám se do kabinetu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je z Gurštiny." Pousměje se Taim. Pak pokrčí rameny. "Mají mě za trosku." Řekne neutrálním tónem. "Strašně mě štve, jak mě pořád litují, hlavně holky. To už i posměšky jsou lepší. Nenávidím, když Awan začne Recha usměrňovat. Všichni se na mě potom dívají jako na takového ubožáčka. To bych se radši nechal od Recha přizabít." Zavrčí. Poděkuje ti, rozloučí se s tebou a zamíří do svého pokoje. Čtvrťákům už dnes výuka skončila, promeškal jenu hodinu. V kabinetu se Nyos baví s Lohanou. "...neudělají." Říká zrovna Lohana Nyosovi rozhorleně. Nyos se zeptá: "A to Eleonora nemůže..?" Lohana se skoro hystericky zasměje. "Nařídila jim se o tom poradit. Víc nemůže udělat. Prý se nejedná o stav nouze... Takže oni nejdříve svolají zasedání. Tak za měsíc. To potom odročí. Další měsíc. A potom si ještě vezmou měsíc na rozmyšlenou." Nyos tě pozdraví kývnutím, Lohana je tak dopálená, že si tě ani nevšimne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na něj. „Ale ty nejsi troska. A ani ubožák. Dokud si to sám o sobě nezačneš myslet, tak to tak není. Uvidíš. Všechno se v dobré obrátí.“ Slíbím mu, pak odejdu do kabinetu, kde spolu diskutují Nyos s Lohanou. Pustím Šmejdila z vodítka a jdu uklidit kosti, zatím co je poslouchám. Také Nyose pozdravím a začnu před sebe rovnat poničené kosti, abych je dala do pořádku. „O co se jedná?“ zajímám se i když jsme tušila, ale radši bych byla aby mi to jasně řekli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Lohana byla u Elenonory a snažila se zjistit, kdy se rozhodne o novém řediteli téhle Akademie." Začne ti vysvětlovat Nyos. "Podle ní se ale bohužel nejedná o stav nouze a ona nemůže Akademické radě nařídit zasedání. A Rada zasednout nechce. Teď se sepisuje petice pro odvolání jednoho ředitele a oni chtějí počkat, až se toto vyřeší a potom to sfouknout najednou." Dokončí. Lohana potom dodá: "Ještě že se mají na co vymluvit. Akademická rada je hromada tlustých a lenivých dědků... za posledních deset let zasedla snad třikrát. Naposledy po Uzavřené Akademii, kdy nechali postavit ty pomníky." Nyos se s pousmáním podívá na tebe. "A to jenom proto, že jim to nařídila Rada mágů. Nemůžeš si Radě mágů stěžovat?" Zeptá se. Ta jen podrážděně zavrtí hlavou. "Než se k tomu dostanou. Pak ustanoví výbory a komise, nechají si vypracovat posudky... Grrrr!" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Chápu, proč tě to štve.“ Řeknu. „Ale na druhou stranu... tohle všechno je proto, že nechceš dělat ředitelku. Což zase chápu, proč tomu nechtějí věnovat pozornost....“ Zamyslím se. „A co kdyby jsi si sama někoho našla? Našla by jsi si někoho kdo by chtěl být ředitelem? Určitě znáš někoho kdo by k tomu byl kompetentní. Kdyby jsi jim takového člověka přivedla jistě by jsi to hodně uspíšila.“ Navrhnu a začnu opravovat kosti a ukládat je do krabice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už jsem přivedla." Zamračí se Lohana. "Vezme to tady za mě Samotor. Dokonce jsem o něm nechala hlasovat všechny učitele, abych Rady přinutila začít něco dělat. Jednomyslně jsme se na Samovi shodli a on to neodmítá." Nyos se pousměje. "Mágové zase potřebují provést pár změn. Když byly zrušeny odbornosti, ještě by se mohlo udělat něco s výbory, soudy a kdo ví čím ještě." Míní. "A hlavně trochu pozměnit hávy..." Lohana zavrtí hlavou. "Teda ty máš starosti..." Nyos se ale okamžitě brání: "To je ale docela vážná věc. Už kolikrát byl zraněn bitevní mág, protože jeho kolegové v dýmu neviděli nějaký bílý proužek na rukávu." Lohana pokrčí rameny, jako by chtěla dát najevo, že to není její starost. "Napíšu dopis Crusovi. Třeba s tím něco udělá." Tím to uzavře. Pak se zeptá: "Tak jak vám šlo učení?" Nyos odpoví stručně "Fajn." a začte se do nějakých pergamenů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se. „A i tak nejsou schopni nic udělat? Banda líná. Zkusím se zeptat Alexe jestli by ho něco nenapadlo. On se v tomhle vyzná.“ Řeknu a pak se pousměji. „Náhodou... změna hávů je dobrý nápad. Změna barvy aby si je každý nepletl s temnými... a taky by se mohlo zařídit, aby hávy byli pro ženy víc lichotivé.“ Usměji se na ní. Pokud šlo o učení, tak Nyos byl dost stručný. „Co? Někdo ti hned první den zvedl mandle?“ zajímám se, protože mě udivilo, že tak kose odpověděl. „Druháci jsou šikovní. Pokud jde o čtvrťáky, tak zatím v pořádku. Jen Taimin dostal záchvat tak jsem musela hodinu ukončit trochu dřív.“ Odpovím. „Napadlo mě, že bych ho mohla seznámit s jiným Nazřívačem. Jeidem. Možná by mu mohl poradit nebo pomoci.“ Posadím se. „Taimin je chytrý chlapec, ale nevěří si. Se mnou mluvil normálně, ale v kolektivu se chová vyděšeně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To by mohl, když už je v radě čtvrt století. Snad něco zmůže. Díky." Řekne Lohana. Nyos pak ohledně hávů řekne: "Ono když se to před dvěma sty lety utvářelo do současné podoby, tak šlo hlavně o jakési utajení. Šála se dá snadno sundat, navíc může posloužit jako provizorní obvaz nebo podložení. A ten bílý pruh u biteváků se dá lehce odtrhnout a zase vrátit." Ušklíbne se. "Myslelo se tehdy na připlížení k nepříteli a tak. To zasažení vlastních jednotek asi nikoho nenapadlo..." Když se zeptáš na mandle, kysele se ušklíbne. "Neboj, já si je srovnám." Slíbí. Lohana na to o Taimovi nevěřícně zavrtí hlavou. "To už je druhý záchvat v jednom týdnu... Promiň, zapomněla jsem tě o jeho zdravotnímu stavu informovat." Nyos se zamračí. "A měl by vůbec chodit do Akademie? Může to pro něj být nebezpečné. Rozhodně bude fajn, když si s Jeidem promluví. Uvidí, že nazřívači nemusí být jenom ustrašení kluci, ale i silní lidé." Lohana pokrčí rameny. "Předtím měl záchvat málokdy. Ředitel neviděl důvod, proč by tady neměl být. S tím Jeidem souhlasím, třeba mu to pomůže." Nyos se pořád mračí, když se zeptá: "V kolektivu se chová vystrašeně? Ostatní ho šikanují?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „To je v pořádku. Aspoň jsem měla šanci si s ním promluvit a zjistit co ho trápí.“ Řeknu. Podívám se na Nyose. „Ostatní ne. Spíš třídní šéf.“ Vysvětlím mu jak to u čtvrťáků funguje. Recht ho šikanuje, ale když to přehání tak ho silná dvojka zastaví. „O přestávce seděl na svém místě a civěl do stolu. Když se představoval očima těkal po místnosti jako kdyby chtěl utéct nebo čekal ránu.“ Zavrtím hlavou. „Říkáš, že kdysi takové zdravotní problémy neměl?“ zopakuji. „Psychický stav člověka hodně ovlivňuje i zdraví. Myslím, že to že je neustále ve stresu mu zhoršuje i zdraví.“ Řeknu. „Nechám ho promluvit s Jeidem. A pak hodlám zapracovat na celé třídě. Sjednotit je.“ Podívám se na Nyose. „Taimin mi řekl co mu hlavně vadí. Vadí mu, že není schopný Recha srovnat sám. Že ho všichni litují. Že by raději kdyby ho mlátili, ale nelitovali. Je naštvaný, že se o sebe neumí postarat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je šílené." Zavrtí Nyos nevěřícně hlavou. "Co jsou ty dvojčata zač? Si hrajou na nějaké hrdiny - zachránce nebo co?" Zeptá se. Lohana pokrčí rameny. "Buď. A nebo je to prostě nebaví, nechtějí velet třídě a unavuje je Rechova věčná šikana. Nepřipomíná ti to něco?" Zeptá se jej Lohana se šibalským úsměvem. "Naše parta nikdy nikoho nešikanovala... Krom učitelů, samozřejmě..." Ohradí se Nyos okamžitě. Lohana protočí oči. "Já vás srovnávala spíš s dvojčaty. Vy byste se se "šéfem" vaší třídy taky rychle vypořádali, ne? Jenom se vám nechtělo..." Nyos se zamračí. "Jakto, že toho o mé partě tolik víš?" "Vaše kousky jsou mezi učiteli legendární." Vysvětlí mu, ale pak to oba nechají plavat a vrátí se zpět k tématu. "To jsem zvědavá. Ale máš šanci, děcka tě ještě neznají a neudělali si o tobě názor. Ale jakmile pro ně budeš jedna z těch "otravnejch profesorskejch" tak nemáš šanci." Varuje tě Lohana. Nyos se pak zeptá: "Takže ho více štve Awan, než Rech, chápu to správně?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se z jednoho na druhého. „Fakt... tohle mi bude muset někdo vyprávět.“ Postěžuji si, protože já nic o jeho legendárních kouscích nic nevím. Podívám se na Lohanu. „A co je podle nich otravné? Že je budu peskovat? Kárat? Okřikovat, když budou vyrušovat? Tohle myslíš?“ zeptám se a schovám krabici s kostmi. Zamyslím se. „Řekla bych, že ano... ale ne tak úplně. Jak jsem říkala... spíš ho štve, že se neumí o sebe postarat. A štve ho, že to Awan dělá za něj.“ Vzdychnu. „Bude to oříšek. Byla bych nerada, kdyby se stal zahořklým. Schází mu sebevědomí. Nejde o to, aby se uměl rvát, ale on se za sebe nejspíš nedokáže postavit ani slovně. Jak se dá takovému chlapci zvednout sebevědomí?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Nezbude mi nic jiného, než to, že ti budu věřit. Snad se v mé krvi projeví další ctnosti, jimiž oplývali mí předchůdci.“ Moruntova slova mě naváděla k tomu, že mé „stádo“ jsou bezduché ovce, jež se upnout k svému pastýři, který je povede. Úcta, strach, či něco jiného je „nutí“ k takové loajálnosti? „Moruntune........oni nejsou hlupáci, jež mají zkušenosti. Ano, dokázal jsem něco, co každý z vás zvládáte malíčkem. Mistr Perter se neostýchal, jasně mi vyložil, že z toho si ostatní na zadek nesednou. Ne z toho barbarského použití magie na hradě Černého měsíce. Své místo si musím zasloužit nejen proto, že jsem byl něčí syn. Jaký otec takový syn není v mém případě moc adekvátní přirovnání. Děti se snaží napodobit a vyrovnat či překonat své rodičům. Jsou k tomu vedeni, dostávají k tomu ten druh výchovy, který je zapotřebí.“ Odmlčím se na kratší chvilku. Místo, je tohle místo, které doopravdy chci? Neznám pravidla tohoto domu. Chrání mě tu neviditelný štít, jež snadno může zmizet. Nicméně hodlám jít tou to cestou. „Čím jsem zapříčinil, že jeden z velitelů je na mé straně?“ Bylo to doopravdy překvapující zjištění. „Taky jsem dost umíněný, když mi o něco jde,“ pronesu. „Jistě to nebyl náš poslední pokus o její získání.....on správný čas přijde.“ Moruntunova poznámka mě pobaví. „Jistě, proč taky ten stereotyp, že?“ Po jeho slovech ho následuji ven z jídelny. Těžko říct, zda jsem zvědavý nebo ne. Moje představa byly jasná: Pořád to bude lepší místo než na shromáždění. Po opuštění jídelny se vydáme k nějakému schodišti. Stoupám víš a víš a na jeho konci mě překvapí masivní dveře, kterými by člověk sám nepohnul. Můj společník je „láskyplně“ pohladí a něco zašeptá, vzápětí nás dveře uvítají svým otevřením. Stálo tam – brnění, obalené aurou temnoty. Krásné, děsivé a jasně říkajíc, kam patří. Málo kdo ocení tu prací, která je skrytá a vynaložená na tvorbu brnění. Prohlížím si jednotlivé křivky a linie a má představivost mě zanese na bitevní pole. Nebyli tu však dvě armády, pouze jedna proti muži v černém brnění ze samotné Propasti, jež v ruce třímal meč stejné barvy. Armáda se pohnula k nepříteli, který se tam tyčil jako bůh smrti, který svou kosou v podobě meče, sklízí životy těch, jež mu stojí v cestě. „Máš pravdu, to se mi doopravdy líbí,“ pronesu po jeho názorné ukázce. „V tom jsou uvěznění démoni?“ Tělem mi projede mráz po zádech. „Je to bezpečné?“ určitým způsobem mě přepadne pocit zatracení. Paktování s démony, není to právě církev, která to označuje za něco strašného, zakázaného? Mé myšlenky byly hlubší, daleko hlubší, než jsem si dokázal představit. Víry pocitů, morálních kodexů, všechno se ještě víc otřásalo v mých zarytých pravidlech. Podívám se na meč, který kupodivu byl přesně stejný, jako meč v mé vizi. „Nosil tohle brnění už někdo předtím? Jinak souhlasím, že tento „oděv“ je asi nejpřijatelnější do společnosti, kterou navštívím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Těžko říct." Pokrčí rameny Lohana. "Až tu budeš déle. Jakmile pro ně přestaneš být velká neznámá a zařadíš se k ostaním učitelům, které znají, nepodaří se ti je změnit." Dokončí. Nyos přejde ke stolu a mávne rukou. Zaregistruješ přivolávací kouzlo, než se na stole objeví láhev vína a tři sklenice. "Dáte si?" S touto řečnickou otázkou začne otevírat láhev a uvažuje nad tvými slovy. "Nemůžeme prostě Recha nějak exemplárně potrestat? Vím, že to Taimovi se sebevědomím nepomůže, ale aspoň přestanou ty neustále útoky na něj. Nebo chceš právě Recha použít jako prostředek k tomu, aby sebevědomí získal? Tím, že se mu postaví na odpor?" Řekne nakonec, otevře láhev a nalije vám. "Gurchulské červené. Padesát let. Moje nejoblíbenější." Vysvětlí. Automaticky si přiťuknete a napijete se. Víno je opravdu výtečné. Sladší, ještě po polknutí jeho chuť doznívá na jazyku. "I kdybychom použili Recha, jak chcete udělat, aby se mu Taim postavil? Naučit ho prát se? Nebo si myslíš, že ho Jeid během chvíle změní?" Vrátí se Lohana k tématu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jenom trošku.“ Řeknu na víno. Když začne mluvit o potrestání Recha, zavrtím hlavou. „To ne. Pak by si jen dával větší pozor, aby ho nikdo při tom nenachytal. Ne... chci aby se stali jednotní. Aby ostatní už neignorovali co dělá.“ Řeknu a pousměji se. „Takže pokud Rech něco provede. Potrestám celou třídu. Rechta za to co provedl a ostatní za to, že přehlížejí to, že někdo ubližuje jejich spolužákovi. Řekněme.... třeba, že po večeři budou muset umýt nádobí v kuchyni a uklidit ji. Nebo půjdou plít nádvoří. A podobně.“ Napiji se. „Hmm... moc dobré.“ Řeknu a znovu usrknu. Opřu se do židle. „Naučit se ho prát to ne. To bychom je podporovali tedy v pěkné věci. Ne... musí ukázat co v sobě má. Že není žádný ubožák. Ukázat své dobré vlastnosti. Jenže dokud nepůjde trochu do sebe, tak nic nezmůžeme.“ Vzdychnu. „Budu to muset ještě promyslet. Prozatím mám v plánu je sjednotit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tím, že potrestáš celou třídu za Rechovy činy se poměrně rychle zařadíš mezi nás, otravné profesory." Zasměje se Lohana. Nyos zamyšleně zatřepe pohárkem a sleduje vířící narůžovělou tekutinu uvnitř. "A tím je sjednotíš?" Zeptá se nakonec. "Za Recha se postaví jeho parta - určitě nějakou má - a ti srabi, co ho nechávají šikanovat Taima, proti nim nepůjdou ani tak." Pak dodá: "Navíc to nijak neřeší Taimův problém. I kdyby se za něj třída postavila, není to právě to, co on nechce. Vždyť Awan se ho zastává a mu to není proti srsti. A Awan je jen jeden, kdyby jej jako ubožáčka ochraňovala celá třída?" Lohana se pousměje. "ty nemáš moc zkušeností se sjednocováním kolektivu, že ne?" Nyos jí úsměv klidně opětuje. "To klidně přiznám. Já mám za úkol kolektivy spíše rozbíjet..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uculím se. „Když jsi tak chytrej tak vymysli něco sám. Mě tohle připadalo jako dobrý nápad.“ Řeknu. „Ale možná, že jsem měla jen naivní představy.“ „Jeho parta... postaví se za něj? Takže si myslíš, že jim nebude vadit, že jsou neustále za jejich činy trestáni? Jak dlouho jim ta jejich parta takhle vydrží?“ zajímám se. „Já nevím... to, že se neustále za tebe postaví jeden člověk a když se za tebe postaví celá třída... mě to připadá jako velký rozdíl. Začínala bych mít pocit, že jim nejsem ukradená.“ Pokrčím rameny a znovu se zamyslím. „Proč jsou dnešní děti tak složité? To je hrozné...“ Zavrtím hlavou. „Možná bych jim mohla dát nějaký projekt. Který se bude dělat po skupinách. A na delší dobu, třeba čtyř členná. Budou se muset naučit spolu vycházet a spolupracovat.“ Zvednu se a začnu zamyšleně pochodovat. „Ale čím je motivovat? Po čem dnešní mladí touží nebo je zajímá?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já netvrdím, že by vymyslel něco lepšího." Řekne Nyos. "Prostě jen uvažuji nad tvým plánem a hledám v něm chyby. Bohužel, další zvyk z práce." Potom on i Lohana pokrčí rameny. "Těžko říct, jak se k tomu jeho parta postaví. Musíme ale očekávat, že parta vydrží a zbytek třídy se jim nepostaví..." Lohana pak ke tvé úvaze o zastávání dodá: "Nevím, možná... Ale vadilo mu, když se ho zastával Awan, což byl jeden člověk. Vadí mu už lítost jednoho člověka. Těžko říct, jak se postaví k lítosti celé třídy." Na tvá slova o složitosti dnešních dětí oba s pousmáním kývnou. "To zní jako dobrý nápad." Přikývne Nyos na slova o skupinkách. "Ale za předpokladu, že budou pracovat všichni. Ze zkušenosti vím, že ti silní a hloupí nechají pracovat chytřejší a slabší a sami si budou válet šunky." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Nyose. „Takový zvyk není na škodu.“ Řeknu. „Aspoň se tak předejde komplikacím.“ Znovu se posadím a podívám se na Nyose. „Zkus se vcítit do situace toho mladíka. Co by tobě zvedlo sebevědomí? Jsi chlap. Napadá tě něco?“ „Ano. Tohle taky vím. Musím vymyslet něco, aby museli pracovat všichni.“ Začnu nad tím uvažovat. „Možná... že bych občas mohla věnovat hodinu jejich projektu, abych viděla jak postupují, jak na tom pracují.“ Navrhnu. „Možná už vím co by to bylo za projekt. Teď probíráme hojení zlomenin. Každá skupina by dostala kostru nějakého živočicha, zničenou a oni by měli za úkol ji dát zase dohromady.“ Podívám se na ně co na to říkají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pokud vím, tak už se objevila. De Score vám přeci před sedmi lety svěřil velení nad celou Vingaardskou posádkou." Řekne Morunt. "Neměl na to sice právo, protože nebyl oficiální velitel, a vaše velení tak bylo neplatné, ale to tehdy znesváření velitele nevěděli a vy jste jim zabránil pokračovat ve svých sporech." Pak tě rychle zarazí: "Tak to pr... Zničit celou jednotku bojových mágů jedním kouzlem? A ještě malíčkem? To by i arcimágové měli problém." Pak ale neutrálně přikývne. "Je pravda, že to bylo barbarské užití magie, které se absolutně neslučovalo se základními pravidly magie. Jsem si toho vědom. Ale bohužel to bylo nutné... A Perter si nesedne na zadek vůbec z ničeho, z toho si hlavu nedělejte." Pokrčí rameny. "Nicméně má pravdu, z toho jediného si členové na zadek nesednou. Ale oni vás neznají, když se ukážete jako velitel už na začátku, máte vyhráno. Váš otec vám už sice značně prorazil cestu, ale na vás ještě zůstává hodně práce." Na dotaz, čím jsi zapříčinil přízeň jednoho z velitelů, jen pokrčí rameny. "Možná ano, nechceme arcimágy příliš provokovat. Že se absolutně nezajímají o světské záležitosti a hledají věčný smysl života ještě neznamená, že si nás nemohou kdykoliv před obědem jako relaxaci zničit. Naštěstí radši hloubají nad vesmírem, než aby se starali o svět, dědci plesniví." Vaše konverzace se potom přesune z jídelny do místnosti s démonickým brněním a morovým mečem: "To brnění je zakleté takovým množstvím kouzel, že je prakticky nemožné, aby se démoni osvobodili. Ale musím vás upozornit, abyste si, alespoň zatím, nenasazoval helmu. To pak bude brnění kompletní a démoni se mohou začít dožadovat vaší pozornosti. To neustále šeptání v temných jazycích není nic příjemného." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A nebo se zjistí, že to je nemožné." Pousměje se Nyos s pokrčením ramen. "Naštěstí toto je přeci jen trochu méně komplikované, než zajišťovat, aby na Gurchulský trůn dosedl ten správný následník..." Pak se zazubí. "Hele, těžko říct... U mě kdyby si to kdysi někdo zkusil, tak se zvednu a rozbiju mu hubu. Pokud by ho dřív moje parta neproměnila v netopýra..." Zamyslí se. "Já tady nechci podporovat nějaké násilí, ale pokud se mám vcítit do toho kluka, tak by mi asi nic nezvedlo sebevědomí tak, jako kdybych mohl odstrčit Awana a Recha zpráskat sám. " Pokrčí rameny. "Co myslíš, že by udělal ten Jeid? " Pak se do rozhovoru zapojí i Lohana. "Hojení zlomenin by šlo, hlavně si opravdu dát pozor, aby pracovali všichni a ne jen ten nejlepší ve skupině." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu a znovu se nad tím zamyslím. „Já sice mám nějaké základy pro boj. Ale nemyslím si, že by se chtěl učit od ženy.“ Podívám se na Nyose. „Možná by jsi si ho mohl vzít stranou ty a něco ho naučit. Něco čím by nezpůsobil na těle moc škod. Ty jsi pokud jde o boj jistě víc než jen zkušený. Možná něco na znehybnění protivníka nebo udržení si ho od těla... nebo tak něco.“ Pokrčím rameny. „Problém je v tom, že jsou to děti. Rozčílí se, přestanou se ovládat a někomu se stane něco vážného. Proto se mi moc představa, že by se měl umět prát nelíbí. Ale možná, že to je jediná možnost jak mu zvednout sebevědomí.“ Poposednu si. Zeptá se na Jeida. „Oba jsou nazřívači. Nikdo jiný s ním o tom mluvit nemůže. Říkat věci jako, chápu jak se cítíš, je k ničemu, protože nikdo neví jak se cítí, když jsi to nezažil. Napadlo mě, že by mu mohl dát třeba pár rad, jak se s tím srovnat nebo něco takového.“ Vysvětlím mu. Podívám se na Lohanu. „Nějak to vymyslím. Ještě to chce promyslet, ale myslím, že tohle bude to pravé.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „To mohla být jen náhoda“ opáčim, když se Morunt zmíní o mém převzetí vedení v tom chaotickém bordelu, který nastal ve Vingaardu. Tak trošku mě překvapí informace o tom, že Alex neměl v tu chvíli dostatečnou hodnost pro to, abych mohl převzít velení. „Neříkej mi, že to byl ten rozhodující okamžik, jež nás dělil od toho, abychom čichali kytičky.“ Přišlo mi to neuvěřitelné.Že by jedinec sám o sobě mohl něco změnit? Ne, to je blbost, chyby, podivný žert bohů. Nejde, aby v dnešní době jednotlivec dokázal učinit takové rozhodnutí či čin, který dokáže ovlivnit něco takového, jako byla bitva ve Vingaardu. Mé ego značně vzroste při slovech, jež říkají, že ani arcimág by nedokázal to, co já. Byla to sice náhoda, prapodivná okolnost či něco jiného, ale i tak jsem tomu rád. Navíc je to pro mě takový osobní klíčový okamžik, kdy jsem dokázal porazit mága, ba co víc, dokázal jsem porazit a zničit několika násobnou přesilu. Při tom uvědomění uroním dvě kapky slzy, které si setřu lémem košile. Velitel už od začátku? Mám na to? Umím vést lidi? Nastavován tváří a nošení různorodých masek, které mi pomůžou proplouvat zapeklitou politikou, kterou mám před sebou? Jsem nejspíš odsouzen k tomu, abych kráčel po nesnadných cestách. Protáhnu si krk, až to v něm mírně zakřupe. „Uvidí se, jaký budu vůdce a zda toto společenstvo bude vzkvétat.“ V duchu si pořád říkám, že není nepravděpodobné, že nakonec skončím jako nejhledanější uprchlík či vězeň, který se nedožije zítřka. „Karty osudu se zdají být znovu zamíchány a znovu rozdány......“ vyslovím svoji myšlenku nahlas. Brnění „Dožadovat mé pozornosti? Co tím myslíš? Posednutí či naslouchání svým temným touhám?“ Chtěl jsem to brnění pokořit, chtěl jsem nad ním získat totální nadvládu a samozřejmě jsem chtěl vědět, co se skrývá ve mně a v mém „temném“ srdci. Chvilku posečkám na společníkovu reakci. „Ještě něco, co bych měl vědět?“ Pokud ne, začnu si odkládat a navlékat brnění. Nejdříve svými uchopím přilbici. Dívám se na ni, ohmatávám jednotlivé rytiny a symboly, zdobící její povrch. Hlasy, jak se člověk může nechat ovládnout něčím, čemu ani nerozumí. Nakonec Přilbu vrátím na stojan. Podívám se na vybavení okolo brnění, zda tu jsou všechny řemínky a další náležitosti. Přeci jen k čemu by mi bylo brnění, které bych nemohl řádně nosit. Podívám se, či se zeptám, zda tu není nějaká truhlice či skříň, kde bych mohl nalézt rytířské „spodky“, pokud tu nic nemají, tak si nechám přinést svoje. Pak si začnu navlékat jednotlivé části mého nového brnění. Chladný materiál je cítit i pod vycpávkami. Postupně je však chlad vyhnán a pobyt v něm je víc a víc snesitelný. Tak nějak si vyčítám, že má kůže není černá jako noc, aby dokonale splývala s tímto brněním, krátké pousmání na touto myšlenkou a pokračuji dál. „Konečně“ pronesu, když poslední řemínek je utažený a poslední díl brnění je na svém místě. Poslední díl skládačky představuje helma, stojící na stojanu, kde bylo zavěšené celé brnění a meč. Dojdu k meči a uchopím ho. Něco jako blesk projede celým mým tělem, nicméně to mohla být i jen moje představivost. „Má nějaké jméno?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Něco málo ho zkusím naučit, pokud to pojde." Přikývne Nyos a pak ze sebe shodí tmavě modrý profesorský přehoz. "Musím jít." Omluví se a stáhne ze sebe i bílý háv, pod kterým má klasické černé oblečení nošené bojovými mágy a členy Sborů. Pak popadne z opěradla křesla svůj černý háv a oblékne si ho. S tím vám kývne na pozdrav a s tichým lupnutím zmizí. "Taky budu muset jít." Zamumlá, ale pořád se dívá na místo, kde Nyos zmizel. "Líbíš se mu." Konstatuje. "Máš přítele ne? On to neví, ale můžu mu nějak stranou říct, aby si nedělal naděje..." Nabídne ti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na něj „Díky, Nyosi.“ Řeknu a pak mu na rozloučenou pokynu. Lohana se také dá k odchodu, ale ještě se zarazí, aby mi řekla, že se Nyosovi líbím. A nabídne se, že ho za mě jemně odpálkuje. Zavrtím se. „Ne. Díky, ale nedělej to.“ Řeknu. „Ten můj vztah... víš... nefunguje. Chci se se Ziorim rozejít a Nyos... no víš... taky se mi líbí.“ Prozradím ji a pousměji se. „Takže to nech být.“ Požádám ji a také se zvednu k odchodu. Musím sehnat Jeida a pak si připravit a víc promyslet ty projekty pro studenty. Dnes tedy ordinaci už nestihnu, ale zítra tam už musím, ale snad stihnu aspoň nakoupit. Mám teda co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo tak..." Usměje se Lohana a potom odejde i ona. Spojovacím kouzlem se potom spojíš s Alexem, který ti zjistí, že Jeid je doma na statku, protože jeho mistr, jeden z nejvyšších velitelů bojových mágů, má plné ruce práce. Pak ti i řekne, že tvá ordinace byla udržována v provozuschopném stavu a obyvatelé městečka už si stěžují, že v ní nejsi. Alex ti samozřejmě také řekne, kde Jeidův statek najdeš, ale pak musí i on jít na zasedání nejvyššího velení bojových mágů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Rozloučila jsem se s Lohanou, zkontrolovala, kdy mám zítra další hodinu a pak jsem zkontaktovala Alexe. Ten mi řekl, kde Jeida najdu a taky mi prozradil, že moje ordinace je provozu schopná a místní si už stěžují, že jsem tak dlouho pryč. Ale ještě budou muset chvíli počkat. Sundala jsem si profesorský háv a pak se přemístila na statek, kde bych měla Jeida najít. Zvědavě se rozhlédnu, přejdu ke dveřím domu a zaklepu. Tak nějak jsem nepochybovala o tom, že mi Jeid pomůže. Tak nějak by mi odmítnutí nesedělo k jeho povaze. Teda pokud by neměl něco důležitého na práci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přikývne. "A teprve čas ukáže, kdo má jakou kartu." V místnosti s brněním mu položíš otázku, na kterou pokrčí rameny. "Nevím. Brnění jsem na sobě nikdy neměl, váš otec se o jeho tajemství s nikým nepodělil a jeho výrobce zemřel pár minut po dokončení. Nejspíš to ale nebude tak žhavé." Pousměje se. "Povídá se, že ho vytvořením brnění pověřil sám Morunt a když úkol dokončil, usmrtil jej. Možná je to jen povídačka, ale já ji i zčásti věřím. Myslím, že jen božská magie by mohla bez povšimnutí sáhnout do sféry démonů a bezpečně několik z nich vytáhnout a spoutat." Když si oblečeš spodky, přistoupí k tobě a pomůže ti jednotlivé kusy brnění nasadit. Jakmile se dva sousedící kusy dotknou, linie mezi nimi se zalije černým kovem a už není viditelná, i když tam je. Brnění bylo větší, než jsi ty, okamžitě se ti ale velikostí přizpůsobilo. Pak ti Morunt podá meč. "Žádné, které by se v našem jazyce dalo vyslovit. Ale ve starých záznamech je pojmenován jako Khazad'hea." Zapátráš ve své paměti a vzpomeneš si na jednu lekci prastarověkého jazyka. Khazad byla v tom jazyce smrt, hea znamenal posla, nebo proroka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Statek je opravdu velkostatkem. Uprostřed rozlehlých polí s obilím a pastvin, na kterých se pasou krávy a několik koní, stojí velká chalupa. Přemístíš se před plot, protože přemístit se za něj nejde. Jeid si svůj dům zabezpečil kouzly. Otevřeš branku a se štěkotem se k tobě rozběhne nějaký voříšek, který na tebe okamžitě začne skákat a snaží se ti olíznout dlaně. Po pár vteřinách máš bílý háv špinavý od zablácených tlapek. "Kaštane, dolů! Padej na místo!" Slepice odskakují stranou, jak k vám dvorkem míří rozložitý muž s hranatým obličejem. Na sobě má prosté sedlácké oblečení, na hlavě slaměný klobouk, v ruce drží vidle. "Dobrý den, madam. Přejete si?" Zeptá se muž, když k tobě dojde a uctivě si sundá klobouk, čímž odhalí prořídlé světle hnědé vlasy. Víš ale určitě, že tento muž není Jeidův otec, toho už jsi viděla na oslavě své Zkoušky. Nicméně je mu dost podobný. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se ke mě rozběhne pejsek a začne po mě skákat, usměji se a začnu ho hladit. „Ahoj krasavče.“ Hladím ho i přes to, že mám díky tomu špinavý háv. Ale co... stejně už nejdu na žádnou oficiální schůzku. Vzhlédnu, když pejska okřikne nějaký muž. Neznám ho, ale podoba s Jeodovím otcem je patrná. Takže, že by to byl děda? Přátelsky se na něj usměji. „Dobrý den. Jmenuji se Anett Sela. Je Jeid doma? Ráda bych si s ním promluvila.“ Představím se a nabídnu mu ruku k potřesení. „Vy budete... jeho dědeček? I když na dědečka jste poměrně mladý.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Anett? Ano, Jeid mi o vás vyprávěl." Usměje se muž. "Ano, jsem jeho děda. Jmenuji se Stefan." Nabídne ti mozolnatou mohutnou ruku k potřesení. "Děkuji vám, to muže vždy potěší." Pousměje se, když zmíníš, že vypadá ještě moc mladý. "To je tím čerstvým vzduchem." Vysvětlí a pak zavrtí hlavou. "Tady není, bude někde s Ninou, se svou slečnou. Měl by ale brzy přijít. Můžete na něj počkat vevnitř." Nabídne ti a uvede tě do velkého domu. Je velmi podobný domu starosty vaší vesnice. Prostě typický venkovský dům, jen ve větším. "Dáte si čaj a sušenky?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ráda vás poznávám Stefane.“ Řeknu a znovu se usměji. Řekne, že Jeid tu zrovna není, ale můžu na něj počkat. „Děkuji.“ Vydám se za ním. Prohlédnu si dům, vypadal pěkně a velký. Jako dům našeho starosty, jen větší. Připadalo mi, že v tak velkém domě by měla být i velká rodina. Uvnitř mi Stefan nabídne čaj a sušenky. „Ano. Ráda si dám. Děkuji.“ Řeknu. „Máte to tady hezké. Připomíná mi to dům starosty mé vesnice. Což mi připomíná, že bych se tam měla zase někdy zastavit.“ Nechám se odvést do kuchyně, kde se posadím ke stolu. „Jak se Jeidovi daří?“ zajímám se. „Sice jsem ho viděla nedávno, ale moc jsem s ním nemluvila. Plánovali tu svou petici.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vidí, jak si prohlížíš dům, uhádne tvé myšlenky: "Bydlí nás tady víc. Všichni teď ale pracují. Já jsem přehazoval hnůj, když jsem slyšel, jak se Kaštan může zbláznit." Posadíte se ke stolu a Stefan nalije čaj a položí před tebe sušenky. "Moje manželka je upekla teprve před chvílí." Řekne. Taky, že jsou ještě teplé. "Myslím, že se má docela dobře. Jeho mistr je fajn chlap, který navíc bydlí tady blízko, takže může být často i s námi, i s Ninou." Zasměje se. "Jo, ta petice... Ale měli s ní úspěch." Pak se ozve vrznutí dveří a Jeid se objeví. Místo bílého hávu je oblečený v prostých šatech a v ovčí vestě. Vlasy má rozcuchané, tváře trochu umazané od sazí. Vedle něj přišla hezká hnědovlasá dívka, možná o dva roky mladší než on, oblečená v šatu selky se šátkem ve vlasech. "Dobrý den." Pozdraví Nina, Jeid pozdraví dědečka a zmateně na tebe pohlédne. "Dobrý den." Pozdraví tě nazřívač. "Ahoj Nin, pojď si ke mně na chvíli sednout. Tady mága si potřebuje s Jeidem promluvit." promluví Jeidův dědeček směrem k dívce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Říkala jsem si, že tady musí bydlet velká rodina.“ Řeknu. „Takže Kaštan je váš takový živý zvonek, že? Moc přítulnej pejstek.“ Vzala jsem si sušenku. „Moc dobré. Děkuji.“ Znovu si ukousnu. „Je fajn, že to má tak blízko. Když jsem studovala já, tak mi rodina často sházela. Ale můj mistr byl také skvělý a když jsem ho požádala vzal mě za rodiči.“ Ohlédnu se, když se objeví Jeid s pěknou hnědovlasou dívkou. Usměji se na něj. „Zdravím.“ Řeknu a trochu mě pobaví zmatený Jeidův pohled. „Děkuji, Stafene.“ Usměji se, když Stefan vezme Ninu pryč, abych si mohla s Jeidem promluvit. „Zdravím tě, Jeide.“ Pozdravím ho. „No asi si říkáš, kde se beru u tebe doma.“ Pobídnu ho, aby se posadil. „Víš... přišla jsem za tebou, abych tě požádala o laskavost.“ Začnu. „Začala jsem teď učit na Akademii léčitelství. A je tam jeden nazřívač. Ale má se svou schopností velké problémy, nemluvě o tom, že nemá skoro žádné sebevědomí a je z něj terč šikany.“ Odmlčím se. „Jde o to, že nikdo ho nedokáže pochopit až na dalšího Nazřívače. A tak mě napadlo jestli by jsi ho nemohl navštívit a promluvit si s ním. Co říkáš? Udělal bys to?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, to si říkám..." Pousměje se Jeid, posadí si k tobě a vezme si babiččinu sušenku. "Samozřejmě si s ním promluvím." Přikývne Jeid. "Můžu vlastně hned. Nina už stejně musí domů a já už nemám mnoho práce." Vezme si další sušenku. "Nejprve mi ale něco řekněte o poměrech v jeho třídě a něco o něm samotném. Jak je to s jeho schopnostmi? Dostaví se na něj občas ztuhlost, jako mi, když něco občas vidím, nebo dostane dokonce záchvat?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Děkuji. Moc si toho cením.“ „Jmenuje se Taimin. Je to hodný chlapec, ale po psychické stránce hodně strádá. Nemá sebevědomí, myslí si o sobě jen samé špatné věci, jako, že je ubožák a tak...“ Zavrtím hlavou. „No a jeho schopnosti... zatím co mi říkal on a ostatní, tak nejsou příliš velké. Dostává záchvaty. A prý docela často. Říkali mi, že když nastupoval do školy, nebylo ti nijak hrozné. Ale podle mě se mu to zhoršilo kvůli tomu co si na Akademii zažívá. Hodně stresu, strachu... to mu neprospívá.“ Pak mu vysvětlím jak to funguje u něho ve třídě, o Rechtovi a tom jak se ho občas jeden student zastane a že ho štve, že se nedokáže bránit sám. Pak mě napadne jedna věc. „Ty by jsi mi mohl poradit... není to dlouho co jsi pryč z Akademie. Jak bych ho podle tebe měla začlenit do kolektivu? Vůbec by potřebovala celá třída sjednotit. Bude to s nimi ještě těžké.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Záchvaty?" Jeid pokýve hlavou. "To má nějaké zmutované nazřívaní. Já to mám naštěstí bez postižení a ještě lehký stupeň." Pokrčí rameny. "Já osobně bych to nikdy nenechal tak daleko dojít. Jakmile se před někým jednou skrčíte, budete se krčit pořád. Ve druhé třídě jsem se popral s páťákem, co se na nás kasal. Dostal jsem pořádnou nakládačku, ale získal jsem si obdiv třídy a ona potom za mnou vždy šla, jak jste asi viděla. Myslím, že ten Awan by klidně mohl být stejný, jako já." Kývne. "Asi si promluvím i s ním. S dvojčaty bych začal. Probudil bych v nich zájem, aby Recha navždy zkrotili a ukázali třídě, že existuje spravedlnost a že třída má být žáci proti učitelům..." Zazubí se. "A ne žáci proti žákům. Musí být stmelená parta, která za sebou bude vždy stát. U nás nikdy nebyl žádný agresor a já jsem třídě nešéfoval, jen jsem ji chránil... Tohle kdyby dělaly dvojčata, bylo by to super." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano. Jen kdyby to bylo tak lehké. Když jsem byla já dítě... u nás to bylo jiné. Vlastně podobné jako u tebe.“ Odmlčím se. „Ten náš rváč... není chytrý a ani moc schopný. Řekla bych, že jediné v čem je dobrý je síla a tak se toho drží. Jenže svou sílu využívá špatně.“ Vzdychnu, ale pak se na něj usměji. „Děkuji, Jeide. Vážně si tvé ochoty cením.“ Postavím se. „Nebudu tě dál zdržovat. Mohl by jsi mi pak dát vědět, jak ty své rozhovory probíhali?“ požádám ho ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To mě nepřekvapuje." Odpoví Jeid a pak ti řekne: "Ale nevím, jak si s dvojčaty povedu. Něco jim zkusím říct, ale jsou jen o dva roky mladší než já a přátelské řeči brát nebudou, a autoritativní už vůbec ne." Pokýve hlavou. "Ano, podle mě budou dvojčata nejlepší cesta, pokud je nějak přimějete vzít si třídu do parády a nastolit tam skutečné přátelství a spravedlnost." Postaví se taktéž. "Určitě vám dám vědět. Tak zatím nashledanou." Rozloučí se s tebou a doprovodí tě za plot, kde se můžeš přemístit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Kdyby to nepomohlo, pak s nimi zkusím promluvit já. Ale říkám si, že spíš budou poslouchat někoho kdo je blíž jejich věku.“ Nechám se doprovodit k plotu, kde mu ještě stisknu ruku na rozloučenou a ještě jednou mu poděkuji. S tím jsem se přemístila domů, kde jsem se převlékla, vzala košík, peníze a přemístila se do města, kde jsem si nakoupila. Zastavila jsem se u ordinace, kde jsem nechala nápis na dveří, kdy zítra bude otevřeno a zase se vrátila domů. „No to bychom měli.“ Řeknu spokojeně, když schovám nákup. S tím jsem odešla do pracovny, abych si promyslela ten projekt pro své žáky. Musela jsem uvažovat, jak zařídit, aby pracovali všichni. Vzala jsem papír a začala si psát. 1) Dát je do tříčlenných skupin. 2) Rozdat jim kosti malého živočicha 3) Dát jim obrázek, jak má kostra vypadat kompletní 4) Každý si musí vést své vlastní záznamy jak při sestavě kostry postupovali 5) Vymyslet odměnu? Čtvrtý bod by mohl zařídit, aby každý na tom nějak pracoval. A pátý aby jim to dalo motivaci... ale co by měla být odměna? Začala jsem nad tím uvažovat. O co by ty děti mohli stát? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro K večeru si uděláš večeři, nakrmíš Šmejdila, možná ještě doděláš nějakou práci a jdeš si lehnout. Ještě předtím se podíváš na svůj zítřejší rozvrh. Dvouhodinovku s druháky máš už od začátku výuky. Pak máš hned dvouhodinovku s čtvrťáky. Pak máš hodinu volno, pak je oběd, a máš zase volno. Takže technicky máš padla už hodinu před obědem. Ráno musíš vstát brzy, nasnídat se, dopravit se do Akademie a jít na hodinu. Ve sborovně nikdo není, učitelé se buď připravují na první hodiny, nebo ti, co mají hodinu později, ještě vyspávají. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přenesla jsem se do Akademie, samozřejmě jsem vzala Šmejdila a zašla do kabinetu, abych se připravila. Tedy přesněji jsem zašla do skladu a našla jsem si modely malých živočichů. Nebude vadit, když je nechám rozpadnout. Potom je dám zase do pořádku. Já věděla, že tu budou nějaké názorné pomůcky a odnesla jsem si je do kabinetu, abych je měla připravené. Pak jsem se vydala do třídy. „Dobré ráno, studenti.“ Pozdravím děti mile a pustím Šmejdila z vodítka. „Přečetli jste si v učebnici jak ošetřit zranění hlavy a jak se zachovat?“ zeptám se a udělám si místo na stole. Pak si přivolám pomocného panáka s holou hlavou a nakreslila jsem mu na hlavu větší červenou skvrnu, jakoby napodobeninu zranění. Spolu si přenesla i obvazy, dezinfekci, vatu a vše potřebné pro ošetření zranění hlavy a dokonce i něco navíc, co potřeba nebylo. Menší chyták. „Dnes bych totiž chtěla aby jste mi každý ukázal na našem dobrovolníkovi, jak by jste ránu ošetřili.“ Usměji se na žáky. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Jeho odpověď v mé mysli vyvolá reakci. Otázkou je, zda my máme ten luxus, abychom mohli tak dlouho čekat a sledovat tu prapodivnou partii, kde každý vynese své karty na stůl. Svou myšlenku a zároveň reakci pak řeknu nahlas. Zjištění, že tvůrce onoho brnění zemřel po jeho dokončení mi na odvaze moc nepřidalo. A co bych vlastně chtěl? Zahrávám si s něčím, čemu nerozumím a prozatím je mimo moje chápání. Snad časem dojdu poznání o tomto temném „artefaktu“. S neskrývaným zaujetím si vyposlechnu Moruntovo vyprávění legendy o tomto brnění. I když je to ¨zlý¨ bůh, tak i tak je to vzácnost, kdy bůh zasáhne ¨přímočarým¨ způsobem do světa smrtelníku. Ovšem za předpokladu, že to, co mi Morunt řekl, je jen z špetky pravda. S Moruntovou pomocí se „nasoukám“ do brnění. Musím si položit otázku, zda je vůbec nějaká osoba, která by toto brnění nemohla nosit. Přizpůsobivost a vzápětí celistvost mě fascinuje víc a víc. Hmatatelný pocit sounáležitosti s brněním mnou proudí a podvědomě se ptám sám sebe, zda i s mečem mě bude provázet ten pocit spjatosti až s jeho pomocí budu nepřátelům oddělovat jednotlivé části těla. Takže ty jsi Posel smrti.... k meči pocítím respekt, ne z jeho jména, ale z jeho přítomnosti. Navíc předchozí vize ten respekt jen umocňuje. „Takže Khazad´hea..“ pronesu, možná to ze začátku trošku zkomolim, přeci je to jen jméno v cizím jazyce mě neznámý. „No,...“ a přitom se podívám na Moruntuna. „...snad jsme udělali všechno, abychom zvýšili naše šance v našem počínání.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já se teď přenesu na místo Shromáždění. Přikažte brnění, aby mě následovalo." Řekne Morunt a se známým dýmem zmizí. Přistoupíš k místu, kde Morunt zmizel, a díky brnění cítíš jeho přenosovou stopu. Stačí drobné pobídnutí a zmocní se tě pocit typický pro přemístění. Vzápětí tě zahalí dým, a jakmile se rozptýlí, stojíš pod nočním hvězdným nebem někde na velkém nezalesněném prostranství, na kterém se shromáždilo několik stovek lidí v černých pláštích. Na okrajích prostranství procházejí polorozpadlí kostlivci na hlídce. Vedel tebe stojí něco jako velké pódium. Když tě Morunt uvidím, zazubí se. Jako kdyby to byla nějaká zkouška, jestli dokážeš brnění zvládnout. Pak kývne hlavou k pódiu. "Doufám, že jste si připravil řeč." Řekne a pak vyběhne po schodech a na pódiu se ukáže davu. Na prostranství se rozhostí hrobové ticho, jak všichni zpozorní a obrátí se k němu. "Bratři a sestry. Mágové, kněží i nekromanti. Dnes večer jsem vás svolal, abyste byli svědky zmrtvýchvstání Morového bratrstva. Po posledním drtivém útoku Věže Vysoké magie jsme byli zase téměř úplně zničeni, ale opět jsme se dokázali postavit na nohy a opět disponujeme silou stovek členů. Během pěti let. Ale stále jsme nemohli nalézt sílu se Věži Vysoké magie a Církvi postavit. Stále jsme se jen skrývali a doufali, že si nás nevšimnou a zase nás nerozdrtí. Proč jsme se na nic nezmohli? Protože nám chyběl silný vůdce. Když zemřel Oxo, skoro jsme ztratili naději. Tu jsme znova získali před pěti lety, když se ukázalo, že přežil alespoň Stefan dan Lunther. Nakonec byl ale díky Alexandru de Scoreovi zabit... A to už jsme naději ztratili úplně, protože nám bylo jasné, že čtyři vůdci frakcí se nikdy nedohodnou." Dramaticky se odmlčí. "Ale spletli jsme se, neboť osud k nám zavál Shinxiho dan Lunthera, Oxova nejmladšího syna, který je víc než schopný nás dovést ke konečnému vítězství." Shromážděním to zašumí. "Bratři a sestry, tady přichází..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děti tedy začnou postupně přistupovat k panákovi a začnou jej ošetřovat. Pravděpodobně si knížku většina z nich přečetla, protože dokáží hlavu ošetřit víceméně správně. Jen pár dětí v posledních lavicích ještě drží na kolenou učebnici a rychle se ji snaží přelouskat. Děti většinou k panákovi kleknou a chvíli uvažují, pak pomalými a rozvážnými pohyby sáhnou po pomůckách. Někdy si to rozmyslí a sáhnou po jiné. Vesměs se to ale podaří všem, až tedy na pár dětí, které to mírně zplantají. Nejvíce vynikli tvá malá příbuzná Lasha a půlelf Rilem. Nakonec toto zabere celou hodinu a potom zazvoní na přestávku, před druhou hodinou s tebou. Děti se zase usadí v hloučku, až na Riama a Lashu, kteří se sednou na lavici kousek stranou a s úsměvem si povídají jen spolu. |
| |
| Vstříc nejasnému osudu - Zkoušce Ani pořádně nevím, zda-li jsem si nakonec přála návrat magie. Stále tu visela hrozba zkoušky. Je to tu... magie je zpátky. Sledovala jsem Věž vysoké magie. Než jsem přišla, narychlo jsem si zopakovala používání kouzel. Nemohu couvnout... teď už ne... Bezeslova jsem se vydala do patra určení. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se dětem dařilo, vždy jsem je pochválila a zapsala jsem si u jejich jména poznámku, jak se jim dařilo. Tak se mi podaří orientovat se v tom co je potřeba ještě probrat a co ne. Některým se tak nedařilo, ale ty děti jsem zase uklidnila s tím, že zítra budou mít další šanci. Pak následovala přestávka a já nechala panáka i pomůcky zmizet a sedla jsem si za katedru. Vzala jsem si učebnici a přečtu si co je další kapitola. Ošetření zlomeniny. Pak jsem děti pozorovala, líbilo se mi, že tyhle děti se nedělí na skupiny, tedy... až na Riama a Lashu, kteří byli jen spolu, ale to jen proto, že se u nich rodila mladá láska. Když zazvonila znovu vstanu. „Tak děti. Tuhle hodinu si projdeme zlomeniny a jejich ošetření.“ Řeknu. „Ale ještě k ošetření hlavy... většina z vás si vedla dobře. Ale někteří v tom tápali. Takže zítra budeme ošetření hlavy věnovat ještě jednu hodinu. Všichni si to znovu vyzkoušíte.“ Informuji je. „Ale teď k zlomeninám... zlomeniny se vždy musí srovnat předtím než se začnou léčit. Kdyby jste zlomeninu začali léčit hned, tak by se zahojila křivě a pak by jste museli končetinu zlomit znovu a pak srovnat. Spousta zbytečné bolesti.“ Vysvětlovala jsem jim. „Ale já vás první musím naučit jak takovou zlomeninu ošetřit bez použití magie.“ Vysvětluji jim. „Zlomeninu ošetříte tak, že ji první srovnáte a pak dáte dlahu. Stačí vzít dva klacky, přiložit je ke zlomenině a svázat.“ Řekla jsem a pak jim to ukázala názorně na dobrovolníkovi, samozřejmě bez toho rovnání kosti. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Gestem v podobě přikývnutí dám najevo souhlas, po něm Morunt o setinu sekundy zmizí v známém černém dýmu. Má mysl je klidná, i když srdce bije jako ten nejsilnější zvon v Nejvyšším chrámu ve Vingaardu a věřil bych i tomu, že místo krve mám vařící se olej. Má mysl musí zůstat klidná. Pokušení o nasazení posledního kousku brnění na mou hlavu opadne, přeci jen jsem nechtěl riskovat to, že bych ztratil kontrolu nad svou mysli, o které jsem si mohl nalhávat, že je pevná jako ta nejtvrdší skála, jenže i skály mohou podlehnout zubu času a ten můj mohl vzápětí přijít. Mé kroky mě nevědomky nesou a zkracují vzdálenost k místu služebníkova zmizení. Pro mou osobu.... jak to jen říct, tak trošku změnil. Nevím zda to vidím, rozhodně ale cítím, nějakou stopu, která utkvěla v místě rozplynutí a následného přemístění. Může za to mé drobné prozření či je to další schopnost brnění? Zjistím snad další „nemilé“ překvapení, která tato zbroj „zkázy“ skrývá? Nečekám odpovědi, místo toho se napomenu, protože má mysl opět chtěla zabloudit někam v dobu, kdy se to nejméně hodí. Dojdu k onomu místu a má mysl je zaplněná jedinou otázkou. Jak mám vyzvat zbroj, aby ho následovala? Inu překvapující, že samotná nevyslovená myšlenka postačila k tomu, abych se rozplynul stejně tak, jako můj temný služebník. Objevím se. Nevím kde. A popravdě to není ani důležité. O to spíš je důležité to, co uzří mé oči. Davy.... sebere mi to dech, zřím na několik stovek lidí v temných hávech. Kdo jsou? Co chtějí? Tyhle otázky bych si kladl, jenže já si je klást nemusím. Moc dobře vím, proč tu jsou a jestli ne, tak se to brzy dozví. K čemu jinému by to pódium taky mohlo sloužit, že? Letmo se střetnu s Moruntovou tváří, která se zazubí. Chtělo se mi nadávat, chtěl jsem něco udělat, něco, nevím co, ale Morunt mě touto „zkouškou“ vytočil. K čertu, kolikrát se dostanu do situací, kdy sám nevím, zda jsou věci kolem mě bezpečné a kdy ne. Zábleskovitě se mi vynoří vzpomínky, kdy jiní rozhodovali o mém životě a neobtěžovali se mi říct, co nás čeká. Tedy s výjimkou Jestřábů, tam mi pokaždé řekly, do jakých problémů se můžeme dostat, byl bych ale unáhlený, kdybych měl usuzovat po první misi, které jsem se navíc nezúčastnil. Čas na vracení do minulosti mi došel v při pronesených slovech: „Doufám, že jste si připravil řeč.“ Nevím proč, vybavím si první trénink jako novic. Tehdy mě přepadal strach z neznámého. Nic jsem neuměl, i když někteří mě chlácholili, že pro to mám předpoklady a že jsem „miláčkem“ bohů. Jejich slova mě nijak neuklidnila, povídali to totiž každému novicovi. Stejná situace, jenže tady nejde to, co na tréninku. Tam když spadneš, tak prostě vstaneš a zkusíš to znovu, jenže pokud spadnu tady, tak nedostanu tu možnost vstát. „Ti tedy mockrát děkuji.“ procedím skrz zuby k Moruntovi. Určitě mě slyšel, ale nedal to nijak najevo. Vidím jen jeho záda, která se ode mě vzdalují a jeho postava nakonec zaujímá pozici na pódiu. Ty dokážeš zkazit všechny moje plány, co? Řeknu si v duchu, když všem řekne, kdo jsem. Ještě štěstí, že improvizace je moje silná stránka. Nevím jak jsem se na pódium dostal, hledím do toho davu před sebou, některým se divám do očí a jiní zas mě opětují pohled. Nesmíš ukázat slabost, nesmíš ukázat pochybení....nesmíš!!! Teď tě potřebuji mé temná Já! „Já jsem Shinxiho dan Lunther, syn toho, jež znáte pod jménem Oxo.....“ pronesu tvrdým hlasem, jež nenese známky pochybení a staví vše před jasnou věc, jež je nezlomná. Hlas se šíří, láme a odráží, až se vytváří ozvěna, což je nezvyk – přeci jen jsme na pláni. Že by Morunt? „.....a jsem tu proto, abych vás vedl!“ Očima prolítnu dav, abych zachytil jejich reakce. „Jistě se ptáte proč to mám být Já. Kdo to určil, kdo má to právo a moc zvolit vůdce nejobávanějšího a nejnebezpečnějšího bratrstva?!“ Udělám krátkou odmlku, ale ne tak dlouhou, aby někdo stačil promluvit. „Je to On, jehož jméno hlásáte a uctíváte. Onen hospodyň, který vede naše kroky a byl to právě On s jeho bratry, který mi ukázaly cestu vedoucí k vám.“ „Jistě, má slova může říct kdokoliv z vás zde přítomných, že vás sem zavedl On. Navíc si teď mnozí z vás mezi sebou šeptají, že znají někoho daleko lepšího na tento post.“ Z hloubi duše jsem si přál, aby mě během mého monologu k davu obklopili mí nemrtví strážci z legie Posledních, nebo aby se za tak krátkou dobu roznesly události . Otázkou je, zda by to bylo vůbec něčemu platné, zda by mi to přidalo či nikoliv. „Ti kteří si to myslí, se PLETOU!“ Poslední slovo zdůrazním. „Zeptejte se sami sebe, co jste dokázali za tu dobu, kdy jste přišli o posledního vůdce, jež vás stmeloval?!“ „Nevím ,neznám vás a vy neznáte mě, možná sdílíme či nesdílíme konečné cíle, ale vím o jednom společném právě teď.“ Pomalu začínám chodit po pódiu, pač mě stání na jednom místě nebaví a dívám se do davu. „Říkají o Vás, že jste tou temnou stranou přinášející konec tomu to světu. Nicméně kdo to rozhodl? Větší skupina lidí, která měla dostatečnou sílu pro tuto štvoucí propagandu proti nám. Všichni víte koho myslím.“ přejedu rukou po „publiku“ přede mnou. „Kdo má v dnešní době takovou sílu, aby mohl vydávat lež za pravdu? Ano, jsou to oni. Prohnilí církevní hodnostáři, jež „hlásají“ slova boží. Avšak s porovnáním s Věží vysoké magie a jejími členy jsou to neškodná děcka. Jsou to právě oni, co nás bičují svojí mocí a odepírají nám možnosti volby.“ Kroky mi vyjdou přesně tak, abych zaujal místo ve středu pódia. „Neptám se vašich zástupců, ptám se každého z VÁS jako jednotlivce! Pomůžete mi mí bratři a sestry k tomu, abych zpřetrhal nesmyslné řetězy, které poutají naši svobodu a přeměnil Svět k obrazu našemu?! Odpovězte teď hned! neb další možnost nedostanete!“ Vyslovím poslední slovo a umlknu, ne proto že by mě nenapadaly další slova či věty. Přijde mi za to, že vše co jsem řekl, byl jeden velký blábol, nepřesvědčíč žádného z přítomných. Pravda je taková, že jsem je chtěl využít k záchraně Annet, ale kdo ví, kde té je konec. Mé první a poslední lásce. Co mě vlastně čeká? Zradil jsem své přesvědčení kvůli pravdě, jež mi byla ukázána. Je to ospravedlňující? Mé kroky křižují všemi cesty. Zradil jsem své bohy? Skutečnost mého vnímání je však jiná. Já se nikdy k bohům neobrátil zády, nebyla to moje svobodná volba, To Oni mě postavily před hotovou věc, jak se člověk má svobodně rozhodnout, když od malička je veden jen jednou a téže cestou? Ne, já nikoho nezradil, pač jsem si nikoho svobodně nevybral. Ano, zabíjel jsem a vykonával jsem věci ve jméně dobrých bohů. Čím se ale liší od těch zlých? Neznám je, vím jen to, že se o nich říká, že jsou zkažení, zlí a lační po obětech. Viděl jsem na vlastní oči nějaký krvavý rituál? Kdyby obětí byly přetlouští církevní hodnostáři, tak bych to jen schvaloval. Lidé co zapomněli na lidskost a obklopovali se jen přepychem. Jakou můžou mít vůbec radost ze života? Dost!!! Utnu dění v mé mysli a zároveň přepnu do přítomnosti, kde se odehrává........................... |
| |
| Saki - Věž Vysoké magie Okamžitě po návratu magie se vydáš k Věži Vysoké magie, abys konečně podstoupila Zkoušku a stala se plnohodnotnou mágou. Cestou od kupců a žoldnéřů slýcháváš zvěsti, že Říše válku vyhrála a teď se jedná o separacích, ke kterým budou donuceny nepřátelské země. Sem tam kolem tebe projedou nějaké vojenské jednotky, některé vypadají, jako by se právě vrátily z bitvy, ale jiné jsou nablýskané a nesou se hrdě. Vojáci mají zakázáno se k těmto zvěstem vyjadřovat, dokud nebude oficiální vyjádření, takže zatím jsou to jen fámy. Po několika dnech cesty zastavíš u Věže Vysoké magie. Věži širší než kdejaká pevnost a nejvyšší stavba na světě. Vejdeš do gigantické vstupní haly. Normálně se to tady hemží mágy, dnes, tak brzy po obnovení magie, tady jsou zatím jen hlídkující bojoví mágové. Létajícím diskem vyletíš do třetího patra a tam se u starého mága ohlásíš ke Zkoušce. Podle jeho mírně překvapeného výrazu jsi první. Půl hodiny zabere papírování, ty ale vlastně jenom sedíš a vše vyplňuje on. Potom tě odvedou do obrovské místnosti s desítkami portálů. V místnosti je ještě několik bojových mág - léčitelů. "Vstup do portálu a hodně štěstí." Řekne ti jeden z léčitelů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To kouzlo ty kosti předtím nenarovná?" Zeptá se Lasha. Ty pokročilá kouzla samozřejmě ano. Ale to jsou ty, co spojí všechny úlomky, zacelí ránu, smyjí krev i zacelí tkaninu. Ty obyčejné pouze kost spojí a narovnání zůstane na léčiteli. Předvedeš jim znehybnění a ošetření zlomeniny na Riamovi, ti si to potom úspěšně zkoušejí a potom zazvoní. A teď čtvrťáci. Jeid zatím neměl možnost s nimi mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu na dotaz Lashy. „Ano. Ale to jsou už pokročilejší kouzla a namáhavější.“ Když skončila hodina připomněla jsem jim, aby si zopakovali ošetření po úrazu hlavy a rozloučila se s nimi. Hned jsem se přesunula do třídy, kde jsem měla mít čtvrťáky. Přenesla jsem sem krabice s připravenými kostmi, takže až sem žáci vejdou hned si můžou všimnout krabic naskládaných v kutě. V duchu jsem si připravovala vysvětlení toho co mají udělat. Když zazvonilo vstala jsem. „Dobrý den, studenti. Dnes pro vás mám speciální úkol.“ Pronesu. „Aby jste si opravdu osvojili léčení zlomenin, dostanete za úkol sestavit kostru nějakého živočicha.“ Pronesu. „Teď vás sestavím do tříčlenných skupin a vaším úkolem bude spolupracovat a společně dát kostru do pořádku. Samozřejmě spolu s kostmi dostanete i obrázek jak to má vypadat. Skupina, která správně kostru sestaví dostane odměnu.“ Řeknu a prohlížím si jejich tváře, abych věděla jak to na ně zapůsobilo. „Máte na to dva týdny a samozřejmě by jste se tomu měli věnovat ve svém volnu. Každý druhý den budeme jednu hodinu věnovat sestavování koster. V takových hodinách se můžete ptát nebo žádat o radu a prostě cokoliv potřebujete.“ Usměji se. „Teď se mi sestavte do týmů po třech. Až to bude tak vaše skupiny ještě poupravím. Potřebuji aby v každé skupině byl aspoň jeden kterému minulou hodinu spravování kostí poměrně šlo. Tak do toho.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čtvrťáci přijmou tvůj úkol trochu chladně. Někteří na tebe zírají, jako by čekali, že oznámíš, že se jedná o vtip. Další pozvednou obočí. Někteří sklopí hlavy, jak se bojí, že to pokazí. Potom se ale zvedne Awan a zamíří k Silean. Doplní je jeden černovlasý kluk. Po Awanovi se váhavě začnou zvedat i ostatní. Laura doplní skupinku Recha a jednoho jeho kamaráda. Taim zůstane nerozhodně stát, ale nakonec se i on zařadí do jedné skupinky. Náhodou se děti rozdělily docela dobře, není třeba moc úprav. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No tak. Netvařte se tak kysele. Berte to jako soutěž. Ti co sestaví kostru bezchybně dostanou odměnu. Takže se snažte. Zvládnete to.“ Povzbuzuji je. Skupiny se rozdělili poměrně dobře, takže jsem nemusela zasahovat. „Výborně.“ Mávnu rukou a před každou skupinkou se objeví pro každého sešit. „Chci aby jste své postupy zapisovali. Podle vlastních slov. Co jste udělali a jak, co jste zkusili a jaký to mělo výsledek. Úspěchy a neúspěchy. Počet slov i délka je neomezená.“ Otočím se ke krabicím a nechám jednu vznést. „Tak která skupina by měla zájem o kostru pásovce?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Během tvé řeči se opravdu stane několik věcí, které tvým slovům dodají na důrazu. Krom Khazad'hea a brnění zkázy, což už samo o sobě je důrazné dost, je zde ještě ten zvláštní lom zvuku. Možná opravdu Morunt. Nebo možná i brnění mohlo vycítit, že je teď potřeba trochu si pohrát a přitlačit. Navíc ve chvíli, kdy pomyslíš na nemrtvou gardu Posledních, mocní kostlivci se objeví na pódiu a zaujmou postoj v pozoru na konci pódia. Možná náhoda, možná další trik brnění, možná skvělá intuice Morunta nebo jiného velitele. Dav shromážděných mlčí a nechá tě mluvit. Jakmile promluvíš o zkažené církvi a utlačování mágy, ozve se jásání a tleskání. Tady jsi očividně zabrnkal na správnou notu. Po zakončení tvé řeči jásot davu ještě zesílí. Navíc cítíš, jak brnění začne jako kdyby antizářit a pohlcovat kolem sebe světlo. Vnitřně cítíš, jak impozantně to musí vypadat... Nemrtvá garda za tebou jako jeden kostlivec zasalutuje. Morunt se objeví po tvém boku. A potom, v jediné sekundě, začnou lidé v temných hávech před tebou pomalu klesat na kolena, aby tě uznali za vůdce Morového bratrstva. "Moc hezká řeč, můj pane." Zamumlá Morunt. "Shromáždění vás uznalo, teď jste našim právoplatným vládcem. Můžete upravovat hierarchie, vydávat rozkazy a nařízení a vést nás." |
| |
| Věž vysoké magie, vstříc osudu Cestou slýchávám různé zvěsti, ale nezdržuji se jimi, stále mířím s Věži, abych tohle nejasné čekání měla za sebou. Míjím různé skupinky vojáků, z nichž by některé mohly být v bitvě, ale někteřé nablýskané skupinky asi ne. Stejně se tu zatím šíří jenom fámy, kdo ví, jak to bude... Pohled zezdola na věž je impozantní a i když už jsem tu párkrát byla, stejně mi to bere dech. Zastavím se a chvíli sleduji vrcholek a mraky nad ním. Teď už vážně nemohu couvnout. Takže... hrdě zdvihnout hlavu a jít na to. Zkusím udělat jak jsem říkala, ale to, že v hale téměř nikdo není mi trošku nahání hrůzu. Tak velké a tak... prázdné? Děsivé Nastoupím na jakýsi lítající disk a vyjedu do třetího patra, kde sedí jakýsi starší mág nad hromadou papírů. Zakašlu, aby si mě všiml. Mihne se mu na tváři překvapený výraz. Jsem tu a hlásím se ke Zkoušce, prý je to na tomhle patře. Mág se na mě ještě jednou překvapeně zadívá a následně půl hodiny se mnou dělá papírování. To je tak... nudné... Poté pijdou další mágové, co mě odvedou do místnosti s desítkami portálů a několika mágy - léčiteli. Jeden mi řekne, že mám vstoupit do portálu a popřeje mi štěstí. Děkuji a... to je jedno, do kterého vstoupím? Pokud mi nějaký ukáže, vlezu do něj, pokud ne, chvíli se rozhlížím a pak zvolím ten nejdál dveří. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Všechno......jde jak si má mysl přála. Ve svých řadách mám někoho....schopného a nakloněného na mou stranu. Nicméně podezíravost by měla být stále na místě, i když jsem, kde jsem, stála mohu být něčí figurka. V duchu si vybavím vzpomínku se starcem, jež mi poodhalil minulost. Teď mám možnost zvolit si vlastní cestu osudu. Nebo spíš naopak, mohu kráčet cestou, ze které jsem byl sveden. Pozoruji tleskající dav, jež pomalu přejde do kleku. Cítím se jako král, ba co víc, jako samotný Bůh. Ve svých rukou mám životy, životy, které tepají pro mne a mou vůli. Musím s nimi zacházet opatrně. Tahle struktura je...zatím poněkud křehká, ale změní se to. Shlížím na ten dav přede mnou. „Bylo by mi jedno, zda by byla hnusná, pokud by docílila kýženého cíle.“ pronesu k Moruntovi. Jeho další slova jen umocňují můj pocit vládce. Na chvilku zavřu oči a nasaji tu atmosféru. Je jiná od té bitevní, není cítit krev, pach vyvrhnutých vnitřností, nářek umírajících a zraněných. Je to tak jiné od bitvy u Vingaardu, a přesto se ve mě vaří krev, „Čekají nás změny. Velké změny Moruntune.“ s těmi slovy otevřu oči a opět se podívám na své „ovečky“, klečící před svým „pastýřem“. „Tady jsme skončili, vraťme se do sídla ať můžeme začít na plánu, jež změní svět tak, jak ho známe.“ Shinxiho deník Začátek nové éry....nové budoucnosti, tak mi to teď přijde. V mé mysli se vytvořil jakýsi mezník, oddělující všechno, co jsem doposud zažil. Otevírají se mi nové dveře s novými možnostmi, jež zajisté ovlivní samotný Svět, možná i samotné Bohy. Mé karty osudu se znovu zamíchaly a jen čas ukáže, kam to všechno povede. |
| |
|
|
| |
| 4. Kapitola Elfové se vrátili zpět svých zemí a Guršská říše mohla stáhnout své jednotky zpět za hranice, neboť v Rhunxu byla zástupci Albie i Narnostu podepsána kapitulace. Poražené země se jí zavazují k miliónovým separacím, omezují vlastní armádu a pro Narnost z ní plyne těžká rána. Narnost dostane zákaz znovu vytvořit své válečné loďstvo, čímž končí staletá nádvláda této malé země nad oceánem. Ten teď mí plně pod kontrolou bitevní lodě Belnetské a Elfské říše. Od podepsání mírové smlouvy neuběhl ani týden. Ještě nestihly utichnout oslavy, ještě nestihly utichnout matky, manželky, dcery a sestry vítající zpět syny, manžely, otce a bratry, kteří byli po zrušení branné povinnosti domů. Hlavním hrdinou války se stal bezpochyby sir Jarred Sela, který je nazýván osvoboditelem pobřeží. Víceméně je to pravda, to on se svou gurchulskou divizí dobyl zpět veškeré obsazené přístavy. Konec války přinesl ještě jednu důležitou zprávu a to neodůvodněnou abdikaci krále Haralda III., po němž na trůn nastoupil jeho mladší bratranec, král Raphael I. Šeptá se, že v této trůnové výměně má prsty Věž Vysoké magie. Říše si během toho týdne moc neodpočinula. Ještě se z velké části ani nepodařilo uklidit bojiště a spálit těla nepřátel a pohřbít těla vlastních lidí a spojenců. Nicméně i přesto se stala další věc, která nedá spát hlavně historikům a vědcům, ale také mágům a církvi. V jedné bezejmenné vesničce na samém kraji Říše, byl totiž obyvateli s hrůzou zaregistrován vysoko na obloze drak. V tu chvíli tomu nikdo nevěnoval pozornost, protože draci na známém kontinentu nebyli spatřeni tisíciletí a tak hodnostáři vše připsali na vrub fantazii vesničanů. Ovšem počet zahlédnutí draků se neustále zvyšoval a informace přicházely i od lidí, jejichž názor se nedá ignorovat. Hodnostáři Říše museli tedy brzy uznat, že v Říši se opravdu v současné chvíli nachází několik draků. Církev svolala zasedání Kolegia kardinálů, které ale rozhodlo, že se nejedná o hrozbu. I rytířský poradní sbor sdílí názor Kolegia. Rada mágů svolána nebyla, nicméně mágové jsou prý v pohotovosti. Králův hlavní rádce vydal prohlášení, že není třeba se s návratem několika draků vzrušovat. Což ale absolutně neberou na vědomí všichni vědci, kteří se zoufale snaží najít hnízdo draků a zaznamenat o dracích všechny ty úžasné věci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přikývne a přemístí se. Tvé brnění jej po letmém pobídnutí následuje a objevíte se zpět v sídle Morového bratrstva. Dnes je už pozdě, takže odejdeš do svých luxusních a prostorných komnat, kde si necháš připravit lázeň a svlékneš brnění, které odložíš na připravený stojan. Možná jsi čekal, že se bez tohoto brnění na sobě budeš cítit nějak špatně, nebo divně, ale nic takového se nekoná. Po uklidňující lázni si jdeš lehnout, Poslední stojí před tvými dveřmi a drží stráž. Druhý den ráno jdeš na snídani do jídelny velitelů, kde všichni přítomní vstanou a zasalutují. Jakmile se usadíš, přisedne si k tobě Morunt. Teď uběhl týden, během kterého jsi měl spoustu času prosazovat své velké změny v Morovém bratrstvu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Již týden jsi profesorkou léčení na Akademii magie. Za tu dobu sis i stihla dát do pořádku svou věž a znovu otevřít ordinaci, kde se zase jen hrnou nemocní lidé, kteří předtím museli cestovat snad až do Rhunxu, aby byli vyšetřeni a ošetřeni. Víš o zprávách, které se rojí o dracích, je to něco úžasného. Nikdy bys nevěřila, že se návratu draků dožiješ. Nicméně draci mohou být vnímáni i jako hrozba. Víš, že bylo svoláno Kolegium kardinálů i Rytířský Poradní sbor (de mimochodem před dvěma dny tvůj bratr získal místo), takže jsi očekávala i brzké svolání Rady mágů. To se ovšem nestalo, magistr Crus to odůvodnil tím, že ke svolání mimořádného zasedání nevidí důvod. Ani Konkláve arcimágů nevydalo žádné prohlášení, což většinou dělá, pokud se děje něco závažného. Co se tvého působení na škole týká, získala sis milé přátele v učitelském sboru a pomalu začínáš cítit první zamilovanost k okouzlujícímu Nyosovi, ať chceš, nebo ne. O Shinxim nemáš žádné zprávy od té doby, co přestoupil k elitním církevním sborům Nejvyššího chrámu. Tvá strategie s dětmi začíná mít pomalu taky úspěch, Jeid si promluvil s některými studenty a opravdu si všimneš jistého zlepšení. Nejdéle mluvil Jeid s Awanem, který se potom tvářil hodně zamyšleně. Každopádně si potom Awan nejspíš zase promluvil s Rechem, který se potom zase tvářil jako Milius. I Taim se po rozhovoru tvářil trochu víc sebejistěji, i když žádná přelomová změna se nekonala. V projektu sestavování koster se děti pomalu blíží k závěru a opravdu pracují všichni, ačkoliv někteří méně, někteří více. Dnes jsi absolvovala fyzicky náročnou hodinu s druháky, protože měli procvičování první pomoci v lese před Akademií. Potom další dvouhodinovka se čtvrťáky a nakonec celé odpoledne v ordinaci, kde to lidmi praskalo ve švech. A přistihneš se, že nejvíce tě ze dne mrzí fakt, že jsi ani jednou neviděla Nyose. Zrovna zavřela ordinaci a zcela vyčerpaná se vrátila do své věže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byl to dlouhý týden, kupodivu po mě nikdo nechtěl zasedání... ale těch pacientů! Chvíli tam nejsem a najednou jsou všichni na smrt nemocný. Dělala jsem co jsem mohla a samozřejmě jsem přijímala i chudé nebo žebráky. Pořád platil můj systém, že pokud mají co nabídnout nic neodmítám, pokud nemáte nic, nevadí ošetřím vás i tak. Nakonec nikdy jsem nechtěla léčit kvůli hromadění majetku. S Nyosem se to rozvíjelo krásně, ale v poslední době jsem ho moc neviděla a to mě mrzelo. A pak ještě ti draci.... fascinovali mě. Chtěla bych je vidět z blízka. Moc jsem o nich nevěděla. Jsou inteligentní? Ví to vůbec někdo? Už je to hodně dlouho co byl nějaký viděn. Jistě asi se považují i za hrozbu, ale zatím nic neprovedli. Jen doufám, že na ně nevyrazí nějaký rádoby rytíř že nějakého zabije než unese princeznu. Vracela jsem se domů tak unavená, že jsem se sotva stačila najíst, umýt a pak spát. A v podobném stavu jsem se vrátila domů i dnes. „Šmejdile jsem doma!“ zavolám a odšourám se do kuchyně. Nudila jsem Šmejdila se víc hýbat a myslím, že už to nese výsledky. Víc pohybu a jiná strava... myslím, že trochu zhubl. Připravila jsem mu jídlo a pak si namazala chleba, na vaření jsem neměla sílu. „To byl zase den.... jak dlouho se ti lidé bez magického lékaře obešli. A teď je najednou nemocná půlka města. Kdyby ke mě aspoň neběhali úzkostlivé matky s odřeným kolenem svých ratolestí.“ Povídala jsem Šmejdilovi a sunula se do vany, pomalu jsem se cestou svlékala. „Teď už jim říkám, co mají dělat, když se jejich dítě takhle odře... jaké bylinky a tak... aby si uměli poradit i sami.“ Zívnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zmlácená se vrátíš z ordinace, namažeš si chleba a potom se dotrmácíš do koupelny, kde se naložíš do vany s horkou vodou, provoněné bylinkami uvolňujícími ztuhlé svalstvo. Umyješi vlasy a když po asi hodince vylezeš z vany ven, cítíš se jako nový člověk. Ovšem nový unavený člověk. Potom si jdeš lehnout. Skočíš doprostřed obrovské měkké postele. Potom ještě vnímáš, jak se ti Šmejdil opřel o bok a vzápětí usínáš. Druhý den ráno tě vzbudí magický krystal, který ti tak připomíná, že máš hned první hodinu s druháky. Ne příliš nadšeně se tedy zvedneš z vyhřáté postele a ještě před ranní hygienou sejdeš do kuchyně, protože žaludek ti připomene, že jsi včera večeři moc nedala. Jsi ještě rozespalá, takže až v polovině schodů ke kuchyně uvědomíš, že tady něco nehraje. Především se všude kolem line sladká vůně a tobě v břichu zakručí ještě silněji. Sejdeš dolů a podíváš se na prostřený stůl, na kterém jsou položeny dva talíře s nádherně vyhlížejícími i vonícími sladkými placičkami polité medem. "Aspoň vidíš, co se může stát, když si budeš všechny hned nastavovat na domácí režim." Zazubí se Nyos stojící v černém hávu vedle stolu. I kdybys byla naštvaná, že tady tak vpadl, nebo že tě vidí v tomhle rozespalém stavu, jakmile vidíš jeho úsměv, i ty se musíš usmát. "Mimochodem dobré ráno." Dodá člen Tajných sborů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když zjistím, že někdo vnikl do mého domova, ospalost mě přešla, ale nečekala jsem nebezpečí. Vůně jídla mi dávala signál, že vetřelec je přátelský... no přece.... jaký kriminálník, by tu vařil? Žádný... Kouknu do jídelny, která slouží zároveň jako kuchyně. Překvapeně zamrkám, kouknu na jídlo, pak na Nyose a zase na jídlo. Pak se usměji. „Jestli by mě pak čekalo jídlo bez námahy... vůbec bych toho nelitovala.“ Poznamenám a uhladím si vlasy. Musela jsem vypadat úžasně v noční košili, rozcuchaná a tváří pomačkanou spánkem. Otřela jsem si oči a přešla k němu. „Dobré ráno.“ Pozdravila jsem ho a dala mu rychlou pusu na tvář. „Voní to úžasně.“ Řeknu a posadím se ke stolu, jíst nezačnu. Čekám na Nyose. „A říkala jsem ti, že každého hned nedávám do domácího režimu. Jen ty, kterým věřím. Jak dlouho tě ještě bude bavit mě tím popichovat?“ „No... a ne, že bych tě neviděla ráda. Ale co, že jsi se tu tak náhle objevil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, ale přišla jsi o trochu medu. Ten jsem s sebou zapomněl vzít, takže jsm si dovolil použít tvůj." Nad pusou se Nyos zářivě usměje a pak se k jídlu posadí i on. "Děkuji. Vařit mě učil meloun... tedy Clark. Dnes bych už do něj neřekl, že je tak skvělý kuchař, ale i konzument, když shodil ty dětské faldíky." Zasměje se a dá si první sousto do úst. "No, vzhledem k tomu, že jsem člen Tajných sborů, bych to s tou důvěrou nepřeháněl. My jsme totiž prý strašné svině." Zatváří se přehnaně a naoko vážně, pak se ale zase usměje a mrkne na tebe. Pokrčí rameny. "Pořád sis stěžovala, jak máš málo času na přípravu jídla. A já jsem ze Sborů zvyklý vstávat brzy, takže jsem sebou mrskl a připravil snídani za tebe." Sní první placku a zavrtí hlavou. "Já dneska píšu s páťákama první písemku. Vždycky jsem písemky nenáviděl, ale teď se nějak těším." Naoko zlomyslně se ušklíbne. "Akorát se trochu bojím toho opravování..." Přizná. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No... to nevadí. Řeknu medvědovi ať mi zase nějaký přinese.“ Pokrčím rameny a tvářím se při tom normálně, jako kdyby to měla být pravda. Stisknu rty a pak se zasměji, když si představím Clarka s baculatými tvářemi a oněmi faldíky. „Vsadím se, že ho pořád někdo štípal do tváří.“ Zavrtím hlavou a s chutí se pustím do jídla. Ani mu to nemůžu pochválit, jaký mám hlad a tak mu ukážu zvednutý palec, že je to skvělé. Zkoumavě ho zkouknu a olíznu si rty. „No jo... příšerní parchanti. Hřeji si na prsou hada.“ Pronesu stejně přehnaně vážně a mrknutí mu oplatím. „Hmmm.... netušila jsem, že mé občasné postěžování tě donutí k takovéhle akci. Víš... nevadilo by mi, kdyby sebou takhle mrskal častěji. Tohle bych si nechala líbit.“ Usměji se a sním další sousto. „Písemka? No jo... sladká odplata za roky mučení.“ Zasměji se. „No... ty písemky jsi si připravil sám. Takže by jsi měl znát odpovědi. Tak by to nemělo trvat dlouho. Přinejmenším se zasměješ hloupostem nebo se budeš chytat zoufale za hlavu s tím, kde přišel na takovou hloupost.“ Představím si to a znovu se zasměji. „Dnes končím v ordinaci o něco dřív. Jestli chceš tak pak přijď sem i s písemkami kouknem na to spolu.“ Navrhnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška"Můžeš si vybrat jakýkoliv portál." Odpoví ti léčitel. Jakmile si vybereš, vejdeš do jednoho z nich. Na okamžik se tě zmocní pocit jako při volném pádu a obklopí tě mlha, během chvíle vše ale odezní a ocitneš se v dějišti své Zkoušky. Je šero až tma, lije jako z konve, bílý háv máš ve vteřině promáčený. Rozhlédneš se kolem sebe. Stojíš na nějakém velkém útesu, kolem tebe burácí rozbouřené moře. Některé vlny narůstají do gigantických rozměrů, aby se potom rozbily o stěnu útesu. Z nebe do vln sjede blesk a zazní hrom, který ti rozdrkotá zuby, jak je blízko. Přímo před tebou se táhne cestička, která vede k nějaké věži, možná majáku, možná věži nějakého mága, ve tmě a hustém dešti se to nedá poznat. Každopádně jestli je to maják, tak určitě momentálně nesvítí. Tvá základní kouzla Telekineze Přemístění (zde nefunguje) Ohnivá (ohnivá koule, proud ohně, rychlý pás ohně letící k cíli po zemi) Ledová (krátkotrvající ledová stěna, ledová koule obalující místo zásahu ledem) Vodní (proud vody) Štíty (tvrdý štít - kouzla se zásahem do štítu zneškodní, štít se ale pomalu rozbíjí a ubírá magii. Asi po deseti zásazích je zcela rozbit. Další můžeš vyvolat asi až po deseti minutách.) Rozšiřující (blesk) Samozřejmě čím více magie do kouzel vložíš, tím bu silnější, ale tím rychleji se ty taky magicky vyčerpáš |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To on ti ho určitě donese. Už jen proto, aby tě viděl." Pousměje se Nyos nad zmínkou o medvědovi. "Můžu takhle sebou občas mrsknout častěji." Přikývne Nyos s úsměvem. "Aspoň si s tebou potom mohu popovídat, což je mnohem lepší, než ještě několik hodin tvrdnout doma." Zasměje se. "Na ty hovadiny se náhodou docela těším. Aspoň se zasměji." Přikývne. "Tak zasmějeme. Určitě přijdu." Když potom dojíte, sklidíte talíře a do kádě. "Běž se upravit, já to mezitím umyji." Řekne ti Nyos a mávne rukou, načež hubka vyletí do vzduchu a začne přejíždět po talířech a umývat je. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Takže jsme si domluvili schůzku. Potěšeně jsem se usmála. „Díky... co bych si bez tebe počala? Sotva bych stihla něco sníst a musela bych do školy.“ Podívám se na hodiny a pak rychle odběhnu do pokoje, kde se převléknu, umyji zuby, učešu a trochu se namaluji. Vlasy jsem ještě sepnula dozadu jednoduchými sponami. Podle rady Eliz jsem se snažila s nimi něco dělat. Zase jsem sešla dolů. „Díky Nyosi. Vážně si cením toho, že jsi přišel.“ Řeknu. „Jinak co si myslíš o těch dracích? Nikdy jsem je příliš nestudovala. Víš o nich něco ty? Jsou inteligentní? Nebo jsou jako zvířata?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile sejdeš dolů, Nyos se usměje a prohlédne si tě. Nádobí už je umyté, usušené a uklizené. Na dotaz o dracích zavrtí hlavou. "Měli jsme kvůli nim poradu." Řekne ti a oba společně zamíříte k východu. "Vytvořil se tým, který bude sledovat jejich činnost a informovat Shalafiho. Jinak ale mágové oficiálně nic nedělají." Ušklíbne se. "To jsou prostě Sbory. Vždy, když mágové oficiálně nic nedělají, můžeš se vsadit, že Tajné sbory už na tom nějakou dobu pracují." Otevře a podrží ti dveře a vyjdete ven před altánek, kde už se dá přemisťovat. Ve věži je to totiž blokováno. Automaticky si podáte ruce a společně se přemístíte před Akademii. "Kdybych byl členem toho týmu, nejspíš bych se o dracích leccos dozvěděl, ale jinak mágové o dracích oficiálně nic moc neví." Dokončí. Vejdete do Akademie a projdete vstupní halou kolem obrovských starých soch zachmuřených velkomágů. "Musím si jít připravit ty testy. Takže... zatím." Usměje se Nyos a vydá se ke svému kabinetu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh... takhle... doufám, že jsou inteligentní. Ráda bych si s nějakým promluvila. Zjistila kde tak dlouho byli a jak žijí.“ Usměji se zasněně. „Ah... ale k mé smůle to bude úplně naopak.“ Zavrtím hlavou. Vydáme se ven, kde se vezmeme za ruce, usmála jsem se a přenesli jsme se. U Akademie jsem ho pořád ještě držela za ruku, nespěchala jsem s pouštěním. Ale pak jsme se museli rozejít. „Jistě. Zatím se měj. Uvidíme se nejpozději večer.“ Rozloučím se s ním a už jsem se na večerní opravování písemek těšila. Já jsem do kabinetu nemusela a tak jsem místo toho šla do třídy, kde jsem měla první hodinu a připravila jsem si pár otázek. Chtěla jsem je dnes ústně zkoušet tak okrajově ze všeho co jsme už probrali. Už uměli poměrně dobře ošetřovat zranění hlavy, jak se zachovat, zlomeniny a právě jsme probírali krvácení. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Uááá, co to, já padám?! Navíc ta mlha kolem, co se mi nelíbí. Pocit pádu mlhy ale velice rychle zmizí a já stojím na pevné zemi. A jsem celá mokrá. Jáj, ono prší, to je hnusný. A hodně prší, vždyť jsem byla mokrá téměř dříve, než mi došlo že prší. Tma a déšť, to se mi nelíbí, blbě se v něm sleduje klidně situace. Rozhlédnu se okolo a překvapeně sleduji, že jsem na útesu a okolo mě zuří mořská bouře. Sleduji, jak se gigantické vlny s ohlušujícím rachotem tříští o útes. V tomhle dešti si musím dávat pozor kam šlapu, blbý krok a může mi to uklouznout na skaliska útesu. Nebo do moře. Brr... Kousek ode mě prolítne do moře blesk, čehož se hrozně leknu, téměř zároveň zahřmí hrom, z jehož síly se nedobrovolně rozklepu. Když se přestanu třást, trošku opatrně poodstoupím od kraje a zadívám se na obrys věže v dáli. Maják? Mágská věž? Nebo něco úplně jiného? Jako místo pro mága by to tu mohlo být ale celkem... zajímavé. Kdyby tam bylo světlo, mohl by to být maják, ale takhle to může být jenom vysoká a štíhlá mágská věž. Rozhlédnu se okolo, jestli si ještě něčeho zajímavého nevšimnu. Poté opatrně vyrazím k věži a dávám si pozor jak na to, aby mě něco nepřekvapilo, tak abych neuklouzla. V té věži může být cokoliv... brrr |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je to první hodina, takže děti ještě ve třídě nebyly. Nejspíš ještě byly v jídelně na snídani. Ze všeho nejdříve jim pověsíš ve třídě na nástěnku výsledkovou listinu z toho cvičení první pomoci v terénu. Ani tě nepřekvapilo, že to vyhrála Lasha, dcera Periera, bojového mága, co ti pomáhal s vévodou. Půlelf byl těsně druhý. Po několika minutách se začne třída pozvolna naplňovat. Děti na to, že jsi ve třídě, reagují překvapenými pohledy, pak se ale seběhnou k výsledkové listině. A potom konečně zazvoní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaOpatrně v provazech vody dojdeš k vysoké černé věži. Vlasy i bílý háv bys mohla ždímat. Objevíš se u věže a před sebou vidíš jen kus černé stěny, nikde žádné dveře. Zkusmo se stěny dotkneš a ona zmizí. Teď můžeš vejít dovnitř, ve věži ale panuje černočerná tma. Sotva však překročíš práh, oslnivě vzplanou pochodně na stěnách. Nacházíš se na začátku dlouhé chodby, asi dvacet metrů před tebou jsou černé dveře. Kámen za tebou se zase objeví a ty už nemůžeš couvnout. Uděláš tedy krok ze dveří. Obrovské mramorové bloky po stěnách chodby se otevřou a vpustí ven alespoň tucet kostlivců, v rozedraných hadrech a ztrouchnivělých kožených zbrojích. V kostnatých pařátech svírají rezavé čepele a hrozivě si tě měří prázdnými očními důlky. Potom se vydají k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když zazvonilo postavila jsem se před katedru. „Dobré ráno studenti. Jistě jste si všimli výsledků na nástěnce. Musím vás všechny pochválit, vedli jste si dobře. Ti kteří nejsou spokojení se svým umístěním, nebuďte smutní ani zklamaní. Takovýchto výprav bude víc a ještě budete mít hodně příležitostí ukázat co ve vás je.“ Pronesu a usměji se na ně. „Také vám chci říct, že jsem se rozhodla, že budete za tyto a podobné akce dostávat body. Za každý pátý bod budete dostávat do známek plus. Takže pokud vám bude například vycházet dvojka, ale budete mít dva a více plusů známka se vám automaticky změní na jedničku.“ Prohlédnu si třídu. „Jde o to, že někteří z vás třeba nedokáží přesně vysvětlit co, kdy a jak zrovna udělat, ale v praxi by jste přesně věděli co udělat. Co na to říkáte třído? Souhlasíte s tím?“ zajímám se o jejich názor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děti s tím samozřejmě souhlasí, většinou souhlasí se vším, co znamená plus a lepší známky. Potom se ozve zaklepání. "Dobrý den." Pozdraví černovlasý kluk, co vejde dovnitř. Je větší, než čtvrťáci, takže to asi bude student už pátého ročníku. "Ředitelka prosí, abyste po téhle dvouhodinovce přišla do sborovny." Sdělí ti a potom odejde. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Mám pocit, že jdu spíše vodopádem než deštěm, mokrá róba se mi nepříjemně lepí k tělu. Začínám mít pocit, že snad nikdy neuschnu. Brr. Dojdu k místu, kde cestička pokračuje do stěny. Neměly by tu být dveře? Co teď? Rukou se opřu o zeď v domění, že při dotyku chladného kamene něco vymyslím, ale kámen zmizí a já bych mohla vstoupit. Co to je? Že by ten kámen byl jenom iluze? Ta tma tam se mi nelíbí, ale... co nadělám? Aspoň tam neprší. Se zatajeným dechem vstoupím do chodby a dávám pozor, ale jakmile překročím práh, rozsvítí se pochodně a za mnou se zase objeví kámen. Jau, tohle až bolelo, tolik světla najednou. Zkusím trošku couvnout, ale narazím na pevnou zeď. Uzavřena v dlouhé chodbě bez možnosti úniku. Skvělé. Trošku si vyždímu vlasy a udělám krok v před. Z rachotem se otevřou jakési mramorové desky po stranách chodby. Past? Proč jsem si toho nevšimla?! To, co se z nich začne hrnout se mi vůbec nelíbí. Ono, komu by se líbila taková hromada kostlivců, kromě nekromanta (či nekrofila). Mírně se oklepu, když se kostlivci vydají ke mě. Zkusím je směr dvěma blesky do stran a proudem ohně doprostřed, sleduji hlavně nakolik se mi je daří smést a jestli se ještě zvednou nebo jestli odpadnou/se rozpadnou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na chlapce, který mi přišel říct ať se později stavím za ředitelkou. „Jistě. Děkuji.“ Rozloučím se s ním a zase se obrátím k dětem. „Takže... dnes vás ještě prozkouším ohledně všeho co jsme se zatím učili a příští hodinu dořešíme ošetřování krvácejících ran.“ Začnu. Začala jsem děti vyvolávat a pokládala otázky, když někdo nevěděl zkusila jsem jiného. V další hodině jsme se věnovali krvácejícím ranám. Otevřela jsem téma na sečné rány a každému jsem přičarovala plátno s dlouhými dírami a jehelníček. Dala jsem jim za úkol ať si zkoušejí zašívání, protože podobně se dělají i stehy. Ukázala jsem jim jak a pak je to nechala zkoušet. Za domácí úkol jsem jim dala ať zašijí všechny díry a zítra mi to přinesou ukázat. Když hodina skončila vydala jsem se do sborovny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš ke sborovně a vejdeš. Tam je asi polovina učitelského sboru, všichni, co teď neučí. Nyos chybí, ten má hodinu. "Takže, jak někteří ví, blíží se zase termín závěrečných zkoušek pro páté ročníky. Teoretická část bude beze změny, ale praktickou část bych chtěla udělat trochu odlišně od jiných Akademií, přesně jak to dělal předchozí ředitel. Tedy ve formě velkého zkouškového dne, jakéhosi cvičení. Místo aby páťáci vstupovali do jednotlivých místností a tam předváděli nějaká kouzla, budou prostě běhat po Akademii i přilehlých pozemcích a narážet na různé fingované nestvůry, vypálené vesnice a podobně. Předvedou nám tak své schopnosti v terénu, ne v důvěrně známé učebně." Lohana na vás všechny podívá. "Jenže to pro nás znamená mnohem větší zápřah. Mladší děti budou působit jako figuranti a všichni učitelé se budou muset zapojit do tvorby příběhů a hlavně potom budou muset být u jednotlivých stanovišť a bodovat." Dopoví. "Souhlasíte?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Se zájmem jsem si vyslechla návrh na závěrečné zkoušky. Líbilo se mi to. Jsou to zkušenosti, které se budou dětem hodit. Taková menší a bezpečnější Zkouška. Tímhle se lépe připraví na vše co je bude čekat dál. „Rozhodně s tím souhlasím.“ Řeknu. Tohle by mohlo pomoci, aby Zkoušku pak víc děti přežilo. Na tohle jsem raději moc nemyslela... že někteří z nich nepřežijí aby se z nich stali plnohodnotní mágové. „Kdy začneme s přípravami?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaBlesk není určen jako zaklínadlo na zabití více objektů, takže zasáhneš dva kostlivce po stranách, kteří se zčernalí rozpadnou. Potom vyšleš proud ohně doprostřed chodby. Cítíš, jak ti paží prochází magie, vytéká z dlaně a mění se v oheň. Silně ti vibruje ruka a oheň si chce vynutit změnu směru, ty jej ale pevně držíš. Přeci jen, toto jsi u své mlčenlivé mistry trénovala měsíce. Zkosíš asi šest kostlivců, kteří se zuhelnatělí rozpadnou. Potom musíš kouzlo přerušit, protože ti ubíralo příliš magie. Zbývají už jen čtyři, ti jsou už ale poměrně blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro I ostatní profesoři s návrhem souhlasí. "Zkoušky jsou za pět dní." Řekne Lohana. "Takže nejlepší by bylo raději začít už zítra odpoledne." Navrhne. Kolegové přikývnou. "Tak vám děkuji za ochotu, zítra odpoledne se sejdeme před Akademií. Dozor budou mít žáci pátého ročníku a dva profesoři, které určím." S tím vás ředitelka propustí. Na tebe se ale podívá, abys ještě zůstala. Máš teď volnou hodinu, takže nemáš důvod jít pryč. "Tohle bude má první - a doufám poslední - velká akce v roli ředitelky." Zamumlá Lohana a posadí se do jednoho křesla. "Snad se to nějak zvládne. Když to organizoval minulý ředitel, zdálo se to tak jednoduché." Pousměje se. "Tak co, Annet? Jak se ti líbí učení? Jak to jde s dětmi?" Mrkne na tebe. "Jak to jde s Nyosem?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Počkala jsem až ostatní odejdou a pak jsem si také sedla. „Určitě to zvládneme. A hlavně je to dobrý nápad. Je to taková menší, bezpečnější Zkouška. Doufám, že jim do pomůže a trochu víc připraví.“ Pousměji se. „Ale aby jsi věděla... jde ti to skvěle. Škoda, že nechceš ředitelkou zůstat.“ Zeptá se mě na to jak mi to jde a co Nyos. „Děti jsou skvělé. Šikovné, dobře se učí. Pokud jde o ty starší, tak si taky vedou dobře. A už je to i lepší. Jeid si s některými promluvil. Nevím co jim říkal, ale zapůsobil na ně. Náš milí Nazřívač je už na tom lépe. Díky bohu za Jeida. Je to rozený vůdce.“ Usměji se. „A Nyos... Výborně. Dnes ráno se u mě ukázal a připravil mi snídani. Bylo to od něj moc milé. A dnes večer se u mě sejdeme, abychom spolu opravili jeho písemky.“ Zatvářím se rozpačitě. „A tedy.... plánuji tak trochu zkusit postoupit o trochu dál.“ Trochu se začervenám. „Myslím, že to bude láska.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mnohem bezpečnější. Nemůže se jim vlastně vůbec nic stát." Přikývne Lohana s úsměvem. "Je to mnohem náročnější, než se zdá. Všechno ta papírování a tak. A já tady ve dvaceti dvou letech nehodlám být celé dny zavřená." Pousměje se na to, že je dobrou ředitelkou. "To ráda slyším. Jeid je dobrý." Přikývne na to s dětmi. Potom na tebe zamrká. "To taky ráda slyším. Jen do něj!" Zasměje se. "Nyos je fajn. Jenom nechápu, co dělá ve Sborech." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jasný... chceš vypadnout ven. Škoda, že ředitelé nemají asistenty, kteří by zařizovali všechny ty drobnosti, kvůli kterým musí ředitel pořád papírovat. Ředitel by pak mohl být pryč a dělal by jen to důležité.“ Pokrčím rameny. „Je to hodný hoch... tedy mladý muž. Jednou to dotáhne daleko. Nedivila bych se, kdyby se jednou stal docela slibným adeptem na Shalafiho.“ Usměji se. A její poznámce o Nyosovi a mém plánu se zasměji. „Vím, že to mezi námi jiskří. Ale on se zatím spokojil jen s občasnou pusou na tvář a tu a tam držení za ruce, kromě rozhovoru jsme se dál nedostali. Někdo konečně musí udělat první krok. A když se k tomu nemá.“ Pokrčím rameny a usměji se. „A taky přesně nevím co Sbory dělají. Tajné věci, špionáž a podobně.“ No věděla jsem toho víc, ale myslím, že bude lepší když o tom pomlčím. „A myslím, že ho to tam baví... hodně akce a tak.“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Na vteřinku s emi po tváři mihne malý úspěch z toho, jak blesky zřídily dva kostlivce. Škoda, že to přes ně nepřeskočilo díky těm jejich rezavým zbraním. Úsměv ovšem okamžitě zmizí, jak se začnu soustředit na usměrnění ohnivého proudu. Cítím proud magie, který se mi před očima mění na oheň. Síla toho proudu mi slušně vibruje v dlani, takže se plně soustředím na to, abych ovládla směr. Měsíce tréninku na tohle se celkem vyplatily, ale takhle mi brzy dojde magická energie. Šest kostlivců už je na prach a zbylí čtyři se tomu nějak vyhli a už jsou blízko mě, navíc kouzlo musím přerušit, aby mi nedošla zásoba magie. Trošku s obavou se zadívám na kostlivce, po nejbližším pošlu blesk. Nemůžu na boj s nimi vyplácat všechno, kdoví, co mě ještě čeká. Chtělo by je to jenom nějak na chvilku odhodit Zkusím do dalších pár blsků dát míň magické energie, ale snažím se zasáhnout jejich zbraně, aby z nich dostali velkou ochromující ránu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bohužel, no. Ředitelé prý asistenty nepotřebují." Zavrtí hlavou a zatváří se zhnuseně. "Tak aspoň zní stanovisko těch tupců z Akademické rady. Fakt Eleonoře nezávidím, že jí musí předsedat. Musí to být strašná spolupráce." Potom se ale zazubí a řekne: "Jsi členka Rady. Nechceš nechat Akademickou radu rozpustit?" Nemyslí to ale vážně. Je jí jasné, že by k tomu bylo třeba hlasování a nemělo by to nejmenší šanci projít. "Bude ale mít pořádnou konkurenci." Souhlasí s Jeidem jako s adeptem na Shalafiho. Potom přikývne. "Nechápu, že ještě neudělal první krok on sám. Možná se bojí Shinxiho... Neví, jak to mezi vámi dvěma je." Navrhne. Usměje se. "Tak tak. Je zcela v pořádku, když udělá první krok žena." Lohana neutrálně přikývne. "Vrážení dýk do zad, zrady, jedy v jídle a tak dále..." Pokrčí rameny. "Jestli chtěl akci, měl jít k bojovým mágům. Ti jsou hodně populární. Zato členy Tajných sborů nemá nikdo moc rád." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „No... mohla bych to zkusit. Ale asi by to neprošlo. Ale za to bych pak mohla navrhnout konečně změnu těch hávů. Sborům to působí potíže a musím uznat, že tyhle hávy ženám nijak moc nelichotí.“ Zatahám se na svůj háv v kterým bylo ještě k tomu i děsný horko, když se oteplilo. Zarazím se. „To je možné. Ale těžko asi něco zjistí, když se na to ani nezeptám.“ Zavrtím hlavou. „To je pravda.... bohužel jsou nutné. Mágové se snaží dělat všechno tak jak se má, ale když všechno selže je nutné použít Sbory. Možná ani netušíme kolikrát nám pomohli... i když to možná není zrovna podle pravidel.“ Povzdychnu si. „Od té doby co znám Nyose a Sbory mi hodně pomohli při řešení toho zvráceného vévodu je víc chápu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím, jestli změna těch hávu projde." Řekne Lohana. "Ty hávy se právě dělaly tak, aby se daly hůře odlišit od temných. Třeba Tajné sbory se potřebují vydávat za temné docela často a stačí jim sundat masku. Nebo třeba bojoví mágové, když se k nepříteli ve tmě přibližují. Stačí jim na chvíli shodit šálu. A potom při útoku si ji zase hodí kolem ramen." Usměje se a přikývne. "Ale je fakt, že moc ozdobené teda nejsou." Podívá se, jak se potíš. "Některé hávy mají zabudované ochlazovací kouzlo." Připomene ti. Potom pokrčí rameny. "Nyosovu mysl asi zatím nepochopíme." Pousměje se. "No jo, uznávám, že jsou třeba. Hlídání portálů, výzvědná činnost a tak. Slyšela jsem, že se zasloužili i o to, aby Morovo bratrstvo nezískalo Magiovu knihu. Nebo o smrt hlavního narnostského admirála, díky čemuž byla válka vyhrána tak rychle." Zazubí se. "A co hodláš udělat za první krok?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaNakonec blesky odděláš i zbylé čtyři kostlivce, kterým v rozpadu významně pomohlo jeji železné brnění, byť zrezivělé. Potom se vydáš chodbou dál, nikam jinam stejně nemůžeš. Mramorové bloky už zapadly na místo a znova se nepohnou. Bez dalších problémů tedy dojdeš ke dveřím. Sotva se jich dotkneš, neslyšně se otevřou a odhalí ti úzké točité schodiště. Vyjdeš po něm nahoru a objevíš se ve velké místnosti pokryté prachem a mnoha pavučinami. Světlo poskytuje několik pochodní na stěnách. Chvíli se rozhlížíš a potom už vidíš pět pavouků velkých zhruba do tvého pasu, jak si to k tobě po těch osmi nohou šinou. Navíc ještě jeden se blíží po stropu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu. „Pravda. Ale zase pak se stává že v napjatých situacích si je ostatní pletou s temnými. Je jen otázka času než dojde k nehodě. No má to své pro a proti.“ Když mi řekne, že jsou hávy s ochlazování, překvapeně zamrkám a pak se plácnu do čela, proč mě to nenapadlo. „To je tak, když má člověk hodně práce.“ Zavrtím hlavou. Zeptá se mě co hodlám s Nyosem podniknout. „No... první asi uvařím, otevřu víno, pak jak budeme opravovat písemky, tak se ho chci trochu víc dotýkat, opřít se o něj, vzít ho za ruku. A pak jestli bude zrovna v dobrém úhlu tak ho náhle políbím... a nebo mu řeknu, že ho mám ráda a pak políbím.“ Zamyslím se. „Vím není to moc rafinované, ale já nikdy nikoho nesváděla. Možná bych mohla doma sundat háv a vzít si nějaké mé normální šaty, ve kterých mi lépe vynikne postava. Co myslíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Uff, konečně je po nich, snad se tu neobjeví další. Pomyslím si, když je konečně po nich. Zadívám se na jejich zbraně, jestli by se nějaká nehodila na obranu, ale vzhledem k tomu, že půlka jich je horkých od žáru ohně a druhá půlka je nabitá elektřinou usoudím, že to není dobrý nápad na nějakou z nich šahat a vyrazím zvědavě dál. Na mramorové bloky se dívám trošku podezřívavě, ale naštěstí se už nepohnou. Dojdu ke dveřím na konci chodby, které se pod dotykem otevřou. Tady je snad všechno na dotek... schody výš...hm.. Nedůvěřivě si prohlédnu schody, jestli se nerozpadnou a pomalu po nich vyjdu do pavučinové místnosti. Tady je prachu teda, určitě tu už léta nikdo nebyl. Je zajímavé, že ta hromada pavučin nechytne z těch loučí. Chvíli se rozhlížím kolem, když se někde přede mnou něco pohne. Ať je to jenom myš, ať je to jenom malá neškodná myš. Ale kd ejsou pavučiny, tam budou i... Na světlo se ze stínu vyloupne pavouk, ovšem notně větší, než jsem čekala. A támhle další, a další... A na stropě je jeden! Oklepu se a odeženu představu jejich chlupatých noh na mojem těle. Zkusím po tom na stropě poslat ledovou kouli s tím, že by alespoň mohl spadnout a pokud spadne na nějakého jiného, tím líp. Neumrzne třeba tímhle? Do zmrzlého pavouka pošlu blesk. Led vede elektřinu celkem dobře a pavouk by z toho mohl teoreticky až vybouchnout, mělo by to zasáhnout nějak i jeho... krev? Takovou tu odpornou břečku. Jestli mi to vyjde, zkusím nějak zmrazit dohromady i zbytek pavouků a poté do nich hodit blesk. Až je porazím, před postupem v před si budu muset trošku odpočinout. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Deník Shinxiho dan Lunthera Změna....velká změna, přijal jsem jméno, své pravé jméno, s kterým se váže i velká moc. Nicméně s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. Nemusím být filozof či učenec, abych to věděl. Přijde mi to jako samozřejmost. V rukách mám zbraň, nicméně abych ji mohl používat, musím se o ni starat. Je to jako s tvorbou meče, každý kovář má svá tajemství, jež zdědil po svých předcích či je sám objevil a všechno tohle vede jen k tomu jedinému. Vyrobit meč, jež se v boji nezlomí a projde vším. Mám z toho strach, ne však veliký, je to spíš jakási obava. Stanu se i já kovářem, který uková meč, jež přetrvá? Musel tohle všechno podstoupit i můj otec? Nebo on už byl kovářským Velmistrem? Nevím. Zajisté budu porovnáván, ale vem to ďas. Já jsem já a dozajista vyjdu ze stínu svého otce, ba co víc, já ho překonám! Přetavím toto bratrstvo v něco, co tu bude hodně, hodně dlouho, stejně tak dlouho, jako samotní bohové a co se nedá zničit jen tak lehce....... Vize hierarchie Proč tomu je vždycky tak, že když člověk má něco důležitého na práci, tak čas strašně rychle letí a přitom se mu zdá, že za tu dobu nic neudělal? Určitě se na světě najdou tací, jež by si přáli ovládat čas. Pohybovat se v jiné časové linii, kde by den trval jako dva týdny. To by se jistě zamlouvalo každému stratégovi, jež chce vše pečlivě naplánovat. Nicméně někdy jsou impulzivní rozhodnutí lepší. Musím vycházet z toho, že struktura Morového bratrstva musí být dobře postavená. Jinak by nedokázali přežít a už vůbec se znovu sjednotit. A i přesto se mi zdá víc než dobrá tahle hierarchie, musím ji upravit tak, abych se v ní orientoval já a dokázal využít každého člena. Rozhodl jsem se pro kruhovou strukturu v jehož středu budu já. Tudíž bude platit, čím blíže jsou u mě členové, tím je určeno jejich postavení. To může zvýšit odhodlání nových členů tím způsobem, že zvýší své úsilí a zároveň to dá výstrahu dosavadním výše postaveným, že i ti nejzkušenější, nejmoudřejší, nejsilnější či nejděsivější si nemohou být jisti svým postavením. Nevylučuje se možnost, že většina lidí bude v různých kruzích 1. kruh – moje maličkost, které jsou všichni podřízeni – snaha o minimální styk s ostatními. Pokud možno, tak jen s Radou a Moruntunem – popřípadě jeho pobočníkem. 2. kruh – lidé starající se o mé bezpečí – zatím sem patří Morunt a Legie Posledních. Moruntun má právo si vybrat dvacet lidí, jež budou pracovat výhradně pod jeho velením. 3. kruh – Zvláštní výběr lidí, netvorů, atd.. 4. kruh – Rada starších – skládá se z dvou konzervativních a dvou radikálních představitelů za každou frakci. Konzervativní mágové a nekromanti a radikální mágové a nekromanti a bude zde i jeden představitel kněží (V případě, že se myšlení knězů bude větvit, bude následně vytvořeno místo v Radě starších – ovšem poměr míst je stejný jako u mágů. Tudíž čtyři pro mágy a maximálně čtyři pro kněze.). Představitelé mají právo si zvolit dva poradce, přes které budou dál šířeny má rozhodnutí a po konzultaci s Radou starších. Pozor!!! Členové Rady starších nemá právo rozhodovat o něčem důležitém či zásadním. Slouží jako hlas lidí, Jsou volení celou frakcí. Dotyčný nesmí dát hlas sobě a rozhodně nepřebírá velení lidí od Velmistrů. 5. kruh – Volba „Velmistrů“. Každý frakce bude mít pět stálých Velmistrů a každý z nich bude mít právo na dva mágy, jež mu budou sloužit. Velmistři se volí veřejným hlasováním členů příslušné frakce. Prvních pět s nejvyšším počtem hlasů se stávají Velmistry (dotyčný nesmí dát hlas sobě samému) – ti musí ale splňovat určité podmínky. Určitě musí být schopní velet lidem a mít patřičné zkušenosti – doporučuje se mág, nekromant – již prošli zkouškou. Velmistři pod sebou mají rovnoměrně rozdělené lidi. Ovšem pokud jich některý má nadbytek a nemá pro ně uplatnění, může je převelet pod vedení jiného. Ten je smí držet po tak dlouhou dobu, dokud nesplní rozkazy či úkoly jim zadané. Nesmí je držet v případě, pokud pro ně nemá uplatnění nebo je poslal jen na houby, či aby mu uvařili čaj. 6. kruh – Lidé, jež nejsou schopni pracovat samostatně, nebo preferují týmovou spolupráci. Slouží pod: Zástupci velitelů, samotných velitelů nebo pod mágem, nad jehož území se pohybuji. 7. kruh – Agenti. Lidé jež se osvědčili pracovat samostatně. Platí zde zásadně pravidlo: Sám za sebe. Spadají pod velitele příslušné frakce nebo přímo pode mě. Mají volnou ruku ve svém jednání, pokud to posílí naše Bratrstvo a nijak nás to neohrožuje. V případě selhání, prozrazení či zrady – čeká je smrt. Agenti se stávají většinou lidi, na něž je vypsaná odměna. Pokud selžou tady, tak je neochrání už zhola nic – jedině útěk mimo Říši a i to není jisté. Tito lidé se časem mohou dostat do zvláštního výběru 3. kruhu – či 2. a 1. kruhu. 8. kruh – Platí pro mágy, kněze, paladiny, rytíře a ostatní – lidé jež se osvědčili v 9. kruhu. Zasloužili o něco prospěšného pro naši stranu. Postupně se se dostávají do příslušné frakce, která odpovídá jejich záměrům (radikálové, konzervativní a kněží.) 9. kruh – všechen ten odpad, co utekl z vězení, vojáci, vrahové, zrádci, dezertéři, mágové, co selhali u zkoušky. Zde se to dělí na: a) Ti, jež nejsou nadaní magií – vrahové, žoldáci, zloději, děvky – založím cechy. Jsou použiti lidé, co nejsou známí tak, že je na ně vypsaná odměna v Říši. Pokud tomu je tak, použijí se na jiné účely – popřípadě budou působit za hranicemi Říše, nebo v rušných městech, kde nebude lehké je odhalit. Tito lidé se budou zodpovídat mágům, jež budou nad daným územím dohlížet. Doporučuje se jeden mág na jedno území, pokud tedy nebude velice rozsáhle, popřípadě se to týká města, kde bude zapotřebí více lidí. Pro mágy spravující území platí toto: Musí umět splynout s davem a nevyvolávají pozornost svým jednáním. Dokonale ovládat přemisťování a umět zahladit stopy, když neumí, tak se zásadně přemisťovat mimo město či vesnici. b) Ti nadaní magií budou procvičovat magii a budou sloužit starším a zkušenějším mágům, avšak nebudou se účastnit hlasování, politiky atd..) Pro 9. kruh platí pravidlo, že pokud nepůsobí delší dobu v bratrstvu nebo se neosvědčili už dříve, tak nejsou brány do hlavních sídel Morového bratrstva. Jako kontaktní body budou sloužit zmiňované založené cechy, obchodníci pracující pro naši stranu a tak dále. Cíle: 1. Postupné uždibování moci církvi a mágům z Vysoké magie. Nastolení principu, že peníze ovládají lidi. 2. Snaha o nenápadné dosazení lidí na výhodná místa pro obchod a jiné věci. Skupování pozemků s obilím, fazolemi a jinými potravinami, jež se většinou živí vojáci ve válkách. Využití poválečného chaosu. 3. Velitelé a Pod velitelé musí trávit čas svým zdokonalováním a zdokonalováním svých podřízených. 4. Všichni budou podstupovat 1. úroveň bojového umění, jež jsem se naučil ve Vysoké magii. Bude už na nich, zda se mu budou věnovat dál. Zkouška Každý „padlý“ mág projde zkouškou přesně po roce působení v Bratrstvu. Nestojím o břídili, kteří umí jen pár věcí. Potřebuji armádu. Oddechnu si, když se můj brk zastaví. „Co si o tom myslíš Moruntune?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lohana přikývne. "Pro obyčejné mágy by to chtělo nějaké ozdoby, nebo vzory. A u bojových, bitevních a tajných mágů to potřebuje, aby byli lépe rozpoznatelní od temných, ale zase aby se ty odznaky daly schovat." Řekne ti. Potom se usměje. "Jo, vezmi si nějaké šaty, co se dají rychle sundat." Ušklíbne se a mrkne na tebe. "Ne, vem si nějaké hezké oblečení a udělej to, co jsi řekla." Potom se Lohana zasměje. "Nyose nepotřebuješ svádět. Ontě chce, jenom si možná není jistý, jestli je to oboustranné. Když jej políbíš, bude mu to asi jasné..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaPavouk na stropě expoloduje a rozstříkne kolem sebe své tělní tekutiny. Pár kapek ti dopadne i na háv. Stejnou metodu chceš využít i na ostatní pavouky, ale ti se roztáhnou do stran, jejich nohy s odporným zvukem mlaskají o kamennou podlahu, stěny i strop. Střílíš po nich koule ledu, ale vždy o kousek mineš a led se rozplácne o zeď. Po nějaké době se ti ale podaří trefit další dva, kteří explodují stejně jako první kámoš. Tvůj bílý háv ozdobí pár dalších odporných kapek. Potom zbylí pavouci ustoupí. A ty už si skoro oddechneš, než ti dojde, že pavouci neutíkají kvůli tobě. Podíváš se před sebe, kde se ze stínů vyloupne pavouk aspoň dvakrát větší, než jsi ty samotná. Početná malá očka si tě zlostně měří a obří pavouk se k tobě pomalu blíží. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po poznámce, abych měla něco co půjde rychle dolů zrudnu jako rajče. „Nooo... to nevím, ale uvidíme jak se to vyvine.“ Při představě, že by to mohlo skončit až takto intimně jsem zrudla ještě víc a zavrtím se. Ale Lohana přizná, že vtipkovala. Usměji se. „Dobře.“ Oči mi zajiskří a nakloním se dopředu. „Vážně? To je to tak očividné nebo ti něco říkal?“ zeptám se skoro dychtivě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale moc hezky se červenáš." Začne se Lohana upřímně smát. "V tom ses vůbec nezměnila." Zamrká. Když se nakloníš dopředu, zatváří se vážně, sepne prsty a podívá se do stropu. Vážný výraz jí ale dlouho nevydrží a zase se zasměje. "Něco..." Protáhne a uculí se. "Něco možnáááá říkal..." Usměje se na tebe. "Ale to je jedno. Hlavně buď svá a na nic si nehraj. Líbíš se mu, protože jsi taková, jaká jsi." Zvedne se. "Budu se muset jít vrhnout na papírování." Zatváří se trochu otráveně. Potom se ale usměje. "Mimochodem, líbí se mi, co si děláš s vlasy. Když jsi je měla jenom rozpuštěné, nebylo to nic moc, bez urážky." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No to víš... v těchto věcech jsem byla vždycky nesmělá.“ Pokrčím rameny a pousměji se. Když s odpovědí otálela, nakláněla jsem se pořád dopředu div jsem nesklouzla ze židle. „Ty! Uličnice!“ obviním ji se smíchem, když mi neodpověděla, ale místo toho mi radila ať jsem prostě svá. „Díky.“ Řeknu. „Ah... to ti nezávidím. Já se budu muset vydat pomalu za páťáky.“ Podívám se z okna a vstanu. Pochválí mi vlasy, znovu se usměji. „Děkuji. Snažím se teď s nimi něco dělat. Sice v tom nejsem zase moc dobrá, ale nějak si je upravit zvládnu... a neurážím se. Nakonec mi to řekla i Eliz a vlastně kvůli její radě jsem s tím začala něco dělat.“ Zatahám se za konečky vlasů. „Tak já půjdu. Zítra ti přijdu povyprávět, jak to s Nyosem šlo.“ Slíbím ji a odejdu. Musela jsem se připravit na hodinu se čtvrťáky. Dnes budeme první hodinu zase pracovat na jejich projektech. Brzy je budou mít hotové. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mi to se Sidem ani nepřišlo." Ušklíbne se Lohana a potom se zasměje. "Neřeknu ti, co říkal, to by byl podvod." Usměje se. Pak ale vážně přikývne. "Není mi co závidět." Zamračí se a rukou si urovná bílý háv i modrý přehoz. Potom přikývne na to o vlasech a vydá se do ředitelny, zatímco ty se vydáš připravit si hodinu se čtvrťáky. Potom zazvoní na přestávku a následně na tvou hodinu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na další hodině jsem přivátala čtvrťáky a požádala je ať si připraví své projekty. Díky tomuhle projektu se spojování kostí učili poměrně dobře, sice pořád někteří zaostávali, ale pokud s tím budou mít problém i po skončení této látky, nabídnu jim doučování. Měla jsem radost, že se náš malí nazřívač tak zlepšil, aspoň co šlo o psychiku, kolektiv a vlastně dokonce od první hodiny neměl žádný záchvat... nebo žádný o kterým bych věděla. Opravila jsem jim u projektu puklé kosti, které při práci... no... které se jim zničili a prohlížela se jak na nich pracují. Brzy už to budou mít hotové, do konce týdne možná. A já pořád ještě nevymyslela odměnu... budu na tom muset zapracovat. Po první hodině jsme se vrátili k látce co jsme probírali dál a to hojení tříštivé zlomeniny. To bylo mnohem náročnější, ale díky zkušenostem s projektem jim to šlo lépe než jsem očekávala. Aspoň tedy na tom byli lépe než když jsem s tím začínala kdysi já. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Nápad o vybuchujícím pavoukovi vyšel až překvapivě lehce. Ale to rozstříknutí... fuj, ale co nadělám? Když tohle ale zkusím praktikovat na zbytku, začne mi uhýbat, doprovázeni hnusnými mlaskavými zvuky. Nejsou tak blbí, když je napadne uhnout. Led se rozplácává o zeď a potrvá mi, než se mi podaří přimět k výbuchu dva další. Uff, tři pryč, ještě jednou tolik. Tohle bude pracné. Vteřinku ztratím tím, že se kouknu na kapky po tělních tekutinách na bílém hávu. To bude něco tohle vydrhnout. I když, jestli venku stále prší, byla by to možná práce pár vteřin. Háv je stále mokrý a to to způsobuje, že skvrny se rozmazávají. Zase zvednu hlavu a všimnu si, že pavouci ustupují. Hurá? Ne, počkat, kvůli mě sotva zdrhají, zas tak inteligentní nebudou. Tak co? Zmateně se rozhlédnu kolem. Přede mnou se ze stínu osm chlupatých noh. Opatrně zvednu hlavu a zjistím, že hledím do několika párů očí. Tak velký, tak zlověstný, tak... odporný. Těch několik párů očí si mě pohlédne a pomalu vykročí. Musí někde mít slabinu... kde? Je obrovský, musí být i odolný. Nejslabší část? Hm? Mimoděk zkusím o krok ustoupit a zády se opřu o chladnou zeď. Nemám kam ustoupit. Po schodech dole mohu sice utéci, ale věřím tomu, že by mě pavouk následoval. Akorát bych ztrácela čas. Zhluboka vydechnu a odhodlaně se mu zadívám do očí. Ano, oči! Mohu to minimálně zkusit. Pošlu ledovou kouli na jeho nohu, abych odlákala jeho pozornost. Při troše štěstí mu ta noha přimrzne k zemi. Vzápěti vyšlu blesk na jeho oči. Zásah by ho minimálně na chvíli ochromit a asi i oslepit. Maximálně... no, asi by nevybouchl, ale mohl by dostat silných ochromující zkrat. Ale ten hnus z tohohle bych nechtěla mít na hávu, ale co mi zbývá? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Opravování tříštivých zlomenin někteří žáci zvládnou perfektně, třeba dvojčata to zvládla na druhý pokus, což jsi nedokázala ani ty. Nicméně ty jsi neměla ty zkušenosti z projektu... Jako to ale někteří zvládli úžasně, mnoho dalších totálně pohořelo. Úlomky kostí se v lepším případě alespoň pohnuly, v horším případě ani nereagovaly. V posledních minutách druhé hodiny se ozve zaklepání na dveře a dovnitř vstoupí dva bojoví mágové. Oba mají ušpiněné hávy a kolem krku narychlo přehozené zešedlé šály. "Promiňte, že vyrušujeme, madam." Řekne jeden z nich a letmo se rozhlédne po dětech. Ty na oba muže zaraženě zírají. Bojoví mágové jsou mezi dětmi legendami. Snad každý kluk na akademii se jím jednou chce stát a děvčata je velmi obdivují. "Ale Rada svolala mimořádné zasedání. Prosím, abyste vyzvedla i magistra Nyose Itaru, jenž je na zasedání pozvaný." Potom jej doplní druhý mág. "Půjde o něco hodně důležitého, během deseti minut se shromáždili všichni členové. Zasedání začne za pět minut." Dodá druhý mág méně formálně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně vzhlédnu, když někdo vejde. A zvlášť překvapená, když se objeví dva bojoví mágové. Navíc vypadají, jako kdyby přišli z boje. Podívám se na děti a vzdychnu. „Samozřejmě. Hned se tam vydám.“ Řeknu. „Tak studenti. Bohužel musím odejít na zasedání, jak jste slyšeli. Takže pro dnešek hodinu ukončuji a máte volno. Prosím až do zazvonění zůstaňte ve třídě a choďte jen na záchod. Uvidíme se na příští hodině. Hezký den.“ Rozloučím se s nimi a vydám se ven ze třídy. Tam se zastavím a telepaticky zkontaktuji Nyose, řeknu moc se děje a že se sejdeme před Akademií. Snad to.... no snad to nenaruší naše večerní dostaveníčko. Vydám se pak před Akademii. Podívám se na bojové mágy. „Tušíte o co se jedná?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdeš s bojovými mágy před Akademii, kde čekáte na Nyose. Na tvou otázku jeden z mužů zavrtí hlavou. "Netušíme. Ale i na naši centrále je pěkně rušno." Odpoví ti a potom se objeví zmatený Nyos. "Převlékat se nemusíte." Zamumlá jeden z mágů při pohledu na vaše modré učitelské přehozy celkem zbytečně. Víš moc dobře, že na zasedání máš chodit v bílém hávu a se šálou, ale to se při takhle naléhavém zasedání nedodržuje. "Co se děje?" Otáže se Nyos, když dojde až k vám. "Nevíme." Odpoví mu bojový mág trochu zdrženlivě, přeci jen, Nyos je z Tajných sborů. Potom se všichni současně přemístíte k Věži Vysoké magie a nastoupíte na modré disky, které vás vynesou do nejvyššího podlaží, kde se schází Rada. Mágové se tam zastaví a ty s Nyosem dojdeš do zasedací místnosti, kde už je zbytek Rady. Posadíš se na své vyhrazené místo, Nyos se usadí do křesel pro pozvané hosty. Na několika nejvlivnějších členech Rady včetně Alexe je vidět velká ustaranost a smutek, zbytek se zdá být ve stejné nevědomosti, jako jsi ty. Sotva se usadíš, postaví se Mluvčí Crus do volného kruhu, který tvoří vaše křesla (normálně tam bývá velký kulatý stůl) a podívá se na vás. "Zahajuji mimořádné zasedání Rady mágů..." Začne přiškrceným hlasem. "Já... Nevím jak začít..." Na okamžik zaváhá. "Právě jsme se dozvěděli, že jednotka třiceti bojových mágů, která hlídala sídlo Černého měsíce, byla zmasakrována. Nepřežil nikdo. Ani velmistr Tadeas Gorda, náš dlouholetý kolega a skvělý přítel. Prosím teď o minutu ticha." Crus nasucho polkne. Byl to jeden z jeho nejlepších přátel... Na členech hlavně stálé Rady okamžitě pozoruješ nejdříve šok a potom velký zármutek. Všichni se tiše zvednou. Velmistr Gorda byl jeden z nejstarších členů Rady, obrovská morální autorita a člověk, který si vždy věděl rady. Pro Radu mágů to je určitě citelná ztráta. Pak je tady ale i jednotka třiceti bojových mágů. Třicet bojových mágů... To je obrovská síla, něco, co rozhodně každý neporazí. Člověk musí být hodně v kramflecích, aby vůbec mohl pomýšlet na útok na jednotku o takové síle. Ale aby je někdo zabil? Natož zmasakroval? A všechny? Plus tak velmi mocný velmistr? Už chápeš tohle zasedání. Tolik bojových mágů najednou snad naposledy padlo před dvaceti pěti lety při útoku na hlavní sídlo Morového bratrstva v plné síle. "Děkuji." Ukončí Crus minutu ticha a po chvilce pokračuje. "Je to určitě velká tragédie, ale teď není čas na slzy. My jsme Rada mágů a musíme především jednat. Zatím neznámý nepřítel nás bolestivě zasáhl, avšak pořád je to jen škrábanec na štítu Řádu mágů. Jen tím to ovšem nemusí zůstat dlouho, pokud se k nepříteli přidají naši další odpůrci. Musíme teď ukázat svou sílu. Dočasný Shalafi už posvětil rozsáhlé manévry, ke kterým teď dojde jako odveta. V tuhle chvíli už desítky bitevních a bojových mágů pročesávají města a likvidují veškeré zlodějíčské cechy, které byly do teď tolerovány." Odmlčí se. "To je ale pouhá demonstrace síly a všichni víme, že tím nepřítele těžko odstrašíme. Musel moc dobře vědět, do čeho jde. Všichni máme v živé paměti, jak to dopadlo minule, když na nás zaútočil takhle mocný nepřítel..." Naráží Crus na totální vyřazení Rady z provozu. "Tak daleko už to tentokrát zajít nesmí. Zjistili jsme, že za útokem téhle síly mohou stát jen dva naši dlouholetí nepřátelé. Buď Morové bratrstvo, nebo Karkarovy děti. Dvacet let zpátky, než jsme je rozdrtili, nejmocnější kulty. Je velmi pravděpodobné, že se opět probouzí a sílí. Proto se teď bojové jednotky intenzivně zaměřují na pátrání po jejich sídlech." Opět se na chvíli odmlčí. "Jakmile se viník dozví o našich obrovských raziích po celé Říši, bude mu jasné, že jsme nasraní. Ale až mu zabušíme na dveře, pozná, jak moc." Chvíle ticha, během které na vás Crus na každého pohlédne. "Díky Tajným sborům máme přesné informace o spoustě menších kultů, které zmáčkneme a pokusíme se získat informace o Morově bratrstvu, nebo o Karkarových dětech. Věříme v rychlý úspěch." Potom se podívá přímo na Nyose. "Magistře... Podle velitelů Tajných sborů jste jedním z nejlepších lidí, jakými Sbory disponují, co se týče problematiky temných kultů. Za své pětileté působení ve Sborech jste sám rozbil tři velké kulty a podílel se na zániku dalších pěti. Velmistr Gorda byl také odborníkem na temné kulty a po jeho smrti zůstala v Radě velká mezera. Doufám, že ji zaplníte, velmistře." Jmenuje nového člena Rady a potom se otočí k vám. "To je vše, sdělil jsem vám, co bylo potřeba. V brzké době očekávejte další schůzi, která už ale bude mít rozhodovací charakter. Tímto je zasedání ukončeno." Po těchto slovech se všichni pomalu zvednou, ale místo, aby se rozešli, utvoří malé hloučky debatujících. Alex zamíří s několika dalšími velmistry ke Crusovi, Nyos se vydá k tobě. Nejspíš se v něm teď mísí spousta emocí, protože nasadil typický kamenný výraz Tajných sborů. Už jsi ho prokoukla. Když neví, jak se má tvářit, tváří se takhle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zůstala jsem překvapeně hledět, když nám oznámili, že kulty zase vystrčili růžky, ale tentokrát s vážnějšími následky. Třicet mágů a z toho vážený velmistr Tadeas Gordon. Postavila jsem se spolu s ostatními. Proč teď? Je to jen chvíli po tom co jsme vyřešili krizi s magií, válku... teď tohle? Vyslechla jsem si proslov a tvářila se vážně jako ostatní, samozřejmě, že jsem měla starosti. Tohle vypadalo na další válku, ale tentokrát magickou. Bojím se, že to v to vyústí. A ještě k tomu draci... snad to nemá nějakou souvislost.... snad ne. Po skončení rady jsem se zvedla. Nyos byl tedy povýšen na velmistra. Otočila jsem se a viděla, že jde ke mě s tou svou neutrální tváří. Jdu mu naproti. „Zatracený kulty.“ Řeknu mu. „Proč s tím nemohli počkat aspoň měsíc, abychom si odpočinuli?“ zavrtím hlavou. „Co bude teď? Máš novou funkci... budeš muset skončit s prací učitele, že?“ zamračím se. „A večer se asi taky neuvidíme.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To kulty nedělají." Zamumlá Nyos v odpověď. "Útočí, když jsou připraveny ony, ne nepřítel. A kulty se díky své poměrně jednoduché organizaci přeci jen připravují rychleji než my." Potom se ale pousměje. "S učením nekončím, alespoň dokud nebude třeba vypracovat nějaké konkrétní kroky. Dokud bojoví mágové a Sbory něco nenajdou, nebude mít Rada práci a já se nehodlám zbytečně nudit." Rozhlédne se kolem sebe po hloučcích debatujících a pak se podívá zpět na tebe a trochu překvapeně na tebe pohlédne. "Máš snad něco večer?" Zeptá se. "Jinak bych určitě přišel, slíbil jsem páťákům, že ty testy budou brzy." Usměje se. "Nepředpokládám, že by tahle funkce něco významného měnila. Pořád jsem člen Tajných sborů, akorát si teď musím zvyknout na oslovení velmistr a jednou za půl roku si sem zajít na čajový dýchánek." Trochu to zlehčí. "Ale teď se půjdu podívat, jak mě přijmou. V pět hodin budu u tebe?" Mrkne na tebe a opět použije svůj zářivý odzbrojující úsměv. Potom zamíří k největšímu hloučku debatujících velmistrů. Chvíli se díváš, jak ho přijmou, ale zdá se, že členové Rady předsudky bojových mágů nesdílí a Nyose okamžitě berou jako jednoho z nich a v hloučku pro něj ihned udělají místo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To, že se nic nezmění mě trochu uklidnilo. „Snad brzy zjistíme o co jim jde.“ Pronesu a pak se na něj pousměji. „Nemám. Jen jsem myslela jestli třeba teď nebudeš mít víc práce. Když ne... tak to jsem ráda.“ Pronesu. „Dobře. V pět.“ Souhlasím a přikývnu. Dívám se jak odchází a jak to přijmou ostatní, ale zdálo se, že je to bez problémů. Podívám se na hodiny, budu muset jít do ordinace, musím začít brát pacienty... snad dnes už nikdo na poslední chvíli nepřiběhne. Chtěla jsem stihnout ještě udělat to jídlo a připravit se. Otočím se a vydám se pryč, když je to možné přemístím se do své ordinace. Těšila jsem se na večer, ale byla jsem i trochu nervózní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaS mlaskavým zvukem se osm pavoučích nohou posune kousek dozadu, aby se pavouk vyhl ledové kouli. Ta opravdu neškodně zmrazí zem před ním. Potom vyšleš blesk na pavoukovy oči a pavouk se stáhne dozadu a začne sebou škubat. Z vypálených očí stoupá odporně smrdící kouř. Potom ale sebou pavouk jednou více škubne a jeho tělo se bleskově přetransformuje do podoby štíra ve velikosti koně. Štírovi se nad hlavou kýve ocas s nebezpečným jedovým trnem velikosti krátkého meče. Silný krunýř chrání celé jeho tělo. Štír zůstane stát a vyzývavě se na tebe dívá, jako by se ptal "Tak co teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V čekárně ordinace je opět narváno. Alex ti opatřil novou pomocnici, jmenuje se Lilly, je jí sedmnáct let. Je velmi dobrá a učenlivá léčitelka. Alex ti ji dohodil na praxe přes svou kamarádku, která je její mistrou. Trochu tě zamrzí, že musí odejít tvá předchozí pomocnice, ale tu už jsi na praxích naučila dost a ona musí jít. První pacient je staříček, který si stěžuje na nesnesitelné bolesti v zádech. A v podobném duchu se nese celé ošetřování. Povede se ti něco nečekaného. Těsně před tím, než chceš zavřít, je už ordinace prázdná... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prohlédnu si prázdnou čekárnu, přivolám Lilly, aby se také podívala. „Podívej se. Prázdná čekárna. Při takovém pohledu mám pocit dobře odvedené práce a hlavně, je tohle jedna z odměn pro lékařku. Nikdo netrpí.“ Pousměji se. „Dobrá práce, Lilly. Jdi domů a odpočiň si.“ Rozloučím se s ní. Když odejde, zamknu a přemístím se domů. Rychle jsem nakrmila Šmejdila a šla se umýt. Převlékla jsem se do obyčejných šat. Žádný háv. Tyhle byli modré, ladili mi s očima a podtrhovali barvu mé pleti a vlasů. Ale byli to jen obyčejné šaty, které nosí kde jaká žena. Šaty dosahovali trochu pod kolena, kulatý výstřih dost zakrýval, ale ne tak moc, aby to zazdilo ženské přednosti. V pase jsem je měla stáhnuté bílou stuhou. Vlasy jsem si vyčesala nahoru a ofinu sepnula sponkami po stranách. Pak jsem se přesunula do kuchyně. Čas neúprosně utíkal a já měla pocit, že to nestihnu. Ze sklepa jsem si přivolala láhev vína. Ne nijak drahá značka, ale dobré bylo. Mě vždycky spíš záleželo na kvalitě než na tom kolik to stálo. Přemýšlela jsem co udělat na večeři. Něco lehkého, ale aby to zasytilo. Ryba by nebyla špatná. Hned jsem se pustila do práce. Rozhodla sem se pro Pstruha na grilu ve slanině a plněný pomerančem. Už dlouho jsem ho stejně chtěla zkusit. Už bylo skoro pět, když konečně Pstruh začal vonět a já věděla, že každou chvíli bude hotový. Ještě jednou jsem zkontrolovala jak vypadám. Uznala jsem, že hezky, nenucení... domácky. Nic přehnaného. Výborně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sotva jsi připravená, ozve se magicky zesílené klepání na kamenné dveře věže. Kdyby Nyos chtěl, mohl by sám vejít, ale nechá si otevřít od tebe. Asi to bral jako zdvořilost, zaklepat. Když mu otevřeš, vejde dovnitř a mile se na tebe usměje. Je oblečený v černých kalhotách a čistě bílé košili s vyhrnutými rukávy. Kratší černé vlasy má zcuchané s nedbalou elegancí, která je typická snad pro všechny hezké mágy. "Ahoj." Usmívá se opravdu moc hezky. "Děkuji ti, že mi s těmi testy pomůžeš." Mávne rukou, ve které drží nějaké pergameny. Potom se pořád usmívajíce přiblíží a zadívá se svýma krásnýma šedýma očima do tvých. "Vážně moc díky." Zašeptá. Nakloní hlavu na stranu a něžně tě políbí. Potom ale zůstane stát ve tvé těsné blízkosti a dívá se ti přímo do očí. Musíš k němu vzhlížet, je asi o půl hlavy vyšší než ty. Pořád se usmívá. "Tak můžu dál?" Zeptá se, když proti své vůli trochu ztuhneš. Sice ses na něco podobného chystala, ale nečekala jsi, že to udělá on. A tak krásně... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když přišel Nyos, rychle jsem schovala zástěru a šla mu otevřít. K mému překvapení byl také v civilním, a ne že by mě to zklamalo. Slušelo mu to. „Ahoj.“ Pozdravím ho a také se usměji. Moc mu to slušelo a mě se znovu rozbušilo silnější srdce. „Není zač. Ráda ti pomůžu.“ Řeknu a najednou je těsně a umě a políbí mě na rty. Byla jsem tak překvapená, že jsem mu nestihla ani polibek oplatit. Teď moje srdce vážně pumpovalo. Že by se dnes odhodlal také něco podniknout? Když znovu promluví, zamrkám, protože jsem jsem byla pořád překvapená. Začervenám se. „Jistě. Pojď dál. Do jídelny.“ Ustoupím stranou a zavřu za ním dveře. „Připravila jsem nám večeři a víno, abychom si to trochu zpříjemnili.“ V duchu se musím zasmát. Testy byli jen záminka... tohle bylo rande! „Doufám, že ti bude pstruh chutnat.“ Řeknu a předejdu ho, abych zkontrolovala rybu. Ještě chvíli a bude hotová. „Jako doma.“ Pobídnu ho a naliji do baňatých číší červené víno. „Tak... jak jsi se měl? Od té rady?“ začnu konverzovat a začnu při tom připravovat nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky." Zazubí se Nyos a zamíří za tebou do jídelny. "Krásně to voní." Řekne s úsměvem. Určitě to byla lichotka, ale upřímná. I ty si musíš přiznat, že to po celé kuchyni i jídelně nádherně voní. Nyos si vezme číši a pozvedne ji, aby si s tebou připil. Potom se posadí. "Už to bylo v pohodě. Jenom jsem zašel za kolegy ze Sborů, abych se jich poptal, jak to vypadá. Zatím toho moc nemají, ale je to jen otázka času." Usmívá se. "A co ty? Čekárna zase plná? Lidi, co bez své magické léčitelky neošetří ani odřeninu a tak?" Zeptá se a potom už začneš servírovat rybu a usadíš se k němu ke stolu. Nyos počká, až sníš první sousto, a potom začne jíst i on. Zabřednete do příjemné konverzace a dojíte večeři. Nyos potom s jiskřičkami v očích navrhne, abyste šli dělat to, kvůli čemu tady je. U toho je jeho úsměv obzvlášť široký. "Opravovat testy." Zase se neodolatelně usmívá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano. Tenhle recept dělám poprvé, tak snad bude i dobře chutnat.“ Řeknu. „Ano. Nechápu jak přežívali, když jsem tam nebyla.“ Protočím oči. „Ale teď aspoň radím lidem co dělat, aby s každou odřeninou za mnou neběhali. Myslím, že to pomáhá, protože čekárna byla ke konci prázdná. To se už dlouho nestalo.“ Řeknu a začnu servírovat jídlo. Sedla jsem si naproti němu a pustili jsme se do jídla. Pstruh chutnal opravdu dobře. Slanina sice byla poněkud tučnější, ale ten pomeranč to zase odlehčoval, takže to bylo tak nějak vyvážené. Pak připomene testy. Usmívá se, jako kdyby věděl, že tu jde o víc než jen o ty testy. Nebo to spíš ví. „Jistě.“ Vstanu a sklidím ze stolu. Plánovala jsem, že bychom mohli zůstat tady, ale zase možná by to bylo v obývacím pokoji lepší. Stůl je tam sice menší, ale čalouněné sofa je pohodlnější. „Půjdeme do obýváku.“ Pronesu, vezmu víno a přesunu se. Položím víno na kraj stolku a nechám ho ať se usadí a rozloží testy. Já si sedla těsně vedle něj, že jsme se otírali stehny o sebe. „Tak se na to podívejme.“ Řeknu a vezmu jeden z testů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos vezme testy a své víno. Na konferenční stolek hodí testy a víno postaví na okraj stolku. Pak se usadí na pohovku. Když se posadíš těsně k němu, on se ještě trochu posune, abyste seděli opravdu těsně u sebe. Určitě to bylo úmyslné, ale podařilo se mu to zamaskovat jako poposednutí za účelem najít si pohodlnější pozici. Potom vytáhne první test, napsaný strašným škrabopisem. Nyos převrátí oči a vytáhne z hromady testů papír, kde si poznačil správná řešení. Potom se dáte do společné opravy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se ke mě ještě víc přisune, pousměji se. Byla to jako hra. A mě to bavilo. Kdo dřív udělá další krok? A jaký? Začnu luštit písmo. „To tohohle mladíka učilo psát prase?“ postěžuji si. „Ale většinu má správně. Až na dvě otázky, které jsou spíš neurčité než správné. Jako kdyby nevěděl, jak to napsat.“ Řeknu. „Za to bych mu dala dobrou.“ Navrhnu mu a když to odsouhlasí napíšu známku a přesunu se k dalšímu. „Máš ve třídě vtipálka. Na konci popisu útočného zaklínadla napsal „A udělá to bum a je po nepříteli veta.““ Zavrtím s úsměvem hlavou. „Tenhle má asi dost sebevědomí.“ Po čtvrtém testu jsem se odhodlala k dalšímu krůčku. Provlékla jsem mu ruku pod paží, přitiskla paži na jeho a vzala ho za ruku. Nakonec jsem si povzdychla a odložila test, který jsem zrovna luštila. Je to sice hra, ale mě tak silně bušilo srdce, že jsem se nemohla ani pořádně soustředit. Otočila jsem se na Nyose. „Nyosi... já.... hodně pro mě znamenáš.“ Začnu a zadívám se mu do očí. „Mám tě ráda, ale víc než jen jako přítele. Chtěla bych, aby mezi námi bylo něco víc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se k tobě trochu překvapeně otočí, jako by nevěřil, že hru ukončuješ takhle brzy. Potom ale předvede zjihlý a velmi milý úsměv. Jeho krásné šedé oči se dívají do tvých a jasně se v nich zračí něha a radost. "Taky bych chtěl, aby to bylo něco více." Odpoví ti a nakonec se řídí heslem, že čin je lepší než tisíc slov. Znovu jemně nakloní hlavu na stranu a vjede ti rukou do vlasů. Chvíli tě jen hladí a potom se k tobě přitáhne a znova tě něžně políbí. Tentokrát polibek prodlouží, abys měla šanci i ty. Líbat umí opravdu skvěle a brzy se úplně rozplýváš. Teprve potom polibek ukončí, hlavou ale zůstane u tebe. Usmívá se. "Plníš mi sny." Zašeptá a dá ti pusu na líc. "Nikdy jsem se o holky moc nezajímal a raději se staral o rozbíjení temných kultů. Vždycky jsem si říkal, že teď nemá důvod se snažit, až přijde nějaká opravdu skvělá, poznám to a teprve potom začnu něco dělat. A ona přišla..." // Jo, zvládl jsem to! :-D |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Věděla jsem, že má o mě zájem, ale slyšet to bylo něco jiného. Oči se mi rozzáří a usměji se na něj. Vjel mi rukou do vlasů, já jsem mu zase položila ruku na rameno a polibek mu oplatila. Úplně mi sebral dech, rozechvěl mě a já měla chuť se mu roztéct v náručí. Opřu se o něj a polibek mu oplácím. Po chvíli se odtáhne a v očích mám zasněný lesk. Přitulila jsem se k němu a jeho slova, byla tak romantická.... Je možné, že by po těch pár slovech moje city k němu ještě vzrostli? Usměji se na něj, obejmu ho rukou kolem krku a zadívám se mu do očí. „To jsi řekl krásně.“ Řeknu a tentokrát ho políbím já, lehce na rty, ale užívala jsem si to. „Ale to mi musíš prozradit.“ Pohladím ho po hrudi. „Kdy jsi přišel na to, že já jsem ta opravdu skvělá?“ vyzvídám s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro S odpornými zvuky se pavouk vyhne kouli, ale tím, že jsem to spíše očekávala mi to nijak nezabrání v pokračování mého plánu bleskem. Zásah! Pavouk se stáhne a začne sebou škubat. A něco začne smrdět Teď by mohl zkratovat... V jednu chvíli uvidím jeho vypálené oči a dojde mi, z čeho je ten smrad. Fuj, nikdy neškvařit pavouky... co dál? Možná mě nevidí, ale může mě cítit... nebo... já nevím co! Musím vymyslet co dál a potom-?! Pavouk sebou škubne nějak hodně a změnil tvar. Štír? Já mám na tu havěť nějaký štěstí ale... to není možný... co je ten “pavouk” zač? Je to zlý měňavec? Nebo... co? Mám snad vidiny? Promnu si oči a poté si detailně prohlédnu toho tvora. Tohle snad nemůže být reálné, musí to být iluze nebo zlý sen. Ale nechce se mi nechat se tím zasáhnout, abych se o tom přesvědčila. Jak tak sleduji štíra, přijde mi, že vyčkává na můj tah a provokativně se mě ptá, co dál. Co asi bude čeekat na vrcholu věže? Když tady je něco takového. Prohlédnu si pavučiny na stěnách. Mohla bych je podpálit, ale moc bych si asi nepomohla. Utekl by mimo oheň spolu se mnou a potom bych si to musela hasit, abych mohla pokračovat. Můžu mu zkusit vysušit jedovou žlázu, ledem by se zmrazovala obtížně Pošlu po konci ocasu co nejrychlejší ohnivou kouli, abych vysušila jed ve žláze. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přikývne. "Váš otec měl podobnou strukturou, jen tomu říkal pyramida." Odpoví ti, když si dočte úpravy hierarchie. Během toho týdne se veškeré tvé změny začaly realizovat. Ukáže se, že v Bratrstvu už není mnoho lidí, co by zažili tvého otce, takže se nemusíš toho srovnávání bát nějak moc. Moc jich tu není proto, že jich samozřejmě většina padla při tvrdé válce s Věží Vysoké magie před pětadvaceti lety. Tito starší členové jsou vděční za to, že ses nerozhodl jít s mágy do přímého konfliktu, ale zase neradi vidí tvé změny a ztrátu svých elitních pozic. Mladí, kterých je podstatně více, jsou rádi, že dostali šanci, ale zase jim trochu vadí, že rovnou nenakopete mágům prdel. Morunt se ukázal být pro tebe velmi důležitým člověkem, možná i přímo nenahraditelným. Zajistil provedení tvých změn, zkrotil všechny rozbouřené skupiny a frakce. Spojil se s veliteli "odpadu" a zavedl změny a hierarchizaci i u nich. Vybral si dvacet svých mágů do druhého kruhu a postaral se o efektivní hlídání Posledních. Pokud ty jsi král Bratrstva, tak on se stal jeho hlavním generálem a tvým hlavním pobočníkem, jako byl Stefan dan Lunther pro svého bratrance a tvého otce Oxa. Během týdne proběhly i volby do rady i volby velmistrů. Frakce ukázaly, že nechtějí příliš měnit svůj zaběhnutý systém, a tak se členy rady i velmistry stali ti samí lidé, dosavadní vůdci frakcí. Sídlo Morového bratrstva - současnost Po uplynutí týdne zrovna snídáš u svého obvyklého stolu v jídelně velitelů. Sedíš u stolu s radikálním velmistrem mágem a umírněný velmistrem nekromantů. Oba dva si v tuhle chvíli ale všímají jen své snídaně. Morunt zde není, přitom s tebou většinou snídá. Přijde až ve chvíli, kdy ty dojíš. Kývnutím tě pozdraví. "Pane." Řekne. "Špatné zprávy." Odejdete do tvé pracovny, kde posléze dva Poslední přivedou nějakého vychrtlého dlouhoprstého špinavce. Jeho pronikavý odér brzy naplní celou místnost. Morunt se za to podívá výrazem, který vyjadřuje omluvu, ale zároveň fakt, že tohle stojí za to, co vám chce říct. Zlodějíček na tebe nejdříve vychrlí nějaké nesrozumitelné věty, jakože je strašně rád, že tě vidí a jaká je to čest. Až do chvíle, kdy ho Poslední praští ratištěm kopí pod žebra a zavrčí na něj, aby mluvil. "Pane, přináším špatné zprávy... Určitě byste to už slyšel, kdybyste tady nebyl pořád zavřený... Věž vysoké magie - nevím, co jí přelétlo přes nos - začala nějak vyvádět. Všichni bojoví i bitevní mágové jsou v pohotovosti a pročesávají jedno město po druhém. Tvrdě rozbíjejí veškeré zlodějské cechy, které doteď tolerovali. Navíc jsou v tom zapojeny i Tajné sbory*, které infiltrovaly mnoho malých kultů a teď je likvidují zevnitř. Během dvou dnů jsme přišli o spousty důležitých agentů a spojenců." Muž se na chvíli odmlčí. "Podsvětím se šíří šeptanda, že Věž Vysoké magie ve skutečnosti znovu vyhlásila válku nám, nebo mají podezření, že se probudily Karkarovy děti**. Tak jako tak, znamená to problém. Nejspíš hledají nějaké vodítko k nám. Zatím žádná naše vedlejší sídla nenašli, ale jestli přestanou demonstrovat sílu na malých ceších a zapojí veškeré své síly a telepaty na naše hledání, určitě brzy najdou alespoň naše okrajová sídla a ta je mohou dostat dál. Možná i k hlavnímu sídlu, jako tehdy před lety. Postupovali tehdy úplně stejně. Od kraje hezky ke středu... Vaše kruhy jako by toho byly připomínkou..." // * Tajné sbory Věže Vysoké magie - o těchto jednotkách se moc neví, ale je to něco jako CIA mágů. Dělají všechno, na čem si Věž samotná nechce ušpinit ruce. Zákeřné vraždy, špionáž, kontrarozvědná činnost... ** Karkarovy děti - před dvaceti pěti lety, než byly spolu s Morovým bratrstvem rozdrceny, byly druhý nejmocnější temný kult. Podle některých první. Skládal se jen a pouze z odpadlých a temných mágů uctívajících Karkara. Ví se, že patřily mezi hlavní spojence Morového bratrstva. Oficiálně byly Karkarovy děti zničeny před pětadvaceti lety a zatímco se všeobecně ví, že se Morové bratrstvo postavilo na nohy a je zase činné, o tomto kultu se tvrdí, že zůstal mrtvý. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos tě jemně sevře v náručí a teď už se opravdu skoro roztečeš. Přes veškerou tvou moc tě dostane to, co v takových situacích většinu žen. Touha být chráněná silným mužem. Kterým Nyos určitě je, jak po fyzické, tak magické stránce. "Nebyl v tom žádný určitý moment." Zašeptá ti Nyos do ucha. "Líbila ses mi od první chvíle, v tom vězení. Ale že jsi ty ta skvělá, to přišlo postupem času samo." Usměje se. "A kdy ty jsi přišla na to, že chceš, aby to bylo něco víc?" Zeptá se tě tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška"Celá Zkouška bude tvůj jeden velký zlý sen." Ozve se ti dunivě v hlavě. Nevíš, od koho to přišlo, ale málem se ti podlomí kolena. Štír se na tebe pořád vyčkávavě dívá. Když nepřijdou další dunivé věty, vyšleš ohnivou kouli po ocasu štíra. Když zasáhne jedový trn, štír sebou cukne, ale potom se rychle a klapavě vydá k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zachvěji se, když mi šeptá do ucha, příjemně mě zamrazilo. Chtělo se mi vrnět a stočit se mu do klína, jako spokojená kočka. Byl tak blízko... otřu se tváří o jeho. „Myslím, že to bylo ne dlouho po tom co jsi mi při jednom rozhovoru zalichotil a já se začervenala a poděkovala.“ Řeknu zamyšleně. „Už předtím jsi se mi líbil, ale dokud jsi neprojevil zájem nikdy bych si na tebe nemyslela. Aspoň myslím.“ Mrknu na něj. „Možná, že myslela. Něco mě k tobě z nějakého důvodu přitahuje. Tvá síla? Charakter? Těžko říct.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se tiše zasměje. Potom řekne: "Já hlavně nevěřil tomu, že se tě nesnaží získat některý z mnoha bojových mágů, co kolem tebe byli." Usmívá se. "Potom jsem se dozvěděl o tvém příteli a myslel jsem si, že je to ztraceno... Lohana mi potom ale prozradila, že to mezi vámi dvěma není tak žhavé." Potom už tě ale jen k sobě tiskne a o Shinxim nemluví. Dá ti jednu pusu do vlasů a potom tě ještě jednou dlouze a krásně políbí. Potom dlouhou dobu setrváš v jeho náručí a to už nemluvíte. Není důvod, oba si vychutnáváte tuhle chvíli. Taková chvíle plná citů a porozumění... to jsi se Shinxim nezažila. Eliz měla se svými výtkami k tobě ohledně Shinxiho možná pravdu. Po čase připadajícím ti jako celá sladká věčnost se ale Nyos s kapku bolestivým výrazem pomalu odtrhne. Uvědomíš si, že celou dobu setrvával v ne zrovna příjemné nakrčené pozici a že jeho záda už proti tomu asi vyslovily protest. Jakmile se odtrhnete, Nyos se protáhne a v zádech zřetelně slyšíš lupnutí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na tom o Shinxim jen přikývnu, že to tak je. Teď nebyl dobrý nápad to probírat. Někdy jindy. Teď mi bylo příliš příjemně. Znovu mě políbil a znovu mi tím sebral dech. Přitulila jsem se a položila hlavu na rameno. Jednou rukou jsem ho objímala a druhou měla položenou na jeho prsou. Vnímala jsem silný tep jeho srdce, bylo to uklidňující. Nevím kolik času uteklo, možná jsem si trochu dřímala, když se najednou pohnul a já byla zase bdělá. Podívám se na něj a uvědomím si, že jsme se už hodnou chvíli nehnuli. Jemu ztuhla záda a mě krk. Narovnám se a promnu si bolestivé místo. „Chudáčku...“ Zavrtím hlavou. „Jestli chceš tak tě namasíruji. Nejsem sice vyškolená masérka, ale něco málo zvládnu.“ Nabídnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos ti odpoví zazubením a otočí se k tobě zády, abys jej mohla namasírovat. Když skončíš, otočí se k tobě a sedne si za tebe. Teď namasíruje on tvůj krk. A zřetelně cítíš, jak je z jeho rukou uvolňováno malé množství magie, které jeho prstům perfektně pomáhá s uvolňováním bolestivých svalů. Když skončí i on, ještě se chvíli objímáte a sedíte kolem sebe obtočení na sedačce, potom ale Nyos řekne: "Budu muset jít. Slíbil jsem Clarkovi, že za ním ještě dnes zajdu." Podíváš se z okna. Odhaduješ, že je tak deset hodin večer. "Zítra ráno bohužel nepřijdu, moc mě to mrzí. Ale mám nějaké shromáždění Sborů. Ale večer se zase stavím, jestli jsem tě ještě neomrzel." Znovu tě dlouze políbí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzájemně jsme se zbavili ztuhlosti, kromě toho se mi líbilo, když se mě dotýkal. Nakonec jsme, ale zase skončili v zamilovaném objetí. Byla jsem vážně šťastná. Ale i ta krásná chvíle musí jednou skončit, Nyos musel jít. „Samozřejmě. Nechci, aby jsi kvůli mě zanedbával své povinnosti nebo sliby.“ Řeknu mu s úsměvem. Zasměji se. „Zatím ještě ne. Budu se těšit na večer.“ Polibek mu oplatím a pak ho doprovodím ven. Nechtělo se mi loučit, ale bohužel to jinak nešlo. Pohladila jsem ho po ruce a dívala se na něj dokud nezmizel. Pak jsem odskotačila radostně zpět dovnitř. „Cítím se jako zamilovaná puberťačka.“ Zachichotám se sama sobě, ale bylo načase jít spát. Snad se mi bude zdát o Nyosovi... mém Nyosovi. To znělo hezky. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Škubnu sebou, když se ozve jakýsi hlas a zmateně se rozhlédnu kolem. Kdo to? Co to? Ten štír? Ne, to ne. Že by nějaký mág, co to sleduje? Sledují mě? To zní šíleně... Všimnu si, že štír stále vyčkávám. Zlý sen bylo celkem trefné, tohle je noční můra. Ale když se mi ve snu něco stane, ve skutečnosti se nic nestane, ne? Tak v tohle bych tady nedoufala. Podle plánu pošlu ohnivou kouli na štíra. Škubne sebou, ale nevím, jestli mu to nějak ublížilo. A jestli to něco provedlo s jeho jedem. Vyšlu ledovou kouli na místo, kde noha vyrůstá z krunýře, s úmyslem mu jí přimrazit, aby s emu hůře chodilo, jsem připravená uskočit někam, kdyby zaútočil. Tohle je fakt zlý sen. Tak snad skončí dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Možná se ještě jednou umyješ, nebo jdeš spát rovnou. Usínáš pomalu, protože ti hlavou pořád víří vzpomínky na předchozí chvilky. Potom ale konečně usneš. Jestli se ti zdály nějaké sny, tak si je už ráno, jakmile ti zazvoní krystal, nepamatuješ. Dokončíš ranní hygienu, uděláš si něco s vlasy, převlečeš se a jdeš si udělat snídani. Můžeš ještě hodinu zůstat ve věží, nebo jít do školy. Ale první hodinu s druháky máš až v devět hodin a ještě není ani osm. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ráno jsem se probudila svěží a pořád šťastná. Připravila jsem si snídani a dala zdravou porci Šmejdilovi. „Dneska dostaneš volno, tak žádné cvičení. Jen jestli se ti bude chtít.“ Řeknu mu vesele. Nasnídala jsem se a pak se rozhodla jít do Akademie. Za Lohanou, abych ji pověděla jak to šlo. Musela jsem se s někým podělit o své štěstí. Přemístila jsem se k Akademii a hned se vydala za Lohanou. Zaklepám na dveře a po vyzvání vejdu. „Zdravím! Musím ti říct, jak to probíhalo!“ řeknu nadšeně a jí hned musí být jasné, že to všechno dopadlo na výbornou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po Akademii potkáváš děti mířící na snídani, které tě zdraví a vypadají trochu překvapené z toho, jak celá záříš. Po zaklepání na dveře ředitelny se ozve vyzvání a ty vstoupíš do místnosti. Lohana vypadá, jako by tady strávila celou noc. Před ní na stole leží hromada papírů. "Ahoj... Povolení ke změnám závěrečné zkoušky." Pousměje se unaveně, ale potom se i ona rozzáří. "Jo, tak povídej. Políbila jsi ho?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když ji vidím unavenou zatvářím se lítostivě, chudinka by si potřebovala odpočinout. „Měla by jsi si dáchnout. Pár hodin spánku by ti neuškodili.“ Ale pak se znovu rozzářím. „Ano... tedy ne!“ zachichotám se. „Vlastně on políbil jako první mě. Hned mezi dveřmi. Úplně mi sebral vítr z plachet! On věděl, že je to víc než jen přátelská výpomoc s testy.“ Zasměji se. „Uličník jeden. Najedli jsme se, dali si víno a pak jsme se pustili do opravování. Sedli jsme si vedle sebe, tiskli se k sobě nohama... a vůbec jsme si tak pohrávali, zkoušeli kdo udělá první krok. A nakonec jsem ho udělala já.“ Řeknu s culením. „Tak mi bušilo srdce, že jsem to už nemohla vydržet a řekla mu, že chci abychom byli víc než jen přátelé. A on... byl tak něžný a romantický.“ Povzdychnu si. „Šeptal mi do ucha a říkal, že jsem pro něj... ta skvělá.“ Posadím se na židli. „A pak jsme se dlouho objímali, líbali, tulili se naprosto spokojení... užívali jsme si blízkost toho druhého. Bylo to moc krásné.“ Položím si ruku na srdce. „Myslím, že jsem vážně zamilovaná.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Pyramida mě taky napadla, jenomže ta má pevný základ. Určuje přesně, kdo je pod a kdo nad. Z psychologického hlediska je proto lepší kruh, který nemá ten „základ“ tak viditelný.“ Odpovím na Moruntovu poznámku a ještě jednou se podívám na naší novou hierarchii. Musím přiznat tu skutečnost, že bez Moruntovi pomoci by změny neproběhly tak rychle. Necítím však závislost či vděk, pokud by to neudělal on, našel bych někoho jiného, kdo by se ujal onoho úkolu. Nicméně cítím, že tvoříme dobrý tým. Samozřejmě během změn ve vedení jsem očekával nějaké komplikace, nicméně vše se vyřešilo rychle a bez „obětí“. Pokud nějaké byly, Morunt se neobtěžoval mě informovat. Což mi nevadí. Vůdce se nemůže zabývat každou maličkostí a o to víc, když je to hříšná a zkažená duše, vzpírající se mé vůli. Současnost Sedím u velitelského stolu a vidličkou si pohrávám se cherry rajčátkem, jež se spolu s míchanými vajíčky na mém talíři. Podvědomě také vnímám mága z radikální strany a nekromanta z konzervativní strany. Očekával bych, že mě budou „zatěžovat“ svými nápady, požadavky a tak podobně, nicméně každý z nich se věnuje svému talíři. Určitým způsobem postrádám u snídaně Morunta, ale pokud tu není, má jistě něco důležitého na práci. Chystám se dojíst a odejít a v ten moment přijde má pravá ruka. Opětuji mu přikývnutí a řeknu: „Tak pojďme do pracovny, tam to probereme.“ Taktně se rozloučím i s mými dvěma mlčícími společníky a pak s Moruntem v závěsu odejdeme. Přivedou přede mě muže, kterého bych od pohledu „zabil“. Kde se tak krvelačnost ve mě bere? Uklidním svoji mysl, přejdu zmiňovaný zápach a pak začnu vnímat tu hromadu hnoje před mýma očima. Hráblo snad Věži vysoké magie, že do této čistky přizvalo i Tajné sbory? Hned si vybavím vzpomínku dvou mužů v maskách, jež jsem potkal. Nadále poslouchám zmiňovanou hromádku hnoje. „Slyšíš to Moruntune? Počestní mágové nám vyhlásili válku.“ Musím se tomu doopravdy zasmát. „No když chtějí válku, tak budou mít válku. Nemá smysl hrát si na duchy, když jsou si o naší existenci vědomi.“ Rukou si promnu spánky. Takže co teď? „Moruntune, jak to „posledně“ probíhalo? Byli jsem zrazeni zevnitř Nebo zkrátka vystopovaly naše nejslabší články?“ Pokud sami budeme vědět, jak postupovali, tak jim můžeme připravit nemilá překvapení. Nechám Moruntovi prostor pro reakci a zločinci pro možné dodatky k jeho zprávě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Né?! Mu opravdu došlo, že se jedná o více než jen o testy?" Zamrká Lohana s přehráváným překvapením a zděšením a nakloní se přes stůl. Potom ale zavrtí hlavou a zasměje se. "Vždyť to bylo jasné..." Potom se stále usmívá. "To jsem ráda. Nyos je skvělý chlap." Zvedne se, dojde k tobě a krátce tě obejme. "Je to jeden z mála můžu, které znám, co neprohání každou sukni." Potřepe hlavou. "Je ale taky fakt, že většinu mužských, co znám, si nedávají jako kondiční trénink likvidaci temných kultů." Pousměje se. "Vážně, s Nyosem máš hodně štěstí. Já měla už plno kluků a všichni mě pořád podváděli. A byla jsem u toho, když Nyos poslal do háje největší svůdnice, jaké jsem kdy potkala a to žádnou dívku neměl." Pak se ale zatváří trochu vážněji. "Ale teď se tě chci zeptat. Od dětí jsem se dozvěděla, že jste měli mimořádně naléhavé zasedání a že děti měly několik minut volno. Co se zase děje?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Slyším to." Přikývne Morunt s kamennou tváří. Zlodějíček potom řekne: "Možná o naši existenci neví a je to třeba jen razie proti cechům na žádost krále... Ale pochybuji o tom... A upřímně, pane, nemyslím si, že by se Bratrstvo v současnosti mohlo mágům postavit v přímé válce. Vždyť jim podlehlo i při plné síle, což teď ani není..." Morunt přikývne a mávne na Poslední. "Myslím, že nepotřebuji poslouchat názory někoho, kdo převážnou většinu života sbíral zlaté mince v kanále před hospodou." Poslední muže odvedou, pokud neurčíš jinak. Morunt ti potom odpoví. "Ano, posledně postupovali postupně od našich nejslabších článků, ze kterých telepaticky vytáhli polohu jejich sídla. Potom dobyli ona sídla a z velitelů vytáhli polohu dalších sídle. Ty dobyli taky a potom to šlo dál a dál. Až se nakonec dostali k hlavními sídlu..." O tomhle ti mluvit nemusí. Kvůli podivnému starci, který ti ukázal minulost, moc dobře víš, co se tehdy dělo. "Tehdy ale ty akce proti Bratrstvu vedli velmistři Tadeas Gorda a Alexandr de Score. Už nemáme ve Věži tolik lidí, jako dřív, přeci jen kdysi jsme měli Stefana dan Lunthera přímo v Radě, ale pokud mohu usuzovat, ani jeden z nich mágy tentokrát nepovede. Minimálně Gorda ne, protože nedávno zemřel. A Score se od narození svých dětí už moc neangažuje." Povídá Morunt. "Teď to nejspíš povede někdo ze Sborů, ti mají s rozbíjením kultů taky značné zkušenosti. Ale nejsou tak trpěliví, jako byli Gorda se Scorem. Nevím, jestli budou pomalu postupovat od krajů ke středu. Možná, že se pokusí rovnou najít střed. Ale opravdu nevím. Ve Věži máme jen několik lidí a to nejsou moc spolehlivé zdroje, protože to jsou vesměs jen ochlastové, co po pár pivech neudrží hubu na uzdě. A nikdo z nich nepatří k bojovým jednotkám. přijetí k nim se v poslední době hodně zpřísnilo. Na zrady jsou dost hákliví." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Máš pravdu.“ Mávnu rukou na souhlas, aby Poslední muže odvedl. „Abych nezapomněl“ a sáhnu k měšci u pasu. „Tady máš za své věrné služby.“ Hodím celý měšec zlodějíčkovi. Vyslechnu si Moruntuna a pak se ujmu slova. „Za předpokladu, že budou postupovat stejně...můžeme předvídat jejich kroky. Pravda, je tu možná změna, že se pokusí zaútočit na střed kruhu, aby se k nám dostali rychleji, nicméně tak jako tak, budou muset najít někoho, kdo je dál nasměruje.“ Odmlčím se. „Pokud bych byl bezcitný vůdce, tak bych všechny nepotřebné obětoval a díky jejich obětem je zavedl do sídla, kde by je čekala past. Jenže já osobě neznám tak silné kouzlo, abychom je dokázali zabít. Sice je tu kouzlo rušící magii, či co to bylo za kouzlo v sídle Černého měsíce? Jak to ve mě probudilo mou skrytou sílu?“ Ač to zní zajímavě, tak tento plán nemá valnou šanci na úspěch. „Pravda je taková, že skrývat se nemá cenu, pač o nás určitě vědí a vést otevřenou válku si dovolit nemůžeme, aspoň ne s tím, co máme. A i kdybychom se spojili s jiným kultem, budeme se potýkat ze začátku s tím, kdo jaké má postavení, kdo bude mít jaká práva a sebere nám to drahocenný čas.“ Kdyby to byli obyčejní lidé, tak by to nebylo tak děsí, ale bojoví a bitevní mágové, plus Tajné sbory to poněkud komplikují. „Co si myslíš o změně působiště? Na území Říše pravděpodobně nebudeme mít šanci se bránit či zaútočit. Já vím, bratrstvo je tu už nějakou dobu, ale vypadá to, že budeme muset znovu zemřít. Otázkou je, koho vezmeme a kde budeme hledat spojence.“ V mysli se mi vybaví poražené národy. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Nepatrným pohybem prstem projedu kámen na svém prstenu, jako kdybych hledal pomoc či radu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemyslím si, že by použili stejného postupu dvakrát. Budou opatrní. Rozhodně nás nepodceňují..." Odpoví ti Morunt. Potom zavrtí hlavou. "Za to antimagické kouzlo nemohl Černý měsíc. To kouzlo už tam bylo a kněží Černého měsíce ho jen probudili. Je to složité... Ale tuhle možnost nemá cenu zvažovat, takových míst v Říši moc není." Morunt si zhnuseně odfrkne. "Máte bohužel pravdu. Kdysi by se ostatní kulty Bratrstvu rády podřídily, ale dnes by určitě otravovaly s postavením." Potom se ti tvá pravá ruka zkoumavě zadívá do tváře. "Změna působiště? Raději bych neuvažoval o poražených zemích. Ty jsou opravdu poraženy, mají rozpuštěnou armádu a určitě se neodváží se s námi spojit, když je neustále kontrolují Říšští vojáci a úředníci. A co se týče těch několika kultů, co v těch zemích jsou... Řekněme, že s nimi nemáme právě nejvřelejší vztahy." Chvíli uvažuje. "Mohli bychom zkusit Guršskou říši. Je to sice největší spojenec Belnetu, ale nejsou tam žádné kulty, maximálně nějaké cechy. Je to vlastně jedna obrovská poušť, města prokvetlá zločinem a korupcí. Říše tam má nějaké rytířské jednotky, ale žádné mágy, nebo aspoň ne moc. A mohla by se odtamtud, z relativního bezpečí, vést činnost zbývajících odnoží Bratrstva." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Poslouchám svého pobočníka. Nejsou to zrovna slova, jež bych rád slyšel. Nicméně pravda má někdy hořkou příchuť. Objektivita je však na místě a každý krok musí být pečlivě promyšlen. Guršska říše..... přejdu k mapě. „Území, které je nehostinné, zemědělsky nevyužitelné a strategicky nijak významné natolik, aby mu věnovali zvýšenou pozornost. Kdo by taky čekal, že územní spojence by mohlo poskytnout úkryt lidem, jako jsme my.“ Otočím se na Moruntuna. „Prozatím, než najdeme lepší plán, se tedy stáhneme do Guršské říše, odkud povedeme naši partyzánskou a záškodnickou válku.“ Na chvilku se musíme přesto zarazit. „Zjistili jste něco o tom Jestřábím přívěsku? Může být nějak využit proti nám?“ Morunt vycítí, co se v této otázce skrývá. Jak to, že nemáme taky takový „nezjistitelný“ úkryt? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přikývne. "Přestěhování hlavního štábu do Guršské říše je v současnosti asi to nejlepší, co můžeme udělat." Souhlasí. Potom přikývne. "Ten váš přívěšek... Mohou vás přes něj sledovat, takže jsme jej umístili do magické karantény, abychom jim v tom zabránili." Chvíli je ticho, jak uvažuje, co ti má odpovědět na nevyřčenou otázku. "Musíme se bohužel smířit s tím, že co má církev k dispozici, to my nemáme... Přiznám se rovnou, že nevím, na jakém principu ta jejich tajná základna funguje... Ale i kdybych to věděl, dost pochybuji, že bychom měli dostatek sil k vybudování něčeho takového." Morunt se potom odmlčí. Stěhování bude na něm, takže je logické, že se po krátké odmlce zeptá: "Jak si představujete přesun? Do jakých míst? Husté osídlení, kde se ztratíme? Nebo odlehlá místa, kde nás nikdo nenajde? Co všechno a koho všeho chcete přesunout? Potřebuji znát detaily." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Jsem rád, že souhlasíš.“ Dál si vyslechnu jeho zprávu ohledně přívěsku. „Kladl jsem si otázku, zda se má cenu vracet. Po tvé zprávě docházím k názoru, že bych si asi nedokázal vymyslet důvěryhodnou historku o tom, kde jsem byl, protože mě mohli sledovat. Nicméně nechci aby po mě pátrali, šlo by zařídit, aby to vypadalo, že jsem byl zabit?“ Je to těžké rozhodnutí a těžká ztráta, jenže já začínám nový život. Mohl bych to zkoušet a udržovat dva životy, ale už teď je tu příliš mnoho otázek, které by mě mohli ohrozit. „Najděte někoho z našich řad, který je mi podobný a zabijte ho. Ať to vypadá, že jsem byl přepaden mágy a ať z těla nezbude nic, co by mohlo způsobit možnou identifikaci. U těla zanechte kopii tohoto prstenu“ podám Moruntovi prsten z mé ruky, který se se mnou vláče už od dětství „pak ten přívěšek, pokud možno tak zničený. Nechci se časem dozvědět o tom, že je propojený s mou životní silou či něco takového.“ Pohrávám si s myšlenkou, že k tělu přidám nehotový svatební zlatý prsten v jehož vnitřní straně je: „Navěky s tebou. S“ Anett dostala podobný prsten při příležitosti, kdy jsem byli v Akademii, která se pak na tři dny uzavřela. Nakonec tu myšlenku zavrhnu a zmiňovaný nedokončený prsten nechám tam, kde je. Seznámení s informací o nedostatku znalostí o vybudování tajného úkrytu nechám být. Nemůžu očekávat, že se mi na všechno dostane odpovědi či vše je uskutečnitelné. „Ty méně známe umístíme do hustě obydlených míst a ty více známe tváře umístíme na odlehlá místa.“ „Co se týká magického odpadu, tak ať pokračují v tom, co dělají. Urči skupinu pěti mágů, kteří budou vybírat hlášení o dění v Říši. Všem těmto lidem, kteří tedy nepatří do vyšších kruhů, dej falešné informace o tom, kam se přesouváme.“ „Dále s námi půjdou všichni mágové, nekromanti a kněží, zbytek je postradatelný. Všechna sídla „vykliďte“ a jejich zprávou pověřte lidi, kteří o nás nic nevědí. Dostatečně vysoký plat by měl zajistit to, že se nepokusí sídla rozkrást. Nebo tě napadá lepší myšlenka ohledně zakonzervování sídel?“ Možná je to kapku sobecké přání, ale nechce se mi všechno opustit či aby to připadlo lapkům, zlodějům, žoldákům a už vůbec netoužím po tom, aby je převzala Církev či mágové. „Dále musíme přijít na způsob, jak tyto lidi zaopatřit na novém území. Nechci, aby strádali. Takže to chce dobré zásobování.“ Proč si přijdu tak utahaný? Otřu si čelo. „Pokud tě napadá něco podstatného či důležitého, tak ven s tím. Nevím proč, ale dneska mi to vůbec nemyslí a to by mohlo být osudové........“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také ji obejmu. „Díky. A neboj. Každá žena jednou potká toho pravého. Jen ho nepropásnout.“ Usmívám se. „Největší svůdnici? Fakt? A to je kdo?“ ptám se překvapeně. „A kdy se to stalo?“ není to tak, že bych žárlila jen by mě zajímalo která si na něj brousila zuby. Pak zvážní a zeptá se mě na zasedání Rady. Také zvážním. „Děti na mě žalovali?“ uchechtnu se. „Zatím nevíme jak moc vážné to je, ale...“ Povím ji co se stalo. O kultech a třiceti mrtvých a také velmistra Tadease Gorda. „Nyose pak povýšili na velmistra.“ Řeknu ji. „Nikdo zatím neví proč zase kulty vyvádějí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vlastně se ho snaží ulovit pravidelně." Zašklebí se Lohana. "A většinu těch holek podle mě neznáš. Ale snažila se ho sbalit i Chrisi. Když ji odmítl, dost těžce to nesla. Na odmítnutí není moc zvyklá." Potom se na tebe překvapeně podívá. "Velmistr a třicet bojových mágů a vy nevíte, jestli je to vážné?" Pak se na tebe podívá ještě překvapeněji. "Nyos je velmistr? To je teda hodně ojedinělé, že se jím stane člen Tajných sborů. Většinou to jsou bojoví mágové." Pokýve hlavou. "Slyšela jsem o rozsáhlých operací bojových mágů proti veškerému zločinu. To je odveta, nebo se snažíte vystopovat Bratrstvo?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaŠtír se pohybuje příliš rychle. Střelíš po něm koulí ledu, ale mineš spojení nohy a krunýře a jen mu neškodně zmrazíš malou část krunýře. Zachránila tě tvá připravenost, když bleskově odskočíš a těsně kolem tebe prosviští štírův ocas s jedovým trnem a zabodne se do zdi. Asi dvě sekundy mu trvá, než ocas ze stěny vyprostí a potom se znovu otočí k tobě a opět ocas vystřelí k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Cítila jsem jisté zadostiučinění. Nyos odmítl tolik žen. A teď je můj. Klidně ať mi závidí. Zamrkám. „Promiň. Řekla jsem to špatně. Samozřejmě, že je to vážné, ale spíš jsem myslela to, že nevíme jistě jestli tím něco sledují, nebo prostě jen využili situace. Jestli něco plánují a tak.“ Opravím se. „Ano. Není to zrovna obvyklé, ale Nyos má hodně zkušeností s bojem s kulty. Takže mi to připadá poměrně logické.“ Pokrčím rameny. „Ano. Přesně jak říkáš. Ukazujeme tak kultům, že si nemají zahrávat. Ale má to i další důvody.“ Přikývnu a vstanu. „Bohužel mám nepříjemný pocit, že tím něco sledují. Takový ten hlodavý pocit, že jde o něco důležitého a nebezpečného. Podobný pocit jsem měla tenkrát při uzavření Akademie. Že se to zvrtne v něco většího.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě by se to dalo zařídit..." Odpoví Morunt zamyšleně. "Problémem bude, že v našich řadách není ani jeden odpadlý paladin, takže by neseděla výška. Nejspíš budeme muset najít nějakého bývalého paladina a spálit ho na škvarek. A budeme ho potřebovat obléci do vašeho paladinského brnění a nejspíš jej i ozbrojit vašim církevním mečem." Potom navíc dodá: "A určitě bych nepočítal s tím, že vaši smrti všichni uvěří. Oficiálně vás možná prohlásí za mrtvého, církev vás možná nechá pohřbít s poctami, ale mágové po vás budou pátrat i nadále. Navíc ověření totožnosti mrtvého se dá provést pomocí magie. Znám váš kodex, takže vím, že po smrti paladina se jej nesmí dotknout magií, ale v tomhle případě se bojím, aby církev neudělala Věži výjimku a nenechala ji mrtvé tělo prozkoumat." Potom přikyvuje. "Rozumím. Zařídím přestěhování vyšších kruhů. Nižší kruhy dostanou falešné informace. Někde uprostřed pouště v Guršsku nechám vybudovat náš hlavní štáb a zakryjeme ho kouzly. Ale upřímně si myslím, že bude nejlepší, kdybyste se zdržoval i mimo hlavní štáb a vše řídil ještě více z ústraní. Mohli bychom vám vybudovat nějaké sídlo někde jinde. Stejně tak musíme postavit zvláštní sídlo Carlovi, takže o jedno sídlo více by nás neubylo. Nebo by jste se svým mladým příbuzným mohl chvíli sídlo sdílet..." Morunt mávne rukou. "Se zásobováním si nedělejte starosti. Podplatíme správce skladišť, při tom počtu lidí, co v Guršskách městech jsou, si pár stovek porcí nikdo nevšimne. Navíc se vždy dá jídlo přemisťovat z Říše, aspoň dokud tady máme své větve." Potom chvíli uvažuje. "Co se našich sídel týče... Mohli bychom je magicky zapečetit. Proti lapkům a zlodějům by to obstálo a nic by se nerozkradlo, ale mágové by pečeť jednoduše zlomili. Ale pochybuji, že kdyby chtěli sídla prohledat, tak by jim v tom zabránil správce více, než pečeť. A ušetříme..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na Akademii to bylo něco jiného. Měli jste tam spoustu dětí a bylo vás jen pár schopných boje." Odpoví Lohana a přetáhne si přes hlavu modrý učitelský přehoz na dosavadní bílý háv. pak pomalu zamíří ke dveřím ředitelny. "Tady se proti kultům mohou postavit celé jednotky mágů. Dokonce i bitevních! To jsou mágové, kteří dokážou zvrátit průběh celé bitvy!" Sáhne na kliku. "Půjdu se nasnídat." Vyjdete ven z ředitelny a Lohana ťuknutím na dveře zamkne. "Odpoledne musíme začít s přípravami zkoušek. Nezapomeň." Připomene ti. "Ale večer už budeš doma." Mrkne na tebe a zazubí se. Pak zamíří do jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Následovala jsem ji ven z ředitelny. „To je pravda. Snad máš pravdu. Možná, že po všech těch věcech jsem trochu paranoidní.“ Pousměji se. „Dobře.“ Řeknu na odpolední program a pak volný večer. Znovu se ve mě zatetelila radost. „Nech si chutnat. Zatím.“ Rozloučím se a odejdu do kabinetu, kde si vezmu školní přehoz přes háv. Prošla jsem si poznámky co jsem si napsala z poslední hodiny. Měla jsem naplánované projít látku s těmi co byli pozadu. Když byl čas odešla jsem do třídy. Dnes budu muset práci v ordinaci zrušit. Telepaticky jsem se ozvala Lilly a požádala ji, aby tam skočila a dala cedulku, že dnes se neošetřuje. Zdá se, že jsem si na svá bedra vzala víc zodpovědnosti než jsem zvládala unést. Budu si muset nějak utřídit čas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře, zařídím to." Zní Lillyina odpověď. Potom zamíříš ke třídě a se zazvoněním začneš s výukou. Ve dvouhodinovce splníš, co jsi chtěla, a potom se za deset minut přestávky přesuneš ke čtvrťákům, kde máš další dvouhodinovku. A potom je oběd. Můžeš si vybrat, jestli půjdeš na oběd do jídelny Akademie, nebo si dáš oběd ve své Věži, nebo využiješ služeb jídelny Rady ve Věži Vysoké magie. Po obědě mají učitelé, kteří zrovna nebudou vyučovat, sraz před Akademií. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po tom co jsem své žáky odučila jsem se vydala na jídlo do jídelny Akademie. Nemá cenu se přemisťovat jinam kvůli jídlu. Zase tak vybíravá nejsem. Po jídle jsem se vydala před Akademii, kde jsem se měli sejít. Budou se řešit zkoušky. Byla jsem tedy zvědavá jak to všechno bude probíhat. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Je příliš rychlý, led je na něj moc pomalý. Nic mu to neudělalo. Potřehnu svištící ocas a odskočím, trn se zabodne do zdi kousek ode mne. Tohle není dobré, je moc rychlý. Bude problém mu i jenom uhýbat, natož najít mezeru pro vlastní útok. Zatímco vyprošťuje ocas ze zdi, snažím si vzpomenou na všechna kouzla, která umím, a couvnu někam, abych měla prostor na uhýbání. Štír se otočí a znovu na mě zaútočí jedo jedovatým ocasem. Po zemi vyšlu pás ohně a uskočím jeho jedu, načež po něm zkusím vyslat ohnivý proud. Mířím mu na oblast těsně za hlavou. Snad mu tam bude pořádný vedro a usmaží se. Snad to nebude smrdět hůř než uvařený rak. No, vařený štír, o tom jsem ještě vyslyšela... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro U učitelského stolu byla u oběda zábava a živá konverzace. na oběd byla nějaká ryba na másle. nechutnala nic moc, ale dalo se to sníst. Potom ještě s Lohanou a asi tuctem učitelů vyjdeš před Akademii. Potom se objeví ještě jeden učitel a přivede žáky třetího ročníku, kteří vám mají pomáhat. Tyhle děti znáš jen od vidění. Lohana si všechny učitele pozve do kruhu k sobě, žáci zůstanou stát stranou a povídají si spolu. "Takže. Po celém tomhle rozsáhlém pozemku připravíme různé úkoly. magicky vyznačíme cestu, kterou žáci půjdou a zastaví se na jednotlivých stanovištích a budou plnit úkoly." Potom začne Lohana rozdávat čísla a místa stanovišť jednotlivým učitelům. "Anett. Stanoviště šest - léčení. Vyber si pět třeťáků, kteří budou jako figuranti. Vymysli situaci, připrav si stanoviště a seznam s tím třeťáky. Zranění jim "uděláme" těsně před zkouškou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobrá. Myslím, že nejlepší bude simulace zraněných při boji. Zraněný způsobené kouzly. S tím se ostatně asi budou setkávat nejčastěji.“ Řeknu a pak se otočím na žáky. Přistoupím k nim. „Studenti. Mé stanoviště se bude skládat ze zkoušky léčení. Kdo mi v tom chce dělat figuranta?“ zeptám se na. Napadlo mě jestli by někdo nechtěl jít dobrovolně, třeba z důvodu, že by je to zajímalo. Pokud se mi přihlásilo málo zájemců ostatní jsem vybrala sama. Odvedla jsem je pak stranou. „Dobrá. První musíte vědět, že nesmíte nikomu říct jak tahle zkouška bude probíhat. Páťáci jistě budou vyzvídat, budou chtít vědět co na ně přichystáme.“ Řeknu jim. „Účel této zkoušky je, aby se naučili jak se přizpůsobit situaci. V životě jim tohle velmi pomůže. Proto chci aby jste mi přísahali, že nikomu nic neřeknete. Dobře?“ „Jinak chystám se simulovat situaci, kdy došlo k zranění při magickém moji. Spáleniny, bezvědomí, prokletí a podobně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec máš pět dobrovolníků. Tři dívky a dva chlapci. Dojdou k tobě a poslechnou si tě. Odpřísáhnou, že páťákům nic neřeknou a tváří se přitom nadšeně, že před nimi budou mít nějaké důležité tajemství. Potom dojdete ke stanovišti číslo šest. Je to místo uprostřed lesa, kde jsou stromy trochu dál od sebe. Musíš rozhodnout, kdo bude mít jaké zranění a kde bude umístěn. "Budou nás muset ošetřovat a přitom ještě bojovat?" Zeptá se jedna třeťačka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ne tak úplně. Hodlám tu simulovat poněkud stresovou atmosféru. Něco jako schovaní v zákopech. Kolem budou slyšet výkřiky, výbuchy a podobně. Kvůli tomu budou pod tlakem.“ Řeknu a jej otázka vyvolala vzpomínku. „Kdyby ještě museli bojovat bylo by to příliš těžké. Když jsem dělala kdysi svou Zkoušku, přeneslo mě to do pouště ke skupině vojáků. Napadli nás temní. A já musela ochránit vojáky a ještě bojovat. Bylo to o chlup. A to jsem byla už dospělá. Pro ně by to bylo moc náročné.“ Zavrtím hlavou. „Dobře... každý z vás budete mít jiné zraněný. Jeden bude v bezvědomí, protože ho nepřítel kouzlem omráčil. Další bude popálený po ohnivé kouli, třetí bude mít průstřel ledovým šípem, čtvrtý bude paralyzován a pátý aby se seznámil i se zraněným od zbraně bude mít otevřenou ránu po meči. Takže... kdo chce jaké zranění?“ zajímám se. „A dokážete zahrát bolest? Chci aby to vypadalo opravdově. Zatínaní zubů, skučení, sténání... zvládnete to zahrát?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozdají se zranění a třeťáci přikývnou, že to zvládnou zahrát. Hlavně chlapec, co má hrát bezvědomí, tvrdí, že to bude hrát skvěle. Pak ti zahrají pár scének a ty musíš uznat, že hrají opravdu dobře. Potom dopřipravujete terén a rozmístíš kolem sebe iluze výbuchů a svištění útočných kouzel. Zítra už je jen aktivuješ. Rozmisťování iluzí (jaké přesně to budou nechám na tobě) ti zabere skoro celé odpoledne. Děti ti vydatně pomáhají s dolaďováním a zkoušením realističnosti. No a přiblíží se večer. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec připravování našeho stanoviště byla dokonce zábava a děti mě potěšili svými hereckými schopnostmi. Poznámce chlapce co bude dělat bezvědomí se musím zasmát. „Ne že při tom usneš.“ Zavtipkuji. Když je vše připravené jsem spokojená, zkouška vypadala dobře. Sice vědomí, že je to jen fingované to kazilo, ale myslím, že kdybych nevěděla o co jde, tak bych tomu i věřila. „Vedli jste si skvěle. Jste výborní pomocníci. Odvedli jsme dobrou práci.“ Usměji se na ně. „Děkuji za pomoc, ale už je pozdě a za chvíli bude čas oběda. Můžete jít.“ Rozloučím se s nimi a řeknu jim kdy tu mají být. Ještě jednou si prohlédnu stanoviště, jistě nebude to jako opravdové, takže žáci budou ve větším klidu, ale myslím, že hluk, výbuchy a výkřiky by je mohli ovlivnit. Nakonec jsem se přemístila domů a už jsem byla zase celá natěšená. Měl přijít Nyos. Kdyby nemohl jistě by mi dal vědět, ale zatím se neozval a tak jsem to brala, že přijde. Znovu jsem se rychle vykoupala, oblékla si domácí šaty, tentokrát jsem si vzala slámově žluté s výstřihem do V a nadýchanou sukní. Vlasy jsem nechala rozpuštěné jen jsem si udělala dva copánky a svázala je vzadu na temeni. Pak jsem nakrmila Šmejdila a pustila ho ven, protože se zdálo, že po tom touží. Nechala jsem mu otevřené dveře, aby se mohl vrátit až bude chtít. Pak jsem se pustila do vaření. Tentokrát jsem připravila pirohy plněné masem a zeleninou a k tomu rýžové koláčky ze sladké rýže. Znovu jsem vytáhla víno, to včera jsme nedopili a tak jsem ho schovala. Znovu ho využijeme. Spokojeně jsem sledovala hotové jídlo a už jen čekala na mého Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaJedový trn se znova zasekne do stěny a štír ho opět chvíli vyprošťuje. Pošleš po zemi ohnivý pás, kterému se štír jen tak tak vyhne po tom, co trn konečně vytáhne ze zdi. Potom ale vyšleš proud ohně na zadní část hlavy štíra a tentokrát po přímém styku s něčím tak žhavým krunýř pukne a místnost naplní pach škvařeného masa. Štír padne k zemi a zůstane ležet. Stoupá z něj kouř. Ve stejné chvíli si na opačném konci místnosti otevřou další dveře. Projdeš pavučinami a vidíš, že za dveřmi se nacházejí další točité schody. Chvíli si odpočineš, ale potom vystoupáš do třetího patra. Otevřeš dveře a ocitneš se v kruhové místnosti. V jejím středu stojí uprostřed kruhu z magických symbolů postava v černém hávu. Stojí k tobě otočená zády a nijak nereaguje. V místnosti je šero, osvětluje jí jen pár svícnů levitujících pod stropem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brzy se věží ozve zesílené klepání, jak Nyos zaklepe na otevřené dveře a vstoupí do předsíně. I dnes má ty nedbale elegantně rozcuchané vlasy, ale oblečený je v černých kalhotách a černé bavlněné tunice sahající do poloviny lýtek. Kalhoty vypadají jako ony hrubší a volnější kalhoty, jaké nosí váleční mágové (souhrnný název pro biteváky, bojové a Sbory) pod hávem. Na čele má Nyos zaschlý krvavý šrám, který tipuješ na strup, který zůstane po magickém vyléčení spáleniny. Když tě Nyos ale spatří, zazubí se a v šedých očích mu zajiskří. Dojdete k sobě. "Ahoj." Pozdraví tě a následně i políbí. "Sluší ti to." Pochválí ti šaty a potom tě pohladí po vlasech, přičemž se trochu nelibě zadívá na copy, protože ti nemůže podle svého zvyku vlasy prohrábnout. Zhluboka se nadechne. "Ty jsi vařila?" Zatváří se trochu lítostivě. "Já už jsem po jídle... Musel jsem povečeřet s veliteli zásahů." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když uslyším zaklepání, srdce mi poskočí radostí. Vydám se za ním ho uvítat. Zase mu to slušelo, vůbec vidět ho bez hávu bylo pro mě něco nového. „Ahoj.“ Pozdravím ho taky, obejmu ho a polibek oplatím. Na ten jsem se ostatně taky těšila. „Děkuji.“ Dotknu se zvědavě šrámu na jeho čele, jen lehce, nevím jestli ho to ještě nebolí. „Jedl jsi? Nevadí. Tak se budeš dívat jak jím já.“ Usměji se. „A třeba dostaneš chuť. Udělala jsem i něco sladkého.“ Vezmu ho za ruku a vezmu do jídelny. Naliji víno a posadím se. „Co se ti stalo?“ zeptám se nakonec na šrám, když jsem se natahovala pro piroh. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Posadí se ke stolu a dívá se, jak jíš. "Jo, tohle..." Zlehka se dotkne šrámu na čele. "Účastnil jsem se zátahu na jeden cech a měli tam pár mágů. Letěla na mě ohnivá koule, zhasil jsem ji, ale stejně mě popálila. Léčitele mi pak tu spáleninu zhojili." Řekne. Mluví o tom docela věcně, ale málokdo umí nechat zhasnout ohnivou kouli letící plnou rychlostí k obličeji. Kdyby ho ale koule zasáhla, zbyl by z něj za chvíli jen škvarek. když dojíš jídlo, Nyos zůstane sedět a jen se na tebe s úsměvem dívá, jako by čekal, co navrhneš, že budete dělat. Testy s sebou dnes nebral. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vydechnu. „Ještě, že jsi tak dobrej...“ Pousměji se. Když dojím, uklidím a přesunu nás znovu na pohovku. Vzala jsem ho za ruku a opřela jsem se o něj. „Jinak jsi slyšel jak to bude se zkouškami, že?“ zeptám se ho pak, když jsem spokojeně uvelebená. „Řeknu ti co jsem připravila a chci tvé ohodnocení.“ Mrknu na něj. „Samozřejmě jde o léčení. Ale je mi jasné, že moc dětí z nich nebude mít zájem o tom věnovat se jen léčení. Většina z nich bude bojovat. Tak jsem jim připravila léčení při simulaci boje. Vypadá to tam teď trochu jako v zákopu, kolem budou hlučet výbuchy, výkřiky a prostě jako kdyby byli na bojišti. A figuranti budou mít nafingovaná zranění. Sečná rána, popáleniny, bezvědomí, zranění ledem....“ Popisovala jsem mu. „Myslím, že tohle by je trochu mohlo připravit... aspoň trochu.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Udělej, co můžeš. Pokud to tělo prozkoumají pomocí magií, tak budiž, ale než tak udělají, koupí nám to aspoň nějaký čas klidu. Nevěřím tomu, že by církev hned poslechla a určitě to budou oddalovat. Pokud by se rozneslo mezi paladiny zpráva o loajálních církevních hodnostářích, poslouchající Věž vysoké magie, tak by je to jistě nepotěšilo a někteří by mohli „zaváhat“ o své oddanosti instituci, v níž slouží. Štěstěna by pak tyto lidi mohla přivést k nám. Potřebujeme zkrátka zasadit semínka nedůvěry a pochybnosti do jejich srdcí.“ Pak ještě dodám. „I kdyby zjistili, že to nejsem já a nadále po mě pátrali, tak v případě mého objevení můžu tvrdit únos z vaší strany. Chtěli jste získat někoho známého, koho by jste chtěli zlomit s mou pomocí se dostat k dalším paladinům, jež by jste chtěli naverbovat do svých řad. Jistě by tomu neuvěřili, ale ta historka by mi mohla koupit čas na útěk či záchranu. Nicméně v tu záchranu moc nevěřím. Mágové by mě jistě zavřeli někde, kde se nikdo nepovolaný nedostane, a tak bych mohl spoléhat jen sám na sebe.. V určitých situacích je čas to nejdůležitější.“ Pokývnu hlavou. „Fajn. O jeden problém méně.“ Následně si vyslechnu úvahu o sídlech. „To je skvělý nápad.“ Touto Moruntovou myšlenkou mi dojde následující myšlenka: Mám se ještě pořád co učit a musím své úsilí ohledně magie zvýšit. „Proveď jaks pravil a s těmi sídly taky, nebude naškodu, když s Carlosem strávím nějaký čas. To sídlo bude ovšem jeho. Mé sídlo začněte vybudovávat, až bude hotové Carlosovo a Bratrstva.“ Pravděpodobně jsem probrali vše, co jsem mohli a chystám se Moruntuna „propustit“. „K tomu zapečetění sídel, umístěte do nich i nějaké magické a nemagické pasti. Je malá šance, že to nějakého cizího mága zabije či poraní, nicméně bude to zpráva o tom, že nejsou vítání.“ Pak dám prostor ještě Moruntovi a pokud nic dalšího nebude chtít, nechám si poslat pro mistra Pertera, abych pokračoval v lekcích magie, tedy pokud můj denní program už nebyl naplánován. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, ještě, že jsem tak úúúžasnej." Udělá si Nyos ze sebe se smíchem srandu. Potom se přesunete do obýváku, kde se mu na gauči zase stočí do náruče a on si tě přitiskne na hruď. "Slyšel." Přikývne a potom tě poslouchá. "Je super, že mají dnes už všechny děti obranu, léčení i útok najednou. Kdysi to bylo podle mě blbé, že každý měl jenom jedno... Ty jsi měla štěstí, že ses dostala jako žákyně k jednomu z hlavních velitelů bojových mágů, takže umíš i dobře útočit, ale klidně se se mnou vsaď, že většina tvých spolužaček by neobstála v boji." Řekne potom. "Podle mě jsi to vymyslela dobře. Na opravdovou bitvu ani na Zkoušku je to sice nepřipraví, ale aspoň budou vědět, že málokterá kouzla se vyvolávají v klidu a pohodlí učebny. A na Zkoušku mají ještě dost času u mistrů." Dá ti pusu do vlasů, pak sjede obličejem níž a dotkne se svým nosem tvého. Pak tě znova políbí a potom se ještě chvíli otírá rty. "A jak to budeš bodovat?" Zeptá se po chvilce, když odtáhne hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano. S ostatními spolužáky se nestýkám. Jen s Lohanou. Takže nevím jak při zkoušce dopadli ostatní.“ Pronesu a na chvíli se zamyslím. Kolik z nich asi zemřelo? „Ano. Měla jsem štěstí. Ale i tak to bylo poměrně náročné.“ Podívám se na něj, když odsouhlasí můj postup. Přikývnu. „To ano.“ Pousměji se. „Mí figuranti dokonce budou předstírat bolesti. A jsou poměrně dobří. A vydrželi se nesmát. Šikovné děti.“ Znovu mě políbil, kdybych stála asi by mi změkla kolena a měla problém se udržet na nohou. A pak se rty otíral o mé, což vyvolalo další pocity. Bylo to smyslné takovým způsobem, že se ve mě probudila jistá místa o kterých jsem nevěděla, že takhle můžou zareagovat, i když jsem tedy o to slyšela, ale ještě nezažila. Rozpaky jsem nad tím zrudla. „Hmm?“ zeptám se trochu omámeně. „No... budu mírná, protože je vystavím stresu, ale pokud úplně selžou a nezvládnout nic vyléčit... nebudu je moci šetřit. Pokud dokáží ošetřit zranění aspoň tak, aby zraněné dostal mimo ohrožení života, tak je nechám projít. Ale ještě to musím promyslet.“ Odpovím mu. Zadívám se mu do očí. „Děláš se mnou divy, Nyosi. Cítím s tebou věci, které jsem předtím nikdy necítila. Působíš takhle na všechny ženy?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přikývne. "Zařídím přestěhování i vaši smrt. Jen jak říkám, budu potřebovat vaše paladinské brnění a meč." Po tvých dalších slovech znova přikývne. "Dobrá, tak společné sídlo s Carlem. Do zapečetěných sídel nějaké pasti. Rozumím. Už nic dalšího nemám." jakmile jej propustíš, kývnutím se s tebou rozloučí. "Pertera zavolám." Řekne ještě na odchodu. Takže tvůj denní program na dnešek očividně naplánován nebyl. A Perter má dnes volno. Tento mág patří do druhého kruhu pod Morunta. Ačkoliv se ti dva moc nemusí, je to jeden z vašich nejmocnějších mágů a Morunt přiznal, že jeho role ochránce je nedocenitelná. "Meditujete každý večer, pane?" zeptá se Perter hned po pozdravu, sotva dorazí. ůJinak nebudeme moct pokročit k silnějším kouzlům. Jestli ovšem ano, můžete si říct, co byste chtěl dneska procvičovat." |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Ohnivému pásu se sice k mé smůle vyhne, ale ohnivý proud má velice přívětivý účinek. No, přívětivý pro mne, samozřejmě. Začne to sic hrozně smrdět, ale štír se už nezvedne a ani se na nic nepřemění. Před kout matně zahlédnu otevírající dveře a vítězně se usměji. Další potvora za mnou. Sednu si, abych trochu nabrala sil a úsměv mi zmizí, když si představím, co všechno by tam mohlo být. Ne, nesmím se zbytečně nervovat s tím, co by tam mohlo být. Už jsem si odpočinula, radši vyrazím, než mě napadne kdo ví co. Opatrně překročím ostatky štíra a probojuji se pavučinami ke dveřím. Zjistím, že za nimi je schodiště vedoucí nahoru. Třetí patro... mohlo by už být poslední... Zatímco sbírám odvahu tam vyjít, smetu ze sebe pavučiny, které se na mě nalepily. Na stále ještě vlhké látce bílé róby přibylo ještě pár skvrn, nad nimiž jenom povzdechnu. Tohle už vyprat nepůjde... Poté vystoupám po schodišti a opatrně vejdu do další místnosti. Na první pohled mi přijde taková... temná. Je stísněně kruhová, plná magických symbolů, osvětlena pouze pár svícemi, které levitují nad zemí. A někdo tu je. Temný mág, či ne? Mám zaútočit, dokud nereaguje, nebo zjistit, je-li to opravdu temný mág? Co když ne a já něco udělám někomu, komu nemám? Znova si prohlédnu místnost a toho člověka v hávu. No, má na sobě černý háv, je obklopen magickými symboly, v jeho věži byli kostlivci, přerostlí pavouci, cosi přemeňovacího a nehledě na to, že celé to místo kde je ta věž je takové zlověstné... i když... no, je to i dost zajímavé místo, taková hezká samotka... Nahlas bych to nepřiznala, ale umístění věže by se mi celkem líbilo, kdyby se při příchodu do ní dalo vyvarovat tomu dešti. No, zkusím na něj promluvit a pokud bude něco vyvádět, tak ho přidusit... do bezvědomí. Pro jistotu okolo sebe vyvolám tvrdý štít, kdyby po mě poslal nějaký kouzlo a udělám pár kroků blíž ke středu. “Haló?” Pro jistotu jsem připravena ho okamžitě začít škrtit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A pokud půlku ošetří a půlku ne?" zeptá se Nyos s úsměvem. Dost blbě se ti ale uvažuje, když je jeho obličej a jeho rty tak blízko. Jeho krásné šedé oči se navíc pořád dívají do tvých. "To nevím." Zadívá se na tebe Nyos trochu překvapeně. "První holky jsem měl v první třídě a ty se o ničem nezmiňovaly." Tiše se zasměje. "A ty další až do mých dvaceti dvou byly samé... Jak bych je nazval? Lovkyně? Prostě holky, co byly zvyklé na všechno. A potom jsem na tři roky na holky zanevřel, jak už jsem říkal, a odmítal jsem jednu za druhou, už jsem jich měl plné zuby." Zase ten milý úsměv. "Ty jsi něco úplně jiného. Něco úžasného." Podívá se na tebe. "Ale když už jsme u toho. Jaké věci?" Ale než stihneš odpovědět, znova tě dlouze a tentokrát hodně vášnivě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamyslím se. „Nechám je projít s dostatečnou.“ Pronesu. „První třídě?“ zeptám se překvapeně. To začal s holkami docela brzy. V tom věku mě ještě ani kluci nezajímali. Pak se zasměji. „Ano. Slyšela jsem něco o odmítání, prej jsi odmítl i největší svůdnici.“ Pohladím ho po ruce. „Lovkyně.... ženy co čekají na lásku ubývá.“ Zavrtím hlavou. Když mi řekne, že já jsem něco úžasného, rozzáří se mi radostí oči a trochu se začervenám. „Nedělej mě, ale zase dokonalou. Mám své chyby. Ale těší mě, že to říkáš.“ Zeptá se co jsem měla na mysli, těmi věcmi. Ale než jsem stačila odpovědět, políbil mě... vášnivě a já se nechala strhnout. Objala jsem ho a srdce mi začalo silně bušit a hlava se mi začala mírně točit. Hladila jsem ho a nejraději bych tak strávila věčnost, ale potřebovala jsem se nadechnout. Odtáhla jsem se a lokla si vzduchu. Ale červeň v tvářích mě neopustila, protože bude chtít odpověď. „Já... je trapné o tom mluvit. Prostě ty věci... no... co cítí ženy... když jsou s muži a... přitažlivost.... ale ty přece víš co myslím.“ Nakonec to zoufale ukončím. „Promiň... já teda... nemám zase moc zkušeností a kromě mámy, když jsem vyrostla jsem se o tom nikdy s nikým nebavila.“ Mám pocit, že se hambou propadnu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Kromě svěceného meče vezměte i ty dva jedno ruční. Bez nich bych se v poslední době taky neobešel a ti co mě znají, mě tak většinou poznali. Málo který paladin byl ochoten se naučit něco navíc, než boj s jedno ručním mečem a štítem, či obou ručním mečem a jak říkám, nezapomeňte udělat věrohodnou maketu mého prstenu.“ Připomenu Moruntovi. „Ke svému sídlu budu mít pár speciálních požadavků, takže až dokončíte zmiňované sídla, dej mi vědět. Dám ti par instrukcí, které musím ale ještě promyslet.“ e „Dobrá, počkám tu na něj.“ Odpovím jako reakci na ono zavolání mistra Pertera. Po Moruntově odchodu osamostatním. /Co asi děláš Anett? Schvalovala by si mé počínání? Je to tak polehčující, že nemůžu slyšet tvoji odpověď, protože kdybych jí slyšel, nelíbila by se mi a bolelo by to o to víc, že ta bolestivá a pravdivá slova pocházela z tvých úst. Vím, je to bláznovství, ale někdo musí něco udělat, napravit lidstvo, navrátit je na jejich pravou cestu, a pokud tomu pomůže mé zatracení, Ten se mi ale nedostane. Pozdravím se s mistrem Peterem a nabídnu mu, aby se posadil. „Něco k pití?“ Optám se ho. Pokud netrávím čas s Moruntunem, povinnostmi nebo jinými členy Rady starších, trávím ho s ním. „Ano medituji. Zatím mi to bylo dopřáno.“ Chvilku se zamyslím nad tím, co bych měl procvičovat. „To je těžké říct. Nemám totiž žádnou představu o tom, čeho jsem teď schopný. Vím, že těžko stvořím bouři nebo budu házet ohnivé koule (fireballs). Nicméně si fandím na to, že bych pomocí kouzla dokázal rozdělat oheň nebo aspoň zapálit svíčky.“ Zadívám se na svého mistra. „Problém je v tom, že nemám jakýsi manuál, podle kterého bych se měl řídit. Všechno, co jsem se doposud naučil bylo z knih, tvrdého tréninku a nesmím opomenout, že jsem se nechal vést lidmi, co tomu rozuměli.“ „Abych řekl pravdu, jsem opět v pozici dítěte, které hledá učitele. Tím chci říct mistře Pertere, že bych procvičil to, co uznáte za vhodné Vy a ne Já.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, to byla strašná kráva. Myslela si, že může mít každého." Zamumlá Nyos na to, že odmítl i největší svůdnici. Potom se na tebe potichu dívá a zubí se, jak se v tom mácháš. "Chápu." Vysvobodí tě nakonec s tichým smíchem a znova tě neuvěřitelně vášnivě políbí. Teď už začínáš mít pocit, že snad vybuchneš. Tvé ruce Nyose instinktivně hladí po celém těle. Nyos tě napodobí a potom z tebe začne tak nějak plynule stahovat oblečení. Uvědomíš si ale, že ty už jsi mu dávno sundala tuniku a teď zápasíš s horním knoflíkem košile. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Perter se usadí, ale pití odmítne. "Myslel jsem, jakou máte třeba představu. Samozřejmě že bych vás neučil kouzla, která byste neměl šanci zvládnout." Vysvětlí ti mistr mág a potom se zase postaví. "Ohnivá koule je poměrně jednoduchá záležitost. Jednoduchá, nenáročná na spotřebu energie a navíc smrtonosně účinná. není divu, že to je absolutně nejpoužívanější kouzlo všech mágů vůbec. Naučím vás ji." Rozhodne se nakonec a pevně se postaví, přičemž natáhne ruku před sebe. "Jak už víte, většinou je ke kouzlu potřeba slova a gesta. Zatímco slovo určí element, gesto určí použití." Zopakuje ti. "Takže zaklínadlo flamio a trhnutí rukou vpřed je proud ohně. Zaklínadlo flamio a seknutí rukou směrem k zemi je pás ohně šířící se po zemi. Lusknutí prsty a flamio je zapálení ohně na prstech. A tak dále, to zatím zkoušet nebudeme." Rukou teď naznačí, abys dával pozor na jeho dlaň. Položí ruku dlaní dolů, potom ruku rychle otočí dlaní vzhůru a vysloví zaklínadlo flamio. V ruce se mu okamžitě zjeví ohnivá koule, která už proti tobě tolikrát letěla... Tak nějak před ní automaticky mírně ustoupíš, protože tě nikdy nenapadlo, že by mohla být i tvůj spojenec... "Tak si to zkuste. A nezapomeňte si hlídat proud magie. Čím více jí do kouzla pustíte, tím bude silnější, ale zároveň vás více vyčerpá." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Svěřila jsem se mu s tím, že nemám žádné zkušenosti a zdá se, že hned na to, bylo rozhodnuto, že se to změní. Znovu mě začal líbat a já proti němu neměla žádnou obranu a asi bych ji ani nechtěla. Ani nevím kdy, ale začali jsme se navzájem svlékat, zjistila jsem, že bych mu nejraději tu košili roztrhla, namísto zápasení s knoflíky, jak se mi chvěli prsty. Zamrkám a uvědomím si, kde jsme. Odtrhnu se od něj a vstanu, popadnu ho za ruku a vytáhnu na nohy. „Tady ne. Není tu dost místa.“ Řeknu zadýchaně a odvedu ho do své ložnice. Nechtěla jsem, aby to všechno proběhlo na pohovce. V ložnici jsem se k němu znovu otočila a konečně se mi podařilo mu rozepnout tu košili. Musím říct, že jsem nečekala, že se to stane tak rychle, ale... možná že se to dalo očekávat. Chodili jsme kolem sebe tak dlouho po špičkách, jeden druhého jsme chtěli a tak to bylo na spadnutí. Objala jsem ho kolem pasu, políbila ho na klíční kost a přejela rty po teplé kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Strhneš z Nyose košili a poprvé v pohasínající záři magického krystalu spatříš jeho opálené a pořádně vypracované tělo. V tomto se Tajní asi od bojových moc neliší. I oni si na svých tělech zakládají... Přejedeš rukou po Nyosově břišních svalech a políbíš ho na klíční kost. Svalíte se na postel, zář krystalu už téměř úplně pohasne. Nyosovi se podaří dostat tě ze šatů a políbí tě na krk. Potom s polibky postupuje níž, až k odhaleným ňadrům. Potom si stáhne kalhoty a jednou rukou si tě nadzvedne, aby druhou z tebe sundal spodní prádlo. Nakonec tě položí na záda a rozevře ti stehna od sebe. Leží nad tebou, cítíš jeho voňavý dech. Jeho ruku ucítíš tam, kde se tě ještě žádný jiný muž nikdy nedotkl. začne rukou pohybovat a ty se za chvíli kroutíš a vzdycháš slastí. Potom ale najednou přestane a zeptá se: "Připravená?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mě svlékl, stihla jsem se zastydět jen jednou a na chvíli. Během chvíle mé rozpaky zmizeli, když se mě začal znovu dotýkat a líbat. Mozek vypověděl službu a zůstal jen instinkt a touha. Prohlédla jsem si ho se zatajeným dechem, byl krásný, nevyrovnal se ani mým představám. Na okamžik jsem měla pocit, že bych se měla zakrýt. Strnu, když ucítím kde se mě dotkl a ucítila jsem náhlý pocit paniky. Ale zase mé obavy zvládl zahnat, netušila jsem co všechno se dá dělat pouhými dotyky. Potěšila mě jeho ohleduplnost, když se mě zeptal jestli jsem už připravená. Zadívám se na něj, v očích kromě touhy i důvěru. Přikývnu, že ano a pak k němu vztáhnu ruce, abych ho uvítala ve svém náručí. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro II. lekce magie Připadám si jak natěšené dítě, které dostalo oblíbeného učitele a nemůže se dočkat, co si z dnešní lekce odnese. „Ohnivá koule je jednoduchá? V Akademii magie mi moc nepřišlo, že by tamější děti sesílaly ohnivé koule, jako kdyby se nemetelilo.....“ „.....pokračujte prosím mistře Pertere, má mysl pleta věci, co nejdou dohromady.“ Pečlivě poslouchám a vnímám každé jeho slovo a gesto. Jakmile začne větou: „Jak už víte, většinou je ke kouzlu potřeba slova a gesta. Zatímco slovo určí element, gesto určí použití.“ Hned si vybavím naši I. lekci magie, kterou jsem absolvoval předtím, než jsem odešel na shromáždění. „Mám otázku mistře. Kdy se mám přesně soustředit na proud magie? Mám už ve své mysli mít předem určeno, kolik síly se budu snažit do toho vložit, nebo to je až v momentě, kdy se jedná o poslední prvek kouzla?“ „Jak to jen říct. U prvního příkladu, kdy pronesu Flamio a trhnu rukama, tak proud magie soustředím v momentě, kdy pronesu Flamio nebo až tehdy, kdy trhnu rukama?“ „A jestli ano, tak je to stejné i u zapálení prstu? Lusknu prsty, kdy ještě nemám soustředěnou vůli a až tehdy kdy pronesu Flamio vlastně určím, zda z prstů budu mít dvě svíčky nebo z nich půjdou proudy ohně? Jak to probíhá v magickém souboji? Mág přece musí mít vždy možnost určit, zda k onomu kouzla nepřidá ještě víc síly nebo naopak sílu z onoha kouzla ubere či ho úplně zruší, ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Probudíš se ráno se zvoněním krystalu. Okamžitě si vzpomeneš na včerejší večer a uvažuješ, jestli to nebyl jen sen. Jenže kdyby byl, určitě bys nespala nahá a v troše zaschlé krve. Trochu se zastydíš, když si uvědomíš, že jsi včera hned po skončení usnula. Nyos tě potom jen přikryl. Byla to úžasná noc. Nyos panic rozhodně nebyl. Moc dobře věděl, co má udělat a kam má sáhnout... Po nezbytných úpravách, abys vypadala jako člověk, sejdeš dolů do jídelny. Když se objevíš, Nyos se zase zazubí a políbí tě. "Dobré ráno." Usměje se.Snídaně je připravená. Nějaká šunkosýrová roláda a čerstvý chléb. Nyos se určitě ještě přemisťoval do města. Uvařená je i káva a čaj. Oblečený je v podhávových botách (něco jako dnešní tenisky ;-) ) a podhávových kalhotách, které měl včera. Na sobě má bílou košili, kterou jsi včera měla chuť roztrhat. Vrchní tři knoflíky má rozepjaté. Na čele má čerstvý strup. Vzpomeneš si, jak jsi mu ten starý v noci seškrábla. Ne všechna krev na prostěradle je tvoje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mistr Perter se pousměje. "Podle mě by ohnivou kouli děti v pátém ročníku akademie zvládli. Jenže učitelé je samozřejmě nenechají takové smrtonosné kouzlo vyvolat." Položí ruku dlaní dolů, prudce jí otočí a současně zamumlá "flamio". V dlani se mu okamžitě objeví ohnivá koule a on ji sevře prsty. Několikrát rukou otočí a kouli pořád drží jako nějaký balónek. "Předem musíte vědět, kolik magie tomu chcete dát. Jakmile kouzlo vyvoláte, se to stvoří samo. Důležité je pořád myslet, kolik do toho chcete vložit magie." Stlačí prsty k sobě a koule zhasne. "To ovšem platí jen u jednorázových kouzel. Blesk, různé koule, ledové šípy, odhazování... U kouzel přetrvávajících je to něco jiného. To je třeba dálkové škrcení, proud ohně, proud vody, ale i všechny štíty. To vám odebírá magii stále." Zamyslí se. "Jak bych to převedl do normálního života... Představte si třeba koryto řeky a na něm stavidla. Když vyvoláte ohnivou kouli, zvednete na okamžik stavidla a zase je vrátíte. Kolik protoče vody, to je vaše magie, která se zformuje v kouzlo. Ale když vysíláte ohnivý proud, nebo udržujete štít, je to jako kdybyste držel stavidla nahoře. ta magie vámi pořád protéká do toho kouzla. Jakmile stavidla zavřete - přerušíte tok magie - kouzlo se zhasne. Samozřejmě čím více stavidla otevřete, tím více bude protékat vody - magie - a tím bude proud řeky - kouzlo - silnější." Podívá se na tebe, jestli jsi to pochopil. Potom ti odpoví. "Mělo by se to provádět současně. Nebo můžete zaklínadlo říct setinu sekundy předtím, než provedete pohyb ruky." Vysvětlí ti. "Budu vás to zatím učit takhle. Později vás můžu naučit, jak se vyhnout vyslovování zaklínadla, ale zatím ne." Odmlčí se. "Magické souboje zatím vynecháme... Magickým soubojem totiž není, když se dva mágové krčí někde v zákopech a střídavě po sobě hází koule energie. Magickým soubojem je, když se dva mágové k sobě postaví čelem a střetnou se v opravdovém souboji magie. Kdyby se proti vám nějaký mág v současné chvíli takhle postavil, tak utíkejte, co vám nohy stačí... Ale i v magických soubojích je to tak, jak jsem říkal. Jednorázové kouzlo - předem určíte, kolik chcete magie. Přetrvávající kouzlo - stále dodáváte magie. Jednorázové kouzlo se dá samozřejmě posílit i ve chvíli, kdy už je vyvoláno, ale zatím se soustřeďme na to, abyste jednorázové kouzlo vůbec vyvolal." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaLevou nataženou rukou udržuješ před sebou tvrdý štít. Cítíš, jak ti rukou prochází slabá stužka magie, která se při styku s dlaní mění na tvrdý štít. Tento druh štítu neubírá moc energie, když je v klidu. Jakmile je ale pod palbou, je to horší. Pravou ruku máš taky nataženou před sebou, ale máš trochu přikrčený loket. Dlaň máš otevřenou a jsi připravená ji vmžiku sevřít do pěsti a mága zadusit. Když na postavu zavoláš, mág v černém hávu se otočí. A ty spatříš, co dělal, když byl zády. Držel před sebou kouli energie a neustále ji zesiloval. Šokem se ti vytřeští oči a sevřeš pravou ruku v pěst. To muže sice začne škrtit, ale stihne po tobě poslat obří kouli energie. Tvrdý štít bez dodání obrovského množství energie nebude mít nejmenší šanci. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Připravím se k obraně levou rukou, proud magie procházející v ní mě uklidňuje, pravačku si nachystám k útoku - škrcení. Když na mága promluvím, otočí se. T-tolik síly... sakra! Tomu je blbý nápad uhýbat. Takže... Když jsem viděla kouli, rozšířily se mi zorničky a automaticky jsem sevřela ruku v pěst. Mága sice tím začnu škrtit, ale naneštěstí stihne vypálit kouli. Tomu se jednou rukou neubráním. Přestanu ho škrtit a dám do obrany i druhou ruku, snažím se štítu dodat potřebnou energii. Jak dlouho takovou kouli vytvářel? A kolik do toho musel vložit magie... to není dobré. Pokud se štítem ubráním, okamžitě pravou rukou zase začnu mága škrtit doufajíc, že nestihne poslat nic dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ráno jsem se probudila příjemně unavená a chvíli mi trvá než si uvědomím, že to vše nebyl jen sen. S rozpaky jsem vyměnila povlečení a šla se umýt a převléknout. Přemýšlela jsem, jak se po takové noci k Nyosovi chovat. Změní se něco? Když jsem sešla dolů přivítal mě Nyos i se snídaní, choval se úplně přirozeně a já své obavy vypustila z hlavy. „Dobrá ráno.“ Opětuji mu pozdrav a při polibku ho krátce obejmu. „Vypadá to dobře.“ Pochválím mu a uvědomím si, jaký mám hlad. Najedli jsme se a já pořád po Nyosovi pokukovala a sama pro sebe se usmívala. „V noci...“ Řeknu nakonec váhavě. „Se mi to moc líbilo. A jsem moc ráda, že jsi tu se mnou zůstal až do rána.“ Řeknu mu a usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaPřidáš ke štítu pravou ruku a začneš jej rychle posilovat. Moc dobře ale víš, že jej nestihneš dostatečně zesílit. Vzápětí do tvrdého štítu narazí koule a svět se ti rozmaže. Všechno se seběhne strašně rychle, ani to nějak nevnímáš. Víš jenom to, že tvůj štít absorboval většiny síly koule energie a potom se rozsypal. Zbytek koule se rozdělil a kus tě trefil, zbytek narazil do stěn a rozbil je. V dalším okamžiku cítíš strašlivý žár a padáš vzduchem. Vůbec nevíš, jak se ti to podařilo, ale zvládneš udělat jednoduché vzduchové kouzlo, které ztlumí tvůj dopad na útes. zlehka tedy dopadneš na kameny. Koule probila stěny a vyhodila tě ven. Pořád z nebe padají provazy vody. Na tváři jsi popálená. Bílý háv je černý a ohořelý. Navíc cítíš i zápach spálených vlasů. Z úst vyplivneš chuchvalec krve. Jazykem rychle zkontroluješ zuby, ale ty jsou v pořádku. Postavíš se a odklopýtáš kousek od věže. Temný mág se objeví v kouzle proražené díře a seskočí dolů. Na posledním metrů ztlumí dopad a lehce dopadne. Okamžitě se k tobě vydá a háže přitom ohnivé koule. Jednou levou, podruhé pravou, pak zase levou... Pořád máš nějakou magickou energii k dispozici, už jí ale není mnoho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se jen zazubí a nají se s tebou. Potom rychle společně pomocí kouzel umyjete nádobí a vyjdete spolu před věž. Nyos si přivolá bílý háv a obleče si jej. Vážně, v bílém hávu vypadá ještě nezvykleji, než bez hávu. Potom se chytíte za ruce a přemístíte se do Akademie. "Dneska nemám žádnou akci." Usměje se Nyos spokojeně, když ruku v ruce zamíříte do Akademie a projdete vstupní halou plnou soch zamračených čarodějů. Potom vstoupíte do Akademie, kde tě Nyos políbí na rozloučenou, má teď hodinu, zatímco ty teď máš zase volno, než máš druhou hodinu čtvrťáky. když tě Nyos políbí, několik asi desetiletých děti, tedy asi první třída, se k sobě seběhne a začnou to rozebírat. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Neeee! Těsně před dopadem si uvědomím, že to zdaleka nevykryji celé. Následně se mi rozmaže celý svět a jediné, co cítím je ohromný žár a necítím zemi pode mnou. Je.. po mě? Ani nevím, jak se mi povedlo utlumit pád, že zlehka dopadnu na útes. Teď to... všechno skončí? Proudy vody chladí spálenou tvář. Unaveně se převrátím na všechny čtyři a otevřu oči. Ve vzduchu okolo mne se mítí pach spálených vlasů a látky. Vyplivnu na zem krev a zkontroluji zuby, které jsou jakýmsi zázrakem všechny. Jak jednoduché by teď bylo nechat se jím zabít. Ale to ne. Nesmím zklamat mistru. Co by asi řekla na to, že se nezvládnu ubránit kouzlu? Pomalu se postavím a doklopýtám se kousek od věže, aby mě nezabil nějaký kus padající zdi, kdyby se věž rozhodla sesypat. Otočím se na ní a vidím akorát lehce dopadajícího mága, který po lehkém přistání zamíří ke mě metaje ohnivé koule oběma rukama. Zkusím uhnout a připravím si ruce na kouzlení, ačkoliv mi již moc magické energie nezbývá. Zkusím po něm vyslat nejrychlejší blesk, jakého jsem schopna, mířím přitom na hruď. Poté, co pošlu blesk ho opět začnu škrtit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přemístili jsme se do Akademie a v ruku v ruce jsme šli a že nás vidí nám bylo upřímně jedno. Nyos mi prozradí, že dnes nemá žádnou akci. „Dobře. Uvidíme se později.“ Rozloučím se s ním, políbíme se což vidí prvňáci a hned o tom začnou breptat. Když jsem kolem nich procházela, vesele jsem na ně mrkla. Teď jsem měla ještě čas, takže jsem znovu zamířila za Lohanou. Zaklepala jsem a vešla. „Ahoj. Mám novinky.“ Houknu vesele. „Máš čas?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro II. lekce magie Má poznámka Pertera zřejmě pobavila. „Copak oni je v Akademii neučí jak útočit? To je učí jen teorii a ochranná kouzla či méně smrtící kouzla?“ Mistr Perter opět zopakuje postup pro vykouzlení ohnivé koule, udržující ji ve své ruce. Perter dál pokračuje o síle, vložené do kouzla. Demonstrativním gestem pak stlačí prsty k sobě a koule se před mýma očima rozplyne. Proč mi ten princip přijde tak známý? Je to stejné jako když se rozhoduji v boji, kolik síly proti soupeři použiji. Mezitím poslouchám jeho přirovnání do normálního života. Kývnu na znamení pochopení, při opětovném očním kontaktu. „Dobře, rozumím. Tak teď přejdeme od teorie k praxi.“ Zavřu oči a soustředím se. Dívám se sám na sebe v mé mysli, snažíc se najít to nepatrné množství probuzené síly a oddělit z něj malou část, kterou chci použít pro seslání kouzla. Je to jako sahat do nádoby s vodou. Aspoň tak mi to přijde. „Tekutina“ je řídká, kluzká, snadno protékající mezi prsty. Přijde mi, že bych takhle mohl strávit věky a ničeho bych nedocílil. Pak mě to ťukne. Proč se snažit najít jinou cestu, když mi ji mistr Perter už ukázal? Má dosavadní představa se rozplyne a postupně ji nahrazuje stavidlo, zadržující přehlédnutelné množství vody. Člověk by hned zapochyboval o praktičnosti ono stavidla. Zvednu záklopku, abych tak pustil „vodu“. Zvednu ji jen na okamžik a pak zase zavřu, ale ven se nedostala ani kapka. Pootevřu stavidlo o kapku déle než posledně. Čekám...čekám, nakonec po pěti vteřinách se skrz stavidlo dostane nepatrné množství tekutiny. V ten okamžik otevřu oči a má lehce předpažená pravá ruka s dlaní směřující dolů se rychle otočí vzhůru a do toho pronesu: „Flamio.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když zaklepeš, ozve se vyzvání, abys vešla. "Ahoj." Pozdraví tě Lohana a otočí se na profesora, který sedí u stolu proti ní. "Rozumím. Můžete jít. Nashledanou." Postarší profesor přikývne, pozdraví se s tebou a rozloučí se s Lohanou. Pak odejde a zavře za sebou dveře. Lohana se na tebe usměje. "Jaké novinky?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také jsem profesora pozdravila a počkala než odešel. S úsměvem se otočím na Lohanu. „První k práci. Mé stanoviště je připravené.“ Řeknu a vysvětlím ji, jak to tam u mě bude probíhat. Zvlášť jsem pyšná na své figuranty a simulace, které jsme vytvořili. „No a k tomu druhému.“ Stejně se trochu začervenám. „Včera večer se znovu stavil Nyos a no... tak nějak se to vyvinulo v to, že... jsme spolu strávili noc.“ Začervenám se ještě víc, ale stejně se usměji. „Musím říct, že jsem nečekala, že to přijde tak rychle, nakonec spolu jsme oficiálně... heh... dva dny. Ale myslím, že je to tím, jak jsme kolem sebe takovou dobu kroužili. Čekali jsme dost dlouho.“ Znovu se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na to mají dost času u mistra." Odpoví ti mistr Perter ještě před tím, než zavřeš oči a začneš se soustředit na vyvolání ohnivé koule. Uvědomíš si, kolik chceš použít energie a potom otočíš dlaň vzhůru. Cítíš, jak ti rukou proteče pramínek magie a v dlani se formuje do podoby ohnivé koule, která ti teď plápolá v ruce. "Výborně. Velmi dobře." Řekne Perter. "Teď bychom se měli přesunout do sklepení a procvičit si míření na figurínách. To taky není nic jednoduchého." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro II. lekce magie „Flamio.“ Po vyslovení onoho slova se v mé ruce objeví ohnivá koule. Koukám se do těch „žijících“ plamínku, pohybující se na mé dlani. „To...to je nádherné.“ Nevím proč mě to tak ohromuje. Ostatní by se nad tím asi tak nerozplývali, ale pro mě je to zkrátka něco nového, přinášející mi potěšení. „Tak pojďme do sklepení.“ Sevřu prsty kolem ohnivé koule a udusím ji tak, jak Perter předtím, nebo se o to aspoň chci pokusit. Rozhodně nechci jít s ohnivou koulí po sídle. Ještě bych mohl něco zapálit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Výborně." Přikývne Lohana na zprávu o stanovišti. Potom se na tebe překvapeně podívá. "No páni! Gratuluji! Vy jste na to teda rychle vlítli..." Zavrtí hlavou a zasměje se. "Ale buď v klidu, dva dny jsou v pohodě." Vytáhne ze skříně láhev vína a nabídne ti sklenici. "Já třeba přišla o panenství v šestnácti ve stájích na seně s nějakým podkoním, od kterého jsem ani neznala jméno. A zrovna uprostřed přišel můj mistr..." Lohana se při té vzpomínce mírně začervená. A nalije si, případně i tobě. Potom si můžete krátce připít, budeš-li chtít. "Jdeš na snídani?" Zeptá se tě potom. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nádherné je to teprve ve chvíli, kdy vám ty plamínky tančí po celém těle a vy se hezky pomalu a v neuvěřitelných bolestech rozpadáte na prach." Zamumlá Perter suše. Potom dlaň sevřeš v pěst, ozve se zasyčení a tvá první ohnivá koule zhasne. Potom zamíříte do stejného sklepení, kde jsi byl magii učen i poprvé. Stejné ohořelé, ale chladné zdi. "Není to tak jednoduché, jako házet míčky." Upozorní tě Perter a mávnutím ruky vytvoří na opačné straně místnosti čtyři terče. Perter zvedá ruku, současně ji otočí a vytvoří ohnivou kouli, pak rukou škubne vpřed a koule vyletí a zasáhne jeden z terčů. To všechno během jediné sekundy. Terč vzplane a po dvou sekundách je z terče jen ohořelý zbyteček, po dalších dvou jen hromádka popela na zemi. "Ale za začátku to dělejte jako s míčkem. Nemusíte to hned vytvářet a házet jedním pohybem... hezky si uvědomit magii, vytvořit kouli a opatrně hodit. A prosím vás, nehoďte si ji pod nohy..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaKdyž natáhneš ruku, abys vyslala blesk, temný mág vytvoří tvrdý štít, do kterého vzápětí blesk vrazí. Potom ruku natáhneš znova a sevřeš ji v pěst. Temný mág se jednou rukou okamžitě chytí za krk a jde do kolen. Po dvou sekundách ale jednou rukou mávne před sebou a ty cítíš, jak mizí tvé magické pojení s kouzlem. Magická energie přestane proudit a dusivé kouzlo se zruší. Muž se opět zvedne. Zavrávorá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zrudnu ještě víc a zase se zasměji. „No ano. Díky.“ Překvapeně zamrkám, když mi řekne, kdy a s kým bylo její poprvé. „Vzplanutí vášně s panem neznámým?“ zeptám se překvapeně. „A ještě k tomu přišel mistr...“ Zatvářím se soucitně. To musel být teda trapas. Přiťuknu si s ní a napiji se. „Půjdu s tebou, ale jíst nebudu. Nyos nám připravil snídani tak jsem najedená. Ale mám čas, hodina mi začíná až za tři čtvrtě hodiny.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „To máš být sarkasmus mistře Pertere?“ pozvednu nad jeho poznámkou obočí. Následně zamíříme do sklepení, kde se konala má I. lekce magie. „Bude ono někdy něco lehké z tohohle oboru?“ pronesu ironickým tónem. „Dobře“ a uposlechnu jeho rady. Začnu stejně, jako předtím. „Flamio“ pronesu poslední součást kouzla a v ruce se mi snad opět zhmotní ohnivá koule (59%) a pak se ji pokusím hodit jako míček (55%) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já vůbec nevím, co mě to popadlo. Navíc nebyl vůbec hezký..." Zašklebí se Lohana, když dotykem zamkne dveře ředitelny. "Jo, naštěstí byl mistr dost diskrétní. Odešel, nechal mě obléct a potom jsme se v tichosti vrátili do věže." Zazubí se. "A potom mě šíleně seřval. Ale nikdy už o tom nemluvil." Dojdete do jídelny, kde si Lohana vyzvedne bábovku a potom se obě usadíte ke třem dalším unaveným profesorům u učitelského stolu. Užiješ si nezávazné odlehčené konverzace a po snídani zamíříš ke svému kabinetu. Vyjdeš schody a zajdeš za roh a otevře se před tebou scéna. Rech přitlačil ke zdi Taima a svýma šunkatýma rukama mu dává do jednu ránu za druhou. Do břicha, obličeje a zase do břicha. Vypadá to dost vážně a nikde to není Awan, aby Recha jako vždy zkrotil. Než ale stihneš udělat ke dvojici krok, ozve se zapraskání a do Recha udeří blesk, který Taim na svou obranu vyvolal. Rech odletí několik metrů dozadu, narazí do jednoho ze sloupů a bezduše se sesune k zemi. Vlasy a oblečení ohořelé, kůži osmahlou. Taim se sesune k zemi a tiše pláče ve své krvi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dobrá nálada se vytratila jakmile jsem uviděla tu násilnou scénku. Než jsem stačila však zasáhnout. Taim se rozhodl bránit, bohužel dost špatným způsobem. „Do háje!“ rozběhnu se k Rechtovi a vyšli telepatickou zprávu na ošetřovnu, že tu hned potřebuji pomoci. Uhasila jsem Rechtrovi vlasy a pak začala kontrolovat puls, jestli mu elektrický výboj nezastavilo srdce. Taim byl sice ošklivě pomlácený a asi na tom nebyl ani dobře psychicky, ale nebyl v ohrožení života. Pokud Recht nedýchal začala jsem hned s oživováním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemusíš být léčitel, abys věděla, že je to s ním špatné. Elektrický výboj docela solidní síly z bezprostřední blízkosti mu opravdu zastavil srdce. A můžeš jen doufat, že mu žár neusmažil vnitřní orgány. V takovémto případě by možná měli šanci tak akorát nejvěhlasnější léčitelé. Zahájíš magickou resuscitaci, která je dvakrát účinnější než ta obyčejná, zatím ale bez odezvy. Během chvilky jsou u tebe dvě další léčitelky. Jako profesorka léčení jsi jejich nadřízená a tahle záchranná akce je na tobě. Jedna léčitelka ti začne okamžitě pomáhat s resuscitací, druhá jde prohlédnout Jeida. "Několik polámaných žeber a těžký otřes mozku." Zní její závěr. Potom přiběhne několik dalších zavolaných učitelů, včetně druhého profesora léčení a Nyose. "Resuscitaci blesky." Navrhne Nyos a poklekne k Rechovi. Nyos navrhuje přímé vysílání sérií magických blesků do hrudníku. Dost riskantní metodu, mohou se popálit plíce a získat se mnoho dalších zranění, ale šance na úspěch se několikanásobně zvýší. Používá se to jako poslední řešení. Nicméně tato opravdu radikální metoda má spousty odpůrců... "Chcete ho zabít?" Vyštěkne na Nyose profesor léčení. "No mrtvější už nebude..." Odpoví Nyos okamžitě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otázku, zda-li se jedná o sarkasmus, Perter s pousmáním přejde. Když dorazíte do sklepení a ty položíš další otázku, Perter odpoví: "Třeba se vyčerpat a zemřít. To jde docela snadno." Kývne mistr mág s úsměvem. Potom úspěšně vyvoláš ohnivou kouli a začneš házet na terče. Opravdu to není tak jednoduché, koule jako kdyby se zpočátku snažila letět někam úplně jinam. První terč trefíš tak, že míříš na ten, co stojí ob jeden dál. Další terč už ale netrefíš, protože ti dojde to málo energické energie, co má tvé tělo v tuhle chvíli k dispozici, a ty nemůžeš vytvářet další koule. "Na začátek ale dost slušné." Pochválí tě Perter. "Bude asi čas oběda, tak se pojďme najíst." Na oběd je srnčí na víně a po obědě máš zase volno, pokud Morunt teda s něčím naléhavým nepřiběhne, jako to občas dělá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Někdo vezměte Taima na ošetřovnu a postarejte se o něho.“ Nařídím. „A ti co nemůžou zatím nijak pomoci ať drží dál studenty.“ Měla jsem obavy. Recht na resuscitaci nereagoval a každá sekunda mu dávala menší šance na přežití, nemluvě o poškození mozku. Nyos navrhne blesky, zvážím to. Byla to poslední možnost. „Nyos má pravdu. Resuscituji ho tu od okamžiku kdy ho blesk zasáhl a žádná reakce. Tohle může být naše poslední šance...“ Řeknu zachmuřeně a pokračuji v oživování, ale pořád žádná změna. Na okamžik zavřu oči. Dej bože ať to přežije. Sice je to násilník, ale pořád je to ještě chlapec a z toho může vyrůst. „Dobře... musíme to risknout. Použijeme elektrické výboje.“ Promnu si ruce. „Nedotýkejte se ho.“ Chci, aby ustoupili. V duchu se pomodlím a vyšlu mu do těla slabé výboje, hned zkontroluji jeho stav, pokud se nic nezmění pokračuji. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Mág sice štítem stihne odrazit rychlý blesk, ale škrtící kouzlo které přišlo za ním už ne. Tohle asi nebude vše, ne? Mág sice téměř okamžitě jde do kleku, ale též mi brzy kouzlo zruší. Začne vstávat a zavrávorá, pravděpodobně stále z nedostatku dechu. Teď ho musím dát, než se vzpamatuje! Pošlu po něm ohnivou kouli, pokud mi jí odrazí, zkusím ho začít znova dusit. Zároveň se k němu zkusím trochu přiblížit, abych ho v tu chvíli, kdy uhýbá nebo ruší kouzlo mohla zkusit srazit k zemi. Měla jsem ho telekinezí srazit z toho útesu, dokud vrávoral, chyba. Možná rozději. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „To by mě dozajista mohlo potkat a nebránil bych se tomu, kdybych tím vzal sebou všechny ty církevní a magické červy.“ Vidím jak má koule míří k cíli, ale ne k tomu, který jsem původně vybral. Tak jako tak, zasáhnu cíl. Cítil jsem neuspokojení ba co víc, pocit jakéhosi selhání. „Zkusím to ještě.“ chtělo se mi říct, ale uvnitř jsem cítil, že tohle byla moje poslední rána, na další mi už nezbývala žádná energie. „Sliboval jsem si od sebe něco víc, ale budu se muset spokojit s tímto.“ Perteho návrh ohledně jídla mi vyhovoval. Chvilku ještě postojím na místě, abych se asi ubezpečil, že jsem v pořádku a pak vyjdu s Perterem do jídelny. V případě Moruntovi nepřítomnosti a žádných úkolů či povinností si půjdu zacvičit. Pomáhá mi to se odreagovat a načerpat sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jedna z léčitelek zvedne Taima a pomůže mu na ošetřovnu. U Recha klečí 5 lidí se zkušeností s léčením. Krom tebe je zde taky Lohana, léčitelka z ošetřovny, další profesor léčení (dočasná náhrada za Samotora, který má dovolenou) a v neposlední řadě Nyos. Ostatní učitele jdou zpět za dětmi, aby normálně pokračovali ve výuce, nebo aspoň suplovali. Ukončíš magickou resuscitaci, tedy klasickou masáž srdce s postupným uvolňováním magie, a Nyos roztrhne Rechovi triko. Potom dají všichni ruce pryč a ty vyšleš první elektrický výboj. Lohana vyzkouší puls, profesor léčení dech a oba zavrtí hlavou. Tak následuje další výboj, silnější. Rech sebou škubne a oba profesoři znova zkontrolují životní funkce. Lohana kývne. "Mám puls." Následuje i přikývnutí druhého profesora. "Mám dech..." Skloní ucho blíž k chlapcově ústům. "Ale blesky mu poškodily plíce!!!" Nyos natáhne ruku nad Rechovu hruď a zamumlá příslušnou formuli vysoce pokročilého léčivého kouzla. Nevyléčil mu plíce, ale dočasně je kouzlem nahradil. Kouzlo teď bude nějakou dobu vodit kyslík rovnou do krve a oxid uhličitý z ní odebere. Zdá se to složitější, než vyléčit plíce, ale plíce se léčí velmi těžko a je to hodně riskantní. "To nechám na jiných." Zamumlá Nyos, jako by sledoval tvé myšlenky. "Přivolejte někdo léčitele Věže Vysoké magie." Profesor kývne a vydá se telepaticky kontaktovat Věž. Léčitelka mumlá kouzla, která mají zjistit stav vnitřních orgánů. Z nejhoršího jste ale venku, zdá se. Lohana se vsedě opře o jeden sloup a těžce vydechne. Nyos se k tobě obrátí. "Skvělá práce." Kývne uznale. Lohana se na tebe podívá taky. "Co se vůbec stalo?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Recht naskočil, oddychla jsem si. „Konečně.“ Jenže ještě nebylo po všem. Poškodila jsem mu plíce, ale to zachránil Nyos. Měla jsem chuť se vysíleně svalit, ale zůstala jsem u Rechta klečet a kontrolovala ho než sem dorazí někdo z Vysoké Věže. Budou ho muset přesunout tam. Podívám se na Nyose. „Nezvládla jsem to sama. A... ještě není vyhráno.“ Řeknu a zachmuřím se. Lohana se zeptá co se stalo. Promnu si kořen nosu. „Nevím jak to začalo. Kdo koho vyprovokoval. Ale když jsem přišla Recht zrovna Taima surově mlátil. Nebylo to vůbec hezké. Recht opravdu běsnil. A než jsem stačila to zastavit Taim použil kouzlo.“ Zavrtím hlavou. „Budeme muset kontaktovat rodiče. A nějak to všechno urovnat.“ Měla jsem obavy aby Rachtovi rodiče byli rozumní a nepožadovali by vyloučení viníka. Je mi jasné, že za to co se stalo mohu obě strany, ale taky jsem chápala to jak to dopadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Perter zavrtí hlavou. "Byl by zázrak, kdybyste se trefil napoprvé. Je dobře, že jste se nepopálil a s tím se pro dnešek spokojíme. A nevěřil byste, jak rychle může ohnivá koule zabít mág, co ji vyvolal. Stačí, aby vám vypadla..." Jdete spolu do jídelny, kde si necháte naservírovat chutný oběd. Perter se usadí k tobě, pustí se do jídla a pohrouží se do svých myšlenek. "Dobrou chuť." Ozve se za tebou Moruntův hlas. Tvůj magický pobočník se usadí vedle tebe, dál od Pertera, a i on se usadí do jídla. U toho ale řekne: "Mágové ve svých raziích nepovolují. Likvidují úplně všechno. Veškeré zlodějské cechy, i ty nejmenší kulty, kterých tady za těch dvacet pět let vyrostlo jak hub po dešti. Dobrá zpráva je, že už víme, kdo raziím přímo velí. Je to velmistr Deltan Akin, nedávno jmenovaný člen Rady. Ví o kultech docela dost, aby ne, když ještě nedávno stál na naši straně barikády. Špatná zpráva je, že si ho Věž hlídá jako oko v hlavě, nemáme šanci se ho zbavit. Vydatně mu ale pomáhá Nyos Itara, člen Tajných sborů. Ten zlikvidoval úplně sám pět kultů s už docela solidní silou." Informuje tě. "Rád bych se zbavil alespoň Itary. Toho Věž nechrání vůbec, asi se nechce se členem Tajných sborů otravovat - tihle mágové nejsou moc populární. Každopádně jeho ztráta by asi Věž docela zasáhla, rázem by se zmenšila úspěšnost jejich razií." Nechá tě chvíli přemýšlet a vezme si pár dalších soust, než řekne: "Chtěl bych povolení k útoku na něj. Dvacítce mágů se v žádném případě nemá šanci ubránit." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rech už mohl počítat s tím, že do mágů se pěstmi prostě nemlátí. Já být Taimem, tak ho skosím už dávno." Zabručí Nyos a posadí se k Lohaně. "To zas bude." Zamumlá Lohana a promne si spánky. Vůbec nevypadá nadšená při představě blížící se příjemné konverzace s rodiči obou studentů. "To ti fakt nezávidím." Kývne Nyos tiše, pak se vrátí profesor léčení s tím, že mágové jsou na cestě. Léčitelka navíc dokončí Rechovu kontrolu. "Vnitřnosti usmažené nejsou. Taim vyslal poměrně slabý blesk. Rech má ale velmi slabé srdce, takže ho poslal k zemi i slabší výboj." Řekne léčitelka a pořád se nad Rechem sklání. "Závěrečné zkoušky zítra ale platí, nehodlám z toho před všemi dětmi dělat takové drama. Už tak stačí ty drby, co se roznesou. Nemusíme je přiživovat."" Řekne Lohana. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Po pravdě... být v jeho situaci asi bych udělala to samé. I když bych spíš použila omračující kouzlo. Ale myslím, že on udělal co ho napadlo jako první.“ Zadívám se na Rechta. „Snad si z toho vezme ponaučení.“ Vzdychnu. Podívám se na Lohanu. „Jestli chceš, tak ti pomůžu a budu u toho až se to s rodiči bude řešit.“ Nabídnu ji. Přijde léčitelka a zhodnotí Rechtrův stav. Přikývnu. Zadívám se na Lohanu. „Nevím Lohano. To mi nepřijde jako dobrý nápad. Myslím, že bychom jim měli říct pravdu. Aby si z tohohle taky něco vzali. Ale jestli to tak chceš.“ Řeknu. Počkám než se dostaví mágové z Veže. „Půjdu se podívat na Taimena.“ Řeknu ostatním a vydám se na ošetřovnu, |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lohana vděčně přikývne. "Díky." Pokrčí rameny. "Řekneme jim, k čemu došlo, ale na jak moc vážné to bylo." Potom rozhodně zavrtí hlavou. "Ale posunovat zkoušky nebudu." Po chvíli se objeví dvojice bojových mágů s bílými rukávy, což je znak léčitelů. Ti už si Recha stabilizují, aby při přemístění nedošlo ke zhoršení jeho stavu, což se při přemístění se zraněným stává, a potom se přemístí k Věži. Učitelé se potom rozejdou. Nyos se vydá na svou hodinu, Lohana jde do ředitelny, profesor zamíří do sborovny a ty s léčitelkou zamíříte na ošetřovnu. Taim sedí na posteli a pije nějaký lektvar. Podle barvy a konzistence to bude jeden z těch odporných stabilizátorů, které se dávají snad po každém zranění. Jinak fyzicky už je v pořádku, proti magickému léčení nemělo nemagické a nepříliš závažné poranění šanci. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Uvidíme se později.“ Rozloučím se a vydám se na ošetřovnu. Taim vypadal už dobře, ale to bylo jen z venku. Co uvnitř? Přistoupím k němu, sednu si vedle něj na postel. „Jak se cítíš?“ zeptám se a zadívám se na něj. „Můžeš mi říct co se stalo?“ požádám ho. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „A ony se zázraky z mé strany neočekávají?“ pronesu s pobavením v hlase. Informace o možné smrti, způsobené ztrátou kontroly nad tím, co bych třímal v ruce, mě přinutila polknout. Vejdeme do jídelny, usadíme se ke stolu a necháme se obsloužit. Perter si sedne po mé levici a sotva co začneme jít, se ozve: „Dobrou chuť.“ Podle hlasu hned poznám, že to je Morunt. „Díky, připojíš se?“ Jeho odpovědí je mi usazení po mé pravé straně a puštění se do jídla. „To mě nepřekvapuje. Kdo má moc, ji rád demonstruje. Navíc když jde o „společenské“ blaho, tak to vždy probouzí jakési zapálení, které dotyčné nutí, aby vše dotáhli až do konce.“ Takže dva cíle. Deltan Akin a Nyos Itara. V umění války se praví, že boj dotyčný nemůže vyhrát, pokud nezná svého nepřítele. Vyslechnu si Moruntův požadavek. „Ne.“ řeknu klidným hlasem. „Nejdříve uděláme to, na čem jsme se domluvili. Navíc....klidně to může být past. Jestli chceš, nasaď na něho pár mágů, ať ho sledují, ale a to zdůrazňuji, žádné útočné akce!“ pak dodám „Až všechno vyřídíme, tak potom budeme sbírat skalpy.“ Nípu se v jídle, mé tělo volá po nasycení, ale po mých slovech k Moruntovi mě hlad přechází. „Vím, možná jsem přehnaně opatrný, ale ta zpráva mi přijde divná. Jak říkám, nejdříve uděláme prioritní plán a pak se pustíme do těch dvou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Taim pokrčí rameny. "Už mě dali dohromady." Odpoví poměrně vyrovnaným hlasem. Jako by mu to, že Recha úplně sám porazil, dodalo sebevědomí. Jak říkal Nyos, jemu samotnému by nic nepomohlo víc, než to, že by sám zlomil agresora. "Já nevím. Potkali jsme se v prázdné chodbě a on po mně vystartoval. V posledních dnech to v něm hodně doutnalo. Vlastně od doby, co s námi všemi mluvil Jeid. Awan mu od té doby hodně přistřihoval křidýlka." Řekne ti, co se stalo, a potom s výrazem odporu znova upije lektvaru. "Jak je Rechovi? Chtěl jsem, aby přestal, tak jsem do něj vpálil docela silný blesk. Ale ne zas tak silný, aby mu mohl vážně ublížit." Zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaMág se se zuřivým vrčením ožene a srazí kouli stranou. Ta neškodně odletí kamsi do tmy a klesne do rozbouřeného oceánu. Když jej začneš znova dusit, už nezaváhá a rovnou máchne rukou a kouzlo zruší. Vymrštíš ruku před sebe a pokusíš se ho přímou telekinezí shodit z útesu, temný mág je ale připraven. Tvrdým štítem tvé kouzlo zablokuje. Potom útočí on a znova tě zasype sérií ohnivých koulí. Nemáš jinou možnost, než je zneškodnit pomocí tvrdého štítu, moc dobře ale cítíš, jak se ti zmenšuje zásoba magické energie. Temný mág roztáhne ruce a pak je rychle spráskne k sobě tvým směrem. Vidíš, jak se přelila energie z něj do kouzla a k tobě se obrovskou rychlostí rozletí kopí z bílé energie. Pokud do tebe narazí, okamžitě tě roztrhá na cáry. Tvrdý štít nemá cenu, takže se pokusíš uskočit, což se ti tak tak povede. Temný mág dal do útoku hodně síly a i přesto, že nejspíš ještě nějakou magickou energii má, teď mu bude malou chvíli trvat, než se sebere. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Položila jsem mu ruku na rameno, byl v pohodě. To jsem ráda. Ale jak se srovná s tím, že ho skoro zabil? Vzdychnu. „Vedl jsi si dobře. Po pravdě jsme se shodli na tom, že si to úplně zasloužil. Ale vyskytl se problém. Recht má slabé srdce... úplně zdravému člověku, by to nemělo nijak vážně ublížit. Ale jeho to málem zabilo. Teď je v péči léčitelů ve Věži magie.“ Řeknu mu. „Ale měl by být v pořádku. Problém je v tom, že tenhle incident se musí řešit s rodiči. Budete muset být oba potrestáni.“ Pohladím ho po vlasech. „Je možné, že Restrovi rodiče budou chtít abychom tě vyloučili. Ale neboj se. To nedovolím.“ Ujistím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Moje ohnivá koule byla úplně zbytečná, mág na ní akorát podrážděně zavrčí a srazí ji někam do hlubin oceánu. Škrcení se tentokrát naprosto mine s účinkem, zruší to téměř dřív, než se začne dusit. Zbytečné plýtvání cennou magií, ale jak bojovat proti mágovi? Prudce mávnu rukou před sebe, abych ho telekinezí srazila, ale mág to akorát zastaví štítem. Sakra, tohle je jako proti zdi. Hodně silným ohnivým proudem bych to asi prorazila, ale... no, nějak si nejsem jistá, jestli bych ho vzládla opravdu tak silný... vzhledem k mému momentálnímu stavu. Dříve, než vymyslím další krok, mág prošle zuřivou sérii ohnivých koulí. Vidím, že všemu se zdaleka nevyhnu a musím použít tvrdý štít, abych neskončila na popel. Magie... energie se ztenčuje, musím to ukončit co nejrychleji. Mága očividně napadlo to samé, spráskne ruce a já si všimnu ohromného množství energie tvořící bílé kopí, jak letí proti mě. Neudělám dvakrát tu pitomost. Pomyslím si, zatímco zkouším uhnout, po předchozí magické kouli štítu moc nedůvěřuji co se v blokování silných kouzel týče. Těsnééé Cítila jsem, jak kopí proletělo těsně okolo mě. Uhnout trošku pomaleji a je po mě... ale... copak, nějak se zadýchal. Téměř bez přemýšlení znovu prudce zkusím telekinezí srazit mága z útesu, nehledě na úspěch vyslat blesk a hned poté ho začít škrtit. Dříve, než se vzpamatuje aby to blokl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos přikývne. "Naši mágové teď hledají vhodné lokality k přesunutí štábu..." Řekne ti. "A na vaši smrti se taky pracuje." Pousměje se té větě a pak ale zavrtí hlavou. "Sledovat bych ho radši nenechával. Je to Tajný, se sledováním má zkušenosti a určitě by naše lidi odhalil. A pak by se někam stáhl a bylo by to v háji. Hlídáme jen některá jeho oblíbená místa." Otevřou se dveře a dojde k vám jeden z Moruntových lidí z druhého kruhu. Zastaví se před vámi a řekne: "Můj pane... U dveří se objevil velmi mocný temný mág a chce s vámi mluvit. S vámi a nikým jiným." Odmlčí se, ale potom dodá: "A přesně věděl, že chce mluvit s vámi. Neřekl, že chce mluvit s vůdcem kultu, řekl přímo se Shinxim dan Luntherem." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Morunt zrekapituluje zprávy o přesunu a mé smrti. Zasměji se stejně jako Morunt, pač to bylo fakt morbidní. „Dobře, tak jen ty místa, která uznáte za vhodné. Určitě nechceme, aby náš cíl zalezl někam, odkud bychom ho nemohli dostat ven.“ Otevřou se dveře, ale ne obvyklým způsobem, kdy se nejdříve zaklepe a pak se vstoupí. Jedinou omluvou dotyčného je spojitost s druhým kruhem. Pozvednu nad tou zprávou obočí a zapřu se zády o židli na níž sedím. „Objevují se mocní mágové jako houby po dešti, kteří navíc ještě znají mé jméno?“ procedím skrz zuby a podívám se na Moruntuna. Pochopil jsem, že se tu objevil velmi mocný temný mág. Otázkou zní, jestli patří k nám. Pokud by tomu tak bylo, tak by ho dotyčný znal a řekl jeho jméno, nebo aspoň určil jeho frakci. Navíc můj domácí úkol byl, abych přesně věděl kdo je póvl a kdo ne.Pěkně mě to rozčiluje. Najednou se tu někdo zjeví, o kom nevím ani ň a chce mluvit se mnou. „Dobře, zaveďte ho do mé pracovny, kde ho budu očekávat.......“ S tím skončím s jídlem a vydám se do pracovny. Jsem snad obklopen pitomci a budižničemy. Ne, zase klid. Musím se uklidnit. Chyba může pocházet z méně viditelných míst.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když mu řekneš, že ho málem zabil, jen se na tebe překvapeně podívá, ale jinak nijak nereaguje, Určitě něco cítí, ale patří k těm, co nedávají své city moc najevo. Potom kývne a pokrčí rameny. "Vyloučením z Akademie by svět neskončil." Odpoví ti poměrně klidně. "Pořád můžu studovat u mistra. A upřímně, a bez urážky, si nemyslím, že pokud mě budou chtít vyloučit, mohla byste proti tomu něco dělat." Pousměje se. "A Rechův bratr je v Akademické radě, takže až mě z ošetřovny propustí, půjdu si zabalit." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se. „Takhle to nesmíš brát Taime. Konečně se to začalo zlepšovat. Ano... svět se nezboří, ale bylo by to k tobě nespravedlivé.“ Zadívám se na něj. „Já toho mohu udělat víc než si myslíš. Možná zapomínáš, že nejsem jen obyčejná učitelka. Rozhodně to nenechám jen tak.“ Řeknu rozhodně. „Není fér, aby takový rváč, který mimochodem není ani moc talentovaný, vyštval pryč poctivě studujícího mládence jako jsi ty. Řekla bych, že jsi překonal už hodně a vytrpěl si dost na to, aby jsi se nechal teď takhle vyštvat.“ Zavrtím hlavou. Znovu ho pohladím. „Nedělej si starosti. Teď odpočívej. Tohle se už vyřeší.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt pokrčí nechápavě rameny a taktéž se zvedne. "Nevím, kdo to je. Temné kulty samozřejmě ví, že máme nového vůdce, ale jméno se nikde nezmiňovalo, pokud vím." Mág, který zprávu přinesl, přikývne a odejde. "Půjdu se podívat, co je to za mága." Řekne Morunt a přemístí se, zatímco ty zamíříš do své pracovny. Cestou do pracovny uvažuješ, o co může jít. Když dorazíš, objeví se Morunt, s mírně šokovaným výrazem. "Ten mág se jmenuje Drantiss. Buď vůdce, nebo určitě alespoň jeden z vůdců Karkarových dětí." Zavrtí hlavou. "Karkarovy děti byly svého času jediný kult, který se s námi mohl měřit. Samí temní mágové... Mohli být velká hrozba, ale nakonec se stali našim největším spojencem..." Zavrtí hlavou. "Ale Karkarovy děti se považovaly za mrtvý kult..." Potom se ozve zaklepání a Morunt se postaví kousek za tebe. Vedle Morunta se postaví Perter. Po vyzvání se dveře otevřou a dovnitř vstoupí muž v temně černém hávu. Přes hlavu má kápi, kterou si ale okamžitě shodí. Už ses naučil, že to je mezi mágy jakési přátelské gesto. Shození kápi ti odhalí velmi hezkou tvář černovlasého muže zdánlivě tak kolem pětadvaceti let. A přitom z muže před sebou cítíš magickou auru, jakou kolem sebe mívají ti nejmocnější mágové. Ale zatímco dobří mágové svou auru svazují a učí se disciplíně, tenhle mág nechává svou auru volně šířit a naopak si zakládá na divokosti své magie. Z té aury ti přejíždí mráz po zádech a ani si neumíš představit, jak se teď asi cítí Morunt s Perterem, kteří jsou na rozpoznávání aury cvičení. Drantissovy šedé oči, kterými se podívá do tvých, jako by patřily samotné Smrti. Ale opravdu nelze popřít, jak je muž před tebou krásný. Bezpochyby působením magie. V mysli ti vytane spojení "Ďábel s andělskou tváří". "Zdravím, Shinxi dan Lunthere." Na pozdrav kývne hlavou, ale nijak jinak ti neprokáže úctu. "Jméno mé jest Drantiss a jsem zde jako vyslanec kultu Karkarových dětí. Chtěl bych si pohovořit o možné vzájemné spolupráci..." Promluví temný mág. Hovoří klidně a přátelsky, v hlase mu ale neustále zaznívá lehký jakoby smrtící podtón, kterého se už ale snad ani nelze zbavit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To svět prostě je." Odpoví Taim s pokrčením ramen. "Ale věřím tomu, že Rech si z toho výboje něco odnese a zlepší se a to mi dává dostatečnou kompenzaci, byť bych byl vyloučen." Řekne. "Jste členka Rady mágů." Taim přikývne. "Ale člen rady jako jednotlivec nic nezmůže a Rada jako celek má na práci důležitější věci, než jednoho studenta. Akademie má na starost Akademická rada." Potom se něco dotkne tvé mysli. Je to spojovatel Věže Vysoké magie a jakmile uvolníš zábrany, oznámí ti, že za hodinu se má mimořádně sejít Rada mágů, ne kvůli kultům, ale kvůli volbě stálého Shalafiho. Mágové prostě musí mít stálého Shalafiho, který je bude reprezentovat venku. A dnes je první ze série schůzek, kde se budou probírat možní kandidáti a všechno kolem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Jsi hodný chlapec.“ Řeknu mu a potěšilo a překvapilo mě, že myslí na Rechta a že z tohohle si vezme ponaučení a bude lepší. Zpozorním, když se mi někdo telepaticky ozval. Povzdychnu si, zasedání. Poděkovala jsem a zrušila spojení. „Jak jsem řekla. Nedělej si starosti. Nějak to dopadne a i kdyby tě vyloučili, pomůžu ti pak aspoň najít mistra. Ale uvidíme. Dokážu být poměrně přesvědčivá.“ Pohladím ho a zvednu se. „Musím ještě zařídit pár věcí. Odpočívej. Uvidíme se.“ Rozloučím se s ním a zamířím za Lohanou, abych zjistila, kdy dojde k setkání rodičů, abych si to mohla nějak časově naplánovat. Nějak moc starostí, málo času... měla bych se nějaké zodpovědnosti zbavit, jinak budu brzy vyčerpaná troska. Problém je, že od Rady nemohu odejít, pak bych nic nemohla ovlivnit, ordinaci nemohu zavřít, lidé mě tam potřebují, školu nemohu opustit protože bych tím způsobila problémy Lohaně... takže vlastně mým osudem je stát se vyčerpanou troskou... výborně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZkouškaKdyž vidíš, že se mág nemůže vzpamatovat, prudce mávneš rukou a telekineze vymrští mága, nestačícího kouzlo zblokovat, do vzduchu. Nejspíš by vytvořil kouzlo, které by ztlumilo jeho dopad na útesy, ale vyšleš k němu ještě blesk, který jej ochromí natolik, že kouzlo už nevyvolá a rozbije se o útesy. To je jasné poučení, že ať jste jakkoliv mocný mág, smrti vzdorovat nelze. Po tomto zůstaneš stát a necháš do sebe bušit provazy vody. Čekáš, jestli se teď přesuneš zpět do Věže, ale nic se nestane. Rozhlédneš se a nakonec zůstaneš s pohledem upřeným k východu. Ze stínů se k tobě přibližuje postava. Ještě jí ani nevidíš do tváře, ale je ti jasné, o koho se jedná. Samozřejmě. Bez tvého otce by přece ta Zkouška nebyla ono. Tvůj otec se blíží pomalý krokem a na tváři onen chlípný výraz, který nasazoval vždy, když šel na věc... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lohana ti sdělí, že rodiče pozvala na zítřejší desátou hodinu dopolední. Potom se přemístíš nejprve do své věže, kde se oblékneš do nažehleného hrubého bílého hávu (ovšem s magickou ventilací) a předpisově si kolem krku uvážeš hladkou bílou šálu. Nakonec si na prostředníček pravé ruky nasadíš oficiální velký prsten člen Rady. Potom se přemístíš do Věže Vysoké magie, kde se pomocí disku dostaneš do nejvyšších pater a zamíříš do zasedací místnosti důkladně chráněné bojovými mágy. Místnost už se pozvolna naplňuje velmistry i nestálými členy Rady. Nakonec se sejde plný počet třiceti členů, dvacet členů stálých v temně černém hávu a deset členů nestálých v zářivě bílých. A všichni kolem krku uvázané bílé šálky. Postavíte se kolem kulatého stolu a čekáte, než Mluvčí zahájí zasedání. Střetneš se pohledem s Nyosem, který ze srandy udělá ksicht, jakože se tou šálou dusí. On přeci šálu běžně nenosí. Ale je docela otravné tady být, když nestálá Rada Shalafiho nevolí... Potom Crus zahájí zasedání a začnou se probírat kandidáti. Opět byl navržen Alex a opět se zřekl. Nakonec se porada protáhne na čtyři hodiny, během kterých se vlastně nic nevyřešilo. Potom můžeš jít. Nyos ale ještě poprvé využije služeb Radní jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Nyos udělá obličej usměji se, zvedlo mi to náladu. Možná, že na mě ty starosti byli vidět a tak se mě snažil povzbudit. To by byl celý on. Když se porada stále víc natahovala, musela jsem se ozvat Lohaně s tím, že další hodiny nestihnu, kvůli poradě. Jestli by mi tam nedala suplujícího učitele. Snad se to nebude opakovat. Aby mi děti nezdivočili s jiným učitelem. Byla jsem poměrně otrávená, hlavně z toho, že jsme tu byli tak dlouho a ničeho jsme se ani nedosáhli. Nyos se vydal do jídelny a já chvíli uvažovala. Už jsem měla být v ordinaci. Ale chvíli to ještě vydrží. Vydám se za Nyosem, stejně jsem taky měla hlad. „To je dneska zase den.“ Řeknu mu, když se k němu posadím. „Myslíš, že Taima vyloučí?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo. Na hovno." Přikývne Nyos a nechá si naložit pořádnou porci opékaných brambor a dušené šunky. Potom se usadíte k jednomu ze stolů. "Těžko říct." Zamumlá potom Tajný a zakousne se do šunky. "Akademická rada má devět členů, pokud ho Lohana nevyloučí sama - což neudělá, poženou to nejspíš Rechovi rodiče až k ní. Pro vyloučení by muselo hlasovat pět. A vzhledem k tomu, že je v této radě Rechův bratr, je možné, že ostatní přesvědčí." Zamračí se. "Bavil jsem se s Ele, ale z její funkce předsedkyně této Akademické rady prý neplynou žádná zvláštní práva, jako je třeba veto nebo tak." Nacpe si plná ústa a musí dožvýkat a polknout, než může zase mluvit. "Kdyby ho vyloučili, může jejich rozhodnutí ještě samozřejmě zrušit Rada mágů, která je nad nimi. Ale pochybuji, že by se ti podařilo vyvolat o takto, pro ně nedůležité záležitosti, hlasování." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se. „Slyšela jsem. Ale mohli bychom ho nechat, aby se zřekl hlasování, protože se jedná o jeho bratra a tak by byl zaujatý.“ Pronesu. „Tak či onak, hodlám se do toho zapojit. Pokud se nedohodnou rodiče... jestli by měl být vyloučen Taim musí také Recht. Nakonec on ten spor vyvolal a donutil Taima aby se bránil. To, že má slabé srdce nemohl vědět. Z jeho strany to byla nehoda, zatím co Rein to byl záměrný útok.“ Zavrtím hlavou. „No ještě, že se to bude řešit až zítra. Dneska už mám dost. A to musím ještě do ordinace.“ Pustím se taky do jídla. Nyos musel být vážně hladový, že se tak cpe. „Máš večer čas? Přijdeš?“ zeptám se a pak mě napadne. „Nebo bych se mohla jít podívat já k tobě.“ Navrhnu. U něj doma jsem ještě nebyla. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Souhlasně přikývnu a nechám Morunta zmizet bez dalších řečí. „Drantiss? Hm....“ Takže bývalý partner se tu objeví s povědomím o mé maličkosti. No, to bude zajímavé. Zaklepání. „Vstupte...“ Morunt se postaví za mne, za něho Perter a mezitím do místnosti vstoupí „nezvaný“ host. Udělá zdvořilé gesto v podobě sundání kápě. I když nejsem nijak zběhlý v cítění magie jako Morunt a Perter, tak to přesto cítím. Divoké a nebezpečné. Cítím jemné ježení na zádech. Mám z něho strach? Nebo to je přirozený instinkt, který mě varuje? „Je mi potěšením vás poznat mistře Drantissi.“ opětuji kývnutí hlavy a tím taky skončí má prokázaná úcta, našemu hostovi. Svá slova říkal klidně a přátelsky, nicméně o to víc jsem vůči němu podezíravý. Jsou mi milejší lidé, kteří jeví trošku agresivity nebo mají pocit, že mají navrch. Naopak lidé, jež se umí ovládat a vystupovat jsou leckdy nebezpečnější, než kde jaký rytíř s obou ručním mečem. V jeho tónu ale bylo cítit něco vražedného ba i smrtícího. Toho ďábla s andělskou tváři jsem miloval a zároveň nesnášel. Zvláštní... „Tak mi povězte mistře Drantissi, co máte na srdci. Co mi chce zástupce kultu, který dle zvěstí už není mezi „živými“ řadu let?“ Moc jsem nevěřil tomu, že kult Karkarových dětí zmizel, spíš zvolili taktiku mrtvého brouka. Ten kdo je vede, musí být schopný a dívá se na své plány dlouhodobě. Nebo se možná pletu....... „Ále....“ lusknu prsty. „Jsem to ale špatný hostitel. Dáte si něco k pití?“ nabídnu hostovi zdvořile a sám si půjdu nalít pohár vína. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Jsem ráda, že jsem se pojistila bleskem, aby mág nezvládl použít měkké přistání. Vidím, že tvrdě se rozmlátil o útes a dál se mi to ani nechce sledovat. Konec? Snad tu už nebude nic dál. A bude chtít se naučit kouzlo fungující jako štít proti dešti. Nic. Nic se neděje. Zklamaně si povzdechnu. Ono to má pokračování? Mám ještě dost sil pokračovat? Rozhlédnu se okolo a všimnu si, že se ke mně kdosi přibližuje. Obličej má ještě ve stínu, ale i tak. Ty pohyby, ta chůze, ta postava... ne... snad to není... nemůže... vždyť jsem ho viděla viset. Vždyť je přece... mrtvý! Tak jakto... Poté jeho tvář konečně vystoupí ze stínů. Ta tvář, ten úsměv. NEEEEEEE! Už nejsem ta bezbraná holčička... musím se bránit. Už mě nebudeš týrat. UŽ NIKDY VÍC! MĚ, ANI NIKOHO JINÉHO! Zaječím na něj a pošlu blesk. Zároveň se kouknu po nějakém hezkém kameni, kdyby mi došla zásoba magie. Já chci nějakou zbraň! A-ale.. vždy´t on je... mrtvý... mrtvý... Mrtvý... Zašeptám a vyděšeně sleduji, jak na něj letí blesk. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pokud vím, nikdo nemůže zakázat členovi Akademické rady hlasování, i kdyby byl zaujatý. Je to jen na něm." Odpoví Nyos. "Radu akademií většinou zajímá pouze čin samotný. Uvidí to tak, že proti pěstem byl použit blesk a student potom musel být resuscitován. Tím to pro ně končí." Potom Nyos zavrtí hlavou. "Na dnešní večer jsou svolány Sbory. Mrzí mě to." Zamumlá a dojí jídlo. Pak odnese talíř a příbor a vrátí se. "Vlastně začínáme za chvíli... Jsem zvědavý, co nám chtějí říct." Stáhne si z krku šálu a nechá ji zmizet. Potom si mávne rukou před hlavou a na obličeji se mu objeví stříbrná maska s démonickou grimasou. Potom si nasadí kápi. "Z člena Rady na člena Sborů za tři vteřiny." Ozve se jeho vtípek ztlumený maskou. Pak se k tobě Nyos nakloní a zastaví se, jak mu dojde, že s maskou na tváři tě těžko políbí. Nechá proto masku na okamžik zmizet, rozloučí se s tebou krátkým polibkem a znova masku aktivuje. Potom odkráčí na shromáždění Sborů. A ty si všimneš, jak se na tebe několik členů Rady překvapeně dívá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No uvidíme, jak to bude. Snad se zvládneme dohodnout s rodiči a nehnat to před radu.“ Řeknu. Zavrtím hlavou. „To nevadí. Uvidíme se jindy. Hodně štěstí. A trpělivosti.“ Popřeji mu, když se začne přetvářet na člena Sborů. Usměji se a skoro se zasměji, když se ke mě nahne a zjistí, že takhle to nepůjde. Nechá ji na chvíli zmizet a na rozloučenou se políbíme. Pořád se ještě usmívám i když je pryč. Pak, ale úsměv zmizí, když vidím ty pohledy. Pozvednu obočí. „Problém?“ zeptám se jich a zvednu se. Bylo načase, abych šla do ordinace. Snad to Lilly zvládla. Odnesu talíře a pak se přemístím do ordinace. Mágové jsou děsné drbny. Za chvíli o tom polibku s Nyosem budou vědět všichni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jedná se o zvěsti, které sami šíříme, jak je vám ale tuším více než jasné. Došlo nám, že se mnohem lépe operuje, když vám mágové nešlapou na paty." Odpoví ti Drantiss s pousmáním, který vypadá stejně ďábelsky, jako všechno ostatní. Podívá se na víno a přikývne. "Dám si, děkuji." Přijme od tebe číši s vínem a připije si s tebou. Před tím, než se napije, si víno ani nezkontroluje. Buď ti důvěřuje, nebo důvěřuje svým schopnostem. Co je pravděpodobnější, to si doplň sám. "Jak jsem řekl, chtěl bych si promluvit o našem možném spojenectví. Nejdříve mi ale prosím dovolte, abych vám pogratuloval k vašeme novému titulu. Věřím, že budete skvělý vůdce tohoto velkokultu a přerostete stín svého geniálního otce." Mluví tichým konverzačním tónem, jako nějaký šlechtic. "A upřímně doufám, že přijmete mou nabídku spojenectví, protože bych byl jen opravdu velmi nerad, kdybychom museli stát na opačných stranách barikád." Moc dobře si všimneš, že nabízí buď spojenectví, nebo válku, a nic mezi tím. Drantiss se znova napije vína a potom řekne: "Karkarovým dětem vyhovuje tento stav, kdy je všichni považují za mrtvé. Za tu dobu jsme si dokázali udělat spousty uší a očí, nicméně nemáme ústa. Nemůžeme udělat žádnou větší akci, aniž bychom riskovali, že nás s ní spojí a brzy nás odhalí." Odmlčí se. "Zato o vás se všeobecně už dlouho ví, že jste znova činní a taky se všeobecně ví o vašich akcích. Vingaard, bojoví mágové v Černém měsíci... Takové věci si my nemůžeme dovolit, pokud chceme setrvat v současném stavu, který, jak už jsem říkal, nám vyhovuje. Zato vy se klidně můžete přihlásit k jakékoliv akci a nic tím nezkazíte... Máte dobrá ústa. Ale slyšel jsem, že vám hodně chybí právě oči a uši..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mágové se pousmějí, zavrtí hlavami a vrátí se pohledem zpět k talířům. Ale semínko pro drby bylo zaseto. Zítra je to všeobecně známý fakt. Přemístíš se do ordinace, kde Lilly přesvědčuje napráskanou čekárnu, že se za chvíli objevíš. Když se opravdu objevíš, lidé utichnou, protože jsi stále v oficiálním oděvu Rady a lidé automaticky cítí jakýsi respekt k těmto autoritám. Potom se dáš do rutinního ošetřování. Chřipka, chřipka, angína a tak to pokračuje. Standardní chod se ale naruší ve chvíli, kdy do ordinace vrávorá nějaký šíleně bledý vesničan táhnoucí za sebou krvavou stopu. Malá dívenka, které ošetřuješ popáleninu z kamen na ruce, vyděšeně vykvikne, když vidí díru v mužově břiše. Je to bezpochyby dílo nějakého útočného zaklínadla. Muži se podlomí kolena a spadne ti k nohám. Je mrtvý dříve, než dopadne. Absolutně netušíš, jak se mohl dojít do ordinace. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V ordinaci jsem odlehčila svému úboru a vzala si doktorský plášť. „Promiň Lilly. Záležitost Rady.“ Řeknu ji omluvně, že jsem přišla pozdě. „Ale myslím, že už máš docela dost zkušeností, aby jsi mohla ošetřovat lehká zranění. Příště bys to mohla zkusit.“ Pousměji se na ní a začneme pracovat. Když se objeví těžce zraněný muž, hned jsem na nohou, ale než k němu stačím přiskočit, už se klátí k zemi. Zachytila jsem ho a položila na zem, ale už byl mrtvý. Sakra.... dovleče se sem a první co udělá je, že umře. Začnu ho rychle kontrolovat jestli třeba ještě nepůjde něco udělat, ale pak si povzdychnu. „Lilly. Vem tu malou ven a zavaž ji tam tu ruku. Už viděla dost.“ Požádám ji a počkám až ji vyvede ven. Pak si začnu prohlížet ránu, abych zjistila jaké kouzlo to přesně bylo. A pak mu začnu kontrolovat kapsy jestli nenajdu něco co by mi řeklo kdo to je. Ale první jsem telepaticky požádala o vyšetřovatele, protože tohle byla vražda a rozhodně se to musí prošetřit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podle druhu rány a jejich okrajů to vypadá na nějaký šíp energie, který proletěl obrovskou rychlostí přímo skrz. Takové kouzlo ale na chvíli zacelí okolí rány, takže oběť ještě nějakou dobu žije, než se rána zase otevře a začne silně krvácet. Věž Vysoké magie ti odpoví, že vyšetřovatelé jsou na cestě. Po kapsách muže nenajdeš nic užitečného. Jeden kapesník a nějaký klíček. Asi po půl minutě se objeví dva bojoví mágové. Nejsou ale očividně z úderných jednotek. Ti by měli částečně rozepjaté hávy, špinavé nebo potrhané a jen ledabyle přehozené šály. Tito jsou čistí, nažehlení, oficiální. Přistoupí k tělu, ale to už se do ordinace nacpe pětice mágů v temně černých hávech a se stříbrnými maskami. "Tohle přebíráme." Řekne jeden z Tajných bojovým mágům hlasem, který nepřipouští diskuzi. Být to úderní bojoví mágové, nejspíš by byli schopni se ještě poprat, ale takhle ti vyšetřovatelé jen pokorně přikývnou a ustoupí. "Podívejte se, jestli někdo z čekárny potřebuje nutné ošetření." Řekne ti jeden z Tajných mágů a pak se podívá na tělo. "Spalte ho. A těm lidem v čekárně upravte vzpomínky. Tohle se nikdy nestalo." Nařídí potom pravděpodobně stejný mág svým druhům, kteří přikývnou. Ale ty víš, že upravování myšlenek civilistům, je magickými zákony zakázáno. Dva členové Sborů se chopí těla, další dva se vydají do čekárny. Vyšetřovatelé bojových mágů se na to dívají a váhají, jestli mají proti Tajným nějak zakročit. Ale nejspíš by se báli, i kdyby nebyli v oslabení. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nějak se mi to tady začalo hromadit mágy, vyšetřovatelé a pak Sbor, který tohle všechno chtějí ututlat. Jeden z nich po mě chce ať jdu pryč, já přimhouřím oči a založím si ruce na prsou. „O co tady jde?“ chci vědět a přísně se na ně dívám. Jestli si myslí, že to nechám jen tak být to ani náhodou. Tady jsou na mém území, v mé ordinaci. „Víte kdo je ten muž? A proč upravujete těm lidem vzpomínky?“ oči se mi zúží podezřením. „To jste tomu mrtvému udělali vy?“ Byla jsem připravená z nich dostat odpovědi, klidně se budu ohánět jmény a tituly a vyhrožováním, že si to stejně zjistím tak či onak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je mimo vaši kompetenci." Odpoví ti Tajný mág stroze. Potom promluví jeden z vyšetřovatelů. "My taky trváme na vysvětlení. Tady došlo k vraždě vesničana pomocí magie a my to musíme vyšetřit." Dva členové Tajných sborů sprásknou ruce a vyšlou k bojovým mágům omračující paprsky, které je zasáhnou do hrudi. Bojoví mágové padnou k zemi. "Upravte myšlenky i jim." Nařídí hlavní Tajný mág. Potom k němu přistoupí jeden z jeho kolegů. "Děláš si srandu? Útok na bojové mágy?" Naléhavě k němu zašeptá. Velitel ho setřese. "Mám své rozkazy." Obrátí se k tobě. "Madam, buďte rozumná. Tohle se vás netýká a vy musíte věřit, že se tohle nikdy nestalo. Pro blaho nás všech." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ztuhnu, když omráčí mágy. Ale pak hned jsem v pohotovosti, připravená se bránit. „Možná jste od Sborů, ale ať už máte rozkazy jakékoliv překračujete své pravomoci!“ vyštěknu popuzeně. „A já jsem rozumná. To mi věřte. Kdybych nebyla rozumná, tak už dávno telepaticky volám pomoc.“ Zatnu pěsti. „Jmenuji se Anett Sela, členka nestálé Rady. A varuji vás, jestli na mě zaútočíte budu se bránit a pak to hezké nebude. Takže buďto mi řeknete co se to děje nebo si buďte jisti, že z tohohle udělám hodně velké pozdvižení. A raději doufejte, že je to dost důležité, aby to stálo za napadení bojových mágů a členky Rady.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitel Tajných mágů nehnutě pozoruje tvou tirádu. Jeho stříbrná démonická maska se celou dobu ani nepohne. "Zkuste si telepaticky volat o pomoc." Navrhne nakonec. Telepatie je v místnosti blokována stejně tak, jako přemísťovací kouzla. Velitel zavrtí hlavou. "Těm mágům jsme nic neudělali. Jen je omráčili a upravili jim vzpomínky. A to potká i vás, pokud nás nenecháte dělat naši práci." Řekne velitel chladně. Dva muži v maskách po jeho boku se po sobě krátce podívají. Druhá dvojice mezitím upravila vzpomínky lidem a poslala je pryč. Lilly stojí v rohu a jen zírá. Bojoví mágové leží na zemi v ordinaci. "Přestaň se vybavovat a dodělej to, než si někde všimne, že nejsme na shromáždění!" Zavrčí jeden z mágů v čekárně a velitel přikývne. Mávne rukou na dvojici po svém boku a oba zamaskovaní mágové se váhavě sehnou k tělu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oplácím tvrdý pohled masce velitele téhle bandy. „Výborně. V tom případě se asi nedomluvíme.“ Řeknu chladně a krátce pohlédnu na Lilly. „Lilly jdi domů. Hned!“ rozkážu ji. S tím kolem sebe udělám kolem sebe Tvrdý štít, vím, že ubírá nejvíc energie, ale já nechtěla příliš svou ordinaci zničit. Pak jsem hned vyvolala Výboj a poslala je na ty dva co se zrovna skláněli nad bojovými mágy. Radši se první zbavím té menší hrozby a pak se soustředit na tu velkou. Na velitele. Ten bude největší problém. Samozřejmě jsem je nechtěla zranit, tak jsem hodlala používat jen omračující kouzla nebo paralýzu, teda pokud oni nezaútočí na mě něčím nebezpečnějším. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dvojice Tajných mágů v čekárně Lilly domů nepustí, to už ale vysíláš první omračující parsek a nic netušící sklánějící se Tajný mág dostane zásah přímo za krk, takže se podlomí a dopadne na bojového mága. Druhý Tajný ale kouzlo srazí stranou odrážecím štítem a kouzlo roztříští skleněné aparatury při zdi. Potom se mág zvedne, ale jeho velitel ho odstrčí stranou a sám vyvolá tvrdý štít. Dvojice Tajných v čekárně omráčí Lilly a potom přispěchají veliteli na pomoc. Je ti jasné, že trojici těchto vycvičených mágů nemůžeš vzdorovat příliš dlouho. Odstrčený tajný mág, kterého jsi původně chtěla omráčit, stojí bokem přestřelky a nijak nezasahuje. Všichni tři členové Tajných sborů se ale drží docela zpátky, ujistí se, že neposíláš nebezpečná kouzla a zatím všechny tvé pokusy likviduje velitelův štít. Pak ale velitel švihne rukou a k tobě vyšlehne fialový záblesk, který tvrdě narazí do tvého štítu a tobě se rozklepou zuby. Tohle byl paprsek smrti... Dvojice mágů po velitelově boku na okamžik zaváhá, ale potom tě začnou kropit ohnivými koulemi, dalším smrtícím kouzlem. Máš ještě spoustu magické energie, ale co z toho, když nedostaneš žádnou šanci zaútočit? Ta se naskytne až ve chvíli, kdy čtvrtý z Tajných mágů stojící stranou vytvoří tvrdý štít a zaútočí bleskem na své kolegy. Trefí hezky z boku jednoho z těch dvou stojících po velitelově boku. Druhý Tajný mág se k němu obrátí, vytvoří svůj vlastní tvrdý štít a bojují proti sobě. Škoda, že přes masky nevidíš jejich výrazy. Každopádně proti tobě zbyl velitel, který zaútočí několika blesky po sobě. Tvým štítem to otřese a málem jej to rozbije, ale dodáš mu nějakou tu energii a je zase jako nový. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Jeho věta o šíření zvěstí mě nijak nepřekvapuje. Byla by to zkrátka hloupost, aby první či druhé největší bratrstvo padlo a nezůstalo po něm ani smítko prachu v podobě uctívačů. Chtěl jsem to Moruntovi pěkně vytmavit, než ale přišel Drantiss, tak by to byl dohad proti dohadu. Dávali si doopravdy záležet, když to ututlali takhle moc. „Boj či samotnou válku nejde vyhrát, když se dotyčný honí za stíny a duchy.“ Host přijme pohár s úsměvem na tváři samotného ďábla. Opět mám smíšené pocity o jeho osobě. Připijeme si mezi sebou. Myšlenka, že bych ho otrávil mě vůbec nenapadla. Nejsem travič, navíc pijeme ze stejné karafy, z které nalévám víno, A já se mám příliš rád na to, abych umíral. „Díky za vaše slova, nicméně nejsem ten typ, který rád poslouchá chválu na svoji maličkost. Ba co víc, rozčiluje mě to, Hold klášterní výchova.“ dodám, jako kdyby to bylo samovysvětlující. Nebyl to sarkasmus, nemělo to skrytý smysl, byla to holá pravda. Vzpomínky na pasování v boji, vedení spojené armády ve Vingaardu, získání řádu, dočasné dosazení do vedení opatství – to všechno ve mě vyvolávalo něco, co bylo hluboce pohřbeno uvnitř mě samotného. Byly to velké věci, kterých jsem docílil, ale nebylo tu kvůli někomu, udělal jsme to, protože jsem to tak cítil. Ano objevilo se pár lidí, od kterých jsem gratulace přijal s potěšením, ale ty osoby jsou už „mrtvé“. „Chápu váš úmysl, takže prosím šetřete slovy. Některá slova, co jste použil, jsou velice náchylná a změní se v pravý opak.“ pronesu distinguovaně. „Ohledně našeho spojenectví, tak k vám budu otevřený. Já a mí bratři a sestry se nacházíme v místě a čase, kdy se tu můžou objevit bitevní mágové a všechno tu rozcupovat. Jak jsem říkal, važte slova mistře Drantissi.“ Byla to v podstatě pravda, nikdy jsem si nemohl být jistý, zda Věž vysoké magie s Tajnými sbory už nejsou za dveřmi. Příliš velký řetěz, jehož oka a spoje jsou slabá. „Takže nevidím naše partnerství moc výhodně, aspoň pro Vaši stranu mistře Drantissi.“ Z jo slov jsem něco vyčetl a možná taky ne a jsou to jen mé domněnky. Takže je to využití našich maličkostí k tomu, abychom za ně udělali špinavou práci a oni si mohli zachovat odstup a utajení. Což by tolik nevadilo, ale mé plány s jejich se nemusí shodovat. Pokud bychom měli spoléhat jen na jejich oči a uši, může se klidně stát, že nám podají dezinformaci nebo nebudou úplně upřímní. Ano má to velká rizika, ale na druhou stranu to může přinést i velký užitek. „Povězte mi mistře Drantissi, jak si to naše spojenectví vůbec představujete. Popravdě mi nijak nevadí, že bývalý „mrtví“ spojenec povstane z popela a objeví se před mým prahem a chce navrátit do starých kolejí. Nevadí mi ani to, že mě a mé bratry a sestry chcete využít k tomu, abychom za vás vykonali „špinavou“ práci či nějakou tu službičku.“ „Ještě víno?“ zeptám se hosta a doleji si svůj pohár. Nakonec se posadím do jednoho z křesel v pracovně a nabídnu to i hostovi. Moruntovi ani Perterovi se nějak zvlášť nevěnují a nerozptyluji je od své úlohy, ve které se teď nachází. „Další věc je taková, že vaše oči a uši jsou daleko lepší než ústa. Vždy si nějaká ústa můžete najít, aby vykonali Vaši vůli. Proto se ptám znovu, jak si představujete naše spojenectví? Upřímně řečeno vidím Morové bratrstvo jako páté kolo u vozu. Řekněte mi to na rovinu. Když to nedokážete, tak jak bychom se vůbec mohli stát partnery a spojenci? Chápu, že intriky, manipulátorství nejsou v tomhle případě od věci, možná to tak dělal i můj otec, nicméně teď tu jsem Já....a pokud bych měl být vmanipulován do něčeho, o čem nevím, tak Smrt je mi svědkem, že Karkarovy děti dostanou svého jména a z popela už nepovstanou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další pohár vína už Drantiss gestem odmítne a potom se posadí do křesla naproti tobě. Perter s Moruntem se stáhnou ke stěnám a zůstanou stát. "Můj kult si především nemůžete představovat tak, jako v tuhle chvíli vidíte Morovo bratrstvo. Už nejsme takhle organizovaní. Naši členové hrají vlastně každý sám za sebe, jen občas podávají hlášení." Vysvětluje temný mág pomalu. "Máme kruh vůdců a jinak nemáme žádná sídla, naši členové si jsou všichni zcela rovni a pracuji samostatně. Všichni jsme mágové uctívající Karkara a toto malé tajemství si nosíme v sobě, ale jinak jsme navenek normální členové magické společnosti. Zatímco vaše bratrstvo tvoří vyvrženci - to není urážka, ale fakt." Pokýve hlavou. "Taková struktura se strašně blbě ničí. Není nic zvláštního, když bojoví mágové zatknou nějakého našeho člena, ale u něj skončí, nemají šanci se dál dostat. Teď nemají šanci nás zničit tak jako před lety, kdy prostě vzali útokem naše hlavní sídla... Ale přestože tato struktura je velmi efektivní z hlediska obrany, na útok to až tak dobré není..." Drantiss se odmlčí. "Pokud jste jako váš otec, a já věřím, že jste, určitě vás napadlo, proč za vámi přicházím... Nebo třeba, že vás chceme obětovat, nebo tak něco... Já si myslím, že toto spojenectví je výhodné pro nás oba, tyto dvě struktury se mohou skvěle doplňovat. My zas tak moc špinavé práce udělat nepotřebujeme, ale občas je krom očí a uší holt potřeba i svalů. A uvědomte si, že s námi je menší šance, že vás Tajné sbory nebo bojoví mágové dostanou... A co se týče toho, proč si vybíráme zrovna vás, máme hned dva důvody. Morové bratrstvo je v současnosti i přesto, že je teď pouhým zlomkem své původní síly, stále nejsilnějším říšským kultem. A druhým důvodem je to, že vám důvěřujeme a velmi si vás vážíme. Spolupracovali jsme spolu více než dvacet let a prospěch z toho měly obě strany." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Poslouchám svého hosta velice bedlivě. Dělám si postupný obrázek o jejich struktuře. Jak řekl, je neefektivní v boji, ale její členové mají takovou bezpečnost, o které si mi můžeme nechat zdát. „To je všeobecný fakt a já to jako urážku neberu. Bohužel nemohu napochodovat do Akademie a zlákat mladou krev. Nemůžu ani dělat propagandu ve Věži vysoké magie. Jistě chápete, co tím myslím....“ má slova byla pokusem o vtip, ale byla to taky pravda. „A schopní mágové, jež změnili své priority a principy, tak na ty jen tak nenarazím.“ „Souhlasím s tím, že spojenectví přináší nezpochybnitelné výhody pro obě strany, proto se tomu taky nebráním, ba naopak, já ho vítám po tom, co jste vše uvedl na pravou míru.“ Vše jde zatím dobrým směrem, i když to může být čistě pokrytecké, ale přesto se ho ještě zeptám na jednu věc. „Ten první důvod bych chápal, ale ten druhý je mi oříškem. Jak můžete věřit osobě, jež neznáte? A už vůbec nepochopím proč si mě vážíte. Neudělal jsem nic, čím bych si mohl vysloužit vaši důvěru a respekt k mé osobě. Koluje o mě snad něco, o čem nevím?“ Pohlédnu směrem k Moruntovi a Perteremu, zda o tom něco neví. „Spíš bych řekl, že by jste se mnou měl jednat s pohrdáním a nedůvěrou. Nepochybuji o tom, že moc dobře víte, jaký je můj původ a teď nemyslím, že jsem syna Oxa, ale to, že jsem bývalý paladin, bývalý církevní pes, který je poslouchal. Myslím si, že tohle není zrovna něco, co v lidech jiného smýšlení vyvolává respekt a důvěru...“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro První se drželi zpátky, ale pak začali vysílat opravdu nebezpečná kouzla. Já znám Sbory víc než ostatní, ale tohle by určitě neudělali. Tohle mi zavánělo temnými. Jeden ze Sborů se ke mě, ale přidal, asi mu tohle bylo příliš proti srsti. Kouzla byla teď nebezpečná, proto jsem si nemohla ani já brát servítky i když bych jim nerada ublížila. Ale aspoň, že jsem měla na své straně toho jednoho. To mi dávalo větší šanci. Posílila jsem štít a pak vyčarovala Smršť blesků, kterou jsem vyslala na velitele. Ze zářící koule začali šlehat blesky, které udeřili na jeho štít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Drantiss se pousměje a kývne, že chápe. "Schopní mágové, jenž změnili své postoje, většinou přecházejí k nám, kde mohou bojovat proti prohnilému systému a přitom nemusí odcházet do vyhnanství." Odpoví. Pokýve hlavou. "Tak za prvé bych neřekl, že vás neznám. Vím toho o vás docela dost. Znal jsem vašeho otce i vaše sourozence. A hlavně váš bratr vám byl hodně podobný. Vážím si vás proto, že vím, co jste udělal..." Odmlčí se. "Víte, my si člověka vážíme podle jeho činů a je jedno, na které straně je udělal. Možná jste byl církevním psem, ale už nejste. A vždy jste byl čestný, skromný a poctivý. Své lidi jste vedl dobře a nikdy jste je v boji neopustil - a je jedno, že se jednalo o paladiny. Předtím to byli paladinové, teď jsou to služebníci temnot, i když je to značně nadhodnocený název. Tohle jsou vlastnosti dobrého vůdce. Tím se totiž člověk nestane, ti se rodí." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Ani se nedivím. Zevnitř se toho dá udělat vždycky víc, než kdyby dotyčný odešel do „vyhnanství“.“ Ten dotyčný na mě vskutku nepřestává dělat dojem. Věděl jsem, že bude starý, ale až tak starý, že znal mého otce, z ho mě tak trošku zamrazilo a v mém podvědomí se ozvalo něco, co se dlouho neozvalo – Můj úkol týkající se odhalení mé minulosti. Má minulost je jako mlha, když už si myslím, že se rozplyne, tak naopak se více zhustí. „Takže vy jste znal mou rodinu? Tušil jsem, že jste starý, ale až tak? Nestačím vycházet z údivu.“ „Nu dobrá, když vím, jak je to s tou důvěrou a respektem, můžeme snad všechno dovršit do zdárného cíle.....“ otočím se na své dva poradce „.....nebo máte nějaké výhrady ohledně našeho spojenectví?“ Pokud Perter a Morunt nebudou nic namítat, tak se ujmu slova. „Nepředpokládám, že naši dohodu budete chtít písemně. Jistě znáte zbloudilé dokumenty....“ čekám, že se vytasí s nějakou přísahou nebo podobnými věcmi. „Nebo už máte vymyšleno, jak stmelíme naše partnerství a spojenectví?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyšleš na velitele smršť blesků, ale jeho tvrdý štít kouzla odrazí. Potom se ale ozve výbuch a všude lítají kusy kamení, omítky a dřevěné třísky. Jeden trám spadne na tebe a zavalí tě. Potom tě ještě zasype hromada sutin a nemůžeš se ani pohnout, ale nejsi zraněná. Aspoň teda ne vážně. Přes prach nejde moc vidět, ale vidíš dobře obrysy mnoha postav, které vbíhají do ordinace. "Lehnout na zem! Slyšíš?! Na zem!" Hulákají tvrdě mužské hlasy a vidíš, jak početné obrysy shazují na zem členy Tajných sborů. Velitel se pokusí bránit kouzly, ale kouzlo je sraženo, vyletí proti němu snad tucet blesků, velitelův tvrdý štít je proražen a potom i jeho několik postav strhne na zem. "Rozptylte prach, sakra! Ta bude to?!" Zaburácí okolím hlas, v němž bezpečně poznáš Nyosův. Následně zajiskří kouzla a okamžitě je čistý vzduch a ordinaci zalije sluneční světlo. Což ale není moc dobré, protože z tvé ordinace zbyly ruiny. Přímo před sebou vidíš asi desítku členů tajných sborů a další desítku bojových mágů. Většina z nich klečí a zajišťuje pětici útočníků. Jeden je pořád v mdlobách, druhý je po zásahu bleskem polomrtvý. Dva bojoví mágové zrovna křísí své dva kolegy vyšetřovatele. Jeden z příchozích Tajných mágů křísí Lilly, která leží vedle Nyosových nohou. Nyos stojí někde uprostřed v temně černém hávu, ovšem tentokrát hezky vyběleném omítkou. Stříbrnou masku nechal zmizet. "Najděte léčitelku!" Vykřikne Nyos a rozhlédne se kolem sebe. Několik členů Tajných sborů i bojových mágů se bok po boku vydají splnit rozkaz a jmou se prohledávat sutiny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Najednou všechno vybuchne a na mě spadne něco těžkého, srazí mě to na zem, bolí mě záda a ještě mě zasypou sutiny, které mě bodali do kůže. Zavřela jsem oči, aby se mi zvířený prach nedostal do očí, slyšela jsem hlasy. Po chvíli jsem oči zase otevřela, všechno mě bolelo, ale nebyla jsem vážně zraněná, to jsem poznala. Budou to jen škrábance a modřiny. Přes díru mezery jsem viděla mágy a taky svou ordinaci.... která byla v troskách. Poznala jsem hlas Nyose, ulevilo se mi. Ale jak věděl kam jít? Zakašlu. „Já jsem tady!“ zavolám a volnou rukou začnu odstrkovat sutiny. „Nemůžu se hnout.“ Musela jsem jim taky říct, že jeden z nich mi pomáhal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Drantiss zavrtí hlavou a usměje se. Vypadá u toho skoro jako člověk. "Díky. To člověka vždy potěší." Odpoví pobaveným tónem. Potom se oba podíváte na Pertera a Morunta, kteří zavrtí hlavou, že proti spojenectví nic nemají. Perter se tváří poměrně neutrálně, ale u Morunta se zdá, že je i rád. Drantiss zavrtí hlavou. "Mám zato, že jakákoliv smlouva nebo cokoliv takového ukazuje nedostatek důvěry. Takže nic takového." Zvedne se a prostě k tobě natáhne ruku. Jakmile si spolu potřesete, zdvořile se s tebou rozloučí a potom se vydá pryč, Perter ho doprovodí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Váleční mágové se k tobě rozběhnou a telekinezí z tebe shodí sutiny. Pak ti jeden člen Tajných sborů pomůže na nohy. Nyos se na tebe podívá a rychle zhodnotí, že jsi v pořádku. Pak se rozhlédne po svých mužích. "Tak kde sakra..." Zavrčí a podívá se na mrtvolu vesničana. Klekne si k němu a převrátí mrtvého na záda. Muž má stále ten křečovitý výraz a vytřeštěné oči. Pořád se mu nezavřely. Nyos se zamračí a dlaní muži zavře víčka. "Dethor..." Zamumlá a podívá se na jednoho ze svých Tajných. "Máme je." Řekne a Tajný přikývne. Nyos se postaví. "Dobrá. Pohřběte Dethora." Řekne skleslým hlasem a potom se podívá na pětici. "Měli být jen tři, ne? No, nevadí. Odvést." Jeho muži začnou bezvědomé útočníky zvedat. "Trojice zkorumpovaných členů tajných sborů. Dethor jim byl na stopě. Všimli jsme si, že se všichni čtyři vytratili ze shromáždění. Dethora zabili, ale nechápu, jak se mu povedlo přemístit se tady a ještě někde sehnat tenhle parádní ohoz." Vysvětlí ti Nyos tiše. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro S heknutím se postavím, když ze mě sundají smetí. Rozhlédnu se po ordinaci a zatvářím se smutně. Jednu ruku si opřu o záda, která jsem měla naražená od trámu. „To je spoušť.“ Povzdychnu si. Vydám se blíž k Nyosovi, který mi vysvětlí o co jde. „Myslela jsem si, že něco není v pořádku, když zaútočili na ty vyšetřovatele.“ Řeknu zachmuřeně. „Ale mě se zdálo, že ostatní s jednáním toho velitele nesouhlasí.“ Řeknu a začnu si naražené místo masírovat. Rozhlédnu se a pak kývnu na jednoho z mágů, toho, který mi pomáhal. Jak jsem ho poznala... no... pořád byl v tom místě odkud bojoval. „Tenhle ten se proti veliteli obrátil a pomáhal mi. Aspoň myslím, že je to on.“ Znovu se rozhlédnu. „Co teď s moji ordinací? Museli jste ji nechat vybouchnout?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Zadívám se do té andělské tváře s duší ďábla, kde se vyrýsoval úsměv. Nevím proč, ale jsem tomu rád. Aspoň si můžu být jist Podívám se na své dva společníky. Morunt toto spojenectví schvaluje, kdežto Perter má striktně neutrální výraz. Ne každému se zavděčím. Je to ale jedno, podstatný je potencionální přínos pro naši stranu. „Vidím to tak stejně.“ Chce si snad ponechat zadní vrátka? Proč jsem jen tak podezíravý? Podáme si spolu ruce na stvrzení spojenectví a on se pak zdvořile uvolní z naší společnosti společně s Perterem. Chvilku počkám a pak se otočím na Moruntuna. „Myslíš že jsem udělal dobře?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se podívá na Tajného, na kterého ukazuješ. Zvedne ruku a jeho muži zůstanou stát, zatčené drží ve vzpřímené poloze. Nyos natáhne ruku k masce muže a pak rukou švihne směrem dolů. Maska se rozplyne jako stříbrný kouř a odhalí asi třicetiletého průměrného muže s několikadenním strništěm. "Ten k nim nepatří." Zamumlá k sobě a potom přejde k tajnému, kterého jsi nejspíš omráčila hned jako prvního. Nyos zopakuje masku stahovací postup a odhalí pohlednou mladou tvář. "A tenhle taky ne." Zamumlá. Jeden z jeho Tajných řekne: "Rathar si je nejspíš vzal s sebou, aby byl jeho tým silnější, a přesvědčil je, že se jedná o nějakou oficiální akci." Nyos souhlasně přikývne. Pousměje se. "Omráčila sis spojence." Řekne ti a mávne rukou. "Odveďte je. Ty dva potom vyslechneme, tři zrádce rovnou do kobky." Tajné sbory se přemístí pryč, na místě zůstane asi tucet bojových mágů. "Museli." Kývne Nyos. "Jen tak jsme na ně mohli takhle vlítnout bez risku ztráty na životech. Ta ordinace se opraví. Pošlu tady zvláštní četu." Otočí se k jednomu z mágů a něco mu pošeptá. Mág stroze kývne. "Teď můžeme zajít na chvíli ke mně, než obnoví shromáždění." Navrhne ti Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na ty dva a pokrčím rameny. „A jak jsem to měla vědět?“ bráním se. „Já viděla členy Sboru, kteří překračují své pravomoce.“ Nyos řekne, že sem pošle četu na opravy, to jsem teda zvědavá jak dlouho jim to potrvá. „Dobře. Stejně teď nějak nemám co dělat.“ Otočím se a jdu k Lilly. „Vezmi si volno. A vrať se až se na to budeš cítit. Tedy pokud se sem budeš někdy chtít vrátit. Nevyčítala bych ti to.“ Řeknu ji chlácholivě. „Jdi domů a odpočiň si.“ Pak se vrátím k Nyosovi. „Fajn. Můžeme.“ Řeknu mu. „Chudák Dethor. Dostal se s takovou ranou až ke mě a než jsem mu stačila pomoci, byl mrtvý. Řekla bych, že je to smutná ironie osudu.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chytnete se s Nyosem za ruce a Nyos se přemístí a samozřejmě tě vezme s sebou. Objevíte se na rozlehlém bílém útesu. Od k obzoru k obzoru se táhne azurové moře. Je krásné počasí, všude kolem jde cítit slaný mořský, ale čerstvý, vzduch. Na modrém nebi krouží racci. Chvíli si vychutnáváš tohle prostředí a Nyos tě nechá. Pak ale řekne: "Není to vždycky taková idylka." Vydá se úzkou cestičkou nahoru na vrchol útesu, kde stojí vysoká černá věž. Po chvilce cítíš nějaký tlak po celém těle, ten ale okamžitě přejde. Poznáš, že jsi právě prošla přes magické ochranné pole. A potom se brzy dostanete až k černé věži. Po obou stranách se zatřepe kamení a objeví se dva elementálové. "Všechno v pořádku?" Zeptá se Nyos a přiloží na černý kámen dlaň. Kámen se vysune před zbytek stěny a odsune se na stranu, čímž vytvoří vchod. "Nic zvláštního se nestalo, mistře." Nyos kývne a vejde dovnitř. Sotva překročíte práh, krystaly na stropě se rozsvítí a vy se ocitnete v prostorné předsíni. Na botníku je několik párů černých bot (ano, ony Nyosovy tenisky), na věšáku visí temně černé hávy. Vyjdete po schodech nahoru do obrovského obývacího pokoje. Jedna stěna je celá ze skla a poskytuje skvělý výhled na azurové moře. Je to stejná skleněná stěna, jako měl ve věži Alex, akorát u něj bylo vidět jen do pouště. Celé je to provedeno v hnědé a bílé. Kamenné stěny jsou obložené dřevem, podlaha je taky z dřevěných prken, ale jsou na ní položeny koberce. Sedačka i několik křesel uprostřed místnosti jsou z kůže, u sedačky je konferenční stolek. Nyos luskne prsty a zapálí oheň v krbu. Pak ze sebe stáhne háv a hodí ho kamsi do kouta. Zůstane v podhávovém oblečení a tunice. "Dáš si něco k pití?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro U Nyosovi věže... měl tu krásný výhled. Ten pohled způsobil, že jsem se trochu uvolnila. Povídám se na něj. „Když je moře rozbouřené, že?“ vezmu ho za ruku a nechám se odvést k jeho věži. Byla černá a docela chráněná, kromě clony tu měl i kamenné golémy. Zdá se, že jsou častí. Možná bych si také měla nějaké pořídit. Alex měl písečného, Nyos kamenného... takže že bych si pořídila zemního? Nebo dřevěného? Záda mě pořád bolela a cítila jsem se špinavá, ale jinak mi bylo docela fajn. Uvnitř jsem se zvědavě rozhlížela. Nyos to tu měl stylově, pěkně zařízené. Měla jsem ráda dřevo. „Máš to tu hezké.“ Řeknu a napodobím ho. Sundám si svrchní oblečení, které bylo špinavé. Otřela jsem si do něj ještě obličej. „Ano. Díky. Můžu se tu někde zatím trochu opláchnout?“ zeptám se a pak se vydám tam kam mě nasměruje. Umyji si obličej, krk a ruce, pak se vrátím zpátky a posadím se. „Víš... docela mě překvapuje, že se to seběhlo zrovna v mém městě. Není nijak velké a ani ničím zvlášť zajímavé. Trochu překvapující.“ Napiji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přikývne. "Ano, spojenectví s Karkarovci nám může hodně pomoci. A Drantiss sám je velmi čestný mág, vždy dodrží slovo." Pousměje se. "Pamatuji si, jak jednou jednomu svému mágovi slíbil, že jestli ten úkol posere, stáhne ho z kůže. A taky to udělal. A zaklel ho tak, že ten mág ještě potom bez kůže několik hodin žil a musel pořád chodit do kolečka. No, umíral v šílených bolestech... Ale faktem je, že Karkarovci vždy plní sliby. A to všechny." Potom se odmlčí a zavrtí hlavou. "Ze začátku jsem nechápal, jak se mohli tak dobře skrývat našim agentům a hlavně Tajným sborům, ale když nám vysvětlil svou strukturu, je mi to jasné." Pokýve hlavou. "Je to určitě dobrá bezpečnostní taktika." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky. Návrh mi dělala nejlepší kamarádka, sám bych to nevymyslel." Pousměje se Nyos a ukáže rukou. "Nahoře po schodech a první dveře vlevo. To je koupelna." Koupelna je taky celkem prostorná, bíle vykachličkovaná. Umyvadlo funguje stejně, jako to tvoje. Otáčení modrým nebo červeným krystalem vrostlým do stěny. Když se opláchneš, vrátíš se zpět do obýváku. Nyos mezitím nachystal poháry s vynikajícím červeným vínem. "Já pochybuji, že to byla náhoda." Řekne, když se s ním podělíš o své myšlenky. "Dethor... moc jsme se spolu nekamarádili, ale měl strašný přehled. Věděl, že s tebou chci chodit snad ještě dřív, než jsem to věděl já. Když ho napadli, do Věže nemohl, tak se přemístil k tobě. Nejspíš ti chtěl předat vzkaz pro mě, kdo jsou ti zrádci. Naštěstí už je nepotřebujeme." Povzdechne si a pak se vrátí k věcnému tónu. "Tak zítra dopoledne schůzka s rodiči a odpoledne závěrečné zkoušky, že? A pozítří dopoledne je ceremoniální pohřeb těch bojových mágů a Gordy." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Mají vskutku morbidní způsoby, jak trestat.“ řeknu krátce po tom, co Morunt domluví. „Ano, ta jejich struktura je dobrá, ale to si můžou dovolit oni, ne my, pač nás je kapku víc a v našich řadách nejsou jenom mágové.“ „Je ještě něco na programu neplánovaných aktivit? Jestli ne, půjdu do svých komnat meditovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Žíznivě jsem se napila a pak se opatrně opřela. Jistě mohla bych si to vyléčit, ale byla bych pak za pěknou chudinku, kdybych si každé bebí léčila. Jak bych pak jednou přežila porod? Trochu mě trápila myšlenka, že kdyby se přemístil do Věže, tak by to možná přežil. „Možná bych měla zrušit tu ochranu, aby se mi případní magičtí pacienti mohli přemístit rovnou do ordinace, aby se to neopakovalo.“ Řeknu nakonec. Pak změní téma, poklepu vedle sebe a přitulím se. „Ano. Hm... možná je dobře, že teď chvíli nebude ordinace fungovat. Práce se mi vršila, pomalu nic nestíhám. Pořád plánuji si zasadit zahrádku, ale pořád k tomu nemám čas. Když to takhle půjde dál, tak si budu muset vzít dovolenou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zkouška - začátek nové cesty, cesty mágaTakovými maličkostmi, jako že je někdo mrtvý, se Zkouška očividně nehodlá zaobírat. Vyšleš na otce blesk a očekáváš jakoukoliv reakci, ale rozhodně ne to, že se Zkouška tak rychle vzdá, tvého otce zasáhne výboj do prsou a odhodí ho dolů z útesu. V následném okamžiku se všechno zahalí mlhou a když uděláš krok, vyjdeš z portálu ve Věži Vysoké magie. "zdravím, mistro." Pronese jeden z bojových mágů - léčitelů a prohlédne si tě. Potom si mávnutím zavolá na pomoc kolegu a společně tě zahrnou chladivými kouzly, které se postarají o veškerá tvá zranění. od spálenin až po odřeninky. Bílý háv ale zůstane v příšerném stavu. Co dál? Věž Vysoké magie už nějakou dobu dává za úspěšné splnění Zkoušky nějaké peníze, není jich ale vůbec moc. Zaplatíš nějaké hávy, nocleh v hostinci na dva měsíce a jídlo a peníze nemáš... Pozice začínajícího mága není vůbec snadná, pokud nemá bohatou rodinu, nebo nepatří ke starým magickým rodům, což se samozřejmě nevylučuje. Jen naprosté minimum mágů má ale takové štěstí, a ty k nim určitě nepatříš. Co budeš dělat dál? Jak se uživíš? kde budeš bydlet? Jako útočnému mágovi se ti nabízí spousta možností. Spousta mágů se nechává zaměstnat u bohatých obchodních cechmistrů, kteří je berou jako svou ochranku, rádce a zároveň jakési pohlazení ega před ostatními cechmistry. Někteří mágové si otvírají různé obchody, nebo v nich hledají práci. Dalších mnoho mágů najde práci v samotné Věži Vysoké magie, kde je třeba spousta úředníků, bachařů a podobně. Další útoční mágové jsou třeba jako spojovatelé u rytířů nebo královského vojska. Výdělek není nic moc a většinou to mágové berou jako ponížení. Ale je to možnost, jak přičichnout k mocenským pozicím. Ti nejlepší z útočných mágů zkouší štěstí tak, že si podají přihlášku k bojovým mágům. Pokud zaujmou náboráře, jsou povolání na testy a pokud jsou přijeti, projdou náročným výcvikem, potom dostanou temně černé hávy a bělostné šály a jsou zařazeni mezi magickou elitu - bojové mágy Věže Vysoké magie. A potom už se svým uživením problém nemají. Většinou mají své pokoje ve Věži Vysoké magie, nebo jim jsou přiděleny nějaké malé domky ve městech. Jen málokterý mág si může vybudovat svou vlastní věž, to stojí strašnou spoustu peněz. Ale nejmocnější bojoví mágové, nebo velitelé, určitě své věže mají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To by mělo jistě klady i zápory..." Pokýve Nyos hlavou, ale nijak ti to nerozmlouvá, ani nepřitaká. Zrušení magické ochrany kolem tvé ordinace nechá na tobě. Posadí se vedle tebe a chytne si tě do náruče. "Chvíli nebude fungovat?" Nyos se srdečně zasměje. "Za co naši úklidovou četu máš? za půl hoďky to mají." Pokývne. "Dovolenou by sis ale vzít mohla, ať z toho nezkolabuješ. Jako léčitelka bys měla vědět, že to hrozí. A ony se ty odřeniny bez tebe chvíli obejdou." Zvedne hlavu a podívá se směrem k předsíni. Po chvilce se ozve magicky zesílené klepání na dveře. Nyos se pousměje. "Meloun přišel..." Zamumlá s úsměvem a mávne rukou. Dveře se otevřou. Takové dveře na dálkové ovládání tvá věž tedy nemá. "Pojď dál, Clarku." Zavolá Nyos trochu zbytečně, protože už se ozvou kroky na schodech. Za okamžik do obýváku vejde vyšší a mohutnější holohlavá verze Nyose, v temně černém hávu a s ledabyle přehozenou bílou šálou kolem krku. "No né, vy už spolu hodíte?" Předvede dokonale hraný překvapený výraz, když vás vidí přitulené. Nyos se nadzvedne, čímž ti hrudníkem sklapne čelisti k sobě a se smíchem hodí po starším bratrovi polštářem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamrkám. „Tak rychle? Myslela jsem si, že postavit zdi a střechu chvíli potrvá. Plus odklidit ten nepořádek... no dobře.“ Po pravdě mě to trochu zklamalo, že to bude tak rychle. Těšila jsem se na trochu volna. „No ony to nejsou jen odřeniny. Asi požádám nějakého kolegu jestli by tam na pár dní nešel místo mě.“ Také zvednu hlavu, když se dívá do předsíně. Pousměji se, když řekne, že přišel Clark... Meloun. Vždycky mě to pobaví. Ani se nehneme a Nyos pustí Clarka dál. Zasměji se, jeho hranému překvapení. „Kdybych tě neznala, asi bych ti to překvapení uvěřila. Ahoj Clarku. Ráda tě vidím.“ Řeknu a narovnám se. „A to se už nesou řeči, že to víš?“ zajímám se. To by bylo tedy rychlé. „Mágové jsou takové slepice.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou to mágové, kteří se na tohle specializují. A nestaví nějakou magickou věž, ale obyčejnou trojmístnou budovu..." Odpoví Nyos. Potom s kývnutím pokrčí rameny. "Jistě se najde spousta ochotných lidí." Zazubí se. Clark se zakření. "No jistě, že se nesou řeči. Přeci jen jste oba členové Rady. Navíc ty jsi ex učednice Alexe Scorea a Nyos je jedním z nejlepších lidí od Tajných sborů." Bojový mág se zasměje a zamíří k vám. "Drby o vás jsou žádané." Pokýve hlavou. "Ale i kdybych ty drby neslyšel..." Mávne rukou a neviditelná síla vás s Nyosem odtrhne a vytvoří mezi vámi mezeru, do které se Clark usadí. Chytne vás oba pažemi kolem krku a stáhne vás dolů, pak vás s Nyosem nechá klepnout do sebe hlavami. "...tak by mi to z té vaší polohy bylo jasné." Dokončí větu a potom prudce vydechne, jak dostane od Nyose ránu loktem do břicha. Pustí vaše krky a Nyos vyskočí, přehodí si nohy přes Clarkův krk a lýtkem zatlačí. Oba spadnou na zem, Nyos se nějak přetočí, zablokuje Clarkovy ruce, nohy nechá volně se komíhat ve vzduchu a lýtky blokuje Clarkovu hlavu. "Si říkáš bojový mág?" Odfrkne si se smíchem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Protočím oči. „Však to říkám... slepice.“ Zavrtím pobaveně hlavou. „Tak co se povídá?“ zajímám se kdo si co vymyslel nebo domyslel. Překvapeně zamrkám, když nás od sebe magií odtrhne a sedne si mezi nás. Pak nás popadne kolem krku a stáhne dolů až se naše hlavy s Nyosem pozdraví. Záda mi zaprotestovala, že jsem musela stisknout rty. Nyos to, ale nenechá jen tak a za chvíli jsou zaseknutí v sobě a válí se na zemi. Jak malí kluci, bylo to milé. „Nechcete abych odešla, aby jste měli soukromí děcka?“ zeptám se pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "S tím druhým souhlasím, s tím prvním ani tak ne." Odpoví Morunt, a potom zavrtí hlavou. "Už, myslím, vás dnes nic nečeká." Přikývne a oba vyjdete ven. Zatímco ty zamíříš meditovat do svých komnat, on se vydá někam do nižších pater za svou frakcí. Cestou ke svým pokojům projdeš chodbou, ve které jsou dveře od Carlových pokojů. Už jsi jej pěknou dobu neviděl, i když podle Morunta bývá v sídle většinu času. Teď ho však vidíš. Stojí před svými dveřmi, vzhlíží k jednomu temnému mágovi a z očí mu srší blesky. "Do toho ti nic není. Pusť mě!" Temný mág neustoupí. "Myslím, že byste teď vážně neměl opouštět sídlo, pane." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No co, zatím vlastně jen pravda. Že spolu chodíte." Pronese Clark, když se mu podaří odblokovat jednu ruku a zabránit Nyosovi ve škrcení. Potom se pokusí o pokrčení ramen. Pokus byl ale značně ztížen Nyosovými lýtky. Clark se prohne, udělá most, potom se bleskově otočí, chytne Nyose a zase se válí po zemi. Jedno držení střídá druhé. V jednu chvíli je Clark nahoře a blokuje Nyose, který se pod ním vzpouzí. "Ticho tam." Zasměje se Clark k tobě a máchne rukou. nečekáš to, takže nestihneš včas reagovat a pouze vidíš neskutečně rychle se blížící vodní kouli. V okamžiku jsi od hlavy až k patě promočená, včetně vlasů. Voda se rozstříkne i po pohovce. "Víš kolik stál?!" Ozve se Nyos částečně zadušený bratrem a částečně záchvatem smíchu, když sleduje, jak z tebe valí voda. "Vysušíš..." odpoví Clark, ale to už zase letí a zase skončí pod Nyosem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Íííík!“ vypísknu, když mě zasáhne studená vody. Vytřu si vodu z očí a zpražím oba pohledem. Clarka za vodu a Nyose, že se mi směje. Ale pak se zamračení změní v úsměv a ten pak v pomstychtivý úsměv. Zakouzlím a nad nimi se objevila velká koule vody, velká asi jako středně velký nafukovací balón. A pustila ji na ně, zasmála jsem se tomu jak jsou oba zmoklí jak slepice. Spokojeně si symbolicky opráším ruce. „To vysušíte...“ Vrátím Clarkovi pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Morunt vyjádří svou myšlenku. No co....každý máme právo na názor. „Nu dobrá, zatím Moruntune“ pronesu v oddělujícím momentě, při kterém se každý vydáme svou cestou. Procházejíc chodbami narazím na dveře do Carlosova pokoje a před nimi samotnými stojí Carlos s temným mágem. „Děje se něco závažného, že náš malý spolu-vůdce má místo očí blesky?“ podívám se nejdříve na Carlose, pak na mága a pak zase zpět na Carlose. Vše je řečeno poklidným hlasem, bez známky zvědavosti či autority. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jelikož byl Clark zrovna pod Nyosem, schytá plný zásah vodou právě Nyos, na Clarka dopadne jen zbytková voda. Tajný to nestihne navíc ani zablokovat, protože rukama drží bráchu. Nyos zamrká a potřepe hlavou jako mokrý pes. Dopadne na tebe pár kapek a uhlově černé vlasy se mu zformují do zvláštních tvarů. Na temeni jsou zplihlé a na bocích jsou po protřepání více nadýchané, takže vypadá trochu jako klaun. "Tak to byla podpásovka." Zašklebí se Nyos a mávne rukou. Skleněná stěna zmizí a dovnitř vejde kamenný golem. Nyos se zlomyslně zazubí. "Derbe, tady Anett se chtěla vykoupat v našem moři. Vem ji tam." Golem se vydá k tobě a Nyos se obrátí zpět k cukajícímu se Clarkovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mág se na tebe překvapeně podívá, že jsi tady, a Carl odpoví. "Nechce mě pustit ven." Zavrčí. "Morunt mu nařídil, aby mě chránil, ne aby mě hlídal." Mág zvedne ruce v obraně. "Nemyslím si, že byste měl chodit ven tak často, mohlo by to být nebezpečné. V poslední době v té vesnici trávíte příliš času." Carl pozvedne obočí. "A co mi v té vesnici asi tak hrozí? Že mě posere kůň nebo oslintá osel? Magii tam znají jenom z vyprávění a mága v životě neviděli." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vypláznu na něj jazyk. „Neměl jsi se mi smát.“ Pokrčím rameny. Nyos si povolá goléma, jménem Derb, vykulím oči. A pak mě něco napadne, zvednu se. „To je skvělý nápad. Ale nemám plavky...“ začnu se tvářit zamyšleně a pak pokrčím rameny. „No nevadí. Budu se koupat nahá.“ Otočím se ke golemovi. „Tak pojď Derbe. Ukaž mi nějaké pěkné místo, kde bych si mohla zaplavat.“ Vydám se s ním ven a zvědavě kouknu koutkem oka za sebe na oba bratry abych viděla, jak se na to budou tvářit. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Vyslechnu si jak Carlose, tak mága, zastávající pozici „chůvy“. „Morunt to možná bere kapku ostřeji, nicméně má pro to důvody Carlosi. Nebo snad nevíš o současném dějství?“ zeptám se ho. Chvilku přemýšlím. „Pokud je tomu tak, jak říkáš Carlosi a magii tam znají jen z „pohádek“, tak by to nemusel být problém.“ Podívám se na mága. „Pokud nevykecáš svůj původ až budeš se slečnou na seně, tak si tam klidně běž. Nicméně on...“ kývnu na mága „...na tebe dá pozor. Nechci přijít už o žádného příbuzného, ať už je naše krev jakkoliv vzdálená.“ Pokud nebudou další problémy či se nebudu muset potýkat s dohady, nechám je oba být a zamířím k sobě, kde budu rozjímat a meditovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba muži ztuhnou. Golem lehce (při své váze je to obdivuhodné) seskočí to jedno patro na zem a pomůže ti dolů. Ze shora se ozvou zvuky potyčky a několik "pusť mě" a "ty tady zůstaneš." Nic netušící golem plnící pouze pánův rozkaz tě vede k útesu. Po chvilce se za vámi objeví i oba mágové. Nyos seskočí stejnou cestou jako ty a golem, a pak opět nechá objevit sklo. Clark proto musí vyběhnout hlavním vchodem a Nyos už má slušný náskok. Clark po něm vyšle několik vodních koulí, ale mine. Nyos kolem tebe s hlasitým smíchem velkou rychlostí proběhne. Clark ze sebe shodí háv i šálu a sprintuje za ním. za chvíli kolem tebe proběhne on. Potom Nyos zabrzdí na okraji útesu a Clark chvíli potom taky. "Běž se umýt, špindíro nemytej." Zasměje se Nyos a telekinezí Clarka srazí do vody. Ten ještě nějakou dobu s výskáním a mácháním končetin letí, než dopadne do vody. Nyos pak počká, až se objevíte ty. "Dáma má přednost." Ukáže ti na útes. Má to alespoň dvacet metrů... "Oblečení můžeš nechat u Derba." Zasměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vím o současném dějství." Zamumlá Carl v odpověď. Když řekneš své stanovisko, Carl kývne a mág po nepatrném zaváhání taky. Carl se trochu zlomyslně zašklebí. "Seženu ti nějaké vesnické oblečení." Zasměje se. "Když jsem řekl, že nikdy neviděli žádného mága, myslel jsem to vážně. A mám v plánu, aby to tak zůstalo..." Mág se zatváří trochu vyděšeně, ale to už Carl k tobě zamumlá poděkování a vydá se pryč. Mág okamžitě vyrazí za ním. A ty se odebereš k meditacím do svého pokoje. Opět se ti podaří trochu zvednout svou zásobu aktivní magické energie, ale stojí tě to tři hodiny tvrdého soustředění. A potom tě krásně rozbolí hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Se zadostiučiněním se pro sebe uculím, když jsem viděla, jak ti dva ztuhli. Nechala jsem se vést golemem k vodě a s tichým smíchem slyšela potyčku uvnitř věže. Nakonec se ti dva dostali ven a dokonce mě předběhli, já nespěchala, ale viděla jsem jak Nyos strčil do Clarka. Podívám se na Nyose, a když řekne že můžu nechat oblečení u Derba zvedne se ve mě vzdor. „Ty nevěříš tomu, že jsem mluvila vážně?“ zeptám se a pozvednu obočí. Otočím se k němu zády a začnu se svlékat dokud jsem nezůstala jen v tričku. Mrknu za sebe na Nyose. „Nemáš provokovat.“ Sundám si i poslední kousek oblečení a jak jsem slíbila, zůstala jsem nahá. Sice jsem se na okamžik zastyděla, ale pak jsem sebrala odvahu. Otočila se a s rozběhem jsem skočila dolů. Objala jsem si rukama kolena a předvedla pěknou dělovou kouli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se na tebe překvapeně podívá, když splníš slib a opravdu se začneš vysvlékat. Ale nebyl překvapený dlouho, přeci jen, jako člen Sborů je na překvapení zvyklý. Rozběhne se skoro hned za tebou a skočí šipku. Do vody dopadne současně s tebou a vyplave nahoru. Když vyplaveš i ty a nadechneš se, ukážeš oběma mužům vnady. "Na co civíš?" Zeptá se Nyos Clarka, který se zasměje, ale opravdu pohledem uhne a radši na Nyose stříkne vodu. Nyos se mu schová za tebe. Potom se ti přitiskne hrudí k zádům, spojí si ruce na tvém břichu a políbí tě na krk. Clark převrátí oči a Nyos kopne nohou a znovu ho postříká. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Promiň Clarku jestli tě uvádím do rozpaků. Ale Nyos nevěřil, že to udělám.“ Je fakt, že jsem to myslela předtím jako legraci. Ale oni mě tak rozdováděli, že jsem přesvědčila sama sebe k tomu, abych udělala něco co mi opravdu není podobné. Nyos mě zezadu obejme a políbí na krk. Naskočí mi husí kůže a nebylo to jen kvůli chladné vodě. Pohladím Nyose po ruce, kterou mě objímal a pak mrknu na Clarka. Otočím se a rychle se mu zapřu o ramena. Potopila jsem ho a pak se smíchem jsem plavala od něj, aby mi to neoplatil. „Dovádíte takhle spolu často?“ zeptám se a jsem ponořená tak, aby Clark se mohl na mě bez rozpaků dívat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos vystrčí hlavu nad hladinu, znovu zatřepe hlavou a vyplivne vodu. Potom po tobě cákne. Clark zavrtí hlavou. "Ani ne." Clark si sundá košili a přemístí ji nahoru. Potom se ponoří pod vodu a chvíli si plave těsně pod hladinou, pak se opět vynoří a předvede stejné zatřepání hlavou, jako jeho mladší bratr. Clark je mnohem bledší, než Nyos, který je docela dost opálený. Je vyšší a mohutnější a určitě má sílu jako býk, ale nejdou mu moc vidět svaly, narozdíl od Nyose, který je dokonale vyrýsovaný, jak už po předchozí noci víš. Nicméně Nyos si na sobě ponechá všechno oblečení, včetně košile i tuniky. Potom následuje chvilka, kdy Clark s Nyosem po sobě zase hážou vodní koule. Nyos pak zase vytřepe vodu z vlasů a řekne: "Přiveď si někdy s sebou Annu, ať je to fér." Clark se zašklebí a vyplázne jazyk. "Tůdle! Co bych z toho měl?" Nyos dvěma mocnými tempy dopluje k tobě a dlouze tě políbí. Pak tě chytne za koleno a přestože ještě neukončil polibek, ponoříte se oba pod vodu. A když se vynoříte, Nyos tě políbí znova. "Dobře, dobře. Už vím." Zamumlá Clark. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začnu se smát. „Takže se přede mnou předvádíte?“ Bratři začali vodní válku, já se chvíli potápěla, ale pak jsem se k nim přidala. Byla to vážně zábava, připadala jsem si jako za mlada... tedy pořád jsem mladá, ale myslela jsem jako dítě nebo puberťák. Bylo to fajn. Nyos navrhl ať Clark přivede někdy Annu, což se mi zdálo jako skvělý nápad. „Mohli bychom si dát zá...“ chtěla jsem navrhnout co bychom mohli ve čtyrech podniknout, když byl najednou Nyos u mě a předvedl Clarkovi co by mohl s Annou podniknout. Sebral mi vítr z plachet a taky dech. Zase. Přitulila jsem se k němu a zamrkala na Clarka. „Ale vůbec to není špatný nápad. Třeba... bychom mohli strávit společně víkend. Mohla by to být zábava. Podnikli bychom spolu třeba nějakou výpravu, piknik, hry... bylo by to fajn.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo hry?" Začne se Clark chechtat a Nyos mu dá pohlavek. "Nech svůj zvrhlý mozek spát." Poradí mu s úsměvem. Clark pokýve hlavou a po chvilce řekne: "Máme poradu, Ny. Budu muset jít." Nyos přikývne a Clark vylevituje nahoru na útes a posléze se přemístí. Nyos kraulem doplave ke stěně útesu a opře si o něj hlavu. Pak se nechá vodou nadnést a zůstane na zádech, částečně ponořený. "Nikdo teď nebude mít moc času." Řekne zamyšleně. "Aspoň dokud povedeme to šílené vyhlazování." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Měj se Clarku.“ Rozloučím se s ním a pak následuji Nyose. Já se nepoložím, ale chytnu se stěny, abych se udržela na místě. „To je pravda. Na chvíli jsem na to zapomněla.“ Přiznám se, že jsem přes legraci zapomněla na starosti a naši zodpovědnost. „Víš... přiznám se, že pořád myslím na ty draky co se objevili. Nemůžu se zbavit pocitu, že je jejich přítomnost nějak důležitá.“ Natáhnu ruku a pohladím po vlasech. Odolala jsem nutkání ho potopit, ale už jsme asi dováděli dost. „Jinak... líbí se mi tvůj domov.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není nic špatného na tom, že se občas zapomene na starosti." Nyos pokrčí rameny a zadívá se na nebe. "Tak se objevili draci, no. To se v dějinách párkrát stalo. Sbory už s nimi navázaly kontakt a nepovažují je za hrozbu." Odmlčí se. "Přesné informace jsem si nezjišťoval." Dodá. Potom se usměje. "Díky. Jak jsem říkal, Tanya se hodně snažila. Jenže tady moc času netrávím, no. Většinu své dospělosti jsem strávil někde v nějakém kultu." Narovná se, máchne rukama, aby se udržel nad hladinou a potom se k tobě znova přitiskne a políbí tě. "Za chvíli taky budu muset. Shromáždění nebylo zrušeno, jen přerušeno." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Kontakt? Takže se s nimi dá mluvit?“ zeptám se zvědavě. Asi ano... musím si o tom konečně něco zjistit. „No asi.... nebo prostě je jen chci vidět. Draci se mi vždycky líbili.“ Pokrčím rameny. Zadívám se na něj a obejmu ho. „Po pravdě doufám, že tě už nebudou posílat na tyhle tajné mise. Kdo ví na jak dlouho bychom se pak nemohli vidět.“ Otřu se tváří i jeho. „Taky? Achjo...“ Přitulím se k němu. „Ale i tak to bylo dneska fajn. V tom dovádění mě přestali bolet i ty záda.“ Nechtělo se mi se s Nyosem loučit. Ale jak jsem říkala dřív. Nehodlala jsem ho nijak brzdit v jeho povinnostech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou velmi inteligentní." Přikývne Nyos. "Nejspíš ne. Nedávno jsem byl dosazen k nejvyššímu velení Sborů a navíc jsme teď člen Rady. Než abych se na tom podílel, to teď budu všechno řídit." Mluví, zdá se, jakoby i trochu zklamaně. Pak se ale pousměje. "To se mi líbí." Zakření se a když se přitulíš, přitiskne tě k sobě. Určitě poukazuje na to, že jsi úplně nahá. Podívá se na tebe. "Tebe bolely záda? Z těch sutin?" Znepokojeně se zamračí. "měl jsem tě nechat prohlédnout." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak to jsem ráda.“ Řeknu spokojeně, když mi řekne, že takové akce se už konat nebudou. Když pronese, že se mu líbí, jak se k němu tulím, tiše se zasměji. „Chci ti dělat jen samou radost.“ Zašvitořím sladce a políbím ho. Když tu byl Clark to jsem se trochu styděla, ale s Nyosem jsem se takhle cítila už přirozeně. Zmínka o mých zádech ho znepokojila, zavrtím hlavou. „Spadl na mě kus stropu. Myslíš si, že jsem snad nezničitelná?“ zasměji se. „Ale nedělej si starosti. Nezapomínej, že jsem léčitelka. Kdyby to bylo něco vážného sama bych vyhledala pomoc. Ale jsem v pořádku. Jen teď pár dní budu samá modřina.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zazubí se a polibek ti oplatí. "Tak to jsem moc rád." Pak se tiše zasměje a pohladí tě. "Nevím, myslel jsem, že jo." Znova se zasměje a zavrtí hlavou. "Snažili jsme se ten strop hodit na ty tři. Navíc jsem doufal, že jsi udělala kombinovaný tvrdý štít.* Bohužel ne." Přikývne. "Já vím. Jsi ta nejlepší léčitelka na světe." Zašeptá ti sladce do ucha. // *Kombinovaný tvrdý štít - štít, který odráží jak magii, tak fyzické útoky. Protože obyčejným tvrdým štítem neprojde magie, ale vše ostatní ano. Ten zatím ale moc dobře neovládáš. Většinou to dopadne tak, že se z tohoto štítu po chvilce stane jen magický, nebo jen fyzický štít. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uchechtnu se. „No... kromě toho, že mi tohle moc nejde... nepředpokládala jsem, že přijde někdo na pomoc a ani, že spadne střecha.“ Pokrčím rameny. „Ale hlavní je, že je to už v pořádku.“ Zachvěji se, když mi zašeptá do ucha a zvedla se ve mě radost z toho, že jsme spolu. „To víš že jsem...“ Políbím ho. „Jsem s tebou moc ráda, Nyosi. Cítím se šťastná.“ Pak mě něco napadne a musím se zasmát. „Myslíš, že zítra uslyšíme řeči o tom, jak jsem hrozně nemravná, že se nahá koupu s dvěma muži? Navíc bratry?“ tím jsem se zajímala jestli Clark není taky drbna. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tobě nejdou kombinační štíty?" Podívá se na tebe Nyos překvapeně. "Tě někdy budu muset doučit." Znovu si tě chytne do náruče a zauvažuje. "Tak to nevím. Clark umí udržet tajemství, ale docela rád mi dělá naschvály. A nevím, třeba se klukům ze své jednotky pochlubí." Pak se Nyos zarazí. Potom zamumlá: "A zápletka se nám komplikuje. Jeden mág sem přenesl tvého brášku... Vylevitujeme nahoru a oblékneš se, nechci, aby tě vedle mě viděl nahou, když nejspíš ani neví, že spolu chodíme. zatím je na opačné straně útesu, ale míří k nám. Co tu může chtít..?" Vylevitujete společně nahoru a golem k tobě přesune tvé oblečení. Nicméně jsi celá mokrá, včetně vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Dobře. Doučíš mě je.“ Souhlasím. A jeho pochybnosti ohledně Clarka mě rozesmějí ještě víc. „A ti to roznesou ještě dál. Asi se mám na co těšit.“ Zavrtím hlavou. Pak se zarazí a oznámí mi, že se tu objevil Jarred. Zarazím se a pak zrudnu při pomyšlení, že by nás tu takhle bratr našel. Musela bych se studem propadnout. „To nevím... “ Řeknu a vyneseme se nahoru. Rychle se obléknu a hned se cítím bezpečněji i když oblečení bylo mokré a díky tomu, že byla látka bílá, kvůli bílému hávu co většinou nosím, tak to vlastně ani moc nepomohlo. Přivolám na sebe horký vzduch, abych se osušila. „Pojďme zjistit proč tu je.“ Řeknu Nyosovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vážně se moc hezky červenáš." Zasměje se Nyos a nahoře na útesu si vylije z 'tenisek' vodu. Pak ze sebe shodí černou tuniku i bílou košili a zatímco se snažíš natáhnout si na mokrou kůži suché oblečení, což není zrovna jednoduchý úkol, obě dvě vyždímá. Potom se opět oblékne, současně ve chvíli, kdy se dooblékáš ty. I kolem sebe nechá proudit horký vzduch. Zamíříte k vaši věži, kde se s Jarredem potkáte. Jdeš zčásti schovaná za golemem, takže Jarred nejdříve spatří Nyose. "Zdravím, Nyosi. Musím s tebou..." Když se vynoříš zpoza golema, Jarred se na tebe překvapeně podívá. "Ahoj Anett..." Automaticky tě obejme. "Jsi nějaká vlhká... Co... Co tady děláš?" Přeskočí pohledem z tebe k Nyosovi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Ty by jsi taky zrudl, kdyby nás Jarred nachytal. Jenže já se červenám už i při té představě.“ Políbím ho rychle na tvář, ale pak už se vydáme za bratrem. Nejspíš přišel za Nyosem, protože zase moc lidí neví, že jsem tady... pokud tedy nejde o něco naléhavého. Ale spíš je tu kvůli Nyosovi. A taky se mi to potvrdilo, když slyším jeho první slova. „Ahoj.“ Pozdravím ho a také ho obejmu. „Byli jsme se koupat v moři.“ Vysvětlím mu proč mám vlhké oblečení. Pousměji se jeho pohledu ze mě na Nyose. „Nic zvláštního. Jen jsem se byla podívat, jak bydlí můj nový přítel.“ Odpovím mu. Nemám důvod to před ním tajit. A stejně by se to k němu dřív nebo později doneslo. Pak se podívám na Jarreda. „Chceš mluvit s Nyosem v soukromí? Mám odejít?“ nabídnu mu. Ale bylo to spíš jen zdvořilostí otázka. Nakonec jsem jeho sestra. Jestli může někomu věřit tak mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nezrudl. Já nahý nebyl." Brání se Nyos s úsměvem. "Tvůj nový přítel? Aha..." Jarred se střetne s Nyosovým pohledem a usměje se. "Máš dobrý vkus." Řekne k Nyosovi. Zakření se a oba muži se ťuknou pěstmi. Nyos se taky zazubí. Jarred se otočí k tobě a na okamžik zaváhá. Pak ale pomalu přikývne. "Rád bych si s Nyosem promluvil o samotě. Tím, na co se jej chci zeptat, se nemusíš znepokojovat." Odpoví. Nyos se na tebe podívá. "Potom se už přemístím rovnou do Vysoké věže. Zkusím se ještě stavit večer. Zatím se měj." Skloní se k tobě, jemně si tě chytne za bradu a něžně políbí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šťouchla jsem do něj, když řekl, že by se nestyděl. Vážně nestyděl? Zdá se, že Jarreda potěšilo, že jsme s Nyosem spolu. Pozvednu nad jejich gestem tázavě obočí. Skoro to vypadalo, jako kdyby se radovali z toho, že jim něco vyšlo. Copak Nyos někdy s Jarredem probíral to jak mě získat? Jarred mě nakonec požádá o odchod. Nečekala jsem to. Ale pak se uklidním. Muselo jít o soukromou záležitost. Přikývnu. „Dobře“ Řeknu a podívám se na Nyose. „Tak jo. Nezlobte.“ Na rozloučenou jsme se políbili. „Zatím.“ Rozloučím se ještě s Jarredem, kterého znovu obejmu a pak se přemístím domů. Šla jsem se vykoupat, abych se zbavila soli z moře. Udělala jsem si čaj a pak šla do pracovny, kde jsem začala probírat knihy. Dokonce ani nevím co všechno mám. Hledala jsem něco o dracích. Možná budu muset jít do Věže a zkusit najít něco tam. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V pracovně mnoho knih nemáš, vlastně jen nějaké romantické a komediální příběhy a pár knih o zákonech, které bys jako členka Rady měl znát. Po prohledání pracovny zamíříš do knihovny, kde máš asi dvě stovky svazků. Drtivou většinu z toho ti tady dal Alex, když ti věž zařizoval. Na jedinou zmínku o dracích narazíš v několika set stránkovém lexikonu magických ras. Draci nebyli v Říši spatřeni už po celá staletí. I když ale byli naposled spatřeni, vždy žili v ústraní a mnoho se toho o nich neví. Jsou výjimečně inteligentní, existuje jich spousta druhů, přičemž každý druh má pravděpodobně jiné nadpřirozené schopnosti. Jsou známy legendy o starých dračích učencích ochotných pomoci nuzákům, stejně jako jsou známy legendy o dracích likvidujících celá města. Z toho usuzujeme, že i draci se jednoduše dělí na ty dobré a ty zlé.  |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Posadila jsem se v hlavní místnosti na pohovku, uvelebila se s čajem a knížkou. Lexikon byl velký a naštěstí někdo udělal obsah a očísloval stránky, takže jsem to našla snadno. Ale bohužel to byl ubohý odstaveček s obrázkem. Jediné co jsem se z toho dozvěděla bylo, že jsou jak hodní tak zlí draci. Jako lidi. Chvíli jsem zadumaně přemýšlela, kde bych se tak mohla dozvědět víc. Nakonec... kdysi dávno přece musel někdo studovat draky. Zajímali by mě jejich zvyky a jak s nimi mluvit. Podle mě draci jsou velice vznešená stvoření, takže by se s nimi mělo hovořit s úctou. Ale to jsem si jen myslela. Odložila jsem lexikon a pak telepaticky zavolala Alexe. Chtěla jsem se ho zeptat jestli neví, kde bych mohla najít takovou knížku. On bude mít větší přehled. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex se stejně jako Clark zúčastňuje schůze bojových mágů. Nicméně teď měli přestávku, takže ti rychle řekl, že určitě existuje pár mágů a učenců, co se zabývají studiem draků a dávají dohromady všechny materiály, ale žádného osobně nezná. Nějaké knihy určitě budou mezi tisíci dalšími svazky v knihovně Věže Vysoké magie. A potom zase musí na shromáždění. Jakmile ukončíš telepatické spojení s Alexem, ozve se magicky zesílené zaklepání na dveře. Když otevřeš, vejde dovnitř Nyos. Tváří se znepokojeně a zamyšleně, ani tě nepolíbí. "Církev našla tělo, o kterém si myslí, že je Shinxiho." Řekne ti na rovinu. "Nicméně nevěříme, že je to opravdu on. V poslední době se nám podařilo najít několik důkazů, že je Ziori teď skutečně členem Morova bratrstva. Takže teď se to možná kult snaží nějak zakamuflovat. Požádali jsme církev o tělo, abychom mohli zjistit totožnost, ale než to projde jejich schvalovacím procesem, bude to chvíli trvat." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poděkovala jsem Alexovi a rozloučila se. Zrovna jsem odnesla prázdný hrneček, když se ozvalo zaklepání. Za dveřmi byl Nyos, usmála jsem se na něj, ale hned jsem poznala, že se něco děje. Pustila jsem ho dovnitř a on mi řekl o Ziorim. Ztuhnu a znatelně poblednu. Nevím jestli kvůli možnosti, že je mrtvý nebo z toho, že by vážně mohl být u temného kultu. Stisknu rty a jdu se raději posadit. „Takže... budete chtít, abych toho mrtvého identifikovala?“ zeptám se a otřu si slzy, které se mi hromadí v koutcích očí. Stisknu rty. „Je špatné, že doufám, že je radši mrtvý než aby byl u kultu?“ zeptám se ho znepokojená vlastními myšlenkami. „Nějak... snadněji bych se smířila se smrtí než s tím, že se obrátil zády k dobru a stal se z něj... jeden z těch zlých.“ Podívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Vyšlu blesk a jsem připravena zareagovat podle toho, jak se bude bránit, proto to, že se o to nijak ani nepokusí, mne celkem zarazí. Sleduji, jak padá z útesu stejně jako mág předtím. Najednou mne obalí mlha, jako když jsem sem přišla. Konec? Splnila jsem Zkoušku? Opatrně učiním krok v před a vyjdu z portálu. Takže už je té noční můře konec... ale... co když nějakej nekromant doopravdy oživí mého otce? Z přemýšlení nad noční můrou mne vytrhne hlas zdravící nějakou mistru. Rozhlédnu se okolo a zjistím, že to bylo na mne Mistra, na to si teď budu muset zvyknout. Unaveně se pousměji. Též vás zdravím, mistře. Odpovím, zatímco léčitel míří ke mně. Pohlédne mne a zavolá další léčitele. Netrvá jim dlouho a jsem zase zdravá. Akorát si budu muset sehnat něco na sebe... Přetrpím si věci jako prohlídku, jmenování mistrem (nečekám, že to bude něco extra), vezmu peníze, poděkuji a jdu si někam sehnat nový háv. Fajn, háv by byl, ale co dál? Můžu jít téměř kamkoliv, ale peníze mi na dlouho nevystačí. Buď se někde usadím a zkusím si sehnat bydlení, nebo se budu toulat. Hm, těžká otázka. No, první bych mohla navšívit mistru, už jsem jí dlouho neviděla.... co nešla magie. Vyrazila jsem na cesty a od tý doby... Takže první půjdu navštívit mistru a poděkovat jí za to, co mne naučila. Nevím, usadit se mě moc neláká, je to takové nudné. Ani nevím, jak bych se uživila. Takže takové to toulání. Můžu dělat spojku někde v rytířstvu, nebo chránit kupecké karavany. Sakra, to je možností. Spojka v rytířstvu je pro mága takové... zoufalé řešení, ale zase by se to mohlo hodit. Kupci zase dobře platí, no... Nerozhodně přemýšlím. Můžu to střídat... přecijen, posel není potřeba stále, akorát když se něco děje. Pokud je klid, mohu klidně hlídat kupce Nějak takhle si to rozmyslím - dělat doprovod ne tak daleko jdoucím kupeckým karavanám a mimo ně zkoušet dělat někde posla. Získávat tak nějaké zkušenosti, rozšiřovat své magické dovednosti. A potom někdy v budoucnu zkusit jít k bojovým mágům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zamíří za tebou a usadí se na pohovce vedle tebe. "Máme jiné způsoby, jak identifikovat mrtvého." Odpoví ti na dotaz, zda po tobě budou chtít identifikaci. Pak zaváhá. "Asi to není špatné... Ale já osobně patřím k těm, co si myslí, že opravdu změnil strany. Nevidím to poprvé a tohle se od jiných případů nijak neliší." Obejme tě. "Je ale možné, že ho třeba zajali a teď dělají, že je mrtvý, abychom ho nehledali. Tahle možnost ale není moc pravděpodobná." Nyos se na tebe zadívá. "Chceš být chvíli sama?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Obejme mě a já se o něj ráda opřu. Vzdychnu. „Když jsem poznala Clarka... bylo to vlastně proto, že mě naštvalo, že ho podezírají z něčeho takového. Chtěla jsem informace, důkazy... nevěřila jsem tomu. Musím říct, že jsme se poměrně přeli. V tu chvíli jsem ho fakt nesnášela, protože si trval na svém.“ Zavrtím hlavou. „A teď se ty zvěsti potvrzují. Jistě je tu pořád malá šance jak jsi říkal. Ale není to moc velká šance.“ Stisknu rty. „Nechápu to... vždyť byl zastánce dobra... co mu mohli nabídnout, aby se tak změnil?“ Nabídne, že odejde, ale já ho v odpověď obejmu. „Ne. Rozhodně ne. Chci být s tebou.“ Políbím ho na tvář a znovu se přivinu. „Musíš ještě odejít?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos stiskne rty a pohladí tě. "Měli mu toho dost co nabídnout." Zamumlá. "Sbory se šťouraly v jeho minulosti... a zdá se, že by mohl být pokrevně příbuzný s rodem dan Luntherů. Může být dokonce syn Stefana dan Lunthera, vůdce bratrstva. Měla jsi s ním tu čest, pokud se nemýlím..." Pokýve hlavou. "Takže vím, co mu mohli nabídnout, aby se zřekl dobra. Mohli mu nabídnout jeho rodinu. Z informací, jež máme, usuzujeme, že několik členů rodu je stále naživu." Přikývne a jak tě objímá, přičichne si ke tvým vlasům. "Jsi umytá, to je dobře. Zítra tě čeká náročný den, takže půjdeš rovnou do postele a spát. Jedla jsi něco?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Rodina.... ta je důležitá. Ale taková rodina?“ vzdychnu. „Doufám, že nikdy nebudeme muset stát proti sobě.“ Zavřu na chvíli oči. Doufám, že Ziori na mě zapomněl. Že se neobjeví a nebude se snažit... já nevím kdo ví o co. Přetáhnout mě na svou stranu? To se nikdy nestane. A až zjistí, že mám jiného a že o něj nestojím, tak jak on stál o mě.... to bude velký problém. Vzdychnu. „To ano. Čeká.“ Souhlasím. „Ještě jsem nevečeřela.“ Řeknu a políbím ho. „Zůstaneš na noc? Nemusíme.... prostě.... prostě jen spát. Spolu.“ Navrhnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Také doufám, že nebudeš donucena proti němu bojovat." Přikývne Nyos pomalu. Pak ale řekne: "Ale pokud by se jasně ukázalo, že je teď opravdu zlý, a ukázal by se tady a chtěl by tě třeba přetáhnout na svou stranu, tak ho zabiju." Nechá se políbit a potom se pousměje. "Ne, dnes už nikam nemusím. Chtěli mě ještě na několika poradách, ale odmítl jsem je a jestli se jim to nelíbí, ať mi.. no to je jedno." Tiše se zasměje a otře se ti rty o rty. "Měl jsem v plánu s tebou dnes spát. Jakože normálně. Chci, aby ses pořádně vyspala, nesmím tě na zítřek utahat." Zakření se. "Půjdu ti udělat večeři." Řekne a pomalu se odtáhne, zvedne a zamíří do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. Zvláštní, že myslí na stejné věci jako já. „I kdyby to zkusil tak nemá šanci.“ Řeknu s jistotou a úlevně vydechnu, když mi řekne, že už nikam nemusí a pak se smíchem řekne, že tu se mnou zůstane. „Jsem ráda, že tě mám.“ Pustím ho, když vstane a jde udělat večeři. Také vstanu a odnesu zpátky lexikon. Pak jdu za Nyosem do kuchyně, abych mu pomohla pomoci. Po chvíli jsem se zase uvolnila a znepokojené myšlenky na Zioriho odplavila radost z Nyosovi přítomnosti, ze společného vaření a z toho, že mi to přišlo tak přirozené. Věděla jsem jistě, že jsem do Nyose zamilovaná. Ale říct to nahlas by bylo příliš brzy. Nechtěla jsem ho polekat, nakonec je náš vztah na začátku. Přesto jsem přemýšlela nad tím, jestli Nyos není ten pravý. Po jídle jsme odešli nahoru do ložnice, kde jsem se převlékla do noční košile a Nyosovi jsem půjčila na spaní volné kalhoty. Když jsem si s ním zalezla do postel, přitulila jsem se k němu a cítila se dobře. „Tak mě napadá.... teď to bude podruhé co tu budeš spát. A nejspíš se to bude opakovat. Možná by jsi si sem mohl přinést nějaké věci na převlečení, zubní kartáček nebo tak...“ Navrhnu mu a spokojeně se mi přivírali oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně uděláte večeři a najíte se. Potom jdete společně do ložnice, kde se vysvlékneš, aby ses převlékla do noční košile. Když tu Nyos tiše sykne a zadívá se ti na bok, na kterém se ti za těch několik hodin vybarvila opravdu ošklivá podlitina. Zajímavé ale je, že příliš nebolí, nevšimla sis ji. Potom si oblékneš noční košili a Nyosovi podáš volné bílé kalhoty. Ten si ale pobaveně odfrkne a hodí je do kouta. Stáhne ze sebe temně černý háv a shodí tuniku a košili. Zuje si tenisky a odkopne je stranou. Zůstane jen ve volných černých kalhotách nosících se pod hávem. "Jsou čisté." Ujistí tě. Než si lehne k tobě, tak se pořádně protáhne a ty můžeš sledovat hru jeho svalů na hrudi, břichu a pažích. Krásně se mu pohybují pod opálenou kůží. Rozbuší se ti srdce a málem se roztečeš blahem. A jsi si celkem dost jistá, že ti vrací tu tvou nahotu. Potom si lehne vedle tebe a přikryje vás. Opřeš se mu hlavou o holou hruď a pomalu usínáš. "To dořešíme zítra. Dobrou noc." Slyšíš ještě jeho poslední slova, než celá šťastná usneš. Ráno tě probudí ten zpropadený pípající krystal. Dotykem jej vypneš a vydechneš. Nyosovu hruď nahradil měkký polštář. Po chvilce rozlepíš oči a rozhlédneš se po své ložnici. Nyosovy tenisky jsou pryč, ale u skříně pořád leží jeho odhozený háv, košile i tunika. I bílé kalhoty, co jsi mu chtěla půjčit, se stále válejí v rohu. Opět ten pocit štěstí, vzápětí nahrazen bolestí, když se přetočíš na záda. Podlitina na boku o sobě až teď dala plně vědět. Dokončíš hygienu a oblékneš se, než sejdeš dolů. Nyos, navyklý ze Sborů, už samozřejmě vstal. Je v kuchyni s připravenou snídaní na stole. Pořád je nahý do půl pasu a znova ti způsobí takový malá srdcebijící šok. "Dobré ráno." Oslnivý úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prohlížela jsem si ho, když se tak protáhl. Pousměji se. „Provokatére.“ Zabručela jsem si než jsem se uvelebila. Už usínám, když mi odpověděl a já na to jen něco zabručela a už spala. Další den jsem se probudila, zase sama v posteli, ale Nyos tu pořád byl. Znovu mě zaplavil šťastný pocit, spolu s bolestí, když jsem se pohnula. „Uf... sakra...“ Hekala jsem, když jsem vstávala a prohlédla si modřiny, které se mi ze včerejška hezky vybarvili. Ale bylinná koupel mi docela pomohla, ale ty velké budou potřebovat čas. Při převlékání jsem se rozhýbala a tak už nebylo vidět, že mě to bolí. Už připravená jsem sešla dolů, kde už Nyos připravoval snídani. „Dobré ráno.“ Usměji se. „Je nějaká šance, že se někdy probudím dřív než ty?“ zeptám se a jdu k němu. Políbím ho na tvář a kouknu co dělá k jídlu. „Hmm... přijdeš se podívat na zkoušky?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemyslím si." Zasměje se Nyos opláceje ti polibek. "Nevím. Podle toho, jak to půjde se Sbory. Docela mi udělaly škrt přes rozpočet, zaměstnávají mě mnohem více, než jsem očekával." Řekne potom a položí před tebe talíř s kusem nějakého jahodového koláče. S nejvyšší pravděpodobností ještě před chvíli pekl. "Vstal jsem opravdu mnohem dřív, než ty." Vysvětlí ti s úsměvem, když vidí tvůj překvapený výraz. Potom se usadí a položí před sebe svůj talíř a nají se i on. "Budu muset jít." Řekne jakmile dojí a vyběhne si nahoru do ložnice pro své věci. "A ty bys možná měla taky. Schůzka s rodiči je sice až v deset, ale třeba tě Lohana bude potřebovat." Vyprovodíš jej ke dveřím, kde tě ještě přitiskne ke stěně a dlouze tě políbí. Teprve potom se se zazubením rozloučí, vyjde před věž a přemístí se pryč. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Situace se uklidní a já s kapkou lepší náladou pokračuji do svých komnat. Vejdu do svých komnat jdoucí ke stolu. Vezmu džbán s vodou, jež tam stál a naliji si pohár vody. Posadím se s pohárem vody do jednoho z křesel a uvelebím se v něm. Hlavou se mi honí všeljaké myšlenky. Ponořím se do hlubin vzpomínek, jež se mi zjevují a postupně se otáčí jako stránky v knize. Už tolik se toho událo a nezdá se, že konec přijde v brzké době. Bylo to všechno je jakási předehra? Dopiji pohár a promnu si obličej. Nakonec rozložím na podlahu meditační koberečík s různými motivy. Zaujmu meditační polohu a svou myslí se odpoutám od své lidské schránky nořící se k představám, jež mě mají pozvednout. Po meditaci Cítím se vyčerpaně a k tomu ještě mám bolest hlavy. Palcem a prostředníčkem jedné ruky si promasíruji spánky. Bolest hlavy neustupuje, tak se rozhodnu vstát. Dojdu k místu, kde jsem zanechal prázdný pohár od vody a opět jej naplním. „Možná jsem jen dehydrovaný.“ řeknu sám k sobě. Po vyřknutí této myšlenky vypiji pohár a dám si pak ještě jeden. Podívám se na dřevěné hodiny, abych se podíval kolik je hodin a zhodnotil co dál. Napadá mě jít si zacvičit s mečem či najít nějakou knihu, která by mi přinesla další osvícení či možnou výhodu nad svými nepřáteli. Bude-li pozdě rozhodnu se zkusit usnout, v případě neúspěchu usnutí hodím courku po sídle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také se zasměji. „Někdy to zkusím.“ Řeknu pobaveně. „Jo vím, jak se cítíš. Čím víš jsi, tím víc máš práce.“ Souhlasím a překvapeně kouknu na koláč. „To tedy koukám.“ Souhlasím a s chutí se pustím do jídla. Bylo by fajn, kdyby to takhle fungovalo. Vzhledem k tomu, že on vstává brzy, měl by na starosti snídaně a já večeře. Oběd by záležel na tom, kde se zrovna nacházíme. „Když pomyslím na to, že většinou jím ke snídani obložený chleba... výborný.“ Pochválím mu a olizuji si prst na kterém mi zůstala šťáva z jahod. Po jídle šel Nyos nahoru a já zatím uklidila nádobí. „Taky půjdu. Jen musím zařídit jednu maličkost a vyrazím.“ Slíbím mu a vyprovodím ho ke dveřím, kde mě ještě přepadne a změní mi kolena v rosol. Polibek chutnal po jahodách. „Zatím.“ Rozloučím se s ním a zavřu dveře. Zhluboka se nadechnu, abych uklidnila zrychlený dech a pak jsem se vydala k hlavnímu krystalu. Chvíli jsem nad ním stála a mračila se. Jinak to však nešlo. Odstranila jsem Zioriho z položky pro přátele a dala ho do kolonky, že bez mého výslovného povolení nemůže do věže vstoupit. Nechci jednou přijít domů a mít tu nepříjemné překvapení. „Snad se nesetkáme.“ Řeknu a jdu před věž. Přemístím se do školy a vydám se za Lohanou, abych podle Nyosovi rady se zeptala jestli mě nepotřebuje. Zatím mám čas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objevíš se před Akademií a po několika dnech sama projdeš vstupní halou kolem soch čarodějů. Potom vstoupíš do hlavní chodby Akademie a vydáš se k ředitelně. Po zaklepání a vyzvání vejdeš dovnitř. Lohana tě pozdraví. "Ahoj Anett." Pousměje se. "Jsem ráda, že jsi dorazila. Jak se máš?" Uličnicky se usměje a zamrká. "Co Nyos? Znova jste spolu spali?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ahoj.“ Pozdravím ji a posadím se do křesla. Její zvědavosti se zasměji. „Ano. Ale tentokrát jenom spali. A nic víc.“ Odpovím ji. „Ale jinak se mám... výborně.“ Přikývnu a to o Ziorim v hlavě prostě potlačím. Nesmím si s tím dělat starosti. Nic s tím nakonec nenadělám. A trápit se by bylo k ničemu. „Nyos je báječný. Stačí být jen v jeho blízkosti a jsem spokojená. No... je to s ním prostě skvělé.“ Opřu se a trhnu sebou, když mě zabolí modřina. „A co ty? Co rodiče chlapců? Říkali něco? A Recht? Jak je na tom?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lohana naoko nechápavě zavrtí hlavou. "Páni, být s takovým sexy chlapem v posteli a JENOM normálně spát a nic víc? Já tě teda nechápu." Zasměje se. Pak se ale zatváří vážněji. "Léčitelé Věže odvedli skvělou práci, podařilo se jim zcela spravit Rechovy plíce. Zezačátku se báli, že jeho srdce znova selže, ale to se naštěstí nestalo." Odmlčí se a pokrčí rameny. "Rodiče si chtějí počkat na tohle sezení. Ale..." Nepatrně se usměje. "...bavila jsem se včera s Rechovým bratrem. Je to inteligentní a talentovaný mladý mág. Ujistil mě, že chápe, na čí straně je hlavně vina, a určitě nebude hlasovat ve prospěch svého agresivního bratra, kdyby k hlasování došlo." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Byl to těžký den a já byla unavená. Ale i tak jsem byla v pokušení. Nyos provokoval tím, že se hezky vystavoval. Mě trestal za mou provokaci.“ Zavrtím hlavou. Když mi řekla, že Recht bude v pořádku, usměji se. „Tak to je dobře. I když je to takovej malej pitomeček nechci, aby se mu něco stalo.“ To, že Restrův bratr by v jeho prospěch nehlasoval mě udivilo. „Hm... to je skvělý. Ale trochu mě to udivuje. Zdá se, že Recht se nechová asi ani doma moc dobře, když tohle řekl.“ Znovu se opřu, tentokrát opatrně. „Tak aspoň tohle vypadá, že dopadne dobře.“ „Teď ještě zkoušky. A pak se to snad zase trochu uklidní.“ Zadívám se na ní. „Jinak jsem vlastně přišla hlavně proto, abych se tě zeptala jestli nepotřebuješ s něčím pomoci. Mám ještě čas než začnu hodinu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A ty jsi ho provokoval jak?" Zazubí se Lohana. "Jo, nejspíš se i doma chová jako malý parchant." Potvrdí Lohana s přikývnutím. "Máš teď druháky, že?" zeptá se a zavrtí hlavou. "Ne, teď nic nepotřebuji. Ale zas tak moc času nemáš, tak už běž a připrav se." Pousměje se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatvářím se napůl rozpačitě a napůl se uculovala. Pověděla jsem ji o tom, jak jsem byla na návštěvě u Nyose doma, jak přišel Clark, začali jsme blbnout, já se rozdováděla. A pak jak jsem vyhrožovala, že se půjdu koupat nahá i když to byla původně jen planá slova, nakonec se to stalo skutečností. Nevěřil mi, že bych to udělala, což mě popíchlo a tak jsem to udělala. „Pak jsem se tedy styděla, ale kvůli Clarkovi. Chudák nevěděl kam s očima.“ Zasmála jsem se. Podívala jsem se na hodiny a přikývla. „Dobře. Tak půjdu. V kolik hodin tu mám být na tu schůzku?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po celou dobu tvého vyprávění se Lohana směje. "Začínáme v deset." Odpoví ti potom na dotaz stále s úsměvem a vyprovodí tě ke dveřím. ty máš před druhákama ještě čtvrt hodiny čas. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Při odchodu jsem se ještě ohlédla. „A to nemluvě o tom, že se tam pak objevil můj bratr. Naštěstí jsme se stihli dát do pořádku než nás nachytal.“ Rozloučím se s ní a vydám se do kabinetu, kde si vezmu školní přehoz přes oblečení. Po chvíli jsem se vydala do třídy a odučila hodiny s druháky. Konečně ti co zaostávali dohnali ostatní, tedy aspoň nikdo mi na otázky neřekl, že neví. Domácí úkoly ze šití měli všichni v pořádku. Což byl úspěch a tak jsem jim na zítřek dala úkol, aby si přečetli novou látku. Základní zranění jsme měli za sebou, teď mělo jít to složitější a to jak zjistit vnitřní zranění. Po hodině jsem se vydala na schůzku s Lohanou a rodiči Taima a Reichta. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přeskok 2 týdnyNapiješ se, lehneš si a téměř okamžitě usneš. Druhý den ráno se vzbudíš a po krátké rozcvičce se jdeš nasnídat. Všechno probíhá bez komplikací. Druhý den ráno ti Morunt oznámí, že patrola paladinů našla "tvé" ohořelé tělo. Bratři našli nějakého odpadlého paladina, ten byl navlečen do tvého původního brnění, byla k němu přiložena kopie prstenu - a pak ho vaši mágové ohnivými kouzly nechali doslova rozsypat a roztéct. Mágové si samozřejmě ihned podali církvi žádost, aby jim bylo tělo vydáno k prozkoumání a kolegium kardinálů teď žádost projednává. U tohoto těla ale budou mít mágové s prokazováním totožnosti co dělat. Nicméně v tuto chvíli je Shinxi Ziori mrtev a mágové oficiálně zastavili pátrání po něm. Neděláš si ovšem iluze, že by Tajné sbory dál nepokračovaly. Ty dva týdny proběhly docela v klidu. Do Guršské říši byly přesunuty vaše nejdůležitější sídla, včetně toho hlavního. Ty sám ses přestěhoval do luxusního, rozlehlého a vzdušného paláce někde uprostřed pouště. Tato rezidence patří Carlovi a ty zde tedy zatím bydlíš. Mágové sídlo obehnali ochrannými kouzly a přidali i pár klimatických, které v okruhu ještě dvaceti metrů od sídla udržují stálou říšskou teplotu, nikoliv průměrnou teplotu Guršské říše, která je o dobrých třicet stupňů vyšší. Sídlo hlídá neustále deset Moruntových mágů a Poslední, kdyby se něco dělo, je připravena se objevit celá další jednotka mágů a nekromantů. Dále je ještě v sídle několik sluhů a kuchařů. V tomto odlehlém sídle ale není moc co dělat. Kamkoliv se podíváš se táhnou až k obzoru pláně bílého a rozžhaveného písku. Morunt ti nosí dvakrát denně zprávy a odnáší si rozkazy, ale nebýt Carla, asi se nudou ukoušeš. Meditovat a cvičit prostě nemůžeš věčně. Občas tě navštíví Perter, aby s tebou trénoval ohnivé koule, ale většinou má spoustu jiné práce. Zato Carl se ukáže být jako docela příjemný společník. Pomalu se na něj přestáváš dívat jen jako na malého mocného vůdce, ale i jako na příbuzného, synovce, nebo spíš mladšího bratrance. Umí hrát naprosto perfektně šachy, počet jeho proher a výher nad tebou je zcela vyrovnaný, a dokonale rozumí Bratrstvu. Je vidět, že zatímco tys byl vržen do vody, on se jako vůdce už narodil. Co se Karkarových dětí týče, jsou v kontaktu s Moruntem a díky nim se podařilo včas vyklidit dvě menší sídla, na které si Tajné sbory brousily zuby. 12. den v Gurchulské Velké poušti I přes veškerá klimatická kouzla ti pouštní slunce a vzduch nedělají příliš dobré. Jako jsi byl vždy zvyklý vstávat brzy, tak tě teď současné podnebí mate, že jsi kolikrát schopný vstát až po poledni, celý rozlámaný a ztuhlý. Nejinak je tomu i dnes. Přijde jeden ze sluhů a rozhrne závěsy, čímž tě probudí. Sloužící mají od Morunta už několik dní nařízeno nikdy tě nenechat spát déle, než právě do poledne. "Brzy bude oběd, pane." Oznámí ti sluha s úklonou, když s bručením rozlepíš oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po zazvonění se vydáš k ředitelně. Zaklepeš a vejdeš. Před mohutným Lohaniným stolem nestojí klasické dvě židle, ale tři. Lohana stojí před dvěma ženami a zdraví je. "Á, tady jsi." Usměje se na tebe Lohana, když vejdeš. "Toto je magistra Drailová, Taimova matka." Ukáže na ženu v temně černém hávu s bílým pruhem na rukávu, označující ji jako léčitelku bojových mágů. Taimova matka má hnědé vlasy, milý úsměv a sympatickou tvář. Navíc máš pocit, že jsi ji už někdy viděla. "Dobrý den." Pozdraví tě Drailová a ty si vzpomeneš, kde jsi ji viděla. Byla to jedna z léčitelů, kteří byli přítomni u portálu, když jsi plnila svou Zkoušku. "A paní Roserová, Rechova matka." Paní Roseová vypadá jako taková ta typická obtloustlá matka, co má jenom "Můj synáček by přece nikdy nic takového neudělal!" I ona tě pozdraví. "Toto je magistra Anett Sela, členka Rady mágů. A na částečný úvazek i učitelka na zdejší Akademii, učila oba chlapce." Lohana ukáže na křesla a sama se usadí za stůl. ty se usadíš vedle obou matek do třetího křesla. "Obě dámy už jsem seznámila se situací..." Do toho vpadne Rechova matka. "A já už vás seznámila s tím, milá paní, že můj Rech je hodný chlapec a stal se obětí toho nervově nevyrovnaného klacka. Kdy to konečně pochopíte? On se jej pokusil zabít! A vy mu tu ještě budete tvrdit, že si za to můj syn může sám?! Rech pochází z dobré rodiny, jeho bratr je člen Akademické rady, oba jeho rodiče jsou poctiví obchodníci. A odkud pochází ten Taim? Z rodiny bojových mágů, zabijáků! Co z takového kluka asi může vyrůst? Podle mě by ho měli vyhodit a nejlépe ještě i zavřít, dokud ještě nikoho opravdu nezabil." Vychrlí ze sebe Rechova matka a nenechá nikoho, aby ji přerušil. Taimova matka se zadívá ke stropu a zdá se, jako by v duchu počítala. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Obě ženy jsem pozdravila a v Rechtově matce jsem hned poznala, že ona bude ta potížistka. S ní bude těžké pořízení. Začali jsme jednat, ale Rechtova matka se hned chopila slova a vyjádřila svůj názor. Taimanova matka obracela oči ke stropu. Rozumná žena, nezačala hned syna bránit. „Paní Roserová.“ Mluvím klidně. „Já vás chápu. Každá matka miluje své dítě, ale slepá láska také není to nejlepší. Recht má problémy zvládat svůj vztek. Prosím... i vy jste si toho musela všimnout.“ Zadívám se na ní. „Recht si vylévá svůj vztek na slabších spolužácích. Všichni učitelé v Akademii to ví, bohužel zatím nikdo nepřišel na to kam jinam jeho agresivitu ventilovat.“ Vzdychnu. „Řeknu vám co jsem viděla, když se to stalo. Vešla jsem do chody a vidím jak Recht si přidržuje Taima a mlátí ho tak, že byl celý zborcený krví.“ Zamračím se. „Taim je hodný chlapec, paní Roserová. Bránil se jak by to udělal každý. A věřte mi, když vám říkám, že mu nechtěl tak moc ublížit. Nevěděl, že má Recht slabé srdce. Za jiných okolností by se mu nic vážného nestalo.“ Spojím ruce za zády. „Pokud však trváte na Taimově vyloučení, musíte počítat s tím, že to samé potká i Rechta. Protože do rvačky jsou potřeba dva. Souhlasíte ředitelko?“ zeptám se Lohany. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rech... je možná trochu temperamentnější, ale ani mouše by neublížil! Pochybuji, že toho malého hajzlíka napadl. Určitě to byl on, kdo se bránil." Odpoví Rechova matka zarytě. Magistra Drailová zavrtí hlavou: "Váš syn je agresor, stěžují si na něj všechny děti z jeho třídy. Taim mi o něm hodně vyprávěl. Kdyby ve třídě neměl spolužáka, který ho umí uklidnit, byl by to on, kdo už by dávno někoho zabil." Řekne magistra poměrně klidným tónem. Rechově matce z očí srší blesky. "Můj. Syn. By. Nikdy. Nikomu. Neublížil." Usekává a zbrunátní. "Nevšimla jsem si, že by váš syn ležel ve Věži Vysoké magie v oddělení se stálým dohledem. Takže kdo tady ublížil komu? Můj syn nemá slabé srdce, ten výboj byl jasně cílený k tomu, aby mého syna zabil." Trvá si na svém Rechova matka. "Tady asi k dohodě nedojde." Řekne Lohana. "Vidím, že tohle bude muset vyřešit Rada Akademií." Lohana se zvedne a ukáže ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně na paní Roserovou pohlédnu, když tvrdí, že její syn nemá problém se srdcem. „Recht má slabé srdce.“ Trvám si na svém. „Jsem léčitelka a ve Vysoké věži vám řeknou to samé.“ Podívám se na Lohanu, která to chce jít pořešit k radě. Povzdychnu si. „Bohužel, vypadá to tak.“ Souhlasím. Věděla jsem, že jedna z matek bude dělat problémy. Asi už tuším po kom Recht má tu povahu. Přikývnu a vydám se ke dveřím. Snad aspoň rada bude mít rozum. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyprovodíte matky ke dveřím a potom jdete s Lohanou na oběd. "Počítám, že si Rada pozve nějaké svědky. Učitele i žáky." Řekne Lohana, když dojdete do jídelny, vezmete si jídlo a jdete se usadit ke skoro prázdnému učitelskému stolu. Zbylé stoly jsou prázdné úplně, právě totiž probíhá výuka. Zakousnete se do trochu tužší pečínky a planých brambor, přeci jen nemůžete po akademických kuchařích chtít, aby vařili jako v luxusní restauraci. Brzy zazvoní a přijdou se najíst páťáci, kteří mají od rána volno a doteď byli před závěrečnými zkouškami se svou rodinou. Je teprve jedenáct hodin, ale páťáci a učitelé, co budou zkoušky hlídat, se jdou najíst už teď, protože ve dvanáct ze začíná. Lohana se zamyšleně dívá na páťáky a pak řekne: "Přemýšlela jsem, že bych zkusila uspořádat třídní sraz. Krom tebe a Sida, který navíc ani není z naší třídy, jsem už sedm let nikoho neviděla." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Určitě. Pochybuji, že by stavěli na tvrzení matek, které ani nebyli u toho. Ale možná počkají až se Recht uzdraví, aby mohl říct svou verzi příběhu.“ Pokrčím rameny a jdeme na jídlo. Pečínka byla tužší a kousat jedno sousto byl boj, takže jsem ho dobrou půlku nechala a radši si dala brambory, které byli dobré. Pozorovala jsem páťáky, kteří měli volno a hledala jsem známky nervozity. Lohana mi pověděla o svém nápadu sejít se s třídou. „To je skvělý nápad. Taky jsem nedávno myslela na to co je s ostatními.“ Rozpačitě zaváhám, protože jsem málem řekla, že by mě zajímalo kolik z nich to zvládlo. „Ale Sida bychom taky mohli pozvat. Nakonec byl v naší třídě pečený, vařený. Skoro jako kdyby tam patřil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na páťácích je nervozita značně znát. Přeci jen, pokud propadnou, budou muset opakovat ročník. A pokud dopadnou špatně, přidělí je k nějakým slabým mistrům. Bude se rozhodovat o jejich magické budoucnosti. "Bude zajímavé je po tak dlouhé době vidět. Jak se změnili, co se z nich stalo. Čím se živí. Kde léčí..." Usměje se Lohana. "Jo, Sida asi pozvu. I Chrisi, i když s těžkým srdcem." Zašklebí se. Ke stolu dorazí tucet učitelů, kteří se budou podílet na dnešních závěrečných zkouškách. Usadí se k vám. "Zdají se být hodně nervózní. Jako vždy." Řekne učitel útoční magie a zakousne se do pečínky. "Jo, já jsem rád, že už mám zkoušky i Zkoušku za sebou." odpoví mu profesor historie. Pak se ozve učitelka matematiky. "Stejně je to strašný pocit, když si uvědomíte, že několik z nich brzy zemře..." U stolu zavládne ticho, které po nějaké době přeruší až Lohana. "Dojezte a za deset minut sraz před Akademií. pokud máte nějaké pomocníčky z nižších tříd, běžte si je předtím najít." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Až to budeš chtít plánovat dej mi vědět. Pomůžu ti s tím.“ Řeknu ji. Objevili se další profesoři, kteří samozřejmě mluvili o studentech co mají dnes zkoušku. Ale slova o tom, že někteří z nich zemřou jakoukoliv konverzaci zabilo. Lohana nakonec promluvila. Já naštěstí nemusela jít své figuranty shánět. Byla jsem s nimi domluvená, že se sejdeme na stanovišti. Taky jsem myslela na osudy těch dětí. Ale musíme doufat, že jsme udělali co se dalo. Dál to je už na jejich mistrech. „Já už půjdu ven. Nějak mi to mluvení o smrti dětí neudělalo dobře.“ Řeknu Lohaně a odnesu talíře a jdu ven, kde se máme sejít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře, dám ti vědět." Přikývne Lohana a potom zamíříš ven před Akademii, kde už stojí shromážděni tví pomocníčci. Ještě je musíš rychle nalíčit a pak už zamíříte k vašemu stanovišti. Děti se rozestaví na své pozice, když přiběhne uřícený a udýchaný Awan. "Ředitelka chtěla, abych vám předal tohle." Podá ti nějaký papírek, pak se opře o kolena a chvíli se vydýchá. Potom se narovná, plácne si se dvěma kamarády třeťáky a rozběhne se k dalšímu stanovišti. Na papírku stojí, že první student k tobě dorazí asi za deset minut. Každý student u sebe bude mít kartičku, kde se mu na každém stanovišti zapíše počet bodů a podpis hodnotitele. Nejvyšší počet bodů je deset, nejnižší nula. A jediná nula znamená okamžitý konec zkoušky. Potom je ještě může opakovat na opravných zkouškách pořádaných přímo Radou akademií, ale tady by skončil. Aktivuješ síť iluzí zvuků boje a výbuchů a za chvíli doběhne první student. Respektive nějaká blonďatá páťačka. Hodí k tobě kartičku a rozběhne se ke tvým figurantům. Postupuje dobře, třídí si je podle vážnosti zranění a potom je nemagicky ošetřuje a sem tam použije magické léčení. Na její kartě vidíš vysoké počty bodů z obranných stanovišť, nízký počet bodů z útočných stanovišť a šest bodů za předchozí léčitelské stanoviště. Nakonec všechny ošetří dobře, ale tak, že všichni potřebují ještě další ošetření. vytáhne je z největšího rizika, ale už to neumí dokončit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nalíčit žáky byla legrace, za chvíli vypadali jako kdyby se už týden váleli v prachu a bahně. Sama sebe jsem také nalíčila, protože jsem vyčnívala z celé scénky jak zvednutý prst. Brzy jsem vypadala stejně zbídačeně jako figuranti. „Za chvíli tu bude. Takže do toho, studenti. Dejte do toho umírání srdce.“ Zazubila jsem se na ně a brzy přiběhl první student. Zachytila jsem kartičku a sledovala její postup. Tím, že první zkontrolovala jak je kdo vážně zraněný a věnovala se těm co to potřebovali nejvíc, mě potěšila. Ale její ošetření bylo průměrné. Pacienti by byli na nějakou dobu v pořádku, ale bylo to jen dočasné řešení. Prohlédnu si její výsledky, bohužel její výkon zde byl stejně jako u ostatních průměrný. Začala dobře, ale konec... měla dobrý postup, takže jsem ji za své stanoviště dala sedm bodů. Vrátila jsem ji kartičku a nechala ji jít. „Dobrá práce.“ Pochválím figuranty, zbavím je ošetření a obnovím zranění. „Ale ty Willy.“ Zasměji se na chlapce s průstřelem ledovou střelou. „Přestaň raději při tom umírání vystrkovat jazyk a obracet oči v sloup. Vypadá to, jako kdyby jsi velmi dramaticky už umřel.“ Pohladím ho pobaveně po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky." Vydechne dívka, popadne kartičku a rozběhne se k dalšímu stanovišti. Willy se zasměje, postaví, chytne se za krk a s chrčením, vyplazeným jazykem a strašlivým koulením očí sebou šlehne na zem. Pak ještě efektivně zacuká nohou. Všechny děti se zasmějí. Potom se ale zase naaranžují do připravených poloh a přiběhne jeden páťák. Podá ti kartičku a asi vteřinu stojí a prohlíží situaci. Pak se rozběhne k figurantům a postupuje zezačátku stejně jako předchůdkyně. A to tak, že si nejprve zkontroluje, kdo je na tom nejhůř. Potom se dá do léčení. Většinou léčí magií, základními kouzly. Nakonec nikoho nevyléčí úplně, ale udělal to tak, že už žádný další zásah léčitele není potřeba, jenom se tělo musí dohojit samo. To ale ve své podstatě dělají všichni dobří léčitelé. Že ti vyléčí ránu a nechají strup, vyléčí vnitřní zranění ale nechají modřinu. Tělo se pak lépe vzpamatuje. Ale těžko říct, jestli to on ví a udělal to schválně, nebo jestli to prostě už nezvládl doléčit. V kartě má devět bodů za útok, pět za obranu a sedm bodů za předchozí léčení. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Smála jsem se spolu s dětmi. „Ty jsi mi teda herec.“ Brzy přišel další žák, vzala jsem si kartičku a sledovala ho. Stejně jako dívka předtím zkontroloval kdo je na tom nejhůře. A začal léčit. A řekla bych, že odvedl skvělou práci. Jen jsem si nebyla jistá jestli to, aby se rány dohojili samy udělal schválně a nebo jestli to nezvládl doléčit. Také je možné, že myslel na to, aby se příliš nevyčerpal. Ale nemohla jsem se ho vyptávat, tohle byla praktická zkouška. Za předchozí léčení dostal sedm bodů. Ale já byla s jeho postupem spokojená. Dobře... budu předpokládat, že to všechno udělal schválně. Zapsala jsem mu deset bodů a vrátila kartičku. Když odešel znovu jsem odstranila výsledky léčení a rány znovu naaranžovala. „Zatím si vedou docela dobře.“ Pochválím si žáky. „Žádný podprůměr.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvilce doběhne další dívka. Ta je celá rudá a udýchaná, asi na tom není moc dobře s kondičkou. Podá ti papír, několik vteřin ztěžka oddechuje a potom se rozklopýtá k figurantům. I ona si nejprve všechny prohlédne, jak jsou zranění a teprve potom začne ošetřovat. Používá vesměs univerzální a velmi účinná léčivá kouzla, odebírající ale velké množství energie. Na konci se zdá být vyčerpaná, ale všechny děti jsou dokonale vyléčeny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvládla to dokonale, tedy léčení. Ale celkově to nebylo moc pro ní dobré. Už předtím byla uřícená, teď se takhle ještě víc vyčerpala. Dala jsem ji deset bodů a předala ji papír, ale neudržela jsem se ji nedat radu. „Zvládla jsi to výborně. Ale většina mágů doporučuje šetřit energií a léčit jen tak, aby byli pacienti mimo nebezpečí života. Kdyby jsi po tomhle léčení musela ještě bojovat, byla by jsi na tom zle. Ale je zase pravda, že když je plně vyléčíš můžou ti pomoci.“ Usměji se. „Tak či onak máš plný počet bodů. Hodně štěstí.“ Rozloučím se s ní. Možná, že bych příští rok mohla zkoušku ztížit. Udržovat štít a mezitím léčit. Bylo by to hodně těžké. Znovu jsem obnovila zranění. „Tak co myslíte? Vedou si dobře?“ zeptám se svých asistentů zatím co čekáme na dalšího studenta. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka přikývne, vezme si papírek a rozběhne se pryč. "Bude hůř." Míní jedna třeťačka na tvůj dotaz. Potom obnovíš všechna zranění a děti se zase rozmístí na své původní pozice. "Doufám, že se neobjeví někdo, kdo nás fakt zabije." Řekne willy a ostatní děti se opět zasmějí. Potom ale přiběhne jeden páťák a všichni figuranti se zase dají do hraní svých rolí. Páťák ti podá svou kartičku a pak se krátce rozhlédne po scéně. Rozběhne se k dětem a zvolí stejný postup, jako předtím jeho spolužáci. Jejich profesor si asi na tom dával záležet. Potom mladík postupuje od nejtěžšího zranění k nejlehčímu a dost tě udivuje, protože z něj v budoucnu určitě bude dokonalý léčitel. Vždy používá přiměřené množství magie, vycítí všechny možné komplikace, na které jsi ani nepomyslela, a raději se proti nim při léčení jistí. Z předchozího léčení má deset. Po něm ale přijde na řadu deset dalších dětí, u kterých je to katastrofa a vyšší známku jak pět bodů nedáš. Všichni postupují od nejtěžšího k nejlehčímu zranění, ale na co sáhnou, to zmrví. Nicméně nulu jsi ještě nedala. Až potom opět přiběhne dívka, která se v léčení vyzná. Zraněné si opět seřadí a ošetřuje jen s malou, ale dobře promyšlenou, pomocí magie. Vyléčí všechny a některá zranění nechá, aby doléčilo tělo. Z její strany se to zdá jako úmysl. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Nestraš.“ Jeden z žáků se projevil jako velmi nadaný. Samozřejmě dostal plný počet bodů. Bohužel po něm přišli samí co jim to moc nešlo, musela jsem ale ocenit jejich snahu. Naštěstí to nebyla taková bída na to, abych dala nulu. Ale věděla jsem, že tihle moc na léčení nebudou. Pak přišla další co ji to už šlo lépe. Měla svůj systém, který fungoval. A tak další s desíti body. Podívám se na dívku. „Nemáš náhodou věštecké nadání? Protože vážně bylo hůř.“ řeknu když jim obnovuji zranění a pak k nám přivolám pár sendvičů a pití. „Už tu jsme nějakou dobu. Napijte se a nasvačte. Ale budete muset rychle.“ Sama jsem se napila. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Uplynula řádná chvilka a já se opět uchyluji ke svému deníku, jež se stává jedinou stálou věcí, provázející můj život. Nevím čím to je, nicméně z mého života pomalu ale jistě mizí věci, které byly se mnou spojené. Opuštění míst, kde jsem vyrůstal a ztráta kontaktu s lidmi z mé minulosti. Vracím se stále víc a víc do minulosti a chtěl bych ty časy vrátit. Neskonale mě stále tíží ztráta nad mým otcem Orisem. V duchu se ho ptám, zda se mé kroky upírají správným směrem. Nicméně jeho odpovědí je pouhé mlčení. Nemá ale cenu fňukat nad rozlitým mlékem. Opět se musím napomenout, protože se neubírám k budoucnosti, nýbrž k minulosti. Pokud budu snít místo toho, abych se držel nohama na zemi, určitě neskončím dobře, i když někdy je zapotřebí, aby člověk byl snílek a snil svůj sen. Morunt mě průběžně informuje o veškerém dění. Vypadá velice zaneprázdněně. Možná na jeho bedra přenáším přílišnou zodpovědnost za veškeré úkony zadávající mu moje maličkost. Je možná na čase, přivést do užšího kruhu další osobu. Otázkou je koho. Přál bych si více schopných členů. Je to ale stejné, jako kdybych snil o něčem nedosažitelném během meditace. Mám snad prohledávat zapadlé vesnice či města a verbovat budoucí mágy se sirotků a opuštěných dětí? Zkusím se zeptat Pertera a Moruntuna, co si o této bláznivé myšlence myslí. Pravda je taková, že na tuto myšlenku mě přivedl Carlos, i když sám o tom možná neví. Dalším bodem je má vlastní smrt. Morunt mě varoval na možné odhalení, takže můžu jen doufat, že než se tak stane, uplyne nějaká doba, která nám dá čas na zesílení a upevnění našich pozic. Mám určité výčitky vůči Anett. Nemůžu ji ale dát vědět, že jsem naživu. Jinak teď trávím více času se svým mladým příbuzným. Možná náš start nebyl nejlepší, ale za dobu našeho společného pobytu v jeho sídle, se nám snad podařilo prolomit ledy. Nevím čím to je, ale Guršská říše dokáže lidi sblížit. Carlos se navíc ukázal rovnocenným hráčem mé oblíbené hry – šachy. Ten malý zákeřný prevít je vskutku dobrý. Kladu si otázku, zda přestěhování do mého vlastního sídla bude to pravé. Doufám, že díky brnění se budu moci volně přemisťovat z mého sídla do jeho. To mi připomíná, že Moruntovi musím dát pár instrukcí ohledně mého sídla. Jinak můj mladý společník projevuje značnou inteligenci a znalosti ohledně Bratrstva. Doopravdy si říkám, že by on měl být vůdcem. Až skončím svůj úkol a úlohu, kterou jsem si vybral, jistě mu předám vládu a já se ponořím do zapomnění a věčného očistce. Podnebí Guršské má nežádoucí vliv na mou maličkost. Nicméně díky klimatickým kouzlům, či jak to ti mágové udělali, máme v sídle říšskou teplotu. I tak je to pro mě matoucí v zemi, kde slunce snad nikdy nezachází za horizont. 12. den v Gurchulské Velké poušti Probudím se. Rozlepím víčka a ošklivě se zadívám na onu osobu, probudíc mou maličkost. Vstanu z postele a patřičně se protáhnu. „Můžeš odejít.“ pravím k sluhovi. Dojdu se opláchnout vodou nalitou ze džbánu do umyvadla. Je to krásný a osvěžující pocit. Nakonec si natáhnu hnědé kalhoty, boty a rudou košili. „Moruntune......“ řeknu nahlas jeho jméno, jako kdyby se mnou byl v jedné místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se tedy přidáš k jedné kupecká karavaně cestující po celé Říši. Platí tak akorát, navíc máš zdarma jídlo a nocleh na voze. Krom tebe hlídá karavanu ještě desítka žoldáků. Pět z nich jsou nezkušení mladíčci a dostávají jen velmi malý žold, potom tam je ale i pět opravdu ostřílených veteránů, ti dostávají více peněz, než máš ty. Šéf karavany je obtloustlý, ale sympatický chlápek. Karavana má patnáct vozů, každý kupec prodává něco jiného. Čtrnáctý den, co si vyděláváš cestování s karavanou, a už se se všemi znáš a docela kamarádíš, se objeví jeden starší mág, který se k vám přidá. Jako první zamíří k tobě. "Zdravím, mladá kolegyně. Jsem Daver." Je o něco vyšší než ty, silně opálený a šlachovitý. Na sobě má bílý háv. Bělostné prořídlé vlasy má stažené do malého culíku. Na obličeji má několikadenní bílé strniště. "Cítím z tebe docela velkou moc... Cožeto, že nejsi u bojových?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Doufám, že ne." Odvětí ti třeťačka s pousmáním. Potom se děti vrhnou po jídle a vodě, než se nechají znova zamaskovat a jdou na svá místa. Potom následuje posledních šest studentů, kteří žádná sláva nejsou. Dáš jim kolem pěti bodů. Je fakt, že dnešní děti se zabývají spíše bojovými zaklínadly, než léčivými. Do budoucna by to pro léčitele mohl být celkem problém. Po skončení poděkuješ svým pomocníčkům, Lohana poděkuje všem zúčastnivším se učitelům a potom můžeš jít do spravené ordinace, kde už na tebe čeká Lilly a překvapivě i plná ordinace. Přeskok 2 týdnyUběhnou dva týdny, během kterého pořád učíš na Lohanině Akademii. Narozdíl do Nyose, který musel učení nechat kvůli povinnostem ve Sborech, jež mu nenechaly moc času na vydechnutí. Akademická rada stále ještě nesvolala kvůli Rechovi a Taimovi zasedání, ale už brzy tak udělá. Taim proto zůstává ve škole a jeho sebevědomí se značně pozvedlo, zařadil se ve třídě do kolektivu a zdá se, jako by se všem bez Recha volněji dýchalo. Jen tři Rechovi nohsledi sedí v rohu a mračí se na celé kolo. Zbytek třídy se konečně volně baví. S Nyosem se to vyvíjí velmi rychle a skvělým směrem. Už u tebe prakticky bydlí, i když to vlastně znamená, že ti jen udělá snídaní, navečeří se s tebou a jdete spát do tvé postele. Ve skříni ti přibylo několikero temně černého oblečení a v botníku dvoje černé tenisky. V koupelně je jeho kartáček a pasta. Nyose vidíš většinou jenom večer, ráno odchází brzy. Ale večer ti to umí vynahradit. Povídáte si, umí dobře vypravovat a naslouchat. Cítíš se s ním naprosto přirozeně. Už se ani vůbec nestydíš. Za těch čtrnáct dní jste spolu už několikrát opět měli sex. A už jsi nebyla jen ta ležící panenka, ale hodně ses zapojovala. Bylo to samozřejmě úžasné. Co se Rady týče, byla svolána ještě jedna schůze za účelem nalezení kandidáta na Shalafiho, trvala čtyři hodiny a opět se nic nevyřešilo. Alex potom za tebou zašel, aby se zeptal, jak se to má s tebou a Nyosem a když jsi mu odpověděla, jenom se usmál a řekl, že ti takového super chlapa přeje. S Clarkem a Annou jste se bohužel neviděli, i Clark má mnoho povinností. Současnost Je sobota ráno, v Akademii tě dnes není třeba. Probudíš se a očekáváš, že zase budeš v posteli sama a dole na tebe bude čekat teplá snídaně. Už ses smiřovala s myšlenkou, že budeš celý den sama ve věži. Ale jaké je tvé překvapení, když otevřeš oči a vedle tebe leží Nyos, jako vždy do půl těla nahý, se svalnatýma rukama založenýma pod hlavou a zírající do stropu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uběhli další dva týdny. Vše šlo skvěle. Ve škole vše vycházelo, Taim byl stále sebevědomější a začal si nacházet kamarády. Recht byl pořád ještě ošetřován. Ráda jsem viděla Teima takto rozkvétat. Nyos má hromadu práce, ale většinou se vždy vidíme večer a náš vztah se skvěle rozvíjí. Ani po těch dvou týdnech kouzlo nezmizelo, pořád mi jediným polibkem vzít vítr z plachet. Rada mě příliš nezaměstnávala až na tu jednu poradu, která byla zas k ničemu. Ale na chvíli jsme si sedli s Alexem, kterého zajímal můj vztah s Nyosem. Nic jsem mu nezastírala a zdál se, že on mou volbu schvaluje. Jsem ráda, že mají Nyose rádi i ti kteří jsou mi blízcí. A ordinace byla v pořádku skoro hned a i Lily se mi vrátila, což mě potěšilo. Byla šikovná a mrzelo by mě, kdybych si musela shánět další asistentku a zaučovat ji. Lily už ví co a jak. Zdá se, že všechno vychází. Sobota, nemusím vstávat a tak nemám nastavený ani budík. Proč si nepřispat? Ale stejně jsem se probudila skoro ve stejnou dobu jako normálně. Už je to hold zvyk. Ale jaké je mé překvapení, když zjistím, že Nyos je stále se mnou v posteli. Sice nespí, ale je tu. Promnu si oči, se zívnutím se protáhnu a přetočím se k němu. Přitulím se, to že je tu bylo příjemné překvapení. Ale na druhou stranu jsem věděla, že něco není v pořádku. „Dobré ráno.“ Zamumlala jsem a přisunula se blíž k jeho teplu. „Co tě trápí lásko?“ zeptám se ho a zadívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Můj plán mi vyšel akorát na správnou chvíli, kdy jsem se nechala zverbovat do doprovodu kupecké karavany, která jezdí všude možně. Alespoň to tu celé procestuji. A ještě tu je spousta dalších hlídačů. Pár nezkušených holobrádků, ale i ostřílení veteráni. A já. Mistra Kreenaru. No, moc jsem si na to stále nezvykla, ale svoboda co budu dělat se mi líbí. Takhle si tady putuji s karavanou, mám tu jídlo a nocleh. A ještě jsem placená. Dneska je den jako každý jiný. Hodím do sebe snídani, pozdravím se s lidmi a hlídám, jestli se někde nevynoří nějaké potíže. Prostě už několikátý takhle se opakující den. Procházka se známými na čerstvém vzduchu. Povídám si s prodejkyní koření Nizarou, slečnou pouze o pár let starší než já. Ukecaná a přátelská, celkem jsme si sedly už první den. Je vyšší než já, trošku zakulacenější. Má pronikavé zelené oči a dlouhé zrzavé vlasy spletené do dvou culíků. Obchody zdědila po svých rodičích a já se raději neptala, co se s nimi stalo. ,,No a teď si představ, jak krásný urostlý mladík se mnou laškoval v minulém městě. A pak přišel principál, že už vyrážíme, že mám sbalit stánek a jít.” Nizara povídá a povídá, já se usmívám a přikyvuji, jedním uchem mi jde většina dovnitř a druhým ven. Ještě chvíli poslouchám vyprávění, když si všimnu bílého hávu. Mág? Tady? Hm?! Mávnutím ruky umlčím Niz a sleduji mága, který se přibližuje. ,,Nějaký tvůj známý?” Zeptá se kořenářka. Zlehka zavrtím hlavou. ,,Ne, vidím ho poprvé v životě.” Tázavým pohledem si mága prohlédnu a snažím se odhadnout jeho sílu. Mág si všimne mé otázky a představí se mi. Mladá kolegyně? Takže další hlídač? Kývnu mu na pozdrav. ,,I já vám zdravím, jmenuji se Saki.” Niz se začne něčemu hihňat. Kouknu se na ní a povzdechnu si. ,,A tohle je Nizara, kořenářka. Co vás k nám přivádí? Další na hlídání karavany? Mluvil jste už se šéfem?” Mág mě celkem zarazí jeho prohlášením o tom, že ze mne cítí moc a proč to nejsem u bojových. ,,Není to tak dávno, co jsem složila Zkoušku. Chci se porozhlédnou po Říši, než se k nim zkusím přihlásit.” odpovím mu a přátelsky se usměji. Přeci jen se není čeho bát. Jenom tu je další mág. Další člen karavany. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si přes tebe přehodí ruku a druhou zvedne. Dlaň mu ožehne krátký plamen a v ruce se mu objeví stočená rulička pergamenu. "Předvolání jako svědek před Radu akademií." Řekne a papír ti podá. "Dnes v pravé poledne. Vzal jsem si volno a půjdu s tebou." Řekne, otočí k tobě tvář a s úsměvem tě políbí. Pak se ale odtrhne a zvedne se z postele. Dojde ke skříni a vytáhne si jednu ze svých košilí, potom si ji přetáhne přes hlavu. "Tak vstávej." Zazubí se a mávne rukou. Tvá peřina odlétne přes celý pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na pergamen. Tohle ho trápilo? To se mi moc nezdá. Netrápilo ho ještě něco? „Vzal jsi si volno?“ opakuji a spokojeně se usměji. „To jsi hodný.“ Vstává a za chvíli ze mě sundá deku, přitáhnu k sobě nohy, když najednou teplo zmizí. „Hmmmm.... měním názor. Jsi surovec! Takhle mi krást deku!“ stěžuji si, přetočím se ze strany na stranu, ale vstanu. „Vždyť je to až v poledne. Kam spěcháš?“ zívnu jdu se také obléct. „Hm... jsem teda zvědavá jak to všechno dopadne.“ Odeberu se do koupelny. „Když nikam nemusíš, tak bych mohla tentokrát udělat snídani já. Na co máš chuť?“ houknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zazubí. "Aspoň konečně zjistí, že se na ně kdykoliv můžu vysrat." Odpoví ti a jde s tebou do koupelny. Myjete si zuby u jednoho umyvadla, takže to za chvíli přeroste v hromadu smíchu a vrážení do sebe bokem. "Zajímavé. Žádnou tvou snídani jsem snad ještě neměl." Zakření se a vyjde z koupelny. "Nevím, já jsem přizpůsobivý. Jsem cvičený na přežití v kanalizaci a jedení opečených potkanů, takže horší to nebude, ne?" Znova se zasměje a zamíří ke schodům dolů. Cestou tě plácne po zadku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jasně. Jen jim ukaž kdo je tu pánem.“ Podpořím ho se smíchem. Zmíní se o tom, že snídani ode mě ještě neměl. Ale jeho srovnávání pečené krysy mě rozesmálo a když mě plácl, já jeho zase štípla. „Ale jedl jsi moje večeře! To si snad myslíš, že večeře umím, ale na snídaně jsem pako?“ zavrtím hlavou. „Navíc nezapomínej, že jsem z farmy. Vařit se tam holky učí pomalu dřív než chodit.“ Vtipkuji a vejdu do kuchyně. Rozdělám oheň a vložím do pece připravené těsto na česnekový chleba. Vezmu hmoždíř a začnu mačkat bylinky, které chci přidat do měkkého kravského sýra, který se dá namazat na chleba. „Ah.. je fajn, že mám dneska volno. Tedy kromě toho předvolání. Až se vrátím chtěla bych konečně zapracovat na té zahrádce. Mám hnojivo, semínka a i zavlažovací systém jen ho tedy zavést. Už to odkládám kdo ví jak dlouho. Kdybych to ještě odložila, pak už by bylo na sázení pozdě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, odpoledne si klidně můžeš zahradničit." Přikývne Nyos, zeširoka zívne a opře se zády o stěnu. "Možná... možnááááá bych to mohl pomoct. Přeci jen jsem byl vychován jako hraničář, ale už jsem dlouho nic nesázel." Zazubí se a sleduje, jak pečeš. Pak ucítíš, jak se ochranného pole někdo přemístil. Potom se ozve zesílené klepání na dveře. "Otevřu." Odtuší Nyos při pohledu na tvé zamazané ruce a vydá se ke dveřím. Když je otevře, slyšíš hlas Eliz. "Ahoj Anett... Uh... Promiň, ahoj Nyosi. Podrž mi ho prosím." Za chvíli se Eliz objeví v kuchyni, v náručí drží malou sestřenku. Malého Williema drží v náručí Nyos, který vejde hned za Eliz. "Překvápko. Doufám, že nejdu nevhod, hrdličky." Zazubí se na vás. "Nehod. Hrdicky." Zopakuje Elizina slova malá. Eliz ji za to obdaruje úsměvem. "Měli jsme cestu kolem, tak jsem si řekla, že se stavíme. Ele připravuje zasedání Rady akademií, takže jsem chůva..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, ano. Rozhodl jsem se, že se k vaší karavaně přidám. Hodně rád cestuji a doma už byla opravdu strašná nuda." Usměje se Daver a vyskočí na kozlík vedle vás. "Se šéfem jsem samozřejmě mluvil, je to můj starý známý." Potom pokýve hlavou. "Chápu, ale rozhodně potom přihlášku podej. Na hlídání karavany je tě škoda." Na koni kolem vás procválá jeden z ostřílených žoldáků. "Projíždíme přes Dunvelský les." Zazní jeho chraptivý hlas karavanou. Všichni žoldáci se rozprostřou ve střehu kolem karavany a jsou v nejvyšší pohotovosti. Dunvelský les je velmi rozlehlý a hustý a i přesto, že projíždíte vlastně jen rožkem, existuje velké riziko přepadení. Stajují se tady loupežnické tlupy z Říše a královským vojákům se dodnes nepodařilo les vyčistit. Brzy vjedete do přítmí vysokých zelených stromů. Daver se rozhlédne kolem sebe, ale pak se opře o vůz. "Jak dlouho vy dvě cestujete s karavanou?" Zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zazubím se. „Počkej. Ty jsi byl hraničář? To jsem nevěděla. Ale prosím tě... to se určitě nezapomíná. Vykopeš díru, vrazíš tam semena....“ Unikne mi tiché zasmání. Ozve se zaklepání, Nyos jde otevřít a já uslyším hlas Eliz. Když vejde i s malými celá se rozzářím. „Ahoj Eliz.“ Otřu si ruce a hned k nim přispěchám. „Ale vůbec nejdete nevhod. Vždycky vás ráda vidím.“ Obejmu Eliz. „Ahoj drahoušci.“ Zašvitořím na děti a oběma dám pusu a pohladím po vláskách. „Přišli jste právě včas. Připravuji snídani.“ Musím se vrátit k přípravám. „Aha. Jistě. Mělo mě to napadnout. Odpoledne na to zasedání jdu jako svědek.“ Řeknu ji a dám připravenou pomazánku stranou. Vezmu z chladírny slaninu a hodím je na pánvičku. Olej jsem tam nedávala ve slanině je dost tuku. Abych ušetřila trochu času, levitací jsem vzala rajčata, které jsem začala krájet a při tom omývala hlávkový salát. „Jak se máš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Daver prohlásí, že se doma nudil a vyskočí na kozlík k nám. Vzhledem k tomu, že Niz byla uprostřed, tak se mág octne vedle ní. Známý šéfa? Fajn, tak dobře. Možná mne bude moci něco naučit. Na jeho prohlášení ať podám přihlášku se jenom ušklíbnu a ohlédnu se, kdo to běží na koni. Jeden ze zkušených žoldáků. Děje se něco, že tak rychle? Když nás míjí, zakřičí, že projíždíme Dunvelským lesem. To je ten les plný banditů, že? Tak to abych dávala pozor. Rozhlédnu se okolo. ,,Já se bojím!” Prohlásí Niz a pevně se chytne Davera. Asi se cítí tak bezpečněji. Nevyčítám jí to, minule mě takhle málem uškrtila, když se v lese kus od cesty ozvalo vytí. Povzbudivě se na mága usměji. ,,Neboj Niz, nic se nestane.” Zvýším pozornost vůči okolí, ale nedávám to navenek nijak znát. Daver se akorát rozhlídne a pokračuje v hovoru. ,,Asi tak dva týdny.” Odpovím mu krátce. Niz se mu mezitím přimáčkla na rameno. ,,Něco přes dva roky.” |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já nebyl hraničář, ale do desíti let, než jsem šel na Akademii, jsem tak byl vychováván. Rodiče jsou hraničáři, otec je rytíř-hraničář, ale už jsi ho přece viděla." Připomene ti Nyos, ještě než jde otevřít. "Taky tě ráda vidím." Usměje se Eliz. "Jo, dá se to..." Povzdechne si nad tím, jak se má. "Všichni mají spoustu práce. Marcus se strejdou jsou pořád na nějakých akcích, Marcusova žena má taky nějaká zasedání výborů, či co... Takže jsme s Cedrikem v Marcusově věži už nějakou dobu sami a je to po nějaké době fakt nuda." Pousměje se. "Tak jsem si na Marcusovi vyškemrala povolení, abychom mohli jet do Rhunxu za rodinou a potkali jsme tam Ele. Měla mít zasedání, tak jsme vyfasovali caparty." Zašklebí se a přistoupí k tobě. "Co kuchtíš?" Úplně ti vytane na mysli, jak jsi ji v jejich deseti letech učila vařit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ah tak to nezávidím. Ale možná by jste mohli jít na pár dní k mým rodičům na farmu. Venkovské prostředí by vám mohlo prospět.“ Navrhnu ji. „No ano. V poslední době má každý spoustu práce. Pokud si volno nevydupe tak ho většinou ani nemá.“ Otočím slaninu. Usměji se na ní. „Peče se česnekový chleba, měkký sýr s bylinkami, opečená slanina a nějaká ta zelenina.“ Prozradím ji. „A co tvoji sourozenci? Susan a ten malej bručoun? Jak se mají?“ zajímám se. Hlavně mě zajímá jestli se Susan opravdu změnila. Po setkání s mým tátou jsem měla dojem, že to na ní nějak zapůsobilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz pokýve hlavou a pokrčí rameny. "Už jsem uvažovala, že bychom vzali Suz a jeli tam, ale Marcus nás nechce pustit. Prý je to pro neteř jednoho z nejvyšších mágů dnes nebezpečné." Zamračí se a je jasně vidět, že se jí to vůbec nelíbí. "jen tak tak jsem se vyhnula bodyguardům... Jo mimochodem..." Ukáže prstem na Nyose. "Na tebe kulty prý vypsaly celkem solidní odměnu." Nyos se zatváří neutrálně a podívá se z Eliz na tebe a potom zpátky k Eliz. Nakonec pokrčí rameny a přikývne. "Já vím." Pousměje se. "Ale to teda není poprvé. Postarali jsme se, aby mě nenašli. Má věž je skvěle zabezpečená a u Anett mě čekat nebudou. Neznají navíc ani mou tvář. Chytají stín." Vysvětlí Eliz a pomůže ti dát jídlo na stůl. Eliz mezitím odpoví na tvůj dotaz: "Co by... taky se nudí. Susan je v poslední době docela fajn, samozřejmě ji ještě zůstalo hodně manýrů, ale je to o dost lepší." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No tak si sebou můžou vzít ochranku. Dneska umí být ochránci i neviditelní.“ Pokrčím rameny. „A stejně... pochybuji, že by někoho napadlo, že děti někoho tak vysoce postaveného by trajdal někde po obyčejné vesnici.“ Ztuhnu, když uslyším, že kulty na Nyose vypsali vysokou odměnu. Ohlédnu se na něj. „A to jsi mi hodlal říct kdy?“ zeptám se s výtkou v hlase, ale pro teď to nechám být. Nyos to sice objasnil, ale myslela bych si, že něco takového mi řekne. Pak mě napadlo, že to je možná důvod, proč je pořád u mě. Ne že by mi to vadilo. Ale co kdyby na něj nebyla vypsaná odměna? Možná by se tu u mě tak rychle nezabydlel. Pamatuji si, jak jsem se ho na to ptala. Než odpověděl, tak zaváhal. Ne... bylo nám tu spolu dobře. Nebo mě ano.... ale jeho jsem se nikdy neptala. Zatřepu hlavou, abych se těch myšlenek zbavila. Eliz mi pomůže prostřít stůl a naservírovat jídlo. Všem jsem nalila i jablečný mošt a na stole nechala karafu s vodou. „Tak to jsem ráda. Je lepší ohýbat proutek dokud je mladý. Susan poznala, že obyčejní lidé jsou fajn... ale jen krátké setkání stačit nebude.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jsem ti nehodlal říct vůbec, pokud by se ta cena ještě nezvedla. Neviděl jsem důvod, proč by ses měla znepokojovat." Odpoví ti Nyos poměrně klidně. "Zatím je ještě dost nízko, po zničení Margetovců byla dvanáctkrát větší. A na Alexe je teď taky vypsaná asi šestkrát větší, což je pro mě trochu urážka." Pokusí se to s pousmáním zlehčit. Usadíte se ke stolu. "Každopádně pokud cena vzroste, což se stát může..." Pokývne hlavou. "Budu se odsud muset spakovat. Bylo by to pro tebe příliš nebezpečné." Eliz vás chvíli jin pozoruje a pak si posadí malou sestřenku na kolena. Nyos si se zabručením položí na koleno Alexova syna. Děti se vás dívají s vykulenýma očima, jako by rozuměly každému slovu. "Zkusím zařídit, aby mohla Susan zase na farmu, ale nevím, jestli to přes matku projde. Brácha je zase někde na cestách, doma je jenom ten morous, a otec je taky někde obchodně." Pustíte se do jídla. Eliz sem tam dá kousek jídla sestřence, Nyos s milým úsměvem pozoruje Williema, jak plácá ručkou do stolu. "Proč jdeš na zasedání jako svědek?" Zeptá se Eliz po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobré poledne, pane." Řekne Morunt, když se objeví v obláčku dýmu. Naznačí krátkou úklonu a letmo se rozhlédne po najednou hrozně osvětleném pokoji. "Jste připraven na ran.. polední hlášení?" Shodí si z hlavy kapuci a ty vidíš jeho dohněda opálenou kůži. Předtím byl vždy hodně bledý, teď se podobá topince. Hnědé vlasy, které vždy vypadaly velmi tmavé, jakoby nyní zesvětlely. Vyjdete ze dveří a bok po boku zamíříte k jídelně. "Nesu špatné zprávy." Řekne, když scházíte schody. "Tajné sbory pod vedením Nyose Itary zničily jeden z posledních dvou satelitních cechů, co máme. Teď už nás podporuje jen jeden. A najít další je velmi těžké." Zavrtí hlavou. Jdete rovně chodbou. "Naši agenti se snaží Nyose najít, ale je to stín. Objeví se, jeho jednotky zničí kult a zase zmizí. Známe jeho rodinu a víme o ní snad vše, ale o něm vůbec nic." Odbočíte doleva. "Jinak naše další sídla jsou zatím nepoškozena, až na ty dvě, co minulý týden zachránili Karkarovci. Tam to bojoví mágové prohledávají, ale postarali jsme se, aby nic nenašli." Dojdete do jídelny, kde se usadíš ke Carlovi a sluha vám naservíruje pečínku. "Podle agentů se teď ale Sbory přestaly zajímat o naše cechy a obrátily se spíš k menším kultům. Ale i tak. Jeden kult - to znamená obrovský problém pro naše zásobování. Zatím odebíráme jídlo všude, kde si toho stěží všimnou, ale pokud rozbijí i tenhle poslední cech, budeme mít s jídlem - a vodou - velké problémy." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dva týdny? Dva roky?" Mág přikývne. "Hezké..." Asi chtěl ještě něco dodat, ale to už karavana prudce zastaví. "Tak co to..?!" Zvedne se Daver. Niz se jej pořád drží jako klíště. Kolem vás na koni procválá jeden ze žoldáckých zelenáčů, zmateně se kolem sebe rozhlíží. A v druhém okamžiku dostane šípem do krku a zřítí se do hlíny. Daverovi zacuká ve tváři a prudce vymrští ruku vpřed. Vytvoří fyzický štít a šíp, který na vás mířil, s cinknutím odskočí. "Jsme pod palb..ugr!" Zakřičí jeden zkušený žoldák a je přerušen dalším šípem. Ty bohužel štíty odrážející fyzické útoky neumíš, takže se držíš za Daverem, který seskočil z vozu. "vezmi si druhou stranu karavany." Nařídí ti starší mág a rozběhne se podél karavany vysílaje koule ledu do houští podél cesty. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha... tak takhle.“ Řeknu a zadržela jsem v krku nějakou ostrou odpověď. Takže by mi to řekl až když by musel odejít i odsud a jít se schovat někam jinam? Hele musím na nějakou dobu zmizet. Za moji hlavu je vypsaná celkem velká suma peněz. Tak se měj. Tak nějak si to představoval? Podívám se na Eliz. „To je pravda. Tvoje máma je docela oříšek. Možná by to, ale povolila, kdyby šel... heh... i ten morous. Můžeš to zkusit uhrát, že změna ovzduší jim prospěje, utuží zdraví a tak dále. Ať je tvoje máma jakákoliv řekla bych, že na tohle by jsi to mohla uhrát.“ Usměji se na děti a musím říct, že při pohledu na Nyose s malým Williamem mě rozněžnilo. Namazala jsem Williamovi kousek chleba a dala jsem mu ho, aby si ho žužlal. Po chvíli co jsme jedli se začala Eliz zajímat o ten případ. „Protože jsem byla první na místě. Jsou to mí studenti. A tak nějak jsem viděla co se stalo i když jsem neviděla, jak to začalo. Jen doufám, že spravedlnosti bude učiněno za dost.“ Řeknu a napiji se. Pověděla jsem ji o Rechtnovi a Taimovi. O tom, že Recht je agresor a Taim byl jak ustrašená myš, když jsem tam přišla. Od té doby se zpravil, je sebevědomější. A pak o té jejich roztržce, která skončila hodně špatně. „Navíc Taim už nemá tolik záchvaty. Myslím, že za ně taky mohl Recht. Taim byl kvůli němu v hrozném stresu a to neprospívalo ani jeho zdraví. Říkali mi, že když ho přijímali na akademii nebylo to nijak hrozné, ale pak se najednou zhoršil a záchvaty u něj byli hodně časté. Je mi jasné čím to bylo.“ Zavrtím hlavou. „Rozhodně hodlám mluvit ve prospěch Teima. Sice nechci Rechtovi uškodit. Ale podle mého názoru Taim je v právu.“ Odmlčím se. „A s Rechtem musíme stejně něco udělat. Chci zjistit co způsobuje tu jeho agresi a najít způsob, aby se to naučil ovládat nebo ventilovat jinak než šikanou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se na tebe zamračeně podívá a potom přejede pohledem k Eliz, která se plně věnuje sestřence. Pak se otočí k tobě. "Nemyslíš si, že se u tebe schovávám, že ne?" Zeptá se tě tiše. "Jsem tady proto, že tady chci být. A nenechám kulty diktovat svůj život. Neschovám s ejen proto, že po mně jdou. Ale pokud by to pro tebe začalo být nebezpečné, tak bych jít musel. A kulty by si to pak ošklivě odnesly..." Pak se ale otočí zpět k malému Willovi. Eliz pokrčí rameny. "Nevím, je to s ní hodně těžké. Ham." Usmívá se na Sophii a dá jí jídlo do pusy. Pak mlčky poslouchá tvé vyprávění a přikyvuje. Mírně sebou škubneš, když se někdo přemístí do ochranného pole tvé věže. Následně se ozve zaklepání, ale u toho se otevřou dveře, což značí, že příchozí má přístup do téhle věže. Za okamžik se v kuchyni objeví rozcuchaný Alex, v temně černém hávu a kdysi bílou šálou přehozenou přes rameno. Mávnutím vás pozdraví a hodně překvapeně se zadívá na své děti a neteř, nijak to ale nekomentuje. Vypadá, že má hodně naspěch. "Musíme si promluvit. Hned." Řekne Nyosovi, který ti podá Willa a zmateně se vydá za Alexem do obýváku. Eliz se na tebe překvapeně podívá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na něj, když mi tiše řekne, že tu není jen proto, že se schovává. Zatvářím se rozpačitě. „No... napadlo mě to.“ Odpovím mu tiše, natáhnu se a pohladím ho po ruce, aby věděl, že je to už v pořádku. Během vyprávění se objevil Alex a odvedl si Nyose vedle, aby si s ním promluvil. Začala jsem Williama houpat na koleni. Oplatím Eliz pohled a pokrčím rameny. „Nevím o co jde. Od té doby co jsem zase jen nestálý člen rady už se mnou nikdo tyhle věci neřeší. Což jsem na jednu stranu ráda, ale na druhou... týká se to mých přítel a tak mě znepokojuje, že nevím o co kráčí.“ Pokrčím rameny. „Nedá se nic dělat.“ Povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Daver chce asi něco dodat, ale karavana se zastaví. Co se to.. ? Přepadení? Sakra! Na koni okolo cválá jeden ze žoldáckých mladíků a zmateně se rozhlíží. Následně se do jeho krku zanoří šíp a mladík se válí v hlíně na zemi, kůň zběsile běží dál. Sakra, odkud to šlo? Kde jsou? Daver před námi vytvoří štít a následně se cosi kovově odrazí. Zkusím zjistit směr a vypálit tam jeden rychlý blesk. Nebýt jeho, je po mě... Musím se taky nějak naučit odrážet fyzické útoky. Následně začne Daver pobíhat vedle karavany a zběsile pálit ledové koule do houští. Tady se ani nedá použít oheň, aby to celé nechytlo. Jediný světlý bod byl ten, že se vystrašená Niz schovala do vozu, takže už nevisí na Daverovi. Fajn, je třeba taky něco dělat, od toho tu jsem placená. Bez míření do houští jen tak vystřelím několik ledových koulí na všechny strany, kde se někdo pohl se zkusím pojistit bleskem. Led je pomalý, musím si hlídat, kde se kdo pohne a pak poslat něco rychlýho. Zkouším tedy ledovými koulemi zjišťovat útočníky, někdy i vzhlédnu, jestli se neskrývají na stromech. Pobíhám sem a tam a když si nějakého útočníka všimnu, pošlu po něm blesk, ale snažím se to tu s ním nevykácet. Zároveň se snažím nějak krýt před šípy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elizabeth pokrčí rameny a dá Sophii další sousto. "Tohle jde i kolem Rady, řekla bych." Vytáhne kapesník a utře malé pusu. "Nyos je jeden z nejvyšších velitelů tajných sborů, strejda jeden z nejvyšších velitelů bojových mágů. Proto tak kmitají." Pak jste chvíli potichu, až na pleskání Willovi ruky do desky stolu. "Tati!" Nadšeně začnou poskakovat obě děti, když Alex s Nyosem posléze vstoupí do kuchyně. Oba mají na tvářích znepokojené výrazy, ale Alex když spatří děti, dokáže to proměnit na upřímný široký úsměv. "Nazdar." Děcka seskočí tobě i Eliz z klína a rozběhnou se jej obejmout. Alex si k nim klekne a potom je oba zvedne do náruče. "Eli, co tady děláš?" Zeptá se neteře. Ta se pousměje. "Doma byla nuda..." Nyos se zeptá: "Zůstaneš chvíli?" Alex se podívá na tebe. "Jestli nebude vadit..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Asi máš pravdu. Jestli se budu chtít něco dozvědět asi budu to z nich tahat jak z chlupaté deky.“ Pousměji se. Děti se začali dovolávat svého táty a tak když vešel a děti chtěli jít k němu, pustila jsem Williama na zem a s úsměvem pozorovala jejich dětskou chůzi. Nyos se zeptá Alexe jestli zůstane, ale k mému překvapení chtěl Alex moje svolení. Málem jsem se rozesmála. „Já nevím. Jsi děsná osina...“ Pronesu pomalu a pak se usměji. „Divím se, že se vůbec ptáš na svolení Alexi. Samozřejmě, že můžeš zůstat.“ Pobídnu ho, aby se k nám posadil. Pak si ho prohlédnu. „Ale první si mazej umýt ruce než se pustíš do jídla.“ Pak se otočím na Nyose. „Stalo se něco?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já jíst nebudu, už jsem jedl a jsem plný." Odpoví Alex a usadí se ke stolu, děti si posadí každé na jedno koleno. Ale jídlo si opravdu nevezme. Na tvou otázku Nyos váhavě odvětí: "Tajné sbory... Nějaké problémy..." Alex chladněji doplní. "Prostě si strašně vyskakují a hrají si na zachránce světa." Nyos se na něj podívá. "Spousta z nich jsou zachránci světa... Strážci bran." Alex pokýve hlavou. "Strážci bran jsou v pohodě, ale to je asi jedna desetina." na to už Nyos neodpoví, ale tiše se věnuje jídlu. Atmosféru u stolu je okamžik dost napjatá, ale potom se rázem uvolní, když se všichni najednou začnou upřímně smát vážnému výrazu Alexových dětí, kteří jako by opravdu rozuměli každému slovu. "Strejdo, proč vůbec šla Ele zařizovat tu radu tak brzy?" Zeptá se Eliz po chvilce. Alex se zazubí. "Svolat Akademickou radu je docela oříšek. Jsou to strašní lenoši." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívám se z jednoho na druhého, nejspíš by se rádi dohadovali. Ale nechali toho. Alex promluví, že Akdemická rada jsou děsný lenoši. Zasměji se. „Taky jsem o tom něco slyšela. Dokopat je k něčemu je děsná práce.“ Souhlasím. „Divím se, že se je povedlo svolat takhle brzy.“ „Jinak Alexi. Mluvili jsme s Eliz o tom, aby někdy vzala své sourozence k mým rodičům. Na Susan měl můj táta přízniví vliv a tak myslím, že by to prospělo jejich chování i zdravý. Jenže nevíme jak zařídit aby jim to bylo povoleno. Znáš jejich mámu. Děti jsou malé. Ještě by šli zachránit. Nenapadá tě, jak by se to dalo zařídit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex přikývne a řekne. "Až bude Shalafi a bude klidnější situace s kulty, hodlám Radě navrhnout posílení pravomocí předsedy Akademické rady... Měl by mít možnost svolat radu kdykoliv a ne jen když se všichni ti lenoši uráčí." Zasměje se. "Třeba pak budu mít doma klid." Podívá se na tebe a zavrtí hlavou. "Naopak, oddalovali to jak nejvíce mohli. Jenže když se jedná o tak vážnou záležitost jako je málem smrt studenta, musí se po návrhu sejít do čtrnácti dnů. A ty dneškem uběhly, takže už museli." Alex pohoupe na kolenech děti a s pohledem upřeným Sophii do vlásků potom zamyšleně pokýve hlavou. "Jo, znám jejich mámu. A ty taky..." Odfrkne si Alex a podívá se zpět na tebe s významným pohledem. "Určitě by jim venkov prospěl. Zkusím to zařídit." Ušklíbne se, a přikývne. Pak promluví Nyos: "Když už jsme byli u té Rady... Jak dlouho ještě bude trvat, než se konečně vybere nějaký kandidát. Už to začíná být fakt otravné." Alex s chápavým úsměvem přikývne. "Ještě nějakou dobu. A to jste ještě nic nezažili. Některé jednání trvaly i roky nebo se třeba denně diskutovalo i dvacet hodin." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Protočila jsem oči. „Řekla bych, že nejlepší způsob jak radu vylepšit je vyměnit ty členy co na to kašlou. Možná za někoho víc ochotného řešit problémy.“ Podívám se na něj a zasměji se. „Ele nad jejich přístupem často lomí rukama co?“ chápu jeho poznámku o klidu. Přikývnu. „Říkala jsem si, že je to tím. A myslím, že Rechtova matka na svého staršího syna asi taky dost tlačila. Aspoň, že on ví, jaký Recht je na rozdíl od jeho matky. Což ji, ale vyčítat nemohu... mateřská láska. A ona je taková, že by neuvěřila snad ani tomu, kdyby na vlastní oči viděla, jak její syn někoho napadne a zmlátí. Třeba by tvrdila, že to byla iluze nebo něco by si vymyslela.“ Zavrtím hlavou a pobaveně se tomu uchechtnu. Alex řekl, že se pokusí pro svou nejmladší neteř a synovce zařídit výlet do vesnice mých rodičů. Usměji se. „Děkuji. Jestli se ti to podaří zařídit dej mi vědět. Ráda bych se tam pak na ně přišla podívat. Jak jim to jde. Jsem zvědavá jestli máma naučí Susan dojit krávu.“ Zazubím se. Vrátili jsme se k Radě. Když Alex řekne, že některé jednání může trvat i dvacet hodit zaúpím. „Dvacet hodin? Na takové hlouposti nemám čas.“ Zavrtím hlavou. „Hmm... asi bych si pro jistotu měla vyrobit svoji dvojnici, která by to tam za mě odseděla.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To bude chtít vyměnit dobrou polovinu rady." Odpoví Alex se zasmáním. "Kdyby jenom lomila rukama... Někdy i docela dost nadává." Pousměje se a zadívá se na děti, které váš rozhovor opět poslouchají se zcela vážnými výrazy. Asi budou jedou taky dobří členové Rady. "Jestli Rechova matka na jeho bratra tlačila, tak tím teda ničeho nedosáhla." Zasměje se Nyos mezi sousty jídla. "No já jsem teda vážně zvědavá, jak to zařídíš." Podívá se Eliz na svého strýce, který významně pokrčí rameny. "Jo, dvacet hodin." Přikývne Alex a pak se současně s Nyosem rozesměje. Děti i s Eliz se na ně překvapeně zadívají. Nyos se smíchem zavrtí hlavou, ale Alex vysvětlí: "Dvojník ti neprojde. To už tady bylo..." Zakření se. Pak si ale sundá děti z kolen a dá jim oběma pusu. Pak podá Sophii tobě a Willa Eliz. "Budu muset jít, už teď mě určitě postrádají." Zamumlá a podívá se na vás. "Tak se mějte." Otočí se k Nyosovi a ušklíbne se. "Tak si udělej pořádek v jednotkách." Nyos se zazubí a kývne. "Spolehni se." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu. „Dobře. Tak dvojník ne... já něco vymyslím, když na to přijde.“ Řeknu sebejistě a na ty dva se usměji, když se smějí. Vezmu si od něj Sophii, už musí jít. „Dobře. Tak ahoj. A dávej na sebe pozor.“ Rozloučím se s ním. „Řekni tátovi pápá.“ Pobídnu Sophii a pousměji se, když mu malá zamává. „No jo ty jsi moje šikovná holka.“ Obejmu ji. Když byl Alex pryč dojedli jsme, pak jsem předala Sophii Eliz a začala uklízet. „Alex má štěstí. Má dvě krásné, zdravé děti, chytré, nadané...“ Pokývám spokojeně hlavou. „Jinak Nyosi. Co snídaně? Spokojený?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, chutnala dobře." Pochválí tě Nyos se smíchem. Eliz s úsměvem kývne. "Jo, Anett fakt skvěle vaří. Byla jsem malá, ale pamatuji si, jak mě učila vařit, když jsem bydlela u strýce." Přátelsky se ušklíbne. "Zato s magií už to bylo horší." Popíchne tě ještě a Nyos se širokým úsměvem nastaví dlaň, aby si s ním Eliz mohla plácnout, což ona také učiní. Potom si jdete sednout do obývacího pokoje. Děti se posadí na koberec, Eliz jim přenese nějaké hračky, aby si mohly hrát a pak se usadíte na pohovku. "hele, co si myslíte o těch akcích, co teď mágové dělají?" Zeptá se vás posléze Eliz zvědavě. "Rozbijí jenom ty malé cechy a kulty, ty velké se umí schovat lépe, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Doufám, že si ještě něco pamatuješ a nebylo to zbytečné.“ řeknu a pak zavtipkuje na můj účet ohledně magie. Odfrknu si. „Moc vtipné.“ Pak se, ale usměji. „Ale máte pravdu.“ Zvednu se. „Sice mám docela dost moci a už jsem toho hodně zažila, ale nebýt mých přátel nikdy bych se tak daleko nedostala.“ Mrknu na ně a odebereme se do obývacího pokoje. Nechali jsme děti, aby si hráli s hračkami co jim přenesla Eliz. Pak Eliz zeptá na ty akce. „Podle mě je to docela dobrá strategie. Tyhle malé cechy jsou oči těch větších. Jsou jako sedmihlavá saň. Tímhle jim pomalu ufikávaj hlavy a méně hlav méně vidí. Tedy aspoň tak já to vidím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, něco si ještě pamatuji." Odpoví Elizabeth s úsměvem. "Taky si myslím, že je to dobrá strategie." Odpoví Eliz i Nyos. "Anett má pravdu v tom, že ty malé kulty těm velkým hodně pomáhají. Navíc i velké kulty mají nahnáno z Tajných sborů - nutno podotknout, že oprávněně. Od té doby, co jsme zahájili tyhle operace, nevykazují žádnou velkou činnost, jako by se zalekli, že vypátráme i je." Prohlásí Nyos jistě. Potom ještě nějakou dobu jen tak klábosíte a Eliz posléze musí jít. Vezme děti a Nyos ji doprovodí až před dveře Marcusovy věže. Pak se vrátí zpátky a začnete společně vařit oběd, výběr nechal na tobě. "Co si na sebe před radu vezmeš?" Zeptá se tě Nyos s mírným zamyšlením. "Možná by sis mohla vzít oficiální insignie Rady mágů, aby viděli, že si nemají vyskakovat." Zazubí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po odchodu Eliz a dětí jsme se s Nyosem vrhli na oběd. Rozhodla jsem se pro menší steak s pečenými bramborami a dušenou zeleninou. Nyos se zeptá co si hodlám vzít na sebe. Zamyslím se nad jeho návrhem. „Nejsem si jistá jestli je to dobrý nápad. Mohlo by se to obrátit i proti mě. Že se je kvůli svému postavení snažím zmanipulovat, zastrašit nebo něco takového. Protože budu mluvit ve prospěch Teima.“ Váhám. „Možná, že bych si přes to měla vzít ten přehoz pro učitele.“ Pokrčím rameny. „Nejsem si jistá.“ Přiznám. „V tomhle půjde o slova. Je to soud. Každé mé slovo může někdo překroutit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já takhle jednat moc neumím." Přizná se Nyos a nechá dusit zeleninu. "Když mám něco důležitého řešit s podřízenými orgány, vždy si beru všechny oficiální insignie a ještě s sebou beru na důraz několik mužů." Pak se ale pousměje a pokývne hlavou. "Ale máš pravdu, že tohle je jiná situace, než na jaké jsem zvyklý. My jim tam nejdeme vynadat, ale vyslechnout si rozsudek." Nakrájí brambory, okoření je a dá je péct. Ty se zatím staráš o steak. "No nechám to na tobě, co si oba dva oblékneme, podřídím se pro úspěch mise. Ale nezapomeň na neslučitelnost insignií funkcí*." // * Neslučitelnost insignií funkcí - je spousta mágů, co mají více funkcí, ale insignie těchto funkcí se nesmějí slučovat. Např. pokud jde Nyos na Radu, musí mít na sobě bílý háv a bílou šálu. Ale nesmí mít černý háv ani stříbrnou masku. Pokud by byl bojový nebo bitevní mág, jen tak by mohl mít černý háv. Jinak ne. Stejně tak ty nemůžeš mít háv a šálu nestálého člena Rady, pokud budeš mít učitelský přehoz. To budeš muset mít pouze bílý háv a přehoz, šálu ne. Alex je třeba bitevní i bojový mág, většinou nosí šálu bojových a černý háv s bílým pruhem na rukávu (bitevní mágové) si obléká jen zřídka. Šálu i pruh ale současně mít nemůže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu. „Ty insignie... říkám, že to jsou jen zbytečné detaily, kterým lidé přikládají zbytečnou důležitost. Ale máš pravdu.... asi si tedy vezmu svou bílý háv a na to školní přehoz. To bude nejlepší. Budu tak ukazovat, že jsem z rady, ale momentálně jsem tam jen jako učitel.“ Pousměji se. „To by snad šlo.“ Pokývnu si hlavou a zkusím jak se maso šťavnaté. „Ale jinak ty nájezdy na kulty a tak... probíhá to tedy dobře ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty insignie jsou poměrně důležité." Odpoví ti Nyos a s požitkářským výrazem přičichne ke steaku. "Voní úžasně..." Pak se narovná a zatřepe hlavou, aby se té vůně zbavil. "Třeba když mám na sobě tu stříbrnou masku, lidé se ke mně chovají úplně jinak. Mají úctu a strach. Když mám na sobě insignie stálé Rady, cítím z nich hluboký respekt. I bojoví mágové to tak mají, s tou bílou šálou je lidé respektují." Pousměje se. "Nebudeš ukazovat, že jsi z Rady." Upozorní tě. "Jestli budeš mít jen háv a přehoz, budeš vypadat jako řadový učitel." Naservírujete jídlo na stůl a pustíte se do něj. Nyosovy brambory chutnají přesně tak, jako už sis od něho zvykla. Skvěle. Má jiný styl pečení brambor, ale velmi dobrý. Steak je taky úžasný, slaný, se šťávou... "Nemám z toho nějaký naplňující pocit." Odpoví ti Nyos na dotaz o kultech. "Je to jako kdybychom zbavovali ještěrku ocasu. Kultům to jistě není příjemné a bojí se, ale zatím jsme jim nijak vážně neuškodili." Pak se zeptá: "Ještě mi řekni, jak se mám obléknout já, když jdu s tebou. Mám budit strach, nebo ne?" Zazubí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím, že jsou důležité, ale připadá mi, že jsou zbytečně důležité. Mám šálu, jsem důležitá, nemám šálu už jsem o hodně méně důležitá. Přijde mi divné, že prostě kvůli takovým drobnostem... které klidně označím za kosmetický doplněk odlišuje to, jak se k tobě ostatní chovají.“ Zavrtím hlavou. Sedli jsme si k jídlu a Nyos mi řekl svůj názor na ty razie. Přikývnu. „Mám z toho taky takový dojem. Odstřihneme jim tím sice mnoho únikových možností, ale nijak zvlášť jim to podle mě neuškodí. Ale možná je to vyprovokuje k něčemu... aby se ukázali. Jen doufám, že při tom nikdo nepřijde o život. Každé zvíře, byť sebemenší zaútočí, když je zahnáno do kouta.“ Podívám se na něj, když se zeptá jak se má obléct. Zasměji se. „Jo kdyby jsi budil strach bylo by to fajn. Ale mohlo by to způsobit nepříjemné otázky, jako co tam děláš.“ Zavrtím hlavou. „Ne... dělej ze sebe strašidlo. Když já tam půjdu jen jako učitel, ty by jsi měl budit respekt, aby si tam někdo nedovoloval víc než by měl.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Prostě to ukazuje, kdo a co jsi." Pokrčí rameny Nyos a pustí se do steaku. "Sbory se zaměřují hlavně na jejich cechy. To jsou jejich oči a uši a hlavně jejich zásobování. Kulty mají svá tajná sídla a potřebují živit jejich obyvatele. A když rozbijeme jejich zásobování, budou v háji. Je to ale hodně dlouhodobá taktika, protože nikdo neví, jaké mají rezervy." Řekne Nyos žvýkaje. "A taky doufáme, že se nám podaří z těch cechů dostat nějaké kontakty." Potom se zasměje. "Fajn, budu strašák do zelí. Nebo do rady, to je jedno." Potom sklidíte nádobí a jdete se převléknout. Nyos si oblékne svůj typický temně černý háv a na hlavu si hodí kápi, která mu okamžitě vrhne temný stín do obličeje. Pak si mávne rukou před tváří a v obličeji se mu zformuje stříbrná bezvýrazná maska. V kombinaci s těmi stíny to vypadá děsivě, ale nejde ani tak o vzhled, jako o to, co ta maska symbolizuje. Prostě Tajné sbory, úcta vytvořená strachem. "Tak jak vypadám?" Zeptá se tě Nyos. Maska jeho hlas tlumí a mutuje tak, že zní drsněji a nebezpečněji. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím.“ Pousměji se a už to dál nerozebírám, protože... no... si v tomhle asi nerozumíme. Já samozřejmě chápu, k čemu slouží. Ale spíš mě na tom štve, že nebýt těch symbolických doplňků, tak nikdo netuší, jaké je naše postavení. Pokud nás ti lidé neznají osobně, tak by po nás nikdo ani nekoukl. No... možná ano, ale jen letmo. „Tak mě napadá... až Alex zařídí výlet dětí na naší farmu. Mohli bychom tam taky spolu zajít. Abych tě oficiálně představila svým rodičům.“ Navrhnu mu, když po jídle uklízíme nádobí. Pak se jdeme ustrojit. Nyos si oblékl svůj háv Sborů a vypadal vážně děsivě. Zasměji se a přijdu k němu, obejmu ho v pase. „Nechtěla bych tě potkat v tmavé uličce... a vlastně ani za světla. Vypadáš jako smrt.“ Pochválím mu jeho děsivost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos ti přehodí ruce přes ramena a taky tě obejme. Trochu tě štve, že nevidíš ten jeho úsměv... Nyos se k tobě nakloní a zarazí se. "Sakra..." Zamumlá a mávnutím nechá masku rozplynout. Opravdu se zářivě usmívá. Potom se dlouze políbíte a až potom si nechá masku ve tváři znova zformovat. "Jako smrt? Hezké přirovnání." Ozve se jeho smích zpod masky. Víš, že se směje mile a pobaveně, ale zpoza té masky to zní jako nějaký krutý smích. "Půjdeme?" Vyjdete před Věž a přemístíte se. Objevíte se před velkým bílým sídlem. Sídlo a rozlehlá zahrada je ohrazeno vysokým plotem, který sem tam zajiskří, dávaje najevo, že není moudré se je dotýkat. Dojdete k bráně, kterou hlídají dva mladí bojoví mágové. Tihle nejspíš ví, co jsi zač, protože ztuhnou v pozoru, jakmile procházíš kolem. Ovšem neujde ti, jakým mrazivým pohledem si změřili Nyose. Když jdete dlouhou štěrkovou cestičkou ke dveřím sídla, Nyos ti nabídne rámě a můžeš se o něj opřít. Potom vejdete do vstupní chodby a za rohem vás čeká stolek s nějakým mladým úředníkem. Je to nějaký pihatý zrzek s křivými zuby. Nyos se trochu zdrží, čte si nějakou vývěsní tabuli a ty dojdeš k úředníčkovi. "Jméno a účel návštěvy." Řekne zrzek monotónně a nacvičeně aniž by se na tebe podíval. Potom ke stolu přistoupí Nyos, mladík vzhlédne, pobledne a polkne. "Ehm, přejete si prosím?" Nasadí velmi zdvořilý tón. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozdravila jsem zvednutím ruky stráže i když jsem viděla, jak nevraživě se na Nyose dívají. Úředník uvnitř byl legrační, otrávený svou prací a tudíž nezdvořilí... klasika. Ale Nyosův temný stín ho přiměl vzhlédnout, docela na něj zapůsobil. Zatím co Nyos byl temný a děsiví, já zářila a sršela pozitivní náladou. Jako světlo a tma. Divím se, že mezi námi nebyl prostor naplněný šedou barvou. „Dobrý den. Magistra Anett Sela. Jsem tu jako svědek ohledně soudu těch dvou chlapců.“ Upřesním. „Můj doprovod. Velmistr Nyos Itara.“ Představím i Nyose. „Za jak dlouho zasedání začíná?“ odmlčím se. „Je tu i Recht? Ten zraněný?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zasedání začíná za deset minut v soudním sále." Zrzek ukáže opatrně rukou na velké dveře nalevo. "Rech tady není, léčitelé Věže Vysoké magie mu i na přímou žádost Akademické rady zakázali účast na zasedání." Odpoví ti na dotaz. Pak s Nyosem zamíříte do sálu, který vypadá jako u typického soudu. Na malém pódiu za pultem jsou křesla pro devět lidí. Křeslo uprostřed je větší a honosnější. Členové rady tady zatím nejsou. U dveří stojí dva bojoví mágové, na sedadlech v přední části stolu sedí za jedním stolem Taim s matkou i nějakým mágem v bílém hávu, možná otcem. Rechova matka sedí za stolem hned vedle a debatuje s nějaký prošedivělým obtloustlým mužem, nejspíš zase otcem Recha. Nyos tě nasměruje k sedadlům v zadní části, kde sedí několik lidí. Poznáš dvojčata Awana a Lauru, kteří tady jsou s rodiči a vůbec se netváří tak jistě, jako vždy ve třídě. Vypadají hodně nervózně. Jako další svědek je tu Lohana, ke které se posadíte a ona vás pozdraví. Ani ona se nezdá být dvakrát klidná. Pak je tady jetě několik lidí, které neznáš. "Děsíš mě, Nyosi." Utrousí Lohana směrem k Nyosovi a pak se nervózně rozhlédne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Děkuji.“ Odešli jsme do soudní síně. Už tu bylo několik lidí a dokonce i pár mých studentů. Nejspíš je povolali jako svědky, pochybuji že řeknou něco na Rechtovu obranu. Pokud ovšem jim rodiče nenařídili něco jiného. Nevím jestli nejsou jejich rodiče přátelé. Usadili jsme se v blízkosti Lohany, která byla také neklidná. Zvláštní. Já se cítila dobře. Poklepu ji chlácholivě po ruce. „No taky má vypadat děsivě. Tak trochu, aby mírnil ostrost soudu.“ Řeknu ji tiše. „Děje se něco? Jsi celá nesvá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak bude ten nejostřejší on, jo?" Pousměje se Lohana. Pak se přizná: "Nesnáším soudy a Radu akademií a tady mám obojí..." Otevřou se velké dveře a dovnitř vejde v bílém hávu oděný Jeid, po jehož boku kráčí vysoký bělovlasý muž rovněž v bílém hávu. Jeidův starý mistr vypadá velmi sympaticky. Oba k vám dojdou a stařík se mile usměje. Jeid vypadá taky mírně nervózně. Když k vám dojdou, Nyos se zdvořile postaví. "Zdravím vás, magistro." Pronese Jeidův mistr a vrásčitou a seschlou rukou vezme tvou paži a galantně se dotkne hřbetu tvé ruky rty. Potom se pozdraví s Lohanou a nakonec si pevně stiskne předloktí s Nyosem, který tě dokonale překvapí tím, že uctivě skloní hlavu. Znova se zkoumavě podíváš na Jeidova mistra. Ze starého muže cítíš obrovskou moc srovnatelnou s mocí Alexe nebo Nyose a tedy převyšující tvou. A pokud tě tvá intuice neplete, jedná se o magistra Torana Brucka, žijící legendu mezi bitevními mágy. Nyní už bývalý bitevní mág svého času samojediný rozhodoval velkolepé bitvy mezi Říší a elfy a skřety. Na přivítání s mužem vstane rovněž Lohana, která řekne: "Je mi ctí." Potom se s vámi pozdraví i svědek. "Dobrý den." Pozdraví tě jakmile se přivítáš s jeho mistrem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu ji poklepu po ruce. „To bude dobrý. Doufejme, že to nepotrvá moc dlouho.“ Ohlédnu se, když někdo vejde. Když jsem uviděla Jeida pochopila jsem, že to je jeho mistr. Také se postavím. „Dobrý den.“ Oplatím mu pozdrav a nejsem si jistá kdo to je. Ale po trochu zkoumání mi to došlo. Toran Bruck. Legenda. Jeid dostal jednoho z nejlepších mistrů. Usměji se na Jeida. „Ráda tě vidím. A musím ti poděkovat jak jsi tenkrát s Taimem promluvil i s dalšími děckami. Hodně se to s Taimem zlepšilo. Docela se držel i Recht až tedy do toho soudného dne.“ Stisknu mu vřele ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeid se zatváří kysele. "Hádejte, kdo mu ten blesk poradil..." Zamumlá, když se jeho mistr usadí vedle Nyose. "Řekl jsem mu, aby ho kdyžtak zastrašil. Nenapadlo mě, že to do něj vpálí." Potom se usadí vedle svého mistra. Takže sedí Lohana, ty, Nyos, Toran a Jeid. "Povstaňte prosím." Ozve se nějaký hlas a všichni v místnosti se postaví. Postupně za pult nakráčí devět mágů v modrých hávech, což je oficiální a velmi nezvyklá barva členů Akademické rady. Vidíš Ele de Score, která se zastavila před prostředním honosným křeslem. "Děkuji, můžete se posadit." Pronese klidně a všichni kromě ní se posadí. Po každé ruce má Ele čtyři kolegy, šest z těchto osmi jsou obtloustlí a očividně leniví muži a ženy. Jen dva členové Rady jsou nějací mladí a pohlední muži. Jeden z nich je po tváři trošičku podobný Rechovi, ale je štíhlý a pohledný a zdá se být inteligentní. "Zahajuji tímto soud ve věci Taima Draila a Recha Rosera, oba studenty 4. magické Akademie. Rada se shodla, že oba dva budou mít v tomto jednání status obžalovaných." Řekne Eleonora. "Jako prvního svědka povolávám magistru Anett Sela, která nám řekne, jak to z pohledu nezávislého svědka všechno vlastně vypadalo." Pak se Eleonora usadí a ty dojdeš k pultíku před členy Rady Akademií. // Prosím přímou řeč, nevyhýbat se tomu větou "Řeknu jim, co se stalo". |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Jeida. „Ani já jsem nevěděla, že má Recht slabé srdce. Plně zdravému člověku by to tak neublížilo.“ Řekla jsem mu a pak jsme se usadili. Přišla rada a tak jsme se postavili a zase posadili. Hned si mě povolali, zase jsem vstala a došla k pultíku. „Dobrý den.“ Pozdravím a nadechnu se. „Když jsem vešla do chodby, kde se oba mladíci nacházeli viděla jsem jak Recht Roser drží Taima Draila přitlačeného ke zdi a surově ho mlátil hlava ne hlava až byl chlapec celý zborcený vlastní krví. Bylo to velice... brutální.“ Odmlčím se. „Než jsem stačila zasáhnout, Teim se rozhodl bránit a vyslal do Rechta elektrický výboj, který Rachtovi způsobil zástavu srdce.“ Zaváhám. „Z mého pohledu se Taim jen bránil velmi brutálnímu tělesnému útoku. Vzhledem k rozdílu jejich tělesných staveb bylo jasné, že Taim by bez magie neměl šanci ubránit se.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pohledy všech přítomných se obrátí k tobě, když popisuješ, jak se situace stala. Několik členů rady přikyvuje, jiní jen nehnutě naslouchají. "Děkuji." Přikývne Ele se stroze neutrálním hlasem. Jste kamarádky, ale to ona tady nesmí dát najevo a musí si od svědků udržovat odstup. "Ještě nám prosím řekněte..." Promluví Rechův bratr a dívá se vyčítavým pohledem na matku. Pak se obrátí k tobě a zaváhá. Pak ale řekne: "Ještě nám prosím řeknete, z vašeho pohledu léčitelky, co bylo úmyslem Taima. Myslíte, že vzhledem k síle výboje mohl předpokládat zástavu srdce?" Po této otázce nasleduje ještě jedna otázka od jedné členky rady: "A nyní z pohledu učitelky těchto chlapců nám prosím řekněte, jak se tito chlapci chovali ve třídě a jaký k sobě měli vztah." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Zcela zdravému chlapci by to nijak zvlášť neublížilo. Chvíle ochromení, možná trochu ohořelé vlasy a chlupy, brnění v těle. Bohužel ani já jsem netušila, že Recht má slabé srdce. Což byl důvod zástavy jeho srdce. A když jsem to nevěděla já, pochybuji, že by o tom mohl vědět i Taim.“ Odpovím a pak odpovím na druhou otázku. „Ze začátku byl Taim ustrašený chlapec, který se snažil schovávat a kdyby mohl určitě by nejraději splynul ze zdí. Nemluvě o tom, že jeho psychický stav měl vliv i na jeho zdraví. Zatím co Recht je silný, obklopený svými přáteli. Jejich vztah je klasický Recht je utlačovatel a Taim utlačovaný. Ale v poslední době se to změnilo, Taim začínal získávat větší sebedůvěru, Recht se poměrně uklidnil. Vypadalo to, že je vše na dobré cestě. Až tedy do toho dne.“ Odkašlu si. „Pokud vám nevadí také podotknu, že když není Recht ve třídě Taim se zapojil do kolektivu a našel si přátelé.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eleonora přikývne. "Děkujeme." S tím si jdeš sednout zpět k Nyosovi a Lohaně. Pak Eleonora pronese: "Teď prosím Awana, Taimova a Rachova spolužáků." Awan se zvedne a zamíří k pultíku, jeho dvojče jej předtím poplácá po rameni k dodání odvahy. Awan se zastaví u pultu a vyčká. Pak přijde první otázka. "Jak ty jsi vnímal vztahy ve třídě, Awane?" Otáže se jej nějaký člen Rady. "Přesně tak, jak popsala magistra Sela." Odpoví Awan po krátkém zaváhání. Pak to ale rozvede: "Rech byl vždy strašně agresivní, je to vazoun, spoléhal na svou sílu a snažil se třídu tyranizovat. Já a několik kluků jsme mu v tom bránili, takže si vybral jako obětního beránka Taima a přiznám si, že je mi líto, že jsme tohle dovolili." Omluvně se k Taimovi zadívá. "V posledních pár dnech před tím incidentem jsme to už ale nedovolili... Totiž... Přišel si s námi promluvit jeden nazřívač, Jeid, který... nám opravdu viděl do duše..." Awan na okamžik znova zaváhá. "Recha jsme potom krotili při každém náznaku nějaké agrese a v něm to tiše bublalo. Asi bylo jen otázka času, kdy si na Taima někde počíhá a dá mu ochutnat svůj vztek." Eleonora přikývne. "Děkuji." Awan kývne a zamíří si sednout zpět k rodičům a sestře. "Teď prosím Taima." Pronese Ele a ukáže na pultík. Taim se zvedne a dokráčí k pultíku. Potom řekne svou verzi pohledu, potvrdí tvá i Awanova slova o absolutně se neovládajícím agresorovi. Po konci jeho řeči se Rechův bratr nakloní k Ele a něco jí pošeptá do ucha. Ta si jej poslechne a potom přikývne. "Děkuji, Taime." Taim se jde posadit. "Teď prosím magistra Derveie." Pronese Ele a k pultíku dojde jeden z bojových mágů - léčitelů, kteří přišli do Akademie na pomoc. Postaví se k pultíku a dostane otázku ohledně síly blesku. Na to potvrdí, že osobě, která by neměla slabé srdce, by opravdu výrazně neublížil. Nakonec přistoupí k pultíku Rechova matka, která pronese svou tirádu o tom, jak všichni Rechovi závidí bohatství jeho rodiny a snaží se ho cíleně zdiskreditovat. Rechův starší bratr se celou dobu matčiny řeči dívá kamsi do stropu. "Děkuji, to by snad stačilo." Utne řeč Rechovy matky Ele. Paní Roserová vypoulí oči, ale zmlkne a jde si sednout. "Slyšeli jsme dost, další svědky nepotřebujeme, děkuji vám." Pronese Ele hlasitě. "rada se nyní poradí. Za půl hodiny zazní verdikt." Sál povstane a rada odejde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podle mě soud šel dobře. Víc než to. Taim to měl vyhrané, ale na druhou stranu mě to mrzelo vůči Rechtovi. Podle mě je to porucha chování. Kdyby se dostal do správných rukou jsem si jistá, že by se dokázal naučit ovládat. Podle jeho matky mu nikdo nevytyčil hranice a proto tak zdivočel. Jestli ho vyloučí... dostane nálepku problémového chlapce a těžko bude moci pokračovat ve studiu magie. Kdyby byl silný... v kombinaci s agresí by mohl být nebezpečný. „Probíhá to dobře. Brzy bude konec.“ Otočím se na Nyose. „Jsem zvědavá na rozsudek. Ale zatím to vypadá, že ho asi vyloučí.“ Odmlčím se. „Což mi nepřijde jako dobrý nápad. Podle mě by bylo nejlepší, kdyby ho dali někomu do péče kdo ho dovede zkrotit. A taky aby na něj nedosáhla matka. Je mi jasné, že jeho matka ho má za svého malého, hodného hošíka a tak mu všechno dovolila. Za takové věci může většinou výchova.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za půl hodiny se rada objeví a na vynesení verdiktu všichni povstanou. "Ve věci rada rozhodla takto." Ponese Ele a její hlas se rozlehne sálem. "Taimovo kouzlo nemělo v úmyslu zabíjet, ale pouze přerušit útok. Taim Drail jednal v sebeobraně a tato sebeobrana byla shledána jako přiměřená." Ele se na okamžik odmlčí. "Proto je Taim Drail uznán nevinným ve všech bodech. Útočníkem a vyprovokovatelem konfliktu je Rech Roser, který se jeví jako typický agresor. Rada Akademií došla k názoru, že jeho přítomnost na Čtvrté magické Akademii nikomu neprospívá." Chvíli je znova ticho. "Proto se Rada Akademií rozhodla Recha Rosera ze Čtvrté magické Akademie s okamžitou platností vyloučit. Ovšem rada tomuto chlapci nebrání pokračovat ve studiu magie, proto mu přiděluje mistra, kterým se stane Alekin Roser." Rechův starší bratr se střetne pohledem s matkou, která na něj nevěřícně a vztekle zírá. Alekinovi koutky úst se zvednou v mírném úsměvu. "Tak zní rozhodnutí Rady Akademií, proti kterému není odvolání. Děkuji vám a přeji rkásný zbytek dne. Slyšení je u konce." Rada odejde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daver vyskočí na jeden vůz a natáhne ruce před sebe. Pak je prudce zvedne a telekinezí útočníky zpoza křoví vyzvedne do vzduchu. Je jich asi dvacet, hážou sebou, kopou nohama a snaží se zastrčit šípy do tětivy. Daver tleskne a všichni útočníci do sebe narazí a popadají na zem jako přezrálé hrušky. A tam zůstanou v mrákotách ležet, než k nim přiběhnou žoldáci a začnou otrhané a špinavé muže svazovat. Za tyhle bandity dávají ve městech celkem slušnou odměnu. Daver seskočí z vozu a jen tak tak jej mine ohnivá koule. Ta narazí do vozu s drůbeží a ten okamžitě vzplane jasným plamenem. Pár vteřin se ozývá vyděšený a bolestivý křik slepic a kohoutů a pak to utichne. Okamžitě po zásahu koule vytvoří Daver tvrdý štít a doběhne k tobě. "Tohle byl magický útok, teď už to nejsou jen bandité." Zamumlá a vzápětí do jeho štítu udeří blesk, který vyletěl z jednoho křoví. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně zamrkám, když zazní rozsudek. Jak jsem si myslela. Taim byl shledán nevinným a Recht vyloučený z akademie. Ale k mé radosti si ho vzal pod správu jeho bratr. „Výborně. To je lepší než jsem doufala. Jestli někdo Rechta srovná, tak to bude jeho bratr.“ Řeknu spokojeně. „Je dobře, že jeho bratr je tak rozumný.“ Usměji se a vydám se za Taimem. „Gratuluji ti. Jsem ráda, že takhle všechno dopadlo.“ Gratuluji mu. „Teď si můžeš oddychnout. A kvůli Rechtovi si nedělej vrásky. Řekla bych, že pro něj to bude tak nejlepší. Jeho bratr ho jistě napraví. Třeba se pak jednou dočkáš i toho, že se ti Recht přijde omluvit.“ Mrknu. „No... uvidíme se v Akademii.“ Podívám se na jeho matku a stisknu ji ruku. „Ráda jsem vás poznala paní Drailová.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos přikývne a zvedne se. "Na Alekina Rosera jsme slyšel mnoho dobrého." Zamíříte k Taimovi a Nyos ještě cestou řekne: "Proto mě hodně překvapilo zjištění, že Rech je jeho bratr." Taim ti s úsměvem poděkuje. "Na tu omluvu jsem teda zvědavý." Zasměje si a potom si potřeseš rukou s jeho matkou i otcem, o kterém víš, že patří k bojovým mágům, ale narozdíl od matky jsi jej nikdy dříve neviděla. "Půjdeme, ne?" Zeptá se Nyos. Paní Roserova se na všechny kolem sebe dívá s neskrývaným vztekem a rozhořčením, ale když se střetne pohledem s Nyosem, zbledne, posbírá své věci a obtloustlého manžela a oba odejdou. "Ve městě jsou trhy, žongléři, akrobati, herci. Zajdeme se podívat?" Zašeptá ti Nyos do ucha sladce. Ani maska to tentokrát moc nezničí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nikdy nevíš.“ Usměji se na něj a pak se s Nyosem vydáme pryč. Nyos mi prozradí, že ve městě jsou trhy a zábava, tiše se zasměji. „Že ty se chceš vyhnout práci? Měli jsme dělat tu zahrádku.“ Vezmu ho za ruku. „Ale musím říct, že tohle zní mnohem lépe.“ Pronesu s úsměvem. Ale pak se kouknu na sebe a na něho. „Ale co kdybychom se zašli první převléknout? Děti by před tebou s křikem utíkali. Ráda bych spíš zapadla než vyčnívala. Půjdeme si užít trochu anonymní legrace?“ pozvednu obočí. Tak to dopadá. Když mág přijde mezi obyčejné lidi, tak je to samé uhýbání, vyhýbání, uctivost a někdy dokonce věci zadarmo. Ale v obyčejných šatech, bychom ničemu takovému nemuseli čelit. Další z davu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Výborný nápad." Přikývne Nyos, když vyjdete před sídlo Rady a před vámi se rozprostře slavící město. Ze všech domů visí slavností faborky, kolem zrovna prochází průvod hudebníků a komiků na chůdách, za kterými jde dav prostých lidí. Je divné, že jste si předtím těch oslav nevšimli, ale to jste měli jiné myšlenky. "Co se slaví?" Otočí se Nyos k jednomu z bojových mágů u brány. "Výročí povýšení na město." Odpoví bojový mág stroze. Nyos kývne a otočí se k tobě. "Seženu nějaké prosté oblečení a sejdeme se doma." Řekne ti, nechá rozplynout svou masku a políbí tě. Pak se vydá do města. Brzy se objeví a dá ti prosté oblečení, nějakou sukni a lehce ozdobenou lněnou halenku. Sám si oblékne košili a prosté hnědé kalhoty. Vypadáte potom jako tuctoví vesničané, nicméně mágům bude jasné, co jste zač. Vaše velmi mocná magie je z vás stále plně cítit. Prohlédneš si Nyose, v tomhle oblečení vypadá ještě nezvykleji než v bílém hávu. "Spokojena?" Otáže se s úsměvem a prohlíží si tě stejně tak, jako ty si prohlížíš jeho. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Povýšení na město. No to je důvod k oslavě. „Dobře. Zatím.“ Políbím ho také a odeberu se domů. Než se vrátí trochu se opláchnu. Nyos sehnal prosté oblečení. Pokud šlo o mě mě to nevadilo. Nakonec jsem z vesnice. Něco podobného jsem nosila, když jsem byla malá. Sice to byl první trochu zvláštní pocit, ale hned to zase přešlo. Prohlédnu si však Nyose, který vypadal v tom doslova podivně. „Já ano. A co ty?“ zajímám se a uculuji se. „Vypadáš v tom zvláštně. Ale zvyknu si.“ Obejmu ho. „Tak pojďme na slavnost. Ať nám nic neuteče.“ Vezmu ho za ruku, samozřejmě jsem si sebou vzala peníze. Přemístili jsme se zpět do města a nadšeně se rozhlížím. „Tak co první?“ zajímám se. „Určitě je tady toho hodně k vidění. A k jídlu... a obchůdků...“ Byla jsem natěšená jak dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To se ti v tom chodí, když jsi tak vyrůstala, co?" Zasměje se Nyos. "Já vyrůstal v oblečení z kůže a s lukem v ruce." Připomene ti a ošije se. "Je to divný pocit, ale taky si zvyknu." Chytnete se za ruce a vyjdete před věž, posléze se přemístíte. Objevíte se v jedné odlehlé a prázdné uličce a teprve potom zamíříte do centra města, kde jsou oslavy nejsilnější. Je tady obrovské množství obchůdků, hudebníků i hudebních skupinek, na každém rohu je nějaký žonglér nebo komediant, všude chodí herci na chůdách a nabízejí zadarmo ochutnávky jednohubek. "Tam." Ukáže Nyos k místu, kde se shlukl velký počet lidí. Díky Nyosovi se proderete davem dospělých dopředu a zastavíte se před hromadou dětí, které fascinovaně sledují muže před sebou. Je to muž v oblečení vesničana, ale na sobě má hnědou kutnu. Na hlavě má nasazenou kápi, která mu stíní obličej, přesto si můžeš všimnout ošklivých jizev, které má přes celou tvář. Muž před sebou mává rukama a kolem něj poletují barevná světýlka, motýlci i kolibříci. Světýlka a motýlci se stáčejí do rytmu hudby, kterou vytváří skupina hudebníků za mužem. Je ti jasné, co je to za muže. Mág, který selhal u Zkoušky a přežil - a bylo mu zakázáno používání jiné magie, než právě téhle pouťové. Ale muž vytváří opravdu krásný efekt a měďáky - obyčejní lidé se více peněz zřeknout nemohou - mu přistávají v přetékajícím klobouku před shromážděním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasmála jsem se. „Tak nějak.“ Odpovím mu pobaveně a pak jsme se vydali na slavnost. Objevili jsme se nenápadně v uličce a pak se vydali do davu. Nyos nás odvedl ke kouzelníkovi, který bavil děti magií. Vytvářel krásné barevné motýli a kolibříky, vypadalo to krásně. Pochopila jsem co je muž zač, mág co selhal u zkoušky. Je mi takových mágů líto. Zbytečně zabitý potenciál. Někdy Zkouška není otázka jen magie, ale také rozhodnutí a strategie. Bohužel tady platí jednou a dost. A je také pravda, že takoví kouzelníci zase umí podobné iluze. Mágové se takovými věcmi nezabývají a tak by něco takového jako tenhle muž nezvládli. Sáhla jsem do váčku a vylovila dvě zlatky, nenápadně jsem mu je poslala do klobouku, aby nikdo neviděl od koho to přišlo. Zlaty se schovali pod hromadu měďáků. Nemohla jsem tomu muži nijak jinak pomoci. Objala jsem Nyosovi paži a dál sledovala představení. „To je krásné, že?“ řeknu mu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nádherné." Zamumlá Nyos upřímně a přitiskne si tě k sobě sleduje představení. "Musím říct, že mám respekt k těmto lidem, co neuspěli u Zkoušky, ale přesto dokáží svou magii využívat a nestanou se z nich odpadlíci nebo nějací zahořklíci." Muž tleskne a kolem něj se několikrát obtočí žhavá střela, která pak vyletí do vzduchu a exploduje jako krásný ohňostroj. Když světélka dopadají na zem, změní se v bílé květy, které děti začnou okamžitě nadšeně chytat. "Je fakt dobrej." Uzná Nyos a vyskočí do vzduchu, aby taky chytl jeden květ. Pak ti ho jemně vloží do vlasů. Muž se ukloní a za velkého potlesku vezme klobouk s mincemi, znova se ukloní a i se svou hudební skupinou odkráčí někam pryč. "Dámy a pánové, prosím, přistupte blíže" Uvidíte, co jste ještě neviděli, a uslyšíte, co jste neslyšeli!" Ozve se zvučný hlas uprostřed náměstí. Na tenkém okraji kašny tam balancuje vysoký a hubený muž, oblečený do jasných barev, na hlavě má velký klobouk s dlouhými pavími péry. Hloučky lidí se přiblíží ke kašně a muž začne své představení. "Děkuji, jsem rád, že jste přišli. Pane, co vám to spadlo?" Zeptá se hbitě, seskočí z kašny vytáhne nějakému muži z nohavice kytici. Pak si klekne na koleno a podá ji jedné rusovlasé dívence. Pak se zvedne a začne. Vytahuje lidem z uší mince, šátky z prstů, přebarvuje míčky... A nejzajímavější na tom je to, že z něj necítíte ani kousíček magie. Nic z toho neudělal pomocí kouzel, ale jen pomocí hbitých prstů. Celou tu dobu mrská jazykem a má ke všemu vtipné průpovídky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „To ano. A mě zase mrzí, že lidé jako on nedostanou další šanci. Podle mě by měl být úspěch i to, že Zkoušku vůbec přežijí.“ Přidám se k potlesku a když mi Nyos dá jeden z květů do vlasů, vděčně ho políbím na tvář. Skupina se pak sebere a odebere se pryč, nejspíš zase do jiné části slavnosti, aby znovu předvedli vystoupení. Někdo začal hulákat, samozřejmě že lákání zapůsobilo i na nás a tak jsme se přidali k davu přihlížejících. Když začal muž vytahovat lidem z různých míst předměty, které by tam být neměli musela jsem se smát. Magii, ale nevyužíval. Byla to jen jeho zručnost. „Nechápu jak to dokáže. Odkud ty věci bere?“ vrtím hlavou. „Přece to všechno nemůže mít schované v rukávu. To by to šlo vidět.“ Snažím se sledovat jeho ruce. „Tohle se naučit musí být hrozně těžké.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bohužel, žádný člověk nemůže pravidla Zkoušek změnit." Odpoví ti Nyos. To je pravda, Zkoušku vytvořil sám Larat a na její nedotknutelnost dohlížejí arcimágové, Shalafi ani Rada mágů nemohou její pravidla změnit ani kdyby se stavěli na uši. Potom jdete ke kašně a sledujete vystoupení "kouzelníka". "Tak to fakt netuším..." Pokrčí Nyos rameny a na zručného muže se dívá. I jeho představení brzy skončí a on se ukloní a nakonec i on zmizí v davu. Pak se jdete podívat po stáncích, Nyos vám oběma koupí medovinu a pak se jen procházíte, díváte se, vychutnáváte si hudbu, atmosféru a teplé sluneční paprsky na kůži. Potom chvíli sledujete nějaké představení. Překvapeně zjistíš, že se jedná o komické zpracování útoku na Vingaard před sedmi lety. Kostlivci se tam potácí a všechny je pomalu kosí hrdina s dřevěným mečem, zatímco pronáší existencionální monology. Po tomto představení nastoupí na pódium dvojice mužů, která předvede skvělou ohnivou šou. Šermují kolem sebe s hořícími pásy, polykají oheň, foukají ho, poplácávají se po holé kůži hořícími klacky... Za své kousky sklidí dlouhý potlesk a potom nastoupí na pódium mladí lukostřelci městské stráže, kteří předvádějí své umění sestřelováním talířů ve vzduchu. "To je pečené selátko?" Nasaje Nyos vůni pečeného masa a rozhlíží se kolem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sledovali jsme představení, procházeli obchůdky, dali si dobrou Medovinu. Vážně jsem si to užívala. Bylo to uvolňující a člověk zapomínal na všechny starosti. Seděli jsme na lavičce a sledovali představení. Rozhodně tohle bylo lepší než pracovat na záhonu. Nyos najednou zavětří, cítil maso. Zasměji se. „Je to možné. Půjdeme se po něm podívat.“ Řeknu a vydáme se za vůní pečeného masa. Někdo si tu otevřel malé občerstvení. Dal si sem židle se stolky a pekl všem na očím maso a samozřejmě i ono Nyosem zmiňované sele. Na sele jsem zrovna chuť neměla, ale ta klobáska vypadala moc hezky. „Hmm... vypadá to stejně dobře jak to voní.“ Řeknu k Nyosovi a vezmu ho k prodavači... nebo to byl kuchař. „Dám si jednu z těch klobásek. Nyosi?“ pobídnu ho, aby si řekl co chce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě." Usměje se prodavač a dá ti na tácek klobásku s chlebem. Nyos si s fascinováním v oku zvolí opravdu na jídlo kus pečeného selete a pak se jdete oba usadit ke stolu a spokojeně pojíte. Přestože jste v oblečení obyčejných vesničanů, zřetelně cítíte mezi sebou a ostatními bavícími se jeden výrazný rozdíl. Už si to ani neuvědomuješ, ale vy s Nyosem vyděláváte hodně peněz, můžete si tady koupit prakticky cokoliv. Ostatní lidé počítají měďáky a zvažují, co si mohou koupit. Ale na těchto oslavách se ani oni nehodlají moc omezovat, protože selátko za tři měďáky si tady dopřává kdekdo. Potom se zvednete a jdete projít další stánky. Kolem jednoho narazíte na shluk lidí a Nyos vás samozřejmě opět prodere dopředu. Tentokrát už to ale další veselá příhoda není, to vám dojde hned. Vidíte totiž před sebou tři městské strážné, kteří se smíchem strkají do starého majitele stánku s uzenými rybami. Jeden strážný mu shodí ryby na zem a jednu mu zašlápne. "Tak ty říkáš, že nemáš zlaťák na pronájem místa?" Zeptá se ho jeden z nich. Stařík zavrtí hlavou. "Ti druzí strážní říkali, že na těchto oslavách se neplatí." Strážný se nepříjemně zachechtá. "A my to zase rušíme. Tak zaplať!" Strčí do muže. Nyos se vedle tebe zprudka nadechne, ale udrží se. "Rozbiju mu hubu." Zamumlá, ale jako člen Tajných sborů má dobré sebeovládání a tak tomu chlapovi hned neskočí do úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Klobáska byla vážně výborná a Nyos samozřejmě selátko. Musím si zapamatovat, že to má rád. Sledovala jsem lidi kolem nás a nebo jsem sledovala Nyose jak se radostně cpe. Byla jsem vážně plná, ale je mi jasné, že až narazíme na další chuťovku tak neodoláme. Po tom co jsme pojedli a trochu nám slehlo jsme se vydali na další obchůzku. Objevili jsme další dav a tak s vyhlídkou dalšího představení nás Nyos procpal dopředu. Jenže tohle nebylo představení pro pobavení lidí. Nemohla jsem uvěřit tomu, že si stráže na toho starého muže takhle dovolují. Hned se ve mě zvedl hněv a Nyos to cítil stejně. On se dokázal ovládat, ale já proti tomuhle musela zasáhnout. „Co si to dovolujete!“ postoupím dopředu. „To vás vaše matky nenaučili, jak se chovat ke starším? Styďte se!“ Rozhlédnu se po lidech co přihlíží. „Tohle nejsou žádné stráže. Ale hnusní zloději co se snaží poctivého obchodníka okrást a nikdo z vás se ho nezastane?“ podívám se znovu na zloděje. „Nechte toho muže na pokoji a začněte se chovat jako muži zákona! Jestli ne tak toho budete litovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Gardisté se na sebe trochu zaraženě podívají, ale pak se začnou chechtat. Jeden přistoupí k tobě, ale Nyos mu zastoupí cestu. Strážný ho chce odstrčit stranou, ale sotva zvedne ruce, Nyos mu dá tvrdý direkt do tváře. Zřetelně slyšíš křupnutí čelisti a strážný dopadne do náruče svému překvapenému kolegovi. Zatímco ho pokládá na zem, druhý strážný sáhne po meči, to už mu ale Nyos hbitě otiskne svou podrážku na čelo a i druhý strážný se odebere do říše snů. Třetí se ještě ani nestačí pořádně zvednout, když dostane Nyosovu pěst na solar a zlomí se v pase. Nyos pak spojí dlaně a provede prudký pohyb pažemi vzhůru. Tímto úderem praští strážného do brady a on se vymrští, udělá dva kroky dozadu a pak se svalí na zem. "Nemám rád, když někdo hrozí Anett." Vysvětlí Nyos klidně muži, kterého zmlátil jako prvního. Ten leží na zemi, plive krev a chrup a nenávistně se na něj dívá. "Zmlátit strážné? Jsi sebevrah?" Zeptá se Nyose jeden z vesničanů kolem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Samozřejmě si nedali říct a když se jeden z nich na mě pokusil vztáhnout ruku, hned se do toho vložil Nyos a zmlátil je na hromadu, jako nic. Pochvalně pokývnu hlavou, jen si to zasloužili. Ale vesničané kolem z toho byli zděšení. Samozřejmě. Nakonec to byli stráže. Odfrknu si. „Tohle nejsou stráže. Ale sprostí zloději. Stačí že už vás okrádají opravdoví zloději, ale aby vás okrádali i lidé co vás mají chránit? To je už trochu moc.“ Přejdu ke starému prodavači a pomůžu mu posbírat jeho ryby a pak jsem mu vtiskla do ruky stříbrňák jako náhradu za jeho újmu. „Nyosi? Tohle nemůžeme nechat jen tak. Vezmeme tyhle tři k jejich veliteli a pořádně si s ním vyříkáme co že to najímá za lidi.“ Pak se na něj zvědavě kouknu. „Nebude ti doufám tedy vadit, že na chvíli přerušíme společné volno?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bohové vám žehnejte." Poděkuje s úklonou prodavač ryb a se slzami v očích přijme stříbrňák. "Souhlasím, zlato. Ne, to je v pořádku." Postaví všechny muže na nohy a ti jen vrávoravě stojí. Ale muž, který od něj dostal kopanec na čelo, se podívá na rukojeť meče visícího mu u pasu. "Jenom to zkus." Vyzve ho Nyos s úšklebkem. "A budeš týden srát zuby. Tak šup, jdeme za velitelem." Pak je požďuchne a všichni tři jdou před ním jako zpráskaní psi. "Co jste vůbec zač?" Zeptá se strážný, který byl zmlácen jako poslední. "Rytířská kontrarozvědka." Zalže Nyos pohotově. "Zajímají nás právě takoví, jako vy. Tak jdem." Strčí do něj, aby šel rychleji. Lidé na vás jenom překvapeně civí. Jiné stráže jste zatím nepotkali. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na starce. „Není zač. A klidně si tu ten stánek rozdělejte. Nebojte se toho.“ Povzbudím ho. Nyos s mým návrhem vzít je za jejich velitelem souhlasil. Usměji se na něj a vděčně přikývnu. Nyos ty tři sebral ze země a vedl je před sebou, ti se nebránili i když jednoho to napadlo. Ušklíbnu se, když Nyos řekne, že jsme z kontrarozvědky. Šla jsem za nimi. „Víte pánové... to co jste udělali je velice, ale velice hloupé. Zkoušet okrást chudého, starého obchodníka? Museli jste vědět, že na zaplacení nebude mít.“ Přimhouřím oči. „A já k smrti nenávidím lidi co ubližují jiným jen proto, že si myslí, že můžou.“ Pousměji se. „Být vámi tak se začnu modlit, aby vás za to jenom vyrazili z místa.“ Straším je a mrknu na Nyose. „Ale stejně. To do hlídky nabírají každého kdo se přihlásí? To nedělají žádné prověrky?“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Z křoví přede mnou vylétne do vzduchu bandita a o kus dál další. Jeden z nich na poslední chvíli vzal do ruky kámen a teď ho zkusil po mě hodit. S klidem mu uhnu a ohlédnu se. Uvidím Davera na střeše jednoho vozu s rukami nad hlavou. Je mocný... velice mocný Tleskne a banditi se tak navzájem omráčí a zahrají si na padající pytle brambor. Žoldáci je okamžitě začnou svazovat, aby je v nejbližším městě “prodali”. Přesně z tohohle důvodu to nikdy nevyčistili od banditů... trocha podplácení a jsou zase venku. Uvolněně se protáhnu. Nemyslím, že to bude všechno, o kus dál budou další... Usměji se na Davera seskakujícího z vozu a všimnu si, jak jen tak tak uhnul ohnivé kouli, načež se ozve vyděšené kdákání. Což skvěle vystihuje atmosféru zmatku. Daver vytvoří tvrdý štít, stejně jako já si připravím ho levou rukou k použití. Přijde ke mě a řekne, že to je magický útok, když se o jeho štít “opře” blesk. Okamžitě pošlu tím směrem, odkud vylétl, další blesk. Nevíš, kolik tu těch mágů je? Jakmile si všimnu další zmínky mága - jakože pokud odněkud letí ohnivá koule nebo blesk, tak je vidět odkud - tak okamžitě zkusím daného mága přidusit nebo sejmout bleskem. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Zdravim Moruntune.“ lehce mu kývnu na pozdrav. Bylo to jako dostat facku. Poledne.... Stále jsem z toho byl celý rozhozený, ale nicméně jsem v sobě cítil, že je načase se opět chopit daru, který mi byl dál a určitým způsobem byl tento den určitým mezníkem. „Tak co je nového?“ vyzvu Moruntuna k monologu, který vždy hlášení doprovází. Chtěl jsem říct úštěpačnou poznámku o jeho opálení, nicméně nemůžu říct, že bych na tom byl jinak. Hold albíni se v poušti nevyskytují. Poslouchám ty jeho špatné zprávy. Nicméně já je až tak špatné neshledávám. „Takže jeden cech byl zničen. Jak velký bude problém najít najít potencionální náhradu a co bylo důsledkem toho, že se Tajné sbory rozhodli jít po takovýchto „bezvýznamných“ skupinách? Mají snad informace o tom, kdo nás zásobuje?“ Uvědomoval jsem si skutečnost, že kdybychom byli obyčejná armáda, tak problém s vyhladověním byl na světě. Nicméně pořád jsem měli určitou výhodu než armáda. Naše mobilita byla flexibilnější a rozhodně nás nebylo tolik, co v armádě. „Takže Nyose si hraje na schovku?“ Zapřemýšlím. „Nepřijde ti divné, že o jeho rodině víme první poslední a o něm ani kulový? Navíc mi přijde divné, že získat informace o rodině nepůsobily probléme. To mě vede k pár myšlenkám. Buď není rodinný typ a svou rodinu nemá moc rád nebo je mu ukradená. No řekni sám. Být takovým zvířetem, tak máš kolem rodiny všemožnou ochranu ne? Přijde mi, že Nyose chce, abychom šli po jeho rodině a s její pomocí dostali jeho, jenže to muže být past. Právě na tohle čeká. Budeme zoufalí, nebudeme ho moci najít, a proto půjdeme po jeho rodině a budeme spoléhat, že vyleze na světlo. Co si o tom myslíš?“ „Pak mě ještě napadá přísloví. Pod svícnem je největší tma. Pravda, nemám moc velké znalosti či potuchu, jak to může dělat, že se jeví jako přírodní úkaz. Nicméně by tě to mohlo k něčemu ťuknout.“ Usadím se vedle Carlose. „Přeji ti dobré ráno Carlosi.“ Původně jsem nechtěl při obědě Carlose rušit, nicméně když jsem ho tu už měl. „Položím ti hypotetickou otázku. Kdyby si byl nejhledanější člověk, konkrétně mág, tak jak by jsi se chtěl dostat z bodu A do bodu B nepozorovaně, tam udělat tvůj záměr, a pak se dostat zpět do bodu A, aniž by jsi po sobě zanechal stopy?“ Otočím se na Moruntuna. „Našli jste nějakou přemísťovací stopu? Či něco takového? Kde přesně je problém, že ho nemůžete najít?“ Navrátím se zpět k problému zásobování. „O jakém problému zásobování přesně mluvíme? Jídlo? Pití? Magické hračky? Stavební materiál?“ „Moruntune, víš jak se dříve vedli války na nepřátelském území?“ Jako paladinovi se mi to příčilo, nicméně pokud je někdo zahnán do kouta, nic jiného mu nezbývá. Partyzánská válka – sabotáže, odstřihnout svého protivníka od toho, co sami nemůžeme mít. A jednu vím jistě, ničí zdroje nejsou neomezené. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Městští strážní nejsou rytíři nebo bojoví mágové..." Odpoví Nyos s pousmáním. "Berou úplně každého. Jsou vděční za každého člověka. Si vezmi, kdo by se tam dobrovolně hlásil. Mizerný plat a riziko rozbití tlamy na každém rohu. A pravomoci skoro žádné... Já bych raději prodával vajíčka, než dělal strážného." Dostrkáte trojici strážných na velitelství a Nyos dvojici překvapených strážných u vchodu zašermuje před nosem odznakem kontrarozvědky Rytířstva, netušíš, kde ho mohl vzít. Strážní otevřou dveře a nechají vás projít. "Vy tu počkáte se mnou, moje kolegyně si zajde promluvit s vašim velitelem." Řekne Nyos provinivší se trojici a tobě ukáže na dveře do velitelovy pracovny. Když vejdeš, první vidíš velký stůl, který zabírá skoro celou... komůrku, jinak se to nazvat nedá. Muž za stolem je středního věku, nicméně už má prořídle a prošedivělé vlasy a na čele a kolem úst a očí nepatrné vrásky. Na sobě má uniformy městské stráže. Když vstoupíš, vzhlédne k tobě od papírů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "ve chvíli, jako je tato, a všechny cechy dělají mrtvého brouka? No, myslím, že najít náhradu bude celkem solidní problém..." Odpoví ti Morunt. Potom následuje pokrčení ramen. "Netuším, co Tajné sbory ví a co ne. To tajné není jen prázdné slovo." Potom pokývne hlavou a řekne: "Možná jsem se špatně vyjádřil, my o Nyosovi víme dost do doby, než se dal ke Sborům. Víme, že mu je pětadvacet, že samojediný zničil tři velké kulty, že na Akademii patřil k nejnadanějším studentům, ale žádný andílek to nebyl - ostatně já vždy říkám, že Sbory jsou zlo pod záštitou dobra." Potom tě chvíli poslouchá a vrtí hlavou. "Jsme si jistí, že Nyosovu rodinu Sbory pečlivě chrání, ale nemyslím si, že předpokládají, že bychom na ně zaútočili. Nyos nás ani v nejmenším nepodceňuje, docela se v kultech vyzná a tak ví, že to riziko moc vysoké není." Carlos vzhlédne od jídla. "Dobré poledne." Zazubí se, vyslechne si otázku a pak se zamyslí. "Nó..." Poškrábe se na hlavě a Morunt mezitím odmítavě zavrtí hlavou, že se stopa po Nyosově přemístění nikdy nenašla. "Tak přenosová stopa na místě není věčně..." Řekne nakonec Carl. "Zůstane na místě nanejvýš pár minut. Být tím Nyosem, tak se přemístím a nechám místo, odkud jsem se přemístil, tak dvacet minut pohlídat, pak už přenosovou stopu nikdo nevyčmuchá. A pokud bych chtěl mít absolutní jistotu, přemístil bych se třeba ještě na jiné místo, a ještě na jíné a teprve potom k cíli." Dořekne Carl. Pak slovo vezme zase Morunt. "Pokud padne i ten poslední cech, budeme mít docela velké problémy s jídlem. S vodou ne, nabrat z řeky plný sud a poslat nám ho sem není problém, ale vybírat městské sklady, aby si toho nikdo nevšiml, to už je oříšek... Ty cechy mají na úřadech své lidi. Mohou vždy pozměnit čísla v papírech..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se. „Tak tomu tedy říkám vážný problém. Jak se má udržovat ve městě pořádek, když ho sami stráže narušují? To je bída.“ Zavrtím hlavou. „Tam kde je to nejvíc potřeba se šetří.“ Došli jsme na velitelství a Nyos se rozhodl, že jednání z velitelem nechá na mě. Vešla jsem a překvapeně jsem koukala na ten prťavý kamrlík. Pro velitele jsem čekala něco lepšího.. „Zdravím Veliteli. Jsem magistra Anett Sela. Nenechte se zmást tím prostým oděvem. S přítelem jsme si chtěli v klidu užít slavnosti, aniž by na nás někdo zíral.“ Vysvětlila jsem mu a přišla blíž. „Narazili jsme na tři vaše muže, jak se snaží okrást chudého obchodníka. Chtěli po něm celý zlaťák za to, že si tam otevřel stánek i když během slavností se neplatí. A když nemohl zaplatit, tak mu začali ničit zboží. Pokusila jsem se jim domluvit, ale začali si dovolovat tak je můj přítel srovnal a přivedli jsme je sem.“ Zamračím se a rozhlédnu se. „I když se asi už nedivím, že si snaží přivydělat. Když i jejich velitel má kancelář v tahle nevelké místnosti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitel stráží tě poslouchá a přikyvuje. Upřímně řečeno, nezdá se být ani nějak moc překvapený. Rozhlédne se kolem sebe a zatváří se rozpačitě. "Problémy s rozpočtem... Jsme malé město a ti nahoře si myslí, že v něm neexistuje kriminalita. A to něco peněz, co jsem dostal, jsem raději investoval do výzbroje svých mužů, než své kanceláři." Řekne velitel a zvedne se. "Provinilí muži budou potrestáni, pokud budou mít ještě nějaký prohřešek, přijdou o odznak, i když každý člověk citelně chybí." Vyjdete spolu ven z kanceláře, kde stojí Nyos s a trojlístek. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Velitel se zdál, že ho to nijak nepřekvapilo. Slíbil, že muži budou potrestáni a při dalším prohřešku propuštěni. „Chápu, že je to špatné, ale vaši muži mají udržovat pořádek a ne ho narušovat. Takové stráže jsou k ničemu.“ Zavrtím hlavou, ale chápu, že velitel je v těžké situaci. Vyšli jsme z kanceláře, za Nyosem a třemi třemi individui. „Velitel slíbil, že tyto muže potrestá a při dalším prohřešku budou propuštěni.“ Řeknu Nyosovi a káravě sjedu pohledem tři strážné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn. Tak zatím, chlapi." Zamává Nyos s úsměvem na trojici provinilých strážných a pak společně vyjdete z budovy velitelství. Zamíříte zpět do centra oslav. "Co to sakra..." Zamumlá najednou Nyos a prudce se zastaví, až do něj vrazíš ramenem. Tajný mág zírá směrem k jednomu ze stánku, kde prodává nějaká starší otrhaná žena zeleninu. Nyos se zamračí a pak se rozhlédne kolem sebe. "Na tu ženu si pamatuji z Akademie... Je to moje učitelka historie... S Nairem a Tanyou jsme jí dělali samé naschvály. V čem je to oblečená? A proč proboha prodává zeleninu?" Podívá se na tebe. "Všiml jsem si, že nám dochází mrkev..." Vtiskne do ruky zlaťák. "Mohla bys pár prosím koupit? A u toho se třeba... třeba nějak nenápadně zeptat, co dělá na tržišti? Jmenuje se Lejla. Já za ní moc jít nechci..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyšli jsme ven. „Musím říct, že...“ Začnu, když se najednou zastaví a vrazím do něj. Překvapeně se na něj zadívám a pak směrem kam hledí, na nějakou prodavačku zeleniny. Zatvářím se užasle, když mi řekne, že je to jeho bývalá učitelka z Akademie. Musím říct, že mě to překvapilo stejně jako jeho. Proč učitelka z Akademie prodává zeleninu? A ještě vypadá tak zanedbaně? Nyos mě chce poslat na výzvědy. Protočím oči. „Ale Nyosi. Snad se nestydíš? Byl jsi kluk. Pochybuji, že si vůči tobě pěstovala zášť.“ Vzdychnu. „Ale když chceš.“ Vydám se ke stánku se zeleninou. „Dobrý den. Dejte mi prosím půl kila mrkve a tuhle hlávku zelí. Ah... ty ředkvičky vypadají dobře. Tak dva svazky.“ Musela jsem toho nakoupit víc, protože Nyos mi dal zlaťák což bylo víc než dost jen za mrkve. Zvědavě se pak na ženu zadívám. „Promiňte... ale jste mi nějaká povědomá. Neznáme se náhodou?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tady máte." Usměje se na tebe prodavačka/profesorka a podá ti vybranou zeleninu. "Nevím. Taky jste mi nějaká povědomá... Jste mága, že?" Zkoumavě se na tebe žena zadívá. Mágové holt auru mágů cítí. "Možná jsem vás někdy kdysi učila." Usměje se a pak se podívá za tebe. Mrkne a chvíli podrží víčka zavřená. Pak oči znova otevře a zazubí se. "Vyřiďte drahouškovi Nyosovi, že se nemusí stydět. A jestli máte zjistit, co tady blbnu, je to delší historie, na jejímž začátku stála jedna malá sázečka..." Pak se ale zatváří vážněji. "Jo a prosím vyřiďte mu i, že to s Nairem je mi upřímně líto." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzala jsem si zeleninu a zaplatila, přikývnu na to, že jsem mága. Pak se podívá někam za mě, zavře oči a za chvíli už ví o co jde. Zasměji se. „Já mu říkala, že je hloupost se stydět. Ale to víte... muži.“ Zavrtím hlavou. „Sázka?“ zopakuji, ale pak zmíní, že je jí líto to s Nairem. „Možná by bylo lepší, kdyby jste mu to řekla sama. Zkusím ho sem vylákat.“ Pousměji se. Telepaticky zkontaktuji Nyose s tím ať kouká na klusat, stejně o něm ví. „Takže jste se s někým vsadila a prohrála? Proto tu jste převlečená za trhovkyni?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já si říkal, že mám aktivovat to zastírací kouzlo... Už jdu." Odpoví ti Nyos a telepatické spojení přeruší. "Jo, sázka. S jednou kamarádkou, trhovkyní." Odpoví ti profesorka. Pousměje se. "Prý že na téhle slavnosti nebudu prodávat zeleninu v otrhaných šatech." Vysvětlí ti a potom se objeví Nyos. "Zdravím." Pozdraví Nyos učitelku, která se na něj překvapeně podívá a hvízdne. "Páni, ty jsi teda vyrostl..." Nyos protočí oči, ale to už profesorka přejde k vážnějšímu tématu. "Slyšel jsi o Nairovi? Že ho vyhodili z Řádu a zakázali mu magii?" Nyos se zamračí a přikývne. "Slyšel." Potvrdí. Profesorka se pousměje. "No, vždycky jsem říkala, že vy dva a Tanya rostete pro šibenici, jsem ráda, že aspoň tohle se nesplnilo." Pak s úsměvem dodá: "A nemusíš se bát, toho potkana už jsem ti odpustila. I ty moskyty, i tu síru, i tu mluvící skříň, i ten stepující koberec, i ten deštíček ve sborovně... Jenom ten mizející inkoust jsem ještě přes srdce nepřenesla." Poplácá ho po rameni, potom se rozloučí a profesorka se věnuje zákazníkům. Vy odejdete kousek stranou a Nyos praští do stěny. "Naira vyloučili z Řádu?" Zavrčí. Až teď dá najevo, že o tom neměl páru. Ale to, že to věděl, zahrál excelentně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No viditelně se zmýlila.“ Řeknu s úsměvem. Nyos se objevil, nějak nevím kdo ten Nair je. A tak chvíli jejich rozhovor poslouchám, ale jak začala profesorka vyjmenovávat co všechno ji provedl začala jsem se smát, byl to hezký výčet kulišáren. „Ráda jsem vás poznala.“ Rozloučím se s ní a jdeme s Nyosem stranou. Trochu se leknu, když najednou praští do stěny a přizná, že o svém příteli nevěděl. Položím mu chlácholivě ruku na rameno. Nevěděla jsem co na to říci. Co bude dobré? To asi těžko. „Je mi jasné, že hodláš zjistit co se mu stalo. Pomůžu ti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky." Přikývne Nyos a zamyšleně se rozhlédne. "Začneme u mé staré školní party, někdo určitě něco ví." Chytnete se za ruce. "A začneme Tanyou." Zamumlá a přemístí se a jelikož se držíte, přemístí tedy i tebe. Zjevíte se někde uprostřed zelených lesů a před vámi se tyčí gigantická černá věž. Tvá a Nyosova věž dohromady vedle ní vypadají jako stan. Přestože k obrovitosti Věže Vysoké magie má tato věž ještě dost daleko, pochybuješ, že by existovala větší obytná věž. Široká je jako celý chrám, vysoká asi jako šest tvých věží na sobě. "Vždycky se snažila ohromit." Zamumlá Nyos a přistoupíte ke dveřím, nebo spíš ohromné bráně. A sotva se k ní přiblížíte, obě křídla brány se neslyšně otevřou a vás přivítají první tóny hudby, která vám rozvibruje kosti v těle. Vítá vás nějaká varhanní symfonie a za jejího doprovodu vejdete do útrob věže, vrata se za vámi zase neslyšně zavřou. První myšlenka, která tě napadne, když vstoupíte dovnitř, je to, že jste opravdu vešli do nějakého chrámu. Obývací pokoj vyvedený v bílém mramoru by se v rozlehlosti klidně mohl měřit s Nyosovým útesem, strop je skoro v nedohlednu. Uprostřed "místnosti" stojí sedačka a několik křesel a konferenční stolek. Zbytek této obří místnosti je prázdný, bezpochyby proto, aby prázdný prostor jen umocnil velikost a impozantnost těchto prostor. Rozhodně se to nepodobá žádné magické věži, ve které jsi kdy byla. Za zvuků varhan dojdete až doprostřed k sedačkám. Tam se Nyos zastaví a rozhlédne se kolem. Pak zavolá: "Já tě znám, tohle na mě dojem neudělá, Tanyo." S tím se za vámi ozve smích jako zvonkohra a melodický hlas praví: "Zkusit jsem to musela." Otočíte se k Tanye. Je to velmi drobná a útlá mága, člověk má až dojem, že by ji snad odvanul i lehký vánek. Její upřímný úsměv je neuvěřitelně sympatický, drobný obličejíček by se dal považovat za hezký. Celém porcelánovému obličejíčku vévodí dvě obrovská oříškově hnědá kukadla. Tanya dramaticky roztáhne ruce a hudba utichne. "Ty musíš být Anett. Tanya, moc mě těší." Dojde k tobě a se zářivým úsměvem k tobě natáhne ruku. Nyos s protočením oči o kousek ustoupí, aby jí udělal místo před tebou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Pousměji se a stisknu jeho ruku. Když jsem to navrhovala měla jsem trochu obavy jestli neodmítne a nebude si to chtít vyřídit sám. Ale ne... chtěl mou pomoc. To mě těšilo. Přemístil nás k nějaké své kamarádce Tanye, která měla fakt ohromující věž. Zakláněla jsem hlavu. „No... zdá se, že se ji to daří. Páni... tohle vybudovat muselo být drahé.“ Brána se před námi otevřela a pak i zavřela, ale kromě toho začala hrát varhaní hudba. Začnu se rozhlížet. Napůl jsem začala očekávat, že uvnitř najdeme kostel. Možná je nábožensky založená. Ale uvnitř, to bylo normální, tedy až na ohromnost místnosti a také trochu i její prázdnotu. Odráží se tu zvuky? Nyos ji však to představení zatrhl a pak se majitelka ohromné věže objevila. Hned mi byla sympatická. A tak trochu jsem pochopila tu její zálibu v ohromení druhých. Asi si tím trochu kompenzovala svou drobnost. Usměji se na ní a postoupím vpřed. Potřesu si s ní rukou. „Ano. Ráda tě poznávám Tanyo. Bylo načase, aby mi Nyos představil nějaké své přátelé.“ Řeknu a mrknu na ní. „Tedy... jen škoda, že tu nejsme jen na zdvořilostní návštěvě.“ Úsměv zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To muselo... Když uvážíme, že spousta mágů si za celý život nevydělá ani na tu normální věž, tak tahle je něco neuvěřitelného..." Odpoví Nyos ještě než vejdete. "Ale zřejmě si to může dovolit. Je to v současnosti asi nejvyhledávanější architekta a designérka pro mágy." "Ještě ti žádné nepředstavil? Nevychovanec." Zasměje se a dloubne do Nyose loktem. Ten se ale nezasměje a dál se tváří vážně, takže Tanya pochopí, že je něco špatně. Což ji posléze potvrdíš. "Aha... Tak co se děje?" Zeptá se. Nyos řekne: "Naira vyhodili z Řádu. Víš proč?" Tanya se na něj podívá a potom zavrtí hlavou. "Vím, že ho vyhodili, ale nevím proč. Čekala bych, že to bude vědět spíš člen Tajných sborů než ostatní bývalí spolužáci." Nyos se zamračí a odpoví: "Poslední půlrok jsem nebyl v kontaktu se světem." Tanya chápavě kývne. "Tak se zkus zeptat třeba Desmonda nebo Irtose, s těmi se Nair dost stýkal, v poslední době." Nyos se zatváří trochu nechápavě. "Dese bych pochopil, ale Irtos?" Tanya pokrčí rameny a zase se zařivě usměje. "Co z toho teď třeba udělat tu přátelskou návštěvu. Víno? Čaj? Kávu?" Nyos na okamžik zaváhá, ale pak si řekne o čaj a usadí se do sedačky. Jakmile si objednáš i ty, Tanya zagestikuluje a odněkud k vám připlachtí vybrané nápoje společně s tácky občerstvení. "Takže Anett, zaslechla jsem něco o tom, že se ti nelíbí současná podoba hávů mágů..." Začne Tanya po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „Tedy až na ty, které jsem poznala kvůli nějaké situaci.“ Ale asi bych se měla zastydět. Je pravda, že ani já nic takového neudělala. Problém je, ale asi v tom, že on už všechny mé přátele zná. Nyos se Tanyi poptal, ale ta nic o Nairovi neví, tedy neví to co potřebujeme. Jména pro mě byla neznámá, nic jsem o těch lidech nevěděla. Jen, že to jsou Nyosova přátelé. Tanyia nakonec přece jen změní návštěvu na přátelskou a usadí nás. „Čaj. Děkuji.“ Řeknu. Trochu mě zarazí, když se mě zeptá na hávy. Jak se to dozvěděla? Nikde jsem to zrovna nehlásala. „No... to je pravda. Hávy Sborů jsou nepřehledný. Jasně hodí se to, když jdou do akce, ale už jsem zažila situaci, kdy mág ve stresu málem na jednoho ze Sborů zaútočil. Ale Nyos mi v tomhle hodně odporoval. Spíš jsem myslela na hávy pro ženy. Na mužích vypadají dobře, ale na ženách? Vůbec ženám nelichotí. Zakrývají jejich přednosti. Neříkám, že by měli vypadat vulgárně... to ne. Ale prostě, aby ukazovali, že pod tím hávem něco je. Víš co myslím? Já osobně se třeba kvůli nim vůbec nepřipadám přitažlivá. A ani si nepamatuji, že by mi někdo někdy řekl, když jsem v hávu, že mi to sluší. Vždy mi pochválili leda tak vlasy.“ Odmlčím se a kouknu na Nyose. „Je fakt, že teď by mi to už mělo být jedno. Chtěla jsem vypadat přitažlivě hlavně kvůli němu. Ale pořád se mě to drží. Ty hávy na ženách visí jak pytle.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Morunt mě svými slovy víc a víc dráždil. K čertu, to nemůže mít i nějaké pozitivní zprávy? Uklidním se, nečekám totiž jednoduchý průběh. Přeci jen je tahle cesta poněkud skalnatější a trnitější, ovšem není zcela neúrodná a neplodná. Jen budu muset ujít ještě nějaký kus cesty, abych nalezl plody, skrývajíc se ve stínech na této pouti. Ach ty Tajné sbory. Podivní mužíčci v maskách, kteří nás sužují celou věčnost a jsou tak záhadní, jak tajemný hrad v Karpatech. Jedinou útěchou je, že jsou to lidé a ty vždy udělají chybu a až nastane, budeme to my, kdo je díky té chybě připraví o moc a životy. Pravá ruka mě vyvede z omylu ohledně Nyosovi rodiny. „Takže přeci jen něco víme. Jeho vášní je ego. Zároveň dychtí po prvenství v tom, co dělá a hledá v tom určitou seberealizaci. Možná je na tom stejně jako já před pár lety. Chce dokázat svou existenci sobě samému a něčeho dosáhnout.“ Pohlédnu na Moruntuna a zeptám se ho, zda má podobný názor. Pokud ne, rád si vyslechnu jeho verzi. Poté co skončí, pokračuji ve svých úvahách. „Proč si myslíš, že si myslí, že my si myslíme to, že pravděpodobnost útoku na jeho rodinu je mizivá, leč nepodceňovaná?“ táži se svého společníka. „Jak horší to může být? Už tak jsme poněkud v pekérní situaci. Bych řekl, že on musí předpokládat nějaký scénář při zatlačení naší strany do kouta, nemyslíš? Pokud bychom byli v zoufalé situaci, tak už by na ničem nezáleželo a jediná myšlenka by byla, aby každý z nás vzal těch bastardů co nejvíce do hrobu.“ Chci nějak využít toho hněvu, jež na sebe přivodíme, při zabití, i když zajetí člena rodiny by bylo daleko přínosnější. Vyslechnu si Carlosův názor, nicméně mladý příbuzný mě tentokrát ničím neinspiroval a jen konstatoval, co jsem si už dávno myslel. Nicméně letmý postřeh byl ten o mizející se přenosové stopě. Poslouchám Moruntuna a nemohu uvěřit slovům, jež plynula z jeho úst. „Moruntune, chceš mi říct, že náš nepřítel není ochrana skladu či mágové, ale byrokracie?“ Tomu jsem se musel doopravdy zasmát. „Hypotetická otázka. Pokud bychom věděli, kdo pro jaký sklad pracuje a byly bychom schopni zfalšovat dokumenty a pomocí iluzí dát našim lidem příslušný vzhled dotyčným osobám, jež mají pověření vybírat věci ze skladů, tak by problémy se zásobováním odpadly?“ Pravda je taková, že model spálené země mi moc nevyhovoval, ale pokud by nebylo východisko, nechal bych veškeré sklady zničit. Ze začátku by se to dalo ututlat, ale věci by postupně docházely a nepokoje by se dříve či později dostavily. Vyhladovění armády by byl první krok. Destabilizace ekonomiky, zásobování má vždy za následek upoutání pozornosti silnějších stran, které se vrhnou na danou říši, jak na poraněnou laň. „Pokud nebude východisko, povede se válka v podobě spálené země Moruntune. To co nemůžeme mít, nebude mít ani náš nepřítel. Tedy.......“ napadla mě ještě myšlenka, ovšem nebude se moc zamlouvat. „.......leda, že bychom část své síly změnily na lovce, sběrače, řemeslníky a obchodníky. Popravdě, jak vlastně probíhalo zásobování do této doby? Myslím tím, jaké máme příjmy, zda tedy nějaké jsou, nebo vše krademe?“ Připadalo mi nepravděpodobné změnit celou organizaci v „obchodní cech“, jen abychom nasytili hladové krky naší organizace. Vše mi přijde divné, nesourodé a nelogické. Jako kdyby někdo tam nahoře rozhodl o osudu tohoto bratrstva. „Nebo jádro problému tkví v odběru zásob, které by mohlo vzbudit pozornost?“ „Ještě než mi odpovíš, mám ještě jednu otázku. Pokud nebudeme schopni zboží koupit, mohli bychom ho pomocí magie vypěstovat? Nemyslíš udělat z „ničeho“ něco, ale třeba urychlit růst a tak podobně?“ Pokud by to bylo možné, mohli bychom vyřešit problém se zásobováním. Ovšem nehodlám riskovat, aby dané jídlo jedli mí lidé. Jde spíš o to ho dostat do skladů či jiných míst, kde by nahradilo to normální. Nikdy si nemůžeme být jistí, že by nás to jídlo nějak neovlivnilo. „Možná by bylo dobré, kdyby si vybral několik lidí, kteří by experimentovali. Rozhodně dotyční budou něco vykonávat, pač do války s Říší jaksi nejsme připraveni a ještě nějaký ten rok nebudeme.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Čaj mám od trpasličího velkokrále." Řekne Tanya, když vám do rukou doplují šálky. Překvapeně se na ni podíváš, stejně jako Nyos. O trpaslících už jsi samozřejmě slyšela, ale nikdy jsi nepotkala někoho, kdo by se s nimi osobně setkal. Žijí za zemí skřetů. "Je trochu jiný, ale skvělý." Dodá Tanya a vy se napijete. Má naprostou pravdu. Čaj je zvláštní, na první dotyk jazyka hořký, potom velmi sladký a při polknutí kyselý. Ale chutná opravdu dobře. "Co jsi u Hromgarda dělala?" Zeptá se Nyos. Zapátráš v paměti a vzpomeneš si na jednu z Alexových lekcí. Trpaslíkům se příliš nevěnoval, takže si pamatuješ jen to, že Hromgard je současný velkokrál, a trpasličí ženy nosí plnovousy. "Stejně jako moje švagrová." Dodal tehdy Alex. "Navrhovala jsem mu korunu." Odpoví nejdříve Nyosovi a potom tobě Tanya: "Tajné sbory mají hávy, které jim nejvíce vyhovují..." Pokrčí Tanya rameny po tvém vysvětlení. "Oni potřebují vypadat jako temní, takže tady to bude složité. Ale ty hávy pro mágyně chápu. Možná... možná... bych mohla zkusit něco navrhnout." Nyos obrátí oči k vysokému stropu a sepne ruce. Po závěru tvé řeči se ale zakření a nakloní se k tobě. "Ty bys byla přitažlivá i v tom pytli." Zašeptá ti do ucha jemně. Tanya se usměje a zavrtí hlavou. "Už jsem se bála, že ti žádná nebude dost dobrá." Zasměje se drobná designérka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Takže hodně cestuješ?“ zajímám se. Nakonec... to býval také můj sen. Cestovat. Zatím na to, ale nebyl čas. „Ten čaj je vážně dobrý.“ Pochválím ji a znovu se napiji. Zamrkám. „Korunu? Nepochybně z ní byl nadšený, že?“ Pokud šlo o hávy u Sborů byla z Nyosem za jedno. Já samozřejmě chápala v čem jsou užitečné, ale bude jen otázka času než se stane nehoda. Když řekne, že možná zkusí něco navrhnout, rozzářím se. „To by bylo skvělé! Hodně žen ti za to budou vděčné.“ Pronesu přesvědčeně. „A možná i mužů.“ Zazubím se. Nyos řekl, že bych vypadala dobře i v pytli. Rychle mu za tu poklonu vlepím pusu na tvář, když byl tak blízko u mě. „Lichotníku.“ Pohladím ho po ruce. Podívám se na Tanyu. „A to si představ, že jsme se setkali ve vězení.“ Vzpomenu si na toho slizouna co tam s námi byl. Oklepu se. „Fuj...“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Moc hezký psychologický rozbor. Vidím to stejně, nicméně velkou roli to podle mne nehraje. Důležité je to, že je to jeden z nejúspěšnějších likvidátorů temných kultů vůbec. A jestli chce něco dokázat sobě, nebo své manželce, rodině nebo já nevím, to už je vedlejší." Odpoví Nyos pragmaticky. Pak se zamyslí, než odpoví. "Tohle je to, co si myslím já. Bohůmžel mu do hlavy nevidím... Ale myslím si, že moc nepočítá s tím, že na jeho rodinu zaútočíme právě proto, že o nás nejspíš má dost vysoké mínění, alespoň jeho dosavadní chování to naznačuje. Zaútočit na jeho rodinu znamená připustit, že jsme zahnáni do kouta a navíc by to vzhledem k ochranám, které kolem rodiny vytyčil, dost riskantní podnik." Řekne svůj názor Morunt. Potom se ušklíbne. "Ne, našimi nepřáteli jsou mágové. Jenže díky byrokracii je ani nenapadne hlídat městské sklady. Kdybychom kradli, začnou si to hlídat. Dokud mají pocit, že se nic neztrácí, tak nemají důvod si to hlídat." Pořád se šklebí. Pak promluví Carl. "Máme oproti Řádu mágů, nebo spíš oproti Tajným sborům, tu výhodu, že se nemusíme starat o tolik věcí najednou. Mají nás, sklady, dimenzionální brány, ostatní kulty, špionážní činnost na všech frontách... Prostě nemůžou zvládat všechno. Jsou to jen lidé, chybují, nestíhají, přehlížejí některé kroky." Řekne, co si myslí o Sborech a skladech. Morunt potom pokýve hlavou. "Neřekl bych, že by úplně zmizely, ale rozhodně by se naše problémy se zásobováním už nebyly tak strašné. Bylo by tu ale hodně velké riziko odhalení... Přeci jen, uplacený opravdový majitel skladu je něco jiného, než iluze. Ta se odhalí mnohem lépe." Potom chvíli zase formuluje myšlenky do vět. "Naše finance a zásoby až doteď plynuly právě z cechů. A metoda spálené země... nemyslím si, že by to Říši nějak silně poškodilo. Zapálili bychom pár skladů a pak by si je začali hlídat..." Odpoví ti. "Magií se dá trochu urychlit růst rostlin, ovšem nikoliv živočichů. Aspoň tedy ne bez nějakých zdravotních potíží, maso by pak mohlo být jedovaté... Problém bude trochu s místem. Tady moc pěstovat nepůjde a v Říš jsou všechny pole pod dohledem vojáků, kvůli daním." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, cestuji docela dost." Přikývne Tanya s pousmáním. "Hodně lidí si žádá mé služby." Vysvětlí. Pak pokýve hlavou. "Tak jako já něco navrhnout mohu, ale problém bude protlačit to Radou. Myslím, že většina jejich členů je proti takovýmto změnám a snaží se striktně dodržovat všechny stará pravidla a tradice, ne?" Nyos přikývne. "To máš pravdu... Průměrný věk je tam kolem sta let, tak se není čemu divit." Podívá se na tebe. "Alex je v Radě vlastně mladíček, a my jsme děti." Zazubí se. "Ale úspěšné děti." Po tvých slovech se na vás Tanya překvapeně podívá a zasměje se. "Ve vězení? Co jste tam dělali?" Nyos se zašklebí. "To je dlouhá historie. A stejně ti to nesmím říct." Tanya se pousměje a pokrčí rameny. "Jak chceš." Pak všichni dopijete čas a Tanya se podívá na obří hodiny zavěšené nad bránou. "Za chvíli mám schůzku s klientem. Ny, začala bych s Istorem, být tebou. Des je v Gurchulu a nepředpokládám, že se ti tam moc chce." Všichni se zvednete. "Moc ráda jsem tě poznala." Usměje se na tebe drobná mága. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „No to jo. Ale přece jen... jde jen o oblečení. Toho by se snad tak držet nemuseli.“ Namítnu. Tanya chtěla vědět co jsme ve vězení dělali, ale Nyos to říct nemůže. „No pokud jde o mě, tak mě zajali temní. A jak vidno, tak to nebylo na škodu.“ Drknu do Nyose. Tanyia se, ale bohužel musí pak rozloučit. Má práci. Zvednu se. „Děkuji za čaj.“ Poděkuji a také se na ní usměji. „Také jsme tě ráda poznala. Kdyby jsi někdy měla čas, tak mě navštiv.“ Nabídnu ji. Stisknu ji ruku a pak s Nyosem vyjdeme ven. „Je moc milí. Líbí se mi.“ Řeknu mu venku a znovu se ohlédnu na tu bizarní stavbu. „Kam teď?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tanya pokrčí rameny. "Nikdy nevíš, co si velmistři usmyslí." Nyos ji plácne po ruce a ušklíbne se. "Héj, trochu úcty." Tanya se zasměje. "Pardon, velmistře." Rozloučíte se. Tanya přikývne. "Jestli budu mít někdy chvíli volna, stavím se." Pak se rozloučí s Nyosem, se kterým potom vyjdete před věž. "Za Istorem, dalším členem mé party..." Zamračí se Nyos a stiskne ti ruku. Pak se přemístí. Objevíte se v nějaké zapadlé a nepříliš čisté uličce, nejspíš je to jedna z těch uliček pro spodinu namáčknutých k městským hradbám. Když se podíváš vzhůru ke středu města, poznáš Vingaard. "Tam nezamíříme." Ušklíbne se Nyos, když se zadíváš na Citadelu Rytířstva a palác krále uprostřed města. Pak se Tajný vydá k rozpraskaným dveřím od nějakého pajzlu. Sotva vejdete, ovane vás zápach rybiny, alkoholu, potu a moči a laciného tabáku. "Teď se nikdo ani nepere? Jak povzbudivé?" Zamumlá Nyos a vkroč do zakouřeného a ztemnělého lokálu. Obchází stoly, všechny ožraly chytne za vlasy a zvedne jim hlavy ze stolu, aby se podíval, o koho se jedná. "Istor tady někde bude..." Zamumlá. "Roztomilé místo, že?" Utrousí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Objevili jsme se ve Vingaardu a ne ve zrovna čisté části. Nyos nás vedl ke dveřím a jakmile jsme vešli poznala jsem kde jsme. Hospoda... jedna z té horší, kam se stahují námořníci a rybáři, kteří si nemůžou dovolit nic kvalitnějšího nebo čistějšího. Držela jsem lokty u sebe, abych se o nic neotřela. Nyos mezitím zvedal ožralům hlavy, aby zjistil, který z nich je jeho kamarád. „Byla jsem už i na horších místech... i když ne o moc.“ Poznamenám a jsem ráda, že muži jsou pod parou a tak nemají příležitost mě obtěžovat. Nechci znít samolibě nebo nafoukaně, ale pochybuji, že tihle chlapy měli na dosah hezčí děvče než jsem já. „Myslím, že tvůj přítel má asi problém...“ Řeknu. Řekla bych, že jen notorici nebo lidé bez peněz by vlezli pít sem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já taky. Ještě jsem byl v Clarkově pracovně." Zamumlá Nyos a pustí vlasy zjizveného a poslintaného námořníka. Jeho hlava s bouchnutím udeří do desky stolu a ozve se zachrápání. "Ale na žádném horším místě už jsem nebyl. A to je u člena Tajných sborů co říct. S tímhle se žádné kobky snad nedají srovnávat." Podívá se k baru a tiše zasténá. "Ani obsluha tu není střízlivá." Okomentuje chlapíka v zástěře hostinského s vypoulenýma očima napůl se opírajícího a napůl visícího na baru. Pak se podívá zpět na tebe. "Istor těch problémů má... Vyhodili ho z Řádu prakticky dřív, než do něj stihl vstoupit... Proto předpokládám, že právě jeho Nair kontaktoval." Zvedne hlavu dalšího ožraly, nechá ho poslintat desku stolu a pak ji se zavrtěním hlavy opět pustí. Ozve se zvuk dopadajícího čela na dřevo. Nyos si se znechuceným výrazem otře ruku do černého hávu. "Vím, že organismu pod vlivem alkoholu nedělá působení magie nejlépe, ale kašlu na ně všechny, nemaj chlastat." Zavrčí potom Nyos a dál už hlavy zvedá přímou telekinezí. U jednoho ožraly se zastaví, zle se zašklebí a zvedne muže za límec. "Půjdeme." Vylezete před pajzl a Nyos muže položí na zem a opře ho o stěnu hostince. Pořádně si ho prohlédneš a nakrčíš nos. Páchne laciným tvrdým alkoholem. Na sobě má nějaké otrhané a špinavé vesnické oblečení, nasáklé alkoholem, močí a zvratky. Má hustý rezavý plnovous plný drobků a mastných fleků a chuchvalce dlouhých mastných vlasů tmavé neidentifikovatelné barvy mu visí podél tváře. Když zachrápe, odhalí černožlutý drolící se chrup, přední horní zuby úplně chybí. "Tohle byl na Akademii lamač dívčích srdcí. Co myslíš, jsi léčitelka... Mám ho probrat vodou, pěstí nebo bleskem?" Zeptá se Nyos s pohledem upřeným na svého kamaráda, ale z tónu nepoznáš, jestli žertuje, nebo to myslí naprosto vážně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Je to hrůza, když lidé takhle dopadnou.“ Zavrtím hlavou. „Proč ho vyhodili?“ zeptám se, ale zdá se, že Istora našel a vynesl ho ven. Byl tak pod parou, že si ničeho ani nevšiml a spal dál. „Lamač srdcí?“ zopakuji a znovu si ho prohlédnu. „Tomu se dá těžko věřit.“ Odpovím konečně. Zeptá se mě, jak by ho měl probudit. „Radši vodu. Jestli má v žaludku tolik alkoholu kolik si myslím, mohl by se mu tam vznítit.“ Zaškaredím se. „Ale navrhovala bych ho vzít k nám domů a hodit ho do vany plné studené vody a mydlinek. To by ho spíš probudilo. A taky by mu to prospělo.“ Zamračím se. Možná bych mu mohla i zpravit ty zuby. „A pak mu dát najíst a něco normálního k pití, aby se mu ten alkohol zředil...“ „Jak je to dlouho co jsi s Istorem naposledy mluvil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ožral se a zapálil bojového mága." Odpoví ti Nyos s úšklebkem. "Věž správně usoudila, že není s to své schopnosti kontrolovat." Podívá se na Istora s napůl znechuceným a napůl lítostivým pohledem. "Jo, vždy se na něj jenom lepily." Přikývne. "Vzít ho k nám domu?" Zamračí se v zamyšlení. "Nejsem si jistý, že to chceš udělat..." Zamumlá. "Nemluvil jsem s ním asi tři roky, jen jsem sem tam slyšel, jak se ničí. S Nairem a Desem jsme se ale domluvili, že ho necháme jít jeho cestou, stejně nás nechtěl ani vidět." Klekne si vedle muže. "Řekněme, že jsme se nerozešli zrovna v dobrém. Ty zuby jsou Desmondova práce, navážel se mu do přítelkyně." Podívá se na tebe. "Tak co, dotáhneme si tohle domů?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Spíš bych řekla, že není schopný kontrolovat svou zálibu v pití.“ Poznamenám. Nakonec to udělal v opilosti a ne za střízliva. Nyos řekl, že si není jistý tím brát ho k nám domů. To mě zahřálo u srdce. Já vím, je to jen maličkost, ale řekl „náš domov“. Domluva s Nairem a Desem, že ho nechají být mi přišlo jako špatné rozhodnutí. Přátelé se neopouštějí ani, když o vaší pomoc nestojí. Zadívám se na Nyose. „Řekla bych tedy, že je načase svému starému příteli pomoci.“ Řeknu pevně. „I když si to všechno způsobil sám, nemyslím si, že je správné ho v tom nechat samotného.“ Nedovedla jsem si to ani představit. Jistě... odmítal pomoc, ale za to většinou může jen hrdost. A pak najednou zjistit, že nemá přátele o které by se mohl opřít... divím se, že je ještě naživu. „Promiň. Nechci tě kritizovat.“ Omluvím se mu, nechtěla jsme ho poučovat. Jistě měl ke svému rozhodnutí důvody. „Vezmeme ho k nám.“ Rozhodnu. „Je potřeba ho dát do kupy. Měli bychom štěstí, kdyby po džberu vody se vůbec probudil.“ Vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bohužel ještě nikdo nezjistil jak je na tom s kontrolováním schopností za střízliva. Za střízliva ho totiž ještě nikdo nezastihl." Odpoví ti Nyos zamračeně. "Pomoct jsme se mu snažili několikrát... Skončilo to tak, že Irtos pourážel všechny kolem, Naira málem usmažil a Desovu dívku skoro znásilnil. Mohl být rád, že mu Desmond jenom vyrazil zuby, měli jsme pocit, že ho zabije." Pokrčí rameny. "Jak myslíš. Přestože jsem se ti tam vlastně bez optání nakvartýroval, pořád je to tvoje věž. Ale varoval jsem tě." Chytne Irtose za límec a přemístí se s ním k věži. Ty se přemístíš sama. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně zamrkám. „Hmm.. v tom případě by to chtělo hodně tvrdou odvykací kůru. Někam ho zavřít a nepustit ho dokud ho ta závislost nepřejde.“ „Ale teď už chápu proč jste ho v tom nechali.“ Teď se mračím i já. Zadívám se na Nyose. „Mě to nevadí. Jsem ráda, že to tam považuješ za domov.“ Pousměji se na něj. „A neboj se o mě. Umím se bránit. Kdyby něco já ho zvládnu.“ Ujistím ho a pak se přemístíme domů. „Půjdu připravit koupel.“ Řeknu a odejdu do koupelny, kde začnu napouštět vanu studenou vodou a přidám půlku láhve mýdla. Pak jsem připravila i čisté oblečení. „Tak fajn... můžeme ho honit do vody.“ Řeknu a podívám se na toho chlapa. „Proč jste se s ním vlastně přátelili, když se z něj stal takový opilec?“ chtěla jsem vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebo ho ta závislost nezabije." Dodá Nyos. Oba dva už jste o smrtících abstinenčních příznacích slyšeli. "Jo, vím, že se umíš bránit. Tak pojďme." Ve věži nachystáš vanu a přineseš náhradní oblečení pro Irtora. "To není můj bílý háv, že ne?" Zeptá se tě s pohledem upřeným na bílý háv ve tvé ruce. "Stejně bílé hávy nenosím." Mávne ale rukou a v oblečení hodí Irtora do studené vody. Ten se okamžitě probere, rozhodí rukama a vytáhne hlavu nad hladinu. Vyplivne vodu. "Kurva! Co se děje?!" Zachraplá opileckým hlasem a zvedne se na nohy, crčí z něj potůčky vody, jak se dere z vany. Nyos ho popadne za ramena a zase ho posadí. "Posaď se u nás, kamaráde." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zaváhám. „Nebo... ale možná ještě není pozdě.“ Řeknu. Nyos trochu protestuje, když zjistí co hodlám Irtorovi dát. „No právě. A navíc něco mu dát musíme.“ Pousměji se. Nyos pak hodí Irtora do vody, ten samozřejmě hned vynořil hlavu a začal nadávat a protestovat. Nyos ho zase přidržel ať zůstane ve vodě. „Doufám, že nemáš vši nebo blechy... ale tohle by je mělo spolehlivě zahubit.“ Řeknu a vezmu bylinný přípravek, který byl přesně na tohle určený. Ne, že bych ho někdy potřebovala, ale člověk nikdy neví. Vylila jsem mu to na hlavu a začala drhnout, zatím co Nyos ho držel. „Zdravím tě, Irtore. Buď tak laskav a nebraň se a nech se umýt. Za odměnu pak dostaneš něco dobrého k jídlu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ještě není pozdě? Je naložený v lihu prakticky nepřetržitě už alespoň deset let. Já bych řekl, že pozdě bylo už před pěti lety..." Mumlá si Nyos, ale dotáhne Irtora nahoru a hodí ho do vany. Po tom, co na něj napatláš ty bylinky se samozřejmě začne vzpouzet. "Co to děláte? Kdo si myslíte, že jste?!" Nyos ho přidrží. "Já jsem Nyos, kámo, chvíli jsme se neviděli." Odpoví Nyos Irtorovi a ten na něj chvíli jen nevěřícně zírá, pak se ale začne vzpouzet ještě silněji a u toho prská. "Tím spíš si nemáš co dovolit na mě sahat! Říkal jsem vám přece, že mi máte dát pokoj! Nemusíte mě zachraňovat, tohle je můj životní styl, nemáte právo mi ho brát" Já vám váš taky neberu!" Prská jako vzteklá načuchlá a vousatá kočka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nepřestala jsem ho drhnout i když se bránil. „A to se ti tenhle život vážně líbí?“ zeptám se ho. „To ten alkohol tak hrozně miluješ, že je ti jedno co to s tebou dělá? A co kvůli němu děláš svým přátelům?“ zeptám se ho a levitací zvednu kýbl s další vodou. „Co se musí stát, aby jsi si přiznal, že potřebuješ pomoc? Musíš první někoho zabít?“ vyliji na něj vodu, abych spláchla pěnu. „Není nic špatného na tom přijmout pomoc.“ Odstoupím a seberu ručník. „To by mohlo stačit Nyosi. Zvládneš ho pak převléknout?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsem v pohodě, už mám alkohol plně pod kontrolou." Zaprská Irtor a Nyos přikývne. Irtor ale znova zaprská: "Obléct se snad umím sám, ne?!" Podala jsi Nyosovi bílý háv a Irtor mu ho vytrhne z rukou. Ty potom odejdeš a Nyos zůstane, ale očividně Irtorovi asistovat nebude. Trrvá jim to delší dobu, ale když vyjdou ven, má Irtor kratší sestřih i plnovous čistě oranžové barvy a konečně vypadá upraveně. V bílém hávu vypadá konečně i trochu jako mág, pokud teda zrovna neukazuje drolící se zuby. Nyos odloží nůžky a potom sejdete do obýváku. "Děkuji, Nyosi za tvou starost." Kysele se ušklíbne. "Teď bych snad šel. Pozdravuj Desíka." Ušklíbne se a vydá se pryč. "Ještě krok a nechám tě zatknout. V kobkách Věže si chlastu moc neužiješ. A slyšel jsem, že ten bojový mág, co jsi ho podpálil, dělá dozorce..." Ušklíbne se pro změnu Nyos. Irtor se zastaví uprostřed kroku a pak se k Nyosovi otočí. Rozezleně na něj zasyčí: "Nemáš žádné právo tohle dělat! Žádné!" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jo. Jen si to dál namlouvej.“ Odseknu a nechám je o samotě. Místo toho jdu dolů do kuchyně a začnu připravovat jídlo. Naštěstí nebylo potřeba dělat nic nového. Od včerejší večeře nám zůstal guláš. Dobrý a hutný, což bylo to pravé. Nakrájela jsem chleba a ohřívala guláš, když jsme slyšela jak se vrací dolů. Vydala jsem se do obýváku a pozorovala oba dva. „Ale má.“ Odpovím prostě. „Ať to tak možná nevypadá, pořád je to tvůj přítel. A navíc s tebou chce mluvit.“ řeknu. „Pojď do kuchyně na jídlo.“ Pokývnu mu. „Doufám, že máš rád guláš.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos Irtora dotáhne do kuchyně, ale Irtor se po zmínce o guláši zdá být svolnějším. Když se usadíte ke stolu a Irtor se začne ládovat, položí mu Nyos otázku: "Kdy jsi naposledy viděl Naira?" Irtor se na něj překvapeně podívá a polkne sousto. "Zrovna včera večer. V jedné hospodě se strhla úžasná rvačka." Irtor se tiše zasměje. "Řádili jsme jako utržení ze řetězu. Nair přetáhl jednoho královského vojáka židlí po hlavě a pak ho prohodil dveřmi." Nyos se zatváří mírně řečeno vyděšeně. "Cože? Nair zaútočil na královského vojáka?!" Všichni ví, jak přísně jsou činy proti těmto lidem trestány. "Jak je na tom ten voják?" Zeptá se Nyos a Irtor vesele odvětí: "No co? Je mrtvý..." Nyos se zakucká a vytřeští na Irtora oči. "No co tak čumíš? Ta židle mu rozbila hlavu a on venku vykrvácel." Zasměje se Irtor. Nyos otevře ústa, potom je zavře a nasucho polkne. Členové Řádu mágů jsou výjimkou v říšských zákonech, nicméně Nair už členem Řádu není. A proto pro něj platí říšské zákony. A ty říkají, že za vraždu královského vojáka je oprátka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Já mlčela a po tom co nám Irtor řekl, jsem se na něj jen chladně dívala. Musela jsem spolknout chuť mu jednu vrazit. „To ti ten alkohol už udělal z mozku hromádku hnoje nebo jsi pořád ještě opilí natolik, že si nic neuvědomuješ? Nair v pitomé, hospodské rvačce zabil královského vojáka. Za to ho popraví.“ Řeknu mu stejně chladně, jako byl můj pohled. „Nechají ho viset na oprátce, pěkně na veřejnosti, kde každý uvidí, jak z něj pomalu odchází život, nikdo mu nepomůže a všichni si budou myslet, že si to zaslouží. Hm... nezní to úžasně? Půjdeš se podívat na svého kamaráda, jak se mu oprátka stáhne kolem krku, jak bude modrat a nakonec tam zůstane viset s očima vytřeštěnýma děsem z toho, jak si uvědomí, že tohle je jeho smrt? Bude ti to připadat stejně skvělé? Možná by jsi se ještě mohl smát a říkat mu, že to za tu rvačku stálo?“ zasyčela jsem, naštvaně praštila rukama do stolu a vstala. Rozčíleně jsem začala chodit sem a tam. „To je ti to fakt úplně jedno!?“ vyštěknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Irtor tě jen chladně pozoruje a pomalu žvýká. Nyos odloží chleba. "To jsem potřeboval slyšet, děkuji." Zamumlá nešťastně po tvém detailním popisu Nairovy smrti. "V klidu, Nair je ze šlechty, byť nižší. Setnou ho mečem." Ujistí vás Irtor a nacpe si plnou pusu guláše. Sleduješ Nyosovu změnu barev a vidíš, jak se v něm perou velmi silné emoce a perfektní výcvik Sborů. Nakonec Nyos nasadí kamenný výraz, zvedne se a vytáhne Irtora za límec na nohy. "Máme si hodně co říct." S neutrálním tónem i výrazem vytáhne Irtora ven před věž a potom se beze slova vysvětlení přemístí kamsi pryč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Nyose. „Promiň Nyosi.“ Omluvím se a upřímně se zatvářím lítostivě. Ale po tom co Irtor řekl jsem znovu ztuhla. „Nyose... asi mě budeš muset držet, jinak ho zabiju.“ Řeknu vztekle. Zdá se, že tenhle chlap už přišel o velkou část své osobnosti. Nyos měl asi pravdu. Tomuhle se nedá pomoci. Nyos byl z něho taky celý vedle, ale ovládl se, aby mu nedal hned teď přes hubu. Nyos Irtora vytáhne na nohy a přemístí se s ním pryč. Byla jsem ráda, že se na toho chlapa už nemusím dívat. Stále rozčílená jsem uklidila, ale nehodlala jsem jen tak nečinně sedět a čekat až se Nyos vrátí. Navíc jsem se musela bavit vzteku a na to je těžká práce dobrá. Oblékla jsem si zástěru, nasadila klobouk, vzala rukavice a šla ven před věž. Sebrala jsem motyku a s vervou se pustila do kopání záhonů. Ten Irtor mě trochu trápil. Jak se může člověk takhle zvrhnout? A nejvíc mě štvalo, že kvůli mé povaze jsem přemýšlela nad tím, jak z něj zase udělat člověka. Nevěřila jsem tomu, že mu je to tak jedno i když se snažil tvářit, že je. Třeba nás tím jen chtěl přesvědčit, abychom ho nechali být. Že za to nestojí. Ale to jsem si mohla jen domýšlet. Dál jsem kopala záhony a ani mě nenapadlo udělat to magií. Pomáhalo to i když jsem se brzy začala potit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pracuješ několik hodin, než se začne stmívat. Potom už se šero rychle přehoupne do tmy, takže se stáhneš zpět domů. Nyos pořád nikde. Až asi za další hodinu se otevřou dveře a do věže vejdou dva lidé. Jsi v obýváku, takže není možné, aby tě minuli. Je to muž v temně černém hávu s kapucí stínící obličej, podle pohybů a tělesných proporcí s nejvyšší pravděpodobností Nyos, a vedle něj jde muž v oblečení měšťana. Je upravený, čistý a docela pohledný, celkový dojem kazí akorát trochu ohořelé černé vlasy a rozbitý a napuchlý spodní ret. "Dělej." Slyšíš Nyosovo zavrčení, potom tvůj přítel přivolá do ruky malý vak. "Nemůžeš používat kouzla, protože by tě našli. Ale já můžu. Přenesu tě třeba do Narnostu a ty někam zmizíš." Říká Nyos a vrazí Nairovi vak do ruky. Pak ukáže paží ke kuchyni. "Sbal si v kuchyni nějaké jídlo." Pak sáhne do vnitřní kapsy hávu a vytáhne měšec s penězi, vtiskne ho Nairovi do ruky a postrčí ho ke kuchyni. "Skrýval se před strážemi. Trvalo mi několik minut, než jsem ho našel." Vysvětlí ti Nyos, když Nair zamíří ke kuchyni. Jeho kamarád se ale asi v polovině cesty zastaví a otočí. Zavrtí hlavou. "To nemůžu udělat. Budeš spolupachatel." Nyos se nevesele zasměje. "Nic mi nedokážou. A aby mi mohli něco udělat, museli by mít setsakramentsky pádné důkazy, to je výhoda vysokého postavení. Dělej!" Pobídne Naira, ale ten stále nerozhodně stojí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po tom co se setmělo a už nemělo cenu pracovat venku jsem se vrátila domů a šla se umýt. Čistá a voňavá jsem připravila lehkou večeři a pak se uvelebila v obýváku s knížkou. Vzhlédnu, když se otevřou dveře. Chvíli jsem zaraženě seděla než jsem si uvědomila, že je to Nyos. Hned druhého muže začne honit a bylo jasné kdo to je. Zvednu se. Nyos chtěl svého přítele propašovat někam pryč, ale ten váhal. Nechtěl Nyosovi způsobit potíže. Zavrtím hlavou. „Naire... máš dvě možnosti. Necháš si pomoci a nebo se necháš popravit. Řekla bych, že volba je jasná. Když zůstaneš tady, dřív nebo později tě chytí.“ Mávnu na něj, aby šel se mnou do kuchyně a dala mu nějaké zásoby. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nair zaváhá, ale potom přikývne a jde s tebou a Nyosem do kuchyně. Dáte mu uzenou rybu, plátky sušeného masa, něco ovoce a zeleniny a dva bochníky chleba. "Honem! Honem!" Popohání Naira Nyos, když jídlo balí do vaku. "Co tak spěcháš? Tady mě stráže nenajdou." Odpoví Nair, ale Nyos zavrtí hlavou. "Kdykoliv tě může začít hledat i Věž. To je u bývalých mágů standardní postup, že strážím a vojákům pomůžou s hledáním bojoví mágové." Pomyšlení na to, že by po něm šli bojoví mágové, způsobí, že se Nair začne balit mnohem rychleji. Potom otevře váček s penězi a rychle peníze přepočítá. Potom se podívá na Nyose. "Tolik peněz... Jak ti to splatím..." Zamumlá. Nyos zavrtí hlavou a postrčí ho ke dveřím. "Zůstaneš na živu. Někam se zašiješ, začneš nový život. A hlavně nezapomeň, že nesmíš užívat magii. Nebo tě najdou!" Oba dva zamíří ke dveřím. "Přemístím tě do Fernostu, tam ti zařídíme nějaké alter ego." Mumlá si spíš pro sebe, než Naira Nyos. Pak se ještě za chůze otočí k tobě. "Nevím, kdy se vrátím, promiň. Nečekej na mě." vyjdou před věž a přemístí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro I mě Nyosova slova o tom, že by ho mohli hledat mágové popohnala. Brzy byl Nair hotový a Nyos ho hnal ven. „Doufám, že se ti v novém životě bude dařit Naire. Hodně štěstí.“ Rozloučím se s muže, kterého jsem sotva poznala. Nyos řekne, že neví kdy se vrátí. „Jistě. Dávejte na sebe pozor.“ Rozloučím se s nimi a dívám se na ně dokud nezmizí. Zase zavřu dveře, doufám, že se nic nepokazí. Zajdu se najíst a pak si ještě chvíli čtu než mě přepadne únava. Hezký den se zrovna moc dobře nevyvedl. Snad bude zítřek lepší. Protáhnu se a jdu spát. Nebo jsem se o to snažila. Pořád jsem se budila při sebemenším zvuku, jak jsem i ve spánku čekala na Nyose. Měla jsem obavy aby je nechytili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec máš smůlu, jakmile se Nyos vrátí, už tvrdě spíš. Druhý den je neděle, takže máš volno máš volno a buzení krystalu máš deaktivováno, stejně se ale vzbudíš zase brzy ráno. Nyos vedle tebe ale není. Když sejdeš dolů do kuchyně, najdeš nachystanou snídani v podobě čerstvého pečiva, smažených vajíček a slaniny. Je to ještě stále horké, ale to jen proto, že Nyos jídlo uzavřel do termo bubliny, netušíš, jak dlouho už může být pryč. Každopádně hodně se asi nevyspal. Na stole najdeš taky lísteček se vzkazem, že Šmejdil jídlo už dostal a že Nyos se z akce vrátí kolem poledne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyose jsem úplně zaspala. Jak jeho příchod tak i odchod. Chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadlo, ale budu si muset počkat až se vrátí. Chudák Nyos. Jako kdyby neměl dost starostí. Nasnídala jsem se a pak vykoukla ven. Bylo hezky, ba co hůř... cítila jsem to ve vzduchu, že dnes bude hodně parno. Nemusela jsem se ani dlouho rozmýšlet co budu dělat. Venku mě čekala zahrádka. Tak jsem si znovu vzala svůj zahradnický obleček a šla ven dodělat zahradu. Včera jsem dokončila kopání, takže teď jsem se pustila do zprovoznění zavlažovacího systému a pak do sázení. Vzala jsem i ven Šmejdila, aby se trochu proběhl, ale pořád to byl lenoch. Rozvalil se na sluníčku a spal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Takhle po ránu to ještě není tak strašné, ale s přibývajícími hodinami slunce žhne čím dál víc a nakonec už venku nevydržíš a musíš se uchýlit do chládku věže, celá špinavá a zpocená. Další hodinu, která do poledne zbývá, už strávíš doma. Šmejdil si zaleze pro změnu k sobě do pelechu a ty se vrhneš na přípravu oběda. Kolem poledne se ozve zaklepání a když přijdeš otevřít, stojí na prahu Eliz s Cedrikem a malou Susan. Musíš je vpustit dovnitř, protože zatímco Elit může vstoupit sama, Cedrika a Susan věž dovnitř nepustí. "Ahoj." Usměje se Eliz, když vejdou dovnitř. Cedrik se Susan se usmějí a taky tě pozdraví. "Strejda ti vzkazuje, že si Nyose ještě na chvíli půjčí. Vrátí ti ho za pár hodin." Zazubí se Elizabeth. "Alexovi se podařilo Elinu matku přemluvit, abychom mohli se Susan za tvými rodiči. Tak nás napadlo, že bys chtěla jít taky." Řekne ti Cedrik, když vejdete do obýváku. Susan mu se smíchem rozpustile skočí na záda a on si ji přehodí přes rameno. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přišla návštěva. Nyos to samozřejmě nebyl, ten by neklepal. Zvědavě otevřu dveře a uvidím Eliz, Cedrika a Susan. Usměji se na ně. „Ahoj. Pojďte dál.“ Řeknu a pak rychle musím zařídit přístup pro Cedrika a Susan. Ti dva u mě ještě nebyli. Eliz mi prozradí, že Nyos se ještě drží, takže ho mám očekávat tak až k večeru. „Díky, že vás to napadlo. Asi bych se jinak celý den nudila. Zkoušela jsem dělat tu zahrádku, ale pak bylo už příliš horko.“ Řeknu. „Thomase vám nedovolila vzít?“ zajímám se a vedu je do kuchyně. „Mám skoro hotový oběd, tak se najíme a pak spolu vyrazíme za mýma rodičema.“ Řeknu jim. „Ale tedy... zajímalo by mě jak ji Alex přesvědčil.“ Zavrtím hlavou a naliji všem jablečný džus a vrátím se k dokončení jídla. Dělala jsem sekanou s vařenýma bramborami a ještě k tomu jsem udělala mrkvový salát. Musela jsme nějak zpracovat tu mrkev co jsem včera koupila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je dobré, že? přes týden nevíš kam dřív skočit a o víkendu nuda." Zasměje se Eliz a sundá Susan ze zad svého kluka. "Chovej se slušně." Napomene sestru Eliz tiše. Jakmile se Eliz podívá ne Cedrika, Susan nenápadně převrátí oči. Cedrik zavrtí hlavou a odpoví ti: "Thomas s námi nechtěl." Usadíte se ke stolu a ty dívence i mladým mágům nabereš jídlo. "Slíbil ji dvoutýdenní relaxaci v proslavených Gurchulských lázních." Zasměje se Eliz. Cedrik dodá: "Byl to docela promyšlený tah. Pustila Susan a ještě od ní budou dva týdny pokoj." Susan po Cedrikovi šlehne uraženým pohledem. Cedrik se zakření. "Promiň, špunte." A zatahá dívku za nos. Ta se na něj zamračí, ale když vidí jeho smích, tak to nevydrží a začně se usmívat. "Chovejte se slušně oba." Napomene je Eliz s pousmáním. Pak se pustíte do jídla. "Už ví tví rodiče o Nyosovi?" Zeptá se potom Elizabeth. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „No tak doufejme, že ji nebude chtít navštívit. Ale opravdu dobrý nápad.“ Souhlasím a usadím se k ostatním, když je jídlo na stole. „Ale je škoda, že Thomas nechtěl. Ale ještě je malí. Třeba bude chtít někdy jindy.“ Pustíme se do jídla a s pousmáním sleduji jak se ti dva škádlí. Přikývnu. „Ano. Ví. Otec ho už zná, ale ještě jsem je oficiálně neseznámila. Nyos bude vědět kde jsme, tak se snad pak přemístí za námi.“ Zaváhám. „I když možná že ne. Nyos toho moc ze včerejška na dnešek nenaspal. Možná si lehne až skončí s prací. No tak či onak, plánuji s ním jít za mými rodiči co nejdřív.“ Pousměji se. „Nechtěla jsem to uspěchat. Nerada bych Nyose vyděsila tím, že ho hned budu cpát k rodičům. Nechci tenhle vztah pokazit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jo, my máme vlastně za pár dní šestileté výročí, co jsem spolu začali chodit, že?" Zamrká Cedrik. Eliz se na něj překvapeně podívá: "No né? Ty sis vzpomněl?" Cedrik pokrčí rameny. "Bylo nám jedenáct... Kdybych si nevzpomněl, neměla by ses moc čemu divit." Doplní. Eliz pak pokrčí rameny. "No, dlouho už to oddalovat nemůžeš, když už u tebe i bydlí." Zapojí se do diskuze Susan a zamračí se na Cedrika, který na ni udělá ksicht. "Nedivila bych se, kdyby spal celý týden. Vsadím se, že si doma vůbec nestěžuje, ale musí mít teď spoustu starostí. Je to jeden z velitelů Sborů... a strejda říkal, že ty teď mají hodně nějakých problémů." Řekne Eliz. "Nezmiňoval se, co se děje?" Zeptá se tě Cedrik a zatahá Susan za blonďaté copy. Ta se snaží mračit, ale nejde jí to. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Myslím, že to, že si to pamatuješ je lepší než nějaký dárek.“ Řeknu Cedrikovi. Překvapeně se zadívám na Susan, tu a tam zapomínám, že už je tak velká. „No to je pravda.“ Souhlasím, ale mělo to tedy i svůj důvod, proč u mě bydlí. Ale tím jsem ji nechtěla plést hlavu. Otočím se zase na Eliz. „To je pravda. Nemluví o tom. A ani se o to nezmiňuje. Myslím, že mi nechce dělat starosti a taky asi si chce doma od toho odpočinout.“ Pokrčím rameny. „Nechci to z něj tahat. Když se bude chtít svěřit tak to udělá.“ Když jsem dojedla vzala jsem si mrkvový salát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pochybuji, že může svěřit, i kdyby chtěl." Odpoví ti Elizabeth a vloží si do úst bramboru. "Spíš nesmí. Členové Tajných sborů skládají přísahu mlčenlivosti." Cedrik ji oponuje: "Na členy Rady se ale jejich přísaha nevztahuje, ne?" Eliz se pousměje a zavrtí hlavou. "Na Radu se to nevztahuje, ale na členy ne. Aby mohl něco říct, musela by mu to nařídit celá Rada, ne jen jeden člen." Alexova neteř se zazubí. "Zákony obsahují spoustu kliček." Brzy jste po obědě a uklidíte nádobí. Cedrik si hraje se Susanou nějakou hru s rukama a Eliz ti pomůže s umýváním nádobí. Pak ti dají možnost se převléknout, nebo něco. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Já myslím, že kdyby šlo o něco důležitého tak by mi to řekl. Pravidla nebo ne.“ Pokrčím rameny. Podívám se na Suzan a taky se usměji. „Ty jsi mi nějaká chytrá.“ Zasměji se. Když jsme dojedli, tak mi Eliz pomohla s úklidem a pak na mě i počkali než se převléknu. Venku bylo horko a tak jsem odmítla vzít si háv. Nakonec jsme měla volno a šla jsem k rodičům. Proto jsem si vzala lehké, letní šaty, modré barvy a slaměný klobouk. Ne ten na práci venku, tenhle vypadal nově a měl mašli. „Tak můžeme.“ Řeknu, když sejdu dolů. Vyjdeme ven, zajistím věž. Nyos se samozřejmě dokáže dostat do věže i beze mě a přemístíme se k mým rodičům. „Tak vás vítám v mé rodné vesnici.“ Spokojeně se rozhlédnu. Vedla jsem je k domu a zamávala mimoděk dvěma krávám. Zaklepu na dveře domu a pak vejdu. „Mami? Tati? Jste doma?“ zavolám. Je doba oběda, tak by mohli být doma. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Jak přijde ti to nedůležité?“ Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. „Ze všeho nejdůležitější je poznat svého nepřítele. Jak myslí, jak jedna v určitých situacích a ty říkáš, že poznání Nyosovi osobnosti je nedůležité? Už se nedivím, že Bratrstvo a ostatní kulty jsou vybíjeny s takovou lehkostí. Vy, tedy my, dovolujeme, aby nás naši nepřátelé studovali a tím odkryli naše slabiny. A co mi na to řekne člověk, kterému svěřuji svůj život? Že to je nedůležité!!! K čemu k čertu pak děláme to všechno?!“ Morunt mi doopravdy nadzvedl mandle. Věděl jsem, že mí lidé nebudou mít duši vojáků, tedy ne takovou, na kterou jsem byl zvykli. Odmítali, či si nevšímali detailů, které mohly naservírovat jejich nepřátele na stříbrném podnose. odsunu talíř s jídlem, doslova mě přešla chuť k jídlu. Uklidním se a naberu čerstvý vzduch do plic, který je i přes veškerá klimatický opatření horký; aspoň tak se mi to zdá. „Shodneme se na následujícím. Žádnou odvetnou výpravu vůči Nyosově rodině nebudeme podnikat. Jednak bychom přiznali zahnání do rohu. Našimi hlavními úkoly bude zajištění naší bezpečnosti, vyřešit problém se zásobováním; nicméně Moruntune nasaď pár lidí na to, aby se zabývali Nyosem.“ pronesu po té, co se Carlos zmíní o nemožnosti stíhat všechno. „Minimálně to s těmi sklady zkusíme. Věřím tomu, že odhalení nepřijde hned, i když permanentní řešení zásobování to není.“ Odpověď o urychleném pěstování a chovu zvířat mě potěší,nepotěší. „Inu, vegetariánem se doopravdy nechci stát. Maso je zapotřebí tak, jako zelenina.“ Chvilku nad těmi problémy přemýšlím. „Jak říkáte, problém je s místem, kde bychom mohli pěstovat a chovat vše nezbytné. V Říši nemůžeme nic takového podniknout. Napadá mě ale myšlenka, že bychom se mohli zaměřit na země postižené nedávnou válkou. Jistě by se tam dala získat půda pro naše potřeby. Nebo si oba myslíte, že to bude stejné jako v Říši?“ V konečném důsledku, kdy se nic nevydaří se skutečně naši členové budou muset proměnit ve sběrače a vyrazit do „lesů“, odkud budou přinášet „plody“. Z obávaného bratrstva se stanou pouhý zloději, kteří se budou bojovat o holé přežití a smrt Nyose by nic nevyřešilo. Na jeho místo by dosadí dalšího ambiciozního jedince a vše se bude opakovat. Může se sice stát, že nebude tak zkušený, ale pořád bude mít ve svých rukách patřičné prostředky, které máme. Možná bratrstvo padne a „vina“ padne na moji hlavu. Co bude tedy lepší? Pořád tu je partyzánská válka beze cti. Co by udělal můj otec či bratr? „Teď mě omluvte.“ vstanu od stolu. „Chci být sám....“ opustím jejich společnost, nevnímaje co dalšího říkají. Chci být sám a meditovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne pravidla, kouzla. Ta přísaha nejsou jen prázdná slova." Odpoví ti Elizabeth vážně. Susan se zasměje. "Jo, já vím." Zazubí se malá Scoreová. Potom mladí počkají než se převlékneš. "No né, tohle ti sluší." Ocení změnu tvého oblečení Cedrik, načež se všichni přemístíte ke tvé rodné vesnici. Trochu tě překvapí, že kolem vesnice vyrostla palisáda přerušená jen v místě vstupu, kde ale stojí na stráži dva starší vesničané v narezlých kroužkových košilích s halapartnami. Starosta asi byl zase akční a vytvořil něco jako domobranu? Vstoupíte do vesnice a projdete kolem řady domů k návsi. Cestou potkáte asi dvě desítky lidí, všichni tě nadšeně zdraví. Pár lidí zamává i Susan, jak ji znají z dřívějška. Za návsí pokračujete rovně a dojdete ke tvému rodnému domu. Zaklepeš a vejdete. Rodiče zrovna sklízejí nádobí ze stolu a když vejdeš, nadšeně se k tobě otočí a přivítají tě. Potom přivítají i Eliz s Cedrikem a mile překvapeně i Susan. "Nečekal jsem, že by ji tady její matka ještě pustila." Zamumlá k tobě otec. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Cedrika. „Děkuji.“ Poděkuji mu za kompliment a pak se vydáme za mými rodiči. Tam jenom koukám. „Tedy... od mé poslední návštěvy se to tady dost změnilo.“ Poznamenám a prohlížím si palisády. „Zdá se, že starosta chce při příští krizi bránit vesnici zuby nehty.“ Poznamenám a musím říct, že domobrana nebyl špatný nápad. Jen by to tedy chtělo lepší vybavení. „Mít tu kamenný důl určitě by vesnici celou opevnil.“ Zabručím si a pak zdravím známé tváře. Vždycky jsem ráda zpátky doma. Jak jsem si myslela, rodiče byli v domě a uklízeli po obědě. Oba jsem je sevřela v náručí a políbila. Podívám se na otce a mrknu na něj. „Taky ji sem nepustila. Myslí si, že je někde úplně jinde. Alex to zařídil.“ Vysvětlím mu. „Tak jak se vám daří? Koukala jsem na ty palisády. Starosta se činil. Jsi taky v domobraně, tati?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To není vůbec špatný nápad, vesnice by měla být schopná se bránit." Poznamená Cedrik, když procházíte kolem dvojice strážných-vesničanů. "No to víš, že jsem." Usměje se otec na otázku o domobraně hrdě. "Brali všechny ze zkušenosti s armády. Je nás tady dost bývalých branců, ale ani jeden jsme ještě nezažili skutečnou bitvu." // Tohle odpoledne prosím nějak shrň. Dávám ti k dispozici Susan, Eliz i Cedrika, zahrej to i za ně. :-D Všichni jsou hodní, přítulní, vhodní do bytu i do zahrádky. :-D A pomáhají vám. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Hmm.. až se tu zase někdy staví Jarred můžeš ho požádat ať vám pár triků ukáže.“ Poklepu ho po prsou. Všichni jsme se pak vydali ven před dům a pustili jsme se do práce. Já s mámou, Suzi a Eliz jsme šli za slepicemi a králíky. Hlavně proto, že dvě samice měli nedávno malé a tak tam bylo osm malých králíčků, na které mohla Susan ňufat, zatím co mi jsme vyměňovali podestýlku a doplňovali krmivo a hlavně vodu. Chudáci se museli péct v tom horku. Zatím co táta vzal Cedrika, aby mu pomohl s poražením jednoho uschlého stromku. Pak jsme všichni vyrazili na pastvu, kde měl otec ovce, všechny bílé až na dvě černé. Všimla jsem si, že se stádo zmenšilo. Ale nedivila jsem se. Rodiče stárli, děti už nejsou doma a tak se museli nějakého dobytka zbavit, aby to ve dvou zvládli. Doufám, že dali pryč tu starou, nerudnou stračenu. Tu nesnáším. Zdálo se mi, že Susan se teď víc hodila na vesnici než do velkého domu. Očividně se ji tu líbilo. Třeba se časem podaří i napravit malého Thomase. Pak jsme šli do sadu. Ten samozřejmě nebyl náš. Ale celé vesnice. Každá rodina si tam vysadila různé stromky a tak každý rok bylo pro vesnici různorodé ovoce, které využívali všichni. Já osobně měla nejraději blumy. Udělali jsme si takovou ovocnou chvilku. Nakonec jsme nechali tátu, Cedrika a Susan venku. Chlapy ji houpali na houpačce zatím co já, Eliz a máma jsme šli na přípravu večeře. Jistě bylo trochu brzy, ale zase nás bylo hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém blesku z křoví vypadne zepředu zuhelnatělý mág, který se dokutálí po svahu skoro až vám pod nohy. "Nevím, ale radějc bych další bandity." Odpoví ti Daver. Pak se ale zapřete, protože do vašich štítů začne bušit jedno kouzla za druhým a vy nemáte šanci útoky oplácet. Podle četnosti kouzel je mágů asi pět a nejsou příliš mocní, ale zato útočí hodně prudce. Jedinou výhodou karavany je to, že se nejdříve rozhodli zlikvidovat vás, než zaútočí na karavanu. "Takhle to dál nejde." Zavrčí Daver, když už asi minutu odrážíte zběsilé útoky. "Já převezmu tvůj štít a ty budeš útočit." Nařídí a natáhne se, abys mu mohla předat svůj tvrdý štít. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro K nohám se nám přikutálí spálený mág. Jeden dole, kolik jich může zbývat? ,,Jo, s tím souhlasím. Ty šípy jsou nepříjemné, ale rozhodně tolik magicky nevyčerpají.” Hned na to se musím soustředit na držení štítu oběma rukama, protože mágové se rozhodli pro taktiku “slabí, ale vytrvalí”. Nemají moc průrazné síly, ale je potřeba se na odrážení opravdu soustředit a není čas na protiútok. Zkouší nás udolat svým množstvím. Po nás ať padne karavana, co? Tak to teda ne! Ale... co můžu dělat? Nevím, nakolik bych tohle zvládla odrážet jednou rukou. Ale moc ne. Zatímco odrážím se alespoň snažím určit kolik jich je a kde přesněji jsou. Alespoň jdou po nás a ne po karavaně. Protože zatím to nevypadá vábně a kdyby zaútočili ohnivými koulemi ze všech stran, asi bychom ve dvou nezvládli vše odrazit. Daver přijde s návrhem - nebo spíše rozkazem? - ať mu předám i můj štít a začnu útočit. Sakra, znám ho teprve chvíli a už mu mám svěřit svůj štít? No, mohu jenom doufat. Přecijenom zrušením štítu by zabil i sebe. A vůbec, proč ho podezírám? Přemýšlím, zatímco mu předávám opatrně štít - nespěchám, dokud ho opravdu nebude mít uchopený, nezačnu útočit. Tak. Takže kde jsem je našla? Do směrů, odkud po nás létají kouzla vyšlu blesky - všude, kde je i jen známka nějakého kouzla či mága - dokud je může más naše změna formace. Rozhodně vyšlu víc blesků, než je míst kde by mohli být mágové - chci být důkladná, kdyby něco odrazili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se po krásném dni všichni sejdete u večeře, kterou matka připravila. Susan vypadá celá šťastná a Eliz s Cedrikem se na sebe pořád spokojeně a zamilovaně uculují. Přestože máte na večeři jen vločky s medem, všem třem mladým šlechticům to obyčejné jídlo šmakuje, jak se zdá. Paví hřbety po nějaké době přestanou chutnat... Za okny se pomalu setmí, sklidíte ze stolu večeři a ještě rozehrajete karty. Susan se na vás chvíli jen dívá, ale pak se zapojí taky, ačkoliv hrát neumí, takže ji učíte. Tvůj otec vyhraje drtivou většinu her, ostatně jako vždy. Zbylé hry vyhraje Cedrik, vy ostatní si ani neškrtnete. Rozhodně to ale byla zábava, některé hlášky, které u toho padaly, vám málem utrhly čelist a bránici. Když vás to nepřestane bavit, rozehrajete asi jedenáctou partii. Pak se ozve zaklepání a dovnitř vstoupí s úsměvem na rtech Nyos s Alexem, oba v černých hávech, s kapucí shozenou na zádech. Alex má na levém rukávu bílý pruh bitevních mágů. "Zdravím, lidičky." Pozdraví se Alex a rozzáří se, když spatří své neteře, hlavně tu mladší, takhle nadšené. Obě ho spěchají obejmout a on předstírá, že ho donutily zavrávorat. Nyos mávne na tvé rodiče a Cedrika. "Dobrý den." Pronese zdvořile. Rodiče ho přátelsky pozdraví, jako se sluší pozdravit synova kamaráda. Jarred jim ale nejspíš neřekl, s kým teď randíš... Nyos přejde pohledem k tobě a očekává nějaký zásah. Cedrik se potutelně usměje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dnešní den byl vážně zábavný. Manuální práce byla fajn, po takové době ztrávené v pohodlí. A čas ztrávený s rodinou mi také scházel. U hraní karet jsme se vážně bavili až mě z toho píchalo v boku jak jsem se kolikrát rozesmála. Pořád jsme hráli karty, nějak jsme nemohli skončit, když se objevil Alex s Nyosem. Když jsem ho uviděla, usmála jsem se. Sledovala jsem přivítání a překvapilo mě, že rodiče nijak zvlášť nereagují. Takže ještě nic nevěděli. Vstanu a šťouchnu Cedrika loktem, když vidím, jak se uculuje. Přejdu k Nyosovi a vezmu ho za ruku, přivedu ho blíž k rodičům. „Mami, tati. Nyose už znáte.“ Začnu. „Chci vám říct, že spolu chodíme. Takže vám ho oficiálně představuji, jako svého přítele.“ Usměji se na ně vesele a pak mrknu na Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt ti odpoví, že se pokusí co nejrychleji najít řešení zásobování a diskrétně se spojí s poraženými zeměmi. Potom tě nechají, aby ses odebral do svých komnat, kde chceš meditovat. Klasicky se usadíš na zem a zavřeš oči, když tu najednou cítíš v místnosti přítomnost další osoby, ačkoliv nikoho neslyšíš. Rychle otevřeš oči a sáhneš po zbrani, když spatříš na opačné straně místnosti stát onoho starce, který ti onehdy v lese ukázal střípek tvé minulosti a fakticky ti tak vlastně ukázal tvé místo v Morově bratrstvu. Oblečený je v dlouhém temně černém hávu, vrásčitou a seschlou rukou třímá nablýskanou dřevěnou hůl, o kterou se opírá. "Něco tě trápí?" Zeptá se starý muž a pronikavým pohledem se na tebe zadívá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tví rodiče se na Nyose překvapeně podívají, ale potom ho nadšeně pozdraví jako tvého přítele. Ale zatímco tvá matka vypadá upřímně nadšená, tvůj otec se – když si myslí, že se Nyos nedívá – tváří dost znepokojeně. Nemusí být mág, aby věděl, co se o Tajných mázích povídá. A zatímco matka ho bere jako Nyose, toho sympatického kamaráda od Jarreda, otec ho bere jako Nyose, člena Tajných sborů a moc nadšený z toho není. Nezdá se ale, že by vám hodlal stát nějak v cestě. Nyos je cvičený rozpoznávat upřímné emoce lidí, takže mu otcovo 'nadšení' neunikne, ale nenápadně k tobě zavrtí hlavou, aby ses teď v tom nevrtala a nechala ho nejdříve, aby se mu to rozleželo v hlavě. Po několika zdvořilostních frázích se rozloučíte. Alex už s sebou vezme i Cedrika, Eliz a Susan, kteří se s vámi taky rozloučí. Alex na odchodu ještě něco k Nyosovi tiše prohodí, ten se pousměje a kývne. Potom Scoreovi i s Cedrikem odejdou. Rozloučíte se s rodiči a po opuštění vesnice se přemístíte zpět do tvé věže. Vejdete dovnitř. Nyos ze sebe shodí temně černý háv a zůstane v černé košili a volných podhávových kalhotách. „Taky jsem tě ještě nepředstavil rodičům.“ Řekne ti s pousmáním, abys věděla, co tě v příštích dnech čeká. „Ale ti tví moc nadšení nebyli...“ Dodá, prohrábne si uhlově černé vlasy a vydá se ke schodům nahoru do obýváku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také jsem si všimla, že táta to nebral moc dobře, že jsme s Nyosem spolu. Věděla jsem, že s ním o tom budu muset promluvit, ale Nyos mi naznačil abych to nedělala a nechala to na jindy. To bude asi nejlepší. Nakonec stejně s tím nejspíš vyrukuje sám až si to promyslí. To táta dělal vždycky, když ho znepokojovalo naše rozhodnutí. To se týkalo i Jarreda. No... aspoň máma to brala dobře. Ještě chvíli jsme byli u rodičů, ale pak byl čas vrátit se do svých domovů. Se všemi jsme se rozloučila a pak jsme s Nyosem zamířili domů. Doma Nyos řekl, že mě také bude muset představit rodičům. Pousměji se a odložím klobouk, projedu si prsty vlasy. „Už bylo načase, abychom náš vztah udělali oficiální. A tohle byla dobrá příležitost.“ Řeknu a jdu za ním. „Máma to vzala dobře... a táta... není to tak, že by ses mu nelíbil, jako člověk. To co se mu nepozdává jsou Sbory. Ale dej tomu čas. Až tě lépe pozná bude to lepší.“ Slíbím mu. Rozvalím se na sofa a povzdychnu si. Dneska to byl dlouhý den, ale příjemný a tak jsem byla příjemně unavená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Sbory se nepozdávají nikomu." Pousměje se Nyos, ale následně se přímo zašklebí. "Což je taky ten důvod, proč jsem k nim nastoupil, když mi bylo dvacet. Už jsem měl dost toho, jak jsem pořád dostával za vzor správného Melouna." Zasměje se při vzpomínce a flákne sebou vedle tebe na pohovku. Očividně i on měl dost perný den. Aby ne, když je jedním z hlavním lovců tajných sborů. Pak se mu ale rozšíří zorničky a vyšvihne se do sedu, ruku si položí na spánek, čímž zesílí komunikační kouzlo, kterým se s ním někdo spojil. Jeho výraz ze rázem z poklidného a veselého změní na nevěřícný a šťastný. Díváš se na něj, co se děje, ale on komunikuje v hlavě a okolí si nevšímá. Potom kouzlo spuštěním ruky od spánku přeruší a zvedne se na nohy. "Rozbili jsme kult odpadlých temných mágů, kteří na jihu země terorizovali vesnice. Už byli u výslechu, zítra bude soud před Radou." Spokojeně se zubí, sedne si zpět k tobě a paží tě obejme. "No konečně. Tihle odpadlíci byli celkem hodně nepříjemní." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Tak se pak nediv. Ale neboj se. To bude dobré.“ Ujistím ho a překvapeně pozvednu obočí, když řekne, že šel ke Sborům na truc. Najednou Nyos vyskočí a já se leknu co se zas neděje, ale podle jeho výrazu tohle byli dobré zprávy. Jakmile dokončí rozhovor hned mi řekne co se stalo. „To jsou skvělé zprávy.“ Řeknu a přitulím se k němu. „Když to takhle půjde dál, brzy budou kulty rozprášeny.“ Bylo by to skvělé. Jasně pořád by tu byli temní, ale už by to nebyli organizace. Kulty nadělají mnohem více škod než jeden temný. „Takže... ty jsi šel ke Sborům protože ti pořád někdo říkal, aby jsi byl víc jako tvůj bratr?“ zajímám se. „Tomu docela rozumím. Že to člověka otráví. Teď už ti tohle, ale nikdo neříká ne?“ mrknu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Věčnost, tak mi přišel ten krátký okamžik při meditaci, do níž se ponořila má mysl. Ovšem měla jen krátkého trvání. Mé „nové“ smysly mi jasně prozradili něčí přítomnost. Kdo to může být? Nikoho jsem neviděl při vstupu. Že by mágové z Věže? Našli nás? Instinktivně skočím ke zbrani, nicméně ji ani neuchytnu při spatření známé tváře. V paměti šátrám po jménu onoho starce, jež mi zjevil mou minulost a defakto mi určil i mou budoucnost. Nebýt jeho, jistě bych nebyl tady – v poušti se zástupy lidí, následující Morové bratrstvo. Dřívější a současné setkání se liší v hodně věcech, například v tom, že Augustův ohoz je značně rozdílný od toho, který měl předtím a hůl, jež třímá ve svých seslích rukou, vypadá nějak divně. „To je otázka na kterou nečekáš odpověď?“ odpovím mu. Byl to jakýsi paradox. „Věčně je to má maličkost, která se tě ptá. Ty sám přece víš, jak se věci mají. Co sužuje mé útroby, mou mysl a mé lidi.........“ Krátce se odmlčím. „Máš tu nějaký úkol? Ukázat mi zase nějaké vzpomínky či tentokrát budoucnost? A co to máš vůbec na sobě? Ke komu patříš...............“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vlastně ne, nečekám odpověď." Odpoví August zamyšleným tónem a pokýve hlavou. "Ano, vím, co máš za starosti. Vím, že Nyos Itara vám šlape na paty a je k vám mnohem blíže, než si možná uvědomuješ. Ale můžu tě uklidnit, v současné době má dost problémů se vzpurnými Sbory a na vás mu moc času nezbude, o to už se můj pán postaral." Uklidní tě a odmítavě zavrtí hlavou. "Ke komu patřím zůstane mé tajemství, promiň." Podívá se na svůj oděv a pousměje se. "To nevím, je to pohodlnější než hnědá kutna..." Chvíli se odmlčí. "Ano, mám tu něco, co jsme ti chtěl ukázat. Ale opět je na tobě, jestli to vidět chceš. Opět ale nečekej odpovědi, čekej jen další otázky..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Takové iluze si nedělám." Odpoví Nyos. "Spíš kulty dostanou strach, na chvíli se zahrabou pod zem, ale za chvíli zase začnou prudit a budeme je muset plít nanovo." Zasměje se a přikývne. "Jo, bylo to trochu na truc. Naši z toho málem měli infarkt. Postupem času se s tím ale smířili, i když nadšení nebudou nikdy." Pozvedne obočí a s úsměvem zavrtí hlavou. "Ne, už mi to nikdo neříká. Přestože by mě všichni mnohem raději viděli u bojovým mágů vedle Melouna, málokdo se mi to odváží říct do očí." Zazubí se a chvíli s tebou ještě leží na posteli. Pak se ale pomalu zvedne a trochu zasténá, jak uvolní ztuhlé svaly. "Půjdu se umýt a spát, protože s takovou mě zítra nedostanou z postele ani čtyřspřežím volů. Panejo..." Ztuhlým a trochu komickým krokem zamíří ke koupelně. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Další díly skládačky Přijdu si jako na mrtvém bodě. Mé myšlenky se nechtějí rozvinout, důvodem ale není nesnažení či otupělost, je to ..... nevědomost. August mluvil o něčem, co je pro mne velkým neznámým a opět stojím před rozhodováním. Nicméně mě potěšila zpráva o Nyosových nesnázích. Takže má teď problémy se vzpurnými Sbory. To nám otevírá trhliny v jejich obraně a struktuře. Snad tahle informace půjde nějak využít. „Pokud mi nemůžeš říct na čí straně jsi, tak jistě mi nemůžeš prozradit, kdo je tvůj pán, že? Můžeš mi tedy aspoň říct, co tím tvůj pán sleduje? A ještě jedna otázka. Pomáhá mě či Morovému bratrstvu?“ Nechám Augustovi místo pro patřičnou odpověď a nakonec se vyjádřím k jeho poslední otázce, týkající se dalšího kousku skládačky. „Chci to vidět. Vkročil jsem do řeky, ve které se nedá plavat proti proudu....“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No... ale hezká představa to je.“ Pousměji se. „Bojí? No jo... velký, zlý a děsivý člen Sborů.“ Políbím ho na tvář. „Hlavní je, že tam kde jsi jsi spokojený.“ Chvíli jsme se spokojeně k sobě tulili, ale pak se Nyos zvedl, že se půjde umýt a spát.Je pravda, že bylo načase. Také se protáhnu a vstanu. „Půjdu s tebou. Umyji ti záda.“ Tím, že se spolu vykoupeme jsem nemyslela žádné nemravné hrátky. Bylo to to samé jako když spolu spíme v jedné posteli. Navzájem jsme se umyli a pak si šli lehnout. „Dobrou noc, můj milý.“ Políbím ho na dobrou noc a pak se uvelebím. Únava mě přemohla rychle a já po pár minutách spokojeně spala. Co pro mě nachystal asi další den? Snad to budou jen dobré věci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrou noc." Zní Nyosovo odpověď skoro zaniklá v jeho zívnutí. Oba dva se potom odeberete do říše snů, ze které tě ráno vytrhne až melodický zvuk krystalu na nočním stolku. Vedle tebe nikdo neleží, chudák Nyos už zase zmizel ke Sborům. Asi se hold nedá čekat, že by v téhle době vybíjení kultů měl nějak moc volna. Dotykem ruky krystal uklidníš a zvedneš se. Chvíli jen tak sedíš, jak se snažíš probudit. Jako by ti hlava vážila tunu a spala jsi sotva minutu. Navíc se ti nezdály moc hezké sny. Většinu už si nepamatuješ, ale ten, ve kterém Shinxi v černém brnění a s přilbou ve tvaru lebky utrhl Nyosovi v bílém hávu hlavu, ten si pamatuješ do nejmenších detailů. Musíš se i trochu uklidnit vzpomínkou na to, co Nyos předvedl v hradu Černého měsíce, jak tam vyčistil hradby. Shinxi by Nyose nikdy neporazil, i když znepokojivá myšlenka je už jen to, že by se ti dva někdy mohli střetnout v souboji. tento sen tě ale donutil o tom zauvažovat. Jestli Shinxi skutečně patří k Bratrtvu a Nyos je jeden ze šéfů Sborů, možnost jejich střetu je velmi reálná. Teď to ale vytřepeš z hlavy, protože za hodinu a půl ti začíná první vyučovací hodina se čtvrťáky, poprvé oficiálně bez Recha. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro August nějakou dobu uvažuje, než odpoví: "Můj pán má mnoho cílů a já nejsem hoden toho, abych pochopil byť jen jediný. Ale pomáhá tobě, a věří, že tím pomáhá i Bratrstvu." Řekne nakonec a potom už sepne ruce, jako tehdy v lese, a vyšle k tobě prastaré a mocné časoprostorové kouzlo. Místnost okamžitě zmizí a ty se objevíš někde v podzemní mučírně. Zmláceného, zkrvaveného a zlámaného muže, který je natažen na skřipci, poznáš okamžitě, ačkoliv vypadá úplně jinak, než když jsi ho viděl poprvé a naposled. Mužem je tvůj zachránce, mág Sweup, byť bujná hnědá kštice vlasů na jeho hlavě značně prořídla a nahradil ji zešedlý porost. "Tak kde je? Kde je?!" Ozve se navztekané vrčení a ty se otočíš k jeho původci. Ztuhneš, když spatříš sám sebe. Několik vteřin jen zíráš, než si uvědomíš, že to ty být nemůžeš. Muž, na kterého se díváš, je o dobré tři hlavy menší než ty a zdaleka na tak mohutný. Vlasy má tmavší, přes levé oko se mu táhne jizva a rysy má mnohem tvrdší, krutější. Až na toto je to ale tvůj dvojník. Bledě modré výrazné oči se nenávistně upřou na mága. "Tak kde je můj bratr Shinxi?! Vím, že jste ho nezabili." Zavrčí mučitel a mág zavzlyká. Potom se jeho rty pohnou. "Ano?" Zeptá se tvůj bratr dychtivě a přiskočí ke Sweupovi, aby přitiskl své ucha na vězňovy rozpraskané rty. "Chrám... Grunderův chrám, představený Oris..." Mladý dan Lunther se narovná a přitom se zle zašklebí. "Oris, Sweupe, vážně? Jaká ironie... Děkuji ti." Bratr natáhne ruku k vězňově hrudníku a vypálí krátký výboj. S dírou v hrudníku se žije dost blbě a Sweup proto raději umře. "Trevore dan Lunthere..." Ozve se za tebou a tvým bratrem klidný hlas a oba se prudce otočíte ke dveřím. Tam spatříte dva muže v temně černých hávech a se stříbrnými maskami na obličejích. Trevor nestihne na svou obranu pozvednout ruce, vyšší z mágů měl už při oslovení ruku nataženou. Z té teď vyrazí záblesk a tvůj bratr se skácí na zem. "...zatýkám tě za velezradu." Dokončí Tajný mág větu, co načal, ale pak se tiše uchechtne, popojde pár kroků, klekne si vedle tvého bezduchého bratra a poplácá ho po rameni. "Jen žertuji." U dveří stále stojí nižší z obou Tajných mágů. "Co s ním chceš dělat, Damone?" Zeptá se nyní. Beztvará maska Damona k němu vzhlédne. Chvíli mlčí, než se ozve tiché: "Khazar." Nižší mág se očividně podiví. "Proč ho rovnou nezabiješ? Bojíš se, že by to Nyos zjistil?" To samozřejmě Damon okamžitě odmítne vzteklým zavrčením: "Nebojím se Nyose! Prostě ho pošli do Khazaru a neptej se mě tak blbě! Rozumíš? A až to splníš, postarej se o Orise. Začíná být nebezpečný." Nižší mág je chvíli ticho, než se zeptá: "Co mám s Orisem udělat?" Damon se podívá na tvého bratra a trvá dlouho, než opět zvedne svou stříbrnou tvář a podívá se na svého podřízeného. "Khazar." Přikývne podřízený, který si pohled okamžitě vyloží. Damon se vrátí pohledem zpět k Trevorovi, čímž dá najevo, že se nižší mág trefil. "Nezacházíme už příliš daleko?" Otáže se váhavě mág u dveří. Damon klečící u tvého bratra zavrtí hlavou. "Už jsme příliš daleko zašli. Teď necouvneme." Pak je zase ticho, než se opět ozve váhavý hlas podřízeného mága: "Proč se chceš Trevora zbavit? Není náš spojenec?" Damon odpoví pořád klidným tónem. "Mám hned dva důvody. Ten první je to, že se dá poměrně lehce vystopovat, když člověk ví, co chce najít. A Nyos už je velmi, velmi blízko... A já nepotřebuji, aby nás Trevor Sborům odhalil. Vrhli by se na nás jako hladoví psi. Už tak má Nyos podezření... A druhý důvod je ten, že i kdyby Shinxiho našel a přivedl ho k Bratrstvu, na trůn by usedl on sám a jeho mladší bratr by mu byl podřízen. A oba víme, který z Luntherů je ten schopnější, že?" Pak už se ale Damonovi vkrade do hlasu nevrlý podtón. "Tak dělej. Khazar už čeká na Trevora a Orise. A když o tom tak uvažuji, přebývá tady i tělo Sweupa. Démoni nejsou vybíraví, hoď jim tam i jeho..." Hlas už se vytrácí a během chvíle svět kolem tebe zčerná a stojíš zpět ve svém prázdném pokoji. Po starci opět ani stopa. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Probudila jsem se s velmi špatnou náladou. Sen který mě trápil mě velmi znepokojil. Radši jsem se šla najíst, nechtěla jsem na takové věci myslet. Byl to jen sen. Ano může se stát, že Ziori a Nyos spolu jednou budou bojovat. Ale musím věřit, že Nyos v takovém případě vyhraje. Převlékla jsem se a zamířil do Akademie. Recht už ve třídě nebude. Jsem zvědavá jak na to budou ostatní děti reagovat. Hlavně ta jeho parta. Snad už se přestanou stranit ostatních, když se jim Recht nevrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos ti před svým odchodem opět nechal snídani, slaninu, vajíčka a chléb. Ve spíži už totiž nic jiného není, bude to chtít nákup. Uzavřel to v termo bublině, takže jakmile ji zrušíš a usedneš ke snídani, jídlo je stejně teplé, jako ve chvíli, kdy ho Nyos dodělal. Po snídani se jdeš umýt a převléct a díky tvé extrémní rozespalosti ti to trvá mnohem déle, než obvykle. Ale nakonec se probudíš. Nicméně jakmile dorazíš do Akademie, musíš jít rovnou na hodinu ke čtvrťákům, abys to stihla. Vejdeš ještě za přestávky. Rechovi tři kamarádi se od ostatních drží stranou a tváří se, jako by spolkli citrón. Taim živě diskutuje s Awanem. Awanova sestra si povídá s několika dalšími lidmi. Připadá ti, že jsou všichni mnohem uvolněnější. Tedy až na ty tři Rechovy nohsledy. Poté už zazvoní a všichni se postaví ke svým lavicím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ráda jsem viděla, jak se Taim živě bavil s ostatními. Byl z něj úplně jiný člověk než když jsem sem přišla. Ale na druhou stranu mi dělali starosti chlapci z Rechtovi party. Odučila jsem hodinu, kdy jsme probírali novou látku a upozornila jsem žáky, že příští pondělí musí odevzdat hotové projekty. Když skončila hodina, zavolala jsem si ty tři chlapce k sobě na chodbu, abych si s nimi mohla promluvit. „Chlapci. Já vím, že se teď bez Rechta cítíte nejistě. Ale nemá cenu se stranit ostatních. Recht se už do třídy nevrátí.“ Dívám se na ně. „Řekněte mi po pravdě. Vás bavilo dělat Rechtovi gorily a ubližovat ostatním?“ zeptám se jich. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se ti (s Daverovou výraznou pomocí) podaří mágy porazit, několik jich zabijete a zbytku se povede utéct. Daver pak zavolá bojové mágy, protože útoky temných čarodějů spadají do jejich kompetence. Výsledek jejich práce se už nedozvíte, protože karavana se dá zase do pohybu. O mrtvé se bojoví mágové postarají, nové žoldáky najmete v nejbližším městě. Po čtrnácti dnech cestování s Karavanou odoláte ještě jednomu útoku banditů, tentokrát ale bez podpory temných mágů. Když se docela předvedeš, navrhne ti Daver, abys šla do Věže zažádat o místo u bojových hned. Poslechneš ho, zatím se rozloučíš s lidmi z karavany a vydáš se do Věže. "Budete si přát?" otáže se s úsměvem starší bojový mág u pultíku, když vejdeš do oddělení bojových mágů. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Nakonec ty mágy společně rozprášíme, či spíše zaženeme na útěk. Daver povolá bojové mágy, čímž se ten problém s bandity přesune na někoho jiného než nás a karavana může dál vyrazit. Moc jsem toho nenadělala, nebýt Davera, zabil by mě nějaký šíp. Jak to vlastně s loupeživými mágy dopadne, to nevím. Karavana vyrazila a oficiálně to už ani není moje starost. Další lidi najmeme se městě, no, co se dá dělat? O čtrnáct dnů později opět zaútočí banditi, ale bez mágů mi přišli podstatně.. .slabší? Nebo jsem silnější? Nevím. Tentokrát to i celkem zvládám, rozhodně lépe, než minule. Daver mi navrhne, ať jdu k bojovým. Rovnou. Nečekat. On sice nenaléhá, ale Niz začne, že to pro mě bude určitě lepší a lepší a kdoví, co ještě. “Hehe, nechceš mě pryč, abys tu mohla být s Daverem sama?” Předhodím pobaveně, načež kývnu, že jdu. Oznámím to vedoucímu karavany a jdu. Stejně to někdy byla nuda... Vejdu do oddělení bojových mágů, kde mne s úsměvem přivítá nějaký bojový mág. Mírně se mu pokloním. “Přeji si vstoupit k bojovým mágům, mistře” |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Augustovy odpovědi jsou kluzké jak ten nejslizčí úhoř. Tajemství zůstanou tajemstvím. Svět opět zmizel. Propadával jsme se hlouběji a hlouběji do jiného světa. Světa, jež je nedílnou součástí mě, ale já v něm tápu jako slepec, narážející do všeho možného. Objevím se na dosti nehostinném místě – v mučírně. Jaké překvapení mě čeká tentokrát? Jen mírně natočím hlavu a uvidím nataženého muže na skřipci. Poznal jsem ho, leč byl o něco starší než posledně. Sáhnu podvědomě po meči a chci najít onoho mučitele, k mé smůle nemám žádnou zbraň u sebe a navíc jsem v jiném čase a prostoru, kde nic nezmůžu. Ozve se hlas a já se podívám po jeho zdroji.Když uvidím...uvidím sebe! Štípnu se, abych se probudil či rozehnal halucinaci, odehrávajíc se v mé hlavě. Zbláznil jsem se? Položím si otázku a zrak upřu na „sebe“. Prohlížím se a vidím patrné rozdíly, nicméně i to je zarážející. Vše se vysvětlí větou: „Tak kde je můj bratr Shinxi?! Vím, že jste ho nezabili.“ Tohle je můj bratr? projede mnou vlna znechucení, ale zároveň i něco jiné. Ptám se, proč bratr mučí nebožáka Sweupa, když ví, že mi zachránil život, a proč Sweup mu nechce zdělit, kde jsem – je to přeci jen můj bratr, moje krev. Bylo toho víc a víc čemu nerozumím. Spletitost hry, ve které se nacházím, je větší a větší. Kdy už tomu všemu bude konec? Dožiji se vůbec konce a rozuzlení o své zvrácené minulosti? „...Oris....“ Jak do toho všeho zapadá otec? Co bratr myslel onou ironií? Dojde k dalším zvratu během doby kladení otázek. Proč bratře? Proč si ho musel zabít? Na scéně se objeví další postavy. Tajné sbory! ve své mysli to pronesu dosti znechuceně. Dosud vše bylo jaksi „srozumitelné“. Příchod těchto dvou členů a to se řekli a dělali, mě však vrhlo do temně hlubinné propasti. Snaha o pochopení oněch událostí byla zbytečná. Příliš mnoho neznámých a málo indícií pro rozuzlení. Oris.....Trevor.....Sweup....Khazar....Khazar...démoni. V mé hlavě probíhalo hloubkové pátrání. Nakonec najdu odpověď. Tam byl poslán i Max! Do sféry démonů! S přibývajícími otázkami se pozvolna vytrácí hlas Damonův a já se vracím do svého času a prostoru. Kdo jsou ti dva z Tajných sborů? Jakou hru to hrají? Proč by po nich měl jít Nyos? Proč zabili mého bratra – jejich spojence a co k čertu mysleli tím, kdo je schopnější? Pro co schopnější? Schopnější vůdce? odfrknu si. Co já jsem za vůdce. Schováváme jak krysy před kočkami v téhle sílu vysávající poušti! Jestli do teď to byly puzzle se stovkami dílků, tak po ukázání této minulosti, je jich tisíc. Jak k čertu to má jeden člověk poskládat? Utřídím si myšlenky a podívám se na to z jiného pohledu. Takže dva členové Tajných sborů jsou pravděpodobně na mé straně, či se jim jevím jako užitečný. Tedy prozatím, pak jistě bude následovat rychlý proces s mou maličkostí. „Navíc to moc neřeší naše současné problémy...“ řeknu si už pro změnu nahlas. „Moruntune......“ řeknu polohlasně a čekám, než se zjeví můj služebník. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objevíš se zpět ve svém známém pokoji a hlavou ti víří otázky. Další desítky otázek, které jsi získal, a nemnoho odpovědí. Zašeptáš Moruntovo jméno, ale potom zavrávoráš a pokusí se o tebe mrákoty. Opřeš se o postel a chvíli vydýcháváš. Morunt se objeví vedle tebe. "Můj pane?" Řekne znepokojeně a dojde k tobě. To už se ale svět okolo rozplyne, jak se podivné kouzlo, August, nebo možná nějaký bůh, rozhodl ukázat ti přeci jen více. Objevíš se někde v táboře uprostřed lesa, před sebou máš pět stanů. Kousek od tebe stojí na stráži paladin Grunderova chrámu. A ne jen tak ledajakého chrámu, ale tvého Grunderova chrámu. Toho paladina bezpečně poznáš, patří k těm deseti bratrům, kteří s Orisem odjeli do Vingaardu na sněm opatů, a společně s ním zmizeli. Ze stanu uprostřed tábora vyjde Oris v opatském hávu a vydá se přímo k tobě, i když tě nemůže vidět. Vypadá přesně tak, jako si ho pamatuješ, do nejmenších detailů. Vnitřně cítíš, že tento okamžik minulosti těsně následuje po tom, co jsi viděl před chvílí. Možná odstup pár hodin, maximálně několika dní. "Neztratím se, Devline, neboj se." Pousměje se Oris, když opustí kruh tábora a paladin chce jít s ním. Obrovitý Devlin zaváhá, ale nakonec přikývne a vrátí se zpět na své místo. Následuješ Orise na jeho procházce. Starý opat se zastaví na skalním výklenku vysoko nad nějakým zalesněným údolím. Zastaví se a s pousmáním se dívá k nekonečnému obzoru. Vtom se vedle vás objeví muž v temně černém hávu a se stříbrnou beztvarou maskou na obličeji. Oris se otočí. "Mohu vám pomoci, mistře?" Zeptá se zdvořile. Tajný mág krátce přikývne. "Můžeš." Odpoví známý hlas nižšího z Tajných mágů, kteří byli v mučírně. Ten, kterému Damon udělil příkaz Orise odstranit. Mág si mávne rukou před obličejem a stříbrná maska se rozpyne, jediným pohybem si pak strhne kapuci z hlavy. Objeví se ostře řezaný obličej s rozcuchanými černými vlasy. O pohlednosti tohoto mága by se nedalo hovořit ani při srovnání s orky. "Edmunde, jaké překvapení... Měl jsem dojem, že jste naposledy s Damonem říkali, že už se nikdy neuvidíme..." Promluví Oris a pořád se tváří a mluví zdvořile. Edmund kývne. "A byli bychom to dodrželi. Jenže se vyskytl mladý a ambiciózní problém jménem Nyos Itara. Je to jeden z našich velitelů a ví úplně všechno..." Oris pozvedne obočí. "Co všechno?" Edmund se zamračí a chvíli zvažuje odpověď. Nakonec řekne: "Ví, že jsi byl zapleten do temných kouzel. Ví, že jen díky intervenci tvého starého přítele a tehdejší Shalafiho Benedicta de Scoreho, tě těsně minula oprátka a byl jsi jenom vyhozen z Řádu. Ví i to, do jakého kultu jsi patřil a i to, že je u tebe Shinxi 'Ziori', který byl 'zachráněn' ze sídla Morového bratrstva před pětadvaceti lety." Oris otevře ústa, ale Edmund zavrtí hlavou. "Nemusíš říkat, že už jsi dvacet let čistý a Shinxiho jsi k temné magii nenaváděl... Spojení dítěte z Morova bratrstva a mistra mága z Morova bratrstvapro něj musí být velmi zajímavé. Myslím, že sotva dorazíš do kláštera, Nyos ti zaklepe na dveře a popovídá si s tebou." Edmund se odmlčí a Oris zpracovává nové informace. Edmund se pak pousměje. "Prozraď mi, Orisi, proč Sweup ze všech kláštěrů v Říši vybral zrovna ten, kde jsi byl ty, osvobozený temný mág? Byl Sweup taky zrádce?" Oris se usměje a zavrtí hlavou. "Ne, Sweup je správný chlap a mág, kterému se prostě příčilo zabít nemluvně. Že Shinxiho přinesl zrovna do našeho chrámu byla naprostá náhoda..." Edmund Orise neopraví, že Sweup BYL správný chlap. Jenom zavrtí hlavou a tiše se zasměje. "Trevor měl pravdu, ironie, a pořádná..." Oris pozvedne nechápavě obočí, ale pak se na rovinu zeptá: "Proč tu jsi Edmunde. Chtěl jsi mě varovat před tím Tajným štěnětem Nyosem? Nebo jsi se mě přišel zabít." Tajný mág chvíli váhá, než bez pohnutí brvou klidně odpoví: "Přišel jsem tě zabít." Oris stále klidně přikývne, jako by ani nic jiného nečekal. "A proč jsi se mnou předtím mluvil? Zabíjet se musí rychle a bez varování... A já varován byl, mohu se teď bránit..." Edmund pokrčí rameny. "Asi jsem chtěl přesvědčit své svědomí, že není zbytí. Kdyby tě Nyos zmáčkl, a to on umí, mohl bys zazpívat a potom bychom byli v ohrožení nejen my s Damonem, ale celý kult." Zamumlá tajný mág v odpověď a pak prudce trhne s rukou. Oris nestihne zareagovat, nebo možná ani nechce. Omračovací paprsek se mu zabodne do hrudi a podlomí se mu kolena. Edmund ho rychle zachytí, než se stařec stihne skutálet z útesu do údolí. "Khazar, Orisi, Khazar." Zamumlá Edmund a přehodí si Orise přes rameno. "Teď si ještě zajdu popovídat s tvými muži..." S tím se scéna rozplyne a ty otevřeš oči. Ležíš na posteli ve svém pokoji, nad tebou stojí ustaraný Morunt a několik mágů s léčitelskými znalostmi. Když otevřeš oči, Morunt dva z léčitelů odhodí a prodere se k lůžku. "Jste v pořádku?" Zní jeho první otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni tři chlapci se na sebe podívají. "Ani ne, ale bylo to lepší, než se nechat mlátit." Odpoví ti první z nich, Edmund, docela pohledný černovlasý chlapec s dost vysokou inteligencí. Je překvapivé, že zrovna on patřil k Rechově partě. "Jo, my totiž nepatříme k těm, které by Jeho Veličenstvo král Awan chránil." Dodá další z chlapců, Durn, toto už ale je typická gorila. Krátké nohy, dlouhé ruce podobné velkým šunkám, tlustý obličej a malý prasečí nos a očka. "A teď nás třída asi těžko přijme." Zakončí třetí z kluků, Dern, který je kombinace obou předchozích chlapců. Malý a mohutný, ale poměrně chytrý s bystrýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tomto oznámení už jde všechno jako na drátkách. Přijde si pro tebe jiný muž v hávu bojových mágů a odvede tě do nějaký místnosti o kousek dál, za mužem v černém hávu s bílým pravým rukávem. Ten na tobě provede pár zkušebních kouzel, které určí, zda máš dostatečnou moc pro to, abys mohla být bojovým mágem. Potom už tě přijmou a pošlou na tvůj pokoj. Mezitím ještě prozkoumají tvou minulost a tvůj spis, ještě pořád nemáš vyhráno. Ale už máš k povolání bojového mága slušně nakročeno. Dojdeš na svůj pokoj, kde máš jako spolubydlící tři mladé mágy, které se s tebou zdvořile přivítají. Dostaneš dva bílé hávy s černým rukávem, označení bojových mágů v zácviku, a bílé podhávové oblečení, kalhoty, tuniku a boty podobné dnešním teniskám. Dozvíš se, že výcvik je poměrně dost krutý a probíhá vlastně od snídaně do oběda, pak je hodinová pauza a potom zase až do večeře. Teď už je večer, takže je po výcviku a nováčci mají volno. Všechny děvčata ve tvém pokoji volno tráví tak, že leží na posteli, masírují si svaly, nebo bolestně skučí. Váš pokoj je malý, sotva se tady vejdou tři postele. Má dvoje dveře, jedny vedou do miniaturní koupelny, druhé vedou na chodbu. Jste v oddělení Věže Vysoké magie určeném pro bojové mágy, ale v křídle pro nováčky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyslechnu si je a dojde mi, že drželi s Rechtem jen kvůli tomu, že se nechtěli stát jeho terčem. Usměji se na ně. „Mě se nikdy nezdálo, že by jste potřebovali ochranu. Ty jsi Edmunde moc chytrý. Ty Durne jsi zase silný a ty Derne máš od každého trochu. Ale chápu vás. Přesto si myslím, že když si s nimi promluvíte, omluvíte se tak to bude v pořádku. Jestli to myslíte upřímně určitě vás mezi sebe vezmou. A kdy to zkusíte nic tím nezkazíte. V nejhorším budete zase jen ve třech, ale to se určitě nestane. Trochu odvahy hoši.“ Povzbudím je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po této radě chlapců se oni vydají zpět do třídy a ty vyrazíš směrem ke sborovně. Když vejdeš, je vevnitř pět lidí. Krom Lohany je tady už i Samotor, opálený po návratu z dovolené v Gurchulské říši. Dále tady je mladý a sympatický učitel matematiky Kevin, přátelský postarší učitel lektvarů Felix a přísná černovlasá dáma ve středních letech, Isabella, vyučující říšštinu. Když vejdeš, Lohana se rozzáří. "Ahoj Anett!" Zavolá na tebe a zamíří k tobě. "Tak trápení s Rechem byla konečně utržena přítrž." Po krátké konverzaci přijde řeč na to, že Lohana už mluvila s několika bývalými spolužáky, kteří souhlasili se srazem. Měl by se odehrát ve formě plesu/párty u jednoho z nich, Michaela de Croxwilla, jednoho ze tří aristokratů ve vaší třídě. Nikdy ale neměl namyšlené způsoby, choval se vždy galantně a přátelsky. "Každý může přijít i s partnerem." Řekne Lohana s úsměvem. Samotor zvedne pohled od knihy. "A vaši oblíbení učitelé nejsou zváni, děvčata?" Zasměje se a Lohana trochu zrudne. Je fuk, že je ředitelka Akademie a on je její podřízený, obě musíte vzpomenout na to, jak vás obě učil a jak jste se před ním všechny holky ve třídě ve dvanácti rozplývaly. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem překvapená, že je ve sborovně tolik lidí. Většinou tu bývám sama. „Ahoj.“ Pozdravím všechny. „No ano... snad ho jeho bratr zvládne zkrotit.“ Řeknu a oznámení, že sraz bude mě rozveselí. „To je skvělé.“ Jsem z toho natěšená. I s partnerem. Snad bude mít Nyos čas. Obě se podíváme na Samotora, který se ohradí. Lohana zčervená a mě to rozesměje. „Určitě jsou pozvaní. To by nešlo, aby tam naši milí učitelé nebyli. Ne?“ šťouchnu Lohanu a mrknu na ní. Samozřejmě stejně jako ona jsem si pamatovala, jak jsme byli do Samotora zamilované. Nejhezčí chlap v celé Akademii. Kdo by se divil? Ale já se už přes to přenesla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Věřím tomu, že ano. Zdá se, že je to člověk na svém místě." Odpoví Lohana a na to o učitelích rychle vyhrkne: "Pokud si ale rozumíme, že slečna Speatchsová se k milým učitelům nepočítá." Řekne Lohana rychle jméno vaši superpřísné, protivné a podrazácké matikářky. "Nepočítá, tahle se rozhodně nepočítá." Odpoví okamžitě Samotor, který tuto starou pannu bytostně nesnášel. "Tak fajn, v tom případě zítra odpoledne u Croxwillů." Samotor pozvedne obočí: "Už zítra? Tys to teda vzala hopem..." Lohana s úsměvem přikývne. "To jo, všichni říkali, že není důvod čekat. A ehm... Anett, nemohla jsem zjistit nic o Caelu Erkanovi. Myslíš, že bys ho se svou funkcí mohla najít a dát mu pozvánku? Vím jistě, že prošel Zkouškou, ale pak už nic." // Cael Erkan - hlavní šoumen vaší třídy, strašný frajírek s poměrně velkou mocí. Ale když se zrovna nepředváděl, uměl lidi pochopit a pomoci jim, měl dobré srdce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Je fakt, že slečnu Speatchsovou nemá nikdo rád. Dokonce ani většina učitelů. Ale dokáže naučit to ano. Přesto mi připadalo špatné ji nepozvat. Sice si myslím, že odmítne, ale takhle bychom neranili její city. Určitě nějaké má. „A neurazí se, když ji nepozveme?“ řeknu váhavě. „Myslím si, že stejně odmítne, ale když ji nepozveme.... mohlo by ji to ranit.“ Řeknu to Lohaně nakonec i nahlas. Požádá mě, abych zkusila najít jednoho spolužáka. Caela Erkana. Pamatovala jsem si ho. Hodný kluk se sklony upoutávat na sebe pozornost. „Pokusím se ho najít.“ Slíbím. „Zajdu do Věže Magie a kouknu do archívů. Tam budou mít zaznamenáno, kde zrovna bydlí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ranit? Slečnu Speatchsovou? Bavíme se o stejné skále?" Zeptá se Samotor naoko zmateně. Lohana se upřímně zasměje. "Nevím, třeba na stará kolena rozměkla. Možná nějaké city má." Pak Lohana zaváhá a nakonec řekne: "Raději ji pozveme." Samotor pokrčí rameny. "Jestli to přijme a nikdo jiný kvůli tomu nepřijde, je to váš problém." Informuje vás a pak se věnuje zpět četbě. Lohana zavrtí hlavou. "V archívu Věže už jsem byla. Ptala jsem se i na členském oddělení Řádu. Nemají o něm žádné informace. Jeho... jeho posledním záznamem v archívu byla poznámka o jeho vstupu ke Sborům, dál už samozřejmě není nic..." Vysvětlí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Pokud přijme, tak prostě nikomu neřekneme, že tam bude.“ Odpovím. Lohana řekla, že v Archívu byla a pak mi prozradí, že Cael skončil u Sborů. „Ah... tak to pak musím jít ke svému osobnímu zdroji.“ Pousměji se. Budu se muset zeptat Nyose. „Zkusím zkontaktovat Nyose.“ Řeknu a jdu kousek stranou a zavolám telepaticky Nyose. Pokud bude mít čas, tak mi odpoví. Rovnou se ho i zeptám, jestli bude mít zítra odpoledne čas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, ten osobní zdroj jsem měla namysli." Zasměje se Lohana a potom tě nechají poodejít stranou, aby ses mohla s Nyosem telepaticky spojit. Vyhledáš ve svém "adresáři" Nyosovu mysl a zaměříš se na ni. Jako vždy narazíš na neuvěřitelně silné obrany, ale Nyos tentokrát asi má čas, protože po několika vteřinách, co tvou mysl rozpozná, obrany stáhne. "Ano, zlato?" Zní jeho otázka řečená i v telepatickém prostoru velmi milým tónem. A jakoby nadšeným, bude mít asi hodně dobrou náladu. Není proto divu, že když se jej zeptáš, jestli půjde s tebou na sraz, prakticky okamžitě souhlasně zavrní. Pak se zeptáš na Caela. "Jo, znám ho." Řekne. "Najdu ho a předám mu pozvánku. Říkáš sídlo Michaela Croxwilla zítra odpoledne?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jsem ráda, že má zítra čas a dokonce sežene i Caela. „Ano. Přesně tak.“ Potvrdím mu místo a čas. „Děkuji, že to zařídíš. Uvidíme se večer. Miluji tě.“ Rozloučím se s ním. To vyznání mě trochu zarazí a raději spojení ukončím. Jasně já vím, že ho miluji. Ale ještě jsme si to nikdy neřekli. Pitomá telepatie. Jsou to myšlenky. Kdybych s ním mluvila přímo, tak bych si to jen pomyslela, ale neřekla to nahlas. Takhle to slyšel. Snad jsem ho tím příliš nevyděsila. Protože takové vyznání... poněkud víc zavazuje. Vrátím se k Lohaně. „Nyos ho zná. Vyřídí mu pozvání. A podle všeho bude mít i zítra čas přijít.“ Řeknu ji. „Hmmm.... Lohano... myslíš, že by se mohl Nyos vyděsit, kdybych mu řekla, že ho miluji?“ zeptám se váhavě na její názor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No výborně." Pochválí si Lohana s úsměvem a když se jí zeptáš na názor ohledně vyznání lásky a Nyosově reakci, jen poměrně nevzrušeně pokrčí rameny. "Nevím, já se v chlapech moc nevyzná. A zvlášť ne v těch, co mají místo obličeje čisté stříbro." Pousměje se. "Proč, řekla jsi mu to snad? Ale myslím, že by to nemělo vadit. Když už s tebou bydlí, tak se to asi předpokládá, že ho miluješ, ne?" Pak tleskne a podívá se na hodiny. "No, lidi, je čas." Překvapeně na ni pohlédneš, ale ostatní učitelé se s úsměvem zvednou. "Slavnost při příležitosti splnění závěrečných zkoušek páťáků. Předávání diplomů. Gratulace. Jídlo. Objímání se s rodiči. A hodně, hodně slz." Napoví ti s úšklebkem tiše Samotor, který jediný zaregistruje tvůj zmatený výraz. Profesoři si uhladí své bílé hávy a modré přehozy. Lohana řekne: "Tak, třídní už by měli dovést své třídy do hlavního sálu. Samotore, jsi třídní páťáků. Dej nám deset minut, než se mladší děti nastoupí, a pak přijďte." Samotor kývne a vy vyjdete ze Sborovny. "Moje první vyprovázení páťáků." Polkne vedle tebe Lohana nervózně, když zamíříte do hlavního sálu. Před nikým jiným by nedala slabost nebo nejistotu najevo, ale před tebou ano. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatvářím se rozpačitě. „No... možná jsem mu to omylem telepaticky řekla.“ Pronesu s odkašláním. „Ne, že bych lhala. Vážně ho miluji. Ale jsme spolu krátce. Nechci ho vyplašit.“ Překvapeně zamrkám, když tleskne a řekne, že je čas. Slavnost? Na to jsem úplně zapomněla. Samotor mi to osvětlí. „Oh... sakra...“ Odpovím na to což jasně říkalo, že jsem zapomněla. Vydali jsme na všichni na vyprovázení páťáků. Lohana přiznala, že je z toho nervózní. „To zvládneš. Rozhodně to bude jednoduší než jejich zkoušky. Jinak jsem se na to zapomněla zeptat. Prošli všichni?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Aha... No, neboj, on to nějak zvládne." Pousměje se Lohana a potom si s uklidňováním vyměníte role. "No jo, já vlastně nic nedělám. Ale je to další důležitý mezník. Co? Jo, někteří s odřenýma ušima, ale všichni." Potom se Lohana zamyslí a tiše ti řekne: "Víš... Včera jsem uvažovala. O učitelském sboru. O Akademii. O vedení Akademie... A uvažovala jsem, že bych na Akademické radě tu žádost o přidělení nového ředitele stáhla a... a požádala ji o mé potvrzení v ředitelské funkci..." To už ale vejdete do hlavního sálu, kde se vzorně po jeho obvodu nastoupily první až čtvrtá třída. Stoly zaplnili příbuzní páťáků. Ty spolu se zbytkem učitelského sboru se postavíš do čela síně. Chvíli čekáte a když se znova otevřou velké dveře, všichni čekají příchod pátého ročníku, ale nestane se tak. Místo toho vejde Nyos, v bílém hávu a modrém učitelském přehozu. Dojde k vám a aby nenarušoval utvořenou řadu, nezařadí se u tebe, která jsi uprostřed vedle Lohany, ale nakonec. Jeho příchod tě překvapí, ale asi to není až tak nečekané. oficiálně pořád patří k učitelskému Sboru a přestože páťáky moc dlouho neučil, oblíbili si ho a on je. Zajímavé, že se ale před chvílí nezmínil, že přijde. Díváš se na něj a když to vycítí, podívá se na tebe i on a usměje se. Jedno pokrčení rtů a z tebe jako by spadl stotunový balvan. Pak se Nyos otočí zpět ke dveřím. A když se otevřou dveře, už skutečně vejde pátý ročník. Ve dvojicích, vpředu Samotor. Rodiče a příbuzní, učitelé i mladší studenti absolventy přivítají potleskem. Jednou už jsi to zažila - když jsi sama odcházela z Akademie. Máš na to ale ještě živé vzpomínky. Podruhé jsi to měla zažít před dvěma lety u absolvování Eliz, ale to se Akademie nečekaně uzavřela... Samotor předvede páťáky před vás a zařadí se vedle Nyose. Lohana pak vystoupí vpřed a pronese krátký, vtipný a zjevně velmi dobře připravený projev. Ozve se další potlesk, tentokrát i od páťáků. Poté jsou absolventi abecedně vyvolávání a předstupují před učitele, kteří jim třesou rukou, sem tam něco prohodí. Začínají na začátku řady a postupují dál až k Samotorovi na konci, který jim předá diplom. Někteří mají slzy v očích... Ale co, vy dvě s Lohanou jste taky slzely. Jakmile dostane diplom poslední student, Em Yargin, a zařadí se zpět k ostatním, ozve se potlesk potřetí. Učitelé potom opustí přední část sálu a ustoupí do pozadí. Dopředu si stoupne nejinteligentnější absolvující studentka a přečte připravený projev, také je velmi hezký. Poděkuje mladším spolužákům, učitelům, rodičům, zváží budoucnost členů třídy a zadoufá, že se ještě někdy všichni setkají. Sklidí bouřlivý potlesk. Učitelé a dospělí potom z tradice odejdou, zůstane jen Samotor jakožto třídní učitel a mladší děti, aby se všichni mohli rozloučit. Vy tedy vyjdete ven a zavřete za sebou dveře do sálu. Rodiče a příbuzenstvo se rozptýlí po nádvoří a k tobě se pokusí přijít Nyos. Jenže pokus mu zmaří jeden postarší a velmi malý učitel, který se s ním dá do řeči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně na ní pohlédnu, ale nemám čas se zeptat, proč najednou změnila názor. První se té zodpovědnosti snažila ze všech sil zbavit a najednou si ji chce nechat potvrdit? Vešli jsme do sálu a seřadili se. K mému překvapení se objevil i Nyos. Pozorovala jsem ho a on to vycítil. Usmál se na mě a obavy ze mě spadly. Takže buďto si mé vyznání neuvědomil nebo to cítí stejně. Tak či onak tahle reakce byla pozitivní. Úsměv jsem mu oplatila, ale pak jsme se už soustředili na rozlučku. Bylo to hezké, dojemné a i když jsem páťáky neučila, měla jsem z toho slzičky na krajíčku. Byla jsem ráda, když jsme se mohli vzdálit a já se mohla vysmrkat, jak se mi z toho fňukání ucpal nos. Venku jsme se začali povídat. Viděla jsem, jak ke mě směřuje Nyos, ale byl zastaven jiným učitelem. Nakonec jsem si šla promluvit s Lohanou. „Takže... to mi vysvětli. Kdy jsi změnila názor? Od kdy chceš být Ředitelka?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro To jsem řekla divně stručně... sakra! Hmm, ale nevypadá, že by to vadilo. Hmm, jakási magická zkouška? Co když neprojdu?! Co bych potom dělala, vždyť já jiný plán do budoucna nemám.. Jsem nervózní, ale snažím se to nedat najevo. Vypadá to, že mě přijmuli, nebo mě alespoň poslali na pokoj. Následuji mága, který mě tam dovedl a tak trošku se ztrácím v myšlenkách. Najednou stojím před pokojem, kde budu dále bydlet. Opatrně zaklepu a vejdu dovnitř, kde najdu pár dalších učenek. “Emm, dobrý den, mistry..?” Zamumlám nervózně. Nějak nevím, jaké mám vůči nim použít oslovení. Přecijenom, asi nebudou o moc starší než já. Mág, který mne sem dovedl, mi podá balík s věcmi, řekne mi v kolik je snídaně a opatrně odtud vycouvá. Hmm, róby, něco pod ní a boty. Fajn. Od spolubydlících zjistím, jak to tu probíhá. Vlastně tu není zrovna moc volného času a energie nazbyt rozhodně nezbývá. To už je jenom vidět z toho, jak právě zbytek tráví svůj čas - masírování bolavých svalů a bolestné kňučení. Tohle bude 'sranda'... Najdu si v tomhle přeplněném pokoji nějaké malé místo pro sebe, navečeřím se z malé zásobičky jízda, co jsem dostala na rozloučenou u karavany. Snažím se půvobit přátelsky na mágy okolo. Pokud se už nějak nebude nic extra dít, asi půjdu spát, abych byla na svůj první den výcviku připravena... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá stará kamarádka pokrčí rameny. "Já nevím..." Teď pro změnu rozhodí rukama. "Asi jsem se dostala do stádia, kdy ředitel s neskutečnou hrdostí sleduje své žáky a učitelský sbor, je pyšný na každý úspěch a osobně s bere každou negativní věc. Už jsem se s tím postem sžila, jak říkal bývalý ředitel, Akademií začínám dýchat. Nějak vnitřně v sobě cítím, že bych neměla z toho postu odstupovat." Lohana se pousměje a zadívá se do země, jak přemítá. "Navíc pokud budu mít zástupce, povinnosti nebudou jen na mě, ale rozdělí se. A myslím, že třeba Samotor by se na zástupce hodil." Podívá se na tebe a přikývne. "Dnes večer půjdu na Radu Akademií, stáhnu žádost o přidělení ředitele a naopak Radu požádám o potvrzení ve funkci." Řekne nakonec pevně. Potom se s pousmáním zeptá: "Jsem praštěná?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Lohana mi vysvětlila proč změnila názor. Ha! A to před pár týdny nad tím ještě skuhrala. Nakonec jsem ji říkala, že ji to jde. Ale člověk nevěří dokud si to sám neujasní. Vzala jsem ji za ruku a přátelsky stiskla. „Ani náhodou. Podle mě děláš dobře. To, že si věříš je nejdůležitější. A navíc... já od začátku říkala, že ti to jde a možná tomu přijdeš na chuť.... a ejhle.“ Zasměji se. „Jsem ráda. A Samotor jako zástupce je dobrý nápad.“ Pak ji jemně šťouchnu. „Třeba vás to „sblíží“.“ Mrknu na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lohana se zasměje a zavrtí hlavou. "Ze Samotora už jsem vyrostla." Uculí se, pak se podívá za tebe a s úsměvem řekne: "Tak já mizím, zatím se měj." Otočí se a přehnaně důrazně odejde. Ovšemže, ani ne za dvě sekundy už vedle tebe stojí Nyos, který se s tebou ze všeho nejdříve přivítá polibkem přes rameno. "Tak zítra máš sraz z Akademie, jo?" Usměje se na tebe a přitiskne se hrudníkem ke tvým zádům, pak tě ale chytne za rameno a otočí si tě, aby ti mohl dát jeden ještě lepší polibek. "Neprobudilo teď v tobě tohle loučení nějaké vzpomínky?" Otáže se s úsměvem. "Sida a další kluky?" Přátelsky se uculí a šťouchne do tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky se zasměji. A pak najednou zmizí, jsem překvapená jen okamžik, než ke mě přijde Nyos. Aha... Lohana ho viděla a tak se vzdálila. Naštěstí tady byli jen samí dospělí, takže jsme se k sobě mohli takhle mít. Před dětmi už to bylo složitější. Někdo by to mohl brát jako navádění k intimnostem. Při takovém přivítání jsem se spokojeně usmívala. „To tedy ano. Vzpomněla jsem si na vlastní loučení a ano i na Sida. A věř tomu nebo ne. Tak Sid byl na Akademii má jediná známost.“ Prozradím mu. „S ním jsem se poprvé líbala.“ Dělám, že na to vzpomínám. Popichovala jsem ho. „Doufám, že se na srazu ukáže. Nějaké věci mezi námi zůstali neuzavřené.“ To už jsem myslela vážněji. Byla to pravda. On si uvědomil, že se choval jako blbec a myslím, že se přede mnou teď styděl. „Už několikrát jsem si říkala, že si s ním musím promluvit, ale nějak to odsunulo stranou něco důležitějšího. Teď to snad půjde.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tomu se věří dost těžko." Usměje se Nyos. "Na tebe se kluci museli jen lepit." Znova ti vtiskne jeden polibek a pak se usměje, když předstíráš vzpomínání na první polibek. Zavrtí hlavou a naoko protočí oči a povzdechne si. "Kluky z Akademie ti nemůžu vyčítat. Ty víš, že jsem nebyl žádný svatoušek a netýkalo se to jen učitelů, ale i holek. I když na jejich tehdejší rychlé střídání dnes teda moc hrdý nejsem." Zamumlá si poslední větu spíš pro sebe, než pro tebe. Vzpomeneš si, jak ti Lohana říkala, že teď hodně dlouho nechtěl holku. Musel snad "splácet" Akademii? "Sid přijde." Odpoví ti potom Nyos jistým hlasem. "Znám ho už docela dlouho, je to fajn kluk... A před chvíli jsem se s ním bavil, že ho prý Lohana zve. Přijde i s přítelkyní." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ten mizera mi mé popíchnutí vrátil. Objala jsem ho kolem pasu, když přiznal, že se za své období dospívání stydí. Nebo spíš lituje. „No, no... mlátili s tebou hormony. Byl jsi pohledný, charismatický.... řekla bych, že by se choval takhle asi každý kluk s přehnaně velkým sebevědomím.“ Povzbudím ho. Řekne mi, že Sid přijde a že tam bude i s přítelkyní. „Slyšela jsem.“ Řeknu na to, že je to prej fajn kluk. „Hmmm... takže ty znáš i Sida? Znám já vůbec někoho, koho ty neznáš?“ postěžuji si. Protože se ukazovalo, že zná vážně všechny co znám já. „Dnes máš docela dobrou náladu. Dobré zprávy?“ zajímám se. První jsem chtěla říci, že zněl předtím vesele. Ale tím bych mohla připomenout moje podřeknutí a třeba by se na to zeptal. Mě to takhle vyhovovalo. Jako kdyby se nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zasměje a pokrčí rameny. "Určitě znáš někoho, koho já ne. Rozhodně neznám všechny tvé spolužáky." Řekne s úsměvem a dodá: "Svět je hold malý. Sid je bojový mág v oddílu zaměřeném na temné kulty, jistěže ho znám. Kdybych měl počítat, kolikrát jsme se vedle sebe krčili někde v hlíně, když nad námi svištěly temná kouzla..." Pousměje se a podívá se kamsi za sebe. "Zachránil mi život, já jemu několikrát taky. Takhle to u bojových jednotek prostě chodí. Že se všichni znají... Já teď už nepatřím k těm špińským a vyšetřujícím Svorům, ale k těm bojujícím oddílům, nás mají bojoví mágové radši. Znám i Dereka, Maggie a Thomase." Zkusí ti vysvětlit vztahy mezi válečnými mágy a zmíní jména tří tvých dalších spolužáků. pak se Nyos krátce podiví. "Mám dobrou náladu? Ne, žádné extra dobré zprávy nejsou." Zasměje se. "Spíš nejsou žádné špatné..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak ono je to takhle propletené?“ podivím se. „Někdy mi musíš o svých misích vyprávět. Tedy aspoň ty, které nejsou tajné.“ Je zvláštní vědět, že i přes náš vztah toho o něm pořád vím velmi málo. Pořád mě něčím překvapoval. „No... žádné špatné zprávy jsou také dobré.“ Rozhlédnu se. „Jak jsi si na tohle vůbec vzpomněl? Já na to rozloučení úplně zapomněla. Chvíli jsem se tvářila jako idiot, když mi o tomhle řekli.“ Propletu si prsty za jeho zády. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No to si piš, že je." Zašklebí se Nyos a chytne tě za ruku, aby tě odvedl k lavičce ve stínu jednoho rozložitého dobu rostoucího na nádvoří. "Většina je misí je tajných." Pousměje se na to o misích a posadí se, přičemž ti naznačí, ať uděláš totéž. "Makáme hlavně na tajných akcích... Máme to i v názvu." Pošťouchne tě. Pak ale vážněji kývne. "Ale když půjde o nějakou obyčejnější, budu tě informovat." Mile se na tebe usměje. Potom souhlasně kývne a následně pokrčí rameny. "Prostě jsem si nějak vzpomněl." Mrkne a jednou paží tě obejme kolem ramen. "O čem jsi předtím s Lohanou mluvila?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uvelebila jsem se vedle Nyose a opřela se o něj. „No já nemyslela aktuální. Ale třeba nějaké starší, už uzavřené, které už nejsou tajné?“ navrhnu. Zeptá se o čem jsme se bavili s Lohanou. „No... zdá se, že se konečně vžila do role ředitelky. Hodlá stáhnout žádost o nového ředitele a požádat aby ho udělali oficiálně z ní.“ Prozradím mu. „Je z ní dobrá ředitelka. Je dobře, že se tak rozhodla.“ Pokývnu souhlasně hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další tři ženy se s tebou docela rychle spřátelí. První se jmenuje Laura, je jí dvacet jedna, má dlouhé lesklé černé vlasy, chápavé zelené oči a upřímný úsměv. Druhá se jmenuje Ingrid, také má zářivě zelené oči, ale čistě blond vlasy ostříhané dost nakrátko. Poslední se jmenuje Draina, má jasně ohnivé vlasy a oříškově hnědé oči. všechny jsou velmi hezké, ale to jsi ty taky, a stejně tak všechny mocnější mágy. Magie protékající žilami zkrášluje, to je známý fakt. Hned druhý den zapadneš do výcvikového režimu bojových mágů. Velmi brzy ráno budíček, osobní hygiena a obléct se do cvičného hávu, potom nepříliš chutná snídaně a poté výcvik. Zatím se nacházíš v první výcvikové fázi ze tří. První je fyzická, což obnáší posilování svalů a výdrže a trénink speciálního bojového umění, druhá fáze by potom měla obsahovat fyzickou sílu kombinovanou s magií. Třetí fáze je už potom výcvik zaměřený pouze na magii. Na fyzickou stránku mága je ale samozřejmě nejhorší první fáze. Po ukončení výcviku se dokážeš jen tak tak sama najít a potom se nějak dostat do pokoje. tam sebou praštíš na postel a jen sebou škubeš. Po týdnu výcviku je to už ale lepší. Cítíš se mnohem lépe, tvá fyzická síla i výdrž značně stouply. Nevěřila bys, že to jde takhle rychle... Osmý den po snídani se všech dvacet děvčat, co se spolu s tebou cvičí na bojovou mágu (muži mají tréninky oddělené), shromáždí v tělocvičně, kde trénujete. Před vás se postaví magistr Uvera, váš hlavní instruktor. Je to bitevní mág, tedy o třídu výš než bojový. Oděn je jako vždy v oblečení příslušejícímu jeho postavení, v temně černém hávu s bílým levým rukávem. Jinak je to velmi mocný mág, jenž má kolem osmdesáti let a díky magii vypadá maximálně na čtyřicet. Má dlouhé hnědé vlasy sepnuté do copu, a hnědý kratší plnovous. Není moc výřečný a je velice přísný, ale už si užil svoje, je spravedlivý a rozhodně ví, o čem mluví, a má vás co naučit. "Dneska je konec vaší první výcvikové fáze. Za deset minut přecházíte do fáze druhé, která bude ještě mnohem náročnější. Děkuji vám za účast. Teď, kdo chce, může svobodně a se ctí odejít. Zbytek budu terorizovat dál." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už jsou uzavřené ještě neznamená, že se odtajňují." Zasměje se Nyos shovívavě. "A když jo, tak tak po padesáti letech. A mi je pořád jenom dvacet pět, u Sborů jsem pět let, takže na mé akce si ještě chvíli počkáme." Usměje se. Potom přikývne. "Rozhodla se stát se ředitelkou? Páni." Vážně pokýve hlavou. "To je vážné rozhodnutí. Ale ta funkce ji určitě sedne." Věří Lohaně Nyos. Nevěřícně zavrtí hlavou a zasměje se. "Mimochodem, jak to děláš, že všichni tví známí tak rychle obsazují nejvyšší říšské posty? Tvůj bratr má slušný náběh na velmistra Rytířstva, já jsem byl jmenován jedním z nejvyšších sborových velitelů, Max je arcimág, Lohana ředitelka..." Pak se zeptá už věcněji: "Tak co, jdeme domů? Teď už je jenom rozlučka páťáků, nás není potřeba..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odfrknu si. „To je na houby, když mi nemůžeš vyprávět o své práci.“ Postěžuji si. Nyos souhlasí s tím, že Lohana bude dobrá ředitelka. Podívám se s úsměvem na Nyose. „Co já vím? Asi přitahuji schopné lidi. To bude nejspíš karma.“ Zavtipkují. Nyos navrhne jít domů. Znovu překvapeně zamrkám. Myslela jsem, že tu kvůli něčemu musíme ještě být. „Opravdu? Tak co tu ještě děláme?“ zeptám se a vstanu. Vezmu ho za ruku a jdeme se rozloučit s Lohanou. Pak se vrátíme domů, uvědomím si, že jsem si, že je čas oběda. Proto jsem se hned vrhla do vaření. Rozhodla jsem se pro špenátové placky. „Nyosi? Když si bereš dovolenou... jak nejdéle můžeš mít volno?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Laura, Ingrid, Draina... všechny jsou hezké... i když, to skoro všechny mágy... Zato první den mi moc hezký nepřišel. Ranní vstávání ještě pohoda, hygiena a snídaně taky. Ale poletování po cvičišti, trénink všech možných pohybů, dřepy začínaje, pokračuje přes tahání těžkých břemen a konče u bojového umění. Umýt se a navečeřet mi už jen připadá jak vrcholný výkon. Hip hip huráá, postel.. Pomyslím si, když do ní žuchnu. Narozdíl od holek, já už nemám ani tu sílu bolestně kňučet, jen se pomalu a bolestivě převalím na záda. Jsem tak utahaná, že mi i usnout dalo práci. První den výcviku mám za sebou, to není nejhorší... aspoň jsem došla do postele. Snad si na tohle nějak zvyknu... Dny pomalu utíkají, začínám tohle poletování po tělocvičně lépe snášet. A kupodivu to hodně rychle účinkuje. Možná, že když magie prý zkrášluje, tak i při tréninku posiluje, takhle rychle to přeci normálně nejde... nebo ano? I po tréninku mi zbývají síly, minimálně na nějakou masáž nebo protáhnutí na uvolnění. Celkem úspěch. Ale je to dřina... Osmého dne se všechny shromáždíme v tělocvičně. Všechny holky, co tu jsme, a nás vyučující, Mistr Uvera. Konec první části? Jupí! Celkem mě ta zpráva potěšila, ale vzhledově mi jen trošku cuknout koutky. Odejít? Tcheee, to teda ne. Zůstávám tam, kde jsem. Ať mne tedy terorituje ten bitevní mág dále. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sotva se objeví Morun po vyslovení jeho jména, svět se opět rozplyne a já prožívám déja vu. Ještě to neskončilo? Z hlavy vyženu jakousi ospalost, jež na mě přišla při první vizi a opět silou vůle soustředím na nové události, z kterých se mi dostavil špatný pocit už od pohledu. S těžkým srdcem přijímám jevící minulost. Tuto vizi vnímám jako potrestání za své hříchy a činy. Vybral jsem si špatnou cestu či samotné bohy baví tato zvrácená hra? Přicházím o vše, na co jsem chtěl znát odpovědi. Cena za částečné odhalení mé minulosti a to všechno, mi přijde příliš vysoká. Přišel jsem o to nejdůležitější – o naději. Naději, že se znovu setkám se svým otcem. Otcem, který se mě snažil udržet na té správné straně. Přijdu si strašně pošetilý, když jsem tolik bažil po tom, co mi po právu náleží. Nemá ale cenu brečet nad rozlitým mlékem. Sem, kde jsem. Pro mne už není cesty zpátky. Sny o světlé budoucnosti, rodině s Anett, to vše je nejasné. Otevřu oči, chvilku to trvá, než se rozostřený pohled zaostří a následně na to rozpoznám obličej Moruntuna. Velmi opatrně se posadím, chytajíc se za hlavu. Nejspíš jsem se musel o něco uhodit. Otázku na mou osobu týkající se zdraví nechám bez odpovědi. „Pověz Moruntune, je těžké dostat se do Khazaru? A co víc, je možné tam přežít?“ Mé myšlenky mne nasměrovávaly k záchraně Orise. Upřímně řečeno vím, že to je bláhovost. Nicméně zda tu je i nejmenší šance na jeho záchranu, hodlám ji využít. Už se mi přestávají líbit ty klacky házené pod nohy a nejistoty z budoucích zítřků. Proč odkládat rande s chladnou paní? Vyčkám na Moruntovu reakci ohledně Khazaru a pak dám pokyn, aby všichni odešli, tedy až na Moruntuna. Po té, co všichni odejdou, promluvím k Moruntunovi. „Bylo to docela zvláštní. Má podoba s bratrem je k neuvěření, až na to, že on byl docela skrček. A je to vskutku ironie osudu, že Oris byl členem Bratrstva.“ Začátek mých slov mu nemusí dávat z počátku smysl, ale taky nejsou určené jemu. Nyní se podívám na svého služebníka. „Je to jakási ironie. Temná strana to má vždycky jednoduší. Proč mi to ale přijde tak, že já jsem pořád na straně světla a Říše je ta špatná?“ Tím narážím na otázku zásobování, která nám činí problém a ani náhled do minulosti mě nepřivedl na myšlenku, jak ji vyřešit. Minulost, jak člověk má něco změnit, když vidí jen minulost a ne budoucnost? „Pověz Moruntune, neznáš nějakého mága jménem Damonem? Popřípadě, zda by o něm něco nešlo zjistit.“ Možná kdyby se mi podařilo s ním navázat spojení, mohl by nám dát potřebné informace o tom, kde bychom Nyose mohli najít. Když ho zabijeme, bude to výhra pro obě strany. „Jen tak mimochodem, už započali práce na mém sídle?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není to nic, co bys chtěla slyšet." Zasměje se Nyos a poté přikývne. "A nebo lidi děláš schopnými." Navrhne se smíchem jinou variantu. Pokrčí rameny. "Mohli bychom tu teoreticky být na závěrečnou hostinu, ale to je spíš pro rodiče. Nemyslím si, že nás budou postrádat." Zvednete se, rozloučíte se s Lohanou a poté se ruku v ruce přemístíte do tvé věže. Vejdete dovnitř a Nyos ze sebe okamžitě shodí modrý učitelský přehoz a bělostný háv. "To je tak divná barva..." Zamumlá a prohlédne si bílou. Pod bílým hávem má své typické černé oblečení, volné kalhoty a tuniku. Nechá tě jít vařit a jde si opláchnout obličej a ruce. Pak se vrátí a pomůže ti. "Jsem člen velení. My si bereme dovolenou kdy chceme a na jak dlouho chceme. Ale když je něco důležitého, mohou nás vždy zavolat. A teď se děje hodně důležitých věcí." Vysvětlí ti Nyos s pousmáním a pokrčením ramen. "Teď by ale mělo být všechno v pořádku." Zadoufá. Dokončíte jídlo a poté už se přesunete ke stolu, kde společně jíte. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mi vysvětlil jak je to s jeho volnem. To znělo slibně. Když jsme dokončili jídlo, šli jsme se najíst. „No... přemýšlela jsem, že začnu na příští rok plánovat nějaké to cestování. Už na Akademii jsem snila o tom, že budu poznávat jiné kraje. Ale pořád na to nebyl čas. A když to budu pořád odkládat, tak se nikam nedostanu. Proto jsem se ptala na tvé volno. Ty bys musel samozřejmě se mnou. Bylo by to na delší dobu a nevím jak dlouho bych bez tebe vydržela.“ Mrknu na něj. „Co na to říkáš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si strčí do úst první sousto a zamyslí se. "Nevím, taky bych rád cestoval, ale..." Pochmurně se pousměje. "...vždycky mi do toho něco vlezlo. A vždycky, když jsem si řekl, že začnu cestovat, až se situace uklidní, tak začala nějaká nová kritická situace." Dá si do pusy další sousto jídla a pomalu a zamyšleně žvýká. "Ale snad se beze mě pár týdnů obejdou. Teď to navíc není zas tak strašné, máme tam více dost schopných velitelů." Zarazí se a pak se zasměje. "Tím teda nechci říkat, že bych byl nějak nejschopnější, nebo tak." Znova se zasměje a mrkne na tebe. "I když jsem." Poté se ale vážněji zeptá: "A kam bys chtěla jet? Do Elfie? Do Gurchulu?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi v poušti „Ne, můj pane. Dostat se do Khazaru je velmi jednoduché.“ Řekne Morunt, a jeho tón jasně dává najevo, že dostat se tam je opravdu nejjednodušší věc na světě. Ale dostat se zpátky... Nejspíš ho trochu zaskočíš, protože se před odpovědí zarazí. Pak ale pomalu přikývne. „Ještě nedávno bych vám řekl, že ne. Že v Khazaru nikdo nemůže přežít. Ale při výluce magie před nedávnem z Khazaru unikl Daniel de Salcer, který tam přežil jedno celé desetiletí. Ale to byl bitevní mág, s obrovskou mocí a nejlepším výcvikem. Byla to spíš náhoda, že přežil, řekl bych. Takže ano, v Khazaru máte šanci přežít, i když je velmi mizivá.“ Řekne potom. Pak se na tebe trochu podezřívavě zadívá. „Nemáte doufám v plánu se tam stavit, že ne? Je sice malinká šance, že tam přežijete, ale dostat se odtamtud je nemožné. Musel byste počkat na další božskou stávku…“ Když potom začneš mlít o bratrovi, skutečně nechápe. Ale tobě je to jedno a pokračuješ. Potom Morunt přikývne. „My jsme temná strana. Ale jsme opravdu zlí, když připravujeme světlejší zítřky? Pod temnými bohy se bude lidem žít mnohem lépe, než pod světlými, to mi věřte…“ Pak se zamyslí a zavrtí hlavou. „Žádného mága jménem Damon neznám, pane. A práce na vašem sídle už finišují. Magie nám dost pomohla.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Moruntunova slova mě potěší, nepotěší. Racionální myšlení mi jasně říká, že je to sebevražda. Jsem snad sebevrah? nad tou myšlenkou zakroutím hlavou. Těžce nesu skutečnost, že můj otec byl doposud naživu a že nemohu udělat nic pro jeho záchranu, nebo možná mohu, ale nevím kde pátrat. Navíc mě dráždí to, že Oris jistě věděl o možném nebezpečí a přesto nic neudělal. Co je správné? Mám tendenci ho zachránit a pokud ne, je mou svatou povinnosti dostat jeho vrahy před soud, ale zároveň dle vize, jsou to mí „spojenci“. V současné situaci si přijdu jako dítě, které neví jak se rozhodnout. Je v cizím světě, jehož pravidla nezná a neví, jak donutit ostatní hráče, aby hráli hru, kterou zná. „Takže se do Khazaru dá dostat, ale dostat se odtamtud jde jen při božské stávce.“ Musím věřit, musím věřit, že se Oris nevzdá a pokud ano, tak Damon a jeho noschledi za to jednoho dne zaplatí...A budu to já, kdo je pošle do Khazaru, ale abych to udělal, musím zesílit, nejenom já, ale i lidé kolem mě..... Jakoby do mé mysl zavál čerstvý vzduch a veškerých zatuchlý vzduch odvál. „Nuže dobrá, mág jménem Damon, je členem Tajných sborů. Neptej se mě jak to vím, podstatné je to, že je na naší straně, nebo zatím jedná v našem zájmu. Mohl by nám pomoct s Nyosem, což by nám vytrhlo trn z paty. Spoj se s Drantissem, snad nám jeho Karkarovci budou nápomocni při Damonově pátráni.“ pak si vlastně uvědomím, že znám ještě jedno jméno. „Edmund, ještě tenhle patří do Tajných sborů.“ V mysli se mi pomalu začne rýsovat seznam a zároveň plán všeho, co je nutné udělat. Nebaví mě se plácat na jednom místě. Pokud déle setrváme v tomto bodě, nikdy nedosáhneme temnějších zítřků pro naše nepřátele. „Doufám, že mé sídlo je jedna velká smrtící past pro každého, kdo nedostane pozvání.“ Je mi jasné, že momentálně nic dalšího udělat nemohu. Vývoj týkající se zásobování se ukáže až za pár dnů. Do té doby mi nezbude než čekat, procvičovat magii, trénovat a modlit se k temným bohům, aby konečně ukázali, na čí straně jsou.....Doposud vidíme jen jejich odvrácenou stranu. „Moruntune, myslíš si, že destabilizace Říše je v náš prospěch? Myslím tím, zda je vhodné, aby vzniklé problémy byly připisovány nám. Jde mi o to, že pokud bude Říše táhnout za jeden provaz, tak dříve či později nám nezbude nic jiného, než se pořádně zahrabat pod zem, nebo naše řade řádně prořídnou a zbudou jen ti nejschopnější. Musíme zasít semínka vnitřního boje mezi nimi. Mezi šlechtou, církví a mágy. Musí se stát vzájemnými nepřáteli. Co si o tom myslíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt zaváhá. Pak si olízne suché rty a nejistě pokývne. „Neřekl jsem, že se odtamtud dá dostat jen při boží stávce..,“ řekne potom pomalu. „Existují samozřejmě i jiné cesty ven. Podzemní komplex pod Věží Vysoké magie, tam je jedna dimenzionální brána. Tu neustále hlídají Tajné sbory. Vnitřek hory Aldonn-pol, tam je další portál. Ten zase střeží Arcimágové, služebníci Larata.“ Znova přikývne a dodá už jistěji: „To jsou portály na území Říše, kterými se dá dostat – při velkém štěstí - z Khazaru. Je ale prakticky nemožné se k nim dostat a ještě nemožnější je jejich aktivace. Na to je potřeba obrovská síla.“ Mluví tak naléhavě, jako by stále doufal, že dostaneš rozum a on tě od návštěvy Khazaru odradí. „Pak je ještě několik portálů v zemi skřetů. Jeden je u elfího královského dvora. Dva mají trpaslíci, pokud vím, oba jsou dávno pohřbeny a jejich poloha není mnoha lidem známa. Jeden portál je na dně Samaritského oceánu,“ dodá. Pak začneš vydávat rozkazy a on přikyvuje. „Rozumím. Pokusím se Damona najít. Edmund je poměrně časté jméno, bohužel, ale když uslyším o dvojici Edmund-Damon, najdu ji. Drantissovi muži nám určitě pomohou.“ Souhlasně kývne. „Ano, snažíme se sídlo co nejvíce zabezpečit.“ Pak zaváhá, než odpoví: „Já bych řekl, že semínka jsou zasety už dávno. A nejenom mezi šlechtou, církví a mágy, ale i uvnitř jich samotných. Nižší a vyšší šlechta si jde po krku staletí, církevní hodnostáři mají čím dál tím větší problémy se svými podřízenými, kterým se nelíbí jejich způsob života. Že káží vodu a pijí víno. Spousta paladinů a knězů je nahněvaná… A mágové? Mezi tajnými sbory a bojovými mágy panuje otevřená nevraživost. Slyšel jsem, že přibývá dokonce i počet jejich násilných konfliktů... Nyos a ostatní velitelé Sborů musí mít už jen s nimi plné ruce práce.“ Pokýve hlavou a pak řekne: „Pochybuji, že se dokáží spojit. Nicméně kdybychom se ukázali jako velká hrozba, mohlo by se to stát… Rok 2998… Hrozila krvavá občanská válka, jenže ze severu se blížil skřetí král Troghard se statisícovou armádou. Říše se dokázala sjednotit a ubránit se… Troghard byl ale velmi silná a otevřená hrozba. Pokud budeme dál pomalu prohlubovat jejich vzájemné spory a přiživovat jejich nenávist… Pak je destabilizujeme a na náš úder nebudou připraveni…“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Jo. To máš pravdu. Vždycky se něco objeví.“ Souhlasím. „Oh... no jistě. Pane skromný.“ Směji se s ním, natáhnu se a pohladím ho po ruce. „No.... kamkoliv. Všude. Nechci navštívit jen jednu zemi. Chci si jich prohlédnout co nejvíc. Třeba týden tady a týden támhle.“ Pokrčím rameny. „Nic určitého. Ale jestli jsi třeba někdy o nějaké zemi snil, že ji navštívíš... můžeme začít třeba tam.“ Sním další sousto. „Jen si to přestav. Různí lidé, jiné kultury a zvyky. Jen z té představy cestování se uvnitř celá rozechvěji.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „No, ono zas není tolik zemí, které za to opravdu stojí,“ řekne Nyos s pousmáním a dojí svou porci. Odsune se od stolu, sebere talíř a zamíří ke kuchyňské lince. „Elfie je strašně krásná země. Stromové příbytky, nábytek vrostlý do země..,“ pousměje se. Talíř položí do dřezu a začne ho drhnout. „I trpasličí země má něco do sebe. Člověk si tam sice musí dávat pozor, aby se nepraštil do hlavy, a po pár hodinách v pokojích tě budou bolet záda, ale jejich architektura je stejně výjimečná, jako ta elfí, i když samozřejmě jiným způsobem. Všechno mají propracováno do detailů, přesně dodržují veškeré úhly, rovnosti… Jejich sochy jako by žily.. A ve velkých síních člověk málokdy dohlédne na strop. Trpaslíci jsou malá velká rasa,“ zasní se pro změnu o trpaslících a začne talíř utírat. „A co se týče Guršské říše… Vedro, slunce, písek… Zeptej se Jarreda, ten tam sloužil několik let, ne?“ vrátí talíř do poličky. Pak pokýve hlavou: „Jediné, co v Guršské říši stojí za to vidět, je Gurchul, hlavní město. Má několik stovek tisíc obyvatel a rozkládá se na neuvěřitelné ploše. I gurchulská architektura je velmi zvláštní, vše je vyvedeno v bílé a zlaté. Vysoké rovné bílé stěny a většinou zlaté ozdoby a obrovské kupole místo střechy.“ Pousměje se. „Další zvláštností Guršské říše jsou samozřejmě její obyvatelé, jejichž kůže je černější než noc..,“ dodá ještě. Když se potom zvedneš a přejdeš k dřezu i ty, obejme tě zezadu pod pažemi a dá ti pusu na krk. Když trochu pootočíš hlavu, zazubí se a podívá se ti do očí. „Albie je ještě hodně zajímavá země, ale tam nás, říšské obyvatele, kór mágy, moc nemusí,“ zašeptá a dlouze tě políbí na rty. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem zaujatě jeho vyprávění o zemích, které bychom mohli navštívit. Když jsem pak šla ke dřezu, přivinul se ke mě. Když mě políbil na krk, projelo mi páteří příjemné mravenčení. Otočím hlavu, abych se na něj zadívala a než jsem stačila něco říci, políbil mě. Otočila jsem se mu v náručí, objala ho a polibek vrátila. Druhá věc, kterou jsem s Nyosem dělala nejraději. Když jsem od něj odtáhla hlavu, usmála jsem se na něj. „Všechno to zní dobře. Ale Elfie zní dobře a taky Trpaslíci. V Elfii jsme už byla, ale neměla jsem šanci si to tam pořádně prohlédnout a mohli bychom navštívit přátele co jsem si tam našla.“ Obejmu ho kolem pasu a položila mu ruce na zadek. Zadívám se mu do očí. „Doufám, že tě nevyděsí to co teď řeknu.“ Políbím ho na bradu. „Ale jsem s tebou moc šťastná. Chtěla bych s tebou být pořád.“ Začervenám se. „Miluji tě.“ Řekla jsem to nahlas. Kdysi jsem se přeřekla a už to řekla. Ale teď jsem to chtěla říct. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zazubí, když ho políbíš. Pak se odtáhneš a zrudneš, načež mu prozradíš, že ho miluješ. jeho zubení se nezmění. Ještě víc se k tobě nahne, takže jste teď k sobě opravdu nalepení. "Mě, jo? Nemáš horečku?" zeptá se a s tichým zachichotáním ti sáhne na čelo. Pak ale zvážní a ze zazubení přejde do milého úsměvu. "Já vím, už jsi mi to jednou řekla..," prozradí ti, že o tom věděl. Nakloní se k tobě obličejem a vaše rty nechá od sebe snad jen pár milimetrů. Je naloněný, takže se mu můžeš zadívat do krásných šedých očí a cítíš jeho vonný dech. "Já tebe taky," zašeptá po chvilce a nechá své rty konečně přilehnout ke tvým, v nejdelším polibku, jaký jste spolu kdy měli. Jsou to pro tebe slova jako magická. Vyhnul se sice tomu, aby řekl "Miluji tě", možná neúmyslně, ale tak jako tak ti vyznal lásku. přitiskne tě k sobě ještě těsněji, obejme tě pažemi a trochu tě zakloní, jak se předkloní, aby polibku dodal ještě na vášnivosti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Našpulím uraženě rty, ale věděla jsem, že vtipkuje. „Možná, že mám.“ Ale když se usměje, na oplátku se na něj taky usměji. Naklonil se ke mě, tiskli jsme se k sobě a mě se rozbušilo srdce, spojila jsem ruce za jeho krkem. Díval se na mě s tak intenzivní silou, že jsem city, které ke mě chová doslova cítila. A pak mi řekl, že mě také miluje. Srdce mi poskočilo a slzy radosti mě zaštípali v očích. Políbili jsme se. Neřekl ty slova, ale mě to nevadilo. Nejsem žena, která to musí slyšet doslova. To, že „On mě taky“ bylo dostačující. A stejně... vím jistě, že ty slova někdy v budoucnosti uslyším. Vydám překvapený zvuk, když mě zakloní, chytla jsem se ho pevněji, ale ani náhodou jsem se od něj nechtěla odtrhnout. V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že spolu budeme už napořád. Cítila jsem, že Nyos je ten pravý. Chtěla jsem být po jeho boku do konce života. Konečně se oddělíme, já mu položím hlavu na rameno. „Nikdy bych neřekla, že je to možné. Ale teď mám pocit, že puknu štěstím.“ Řeknu mu tiše s úsměvem. Zasměji se. „A když si vzpomenu na naše setkání. A že jsem tě považovala za Temného.“ Zabořím mu nos do krku a zhluboka se nadechnu jeho vůně. „Sice jsi mi připadal podivně sympatický. Ale pořád jsi byl Temný.“ Zamumlám mu do krku. Pak si spokojeně zabručím. „Nechme nádobí bít a pojďme nahoru.“ Políbím ho na krk a pak k němu zvednu pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, naše setkání..," zasměje se Nyos. "Počkej, až budeme našim dětem jednou vyprávět, jak se tatínek s maminkou poznali..," uculí se. Ale ty v tom slyšíš ještě něco jiného, než vtipnou poznámku. Vůbec poprvé dal opravdu najevo, že to s tebou myslí vážně i do budoucna. No, jestli ses štěstím neroztekla doteď, tak teď už určitě. "Byl jsem temný a přesto sympatický? Já věděl, že holky přitahujou zlí kluci..," znova se zasměje, a když jej políbíš na krk, znova se trochu skloní a políbí tě na rty. Tentokrát jen letmo, aby to mělo účinek té rychlé pusy. Je fajn, že nejsi zas tak malá a on se nemusí příliš sklánět. Nechá se od tebe chytit za rukáv a vytáhnout se od tebe nahoru. Tam tě (poměrně jemně) přitiskne na stěnu a rukama ti vjede do vlasů na zátylku. Pak tě znova políbí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když promluví o našich dětech. Možné budoucnosti... srdce mi znovu radostí poskočí a oči se rozzáří. Představa našich dětí... naši rodiny. Znělo to krásně. „Nejspíš z toho vyplyne pro ně i pěkné ponaučení. Že se nemá soudit člověk podle vzhledu.“ Usmívám se. Jeho poznámka a zlých klucích mě rozesměje. „Ale to ne... no možná trochu... ale nesmí být úplně zlí...“ Chytila jsem ho za rukáv a odvedla nahoru do ložnice, kde mě přitiskl na zeď, vjede prsty do vlasů a políbí. Pohladila jsem ho po hrudi a hned ho začala svlékat, abych se ho mohla dotýkat. Dávno byla pryč ta doba co jsem byla nesmělá a nezkušená. Teď už jsem věděla co jsem chtěla a uměla si to vzít. A ne, že by Nyos nějak protestoval. Ale pořád byli chvíle, kdy mě dokázal překvapit. Vzpomněla jsem se zase na to, jak mluvil o našich dětech. Na to jsem si dávala pozor, abych neotěhotněla. A ani jsem s tím nehodlala přestat. V první řadě bychom se na dětech museli dohodnout s Nyosem. Nikdy bych ho k sobě takhle nezavázala aniž by s tím souhlasil. A stejně... děti rozhodně nebudou do té doby než se vezmeme. Ale je pravda, že bych s tím nechtěla čekat zase moc dlouho. Přála bych si, abych měla děti dřív než nás opustí mí rodiče. Konečně se mi podařilo odhalit mu hruď. Pohladila jsem ho po horké kůži. Spokojeně zamručím. Ano. Rozhodně s ním chci strávit zbytek života. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přejedeš Nyosovi po vyrýsovaných svalech na opálené hrudi a břichu. Když si ho prohlížíš a dotýkáš se jej, jsi ještě šťastnější, když si uvědomíš, že tohle tělo je opravdu tvoje. Nyos jediným plynulým pohybem nechá sklouznout svou rozhalenou košili na zem, už ji vážně nepotřebuje. Znova se k tobě přitiskne a políbí tě. Pak ve tmě rychle osahá tvůj oděv a zamručí, když si uvědomí, že na sobě máš naprosto asexuální bílý háv. Nastane trochu trapná chvilka, kdy ti háv přes hlavu stahuje, ale pak už ho odhodí do kouta a s dalším vášnivým polibkem je to zapomenuto. Líbající ústa se potom přesunou na krk a klíční kost, když Nyos prsty trochu poodhalí tvůj hrudník, tak se ústa přesunou i tam. Pak Nyos bleskově rozepne všechny knoflíky na tvé košili a nechá i tvou košili padnout k zemi. Odhalí ti tak konečně celý hrudník. Za ten už se před ním dávno stydíš. Ostatně, nemáš za co. Ano, Nyosovi prsty a ústa se teď začaly věnovat ňadrům. Vydáš ze sebe slastný vzdech, který tvé rty nestihnou zbrzdit, ani kdybys chtěla. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi začal svlékat bílý háv, neudržela jsem se a začala se chichotat. Bylo to hloupé. Ale jakmile byl dole, smích mě hned přešel. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme se milovali poprvé. Bylo to trochu divočejší, ale o nic méně vášnivější než teď. Brzy jsme oba skončili polonazí i když já bych se klidně mohla považovat za nahou, když jsem skončila už jen v kalhotkách. Když se začal prsty i ústy dotýkat ňader, změkla mi kolena a tělem se začali ve vlnách šířit slastné pocity. Projela jsem mu prsty vlasy a vydala další vzdech. Začala jsem mu prsty přejíždět po těle a prohýbala se v zádech. Chvíli jsem si to užívala než jsem uznala, že takhle už se dlouho na nohou neudržím. Zvedla jsem jeho tvář k sobě a znovu ho políbila. Ale pak jsem zatlačila do jeho hrudi a donutila ho couvat. Když jsme došli k posteli, strčila jsem silněji a shodila ho na postel. Usmála jsem se na něj. Rychle jsem z něj sundala boty a kalhoty. Vlezla jsem si k němu a usadila se mu obkročmo na klíně. Přejela jsem mu prsty po hrudi a mírně mu zatínala nehty do kůže. Odhodila jsem si vlasy na stranu a sklonil se k němu. Políbím ho na rty, pak na krk. Zapojím jazýček a přesunu rty na jeho hruď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Nyos dopadne na postel, stáhneš z něj boty a kalhoty a on si ještě bleskově stáhne ponožky, pamatuje na to, že muž vypadá nejhloupěji v trenkách a ponožkách. Pak si na něj ale už obkročmo sedneš, a tak si lehne a nechá tě hrát si. Chvíli si to jen užívá a hladí tě ve vlasech, ale potom se opět dotkne tvých ňader a je to teď i on, kdo si něžně hraje. Trochu se nadzvedne, aby tě znova vášnivě políbil. Pak jeho ruce opustí tvá ňadra a sklouznou mu po bocích níž. Zastaví se na tvých kyčlích a pokračuje s hlazením na vnitřní straně stehen. Pomalu se propracovává výš, zatímco ty stále oblizuješ a líbáš jeho hruď. Když se trochu nadzvedneš, jeho pravá ruka se tě konečně dotkne až v rozkroku a začne tě hladit přes kalhotky. Po chvilce ho to ale přestane bavit a levou rukou ti látku odtáhne kousek stranou, aby plně odhalil tvé přirození. Jeho prsty pak mají konečně otevřeno a ukazováček s prostředníčkem toho patřičně využijí. Nejdříve ještě chvíli laská okolí, ale potom už oba prsty vklouznou dovnitř a začnou se rytmicky pohybovat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dech se mi zrychlil, když se mě začal dotýkat tam, kde jsem po tom nejvíc toužila. Zachvěji se a zavzdychám. Olízla jsem mu bradavku a jemně ji skousla mezi rty. Když prsty pronikl do mého těla narovnala jsem se a hlasitě zasténala. Začala jsem se pohybovat proti jeho prstům a třela se tak o jeho klín. „Nyosi....“ Zasténala jsem jeho jméno. Když jsem cítila, že jestli to takhle půjde ještě chvíli, dosáhnu vrcholu. Chytila jsem ho za zápěstí a skulila se z něj. Zvedla jsem nohy do výšky a sundala si ten poslední kousek látky a stejně tak jsem učinila u Nyose. Znovu jsem se na něj posadila, zadívala jsem se Nyosovi do očí. Uchopila jsem do dlaně jeho mužství. Několikrát jsem ho pohladila, než ho nasměrovala a spojila naše těla. Slastně jsem vzdychla a začala se na něm pohybovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když zavzdycháš Nyosovo jméno, přestane v tobě hýbat prsty, podívá se ti do oči a věcně se zeptá: "Ano?" Pak se rozesměje a ty musíš taky. To je ale celý on, ze všeho si dělat srandičky, pokud je to alespoň trochu možné a vhodné. Pak ale pokračuje a naštěstí stihne zapadnout zpět do "rytmu" dřív, než úplně vychladneš. Takže brzy cítíš, že jestli to takhle půjde dál, brzy dosáhneš vrcholu. Takže z něj sklouzneš a pak vás oba konečně úplně svlékneš. Už bylo načase, Nyosův kamarád pomalu hrozil, že látku jeho spodního prádla roztrhne. Vezmeš jej do ruky a po několik pohlazeních si ho nasadíš na okraj přirození a potom už není problém nasednout a začít se pohybovat. Dopředu, dozadu, nahoru, dolů... Nyos tě hladí po břichu, bocích, zadku a ňadrech. Většinou to u soulože býváš ty, kdo křečovitě dusí výkřiky slasti v polštářích, ale teď se i on slastí kroutí, zatíná zuby a unikají mu slabé vzdechy. Jsi teď nahoře a kontroluješ celou situaci, to se zas tak často nestává, většinou je ten iniciativní Nyos. Nějakou dobu to tak zůstane, že všechno řídíš a Nyos jen leží, hladí tě a vychutnává si to. Potom tě ale jemně uchopí za boky a nadzvednutím se nechá vyklouznout. Položí tě na záda vedle sebe a sám se zvedne do kleku. Mezitím zase pomalu chladneš, takže tvůj další vrchol opět úspěšně oddálen. Nyos se zazubí a něžně tě pleskne hřbetem ruky na vnitřní stranu stehna, abys ty nohy roztáhla pořádně. Pak položí jednu paži vedle tvého boku, opře se o ni a druhou rukou nasměruje své mužství znova do tebe. Pak si položí i druhou paži vedle tvého druhého boku a opře se o oba lokty. Tuhle polohu Nyos miluje ze všech nejvíce, protože jste přitom velmi, velmi blízko u sebe. Bradavkami se dotýkáš jeho hrudníku, díváte se navzájem do očí a rty máte jen pár milimetrů od sebe. Je to velmi důvěrná poloha plná lásky, kde je sex vedlejší. Nyos nakloní hlavu na stranu a přiloží své rty ke tvým. Vtiskne ti dlouhý polibek, zatímco do tebe pomalinku vnikne. Polibkem tak zadusí tvé zasténání. Pohybuje se velmi pomalu, pánví přiráží jemně a táhle. Je to úplně něco jiného, než divoká a zběsilá jízda. Ty už sis s ním taky zažila, bylo to samozřejmě krásné, ale toto má taky něco do sebe. Odtrhnete od sebe rty. "Miluji tě, Anett," řekne ta slova. Jeho oči a celé tělo křičí to samé. Pomalu zrychluje přírazy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Líbilo se mi být nahoře a pozorovat jaké potěšení mu způsobuji. A nejen jemu. I při milování jsem cítila, že k sobě patříme. Naše těla do sebe dokonale zapadala a měla jsem pocit naplnění, což mi způsobovalo ještě větší potěšení. Hladila jsem ho po prsou a břiše, chvílemi jsem kroužila prsty kolem jeho bradavek a kousala se do rtu, abych sama sobě zabránila v tom, pohybovat se rychleji. Najednou mě chytil a jemně svalil vedle sebe. Když jsme se oddělily, vydala jsem nespokojený zvuk, ale podvolila jsem se jeho přání. Pleskl mě na vnitřní stranu stehna, abych se mu otevřela. Kousla jsem si rty a poslechla ho. Věděla jsem co chce a těšila jsem se. Tělo se mi chvělo potřebou, ale donutila jsem se neprosit ho, aby si pospíšil. Postrádala jsem jeho teplo tak moc až to bolelo. Políbil mě a pomalu znovu naše těla spojil, zasténala jsem mu do úst a objala jsem ho pažemi. Zadívala jsem se mu do očí, líbilo se mi, jak si jsme blízko. Odtáhl rty a řekl mi, že mě miluje. Přesně ta slova. Znovu to zasáhlo mé srdce, které už tak přetékalo láskou. „Taky tě miluji. Moc tě miluji, Nyosi.“ Zašeptám mu v odpověď a otřu se rty o jeho a něžně ho políbím. Začne se pohybovat rychleji, znovu zasténám a prohnu tělo proti jeho. Zapřela jsem se nohama o matraci a začala se pohybovat v souladu s ním. Zatínala jsem mu nehty do zad a líbala ho tak dlouho dokud mi nedošel dech. Ale i přes to všechno jsem nezavírala oči, sledovala jsem ho a oplácela mu pohled plný citu, který není možné vyslovit nahlas, protože je ještě nikdo nedokázal popsat slovy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyosovy přírazy se ještě zrychlí a ty své tělo prohneš více. Nehty zaryješ Nyosovi do kůže na zádech a nohami zatlačíš do matrace. Vždy, když se po dlouhém polibku oddělí vaše rty, unikají ti hlasité slastné vzdechy. Jinak to prostě nejde. Nyos zkusil něco nového, přiráží pokaždé jinak hluboko a i trochu jiným směrem. Takže tu ti masíruje tuto stranu, tu zase onu. Nutno říct, že to na tebe má opravdu skvělý účinek. Když už Nyos cítí, že se pomalu blížíš k vrcholu, přejde do cílové rovinky a pořádně zrychlí. Přetrhnete cílovou pásku společně. Dosáhneš krásného orgasmu a Nyos ejakuluje sotva sekundu po tobě. Opět tě dlouze políbí, ale potom z tebe sleze, vezme tě za ruku a vytáhne tě na nohy. Společně dojdete do koupelny, kde si umyjete (možná navzájem) své genitálie - a ty i podbříšek - od spermatu. Už jste zjistili, že zaschlé to ráno není nic příjemného. Potom se vrátíte do ložnice a nazí vedle sebe ulehnete a přikryjete se. Přitulíš se k Nyosovi a usneš mu v náručí, s hlavou na jeho holé hrudi. Ráno tě vzbudí magicky zesílené klepání na tvé dveře. Překvapí tě, že máš stále položenou hlavu na Nyosově hrudi a Nyos dokonce klidně oddechuje a má zavřené oči. Spí. Ještě se ti snad nikdy nestalo, že bys jej viděla spát. Nejspíš má dnes volno. Zaklepání se ozve znovu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mě překvapil něčím novým čím mi úplně sebral dech. Nyos poznal, když se blížilo mé vyvrcholení a přizpůsobil se, aby jsme došli orgasmu spolu. Když to přišlo, vykřikla jsem a výkřik se změnil v zasténání. Přitiskla jsem se k němu a rychle oddechovala. Když jsme si trochu odpočinuli, odešli jsme se umýt. Navzájem jsme se očistili a já si připadala příjemně unavená. Ulehli jsme na lůžko a přitulení jeden k druhému jsme usnuli. Když pak znovu otevřu oči, bylo to dost nedobrovolně. Slyšela jsem magicky zesílené klepání. Kdo to otravoval? Zvedla jsem hlavu z Nyosova hrudníku a já si uvědomila, že je tu stále se mnou a spí. To bylo poprvé. Rozněžněle jsem se na něj dívala a přemýšlela jestli jsem ho včera tak ztrhala nebo má volno. Ale ozve se znovu zaklepání. Nechtělo se mi od něj. Ale musela jsem. Tiše jsem vyklouzla z postele a oblékla si rychle oblečení co jsem nosila pod hávem a vydala jsem se zjistit kdo nás ruší. Doufala jsem, že to bude jen nějaká prkotina abych mohla zase rychle zalézt k Nyosovi pod peřinu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oblékneš si bílé volné kalhoty a košili, aneb oblečení, které nosíš pod hávem. na tenisky se vykašleš a jdeš otevřít bosá. Za dveřmi stojí mág v bílém hávu s brašnou přes rameno. Jeden z těch mágů, co si na živobytí vydělává roznášením dopisů. Pozdraví tě, podá ti dopis v obálce a pak se přemístí pryč. Zavřeš dveře a otočíš se, ale sen o zalezení zpět k Nyosovi se rozplyne, když jej vidíš scházet po schodišti. Na sobě má volné černé kalhoty a rozepjatou černou košili. Se zapínáním se neobtěžuje. Buď se mu nechce, nebo ví, co s tebou pohled na jeho vyrýsované břicho dělá. Nebo obojí. Černé vlasy má rozcuchané, ale jinak vůbec nevypadá, že by teď vstával. Není rozespalý ani nijak pomačkaný. Když tě vidí, zazubí se. Sejde z posledního schodu a dojde k tobě. Jednou rukou tě obejme kolem pasu a vtiskne ti polibek na uvítanou. "Dobré ráno," popřeje ti s úsměvem a podívá se na obálku. "Co přišlo?" zeptá se. Vůbec poprvé se na obálku podíváš taky. Černým inkoustem je tam napsáno Nyos Itara & Anett Sela. Nyos si od tebe dopis vezme a mávne nad ním rukou, aby jej prověřil. V hlavě ti vytanou vzpomínky. Shinxi přišpendlený ke kmenu stromu, Erik s dopisem adresovaným Alexovi v ruce, výbuch zadržený Erikovým silovým polem... Když Nyos nic nenajde, rozbalí dopis a vytáhne jediný kus pergamenu. Přejde ho pohledem a znova se zazubí. "Tedy, ti do toho praštili rychle," řekne a pergamen ti podá. Vážení a milí, rádi bychom vám oznámili, že svatba pana Clarka Itary a Anny Fialsové se uskuteční za tři dny, tedy ve středu dvanáctého, v Laratově chrámu ve městě Serder. Jste tímto srdečně zváni. Děkujeme za vaši účast na obřadu, i na slavnostní večeři Snoubenci |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poděkuji poslovi a ten zmizí. Zase dveře zavřu a vzhlédnu, když uslyším kroky. Nyos vstal, probudilo ho klepání nebo poznal, že už nejsem vedle něj. Usmála jsem se na něj a zálibně si ho prohlédla, vypadal k sežrání takhle neupravený. Objal tě a políbil na dobré ráno. „Dobré ráno.“ Podám mu dopis a zkontroloval ho. Vzpomněla jsem si na další dopis, kdysi dávno. Ale nebyla na něm žádná ochrana. Pozvednu obočí po Nyosově poznámce a vezmu si dopis. Po přečtení se začnu usmívat. „To ano. Ale když cítí, že patří k sobě není důvod čekat.“ Pokrčím rameny a odložím dopis na stolek. Zarazím se. „Uh... ale tím... tím jsem nechtěla říct, že bychom se taky měli hned brát... teda...“ Zakoktala jsem se. Uvědomila jsem si, jak by mohl brát to co jsem řekla. „No... určitě víš jak jsem to myslela....“ Zmlknu a plácnu se do čela. „Promiň. Někdy moc přemýšlím nad tím co říkám.“ Zavrtím hlavou a přijdu k němu. Obejmu ho a políbím na bradu. „Udělám snídani.“ Pohladím ho po obnaženém břiše, ale pak se odtáhnu a odejdu do kuchyně. Jestli jsem si chtěla Nyose vzít za manžela? Určitě. Ale rozhodně jsem nespěchala. Je mi jedno jestli se vezmeme za měsíc nebo za pět let. Hlavně, když budeme spolu. To bylo pro mě nejhlavnější. Začala jsem se usmívat a pustila se do přípravy snídani. Měla jsme dobrou náladu a tak jsem si při práci začala broukat. Připravovala jsem slaninu, volská oka, nakrájenou zeleninu a z připraveného těsta jsem dala péct housky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V pořádku. Nemusíš být tak rozpačitá," pousměje se Nyos a zamíří hned za tebou do kuchyně, aby ti pomohl. Nakrájí slaninu, dá ji na pánev, pak rozklepne vajíčka. Ty mezitím připravuješ zeleninu a dáš péct houstičky. Jídlo je brzy hotovo a vy se pustíte do snídaně. Teplými a křupavými houskami zajídáte slaninu s volskými oky a zeleninou. Během snídaně se Nyos zabral do myšlenek a ty jsi ho nerušila. Jakmile posnídáte, vezmeš talíře, dáš je do dřezu a chystáš se je umýt. Nyos se k tobě zezadu postaví, obejme tě pod pažemi a natáhne krk, aby tě mohl znova políbit. Pak tě pustí a pomůže ti s umytím nádobí. "Jdu se obléct a potom musím do práce," řekne ti. "Nemusel jsme dneska jít tak brzy, ale teď už mám načase." Dá ti další polibek, i když tentokrát spíš rychlou pusu, a vydá se nahoru do ložnice. Vezme si čistý temně černý háv, rozloučí se s tebou obejmutím a dalším polibkem. Je s tím množstvím polibků spíš jako zamilovaný puberťák, než dospělý chlap. Pak vyjde před Věž a přemístí se. A ty zůstaneš ve věži sama. Nejprve uklidíš v ložnici pozůstatky včerejšího řádění. Vezmeš svůj háv a vaše vrchní oblečení i spodní prádla a odneseš je do koše na špinavé prádlo. A pak si uvědomíš, že teď nemáš co dělat. Zatím sis pořád stěžovala, že nevíš, kam dřív skočit. Ale teď není svolána schůze Rady, ordinace zatím ještě pořád není zprovozněna, i když už se jen dokončují detaily, velkovévoda je za mřížemi a na Akademii je teď měsíc prázdnin. A Nyos se vrátí kdoví kdy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Najedli jsme se a pak se pustili do nádobí. Nyos se ke mě znovu zezadu přitulí a políbí. Ale pak mi pomůže s nádobím. „Dobře.“ Přikývnu a dá mi další polibek než se dojde převléknout. Za chvíli byl zpátky už ustrojený, doprovodila jsem ho ke dveřím. Další polibek. „Ať máš úspěšný den.“ Rozloučím se s ním a usmívám se. Když je pryč, vrátím se do ložnice, abych tam uklidila. Jenže to bylo za chvíli a já najednou zjistila, že nemám co dělat. V Akademii je měsíc volno, moje ordinace ještě zavřená a Rada se dnes neschází. Šla jsem ven a zalila zahrádku, kterou jsme nedávno zbudovali, ale to byla práce na chvíli. Co dál? Mohla bych se pustit do studia. Pořád mám co se učit. Ale nechtělo se mi. Měla jsem příliš dobrou náladu na to, abych ji utopila v knihách. Nakonec se rozhodnu, že zajdu navštívit bratra a švagrovou. Tedy asi jen švagrovou. Nevím jestli Jarred nebude někde kvůli práci. I když... jeho žena by mohla co nevidět rodit. Třeba se bude zdržovat spíš doma. Oblékla jsem si čistý háv, vyšla před věž a přemístila se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdeš tedy před věž a přemístíš se na severozápad Říše, kde si Jarred nechal na venkově postavit svou honosnou vilu. Pobyt v Guršské říši mu nejen vyrýsoval svaly a ztmavil pokožku, ale především vybarvil bankovní konto. A to zlatě. Sídlo hlídají vojáci dvou barev. V lesklých brněních a rudých varkočích, ozbrojeni meči, se znakem Rytířstva na hrudi, hlídají sídlo jednoho ze svých nejvyšších velitelů rytíři svatého Benedikta. V kroužkových košilích, tmavě modrých prošívaných kabátcích a žlutým erbem na hrudi, ozbrojeni halapartnami a kopími, hlídají sídlo, ve kterém se nachází mladá hraběnka Cistrialová, stráže tohoto šlechtického rodu. U brány je jeden rytíř a jeden strážný rodu Cistrialů. Společně ti zahradí cestu, ale poblíž stál jeden kapitán Rytířstva, který tě poznal a nechal tě jít dál. Vejdeš tedy na pozemek, na obří a skvěle upravenou zahradu. Zamíříš do vily, vrata jsou otevřená, takže projdeš až do vstupní haly. Tam tě jeden z rytířů převezme a doprovodí tě do horních pater za hraběnkou. když se zeptáš na Jarreda, rytíř ti sdělí, že tvůj bratr je momentálně bohužel na poradě ve Vingaardu. Voják tě doprovodí ke dveřím od soukromých komnat snoubenců a ty už zaklepeš. Ozve se vyzvání a ty vejdeš. Hraběnku Cistrialovou znáš už sedm let, od chvíle, kdy jste ji s Jarredem a Alexem zachránili před zotročením tajemnými únosci. Vaše první chvilky byly pěkně rozpačité, protože jsi ji nejdříve musela nahou prohlédnout, potom vás nachytaly stráže, Alex musel odstraňovat tetování na vnitřní straně stehna... Ještě nedávno bys byla řekla, že hraběnka se od té doby, za těch sedm let, vůbec nezměnila. tehdy by to byla pravda, dnes už ne. Hraběnka je pořád velmi vysoká a má štíhlé končetiny, ale břicho má jako balón. A pořádný. Leží na posteli s nebesy a předvede několik neúspěšných pokusů o posazení. Nakonec to vzdá a jenom natáhne krk, aby viděla, kdo to přišel. "Jé, Annie, jak milá návštěva! Ah.. Uh.. Rrr.." Nakonec se jí podaří se posadit, ale chytí se za záda. "Tvůj synovec, nebo tvá neteř, bude pěkný macek..," postěžuje si. Jinak komnaty obou snoubenců jsou velmi prostorné, na to, že se jedná vlastně jen o ložnici. Mají tady několik šatníků, velkou koupelnu, saunu. Přes obrovská okna jsou zataženy závěsy, jinak by poskytovaly nádherný výhled na široké okolí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tady v té vile jsem snad byla teprve po třetí. Měla bych je navštěvovat častěji. Což byl nejspíš také důvod, proč mě stráže zadrželi. Neznali mě, ale naštěstí pro mě stál nedaleko kapitán Rytířstva, který mě poznal a nařídil jim aby mě nechali vstoupit. S úsměvem mu pokynu na znamení díků a vejdu. Vypadalo to tu vážně úžasně. Jarred nešetřil a je mi jasné, že plánuje žít převážně tady. Nakonec... narodili jsme se na venkově a máme to v krvi. Já tady nebydlím ve městě. To bych neskousla. A on to má v sobě taky. Jsme prostě víc spojeni s přírodou. Při chůzi jsem znovu všechno obdivovala. Ten kdo to navrhl měl dobrý vkus a řekla bych, že se trefil do vkusu i Jarredovi. Když si pomyslím, že býval hraničář... a vlastně jsme oba pocházeli z prostých poměrů a co jsme dokázali. Byla jsem na nás oba hrdá. A jak se asi museli cítit rodiče? Ty museli pýchou pukat a vlastně celá vesnice. Další strážný mě odvedl až do komnat snoubenců. Když jsem mohla vejít pokývnu strážnému a vejdu. Moje budoucí švagrová byla už v tak pokročilém stádiu těhotenství, že musela ležet. Odhadovala jsem, že by klidně mohla začít rodit každou minutu. Usmála jsem se na ní a přispěchám k ní. „Leono. Drahoušku nenamáhej se. Klidně můžeš zůstat ležet.“ Namítnu a posadím se k ní na kraj postele. Ale už seděla i když ji viditelně chytala záda. Objala jsem ji. „To ráda slyším. Taková aktivita znamená, že bude pořádně silné.“ Dotkla jsem se jejího zakulaceného bříška. „Ráda tě vidím. Mám teď trochu volna... takže jsem si řekla, že přijdu na návštěvu.“ Zadívám se na ní. „Nechceš odpomoct od těch zad? Jsem přece jen léčitelka. Je to neškodné. Na den možná dva by ti to mohlo pomoci.“ Navrhnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdyby tě to neobtěžovalo," přikývne tvá švagrová a otočí se, abys jí mohla vyléčit záda. "Je to.. lepší," ocení to uznale, poděkuje ti a protáhne se. "Ale pořád se cítím mizerně..." Pousměje se. "Kdybych se tolik nebála porodu, chtěla bych už, aby to děťátko konečně ráčilo ze mě vylézt." Sáhne po zvonku, který leží na jejím nočním stolku. "Dáš si něco k jídlu nebo k pití? Já v poslední době jím jenom zelí a čokoládu - dohromady - ale ty máš určitě lepší chutě," pousměje se. Když odpovíš, zeptá se: "A jak se máš ty? Co Nyos? Jarr mi povídal..," mrkne na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usmála jsem se. „Samozřejmě, že ne.“ Ujistím ji, když se přetočila na bok, položila jsem ji ruce na záda a vyléčila ji bolavá záda. Většinou šlo jen o namožené svaly, kvůli tomu, že nebyli zvyklé nést takovou váhu. „Ráda pomůžu.“ Řeknu, když se ji ulevilo a zase ruce odtáhnu. „Tomu věřím Leono. Ale ještě to chvíli vydrž. Podle mého odhadu, by jsi mohla začít rodit kdykoliv. Myslím, že tak... přibližně do týdne by to mohlo přijít.“ Usměji se chlácholivě. „Když tak zmiňuješ porod... máš tu někde poblíž připravené porodní báby, že?“ ujišťuji se. Natáhla se po zvonku, podala jsem ji ho. „Zelí a čokoládu? To je... zajímavá kombinace. Ale když ti to chutná.“ Zašklebím se. „Dala bych si čaj.“ Přikývnu. Pak se mě najednou zeptá na to, jak se to se mnou a Nyosem. Začervenám se, ale zasměji se. „Mám se skvěle. S Nyosem.... je to úžasné. Už nějakou dobu žijeme spolu. Tedy... ne že by se ke mě nastěhoval oficiálně. Má u mě nějaké věci a tráví u mě většinu času, ale není nastěhovaný.“ Zamyslím se. „I když tedy nevím jak to uděláme až jednou budeme spolu žít oficiálně. On má taky svou věž.“ Zavrtím hlavou. „Ale to odbíhám. S Nyosem se milujeme. Je naprosto úžasný. Jsem přesvědčená o tom, že je to ten pravý Leono. Nedokázala bych si vůbec představit, že bych byla bez něj.“ Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, chutná," pousměje se snoubenka tvého bratra. "V těhotenství mi chutnají takové kombinace, ze kterých ostatní lidi šílí." Zazvoní zvonkem a po chvilce vejde sloužící. Lea ti objedná čaj. "Jo, neboj. Mám tady profesionální léčitele i porodní báby. Každý den se na mně chodí dívat jeden mág, Jarredův kamarád," uklidní tě Leona. "Původně říkal, že by poprosil tebe, ale že jsi v radě, tak tě nechtěl otravovat. Říkal, že Rada má teď svých starostí dost." Pak s úsměvem poslouchá, jak o Nyosovi mluvíš. "No tak jestli máte oba svou věž, tak to může být docela problém. Co si třeba postavit nějakou společnou a obě staré například pronajímat mladším mágům, kteří na svou nemají?" navrhne ti. "Tak to ráda slyším. Jarr říkal, že Nyos byl v dětství pěkné kvítko, ale teď v poslední době je to dobrý chlap. Když se milujete, není co řešit? kdy plánujete svatbu?" zazubí se. Ostatně ale, tu samou otázku bys mohla položit ty jí. Jsou s Jarredem zasnoubeni už docela dlouho. před porodem to ale určitě nebude... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ujistí mě, že má nejlepší péči a že se na ní chodí dívat i mág. To mě uklidnilo. „Ah to ano. Ale nemyslím si, že by byl problém chodit tě kontrolovat. Ale to nevadí.“ Zavrtím hlavou. „Hlavní je, že je o vás dva postaráno.“ Usměji se. Navrhla řešení ohledně věží, zamyslela jsem se nad tím. „To by nebyl špatný nápad. Díky. Promyslím to.“ Pak se zasměji, když začne mluvit o naší svatbě. „To je příliš brzy. Vyznali jsme si vzájemnou lásku teprve včera. A já nespěchám. Hlavně chci, abychom byli spolu. Vezmeme se... no... až se na to Nyos bude cítit. Nechci ho do ničeho tlačit.“ Zavrtím hlavou. „Jediné co jsme zatím trochu do budoucna plánovali je společná dovolená, kdy bychom trochu cestovali.“ Usměji se. „A co ty a Jarred? Kdy si řeknete své ano? Někdy brzy po porodu?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Morunt se trošku ošije ohledně toho, jak jsme pochopil jeho slova. Dám mu prostor a tentokrát to více rozvede, leč nabízené možnosti nejsou použitelné. To vše podtrhne můj smutný povzdech. Nic, nic nemůžu udělat pro Orisovu záchranu. „Tvá slova jsou zajímavá můj služebníku, leč nenalézám v nich to, co chci. Nezatěžuj mě tedy slovy, která jsou mi k ničemu.“ utrhnu se na Moruntuna. „Si snad myslíš, že jsem tak velký blázen, abych upřel svou mysl na Věž Vysoké magie nebo horu Aldonn-plo s tím co mám? Pokud si chtěl vůdce blázna, tak jsis nevybral dobře.“ Nevím proč mě Moruntunova slova tak rozhněvala a podráždila. Už jsem Orise jednou ztratil, proč se tedy rozčiluji? Stejně jako předtím, i teď nezmůžu zhola nic. „Ohledně zbývajících možností, tak vřele pochybuji, že nám nějaký skřetí král pomůže.....“ Udivím se sám nad sebou. Nikdy bych neřekl, že bych se spřáhl se skřetem. Mění se snad mé vědomí? Kam až budu ochoten zajít?! „....K elfům a trpaslíkům není snad zapotřebí cokoliv zmiňovat. Samaritský oceán je poněkud velký, nemyslíš? Navíc jaké kouzlo či bylina ti zaručí dlouhodobé dýchání pod vodou, aby dotyčný měl moře času pro hledání?“ Mávnu nad tím rukou. Dál poslouchám svého prvního služebníka a jeho další slova jsou tentokrát přívětivější. Aspoň něco pozitivního. „Nikdy bych si nemyslel, že budeme muset chránit Říši před nepřáteli, aby se sama zničila zevnitř. Není to paradox Moruntune?“ musím se tomu zasmát. Kdo by si pomyslel, že je to uvnitř Říše tak špatné? Jak to, že jsem si toho nevšiml? Byl jsem slepý? „Než přijde naše šance, tak musíme být obezřetní. Pokud tohle víme my, jistě to ví i naši nepřátelé. Otázkou tedy je: Jaký mají plán?“ Přijde mi, že nemůžu dýchat. „Pokud nemáš ještě něco na srdci Moruntune, rád bych si odpočinul. Hledět do budoucna je jaksi zmáhající.“ Uvědomím si, že služebník netuší, o čem to mluvím. Ze záhadného důvodu mě to potěší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Tak fajn,“ usměje se Leona. „Společná dovolená je dobrý nápad, ještě více se o sobě dozvíte a blíže vás to spojí.“ Pak pokrčí rameny a zavrtí hlavou. „Nevím, jak na tom po porodu budu. Vím sice, že mágové umí tělo ženy vyléčit tak, jako by nikdy nerodila, takže hned po porodu můžu vyskočit, ale přeci jen mám trochu strach.“ Promne si břicho, jako by ji dítě koplo. „Zase zlobí..,“ zasyčí, ale pak se vrátí k původnímu tématu. „Jsme zasnoubení už půl roku, ale myslím, že nám ta svatba ještě chvíli potrvá. Jarred je teď navíc pořád pryč,“ postěžuje si. „Má samé schůze velení a podobně. Nevídám ho o moc víc, než když byl v Gurchulu. Navíc teď, když už není pod Guršským sluncem, začíná zase blednout. Tak doufám, že mu i nezmizí ty kostky na břiše,“ zasměje se Leona. „Hm... Pro Nyose asi není zrovna lehké opustit věž, kterou si vybudoval.. Proto jak jsem říkala, bylo by fér, kdybyste si postavili jinou. Každý by tam přidal ty prvky, co chce, a nemusel by se cítit nijak omezený vlastně cizí věží. Věřím, že jako Členové Rady, soukromá léčitelka a jeden z vrchních velitelů Sborů na novou věž budou mít.“ Ve skutečnosti ti lékařská praxe kvůli tvé dobrosrdečnosti vydělává maximálně vajíčka, chleba a sklenice čerstvého medu, živí tě dost členství v Nestálé radě. Až ti skončí funkční období, asi budeš muset vážně začít vybírat peníze... Nicméně ani peníze z nestálé Rady ti na věž stačit nebudou, ale při troše spoření bys za nějakou dobu věž postavit mohla. Do financí Nyosovi nevidíš, ale máš pocit, že on si novou věž dovolit může. „A uvažovala jsi, že bys chvíli bydlela ty u Nyose?“ zeptá se tě Leona. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To ano. Jen škoda, že mi nemůže říkat o své práci. Tajní se moc svěřovat nemůžou.“ Pokrčím rameny. Vzala jsem ji za ruku. „Jen se neboj. Všechno dobře dopadne... ale nebudu ti lhát. Porod je asi to nejbolestivější co v životě zažiješ. Ale stojí to za to. Nakonec... kdyby ne, tak by si ženy nepořizovali další.“ Zasměji se. Postěžuje se mi. Chápu to. Jarred ji chybí a navíc v tomhle období, kdy je porod na spadnutí. Ji schází ještě víc. „Tomu rozumím. A jako správná partnerka ho podporuješ a nestěžuješ si.“ Chlácholivě se usměji. „I když ti to vadí.“ Zavrtím hlavou a pak se zasměji. „Toho bych se nebála. Ale pokud by začal kynout. Řekni mu, že tě přestává přitahovat... pak jen budeš zírat, jak si mákne.“ Vtipkovala jsem. Leona se znovu vrátila k tématu věží. Přikývnu a pak si odkašlu. „No.... po pravdě... spíš žiju z platu Členky Rady. Většina mých pacientů jsou chudí a nemůžou si dovolit platit penězi. Tak mi dávají co můžou. Většinou jídlo.“ Pokrčím rameny. Nestyděla jsem se za to. To ne. Ale bylo mi blbé přiznat, že bez dotace od Rady bych byla v háji. Pak navrhla abych nějakou dobu bydlela u Nyose. „Neuvažovala... zatím. Ale teď to stejně není možné. Temní na Nyose vypsali odměnu a tak se tak nějak i u mě skrývá. Ale proberu to s ním. Až se to uklidní co by chtěl.“ Usměji se na ní. Znovu ji pohladím po břiše. „Už víte jaké dostane jméno?“ zajímala jsem se. Jistě měli připravené jméno jak pro holku tak pro kluka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Pochybuji, že se u tebe schovává. Sídlo tak vysokého Tajného temní jen tak nenajdou... a i kdyby jo, těžko se k němu dostanou. Je s tebou, protože s tebou chce být,“ řekne Leona. A znovu tak dokáže, že se v problematice mágů obstojně vyzná. Její otec je přeci jen v Otevřené radě, kde se to mágy jen hemží. „No, když to bude holčička, tak se bude jmenovat Melanie, po mé matce. Když to bude kluk, chtěla jsem Paula, po Ja.. po vašem otci, ale Jarred nechtěl Tak jsme vymysleli jméno Matthew,“ odpoví ti Leona ohledně jmen. Pak se ozve zaklepání a vstoupí sluha s čajem. // Můžeš už to přesunout až k večeru, jak se vrátíš k večeru. Leona tě pozvala na oběd do své jídelny. Jídlo nechám taky na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu se usměji. Já to samozřejmě věděla, že chce být se mnou a ne že se jen u mě schovává. Ale je pravda, že to, že má před Temnými věž zabezpečenou, aby ji jen tak nenašli... to mě nenapadlo. „Máš pravdu.“ Souhlasím. Trochu mě překvapí, že Jarred nechtěl syna pojmenovat po našem tátovi. Myslím, že táta by byl rád. Ale možná, že se mu to jméno prostě jen nelíbilo. „To jsou moc hezká jména.“ Zůstala jsem s Leonou nakonec celý den, bylo příjemné si s ní povídat. Slyšet co všechno plánuje až se to malé narodí, co ho nebo ji naučí. Teď aby to vyšlo. Ne všechno co si člověk u dětí naplánuje vyjde. Pozvala mě na oběd do své jídelny. Normálně by asi jedla v posteli, ale teď když ji nechytali záda bylo pro ní snadnější se pohybovat. Byl to příjemně ztrávený den i když mě trochu mrzelo, že jsem Jarreda nezastihla. Ale vím, že když je toho moc je člověk rád, že má čas se vyspat. K večeru jsem se rozloučila, musela jsem se vrátit domů, abych stihla udělat večeři. Slíbila jsem Leoně, že se zase brzy zastavím. Vyšla jsem ven a přemístila se domů. První jsem se zašla opláchnout a převlékla se do obyčejných domácích šatů a šla do kuchyně. Pustila jsem se do přípravy tuňákového koláče a k tomu zapečené chleby se slaninou, vejcem a sýrem. Těch vajec jsem měla opravdu hodně a potřebovala jsem je spotřebovat. K tomu jsem vymačkala čerstvý, pomerančový džus. Navíc budu vonět po pomerančích. Když jsem dokončovala večeři, čekala jsem že se Nyos každou chvíli objeví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skutečně se po chvilce otevřou dveře do věže a ozvou se kroky. Nicméně dvojí. Vyjdeš z kuchyně do obýváků a na schodech už se objeví Nyos a další mág. Mág je oblečený v temně černém hávu, jako jeden z temných, ale vzhledem k tomu, že přišel s Nyosem, bude spíš Tajný bez nasazené masky. Cítíš, že má docela velkou moc, nicméně nižší, než máš ty. Vypadá tak na dvacet tři, je mu možná kolem čtyřiceti. Má krátké blond vlasy a jasně modré oči, rysy árijského typu. Nyos je obutý v černých teniskách a oblečený v temně černých podhávových kalhotách a tunice. Jeho černý háv má kolem krku druhý mág. Na levé ruce má Nyos vykasaný rukáv tuniky a celé předloktí má obvázané bílým obvazem. Když se na tebe druhý mág usměje, na vteřinu uvažuješ, jak se dostal dovnitř. Ale rychle si uvědomíš, že pokud přišel s Nyosem, který je tady na domácím režimu, nevidí v tom věž problém. Bez něj se tu ale bez nastavení na ovládacím krystalu nedostane. „Dobrý den,“ pozdraví tě mág zdvořilým tónem. „Já jsem Henry Galmen, léčitel Tajných sborů.“ Ukáže na Nyosovu ruku a ty se s Nyosem samotným střetneš pohledem. Ten pokrčí rameny a zazubí se. „Velitele Itaru dnes na předloktí zranilo Puxvelovo kouzlo*, které přešlo přes jeho tvrdý štít. Za normálních okolností bych za velitelem chodil každý den a měnil mu obvazy, ale jste prý dobrá léčitelka, takže to nechám na vás, pokud nemáte námitek..?“ Vyčká na tvou odpověď. // *Puxvelovo kouzlo – Puxvel byl velmi mocný temný mág, který před dvěma sty lety terorizoval obyvatelstvo Narnostu. Vymyslel kouzlo černé magie, které dnes ovládá jen málokterý temný mág. Na první pohled se tváří jako obyčejné omračovací zaklínadlo, ale proniká tvrdým štítem a má závažnější účinky. Nezkušené mágy obvykle trefí do hrudníku, který jim otevře a nechá vyhřeznout vnitřní orgány. Zkušení a mocní mágové, jako je Nyos, obvykle stačí kouzlo ještě po průniku štítem druhou rukou srazit stranou. Občas se ale stane to, co Nyosovi, a to to, že si kouzlo srazí na vlastní ruku. Málokdy se tomu dá zabránit, to kouzlo je dost nepředvídatelné. Způsobuje rozevření kůže a masívní krvácení. A ne jednou. Může to trvat i celý týden. Rána se nepravidelně rozevírá a krvácí, někdy třeba dva dny ne, jindy co pět minut. Rána se zhojí u někoho za dva dny, u někoho za čtrnáct dní. A občas začne rána krvácet i za měsíc, když už byla považována dávno za vyléčenou. Po začátku krvácení se musí rozvázat obvazy, rychle použít léčivé kouzlo a dát nové obvazy – ty jsou taková pojistka, že do té doby pacient nevykrvácí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když uslyším kroky uklidním se, ale pak si uvědomím, že slyším dvoje kroky. Chopím se utěrky, utřu si ruce a vyjdu ven z kuchyně. Zadívám se na Nyose a pak zvědavě na druhého muže. Přivedl si návštěvu? Mohl mě varovat, abych uvařila pro tři. Ale pak si všimnu obvázané ruky a zatvářím se znepokojeně. „Dobrý den.“ Pozdravím a jdu k nim. Muž co byl s Nyosem se představil a řekl, že je léčitel, zatvářím se ještě víc znepokojeně. Galmen mi vysvětlil co se stalo. Zamračím se, když mi řekne co to bylo za kouzlo.To bylo pěkně nebezpečné. Udělá se mi zle z představy jak málo stačilo k tomu, aby Nyos umřel. Jenže... nemohla jsem nic říci. Věděla jsem, že má nebezpečnou práci a že se budu klepat jestli se vrátí domů živý. Vydechnu. „Ano. Jen se nebojte. Já se o něj postarám.“ Ujistím ho. „Děkuji, že jste se o něj postaral. Nechte to na mě.“ Ujistím ho. Počkám až odejde a pak přijdu blíž k Nyosovi. „Ty můj chudáčku.“ Pohladím ho po tváři. „Pojď. Podívám se ti na to a pak se najíme.“ Otočím se a dojdu pro lékárničku, abych vzala nové obvazy. „Jak dlouho se máš léčit?“ zeptám se. „Nemůžeš pracovat, když máš tuhle samovolně krvácející ránu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Nyose pohladíš po tváři a polituješ ho, zvedne ruku stejným stylem, jako pes drží zraněnou packu, a zakňučí. Pak se zasměje a a posadí se na sedačku, zraněnou levou ruku položí na konferenční stolek. Ty mezitím dojdeš pro obvazy. Když se ho zeptáš, jak dlouho se má léčit, pokrčí rameny. „Ty jsi léčitel. Když jsem se o tom Puněco kouzle učili, asi jsem zrovna s Irtorem házel po holkách papírové kuličky.“ Pak se zamračením zavrtí hlavou. „Pochybuji, že by mě starý nechal jen tak hnípat. Pořád mi vtlouká do hlavy, že se nemám opovážit nechat se zabít, protože jsem nenahraditelný,“ zazubí se Nyos. „V souladu s touto filosofií mě nepošle do akce, ale přípravu strategií a plánů na mě asi nechá. Velet do pole ale nepůjdu a v kanclu být zavřený nechci, takže budu pracovat z domu, pokud ti tu nebudu překážet,“ usměje se na tebe. Pak mu rozvážeš obvazy. Rána je teď momentálně v klidu, Nyosovo levé předloktí je červené, ale nemá žádné stopy po zranění, ani mírně napuchlé není. Každý léčitel, nebo skoro každý, by paži natřel zklidňující emulzí a poslal pacienta domů. Takhle načervenalé jsou totiž paže mágů vždy, když delší dobu vysílají velmi mocná kouzla. U Nyose je však to zarudnutí způsobeno nejenom tím, ale i oním zákeřným kouzlem. A přesně tato nenápadnost a nepředvídatelnost je nejhorší zákeřnost kouzla. Že pronikne štítem, ještě zas tak zákeřné není, to už pár temných kouzel dokáže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, když mi předvede pejska. Pak zvážním. „To je to Nyosi. Tohle kouzlo je zákeřné. Klidně může být měsíc klid a najednou se otevře. Takže podle mě, aby byla opravdu jistota... dva měsíce.“ Vzdychnu. „V noci to bude potíž. Jestli se ti otevře zatím co budeme spát.“ Kousnu se do rtu a začnu mu sundavat obvaz. „Samozřejmě, že nebudeš. Ale kdo tě pohlídá, když nebudu doma?“ dělala jsem si starosti. Prohlížela jsem si zarudlou kůži. Teď byla v klidu, ale to bylo jen zdání. Kdykoliv se mohla otevřít. Zaváhala jsem mu ji novým obvazem. „Tak... nech si ruku pořád odkrytou, abychom si všimli, že to začíná krvácet. I když myslím, že to ucítíš... ale pro jistotu.“ Políbila jsem ho do dlaně. „Tak se pojď najíst.“ Pobídnu ho a jdeme do jídelny. Začnu prostírat. „Byla jsem dnes za Leonou. Její porod je na spadnutí. Byla jsem tam celý den a co chvíli jsem se obávala, že začne rodit. Chápu, že Jarred má práci. Důležitou práci, ale myslím, že je teď důležitější, aby byl u své ženy. Tedy... snoubenky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Dva měsíce?!“ vyhrne Nyos překvapeně. Je vidět, že čekal maximálně dva týdny. Promne si spánky a pak na tebe se zoufalým výrazem pohlédne. „Zabij mě,“ hlesne. Je ti to jasné. Nyos absolutně není ten typ, co dokáže dva měsíce sedět doma na zadku. Pak se ale zasměje. „Klid, Anett, není mi pět, umím se o sebe postarat. Bebí už jsem měl plno. A tady tuto ránu jsem si taky sám ovázal, než jsem vyhledal léčitele,“ uklidňuje tě s úsměvem. Potom přikývne a vyhrne si i druhý rukáv tuniky, aby jen s jedním vyhrnutým nevypadal divně. Vydáte se do kuchyně, sednete si ke stolu a pustíte se do večeře, kterou jsi připravila. Nyos poslouchá, co mu říkáš. Pokrčí rameny. „To je někdy těžko... Jarred má v Rytířstvu teď už velmi vysokou pozici. Dá se říct, že má stejnou pozici, jakou mám já u Sborů. Takže vím, co to je. Byl několik let pod pražícím sluncem v Guršské říši, než se dostal takhle nahoru. A teď o to místo přijít nechce. To je osobní hledisko, ale co se rodiny týče.. Jak znám Jarreda, tak se bojí o svou funkci spíš kvůli Leoně a dítěti. Ta vila musela stát majlant, takže naspořeno moc nemá...“ Rozžvýká a polkne sousto. „Má jen dvě možnosti. Pokud zjistí, že ho velení za žádnou cenu nechce ztratit, může si diktovat podmínky, jako to třeba dělám já,“ zazubí se. „Ale pokud mu jeho velitelé jasně dají najevo, že je nahraditelný, bude muset skákat tak, jak oni pískají. A pokud musí být ve Vingaardu a nepustí ho domů...“ Dojíte jídlo a jdete ho uklidit do dřezu. „Bylo to moc dobré, miláčku, jako vždy,“ zazubí se Nyos a něžně tě políbí. Pak začneš nádobí umývat a on ti jako většinou začne pomáhat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „No dobře... měsíc. Ale pak by bylo stejně nejlepší, aby jsi měl po ruce dobrého léčitele. Byl tu i případ kdy se po měsíci rána znovu otevřela. Proto tak dlouho.“ Usměji se a pohladím ho po tváři, abych ho uchlácholila. Vzdychnu. „Vždyť já vím. Nerada vidím, že jsi zraněný. Navíc tohle není žádné obyčejné zranění.“ Pokrčím rameny. Pak jsme si sedli k jídlu a Nyos mi řekl, jak to vidí on. Zamračím se a přikývnu. „Chudák Jarred. Nenapadlo mě, že by to mohlo být až takhle vážné.“ Zavrtím hlavou. Když jsme dojedli, šli jsme uklidit nádobí. Usměji se na něj, když jídlo pochválí a řekne mi miláčku. „Není zač.“ Když jsem začala umývat nádobí, zaváhala jsem, než jsem mu podala talíř na utření. Myslela jsem na jeho ruku, ale pak jsem si řekla, že držet talíř mu neublíží. „Taky jsem s Leonou mluvila o nás. Jarred se zmínil.“ Začnu mluvit. „Říkala jsem ji, že jsi teď u mě.“ Podívám se na něj. „Navrhla, abychom si postavili společnou věž. Aby to už nebylo tak, že... moje věž a tvoje věž, ale aby to byla naše věž.“ Zasměji se, protože to znělo trochu divně. „A prej, že naše věže bychom pak mohli pronajmout.“ Usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Většinou mám po ruce tebe,“ zasměje se Nyos na tvou větu o dobrém léčiteli. Pak pokývne. „Jo, neboj, na bojišti jich taky pár je.“ Když zaváháš, než mu podáš talíř, protočí oči a vytrhne ti jej z ruky. Toto kouzlo Nyose nijak neomezuje, nijak nezeslabuje jeho sílu ani moc, ale ty máš přesto nutkání tu ruku chránit, i když chápeš, že je to blbost. Rána se otevře kdykoliv bude chtít a jemné nebo tvrdé zacházení na tom nemají vliv. „Společnou věž?“ zeptá se Nyos, zatímco utírá druhý talíř, a přemýšlí. „To je hodně dobrý nápad. Někde u vody, kdyby to bylo možné. Bez ranního opalování se necítím dobře,“ přikývne nakonec s úsměvem a mimoděk si přejede prsty po dohněda opálené tváři. Uvědomuješ si, že vedle něj vypadáš jako bledule. Když dokončíte umývání a úklid nádobí a ty uklidíš i suroviny, ze kterých jsi vařila, přistoupí Nyos velmi blízko k tobě. „Anett, ohledně té ruky si nedělej žádné starosti. Umím si to zavázat a vyhledat pomoc, i když nebudeš doma. Vůbec nijak mě to neomezuje,“ řekne ti tiše, a aby ti svá poslední slova i dokázal, přitáhne si tě k sobě a znova tě vášnivě políbí. Ruka neruka, už jsi nažhavená dost. Jsi přitisknuta ke kuchyňské lince .. kuchyňské lince?! .. a Nyos nepřerušuje polibek. Jeho ruce nahmatají tvá prsa a začnou je masírovat přes oblečení. Vášeň ti připomene, že váš vztah je teprve v začátcích a před sebou máte ještě dlouhou cestu plnou příjemností. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nápad se společnou věží se mu líbil. Nakonec už spolu stejně bydlíme. A takhle by bylo dost místa na věci nás obou. „Myslíš u moře? Nebo jezera?“ zajímám se a taky se usmívám. Dokončili jsme nádobí, když ke mě Nyos přistoupil. V poslední době to dělá často, tedy po umytí nádobí. Zadívám se mu do očí, chtěla jsem mu říci, že to vím, že jen mám prostě tendence ho ochraňovat. Ale on se rozhodl mi to dokázat, obejme mě a políbí. Vydechnu a chytnu se ho kolem pasu. Ucítila jsem, jak mě do zad tlačí kuchyňská linka. Zvláštní, že stačilo tak málo k tomu, aby mě úplně rozžhavil. Když se mě začal dotýkat přes oblečení, zachvěla jsem se a zavzdychala. Rukama jsem mu vklouzla pod oblečení na zádech a začala ho hladit. No... rozhodně dokazoval, že ho to zranění nijak neomezuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Moře. Jezero je.. jen chabá nahrážka moře,“ odpoví s pousmáním Nyos. Pak už tě ale tiskne ke kuchyňské lince a líbá. Domácí oblečení, které sis oblékal sotva před hodinou, na tobě dnes tedy moc dlouho nevydrží. Košile je rozepnutá v mžiku a okamžitě ti po ramenech sklouzne dolů na zem. Pak ti Nyos rychle stáhne dolů i sukni a nechá tě pouze v kalhotkách. Pokud začneš svlékat ty jej, nechá si sundat pouze černou tuniku. Jinak zůstane oblečený a u černé košile si vykasá rukávy. „Pojď,“ vybídne tě s úsměvem, chytne tě za ruku a dovede tě do obýváku. Jemně tě položí na pohovku, břichem dolů, záda nahoru. Pak si klekne obkročmo nad tebe a začne tě něžně masírovat. Nejprve krk a ramena, potom i záda. Nijak nespěchá, ale dává si na masáži záležet. Přestože tato masáž nemá příliš sexuální podtón, mimo to, že tě skvěle uvolňuje, tě nažhavil ještě více. Že tě předtím skoro úplně vysvléknul je i proto, že se nahá kůže masíruje lépe, než oblečená. „Tak si říkám..,“ řekne najednou Nyos, když ti rozmasírovává nějaký hrbolek nad kostrčí, „že teď, když mám tu zdravotní dovolenou, můžeme si trochu zacestovat. Pokud nebudeš mít práci, můžu tě někam vzít. Třeba na týden,“ navrhne ti. „Po Clarkově svatbě, samozřejmě,“ dodá potom ještě rychle, jako by si na ni najednou vzpomněl. Potom masáž dokončí, nakloní se a otočí hlavu a natáhne krk, aby tě mohl dlouze políbit. Další akce už nechá na tobě. Můžeš vychladnout, nebo si to nažhavení vybít. Předně mu ale musíš odpovědět. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vysvlékl mě, chtěla jsem i jeho, ale nedovolil mi to. Místo toho mě vzal za ruku a odvedl do obýváku. Chtěl po mě ať se položím na břicho. Napadlo mě, že si snad chce vyzkoušet nějakou novou polohu, ale nic takového se nedělo. Místo toho mě začal masírovat. Položila jsem si hlavu na paže a dívala se na něj koutkem oka. Znovu nadhodil tu myšlenku s cestováním. Teď, když měl čas, bychom se mohli jet někam podívat. „Hmmm...“ Zabručím spokojeně, když mě pak políbí. Posadila jsem se a přitulila se k němu, to že jsem byla prakticky nahá mi nijak nevadilo. „To zní jako skvělý nápad. Sice tu mám ordinaci, ale můžu si domluvit záskok.“ Souhlasím, posadím se mu na klín a obejmu kolem krku. „Kam by jsi chtěl?“ zajímám se. „Možností je spousta.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se mu posadíš na klín a dáš mu ruce kolem krku, přitiskne si tě k sobě a opře tvou hlavu o své rameno. Pak rameny jemně pokrčí, aby tě do hlavy nepraštil. „To ještě nevím. Nejdříve jsem chtěl souhlas,“ zářivě se Nyos usměje a nakloní hlavu, aby se svými rty otřel o tvé. Pak zauvažuje. „To ano, možností je spousta. Elfie je nejhezčí země, co znám. Můžeme začít tam a procestovat ji,“ navrhne. „A někdy jindy zas procestujeme jinou zemi. Máme spoustu času,“ zavrní a políbí tě. Potom zničehonic ucítíš, jak se tě jeho ruka jemně dotkla v rozkroku a začala tě přes látku kalhotek hladit a masírovat přímo tam, kde to nejvíce zabírá. Jazykem ti lehce olízne levou bradavku. „Nebo kam bys chtěla první jet ty?“ zeptá se s úsměvem. Jeho nenechavé prsty pomalinku zajíždějí přes látku do tebe, ale jen tak hluboko, jak jim to tvé kalhotky dovolí. Vzdychneš a zakroutíš sebou. Nedá se takhle ovšem moc uvažovat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mě začal rozptylovat. Dech se mi zrychlil a logické uvažování odplouvalo někam do neznáma. Zavzdychla jsem a pak potřásla hlavou. „Jak mám... s tebou mluvit, když... ah... tohle děláš?“ zaprotestuji. „Elfie zní dobře. Půjdeme tam a příště vyberu místo já.“ Vychrlím ze sebe rychle dřív než zapomenu co jsem chtěla. Řekla bych, že jsme byli domluveni a tak už nebylo potřeba další slova. Začala jsem ho svlékat, tentokrát jsem se neobtěžovala chodit do ložnice. Milování na pohovce, bylo trochu stísněné, ale nevadilo to. Výsledek byl však stejně uspokojivý jako kdekoliv jinde. Unavená, zpocená, ale spokojená jsem ležela na Nyosovi a odpočívala. Ležela jsem tak, abych mu neztěžovala dýchání, ne že bych byla moc těžká, ale stačí zatlačit na jedno místo a už je to nepříjemné. Nyos mi rozhodně dokázal, že zranění ho neomezuje. A dosáhl toho, čeho chtěl. Už jsem si nedělala takové starosti. Pak se tiše zasměji. „Možná bychom si měli najít nějakou tajnou pláž, kde postavíme věž. Aby nám tam netrajdali lidé a mi mohli nazí dovádět ve vlnách. Nemám ráda neopálené okraje.“ Zavtipkuji. Zavrtím se a vzhlédnu k němu. „Tak si říkám... že si nedokážu představit být bez tebe. Kdyby jsi tenkrát neprojevil o mě zájem.... nikdy bychom asi nebyli spolu. Nebo kdyby jsi hned věděl, že mám známost ani by jsi se o to nepokusil... nedokážu si to vůbec představit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to už můžeme rovnou stavět na podobném útesu, jako mám já," usměje se Nyos a prohrábne ti vlasy. Pak se trochu posune, když mu zatlačíš na břicho. "Na osamělém útesu se skvěle plave i opaluje a nikdo tě nevidí. Já taky nemám rád neúplné opálení," dodá. Podíváš se na něj. Teď, když je úplně nahý, je skvěle vidět, že je opravdu stejně opálený úplně na celém těle. Pak se tiše zasměje a dá ti pusu na čelo. "Nemysli na to, co by kdyby..," pronese s pousmáním. "Potkali jsme se, seznámili. Já byl opatrný, protože jsem si nebyl jistý, jestli někoho máš. Pak jsem se dozvěděl, že máš Shinxiho.. ale nezdála ses jím být nadšená, tak jsem to nevzdal." Zavrtí hlavou a povzdechne si. "Upřímně ti musím říct, že jsem moc rád, že z tebe teď není princezna Morového bratrstva," přizná se s úšklebkem. Pak ti zlehýnka prsty přejede po zádech, zašimrá tě to a chloupky se ti zježí. "Těším se na Clarkovu svatbu. Přijede celá rodina, některé lidi jsem neviděl léta. Třeba bratrance Andrewa..," zamyslí se Nyos a při pomyšlení na nadcházející událost se šťastně zazubí. Bratranec Andrew je o deset let starší než Nyos, občas ti o něm vyprávěl. Má ho velmi rád, vždy se o Clarka a o něj staral a hrál si s nimi. A hlavně, z velké části to byl on, kdo se postaral, aby se z hraničářského chlapce stal mladý mág. Andrew je mág dobrodruh. Cestuje se skupinami hledačů pokladů a podobně. "A taky se strašně těším na Natty," řekne úplně natěšeným tónem. Jestli je někdo, na koho bys měla ohledně Nyosovy lásky žárlit, pak je to právě Natalie, Nyosova desetiletá sestra. Vždy o ní nadšeně a hrdě mluví. Teď ji neviděl alespoň půl roku, protože studovala první ročník na Akademii magie. Povzdechne si a znova tě pohladí po zádech. Chvíli ležíte tiše, než se ozve magicky zesílené zaklepání na dveře. Oba zvednete hlavy a rozhlédnete se. Jste úplně nazí. Tvé oblečení leží v kuchyni, Nyosovo oblečení se válí všude kolem, stejně jako polštáře z pohovky. Konferenčí stolek je odsunutý úplně stranou. Šmejdil se před vámi raději někam schoval. Podíváte se s Nyosem na sebe a pak ke dveřím. A zaklepání se ozve znova. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To je pravda... hm... a co místo stavění nové věže přestavět tu tvojí? Nakonec je na dobrém místě.“ Shlédnu dolů a prohlédnu si ho. Vážně je rovnoměrně opálený. Představila jsem si ho, jak se před svou věží sluní jen tak bez ničeho. Pousměji se a pohladím ho po hrudi. „No jo...“ Ani vzpomínka na Shinxiho mě neroztrpčila. Pobaveně si odfrknu. „To by se nestalo ani, kdybych s ním pořád byla. Temní mi jsou odporní. Nic by mě nepřinutilo změnit své přesvědčení a to, že Temní jsou zlo.“ Zachvěji se, když mě polechtá na zádech a rozkošnicky se víc přitulím. Začne mluvit o veselejších věcech. O Clarkově svatbě. „Je to taky dobrá příležitost představit mě rodině.“ Mrknu na něj s úsměvem. „Už se těším až je poznám.“ Trhnu sebou, když se ozve klepání. Zvednu hlavu a pak se zadívám na Nyose. „Proč musí vždycky otravovat, když jsem na vrcholu blaha?“ postěžuji si a se vzdychnutím se z něj svalím na zem a postavím se. „Hned!“ zavolám ke dveřím. „Otravo.“ Zamumlám nabručeně. Doběhnu si pro oblečení a rychle je na sebe hodím. Nechala jsem Nyose se oblékat a trochu jsem místo činu uklidila. Když jsem se pohledem ujistila, že je už Nyos oblečený jdu zjistit, kdo nás otravuje tentokrát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokrčí rameny. "Já rozhodně nemám nic proti tomu, když budeme bydlet v mé věži. Je to na útesu, daleko od čumilů, můžeme si tam plavat i se opalovat, navíc ty magické ochrany, co tam mám. Jakou přestavbu by sis představovala? Tanya navrhla původní půdorys, určitě ti pomůže i s dalšími návrhy." Řekne. "Temní jsou ti odporní?" zeptá se tě Nyos s tichým smíchem. "Mám dojem, že jsi říkala, že temní, kteří s tebou sedí v base, jdu ti sympatičtí," dobírá si tě s úsměvem. Pak se zašklebí: "Vzpomínáš si na Adara?" zeptá se tě a ze zad sjede hladícími a šimrající prsty na kříž. "Na toho slizkého temného? To byl teprve sympaťák." Když řekneš, že je to dobrá příležitost pro tvé představení rodině, a že se těšíš, až všechny poznáš, jen přikývne. Pak se ale ozve zaklepání. Na tvou řečnickou otázku Nyos pokrčí rameny a oba vyskočíte na nohy. Chvíli ti trvá, než v obýváku najdeš kalhotky, pak si je ale rychle natáhneš a spěcháš do kuchyně pro další oblečení. Hodíš ho na sebe a vrátíš se do obýváku. Nyos už je také kompletně oblečený, jenom jedno ponožka mu chybí. "Zlato, kam jsi mi hodila ponožku?" zeptá se, ale už ji našel pod jedním křeslem. Natáhne si ji na nohu, vklouzne do tenisek a pomůže ti trochu poklidit. Pak jdete otevřít. Za dveřmi stojí hned dva lidé. První z nich je Alex. Opálený, nedbale rozcuhaný a oblečený do temně černého hávu. Sněhově bílou šálu má přehozenou přes krk. Na pohledné tváři mírný úsměv. Vedle něj stojí Lohana, o dobrých několik hlav menší než on, štíhlá - pryč je její kyprá postava. Na tváři má upřímný úsměv. Vlasy má učesané do jednoho prostého copu a oblečená je v jednoduchém bílém hávu. "Ahoj," pozdraví vás oba dva víceméně současně. "Ne nepřišli jsme společně," vysvětlí vám Alex, když vidí vaše překvapené výrazy. "Jo, je to jen nádherná shoda. Já přišla za tebou, Anett, a velmistr Score přišel za Nyosem," přikývne Lohana a tiše se zasměje. "Půjčím si Nyose na zbytek noci, Anett," řekne Alex a zazubí se. "Doufám, že jsem ti nijak nepřekazil plány." Lohana do něj šťouchne loktem. Kdo ví, o čem se ti dva za dveřmi bavili. Nyos se na Alexe překvapeně podívá, ale pak se k tobě otočí, políbí tě na rozloučenou a jde. Oba se přemístí pryč. "Můžu dál?" zeptá se potom Lohana. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No... nebude trochu malá? Nakonec budeme tam dva a kam bych dala svoje věci? Nebo myslíš, že to tvoje věž pojme?“ zajímám se. Zasměji se, když mi vrátí to o sympatickém temném. „I když sympatický... kdyby jsi byl temný nic bych si s tebou rozhodně nezačala. Ale asi jsem podvědomě věděla, že jsi dobrák.“ Usměji se. Když mi připomene Adara, zachvěji se. „Fuj... ani mi ho nepřipomínej. Hnusák.“ Pak jsme se, ale starali o návštěvu. Za dveřmi stál Alex a Lohana. Překvapeně na ně koukám a než stačím něco říct, řeknou, že spolu nepřišli. Každý přišel za někým jiným. Alex za Nyosem a Lohana za mnou. „Oh... dobře.“ Pronesu, když Alex řekne, že si Nyose na zbytek noci odvede. „Ahoj. A dávej pozor na svoje zranění.“ Připomenu mu. Podívám se na Lohanu. „No... ano i ne... užívali jsme si s Nyosem vzájemnou blízkost a nic nedělání.“ Pousměji se. „Jistě. Pojď dál.“ Pustím ji dovnitř a zavřu dveře. „Dáš si něco?“ nabídnu ji. Když si o něco řekne zajdu do kuchyně, abych pití přinesla. Usadili jsme se v obýváku. „Tak... co tě sem přivádí?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se na tebe překvapeně podívá a pak se zasměje. "Věž mi navrhovala Tanya. Víš přece, jak vypadá ta její... Musel jsem se hodně snažit, abych nedostal podobného giganta," pousměje se. "I tak mám ale plno nepoužitých pokojů. Mám čtyři úplně zbytečné pokoje pro hosty, tři koupelny, pod zemí sklep a tělocvičnu, dva prázdné pokoje, které nazývám šatnami, abych nemusel říkat prázdný pokoj, půdu... Z jednoho pokoje jsem udělal dětský, když u mě Natalie často přespávala, když ještě nebyla na Akademii a já měl ty své celoměsíční volna po splnění mise," seznámí tě Nyos s objemem své věže. Je fakt, že když jsi byla uvnitř, tak obývák byl velký jako celé jedno tvé patro. A zvenku vypadala proti tvé věži tak trojnásobná. "Ne, děkuji," odmítne Lohana pohoštění, když spolu dojdete do obýváku. Lohana se posadí na pohovku, na které jste ještě před dvaceti minutami s Nyosem řádili. Bylo to vlastně úplně poprvé, kdy jste se milovali jinde, než ve tvé posteli. "Víš, jak jsem uvažovala o tom třídním srazu? No, šlo to rychleji, než jsem čekala. Mnohem rychleji. Svěřila jsem se Derekovi s Aldenem a ti to pak bleskově roznesli..," pousměje se. "Sraz je zítra v jednu hodinu odpoledne v sídle Marca de Grinta," řekne nakonec. Marco de Grint je jeden z vašich šlechtických spolužáků. Původně se měl sraz odehrát v sídle jiného šlechtice, ale nakonec z toho z nějakého důvodu sešlo. Ale diář se ti teď hezky zaplnil. Zítra sraz, pozítří svatba, pak dovolená s Nyosem... "Přijde nás dvacet dva, včetně Sida, plus doprovody, samozřejmě," řekne Lohana. Ve vaší třídě bylo dvacet osm žáků. "Dva nemohou přijít kvůli práci a zbytek.. nezvládl Zkoušku." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pokud šlo o věž nechali jsme rozhovor na později, protože nás vyrušili. Ale zdá se, že problém byl vyřešen. Ale taky jsem si uvědomila, že tahle věž byla dárek od Alexe. Hodně ho stála a teď bych ji měla opustit. Cítila jsem osten provinění. Lohana občerstvení odmítla a tak jsme si rovnou sedli. Přikývnu, když se zmíní o třídním srazu. „Už zítra?“ zeptám se překvapeně. To je hodně rychlé. „Tak výborně. To bude fajn. Nyos má teď volno. Zranili ho Puxvelovým kouzlem.“ Vysvětlím ji. „Hm... ještě, že to je na zítřek. Protože jindy bych pak neměla čas. Pozítří jdeme na svatbu Nyosova bratra a den na to odjíždíme na menší dovolenou. Pojedeme si prohlédnout Elfii.“ Usměji se. „Musím si jen najít záskok do ordinace.“ Řekne, že přijde dvacet dva spolužáků a zbytek je mrtvý. Trochu mě to vykolejí. Nikdy jsem jistě nevěděla kdo všechno to zvládl a kdo ne. Ale i přesný počet mnou trochu otřásl. A co teprve až na srazu zjistíme kdo všechno je mrtvý. Oklepu se. „Ráda všechny uvidím. Ale moc se mi nechce zjistit kdo všechno je pryč.“ Pronesu s povzdychnutím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Prohlídce Elfie říkáš malá dovolená?" vytřeští Lohana oči a zavrtí hlavou. "No jo, nejvyšší mágové." Pousměje se a mrkne na tebe. "Jestli já se někdy podívám do Elfie, tak možná v důchodu, když budu celý život poctivě spořit. Víš, jak mají elfové všechno drahé? A ty už tam jedeš podruhé, ne?" Znova zavrtí hlavou. Pak ale zvážní, když mluvíš o mrtvých. Přikývne. "Ano, pět našich spolužáků zemřelo. Tři při Zkoušce, dva později. Ani nechci vědět, kteří to byli..." Zvedne se. "Chtěla jsem ti to jenom říct. Nyos ví, kde Marco bydlí, Marco říkal, že se znají. Takže takhle... Teď to musím jít oznámit ještě dalším lidem." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „No říkám tomu malá dovolená, protože se chystáme později navštívit spoustu dalších zemí.“ Usměji se na ní. „Ale to snad ne... i s málem tam můžeš jet. Pokud si vše potřebné zabalíš sebou, tak jediné co potřebuješ jsou peníze na suvenýry.“ Pokrčím rameny. „No ano... po druhé. Ale to jsem neměla šanci si to tam prohlédnout. Bylo to pracovní.“ Oponuji ji. Nechtěla jsem vypadat nějak snobsky. Lohana se pak zase zvedla, že půjde. „Aha... no... dobře.“ Řeknu trošičku zklamaně, že už musí jít. „Tak se tedy uvidíme zítra.“ Přikývnu a vyprovodím ji ven. Pak jsem se zašla umýt a po koupeli jsem si prohlédla své oblečení, hledaje co si vezmu na sebe. Nechtělo se mi tahat háv, jako kdybych tím říkala, hele kam jsem se dostala! Jsem hvězda! Když jsem si vybrala, dala jsem šaty na stranu a šla si lehnout. Teď, když má Nyos volno se mohu těšit na to, že se budu častěji budit po jeho boku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzbudí tě magicky zesílené klepání na dveře. Zase někdo něco chce. Navíc jsou tři hodiny v noci! Podíváš se vedle sebe, ale Nyos pořád ještě není doma. On to ale být nemůže, protože jej by věž po doteku pustila dovnitř. Tleskneš a rozsvítíš krystal na stropě. Sebereš župan a zatímco jdeš dolů ke dveřím si ho oblékáš. Otevřeš dveře a za nimi spatříš mága v krvavě rudém hávu, se zlatým lemováním (pouze střih). V pravé ruce třímá stříbrnou hůl. Ta je zakončena pařátem, jenž svírá hrubě opracovaný rudý krystal. Muž se o hůl neopírá, jen ji drží. Z oblečení přejdeš pohledem na samotného muže. Je asi o hlavu vyšší než ty, dobře stavěný. Má sundanou kapuci, takže můžeš vidět rozpuštěné uhlově černé vlasy spadající na ramena. A můžeš dobře vidět i jasně rudý pramen vlasů, který muži vyrůstá na pravém spánku. I kdyby jsi ale pramen vlasů přehlédla, aura muže se přehlédnout nedá. Aura prastará a velmi mocná. Aura Arcimága. Poprvé se muži podíváš do tváře. Je velmi pohledný, má jasně modré oči. A ty jej znáš... Stojí před tebou Arcimág Maxmilián Alewkin. Když jsi jej viděla naposledy, ve sklepeních Tajných sborů pod Věží Vysoké magie, byla jeho moc srovnatelná se tvou. Nyní vycítíš, že je Maxova moc jednou tolik velká, jako je moc Alexe. Srovnatelný s Alexem je svou mocí i Nyos, takže kdyby se tito dva přemocní mágové spojili, mohli by se Maxovi vyrovnat, alespoň tedy mocí. Žádný smrtelník nemůže vládnout takovou mocí. Ale málokdo Arcimágy počítá mezi obyčejné smrtelníky. "Ahoj Anett," pozdraví tě Max přátelsky. "Přišel jsem za Nyosem..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně se dívám na Arcimága, který stál před mým prahem. Lekla jsem se, že zase přišel aby mi přednesl nějaké to proroctví, jako to s portály. Znovu už ne! Ale když jsem si ho prohlédla poznala jsem v něm Maxe. Myslela jsem si, že ho už neuvidím, když je u Arcimágů. Ti nejsou moc sdílní ať už chtějí nebo ne. Překvapeně se na něj zadívám, řekl mi, že přišel za Nyosem. Promnu si oči a zaváhám než jsem promluvila, nebyla jsem si jistá, jak s ním mám mluvit. Ale rozhodla jsem se prostě dělat jako by nic. Pokud by chtěl, abych byla uctivější... řekne si o to. „Ahoj Maxi. Není na návštěvu trochu pozdě?“ vyčtu mu pozdní hodinu. „Nyos není doma. Je někde s Alexem. Ale jestli na něj chceš čekat, tak pojď klidně dál.“ Pobídnu ho a uhnu na stranu, aby mohl vejít. „Přátelská návštěva nebo pracovní?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Čas je relativní," pousměje se Max. Nesnaží si hrát na velkého Arcimága, on tu poznámku myslí smrtelně vážně. "Ale promiň, určitě jsi spala." "Vím, že je s Alexem," odpoví ti tiše a potom přikývne, že počká vevnitř. "Díky." Projde kolem tebe do věže a tebe zamrazí, když je jeho aura takhle blízko. Max by pravděpodobně dokázal jediným pohybem srovnat se zemí hrad. "Tak půl napůl," odpoví na tvůj dotaz a dojde do obývacího pokoje. Posadí se do jednoho křesla. "Ne, děkuji," mávne rukou ve chvíli, kdy chystáš otevřít ústa, aby ses jej zeptala, zda-li nechce nějaké občerstvení. Max se usměje. "Nyos přijde za pět minut a dvanáct vteřin. Máme tedy chvíli čas," přátelsky se na tebe zazubí. "Hned tak se sem asi nedostanu, takže povídej. Jak se máš? Co Alex? Co Daniel? Co Alexovy děti? Jak se všichni máte?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „V pořádku.“ Pousměji se. Chtěla jsem mu nabídnout něco k pití nebo jídlu, ale předvídal to a rovnou odmítl. Tak jsem si sedla na pohovku. Ani jsem se neptala, jak ví, za jak dlouho Nyos přijde. Prostě to věděl. Radši se neptat. Oplatím mu úsměv. „Všichni se máme dobře. Já se mám skvěle. S Nyosem jsme spolu a jsem s ním velmi šťastná. Chystáme se spolu brzy do Elfie a taky už mluvíme spolu o budoucnosti. Pokud jde o Alexe tak nevím na čem v poslední době pracuje. Ale má se dobře, stejně jako celá jeho rodina. Děti rostou jako z vody a už se u nich projevili magické schopnosti. Dělá jim to trochu starosti, protože jsou hodně malí a mohli by si ublížit. Řekla bych, že ti dva budou velice mocní mágové. Jako jejich rodiče.“ Usmívám se. „Hmm... Daniel? Abych pravdu řekla, tak jsem ho nějakou chvíli neviděla. Ale kdyby se mu něco stalo jistě bych o tom věděla.“ Pokrčím rameny. „A co ty? Jaký je život mezi Arcimágy? A být Arcimágem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn," přikývne, když mu odpovíš na otázky. Když se ho ty zeptáš, jaký je život mezi arcimágy, pokrčí rameny. "Dost dobře nechápu, jak jsem mohl vydržet nebýt arcimágem..," zamumlá. "Ta moc, to vědění, ten život..." Zavrtí hlavou. "Vždycky jsem se smál Alexovi, když mě učil o Arcimázích a říkal, že žijí mimo prostor a čas. Teď už to chápu. Já už.. nerozumím lidským cílům. Snažím se zajistit rovnováhu vesmíru, bojuji v paralelních dimenzích, viděl jsem Očistec i Druhý svět, mluvil jsem s bohy..." Znova zavrtí hlavou a promne si spánky. "Nedá se to popsat," řekne nakonec prostě. Je fakt, že Arcimágové se čerta starého starají o pozemský svět, politiku, válku, hladomor a podobně. Vždy jim jde jen o zachování vyššího řádu vesmíru. "Tři... Dva..," začne potom Max bezmyšlenkovitě odpočítávat. "Jedna." Dveře věže se otevřou a Nyos vejde dovnitř. "Nyos mě cítí.. mohla bys mu jít prosím do předsíně vysvětlit, že jsem to já?" zeptá se Max. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem jeho slova. Nerozumí už lidským cílům? To mi příjde smutné. Ne, že by všechny lidské cíle byli dobré, ale je hned několik, které stojí za to. „Zní to jako velmi zajímavý život.“ Pronesu a pousmáním. „Jsem ráda, že se ti to líbí. Když jsi k nim odcházel, tvářil jsi se docela nešťastně.“ Max začal odpočítávat a u dvojky jsem pochopila, že tím odpočítává Nyosův příchod. Přikývnu a vstanu. „Dobře.“ Souhlasím a vydám se Nyosovi naproti. „Vítej doma, zlato.“ Přivítám ho slovy a pak polibkem. „Je tu Max. Přišel na návštěvu, ale taky je tu i pracovně. Za tebou.“ Vysvětlím mu. „Čeká na tebe.“ Zkontroluji ho pohledem, abych se ujistila, že je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bral jsem to tak, že se rozhodlo o mě beze mě. Nikdo se mě na nic nezeptal, musel jsem odejít, všechno a všechny opustit. Hodili mě doprostřed moře, o kterém jsem vůbec nic nevěděl..," pronese Max a pokrčí rameny. "Teď už vím, co je to být Arcimág. A neměnil bych, i když se mi po některých věcech z předchozího života samozřejmě stýská." Vejdeš do předsíně, kde je Nyos. Pozdravíš jej a políbíš, ale nereaguje. Když se odtáhneš, tak si ho pořádně prohlédneš. Je oblečen ve volném temně černém hávu. Není to ale ten, který nosí jako člen Tajných sborů. Tenhle je velmi volný, má širší rukávy a neobléká se přes hlavu, obléká se normálně jako kabát. Sahá až po zem, ale jdou vidět špičky Nyosových tenisek. Spíš než háv je to tedy jakýsi hábit. Nyos je rozcuhaný víc, než obvykle, navíc je zpocený a dost pobledlý. Projde kolem tebe a dojde do kuchyně, Max se zvedne z křesla a jde za ním. V kuchyni Nyos otevře přihrádku, kde máte schován veškerý alkohol, a vytáhne láhev tvrdého. Odšroubuje uzávěr a obrátí flašku do sebe. Po několika hltech láhev položí zpět na poličku, opře se o stůl a oddechuje. "Ty nic nevydržíš," odfrkne si Max a zasměje se. Nyos jej probodne pohledem. "Sklapni," doporučí mu Tajný a sebere ze stolu velký kuchyňský nůž. "Teď se nelekni," varuje tě Nyos a než stačí kdokoliv cokoliv udělat, bodne nůž přímo do Maxova srdce. Max zalapá po dechu a předkloní se. Chytne se stolu stejně jako Nyos a vykulí oči. Pak potřepe hlavou, chytne rukojeť nože a s mlasknutím si ho vytrhne z hrudníku. Na noži není žádná krev a Maxův háv také nevypadá nijak poškozen. Pak se Arcimág narovná a znova zavrtí hlavou. "To bolelo!" zasyčí na Maxe, ale ty vycítíš, že tu zlost z velké části jenom hraje. "Já vím," přikývne Nyos věcně. "Chtěl jsem tě původně bodnout do krku, jenom abych zkusil, na jak dlouho ti to zabrání mluvit, ale nebyl jsem si jistý, jestli bys po bodnutí do krku náhodou nechcípl. Srdce už mám ozkoušené." Max nevěřícně zavrtí hlavou. "Ty už jsi probodl nějakého Arcimága? A žiješ? A ne, neboj. Nezabil bys mě." Nyos se neobtěžuje odpovědět a znova si přihne alkoholu. Pak se otočí k tobě. "Dlužím vysvětlení, co?" povzdechne si. "Fajn, byl jsem povýšen a řekněme, že z ukázek mé nové funkce se mi udělalo trochu šoufl. Ve zkratce." Nyos se dotkne svého předloktí a ozve se cvaknutí. Nyos popadne náramek a sundá si ho, potom ho hodí na stůl. V černém krystalu se pomalu pohybují nějaké bílé tečky. Připomíná to víření malých bílých kamínku ve vodě, když ji rozčeříš, než se kamínky usadí. Vzpomeneš si, že tento náramek jsi jedinkrát viděla na pravém zápěstí Alexe, když ti bylo asi šestnáct. A jednou jsi jej viděla i na zápěstí Marcuse dan Draye a Riona v Elfii. Nikdy jsi mu ale nepřikládala význam. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně koukám na Nyose, který vypadal uřícený, měl podivný háv a zdál se zcela rozhozený. Prošel kolem mě a já ho následovala. Zdá se, že Max ví co se stalo, protože ho popichoval. A Nyose pak píchl jeho. Sice mě varoval, ale stejně jsem se vyděsila. Vyjekla jsem a zakryla si rukou ústa. Už jsem chtěla přiběhnout k Maxovi, ale ten si nůž vytáhl z těla jako nic a byl v pořádku. Vydechnu a položím si ruku na srdce. „Tohle mi nedělejte... málem jsem vyletěla z kůže!“ pokárám je. Ale byla jsem ráda, že se ti dva chovají jako kdyby se Max nezměnil. A ten to v pohodě přijímal. Jsem zvědavá jestli to tak zůstane nebo za padesát let z něj bude nudný kmet. Pak se, ale Nyos otočil na mě a řekl mi co se stalo. Trochu jsme pobledla. „To musí být fakt hnus, když se ti z toho udělalo zle.“ Poznamenám váhavě. „A to to povýšení nemůžeš odmítnout, když ti to nesedí?“ zeptám se. Jestli to špatně snáší nemusí to přece dělat ne? Nakonec když odmítne povýšení co nadělají? Sníží mu plat? Nebo ho degradují? Pochybuji, když o něj tak stojí. Zadívám se překvapeně na náramek? Přijdu k němu, zvednu ho a začnu si ho prohlížet. „Co to je?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Spíš už za deset," zašklebí se na tebe Max. "U některých to kmetství trvá rok, u některých dvacet let. Já si dávám deset." Nyos okamžitě a rozhodně zavrtí hlavou. "Na někoho, kdo není zvyklý, to byl nepříjemný zážitek. Ale toto povýšení.. i když to asi není přesný název.. rozhodně beru," řekne tvůj milý rychle. Teď už zase začíná nabírat svou původní nahnědlou barvu a oči mu září vzrušením. "Nikdy bych nevěřil, že se stane něco takového. Že bude něco takového možné! Byl jsem vzat do organizace, která jde mimo veškeré magické Řády světa, která jedná zcela samostatně a posunuje hranice!" Nyos zní velmi nadšeně. Max se zatváří skepticky. "Hrajete si s ohněm, Nyosi..," varuje Nyose. Nyos si odfrkne. "Tohle je stará a ohraná písnička Arcimágů," mávne rukou. "Jste strašně konzervativní. Bojíte se každého pokroku. Kdyby bylo vždy po vašem, bydleli bychom všichni ve stanu z kůží, potřebu bychom vykonávali do velkých děr, ruce si myli v řece a jediné kouzlení by byly zaříkávací tance kolem ohně nebo přivolávání deště bubnováním." Max zvedne ruce na znamení, že se vzdává, ale pořád se tváří jako vrchní skeptik. "To je magický náramek Elion, mají ho všichni z organizace, ke které teď patřím," odpoví ti Nyos. Když vezmeš náramek do ruky, bílé kuličky v černém drahokamu mírně zrychlí. Kov je na dotek příjemně teplý. "Ta organizace funguje už několik desítek let, ale teprve nedávno mohla svou aktivitu rozjet naplno. A já jsem rád, že u toho nebudu chybět," řekne Nyos a jemně si od tebe Elion vezme. "Raději na něj moc nesahej, prosím," řekne ti. Max pak opět promluví: "Stejně si myslím, že je to špatný, špatný nápad. Měli jste se nejprve poradit s Konkláve." Nyos se zasměje. "Jo, to určitě. Konkláve bych se zeptal možná na cestu na strom... Larat naše snažení podporuje." Max zavrtí hlavou. "Já s Laratem v mnoha věcech nesouhlasím," odpoví. Mluví o bohu světlé magie tak, jako by ho osobně znal. A v případě Maxe.. kdo ví? "Naštěstí Larata tvůj názor nezajímá," naoko si povzdechne Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. Taky se nedivím, že čte myšlenky. „No bude to zajímavé. Jsem zvědavá jestli za těch deset let na nás budeš pouštět hrůzu, když budeme neuctivý.“ Nyos mi řekne, že to povýšení bere, nebo spíš byl rovnou nadšený. Je teď v řádě, který je úplně mimo zákon? Může si dělat co chce? Myslela jsem si, že to už jsou Tajní. Max na to zareaguje a ne zrovna pozitivně. Má obavy, aby se Nyos nespálil. Neměla bych si taky dělat starosti, když si je dělá Arcimág? Nyos mi vysvětlil co je náramek zač. A pak mi ho vzal a byl by raději, kdybych na něj nesahala. To by mě tedy zajímalo co to dělá. „Dobře.“ Souhlasím, že mu už na jeho novou hračku nesáhnu. Nechám je ať se zase chvíli škorpí. „No... a co ta tvoje organizace dělá?“ zajímám se. „A ty...“ Ukážu na Maxe. „Co je ta pracovní věc, kvůli které jsi za Nyosem přišel?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A teď se mě jako nebojíte?" zeptá se Max ze srandy. "Bubu!" zkusí to se smíchem. "Bububu!" zkusí to znova a teď se už zasmějete všichni. "Tak fajn," pokrčí nakonec Max rameny. V místnosti se najednou prudce ochladí a začne vát silný vítr. Vybavení kuchyně se ani trochu nedotkne, ale do tebe s Nyosem se opře vší silou. Nyosův hábit začne vlát a ty si musíš chytit župan, aby se ti nevysvlékl a neuletěl někam pryč. Podíváte se na Maxe, který září božím světlem. Pohled na něj nevydržíte ani vteřinu a musíte rychle odvrátit zrak. Pak se kolem vás Maxova prastará aura moci zestonásobí. Vymaže vám to z hlavy všechny myšlenky a srazí vás to do kolen. Tvrdě přistanete na zemi a opřete se o všechny čtyři, jinak byste se rozplácli na podlaze. Pak to najednou ve vteřině ustane. Klečíte na čtyřech na zemi a zrychleně oddechujete. Vrátila se vám možnost logického uvažování. "Tak co? Jaký jsem byl?" zazubí se Max. Vy se pomalu zvednete. Všechno vypadá naprosto normálně, jako by se vůbec nic nestalo. Nyosovy vlasy vypadají rozcuchané úplně stejně, jako před chvílí. Pak se zamyslíš nad tím, že Tajní už přece jsou mimo zákon. "Oficiální název Sborů je Tajné sbory Věže Vysoké magie Řádu Říšských mágů. Dobrý, ne?" ušklíbne se Max. "Už z názvu je jasné, že Sbory jsou podřízena Řádu. Alespoň oficiálně, tedy. Organizace, kam se Nyos přidal, sdružuje mágy z různých zemí a různých ras. A není podřízena nikomu, jen svému velení," vysvětlí ti mladý arcimág. Když se Nyose zeptáš, co ta organizace dělá, zamračí se. "To ti nesmím říct. Magicky jsem slíbil, že to nikomu nezasvěcenému neřeknu. Ale můžu ti říct, že posouvá hranice nemožného," zazubí se jako malý kluk, co je fascinován z nové hračky. "Já myslím, že dlouho nezasvěcená nezůstane," řekne Max směrem k Nyosovi a pak se otočí k tobě. "Jedním ze zakládajících členů je Alex. Určitě tě brzy bude chtít přivítat v řadách organizace." Pak se zeptáš na účel návštěvy. "Potřebuji si s Nyosem promluvit o samotě. O Sborech," řekne poměrně vážným tónem. Nyos se zamračí a otočí se k tobě. "Běž spinkat, lásko," a políbí tě. Max se pousměje a pak se s tebou i on rozloučí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Směji se jeho vtipnému předvádění strašení. Ale pak se předvede pořádně. A když myslím pořádně tak pořádně. Jeho moc nás srazila na kolena a vycucla vzduch z plic. Naštěstí s tím skončil během chvíle. Oddychnu si. Fakt byl děsivě mocnej. Zvedneme se a zadívám se na něj. Vydechnu a pak pozvednu kriticky obočí. „No... kdybych nevěděla, že se jen předvádíš, byla bych podělaná až za ušima.“ Přiznám mu, že to je efektivní. „No... to je hodně dlouhej název.“ Poznamenám. Ale pochopila jsem co tím chtěl říct. A samozřejmě, že mi Nyos nemohl říct nic určitého. Povzdychnu si. To se mi vůbec nelíbilo. Překvapeně pohlédnu na Maxe, který řekne, že mě do té organizace asi brzy přizvou, vzhledem k tomu, že Alex je jeden ze zakladatelů. A pak jsem vykázaná spát. Protože Max potřeboval s Nyosem mluvit v soukromí. Další povzdych. „Fajn. Doufám, že mě tam vezmou brzy protože mě už fakt nebaví, že mi nikdo nic neříká. A to jsem si myslela, že jako členka Rady tohle skončí.“ Postěžuji si. Oplatím Nyosovi polibek a pak dám Maxovi pusu na tvář. „Zkus se utrhnout častěji. Vždycky tě ráda uvidím.“ Rozloučím se s ním. Vydám se ke schodišti. „Jo a ne, že tu budete vykládat nebo chlastat až do rána. Nyosi. Zítra mám třídní sraz, tak bych byla ráda, aby jsi byl k použití.“ Usměji se na něj. „Dobrou.“ Rozloučím se a jdu zpět do ložnice. Shodila jsem znovu župan a zalezla do postele. Teď se mi už usínalo lépe když jsem věděla, že je Nyos doma. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, Rada toho vlastně zas tak moc neprojednává," pousměje se Nyos. "Drtivá většina všeho se rozhoduje na úrovni velení jednotlivých oddělení. A toto je samozřejmě něco, co jde úplně mimo Radu mágů." Nyos se pak s tebou rozloučí polibkem a vezme si Elion. Max si nechá dát pusu na tvář a sám ti ji oplatí pusou na čelo. "Budu den ode dne horší," varuje tě s úsměvem. Ty pak Nyosovi oznámíš, že sraz je už zítra. Reaguje na to samozřejmě docela překvapeně, ale nakonec přikývne, že bude použitelný. Ráno tě vzbudí krystal v sedm hodin. Když jsou prázdniny, nemusíš vstávat v šest, ale zase si nemůžeš dovolit vstávat moc pozdě. Zvlášť když v jednu začíná sraz. Podíváš se vedle sebe a najdeš jen prázdnou postel. Ale vypadá použitá, jako by v ní v noci někdo spal. Ten chlap je blázen. Jde spát ve tři ráno a vstane před sedmou. Když vejdeš do kuchyně, je už připravena snídaně. Nyos upekl štrůdl a uvařil kávu. Teď sedí u stolu a listuje si ve své oblíbené knížce Echaron. Když se jej ptala, o čem je, tak ti odpovídal, že o přátelství draka a mladého rytíře. Když vejdeš, vzhlédne a usměje se. Vypadá čerstvě a odpočatě. Oblečený je ve volných černých kalhotách a černé košili, dnes je zapnutý. Na nohou má černé tenisky. Na pravé ruce má dnes zase náramek, ačkoliv tento Elion moc nepřipomíná. "Dobré ráno, lásko," pozdraví tě, odloží knížku a dojde tě políbit. Polibek je dlouhý, Nyos tě navíc chytí do náruče a zvedne pár palců nad zem. Má očividně velmi dobrou náladu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Až budeš nesnesitelnej pošlu tě někam.“ Zavtipkuji. „Nemyslím si, že až tak změníš. Jsi osobnost, to jen tak nezmizí pokud to sám nebudeš chtít. Možná budeš vážnější, ale aby se z tebe stal pruďas tomu nevěřím.“ Řeknu přesvědčeně. A radši zmizím dřív než to začne zpochybňovat. Muselo to tak být... nakonec... kdyby byl puberťák prosím. To se osobnost ještě tvaruje. Ale je dospělý muž. Má svou osobnost. Přinejmenším nevěřím, že by byl chladný a odměřený ke svým přátelům. Když jsem se ráno probudila, bylo sedm. Se zívnutím sáhnu vedle sebe, ale druhá strana postele byla prázdná. Povzdychnu si. Nyos má jistě výdrž a dokáže vydržet i jen s minimem času stráveným spánkem. Ale není to dobré... a navíc když nemusí vstávat. Oblékla jsem se a sešla dolů, kde už byla připravená snídaně káva a Nyos si četl svou oblíbenou knihu. „Dobré.“ Usměji se na něj a zasměji se, když mě na uvítanou zvedne nad zem. Ještě párkrát jsem ho líbla na rty než jsem se ho pustila a nalila si kávu. Vezmu si štrůdl a sednu si. „Víš o tom, že máš volno, že?“ zeptám se s pousmáním. „Mohl jsi si přispat. Nakonec jsi přišel dost pozdě.“ Zakousnu se a se spokojeným zahučením dám najevo, že mi chutná. „Hm... budeme muset ještě před srazem vyrazit do města. Nemáme pro pro novomanžele svatební dar.“ Uvědomím si náhle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vím," přikývne Nyos s pousmáním. "Pro novomanžele nemáme, ale já dám Clarkovi ještě jeden speciální dárek, i když vím, že to je nezvyklé." Usadíte se ke stolu a pustíte se do štrůdlu. Potom ještě chvíli sedíte a zapíjíte to kávou. "Hele, na moc svatbách jsem nebyl... Svatební dary mají být něco, co manželé využijí ve svém společném životě, že? Tak to radši nechám výběr na tobě..." Dojíte a zvednete se. "Umyju nádobí," řekne Nyos a přejde k dřezu, "Ty se mezitím připrav a pak půjdeme do města. Pak se vrátíme, dáme si oběd a v jednu už budeme na srazu." Jakmile jsi připravená, vyrazíte. Výběr dárku i města nechal Nyos na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Speciální dárek? A co je to?“ zeptám se zvědavě. Nyos naplánuje den. Vypadá to, že to zvládneme jen tak tak. Přikývnu. Odežene mě od nádobí ať se jdu připravit. „Dobře. Hned budu zpátky.“ Souhlasím a spěchám nahoru. Neoblékla jsem se formálně. Vzala jsem si jen šaty do města, takže jsem vypadala jen jako mladá žena ze střední třídy. „Jdeme do hlavního města. Tam mají všechno.“ Řeknu Nyosovi, když sejdu zase dolů. Vyšli jsme ven před věž, vzali se za ruce a vyrazili nakupovat. Vybrat něco novomanželům bylo... těžké. Problém je v tom, že určitě dostanou všechno aspoň dvakrát. Vybrat něco originálního bylo těžké. A nakonec.... jsem se rozhodla být odvážnější. Zašla jsem koupit větší košík a pak zašla do bylinkářství a mastičkářství. Tam jsem si vyžádala hned několik masážních olejíčků, pak jsem zaběhla do cukrárny, kde jsem koupila bonboniéru, med, džem. Další zastávka byl obchod s vínem a koupila dvě láhve lepšího vína. Jedno bílé a druhé červené. A nakonec poslední zastávka, byla knihkupectví kde jsem s rozpaky koupila knihu, která radila milencům různé praktiky, rady a prostě jak si to co nejvíc užít. Přiznám se, že jsem nakoukla a docela jsem koukala, protože mi tohle připadalo nemožné uskutečnit. Měli dobré ilustrace. „Tak....“ Řeknu konečně, když mám hotovo. „Tohle jim rozhodně zpestří svatební cestu.“ Řeknu s uculením. „Můžeme se vrátit domů.“ Řeknu a držela koš oběma rukama, protože docela ztěžkl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Meloun," odpoví ti Nyos prostě. Vyjdete před věž, chytnete se za ruku a přemístíte se do Vingaardu. Tam chodíte po obchodech a ty skládáš věci do novomanželského košíku. Když se dostaneš ke knihkupectví, Nyos ti nahlédne přes rameno, když vidí, jak knihou listuješ. Když spatří jednu obzvlášť krkolomnou polohu, jenom tiše hvízdne. Jenom doufat, že si to v brzké době nebude chtít vyzkoušet. Když ti košík ztěžkne, Nyos ho od tebe vezme. On sám ho drží v jedné ruce. Druhou rukou, tou levou, zarudlou, tě vezme za ruku a přemístíte se zpět do věže. Společně uvaříte oběd. Jednoduché rizoto... A potom už se začnete připravovat na školní sraz. Od věže se přemístíte přesně půl hodiny před jednou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi řekne, že mu hodlá dát Meloun začala jsem se smát. Už jsem viděla, jak se Clark bude tvářit. Pokud šlo o svatební dárek, podle mě se to bude líbit a hodit. Možná je to uvede trochu do rozpaků, ale podle mě to určitě využijí. Snad to, ale nenapadlo i někoho jiného. Když jsem byla u poslední položky a Nyos si všiml co to zkoumám, hvízdl. Začervenám se a hned ji zaklapnu. Otevřela jsem ústa, že něco řeknu, ale nakonec se rozhodnu, že raději ne. Prostě jsem ji zaplatila a vyrazili jsme domů. Koš jsem nechala v obýváku, připravený a i zabalený. Nemusí každý vidět co dostali. Udělali jsme rizoto k obědu. Bylo lepší mít něco lehčího, protože na srazu jistě bude jídla dost. Po jídle jsme se šli připravit. Naštěstí jsem měla už šaty připravené a tak to nebyla tak dlouhá záležitost. Vzala jsem si šaty na ramínka s mašlí svázanou pod prsy a přes boky, takže to vypadalo jako kdybych měla na břiše kříž. Měli pěknou, světle hnědou barvu. Vlasy jsem si vyčesala nahoru a lehce se namalovala. Ozdobila jsem výstřih tenkým řetízkem a uši náušnicemi a byla jsem hotová. Pak jsme se přemístili na sraz. Už jsme se nemohla dočkat až uvidím své staré spolužáky. Tedy až na Chrisi... jo možná se změnila, ale já ji nesnášela pořád stejně. Možná se to změní. I když rozhodně netoužím po tom, abychom se stali kamarádkami. ( šaty ty modré :P jsou stejné, jen tedy nejsou tak lesklé :) odkaz ) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se obleče do lesklých černých bot, elegantních černých kalhot a zdobené tmavě modré tuniky. Vyjdete před věž, chytíte se za ruce a Nyos, který zná cestu, vás oba přemístí. Objevíte se u obrovské brány, která zajišťuje průchod přes vysoký plot na rozlehlé pozemky a zahrady šlechtického rodu de Grintů. Brána je otevřená, takže můžete jednoduše vejít a po dlouhé štěrkem vysypané cestě dojít až k obrovskému sídlu. Sídlo by se dalo nazvat velkým zámkem, tipuješ to tak na dvě stovky pokojů. Aby ne, když v tomto jediném sídle žijí všechny generace tohoto malého šlechtického rodu. Marco se na sraz dobře připravil. Po celém pozemku jsou rozvěšeny barevné praporky a girlandy, na rozkvetlých stromech visí lampióny. Nad střechou sídla pomalu rotuje obrovský ohnivý nápis Vítejte, spolužáci! Velké dveře do sídla jsou otevřeny. Stojí v nich dva strážní v kroužkových košilích a ve varkočích v barvě fialové a zelené, podle barev erbu de Grintů. Ozbrojeni jsou krátkými meči, které spočívají v pochvách u pasu. Oba muži stojí na kraji dveří, uprostřed stojí hostitel. Marco de Grint pochází z Guršsko-Belnentských hranic, kde slunce nikoho nešetří. Obyvatelé tohoto pohraničí jsou tedy často trochu snědší a Marco není výjimka. Do černocha má daleko, ale Nyos vedle něj vypadá jako sněhulák. Marco je o něco světlejší, než byl Jarred, když se vrátil z Gurchulu. Má oříškově hnědé oči a světle hnědé dlouhé vlasy, které má svázány do jednoduchého copu, který mu vždy slušel, a nejinak je tomu i teď. Jinak je velmi pohledný, takovým tím exotickým způsobem. Co jsi jej neviděla se skoro nezměnil, jenom samozřejmě vyrostl a zmužněl. Je asi o půl hlavy vyšší, než Nyos, který taky není žádný prcek. Oblečen je v tmavě hnědém elegantním oblečení s lesklými flitry. Na nohou má boty se špičkami. Když tě spatří, zajiskří mu v očích a ústa se mu roztáhnou v úsměvu, odhalí přitom snad skoro všechny bělostné zuby. Pro tento okouzlující úsměv, bezstarostnou povahu a exotický vzhled, mu padala k nohám i děvčata ze starších ročníků. Marco rozpřáhne ruce. "Anett! Opravdu rád tě zase vidím!" řekne. Jako vždy vyslovuje dokonale, skvěle artikuluje, nemluví s žádným přízvukem, nezadrhává se. Rozeným řečníkem, kterým byl na Akademii, je očividně pořád. On je z těch, co to určitě myslí upřímně. Vždy byl velmi přátelský, kamarádil se s každým. Ale ne, že by byl kam vítr, tam plášť, prostě se kamarádil s každým, protože s ním nikdo nemohl mít žádný problém. Vždy to byl pohodový, upřímný a veselý kluk. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sídlo to bylo opravdu honosné. Usmívala jsem se, když jsem viděla ty praporky a nápis nad domem. Pustili se do toho opravdu pořádně. Vypadalo to skvěle. U vchodu stáli dva strážní a Marcus, aby vítal hosty. Vypadal pořád dobře, vlastně ještě lépe než jak jsem si ho pamatovala. Když mě pozdraví, tak se mi na tváři rozšíří upřímný úsměv. „Marco!“ zasměji se a když k němu dojdeme obejmu ho a políbím na tvář na uvítanou. „Taky tě ráda vidím. Vypadáš dobře.“ Odstoupím od něj. „Marcusi. Představuji ti svého partnera. Nyose Itaru. Nyosi, tohle je Marco de Grint. Můj spolužák.“ Představím je, aby to bylo oficiální. Znovu se podívám na Marca. „Pořádně jsi se do toho pustil. Takhle z venku to vypadá skvěle. Jsem zvědavá jaké to bude uvnitř.“ Pochválím mu výzdobu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Marco s Nyosem si zdvořile stisknou ruce, ale Marco se pak otočí zpět k tobě a Nyos se rozhlíží po vstupní hale. "Jo, když jsem se dozvěděl, že Michael* nás hostit nemůže, pustil jsem se do toho, aby nikdo neřekl, že u něj by to určitě bylo lepší," vysvětlí ti Marcus. "Uvnitř je to ještě lepší," slíbí ti se zazubením a pak ustoupí stranou. "Prosím, pojďte dál. Příjemnou zábavu." Vejdete dovnitř, zatímco Marco zůstane stát ve vchodě, čekaje na další spolužáky. Rozhlížíte se po vstupní hale už ta vypadá úžasně. Ze stěn totiž visí dvacet devět obrovských pláten. Dvacet tři je rudých, pět je černých a jedno je zlaté. Na každém z nich je nakreslen věrný portrét jednoho ze žáků v mnohem nadživotní velikosti. Portréty přitom vypadají stejně jako vypadaly vaše tváře v den, kdy jste Akademii opouštěli. Najdeš se mezi mladinkou Lohanou a Chrisi. Nyosův úsměv a pohled naznačuje, že i on tě mezi tvářemi našel. Na zlatém plátně je vyobrazen portrét Kalta Pamura, vašeho třídního učitele. Už tehdy staršího pána, přísného, ale spravedlivého. S do duše propalujícíma očima, pečlivě zastřiženým šedým vousem a tvrdými rysy. A pět pláten je černých, na těch jsou nakresleny tváře těch, co už mezi vámi nejsou. Nemůžeš se dívat, kdo to nepřežil. Nyos to nějak vycítí a dotlačí tě přes vstupní sál až k velkým dveřím na konci. Ty potom otevřete a vejdete do hlavního sálu. Klenutý strop je zde neskutečně vysoko, celý rozlehlý sál osvětlují tři křišťálové lustry. Na okraji sálu jsou dlouhé stoly s jídlem a pitím, hraje pomalá a příjemná hudba, hudebníci stojí na pódiu v přední části sálu. V místnosti je deset párů, které tančí ploužáky. Další dva páry stojí u dveří, klábosí spolu a popíjejí víno. Když otevřete dveře a vejdete dovnitř, čtveřice se k vám otočí. Prvního poznáš Danwora. Je drobný a útlý, o dobrou hlavu menší než ty. Vždy byl malý a moc nepovyrostl. Má krátké hnědé vlasy a zelené oči. Byl většinou tichý a uzavřený, ale velmi chytrý a skvěle se učil. Po jeho boku stojí o něco vyšší žena, než je on. Průměrná a nevýrazná brunetka v jednoduchých fialových šatech. Potom přejedeš pohledem k dalšímu známému ze čtveřice. Wariv, s nedbale rozcuchanými vlasy a jasnýma modrýma očima. Byl a je krásný a elegantní a ví to o sobě. Býval to nejlepší kamarád Michaela Croxvilla, povahou si jsou velmi podobní. Největší frajeři a borci... Strašně frajeřili, ale byli v jádru hodní. Vedle něj stojí jeho partnerka, kterou také znáš. Irisa, velmi hezká a vysoká blondýnka se zelenýma očima. Docela chytrá, ale na učení z vysoka kašlala. Prolezla jen tak tak, byla velmi nezodpovědná. S Warivem randila už tehdy. "Anett!" rozzáří se Wariv a Irisa, Danwor na tebe mávne a pousměje se. Ale to je celý on, nikdy neví, co od něj ostatní očekávají a nechce nikoho urazit ani si ho znepřátelit, tak radši nedělá nic. Jedinu osoba, co tě nezná, je hnědovláska doprovázející Danwora. // * Michael de Croxwill - jeden ze tří aristokratů ve vaší třídě, nikdo ho tak ale nebral. Největší šoumen a frajírek ze třídy. Kdyby sraz dělal on, kdo ví, v co by se to zvrhlo. A původně ho měl dělat, nakonec ale z nějakého důvodu nemohl. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „U Michaela bych se bála, že bych skončila, že by to celé skončilo požárem.“ Zavtipkuji. „Uvidíme se později.“ Řeknu a jdeme dovnitř. Zarazím se, když uvidím ty portréty. Bylo to moc hezké. Ale na ty černé jsem se nedokázala podívat. I když jsem se snažila, tak to nešlo. Nyos mě proto vzal a vedl dál, nějak to vycítil, že mi to dělá problém. Sál byl krásně připravený. A už tu bylo i dost hostů. Deset párů tančilo a další čtyři lidé postávali a bavili se. „Vypadá to tady skvěle.“ Řeknu s úsměvem a pak nás pozoruje čtveřice. Znala jsem je až na jednu. Znovu se usměji. „Ahoj lidi!“ jdu k nim. Všem představím Nyose a naopak. „Hm... promiň. Mi se neznáme.“ Řeknu omluvně ženě co doprovázela Donwora. „Už je to pěkná doba. Všichni vypadáte dobře. Co děláte?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já jsem Nora," představí se ti brunetka vedle Danwora s úsměvem. Nyos si s Danworem a Warivem stiskne ruku, Noře a Irise naznačí dvorní polibek na ruku. Pak se zeptáš, co dělají, oni ti odpoví a chtějí vědět, co děláš ty. Zeptají se na povolání i Nyose, který odpoví, že je bojový mág... Povídáte si spolu docela dlouho. Wariv je bojový mág, ale Nyose ze lži nijak neobvinil, málokdy se bojoví mágové navzájem všichni znají. Irisa si vydělává jak asistentka lékárníka. Danwor pracuje v Ruiilu jako jeden ze strážců místní Univerzitní knihovny, největší knihovny na Kontinentu. Neberou každého. Nora je Danworova snoubenka, ta pracuje jako knihovnice. Není mága. Mají spolu v hlavním městě Ruiila pěkný domek. Wariv s Irisou jsou také zasnoubení, ale obývají spolu jedinou podkrovní místnost v nějakém domě ve Vingaardu, na víc nemají peníze. Wariv samozřejmě může využít ubytovny bojových mágů ve Věži, ale tam by Irisa být nemohla. Po nějaké době přijde Lohana, kterou doprovází pohledný blonďatý mladík. Představí ho jako Robina, svého kamaráda. Momentálně má prý smůlu na chlapy. S Lohanou se jen s úsměvem pozdravíš, přeci jen víš, jak na tom je. Máš pocit, že ze zde přítomných jsi to asi dotáhla nejdále. Je někdo z nich magistr? Čtveřici s Nyosem po Lohanině příchodu opustíš, protože teď se baví s Lohanou, ty už o nich víš všechno a oni o tobě taky. Alespoň všechno, co jsi řekla. Není ti ale zrovna příjemné říct asistentce lékárníka, že jsi členka Rady mágů, máš vlastní věž a teď se stěhuješ do větší a luxusnější, protože tvým partnerem je velitel Tajných sborů. Jo a mimochodem, ještě máš vlastní ordinaci a učíš na Akademii. Na ordinaci nemá peníze každý a učit na Akademii mohou taky jen ti nejlepší. Nyos tě teď zavede k velkým stolům na kraji síně a nalije vám oběma číši vína. Ještě když jste otočeni zády k síni, Nyos zasyčí. "Právě přichází největší omyl mého života," zamumlá tvůj přítel a otočí se čelem k síni. Chrisi přišla. Už z jejího držení těla a výrazu poznáš, že se od Akademie nezměnila ani trochu. Pořád je vysoká, krásná, ale hlavně sobecká a manipulativní arogantní mrcha. Zastaví se u Nyose a podívá se mu zpříma do očí. Je teď tedy o něco vyšší, než ty. Ale to dělají její velmi vysoké podpatky. "Zlatíčko... Co ty tady děláš?" zavrní Nyosovi do ucha, ten trochu ustoupí směrem k tobě dávaje jí najevo, že nemá zájem. Chrisi se zazubí, jako šelma na lovu. "No tak, Nyosi, neutíkej. Teď přece máme šanci začít znova. Uvidíš, že jsem mnohem lepší. Jsem hodná holka, Když jsi mě nechal, začala jsem na sobě makat. Vážně! Jsem úplně jiný člověk," usměje se na něj a zamrká dlouhými řasami. Nyos se napije vína a přikývne. "Jo, a já jsem skřetí vynálezce," utrousí a otočí se k tobě. "Budu na toaletě, udělalo se mi na zvracení. Až pokecáte, vrátím se," s tím se od vás odpojí a skutečně zamíří směrem k toaletám. Chrisi jako by si tě všimla teprve teď. "Anett!" řekne přehnaně nahlas s děsivě hraným nadšením. Ani se to nesnaží zakrýt. "Jak ráda tě zase vidím! Jak se máš? Co děláš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To co mi řekli mě trochu udivilo. Myslela jsem si, že... já nevím.... že to všichni někam dotáhli jako já. Je pravda, že nejsem žádný boháč, ale rozhodně nestrádám. Když se pak ptali mě, začervenala jsem se a rozpačitě jim řekla, že jsem Členka nestálé Rady a že v jednom městě léčím chudé, kteří si magickou léčbu nemohou dovolit a většinou ani normální mastičkářství. Pak jsem to zavedla do vtipu, že mám ve špíži tolik vajec, že bych zvládla nakrmit celou Akademii. A ještě jsem prozradila, že s Nyosem plánujeme společné bydlení. Snažila jsem se to zamaskovat tak, aby to neznělo příliš... no... že se vychloubám nebo vyzvedávám své úspěchy nad jejich. No dobře... je fakt, že jsem úspěšnější než oni, ale to neznamená, že jsou méně důležité. Přišla Lohana a já byla ráda, že jsem byla vysvobozena. Nyos mě odvedl ke stolu s jídlem, otočila jsem se abych si nalila víno, když Nyos promluvil a já se otočila abych viděla o kom mluví. Když uvidím Chrisi, ztuhnu. Počkat... oni dva? Ale fuj! „A ta největší mrcha, kterou jsem kdy potkala.“ Zamumlám mu v odpověď a radši si pořádně loknu vína na kuráž. Hlavně, když jsem viděla, jak se blíží. Zvedl se ve mě vztek, když jsem viděla, jak se k mému Nyosovi lísá a mě zcela ignorovala i když Nyos dával jasně najevo, že je tu se mnou. Sledovala jsem jejich rozhovor se stisknutými rty. Nyos to její švitoření nevydržel a otočil se na mě. Hodlal utéct na toaletu. „Jistě.“ Pousměji se chápavě a nejraději bych šla s ním. Pak teprve Chrisi se otočí na mě s falešným nadšením v hlase. Oplatím ji stejně falešný úsměv. „Chrisi! Mám se výborně! Jsem členka nestálé Rady, učím v Akademii léčení, ale je to trochu náročné, protože pak sotva stíhám léčit v ordinaci. Ale teď naštěstí je v Akademii volno a moji ordinaci přestavují, tak mám nějaký čas volno. Což se mi hodí, protože Nyos má taky volno a hodláme spolu odjet do Elfie na dovolenou.“ Znovu se usměji. „Doufám, že na tom výletě spolu probereme společné bydlení.“ Dávám ji jasně, ale docela slušně najevo, že Nyos je můj. Rozhlédnu se. „Ty jsi přišla sama?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to jsem ráda!" zamrká Chrisi dlouhými řasami. "Do Elfie? Páni. No jo, před týdnem jsem se odtamtud vrátila. Zrovna byla lovecká sezóna, takže jsme měli vždy na večeři to nejlepší maso," prozradí ti s úsměvem. Na Nyose a společné bydlení nijak nereaguje. "Ne, s přítelem," zavrtí Chrisi hlavou a ukáže ti rukou přes sál. Na opačné straně u stolů stojí velmi pohledný hnědovlasý mladík v oblečení poslední módy. "To je Edmund Darrien," představí ti jej. Jméno ti není neznámé, rod Darrienů je rodem hrabat, nicméně titul je to koupený. Darrieni jsou mocný a velmi bohatý obchodnický klan, vlastnící spoustu cechů a mající celoříšský monopol na výrobu veškerých bodných zbraní. Edmund je nejmladším synem Stephana Darriena, hlavního bosse rodu. "Už mě ale začíná nudit, vážně. K Nyosovi ti gratuluji, je to perfektní úlovek. Promiň, že jsem ti na něj dělala oči, nevěděla jsem, že je zadaný," omluví se falešně "Čauky," rozloučí se potom, zazubí se a zamává ti. Potom ladným krokem jde ovlažovat svou přítomností Serraka, ale ten jí rychle odpálkuje. Chrisi se zatváří mírně rozhozeně, když ji Serrak takhle rychle pošle do p..pryč, ale rychle zase nahodí úsměv a jde otravovat o kousek dál. Serrak dojde k vínu a tedy i k tobě. "Ahoj Anett," pozdraví tě a nalije si víno. Se Serrakem ses nikdy moc nekamarádila, ale brala jsi ho jako normálního spolužáka. S někým se bavil dobře, s jinými vůbec. Byl pilný a učil se, k tomu měl přirozenou inteligenci. Patřil s tebou na špičku třídy. Navíc i teď cítíš, že je s tebou srovnatelný magickou mocí, což se o všech tady říct nedá. Například Chrisi má moc sotva poloviční. Serrak je opálený stejně jako Jarred po návratu z Gurchulu. Má dlouhé a vlnité světle hnědé vlasy, tenké rty, zářivě zelené oči a tenké dlouhé prsty. Je celkem pohledný. Chvíli si se Serrakem povídáš. Dozvíš se, že pracuje v Gurchulu, u dvora Guršského císaře, jako jeden z jeho osobního sboru léčitelů. Tedy, jestli to někdo dotáhl stejně daleko jako ty, tak je to on. Guršský císař se nenechá léčit jen tak někým. "Kde máš partnera?" otáže se Serrak po tom, co si vyslechne tebe. Mluvila jsi o Nyosovi a teď jej nikde nevidí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Ano. Už se tam těším.“ Přikývnu a přemýšlím jestli náhodou nekecá, aby se trochu vyzdvihla. Jo... jí klidně své úspěchy vpálím do ksichtu. Kdyby aspoň dospěla! Podívám se na muže s kterým přišla. „Dobrá partie.“ Ohodnotím, ale zarazí mě, její slova, že ji nudí. Chudák... no aspoň pochopí, že nemá koukat jen na pozlátko. „Děkuji. To máš pravdu.“ Souhlasím, že Nyos je skvělý úlovek. „Ale... to je v pořádku. Jak jsi říkala. Nemohla jsi to vědět.“ Odpustím jí to. Pokud však ještě někdy něco na Nyose zkusí, dostane ode mě pěstí. Sledovala jsem ji jak odchází a oddychla si. Díky bohům! Ale litovala jsem ty, ke komu se chystala teď. Serrak Chrisi znal a viditelně ji nemusel stejně jako já, protože se od ní hned distancoval. Dolila jsem si víno a připila sama sobě na to, že jsem ji vydržela. Serrak si přišel do pití a zabředli jsme do rozhovoru. Nakonec se mě zeptá, kde mám Nyose. Pousměji se. „Schovává se na záchodě před Chrisi. Kdysi spolu něco měli. Před chvílí to na něj zkoušela. Tak se zdekoval.“ Uchechtnu se. „A kde máš partnerku ty?“ „Dostal jsi se daleko. Věděla jsem, že ty to někam dotáhneš. Vždycky jsi měl dobrou hlavu a srdce na správném místě. To je klíč k úspěchu.“ Připiji si s ním. „Jinak se v budoucnosti do Gurchulu chystám. Chtěla bych s Nyosem trochu cestovat. Až tam budeme tak tě navštívíme a třeba nám můžeš dělat průvodce? Pokud bys neměl moc práce?“ navrhnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Má partnerka zůstala v Gurchulu. Teda, pochází z Říše, ale není mága, zvykla si tam a nesnáší přemísťování," vysvětlí Serrak s pousmáním. "Musel jsem si narychlo hledat jiný doprovod a Peyton také neměla zrovna s kým jít," ukáže za tebe, kde k vám zrovna dojde Peyton Torysová. Velmi hezká brunetka, s takovým tím obličejem porcelánové panenky a velkýma bledě modrýma očima. Přivítáš se s ní. "Děkuji," usměje se potom Serrak, když jej pochválíš a konstatuješ, že se dostal pěkně daleko. "Pokud se stavíš v Gurchulu, určitě vás provedu," slíbí potom. Nyos vyjde z toalety, obloukem se vyhne Chrisi a dojde k tobě, Serrakovi a Peyton. Představíš se, se Serrakem se Nyos zná. Jedna mise Tajných sborů ho před rokem zavedla na Gurchulský dvůr. V této čtveřici je vám velmi příjemně, hezky se vám povídá. Dozvíš se, že Peyton má soukromou zubní ordinaci ve Vingaardu. Šlechtě prý na bělostném a zdravém chrupu velmi záleží. Peyton vždy uměla hlavně ty kouzla na zuby. Narovnávání, bělení, odstraňování kazů... Jako polní chirurg ani praktický lékař by se těžko uživila, ale využila to, co ji jde nejlépe. Všichni jí prorokovali, že se zuby to daleko nedotáhne, ale ona šla dál za svým cílem. Dnes na jejím křesle sedí nejvyšší šlechtici a ona vydělává tolik, kolik se většině tvých ostatních spolužáků může nechat jen zdát. // To jsou všichni důležití spolužáci. Můžeš přeskočit k večeru a sraz ukončit, chceš-li. Nebo to nech tak, ale já to aspoň rychlím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To chápu. Já ze začátku taky přemisťování nesnášela. Bylo mi z něj zle. Nedivím se, že tomu někteří nedokáží přijít na chuť.“ Přikývnu a pak mi řekne s kým přišel. Trochu mě to překvapilo. Tedy... jde o to, že nemusel přijít s někým. Klidně mohl přijít sám. Serrak řekl, že jestli někdy budeme v Gurchulu, tak nás rád provede. „Děkuji.“ Řeknu upřímně. Vrátil se Nyos, představila jsem je jim. Se Serrakem se Nyos zná. Nyos zná fakt všechny. Ale teda Chrisi... vzpomínám si, že se o tom kdysi někdo zmiňoval, ale nespojila jsem si to jméno s ní. Na to se musím Nyose trochu poptat. Dlouho jsme zůstali takhle ve čtveřici a povídali si. Bylo to příjemné a byli to zábavní společníci. Peyton se mohla chlubit tím, že je prestižní zubní doktorka. Upřímně mě překvapilo, že se v takovém oboru dá dostat tak daleko. Ale když se ji daří to je hlavní. Vydrželi jsme takhle spolu dlouho, ale nakonec jsme se rozloučili a šli si promluvit s dalšími spolužáky. Po tom co jsme většinu času prokecali, jsme si šli vzít konečně jídlo a nakonec tančili. Já si zatančila i s Marcem a Serrakem a dalšími dvěma, zatím co Nyos tančil s jejími partnerkami. Bylo to fajn. Ale stejně jsem se pak nejraději vracela do Nyosovi náruče. Jen ať Chrisi čumí a závidí, potvora jedna. Ale budu si dávat pozor. Chrisi je potvora a to, že se tak rychle smířila s tím, že Nyos je můj bylo až podezřele rychlé a bez konfliktu. Měla jsem tušení, že se doopravdy jen tak nevzdala. Jestli Nyose předtím chtěla, teď ho bude chtít o to víc jen proto, že je se mnou. Ještě, že odjedeme do Elfie. Odešli jsme ze srazu jako první s omluvami, že zítra musíme na svatbu a tak se nejen, že nemůžeme opít, ale ani tu být do ranních hodin, jak se tu očividně plánovalo. Vrátili jsme se domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přestěhoval ses do nového sídla. Je velmi podobné tomu, které jsi doteď obýval s Carlem, ale je mnohem izolovanější. Stojí uprostřed Pouště nářků, na severu Guršské říše, kde sousedí s Trogorem, zemí trollů a orků. Místo izolovanější a vzdálenější od Říše by se dalo nalézt už snad jen ve skřetích zemích. V Poušti nářků noční teploty nikdy neklesají pod čtyřicet stupňů, denní teploty raději neznat... Tvé sídlo obklopují hektary a hektary rozžhaveného písku a vzduch je tak horký, že se nedá dýchat bez obav před poškozením plic. Protivníci bez pomoci magie nemají šanci se k tobě ani přiblížit. Na protivníky ovládající magii, kteří mají šanci se k tobě dostat, čeká spousta nepříjemných překvapení. Tak předně, v okruhu jedné míle okolo sídla je aktivováno protipřemísťovací kouzlo. Každý nepřítel k tobě bude muset tu míli dojít pěšky, a ta míle snad nemá jediného metru bez nějaké pasti. Nejvíce je jednoduchých tekutých písků, ale jsou zde také píseční golemové, vystřelující proudy ohně nebo jedovaté výpary. Dostane-li se nepřítel k sídlu, musí zdolat několikametrové hradby, které k sobě přilepí cokoliv se jich dotkne. Pak se nepřítel dostane na tvé nádvoří, kde jsou pasti s propadajícími se dlažbami. Nic velkého, aby se nepřítel trochu uklidnil. Do sídla se dá dostat dvěma vchody, zadním a předním. K oběma ti bylo řečeno, abys nechodil. Tam je množství pastí nemagického charakteru. Někdo se může zkusit dostat okny... Jejich rozbití ale probudí malého démona, který je nad oknem zazděn. Také nic velkého, silově není nic moc, ale umí posednout tělo. A posedlý bojový mág není nic příjemného, hlavně na psychiku. Chodby jsou labyrintem. Některé vedou v kruzích, jiné končí slepou uličkou. A všechny chodby jsou přeplněny pastmi nejrůznějšího druhu. Vysunující se bodce, uzavření za stěnou, otevření podlahy, útok kostlivců.. Ke tvému apartmánu vede jediná chodba, zabezpečená stejně, jako ostatní. Je z ní několik odboček do dalších chodeb a různě se kroutí, není vůbec těžké z ní sejít. Když jí ale nepřítel projde, ocitne se před dveřmi do tvých komnat. Velkými, železnými, se spoustou symbolů. Ty nejlepší mágy symboly nejspíš varují, jakékoliv horší ale spíš ne. Násilné otevření těchto dveří vytvoří portál a vtáhne všechny za dveřmi v okruhu tří metrů do Khazaru. Na tom si mágové obzvláště mákli. Tvé komnaty jsou z celého sídla vlastně jediná obývatelná oblast. Máš tam obývací místnost, ložnici, kuchyň, jídelnu, malou místnost pro lázeň a další malou místnost pro temné brnění, Khazadheu a další zbroj a zbraně. Můžeš být v celém sídle sám, nebo zde mít stráže, sluhy nebo kuchaře, ale s těmi obranami a pastmi to není příliš třeba. V obývací místnosti stojí v rohu průzračný krystal zhruba ve tvé velikosti i šířce. Strana otočená k tobě je zbroušená a vyleštěná jako zrcadlo. Můžeš na něm sledovat jakoukoliv část sídla. Krystalem se celé sídlo i řídí, podobně, jako u věží mágů. Můžeš tady vypínat i zapínat jednotlivé magické obrany a nastavovat, na koho se spustí a na koho ne. Dále máš v obývací místnosti ještě na stěně namalovaný kruh ze symbolů, stejný kruh je v Carlově pokoji. Zaktivovat ho můžeš jen ty, Morunt a Carl, protože jen vy znáte spouštěcí runu. Ta se nakreslí křídou do místa tomu určenému v kruhu. I toto umístění znáte jen vy tři. Umožňuje to Moruntovi nezdržovat se procházením celého sídla, ale může přijít rovnou k tobě a informovat tě o všech změnách. Karkarovci si v zjišťování informací mákli. Anett je v pořádku, momentálně je někde v Elfii na dovolené. Nedávno dva členové Tajných sborů napadli její ordinaci, ale ona se dokázala chvíli ubránit a pak jí dorazili na pomoc Nyos a další členové Sborů. Její ordinace se teď opravuje, takže si Anett odjela na dovolenou. Oba Tajní, co ji napadli, byli zatčeni a označení za zrádce. Karkarovci, co pátrali po Nyosovi, byli neúspěšní. Ale zdá se, že se jej momentálně není třeba příliš bát. Nedávno byl povýšen do Rady mágů a teď pracuje hlavně na tom, aby se Tajné sbory staly důvěryhodnějšími. Dozor nad hledáním Morova bratrstva převzal nějaký nižší velitel Sborů. Pátrání po vás ale spíš neběží, než běží. Mágové a Sbory ještě více, mají jiné starosti. Zdá se, že na něčem hodně intenzivně pracují, ale Karkarovcům se nepodařilo zjistit, na čem. Mágové to pěkně tají. Ale zdá se, že se připravují na větší hrozbu, než jste vy, a to vám docela hraje do karet. Už totiž hrozilo zničení i vašeho posledního zásobovacího cechu, když se mágové stáhli. Cech tak opět začal fungovat a dodávat vám potraviny. Navíc jste si pronajali rozsáhlé plochy polí v Narnostu, kde to po prohrané válce nikdo moc neřídí a daně jsou tedy velmi nízké. Dá se teď říct, že Bratrstvo žije z Narnostu a je řízeno z Guršské říše... Stále cvičíš své tělo a medituješ a tvá magická moc pomalu ale jistě stoupá. Perter změnil taktiku a rozhodl se tě začít učit rovnou pokročilou formu čarování. Ta spočívá pouze v jednoduchých pohybech rukou a mág si nemusí pamatovat žádná zaříkání. Vše je to závislé pouze na vůli, kouzlo nevyvoláš daným slovem, ale pouhou myšlenkou na kouzlo. A jak Perter říkal „Kdybyste neměl disciplínu paladinů, nikdy bych vás to neučil.“ Mágům trvá roky, než přejdeš od slovíček k vůli, protože člověk musí přesně vědět, co chce. Žádná jeho skrytá myšlenka nesmí nad kouzlem převzít kontrolu. Církevní přísná výchova ale tyto roky kompenzuje a ty tak můžeš začít rovnou na té lepší úrovní. I tak ale bude ještě dlouho trvat, než se budeš moct pustit do nějakého magického souboje s jiným mágem. Tím se nemyslí bitva, tam je to vcelku jedno, vytvoříš štít a metáš ohnivé koule po všem, co se hne, ale opravdový souboj. Kde musíš rychle reagovat na svého protivníka. Další věcí je telepatie, ochrana tvých myšlenek. Perter i Morunt se shodli na tom, že je zatím zbytečné tě tím zatěžovat, protože tvé brnění tě chrání skvěle. Stačí mít na sobě jedinou část temného brnění a tvé myšlenky jsou proti útokům chráněny. Zbroj má jeden z nejlepších telepatických štítů, co se dají vytvořit. Pokud ale trváš na tom, že se chceš naučit bránit své myšlenky sám, bez zbroje, Perter ti vyhoví. Ovšem v tom případě budeš každý večer ulehat s bolavou hlavou a se silnou nevolností a na nějakou meditaci můžeš zapomenout. A ranní vstávání se podobá vstávání po silné opici. Nic se ale příliš nepomohlo. Po Tajných mázích, co zabili tvého bratra, ani stopy. Zajímal ses, o čem přemýšlí a mluví tví podřízení a Morunt ti to tlumočil. Všichni tě velmi uznávají a berou tě jako klíč k lepším časům. Vážně věří, že syn Oxa dokáže totéž, co dokázal Oxo sám. Že Morovo bratrstvo vytáhne z propadliště dějin a opět ho dostane na úroveň nejlepšího temného kultu Kontinentu, aby jej Řád mágů bral ne jenom jako rovnocenného nepřítele, ale aby z něj měl i nahnáno. Bohužel, zatím stále nemáš Oxovy schopnosti a váháš, zda se dát k temné magii. Víš, co s lidmi dělá... Nicméně temná magie je nejsilnější. Perter tě zatím učí neutrální ohnivá kouzla. Navíc Oxo měl k dispozici stovky věrných a silných temných mágů. Žádná lůza, co selhala u Zkoušky, ale praví temní mágové. Jenže když Řád mágů před lety vyhrál onu dlouhou válku s Bratrstvem, všichni tito mágové byli zabiti, nebo se někam zašili. Morunt, který býval jedním z nich, stále doufá, že ti, co utekli, se po zvěstech o tvém příchodu vrátí, ale zatím nic. Takhle jsou tvými nejsilnějšími lidmi ti, co byli ve starém Bratrstvu odpadem, a odpad je u tebe to, o co by staré Bratrstvo ani nezavadilo pohledem. Laxní přístup Řádu k Bratrstvu ti ale vyhovuje. Zásobování opět bují, probíhá výcvik tvých mágů a den ode dne se zlepšují. Sleduješ, jak vypadá situace mezi mágy, Církví a šlechtou. Mágové mají problémy se Sbory, které se snaží vyřešit Nyos, Církev má zase problémy s paladiny, kteří začínají poznávat její zkaženost. Takhle se starají hlavně o zmatky ve vlastních Řadách a nejdou si příliš po krku navzájem. Šlechta je čím dál tím zkaženější a lid už jí má plné zuby. Bylo po tobě vyhlášeno pátrání. Mágové konečně dokázali, že mrtvým paladinem jsi nebyl ty a považuješ se za odpadlíka. Církev se tě zřekla. Pokud mágové ale tuší, že jsi se dal k bratrstvu, ba co víc, že mu velíš, nedává to najevo. Podle oficiální verze jsi obyčejný odpadlý paladin a v prioritě hledaných lidí se nedostaneš ani do první stovky. Oficiálně. Sídlo v Poušti Nářků- současnost Konečně sis zvykl na poušť a začal jsi zase vstávat tak, jak jsi zvyklý z kláštera. Postaráš se o zbroj a brnění – které to sice vůbec nepotřebují, ale je to uklidňující rituál – pak si zacvičíš, umyješ se a nasnídáš. V deset hodin chodí Morunt, aby ti předal informace a přijal od tebe příkazy. Zůstává u tebe od několika minut do několika hodin, záleží na tom, co se předchozí den dělo. Ve čtyři hodiny odpoledne přichází Perter, který s tebou obvykle trénuje do osmi hodin. Vše upadlo do stereotypu. Zrovna jsi posnídal a čekáš na Moruntův příchod. Čas si krátíš knihami, které ti Morunt přinesl. Některé jsou o taktice a bojové strategii mágů, ale jsou už docela staré, bohužel. Svou moderní strategii mágové moc neprozrazují. „Dobré dopoledne, můj pane,“ ozve se za tebou a ty se otočíš. Všechny runy na zdi září a jimi tvořený kruh vypadá jako zčeřená vodní hladina. Morunt v temně černém hávu zrovna prochází do tvého obývacího pokoje. Sotva projde, průchod se uzavře. Vždy trvá jen pět vteřin od nakreslení runy. „Mám pro vás.. hm.. dobrou zprávu,“ řekne jako první věc. „Spojil se s námi nižší obyvatel Khazaru. No. Tvrdí, že vám najde Orise... Za... protislužbu... Chcete ho vyslechnout?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvera se podívá po vaší řadě, a když vidí, že to ani jeden z jeho rekrutů nevzdává, krutě se zazubí. Vypadá teď jako ztělesnění Ďábla. Pomalu přikývne. „Tak vítejte v druhé fázi, mrtvoly,“ Docela to sedí. Jestli byla první fáze velmi fyzicky náročná, druhá fáze má nejspíš za úkol vás co nejvíce zlikvidovat. Dobrá polovina z vás odejde, ty ale vytrváš. Taháte klády, dřepujete s kmeny stromů na ramenech, běháte pořád dokola kolem tělocvičny, celé hodiny... Učíte se prát s posílením kouzel. Vytváříte kolem rukou modrá silová pole a posilujete jím své údery. Když někoho praštíte, odletí několik metrů dozadu. Pokud takto posílenou rukou praštíte do stěny, rozbije se. Potom se učíte i tyto údery odrážet, stejným silovým polem. Po dvou takovýchto týdnech se tvá fyzička neskutečně zvedne a naučíš se skvěle prát. Potom přejdete do třetí fáze. Uvera už se ani neptá, jestli chcete jít, nebo nechcete. Dobrá polovina z vás odpadla v druhé fázi. Třetí fáze už je i o útoku magií. Stále se zlepšujete v boji bez ní, s posílením, ale už zapojujete i samotný magický boj. Učíte se vytvářet pouhou vůlí magické i kombinované štíty a mezitím metat mocná kouzla. A pak najednou.. výcvik skončí. Včetně tebe vás zůstalo pouze dvanáct. Pouhých tucet mágů zvládlo projít celým výcvikem a stát se bojovými mágy. Teď stojíte vyrovnaní v řadě v tělocvičně, před vámi stojí zubící se Uvera a vedle něj stojí hlavní velitel bojových mágů, s tváří zahaleno ve stínu kapuce. Dostanete dekret a oblečení bojových mágů. Černé tuniky, volné kalhoty a boty, ale hlavně, hlavně temně černý háv a bílou šálu. Všechno dostanete třikrát. Potom jste zařazení k jednotkám. Ty patříš ke třicáté druhé jednotce, do oddělení bojových mágů, co bojuje s temnými kulty. U východu z tělocvičny si vás už převezmou velitelé vašich jednotek. I na tebe tam čeká tvůj velitel. Jmenuje se magistr Dartor de Rofay. Velmi hezký bojový mág, s poměrně krátce zastřiženými tmavě hnědými vlasy a jasně modrýma očima. „Nazdar, Saki, gratuluji ti k zařazení,“ pozdraví tě tvůj velitel. „Nesnáším na formality, takže.. Jsem Dartor a můžeš mi klidně tykat..“ Pokývne a zadívá se na ostatní velitele, kteří s berou své bojové mágy. „Teď ti můžu jít ukázat tvůj pokoj... Každý bojový mág má přidělen svůj pokoj ve Věži, ale pokud má vlastní bydlení, nemusí ho využívat..,“ vysvětlí ti. „Nebo ti první můžu ukázat společenskou místnost, nebo jídelnu, jak chceš...“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Se všemi se rozloučíte a vrátíte se do tvé věže. Je půl deváté večer. Večeři dělat nebudete, najedli jste se dosyta na srazu. Zrovna když se chystáte jít se s Nyosem společně umýt, zazvoní vám v hlavě přesně ten tón, který ani jeden z vás nechtěl teď slyšet. "Rada mágů svolává na devátou hodinu večerní dnešního dne mimořádné zasedání." Když povolíte obrany, řekne vám spojovací mág přesně to, co jste čekali. Nyos zakleje a zatváří se naštvaně, ale nemáte na výběr. Jdete do ložnice, kde se převléknete do oficiálních hávů. Tedy Nyos do temně černého hávu a ty do zářivě bílého. Kolem krku si uvážete bílé šály a na prsteníček pravé ruky si nasadíte obřadní prsteny Rady. Všimneš si, že Nyos si na ruce nechá svůj náramek, ačkoliv jakékoliv jiné doplňky a šperky, než obřadní a u žen náušnice, nejsou u oficiálních hávů povoleny. "Co myslíš, že můžou chtít?" zeptá se Nyos zamyšleně, když vyrazíte ven z věže. "Kdyby se dělo něco důležitého, upozornily by mě nejdříve Sbory..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem doslova naštvaná. Fakt naštvaná. Nesnášela jsem, když tohle dělali. Během dne fajn... ale v noci? Budeme tam určitě věčnost. „Nevím.“ Řeknu nasupeně. „Doufám, že to není nic vážného. Ale jestli to bude nějaká kravina, tak se naštvu ještě víc.“ Řeknu a naposledy zkontroluji svůj vzhled. „A jestli nám to zkazí naše plány... to budu asi vzteky řvát.“ Odfrknu si. „Někdy mě fakt tahle funkce štve.“ Reptám a jdu ven před věž. Zhluboka se nadechnu nočního vzduchu. Pomůže mí to vychladnout a než se přemístíme políbím Nyose. „Tak do toho.“ Přemístíme se do věže. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Dny letí, peklo trvá. Moc se toho nezměnilo, jen se přidala i magie. Dost lidí postupně odpadává. A všechno pod ďáblovým šklebem v podobě mistra Uvery, kterého očividně velice baví nás týrat. Zato třetí fáze je spíše o tréninku vůle a kouzel. Stále sice pokračuje peklo s cvičením, ale zároveň se učíme sesílat silná kouzla. Už ani lidi neodpadávají. Možná byly ty první dvě fáze i na oddělení „zrna od plev“, dá-li se to tak říci. Tak či onak, najednou je výcvik u konce. Konečně to mám za sebou. Mohu o sobě s hrdostí říci, je ze mě bojový mág. 12 nás tu zůstalo. Dostaneme potřebné vybavení – dekret, oblečení a hávy – a náš výcvik tím skončil. Cítím se sama se sebou spokojená, že jsem vydržela. Poté mne čeká setkání s mým novým velitelem, který mne dokonale překvapí jeho okamžitým tykáním. Dobře, Dartore, já jsem Saki, ale to asi víš. Zakryji překvapení přátelským úsměvem. Jeho slova o bydlení mi připomenou věž na útesu ze Zkoušky. No jo no, na věž nemám, takže mám alespoň kde bydlet. Společenskou místnost? Jídelnu? Doufám, že v té jídelně nevaří stejnou šlichtu jako v té pro výcvik... Zamumlám pro sebe potichu, ale Dartor to asi slyšel. Asi bych se jako první chtěla podívat na pokoj. A vzít si místo tohohle hávu ten černý. Pronesu už nahlas. V ruce držím věci, které jsem dostala po ukončení výcviku, chci si je před prohlídkou odložit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Raději si na tu funkci moc nestěžuj. Žiješ z ní," připomene ti Nyos se zamračením, když vyjdete před věž. Taky není ze svolání rady nadšený, a to vůbec. Společně se přemístíte do Věže. Objevíte se v obří vstupní hale a zamíříte k diskům, které vás vyvezou až do nejvyššího patra, kde je zasedací místnost Rady. Už je zde několik velmistrů i nestálých členů, několik jich vypadá znepokojeně, další roztrpčeně brblají, stejně jako vy. Pár jich vypadá, že už ulehlo ke spánku, další nejspíš chtěli celou noc propít a už začali... O kousek dál vidíš Alexe, který se baví se svým nejlepším kamarádem Marcusem dan Drayem. Není tak těžké si všimnout, když zrovna pohnou rukama, že oba mají na pravém předloktí stejný náramek, jako má Nyos. Pak se konečně otevřou dveře do zasedací místnosti a každý si kolem kulatého stolu najde své místo. Chvíli počkáte, než se objeví zbytek vašich kolegů. Jako poslední vejde Mluvčí Rady Crus, který zasedání svolá. Když se dívá do nabroušených tváří velmistrů, zvedne omluvně ruce. "Omlouvám se, že jsem vás svolal takhle navečer," začne. "Navíc když se dozvíte, že se jedná docela o prkotinu.. No, nejspíš mě vyprovodíte rajčaty..." Pousměje se a pak vážně pronese. "Tak tedy zahajuji mimořádné zasedání Rady Říšských mágů. A rovnou se ujímám slova... No.. Dnešním dnem jsem v čele Rady mágů přesně půl století. A proto mi přijde, že zrovna dnes je správný den na rezignaci a uvolnění místa někomu jinému. Takže oficiálně oznamuji, že se vzdávám funkce Mluvčího Rady mágů. Ne, nemohlo to počkat do rána, je mi líto." Po jeho oznámení následuje v zasedacím sále hrobové ticho. Vytažení z postelí je zapomenuto. Rada bez Cruse je pro téměř všechny skoro nepředstavitelná... Většina i velmistrů nikdy jiného Mluvčího nepoznala. "Zároveň rezignuji i na svou funkci řadového člena Rady. Odevzdávám tedy titul velmistra a přijímám zpět svůj titul mistra." Teď je ticho ještě hrobovější. Crus byl na velmistra povýšen rovnou z mistra, magistra přeskočil. Jelikož však tento titul nikdy neměl, nemůže se k němu vrátit. Takže nyní má tento matador Rady, muž, který Radu a mágy obecně vedl v mnohých válkách, který porazil Morové bratrstvo, má stejný titul, jako kterýkoliv mág, který zrovna splnil Zkoušku. "Odcházím do důchodu, přátelé. Bylo to s vámi super, vážně. Jsem rád, že jsem vás mohl padesát let vést. Byla to pro mě čest." Ozve se potlesk. Inicioval ho jeden z nejstarších členů Rady, pak se okamžitě přidali další. Crus se usměje a děkovně přikývne. "Děkuji, vážím si toho. Teď ale ještě musím učinit zadost oficialitám. Radu do zvolení nového Mluvčího povede velmistr Alexandr de Score, můj zástupce. A chci vám jej doporučit i jako svého stálého nástupce." Ozve se další potlesk a ze svého místa se zvedne Alex, s poměrně překvapeným výrazem. Rychle jej ale schová pod úsměv a řekne: "No... Tak teda pěkně děkuji..," pronese s úšklebkem a celá Rada se rozesměje. Hlavně jeho trochu komickému výrazu. "Ták... než Radu rozpustím, přeci jen vás donutím jednou hlasovat, omlouvám se," pousměje se potom Alex a poklepe vedle sebe sedícího Cruse po rameni. "Nechci, aby tento člověk odešel na odpočinek s mistrovským titulem. Proto navrhuji jej jmenovat magistrem," navrhne. Hlasuje se po jednom, kolem stolu. Každý zahlasuje a ještě rychle řekne svůj názor. Nyos je před tebou, a když je na řadě, hlasuje pro. Zdůvodňuje tím, že Crus měl mít magistrovský titul už před padesáti lety, a za ty roky v čele Rady si jej zasloužil už nesčetněkrát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dartor se po tvé tiché poznámce zazubí. "Vaří," utrousí se smíchem a potom přikývne, když řekneš, že se chceš převléknout. "Tomu dokonale rozumím, taky jsem chtěl mít ten háv na sobě co nejdříve." Vydáte se tedy spolu z tělocvičny přímo do křídla bojových mágů. Na chodbě je přitom docela rušno, bojovými mágy se to jen hemží. "Asi je zrovna zasedání Rady," zamumlá k tobě Dartor vysvětlení a to už vstupujete do oddělení bojových mágů. Odvede tě ke tvému pokoji. Přiloží ruku k chladnému dřevu dveří a něco zamumlá. Dřevo se rozsvítí. "Tak, přilož sem ruku," navede ti paži a položí ti dlaň na zářící dřevo. To okamžitě pohasne. "Teď tě dveře poznají. Je to lepší, než věčně hledat klíče," zazubí se Dartor a pak dveře otevře a vstoupíte do tvého pokoje. No, čekala jsi tedy větší díru. Je to ale docela pohodlně zařízeno. Máš tu křeslo, židli, pracovní stůl, skříň a postel. S tvrdou matrací, ale ne úplně kamennou. Vedle skříně jsou dveře, které vedou do malé koupelny. Je bíle vykachličkovaná a má malé umyvadlo, záchod a vanu. Když si prohlédneš pokoj, zamumlá Dartor, že počká venku. Ty si svlékneš všechno oblečení, přeci nebudeš mít černý háv a bílé podhávové oblečení. Pak si oblékneš své nové, černé podhávové oblečení a na to si konečně natáhneš temně černý háv. Je to skvělý pocit... Pak si uvázat bělostnou šálu. Víš dobře, jak se šála uvazuje. Většinou ji bojoví mágové nosí uvázanou jen ledabyle, ti starší ji mají třeba jen přehozenou přes rameno. Ale noví mágové si ji obvykle uvazují přesně podle předpisů. Je na tobě, jak to uděláš ty. Při oficiálních příležitostech si ji ale předpisově váží i starší mágové. Vyjdeš ven, kde na tebe Dartor čeká. On sám má šálu sice uvázanou, ale velmi volně a ledabyle. Teď kolem vás ale projde mág, a ten má šálu jen přehozenou, a dokonce jen přes jedno rameno. "Tak co, kam teď?" zeptá se Dartor s pousmáním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu. „Jo já vím. Ale v soukromí si snad občas postěžovat můžu ne?“ řeknu už klidněji, ale vidím že ani on z toho není zrovna nadšený. Když jsme vešli do zasedací místnosti, viděli jsme, že nejsme sami co jsou roztrpčeni a někteří byli dokonce tak ospalí nebo přiopilí, že asi neměla sílu na nějaké rozčilování. Naštěstí jsme nemuseli čekat dlouho a brzy zasedání začalo. Crus se pokusí to odlehčit vtipem a řekla bych, že se mu to podařilo. Škoda, že nemám u sebe žádné rajče. Poctivě bych ho zvedla nad hlavu, aby všichni viděli, že někdo tu je připravený na každou možnost. Ale to co Crus řekl mě překvapilo. Odchází? No chápala jsem, že si chce odpočinout, ale překvapilo mě, že to přišlo tak náhle. Nikdo to viditelně nečekal. Crus předal žezlo Alexovi. Zatvářila jsem se soucitně. Jako kdyby už neměl dost práce. Teď bude mít ještě méně času na rodinu. Ale přijal to a rovnou navrhl hlasování o tom, aby se Crus stal magistrem. Všichni museli zákonitě hlasovat pro. A já nejednala jinak. „Zaslouží si to a je to to nejmenší co pro něj můžeme po tolika letech práce udělat. Nemluvě o tom, kolik schytal naštvaných pohledů jako dneska.“ Usměji se na něj. Myslím, že nikdo si nedovolí hlasovat proti. Jinak by ho ostatní ukamenovali. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Očividně se jídlo příliš nezlepší. Škoda. Ale aspoň to pobavilo Dartora. Zklamaně si povzdechnu. Poté prohlásí, že chápe, proč si chci vzít hábit. A pak vyrazíme. Okolo je nějak hodně mágů, prý se koná nějaká rada. Nakonec zůstaneme stát před zavřenými dveřmi mého pokoje. Fajn, alespoň ten klíč nemůžu ztratit. Dobře... jo, to se hodí, klíče se umí... velice rychle schovat na místo, kde nejdou najít. nebo se rády vydávají na procházku. Je to tu celkem hezké, nebo spíše to mohlo být horší. Rozhodně se tu dá dobře přežívat. Po menší prohlídce Dartor jde počkat za dveře. Převléknu se do nového oblečení a zbytek uložím do skříně. Nakonec chvíli zůstanu nerozhodně stát se šálou v ruce. Šálu si uvážu jak mám, ale aby mě neškrtila. Přecijen, první den je první den, tak aspoň na něj bych to mohla mít správně. Poté si poupravím vlasy a vyjde zase před pokoj. Teď... no... jídelna asi nebude nic extra, takže asi do té společenské místnosti... nebo ještě někam můžeme jít? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec je to tak, dvacet devět hlasů pro a ani jeden proti. Crus odejde do důchodu s mnohokrát zaslouženým titulem magistra. Na závěr se ozve ještě jeden potlesk a Alex potom vstane a oficiálně ukončí schůzi. Jako po každém mimořádném zasedání se v zasedací místnosti vytvoří debatní hloučky. Kolem Cruse se postaví čtyři nejstarší velmistři, tedy mágové, kteří pamatují dobu, kdy byli v Radě Crusovi rovnocenní a vládl jiný muž. Krom těchto mágů si ale nikdo z vás nepamatuje jiného Mluvčího. Crus a jeho čtyři kolegové se zakecají, vypadá to, jako by vzpomínali na staré časy. Chystáte se s Nyosem odejít, ale zastaví vás Daniel Salcer, Alexův první učedník. Všimneš si, že má na temně černém hávu malinký zlatý odznáček, který hovoří o tom, že dotyčný mág je nositelem Magiova řádu. "Půjčím si na malou chvilinku Nyose, jo? Promiň, Anett," pronese s omluvným gestem ruky Daniel a odvede si Nyose kousek stranou. Vytvoří se tím hlouček Daniel, Nyos, Alex, Marcus a Kelen*. Vůbec není těžké si všimnout, že všech pět mužů má na pravé ruce nachlup stejné náramky. Žádný jiný člen Rady je nemá. Pětice mužů se spolu chvíli baví, občas jim pohled zalétne k tobě. Nejvíce hovoří Alex a ostatní poslouchají. Nejvíce přikyvuje Nyos, takže hlavní Alexovy řeči nejspíš míří k němu. Pak Alex řekne něco na závěr a všichni ostatní přikývnou. Následně se rozloučí a každý si jde svou cestou. Když k tobě Nyos přijde, zubí se. "Poslyš, jak dobře umíš elfsky?" zeptá se, když zamíříte k diskům. Alex tě naučil základy gramatiky a hlavní slovíčka, ale nic světoborného. Dojdete k diskům a sjedete na nich do vstupní haly, odkud se přemístíte do domácí věže. // Posuň to k ulehání do postele. // * velmistr Kelen Kine - třicetiletý mág, vypadající díky magii tak na dvacet dva. Velmi hezký, se světle hnědými kratšími vlasy, výraznou bradou a jemnými zbylými rysy. Zářivě zelené oči a tenký špičatý nos. Znáš jej jen ze zasedání Rady mágů, nikdy jste se spolu nebavili, jen výměna pozdravů. Je to ale docela veselý a pohodový chlapík. V současnosti je hlavním velitelem bojových mágů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „V pořádku.“ Řeknu, když si Daniel odvede Nyose. Já čekala. Dívala jsem se na hlouček a když se začalo pokukovat po mě, měla jsem podezření, že se mě to nějak týká. Ne... vlastně jsem si byla jistá. O čem se baví? Když ke mě Nyos přijde, zubí se od ucha k uchu a moje zvědavost byla ještě silnější. A ta otázka. Vzala jsem Nyose za ruku, zamávala Alexovi a ostatním a vydali jsme se pryč. „Elfsky? Jen základy. Nějaká slovíčka... větě bych asi porozuměla. Mluvení by bylo už horší.“ Řeknu. „Proč se ptáš? A proč jste po mě tak pokukovali, když jste se bavili?“ chci vědět. Přemístili jsme se domů a zamířili rovnou do ložnice. Použili koupelnu, zuby, já se odlíčila a rozčesala vlasy. Převlékli jsme se do oblečení na spaní a ulehli do postele. Přitulila jsem se k Nyosovi. Už jsem si na něj tak zvykla, že když ho nemám vedle sebe, trvá mi usínání mnohem déle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě se tady dá ještě někde jít," pousměje se Dartor. Pak následuje pokrčení ramen: "Ale nejdříve ti tedy ukážu společenskou místnost." Vydá se ke schodišti a ty jdeš rychle za ním, aby se ti neztratil. Tady bys neměla šanci jej najít. Sejdete několik schodišť a zastavíte se před dveřmi. Docela si pamatuješ cestu, ale nejsi si úplně jistá. "To je společenská místnost pro naši jednotku," vysvětlí ti Dartor a pak vejdete dovnitř. Místnost je velmi velká. Na zemi je perský koberec, na stěnách visí gobelíny. V krbu vesele plápolá oheň. Je zde spousta sedaček a křesel, knihovniček, barových pultíků... Všude kolem se válí bílé šály a černé hávy. Drtivá většina bojových mágů je tady oblečená jen v podhávovém oblečení. Někteří mágové nemají ani tuniky a zůstávají jen v kalhotách a košili. Dva mágové mají dokonce košile rozepjaté a všem tak ukazují opálené vypracované břicho. Dobrá polovina mágů je bosá, boty s ponožkami jsou nahrnuty v rohu. Je tu prostě naprostá chlapská pohoda, válečníci, kteří se po návratu z boje přišli uvolnit. Někteří mágové leží na sedačkách nebo v křeslech a spí, někteří sedí třeba na zemi a čtou si, ale další například stojí u barového pultíku a popíjejí alkohol, kecají, vykládají si sprosté vtipy a podobně. Dartor si vedle tebe vloží prsty do úst a pronikavě hvízdne. Zvuky hlasů mágů ztichnou a všichni se otočí k vám. Několik mágů roztažených na pohovkách zmateně rozlepí oči a nechápavě na Dartora čumí. "Bando, toto je Saki Kreenaru, nováček v naší jednotce," oznámí Dartor svým mužům, kteří tě přivítají nadšeným výskáním a halekáním. V davu asi třiceti mužů zahlédneš jedinou ženu. Vysokou, poměrně hezkou brunetku s modrýma očima. Oblečená je do podhávového oblečení, šálu a háv nemá, boty ale ano. "Pojď se s námi napít!" vyzve tě okamžitě několik členů a jsi dotlačená k baru. Dartor se drží vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Brzy začínám mít tušení, že cestu vím jen mlhavě. Přibližně vím, kudy se jde zpátky k pokoji.. možná? No.. asi. Místnost je dost velká, všude se válí něčí oblečení. Chtěla jsem se tu jen nenápadně rozhlédnout, ale Dartor má asi jiný plán. Zapíská a všichni se k nám otočí. Nervózně sklopím zrak k uvázané šále, zatímco mne Dartor představí. Ummm, zdravím..? Chlapi nadšeně reagují, očividně tu kromě mne je jen jediná žena. Najednou se ocitnu u baru, pořádně ani nevím jak... Cítím se dost nejistá, přecijen ty lidi vidím poprvé. No.. já.. se tu ještě porozhlédnu a pak přijdu, ano? Hodím na Dartora nervózní pohled a zkusím se vymotat z tlupy mágů zase pryč a pokračovat v prohlídce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To byli kluci z M..," odpoví ti Nyos, ale sotva vysloví písmenko "m", zarazí se, jako by chtěl, ale nemohl říct víc. "Kluci z té organizace, kde teď jsem," dořekne. "A ano, bavili jsme se o tobě. Alex vážně chce, aby ses k nám přidala. No a Kelen měl takové vtipné průpovídky, jestli mu jeden učedník nestačí a tak..," Nyos se už zase zubí. "A elfština je jednací jazyk organizace. Je tam více ras... I když trpaslíci elfštinu dost špatně nesou. Radši by i říšštinu, ale ta je zase složitá pro elfy. No, trpaslíci museli ustoupit." Po večerní hygieně si jdete lehnout. Nyos vždy spí jen v teplákových kalhotách, nic jiného na sobě nemá. Prý je to pro něj mnohem pohodlnější, než mít nějaké tričko, a nahý spí nerad. Pro tebe je to ale taky příjemnější, uvelebit se mu na nahé hrudi. Brzy usnete. Když se vzbudíš, Nyos je už klasicky vzhůru. Ale nevstával z postele, aby tě nevzbudil. "Dobré ráno," pozdraví tě s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Aha.“ Řeknu. „No... tak to jsem zvědavá kdy mi to nabídne. A asi se budu muset elfštinu aktivně učit. I když v Elfii se toho určitě naučím víc než z knih.“ Takže jsou tam elfové? Trpaslíci? Lidé.... někdo další? Vrátili jsme se domů a brzy se uložili ke spánku. Spokojeně jsem složila hlavu do prohlubně jeho ramene, ruku položila na hruď a brzy usnula. Když jsem se druhý den probudila, Nyos byl už vzhůru, ale pořád byl v posteli. Nejspíš proto, že jsme se ve spánku tak propletli, že kdyby vstal, hned by mě probudil. „Dobré ráno.“ Zívnu a přesunu se tak, abych mu nebránila v pohybu, ale nepřestala se k němu tulit. Políbím ho na rty, ale jen na rty. Nevím jaký mívám ranní dech a nechci, aby to zjišťoval Nyos. „Hm... hm....“ Zabručím si a přehodím svou nohu přes jeho a obejmu ho rukou kolem pasu. „Dneska svatba... a musím si ještě dneska domluvit ten záskok v ordinaci jestli chceme zítra nebo pozítří vyrazit.“ Zavrním spokojeně. Promnu si oči a pak si opřu bradu o jeho rameno a zadívám se na něj. „Tak ty a Christi? Vím, že jsi mi o ní už něco vyprávěl. Ale po pravdě jsem si ji nespojila s tou Christi, kterou znám já. Víš o tom, že se s Christi na smrt nesnášíme? No dobře... přeháním... ne na smrt, ale rozhodně to je nenávist dost silná na to, abychom si navzájem s radostí ničili životy.“ Uculím se. „Ne tedy, že bych po tom toužila. Tohle ignorování naší existence až do včerejška mi vyhovovalo. Ale myslím, že teď bude aktivně rejpat do naších životů. Nikdy neskousne to, že jsme spolu. Ne že by tě měla kdo ví jak ráda... ale proto, že nesnese, že jsi kdysi patřil ji a teď patříš mě. Je hodně majetnická.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mágové tě jen tak nepustí. Nejdříve ti nalijí malou štamprli tvrdého a musíš si s nimi připít. Teprve potom se Dartorovi podaří tě z klubka mágů vymotat. Vyjdete ze společenské místnosti a Dartor se zazubí. "Zvykneš si na ně. Nechovají se vždycky jako volové," zkusí tě s úsměvem uklidnit a pak tě zavede do jídelny, která je jenom kousek odtud. Už je pozdě, takže zde je jen několik mágů v bílých hávech, kteří utírají stoly a uklízejí z nich nádobí. "To je asi vše..," pokýve potom Dartor hlavou a odvede tě zpět ke tvému pokoji. Už ses docela naučila cestu pokoj - jídelna, pokoj - společenská místnost. "Půjdeš spát?" zeptá se tě Dartor. "Jestli ano, tak ti ještě řeknu, jak to bude zítra. Budíček je v sedm hodin ráno. Do devíti máte všichni volno, můžete se rozcvičit, umýt se, zajít si na snídani, to je na vás. V devět máme brífink ve společenské místnosti. Buď budeme mít nějakou akci, nebo nějaké hlídkování - to je častější. Občas ale nemáme co dělat, tak se tady jen tak nudíme. Středy a čtvrtky máme volno. Většinou." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, Christi byla velký omyl," povzdechne si Nyos. "Byli jsme spolu jen dva týdny." Nic víc ale nedodá, pomalu se rozplete a zvedne se. Potom se pořádně protáhne. "Tak si zařiď záskok a já půjdu zatím pomoct Clarkovi se svatbou," pronese a vytáhne ze skříně elegantní a nejspíš velmi drahé černé oblečení na slavnostní příležitosti. "Jsem svědek, musím se víc angažovat," zamumlá. Pak si zajde dát sprchu a umýt si zuby. Potom se do toho oblečení převlékne a jdete si nachystat snídani. Po snídani se políbíte a Nyos se chystá jít pomoci s organizací svatby svého bratra. "Připrav se a zařiď si záskok. Stavím se pro tebe v poledne," rozloučí se s tebou s pousmáním a pak vyrazí do Serderu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jen dva týdny? Tomu tedy říkám krátká známost. Nyos nejspíš zvládl prohlédnout pozlátko. Uchechtnu se, když nic jiného neřekne. „Promiň, že tě straším.“ Když se začne hýbat, odvalím se z něho a zvedne se. Taky se posadím. „Jistě.“ Přikývnu a vyhrabu se z postele. Začali jsme se oblékat i když Nyos už na svatbu. Pak ho vyprovodím a políbíme se. „Dobře. Uvidíme se.“ Rozloučím se a zavřu dveře. Kontaktovala jsem svou známou a zeptala se jestli by neměla čas na pár hodin denně být v mé ordinaci. Bohužel odmítla. Zrovna potřebovala peníze a vejce a zelenina nebo bylinky by nestačilo. Naštěstí druhá možnost už čas měla a nechat si platit jídlem nebo jinými předměty ji nevadilo. Dala jsem ji pár instrukcí, jako že občas tam přijdou lidé s prkotinami a že někdy stačí jen dobrá rada. Pak jsem dala vědět asistence, že budu mít záskok, tak ať se nelekne, že tam bude cizí žena. Někteří lidé se diví, že vedu takhle svou ordinaci. Ale já vždycky chtěla pomáhat a ne vydělávat. A chudí si prostě nemohou dovolit platit penězi. Radši si vezmu rajče než aby ti lidé zůstali mrzáky nebo zemřeli. Ulevilo se mi, že jsem to tak rychle zařídila a pak jsem se začala strojit. Vzala jsem si podobné šaty, jako včera jen v zelené barvě. Rozhodně jsem nehodlala brát háv. V bílém může být dnes jen nevěsta. Tohle by bylo urážející. Vlasy jsem si vyčesala nahoru do elegantního drdolu a pár zvlněných pramenů nechala rámovat obličej. Použila jsem lehce líčidla a trochu se navoněla. Vybrala jsem si do uší křišťálové slzy a na krku křišťálové srdce na tenkém řetízku. Na okamžik jsem se pozastavila na špercích co mi kdysi dal Ziori.... ale ty jsem nehodlala na sebe už nikdy vzít. Už připravená jsem ještě zkontrolovala dárek pro novomanžele a už stačilo jen počkat. Vytáhla jsem Elfský slovník a snažila si ten jazyk trochu osvěžit a doplnit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elfský jazyk je poměrně dost jednoduchý, když už člověk pronikne nemírně obtížnými základy. Těmi ty už jsi pronikla, takže teď ti jen zbývá rozšířit slovní zásobu. Narozdíl od třeba jazyka trpaslíků, kteří často vyslovují pouze hrdelní slabiky, je zpěvavý a velmi dobře srozumitelný. Elfština se nehuhlá a nepolyká, jako trpasličtina. Navíc má i celkem jednoduché skloňování - žádné. Trpaslíci mají dvanáct pádů. Zopakuješ si gramatiku a slovosled a naučíš se pár dalších slovíček. Umíš jen základní, jako názvy oblečení, ovoce a zeleniny, dalšího jídla a podobně. Teď se naučíš elfí výrazy pro některá kouzla. Nyos se objeví přesně ve dvanáct. Na levé straně hrudi má připevněnou myrtu pro svatebčany. Jednu ti také podá. Pak tě přemístí do Serderu. Co si ze říšského zeměpisu na Akademii pamatuješ, je to malé městečko žijící hlavně turistického ruchu. Je zde spousta hotelů a restaurací, protože všude kolem je malebná krajina a střední vrstva říšského obyvatelstva tady ráda tráví dovolené. Laratův chrám stojí přímo uprostřed města, na vyvýšené plošině, vysokým živým plotem izolován od ruchu městečka. Před chrámem už se sešlo několik desítek svatebčanů. Nyos tě vezme za ruku a zavede tě k postaršímu manželskému páru, který se baví s viditelně pobledlým Clarkem. Staršího muže poznáš, je to sir Paul Itara, Nyosův otec a Jarredův učitel, jeden z tvůrců hraničářsko-rytířské koncepce. Má dlouhé černé vlasy prokvetlé stříbrem, na opáleném obličeji pár vrásek a šedé oči úplně stejné, jako Nyos s Clarkem. Sir Sela je oblečen v černostříbrném slavnostním oblečení Rytířstva. Podíváš se na ženu po jeho boku. Vypadá tak na padesát. Nemá ani jedinou vrásku a vypadá velmi vitálně. Má jasně zelené oči a tmavě hnědé vlasy bez jediného bílého svázané do drdolu. Oblečená je v nádherné róbě v barvě půlnoční modři. "Mami, tati," pozdraví s úsměvem Nyos své rodiče. "Mami, to je má partnerka, magistra Anett Sela. Anett, moje matka," usmívá se Nyos zatímco vás představuje. Nyosova matka se na tebe usměje a nabídne ti ruku k potřesení. "Ráda tě poznávám, Anett. Už jsem o tobě slyšela..," pozdraví tě. "Tátu znáš," ukáže Nyos na svého otce, kterého jsi poprvé potkala na bále vévody Hilla, když chránil a vydával se za Jarreda. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se Nyos vrátil, odložila jsem slovním a vstala. Přinesl mi myrtu, kterou si hned připnu, ale na zelené látce se poměrně ztrácí. Viditelná byla jen díky té bílé mašličce. Vzali jsme dárek. Pak nás Nyos přemístil na svatbu. Město jsem poznala až po chvíli. Nikdy jsem tu nebyla, ale docela to tu sedělo k popisu. Vybrali si dobré místo na svatbu. Nechali jsme dárek pro novomanžele levitací plout za námi, abychom měli volné ruce. Laratův chrám byl opravdu hezký a vypadal nově. Buďto byl nový nebo zrenovovaný... a nebo se o něj prostě dobře a často starají. „Je to tu hezké.“ Pousměji se a rozhlížím se. Prohlížím si svatebčany, kteří se tu již shromáždili. Už teď jich bylo hodně. Ale Nyos mě vedl rovnou k jednomu staršímu páru. Když jsme přišli blíž, poznala jsem Nyosova otce a připravila jsem se na představení rodičům. Když mě Nyos představil matce, usměji se na ní a stisknu ji ruku. „Také vás ráda poznávám. A doufám, že jen samé dobré věci...“ Zavtipkuji. Pak otec, také se na něj usměji a stisknu mu ruku. „Dobrý den. Ráda vás znovu vidím.“ Podívám se na bledého Clarka. „Jak to zvládáš?“ zeptám se ho a mám podezření, že mu je nejspíš na zvracení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Moc ne," odpoví Clakr upřímně. Když se začnete bavit s ním, poodejdou Nyosovi rodiče kousek stranou, aby vám poskytli trochu toho soukromí. "Ne, vážně, smál jsem se lidem, co říkali, že byli na svatbě nervózní. Říkal jsem si, že mi se to nestane. Vždyť si jsem jistý, že dělám správnou věc... Ale teď asi omdlím," prohrábne si vlasy a vydá se ke svým kamarádům bojovým mágům. Nyos jde za ním a ty taky, protože ty kluky znáte. Všichni ti pomáhali s Hillem. Je tady Dartor Rofay, pak Risis Vilian, mág s pomněnkově modrýma očima a dlouhými blond vlasy, dále Samur Orda obří černoch původem z Guršské říše i Perier de Selionth, pohledný hnědovlasý muž s oříškovýma očima, tvůj vzdálený příbuzný a otec jedné ze tvých druhaček. Všichni se spolu přivítáte. "Sluší ti to," pochválí ti Dartor vzhled a něco pošeptá Nyosovi, který se potom zazubí. Je zde celá parta, která se snažila dostat Hilla. Připadá ti to, jako byste opět stáli v salónku Karla de Scorea v Rhunxu a plánovali. Jenže to vy teď neděláte a Hill je.. možná už dávno popravený. Necháte potom Clarka s jeho přáteli bojovými mágy a vydáte se jen tak se projít po nádvoří před chrámem. "Nyosi!" ozve se vysoké zavýsknutí a Nyosovi něco přistane na zádech. Ten se zasměje, dá ruce dozadu a nakonec to něco ze sebe sundá a postaví na zem. "Pokrčíš si šaty, krásko," zazubí se na drobnou dívenku. Ta se taky zazubí a pokrčí rameny. "To nevadí. .. Tak ráda tě vidím!" rozplývá se dívka a vrhne se Nyosovi kolem pasu. Pevně jej stiskne a Nyos nahlas zalapá po dechu, jakože je hodně silná. Když jej děvče pustí a odstoupí, vezme ji Nyos za ramena a otočí ji k tobě. "Anett, tohle je Natty, moje malá sestřička," představí ti ji Nyos a stále se zubí. "Nattíku, tohle je Anett, moje..," zamyslí se, jak by to jeho sestra asi sama řekla, ", holka." Řekne nakonec a tiše se zasměje. "Ahoj," pozdraví tě a mile se usměje. Vysekne ti pukrle. "Fakt sis ty šaty pokrčila, Natty. Co na to řekne Meloun? Vždyť jsi družička!" zavrtí Nyos hlavou, dřepne si a začne sestře šaty narovnávat. Ta protočí oči a o kousek odstoupí, aby se na ní Nyos nedostal. "Meloun to přežije," ujistí Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Zhluboka dýchej. To ti pomůže.“ Poradím mu a usmívám se. Vydali jsme se za dalšími mágy. Naší partou hnutí proti Hillovi. Ráda jsme je viděla, se všemi se pozdravím. Dartor mi složí kompliment ohledně toho jak vypadám. „Děkuji.“ Usměji se a pozvednu obočí, když něco Nyosovi zašeptá. Týkalo se to mě? Možná další kompliment, ale ne takový co by měla slyšet dáma. Chvíli jsme si povídali, ale potom je s Nyosem opustíme. Rozhlédnu se, že bych si promluvila ještě s rodiči Nyose. Určitě jeho matka má chuť mě vyzpovídat. A já chtěla slyšet nějaké historky z jeho dětství, které matky rády vyprávějí. Nyos byl však napaden. Pousměji se a prohlédnu si dívku, která ho attackovala. Hned bylo vidět, že mají dobrý vztah. Po přivítání nás představil. Zasměji se a stisknu ji ruku. „Moc ráda tě poznávám. Nyos o tobě hodně mluvil.“ Usměji se. Ale Nyos ji začne plísnit za šaty. „To má pravdu. Clark je příliš na nervy, aby si toho všiml.“ Souhlasím a zadívám se na Natty. „Ale mohla by si toho všimnout jeho nastávající. A nevěsty si pamatují svůj svatební den většinou do detailů. A jestli si toho všimne nejspíš pak do konce života budeš slyšet, jak vzpomíná na to, že jsi měla neupravené šaty.“ Protočím nad tím oči. „Ale po obřadu už to bude dobrý.“ Ujistím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Jsem více-méně donucena si s nimi připít, než se konečně v jejich držení objeví skulinka, kudy pryč. Když jsem opět venku, viditelně si oddechnu. Zkusí mne uklidnit, že se takhle nechovají vždy. To doufám. Tohle bylo hrozné... Jak jsem čekala, v jídelně si nebylo co prohlížet, už zde byla akorát úklidová četa. Poté se ocitnem opět před mým pokojem. Nejdůležitější trasy asi vím, no... uvidí se. Popravdě, spát se mi příliš nechce, ale při vzpomínce na společenskou místnost usoudím ,že asi to bude nejlepší. Dartor mi poví rozvrh hodin a já jen kývnu. Dobře. Poté vejdu do mého pokoje. Ještě jednou si ho prohlédnu a poté se vydám spát, ať jsem na zítřek připravená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natty si nakonec šaty přeci jen uhladí a urovná. Pak se na tebe usměje. "Tak... Co na mě Nyos práskl?" zeptá se tě s milým úšklebkem. Sotva ji ale stihneš odpovědět, Nyosova matka na Natty zavolá. "Natt! Běž za družičkami!" Natalie přikývne a rychle se s vámi rozloučí. Stoupne si na špičky a Nyos se skloní, aby mu mohla dát pusu. U tebe Natty zaváhá, ale nakonec se zazubí a krátce tě obejme kolem pasu. Pak se rozběhne za družičkami. Nyos ti pak jde představit dalšího svatebního hosta. Dojdete k vysokému muži s bílými vlasy i plnovousem. Má jasně modré oči, poněkud orlí nos a i přes poměrně milý výraz vyzařuje an sto honů neochvějnou autoritu. Moc má o něco vyšší, než Nyos. Tohoto muže znáš. "Anett, toto je Benedikt de Score. Neprve Clarkův mistr, a později i můj," představí ti znova muže. Poprvé ti ale byl tento patriarcha a nejstarší muž prastarého rodu de Scoreů představen svým vnukem Alexem na jeho svatbě. Bývalý Shalafi se od minula docela dost změnil. Ještě na svatbě vyzařoval kromě autority i nesmírnou sílu a vitálnost, dnes k tomu má ale poměrně daleko. Hodně pohubl, zářivě bílý háv na něm visí. Trochu se mu propadly líce a oči má jakoby trochu zamlžené. Mírně roztřesenou vrásčitou rukou připomínající pařát kostry se opírá o dřevěnou hůlku, kterou bezpochybi minule neměl. Byl narovnaný, statný a vitální. Teď je shrbený, vyhublý a roztřesený, rozhodně nepůsobí zdravým dojmem. "My už se známe, že ano? Magistra Anett Sela, Alexova třetí učednice, jestli se nepletu?" pousměje se Benedikt, a přestože dokáže, že paměť mu slouží, oči má pořád zastřené. Ruku ti nepodá, musel by se pustit hůlky. Nyos se zatváří trochu překvapeně, ale nic neřekne. Dojde mu, že jako učednice Alexe už nejspíš jeho děda znáš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vejdeš do svého pokoje, umyješ se a jdeš spát. Probudíš se druhý den ráno v půl sedmé. Do sedmi se jen tak převaluješ, ale pak už je sedm a budíček. Na nočním stolku ti začne vibrovat a zvonit krystal položený na tvém nočním stolku. Jediným dotykem krystal vypneš a pak se zvedneš. Od sedmi už je k dispozici snídaně a je odemčena tělocvična. Ne ta výcviková, ale pro opravdové bojové mágy. Pokud bys tam chtěla dovést kvůli rozcvičce, stačí někoho požádat. Můžeš si umýt, jít do společenské místnosti, nebo cokoliv. V devět, za dvě hodiny, ale už musíš být ve společenské místnosti na brífinku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a přikývnu, když si šaty upraví. Řekla bych, že vidina, že by ji to po zbytek života někdo pořád předhazoval stačilo k tomu, aby se upravila. Po její otázce se zasměji. „Nic špatného. Po pravdě pěl chválu.“ Odpovím, ale to ji už volá její matka. Natt objala Nyose a u mě zaváhala, pak mě nakonec taky objala a já ji obětí oplatila, ale dávala jsem pozor na její vlasy, abych ji nezničila účes. „Ještě se uvidíme.“ Rozloučím se. Nyos mě vedl dál a zavedl mě k Benediktu de Score. Na první pohled jsem ho nepoznala. Hodně se změnil od té doby co jsem ho viděla naposledy. A k horšímu. Vypadal, jako kdyby ho pomalu zabíjela nějaká nemoc. Vůbec se mi to nelíbilo. Přesto se na něj usměji. „Ano. Máte pravdu.“ Potvrdím mu. „Ráda vás znovu vidím.“ Zaváhám. Asi to nebylo vhodné se ptát, ale jeho stav mi dělal starosti. „Promiňte jestli je nevhodné se ptát. Ale jste v pořádku? Nevypadáte moc zdravě.“ Starostlivě mu položím ruku na rameno a s upřímnou starostí se na něj dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Benedikt de Score se slabě pousměje. "Ani ten nejmocnější lidský mág nežije věčně, Anett," řekne tiše. "A já už hodně přesluhuji. Mou nemocí je stáří..." Znovu se chabě pousměje. "Larat si mě už brzy zavolá do svých síní," zašeptá s pohledem upřeným do dáli. Nyos na něj znepokojeně pohlédne, ale on už se s vámi rozloučí a pomalu se přesune k nějakému postaršímu mágovi. Než se vy stihnete přesunout za někým dalším, ozve se zavolání: "Ny!" Oba se otočíte. Míří k vám vysoký a statný muž, velmi pohledný, s krátkými hnědými vlasy a šedýma očima. Na sobě má pohodlný a elegantní černý oděv, podobný Nyosově. Když jej Nyos spatří, rozzáří se upřímnou radostí. Cítíš, jak moc rád Nyos tohoto muže vidí a cítíš i to, že si ho opravdu velmi váží. "Andrewe!" pozdraví ho Nyos radostně a oba se obejmou. Mohla jsi to čekat. Andrew Itara, Nyosův starší bratranec a do velké míry i vzor. Andrew udělal z Clarka a Nyose mágy, kvůli jeho příběhům z dalekých zemí se nestali hraničáři, ale šli na Akademii magie. Andrew je bývalí bitevní mág, ale to už je dlouho pasé. Teď cestuje s dobrodruhy po nejrůznějších zemích. A zdaleka ne jenom po těch na vašem Kontinentu, ale i po jiných kontinentech, o kterých se mnoho říšským obyvatelům ani nezdálo. Andrewova moc je rovná tvé, takže Nyos je mocnější. Ale z Andrewa vyzařuje obrovská sebedůvěra a sebejistota. Má určitě obrovské zkušenosti a tedy i schopnosti. Jeho šedé oči už určitě viděly mnohé. V souboji s Nyosem by vyhrál, alespoň to říká tvůj pocit. A je to tak jeden z mála lidí, o kterých to můžeš říci. "Andrewe, toto je Anett Sela, má partnerka," představí mu tě. "Anett, můj bratranec Andrew Itara." Andrew k tobě otočí pohled a přátelsky se usměje. Lehce se ti ukloní a naznačí polibek nad hřbet tvé ruky. "Těší mě," řekne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty, ale pak se pousměji, spíš smutně. „Chápu.“ Pustím jeho rameno, dívám se jak odchází. Stáří... ale přesto... vždyť to nebylo tak dávno co jsem ho viděla. Jak může během tak krátkého času... se tolik změnit? Někdo zavolal na Nyose. Ny? Víc by jeho jméno už zkrátit nedokázali? Otočím se a prohlížím si muže, který se k nám blížil. Byl starší, ale pohledný. A po tom co ho Nyos osloví je mi to jasné. Andrewe. Jeho vzor. Prozkoumala jsem jeho moc a musím říct, že mě to překvapilo. Zvlášť, když jsem odhadla, že by mohl v případném souboji nad Nyosem vyhrát. Jeho sílu hodně doplňují zkušenosti. Uvítali se a pak nás Nyos představil. Usměji se na něj. „Nápodobně. Nyos se na tebe hodně těšil. Jako dítě na vánoce.“ Mrknu na Nyose. „Slyšela jsem, že hodně cestujete. Že jste dobrodruh. Musím říct, že tahle profese je pro mě velice lákavá. Odkud jste přicestoval?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Od pů sedmé už nějak nemůžu uspout, jsem nervózní z toho, co vše se dneska může stát. Poté začne vibrovat jakýsi krystal. Luxusní budík. No, každopádně, co teď? Měla bych se trošku rozcvičit a nasnídat. Cvičit po jídle není dobrý nápad. Takže nejprve rozcvička a poté snídaně. Nejprve se protáhnu, osprchuji a poté obléknu. Šálu si jen nějak volně zaváži aby nepadala, ale oficiální to není. Tím zaplním cca půl hodiny. Poté se vydám najít (tedy najít někoho, kdo mne tam zavede) tělocvičnu, kde zaplním další půl hodiny menší rozcvičkou a poté zamířím na snídani. Po snídani až do srazu už budu ve společenské místnosti nenápadně sledovat okolí. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sídlo v Poušti Nářků- současnost Shinxiho deník – 3. kapitola, 1. část Odtrhnu se od psaní a náhle si uvědomím, že ani ne tak píšu o událostech za poslední měsíc, jako spíš nějaké prohlášení. „Asi bych měl začít znovu......“ Hlavou mi projíždí jednotlivé události. Dumám a dumám. Má je vůbec smysl zaznamenat, když vše je tak očividně „hmatatelné?“ Mám bezpečný úkryt, Anett je v pořádku.. vyslovená myšlenka se mi nepříjemně prudce zahryzne do srdce. ...myslíš na mě vůbec Anett? Bláhovost se mnou naplnila už předtím, když jsem o ní snil, či jsem bláhový teď, když se ptám, zda jsem pořád někde v jejím srdci. Prohodím hlavou ze strany na stranu a pokračuji v utřídění myšlenek. Nyos má teď jiné věci na práci po povýšení a vůbec celkově to vypadá, že o nás ztratily zájem, Jak nezvyklé. Šlapali nám po krku a pak se stáhli. Ale aspoň že tak, měli jsme čas obnovit zásobování a naše jednání v Narnostu ohledně půdy proběhla v pořádku. Když tady selžeme, máme se aspoň kam přesunout. Možná ovládnutí Narnostu a vybudování armády není tak bláznivé, jak se z počátku zdálo. No, vlastně to bláznivé je, pořád tam hlídají každého vojáka. Aspoň že díky tomu je Narnost otevřen obchodu. Poválečné klima je příznivé pro každého, kdo má peníze. Dojdu k myšlence o sebe zdokonalení a musím se usmát. Vybavím si svůj tvrdý trénink, ale nejsem tak sebestředný. Vybavím si své následovníky, kteří se noc co noc, den co den zlepšují. Není to nejlepší a nejsilnější armáda, ale taky není nejneschopnější a nejslabší. Letmo v mysli objevím nějakou narážku na obranu myšlenek. „Mám spoléhat pouze na brnění? Závislost na něčem zabíjí.“ Přivede mě to na myšlenku, zda vůbec ještě svedu: Obrana mysli před méně mocnými soupeři od boha Nustera. I kdyby, tak mág je jistě cokoliv, jen ne méně mocný soupeř. Navíc s brněním, leč i s pouhým kouskem, bych mohl vyvolat nežádoucí zájem. Ne každý zlodějíček pracuje pro mne a mágové by se mohli zaměřit na tok magie. Nepravděpodobné, ale možnost tu je. Dojdu tedy k závěru, že bolesti hlavy a silná kocovina po ránu, je malá cena za možnost splynutí s davem. Věci týkající se chodu Bratrstva mě vcelku překvapily. V duchu mě nenapadlo, jakou sílu ve mě ostatní vidí a já jsem jim za tuto podporu převelice vděčný. Dodává mi to jakou si sílu. Snad nejlépe by se to dalo přirovnat k tomu, že bohové jsou tak silní, kolik mají věřících. Přes všechny pozitiva a lesk se tu najdou i známky šedi. Proč by někdo útočil na Anett? Je snad budoucím nebezpečím i pro mne? Kdo vůbec ti dva byli? Myslí se zatoulám k těm dvěma, jež mě připravili o mého otce Orise. Byli by tak hloupí a neschopní? Zavrtím nad tím nesouhlasně hlavou. Lehce bubnuji po černém mahagonovém stole, když mě v tom osloví hlas. Otočím se a kývnutím hlavy pozdravím Morunta. „Obyvatel Khazaru?“ pozvednu levé obočí. „Nu což, určitě to bude zajímavé setkání, aspoň tedy pro mne......“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Právě jsem se vrátil z Iostorku, jedné menší země skřítků daleko na jihu za Salmaritským oceánem," řekne s úsměvem Andrew. Je velmi opálený a zářivě bílé zuby vytvářejí s pokožkou ostrý kontrast. "Snažili jsem se s několika dobrodruhy vypátrat ztracenou korunu krále Iostorku. To se nám povedlo, hlídali ji Šedovlci v Údolí přízraků." Poplácá Nyose po rameni a ten se zazubí. "Půjdu se přivítat s ženichem," omluví se s pousmáním a zamíří ke Clarkovi. I ten se nadšeně rozzáří, když jej vidí. Potom už ale nemáte šanci si s ním promluvit. Všichni svatební hosté jsou totiž svoláni do chrámu. Přední místa zabere nejbližší rodina a podle tradice patří místo v první lavici i partnerce bratra, i přesto, že ten stojí u oltáře jako svědek. U oltáře stojí Clark s kamenným výrazem, kousek za ním stojí právě zubící se Nyos. A ještě kousek za nimi stojí nějaký neznámý mladý muž oblečený jako ministrant, který drží polštářek s prsteny. Vedle tebe po pravé ruce sedí Clarkův otec a vedle něj tiše štká jeho manželka. Z levé strany se vedle tebe usadí Andrew a jedno místo vedle něj zůstalo volné. To jsou první lavice vlevo, napravo sedí rodina nevěsty. Pak zazní svatební pochodová hudba v podání mohutného tónu obrovských varhan. Objeví se dvě družičky v totožných fialových šatech, které kolem sebe z košíčku rozhazují fialové květy. První z nich, kráčející kolem vašich lavic, je Natty. Vedle ní jde blíže k pravým lavicím vyšší děvče, než je ona. Má zářivé blond vlasy a světle modré jasné oči, je velmi hezká. Odhadla bys ji tak na jedenáct nebo dvanáct let, a to jen proto, že má ještě dětskou postavu a plochý hrudník. Je ale velmi vysoká. A po tváři ti někoho velmi připomíná, i když netušíš koho. Krátce za družičkami přichází konečně ti, na které čeká celý chrám, a ty obrátíš pohled od blonďatého děvčete k nevěstě a jejímu otci. Nevěstin otec je oblečen v jasně bílém hávu zdobeném zlatými lístky a lemy. Má dlouhé černé vlasy, které si nechal rozpuštěné, a hustý černý plnovous, nicméně pečlivě upravený a zastřižený. Nevěsta je krásná. Tímto jediným slovem by se dal shrnout celý její vzhled. Má zářivě blonďaté vlasy nachlup stejné, jako má děvče kráčející vedle Natalie. I jasně modré oči mají ty dvě naprosto totožné a vzhledem si jsou velmi, velmi podobné. I nevěstin hezký obličej ti někoho neurčitého připomíná. Anna je oblečená v zářivě bílých svatebních šatech, na kterých ale není nic výjimečného. Clark by ji jistě dopřál jakékoliv šaty, takže to nejspíš bude jedna z těch slečen, co nechtějí mít ve svatební den na sobě nic extra honosného. Družičky dojdou k oltáři a rozdělí se. Natty usedne na volné místo vedle Andrewa a blonďatá dívka se jde usadit na levou stranu do první lavice. Pak k oltáři dojde i nevěsta zavěšená do svého otce. U oltáře se zastaví a otec dceru políbí. Pak se podívá na Clarka a něco mu tiše řekne. Ten se chabě pousměje a Annin otec se vydá usadit vedle blonďaté dívky do levé lavice. Anna s Clarkem se pak na sebe usmějí a postaví se bok po boku k oltáři. Za Annu se přijde postavit její svědek, který teď stojí sotva dva metry od tebe a můžeš se mu podívat do obličeje. Jedná se o Daniela de Salcera. A tebe konečně trkne, koho ti holky připomínaly. Danielův hezký obličej se velmi podobá obličejům blonďaté družičky i nevěsty. Ještě vidíš, jak se Daniel s Nyosem na sebe pousmáli a kývli si na pozdrav, a pak už se postavili s rameny těsně u sebe za svými svěřenci. Laratův kněz začne proslov. "...nebo ať navždy mlčí." Zaduní chrámem knězova slova, po nichž následuje hrobové ticho. Kněz přikývne a otočí se ke Clarkovi. "Takže se tedy táži vás, pane Clarku Itaro, zda-li vstupujete do svazku manželského dobrovolně?" "Ano." Kněz se teď otočí k Anně. "Teď se táži vás, slečno Anno de Salcerová, zda-li vstupujete do manželského svazku dobrovolně?" "Ano." Novomanželé jsou prohlášení za své, políbí se a vymění si prstýnky, které jim z polštářku podají jejich svědkové Daniel a Nyos. Když poté kněz odejde, začnou se vytvářet řady ke gratulacím. Všechny řady zdvořile počkají, až se zvednou a k novomanželům dojde první řada pogratulovat a předat dary, které se poté přemístí novomanželům do věže. Davem jsi natlačena k oltáři a čekáš, až se dostaneš k novomanželům. Před tebou jsou rodiče obou novomanželů a Natty, vedle tebe se vtiskne Nyos, za vámi stojí Daniel s blonďatou družičkou vedle sebe. Když se na něj ohlédneš, zazubí se. "Nazdárek. Překvápko?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně vykulím oči, když mi říká kde byl. Po pravdě... o těch místech jsem neslyšela. „To zní zajímavě...“ Řeknu a ráda bych slyšela víc, ale chce se jít přivítat s Clarkem. Chtěla jsem jít zjistit, kam bychom mohli dát dárek, ale už svolávali do chrámu. Vydali jsme se tedy dovnitř a rozpačitě se dívala kolem, protože mi připadalo blbé nechat vznášet se dárek u stropu chrámu. Naštěstí byl uvnitř vzadu připravený stůl a já tam koš nechala. Nevěděla jsem si, kam si mám sednout, ale Nyos to věděl. Doprovodil mě k prvním lavicím, tam mě nechal a šel k oltáři. Posadila jsem se vedle jeho rodičů. Jeho matka už teď plakala dojetím, zaváhala jsem, ale pak jsem se natáhla vzala ji za ruku a povzbudivě se na ní usmála. Družička mi byli povědomá. Ale netušila jsem proč. Samotný obřad byl krásný, dojal mě, ale ne až k slzám. Culila jsem se tak, že mě z toho rozbolela pusa, nemohla jsem přestat. A taky jsem si uvědomila, proč mi je dívka tak povědomá. Byli podobné Danielovi... sestry? Sestřenky? Počkat... takže Daniel je příbuzný Anny? Divím se, že jsem to nevěděla. Pak byli na řadě gratulace, první šla první řady, tedy i já. Když jsem viděla, jak některé dárky se vznáší směrem k nám pochopila jsem, že teď je čas na svatební dárky. Nechala jsem k nám připlout koš a mezitím se vedle mě zařadil Nyos. Ohlédla jsem se a za sebou uviděla Daniela. Usměji se také. „To tedy jo. Nevěděla jsem, že jsi příbuzný.“ Řeknu mu. „Ráda tě vidím.“ zajímám se a zkontroluji pohledem, kdy příjdeme na řadu. „Jak jsi příbuzný? Bratr? Bratranec? Strýc?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na řadu přijdete hned ve chvíli, kdy rodiče skončí se svými sáhodlouhými a přešťastnými gratulacemi novomanželům. Takže až za nějakou dobu. "Bratr," usměje se Daniel. "Jinak, tohle je moje sestra Venda. Vendo, toto je Anett, Nyosova holka." Obejme kolem ramen blonďatou družičku a zatřese s ní. Ta se naoko zamračí jeho zatřepání, ale usměje se na tebe a vysekne ti pukrle. "Jó, Venda tady je!" zazubí se Nyos a otočí se se smíchem k blonďaté družičce, která se na Nyose potěšeně zazubí. Nyos se pak bleskově rozhlédne po chrámu, jestli se na vás nikdo nedívá, a pak Vendu rychle polechtá na břichu. Ta vypískne a Daniel jí rychle přiloží dlaň na ústa. "Ty nejsi úplně normální, že ne?" zeptá se potom Nyose a sundá dlaň z Vendiných úst. Nyos se zazubením zavrtí hlavou. "Ani trochu," odpoví a znova Vendu rychle polechtá a Daniel jí opět přitiskne ruku na ústa. Všimneš si, jak Natty vyhlédla zpoza matky a na Nyose s Vendou se směje. Venda si odstrčí bratrovu ruku z obličeje a to už jste na řadě. Když se rozhlédneš, všimneš si, že si Nyosova krátkého blbnutí s Vendou opravdu nikdo nevšiml. Že se Nyos s Vendou dobře znají není pochyb a Natty zná Vendu nejspíš taky. Jsou věkem blízké, asi budou dobré kamarádky. Nyos poblahopřál Clarkovi a předal mu svůj kulatý balíček, pak se přesunul k Anně a uvolnil ti místo před Clarkem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také se na Vendu usměji. „Ráda tě poznávám.“ Řeknu. Nyos na Vendu taky zareaguje a začne blbnout. Lechtá ji a Daniel ji zakrývá ústa, aby nepištěla. Chudák holka. Lítostivě se na ní podívám. „Ti kluci jsou ale otravové co?“ mrknu na ní. Pak jsme se dostali na řadu a Nyos předal Clarkovi zabalený meloun, potlačím uchechtnutí. Stejně si myslím, že Clark hned poznal co to je. Přistoupím k němu. „Gratuluji. Moc vám to přeji.“ Obejmu ho a předám mu dárek. „Ode mě a Nyose.“ Řeknu. „Doporučuji si to vzít sebou na svatební cestu.“ Mrknu. „Kam pojedete?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Všichni ne, jenom Nyos," odpoví ti se zazubením Venda a pokrčí nosík připomínající knoflík, jak se snaží zabránit slzám smíchu. Když se na ní Nyos naoko nazlobeně podívá, začne se tiše smát, ale jak se brzdí, aby se nesmála na celý chrám, tak se skoro zalkne. "Ty té holce vůbec neprospíváš, Nyosi," odfrkne si Daniel se zasmáním. "Jsou to s Natkou chuděry, že u tebe jsou každé prázdniny dva týdny." Venda se ohradí: "Náhodou je to super." Nyos se zazubí. "Poslední týden prázdnin u mě obvykle Natka s Vendou bydlí," vysvětlí ti potom Nyos tiše. Z jeho tónu ti je jasné, že ani letos se mu nechce tuto tradici porušit. "Pokud budeme společně bydlet v mé věži, chtěl bych je tam mít i letos, kdyby ti to nevadilo," potvrdí tvé domněnky prakticky vzápětí. Clark od Nyose vezme balíček, potěžká ho a převrátí oči. Je mu to jasné. Nyos se uličnicky zazubí. Je ti jasné, že se to ani nijak nesnažil skrývat. Jistě umí kouzla, jakými by meloun zakryl, nebo by jej mohl třeba i jinak zabalit, ale neudělal to. "Do Elfie," odpoví ti Clark s pousmáním, když poděkuje za gratulaci a dar. Je to ale logické, většina svatebních cest majetnějších lidí vede do Elfie. Že tam jedeš i ty s Nyosem je vlastně jedno, Elfie je obrovská a pravděpodobnost vašeho setkání mizivá, pokud byste si setkání nenaplánovali. Pak už se přesuneš k Anně, se kterou se dnes vidíš prvně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Nyose. „Jistě, že mi to nebude vadit.“ Ujistím ho, že nic proti tomu nemám. Bylo milé, že se ptal i když věděl, že vadit mi to nebude. „Už se na to těším.“ Usměji se. Možná bych je mohla naučit něco vařit. Eliz to bavilo a byla zvědavá. Je by to taky mohlo bavit. Pak se dostanu ke Clarkovi. Zazubím se na něj. „No co se tak tváříš? Lepší než čajový servis. Tohle se dá dobře využít.“ Trochu bráním náš dárek. „Elfie je krásná. Užijte si to tam. A hodně moc štěstí.“ Přejdu dál k nevěstě. Obejmu ji a pak ji držím za ruce. „Zdravím. Já jsem Anett. Přítelkyně Nyose. Je trochu hloupé, že se poznáváme až teď. Moc gratuluji. Moc vám to přeji.“ Švitořím přátelsky. „Vybrala jsi si dobře. Clark je skvělý člověk.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt pomalu přikývne. Pak vytáhne z vnitřní kapsy svého temně černého hávu zrcátko v černém kovovém pouzdře s vytepanými lebkami. Vysloví hrdelní slovo v nějakém temném a dávno mrtvém jazyce a pouzdro se otevře. Morunt z něj vyjme zrcátko, vlastně střípek z nějakého rozbitého zrcadla. "Mohl bych toho démona vyvolat..," řekne ti Morunt. "Ale nechci riskovat, že by se mu nějak podařilo uniknout." Vysvětlí ti temný mág a položí střípek zrcadla na zem. Opět něco pronese a střípek vyroste v ohromné oválné zrcadlo. Rám je z nějakého neznámého černého kovu, jsou na něm vyryty a vyobrazeny samé pařáty a démonské lebky s rohy a tesáky. Zrcadlo samotné pak připomíná obrácenou vodní hladinu. Neodrážíš se v něm ty s Moruntem ve tvém pokoji, neodráží se v něm nic. Hladina je temně černá. Morunt se před zrcadlo postaví a natáhne k němu ruce. Začne pronášet v temném jazyce neznámé hrdelní slabiky. Zní to odporně a děsivě, jako by měl Morunt nějaký záchvat. Jeho hlas zní úplně jinak. Pak Morunt ztichne a trochu ustoupí, aby ses přímo před zrcadlo mohl postavit ty. Hladina zrcadla začne vířit a pak se vyjasní. Vidíš před sebou jen šedé pozadí a nic jiného. "Zrcadlo nedokáže vykreslit prostředí Khazaru," vysvětlí ti Morunt. "Dokáže se zaměřit pouze na jednotlivé démony a ten náš ještě nedorazil..." Sotva to dořekne, už je váš démon tady. Zjeví se najednou před zrcadlem a divá se na vás. Přes zrcadlo z něj necítíte žádnou auru. "Cos nám chtěl?" otáže se Morunt démona jasně pohrdavým tónem. Nevíš, proč zvolil k nižšímu démonovi zrovna tento tón, ale on narozdíl od tebe už s démony z Khazaru jednal. Jestli zrcadlo ukazuje všechno v životní velikosti, sahá ti démon sotva po pás. "On vám nechtěl nic," ozve se chladný hrubý hlas dokonalou říšštinou a nižší démon se rozprskne. Do vašeho zorného pole vstoupí jiný obyvatel Khazaru (odkaz). "To já s vámi chtěl mluvit," dodá démon v brnění a postaví se před vás. Je o něco vyšší, než ty. Morunt o kousek ustoupí a oči se mu rozšíří překvapením. "Rytíř trnu?" vydechne tvůj služebník a opět přijde blíže k zrcadlu. "Jeden z posledních," přikývne démonický rytíř. Morunt se s tebou spojí v mysli. "Rytíři trnu jsou skupina démonů z Khazaru. Váš otec s nimi udržoval pevné spojenectví a oni nám často pomáhali v boji. Hlavně tím, že nám propůjčovali nižší démony, které lze vyvolat. Co jim dával na oplátku nikdo neví, nikdo neví ani to, s z nich váš otec jednal, kdo Rytířům velí, věděl to jen váš otec. Málokdo vlastně věděl, že se paktujeme s Khazarem. Bylo nás jen pár. Hrozilo, že kdybychom to nějak přehnali, mohli by se o nás začít zajímat Arcimágové, v zájmu toho svého Vesmíru. Váš otec ale věděl, jak s nimi spolupracovat, aniž by byla nějak porušena rovnováha. Když nás rozprášila Věž, Rytíři trnu se podle všeho rozpadli a ostatní démonové Khazaru je jednoho po druhém roztrhali..." Vysvětlí ti Morunt narychlo a i v jeho telepatickém tónu je jasně patrná radost, překvapení a vzrušení. Dlouho se spekulovalo o tom, že by snad Morovo bratrstvo kdysi mohlo v boji využívat démoních sil, nikdy to ale nikdo nedokázal. Jak by ale jinak mohli být tak silní? Jak by mohli udržet na uzdě tolik démonů, kteří jim pomáhali v každé bitvě, kdyby démoni sami nechtěli? "Je nás už jen pár, ale to vás taky," řekne démonický rytíř za zrcadlem. "Zastupuji nás, všechny přeživší. Znovu jsme se semkli stejně tak, jako vy. Spolupráce s Morovým bratrstvem byla vždy oboustranně výhodná. Pomáhali jsme vám ovládnout vaši Říši a vy jste nám zase pomáhali stále více a více ovládat Khazar. Stali jsme se Khazarskou elitou a vy jste byli nejsilnější kult na Kontinentu. Chceme udělat všechno proto, aby se tyto časy vrátily. Nabízíme vám proto opět svou spolupráci." Po démonově proslovu je chvíli ticho. "Našli jsme vašeho přítele Orise a nyní je pod naší ochranou. Ochrana Rytířů trnu už však bohužel není to, co bývala. Doporučuji vám co nejdříve si ho vyzvednout. V Toralu, hlavním městě skřetí říše, je nejbezpečnější portál do naší sféry. Nehlídá ho žádný spojenecký mág Říše, pouze skřeti. A pokud vím, tak s těmi má Bratrstvo uzavřenou smlouvu o neútočení..." Démon má samozřejmě pravdu. Morunt už tě informoval, že s králem skřetů Burecem tvůj otec uzavřel dohodu, že skřeti nebudou ohrožovat Říši, aby se nesemkla, a nebudou napadat členy Kultu, ale Burec na trůnu už dávno není a spojenecká smlouva je jen cár pergamenu hozená někde za trůnem z lidských kostí, jestli vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Víc už nevěstě říct nestihneš. Ona tě pozdraví, poděkuje a pak už jsi davem vytlačená dále. Nyos s tebou potom počká kousek bokem, než se gratulační řada uklidní. Poté se celá svatba přesune o pár desítek metrů dál do rezervované krčmy Lvoun. Celá krčma vyvedená v rybářském stylu je pro dnešek jen pro svatebčany. Připravená je svatební hostina i taneční parket. Dlouhý a vtipný přípitek pronese Nyos, pak si všichni připijí. Rozděluje se třípatrový svatební dort a jí se připravené delikatesy. Potom si popovídáš s Eliz a Cedrikem, kteří také dostali pozvání. Přeci jen, Daniel je Alexův bratranec a Anna je tím pádem jeho sestřenice, Eliz je tedy její neteř přes koleno. Alex s Elle také dostali pozvání, ale šli pouze na svatbu, z hostiny se omluvili kvůli dětem. Je zde také Elizin otec Karl de Score se svou příjemnou chotí, malá Susan a Thomas i jejich povýšený starší bratr Boris. Dobrodruh Denet tady není, asi stále nemůže vystát být s Borisem v jedné místnosti. Vzpomeneš si, jak jsi v sídle v Rhunxu musela s bojovými mágy odtrhávat. Ani Elizin nejstarší bratr tady není, ale o tom vůbec nic nevíš. Nemáš moc šanci si popovídat ani s Andrewem, protože ten je v neustálem obležení Vendy, Natalie a dalších dětí. I Eliz s Cedrikem jej bedlivě poslouchají. Andrew vykládá neuvěřitelné historky z dalekých a exotických zemí. Někde žijí obří červi nebo pavouci a domorodí obyvatelé, členové primitivních kmenů, se na nich učí jezdit. Vypráví o zemích a jejich divokých lesích, kde žijí tvorové, kteří jsou napůl lidé a napůl koně, nazývají se kentauři. Hovoří o svých cestách tak, aby se to dětem líbilo a bavilo je to. Nic si nevymýšlí, ale některé věci záměrně vypouští. Řekne dětem, že se plavil přes rozlehlé Moře stínů, které ve dne krásně jiskřilo. Ale vynechá, že v noci se zjevovaly přízraky, plavba trvala měsíce a dobrodruzi se museli živit krysami a vlastními vyvařenými opasky. To ti až později prozradí Nyos. V podvečer se začne tančit a první tanec mají samozřejmě novomanželé. To je trochu rozpačité, protože už po dvou krocích je vidět, že Clark je na tanec naprosté dřevo, a všechno zachraňuje jen Anna, která tančí krásně a ladně a lidé se mohou dívat na ni. Pak Nyos vtáhne na parket tebe a pozornost svatebčanů se rozdělí, skoro slyšíš, jak si Clark oddechne. Cítíš na sobě desítky pohledů, ale neztěžknou ti nohy. S Nyosem se ti tancuje lehce, skvěle tě vede. Po chvilce se parket začne konečně zaplňovat. Cedrik dovede na parket Eliz, Karl jde tančit se svou semetrikou. Annina matka tančí se svým chotěm, Nyosova matka taktéž. Natty tančí s o pár let starším klukem, nějakým vzdáleným příbuzným de Salcerů. Pak se všechno promíchá. Najednou tančíš s o pět let mladším Cedrikem a Eliz tančí se svým otcem. Její matka tančí s chudákem Clarkem. Anna tančí se svým bratrem Danielem. Andrew tančí s Natty a Noys s Vendou, všichni mají široké úsměvy a vypadá to mile komicky. Hlavně u Andrewa s Natalii, kde je výškový rozdíl značný, poměrně vysoká Venda s Nyosem už takovou pozornost nebudí. Matky novomanželů si prohodí navzájem jejich otce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čekali jsme až skončí gratulace a všichni se přesunuli na oslavu, která se konala v hostinci vyzdobený do rybářského stylu. Nyos přednesl přípitek, samozřejmě vtipkoval a trochu se do Clarka strefoval, ale to bylo v pořádku. Nakonec to se očekává. Jídlo bylo výborné a musela jsem si přísahat, že zítra budu cvičit, aby se mi všechno to jídlo nedostalo do boků. Byli tu všichni, všichni přátelé a lidi na kterých mi záleželo... tedy až na Alexe a Elle, ti museli domů k dětem. No a byli tu i někteří, které vážně nemusím a nejraději bych jim dala na zadek, abych z nich vymlátila tu jejich nafoukanost. Nakonec jsem se přitočila k vyprávění Andrewe, abych si vyslechla příhody z jeho cest... byla jsem stejně u vytržení jako děti. I když Nyos mi později prozradil, že ty špatné stránky Andew dětem neříká. Vsadím se, že všechny děti teď chtějí taky cestovat jako on. Je to prostě... dobrodružné. Začalo se tančit. Chudák Clark se dost trápil, ale po nějaké době, kdy už to bylo povoleno, mě Nyos vytáhl na parket. Cítila jsem pohledy, ale já se zaměřila jen na Nyose a to mi pomohlo, navíc Nyos skvěle vedl. Nějaký přešlap byl nemyslitelný. Laškovala jsem s ním, jako kdybychom se teprve potkali a já byla nějaká koketa. Ale pak následovala výměna panterů a já najednou tančila s Cedrikem. Koutkem oka zahlédnu Clarka, který skončil nejhůř. Chudáček. „Tančíš dobře.“ Pochválím mu. Všimnu si, že Cedrik i když je mladší, začíná mě převyšovat. „Tak jak se máš? Co studia? A co ty a Eliz? Všechno klape?“ zajímám se. Radši jsem položila víc otázek najednou, protože se jistě brzy znovu vyměníme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Eliz by nedovolila, abych tančil špatně," odpoví ti Cedrik s milým úsměvem. Máš ho zafixovaného jako chlapce, ale tím už teď Cedrik není. Je z něj vysoký a urostlý mladík. Má bílé zuby a příjemný úsměv, krásné modré oči. Dokonce má na tváři jemné strniště hnědých vousů, ale už žádné chmýří, ale opravdové vousy. "Jo, studia jdou dobře. Oficiálně jsem vedený jako učedník Marcusovy manželky, ale to jenom proto, že mistr může mít maximálně jednoho učně. Ve skutečnosti mě i Eliz učí skoro jenom Marcus," řekne ti s úsměvem a ty vidíš, jak jde jeho pohled kamsi stranou. Otočíš hlavu a vidíš, jak se střetl s pohledem Eliz. Oba se na sebe zamilovaně zazubí. Je neuvěřitelné, že jsou spolu už sedm let. Že dětská láska přerostla v normální lásku. "Všechno nám klape," odpoví ti potom a přejde pohledem zpět ke tvým očím. Po jeho předchozím úsměvu už ale tato jeho odpověď snad ani není potřeba. "Máme za sebou krizi po třech letech a přiznávám, že nedávno jsme si prošli i tou krizi po sedmi letech. Statistiky opravdu nelžou... Ale pokud nebudou lhát ani teď, tak další by nás měla čekat až za sedmnáct let." Zazubí se Cedrik a pak se táže on: "A co ty, Anett? Jak ti vychází ten sen o cestování? Jak ti to klape s Nyosem? Kde budete bydlet, u tebe? Hm.. co říkáš jeho.. hm.. profesi?" Z jeho tónu je poznat, že on sám proti Sborům nic nemá, jen ho zajímá tvůj názor. Pak se partneři opět prohodí. Cedrik tančí s Vendou, Nyos s Annou, Andrew s Anninou matkou, Natalie se svým otcem. Malá Susan pak překvapí všechny, když se zářivým úsměvem (, který má od návštěvy tvého otce docela často) vytáhne na parket Benedikta de Scorea. Starý mág s úsměvem odloží hůlku a jde si se svou pravnučkou zatančit, ale nic velkého. S tebou tančí Nyosův otec, Jarredův učitel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyslechla jsem si odpovědi. „To jsem ráda.“ Řeknu upřímně a pak se zasměji. „Jak se ty krize projevují?“ chci vědět, protože já takovou krizi nikdy nezažila. „No... cestování se teprve plní. S Nyosem míříme do Elfie a časem na další místa. A pak... určitě chci někdy vyrazit i na taková místa, která procestoval Andrew.“ Řeknu s úsměvem. „S Nyosem to klape skvěle. Rozumíme si, milujeme se... je to dokonalé. Zatím.“ Zasměji se. Teď je to v pořádku, ale jsem si jistá, že v budoucnosti se nějaké problémy, spory objeví. Ale jsem si jistá, že to překonáme. „A domluvili jsme se, že se přestěhuji k němu. Jeho věž je větší, takže bychom nemuseli stavět novou. I když je mi líto svou věž opouštět. Je to nakonec dar od Alexe. Připadá mi to trochu nevděčné.“ Zavrtím hlavou. Zeptá se mě na Nyosovo zaměstnání. „No... mám o něj často strach. Ale nemůžu nic dělat. Navíc... on potřebuje akci. Jinak by se nudil.“ Pokrčím rameny. Pak se znovu vystřídáme a já skončím u Nyosova otce. Usměji se na něj. „Zdravím.“ Řeknu vesele. „Tak co říkáte na Nysovu novou přítelkyni? Myslíte, že spolu budete vycházet?“ zavtipkuji. Z velké části jsem to samozřejmě, jako vtip myslela, ale na druhou stranu jsem chtěla vědět jestli proti našemu vztahu nic nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cedrik s pousmáním pokrčí rameny. "To se nedá popsat, to se prostě vycítí..," zamumlá. "Když nám bylo třináct, obletovalo kolem nás plno jiných kluků a holek a my jsme se sobě dost vzdálili. To byla ta první krize. Tu jsme ale přečkali a zůstali spolu. Nedávno jsme se skoro nemohli vystát. Přeci jen, známe se sedm let, málokdy máme od sebe den volna... Pomohlo nám to, že jsme byli týden někde jinde a pak jsme si promluvili. Teď už je zase všechno v cajku." Zazubí se Cedrik. "Co bude za sedmnáct let? Krize kvůli dítěti?" tiše se zasměje. No, ale neřekl to zas tak posměšným tónem. Určitě na společné bydlení a děti někdy myslí. Kývne a podívá se na Andrewa. "Jo, ten týpek fakt byl snad všude, co?" nevěřícně zavrtí hlavou. Pak se znova zazubí. "Tak to jsem rád. Přeji ti to. Když je tvá první opravdová láska tvá trvalá láska, je to úžasné. Věř mi," řekne ti Cedrik vážně. "S Alexem se neboj, tomu tvé stěhování vadit nebude. Bude rád, že jsi šťastná a na nějaké věži mu nesejde." Přikývne na tvou odpověď o Sborech a už se k tomu nevyjadřuje. Pak, když se přehodí partneři, jde tančit s Vendou. Nyosův otec se zazubí. "Já myslím, že je dobře, že se mu konečně povedlo se mu zamilovat," podívá se s pousmáním ke svému synovi, který tančí se svou švagrovou. "Navíc do takové super holky. Myslím, že Jarred při básnění o tobě nepřeháněl. Určitě spolu budeme vycházet." Nyosův otec ti neodpovídá ve třetí osobě, jako jsi mu položila otázku. Ještě několikrát se prostřídají partneři a pak se taneční parket víceméně rozpustí. Pár vytrvalců ještě tančí. Nyos si s tebou střihne ještě tři tanečky a pak se jde posadit ke stolu. Oslava se protáhne do pozdních nočních hodin. Zůstali jen ti největší vytrvalci. Eliz s Cedrikem, Susan a Thomas s rodiči, rodiče obou novomanželů, Venda a Natalie a vlastně všechny děti i jejich rodiče.. ti všichni odešli a ještě spousta dalších. Ve tři hodiny ráno už na hostině zůstáváš jen ty s Nyosem, novomanželé, Daniel, Andrew a Denet de Score, který se objevil v osm hodin, když odešel Boris. Těžko říct, jak to mohl vědět, možná to byla náhoda... Clark s Annou jsou stále relativně střízliví a chtějí si svatební den co nejvíce prodloužit. Už jste několikrát chtěli jít, ale ti dva vás nepustili. Prý na svatební noc už je dnes pozdě a posvatební noc je stejně tak dobrá... Nyos s Danielem jsou bezpochyby opilí, ale udržují se na hranici, oba mocní mágové moc dobře ví, kde mají míru. Alespoň Daniel to teda ví určitě, jako jeden z nejmocnějších telepatů Věže Vysoké magie. Nyose vidíš opilého vůbec poprvé, ale chová se docela normálně. Je hodně veselý a mluví s mírně ztěžklým jazykem, ale mozek mu funguje ještě docela dobře. Daniel je na tom stejně. Nejvíce to alkoholem schytali Denet s Andrewem, kteří se skvěle znali, což jste netušili. Ukázalo se, že spolu oba dobrodruzi už nesčetněkrát cestovali a bojovali daleko za hranicemi Říše. vypili toho asi čtyřikrát více než vy ostatní a narazili další soudek piva. Hlasitě zpívají a halekavým hlasem a s výbuchy smíchu vzpomínají na vtipné (a často málo publikovatelné) historky z cest. Jak se Denet opil tak, že málem obskočil obřího pavouka, jak Andrew močil do posvátné amfory v Rillbacku, jak Denet porazil v souboji chvástavého mladíka lžičkou, nebo jak Andrew přičaroval hospodaří kozlí kopyta a nechal ho mečet. Některé věci, co si vyprávěli, byly ale opravdu zajímavé. Oba by se mohli nazývat drakobijci, protože ve Stínopádu zabili temného draka Sulfera, který terorizoval místní obyvatelstvo. Kolem čtvrté hodiny ranní už ti Anna naznačí, že bys nyose mohla odtáhnout domů. // tvůj stav nechám plně na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se, když mě povzbuzuje ve vztahu i ve stěhování. „Jsi hodnej kluk... tedy muž.“ Zavrtím hlavou. „Promiň. Vím, že jste už dospělí, ale tu a tam zapomenu. Je to jako včera co jste byli takoví prckové.“ Dala jsem mu sesterský polibek na tvář. Pak jsme skončila u otce Nyose. Překvapeně zamrkám, když o mě řekne, že jsem super holka. Vyprsknu smíchy, protože mi to znělo, jako kdybychom byli snad puberťáci. I když na rozdíl od něj... věkově by to odpovídalo. A ještě víc mě pobavilo, že podobně jsem se chovala k Cedrikovi. „Snad nepřeháněl. Byla bych nerada, aby si o mě někdo dělal mylné představy.“ Jsem ráda, že to vidí tak pozitivně. Ještě jsem si s ním chvíli povídala než jsme se znovu vystřídali. Měla jsem dojem, že tančíme docela dlouho. Začínali mě totiž bolet chodidla, ale bavila jsem se, tak jsem čas nesledovala. Nakonec jsme se vrátili s Nyosem k sobě a udělali ještě dva tance než jsme se šli posadit a hlavně odpočinout. Tanec tak nějak polevil a lidé se začali bavit jinak. Pitím a historkami. Čas nemilosrdně utíkal a většina hostů už odešla. Já s Nyosem jsme taky chtěli, ale nedovolili nám to. Kolem půl třetí se mi začali klížit oči, ne jen pitím, ale i únavou. Pila jsem tak akorát, ale neopíjela jsem se. Ráda bych se pak strefila před věz a ne do věže až se budeme přemisťovat. Nyose jsem opilého viděla vůbec poprvé i když se dobře ovládal, nedělal žádné blbiny. Ke čtvrté ranní jsem seděla, s rukou pod bradou a myslím, že jsem upadla do mikrospánku, když mě z něj vytrhla Anna. Naznačí mi, že bychom mohli už domů. Pousměji se. „S radostí. Mám pocit, že padnu. Bylo to super.“ Řeknu a se zívnutím se protáhnu a pak se zvednu. Dojdu k Nyosovi, chytnu ho za ramena a políbím na tvář. „Zlato... pojďme už domů. Padám únavou.“ Řeknu mu a omluvně se podívám na ostatní. „Promiňte, že vám ho odvádím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos přikývne a mírně vrávoravě se postaví. Pak se rozloučíte s ostatními a vyjdete před hostinec. Tam se chytíte za ruce a přemístíte se ke tvé věži. Přemísťování pod vlivem alkoholu (a vůbec, veškeré kouzlení) Věž Vysoké magie důrazně nedoporučuje, i když za to nejsou žádné postihy. Je to ale dost rizikové, protože i nad disciplinovaným mágem mohou v opilosti převzít jeho vůli, kterou se většinou kouzlí, jeho podvědomé myšlenky. Nicméně jestli má někdo opravdu disciplinovanou mysl, tak to jsou právě mágové Věže, ke kterým Nyos patří. Před tvou věž se dostanete v pořádku. Otevřete si a dojdete do ložnice. Nyos si sundá pouze vrchní prošívaný kabátec a svalí se na postel. Ty v šatech to máš trochu složitější. Brzy už ale ležíš vedle něj a společně usínáte. V deset hodin dopoledne rozlepíš oči, jak tě probudí ostrá bolest v hlavě. Nyos vedle tebe ještě klidně spí. Tato bolest ale znamená, že se s tebou někdo snaží zoufale telepaticky spojit. Tuto mysl ale neznáš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dostali jsme se domů bezpečně. Nyos byl v posteli jako první, já první musela sundat šperky a pak se dostat ze šatů, ale zvládla jsem to do šesti minut. Ani jsem si nebrala noční košili a prostě si zalezla k Nyosovi. Usnula jsem skoro ihned. Probudila mě bolest hlavy. Na okamžik zmatku jsem si myslela, že mám kocovinu, ale pak si uvědomím, že se se mnou někdo snaží spojit. Ale neznám ho. Podívám se na hodiny. Bylo dopoledne, ale stejně bych ještě spala. Posadím se na kraj postele a chvíli váhám jestli volání přijmout, když nevím kdo to je. Ale je fakt, že mám hodně přátel a známých s kterými jsem se nikdy telepaticky nebavila, takže to klidně může být někdo z nich. Promnu si oči a pak rozhovor přijmu i když s největší opatrností. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zdravím!" vyhrkne neznámý telepatický hlas ve tvé hlavě. "Já jsem Trevor Doyle, mág-léčitel vaší švagrové Leony de Cistrialové. Zrovna jsem u ní, rodí a je to velmi rizikový porod. Mohla byste mi prosím přijít pomoci? Když budeme dva, budu mnohem klidnější." Řekne ti mág ve tvé hlavě. Sotva mu odpovíš, otočí se k Nyosovi, který už je vzhůru a sedí. "Co se děje?" zeptá se tě. Vypadá dokonale probuzeně. To je jeden z jeho velkých darů, je jedno kdy se vzbudí, vždy je dokonale připraven. Rozespalost snad nezná. A nezdá se, že by měl ani kocovinu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyslechnu si mága, vylekám se a začnu se tvářit ustaraně. „Hned tam budu.“ Odpovím a vstanu. Otočím se a Nyos už je vzhůru. „Leona začala rodit. Je to rizikový porod. Musím tam, abych pomohla.“ Řeknu a zatím co jsem mluvila už jsem se svlékala a nechala k sobě připlout vzduchem čisté spodní prádlo a oblečení. Háv jsem si nechtěla brát, ale pak si uvědomím, že bez něj mě možná stráže nepoznají a nepustili by mě dál. Mají to tam dobře chráněné. V koupelně jsem se trochu opláchla a vlasy sepnula na temeni hlavy, aby mi nepřekáželi. „Musím, zlato. Promiň. Zatím.“ Rychle ho políbím a spěchám do pracovny, abych si vzala brašnu. Měla jsem tam lékařské potřeby. Obvazy, bylinky, skalpel... no prostě všechno. Rizikový porod... dítě je obráceně? Nebo má pupeční šňůru obtočenou kolem krku? Bude nutný císařský řez? Je tam Jarred? Nechal pro něj Trevor poslat? Spěchala jsem před věž, abych se přemístila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos přikývne a prohrábne si vlasy. Nenabídne ti, že tě doprovodí, a ty jsi to ani nečekala. Ani Nyos není takový hrdina, aby dobrovolně asistoval u porodu. Jako léčitel by možná obstál, ale porod muže příliš neláká. "Pa," rozloučíte se spolu pusou a ty i se svou brašnou vyběhneš ven z věže. Přemístíš se k Jarredově vile, dvojbarevné stráže tě vpustí do domu a jeden z Jarredových rytířů tě potom doprovodí až k pokoji, který je připraven pro porod. Je v přízemí, nachází se zde lázeň s horkou vodou i postel. Všude kolem jsou rozloženy ručníky, bylinky a vše další, co by mohl porodník potřebovat. Jarred je v místnosti, ale jen klečí pobledlý u postele, drží Leonu za ruku a nijak nezasahuje. Jeho jindy velmi opálené pokožka pořádně zbělala a s černým oblečením Rytíře vytváří ostrý kontrast. V místnosti jsou dvě ženy v bílých zástěrách. Jedna starší, určitě zkušená porodní bába, druhá mladinká, její asistentka. Další člověk v místnosti je muž v temně černém hávu. Má vykasané rukávy, bílá šála leží hozená na jednom z křesel. "Trevor Doyle," představí se ti léčitel koutkem úst, když vejdeš. Doyle je jeden z bojových mágů specializovaných na léčení. Jsou to určitě perfektní léčitelé, ale hlavně jsou to záchranáři. Specializují se na prvotní ošetřování, zabraňování krvácení a rychlé a hrubé operace v poli. Tito bojoví mágové ošetřují své druhy na bitevním poli a pak je předávají na lékařské oddělení Věže Vysoké magie, kde už se o ně starají a další operace a léčení provádějí léčitelé v bílých pláštích, už ne bojoví mágové, ale stoprocentní lékaři. Spíš bys tady čekala někoho takového, než bojového mága-léčitele. Ale kdo ví, třeba se vyzná. "Dítě je uloženo koncem pánevním napřed," oznámí ti Trevor, když dojdeš k posteli. Leona leží na posteli, bolestně se šklebí a nehty zatíná do prostěradla a Jarredovy ruky. "Leona je prvorodička a dítě má kolem čtyř kilogramů," pronese bojový mág a ty chápeš, kam tím míří. Má vykasané rukávy hávu a na rukou bílé rukavice, Leona je podložená ručníky, vedle ní je mistička s dezinfekcí, na stole leží vyrovnané anestetické bylinky a skalpely. Trevor hodlá přistoupit k císařskému řezu. Dokud je dítě v děloze, je velkým rizikem provádět jakékoliv magické úkony k jeho vyndání. Novorozeňata na magii nereagují moc dobře a mohlo by dojít až k jejich retardaci. Po vyndání dítěte už bude možno ránu zacelit magií. Ale otevřít se bude muset hezky ručně, stejně tak i dítě musí být vyjmuto pěkně postaru. "Já myslím, že bychom měli nechat porod proběhnout přirozeně," ozve se porodní bába, která se vtlačí mezi tebe a Trevora. "Už jsem rodila mnoho dětí, které šly nožičkami napřed a nijak se to nehrotilo. To jenom bojoví mágové by nejraději pořád do někoho řezali." Zjevně není nijak určeno, kdo z porodníků bude mít u porodu hlavní slovo a Jarred ani Leona tomu nerozumí. Takže se čeká na tvé rozhodnutí, jakožto neutrálního a zasvěceného. "Plodová voda je v pořádku, jenom se bojím, aby nedošlo třeba k přiškrcení pupeční šňůrou," pronese Trevor klidným hlasem profesionála, porodní bábou se nenechá nijak rozhodit. "To magií nemohu zjistit. Sortiment kouzel, které mohu ke sledování dítěte použít, je vzhledem k jeho bezpečnosti značně omezen," dodá Trevor. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mě strážce vedl, popoháněla jsem ho, abychom byli už na místě. Když jsem vešla prohlédla jsem si scénku před sebou. Byli tu porodní báby, Jarred a mág, Trevor. Hned jsem si začala sundavat háv, který jsem odhodila na židli a Trevor mi začne vysvětlovat jaká je situace. Dezinfikovala jsem si ruce a pak nasadila rukavice, pozorně jsem poslouchala. Pak se ozvala porodní bába, která nebyla nadšená z císařského řezu. Otočím se na ní. „Chápu vás. Normální porod by byl nejlepší, ale dítě je otočené. Mohlo by se udusit a to, že se vám to nikdy nestalo neznamená, že se to nemůže stát. Císařským řezem bychom předešli tomuhle riziku. Navíc ušetříme Leone tím hodně bolesti.“ Řeknu ji vážně. „Chápu vaší nechuť k mágům. Ale teď je třeba myslet na to co je nejlepší pro Leonu a dítě.“ Pousměji se. „Jak to zvládáš?“ přistoupím k Leoně a uvazuji si zástěru. „Jak máš často kontrakce?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ať už je to za mnou," odpoví Leona přiškrceně, když se jí zeptáš, jak to zvládáš. Na četnost kontrakcí slabě pokrčí rameny. "Už jsme asi na třech minutách," odpoví ti Trevor. "Délka kolem padesáti sekund."¨ Střetneš se pohledem s Jarredem, který je velmi nervózní, ale zdá se být i naštvaný. On nesnáší, když nemůže nic dělat. "Prostě ho ze mě dostaňte," polkne Leona a zatne zuby, jak se právě jedna z kontrakcí dostaví. "To zvládneme, miláčku. Hlavně klid," zamumlá Jarred a pohladí ji po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Dobře.“ Podívám se na Jarreda, ale pak se otočím na ostatní. „Dobrá. Uděláme to císařským řezem. Já s Trevorem provedeme operaci. Vy dvě dámy, prosím buďte připraveni na přestřižení pupeční šňůry a očistu dítěte.“ Požádám porodní báby. „Trevore už jsi někdy dělal císařský řez?“ chci vědět. Já ho dělala jen jednou, jestli má víc zkušeností, bude nejlepší, když ji otevře on a já budu asistovat a později zacelím řez. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Porodnice přikývnou a ustoupí kousek stranou. "Několikrát," odpoví ti Trevor a klekne si k Leoně. Namočí houbičku do dezinfekce a přejede jí Leoně břicho. Pak zvedne skalpel a v ruce vytvoří ohnivou kouli. Nechá skalpel dezinfikovat obrovským žárem ohnivé koule, kterou po pár okamžicích zhasne. "Možná by měl jít..," navrhne potomTrevor a pohlédne na Jarreda, ale ten se odmítne zvednout. Trevor na tom netrvá a pokud Jarreda vyloženě nevyhodíš ty, tak zůstane. "Provedeš anestezii?" zeptá se tě Trevor a nechá tě vybrat si bylinky. Některé se podávají vnitřně, k dalším stačí přičichnout. Každá bylinka má jinou dobu trvání anestézie a u každé nastává anestézie jindy. Někdy ihned po požití, jindy až za několik hodin... Má tu i bylinky, které se přikládají k části těla, jako lokální anestetikum. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře... ty budeš operovat a já asistovat. Máš víc zkušeností.“ Vysvětlím mu a jsem ráda, že porodní báby se nepřou. Možná jsou jen rády, že jsem je taky zaměstnala. Podívám se na Jarreda. „Nebude to hezké, Jarrede. Zůstaň, ale jestli budeš vyšilovat vykopnu tě.“ Pousměji se. „Mluv na Leonu a snaž se, aby se dívala hlavně na tebe. Rozptyluj ji.“ Taky ho zaúkoluji a začnu stavět zástěnu, aby Leona neviděla svoje otevřené břicho. Myslím, že pohled na vlastní vnitřnosti by nenechalo chladného nikoho. Trevor se začne připravovat a požádá mě o anestezii. „Jistě.“ Řeknu a vyberu bylinku, která se používala vnitřně. Vzala jsem hmoždíř a rozmačkala bylinu dokud s ní nebyla šťávou nacucaná kulička. „Rychle to polkni.“ Požádám ji a vložím ji bylinku do úst. Pak jsem rozmačkala bylinku na lokální anestetikum, kterým jsem ji potřela břicho. Chvíli jsem počkala. „Cítíš něco?“ zeptala jsem se a jemně ji začala dloubat do bříška. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nový spojenec Morunt se před pozváním zmíní o vyvolávání, což mě docela zaujme. Jednoho dne bych rád uměl vyvolat démona, jako svého pomocníčka, i když jen blázen by se snažil důvěřovat démonovy, přesto následující věci hltám pohledem. Musím uznat, že „rituál“ byl více než zajímavý a děsivý zároveň. V jednu chvilku jsem v Moruntovi viděl zvíře a jen to zvíře. Úcta k temnému umění ve mě vzrostla. V jednu chvilku musím taky žasnout, že člověk, jako je Morunt, jež je daleko silnější v mých očích, se podvoluje takovému Neználkovi, jako jsem já. Ano, dopustil jsem se pár věcí, jež vzbuzují úctu, ale nedokážu tak překvapovat, jako Morunt, Perter či Carlos. Musím se zasmát lehkému společenksému fopa, když Morunt osloví nijak zvlášť příjemně vyhlížejícího démona, který se náhle rozprskne a jiný hlas nám oznámí, že ta hromádka neštěstí není ten, kdo s námi chce jednat. Uznale si prohlížím démona v zrcadle. Není tak velký rozdíl mezi démone a andělem. Pro mne to vlastně bude teď obráceně. Démon andělem, anděl démon.... Vycítím nějaké zachvění z Moruntovy strany, které je hned vzápětí potvrzeno spojením myslí mezi námi. I když je to známý dotek mysli, vždy sebou trhnu. Zvláštní, najednou člověk ztratí i ten nejmenší sebeklam, že mysl je jen jeho a může tam skrýt všechno. Čím častěji se takhle spojuji, o to víc se utvrzuji v tom, že se chci ovládnout svou mysl. „No tak Moruntune, pokud je to spojenec, tak jistě můžeš mluvit otevřeně.“ řeknu nahlas, abych služebníka uťal v dalším výkladu do mé hlavy a mluvil otevřeně. Ovšem nemá co dál říct a tak se ujme slova „anděl“. „Nevím co se říká u vás doma, ale kde berete tu jistotu, že spojenectví s námi bude stejné jako za předešlého vůdce? Jak sám vidíš...“ poukážu na sebe. „jsem pouhý smrtelník, který udělal něco nezvyklého v lidském světě, ale nevěřím, že to mohlo udělat dojem na někoho, kdo je podstatně někde tady....“ zvednu ruku, převyšující mě i démona, který je jen o pár centimetrů vyšší. „Pravda je taková, že Orise chci nazpět....a na cestě k Vám neleží jedna překážka.....“ Nicméně se otočím ke služebníkovi, aby připravil vše potřebné, k návštěvě skřetího krále a také to, že chci být s Rytířem Trnu o samotě, pokud to bude možné. Ach ta politika. Nejdříve sbírání vojka a teď to budou sladké řečičky nebo rozbíjení hlav. Počkám až Morunt dá vědět, že odchází, či podotkne, že v průběhu takto složitého kouzla nemůže odejít, což bych i chápal. Pokud tomu tak bude, omluvím se rytíři za nesoukromí. „Pravda je taková, že si dokážu-nedokážu představit využití vaší moci. Bojoval jsem s bohem, nikoliv démony. Navíc si sám řekl, že vaše postavení není to, co dříve, tudíž pokud máme být spojenci, musím se otázat, jak vás posílit, pokud to není tajné. Prava je taková, že nechci své lidi děsit případnou cennou, kterou můj otec platil.“ „Některé věci by neměl nikdo vědět.....“ Tím dám jasně najevo, že se o případné cenné nechci bavit před služebníkem a pokud ji budeme muset probrat, tak tak, aby rozhovor byl jen mezi námi dvěma. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co Leonu dokonale umrtvíš, přijde na řadu Trevor se svým skalpelem a dokáže, že je každým coulem profesionální operatér. Řez provede s precizností člověka, který by dokázal skalpel držet v levé ruce, pravou si pokuřovat a ještě vést vášnivou debatu o politice. Poté z Leonina lůna vyjmete plačící novorozeně, na první pohled naprosto zdravé. Je to holčička, tedy Melanie. Porodnice holčičku převezmou, očistí a postarají se o pupeční šňůru. Pak ji ještě rychle prohlédnou, jestli je vážně úplně v pořádku. Trevor mezitím vyjme z dělohy placentu a poté ustoupí, aby tě nechal zacelit ránu. Svou malou neteř si pochováš o pár chvil později, hned po Leoně a Jarredovi. A je to emocionálně velmi silný zážitek, přeci jen, je to dítě tvého bratra. Tvá neteř, tvá krev. V poslední době ses setkala s mnoha dětmi, z nichž některé ti byly blízké jako rodina, ale až toto novorozeně je rodina doopravdy. Melanie je roztomilá a krásná. Má jasně zelené oči po Cistrialech, ale celkově se podobá spíše Selům. Vlasy vypadají světle hnědé. Věříš tomu, že jsi jako novorozeně vypadala velmi podobně. Trevor sklidí své náčiní a poté se on i obě porodnice tiše vytratí, aby nekazili rodinnou chvilku. Nějakou dobu zůstaneš s čerstvými rodiči a svou maličkou neteří. V době oběda už ale necháš s malou jenom ty dva a vrátíš se domů za Nyosem. Tomu nadšeně oznámíš, jak všechno dopadlo, zapijete to spolu, ale než se stihnete opít, musí Nyos odejít. Bylo svoláno shromáždění Tajných sborů a podle toho, jak se Nyos tvářil, půjde o něco hodně vážného. Kolem levého předloktí si uvázal obvaz, oblékl se do temně černého hávu, rozloučil se s tebou polibkem a spěchá do Věže. Uvaříš si oběd a naobědváš se tedy sama. Sotva ale umyješ nádobí, někdo zabuší na dveře a objeví se magický poslíček. Podá ti pozvánku a zase zmizí. Jedná se o pozvánku na uvítací hostinu a ples vévody de Marbonta, který převzal pozemky exvévody de Hilla. Ples se koná za tři hodiny a ty můžeš jen zanadávat, proč ty pozvánky vždy chodí takto pozdě. Ale odmítnout pozvání na takovýto ples jednoduše nejde. Teď je otázka, koho vezmeš s sebou, protože jít bez partnera, alespoň tanečního, také nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obyčejný smrtelník?" odfrkne si démonický válečník. "Jste smrtelníkem méně, než kdy byl váš otec. Jsme si jistí, že dokážete velké věci." Řekne démon zcela vážně. "Můžeme vám pomoci se dostat do hlavního města skřetů. Můžeme vám v bitvách poskytnout více magické síly, můžeme vám poskytnout podporu nižších démonů, nebo vám můžeme poskytnout další démonické zbroje nebo zbraně. Ano, to my jsme stvořili vaše brnění i váš meč. I když to byl vrcholný kousek, něco takového už asi nedokážeme..." Když se otočíš na Morunta, přikývne. Řekne ti, abys jej pro ukončení spojení zavolal, a poté se otočí a odejde. "Vsadím se, že naší cenu uhodnete, pane Lunthere," řekne válečník trnu stále tím chladným hlasem bez emocí. "Potřebujeme duše. Ne ty smrtelníky, kteří jsou často posílání do Khazaru. Je to rozptýlení a zábava, maso. Ale nás posilují hlavně duše. Musí být obětovány přesně o půlnoci rituálním nožem a jejich smrt musí být jen a pouze pro nás. To nás posílí. Kdo má v Khazaru duše, má moc." Zavrtí hlavou. "Nemusí to být vaší lidé, je nám jedno, kde ty oběti vezmete. Ale samozřejmě existuje jistá hodnota duše. Pokud nám obětujete nějakého sériového vraha, který má navíc ještě mor a choleru, moc nám to nedá. Ale naopak takové novorozeně, které se narodí poctivým a hodným rodičům. To je.. extáze." Démon nakloní hlavu mírně na stranu, jako by čekal, co s tebou stanovení jeho ceny udělá. Pak řekne: "Už jsem rozhovorem s vámi ztratil příliš mnoho času, tady v Khazaru čas plyne jinak, je mi líto. Budu muset jít. Chci jen vědět, jestli naše spojenectví přijímáte? Pokud ano, měl byste se rychle vydat do země skřetů. Ve vaší stáji vás bude čekat půl tuctu našich jezdeckých zvířat, které vás tam donesou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Operace proběhla dobře, dítě bylo vyjmuto a naprosto zdravě křičelo. Trevor odebral placentu a já hojila. Nezůstala ji ani jizvička, nemluvě o tom, že jsem ji taky napravila postavu. „Dávej pozor. Pořád jsi po porodu. Nezvedat nic těžkého, neběhat... aspoň týden v klidovém režimu.“ Poučím Leonu, ale všichni jsme koukali, jak umívají malou Melanii. Když byla čistá, zkontrolovaná a zavinutá odnesli ji porodní báby Leoně. „Děkuji. Dobrá práce.“ Pochválím je. Malá Melanie byla krásná, rozkošná a ty zelená kukadla v budoucnu zamotá hlavu hlavu hodně klukům. Po tom co si ji pochovala Leona a Jarred, jsem si ji pochovala i já. „Je nádherná. Moc se vám povedla.“ Usmívala jsem se na ten malý uzlíček radosti. Ostatní se vytratili a já po chvíli vrátila Leoně do náruče. Zůstala jsem ještě nějakou dobu. „Měl by jsi k sobě na chvíli pozvat rodiče.“ Navrhnu mu. „Navíc by máma mohla v začátcích Leoně pomoci o starání se o malou.“ Nevím jak Leona, ale až budu mít první dítě rozhodně chci mít po ruce zkušenou matku, která by mi řekla co a jak, kdybych si nevěděla rady. Na oběd jsem se vrátila domů, kde byl Nyos. Pověděla jsem mu o Melánii a připili jsme na její zdraví, ale Nyos se ani nestačil najíst, protože ho zavolali Tajné Sbory. „Tak pá. Dávej na sebe pozor, lásko.“ Rozloučila jsem se s ním. Mrzelo mě, že jde pryč. Kvůli Melánii jsem byla taková rozněžnělá. Chtělo se mi tulit. Odešla jsem se vykoupat a pak jsem si připravila jídlo. Přemýšlela jsem, že si zajdu na zahradu, když někdo zaklepal. Pozvání mě překvapilo. A rozladilo mě, že přišlo takhle na poslední chvíli. No... aspoň poznám vévodu Marbonta. Snad bude lepší než Hill. Začal už napravovat škody co Hill napáchal? Mají se už vesničané lépe? Ale teď.... kdo půjde se mnou? Šla jsem si obléct šaty co jsem měla na školním srazu. Já zase tak moc společenských šatů nemám. Koho mám pozvat? Alex jistě nemůže... Nyos rozhodně nemůže.... Daniel... ten taky bude nejspíš na tom setkání. Promnu si spánky a začnu si česat vlasy. Zkusila jsem zavolat Erika Vivaldiho. Třeba bude mít čas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik čas měl a s radostí souhlasil, že s tebou na ples půjde. Podle všeho jsi z mágů, kteří na odvolání Hilla pracovali, byla pozvána jen ty. Erika také zajímá, jaký vévoda Marbont je. Ví se jen to, že byl jedním z Hillsových nejvzpurnějších hrabat a na místo vévody jej dosadil sám král Raphael. Erik tě vyzvedne před tvou věží, oblečen je v elegantním černém obleku. Přivítáte se a pak se přemístíte do Marbontova sídla. Ponechal si své staré hraběcí sídlo, místo toho, aby si postavil honosnější vévodské, nebo se přestěhoval do Hillsova starého sídla. Marbontův zámeček není nijak impozantní, je vlastně velmi malinký. Pár pokojů pro hosty, vévodovy komnaty, několik společenských sálů... Překvapí tě, že nespatříš jediného strážného, ale jste nuceni se s Erikem přemístit dobrou míli od sídla, protože blíže vás ochrany nepustí. Sídlo je neuvěřitelně dobře magicky zabezpečeno. Nachází se možná srovnání s Nyosovou věží. I zde jsou magické zábrany k přemístění, majitel objektu ví, kdo právě vstoupil dovnitř, sídlo se dá zneviditelnit, kolem je magické pole, které zabraňuje komukoliv sídlo attackovat magií. Opravdu, magií se při stavbě tohoto zámečku nešetřilo. Kolem sídla je skromná a malá zahrada a k bráně vede štěrková cesta. U brány všechny vítá sám vévoda de Marbont. Odhadovala bys jej tak na čtyřicet let, má uhlově černé vlasy na spáncích prokvetlé stříbrem. Na čele a kolem očí má několik vrásek, ale jinak má docela mladistvou pokožku. Má jasné rysy a přísné šedé oči a každým coulem vypadá jako velmi přísný člověk, ale s dobrým citem pro spravedlnost. Čiší z něj autorita a respekt. Každým coulem vypadá jako člověk, který to po Hillovi bude umět dát do pořádku. Oblečen je Marbont dle starší módy, ve fialovočerném volném obleku. Po Marbontově boku stojí muž v bílém hávu. Odhadla bys jej tak na dvacet tři let, ale určitě má minimálně čtyřicet. Má krátké hnědé vlasy a hnědé oči s nádechem do žluta. Je velmi pohledný, s jemnými kočičími rysy. Je velmi bledý. Cítíš z něj moc, která je srovnatelná s tvou a tím pádem i Erikovou, který je stejně mocný jako ty. Řekla bys ale, že máš před sebou autora všech těch obranných zaklínadel, takže se bude jednat o velmi schopného mága, alespoň co se týče obrany. Nejenom háv, ale i stříbrný prsten na pravé ruce jej označuje jako člena Řádu Bílých mágů. Když přicházíte, mág se nahne k vévodovi a něco mu rychle pošeptá. Sotva dojdete, vévoda se usměje a rozpřáhne ruce. "Magistři Anett Sela a Erik Vivaldi! Jsem velmi rád, že jste přijali mé pozvání," usměje se na vás upřímně. Ukáže na mága, který stojí po jeho pravé ruce. "Dovolte, abych vám představil svého poradce a ochránce, magistra Desmonda Tylaca." Představit jemu vás je asi zbytečné, když nejspíš šeptal vévodovi před vaším příchodem vaše jména. S Erikem si Desmond potřese rukou a u tebe naznačí polibek ruky. "Rád vás poznávám," řekne Desmond oběma. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nevím, zda mám lichotku od démona brát vážně či nikoliv, a proto se k tomu dál nijak nevyjadřuji. Tolik toho nabízejí..... O to víc mi vrtalo hlavou, jakou věc chtěli na oplátku. Jistě, určitě tušení jsem mě. Přeci se jen tak netraduje, že svou duši upisujeme ďáblu a jakožto bývalý příslušník církve vím, jak nám kázali, abychom si zachovali čistou duši. Démon mi pak zrychleně vše vysvětli. Ono ani nebylo co vysvětlovat, protože vše mé podvědomí už vědělo. Jen se zkrátka potřebovalo ujistit slovy od někoho jiného. Opět se ozve slabý hlásek svědomí, ale už jsem vykročil a jsem si moc dobře vědom toho, že až bude tak, jak má být. Zaplatím za to a nejen svou duší, která za tu dobu zčerná jako uhel „Tvé podmínky přijímám démone.“ Počkám na poslední slova démonova a pak zavolám Morunta, abychom se vydali vstříc neznámé budoucnosti a těžším svědomím z onoho kontraktu. Takže na to byli oni novorozenci....... Jsem uvnitř patřičně zhnusen, ale v lásce a válce je vše dovoleno. Je dobře, že s Anett u nejsem v kontaktu, takhle bych se před ní už nemohl postavit...... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ulevilo se mi, že Erik může. Ale překvapilo mě, že jsem byla pozvána jen já. Nakonec všechnu práci odvedli ostatní.... nejspíš je to tak, že jsem byla pozvaná jen já, kvůli tomu, že se sjednotili pod pomyslným praporem, který jsem držela. Připravená a upravená jsem byla včas, když pro mě Erik přišel. „Děkuji, že se mnou jdeš.“ Poděkuji mu upřímně. Nechala jsem Nyosovi doma vzkaz s vysvětlením. Možná se vrátí dřív než já. Objevili jsme se docela daleko od sídla a zbytek jsme museli dojít, což bylo pro mě docela nepohodlné, protože cesta byla štěrková a já měla střevíčky. Ale zvládla jsem to bez skuhrání. Když jsme se blížili všimnu si, že mág něco šeptá vévodovi. Nejspíš mu říká kdo jsme. Nakonec... nás nezná a hostitel by měl být informovaný o svých hostech. Uvítal nás a představil svému poradci a nejspíš tomu co takhle sídlo chrání. Byli to dobré ochrany. Nejspíš je to jeho profese. Jsou takoví mágové, který mají talent na určitou věc. „Také vás ráda poznávám.“ Usměji se. „Děkuji za pozvání. Musím říct, že jste si to dobře načasoval. Brzy se chystám do Elfie na dovolenou.“ Řeknu vévodovi a pak kouknu na Desmodna. „Musím říct, že vaše ochrany jsou působivé. Jste velice schopný.“ Ocením jeho práci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak ujednáno," prohlásí démon a ty máš pocit, jako by se za tebou s bouchnutím zavřely těžké kovové dveře vedoucí ke spasení duše. Právě jsi uzavřel smlouvu s démonem. "Dodávejte nám duše a my budeme sílit. A když budeme sílit my, budete sílit i vy," řekne démon stále oním chladným hlasem a potom na tebe kývne. "Naviděnou." Zní jeho poslední slova, než zmizí a v zrcadle zůstane jen neurčité šedé pozadí. Povoláš zpět Morunta, který jediným impozantním slovem temné moci zrcadlo vyčistí zpět do podoby obrácené vodní hladiny. Pak zamumlá ještě několik dalších slov a z obrovského zrcadla se stane střípek, který schová do černého pouzdra. To potom putuje do vnitřní kapsy Moruntova hávu. "Jsou nachystány nějaké zásoby, ale nevím, kolik nás pojede. Démon nám poskytl šest jezdeckých zvířat.. budete žasnout. Já bych žasl taky, kdybych na nich kdysi nejezdil skoro pořád.. Měl byste se připravit, můj pane, a potom osobně dohlédnout na přípravy. Kolik s sebou chcete lidí? Jenom pět, na které vyjdou démoní zvířata?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Opravdu? Tak to vám závidím, Elfie je prý nádherná země. Datum plesu stanovil Desmond, pochvalte jej," usměje se na tebe nově jmenovaný vévoda, ale to už Desmonda chválíš za něco jiného. A sice za výjimečné ochrany sídla. "Děkuji, ale stále na tom pracuji," pousměje se vévodův čaroděj nevesele. Mluví stejně jako mnozí umělci, jejichž dílo je pro všechny naprosto dokonalé, ale oni cítí, že tomu pořád něco chybí. A trápí se do chvíle, než zjistí, co. Potom vejdete do sídla a přímo před vámi se rozevře hlavní společenský sál. Bez nadsázky by se dalo říct, že zabírá asi polovinu celého zámečku. Stále nikde není žádný číšník ani stráž, podnosy s chlebíčky, jednohubkami nebo sklenicemi se sektem či vínem prostě jen tak poletují po sále. Dávají si dobrý pozor, aby do nikoho nevrazily, a když má někdo chuť si něco vzít, podnosy to rozpoznají a zastaví u něj. "Ten Desmond je dobrej," ocení Erik vévodova čaroděje uznale. Takové kouzlo vůbec neznáš. Bude se jednat o nějakou nepřímou telekinezi, ale dost vylepšenou. Erik zvedne ruku a připlachtí k vám podnos se sektem, zpomalí a přímo před Erikem zastaví, když si vezme (a ty možná také), zase se pomalu rozletí po sále. Před vámi vidíte první dvojici hostů. Muž tak kolem šedesátky s prořídlými šedivými vlasy, stále mohutný a svalnatý. Hrabě Riondrad de Kaale, jeden z generálů Královského vojska. Je to prý geniální stratég, ale taky strašně sadistická svině. Co dělá se zajatými nepřáteli.. nikdo nechce oficiálně vědět... Všechny, kdo nemají funkci nebo titul, považuje za špínu pod nohami. Ty trochu lepší za šváby. Hrabě de Kaale vždy patřil k hlavním zastáncům vévody Hillse stejně tak, jako patřil Marbont k jeho odpůrcům. Hraběnka Kaalová je zachovalá šedesátnice oděná ve splývavé stříbrné robě. Na rtech má nanesenu jasně rudou rtěnku, která vytváří ostrý kontrast s bledou pokožkou a zářivě bílými vlasy. Známka stáří, která jí ale velmi sluší a ona to ví. Na hrdle má perlový náhrdelník, stejný má i náramek. "Hrabě de Kaale," pronese Erik, když stojíte děsně za dvojicí. Hrabě i se svou chotí se pomalu otočí a hrabě roztáhne ústa v nuceném úsměvu. "Magistře Vivaldi, rád vás opět vidím. Mou choť Athis také znáte," pronese hrabě a stiskne si s Erikem paži. Při tomto pohybu si mimoděk všimneš, že i Erik má na pravé ruce stejný náramek, jako nedávno začal nosit Nyos a jako nosí i Daniel nebo Alex. Erik tě představí a hrabě na tebe zdvořile kývne. Ano, máš funkci, takže tě bere na vědomí. Ale chybí ti titul, takže v jeho očích nikdy nebudeš stát moc vysoko. "Zmrde," utrousí Erik, když se vydáte dál do sálu za ostatními páry. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Přípravy ke skřetímu králi Nikdy jsem nebyl rád, že setkání s démonem bylo tak rychlé a věcné. Neříkám, že bych se sesypal, ale i tak. Vůbec jsem nevyčítal otci jeho způsob utajení. Tohle je opravdu něco, co by nikdo neměl vědět, pokud by chtěl zůstat na živu. Tak citlivá a křehká informace...Kladu si jen otázku, jak otec mohl všechno udělat tak nepozorovaně, aby to nevyvolávalo otázky u svých vlastních lidí, tak i cizích. Říše si přeci vedla záznamy o počtu obyvatel, kdyby ne, nikdy bych se dostal sem, či bych se nesetkal s lidmi, kteří měli sloužit jako potrava pro démony. Když už jsem si myslel, že většina problémů je zamnou, objeví se tento. Pravda, nemám na výběr. Není problém odkupovat děti od chudých. Řekne se jim, že bohatý pár nemůže mít děti a tak chtějí nějaké adoptovat a co je na světě sirotků....Démoni nemůžou očekávat krvavé hody každý den, takhle by se ze mě stal.....Baal – bůh krve a zabíjení, ale zase málo obětí nepřinese žádaný účinek. Rozmýšlím se, ze začátku použijeme lidi, co nikdo nepotřebuje. Ano, zní to hnusně, ale žebráci, na smrt nemocní, vrahové nepracující pro nás, budou na jídelníčku pravidelně maximálně dvakrát do měsíce budou mít dětské oběti. Možná nic moc, ale pro začátek nic moc. Mezitím dám svých noschledům pokyn, aby hledali děti z chudých rodin, od kterých budou děti „vykupovat“, pokud tak rodiče svolí. Pokud se zeptají co s nimi bude, bude jim řečeno, že budou poslány do církevních škol, kde se z nich stanou kněží, tedy za předpokladu, že jsou to dobří rodiče, pokud mají nějakou šeď, budou poslány na výcvik k paladinům či rytířům. Lidé by měli moc otázek, kdyby se jsem brali každé dítě, takhle když jim dáme laďku, budou ještě rádi, že svému potomku dají šanci na lepší život a ještě dostanou peníze, aby si naplnili břicha. Jistě, mnozí odmítnou, ale někteří budou tak zbídačení, že po tom skočí. Hlavně to musí být odlehlé kraje, kde slovo magie ani neznají. Vybavím si Carlosovu návštěvu do vesnice.....Také přesně budu potřebovat.... později Morunta seznámím s tím, co potřebuji, ale neřeknu nic o obětování a podobných věcech. Zkrátka nic, co by mohlo vést k nějakým závěrům či domněnkám. „Osobně nevím, něco mi říká, abych bral nebral Carlose, z jedné strany ho vidím jako dítě a příbuzného, na druhou stranu v něm vidím zkušeného mága, který se s magii mazlí. Co si myslíš ty? Koho byl měl vzít? Jistě vezmu tebe a mistra Pertera. Pravda, nechci brát víc lidí než je nutné pro naši bezpečnost. Pokud se dá blesku rychle přemístit na území skřetů, tak nevidím moc velký problém se stáhnout a pak se vrátit s odpovídající silou, kdyby se neuměli chovat zdvořile. Navíc nemám ponětí, jak se skřety vyjednávat. Co je láká? Moc? Zlato? Větší území? Co slibovala předešlá smlouva?“ Otázky ze mě padají jedna za druhou, až mě to samotného děsí....Chvilku dumám a defakto jsem jmenoval všechny potřebné – Já, Morunt, Perter, Carlos a jeden pro Orise. To bude muset stačit. Seznámím Morunta se seznamem lidí, kteří pojedou a další přípravy jako jsou zásoby atd., na něm. Jen mu ještě řeknu, aby ještě upravil následující papír a nechal ho šířit Říši, ale aby toho nebylo zas tolik, aby to vyvolalo velký zájem nepřátelských stran. „Ten úvod bych pro lidi kapku změnil, aby si nemysleli, že jsou póvl i v naších očích.“ Proslov k lidu |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pustili nás dovnitř a musím říct, že to co jsem viděla mě překvapilo. Ne vnitřek sídla to ne... i když byl hezký. Spíš mě ohromili ty poletující tácy. „To teda... to rozhodně.“ Souhlasím. Erik k nám přivolal tác s pitím, sekt jsem ještě nepila, tak si taky vezmu skleničku s mírným zaujetím. Rozhlédnu se jestli tu není někdo koho znám... a taky ano. Hrabě Riondrad... neznala jsem ho osobně, ale vím kdo to je. Byl to zmetek stejně jako Hill... jenže on si svou labilitu vybíjí na vězních... a proti tomu nikdo nemůže nic říct. Nasadila jsem úsměv, když ho Erik oslovil. Byla bych raději, kdyby to nedělal. S takovými lidmi se mi nechce seznamovat. Naštěstí jsem zůstala po představení zapomenutá a to mi vyhovovalo. A ještě lepší bylo, že jsme během chvíle byli někde jinde. Ale Erikovu nadávku jsem zachytila. Zavěsila jsem se do něj. „Slyšela jsem, že je to pěkný parchant. Ale vidím, že ty ho bytostně nesnášíš. Máte sporu nějaký spor?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Abych nesnášel zmrda nemusím s ním mít osobní spor," nevesele se Erik pousměje. "Párkrát jsem bojoval po jeho boku a vím, co je zač..." Jdete dál a prohlížíte si hosty. Moc jich tu není, hrabě pozval jen několik párů. Většinou nejmocnější lidi tohoto vévodství. "Ahoj, Williame," pozdraví Erik muže, který se vynoří před vámi. Muž je oblečen ve volném a hrubém bílém hávu, se spoustou zlatou nití vyšitých insignií a symbolů. Prsten na prvé ruce nenechá nikoho na pochybách, že mág je opravdu členem Řádu Bílých mágů. Ale prsten na pravé ruce jej zase označuje za králova zmocněnce. Těžko říct, kdo z vás dvou má vyšší postavení. "Ahoj Eriku," usměje se Will přátelsky a stiskne si s Erikem ruku. Erik mu tě potom představí. "Wille, toto je Anett Sela, členka Rady mágů. Anett, toto je William Denat, jeden z mágů královského dvora." Tedy jeden z mágů krále. Určitě ne Nejvyšší dvorní mág, ale rozhodně ani žádný spojovatel. Takový průměr. Mágové královského dvora zajišťují ochranu královského paláce a podobně. William se na tebe usměje a ukloní se ti. "Rád vás poznávám. Nedávno se o vás hodně mluvilo. Celá Rada mágů v jedné osobě... Opravdu, je mi ctí," řekne s přátelským úsměvem. William má dlouhé hnědé vlasy a oříškově hnědé oči. Jako všichni mocní mágové, které jsi potkala, je velmi pohledný, ale nijak nevyniká. Pak už ale jdete dál a díváte se na další hosty. Erik je očividně všechny zná a šeptá ti jejich jména a co jsou zač. "Hrabě Rother de Kafah se svou chotí Issiou," zamumlá Erik, když procházíte kolem asi šedesátiletého páru. Muž je velmi vysoký a statný, má šedivé dlouhé vlasy a plnovous. Jeho žená je malá a drobná, s bílými vlasy a očividně velmi podlomeným zdravím. Hraběte Kafaha ti není třeba více představovat, znáš jej. Zapomenutý hrdina Říše. Bývalý Nejvyšší generál Královského vojska. Když jsi byla malá a jezdili k vám kupci a bardi, vždy o něm měli nějakou historku nebo píseň. Tu zastavil barbary, tu vyhrál turnaj... V posledních letech to s ním ale jde z kopce. V Benediktově rytířstvu mu postupně zemřeli všichni tři synové a on už nebyl pro žal a šílenou paranoiu schopen vykonávat velitelskou pozici v armádě. Nabídli mu úřednické místo, ale to vzal jako urážku a odešel z armády. Stal se z něj zapšklý a věčně nabručený stařík nenávidějící vše kolem sebe. Nesnášel vévodu Hillse, nesnáší Kaaleho a upřímně nenávidí Marbonta. Pod jeho velením totiž zemřeli dva z jeho synů, ačkoliv to Marbontova vina nebyla. "Marbontův osobní strážce Cerad Sultai a Marbontova choť Medina," řekne ti Erik a podívá se na dvojici stojící u okna. Vévodův osobní strážce dorostl velikosti, za kterou by se nemusel stydět ani paladin. Je mohutný jako býk, jeho bicepsy by se možná daly přirovnat k Erikově trupu... Oblečen je v elegantní, ale účelné, kožené zbroji a opásán je jedenapůlručním mečem. Je velice pohledný, možná by se dal označit i za krásného a zdá se, že se s Medinou k sobě hodně mají. Hází po sobě pohledy, občas se nenápadně dotknou a usmějí se... Medina je o dobrých třicet let mladší, než je Marbont sám, je tedy jen o něco málo starší než ty. Dívka v rozkvětu mládí proti své vůli provdána za bohatého a mocného muže. Ano, je mladá a hezká, svěží, s bledou pokožkou, skvělou postavou a medově zlatými vlasy. Co na ní vidí Cerad je jasné a co vidí ona na něm také. Opálený, svalnatý, nebezpečný dobrodruh... "To je.. zajímavé," podotkne Erik vedle tebe, když vidíte, jak se ti dva ani nesnaží příliš schovávat. "Hrabě Boris de Tinrak se svou ochránkyní Vitari," představí ti Erik tiše další příchozí dvojici. Že dvojice není pár je jasně znát, drží si od sebe přijatelný odstup a chovají se k sobě čistě profesionálně. Boris je malý mužík kolem čtyřicítky, podle Erika se většinu života zabýval jen úředničinou. Působí dojmem milého a nekonfliktního člověka, na kterého kdyby někdo zařval, tak se sesype. Patřil k Hillsovým velkým odpůrcům, ale poměrně skrytě, protože se bál jeho hněvu. Po Hillsově dopadení ale vyšlo najevo, že Tinrak organizoval spoustu vyšetřování a protestů šlechty, apely na krále a podobně. Po Hillsově dopadení měl obrovské ambice stát se novým vévodou a když mu to nevyšlo, byl velmi zklamaný. Vitari vypadá každým coulem jako divoká kočka. Je vysoká a až nezdravě štíhlá. Děsivě bledá s dlouhými ohnivými vlasy a jasně zelenýma očima. Oblečená je oranžové róbě s odhalenými rameny, oranžová krásně ladí s jejími vlasy. Na pravém zápěstí je chřestí několik dřevěných náramků. Na pravé ruce má prsten, který i jí označuje jako členku Řádu Bílých mágů. Jako mága není nijak zvlášť mocná, ale velmi tě znepokojuje. Jedná se totiž o psychickou mutantku, nesmírně mocného a nebezpečného telepata už od přírody. Když ji spatříš, zcela automaticky zpevníš své obrany skoro až do bolesti hlavy, protože psychický mutant najde a využije každé mentální mezery. Často i nechtěně. "Zatančíme si?" vyzve tě potom Erik a ukáže na parket. Právě začala hrát hudba a někteří lidé už na parket šli. Některé už ti byly představeny, další ještě neznáš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „To je pravda.“ Souhlasím. Ale měla jsem pravdu... bylo to víc osobnější. Pracoval s ním a viděl co dokáže. Procházeli jsme sálem, Erik skoro všechny znal a tak mi šeptal o nich informace. Netušila jsem, že Erik je tak informovaný. Představil mě Williamovi, který je jeden z královských mágů. Jak se asi Rafael má? Jak zvládá kralování? Možná bych mu měla napsat dopis. I když možná je na mě pořád naštvaný. Nakonec on nechtěl být králem. „Těsí mě.“ Usměji se na Williama. Prozradil mi, že se o mě nedávno mluvilo v Radě. „Opravdu? Asi upoutávám příliš pozornost. S tím bych měla něco dělat.“ Zavtipkuji. Šli jsme dál a Erik mi dál šeptal jména a informace. Zvědavě se dívám na hraběte Rothera. Hodně jsem o něm slyšela. Byl to hrdina své doby. Ale teď byl na penzi, naštvaný a zahořklý kvůli ztrátě svých dětí a práce. Později bych s ním ráda promluvila, třeba mu zvedne náladu, když zjistí, že si ho lidé pořád pamatují a jeho skutky jsou známé. Další pár byl zajímavý... Marbontův strážce a Marbontova manželka. Viditelně na sebe dělali oči. Chudák holka... musela si vzít někoho koho nechtěla, teď se zamiluje a jestli tihle dva spolu něco budou mít bude označena za děvku. Díky bohům za to, že jsem se narodila jako vesničanka. Tam ti nikdo neurčuje koho si musíš vzít. U šlechty je to jiné. Ti mají úplně jiný způsob myšlení. „Já bych řekla, že spíš smutné. A špatně to dopadne.“ Řeknu Erikovi. Šli jsme dál. Vitari mě poněkud polekala. Nebyla silná, ale byla psychický mutant. Vážně mě to znepokojilo, pořád jsem si živě pamatovala, jak skolili Radu. Aniž bych chtěla, moje instinkty posílili mou ochranu až jsem cítila tlak na spáncích. Skoro to bolelo. Erik navrhl tanec. Podívám se na na taneční parket a pak se usměji. „Jasně.“ Souhlasím a podívám se na jeden létající podnos. Přiletěl k nám a mi mohli odložit skleničky. Pak jsme šli na parket. „Je tu celkem málo lidí. Ale možná, že ještě někteří přijdou.“ Řeknu, když začneme tančit. „Trochu mě mrzí, že nepozvali i ostatní z týmu. Pořád všude říkám, že jsem to nezvládla sama... ale je to k ničemu. Pořád hlavní zásluhy přisuzují mě. Připadá mi to nefér.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdá se, že mágové se už dali po včerejší prochlastané noci dohromady. Jistě se tak neožírali poprvé, takže ví, co mají dělat, aby byli ráno připravení. Už tady není bordel, nikde se neválejí žádné svršky ani papíry, i když než na mágy bys to tipla na nějaké uklízeče. V místnosti je asi dvacítka mágů a je zde i ona jediná další žena. Povětšinou mají všichni obléknuté temně černé hávy a šálu ledabyle přehozenou kolem krku, ale jsou zde i tací, co ji mají uvázanou zcela předpisově, i tací co si ji jednoduše hodili přes rameno. Úderem deváté vejde Dartor. Šálu má jen tak přehozenou kolem krku a vlasy má nedbale rozcuchané, ale hodně mu to sluší. Členové jednotky jej začnou dzravit a on jim pozdravy přátelsky vrací. Zdá se, že se nebude jednat o toho striktního a přísného velitele s nosem nahoru, kterého všichni nesnáší. Dartor se chová jako jeden z vás. Posadí se na opěradlo jednoho z křesel a před sebe do křesla posadí jednoho z bojových mágů, aby mu křeslo zatížil a on se nepřevrátil. "Takže!" houkne poté váš velitel, aby si získal pozornost. Zdá se, že v místnosti už jste všichni. dartor se rozhlédne, aby se přesvědčil, že jej skutečně všichni poslouchají. "Nemůžeme s Nyosem každý den zlikvidovat jeden kult..," začne Dartor a na tvářích mágů se objeví protáhlé výrazy, jak už zřejmě ví, co přijde. "Dnes nás čeká něco velmi záživného. Ano, máme celý den hlídky..." Ozve se několik zasténání a teď už se obličeje protáhnou všem. "Je mi líto, přátelé, i na nás někdy musela přijít řada," slabě se pousměje Dartor. "Takže teď vás rozdělím. Emis, Taban a Anxis půjdou před Radu. Certen s Devem a Lukem před jídelnu. Wes, Ver a Tar budou mít kuchyň ... Saki s Crockissem půjdou posílit stráže v kobkách ... Fijid, Garpol a Rut kasárny biteváku, Irris a Ratal přízemí ..." Rozděluje dvojice a trojice, které půjdou na hlídku. K tobě dojde pohledný vysoký mág s hnědýma očima a uhlově černými vlasy. "Crickiss," představí se ti a podá ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemyslím si, že ještě někdo přijde. Marbont pozval jen elitu svého vévodství," odtuší Erik. "Však to byla hlavně tvá zásluha," odpoví ti Erik, když začnete tančit. "nebýt tebe, nikdy by ta naše skupinka nevznikla." Pak se Erik zazubí a zavrtí hlavou. "A neboj se, já ty kluky znám déle než ty. Určitě nebudou zklamaní, že je nepozvali na ples smetánky." Zatímco tančíte projdou kolem vás poslední tři páry, které jsi neznala. "Hrabě Taidar de Gaos se snoubenkou Aledou," představí ti Erik tiše pár, který protančí kolem vás. Hrabě Taidar je mladičký, nemůže mu být více než dvacet. Jeho otec nejspíš zemřel brzy a titul mu tedy zanechal už v takhle mladém věku. Taidar je velmi vysoký a hubený, až kostnatý. Má vystouplé lícní kosti a trochu koňské zuby. Hnědé vlasy mu spadají na ramena a bledě modré oči se dívají na jeho partnerku. Není ani trochu pohledný. Naopak jeho partnerka je velmi hezká, s blonďatými lokny, které jí rámují krásný porcelánový obličej. Určitě bys jí netipla více než šestnáct, nanejvýše sedmnáct. Sňatek bude bezpochyby domluvený, ale tihle dva se mají očividně docela rádi, jestli už se přímo nemilují. O tomto mladém klukovi Erik mnoho neví, ale starý hrabě de Gaos byl muž se srdcem na správném místě a neustále otevřeně vystupoval proti Hillsovi. Poskytl přístřeší a obživu desítkám jeho uprchlíků a nezalekl se ani vévodovy vojenské nebo politické hrozby. Kdyby nezemřel, pravděpodobně by se toto shromáždění konalo v jeho sídle. "Hraběnka Gienn de Dayron s chotěm Sulfem," představí ti Erik další dvojici. Překvapí tě, že tentokrát představil první hraběnku a ne hraběte, ale vzápětí ti to vysvětlí. Hrabě de Dayron zemřel už před mnoha lety v bitvě a vdova pojala za svého nového muže jednoho z jeho důstojníků. Podle protokolu ale vládne území ona a nový hrabě je jen spíš jako dekorační prvek. Hraběnka Gienn je žena na hranici padesátky, oblečená v krásných modrých šatech, které zvýrazňují její na padesát let úžasnou postavu. Její choť vypadá každým coulem jako bývalý voják, zjizvený, s přelomeným nosem, ale takovým tím drsným způsobem je velmi pohledný. Vysoký a široký v ramenou. Kapitán Sulf velel Dayronovu jezdectvu a hrabě Dayron zemřel tak, že mu na sedle praskl podbřišník a on při zteči sklouzl dolů pod kopyta desítek koní. Podle svědků to byl právě Sulf, kdo hraběti koni sedlal, a fakt, že si jej hraběnka vzala hned po ukončení smutku, byla také zajímavá. Sulf s hraběnkou byli vyšetřováni, ale nenašly se žádné důkazy, které by na smrti hraběte Dayrona ukazovaly na cizí zavinění. Z politických důvodů hraběnka Gienn podporovala Hillse, při vyšetřování jeho excesů popřela, že by o čemkoliv věděla a získané důkazy nenasvědčovaly opak. "Hrabě Torb de Tier se svou dcerou Cruisou," představí ti Erik poslední pár, tentokrát pouze taneční. Hrabě Torb už může mít kolem sedmdesátky, vypadá ale i starší. Vetchý staříček s mírumilovným a klidným obličejem. Jeho dcera má kolem dvaceti a krásy má na rozdávání. Usmívá se na všechny strany bělostnými zuby a pohazuje přitom tmavě hnědými vlasy. Nejeden hrabě se po ní nenápadně otočil. Torbovi před dvěma lety zemřela manželka, se kterou měl dvanáct dětí, Cruisa je nejmladší. Lidé v Torbově hrabství žijí v klidu a pohodě. Musí hodně pracovat, ale neplatí vysoké daně a mohou se uživit, Torbovi vojáci zajišťuji bezpečí a vesměs to jsou správní muži. Hrabě se ale staral jen a jen o své hrabství, události za jeho hranicemi ho nikdy nezajímaly. Nepodporoval Hillse a nepodporuje ani Marbonta, je mu úplně jedno, kdo na vévodském křesle sedí. "Zajímavá smetánka se tu sešla," pousměje se Erik během jednoho pomalého tance. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To mi každý říká, ale nemyslím si, že by to bylo něco světoborného. Nakonec... vždyť jsem celou dobu dřepěla na zadku. Je to na hlavu.“ Zavrtím hlavou. Erik mi představuje další páry. Příběh hraběnky mi připadal... podezřelí. Jasně možná to byla náhoda, ale to, že Sulf připravoval jejímu choti koně a to byla jeho smrt a pak se vzali... připadá mi to jako naplánovaná vražda. Kvůli tomu jsem zákonitě k těm dvěma cítila nechuť. Erik se zmíní, že se tu sešla zajímavá smetánka. S tím jsem souhlasila. „Divím se, že přišli ti co podporovali Hilla.“ Řeknu a zadívám se na Erika. „Myslíš, že Marbont bude mít nějaký proslov? Nakonec jistě tohle nepořádá jen tak pro nic a za nic. Kdyby to byla jen nějaká formalita pozval by víc lidí.“ Zauvažuji. To by odpovídalo. Já byla pozvána, že jsem pomohla Hilla dostat. Možná chtěl ukázat, že je dobrý a že není jako Hill... bojí se snad, že bych se na něj zaměřila? To by mi tedy připadalo vtipné, kdybych se stala postrachem zkorumpované šlechty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Museli, takové pozvání odmítnout nemohou," odpoví ti Erik s neveselým pousmáním. Přestanete tančit a necháte si přiletět víno. Erik si vezme skleničku a dopřeje si pořádnou doušek. Vzpomeneš si, jak ležel v blátě před hospodou ve vaší vesnici, když tě měl odvést... Ale to už je teď pasé. Erik se naučil lépe ovládat a byla vymyšlena dokonalá uspávací zaklínadla, takže noční můry už alkoholem nezahání. "Myslím, že předvede něco jako triumfální proslov," přikývne Erik. "Určitě se všem Hillovcům vysměje do ksichtu a nám poděkuje za to, co jsme udělali pro lid a tak dále a tak dále..." Ozve se zacinkání lžičky na sklenici vína a všichni ztichnete a otočíte se k Desmondovi, který se levitací vznese dva metry nad zem, aby jej bylo dobře slyšet. Jak v jedné ruce drží sklenici vína a v klidu si levituje.. to budí jakousi úctu, ačkoliv takovou blbost by dokázal i učeň. "Za chvíli budeme podávat hlavní chod, dámy a pánové, běžte se tedy prosím převléknout do svých pokojů," s tím Desmond sletí dolů a někde zmizí. "Převléknout se na oběd? Cože?" podiví se Erik a za vámi se ozve krátké zasmání. "No jo, Eriku, tady jsi vy vyšší společnosti. Tihle pakošové s sebou nosí deset obleků a každý mají na jíné příležitosti." Otočíte se k Williamovi, který zastaví u vás se sklenicí bílého vína. Velký sál se mezitím až na vaši trojici zcela vyprázdní, jak se všichni vydají do svých pokojů, aby se převlékli. No, vlastně jste v sále zůstali čtyři, v rohu sedí zamyšleně v jednom křesle Cerad Sultai, osobní strážce vévody Marbonta. "Jeden by si řekl, že už si na tyhle šlechtické dýchánky zvyknu, ale pořád mi to leze krkem úplně stejně. Jo, a Anett, mám tě pozdravovat od krále a vyřídit ti, že se nezlobí. Cos mu provedla?" promluví William. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ušklíbnu se. „No jo... ty jejich povinnosti.“ Erik mi řekne s čím počítá, tiše se pobaveně zasměji. „Jo... to bude stát za to. Ráda uvidím jejich obličeje.“ Řeknu spokojeně. „Je to ponaučení pro všechny. Být svině se nevyplácí.“ Když jsme přestali tančit a připlul k nám tác s pitím, taky jsem si vzala, ale já jen usrkla. Pak se ozve cinkání a Desmond oznámí, že se bude podávat hlavní chod a poněkud mě vyvede z rovnováhy, že bychom se měli převléknout. Erika to taky vyvedlo z míry. Než jsem stačila něco říci, ozval se William, který nám to osvětlil. „Taková zbytečnost.“ Protočím oči. „Kdyby tu zůstávali pár dní... no prosím. Ale aby sebou tahali oblečení na pár hodin?“ bylo to padlé na hlavu. William najednou změnil téma a znovu jsem byla vyvedena z rovnováhy, protože jsem to nečekala. „Oh...“ pronesu inteligentně. „Tak to jsem ráda. Dělalo mi to starosti.“ Pousměji se a rozhodla se ukojit Williamovu zvědavost. „Pomohli jsme mu stát se králem i když výslovně říkal, že jím nechce být.“ Pokrčím rameny. „Je jasné, že ho to docela rozladilo, když se jim musel stát. A jak se daří bývalému králi? Je mu lépe? Když jsem ho viděla naposledy vypadal, že je nemocný.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro William se nevěřícně zasměje a zavrtí hlavou. Vzápětí mu ale úsměv ztuhne na rtech, protože cítíte, jak se něco stane. Nevíte co, ale vaše magie to vycítí. Prožene se kolem vás magická vlna a když se protahuje kolem vás, slyšíte jakoby nějaké šeptání. To šeptání ti přijde děsivě povědomé a málem se ti podlomí kolena, když si uvědomíš, kdy jsi toto cítila. V Akademii, která se s vámi uzavřela. Ve chvíli jejího Uzavření kolem vás také proběhla vlna a slyšela jsi to samé tiché zašeptání. Vyhlédneš ven z okna, aby ses ujistila, a už není pochyb. Zahrada, stromy a tmavé nebe zmizí a nahradí je prostá jednolitá černota. William s Erikem ještě nikde Uzavření nebyli, takže se po sobě jen zmateně podívají, jak něco cítili, ale neví, o co jde. Z okna nevyhlédli. Než stihneš cokoliv říct, objeví se na schodech vystrašená Medina de Marbontová. "Díkybohu, že jste tady! Musíte jít se mnou! Můj manžel se zamkl v pokoji a nereaguje na klepání!" zakřičí na vás. Okamžitě se všichni rozběhnete po schodech nahoru za ní. Medina se zastaví u jedněch dveří a zuřivě zalomcuje klikou. Dveře se jí otevřít nepovede a tak znova silně zabuší na dveře. "Otevřete dveře, vévodo!" zabuší na dveře i William, ale nic se nestane. "Vyrazte ty dveře!" vypískne Medina skoro zoufalým tónem a William rozhodně kývne. Rozhodí ruce, čímž přinutí ustoupit Medinu, Erika, Cerada i tebe, a potom v ruce vytvoří fialovou kouli. Mrští ji na zámek, ale koule samozřejmě zasáhne celé dveře. Vyšlehne oslnivý záblesk a ozve se zvuk štípání dřeva, kolem vás proletí třísky a dveře jsou fuč. "A kurva," slyšíš Williame Dovnitř vejde Erik a kolem něj se prodere dovnitř i Cerad. Ty vejdeš za ním. Vévoda de Marbont leží na zádech, oči vytřeštěné ke stropu, ruce a nohy rozhozené. Z hrudi mu trčí dýka. V pravé ruce ještě stále svírá sklenici bílého vína, nyní rozbitou, víno vyteklé na koberci. Pomalu dovnitř vejde Medina, a když vidí svého mrtvého muže, vytřeští oči, jako by tomu nevěřila. Pak si rukama zoufale vjede do vlasů a vykřikne. Otočí se k Ceradovi a s pláčem se mu zhroutí do náruče. Ten ji obejme a pohladí po vlasech. "Cerade, odveď ji do sálu," nařídí William osobnímu strážci vévody a ten přikývne a i s vévodovou chotí odejde pryč. "Eriku, sežeň všechny do hlavního sálu. Hned," přikáže potom William Erikovi, který také okamžitě přikývne a odejde. V místnosti zůstaneš jen ty, William a mrtvý vévoda. William zavrtí hlavou a klekne si k Marbontovi. "Jsi lékařka, že ano?" otočí se k tobě potom William. "Řekni mi, je toto normální?" zeptá se tě a ukáže na ránu. Dýka se zdá být obyčejná, ale ten, kdo ji vrazil do srdce, musel být velmi silný nebo zoufalý, je zaražena velmi hluboko. Na to ale William neukazuje. Ukazuje na skvrnu krve, které je kolem rány na vévodově košili jen velmi málo. Podle zranění by měl být kolem dýky kruh krve mnohem větší. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Všichni ztuhneme, protože jako mágové jsme to cítili, že se něco děje. A mě trvalo jen okamžik než jsem přišla co to je. Pohlédnu z okna a už jsem oběma chtěla vysvětlit co se děje, když přiběhla Medina. Tohle nebylo dobré... ani náhodou. Jak... nebo kdo to tu magicky uzavřel? Desmond? Možná zjistil, že se něco děje... ale měl by na to dost moci? Nakonec musel už tak vynaložit dost magie. Vykasala jsem si sukni a běžela jsem s ostatními nahoru. Nereaguje na klepání... je jasné, že se něco stalo. William se zkouší vévody dovolat, ale myslím, že odpovědi se nedočká. Ustoupili jsme a William chce magií dveře otevřít... nevyšlo to tak, jak plánoval, ale dveře byli pryč. Jistě... jako v Akademii... magie tam poměrně blbla. Vešli jsme dovnitř, ale už jsem tušila, že vévoda bude mrtvý. Byl... zabit dýkou. Promnu si kořen nosu. Kam jsem se to zase připletla? Když to Medina viděla, vykřikla a zhroutila se na Cerada. Byl to šok nebo opravdový smutek? Podle toho, jak se předtím ke strážci měla tak vévodu příliš nemilovala. Samozřejmě mě skoro hned napadlo jestli ho nezabil Cerad. Jestli se do Mediny zamiloval... no.... Za chvíli jsme v místnosti zůstali jen já a William, přijdu blíž. „Ano.“ Skloním se, abych si ránu prohlédla. Přimhouřím oči. „Ne. Není. Mělo by tu být víc krve. Krev přestává kolovat, když člověk zemře. Takže když ho někdo bodl byl už mrtvý. Jen chvíli, protože stejně trochu krve vyteklo, ale byl už mrtvý.“ Poškrábu se na nose. „Možná ho někdo zabil magií a až pak ho bodl, aby se nešlo poznat, že ho zabila magie.“ Pokrčím rameny. „Jen dohady.“ Zvednu se a rozhlédnu. „Sídlo bylo magicky uzamčeno. Nikdo se nedostane ven ani dovnitř. Musíme si promluvit s Desmondem. Doufám, že je to jeho práce. Tohle se stalo v Akademii... nemám chuť zjistit, že se tu někde v podzemí plíží příšery.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro William přikývne a přesune se ke sklenici vína. Vypáčí vévodovi sklenici z ruky a zamumlá opravující kouzlo. Střepy z podlahy vyletí do vzduchu, naskládají se zpět na sklenici a po chvilce je sklenička opět neporušená. William zašeptá tichý příkaz vínu, které se přesune zpět do pohárku. Královský mág k němu přičichne a znova přikývne. "Magie ho nezabila," řekne s jistotou a zvedne se. Podá ti pohárek, vezmeš si jej a i ty přičichneš. Stejně jako William ani ty nemáš problém jed rozpoznat, Alex tě s rozpoznáváním jedů týral dost dlouho. Yarothský jed, velmi drahý a velmi účinný. Nedá se získat z přírody, musí se vyrobit alchymistickou cestou a jen pár kapek vyjde na celé jmění. Hlavně proto, že tento jed zabíjí prakticky okamžitě poté, co se dotkne jazyka. Otočíte se, když vejde Desmond. "Proboha..," zarazí se a opře se o zárubně dveří. "Fajn, rekonstrukce. Vévoda dostane od jednoho z hostů víno a dojde do svého pokoje a zamkne se. Napije se otráveného vína a umírá. A co ta dýka?" vrtí hlavou William. Poté se otočí k mágovi. "Desmonde, to izolační zaklínadlo je vaše práce?" otáže se jej. Desmond zaváhá a poté přikývne. "Ne přímo moje, ale je to zásluha mého obranného systému, ano. Když v domě dojde k vraždě, na dvanáct hodin se izoluje od prostředí. Říkal jsem si, že to je dost času, bych mohl vraha dostat." William přikývne. "Děkuji, běžte prosím do sálu za ostatními," požádá mága a Desmond pomalu přikývne s pohledem upřeným na tělo svého zaměstnavatele, a pak se rázně otočí a odkráčí. "Tohle mi neleze na mozek. Jak ho někdo mohl probodnout, když byly dveře zamčeny zevnitř?" znova zavrtí hlavou. "V úvahu připadá možná nepřímá telekineze, ale to musíš mít přece vizuální kontakt s místem, kam chceš předmět umístit. Dobrá, vrah by se třeba mohl dívat klíčovou dírkou, pokud by jej vévoda nenechal v zámku..," William se podívá na třísky, co zbyly ze dveří. "Což už se díky mému podráždění nedozvíme." William si promasíruje spánky. "Takže, kdo je podezřelý? Paráda, vlastně skoro všichni. Krom tebe, mě, Erika a asi i Cerada, my byli celou dobu v hlavním sále. Teď, kdo měl tolik prostředků a takové znalosti, aby mohl zabíjet tímto jedem? Asi taky každý, no výborně. Kdo měl motiv? Zase skoro všichni. Kdo mohl použít nepřímou telekinezi? Vitari a Desmond. Desmond nemá motiv. Vitari mohla jednat na příkaz svého pána, kterému vévoda vyfoukl povýšení..." Uvažuje William nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To, že je tohle uzamčení práce Desmonda se mi ulevilo. Fajn... nebudou tu pobíhat příšery... místo toho tu pobíhá vrah s hodně účinným jedem. William začne spekulovat, poslouchala jsem ho. Ta dýka byla... no... „Musí to být amatér... jed který vrah použil je účinný, ale jde snadno rozpoznat. Hm... ale pokud ta osoba která ho zabila je slabá... je to nejlepší způsob. Je si jistý, že by ho nepřepral, tak ho otrávil a pak bodl aby se nepřišlo na jed. A bodnout takhle mrtvého by mohl i někdo s malou silou.“ Poškrábu se na nose a ohlédnu se ke dveřím. Má pravdu Cered to nebyl. Ten byl s námi. Na to jsem zapomněla. „Možná to udělala Medina.“ Pronesu pomalu. „Jistě má klíč od tohohle pokoje. Mohla dovnitř vejít s manželem. Otrávit ho, když byl mrtvý, bodla ho. Vyšla ven, zamkla za sebou a pak předvedla divadlo nebohé manželky.“ Pokrčím rameny. „Tohle mi připadá docela možné.“ Pronesu. „Nakonec jsi si jistě všimla, jak to mezi ní a Caradem jiskří. Jestli se do něj zamilovala a jestli se vdala jen proto, že musela.... no... myslím, že by ho zabila, aby byla s tím koho má ráda. Je mladá, možná až příliš aby se nechala zaslepit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro William souhlasně přikývne. "Medina se zdá jako nejpravděpodobnější možnost, ano. Motiv, příležitost, všechno sedí. Jen nemáme důkazy." Královský mág se znova rozhlédne po pokoji, jestli ho něco nepraští do oka, ale pak se otočí ke dveřím. "Pojďme zpět do sálu," navrhne potom a vyjdete z pokoje. Pokoj necháte otevřený, ačkoliv byste ho mohli magicky zapečetit. "Kdyby se sem někdo pokusil vniknout, vždy to můžeme brát jako důkaz," pousměje se William a poté dojdete do hlavního sálu. Většina hostů sedí na sedačkách, Medina se objímá s Cederem, který ji utěšuje, z podezřelých jediný Desmond stojí se založenýma rukama opodál a zamyšleně se mračí. Dalším stojícím je Erik, který dává pozor na ostatní hosty. Když vejdete, dojde opatrně k vám. "Co jste zjistili?" otáže se a William ho rychle seznámí ze situací. "Medina?" zamračí se Erik a podívá se přes místnost na čerstvou vdovu. "To se mi nezdá. Myslíš, že je takhle dobrá herečka?" Podíváte se na vévodkyni. Rozcuchané vlasy, uslzené tváře.. vypadá upřímně v šoku.Ne smutná, ale v obrovském šoku. "Možná je v šoku z toho, co provedla," nadhodí William. "Možná," přikývne Erik naprosto nepřesvědčeně. "Hele, navrhuji hlavní podezřelé vyslýchat pod kouzlem pravdy. Hezky po jednom, v jednom ze salónků, co říkáte? Udržovat v izolaci kouzlo pravdy bude obtížné, ale myslím, že to zvládnu. Ostatní pošleme do pokojů a necháme Desmondova kouzla hlídat, aby nikdo nevycházel," navrhne William. "Věříš Desmondovi?" zeptá se Erik. Wiiliam pokrčí rameny: "Docela jo, vévodovou smrtí by nic nezískal. Ale fajn, můžeš hlídat s ním. Já budu udržovat kouzlo a Anett bude pokládat otázky, souhlasíte?" Erik je pro. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Právě... důkazy. Bez nich to jsou všechno jen spekulace.“ Souhlasím a pak se vydáme do sálu, kde už byli všichni. Erik k nám přišel a William mu řekl, kdo je náš hlavní podezřelý. Pochyboval. „Když má žena dobrý důvod, zahraje všechno.“ Řeknu. „Ale mohl to udělat kdokoliv. Bez důkazů nikdo není vinný.“ Pokrčím rameny. Brala jsem to celkem s klidem. Je pravda, že jsem byla už v horších případech než je vyšetřování vraždy. Začali jsme se domlouvat na postupu. Na mě zůstal výslech. Zvednu ruku a rozpustím si vlasy, se vzdychnutím si prsty projedu vlasy. „Kouzlo pravdy? To prostě stačí zeptat se jestli ho zabil nebo zabila ne?“ řeknu a rozhlédnu se. „Tak začneme. Pokud jde o Medinu... nechala bych si ji na konec, aby měla čas se trochu uklidnit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, je to tak jednoduché, až je to skoro nefér," zazubí se William. Pošlete všechny do svých pokojů a Desmond s Erikem hlídají, aby nikdo nevyšel ven. Ty s Williamem se uvelebíte do pohodlných křesel v salónku. Vypadá skoro jako salónek Scoreových v Rhunxu, kde byl váš hlavní štáb honby na Hilla. Kouzlo pravdy je nesmírně náročné a vyčerpávající, takže se s Willem shodnete, že ho aktivuje a budete ho udržovat jen na tu dobu, než podezřelý odpoví ano/ne. Zatím všichni, co tu s vámi byli, odpověděli, že vévodu Marbonta nezabili. Potom jste se vyptávali dál, ale nedozvěděli jste se nic, co jste neočekávali. Nikdo nic neviděl, všichni byli ve svých pokojích a převlékali se. Nakonec už nemáte vyslechnutého jen Desmonda a Medinu. Poslední jmenovanou William přivede, pořád je v slzách. Když ji položíš otázku, jestli zabila Marbonta, odpoví, že ne. Will přitom vytřeští oči, protože jeho kouzlo ji ze lži neusvědčí. Že by kouzlo selhalo? Je to možné? A u koho všeho kouzlo selhalo? Někdo z těch, co tady byl, musel lhát a kouzlo to nepoznalo. Jinak to není možné, až na Desmonda všichni odpověděli, že vévodu nezabili. A Desmond opravdu neměl k vraždě důvod. William se zamračí a začne na Medinu hodně tvrdě tlačit. Oběma vám je jasné, že něco skrývá. A William se ukáže jako dobrý vyšetřovatel. Využívá jejího strachu, šoku a strachu a páčí to z ní. Nemá s ní nejmenší slitování. "Byla to sebevražda, jasné?!" zakřičí na něj Medina nakonec a vyskočí z křesla, jako by mu z frustrace chtěla rozbít ústa. "Uklidni se a sedni si, nejsme na tvé citové výlevy zvědavý," řekne William chladně a tvrdě, uchopí vévodkyni za ramena a přinutí ji posadit se zpět do křesla. "Vévoda Marbont se zabil sám?" zní jeho jasné otázka a ty cítíš, jak se v místnosti vznáší kouzlo pravdy. "Ano," zní Medinina odpověď a William se zatváří šokovaně. Prudce zavrtí hlavou, jak se snaží získat půdu pod nohama. "Proč by to dělal? A co ta dýka?" zeptá se William. "Řekla jsem mu, že ho nemiluji. Že miluji Cedera, zřeknu se své rodinu a uteču s ním. Neunesl to, dal si jed do pití a zabil se. Já ale nemohla dopustit, aby se o něm myslelo, že je to sebevrah. Poplivalo by to všechny jeho reformy, co udělal v Otevřené radě, a mohli by je i stáhnout. Proto jsme to chtěla zaonačit jako vraždu a vrazila mu jeho nůž z boty do hrudi. Myslela jsem si, že vražda zůstane nevyřešena. Ale nenapadlo mě, že Desmond tady má taková zaklínadla, která nás tu uzavřou se zvědavými mágy..." William si promne spánky a pošle ji pryč, že si to s ní vyřídí později. "Věřila bys tomu?" zeptá se tě a zavrtí hlavou. Nalije si sklenici vína, tobě nabídne také a na ex pohár vyprázdní. Pak chvíli sleduje praskání ohně v krbu a přemýšlí, ale po několika minutách už si řeknete, že byste měli informovat Desmonda a Erika, jak se věci mají. Pošle tě za Desmondem, který sedí v hlavním sále a udržuje kouzla, a sám se vydá za Erikem, který tady někde chodí. Zamíříš tedy do hlavního sálu, ale sotva zajdeš za první roh, o něco měkkého zakopneš. Podíváš se dolů a seznáš, že hledíš do vytřeštěných očí vévodkyně de Marbontové. Na hrdle má širokou rozeklanou ránu. Někdo k ní přistoupil zezadu a podřezal jí jako prase. Má krev na šatech, plno krve je na stěnách, podlaze a dokonce i strop je pokropen rudými kapkami. Kousek od vévodkyně leží na zemi zubatý nůž celý od krve. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začali jsme s výslechy, ale nikdo nic. Pak přišla na řadu Medina, která i přes kouzlo řekla, že ho nezabila. Will na ní začal však tlačit až nakonec vyhrkla, že se vévoda zabil sám. Její tvrzení bylo uvěřitelné. „Kdy jste mu to řekla?“ chtěla jsem vědět. Chvíli předtím než se zabil? Nejspíš... ale chtěla jsem znát odpověď. Protože kdyby tu řekla už dříve... proč by se zabíjel, když si pozval hosty? Ale pak jsme ji nechali odejít. Will se na mě obrátí, zaváhala jsem. „Nevím. Mám jisté pochybnosti.“ Vzdychnu. Will šel informovat Demonda a Erika. Já se vydala do hlavního sálu. Necítila jsem se dobře. Nevím proč. Z nějakého důvodu mě to tvrzení, že šlo o sebevraždu... neuspokojilo. Chyběli důkazy. Musím prohledat vévodův pokoj a najít lahvičku od jedu. Někde ji mít musí. Pokud se však spontánně, ve chvíli zoufalství zabil... proč by lahvičku s jedem zase schovával? Proč ji prostě neodhodil? Vyjeknu, když najednou o něco zakopnu, chytnu se mazlavé stěny a shlédnu dolů. Další vyjeknutí a hned se k Medině skloním jestli ji nemohu ještě pomoci. Vždyť odešla sotva před dvěma minutami. V duchu jsem telepaticky zkontaktovala Erika a volala jsem ho na pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Carla bych asi nebral," odpoví ti Morunt. "Démoni nám poskytli jezdecká zvířata, ale s těmi se nemůžeme přemístit. Do země skřetů se nemůžeme vlastně přemístit vůbec." Morunt zavrtí hlavou. "Budeme muset hezky postaru, dojet tam na hřbetech těch démonických bestií. A bude to velmi dlouhá cesta, Carl by měl ve vaší nepřítomnosti velet Bratrstvu." Morunt nakreslí runu na portál do Carlova sídla, kde vzniklo hlavní ústředí Morova bratrstva. "Takže vy, já, Perter a jeden pro Orise. To zbývají dvě zvířata volná," přepočítá to Morunt, když se objevíte v Carlově sídle. Poté zamíříte do stájí. "Můj pane, dovolte mi, abych vám představil Drayly," řekne ti Morunt neutrálně, když vejdete do stájí. Koně ve svých boxech zděšeně frkají, když se dívají na ta démonická zvířata. Ta v klidu stojí uprostřed stájí a s mírným zájmem se kolem sebe rozhlížejí. "Ovládají se stejně jako koně, ale jsou samozřejmě mnohem lepší. Jsou možná o něco pomalejší, než koně, ale dokáží běžet plnou rychlostí několik dní v kuse. Neunaví se. Nemusí žrát ani pít, berou si energii z Khazaru, z duší, které ovládají Rytíři trnů. Mohou případně bojovat, ocasem, drápy, tesáky nebo rohy." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Těsně před tím, než Desmond všechny poslal do pokojů." Zburcuješ Erika, který je i s Williamem za chvíli u tebe. Klečíš u Mediny, ale smrti bys nedokázala zabránit ani ve chvíli, kdy vrah dokončil své hrůzné dílo. Natož několik minut potom. Jediné, co můžete udělat pro Medinu, je vypátrat jejího vraha a zatlačit jí oči. To druhé už William udělal. Za vámi se objeví Desmond, který se zdá být velmi rozrušený a naštvaný. "To není možné! Moje magie nefunguje tak, jak má! Necítil jsem nikoho venku z pokojů!" vrčí frustrovaně. Se zamračením se podívá na ženu svého šéfa. Nezdá se, že by se ho nějak extra dotklo, že je mrtvá. Ale dotčený a rozrušený je dost. Ze selhání své magie. William rychle prohledá Medinino tělo, ale nenajde nic užitečného. Za Desmondem se objeví Ceder, který si s výrazem naprostého šoku a hrůzy prohlíží mrtvou. Pak hrubě odstrčí Desmonda stranou, až si bílý mág odře čele o kamennou zeď, a vrhne se k Medině. Když nad ní pláče, všichni se odvrátíte. Ceder se na vás ale otočí dost rychle. Smutek obrátí ve vztek a začne po vás řvát, co jste to za mágy, že neumíte chytit jednoho člověka a zabránit mu ve vraždách. A řve a řve. Erik, William a Desmond, tři mágové a ani jeden jako by neměl sílu ho zastavit. Jsou to geniální obranný mág, bojový mág Věže Vysoké magie a mág z královského dvora - a přímo před nosem jim umřou dva lidé. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvednu se, když ostatní přišli a otřu si ruce od krve. William zatlačil Medině oči. Já tiskla rty k sobě až mi vybledli. Objevil se Desmond, který nadával na to, že jeho magie nefunguje. „Možná je to tou clonou. Když jsme byla v uzavřené Akademii magie se tam chovala dost nejistě.“ Řeknu a zmlknu protože se objevil Ceder, který se hned vrhl k mrtvé Medině. Ustoupili jsme stranou a nechali ho truchlit, ale on smutek změnil ve vztek, který zaměřil na nás. Nechali jsme ho řvát, ale já po chvíli k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno. Zadívala jsem se mu do očí. „Chápu tvůj smutek. Ale není to naše vina. Nejsme všemocní. Nevidíme do budoucnosti. Je to vina toho kdo to udělal. A mi ho dostaneme. To ti mohu slíbit.“ Snažím se ho utěšit. „Chceš se o ní postarat?“ dávám mu možnost, aby se postaral o tělo své milé. Dal ji do pořádku a uložil ji někam do bezpečí. Mohlo by mu to pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ceder se trochu uklidní, potom vezme Medinino tělo a stále v slzách zamíří někam pryč. "Eriku, svolej všechny do hlavního sálu," nařídí William bojovému mágovi a pak se otočí a se zamyšleným výrazem seběhne schody. Desmond si bílým rukávem setře krev z odřeniny na čele. Erik se omluví a jde obíhat jednotlivé pokoje a všechny svolává do hlavní sálu. Ty s Desmondem jdete do sálu také a místnost se začne pomalu zaplňovat. Všichni aristokrati jsou bledí, nevyspaní a očividně velmi vyděšení. Objeví se William, který také vypadá unaveně. "Medina de Marbontová byla nalezena na chodbě podříznutá," oznámí William shromážděným šlechticům. Někteří se zhnuseně odvrátí, jiní se kousnou do rtu a další nehnou ani brvou. William se otočí k vám mágům. "Myslím, že jsme v koncích. Nikdo z nás není profesionální vyšetřovatel a nenapadá mě nikdo, kdo by měl pifku zároveň vévodu i jeho manželku," prohlásí tiše, abyste to slyšeli jen vy. Pak se William otočí zpět ke shromážděným. "Půjdete zpět do svého pokoje a zůstanete tam. Kdo vyjde ven, toho budeme moci okamžitě zabít," vyhrožuje královský mág shromáždění. "My budeme hlídat." Hrabě Sulf, manžel hraběnky Gienn, se zvedne a zavrčí na Williama: "A jak máme vědět, že nevraždíte vy? Ani nás nehne. Pěkně zůstaneme všichni tady, vrah neudeří všem na očích," odsekne Williamovi. Ten se otočí k vám. "Jeho slova mají logiku," připustí. "Ale když ho poslechnu, už nikdy nás neposlechnou, autorita bude v trapu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ceder se uklidnil, byla jsem ráda. Vzal tělo a se slzami odešel se o ni postarat. „Dávej pozor. Zamkni se. Jsi sice bojovník, ale jestli tu nějaký blázen vraždí v nestřežený okamžik, by mohl zaútočit i na tebe.“ Varuji ho a pak ho nechám jít. Vydáme se do hlavního sálu, kde se znovu všichni sejdou. Will se chopil slova. Chtěl je poslat zpět do pokojů, ale Sulf se tomu vzepřel. Will se otočil k nám, protože neví co dělat. Vydechnu. „Kašli na autoritu. Zůstat pohromadě je to nejbezpečnější. Musíme myslet na jejich životy. Pokud však někdo si začne myslet, že si tím může diktovat podmínky ukážeme jim kdo je tu mág a že jestli budou otravovat pověsíme je za palce ke stropu.“ Řeknu rozhodně. „Musíme znovu všechny vyslechnout. A taky se budeme muset před nimi vyslechnout navzájem, protože jinak nás budou podezírat a nebudou nám věřit.“ Zarazím se a otočím se na Desmonda. „Jsou v domě další lidé? Služebnictvo? Stráže?“ zeptám se. „A potřebuji ještě jednou jít do pokoje vévody.“ To druhé řeknu už všem ne jen Desmondovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kašlu na výslechy," odpoví ti William. "Naší prioritou je postarat se, aby už nikdo nezemřel. Budeme tady celou noc sedět pospolu, nebudeme si navzájem věřit a ráno sem vtrhnou bojoví mágové a profesionální vyšetřovatelé a ti už se o to postarají," zamumlá královský mág. Když se otočíš na Desmonda, zavrtí hlavou. "Dnes večer ne, jsou tu jen lidé, které vévoda pozval. Aspoň tedy myslím. Nevím. Jsem zmatený. Moje obrany selhaly jednou, mohly selhat už víckrát. Třeba se sem někdo nepozorovaně dostal. Já nevím. Nevím," mumlá Desmond a trochu se při tom zakoktává. Když řekneš, že potřebuješ jít do pokoje vévody, William přikývne. "Desmonde, běž s ní," požádá Erik bílého mága, který přikývne. Ty s obranným mágem tedy pomalu odcházíš a ještě slyšíš Willa, jak shromážděným aristokratům říká, že tedy všichni stráví celou noc v hlavním sále. Kdo chce, může spát na pohovce. Nějak ale pochybuješ, že této možnosti někdo využije. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadívám se na Williama. „Jen jestli i tohle kouzlo neselhalo a opravdu nás pustí po té určité době.“ Pronesu a podívám se na Desmonda. „Neber to osobně. Jsi schopný. Ale myslím, že magii narušuje to magické uzamčení.“ Erik požádá Desmonda aby šel se mnou. Přikývnu a vydáme se zpět do pokoje vévody. Po pravdě.... raději bych měla za zády Erika. Jemu jsem věřila. Desmondovi ne... to že je mág nezaručuje, že mu třeba neruplo v bedně. „Nevěš hlavu. Jsi dobrý v tom co děláš.“ Otočím se na něj a zpomalím ať jde vedle mě. Nechci ho mít za zády. Až se tohle vyřeší... přijdeš na to, kde se stala chyba. A možná, že ani za to nemůžeš." Snažím se ho povzbudit. Když vejdeme do pokoje vévody, začnu prohlédat zem, dívala jsem se do všech zákoutí. Pod postel, pod skříně. Hledala jsem lahvičku od jedu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Nu dobrá, Carlose nevezmeme, přeci jen bude dobré, aby tu zůstal jeden z pastýřů, jež dohlédne na stádo. Bohově věcí, co by se stalo, kdybychom jim dali příliš velkou volnost...“ Takže do skřetí země to nepůjde pěkně jednoduše.... Na jednu stranu to vítám, konečně moment, kdy magie nevyřeší problém. V podvědomí si udělám čárku pro sebe, kdy nejsem závislý na magii, ale pouze sám na sebe a své schopnosti.... Přesuneme se z mého bezpečného domova ke Carlovi. Dle mých měřítek až příliš přepychové a nonšalantní – nicméně potřebujeme i reprezentativní sídla. Dojdeme do stájí a tam je spatřím, krásná a děsivá zvířata, to vše v jednom. Nemůžu se vynadívat a znovu a znovu přejíždím očima z jednoho konce na druhý. Morunt mě seznámí s tím, že tyto zvířata se nazývají Draylové. Poslouchám ho, kroky nicméně směřují k tomu, jež mi přijde nejnebezpečnější či jiný smysl vede mé kroky. Podívám se bestii do očí a tiše si sám pro sebe řeknu: „Sežeru já tebe, či ty mě....“ Jsem tvory nanejvýš potěšen a chmury z uzavřené dohody se zmírnily, i když věřím tomu, že až dojde na lámání chleba a já budu muset přejít k činům, klení se vrátí. „Připrav Morunte všechny případné zásoby...“ zopakuji svému sluhovi. „...a dej všem hlavám stran vědět, že vedení přebírá Carl. Já se teď vrátím k sobě.....“ zabouchám si rukou na hruď, která je pokrytý jen košilí. Tím dám najevo, že si chci vzít brnění a meč. Spojenci nespojenci, neponechám nic náhodě. Cítím zrychlený tep.....celé mé tělo se naplňuje vzrušením a touhou konečně přejít od slov k akci. Tak dlouho... říkám si smutným hlasem – jako bych se bál, zda už jsem všechno nezapomněl. Děsím se snad možného neúspěchu? Tak usilovně na sobě pracuji a přeci mám pocit, že jsem se nepohnul ani o píď.... Upínám si řemínky a popruhy svého brnění. Vše je na svém místě, tedy až na helmu, tu se stále ještě neodvážím nosit. Jednoho dne nicméně tato zábrana padne a zbroj utvoří jeden celek. Myšlenky lítají všude okolo až je mysl prázdná, jen fyzická skořápka zůstává, jež se pohybuje bez jakého myslícího povelu. Tělo si pamatuje jednotlivé úkony a tak je mysl zproštěna dohlížením nad vykonávajícími věcmi. „Snad mám všechno...“ a s tím sevřu levou pěst, na které je hlavní příčina onoho všeho – prsten, jež mě přivedl na samý počátek mé cesty.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už asi vím, kde se chyba stala," zamumlá Desmond, když vejdete do pokoje vévody. "Nenapadlo mě, že izolační kouzlo může nějak narušit magii..." Začneš hledat lahvičku od jedu a on ti, když mu řekneš, o co jde, pomůže. Společně obrátíte celý pokoj vzhůru nohama. Najdete toho mnoho, pečetidla, prsteny, staré mince a skutečně i několik lahviček s průhlednou tekutinou. Stačí ale jedno přičichnutí, abys poznala, že toto jsou kapky do očí a toto flakónek s parfémem... Žádnou lahvičku s jedem nenajdete. Vévodovo tělo někdo přikryl bílou dekou, ale Desmond jej odkryje a ještě jednou mu rychle prohledá kapsy. Nic nenajde, tak tělo zase přikryje. Podíváš se i do povlečení a prohledáš i kapsy v šatníku, Desmond zkontroluje podlahu a stěny, jestli neukrývají nějakou skrýš. Je ale vysoce nepravděpodobné, že by si nalil do pohárku jed a pak ještě pečlivě schoval lahvičku. Po chvilce vám nezbude nic jiného, než se společně vrátit do společenského sálu. Jdete bok po boku a neunikne ti, že i Desmondovi to takto více vyhovuje. Ve společenském sále je atmosféra někde hluboko pod bodem mrazu. Všichni sedí zamlklí ve svých křeslech nebo na pohovce. Cered tu stále ještě není. Erik s Williamem přechází po obvodu místnosti jako lvi v kleci. Mutantka Vitari sedí v rohu, kolena u brady a nohy si objímá pažemi. Její šéf Boris Tinrak sedí rozvalený v křesle a podřimuje. Erik s Willem se ani nezeptají, jak jste dopadli. Je jim to jasné. Vtom se zvedne mladinká Aleda. "Musím jít na toaletu," pronese rozhodně směrem k Williamovi, kterého tím, zdá se, trochu zaskočí. Vedle dívky se zvedne její snoubenec, mladý hrabě de Gaos. "Půjdu s ní," řekne a už udělá krok směrem k chodbě, když William natáhne ruku a neviditelná síla hraběte odhodí zpět do křesla. "Ne, nepůjdeš," odtuší William a podívá se na Aledu, která vypadá, že opravdu musí. "Anett?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Řekne mi, že na chybu přišel. „To není zase tak známé. Kdybych to nezažila v Akademii tak bych to nevěděla.“ Pokrčím rameny. Hledali jsme lahvičku, tedy našli jsme nějaké, ale ne ty co jsem chtěla. „Hm... tak je to jasné.“ Řeknu, když jsme skončili s nepořízenou. „Vražda.“ Vzdychnu. „Teď jenom musíme doufat, že byl zaměřený na ty dva a nehodlá pozabíjet i ostatní.“ Vydali jsme se zpět. Všimla jsem si, že je Desmond raději, že jsme šli vedle sebe. Taky mě podezíral? No... nakonec jsme se neznali. Jistě, že ano. Po pravdě jsem věřila jenom Erikovi. Ani Willamovi jsem plně nevěřila. Až bude po všem, klidně se pokorně omluvím. V sále bylo napjaté ticho. Ještě tak hodnu nebo dvě a konflikt bude na spadnutí. Aleda se zvedla, že musí na záchod a její snoubenec ji chtěl doprovodit, ale Will ho usadí. Doslova. „Samozřejmě.“ Řeknu a podívám se na hraběte Gaose. „Nebojte se. Se mnou je v bezpečí. Za chvíli jsme zpět.“ Slíbím a otočím se k Aledě. Pokynu ji a jdeme společně na toalety. „Musím říct, že jsem si dnešek představovala trochu jinak. Měla jsem se na to pozvání vykašlat a jít raději okopávat zahrádku.“ Řeknu ji po cestě. „Co si myslíte? Kdo by mohl chtít vévodu a jeho ženu zabít? Tedy vím, že hodně lidí tady ho nemuseli, ale Medinu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jednotlivé části zbroje zapadají do sebe, vrchní polotekutá část kovu se přelije přes sváry a spoje a vytvoří z brnění opět jednolitou temně černou vrstvu. Vezmeš helmu a opásáš se Khazad'Heou. Poté opět projdeš portálem do Carlosova sídla a sejdeš do stájí. U Draylů panuje čirý ruch, kolem dokola chodí spousta členů kultů, kteří zaplňují účastníkům výpravy sedlové brašny potravinami a přivazují k sedlum měchy s pitnou vodou. Přeci jen, velká část cesty vede přes pouště Guršské říše, kde na vodu nenarazíš v okruhu stovek mil. Perter a Morunt už sedí v sedlech a teď si upravují třmeny na svou velikost. Oba dva jsou oblečení v černé kožené zbroji a opásaní jsou jedenapůlručními meči. Je velký nezvyk vidět je v něčem jiném než v temně černých hávech. Kromě Morunta a Pertera jsou u Draylů ještě dva další muži, kteří jsou oblečení stejně. Momentálně dotahují podbřišníky svých sedel. Jsou ti představeni. Schaell, nejlepší telepat, jakého má v současnosti Bratrstvo k dispozici. Ale i ve starém Bratrstvu patřil mezi elitu. Schaell vypadá maximálně na dvacet pět let, ale je určitě mnohem starší, když pamatuje časy tvého otce. Je velmi pohledný, s opálenou pokožkou, jasně modrýma očima a uhlově černými nedbale rozcuchanými vlasy. Druhý muž je Ildwar, poměrně nový objev bratrstva. Že se nejedná o mága poznáš okamžitě. Je vysoký (i když na tebe nemá) a rozložitý. Tvář mu brázdí bílé jizvy. Drsné šedočerné vlasy má svázané do ohonu. Jeho kožená zbroj je poškrábaná a pochva sešoupaná stejně jako jílec meče. Na zádech má válečník připnutý otlučený a pomačkaný štít ve tvaru slzy. Odhadl bys jej tak na čtyřicet let, možná o něco víc. Jeden Drayl zůstane volný pro Carla. "Můžeme vyrazit?" otáže se tě Morunt, když tě vidí přicházet. Schaell s Ildwarem se vyšvihnou do sedel a upraví si třmeny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se začneš ptát na Aledin názor, mladá dívka se uprostřed cesty k toaletě zastaví a ty se k ní otočíš. Po tváří se jí koulí slzy jako hrachy. "Já.. já vím, kdo je ten vrah..." zaštká. "A už.. nemůžu.. nemůžu mlčet." Vzlyká tiše. Zavrtí hlavou a podívá se na sebe. "Vévodu zabil.. můj snoubenec. Jeho otec by se stal po Hillovi vévodou, král Raphael už skoro podepsal jeho jmenovací listinu. Ale Marbont chtěl vévodství pro sebe a Taidova otce nechal zabít. Taid ale neměl žádné důkazy, říkala jsem mu, ať se na to vykašle, ale byl posedlý myšlenkou na to, jak Marbontovi všechno vrací. Když přišlo to pozvání.. doufala jsem, že to odmítne, ale on to neudělal. Stejně jsem ale doufala, že se ovládne. A když potom vévoda zemřel.. stále byla naděje, že to udělal někdo jiný. Marbont si tu pozval spoustu nepřátel. Ale byl to on, našla jsem u něj lahvičku s jedem. Vím, že dal vévodovi víno on. Kromě mě to viděla jen Medine. Možná proto musela zemřít, protože věděla, kdo jako poslední podal vévodovi víno." Aleda zavzlyká a otře si slzy. "Taid je vždycky hrozně milý. Ale občas má prostě stavy, kdy se neovládá... Je jako někdo úplně jiný, řve, rozbíjí věci... Až zjistí, že jsem vám to prozradila..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jsem překvapená. Nečekala jsem že mi tohle řekne. Vyslechla jsem si ji a promnula si kořen nosu. „Bohové... pitomá politika. Kvůli postavení....“ Zavrtím hlavou. Přistoupím k ní. „Neboj se. Nic ti neudělá.“ Slíbím ji a chlácholivě ji obejmu. Začnu ji hladit po zádech, abych ji uklidnila natolik, aby přestala plakat. „Je dobře, že jsi to řekla. Vím, že ho máš ráda, ale to co udělal je vážné. Chápu proč chtěl Marbonta zabít... to bych pochopila i když to nebylo řešení.“ Vzdychnu. „Ale zabití Mediny...“ Zavrtím hlavou. Takže se Taid občas neovládá? Možná, že se tímhle Aledin zachránila před špatným manželstvím. Časem by mlátil ji. „Tak... neboj se. Bude to dobré. Pojď. Půjdeme na ten záchod a vrátíme se do sálu a já to zařídím. Nic ti neudělá. Slibuji.“ Ujistím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdete si s Aledou na záchod, kde vykoná potřebu a poté si opláchne obličej. Po chvilce vyrazíte zpátky do hlavního sálu. Aleda si jde se sebezapřením sednout ke snoubenci, aby to nevypadalo podezřele. Všimneš si, že v místnosti už je i Ceder, povídá si se starým de Kafahem. Zahořklý otec, který ztratil tři syny, s Cederem klidně rozmlouvá a zdá se být docela milý. Když dojdeš k trojici čarodějů William - Erik - Desmond, Will se na tebe podívá. "Všechno dobrý? Cestou žádné mrtvoly?" zeptá se tě královský čaroděj s nádechem sarkasmu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vrátili jsme se do sálu. Tvářím se normálně. Šla jsem k naší skupině Williamovi, Erikovi a Desmondovi. „Ne. Ale něco jiného.“ Řeknu. „Aleda udělala doznání. Tvrdí, že je vrah je její snoubenec.“ Řekla jsem jim tiše a vypověděla jsem přesně to co mi Aleda řekla. „Nesmíme však jednat ukvapeně. Půjdu si s ním nejprve promluvit. Aleda taky mohla lhát. Možné je všechno. Lži, podvod a přetvářka je v šlechtě obvyklá.“ Odmlčím se. „Že já nezůstala doma.“ Promnu si znovu kořen nosu. „Jestli se bude vzpírat... no... zadržíme ho. Až bude clona pryč tak bude vyslechnut pořádně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Věta o tom, že nemáte jednat ukvapeně jako by Willovi vletěla jedním uchem dovnitř a druhým ven, pokud kdy uvnitř vůbec byla. William je velmi podrážděný, toho sis mohla všimnout už ve chvíli, kdy Taida "posadil." Celý život jsi obklopená válečnými mágy s perfektním výcvikem, kteří jsou cvičení na krizové situace. Ale William na krizové situace není ani zvyklý ani cvičený. Běžně kontroluje ochranné runy na zdi paláce. A teď tu nocuje s vrahem. Asi proto se to všechno posralo. Vlastně je jedno, proč se tak stalo, důležité je to, že William zareagoval ukvapeně. Když obviníš Taidera, postoupí královský mág vpřed a natáhne k mladému aristokratovi ruku. Křeslo se s ním převrátí a šlechtic odletí přes celou místnost, aby potom narazil do zdi a zůstal na ní přilepený. Stejným kouzlem zde přítomný Erik před sedmi lety znehybnil Shinxiho cestou do Alexovy věže. Mladý de Gaos se zašklebí. V tuto chvíli vypadá každým coulem jako šílený masový vrah. Zableskne se, jak proti Williamovu kouzlu zaúčinkuje Gaosův amulet na hrudi a kouzlo přestane působit. Mladý hrabě vytasí svůj rapír a s úšklebkem jej pozvedne směrem k vám. Po mladíkově boku se postaví úředníček de Tinrak a tasí svůj tenoučký kord, což vzbudí všeobecné pobavení, které ale rázem opadne, když se po Tinrakově boku objeví psychická mutantka Vitari. Také generál hrabě Riondrad de Kaale se postaví po boku mladého Gaose a tasí svůj meč, který vykazuje známky častého používání. Další, kdo se postaví na tuto stranu je bývalý důstojník Sulf de Dayron a i on tasí svůj meč. Před vaší čtveřici mágů se s tasenými meči postaví de Kafah a Cerad. Velkým překvapení je to, že se na vaší stranu postaví i stařičký hrabě Torb de Tier. Meč ale drží pevně a jeho špička se ani nezachvěje. "Nu, což, otcova smrt byla pomstěna, mise splněna. Teď s sebou mohu vzít do hrobu pár Marbontových patolízalů," zašklebí se mladý Gaos nepříčetně. Podíváš se na svou skupinku. Trojice bojovníků stojí před vámi s meči v rukou. William má stále nataženou ruku směrem ke Gaosovi a vypadá trochu, jako by nechápal, co se stalo. Trochu podobně se tváří i Erik, který má na tváři výraz "Vysvětlí mi někdo krucinál co se tady děje?!". Erik je ale bojový mág, tak je i přes překvapení připraven, ruce má pokrčeny v loktí a ve vteřině je schopen vyslat kouzlo. Desmond vypadá, že se každou chvíli složí, těžko říct, jestli by byl v boji nějak užitečný. "K žádnému boji vůbec nemusí dojít," řekne Erik klidným hlasem. "Chápu, že jste rozrušení a bojíte se o své životy, ale stojíte na špatné straně. My nejsme vrahové, celou dobu tady vraždil jen de Gaos." Špičky mečů k zemi se neskloní ani u jedné strany. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když William odhodil Taidera na zeď, měla jsem sto chutí mu jednu vlepit. Ale co se dělo dál... mi na chvíli nedocházelo. Pak mě napadlo, že ti ostatní si myslí, že nakonec jsme vrahové mi a rozhodli jsme se ji prostě pozabíjet? Znovu zamrkám, když je jasné, že Gaos je šílený. Ne úplně, ale má k tomu nakročeno. Naštěstí se někdo přidal i na naší stranu... těm to nejspíš došlo. Teď jen musíme všechno vysvětlit než se stane neštěstí. Ale když Erik promluví a nikdo nic neudělá, pochopím. Tvář mi zachmuřením potemní. „Nejsou na špatné straně.“ Řeknu Erikovi, ale nahlas, takže to slyšeli všichni. Sklonila jsem se, chytla látku svých šatů a trhla. Roztrhla jsem šaty nad koleny, protože se schylovalo k boji a já potřebovala, aby se mi šaty nezamotávali do noh. „Řekla bych, že jsme se při výslechu špatně ptali. Měli jsme se ptát na to jestli ví kdo zabil.“ Narovnám se. „Všichni tihle buďto Marbonta nesnášeli nebo jim jeho smrt něco přinese.“ Skopnu z nohou lodičky. „Akorát, že si asi neuvědomují, že stojí proti čtyřem mágům a dvěma mečům. A tímhle svým... gestem se přiznali ke spoluvině na dvou vraždách.“ Zavrtím hlavou a vážně se na všechny zadívám. „Pokud někdo z nich přežije tak skončí za katrem. Ale třeba král jim udělí amnestii, když své jednání dobře odůvodní.“ Teď jsem blafovala. Snažila jsem se ji nepřímo zastrašit, zanést pochybnosti. Za zkoušku to stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jako by se chtěl vysmát tvým slovům Desmond omdlí. Neřekla bys, že nezvládl tíhu situace, spíš nezvládl tíhu izolačního kouzla. Neustále to z něj vysává sílu a je možné, že jej to i zabije, to je realita kouzlení. "Máte tři meče a tři mágy. My máme čtyři meče a psychickou mutantku," nadhodí sadista Kaale posměšně. Tři meče máte i se stařičkým Tierem, ale spíš by se měl počítat jen meč Kafaha a Cerada. A psychická mutantka... to je velké riziko. Kdyby tady byl Daniel de Salcer, hlavní telepat Věže Vysoké magie, hravě by si s Vitari poradil, ale vy do jeho telepatických schopností máte daleko a daleko. "Až je zabijeme, na koho to svedeme?" zeptá se Sulf svých druhů. "Mohli bychom třeba říct, že se servali spolu, půl napůl," pokrčí rameny de Kaale. "Tohle ale vůbec není nutné," řekne William opatrně. "Gaos spáchal dvojnásobnou vraždu. Ne vy. Nechápu, proč pokládáte hlavu na špalek také." Protistrana pokrčí rameny a nastane chvíle ticha. Situaci potom rozetne William, který vyšle k druhé skupině ohnivou kouli. Ozve se zapraskání, jak si Vitařin tvrdý štít s kouzlem poradí. Pak vám všem dopadne na mysl obrovská tíha. Je to jako kdybys položila hlavu pod několikatunový balvan. Vitari nehnutě stojí a sleduje vás pohledem. Skoro ani nevnímáš, jak se vaše trojice bojovníků s třeskotem oceli srazila se čtveřicí nepřátel. Ženy se vyděšeně choulí na krajích místnosti. Vitari je obrovsky mocná psychická mutantka. Vaše štěstí je, že jste tři, takže musí svou telepatickou moc rozdělit. Pokud ale jeden z vás padne, rozdělí moc na dva a to potom nemáte šanci. William pevně svírá křeslo a navzdory bojujícímu okolí má zavřené oči, jak se soustředí a neustále zpevňuje své obrany. Erik z vás vypadá nejvíce v pohodě, stojí narovnaný a hledí si s Vitari přímo do očí. Ani on si ale netroufá zaútočit, aby nepolevil v soustředění. Vitari nejprve zvolí taktiku neustálého nátlaku, pořád obléhá vaše mysli a nedá vám ani chvíli oddech, čímž vás postupně ničí. Ale to je pro ni asi moc zdlouhavé, protože teď změnila taktiku. Místo pomalého tlačení do vašich myslí začala tvrdě bušit a vaše obrany se pomalu drolí. Ani psychický mutant ale takový útok nemůže vydržet moc dlouho, navíc na třech frontách. Kdyby se tak probral Desmond. Podíváš se namísto, kde leží.. a zjistíš, že tam neleží. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Desmonda, který se zhroutí. Nejspíš ho skolilo izolační kouzlo. Aspoň jsem v to tedy doufala. Ano... podle slov protivníků... jeho omdlení se teď nehodilo. Podívám se na Williama, který se to pořád snaží urovnat. „To nemá cenu. Nechali se strhnout Gaosovím šílenstvím a jsou přesvědčeni, že by jim to prošlo.“ Vzdychnu a znovu se na ně zadívám. Netrvalo to dlouho a boj vypukl. Meče se střetli a na nás zaútočila mutantka. Díky tomu, že jsem své obrany předtím posílila mě to neochromilo. Zatnula jsem zuby a dávala do obrany všechno. Bohužel jsem nemohla bojovat. Nejlépe na tom byl Erik, ale ani on nemůže bojovat. Naštěstí jsme byli tři a to nám samo o sobě poskytovalo pomoc. Kéž bych se tak aspoň mohla hýbat. Kdybych ji nějak vyrušila. Srazila ji na zem... třeba by nátlak polevil. Všimnu si, že Desmond je pryč. Utekl? Ne... kam by utekl? Nebylo kam. Možná se vzpamatoval a hodlá zaútočit ze zálohy dokud se na něj nezaměřila. Aspoň jsem v to doufala. Nehodlám prohrát. Nehodlám umřít. To je nepřijatelné! |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Osobní příprava nezabere víc než pár minut. Jako kdyby samo zapadávalo do svých míst vlastní vůli. Zdá se, že i brnění jaksi ožilo touhou konečně se ukázat i jinak, než jako okrasná dekorace. Žel zatím ani já sám nevím, zda poteče krev, či nikoliv. Navléknu poslední díl brnění, jednou rukou uchopím meč a druhou helmu, kterou si opřu o bok, aby se mi lépe nesla. Následně na to přejdu k onomu portálu, napíšu patřičnou runu a mrknutím oka se přenesu ke Carlovi do sídla. Přípravy probíhají svěžím tempem a mnoho členů kultu nezůstane na jednom místě dlouho. Je to jako v mraveništi, kde je neustále rušno. Přejdu ke svému zvířeti a začnu upravovat postoj, ovšem jsem vyrušen představováním společníků, jež nás s Moruntem a Perterem budou doprovázet. „Jsem nanejvýš potěšen mistře Schaelli.“ Pokynu hlavou mágovi telepatovi. Mladistvý vzhled mě už nijak nepřekvapuje, ovšem překvapuje mě následující. Přeci jen máme i dobré staré mágy se zkušenostmi.... Druhý muž se mi o poznání páčí víc. Magie neskrývá jizvy ani věk a při pohledu na pomačkaný štít ve tvaru slzy k němu pocítím jakousi náklonnost, pramenící, že možná i on byl zrazen církví. Jen další pěšák v jejich hře. Onu muži kývnu hlavou. Prosté gesto, přesto leckoho potěší. Ano, mohl bych se chovat jako dobytek a myslet si o sobě, že jsem pánem světě. Nicméně to by mohl udělat jen hlupák. Jednotlivec se nikdy nikam nedostane a projevení respektu v podobě drobného gesta je malá cena, která se už nesčetněkrát vrátila Závěr příprav vyvrcholí a Morunt se ozve, jako úder gongu, oznamujíc – vše připraveno. Dotáhnu poslední řemínek u popruhů na zvířeti a vše ještě jednou překontroluji. „Myslím....“ rozvažuji se na posledních pár sekund „Vyrážíme!“ sdělím na konec. Nechť bohové vedou mé kroky...... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tlak na vaše mysli povolí, když se Vitari vyděšeně otočí a zaječí. Přímo proti ní se zjevila přenádherná žena se zářivě černými vlasy. Má naprosto dokonalou postavu, což lze vidět jasně proto, že je úplně nahá. Vitari před sebe natáhne ruce, ale žena po ní skočí a utrhne jí hlavu. Rusovlasá hlava se vám odkutalí pod nohy, Vitari má na tváři stále vyděšený výraz. Mutantčino tělo klesne k zemi a žena se narovná, aby pohlédla na vás. Odhrne si vlasy z čela a vy pohlédnete do jejího překrásného obličeje. Vedle ní nejkrásnější ženy na světě blednou. Vyzývavě se na vás podívá a olízne si ruce od Vitařiny krve. Moc dobře víš, o koho se jedná. Je to succuba. Ale kdo byl proboha tak šílený, aby vypustil tohoto démona? Co tě o démonech učil Alex nejvíce? Že se dají lehce vyvolat, ale stačí jen malá chybička v pentagramu a už se nikdy nevrátí zpět do svého světa. Všichni čarodějové to ví a nikdo není takový blázen, aby ji vypouštěl dobrovolně. Možná ji pustil Desmond. Nebo ji chtěl vyvolat, aby vám pomohla v boji, a nepovedla se mu nějaká runa. Ostatně, to je vlastně jedno. Teď je volná. Nikdo z přítomných mužů z ní nemůže odtrhnout oči, nikdo nemůže pozvednout ruku k útoku. A uvědomíš si, že přestože jsi žena, i ty cítíš ve svém nitru žádostivou touhu. Ale jsi schopna pohybu. Succuba může bojovat velmi mocnou magií, jež je ale v tomto světě značně omezená, nebo využívat své nadpřirozené síly a rychlosti. Má ostré tesáky a na rukou drápy. Její kůže je velmi tvrdá. Obvykle ale nebojuje, pokud nemusí. Nejraději svádí krásné muže, nejlépe mocné mágy, a pak je vraždí uprostřed pohlavního aktu. To ji uspokojuje nejvíce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ztuhnu, když se najednou objeví žena a snadno Vitari zabije. Polknu žluč, která se mi vehnala do krku... bylo to nechutné. Všichni přestali bojovat, protože muži zírali na ženu. Succubu... démona. Oklepu se, když ucítím, že i na mě její kouzlo trochu působí. Obezřetně jsem ji sledovala a nebyla si jistá co mám dělat. Succuba je těžký soupeř. Vyvolal ji Desmond? No... kdo jiný? Ale kde je? Zabila ho? Doufám, že ne. Budu s ní muset bojovat. Není možné, abych ji nechala jít... i když teď nemá kam. Je tu uvězněná jako mi. A mezitím by nejspíš svedla a zabila všechny muže. Teď musím jen doufat, že má magie neselže. Rychle jsem vytvořila Pohlcující štít a pak a pak k ní vyslala Šíp energie. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Šíp energie succuba pohltí do svých rukou. Pak se zazubí a všichni muži v místnosti se obrátí proti tobě. "No tak, miláčkové, přece ji nenecháte, aby mi ublížila," řekne succuba a její hlas zní sladce a vyděšeně. Přitom se ale zlomyslně šklebí. Pak vyšlehne rudé světlo a všichni muži v místnosti popadají na zem jako zralé hrušky, když je zasáhne Erikovo plošné omračující zaklínadlo. Erik dokázal sebrat veškeré zbytky své koncentrace, succubě se postavil a omráčil všechny muže, kteří se obrátili proti tobě. Až na Williame, který plošné kouzlo nechal projít kolem sebe. Královský mág je ale plně v moci překrásné démonky. Erik po něm vyšle omračující paprsek, který ale William snadno zablokuje a odpoví kouzlem tak mocným, že ti vstanou vlasy na hlavě. Erik vytvoří tvrdý štít a ten kouzlo se zaduněním podobným gongu zlikviduje. Erik ale zamrká nad náhlým úbytkem energie a ustoupí pár kroků dozadu, jak zavrávorá. Jejich duelu ale dál nemůžeš přihlížet, protože succuba přešla proti tobě do útoku. Rozzáří se jí dlaně a to je jediné varování. Za vteřinu už má natažené obě ruce dlaněmi k tobě a z nich jí tryská bílý oheň. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šíp succupa bez problémů pohltila. Ztuhnu, když se otočí na ostatní a poštve je proti mě. A sakra. Ale Erik se dokázal vymanit s moci démonky a všechny v místnosti omráčil, tedy až na Williama, který se tomu zvládl ubránit a obrátil se proti Erikovi. Erik to zvládl, když nebyl zaměřený na démonku. Začal s Williamem bojovat. Problém byl v tom, že Erik na něj šel tak, aby ho nezabil. Ta to Will se ho snažil zabít. Ale nemohla jsem mu pomoci, protože proti mě stál démon, který se chystal zaútočit. Rychle jsem posílila štít a pak vyslala na ní Smršť blesků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Aby succuba mohla odrazit tvé kouzlo, musí přerušit to své, takže se můžeš na chvíli uvolnit. Proud bílého ohně je mocné kouzlo a savý štít už tě dost oslabil. "Vrať se do pentagramu!" ozve se vyčerpaný a chraplavý hlas. Ve dveřích se objeví Desmond, je předkloněný, sípá a krví podlitýma očima zírá na succubu. Obličej má zpocený a nesmírně bledý. Ruce si drží na hrudníku, bílý háv kolem jeho dlaní je nasáklý rudou krví. "Ne, ne, zlatíčko. Pustil jsi mě, a já už se nikdy nevrátím," sladce se succuba usměje a švihne směrem k Desmondovi rukou. Ozve se odporný mlaskavý zvuk a Desmond vybuchne v úlomcích kostí, kapek krve a kousků orgánů. Něco měkkého dopadne před tebe. Ne, nepodíváš se, co to bylo. William pošle na Erika další smrtící kouzlo, ten jej ale odvrátí a kouzlo praští do tapisérie za vámi. ta vzplane. Erik už nepoužívá tvrdý štít, ale pouze odrážecí. Succuba se otočí k tobě a vyšle proti tobě fialovou kouli energie. Ta by s tebou měla udělat to samé, co udělala s Desmondem, ale tvůj savý štít ji pohltí. Toto kouzlo je ale také velmi mocné a ubere ti značnou část tvé magické energie. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se ozve hlas, ohlédnu se po Desmondovi. Takhle zraněný nebyl k ničemu, chtěla jsem mu říct ať vypadne, ale pozdě. Succuba ho nechala vybuchnout, zděšeně jsem vyjekla a odvrátila se. Nemohla jsem ani zavřít oči. Něco dopadlo přede mě, neměla jsem odvahu se podívat. Kousnu se do rtu. Démonka proti mě vyšle stejné kouzlo, ale štít ho pohltí. Bylo silné a tak mi ubralo dost síly. Kéž bych mohla použít odrážející štít, ale kouzla by pak lítala vzduchem a mohla by někoho zasáhnout. A tvrdý štít by byl ještě horší. „Mám tě tak akorát dost ty démonská couro!“ vyštěknu už vážně naštvaná. Začala jsem ji zasypávat kouzly, abych ji zabránila útočit a tím mi ubírat sílu. První jsem proti ní vyslala Ledovou střelu, pak Výboj, Šíp energie, zkusila jsem i poutací kouzlo. Ano i tohle mi ubíralo energii, ale měla jsem aspoň šanci ji zasáhnout namísto toho, abych se jen bránila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Succuba se potěšeně zazubí, když vidí, jak vyvádíš. S přehledem zlikviduje všechna kouzla, kterými je zasypeš, a pak se jí ještě povede přejít do útoku a kouzly tě zasype ona. Slabšími, aby ses hned nezlomila. Hraje si, mrcha. Ale pak kolem vás proběhne vlna magie a známé zašeptání v cizím jazyce. Zemřel ten, z koho si izolovací kouzlo brala energii pro své fungování. Izolace zmizela a za okny je najednou krásné ranní nebe s vycházejícím sluncem. Erik prolomí Williamovu obranu a omráčí jej a pak se postaví před tebe. Succuba na něj zkusí použít své kouzlo, ale Erik se jí vysměje do ksichtu. "To už na mě teď neplatí," zazubí se a vyhrne si rukávy. Na pravé ruce se mu rozzáří náramek, který najednou začne bobtnat a roztahovat se a vzápětí je z něj Elion. Succuba vytřeští oči a začne ustupovat. "To už je jiná sranda, co?" posmívá se jí Erik a postupuje k ní. Succuba se tváří vážně vyděšeně a pořád jde vzad. Erik natáhne pravou ruku a krystal v Elionu se rozzáří. "Posluš si, Ghaeni," zamumlá Erik a z krystalu přes Elion do Erikovy ruky proudí bílé světlo. Pak vyšlehne oslnivý záblesk, ozve se výkřik plný agónie a succuba je pryč. "Jsi v pořádku?" otočí se k tobě Erik a paži nechá poklesnout. Záře krystalu na Elionu pomalu slábne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chytíš draylovy otěže a narovnáš se v jeho sedle. Pak jej holeněmi pobídneš a drayl se dá do pohybu. V první chvíli málem spadneš, protože jeho pohyb je oproti koňskému pohybu dost odlišný. Ale rychle si na rytmus jeho chůze zvykneš. Vaší lidé vám otevřou bránu a za chvíli už jste vystaveni žhavému pouštnímu slunci. Na tvář ti dopadnou jeho paprsky a ty si připadáš, jako by tě někdo zavřel do pece. Co tě ale překvapí, je tvé tělo, které je kryté temným brněním. Není ti horko, ale ani chladno, broj vytváří tvému tělu ideální podmínky. A připadá ti, jako by říkalo "Nasaď si helmu a nebude ti horko ani na tvář." Venku ze sídla pobídnete drayly do klusu a ty znova málem spadneš, přičemž si všimneš, že i Ildwar má podobné problémy. Schaell, Morunt a Perter už mají s jízdou na draylech očividně zkušenosti. Brzy ale opět chytíš rytmus a přejdete do cvalu, který mají draylové velmi rychlý. Tentokrát už jsi na změnu pohybu připravený, takže v sedle nezavrávoráš. Jedete už pět a draylové jsou vskutku neúnavní. Zastavujete jen ve chvílích, kdy potřebujete odpočinek a jídlo nebo tekutiny vy. Dny jsou velmi horké a noci velmi chladné. Za těch pět dní jste urazili asi trojnásobnou vzdálenost, než byste ujeli na koních. A to v normálním terénu, kolikrát rychlejší než koně jsou draylové v poušti, si může spočítat každý sám. Morunt, který technicky vaši výpravu vede, si dává dobrý pozor, abyste se vyhýbali všem hlídkujícím pevnůstkách Guršské říše nebo i Belnetské říše. Vaše zvířata by asi budila pozornost. Do skřetí říše jako válečný nástroj a zdroj respektu jsou draylové určitě dobří, ale na nenápadné přesuny ani moc ne. Párkrát vidíte v dálce pouštní bandity nebo Krvavou gardu, což jsou Baalovi náboženští fanatici, ale nikdy se k sobě nedostanete moc blízko. Až šestého dne po poledni, zrovna po krátké přestávce na oběd, se před vámi objeví první problémy, neboť narazíte na smíšenou patrolu guršského Císařského vojska a belnetského Benediktova rytířstva. Rytíři jsou ozbrojeni dlouhými meči a v levých rukách mají oválné štíty. Gurští císařští vojáci s ebenově černou kůží jsou vyzbrojeni palcáty a jednobřitými sekyrami, štíty nemají. Je jich třicet patnáct vojáků a patnáct rytířů. Všichni jsou v sedlech mustangů. "Viděli nás," pronese Schaell a jednotka vzápětí potvrdí jeho slova, když se rozjede tryskem k vám. Už nejsou moc daleko a očividně hodlají zaútočit. Nějaké podání vysvětlení jim asi moc neříká. Velení boji je na tobě. Earen Potulování se Říší není nijak záživná, ani výdělečná činnost, ale v Říši už ti pšenka nepokvete. Jsi odpadlý paladin, církev tě zavrhla. Nikdo se neptá na to, jestli jsi odešel sám, odpadlý paladin je prostě pro každého špína. Tvou nadějí je Gurchul, hlavní město Guršské říše, kde prý nemají žádné předsudky a své místo si tam anjde každý. Pravda, někdy to sice není místo snů, ale přeci jen. Do Gurchulu je to ale od hranic z říše stovky mil, z nichž většina vede přes Velkou Gurchulskou poušť, místa věčného horka a smrti. Je to ale tvá jediná naděje na nějaký možný další život. Sedl jsi tedy na koně, nabral spoustu zásob a hlavně mnoho měchů s vodou, a překročil jsi nehlídané hranice do Guršské říše, největšího spojence Belnetu. Jedeš asi tři dny směrem ke Gurchulu, když před sebou spatříš podivnou skupinku. Pět jezdců v černých zbrojích na podivných zvířatech, jedno zvíře běží samo. Zdá se, že co nevidět dojde k boji mezi touto skupinkou a patrolou belnetského Rytířstva a guršské Císařské armády o síle třiceti jezdců. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Věděla jsem, že si se mnou hraje. Ale rozhodně jsem nehodlala ji nechat vyhrát. Však já ji ten úšklebek smažu z tváře. Pak jsem ucítila jak přes nás přeběhla vlna magie. Poznala jsem to... Izolace padla se smrtí Desmonda. Problém byl, že succuba teď může utéct do světa. V tu chvíli se podařilo Erikovi skolit Williama a obrátil se na démonku. Postavil se přede mě a succuba se ho hned zkusila ovládnout. Ale Erik se ji jen vysmál. Jak to, že to na něj neplatí? To, že se jednou vymanil z jejího vlivu znamená, že to už na něj znovu neúčinkuje? Ustoupila jsem a překvapeně sledovala, jak snadno démonku zničil. Zruším svou obranu a vydechnu. Aspoň, že bylo po všem. Erik se na mě otočí. „Tělesně ano. Psychicky už je to horší.“ Řeknu a otočím se na omráčené muže co se proti nám předtím obrátili. Kouzlem jsem je všechny svázala. „Co je zač ten náramek, že něco takového dokáže?“ chci vědět, ale pak si promnu spánky. „A mohl by jsi zavolat někoho na pomoc? Někdo musí ty zločince odvést, ostatní musí někdo hodit domů... a někdo to tu musí uklidit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik chápavě kývne. "Náramek.. je jen prostředník. Patřím k jedné organizaci... Víc ti říct nemůžu..." odvětí Erik vyhýbavě a rozhlédne se po pokoji. Zavrtí hlavou. "Někoho volat nebude třeba. Izolační kouzla neuniknou pozornosti," odpoví ti Erik. Během několika vteřin je sídlo plné bojových mágů. Erik začne štěkat rozkazy a bojoví mágové počnou zajišťovat a ošetřovat šlechtice z vaší strany a zatýkat a probouzet šlechtice, co šli proti vám. V doprovodu Alexe a Daniela vejde do sídla i Nyos. Celá trojice je oblečená v temně černých hávech. Daniel s Alexem mají bílý lem rukávů jako bitevní mágové, Nyos má pouze temně černý háv. Když tě Nyos vidí, rozběhne se k tobě a bez otázek tě pevně obejme. To je to, co jsi teď potřebovala. Pevnou náruč a objetí. Dokud jsi byla se Shinxim, nikdy tady nebyla. Alex s Danielem zaváhají u tebe a Nyose, ale pak vás nechají a jdou za Ertikem, který se pustí do vysvětlování. Nyos jej jedním uchem poslouchá a s každým jeho slovem tě objímá pevněji. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prostředník? Prostředník k čemu? Zavrtím hlavou. Neptám se. „Dobře.“ Objala jsem se rukama a čekala. Opravdu tu během chvíle bylo plno bojových mágů. Trochu se mi ulevilo, když se objevil Alex a Daniel a ještě víc, když přišel Nyos. Jakmile mě uviděl, hned ke mě přišel a objal mě. Asi jsem musela vypadat děsně. Šaty potrhané, bosá, rozcuchaná a nejspíš i zacákaná od krve. Pevně jsem ho objala, stejně jako on mě a zabořila mu tvář do ramene. Erik začal vysvětlovat co se tu dělo, Nyos ho poslouchal. Řekla bych, že nejvíc mu dělala starosti démonka a ta mutantka. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. „Jsem v pořádku.“ Promluvím konečně. „Jsem trochu vystresovaná.“ Pousměji se. „Kdy můžeme vyrazit do Elfie? Potřebuji teď dovolenou dřív než kdy jindy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hned, jakmile se sbalíme," odpoví ti Nyos po krátkém přemýšlení. "Je jich čím dál tím víc, Nyosi," řekne Alex tvému příteli, když k vám dojde. Shromáždí se kolem vás i Erik s Danielem. "Ten démon v Acree a v Sanvu. Succuba v té hospodě ve Vingaardu. Teď tady. Vyloženě si sem jezdí na dovolenou," řekne Daniel. "Jímá mě hrůza, když pomyslím na to, že by nějaký temný mohl najít jeden ze ztracených portálů. Nebo že by vymysleli kouzlo, kterým půjdou vyvolat do našeho světa démoni vyšších kategorií," pronese Erik a utře si čele od potu. "Erik s Ghaenim si s tou succubou poradili. Nebyla příliš mocná," odvětí Nyos, ale jeho tón je značně znepokojený. Erik přikývne: "Kdyby succuba nezabila Desmonda, izolační kouzlo by neminulo a já bych se s Ghaenim nemohl spojit. To by byl náš konec." "Pořád nechápu, proč je jich najednou tolik..," pronese Alex zamračeně. "Mágové zjistili, že vyvolat démony je lehké. Neuváží riziko, jsou natěšení, nezkontrolují si ochranný kruh... démon najde chybičku a šup.. je v našem světě," zamumlá v odpověď Daniel. Nyos řekne: "Co zakázat vyvolávání démonů?" Alex se zamračí ještě více. "Přibude temných." Erik si povzdechne. "Je nás příliš málo. Naivních mágů je mnohem více," podotkne. Všichni přikývnou a Nyos řekne: "Omluvte mě, kluci." Popostrčí tě směrem k východu. "Pojď," řekne ti. Vyjdete ze sídla a přemístíte se do tvé věže. "Sbal si věci," řekne ti Nyos s pousmáním a jde také balit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívala jsem se na Alexe, který k nám přišel a mluvil s Nyosem. Čím dál častěji se objevují démoni? To nebylo dobré. Poslouchala jsem je a po chvíli se narovnala. „Když jim to nedokážete zakázat, tak je to aspoň naučte pořádně, aby jim démoni neutekli. Domluvte se s Akademiemi o hodinách vyvolávání. Nebo ať mágové co si berou učně, ať je to povinně naučí, jak na to.“ Navrhnu. „Sníží se tím rizika. A třeba vydat zákon, že démon se může vyvolat jen v nejvyšší nouzi. V jiném případě bude zbytečné vyvolávání trestáno.“ Zkusila jsem jim pomoci. Nyos mě pobídne k odchodu. Přikývnu a rozloučím se s ostatními. Vyšli jsme ven a přemístili se domů. Řekl mi ať se jdu zabalit. „První se musím umýt a převléknout.“ Namítnu a vydám se do koupelny. Pořádně jsem se vydrhla a oblékla se. Vzala jsem si cestovní oblečení. Žádný háv. Kalhoty, vysoké boty, blůza a vlasy do copu. Pak jsem vytáhla batoh a začala si bavit. Oblečení, jeden bílý háv, lékařské vybavení, peníze, pro jistotu jsem vzala i přikrývku, kdyby se stalo, že bychom spali pod širým nebem. Batoh nebyl tak nacpaný jak jsem si myslela, že bude. S tím jsem pak sešla dolů. „Mám hotovo.“ Oznámím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na konceptu hodin vyvolávání pro mistry a Akademie už se pracuje, ale to řeší jen problémy s budoucí generací mágů," odpoví ti Alex. "Co svolat Velký sněm?" otáže se Daniel. "A tam udělat nějakou instruktáž." "Byl před sedmi lety. Podle zákona ho můžeme svolat až za tři roky," podotkne Erik. "Dobrý nápad, Dane," pronese Alex, "svoláme Sněm. Někdy za pár měsíců. Myslím, že Radě se promine, pokud ho svolá dříve." Objevíte se před věží, kde Nyosovi řekneš, že nejdříve se musíš umýt a převléknout. "Samozřejmě," usměje se Nyos a balí se, zatímco ty se umýváš. Jakmile se začneš balit, má už batoh sbalený a je dole v kuchyni. "Připravil jsem snídani," řekne a začne na stůl servírovat palačinky s čokoládou, marmeládou a jahodami. Až teď ti zakručení v břiše připomene, že jsi jedla naposledy včera oběd. "Jsem domluvený s Rionem, že se portálem přesuneme k němu do domu," usměje se Nyos. "Na přemístění je to moc daleko a na loď se mi moc nechce. Co říkáš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Díky, Noysi.“ Řeknu a posadím se. Měla jsem hlad. Ani jsem si neuvědomila, že jsem tam strávila půl dne a celou noc. Když jsem si to tak uvědomila, padla na mě i mírná únava. Nyos mi řekl, jak to zařídil. Přemístíme se portálem k Rionovi. „To je fajn. S lodí nemám moc dobré zkušenosti.“ Pousměji se. „Můžeme navštívit krále. Když jsem tam byla naposledy docela jsme se spřátelili. Na chvíli jsem tam dělala soudce. Zajímalo by mě, jak ty případy dopadly. Jestli jim mé rady pomohli... nebo se to zhoršilo.“ Pousměji se a s chutí se pustím do jídla. „Sice bych tedy vyrazila co nejdříve. Ale možná bych se ještě měla vyspat.“ Povzdychnu si. Ale pak se usměji. „Jak jsi se jinak měl?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je nějaký král, se kterým se nekamarádíš?" zasměje se Nyos a pustí se do jedné palačinky. "Ne, elfský král Darmouth i jeho manželka Endaria jsou z Mladé generace. I já se s Darmem kamarádím. Asi nejpohodovější elfové, co jsem kdy viděl. Kdyby Darm mohl, určitě by spálil celou knihu protokolů," zazubí se Nyos. Kde se s králem elfů seznámil je otázka, ale s Nyosovým povoláním se raději ničemu nedivit... "Vyspíš se u Riona," odpoví ti Nyos. "Už to rozestlal ve svém nejlepším pokoji." Potom chvíli jíte mlčky, než se zeptáš, jak se měl on. Pokrčí rameny. "Určitě ne tak adrenalinově jako ty," pousměje se. "Ale taky jsem byl rozzuřený. Sbory dělají v poslední době hodně problémů a snaha zkrotit je je běh na dlouhou trať." Vzpomeneš si, jak Alex kdysi říkal, že Tajné sbory sice oficiálně patří pod Věž, ale prakticky si dělají, co chtějí. Když dojíte, Nyos umyje nádobí a pak si hodí batoh na záda. "Můžeme?" |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Meč vedený bez mysli, je dvojsečný meč Nebýt tím kým jsem, jistě bych se se svou myslí ztratil v neustupujícím horku, pohlcující všechno a všechny. Nicméně díky milému překvapení – démonickému brnění – bylo cestování o poznání snesitelnější. Draylové jsou vskutku démonská stvoření. Říkám sám sobě při pátém dnu cesty. Cestou bylo jen velice málo zastávek pro naši potřebu. Jinak za tu dobu jsem si navyknul na rozdílné pohyby, které se až tak od koně moc neliší. Přesto jsem se na draylském hřbetu necítil jako doma. Minul další den, očekával jsem stereotyp. Morunt nás obratně vedl okolo pevnůstek a hlídek, strážíc guršskou poušť – nicméně osud tomu chtěl a my narazili na první problém na naší cestě. Rozpoznáme nepřítele a určíme přesný počet. Třicet, jak krásné kulaté číslo. Vrátí mě to na pár sekund do minulosti, kdy jsem v rotě, skýtajíc dvacet můžu, vyrazil poprvé do bitvy. Můžu jen hádat jak dobří jsou. Pokládám si otázku, zda ti muži jsou dobří, zlí, veteráni či nováčkové. Slabí v poušti nepřežijí..... tím jsem si jaksi odpověděl. Pravda je taková, že i kdyby to byli nováčci, nepodceňoval bych je. Přiznejme si ale následující fakt. Na tu vzdálenost by je rozmetal asi každý, kdo ovládá ohnivé koule. Navíc semknutý tvar by tomu všemu jen nahrával. „Očividně.“ otočím se na Schaell. „Než k nám dorazí, zkus jim mentálně poslat vzkaz: Přibližte se a zemřete.“ Krátký stručný vzkaz, jež by pochopil každý člověk s úpalem. Nicméně nehodlám čekat na logickou reakci a dám všem znamení, aby se připravili na boj. Jak bych se zachoval, kdybych jimi byl já a viděl skupinku lidí v černém, navíc s podivně vyhlížejícími zvířaty. Podívám se na své nové miláčky. Jako kůň či velbloud skutečně nevypadají. „Ildwar ke mě.“ Mohl bych sice použít svou mizernou magii, ale meč je mi milejší. S Ildwarem posloužíme jako návnada. Útočníkům se může zdát, že ostatní členové skupinky nejsou ozbrojení, a proto posílají před sebe své věrné psy. „Pertere, Schaelli – máte volnou ruku, ale moc dlouho si s nimi nehrajte.“ Taktika prostá, na dálku je budou mágové odstřelovat a ti, co se dostanou až k nám, se utkají s námi.„Morunte – ty máš taky volnou ruku, nicméně nám ale kryj záda.“ „A jestli ten zbylý drayel může zařvat, tak ať to udělá až budou jejich koně blízko nás. Přinejmenším se jim kapku splaší a někteří si nesmí zlomit vaz.“ Pak o poznání tvrdším hlasem ještě dodám: „Nikdo nesmí utéct.“ V duchu si říkám, že pokud by někdo přežil, nechal bych ho přenést na bezpečné místo, kde bychom si je pak mohli vyzvednout a já je mohl použít na krvavý rituál. Už nakonec vytáhnu meč a čekám, až mágové spustí svou magickou palbu. Následně vyrazím společně s Ildwarem, abychom měli odstup. Mágové dle chuti se mohou přesouvat a napadat útočníky do zad a tak podobně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Spousta... znám jen dva. Jestli se spřátelím s králem trpaslíků pak si začnu říkat, že mám asi nějakou podivnou schopnost.“ Zasměji se. „Ano já vím. Mrzí mě, že Darmouth nemůže ty protokoly zrušit nebo změnit... jinak by se elfové asi zbláznili.“ Překvapeně zamrkám, když mi řekne, že se vyspím u Riona. Připadalo mi to trochu divné, neslušné přijít k němu a jít hned spát. „Zdá se, že se na nás těší.“ Řeknu. Řekl mi jak se měl a sdělil mi svou nespokojenost se Sbory. „Problémy? Jako ve stylu těch co mi přišli do ordinace?“ zeptám se. Dojedli jsme, Nyos byl ohleduplný a umyl nádobí sám, čímž si ode mě vysloužil pusu. „Ano.“ Řeknu a hodím si batoh na záda jako on. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "S králem trpaslíků se asi neskamarádíš," odpoví ti Nyos s úsměvem. "S jeho nejstarším synem určitě ano, ten je super, ale starý král je mrzout a tradicionalista." Na to, že by se elfové po zrušení protokolů zbláznili, Nyos přikývne: "Jo, Stará generace pořád převažuje. A ta už je tak dost podrážděná, že je na trůnu Mladý. Nebude je ještě dráždit." Zatímco myje nádobí, zeptáš se ho na Sbory. "Ne, to ne," zavrtí hlavou. "Ne zrádci. Spíš samí arogantní a egoističtí blbečci," přiblíží ti to. Pak přejdete do obýváku. Nyos si vykasá pravý rukáv a odhalí náramek, který se transformuje do podoby Elionu. Krystal se rozzáří a před vámi se vytvoří široký portál. Vypadá jako kulatá vznášející se vodní hladina, skrz kterou vidíte do Rionova přepychového stromového příbytku. Je to jako normální průchod ve stěně. Ale jsi i trochu v šoku. Obrany, které sem Alex umístil, brání přemísťování i vytváření portálů. Alespoň tedy normální cestou. Elion je asi trochu jiná úroveň. Nyos tě vezme za ruku, vyjdete vpřed a za chvíli už stojíte v Rionově obývacím pokoji. Právě jste překonali tisíce mil během jediné sekundy. Nyos mávne pravačkou a portál se uzavře a zmizí. Krystal na Elionu pohasne a Elion sám se transformuje zpět do náramku. Nyos stáhne rukáv dolů. "Používat Elion na každou blbost... Vítej v klubu..," ozve se za vámi známý přátelský hlas a vy se otočíte k Rionellovi. Není oblečen v hávu, má na sobě pohodlné, ale elegantní domácí oděv v elfském stylu. "Vítejte v Elfii," zazubí se Rion. Nyos mu zazubení oplatí a oba si navzájem stisknou pravice. Když se jim při tom mírně vyhrnou rukávy, vidíš, že náramek mají oba dva. "Ahoj Anett, rád tě zase vidím," otočí se Rion se širokým úsměvem i k tobě a rozpřáhne ruce, aby tě objal. Elfové nemají, pokud jde o přátele, takové zábrany, jako lidé. Uvědomí si to a zarazí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Takže nejstarší syn... budoucí král? To je skoro to samé.“ Osvětlí mi jak to se Sbory je. „Aha... co nějaký výcvikový tábor, kde tu aroganci vydřou?“ navrhnu. Vešli jsme do obýváku a Nyos vytvořil portál. Překvapilo mě to. Nakonec věž by měla být chráněná. Ale Elion je asi něco trochu jiného. Možná proti tomu ani obrana neexistuje? Nyos mě vzal za ruku a prošli jsme. Rozhlédnu se po místnosti a pak sleduji, jak Elion se zase mění. Otočím se, když uslyším Rionella. Usměji se, vypadal dobře. Nezměnil se... no... vlastně se nezmění ještě dlouho. Přivítá se s Nyosem a pak se chce přivítat se mnou, rozpřáhl ruce a pak se zarazil. Věděla jsem co se mu honí hlavou, zasměji se. Sundám si batoh, přijdu k němu a obejmu ho, do pevného přátelského objetí. „Taky tě ráda vidím Rionelli. Vypadáš dobře.“ Dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion se usměje a zubí se ještě když se odtrhnete. "Rione, tak co? Už se Trogbardin s Noorderem vyjádřili?" vyzvídá hned Nyos s nedočkavým úsměvem. Rionell se zazubí. "Nechceš se nechat překvapit?" zeptá se elfí mág sladce. Nyos ho probodne pohledem a Rion se začne smát. "Jo, souhlasili," řekne Rion nakonec. Nyos se vesele zazubí a rozpustile tě políbí. Rionell se usměje. "Prý jsi měla těžkou noc, Anett, tak jsem ti připravil pokoj na přespání. Doporučuji ti, abys toho využila, večer bychom tě s Nyosem chtěli někam vzít," řekne k tobě Rionell a provede tě svým příbytkem až k jedněm dveřím, které otevře. Před tebou se objeví trochu netradičně zařízená ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Koukám z jednoho na druhého, protože nemám tušení o čem to mluví. Nad hlavou se mi vznášeli neviditelné otazníky. Než jsem se stačila zeptat, Nyos mě políbí, zdá se že má radost. Podívám se na Rionella. „No to víš... vrahové, mutanti, démoni... zažila jsem i horší situace.“ Zlehčovala jsem to s úsměvem. Ale to, že mě chtějí někam vzít mě zaujalo, ale mám dojem, že to chtějí mít jako překvapení. Tak jsem se neptala i když jsem chtěla. Rionell mě pak vede svým domem k ložnici, kterou mi připravil. „Děkuji, Rionelli. Jsi hodný, že nás tu necháš.“ Poděkuji mu. Rozhlédnu se po ložnici. „Páni... je moc pěkný.“ Řeknu a myslím to vážně. Byl zvláštní, ale moc hezký. „Co budete dělat vy dva zatím co budu spát?“ zeptám se zvědavě a položím batoh na zem. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Cesta z Říše, cíl: Gurchulu Již dlouhá doba uběhla od chvíle, kdy jsem opustil svou víru a Církev. Vydal jsem se na cestu poutníka, cestu za poznáním a možná i znovuhledání víry. Doufal jsem, že víru najdu, ale už začínám pochybovat. Říši jsem prolezl skrz na skrz a opravdu mne zde nic už nedrželo. Rozhodl jsem se putovat do Guršské říše a jejího hlavního města Gurchul. Ovšem věděl jsem, že je přede mnou obrovská poušť a spousty kilometrů namáhavé cesty. Už tři dny jsem na cestě vyprahlou pouští a gratuluji si, že nemám na sobě brnění. I tak ten meč mne ošklivě tíží a bylo již mnoho chvil pokušení jej odhodit. Šátek omotaný kolem hlavy a úst mi poskytoval jakýs takýs oddych od onoho vedra. Vodou jsem musel šetřit, byť jsem jí měl vcelku dost. Víra se však nevracela. Unaveně, skoro ležíc na hřbetě mého koně, jsem se ploužil pouští, když v tom jsem před sebou spatřil skupinku pěti jezdců v černém na velmi podivných zvířatech. Také jsem si všiml jednoho volného zvířete a hned po tom i útočící jednotky vojáků. Odhadoval jsem počet vojáků mezi třiceti až čtyřiceti muži. Pětičlenná skupinka se začala dělit a evidentně připravovat na boj. Přemýšlel jsem, jestli jen sledovat jejich boj, nebo se připojit k nim. Bohužel jsem netušil ke které skupině se přidat. Když jsem ale viděl, že se od pětičlenné skupinky oddělili dva muži a zamířili přímo k vojákům. Tak nějak mi došlo, že se ti dva snaží odlákat vojáky od ostatních. Udělal bych to samé. Sundal jsem meč ze zad, pobídl koně a namířil o směrem k rozdělující se skupince. Přesněji ke dvěma mužům, kteří se jednotce postavili čelem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je strašně hrozně moc tajné," zazubí se na tebe Nyos a přitáhne si tě ještě k sobě, aby tě mohl políbit. Pak už tě ale nechá jít k posteli. "Dobrou.. den," popřeje ti Nyos a Rionell kývne, pak za tebou elf zavře dveře. Vzbudíš se až ve chvíli, kdy slunce za okny zapadá. Tvé tělo si nutně potřebovalo odpočinout a teď se mu odpočinku dostalo. Tvá magická energie je opět na maximu. Otevřeš dveře ložnice a po chodbě se vydáš ke schodům. Nemáš kam zabloudit, protože hned pod schody je jídelna, kam jsi díky svému kručícímu žaludku měla namířeno. Rionell s Nyosem sedí vedle sebe u velkého dřevěného stolu. Oba mají na sobě ty temně černé lesklé hávy se zapínáním uprostřed, co měl na sobě Nyos, když poprvé přišel domů bledý s Elionem na ruce. "Dobré ráno," pozdraví tě Rion s Nyosem unisono. "Máš hlad?" zeptá se Rion a bez odpovědi mávne rukou a na stole se objeví talíř s bramborami a nějakým masem. Vypadá to, a hlavně voní, opravdu parádně. Když se usadíš, Nyos řekne: "Fajn, teď už máme všechno připraveno. Takže ti položím docela zásadní otázku. Ta.. organizace, ve které teď jsem.. Alex i ostatní velitelé rozhodli, že se k nám můžeš přidat.. pokud budeš chtít. Jakmile přijmeš.. už ale není cesta zpátky," volí Nyos slova opatrně, jak si není jistý, kolik mu toho magická přísaha dovolí říct. "Je to nebezpečné a jak říkal Max, hodně hazardujeme s rovnováhou světa. Ale jednáme tak se svolením Larata a někdo to dělat musí... Máme obrovskou moc, ale také obrovskou zodpovědnost... A můžeme se podívat na.. naprosto úžasná místa, o kterých se Andrewovi v životě nesnilo," zazubí se Nyos vesele. Pak se řeči ujme Rion: "Jak tě znám, tobě by se to určitě líbilo. Ale je to vážně velké riziko... Nemůžu to kvůli přísaze specifikovat, ale pokud se staneš jednou z nás, dozvíš se to." Elfí mág se na chvíli odmlčí. "V organizaci je spousta lidí, co znáš. Já, Alex, Elle, Nyos, Daniel, Uvera, Honorius, pamatuješ si na něj z Akademie?, Marcus.. Vezmeme tě na naše ústředí a začleníme tě, ale potřebujeme vědět, jestli o to vůbec stojíš." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ildwar s tebou vyjede vpřed, Perter, Morunt a Schaell zůstanou vzadu. Volný drayl asi nepochopí, co se po něm chce, protože nezařve, ale drží se vzadu za skupinkou. Bez jezdce se do konfliktu nepustí, pokud nebude muset. "Na telepatický vzkaz nereagují," pronese Schaell. "Né, vážně?" odsekne Ildwar s pohledem na útočící skupinu a vytasí meč. Ze zad si shodí štít a připne si jej na levou ruku. Pak začnou mágové za tebou svou salvu. Ohnivá koule následuje ohnivou kouli a jeden muž po druhém chytá plamenem jako suché chrastí. Morunt s Perterem pokračují v ohnivých koulích, Schaell se uvelebí v sedlech a zdá se, že nedělá nic. Z útočící skupinky ale postupně odpadávají válečníci. V jednu chvíli jsou v pohodě na hřbetě koně a mávají zbraní nad hlavou, a v druhé už jsou pod kopyty koně s vybuchlou hlavou. "Napravo," informuje tě pojednou Ildwar a ty se podíváš směrem, který se díváš. Blíží se vám osamělý jezdec bez brnění. Podle tělesné stavby paladin a podle celkové vizáže nejspíš odpadlý. "Mám ho, můžu ho okamžitě zabít," pronese Schaell. Prořídlá jednotka je pár desítek metrů od vás. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobrou.“ Rozloučím se s nimi a jdu si lehnout. Když jsem se probudila byla jsem odpočinutá, což bylo dobře a na druhou stranu ne. Blížila se noc... rozhodím si den a noc. Oblékla jsem se, opláchla obličej a šla dolů do jídelny. Ozval se hlad. „Ahoj.“ Pozdravím ty dva a usměji se. „Mám. Velký.“ Řeknu a sednu si k jídlu. Začnu jíst, na chvíli přestanu, když začnou mluvit o přijetí do té tajné organizace. Znovu se do jídla pustím, ale poslouchám je. Říkají mi obě věci, klady i zápory. Přemýšlím o tom. Vážně to zvažuji a tak je nechám chvíli čekat. Odložím příbor a vydechnu. „Řekla bych že stojím. Zní to dobře i přes to nebezpečí. Ale taky to chci vzít kvůli tobě. Trochu mě roztrpčovalo to, že mi nemůžeš nic říkat. V budoucnosti by to mohlo páchat v našem vztahu velké škody.“ Vezmu Nyose za ruku. „A taky se chci podívat na ty úžasná místa.“ Usměji se vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to abys už začala vypisovat přihlášku k Tajným sborům," zasměje se Nyos, když řekneš, že jeho tajnosti by mohly být v budoucnu ve vztahu problém. "Ne, ale hlavně mi to jednou nevyčítej... Že jsi tam šla jen kvůli mě..." Rionell s úsměvem přikývne. "Tak fajn, dojez to jídlo." Oba tě nechají, abys dojedla večeři, a poté se zvednou a vykasají si pravý rukáv lesklého černého hávu. Pak natáhnou předloktí před sebe a oběma se ve stejnou chvíli začnou jejich náramky transformovat na Eliony. To je dokončeno během několika sekund a Rionell potom pravačkou mávne. Krystal na Elionu blikne a před vámi se objeví zářící portál. Narozdíl od toho, kterým jste přišli do Elfie, do něj není vidět. "Tak pojď," usměje se Nyos a chytí tě zase za ruku. První do portálu vstoupí Rion a potom vejdete i vy dva. Na místě, kde se objevíte, se ti zamotá hlava a chytíš se Nyose, abys neupadla. Toto prostředí tvůj mozek odmítá přijmout. "Zvykneš si," zamumlá Nyos, ale očividně ani on není nadšený. Všude kolem vás je černá a jenom černá. Nic jiného, žádné předměty, podlaha, strop. Nevíš, kde je nahoře a kde je dole. Zdá se, že stojíš na pevné zemi, ale když se podíváš pod sebe, vidíš opět jen nekonečnou černotu. Všechny postavy ale vidíš normálně, jako by byly osvětleny. Ale není zde žádný zdroj světla. Nikdo ani nevrhá stín, ne tedy, že by na "podlaze" snad šel vidět, kdyby ano. Kromě tebe, Nyose a Riona je na tomto místě ještě jedna osoba. Je to elf, s dlouhými stříbrnými vlasy a modrýma očima. Na sobě má stejný lesklý hábit, jako mají Nyos s Rionem. "Nazdar Rizzene," pozdraví jej Nyos a Rion na elfa kývne. Rizzen pozdrav oběma vrátí a pak se chystá otočit k tobě. "Hele, nešlo by to předsálí nějak přikrášlit? V životě jsem neviděl tak ošklivou bránu," Nyos rozhodí ruce a ukáže na nekonečnou černotu kolem sebe. Pak si Nyos klekne, jeho Elion začne jemně zářit a Nyosova ruka začne přejíždět nad černotou. Tam, kde ruka přejede, se z černoty vynoří zelená tráva. "Nech toho," zabručí Rizzen otráveně a mávne rukou. Elion na jeho předloktí blikne a tráva zmizí. Nyos pokrčí rameny a zase se zvedne a chytí tě za ruku. "Tomuto říkáme předsálí. Do našeho ústředí mohou vstoupit jen naši členové. Pokud se do portálu dostane někdo nezvaný, ocitne se tady. A pokud nemá dobré úmysly, zůstane tady.. navěky..," Rizzen se pousměje. Je to děsná představa, být navěky uvězně.. nikde. "Abys mohla dál, musíš se stát naším členem. A aby ses mohla stát naším členem, musíš pronést magickou přísahu, která ti nedovolí o organizaci cokoliv prozradit nezasvěcenému," informuje tě Rizzen. "Je to jednoduché. Opakuj prosím po mně: 'Přísahám, že nikdy neprozradím nic o Megriothu komukoliv nezasvěcenému.'" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Nyose. „To se neboj. To se nestane. Nakonec ty mě nenutíš. Kdybych někdy litovala, tak bych to vyčítala jen sobě.“ Ujistím ho a políbím na tvář. Dojím a uklidím po sobě nádobí, pak to začne. Kluci ukázali své náramky a ty se změnili v Eliony. Otevřeli portál, ale tenhle neukazoval nic. „Tak jo...“ Vezmu ho za ruku a projdeme portálem. „Uh...“ Vydechnu a pevně se Nyose chytnu, protože se mi zamotala hlava. Nevím kde jsme byli.... nebyli jsme nikde. Jen černota. Nebýt Rionella a Nyose, asi bych klesla na všechny čtyři a opatrně hledala zem. Černota pode mnou byla pevná, ale matoucí... všechno je matoucí. „No to nevím.“ Řeknu, ale nechám se jím vést. Byl tu nějaký muž, elf... Rizzen. Nyos Rizzena popichoval a náramkem nechával narůst trávu, ale Rizzen mu v tom zabránil. Nyos mi řekl co je tohle za místo, rozhlédnu se, ale znovu se mi zamotá hlava, radši se zadívám na pevný bod... tedy lidi co tu byli. „Strašný... nechci vědět kolik lidí už tu je ztracených.“ Oklepu se. „Jen řečnická otázka. Vážně nepotřebuji znát odpověď.“ Řeknu rychle. Zadívám se na Rizzena, který na mě začne mluvit. Začne mi vysvětlovat, jak to je funguje. „Dobře.“ Přikývnu a odkašlu si. „Přísahám, že nikdy neprozradím nic o Megriothu komukoliv nezasvěcenému.“ Opakuji. Kdo je Megrioth? Tak se jmenuje ta organizace? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vítám tě v Megriothu, Anett," usměje se Rizzen. "Pokračujte." Rizzen mávne rukou a zmizí. Černota kolem vás se pomalu vyjasní a vy stojíte na překrásném místě. Opravdu, tomuto místu se žádné místo na světě nevyrovná. Je to krásná příroda, před sebou máte nekonečné zelené louky, po pravé ruce máte obrovské jezero s průzračnou vodou a za vámi jsou vysoké bílé skály. Nejkrásnější jsou hlavně ty barvy. Takto žádná krajina nikdy nevypadá, maximálně na malířově plátně. Tráva je jasně zelená, nebe je sytě modré, skála je zářivě bílá a jezero.. tak průzračnou a čistou vodu sis ani nedokázala představit. "Vítej v Megriarthu, základně Megriothu," usměje se Nyos. "Neplést si ty dvě slova, prosím," usměje se Rionell a mávne na tři muže, kteří se k vám běží podívat. Všichni mají na sobě jen černé šortky a jsou i bosí. "Nazdar Rione, Nyosi," pozdraví trojice mužů Nyose a Rionella, když k vám doběhnou. Všichni mají na ruce náramky, ze kterých se tak rády stávají Eliony. "Kluci, tohle je Anett, je tady nová, tak se k ní chovejte slušně," představí tě Rion mužům. Ti se zazubí a postupně se ti představí. "Tiech Morale, těší mě," usměje se na tebe první muž. "Ahoj Anett, rád tě zase vidím," usměje se na tebe černý mág z Guršské říše, Samur. Toho znáš z doby, kdy jste šli po Hillovi, patřil do party. "Já jsem Matthew Natiadan, ale pro tebe třeba i Prdelka, kočičko," svůdně se na tebe usměje blonďák. "Je zadaná, Matte," řekne Nyos Matthewovi sladce a ze srandy na něj našpulí pusu. "Zase mi to nevyšlo," povzdychne si Matthew naoko a všichni se rozesmějí. "No, Nyosi, ty jsi ale taky k nakousnutí," zavrní Matt Nyosovi do ucha a plácne ho po zadku. Teď už se chlapi kolem skoro válejí smíchy po svěží trávě. "Nech si to na večer," zapřede Nyos a dokončí tak fórek. Pak ale zavrtí hlavou a vážně řekne: "Dost srandy, musíme s Anett za bossy. Jsou v křídě?" zeptá se Nyos. Samur přikývne. "Jo, myslím, že Alex se Skellem tam jsou. Rion je tady a Trog s Noordem by měli brzy dorazit." Nyos kývne na znamení díků a pak se s tebou a Rionem v závěsu vydá k bílé skále. "Je z vápence, proto jí říkáme křída. Uvnitř skladujeme věci a někdy tam spíme, víš jak..," vysvětlí ti to Nyos a krystalem na Elionu se dotkne bílé stěny. Ta najednou zmizí a odkryje díru, která je dost velká na to, aby jí pohodlně prošel snad i drak. Rovněž vsupní hala vypadá, že je stavěná spíš pro draky, než pro lidi. Je přepychově zařízená, s ozdobnými i nosnými sloupy na krajích. Podlaha je rovná a stěny a strop tvoří půlkruh (jako hangár). "Trpasličí práce," řekne Rion celkem zbytečně. Tak do detailu vytesaný kámen může být jedině práce trpaslíků. Nyos s Rionem tě nechají, ať se dostatečně rozkoukáš, a pak vyrazí vpřed. Ze vstupní haly projdete několika chodbami a všechny mají pořád stejnou velikost. Dveře jsou jako brána do města... Nyos dotykem krystalu otevře další z těchto bran a objevíte se v obrovské kruhové místnosti se stropem tak vysokým, že na něj skoro ani nedohlédnete. Uvnitř místnosti je Alex, ale jeho plná pozornost nepatří jemu. Ve vzduchu vedle něj totiž mává křídly obrovský zlatý drak. Zrovna vypustí z tlamy bílý oheň a zalije jím balvan stojící před Alexem. Musíš před tím obrovským žárem zavřít oči, byť stojíš poměrně daleko. Když otevřeš oči, kousky balvanu leží všude kolem a připomínají roztavené magma, jak v něm byla železná ruda. "Vejtaho," slyšíš, jak Alex promluví k drakovi. "Alexi! Skellore!" zavolá Nyos nahlas a zlatý drak i Alex se k vám otočí. "Přivedl jsem Anett Selu," oznámí jim. Zlatý drak mávne křídly, vás málem srazí do kolen poryv větru, a drak je u vás. Se zaduněním dopadne na zem a ty se můžeš obdivovat jeho obrovské velikosti a nezměrné síle. Pod zlatými šupinami se mu neustále nadouvají mohutné svaly. Skellor na tebe pohlédne jedním obrovským modrým okem. "Rád tě poznávám, Anett," zaduní ti v hlavě, obrana neobrana. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Děkuji.“ Také se na něj usměji. Ten najednou zmizí a všechno se změní. Náhlé světlo mě oslepí, že si je musím zakrýt a mnout. Znovu jsem si na světlo zvykla a rozhlédla se. „Páni!“ vyjeknu překvapením a nadšením. Všechno vypadalo kouzelně. Vše bylo tak barevné! Krásné! Nyos mě přivítá, zasměji se. „Proč jsou ty jména tak podobná? A složitá? Kdo to vymyslel?“ rozhlížím se. „Je to skutečné?“ chci vědět. Vypadá to tak neskutečně, že to ani nemůže být opravdové. Vytvořené magií? Všimnu si někoho kdo k nám běží. Polonazí muži. Kriticky pozvednu obočí. Měla jsem Nyose, milovala jsem ho... ale to neznamená, že se nepodívám. Všichni tři byli vypracovaní,ale teda Samur vedl. Ty prsní svaly jsou obrovské! Na všechny se usměji. „Ráda vás poznávám. A tebe Samure taky ráda vidím. Už je to nějaká chvíle.“ Směju se spolu s nimi, když Matt vtipkuje s Nyosem. „V klubu nemáte moc žen co? Už z toho někteří očividně začínají blbnout.“ Přisadím si. Když jsme se dosyta nasmáli Nyos se chtěl pohnout dál. Vydali jsme se dál. Vysvětlil mi co znamená křída. „Aha...“ Skrýš ve skále byla obrovská, byli to doslova síně a viditelně to nebyla práce přírody. Rion mi řekne, že je to práce trpaslíků. Takže je tohle místo skutečné? Protože kdyby bylo stvořené magií, tahle skrýš by taky byla. Prošli jsme několika chodbami a pak prošli bránou, kterou Nyos otevřel. Vešli jsme do obrovské místnosti se stropem tak vysokým, že jsem ho skoro neviděla. Když jsem shlédla dolů na místě jsem ztuhla. Vedle Alexe totiž byl drak. Obrovský, zlatý drak! Opravdový drak! Brada mi ohromením poklesla. Zírala jsem i po tom co ke mě drak přiletěl a telepaticky mě pozdravil. Teď, když byl u mě, byl ještě větší, klidně by mě mohl slupnout jako jednohubku. „A-ahoj. Taky... taky tě ráda poznávám.“ Dostanu ze sebe a pak se konečně vzpamatuji. Zvedne se mi adrenalin vzrušením a cítím se jak malé dítě na vánoce. „Já to věděla!“ vyjeknu nadšením a dokonce si i poskočím. „Já věděla, že draci jsou inteligentní a žádná zvířata. Věděla jsem to!“ podívám se vzrušeně na Nyose. Jemu jsem to říkala, kdysi jsme se o dracích bavili, když se znovu objevili. Otočím se zase na draka. „Moc vaší rasu obdivuji. Ani nevíte jaká je to pro mě pocta, že se s vámi mohu seznámit!“ můj stav se blížil k extázi, tak jsem byla nadšená. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Ztracená víra – část první Jak nečekané..... šeredně jsem se spletl v jedné věci. Drayl možná má lepší aspekty než kůň, ale zkrátka to není pes. Přitom by řev byl další děsivou zbraní, ale v jádru věci si nemám na co stěžovat. „Zvolili si sami.“ pronesu krátce na Schaellovo hlášení. Na Ildwarovu poznámku se jen pousměji. Sledovat boj není totéž, jako se samotného boje zúčastnit. Netrpělivost mě prohlodávala a já se chtěl vrhnout do té válečné vřavy. Uklidni svou mysl.... Boj mám v krvi, ale jako vůdce nesu určitou zodpovědnost. Bylo by jednoduché se poddat svým vrozeným pudům a instinktům – jaký by pak byl rozdíl mezi mnou a divokým zvířetem? Vyčkávám tedy až se nepřítel přiblíží poněkud blíž....„Napravo,“ Nekoukám po zdroji a hned stočím pohled doprava. Okem si ho rychle změřím. „Nebude-li hlupák nech ho žít, pokud se bude chovat jako ti před námi, zabij ho...“ vydám stručný a jasný pokyn. No tak, pojeďte ještě kousek.... Měřím vzdálenost mezi námi a tou sebrankou útočících bláznů. Vlezlo jim snad horko na mozek.....? Nepřítel se konečně přiblížil na pár desítek metrů. Draylové možná nejsou tak rychlí jako koně, ale jsou jistě dosti rychlí na to, abych vzdálenost mezi námi urazil během pár sekund. Pojďte blíž ke smrti.... Vyčkávám do okamžiku, kdy pro nás bude nejlepší jím vstříc. „Teď!“ zařvu při vhodné chvíli a vyrazím rozsévat smrt. Jestli-že některý z útočníků bude chtít z boje utéct, dám povel, aby byl zabit jako první. Rozhodně nechci lovené lovce nahánět po poušti. Nezúčastněný příchozí může vidět v přední linii muže v černém brnění , kterému chybí jen přilba a třímá v rukou obou-ruční meč, ladící k brnění. Tvář vypadá mladě – kolem dvaceti pěti let s dlouhými špinavými blond vlasy a modrýma očima. Dle výšky a stavy by se dal považovat za paladina. Další muže, vedle něho sedící na podivném zvířeti, vypadá staře, okolo čtyřiceti a dle jeho pomačkaného štítu a kožené zbroje se dá usoudit, že do křížku se nepouští poprvé, To je také vidět na jeho tváři, jež je pokrytá vybledlými jizvami. Má šedo-černé vlasy svázané do ohonu a stavbou je podobný muži vedle něho, akorát je o něco menší.Dva muži za nimi mají černou koženou zbroj a opásáni jeden a půl ručními meči, nicméně dle způsobu boje můžeš usoudit, že je moc nepotřebují. Zbylí muž je oblečen v černém hábitu a v rukou nevidíš žádnou zbraň. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zlatému drakovi se roztáhne tlama do něčeho, co by se dalo považovat za úsměv. Dojde k vám Alex, který se drakovi usadí na přední nohu. Vtom vás další poryv větru málem srazí zezadu a na vás na okamžik padne stín. Dopadne na vás pár kapek vody. To těsně nad vámi právě proletěl další drak, tentokráte očividně vodní. Kapky vody mu stékají po modrých šupinách a ocas připomíná ploutve. Na očích má uzavíratelné průhledné blány a mezi drápy má plovací blány. Na krku má žábry, ale očividně může dýchat i normálně. "Nejdu pozdě?" ozve se vám v mysli zadunění, ale je mnohem slabší, než tomu bylo u zlatého draka Skellora. Když vodní drak dopadne na zem, síň znova zaduní, ale zase mnohem méně než u Skellora. Tento modrý drak je mnohem menší než Skellor, i tak je ale obrovský. "Nejdeš, jdeš tak akorát," zazubí se Rion a nadšeně se k drakovi rozběhne. Skočí mu na dráp, pak se odrazí a zachytí se o koleno, vyskočí výš a zachytí se o jeden z ostnů na zádech. Vytáhne se nahoru a usadí se v prohlubni mezi krkem a zády vodního draka. "Chyběl jsi mi, Danarte," zapřede Rion a podrbe draka na krku. Vodní drak se slastně protáhne. "Taky jsi mi chyběl, Rione," řekne drak šťastně. "Danarte, toto je Anett Sela," představí tě vodnímu drakovi Nyos. Vodní drak se k tobě skloní a důkladně si tě prohlédne. "Á, ta nová!" vydechne najednou a ty nadskočíš. "Těší mě." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se na mě drak usměje, začervenám se, protože si uvědomím, jak dětinsky se chovám. Ale já neměla ve zvyku potlačovat své pocity. A jak bych mohla v sobě udržet tolik nadšení? Najednou se odnikud přihnal vítr a já zavrávorala div mě to neporazilo. Otočím se a sleduji dalšího draka. Menší než Skellor, ale o nic méně impozantní. Po Skellorovi bych řekla, že už mě pohled na dalšího draka tak nerozruší... ale nadšení se vrátilo v plné síle. Překvapí mě, jak familiárně se k němu Rion chová a drakovi... Danartovi se to očividně líbilo. Čekala jsem, že budou vyžadovat úctu... ale podle chování Alexe a Riona... to byli prostě jako dobří přátelé. Nyos mě představí modrému draku, který si mě začne prohlížet. Proč si mě tak prohlíží? Když se mi v hlavě ozve jeho hlas, leknu se až nadskočím. „Ahoj. Taky mě těší.“ Usměji se. „Myslím, že tohle budu chvíli rozdýchávat.“ Vydechnu. „Ale už je to lepší. Co se bude dít teď?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Teď počkáme na Trogbardina a Noorderaáááá, už jsou tady," odpoví ti Alex a konec posledního jména se změní na nadšené protáhnutí. Ozve se dusot koňských kopyt a opět na vás dopadne stín. Teď už příchod není impozantní, ale komicky. Přeskočil vás kůň a teď procválá kolem draků. Na jeho hřbetě sedí trpaslík, pevně se drží hřívy a poulí oči. Při každém koňském pohybu nadskočí na koňském hřbetu o dobrý metr. Když kůň zastaví vedle Skellora, trpaslík se s mohutným klením v trpasličím hrdelním jazyce sveze z koně a zcela nevybíravě si tře zadek. "Ty strhující skokanské závěry si příště laskavě odpusť," zabručí na koně říšštinou. "Pokusím se," zazní vám v hlavě hlas magického koně. Tento hlas neduní, ale působí melodicky a příjemně. "No to budeš moc hodný," odfrkne si trpaslík a otočí se ke shromážděným, kteří ho pozorují. Nyos s Alexem skrývají úsměvy v dlaních, Rion se skloní a kryje se hřbetem Danarta. "No co je?" zeptá se, ale všichni jen zavrtí hlavou. Teď máš možnost si trpaslíka pořádně prohlédnout. Nevíš, jaké má poměry jeho rasa, ale nesjpíš bude patřit k těm vyšším, sahá ti skoro po prsa. Je velmi rozložitý, jako kdybys postavila dva normální muže rameny k sobě. Má dlouhé hnědé vlasy a vousy sahající mu pás, spletené do desítek malých copánků a ozdobené zlatými drátky. Oblečen je ve tmavě fialovém hávu. "Trogbardine," osloví Nyos trpaslíka a stále se usmívá. "Noordere," osloví teď Nyos i koně. "Toto je nový přírůstek v našich řadách, Anett Sela," ukáže na tebe. Magický kůň mírně skloní hlavu. "Je mi potěšením," pronese kůň. Trpaslík po tobě šlehne pohledem a kývne. "Zdravím," zabrblá. Pořád vypadá ze svého poskakování na Noorderově hřbetu rozladěný. // Jestli chceš vědět, jak zní trpaslíkův hlas, pusť si Dobu ledovou a poslechni si toho mamuta :-D "Teď ti můžeme přidělit Megharta," řekne Alex. "Meghart je tvůj protějšek z jiné sféry. U mě je to Skellor," poplácá po noze zlatého draka, "u Riona Danart." Alex ukáže na Riona a vodního draka, kterého elf pořád škrábe na krku a ten vrní jako přerostlý kocour. "Megharti bývají různí a pocházejí z různých sfér. Ti největší šťastlivci mají draky," zazubí se Alex. "Ale Meghartů je celá řada. Spousta z nás má nejrůznější magické koně. Ohnivé hřebce, pegase, jednorožce. Jsou tu okřídlení lvi a přízrační tygři. Hadi a hydry... A podobně." Pak se slova ujme Rion, který na chvíli přestane drbat Danarta. Rion zvedne pravou paži a poklepe na Elion. "Potom dostaneš Elion, který je spojením tebe a tvého Megharta. Můžete spolu komunikovat napříč sférami. A můžete si i předávat sílu, což je někdy nesmírně užitečné," pousměje se elf. Alex přikývne: "Tak dnes Erik dostal succubu. Spojil se se svým Meghartem Ghaenim, půjčil si jeho síly a rozmetal ji." Vysvětlí ti. "Ale Elion je dost mocný i sám o sobě. Ani my vlastně nevíme, co všechno umí. Spojuje tebe a tvou sílu a tvé myšlenky se tvým Meghartem, ale umí i plno jiných věcí," promluví potom Nyos. "Můžeš s jeho pomocí otvírat portály na jakékoliv místo na zemi, včetně zabezpečených. Můžeš jím otevírat i portály do jakýchkoliv jiných sfér. A plno jiných věcí." Už asi chápeš, v čem spočívá moc, o které Nyos s Rionem mluvili. Mít možnost dostat se kamkoliv na zemi. Kdykoliv se podívat do jiné sféry... Spojit se s magickým stvořením a půjčit si jeho moc... Neuvěřitelné... "Zatím všemu rozumíš?" otáže se Alex. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu se leknu, když nás přeskočí kůň. Automaticky se přikrčím a překvapeně sleduji příjezd trpaslíka. Myslela jsem si, že trpaslíci neradi jezdí na koních. Kvůli tomu, že mají krátké nohy a nedosáhnout do třmenů. Tenhle se na něm vezl i když to tedy vypadalo... zajímavě. Trpaslík koně začne peskovat a ten mu odpoví. Jeho hlas byl krásný, skoro jako melodie. Ostatní se snažili chudáku nesmát, zdá se, že trpaslík byl asi popudliví, jinak by smích neskrývali. Já se, ale ale nepokrytě uculovala. To prostě jinak nešlo. Nyos nás představí. „Ráda vás poznávám.“ Řeknu a ráda bych si koně pohladila, ale nedovolila jsem si to. Alex promluví, otočím se k němu a začne vysvětlovat, jak to funguje. Takže tito tvorové jsou našimi protějšky? Jak mluvil dál úplně jsem jeho slova hltala. I když... u představy hada jsem se oklepala. Ne, že bych je neměla ráda... ale připadali mi... prostě bych se jich nedokázala dotknout. Chápavě přikyvuji, zatím nešlo o nic složitého co by se nedalo pochopit. Znělo to naprosto... úžasně! Co je asi můj protějšek? Už se nemůžu dočkat až to zjistím! „Ano. Zatím ano. Ale mám otázku... ty protějšky... co když se můj protějšek nebude chtít přidat? Chci říct... nenutíte je tím do ničeho? A taky... jaký je to vlastně vztah? Něco jako sourozenci?“ podívám se na Riona s Danartem. „Jen že to vypadá, že se máte hodně rádi.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Ztracená víra – část první Jak kůň nabíral na rychlosti, šátek halící mou hlavu se svezl z obličeje a posléze i ze samotné hlavy. Zachytil jej vítr a odvál někam daleko za mě. Neohlížel jsem se za ním, nebyl čas. Směroval jsem koně k vojákům, v pravé meč, v levé uzdu. Věděl jsem, že si mne napadená skupinka všimla, tušil jsem, že by mne mohli zabít a něco mi i říkalo, že by to klidně udělali. Jenže já ji k tomu nedal důvod, mířil jsem jim na pomoc, což již brzy poznají. V mém starém těle se probouzela ztracené umění boje a má mysl řvala po vůni krve a starých časech. Jak jsem se zběsilým tryskem blížil k vojákům, přesunul jsem uzdu mezi kolena, mohutný meč do obou rukou a ruce nad hlavu. Bylo mi jedno, jestli sletím z koně, či o koně přijdu, důležité bylo, že se opět vrátím do boje, do toho jediného, co jsem za celý svůj život poznal. Co na tom, že nemám zbroj, co na tom, že jsem již stařec, co na tom, že je můj meč prolezlý rzí a zubatý z dávných bojů? Boj je to, pro co jsem žil. Skupinka i vojáci vidí starého muže s šedivými delšími vlasy staženými koženým páskem na čele (jako čelenka), dlouhou dobu neupraveným šedivým vousem a obličejem vrásčitým a zjizveným, jak se žene osamocen na koni, těžký široký obouručák nad hlavou a ve tváři bojový výraz. Někomu to může přijít k smíchu, v jiném to budí úctu a v dalších možná i strach. Je to blázen, nebo vysloužilí voják, co se žene s obouručákem, na staré herce a beze zbroje. Jen v kožené vestě, lněné košili a plátěných kalhotách, s pláštěm uchyceným na sedle koně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Megharty vybíráme jenom ze tvorů, kteří se sami přihlásili," odpoví ti Alex s pousmáním. "Vztah... Jak u koho. Většinou je to opravdu jako sourozenecký vztah. U někoho je vztah je harmonický a klidný, u jiných je plný vtipů a poznámek," rozvibruje ti kosti Skellorův mentální hlas. U poslední věty otočí zlatý drak pohled na modrého koně a trpaslíka. Když se otočíš na Riona, znova Danarta podrbe. "Ano, my jsme jako bráchové, i když to zní divně," odpoví Rion s úsměvem. "Chvíli trvá, než se ten vztah vybuduje. Začátky jsou opatrné, ale později se z Megharta stává jeden z nejlepších přátel. Můžeš se mu se vším svěřit..," dodá Danart přátelsky. "Nyosi, vezmi Anett za jejím Meghartem. Oba dva už se nemůžou dočkat, až spatří své protějšky," usměje se Alex a Nyos se ukloní: "S potěšením," odvětí. Pak se Nyos otočí k tobě: "Tak co? Mám tě vzít za tvým Meghartem, nebo to potřebuješ ještě chvíli rozdýchávat?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha... tak to jsem ráda.“ Řeknu ulehčeně, když mi Alex řekne, že nikoho do ničeho nenutí. Skellor mi vysvětluje jak je to se vztahy a Danart jeho slova doplní. Takže... je to prostě jako někdo nový. Seznámíte se a čas vás sblíží, ale je to tvůj protějšek, takže to postupuje trochu rychleji než normálně. Ne? „Snad se mu budu líbit.“ Řeknu s úsměvem. Alex pobídne Nyose, aby mě vzal za mým Meghartem, srdce mi poskočí nedočkavostí. Ano, měl pravdu... nemohla jsem se dočkat. Otočím se k Nyosovi. „Rozdýchávat to můžu po cestě. Pojďme. Jinak zvědavostí puknu.“ Vezmu ho za ruku a odolávám tomu, abych samou nedočkavostí poskakovala. „A vy už víte o koho jde?“ zeptám se, protože... nakonec je velké množství tvorů. To mého Megharta našli s předstihem? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se usměje a natáhne před sebe ruku. Krystal na Elionu se rozzáří a vytvoří před vámi portál. Společně jím projdete a Nyos jej zase zavře. Ocitnete se na vysokém kopci, všude kolem vás se tyčí vysoké a zalesněné hory. Na obloze létají draci nejrůznějších barev, tvarů a velikostí. Sem tam se na nebi mihne gigantický orel. Když se podíváš dolů z kopce do údolí, spatříš jím protékat řeku. A vidíš u ní kentaury a minotaury, jak se společně osvěžují. Skoro se zajíkneš při pohledu na všechny ty bájné tvory. O tomhle se ti nikdy ani nesnilo. Žádnému mágovi se o tomhle ani nesnilo. Jenom členům Megriothu. "Nejdůležitější ze všeho je rovnost," poučí tě Nyos a postaví se přímo před tebe, aby ses nemohla rozhlížet, ale věnovala mu pozornost. "Meghart je oboustranný výraz. Stejně jako oni jsou naší Megharti, my jsme jejich Megharti. Meghart je elfské označení pro partnera. Draci musí respektovat, že jsme jim rovni, i když se proti nám zdají být navýši. A stejně tak my musíme respektovat, že je nám roven třeba had nebo pavouk, pokud umí mluvit a ovládá magii..." Zkoumavě se na tebe zadívá. "Rozumíš?" ujistí se. Pak se otočí směrem k údolí a polohlasně řekne: "Kelwore?" Ještě to ani nestihne doříct, když se odněkud zespoda vynoří rudý drak. Vyletí vysoko do vzduchu a pak se střemhlav rozletí k vám. V poslední chvíli roztáhne křídla a měkce dopadne do trávy. Nyos se zazubí a zavrtí hlavou. "Ahoj, Kelwe," pozdraví jej Nyos obezřetně a přistoupí k němu. Pak k němu natáhne ruku a poplácá ho po šupinaté noze. Počíná si přitom velmi opatrně, vůbec k rudému drakovi není tak familiární, jako je Rion k Danartovi. To chce čas. "Kelwore, toto je moje přítelkyně Anett. Anett, toto je můj Meghart Kelwor." Představí vás. Kelwor je obrovský. Možná stejně tak, jako Skellor. Pod rudými šupinami se i jemu při každém pohybu vlní mohutné svaly. "Rád tě poznávám," řekne ti drak přátelsky. Má příjemný a melodický hlas, ale stejně jako u Skellora je na tvou mysl velmi silný. "Nyosova mysl je tebe plná." Nyos se trochu zardí a raději pohledem sleduje údolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to blázen," zhodnotí Schaell Earena, přestane si jej všímat a zaměří se zpět na telepatické útoky proti vojákům. Shinxi a Ildwar na draylech a bojovníci na válečných koních se srazí s třeskem oceli a konečně i s řevem draylů, ze kterého tuhne krev v žilách. Koně vycvičení na válečnou vřavu začnou panikařit, když mezi nimi draylové začnou svými ocasy, drápy, tesáky a rohy rozsévat smrt. Draylové se vlastně postarají o většinu práce, Shinxi s Ildwarem občas odrazí nějaký meč, nebo někomu poškrábou prsní pancíř, zatímco démonická zvířata trhají a drásají lidská i koňská těla na kusy. Schaell pořád vytrvale zabíjí, ale Morunt s Perterem se už jen pohybují na okraji bitvy, s nepotřebnými meči v rukou, a kontrolují situaci. Nemohou si dovolit magicky zaútočit v tak semknutém chumlu. Earen vrazí do skupinky rytířů a císařských vojáků zboku a okamžitě začne rozsévat smrt. Jako zamlada. Ale jeho reflexy už nejsou jako dříve a tak brzy schytá pár bolestivých, ale ani zdaleka ne smrtelných ran. Brzy se probojuje až ke dvojici na podivných zvířatech. Jen těsně se přitom vyhne jednomu ze silných ocasů, který by mu byl jinak utrhl hlavu. Vtom Earen spatří, jak jeden z Benediktových rytířů skočí za blonďatého válečníka a napřáhne se k seku, kterým by muži usekl hlavu. Earen se nerozmýšlí a sekne. Končetinu rytíře utne v loktí a vzápětí jej probodne. Shinxi se k rytíři obrátí právě včas, aby viděl, jak mu ten starý dědek zachránil život. A je po boji. Kolem leží rozdrásaná a rozdupaná těla vašich nepřátel. Ildwar si stáhne ránu na předloktí kouskem své košile, zbytek skupiny je nezraněný. Morunt se svým draylem přijede ke Shinximu boku, Shinxi sedí na draylovi naproti Earenovi, který sedí na nervózním koni. Ostatní Shinxiho muži stojí se svými zvířaty opodál. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos otevře portál. „Zatím hoši.“ Zamávám ostatním a projdu s Nyosem portálem. Vydechnu, protože se mi naskytl další úchvatný pohled. Nebe plné draků a ptáků a dole kentauři s minotaury. Byla to krása a zamrzelo mě, že u nás takoví tvorové nejsou a pokud ano, tak jsou na pokraji vyhynutí. Nyos se musel postavit přede mě, abych mu věnovala pozornost. „Rozumím... i když to nejspíš nebude ze začátku lehké, pokud mým protějškem bude něco co u nás je jen hmyz nebo zvíře.“ Řeknu vážně. „Ale jsem si jistá, že to zvládnu.“ Pousměji se. Nyos na někoho zavolá a objeví se drak. Rudý, velký, mocný... nebezpečný. Nyos se k němu choval obezřetně, to bylo tím, že spolu nebyli moc dlouho. Představí nás a mě překvapí, že jeho hlas je přátelský, příjemný. Zdálo se, že je vřelý, nezdálo se, že byl důvod se k němu chovat tak obezřetně. Kdyby zněl... nevím... povýšeně, znechuceně, otráveně... tak to by bylo něco jiného. Po jeho slovech se taky začervenám. „Taky tě ráda poznávám.“ Podívám se na Nyose. „A to ráda slyším. Protože je to vzájemné.“ Usměji se na něj. Pak se znovu zadívám na Kelwora. „Vím, že se s Nyosem znáte zatím jen chvíli. Ale jak se ti zamlouvá?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hlavně se jedná o cizí protějšky," řekne Nyos s pousmáním. "I když máme draky, musíme se se stejným respektem chovat i k housenkám." Řekne s nadsázkou. Rudý drak se po tvé otázce trochu zarazí, to jde vidět. Pak vyfoukne z nozder obláček kouře a vyhýbavě řekne: "Na to je ještě moc brzy." Nyos se k tobě nakloní. "Draci nesnáší takové osobní otázky. Pokud nepůjde o tvého Megharta, nebo o draka, kterého opravdu dobře znáš, tak se tomu raději vyhni," poradí ti a zároveň ti tím vysvětlí Kelworovu zaraženost. Otočíte se, protože vás ovane závan větru, a na kopci vedle vás přistane zelený drak, na jehož zádech sedí černovlasý elf, jeden z mála černovlasých elfů vůbec. Elf sedí v prohlubni mezi zády a krkem draka v poměrně pohodlném sedle. V rukou z pochopitelných důvodů nemá otěže, ale drží se držáků vpředu na sedle. Je to vůbec první člověk, nebo bytost podobná lidské, kterou vidíš na drakovi opravdu létat. "Ahoj Nyosi, Kelwore," pozdraví elf mávnutím oba. "Nazdar kluci," pronese drak veselým a přátelským tónem. Je menší než Kelwor a jeho hlas nemá v hlavě takovou sílu. "Ahoj Ramosi," kývne Nyos na elfa. "Nazdar Etthere," mávne na draka. "Zdravím," řekne Kelwor. "Za hodinu všichni, kdo chtějí, na placu. Bude trénink. Marcus s Rhydenem si berou koně a Alex se Skellem draky a orly," informuje Nyose elf. "Jestli to stihnu, tak tam budu," přikývne Nyos. "Díky." Elf kývne, drak se otočí, vyskočí do vzduchu a s jediným mohutným úderem křídel je o několik desítek metrů dál. Nyos si protáhne paže a pak se otočí ke Kelworovi. "Přiveď prosím Kitiaru," požádá jej a Kelwor kývne dračí hlavou. I on se otočí, skočí do vzduchu a sletí pod kopec, kde vám zmizí z dohledu. Nyos se usadí do svěží trávy a jedna z kytek skončí převalovaná mezi jeho rty. "Nervózní?" zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh.“ Řeknu s rozpaky. Podívám se na Kelwa. „Omlouvám se. To jsem nevěděla. S draky jsem se dnes setkala poprvé.“ Omluvím se mu. Otočím se, když se najednou objeví další drak i s jezdcem. Černovlasý elf? Těch moc není. Vykuleně na to koukám, protože si neumím ani představit, jaké to asi je létat na jeho hřbetě. Tentokrát představování neproběhne. Ramos jen Nyose informuje o tréningu, který má proběhnout. Za hodinu? To je strašně málo času. To se stihnu se svým Meghartem leda tak pozdravit. Ramos s Ettherem zase odletěli a Nyos požádal Kelwora, aby přivedl Kitiaru. Takže to bude žena? Ehm... samice? Nějak jsem to tušila. Všichni, které jsem zatím poznala byli jen muži. Takže zákonitě, jako žena bych měla mít taky ženu. Posadím se vedle Nyose a vezmu ho za ruku. „To teda ano. Ale hlavně jsem zvědavá. Tohle všechno je vážně úžasné.“ Políbím ho na tvář. „Kdo tohle vlastně objevil? Říkal jsi, že Alex je jeden z těch co tenhle spolek založil. Ale... jak na tohle přišel?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se usměje a přikývne. "Ano, je to úžasné. A to jsi zatím viděla jen dvě sféry," řekne Nyos. "Ale my často chodíme do spousty jiných sfér. Někde jsou jenom nekonečné oceány, kde pod vodou žijí v symbióze mořské panny a vodní elfové... Někde jsou zase jenom pouště, kde žijí obří škorpióni a podobně..." Vypráví Nyos s úsměvem a zahledí se do dáli drže ti ruku. Když se zeptáš, jak toto všechno vůbec vznikl, podívá se na tebe a zase se usměje. Pak se ale podívá znova do dáli a začne vyprávět: "Před osmi lety vedli Alex s Trogbardinem jednu výpravu do skřetí říše. V hlavním městě skřetů měl být podle všeho aktivní portál a skřeti ho samozřejmě neuměli zavřít.. i kdyby tedy chtěli, což nechtěli. No, Alex s ostatními ho zavřel, ale skřeti je viděli a stovky jejich válečníků se za nimi rozběhly. Skupina utekla hluboko, hluboko do podzemních komplexů, kde se za nimi skřeti báli jít. Už jich moc nezbylo, spoustu členů výpravy dostali skřeti a některé zabili démoni u portálu. V podzemním komplexu potom hladem umírali další, protože v tom podzemí z nějakého důvodu nefungovala magie. Nakonec zůstal jenom Trogbardin s Alexem a i oni měli na kahánku. Věděli, že to je jejich konec, ale plahočili se dál do hlubin. A pak Alex najednou o něco zakopl a zvedl tlustou knihu vázanou v černé kůži. Vypadala stará, prastará. Její stránky se drolily." Nyos se na chvíli odmlčí, ale potom pokračuje: "Když se jí Alex dotkl, jako by se probudila. Byla neuvěřitelně mocná. Asi jako kdybys vzala celé Konkláve Arcimágů... Být to kdokoliv jiný, než Alex, okamžitě by se zbláznil," z Nyosova hlasu teď čiší respekt. "Tou knihou byla Magiova kniha, nejmocnější předmět na ovládání sférických portálů na tomto světě. Alex se s ní rychle naučil pracovat a vytvořil s její pomocí portál do Říše. Tak se s Trogbardinem dostali do bezpečí. Když Alex nabral síly po strádání v tom komplexu, začal knihu i s Trogbardinem studovat. V době, kdy jsi u něj studovala, si s knihou vlastně jen tak hráli a zkoušeli, co umí. Kniha je opravdu neuvěřitelně mocná... S její pomocí může člověk vytvářet své vlastní sféry. Svůj vlastní svět. Může se stát bohem, dá se říci. Alex s Trogbardinem pro sebe stvořili jedinou sféru, Megriarth. Udělali v ní dokonalou přírodu a chodili tam relaxovat," Nyos se pousměje, když si představí, že Megriarth kdysi sloužil pouze pro relaxaci lidského a trpasličího mága. "Eliony vznikly někdy v té době, ale zatím nepropojovaly Megharty. Propojovaly pouze mágy s knihou, to proto, aby se s sebou kniha nemusela pořád vláčet. Alex zasvětil Marcuse a Trogbardin několik svých mágů. Pořád ale vlastně nedělali nic jiného, než že si s knihou opatrně hráli. Věděli, jak nebezpečný artefakt to je a nikdo nechtěl nic pokazit." Nyos se znova odmlčí. "Zlom nastal ve chvíli, kdy se z Uzavřené akademie dostal ven Rion, který se narodil před tisíci lety. V době, kdy žil, měli tuto knihu v držení elfové, samozřejmě přísně tajně, ale Rion patřil k těm zasvěceným. Rion se spojil s Trogbardinem a Alexem a pak už to šlo jako na drátkách. Spojili se se Skellorem z této sféry a uzavřeli spolu spojenectví. Postupně se přidali Rionův Danart a Trogbardinův Noorder, o trochu později i Marcusův Rhaden. A Elion byl upraven tak, aby sloužil hlavně jako prostředník mezi Megharty. Pořád je trochu spojen s knihou, takže s ním můžeš podle libosti otevírat jakékoliv portály, ale už pomocí něj nemůžeš tvořit a upravovat sféry. Nejsem si jistý... Možná Eliony Riona, Alexe, Marcuse a Trogbardina to stále umí, ale řekl bych, že spíš ne." Nyos pokrčí rameny. "Postupně byli zasvěcováni další a další mágové a nadšeně se přidávali i obyvatelé jiných sfér, protože toto spojování a mezisférová komunikace bylo něco jiného a naprosto neuvěřitelného, každý se toho chtěl účastnit. No, pak se do toho vložil Larat... Prostřednictvím Arcimágů nám vzkázal, že nám dovolí nadále vlastnit knihu a komunikovat mezi sférami, ale na oplátku se budeme starat o eliminaci démonů, kteří vstoupí na tento svět. To jsme mu s radostí slíbili, protože technicky vzato jsme to dělali vždycky..," Nyos se tiše zasměje. "A to je konec příběhu," dodá a opře se o lokty do trávy. Tvůj Meghart s Kelworem pořád nikde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když začal Nyos vyprávět, položila jsem mu hlavu na rameno a pozorovala tvory dole, pod námi. Příběh byl smutný, napínavý, vzrušující.... a jak poznamenal Nyos. Kdyby tu knihu našel někdo jiný, byla by to pohroma. Ale jak se ta kniha dostala do podzemí? Elfové by tam nevlezli... ukradli ji skřeti? Ale proč by ji tam jen tak pohodili? To jsem nechápala, ale raději jsem dál poslouchala. Takže Rion byl zasvěcený? Měl už tenkrát Danarta? Čekal na něj tisíc let? Tomu tedy říkám přátelství. A vysvětlovalo by to to, jak se ti dva mají rádi. Nedivím se, že se všichni rádi přidali. Tohle bylo prostě... skvělé. Je to něco výjimečného. A být toho součástí je čest a taky viditelně zábava. Zvednu hlavu z jeho ramene, když se opře dozadu. „To je skvělý příběh. Byla by z toho dobrá pohádka pro děti. Jen to chce mravní ponaučení.“ Usměji se a zadívám se na něj. „Alex s Trogbardinem měli štěstí v neštěstí. A představa, že by tu knihu získal temný...“ Oklepu se. „Uh... to by bylo příšerné.“ Rozhlédnu se. „Hm... jak vlastně zjistíte, který Meghart ke komu patří? Jak ho najdete?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To ano. Ta představa stvořit si vlastní svět.. je děsivá a ohromující. S Knihou v rukou se opravdu každý musí cítit jako bůh. Divím se, že to Alexe s Trogbardinem nezničilo..," pronese Nyos. Pak se na tebe s úsměvem podívá a pokrčí rameny. "To netuším. Já ty Megharty nevybírám. Ale my si nejsme nijak souzeni, nebo něco takového. Z našich řad dlouhodobě sledujeme vybrané mágy, a když se osvědčí, tak je zasvětíme. Pak jim z přihlášených Meghartů jednoho vybereme. Ale jak se to vybírá, to nevím.. Asi se nějak vezmou povahy a moci, porovná se, jak to k sobě bude sedět a podobně," vysloví Nyos pouze svou domněnku. Pak se najednou zvedne a široce se zazubí. "Kelw je tady," oznámí ti a vzápětí se opravdu ozve zvuk křídel rozrážejících vzduch. A má dojem.. Ano! Tento zvuk jde slyšet dvakrát. Pak se zpod kopce vynoří Kelwor, roztáhne křídla a lehce dopadne do svěží trávy. A za ním vyletí zpoza kopce bílá dračice. I ona roztáhne křídla a lehounce a ladně přistane na trávě, kterou snad ani neohne. "Teď mi dovolte, abych vád představil," zaduní ti v hlavě veselý hlas Kelwora. "Anett, toto je Kitiara. Kitt, toto je Anett." Podíváš se na dračici a obdivuješ se její kráse. Od zářivě bílých šupin se odráží sluneční paprsky, pod kůží se i jí rýsují pevné svaly. Oči má velmi inteligentní a nebesy modré. Skloní k tobě hlavu tak blízko, že se skoro dotkne čumákem tvého nosu. Její hlava je skoro větší, než celé tvé tělo. Vydechne a tebe ovane chladný vzduch, vlasy ti poskočí. "Hrozně ráda tě poznávám, Anett," řekne dračice melodickým a nedunivým hlasem. Zní vesele a rozjařeně, jako by z tebe byla nadšená přinejmenším stejně, jako jsi ty z ní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos neví jak probíhá výběr Megharta, jen odhadoval. Budu se tedy muset zeptat Alexe. Ten to bude vědět. „Zajímá mě jak to probíhá. Zeptám se pak Alexe, ale je možné, že je to tak jak říkáš.“ Zvedne se a řekne, že se Kelw vrátil. Vyskočila jsem na nohy a rozhlížela se. Pak jsem ho uslyšela. Tlukot křídel... a ještě jedny. Srdce mi poskočilo... Taky drak? Kelw se objevil a po něm další drak. Krásně býlí... tedy bílá. Předtím o ní mluvili jako o samici. Takže dračice. Oba draci dosednou na zem a já si obdivně prohlížím Kitiaru. Kelwor nás představil. Srdce se mi zastaví, když přiblíží svou hlavu tak blízko. Nebylo to děsivé, ale ohromující. Oprati nám jsou tak obrovští! V hlavě se mi ozve její hlas, který zněl jemně, melodicky, stejně krásně jako je ona sama. Usměji se. „Taky tě ráda poznávám Kitiaro.“ Řeknu, zaváhám, ale pak natáhnu ruku a pohladím ji nad nosem. „Moc jsem se těšila až tě poznám. Jsi moc krásná.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, my vás za hodinu vyzvedneme," usměje se Nyos a zamíří ke Kelworovi. Chytí se jeho kolena a vytáhne se na něj. Pak oběma rukama chytí jeden z Kelwových ostnů na zádech a znovu se přitáhne. Pak přehodí nohu přes drakův krk a usadí se v prohlubni mezi krkem a záda. Pak na vás Nyos mávne a pevně se chytne jednoho ostnu na krku. Kelwor vyskočí do vzduchu, mávne křídly a jsou o několik desítek metrů dál. Za tři zamávání jsou pryč. Ty si s Kitiarou chvíli jen povídáš. Říkáš ji své zážitky a vyprávíš o své rodině a ona zase vypráví o své rodině a o tomto světě. Tady na téhle půlce světa to vypadá jako naprostá idylka, ale od slunce navždy odvrácená strana tohoto světa je temná. Žijí tam zlí draci, obří pavouci a hadi, siritové, lítí vlci a jiné bestie. V tomto světě je obrovská úmrtnost, neboť temné síly pořád útočí a síly světla se musí neustále bránit. Skellor je velitel veškeré obrany světlé strany tohoto světa. Všichni sourozenci z vrhu Kitiaře zemřeli v bojích a zemřela jí i většina starších i mladších sourozenců, kteří se vyklubali z jiných vrhů. Kelwor je Kitiařin nejstarší žijící bratr, už zkušený bojovník. Potom má ještě staršího bratra Kinina, který rovněž často bojuje, ale nepatří k Meghartům, nezapojil se. Kitiara sama, ani pět jejich jediných žijících mladších sourozenců, ještě v boji nikdy nebyla. Rvala se se sourozenci ze srandy, ale nikdy neviděla žádnou bitvu dobra se zlem na okrajích říší, o kterých vyprávěli Kelwor s Kininem. Draci nemají rodinné svazky tak silné, jako lidé. Když umírali její sourozenci, bylo jí to líto, ale nijak zvlášť jí to nevzalo, moc dobře je totiž neznala, bylo jich hrozně moc. Teď, když už jich zůstalo tak málo, je ale má opravdu moc ráda. Smrt Kelwora s Kininem by ji už vzala asi stejně, jako by vzala tebe smrt Jarreda. Její matka je bílý drak, otec je rudý. Její otec se jmenuje Kelhoni. Toto jméno je v celé sféře proslavené, neboť se jedná o jednoho z největších dračích bojovníků světla všech dob. Kitiara ti vypráví i o Tairhonovi, což je v současnosti král Odvrácené strany. Je to prý gigantický černý drak, jehož jed v dechu zabíjí všechny tvory světla na míle daleko. Má kolem sebe Morathovu gardu, což jsou všechno elitní černí draci, kteří velí obrovským armádám temnot. Tairhona a jeho gardu temnot tady všichni proklínají a z duše nenávidí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Rozloučím se s Nyosem a Kelworem, pak si sednu vedle Kitiary a začneme si povídat. První jsem ji říkala o sobě, o mé rodině, práci, světě a pak vyprávěla ona. To co říkala mě překvapilo. Mělo mě však napadnout, že ani tady není vše ideální. A to, že přišla o tolik sourozenců je smutné. Bylo zvláštní, že byla v tomhle trochu jako já. Zemře někdo koho znám jen trochu... je mi to líto, ale srdce mi to netrhá. Beru to tak, že kdybych si brala k srdci každou smrt člověka co ho sotva znám... byla bych plná smutku. U ní to bylo stejné... ano... byli to sourozenci, ale znala je stejným způsobem, jako když někoho znáte od vidění a jen se tu a tam pozdravíte. Ale její zbylí sourozenci ji byli velmi drazí. Vypráví mi pak o Tairhonovi, zlému vládci odvrácené strany. Zavrtím hlavou. „Já to nechápu... proč tohle dělají? A nemyslím jen zlí černí draci... i u nás jsou zlí lidé. Prostě nechápu všechny, kterým se líbí páchat špatnosti, být krutí... co na tom vidí? Nikdy nebudou mít přátele, nikdy nebudou nikomu věřit, pořád budou čekat dýku v zádech, nikdy nepoznají opravdovou lásku... jejich život je tak tmavý a bezbarvý... připadá mi to jako živoření a ne život.“ Zavrtím hlavou. Vzhlédnu k ní. „Myslím, že si budeme rozumět Kitiaro. Mám dojem, že jsme si trochu podobné. Myslím povahově, smýšlením.“ Pousměji se. „Co jinak ráda děláš? Čím se bavíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Boj v Gurchulské Velké poušti „A kdo z nás není....“ pronesu a musím se tomu smát. Všichni jsme tu blázni, činíme tu bláznivé věci a stanovujeme bláznivé cíle..... Těžko říct, zda to byla bitva či prostý masakr. Osobně se přikláním ke straně druhé. Sprostý masakr díky magii. Všichni útočníci si jistě položili stejnou otázku: Jak proti tomuhle máme bojovat? Osobně si vybavím zážitek, který se mi znovu a znovu vybavuje už delší dobu – Na mé přišpendlení ke stromu. Strašný pocit bezmocnosti. Ne že bych na tom byl teď líp, ale i tak stojím na straně, kde normální smrtelník nemá šanci.... Není nutno zdůrazňovat, že boj jsem si nijak nevychutnal. Toužil jsem po adrenalinu a proto jsem nechal jednoho válečníka, aby se mi dostal do zad. Smysli se napínali, žadonili po euforickém stavu, které přinese jen pořádný boj, či blížící se smrt. Nicméně si přiznejme, že očekávané nebezpečí není to pravé pravé nebezpečí. Živil jsem útočníkovu snahu o možnosti mi useknout hlavu. K chystanému protiútoku jsem však nedošel, protože můj cíl zabil muž, označený Schaellem za blázna. Nicméně onen blázen si vysloužil můj zájem. Málo kdo nasazuje život za někoho jiného. Navíc my jsme dost podivná skupinka. Každý „rozumný“ člověk při spatření hlídky usoudil, že ti ostatní jsou špatní....Znamená to snad, že on je špatný taky? Nicméně jsem člověk bez předsudků. Býval jsem slepý vůči tomu všemu a až další možnosti mi otevřeli oči. Lidé si zkrátka nedokážou udělat obrázek z jiného pohledu, když jim ostatní ukazují tytéž věci a věci, co nemají být vidět, jsou označené za špatné..... Boj pomalu utichá a já se ocitnu před zmiňovaným cizincem. „Díky za pomoc cizinče, málo kdo by se odvážil postavit na početně slabší stranu....“ Mluvím klidným hlasem, doopravdy není důvod, abych byl zadýchaný. „Smím-li se zeptat, co tě přivádí sem?“ Roztáhnu ruce všude okolo, kde není nic jiného než poušť. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Někteří se tak prostě narodí," řekne Kitiara. "Nemají zájem se s někým přátelit, ale na vrcholu blaha jsou ve chvíli, kdy mohou zabíjet nebo ničit." Pak se pousměje, nebo alespoň udělá nějaký ten dračí úšklebek. "Kdybychom si nebyly podobné, myslím, že bychom se teď spolu nebavily, protože by nás k sobě nedali." Potom se jí zeptáš na její zájmy a ona odpoví, že nejraději jen tak létá, nebo se potápí. Ráda také lové jeleny a další vysokou, které zde žije také. Pak se ozve zvuk máchání křídel a vzápětí se před vámi objeví Kelwor. Vypadá ještě impozantněji, než předtím, protože má celé tělo pokryto mohutným dračím brněním ve stříbrné barvě. Potom sklouzneš pohledem k Nyosovi, který také vypadá velmi nezvykle. Má na sobě totiž také mohutné brnění. Rozcuchané vlasy má běžně, ale teď je má ještě rozcuchanější, nespoutaný výraz v jeho tváři a meč v pravé ruce mu ale dodávají na vzezření opravdu nebezpečného bojovníka. Teď Nyos zastrčí meč do pochvy u levého boku a oběma rukama se chytí sedla, které Kelworovi nejspíš nasadili spolu s brněním. Kelwor vystoupá vysoko na oblohu a pak se střemhlav pustí dolů a ty slyšíš Nyosův výskot. Těsně nad kopcem Kelw roztáhne křídla a měkce dosedne. Nyos se divoce chechtá. Poplácá svého Megharta po krku a pak si rozepne řemínky, které mu poutají lýtka k sedlu. Pak se rukama zvedne a postaví se v sedle. Roztáhne ruce, aby udržel balanc. A pak najednou stojí před tebou."Ahoj miláčku," pozdraví tě nadšeně. Vypadá jako malý kluk, co dostal nějakou perfektní hračku. A není divu. Který muž by nechtěl v brnění a s mečem v ruce střemhlav padat na dračím hřbetu? "Pokecaly jste si?" zeptá se vás Kelwor a i jeho hlas zní vesele. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mlasknu jazykem. „Stejně to však nechápu, jak je to může bavit. Ale kdyby jsme se je snažili pochopit, bylo by to stejné, jako když se ženy snaží pochopit muže a naopak.“ Řekla mi co ji baví. Létání, lov... mohlo mě to napadnout. Díky tělesné stavbě moc dalších věcí nemohou dělat. Nemohou vynalézat... ne že by na to neměli dostatečnou inteligenci, ale prostě na to nejsou uzpůsobeni. Možná bych ji mohla naučit nějakou hru. Třeba přinést míč, řekla bych, že by s ním zvládla pěkných pár triků. Hm... vzdušný fotbal? Musím to promyslet. Uslyším, že někdo přilétá. Zvednu se a uvidím Kelwa s Nyosem, překvapeně zamrkám, protože vypadal jako nějaký válečník. V životě by mě nenapadlo, že ho v něčem takovém uvidím. Zasměji se. „Hoši se předvádí.“ Řeknu Kitiaře a sleduji jejich přílet. Když přistáli, Nyos předvedl... nevím co to bylo, ale najednou stál u mě. „Ahoj.“ Usměji se na něj a prohlédnu si ho, poklepu mu kloubem na brnění. „Vypadáš... nezvykle.“ Přesto se zvednu a políbím ho lehce na rty. Kelwor se zeptá, jak jsme si s Kitiarou popovídali. „Ano. Ale ještě máme hodně o čem mluvit.“ Usměji se. „Proč jste takhle nastrojení? Schyluje se k nějakému problému?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, jenom se předvádíme," řekne zvesela Kelwor. Nyos se zasměje, ale pak to se zazubením uvede na pravou míru: "Za deset minut začíná trénink," vysvětlí ti. "A my musíme být v plné zbroji." "No jenom počkej, do čeho navléknou tebe," odfrkne si Kelwor pořád s radostným tónem směrem k tobě. Nyos se znova zasměje. "Půjdete na trénink, ne?" ujistí se. "Anett, ty se budeš muset naučit s mečem. A Kitt se musí naučit pokynům jezdce." Když odpovíte, vydá se Kitt za svým nejstarším bratrem Kelworem a začnou se bavit spolu. Nyos je chvíli pozoruje a nechá vítr, který se najednou zvedl, aby mu ještě více cuchal vlasy. "Jsme si s draky rovni na zemi," řekne Nyos. "Ale platí dohoda, kterou musí všichni dodržovat, že na hřbetě svého Megharta má hlavní slovo jezdec. Protože jeden prostě velet musí a my ze hřbetu vidíme situaci lépe," vysvětlí ti. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Ztracená víra - část druhá Boj je u konce. Z mého těla vyprchávají poslední zbytky adrenalinu a z meče skapává krev protivníků. Přesně jako kdysi. Díky svému poslednímu činu, useknutí hlavy vojákovi, který útočil na muže se širokým mečem v čele, jsem si získal jeho pozornost. Nemohu říci, že by byla nechtěná. Spočinu se svým koněm před ním a jeho zvířetem a on promluví. "Nikdy jsem nehleděl na převahu," řeknu hrubým hlasem. Zeptá se mne, co mne přivádí do těchto končin, s odpovědí si však dávám načas. Nejdříve si pozorně prohlédnu jeho skupinku, která se strategicky rozmístila kolem mne a onoho muže. "Ztracená víra," řeknu prostě a znovu se podívám na skupinu. "To není třeba," promluvím, myslíc jejich rozmístění. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „To tě šlechtí.“ Odpověď z něho ne a ne vylézt. Nejsem netrpělivý, ovšem nechci setrvávat na místě činu příliš dlouho. Nechám tedy cizince ať si prohlédne zblízka naši skupinku. Může vidět, že zbyli tři muži – dva v černé kožené zbroji a jeden v černém hábitu, vypadají mladě, také okolo pětadvaceti let. Snad jediný kdo jaksi věkově nezapadá do naší skupiny je onen muž, vypadají na čtyřicet. Členové naší výpravy utvoří pomyslný kruh okolo nás. Všichni jsou klidní. „Ztracená víra? Zajímavé, jsi paladin?“ Nechtělo se mi říkat bývalý. Nezáleží na věku, nezáleží na jaké straně kdo je, když to cítí uvnitř. I když jsem na temné straně, cítím, že paladinství ze mě úplně nevyprchalo. Jeho narážku na rozmístění pochopím. Otočím se na ostatní. „Jestli je to možné, tak bych je rád poslal k nám....Měl bych s nimi jistý úmysl, pokud to ovšem nepůjde – doražte je...Nikdo další nemusí vědět, co se tu odehrálo a písek pohřbí jejich těla.“ Otočím se na cizince. „Mě říkají.....Oxo.“ Nemám v plánu použít své pravé jméno. Jak jsem v minulosti probral s Moruntem, hodlal jsem převzít otcovo jméno kvůli vlastnímu bezpečí, tak z toho důvodu, že se ode mě očekávaly věci, jako od mého otce. Jen v nejužším kruhu jsem ho používal mé pravé jméno, zbylí členové ho dozajista už zapomněli a pokud ne, stejně ho nepoužívali. Vrátím se zpět k cizinci. „Ztracená víra se těžko hledá, myslíš si, že ji najdeš v poušti či tvé kroky tě vedou bez jasného cíle?“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Ztracená víra - část třetí "Kdysi," odpovím na jeho otázku ohledně mého paladinství. Má mysl se vrátí zpět k časům, kdy jsem poslušně vykonával rozkazy vyšších členů Církve, kdy jsem bezhlavě posílal mladé na smrt a sám byl v prvních řadách. Lehce zatřesu hlavou, ty časy jsou už dávno pryč. Muž rozdá rozkazy skupině a mě se potvrdí to, co jsem si myslel. "Earen," představím se na rozdíl od muže pravým jménem. Ona pomlka, ta to prozradila. Ovšem mlčím, nijak se k tomu nevyjadřuji. Nejspíše má své důvody a mne nezajímají. "Mé putování nemá cíl," potvrdím na položenou otázku a pohladím neklidného koně po šíji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinxiho muži naposledy šlehnou pohledem na Earenovi, ale potom seskočí z draylů a začnou procházet kolem těl rozsetých na zemi. "Dorážet nebude třeba," oznámí Morunt s kyselým úšklebkem, když se zvedne od jednoho z rytířů, kterému předtím přiložil prsty na krkavici. "Hele, kdo jde..," zamumlá potom Schaell a všichni se podíváte směrem, kterým se díváte. Ildwar tiše hvízdne, Perter uznale pokývá hlavou. Několik mil za vámi jsou na koních muži z Krvavé gardy. Fanatičtí uctívači boha krve, sadomasochisti a podobně. "To je hezké, že nám chtějí poskytnout doprovod, ale já myslím, že bychom klidně trefili i sami," utrousí Ildwar s úšklebkem. "Schaelli, kolik jich je?" Telepat zavrtí hlavou. "Těžko říct, takto chorobné mysli se blbě i jen zaměřují, natož počítají. Kolem pěti stovek jich bude..." Morunt vytřeští oči. "Pět stovek? Vždyť tolik jich ani není!" "Držte huby!" zasyčí Perter a obrátí se ke Schaellovi. "Jaké mají úmysly?" "Dobré ne," odvětí telepat. Malá armáda fanatiků mezitím rychle zkracuje vzdálenost mezi vámi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Já si to myslela.“ Podívám se na Nyose, který mi připomene ten tréning. Zatvářím se polekaně. „Doufám, že nic těžkého... nejsem tedy žádná křehotinka, ale v něčem takovém spadnu na zem a už se nezvednu.“ Pousměji se. Nyos chce jít na tréning a říká, že se musím naučit s mečem. Zatvářím se ohromeně. S mečem? „Proč s mečem? Magie tady nefunguje?“ Kelwor odletěl s Kitt a povídali si. Možná mu říkala své první dojmy ze mě. Nyos mi vysvětlí jak je to s letem, že velí jezdec. Přikývnu. „Chápu. Bude náročné se to všechno naučit.“ Usměji se. „Ale stojí to za to.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Funguje, ale hůř, a tak s meči bojujeme hodně často. A nevidím na tom nic špatného, když se s mečem naučíš. Bojoví mágové se s ním učí taky," pousměje se Nyos a protáhne se. Jeho brnění přitom nevydá jediný zvuk a zdá se lehčí, než by podle té mohutnosti mělo být. Na zádech má Nyos další čepel a teď uchopí její rukojeť a vytáhne ji na denní světlo. Nyosova čepel ze zad "Říkáme jí Drakobijec, protože je to jedna z mála zbraní, se kterými můžeme bojovat s temný draky z Odvrácené strany," řekne Nyos a nacvičeným pohybem zasune Drakobijec zpět do pochvy na zádech. "A tím se dostáváme k tomu riziku..," podotkne a zavrtí hlavou. "Být v Megriothu není jen povídání si a blbnutí s drakem a návštěva cizích sfér, je to hlavně boj na dračím hřbetu proti hordám zla." Pak Nyos mávne rukou a před vámi se vytvoří zářivý portál do Megriarthu. "Tak pojďte vy dva," pobídne draky a ti portálem projdou. Potom projdete do Megriarthu i ty s Nyosem. je to tady.. mnohem plnější, než předtím. Všude se to hemží plamennými a magickými koňmi, obloha je plná gigantických orlů a draků různých barev. Všichni lidé, kteří sedí na dracích nebo orlech mají stejné brnění i zbraně jako Nyos. Muži, kteří sedí na koních mají jiná brnění. Brnění jezdců na koních Před vámi se zničehonic objeví magistr Uvera Thereck, kterého jsi naposledy viděla při příjezdu z Elfie. Vypadá pořád stejně nabroušeně. Oblečen je stejně jako Nyos, na kterého stroze kývne a pak jemu i Kelworovi:"Vy si běžte za svýma," a ukáže jim na draky a orly, kteří létají po obloze. Uvera se otočí k tobě a Kitiaře. "A vy jste moje. Anett, umíš bojovat s mečem?" Nyos tě rychle políbí na rozloučenou a pak doprovázen Uverovým nevrlým pohledem vyskočí na Kelwora, připna si řemínky na sedle kolem lýtek a Kelwor vzlétne k obloze. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Magie tu funguje hůř... jakým způsobem? Že je slabá nebo dělá vylomeniny? „Chápu...“ Řeknu a mám pochybnosti. Nejsem dost silná na to, abych mávala s mečem. Ukázal mi Drakobijce... tak toho nezvednu jistě, ani oběma rukama. Přikývnu. „To mi došlo, když mi Kitiara říkala o černých dracích. A předpokládám, že v dalších sférách jsou podobné potíže.“ Vytvoří portál a pobídne oba draky aby prošli. Pak jsme šli za nimi. Znovu vydechnu, když vidím všude ty magické tvory. Nenapadlo mě, že už bude tolik členů. A řekla bych že brzy přibudou další. Myslím že Eliz s Cedrikem taky sem jednou budou patřit. Jsou skvělí a schopní. Najednou se objeví Uvera. Lekla jsem se, tohle objevování se z ničeho nic bylo podivné. Jak to dělají? Uvera Nyose a Kelwa vyhodil. Nyos mě ještě políbil na rozloučení, což se nelíbilo Uverovi a zmizeli. Pak se zaměřil na nás, ta první slova byla pěkně děsivá. Přesto se na něj přátelsky usměji. „Dobrý den Uvero. Ráda tě zase vidím. A jinak... Už jsem meč držela, ale žádná sláva. Nejsem žádný gladiátor.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvera si správně vyloží tvůj překvapený výraz z jeho objevení a zazubí se. "Říká se tomu zhmotnění," vysvětlí ti. "Je to jedno z kouzel Elionu. A dá se tím pěkně obejít protipřemisťovací kouzlo, ale má bohužel jen krátkou působnost. I ti nejlepší z nás se dokážou zhmotnit maximálně na sto metrech." Pak si poslechne co ty a meč a přikývne. Vytáhne si z pochvy svůj jedenapůlruční meč a podá ti jej jílcem napřed. Vezmeš si jej a okamžitě přepadneš dopředu. Uvera stihne jen tak tak uskočit, abys mu špičkou meče neproklála chodidlo. "Ukaž, dej mi to," natáhne Uvera ruku. To se mu řekne, ale jak mu to máš asi podat? Ten meč váží asi tunu! Meče, se kterými ses učila u Alexe základy šermu, tak těžké nebyly, a to ti bylo patnáct. Uvera to pochopí a sám si meč vezme. Zvedne jej jednou rukou. Pak přejede palcem nad ostřím a něco zamumlá. Když ti meč vrátí, už jsi opatrná a připravená na všechno, ale nyní to není potřeba. Meč váží sotva více, než malá větev stromu. "Teď mi předveď základní postoj a základní údery," přikáže ti magistr. Zoufale se snažíš vzpomenout, co tě Alex učil, a Uvera to ocení pokývnutím. "Ujde to," řekne, když skončíš. Uvažuješ, jestli tenhle starý bručoun vůbec někdy pro někoho měl lepší pochvalu. "Teď ty," otočí se Uvera na Kitiaru. Nechá ji udělat několik složitých vzdušných vývrtů a postojů, aby zjistil, jak je na tom pohybově. Ty přitom můžeš sledovat jak ji, tak draky s orly i koně. Jezdce a magické a ohnivé koně trénuje Marcus na svém ohnivém hřebci Rhadenovi. Koně musí přeskakovat mnohdy i dvoumetrové překážky a vyhýbat se valícím sudům a jejich jezdci musí sudy rozsekávat co nejvíce v jejich středu a zároveň se štítem bránit slabým koulím energie, které na ně metá dvojice mágů. Jezdci na orlech a dracích to mají ještě těžší. V pravé ruce musí držet zvednutý Drakobijec, draka se drží pouze holeněmi. Drak musí rychle letět vpřed a vyhýbat se mnohým koulím energie a jezdec musí levou rukou střílet ohnivé koule po nedalekých terčích. Už samo o sobě držet Drakobijec je nad tvé síly. A házet ohnivé koule levou rukou? To by ses do terče možná netrefila ani ve stoje, natož v rychlém letu a ještě když sebou drak pořád hází, jak se vyhýbá kouzlům. Megharti vylétají po jednom a stojí se ve frontě, Nyos se na řadu ještě nedostal, ale jsi zvědavá, jak mu to půjde. Na trénink draků a orlů dohlíží Alex se Skellorem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Pěkné i když je to omezené.“ Pousměji se. Uvera mi dá meč, chytnu ho, ale místo toho, abych ho udržela, překotila jsem se dopředu a špička meče se zabodla do země v místě, kde Uvera míval nohu. Ještě, že byl tak rychlý. Řekl ať mu meč dám, pokusila jsem se, ale zvednout ho bylo nad mé síly, nešťastně jsme na něj koukla. Uvera pochopí a vezme si ho sám. Něco s ním udělá a když mi ho vrací, beru ho raději oběma rukama, ale teď byl už lehký. Zvládla jsem ho držet i jednou rukou. Tohle je lepší. Chce, abych mu předvedla co umím. Stálo mě to spoustu vzpomínání, ale nejspíš je to něco co se nezapomíná. Řekl, že to ujde. Což jsem brala. Od něj je to docela uznání. Pak pobídl Kitiaru, ta vyletěla do vzduchu. S úsměvem jsem ji sledovala. Ale pak se můj pohled přesune i na další trénující a nakonec na Nyose. „Jak často se trénuje?“ zeptám se. Není to tak, že bych nebyla nadšená, že by se mi tu nelíbilo a že by mi tvrdý tréning vadil... ale měli jsme s Nyosem dovolenou a chtěli jsme si projít Elfii. Měli jsme být spolu. A to jsme teď nebyli a dlouho nebudeme dokud se nedostanu na jeho úroveň. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Povinně alespoň jednou za měsíc. Ale jinak jsou tady tréninky často, ale dobrovolné," vysvětlí ti Uvera. "Někdy jsou organizované třeba Alexem, jako teď, ale jindy se třeba kluci jen tak domluví s draky a jdou zatrénovat. Ale to je spíš takové blbnutí." Zamyšleně se na tebe podívá, jak odhaduje, na co myslíš. "Čas tady běží jinak," informuje tě. "Nenapadlo tě, jak to, že už Nyos umí tak dobře létat, když k nám patří sotva tři dny?" pousměje se. "Když byl zasvěcen, byl tady čtrnáct dní, než se mohl vrátit zpět do naší sféry. A tam neuběhlo ani pět hodin... Ale neboj, ty tady tak dlouho nezůstaneš. Chápu, že máte zaslouženou dovolenou." Uvera švihne pravačkou, ve které se mu vzápětí objeví stejný meč, jako držíš ty. Zvedne si jej před sebe a zopakuje stejnou formuli, jakou provedl u tvého meče. "Teď jsou zabezpečené," informuje tě a postaví se do bojového postoje. "Tak do střehu," pobídne tě. Sotva počká, než se narovnáš, a zaútočí. Žádný těžký útok, stihneš jej tak tak odrazit. Potom si vyměníte několik úderů, z nichž na některé Uvera reaguje uznalým pokývnutím. Pak se na řadu dostane Nyos. Na tváři má soustředěné mračení, Drakobijec drží nad hlavou a levou ruku má skrčenou, jak je připraven vyslat ohnivou kouli. Kelwor dostane od Alex pokyn a prudce vyrazí vpřed. Pětice mágů na zemi jej začne zasypávat koulemi energie a on se většině vyhne, některé ho ale přeci jen zasáhnou. Nyos mezitím pálí po levitujících terčích. Z deseti trefí šest. Průměr je čtyři z deseti, ačkoliv Alex, který to předváděl, trefil všech deset. Pak tě probudí tupá bolest v rameni, kam tě trefil Uvera svým zabezpečeným mečem. "Přestaň koukat po chlapech ve zbroji a makej!" široce se zazubí. Jak tak drží ty ruce rozhozené, má celé tělo úplně nekryté. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jednou za měsíc? To mi připadalo dost málo. Ale osvětlil mi to, že většinou hoši si organizují i vlastní, menší tréningy. Nevím jak jsem se tvářila, ale Uvera z toho poznal na co myslím a vysvětlí mi, že tady jde čas jinak. Překvapeně zamrkám. „Čtrnáct dní? Pět hodin? To je šílený. Takže doma je to sotva den a tady měsíc?“ to musí být pro Mengharty docela dost těžké ne? U nás to bude pár dní a u nich uběhne rok. Pokud jsi sou ti dva blízký. Zdá se, že Rionel a Danart si mají tady ze všech nejblíž. Zeptám se pak Danarta, jestli mu to hodně vadí. Přikývnu, když zabezpečí meče a pustíme se do souboje. Ale když jsem si všimla, že Nyose přišel na řadu, přestala jsem se soustředit a sledovala ho. Uvera mě nechal se dívat a až po tom co Nyos skončil, mě potrestal za mou nepozornost. Bolestivě se zaškaredím. „Au!“ postěžuji si. Už teď jsem cítila, že tam budu mít modřinu. Z nějakého důvodu z toho co budou modřiny bolí jistým specifickým způsobem. Všimnu si, že je Uvera odkrytý a tak místo nutkání si bolestivé místo mnout jsem zaútočila. Nevím jestli se tak odkryl schválně, ale rozhodně jsem toho hodlala využít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvera tvůj meč srazí stranou na úplně poslední chvíli, až v momentu, kdy sis myslela, že jsi jej dostala. Těžko říct, jestli mu to jen tak tak vyšlo, nebo to měl do puntíku naplánované. jeho výraz tváře to neprozradil. Trénink trvá ještě dobrých několik hodin. Ty šermuješ s Uverou a ten mizera ti každou půlhodinu meč o něco ztíží. Kitiara trénuje s Danartem letové techniky a Rion sedí na skále a s úsměvem sleduje výcvik draků a jejich jezdců. Když už to skoro nemůžeš vydržet, Alex vyhlásí konec tréninku a nechá zapadnout slunce. Jedna z výhod toho mít vlastní svět. Počasí a střídání dne a noci je závislé jen a pouze na tobě. Nyos se k tobě vyloženě doplazí. Nohy má do O, i když se snaží chodit normálně, a neustále si masíruje pravou ruku, ve které celou dobu držel nad hlavou Drakobijec. Spolu s celým zástupem zmožených elfů, lidí i spousty rozličných Meghartů vejdete do křídy a vystoupáte do vrchních pater, kde tě Nyos zavede k vašemu pokoji. Se slovy "Dneska už nikam nejdu," přiloží ruku na dveře a ty se tiše otevřou. Vstoupíte do obývacího pokoje. Jedno se Megriothu musí nechat, ví, kam ubytovat své zmožené a zničené členy. Potvrdí ti to i krátké nakouknutí do ložnice. A zatímco si váš Megriartský pokoj prohlížíš, Nyos ze sebe začne shazovat brnění. Špičaté nárameníky a předloktníky jdou jako první, potom hned následuje hrudní a zádový pancíř. Pak si odepne chrániče holení a skopne si z chodidel okované boty. Nakonec ze sebe shodí i těžký černý kabátec a tuniku, co měl pod ním. Poslední vrstvu oblečení, bílou košili, si skoro serve, a zůstane jenom v hrubých černých kalhotách. Pak švihne rukou a přímou telekinezí všechno brnění i svršky pošle po podlaze kamsi do rohu. Vypadá celkově hodně unaveně a vyčerpaně, takhle zničeného jsi jej snad ještě nikdy neviděla. Jejich výcvik byl vážně hodně tvrdý, ale zocelí je to a rozhodně je to naučí. Možná, že jim Alexova tvrdost jednou zachrání život. Nyos se potom odpotácí do koupelny, kde se svalí do nenapuštěné vany. "Asi chcípnu," zhodnotí svůj stav s neveselým pousmáním. Nutno ale říct, že ani ty se necítíš zrovna skvěle. Neměla jsi na sobě brnění, ale i tak. Jsi ztlučená z Uverových úderů, které nijak moc nebrzdil. Na těle máš desítky velkých a malých modřin. O natáhnutých a namožených svalech raději ani nemluvím. "Tak co.. pořád jsi.. ráda.. že ses.. k nám.. přidala?" dostane ze sebe Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tréning trval dlouho a dlouho předtím než jsme skončili mě už všechno bolelo. „Díky bohům...“ Vydechnu a vrátím Uverovi meč. „Díky za tréning.“ Rozloučím se s ním a pak sleduji, jak se ke mě plazí Nyos, chudák chodil do O a vypadal opravdu unaveně. Ani já se necítila nejlépe. Bolela mě ruka, ramena, záda a pak zbytek těla, kde jsem schytala rány. A vzhledem k mé křehčí stavbě těla... jsem těch modřin měla požehnaně. Vrátili jsme se do Křídy a Nyos nás vede do vrchních pater, kde se objevili pokoje. Nyos nehodlal nikam dál jít, nic jsem nenamítala... hlavně, když jsem pak viděla jak luxusně je pokoj zařízen. Nakoukla jsem i do ložnice, zatím co on se zbavoval brnění. Dovlekl se do koupelny, kde se ponořil do horké vody. I tady to vypadalo skvěle. Začnu se také svlékat. „Zatím ano. Věděla jsem, že to nebude lehké. Ale asi začnu pochybovat až budu cvičit na Kit.“ Řeknu. „Posuň se dopředu.“ Pobídnu ho a vlezu si do vany k němu. Sedla jsem si za něj, nohy jsem měla podél jeho těla. Byla jsem na tom lépe než on, tak jsem mu chtěla trochu pomoci. Začala jsem mu masírovat ramena a krk. Bylo to zcela nevinné. Rozhodně jsem neměla náladu a ani sílu na nějaké techtle mechtle a Nyos asi už vůbec ne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Stojí to za to," řekne Nyos přesvědčeně unaveným hlasem. "Jenom chvíli po tréninku o tom pochybuji, jinak nikdy," slabě se pousměje. Nechá se od tebe namasírovat a pak se jenom vyhřívá v horké vodě, která vám oběma uvolňuje bolavé a namožené svaly. Momentálně je toto pro vás mnohem větší slast, než nějaké techtle mechtle. "Víš, co je nejhorší? Že se nemůžeme vyléčit..," řekne Nyos. Základní princip léčivé magie je v tom, že vrátí léčenou tkáň do stavu, v jakém byla před zraněním. Jenže tímto cvičením vaše svaly sílí a kdybyste se pokaždé vyléčili, nic by z toho tréninku nebylo. Nyos potom vyleze z vody, utře se a odplouží se do ložnice, kde si oblékne volné černé kalhoty a svalí se na postel. Ani se nestihne přikrýt a už tvrdě spí. Vtom se ozve zaklepání na večeře. Toho, kdo klepe, prokleješ až do devátého pokolení, ale když se zaklepání ozve znova, vylezeš z vody, oblékneš si župan a jdeš otevřít. Za dveřmi stojí Matthew. Zdá se v pohodě, ale aby ne, když se tréninku neúčastnil. "Ten župan sis kvůli mě brát nemusela," zašklebí se, ale potom zvážní a řekne: "Podává se večeře, dole ve velké jídelně. Brambory se šlupkou a makrela. Jestli s Nyosem chcete, přijďte se najíst." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Časem to bude lepší, až si na to tělo zvykne.“ Ujistím ho. Pak jsme odpočívali a nechali teplou vodu, aby nám uvolnila svaly, aspoň trochu. „No jo... já vím. To je k naštvání.“ Souhlasím. „Ale stejně ta myšlenka je lákavá.“ Vydechnu. Nyos vylezl ven z vany a odešel do ložnice, kde si natáhl jen kalhoty a padl do postele. Já zůstala ještě ve vodě, ponořila jsem se celá, umyla si hlavu a pak si dál lebedila. Jenže pak někdo zaklepal, začala jsem otráveně brblat. Kdo ještě otravuje? Po dalším zaklepání, se však zvednu, rychle se osuším a obléknu župan. Za dveřmi stál Matthew, který zhodnotil můj sporé oblečení. „Pro příště si to zapamatuji, Prdelko.“ Kde beru sílu ještě na humor? „Nyos je už mrtvý.“ Řeknu a ohlédnu se. Zapřemýšlím. „Za chvíli tam přijdu. Díky.“ Řeknu konečně. Měla jsem hlad. A raději půjdu spát s plným žaludkem než abych se ráno probudila nejen rozbolavěná, ale i zesláblá od hladu. Rozloučím se s Mattem a... uvědomím si, že nemám sebou nic čistého. Zachmuřím se. Ale pak prohledám skříň a najdu čisté oblečení. Ulevilo se mi, nechtělo by se mi tam jít v županu. Oblečení mi bylo trochu volnější, ale to nevadí. Vydala jsem se dolů na jídlo. Vezmu jídlo sem nahoru i Nyosovi, kdyby se probudil a měl hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oblečení ve skříni jsou černé kalhoty a černá košile a tenisky, které ti jsou o několik čísel větší. Není pochyb o tom, že se jedná o oficiální podhávové oblečení Tajných sborů. Patří Nyosovi, takže jsou ti velké, ale lepší, než tam jít v županu. Sejdeš do jídelny. Je docela velká, s asi dvaceti stoly, ale plně obsazeny jsou jen tři. Rozhovor moc neproudí, všichni jsou moc zmožení. No dobře, polovina jednoho ze stolů se baví docela dobře, to jsou ti, co se tréninku neúčastnili, protože mají třeba nevhodné Magharty. Zamíříš k jednomu stolu a členové Megriothu ti mezi sebou beze slova udělají místo. Vaši Megharti zde nejí, vzhledem k jejich odlišným stravovacím návykům to ani není možné. Najíš se dobře, jídlo chutná vážně výborně. Jednu porci vezmeš nahoru Nyosovi, ale jediný pohled na něj ti prozradí, že nehrozí, aby se dnes v noci ještě probudil. Ráno, respektive ve chvíli, kdy Alex dovolí slunci, aby vyšlo, je ale Nyos opět vzhůru dříve než ty. Jeho porce je snědená. Usměje se na tebe. "Dobré ráno. Jak se cítíš?" Asi jako kdyby na tobě Kitiara s Kelworem zatančili valčík. Znova se ozve zaklepání na dveře, ale než se musíš zvedat, postaví se Nyos. Nejprve se pořádně protáhne a potom se opatrným krokem vydá ke dveřím. O chvíli později do vaší ložnice vstoupí Alex s nějakými věcmi. Nese ti podhávové oblečení v černé barvě. Poprvé bys měla mít vlastní oblečení pod háv v temně černé... Naspodu balíčku jsou čenré tenisky a nahoře je onen lesklý zapínací háv, co členové Megriothu nosí. Ale úplně nahoře je to, co tě zaujme nejvíce. Tvůj vlastní Elion. "Dobré ráno, Anett," pozdraví tě Alex s pousmáním a věci položí na kraj postele. "Dobrý, žijete oba?" zeptá se vás potom. Nyos jenom něco zabručí a Alex se k němu obrátí. "Hele Nyosi já vím, že patříš k nejmocnějším mágům na světě a málokterý temný mág je pro tebe hrozba," řekne mu a Nyos se zazubí. "Ale uvědom si, že teď nebudeš bojovat s lidmi, ale s démony. A ti jsou kapku někde jinde... Naším cílem je to, abychom se stali rovnocennými soupeři démonů," pronese Alex. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Spala jsem jako zabitá a i po tom co jsem rozlepila oči jsem neměla chuť vstávat nebo cokoliv dělat. Otočím hlavu. Nyos byl už vzhůru. Přetočím se na záda a nespokojeně zabručím. „Všechno mě bolí.“ Řeknu a pousměji se. Někdo zaklepe, ale Nyos byl aktivnější. Já se zachumlala ještě víc do peřiny, když vešel Alex. „Dobré.“ Řeknu a posadím se. Nechala jsem si triko, takže to bylo bezpečné. „Zatím ano.“ Řeknu s pousmáním a zvědavě kouknu na Elion. Byl pro mě... ale někdo mi bude muset udělat instruktáž. Nyos něco zabručí, Alex tomu asi rozuměl a Nyose hezky sjel. Měla jsem je oba moc ráda, ale musela jsem se Nyose zastat. „Neměj mu to za zlé, Alexi. Nyos tvrdě trénuje, včera nemohl ani chodit rovně. To, že si postěžuje na pohmožděné tělo přece neznamená, že si neuvědomuje o co tady jde.“ Zvědavě se na Alexe podívám, protože si uvědomím, že je divné, že mu musím tyhle věci říkat. „Co se stalo?“ zeptám se. Něco ho muselo už předtím podráždit nebo mu něco dělá starosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex zavrtí hlavou. "Nic se nestalo," odpoví. "Jenom už příliš mnoho skvělých mágů zahynulo tváří k démonovi, na kterého neměli," zamumlá Alex zachmuřeně. Otočí se k Nyosovi: "Promiň. Já jenom.. nechci, abyste se k nim připojili." S tím se otočí a odejde z vašeho pokoje. Nyos vypadá, že se za ním vydá, ale nakonec zavrtí hlavou. "S některými věcmi se člověk musí poprat sám," zamumlá. Pak ukáže na tvůj Elion. "Nasaď si ho," pobídne tě s úsměvem a zhmotní se na posteli vedle tebe. Natáhne ruku a náramek na jeho ruce se transformuje do Elionu. Pak si Nyos povzdechne. "Je toho před námi ještě hodně. Musíme se zdokonalit v kouzlení, naučit se kouzlit i bojovat s mečem z dračího hřbetu, ještě zesílit a zlepšit výdrž. Protože slabí v boji s démony nepřežijí." Jako velitel Tajných sborů si na nedostatek magického umění nebo fyzické kondice nemůže stěžovat, ale aby se mohl postavit démonů, musí se ještě více zlepšit. Nejenom ty, ale i on má před sebou ještě dlouhou cestu. "Dopoledne tě naučím s Elionem a odpoledne půjdeme spolu trénovat s mečem, co říkáš?" nabídne ti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatvářím se soucitně, když řekne co ho trápí. Omluví se Nyosovi, že ho tak sjel. Kdybych se nemusela oblékat, asi bych šla za ním, Nyos zřejmě chtěl, ale ovládl se. Trochu mě to však překvapilo... tedy... jasně, že se bojí o Nyose a o všechny. Ale spíš bych si myslela, že se bude víc strachovat o mě. Nejsem žádná chudinka, ale i do Nyosovi třídy jsem měla daleko. Měl pravdu... v tomhle mu nepomůže nikdo. Nikdo nevrátí ztracené životy. Natáhla jsem se a vzala si Elion, který jsem si nasadila na ruku, Nyos se objevil bleskově vedle mě. „Je toho hodně. To ano.“ Souhlasím a raději nemyslím na to, jak se budu bát o Nyose až půjde do boje. Nyos navrhl dnešní program, chtěla jsem jemně protestovat, nakonec jsme měli být v Elfii. Ale vzpomenu si na to, jak Uvera říkal, že tady jde čas jinak. „Tak jo.“ Políbím ho na rty. „Jsem moc ráda, že tohle spolu můžeme sdílet. Muselo být hodně těžké nemoci mi o takové úžasné věci říct.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si nasadíš Elion na ruku, je to něco neuvěřitelného. Najednou tě zaplaví tisíce pocitů, obrazů a myšlenek. Cítíš Kitiaru všude kolem sebe. "Poddej se tomu," poradí ti Nyos jemně a ty se Elionu podvolíš. Najednou vidíš Kitiařinýma očima, zrovna je ve vzduchu. Cítíš, jak hlavou rozrážíš vzduch, jak ti vítr naráží do šupinatého hrudníku. Mávneš křídly a pohneš ocasem a změníš směr. Jsi drak. "Dobré ráno," pozdraví tě Kitt a odtrhne tě tím od svých nervových vjemů. Stále můžeš vidět Kitiařinýma očima, ale už necítíš to, co ona. "Učíš se s Elionem?" uhádne potom správně. "Výborně, teď se vrať zpátky," řekne ti Nyos a ty svou vůlí poručíš náramku, aby ti vrátil zpět tvůj vlastní zrak, a on tak učiní. Stále ale cítíš Kitiařinu veselou náladu a jakýmsi jakoby periferním viděním vidíš to, co ona. "Aktivační i deaktivační kouzlo Elionu je 'Chors'," poučí tě vzápětí Nyos. "Když máš na ruce jen náramek, můžeš využívat některé základní funkce Elionu, ale jsi odříznuta od svého Megharta. Když máš na ruce Elion, můžeš jej využívat v plné míře, přenést se drakovi do hlavy, sdílet s ním obrazy, pocity, myšlenky." Zazubí se. "Teď Elion deaktivuj a pojď se nasnídat." Po vyřčení slova 'Chors' se ti Elion na ruce přemění do typického náramku. Nyos deaktivační slovo nejspíš řekne v mysli, protože i jeho Elion se změní na náramek. Pak si Nyos obuje tenisky a obleče košili. Lesklý černý háv si na sebe nevezme. Nicméně ty jej vezmeš do ruky, když vytahuješ své oblečení. Je vytvořen z dračích šupin, přesněji ze šupin černých draků. Co jsi slyšela, tak černí draci mají šupiny nejpevnější a tyto hávy jsou tedy lepší, než leckterá zbroj. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Wow!“ vyjeknu, když najednou jsem úplně někde jinde. Bylo to tak zvláštní. Byla jsem ve vzduchu, cítila jsem vítr, pnutí křídel... stala jsem se drakem. Uslyšela jsem hlas Kittiary a utlumí mou přítomnost, abych toho nevnímala tolik. Mohlo by to být na mé smysly příliš. „Dobré.“ Odpovím ji a nejsem si jistá jestli mě slyší, když mluvím nahlas. „Ano. A předem se omlouvám jestli ti tím způsobím nějaké nesnáze.“ Nyos mi řekne ať se vrátím. Trhla jsem sebou, na chvíli jsem zapomněla, že tu je. Nebyla jsem si jistá jak na to... a tak jsem prostě jen chtěla být zpátky ve svém těle. Povedlo se to, zamrkám a promnu si oči, protože jsem pořád koutkem oka viděla to co Kittiara, byl to trochu nezvyk. Vysvětlí mi jak to funguje, prohlížel jsem si svůj Elion a úsměv mu oplatila. „Jasně.“ Deaktivovala jsem Elion a ten se změnil do onoho náramku. Zvedla jsem se a musela udělat pár protahovacích cviků, protože mě každý pohyb bolel. Po chvíli to bylo lepší. Sice to pořád bolelo, ale už jsem neměla chuť při tom skuhrat. Oblékla jsem si oblečení co mi Alex přinesl. Tohle mi padlo. Je od něj milé, že ho to napadlo. Ale nejvíc mě zaujme háv. Černé šupiny... je to z černých draků co už zabili? Bylo to trochu znepokojivé vědět, že je ten háv z inteligentních tvorů. Proto jsem nijak netoužila si ho hned zkusit a nechala ho tady stejně jako Nyos. „Po jaké době se členové účastní bojů?“ zajímám se, když jdeme ruku v ruce do jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dozvíš se, že k bojům se nastupuje prostě ve chvíli, kdy je člověk připravený. Nyos zatím k bojovníkům nepatří, ale zdá se, že dělá všechno proto, aby to tak dlouho nezůstalo. On nesnáší, když musí stát stranou a jiní jdou bojovat. Zůstali jste na výcvik čtrnáct dní, zatímco v Elfii uběhlo už pět hodin! První týden byl pro tebe velmi náročný a jednotvárný. Ráno vstát, jít s Nyosem na snídani a potom na plac, kde tě Uvera týral s mečem a později si dotáhl i těžké olověné brnění , aby tě zabil s konečnou platností.Máš ale podezření, že krom odlišeného času je v Megriarthské sféře i nějaké kouzlo, které urychluje učení i posilování. Za ten první týden totiž už dokážeš pravou rukou zvednout nezlehčený meč a obstojně s ním mávat a vykrývat i důmyslné Uverovy údery. Po tomto týdnu už jsi z naprostého zelenáče ve výcviku jaksi vzata do "party", ale pořád nepatříš do bojové skupiny. Dostaneš své vlastní dračí brnění, a když se v něm prohlížíš před zrcadlem, vypadáš v něm vážně drsně. Brnění není samozřejmě tak mohutné, jako ho mají muži, a přijde ti, že je i velmi lehké. Určitě je začarované, ačkoliv je možné, že po tom olověném brnění ti to tak prostě jen připadá. Každopádně příliš neomezuje v pohybu a nikdy nevydává žádný zvuk. Pod brnění patří kalhoty z hrubé černé látky a kabát ze šupin černého draka, což je takové brnění číslo dvě. Dostaneš i vlastní Drakobijec s pochvou na záda a konečně svůj vlastní meč. Meč je lehounký a dokonce i Drakobijec pravou rukou uzvedneš, i když máchat s ním je horší. Těmto třem věcem dohromady se říká plná zbroj. Kitiara se celý týden učila leteckým akrobaciím a úhybným manévrům. Pod vedením Danarta létala vzhůru, potom střemhlav klesala a křídla roztahovala až těsně nad zemí. Vyhýbala se koulím energie prolétávala mezi levitujícími tyčkami. Trénovat chrlení nemůže, protože je ještě příliš mladá a žádné chrlení ještě nemá. Ono je vlastně vždycky velkým překvapení, co začne drak chrlit. Vždy se očekává, že rudý drak bude chrlit oheň, ale už se stalo, že rudý drak začal chrlit rychletuhnoucí ledovou tříšť. Tento týden bys tedy označila za téměř likvidační, ale velmi plodný. Cítíš na sobě obrovské zlepšení. Jak v umu s mečem, ale i v síle a ve výdrži. S klidným svědomím teď můžeš říct, že by ses dokázala jít proběhnout i s válečníky. Druhý týden byl ještě mnohem náročnější, ale pro tebe mnohem veselejší. Byla jsi zařazena do cvičné letky, kde trénuje i Nyos. A když už máš opravdu dost, stačí se na něj jen podívat a jeho úsměv ti vlije sílu do žil. Na vrcholu blaha jsi ve chvíli, kdy si první den můžeš sednout do Kitiařina sedla. Utáhneš si řemínky na holeních a poprvé vzletíš. Neuvěřitelný zážitek. I při vývrtce, kdy jsi chvílemi hlavou dole, jsi díky řemínkům nespadla. A nečekala jsi, že se ti neudělá blbě, ale neudělalo. Trénujete boj v sedle, drak letí vpřed a vy sekáte rychle nalevo i napravo do levitujících terčů. Cvičíte se, abyste mohli bojovat pravou rukou s mečem a zároveň levou rukou vysílat kouzla nebo alespoň udržovat štít. Pak se učíte bojovat i hlavou dolů nebo při dračích vývrtkách. Je to velmi namáhavé, ale draci, orli i jezdci u toho mají takové vtipné průpovídky, že tě na konci dne ještě více než všechny ostatní svaly bolí čelist a bránice. Naučila ses kouzla, se kterými se dá bojovat i s démony vyšší kategorie a obrovskými draky. (Doplním potom do deníku.) Na konci čtrnáctého dne už dokážeš sekat i Drakobijcem a klidně bys na páku šla vyzvat paladiny. Děsivě se zlepšila se tvá přesnost v metání kouzel levou rukou a při uhybacím letu Kitiary mečem zasáhneš devět z deseti terčů. Po skončení tréninků jdete většinou ještě pít do Dračích síní, což jsou jídelny vyhrazené drakům. Nevěřila bys, kolik soudků s pivem do sebe draci mohou nalít, než se pijí. Opilý a škytavý drak.. taky zážitek. Při představě, že jsi ještě před necelými čtrnácti dny viděla draka jen jako tečku na obloze, a dneska je plácáš po nohách a opíráš se o jejich bok... Většinou draci škytají a muži si začnou prozpěvovat. Ty a Nyos obvykle odcházíte ještě relativně střízliví nejdříve. A druhý den jste za to při pohledu na vaše kolegy vděční. Co se Elionu týče.. Naučila ses zhmotnění do deseti metrů. jednou sis dělala zálusk zhmotnit se z chodby v pokoji, ale Nyos ti včas vysvětlil, že zhmotnění není jako přemístění a přes stěny to nejde. Rozplácla by ses. Zhmotňovat se dá i s deaktivovaným Elionem v podobě náramku. Pokud máš aktivovaný Elion, můžeš si brát magickou energii z Kitiary (má ji ohromné množství) a dokonale se s ní spojit ať jste kdekoliv, krom Megriarthu - tady to kvůli časovému kouzlu nefunguje. Dále už s Elionem umíš vytvářet portály a to jak sférové (z jednoho místa do druhého na jedné sféře) tak mezisférové. Jako ses za těch čtrnáct dní skvěle zlepšila ty, zlepšoval se i Nyos a čtrnáctého dne byl označen za připraveného bojovníka. Ten den jste to pořádně zapili a šli si lehnout. Megriarth - Patnáctého dne ráno Vzbudíš se dnes poprvé za celou dobu jako první a nepochybuješ o tom, že Nyos bude spát ještě docela dlouho. Včera slušně přebral. Zpívat a tančit na stole s mnohými dalšími členy Mehriothu jsi ho ještě nechala, ale když vyzval také namol opilého Kelwora na páku, už jsi jej odtáhla, a to i přesto, že jsi sama viděla trojmo. Kocovinu máš tedy úžasnou. Podle hodin na stěně je teď deset hodin ráno Megriartského času. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tréning trval dlouho a při tom ve skutečném světě krátce. Bylo to tvrdé, fakt mě Uvera ničil a když přitáhl brnění, chtěla jsem ho zabít. A když jsem ho do sebe navlékla... překotila jsem se a spadla na zem a nemohla se zvednout. Bylo to trapný. Ale tréning mě zocelil. Šlo to až neuvěřitelně rychle, což mi nepřipadalo přirozené, ale nestěžovala jsem si. To co by mi trvalo měsíce nebo roky jsem se dokázala naučit za pár dní. Ale když jsem byla zbavena označení zelenáč, začala to být vážně i zábava. Tréning byl stejně tvrdý, ale taky jsem se víc bavila. A létání s Kitt bylo naprosto úžasné. Jasně mohla bych létat pomocí levitace, ale tohle bylo něco jiného. Úplně něco jiného. Je to takový ten skvělý pocit, když se probudíte ze snu ve kterém jste létali. Pak se probudíte s dobrou náladou, s lehkým tělem a čistou hlavou. Také jsme se s Kitt víc sblížili. Pořád máme ještě co dohánět, ale sbližovali jsme se. Když jsem dostala vlastní brnění a Drakobijce, byla jsem na nás vážně pyšná. Na sebe i na Kittiaru. Jak jsem se zlepšovala já, zlepšoval se i Nyos. Snažila jsem se ho dohnat, ale i přes snahu jsem věděla, že to nepůjde a budu vždy trochu pozadu. K bojovníkům se však stejně nepřidám dokud Kitt nezíská svůj dech, ale chtěla jsem být připravená přidat se k bojovníkům, jakmile se ho naučí. Když byl Nyos označen za připraveného bojovníka, byla jsem na něj hrdá, ale zároveň jsem se o něj bála. Jak by ne... bude bojovat s démony. Velmi nebezpečné. Oslavili jsme to. Pořádně. Megriarth – Patnáctý den Se zafuněním jsem se posadila a chytla se za svou nebohou hlavu, kterou bych si právě teď nejraději utrhla, jen aby mě tak nebolela. Musím najít svou míru. Ale stejně mám pocit, že i když se opiju jen trochu... stejně mám bolehlav. Vyhrabala jsem se z postele a odešla do koupelny, kde jsem si dala studenou sprchu. Trochu mi to pročistilo hlavu, ale pořád mi tepalo ve spáncích. Nyose jsem nechala spát, ten se potřebuje vyspat pořádně. Byl na tom hůř. Oblékla jsem si černé oblečení a odvlekla se do jídelny, abych si dala něco k jídlu. Neměla jsem hlad a už vůbec ne chuť, ale věděla jsem, že to zlepší stav mé hlavy. Musím všechen ten alkohol naředit. Elion jsem už nosila automaticky, teď jsem ho měla samozřejmě deaktivovaný, ale už jsem ho nesundavala. Tedy jedině v případě, když šlo o intimnosti. Vím, že Kitt stejně nic necítí, ale cítila jsem se při tom nepříjemně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na snídani jsou ovesné vločky s ovocem a s mlékem. Když se pustíš do jídla, připlouží se Erik a svalí se na lavici vedle tebe. Vypadá vyřízeně víc než ty. Jestlipak si vzpomíná, jak včera v noci tančil s Nyosem na stole valčík za potlesku ostatních, včetně draků a orlů? S Erikovým orlem Ghaenim, díky kterému porazil succubu, už ses seznámila. Jsou skoro stejně velcí jako draci a vidět takové obrovské orly je taky silný zážitek. Ghaeni je ale příjemný. Za vámi se najednou zhmotní Matthew a vtlačí se mezi vás. Pak vás oba dva obejme kolem krku a zahaleká: "Co je s váma, lidi?" On vypadá, že je úplně v pohodě. Hajzl, přitom chlastal nejvíce. "Hele, chtěli jsme se dneska s klucíma proletě v Darogaru*, třeba někde nad skřetí říší. Co říkáte? Půjdete taky? Anett, řekneš Nyosovi a Kitt?" Máte zakázáno létat nad Kontinentem, ale skřetí říše, Sevaru a Trogoru se to netýká. Tam prozrazení utajení nehrozí. // * Darogar je mezisférově uznávaný název vaší domovské sféry. Sféra Kitiary a mnohých dalších draků se nazývá Warrak. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V jídle jsem se docela nimrala, ale jedla jsem ho. Přišel Erik, který na tom taky nebyl dobře. Pousměji se nad vzpomínkou, když s Nyosem tančili na stole. Za chvíli se objevil Mattew, který byl naprosto v pořádku a já ho za to měla chuť praštit. „Kocovina...“ Zabručím v odpověď. „Hmbrm...“ Zamumlám nevrle v odpověď na jeho nabídku. „Řeknu to Nyosovi.“ Přinutím se nakonec k normální odpovědi. „Pokud jde o mě, tak nevím... jestli mě nepřejde ta hlava, tak nikam nejdu. Ale řeknu o tom Kitt. Může letět i beze mě.“ Loknu si mléka. Po pravdě se mi vůbec nechtělo. Neměla jsem náladu. To se možná později změní, ale teď jsem neměla náladu ani na mluvení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vy jste sračky," zazubí se Matt a telekinezí si po stole přitáhne mísu s vločkami. "A suňte se trochu," začne se vrtět a přinutí tebe s Erikem, aby jste se posunuli ještě trochu dál a Matt, který se mezi vás vtlačil, měl více místa. I tak vás ale mlátí lokty, které má položené na stole a roztahuje se. A mléko srká. To je úplně vražedný zvuk! Dneska není žádný organizovaný trénink, kluci sice určitě něco připravují, ale na to teď nemáš sílu. Takže po snídani si můžeš dělat co chceš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Mluv slušně.“ Napomenu ho, ale když se mezi nás začne mačkat odsunu se. Ale stejně do nás šťouchal, jak se roztahoval. Matt byl fajn... ale někdy lezl na nervy. Jako teď. Když jsem dojedla, zvednu se. „Zatím.“ Rozloučím se. Nechtěla jsem otravovat Kitt se svou kocovinou. Po pravdě jsem neměla tušení co dělat. Vrátila jsem se nakonec do pokoje, lehla si k Nyosovi a čekala až se probudí. Možná si i ještě na chvíli zdřímnu, pak třeba mi bude dost dobře na to, abych pak s nimi letěla na ten výlet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se ti přeci jen podaří usnout a vzbudíš se až ve tři hodiny odpoledne, kdy už je ti opravdu mnohem lépe. Nyos už je vzhůru a teď se procvičuje a protahuje. Už je osprchovaný, soudě podle vlhkých vlasů. Když vidí, že jsi vzhůru, usměje se na tebe. "Už dobrý?" zeptá se a začne se oblékat. Volné kalhoty už má, tak si oblékne ještě černou košili a obuje si tenisky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec jsem usnula, a když jsem se probudila, bylo mi už dobře a měla jsem mnohem lepší náladu. Protáhnu se a vidím Nyose, jak se procvičuje. Už je i umytý. Zívnu. „Ano. Už je mi dobře. Fakt... tohle slavení musíme omezit. Připadám si jako co druhý den v lihu.“ Promnu si oči. „Mimochodem. Matt nám nabídl, že se s kluky půjdou proletět v Darogaru. Ale nevím jestli už není pozdě. Možná už vyrazili.“ Pokrčím rameny. Srdce mi to netrhalo. „A co ty? Jak ti je?“ zvednu se a začnu se protahovat, cítila jsem jak mi luplo v zádech. Byla jsem přeležená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co druhý?" zasměje se Nyos. "Já myslel, že jsme v lihu každý den." Pak mu řekneš o Darogaru a on aktivuje Elion. "Vylétají až v deset hodin," řekne ti potom a zase Elion deaktivuje. Pak pokrčí rameny. "Jo, mi už je dobře. A rád s nimi poletím," řekne. "To je strašná škoda, že si nemůžeme s Kitt a Kelworem zaletět třeba do Vingaardu," při té představě se začne zubit. "Tobě se chce letět?" zeptá se tě. "Třeba si s Kelworem poprvé doopravdy zabojujeme. Nic neosvěží člověka tolik, jako rozbití pár zelených hlav." Nyos přejde ke dvěma věšákům, kde máte oba dva pověšené zbraně a zbroj. Vytáhne z pochvy svůj meč a palcem vyzkouší jeho ostří. Pak labužnicky pokývne a vrátí jej zpět do pochvy. Pak se otočí k tobě. "Nikdy by mě nenapadlo, že jako mág budu muset bojovat s mečem." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Také se při té představě usměji. „Ten kdo by zděšeně neutíkal by ohromením zíral. To by bylo fajn.“ Zeptá se mě jestli chci letět. „Jasně. Předtím se mi nechtělo, protože mě bolela hlava a byla jsem nevrlá. Ale teď je to už dobrý.“ Dívám se, jak si prohlíží svůj meč. Měl rád svou novou práci, to bylo jasně vidět. I když já osobně nemusím moc vyhledávat boj. Když to jde, raději se mu vyhnu. V tomhle se s Nyosem docela lišíme. On má rád konflikt a já zase ne. Ale každý je nějaký a nemyslím si, že tohle by někdy v budoucnu dělalo problém. „Je to divný co?“ pousměji se. „Když jsem byla mladší, byla jsem vděčná za to, že jsem mág a nemusím se ohánět mečem. Když mě s ním Alex učil byla jsem z toho dost nešťastná... ah... ztracené dětství.“ Přijdu k němu a obejmu ho kolem pasu. „Co budeme dělat než půjdeme na ten výlet?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," zubí se Nyos. "Asi bych se letěl podívat na nějaké nejvyšší šlechtice. A sledoval jak se pod nimi dělá louže." Když mu řekneš, jak ses nechtěla ohánět mečem, zazubí se. "Já to mám jinak," řekne. "Mí rodiče bývali hraničáři a vedli k tomu mě i Clarka. Bojovat s mečem jsem uměl pomalu dříve, než chodit," pousměje se a pokrčí rameny. "Pak jsem se díky Andrewovi dal na magii. Nikdy jsem toho nelitoval, ale.. občas mě po tom meči přepadl stesk. A mágové s mečem bojovat nemohou, jen v krajní nouzi," znova se zazubí. "Takže pro mě je ta možnost bojovat zároveň kouzly a mečem prostě úžasná. Chápu, že spousta lidí to cítí jako ty, že by raději jenom kouzla, ale zase spousta kluků to bere tak jako já." Přejede pohledem své brnění a ty jeho štěstí skoro cítíš. Pak jej obejmeš kolem pasu a on tě k sobě přitiskne a políbí. "Nevím, je to hodně času..," odpoví ti s pousmáním. "Co chceš dělat ty?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím. Jde na tobě vidět, jak si to užíváš.“ Zapřemýšlela jsem co bychom mohli dělat. „Je to po dlouhé době co můžeme být spolu jen ty a já. Předtím to byl samý tréning, nebo oslavování s ostatními. Možná bychom si mohli udělat piknik na nějakém pěkném místě?“ navrhnu. „Co na to říkáš? Nebylo by to na tebe příliš nudné?“ mrknu. „Nakonec v poslední době jsme si moc relaxace neužili.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zazubí. "Proč myslíš, že vždycky, když se mě nikdo nepokouší zabít, tak se nudím?" zeptá se tě se smíchem. "Neboj, nebudu se nudit," ujistí tě. Pak zauvažuje. "Dobrá, ale kvůli času nesmíme opustit Megriarth..." řekne nakonec. Pak se vám ale na zápěstích najednou aktivují Eliony. Aktivovat vám Elion může váš Meghart, když s vámi chce mluvit, nebo někdo z velení. Je to Rionell, který hromadně ohlásí poplach. Někdo nezasvěcený pronikl do Megriarthu, aniž by zůstal uvězněný v nicotě. Popadnete s Nyosem pro jistotu meče a vyběhnete ven z křídy. Obklíčen draky, orly, ohnivými koňmi a množstvím ozbrojených mágů stojí v trávě Max. Rudočerné vlasy mu vlají ve větru, na sobě má těžký rudý háv a v pravé ruce svírá stříbrnou hůl na konci s rudým drahokamem sevřeným v pařátu. Nic si nedělá z toho, že má kolem sebe dvacítku obřích ještěrů chrlících oheň. A z toho, že na něj míří asi padesát paží mágů, z toho si dělá stejné starosti, jako si dělal s obranou Megriarthu. Arcimág. Nyos se protlačí přes mágy dopředu a vejde do obklíčeného kruhu, zastaví se sotva dva metry od Maxe. "Přišel jsem mluvit s velením. Jsem tu služebně," oznámí Max Nyosovi. "Mohl jsi aspoň zaklepat," zamumlá Nyos a ukáže mu rukou na křídu. Max vykročí. "Nechte ho projít. Stejně byste ho nezastavili," nařídí Nyos ostatním a ti jej uposlechnou. Megriarth - na konci světa Nyos potom sbalí deky a jídlo a přemístí se s tebou desítky mil od Křídy. Tam, daleko od hluku a shonu Megriothu, se usadíte na deky na zem do svěží zelené trávy, mezi vysoké stromy. "Vidíš to tam?" ukáže ti Nyos do dálky. Nejsi si jistá, ale máš pocit, že daleko na obzoru nebe a země přechází v černou. "To je konce světa," vysvětlí ti Nyos s úsměvem. "Alexovi se nechtělo tvořit tento svět tak velký, aby se z něj dala udělat koule. Takže je to placka. Nechoď k tomu kraji moc blízko." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když zazněl poplach, popadli jsme meče a běželi se podívat kdo pronikl do Megriarthu. Musel být hodně mocný a nebo mít spekla štěstí, že se mu to povedlo. Byla to první možnost. Objevil se Max. Protlačili jsme se dopředu a já hned schovám meč. Uchechtnu se. „Ty teda umíš ztropit povyk Maxi.“ Řeknu pobaveně a rozhlédnu se po všech přítomných. Nyos ho pošle do křídy za velením. Ostatní se vrátili ke svým záležitostem. Já s Nyosem jsem se šli připravit na piknik. Portály jsou fajn v tom, že jsme nemuseli nikam pochodovat. Ale když si na to moc zvykneme taky by to nepomohlo. Nyosu mě upozorní na to, jak v dálce přechází země v černotu. „Lenoch jeden.“ Uchechtnu se. „Co by se stalo? Přepadla bych přes okraj a padala až do smrti v temnotě?“ zeptám se a rozložím deku na kterou se budeme moci uložit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím, já to ještě nezkoušel," uchechtne se Nyos. "Každopádně nic hezkého." Natáhne se na deku a založí si ruce za hlavou. "Zajímalo by mě, co nám Arcimágové chtějí..," zamumlá potom s pohledem upřeným na oblohu. Pak se podívá na tebe. "Víš, že nezůstaneme tajným společenstvím vždy?" zeptá se tě s úsměvem. "Odhaduje se, že tak do deseti let se spolupráce se sférami rozšíří natolik, že Megharty bude mít dobrá polovina současné magické populace. A my, současní členové Megriothu, na to budeme muset dohlížet a velet tomu." Pokrčí rameny. "Na jednu stranu se těším, že nebudeme mít před rodinou a tak žádná tajemství a všichni nám budou závidět a obdivovat draky, ale na druhé straně se toho trochu bojí. No, ale teď je to jedno. Třeba se ten dohad ani nenaplní..." Posadí se do tureckého sedu. "tak, co jsme to vůbec sbalil?" zeptá se sám sebe a už se sápe po košíku s jídlem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nejspíš nějaký problém, který budeme muset vyřešit.“ Lehnu si vedle něj. Řekne mi, že náš spolek nebude tajný navždy, podívám se na něj. „Velet...“ Zamumlám. „Ale dala bych jenom ty co se díky magie dožijí vyššího věku. Tady utíká čas rychleji... tady klidně můžou strávit rok... v podstatě si pobytem tady zkracujeme život doma.“ Řeknu vážně. „Ti co by se nedožívali vyššího věku by to měli komplikovanější.“ Pak se, ale usměji. „To bude dobrý. To zvládneme.... a navíc... jen si to představ. Ostatní, ti nový co přijdou po nás... nás budou obdivovat, budeme veteráni.“ Zasměji se. Znovu se posadil a začal se sápat po košíku. Zasměji se. „Sendviče, víno, kuřecí stehna, pecen chleba a sýr.“ Řeknu mu, když už dovnitř kouká. Zadívám se na něj a usmívám se. „Víš... když tak mluvíš o budoucnosti. Kdysi jsi zmínil děti...“ Zaváhám. „Já jen chci... tedy... ráda bych do deseti let měla děti. Tedy jedno určitě. Jaký... na to máš názor?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Abychom nebyli my ten problém a Arcimágové ho nepřišli vyřešit. Arcimágové se moc netají tím, že neradi vidí, jak jim vlastně lezeme do zelí. Jenom Larat jim brání, aby nás okamžitě nezrušili," řekne Nyos. Pak se zašklebí a přikývne. "Jo, budeme ti největší borci," přikývne se smíchem. Začne se sápat po košíku s jídlem, přeci jen, dnes nejspíš ještě nic nejedl. Vytáhne chleba, nožem si ukrojí patku a do druhé ruky si vezme kuřecí stehno. Pak se hladově zakousne. Když se začneš bavit o dětech, zakucká se překvapení. Rychle se ale vzpamatuje. "Děti," přikývne zamyšleně. "Děti chci, vždycky jsem chtěl. Ale na otcovství si zatím prostě nepřipadám připravený. Je to obrovská zodpovědnost," pousměje se, "větší, než řídit Tajné sbory." Pokrčí rameny. "Myslím, že nejdříve by dva lidé měli mluvit o společném bydlení. Což my dva moc nemáme, já u tebe bydlím tak napůl a je to spíš takové přespávání, než bydlení... Až se ke mně po návratu z Elfie přestěhuješ, tak můžeme mluvit třeba o zásnubách a svatbě. A až potom by se měly začít plánovat děti." Usměje se na tebe a pohladí tě po vlasech. "Určitě budeme mít děti mnohem dříve, než za deset let. Ale nespěchej. Děti jsou obrovská zodpovědnost a mágové mají dost času. Vezmi si Alexe. Nejprve dosáhl všeho, čeho chtěl, a teprve potom měl děti. A je spokojený, uvidí je vyrůstat a bude je provázet i jejich dospělostí." Pak ale rychle řekne: "Ale to neznamená, že si z něj beru příklad! To vůbec ne. Až v padesáti děti mít nechci. Pokud... pokud spolu budeme spokojení, viděl bych to tak do tří, do čtyř let. Ale před dětmi je ještě na pořadu dne svatba. nechci žít s dětmi na 'psí knížku.'" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Máš pravdu. Trochu moc předbíhám a navíc špatné pořadí.“ Řeknu omluvně. „To je asi tím, že má Jarred dítě... to víš... ženský jsou na to citlivý. Vidí miminko a hned by taky jedno chtěli.“ Usměji se. „Jsem, ale ráda, že takhle smýšlíš. Hned se cítím lépe... vlastně... jsem kvůli tomu velice šťastná.“ Políbím ho. „A nech mi taky něco ty žroute!“ šťouchnu ho a začnu vytahovat jídlo ven před nás. Nakrájela jsem sýr a chleba na plátky. Sama jsem si pak na chleba dala sýr a vzala si k tomu kuřecí stehno. „Hele... a co když se k nám třeba Max chce přidat?“ zeptám se. „Sice vím, že je teď Arcimág, ale po tomhle by se vrhal jak hladový pes na kost. A tolik se zase nezměnil.“ Myslela jsem to jako vtip, ale tak trochu i vážně. Kdo ví? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Leona je stejně stará, jako ty, že?" zeptá se Nyos, aby se ujistil. "Ale je fakt, že ona s Jarredem chodí už víceméně sedm let a nemá na děti tolik času, jako máme my." Když jej okřikneš kvůli jídlu, začne se smát a schválně rychlost pojídání zrychlí. Vzhledem k tomu, jak hodně je vypracovaný, bys nevěřila, že umí takhle jíst. "To asi ne..," zaskočíš jej potom domněnkou, že by se k vám max mohl chtít přidat. "Myslím, že by se k nám přidat nechtěl. Kdysi by po tom určitě okamžitě skočil, ale dnes.. Konkláve mu určitě nabízí spoustu jiných zážitků." Nyos pokrčí rameny. "A i kdyby chtěl - což tedy podle mě nechce - tak se k nám přidat nemůže, funkce Arcimága je neslučitelná s čímkoliv jiným," vysvětlí ti. Když ti sní skoro všechno jídlo, jen něco málo nechá, aby ses mohla najíst, ale ne přejíst, se zase natáhne a sleduje oblohu. // Můžeš to dostat k večeru, chceš-li. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím... já vím. Ale zkus si něco diktovat instinktům.“ Bráním se, ale pak se zabýváme jídlem. Tedy hlavně Nyos, který zhltl jako nic skoro všechno. Ale nechal i něco mě, aby mi to stačilo. Můj nápad, že by se chtěl Max přidat zamítl. Vzdychnu. „Ale je to škoda.“ Když si lehl, přidala jsem se k němu. Položila jsem mu hlavu na rameno a rukou ho objala. Chvíli jsme se bavili tím, že jsme pozorovali mraky a říkali co nám připomínají i když jsem podezírala Nyose, že si některé věci vymýšlí, protože vidět v tom gorilu na jednokolce? Bavili jsme se drobnostmi. Lechtali jsme se, vyprávěli si anekdoty, muchlovali se, povídali si... byl to příjemný, odpočinkový den. Sebrali jsme se až teprve, když Alex začal nechat blížit se noc. Vrátili jsme se do Křídy ruku v ruce, odpočinutí a rozesmátí. „Byl to skvělý den. Vážně jsem si to užila.“ Řeknu mu. „Měli bychom to dělat častěji, takhle odpočívat. Zvlášť po tvrdém tréningu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Po tvrdém tréninku chci horkou vodu a postel, ne piknik," řekne Nyos s pousmáním. "Ale bylo to fajn, určitě to musíme dělat častěji." Dojdete do vašeho pokoje, kde schováte deky zpět do skříně. Potom máte nejvyšší čas se připravovat na odlet do Darogaru. Nejprve se kompletně převléknete. Lehké plátěné kalhoty musí nahradit těžké a hrubé kalhoty z tvrdé látky, místo tenisek si obujete okované boty. Potom košile, lehká tunika a černý kabát sahající po kolena z dračí kůže. A potom konečně zbroj. Na záda si připevníte pochvu s Drakobijcem a k levému boku pochvu s obyčejným mečem. Pak se rychle zkontrolujete v zrcadle, a po zjištění, že vypadáte opravdu drsně a nebezpečně, můžete jít dolů na sraz. Sešlo se deset lidí, z toho jsou dvě ženy. Orli jsou tu tři, Ghaeni s Erikem na zádech je jedním z nich. Díváš se po té směsici. Nejzajímavějším objevem této výpravy je určitě Darid Kelen a jeho Meghart, zlatý drak Draiw. Už jsi tady o nich slyšela. Jedni ze služebně nejstarších, veteráni. Dalším zajímavým členem výpravy je Hailey Morale na své drobné stříbrné dračici Trinity. Hailey je sestra Tiecha, který se výpravy ale neúčastní, a je suverénně nejmladším členem Megriothu. Je jí totiž teprve sedmnáct let, a to měla narozeniny před měsícem. Když ji přijali do organizace, měla šestnáct. Minimální věk pro přijetí je přitom dvacet věk a podmínkou je úspěšné složení Zkoušky. Hailey ale dostala od velení výjimku, protože náhodou objevila dračí vejce a drak se jí vyklubal už v Daragoru, v Říši. Pak se už jen těžko mohli odloučit... Hailey ale nesmí do bojů. Matthew sedí v sedle svého stříbrného draka Taifera a na všechny hází veselé kukuče. Jediným elfem výpravy je blonďatý elf Mladé generace Nalanbur, zdá se, veselý a příjemný chlapík. Je zde na zeleném draku Belirovi. Dále jede poslední drakonýr Erdan Omsay na dračici Achessii. Je to první spojení muže a dračí samice, co jsi tady viděla. Posledními členy výpravy jsou Atler Gutar na orlu Yaldovi a Caleb Strebwor na orlu Swegovi. "Tak co? Všichni připraveni?" zeptá se Darid se zazubením a rozhlédne se po dvacetičlenné skupince draků, lidí, orlů a elfa. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Myslela jsem spíš, jako na druhý den. Ne hned po tréningu.“ Plácnu ho. V našem pokoji jsme se ustrojili do zbroje, vypadali jsme fakt drsně. Kdyby jsme se takhle ukázali někde u nás... všechny děti v okolí by poulili oči a obdivně vzdychali. A určitě ne jen děti. Musím říci, že to lehce lechtalo mé ego. Pak jsme se vydali na setkání, kde už čekali ostatní i se svými Megharty. Některé jsem znala a jiné už tak moc ne. Zdálo se, že jsou všichni dobře naladěni a těší se. Bylo to nakažlivé. Ne, že bych už tak neměla dobrou náladu, ale tohle ji jenom podporovalo. Když se Darid zeptal jestli jsou všichni připraveni, taky se rozhlédnu. „Zdá se, že ano.“ Odpovím. Podívám se na Hailey, její příběh se mi líbil. Vlastně je to sen hodně dívek, kdysi jsem o něčem podobném snila i já. Být kamarádka s drakem. Najít vejce a vychovat dráče. Ale to jsem byla dítě. Ale byl to silný sen a tak jsem si ho pamatovala i do teď. A trochu jsem jim tím záviděla to pouto, které s Trinity teď mají. Mě bude trvat dlouho, než se tak s Kitt sblížím a jestli vůbec někdy téhle úrovně dosáhneme. Zajímavý byl taky Erdan s Achessii. Zdá se tedy, že ne vždy platí, že žena k ženě a muž k muži. Co za tím vězí? Je Erdan citlivější než většina mužů? Není na chlapy? To by to vysvětlovalo... a nebo prostě jen měli hodně totožné povahy? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skřetí říše "Tak vyrazíme," kývne Darid a Draiw se otočí tak, aby stál v čele vaší skupiny. Darid mávne rukou a před vámi se vytvoří mezisférový portál dost velký na to, abyste mohli proletět všichni i s draky. Draiw mávne křídly a vystřelí vpřed. Rychle si zkontroluješ holenní řemínky a pak vystřelí vpřed i Kitt. Proletíte portálem a krásná krajina zmizí. Pod vámi je země, která se od té Megriarthské liší tolik, jako se oheň liší od ledu. Tráva zde není, jen vyprahlá a rozpraskaná šedá země. Na jeden hektar této pustiny připadá jediný strom, který navíc vypadá jako spálená štětka do záchodu, ze které někdo otrhal štětiny. Na zemi se válí kostry zvířat.. no, a některé hodně připomínají kostry lidské. "Vítejte ve skřetí říši," slyšíš Daridovo zamumlání. Podíváš se na oblohu. V Říši i v Elfii by mělo zrovna vycházet slunce, ale tady je věčně pod mrakem. Vzduch i ve výšce, ve které jste, páchne zkaženým masem, krví a odporným pižmem. Během několika minut překonáte desítky mil a pronikáte stále hlouběji do skřetí říše. Zápach je stále pronikavější. "Mohli jsme se proletět raději nad Sevarem," slyšíš Nyose. "Tam bys zmrzl," odpoví Matthew s veselým smíchem a pak slyšíš typický zvuk meče taženého z pochvy. "A neužil by sis tolik srandy. Mrkej před sebe." Všichni se podíváte vpřed a v dálce vidíte rýsující se skřetí pevnost. "odtud vyráží většina skřetích skupin, které drancují říšské vesnice," řekne Erdna a poplácá svou dračici po krku. "Myslím, že nikomu nebude extra vadit, když ji trochu poničíme, co říkáte?" usměje se Caleb pomstychtivě. Každý slyšel příběhy o vypálených vesnicích a ohlodaných kostech vesničanů. Někteří z vás to dokonce i viděli. Tvé jediné setkání se skřety proběhlo před sedmi lety, když tě Erik vedl k Alexovi. Erik se Shinxiho jednotkou je tehdy zničili těsně před tím, než vydrancovali jednu vesnici. Střetneš se pohledem s Erikem. Jsi si jistá, že na to právě taky vzpomínal. Podíváš se na skřetí pevnost a zahlodají v tobě pochybnosti. Pevnost se zdá být obrovská, budou tam stovky skřetů. "Nyosi, poletíš s Anett. Matthew poletí s Hailey," přidělí k nebojovníkům Darid bojovníky. "Zbytek poletí sám. Dobrý lov," popřeje vám. Ani neřekl boj, řekl lov. zdá se, že tady o úspěchu nikdo nepochybuje. Skřetové už vás zpozorovali a vystřelí k vám salva šípů. Šípy zarachotí o brnění a šupiny draků, několik jich drcne do vašich brnění. "To jste hodní, že mě masírujete," slastně se protáhne Trinity. "To máš štěstí, já to ani necítil," povzdechne si Kelwor a Nyos se na jeho hřbetě zazubí. Všichni vytáhnou se zašustěním meče z pochev. Darid si protáhne levou ruku a pak s ní prudce švihne vpřed. Od ramene se mu sbírá oheň a jakmile ohnivou kouli vypouští, už je velká jako hlava jeho draka. Letí rychle a za sebou zanechává černý ocas ze sazí. Ohnivá zkáza, neboli světluška. Když dopadne na kamennou hradbu, ty se roztříští. Desítky skřetů se okamžitě změní v popel a desítky dalších uhoří vzápětí. I několik dalších členů vaší výpravy vyšle k pevnosti světlušky a pevnost se rychle bortí. Skřeti umírají po stovkách. "Nechte tam něco, vy volové!" prskne Matthew, ale to už slétáte k hradbám. Jestli se ti bojovat nechtělo , nebo jsi ke skřetům cítila nějaké milosrdenství, to pomine ve chvíli, kdy se podíváš na kůly zapuštěné v cimbuří. Na každém kůlu je napíchnuto po jednom hnijícím lidském těle. Přeletíte hradby. Kitiara ocasem drtí skřetí lebky a láme jim končetiny. Kelwor s Nyosem se drží vedle vás. Kelwor svým bílým ohněm zapaluje celé jednotky skřetů, další jednotky vybuchují pod Nyosovými koulemi energie. Když se někdo dostane moc blízko, vyřídí ho Kelworův ocas nebo Nyosův meč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Skřetí říše Vyrazili jsme, jako vždy mě pocit letu naplnil radostí a příjemnými pocity i když pohled na zničenou zem pod námi, mi ji poněkud zkazilo. Byla černá, spálená a pokryta kostmi. Není divu, že skřeti útočí na vesnice. Nic tu neroste, zvířata už dávno utekla... nemají co jíst, kromě, popela, hlíny a kamení. Zamračím se na pevnost. Pevnost umí postavit, ale pěstovat zeleninu nebo chovat zvěř to ne... místo toho raději zabíjejí a.... Oklepu se. Jen myšlenka, že žerou lidi byla odporná... Darid ke mě a Hailey přidělil bojovníky, abychom byli ve větším bezpečí. Vyrazili jsme do boje, rozhodně jsem je nelitovala a po tom co jsme viděla vystavené mrtvoly, chtěla jsem je zadupat do země. Kolik nebohých lidí zabili? Žen a dětí? Zrůdy! Darid na ně jako první pošle světlušku, další se přidali, Kitiara přeletěla blízko nad pevností a drtila ocasem skřety, kteří se ji dostali do cesty. Kdybych se dostatečně vyklonila mohla bych i nějakého setnout, ale to bylo příliš riskantní. Místo toho jsem začala tvořit taky světlušku, počkala jsem až Kitt udělá obrátku a bude se vracet k pevnosti hodila jsem po nich světlušku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá světluška proletí řadami skřetů, kteří se mezitím shromáždili k obraně pevnosti, a nechá v jejich středu opravdu širokou mezeru. Další jsou navíc zasaženi žárem, takže ječí bolestí a jen tak panicky pobíhají. Zatočí se ti hlava, jak se tělo vyrovnává s tak náhlým úbytkem energie, ale rychle se vzpamatuješ. Energie máš ještě dost, jenom tvé tělo holt není na tak mocná kouzla zvyklé. Ale čím dříve si zvykne, tím lépe. Pak se vám postaví na odpor šamani. Skřeti, kteří se naučili do jisté míry používat skrz primitivní kouzelné předměty, jako jsou kůstky a havraní pírka. Zaútočí na vás ohnivými koulemi. Některé zmizí ještě než k vám doletí a s dalšími si poradí vaše brnění a dračí šupiny. Na dračích šupinách nenapáchají ohnivé koule žádnou škodu a u vašeho brnění zapraskají a zmizí pár centimetrů předtím, než se vás dotknou. Je zcela očividné, že vaše brnění má v sobě zabudovanou ochranu proti magii. Raději na to ale nespoléhat, nevíš, co všechno to zadrží a hlavně jak dlouho... Nyos si přehodí meč do levé ruky a vyšle přesnou světlušku přímo na pevnost. Vybuchne celé jedno její křídlo. Proletí kolem vás Matthew a jeho drak se zastaví přímo před vámi. Matthew má na tváři divoký úsměv. Pozvedne pravou ruku, ve které má Drakobijec s napíchnutým osmahlým skřetem. "Je libo smažený skřet?" Pozvedne levou ruku s obyčejným mečem, an kterém je napíchnutý skřetí škvarek. "Nebo raději pečený?" Pak se zasměje, oba je setřepe z čepelí a jeho drak se vrhne zpět do víru zabíjení. O brnění ti drcne šíp a pak se zapraskáním za tebou zmizí ohnivá koule. O Kitiařiny šupiny se zlomí několik rezavých oštěpů. "Jaký je to pocit, co, vy zmrdi?!" divoce se směje Caleb a napichuje na svůj meč jednoho skřeta po druhém, až jeho meč vypadá jako špejle se špízem. Proletí kolem tebe Kelwor, který zalije svým plamenem celou řadu skřetů. Brzy už není s kým bojovat. Sletíte dolů na nádvoří rozbořené a spálené pevnosti a seskočíte z dračích hřbetů. Po kolena se brodíte ve spálených, rozdrcených a rozsekaných skřetích mrtvolách. S ostatními se setkáš vprostřed cesty, kde se všichni sejdete. Muži vypadají plní zadostiučinění. A ze všech nejvíc si toto zabíjení skřetů užíval Matthew. Ten teď dokonce vytáhne zpoza opasku placatku s kořalkou a nechá kolovat. Nyos se před tebou pořádně napije a podá ji tobě. Když se napiješ, nebo nenapiješ, podáš ji vedle sebe mladinké Hailey, který si navzdory svému věku pořádně přihne. "Tihle skřeti už nikomu neublíží," řekne Darid a rozhlédne se po nádvoří posetém mrtvolami. "Ale proti skřetí populaci to je, jako bychom sloupli zrnko máku z makovce." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Boj pokračoval. Skřeti neměli šanci. Byli jsme jak armáda, totálně jsme je zdecimovali. Když se Matt objevil a nabídl nám spálené skřety. „To je nechutný!“ zašklebím se. Já skřety vážně nemusela, ale v takových věcech jsem si zrovna nelibovala. Caleb z jejích zabíjení měl očividnou radost. Možná, že někteří tady mají se skřety osobní spor. Dalo by se říci, že skoro každému pátému člověku skřeti zabili někoho z rodiny. Možná, že Calebovi někoho vzali. Pak bych asi taky měla z jejich zabíjení radost. Já spíš měla pocit zadostiučinění. Oko za oko. Když bylo po všem sešli jsme se v troskách pevnosti. Všichni vypadali spokojeně. Matt poslal kolovat placatku, já si čichla a když jsem zjistila, že je to tvrdý alkohol, poslala jsem to dál aniž bych se napila. Po včerejšku jsem chuť vážně neměla. Když už tak medovinu. „Nebuď takový pesimista... i když je to pravda.“ Řeknu a ucuknu, když zjistím, že stojím na něčem co radši nechci vědět co to je. „I malé vítězství je k ničemu. A časem se skřetů uděláme druh na vymření.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To říkali vojevůdci už před tisíci lety," odpoví ti Darid s povzdechnutím. Nyos se zašklebí: "Jo, ale ti neměli draky, ne?" Všichni se usmějí, ale spíš to berou jako vtip, než jako možnost, že byste skřety opravdu dohnali na kraj vyhynutí. "Poletíme ještě dál?" zeptá se Hailey. Erik zavrtí hlavou. "Mě to stačilo," řekne a rozhlédne se kolem sebe. "Víc už jich dneska zabít nepotřebuji." Nakonec se všichni shodnou na tom, že se vrátíte do Megriarthu. Všichni nasednou na draky, když se s tebou někdo telepaticky spojí. Opatrně povolíš obrany a uslyšíš hlas Elizabeth. Musíš si podobu její mysli zapamatovat. Za tu celou dobu, co ji znáš, s tebou telepaticky ještě nikdy nemluvila. "Ahoj Anett," její hlas zní hodně z dálky, protože jsi od Říše velmi daleko a telepatické spojení je na okraji svého dosahu. "Chtějí s tebou mluvit tví rodiče, co nejdříve." Nyos si všimne, jak jsi zaražená, a nechá Kelwora dojít ke Kitiaře, které sedíš v sedle. "Co se děje?" zeptá se tě Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Taky bych se vrátila.“ Souhlasím s návratem. Všichni se vydají ke svým Meghartům. Pohladila jsem ji a pak nasedla. Zrovna, když jsem dokončila upevnění se mi v hlavě ozval zvuk, který mi říkal, že se semnou někdo snaží spojit. Byla to Eliz. Rodiče se mnou chtějí mluvit. Co nejdříve. Co se děje? A kde jsou rodiče, že o to požádali Eliz? Nyos si všiml jak se tvářím a přišel na Kelworem k nám. „Mluvila jsem s Eliz. Moji rodiče se mnou chtějí co nejdříve mluvit. Musíme se hned vrátit do Megriarthu a za mými rodiči.“ Tisknu rty. „Musí to být hodně důležité.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skřetí říše a později Belnetská říše Nyos přikývne, otočí se k Daridovi a něco mu řekne. Ten přikývne a Nyos mávnutím ruky otevře portál, kterým následně oba dva se svými draky proletíte. "Ostatní se ještě trochu proletí," řekne Nyos, když se ocitnete v Megriarthu. Řeknete drakům, aby šli do své sféry, a potom se hned přes portál přesunete z Megriarthu do Darogaru přímo na zahrádku tvého rodného domu. Převlékání ze zbroje by vás zdržovalo, nevíte, jak důležité to je. Nyos řekne, že to asi ve tvé vesnici nikoho nebude zajímat. Mágové jsou pro ně divní už tak a nějaká zbroj jim na divnosti nepřidá. Na zahradě je tvůj otec, který si hraje se Susan. No, minimálně to vysvětluje přítomnost Eliz, nejspíš sestru hlídá. Otec je ale vzadu na zahradě a ani on ani Susan vás nevidí. Vejdete tedy raději do domku. V obývací místnosti sedí na lavici vedle sebe ustaraná Eliz a paní Torrayová, která má pláčem opuchlé oči. Paní Torrayová je vdova po zesnulém mlynáři, který téměř před patnácti lety nešťastnou náhodou spadl do mlýnského kola. Paní Torrayová od té doby sama vychovávala svou dceru Trisu. Trisa je o rok mladší než ty, jako děti jste si docela často hrály. Tvá matka stojí zády ke dveřím, a když vejdete, otočí se k vám. Překvapeně pohlédne na vaše zbroje, ale nijak je nekomentuje. "Ahoj Anett, Nyosi," pozdraví vás tvá matka a pak se skloní k paní Torrayové. "No, Nelly, řekni to těmhle dvěma. Ti už ji najdou," slíbí jí tvá matka. Paní Torrayová se otočí k vám a otevře ústa, aby něco řekla, ale potom se znovu rozpláče. Eliz jí podá kapesník a obejme ji kolem ramen. Jelikož vůbec nevypadá, že by byla schopná něco říct, otočí se k vám tvá matka. "Omlouvám se, pokud jste měli něco důležitého..," ukáže hlavou na vaše brnění, "ale Nelly.. no.. Anett, vzpomínáš si na Trisu, že ano? Jí.. přestal bavit život sedlačky a vydala se sama do Vingaardu.. aby si splnila své sny.. a tak.. znáte to." Ano znáte to. Takových příběhu už jste slyšeli spousty. Mladá dívka uteče z jednotvárného venkova do velkoměsta, kde čeká, že se jí ze dne na den splní všechny sny, stane se bohatou, slavnou a úspěšnou.. a většinou skončí v lepším případě jako šlapka a v horším jako anonymní tělo ve stoce. "Trisa odjela před měsícem... Nella každý dne čekala na její dopis, že je v pořádku, ale pořád nic..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ani jsme se nepřevlékali, prostě jsme hned šli. Ale když jsme stáli před domem a viděli tátu jak si hraje se Susan, tak to asi nebude tak horké. Šli jsme do domu, kde byla máma, Eliz a paní Torrayová, která plakala tak usedavě, jako kdyby měla zlomené srdce. Pohled na nás byl pro mámu trochu zarážející, ale nekomentovala to. Podívám se znepokojeně na paní Torrayovou, ale ta nebyla schopná nic říct. Musela nám to vysvětlit máma. „Jistě.“ Řeknu, když se zeptá jestli si vzpomínám. Zachmuřím se. Trisa.... je jen o rok mladší. Měla by mít přece rozum. Pokud se neumí bránit a to ženy z vesnice většinou ne... je hloupost tohle dělat. A je to už měsíc a ani nenapsala... to zní špatně. „Chápu. Hned ji půjdeme hledat.“ Slíbím vážně. Nikdy neodmítnu pomoci někomu z mé vesnice. „Paní Torrayová. Dokážete nám říct něco dalšího? Jistě s vámi o odchodu mluvila... nebo se přinejmenším hádala. Jistě měla nějaký plán o kterém vám říkala, kam půjde, co tam chce dělat a tak? Pomohlo by nám to při hledání.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nic rozumného z ní nevypadlo," řekne plačtivě paní Torrayová a hlasitě se vysmrká do kapesníku. Eliz jí potom podá čistý, aby si mohla utřít slzy. "Jenom na mě ječela, že to tady nenávidí a že odjíždí do Vingaardu. Tvrdila, že si najde nějakého bohatého rytíře a usadí se s ním." Cítíš, jak se vedle tebe Nyos ošije, jako by zadržoval odfrknutí. Sny o tom, že se dívce podaří najít bohatého a hodného ženicha jsou nejčastější... "Co chce dělat do té doby neříkala. Myslím.. že třeba.. že třeba by mohla.. umývat v nějaké restauraci.. nádobí.. ne?" těká pohledem z tebe na Nyose a čeká na vaše ujištění, že její dcera může opravdu přinejhorším pracovat někde v hospodě. "Můžu vám pomoct s hledáním?" zeptá se vás Eliz vážně. Vypadá opravdu rozhodně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Je to možné. Nebojte se paní Torrayová. Trisu najdeme.“ Ujistím ji. Zadívám se na Eliz a zaváhám, ale o Susan se rodiče dobře postarají. „Každá ruka se hodí.“ Usměji se. „Hned vyrazíme.“ Zaváhám a podívám se na sebe. „Ale asi bychom se měli převléknout Nyosi. I když možná by tohle děsivé brnění docela pomohlo při výslechu.“ Podívám se na Nyose, abych zjistila co na to říká. Musíme Tris najít. A živou a v pořádku. Paní Torrayovou by zničilo, kdyby teď přišla i o dceru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zavrtí hlavou. "Neznámé brnění.. navíc takovéto," nenápadně se dotkne kabátu z dračích šupin. "Bude budit pozornost. Určitě by nám to pomohlo při výslechu, ale myslím, že čenrý háv bude mít stejný efekt. Půjdeme se nejprve převléknout," rozhodne Nyos. Rozloučíte se a po desítkách slibů, že Trisu najdete a dovedete ji domů, můžete konečně jít. Nyos pak vezme z jedné strany kolem ramen tebe a z druhé strany Eliz a potom se s vámi přemístí. Ne portálem, ale normálním kouzlem. Objevíte se před věží a zatímco Eliz necháte čekat v obýváku, vy se běžíte převléknout do ložnice. Sundáváte jednotlivé části brnění a pokládáte je na zem. Nyos si potom oblékne své běžné černé podhávové oblečení a tenisky a přes to si přehodí klasický temně černý háv. "Co mi můžeš o té Trise říct? Naposledy jsi ji viděla na oslavě své Zkoušky, ne? Jak vypadá?" // Něco si vymysli, jen se drž toho, že je velmi hezká a vždy byla lehkomyslná a naivní... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Já se začala navlékat do bílého hávu. „Je vyšší asi o půl hlavy než já. Má vlnité hnědé vlasy, trochu nazrzlé. Něžné, nevinné, hnědé oči a nos má pokrytý několika malými pihami. Je moc hezká, ale vždycky byla lehkomyslná. Nic nedomýšlela a nepřemýšlela na následky. A taky hrozně naivní a důvěřivá. Prostě ten nejhorší možný typ dívky na to, aby odešla sama do velkého města.“ Stisknu rty. „Je to měsíc... bojím se, že ji najdeme uvězněnou v nějakém bordelu a zlomenou zneužíváním.“ Začnu si vážně dělat starosti. „Budeme muset asi začít u nich.“ Když jsme oblečená, zajdu si pláchnout obličej a učesat vlasy, které byli po letu na drakovi poněkud divoké. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zachmuřeně přikývne. "Ano, přesně tyhle holky si takové město, jakým je Vingaard, dává ke svačině," zamumlá a hodí si na hlavu kapuci. Pak si máchne dlaní před obličejem a na tváři se mu zformuje bezvýrazná stříbrná maska. Je to ale jasné, nemůže chodit ve městě jen tak v černém hávu. Navíc jej nikdo nemusí poznat. Pak Nyos počká, než si dáš do pořádku vlasy. "Raději s tím počítej," nedělá ti Nyos falešné naděje, když řekneš, že se bojíš, že ji najdete někde v bordelu zlomenou a poníženou. Dojdete do obýváku pro Eliz a pak se přemístíte do Vingaardu. Objevíte se v jedné z těch úzkých a příkrých uliček blízko hradeb. Nikdy jsi tam nebyla. Patříš teď totiž k té vyšší společnosti a tady žije ta největší spodina. Ulice i domy vypadají přesně tak, jako by se dalo čekat od města, kde se nejprve postavily hradby a potom se stavěly domu od středu ke kraji. Domy v blízkosti hradeb jsou úzké a strašně namačkané na sobě, jak si to nějaký architekt špatně vypočítal. Těžko uvěřit tomu, že tyto špinavé ulice plné odpadků, výkalů a krys jsou opravdu Vingaard. Ani ne o sto metrů dál je hlavní ulice s čistými ulicemi a širokými cestami, domy s novým nátěrem... "Vítejte tam, kde noha strážného nevkročila už celé roky," zamumlá Nyos ponuře. Ulice se po vašem náhlém objevení rychle vyprázdnila. V domech se rychle zasunují závory a podpírají se kliky, lidé spěšně zatahují záclony. "Nejlepší nevěstince jsou v centru města, ale tam jsou dívky v dobrých rukách. jsou tam dobrovolně, vydělají si balík a stráže to tam kontrolují," řekne Nyos. "Daleko pravděpodobnější je, že šlape někde tady." "Taky může vážně někde umývat nádobí," ozve se Eliz trochu nesměle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty a raději nic neříkám už tak jsem měla chmurné myšlenky. Objevili jsme se v pěkně zavšivené díře, rozhlédla jsem se a dokázala jsem se netvářit znechuceně. Zatím jsem viděla jen dobrou tvář Vingaardu... tu špatnou jsem ještě neviděla. Představa, že tu někde je Trisa mi nedělala dobře. Když se ozve Eliz, pousměji se a podívám se na ní. „Ano... ale je to méně pravděpodobné. Pokud ji najdeme v nějakém bordelu nebo šlapat na ulici... začneme hledat v hostincích.“ To bude tedy hledání na hodně dlouho. Promnu si spánky a znovu se rozhlédnu. „Fajn... tak jdeme na to. Nesmíme ztrácet čas. Musíme Trisu dostat do bezpečí.“ Rozkážu a vykročím. „Musíme dobře hledat. Některé bordely můžou být zamaskovány... jako třeba ty kde se dělají... nezvyklé věci.“ Zachvěji se. Ne... nesmím si nic představovat! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tady se bordely neschovávají, nemají před kým," odpoví ti Nyos zamračeně. "Nejprve sia le s někým promluvím." Ukáže na nejbližší dveře. Dojde k nim, trochu si poodstoupí a pak je vykopne. Ztrouchnivělé dřevo povolí pod Nyosovu nohou okamžitě, není třeba žádných kouzel. Nyos v klidu vstoupí dovnitř a nechá si zmizet masku. Dům se skládá z jediné malé místnosti, z níž dobrou polovinu zabírá krb. Na zemi leží jedna matrace skrz naskrz prolezlá blechami a hrnec s nějakou připálenou šlichtou. Zápach v této místnosti je směsí tabáku, moči, výkalů alkoholu a špíny celkově. A kdyby se ze všech výše jmenovaných poskládal člověk, byl by to ten, který právě stojí před vámi. Malý, vychrtlý mužík s několika prameny mastných šedivých vlasů táhnoucích se kolem kostnaté tváře, jinak s naprosto holou lebkou. Hluboko zapadlé oči vypadají, že mají hnědou barvu, ale dá se to jen těžko určit přesně. "Nazdar Polore," pozdraví Nyos a vydá se k muži. Ten rychle ustupuje. "Ahoj Nyosi. Nečekal jsem tě. Měl jsi nejprve dát vědět. Jak se máš? Co pořád děláš? Už ses tak dlouho neozval. Měl jsem o tebe vážně starosti, příteli. Dáš si sušenku?" brebentí a strká před Nyose zrezivělý tác sušenek, které odhaduješ na vlastní výrobu, protože lepší by asi udělal i zhulený a opilý kovář. Nyos mu vyrazí tác sušenek z ruky, chytne ho pod krkem a přitlačí ho ke stěně. "Už zase? To nemá nikdo ve Sborech nic originálního?" zachrchlá muž a Nyos ho přitlačí silněji, až zmodrá. Pak jej trochu povolí. "Znáš Trisu Torrayovou?" zeptá se Nyos chladně. "Vlnité hnědé vlasy, mírně nazrzlé. Hnědé oči, pihatý nos. Mladá, hezká a naivní holka. Pro tebe jako stvořená. Tak znáš ji?" "Nechápu, o čem mluvíš..," zavrtí muž hlavou a Nyos jej tvrdě praští do břicha, nejspíš přímo do žaludku. Muž zalapá po dechu a chce se předklonit, ale Nyos jej nenechá. "Tak už sis vzpomněl?" otáže se Nyos. "Já..," začne muž a Nyos jej praští znova, do stejného místa. Polor zakňučí. "Jo Trisa! Hrozně milá holka, už si vzpomínám! Jo! Objevila se tu! Najedla se u Alberta a hned šla dál!" řekne Polor. Nyos si přehmátne a chytne muže pod krkem levačkou, kterou jej předtím mlátil do břicha. Teď se napřáhne k úderu do obličeje pravačkou. "Dobře! Dobře!" skoro hystericky zaječí muž a pokusí se neúspěšně zvednout v obraně ruce. Nyos nechá ruku napřaženou a pohledem jej vybídne k mluvení. "Najedla se u Alberta a pak šla pryč s Lencastem, víc nevím! Přísahám!" kňučí Polor. Nyos zaváhá a pak pravačku spustí. Naposledy silněji zmáčkne mužův krk a pak i ho pustí a ustoupí. Když vychází z domu, zformuje si zpět masku v obličeji a otře si ruce do hávu. Jakmile jste venku, otočí se na vás dvě. "Lencast provozuje v podsvětí celou síť bordelů," řekne vám tiše. "A ano, Anett, některé jsou zaměřeny na trochu jiné.. praktiky." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Dívám se jak jde ke dveřím, které vykopne. Vydám se za ním, ale stačí závan smradu a raději zůstanu u dveří a koukám se dovnitř. Nepustila jsem dovnitř ani Eliz a prostě jsme koukali co se bude dít. Nyos byl k mužíkovi dost tvrdý a bylo mi ho trochu líto, ale nesnažila jsem se Nyose mírnit. Kdyby neměl důvod, tak by tohle nedělal a taky jistě není žádné neviňátko. Když vyšel ven a oznámil mi co je ten Lencaster zač, zblednu. Promnu si obličej. Triso... ty hlupáčku! „Dobře. Jdeme za ním. A klidně mu nadělám z ksichtu sekanou dokud nám neřekne co s Trisou udělal.“ Řeknu. „Kde ho najdeme Nyosi?“ chci vědět. Jdeme pozdě... určitě... jak dlouho je to co si ji odvedl? Cesta sem nějakou chvíli trvala... a ten chlapík si ji pamatuje, tak to asi nebude zase moc dlouho. „Jdeme. Hned.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zachmuří a zavrtí hlavou. "Nevím," odpoví ti. "Nevím, kde ho najdeme. To ví jenom jeho pobočník Ingver." Prohrábne si vlasy a rychle uvažuje. "Ingver bude určitě v jednom z bordelů. Jenže těch je po obvodu hradeb minimálně dvacet. Pořád je ale lehčí v nich hledat Ingvera, který je jen jeden, než jednu z mnoha..," na okamžik zaváhá, ale pak se zatvrdí a dořekne to, "šlapek." Rozhlédne se po obou stranách ulice, jak hledá nejbližší bordel. "Dohromady by nám to trvalo strašně dlouho..," zamumlá. Pak ale okamžitě zavrtí hlavou. "Ne nemáme na vybranou. Nemůžu vás poslat samotné dvě." Eliz na něj vyjede: "Proč ne? My se o sebe dokážeme postarat. Jestli jde Trise o čas, neměli bychom ho ztrácet!" Nyos zaváhá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zaskřípu zuby. Nikdy to není tak jednoduché. Nyos nás nechce nechat samotné, ale než něco namítnu ozve se Eliz. Mluvila mi z duše. „Nyosi. Vím, že je ti nepříjemné nás nechat chodit samotné po bordelech. Ale nemáme na vybranou. A strach o nás mít nemusíš. Umíme se o sebe postarat. A přece víš, že se umím bránit i jinak než magií.“ Pohladím ho po paži. „Tak nám řekni, jak ten Ingver přibližně vypadá a jdeme na to. Pokud ho někdo z nás najde, tak se telepaticky ozveme. Dobře?“ Nebyla jsem si jistá jestli jde Trise o čas. Možná už je pozdě... ale možná je ještě ve fázi připravování nebo ji někde drží o hladu a o žízni, aby ji tím donutili dělat co se po ní chce... docela častý způsob. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No.. dobrá..," povolí nakonec Nyos s těžkým srdcem. "Pokud tobě nevadí, že budu choti sám po bordelech," převede to ve vtip a nevesele se pousměje. Přikývne. "Dobrá, fajn. Ingver je hodně vysoký, vážně hodně, hubený, zrzavý a má strašný předkus. Nemůžete ho minout." Pak zapřemýšlí. "Kdybyste ho našly, dejte mi telepaticky vědět. Já už si ho zmáčknu." Ukáže vám doprava. "Jděte vlastně pořád rovně. Věřte mi, bordel neminete... Sejdeme se, jakmile někdo z nás najde Ingvera, a nebo v horším případě někde na druhé straně města." Pak zaváhá a rychle tě políbí. "Dávejte na sebe pozor," řekne a Eliz stiskne rameno. Pak se otočí a vydá se nalevo. Jdete asi deset minut. Kamkoliv se přiblížíte, lidé vám uskakují z cesty a utíkají se zabarikádovat do domu. Bezdomovci a žebráci si hrají na lavičky a okapy. Vykřičený dům opravdu neminete. Vysoká bíle omítnutá stavba, jejíž vývěsní štít zobrazuje nahou obdařenou ženu v nelichotivé pozici. A pokud by nad někdo přehlédnul ceduli, polonahá mladá děvčata stojící před domem už nepřehlédne nikdo. U vchodu do bordelu stojí dvojce vysokých svalovců. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se jeho vtípku. „To strach nemám. Proč by jsi chodil za párkem, když doma máš biftek.“ Taky ho políbím. „Ještě, že jsi už dospělá. Jinak bych tě musela poslat domů.“ Řeknu Eliz a vydáme se cestou, kterou Nyos ukazoval. Všichni se před námi schovávali. Bylo to legrační a na druhou stranu smutné, kolik lidí tady musí žít. Bordel jsme našli snadno. „Docela nevkusné.“ Poznamenám s pohledem na vývěsní štít. Pak se zadívám na gorily. „Tak odvahu.“ Řeknu Eliz a vydám se ke vstupu. Zastavím se před muži. „Musíme dovnitř. Zdovolením.“ Řeknu to zdvořile, ale nekompromisně, že zamítnutí požadavku nepřijímám. No a jestli se nás pokusí zastavit... prostě je odhodím magií z cesty. Nebudu se s nimi zbytečně zdržovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Odporné," odpoví ti Eliz a přitom se dívá na mladé ženy, možná v jejím věku, které stojí oblečené ve strohých kožených oblečcích a s bičíky v ruce, před bordelem. Když jí řekneš, že kdyby jí nebylo sedmnáct, musela bys ji poslat domů, jenom se nevesele pousměje. Jakmile chcete vejít dovnitř, muži se vás samozřejmě pokusí zastavit, ale Eliz jednoho z nich přišpendlí ke stěně stejným kouzlem, jako Erik před lety použil na Shinxiho, a ty dalšího svážeš a necháš ho ležet. Pak už procházíte hlavní chodbou bordelu. Z chodby kvapně mizí bohatí, mocní a ženatí muži Vingaardu, kterým by určitě neprospělo, kdyby někdo znal jejich sexuální úchylky. Některá děvčata se také ztratí, to budou nejspíš ty hledané. Další zůstanou stát na chodbě jako přimrazené a doufají, že nezamíříte právě k nim. Když je minete, oddechnou si. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Samozřejmě, že se nás pokusili zadržet. Proč to dělají? Mají něco v mozku? Tak jsme se o ně postarali magií a prošli dál. Náš příchod kazil kšefty, všichni se začali rychle dekovat. Jako kdyby mě zajímalo jací šlechtici si tu žívají. Když jsme procházeli, rozhlížela jsem se jestli neuvidím Ingvera. Ale představa, že bych musela projít i pokoje a nachytat tam lidi při aktu.... fuj. To se mi moc nechtělo. Rozhodla jsem se zkusit zeptat, třeba mě jedna z dívek nasměruje a já se tomu vyhnu. Pokud však řekne, že tu není nebo že neví kde je... stejně to tu budeme muset projít, kdyby lhala. Zamířila jsem nakonec k jedné ztuhlé šlapce. „Hledám Ingvera. Kde je?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamíříte k dívce, která je možná o několik měsíců starší než Eliz. Když vás vidí přicházet, málem se jí podlomí kolena, ale když se zeptáte na Ingvera, trochu se uvolní. "Měl by být nahoře v patře, v kanceláři u bordelmamy. Ale za chvíli odchází," odpoví vám prostitutka a vy se s Eliz vydáte nahoru. Že byste měly štěstí hned napoprvé? V patře dveře kanceláře neminete. Jednak jsou největší, nejhezčí a nejtlustší ze všech dveří a druhak před nimi stojí další dvě gorily. Ty magií vyřadíte, když se vás pokusí zastavit, a vejdete do kanceláře. Ta je zařízena přepychově, luxusní perské koberce, gobelíny, ručně vyřezávané exotické dřevo. Bordelmamá je starší korpulentní dáma s kudrnatými vlasy nabarvené na křiklavě oranžovou. Vedle ní stojí nesmírně vysoký, ale strašně hubený muž, se skoro podobně zbarvenými vlasy, jenže přírodně. Dokonale odpovídá Nyosově popisu. Když vás dvojice spatří, bordelmamá okamžitě zavře kasičku a Ingver roztáhne ústa v úsměvu, který nejspíš považuje za vstřícný a elegantní, ale vypadá spíš jako kůň, který má prdy. "Co pro vás mohu udělat dámy? Na lesbické hrátky zde máme několik specializovaných dívek..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nečekala jsem, že budeme mít takové štěstí. „Díky.“ Přikývnu a vydáme se nahoru. Když jsme se zbavili ochranky a vešli dovnitř... vážně jsem nečekala, že budeme mít takové štěstí. A měli... byl tu. Ten chlápek byl ošklivej a úlisnej jako had. Hned nám nabízel služby... fuj! Kontaktovala jsem Nyose, že jsme ho našli a jsme v kanceláři bordelmamá. „Chceme si s vámi promluvit pane Ingvere.“ Řeknu chladně. „Madam? Mohla by jste nás omluvit?“ požádám ji. „Bude to jen chvilka.“ Bude lepší, když odejde. Nevím jak moc ho bude muset Nyos zmáčknout. Pokud odmítne, prostě ji magií vystrčím ze dveří a zavřu za ní. „Někoho hledáme, pane Ingvere a vy nám řeknete kde je.“ Vážně se na něj zadívám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bordelmamá se na vás podívá, pak přesune pohled na Ingvera, sebere si svůj závoj položený na stole, projde kolem vás a zavře dveře. Když Ingverovi oznámíš, co po něm chcete, koňský úsměv mu zvadne. Pak se před vámi najednou s lupnutím objeví trojice v temně černých hávech a se stříbrnými maskami na tváři. Vzpomeneš si, co ti kdysi Nyos prozradil o Tajných sborech, že v každém větším městě mají nějakého mága. Nyos zburcoval své kamarády. Nyos už poznáš okamžitě, přestože vypadají všichni tři prakticky stejně. Ingver sice nepozná Nyose, ale zato pozná masky a hávy. Snad každý majitel rozsáhlých pochybných podniků Sbory zná, nebo o nich alespoň slyšel. "Řekni nám, kde je Lencast," vybídne prostřední Nyos Ingvera a postoupí blíž k němu. Dvojice jeho kámošů si stoupne za něj, každý z jedné strany. Už i tato sestava vypadá hrůzostrašně a Nyosův přes masku dutý hlas tomu napomáhá, ale Ingver se nezlomí. "Já netuším, kde můj šéf je," řekne a přitiskne se ke stěně. Dva muži za Nyosem se po sobě podívají. Nyos se otočí k tobě a Eliz. "Možná byste mohly na chvíli počkat venku," řekne vám. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos se objevil spolu s dalšími třemi mágy. Zavolal kamarády. Každá pomoc se hodí. Ingvera se však nehodlal vzdát a dělal statečného a loajálního. Nyos se na nás otočil, že bychom měli počkat venku. Přikývnu. „Ať moc neřve.“ Řeknu a pobídnu Eliz ven, zavřu za námi dveře a počkáme na chodbě. Promnu si kořen nosu. „Nemám ráda násilnosti. Ale když není zbytí?“ vzdychnu. „Taky by mohli být ti lidé rozumní. Odporovat mágům není chytré.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pokusíme se, slečno," slíbí ti jeden z Nyosových kamarádu, a když odcházíš z místnosti, všimneš si, jak si natahuje rytířskou rukavici. Zavřete dveře. "Ještě, že máš za přítele člena Sborů, u kterého je to denní chleba," pousměje se Eliz. "Ne ale vážně.. Jak bys to z něj dostala ty, kdyby s tebou Nyos nebyl?" vyzvídá mladá mága. Potom Eliz pokrčí rameny. "Možná by to, co jim potom udělá zaměstnavatel, bylo horší, než to, co jim můžeme udělat my," navrhne možnost. Po zhruba třech minutách vyleze ven Nyos a zavře za sebou dveře. "Ten chlap je tvrdej," řekne vám. "Mlácení na něj nezabírá, takže jsme museli vytáhnout další donucovací prostředky..," zavrtí hlavou. "Na to jsou specialisté ti dva, já se staral vždycky o kulty, ne o pasáky, takže bych jim tam jenom překážel. Nemusím být u všeho..." Trvá to asi pět dalších minut, než se otevřou dveře a vy můžete vejít dovnitř. Ingver sedí zhroucený svázaný na bordelmamině židli. Vypadá děsivě. Dvojice mužů, které s sebou Nyos přivedl, dokázala, že oni jsou opravdu specialisté. Muži chybí většina zubů a celou tvář má napuchlou, jeho ruce i odhalené břicho nesou stopy po mlácení i pálení kouzly. Nyos zavrtí hlavou. "Hotel Umor v bohaté části města," řekne jeden z Nyosových kolegů. Nyos znova zavrtí hlavou a pohlédne do napuchlých rudých očí Ingvera. "Stálo ti to za to?" zeptá se ho. Ingver neodpoví, ne že by tedy mohl, s rozdrásaným jazykem. "Nechte ho vyléčit, pak ho zavřete a najděte na tyhle bordely dost špíny na to, aby se toto ospravedlnilo jako oficiální zásah," vydá Nyos instrukce svým mužům a pak vyjde z místnosti. "Hotel Umor? To jsem v životě neslyšel..," zamumlá Nyos před bordelem. Zato ty ano. Jak jste s Alexem cestovali po Říši, jednou jste tady přespávali. Luxusní hotel v blízkosti královského paláce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Křivě se pousměji. „První bych zkusila hrozby. A kdyby to nepomohlo.... udělala bych mu z obličeje fašírku. Nerada... ale udělala bych to.“ Odpovím. „Naštěstí nemusím. Nerada ubližuji lidem i když jsou to parchanti. Nemám na to náturu.“ Pokrčím rameny. Vyšel Nyos, že Ingver nechce mluvit a nechá to tedy na těch dvou, který jsou na výslech grázlů specialisté. „Dobře.“ Vzdychnu a čekáme. Když ho zlomili pustili nás dovnitř. Při pohledu na toho chlápka... chtě nechtě jsem ho litovala. Ale vyléčí ho, nebude trpět dlouho. Řekli nám, kde jeho šéfa najdeme. Hned jsem si vzpomněla. „Děkuji, pánové. Moc jste nám pomohli.“ Řeknu a vyjdeme zase na chodbu a ven z bordelu. „Já vím, kde to je. S Alexem jsme tam jednou nocovali. Je to dost luxusní hotel.“ Vzala jsem je za ruce a přemístila nás k hotelu. „Jdeme.“ Pobídnu je a jdu dovnitř. Zamířím si to rovnou k recepci. „Dobrý den. Hledáme pana Lencasta.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel je přesně takový, jako si ho pamatuješ. Luxusní a zajišťující hostům naprostou anonymitu. Proto když se začne vyptávat na Lencasta, přistoupí k vám dvojice mágův bílých hávech. Ano, tento hotel si může dovolit lepší ochranu než mají bordely. "Chcete mi bránit v návštěvě pana Lencasta?" otočí se k mágům Nyos. Tajné sbory patří k válečným mágům Věže Vysoké magie a žádný člen Řádu jim nesmí bránit ve výkonu jejich povinností. Mágové zaváhají mezi loajalitou hotelu, který plní jejich peněženky, a povinností k Věži, která má moc nad jejich životem, a nakonec ustoupí. Nyos se otočí zpět k recepční a ta vidouc, že jí mágové nepomohou, vydá Nyosovi s povzdechem univerzální klíč a řekne, že pokoj číslo čtrnáct. Poté se vydáte po schodech nahoru do patra, kde najdete pokoj číslo čtrnáct. Nyos odemkne a vstoupíte dovnitř. V prvních patrech ještě nejsou pokoje tak luxusní, jsou to vlastně jenom ložnice, až ve vyšších patrech se nacházejí luxusní apartmány, kde jsi byla s Alexem. Každopádně se vám okamžitě naskytne pohled na postel, na níž se odehrává dost nechutná scéna. Lencast leží na zádech, takže vidíte jen strašně chlupaté obrovské břicho a ztopořený úd. Kolem pasáka jsou ale tři dívky, kterým odhadneš maximálně třináct let, také úplně nahé, a Lencast s nimi dělá opravdu nechutné věci. Pasák přitom vydává slastné vzdechy, ale ani jedno děvče se netváří nadšeně. Eliz odvrátí pohled a Nyos rázně přikročí k posteli. Dívky vyjeknou a rychle utečou z postele ke stěně. Lencast si všimne Nyose a pokusí se přikrývkou zakrýt svou nahotu, ale Nyos ho praští pěstí do tváře, pak ho za krk zvedne, smýkne s ním o zem a nakonec s ním praští o zeď. "Anett, prohlédni ty dívky, jestli jsou v pořádku," řekne ti Nyos. "Eliz, ty přiveď stráže." Eliz přikývne a rychle opustí pokoj. Nyos dá Lencastovi znovu pěstí do brady a pasák by se byl poroučel na zem, kdyby ho Nyos nedržel. "Mimoto, že jsi zatčen a nejspíš tě vykastrujou, jsi mě nasral, takže než tě dostanou stráže, budeš litovat, že ses narodil. Mám pár otázek..." A praští jej do špekatého chlupatého břicha. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když uvidím co se děje uvnitř pokoje zblednu. Kdyby to byli dospělé ženy... prosím. Ale tohle byli ještě děti! Udělalo se mi nevolno. Nyos tomu hned učiní přítrž. Dívky utečou ke stěně a Nyos se pustí do Lencastra. Co je tohle sakra za hotel, že mu dovolili přivést si do pokoje tři dívky tohohle věku?! Nyos vydá rozkazy, Eliz s radostí uteče a já jdu k dívkám, rozhlédnu se a najdu jejich oblečení, které k sobě přenesu. Zkontroluji je jestli jsou zraněné. Bohužel zranění na duši zacelit nedokážu. Pak jim dám oblečení. „Oblečte se.“ Přikážu jim. „Kde k vám Lancaster přišel? Kde máte rodinu?“ chci vědět. Tyhle dívky rozhodně hodlám vrátit domů. Nebo jsou ze sirotčince? Nebo je to prase zlákalo rovnou z ulice, když byli na procházce? Kdo ví co jim nasliboval. „Nyosi dostaň z něj co potřebujeme a když se bude vzpírat s radostí ti s tou kastrací pomůžu.“ Řeknu Nyosovi a pak čekám na odpovědi od dívek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívky mají na kůži modřiny a červené otlaky z prstů, kde je Lencast držel. Jinak jsou ale nezraněné. "Vyzvedl si nás v klášteře," odpoví ti jedna z dívek, když skončíš s jejich prohlídkou a ony se začnou oblékat. "Náš představený říkal, že touto službou si musí projít všechny z nás." Nyos se otočí od Lencasta k dívkám a vypadá to, že chce něco říct, ale pak si to rozmyslí. přes masku těžko říct. Nakonec se ale otočí k tobě. "Myslíš, že když zmlátím i představeného kláštera, půjdu do pekla?" zeptá se tě a Lencast něco zachrčí. "Tebe se nikdo na nic neptal, hovado," zavrčí Nyos navztekaně a promění mu loktem prasečí nos v krvavou placku. "Až teď se ptám. Kde je Trisa Torrayová?" zeptá se a zatřepe s pasákem. Když neodpoví, uštědří mu dvě tvrdé rány do žaludku a pak další do tváře. Jedna dívka vedle tebe tiše vypískne, když Lencastovi vystříkne z pahýlu nosu krev a skropí prostěradlo. "Odvedeš je odsud?" zeptá se tě Nyos a na okamžik přestane Lencasta mlátit. Už tak mají trauma. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ztuhnu. Klášter? Nyos na to taky zareagoval. „Rozhodně nepůjdeš, Nyosi.“ Řeknu a bublá ve mě vztek. Měla jsem chuť všem těm lidem rozbít hlavu. „Jistě.“ Počkám až se doobléknou. „Pojďte ven děvčata.“ Pobídnu je a vyjdeme z pokoje a zavřu za námi dveře. „Řeknu vám tohle holky.“ Otočím se na ně. „Žádná dívka v klášteře si tímhle nemá procházet. Váš představený vás jenom využil.“ Řeknu se špatně skrývaným vztekem. „Ale nemáte se za co stydět. Vy za to nemůžete. Ale buďte si jisté, že představený za to zaplatí. A hodně.“ Vzdychnu. Trochu vzteku se uvolnilo, ale hned se zase objevil. K čemu jsou tam dole ti mágové sakra!? Co si majitel myslí?! „Pojďte.“ Řeknu a vydám se zase dolů. Jdu hned k takzvaným strážcům. „Viděli jste sem Lancastra přicházet s těmito děvčaty?“ zeptám se a samotnou mě překvapí, že jsem mluvila klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne..," odpoví ti mágové a zmateně se dívají střídavě na sebe a na dívky. "Přišli jsme zadním vchodem. On říkal, že mu jeden známý nechal otevřené dveře, aby nemusel chodit od hlavního vchodu tak daleko," osvětlí ti to jedna z dívek. Pak se ve vchodě objeví půl tuctu strážných, které vede Eliz. Recepční úplně zbělá, když stráže vidí. "Ještě nikdy jsme tady strážné nepotřebovali!" vypískne vyděšeně. "No vidíte, a už je ani potřebovat nebudete," ozve se Nyos, který sestupuje po schodech a před sebou drží zkrvaveného a rozmláceného pasáka. "Protože se postarám, aby vám to tu zavřeli." Dokončí větu a muže předá strážným, kteří se na Nyose trochu rozpačitě zadívají, v jakém stavu jim ho předává. Pak se ale podívají na děvčata a drtivá většina z nich vypadá, že by mu ráda ještě přisadila. Zdá se, že by mohli být tak ve věku otců těch dívek a možná mají doma podobné holky. Drsně mu nasadí okovy a skoro napůl ho odtáhnou a napůl odkopou pryč. Zůstane jen kapitán, který s vámi rychle sepíše hlášení a vyslechne si dívky. "Jeho pobočník byl teda mnohem tvrdší," řekne Nyos a zamyšleně se podívá na dívky. "Z něho jsem všechno vytáhl hned. Trisa.. je asi jedno z těch šťastných děvčat. Když si ji vedl do jednoho bordelu, šli proti nim dva Rytíři. Prase se bálo, že by ho poznali, tak nechal Trisu Trisou a zmizl. Pak viděl, jak se jeden z těch Rytířů o Trisu strašně zajímá, jako co tu dělá takové krásné děvče samo, a potom šla s nimi." Zamračí se. "Já tedy nevím jak ty, ale na výlet na Rytířskou základnu se mi nechce. Mnohem radši bych si s klukama ze Sborů udělal výlet do jednoho kláštera... Než se představený zdejchne... Takže.. zvládneš ty Rytíře najít sama, nebo chceš, abych ti někoho poslal ještě k Eliz na pomoc?" Pak se Nyos otočí na kapitána městských gard. "kapitáne, odveďte prosím ty dívky k vám na služebnu, ať už tady nemusí zůstávat. Co nejdříve pro ně někoho pošlu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Už už jsem je chtěla konfrontovat, když jedna z dívek mi řekne, že je přivedl zadním vchodem. Mají jediné štěstí, jinak bych se na ně pořádně došlápla. Když se objevili strážný, objala jsem dívky a odvedla je kousek stranou, abychom jim udělali místo. Dál jsem je k sobě ochranitelsky tiskla. Podívám se na Nyose, který vedl dolů toho pasáka. Sliboval zavření tohohle podniku s tím jsem souhlasila. Majitel musel o tomhle vědět. Když si strážní uvědomili spojitost dívek a Lancastra, věděla jsem, že pasák si ještě užije hodně bití. Nebylo mi ho líto ani trochu. Nyos mi řekl co zjistil. Ulevilo se mi, ale i tak jsme neměli vyhráno. Možná měla Trisa spekla štěstí, ale ne všichni Rytíři jsou šlechetní a dobří jak se vypráví. Navíc.... co takové krásné děvče tu dělá takhle samotné? To zní jako pěkně otřepaná hláška nějakého slizouna. Ale jestli zjistím, že je v pořádku a šťastná... nasekám ji jednoduše na zadek! Přikývnu. „Dobře. Vyřiď toho parchanta. A nalož mu i za mě.“ Řeknu Nyosovi. „Já s Eliz to zvládneme.“ Podívám se na dívky. „Teď už bude všechno v pořádku děvčata. Vám a žádné další dívce z kláštera už neublíží.“ Slíbím jim a obejmu je. Pak je předám do péče kapitána. „Jdeme. Ať už to máme za sebou. Je to příliš mnoho hnusu najednou.“ Řeknu Eliz. Stisknu Nyosovi ruku na rozloučenou a pak se vydáme na základnu Rytířů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamíříš přímo na nejvyšší velitelství Benediktova rytířstva, Bílé citadely. Jedná se o velkou pevnost z bílého kamene, která se tyčí nad Vingaardským přístavem. Bílá citadela, nejvyšší velení Rytířstva Procházet všechny základny ve městě by vám trvalo strašně dlouho, proto jste zvolili rovnou návštěvu Citadely. U otevřené brány stojí dobrý tucet Strážců Citadely, speciálně vycvičených rytířů. Podívají se na vaše hávy a nechají vás jít. Dál než na nádvoří už jít nemusíš. První, co vás s Eliz napadne je to, že to na nádvoří pěkně žije. Hraje hudba, peče se maso a víno teče proudem. Všude kolem tančí muži ve zbrojích řadových rytířů, sem tam se mezi nimi mihne i nějaká rytířka. Stoly na nádvoří se prohýbají pod jídlem a pitím. "Co to slaví?" zeptá se Eliz zmateně. Pak ale spatříš Trisu, která divoce tancuje nedaleko vás. S ní tančí muž oblečený jako řadový rytíř. Je hezký, má dlouhé černé vlasy, modré oči a tenké rty. Vtom k nim skočí nějaký vysmátý muž ve zvláštním stříbrném brnění, zezadu jim chytí krky a přitlačí jim hlavy k sobě, aby si dali pusu. Ti to ale neudělají a rytíř muže v brnění odstrčí, ten se začne chechtat. Rytíři ale kolem Trisy a rytíře udělají kruh a začnou tleskat. "Pusu! Pusu! Pusu!" skanduje dav rytířů v čele s.. Jarredem! Ano, to Jarred byl ten muž v podivném brnění. A vypadá solidně pod obraz. Jarredova zbroj Rytíř se rozhlédne po svých kolezích a zaškaredí se. "Jste jako malé děti..," začne, ale to už se na něj Trisa vrhne a vášnivě ho políbí. I ona vypadá opilá totálně pod obraz. Rytíř zmlkne, obejme ji kolem zad a polibek jí vrátí. Rytíři začnou tleskat a několik jich, včetně Jarreda, zavýská. Pak se hlouček zase rozpadne na taneční dvojice. Eliz na řádící rytíře pořád jenom kouká, když jeden z nich vyskočí na stůl. "Ticho!" zařve a hudebníci přestanou hrát a lidé tancovat a bavit se. Rytíř na stole si odkašle, najde nějakou skleničku a nalije do ní červené víno. Nic si z toho nedělá, že dobrou polovinu vychrstne na zem. Ostatní rychle následují jeho příkladu a najdou si nějaký chlast. Rytíř na stole se narovná, pohlédne na Jarreda a dav kolem tvého bratra se rozestoupí. "Takže taťko," osloví rytíř Jarreda. "Za všechny ti ještě jednou gratuluji k narození dcery. A chci, abys věděl, brácho, že kdyby se jí něco dělo, nebude za ní stát jeden Benediktův rytíř, ale bude jich třicet tisíc! Na Melanii!" Pozvedne číši a zbytek Rytířů jeho přípitek sborově zopakuje. Teprve potom se všichni napijí. Jarred je dostatečně střízlivý, aby ta slova dobře pochopil. Když rytíř seskočí ze stolu a všichni začnou zase tančit, oba se obejmou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V citadele bylo nějak živo. Dostali jsme se na nádvoří a dál nemuseli. Protože všichni byli nejspíš tady... včetně Trisi, která tancovala s jedním rytířem a byla viditelně připitá. Eliz se zeptá co slaví. „Nevím.“ Řeknu a sleduji ty rozjařené tváře kolem, zatím co nad mou hlavou se stahovala mračna. Byla jsem na Tristu naštvaná. Baví se tu, skotačí, zatím co její matka se bojí jestli je vůbec naživu a mi ji hledáme po všech čertech. Jasně, ulevilo se mi, že se ji nestalo nic hrozného, ale její chování mi připadalo bezohledné. Když uvidím Jarreda, dojde mi co slaví. Co jiného než Melánii. Drknu do Eliz a ukážu prstem na Jarreda. Jí to jistě dojte také. A kdyby ne... po tom proslovu rytíře je to jasné. „Je to od nich hezké.“ Řeknu Eliz. „Rytíři si adoptovali Melánii. Bude mít hodně strejdů.“ Řeknu. Trochu mě to zchladí. „Jdeme pro Tristu.“ Řeknu a vydám se k její skotačící postavě. Blízko ní se zastavím a založím si ruce na prsou. „Tristo.“ Oslovím ji. Svým postojem jsem dávala jasně najevo, že tu nejsem kvůli oslavě. To bych se tvářila trochu jinak, že ano? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," přikývne Eliz se zazubením. "Celé Rytířstvo a polovinu Řádu mágů." Řekne se smíchem a sleduje tančící rytíře. Když potom nasadíš ostrý výraz a vyrazíš vpřed, na okamžik tě zastaví. "Mysli na to, že kdyby nebyla taková nezodpovědná, ten pedofil by si teď ještě užíval s těmi děvčaty. A kdo ví, kolik by jich nakonec zneužil," řekne ti mírně. Pak už tě ale pustí a společně dojdete ke Tristě. Rytíř, kterého předtím líbala, s ní tančí pořád, a když přijdete, se zmateným výrazem trochu poodstoupí. Trosta se otočí na tebe a nějakou dobu zaostřuje, než tě pozná. Pak se zazubí. "Ahoj Anett!" zavýskne. "Co tady děláš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Eliz. „To, ale nezlehčuje to, jak všechny vyděsila a ani to, jak trápí svou mámu.“ Řeknu. Neměla jsem pocit, že odhalení těch uchyláků je nějaká polehčující okolnost. Byla to náhoda. Štěstí, že jsme při pátrání po ní na to přišli. Přesto... způsobila starosti spoustu lidem, neobtěžovala se napsat, že je v pořádku, jen se tu baví a nemyslí na nikoho jiného než na sebe. Ne jen nezodpovědné, ale i sobecké. Zamračím se. „Co myslíš Tristo?“ zeptám se pomalu. „Hledám tě. Tvoje máma sedí u mých rodičů a může si oči vyplakat. Hledáme tě po všech čertech a děsíme se toho, že jsi padla do rukou pasáka. A nakonec tě najdu tady, jak si skotačíš a ani se neobtěžuješ napsat své mámě, aby se o tebe nebála. Ty jsi se snad úplně zbláznila Tristo! Co tě to napadlo utéct z domova do Vingaardu! Víš jak je to tady nebezpečné?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trisa se na tebe podívá skelným pohledem a vážně přikývne. "To máš pravdu, Anett," řekne a škytne. "Hrozně nebezpečné," přikývno znova a znova škytne. "Mohlo by třeba dojít víno!" zachichotá se, otočí se k tobě zády a pokračuje v tančení. Eliz tě odtáhne pryč. "Dokud nevystřízliví, nemá to cenu," řekne ti a zamyslí se. "No, možná to nebudeme mít cenu ani potom..." Objeví se u vás Jarred a praští Eliz vlčím nárameníkem do hlavy. "Jé, promiň... Já neto.. nechtěl..," zaškytá na Eliz a opilecky se usměje. Pak se otočí k tobě. "Anett! Šo ty tady? Šo ty tady děláš?" zašišlá. "My máme tu.. ošlavu, víš? Ošlavujeme Melanii, víš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zuřivě zafuním a jediné štěstí, že mě Eliz odtáhne pryč, jinak bych pěkně vypěnila. Vím, že má pravdu. Teď nemělo cenu s ní mluvit. Ale nejraději bych ji ohnula přes koleno a napráskala ji. Nemělo ani cenu ji brát domů. Ztropila by scénu a to by nebylo pěkné. Najednou se objeví Jarred, který je taky notně pod parou, že sotva mluví. „Vím. Vím. To je dobře, Jarrede. Jen dál slav.“ Podpořím ho. Co mám taky říkat? Na povídání už není dost střízlivý. „Jen dál slav. Mi stejně odcházíme.“ Řeknu mu a podívám se na Eliz. „Vrátím se sem zítra a zkusím s ní promluvit. Teď se vrátíme k mým rodičům a řekneme její mámě, že je v pořádku.“ Vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je š.. š.. ššššškoda, že už mušíte," dostane ze sebe po několika pokusech Jarred, usměje se na tebe, pocuchá Eliz vlasy a pak se zase vrhne do víru oslav. Eliz po něm ještě šlehne naštvaným pohledem, protože ona si na vlasech zakládá. Ano, vždy má perfektní účesy, a takto ji cuchají často. "tak jo, vrátíme se do tvé vesnice. Sakra, má vůbec nějaké jméno?" odpoví ti Eliz a potom se zarazí a položí ti otázku. Vyjdete ven z Citadely, chytíte se za ruce a už stojíte na zahrádce domku rodičů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jo, je to škoda. Užij si to.“ Rozloučím se s ním. Když se mě Eliz zeptá jak se jmenuje moje vesnice, zarazím se. „No... jistě, že má. Jen... ho neznám.“ To mě rozesměje. „Vždycky to byla moje vesnice.“ Vzali jsme se za ruce a přemístili domů. Pak jsem kontaktovala Nyose a řekla jsem mu, že Trist je v pořádku. Že se chvíli zdržím u rodičů a pak půjdu domů. Takže se uvidíme buďto doma nebo jestli brzy skončí ať přijde k mým rodičům. „Tak do toho.“ Pousměji se na Eliz a jdeme dovnitř. „Jsme zpátky!“ zavolám. Najdu mámu a matku Tristy. „Neseme dobré zprávy. Trista je živá a zdravá. Momentálně se nachází na Jarredově oslavě s rytíři, kde zapíjejí Melánii.“ Odkašlu si. „Bohužel s ní nebyla rozumná řeč, protože už byla poněkud opilá, takže za ní půjdu zítra a zkusím ji nacpat do hlavy trochu rozumu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trisina matka propukne znova v pláč, tentokrát jí tečou slzy štěstí. Potom ale začne být naštvaná a vztekat se, proč jí dcera nenapsala, že ona se tady strachuje, a ona si někde užívá. Tvá matka ji potom odvede do jejího domu, kde spolu zůstanou jen ty dvě. Z nedostatku jiné činnosti jdete s Eliz ke tvému otci a Susan, kteří si stále - nebo možná už zase - hrají na zahradě. Elizina malá sestra vypadá přesně tak, jako její matka doufala, že nikdy vypadat nebude. Oblečená je ve lněných prostých šatech, které vypadají, jako by byly po tobě. Podíváš se pozorně a zjistíš, že jsou opravdu po tobě. Pamatuješ si na ně, ta srdíčková záplata... Měla jsi je na sobě předtím, než sis oblékla cestovní šaty a vydala se se starým čarodějem na cestu do Akademie. Susan perfektně padnou, je teď zhruba v tom věku, kdy jsi odcházela na Akademii, a má podobnou postavu, jakou jsi měla tehdy ty. Tvůj otec se na tebe trochu omluvně podívá, že jí dali tvé oblečení, které si schovávali. Susan má ušmudlané tváře a od bláta trochu špinaví i blonďaté vlasy. Někdo měl ale tolik prozíravosti, aby jí vlasy aspoň svázal do drdolu. No, a jelikož je ten drdol perfektní, nejspíš to bude Elizina práce. "tak co jste celý den dělali, šmudlo?" zeptá se Eliz sestry s úsměvem a pak už posloucháte její nadšené vyprávění. Dojili kozu, dělali máslo, uklízeli chlív, sbírali jahody, přehazovali seno... Obyčejné věci, které ale musí malé šlechtičně připadat stejně neuvěřitelné, jako tobě připadal neuvěřitelný luxus ve šlechtických sídlech, zatímco na ten je ona zvyklá. Všimneš si navíc, že Susan tvému otci tyká a oslovuje ho křestním jménem. A nadšeně vypráví a vypráví.. Kde je ta arogantní holka, kterou si pamatuješ ze Rhunxu? Můžete si připojit, můžete jít kamkoliv jinam, můžeš se vrátit do věže a čekat na Nyose, nebo to zkombinovat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se začala paní Torrayová začala rozčilovat ujistila jsem, že to zítra zjistím. Pak ji máma odvedla. „No... byl to docela plodný den... i když jsem tedy i dost znechucená tím co jsme odhalili.“ Zavrtím hlavou. Šli jsme ven a já si sundala háv, protože mě už nebavilo vláčet na sobě tolik hadrů. A stejně jsem dnes už nepotřebovala vypadat oficiálně. Našli jsme tátu se Susan, kteří si venku pořád nebo znovu hráli. Susan byla celá nadšená, ušmudlaná a v šatech, které by její matka považovala za pytel od brambor, ale byla spokojená. Všimnu si, že to jsou mé staré šaty. Hned mi vytanuli vzpomínky. Díky té záplatě byli mé oblíbené. Táta se na mě omluvně podívá, ale já se usměji a zavrtím hlavou, že je to v pořádku. Jistě, ty šaty přivolávali vzpomínky, ale nemám k nim majetnické city. Je dobře, že ještě mohou sloužit namísto toho, aby byli někde schované a jen tu a tam je máma vytáhla a vzpomínala na svou malou holčičku. Přišla jsem k tátovi a dala mu pusu na tvář, protože jsem se s ním ještě neuvítala. S úsměvem jsem si vyslechla co Susan všechno dělala. „Teda... když to takhle půjde dál budeš úplná farmářka.“ Ještě nějakou dobu jsem s nimi zůstala, ale pak jsem se omluvila, že jsem už unavená. Rozloučila jsem se a přemístila se domů do věže. Šla jsem vykoupat a zachumlaná v županu jsem se rozvalila na pohovce. Aktivovala jsem Elion, abych si mohla promluvit s Kitt zatím co budu čekat na Nyose. „Ahoj. Kittiaro. Jaký jsi se měla?“ zeptám se. „Já měla šílený den.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Povyprávíš své zážitky Kitiaře, která ti na oplátku poví, že se dneska strašlivě nudila. Že už si zvykla na výcvik a létání s jezdcem a to, co dělal předtím, už ji nenaplňuje. Pak si nějakou dobu ještě povídáte o tvém dnešním dni, Kitiara dlouho nevěřila, že v Darogaru existují lidé, kteří mohou mít zálusk na mláďata. Pedofilie u nich není. Potom si ale jdeš lehnout, a i přes dnešní zážitky usneš okamžitě. Ráno se vzbudíš asi v deset hodin dopoledne. Nyos vedle tebe neleží a ustlané ložní prádlo naznačuje, že ani nespal. A vzhledem k tomu, že není ani nachystaná snídaně, což vždycky je, tak se to jenom potvrzuje. Sotva dokončíš ranní rituály, zazvoní ti v hlavě a ozve se hlas jednoho ze spojovacích mágů. "Rada Bílých mágů dnes na jedenáct hodin dopoledne svolává mimořádné zasedání." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ani jsem se nedivila, že Kitt překvapilo, že u nás jsou takový uchylové. Vysvětlila jsem ji, že tohle dělají lidé, kteří to nemají v hlavě úplně v pořádku a že ostatní lidé to zavrhují a považují to za odporná a nemorální. Bohužel, lidé mají mnoho chyb. Radši ji neříkat o lidech, kteří mají raději zvířata. Fuj! Nakonec jsem se s Kitiarou rozloučila a šla spát. Trochu mě znepokojilo, když jsem se ráno probudila a Nyos nikde. Zdá se, že se vůbec nevrátil. Začala jsem se dávat do pořádku a dokončovala ranní hygienu, když mi přišlo oznámení o mimořádném zasedání. Poděkovala jsem a šla se rychle nasnídat. Zkusila jsem kontaktovat Nyose, abych zjistila jestli je v pořádku a taky mu řekla o zasedání, tak aby se nedivil, že mě doma nenajde nebo nebudu reagovat na jeho volání. Samozřejmě jsem si nezapomněla vzít Elion, který v podobě náramku byl schovaný pod rukávem. Po snídani jsem se vydala na zasedání. Šla jsem tak akorát. O co asi kráčí? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyose se ti kontaktovat nepodaří. Odclonil se od vnějších telepatických kontaktů, to dělá hlavně ve chvílích, kdy velí nějaké akci, aby se mohl soustředit jen na hlášení svých mužů. Oblékneš si oficiální oděv, na zápěstí si necháš deaktivovaný Elion a vydáš se do Věže Vysoké magie. Na zářícím disku jsi vynesena do nejvyššího podlaží a zamíříš do zasedací místnosti Rady, kde už je většina tvých kolegů. Jako vždy jsou shromážděni v drobných debatních kroužcích a spekulují, o co na mimořádném zasedání půjde. "Podle mě půjde o tu dnešní noc. Slyšeli jste to? Tajné sbory prý pěkně řádily. Převrátily vzhůru nohama všech dvacet jedna klášterů ve Vingaardu a Itara nechal pozatýkat sedmnáct představených a stovku kněžích," tipuje jeden z velmistrů. Hloučky ztichnou, když vejde Alex a po jeho boku kráčí zastupující Shalafi (dosud nebyl jmenován plnohodnotný). Shalafi sám přichází jen na důležitá jednání, nebo pokud jej Mluvčí požádá o přítomnost. Všichni se přesunete na svá místa. Nyosovo a Danielovo místo je prázdné. "Zahajuji mimořádné zasedání Rady Bílých mágů," oznámí Alex a bez dalších slov se usadí. Vzápětí se otevřou dveře a vstoupí trojice mužů. Dva mají na sobě temně černé hávy, jedním z nich je i Nyos. Má rozcuchané vlasy, na čele zaschlou tržnou ránu a na levé paži mu zpod rukávu vyčnívá obvaz. Druhým Sboristou je muž, jehož moc je o něco nižší než tvá. Díky magii vypadá na dvacet, kolik mu je ve skutečnosti je otázka. Má nebesky modré oči a dlouhé blond vlasy. Byl by nejspíš velmi hezký, kdyby neměl tvář pokrytou sazemi a zaschlou krví, blond vlasy má zacuchané a slepené také krví. Na temně černých hávech Sborů jde krev jen těžko vidět, ale nepochybuješ o tom, že tam. Oba vypadají, že za sebou mají dlouhou a náročnou, ale úspěšnou noc. Vedle nich stojí Daniel de Salcer, i on vypadá, jako že probděl celou noc, ale není pokryt krví, vypadá upraveně. Jenže Daniel většinou bojuje pouze myslí. I on má na sobě temně černý háv s bílým pruhem na lemu levého rukávu, který ho zařazuje k bitevním mágům. "Velmistr Nyos Itara a magistr Garaw Durur z Nejvyššího velitelství Tajných sborů. A velmistr Daniel de Salcer, hlavní telepat Věže Vysoké magie." Oznámí vám ceremoniální bojový mág a pak za trojicí zavře dveře. "To je hrůza takto předstupovat před Radu. Za mých času by měli aspoň tolik slušnosti, aby se šli převléknout a umýt," zabrblá vedle tebe jeden starý konzervativní velmistr tiše. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na toho co mluvil o zatýkání představených a stovku kněžích. Zachvěji se. Tolik jich zneužívalo ty děti? Pro všechno na světě! Z kolika klášterů si ti chlapy udělali osobní harém!? „To je dobře.“ Řeknu a tvář mám staženou hněvem. „Doufám, že jim nikdo neunikl.“ Jdu se posadit na své místo. Překvapilo mě, že se objevil i zastupující Shalafi. O co jde? Jde o to zneužívání dětí? Jestli Tajní tuhle akci nenahlásili, možná je chtějí pokárat? Nebo žádat vysvětlení co to má znamenat? Jen počkejte až to uslyší. To jsem teda zvědavá jak se budou tvářit. Objevil se Nyos, Daniel a ještě nějaký mág. Všichni vypadali, že měli tvrdou noc. Soucitně se na ně zadívám, když je jeden mág vedle mě zkritizuje. Nakloním se k němu. „Kdyby se šli upravit, tak bychom tu do té doby nečinně seděli. Jestli se bude jednat kvůli tomu co myslím, tak bychom bez nich nezačali.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrý den," pozdraví vás všechny Nyos. "Nechal jsem tuto Radu svolat, abych vás informoval o včerejší rozsáhlé akci Tajných sborů." V tuto chvíli má plnou pozornost všech v sále. "Tak od začátku..." Povypráví Radě, jak jste pátrali po Trise a našli Lencsta, který si užíval s dětmi v apartmánu luxusního hotelu hned vedle královského paláce. "Dívky nám prozradily, že Lencastovi je poskytl představený jednoho z klášterů pro sirotky. Vzal jsem jeden úderný oddíl a dva vyšetřující oddíly a v klášteře jsme udělali razii. Paladinové se nám postavili na odpor, ale rychle jsme je spacifikovali," informuje Radu Nyos. "U představeného jsme narazili na nejtužší odpor, posílal proti nám dokonce i vražedná kouzla. Zatkli jsme jej a po důkladném prohledání jeho pracovny našli důkazy o tom, že klášterů, které dávají svá nezletilá děvčata k dispozici pro sex, je mnohem více." Odmlčí se. Podíváš se na tváře okolních mágů a vidíš napůl pobouření a znechucení. "Svolal jsem poradu Nejvyššího velení Sborů a ze své funkce jsem tyto razie v klášterech udělal oficiální misí s nejvyšší prioritou. Celou noc jsme potom prohledávali kláštery a mnohde nás čekal opravdu tvrdý odpor paladinů, jen zázrakem nikdo nebyl zabit. Paladinové byli vyslechnuti a propuštěni, nebudeme je nijak trestat za to, že uposlechli příkazu nadřízených a v souladu se svou přísahou bránili klášter. O prodávání děti do bordelů nic nevěděli." Pak Nyos předá slovo Garawovi, který si odkašle a pak řekne: "Od velitele Itary jsme věděli, že je to kupčení rozsáhlé, ale netušili jsme, že až takhle. V tuto chvíli už je zatčených devatenáct představených a sto třicet osm kněžích, ale předpokládáme, že s probíhajícím vyšetřováním obvinění přibude. A to je jenom Vingaard, kde je klášterů dvacet jedna. Hodláme naše pátrání rozšířit na celou Říši a upřímně doufám, že už nic nenajdeme." Potom se slova ujme znova Nyos. "Spolupracovali jsme při raziích i s bitevními mágy z telepatických oddílů," Nyos kývne hlavou na Daniela, "kteří nám pomáhali v zajišťování důkazů. A dozvěděli se zajímavé věci..." Nyos kývne na Daniela znovu a ten tentokrát převezme slovo. "Ano, když jsme probili telepatickou obranu představených, zjistili jsme, že toto kupčení může směřovat hodně, hodně vysoko." Odmlčí se a vážně na vás pohlédne. "Proto... Proto s Nyosem jako členové této Rady mágů oficiálně navrhujeme zahájit vyšetřování Kardinálů. Dnes ve čtyři hodiny odpoledne zasedá v Nejvyšším chrámu Kolegium a my hodláme zaútočit, obsadit Chrám a každého Kardinála podrobit telepatickému prozkoumání mysli." V zasedacím sále zavládne hrobové ticho. Všichni chápu, jak by to Církev mohla vzít. Napadnutí nejvyššího orgánu Církve schválené přímo Věží je obrovský zásah mágů do nezávislosti hrdé Církve a ta by mohla odpovědět silou. Příměří mezi Církví a Řádem bylo vždy velmi křehké a tento otevřený útok by mohl vyvolat stejnou tvrdou válku, jako tady byla před tisícovkou let. Nicméně dnes je Řád mnohem silnější, než Církev, třeba by si to nedovolila... "Dobrá, návrh se přijímá a nyní se bude hlasovat. Návrh zní Povolit válečným mágům útok na Nejvyšší chrám a prozkoumání myslí Kardinálů. Ano nebo ne? Hlasování bude anonymní. Veliteli Durure, opusťte prosím sál, děkuji za informace," pronese Alex zvednušiv se z křesla. Hlasovat budou všichni, až na Shalafiho. Dostanete dva kamínky, černý znamená nesouhlas s návrhem, bílý znamená souhlas s návrhem. Budete postupně chodit k dřevěné krabičce, která stojí nedaleko, a tak, aby to nikdo neviděl, do něj vložíte jeden kamínek. Druhý si schováte. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Měla jsem co dělat, abych nepěnila vzteky. To co jsem si vyslechla, bylo mnohem horší než čeho jsem se obávala. Myslela jsem si, že ty tři dívky byli za něco jako úplatek, ale oni dívky prodávali pravidelně na prostituci! A že se toho účastnili i Kardinálové bylo pobuřující. Co teď s těmi dětmi bude? Zbavíme se špíny a ti nahoře tam dosadí někoho stejného, aby jejich tajné, finanční zdroje dál fungovali. Aby si dál mohli cpát pupky. A pak se lidi diví, že máme tak vysokou kriminalitu. Z většiny zneužívaných dětí se stanou pak zločinci. Vážně jsem pěnila a měla jsem chuť na ně pěkně peprně nadávat. Hlasování má být anonymní. Ale nejraději bych všem ukázala co si o církvi myslím a jasně ukázala, že hlasuji pro útok. A taky by se o tom měl dozvědět král. Když jsem přišla na řadu nasupeně jsem přišla ke krabičce a hodila dovnitř bílí kámen. Samozřejmě tak, aby to nebylo vidět, jak jsme měli. Ale řekla bych, že můj postoj dával jasně najevo pro co hlasuji. Možná budeme zase s církví bojovat, ale zneužívání dětí to prostě nemůžeme přehlížet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po hlasování dojde Alex ke krabičce a přinese ji na své místo u kulatého stolu, vysype a je a potom je rozhrábne. Samé bílé, nevidíš ani jediný černý. Ale ej bleskově přepočítá a potom se narovná. "Dvacet sedm kamínků bílých, ani jeden černý. Tři lidé se hlasování zdrželi. Návrh je schválen." Radou zazní potlesk. Vlastně jsi pochybovala, že by se návrh neschválil. Církev si už velmi dlouho vyskakuje a mágové by nikdy nezahodili šanci jí ukázat, kdo je tady ten silnější. A zneužívání dětí.. to už byla poslední kapka. "Ve čtyři hodiny odpoledne bude Nejvyšší chrám napaden válečnými mágy," řekne Nyos a stiskne si předloktí s Danielem, který sedí vedle něj. Alex mezitím shrábne kamínky zpět do krabičky a prohlásí. "Jestli už nikdo nemá nic dalšího, tak prohlašuji zasedání za ukončené." Velmistři za stálé i mistři a magistři z nestálé Rady se zvednou a postupně odcházejí. Daniel se zůstane bavit s Alexem a Kelenem Kinem, hlavním velitelem bojových mágů. A Nyos zamíří k tobě. "Ahoj," přivítá tě unaveně a skloní se, aby tě mohl políbit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uleví se mi, že všichni hlasovali k napadení a příjemně překvapilo, že ani jeden červený. Pokud jde o ty co se zdrželi. Možná mají u církve někoho z rodiny a proto se zdrželi. Jiný důvod mě nenapadá. Návrh je přijat a zasedání je ukončeno. Zvednu se a vydám se Nyosovi naproti. Chudák byl unavený. „Ahoj.“ I přesto, že je tak špinavý, tak mu pusu dám. „Dobrá práce, Nyosi. Nenapadlo mě, že je to až tak rozsáhlé.“ Zavrtím hlavou a vezmu ho za ruku. „Pojďme domů. Potřebuješ koupel, jídlo a vyspat se.“ Chci ho hned vzít domů. „Jinak... informuje o naší akci někdo krále?“ zeptám se a ohlédnu se k Alexovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mě tak ne," odpoví ti Nyos zachmuřeně. "Bojím se, že církev je dnes už prohnilá skrz naskrz. Podívej se, v jakém pohádkovém bohatství si kardinálové žijí a neříkej mi, že to mají jen z platu, který je sice hodně vysoký, ale nestačil by..." Pak zavrtí hlavou a zamračí se. "Těžko můžu jít domů," řekne. "Do zasedání zbývají čtyři hodiny, musím jít na poradu a pak organizovat vojska." Zvedne obvázanou levou ruku. "V noci mi z toho začala valit krev, tak jsem si to obvázal. Nikdo si toho nevšímal, ale teď mě asi do přímého útoku nepustí. Budu tomu ale velet zvenčí." Nenávistně se mu zableskne v očích a on se zazubí. "Dneska uděláme v církvi pořádek. A půjdeme pěkně odshora dolů. Nejprve si došlápneme na kardinály a pak je někam zavřeme, aby nemohli prudit. A pak půjdeme přes největší chrámy k těm nejmenším vesnickým kostelíkům a uvidíme, kolik špíny církev skrývá." Na informování krále zavrtí hlavou. "Pochybuji, že o naší noční akci neví. A o napadení Chrámu ho oficiálně informujeme až ve chvíli, kdy zaútočíme. Rafael stejně nemá vůči církvi žádné pravomoci, stejně jako vůči mágům." Nyos tě pohladí po vlasech. Ruce si očividně umýt od krve stihl, protože je má čisté. "Vrať se domů, najez se - je zrovna doba oběda. A jestli chceš, tak ve čtyři přijď před Chrám, ať se můžeš podívat, jak je vedeme." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Našpulím nespokojeně rty, když řekne, že si nemůže jít odpočinout. Chápala jsem to, ale nelíbilo se mi, jak je unavený. To se může vymstít. „Dobře, lásko. Ale kdyby se ti naskytla příležitost si aspoň na hodinku lehnout, tak toho využij.“ Nabádám ho. Vysvětlí mi, že krále informujeme až započne útok. Nevím proč to zdržovat. Rafael by nás v tomhle podpořil, až by zjistil, že církev zaprodává děti. Tipovala bych, že by se k nám dokonce chtěl přidat. Kdyby tedy mohl. „Vím, že nemá pravomoce, ale mohl by naše jednání podpořit a tím by obyčejným lidem ukázal, že je to správné. Zvlášť ti opravdoví věřící, kteří jistě proti nám budou protestovat. Podpora krále i kdyby jen morální, by nám mohla prospět.“ Vysvětlím. Poslal mě domů a řekl abych se pak na akci přišla podívat. „S radostí. Ráda uvidím ty parchanty jak jim sklapne.“ Znovu ho políbím. „Tak dobře. Dávej na sebe pozor.“ Usměji se. „Tolik z naší dovolené co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To se neboj, zdřímnu si na poradě, jako vždycky," zasměje se Nyos. Těžko ale říct, do jaké míry žertoval. "Podpoří nás po útoku, až se o tom začne mluvit. Ale prostě před útokem by o tom neměl vědět, mohli bychom aspoň v něčem vyhovět protokolu." Když se zmíníš o dovolené, usměje se. "Nechal jsem si u Riona věci, takže naše dovolená určitě bude muset pokračovat," řekne se zazubením. "Jenom na ten Chrám mě bude potřeba, kostelíky už Sbory vyčistí i bez mého velení." Přikývne. "Ahoj." Pak se otočí a vydá se k Alexovi, Danielovi a Kelenovi, kteří už očividně plánují. "Počkejte s tím na poradu a pojďte se najíst," rozpustí je Nyos a odvede je do jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jen vtipkuji. Tohle je důležitější. Dovolená může počkat.“ Usměji se a pohladím ho po umazané tváři. „Ahoj.“ Rozloučím se a vydám se pryč. Ještě za sebou slyším Nyose, jak je nabádá na jídlo. Já se vydala domů. Začala jsem připravovat oběd a při tom si udělala základ na večeři. Najedla jsem se a pak si znovu otevřela Elfský slovník a opakovala si. Mezitím jsem sledovala čas, abych stihla jít se podívat na tu akci. Vážně jsem se těšila. Doufám, že ty parchanti budou vyděšeně kvičet jako prasata před porážkou. Ale pořád mě trápila myšlenka, kdo dostane ty sirotky na starost? Nemyslím si, že to bude dál dělat církev. V tomhle jim už nikdo nebude věřit. Dají to na starost nám? Možná by to bylo lepší. Navíc... jistě mezi dětmi v sirotčincích bude hodně budoucích mágů. Když nadešel čas. Zvedla jsem se a vyrazila na show. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Krátce před čtvrtou hodinou vyjdeš z věže, aby ses přemístila do Vingaardu k Nejvyššímu chrámu. Všem už musí být jasné, že se něco semele, protože bojoví mágové oblast kolem Chrámu uzavřeli tak, aby se nikdo nedostal dovnitř, ani ven. Bojoví mágové hlídají směrem do kruhu a Rytíři, kteří byli povoláni z Bílé citadely (na některých je stále patrná kocovina) dohlížejí na početný dav lidí, který si šou nechce nechat ujít. Nejvyšší chrám, sídlo Církve V davu lidí jsou všichni. Přišli se podívat šlechtici, kolem kterých obvykle stojí stráže, bohatí měšťané, střední vrstva i spodina. Spolu s Rytíři zajišťuje izolaci Nejvyššího chrámu u městská stráž. V okruhu uzavření je aktivováno protipřemísťovací kouzlo, které ti brání dostat se blíž pomocí kouzel, proto se musíš davem protlačit až k Rytířům. Ti tě odmítnou pustit dál, ale mezi přítomnými bojovými mágy je Samur, který na ně mávne. "Patří k našemu velení," řekne Rytířům a oni tě pustí. Samur pak ukáže na obrovskou modře zářící kouli, která leží za zátarasem. "Nyos s ostatníma je tam." Zřejmě se jedná o jakýsi velící stan, jen vytvořený magií. Dojdeš ke kouli a zkusíš jí projít. Povede se to a ty se ocitneš v centru velení akce. Je zde všudypřítomné namodralé světlo a uprostřed kruhu je na zemi velký krystal, který promítá do vzduchu jednotlivé místa u a v Nejvyšším chrámu. Jsou zde Nyos, Kelen Kine, Alex, Erik, Daniel, zastupující Shalafi, Garaw, který byl dneska na Radě, a překvapivě Jarred ve své vlčí zbroji. Vypadá svěže. Když vstoupíš, muži se na tebe otočí a pozdraví tě. Neznáš tu vlastně jen Garawa a trochu znáš Kelena, který je z Rady. Jarred na tebe pohlédne překvapeně a dojde k tobě. "Ahoj Anett," usměje se a obejme tě. "Přišla jsi to sem sledovat v přímém přenosu?" "Všechny jednotky na svých místech," ozve se všude kolem vás nějaký hlas. Nyos strčí ruku do promítaného obrazu a mávne rukou. Obraz se změní a nyní zobrazuje z ptačí perspektivy celý Chrám zvenčí. "Rozumím, čekejte," řekne Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dostat se blíž byl docela problém. V první řadě, se tu mačkali lidi a v druhé mě nechtěli pustit dál stráže. Podrážděně jsem zvedala oči k nebi. Naštěstí blízko byl Samur, který řekl Rytířům aby mě pustili. „Díky Samure.“ Poděkuji mu. Chvíli se podezíravě dívám na kouli, protože jsem tohle ještě neviděla, ale podle všeho tím mám projít. Tak to udělám. Projdu. Objevím se v místnosti s hlavním štábem. Byl tu dokonce i Jarred, který mě přišel uvítat. Taky ho obejmu a políbím na tvář. „To víš, že ano. Myslíš si, že bych si to nechala ujít? Kdybych mohla jdu tam taky, abych je nakopala do zadku.“ Usměji se. „Jak to zatím jde?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zatím nijak," odpoví ti Jarred tiše a ohlédne se ke krystalu. "Proběhla jen krátké komunikace mezi Nyosem a Palinem, nejvyšším paladinem. Nyos ho vyzval, aby paladinové složili zbraně, že kardinály chceme vyslechnout. Palin prohlásil, že paladinové přísahali Kolegium chránit a svou přísahu nezradí. Tak mu Nyos řekl, že budeme muset vynutit si jejich výslech silou. No a Palin na to, že to můžeme zkusit." Jarred pokrčí rameny a pousměje se. "Několik kardinálů se pokusilo utéct některou z tajných chodeb, ale o všech víme a hlídáme je. Tak jsme pár kardinálů zadrželi, k jejich výslechu jsme se zatím ale nedostali." Pak se vedle vás objeví Marcus, který zrovna prošel modrou stěnou koule. Na sobě má háv bitevních mágů. "Tvoji rytíři mě nechtěli pustit," řekne směrem k Jarredovi se zavrtěním hlavy. "To nechtěli pustit nikoho. Myslel jsem, že mě ještě odvedou na základnu," řekne Erik a Jarred se zašklebí. "Aspoň bys nám tady blbě nežvanil," uzemní Erika tvůj bratr a pak už se všichni soustředí na promítaný výjev. Muži v kruhu udělají Marcusovi místo a on si vyhrne rukávy. Na pravém zápěstí má deaktivovaný Elion. Ty s Jarredem stojíte kousek stranou, abyste jim nepřekáželi. "Tak do toho," zamumlá Alex a podívá se na Nyose, který přikývne. "Akce," řekne Nyos nahlas. "Rozumím," zní odpověď, která zazní všude kolem vás. Pak se všichni zahledíte do ve vzduchu promítané scény. K Chrámu se kvapem přibližují mágové. Bojoví, bitevní i Sbory. Je jich neuvěřitelné množství, vypadá to, shora to vypadá jako kdyby se tři mraveniště vrhla po jednom bonbónu. "Nesnažte se proniknout dovnitř okny, jsou velmi dobře chráněny. Postupujte patro po patru až do zasedacího sálu úplně nahoře," instruuje mágy Kelen. Mágové se srotí u brány a začnou ji zasypávat kouzly. Silové pole v ní odolává. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „A zkusili na mu taky říct z čeho jsou podezřelí? Řekla bych, že kvůli něčemu takovému by porušit přísahu stálo za to.“ Zavrtím hlavou a vzdychnu. Mrzí mě, že možná přijde někdo o život kvůli obraně těch prasat. „Výborně. Už jich pár máme.“ Řeknu spokojeně. Nesmí uniknout ani jeden. Řekla bych, že ti co se pokusili utéct jsou všichni vinní. Jinak by neutíkali. Nakonec jistě se rozneslo co řešíme. „Ahoj.“ Pozdravím Marcuse. Taky ho nechtěli pustit. Ještě, že někdo stál poblíž, aby řekl, že je v pořádku. Akce začala, já s Jarredem jsme zůstali stranou a pozorovali to. Vzala jsem ho za ruku a prostě ji jen držela. Měla jsem trochu obavy. „Věděla jsem, že církev není moc poctivá. Ale vždycky jsem si jen myslela, že si pro sebe nechávají desátky a milodary namísto, aby je používali na potřebné, jak slibují. Nikdy by mě nenapadlo, že dělají tak odporné věci.“ Řeknu Jarredovi tiše aniž bych přestala sledovat útok. „Musím přemýšlet nad tím co s dětmi bude. Protože v péči církve bych je už nerada nechávala.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě. Palin doslova řekl, že nás chápe, ale my musíme pochopit jeho. Pro paladina je přísaha posvátná," odpoví ti Jarred zachmuřeně. Paladinové s tím nemají nic společného, a přesto budou umírat. "Ne všichni v tom jsou zapletení," řekne Jarred. "Většina těch kardinálů je podezřelá spíš z toho, že něco tušila, ale raději po ničem nepátrala, než že by ty děti přímo prodávala." Potom pokrčí rameny. "Půjdou do sirotčinců, mágové nebo rytíři zřídí ubytovny, nebo si je vezmou rodiče. Některé z těch dětí byly v klášteře jen na výchovu. Chm.. ironie, co? Hezky je vychovali." Začnete se soustředit na projekci, protože brána už nemohla dále odolat kouzlům stovek mágů a roztříštila se. Mágové vytvoří kombinované štíty a v želvě postupují do hlavní síně. Nyos mávne rukou a projekce nyní zobrazuje hlavní sál. Tam už se zabarikádovali za modlitebními lavicemi mohutní paladinové, kteří spustí salvu z kuší. Šipky bubnují do štítů mágů. Mágové zaútočí kouzly, ale ty se zapraskáním mizí před barikádou. Bude chvíli trvat, než to probijí. "Doufám, že tenhle útok bude stát za to, že opravdu něco najdete," zamumlá Jarred a stiskne ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Řekla bych, že tenhle incident úplně podkopá důvěru církve. Až se tohle roznese nikdo jim už nebude věřit. Tedy kromě fanatiků.“ Stisknu mu ruku. Jarred ví, jak mám ráda děti a tedy, jak mě tenhle případ trápí. Kdybych mohla, tak bych si všechny ty děti vzala a pokusila se je zbavit co nejvíce bolesti co jim ti lidé způsobili. Jenže to bych musela mít obří dům a hromadu peněz. A ani jedno jsem neměla. Sledovali jsme, jak mágové pronikli dovnitř, kde na ně čekali paladinové. Budou používat hlavně omračující kouzla? Nebo by to bylo příliš riskantní? Snad těch paladinů moc neumře. Zabedněnci jedni, tvrdohlaví. Kdybych já byla paladin, tak se na Kardinály vykašlu za to co udělali. Podívám se na okamžik na Jarreda. „Kdyby jsme si nemysleli, že je hodně pravděpodobné, že najdeme co hledáme, tak bychom válku s církví neriskovali.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mágové brzy zlikvidují hlavní odpor paladinů a silovými poli je rozdělí na několik menších skupin, které potom spacifikují. Drtivou většinu paladinů mágové omráčili nebo svázali, několik paladinů ale zemřelo bolestivou smrtí v magickém ohni. Nyos pak rozdělí týmy, jeden pošle do sklepení, a zbytek různými chodbami k zasedacímu sálu Kolegia. Na chodbách stojí v nepravidelných intervalech barikády s tuhým odporem paladinů. Někde se mágové zdrží i deset minut. U brány do zasedacího sálu čeká mágy nejtužší odpor. Elitní jednotka paladinů, nazvaná Duchové, v čele s Palinem nachystají mágům pěkně horké chvilky. Několik mágů dokonce zemře. Duchové se omráčit nenechají a bojují do posledního muže. Poslední na nohou zůstane Palin, i tváří v tvář stonásobné přesile dál máchá magickým mečem a zabíjí bitevní mágy, kterým se vyrovná. Po dlouhém boji, během kterého pobil dobrých pět biteváků, konečně padne k zemi o on, přemožen desítkami kouzel. Mágové s úctou odklidí těla hrdinných, ale bláznivých paladinů stranou a vtrhnou do zasedacího sálu. Někteří kardinálové začnou k mágům vysílat kouzla a jsou tvrdě podrobeni. Zbytek se nechá bez odporu s výrazem naprosté rezignace se nechají spoutat. Brzy průvod mágů vyvádí ven na tři stovky kardinálů. Několik mladých a štíhlých, ale většinou starých, tlustých a skrz naskrz zkažených. "Kladivo jedna veliteli akce," ozve se kolem vás hlas. "Nejvyšší chrám obsazen, odpor potlačen, všichni podezřelí zajištěni. Mise splněna." Muži kolem projekce, která teď zobrazuje prázdný zasedací sál, se začnou poplácávat po zádech a blahopřát si. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Se stisknutými rty jsem sledovala, jak muži umírají. Mágové se snažili jich zabít co nejméně. Nejhorší to bylo s Duchy. Ti byli tvrdí a bohužel nepřežil ani jeden a někteří naši mágové také padli. Bylo to smutné... tolik zbytečné smrti. Ale dostali se i přes ně a předstoupili před Kardinály, kteří se ještě trapně pokoušeli bránit, ale brzy byli zajati. Konečně je po všem. Přišlo oficiální hlášení o splněné misi. Muži se začali plácat po zádech a gratulovali si. Já byla ráda... samozřejmě. Ale ne tak jako oni. Mrzelo mě, že u toho lidé museli umírat. „No... a co teď?“ zeptám se váhavě. Nějak jsem nevěděla co bude následovat. Výslechy? Nebo si Nyos už může jít odpočinout? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Teď jdu spát," odpoví ti Nyos unaveně a ještě se otočí k ostatním. "Eriku, postarejte se o raněně. Kelene, zajisti, ať pohřbí mágy i paladiny. Hm.. nech jejich rodinám poslat dopisy.. že si jejich práce vážíme, no... Jarrede, zajisti ostrahu Nejvyššího chrámu. Rabování nepotřebujeme. Marcusi, postarej se prosím, aby měli naši hosté v kobkách věže pohodlí. Danieli.. vyspi se a pak je začněte vyslýchat." Všichni oslovení muži přikývnou a Nyos tě obejme paží kolem ramen. "Mohu u vás přespat, slečno?" zeptá se tě s pousmáním a vyjdete spolu z modré koule. Všude kolem procházejí muži v černých hávech. Vždy ve dvojici potupně vedou jednoho spoutaného kardinála. Nyos si mávne volnou rukou před obličejem a nechá si ve tváři zformovat stříbrnou masku Sborů. Pak spolu zamíříte k zátarasům a Rytíři vám vytvoří volný průchod davem k místu, odkud je možno se přemístit. Jistě, mohli byste si Elionem vytvořit portál, ale to by vzbudilo mnoho otázek. "A už zrušte to protipřemisťovací kouzlo," dodá ještě Nyos k jednomu bojovému mágovi. Potom už se společně přemístíte ke tvé věži a vejdete dovnitř. "Anett... Vím, že ses ptala, co bude s těmi dětmi... Já osobně bych ty sirotky nechtěl dávat do sirotčinců, panují tam strašné podmínky a po tom, co mají za sebou... Pohrával jsem si s myšlenkou, že bych nechal založit nějaký institut podřízený Věži, který by shromažďoval ze sirotčinců a podobně děti s magickým nadáním. Mágů by bylo mnohem více, kdyby děti ze sirotčinců věděly, že mají ten talent, a mohly by svobodně odejít na Akademii. Jenže ze sirotčinců je nepustí a přitom tam jsou hodně talentované děti. No a těmito dětmi bychom mohli začít. Vzali bychom si na výchovu ty s magickým talentem a zbytek by si vzali rytíři. Viděla jsi Jarredovu novou zbroj? Má teď v Rytířstvu hrozně vysokou funkci, a nevěřím tomu, že kdyby děti nechtěl dát do sirotčince, tak by je tam dali. Kdyby Jarred zatlačil, mohli by rytíři vytvořit spoustu ubytoven pro sirotky." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se a čekám až Nyos vydá rozkazy. Mezím se ještě rozloučím s bratrem. Když se mě vtipem Nyos zeptal jestli u mě může zeptat, usměji se. „Nnnnnnnnne.“ Obejmu ho kolem pasu. „Mějte se.“ Zavolám na ostatní a vyjdeme ven... nebo v čem jsme to byli. Nyos si venku nasadí masku. Byla jsem ráda, že jsem doma, začala jsem si sundavat háv, když mě Nyos překvapil slovy o dětech z klášterů. Zadívám se na něj a začnu se nepokrytě uculovat. „To zní jako skvělý nápad. Taky jsem myslela na to, že mezi těmi dětmi jsou jistě magicky nadaní. A Rytíři by zase získali možné rekruty. O děti by bylo postaráno a ještě by měli jistou pořádnou budoucnost.“ Přiskočila jsem k němu a pevně ho objala. „Teď to ještě, ale musí schválit Rada a taky se musí Jarredovi přesvědčit svoje nadřízené.“ Sundám mu masku a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chytneš Nyose za masku. Kov je na dotek teplý, zatáhneš a maska se ti rozplyne v ruce jako kouř. Je to divný pocit. "Rada to schválí," řekne ti Nyos s jistotou. "A kdyby ne, můžu ten institut zaštítit Tajnými sbory a Radu obejdu. Raději bych ale její souhlas." Nakloní se k tobě a políbí tě. "Ale pokud já ten institut vytvořím, tak ty taky něco uděláš - povedeš jej. Alespoň nějakou dobu, než si získá důvěru veřejnosti," řekne Nyos vážně. A pak se Nyos zasměje. "No, lásko, jak bych ti to řekl... Ale Jarredovi jeho nadřízení nic schválit nemusí... Jednoduše proto, že žádné nemá. Má funkci nejvyššího generála Rytířstva a nad ním je už jen starý velmistr, který ale jen těžko půjde proti něčemu takovému." Nyos se pousměje. "Jarred se tím osvobozením pobřeží hodně blejsknul. Povídá se o něm dokonce, že vyhrál válku. Až Ciliani natáhne bačkory, nepochybuji o tom, kdo velmistrovské křeslo dostane." Pak zeširoka zívne. "Teď se jdu ale umýt a spát." A vydá se do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně zamrkám. „Já... Nyosi. Víš, že děti miluji. A ráda bych to dělala. Ale mám ordinaci, učím na Akademii... nevím jestli budu mít na něco takového čas.“ Zamračím se. Vzdychnu. „Nějak to zkusím vymyslet.“ Slíbím mu. Ujistí mě, že s Jarredem je to jisté. „V tom případě nic nám nebrání to zorganizovat co?“ Pousměji se a znovu ho líbnu. Pak se hodlá jít umýt a spát. „Něco k jídlu? Mohla bych rychle něco ukuchtit!“ zavolám za ním ještě a konečně si sundám háv. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Učíš na Akademii? Jsi jenom záskok, než si Lohana najde někoho jiného, ne? Když za námi přišla, tak nám říkala, že je to jenom dočasné..," řekne Nyos překvapeně. "Práce v institutu bude práci učitele hodně podobná. A ordinaci ti nikdo nebere." Potom se vydá do koupelny a chce jít spát. "Ne, díky, to už bych padl. Jedl jsem před chvílí," odmítne Nyos s díky a už je v koupelně. Do deseti minut už leží v posteli a spí. Je osm hodin večer. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No ano... dočasné, ale nejsem si jistá, že někoho jiného hledá. A... budu se muset zeptat jak to vidí.“ Usměji se, protože jsem vlastně už souhlasila, že ze začátku to povedu. A pak... se uvidí. Třeba se mi to tak zalíbí, že už u toho budu chtít zůstat. Jako Lohana, když se bránila ředitelství. Nyos je za chvíli v posteli. Políbím ho jemně na čelo a lépe přikryji. Já si šla udělat večeři. Po tom co jsem se najedla jsem si šla taky lehnout, ale hned jsem nespala. Představovala jsem si všechny ty nebohé děti, ztrápené, zraněné, jak si je získávám a pomáhám jim zacelovat rány na duši. Jasně nebude to tak jednoduché, ale takhle představa mě naplňovala radostí. Dovolená se tedy znovu odkládá. Protože tyhle domovy pro děti se musí zařídit co nejdřív. S tím jsem usnula. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno se vzbudíš kolem sedmé hodiny. Spala bys déle, ale něco tě probudilo. První ti pohled padne na krví potřísněné Nyosovo prostěradlo, až potom vidíš Nyose, jak si v šeru ložnice omotává levé předloktí obvazem. "Vzbudil jsem tě? To jsem nechtěl," zatváří se omluvně, když vidí, že jsi vzhůru. Pořádně si obvaz utáhne a zaváže a je to. "Půjdu udělat snídani. Co si dáš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když uvidím krev, zděšeně se posadím, ale Nyos stojí a obvazuje si ruku. Vyskočím z postele dokonale probuzená. Nic člověka neprobudí tak, jako leknutí. „Nemám ti to zahojit? Bude jen obvázání stačit?“ dělám si starosti. Já vím, že je to to zákeřné kouzlo co mu tu ránu otevírá, ale to neznamená, že mi to nedělá starosti. Nyos si z toho očividně vrásky nedělal. „Měla bych udělat snídani já. Chvíli by jsi měl mít ruku v klidu.“ Namítnu. „A vůbec... měl jsi mě probudit hned, jak jsi zjistil, že ti rána krvácí. Na co máš za přítelkyni léčitelku, když toho nevyužiješ?“ pokárám ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zatím obvázání vždycky stačilo, lásko," odpoví ti Nyos s konejšivým úsměvem. "Nechtěl jsem tě budit. Neboj se, říkal jsem ti, že se o sebe umím postarat." Pak zavrtí hlavou a oblékne si bílou košili, kterou si nechá rozepnutou. "Ne-e, já snídani udělám," s tím se elegantně protáhne kolem tebe, stihne ti přitom dá pusu, a seběhne po schodech dolů do kuchyně. Když sejdeš za ním, už se na pánvičce dělá slanina a hned vedle se smaží volská oka. Nyos vypadá vesele. Aby ne, včerejší zátah se mu vydařil. Kardinálové si dnešní noc asi moc neužili, v kobkách Věže jsou prý pěkně velké krysy. Nyos s pískáním naservíruje jídlo na stůl a vytáhne ze spíže chleba, který jste spolu nedávno upekli. Ukrojí několik krajíců a pár ti podá, zbytek si nechá. Pak se usadíte ke stolu a on se na tebe zazubí. "Vypadáš po ránu fakt dobře," ocení tě. Pak si popřejete dobrou chuť a pustíte se do jídla. Je skvělé, ale taky je to jídlo, na kterém se nedá zas tak moc zkazit. "Anett.. Dneska máme oba dva volno... Myslíš, že by ses ke mně mohla dnes přestěhovat? Nebo si tam aspoň vzít nějaké věci a dneska tam přespat? Nemůžu se dočkat chvíle, až tam se mnou budeš opravdu bydlet... Večery na útesech..." Zavrtí hlavou a zasněně se usměje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím. Ale když jsem na blízku...“ Umlčí mě polibkem. Povzdychnu si a pak s úsměvem zavrtím hlavou. Vyměním prostěradlo a povlečení, které Nyos zakrvácel. V koupelně jsem se opláchla, učesala a pak jsem se oblékla do obyčejných šatů. Sešla jsem dolů, kde Nyos už vařil a viditelně měl dobrou náladu. Jak by ne. Včera byl plodný den. „Je skvělé mít chlapa, který si trvá na tom, že bude vařit.“ Políbím ho na tvář a posadím se. Nyos má během chvíle jídlo dokončené. „Hm... mňamka.“ Pustím se do jídla. Když Nyos řekl, že bych se dnes mohla odstěhovat k němu, zakuckám se. Nečekala jsem to. Tedy ne tak rychle. Rychle to zapiji a zadívám se na něj. „Samozřejmě, že bych mohla. Řekla bych, že to nejnutnější bych zvládla zabalit dnes, ale ten zbytek bude složitější. Ale myslím... že bych se k tobě mohla počínaje dneškem oficiálně odstěhovat.“ Natáhnu se a vezmu ho za ruku. Hřálo mě vidět, jak se na naše společné bydlení těší. „A co máš v plánu ty?“ zeptám se zvědavě, protože to neznělo, jako, že plánuje mi se stěhováním pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Velká Gurchulská poušť – Nežádoucí problémy Mí lidé stále spočívají svým zrakem na onom Earenovi. Musím se zeptat sám sebe: Je to opravdu na místě? Hodím po Moruntovi pohledem, ale nekomentuji jeho poznámku o netřeba kontrolování padlých bojovníků. Pak opět uslyším Shaella. Zahledím se do dáli, kde se víří písek. „Nejdříve ten hlídkující oddíl a teď tohle...“ Vskutku si říkám, že bohové mají podivný smysl pro humor. Poslouchám to mírné hašteření a říkám si, zda tu jsem jediný dospělý.... Podívám se na Earena. „Doufám, že tvé putování najde jednoho dne cíl,“ Zadívám se zpět na fanatiky. „Vypadá to, že nás čeká další nezvaná návštěva....“ sevřu meč ve své ruce. Jaké to bláznoství, pokud jsou to nepřátele, je nepravděpodobné, že to budeme schopní přežít.....Početní převaha je zkrátka početní převaha.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fakt?" zeptá se Nyos překvapeně, jako by čekal ve stěhování nějaký zádrhel. "Tak super," zazubí se potom. "No, nejdříve tě představím svým magickým ochráncům, pak tě věží provedu - byla jsi zatím jenom v obýváku, ne? - a pomůžu ti něco odnést," odpoví ti a pokrčí rameny. "A potom musím do Věže Vysoké magie, podívat se, jak jsou na tom daleko s výslechy," vysvětlí ti. "A ty můžeš pomalu vybalovat." Po jídle jdete společně umýt nádobí, tedy, ty umýváš a Nyos nádobí utírá a schovává, protože si nechce moc zamokřit obvaz. "A co.. Co máš v plánu s touto věží?" zeptá se tě během umývání nádobí. Potom tě pošle už si zabalit nějaké věci, než k jeho věži vyrazíte. Zdá se být celý šťastný, že u něj budeš bydlet. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, těšila jsem se na společné bydlení stejně jako on. Tedy... už jsme spolu bydleli, ale tohle bude trochu jiné. Po snídani jsme se pustili do uklízení nádobí a Nyos se mě zeptá co udělám s touhle věží. „No... nejspíš ji pronajmu někomu kdo si vlastní věž dovolit nemůže, ale pronájem ano.“ Řeknu a uvažovala jsem i o pozdější prodeji. Ale to je trochu brzy. Pokud by se stalo, že by nám to nevyšlo... abych se měla kam vrátit. Ale to se uvidí. Řekla bych, že po pár letech ji prodám. Nejspíš ji nabídnu k prodeji v době kdy se s Nyosem zasnoubíme. „Jdu balit.“ Dám mu pusu. Našla jsem nějaké krabice z doby kdy jsem se stěhovala sem. Teď se budou hodit. Dvě krabice jsem naplnila oblečením. Další krabici jsem naplnila hygienickými potřebami. Šampóny, hřebeny, mýdla, olejíčky, ručníky, dala jsem tam i šperkovnici. Další krabici jsem naplnila jen napůl, tam přišli osobní věci, jako obrázky, malování, nějaké dokumenty a tak dále. To by pro začátek mělo stačit. Řekla bych, že co pak ještě musím přestěhovat jsou knížky a v Nyosově věži se podívám, jestli by se nedal někam dát oblíbené kousky nábytku. Rozhodně ale budu muset přestěhovat pracovní stůl. Snad má dost velkou pracovnu. „Nyosi? Mám hotovo.“ Zavolám, když scházím dolů a krabice se vznáší za mnou. Položila jsem je na podlahu a rozhlédla se. Bude mi to tu trochu chybět. A navíc jsem nedávno založila zahrádku. No... tak si u Nyose udělám novou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zazubí, popadnete krabice, chytnete se za ruce a přemístíte se na útes, který už znáš. Rozhlédneš se kolem sebe. Pevnina není nikde vidět, pod vámi je jen tento velký útes. Slunce svítí a příjemně hřeje, na obloze není ani mráček. Několik desítek metrů před vámi se ční Nyosova černá věž, která je dobře třikrát větší, než je ta tvoje. Ale vzhledem k tomu, že ji navrhovala Tanya.. bys čekala i víc, při vzpomínce na Tanyiinu gigantickou věž. "Warne!" zavolá Nyos a před vámi se zavlní skála a pak se začne rychle zvedat, až vytvoří obří balvan, který se potom zformuje do podoby kamenného elementála. "Tohle je šéf ochranky sídla, Warn," představí ti Nyos horu kamení. Už ses v Nyosově věži setkala s jeho golemy, ale tento mezi nimi nebyl. "Warne, toto je Paní Anett Sela, která tady teď bude bydlet," oznámí Nyos Warnovi a hora kamení přikývne. "Bydlet, rozumím," zaduní jeho skřípavý hlas. Nyos se pak rozhlédne kolem sebe a nasaje mořský vzduch. "To mi docela chybělo," zamumlá s pousmáním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přemístili jsme se. Hned ucítím vůni moře ve vzduchu a lehký vítr, který od něj vál. Bylo to příjemné. Zadívám se na Nyosovu věž, která byla o hodně větší než má, ale zase o hodně menší než ta Tanyina. Nyos někoho zavolá a před námi se objeví kamenný golém. Zvrátím hlavu dozadu, abych se mu mohla podívat do obličeje. Nyos mu oznámí, že tu teď budu bydlet. Pousměji se. „Ahoj Warne.“ Pozdravím ho. Zasměji se a dám Nyosovi několik mlaskavých pus na tvář. „No teď ti to už chybět nebude. Já si jen při usínání budu muset zvyknout na zvuky moře.“ Rozhlédnu se. „Myslíš, že tu půjde vysadit zahrádka? Je to tu docela kamenité. Možná, kdybych sem přinesla i hlínu....“ Podívám se na něj. „Nebude ti vadit, že bych věže vysadila zahrádku, že ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To si zvykneš, je to příjemné," odpoví ti Nyos s úsměvem na zvuky moře při usínání. Když se ho zeptáš, jestli si můžeš vysadit zahrádku, pokrčí rameny. "Mi to určitě vadit nebude, ale otázka je, jestli se ti to povede. Jsme na skále." Nyos mávnutím ruky golema propustí a ten zase "vsákne" do země. Potom pomalým krokem dojdete k věži. Věž jako normálně nemá dveře, ale to žádného mága nezastaví. "Otevři nám," vybídne tě Nyos s úsměvem a ty přiložíš ruku na černý kámen. Teď se ve zdi objeví rýha a zeď se otevře dozadu. Vstoupíte do předsíně, kde už to znáš. Na botníku leží několik párů Nyosových černých tenisek, ale je tam dost místa i pro tvé boty. Na věšáku visí temně černé hávy, ale opět je tam místo. "Toto je první patro věže. Předsíň a vchod do sklepa," Nyos ti ukáže na dveře nalevo. "Tam raději nechodím, je tam strašný bordel," uculí se. "Více toho v prvním patře není, protože dál zasahuje skála. Teď do druhého patra, to už je lepší." Vyjdete po schodech před vámi a ocitnete se v obývacím pokoji, ve kterém už jsi taky byla. Skleněná obýváková stěna, která se při tvé minule návštěvě roztříštila, je zase zpátky. "Tady je vchod do kuchyně a z té vedou dveře do jídelny," provází tě Nyos a pak se vrátíte zpátky do obýváku. "A tady je vchod na terasu. Je zní krásný výhled na moře a Salmarovy ostrovy," vejdete na terasu a necháte teplý mořský vzduch, aby vás pohladil po tváři. Pak se chvíli kocháte výhledem. 2. patro |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „S dovezenou hlínou to jistě půjde.“ Warn se vrátí do země a mi jdeme k věži. Podívám se na Nyose a pak položím ruku na holou stěnu ze které se pak vyloupli dveře. Bylo to, jako kdyby se odkryl tajný vchod. Vešli jsme dovnitř, Nyos mě začal provázet, tady toho k vidění moc nebylo, ale druhé patro to bylo něco jiného. Už jsem tu byla, ale stejně se mi moc líbilo, jak to tu má zařízené. „Tady se bude žít jedna báseň.“ Usmívám se. „Ty máš terasu?“ toho jsem si předtím nevšimla. Šla jsem za ním a vydechla překvapením nad tím výhledem. „To je krása.“ Řeknu a opřu se o zábradlí. Dívám se na modré moře a na vzdálené ostrovy. Tohle nebyla věž jen pro jednoho, ani pro dva, ale pro celou rodinu. Bylo tu tolik místa... skoro to vypadalo, že od samého začátku tu bylo plánováno mít celou rodinu. Jistě tu má i víc ložnic. Prozatím pro hosty, ale v budoucnu by to byli pokoje dětí. Dokázala bych si představit tady žít a vychovávat děti. „Je to nádhera, Nyosi.“ Podívám se na něj. A to jsem ještě neviděla ložnici. Vsadím se, že ta bude stejně úchvatná. A obrovská postel. Určitě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tanya je nejlepší architekta v Říši," pousměje se Nyos. "Kdybych to zařizoval já, nepoznala bys rozdíl od chlívku," zasměje se tiše. Potom už vejdete zpět do obýváku a z něj po schodech nahoru do třetího patra. Ocitnete se v malé předsíni, ze které vedou schody do dalšího patra a na každé stěně jsou jedny dveře. "To jsou všechny čtyři pokoje pro hosty. Ještě se mi ale nestalo, abych využil víc než jeden," zazubí se Nyos. "Ale jeden nikdy neví." Postupně ti ukáže všechny čtyři pokoje pro hosty. Pokoje pro hosty - 3. patro Potom se vydáte po schodech nahoru do čtvrtého patra. Je to tady stejné, jako v předchozím patře. Malá předsíň, schody a čtyři dveře. "Tady bydlí Natty s Vendou, když u mě jsou ten týden nebo dva o prázdninách a někdy o víkendech," řekne ti Nyos a otevře první pokoj. Postupně ti ukáže opět všechny. "Ty pokoje pro holky vypadají teď hodně prázdné, ale jak si přivezou všechno to oblečení, skoro se tam nedá pohnout," uculí se Nyos. Vedle pokojů holek je ve čtvrtém patře ještě jeden dětský pokoj pro případné dítě hostů a koupelna pro hosty. "I když ji obvykle využívají hlavně holky," podotkne Nyos. 4. patro Poté vystoupáte po schodech do pátého patra, které úplně celé zabírá obrovská knihovna. Hodně podobná té, kterou má ve věži Alex. Tady si není moc co prohlížet. Snad jen to, že nyos má knihy řazeny na magické a nemagické. U magických má potom knihy rozděleny na učebnice, knihy z černé magie se speciálním povolením a podobně. A knihy nemagické má rozděleny na příběhové, dějiny, biologie, kuchařky... Jdete do šestého patra. "Tady se konečně dostáváme do jakéhosi mého patra," usměje se Nyos a otevře první dveře, které vedou do ložnice. Opět postupně prohlédnete všechny pokoje, které jsou čtyři. Pracovna je obrovská a úplně prázdná. "Většinou pracuji ve Vysoké věži, tak mi je ta pracovna celkem na nic," vysvětlí ti její nezaplněnost. V šestém patře má Nyos dokonce i saunu. 6. patro Prohlídka nicméně ještě nekončí, všimneš si, že ještě pořád tady jsou schody nahoru. Nyos tě ale s úsměvem nechá, ať si všechno dobře prohlédneš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jenom jsem zírala, vše bylo perfektně zařízené, hezké, pohodlné. A těch pokojů! Vždyť by si tady z toho mohl udělat hotel. Skoro v každé místnosti jsem vydala užaslé zvuky jako „Jůůůů“ nebo „Jéééé!“ či „Páni!' “Tanya má sice podivnou slabost pro velikost, ale vkus má tedy výborný.„ Řeknu uznale. Vážně jsem se nemohla vynadívat. Všechno vypadalo tak dokonale. Knihovna a sauna mi doslova sebrali dech. A já se bála, že se sem nevejdeme! Jak jsem naivní. “Já ještě nikdy v sauně nebyla. Už se nemůžu dočkat až si to vyzkouším.„ Řeknu celá natěšená a vyzkouším naši postel. Byla měkká, ale pevná, takže nehrozilo, že při každém pohybu Nyose nebo on mě probudí. “Je to tu vážně úžasné.„ Nahlédnu do skříně a v koupelně si vlezu do velké vany. Pak přicupitám k Nyosovi a celá šťastná ho obejmu a políbím. “Moc se mi tu líbí. Mimochodem... když nepoužíváš pracovnu tak já si ji zaberu. Bude to skvělé místo na práci a výrobu léků a sušení bylinek.„ Znovu ho políbím, ale pak kouknu na schody nahoru. “Co je tam?" ukážu prstem ke stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, klidně, aspoň nebude tak prázdná," přikývne Nyos na pracovnu a usměje se. Když ukážeš na strop, zašklebí se. "Tak se pojď podívat," vyzve tě a pak začnete stoupat po schodech nahoru. Jdete nezvykle dlouho, strop mezi šestým a sedmým patrem bude mít z nějakého důvodu minimálně dva metry. A potom už se ocitnete v sedmém patře. Je malé, už těsně pod vrcholkem věže. Podkrovní 7. patro "Tanya," zašklebí se Nyos. "Prý kdyby byla bouře a já se chtěl jít koupat."Dojde k bazénu a dlaní zčeří vodní hladinu. "Ale upřímně řečeno, trávil jsem tady hodně času, hlavně po akcích. Teplota vody se dá nastavit a dá se nastavit i režim vody. Může dělat vlny, otáčet se jako vodní vír, masážní proudy a tak," usměje se. Pak ukáže prstem nahoru, kde už ale nevedou žádné schody a nevidíš ani žádné padací dveře, ani nic podobného. "Tam je ovládací krystal," řekne Nyos. "Můžu tam zapnout a vypnout samouklízecí kouzlo, aktivovat nebo deaktivovat jednotlivé obrany a přidávat lidi do všech režimů. Ty jsi na trvalém domácím režimu," vysvětlí ti Nyos a ukáže ti, jak se dostat nahoru. Přejde k jednomu místu u stěny a třikrát na ni zaklepe. Stěna zmizí a objeví se úzká šachta. Nyos vylevituje nahoru a ty ho následuješ. Místnůstka s krystalem je malá, celá ze dřeva a je v ní velké horko. Modrý krystal je mnohem větší, než je ve tvé věži. "Ten krystal umí strašně moc věcí. Nebudu ti to vysvětlovat všechno, tak ti jenom řeknu, co můžeš měnit a upravovat ty." Mávne před krystalem rukou a do vzduchu před vámi se promítnou jména. Posunováním ruky se posunují i jména. Když Nyos nějaké rukou vybere, písmo se zvětší a pod ním se objeví tvář dotyčného a pod ní režim, v jakém ho věž vede. Nyos dlaní vybere své jméno a objeví se jeho obličej. Rudý titulek pod Nyosovým krkem hlásá Pán věže. Nyos mávnutím ruky vyjede ze sebe pryč a najde tvé jméno. Dotkne se jej a objeví se tvá tvář. Rudý titulek hlásá Trvalý domácí stav. Nyos se pousměje a mávnutím ruky opět vyjede. Pak máchne rukou znova a objeví se jen obrys obličeje. "Tady se přidávají noví lidé," vysvětlí ti Nyos a nahlas řekne: "Marcus dan Dray, trvalý domácí režim." Nad obrysem tváře se objeví "Marcus dan Dray" a pod ním se ukáže jeho tvář. "Pane, Marcus dan Dray už v seznamu je na režimu host. Přejete si změnit režim?" zeptá se melodický hlas nepatřící ani muži ani ženě. "Nepřeji," odvětí Nyos a Marcusova tvář zmizí. "Prostě řekneš jméno a režim a objeví se tvář. Pokud tvář nebude správná, může jít o shodu jména, tak potom tvář rukou posunuj, než najdeš správnou. Na jaké principu to funguje se mě neptej, bude to pěkně složité... No, věž má hodně režimů. Ty můžeš přidávat lidi do režimu nepřítel, nezvaný, host a přechodný domácí režim," vysvětlí Nyos. "Pokud se objeví nepřítel, aktivují se všechny i jinak deaktivované obrany věže. To používej opravdu jenom na nepřítele, protože to nepřežije... Nezvanou mám třeba Chrisi, to je režim, ve kterém se objeví golemové a nepustí tě k věži. Pokud se objeví Host, může dojít až k věži a ta se mu otevře a já jsem informován. Věž jej pustí ale pouze do druhého patra, pokud nejsem přítomen já nebo ty. Pokud tady jsme, pustí ho kamkoliv, krom ložnice a pracovny. To jenom s výslovným souhlasem. Poslední režim, do kterého můžeš přidávat, je přechodný domácí režim. To mají třeba holky, mí rodiče nebo Clark. Věž je pustí dovnitř, aniž by mi dala vědět a přechodní domácí mohou chodit kamkoliv se jim tady zlíbí, opět krom ložnice a pracovny, to jenom s výslovným souhlasem. A nemohou manipulovat s krystalem," vysvětluj Nyos s úsměvem. "Nebude mi vůbec vadit, když si sem budeš vodit návštěvy, nemusíš se mě ptát. Přidej si do režimů všechny, které sem chceš vodit. Nejlepší je samozřejmě Host, jenom rodině a opravdu dobrým známým dej Přechodný domácí. Jo a.. všichni kdo nejsou vedeni v nějakém režimu, jsou pro věž cizí. Golemové je budou tajně sledovat a oni mohou v klidu a bezpečí dojít k věži, kde zaklepou. Sama je věž dovnitř nepustí. Jakmile je jeden z nás pozve dovnitř, dostávají dočasný režim hosta, který platí do chvíle, než věž opustí. Pak jsou opět Cizí. Chápeš?" ujistí se Nyos se zazubením. Pak mávne rukou a před vámi se objeví pomalu rotující projekce celé věže. "tady můžeme oba dva nastavovat teplotu vzduchu ve věži. Buď to necháme vypnuté a ve věži bude stejně, jako by bylo kdekoliv jinde, nebo to zapneme a můžeme si teplotu nastavit. Můžeme si vybrat buď pro jednotlivé pokoje, pro patro a nebo pro celou věž." Odmlčí se a s láskyplným úsměvem se na tebe podívá. "Tak si vybal ty krabice, co jsme nechali v předsíni, seznam se z věží a přidej si do režimů své známé. A já už musím." Políbí tě na rozloučenou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem uviděla bazén, zasmála jsem se. Připadalo mi vtipné, že je tu bazén, když venku má celé moře. Ale Nyosovo vysvětlení proč ho sem dala a že ho doopravdy využívá mě donutí to přehodnotit. Zdá se, že se hodí a je pravda, že koupání se, zatím co venku zuří bouře zní dobře. A když mi řekne co všechno ten bazén umí, jen uznale pozvednu obočí. „Teda... to zní dost dobře.“ Uznám a těším se až si to vyzkouším. Nyos mě pak vezme k ovládacímu krystalu, který je mnohem větší než můj. A jenom zírám, když mi řekne co všechno umí a hlavně ukáže. Objevování obličejů byla pro mě novinka a hlas mě trochu polekal. „To je vážně šikovné. Ano. Všemu rozumím.“ Ujistím ho, že to není na mě moc složité. Nyos, ale už musí jít. „Tak dobře. Neboj. Poradím si. Pa.“ Políbíme se a Nyos odejde. Já, když už jsem tady, se rozhodnu dát si rodinu a přátele do režimů. Rodiče, Jarreda, jeho ženu a dceru jsem dala do Domácího režimu. Pak jsem chvíli přemýšlela a do stejného režimu dala i Alexe, Eliz, Cedrika, Elen. Pak jsem začala do hostů přidávat přátele. Ale moc jich nebylo. Hlavně proto, že většina mých přátel byli i přátelé Nyose, takže to trvalo jen chvíli. Byla jsem ráda, když jsem mohla odtamtud pryč. Bylo tam moc horko a já se pomalu potila. Pak jsem šla vybalit. Do botníku jsem dala své boty na věšák dala pár svých plášťů a zbytek věcí jsem odnesla nahoru do ložnice. V koupelně byla spousta místa na mé šampóny a dámské potřeby. Při práci jsem si broukala, protože jsem měla z přestěhování radost. Byl to další krok k naší budoucnosti. A věděla jsem, že budoucnost máme. Nyos se chtěl v budoucnosti ženit a chtěl děti. Klidně teď můžu říct, že vše vypadá růžově. K zrcadlu jsem dala malování, hřebeny a šperkovnici. Pak jsem se přesunula do ložnice. Ve skříni jsem to musela trochu přeorganizovat, ale mé oblečení se tam vešlo. Nevěděla jsem však kam dát svou bojovou zbroj a meče, tak jsem to zatím dala ke stěně. Pak jsem už jen různě rozmístila drobnosti. Obrázky mé rodiny, nějaké sošky co jsem nasbírala při cestách s Alexem a podobně. Tři hodiny a bylo hotovo. Pak jsme si šla udělat čaj, vzala jsem si pár kusů papíru a šla na terasu. První jsem kontaktovala telepaticky několik přátel, kterým jsem řekla tu radostnou novinu, že teď bydlím s Nyosem. Takže mě v mé staré věži už nenajdou. Bratrovi a rodičům jsem napsala dopis, kterým jsem k nim přenesla, protože s nimi jsem se telepaticky spojit nemohla. Když jsem měla i tohle hotovo, aktivovala jsem Elion a oznámila i tu radostnou zprávu Kitt. „Je to něco jako namlouvání partnera. U nás je to několik fází. První se dva lidé schází, poznávají se, povídají si, zamilují se... druhá fáze je společné bydlení. Tím si budoucí partneři zjišťují jestli by spolu vydrželi. Třetí fáze je pak svatba, uzavření partnerského svazku a čtvrtá fáze jsou potomci.“ Zkouším ji to vysvětlit tak, aby to pochopila. Protože Draci mají trochu jiné zvyky. „Takže jsem teď s Nyosem v druhé fázi. Společné bydlení.“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro V místnosti je uklizeno, což je i trošku překvapující, ačkoliv to asi nebyli mágové, kdo to uklidil. Jak se zdá, opravdu tu jsme jen dvě ženy, což mě mírně udivuje, aale snažím se nedát to na sobě znát. Pak tam vejde Dartor. A hodně mu to sluší, to se musí nechat. Ačkoliv... většina mágů je prostě hezkých. Vyváží si křeslo a začne rozdělovat hlídky. Něco mi už teď říká, že to bude nuda. A zbytek se tak rozhodně tváří. Stráže v kobkách? To BUDE nuda. Ale co čekám, jsem tu první den. Mám jít ve dvojici s nějakým Crockissem, asi nejkrkolomější jméno, který jsem zaslechla. Přijde ke mě - další hezký mág - a představí se. Stiknu mu ruku. "Saki... a... emmm... kudy do kobek?" Usměju se na něj a snažím se nevypadat moc trapně,, že to nevím, na včerejší prohlídkové trase s Dartorem kobky nebyly. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vy jste spolu s Nyosem předtím nebydleli?" zeptá se Kitiara zmateně. Jakmile dokončíš konverzací s ní, ozve se ti telepaticky několik gratulací a blahopřání. Asi nejdéle brebentí Lohana, která od samého začátku věřila, že jste si souzeni a podobně. Nakonec se s tebou spojí i Alex, který ti taky poblahopřeje, ale telepatická konverzace je napůl i pracovní. Jako Mluvčí Rady ti zadá úkol. Máš do zítřejšího večera vypracovat koncept Výchovného institutu Věže Vysoké magie, jak zní oficiální název zařízení, o kterém jste s Nyosem včera mluvili. Alex povídá, že nejdůležitější je čas a čím dřív koncept dodáš, tím lépe. Počítá s tím, že by se tam shromažďovaly ze sirotčinců, ULICE (zamezení budoucí kriminalitě) a chudých rodin děti, které mají magické nadání. To je vše, co Alex chce. Zbytek je na tobě, Určit věkové rozpětí dětí, například. Nebo jaký budou mít režim. Jestli nějaký striktní, nebo hodně volný. Bude probíhat nějaká výuka? Alespoň čtení, psaní, počítáni? Nebo rozšířená? Biologie, dějiny? Nebo snad i magická? Budou probíhat nějaké motivační přednášky o slavných kouzelnících? Další co musíš vymyslet je zaměření personálu a vychovatelů. Jestli tam budou bojovníci, pedagogové, léčitelé nebo psychologové... A jestli od každého něco, tak přibližný poměr. Čeho bude více. A v neposlední řadě musíš vymyslet i uniformy jak dětí, tak personálu. Tady by ti možná mohla pomoci Tanya. A jestli chceš nějak rozlišovat děti i personál podle skupin nebo tříd. A to je další věc. Skupiny. Jak budou děti rozděleny, pokud vůbec? Podle budoucí moci? Věku? Na sirotky, děti ulice nebo děti chudých rodičů? Jak budou bydlet na pokojích? Po dvou? Po deseti? Podle čeho se to bude určovat? Jak budou vypadat jejich pokoje? Je toho hodně a času je málo. // Nechci ten příspěvek hned, objevím se tady až zítra dopoledne a ani tehdy být ještě nemusí. Ale chtěl bych opravdu dlouhý a promyšlený koncept toho institutu se všemi detaily, co jsem zmínil, i mnohými dalšími, které tě napadnou. S tím institutem do budoucna dost počítám, proto bych to chtěl opravdu promyšlené. Ať si Anett uvaří čaj a jde na to. :-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pokusím se Kittiaře vysvětlit, že jsme spolu v podstatě nebydleli. Že měl u mě jen pár věcí a bylo to spíš přespávání. Jeho oficiální domov byla jeho věž a můj domov zase moje věž. Teď, ale máme společnou adresu. Jsou to jen drobnosti, ale je to rozdíl. Nakonec když jsem ji to asi jakž takž vysvětlila jsem se s ní rozloučila. Když se ozval Alex a řekl mi co mi dal za úkol, první jsem se lekla, ale pak jsem se začala těšit. Znělo to jako spousta zábavy. Jen jestli mi všechno schválí. Snad ano... protože už se mi v hlavě linuli nápady. Doběhla jsem si pro další papíry, udělala si další čaj a pustila se nadšeně do práce. Takže první... věk dětí. Dle mého názoru by to mělo fungovat od kojence až do doby než děti odejdou z Akademie ke svému mistrovi. I u kojenců se mohou projevit magické schopnosti. Když budou děti dost staré aby odešli na akademii musí mít místo kam se během prázdnin vracet. Po dokončení akademie budou žít se svým mistrem. Děti budou rozděleni podle věku. Nemůžeme je dávat podle toho z jakých jsou poměrů. To by vyvolalo hodně sporů. A ani podle schopností, to by taky nemuselo dopadnout dobře. Takže to bude podle věku. Psala jsem si poznámky na papír, který předám Tanye, aby podle nich zhotovila návrhy uniforem. Chtěla jsem pro děti něco jednoduchého, ale hezkého. Rozhodně ne pro děvčata sukně. Žádné sukně. To by pak bylo samé zvedání sukní kluky a děvčata by pištěla. Bylo nutné vytvořit zimní oblečení, letní, podzimní to se bude hodit i na jaro a také pyžamo. Pyžama jsem se rozhodla nechat zcela na ní, jak budou vypadat. Pokud jde o oblečení rozhodla jsem se, že všechny dívky budou nosit červeno žluté oblečení a kluci kombinaci světle a tmavě modré. Dokonce jsem udělala i menší náčrtek, jak bych si to přibližně představovala. Jediné co se bude měnit bude šerpa kolem jejich pasu. Všechny děti od kojenců do pěti let budou mít stejnou barvu šerpy a to žlutou. Pak už se bude šerpa měnit s věkem. V šesti budou mít oranžovou, v sedmi červenou, v osmi tmavě fialovou, v devíti zelenou a tak dále. S tím jsem se s Tanyou telepaticky zkontaktovala a vysvětlila ji co po ní chci a poslala jsem ji papír s poznámkami a návrhy. Pokud šlo o uniformy dospělých nechala jsem to také na ní. Má dobrý vkus, věděla jsem že vymyslí něco pěkného, ale co vzbuzuje i respekt, který u dětí musíme budit. Pravidla budou problém. Děti je potřebují, ale příliš pravidel je bude nutit se proti tomu bouřit. Proto bude nejlepší to zavést jako na Akdemii. Do určité doby budou muset plnit své povinnosti a pak budou mít volno. Samozřejmě bude zákaz vycházení z institutu bez doprovodu dospělého. Doufám, že institut bude stát někde daleko od města, aby děti nelákalo do něj utíkat. Seznam pravidel nechám na později. To bude na delší dobu. Děti budou až do dvanácti let na pokojích po deseti, samozřejmě že na pokojích budou jen dívky nebo hoši. Od třinácti let budou pokoje po dvou, protože to už si děti začínají cenit soukromí. Bohužel musela by to být obří stavba na to, aby každý měl pak vlastní pokoj. Děti se samozřejmě musí vzdělávat. Jak by pak asi mohli studovat magii, kdyby neuměli číst? Děti samozřejmě začnou se základy, čtení, psaní, počítání. Docela pochybuji, že moc dětí z nich něco z toho budou umět. Po tom co se naučí základy se pustí do složitějších věcí. Dějiny, přírodopis, zeměpis a podobně. Chvíli jsem uvažovala a nakonec jsem připsala, že rok před nástupem se začnou učit základy magie, aby o ní něco věděli než nastoupí na studium. Pustila jsem se do psaní vychovatelů. Rozhodně bude potřeba víc psychologů, protože mnoho těch dětí bylo tím nebo oním způsobem zneužívány. Tyhle děti budou potřebovat hodně psychické pomoci. Samozřejmě jsou nutní léčitelé, protože děti mají ve zvyku se často zranit. Psychologové i léčitelé mohou i vyučovat. Léčitelé by mohli vyučovat přírodopis, protože musí mít přehled o zvířatech i rostlinách. Psychologové můžou vyučovat čtení, psaní a počítání. Pár bojovníků se bude taky hodit. Bude tam dětské hřiště, aby si mohli děti ve volnu hrát? Bojovníci se budou hodit při hlídání dětí na hřišti. Nebudou tolik zlobit a hlavně by mohli vyučovat starší děti nějaké sebeobraně. To by podle mě měl umět každý mág. Bránit se i bez magie. Děti se budou řadit do skupin po dvaceti stejného věku a těch dvacet dětí bude mít pod správou jeden učitel. Za ním budou jeho děti chodit s problémy nebo s čímkoliv jiným. Vychovatelé jsou také důležití. Budou organizovat akce pro děti, aby se nenudili. Hry, výlety, přednášky, speciální kurzy. Třeba kurz vaření, šití, plavání, zahradničení a podobně. Děti by měli umět i obyčejné věci, ale raději jsem to dala jako dobrovolné. Přesunula jsem se k pokojům. Pokoje pro deset dětí. Budou obsahovat palandy. Tím získáme víc místa. Vedle každé postele musí být skříň kam se vejde oblečení pro dva. Skříně musí mít i šuplíky kam si děti mohou dávat osobní věci a se zámky. Je to smutné, ale děti kradou. Proto musí mít prostor kam si můžou bezpečně ukládat své věci. Dívčí pokoje ať jsou vedeny do dívčích barev. Červená, růžová, žlutá. Zatím co chlapecké pokoje budou modré a zelené. Samozřejmě záclony, nějaké obrázky... ať je to tam útulné. A rozhodně se pokoje nesmí dát zamknout. V každém pokoji musí být umyvadlo s vodou. Ráno nebude čas na umývání a tak musí mít aspoň něco čím si opláchnou obličej nebo umyjí ruce. Pokoje pro starší děti, tedy pro dva budou obsahovat dvě postele. Už žádné palandy. U každé postele noční stolek. Každý bude mít svou skříň a sice nevím jak to tam bude velké, ale pokud to půjde tak dva menší stoly nebo jeden velký, ke kterému si můžou sednout dva. Znovu... dívčí pokoje do červené a žluté. Růžovou už ne. A chlapci modrou a zelenou. Dveře se taky nesmí zamykat. Ráda bych jim dala možnost soukromí, ale jsou to dospívající děti. Začínají se zajímat o druhé pohlaví a podobně. Institut bude docela náročný na jídlo, protože děti jsou ve vývinu. Takže to bude, snídaně, svačina, oběd, svačina a večeře. Institut rozhodně musí obsahovat dětské hřiště a pokud možno nějaký malý parčík se stromy, kde by si v hezké dny děti mohli sednout a učit se. Pak nějaké menší hřiště, které by se mohlo používat na míčové hry, ale také na hodiny sebeobrany. dle mého názoru každé patro s pokoji by mělo mít společenskou místnost, na odpočinek nebo na místo na hraní a povídání si, když bude ošklivě. A taky bych ocenila kus zorané půdy, kde by se dali pěstovat rostliny. Třeba na hodiny zahradničení. Ale nejvíc jsem přemýšlela na způsobu jak děti motivovat. Cítila jsem, jak se mi rodil v hlavě nápad. Musíme děti motivovat do práce a učení. Začala jsem sepisovat můj nápad. Byla bych ráda, aby institut měl i malý obchůdek, kde by si děti mohli koupit sladkosti, knížky, hřebeny, sponky, míče, hračky, pro starší dívky třeba i nějaká šminky a podobné věci. A kde děti vezmou peníze? To bylo jednoduché. Děti budou dostávat peníze za dobré známky, to je bude motivovat k učení, také budou dostávat peníze, když se budou účastnit dobrovolných hodin. Nebo za uklizené pokoje. Nebo když budou dobrovolně vypomáhat v kuchyni nebo se budou starat o zahrádku. Prostě budou dostávat odměny za každou práci navíc co udělají. To je bude motivovat rozhodně. A vydělané peníze pak můžou utratit v obchůdku. Vrátila jsem se k pravidlům. Toho bude hodně. Povzdychnu si. Byl toho dlouhý seznam a trvalo mi to dobré dvě hodiny. Ale děti mají trochu jiné chápání a tak prostě musí přesně vědět co se smí a co se nesmí. Musela jsem se přesunout z terasy dovnitř, protože se setmělo a já potřebovala světlo. Rozhodně neexistovalo, aby se tam vedli tělesné tresty. Za porušení pravidel dostanou úkoly, jako úklid toalet, koupelen, povinná služba v kuchyni a ty nejhorší tresty budou vykonávat bojovníci. Ti si vezmou děti na starost, budou s nimi trénovat až z nich bude lít pot proudem a jediné po čem budou pak toužit bude postel. Těžká dřina z dětí zlobení brzy dostanou. Vážně jsem se do toho zažrala. A už se připozdívalo, ale ještě se mi nechtělo přestat. Dokonce jsem si ani nevzpomněla na Nyose. Kde je takovou dobu? Pokud jde o program dětí. Bude to fungovat tak, že vstávat se bude v sedm. V osm hodin začne učení. Hodina na oblečení a snídani je dost času. Při snídani by dostali děti i svačinu, kterou budou mít na dopoledne. Ve dvanáct bude oběd a výuka bude končit ve tři hodiny odpoledne. Pak už budou mít volno. Budou se moci věnovat vlastním věcem nebo se účastnit dobrovolných hodin či jiné práci. Ve čtyři hodiny další svačina a pak v osm večer večeře. Děti do deseti let budou mít večerku v devět hodin. Od jedenácti do čtrnácti let budou mít večerku v deset a ty starší ji budou mít v jedenáct. Teď jsem se musela zamyslet nad tím, jak pomůžeme dětem, které byli zneužívány nebo týrány. Nemůžeme čekat až si děti za psychology přijdou a řeknou, že potřebují pomoc. To nikdy neudělají. A i kdybychom se zeptali nepřiznají to. A použít na ně magii, aby řekli pravdu by bylo neetické. Proto budou muset psychologové děti hodně pozorovat a pokud rozpoznají náznaky, problémů začnou k nim chodit na terapie. Pokud to bude víc dětí mohli by se konat i skupinové terapie, pokud to budou děti se stejnými problémy nebo traumatickým zážitkem. Navíc všichni učitelé by dle mého názoru měli mít dobrý vztah k dětem. Možná by bylo nejlepší pokusit se sehnat lidi co mají už vlastní děti nebo se někdy o děti starali. Třeba bratrance nebo sourozenci. Ti lidé musí vědět jak na děti. Tyhle děti budou vyžadovat hodně trpělivosti, pochopení, pevné ruky a hlavně lásky. Se zívnutím se zvednu. To by zatím stačilo. Odešla jsme se vykoupat a zalehla jsem a pořád přemýšlela nad institutem. Další den jsem vstala, nasnídala se a znovu se přesunula na terasu a pustila se do práce. Někdy odpoledne Tanya poslala návrhy na uniformy. Líbili se mi. Přidala jsem je do složky, která byla pozvolna větší. Pokud jde o hygienu dětí. Tak před každým jídlem umýt ruce. Povinná koupel bude co druhý den. Samozřejmě se děti mohou mít, kdy chtějí, ale co druhý den se musí umýt všichni. Ne totiž všechny děti se rádi myjí. Co čtvrt roku děti musí projít lékařským vyšetřením, aby se zjistilo jestli nejsou nějaké problémy uvnitř těla. Začala jsem přemýšlet nad tím jestli povolit domácí mazlíčky a v tu chvíli jsem s výkřikem vyskočila ze židle. Zapomněla jsem na Šmejdila! Hned jsem letěla do své staré věže. Moc jsem se Šmejdilovi omlouvala, že jsem na něj zapomněla a vzala jsem ho do naší nové věže a dala mu najíst. Vážně jsem se styděla, že jsem na něj zapomněla. Bylo to hodně nezodpovědné. Ale dělo se toho tolik... Trochu rozpačitě jsem se vrátila k práci. Ale už jsem dodělávala jen detaily. A stihla jsem poslat Alexovi koncept ještě před setměním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se vrátil večer a že máš práci mu nijak nevadilo. On ji totiž měl taky. Sedli jste si vedle sebe do jídelny a pracovali jste. Ty na konceptu institutu a on sepisoval hlášení o průběhu útoku na Chrám. Druhý den je Nyos pryč celý den a ty pošleš koncept Alexovi. Na druhý den ráno už Alex svolá mimořádné zasedání Rady, kde se bude projednávat jen a pouze Výchovný institut. Ze začátku jsi měla při prezentaci a obhajobě svého konceptu docela trému a hlavě strach, že to smetou ze stolu, ale nestalo se tak. Mágové v Radě byli nadšeni a hned začali projednávat, jak by se to co nejrychleji uvedlo v provoz. Rada schválila všechno, jenom dokončila a upravila pár věcí. Výchovný institut Věže Vysoké magie bude spadat pod Radu akademií a zařadí se tak vedle devíti Akademií. Peníze pro děti budou falešné a Rada je na návrh Daniela nazvala selony. Podobnost s tvým příjmením opravdu není náhodná, a když se to schvalovalo, Rada se válela smíchy. Vyrážet se mince budou z oceli. Kurz nechá Rada na tobě. Asi největší úpravou byly pokoje. Od nástupu na Akademii budou mít děti pokoje pro dva, ne až od dvanácti let. Do nástupu na Akademii budou pokoje po desíti. K večeru je vše schváleno a Alex pošle nejlepší stavitele Věže Vysoké magie, aby našli vhodný terén a po získání návrhu začali co nejrychleji stavět. Tanya dostala zakázku snů, Rada jí dala za úkol navrhnout budovu Institutu. 14 dní v novém domově Už bydlíš s Nyosem čtrnáct dní v jeho, tedy ve vaší, věži. Nyos zkrátil své pobyty v práci - bohužel, kvůli kardinálům na dovolen být nemůže - a jste spolu dlouho doma. Vyzkoušíš saunu i bazén, moře i podzemní jezero, které vzniklo pod útesem. Je to dokonalá idylka. Nyos vstává brzy, dělá snídaně, potom se vzbudíš a nasnídáte se. On odejde na tři, čtyři hodiny do práce a potom se vrátí, uděláte společně oběd, najíte se, společně umyjete nádobí a potom se věnujete pouze sobě. Povídáte si, opalujete se, plavete v moři, trénujete s mečem... Nyos ti pomáhá přestěhovat některé velké věci. Večeře obvykle nechává Nyos dělat tebe, abyste to měli tak hezky rozdělené. Asi týden strávíte v Megriarthu na výcviku. A všimneš si, jaké změny s tebou pobyt u Nyose i výcvik dělají. Jsi teď medově opálená a zeštíhlela jsi až k mužským ideálů. Musíš být pro Nyose ještě přitažlivější než když tě balil. Tělo se ti zpevnilo, získala jsi výdrž a sílu. S mečem už se oháníš jako s klackem a Drakobijec už není moc těžký. Pomalu se učíš držet se v sedle, sekat mečem po terčích a střílet po nich levou rukou kouzla, zatímco Kitiara uhýbá koulím energie. Těch čtrnáct (potažmo dvacet jedna) dní bys mohla označit jako nejšťastnější ve svém životě. Není nic, co by tě štvalo, všechno se daří a funguje. S Nyosem to klape, zamilovanost nevyprchává, naopak jako by se snad u obou ještě stupňovala. Tvé tělo je čím dál tím lepší a hezčí a cítíš se silnější a vitálnější s každým dnem v Megriarthu. S Kitiarou se tvůj vztah také zlepšuje každou chvilkou. Navštívila jsi Jarreda, Leonu a malou Melanii. Ta maličká je prostě úžasná. Jak švidrá těma očičkama natahuje se po prsu matky... Patnáctého dne ráno Posnídáš s Nyosem jeho štrůdl a on jde do Věže vyslýchat poslední kardinály. Půl hodiny po jeho odchodu tě překvapí zaklepání na dveře, za kterými stojí Alex se svou chotí, tvou novou přímou nadřízenou Eleonorou. zavážou ti oči a přemísti tě pryč. Když ti oči rozváží, stojíš před Tanyiným impozantním dílem. Tanya znova dokázala, jak je pro ni velikost důležitá. "O institut je obrovský zájem," ospravedlní velikost sídla Institutu Alex s pousmáním. "Snad všechny chudé rodiny chtějí institutu vyžít." Výchovný institut Věže Vysoké magie Prozatím Rada vyčlenila pro potřeby Institutu pět bojových mágů Věže, deset léčitelů Věže, pět psychologů, deset profesionálních učitelů a dvacet mladých mágů vhodných pro práci vychovatele. Jak si je rozdělíš do učitelských nebo neučitelských pozic je ponecháno na tobě. Pokud budou narůstat požadavky Institutu, Rada tě nechá přijmout další lidi.Zatím je do Institutu, který ani nezačal fungovat, přihlášeno 563 dětí, ale očekává se ještě brzký a rychlý nárůst. Akademická rada ti na pomoc přidělila dva zástupce, kteří nebudou učit, ani nic jiného, ale jen ti pomáhat s papírováním. Madam Margaret Denbvor, přísná a málomluvná starší žena bez magických schopností, celý život pracovala v největší Vingaardské bance. Ta se bude starat o veškeré finance. Peníze na jídlo, výplaty... A Paust Hitus se stará o veškeré formality ohledně dětí. Jejich přijímání do institutu, přihlášení do Akademie, zajištění přidělení mistra... Paust je homosexuál, má vynikající paměť a hrozně dobré srdce. Ani on není mág, celý dosavadní třicetiletý život pracoval jako hlavní úředník na nejvyšším úřadě ve Vingaardu. Obrana institutu nebude ležet na tvých bedrech, ale zajistí si ji sama věž. Velitelem obrany Institutu je Simon Ryck, šedesátiletý a velmi zkušený bitevní mág s velkou mocí, jen o něco málo menší než má Nyos. Velitel obrany ti není oficiálně nijak podřízen, ale měl by s tebou samozřejmě spolupracovat. Členové ostrahy se nebudou oblékat jako členové personálu Institutu, ale budou chodit v normálně v hávech, jaké jim přísluší podle konvencí Řádu. Bojoví mágové černé hávy a šály atd. Nyní tě Alex s Eleonorou zanechají tvému osudu. V obrovské jídelně v hlavní budově se sešli všichni mágové, kteří ti byli určeni Věží, i tví zástupci. Asi se čeká nějaký tvůj projev, nebo rozdělování... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem celkem nervózní už od chvíle co jsem koncept odeslala. Bude se líbit? Co když ho celý zamítnou? Možná jsem to měla pořádněji promyslet. Neměla jsem psát co mě napadlo a víc o tom přemýšlet. A pak jsem musela Radě předvést prezentaci, první jsem mluvila váhavě, ale když jsem neviděla žádný nesouhlas pustila jsem se do toho s vervou a nakonec i nadšením. Všichni souhlasili. Sice udělali pár úprav, ale ty byli zanedbatelné. Když se rozhodli, že peníze pro děti budeme mít vlastní a že je nechají razit... což mě překvapilo. Čekala jsem, že budou papírové, což by si vyžádalo menší výdaje. Ale je pravda, že mince se tak rychle neopotřebují. A nazvaly je selony. Zašklebila jsem se, když se všichni řezali smíchy. „Velice vtipné pánové.“ Poznamenala jsem, ale pak jsem se taky zasmála. V podstatě to byla i pocta, že je pojmenovali po mě. Možná, že se tenhle nápad i rozšíří. Když jsem odcházela musela jsem se usmívat, protože jsem věděla, že Tanya bude slintat blahem nad takovým projektem. Dalších 14 dní Po tom co jsem udělala koncept mi práce prozatím skončila. Nyos musel vyslýchat kardinály. Ale netrávil tam celé dny. Byl víc doma z čehož jsem měla radost. Dovolenou v Elfii jsme museli prozatím zrušit. Ale nevadilo mi to. Užívali jsme si s Nyosem společné bydlení. Když Nyos nepracoval, trávili jsme čas spolu nebo v Megriarthu kde se tvrdý tréning začal vyplácet. Sledovala jsem na sobě změny a byli jen samé dobré. S Kittiarou jsme se sbližovali s Nyosem jsme byli zamilovaní jako nikdy, byla jsem v perfektní kondici. Vsadím se, že kdybych někomu dala pěstí, tak by to byla rána jak z děla. Díky máchání s mečem jsem měla docela svaly. Navštívila jsem Jarreda, Leonu s neteřinkou. Nejraději bych si ji pořád chovala, jak byla rozkošná a ty kukadla! Klidně můžu říct, že to byl ten nejskvělejší týden mého života. Jasně zažila jsem hodně dobrých časů, ale nikdy nic mi takhle nevycházelo tak dlouho v kuse. Na tohle bych si dokázala zvyknout. Institut Nyos se po snídani vydal vyslýchat poslední kardinály. Hrála jsem si se Šmejdilem, který už docela zhubl, ale pořád to byl cvalík. Trávila jsem s ním teď trochu víc času, protože jsem se cítila provinile, že jsem na něj zapomněla. Když se najednou objevil Alex s Eleonorou. Ale víc než jejich příchod mě překvapí to, že mi chtějí zavázat oči. Nechala jsem je. Sice jsem asi věděla o co jde, ale stejně jsme byla hodně zvědavá. Stavba mi opravdu vyrazila dech. Byla obrovská. Čekala jsem něco menšího. Něco o hodně menšího. Alex mi řekl, že je o Institut velký zájem. „Nedivím se. Církvi teď nikdo nevěří. Mágové se teď ukázali jako ochránci dětí.“ Usměji se. Nemluvě o tom, že chudí budou rádi, když některé jejich děti dostanou takovou šanci a taky se mi uleví. Chudí nemají na to, aby si kupovali bylinky proti otěhotnění. Pak mají hodně dětí a nemají peníze, aby se o ně postarali. Jediná možnost byla dát je do péče církve nebo sirotčinců. Sirotčince nikdy nebyla dobrá volba a po tom incidentu církev už vůbec ne. „563 dětí? To je hodně. Budeme mít dost učitelů? Jeden člověk nemůže mít na starost víc jak dvacet dětí aniž by ztratil přehled. A mi musíme mít o našich dětí přehled.“ Dělá mi to starosti. Alex s Elen mi řekli informace o mých zástupcích, kteří mi budou pomáhat. Jsem ráda, že na finance někoho budu mít, ne že bych byla levá na matematiku, ale nebyla jsem ani kdo ví jak dobrá. Pak Paust, který se bude starat o formality ohledně dětí. Tak jsem přemýšlela... co budu mít na starost já? Alex s Elen mě nechají v Institutu. V obrovské jídelní hale, kde byli všichni učitelé, mágové i zástupci a čekali až jim něco řeknu. Taky mě mohli varovat, že mám mít proslov. Odkašlu si a předstoupím před ně. „Dobrý den. Jsem magistra Anett Sela. Ráda vás všechny poznávám.“ Usměji se. „Když jsem dostala za úkol sepsat koncept tohoto institutu, pustila jsem se do toho s úsilím, nadšením, ale i trochou obav. Protože to byla velká zodpovědnost. Nakonec jde tu o děti, které jsou naše budoucnost. Chtěla jsem pro ně vytvořit něco co jim přinese dobrou budoucnost, chtěla jsem, aby se tu cítili dobře, aby byli šťastné. Doufám, že se mi to podařilo. Ale to ukáže čas.“ Vydechnu. „Jsme tu pro děti. Všechny tyhle děti měli těžký život, některé byli týrány, jiné zneužívány, jiné trpěli věčně hlady. Na nás je, abychom jim pomohli a bude to vyžadovat hodně trpělivosti, pevné nervy a lásky. Ale věřím, že to zvládneme.“ Odmlčím se. „Brzy dorazí první děti. První co budeme muset udělat je je ubytovat. Potom je musíme provést po institutu, ukázat jim kde co je a při tom jim vysvětlit, jak tu věci fungují. Každý z vás jistě dostal seznam pravidel, které děti musí znát. Prvních pár dní je budete muset opakovat stále dokola, protože většina těch dětí neumí číst a tak si je nemohou přečíst samy. Také bude první den povinná koupel ať děti jdou do postele hezky čisté.“ Rozhlédnu se. Ten můj proslov se nějak protahoval. „Druhý den každý učitel dostane pod správu dvacet dětí. Budete jim něco jako osobní guru. Za vámi budou chodit s problémy, dotazy či podobně. Na vás je pak vyhodnotit problém a v případě že nebudete schopni to zvládnout to přednesete mě.“ „Dále druhý den budou rozdány rozvrhy. Také všechny děti musí projít lékařskou prohlídkou, připravte se na to, že asi narazíme i na vši. Jako lékařka léčitelům s dětmi pomohu a třetí den již začne Institut fungovat dle konceptu.“ Na okamžik se zamyslím. „Řekla bych, že to bude všechno. Děkuji vám za vaši pozornost a hurá do práce. Čeká nás toho ještě hodně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pokud správně počítám, tak pro tento počet dětí bude potřeba dvacet devět učitelů," odpoví ti Alex zamyšleně, jak v duchu přepočítává. "A tobě Rada dala třicet lidí. Takže učitelů budeš mít dost a jeden člověk zůstane volný. Asi buď léčitel, nebo psycholog. Neboj, brzy to rozšíříme." Po tvém proslovu se všichni rozejdou zařídit si své pokoje. Ne vždy bude učitelům umožněno dostat se domů, někdo musí mít noční službu. A taky musí mít učitelé kde pracovat. Do tvého pokoje se vstupuje v nejvyšším patře hlavní budovy, dveře jsou obrovské, vyřezávané, se zlatým nápisem Ředitelna. Po vstupu dovnitř se všichni ocitnou v ředitelně, která je Tanyou navržená tak, aby ve všech budila důvěru, ale zároveň respekt (odkaz). Dveře po tvé pravé ruce potom vedou už do tvých soukromých pokojů. Nejprve je obývací pokoj, u kterého Tanya zřejmě předpokládala, že se tam budou odehrávat nějaké neformální porady. Z obýváku vedou dvoje dveře. Jedny jsou do jednoduché, ale elegantní koupelny a druhé do ložnice. Druhý den přivedou bojoví mágové půl tisíce dětí, nechají vám je tam a starejte se. Nějak se vám je podaří utišit, vysvětlit jim pravidla a provést je po Institutu. Po koupeli jdou děti spát a vy můžete taky. Byl to velmi náročný den a zítra má být ještě hůř. Protože třetí den je, jak jsi sama určila, ve znamení lékařských prohlídek a rozdělování dětí učitelům. Eleonora rychle pochopila, že v počtu jedenácti léčitelů budou prohlídky trvat do Vánoc, a Alex vám poslal dalších dvacet bojových léčitelů. Více jich ale uvolnit nemohl. Takže i tak to zabralo celý den, protože dítě muselo být prohlédnuto opravdu důkladně a na každého z vás připadlo dvacet dětí. Když je dítě prohlédnuto, je přiděleno k učiteli, funguje to, ale je to velmi náročné. Nejčastějším problémem u dětí byly vši a další breberky, ale na to se při jejich koupeli nasadí speciální bylinky a šampóny a druhý den už je dobře. Třetího dne ráno po příchodu dětí už všechno šlape tak, jak má. Ráno je budíček, po snídani začíná výuka. Léčitelů je vás tady dohromady jedenáct a máte výuku spravedlivě rozdělenou. Každý ale učí jen určité třídy, protože více jmen by si těžko zapamatoval. Děti šest až sedm let jsou v první třídě, děti sedm až osm jsou ve druhé, osm až devět třetí, devět až deset čtvrté. Pak jsou další třídy, ale to už jsou děti z Akademie, u kterých povinná výuka neprobíhá. Všechny třídy jsou rozděleny na písmenka a každá třída má dvacet dětí, které spadají pod toho jednoho učitele. Ty učíš přírodopis v 2.B a 2.C, mají ho jednou týdně. Teorii léčitelství a přírodopis učíš ve 3.A a 3.D. Přírodopis i léčitelství mají obě třídy jednou týdně. Ve 4.A učíš taky přírodopis a léčitelství, ale obojí už mají dvakrát týdně. Dohromady máš tedy deset hodin týdně (rozvrh dodám). Přestože jsou prázdniny, tak probíhá výuka. Děti se musí rychle naučit číst a psát. Příští prázdniny už ale budete muset z rozhodnutí Akademické rady respektovat. Jako ředitelka se můžeš z výuky kdykoliv omluvit a někdo za tebe zaskočí. Je na tobě starat se o každodenní chod Institutu, řešit denní problémy, schvalovat programy vychovatelů a tabulky učitelů. Pokud bys chtěla dětem zařídit nějaký výlet, nebo celodenní program, třeba nějakou ukázku zásahu bojových mágů nebo záchranářů, či nějakou přednášku... to je taky zcela na tobě. Večer třetího dne Asi v osm hodin večer se unavená po schvalování všech učitelských výukových programů vrátíš unavená domů. Nyos už doma je a jakmile se umyješ a sníš večeři, kterou tentokrát nachystal on, se posadíte vedle sebe do obýváku na gauč a přitulíte se. "Tak jak to jde s institutem? Nějaké problémy?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jak jsem předpokládala, první dny byli náročné. Ještě, že nám Alex poslal na výpomoc ty léčitele, protože jinak by to trvalo věčnost. Ale zvládli jsme to. Děti se zatím chovali slušně, ale teprve se rozkoukávali, až se tu začnou cítit dobře... změní se to. A učit děti taky nebylo nejjednodušší. Ty děti nikdy do školy nechodili, bylo nutné je usměrňovat a dokonce i vysvětlit, jak to v takové škole chodí. Ale Institut už fungoval a z toho jsem měla radost. Když jsem ze začátku zjistila, že budu mít zástupce měla jsem obavy, že toho moc na práci nebudu mít. Ale mýlila jsem se. Bylo toho dost co dělat. Večer třetího dne Domů jsem se vracela zmožená. Vést Institut je náročné a poněkud vyčerpávající. Ale to je o zvyku. Časem si zvyknu. Byla jsem ráda, že jsem doma. Po koupeli a jídle jsem se ráda přitulila k Nyosovi na pohovce. „Jde to dobře. Zatím vše funguje. Děti nezlobí nijak moc, zatím se ke mě nic nedoneslo. Je to náročné, ale bude to dobré.“ Políbím ho na tvář. „Časem uvidíme jestli nemá Institut nedostatky.“ Otřela jsme se tváří o jeho rameno. „A co výslechy? Kolik z těch parchantů je vinných?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se pousměje a dá ti lehký polibek na rty. "Dneska je pátek... Zítra už je víkend, to tě potřebovat nebudou, ne?" ujistí se Nyos. Předchozích čtrnáct dní jste spolu byli skoro pořád, ale ty tři dny zase skoro vůbec a i na tebe už to začíná být dlouho. "Tři se toho přímo účastnili, padesát sedm o tom vědělo a skoro celý zbytek byl obviněn z mnohých jiných zločinů," odpoví ti Nyos. "Uvnitř církve to pěkně vře. Většina arcibiskupů a biskupů žádá papeže, aby nám vyhlásil válku, ten to ale odmítl udělat. Obklopil se Duchy, kteří už zlikvidovali tři pokusy o atentát, a dokonce se nám za své podřízené omluvil," řekne Nyos. "Papeži věřím," přizná, "celý život pomáhal lidem a nemá jediný vroubek. Ale už je hrozně starý a nevím, jak dlouho bude mít sílu vzdorovat tlaku rozbouřené Církve." Nyos pokýve hlavou. "Pracujeme s několika variantami situací. Že se papež zlomí a vyhlásí nám válku. Že zemře, nebo ho i přes Duchy zabijí, a dosadí tam nějakého válkychtivého všiváka." Přitisknete se k sobě a Nyos se pousměje. "Tak jako tak, jsme připraveni." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hmm...“ zabručela jsem spokojeně. Je pravda, že jsme se za poslední tři dny sotva viděli a mě začínalo být po něm trochu smutno. „Asi máš pravdu. A kdyby bylo něco důležitého můžou mě zavolat.“ Souhlasím. Uchechtnu se. „Tak oni udělají takovej hnus a ještě si vyskakují?“ zavrtím hlavou. „Možná by měl Papež určit nějakého nástupce. Přece musí vědět o někom poctivém. Pro jistotu.“ Zamračím se. „To ano. Je nás větší počet. Rytíři by nás podpořili, obyčejní lidé taky, král taky... ti v církvi musí mít pěkně horké hlavy jestli nevidí, že vyhlášení nám válku by pro ně znamenalo konec.“ Ale pak změním téma na něco veselejšího. „Zítra tedy budeme mít volno. Co podnikneme?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemůžeme porazit armádu, můj pane," řekne ti Morunt vida, že sevřeš svůj meč. "A už vůbec ne tuto." Ildwar přikývne. "Krváci necítí bolest. Bojují i s usekanýma hnátama," dodá starý bojovník. "Musíme zmizet," zamumlá Schaell a na okamžik přivře oči. Všechny vaše zvířata potom v mžiku vyrazí směrem ke skřetí říši. Earen jede s vámi, protože jednoduše nemá jak by se od vás odpojil. Drží se trochu stranou skupinky, protože draylové by jeho koně viděli raději roztrhaného na zemi, než běžícího vedle nich. Schaell na něj dává pozor, ale nijak moc vlezle. Přijali jej jako společníka na cestách, když už ne jako člena Bratrstva. A docela platného společníka, protože třetího dne od vašeho setkání vás napadli obří pavouci, kteří byli imunní proti magii i telepatii. Earenův meč byl vedle Ildwarova i Shinxiho velmi prospěšný. Krvavá garda se pořád drží za vámi, vypadá to, jako by vás chtěla "doprovodit" až k hranicím skřetí říše. Nemůžete si moc odpočinout, draylové to sice nepotřebují, ale kůň ano. Ale musí se spokojit s chvilkovým krokem, kdy i vy jíte nebo pijete. Zastavovat by znamenalo riskovat, že vás krváci dostihnou. Pod nohami vám ale brzy zmizí písek a nahradí ho vyprahlá rozpraskané zemina. Narozdíl od pouště tady jsou stromy, ale jsou uschlé a zkroucené. Sem tam se na zemi najde seschlý trs trávy. Krvavá garda vám zmizí z dohledu. "Vítejte v říši skřetů," zazní Ildwarův posměšný hlas. Není to sice to nejpříjemnější místo na odpočinek, ale přesto po dlouhé době seskočíte na delší dobu ze sedel a rozbijete malý tábor. Schaell poodejde kousek stranou, aby se naposledy telepaticky spojil s Říší, než už budete moc daleko. Earen s Ildwarem rozdělají oheň. Když se Morunt zeptá, jestli je to dobrý nápad, pokrčí Ildwar rameny a odpoví: "Raději budu bojovat s tím, co ten oheň přiláká, než s tím, co zažene." Pak se vrátí Schael, který si to namíří rovnou ke Shinximu. "Nesu zajímavé novinky, můj pane. Tajné sbory pozatýkaly vrchní představené všech klášterů ve Vingaardu. Velel tomu náš starý známý Nyos Itara. A druhý den mágové napadli a dobyli Nejvyšší chrám... Palin je mrtvý. Bylo zatčeno všech tři sta kardinálů. Pokud jsem Drantisse pochopil správně, tak se mágové tak naštvali proto, že se dověděli, že církev prodává svěřené děti do nevěstinců." Schaell se odmlčí a zavrtí hlavou. "Arcibiskupové už mágům pohrozili válkou a Věž odpověděla, že mágové jsou na ni připraveni. Vážně hrozí válka mezi církví a mágy, beze srandy. Papež se zatím válce stále brání, ale jeho horkokrevní podřízení si určitě brzy najdou způsob, jak ho obejít nebo zničit a mágům válku stejně vyhlásí." Znovu se odmlčí. "A to bude nejspíš konec církve," dodá po chvilce. "Mladí duchovní si možná myslí, že Církev i mágové jsou stejně silní jako před tisíci lety, když byla poslední válka. Ale tak tomu není. Mágové jsou teď mnohem silnější, Církev rozdrtí." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zašklebí. "Arcibiskupové si asi myslí, že se nám Církev stále může rovnat," uchechtne se. "Že to bude stejné jako před tisíci lety, kdy byla poslední válka." Usměje se a pohladí tě. "To jsme měli pár biteváků, dneska jich máme desítky, nebyly žádné Tajné sbory a místo organizované Rady mágů tady byla Velká rada, která měla deset členů, jenž se starali sami o sebe." Nyos zavrtí hlavou. "Jestli nám vyhlásí válku, tak se zničí," řekne s konečnou platností. Když zmíníš volno, usměje se ještě více široce. "Už jsi někdy byla v Gurchulu?" zeptá se. Nebyla, ale slyšíš o něm skoro pořád. Gurchul, hlavní město Guršské říše, je prý architektonický zázrak. A všechny ty věže a kupole byly postaveny bez jediného dotyku magie. V Gurchulu navíc vyvěrá spousta léčivých pramenů a jsou zde největší a nejlepší lázně na Kontinentu. A Gurchulská kuchyně? Zázrak sama o sobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „V Gurchulu?“ opakuji. „Ne. Byla jsem v Guršské poušti, když mě tam vyslala Zkouška, ale v městě nikdy. Hodně jsme o něm slyšela. Prej je to krásné město.“ Zvědavě se na něj zadívám. „Takže jsi myslel na to, že bychom tam strávili víkend?“ dotkla jsem se nosem jeho tváře. „To zní skvěle. Je tam horko co? Budu muset vymyslet co si vzít na sebe, abych se neupekla. A dobře, že jsem se trochu opálila. Jinak bych byla jak sýr mezi místními. A hned bych se spálila.“ Usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se hlasitě zasměje. "Domorodci jsou černoši, zlato," řekne s širokým zazubením. "I kdyby ses opalovala celý rok čtyřiadvacet hodin denně, budeš vedle nich vypadat jako sněhulák." Pousměje se a uvažuje, potom řekne: "Nech tenhle víkend na mě." Zazubí se, pohladí tě a dá ti pusu. Pak se zvedne a řekne: "Teď jdu ale spát. A jak to vidíš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky se zasměji. „Dobře. To máš pravdu. Ale ještě předtím by to bylo horší. Vždycky jsem byla spíš bledá. Teď mám aspoň odstín hnědé.“ Přikývnu, když řekne, abych nechala víkend na něm. „Dobře.“ Rozhodne se jít spát a i když mi s ním bylo dobře, tak jsem to uvítala. Byla jsem unavená. „Taky půjdu.“ Vydám se s ním nahoru. Převleču se do noční košile a v posteli se k Nyosovi přitulím. „Práce v Institutu se mi líbí. Ale nelíbí se mi, že vyžaduje tolik času. Protože po těch třech dnech se mi už po tobě stýskalo.“ Zívnu a políbím ho. „Takže jsem ráda, že ten víkend budeme spolu. Dobrou noc.“ Popřeji mu a zavřu oči. Snad zítra nebudou v Institut problémy, abychom si ten výlet s Nyosem užili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se převlékne do svých typických spacích černých volných kalhot. Vrchní část těla si nechá nezahalenou, jako obvykle. Lehnete si vedle sebe, přitulíš se, on tě obejme a po chvilce už oba klidně oddechujete v náruči spánku. Vzbudíš se kolem deváté hodiny. Nyos je už opět vzhůru a jen co se dáš do pořádku, sejdeš za ním do jídelny. Je připravena vydatná snídaně, míchaná vajíčka s chlebem. Nyos slepičí vejce vůbec může, jí je rád a často ve všech podobách. Vaječinu, naměkko, natvrdo, volské oko, placku... Nyos vypadá jako každičké ráno. Nedbale rozcuchané vlasy, bos, volné černé kalhoty a rozepjatá bílá košile odhalující vypracované opálené břicho. Už ti jednou řekl, proč se tak ráno obléká. Zaprvé je to pro něj pohodlné a za druhé ti to vždy vyčaruje úsměv na tváři, a ten on po ránu potřebuje. Přistoupí k tobě a když mu popřeješ dobré ráno, chytne si tě a přitáhne si tě k sobě. Pak ti vtiskne polibek a teprve po notné chvíli, když se odtrhnete, se zazubí a řekne: "Dobré," posadíte se ke stolu a začnete jíst. "Vezmi si do Gurchulu na sebe něco lehkého," řekne ti potom. "Nejlépe něco, co tě bude zahalovat co nejméně," zapřede. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Probudila jsem se odpočinutá a ještě chvíli se rozvalovala s potěšující myšlenkou, že mě dneska nečeká žádné povinnosti. Ale nakonec jsem se zvedla, zašla do koupelny a v domácích šatech jsem sešla dolů. Nyo už připravil snídani a jako vždy vypadal uvolněně a neodolatelně. Kdysi mi prozradil, že tak nechodí jen proto, že se cítí dobře. Ale taky proto, že při pohledu na něj se usmívám. A to se mu líbí. Znovu jsem se usmívala a prohlížela si ho, rozhodně jsem se do ničeho nenutila, abych mu udělala radost. „Dobré ráno.“ Pozdravím ho, hned ke mě přijde a přitáhne do náruče. Spokojeně zabručím a obtočím mu ruce kolem nahého pasu. Polibek byl dlouhý a já se rozplývala. Nakonec si sedneme ke stolu k jídlu a Nyos mi řekne, že bych se do Gurchulu měla obléknout co možná nejméně. A zdálo se, že se na to hodně těší. „Myslím, že nic vhodného nemám. Ale něco si rychle spíchnu. To nebude problém.“ Usměji se na něj. „To se ti bude líbit co?“ popíchnu ho. Po snídani a po tom co jsme uklidili nádobí jsem se šla zabývat oblečením. Vzala jsem jedny starší modré šaty a začala stříhat a přešívat. Za hodinu jsem měla hotovo. Oblékla jsem si je a šla se Nyosovi předvést. „Tak co říkáš?“ předvedu mu vyzývavou pózu. (Takovéhle šaty, ale bez těch šátků, cingrlátek a flitrů. A ta sukně není průhledná :P )  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sejdeš za Nyosem do obývacího pokoje. "Perfektní," ocení Nyos tvé oblečení. "Být ještě černá jako bota, tak mezi obyvatelky Gurchulu krásně zapadneš," zazubí se. Pak z konferenčního stolku vezme ztužený obdelníček pergamenu. "Tohle nám přišlo od Jeida," obdelníček ti podá. "Nevím, jak si mě spojil s tebou a jak našel tuhle věž, ale u nazřívače by mě to asi nemělo překvapovat..." Jedná se o pozvánku na jeho sedmnácté narozeniny. Zve tebe i Nyose. Oslava jeho dospělosti bude probíhat na otcově velkostatku, kde už jsi jednou byla, když jsi jej žádala o pomoc s Taimem. Oslava bude v úterý. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Díky. Jednou jsem viděla Guršskou tanečnici a něco podobného měla na sobě.“ Nyos mi najednou podá pergamen, překvapeně zamrkám, když mi řekne, že je od Jeida. Vzala jsem si ho a otevřela. Usměji se, když si ho přečtu. „Zve nás na oslavu své dospělosti. V úterý. To je od něj milé, že si na nás vzpomněl.“ Řeknu a vážně mě to pozvání potěšilo. „Dokážeš si udělat čas Nyosi? Já to snad nějak skloubím. Někdo za mě vyučování vezme a papírování počká.“ Zamyslím se. „Doufám... nebo bych v pondělí mohla pracovat déle, aby se mi to v úterý nenahromadilo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Výhoda šéfů je to, že když potřebují, mohou si čas udělat," přikývne Nyos s úsměvem, že si čas udělat dokáže. "Tak já se zajdu také převléknout a půjdeme," řekne potom a rychle vyběhne nahoru do ložnice. Když se vrátí, je oblečen v černém volném oděvu typickém pro pouštní obyvatele (odkaz). Pak na okamžik aktivuje Elion a vytvoří před vámi portál. Když jím projdete, zase Elion deaktivuje. Stojíte na ploché střeše jednoho domu a před vámi se rozprostírá Gurchul. Bílozlaté město. Bílé budovy i hradby. Domy mají ploché střechy a z ulice na ně vedou bambusové žebříky. Domy ve středu města jsou větší a jako střechy mají zlaté kupole. Největší budovou je císařský palác v samém srdci města. (// Něco jako Jeruzalém.) Chápeš, co všichni mysleli tou architekturou. Ten palác je ohromný, těžké klenby stojí na tenoučkých sloupech, a každý by přísahal, že bez podpory magie se to musí zhroutit. Není to tak. Slunce přímo žhne, cítíš jeho horký dotyk na kůži. Vzduch je jako kdybys otevřela pec. Když se rozhlédneš, spatříš za sebou široké bílé hradby, na kterých hlídkují Císařští vojáci ozbrojeni šavlemi. A za hradbami není nic než míle a míle rozžhaveného písku a smrtící pouště. Shlédneš znova dolů na město. Nutno říct, že přestože je Gurchul mnohem menší než Vingaard, populace je zhruba stejná - a je to znát. Chudinská čtvrť města, ve které se teď nacházíte, působí každým coulem jako přeplněná. Pod vámi spěchají desítky lidí za svými každodenními záležitostmi. Všichni jsou oblečení podobně jako vy, mají na sobě buď černé dlouhé hávy a turbany, nebo jsou naopak zahaleni co nejméně. Málo zahalené pálí slunce na kůži a těm zahaleným zase musí být pořádné horko. A opravdu je to tak, všichni obyvatelé Gurchulu jsou černí. Zatím jsi viděla jenom Samura, ale tady jsou černochů tisíce. A co tě překvapí, i přesto, že jste v chudinské čtvrti, vypadají, že jsou všichni docela dobře živeni, a přestože do blahobytu mají daleko a musí tvrdě pracovat, uživí se. "Zemědělství tady zrovna nekvete," slyšíš Nyose. "Obyvatelé se živí chovem slepic, keramikou, výrobou knih, koberců, oblečení.. a spousta z nich se živí prací v lázních." Díváš se, jak lidé nosí džbány s vodou nebo otepi s rákosím, balíky s látkami... "Guršská říše nemá organizované mágy. Jen málo lidí tady má magický talent a jen naprosté minimum z nich se dostane do Říše na Akademii. Takoví většinou zůstávají v Belnetu a dají se třeba k bojovým, jako Samur, jen pár se jich vrátí do Guršské říše. A není divu. Tady to vypadá jako že se všichni mají dobře, ale v menších městech a na vesnici lidé strádají." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prošli jsme portálem přímo do žhavého pekla. Hned do mě začalo pražit slunce a ta změna teploty způsobilo, že jsem se začala hned potit. Měla jsem si vzít něco na hlavu. Rozhlížím se, město bylo vážně úžasné. Ten palác byl zvláštní, ale krásný. A ty kupole...proč mají všechny střechy ploché? Pochybuji, že se chodí opalovat na střechu. Kdyby měli dostatek vody, mohli by si na střechách něco pěstovat. Ale voda tu je myslím příliš vzácná na to, aby se plýtvala na zeleninu. Dívám se dolů na lidi, zakryté úplně nebo skoro vůbec jako já. Pak se ohlédnu a do očí mě bodne poušť. Vzduch se žhavě vlnil, takže poušť vypadala skoro jako fata morgána. Nyos mi začne vyprávět, jak to tady chodí. „Hm... není divu.“ Řeknu a vezmu Nyose za ruku. „Kdyby tu bylo víc mágů mohli by zařídit, aby tu byli častější srážky. Pak by třeba bylo možné pěstovat zeleninu. Třeba na těchto střechách. Sice by to nebyl jejich hlavní produkt, ale lidi co by si je pěstovali, by měli jídlo.“ Zaváhám a pak se uculím. „Zase plánuji, jak bych mohla zlepšit životy lidí.“ Zavrtím hlavou. Tohle bych dělala pořád. Hned bych pomáhala. „Tak... co budeme dělat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když začneš mluvit o zlepšení životních podmínek pro lidi, začne se Nyos smát. Když si to sama uvědomíš a zmíníš se, Nyos s úsměvem přikývne. "Nejprve dojdeme do bohaté čtvrti," odvětí ti potom Nyos a sešplháte po žebříku dolů do ulice. Pak se necháte víceméně táhnout davem až k bráně nízkých hradeb do bohaté čtvrti. Dav tady normálně proudí dovnitř a ven. Z každé strany brány je nedbale opřen jeden císařský voják. Jeden si čistí nehty dýkou a druhý pozoruje oblohu. Nemají prakticky co hlídat. Každý může jít dovnitř i ven. Lidé nosí dovnitř zboží a vynášejí jiné. Není to jako ve Vingaardu, kde bránu bohaté čtvrtí střeží půl tuctu vojáků a pustí jen určití lidi. Bohatá čtvrť se od chudé samozřejmě liší, ale ne zas tak výrazně. Místo obyčejných bílých domů s rovnou střechou jsou tady rozlehlé bílé vily se zlatými kupolemi a na ulici je možná více stráží, ale to je všechno. Ulice samotná vypadá pořád stejně. Na malé zahradě každé vily je studna. Teď ale procházíte kolem místa, kde je jedna větší studna. Stojí před ní dlouhá fronta lidí se džbány. A studnu hlídá deset císařských vojáků. Nechají lidi přistupovat po jednom, aby si naplnili své nádoby. Chudí nemohou mít studnu na zahradě. Čím dále jdete, tím chudých ubývá a naopak přibývá obtloustlejších černochů v pestrých a bohatých oděvech, které doprovázejí osobní strážci. "Bohatí obchodníci," vysvětlí ti Nyos. "Šlechta tady není. Jsou tady bohaté obchodnické klany, které mají ve městě výrobní monopol na určité zboží." Procházíte kolem stánků s koberci, keramikou a jídlem. Bohatí kupci obchodují ve velkém a u těch stánků kupují jen něco pro svou domácnost, vždy to hodí do košíku svým strážím Po půl hodině cesty se ocitnete před obrovskou bílou budovou. "Gurchulské lázně," řekne Nyos a zazubí se. Prý odtamtud všichni vyjdou jako úplně noví lidé. Pryč jsou neduhy, pryč je únava. Pryč jsou peníze. Je to samozřejmě velmi drahé, jen málokdo si může dovolit vykoupat se v těch lepších částech. Chudina obvykle chodí jenom do obyčejných bazénů, když už. "Některé prameny jsou léčivé vnitřně, v jiných se plave, ale bohužel pro místní nejsou pitné," řekne ti Nyos a prohlédne si stavbu. "Vždy jsem si chtěl ty lázně vyzkoušet. Půjdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Držela jsem se Nyose za ruku, aby nás dav od sebe neodtrhl. Zvědavě jsem se rozhlížela a překvapeně koukala na lidi, kteří na hlavách nosí nádoby, jako by nic. Některé byli opravdu velké a drželi je jen jednou rukou nebo vůbec. Musí mít moc dobrou rovnováhu. Dostali jsme se do bohaté čtvrti, kde byli vily. Moc se nezměnilo, jen domy byli větší, měli kupole a vlastní studny. „Proč nemůžou mít chudí studny? Chci říct... když si je postaví sami, proč by jim v tom někdo bránil?“ nechápu. To je nedostatkem vody udržují na chudé úrovni nebo jak? Chudých ubývalo a místo toho se objevovali statnější lidé. Nyos mi vysvětlil, že to jsou obchodníci. Šlechtu tu nemají. Je v tom však nějaký rozdíl kromě názvu? Nyos se zastavil před velkou budovou a řekl mi, že to jsou lázně. Ty nejlepší. Slyšela jsem o nich. Prohlížím si ji stejně jako Nyos. Usměji se na něj. „Jasně. Jdeme na to. A jsou rozdělené? Nebo se budeme moci cachtat spolu?“ vydáme se dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Chudí nemají zahrady," odpoví Nyos prostě. "A základy domů neumožňují, aby si studnu vykopali v obýváku." Potom Nyos pokrčí rameny. "Ale tu vodu dostávají zdarma, jen pro ni holt musí chodit." A potom už stojíte před lázněmi. "Někde je to rozdělené, ale většinou ne," odpoví Nyos s úsměvem a už vejdete do obrovské bílé přijímací haly. Nyos přistoupí k pultíku, kde obří černoch prodává jakési vstupenky. Vlastně to jsou barevné kroužky na ruku, které určují, kam daný zákazník může a kam ne. Většina chudých kupuje oranžové, co je přístup jen do bazénu. Fialový je vstup do bazénu a sauny. Zelený je přístup i k některým masážím. A tak dále. Nyos koupí pro vás oba zlatý, což vás opravňuje využít veškeré služby Gurchulských lázní. Musí to stát celé jmění. Zlatý pásek si připnete na zápěstí za deaktivovaný Elion a pak jdete do oddělených šaten se převléct. Dostanete plavky, které před vámi nikdo neměl, potom se to vždy pálí. Je to v ceně. Nyos má bílé šortky po kolena a ty bílé dvojdílné plavky. Stejné mají i všichni ostatní nezávisle na tom, jaké mají pásky na rukou. Nyos na tebe počká před šatnami a potom se společným průchodem vydáte do prvního oddílu lázní. To jsou bazény.Před vámi se otevře obrovská místnost s minimálně tuctem bazénu o různých tvarech, velikostech a teplotou vody. Gurchulská chudina je všude. Děti výskají a skáčou do vody, dospělí plavou svá kolečka. Kdo by si nechtěl v poušti užít tolik vody? Byť není pitná. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos koupil zlaté pásky. Musí to stát celé jmění. Já bych si to tedy určitě dovolit nemohla. Odešli jsme se pak převléknout do šaten. Trochu kriticky hledím na plavky. Bílé... bílá je fajn barva, ale ne v kombinaci s vodou. Bílá má tendence být pak průhledná, ale oblékla jsem se a venku se setkala s Nyosem. „Sluší ti to.“ Řeknu mu s úsměvem a jdeme k bazénům, které byli poměrně plné. Byli tu zástupci každého věku. Děti, rodiče, staří a většinou šlo jen o ty z chudinských čtvrtí. A viditelně si koupání užívali. „Je tu živo.“ Podívám se na Nyose s úsměvem. Rozhlédnu se, ale všechny bazény byli více méně plné. „Tak pojď.“ Vydala jsem se přímo k jednom z bazénu a hupsla do něj. Sice jsem byla venku jen chvíli, ale docela mě slunce rozehřálo. Tohle bylo příjemně osvěžující. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skočíš do vody a rovnou málem za krk jednomu domorodci. Naštěstí si z toho nic nedělal a odplaval beze slova pryč. O chvíli později zase málem skočí tobě na krk malý černoušek. "Tady je to o hubu," zamumlá Nyos, sotva do bazénu skočí. Nad jeho hlavou se zavýsknutím proletí černoch a dopadne kufr těsně před něj. Nyos chvíli vypadá, že si to s tím chlapíkem vyříká, ale potom se otočí a vydá se ke kraji bazénu. "Pojďme dál," řekne ti, když vylezete na břeh. Potom dojdete do dalšího oddělení, kde už je klid a ticho. Je zde několik vířivých malých bazénků zapuštěných do země. V jednom z nich sedí běloch obklopený asi tuctem čokoládových krásek. V dalším bazénku sedí neuvěřitelně obtloustlý černošský obchodník. Zbylé bazénky jsou neobsazené. "A tak mu povídám.. Ještě nemáš dost?" slyšíte mluvit bělocha známým hlasem. Mladé černošky se zachichotají. Nyos se ušklíbne a obejdete bazén, abyste stanuli tváří v tvář Dartorovi. Ten má ruce přehozené kolem ramen čtyř krásek, dvě z každé strany, další dvě mu sedí na klíně a zbytek sedí v bazénku na místech a jsou přitisknuté co nejblíže k němu. Když vás Dartor spatří, vytřeští oči. "A.. ahoj... Co tu děláte?" zeptá se vás. Nyos se zasměje. "Relaxujeme. Hele, Darte, měl jsem dojdem, že sis bral dovolenou, abys mohl na svatbu sestry..," ušklíbne se tvůj přítel. "Ta bude až zítra," zamumlá Dartor. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se, když Nyos rozhodne, že bude lepší jít jinam. Je pravda, že tady lidi skákali skoro po sobě. Ale zdálo se, že už v tom mají systém, aby na nikoho neskočili. Zatím tedy vždy minuli. „To ano.“ Vydali jsme se do další místnosti, která byla už klidnější a některé bazény byli i volné. Zaslechnu nějaký hlas, který mi je silně povědomý. Nyos se ušklíbl a vedl nás za ním. Poznala jsem Dartora, pozvednu obočí a prohlédnu si ten dav dívek. Neměl náhodou přítelkyni? Kde jsem.. ano... na funuse Hilla? Měl tam nějakou dívku jako doprovod.. ale to už je nějaká doba. Nevyšlo jim to? Neřekla bych do Dartora, že by byl záletník. Usměji se. „Netušila jsem, že jsi takový kanec, Dartore.“ Mrknu na něj a položím ruku na Nyosovo rameno. „Asi bychom je měli nechat. Je tu plno a navíc Dartor je teď dost zaměstnaný.“ Usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dartor si odkašle a zadívá se někam stranou. Zdá se být trochu v rozpacích, asi nečekal, že jej tady najde někdo z jeho známých. S Nyosem si potom zalezete do jednoho bazénku, nastavíte si vibrační trysky a teplotu vody a můžete se dokonale uvolnit. Dartor odejde asi po půl hodině, i se všemi kráskami. Nyos navrhne, že byste se měli zvednout a jít se podívat dál, ale nějak se vám nechce zvedat. Je to stejné jako při vstávání z postele. Nakonec se ale přeci jen přinutíte z vody vylézt a jdete dál. Chvíli jste v tepelné sauně a potom v parové, pak se jdete napít léčivých pramenů a podstoupíte zábaly a masáže. Napatlají na vás med, bláto, řasy a jiné neidentifikovatelné břečky. A potom vás začnou masírovat. Tebe si vezme na starost křehká mladá černoška a Nyose masíruje obří hromada černého svalstva, což Nyos nese ze začátku s útrpným výrazem. Potom se i on ale poddá uvolnění. Masáž je naprosto perfektní, masérka ti uvolní veškeré svaly, i ty, o kterých jsi vůbec nevěděla. Opravdu se cítíš jako znovuzrozená, brožury nelhaly. Z lázní odejdete až ve chvíli, kdy nastane soumrak. Už není tak děsné vedro, ale stále je dusno. Nyos tě vezme do jedné luxusní restaurace, kde vám uhlazený černoch přinese jídelní lístek. Nyos si objedná vepřové karé s medovým glazé a opečené brambory a na pití si poručí špičkové červené víno. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nechali jsme Dartora se slečnami a sami si zalezli do jednoho bazénu, nastavíme si trysky a já se chvíli chichotám protože mě to šimralo. Ale pak jsem si zvykla a pohodlně se opřela vedle Nyose. Tělo se mi pořád chtělo nadnášet, snažila jsem se udržet na místě, ale pak jsem to vzdala a nechala se prostě unášet. Pak jsme se přesunuli dál, vyzkoušeli jsme si sauny. Sauna byla fajn, vím že je zdravá, ale tedy to horko... a hlavně dusivo. Po saunění jsme se šli napít léčivých pramenů a jdeme na zábaly a masáže. S úsměvem jsem koukala na Nyose, který se první tvářil útrpně, ale nakonec se uvolnil. Užívala jsem si to, samým uvolněním se mi chvěla blaženě páteř. Když bylo po všem nechtělo se mi zvedat jak jsem se cítila dobře. Ale nakonec jsme odešli až když se stmívalo. Uteklo to rychle. „To bylo báječné!“ řekla jsem, když jsme vyšli ven z lázní. Slunce už nepražilo, ale pořád bylo teplo. Nyos nás zavedl do luxusní restaurace. Měla jsem skvělou náladu a tak jsme se na všechny usmívala. Poděkuji za lístek a začnu si vybírat. Víno jsem si dala stejné jako Nyos, ale já si dala kuře na kari, bramborové kuličky a čokoládovou pěnu. „Všechno bylo dneska skvělé. Ale chudák Dartor. Se teď bude před námi stydět, že jsme ho nachytali.“ Usmívám se. „Ale těm ženám se nedivím. Dartor je pěkný. Ale divím se, že to žádná žena nezkoušela na tebe.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No..," zamumlá Nyos. "Dívaly se po mně," přizná potom s pousmáním barvu. "Ale Gurchové respektují partnerství, a když mě viděly s tebou..." Zazubí se. Po chvíli vám číšníci přinesou objednané jídlo a vy se do něj pustíte. Chutná výborně. Gurchové nejspíš umí i vařit. Když dojíte, vyjdete ven před restauraci, po žebříku vyšplháte na jednu z plochých třech a ruku v ruce pozorujete západ slunce nad pouští. Strávila jsi v poušti pět let svého života, v poušti Scaralské, kde stojí Alexova věž. Ale toto je něco úplně jiného. Scaralská poušť je mnohem, mnohem menší než Velká Gurchulská, ve které stojí Gurchul. Navíc Scaralská byla samá vysoká duna, takže sledovat západ slunce až do konce bylo prakticky nemožné. Teď naopak můžete sledovat, jak poslední tečka, co ze slunce zbyla, rozlévá své paprsečky po zlatém písku a pak zmizí docela. Poté se s vámi ale spojí spojovatel Věže Vysoké magie a oznámí vám, že Mluvčí Rady mágů svolal mimořádné zasedání. Portálem se tedy přesunete domů, kde si obléknete oficiální hávy. Potom už se bez pomoci Elionu přemístíte do Věže a brzy už stojíte v zasedací místnosti. Po zahájení schůze Alexem se všichni posadíte a Alex zvedne pravou ruku, ve které drží stočený pergamen. "Církev nám zaslala ultimátum," oznámí vám s pousmáním. "Pokud se veřejně neomluvíme, přejde do válečného stavu. Podle Sborů už ale Církev ve válečném stavu dávno je, všichni paladinové jsou připraveni k boji... Papež.. onemocněl... Jeho povinnosti teď převzal Camerlengo, jeho komoří, který je válce nakloněn." Odmlčí se. "zahajuji veřejné hlasování o naší omluvě. Za sebe jsem proti. Za tím, co jsme udělali, si stojím, i za cenu položených životů ve válce. Církev si musí uvědomit, že jí nebudeme ustupovat. Ona je špatná a my jsme dobří, tak to vidí prostý lid i šlechta." Brzy se řada dostane i k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak v tomhle jsou mnohem lepší než mi. U nás pokud si žena zamane, tak nemá problém ukrást přítele, snoubence nebo manžela.“ Ušklíbnu se. Přinesli nám jídlo, které bylo výborné. Bylo dokonce tak dobré, že i když jsem byla plná musela jsme to dojíst. I když jsem si připadala, že prasknu. Po jídle jsme se vyšplhali nahoru na střechu a sledovali spolu západ slunce. Vzala jsem ho za ruku a propletla s ním prsty a hlavu si položila na jeho rameno. Dnes byl vážně dokonalý den. Relaxace, dobrá společnost, skvělé jídlo a teď tenhle romantický okamžik. Akorát, že nám to nevydrželo věčně. Kontaktovala nás věž, že je mimořádné zasedání. Vrátili jsme se tedy domů, abychom se převlékli. Nakonec takhle bychom tam nemohli. Hlavně já. Za chvíli jsme v zasedací místnosti a přijde Alex. To, že po nás církev chce omluvu, mě překvapilo a pobouřilo. Začalo se hlasovat. Nechtěla jsem válku, ale omluva nepřipadala v úvahu. Možná to, ale církev jen zkouší. Musí vědět, že nemají šanci. Až zjistí, že jim nevyhovíme možná stáhnout ocas mezi nohy a odplíží se do kouta. Snad. „Taky jsem proti. Žádnou omluvu nedostanou. To bychom rovnou mohli říct, že zneužívání dětí podporujeme. To nepřichází v úvahu.“ Řeknu pobouřeně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mnoho starších velmistrů je pro návrh. Že se Církví Řád mágů omluví za napadení Nejvyššího chrámu. ne za zásahy Tajných sborů, ale čistě za napadení Nejvyššího chrámu s smrt čestného Palina a ostatních paladinů. Nicméně nestálí členové Rady o tom nechtějí ani slyšet. Nikdo nechce zbytečné krveprolití, ale raději to, než ustoupit Církvi a dovolit ji, aby se cítila na koni. Alex, Nyos, Daniel, Marcus, Kelen, ti všichni jsou proti návrhu. Zbytek Stálé Rady je pro. Nakonec hlasování dopadne čtrnáct ku patnácti proti návrhu. Návrh omluvit se Církvi byl tedy zamítnut o jediný hlas, což je nejtěsnější hlasování, které jsi zde zažila. Rovnost hlasů momentálně nehrozila, protože za Cruse ještě Rada nemá náhradu Jak by se ale rovnost hlasů řešila, to nevíš. "Řád mágů se Církvi neomluví," řekne Alex oficiálně výsledek hlasování a pak už všichni jen čekají na ukončení zasedání. "Na zítřejší devátou hodinu ranní svolávám zasedání stálé Rady mágů za účelem volby stálého Shalafiho a Mluvčího Rady. A taky musíme zaplnit naše Řady o místo, které uvolnil magistr Crus," oznámí vám Alex. "S nestálou Radou se uvidím doufám až za týden, na řádném půlročním zasedání Rady mágů," pronese potom současný zastupující Mluvčí Rady a pohledem přejede po všech členech nestálé Rady. Za týden je opravdu pravidelná schůze Rady. Tam se řeší uběhlý půlrok a debatuje se o řádných návrzích. A bude to taky tvé poslední jak řádné tak mimořádné zasedání v Radě, protože přesně za týden vyprchá současné nestále Radě mandát a nestálá Rada se obmění. Přijdeš tím o vysoké postavení v magické společnosti a hodně peněz, ale zas tak katastrofické to nebude. Nestaneš se obyčejnou maloměstskou léčitelkou. Když jsi teď v čele Institutu, pořád máš stejně vysoké postavení jako ředitelé Akademií, kteří jsou v magické společnosti hodně vážení. A kolik budeš dostávat peněz ještě nevíš, ale na suchu nebudeš. Navíc teď bydlíš s Nyosem a ten tě hladovět nenechá... Kolik vydělává on taky nevíš... Ale víš, kolik peněz vyčleňuje Rada nejvyššímu velení Tajných sborů, a pokud Nyos dostává sotva desetinu této částky ročně, tak je snad už teď bohatší než polovina šlechticů v Otevřené radě. Zasedání je ukončeno a vy se vrátíte domů. Dojdete do ložnice, kde se začnete převlékat. A ty už jsi ve spodním prádle, když si Nyos začne pomalu odmotávat teprve šálu a tváří se zamyšleně. Má dost o čem přemýšlet. Válka s Církví, volba Shalafiho, Mluvčího a dalšího velmistra... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Naštvalo mě, že někteří se chtějí omluvit aspoň za útok. Copak jsme je nevarovali? Nesnažili se domluvit? Snažili. Ale paladinové měli tvrdou hlavu a Kardinálové se nechtěli ani za nic vzdát. Na nás není žádná vina. Když Alex zmíní setkání nestále Rady uvědomím si, že budu v radě končit. Nebyla jsem z toho tak nadšená, jak jsem si myslela že budu. Ne, kvůli penězům. Ale kvůli tomu, že se nebudu moci už účastnit důležitých věcí. Jako například dnešního hlasování. Teď už nebudu moci říct svůj názor nebo protestovat. Pokud jde o peníze... řekla bych, že mohu být v klidu. Teď vedu Institut a díky tomu mám postavení a budu dostávat i peníze. Navíc jsem žila s Nyosem, který je očividně za vodou. Ale nechci se na to spoléhat. Nechci si připadat jako příživník. Jestli bude všechno platit Nyos, tak se tak rozhodně začnu cítit. Vrátili jsme se domů a šli rovnou do postele. Už bylo pozdě a byl to dlouhý den. Příjemný i když ten konec se moc nevyvedl. Podívám se na Nyose, který se tváří zamyšleně. „Zdá se, že období klidu nám končí.“ Řeknu a vytáhnu si noční košili, pak si sundám i spodní prádlo, které hodím do koše na vyprání. „Nejsem nadšená z té války. Ale omluvit se?“ zavrtím hlavou. „To prostě nejde.“ Natáhnu si noční košili. Vzdychnu a posadím se na kraj postele. „Je to k vzteku. Kvůli těm pitomcům v církvi zemře spousta lidí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Měli jsme s církví skoncovat už posledně," zabručí Nyos a rozváže si z krku šálu, pak ze sebe stáhne háv a obojí uloží do skříně. Potom se převlékne do svých černých volných kalhot na spaní a lehne si do postele. "Vůbec nevím, koho bychom měli za toho Shalafiho zvolit," řekne, když se přikryje. "Alex vezme toho Mluvčího... A kdo jiný by Shalafi mohl být? Crus se stáhl z veřejného života... Daniel to nebude chtít... Možná Marcus..? Nebo Kelen... Oba by nás dokázali vést ve válce..," přemýšlí Nyos nahlas. Pak se ale usměje a řekne: "Mrzí mě ale, že z Rady zmizí jediné děvče. A ještě to moje," zazubí se. Potom už ale jdete spát. Ráno se vzbudíš o půl desáté a čekala jsi, že Nyos už bude dávno pryč, když rada začíná v devět, ale pořád leží vedle tebe, i když je vzhůru. "Alex to posunul na zítřek, nevím proč," vysvětlí ti hned po popřání dobrého rána. "Ale Clark s Annou nás pozvali dneska na chatu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Lehla jsem si k němu a přitulila se mu k boku. "Taky mě nikdo moc nenapadá. Leda Marcus. Ale nevím jestli by to vzal." Nyos si taky vzpomněl na to, že brzy v Radě končím. Usměji se a políbím ho. "Mě taky. I když si občas stěžuji. Jsem ráda, že mám moc něco důležitého změnit." Zhasneme a po chvíli usneme. Když se probudím, převalím se. Narazím do Nyose, což mě přinutí na něj překvapeně kouknout. Myslela jsem, že bude už pryč. Hned mi vysvětlil, že setkání bylo odloženo na zítra. Využila jsem toho, že je pořád v posteli a přitulila se, hlavu jsem mu položila na rameno a rukou ho objala. Pozvednu obočí. "Clark a Anna nás pozvali na chatu? Během svých líbánek?" Divím se. "To se nudí?" vtipkuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Líbánky jim skončily už před týdnem," zasměje se Nyos. "Teď nás zvou na Anninu chatu, protože mě potřebují, abych pomohl opravit střechu." Vymaníte se ze vzájemného objetí a Nyos se zvedne. "Nechtějí nikoho najímat, protože je to jejich soukromé místo a nikdo mimo rodinu o něm nemá vědět," vysvětlí ti a hodí na sebe svou obvyklou bílou košili a jako normálně ji nechá rozepnutou. "Měli by přijít i Alex s Danielem... Bratr a bratranec Anny... No, upřímně řečeno, asi vím, jaké 'mimořádné důvody' přinutily Alexe odložit Radu," zakření se Nyos. "Tak co? Nasnídáme se a půjdeme?" zeptá se tě. Nechce jít bez tebe, ale očividně by šel moc rád. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatvářím se překvapeně. "Ten čas utíká tak rychle..." Zavrtím hlavou. Začnu se smát. "Střechu? Takhle tě využívat." Ale chápavě přikývnu. Prozradí mi, že nejsme jediní koho pozvali. Znovu se směji. "To je dobrý tedy." Zavrtím hlavou. Nyos se zvedne, já se rozvalím jako líná kočička a pozorovala ho. "Hmm... jasně, že jo. Nenechám si ujít pohled na tebe s kladivem." Zvednu se a jdu s ním dolů, abychom připravili snídani. To bude tedy zajímavý den. A aspoň konečně zase budu s Alexem jen tak namísto pracovně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nasnídáte se a potom se převléknete do nějakého normálního oblečení. Nyos si vezme normální podhávové věci, černé kalhoty, tenisky a košili. A košili si zapne, až na několik horních knoflíků. Potom vyjdete před věž a Nyos vás přemístí. S lupnutím se objevíte před hezkou chaloupkou. Na střeše už klečí Alex s Clarkem, oba do půl pasu svlečení. Clark drží v ruce kladivo a Alex velké hřebíky a o něčem se dohadují. Vaše lupnutí ale uslyší a otočí se k vám. Alex na vás s úsměvem mávne a Clark se zazubí a seskočí ze střechy. Posledních pár centimetrů před zemí dopad ztlumí kouzlem a potom se klusem rozběhne k vám. "Zdar brácha, to je dost, že ses ukázal..," pozdraví Clark Nyose, který se zakření. "Nazdar špekoune," odpoví Nyos a plácne staršího bratra po břichu. Clark si dá na břicho ruce a Nyos mu bleskově přejede rukou po hlavě. "A co ty vlasy?! Už ti ani nemůžu říkat meloun. Mimochodem, jak vám chutnal?" Clark se zasměje a pak se obrátí na tebe. "Ahoj Anett, rád tě vidím," usměje se na tebe a pak se obrátí k chalupě. "Kde jsi s tou buchtou, stará?!" zahuláká na lesy. Z chalupy vyjde Anna, v rukou drží tác s bábovkou. "Já ti dám takovou starou," plácne Anna Clarka po zadku, když k vám dojde. Oba se na sebe zamilovaně zazubí a dají si pusu. teprve potom se Anna obrátí k vám. "Ahoj Nyosi, ahoj Anett, dáte si bábovku? Pekla jsem." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po snídani jsme se oblékli. Já si vzala prosté, domácí šaty a pak jsme se přemístili. Chata byla malebná, byla taková pěkňoučká a roztomilá. Alex s Clarkem už pracovali na střeše do půli těla svlečení. Bylo tedy na co koukat, ale těšila jsem se až se k nim přidá Nyos. Clark seskočí ze střechy, neznepokojovala jsem se. Už jsem byla na takové věci zvyklá. Clark s Nyosem se pozdravili svým osobitým způsobem. Pak se Clark otočí na mě. "Taky tě ráda vidím." Dám mu pusu na tvář a trochu se leknu, když zařve. Z domku se vynoří Anna s domácí buchtou a hned ho sprdne za to oslovení, ale bylo to láskyplné plísnění. Bylo vidět, jak jsou zamilovaní. "Ahoj, Anno. Ráda." Vezmu si a hned ochutnám. "Hmm... moc dobrá." Pochválím upřímně. "Takže... chlapy budou pracovat. A co budeme dělat mi dvě? Uděláme si ledový čaj a budeme se koukat? zavtipkuji. Ale předpokládám, že budeme muset pro chlapy uvařit nějakou mňamku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si přes hlavu stáhne košili a odhodí ji jen tak na zem. Svaly pod opálenou kůží se mu přitom zavlní. Až bude na střeše, to bude teprve podívaná. Z Clarka a Alexe má svaly určitě nejvýraznější. "Je nás tady více holek," odpoví ti Anna a sleduje, jak si zálibně prohlížíš Nyos, který levituje na střechu. "Vyrostl dobře, co?" zazubí se Anna. Potom se rozhlédne kolem sebe a povzdechne si. "Tak kde jsou ti bráchové?" zeptá se sama sebe. Jako odpověď na její otázku se zpoza chalupy vyloupnou dva rozesmátí hoši, oba stejně jako muži na střeše svlečení do půl pasu. Jedním z nich je samozřejmě Annin nejstarší bratr Daniel a druhým blonďatý mladík, možná šestnácti, sedmnáctiletý, kterého neznáš. Nebo možná znáš, podvědomě si jej vybavuješ, ale nevíš odkud. Možná z Akademie z Eliziny třídy? Je to nejpravděpodobnější. "Anett, ráda bych ti představila Daita, svého malého brášku," řekne Anna s úsměvem a vezme mladíka kolem ramen. Ten protočí oči, ale usměje se na tebe. "Daite, tohle je Anett Sela, přítelkyně Nyose," ukáže Anna na tebe. "Rád vás poznávám," řekne Dait a s úsměvem natáhne ruku. Sotva se stihnete seznámit, vyběhnou zpoza chalupy Alexovy dvojčata a s rozjařeným dětským smíchem utíkají k vám. Za dětmi běží Alexova choť Eleonora ve vesnických šatech. "Utíkat mamce, to je ale zábava, že?" hubuje se smíchem, když děti konečně dostihne a každé chytne do jedné ruky. Potom se zpoza chalupy vyřítí ještě Natalie s Vendou, které v ruce drží vrbové proutky. "To je všechno," zasměje se Anna. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Annu. „To tedy ano. Koukám se na něj moc ráda. Ale ještě raději se ho dotýkám.“ Rozverně na ní mrknu. Překvapeně se otočím, když uslyším další hlasy. Objevil se Daniel a další mladík, kterého představila jako Daita, mladšího bratra. Podle jeho výrazu je mi jasné, že nemá rád to slovo „malý“. „Nápodobně Daite. Klidně mi tykej.“ Stisknu mu ruku. Znovu se otočím, když uslyším hihňání dětí a se smíchem sleduji, jak se ti dva prckové snaží utéct své mámě. Ale ta je dohonila a vzala do náruče. A hned na to je následovala Natalie s Vendou. „To je úplně rodinná sešlost.“ Řeknu pobaveně. „To bude potřeba hodně jídla. Jste zásobení? A co kdybychom grilovali venku? Je hezky a budeme chlapy trápit tou vůní.“ „Ahoj Natalie a Vendo.“ Pozdravím dívky a pak se otočím na Elen. „Zdravím Elen. No ahoj vy dva prckové. Vy rostete jak z vody.“ Polechtám dvojčata. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ahoj Anett," pozdraví tě s úsměvy víceméně unisono Natka, Venda i Elle. Děti taky něco zažvatlají, jen se nedá poznat, jestli ti řekly 'teto' nebo 'dědo.' "Jo, ale Salcerovská rodinná sešlost," zazubí se Daniel. "Itarové jsou v menšině. A ty se počítáš mezi ně, zlato," mrkne na tebe Daniel se smíchem. "Ale Anna má teď naše příjmení," usadí Daniela seriózně Natty a všichni kolem se tomu zasmějí. "Jo, máme hodně jídla. A grilovat venku se bude, gril už je připravený," řekne Dait s úsměvem a ukáže rukou na místo, kde nedaleko stojí zatím nezapálený gril, ale už s nachystaným dřevem. "Pojď na střechu, Dane!" zavolá Alex dolů na svého bratrance. Clark si zaklepe na čelo: "Ti hráblo, ne? To chceš nechat grilovat ženské?" Nyos se zazubí a taky se podívá dolů. "Mladej to pohlídá," mrkne na Daita, který se hrdě narovná. Vypadá to docela vtipně. Daniel pokrčí rameny, dokluše pod střechu a vylevituje nahoru. Nyos mu přistrčí jedno kladivo a Alex mu podá hřebíky. "Dá si někdo kávu?" zeptá se potom Anna. Všechny ženy, samozřejmě až na Sophii, Natty a Vendy, řeknou, že chtějí. Muži bez výjimky odmítnou, že prý máte raději donést nějaký chlast. A Nyos kávu nepije nikdy, nechutná mu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „No jo... jsme ráda, že jsem v družstvu Itarů. Protože bych jinak byla osamocená Sela.“ Dait mě ujistí, že grilování plánují a že je vše připravené. Musím se znovu smát, když se Clark hrozí toho, že bychom grilovali. Jo u plotny nás klidně nechají, ale ke grilu nás nepustí? Vždyť je to to samé. Ale nic jsem nenamítala. Aspoň jsme se o to nemuseli starat a navíc Dait vypadá, že se toho zhostí s hrdostí mladého muže. Nebudu mu to kazit. Pomůžu Elen a vezmu do náruče jedno z dvojčat. Už nejsou nejlehčí a z toho ji musí bolet ruce. „Mohla bych místo kávy dostat čaj?“ zeptám se. Hoši si poručí chlast. „Chcete slítnout ze střechy dřív než to budete mít hotové?“ směji se na ně. Houpu s Willem v náručí a nadhazuji si ho, aby hopkal. Když se bude bavit, nebude chtít na zem a kdo ví kam utíkat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já kdybych Alexe nedotlačila ke svatbě, tak bych taky byla osamocená Lucsová. A teď jsem Scoreová, což se počítá jako Salcerová," zasměje se Elle, popadne Sophii a vydáte se za Annou k chatě. Natty s Vendou s vrbovými proutky v rukou si běží hrát do lesa za chatou. "Jasně, že můžeš mít čaj," přikývne Anna s úsměvem. Potom se chlapů zeptáš, jestli chtějí sletět ze střechy. Odpovědí ti je čtyřhlasé "Jasně!" Vejdete do obývacího pokoje chaty. Anna jde do kuchyně dělat kávy a čaj a ty s Elle a dětmi se usadíte v obýváku na sedačky. Dait venku rozdělal oheň pod grilem. "Tak Anett, jak se máš?" zeptá se Elle. "Jak se ti vede Institut? Co Nyos?" Mrkne ke kuchyni a pak tiše dodá: "Co Kitiara?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když chlapy jednohlasně pronesou, že hodlají sletět ze střechy, zasměji se. „Ale pak až si něco uděláte ne že budete kňourat.“ Pak jdeme dovnitř. Rozhlédnu se. „Je to tu moc hezké.“ Řeknu upřímně a s Elenou se posadíme na pohovku. Williama si posadím na klín. Anna odešla do kuchyně udělat kávu a čaj. Eleanora se pak začala vyptávat. „S Kittiarou si rozumíme. Pořád se sbližujeme. Nejspíš je to tím, že s ní mluvím o všem a když něčemu nerozumí, tak ji to vysvětluji tak dlouho dokud to nepochopí. A to docela pomáhá. Už ví docela dost o lidských zvycích.“ Řekla jsem ji tlumeně. Pak, ale zase mluvím normálně. „Jinak se mám skvěle. Bydlení s Nyosem je pohádkové. Jsem s ním moc šťastná. Zrovna včerejšek jsme strávili v Gurchulu. Prohlídka, lázně, večeře, západ slunce. Nyos si mě rozmazluje.“ Pustím Williama na zem, když se začne kroutit a skuhrat, že chce na zem. „A Institut funguje. Je to fuška, ale baví mě to. Mám ráda děti a ráda s nimi trávím čas. Hlavně tyhle děti potřebují hodě péče. Ale žádné problémy se zatím neobjevili. Děti jsou hodné... nejspíš. Zatím ke mě nikdo s problémem nepřišel. Funguje to. Taky se hodně těším až uvidím, jak funguje ten obchůdek a...“ Uculím se. „A Selony.“ „Ale teď mě trochu mrzí, že budu u nestálé rady končit. Občas mě to sice štvalo, ale jsem ráda, že mám šanci rozhodovat o důležitých věcech. A teď už nebudu moci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to jsem ráda," přikývne Elle s úsměvem, když řekneš, že se s Kitiarou sbližuješ, s Nyosem se máš perfektně a Institut funguje. Potom si ale postěžuješ, že končíš u nestálé Rady a Elle chápavě přikývne. "To se nedá nic dělat, no," povzdechne si. "Já taky byla v nestálé Radě. Tři roky a potom odejít... Je třeba dát šanci dalším lidem, aby se projevili, tak to prostě funguje..." Pak se na tebe ale Elle zamyšleně podívá a řekne. "Hele, když máš tak ráda děti.. A byla jsi učitelkou a teď jsi ředitelkou Výchovného institutu..." Začne a pak se odmlčí. "Víš, za několik dní odchází jeden můj dlouholetý kolega z Akademické rady na odpočinek. Zatím za něj nemohu najít náhradu." Pousměje se. "Já vím, že s Radou mágů se to nedá ani trochu srovnávat a plat je proti ní taky mizerný, ale rozhoduje se o dětech a o pro ně důležitých věcech. Tak jsem si říkala, jestli bys nechtěla přestoupit z Rady mágů do Akademická rady, jakmile ti skončí mandát..," navrhne ti Eleonora. // Akademická rada se ani zdaleka nestará jen o Akademie. Má na starost všechno okolo dětí a vzdělání. Podléhají jí oddělení Věže, které přiřazují k učňům mistry, a má hlavní dohled i nad Zkouškou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Já vím. No... ale musím aspoň doufat, že mě nahradí někdo šikovný s dobrou hlavou.“ Pokrčím rameny a pohledem zkontroluji Williama, aby nikam neutekl. Návrh, který mi Elle přednesla mě překvapil. Zamyslela jsem se nad tím. Zadívám se na ní. „Řekla bych, že by jsi mi to nenabízela, kdyby jsi si nemyslela, že to nezvládnu.“ Pousměji se. Nemluvě, že bych ji tím zbavila problému koho dát na volné místo. „Dobře. Beru to.“ Souhlasím a přehodím si nohu přes nohu. „Víš... uvažovala jsem, že jestli se ten nápad s obchůdkem podaří a děti vážně budou mít lepší studijní výsledky, napadlo mě, že by se to mohlo zavést i v jinde. Děti by víc studovali, měli lepší výsledky a mohlo by je to i lépe připravit na Zkoušku, což by znamenalo menší úmrtnost.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsem si jistá, že to zvládneš," usměje se na tebe Elle. "Potřebuji v Radě schopné a aktivní lidi, ne ty tlusté lenochy, co tam jsou teď." S kyselým výrazem pokrčí rameny. "Je nás devět, Warhon, ten mág, co teď odešel, byl aktivní a měl dobré nápady. Teď už mi z těch schopných zbyl jenom Alekin Roser - Rechův bratr, a ten má hodně práce se svým bratrem, takže už se tak moc neangažuje." Potom jí řekneš o nápadu s obchůdkem a ona se pousměje. "Pokud to bude mít úspěch, tak to můžeme zavést i na ostatních Akademiích. Ale bojím se, že to úmrtnost u Zkoušky nesníží. Děti se budou učit na Akademii, to je fajn, ale nezapomeň, že hlavní část studia se odehrává u mistra," trochu krotí tvůj optimismus. Pak už jste ale přerušeny, protože vstoupí Anna s podnosem. Nevidí přes něj, tak málem zakopne o Sophii, ale nakonec ji překročí a položí tác před vás. Elle si vezme kávu, Anna taky a na tebe na podnose zbude čaj. Anna se pak posadí na sedačku také a Elle se podívá ke kuchyni. "Holky s tebou nebyly?" zeptá se překvapeně. Anna s úsměvem zavrtí hlavou. "Běžely do lesa," odpoví a napije se kávy. Všimneš si přitom, že Elle má na zápěstí taky deaktivovaný Elion. A všichni muži na střeše jej mají taky, krom Clarka. "Tak to jsem nemusela šeptat," zamumlá Elle a také se napije. Pochybuješ ale, že ji Anna rozuměla. "Anett, tak už i ty jsi prý v Megriothu. Gratuluji," usměje se na tebe potom Anna. "Doufám, že brzy vezmou i Clarka, už mě nebaví mít před ním pořád tajnosti. Jo a slyšely jste, že Arcimágové chtějí, aby Alex sjednotil čas v Megriarthu s Darogarem?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „To si nemyslím. Když tohle budou znát od dětství, bude je to motivovat do práce. Do studia. Možná je to motivuje i do budoucnosti, aby se snažili studovat co nejvíc i po Akademii. Je pravda, že možná někteří po Akademii zase zleniví, ale někteří možná ne.“ Odporuji ji. Otočím se na Annu a málem vyskočím, když vidím, že jen tak tak nezakopla, ale zvládla to. Položila před nás tác. Poděkuji a vezmu si čaj. Všimnu si jejího náramku a já si myslela, že jsme šeptali kvůli ní. „A je to v lese bezpečné? Nestane se jim nic?“ ujišťuji se. Anna se na mě otočí a začne mluvit o Megriothu. „Děkuji. Taky doufám. Mít takovéhle tajemství v partnerství není dobré. Věděla jsem, že Nyos mi nějaké věci musí tajit a chápala jsem to, ale trochu mě to štvalo nevědět tolik věcí co se dějí v jeho životě.“ Zavrtím hlavou. Překvapeně se na ní zadívám. „To jsem nevěděla. A proč to chtějí? Mě se to takhle líbí. Tréning by jinak trval hrozně dlouho, lidé by si všímali, že mizíme... O co jim jde? Rozčiluje je, že porušujeme zákony času či co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nesmí chodit za hranici našich obran," odpoví ti Anna. Ale asi holkám věří, že je nechává běhat samotné. "Stejně ti bude muset něco tajit. Je ze Sborů, má to i v názvu organizace," řekne Anna. Elle dodá: "Jistě, ale Tajné sbory a Megrioth.. to je přeci jen trochu jiná úroveň. Zatajit Anett, že má jeden velkovévoda syna debila, to partnerství nijak neuškodí, ale zatajovat ji existenci cizích světů..." Elle potom Anně přikývne, že o času v Megriarthu slyšela. "Ano, Alex mi o tom říkal..," přisvědčí a potom se podívá na tebe: "Ano, to je přesně to, co je štve. Porušujeme časové zákony... Alex říkal, že nejspíš Arcimágy uposlechnou. Stejně už se často o tom čase bavili. Rion chtěl, aby se ten čas srovnal, protože bychom tak mohli s Megharty komunikovat opravdu všude. Teď je jeden v Megriarthu, druhý v Darogaru a u jednoho uběhne měsíc a u druhého sotva půlka dne..." Sotva ale stihneš něco odpovědět, už se o Megriothu bavit nemůžete, protože po zaklpání vejde s úsměvem dovnitř Eliz. Bylo jasné, že tady bude, patří do rodiny de Scoreů a tedy i de Salcerů. "Ahojky," pozdraví Eliz a zářivě se na vás usměje. Oblečená je v prostých vesnických šatech. Ale blond vlasy má jako vždy pečlivě upravené. Elle i Anna se na Eliz také usmějí a nadšeně ji pozdraví. Eliz tak nějak nejde nemít rád. "Susan s tebou není?" zeptá se Anna. Eliz se pousměje. "Ale jo, zůstala s Daitym a Cedem u grilu. Holky jsou v lese? Až se vrátí, tak půjde asi s nimi. Jsem zvědavá, jak si sedne s Natalií. Ty se ještě neznají, ne?" Anna zavrtí hlavou. "Ne, Vendu Susan zná, ale Natku ne. Ale tak jsou všechny ve stejném věku a jsou si dost podobné, myslím, že si sednou a vytvoří dívčí trio," zasměje se Anna. "Dáš si kávu nebo čaj..?" Ëliz kývne. "Čaj, díky," poprosí. Anna odejde do kuchyně a Eliz si sedne na poslední volné místo, vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Povzdychnu si. „Chápu. Poštvat proti sobě Arcimágy by nebylo dobré. A možná mají pravdu. Předtím než jsem zjistila, jaké má výhody to rozdělení času jsem si říkala, že si tak vlastně lidé zkracují životy ve skutečném světě. Vezměte si... strávíte v Megriothu měsíc, tamhle další měsíc, pak další a další a ani se nenadějete bude to dohromady rok, dva... a při tom ve skutečném světě by neutekl ani týden. Za chvíli by jste byla od svého partnera starší pět let, deset...“ Pokrčím rameny. „Jasně by to nebylo hned ale postupem času by se to hromadilo.“ Sklapnu, když se objeví Eliz. Usměji se na ní. Všechny je pozdravíme. Eliz samozřejmě vzala Susan z které se už stala normální dívka bez snobských manýrů. Chvíli diskutovali jestli si budou dívky rozumět, ale shodli se, že ano. „Ahoj Eliz.“ Obejmu ji, když si sedne vedle mě. „Hele neměli bychom těm naším chlapům přinést to pití, jak chtěli? Aby měli šanci popadat z té střechy jako shnilé hrušky? Sami jste slyšeli jak po tom touží.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Všechny světy jsou skutečné," zasměje se Anna. "Ne, chápu tě. Má to své výhody i nevýhody, no..." Eliz ti s úsměvem objetí oplatí a pak už se objeví Anna. Určitě měla ještě horkou vodu z čaje a káv. "Ne! Ne! Ne!" zastaví tě rezolutně a postaví před Eliz její čaj. "Díky," usměje se Eliz a Anna pokračuje: "Než dodělají tu střechu, tak nebudou padat nikam," dokončí rázně a sedne si zpět do svého křesla. "A Cedrik se alkoholu nedotkne.. řekla bych tak celé století," řekne Eliz se smíchem a napije se čaje. "Nedávno to pořádně přehnal a poblil Marcusovi celý obývák." Anna se pousměje. "Tomu nevěř, holka..," odtuší. "Clark taky vždycky tvrdí, že už nebude pít... A za tři dny je to tady zase..." Pak se otočíte a z okna sledujete, jak rozesmátí Cedrik a Dait grilují steaky. Je jasné, že se znají. Určitě to budou spolužáci. A o kousek dál stojí trojice děvčat, dvě blondýnky a hnědovláska. Venda je o dobrou hlavu vyšší než obě holky a představuje je. Natty se Susan se na sebe usmějí a pozdraví se. Susan pak vyfasuje klacek a běží s holkami do lesa. "To šlo hladce," okomentuje to Eliz, když se otočíte zpět do středu babince. Elle se pak vrátí k předchozímu tématu. "Tři dny.. to zní ještě dobře. Alex tedy moc nepije jo, ale teď vlastně všichni jeho spolužáci slavili padesátku a tak s týdenním rozestupem... No Alex prakticky celý půlrok vymetal jejich oslavy a samozřejmě nezůstával střízlivý." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se, když to Anna rezolutně zamítne. „Dobře.“ Souhlasím. Chvíli pozorujeme dívky, jak se seznamují a pak spolu běží do lesa. „K čemu ty klacky vůbec mají?“ zajímám se. Začneme se bavit o našich chlapech a pití. Zasměji se, když Eleanora řekne, že půl roku byl Alex v podstatě v lihu. „Chudák... ale tak... kdyby nechtěl pít tak by nepil. Tak žádný chudák.“ Zavrtím hlavou. „Nyos se tu a tam napije, ale doopravdy opilého jsem ho viděla jen jednou a to tančil na stole. Já sama se taky občas napiju, ale asi mám slabý žaludek. I když piju jen málo, tak mě stejně ráno bolí hlava.“ Napiji se čaje. „Stejně... alkohol je metla lidstva.“ Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím," odpoví ti Anna s pokrčením ramen. "Možná se šermují, nebo s nimi třeba rozbíjejí mraveniště. Nechci to vědět..." Když zmíníš Nyosovo tančení na stole, Elle se začne smát. "Valčík s Erikem, že?" směje se. "Jo, Alex mi říkal. To musel být pohled..." Eliz se smíchy málem zadusí čajem. "Co, Nyos a Erik spolu tančili na stole?" zubí se. "Kde to bylo?" Eleonora pohotově odpoví: "Na Erikově oslavě." Když řekneš, že tě i po malém množství alkoholu stejně bolí hlava, Anna se zasměje. "Musíš to prokládat tvrdým," poradí ti se smíchem. Pak se celým barákem rozlehnou rány, jak si chlapi na střeše konečně rozložili prkna a teď začali zatloukat hřebíky. "Oni tu střechu chtějí shodit?" zeptá se Eliz a nedůvěřivě se podívá ke stropu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Všichni jsme se smáli představě toho, jak Nyos s Erikem spolu tančí na stole. Pořád to bylo vtipné. Naštěstí Eleonora zareagovala rychle a řekla, že to bylo na oslavě. „Já ale nechci být na mol. Kdo ví co bych dělala? Co kdybych se svlékala? Nedokážu si představit tu ostudu.“ Zavrtím hlavou. Leknu se, když se začnou ozývat rány. Taky kouknu nahoru. „Možná... já vím, že ti naši chlapy jsou šikovní, sexy, nejlepší partneři nebo manželé, které bychom si mohli přát... ale dokážou vůbec něco postavit? Nikdy jsem ani jednoho neviděla cokoliv postavit.“ Podívám se po ostatních. „Vy ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je holt to riziko alkoholu," přikývne s pousmáním Elle. Potom se domem začnou rozléhat rány kladivem. "No, vím bezpečně o jedné věci, kterou Clark dokáže postavit perfektně," odtuší Anna a Eliz se už podruhé začne smát po polknutí čaje, takže se znova začne dusit a rudnout. Poplácáte ji po zádech, ona se rozkašle, a jakmile přestane, dál se směje. Elle se směje taky, ale když přestane, pořád s úsměvem ti odpoví: "Já teda Alexe viděla maximálně stavět skříň, ale to mu docela šlo." Anna pokrčí rameny. "U Daniela nevím, když zmizel do Khazaru, bylo mi deset, a potom jsem ho ještě nikdy neviděla nic stavět. A Nyos a Clark jsou vychováni jako hraničáři, určitě umí něco stlouct." Eliz se pousměje. "No tak jestli nám to nespadne na hlavu, tak zřejmě něco postavit umí," řekne. Když se Elle s Annou začnou pochechtávat, rychle dodá: "Krom tedy toho, co staví běžně... Tedy.. Co staví.. jako.. Víte co myslím!" vypálí a znova zrudne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky vyprsknu smíchy, chudák Eliz se z toho začala dusit, tak jsme ji museli poplácat po zádech. Ale pak se smála dál a mi s ní. Pak se začalo spekulovat o tom jestli umí něco postavit, tedy kromě tamté věci. Bylo to dost nejisté, ale shodli jsme se na tom, že to nejspíš zvládnout. Ale když se Eliz zakoktá, všichni jsme se zase smáli a chudák Eliz se červenala. „Víme jak to myslíš.“ Ujistím ji. „Promiň. Je to legrační.“ Otřu si slzičky smíchu. Vzhlédnu. „Ale! Kam utíkáš?“ zvednu se a dohoním Williama, který se hrnul k otevřeným dveřím. Vzala jsem ho do náruče. „Ele? Jak jste vlastně s Alexem vyřešili tu magickou moc dětí? Zablokovali jste jim ji?“ zajímám se a znovu se i s chlapcem posadím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro William se ti v náručí začne vzpouzet, jak chce dolů. Sophie jej potutelně sleduje a opírá se o Annino křeslo. Elle se na tebe podívá. "Ne, nezablokovali. Poprosili jsme Dana, aby jim do mysli promítl, že to nemají dělat, a zatím to funguje," odpoví ti. Mít v rodině nejlepšího telepata Říše asi není úplně zlé. "Nechtěli jsme to řešit takovým drastickým způsobem, jakým je zablokování." Otevřou se dveře a vstoupí Cedrik s Daitem. Dait už si oblékl a zapnul košili. "Maso je hotové, dámy," usmějí se na vás a vy jdete ven za nimi. Elle se skloní pro Sophii, ale Eliz je mnohem rychlejší, svou malou sestřenku si vezme do náruče a na Elle se zazubí. Chlapi jsou pořád na střeše, stále do půl pasu. Alex hobluje jeden trám, Clark s Nyosem mají další trám přehozený přes komín a řežou ho v půli. Nyos přitom balancuje prakticky jenom na okapu. Daniel klečí vedle Alexe a zatlouká do došek hřebíky. Zatím to vypadá dobře. Staré došky nesundávají, jen je překrývají novými a už mají dobrou třetinu střechy. A na to, že si ty došky i sami vyrábějí, jsou fakt dobří. "Pojďte dolů na maso!" zavolá na chlapy Cedrik a maso zafunguje jako nějaké magické slovo, protože to ještě ani nedořekne, a už jsou u vás. Ne, nepřemístili se. Nyos s Clarkem se okamžitě vrhnou po největším steaku. Získá ho Clark, ale nebyl to férový souboj, stál blíže grilu. Nyos se oproti očekávání všech přítomných spokojí s menším steakem a do Clarka se nepustí. Alex a Daniel si také vezmou menší steaky. Eliz si chce vzít jeden z nejmenších, co je na kraji, ale Cedrik ji zastaví. "To je pro děvčata," řekne jí. Eliz k němu přistoupí a vzhlédne. "A já jsem co, frajere?" zeptá se s úsměvem. Než stihne Cedrik odpovědět, Eliz se postaví na špičky a Cedrika políbí. "Ale no ták! Já jím!" zahučí Alex a obdivuhodně přesně napodobí Elizin hlas, který měla v deseti letech. Eliz to párkrát řekla, když se Alex líbal s Elle. Všichni se zasmějí. "Nejezte to jen tak! Já přinesu chleba!" vyhrkne najednou Anna, ale to už mají chlapi minimálně půlku steaku zbaštěnou. Anna zavrtí hlavou a mávne rukou. Před vámi se objeví nakrajený chleba a muži si jej neochotně vezmou. Cedrik s daitem si vezmou chleba i maso, Eliz si konečně taky vezme. Elle dává malinké kousky svého steaku střídavě Willovi i Sophii. Ale za jedno sousto masa mají tři sousta chleba. Maso je naprosto perfektní. Může za to samozřejmě Clark s Annou, kteří jej nakládali, ale i Cedrik s Daitem, kteří skvěle odhadli dobu grilování. Trojice dívek vyběhne z lesa, zahodí klacky a jako malá hyeny se vrhnou na maso. "Běžte si nejprve umýt ruce!" řekne Anna nesmlouvavě a holky protáhnou obličeje. Úplně ti to připomene tvá dětská léta. Holky se otočí a rozběhnou si do chaty umýt ruce. Clark s úšklebkem za Anninými zády zvedne dlaně a ukáže je mužům, ale ty je vidíš taky. Má na nich třísky a smůlu. Muži se zasmějí a Anna na ně nechápavě pohlédne. Dívky jsou během půl minuty zpátky a Cedrik jim postupně rozdá chleba s jejich steaky. Všechny holky přitom tak způsobně poděkují, že to Cedrikovi vyčaruje široký úsměv na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No no... tobě se u tety nelíbí?“ chlácholím chlapce. Elle mi řekne, jak to s Alexem zařídili. „To je dobrý způsob.“ Přikývnu. Objeví se Cedrik s Daitem, kteří oznámí, že jídlo je hotové. Všichni jsme šli ven. Slovo „maso“ chlapy dostane na zem rychlostí blesku. Jako kdyby v životě snad nejedli. Se smíchem sleduji Nyosův protažený výraz, když prohrál největší kus masa, ale neprotestoval. Eliz si taky chtěla vzít, ale Cedrik ji pomyslně klepl přes prsty, že je to pro holky za což si vysloužil pusu. A to si vysloužilo Alexovu hlášku, kterou říkávala Eliz jako malá. Všichni si to pamatovali a smáli se tomu. Anna sem přemístila chleba, aby jsme to maso nejedli jen tak. Což vyvolalo u chlap nepříznivý ohlas, ale vzali si. Já si taky vzala chleba a dala si na něj maso. Bylo výborné. Hezky prorostlé a před smažením naložené. Holky nejspíš přilákala vůně jídla, ale Anna je vyhnala umýt si ruce. Clark v tu chvíli ukázal své špinavé ruce, vyprskla jsem smíchy. Ještě, že to neviděli holky. To by si říkali, proč to mají dělat ony když dospělí to nedělají. Panovalo tu opravdu rodinná atmosféra. Líbilo se mi to. A uvědomuji si, že tohle je opravdu moje rodina. Možná nejsme pokrevně příbuzní, ale jako kdybychom byli. Měla jsme je všechny ráda. Jediný kdo mi tu scházel byli rodiče a bratr s rodinou. Pak by to bylo dokonalé. „Až bude po jídle, co si něco zahrát? Znáte nějakou hru pro víc lidí?“ ozvu se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se zeptáš, jestli neznají nějakou hru pro více lidí, Clark něco utrousí a Alex vedle něj se složí smíchy. Daniel vyprskne a Nyos se zašklebí a dá Clarkovi pohlavek. Více už to ale nerozvedou. Alex se po chvilce přestane smát a odkašle si, aby mohl mluvit vážně. "Třeba fotbal," navrhne s úsměvem a přejede pohledem všechny přítomné ženy v šatech a sukních. "Nebo volejbal, petang, šipky..," pokračuje Alex ve vyjmenovávání her a sportů. Vaši pozornost potom upoutá hlasité "Héééj!" Vendy, jak se otočí ke staršímu bratru Daitovi, který ji předtím škádlil taháním copu, a vlepí mu pořádnou facku. Jen to mlaskne. Dait zůstane chvíli šokovaně stát a Cedrik ho se smíchem praští do ramene. Muži i ženy se začnou smát. Natalie se Susan poplácají Vendu po zádech. Jídlo už se ale potom dojí v klidu a vybírá se hra. // Vyber za většinu, ale já potom určím, koho ta většina tvořila. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí a zajímalo mě co to ten Clark utrousil. Něco pro chlapy samozřejmě. Já poctivě čekala. Nakonec se uklidí a Alex začne vyjmenovávat hry. Než stačím něco říct, otočím se po hlase. Vendy Daitovi vlepila takovou, že to všechny rozesmálo. Podle jeho výrazu tohle udělala poprvé. Teď už ji asi tahat za copy nebude. Když dojíme ozvu se. „Co třeba volejbal? Ale máte síť a míč?“ zajímá mě. Chlapy by určitě raději hráli fotbal, ale mi ženské v sukních bychom těžko hráli. A u volejbalu není zase tolik běhání. S tím by mohli hoši souhlasit. Většina byla pro, ale pořád... co síť a míč? Má tu něco Anna s Clarkem? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S volejbalem souhlasí úplně všichni. Někde na půdě Anna skutečně najde míč, jenž Clark kouzlem dofoukne, i síť, kterou roztáhnete mezi dvě břízky. Potom se rozdělíte na týmy. Elle se už na počátku omluví, že hrát nebude, bude se na vás jen dívat a hlídat děti. Ty jsi v týmu s Nyosem, Danielem, Daitem, Susan a Vendou. Druhý tým je tvořen Alexem, Cedrikem, Eliz, Annou, Clarkem a Natalií. Nyos se postaví tak, aby byl neustále vedle Susan, která se přizná, že volejbal nikdy nehrála, ale chce si ho zkusit a vy ji samozřejmě nenecháte sedět. Natalie s Vendou volejbal umí, učil je Nyos i zbytek rodiny. Pak začne hra. Nejde ani tak o výsledek, jako o tu hru a o ten rodinný pocit. U hry padají hlášky, že se všichni za břicha popadáte, a ta rodinná atmosféra, přátelské úsměvy... A nejhezčí je, že všichni, Itarové, de Scoreové i de Salcarové ti neustále ukazují, že tě k sobě opravdu berou, že k nim patříš. Cítíš to. Nejlépe z vás celkově hrají Alex s Nyosem, někdy se hra dokonce změní v přestřelku pouze těchto dvou. Ale jen občas, většinou hrajete všichni. Ty se většinou na síti střetáváš s Eliz, která hraje taky parádně. Daří se ti ale kontrolovat většinu jejích smečí, ona ale stejně tak dokáže smeče likvidovat tobě. Na podání je nejlepší z vašeho týmu Dait, který ale totálně pohoří na příjmu míčů, a z druhého týmu Cedrik, který zase neumí smečovat. Nejlépe přijímají a nahrávají Daniel od vás a Clark od soupeřů. Ale všeobecně nejlepší byli opravdu Alex a Nyos. Venda s Natty ukázali, že opravdu volejbal umí, ale přeci jen jsou to děti, takže se vám nemohly rovnat. Každopádně míče, které na ně létaly, nikdy nebyly nijak těžké a pokud se s jednou z nich někdo střetl na síti, nikdy nesmečoval. Susan byla bezesporu nejlepší dřevo, ale na druhou stranu, na to, že hrála volejbal poprvé, byla famózní. Když na ní letěl nějaký míč, protihráč ho vždy hodil opravdu jemně, a pokud omylem letěl nějaký těžší míč, zlikvidoval ho Nyos, který stál vždy poblíž. Opravdu jste se hodně nasmáli a užili si spoustu zábavy. Hrajete vždy do patnácti a stav na série ukončíte za stavu 3:3. Podáte si ruce, poplácáte se po zádech, ale už opravdu musíte přestat, protože není vidět na krok, jak se mezitím rychle setmělo. Nyos s Danielem potom odběhnou připravit ohniště a rozdělat oheň, Alex s Clarkem naostří klacky a Anna dojde pro špekáčky. "Kdo si chce opéct špekáčky?" zeptá se, když se vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pustili jsme se do volejbalu. Elle zůstala stranou a dávala pozor na děti, ale jinak se zapojili všichni. I Susan, která byla odhodlaná zkusit všechno co nezná. A to bylo dobře. Třeba své snobské kamarády naučí něco nového. Vážně... děti boháčů by měli trávit čas na venkově, utvrzuje to charakter. Susan je důkazem. Rozdělili jsme se do družstev a započali hru. A byla to vážně hra. Žádný souboj, kdo z koho. Bylo to odpočinkové, dávali jsme pozor aby na děti nešli silné míče, vtipkovali jsme až nás z toho píchalo v boku nebo se ohýbali v pase. Nejlepší byl Nyos a Alex, který proti sobě tu a tam hráli, ale jejich schopnosti byli vyrovnané. Já se tu a tam utkala s Eliz. Drželo se nás to dlouho, až do setmění, kdy jsme kvůli tmě museli hru ukončit na uspokojivých 3:3. Hodně mě hřálo vědomí, že jsem i pro ostatní členem rodiny. Některé jsem znala méně, některé více, ale i tak jsme byla rodina. Klidně můžu říct, že jsme skvělá parta. Nyos s Danielem běží rozdělat oheň a Anna přinese špekáčky. „Já chci!“ ozvu se hned. „Miluji opékání u táboráku.“ Usměji se a vezmu si klacek na který si hned napíchnu dva špekáčky. Páni... táborák. U toho jsem nebyla už od dětství. „Susan. Zkus si to taky. Je to zábava. Ale dávej si pozor, aby ti špekáček nespadl do ohně.“ Otočím se na Susan. „Když jsem byla malá, v létě jsme vždycky s tátou, mámou a bráchou opékali u táboráku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já už se strejdou opékala," odpoví ti s úsměvem Susan a kývne hlavou k Alexovi. Pak si vezme zašpičatělý klacek a profesionálně si na něj napíchne špekáček. Cedrik s Daitem vezmou od Clarka s Alexem vezmou pruty, napíchnou na ně špekáčky a podají pruty Vendě a Natty. Alex s Clarkem dál rozdávají pruty a vy si od Anny berete špekáčky, kolik chcete, je jich dost, a nabodáváte si je na klacky. Potom jdete všichni za chatu, kde už Daniel s Nyosem udělali takový oheň, že šlehá vysoko nad vaše hlavy. Je u něj teplo, světlo a opravdu příjemná atmosféra. Usadíte se na zem, Nyos si sedne vedle tebe a políbí tě. To tu atmosféru jenom dokreslí, až se tetelíš blahem. Rodina, partner, přátelé.. to všechno máš. Znova se ti vybaví diskuze s Kitiarou, že toto temní nemají... Co to je za život? Začnete opékat. Oheň brzy poklesne, takže už se dá opékat docela normálně. Elle v chatě uložila děti ke spánku, Anna jí připravila pokoj, a potom se vrátí a opéká taky. U opékání je ticho, až na Clarkovo prohlášení "Seš fakt úchyl," adresovanou Danielovi, který si maso opéká přímo v ohni. Daniel s úšklebkem pokrčí rameny. Pak už opékáte v tichosti, až do chvíle, kdy se Natty zavřou oči, brada jí klesne na hrudník a špekáček do popela, jak v tom teple a příjemném praskotu ohně usne. Nyos ji rychle probudí a ona chvíli nechápe, co se stalo, pak se začne z nějakého důvodu omlouvat, ale všichni jí uklidní, že se nic neděje. Alex vytáhne špekáček z popela a kouzlem z něj popel odstraní. Pak si Nyos Nattčin prut vezme a opéká dva párky, Natalie se mu opře o rameno, s přivírajícíma se očima a jenom to sleduje. Daniel má párek opečený, nebo spíš spálený, jako první, ostatní máte špekáčky hotové postupně a postupně se také pouštíte do jídla. Nyos se strašně krásně stará a Natku i o Vendu. Natty jemně probudí a oběma holkám dá špekáček na papírový tácek, nakrájí jim špekáček i chleba... Vypadá to vážně hezky. Když se všichni najíte, Alex, Daniel a Nyos se někam ztratí. Brzy jsou ale zpátky a nesou si kytary. To Natalii dokonale probudí a začne se nadšeně usmívat, stejně jako Venda. Susan se tváří trochu nedůvěřivě. Muži se usadí vedle sebe a začnou ladit. Nevíš, jak ti to tak najednou připadá, ale Nyos s tou kytarou a s tím trsátkem v puse osvětlený ohněm vypadá ještě více sexy, než obvykle. Ani jsi nevěděla, že umí hrát na kytaru. U Alexe ano, ale u Nyose ne. Zatímco ladí, přisedne si k tobě Eliz. "Musíme tyhle sešlosti dělat častěji," řekne s úsměvem. "To je snad poprvé, co jsme v tak hojném počtu a jsou tu i "Itarovci"," zazubí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Jak vidím, tak jsi už zkušená tábornice.“ Mrknu na ní. Špekáčku je dost a tak jsem si vzala ještě jeden. Vydali jsme se k ohni, byla to tedy pořádná vatra. Usadili jsme se kolem, Nyos si sedl vedle mě a obšťastnil mě polibkem. Spokojeně jsem se na něj usmála, přitulila se mu k boku a začali opékat. Kolem táboráku panovala příjemná atmosféra, rodinná, trochu unavená, ale spokojená. Vzpomněla jsem si na rozhovor s Kitt a o tom, že tohle temní nemají. Jenom mě to utvrdilo v tom, že jejich život musí být prázdný a beze smyslu. Ëlle musela jít uložit unavené děti. Později i holky začínali usínat a musím říct, že i na mě padala únava. Ne že bych byla utahaná, ale prostě ta atmosféra působila takovým uspávacím dojmem. Sledovala jsem s úsměvem, jak se Nyos o Natty stará. Je jasné, že z Nyose bude dobrý otec. Stačilo se jen podívat, jak se k Natalii chová. Snědli jsme své špekáčky a pak Alex, Daniel a Nyos někam odejdou. To mě probudí ještě dřív než se vrátí s kytarami. Rozzářím se. Budou i zpívat? Netušila jsem, že Nyos umí hrát. Pořád mě něčím překvapuje. I ostatní to přivedlo k životu. Eliz si ke mě sedne, souhlasně přikývnu. „To ano.“ Souhlasím. „Byla to jen otázka času než se rodina rozšíří. A rozšíří se ještě víc. Časem.“ Obejmu Eliz kolem ramen. „Je to skvělé. Cítím se tak přirozeně.“ Dívám se na Nyose, který vypadal při světle ohně ještě víc přitažlivě. „Že jsme si to, ale nabrnli krasavce co, Eliz?“ řekla jsem ji tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz přejede pohledem po Nyosovi a usměje se. Pak se ale podívá na Cedrika a začne se široce zubit. "To jo," přikývne šťastně. Pak se rozlehnou kolem táboráku první tóny kytary. Začíná Alex, jenž určuje tóninu, a Nyos s Danielem, kteří sedí každý z jedné strany, podle něj dolaďují. Pak začne Alex hrát první písničku a Dan s Nyosem se s ním rychle srovnají. "Zpívejte taky," zazubí se na vás Nyos. "Protože nechat to na nás, tak je to katastrofa." A potom trojic mužů spustí třešně. Nejvíce teď zpívá Alex, který umí svůj hlas změnit na takový chraplák, kterým to zní vážně dobře. A Daniel s Nyosem jen hrají a dělají takový druhý hlas. Brzy se k nim ale přidají všichni, tuto Říšskou klasiku (// xD) zná opravdu každý a to včetně Susan, u které bys to vůbec nečekala. Potom začnou hrát další klasiku, Bednu od whisky. Teď už zpívají všichni tři a ostatní se po chvilce opět přidají. Další písničku, Tři kříže, zpívají zase všichni, až na holky, které ji neznají. Zahrají potom ještě několik dalších písniček, které už znáte opravdu všichni. Ale holky potom už opravdu usínají a vy jste už také unavení. Alex potom už zajde uklidit svou kytaru, a když odejde, začne Nyos sám hrát poslední písničku. Daniel s ním rychle srovná a začne hrát také, ale zpívá jenom Nyos sám. Nezpívá vůbec špatně, teď při tom sólu si to můžeš uvědomit. Když skončí, dlouho vzduchem zní poslední tón jeho kytary. Daniel přestal hrát chvíli předtím. Když tón utichne, chvíli je slyšet jen praskání ohně, ale pak se zvedne Anna a řekne: "Holky, na kutě!" řekne nekompromisně, ale děvčata nevypadají, že by hodlaly protestovat. Nyos s Danielem odloží kytaru a dojdou k unaveným holkám. Ty se s vámi rozloučí a pak se vrávoravě vydají k chatě. Nyos vezme do náruče Natty, Daniel vezme Susan, Venda jde hrdě sama. Potom se vrátí Alex, s flaškou slivovice. "Kde jsou ti dva?" zeptá se a rozhlíží se po svých kytaristech. To už k němu ale přiskočí Clark: "Kašli na ně a otvírej to!" Anna před vás přemístí a nechá se vznášet ve vzduchu skleničky, dokud je nevezmete. Nyos s Danielem se vrátí. Alex každému nalije malou štamprli, a nad ohněm si připijete na to, abyste se takhle scházeli častěji. Vedle tebe stojí Eliz. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí... Připadá ti to jako včera, kdy byla i ona hnána na kutě. A teď je dospělá. Připijete si. Alex s Clarkem potom uhasí oheň, Nyos s Danielem přemístí kytary zpět do svých věží. Potom se všichni dlouze loučíte. Podáváte si ruce a líbáte se na tváře. Objímáte se. Obejmeš se i s Cedrikem a Daitem, kterého znáš sotva jeden den. Z Anny se stala během tohoto dne tvá dobrá kamarádka. Sblížila ses s Clarkem i Danielem. Na chatě zůstávají Clark s Annou a Alex s Elle, kterým tady spí děti, zbytek se přemístí domů. Byl to krásný den, ale teď už je čas jít spát... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Hoši začali hrát, písně jsem znala a tak jsem se k nim za chvíli přidala. A postupně i ostatní. Překvapeně jsem koukala na Alexe, který zpíval chraplákem. Znělo to dobře. Po čtvrté písničce, Alex jde schovat kytaru, ale Nyos ještě zahraje jednu písničku a Daniel se k němu přidá. Teď jsem si mohla poslechnout jak zpívá Nyos. Má dobrý hlas, usmívala jsem se, sledovala ho a poslouchala. Když dohrály Anna se zvedne a žene dívky do postele, neprotestují. Je jasné, že jsou unavené. Já zůstala sedět a dívala se jak Nyos s Danielem berou holky do náruče až na Vendu, která hrdě ukazovala, že to zvládne. Usmívala jsem se. Objeví se zase Alex s flaškou slivovice, musím se smát, jak ho Clark pobízí aby naléval. Anna vykouzlí skleničky, vzala jsem si skleničku. Alex všem nalije, naštěstí ne moc tak jsem nemusela protestovat a připili jsme si. Eliz taky dostala. Je to zvláštní. Ještě nedávno byla malá... a teď už je dost stará na to, aby mohla pít. Musím říct, že mi ta malá holčička celkem schází. Teď jsem ji už neměla co učit, co vysvětlovat. Po přípitku se začneme loučit, já všechny objímala a dávala pusy na tváře. „Moc jsem si to užila. Všichni se mějte. Dobrou noc.“ Loučila jsem se, pak jsem vzala Nyose a přemístili jsme se domů. Doma jsem si všimla, že oba smrdíme od ohně. Ale to nevadí. Políbila jsem Nyose. „Nevěděla jsem, že umíš hrát na kytaru a zpívat.“ Usmívám se. Ale jdeme do ložnice a spát. Byla jsem příjemně unavená a těšila jsem se na postel. Počkala jsem na Nyose, ale pak jsem se jak už bylo zvykem přitulila a brzy usnula. Druhý den jsem se probudila brzy. Byla jsme odpočinutá. Musím do Institutu. Musím dnes udělat hodně práce, abych zítra v klidu mohla na Jeidovu oslavu a netrápili mě výčitky, že jsem nechala rozdělanou práci. Plánovala jsem taky si promluvit s učiteli a poptat se, jak se jim s dětmi pracuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Že umí zpívat jsem nevěděl taky," zazubí se Nyos. "A hrát na kytaru mě naučil Andrew, když jsem byl malý." Potom se jdete umýt a oblečení smrdící kouřem dáte do koše na vyprání. A pak už si konečně jdete lehnout a spát... Krystal na nočním stolku tě probudí v sedm hodin ráno. Připadáš si strašně nevyspalá, aby taky ne, když jste šli spát kolem jedné v noci. Po studené sprše je to ale lepší. Oblékneš se do modrého hávu, který Tanya navrhla učitelům Institutu, a sejdeš dolů do jídelny. Nyos ti nechal snídani uzavřenou v termobublině, aby ti perník nevychladl úplně. Jen tak, aby se jej dalo bezpečně sníst. Potom už vyrazíš a přemístíš se do Institutu. Objevíš se samozřejmě před bránou, protože dál už se přemisťovat nelze (leda portálem v Elionu, samozřejmě). Brána je jako vždy otevřená, ale stojí v ní dvojice bitevních mágů. Když bránou projdeš, obrany Institutu tě zkontrolují, poznají tě a přiřadí ti oprávnění Ředitelky. Institut funguje stejně, jako moderní věže na bydlení. Rozlišuje žáky, kteří se nedostanou například do kuchyní, tělocvičen a kabinetů bez vyzvání nebo před určitou hodinou, učitelé, kteří nemohou bez vyzvání třeba do ředitelny, Ředitelku, ostrahu Institutu a velitele ostrahy. Ty a ostraha můžete všude. Dojdeš do ředitelny a už je tak akorát čas, abys šla na první hodinu léčení se třeťáky, třetí á. Pak máš hned další hodinu přírodopisu s třetí dé a pak máš volno až do jedné, kdy máš léčení se čtvrtou á. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos už byl samozřejmě pryč, když jsem se probudila, ale nechal mi snídani. Miláček. Díky sprše jsem byla probuzená, ale už teď jsme tušila, že večer budu mrtvá. V ředitelně jsem si vzala učebnici o léčení a vyrazila jsem do třídy. Vešla jsem tam asi dvě minuty po zazvonění. „Dobré ráno, děti.“ Pozdravím je a usměji se a přejdu ke katedře. Položím knihu na stůl a rozhlédnu se po třídě. „Tak jak jste se o víkendu měli? Účastnil se někdo z vás dobrovolných hodin? Zkoušeli jste si vydělat Selony?“ chci si s dětmi trochu popovídat než začneme výuku. Nakonec jsem rozhodla že Selony budou pětikorunové. Už za jeden Selon si můžou koupit v obchůdku nějakou malou sladkost. Ale samozřejmě na ty lepší věci jich budou třeba potřebovat padesát, sto, dvě stě... A obchůdek byl už od pátku otevřený, protože za těch pár dní měli děti šanci si něco vydělat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děti jsou zatím celkem rozpačité, nezvyklé na školní lavice, a moc s tebou nemluví. Ale nakonec z nich vypáčíš, že si několik selonů vydělali, ale zatím nic moc. Spíš se seznamovali s prostředím a kolektivem, než aby se hned vrhli do dobrovolných aktivit. Potom začneš výuku. Nevybalíš na ně hned odborné názvy, spíš je zasvětíš do léčitelství obecně. Že je důležité umět pomoci lidem, kterým se náhle udělá špatně a podobně. Přiměřeně jejich věku, většině je osm. V druhé třídě je to vesměs to samé, akorát že je po prvotním povídání zasvěcuješ do přírodopisu. Proč je důležité znát jednotlivá zvířata a bylinky i stavbu hornin a země samotné. Po těchto hodinách máš tři hodiny volna, ale samozřejmě jenom z výuky. Musíš do ředitelny a pustit se do papírování. Máš toho dost. Kdybys neměla na děti a finance zástupce, asi by tě kleplo. I takhle ale musíš sepisovat zdravotní prohlášení, denní výkazy a podobně. Svolat si učitele na poradu zatím nemůžeš, někteří mají výuku. Běžnou poradu je možno svolat až po čtvrté hodině. Mimořádnou poradu je sice možno svolat kdykoliv, ale ve třídách by musel hlídat vychovatel. Asi v jedenáct hodin na tebe zaklepe jeden vychovatel. Mladičký léčitel, sotva před pár týdny prošel Zkouškou. Ale chce být učitelem a tato praxe se mu určitě bude hodit. Když ho vyzveš, aby se posadil, řekne ti, že si mu pár dětí na jednu věc stěžovalo, a jestli bys s tím nemohla něco udělat. Pak ti řekne, že jeden učitel-léčitel jménem Arder, si po večerní hygieně zve některé děti ze své skupiny po jednom do kabinetu a tam je nutí se svlékat a prohlíží je. Zprvu se nervneš, že jde o další zneužívání, tentokrát ze strany mága, ale když vychovatel pokračuje, uvědomíš si, že tak horké to není. Děti, které prohlíží, jsou ve věku devět až deset let, jedná se o třídu 4.B. A prohlíží pouze děti, u kterých byly při vstupních prohlídkách objeveny vši, blechy nebo ekzémy a jiné kožní choroby. Ale dětem to není příjemné, navíc se často jedná o právě ty zneužívané... Arder je podle složky, kterou máš k dispozici, bojový mág-léčitel, s téměř třicetiletou praxí. Podle spisu bys jeho charakter přirovnala k Uverovi. Že děti zneužívá.. těžko, ale zřejmě na jejich pocity při prohlídkách moc ohledy nebere. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Děti se svěřují dost těžko, ale nakonec se někteří ozvou. Pořád je to tady pro ně neznámé a všechno spíš okukují a dělají si kamarády. Ale i tak byla nějaká reakce docela pokrok. Pak jsem začala. Snažila jsem se jim vše vysvětlit, odpovědět na otázky a taky jsem všem rozdala jejich vlastní knihy, stejnou co jsem měla já z které se budou učit. Následně každý vyfasoval dva sešity. Jeden na poznámky a druhý na úkoly. Nechala jsem se, aby si je podepsali. s tím byla hodina v podstatě zabitá. A podobné to bylo i v další hodině. Volno jsme však neměla. Musela jsem do Ředitelny. Udělala jsme si čaj a pak se pustila do papírů. Všechno jsem četla a podepisovala. Bylo toho hodně. Překvapí mě příchod jednoho léčitele, bylo to vlastně poprvé, kdo za mnou kvůli něčemu přišel. Vysvětlil mi o co jde a musím říct, že jsem se lekla, ale naštěstí mi to léčitel vysvětlil. Ne nejde o další zneužívání. „Nebojte se. Hned se o to postarám.“ Ujistím ho. Najdu si složku Ardera a uvědomím si, že je to chlap podobný Uverovi. To by to vysvětlovalo. „Dobrá.“ Telepaticky Aderovi zavolám a pozvu si ho do Ředitelny. Musím to s ním projednat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Arder se tě zeptá, jestli je to tak důležité, aby to nepočkalo na přestávku, že teď učí a nechce se mu shánět vychovatele. Když odpovíš, že není, slíbí ti, že přijde o přestávce. V jedenáct padesát se skutečně ozve zaklepání a vejde mág v hávu učitele. Jedná se o muže s průměrnou mocí, tedy o mága, jemuž je stárnutí zastaveno jen mírně. Má dlouhou hřívu černých vlasů s občasným bílým a několikadenní prošedivělé strniště. Na tváři má několik jizev. Z výrazu, postoje a všeho kolem toho máš jeho profil celkem jasný. Uvera hadra. Dobrý chlap, ale zvyklý na bojovníky, ne děti. Krátce, ale zdvořile tě pozdraví a po vyzvání se usadí do křesla naproti tobě. Pak sepne konečky prstů a vyčkávavě se na tebe zadívá. Má pronikavé modré oči, které tě trochu znepokojují. Jako by ti viděl do duše. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se Ader objevil, prohlédla jsem si ho. Vypadal... bylo vidět, že vždy bojoval. A ty jizvy musí u dětí vyvolávat strach, ale i respekt. Ale nejvíc jeho tváři dominovali oči. Ten, když na vás bude koukat dost dlouho nejspíš slabá dětská dušička na sebe prozradí všechno co v životě provedl. Možná i někteří dospělí by to udělali. „Děkuji, že jste přišel. Máme tu menší problém, který je však nutné vyřešit. Jeden léčitel přišel s tím, že si některé děti stěžují na prohlídky, které provádíte. Já vím, že je kontrolujete kvůli vším jestli už jsou pryč, ale některé ty děti byli zneužívány a tak jim je hodně nepříjemné, když jsou s vámi děti samotné a svléknuté. Řekla bych, že je to musí děsit.“ Zavrtím hlavou. „Proto bych vás chtěla požádat, aby jste na další prohlídky požádal některou psycholožku, musí to být žena, aby s vámi byla při těch kontrolách. Přítomnost další osoby a ženy je dle mého úsudku uklidní. Psycholožka vám nebude do práce nijak zasahovat, jen si bude s dítětem povídat nebo ho uklidňovat, že se neděje nic špatného. Souhlasíte se tím?“ zadívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Arder chvíli tiše přemýšlí a potom stroze přikývne. "Pokud to nebude nějaká megera, co mi bude kecat do toho, jak mám dělat svou práci," řekne starší léčitel, "tak v tom nevidím jediný problém." Souhlasí. Když jej propustíš, tak se s tebou opět jednoduše, ale zdvořile rozloučí, otočí se a odejde na oběd. Ty už bys taky chtěla na oběd, ale ozve se další zaklepání a po vyzvání vejde Simon, velitel obrany. Oblečen je jako bitevní mág, v temně černým hávem s bílým pruhem na lemu levého rukávu. "Ahoj," pozdraví tě. Potykali jste si už první den, ale ne kvůli přátelství, jen kvůli snadnější vzájemné komunikaci. "Chtěla jsi jít na oběd, že? Promiň, nebudu tě dlouho zdržovat." Slíbí. "Jenom se chci zeptat, jestli bys nemohla dětem nařídit, aby se dočasně vyhnuly druhému sektoru. Máme tam malý problém s bezpečnostním kouzlem, do týdne bychom měli zjistit, co se děje. Ale nemuselo by to tam pro ně být bezpečné." Po tvé odpovědi už se vydáš na oběd a Simon na obchůzku. // Druhý sektor - zatím neobsazená část budovy Institutu. Ještě nemáte tolik dětí, aby byl využíván. Ale děti tam chodí rády, jsou tam velmi hezké zahrady. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Nebojte se. Její starost bude jen udržet děti klidné. Bude si s nimi povídat a vy budete provádět prohlídku.“ Ujistím ho. Pak jsme se rozloučili, byl čas oběda. Už jsem se taky chtěla jít najíst, když se objevil Simon. Usměji se na něj. „V pořádku. Co se děje?“ ujistím ho, že neruší. Jídlo chvíli počká. Prozradí mi, že se objevil v druhém sektoru problém s ochranou. „Dobrá. Hned o tom děti informuji.“ Ujistím ho. „Přesto... dávejte i tak pozor. Děti můžou být zvědavé a jít se tam podívat. Ale doufám, že všechny poslechnou.“ Rozloučím se s ním. Bohužel děti nemůžeme tak úplně kontrolovat. Vždy se objeví nějaký hoch nebo dívka co se chce vytahovat. Zvedla jsem se a šla na oběd. Teď všechny děti budou v jídelně, takže to bylo ideální místo na hlášení. Magicky jsem si zesílila hlas. „Prosím pozor.“ Zaduní můj hlas místností. „Kvůli poruše bezpečnostního kouzla, je dočasně zakázán vstup do druhého sektoru. Pokud do druhého sektoru vstoupíte hrozí vám zranění. Proto se mu vyhýbejte až do zrušení zákazu. Konec hlášení.“ Zase kouzlo zruším a jdu si pro jídlo. Pak jsem si s jídlem šla sednout k učitelskému stolu. Obrátila jsem se na mladého léčitele, který ke mě předtím přišel. „Je to vyřešené. Při prohlídkách bude v místnosti přítomna jedna psycholožka, která bude děti uklidňovat nebo si s nimi povídat. Myslím, že to by mělo problém vyřešit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děti ztichnou a poslouchají, co jim říkáš. Když skončíš, začne to mezi dětmi šumět, jak se o tom baví. Usadíš se a pustíš se do jídla. Učitelé si vesele povídají o zábavných momentech ve svých třídách. Vychovatelé procházejí mezi dětmi a hlídají. Někteří jí s vámi, ale ti, co dozorují, budou jíst až po první hodině. Když oslovíš léčitele, podívá se na tebe a poslouchá. Potom přikývne, že rozumí. Po obědě se jdeš do ředitelny připravit na další hodinu, na léčení se čtvrtou á. A potom už máš padla. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po jídle jsem si zašla pro věci do ředitelny a odučila poslední hodinu. Pak jsem se vrátila zase do Ředitelny. Mezi složkami psychologů jsem vybrala jednu ženu. Pak jsem ji telepaticky kontaktovala a požádala ji, aby dávala pozor na děti, které bude Arder vyšetřovat. Nabádala jsem ji, aby nemluvila Arderovi do práce a jen se zaměřila na děti, které bude mít na starost uklidnit. Pak jsem kontaktovala Ardera a řekla mu, že vždy když bude dělat prohlídky ať si pozve tuto ženu. Tak... a to bychom měli. Sice bych měla mít už padla, ale já zůstala déle a pracovala. Pořád jsem tu měla dost papírů k vyřízení. Navíc jsem musela projít rozvrhy učitelů a najít někoho, kdo by odučil zítra mé hodiny. Takže jsem si na zítřek zařídila volno. Sice jsem se cítila trochu rozpačitě že házím své povinnosti na někoho jiného. Ale tak... jsem přece Ředitelka. Třeba když si to budu opakovat, tak to pomůže. Nakonec jsem zůstala až do šesti a k mé radosti jsem zvládla všechny dokumenty co jsem měla na stole. Konečně jsem mohla domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos doma ještě není, takže připravíš nějakou večeři. Nemá moc smysl na něj čekat, takže se najíš a potom se jdeš osprchovat. Když zvažuješ, co dál, otevřou se dveře Věže a vejde Nyos. Už cestou po schodech do obýváku si rozváže šálu a přehodí si ji přes rameno. "Ahoj Anett," přivítáte se polibkem. Nezdá se být příliš unavený. Vysvleče se z temně černého hávu a zůstane v černém podhávovém oblečení. Potom vyrazí na zteč do jídelny a zhltne večeři. Unavený možná nebyl, ale hladový určitě ano. Potom poplácá na jednu židli, aby ses posadila vedle něj. "Tak novým Mluvčím Rady mágů je Alex," řekne podle očekávání. "Shalafim se stal Marcus. Jako jeho protikandidáta navrhli mě, Kelena a Daniela, ale všichni jsme odmítli. No, boj o místo ve stálé Radě byl těžký..." Dojde do kuchyně a naplní si sklenici vody, poté se napije. "Padlo i tvé jméno, ale jako členka nestálé rady jsi být jmenována samozřejmě nemohla. Nakonec to bylo mnohem delší, než volba Shalafiho, ale nakonec jsme jmenovali Erika..." Megrioth tedy získal po Shalafim a Mluvčím rady ještě dalšího velmistra. Nyní už Megrioth dá se říct skutečně ovládá Řád mágů. "Po Marcusovi se teď uvolnilo místo velitele bitevních mágů. Vsadím se, že po něm skočí Kelen. Tím se ale uvolní místo hlavního velitele bojových mágů. Kdo ho získá, to nevím... A po Alexovi se zase uvolnilo místo náčelníka válečných mágů... Taky nevím, kdo ho získá... každopádně bude ještě zajímavé sledovat boj o tyhle prestižní posty, takovou chvílí před válkou," zazubí se Nyos jako dychtivý divák čekající na pokračování své oblíbené divadelní hry. "A jaký jsi měla den ty?" zeptá se potom. "Žádné problémy. Měla jsi hodně práce?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos ještě nebyl doma a tak připravím večeři. Nečekala jsem na něj a najedla se, kdo ví kdy přijde. Po tom co se osprchuji uslyším dveře. Nyos je doma. Počkala jsem na něj nahoře, protože jsme slyšela, že jde nahoru. „Ahoj.“ Oplatím mu polibek, počkám až se převlékne a pak spolu sejdeme do kuchyně, kde se Nyos nají. Pobídl mě abych si sedla k němu, nemusel mě pobízet dvakrát. Hned jsem byla u něj. Začal mi povídat co se dělo. Alex byl jasný a Marcuse jsem tušila, ale nenapadlo mě, že jejich jmenování spustí takovou smršť. Skoro mi šla až hlava kolem, když jsem tak slyšela kdo se po čem asi vrhne a tak dále. Rozesmálo mě, že zaznělo i mé jméno. „Kdo se mě proboha pokusil jmenovat?“ chci vědět. „No rozhodně se toho bude ještě hodně dít.“ Zavrtím hlavou. Pak se mě zeptá jak jsem se měla. „V pořádku. Děti jsou pořád nesvé. Pak máme poruchu ochranného kouzla v sektoru dvě. Musela jsem dětem zakázat, aby tam nechodili. Pak byl menší problém v tom, že děti si stěžovali na lékařské prohlídky. Děti co měli vši se musí kontrolovat, jestli jsou opravdu pryč. A bylo jim nepříjemné, že jsou samotné v lékařem a že na ně sahá. Byli to děti, které byli zneužívány. Proto jsem nařídila, aby při prohlídkách byla přítomna ještě psycholožka. Žena, aby děti uklidňovala. Ale nejvíc náročné bylo to papírování. Ale zvládla jsem to dřív než jsem si myslela. A zařídila jsem si na zítřek volno. Musíme na tu Jeidovu oslavu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mi neříkej, že bys nechtěla místo ve stálé radě?" zeptá se Nyos s pousmáním. "No, plácl to Daniel, než si uvědomil, že tě vlastně jmenovat nemůžeme." Potom poslouchá, co říkáš. "Tak tu poruchu snad brzy vyřeší. Simon je velmi zkušený," řekne přesvědčeně. "Když mají děti vši, tak se snad kontroluje jenom hlava, ne? To se bojí i toho, když jim lékař sahá na hlavu?" zeptá se Nyos trochu nechápavě, ale potom pokrčí rameny. "Jo, na tu Jeidovu oslavu jsem si taky vzal volno. A mimochodem, ráno jsem doručili Camerlengovi zamítavý postoj rady k omluvě a zatím nic. Tak jako tak, všechny naše jednotky jsou v pohotovosti." Dopije vodu a dá sklenici do dřezu. "Půjdu se umýt..," řekne a vyrazí do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jasně že chtěla. Ale jak říkáš... není to možný.“ Pokrčím rameny. „Oh... to jsem ti neřekla. Elle mi nabídla místo v Akademické radě a já to přijala. Takže až skončím v nestálé radě, půjdu k nim.“ Včera jsem to zapomněla. „No... ono nejde jen o vši. Ale o další breberky. Musí je prohlédnout celé. Navíc není to ten typ co by těm dětem dělal něco co by nemusel. Hodně mi připomíná Uveru.“ Pokrčím taky rameny. Prozradí mi, že odeslali zamítnutí jejich ultimáta. „Třeba jen stříleli do tmy. Musí si uvědomovat, že nemají šanci.“ Zavrtím hlavou. „Jistě.“ Nechala jsme ho jít se umýt a já opláchla sklenici. Pak jsme odešla do své pracovny, tedy Nyosovi co jsem si zabrala. Prošla jsme si poštu, protože jsem už svoji věž nabídla k pronájmu. Ozvalo se mi hodně zájemců. Navíc jsem musela dát pronajmout i ordinaci. S Institutem už prostě nemám čas tam chodit. Mrzelo mě to, protože jsem chtěla někoho kdo by pokračoval v mém systému. Platí jen ten kdo na to má. Ti chudí si už na to zvykly a bez péče by to tam začalo zase upadat. Ale najít někoho takového bylo těžké. Na ordinaci nebyli zatím žádné nabídky. Nevím co si s tím počnu. Zatím platím jedné kolegyni, aby tam byla místo mě. Pokud jde o věž, nejvíce se mi zatím zamlouval mladý pár, oba mágové. Jejich dopis byl upřímný i když jejich nabídka byla jedna z těch nejnižších. Objevil se šmejdil, který mi vyskočil na klín. Tedy musela jsem mu pomoci. Ještě není tak mrštný. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Z Rady do rady? To je fajn," usměje se Nyos. Pak mu vysvětlíš, že musí ty děti prohlížet celé, a on chápavě přikývne. Následně se jde koupat a ty zamíříš do své pracovny, abys prohlédla korespondenci. Asi za deset minut se ozve zaklepání a vstoupí Nyos, s vlhkými vlasy a oblečený jen ve volných kalhotách na psaní. "Jdeš spát, zlato?" zeptá se a dojde k tobě. Šmejdil na něj prskne. Ten kocour Nyose moc nemusí, dává mu zdravé granule. "Huš, nebo si pořídím psa," zazubí se tvůj partner na kocoura a ten toho nechá, jako by rozuměl. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzhlédnu, když se objeví Nyos. „Ano.“ Přikývnu a pousměji se, když na něj Šmejdil zaprská. „Je to divný... já mu dávala zdravé žrádlo, nutila jsem ho cvičit, ale stejně se ke mě má. Asi mu nevoníš.“ Usměji se a shrnu papíry na hromádku. „Musím konečně vybrat ty nájemníky do věže. Ale pro ordinaci se nikdo nehlásí. Nikdo nechce chudé léčit zadarmo nebo jen za to co dají. To už lidem jde jen o peníze a ne o jejich zdraví?“ zavrtím hlavou. „Jenže já si věčně nemůžu platit svou náhradu.“ Pohladím Šmejdila a položím ho na zem. Zvednu se a protáhnu. „Pojďme spát. Budu se tím zabývat zítra. Snad na něco přijdu.“ Vezmu Nyose za ruku. „Jde o to, že kdyby najednou museli i chudí platit... tak přestanou chodit a začnou být zase nemocní, umírat, zůstanou zmrzačení... sice jsem jim po celou dobu dávala i rady, že třeba na tohle nebo tamto fungují tyhle byliny. Ale s něčím vážnějším si neporadí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, možná by je léčili jen za to, co dají, ale nemohou si to dovolit," odpoví ti Nyos se zachmuřeným výrazem. "Nejde o to, že jsou všichni léčitelé zkažení a jdou jen po penězích, ale prostě se nějak živit musí. Vezmi si.. ty jsi měla obrovské štěstí, že jsi dostala za mistra Alexe. Dostala ses díky němu do akcí, které tě vynesly do Rady, a potom ti ještě koupil věž. Ale jiní mladí léčitelé si spoří na věž a žijí z ruky do huby a často si věž postaví až na stará kolena, jestli teda vůbec. A takových je většina. Ti si prostě nemohou dovolit léčit za chléb a vajíčka," udělá ti kázání. "Promiň, jestli to bylo moc ostré," pousměje se ale vzápětí a omluvně se na tebe usměje. "Jenže já vím, jaké to je. Měl jsem sice za mistra jednoho z nejmocnějších mágů své doby, ale ten už do akcí moc nechodil. Když jsem udělal Zkoušku, byl jsem taky na suchu. Otec byl s matkou jako rytíř kdesi v Ruiilu a snažil se budovat si povýšení, Clark byl prachobyčejný bojový mág, který navíc jen tak tak prošel zkouškami. Andrew byl kdoví kde... A teď co dělat, že... Přidal jsem se k Tajným sborům, vlastně náhodou se mi podařilo odhalit jeden kult a dostal jsem možnost jít po nich oficiálně. Pak už jsem kulty drtil cíleně a byl jsem pořád povyšován a Černý měsíc mi krom toho, že jsem potkal tebe, dopomohl i k místu v nejvyšším velení Sborů. Ale nebýt jedné pitomé náhody, nikdy by nezjistili, že mi to rozbíjení kultů jde... A nejspíš bych teď někde dělal číšníka..." Prozradí ti, že život začínajícího mága, který není ze šlechtické rodiny, není vůbec jednoduchý. A potom si už jdete lehnout. Nyos ti popřeje dobrou noc a otočí se na bok. V takovémto stavu jsi ho ještě neviděla, nevíš, co se stalo.. ale máš dojem, že jsi jej s tím, že dnes už jdou všichni akorát po penězích, nějakým způsobem nechtěně urazila. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mě vyplísní až jsme se začala stydět. Když se mi omluví, zavrtím hlavou. „Ne... v pořádku. Máš pravdu. Někdy zapomínám, že ne každému se tak dobře daří jako mě.“ Šli jsme do ložnice a on mi vyprávěl, jak těžké byli jeho začátky. Nevěděla jsem, že se takhle vypracoval sám. Lehli jsme si, ale nedal mi pusu a navíc se ke mě otočil zády. Ranila jsem jeho city? Je na mě naštvaný? Dívala jsem se na jeho záda a dělalo mi to starosti a nemohla jsem kvůli tomu spát. Vůbec jsem na to neměla myšlenky. Jenže jeho postoj jasně dával najevo, že se o tom nechtěl bavit. Co mám tedy dělat? Zaváhám, vím že Nyos nespí. Ale co když se naštve ještě víc? Zavrtím hlavou. Natáhnu se a pohladím Nyose po paži. „Promiň mi to Nyosi. Nechtěla jsem tě naštvat. Jsem hloupá. Někdy si nevidím do pusy.“ Vezmu ho za ruku. „Navíc... když řeknu něco co se ti nebude líbit není dobré to v sobě dusit nebo se mi ještě omlouvat, že jsi mě za to pokáral. Zvlášť, když máš pravdu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejsi hloupá," odporuje ti Nyos a přetočí se na záda. Není sice otočený k tobě, ale je to lepší, než když ležel zády. "Viděla jsi už příliš mnoho zla a příliš mnoho zkaženosti. Ale všichni lidé nejsou zkažení, někteří jsou prostě jen chudí a to není zločin." Zavrtí hlavou. "Neomlouval jsem se za slova, omlouval jsem se za útočný tón," řekne ti. "Mám výcvik, neměl bych se nechat vykolejit..." Bezpochyby ses ho svými slovy dotkla, ale to ho trápí jen zčásti. Už ho znáš a víš, že se trápí nejen tvými neuváženými slovy, ale z velké části i svou ostrou reakcí. On nesnáší, když své tělo dokonale neovládá. Ale s tím se musí poprat sám. "Akorát si příště třeba řekni, nebo zauvažuj o tom, kde bys byla právě teď ty, kdybys místo Alexe dostala za mistra nějakého mága uklízeče..," dodá ještě Nyos a pak se konečně otočí k tobě a pousměje se. "Ale už o tom nemluvme. Dobrou noc," dá ti pusu a zavře oči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ne. To není zločin.“ Souhlasím a dívám se na něj i když on ne. Ale aspoň mi už neukazuje záda. „Máš výcvik, to ano Nyosi. Ale taky máš city, které jsem neúmyslně ranila. V akci by jsi něco takového neudělal. Ale doma se klidně můžeš rozčílit.“ Pohladím ho znovu po ruce. „Jen... je to hloupé... nějak jsem si neuvědomila, že i mágové jsou chudí. Nějak mám v sobě, že všichni mágové se mají dobře. Což je hloupost.“ Zavrtím hlavou. Nyos o tom už nechce mluvit, otočí se ke mě a políbí. A já vím, že je to už v pořádku. „Dobrou noc lásko.“ Popřeji mu dobrou noc a přitulím se k němu. Bylo lepší, že jsme si o tom promluvili. Dusit to v sobě by nebylo dobré a navíc by to mohlo vyplavat na povrch někdy v nevhodnou dobu. Já chudé neodsuzuji. Ale asi to tak vyznělo. Někdy mě štve, že pořád mám dětský, naivní pohled na některé věci. Nakonec začnu usínat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno tě krystal vzbudí v sedm hodin, stejně jako kdybys šla do Institutu. Nyos už je ale samozřejmě vzhůru, jako každé ráno už se stihl převléknout, zacvičit si a udělat snídani a najíst se. Snídani v podobě medového koláče ti nechal. Když přijdeš do jídelny, zazubí se a pozdraví tě polibkem. ke včerejšku se nevrací a nebylo by to moudré. Když se najíte, zeptá se: "Ty víš, kde ten velkostatek je, že?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobré ráno.“ Políbíme se a já si sednu k jídlu. „Ano. Už jsem tam kdysi byla. Vím kde to je.“ Ujistím ho. „Hm... kdy že to začíná?“ nemůžu si vzpomenout. Zakousnu se do koláče a pak se zarazím. „Sakra... já zapomněla na dárek.“ Promnu si čelo. „Musíme něco koupit než tam půjdeme... ale co by se mladému muži jako je Jedin mohlo líbit?“ zvědavě se na Nyose zadívám. „Co myslíš? Co by se ti v jeho věku líbilo?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nevím," odpoví Nyos. "Půjdeme tam tak kolem desáté..." Potom se zamyslí a zazubí se. "Mně v jeho věku? No... asi nějaké bylinky proti otěhotnění, které bych vmíchal holkám do čaje..," pousměje se. "Nebo voňavky, břitvu, holící pěnu - ale těch už bude mít kopu." // Posuň to prosím až k přemístění na velkostatek |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dojím koláč. „Musíme něco vymyslet. Pojďme se obléknout. Pak se přemístíme rovnou na velkostatek.“ Jdu si obléknout své nejlepší šaty. Obyčejné, žádné honosné, ale byli nejhezčí. Modré s vázáním pod prsy a sukní dlouhou těsně pod kolena. Vlasy jsem si vyčesala nahoru a trochu se nalíčila. Pak jsme vyrazili na lov dárku. Co mladý muž tak může chtít? Nebo potřebovat? Nakonec jsem se rozhodla, že mu koupím háv pro mágy. Byl opravdu hezký z příjemné látky a navíc v něm bylo kouzlo, které v zimě hřálo a v horku ochlazovalo. Nebylo to nejlevnější, ale byl to dobrý dárek pro mladého mága. „Uf... Jsem ráda, že jsme něco našli.“ Potěžkám zabalený balíček. Pak jsem vzala Nyose za ruku a přemístila jsem nás k velkostatku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si oblékne černé podhávové oblečení. Nejprve se přemístíte do Vingaardu, kde je jeden z nejlepších obchodů pro mágy. Tam koupíte pro Jeida háv, a když jdete zpátky, zaujme vás početný dav srocený kolem informační tabule. Nyos k davu okamžitě zamíří a jeho lokty vás dostanou až k tabuli. Vyslouží si několik popuzených pohledů, ale nikdo mu nic neřekne. Na tabuli je připíchnut pergamen s pečetí krále. Vážení občané Říše belnetské, Z povinné vojenské služby jsou osvobozeni: Královští vojáci Členové Řádu Bílých mágů Příslušníci Církve Rytíři svatého Benedikta Osoby s prokazatelným zdravotním hendikepem Osoby, které zaplatí 1000 zlatých Po přečtení cedule se přemístíte na velkostatek. Okamžitě vás přivítá štěkání voříška Kaštana, který pobíhá právě v místě, kde teď jste, kousek před velkostatek. Kolem vás je hromada ovcí a přímo před sebou vidíte Jeidova nejlepšího kamaráda Victora. Ano, toho kluka, co na Akademii všechny uchvátil svou opičí mrštností. Viděla jsi jej naposledy před rokem, ale od té doby se strašně změnil. Ještě více vyrostl a převyšuje teď i Nyose a to skoro o půl hlavy. Ramena a hrudník se mu rozšířily. Na sobě má jen volné černé šortky a na těle má kapky vody, vlasy má mokré. Asi za tu může ten nedaleký rybník... Když se na vás podívá, zazubí se. Úsměv má ale pořád stejný. "Dobrý den!" pozdraví vás nadšeně. "Kaštane nech toho!" Okřikne potom psa, který kolem vás stále nadšeně skáče a vítá vás štěkotem. Z vody se vynoří postava a zamíří k vám. I Jeid se oproti tomu, jak vypadal před rokem, změnil. Je stejně vysoký jako ty a stále poměrně chlapecky útlý. Vedle kamaráda Victora vypadá jako David vedle Goliáše. "Dobrý den," pozdraví vás i on s nadšeným úsměvem, "jsem rád, že jste dorazili!" Jeid má na sobě také jenom šortky a ukazuje tak mnohem vypracovanější postavu, než má Victor. Také je celý mokrý, což je od člověka, který právě vylezl z vody, ale asi logické. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně zírám na výnos. „To snad ne... můj táta musí zase do služby?“ stisknu rty. „To nemůžu dopustit. Rodiče mají ten vnouče, které musí rozmazlovat a dva roky máma nemůže být bez táty. By se uzoufala.“ Musím tedy za tátu zaplatit tisíc zlatých. Dokážu je dát dohromady? Musím. Něco mám našetřeno a kdybych požádala o peníze dopředu a rychle pronajala věž a ordinaci jistě bych to dala dohromady. Pak uvidím kolik dám dohromady. A jestli mi bude něco scházet... můžu požádat Jarreda o pomoc. Vím, že by to Nyos zaplatil, kdybych ho požádala, ale už tak má kvůli mě výdajů až nad hlavu. Přemístili jsme se na velkostatek, kde na nás štěkal Kaštan. „No ahoj.“ Usměji se a pohladím ho, pak začne běhat jako šílený kolem nás. Byl roztomilí. Jako prvního uvidím Victora, usměji se. Páni... to je už let. Vždyť před chvílí to byli ještě děti. Jak to, že ten čas tak utíká? „Victore. Ráda tě vidím.“ Jdeme k němu a objala bych ho, ale je mokrý, tak jsem ho jen líbla na tvář. „Páni... vyrostl jsi. Už je z tebe muž. A při tom jsi ještě před chvílí byl taková šílená opice.“ Mrknu. Objeví se Jeid. Ještě, že jsem se rozhodla pro obyčejné oblečení. „Jeide! Rádi jsme přišli. Moc mě tvé pozvání potěšilo. Přinesli jsme ti dárek... hm... snad se ti bude líbit.“ Ukážu mu balík. „Nemám totiž tušení co by se mladému muži mohlo líbit. Tak snad...“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenom kluci, co mají dnes přesně dvacet let. Ne více," zašklebí se Nyos. "Kdyby povolali do služby všechny muže starší dvaceti let, tak by se zhroutila říšská ekonomika... Představ si celou zemi dva roky bez jediného muže na poli nebo v koželužně..." "Pořád jsem šílená opice," zazubí se Victor a pak už uvolní místo Jeidovi. Když Jeidovi ukážeš balíček, usměje se. "Buďte v klidu, já taky nevím, co by se mi mohlo líbit," uklidní tě. Victor se mezitím seznámí a pozdraví se s Nyosem, pak totéž učiní i Jeid. Tito tři se znají od vidění z Rhunxu, ze sídla Carla de Scorea, ale tehdy se sotva pozdravili. "Rád vás poznávám," kývne Jeid s úsměvem. "Můžete mi klidně oba tykat," dovolí jim Nyos s pousmáním. Potom Jeidovi popřejete a on si s díky převezme balík. "Jste tu první," informuje vás Victor a podívá se k domu, ze kterého k vám míří rozložitý chlapík se slaměným kloboukem. Jeidova děda Stefana si pamatuješ z poslední návštěvy. Stefan se na vás zazubí a zamává vám. "Slečno Anett, rád vás opět vidím!" pozdraví tě, když dojde blíž. S Nyosem se navzájem pozdraví a stejně jako s kluky se sobě představí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh.“ Začervenám se. „Tak to jsem to špatně pochopila.“ Myslela jsem, že myslí od dvaceti a starší. Ale proč jenom dvacetileté? Zasměji se. „Tomu klidně věřím.“ Souhlasím. Hoši se představili, neuvědomila jsem si, že se vlastně oficiálně neznají. „První?“ zopakuji. „No... aspoň si můžeme v klidu promluvit než budete zavaleni hosty.“ Koutkem oka zahlédnu pohyb. Objevil se Stefan. Děda Jeida. Byl mi sympatický, trochu mi připomínal mého tátu. „Taky vás ráda vidím.“ Vřele mu stisknu ruku. Pak se pozdraví s Nyosem a představí se. Prohlédnu si znovu kluky. „Takže... to se tu bude i koupat? Neměli bychom si tedy zajít pro plavky?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můžete, jestli chcete," usměje se Jeid. "Až je budeme potřebovat, tak si je přemístíme," řekne Nyos. Potom se vydáte k domu. Jeidova hezká hnědovlasá dívka Nina je na dvoře a hladí Kaštana, který sem mezitím přiběhl. Když přijdete, postaví se a uctivě vás pozdraví. Je asi o hlavu menší než Jeid a netroufáš si odhadnout, o kolik je mladší než on. Dva roky to budou minimálně. Ale vzhledem k tomu, na jaké samotě Jeidova rodina žije, bys ji tipla na jedié děvče přibližně Jeidova věku v okruhu deseti mil. Vejdete do hlavní světnice v domě a pozdravíte se s Jeidovými rodiči. Otce už jsi kdysi dávno viděla, ale matku neznáš. Oba vypadají velmi mladě a ani jeden nemá magické vlohy. S otcem se pozdravíš a s matkou se navzájem představíte, Nyos se představí oběma. "Dáte si koláče? Chcete kávu? Nebo čaj? Nebo něco ostřejšího?" hned se vás ptá Jediova matka Scarlett. S ní i s Jeidovým otcem Liamem si s Nyosem potykáte hned. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Seznámili jsme se s Jeidovou přítelkyní. Hezká dívka ne o moc mladší než Jeid. Pak nás zavedou do domu, kde se uvítáme s rodiči Jeida. S nimi jsme si hned potykali. Byli příjemní a sympatičtí. Scarlett nám hned začala něco nabízet. „Čaj bude fajn. A i koláč bych si dala. Děkuji.“ Usměji se. „Musíte být na Jeida pyšní. Vyrostl z něj skvělý, mladý muž.“ Řeknu co slyší každý rodič rád. Navíc to byla pravda. „Jaké máš vlastně plány do budoucna Jeide? Už jsi uvažoval o tom co by jsi chtěl dělat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Usadíte se s Nyosem na lavici a vezmete si koláče a čaj. Nyos s Victorem si sednou na lavici naproti vás a Stefan s Jeidovými rodiči se usadí do křesel. "Už to vím," odpoví ti Jeid s pousmáním a taky si vezme koláček. "Chci být Dozorčí Zkoušky." Dozorčí Zkoušky jsou velmi mocní mágové, kteří dohlížejí na Zkoušku. To oni rozhodují, jestli mág Zkouškou prošel nebo neprošel, pokud přežil. Ve chvíli, kdy se mladý mág vynoří z portálu, mají v rukou jeho další osud. Ale starají se o Zkoušku i technicky. Jsou jediní, kdo mohou po splnění vlastní Zkoušky vstoupit do Zkouškového portálu a ocitnout se v cizí Zkoušce. Občas se jim podaří i někoho zachránit. Jedná se určitě o velmi prestižní místo, na které se hned tak někdo nedostane. Ale Jeid má veškeré předpoklady. Je mocný, inteligentní, spravedlivý a odvážný. "Slyšeli jsme o vašem Institutu," řekne potom Victor. "Spoustě dětí jste zachránila nejenom dětství řekl bych..." "Ale lehké to nebude..," zamumlá Jeid. "Už máte nějaké komplikace?" zeptá se se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To je ambiciózní. Ale jestli to někdo dokáže tak ty.“ Řeknu a rozhodně jsem to neříkala jen tak. Ale nebude to pro něj i... depresivní? Jako nazřívač může vidět osud některých mágů... vidět jejich smrt... a nebo ho zachránit? Victor začne mluvit o Institutu. „To máš pravdu.“ Souhlasím. „Pořád nemůžu uvěřit, že to Církev dovolila, že se k něčemu takovému snížila.“ Zavrtím hlavou. „Zatím vše funguje. Děti jsou hodné, nic hrozného nevyvádějí. Ale jsme teprve v začátku. Časem se ukáže co funguje a co ne. A až se děti rozkoukají pak začne teprve tvrdá práce. Ale stojí to za to. Děti jsou naše budoucnost. A co by se z těch dětí nakonec stalo? Šlapky a kriminálníci. Tímhle mají šanci na lepší život.“ Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne Církev," řekne Jeid, "nepoužíval bych tenhle souhrnný název. V Církvi je spousta věřících kněží a paladinů, kteří chtějí opravdu konat dobro. To jenom hrstka zkažených a zkorumpovaných lidí za to může..." "Jenže právě oni sedí ve vedení Církve," odfrkne si Victor pohrdavě. Potom už se začnou scházet další hosté a všichni se usadíte kolem dlouhých stolů, jež jsou vyneseny za dům. Přišlo několik Jeidových spolužáků, které si pamatuješ z uzavření Akademie. Přišel i Leran, pohledný blonďatý mladík, který s vámi byl v uzavřené Akademii a pomáhal vám. Má teď těsně po Zkoušce a přidal se k bojovým mágům. Objevil se Honorius, kterého už jsi velmi dlouho neviděla. Když je napřímený, je vidět, jak moc je vysoký. Má statnou postavu bitevního mága, ke kterým teď opět patří. Prošedivělé vlasy už mu nezčernají, ale dodávají mu na autoritativním vzhledu. Tváře má pokryté šedým strništěm přecházejícím pozvolna v plnovous. Honorius se okamžitě zakecá s Jeidovým mistrem Toranem Bruckem, žijící legendou bitevních mágů. Největším překvapení byl bezpochyby příchod pozvaného Maxe. Jeid se přizná, že vůbec nevěřil, že vůbec dostane pozvánku, natož že přijde. Max ale nezůstane dlouho. Prý by narušoval atmosféru. Což je ale pravda. Jeho auru cítí i lidé, kteří nemají magické schopnosti, a jsou z ní nesví. Překvapí tě ale, že ty Maxovu auru necítíš. Nebo cítíš, že je před tebou někdo božsky mocný, ale to je tak všechno. "Elion," zašeptá ti Nyos do ucha vysvětlení. "Setkáváme se s mocnými nepřáteli a kdyby nás pokaždé srazila do kolen jejich aura, moc bychom toho nevybojovali." Max Jeidovi popřeje a předá mu svůj dárek, pozdraví se přátelsky s Victorem i ostatními dětmi, které zná ze zavřené Akademie, a potom se rozloučí a je pryč. Po slavnostním přípitku se začne Jeidovi gratulovat a všichni mu dávají své dárky a balíčky, které Jeid odkládá stranou, aby je později rozbalil. Po předání všech dárků se začne krájet obrovský marcipánový dort a každý dostane pořádný kus, byť hostů není právě málo. Teď už Jeid nemá tolik času se vám věnovat, protože ho obklopí spousta jiných lidí. Ale dojde k vám Honorius, který právě dokončil rozhovor s Toranem, se svým přídělem dortu, a usadí se vedle tebe. Z druhé strany ti sedí Nyos. "Ahoj Anett," usměje se na tebe starý bitevní mág. "Jak se ti daří? Už je to dlouho..." Potom se pozdraví přátelsky s Nyosem, se kterým se také očividně dobře zná. Ale to už není žádné překvapení, Nyos se zná snad se všemi válečnými mágy Věže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začali přicházet další hosté. Přišlo hodně lidí. Byl tu dokonce Honorius, který vypadal jinak než si ho pamatuji. Pamatovala jsem si ho jako vytáhlého, hubeného muže. Teď byl vysoký, namakaný muž. Byla jsem ráda, že se dal tak do pořádku. Pro všechny bylo překvapení, že se objevil i Max. Nikdo to nečekal, dokonce ani Jeid. Ten to bral jako zdvořilost ho pozvat, ale nemyslel si že přijde. Sotva jsem stihla Maxe pozdravit a už raději šel. Nemrzelo ho, že z něj lidé jsou tak nesví? Mě by to tedy mrzelo. Udivilo mě však, že jsem nějak jinak vnímala jeho sílu.Nyos mi to vysvětlil, nejspíš viděl v mé tváři zmatek. Jeid dostával dárky a ty se mu pomalu hromadili. Později je rozbalí, trochu jsem doufala, že je bude rozbalovat během oslavy. Ráda bych věděla jestli se mu bude plášť líbit. Pokud jich tedy nedostane víc najednou. Když Honorius domluvil s Toranem, šel k nám. Usměji se na něj. „Zdravím Honoriusi.“ Pozdraví se s Nyosem. Už si zvykám, že Nyos zná každého. No skoro... „Ano. Je to dlouho. Vypadáš dobře. Líbí se mi co jsi se sebou udělal.“ Jemně ho plácnu do bicepsu. „Mám se dobře. Osobní život kvete i kariéra. Mám teď tolik práce, že musím prodat svoji ordinaci. Už nemám čas tam chodit.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Přijali mne mezi sebe. Mlčky a skoro až vstřícně. Možná i proto, že jim nic jiného nezbývalo a já nevěděl, jak a proč se odpojit. Mám cestovat bezcílně a sám, nebo s neznámým cílem a skupinkou... skupinkou. Třetího dne našeho úniku před "krváky" jsem se projevil jako platný společník. Můj meč skolil několik obřích pavouků a má osoba v očích mých společníků stoupla v ceně. Když se konečně zastavíme a rozbijeme tábor, jsme již ve Skřetí zemi. V zemi, před kterou jsem se spousty mladíky bránil zájmy Říše. Říše, která se pomalu rozpadá v prach. Spolu s jedním z mužů, Ildwar se jmenuje, rozdělávám oheň a jiný muž, pokud se má stará paměť nemýlí, jmenuje se Morunt, se nás zeptal, zda-li je to dobrý nápad. Ildwar ihned odpověděl a já si také přisadil: "Lepší bojovat za světla, než umřít za tmy." Spokojeně se usadím u ohně, vytáhnu to málo ze svých zásob a začnu si připravovat něco k snědku, když zaslechnu Schaela, jak podává zprávy Oxovi. Nechci poslouchat, ale nedá mi to a přeci jen si je vyslechnu. "Paladinové půjdou bojovat i přes odpor papeže. Jsou čím dál tím víc moci chtivější, než bývalo v časech mého mládí. Jen se divím, že papež odmítá, ale řekl bych, že něco kuje v tom svým pozlaceným brlohu," promluvím tiše, i tak slyšitelně a zhnuseně si odplivnu do ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Honorius se usměje, když ho poplácáš po bicepsu. "To víš, zpátky u biteváků," zazubí se. "Vzali mě zpět ochotně. A dokonce i můj velitel Uvera Thereck mě přivítal a to je bručoun na druhou." Přikývne. "Bylo mi jasné, že jednou povedeš nějaký dětský institut," řekne Uvera s úsměvem. "Čekal jsem tě v čele nějaké Akademie, ale ty sis radši vytvořila vlastní," zasměje se. "A jestli tě tahle práce naplňuje, tak se prodání ordinace nutné zlo." Pak Honorius ztiší hlas a Nyos se natáhne, aby jej slyšel. "Hele, Alex na zítřek do Megriarthu svolá cvičení, ale nevíte to, jo?" zazubí se starý bitevní mág, pak na vás mávne, odpojí se a jde si pokecat s Jeidovým dědem. "No to je teda trenér, když nám to tak ochotně vykecá," zasměje se Nyos, ale potom se zkoumavě podívá na tebe. "Um... Dokážeš si zítra udělat ještě jedno volno? Protože Megriarth už je asi v naší časové linii." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Uveru znám. Takže chápu.“ Zasměji se. Zavrtím hlavou. „Já ji nevytvořila. Jen jsem udělala návrh na to, jak bude fungovat. Ale jsem ráda, že mě pro to vybrali.“ Usměji se. „No ano... naplňuje. Mám děti ráda.“ Zadívám se na něj. „No to máš pravdu.“ Souhlasím. Pak ztiší hlas a natáhne se ke mě. „Dobře. Díky.“ Šeptnu v odpověď. Pak se zvedl a šel si povídat s někým dalším. Otočil se na mě Nyos. Zasměji se. „A jestli to ví někdo další, tak to pošle dál a dál... nakonec to budou vědět všichni.“ Ale pak se zeptá jestli si zvládnu udělat čas. Zamyslím se nad tím. „Počkej... co je zítra? Středa že? Tak to je v pořádku. Zítra nemám žádné hodiny.“ Přikývnu. „Jen se mi asi nahromadí papíry... Ale to se zvládne.“ Sním kousek dortu. „Hmmm! Ten je dobrý!“ libuji si. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Myslím, že to řekl jenom nám," pousměje se Nyos. Potom přikývne. "Jo, středa. Jenom doufám, že nám Cíárkev nevyhlásí válku zítra, když bude celé vedení Řádu mimo tento svět." Řekne bez nadsázky. Opravdu, v Megriothu je celé vedení Říšských mágů. "Díkybohu, že mám na papírování lidi..," zasměje se Nyos. "Takhle se nemusím starat o oficiality a jenom šlapu na kuří oka..." Na to, že je dort dobrý, Nyos s úsměvem přikývne. On už ho stihl sníst během tvého rozhovoru s Honoriem. Tak je jasné, že mu chutnal. Potom se rozjede zábava. Přijela živá kapela a hrají typickou vesnickou hudbu, na které jsi vyrůstala. Umíš všechny tance, nejprve tě je učil otec a potom jsi tančila s Jarredem. Nicméně Nyos na to kouká jako spadlý z višně. On vyrůstal na samotě v lese, ne ve vesnici, a tančit umí jen šlechtické tance, které ho naučili ve Sborech, aby mohl pronikat na plesy. I přesto tě ale vyzve k tanci, ale držíte se na okraji tanečního parketu. Kroky ho učit nemusí, velmi rychle je odkouká od ostatních a co se nenaučí, to vykompenzuje dokonalou improvizací a pohybovým nadáním. Nakonec máš dojem, že tančíš s někým, kdo tyhle tance tančí celý život. Uprostřed parketu tančí samozřejmě Jeid s mladší Ninou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Doufejme. Možná by měl někdo zůstat venku, aby nás informoval, kdyby k tomu došlo.“ Zasměji se jeho slovům o papírování a dám mu pusu na tvář. Dojedla jsem dort a klidně bych si dala další, ale rozjela se zábava. Přijela, která hrála vesnické tance, které byli mnohem uvolněnější a divočejší než ty co tančí šlechta. Připomnělo mi to má dětská léta, kdy mě učil táta a Jarred. Smála jsem se výrazu Nyose. A to ještě neviděl dožinky, den koláčů nebo vesnickou veselku. Ale pustil se do tance s vervou a za chvíli už tancoval jako někdo, kdo ve vesnici vyrůstal. „Taky bych chtěla mít takový pozorovací talent.“ Směji se, když se točím tak, že se mi sukně zvedne vysoko nahoru. Ale ne tak, aby to bylo neslušné. „Uh... zamotala se mi hlava.“ Zastavila jsem se a chytila se Nyose. „Zajímalo by mě jestli se budou konat i hry.“ Rozhlédnu se. „Lovení jablek z vody, nebo hledání sýra, nebo soutěž v jedení. Na takových oslavách je to skoro tradice.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Někdy je to spíš na obtíž," zasměje se Nyos tvým slovům o jeho pozorovacím talentu. Když se ti zatočí hlava, jdete se posadit. "Asi tě slyšeli," zamumlá Nyos a ukáže k vesnickým mužům, kteří hry mezitím připravili. Všechno, co jsi vyjmenovala, zde je, a ještě mnoho dalších soutěžních disciplín. Nyos se poctivě zúčastní skoro každé, až na jedení a pár dalších. Podává se oběd, pak jsou pořád hry nebo taneční veselky, a než se nadějete, setmí se, podává se večeře a potom vám Jeid poděkuje za účast. Určitě jste se s Nyosem pobavili, ale jiným způsobem, než tomu bylo v neděli. Taková oslava byla něco úplně jiného, než rodinné posezení u táboráku. Společnost se potom brzy začne rozpouštět a i vy se s Jeidem pomalu začnete loučit... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když vidím, že opravdu soutěže připravuji, šťastně se zasměji a zatleskám. „Skvělé! Uvidíš! Bude se ti to líbit.“ Ujistím ho a hned jak je vše připraveno účastníme se skoro všech soutěží. Ani já nezkouším soutěž v jedení. Věky bych to pak shazovala. Ale většinu ano, takže pak nebylo divu, že na konci oslavy jsem byla trochu špinavá. Podařilo se mi i párkrát upadnout a odřít si koleno. Ale nevadilo mi to. Zvláštní... na vesnici se špinavé oblečení tak moc neřeší. Nakonec se oslava pomalu ukončuje a lidi odchází domů. Já se bavila skvěle, připadala jsem si zase jako malá holka. Nakonec jsme se vydali domů i my. Rozloučili jsme se s Jeidem a jeho rodinou. „Moc jsem si to užila. Děkuji za pozvání a ještě jednou všechno nejlepší.“ Dala jsem mu pusu na tvář. Počkala jsem až se Nyos rozloučí a pak jsme se přemístili domů. „Bavil jsi se? Jak se ti líbí vesnická zábava?“ zajímám se a směřuji rovnou do koupelny. „Počkej až se v mé vesnici budou konat dožinky. To slaví podobně celá vesnice. Ah... tenhle rok už byli, ale příští rok musíme jít.“ Energeticky jsem brebentila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to něco.. odlišného," pokrčí Nyos s úsměvem rameny. "Určitě je to mnohem lepší, než 'zábava' šlechticů, ale nejsem zvyklý..." Nyos si vysvlékne špinavou košili a hodí ji do prádla. "Dóžinky ve tvé vesnici? tam už jsi taky nebyla pěkně dlouho, ne?" zeptá se a nalije si pití. Potom se jdete koupat a jdete spát. Po celodenním běhání jste příjemně unavení. Je to úplně něco jiného, než pocit naprosté vyčerpanosti po tréninku v Megriathu. Usnete rychle. Ráno tě Nyos probudí v šest hodin. Říkáš si, co blbne tak brzy ráno, ale on řekne: "Sraz v Megriarthu je v sedm. Prý to bude nějaké velké cvičení... Jsem zvědavý, ještě jsem nikdy na cvičení nebyl... jen na tréninku..." Vypadá, že se vážně těší, i když vás to nejspíš totálně zdrtí... "Udělal jsem snídani, do Megriarthu máme jít v plné zbroji..," pousměje se Nyos a sejdete spolu do jídelny. Snídaně je připravená vydatná, budete potřebovat hodně energie. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ve vesnici? To ne... byli jsme tam docela nedávno, ne? Ale jestli myslíš, nějakou akci tak to ano. To je pravda.“ Souhlasím. Usnu celkem brzy, spokojeně jsem se zachumlala a brzy usnula. Zmateně zamrkám, když mě Nyos probudí a já zjistím kolik je hodin. Schovala jsem hlavu pod polštář. Ale Nyos mi připomene cvičení, tak se neochotně zvednu. „Taky bych chtěla být po ránu takhle energetická.“ Zamumlám a promnu si oči. „To jsme teda zvědavá co si pro nás připravili.“ Protáhnu se a jdeme se najíst. Příliš jsem se necpala, protože intenzivní tréning by pak mohl způsobit dávení. A nerada bych hodila šavli. „Možná to bude nějaká simulovaná akce.“ Řeknu, když si pak oblékáme naší dračí zbroj. Pár dní jsem ji na sobě neměla, takže jsem chvíli cítila její váhu. Ale udělala jsem pár cviků a bylo to v pořádku. Dala jsem ještě krmení Šmejdilovi. „Jsem připravená.“ Stáhnu si vlasy do copu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když posnídáte, i Nyos se oblékne do dračího brnění. Ozbrojíte se svými meči, na záda si připevníte pochvu s drakobijcem a do boty si zasunete nůž. "Dobře..," zamumlá potom Nyos, vyjdete před věž, Nyos aktivuje Elion a vytvoří mezisférický portál, kterým projdete. Objevíte se v Megriarthu před Křídou. Panuje tady čilý shon. Vypadá to, že se opravdu sešli všichni členové Megriothu a nebude jich méně než tři stovky. Myšleno humanoidních, plus další tři stovky jejich Meghartů. Nejvíce je lidí, potom elfů a trpaslíků je naprosté minimum. Meghartů je nejvíce dračích, hned poté následují ohniví koně a za nimi jsou orli. Orlí a dračí jezdci mají na sobě dračí brnění a na zádech Drakobijce, zbylí Megrioti mají své brnění a na zádech štíty. Členové Megriothu se rozdělí na dvě skupinky. Jedna je obrovská, ze všech učedníků, bojovníků i veteránů Megriothu a naproti nim stojí malá skupinka velitelů a trenérů. Vedle Alexe a Skellora stojí Uvera a ty poprvé spatříš jeho Megharta. Je jím ohnivý had, podle Nyose se jmenuje Att. Vedle něj stojí Honorius se svým Meghartem, obrovským ještěrem Eldworem. Potom tam stojí ještě Eleonora a její lev (ano, samec) Oriwar. No a nakonec Marcus a jeho ohnivý hřebec Rhaden. O kousek dál stojí Rion s Danartem a další dva elfové se svými orly. Trogbardin a Noorder má vedle sebe jediného trpaslíka a další magický kůň. "Prosím o pozornost!" zavolá Alex zesíleným hlasem, vyšvihne se na Skellora a ten vyletí do vzduchu, aby na Alexe bylo vidět. "Po nějaké době jsme se opět rozhodli svolat velké cvičení," informuje vás Alex. "Bude se odehrávat v umělé sféře nazvané Thielend. Přestože Megriarth srovnal čas s Darogarem, Thielendu Arcimágové dovolili mít čas stejný, jako byl v Megriarthu, ale pod podmínkou, že zde budeme mít opravdu jen občasná cvičení. Odhadujeme, že by to mělo zabrat tak týden Thielendského času." Alex se odmlčí, jak zvažuje další slova, ale brzy pokračuje: "Rozdělíte se do malých skupin podle ras. Lidé spolu, elfové spolu, draci spolu, koně spolu... Budete se muset v Thielendu dostat z bodu A do bodu B, simulujeme tím přežití v cizí sféře po případném selhání mise a po oddělení od svého Megharta. Kouzla Elionu nebudou fungovat a veškerá vaše kouzla budou několikanásobně zeslabená, protože i toto může v cizí sféře nastat." Alex znova chvíli uvažuje nad dalšími slovy. "Nic se vám nemůže stát. Zranění, která utržíte, po návratu do Megriarthu mít nebudete. Přesto je ošetřujte jako skutečné, protože by mohly vést k vaší 'smrti.' Pokud v Thielendu zemřete, přemístíte se do Megriarthu a vaše skupina přijde o cenný meč. Do cesty se vám budou stavět nejrůznější překážky, které se vám pokusí zabránit, abyste se dostali k cíli, který by ve skutečnosti představoval záchranný oddíl. Mapu najdete na místě... Budete totiž přemístěni zcela náhodně.. Někteří z vás se mohou objevit v poušti, jiní v ledové pustině... To nikdy nebudete vědět dopředu... Teď vám ale dávám prostor, abyste se patřičně vybavili. Teprve potom budete rozděleni do týmů, abyste se nemohli domluvit, kdo co vezme." Teď máte čtvrt hodiny, abyste si vzali nějaké vybavení. Nemusíte si samozřejmě vzít nic, přeci jen je to určitě zátěž navíc. Můžete si vzít malý a velký vak, nebo si vybrat jen jeden z nich. Malý vak je připevněný na pravé straně boku, na levé je meč. Vleze se do něj buď jedno pití a jedno jídlo, nebo lékárnička, nebo stočená deka, nebo pecen chleba. Pitím se rozumí čutora s dvěma litry čisté vody. Jídlem se rozumí Megriothský potravinový balíček, který obsahuje: suchary, jablko, rajče, sušené maso, uzenou rybu, peprmintové bylinky - jedno jídlo by mělo obsahovat dost potravin pro jednoho člověka po jeden den. V lékárničce jsou nůžky, rukavice, škrtidlo, obvazy, jedna skládací dlaha na ruku, šátek, lahvička s dezinfekcí a čtyři tabletky, které zabírají proti většině jedů jak živočišného, tak rostlinného původu. Velký vak se dává na záda, připevňuje se na pochvu s drakobijcem. Oproti malému vaku je jeho objem čtyřnásobný. Čtyři chleby, čtyři stočené deky, čtyři lékárničky nebo čtyři potravinové balíčky a čtyři čutory s vodou. Nebo různé kombinace, samozřejmě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Polknu, když slyším co budeme na cvičení dělat. Znělo to náročně. Trochu jsem se bála. A to, že budeme „zraněni“ nebo „umřeme“ neznamená, že to nebude bolet. Musím říct, že se mi do toho nechtělo. Jsem houževnatější, silnější než kdy předtím. Ale to neznamená, že jsem na přežití v terénu připravená. Nejsem bojový mág a ani nic takového. Tohle mi stačilo při Zkoušce. To je asi jedná věc, která se tomu podobala. A sotva jsem to zvládla. Vzdychnu a jdu si sbalit věci. Týden... jen hlupák by si nevzal nic sebou. Vzala jsem si malý vak do kterého jsem si dala jídlo a vodu. Vzala jsem si i velký vak. Do něj jsem si dala lékárničku, deku, pecen chleba a další vodu a jídlo. Tohle mi snad vystačí. Pokud budu s jídlem šetřit a s vodou mohlo by mi to vydržet na ten týden. Pak jsem se šla rozloučit s Kitt a popřála ji štěstí. Pak za Nyosem, protože bude štěstí, kdybychom byli ve skupině spolu. „Dávej na sebe pozor. A hlavně si dávej pozor na tu svou ruku. Hodně štěstí.“ Objímala jsem ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Naplníš si vaky a připevníš je na určená místa. Potom si na velký vak musíš ještě za řemínek přivázat přilbu. Vypadá jako ze dřeva, ale je mnohem tvrdší, ale neméně lehká. Kitt ti popřeje také štěstí a potom jdeš za Nyosem, který má také dva vaky. S cinknutím kovu se obejmete a už se chystáte rozejít, když k vám dojdou Anna s Danielem. Daniel je oblečen v dračím brnění, Anna je obléknutá v brnění 'pěších a jezdeckých' Megriothů. Postrádá tedy drakobijec, ale zase její vak na zádech je větší. "Co se loučíte, budete spolu," utrousí Daniel se zazubením. "A s námi," uculí se Anna. Vzápětí se objeví Erik, taky v dračím brnění, logicky. Na tváři má kyselý výraz. "Taky se vám tak nechce?" zaskuhrá otázku, když dojde k vám. Vypadá každým coulem jako člověk, co včera prožil dlouhou noc. "Mně se chce," zazubí se Daniel a Nyos přikývne: "Mi taky. Bude to zase něco nového..." "Hele, jsme docela dobrá parta, ne?" usměje se Anna a podívá se na vás. "Jsem zvědavá, kdo se ještě připojí." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně na Daniela pohlédnu. „Spolu? Aha... já myslela, že rozdělení je náhodné. A vzhledem k počtu... no nic. Tak to jsem ráda. Aspoň si ho pohlídám.“ Klepnu Nyose do prsou. Podívám se na Erika, pousměji se. „To mě se nechce. Na něčem podobném jsem byla při Zkoušce. Nemůžu tvrdit, že bych byla nadšená. Ale nevycouvám z toho.“ Pokrčím rameny. Taky se na Annu usměji. „To jo... ale uvidíme co budeme říkat po týdnu. Třeba si začneme lézt na nervy. Hodně stresu zapříčiní špatnou náladu a jediný na kom si to budeš moci vybít jsme... no... my.“ Uchechtnu se. Zakroutím rameny, aby se mi vak pohodlněji usadil. „Třeba to bude někdo koho neznáme. Seznamovat se s novými lidmi je fajn.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Však rozdělení taky JE náhodné," uculí se Daniel. "Jenže já taky patřím k trenérům a některé věci si prostě umím zařídit." Anna se zazubí a zavrtí hlavou. "Koho ještě jsi nám sem ještě poslal?" zeptá se staršího bratra, který zavrtí hlavou. "Teď už to bude náhoda. Zařídil jsem jenom nás pět," odpoví Daniel. Po chvilce se objeví mladičká Hailey. Její drobounká postava vypadá v mohutném dračím brnění nějak nepatřičně. Minule, když seděla v sedle draka, ti to tak nepřišlo. Ale dnes, když se sečte brnění, vaky, meče a hlavně drakobijec... Divíš se, že chudák holka vůbec stojí. S ní přišel její bratr Tiech v pěším brnění. To taky nebude náhoda, že jde s Hailey. Trenéři možná mají srdce... "Takže jdeme s vámi? To jsem rád, máme s vámi největší naději, jste nejlepší," zašklebí se Tiech ulehčeně, když k vám dojde. Nikdy jsi Daniela, Annu, Nyose ani Erika neviděla ve vetším boji, ale třeba jsou opravdu dobří. Daniel s Erikem jsou tady už hodně dlouho a Nyos s Annou jsou mocní a rychle se učí. A ty už také bojuješ úplně jinak než před svým zasvěcením. Se znalostmi, co teď máš.. představuješ si, co by bylo, kdyby se měla před dvěma lety na Akademii, nebo před sedmi ve Vingaardu... "Nemyslím si, že se pohádáme. Určitě to bude pohodová procházka. Pokecáme, opečeme zase buřty," naváže potom Daniel se smíchem na tvou větu. "Nazdar lidi!" ozve se za vámi vesele známý hlas. Sborově zasténáte a otočíte se k Matthewovi v dračí zbroji. "Jak je?" zní jeho dotaz. Šklebí se od ucha k uchu, jako ostatně vždy. Potom dorazí Erdna Omsay, také v dračí zbroji a také plně naložen. Už během výpravy do skřetí říše sis uvědomila, že moc nemluví. A i dnes vás jen tiše pozdraví a stoupne si kousek stranou. Nakonec dorazí Caleb Strebwor, i on v dračím brnění. Takže nakonec tu máte jen dva pěšáky, zbytek jste letci. "Hlavně ať to není cvičení, jak minule," zadoufá Caleb poté, co se všichni pozdravíte. "Tři týdny v poušti, padesát stupňů v noci, asi sedmdesát ve dne. Jedly se ještěrky a bojovalo se možná tak s žízní..." Erik protočí oči. "To mi ani nepřipomínej. Jiné skupinky běhaly po melounových polích a zabíjely gobliny, a my tohle..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha... skvělá „náhoda“.“ Směji se. Objeví se Hailey se svým bratrem. Je to legrační. Já s Nyosem jsme pár, Teich s Hailey je pár, tedy sourozenecký a stejně tak Daniel s Annou. Abychom na sebe navzájem dávali pozor. „No když...“ Začnu, když se za námi ozve hlas Matta. Znovu se zasměji. „Pořád si myslíš, že budeme v pohodě?“ zeptám se pobaveně. Matt je fajn, ale někdy prostě leze na nervy. Řečmi nebo někdy trochu chováním, které tu a tam se jeví jako značně dětinské. „Jde to.“ Usměji se na něj. Caleb začne mluvit o místě, kde budeme. „No... řekla bych, že poušť je lepší než třeba bažina. Všechno hned navlhne, načichne, shnije, zkazí a nemluvě o nebezpečí, že vás bažina spolkne. A moskyti, komáři, hadi... jo... radši bych na poušť.“ Oklepu se. „Ale melounové pole zní dobře. Melouny mám ráda.“ Zhoupnu se na patách. Akorát, že pořád jíst melouny by znamenalo chodit pořád čůrat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Asi po pěti minutách už vás začnou obcházet jednotliví trenéři. Daniel je jediný z nich, který se bude normálně účastnit cvičení, zbytek na to bude jen dohlížet. Alex vám popřeje hodně štěstí a vytvoří před vámi portál do Thielendu. Když jím projdete, okamžitě se uazvře. První dojem působí příznivě. Žádná závratná teplota, ani plusová ani mínusová. I druhý dojem je příznivý. Ocitli jste se v obyčejném smíšením lese mírných pásem. Nad vámi je modrá obloha s několika mraky, slunce jasně svítí, stromy poklidně šumí v mírném větru... "To vypadá až moc hezky..," zamumlá Nyos s nedůvěrou. Chvíli jen tak stojíte a čekáte, ale nic se nezmění a nikdo na vás nevyskočí z borůvčí. Daniel udělá váhavě krok a potom dojde k nedalekému pařezu, na kterém leží srolovaný pergamen. Položí jej na zem a roztáhne jej a objeví se před vámi mapa. Daniel si k ní klekne a vy ostatní mu nahlížíte přes rameno. "To vypadá na pořádnou štreku," zahučí Matthew první dojem. Ale je to tak, cíl označen Béčkem leží od Áčka hodně daleko. Mezitím je klikatá čára a kolem je asi padesát záchytných bodů. "Líp by to nakreslilo pětileté děcko," odfrkne si Nyos. Před vámi žádná cesta není, budete muset jít normálně lesem a doufat, že na nějaký ten záchytný bod brzy narazíte. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Rozhlédnu se. Les... to jde. Lepší než poušť a bažina. Modré nebe. Jo to jde. „Vždycky je lepší čekat to nejhorší a pak být příjemně překvapený, když to není tak hrozný.“ Podíváme se na mapu. Pořádně se projdeme. Záchytné body? Fajn... co nás tam bude čekat za neštěstí? Špatný je, že můžeme čekat jen nepřátele nebo zvěř. Tady nepotkáme žádnou přátelskou duši. To je na umělém světě na nic. Nikoho tu nepotkáš. Leda tak další skupinu, pokud tu nějaká je. „Aspoň, že to přehledné.“ Pokrčím rameny. „Kritizovat umí každý.“ Plácnu ho s úsměvem. „Takže jaký je plán? Prostě půjdeme? Nebo dopředu pošleme průzkumníky? Nebo jak se to na takových výpravách dělá?“ podívám se po ostatních. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak nezapomeň, že tohle je zkoušení situace, kdy selhala strategie a my se ocitli v cizí sféře," zamumlá Daniel a pořádně si do paměti otiskne mapu, než ji sbalí a natlačí do malého vaku. "Takže přemýšlet o strategii a posílat průzkumníky je podle mě zbytečné." Vydáte se tedy vpřed. Zatím vypadá všechno pohodově. Večer už si to ovšem neříkáš. V nohách máte desítky mil převážně do prudkých a dlouhých kopců nahoru nebo dolů. A dolů je to mnohdy horší než nahoru. Zaplétáte se do borůvčí a ostružiní a častokrát už málem spadnete, než nohu vysvobodíte a došlápnete. Vaše brnění, zbraně i vaky něco váží a na sklonku dne to moc dobře pociťujete. Prvních deset až dvacet mil bylo ještě veselo, bavili jste se a vtipkovali. Pak jste ztichli a soustředili jste se jen na rytmus svých kroků. Křup, křup, jak vám pod nohama praskalo jehličí a větvičky. A potom další křup křup okovaných bot vašich kolegů. Vaše nádechy a výdechy. Buch buch. Tento zvuk, který vás po padesátí mílích začne iritovat, vydává vaše helma pravidelně narážející do velkých vaků. Udělali jste jen pár zastávek, protože je před vámi opravdu obrovský kus cesty a všichni se k cíli chcete dostat co nejrychleji. Navečer rozděláte oheň. Na Tiechovu otázku, jestli je to moudré, odpoví Nyos: "Raději budu bojovat s tím, co ten oheň přiláká, než s tím, co odežene." Každý dá dohromady něco ze svých zásob, ale i tak není strava moc pestrá. Všichni máte vlastně to samé. Potravinové balíčky a chleba. Na první hlídku jsi určená ty s Matthewem. Druhou má Nyos s Annou a třetí Daniel s Tiechem. Když se všichni uloží ke spánku do svých dek, Matthew přiloží do ohně a pak se opře o strom nedaleko od tebe. Každý má hlídku dvě hodiny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chtěla jsme něco namítnout, ale raději jsem sklapla. Nic moc o tom nevím, tak bych se neměla dohadovat. To, že „strategie selhala“ neznamená, že si nemáme vybudovat novou třeba i jen provizorní. Přece jen každý si udělá nějaký plán. Kdybych se ve skutečnosti objevila v cizí sféře... rozhodně bych to udělala. Takže jsme vyrazili. Ze začátku to šlo, později už tak moc ne. Pochod byl únavný a tak po čase jsme zmlkly a soustředili se jen na pohyb. A to je první den... ne vážně si myslím, že časem budeme po sobě štěkat. Únava a podráždění poroste. Na večer jsme se utábořili a rozdělali oheň. Pokud jde o oheň s Nyosem jsem souhlasila. Nemluvě o tom, že nevíme jak moc se v noci ochladí, tak se aspoň i trochu zahřejeme. První hlídku jsem měla já a Matt. Když všichni ulehnou, Matt je blízko mě, pozoruje jednu stranu a já druhou. Kdybychom mluvili asi by nám to utíkalo rychleji, ale rušili bychom ostatní při spánku a taky by nás to možná příliš rozptylovalo. Takže jsme mlčela a dávala pozor na okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Chceš?" slyšíš Matta a vidíš, jak k tobě natáhne ruku se stříbrnou placatkou. Přičichneš si a jasně rozpoznáš kořalku. Matt si pořádně přihne. Jen těžko se z tohoto opije, aby byl opilý, musel by toho mít v krvi mnohem více, to už jsi měla možnost zjistit. V noci se opravdu ochladilo. Na kraji kruhu osvětleném ohněm to dobře cítíte. Matthew chodí přikládat do ohně a občas si pro zahřátí přihne kořalky. Poté, co měsíc - nebo co to je - urazí na obloze vzdálenost odpovídající dvěma hodinám, vzbudíte Nyose a jeho švagrovou. A potom si jdete lehnout. Po vzoru ostatních si shodíš z brnění vaky. Velký uložíš stranou a malý si dáš pod hlavu. Pochvu s Drakobijcem i s normálním mečem si položíš pod pravou ruku. Přikryješ se dekou. Nyos k tobě dojde a klekne si. "Dobrou noc," popřeje ti s úsměvem a políbí tě. Zároveň tě pohladí okovanými prsty jemně po tváři. Pak se zvedne a jde si udělat okruh. Brzy usínáš. Ráno tě vzbudí Daniel. Několik členů vaší skupinky už je vzhůru, Tiech zrovna budí svou sestru. Rozlámaně se zvedneš a následuješ příkladu ostatních, kteří se v brnění s bolestnými výrazy protahují. Všichni si navzájem popřejete dobrého rána. Všichni se snaží udělat všechno proto, aby se ve skupině udržela dobrá nálada. Na stále mírně planoucím ohni opečete chleby a Nyos je potře bylinkou s česnekovou chutí, kterou nedaleko našel. "Třikrát hurá tobě, hraničáři," poděkuje Matthew Nyosovi, když si ukousne topinky a přihne si kořalky. Pak nechá placatku kolovat. Odmítne jenom Hailey, jinak si všichni dají jeden lok. Po snídani se zvednete a připevníte si na brnění všechny pochvy s čepelemi, potom si na brnění připevníte i vaky. Daniel si klekne na zem a roztáhne mapu. Všichni se mu opět nahnete přes rameno a on zabodne prst do jednoho místa. Je jen malinký kousíček od bodu A a nesmírně vzdálený od cíle. "Teď jsme tady," řekne Daniel přesně to, co jste všichni nechtěli slyšet. Za jeho zády se ozve sborové zasténání. "Ale no ták.. Jsme to nejlepší, co Kontinent může nabídnout... Přeci nás nezabije pouhá cesta..," odfrkne si Daniel a prstem vyznačí čáru, která odpovídá zhruba dvojnásobné vzdálenosti, než jste ušli včera. "Dneska bych chtěl urazit tento úsek, co říkáte?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ohlédnu se na Matta, který mi nabízel placatku. Vzala jsem si ji od něj a přičichla. Kořalka. Bylo to povolené nebo ji propašoval? Ale co... Loknu si a vrátím mu ji. „Díky.“ Na nějakou chvíli mi to vlilo oheň do žil. Když skončila naše hlídka, byla jsme ráda. Už jsem totiž zívala div se mi neroztrhla pusa. Konečně jsme se na zemi uvelebila, když ke mě přišel Nyos. Zvedla jsem k němu hlavu a usmála se. Byl tak milí... přišel mi popřát dobrou noc. „Dobrou.“ Chvíli se za ním dívám, ale pak se znovu uvelebím a brzy usnu. Spát ve zbroji není dobrý nápad, ráno jsem byla celá otlačená, pěkně mě bolel pravý bok na kterém jsem musela dlouho spát. Začala jsem se procvičovat a bolest se zmírnila i když jsem to pořád cítila. Ale to během dne rozhýbu úplně. Nasnídali jsme se a pak připravili na cestu. Daniel pak vytáhne mapu. Řekne, kde jsme teď a nikdo z toho není nadšený. „Měla jsem dojem, že jsme ušli dál.“ Zabručím nespokojeně. Protože takhle na mapě to vypadalo, že jsme toho moc neurazili. „Souhlasím. Protože, když toho neujdeme víc, tak se na místo určení nedostaneme včas. Budeme muset trochu přidat.“ Vzdychnu. Nebude to však lehké. Ale časem až se naše těla utuží, tak to jistě bude lepší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni nakonec neochotně souhlasí s tím, že musíte dnes ujít aspoň dvojnásobek včerejší vzdálenosti. Erik s Danielem uhasí oheň, Tiech s Erdanem co nejvíce ušlapou tábořiště a zničí všechny stopy. Pro jistotu. A potom už se opět vydáte na pochod. Znovu pomalu upadáte do stereotypu kroků, křupání větviček a bouchání helmy. Když vtom se náhle Daniel, který jde celou dobu v čele vaší skupinky, zastaví. Všichni následujete jeho příkladu, rozhlížíte se ostražitě kolem sebe a napínáte uši. Opravdu něco slyšíte a je to čím dál tím zřetelnější. Praskání větviček a ohromné funění. "Anno, Eriku, zjistěte mi, o co jde," nařídí Daniel a položí pravou ruku na jílec meče. Erik s Annou se na sebe podívají, pak se tiše rozběhnou vpřed a za chvíli zcela neslyšně zmizí v lesním podrostu. Sotva o minutu později jsou ale zpět. "Smetherbelové," oznámí Erik zadýchaně a postaví se čelem ke směru, kterým má nepřítel přijít. "Asi třicet, možná víc." Daniel tasí meč a všichni následují jeho příkladu. "Smetherbelové se dají zabít jen oddělením hlavy od těla," rychle vás Daniel instruuje. "Jsou hrozně rychlí a silní, končetiny jim dorůstají a rány se zacelují. Půjdou vám po hlavách, lidský mozek je jejich oblíbená pochoutka. Helmy!" Všichni zašmátrají po helmách, odepnou řemínky a rychle si přilby nasadí na hlavu. Pak se okovanými prsty snažíte řemínky zapnout pod bradou. Hailey se navíc ještě klepe levá ruka. "Nemůžeme jim utéct?" zeptá se Tiech, když sestře pomáhá zapnout helmu. "Uštvou nás," odpoví Daniel stroze. "Rozdělíme se na dvě skupiny. Erik, Nyos, Matthew, Tiech. Já, Anna, Hailey, Erdan, Anett. Vytvoříme kruh, uvnitř něj bude první skupina, druhá bude bojovat. Pak se prohodíme. Takže první bojuje má skupina." Postavíte se do širokého kruhu, druhá skupina, čtyři muži, stojí za vámi. Funění už je velmi blízko. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se Daniel zastavil, taky jsem se zastavila. Tedy všichni. Stačilo se trochu soustředit a uslyšeli jsme to. Sakra co to je? Jako kdyby se k nám snažil prodrat zadýchaný medvěd. Anna a Erik šli na průzkum a když se vrátili, což bylo během chvíle, oznámili, že jde o Smetherbelové. Nic mi to neříkalo. A podle toho, jak rychle se vrátili, jsou hodně blízko. Musí být velcí, že nadělají tolik hluku. Oklepu se, když Daniel řekne jaký jsou jejich vlastnosti. Dorůstají jim končetiny? Lidský mozek! Skoro jsem se zajíkla. Hned si začnu nasazovat helmu. Nepotřebovala jsem pobízet. Všimnu si, že Hailey se bojí nebo je to jen stresem. Přesto jsem se rozhodla, že na ní dohlédnu. Aspoň trochu. Taky mě napadlo, že bychom se jim mohli vyhnout. Ale to by o nás nesměli vědět. Což Daniel potvrdil. Šli by po nás. Polknu, mám být v první skupině. Fajn... to zvládnu. Shodím si ze zad batoh a odhodím ho stranou, aby mě neomezoval v pohybu. Pak tasím Drakobijce. Tím tenkým mečem bych odsekávala hlavu těžko. Drakobijcem to půjde lépe. Polknu. „Hodně štěstí všem.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erdan následuje tvého příkladu, zasune meč do pochvy a tasí drakobijec. Zbytek váš čin nijak nekomentuje, ale všichni ostatní si v rukou ponechají dlouhé meče. Funění je čím dál tím blíž, až se najednou rozhrne křoví a z něj začnou vyskakovat smetherbelové. S hrubými hrdelními skřeky se na vás vrhnou a všechny Danielovy strategie o střídaní skupin jdou do kytek, protože celá masa se vrhne na Erdana a Hailey. Erdan rychle máchne drakobijcem, ale první smetherbel se obratně vyhne a popadne Erdana za kyrys. Potáhne si ho dál od vás a omotá mu obličej chapadly. Erdan zařve a zarazí mu drakobijec hluboko do těla, z toho si však zrůda nic nedělá. Ozve se prasknutí, jak pod tlakem chapadel praskne helma. Vzápětí se ozve zakřupání, jak praskne i Erdanova lebka. A pak se ozve odporné sátí. Nikdo se nemohl vrhnout Erdanovi na pomoc, protože všichni mají svých starostí dost. Jeden ze smetherbelů skopne na zem mladou Hailey, nohou si ji přitlačí, aby zůstala na zemi, a pak se k ní nahne hlavou. Tiech jej jediným čistým sekem připraví o hlavu. Daniel s Annou bojují bok po boku a rychlým sekáním si udržují od těla pětici nepřátel. To je ale tak všechno, co zmůžou. Kolem nich se kupí useknuté pařáty a jejich bývalí majitelé se na ně znovu vrhají s novými. Erik kolem sebe vrhá ohnivé koule, ale vypadá to spíš jen jako jiskry. Občas vypálí světlušku, která vypadá jako ohnivá koule. Ta má ale dobrý účinek, smetherbel je obvykle roztrhán. Matthew drží v levé ruce meč a v pravé drakobijec. Rozhání se tu napravo, tu nalevo a drží si všechny nepřátele od těla. Nyos drží v pravé ruce drakobijec, jeho meč dávno zmizel ve spleti chapadel, když jej zabodl do hlavy jednoho z nepřátel. Mocně se drakobijcem rozhání a smetherbelové nemají šanci se k němu ani přiblížit, aniž by nepřišli o končetiny. Občas to některý zkusí zleva, ale to Nyos vytvoří světlušku a smetherbelové se rychle naučí, že je lepší útočit na pravou stranu. Na tebe se vrhli dva smetherbelové. Výhružně se jim kroutí chapadla, ale zatím si drží odstup. Pak se na tebe jeden bleskově vrhne, druhý stojí za ním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byli odporní. Jako kdyby někdo oholil minotaurovo tělo a nasadil na něj místo hlavy chobotnici. Na okamžik mě ochromí to, že Erdana tak rychle zabili. Chtěla jsem mu jít na pomoc, ale nemohla jsem. Protože i proti mě šli dva. Aspoň, že vím, že Erdan bude v pořádku. Ve skutečnosti není mrtvý. Neměla jsem moc čas sledovat co dělají ostatní, ale koutkem oka jsem to zaznamenala. Nikoho dalšího nedostali. Zatím. Všichni měli co dělat... takže kdyby se něco stalo nikdo mi na pomoc nepřijde. Takže to musím zvládnout! Vrhne se na mě první. Zkoušet být rychlejší neměli smysl. Možná kdybych neměla to brnění... ale nevěřila jsem, že bych mohla být rychlejší. Proto bude nejlepší přímý útok. Zaútočila jsem ze předu. Plánovala jsem mu zabodnout drakobijce do prsou a pak táhnout nahoru, abych mu rozpůlila hlavu. Zabije ho to? Nebo se mu taky spojí? Tak či onak, pokud v tu chvíli nezaútočí ten druhý, tak bych mu odsekla hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zabodneš drakobijec zrůdě do hrudi a škubneš směrem nahoru. Není to ale nic lehkého, přestože drakobijec je neuvěřitelně ostrý. Drakobijec se ti nakonec zastaví v polovině smetherbelovy hlavy a rukojeť mu vyčnívá z obličeje. Chceš ji rychle vytrhnou, ale zaklíní se a nejde to. Smetherbel škubne hlavou a jílec drakobijce ti vyklouzne z ruky. Zrůda udělá dva kroky dozadu, sevře jílec a sama se ho pokouší vytáhnout. zatím na tebe zaútočil druhý smetherbel, ale Nyos si dokázal kolem sebe udělat prostor, zkontrolovat tě, a když vidí zrůdu, jak se na tebe žene, skosí ji bleskově přesnou světluškou. Ohořelá bestie dopadnou kousek před tebou na zem. První zrůda ještě pořád zápasí s drakobijcem v obličeji. nezabíjí jí to, ale jestli ji to nebolí, tak je jí to minimálně krajně nepříjemné. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nevyšlo to přesně tak, jak jsem si představovala. Ale přinejmenším se první příšera začala starat o meč v hlavě a tak mě zatím nechávala být. Ale vrhá se na mě druhý. Rychle tasím druhý meč, ale kdyby nezasáhl Nyos, asi bych nebyla dost rychlá. Pevně uchopím tenčí meč a rychle přiskočím k upálené příšeře a pro jistotu ji setnu. A díky tomu, že si mě první příšera momentálně nevšímá pokusím se ji taky odseknout hlavu. Tím ji zabít a hlavně získat zpět drakobijce. Měla jsem totiž dojem, že Smetherbelové váhali s útokem kvůli velikosti zbraně. Jinak jsem spíš vypadala jako dobrá jednohubka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Setneš spálenou nestvůru a dobře že tak. Její spáleniny už se začínaly hojit. Potom přiskočíš k druhé bestii, oběma rukama chytneš jílec a vší silou sekneš. Čepel dlouhého meče projedou krkem stvůry jako nůž máslem. Čekala jsi větší odpor, proto po dokončení seku málem ztratíš rovnováhu. Tělo se svalí na zem a hlava ti přistane u nohou. Drakobijec ale tak lehce vytáhnou nepůjde. Boj už je ale u konce. Vaše skupina Smetherbely pobije. Nakonec to zas takový problém nebyl. Ale Erik, Anna a Daniel, kteří vysílali světlušky nejvíce, se zdají být velmi vyčerpaní. Tělo Erdana se rozplyne. Všude kolem vás leží rozsekaná těla zrůd, ty ale nemizí. "Myslíte, že by se dali aspoň sežrat?" zeptá se Matthew a do jedné bestie kopne. Zbytek válečníků si utírá do trávy meče nebo drakobijce od krve. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapilo mě, jak snadno tenký meč projel krkem... možná jsem od samého začátku měla použít ten tenký. Ale to už je jedno. Ohlédnu se na Erdanovo tělo, ale blíž nejdu. Nechci vidět, jak vypadá vysátý mozek. Snad bude v pořádku. Muselo to bolet.... opravdu to je v pořádku? Jsem tak trochu zvyklá, že se nakonec něco zvrtne. Snad nezjistíme až se vrátíme že i mrtví doopravdy umřeli. Otřu tenký meč od krve. Byla to krev? Připadalo mi to spíš jako sliz. „Fuj! O tom ani neuvažuj! Navíc... nejsou skutečně skutečný ne?“ řeknu Mattovi znechuceně a snažím se sundat z Drakobijce hlavu, aniž bych na to musela sahat holou rukou. Zkosila jsem na hlavu šlápnout a tahat meč nahoru. „Tak už pusť sakra!“ hekala jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cílovým portálem jsi prošla jako první ty ruku v ruce s Nyosem. Za vámi šla Anna s Erikem. Ale popořadě... Cvičení ti ukázalo, co znamená pojem "dno svých sil." Pochodovali jste mnohdy dvacet hodin denně. Často jste v noci prchali lesem před smečkami obřích vlků. Občas jste si museli vytvořit z popadaných stromů svázaných dekami k sobě provizorní vor, protože přes skály jste nemohli pokračovat dále, ale mohli jste dál plavat po řece. Přešli jste vysoké hory, kde vás málem smetla lavina a bojovali jste s omrzlinami. Ale nejenom s omrzlinami. V horách vás napadli yettiové, kteří se ale ani nejmenším nepodobali těm roztomilým bílým medvídkům z pohádek. Spíš naopak. Při obraně sestry byl rozdrcen Tiech. Na řece vás zase čekalo nemilé překvapení v podobě malých krakenů. Těm podlehl Matthew, chapadly jej stáhli pod vodu a on se utopil. Potom jste velký kus cesty ušli bez mrtvých. odrazili jste mnohé útoky různých podivných nestvůr. Daniel s Hailey zemřeli dá se říct v závěrečné rovince. Při boji se zmutovanými kentaury skočil Daniel před Annu a dostal šípem rovnou do srdce. I kdyby nebyla rána smrtelná, zemřel by stejně, protože šípy byly otrávené. To jste zjistili ve chvíli, kdy v křečích zemřela Hailey, kterou jeden šíp škrábl na tváři. Těsně před portálem vás ještě napadla smečka neuvěřitelně dravých slicerů, ale ty už jste odrazili, byť Erika poranili. Po celou dobu cvičení tě Nyos nechával bojovat samotnou za sebe, ale když už toho na tebe bylo příliš, tak ti pomohl a ochránil tě. Daniel stejně tak chránil Annu a Erik tak chránil Hailey, po smrti jejího bratra. S kentaury ji uchránil před meči a přímými zásahy šípů, ale před škrábnutím to nedokázal. Tabletky proti běžným jedům nezabraly. Toto cvičení ti toho oproti očekávání dalo dost. V prvé řadě se ti ještě zlepšily fyzička, síla a bojové schopnosti. A v druhé a neméně důležité řadě se zlepšily tvé vztahy s ostatními členy skupiny, byť jste se opravdu někdy chytli, jak jsi předvídala. Dost ses spřátelila s Annou. Dozvěděla ses hodně o jejím dětství. Alex je její bratranec, znala jej odjakživa, často ji učil. Když Daniel 'umřel' bylo jí deset a strašně ji to zasáhlo. Když se vrátil, byl to pro ni nejšťastnější den v životě, ale trvalo docela dlouho, než si zase vybudovali pevné sourozenecké pouto. S Clarkem se znala od šestnácti let obou. Dodělala zrovna Akademii a její mistr měl věž blízko Benedikta de Scorea, mistra Clarka. Byli to přátelé a často se navštěvovali, a tak k sobě i Anna s Clarkem mohli najít cestu. Znali se tedy patnáct let, než se vzali. Nyose Anna poznala jako desetiletého kluka. Strašného rošťáka a šprýmaře, ale s dobrým srdcem a smyslem pro spravedlnost. Tvé vztahy s Erikem se už moc vylepšovat nedaly, ale dozvídáš se, jak je na tom teď. Když jsi jej viděla poprvé, byl to zlomený ochlasta, zničený nočními můrami a hlavně zdrcený vyhazovem od bojových mágů. Teď své můry zahnal hluboko do koutku mysli a k bojovým mágům se vrátil zpátky. Patří teď dokonce k jejich nejvyššímu velení. Nedávno ho navíc jmenovali velmistrem, jak víš. Momentálně žije sám, ale má jednu dívku vyhlídnutou a 'pracuje na ni.' Skamarádíš se i s Hailey a dozvíš se něco i z jejího fantastického dětství. U ohně vypráví, jak našla vejce a jak se starala o malou dračici. První její pokusy a omyly. Co drak jí, a co ne... Do Megriothu se dostala díky Erikovi, který je teď její velmi blízký přítel. Erik do její vesnice dorazil jen náhodou, udělal si nemagický výlet, jeho kůň ztratil podkovu, a on dojel do nejbližší vesnice, aby mu kovář koně znovu okoval. Erik už ale v tu dobu členem Megriothu byl a jeho Ghaeni dračici vycítil. Daniel moc nemluvil, spíš byl zahloubaný v myšlenkách jak vás co nejrychleji a nejbezpečněji dostat k cíli. Ale občas něco řekl. Perličky ze studia u Alexe, některé bratrancovy zvyky, které si pamatuješ i ty a musela ses tomu smát. A sem tam okrajově zabrousil i k příhodám ze svého pobytu v Khazaru, V tu chvíli mu všichni vyseli na rtech. Moc toho ale neřekl. I Matthewa jsi poznala trochu víc, ačkoliv zemřel na začátku výpravy. Je to bojový mág pocházející z chudé farmářské rodiny v jedné malé vesničce. Magický talent měl značný a ve vesnici byl prvním člověkem, který mohl ovládat magii, po sedmdesáti třech letech... Jeho nadání ale málem přišlo nazmar, protože otec ho potřeboval na poli, ne na Akademii. Naštěstí se do toho vložili sousedé, že mít z vesnice mága je něco, co je může pozvednout. Matthew je nejmladší z dvanácti bratrů a odtud také pochází jeho fórky, smysl pro humor a pití. Na Tiecha jsi také neměla moc času, umřel na začátku, ale něco ses přeci jen dozvěděla. Je to bojový mág a do Megriothu se dostal díky Hailey a Erikovi. O Haileyině dračici věděl a mnohdy Hailey pomáhal s krmením nebo alibi. Erik potom na Alexe naléhal, aby vzal do Megriothu i jej, a Alex svolil. Megriarth Cílovým portálem jsi prošla jako první ty ruku v ruce s Nyosem. Za vámi šla Anna s Erikem. Jo, to už jsem říkal, já vím, jen připomínám. Celkově vám cvičení zabralo třináct dní a v posledních dnech jste měli štěstí, že máte s sebou hraničáře Nyose, protože se k večeru vždy vracel s jedlými bylinami, nebo někdy dokonce s masem. Jakmile jste prošli portálem do Megriarthu, uvítali vás trenéři. V jídelně jste si dali vydatné jídlo a pak jste se šli s Nyosem umýt do vaší koupelny. Shodili jste ze sebe konečně zbroj i zbraně a jen v lehkém oděvu jste sešli před křídu, kde jste se setkali s vašimi 'padlými' kamarády. Ti se vás okamžitě vyptávali na podrobnosti z té části výpravy, na které už chyběli. Takže u Erdana jste se docela navyprávěli. Megriarth - večer S Nyosem se domluvíte, že přespíte v Megriarthu a ráno půjdete oba do práce odtud. Po mnoha dnech celibátu s Nyosem skončíte v posteli a začnete se navzájem rychle svlékat. Jenže vtom kdosi zaklepe na dveře. Ti lidi dneska teda nemají žádnou intuici... Ale co se dá dělat, neochotně se zase obléknete a jdete otevřít. Na chodbě stojí Rion. "Ahoj Nyosi, ahoj Anett," pozdraví vás, ale pak se otočí k tobě. "Anett... Kitiara na cvičení získala svůj dech. A ty jsi tam získala označení bojovníka. Pojď teď prosím se mnou... A vezmi si oficiální háv..." Oficiálním hávem Megriothu je ten z černých šupin. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Cvičení byla opravdová zkouška. Schopností, ale také mé psychické odolnosti. Protože i když jsem věděla, že mrtví společníci nejsou ve skutečnosti mrtví, bylo velmi těžké sledovat to, jak umírají a pak cítit jejich nepřítomnost. Mnohdy jsem byla opravdu na pokraji sil, že jsem musela potlačovat slzy. Ale byla jsem na sebe hrdá, jen málokdy mi musel Nyos pomoci. Což byl úspěch. Kdysi by to bylo jinak. Vždycky jsem byla slabší. Teď bych nakopala zadek kde komu. Při cestování a předtím než jsme o členy přicházeli jsem i o ostatních něco zjistila. Nejvíc jsem se sblížila s Annou. Což bylo dobře... nakonec... jednoho dne budeme příbuzné. Tedy doufám. Ale navzájem jsme se opravdu spřátelili. Takováhle mise by sblížila asi kde koho. Nyos se vážně vyznamenal, když nám došlo jídlo, Nyos nám dokázal najít něco k jídlu. Ale zvládli jsme to a na konci prošli portálem. Byla jsem ráda, že je po všem. Jediné co jsem chtěla bylo, jídlo, koupel a pak dlouhý, klidný spánek. Ale nebylo nám dopřáno. Aspoň ne hned. Ostatní padlí přátelé, hned přišli, aby zjistili jak jsme si vedli. A tak jsme vyprávěli. Megriarth S Nyosem jsme se domluvili o přespání v Megriarthu. Trochu odpočinku nám dodalo sílu a taky v pokoji jsme se poněkud nažhavili. Ale než stačilo vůbec k něčemu dojít... někdo zaklepal. To mě opravdu naštvalo. To nám nedopřejí trochu klidu? Zase jsme se oblékli a šli se podívat kdo přišel. Rion, zadržela jsem úštěpačnou otázku. „To je fajn. Jsem ráda.“ Řeknu opravdu potěšeně, že Kitt získala dech. „Ale nemůže to zasvěcování nebo co to je počkat?“ zadívám se na něj a povzdychnu si. „No... zeptat jsem se musela.“ Dojdu si pro háv, který si obleču. „Tak pojďme.“ Řeknu a nejspíš bych měla znít víc nadšená. Ale nebyla jsem. Toužila jsem po odpočinku. Po náručí Nyose a pak spokojené usínání v náručí. Jestli pak, ale vůbec později budeme mít na nějaké muchlování náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemůže," odpoví Rion s pousmáním. "Snažíme se zasvěcovat hned, aby v tom nebyl guláš. kdybych to posunul, měl bych průser." Kysele se zašklebí. Pak se otočí na Nyose. "Zasvětili jsme tvého bratra," informuje jej a Nyos na něj překvapeně pohlédne. "Jo, už je u něj Anna, ale asi bys měl jít taky." Nyos kývne a taky se rozběhne pro svůj háv. Oblékne se a potom všichni tři vyrazíte. Nyos se s tebou rozloučí a vyrazí před křídu, ty s Rionem jdeš dál a dál do vnitra křídy, kde jsi ještě nebyla. "Promiň, vím, že jste si chtěli odpočinout. Ale chceme tě mít zařazenou, kdo ví, kdy budeš mít zase čas přijít," omluví se ti Rion. Dojdete k těžkým kovovým dveřím, které po stranách hlídají dva muži v těžkých černých zbrojích. Když vás spatří, ztuhnou v pozoru. Rion přiloží ruku na dveře a ty se otevřou směrem dovnitř. Ocitnete se na dlouhém točitém schodišti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jo já to chápu. Ale to neznamená, že jsem z toho nadšená.“ Pousměji se. Když se Nyos dozvěděl, že už ho zasvětili, hned za ním běžel. Bylo by fajn, mít taky v takových důležitých okamžicích rodinu nablízku. Ale Jarred je daleko a má dost vlastních starostí a rodičům by se to muselo vysvětlovat... a navíc sem stejně nikdo z nich nemůže. Ale bylo by to hezké. Podívám se na těžké dveře a pak na ozbrojené muže. Když jsme vešli viděla jsem točité schodiště. „No... jak to probíhá? Co se bude dít?“ zeptám se, když začneme stoupat nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydáte se po točitém schodišti dolů do hlubin. "Dostaneš zařazení do roty a složíš bojovnickou přísahu," řekne Rion. "Ta už není magická, je to jen slavnostní akt." Jdete dolů dlouho, až sejdete na konec schodiště, kde se před vámi objeví obrovský sál. Jdete k malým železným dveřím přímo naproti vám. Po každé straně stojí jeden drak. Jeden je rudý, druhý zelený, ale oba jsou obrovští. Když vás spatří, narovnají se a ztuhnou. Vypadá to impozantně. Rion na ně kývne a oni se uvolní. Pak elfí mág položí ruku na železné dveře a začne mumlat nějaké zaříkadlo. Je prastaré, zřetelně rozeznáš v jeho řeči praelfštinu, předchůdce staré elfštiny. Kolem Rionovy dlaně se po dveřích začnou šířit zářivě modré magické vlny. Pak dveře ale najednou zhasnou a ozve se cvakání mnoha zámků. I tento zvuk ale brzy utichne a pak se chvíli nic neděje. Potom se ale dveře neslyšně otevřou dozadu. Když jsou dveře otevřeny, musíš zhluboka zalapat po dechu, protože aura předmětu, který je uvnitř, je neuvěřitelná. Elion tě před touto aurou není schopen uchránit, ačkoliv si jsi jistá, že kdybys ho na ruce neměla, tak bys tu auru nezvládla. Je to jako kdybys postavila vedle sebe několik desítek Maxů... Rion vejde dovnitř a ty přinutíš své nohy, aby ho následovaly. Ocitnete se v malé kruhové místnosti. V jejím středu stojí kamenný podstavec a na něm leží rozevřená stará kniha. To ona je zdrojem veškeré té moci a síly, které cítíš. Není pochyb o tom, že máš před sebou Magiovu knihu, tisíce let starý artefakt, pro který by tisíce čarodějů zabíjely. Jeden ze tří nejmocnějších artefaktů v celém Darogaru. S veškerým vypětím sil se přinutíš odtrhnout zrak od knihy a prohlédnout si přítomné. Stojí zde Trogbardin, který se tváří kysele, pak Alex a ještě jeden muž, kterého neznáš. "Anett, toto je Awurn Natiadan," představí ti Rion muže. Ten k tobě se zazubením přistoupí a natáhne k tobě rotu. "Ahoj, rád tě poznávám," pronese Awun a kývne hlavou. "Awurn je velitel Rudé letky, ke které teď budeš patřit," pokračuje Rion. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha... tak jo.“ Přikývnu a následuji ho. Na cestě jsme potkali draky. Obrovské a podle toho, jak se snaživě napřímili, to byli strážci. Pousměji se. Zvědavě jsem sledovala, jak Rion dveře otevírá, mluvil prastarým jazykem. Poznala jsem, že je to stará elfština, ale nerozuměla jsem tomu. Jen jsem si všimla, že některá slova byla podobná těm nynějším. Jestli však měli stejný význam těžko říct. Když jsme vešli málem mě ta síla porazila. I přes Elion jsem to těžko snášela. Bez něj... nejspíš bych padla na zem a už nevstala. Můj pohled upoutala kniha. Hned jsem věděla, že je TA kniha. Zatraceně mocná. Lákala mě pohledem, ale podívat se do ní jsem zrovna chuť neměla. Určitě by mi to vypálilo díru do hlavy. Páni... ale jak to zvládl Alex, když ji našel? Ten neměl Elion. Muselo ho to stát hodně sil. Zamrkám a podívám se na ostatní co tu byli. Trogbardin se tvářil kysele. Co se mu nelíbí? Nebo ho bolí zub? „Nápodobně.“ Řeknu a potřesu si s mužem rukou. „Rudé letky?“ opakuji. Doufám, že tam draci nejsou fakt rudí, jinak by Kitt mezi nimi byla jak albín. „Dobře.“ Odmlčím se. „Ehm... v jaké letce je Nyos?“ zeptám se váhavě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Taky v rudé," odvětí Awurn s úsměvem. "Ale je parchant moc dobrej, brzy určitě povýší do bílé, ta je elitní," zazubí se tvůj velitel. "Už povýšil," vloží se vám do toho Alex z opačné strany místnosti nahlas. "Díky tomuto cvičení. Zařadíme ho jakmile bude mít její velitel čas." Awurn se kysele zašklebí. "To se u mě teda moc neohřál," odfrkne si. Potom už je to oficiální. Přistoupíš ke knize a pohlédneš na ni. Nepropálí ti to díru do hlavy, ale zcela ti ji vyprázdní. Zmizí ti veškeré myšlenky. Na povrch vypluje jen několik velmi silných pocitů. Čest. Odvaha. Povinnost. Povinnost ochránit Darogar, svou rodnou sféru, a povinnost ochránit Vesmír. Kniha se zableskne a vyšlehnou z ní plameny, které tě začnou oblizovat. Z nějakého důvodu se nelekneš, nepálí. Cítíš na sobě Magiův odkaz. Odkaz největšího mága, jaký kdy žil. Člověka, který zkrotil veškerou magii světa. Ochránce světa, nebo Prvního Arcimága, jak je někdy také nazýván. I kdybys žila deset tisíc let, na tento okamžik nezapomeneš. "Přísahám, že budu bojovat za zájmy Megriothu a chránit vesmír." Nikdo ti tuto větu neporadil, prostě se ti objeví v mysli. Máš pocit, jako kdyby ses narodila jen pro tento okamžik, jen proto, abys mohla vyřknout tato slova. Jakmile je vyslovíš, je to neuvěřitelný pocit. Proudí tebou síla a moc Magia samotného. Napadne tě, že nějak takhle se musí cítit bůh. A neumíš si ani představit, co musí při svém jmenování zažít Arcimágové. Připadá ti to jako desetiletí, než se plameny moci z tebe stáhnou a kniha pohasne. Ve skutečnosti to určitě netrvalo déle, než minutu. Ten opojný pocit zmizí. Do mysli se ti vrátí důležité věci ve tvém životě. Rodina, Nyos, Institut, Rada... Znovu na ně můžeš myslet, magie knihy tě pustila. Podlomí se ti kolena, ale Alex s Awurnem tě zachytí. Cítíš se nesmírně vyčerpaná a unavená. Poklesneš mužům v rukou a tvé vědomí tě opustí... Vzbudíš se. Ležíš v posteli ve vašem pokoji v Megriarthu, oblečená jsi v noční košili. Vedle tebe leží Nyos, oblečený ve spacích kalhotách, klidně oddechuje. Je vzácný okamžik, když jej vidíš spát. Ale aby nespal, za okny je tma a hodiny ukazují tři hodiny ráno. Ty se ale cítíš vyspaná a odpočatá jako nikdy, i přes náročné cvičení. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha...“ Řeknu a zněla jsem trochu zklamaně. Jistě jsem to Nyosovi přála, ale nebudeme pak létat spolu. Jak na něj mám pak dohlédnout? Pak jsme, ale přikročili k přijetí. Váhavě jsem přistoupila ke knize. Když jsem na ní pohlédla najednou bylo všechno pryč. Mé myšlenky, má osobnost... všechno. Jediné co jsem cítila byla opojná moc, kdybych cítila nejspíš by mě to vyděsilo. Nemyslím si, že by někdo měl mít takovou moc. Ani kniha. Riziko, že toho někdo zneužije ke zlu bylo příliš velké. Ale to jsem necítila. Vnímala jsem moc, ale také jakousi stopu po Magiovi. Jako kdyby knize vštípil i něco ze sebe. V hlavě se mi objevili slova, která jsem automaticky vyslovila. Nevím jak dlouho to trvalo. Měla jsem pocit, že dlouho, ale když to zmizelo, a já byla zase sama sebou, věděla jsem, že to byla jen chvíle. Náhlá ztráta té síly, která mě naplňovala mě vysílilo. Připadala jsme si slabá jako moucha. Začala jsem klesat k zemi, ale Alex a Awurn mě chytili. Pohlédla jsme na Alexe a pak jsem zavřela oči. Omdlela jsem. Když jsem znovu přišla k sobě zjistila jsem, že jsem v našem pokoji v Megriarthu. Ležela jsem v noční košili vedle Nyose, který spal. Málokdy ho vidím spát. Mě samotné se už nechtělo. Byla jsem vyspaná. Chvíli jsem se na něj jen dívala a říkala si, jaké nemám štěstí. Pomalu, opatrně, abych ho neprobudila jsem se k němu přisunula a přitulila se. Znovu jsem zavřela oči, ale spánek nepřicházel. Poslouchala jsem jak Nyos oddechuje a jak vedle mě jeho tělo hřeje. Kéž by to tak bylo navždy... musí to tak být navždy. Nakonec, ale vstanu. Prostě jsem usnout nemohla. Zašla jsem se vykoupat a pak jsem se uvelebila na pohovce. Nevěděla jsem co budu dělat. S Kitt jsem nemohla mluvit. Ta spala. Možná bych mohla někam jít... ale nechtělo se mi tu nechávat Nyose samotného. Jakmile by se probudil a zjistil, že nejsem v posteli, šel by mě hledat. Nakonec jsem si stoupla před zrcadlo a začala se prohlížet jestli to přijetí na mě nenechalo nějaké následky. Vysvlékla jsem se a prohlížela se z různých úhlů. Obklopil mě oheň. Pamatovala jsem si to. Zanechalo to něco? Nebo nemám nějaké znamení zasvědcení? Prošlo mi tělem tolik moci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Moc Magiovy knihy ti na těle nezanechala jednou stopu. Na tvém těle není nic, co by včerejší večer připomínalo. Žádné spáleniny, odřeniny, pohmožděniny, ani žádné znamení, které by se skvělo na kůži. Nyos se vzbudí v pět hodin ráno, což bude asi jeho klasická hodina. Překvapeně na tebe pohlédne, že jsi vzhůru, ale potom se pousměje. "Teď nebudeš dva dny spát," informuje tě s tichým smíchem. On, když byl povýšen na bojovníka, také nespal. Ta magie tvé tělo zmátlo a ono teď odpočinek nebude vyžadovat. Ale ani potom... Dáte se do pořádku, obléknete se do hávů, a jdete na snídani do hromadné jídelny. Ta je ještě naprosto prázdná, ale snídaně už je připravena, v termobublinách. Najíte se a Nyos se potom s tebou rozloučí a přemístí se do Věže ke Sborům. Je asi šest hodin, výuka léčení ve čtvrté á ti začíná až za dvě hodiny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec jsem se zase oblékla a vlezla si zpátky k Nyosovi. Ale nespala jsem, jen jsem tak poléhávala přemýšlela tak nějak o všem možném. Poznám, když se Nyos probudil. Jeho dech změnil rytmus a o chvíli později se pohnul. Vypadal překvapeně, že jsem vzhůru. Ale pak mu to dojde. I když tedy nevím co dokud mi to neřekne. Zamračím se. „Co budu celou noc dělat, když nebudu moci spát?“ postěžuji si. Ale určitě si nějakou práci najdu. Vydali jsme se na jídlo a pak jsme museli každý do své práce. Ale zůstali mi ještě dvě hodiny. Vydala jsem se za Kittiarou, abych zjistila jak se cítí a taky zjistila jaký den má. Jistě je z toho nadšená. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Mé sevření meče je okomentováno Moruntovými slovy. Ještě že mám tak opatrné následovníky. Uvolním sevření meče a navrátím ho na své místo. „Doopravdy skvělé, pronásleduje nás „nesmrtelná“ armáda.“ Pronesu se sarkasmem na jazyku, a pohlédnu na Schaella. „Skvělá dedukce.“ Z hloubi duše jsem si chtěl dopřát řádný boj. Zažít příval adrenalinu, který by mi neustále šeptal, jak blízko můžu být smrti. jsem blázen? Toužím po smrti? Proč? Pořád mám ještě něco před sebou....Hlavně teď, když nadějná hvězda jménem Oris září opět na noční obloze. Další slova, myšlenky – vše zbytečné. Musíme stáhnout ocas mezi nohy a soustředit se jen na cestu před námi. Odplivnu si a jako bych uslyšel menší zasyčení, když slina dopadne do vyprahlé pouště. Tedy za předpokladu, že už se nevypařila cestou. Earen se jaksi začlení do naší malé skupinky. Zvířata jaksi nenajdou porozumění a nejde si nevšimnout, že naše zvířata pošilhávají po Eearenově koni. Skřetí říše Konečně! oddychnu si v duchu, při uslyšení: „Vítejte v říši skřetů.“ Sotva seskočím ze svého zvířete, zkusím se trošku protáhnout. Po dlouhé jízdě nebylo na mém zadku způsobena žádná újma a v sedle byl už vyseděný důlek. Nicméně jsem se dvakrát tak rychle do sedla nehrnul. Mým směrem zamíří Schael a není těžké uhodnout, že nese něco zajímavého. „Zajímavé a nepředvídatelné jsou činy smrtelníků.“ začnu mluvit sám k sobě. „Vše přehlíženo, vše ignorováno lidmi, držíc moc, umožňující změnit vše. Vše v dobro, v zlo či pro svou vlastní moc či obohacení...Církev i mágové mají stejný podíl na vině. Mágové jsou přeci jen o něco zákeřnější, vědomi své vlastní síly. Proč tedy neudělat krok vpřed? Získat kontrolu nad vším a všemi a všechno to hodit na Matičku církev? Má být čistá – bílá, jakékoliv smítko poskvrňuje a září jako silně zažraná špína....“ nepatrně mě bodne u srdce. „Popel popelu, prach prachu........vše musí být zničeno, aby to dalo základ něčemu novému, něčemu lepšímu – Nám.“ Odtrhnu se od nahlas vyslovených vlastních slov. „Vidíme příčinu pádu Církve. To je na jednu stranu dobré, na druhou stranu je to špatné v tom, že mágové budou silnější. Politické hadrkování mezi církví a mágy v důležitých věcech se po eliminaci církve značně zkrátí. Mágové se stanou pány Říše a pak přijdeme na scénu my. Aspoň já bych to tak udělal. Rozdrtil každý odpor v samotném počátku.“ „A my s tím nic neuděláme, pač nemáme žádnou páku....aspoň zatím.“ V hlavně se mi uloží jakýsi pulzující vykřičník, jež mi bude neustále připomínat blížící se nebezpečí a snad pohasne v momentu, kdy mé podvědomí bude vědět, že je tu nějaká další cesta..... „Máš mi ještě co říct?“ Otážu se Sxhaella. Rozhlédnu se i po ostatních, zda nemají nějaké připomínky. Leč po pravdě ani nečekám žádné komentáře. Slova jsou slova a ne činy....které by naši situaci mohli vyřešit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kitiara ti celá nadšená předvádí svůj ledový dech. Doširoka rozevře chřtán a vychrlí ledovou tříšť, která po dopadu okamžitě zamrzne. Zatím přesnost nic moc, chrlit dokáže sotva pár sekund a navíc jen na pár metrů, ale to se bude každým dnem lepšit. Je rozpustilá a očividně nadšená, že jste se dostali k bojovníkům. A nemůže se dočkat, až se seznámíte s ostatními z vaší letky. Po setkání s ní se přemístíš k Institutu, kde se to hemží bojovými mágy, kteří uzavřeli celou oblast. překvapeně se na díváš a dojdeš k nim. Chvíli trvá, než jim vysvětlíš, co jsi zač, a oni seženou svého velitele. Jedná se o Clauwa Phease, mladého bitevního mága, zástupce Simona. "Museli jsme děti evakuovat," oznámí ti se zamračením, když dojde ke kordonu bojových mágů a protáhne se pod páskou, která uzavírá oblast kolem hradu Institutu. Pak ti vysvětlí, že včera v dopoledních hodinách selhala obranná kouzla i v prvním sektoru Akademie. Clauw se nemohl vůbec s nikým spojit. Simon i ty jsi byla pryč, logicky, oba jste byli na cvičení Megriothu. Chtěl se spojit s předsedkyní Akademické rady, ale ta byla samozřejmě také na cvičení, to ale nemůže vědět. Chtěl se obrátit na Shalafiho nebo Mluvčího Rady, ale i ti dva byli v tahu. Rovněž hlavní velitelé bojových a bitevních mágů nebyli k zastižení. Ti jsou v Megriothu také... Nakonec se Clauw rozhodl, že než budou obrany zprovozněny, přesune děti do provizorního tábora, který nechal zřídit několik mil odsud na prostorných loukách. "Jsou tam s nimi mí lidé, učitelé i vychovatelé a lékaři s psychology," řekne Clauw. "Mají tam jídlo, oblečení, vychovatelé jim zajišťují zábavný program, výuka neprobíhá. Děti celou evakuaci vzaly jako nějakou bojovou hru." Clauw se pousměje. Potom se ale věcně zeptá: "Mám vám sehnat doprovod k táboru, nebo chcete jít do budovy Institutu?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Měla jsme radost i za Kitiarou, která nadšeně předváděla svůj dech. Byla jak... skotačící puberťačka. Chvíli jsem s ní zůstala, ale pak jsem se přenesla do Institutu, kde mě překvapilo množství bojových mágů. A podráždilo mě, že jsem je musela přesvědčovat kdo sem. Objevil se Clauw Phease, který zastupuje Simona. Vysvětlí mi co se stalo. Nemohl nikoho sehnat a tak jednal podle sebe. Udělal dobře. Ale tohohle jsem se obávala. Proto jsem myslela na to, že by měl někdo zůstat venku a zaběhnout pro nás do Megriarthu, kdyby se něco stalo. Musím to navrhnout Alexovi. Kdybych věděla co se děje na nějaké cvičení se vykašlu. Jsem ředitelka... jak teď vypadám, když nejsem k sehnání? „Odvedl jste dobrou práci.“ Pochválím ho. „Mohu tu být nějak užitečná?“ zeptám se. „V čem je vlastně problém? Takhle masivní selhání obrany to není zrovna obvyklé. Nakonec tu obranu dělali profesionálové, žádní šumaři. Zjistili jste kde je chyba? A zavolali jste ty co tu obranu dělali?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "My jsme jenom zajistili Institut a formování obrany už necháváme na profících," odpoví ti Clauw s pousmáním, že oni s těmi kouzly nemají nic společného. "Oni zatím neví, kde je chyba. To kouzlo je uděláno perfektně, umožňuje budově, aby se prakticky bránila napadení sama..," řekne Simonův zástupce po chvilce zamyšleně. "Ale je tvořeno pro osobní věže, ne pro takto rozlehlé komplexy..." Zavrtí hlavou. "Nemyslím si, že byste mohla být nějak užitečná," odpoví ti. Potom luskne prsty a přivolá tím k sobě jednoho ze svých bojových mágů. "Přemísti slečnu ředitelku do tábora, Wyatte," nařídí mágovi. Mladý bojový mág tě jemně uchopí v nadloktí a přemístíte se spolu pryč. Objevíte se na obrovské travnaté ploše pokryté stovkami stanů s podsadou. Stany jsou seřazeny do kruhů a ve středu je velký plac na hry. Ten je zrovna využíván, hraje se tam kopaná, volejbal a házená. Na hry dohlíží učitelé a vychovatelé. Po obvodu tábora procházejí bojoví mágové. Cítíš silná zabezpečovací kouzla. Když se objevíte, několik mužů na vás pohlédne, ale potom pokračují v obchůzce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobrá. Prosím podávejte mi pravidelně zprávy jak to vypadá, ano? Děkuji.“ Nechám se přemístit do tábora s dětmi. Byl to vážně velký tábor, rozhlédnu se. Ráda vidím, že je mágové ochraňují. Cítila jsem ty ochrany. Vydala jsem se do středu tábora, abych se podívala jak si děti hrají. Zdálo se, že si to docela užívají. Asi ještě nikdy nestanovali. Pod širým nebem jistě už někteří byli. Ale to byli hladoví, byla jim zima a tak dále. Teď si nemusí dělat starosti s ničím. Rozhlédla jsem se a vydala se k jednomu z psychologů Qinelovi, kterého jsem už trochu znala, když jsem všechny psychology požádala, aby mi podávali pravidelná hlášení o tom jaký je stav dětí, které k nim dochází. „Zdravím.“ Pozdravím ho a rozhlížím se. „Před chvílí jsem se to dozvěděla. Je mi líto, že jsem nebyla u toho, když to začalo.“ Zavrtím hlavou. „Jak tenhle přesun děti snášejí? Nedávno se stěhovali do Institutu a najednou sem. Nebudou z toho mít potíže?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobré ráno," vrátí ti Qinel pozdrav a vzhlédne od papírů, sedí na zemi a ty papíry má rozložené na stehnech. "To nevadí, nedělejte si starosti, nebyla jste příliš potřeba. Spíš chyběl Simon. Ale mladý Clauw je dobrej..." Když se zeptáš, jak to děti zvládají, s pousmáním se podívá na plac, kde si děti hrají. Pak se mu úsměv rozšíří a podívá se zpět na tebe. "Jsou za něj rády, řekl bych. Berou to jako nějakou bojovku. A nemusí se učit..," řekne ti veselým tónem a potom se vrátí k papírům. "Nééé! Victor néééé!" slyšíš smích a veselé pištění děti na hřišti kopané. Míče se zrovna zmocnil Victor, který si to obratnými kličkami razí na bránu a zábavně si obehrává všechny obránce. Svou mrštností stále připomíná toho blonďatého klučinu z uzavřené Akademie. Kde se tu Victor vzal je ale záhadou. Teď se ale Victorovi postaví Jeid a obehraje jej. Ozve se vítězný jekot obránců a zklamané zahučení útočníků. Jeid nahraje jednomu sedmákovi a hra pokračuje. Kde se tu vzal Jeid? |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak to jsem ráda.“ Posadím se vedle něj. „Nebyla potřeba... jako ředitelka bych u takových věcí měla být. No... pozdě bycha honiti.“ Pokrčím rameny a překvapeně koukám na Victora a pak na Jeida. Kde se tu vzali? „Kdy se tu objevil Victor s Jeidem?“ zeptám se s pozvednutým obočím. „A proč tu jsou? Ne, že by mi to vadilo... vidím, že děti si je oblíbily. Ale nečekala bych je tu.“ Zkusím se zeptat. Ale možná budu muset jít přímo ke zdroji. Ale musím počkat až dokončí hru. Kdybych je k sobě přivolala jen bych tím překazila jejich hru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemůžete být pořád v dosahu... Jenom mě tedy překvapilo, že nebyl v dosahu skoro nikdo..," pokrčí rameny psycholog a zamračí se na něco ve svých papírech. Chvíli trvá, než ti odpoví. "Ti dva?" ujistí se a zvedne hlavu, aby se podíval na dvojici plnoletých mladíků. "Jeden z učitelů je jejich známý a zeptal se, jestli by nechtěli přijít. Ten černovlasý má prý na děti blahodárný vliv. A ten blonďák je umí svými blbinami uvolnit." Pokrčí rameny. "Nebyl jsem proti." Je vidět, že jsou u dětí vážně obrovsky populární. Když se dohraje, musí se oba dva hodně otáčet, aby se dostali z jejich středu a mohli zamířit k tobě. "Dobré ráno," pozdraví tě oba unisono. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Asi shoda náhod...“ Pokrčím rameny, jako, že nic nevím. Pak mi vysvětlí, kde se tu ti dva objevili. „Aha. To je od nich milé.“ Řeknu a sleduji hru. Když skončí a kluci se uvolní ze středu svých obdivovatelů vstanu. „Dobré ráno.“ Usměji se na ně. „Děkuji hoši, že jste sem přišli pomoci s dětmi.“ Řeknu upřímně. „Umíte je dobře zabavit.“ Kouknu znovu na houf dětí. „Myslím, že jste pro ně dobrý vzor.“ Mrknu znovu na ně. „Jak dlouho se můžete zdržet?“ Podívám se na Jeida. „Mimochodem. Jak ti sedí ten háv? A prosím neříkej mi, že jsi jich dostal víc najednou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kluci se zazubí a ohlédnou se zpět k dětem. Jo, jsme dobrý," zasměje se Victor a s Jeidem si plácne. To nic nebylo," řekne potom Jeid s úsměvem a mávne rukou, jako že to vážně nestálo za řeč. Po tvé otázce se na sebe hoši opět podívají a zapřemýšlí. "Možná tu můžeme být až do zítřka," řekne Jeid nakonec trochu nejistým tónem a Victor váhavě souhlasně pokýve hlavou. "Ještě se ujistím," zamumlá Jeid. Vtom se s tebou spojí jeden ze spojovatelů Věže Vysoké magie, aby ti oznámil, že za hodinu se bude konat mimořádné zasedání Rady mágů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To by jste byli hodní. Kdyby to šlo, tak bych vás asi zaměstnala. Moc dobře na ty děti působíte.“ Vychvaluji se. Zarazím se, když mi bylo oznámeno, že je mimořádné zasedání rady. Vzdychnu. „Vždycky, když se to nehodí. Musím na zasedání rady. Musím jít. Vrátím se, jakmile to bude možné.“ Rozloučím se s nimi a skočím se domů převléknout. Pak jsem se vydala na zasedání. O co půjde? Církev nám vyhlásila oficiálně válku? Nebo chtějí řešit ten problém v Institutu? Spíš asi ta Církev. Doufám jen, že se rozhodli své hrozby stáhnout. Snad. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doma si oblékneš hrubý bílý háv a kolem krku si uvážeš bílou šálu. Na prostředníček pravé ruky si navlékneš oficiální prsten Rady mágů. Uvědomíš si přitom, že ho nasazuješ skoro naposledy... Potom vyjdeš před věž a přemístíš se k Věži Vysoké magie. Projdeš obří vstupní halou a na disku se dostaneš až do zasedacího patra Rady mágů a zamíříš do zasedací místnosti. Sál je už zpola plný a brzy se zaplní docela. Všichni stálí velmistři, i nestálí magistři a mistři stojí na svých místech. Střetneš se pohledem s Nyosem, který se mračí na celé kolo. Na zahájení zasedání nemusíte dlouho čekat. Vejde Alex a po jeho boku kráčí jeho nejlepší kamarád Marcus dan Dray, v jednom z oděvů Shalafiho. "Zahajuji mimořádné zasedání Rady mágů," pronese Alex a všichni se posadí na svá místa. Marcus se usadí do jindy vždy neobsazeného křesla vyhrazeného pro Shalafiho. Alex zůstane stát. Tento nový Mluvčí Rady pozvedne ruku, ve které drží rozvinutý pergamen s pečetí Církve. "Církev nám dnes, ústy kardinála camerlenga, vyhlásila válku," oznámí vám Alex. "Spousta paladinských jednotek a klášterů se od rozhodnutí camerlenga distancovala, ale drtivá většina jej podporuje, nebo nechce zradit své přísahy," zachmuří se Alex. "Přednáším vám teď zde Shalafiho návrh, protože jen a pouze Shalafi může tento návrh podat... Shalafi navrhuje, aby Řád Bílých mágů vstoupil do válečného stavu." Je to zhruba dvacet tři let, kdy byl Řád mágů ve válce naposledy. Tehdy bojoval s Morovým bratrstvem, které bylo na vrcholu svých temných sil. Válečný stav znamená hlavně posílení pravomocí velitelů válečných mágů a naopak výrazné zmrazení pravomocí Rady mágů. Protože pět vynikajících vojenských velitelů vede válku lépe než třicet ekonomů, učitelů a léčitelů... Začne veřejné hlasování. "Pro, jednoznačně. Když nám oni vyhlásili válku, odpovíme se vší pompézností. Nevidím důvod, proč jejich výzvu ignorovat. Rozdrtíme Církev jako švába a ukážeme lidu, že Církev už dávno není neporazitelná a že si nemůže dělat, co se jí zlíbí," řekne krátce ale výstižně Nyos. "Také jsem pro. Válečný stav ukáže Církvi, že to bereme opravdu vážně. Dal bych já nevím co, abych mohl vidět hnědé spodky kardinálů, když se dozví, že na ně opravdu udeříme vším, co máme," řekne Daniel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když uslyším, že opravdu vypukne válka, zavřu oči. Obávala jsem se toho, doufala jsem, že to tak daleko nedojde. Ale tušila jsem, že to tak skončí. I když jsem doufala. Jako kdyby těch starostí nebylo dost. Musíme jen doufat, že to bude rychlé a nepotáhne se to měsíce nebo roky. Promnu si spánky. A to nedávno skončila jedna válka. Teď je další. Navíc jsem měla starost o Institut. Církev by na něj mohla zaútočit, protože tento projekt by mohli brát jako výsměch. Lidé teď raději svěřují děti nám a ne jim. A takhle jim ukazujeme, že jsme lepší než oni. Ok možná by nezaútočili na místo plné dětí. Ale malá šance tu byla. Jestli ten Camerlengan je naštvaný fanatik. Vzhlédnu, když se dostanu na řadu. „Sice jsem doufala, že dostanou rozum... ale ať si sklidí co si zasely. Jsem pro. Musíme Církvi ukázat, že nemůže všechno a natož si takhle vyskakovat.“ Souhlasím i když jsem se rozhodně netvářila nadšeně. Ale za to jsem si rozhodně za svým slovem stála. Musíme Církvi udělit lekci. Ukážeme tím ne jen Církvy, ale i dalším co si myslí, že peníze a vliv smaže všechno, že i na ně dojde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po necelých patnácti minutách je návrh Shalafiho schválen. Jediný hlas nebyl proti, Rada se tentokrát shodla naprosto jednomyslně. Ti, co nechtěli válku, už ví, že je tady, a když už tak už. "Říšští mágové tedy oficiálně vstupují do války s Církví," pronese Alex s kamenným výrazem. Pak se zvedne Marcus a všichni se k němu otočíte. "Děkuji, dámy a pánové," řekne, "ale než se rozejdeme, rád bych ještě rychle využil svých válečných pravomocí a jmenoval nové velení bojových sil Řádu. Jak víte, v současnosti bojovým silám vlastně nikdo nevelí, protože dosavadní velitelé změnili posty..." Marcus se odmlčí a v sále nastane ticho. Samozřejmě že všichni čekají, kdo bude v následujících dnech patřit k nejmocnějším lidem Říše. "Do funkce hlavního velitele bojových mágů jmenuji Erika Vivaldiho," pronese Shalafi a nejenom Erik, ale i několik dalších velmistrů vytřeští šokovaně oči. Ale třeba Kelen Kine, který tento post ještě nedávno zastával, poplácá Erika po rameni. "Do funkce hlavního velitele bitevních mágů jmenuji Uveru Therecka," pokračuje Marcus s teď následují další šokované pohledy. Všichni poočku koukají na Kelena, protože se očekávalo, že funkci hlavního biteváka převezme on. Bývalý nejvyšší bojový mág ale zachová kamennou tvář. "Náčelníkem štábu válečných mágů jmenuji Kelena Kineho," řekne Marcus po chvilce ticha a Kelen se slabě pousměje. Teď už na něj všichni zírají zcela nepokrytě. Kelen je mladý, mocný, ctižádostivý a chytrý, všichni věděli, že to jednou dotáhne daleko. Ale dostat pár let po Zkoušce třetí nejvyšší pozici v Řádu mágů... Jako náčelník štábu válečných mágů je hlavou zároveň bitevních i bojových mágů. (Sbory jsou samostatně.) "Jestli má někdo nějaké námitky proti mému rozhodnutí, ať je vysloví nyní," vyzve Marcus poté všechny přítomné. Sotva je toto vyřešeno, otevřou se dveře a jeden z bojových mágů ohlásí, že přišla návštěva. Bojový mág poté ustoupí stranou a do vaší zasedací místnosti vejde postaršíválečník. Všichni mágové bez výjimky Shalafiho se uctivě zvednou a ty také. Dovnitř vešel generál velkovévoda Ronald von Vingaard, mladší bratr zesnulého krále Haralda II., otec současného krále Rafaela I. Ale o to ani tak nejde... Velkovévoda Ronald von Vingaard je v současnosti hlavní velitel Královského vojska. Kárlovského vojska jako celku, což znamená, že velí jak pěchotě, tak i kavalerii nebo námořnictvu. Ronald von Vingaard je ale hlavně obrovský válečný hrdina, chrabrý bojovník, který se vždy vrhal do bitev v první linii. Je legendární tím, že se ke své funkci vypracoval od vojína, svůj původ zamlčel a nikdo z jeho rodiny nevěděl, že je v armádě. Teprve až se stal slavným plukovníkem a veteránem mnoha bitev vyšlo najevo, že se jedná o nekorunního prince. Písní a legend o něm kolují stovky a drtivá většina z nich je pravdivá. Dokázal s trčícím šípem z krku sesbírat roztroušený regiment a odrazit útok Sevarských barbarů. Přežil sám měsíc a půl v Sevarských ledových pustinách. Všichni jeho vojáci odpřísáhli, že tento nejvyšší generál spí v obyčejném stanu jako řadový voják a jí stejnou stravu, jako mužstvo. Když na vás tento muž pohlédne svýma bledě modrýma očima, přeběhne vám, nejmocnějším mágům Říše, mráz po zádech. "Zdravím, Rado mágů," pronese generál zdvořilým, ale pevným a hrdým hlasem. "Přišel jsem, abych vám vyjádřil podporu krále a Královského vojska Belnetské říše." Předá vám synův a svůj vlastní vzkaz. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když to Alex pronese nahlas, znovu si povzdychnu. Už se zdálo, že tedy půjdeme, ale Marcus nás ještě zastavil. Bylo rozhodnuto kdo bude zastávat volné funkce. Byla jsem zvědavá. Ještě že jsem věděla, že mě nic nehrozí. Navíc tohle nebyli zrovna funkce kam by se dávali lidi jako já, no tedy... jsem teď vlastně i válečnice a kde komu bych dělala problémy, ale asi by bylo divné, kdyby léčitelka, nekonfliktní člověk, žena co vypadá tak slabě... se najednou uměla takhle rvát. Navíc já měla teď svou Instituci a budu v Radě Akademie. Jmenování Erika mě překvapilo jen trochu, ale rozhodně jsem mu to přála. Uvera byl taky sázka na jistotu. U Kelena jsme si nebyla úplně jistá. Ale vím, že je schopný. Jen doufám, že mu nebude překážet nedostatek zkušeností. Aspoň, že mi už nikam neodveleli Nyose. Já tedy nic proti neměla. Už jsme se chtěli rozejít, když nám přišli oznámit návštěvu. Což nebylo zrovna obvyklé. A taky to nebyla obvyklá návštěva. Byl to otec Rachaela... krále a navíc válečný hrdina. Také jsem vstala. Tak tři, čtyři roky zpět asi bych dost vyváděla, že ho vidím. Hodně dlouho jsem příběhy o něm milovala. A na svůj věk vypadal pořád dobře. Usměji se, když slyším, že nám přišel vyřídit, že nás Král a královské vojsko podporuje a nejspíš díky tomu nás bude podporovat skoro celé království. Už už jsem otevírala ústa, že něco řeknu. Ale uvědomím si, kde jsem a hlavně nejsem tady mluvčí. Tak zase sklapnu. Podívám se na Nyose a mrknu na něj. Copak jsem to neříkala? Říkala jsem, že král bude na naší straně. Znovu pohlédnu na generála. Zatra... chtěla bych něco říct. „Jsem moc ráda, že stojíte na naší straně. Král Rafael je dobrý král s dobrým srdcem. Pozná co je správná věc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejvyšší generál Královského vojska se podívá na tebe a pousměje se. "Rafael by Církev nikdy neobhajoval," odpoví ti s pokývnutím. "Nepřišel jsem ale sám, je tady více lidí, kteří by s vámi chtěli mluvit." Otočí se ke dveřím, které se otevřou a dovnitř vstoupí muž v nejvyšší rytířské zbroji. Velmistr Ciliani, hlava Benediktova rytířstva. "Benediktovo rytířstvo zůstane stát stranou konfliktu," oznámí vám velmistr a přejede vás pohledem. "Jednání Církve je zavrženíhodné a zaslouží si být potrestána, ale nemůžeme s ní válčit všichni, jsou tady i jiné problémy. Skřeti, poražené země, Sevar... Mohli by využít našeho rozptýlení. Proto zůstanou rytíři mimo válečný stav a mnohonásobně posílí hranice naší Říše." Ciliani se střetne pohledem s von Vingaardem. Generál souhlasně pokývá hlavou a podívá se zpět na dveře, které se opět otevřou. Tentokrát vstoupí dva muži. První jde starý muž v hnědé mnišské kutně. Za ním jde další starý muž, ale oblečen je jako paladin. Kněz se představí jako Kayrdan, paladinovo jméno je sir Garard de Darban. Oba chtějí to, aby Řád mágů uznal vytvoření jejich vlastní instituce. Kayrdan je hlavou malou odnože Církve, knězů smrti, kteří se starají o mrtvé. Zapečeťují jejich duše a ukládají je k věčnému odpočinku. "Stávající situace v církvi.. prostě tam nechceme zůstat, ale zároveň si nemůžeme dovolit nepracovat, to jistě chápete... Ulice měst by pokryli mrtví a výskyt moru by byl jen otázka času..," řekne Kayrdan. "Proto se naše odnož chce od Církve odtrhnout a vytvořit vlastí řád. Dělali bychom to, co doteď, ale už bychom nebyli podřízení rozmarům církve." Potom promluví starý paladin, sir de Darban. Ten zastupuje opravdu početné množství paladinů, kteří se tváří v tvář zkaženosti církve zřekli svých přísah. Nechtějí ale navždy zůstat odpadlými paladiny a mají v úmyslu vytvořit svůj řád, nazývali by se Nusterovi templáři. Postupně by chtěli převzít ochranu nad chrámy Salmara, kde se mírumilovní kněží starají o nemocné a staré lidi. Oba dva představení chtějí to, aby Rada mágů jejich řády uznala. Jakmile všichni hosté odejdou, vyvolá Alex hlasování. Veřejné hlasování. Kdo je pro to, aby mágové podpořili vznik dvou nových institucí, Nusterových templářů a Kněžích Smrti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně pozvednu obočí a podívám se ke vchodu kudy vejdou další lidé. Benediktovo rytířstvo se od toho distancovalo s tím, že ne všichni se do toho musí zapojit. Má pravdu. Zaměřit se jen na válku a nestarat se o další problémy by nás stálo mnoho. Další mužové se chtějí od Církve odtrhnout protože je znechutilo jejich jednání a chtějí si založit vlastní řády. Nebyl to špatný nápad. A jsem ráda, že aspoň někdo má rozum. Čím víc se jich odtrhne tím lépe. Nejspíš až se roznese, že budeme bojovat tak se odtrhnou i další. Pak následovalo další hlasování a to jestli jim to povolíme. Trochu mě překvapuje, že s tím jdou za námi. Mi je přece nekontrolujeme. Myslela bych si, že to spíš půjdou... no... třeba králem? Ale ne... zdá se, že chtějí mít hlavně jistotu, že po nich nepůjdeme. Tak to mi už smysl dávalo. Já hlasovala pro to, abychom jim dovolili se odtrhnout. Čím méně protivníků tím lépe. A bude méně mrtvých. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hlasování dopadne opět jednomyslně a to tak, že Řád Bílých mágů tyto dvě nově vytvořené instituce uzná a podpoří před Otevřenou radou, která bude definitivně rozhodovat o jejich vzniku. Poté Alex Radu rozpustí a všichni velmistři začnou odcházet. Alex k sobě ale mávnutím přivolá Dana, Erika, Nyose, Marcuse, tebe a Kelena, tedy všechny členy Rady, co mají na předloktí pravé ruky megriothské náramky. "To nám chybělo," uvítá vás Alex s kyselým výrazem, když se shromáždíte u něj. "Váleční mágové teď budou muset být neustále v pohotovosti kvůli církve a nebudou se moci účastnit bitev. Letectvo tak na nějakou dobu přijde o skoro celou Eskadru lebek a o dobré poloviny zbylých letek." Alex se zamračí a na okamžik se odmlčí, rychle ale pokračuje: "Jezdectvo je na tom o něco lépe, tam je hodně elfů. Nejlépe je na tom samozřejmě pěchota, kde je drtivá většina trpaslíků." Marcus přikývne. "Budeme muset doufat, že se nic nestane," podotkne se zachmuřeným výrazem Shalafi. "A v nejhorším případě letky nějak sloučíme. Klidně můžeme dát dočasně dohromady část elitní a část normální." Potom se rozejdete i vy. Marcus s Alexem a Kelenem se jdou poradit do Marcusových komnat v nejvyšším patře Věže, Erik se s vámi rozloučí a spolu s Danielem se vydá za Uverou. Nyos ti řekne, že jeho v téhle válce moc potřeba nebude. "Na temné kulty ano, ale na Církev nejsem odborník.., i když tedy nevím, jaký je mezi tím dnes rozdíl," zní jeho slova. Tajné sbory ho na války s církví příliš nepotřebují a on tak nejspíš bude mít paradoxně více volna, než měl předtím, protože kvůli válce šly další projekty Sborů, na kterých pracoval, dočasně k ledu. "Půjdu se mrknout na zasedání velení Sborů a potom přijdu do tábora, který Clauw zřídil dětem z Institutu," řekne ti a políbí tě. Že o tom táboře ví tě ani nepřekvapuje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vydám se k Alexovi spolu s ostatními. Alex nám řekne, že teď když je válka s církví budou letky oslabeny. „Snad se nám to nesesype na hlavu.“ Pronesu. Ale kdyby bylo nejhůř tak se můžeme přesunout ne? Pokud se zrovna nebude bojovat s Církví můžeme letět. Snad... bude to možná trochu těžké, ale dalo by se to zvládnout. Pak se rozejde i naše skupina. Nyos se mnou zůstane. Teoreticky teď vlastně bude mít víc volna, protože akce Sborů musí být pozastaveny. Nevím jestli je to dobře. Protože já budu mít práci s Institutem a tak nebudu moci být často s tím. Nyos mi řekl, že něco vyřídí a pak za mnou přijde do tábora. Polibek mu oplatím. „Ty jsi vždycky tak informovaný.“ Usměji se na něj. „Dobře. Uvidíme se tam.“ Rozloučím se s ním. Pak se vrátím do tábora. Ale nevím co tam budu moc platná. První musím zjistit jestli už přišla nějaká zpráva o tom jak to vypadá s ochranami. Ale pak se začnu procházet po táboře a dívám se na děti. Co dělají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Schaell přikývne Shinxiho slovům. Mezitím se kolem vás shromáždil i zbytek skupinky, aby od vašeho telepata vyslechl novinky. "Církev je to jediné, co zatím mágům stálo v cestě tomu, aby skutečně ovládali Říši," řekne Schaell zachmuřeně. "Otevřená rada je jen formalita, král nemá skoro žádné pravomoci, Rytířstvo jde mágům na ruku.. jen Církev si dovolila jít proti nim." Ildwar pokýve hlavou a zadívá se do země. "Je to tak. Jakmile Církev padne, mágové se stanou nekorunovanými - nebo možná i korunovanými - pány Říše. Nejenom, že posílí svou pozici, ale rovnou všechno ovládnou," říká starý bojovník zamyšleně. "A pak obrátí svou plnou pozornost proti nám. Měli bychom rychle dokončit tuto misi a vrátit se." Morunt zavrtí hlavou. "Já bych to nedělal tak dramatické," odfrkne si. "Církev už možná není to, co bývala, ale myslím si, že ji mágové děsně podceňují. Církev má tisíce paladinů, kteří za ní ochotně položí život. Myslím si, že až mágové válku s církví vyhrají, budou mít těžce prořídlé řady..." Pak se ozve od ohně Perter. "A tímhle klábosením to jen těžko vyřešíte. Pojďte se raději najíst." Následující týden cestujete zpustlou říší skřetů. Obloha je čím dál tím temnější a puch zkaženého masa všudypřítomnější. A to i přesto, že nějakou zdechlinu už jste dlouho neviděli. Earenův kůň začíná pomalu ale jistě dojídat své zásoby z ovesného vaku. Draylů se nedostatek jídla zatím nedotkl. Vy máte taky ještě dostatek zásob, ale i tak raději jíte po co nejmenších přídělech. Po večerech se Morunt s Perterem sklánějí nad mapou a dohadují se, kde vlastně jste. Shodnou se přitom, že jdete správným směrem, ale vzdálenost se jim nepodaří odhadnout. Rovná, suchá a rozpraskaná zem je stejná stejně tady, jako byla před sto mílemi, a za sto mil bude zase vypadat úplně stejně. Občas narazíte na nějaký seschlý strom, křoví, nebo trs trávy. Občas dokonce objevíte nějaký potůček, ve kterém je sice nechutná, ale pitná podzemní voda. Sem tam vás napadnou drobné skřetí patroly, které vyslaly některé z malých kmenů. Ty ale rychle zlikvidujete. Jen Shinxi, Earen a Ildwar, mágové nemusí v bitvě ani hnout prstem. Večer osmého dne po vstupu do skřetí říše se před vámi objeví hlavní město, Narrogar. Ačkoliv je fakt, že označení město je pro Narrogar velká lichotka. Obrovské město postavili lidé - dlouho před tím, než je smetla zelená vlna. A skřeti se o hradby, domy a pevnost příliš starat neumějí, a je to znát. Kámen se drolí a nebýt jasných známek skřetí přítomnosti, připomínalo by neobydlené ruiny. To je vše, co takhle z dálky můžete vidět. Velké, rozdrolené město... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Děti, vychovatelé i učitelé zrovna obědvají. Na volném prostranství uprostřed tábora, kde se ještě před chvíli hrály hry, jsou rozestavěné stoly a lavice. U obrovských kotlů opodál stojí fronta děti se lžící a ešusem v ruce. Kuchaři jim naberou guláš, strčí do ruky chleba a dítě si jde sednout ke stolu a pustí se do jídla. Když předejdeš řadu, děti tě uctivě zdraví. Jeden kuchař vyloví ešus, naloží ti guláš a podá ti lžíci, ešus a chleba. Jdeš se potom usadit ke stolu k vychovatelům a učitelům. U tohoto stolu sedí i Jeid s Victorem. "Prý už se jim skoro podařilo zprovoznit první sektor," odpoví Paust na tvou otázku, jak daleko jsou s těmi ochrannými kouzly na Institutu. Z klábosení učitelů následně poznáš, že dětem se toto táboření opravdu líbí. Učitelům ale taky, skoro nic nedělají. Nejvíce zapřažení jsou vychovatelé, kteří si hrají s dětmi. No, ale úplně nejvíce jsou zapřaženi Victor s Jeidem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mě děti zdraví usmívám se na ně a také je zdravím, některé pohladím po vláskách. Vysloužila jsem si ešus, guláš a chleba a šla jsem si sednout k ostatním dospělým. Zdálo se, že se tohle všem líbilo. I když chudáci Vychovatelé mají plné ruce práce. Ale tak pomáhají jim Victor s Jeidem. Paust mi řekne, že už zprovoznili jeden sektor. „To je dobře. Zajímá mě tedy co ten pád ochrany způsobilo. Snad na to přijdou. Byla bych nerada, kdyby se to opakovalo.“ Guláš byl dobrý. Otočím se na náš tým vychovatelů. „Co kdyby děti místo normální večeře dostali chleba a buřty a opékali si je u táboráků? Měli by to jak večeři tak zábavu.“ Navrhnu jim. Když spí pod stany ať si to užijí se vším všudy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá jednoduchá otázka vyvolá pěkně bouřlivou reakci. Několik vychovatelů a učitelů se zamračí, zbytek propukne v hlasitý smích, až se děti k vašemu stolu překvapeně otáčejí. Uprostřed toho všeho se se širokým úsměvem zvedne Jeid, na všechny strany se smějícím učitelům a vychovatelům ukloní a pak natáhne ruku k učitelům a vychovatelům, kteří se mračí. Ti teď zavrtí hlavou, taky se začnou usmívat a každý položí Jeidovi na ruku jeden měďák. "Děěěkuji vám," protáhne Jeid, schová pár penízků do kapsy, ukloní se a se zazubením se opět posadí. "Nic se neděje," zavolá Victor na děti a ony na vás pomalu přestanou zírat. "Proběhla nám tu taková malá sázka, jestli ten táborák nenavrhnete..," vysvětlí ti ještě s doznívajícím smíchem jeden z mladých vychovatelů. Nakonec se všichni shodnou, že jsou pro. Udělá se několik ohňů a děti si mohou opékat párky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem stejně překvapená jako děti a zmateně se na ně dívala. Jeid si vybíral od učitelů a vychovatelů peníze. Pozvednu obočí v němé otázce. Ale Victor mi to vysvětlí. Usměji se. „Takže vy se vsázíte na to, jak se zachovám?“ zavrtím hlavou. „To tedy nevím co si o tom mám myslet.“ Zavrtím hlavou. Ale pokud šlo o táborák tak se to odsouhlasilo. Je fakt, že jsem to mohla i nakázat. Ale já měla raději, když se k tomu ostatní vyjádří. Byla jsem pro demokracii. Otočím se na Victora s Jeidem. „Já vím, že jistě máte své plány, ale neuvažovali jste někdy, že by jste pracovali s dětmi? Jen se tak ptám. Jako vychovatelé by jste byli skvělí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo.. ale původně ani nebyl úmysl se vsadit," zašklebí se Victor. "Jeid si jenom myslel, že ty táboráky navrhnete, a potom se nějak vsadili, já už nevím." Potom se Jeida a Victora zeptáš, jestli někdy neuvažovali o tom, že by pracovali s dětmi. Victor kývne. "Jo, jednou jsem o tom přemýšlel... Ale pak jsem si řekl, že existují i bezpečnější povolání... Třeba testeři nových kouzel..," odtuší blonďatý mladík a celý stůl se zasměje. "A já a skvělý vychovatel? Zahrát si s klukama čutanou dobrý, ale vychovávat je nebo vzdělávat? To nechci ani já, ale ani vy, věřte mi," dodá Victor ještě. Jeid mluví úplně jinak, než Victor. "Mě by naopak pracovat s dětmi bavilo," pokrčí rameny. "Hrát si s dětmi je fajn, ale ve svém volnu si obléct ten háv vychovatele.. to je něco senzačního. Nebránil bych se." Pousměje se. Ale tak to jsou holt ty jejich povahy. Jeid je zvyklý se starat o mladší a pomáhat jim, vychovával i své spolužáky. Zato Victor je ten divoký a temperamentní, tomu se do práce s dětmi moc nechce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Chápu. Ne každý má na to náturu. Stačí, že jednou budete vychovávat vlastní děti.“ Řeknu Victorovi chápavě. Mrknu na Jeida. „No... kdyby jsi tedy někdy chtěl, tak můžeš kdykoliv za mnou zajít.“ Řeknu. Oba si je prohlédnu a zavrtím hlavou. Vážně... pořád musím myslet na to, když je vidím, jak ten čas letí. „Připadám si najednou jako kdybych zestárla o deset let. Vždycky když vás vidím, vzpomenu si na to, jaký jste byli v Akademii.“ Odmlčím se. „Nechci znít jako, že si chci zvětšovat ego. Spíš chci vědět jestli bylo mé jednání správné...“ Chtěla jsem se zeptat, ale byla jsem z toho i trochu rozpačitá. „Ovlivnila jsem někdy něčím vaše životy?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to jenom tři roky zpátky," pousměje se Jeid. "I když i mně připadá, jako by to bylo mnohem déle..," přizná mladý nazřívač po chvilce. "I mi to připadá jako mnoho let, ne jenom tři," přikývne vážně Victor. Zvednete se a zajdete odevzdat lžíce a ešusy. Řada dětí už se značně zkrátila, ale pořád ještě jich je ve frontě docela dost. Jdeš si prohlédnout stany a Jeid s Victorem ti kráčí každý z jedné strany po boku. Útlý Jeid je pořád o něco menší, než jsi ty, ale mohutný Victor už tě o dost předrostl. Všimla sis toho už na Jeidově oslavě, ale teď je ten rozdíl vidět značně. "Krom toho, že jsme i díky vám tu Akademii vůbec přežili?" pousměje se Victor, když se jich zeptáš, jak jsi ovlivnila jejich životy. Oba mladíci pokrčí rameny. "Já nevím," zamumlá Jeid. "O svém povolání jsem měl představu už kdysi, a po Akademii se to nijak nezměnilo..." "A já jsem před Akademií představu o povolání neměl," pousměje se Victor, "a nemám ji ani po ní." Dojdete na kraj tábora a sledujete výměnu bojových mágů. Překvapeně sleduješ, jak odchází mágové v černých hávech a s bílými šálami, a nahrazují je jejich kolegové ve zlato-modrých zbrojích. Jedná se o oblečení, které si bojoví mágové oblékají ve chvíli, kdy je Řád mágů ve válečném stavu. Mělo tě to napadnout, že budou takhle oblečení, ale nedošlo ti to... Jeid s Victorem se tváří překvapeně a zmateně a stejně tak vychovatelé a učitelé, kteří se objeví vedle vás, aby si mágy prohlédli. Oficiální vyhlášení války se k nim ještě nedoneslo. U dětí vzbudí mágové ve zbrojích také značnou pozornost a i ony se začnou srocovat na kraji tábora, aby si mágy mohly prohlédnout. Narozdíl od zmatených, nejistých a znepokojených výrazů vychovatelů a učitelů se ale děti tváří zvědavě a nadšeně, jak jinak. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Ano. Kromě toho.“ Řeknu pobaveně. Zavrtím hlavou. „Už nejste děti. A nejsem vaše učitelka a ani mistr. Takže mi můžete tykat.“ Řeknu když postřehnu, že mi Victor vyká. „Jsme přece přátelé.“ Plácnu je oba do zad. Neměla jsem zrovna na mysli jestli jsem je ovlivnila ohledně práce, spíš jsem myslela něco jiného. U Jeida... nejsem si jistá jestli jsem na tom zásluhu, ale po tom co jsem do něj několikrát hučela aby na sebe nebral zodpovědnost za problémy ostatních a víc se bavil... nevím. Brzy na to se začal víc chovat jako dítě. Víc se bavil a méně dumal. I když ta zodpovědnost v něm pořád zůstala. Šli jsme se podívat na výměnu mágů a všimnu si nového oblečení a docvakne mi to až za chvíli. Válka. A viditelně jsem byla jediná kdo to tu věděl. Chvíli jsem nechala ať si je prohlíží a pak jsem k sobě svolala všechny dospělé. I Jeida s Victorem. „Ještě to nebylo oficiálně vyhlášeno. Ale dnes nám Církev vyhlásila válku. Takže jsme... ve válce. Prosím vás až budete s dětmi u táboráku, aby jste jim to nějak vysvětlili a zodpověděli možné otázky. Myslím, že to tak bude lepší než to prostě jen vyhlásit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vychovatelé ani učitelé nereagují na tvou zprávu o vyhlášení války dvakrát překvapeně. Přikývnou, že už chápou, proč ty magické zbroje, ale to je tak všechno. Několik psychologů a mezi dětmi nejoblíbenějších učitelů si žáky svolá a válku jim vysvětlí. Ti starší se tváří mírně znepokojeně, ale jinak se jich to moc nedotkne, mladších se to nedotkne vůbec. Zvlášť, když jeden z učitelů potvrdí, že se jich to dotkne nejspíš jen tím, že bojoví mágové budou v Institutu nosit ty modré zbroje. Pak si jdou děti zase hrát a Victor s Jeidem jsou rychle zapřaženi. Jeden z vychovatelů navrhne, že by se mohla hrát nějaká celotáborovka v nedalekém lese, ale to okamžitě zamítne jeden z bojových mágů. Žádné z dětí neopustí táborové ochrany, zní jeho verdikt. Když začnou kluci s Jeidem a Victorem hrát fotbal a dívky s dvěma vychovatelkami přehazovanou, objeví se na okraji tábora Elle v hávu Akademické rady (jen v tmavě modrém), Nyos ve zbroji Tajných sborů a vedle nich Eliz s Cedrikem. Bojoví mágové je bez problému pustí a oni dojdou k vám. Eliz, Elle a Cedrik tě pozdraví a Nyos k tobě přijde a na uvítanou tě políbí. Což vyvolá úsměvy starších dětí a zavýskání u těch mladších. Nyos se nad tím jen zazubí. "Přišli jsme se podívat, jak to tady vypadá," řekne ti Elle s úsměvem a sleduje holky hrající přehazovanou. "Cede..," začne Eliz a chce něco říct, ale její miláček už ji neslyší, protože se už se širokým úsměvem žene k fotbalovému hřišti a zapojuje se do hry na straně prohrávajícího Jeidova týmu, kterému chyběl jeden hráč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sledovala jsem, jak to děti berou. Ale zdá se, že v pořádku. Těm malým to nedělá starosti a nejspíš na to už i zapomněli a ty starší měli obavy jen na chvíli dokud se nedozvěděli, že se jich válka nijak nedotkne. Má nejspíš pravdu. Pokud se tedy Církev nezblázní kompletně a nebude se chtít mstít. Ale myslím, že ne. Napadnout děti to by je potopilo úplně. Objeví se Elle v hávu akademické rady, Nyos ve zbroji Sborů a Eliz s Cedrikem. Šla jsem jim naproti. Pozdravila jsem se s nimi a od Nyose dostala pusu. Což vyvolalo veselí u dětí co to viděli. Zasměji se. „No co vy chichotálci? Běžte si po svých.“ Pokárala jsem je s úsměvem. Elle řekne, že se přišla podívat jak to tu jde. A během okamžiku už vidím Cedrika jak běží hrát fotbal. Znovu se zasměji. „Kluci.“ Otočím se na ostatní. „Nechceš se k nim třeba přidat Nyosi?“ popíchnu ho. Jestli by chtěl jít tak bych mu nebránila, ale myslím, že nepůjde protože měl zbroj Sborů a asi by i pro mě to byl zvláštní pohled. No... ale pořád si ji může svléknout. „Jinak jde to dobře. Dětem se tohle táboření líbí. Večer bude ještě táborák a opékání. Doufám že zítra se už budeme moci vrátit do institutu. Přesto takové selhání ochran mě opravdu znepokojuje. Nikdy jsem takové selhání nezažila. Budu chtít vědět co přesně se nepovedlo. Díky bohům za to, že se žádnému dítěti nic nestalo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rád bych," zazubí se Nyos. "Ale raději ne," poklepe si na zbroj, "to by vaši léčitelé nestíhali..." Elle potom poslouchá, co říkáš. "Těžko říct... To kouzlo není na tak obrovskou budovu, jakou je Institut, stavěné, mohla selhat spousta věcí." Nakonec se ale všichni shodnete na tom, že už by se to nemělo opakovat. "Jinak bude asi lepší přejít ke starému systému. Není tak moderní, ale alespoň se na něj dá spolehnout," zamumlá Nyos. Potom Elle změní téma: "Jdete večer trénovat do Megriarthu?" Podíváš se na Eliz, ale místo nechápavého civění mladá mága pokrčí rameny. "Kdo pořádá ? Kluci, jen tak?" zeptá se věcně. Teď, když už víš, co máš hledat, vidíš, že Eliz má na pravém předloktí deaktivovaný Elion. Ale před splněním Zkoušky Megrioth členy přece nebere... "Jo, jenom tak," přikývne Elle. "Ale je to pod záštitou Honoria." Nyos přikývne. "Jo, já asi půjdu. To cvičení bylo fajn, ale byl to týden, kdy jsem neposiloval ani netrénoval. To je dlouhá doba," usměje se. Pak se ale přímo zazubí. "A navíc tam nebudou váleční, takže se s nikým nebudu muset hádat o tělocvičnu nebo posilku." Eliz se podívá na tebe. "Jdeš taky, Anett? Póóójď... Hezcí chlapi... Do půl těla nazí... Boxovací pytle... Pot..," láká tě Alexova neteř. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Elle promluvila před Eliz o Megriarthu vykolejilo mě to. Hned jsem po ní střelila pohledem a pak si všimnu náramku. Nyos se vzpamatoval rychle. Takže Honorius pořádá tréning? Nyos se nenechal přemlouvat dlouho. Souhlasil. V pravdě jsem trochu doufala ve společný večer. Ale když tam chce jít nebudu nic namítat. Pak ale začne Eliz přemlouvat mě. „Počkej chvíli. Kdy tě přibrali? A Cedrik? Jeho taky?“ zeptám se. Ale váhám. „Nevím jistě. Měla bych být teď dostupná. Co kdyby se něco stalo? Nechci abych zase nebyla k sehnání.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, mě i Ceda," zazubí se Eliz hrdě. "A plánují zlanařit i Jeida a možná Victora... Prostě mladé mágy, které znají... Vickyho s Jeidem zná i Rion..." Připomene ti Eliz, že Rion kluky zná z Uzavřené Akademie také. "Jsme takové pokusné krysy," pokračuje Eliz. Elle to zjevně ví, ale Nyos ji poslouchá. "Jak se teď plánuje to, že by Megrioth přestal být tajný spolek a nabírali by se normálně mágové, tak uvažují o tom, že by začleňovali i magicky nadané děti, hned po Akademii nebo dokonce ještě v ní. Když bude Meghart mládě a jeho jezdec dítě, jejich vztah bude v dospělosti mnohem pevnější, než je tomu teď. A na dětech to zkoušet nechtěli, tak si vybrali ty nejmladší, co mohli," pousměje se Eliz. "Plánují dokonce pro Megrioty pozměnit Zkoušku, aby se mohla plnit ve dvou." Změnit Zkoušku? Teoreticky by to šlo, její Dozorčí by to mohli nějak zvládnout, ale prakticky na ni nikdo nesáhl už tři tisíce let. "V Megriarthu budeš dostupná," řekne Elle. "Když se teď srovnal čas, není to problém. Nedostupná jsi byla jen na tom cvičení, protože tam šel čas jinak." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvědavě poslouchám a tvářím se překvapeně. Plán to byl dobrý. Ale nejvíc mě překvapilo, že by byla změněna Zkouška pro mágy s Megharty. Ale znamená to tedy, že musí být zkoušky i náročnější. „A Megharti s tím souhlasí? Chci říct... kdyby se to tak udělalo, musí být zákonitě i zkouška náročnější. Úmrtnost bude i na jejich stranách.“ Nevím jistě jak silné rodinné pouto Megharti mají. Elle mě ujistí, že budu dostupná. Ano... pořád se mi to trochu plete. Tam je to v pořádku. Jinde ne. Zaváhám, ale pak přikývnu. „Tak dobře. Taky půjdu. Jak bych si mohla nechat ujít pohled na polonahé, zpocené, svalnaté chlapy? To bych se ošidila o pořádný zážitek. Takže půjde o zápasy? Asi bych si měla vzít něco sportovního.“ Zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Úmrtnost v jejich světě je obrovská," podotkne Eliz a pokrčí rameny. "Největší šanci přežít mají členové Megriothu. Takže pro ně je to riziko Zkoušky tak malé, že ho klidně podstoupí." Děti pojednou začnou hlasitě výskat a vy se otočíte. Cedrik si připsal první gól po tom, co parádně obehrál Victora. Eliz mu hlasitě zatleská. "Trénink bude až v deset," zamumlá potom Nyos vrace se k předchozímu tématu. "Takže tu klidně všichni můžeme být na táborák a pak jít do Megriarthu. Já zítra nemusím vstávat brzy, ale nevím, co vy..." Navrhne, že byste byli přítomní u táboráků a šli do Megriarthu až pozdě večer. A kdo ví, v kolik byste se dostali do postelí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Eliz mi řekne, že draci a další stvoření umírají hodně. Kitiara mi vlastně říkala o kolik sourozenců přišla. „No dobře.“ Pokývnu, že rozumím. Všichni se otočíme a vidíme že Cedrik zabodoval. Taky jsem mu zatleskala, ale pak jsme se vrátili k tématu. „No... dokud nebude zase Institut fungovat tak nemám co dělat než se tady poflakovat.“ Rozhlédnu se. „Takže myslím, že u mě v pohodě.“ Pokrčím rameny. „No... tak co kdybychom teď šli fandit?“ pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydáte se tedy fandit fotbalu. Cedrik musel neustále střídat týmy, jak vždy vítězil ten, ve kterém byl. Jako hrál dobře, ale jeho tým měl hlavně vždy o jednoho člověka víc. Nakonec několikrát vyhraje Jeidův tým a několikrát Victorův, stav série nikdo nepočítal, všichni si chtěli jen zahrát. Mladší kluci hráli basket nebo baseball, holky hrály přehazovanou, vybíjenou a volejbal. Pak se rozdělá několik táborových ohňů, protože k jednomu by se všechny děti nevešly. Nyos se zajde převléknout a vrátí se v obyčejném černém podhávovém oblečení. U každého ohně potom děti opékají buřty. Kolem deváté se rychle setmí. Když jsou všichni po jídle, dohodnete se, že ti, co to umí, zahrají pár písniček, aby si děti více užily tu přátelskou táborákovou atmosféru. A máš tak možnost po druhé za týden a podruhé za život vidět Nyose s kytarou. Krom něj ale hrají i Jeid, Victor, Cedrik, překvapivě přijde hrát i Simon, a dva učitelé. Už můžete být kolem jednoho táboráku ve velkém kruhu, protože zde zůstaly jen nejstarší děti, ty nejmladší šly unavené spát. Sedíš vedle Nyose a dobře tak vidíš na děti v kruhu. Některé už u táboráku byly, ty z chudých rodin, ale děti ze sirotčinců a podobně ještě nikdy a očividně si to užívají. Když se hrají Tři kříže, mezi tvé a Nyosovo rameno někdo strčí hlavu. Otočíš se a vidíš Clarka, po nějaké době opět s dokonale oholenou hlavou. Oblečen je ve zbroji Válečných mágů. Nyos přestane zpívat, ale v ostatních hlasech si toho nikdo nevšimne. Clark tě tiše pozdraví a otočí se k mladšímu bratrovi: "Už ti to otec řekl?" zeptá se šeptem. "Neřekl," zašeptá Nyos v odpověď, "ale neměl jsem problém to zjistit sám." Clarkovi nadšeně zasvítí oči a čeká, jako kdyby chtěl nějakou delší odpověď, ale Nyos už to nerozvede. "No? A co na to říkáš?" šeptá Clark naléhavě. Nyos pokrčí rameny. "Je mi to fuk, nikdy jsme to k životu nepotřebovali a já to nepotřebuji ani teď," odvětí už trochu podrážděným tónem. Jako by se bavili o něčem, co Clarka nesmírně nadchlo, ale Nyosovi to bylo úplně ukradené. "To si děláš srandu..," zavrtí hlavou Clark. "Otec po tomhle vždycky snil." Dodá Clark nechápavě. "Otec ano," přikývne Nyos stroze a už dává tónem jasně najevo, že ho Clarkova přítomnost začíná obtěžovat. "Poslyš, teď hraju, stav se jindy," řekne mu to nakonec Nyos rovnou. "No jasně, pardón, že se otci splnil sen," kysele se ušklíbne Clark. Pak poočku koukne na tebe a zase se pohledem vrátí k Nyosovi. "O Jarredovi jsi Anett řekl?" zeptá se. "Myslím, že bude radši, když bude mít možnost říct jí to sám," opáčí Nyos a přidá se ke zpěvu, čímž dá najevo, že už se s bratrem nehodlá bavit. Clark se zamračí a zvedne se, aby šel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Táborák měl úspěch, děti si to užívali. A kvůli tomu i já. Ráda jsem viděla, jak se baví. Že jsou klidné a spokojené. Nakonec se začalo zpívat a hrát na kytary, doufala jsem, že to někoho napadne. Příchod Clarka mě překvapí, usměji se na něj a pozdravím. A pak zmateně poslouchám jejich rozhovor. Podráždilo mě, když mluvili, jako kdybych tu nebyla. Zamračím se a pak mě hodně naštve, že mi to nehodlají vysvětlit. Rychle jsem se natáhla, chytla Clarka za ruku a stáhla ho zase zpátky. Nyose jsem praštila do ramene. Ne nijak silně, ale tak aby to cítil. „Co si vy dva sakra myslíte?“ řeknu tiše. „Takhle přede mnou mluvit a pak mi nic nevysvětlit?“ mračím se. „Takže to koukejte vysvětlit. A to, že to raději necháte na Jarredovi na mě nezkoušejte. Protože jestli mi to neřeknete teď hned, tak se zvedám a jdu za bratrem si to zjistit.“ Pustím Clarka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark si povzdechne a Nyos zachová kamenný výraz. Něco pošeptá Simonovi, který sedí vedle něj, a opře o něj svou kytaru. Pak se Nyos zvedne a on i Clark s tebou poodejdou kousek stranou mezi ohně, ať nerušíte táborák. "Stejně si myslím, že by ti to Jarred radši řekl sám," zamumlá Nyos neutrálně. Clark zavrtí hlavou a zvedne pravou ruku. Na prsteníčku má prsten. "Víš, co to je?" zeptá se Nyosův bratr. Víš. Stejný prsten nosí na pravé ruce Alex nebo Marcus. Ženskou podobu prstenu nosí na pravém prsteníčku Eliz, Elle nebo Leona... Jedná se o hraběcí prsteny. Prsteny, které jejich nositelé zařazují mezi vyšší šlechtu. Až na to, že Nyos s Clarkem ze šlechtického rodu nepochází... "Není to nic významného," odfrkne si Nyos. "Otec byl králem odměněn za svou celoživotní práci a dostal dědičný hraběcí titul. Proto jsme i já s Clarkem teď hrabata. Ale já bych se bez toho klidně obešel." Je fakt, že mágovi s Nyosovým postavením může být titul hraběte ukradený. Marcusovi nebo Alexovi jsou jejich tituly ukradené taky, snad nikdy jsi je neslyšela, že by je použili. "Jarred byl odměněn za osvobození přístavů ve válce. I on má dědičný titul, takže Melanie pochází ze dvou šlechtických rodů. De Cistrialů a de Selů," vysvětlí ti Nyos. "I když hrabě de Sela je v současnosti jenom Jarred. Ale kdo ví, třeba právě vznikl nový silný rod." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šli jsme stranou, aby mi to vysvětlili. Usměji se. „Tak to je skvělé. Jak jsem pochopila, tak vašemu otci na tom hodně záleží.“ Zadívám se na Nyose a pohladím ho po tváři. „Tak se netvař tak kysele, lásko. To, že teď máte titul nezmění nic na tom jaký jste. Tobě je to jedno, ale tvému tátovi to jedno není. Tak by jsi měl mít radost aspoň za něj.“ Políbím ho na tvář. „A Jarred taky. No říkala jsem si, kdy ho to taky potká.“ Zavrtím hlavou a zasměji se. „Řekla bych, že Jarred žije opravdový sen. Z vesničana šlechtic. Kde kdo si tohle přeje. A teď Jarred všem obyčejným lidem ukazuje, že to klidně jde.“ Natočím hlavu na stranu. „Nový silný rod. To je zajímavá představa...“ Pak se znovu usměji. „Ale rozhodně to jsou dobré zprávy.“ Podívám se na Nyose a protočím oči. „No, no... vždyť to není konec světa.“ Dám mu na tvář další pusu. „To zvládneš. Nemusíš být z toho nadšený, ale kvůli otci se zkus přetvařovat, když se uvidíte. Co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, já mu to přeji," pousměje se Nyos na zmínku o otci. "Vždycky chtěl umřít se svým vlastníme erbem na prsou." Clark se na bratra podívá. "Jenom jsi doufal, že nedostane dědičný..," zamumlá. "Já jsem náhodou rád, že jsem teď hrabě. Cítím se tak vedle Salcerů lépe." Nyos přikývne, jako že to chápe. "Pro mě se tím ovšem nic nemění," potvrdí tvá slova. "Stávám se jedním z mnoha šlechtických mágů. Budu lord," pousměje se. Lord (lady) je titul, který obvykle užívají mágové-šlechtici místo svých oficiálních šlechtických titulů. Potvrzují tím, že patří ke šlechtě, ale zároveň se nedovolávají svého titulu. Vrátíte se k táboráku, který už pomalu finišuje. Zazpíváte si pár posledních písniček a děti jsou potom zahnány do postele. Hned za nimi jdou zmožení vychovatelé, kteří už se spánku také nemohou dočkat. Jeid s Victorem se s vámi rozloučí a přemístí se zpět ke svým mistrům. Učitelé si zazpívají poslední písničku a pak jdou i oni spát. A ty s Nyosem, Clarkem, Elle, Cedrikem, Eliz a Simonem se přesuneš do Megriarthu, kde je pod záštitou Honoria neoficiální trénink. Slunce stále ještě svítí, jak Mu Alex nedovolil před koncem tréninku zapadnout. Megharti trénují daleko od Křídy, vy trénujete v ní a před ní. Není to oficiální trénink, takže si každý může vybrat, co si chce procvičit. Je zde možnost výběru. Pod dohledem Uvery se zde bojovníci zlepšují v bojování mečem a Drakobijcem, Honorius o kousek dál dohlíží na magické souboje s iluzemi nižších démonů. Další bojovníci běhají, pod vedením Dana Salcera. Přeskakují a podlézají přitom různé překážky, sem tam musí sprintovat a podobně. Erik má u křídy přednášku o zaříkávání. Z toho, co zaslechneš, se s démony nedá moc bojovat aktivními kouzly - krom světlušek - jinak se s nimi musí bojovat Drakobijci nebo sáhodlouhými zaklínáními. Erika poslouchají hlavně Zaklínači, vyšší hodnosti Megriothu. Bojovníků je tam jen pár. Alex s Marcusem zabrali kus trávy a do půl pasu nazí tam teď zájemcům předvádějí nejen svá vypracovaná těla, ale hlavně pokročilé techniky boje beze zbraně. Zabití jediným úderem, odrážení zbraně holou rukou, škrcení, páčení a podobně. Uvnitř křídy je možnost kondičního plavání nebo návštěvy posilovny. Cvičení bude trvat tři hodiny, až do jedné hodiny ranní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos nebyl ohledně toho titulu tak zatvrzelý, jak se zprvu tvářil. To jsem ráda, někdy je prostě nutné tvářit se radostně i když z toho ve skutečnosti nejsi ani trochu odvázaný. Já taky neměla v životě z několika věcí radost, ale kvůli někomu komu na tom záleželo jsem měla radost aspoň za něj. „Je to jen slovo. A kromě toho, že ti možná kvůli tomu budou někteří lidé lézt do prdelky se mnoho nezmění.“ Uculím se. Pak jsme se vrátili k táboráku, ale když jdou všichni na kutě tak všichni co mohli se vydali do Megriarthu. Bylo tam hned několik možností tréningu. Nejraději bych stihla všechno, ale měli jsme jen tři hodiny. Chvíli jsem s děvčaty sledovali naše polonahé muže. Byla to pěkná podívaná, zvlášť, když se začali potit. Ale pak jsem se vydala na hodinu s Honoriusem. V případě potřeby jsem chtěla být aspoň trochu připravená na souboj s démony. Říkala jsem si, že tohle bude nejvíce užitečné. Tedy hodilo by se mi všechno, ale prostě tohle mi přišlo o něco důležitější. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Honorius vás učil hlavně to, jak se moc nevyčerpat. Učil vás, kdy je lepší bojovat s Drakobijcem a kdy je už nutné vyslat světlušku. "Průměrný meghriothský mág může vyslat ohnivou zkázu jen šestkrát," upozorní vás. "Proto se snažte s ní co nejvíce šetřit. Rovněž se snažte šetřit i démonním štítem." Naučí vás, že byste měli tento štít vyvolávat jen v nejnutnějších chvílích. Kouzla nižších démonů zastaví i obyčejné tvrdé štíty stejně tak, jako na nižší démony působí obyčejná kouzla. Na vyšší démony působí ale už pouze světlušky, tak s nimi neplýtvat na démoní chamraď. Honorius vám i ukázal pár kouzel vyšších mágům, kterým se dá jednoduše vyhnout, protože jsou velmi pomalé. U dalších kouzel vám vylíčil jejich sílu, takže budete většinu základních kouzel znát a budete vědět, jak silný máte vytvořit štít. Nyos dělal od každého trochu, ale nejdéle se účastnil přednášek Erika. Po třech hodinách je trénink ukončen a Alex nechá zajít slunce. Ty s Nyosem se rozloučíte s ostatními a přemístíte se domů. Tam se Nyos protáhne a roztáhne se na gauči. Podle hodin už je skoro půl druhé. Na cvičení ses seznámila s několika členy tvé Bílé letky. Julian Tasvor Mason Ceun Joseph Nolen - navzdory jeho pivnímu pupku se s Drakobijcem ohání jako mladík Žádného z nich příliš neznáš, ale určitě se brzy více seznámíte. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Honoriusova hodina byla velmi zajímavá a poučná. Rady, které dával budou velmi užitečné. Ale nestihla jsem žádnou další hodinu. Za to Nyos zkusil od každého trochu. Jenže to pro mě osobně by nebylo uspokojující. To by bylo jako kdybych si přečetla jednu kapitolu z několika knih jen vždy jinou. Měla bych neúplné informace. Takže i když bych ráda navštívila i další věci, zůstala jsem po celou dobu u Honoriuse. Tři hodiny mi připadali málo. Než jsem se nadala byl konec. No ale podařilo se mi seznámit se s několika lidmi z mé letky. Vypadali jako fajn lidi. Vrátili jsme se domů, kde se Nyos hned rozvalil na pohovce. Já se svalila vedle něj a opřela se o něj. Chvíle klidu. V poslední době jsme neměli moc čas si jen tak sednout. „Všechno se tak trochu zkomplikovalo co? Zdá se, že je to jako naschvál.“ Usměji se. „A to to začalo tím, že jsme chtěli na dovolenou. A pak se najednou objevilo tolik věcí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jsme prostě my, pořád v centru dění," zazubí se Nyos. "Ale já si dávám od pondělka týden pauzu, budu tady mít holky." Usměje se Nyos a pohladí tě ve vlasech. "A hned tři, Susan k nám chce s Vendou a Natkou také," zavrní ze srandy. "Žárlíš?" zašklebí se. Pak přikývne. "Jo, ta dovolená... Na tu jsem už skoro zapomněl..," přizná se s krátkým povzdechem. "Jsme prostě v kurzu, miláčku," usměje se. "Ty máš Radu, Institut, Megrioth... A já Radu, Sbory, Megrioth.. a titul." Dořekne kysele, i když to s obsahem předchozího sdělení vůbec nesouvisí. "Takže jsem teď šlechtic," povzdechne si. "Byl jsem rád, že jsem se dostal tak daleko bez titulu. Chtěl jsem být jako Crus, dostat se tak vysoko jen vlastní silou. Teď to bude vypadat jako protekce.." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Našpulím rty. „Jasně že žárlím. Se musím o tebe dělit s dalšími holkami.“ Mrknu na něj. „Ale spíš hlavně, že s nimi v klidu budeš moci dovádět. To já se teď dlouho nezastavím.“ Skopnu z nohou boty a rozkošnicky zavrtím prstíky. Jeho obavy, že teď jeho úspěchy budou vypadat jako protekce mě zarazí a mírně pobavilo. „Nyosi. To snad nemyslíš vážně ne?“ podívám se na něj. „Myslím, že jsi už víc než dost všem ukázal co všechno dokážeš bez toho, aby ti někdo nadržoval. Nikdo si nebude myslet, že tvé další úspěchy budou kvůli protekci. Aspoň si to nebude myslet nikdo na kom záleží.“ Jemně ho prstem šťouchnu do boku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No já upřímně řečeno doufal, že tady s námi ten týden budeš," řekne Nyos pomalu. "Více by jsi holky poznala a ony by více poznaly tebe..." Povzdechne si. "Že bys odučila své hodiny a potom se vrátila za námi. Na papírování ti na ten týden můžu někoho sehnat..," navrhne ti. Pak poslechne, co říkáš, a pokrčí rameny. "Že jsem toho dosáhl sám, to ví jen ti, co mě znají. Víš, já v Říši naštěstí nejsem žádná celebrita. Jako každý velitel Sborů jsem spíše v pozadí... Ale když někdo slyší mé jméno a mou funkci, řeknou si, že jsem se dostal tak daleko sám. Když někdo řekne mé jméno s tím titulem, dostane to úplně jiný nádech..." Pak se zamyslí a řekne ti: "Jo a, řekl jsem ti, že mám v neděli narozeniny? Ne? No to je fuk, nikdy jsem je moc nežral..," mávne rukou. "Ale co je rozhodně zajímavější a důležitější, v neděli má narozeniny i Natka. Narodili jsem se v úplně stejný den, sice v rozdílu patnáct let, ale ve stejný den," zazubí se. "Otec zase uspořádá oslavu. A bude tam tetička Roberta..," zamračí se. O tetičce Robertě už jsi slyšel dost. V jádru hodná, ale s velmi nevybíravými způsoby a chováním, které dost lidí vytáčí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a políbím ho na tvář. „To by myslím šlo.“ Souhlasím. „Ale s tím papírováním to ne... Musím to vidět. Takže si je asi nechám posílat do domů. Až by holky zalehly tak bych pak mohla chvíli na nich pracovat, aby se mi to nenakupilo.“ Zamyslím se. „Nebo spíš... možná že někoho sehnat. Ale jen proto, aby mi je roztřídil. Na to co je nutné vyřídit hned a na ty co můžou počkat. Jo to by šlo.“ Pokývnu hlavou. Zadívám se na něj. „Dobře. Tak v Říši nejsi známý, ale mezi mágy máš nějakou pověst. Ale i tak... je trošku pošetilé dělat si starosti s tím co si o tobě myslí ostatní... navíc lidi, které ani neznáš a oni neznají tebe. “ Stisknu jeho ruku. „Co? Narozeniny?“ opakuji. „A později jsi mi to říct nemohl.“ Poškrábu se na nose. Nevím co bych měla Nyosovi dát. A jej... musím to promyslet. „I Natka? Oh... “ Zarazím se, protože řekl, že se bude konat u otce. Myslela jsem, že když Natka bude u nás, tak by mohla být oslava tady. Ale nic jsem nenamítala. „Tetička Roberta? Oh... už se na ní těším. Jsem zvědavá jak zkritizuje tvoji novou přítelkyni. Ale kdo ví? Třeba se ji budu líbit.“ Zasměji se. „To bude zajímavé. Třeba si každý z oslavy odnese nějakou pěknou poznámku od ní.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, nějak to zvládneme," slíbí ti Nyos. "Jenom myslím, že bude dobré, když se s holkami více seznámíš." Když řekneš, že ti o těch narozeninách mohl říct ještě později, zatváří se omluvně. "Promiň, úplně jsem zapomněl... Víš, jak své narozeniny moc nemusím. Na ty oslavy chodím jen kvůli Natce." Vyloží si tvůj mírně zmatený výraz po tom, co řekne, že oslava je u otce. "Oslava bude v neděli. Do ní bude Natka u rodičů a po oslavě už si ji beru já," vysvětlí ti. "Otcovo sídlo je navíc na oslavy lépe stavěné..." Pak se Nyos upřímně zasměje. "Nějakou pěknou poznámku? Bavíme se o Robertě? Ta zkritizuje úplně všechno..." Zeširoka zívne. "No nic, měli bychom jít spát." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To nevadí, zlato. Ještě je dost času abych vymyslela co ti a Natce dám k narozeninám.“ Políbím ho. „Chápu. Je pravda, že tvoje rodina je dost rozvětvená a i když je to tady velké, tak by se do jedné místnosti tolik lidí nevešlo.“ Souhlasím. Zasměji se. „No.. jak říkám. Už se těším až si nějakou tu kritiku od ní vyslechnu. Ale jestli řekne něco jako, že bych měla shodit... ale snad ne. Mám momentálně ideální váhu a postavu v tak skvělém stavu jako nikdy.“ Zavrtím hlavou a protáhnu se. „Jo... měli bychom jít spát. Ještě si, ale dám sprchu.“ Vstanu. Vezmu ho za ruku a vydám se s ním nahoru do ložnice. Ale jestli on jde do postele já jdu první do koupelny. Co dám Natce a Nyosovi? Netuším. Co dát někomu koho moc neznám a dalšímu co má nebo si může pořídit všechno co chce? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Postupně se umyjete a potom se převléknete a zmoženi náročným večerem jdete spát. Usneš prakticky ihned poté, co se k Nyosovi přitulíš. Ráno vstaneš podle hodin na zdi až o půl jedenácté. Nyos už je samozřejmě vzhůru. Je v jídelně, rozcuchaný, oblečený jen ve spacích kalhotách, a jí perník. No, asi nevstal o moc dříve, než ty. "Dobré ráno," usměje se na tebe. "Perník?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem sešla dolů vypadala jsem stejně jako on. Ve spacím rozcuchaná a s očima ještě napůl slepenýma. „Bré...“ Řeknu a zívnu. Jdu si nalít džus. „Jasně.“ Posadím se a vezmu si kousek perníku. „Jen co se dám trochu do kupy, vyrazím zjistit jak to vypadá s Institutem. A jestli ještě pořád nebude možný přesun dětí, tak si vezmu papíry a asi budu pracovat doma. Ale ještě se stavím podívat se do Tábora.“ Napiji se a uždibnu kousek perníku. „Co tvoje dnešní plány?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pátek Doma "Nevím... Asi si po dlouhé době zalenoším..," usměje se Nyos. Automaticky povytáhneš obočí, protože Nyos snad ani lenošit neumí. On je ten typ člověka, co musí být neustále v pohybu, v akci. Všimne si tvého výrazu a zasměje se. "Dobře, dobře... Tak lenošit asi ne... Mrknu se do Věže a uvidím, jestli bych mohl nějak pomoct." Po snídaní se dáš do kupy, oblékneš se do učitelského a vydáš se podívat do Institutu. Dnes už nemáš problém s tím, že by tě bojoví mágové nepustili. Muži v brněních se na tebe jen podívají a nechají tě dojít až k Simonovi, který ti oznámí, že přesun dětí stále ještě není možný. "Příčinu už odhalili... Několik nepatrných chybiček na pár runách a celá obrana šla do kytek. Teď to bude trvat déle, protože to chtějí mít precizní," oznámí ti. V táboře zrovna probíhá dopolední program. Děti už nehrají, co se jim líbí, ale po skupinách hrají celotáborové hry. Všechno mají na starost vychovatelé. Učitelů zde zbylo jen pár, zbytek odešel domů, není jich potřeba. Krom vychovatelů jsou zde opět i Victor s Jeidem a znova se k nim přidal Cedrik. A tentokrát pomáhá i Eliz. Všimneš si, že v jednom z týmů je blonďatá dívka, která je oblečená jinak, než ostatní. Ne v oblečení Institutu, ale v obyčejném vesnickém oblečení. Když dojdeš blíž, poznáš Susan de Score, která v kolektivu vrstevníku úplně září. Kdyby to viděla její matka... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po snídani jsem se šla obléknout a pak se rozloučila s Nyosem. Vyrazila jsem do Institutu, kde mi řekli, že už našli chybu, ale ještě potrvá než to dají do pořádku. S tím jsem šla do Tábora, kde děti hráli celo táborové hry. Byl tu i Victor s Jeidem a dokonce Eliz. A pak jsme si všimla Susan, která se proháněla spolu s ostatními dětmi. Měla na sobě obyčejné šaty, aby tolik nevynikala, ale i tak se ji nedalo nevšimnout. Usměji se. Kdyby to její máma věděla kam ji Eliz všude bere asi by ji trefilo. Když si mě někdo z nich všiml, zamávala jsem jim, ale jinak je nerušila. Vydala jsem se za velitelem, který tady velel mužům co tábor chránili. „Dobrý den.“ Pozdravím ho. „Je vše v pořádku? Nebyli žádné problémy?“ zeptám se. Klidně by mohli. Tolik dětí... klidně by si někdo mohl zkusit nějaké dítě ukrást. Nebo by sem mohli zkusit přijít divoká zvířata. Kvůli jídlu nebo predátoři, protože děti jsou snadná kořist. Jasně je tu ochranka, ale to některé nemusí odradit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrý..," pozdraví tě velitel a poslechne si otázku. Pak přikývne. "Žádný problém. Smečka vlků se snažila dostat do kuchyně, ale naše ochrany je nepustily. Nemuseli jsem zasahovat," informuje tě. Potom se už vydáš za vychovateli a dětmi. Skončí jedna celotáborová hra a děti mají chvíli volno, aby si mohly odpočinout, nebo se jít napít. Dojdeš k Eliz. "Ahojky," pozdraví tě mladá mága se zazubením. "Doufám, že nevadí, že jsem Sus dovolila hrát si s dětmi..," řekne trochu omluvným tónem. Susan s úsměvem doběhne k vám. "Ahoj Anett," pozdraví tě malá de Scoreová nadšeně. "Strejda Dan přivede za chvíli Vendu," řekne ti Susan s výrazem dychtivosti. "Mohl by Nyos přivést Natku? Prosíííím!" Udělá na tebe psí oči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Dobře. Děkuji.“ Řeknu. Skončí hra, takže se ke mě vydá Eliz. Usměji se. „Samozřejmě, že to nevadí.“ Řeknu. „Třeba si najde nové kamarády.“ Řeknu. Přiběhne Susan. „Ahoj, Susan.“ Pohladím ji po vlasech. Usměji se. „No můžu se zkusit zeptat. Třeba bude moci přijít.“ Slíbím ji a pak telepaticky kontaktuji Nyose jestli by Natku mohl zkusit přivést. „Jak se ti tu líbí? Asi jsi nikdy neviděla tolik dětí pohromadě co?“ zeptám se, jak se ji tábor líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně, zařídím to," odpoví ti telepaticky Nyos, že Natku přivede. Ty se potom obrátíš na Susan, jak se jí tady líbí. "Je to tady super," zazubí se Alexova malá neteř. "Naše Akademie má dětí sotva sto. Je jich tady vážně hodně," přikývne a rozhlédne se kolem sebe. Tři sta stanů a šest set dětí je rozhodně znát. Po chvilce kordonem bojových mágů projde Daniel s Vendou. Daniel je oblečen v černém hávu s bílým lemem levého rukávu, nemá zbroj. Venda je oblečená podobně jako Susan, v obyčejném oblečení. Když se sestřenky spatří, zavýsknou, rozběhnou se k sobě a obejmou se. Pak se hraje další celotáborová hra, ta trvá asi dvacet minut, a poté je oběd. Rybí filé a bramborová kaše. Susan s Vendou si poctivě stoupnu do fronty. Eliz, Jeid, Victor a Cedrik ale nepoctivě předběhnou a potom se svalí na lavici k učitelskému stolu. "No tyvole..," vydechne Victor a prohrábne si vlasy. "Docela záhul," zazubí se Cedrik a pustí se do jídla. Uprostřed jídla se objeví Nyos s Natkou. Nyos je oblečený v brnění Sborů, Nattalie je oblečená stejně jako její dvě kamarádky. Okamžitě se s nimi běží přivítat, ale už jedla, a tak stojí ve frontě jen proto, aby si s holkami mohla povídat. Nyos si jde sednout k vám, ale také nejí. "Vypadáte nějak zmoženě..," zazubí se a pocuchá vlasy Eliz. Ta na něj hodí vražedný pohled, protože na svých účesech si Eliz zakládá. Všechny kolem stolu to ale rozesměje a nakonec se začne smát i Eliz samotná. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak Nyos Natku přivede.“ Oznámila jsem ji. Susan se tu líbí, jak mi ne... být dítě taky bych byla nadšená. Mít kolem sebe tolik dětí s kterými si může hrát a kamarádit... dětský ráj. Pak, ale přijde Daniel s Vendou a ty dvě se hned šli přivítat. Následoval oběd, usadili jsme se k učitelskému stolu, brzy se objevil Nyos s Natkou. Když si sedne Nyos vedle mě políbím ho na tvář. „Díky.“ Řeknu. Směji se spolu s ostatními. „No nediv se jim. Prohání se tu s dětmi. Řekla bych, že by všichni potřebovali odpoledního šlofíka jinak už moc dlouho nevydrží.“ Mrknu. „Ale jste hodní že jste přišli. Vychovatelům tím opravdu pomáháte. Muset bavit děti celej den je náročné.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po obědě se Nyos zajde převléknout do věže do svého černého podhávového oblečení a poté se vrátí a jde si hrát taky. Děti jsou úplně nadšené, že s nimi dovádí nějaký starší dospělý, který na sobě nemá učitelské oblečení a mohou se k němu tedy chovat trochu familiárněji. Je to zajímavý pohled, sledovat Nyose, jak společně s Vickym, Jeidem, Cedem a Eliz dovádí s dětmi. Je na něm vidět, že má děti hodně rád. Jako by ještě bylo potřeba nějakého důkazu.. stačí, jak se stará o ty tři holky. Hraje se ragby a tihle předvádějí skutečnou show. Victor se vrátí do svých let na Akademii a předvádí přesně to, na co jsou u něj všichni zvyklí, ale už dlouho to neviděli. Skáče jako divý. Dokáže se odrazit a přeskočit několik dětí, pak dopadnout do parakotoulu a nahrát do běhu Jeidovi. Ten zase mistrně kličkuje, nikdo jej nedokáže srazit. Po několika metrech běhu Jeid nahrává jednomu dítěti ze svého týmu. Nyos si počká, až klučina z jeho týmu získá míč a jakmile je mu nahráno, předvede se jako Jeid a Victor dohromady. Cedrik se na něj vrhne, ale on jej nepatrným pohybem ramen setřese, několik dětí po něm skočí, ale on je přeskočí a uhne Victorovi. Skloní se před Jeidovou rukou a než se Jeid stihne ohlédnout, už je za ním a nahrává Eliz. Ta se obratně vyhne několika dětem a nahrává dívce, která skóruje. Hezké je to, že mohou mnohokrát skórovat, ale vždy nahrají dětem ze svých týmů. A všechny to nesmírně baví, to jde vidět. Děti jsou nadmíru šťastné a stejně tak mladí mágové i Nyos si to skutečně užívají. Nyosův tým nakonec jedním gólem vyhraje. "Slečno ředitelko, pojďte si taky zahrát," zavolá na tebe Nyos, když je hra ukončená. Děti začnou nadšeně výskat a povzbuzovat tě. Byla bys ale jediný učitel, který by se zapojil. Zbytek si myslí, že by to vyvolalo přílišnou familiárnost a sráželo autoritu. Do další hry se ale zapojí několik léčitelů a psychologů, kteří tvrdí, že teorie učitelů je naprostá kravina. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sedla jsem si a sledovala jsem zápas, povzbuzovala jsem tak nějak všechny. Děti se bavili jako nikdy, viditelně byli šťastné. Dalo se to vyčíst z jejich tváří. Přesně to jsem chtěla. Aby byli šťastné. Překvapeně zamrkám, když mě Nyos do hry pozve a děti se k němu přidají. Zasměji se. „Vždyť já nevím jak se to hraje. Neznám pravidla.“ Protestuji jemně. Je to pravda. V podstatě jsem viděla jen to, jak se běhá a hází se s míčem a musí se vyhýbat soupeřům. Ale pravidla jsem neznala. Zamyslím se. „No dobře. Ale někdo mi to musí trochu osvětlit.“ Vstanu. Já souhlasila s léčiteli a psychology. To, že se s dětmi sblížíte neznamená, že nebudete mít autoritu. I kdybych si nějaké dítě zamilovala neznamená to, že bych ho nepotrestala kdyby něco vyvedlo. Sundám si svrchní háv a nechala si spodní oblečení, kalhoty a košili, vyhrnula jsem si rukávy a vydala se k nim. „Takže... s kým mám hrát?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neboj, já je taky neznám," zazubí se Eliz, když vejdeš do hřiště. "Prostě seber míč, vyhni se a nahrej někomu ze svého týmu." Když děti vidí, že jdeš, jejich výskání zesílí. Nyos se zazubí. "Běž k Jeidovcům," pošle tě Nyos s úsměvem ke svým soupeřům. Po boku Jeida a Victora, mnoha dětí a několika léčitelů staneš proti Nyosovi, Eliz, Cedovi, dětem a psychologům. Na tvé straně hraje ještě Natalie s Vendou, Susan je v Nyosově týmu. Spousta dětí a vychovatelů nehraje, všichni se ale sešli okolo placu, aby mohli fandit. Victor k tobě přiběhne a ve zkratce ti vysvětlí zjednodušené pravidla. Je to vlastně jako řekla Eliz, běhej, vyhýbej se a nahrávej. Pro potřeby děti se pravidla nerozváděly. Pak začne hra. Chvíli ti trvá, než se stačíš zorientovat, ale pak už ti hra docela jde. Nyos ti sice několikrát drze sebere míč a občas tě jen tak z rozmaru přeskočí a Eliz se ti několikrát na poslední chvíli vyhne, ale jinak je to dobré. Spolupracuješ s Jeidem a Victorem i několika léčiteli a nejaktivnějšími dětmi. Občas se stáhnete vy i starší protihráči, abyste dali šanci nejmladším dětem. Pak se ale opět vrhnete do hry. Znova se přitom dodržuje nepsané pravidlo, že na bránu střílejí jen děti. Dva góly vstřelí Natalie a jeden Venda. Některé další děti také mají po jednom gólu. Postupně během hry zjišťuješ, že už dokážeš k mnohým dětským tvářím přiřadit křestní jména. A překvapil tě Nyos, který opět dokázal svou rychlou přizpůsobivost a už v polovině tohoto zápasu si dokázal jmény dirigovat celou svou obranu. Jeid, Cedrik, Eliz a Victor už se také naučili mnoho jmen. Druhý zápas skončí opět vítězstvím Nyosova týmu, ale Jeid s Victorem vyhlásí k obrovské radosti všech dětí ještě třetí zápas. A na ten se k vám přidá několik bojových mágů, kterým už skončila služba. Nyosův tým posílí Clauw, ale váš posílí Simon. A ten se ukáže jako platná posila. Třetí odvetný zápas skončí až po setmění vítězstvím tvého týmu. "To byla sranda," ohodnotí to Nyos se širokým zazubením, když se všemi staršími opouštíte hřiště. Děti se už rozutekly na večeři. Na tento den ale budou určitě hodně dlouho vzpomínat. A vlastně i vy. I vy jste se s dětmi skvěle bavili. Jindy uzavřený Simon se taky zubí jako sluníčko. Eliz je zavěšená do Cedrika a oba se usmívají. Nyos tě obejme kolem ramen. Jeid s Victorem vaše dva páry začnou parodovat a za smíchu ostatních se taky chytnou kolem ramen a dělají přehnané zamilované výrazy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To zní jednoduše.“ Usmívám se. Victor mi nakonec pravidla vysvětlí, ale vlastně vážně šlo jen o běhání a uhýbání a kradení míče. Děti byli nadšené z toho, že jsem se přidala. To mě těšilo. Chvíli mi trvalo než jsem se rozkoukala, ale pak jsem se zapojila do hry. Nebyla jsem hrozná, docela to šlo, ale já neměla tak soutěživého ducha jako někdo. Přidali se k nám pak i mágové z ochranky. Byla to zábava. Všichni se bavili i ti co se jen dívali. Bylo to trochu jako tréning. Bylo v tom hodně běhání a také manévrování. V jednu chvíli jsem se nechala chytit jednou holčičkou a na oko se nechala povalit. Prohráli jsme dva jedna, ale měla jsem radost, že jsme aspoň jednou zabodovali. Skončili jsme až po setmění a děti celé hladové šli na večeři. Všichni měli dobrou náladu i Simon se uculoval. Eliz s Cedrikem šli do sebe zavěšení, já s Nyosem a Jeid s Victorem si dělali legraci a zavěsili se do sebe. „Komedianti.“ Směji se. „To ano. Byla to legrace. Dneska budu spát jako zabitá.“ Obejmu ho rukou kolem pasu. „Myslím, že založení Institutu byl asi ten nejlepší nápad co jsme mohli mít.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "U mě to bude až druhý nejlepší nápad," uculí se Nyos a s pousmáním ti pohlédne do očí, už to ale nerozvede. "To ale nebude trvat věčně," varuje vás Victor vážně, "jakmile bude Institut opraven a děti se do něj vrátí, hry rapidně ubudou a zase se budou muset učit, dělat úkoly a podobně..." Pak našpulí na Jeida rty, jako by mu chtěl dát pusu, a všichni se zasmějí. "Nech to na večer prdelko," zní Jeidovo odmítnutí a Cedrik s Eliz se složí smíchy. Na večeři je žemlovka. Předběhnete obrovskou řadu, necháte si nabrat a jdete se posadit k učitelskému stolu. "Teda, celodenní akce mě nezmůže víc," zaskuhrá Simon a pustí se do jídla. "No přesně," souhlasí Nyos, který ví, o čem je řeč. Jeid, který sedí vedle tebe, se na tebe otočí. "Anett.. Mohl bych tedy mít to místo vychovatele? Zatím tady jen tak blbnu a pomáhám, ale rád bych odpoledne, když budu mít volno, byl v Institutu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pohled mu oplatím, ale nevím co tím myslí. Až druhý? Počkat... nemyslí tím Megharty? Políbím ho na tvář. „Ah... já vím. Ale děti si na to zvyknou. Časem. A systém odměn hodně pomůže.“ Zasměji se taky, když ti dva pořád předstírají milence. Předběhli jsme řadu a dostali žemlovku, těšila jsem se na ní. Měla jsem dost hlad. Simon s Nyosem si postěžují, usměji se. „Dejte si před spaním vanu. Udělá vám to dobře.“ Doporučím. Jeid se na mě otočí s žádostí jestli by tu mohl pracovat jako vychovatel. Usměji se. „Určitě. Jakmile bude Instotut zase v pořádku zapíšu tě jako zaměstnance na částečný úvazek.“ Ujistím ho. „Pak spolu nějak naplánujeme tvůj rozvrh. V pořádku?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeid přikývne, že souhlasí. Po večeři už to necháte na vychovatelích a s Nyosem se přemístíte domů. Zítra už v sedm ráno začíná řádné zasedání Rady mágů. Jako vždy se očekává, že projednávání návrhů zabere celý den a možná se protáhne i do noci. A v neděli už je oslava a v pondělí jsou u Nyose holky. Je to všechno natlačeno do tří dnů. Dárky bys mohla sehnat maximálně v neděli, oslava začíná v deset hodin. "Nemusíš mi nic kupovat," řekne ti Nyos doma, který si jako skoro vždy dobře vysvětlí tvůj zadumaný výraz. "Kup kdyžtak jen něco malého Natce, ať vidí, že jsi na ni myslela." Dneska už jsou ale všechny obchody zavřené. Jdete se tedy umýt a potom spát. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vrátili jsme se domů a já začala přemýšlet nad tím co těm dvěma koupím. Nyos odhadl na co myslím a ujistil mě že nic nechce. Usměji se na něj. Jo... to by bylo fajn, ale já mám stejně nutkání mu něco dát. To prostě nejde abych mu nic nedala. Kdyby bylo nejhůř můžu mu dát dárek později, ale pro Natku musím něco vymyslet. Promnu si zátylek. Ale pak se jdeme umýt a spát. Zítra bude dlouhý den plný jednání. Když jsem se druhý den probudila pořád mi to vrtalo hlavou. Podívám se na Nyose. „Co nějakého mazlíčka?“ zeptám se Nyose. „Třeba kanárka? Nebo by rodiče skousli třeba kotě nebo štěně? Myslíš, že by se ji to líbilo?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Natka má psa. Bublinu," odpoví ti Nyos, zatímco pobíhá po ložnici a snaží se najít svůj radní prsten. "Dalšího mazlíčka bych jí nekupoval." Usměje se, když v jednom ze šuplíků prsten konečně najde a nasadí si ho na jeho místo, na pravý prostředníček. Co ne tom, že je ještě oblečený je ve spacích kalhotách, rozcuchaný a rozespalý, ale prsten prostě musí mít. "Bych ho jinak zase ztratil," vysvětlí ti a potom se prostřídáte v koupelně. Opláchnete si obličeje, učešeš se a Nyos si vlasy aspoň trochu upraví. Pak se obléknete do svých hávů a uvážete si bílé šály kolem krku. Nakonec i tvůj pravý prostředníček ozdobí oficiální prsten Rady. Potom se rychle nasnídáte a honem do Věže. Dorazíte sotva pět minut před zasedáním. Řádné půlroční zasedání Rady mágů je v magickém světě velká událost a Věž se tomu přizpůsobila. Na dnešek nejsou žádné Zkoušky ani úřední hodiny. Vstupní hala je vyklizená a hlídaná vyrovnanými válečnými mágy v pozoru oblečených do zářivých zbrojí. Už jsi to zažila, ale pořád to vypadá impozantně a nezvykle. Dojdete jejich kordonem k diskům a vyjedete až do zasedacího sálu. Chodbu hlídajá další bojoví mágové, kteří ztuhnou v pozoru, když procházíte. Vejdete do sálu a za vámi vstoupí ještě několik velmistrů. Jako na každém řádném zasedání zde procházejí mágové v bílých hávech, kteří členům Rady nosí občerstvení na průběh zasedání. Alespoň na řádný průběh zasedání. Nyos si okamžitě objedná čaj, který si ráno nestihl dát. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Achjo...“ Zavrtím hlavou a oba kmitáme, protože čas nějak utíkal. „A co nějaké šaty a malování? Fintí se ráda?“ napadne se jdeme nasnídat. „Co ji mám dát? Nemluvila třeba o něčem co by si přála? Nebo se ji líbí? Napověz mi co by se ji tak mohlo líbit.“ Div nelomím rukama zoufalstvím, protože nemám vůbec žádný nápad a navíc jsem se bála že přijdeme pozdě. Nakonec jsme to, ale stihli jen tak tak. A ani jsme nepřišli jako poslední. Uklidním se až když se usadíme. Já si objednala džus a rozhlédla se. Nejspíš budeme hlavně probírat válku, povýšení a možná i ty co končí ve své funkci. Jako já třeba. Ale pak nastupuji do Akademické rady, ale stejně mi tohle bude scházet. Tedy ne přímo tyhle celodenní sezení, ale prostě ta možnost rozhodování. Ale teď na druhou stranu budu rozhodovat o osudu dětí. A to je stejně důležité. Snad mi, ale Nyos bude moci říkat co na radě probírali. To snad tajné není. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ona se nemaluje," zavrtí Nyos hlavou. "Můžeš jí dát nějakou knížku nebo tak, určitě to potěší, ale ona nikdy nebyla moc materiální. Já jsem ji k narozkám třeba brával do Gurchulu nebo Elfie. Zážitky..." "Zahajuji řádné zasedání rady mágů," pronese Alex formální úvodní frázi a všichni se usadíte. "Začneme něčím, co byste asi nečekali..." Řekne Alex a všichni se na něj zvědavě podívají. "Možná jste o tom něco zaslechli, ale myslím si, že spíš ne. Před dvanácti lety došla Rada k názoru, že stávající úroveň vzdělání mágů je nedostatečná," pronese Alex a všichni se po sobě podívají. Jen tři nebo čtyři velmistři tady před dvanácti lety seděli. "Tehdy jsme schválili koncept Univerzity magie, která byla až včera dokončena, protože předtím na tom dlouho nikdo nepracoval. Respektive byly včera dokončeny všechny náležitosti a je možné na ní začít už od zítřka vyučovat. Nebudu lhát, termín dnešní Rady jsem upravil tak, aby už Univerzita byla hotová." Mluvčí Rady natáhne ruku ke dveřím a ty se otevřou. Do místnosti vstoupí jeho manželka, Eleonora de Score, v oficiálním hávu Akademické rady. "Předsedkyně Akademické rady, pod kterou bude Univerzita spadat, vám poví více," řekne Alex a pokyne Elle. "Máš.. um.. Máte slovo, paní předsedkyně." Alex se usadí, několik členů Rady se Alexově přeřeknutí pousměje. Samozřejmě že normálně Alex Elle tyká, ale tady jsou teď jako šéf Rady mágů a šéfka podřízené Akademické rady... Elle se tedy chytí slovo a zasvětí vás do konceptu, který byl přijat už před dvanácti lety, ale dosud nebyl realizován. Univerzita by měla rozšiřovat vzdělání mágů, které se ukázalo jako nedostatečné. Univerzita by byla zcela dobrovolná a mág by po ni mohl nastoupit den po své Zkoušce. A už jenom Univerzita by měla udělovat tituly Magistra, nebyl by to nadále titul za zásluhy, ale stal by se z toho akademický titul. Studium na Univerzitě by trvalo zatím rok. Zakončoval by se velkými zkouškami po jejichž úspěšném splnění by získal mág titul magistr. Oficiální titul by přitom byl třeba "magistr magie" nebo "magistr pedagogiky" zkráceně by to ale bylo pouze magistr. Studium bude formou přednášek a ukázek. Každý z mágů si bude moct vybrat, co chce studovat. Na výběr bude z oborů: magie, medicína, přírodní vědy, společenské vědy, pedagogika a psychologie - alespoň zatím. Magie bude obsahovat přednášky o vyvolávání démonů, runové magii, přeměnách, ochranných kouzlech a podobně. Medicína bude obsahovat přednášky a ukázky o anatomii, diagnostice, chirurgii atd. Přírodní vědy budou mít přednášky o biologii, botanice, fyzice, matematice, alcyhmii apod. Společenské vědy budou mít historii, práva, sociologii... Pedagogika bude formou přednášek o dětské psychice, o tom, jak je učit a jak je známkovat, jak si poradit třeba s neposednými dětmi nebo přímo grázly, jak vycházet s rodiči, jak si připravovat studijní materiály a třídit je podle věku dítěte. Psychologie bude obsahovat přednášky o psychologických vadách, psychologických profilech, typech osobnosti, o tom, jak pomoci psychicky nemocnému člověku, jak diagnostikovat správnou vadu atd. Po ukončení jednoho semestru je samozřejmě možnost začít studovat další předmět, ale to už je zpoplatněno. Elle vám to vysvětluje docela dlouho a potom se rozloučí a odejde. Povstane Alex. "Koncept už schválen byl a tato Rada s tím momentálně nic nenadělá," pousměje se Mluvčí, "nicméně chtěl jsem, abyste byli informováni. Byl bych totiž rád, aby Univerzity absolvovali všichni mágové, kteří v Řádu něco znamenají. Velitelé, představení a podobně. Je mi docela jedno, jaký si vyberete obor, ale chci, aby jste měli ta magisterské tituly z Univerzity. Vaše současné vám už teď nikdo nevezme, ale i přesto magistr přírodních věd je pořád lepší, než jen magistr." Alex se odmlčí a členové Rady si vymění trochu zděšené pohledy, když si uvědomí, že ej Alex žene zpátky do školy. "ˇPřednášky a ukázky jsou udělány tak, abyste nemuseli být na všech, a obvykle jsou k večeru. Je to děláno pro pracující mágy... Pro všechny mágy v této a Akademické radě plus pro velení válečných mágů jsem zajistil přednostní místa, protože očekáváme o Univerzitu obrovský zájem a tohle vám zajistí, že se vejdete... Teď bych chtěl, abyste mi alespoň řekli svůj názor na Univerzitu..." Řada na tebe přijde rychle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mám chuť praštit hlavou o stůl. Knížka... to mi připadalo takové... nijaké. Knížky se přece dětem nedávají. Ze zamyšlení mě vytrhne příchod Alexe, který začal poměrně neobvykle. I já byla překvapena. Univerzita magie? O tom slyším poprvé. Zajímavé. Objevila se Eleonora, která se chopila slova a vysvětlila nám o co jde a jak to bude fungovat. Další vzdělání. To je výborné. Zaujatě jsem poslouchala. Byl to rozhodně dobrý nápad a je škoda, že se to nedalo realizovat dřív. Ale bylo spoustu problémů co mágy postihlo. A překvapuje mě, že s tím začali teď, když mágové mají teď problémy s církví. Kdo ten projekt asi nakopl? A pak se chopil slova zase Alex a musím říct, že mě vyděsil stejně jako další. Ne proto, že bych nechtěla se dál učit. Ale neměla jsem na to prostě čas. Mám teď Institut, budu v Akademické radě, Megharti... abych mohla mít volno musím odložit své povinnosti z čehož už tak radost nemám. I když jsou k večeru... nebude to snadné. Ne vždy budu mít čas chodit na hodiny. Měli jsme říct názor, brzy přišla řada na mě. „Myslím, že je to dobrý nápad.“ Řeknu po pravdě. To, že budu mít problém na univerzitu docházet byl už můj osobní problém. Nic dalšího jsem na to neřekla. Přemýšlela jsme nad tím jak to zvládnout. Měla bych si vzít pedagogiku, kvůli tomu, že teď hodně pracuji s dětmi. Kdyby byli přednášky tak... dvakrát týdně tak by se to dalo. Ve středu mám celej den volno, to by šlo... další... uvidím. Pak bych si mohla vzít psychologii a nakonec bych si ráda doplnila vzdělání s léčením. Tři roky... to je hodně dlouho. Kdybych měla víc času možná bych to všechno zvládla za jeden rok. Jenže ten nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro I mágové za tebou se vyjadřují vesměs kladně. Oni osobně už by se na školu nejraději vykašlali, ale chápou, že co se týče vzdělávání, má ta Univerzita nesmírnou hodnotu. Magický řád v Ruiilu funguje sotva třicet let a jeho mágové už vás začínají pomalu dohánět. Univerzita by tomu zabránila. "Tak jsem rád za kladné reakce," pousměje se Alex. "Jenom mi ještě dovolte, abych vám doporučil... Vyberte si opravdu obor, který se vám bude hodit. Pokud nehodláte trávit celé dny v laboratořích, přírodní vědy jsou vám k ničemu... Možná to bude mnohem lehčí, než magie, ale bude to zbytečné. Nesnažte se Univerzitou jen prolézt, protože musíte, vezměte si z toho něco." Přejede vás pohledem a potom sklopí zrak zpět k pergamenům před sebou. "Dobrá..," zamumlá si pro sebe a jeden pergamen vytáhne. Rychle proletí očima první řádky a paks e podívá na vás. "První návrh je od velmistra Filiuse Armocka," střetne se Alex s pohledem se starým bělovlasým velmistrem, který krátce přikývne. "Velmistr navrhuje přejmenovat Řád. Současný oficiální název zní Řád Bílých mágů. V současné době, kdy vznikají řády dobrých mágů v Guršské říši a rozvíjí se řád v Ruiilu, už ej název nedostačující. Nový oficiální název by měl být Řád Říšských mágů. Někdo nějaké připomínky?" Alex se odmlčí. "Pokud ne, prosím, aby zvedli ruku ti, co souhlasí." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí nad tím jak nás Alex poučuje. Pobaví mě to. Jako kdybychom byli malé děti. Řekla bych, že víme že když už tam musíme tak se budeme učit něco co se nám bude hodit. Ne? Přece by to lidi tady tak neodbyli ne? Odolala jsem nutkání se rozhlédnout, abych zjistila kdo se tváří otráveně, že je Alex při té myšlence nachytal. Přešli jsme k dalšímu bodu a to přejmenování Řádu. Tohle jsem taky nečekala. Řád Říškých mágů? No proč ne? Je to jen název. Ale ti starší s tím možná budou mít problém. Jak dlouho se tak vůbec náš řád jmenuje? Někdo by to mohl považovat za... tradici? Zvedla jsem ruku na souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec je opravdu hlavním argumentem odpůrců to, že řád má svůj název po tři tisíce let a měnit to je svévolné porušování tradice. Proti návrhu ale hlasují opravdu jen staří a konzervativní velmistři, mladá a praktická generace je v přehlasuje a název Řádu je od této chvíle Řád Říšských mágů. Před polednem se ještě stihne schválit několik formalit ohledně války a další formality ohledně podpory Templářů a kněží Smrti. Dočasné poskytnutí prostor, spojenecká smlouva a podobně. Poté už odbije dvanáctá hodina a Rada je na hodinu přerušena. Drtivá většina členů Rady se vydají do soukromé jídelny na oběd a pak si jdou odpočinout do vyhrazených pokojů v patře pod zasedací místností. Alex si ještě k sobě svolá členy Megriothu. "Nebojte se, že byste nestíhali spojovat své říšské a Megriothské povinnosti, když budete na Univerzitě," řekne vám. "Přednášky budou tak dvakrát do týdne, maximálně dvouhodinové. A nebudou se krýt s žádnými tréninky ani s cvičením. Máme dost lidí na tak vysokých postech, abychom tomu dokázali zabránit..." Na chvíli se odmlčí. "Akorát bude dost učení, no, to nezapírám," řekne. Potom už vás pošle na oběd, nebo kam chcete jít, ale nechá si u sebe Nyose s Kelenem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro U změny názvu jsme se trochu zasekli, ale pak už to celkem jde. Všichni jsme se těšili na přestávku na oběd. A tak, když už bylo dvanáct všichni se rádi rozešli na oběd. Tedy až na členy Megriothu, nás si zavolal k sobě. Ujistil nás, že budeme mít na studium čas i když to bude náročné.... čekala jsem to. Chtěla jsem se zeptat jestli nemůžu dělat dva obory najednou, ale radši jsem se včas zarazila. Nesmím si toho brát příliš. Jinak nebudu mít žádný osobní život a musím se taky věnovat trochu Nyosovi, rodině a přátelům. Podívám se na Nyose, kterého si nechá u sebe. Chtěla jsem si s ním o té univerzitě popovídat. No nic... otočím se a vydám se na jídlo. Když to tak počítám.... nahrnulo se mi na hlavu spousta povinností. Byla jsem už teď napjatá jen z myšlenky jak budu mít málo času na cokoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš do jídelny Rady a usadíš se ke stolu. je to velmi komfortní zařízení, nestojí se ve frontě na jedno jídlo, ale jakmile se usadíš, okamžitě u tebe je mág v bílém hávu, který ti podává jídelní lístek. Vše je samozřejmě zdarma. Jakmile si objednáš, mág odejde a za chvíli je zpátky s tvým jídlem. Ke tvému stolu se s pozdravem posadí Erik s Danielem, po chvilce se objeví i Nyos. Objedná si guláš s chlebem a usadí se vedle vás. "Dneska je v Megriarthu drakověda," oznámí vám. Erik se zakucká. "Si děláš srandu, ne? Z Rady ještě poběžím do Megriarthu, ne?" vypálí, jakmile dostane z plic řízek. Nyos pokrčí rameny. "Alex slíbil, že zkusí ukončit Radu co nejdříve," řekne a na chvíli zmlkne, když mladý mág přinese jeho objednávku. "Trogbardin s Rionem na tom trvají. Většina letek je mimo provoz a zbývající členové ještě drakovědou neprošli." Pak se Nyos nahne k tobě a tiše ti vysvětlí, co drakověda je. Přednáška, kterou musí každý člen Megriothu absolvovat. Říká se tomu drakověda, ale přesnější by bylo spíš Meghartověda. Megharti se učí o lidské anatomii a lidské společnosti a lidé se učí o anatomii a kultuře svých Meghartů. Letci o orlech a dracích, jezdci o svých magických a ohnivých koních atd. A Erik je Zaklínač, takže bude muset s velkou pravděpodobností pomáhat na přednášce. "V klidu, to se stihne. Jestli Rada skončí třeba v pět... Drakověda nikdy netrvá déle, než tři hodiny... Ale co říkáte na tu Univerzitu? Po tak dlouhé době oživeno..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozdravila jsem Erika a Daniela, když si ke mě přisedli a za chvíli se objevil i Nyos. Ten nám oznámí, že se dneska koná přednáška o Drakovědě. Souhlasila jsem s Erikem. To budu mít tak náladu tam chodit. Mlčky jím a poslouchám. Nyos tvrdí, že se pokusí radu rozpustit co nejdříve. Ne že bych nechtěla víc vědět o dracích, ale kdyby to tady skončilo dřív raději bych se vydala hledat nějaký dárky. Zítra budu muset hned ráno vyrazit a lítat jako šílená abych to stihla. A pořád nemám nápad co pro Natku. Podrážděně mi zaškube sval pod okem. Měla jsem chuť začít nadávat. Potlačení nutkání to udělat mi způsobilo další záškub. Zhluboka se nadechnu. „Jak jsem říkala. Dobrý nápad. Na co se přihlásíte? Já asi na pedagogiku.“ Sním další sousto. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Víte, co mě sere? Že život mága v našem postavení je rozdělen na dvě pravidelně se opakující období," řekne Erik, sežvýká řízek a polkne. "Buď nestíháme, nebo nemáme absolutně co dělat." Daniel přikývne. "Jo, ale s tím prostě nic nenaděláš. Když se něco děje, tak porada střídá poradu, Rada Radu, z taktického sálu jdeš do válečného a pak hned do zasedačky velení. A cestou maximálně sníš kousek housky," řekne Dan zasvěceně. "A když se nic neděje, tak Věž vidím jednou za půl roku při cvičení." "Ani u Sborů to není žádný med. Schůzky nejvyššího velení, schůzky nižšího velení, přijímání hlášení, brífinky, taktizování, sledování..," potřese Nyos hlavou. "A pak ta období klidu, no..." Erik si povzdechne. "Už aby tu zase bylo to klidové období," řekne vroucně. "Tp říkáš teď," odfrkne si Dan, "ale až zase nebude co dělat, tak změníš názor." Potom se začnete bavit o Univerzitě. "Magii," odvětí Erik s Nyosem unisono. S jejich zaměřením taky co jiného... "Já si asi vezmu psychologii," řekne Dan. "K mé pozici hlavního telepata se to asi hodí nejvíce." Erik se na tebe podívá. "Já jsme od tebe čekal spíše medicínu... Jo ty teď vlastně vedeš Institut, že? Tak to jo..." Po obědě se Daniel s Erikem rozloučí a jdou. Ty s Nyosem máte teď půl hodinu klidu v tomto hektickém dni. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jak jsme je tak poslouchala tak oni to nemají o nic jednoduší. Možná i horší než já. Já se aspoň většinou vrátím na noc domů. Oni někdy ne. Ale pro mě je tohle poprvé. Nikdy jsem neměla toho tolik jako teď. „Řekla bych, že s Megharty už se nikdy nebudete nudit. Pokud začnete, zajdete prostě tam a máte o zábavu postaráno.“ Pokrčím rameny. „Takže bych se období klidu už nebála.“ Napiji se. Erik s Nyosem chtějí magii a Dan půjde na psychologii. Erik se mému výběru chvíli divil. Ale pak mu to dojde. „Právě. Ale pokud to půjde, tak pak chci ještě studovat psychologii a nakonec medicínu.“ Pokrčím rameny. Po jídle jsme měli ještě chvíli klidu. Tak jsme se s Nyosem odebrali do soukromí, abychom se mohli přitulit. „Pořád nevím co dát Natce.“ Postěžuji si. „Řekni mi něco o ní. Co má ráda? Co ráda dělá? O čem hodně mluví? Třeba mi to dá nějakou inspiraci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, je to nadaná mága. To s těmi knihami nebyl žblept, dostává jich hodně a vždy je přečte. Ale už je to otřelé," řekne Nyos zamyšleně. "Já osobně se tomuhle dilematu tedy úspěšně už pátým rokem vyhýbám tím, že ji beru do těch cizích zemí." Pak pokrčí rameny. "Nevím, o čem hodně mluví. Nezapomeň, že s ní nebydlím, vídám ji málokdy," připomene ti. "Na malovátka zapomeň, to ji nebere. Ale ráda blbne, hraje si s jinými dětmi nebo si čte... A hraje na klavír, ale to je můj dárek." Pousměje se. "Vím, že jsem ti neporadil... Většinou dostává knihy, oblečení, sladkosti a tak, normálka. Já s Andrewem s Monicou jsme ji dávali zážitky a letos jsem ji tedy koupil klavír." Potom už se musíte vrátit na Radu. "Další návrh je od předsedkyně Akademické rady. Žádá o pravomoc vyhlásit zasedání kdykoliv.. Zasedání by potom mohlo začít už hodinu po vyhlášení. Současný systém, kdy je rada svolána do dvou týdnů, je podle ní velmi neefektivní," odříká vám Alex další návrh poté, co se všichni shromáždíte v sále. "Kdo je pro?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Pravda. Moc jsi mi nepomohl.“ Zavrtím hlavou. „Snad tedy něco vymyslím. A nebude to úplná kravina.“ Přemýšlela jsem. Možná bych ji mohla upéct dort? Ale na oslavě dort mít bude. Tohle bude sakra těžké. Nakonec jsme se vrátili na Radu a pokračovali v jednání. Alex přednesl žádost své manželky, aby Akademická rada mohla mít zasedání kdykoliv. Tohle rozhodně potřebovalo změnu. Když se hlasovalo, jednoznačně jsem byla pro. Jen tedy doufám, že se pak nebudeme scházet kvůli každé maličkosti. Ne, že bych si to o Elle myslela, ale ostatní členy rady neznám. Mám dojem, že se kdysi zmiňovala o tom, že je tam někdo líný? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Návrh se schválí všemi hlasy a Alex potom odklepne schválení. Následně se chvíli přehrabuje papíry a potom nadhodí několik dalších návrhů, převážně vojenského charakteru, kterým moc nerozumíš. Návrhy se ale schválí a před Alexem už nejsou žádné papíry. "To je vše, přátelé," přikývne Alex s pousmáním, když vidí, jak členové rady nevěřícně koukají. Některé hlasování probíhaly i do půlnoci. A teď je sotva po třetí. "No, jak všichni víme, uběhlo funkční období nestálé Rady," začne potom Alex a vás, členy nestálé Rady, přejede pohledem. "Já vám děkuji za práci, kterou jste v Radě odvedli. A doufám, že se s některými z vás ještě v tomto sále potkám, jako se stálými členy." Potom Alex mluví ještě několik minut. Řekne pár oficiálních frází, ale více vět je z jeho hlavy. Vyjmenuje úspěchy této Rady s vaší účastí. Že Rada prošla v tomto funkčním období tak krizovými situacemi, jako málokdy předtím. Připomene útok telepatů a tvůj zástup celé Rady. Když domluví, všichni se zvednou a stálí velmistři vám začnou tleskat. A tleskají docela dlouho. "prosím, abyste mi teď předali prsteny Rady," vyzve vás Alex, když potlesk utichne. Členové Rady začnou po jednom chodit k Alexovi a pokládají před něj své prsteny. Vždy si s ním přitom potřesou rukou a nějakou dobu s ním tiše mluví. Děkují mu za tu šanci a podobně. Na tebe přijde řada jako na šestou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když nám tleskají, jsem z toho celá v rozpacích. Ale bylo to zasloužené. Vážně to nebylo lehké. A pak přišlo na řadu oficiální ukončení funkce. Nechtělo se mi, ale co jsem mohla dělat? Těžko jsem mohla utéct a že jim ten prsten prostě nedám. Bylo by to dětinské. Když přišla řada na mě, došla jsem k Alexovi a sundala si prsten z prstu. Chvíli jsem ho držela a dívala se na něj než jsem ho položila před Alexe. Podívám se na něj. „No... je po všem. Docela mi to bude scházet.“ Pokrčím rameny. „Ale třeba se stane, že budu mít štěstí a někdy v budoucnosti mě budou chtít ve stálé radě.“ Pousměji se. „Bylo to fajn. A taky mě mrzí, že jsem si tě neužila víc jako mluvčího. Ještě jsem nestihla mít možnost na tebe být naštvaná, že svoláš radu v nějakou příšernou hodinu.“ Zavtipkuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když před Alexe položíš prsten, dovolí si tě tvůj mistr jednou paží krátce obejmout. "Nyos bude naštvaný za vás oba," slíbí ti se zazubením, když se odtáhne. "Od zítřka jsi vedená jako člen Akademické rady, včera jsme s Marcusem podškrábli tvé jmenování," řekne ti následně s pousmáním. "Nebudeš už řešit války, ale jen věci, které jsou důležité pro děti. Myslím si, že ta funkce ti i bude sedět více. Bude tě to více bavit a naplňovat," vysloví Alex svou domněnku. Potom už jdeš zpět na své místo a k Alexovi přistoupí Vilém... Po předání prstenů Alex oficiálně ukončí řádné zasedání Rady. Někteří velmistři ihned odejdou, ale jiní se s vámi rozloučí. Většinu znáš jen od vidění, ale i tak je hezké, když tě osloví jménem a poděkují ti za to, jak jsi Radu zastupovala, když oni leželi v lazaretu. I zbytek velmistrů se ale brzy rozejde. Erik s Danem přimějí Nyose, aby tě nechal s kolegy z nestálé Rady a šel s nimi. V zasedacím sále Rady mágů tak zůstane jen jedenáct lidí. Deset bývalých členů nestálé Rady a Kelen Kine, třetí muž magického řádu. "Zvu vás všechny na skleničku," řekne Kelen nahlas. "Přece se nechcete rozejít jen tak ze zasedání Rady..." Napadne tě, že by teď přece měla být drakověda.. ale Kelen patří k těm vyšším v Megriarthu a moc dobře ví, kde byste vy dva měli být. A jelikož tě zve na skleničku, v Megriarthu to teď nebude. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ráda ho obejmu. Zasměji se. „To máš pravdu.“ Souhlasím. „Už se na tu funkci těším. A nejspíš mi to vážně bude lépe sedět. Děti... to je prostě moje.“ Ale pak uvolním místo dalšímu. Když byl konec potěšilo mě, že se se mnou šli rozloučit ostatní členové i když jsem je znala jen zběžně. Nejvíc si cenili toho, že jsem zvládla vést Radu když oni se zotavovali. A podařilo se mi nic nezvorat. Nyos odešel, Erik s Danem ho přesvědčili, aby šli s ním a mě nechala s ex-kolegy se rozloučit. Kelen nás pozval všechny na skleničku. Vzpomněla jsem si na drakovědu, ale Kelen byl taky členem. Takže jsme nejspíš měli ještě čas. „Díky. To je dobrý nápad.“ Ráda příjmu. „Nakonec... s některými se možná vidíme naposledy. I když věřím, že se ještě někdy, někde potkáme.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přesunete se do jedné velmi slušné hospody ve Vingaardu. Tolik mágů pohromadě samozřejmě budí pozornost, a tak po vás spousta návštěvníků poočku pokukuje. Někteří ale zírají zcela nepokrytě. Usadíte se k jednomu za stolů a Kelen vám objedná alkohol. Sedíte asi hodinu a půl. Je příjemná rozlučková atmosféra, povídáte si a trochu popíjíte. Vůbec ne moc, vypijete sotva tři malé rundy. Povídáte si, vzpomínáte na vtipné a zajímavé momenty z Rady. Na Crusův vtipný výraz, když přemýšlel, na šišlavého velmistra, na to, jak Daniel na dlouhém zasedání usnul... Navíc se o každém z ex-kolegů dozvíš více. A taky zjistíš jejich budoucnost. Tři jdou k bojovým mágům a další tři chtějí učit na Akademii. Další si otevře svou léčitelskou ordinaci a poslední, Vilém, se přidá ke speciálním léčitelům Věže. Kelen přidá pár historek ze zákulisí stálé Rady, volby Shalafiho, nebo historky z dob předchozí nestálé Rady, ve které byl on sám. On ale prsten nesundával, jeho nestálý mandát mu plynule přešel do stálého. Jako člen stálé Rady byl odsouhlasen už půl roku předtím, než mu vyprchalo nestálé funkční období. To o jeho kvalitách vypovídá stejně dobře, jako to, že je v pětadvaceti letech hlavním velitelem bojových sil Řádu mágů. Co jsi ale nevěděla je to, že se jedná o Nyosova spolužáka s Akademie. Nepatřil k Nyosově partě rebelů, ale naopak byl ten hodný a tichý kluk se samýma jedničkama, ale byl to jeho spolužák. Mnohokrát jsi Kelena s Nyosem viděla, jak spolu stojí bokem, baví se a smějí, ale Nyos se nikdy nezmínil o tom, jak dlouho Kelena zná. Po uplynutí této doby se Kelenovi podaří nenápadně naznačit, že vy dva už musíte jít. Ostatní ale ještě v hospodě zůstanou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šli jsme do hospůdky, kde jsme vyvolali docela pozdvižení, ale ignorovali jsme to. Na tohle si časem člověk zvykne. Pili jsme i když střídmě a povídali si, jak jsme ostatní poznávala, začínalo mě mrzet, že jsem ostatní nepoznala lépe. Zjistila jsem co hodlají dělat dál. Měli své plány, které hodlali uskutečnit a velmi brzy. Docela jsem se smála těm příhodám, ne všechny příběhy z Rady znám. Něco pro mě byla novinka. Nevěděla jsem ani to, že Kelen je Nyosův spolužák. Už jsme je viděla spolu se bavit. Věděla jsem, že jsou přátelé, ale ne, že se znají od školy. On byl úplný opak Nyose, tedy na škole. Mám dojem, že se spíš spolu začali bavit až po škole ne? Protože tak odlišné děti se spolu většinou nebaví, protože nemají nic společného. Kelen pak naznačí, že je čas odejít. „Tak jo. Už musím taky jít. Mějte se dobře a určitě se ještě uvidíme.“ Rozloučím se s nimi a pak vyjdu ven s Kelenem. Protáhnu se. „Fajn. Tak půjdeme.“ Rozhlédnu se, abych našla vhodné místo kde bychom mohli otevřít portál. „Díky za pozvání. Bylo to fajn.“ Poděkuji mu ještě na příjemnou rozlučku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není zač," usměje se Kelen, když spolu vejdete do jedné postranní temné uličky. "Taky jsme se tak loučili a myslel jsem, že byste měli mít to samé." Než stihneš něco udělat ty, on sám aktivuje svůj Elion a vytvoří portál do Megriarthu. Projdete jím a objevíte se před Křídou. Kelen portál zase zavře a pak tě chytne za předloktí a zhmotní se s tebou na vrchu křídy. Před vámi je velká kamenná posluchárna. Na kamenných lavicích už se shromáždilo několik desítek megriothů. Dole stojí asi deset trenérů a zaklínačů, kteří si připravují materiály. Kelen se s tebou rozloučí a spěchá dolů za trenéry. Ty se usadíš vedle Nyose, který sedí s několika kluky z rudé letky. Představí ti je. Anspach Chardo Gaston Liam Kaspen Morkimen Spolu s nimi sedí ještě velitel Rudé letky Awurn, vedle něj sedí Matthew a potom Julian a Joseph. Seznámíte se, pozdravíte se a potom už posloucháte výklad. Začne mluvit Daniel, který se rozhovoří o vzniku Megriothu tak, jak jsi to už jednou slyšela. Pak se objeví Erik s Kelenem, kteří táhnou nějaké obří plátno namotané na tyči. Nejspíš jim to připadalo bezpečnější nést, než nechat levitovat... "Vsadím se, že sejmou Riona..," zamumlá Anspach a má pravdu. Kelen se otočí příliš rychle a trefí tyčí Riona do hlavy. Z tribun se ozve potlesk a smích. Kelen se Rionovi začne omlouvat, ale ten jen s úsměvem mávne rukou a ukloní se publiku. Erikovi se nakonec s pomocí Dana podaří plachtu roztáhnout a pomocí magie nechat viset ve vzduchu. je dost velká na to, abyste i z dálky mohli přečíst nápisy. (Plachta.) Rion vylevituje do vzduchu, ukazuje na jednotlivé části dračích svalů a vysvětluje, k čemu slouží. Anspach s Gastonem a Matthewem rozehrají poker. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Uh.“ Vyjeknu, když mě popadne za ruku a zhmotní se jinde. „Příště mě varuj.“ Pokárám ho s úsměvem. Pak jsme se rozloučili a já si našla Nyose, který seděl spolu s několika kluky z Rudé letky. Jsou mezi nimi vůbec nějaké ženy? Představil mi je, ráda jsem se seznámila a Nyosovi jsem dala pusu na tvář. Brzy to začalo. Zvědavě jsme se dívala, jak zápasí s plátnem a poznámka Anspacha způsobilo, že jsem vyprskla smíchy. A smála se už nepokrytě, když ho vážně sejmuli. Chudák, ale bral to sportovně. Pak začal výklad. Pozorně jsem poslouchala, ale brzy mě začal rozptylovat poker, který začal Anspach, Gaston a Matt hrát. „Proč jste sem chodili, když vás to nezajímá?“ ozvu se pak tiše a nespouštím oči z plátna. Pokud šlo o anatomii byla jsem během chvíle v obraze. Hodně svalů byla buďto podobná lidem nebo nějakému zvířeti a navíc podle obrázku, taky se dalo poznat k čemu slouží. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já ti ani nevím..," odvětí ti Gaston a očima přitom pozorně sleduje hru. "Chceš dárek?" zazubí se potom na Matthewa. "Ty vole, kdyby ti tam dolezl i ten druhý pár, tak platíš jak mourovatej," zazubí se Matthew. "Vsadím se, že blufuje..," zamumlá Anspach... "Nechte toho," řekne Awurn. "Alé no ták, šéfe..," začne Anspach a podívá se na Awurna. "Sbalte to," nařídí klukům Nyos a teď už neprotestují a začnou poker sklízet. Akorát Matt si ještě neodpustí: "No jo, když jsi teď ta šarže, tak ať máš radost..." "Je to vůči Rionovi a trenérům neuctivé, nehledě na to, že rušíte ostatní," odpoví Nyos. Anspach potom zůstane sedět s vámi a Gaston s Matthewem odejdou někam pryč. Z anatomie svalů se Rionova řeč pomalu posune k funkci vnitřních orgánů draků. Potom vysvětlí drakovy bojové predispozice. Šupiny má drak nejslabší ve slabinách a podkolenních jamkách. Naopak nejsilnější jsou na zádech, ocasu a bocích. Krk, hlava a břicho jsou chráněny méně, ale dostatečně. Ocas mají draci velmi silný a slouží jim nejenom v boji, ale je to samozřejmě hlavně jejich kormidlo. Se zraněným ocasem se jim dost blbě lítá. Draci s blanitými křídly jsou velmi rychlí, a přestože je blána odolná, při větším náporu se může potrhat. Draci se šupinatými křídly (Kitt a většina draků) jsou trochu pomalejší, ale zato mohou křídly i bojovat. Regenerace probíhá u draků poměrně rychle, ale končetiny samozřejmě nedorůstají. Zuby, drápy, šupiny a rohy dorůstají. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uculím se. „Komedianti.“ Protočím oči. Ale nakonec je Awurn usměrní a Nyos se přidá. Pousměji se. „Buďte rádi, že vás za vyrušování neposlal do kouta.“ Mrknu na ně. Pak už se soustředím, protože výklad začal být zajímavější. Je jasné, že bude důležité u nepřátelských draků rozpoznat jaká mají křídla. Pokud by nepříteli poranili křídla nebo ocas, znemožní mu létání a pak už by to bylo snadnější. Končetiny nedorůstají, ale zbytek ano. Zajímalo by mě jestli budeme schopni jim v takovém případě vyrobit funkční protézy. A nebo jestli na ně bude fungovat léčivá magie, možná by se končetina pak dala ještě zachránit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rion mluví ještě další hodinu. Rozebírá neléčitelům stavbu těla draka do podrobností, ale to už ty všechno znáš. Dračí tělo je vážně velmi podobné jiným zvířatům. Duté kosti mají stejné, jako ptáci, a zbytek těla mají podobné třeba i jako pes. A co se vnitřní stavby těla týče, tak akorát vedle srdce mají váček, který produkuje magický dech draků. Výuka je narušena až příchodem trojice trpaslíků. Elita trpasličí části Megriothu, trenéři. V čele kráčí šéf trpaslíků Trogbardin Lamželezo. Za ním hrdě jdou Gora Válečný trn a Gad Drtihlav. Nebo takhle ti je aspoň Nyos s Awurnem představí. Kousek za nimi se loudá Keltur, černý vlk v kohoutku větší, než trpaslíci samotní. Podle kluků Meghart Gada Drtihlava. Trogbardin dojde k lidským trenérům a zaklínačům stojícím pod plachtou a něco jim začne říkat. Alex pak zavolá na Riona a ten se snese dolů. Následně se Alex otočí na vás. "Takže, jsem rád, že jste přišli, a dneska bychom už drakovědu ukončili. Díky za pozornost," zavolá na vás zesíleným hlasem. Nyos se okamžitě zvedne, stejně jako ostatní kluci. "Domů," zamumlá Nyos. "Konečně domů." Je asi šest hodin večer. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně jsem koukala na trpaslíky a přemýšlela nad tím co se asi stalo. Něco určitě, protože hodina byla ukončena. Ale kdyby šlo o něco akutního jistě by Alex něco řekl. Podívám se na Nyose, který se viditelně těšil domů. Také vstanu a vezmu ho za ruku. „Jsi unavený?“ zeptala jsem se a vedla jsem ho ke schodům. Bylo teprve šest večer, bylo poměrně brzy na to, aby byl unavený. I když by měl perný den, tak by stejně takhle brzy spát nešel. „Nebo jsi se prostě jen nudil?“ usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejsem unavený," usměje se Nyos. "Jenom jsem se nudil." Rozloučíte se s klukama a potom se konečně přemístíte zpět domů. Nyos dojde do obýváku a jako to má po večerech ve zvyku sebou flákne na gauč. "Mám udělat večeři?" zarazí se potom ale a zvedne hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. Trefila jsem se. Přemístili jsme se domů, kde se Nyos rozplácl na gauči, ale pak znejistěl. Přijdu k němu a políbím ho na čelo. „Jen odpočívej. Já uvařím.“ Řeknu a odejdu do kuchyně. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se rozhodla udělat topinky se zapečeným salámem, vejcem a sýrem. Bylo to rychlé a dobré. A taky hutné. Dva krajíce a jste nacpaný. Škoda, že přednáška neskončila tak v pět. To bych možná ještě stihla kouknout po obchodech. „Co budeme dělat?“ zavolám. „Je docela brzy. Máme volno. Co by jsi chtěl dělat?“ zeptám se. V jeho domě bylo hodně možností co podniknout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně se najíte a potom umyjete nádobí. "Nevím, co chceš dělat ty?" zeptá se tě s úsměvem Nyos. Je fakt, že v jeho domě je toho spousta, ale i mimo dům. Venku je světlo a teplo, moře je klidné. Nyos tě nechá, abys určila zábavu i to, kdy půjdete spát. // Aneb dostaň to už prosím do rána, tenhle den se nějak vleče... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamyslím se. „Jdeme si zaplavat.“ Řeknu. A jak jsem řekla, tak jsme i udělali. Je fajn být takhle na samotě. Nikdo vás nemůže očumovat, když jdete do vody jen tak. Dováděli jsme a soutěžili v plavání nebo v potápění. Když se setmělo vrátili jsme do do věže, kde jsme ještě chvíli vegetili v sauně než jsme si šli lehnout. Nastavila jsem si budík na šest ráno. Musím zítra stihnout sehnat ten dárek. Druhý den jsem se probudila čilá, protože jsem věděla že mám práci a tlačil mě čas. Musím vyrazit do města a sehnat dárek. Nebude to snadné, ale doufám, že až to pravé uvidím tak to poznám. A to nemluvím ani o tom, že pořád nevím co Nyosovi. To naštěstí počkat může. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přestože jsi měla budící krystal nastavený na šest ráno, Nyos už byl opět vzhůru. Umyješ se a převlékneš a sejdeš do druhého patra. Nyos sedí v obývacím pokoji, oblečen ve svém typickém černém podhávovém oblečení. Před sebou má na konferenčním stolku rozložené nějaké pergameny a teď si je pročítá. Oficiálního znaku Tajných sborů a hesla Přísně tajné si v záhlaví všech pergamenů nelze nevšimnout. Když tě Nyos vidí, obrátí se k tobě a s pousmáním ti popřeje dobrého rána. Pak se ale vrátí zpět k papírům a nakrčí čelo. "Máš v jídelně snídani," ještě ti stihne říct, než se opět se zachmuřeným výrazem plně pohrouží do lejster. Vejdeš tedy z obýváku do jídelny a zrušíš termobublinu, která byla uvalena na talíř s krevetími špízy. Krevety chutnají výborně, maso je měkké a dobře ochucené bylinkami. A je to přesně Nyosův styl, plody moře miluje. Potom už ale jdeš do obchodu, je půl sedmé a obchody by se už měly pomalu otevírat. I kamenné, i stánky. V obýváku se rozloučíš s Nyosem, který ti řekne, že oslava začíná v deset. Pak se rozloučíte, on se znova zabere do papírů a ty vyjdeš ven před věž, odkud už se můžeš přemístit. Automaticky to je do Vingaardu, které se jeví jako obchodní jistota. Chvíli jsi uvažovala ještě i o druhém největším městě, Rhunxu, bydlištěm a rodištěm Scoreů, ale nakonec jsi to zavrhla s tím, že Vingaard bude lepší. Město už se opravdu probudilo. Na ulicích zatím proudí málo početné davy, ale počet lidí bude brzy narůstat. Stánky a kamenné obchody jsou otevřené. Apatykářství, knihkupectví, obchody se zaručeně pravými magickými předměty, ve kterých prodávají nervózní mužíčci, kteří se ztrácejí pokaždé, když na ulici spatří něco podobného bílé šále. Ale i certifikované magické obchody, kde nejrůznější lektvary a bylinky prodávají uznávaní mágové, samozřejmě za velmi přemrštěné ceny. V knihkupectví se dají najít nejrůznější tituly, od pohádek a bajek až po horory a knihy z červené knihovny. Magické knihy samozřejmě obyčejné knihkupectví nevede. Navštívíš i několik hračkářství. Jak pro chudinu, tak pro bohatší vrstvy. Zatímco v prvně jmenovaných obchodech jsou nepohyblivé dřevěné panenky v trochu neuměle sešitých šatech, v bohatších obchodech mají nádherně zdobené oči a jsou celé z porcelánu. Jak ale Nyos říkal, na hračky Natka moc neletí. Projdeš jen tak i obchody, které prodávají zdobené či navoněné pergameny a potřeby pro písaře. Brky, do kterých se natáhne inkoust a jsou schopné tak psát i hodinu bez namočení. Těchto brků využívají všichni mágové. Rovněž se tam prodávají barevné a vonné inkousty, nebo inkousty neviditelné, které se ukáží až po zapálení. A také inkousty, které třeba svítí ve tmě. Obchody s oblečením nabízejí veškerá oblečení od vesnických pracovních až po pestré oblečení dle poslední módy pro smetánku. Oblečení jsou pro všechny věkové kategorie. Je tady k tomu i obuv a nejrůznější doplňky. Prošla jsi a viděla jsi toho spousta, ale nic tě přímo nepraštilo do očí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bylo to trápení. Vážně ano. Doufala jsem, že najdu něco co mi řekne „ano to je ono“. Ale nic. Jenom jsme si trápila mozek, když jsem procházela různé obchody a snažila se něco vybrat. Tohle bylo vážně k vzteku. Našla jsem si místo u kašny, kde jsem se posadila přemýšlela nad tím co jsme si všechno už prohlédla. Musela jsem něco vybrat. Natka se mi zdála, jako dívka s velmi bujnou fantazií. Přemýšlela jsem. Pak mě něco napadlo i když tedy nevím jistě jestli se ji to bude líbit. Mě osobně by se to jako dívce jejího věku líbilo. Došla jsem do knihkupectví, kde jsem koupila knihu do šifrování a dešifrování zpráv. Pak jsem došla koupit inkoust a brk. Ten co používají mágové. Koupila jsem normální, ale také ten co se objeví až vlivem tepla. Napadlo mě totiž, že Natka je ten tip dívky, kterou by bavilo posílat si s kamarádkami tajné zprávy, které by dokázali přečíst jen ony. Děti mají rády pocit důležitosti a možnosti mít nějaké tajemství před dospělými. Třeba se ji to bude líbit. Nechala jsem si to zabalit a pak zkontrolovala čas. Bylo chvíli po deváté. Nyos možná bude ještě doma. Tak jsem se přemístila zpět domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos doma ještě je. Trochu více se učesal a oblékl si jeden z těch nadýchaných zářivě bílozlatých hávů, které nosí bohatí a mocní mágové při významných příležitostech. Stejný oděv připravil i pro tebe, čímž ti ubyly starosti, jak se asi obléknout. Toto oblečení je honosné, krásné a přitom dostatečně magicky oficiální a navíc ladí k prstýnku mág, co nosí všechny mágy včetně tebe na pravém prsteníčku, i k Nyosově prstenu mužských mágů. Nyos se vyfikl hezky a přitom se mu stále nějak podařilo udržet svůj typický nedbale elegantní styl. To udělal tím mírným rozcucháním a rozepjatým vrchem hávu. Část bílé košile, která tím byla vidět, zakryl přes krk elegantně uvázaným jemným bílým šálkem. Nutno říct, že mu to vážně sluší, ale tak hezky oblečeného jsi ho snad ještě neviděla. Oblékneš si bílozlatý nadýchaný háv po Nyosově vzoru a vyvstala ti jen starost s vlasy, náušnicemi a dalšími možnými šperky. Být tady Eliz, tak ti udělá naprosto bezchybný účes a vybere nejlepší kombinaci šperků, ale není tady... Chvíli se s Nyosem mačkáte v koupelně, kde nakonec oba vybíráte parfémy. Nyos dnes nezvolí svůj obvyklý decentní, ale naopak se navoní docela silně. Ale hezkou vůní, rozhodně mu to na té vizáži nedbalého elegána jen přidá. Potom vyjdete před věž a ruku v ruce se přemístíte. Vede vás samozřejmě Nyos, který ví, kam se přemisťujete. Objevíte se na cestičce, která vede kolem umělého jezírka obloukem k velkému bílému sídlu.  "Od srubu, ve kterém jsem vyrůstal, docela posun," pousměje se Nyos a nabídne ti rámě, abyste společně došli k domu. "Po tom můj otec vždy snil. Po velkém domě, rodině a pokleslých čelistech aristokracie," mluví Nyos a neujde ti jistá pýcha v hlasu, když mluví o úspěchu svého otce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byli jsme poměrně vystrojeni. Ne, že by mi to vadilo, ale nebyla jsem na to moc zvyklá. Vlasy jsem si vyčesala nahoru a svázala do elegantního drdolu a nechala si obličej rámovat párem pramínků vlasů. K bílému oblečení jsem si vzala stříbrné naučnice, náramek i náhrdelník. Když jsme byli připraveni, Nyos nás přemístil do sídla Itarů. Bylo to velké, honosné sídlo. Vypadalo to krásně, ale nějak mi tu scházela absence stromů. Tedy víc stromů. Ano, všechno to vypadalo krásně, ale působilo to z venku poněkud hole. Podívám se na Nyose. Usměji se na něj a stisknu jeho ruku. „Myslím, že to máte v rodině. Dosáhnout toho, čeho si zamanete. To je dobrá vlastnost.“ Políbím ho na tvář. „Neměla jsem přinést i nějaký dárek tvému otci?“ zaváhám. „Jako gratulaci k získání titulu?“ mělo mě to napadnout dřív. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když zmíníš to, že mají v rodině dosáhnout, čeho si zamanou, pousměje se. "Nezmiňuj to před Clarkem," poprosí tě. Clark to zatím moc daleko nedotáhl... "Ne, žádný dárek k získání titulu očekávat nebude," řekne potom a zazubí se. "Já mu taky žádný nedal a nemyslím si, že to ode mě neočekával. On ví, jak jsem z toho nadšený." Dojdete k bráně sídla, nad kterou visí obrovský erb, který nově vzniklému šlechtickému rodu de Itarů vytvořil královský Herold. Po obou stranách brány stojí dva členové rodové gardy, oba v mohutných zbrojích. Oba hraběcí vojáci poznají v Nyosovi jednoho ze synů rodu a ztuhnou v pozoru. Nyos na muže kývne a potom oba vejdete dovnitř. Ocitnete se v obrovské vstupní hale, která vypadá nachlup stejně jako vstupní hala sídla de Scoreů v Rhunxu. Vstupní hala je liduprázdná. "Všichni budou v hlavním sále," řekne Nyos, chytne tě za ruku a vydá se po schodech nahoru. Pak projde dlouhou chodbou a zastaví se až u velkých dubových dveří. Zpoza nich slyšíte kejklířskou hudbu. Nyos se chvíli zaposlouchá do veselých tónů, ale potom se usměje a otevře dveře. Velký sál má krásnou lesklou podlahu, vysoký zdobený strop a stěny pokryté gobelíny s heroickými výjevy. Obrovská okna jsou zadělána závěsy a osvětlení poskytuje gigantický křišťálový lustr zavěšený pod stropem. Je na něm snad tisíce svící a poskytuje jasnější osvětlení, než slunce. Je zde několik desítek lidí, převážně se ale jedná o zhruba desetileté děti. Dospělých je tady taky dost, ale děti mají jasnou převahu. Na druhém konci místnosti jsou opravdu kejklíři. Vyhrávají a předvádějí různé žonglérské a akrobatické kousky. Většina dětí je nashromážděná kolem nich, dospělí stojí u stolů prohýbajících se pod jídlem a pitím na kraji velkého sálu. Nyos za vámi zavře dveře a o to už se před vámi objeví první uvítací dvojice. Andrew, oblečený v zářivě žlutém hávu orientálního střihu, a vedle něj krásná mladá žena. Vypadala docela chladně, dokud se neusmála. Má milý a upřímný úsměv. "Ahoj Nyosi," pozdraví Nyose Andrew a stiskne si s ním předloktí. Nyos se usměje, jako vždy je velmi rád, že ho vidí. Andrew se otočí k tobě. "Ahoj Anett, rád tě zase vidím," pokyne Andrew s úsměvem i tobě. "Ahoj Ny," usměje se na Nyose žena, obejme ho a dá mu pusu na rty. "Ahoj Mono," zazubí se Nyos. "Sbory tě pustily?" zeptá se trochu překvapeně. "Neměly moc na výběr," pousměje se žena a otočí se k tobě. Nyos vás rychle představí. "Anett, toto je moje sestřenice Monica. A zároveň moje kolegyně z nejvyššího velení Tajných sborů," představí ti ji. "Mono, toto je moje přítelkyně Anett." Monica se na tebe zářivě usměje. "Ráda tě poznávám. A raději ta Mona, než Monica..," pousměje se. Monica je o něco mladší, než Nyos. Vyprávěl ti o ní, byla to zároveň jeho nejlepší dětská kamarádka. Do jeho deseti let spolu byli prakticky každý den, ale jakmile odešel do Akademie, vídali se už jen málokdy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odfrknu si. „Clark by to dotáhl daleko, kdyby k tomu měl ambice. Jen si nemysli. Ten je stejně tvrdohlavý jako ty.“ Zasměji se. Ujistí mě, že není nutný žádný dárek pro jeho otce, to mě uklidilo. Prohlédla jsem si nový erb. „Je hezký. Ty křídla se mi líbí.“ Okomentuji ho a pak jdeme dál. Překvapilo mě, jak to tu je liduprázdné, ale Nyos mi vysvětlí, že budou v hlavním sále a šli jsme nahoru. Vždycky jsem si myslela, že hlavní sály by měli být spíš v přízemí. Za dveřmi sálu jsme slyšeli hluk. Bylo jasné, že je tam dost lidí. A taky ano. Hlavně dětí, ale bylo tu i hodně rodičů, co dávali na děti pozor. Nestačím se ani pořádně rozkoukat a už byl u nás Andrew s nějakou, hezkou ženou. Dokud se neusmála vyhlížela jako... no... vypočítavá mrcha. Ale jakmile se usmála, vypadala úplně jinak. „Nápodobně.“ Oplatím Andrewovi úsměv. Žena se uvítala s Nyosem, pozvednu obočí, když si dali pusu. Co naplat? Nemůžu si pomoci. Nelíbí se mi, že si tahle dávají pusu. Na tvář to je něco jiného, ale pusu na pusu? Je příbuzná? Nyos mi potvrdil, že ano a já byla zase v pohodě. „Taky tě ráda poznávám, Mono.“ Stisknu ji ruku. „Lidi. Kam můžu dát dárek pro Natku?“ zeptám se a rozhlédnu se jestli neuvidím stůl plný dárků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Clark má vysoké ambice," odvětí Nyos zachmuřeně. "Ale má taky toho nejdebilnějšího nadřízeného na světě. Ten mu nedovolí postup." Nyos zavrtí hlavou. "A Clark nás nenechá, abychom s ním zatočili," povzdechne si. "Máš pravdu, je strašně tvrdohlavý. Zná nás minimálně deset, co bychom mohli s tím velitelem udělat krátký proces, ale on to nechce..." "Jo, dárky všechny posíláme nahoru do jedné místnosti," odpoví ti Monica a natáhne se pro tvůj dárek. "Ukaž," řekne a přemístí dárek pryč. Pak si ho budeš moct vzít. Potom tě Nyos zase vezme za ruku a vydáte se vpřed. Andrew se sestrou se s vámi prozatím rozloučí. Přivítáte se s Nyosovými rodiči a potom s Eliz a Cedrikem. Eliz tady dohlíží na Susan, která je vepředu u kejklířů, a Cedrik dohlíží zase na svého mladšího brášku, který je Natčin spolužák. "Svět je vesnice," zamumlá Nyos, když jdete od Eliz a Cedrika dál. "Nevěděl jsem, že Natka chodí do třídy s mladým Xelorem..," podiví se. A vtom se před vámi objeví starší robustní paní. Sahá ti sotva po prsa a je pomalu širší, než delší. Šedivé kudrnaté vlasy má obarvené na křiklavě fialovo. Má příliš silnou rtěnku a i se stíny kolem očí to trochu přehnala. Oblečená je v černém šatu a klobouk na její hlavě vypadá, jako by ho vytáhla po dvou stoletích z půdy. Skoro se ani neobtěžovala smést z něj pavučiny. Tetička Roberta osobně. Není to Nyosova přímá teta, a vlastně ani teta jeho otce. Možná snad teta Nyosva zesnulého děda, ale těžko říct. Nikdo snad neví, kolik má Roberta let. Kdysi prý byla docela normální, ale s postupem let jí začalo trochu šplouchat na maják. někdy sedí v koutě a jen tak si pro sebe něco brblá, jindy se do všech naváží. Někdy ani neví, co říká. Je sice nevrlá, ale je hodná a mírumilovná. A hlavně je to slavná a velmi žádaná věštkyně. I toto se podepisuje na jejím stavu... "Á.. Nyos.. Vypadáte v těch hávech jako sněhuláci, mládeži," zabrblá Roberta nevrle. "Za mých mladých let by mág na sebe něco takového nevzal." Pak se podívá přímo na tebe a nakrčí čelo. "A co ty jsi vůbec zač?" Nyos si odkašle a nahlas a srozumitelně řekne: "Ahoj teto Roberto, rád tě vidím. Toto je moje přítelkyně Anett." Roberta na tebe zamžourá a celou tě sjede kritickým pohledem. "Jo?" zabručí a něco hledá. Pak řekne: "Tak jo..," otočí se a odkráčí. "Nic nenašla, to je kompliment..," zazubí se Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Řekla bych, že to už o něčem svědčí. Navíc... ty by jsi si nechal pomoci? Myslím, že Clark je v tomhle stejný jako ty. Chce úspěchů dosáhnout sám, vlastními silami a ne protekcí.“ Mrknu na něj. Mona mi vzala dárek a poslala ho k dalším. „Díky.“ Usměji se. Nyos mě vzal za ruku a vedl dál. Pozdravili jsme se s rodiči a já upřímně jeho otci pogratulovala k získání titulu. Pak jsme se sešli s Eliz a Cedrikem. Oba tu měli své mladší sourozence. Usměji se na Nyose. „Svět je malý. Toho jsem si už dávno všimla.“ To je pravda. Už dávno jsem si všimla, že většinu mých přátel Nyos zná nebo je znají zase jiní. Jako kdyby se každý s každým nějak už znal. A při tom mágů je tolik! Tentokrát jsme se střetli s velmi podivnou ženou. Robustní, vypadala trochu zanedbaně. Nemusela jsem moc přemýšlet o tom kdo to je. Žena hned zkritizovala naše oblečení, podívám se dolů na sebe. Řekla bych, že tohle bylo v pořádku. Kdyby viděla normální hávy... no. Pak se tetička Roberta zaměřila na mě. Usměji se a Nyos nás představí. „Dobrý den.“ Pozdravím. Sjela mě pohledem, čekala jsem s čím se na mě vytasí, ale nic moc neřekla a šla pryč. Podívám se na Nyose, který byl viditelně s její reakcí spokojený. „Oh... to je škoda. Těšila jsem se až uslyším co je na mě podle ní špatného.“ Našpulím zklamaně rty. „A žádné bědování a lámání rukama, co jsi si to našel za ženskou? Čekala jsem aspoň něco o tom, že jsem neduživá a že by jsi mě měl vykrmit.“ Povzdychnu si, ale pak vyprsknu smíchy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, nenechal," uzná Nyos po chvilce. Když tetička Roberta odkráčí, Nyos pokrčí rameny. "Věděl jsem, že nic nenajde," řekne ti s úsměvem, otočí se k tobě čelem a vtiskne ti polibek. "Na tak dokonalém stvoření nic najít nemohla." Myslel tu větu zcela upřímně, nezazněla tam žádná ironie ani žádný výsměch. "Nyosi!" ozve se za vámi holčičí hlásek a Nyos se se zazubením otočí k Natce, která mu skočí do náruče. Stejně jako na svatbě se čerta starého stará o to, že má na sobě nažehlené krásné bílé šaty. "Nazdar princezno," usměje se Nyos, dá Natce pusu na čelo a položí ji na zem. "Tak ty máš dneska narozeniny, jo?" Kolik to vlastně máš?" Dělá, že přemýšlí. "Fakt nevím... Šest? Sedm?" Natalie si založí ruce v bok. "Jedenáct! A ty máš dneska kolik brácha? Dvěstětřicet?" zeptá se ho se šibalským úsměvem. Nyos se zasměje a spolu s ním i Clark s Annou, kteří se objeví za vámi. Všichni se navzájem přivítáte. Natka vesele pozdraví tebe a krátce tě obejme kolem pasu. Zdá se, že už tě bere. S Clarkem a Annou si potřeseš rukou a stejně tak i Nyos. Ten si pro dnešek odpustí své žertíky na Clarka. " S Robertou už jste se zdravili?" zeptá se Clark a podívá se přes sál, kde Roberta korzuje a ovlažuje svou přítomností další přítomné. "Jo, prý vypadáme jako sněhuláci," pousměje se Nyos. "Já jsem plešatější než prastrýc Antonio," zazubí se Clark a přejede si rukou po čerstvě vyholené lesknoucí se hlavě. I Natka se zapojí do debaty: "A já bych měla přibrat." Clark se pousměje. "To bys ale měla, prcku. Jsi úplně průhledná," řekne jí. Natka si odfrkne a uraženě odkráčí za dětmi. Nyos s Clarkem se zasmějí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zachichotám se, když mi řekne, že jsem dokonalé stvoření. „Ale jdi ti...“ Usměji se. Uslyšíme hlas Natky, Nyos se k ní otočí a ta mu hned skočí do náruče. Zasměji se tomu, když mu oplatí to s věkem. „Takovej starouš.“ Rýpnu si. Když mě Natka obejme, taky ji objetí oplatím. „Všechno nejlepší.“ Dám ji pusu na čelo. Přivítali jsme se s Clarkem a Annou a hned se začalo mluvit o Robertě. Všichni od ní schytali nějakou kritiku. Zasměji se. „A já jsem jen „Tak jo“. Heč!“ pochlubím se. „Jednou by jste tohohle rýpání mohli litovat. Jednou by si to mohla vzít k srdci a než se nadějete bude mít nadváhu a pak si to budete vyčítat.“ Strašila jsem je. „Tak jak se máte?“ zeptám se Clarka a Anny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No ale trochu by fakt přibrat mohla, vždyť se podívej," zamumlá Clark a dívá se na odcházející Natku. Není úplně vychrtlá, to ne, ale hubená je dost. "Takhle snad vypadají všechny holky v jejím věku," uklidňuje Clarka Nyos. Clark se zamračí a pokrčí rameny. "A pořád je to vážně lepší, než kdyby byla nějaký váleček," dodá Nyos. "Skvěle," odpoví Anna s úsměvem na tvou otázku. "Clark s Danielem předevčírem dokončili tu střechu a teď už prakticky bydlíme spíš na té chatě, než doma. Je tam takový klid..," vysvětlí ti tvá švagrová. Dojdou k vám Venda se Susan, které se s vámi ale jen rychle pozdravili, protože si Venda všimla své sestry, ale potom už zase zmizí do davu dětí. "A jak se máte vy?" zeptá se Anna tebe, zatímco Nyos s Clarkem začnou rozebírat nějaká oddělení bojových mágů... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Přesně tak. Však počkej ještě tak tři roky a uvidíš.“ Souhlasím s Nyosem. Anna nám prozradí, že dodělali střechu a že tam už bydlí. „Ani se vám nedivím. Je to tak krásné. Skvělé místo. A navíc, když se můžete přemísťovat... máte to všude blízko.“ Usměji se. Přišla nás pozdravit Venda se Susan, ale pak se vrátili k dětem. Nyos s Clarkem si začínali povídat spolu, já se zahákla do Anny. „Pojďme si pro něco k pití. Mám děsnou žízeň. Celé dopoledne jsem běhala, abych sehnala Natce dárek.“ Vedu ji ke stolu s občerstvením. „Ah... všechno jde skvěle. Jen teď máme s Nyosem mnohem méně času. A ještě teď budeme muset nastoupit na Univerzitu. Trochu mi dělá starosti, aby nám nedostatek času nezasahoval do vztahu.“ Rozhlédnu se. „A navíc nemám tušení co Nyosovi dát k narozeninám.“ Vzdychnu. „Pro něj je ještě těžší něco vymyslet než bylo pro Natku.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Anna si z jednoho ze stolů s pitím vezme drink. "Nemyslím si, že se vám nedostatek času bude projevovat na vztahu," řekne Anna. "Já členy Tajných sborů znám. Oni jsou zvyklí na to, že mají málo času, a proto jim to nijak nepřijde. Když to ty vezmeš v pohodě, tak Nyos nebude mít problém," ujistí tě Clarkova manželka. "A co mu máš dát... To je asi nejhorší dilema, co mívám. Co chlapům dát na narozky," pokrčí Anna rameny. "Většinou to řeším klišé, jako holící pěnou, břitvami a podobně..," přizná se. Potom na celý sál zavolá Nyosův otec: "Prosím o pozornost!" Když se všichni zklidní, muzikanti přestanou hrát a všichni se k němu otočí, řekne: "Teď vás všechny zvu na slavnostní oběd," usměje se a ukáže na velké dveře nalevo, které se otevřou a odhalí vám tak jídelnu a v ní dlouhý stůl plný jídla. Jdete se posadit. Natalie sedí v čele stolu, Nyos sedí na boku po její pravé ruce, ty sedíš vedle něj a vedle tebe je Anna, vedle ní Clark. Naproti vám sedí Nyosovi rodiče a Eliz s Cedrikem. Vedle Cedrika sedí jeho bráška Colin, Natčin spolužák. No a podle toho, jak po sobě s Natkou s úsměvem pokukují mezi nimi bude víc, než kamarádství... Zbytek stolů zabírají další hosté a děti. Sloužící začnou roznášet porcovanou krůtu. První dostane jídlo Natalie, po ní ostatní. Nyos Natce přenechal post hlavního oslavence a dobrovolně se přesunul do pozadí. Sám přeci říkal, že na ty oslavy chodí jen kvůli Natce. Je tady spíš jako narozeninový host své sestry, než oslavenec. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Snad máš pravdu. Ale ukáže čas.“ Pousměji se a řekne mi co ona dává Clarkovi. Usměji se a pak se můj úsměv proměnil do potulného. „Možná mě už něco napadlo.“ Ale než ji stačím říct co jsem vymyslela, ozval se hlas Nyosova otce. Všichni jsme se otočili jeho směrem. Měl se podávat oběd. Výborně. Hlad jsem taky začínala mít. Vydali jsme se do sálu, cítila jsem se trochu nesvá, že jsem seděla tak blízko. Tedy chci říct... Clark je bratr, měl by sedět blíž než já. Já ještě nejsem oficiálně člen rodiny. Ale když jsem si prohlédla ostatní, vypadali v pohodě. I Clark. Nikomu to nevadilo. Zavrtím se a uvolním. Podívám se na Natku, která zářila. Jistě se ji líbilo být v centru pozornosti. Komu taky ne. Krůta vypadala výborně, až se mi hromadili sliny, ale čekala jsem na to až začnou jíst ostatní. Nebude chtít někdo udělat přípitek nebo tak něco? Podívám se na Colina a s uculením šťouchnu do Nyose a kývnu hlavou, abych ho na to upozornila. „Tady vzkvétá nejspíš další láska.“ Mrknu na něj. „Ale musím říct, že Colin je opravdu moc hezký chlapec. Natka si umí vybrat.“ Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se podívá na Colina a potom přejede pohledem na Natku, která na Colina hází jeden úsměv za druhým. Nyos se zazubí. "Spíš Colin si umí vybrat, Natka je pěkná holka," řekne Nyos hrdým tónem. Podíváš se na číše s vínem před vámi. Opravdu to vypadá, že přípitek bude. No a skutečně je. Jakmile mají před sebou všichni jídlo, zvedne se Andrew a pozvedne svou číši. Všichni ztichnou a obrátí k jednomu z nejoblíbenějších členů rodu své pohledy. "Takže černého Petra proslovu jsem letos získal já," řekne Andrew s hraným povzdechnutím. "No, pokusím se být stručnější, než byl minulý rok Clark..." Celý stůl se začne smát. Nebo alespoň jeho zasvěcená polovina. Nyos se vedle tebe tiše zachechtá a Clark zavrtí hlavou. "Musím říct, že ten čas letí až příliš rychle. Je to jako včera, kdy jsem držel v náruči Natku zabalenou v dečce... A dneska už je z ní velká slečna. A jako předevčírem je ta chvíle, kdy jsem Nyosovi ošetřoval rozbité kolena a utíral mu nudli u nosu," řekne Andrew. Celý stůl se usmívá a Nyos se ušklíbne. "Dneska má Nyos věk na ženění," pronese Andrew a na Nyose mrkne. Krátce spočine pohledem na tobě, ale pak pokračuje. "Je to tak, stárneme. A mladá generace se tlačí vpřed a hlásí se o své slovo. A já jsem rád, že Nyos jde v čele této generace a o své slovo se hlásí opravdu hlasitě..," pochválí Andrew Nyose za jeho vysoké postavení v Říši. "Natka měla letos na Akademii samé jedničky. Tím zatím v Nyosových stopách nekráčí... Ten totiž jen tak tak prolezl," zhodnotí Andrew a všichni se opět nahlas zasmějí. "Nicméně jakmile Natka splní své povinné studium a nasadí si svůj prsten, věřím že už na Nyosovu, nebo třeba i Moničinu, stopu naváže, a bude velmi úspěšná. Do té doby je ale ještě daleko a já chci Natce popřát, aby si v prvé řadě užila své dětství." Teď se Andrew obrátí přímo k Natce. "Máš jen jedno," řekne jí vážně a pohlédne jí do očí. Natka přikývne. Andrew se otočí zpět ke stolu. "Natka nemá kam spěchat a Nyos zas nemá na co čekat. A já jim oběma přeji hodně štěstí do dalších let. Na oslavence!" Pozvedne Andrew číši a všichni si připijí. Děti mají nějaké jahodové džusy. Potom si stůl popřeje dobrou chuť a narozeninoví hosté se pustí do jídla. Nyos vrhne poslední zkoumavý pohled k Andrewovi a poté už se skloní se ke svému talíři. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se a pohladím ho po koleni. „Můj milí. Jsou to vždy ženy co si vybírají muže. Ne naopak.“ Škádlím ho. Opravdu byl přípitek, ještě, že jsem počkala, byl by to jinak pořádný trapas. Všichni jsme sledovali Andrewa, který řekl pár slov na Clárkův účet. Bohužel jsem na minulé oslavě nebyla, takže vtípek šel mimo mě. Samozřejmě se nezapomněl zmínit o Nyosovi. Adrew se při zmínění, že má Nyos už věk na ženění a koukl i na mě, začervenala jsem se. Docela okatě tím říkal, že by se podle něj měl Nyos usadit. Znovu jsem se uvolnila až ve chvíli, kdy začal vtipkovat o Nyosovi a mě to rozesmálo. Zdálo se mi to nebo na konci proslovu, zase Nyose pobízel? Nemá na co čekat? Nyos si těch náznaků samozřejmě taky všiml, jen nevím jestli z toho má stejný dojem jako já. Mohl si to vyložit jinak? Připili jsme si, naklonila jsem se k Nyosovi a dala mu pusu na tvář. „Všechno nejlepší lásko. A už vím co ti dám k narozeninám. Ale budeš si na to muset chvíli počkat.“ Rozverně na něj mrknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře, počkám si," zazubí se Nyos. Potom už se mlčky pustíte do jídla. Krůta je stejně dobrá, jako vypadala, že bude. Naprosto perfektní. I brambory jsou skvělé, málokdy jsi měla možnost jíst takhle dobře dochucené brambory. Po obědě služebnictvo odnese talíře a příbory a na vozíku přivezou dort. Na vrchu je jedenáct svíček, po obvodu posledního patra je jich dvacet šest. Nyos s Natkou svíčky sfouknou společně, co na tom, že Nyos sfoukl i pár Natčiných a ona zase pár Nyosových. Potom už přijdou na řadu gratulace. Nyosovi se nepřeje, řekla bys, že to zařídil on sám. Všichni mu řeknou hodně štěstí, ale nechodí mu gratulovat a předávat dárky. Dary nejspíš dostane později s menší pompou. Monica ti podá tvůj dárek a pak se vytvoří před Natkou řada. Ta poslouchá s širokým úsměvem gratulace, nechává se líbat a pak si přebírá dárky a odkládá je za sebe. Před tebou stojí mladý Colin. Když je u Natky, zatváří se malá oslavenkyně asi nejšťastněji. Colin ji popřeje a potom se nakloní a dá jí pusu na rty. Natka si převezme dárek a když přijdeš na řadu ty, pořád ještě stojí jako opařená. Jistě, hodně lidí před Colinem jí dalo pusu na tvář, čelo nebo i rty, ale od Colina je to něco úplně jiného... Zapomněla si dokonce dát dárek za sebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jídlo bylo skvělé, dokonce bych si dala ještě, ale styděla jsem si říct o přídavek. Tak jsme to nechala být. Je lepší se nepřecpávat. Po jídle následoval dort a sfouknutí svíček, usmívala jsem se. Byla to hezká, rodinná chvíle. A pak gratulace, lekla jsem se, když se objevila Mona a dala mi můj dárek. „Děkuji.“ Usměji se na ní. Nyosovi jsem už přála, ale stejně jsem mu dala další pusu. Pak jsem se, ale zařadila do fronty. Přede mnou stál Colin a tak jsme to viděla z první ruky. Začnu se uculovat, bylo to milé. Natka z toho byla úplně omráčená. Postoupím v před a zaluskám ji prsty před obličejem. „Vzpamatujte se mladá slečno. Máš tu před sebou dlouhou frontu gratulantů.“ Usmívám se. Počkám až se vzpamatuje. „Všechno nejlepší. Snad se ti to bude líbit.“ Potřesu ji rukou a dám pusu na tvář. „Mimochodem. Je hezký. Dobrý výběr.“ Spiklenecky na ní mrknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky," zazubí se Natalie. Děkuje tím zároveň za dárek, který si vezme, i za kompliment pro Colina. Potom uvolníš místo Eliz, která stála za tebou. Takhle jí postupně popřeje celá řada a pak několik lidí v tichosti předá dárky Nyosovi. Nyosův otec by chtěl začít krájet dort, ale to mu Natka nedovolí. Nejdříve si chce dárky vybalit. Nyosův otec chvíli trvá na tom, že se nejdříve bude podávat dort, ale Nyos si s ním krátce promluví, a Natce je nakonec dovoleno si dárky rozbalit. Nadšeně se k nim vrhne a začne rozbalovat. Dostala toho hodně. Knížky, oblečení, obrázky, magické krystaly, hůlky, bylinkové čaje, lektvárky a podobně. Na tvůj balíček se dívá trochu zmateně, ale je jasné, že jakmile bude mít čas, podívá se, o co jde. Nyosův dárek v podobě klavíru už má v pokoji... Nyos si dárky zatím nerozbalí, ale všichni se zase sejdete u stolu. Nyosova matka začne krájet dort a rozdávat ho. Tuto tradici nenechala na sloužících a je to fajn. Dort je ořechový, s bílým marcipánem. A je samozřejmě velmi dobrý, jak jinak. Všimneš si přes stůl, jak se Cedrik baví s Colinem. Oba se usmívají. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem trochu rozpačitá, když jsem viděla, jak se na můj dárek Natka tváří. Když skončila s dárky šla jsem k ní a tiše ji vysvětlila na co jsem myslela, když jsem ji to kupovala. Že si takhle bude moci psát s přáteli tajné zprávy, kterým nikdo jiný nebude rozumět. Pokud tedy nemá zkušenosti s dešifrováním. A taky jsem se ji omluvila jestli se ji to nelíbí, že mě nic jiného nenapadlo. Pak jsme se vydali k dortu, který Nyosova matka nakrájela a každý dostal kousek. Byl moc dobrý, ořechy jsem měla ráda a marcipán byl tak akorát sladký. Všimnu si Cedrika a Colina, jak si spolu povídají a usmívají se. Vydám se k nim. „Co vy dva smíškové? Uculujete se, jako sluníčko.“ Usměji se na ně. „Co tu pečete za pikle?“ pozvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hlídání kobek nebyla kdoví jak záživná práce. Což jsi ale ani nečekala. Pobíhaly tady krysy a páchlo to. Ale byla jsi hrozně ráda, že se na svět díváš z té správné strany mříží a za chvíli budeš moct odejít. Tak se stane, po několika hodinách vás přijdou vystřídat stejně otrávení bojoví mágové. Po dobu jednoho týdne hlídáš kobky. Čekala jsi tedy svůj nový život trochu záživnější... Ale co naplat, velení má s touto jednotkou poněkud nudnější plány. A v době míru bohužel moc zásahů není. Občas vystrčí růžky nějaký temný kult, ale toho srovnají elitní úderné jednotky. Období nudy ale pomalu končí. Nevíš, co přesně se stalo, nikdo s tebou moc nesdílí informace, ale Řád mágů zničehonic zaútočil na Nejvyšší chrám ve Vingaardu, sídlo Církve. Akce měly v režii Tajné sbory, rozvědka Řádu mágů, ale útok provedly opět elitní úderné jednotky bojových mágů a účastnilo se i několik destruktivních biteváků. Bylo zatčeno všech tři sta kardinálů a pokud se dá věřit šeptandě a "zaručeně ověřeným" informacím, které vám občas zprostředkovávají uklízeči z toho, co zaslechli z rozhovorů elitních mágů, tak bitevní mágové zabili i papeže, hlavu Církve. Útok nařídila přímo rada mágů, ale co ji k tomu vedlo.. to zůstává mágům ve vašich pozicích utajeno. Dartor se pokouší zjistit více, ale z velení ho vždy vypoklonkují s tím, že ho to nemusí zajímat, a až bude jednotka vyslána na nějakou misi, dostane přesně tolik informací, kolik potřebuje. A to je přesně to. Nikdo vám neřekne, co se venku vlastně děje. Nepotřebujete to vědět. A tak další týden žijete jenom v neustálém hlídání kobek. Nevraživost mezi elitními bojovými mágy a obyčejnými bojovými, se prohlubuje. Elitní se svou typickou arogantností nic neprozradí. Blbečci. Jednoho dne vás nechá Dartor shromáždit ve společenské místnosti. Když přijde, oznámí vám, že Řád mágů dnes po dlouhých dvaceti letech znova vstoupil do válečného stavu. Když se to stalo minule, válčil Řád s Morovým bratrstvem, které tehdy bylo na vrcholu svých temných sil. kdo by mohl být tak nebezpečný nepřítel, aby Řád mágů šel znovu do války? Odpověď na sebe nenechává dlouho čekat. Mágové jsou ve válce s Církví. Proč? To Dartor, ani nikdo z vás neví. Dozvíte se ale jednu docela zajímavou informaci. Kelena Kineho dnes na postu hlavního velitele bojových mágů nahradil magistr Erik Vivaldi. A zatímco Kelen vždy byl elitní úderný, Erik patřil k obyčejným bojovým mágům, takže od něj všichni očekávají větší pochopení. 1. akce ve zbroji bojových mágů A Erik nezklame, první akce na sebe nenechá dlouho čekat. Před chvíli se konal brífink. Úkol vaší jednotky je jednoduchý. Nebo tak aspoň zní. Musíte dobýt jeden z klášterů Církve a zajmout představeného. Uvnitř by mělo být kolem dvaceti knězů a čtyřicet paladinů. Paladinové budou nebezpeční. Dorostli všichni minimálně do dvou metrů a ohánějí se mohutnými obouručáky. Nebezpečné z nich ale dělá hlavě jejich magie, jsou schopní vytvářet štíty i odpovídat poměrně silnými kouzly. Od kněžích už se takový odpor neočekává, i když i oni umí bojovat magií. Plány kláštera jste měli možnost prostudovat jen krátce, ale zhruba si pamatuješ, jak vypadá. Budete se muset probíjet dopředu postupně. Okny vniknout nemůžete, kdo ví, jakým svinstvem je zakleli. Vrazíte předními dveřmi a postupně se bude probíjet dozadu a nahoru do pater. Dostali jste brnění, které bojoví mágové nosí do akcí. Nyní se krčíte na zemi asi sto metrů od kláštera. lepší den k útoku snad ani vybrat nemohli... Je skoro půlnoc, zuří bouřka, lije jako z konve, nebe křižují blesky. A ta zima... Několik mužů vedle tebe si tře dlaně, nebo do nich fouká. A rozkaz k akci přoád nepřichází, už tady klečíte skoro hodinu... "Kurva, teď bych to hlídání šatlavy i bral..," zavrčí vedle tebe Gaston. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No to víš, bráška se chtěl s něčím pochlubit," zašklebí se Cedrik a podívá se na Colina. Pak si uvědomí, že vy dva se vlastně neznáte. "Cole, rád bych ti někoho představil. Toto je Anett Sela, kamarádka ode mě a Eliz," představí tě klučinovi. Před tím, než řekne, že jsi jeho kamarádka, na okamžik zaváhá, jako by si nebyl úplně jist, co vlastně jsi. Přeci jen, jsi starší a kamarádíš se s Eliz, přímo s Cedrikem jsi mluvila málokdy. "Anett, toto je můj mladší bráška Colin," představí ti Cedrik oficiálně Colina. Colin se usměje. "Dobrý den," pozdraví tě zdvořile. Potom už pokračuje dojídání dortu a následně se Natka s Colinem, Vendou, Susan a dalšími dětmi sběhnou zpět ke kejklířům. Zůstane jen ta dospělá společnost, která si u stolu začne povídat a nahlas se smát. Probírají se rodinné historky a hlavně děti. Nyos s Clarkem a Monicou ale zůstanou ušetřeni, probírají se jenom současné děti. Andrew se potom omluví, vytáhne překvapeného Nyose a oba bratranci společně odejdou. Společnost se za nimi chvíli udiveně dívá, ale potom se vrátí zpět k debatě. "Takže Anett... Dneska večer si k sobě na týden berete Natku s Vendou a Susan... Rody Itarů, Scoreů a Salcerů jsou vám vděčné..," vyjmenuje Noyosova matka rody, které jsou s vámi nějakým způsobem spojeny. Všichni se zasmějí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, protože asi vím čím se chlubil. Cedrik nás představí, Colin byl kvůli mě trochu nervózní. „Ráda tě poznávám.“ Potřesu si s ním rukou, jako s dospělím. Děti šli za chvíli zase ke kejklířům a dospělí se začali združovat do skupin. Adrew odvedl Nyose kdo ví kam, taky koukám a zajímalo by mě kam ho vede. Ale pak na mě promluví Nyosova matka a já na to zapomněla. Taky se zasměji. „No ano. Nyos se na to hrozně těší a já taky, budu se snažit být víc doma. Naštěstí si můžu vzít nějakou práci domů, takže snad toho moc nepromeškám.“ Napiji se. „Bude to fajn, když tam budou pobíhat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos s Andrewem se brzy vrátí, oba s úsměvem od ucha k uchu. Monica zkusí na bratrovi zjistit, co se stalo, ale ten jí to neřekne. Stejně tak Nyos zavrtí hlavou na tebe, že to je vtípek mezi ním a Andrewem. Den se pomalu přehoupne k večeru. Strávíte příjemný den povídáním si a vtípkováním s narozeninovými hosty. Ti, které jsi neznala, odešli velmi brzy a vzali i děti, takže zůstali jen ti lidé, co už jsi znala, a z dětí Susan, Venda, Colin a samozřejmě Natka. Ti čtyři si hrají a vy se bavíte. Docela se sblížíš s přítomnou Nyosovou rodinou, hlavně tedy s Andrewem a Monicou. Andrew je skutečně takový, jako se jevil. Charismatický pohodář s obrovskou autoritou, se srdcem na správném místě a vždy ochotný pomoci. Monica je veselá a milá žena, alespoň tedy doma, těžko říct, jak se přetvařuje v práci. Řídí kontrarozvědku Tajných sborů, tedy to oddělení, které mezi mágy hledá zrádce a odpadlíky. Každý řekl nějakou historku, někdy pro pobavení, jindy pro zamyslení. Andrew mluvil o tom, jak ochočil a řídil obřího pavouka a bojoval na něm s obrem, který přes svůj pupek neviděl na nohy. Vylíčil to tak vtipně, že jste se popadali za břicho, ale určitě to bylo velmi nebezpečné... Monica mluví o jednom zážitku s Nyosem, kdy oba jako nováčci Tajných sborů sledovali nějakého podezřelého týpka a museli za ním do kanálu. A vylezli v kuchyni jednoho nevalného podniku. Místo zatčení pašeráka tak udělali zátah na potravinářský řetězec, který prodával zkažené jídlo. A náhodou tak chytili i pašeráka. A to je oba dostalo výše. Nyosův otec přihodí kvůli tobě historku o výcviku tvého bratra. Že prý ve svých rytířských začátcích byl strašný. "Dokázal na sto padesát metrů rozstřelit na půl svůj předchozí šíp, ale v sedle nevydržel ani tři sekundy, a to kůň stál." Nyos mluví o tom, jak byl půl roku na misi v Černém měsíci. I jak se to zvrtlo, odhalili ho a šoupli ho do basy k odpornému slizounovi. A jak se tam potom objevila léčitelka, která se bála, jestli je naživu. A pak k němu šoupli jeho bráchu, se kterým byl v té době díky jedné maličkosti na nože. Samozřejmě potom odhalí, že jsi tou mágou byla ty. A řekne i to, jak od tebe několik temných dostalo na prdel. Anna i Clark přihodí další své historky z prostředí velení bojových mágů. Eliz mluví o tom, jak si v prvním ročníku Akademie lezli s Cedrikem na nervy a co všechno si prováděli. To se opět směje celý stůl. Ale teď přijde řada na tebe... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se Nyos s Adrewem vrátili, Monica nic nezjistila, chtěla jsme to zkusit já, ale stačil jeden pohled a Nyos zavrtěl hlavou, že z něj taky nic nedostanu. Dobře. Nechám to být. Ale zajímalo by mě co je to za tajemství. K večeru zůstane už jen rodina a nejbližší přátelé, ale i tak se pořád dobře bavíme. Víc jsem poznala Adrewa a Monicu, kteří byli takoví jaký se jevili. Velmi přátelští a milí. Začali se vyprávět historky, některé byli vtipné, některé vážnější, ale bylo to příjemné si takhle vyprávět. Nyosův otec kvůli mě vyprávěl o bratrovi, netušila jsem, že v sedle byl tak mizerný. Ale jak ho znám nevzdal se a teď je v tom výborný. Nyos vypráví o našem setkání, musela jsem se uculovat a zasmála jsem se, když přisadil to, jak jsem se s nimi rvala a několika temných jsme zmlátila. „Kdybych se tenkrát tak nebála, byla by to docela legrace je mlátit.“ Přisadím si. Eliz vypráví, jak se s Cedrikem nesnášeli, samozřejmě... co se škádlívá se rádo mívá. A pak přišla řada na mě, na chvíli jsem přemýšlela o čem bych měla vyprávět. V mém životě se toho stalo tolik... těžko něco vybírat. „Tohle si nepamatuji, ale vyprávěl mi to Jarred.“ Rozhodla jsem se říci, jak se přišlo na to, že mám talent na magii. „Měli jsme... tedy pořád máme hrozně zlou krávu. Kope, kouše, klidně vás prožene... no příšera. Když jsme byla malá holčička dostala jsem psa. Štěně a to se dostalo k té zlé krávě. Pošlapala ho. Když jsem ji našla tak umírala. Byla jsem z toho prý tak nešťastná, že si Jarred myslel, že se asi zhroutím. Snažil se mi vysvětlit, že to se stává. Že každý jednou umře...“ Pousměji se. „Ale prej sem pořád naříkala a říkala něco jako, že nechci aby umřela. A pak najednou... bylo štěně zdravé. Začalo se hýbat a štěkat. Jarred říkal, že se objevilo světlo a že jsem ji uzdravila. Řekl to pak rodičům, ale byla jsem ještě příliš malá abych šla na Akademii. Ale prej, že od té doby jsem už nic magického neudělala. Nikdy. Pokud jde o mě tak jediné co si z toho dne pamatuji je jen pocit velké radosti. Což byla nejspíš chvíle, když jsem zjistila, že štěně je v pořádku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Hlídání kobek je... více než nudné. To mi pomalu i lekce na Akademii přišly zábavnější. Jen tu já a zbytek jednotky trčíme, vůbec nic se neděje. Z nudy jsem si pojmenovala pár krys, které jdou rozeznat oprotitěm dalším, ale nuda nás zde stále drtí silnou mocí. Ale pak se začne něco dít, mezi mágy se objeví napětí, když elitní mágové zaútočí na Církev. Co se to děje? Proč je našm nepřítelem Církev? Kulty jim došly? nebo to je jen nějaká válka o moc? Vedení mlčí, nejvíce toho víme od uklízečů. Prý zabili papeže, což mi přijde divné, takhle z ničeho nic zabít hlavu Církve a zaútočit na její hlavní sídlo, navíc nic nevysvětlit nic zbytků mágů. Elita to ví, ale přijde mi, že jsme pro ně spíše odpad a rozhodně nám nic neříkají Nafoukaní blbci to jsou. Jen se arogantně ušklíbnou a nic nepoví. Kdyby alespoň normálně řekli, že mají zákaz něco říct, ale takhle? Hrát si na arogantní umím taky. Týden nám nic neřeknou. Týden se stupňuje dusná atmosféra mezi normálními, co neví, a „smetánkou“, co nepoví. Poté nám Dartor oznámí, že jsme vstoupili do války. „A to jsme do té války vstoupili až teď, nebo už tak před týdnem a teprve teď nám o tom „mimochodem“ sdělují?“ A taky nám oznámí, že bojovým mágům velí nkdo jiný, taky bojový, žádná „smetánka“. Nový velitel očividně chápe naši zoufalou situaci a konečně nastane akce. Sice úkol dobýt klášter mi nepřijde zrovna správný, ale „ve válce a lásce je vše dovoleno“, že? Stále mohu jen odhadovat důvody, proč vlastně bojujeme s Církví, na pohou mocenskou bitvu a demonstraci síly by stačilo to co se prý dělo ve Vingaardu. Proti náma tu mají stát kněží a nebezpeční paladinové. Z toho co vím o paladinech usuzuji, že kněží jsou oproti nim nic. Obrovští paladini ještě s kouzelnou mocí. No, nebude to lehké. Mám celkem dobrou představu jak to v klášeře vypadá díky plánku. A Teď se krčím někde v příkopě kousek od kláštera... Počasí mi připomíná zkoušku. Liják, blesky, tma. Krásné počasí, že? Mohli to -když už nic jiného- dát za hezčího počasí. Takhle budou všichni v tom klášteře zalezlí... otázka, jestli to je výhoda, nebo ne. Ale spíš ne, takhle byla šance, že nějaký paladin bude mimo klášter... Pomalu uvolňuji a stahuji svaly, aby zůstaly připravené na akci a neztuhly v té zimě, celkem užitečný fígl, který jsem se naučila při výcviku. Vedle mne Gaston prohlásí, že teď by radši ty kobky. „Tomuhle se říká smůla, když konečn je nějaká akce, tak nám nepřeje počasí...“ Odpovím tiše a stále čekám na povel... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Že magicky hodně obdařené děti dokáží vyvolávat nevědomky drobná kouzla, to je známé," řekne Monica. "Ale ještě nikdy jsem neslyšela o tom, že by dokázaly provést léčivé kouzlo takového rozsahu," podiví se. "Magie zůstane asi navždy neprobádanou oblastí," míní Andrew. "Doteď jsme objevili jenom její malou část." "A když Larat dá, tak to tak i zůstane," řekne Nyos. "Vezměte si, co všechno jenom s tím zlomkem moci dokážeme udělat... Větší moc nám nepřísluší." Potom už se oslava nachýlí ke konci. Naposledy si připijete a Nyos potom vyzvedne tři obrovské kufry a s "Jdete ke mně na týden, nebo na rok?" je i holky přemístí domů. I tak mocný mág, jako je Nyos, si na toto kouzlo musel dávat obří pozor, protože přenést tolik předmětů najednou je o hubu. Ty jsi telekinezí pobrala a přemístila Nyosovy dárky. Objevíte se u Věže. Na dveřích máte přilepený nějaký vzkaz. Nyos ho shrábne a aniž by ho přečetl otevře dveře. "Naty, Vendo, ukažte Susan pokoj. Bude mít ten třetí dětský," nařídí Nyos holkám a pak se otočí k Susan. "Doufám, že ti nevadí modrá barva." Sus zavrtí hlavou a pak se všechny tři holky rozběhnou do vyššího patra, kde mají pokoje. Nyos poté složí s heknutím všechny obří kufry na zem a podívá se na vzkaz. Jeho oči proletí pohledem napsané řádky a Nyosovo čelo se nakrabatí. "Um, Anett..," zvedne k tobě Nyos hlavu. "Pohlídáš prosím tak na dvě hoďky holky? Musím jít do Věže někomu šlápnout na krk..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Řekla bych, že za to hodně mohli pocity. A asi jsem se tím kouzlem na dlouho vyčerpala, proto jsem pak v budoucnosti neudělala nic dalšího.“ Řeknu svou hypotézu. Blížil se konec oslavy, Nyos se objevil s ohromnými kufry, zasměji se. Měl pravdu. Tohle bylo víc věcí než bylo potřeba. Navíc, kdyby něco potřebovali vždycky bychom se pro to mohli přemístit. Nyos se přemístil s kufry i holkami, já se rozloučila s ostatními a přemístila se s Nyosovími dárky. Objevila jsem se právě včas, abych viděla, že Nyos sebral ze dveří nějaký vzkaz, ale zatím ho nechal být. Řekl děvčatům co dělat, ty běželi nahoru do pokojů a konečně se Nyos podíval na vzkaz. Podívám se na něj. „Samozřejmě. To není problém. Postarám se o ně.“ Ujistím ho a dám mu pusu. „Dávej pozor.“ Rozloučím se s ním. Pak zvednu levitací kufry a vydám se nahoru za dívkami, abych jim dala do pokojů kufry. Neměla bych jim něco udělat? Ne... jdou přímo z oslavy, nejspíš jsou nacpané k prasknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Každé dívce dáš do pokoje její kufr a naposled jdeš do pokoje od Vendy, kde se shromáždily všechny. Venda ti poděkuje za svůj kufr, převrátí ho a začne si rychle vybalovat. Jak říkal Nyos, pokoje jsou prázdné, dokud si holky nevybalí kufry. Vendin pokoj se zaplní docela rychle. Podíváš se na hodiny, které visí nad dveřmi. Ukazují devět hodin večer. Natka vysleduje tvůj pohled, odhadne, že by asi stejně brzy byly poslány do postele, a zeptá se: "Můžeme se jít koupat společně?" zeptá se s mírně nakloněnou hlavou. "Slibuji, že věž nevytopíme." Venda se zasměje. "Už zase." Natka protočí oči. "To bylo jenom jednou," zamumlá s Venda se Susan se zasmějí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívky se shromáždili i Vendy v pokoji. Podívala jsem se na čas a uvažovala jestli by se neměli připravovat do postele. Natka si toho všimne, bystrá dívka. Pousměji se. „Vy jste už věž jednou vytopily?“ zeptám se překvapeně. „Co jste dělali, že se vám to povedlo?“ nechápu. „Ale ano. Můžete se koupat společně.“ Zauvažuji. „Kdy chodíte normálně spát?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, nevytopily jsme přímo věž..," začne Natka a Venda dokončí: "Ale koupelnu určitě." Natka se pousměje. "Jsme si udělaly takovou menší vodní válku. Ale to už je tak tři, čtyři roky zpátky..," mávne Natka rukou. "Jo, ale vybraly jsme si špatný den. Nyos měl špatnou náladu," zamumlá Venda a podívá se trochu provinile kamsi stranou. "Asi týden jsem si potom nesedla," ušklíbne se Natka. Ale zdá se, že už to je hodně vybledlá vzpomínka, které se Venda s Natkou mohou od srdce zasmát. Pak jim dovolíš, že se mohou jít koupat společně, tak se na sebe nadšeně podívají a pak se zvednou. Venda popadne své mýdlo, osušku a pyžamu, ale pak se všechny zarazí, když se zeptáš, v kolik chodí spát. Všechny tři si vymění pohledy. "Kdy chceme..," zkusí to Venda, ale nejistý a trochu provinilý tón ji prozradí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No tak doufám, že tentokrát budete rozumnější.“ Zasměji se. Děvčata měla radost, že jsem jim to povolila. Ale zarazili se, když jsem se zeptala, kdy mají chodit spát. I kdyby se Venda netvářila tak provinile, poznala bych, že to jen zkouší. Zasměji se. „Dobrej pokus. Tipuji, že máte chodit spát v deset? Nejpozději?“ pozvednu tázavě obočí, čekaje jestli mi to potvrdí. „Ale protože má Natka ty narozeniny, můžete jít do postele až v jedenáct.“ Řeknu. „Ale jenom pro tentokrát.“ Mrknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Holky protáhnou obličej a ani poznámka, že dneska mají večerku posunutou, je nerozveselí. "Je nám teď už všem jedenáct, chodíme na Akademii..," zkusí to ještě Venda. "Jsme starší, nemůžeme chodit v jedenáct každý den?" Pokud to ale zamítneš, už se s tebou nepřou. Venda vezme své věci na mytí a u koupelny počká na zbylé dvě holky, které odběhnou pro své věci do svých pokojů. Pak se holky zavřou v koupelně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přistoupím k ní a pohladím ji po vlasech. „Ne.“ Řeknu jemně. „Zvykly by jste si na to a pak až by jste vstávali do školy, byli by jste unavené a unavená mysl špatně pracuje. Je to pro vaše dobro.“ Usměji se. Nechám je ať se jdou umýt, pěkně to na mě zkoušeli, ale i když mě trochu mrzelo, že jsem jim to nemohla povolit... prostě ty jejich zklamané obličejíčky se mě dotýkali. Chtěla jsem, aby měli radost. Ale tohle prostě bylo pro jejich dobro. Byli by pak unavené a to by nebylo dobré. Já se vydala taky do koupelny a osprchovala se, zabalila jsem se pak do županu a šla si sednout dolů do obýváku. Doufala jsem, že holky nic nevyvádějí, ale nechtěla jsem jim lézt do koupelny. Zase tak dobře mě neznají, abych to udělala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Holky vylezou z koupelny až o dobrou hodinu později. Strach o jejich zdraví jsi mít nemusela, ticho nebylo... Byla jsi v obýváku ve druhém patře, ony byly v koupelně ve čtvrtém, ale neustále vybuchovaly v záchvatech hlasitého smíchu, nebo bylo slyšet, jak se baví. Nerozeznala jsi slova, ale nejčastěji slyšíš mluvit Vendu. Už jsi poznala, že ona je z této trojice taková nejvýraznější a nejprůbojnější. Je taky skoro o rok starší, než zbylé holky. Holky se objeví v obýváku, všechny jsou v pyžamu a mají vlhké vlasy a červené z tváře z toho horka a z páry, co musela být po té době v koupelně. "Nyos tady ještě není?" zeptá se Venda, když se všechny překvapeně rozhlédnou. Je už skoro půl jedenácté. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Občas když se ozval výbuch smíchu, pousmála jsem se. Normálně by tady bylo ticho. Přikolébal se Šmejdil. Tak jsem si ho vzala na klín a hladila ho. Dívky se objevili rozesmáté a růžové od teplé vody. Vzhlédnu k nim oči. „Bohužel ještě ne.“ Odpovím. „Budu vám muset stačit já, děvčata.“ Usměji se. „Co potřebujete?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nic, jenom jsme mu chtěly dát dobrou noc," odpoví s úsměvem Venda. Susan si pak všimne Šmejdila na tvém klíně. "Jéé! Ty máš kočku?!" zvolá Susan a rázem kolem tebe všechny tři sedí a Šmejdil zděšeně poulí oči na tři páry rukou, které se k němu natahají a chtějí ho hladit. Pokusí se ti dokonce vysmeknout a utéct. "To je kocour," praví Venda, usměje se a podrbe Šmejdila za uchem. "Jak se jmenuje?" chce okamžitě vědět Natka. Šmejdil se přestane vzpouzet, jak si uvědomil, že to hlazení je naopak velmi příjemné. Teď se na tvém klíně rozvalil, nechává se hladit po břichu a boku a slastně zavírá oči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No...“ Začala jsem a chtěla hrát trochu dotčenou, že mě dobrou noc dát nechtějí, ale pak si všimnou Šmejdila. Usměji se a nechám se ať si kolem sesednou a začnou ho hladit, nebyl na to zvyklý tak chtěl utéct, ale hned jak ho začali hladit se rozvalil a užíval si to. „Jmenuje se Šmejdil.“ Odpovím. „Když byl kotě, pořád něco očuchával, všechno zkoumal a i teď se dokáže na hodně dlouho ztratit a někde Šmejdí. Tak jsem ho pojmenovala Šmejdil.“ Vysvětlím jim. „Ah ano... a prosím nekrmte ho žádnými pamlsky. Drží dietu. Sami vidíte jak je kulaťoučky.“ Požádám je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je roztomilé," řekne Susan, když řekneš, že je Šmejdil pěkně kulaťoučký. Venda na Šmejdila něco zašišlá. Pak už slyšíte, jak po schodech někdo stoupá nahoru a vzápětí se objeví Nyos. Pořád je oblečený v tom nadýchaném bílozlatém hávu. Musel mezi Sboristy vypadat jako křemen v uhlí. Když vás vidí, jak společně hladíte Šmejdila, široce se zazubí. "Jakto, že ještě nespíte?" zeptá se holek, ale nezní vůbec naštvaně. Dojde k vám a zkusmo natáhne ruku ke Šmejdilovi. Ten se neodtáhne a nechá se i od Nyose pohladit, což se nestává často. Nyos pak přejde na typický rodičovský tón. "Umyly jste si zuby? Máte hlad? Ne? Fajn, se rozlučte s Anett a spát. Šup!" Holky Nyosovi neodporují, ale naposledy pohladí Šmejdila a pak se zvednou. Susan s Vendou tě krátce obejmou a popřejí ti dobrou noc, Natka tě obejme a dá ti pusu na tvář. Potom se rozloučí s Nyosem, ten dostane od Susan pusu na líc a Venda s Natkou mu dají pusu na rty. Nyos se přitom zazubí a hodí na tebe významný pohled, jako jestli žárlíš. "Tak jo, už běžte," usměje se Nyos a pak si povzdechne. "Jo, Sus, můžeš se ještě napít. Ale pak do postele!" Venda s Natkou odejdou nahoru a Susan si ještě v kuchyni naplní sklenici vody a napije se. Pak kolem vás rychle proběhne, ještě na vás mávne a pak už vyběhne po schodech nahoru za holkama. Nyos si potom přisedne k tobě, jednou rukou ti vjede do vlasů a jemně si tak přitáhne tvůj obličej blíž. Pak tě dlouze políbí. Když se odtrhne, zazubí se. "To jsem potřeboval. Holky už mi náladu zlepšily, ale toto chybělo k dokonalosti." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Je to roztomilé. Ale není to pro něj zdravé. Zvířata s nadváhou pak mívají problémy se zdravím.“ Vysvětlím jim. „Ale je to moje vina. Nehlídala jsem co jí.“ Zvednu hlavu, když uslyším kroky. Objeví se Nyos, který se diví, jak to, že holky nespí. „Když má Natka ty narozeniny dovolila jsem jim být dneska o něco déle vzhůru.“ Vysvětlím mu. Nyos se chopil velení a poslal dívky do postele. Všechny se se mnou rozloučili, objala jsem je a popřála dobrou noc. Když Nyos ke mě vyslal pohled, v odpověď jsem protočila oči. Ale za chvíli byli holky nahoře a já zůstala s Nyosem sama. Tedy až na Šmejdila. Hned si mě přitáhl a dlouho políbil, teď jsem měla chuť spokoje příst já. „Ty jsi sladkej...“ Zabručela jsem a líbla ho na bradu. Přitulila jsem se k němu, Šmejdilovi ten pohyb nevadil. „Potřeboval jsi zlepšit náladu? Takže to moc dobře nešlo?“ zeptám se a vezmu Nyose za ruku a propletu si s ním prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ani mi nemluv," odfrkne si Nyos. "Jeden z našich spojovatelů si špatně přečetl instrukce a dvě naše úderné jednotky už se chystaly k útoku na jeden chrám. Který přitom vyhlásil neutralitu..." Nyos zavrtí hlavou a chvíli se mračí, ale pak se podívá na tebe a zase se usměje. "No, naštěstí jeden z velitelů o rozkazech přemýšlel.. a na své riziko akci pozastavil. Asi mu navrhnu metál. Kdybychom zaútočili, mohli bychom být nařčení z agresivity a to nechceme..." Pokrčí rameny. "Snažil jsem se zjistit, proč spojovatel předal takový čudný rozkaz. No, když jsem chtěl toho spojovatele zadupat do země, tak mi dal přečíst ten vzkaz... Upřímně řečeno, i já jsem z toho vyčetl tento rozkaz..," podrbe Šmejdila za uchem. "No, tak jsem šel za tím velitele, co to psal, a zjistil jsem, že byl namol opilý. Zatím jsem ho postavil mimo službu a pořádek už si s ním udělá Monica, protože patří k její kontrarozvědce. A nechtěl bych být v jeho kůži..," zazubí se Nyos a znovu tě políbí, tentokrát jen tak letmo. "Co holky? Nezlobily tě?" zeptá se. "Díky, že jsi je pohlídala. A jak to vidíš se zítřkem? Kolik hodin musíš učit a kdy asi přijdeš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyslechla jsem si co se stalo. Pozvednu obočí, když řekne, že velitel byl opilí. „No teda...“ Odmlčím se. „Asi bude mít nějaké problémy, protože žádný mág se jen tak pro nic a za nic ve službě neopije.“ Zavrtím hlavou. „Ještě, že to dobře dopadlo.“ Opřu se o něj. Pak se začne ptát na holky, usměji se. „Nezlobily. Vendy to na mě, ale zkoušela. Zeptala jsem se v kolik chodí spát a ona řekla i když provinile, že kdy chtějí. Ale to se dalo čekat.“ Uchechtnu se. „Oh já je skoro nehlídala. Zabavili se samy. Mě holky ještě tolik neberou. To bude chtít čas.“ Pokrčím rameny. „Třeba na konci týdne budu dostávat pusy už od všech.“ Pohladím Šmejdila. „No a zítra.... zítra bych mohla být ve dvě doma. To docela jde ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, Venda je.. Venda," zasměje se Nyos. Pak přikývne. "Tak berou tě jako nějakou autoritu, to jo, ale ještě tě moc neznají. Proto jsem chtěl, abys tu byla co nejvíce. Do konce týdne už budete kamarádky," pousměje se. Nyos se potom zvedne s tím, že se zajde umýt, a s tebou se v mysli spojí Eleonora. "Ahoj Anett," pozdraví tě. "Promiň, jestli ti tím nějak naruším plány, ale zítra na osm ráno svolávám radu. Máme docela dost velký problém, který musíme vyřešit." Na chvíli se odmlčí. "Pokud máš zítra hodiny, tak si urči suplování. Nevím, kdy skončíme, možná, že už v devět, ale je možné, že až k večeru. Já se to pokusím co nejvíce urychlit," slíbí. Nyos se objeví ve dveřích, opět jen ve spacích volných kalhotách, a ručníkem si utírá mokrou hlavu. "Jdeš už spát?" zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Určitě.“ Souhlasím. Nyos se jde umýt, když tu se se mnou spojila Eleonora. Tedy... nečekala jsem, že to půjde tak rychle. „V pořádku. Zařídím to.“ Odpovím ji. Objeví se zase Nyos už čistý. „Ano. Půjdu.“ Zvednu se. „Zítra se mi, ale trochu mění plány. Ozvala se Eleanora, že je zítra svolána rada. Je možné, že se dostanu domů až večer. Ale prej se bude snažit to ukončit co nejdřív.“ Omluvně se posměji. „Musím zítra vstát brzy a na rychlo si sehnat suplování. Teď už je pozdě.“ Protáhnu se. „No nic... jdeme spát.“ Dojdu k němu a vezmu ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vstaneš, Nyos už je vzhůru, jako obvykle. Ten moc spánku tedy nepotřebuje... Už stihl udělat snídani, je oblečený v černém podhávovém oblečení a vypadá každým coulem jako probuzený a upravený mág. Narozdíl od tebe. Pozdravíte se, Nyos si uvaří horkou čokoládu (kávu nepije) a tobě kávu, pokud budeš chtít, a pak se usadí k přísně tajným lejstrům, které mu poslala rozvědka Tajných sborů. Přikusuje k tomu chleba s medem, který vám oběma udělal ke snídani. Po snídani se převlékneš a s Nyosem se rozloučíš, popřeje ti hodně štěstí. Ještě za šera vyjdeš z věže a přemístíš se do tábora Institutu. K žádné změně nedošlo, děti jsou pořád utábořeny ve stanech, budova Institutu ještě není zprovozněna. Supl si tedy zařizovat nemusíš. Bojoví mágové tě ujistí, že všude je klid, a děti i učitelé ještě spí. No a potom už se přemístíš rovnou k sídlu Ady (=jak se ujalo neoficiální označení Akademické rady, jejíž stávající název přijde mnoha lidem příliš dlouhý). Sídlo Akademické rady slouží opravdu pouze Akademické radě, a přestože se budova zdá být na tak významnou instituci poměrně malá, zasedací sál, jídelna a soudní síň už se více roztáhnou nedají. Úřady podléhající Akademické radě se nacházejí uvnitř Věže Vysoké magie. Přemístíš se před bránu plotu, kde spolu s šesti muži ve zbroji válečných mágů stojí Elle. "Ahoj Anett," pozdraví tě a provede tě kolem stráží, které by tě samotnou byly nepustily. Elle tě potom odvede do jednoho malého postranního salónku, kde ti podá tvůj háv a nový ceremoniální prsten. Svlékneš si obyčejný bílý háv a ten tmavě modrý si oblékneš na typické bílé podhávové oblečení. "Jsi tu o něco dříve," řekne Elle. "Té bandě lenochů bude ještě chvíli trvat, než se sleze." Pak se ozve zaklepání a dovnitř vstoupí Alekin Roser, také samozřejmě v obleku Ady. Rechův starší bratr, až do tvého nástupu jediný aktivní člen Ady, krom Elle, samozřejmě. Od minula se změnil, nechal si narůst vousy kolem brady a radikálně si zkrátil a upravil vlasy. Vypadá teď starší a budí větší respekt. "Ahoj Elle," pozdraví Elle a kývne na ni hlavou. Pak se usměje a přistoupí k tobě. "Anett Sela... Rád vás zase vidím. Nevím, jestli se pamatujete, viděli jsme se jen jednou. Alekin Roser," napřáhne k tobě ruku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ráno jsem na rozdíl od Nyose vypadala jako čerstvě probuzená, někdy nechápu že zvládá vstávat tak brzy. Nasnídala jsem se a pak obléknout, rozloučila jsem se s Nyosem a vyrazila do tábora, který pořád stál nezměněn. Zapomněla jsem... kdyby se něco změnilo dali by mi vědět. Pak jsem se přemístila k Sídlu Akademické rady. Elle už na mě čekala, bez ní by mě dovnitř nepustili. „Dobré ráno.“ Usměji se na ní. Odvedla mě dovnitř, kde mi dala oficiální háv a prsten. Převlékla jsem se, ten háv vypadal pěkně. Modrá mi slušela. Zasměji se. „Však si zvyknou. Časem.“ Zaváhám. „Tedy snad.“ Usměji se. Objevil se Alekin Roser, pamatovala jsem si ho. Vlastně jen díky Rechtovi. „Také vás ráda vidím.“ Stisknu jeho ruku. „Samozřejmě, že si vás pamatuji.“ Usměji se. „Jak se daří Rechtovi? Podařilo se vám pomoci mu se sebeovládáním?“ zajímám se, jak se můj bývalý student má. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cítíš, jak kolem vás proletí vlna, která v širokém okruhu kolem kláštera zajistí, aby se nikdo nemohl magicky přemístit. Standardní postup. Už to nebude dlouho trvat... "Aspoň tentokrát nejdou eliťáci," zamumlá Gaston, tiše si odkašle a přitáhne si promáčený obrněný háv blíž k tělu. "Jasně, ti totiž útočí jen za sluníčka," odfrkne si Jacob a hlasitě potáhne. O kousek dál nějaký další kolega, ve tmě nepoznáš který, zatřepe hlavou a na všechny z vás dopadnou další kapky. "Tak jo lidi," ozve se za vámi hlasité zašeptání a všichni se otočíte k Dartorovi, který dojde vám a přikrčí se vedle tebe. "Snažte se paladiny i kněze omračovat, zabíjejte jen pokud nebude jiná možnost." Potom je chvíli ticho a jde slyšet jen oddechování desítek mužů a několika žen. Pak se vám v hlavě objeví známý hlas spojovacího mága. "Útok," zní jeho strohý pokyn. "Neslyšeli jste, co říkal? Útok!" zašeptá Dartor a všichni se vrhnete vpřed. Rychlostními kouzly překonáte vzdálenost, která vás oddělovala od kláštera, za několik sekund. Zprvu jde vše jako po másle. Vyrazíte dveře a vstoupíte do hlavního sálu, kde se modlí několik paladinů. Než se stihnou otočit, zasáhnou je omračovací paprsky a oni se se zaduněním skácí na zem. Potom už ale začnete po týmech čistit jednotlivá schodiště. Ty se šesti kluky zamíříš k točitému schodišti, které vede k pracovně opata. Na úzkém točitém schodišti se ale proti vám postaví několik paladinů. Jede drží štít a další po vás házejí ohnivé koule. Jeden ze tvých kolegů taktéž vytvoří štít a další tví kolegové palbu paladinů opětují. Na tak úzkém prostoru je to ale hodně těžký boj, nejste od paladinů ani metr a půl daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už je to lepší," řekne Alekin s pousmáním. "Ale ideální to asi ještě nějakou dobu nebude," přizná. Potom už se všichni tři seberete a ty jdeš za Alekinem a Elle do zasedacího sálu Ady. Elle mávne rukou a přímo ve středu místnosti se objeví velký kulatý stůl s místem pro řečníka uprostřed, přesně jako to má Rada mágů. Ada ale nemá tak pohodlná kožená křesla, jsou to vlastně jen židle s malými opěradly. A stůl je samozřejmě jen pro dvanáct lidí, protože Ada více členů nemá... Brzy se začnou objevovat další členové Ady. Starší, při těle, nemastní, neslaní. Všichni se postavíte ke svým židlím. "Děkuji vám, zahajuji tedy zasedání Akademické rady Řádu Bíl.. Říšských mágů," zahájí Elle zasedání a přeřekne se při nedávno změněném názvu Řádu. Všichni se posadíte, včetně Elle. V Radě mágů Mluvčí vždy stál. "Máme na programu dvě akutní věci, které musíme zařídit dříve, než začne školní rok," oznámí Elle. "Začneme tou kritičtější. Tento rok se konečně stalo to, co se očekávalo každý rok. Počet absolventů Akademií přesáhl počet ochotných mistrů. Přesně je to devadesát tři studentů, kteří po skončení prázdnin nemají u koho nastoupit ke studiu." Elle se na chvíli odmlčí. "No, kdysi bych se neodvážila to navrhnout. Vlastně ještě před deseti lety. Ale dnes už je studium u mistra velmi volné. Už to mnohde není jako kdysi, kdy žák žil se svým mistrem pět let s minimální kontaktem s vnějším světem. Studenti často žijí normálně doma a jen občas docházejí k mistrovi, nebo mistr k nim. Stále je tady však ta pasáž v zákoně, která říká, že jeden mistr může mít pouze jednoho studenta." Další chvíle ticha, když vás Elle nechá, abyste si to srovnali v hlavě. "Navrhuji tuto větičku zrušit. Je to logické u mistra, který skutečně jako za starých časů se svým studentem bydlí, ale to už je dnes málokterý mistr. A nevidím důvod, proč by studenti, kteří mají kde bydlet, nejsou sirotci nebo velmi chudí, nemohli být doma a docházeli by k mistrovi na výuku. A mistr by tím pádem mohl učit více studentů, ne jen jednoho..," dořekne Elle. "Názory, kolegové," vybídne vás. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Řekla bych, že nějaký pokrok je taky úspěch.“ Řeknu a pak se vydáme do zasedací rady. Bylo to tu pěkné, hodně se to podobalo v radě. Jen tedy křesla nebyla tak pohodlná. Je mi jasné, že po pár hodinách budu mít pěkně zdřevěnělý zadek. Váhala jsem, ale Elle mi ukázala kam se mám usadit. Brzy se objevil zbytek. Byli... ah... jak bych to řekla. Takoví ti peciválové co mají rádi své pohodlíčko a cokoliv jiného je obtěžuje. Ale neměla bych je soudit podle vzhledu. Trochu mě překvapilo, že se nikdo nedivil kdo jsem a co tu dělám a tak dále. Možná je Elle informovala. Poslouchala jsem Elle, která začala jednání. Nedostatek mistrů. „Podle mě je to moc dobrý nápad. A souhlasím. Hlavně si uvědomte, že teď vznikl Institut. Počet studentů bez mistra se bude zvyšovat rok od roku. Tohle by bylo dobrý způsob, jak to vyřešit. Nemůžeme studenty nechat lelkovat doma, aby si kouzlili jak chtějí bez pořádného vedení. Což by děti co odešli z Akademie rozhodně dělali.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to něco, co se mělo zavést už dávno," míní po tobě Alekin. "Studenti, kteří žijí s mistrem, se toho naučí stejně tolik, jako ti, co s ním nežijí." Zní jeho názor. Potom dokonce ještě promluví o nějaké studii psychologů, kteří to úspěšně dokazovali. I když student u mistra žije, neučí se pořád. Takhle odpadne mistrům povinnost se o studenty starat, živit je a starat se o ně - to je to, z čeho mají mistři největší strach. Teď určitě stoupne i počet mistrů, protože jen tak někoho učit je něco jiného, než mít u sebe doma dospívajícího mága. U mistrů budou nadále bydlet jen opravdu studenti, kteří nemají jinou možnost, a dostanou je mistři, kteří si to mohou dovolit. Návrh je schválen. Zazní sice pár protestů, že je to zahrávání si s tisíce let starým postupem, ale racionalita zvítězí. Větička smazána. "Druhá věc už tak nehoří, ale i přesto už bych ji ráda vyřešila. AMM* s tím na nás pořádně tlačí..," řekne Elle. "AMM navrhuje, aby děti mohly z Akademie po ukončení výuky odcházet jako z běžné školy. Netrávily by tak doma jen prázdniny, ale i víkendy a odpoledne běžných dní. Bylo by to ale samozřejmě zcela dobrovolné a děti by měly nadále možnost na Akademii přespávat." Elle zalistuje svými lejstry a vytáhne jeden pergamen, očividně mnohem starší, než ty zbylé, co před ní leží. "Moje neteř, členka AMM, mi našla toto. Píše se tam, kdy bylo zavedeno povinné bydlení dětí na Akademii. Bylo to před půl druhým tisíciletím, v době, kdy byly temné síly na vrcholu své moci a šly po každém magicky nadaném dítěti. Akademie mohla tyto děti jako jediná ochránit, a tak Velká rada rozhodla, že budou děti v magii trvale." Elle se odmlčí a vytáhne jiný pergamen, dopis od AMM. "Podle AMM důvody k 'ročnímu odloučení magicky nadaných dětí od rodiny' už dávno pominuly." Po její řeči nastane krátké ticho. Že děti na Akademii bydlí, bylo zatím tak samozřejmé, jako že člověk musí dýchat. Nikdo se nedovážil navrhnout toto změnit. Až teď AMM... // * AMM - Asociace mladých mágů Jedná se o teprve nedávno vytvořený orgán, skládající se z mladých mágů studentských let. Má dvacet čtyři členů, osmnáct jsou studenti Akademie, z každé dva. jsou voleni žáky Akademie samotnými. Zbylých šest jsou studenti u mistrů, kteří byli dosazeni do funkce takto - dva jmenoval Shalafi, dva Mluvčí Rady a dva Akademická rada. AMM mírně kontroluje činnost Ady. Nemá vůči ní žádné pravomoci, ale upozorňuje na chybičky a nedostatky. A jelikož je tvořena studenty a dětmi, moc dobře zná jejich problémy, které potom radě interpretuje. AMM jako celek má právo vznést Akademické radě návrh. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Další věc jsem nečekala. Vzpomněla jsem si na to jak Eliz s Cedrikem měli nějaké jednání... sepisovali petici. Takže jsou členy? O tomhle jsem neměla tušení. Nastala chvíle ticha. Nikdo tohle nečekal. Prostě... všichni byli zvyklí na to, že děti tam bydlí. Rozhlédnu se. Řekla bych, že tohle se bude přijímat hůř než předchozí téma. Chvíli nad tím přemýšlím. „Myslím, že je to dobrý nápad. Hlavně se tím zmenší náklady pro Akademie. Navíc styk s rodinou jim prospěje. V podstatě na akademii děti vychovávají učitelé a další děti.“ Zaváhám. „Ale mám obavy to povolit zrovna teď. Myslím si, že je to dobrý nápad a že bychom jim to měli povolit, ale nejsem si jistá, že je vhodná doba. Momentálně začala válka s církví. A zatím nevíme čeho je Církev schopná. Mohli by zkusit napadat mladé mágy? Válka je válka a je jedno že s Církví.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Teoreticky mohli," přikývne Elle. "Taky jsem pro to, aby se to schválilo až po ukončení války," řekne Alekin. Potom se ale strhne bouře, odpůrci jsou čtyři a jdou si tvrdě za svým. Taková změna studia nemá obdoby. Prý už byste rovnou mohli zrušit Zkoušku... Naděje, že byste mohli skončit před polednem zvolna odplouvá... Až odpluje docela. "Dáme si pauzu na oběd," rozhodne v pravé poledne Elle. Jdete do jídelny, která funguje stejně, jako fungovala jídelna Rady. Sednete si ke stolům a objednáte si jídlo. Sedíš s Elle a Alekinem. Alekin přitom prská na adresu konzervativních členů Ady. "Tradice je pro ně důležitější, než děti," vrčí a zuřivě píchá vidličkou do steaku. On se docela silně chytl s jedním ze členů rady, Elle je musela pomalu odtrhávat. Potom se odeberete do salónků. Není to luxusní apartmán, jako ve Věži Vysoké magie, ale je tam umyvadlo, palanda a zrcadlo, dá se tam odpočinout si. Máte půl hodiny, než rada opět začne. Zavřeš za sebou dveře a otočíš se čelem k salónku. A pořádně se polekáš, protože kousek od tebe stojí Max. Jako obvykle si nic nedělá z protipřemisťovacího kouzla. "Ahoj," pozdraví tě jednoduše. Tváří se neutrálně a nevypadá to, že je tady jen proto, aby si přátelsky poklábosil. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To dohadování bylo otravné a nikam jsme se nedostali. Byla jsem ráda, že jsme měli přestávku na oběd, protože už mě z toho začínala bolet hlava. „Je to hloupé já vím. Ale oni jsou z jiné doby a proto tak i myslí. Musíme jim nějak... ukázat výhody, které z toho vzejdou. Třeba pak povolí...“ Pokrčím rameny. Po obědě jsme měli chvíli klidu, odešla jsem to jednoho ze salónků, který vypadal spíš jako nějaká noclehárna. Zní to trochu nafoukaně, ale prostě si nemůžu pomoci. Je to velký rozdíl oproti Věži. Když si všimnu Maxe, málem mě trefí. Trhla jsem sebou dozadu, vyjekla, praštila se hlavou o dveře, pověsila se za kliku, jak jsem při tom ztratila rovnováhu a chytla se za srdce, jak se mi rozbušilo. „Sakra!“ zanadávám. „Tohle mi nedělej! Málem to se mnou seklo!“ narovnám se. Trochu se červenám. Vydechnu. „Ahoj Maxi.“ Řeknu a jdu k němu. Zadívám se mu do tváře. Vzdychnu znovu. „Co se děje? Tváříš se, jako kdyby jsi za mnou přišel s veledůležitým posláním a líbit se mi to nebude.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max se ani nepousměje. "přišel jsem za tebou s veledůležitým posláním a líbit se ti to nebude," řekne a zamračí se. "Neměl bych tu být, takže mě poslouchej a zkus si všechno zapamatovat, ano?" řekne rychle a rozhlédne se, jako by v salónku čekal ještě nějakého vraha schovaného ve stínech. "Je životně důležité, abys splnila to, co ti řeknu... Zabiješ čarodějku jménem Victoria. Je jedno, co všechno o ní uslyšíš, je jedno, jak bude vypadat a co bude dělat. Zabiješ ji. Toto jí musíš vrazit do srdce," pokračuje Max. Sáhne rukou do svého rudého hávu a vytáhne dýku, podá ti ji jílcem napřed. "Nikomu neříkej, co je tvým úkolem, ani odkud jsi přišla. Slyšíš mě? Nikomu! Nikdo to nesmí vědět. Chovej se tak, jako bys tam patřila! Nedej nikomu záminku o tobě pochybovat, nebo tě z něčeho podezřívat... Zabij Victorii. A nezdržuj se." Než stihneš cokoliv říct, na cokoliv se zeptat, mávne Max rukou a svět kolem tebe pohltí temnota. Objevíš se ve věži, kterou jsi pět let považovala za svůj domov. V Alexově obývacím pokoji se ti podlomí kolena a padneš na tlustý perský koberec. Za skleněnou stěnou je půlnoční tma, na nebi svítí hvězdy, které vypadají stejně, jako před lety. "Proboha.. Jsi v pořádku?" ozve se za tebou vyděšený dívčí hlas a někdo ti pomůže na nohy. Teprve teď si přitom všimneš, že máš na sobě Megriothské dračí brnění a jsi opásána mečem. Drakobijec na zádech nemáš. Otočíš se k dívce, která ti pomohla na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vytřeštím na něj oči, když chce, abych někoho zabila. Abych někoho zavraždila? Ne... počkat... musí to mít dobrý důvod. Max by mě do vraždy nezatáhl... ví, že nejsem taková. Kdyby šlo o vraždu našel by si někoho schopnějšího. Ale... co to má sakra znamenat?! Než jsem se stačila na něco zeptat, všechno se se mnou zatočilo a když jsem přišla k sobě, byla jsem úplně někde jinde. Zmateně se rozhlédnu. U Alexe? Na okamžik jsem se lekla, že mě Max snad vrátil v čase. Všimla jsem si svého oblečení, tak naštěstí ne... ale... budoucnost? Někdo mi pomohl na nohy. Nějaká dívka, chvíli na ní nechápavě hledím. Kdo to je? „Uhm... jo. Asi jo. Jen se mi nějak zamotala hlava. Asi bych měla víc jíst.“ Rozhlédnu se a pak se znovu zadívám na dívku. „Promiň, asi jsem se při pádu praštila trochu do hlavy. Cítím se nějak zmatená...“ Zavrtím hlavou. „Nemůžu si vybavit tvoje jméno...“ To mi tak pomůže. Já bych raději zjistila co je zač. Nová učednice? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se na tebe podívá s hodně ustaraným pohledem. "Trochu zmatená?" řekne s ustaraně nakrčeným obočím. "Musela to být šlupka, když mě neznáš... Jmenuji se Melanie... Um.. Víš vůbec, jak se jmenuješ ty?" zeptá se tě pomalu a opatrně. Potom se ohlédne směrem k jídelně, odkud se ozývají mužské hlasy. "Ostatní už tam jsou, ale jestli se necítíš, nemusíš tam chodit. Lehni si a já ti donesu sklenici vody, teto." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vykulím znovu oči a pohlédnu na ní. Tohle je Melánie? Malá Melánie? Tahle dospívající dívka? Sakra Maxi! Usměji se na ní. „Samozřejmě, že vím. Už si vzpomínám... jen mi to nějak... vypadlo. Budu v pořádku.“ Pohladím ji po tváři. „Jen si na chvíli sednu a pak se k ostatním přidám.“ Řeknu a sednu si. Ne... ne... sakra! Takhle daleká budoucnost? Maxi... proč sis nevybral někoho jiného? Co já a Nyos? Jsme spolu? A jestli ano... máme děti? Potkám je? Jsem tedy trochu zvědavá, ale taky mě tím připravil o jistá překvapení v životě. Složím hlavu do dlaní. A co když nejsme s Nyosem spolu? A místo něj budu s někým jiným? Tohle je tak divný! Ať už Arcimág nebo ne, tak mu to dám pěkně sežrat až se vrátím. Tohle mi nemůže dělat aniž by mě varoval! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tom, co se aspoň trochu srovnáš s tím, co se stalo,a uvědomíš si, že všechno může být jinak, se zvedneš a vydáš se do kuchyně. Sotva se objevíš na prahu, někdo uvnitř začne hulákat. Pohlédneš dovnitř. Okolo jídelního stolu stojí několik lidí v dračích brněních. Vidíš Elle, Daniela, Alexe i.. Nyose. Má kratší vlasy a vousy, ale jinak se nezměnil. První tři jmenovaní se nezměnili vůbec. Podíváš se na autora řevu. Huláká nějaký neznámý muž. A řve po druhém. "V pekle?! V pekle?!" huláká černovlasý mladík a ukazuje k oknu. "Tam venku je peklo, chápeš?! Většina lidí, na kterých mi záleželo, je pryč! A tobě to není dost?! Viděl jsi..," muž zlostně polkne a zavrtí hlavou. Skloní hlavu a když ji zvedne, pohlédne druhému muži upřeně do očí. "Viděl jsi, jak padl Larat?" "Všichni jsme to viděli," řekne Alex pevným hlasem. "Ale Karkar pořád ještě nevyhrál." Černovlasý mladík si odfrkne. "Že nevyhrál? Tati! On zabil boha magie! Chápeš? Boha magie!" "Fajn, ale takhle se nikam nedostaneme. Musíme se rozhodnout, co dál," řekne Nyos a pak se podívá ke dveřím a všimne si tebe. "Miláčku," usměje se na tebe. Všichni se k tobě otočí a pozdraví tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozorovala jsme hádku, mládence neznám, ale zbytek ano. Někteří se změnili, jiní ne... bylo to zvláštní. Nejdéle jsem se dívala na Nyose. Pořád je tak pěkný. Ta bradka mu docela sekne. Ale pak mě zaujme co mladíci říkají. Zabit bůh magie? Cože?! Peklo? Kdo je Karkar? Zdá se, že jsme v nějaké hodně těžké válce. Polknu... to nás čeká v budoucnosti? Nyos si mě všimne a osloví mě tak, jak mě to uklidní. Miláček... jsme spolu. Taky se na něj usměji. Ostatní mě pozdraví a já vejdu dovnitř. „Zdravím.“ Oplatím jim pozdrav a dojdu k Nyosovi, kterého políbím. I když jsem v budoucnosti... no co? „Hádky jsou k ničemu hoši. Všichni jsme na stejné lodi. Chápu, že je to těžké, ale děláme co se dá.“ Sice nevím o co přesně kráčí, ale mám tušení. A uklidnit je bylo důležitější. „Co jsem zmeškala?“ zeptám se na to co už prodiskutovali. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Krom toho, že si Will s Colinem vjeli do vlasů?" zeptá se Nyos. Černovlasý mladík, Alexův syn William, si znova odfrkne. Hnědovlasý mladík Colin ho probodne vzteklým pohledem. Žena vedle něj jej pohladí po paži a políbí jej. Poznat Natku ti nedělá až takový problém. Alex už ti potom plnohodnotně odpoví na tvou otázku. Roztáhne mapu a ukáže pět bodů. "Tady se vytvořily další portály," řekne zachmuřeně. "Arcimágové bojují pod vedením Nustera, ale Larat to prostě není..." Colin ukáže na další bod. "Tady bojuje Nuster se svými anděly." Další bod. "A tady se utkal Morgon s Grunderem." Nevěříš vlastním uším. Morgon, Nuster, Grunder.. ti všichni byli jako něco nehmotného, existujícího a neexistujícího.. A teď se o nich mluví jako o živých bytostech. Morgon je bůh nemocí, Grunder je bůh boje, Nuster stvořitel lidí.. a Karkar je bůh černé magie. Nyos zavrtí hlavou. "Rytířstvo je poraženo, templářů zbyla jen hrstka..." Znovu zavrtí hlavou. "Clark, Monica, Andrew... Ani nevěděli, co je zabilo..," těžce si povzdechne. Alex ho poplácá po loktu. "Všichni jsme přišli o své nejbližší. Ale tuto válku v Magiově odkazu vyhrajeme. Lidstvo přežilo první válku bohů, a přežije i tuto druhou..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Colin... no jistě. A Natka... že jsem je nepoznala. Ohromí mě však co slyším... Morgon? Grunfer? Ah jistě... Karkar... do háje! Znatelně jsem pobledla, protože jsem si uvědomila co se děje. Válka bohů... pane bože! Tohle nás čeká? To se stane pro lidstvo katastrofou! Ani nechci vědět kolik lidí již zahynulo. Tisíce? Miliony? Promnu si kořen nosu. Jak se sakra dá zabít takový bůh? Jak s nimi bojujeme? Bůh magie je mrtvý, takže máme vůbec nějakou magii? Ztuhnu, když si něco uvědomím. Je tu Madeline... takže... Jarred je mrtvý? Rytířstvo je poraženo... nejspíš... a rodiče? Promnu si zátylek. Je mi z toho zle. Jestli se tohle má stát a Arcimágové to ví... proč nás nevarovali dřív? Abychom se připravili? Musím najít tu Victorii, zabít ji a rychle zmizet z téhle noční můry. „Co tedy budeme dělat?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Budeme bojovat, nic jiného nám asi nezbývá," odpoví Alex. "Bohové ať bojují s bohy, arcimágové ať bojují s nejmocnějšími démony... A my půjdeme bojovat s démony, na které stačíme." Eliz přikývne. "Položíme Cedrikovi, Jarredovi, Clarkovi, Jeidovi, Anně, Monice, Erikovi, Honoriovi, Rionovi, Trogbardinovi..," Eliz polkne a v očích se jí zalesknou slzy. "Položíme jim na hrob květiny, které po válce zase vykvetou," dokončí. Všichni rázně přikývnou. "Kelen sesbíral zbytky rot," řekne Nyos. "Stále máme bojeschopných více než sto dračích párů a dvě stě jezdeckých." Nyosovu zprávu všichni přijmou s lehčím pousmáním. Ještě není všem dnům konec. Stále je zde síla, se kterou se dá bojovat. "Jarredův Poslední pluk v Darienvalském průsmyku zbrzdil průchod démonů, kteří se valili do zad elfům. Ten pluk už ale neexistuje. Boje tam jsou teď asi nejtvrdší, navrhuji jít tam..," řekne William. William, to malé batole... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stisknu rty a do očí se mi nahrnou slzy, když slyším kolik naších přátel a milovaných už jsou pryč. Otřu si oči, žádný pláč. Tohle se nestane. Zastavím to. Naštěstí... s bohy nebojujeme. Ale démony... to už je pro mě víc představitelné. „Jak jsou démoni organizovaní?“ zeptám se. Šlo o to jestli jsou jako armáda. Pluky vedou vyšší démoni, které poslouchají ty nižší. Nebo je to prostě chaos? Kdybychom vyhledali ty velící démony a zničili je, ti nižší by ztratili velení, mohli by začít zmatkovat a tak by se dali zničit. Oklepu se a podívám se na Nyose. „Nyosi? Neznáš náhodou čarodějku jménem Victorie?“ zeptám se ho tiše. Nechci se vrhat do boje, mohla bych umřít a co pak? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jsou tady mocní démoni, kteří mají svá vojska, ale jinak nižší démoni řádí zcela samostatně..," odpoví ti Daniel. Všichni se potom přesunou do obýváku, aby se domluvili na detailech, a ty s Nyosem zůstaneš v kuchyni. Překvapeně na tebe pohlédne a přikývne. "Jistě, že znám... Je to arcimága, která bojuje v čele posledních přeživších obyčejných mágů..," odpoví ti. Jdete za ostatními do obýváku. Na sedačce sedí Melanie a s ní sedí malé děvče, nanejvýš desetileté. Když s Nyosem vejdete, dívka se k vám otočí a podívá se na tebe. "Jé, ahoj mami!" usměje se na tebe ulehčeně. "Jsem ráda, že už jsi tady! Měla jsem o tebe strach!" Zvedne se a obejme tě. Žaludek ti poskočí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Takže to by asi nefungovalo. Jestli nižší démoni dokážou se sešikovat, tak by.... ale na druhou stranu by byli oslabeni, kdyby neměli vedení. To přinejmenším. „Možná by nebylo od věci zničit vedoucí démony, aby jsme ty nižší démony oslabili. Bez vedení už nebudou tak organizovaní.“ Navrhnu. Po tom odešli ostatní do obýváku a já se zdržela s Nyosem. Ten vypadal překvapeně, takže bych ji měla znát. „Potřebovala bych s ní mluvit...“ Řeknu mu vážně. Arcimága... výborně. A já ji mám zabít? Sakra! A nejspíš je... dobrá... mám zabít někoho kdo je na naší straně? Ale možná to jen předstírá... možná se zvrátila. A ve skutečnosti škodí a ne pomáhá. Šli jsme za ostatními, kde mě šokovala holčička. Šokovala mě tím, jak mě oslovila.... mami! To je moje dcera? Když mě obejme, jen na chvíli zaváhám. Srdce mi pelášilo. Dcera... moje a Nyosova. Objala jsem ji, pevně a dala pusu na čelo. Bylo to zvláštní... vážně zvláštní. „Přece znáš svoji maminku, miláčku. Ta se jen tak nedá.“ Zabořím tvář do jejích vlásku a nadechnu se. Moje dítě... a už takhle velké. A i když to bylo divné.... tak jsem ji hned milovala. Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já ji říkal, že se není čeho bát," ozve se klučicí hlas a zpoza Daniela vyjde kluk s černými vlasy, ale odbarvenými na blond - odkaz. "Jo aha, a ty ses nebál ani trochu, že?" zazubí se Nyos. "Ne," hrdě to klučina zapře. "Máma se o sebe vždycky uměla postarat," pochválí tě a dojde k tobě. Je asi o hlavu a půl vyšší, než tvá dcerka, postavu má stále dětskou klučicí, ale už začíná pomalu mužnět. Může mu být kolem třinácti let. "Ale stejně jsem rád, že jsi doma, mami," usměje se na tebe kluk a přes dívku tě také obejme. "Mám rád taková shledání," slyšíš tiché zašeptání Williama. "Připomíná mi to, proč bojujeme..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Objevil se chlapec, tušila jsem hned, že tenhle je taky můj. Brzy se mé tušení potvrdilo. Usměji se a taky ho obejmu a dám mu pusu. „Ráda slyším, že ve mě tolik věříš.“ Zasměji se a oba je k sobě tisknu. Takže první dítě bude syn. Nyos určitě bude... byl pyšný jako páv. „Já jsem tady ráda doma.“ Nebohé děti. Musí vyrůstat v takové době, ve strachu jestli ještě někdy své rodiče uvidí. To děti poznamená... skoro žádné dětství, předčasné dospívání. A jestli tahle válka brzy neskončí, tak vyrostou jenom pro boj. To prostě neexistuje, aby se tohle dělo. „To víte, vy moji andílci. Pohání mě vpřed představa, že by tu pak nebyl nikdo kdo by vás včas posílal do postele a připomínal, že si máte čistit zuby a nutil vám zeleninu.“ Pak na oko šeptem, který stejně všichni uslyší, řeknu. „Na tátu se v tomhle nemůžu spolehnout.“ Vtipkuji. Znovu je oba políbím a pak přes jejich hlavy kouknu na Williama. „Vždy je pro co bojovat. Za rodinu, za přátele, za svobodu... každý boj stojí za to, když je to pro vás důležité.“ Kouknu na Nyose. „Kde jsi? Rodinné objetí. Už sházíš jenom ty.“ Pobídnu ho ať se přidá. Bylo to příjemné. Dvě krásné děti, manžel... předpokládám že jsme tedy už manželé. Vsadím se, že i původní Anett z téhle doby plánuje další děti. Tedy po válce. Vždycky jsem si přála velkou rodinu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jistě, přeci jim nebudu nutit zeleninu," řekne Nyos a znechuceně se zašklebí. Všichni se nahlas zasmějí. Nyos se na tebe usměje a přistoupí k vám, aby vás objal najednou všechny tři. Postupně vám všem dá pusu, začne tebou, pak dá pusu synovi a nakonec dcerce. Ozvou se kroky na schodech a před vámi se objeví dvě ženy (odkaz, odkaz). Obě jsou ve dračích zbrojích. "Venda a Sophia... Zase pozdě, klasicky," zašklebí se Will. Jeho sestra ho sjede pohledem a blonďatá Venda se usměje. "Ticho, prcku," řekne mladíkovi. "Dobrá," řekne Alex nahlas, aby si získal pozornost. "Sophia a Venda zůstanou tady s dětmi." Alex ukáže na Melanii a tvé dvě děti. Venda vypadá, že raději než dělat chůvu by šla bojovat, ale neodváží se Alexovi nic říct. "Já, Elle, Daniel a Nyos poletíme za Kelenem k Darienvalskému průsmyku. Natka, Eliz a Susan poletí pomoct templářům do Vingaardu," rozdá Alex úkoly. Pak řekne Nyos. "Will s Colem pomohou Anett dostat se k arcimáze Victorii," řekne jim a podívá se na tebe, jestli souhlasíš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky se zasměji, řekla bych, že v poslední době se moc nesmějí. Rodinné objetí bylo ještě lepší. Mít u sebe takhle všechny tři. Objeví se další dvě ženy, Venda a Sophia. Uleví se mi, říkala jsem si co se se Sophii stalo. Páni.... vyrostli. Budu se ve své přítomnosti ještě někdy stejně dívat na ty malé špunty? Naposledy své děti políbím, než je konečně osvobodím ze svého sevření a narovnám se. Alex začal rozdělovat úkoly, napnula jsem se, protože jsem nemohla jít někam bojovat. Musela jsem... oh. Nyos přerušil mé myšlenky, když řekl, aby mě Will s Colem pomohli dostat k Victorii. Podívám se na něj, usměji se a přikývnu. „Díky.“ Řeknu a vezmu ho za ruku, kterou stisknu. Trochu mě děsilo to co si pak budou ostatní myslet o Anett, která sem patří. Vražda Arcimágy... nebo... třeba se tahle realita hned změní, jakmile bude Victorie mrtvá... a jako kdyby nikoho nezabila. Kdo ví jak to bude. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Dalšími myšlenkami se nezabýváme a místo toho poslechneme Pertera a jdeme se najíst. Člověk by neměl až tak o všem hluboce přemýšlet, když s tím stejně nic nezmůže. Cestujeme mrtvou zemí skřetů. Je to podstatný rozdíl mezi Říší či současným domovem v poušti. Cítím všudepřítomnou smrt...Dny se neskutečně vlečou a Morunt s Perterem ani snad neví, kde jsme – znepokojující. Jediným zpestřením je zabíjení skřetů, napadající naši skupinku. K našemu štěstí se mágové nehrnou do boje, ale i tak mi krev nehoří. Vyjde to nastejno, jako kdybych sekal kosou bezbranné obilí. Nicméně cítím uvnitř brnění zvláštní pocit, jako by se brnění radovalo i za ty malé drobné krvavé kapky.... Konečně jsme u svého cíle – Narrogar, hlavní město skřetí říše, rozpadající se a postupně pohlcováno zubem času. „Všichni se mějte na pozoru.“ věřím, že to nikomu nemusím říkat dvakrát. Přece jen nejsem s bandou nováčků, kteří budou mít horkou krev. To hrozí snad jen u mě. „Schaelli, prozkoumej svou myslí, zda před námi nejsou jednotky či jiná možná havěť, která by nás mohla otravovat....“ „Ostatní se připravte na nevřelé uvítání. Pochybuji, že je zprvu bude vůbec zajímat nějaké řeči. Půjde jim jen o jedno. O naše a maso zvířat.“ Pohlédnu na svou pravou ruku. „Předpokládám, že víš, jak kontaktovat skřetího krále, nebo se k němu máme jednoduše prosekat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni si začnou dopínat brnění a kontrolují si ostrost svých mečů. Potom si vezmete drakobijce, které byly doteď opřené o zeď, a připevníte si jejich pochvu na záda. V botě máš dýku, kterou ti dal Max. A přitom si vzpomeneš, jak Nyos bodl Maxe kuchyňským nožem do srdce a ten si nůž s bolestným šklebem vytáhl a byl nezraněn... Poté si všichni vezmete přilby, které si ale zatím nedáváte na hlavu. Jsou jiné, než ve tvé přítomnosti, chrání i obličejovou část. No a potom začne loučení. Všem je jasné, že se možná s ostatními vidí naposledy. Ale jen ty máš jistotu, že minimálně své děti vidíš naposled. Nebo aspoň naposled na hodně dlouhou dobu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Všichni jsme se ustrojili. Vzala jsem helmu a prohlédla si ji. Zajímalo by mě co se stalo, že je změnili. Pak začalo loučení. Rozloučila jsem se s ostatními a Nyose s dětmi jsem si nechala na konec. „Je mi líto, že nemůžu zůstat déle. Ale brzy se uvidíme. Buďte hodné.“ Znovu jsem je objímala a pusinkovala. Bude se mi stýskat. Vážně... i v mé přítomnosti. Budu na ně myslet a budu se moc těšit. Nevím jaké jsou... zdají se být hodné a poměrně vyspělí, ale jaké jsou jejich povahy to mi nejde poznat. Pak jsem šla k Nyosovi. „Dávej na sebe pozor. Vrať se v pořádku.“ Obejmu ho a políbím. „Brzy se uvidíme.“ Zaváhám a na okamžik se zamyslím, jestli bych mu neměla něco říct. Něco jako ať už se stane cokoliv, že nic nedělám pro nic a za nic. Že vždy myslím jen na dobro všech. Ale Nyos by měl podezření a to nešlo. Usměji se na něj. „Už jsem ti řekla, že ti ta bradka sluší?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Až k Narrogaru nikdo není," odvětí Schaell okamžitě, toto byla první věc, co prozkoumal, jakmile jste Narrogar spatřili. "Krále kontaktovat nebudu. Zaručuji vám, že s námi skřeti budou mluvit," pokračuje Schaell. Morunt přikývne. "Jedna věc je u skřetů větší, než jejich hlad po mase," zamumlá. Za vámi se ozve typické tiché řinčení zbrojí. Okamžitě se otočíte a strnete. Za vámi se rozprostírá moře skřetů. Stovky, možná tisíce. Ale pohybují se pomalu, kupředu šouravým krokem. Hlava jim plandá položená na prsou, ruce mají svěšené podél těla, zbroje rozpadlé a zbraně rezavé. A samotní skřeti jsou pokrytí hlínou a jejich těla se nacházejí v různých stádiích rozkladu. "Pud sebezáchovy..," dokončí za Morunta Perter. Nemrtvá skřetí armáda se jako na povel zastaví a čeká za vámi. Schaell si nasadí kapuci a zbylí tři mágové ho napodobí. Bledou pokožku jim všem rámují uhlově černé vlasy. Vypadali by dost hrůzostrašně i bez toho, kdyby se jim náhle duhovky nerozsvítily jasně červenou barvou. "Poslouchejte mě..," řekne Morunt a otočí k vám zářící oči. "Skřet nesmí mít nikdy navrch. Musí se s ním jednat z pozice síly. Ať už pro vás bude muset udělat cokoliv, musí mít pocit, že je od vás ještě laskavé, že ho aspoň necháte žít. Většina těch nemrtvých je pouhá iluze, ale to skřeti vědět nebudou. Budou s námi mluvit." Pak se slova ujme Perter. "Nenechte se od skřetů nijak urazit, klidně je zabíjejte, když se na vás křivě podívají, Skřeti nic jiného než sílu a zabíjení neznají. Když tam přijdeme a zamáváme spojeneckou smlouvou, dají si nás k večeři. Ale když je budeme ohrožovat armádou..." Ildwar se stálé dívá na nemrtvou armádu. "To je hnus," odplivne si a otočí se zpět k vám. Podívá se na Shinxiho. "Jednat s králem budete vy, pane. Dobře si promyslete, co po něm vlastně budete chtít..." Morunt kývne. "Můžeme vyrazit?" Podívá se na všechny členy skupinky, včetně Earena. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Další volby „Dobře.“ odpovím na Schaellovu zprávu, týkající se prázdnoty před námi, sahající až k samotnému městu. Na ubezpečení, že s námi skřetí král bude mluvit, pokrčím jen rameny. „Pěkné, moc pěkně...“ prohodím nad armádou skřetů. „Kdyby nebyli blbí jak tukani, tak by jistě tohle prohlédli. K našemu štěstí nejsou chytří....“ Pak se ujme slova Morunt a seznámí nás trošku s mentalitou skřetů. Svévolné vraždění? Nejsou to lidé, ale přeci. Zabíjet je jen proto, že se na mě špatně podívají či mě urazí mi přijde kapku moc. Nicméně nehodlám nic podceňovat. Přiblíží-li se ke mě nějaký skřetí havět blíž, než je zdravo, odkutálí se jeho hlava daleko ode mne. „Ach, proč jen já mám být hlavní mluvčí? I králové a arcimágové mají lidi, kteří za ně řeší podobné věci.“ postěžuji si sám sobě. „Co od nich budu chtít je prosté. Dostat se do Khazaru pro Orise a pak, aby nám pomohli položit Říši na kolena. Nebo je ještě něco, co bych měl přednést? Jak si řekl, pokud budu dupat nožkou a trvat na dodržení smlouvy, tak se nám vysmějí a sežerou nás. Budu jim muset dát ultimátum. Buď pomohou a budou žít, nebo zemřou.“ O tom posledním slově jsem si nebyl tak moc jistý. Skřety nemám rád a už jsem jich pár pozabíjel v době, kdy jsem byl ještě na „pravé“ cestě. Nicméně to ve mě nevyvolává touhou po genocidě. „Pokud nemá kdo co říct, tak můžeme.“ Podívám se na Earena, která může jen mlčet a jít dál. Nevybral jsis moc dobrou partu, co? zeptám se ho v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Buď opatrná," řekne ti tvůj syn a obejme tě. Dcera neřekne nic, jenom tě pevně obejme. Potom se s dětmi rozloučí i Nyos. "Slyšeli jste maminku. Buďte hodní," řekne jim, obejme je a dá jim pusu. "Ty na sebe dávej pozor," pousměje se Nyos a políbí tě. Potom se rozloučíte s ostatními. S Danielem, Alexem a Elle to není tak divné, protože vypadají pořád stejně. Eliz se změnila jen trochu, takže ani u ní to není tak zvláštní, ale potom se loučíš se Susan a Natkou, s dívkami, které mají mít jedenáct let a užívat si dětství, ne v dračích zbrojích chodit do boje. Tohle je ovšem budoucnost, kterou jsi přišla změnit... Vyjdete před věž, do teplé pouštní noci. Všude kolem se to hemží Alexovými písečnými golemy, ve vzduchu hlídkují vaší dračí megharti. Přivoláte je k sobě a oni k vám sletí. Kitiara tě pozdraví a ty se vydrápeš do jejího sedla. Kitt je o něco větší, než v přítomnosti, na sobě má dračí zbroj. William se vyšplhá do sedla svého fialového draka a Colin se vyhoupne do sedla svého modrého. "Proč vůbec potřebuješ za Victorií?" zeptá se Colin, když vzlétnete. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pohladila jsem Kitiaru, byla větší a vyzbrojená vypadá vážně nebezpečně. Když jsme se vznesli, ohlédla jsem se ke věži. Sbohem. Řeknu v duchu a cítím se melancholicky. Colin se mě zeptá proč chci s Victorií mluvit, sakra... co mám odpovědět? „Musím si s ní o něčem důležitém promluvit.“ Řeknu. „Něco jsem zjistila a jestli mi to Victorie potvrdí... zachrání to životy.“ Pronesu. Byla to pravda i když jsem to řekla dost nejasně. „Hoši... potřebuji si pár věcí ujasnit. Řekněte mi, jak tahle válka začala... co ji způsobilo? Vlastními slovy, prosím.“ začnu vyzvídat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Colin s Willem se po sobě podívají, ale poté William řekne: "To nikdo neví," řekne. "Prostě se jednou otevřely portály a bylo to," mluví ale, jako by ti to připomínal, a každá další otázka může vzbudit jejich nedůvěru. Jsou to zvláštní časy a démoni umí posednout tělo... Po chvilce vyletíte z klidné pouště a ocitnete se nad kdysi travnatým údolím. Oheň z hořící oblohy poskytuje dostatek světla, aby byla vidět zkáza na širých pláních. Nejnižší démonská havěť se v obrovských počtech hrne na organizovanou elfskou armádu. Elfských vojáků jsou tisíce, ale i tak mají démoni obrovskou přesilu. Elfí první řada vyšle salvu hořících šípu a klekne, vystřelí druhá řada. Klekne, vystřelí třetí řada. Pak se vysunou kopí a několik démonů se nabodne. Elfové tasí meče a obě armády se srazí. O kus dál bojují bitevní skřeti po boku trpaslíků s dalšími démony. Trollové a orci pomáhají minotaurům s většími démony. Kentauří kavalerie podpořila gobliny na obřích pavoucích a společně se jim podařilo zatlačit démonické obří vlky kousek zpět. Obyvatelé Darogaru nemají na výběr, museli se i přes tisíciletá nepřátelství spojit. Je zde několik praporů gryfů a kentaurů, ale víc posil z dobrých sfér zde není. Možná někde na jiných bojištích... "Takhle to teď vypadá všude," zamumlá Colin. "Říše je největším bojištěm." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Něco mi říká, že by nebylo od věci hledat příčinu toho všeho.“ Řeknu a dál se neptám. Nikdo to neví... tak nemělo cenu se vyptávat. I když by bylo fajn, kdyby mi řekli kdy to začalo. Letěli jsme dál a sledovali bojiště dole, cítila jsem smutek. Tolik smrti... vše zničené. Zkáza a smrt... to se nesmí stát. „Až bude po všem bude těžké vše zase obnovit.“ Řeknu s povzdychnutím. „Ale brzy bude vše zase kvést. Tohle vyhrajeme.“ Pousměji se na kluky. Musím ji zabít a vypadnout odtud... doufám, že mě Max přenese hned jak se to stane. A pak zmlátím Maxe do hranata za to, že mě nevaroval. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, a my všichni budeme novodobí Magiové," pousměje se Colin. Delší dobu letíte nad hořícími pláněmi, ne kterých zuří tvrdé boje. Na některých bojištích bojují dokonce i vojáci Ruiila. Takže tato malá zemička taky nebude úplně mrtvá. "A jsme tady..," zamumlá William, když se objevíte před obrovskou vzdušnou bitvou. Orli a draci, někteří s jezdci na zádech, ale drtivá většina bez nich, bojuje s vyššími démony. Arcimágové na zemi bojují s démonickými rytíři. Na jedné ze skal stojí pětice arcimágů, která vrhá dolů po démonických rytířích ta nejničivější kouzla. Jedna z pětice je rusovlasá žena. "Victoria," řekne Colin, ale to už musíte všichni tasit drakobijce, protože se k vám rozletí tři vyšší démoni. První mávne mečem a Colinův drak se obratně vyhne. Colin po démonovi mrští světluškou. A kouzlo, které boří hrady, démona štípne do boku. Démon zavrčí a ožene se mečem po tobě, Kitiara udělá vývrtku a vyhne se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jo to bude super... ale já si vezmu dlouhou dovolenou a budu se věnovat rodině.“ Řeknu. Po nějaké době jsme dorazili na místo. Zuřila tu obrovská bitva... k čertu... jak mám Victorii zabít, když se tu bojuje? Mezi Arcimágy dominuje rudovlasá žena, hned si ji všimnu. To ty její vlasy a Colin řekne, že je to ona. Stisknu rty. Doufám, že je opravdu zlá... musí být. „Sakra!“ zanadávám, když si všimnu, že k nám míří tři vyšší démoni. Tasili jsme meče a pustili se do boje, srdce mi bušilo jak na poplach. Tohle je poprvé co bojuji s démony. Taky jsem vytvořila světlušku a poslala ji na démona, zkoušela jsem ho střelit do hlavy. Cítila jsem, jak mi na těle vyrazil pot. Ne z námahy, ale z obav a adrenalinu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro I tvá světluška na démonově hlavě jen zasyčí a on se vztekle ožene mečem. Kitiara znova uhne. Démon zavrčí a vyšle k vám ohnivou kouli větší, než dům. Tak tak uhnete. Williamův drak předvede perfektní střemhlavý pád a Will střelí světlušku démonovi do oka. Teď už démon klesne na kolena a jde k zemi. Je vidět, že Will démona nezabijí poprvé. "Běž za Victorií, o tyhle dva zmrdy se postaráme sami," odplivne si Will a protočí v ruce Drakobijec. "Hej! Ty přerostlá zdegenerovaná parodie na motýla! Tady jsem!" Zamává mu drakobijcem. "Lidský červe!!!" zaduní démonův hlas. "Zadupu tě do země!" "Kdybys nekecal," zasměje se William. Démon po něm plivne oheň,a le Willův drak nemá problém se vyhnout. Colin si vezme do starosti toho druhého démona. Ten jde na to trochu ostřeji: "Píchal jsem tvoji mámu!" Ale účinek to má stejný, démon se rozzuří a hodí po něm ohnivou kouli. Drak se vyhne. "Co ti je? Líbilo se jí to!" divoce se Colin zasměje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nelíbilo se mi, že je mám nechat samotné, ale dle všeho byli mnohem schopnější než já. Pravá Anett nejspíš byla skvělá bojovnice, ale já tohle dělala poprvé. Pravděpodobnost, že umřu je mnohem větší. Šokovalo mě, jak Colin mluví. Ale není to už malý chlapec... ale stejně to na mě bylo trochu moc. „Dávejte pozor vy dva.“ Řeknu a rozletím se k Victorii. Jenže jak to udělat? Musím se dostat až k ní... mluvit s ní. Ale jak? Když bojuje? Rozletěla jsem se ke skále... sakra... Max mě musí ihned dostat pak do bezpečí, protože když ji zabiji ostatní Arcimágové hned půjdou po mě. Pokud se tedy hned nezakřiví realita.... no prostě snad mě nezabijou! „Půjde někde na té skále přistát?“ zeptám se Kit a dívám se po nějakém volném místě. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Poslouchám rozhovor mužů a přemýšlím o starých časech. Bylo to jednodušší, to ano. Mágové byli pod kontrolou, Církev dělala to, co měla a všichni byli spokojení. Tak kde se to zkazilo? Nebo jsem se změnil já? Byl jsem tehdy slepý k tomu, co se dělo? Prozřel jsem až skoro na sklonku mého života? Či mne snad osvítil nějaký bůh, aby mi ukázal, že takhle to opravdu nechtěl? Sám ani nevím, jestli chci znát odpovědi na mé otázky. Jen vím, že už to nebude nikdy takové, jaké to bylo. Poučování o chování ke skřetům se mi nelíbí, ale vím, že to je nutné. "Ne, že by se mi to líbilo, ale je to nutné," přikývnu, když domluví o chování ke skřetům. Když se na mě Oxo podívá, jen přikývnu a pobídnu koně. Nač oddalovat něco, co je nevyhnutelné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Půjde," odpoví ti Kitt prostě a několikrát skálu obkrouží, než se pomalu snese a zkusmo přistane na malé plošině. Roztáhne křídla, aby udržela rovnováhu, a potom se přesune trochu dál do místa, kde je skále mohutnější. Ty seskočíš seskočíš ze sedla na zem. Dýku od Maxe máš pořád v botě... Arcimágové jsou rozestaveni do "V", Victoria je na hrotu směrem k bitvě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Všechno se ve mě svíralo. Nechtěla jsem to udělat. Ale musela jsem... proč si sakra Max nevybral někoho jiného? „Díky Kit.“ Pohladím ji po krku, ale dívám se na Victorii. Vydechnu. Tohle bude zatraceně těžké. Sklonila jsem se a vytáhla si dýku z boty a schovala ji podél paže, špička se mi jemně zarývala do dlaně. Takže pak jen stačilo narovnat ruku, trhnout a rukojeť mi vklouzne do dlaně. Ať tohle dobře dopadne sakra! Vydám se k Victorii. Tak jak to udělám? Oslovím ji a jakmile se ke mě otočí vrazím ji dýku do srdce? Tak to bude nejlepší. Neváhat, nemluvit, nenechat se ovlivnit... Zvládnu to. Zvládnu to. Musím. Jinak se nedostanu domů. Jinak nezměním tuhle hroznou budoucnost. Prosím ať dělám správnou věc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Je to jasko sebrat dítěti hračku...“ Vzpomeneš si na tento citát z jednoho románu, který jsi u Alexe četla, když se k tobě Victorie otočí. Jako by to byla cizí ruka, která s rychlostí válečníka Megriothu vytáhne dýku a bodne ji rusovlasé arcimáze přímo do srce. Arcimágové se k vám otočí, ale jako kdyby se zastavil čas. Otáčejí se strašně pomalu... Victoria nevěřícně pohlédne an dýku a pak se podívá na tebe. „Jak.. jak na to Max přišel?“ vydechne. Pak klesne na zem a svět kolem tebe zčerná. Objevíš se zpět v salónku v sídle Ady. Max má natažené ruce, jak před necelou sekundou vyslal kouzlo, které tě psolalo pryč. Skrčí je, pousměje se a o kousek ustoupí. Založí su ruce na hrudi a kývne na tebe. „Tak spusť,“ vybídne, abys začla svou tirádu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Udělalo se mi zle, když jsem ji bodla. Ale pak, když řekla ta slova ze mě spadlo napětí. Něco s touhle válkou měla společného... Díky bohům! A pak najednou bylo všechno pryč. Zamrkám a objevím se doma, rychle se ohmatám a zjistila jsem, že mám na sobě háv rady Ady. Uleví se mi, ale zároveň mi bylo smutno, že už neuvidím děti. Aspoň tedy ještě pár let. Zamračím se na Maxe, který vypadal spokojený sám se sebou. „Ty!“ zamířím na něj prstem a vrátí se rozčílení. „Jak jsi mi to mohl udělat a nevarovat mě?“ postoupím k němu. Promnu si spánky. „Proč jsi s tím vůbec přišel za mnou? Víš přece, že já na tohle nejsem. Sice ta Victorie byla nejspíš zlá nebo tak něco, ale do poslední chvíle jsem si nebyla jistá. Cítila jsem se hrozně.“ Zamračím se na něj a pak si s povzdychnutím sedla na pelest jedné postele. „Tohle mi už nedělej. Ještě mi něco takového uděláš a pořádně to nevysvětlíš, tak Arcimág nebo ne... nakopu tě do zadku!“ výhružně na něj znovu ukážu. Když jsem to ze sebe dostala, uvolnila jsem se. „Fajn... a teď mi řekni... co provedla? A co její smrt změní? Změnilo se něco i v té budoucnosti? Nebo tam zůstalo moje starší já stát úplně zmatené a nechápe proč Victorii zabila?“ zachmuřím se. „Vážně vypukne válka?“ zeptám se. „Víš co to začne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Popořadě," řekne Max, když se posadíš. "První mě napadli Alex s Danem, ale ti by chtěli okamžitě znát všechny důvody... Ty uděláš, co máš, a nevrtáš v tom." Vysvětlí ti neutrálním tónem. "Byli bychom ji zabili sami, ale arcimágové se zabít navzájem nemohou. Nebo aspoň ti světlí nemohou zabít ty temné..," řekne Max. Pak se na okamžik odmlčí. "Změnilo se všechno. Když zemřela Victoria, tak ta válka nikdy nevypukla. Vrátila se do minulosti a začala to. Když v budoucnosti zemřela rukou někoho z minulosti, jako by nikdy neexistovala." Max si povzdechne. "To jsou složité časové zákony a paradoxy, které se nesnaž pochopit," doporučí ti. Pak znovu řekne: "Ne, ta válka opravdu nikdy nevypukne, ani nikdy nevypukla," ujistí tě. "Víš, to je to, co my arcimágové děláme..," povzdechne si s pousmáním. "Neustále si prohlížíme alternativní budoucnosti a když se nám nelíbí, tak tu budoucnost pozměníme. Victoria toho zneužila... Víc ti ale říct nemohu..." Znovu se na chvíli odmlčí. "V budoucnosti budeš žít s Nyosem a budeš mít dvě krásné a zdravé děti. To už víš, viděla jsi to, a tak nedělám nic zakázaného, když ti to říkám." Znovu se krátce odmlčí a přemýšlí. Pak řekne: "Ale vím, že jsem tě okradl o překvapení z budoucna, promiň." Nakloní hlavu na stranu. "Pokud to budeš chtít, můžu ti ty vzpomínky z hlavy odstranit. Jako kdybych se v tomto pokoji nikdy neobjevil..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem ho a ulevilo se mi, když mě ujistil, že válka nikdy nevypukne. Položila jsem si ruku na srdce a bylo mi do pláče. Pak se, ale zasměji. „Udělám co mám a nevrtám se v tom. Víš... teď jsi mi v podstatě řekl, že se se mnou snadno manipuluje.“ Zavrtím hlavou a vstanu. „Ne... tak to není.“ Usměji se na něj. „Je to tím, že ti věřím. Kdyby to po mě chtěl jiný Arcimág, tak... bych hodně váhala, hodně se ptala. Zabít někoho aniž bych věděla proč bych asi nezvládla. Ale ty máš mou důvěru. A vím, že by jsi nikdy neudělal nic co by bylo proti mého svědomí.“ Přistoupím k němu a obejmu ho. „To je v pořádku. Vlastně to, že jsem viděla, že budu mít dvě děti a s Nyosem se budeme pořád tak milovat... to mi za to stálo.“ Dám mu pusu na tvář a pak ho pustím. Vážně jsem zvážila jeho nabídku. „Nevím jistě... chci si pamatovat... Ale....“ Zaváhám. „Nejspíš to tak bude nejlepší. Protože jak se znám neudržela bych to před Nyosem a říkat mu jaké mámě děti a jak vypadají... to by pro něj mohlo být trochu děsivé.“ Vzdychnu. „Ale trochu mě to i mrzí.“ Zavrtím hlavou. „Ale brzy je zase uvidím. Dle věku dětí se zdá, že to bude brzy. Dobře... tak maž. Ať si to nerozmyslím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max se na tebe překvapeně podívá. Zdá se, že jsi ho svým rozhodnutím zaskočila. "Tak si to ještě promysli," odmítne, když ho pobídneš. "Arcimágové tě teď budou znát... Myslím, že by sis toto mohla pamatovat. Věřím, že Nyosovi nic neprozradíš." O kousek ustoupí. "Bojovala jsi s démonem a viděla jsi, co dokáží. Ta zkušenost se ti bude hodit." Zavrtí hlavou. "Víš co, nech si to projít hlavou. Pokud nezměníš názor, tak.. udělám, co jsem slíbil. Ale ještě to zvaž. Zavoláš mě, když řekneš do vzduchu mé jméno. Přijdu." Pak se na okamžik odmlčí a přemýšlí. Nakonec řekne: "Byla jsi v alternativní budoucnosti, Anett, ne budoucnosti, to si uvědom. Není nikde zaručeno, že opravdu budeš mít staršího syna a mladší dceru a budou vypadat tak, jako vypadali tam." Pousměje se. "Odpočiň si, za půl hodiny začne rada, a podle toho, co jsem předtím slyšel, byla vedle toho apokalypsa jen taková malá rozcvička." S tím se Max rozplyne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamyslím se. „Máš pravdu. Sice jsem se s démonem utkala jen krátce, ale ta zkušenost se bude hodit.“ Oklepu se, když mi řekne, že mě Arcimágové budou znát. „Hele... ne, že mou pomoc budou Arcimágové zneužívat nějak často jasné? A když už něco budou potřebovat, byla bych raději, kdyby jsi přišel ty. Tobě můžu aspoň vynadat.“ Pousměji se. Max mě však ujistí, že děti nejsou dané. Tedy ano, budu je mít, ale nemusí to být tak, že první bude chlapec a ani vzhled není daný. Což dávalo smysl... třeba se nebude shodovat čas početí jaký byl v téhle realitě a to může změnit mnohé. „Dobře. Měj se Maxi... zkus někdy přijít na návštěvu jen tak.“ Rozloučím se s ním. „Jo... rada... super.“ Protočím oči. Když se rozplyne zase si sednu na postel a pak si lehnu. Neuběhla ani sekunda a při tom jsem prožila pár hodin. Byla jsem trochu unavená. Nastavila jsem si hodiny a rozhodla se, že na dvacet minut si schrupnu. Radši bych šla domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No nevím, se mnou přicházejí jenom problémy," pousměje se Max a vzápětí se rozplyne. Nastavíš si krystal a lehneš si. Okamžitě usneš, ale dvacet minut je, jako kdybys sotva mrkla. Vzápětí musíš vstát, rychle se upravit, abys vypadala svěže, a potom se vrátit na Radu. Je vidět, že úplně všichni to chtějí co nejrychleji ukončit, a tak brzy dojde k hlasování o odročení tohoto rozhodnutí na chvíli, kdy bude oficiálně ukončená válka s církví. Potom Elle Adu oficiálně ukončí. Je jedna odpoledne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem ráda, když jsme skončili. To, že jsme to odložili až na dobu až skončí válka bylo ideální. Rozloučila jsem se s Elle a přemístila se domů. Hrozně moc jsem chtěla obejmout Nyose. „Jsem doma! Kde jste kdo?“ zavolám jakmile vejdu do věže a sundám si háv. Možná budou u moře, Nyos musel holky nějak zabavit. Zajímalo by mě jak. Mám Nyosovi něco říci? Nemusím mu říkat to o dětech. První to raději promyslím než něco řeknu. Musím však říct, že po dnešku bych si nejraději dala tak dva dny volna. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V obýváku!" zní Nyosova odpověď. Vyjdeš tedy schody a ocitneš se v obývacím pokoji. Nyos je oblečený v černých podhávových kalhotách a netypické volné bílé košili. A má dnes dokonce i trochu upravené vlasy (odkaz). Sedí na opěradlu sedačky a na jedné noze má položenou krásnou kytaru. Nedaleko leží zmuchlaný narozeninový balící papír. Holky jsou zpět takové, jako mají být. Roztomilé, jedenáctileté... Všechny jsou oblečené v krátkých šortkách a bílých nátělnících. Natka se Susan sedí v tureckém sedu naproti Nyosovi a Vendě. Venda napůl sedí a napůl klečí na zemi a opírá se zády o sedačku. I ona má na noze položenou kytaru. "Nazdárek!" zazubí se na tebe Nyos bez bradky zeširoka. Holky se taky usmějí a zamávají ti. "Tak jak bylo první den v Adě?" zajímá se hned Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vydala jsem se nahoru a usmála jsem se, když jsem je uviděla. „Ahoj, vy čtyři.“ Pozdravím je a jdu k ním. „Ah... náročný. Ti starší členové jsou děsně konzervativní a nesnášejí modernizaci.“ Řeknu, obejmu Nyose a dám mu pusu na tvář. „Učíš Vendu hrát?“ zeptám se a pořád Nyose objímám. „Zajdu se opláchnout a převléknout a pak se k vám přidám.“ Znovu ho políbím na tvář a vydám se rychle osprchovat a obléknout se do domácího oblečení. Což byli prosté šaty. Doma vůbec většinou nosím šaty. Většinou totiž nosím jen kalhoty a na tom háv. A já měla hezké nohy, tak proč je občas neukazovat. Aspoň doma Nyosovi. Trvalo mi to jen čtvrt hodinu a byla jsem zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to je ve všech radách stejné," zašklebí se Nyos. "Neumím si představit, že jednou budu já ten dědek, co bude na každý návrh dělat.. NE!" Při vyslovení slova "ne" nahodí takový výraz, že se všechny tři holky okamžitě smíchy složí. "Co? Ne..," řekne Nyos a podívá se na Vendinu kytaru. "Venda umí hrát." Aby dokázala jeho slova, přejedou Vendiny štíhlé prsty po strunách a kytara vyloudí několik složitých, velmi hezky znějících tónů. "Jasně," řekne, když mu oznámíš, že se zajdeš umýt, a polibek ti vrátí. Jakmile se osprchuješ a převlékneš, sejdeš zpět dolů do obýváku. Nyos s Vendou zrovna hrají písničku s hodně chytlavou melodií a přitom všichni zpívají. Susan zpívá hrozně hezky. Prý zpívá v magickém dětském sboru... Text písničky je hodně vtipný a zajímavý, ale ještě jsi tu píseň nikdy neslyšela. Na konferenčním stolku je položený pergamen, na kterém jsou nedbale naškrtány notové linky a na nich zakresleny noty. "Argh, co je toto? To je céčko?" zamračí se Venda na pergamen. "To je déčko," pousměje se Nyos. "Máme v pořádku očka?" mlaskne Nyos na Vendu. Ta se zazubí a plácne ho po rameni. "Očka máme v pořádku. Ale když už něco skládáme, tak se nejdříve naučíme psát..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chvíli jsem je poslouchala. „Uh... vůbec vám nerozumím.“ Řeknu konečně. „Klidně si mě mějte za burana, ale po pravdě neumím noty a už mi z těch céček a déček jde hlava kolem.“ Usměji se. „Půjdu připravit nějakou svačinu. A vy si tu dál můžete opakovat abecedu.“ Zavtipkuji. Byla to pravda... noty šly mimo mě. Zkoušela jsem se je naučit, ale z nějakého důvodu mi nedávali smysl. Šla jsem do kuchyně, kde jsem začala připravovat čokoládové sušenky a tvarohový dort. Díky magii naštěstí bylo vše rychlejší. Zatím co jsem dělala jedno rukama to druhé jsem připravovala magií. Takhle se stihne hodně věcí o hodně dříve. Byla jsem naivní, když jsem kdysi odmítala si magií při vaření pomáhat. Bála jsem se toho, že zlenivím. Ale to se nestalo. Prostě jsem ráda vařila. Dala jsem postavit na čaj, rozehřála pec a za chvíli jsem do ní už dávala sušenky. O pár minut ho následoval dort. Začala jsem si broukat a vzpomněla si na mé děti. Jednou budu takhle vařit pro ně. Budu jim vařit jen to nejlepší, aby byli zdravé a silné a samozřejmě i sladké, ale v přiměřené míře. Budou mít moje vaření rády? Když bylo hotovo, nalila jsem pět šálků ovocného čaje, na talířky dala po jednom kousku koláče a na další talíř naskládala sušenky. Všechno jsem to neposbírala, tak jsem si pomohla levitací. „Pojďte si vzít koláč a sušenky.“ Řeknu jim, když procházím obývákem na terasu, kde vše položím na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Při vaření ti celou dobu hrají dvě kytary a čtyři hrdla zpívají. Zní to zajímavě, tři dívčí hlasy a jeden mužský. Zajímavě, ale hezky. Když je zavoláš na terasu, tóny kytar utichnou, jak je Nyos s Vendou odloží na zem, a potom se ti dva vydají za Natkou a Susan, které už se vrhly na koláč. Je ti příjemné sledovat, jak holkám a Nyosovi chutná. Je to trochu.. trochu jako kdybyste už děti měli. Tyhle dívky je na tento týden značně suplují, celý týden je máte na starost... "Je to výborné," pochválí tě Nyos. Holky jen souhlasně přikývnou, ale nic neřeknou. S plnou pusou se nemá mluvit, a ony ji prázdnou nemají ani chvíli. "Jako kdybyste neobědvaly," zašklebí se Nyos. "Ty sušenky dělá často Eliz," řekne Susan. Eliz jsi ty sušenky naučila péct už druhý den tvého studia u Alexe... Po nacpání bříšek se holky posadí na lavičky a vyhřívají se v teplém slunci. Sem tam se napijí čaje. "Zahraješ to?" podívá se Venda významně na Nyose. Ten zavrtí hlavou. "Až večer, ale teď pšššt." Hodí po tobě významný pohled. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a upíjím čaj, já si dala jen sušenku. „Díky.“ Usmívám se. „Jestli máte odvahu, tak bych taky jednou mohla připravit špenátový koláč nebo rybí. Jsou výborné, ale zní to hnusně, takže to nikdo nechce zkusit.“ Zvědavě pozoruji jejich tváře. I Nyose. Jak se na to asi zatváří. „Opravdu? Už je to dávno co jsem ji to učila. Jsem ráda, že nezapomněla.“ Řeknu spokojeně. Zvědavě se na Nyose podívám. „Ale? Nějaké překvapení?“ pohladím ho po ruce. „Tak to se nemůžu dočkat.“ Dívala jsem se na Nyose, natáhla jsem se a přejela mu prsty po holé bradě. Zajímalo by mě, kdy se rozhodne nechat si narůst bradku. Tedy pokud vůbec někdy? „Co jste celé dopoledne dělali? Hráli jste?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Holky zatváří podle očekávání. Nejdříve překvapeně koukají a pak zhnuseně nakrčí obličej. Nyos se pousměje. "Tak to udělej, zkusíme a uvidíme," řekne. Holky ho probodnou vražednými pohledy. "Ne každý z nás má výcvik na přežití o krysách..," zamumlá Venda. "Ne ale tak já vážně věřím, že by to mohlo být dobré," řekne Nyos po tom, co se zasměje Vendiným slovům. Pak se Nyos podívá na Natku: "Mamka přece taky dělá koláče se sýrem a slaninou, ne?" Natka pokrčí rameny. "Ale to nejsou ryby a špenát." "Já špenát nejím ani normálně," ozve se Susan. Potom se zeptáš, co celý den dělali. "Ráno jsme byli na útesech," odpoví Natka. "A pak jsme hráli," přikývne Venda. Nyos si pak na něco vzpomene a otočí se k tobě. "Alex se ptal, jestli by mohl kolem třetí hodiny s dětmi na návštěvu. Elle zařizuje nějaké záležitosti kolem Ady, tak má ctěný Mluvčí děti na starost." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Já vám rozumím holky. Když to máma uvařila poprvé tvářila jsem se, jako kdyby mi pod nos strčila talíř bobků. Ale když se máma tvářila tak sklesle, že to nechci jíst, tak abych ji udělala radost... zkusila jsem to. A nevěřili by jste jak to bylo dobré. Potom jsme se s Jarredem vždycky hrozně těšili na sezónu až poroste špenát, aby ho máma znovu udělala. Stačí, když ho jen zkusíte a jestli vám nebude chutnat, tak ho vám nebudu nutit.“ Slíbím jim. „Nakonec co by to bylo za život, kdyby jste nezkoušeli nové věci?“ usměji se. „A co kdybychom si na ten rybí koláč nachytali ryby? Je tu moře... seženeme si pruty a budeme rybařit. Už jste někdy rybařili?“ zeptám se. Natka mi řekne co dnes dělali, Nyos si vzpomene, že chtěl přijít Alex. „Jistě, že může přijít. Už se na ty dva caparty těším.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, Nyos už to s námi zkoušel," odpoví Venda bez nadšení. Nyos na tebe za jejich zády zavrtí hlavou. Dívky v jejich věku rybaření prostě nebere. Nyos přikývne, že Alex může přijít, a potom chvíli všichni jen tak sedíte a vychutnáváte si slunce. "Zítra vezmu holky k Jeidovi na statek," řekne ti Nyos po chvilce. "Bavil se se mnou a říkal, že by se tam mohly projet na koních a tak... Tak doufám, že budeš moci jít taky." Natka se na tebe otočí. "Umíš jezdit na koni?" je zvědavá. Pak se ozve zaklepání a do věže vejde Alex s dětmi. "Počkej, Sophie, musím ti sundat boty. Jo, Wille, ty už můžeš jít," slyšíš Alexův hlas z předsíně a vzápětí se k vám na terasu vřítí malý William. Když vás vidí všechny pohromadě, zakření se. "Co vy to tady děláte?" chce okamžitě vědět. Susan se na něj zamračí. "Nejdříve se snad zdraví, ne? Ahoj Wille!" William se usměje. "Ahoj. Ahoj.. Cau.. Nazdau.." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Doufám, že ano. Ráno bych zašla jen do tábora a pak na Institut, abych se podívala, jak to vypadá a pak bych se vrátila domů.“ Řeknu. Natka se mě zeptá jestli umím jezdit na koni. „No... trošičku. U nás jsme měli jen jednoho koně, ale na tom se nejezdilo. Byl to tažný kůň. Víc než na koních umím spíš jezdit na kravách.“ Mrknu. Uslyšíme Alexe a za chvíli se objeví William. Staršné jak to roste. Ještě před chvílí to žvatlalo a batolilo se a teď mluví a chodí a už je to malý človíček. Susan ho napomenula, usměji se. „Ahoj Williame. Sedíme tu, opalujeme a povídáme si.“ Odpovím mu. „No a teď pojď dát tetičce pusinku ty čertíku.“ Natáhnu k němu ruce. Ten má ty kukadla! Ten bude lámat dívčí srdce stejně rychle jak si bude měnit ponožky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Will k tobě dojde a dá ti pusu. Pak se na něj chudáka sesypou holky. Už teď ty kukadla zabírají.. všechny tři od něj chtějí pusu... "Já po těch schodech půjdu sama," slyšíte zvonivý hlásek z obýváku, jak Sophia odmítne Alexovu pomoc a schody vyjde sama. Překvapí tě, jak krásně mluví. Will pořád vyslovuje tak dětsky, ale Sophia už senzačně artikuluje. Za chvíli se objeví i ona s Alexem. Alex má na sobě bílé podhávové oblečení a Sophia má na sobě růžové šatičky. "Ahoj," zamává vám Sophia. Nyos ji pohladí po hlavě a udělá krok k Alexovi, aby si s ním mohl potřást rukou. Alex vás pak taky všechny pozdraví. "Ahoj Anett, čau holky," mávne na dívčí hlouček kolem Willa. Dívky Sophii do hloučky rychle přiberou, sotva tě nechají, aby ti Sophie dala pusu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a obejmu ho, když mi dá pusu. Ale pak se na chudáka sesypou holky i ony vidí, jak je roztomilej. Uslyším hlásek Sophie, překvapí mě jak pěkně mluví. „Ah! Malá princezna přišla.“ Taky ji obejmu a dostanu pusu než si ji zaberou taky děvčata. Je mi jasné, že si je moc neužiju. Vstanu a obejmu Alexe. „Dáte si čaj, sušenky a tvarohový koláč? Před chvíli jsme svačili.“ Nabídnu jim. Podívám se na děti, pořád jsem měla ještě v hlavě jak vypadají jako dospělí, asi chvíli potrvá než to vybledne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně, díky," usměje se Alex. Jdeš pro sušenky a čaj do kuchyně, Alex si sedne vedle Nyose a holky si povídají s dětmi na zemi a jsou úplně nadšené z toho, jak jim hezky odpovídají. Když se vrátíš, posadíš se vedle Nyose a ozve se zaklepání. Nyos se zašklebí se zvedne se, aby šel otevřít. Když se vrací, tak se zubí. "Máme pěkně velkou rodinu," řekne a zašermuje pažemi, aby slavnostně uvedl druhou návštěvu. První vejde na terasu hrabě Jarred, a hned za ním Leona s malým novorozeňátkem v náručí. Jarred je oblečený v obyčejném městském oblečení, což je po všech těch slavnostních uniformách rytířstva příjemná změna. Leona má hezké, ale jednoduché bílé šaty. Melanie je zabalená v dečce a spí. "Ahoj, doufám, že nerušíme," řekne Jarred. "Ale Lea se chce tento týden s Mel stavit za všemi příbuznými." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ohřála jsem čaj a přinesla další sušenky a dort pro Alexe, Willa a Sophii. Sotva jsme se posadila někdo přišel. Nyos odešel otevřít. Zvědavě jsme se dívala kdo přišel. Jakmile jsem uviděla Jarreda s Leonou a Melánií, vyskočím na nohy. „Jistě, že nerušíte!“ řeknu nadšeně a obejmu bratra. Leoně dám pusu na tvář, protože držela miminko. „Ah moje sladká neteřinka.“ Zašvitořím tiše na neteř. Přinesla jsme jim taky čaj a poslední kousky koláče. „Dej mi ji, ať máš volné ruce.“ Řeknu Leoně a převezmu si od ní Mel. „Jsem moc ráda, že jste tady. Plánovala jsem vás brzy navštívit.“ Řeknu jim, sednu si a chovám batole. Dávám pozor, abych ji neprobudila. Rozhlédnu se po ostatních. Mrknu na Nyose. „Máš pravdu. Máme velkou rodinu a to tu ještě nejsou všichni.“ Tiše se zasměji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Všichni by se sem ani nevešli," řekne Nyos s úsměvem. Potvrdí se ti teď to, co už víš nějakou dobu. Že Nyos do své rodiny nepočítá jen Itary, ale už nějakou dobu i Sely a dokonce i Salcery a Scorey. Lea ti podá Melanii a posadí se vedle Jarreda. Nyos jim nabídne, ať si vezmou sušenky, co jsou na stole, a zeptá se všech, jestli chce někdo kávu. Alex s Leou ho s přikývnutím poprosí, a tak Nyos zmizí v kuchyni, aby uvařil kávu. Holky se samozřejmě jdou na Mel podívat, ale Alex jim potom řekne, ať ji neprobudí, a proto si jdou holky zase raději povídat se Sophií a s Willem. Nyos se brzy vrátí s kávou a posadí se vedle tebe. S úsměvem se zadívá na Mel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Nyose. „Takový uzlíček radosti, že? Je tak sladká.“ Rozplývala jsem se. „Až si všichni sní koláče a vypijí čas a kávu co kdyby jsme se šli koupat nahoru do bazénu? Do moře nemůžeme, Will a Sophie jsou moc malí, ale bazén by měl být v pořádku. A já pohlídám Melánii zatím co se budete cákat. Bude to fajn. Co vy na to?“ navrhnu. Rozhodně mi nevadilo, že bych se starala o Melánii. Byla tak rozkošná a ty děti tak rychle rostou. Ani se nenaději a Melánie už bude lézt a žvatlat si něco tou svou dětskou řečí. „Zůstanete na večeři?“ zeptám se, protože jestli ano, musím připravit velkou večeři. Hodně velkou. To bude spíš jako hostina, ale nevadí. Moc ráda uvařím. Ale co všechno mám připravit? Už jsem nad tím přemýšlela. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dospělým se do bazénu moc nechce. Ne jen, že Alex, Leona a Jarred nemají plavky, ale nepřišli sem, aby si šli zaplavat. Nicméně děti se toho chytnou a chtějí jít nahoru do bazénu. Holky řeknou, že budou v bazénu se Sophií a Willem. Zeptají se Alexe a Nyose a ti jim to dovolí. Že mohou být v bazénu s dětmi samy. "Ale dávejte na ně pozor," neodpustí si Nyos připomenutí. "Neboj, nejsou malé," usměje se Alex a děti potom jdou nahoru. jen Melanie zůstane ve tvé náruči. Alex odmítne večeři, že už za chvíli s dětmi půjde, Elle se brzy vrátí domů. Ale Lea s Jarrem na večeři zůstanou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Děti se chtěli jít koupat, ale dospělím se do toho nechtělo. Nepřemlouvala jsem je. „Už umí plavat?“ divila jsem se, když si Alex nedělá starosti. „Jsem tak ráda, že jste přišli.“ Řeknu ostatním. „Je vždycky fajn mít své milované u sebe.“ Dala jsem Mel pusinku na čelíčko. Tak krásně voněla... miminka vždycky krásně voní. Čistota, pudr a sladká nevinnost. „Už jste byli u rodičů Jarrede? U nich se musíte držet nejdéle. Ti budou ze svého vnoučátka jak šílení. Já jsem ještě slabej odvar.“ Zazubím se. „A jak se jinak všichni máte? Něco nového?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Holky? To snad jo, ne?" zasměje se Alex. "Jo. Už jsme byli u Leiných rodičů, i u našich," odpoví ti Jarred s úsměvem. Lea se zazubí. "Nechtěli nás pustit domů. Ani jedni," dodá. "To je pochopitelné," usměje se Nyos a vezme si sušenku. Pak se zeptáš, jak se všichni mají. "Jo, nemůžu si stěžovat," řekne Jarred. "Vedu teď poradní sbor a můžu velmistrovi do všeho kecat. Už ze mě šílí," zasměje se tvůj bratr. "Já jsem teď doma, ale jen co malá trochu povyroste, chci zase začít pracovat," řekne Lea. Narozdíl od většiny šlechtičen není jen doma a neutrácí peníze, ale dělá práci, která ji baví. Zastává post v jednom z bankovních výborů Otevřené rady, spolurozhoduje o finančnictví Říše. "A co vy dva?" zeptá se Lea tebe. Nyos se usměje a nechá odpovědět tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Myslela jsem Willa a Sophii.“ Upřesním. Jarred mi řekne, že už byli u rodičů, jak našich tak od Leony. Nechtěli je pustit. Nebo spíš, oni ať si jdou, ale Melánii by tam museli nechat. „To se nedivím. Ale ty máš dobré nápady, tak si může leda tak stěžovat že nezavřeš pusu.“ Vtipkuji. Lea řekla, že by se později chtěla vrátit do práce. „To je dobrý nápad. A Melánii seženeš chůvu nebo ji budeš dávat na střídání hlídat jejím prarodičům? To bude chtít hodně organizace, protože ti by se o to jistě div nepoprali.“ Opatrně zkontroluji jestli má Melánie suchou plenu. Znovu se na Leu usměji. „Máme se skvěle. Společné bydlení je lepší než jsem mohla doufat. S čistým svědomím můžu říct, že jsem šťastná a řekla bych, že Nyos taky.“ Mrknu na něj. „Nebo si zatím nestěžoval.“ Popíchnu ho jemně. „A dneska jsem byla na jednání Ady. Schválili jsme to, že mágové teď můžou mít víc studentů najednou. Ale horší bylo pak vyřešit otázku toho jestli děti z Akdemie pouštět domů na víkendy. Ti staří o tom nechtějí ani slyšet. Ale nakonec jsme to odsunuli až na dobu, až bude po válce. Nechceme riskovat. Sice je malá šance, že by Církem zaútočila na děti, protože to by je shodilo úplně, ale po tom co už dětem udělali... nechceme riskovat. Takže odloženo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Saki Kreenaru pro Okolo proletí magická vlna, která značí, že brzy dojde k akci. Tiše se pro sebe usměji. Moje první akce. Konečně se něco děje. Konečně můžu něco udělat. Sice nevím, proč proti církvi, ale konečně něco. Šance se předvést. Kolegové řeší, že tu možná jsme jen kvůli tomu, že prší a jinak by tu byla elita. Povzdechnu si na znamení souhlasu. Nemám ráda déšť, očividně mě provází. Jak při Zkoušce, tak při první akci. Asi mě má on rád. Vedle mě se přikrčí Dartor a říká, že bychom měli omračovat, nezabíjet. Kývnu a na chvíli se rozhostí ticho, než se ozve pokyn k útoku. Spolu s ostatními přelétnu vzdálenost rychlostním kouzlem. Modlící se pakadinové popadají omráčení k zemi jako hrušky. Není zrovna fér na někoho útočit při modlitbě, ne? Ve válce a lásce je vše dovoleno, co? Pomyslím si trpce a zamířím se šesti kolegy z k pracovně opata. Ocitnu se v nějaké přestřelce ohnivých koulí. Jeden drží štít a zbytek pálí koule. Nepálím koule podle vzoru ostatích. Sleduji paladinův štít a odhaduji jeho sílu, zatímco v rukou soustředím magii. Chvíli jen soustředím magii, než vyšlu blesk. Není slabý a narychlo udělaný jako udělaný jako ohnivé koule. Je silný,aby prorazil paladinův štít a stále mu zbylo dost síly, aby „štítotvorce“ omráčil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máme v rodině chůvu, která se starala o mě a předtím o mého otce. Dneska už je jako členka rodiny, taková babička, kterou jsem nikdy neměla. Je už hodně stará, ale Melanii by hlídat chtěla," odpoví Lea. "Je to skvělá žena. Myslíme, že bude pro Mel lepší, než čtyři bitvy svádějící prarodiče." Když potom promluvíš o vašem společném bydlení, Nyos se jen zazubí a dá ti pusu. Nic k tomu ale nedodá. Potom už mluvíš o Adě a církvi. "Vážně si nemyslím, že by Církev zaútočila na Institut," kývne Jarred. "Církev do té války moc nejde. Vyhlásili ji jen proto, že po tom ultimátu prakticky neměli žádnou jinou možnost, pokud si chtěli zachovat aspoň nějakou důstojnost." Další hodinu si povídáte a Melanie je ve tvém náručí tuhá jak prkno. Potom se s vlhkými vlasy vrátí dívčí trojlístek, který s sebou vede Sophii a Willa. Děti usušily i oblékly. Will se hned přiřítí k Alexovi a zamává mu před nosem hruškou. "Tatí, můzu si vzít tu hlušku?" chce okamžitě vědět. Alex zavrtí hlavou. "Ne, zlato, nejedl bys večeři. A stejně je určitě tvrdá a nebude dobrá." Will se na Alexe vychytrale podívá. "Jo? A jak to mužeš vědět, dyž ju neměl v luce, tak jak víš, že je tvldá?" Alex si povzdychne. "Mrknu a vidím," odpoví s pousmáním. Will se podívá na hrušku. "Já sem taky mlkl a vypadá dobže," odpoví malý okamžitě, pak kousek poodstoupí a práskne s hruškou na zem. "Tak, a teď už je měkká. Už si ji můzu vzít..," pronese klučina a ohne se k ní. Nyos byl nejblíž, tak vyskočí a vezme Willa do náruče. "Víš co? Já najdu nějakou, co nebude tvrdá, a nakrájím ti ji, jo?" navrhne malému a hodí smířlivý pohled k Alexovi, který nevěřícně zavrtí hlavou, ale nakonec kývne. "Krásně jsi to vyřešil, jsi moc chytrý kluk," neodpustí si Jarred poklonu k Willovi. William hrdě kývne. "Jo, to ja sem. Moc chytlý kluk," odpoví klučík, než s Nyosem zmizí v obýváku. Alex se zvedne. "Tak já to uklidím," s kyselým výrazem se podívá na hrušku. "Mladý pán zase bude večeřet..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To je dobrý nápad.“ Souhlasím, že hlídání obstará stařičká chůva. Navíc určitě bude mít radost, že dostane na starost další generaci. „Taky si to nemyslím, ale musíme být opatrní. Podcenit to by nebylo dobré.“ Souhlasím. Dál jsme si nezávazně povídali, bylo to fajn. Po tom co jsem dnes zažila, jsem ráda, že je vidím takhle bezstarostné. Objeví se děti a Will se ptá táty jestli si může dát hrušku. Kde ji vlastně vzal? Začala menší rozepře a rozesmálo mě to, jak si Will poradil s Alexovým argumentem. Nyos si vzal Willa na starost, že mu sežene měkkou hrušku. Mávnu na Alexe. „Zůstaň sedět. Já to uklidím. Jste nakonec hosté.“ Zvednu se. Než stačí něco namítat už hrušku uklízím. Pochopila jsem proč mu Alex nechtěl hrušku povolit. Byla tvrdá, a jeho mladé zoubky by na ní nemuseli stačit. Navíc má malý žaludek a je pravda, že z jedné hrušky se pořádně nacpe. „Máš pěkně tvrdohlavého a vychytralého synka.“ Řeknu pobaveně. „Je jasné, že je po tobě a Elle.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex vypadá, že bude trvat na tom, že to uklidí on, ale předběhneš ho, a tak se opět usadí. "Jo," zazubí se potom s jistým náznakem hrdosti. "Někdy by ale po nás mohl být trochu méně," řekne, ale jsi si jistá, že to nemyslí vážně a je za synka rád. Venda, Natka, Susan i malá Sophie se po sobě skoro válejí smíchy po Willově argumentaci. I Sophie chápe, jak s Alexem její bratr zametl. "No no, to je veselo," zahudruje Alex a holky se začnou smát ještě víc. Alex nasadí naoko krutý výraz a zle se zachechtá. Ten zlý smích mu vždy šel... "Takže za týden začíná škola, že?" zeptá se jakože Jarreda, a holky smích rychle přejde. A začnou se smát dospělí, Lea s Jarredem, i Nyos, který právě vejde na terasu. Za ním hrdě kráčí Will, který v ruce drží malou misku s nakrájenou a oloupanou hruškou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Musím zadržet smích, když se Alex zachechtá. Jeho zlý smích. Byl děsiví, když jsem byla dítě. Teď mi to jen připomnělo, jak to s ním zkoušel na mě. Teď mě to pobavilo. Jarred se zeptal na školu a to děti o smích připravilo, za to nás to rozesmálo. „Ty jsi tedy krutej. Mají volna a ty jim připomínáš něco tak depresivního.“ Se smíchem ho pokárám. Než jsem šla uklízet hrušku, předala jsem Mel její mámě. Ale když jsem se vrátila zase jsem si ji vzala i když spala, ráda jsem ji držela. Vrátil se Will s Nyosem. Will si nesl svou trofej. „Zvládneš ji sníst celou sám chlapáku?“ zeptám se ho. Možná by se mohl podělit s děvčaty, jenže nevím jestli bude mít dost kousků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zvládnu," ujistí tě Will a jde si sednout kousek stranou, aby mu Sophie nic neukradla. Ta se ale o hrušku nezajímá, sedí v rohu terasy a povídá si s trojlístkem starších dívek. Brzy zapadne slunce a na terase začne být chladno, tak se přesunete do obývacího pokoje a zavřete za sebou prosklené dveře. Ještě chvíli si potom povídáte. Nyos otevře jedno skvělé bílé víno a vy dospělí si nalijete pohárky. Nyos dá trochu napít Vendě a Natce, které se zhnuseně ušklíbnou a nakrčí nos. Susans e napít nechtěla. Jakmile už je za okny naprostá tma a hodiny ukáží půl desáté, hosté se zvednou, že už půjdou. "Ona je pořád tuhá?" diví se Jarred směrem k Lee a podívá se na malou mel, která pořád tvrdě spí. "Včera skoro nespala..," zamumlá Lea a potom už všichni zamíříte ke dveřím. Alexovy dvojčata už jsou taky unavené, moc nemluví a ručkami si protírají oči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bylo to skvělé, k večeru jsem je na chvíli opustila a připravila večeři. Připravila jsem zapečený chleba se salámem, vejcem a sýrem. Bylo to rychlé, dobré a hodně to nasytí. Chtěla jsem původně připravit něco lepšího, ale to by trvalo dlouho a já chtěla s ostatními strávit co nejvíce času. Nakonec se vydali domů až později v noci. „No jo... chrupká jako andílek.“ Řeknu s úsměvem, když jsem Mel předávala jejím rodičům. „Přesto... kdyby hodně spala i zítra... radši zajdete za léčitelem.“ Doporučím jo. „Děkuji že jste přišli.“ Rozloučili jsme se. I Alexovi dvojčata byla unavená. „Tady je někdo už napůl v říši snů.“ Pousměji se. Není to tak, že bych Alexe vyhazovala, ale bylo vidět, že děti už chtějí spát. Navrhla bych, aby tu přespali, ale vím že Alex říkal, že chce být doma s Elle. Obě děti jsem objala a políbila, stejně tak Alexe. Když všichni odejdou, pobídla jsem i děvčata, aby se už pomalu šli připravovat na spaní. „Až budou holky v posteli co kdybychom si za relaxovali v sauně?“ zeptám se Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívky se za Nyosova nabádání, aby nevyplavily věž, vydají opět společně koupat. Nyos ti pomůže sklidit a umýt talíře a příbory z večeře a potom s úsměvem souhlasí se saunou. Holky jsou v koupelně půl hodiny, když je Nyos zajde vyhnat, že už je deset, ať se usuší, převléknou, umyjí si zuby a mažou spát. S vlhkými vlasy poté opět přiběhnou k vám dolů, aby se rozloučily. Od Natky dostaneš pusu, zbylé dvě dívky tě obejmou a potom jdou všechny spát. A vy s Nyosem se můžete jít saunovat. Nyos rozpálí kamna a na ně položí kameny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatím co Nyos připravoval saunu, já se odešla převléknout a pak jsem přišla už jen zabalená v ručníku. Normálně bych se neobtěžovala, ale holky šli teprve před chvíli spát a tak ještě existovala možnost, že jsou vzhůru a mohli by se objevit. Taky jsem jeden přinesla Nyosovi. Když se převlékl, uvelebili jsme se vedle sebe. „Nakonec to byl dnes skvělý den. Jsem ráda, když jsou kolem nás přátelé.“ Řeknu Nyosovi. „No... a nechtěla jsem o tom mluvit před ostatními, hlavně před dětmi. Ale dneska se za mnou stavil Max.“ Řeknu mu. Není dobré, že bych mu to zatajovala. Jednou by se to provalilo. Třeba by se Max zase objevil a zmínil se o tom... nebo jiný Arcimág. „Poslal mě do budoucnosti, abych zabila jednu zběhlou Arcimágu. Nevím přesně jak to udělala, ale způsobila že v té alternativní budoucnosti způsobila globální válku s démony. Nebylo to hezké... ale bylo zajímavé, že třeba i Skřeti bojovali po boku lidí a trpaslíků proti démonům.“ Vezmu Nyose za ruku. „Taky hodně z lidí co mám ráda tam bylo mrtvých.“ Podívám se na něj. „Ale podařilo se mi tomu zabránit. Tu Arcimágu jsme zabila a té strašné budoucnosti zabránila.“ Pousměji se. Jsem zvědavá co na to řekne a jestli se bude ptát... na naší budoucnost. Zeptá se na děti? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se na tebe překvapeně podívá a poslechne si tě. Nebýt to člen Sborů, nejspíš bys ho tím zážitkem dostala víc, ale Nyos je přeci jen zvyklý na všelijaké prazvláštní věci a nějaké cestování budoucností mu přijde jako poměrně všední záležitost... "Byla to jen alternativní budoucnost," řekne Nyos s uklidňujícím podtónem, když řekneš, že spousta přátel byla mrtvá. "Ale nechápu, proč si Max vybral zrovna tebe... Mohl poslat jakéhokoliv jiného Arcimága, nebo bitevního mága.. Alexe, Marca..," nechápe Nyos. Pak ale pokrčí rameny a opře se o dřevěnou stěnu. Nezeptá se.. a ty jsi to ani nečekala. Nyos si vždy vše rozhoduje sám a zakládá si na tom. Znalost budoucnosti bere jako nepřímé ovlivňování, které přímo nesnáší. Už jsi jej poznala a víš, co od něj (ne)čekat. "Jsi dobrá, že jsi to zvládla," pochválí tě, "Arcimágové se nezabíjí každý den..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Já vím. Všechno co jsem tam viděla může být v naší budoucnosti úplně jinak.“ Přikývnu. Začínala jsem se potit. „No... taky jsem se ho na to zeptala. A říkal, že já udělám co mám a že Alex nebo třeba i ty by jste se moc ptali. Proč a jak a kdo a tak dále.“ Uchechtnu se. „Je pravda, že mě tam neposlal s moc informacemi. Má jediné štěstí, že Maxovi věřím. Neposlal by mě udělat něco špatného.“ Taky se opřu a natáhnu před sebe nohy. „No... dal mi takovou speciální dýku. Nebylo to zase tak těžké jak jsem se obávala.“ Promnu si krk. Jsem ráda, že to bere tak dobře. Ale rozhodně jsem mu nemohla říci, že jsem se tam střetla s vyšším démonem. To by už s takovým klidem nebral. Ale.... neměla bych se s ním podělit o tu zkušenost? Nakonec jsem zcela jasně viděla, jak Světluška poslaná vyššímu démonovi do oka ho dostala. Přemýšlím nad tím. „No a...“ Začnu pomalu. „Taky jsem tam na chvíli bojovala s vyšším démonem.“ Řeknu opatrně. „Poslala jsem na něj jednu Světlušku a nic moc mu neudělala. Pak jeden z mužů co mě doprovázel mu Světlušku poslal přímo do oka. To ho dostalo. Dobrá zkušenost. Teď už vím co na ně působí. Ale budu muset víc trénovat. Protože trefit se pohyblivému cíli do oka nebude snadné.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ten démon musel být nějaký mamlas," odpoví Nyos se zavrtěním hlavy. "Samozřejmě víme, že oko je démonovo nejzranitelnější místo, ale ti hajzli si oči obvykle buď velmi dobře chrání, nebo je pro jistotu ani nemají," pousměje se. "Ale je fajn, že už sis vyzkoušela boj s vyšším démonem, když ti vlastně nic nehrozilo," zazubí se Nyos. "Alternativní budoucnost by tě jen vyplivla zpátky, že tam nemáš co umírat, když tam nepatříš." Zkoumavě se na tebe podívá a zasměje se. "To se Max zapomněl zmínit, co?" zatřese hlavou. Teplota v sauně zvolna stoupá, brzy se dostaví ty první malé potíže s dýcháním. Ústa při nádechu protestují, nosem dýchat nelze. Ale nic, co by se nedalo přežít. Nyos vodou schladí kameny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapilo mě s jakým klidem to bral. A to, že můj poznatek je už dávno známej mě donutilo se zastydět. A já si myslela co jsem to za zajímavost nezjistila. Když se začne smát, uculím se. „Jo... to se tedy nezmínil. Asi se obával, že bych pak nebyla dostatečně opatrná.“ Zavrtím hlavou. „Uf... “ Vydechnu, když začíná být vážně horko. Nyos kameny zchladí, to pomůže. „Zítra bych měla mít volno. Jen ráno zajdu na Institut a do tábora a pak se vrátím domů. Jaký máš připravený program?“ zeptám se, natáhla jsem se a začala jezdit Nyosovi prstem po koleni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vstaň zítra až zároveň s námi, ne?" navrhne ti Nyos. "Vstáváme kolem osmi, půl deváté. Udělali bychom si nějakou snídani a společně pojedli." Pak se ho zeptáš, jaký má zítra program. "Chtěl jsem zítra vzít holky ke známému ke koním..," řekne s trochu zmateným podtónem. "My jsme ti to neřekli?" není si úplně jistý. Pohladí tě po tváři a potom tě dlouze políbí. Najednou je zase velké horko, ale už to není jen saunou... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře. To je dobrý nápad.“ Souhlasím. Pak se zamyslím, když se mě zeptal jestli mi to neřekli co mají zítra v plánu. Uvědomím si, že ano. Ale nějak se mi to vykouřilo z hlavy. „Ah.. ano... říkali. Asi mi to už tím horkem nemyslí.“ Pohladil mě po tváři a políbil. Začalo mi být ještě větší horko a nebylo to saunou. „Hmm... pojďme do postele. Zpotit se můžeme i tam.“ Navrhnu mu se spokojeným vrněním. Počkala jsem až uhasí oheň, pak jsem ho vzala za ruku a vydali jsme se do ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je dobře, někdy se nesmí moc přemýšlet," zasměje se Nyos a zhasí kamna. Potom se v ručnících vydáte do ložnice. Dveře do ní máte hned naproti sauně, takže jenom projdete přes malou předsíň a jste vevnitř. V pokoji holek je ticho, už budou tuhé jak prkna. V ložnici ti Nyos opět vjede rukou do vlasů a znova tě dlouze políbí. Pořád je horko. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Někdy je to na obtíž.“ Souhlasím. V ložnici jsme už neměli moc chuť mluvit, rty jsme uměli v tu chvíli využít lépe. Objala jsem ho a polibek oplatila. I když jsme byli ze sauny pryč, tak jsme byli pořád rozpálení a ještě nějakou dobu rozhodně teplota neklesne. Ještě, že jsme měli jen ty ručníky a nemuseli bojovat s oblečením. Uklidnilo mě, že v pokojích holek je ticho a navíc bylo dobré vědět, že tu jsou tlusté zdi. Chytla jsem jeho ručník s trhnutím ho z něj sundala, tiše se mu zasměji do úst zatím co se k němu víc přitisknu a pohladila jsem ho po zadečku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj ručník letí na zem vzápětí. Nyos tě k sobě pevně přitiskne tak, abyste byli schopní se neustále vášnivě líbat. Prsty ti Nyos jemně přejíždí po zádech a bocích, někdy ti vjede rukama do vlasů a přitáhne si tvou hlavu blíže. Už jste s Nyosem neměli sex hodně dlouho... Nebyl čas, byla spousta jiných věcí, spát jste chodili pozdě a velmi unavení. A teď ti dochází, jak moc ti to chybělo. Nyos tě pohladí po zadečku a oba se začnete posunovat k posteli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bolestně jsem si uvědomila jak dlouho jsme se s Nyosem nemilovali. Nebyl prostě čas i když jsme chtěli. Teď jsme konečně měli klid i náladu a dost energie. Rozechvěle jsem se těšila. V těsném objetí jsme se odšourali k posteli, na kterou jsme padli. Vydávala jsem spokojené zvuky, když se mě dotýkal a hladil, já mu doteky stejně tak oplácela. Ráda jsem se dotýkala jeho holé kůže. Skoro všude na jeho těle jsem cítila svaly, bylo to jako hladit ocel přes teplý samet. „Teď nás snad už nikdo nevyruší.“ Zamručím. Vzpomněla jsem si totiž na náš poslední pokus. Bylo to mám dojem po tom týdenním cvičení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To už bych asi zabíjel," zamručí Nyos v nadsázce. Kdyby holky ale třeba něco důležitého potřebovaly, určitě by je neposlal do háje. Ale nadšený by tedy nebyl. Nyos si určitě také uvědomuje, kolik času už uběhlo od vašeho posledního milování. Vypadá, jako by se tě nemohl nabažit, ale zároveň na nic nespěchá. Přejede ti tváří po tvé, otře se o tebe rty a potom se celou tváří přesune níž, přejede jí p tvém hrudníku a po ňadrech. Má na tváři drobné strniště. Nejde ještě moc vidět, ale trochu to škrábe. Ale příjemně. Jak by asi škrábala ta bradka..? "Jsi úžasná," zamumlá k tobě Nyos a zadívá se ti do očí. Potom tě hned znova políbí. "No vážně.. A když si vzpomenu, že se mi k tomu Černému měsíci tak nechtělo," zavrtí trochu nechápavě hlavou a pak ti jazykem jemně olízne bradavku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Líbilo se mi, jak jsme se mazlili. Nikam jsme nespěchali a mě se tohle rozmazlování líbilo. Trochu se zavrtím, když jsem ucítila jeho vousy, byli krátké, ale cítila jsem je. Bylo to příjemné a trochu to lechtalo. Vzdychla jsem a vjela mu rukama do vlasů zatím co hlavou klesl dolů. Když promluví, podívám se dolů na něj. Ty jeho pohledy někdy vydalo za víc než tisíc slov. „Ty jsi taky úžasný.“ Pohladím ho po tváři. „No... vzhledem k tomu, že máme tolik společných přátel si myslím, že bychom se tak jako tak poznali.“ Hladím ho po šíji. „A o zbytek by se pak postarala naše vzájemná přitažlivost.“ Chtěla jsem se zasmát, ale změnilo se to v zasténání. Přejede mi mráz po zádech a celá se napnu. Po té době co jsme spolu Nyos moc dobře ví co mi dělá dobře a kde mám citlivá místa. Na prsou jsme byla hodně citlivá. „Ještě.“ Požádala jsem ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zazubí, olízne ti bradavku znova a pak se ti k ní velmi jemně přisaje. Rukama ti pohladí celé ňadro. Pak pustí jednu bradavku a s tváří stále přitisknutou ke tvé kůži se přesune k druhé. Chvíli tě tak dráždí a potom se vrátí zpět ke tváři. Znova tě políbí na rty a následně na šíji. Potom ti tváří sjede až ke klínu a rukami si roztáhne tvá stehna více od sebe. A začne se ti věnovat jazykem... Tohle umí dokonale, takže vždy hrozí tvůj hodně brzký vrchol. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přivřela jsem oči a vzdychala, začala jsem se chvět, protože mi vysílal slastné brnění do celého těla. Ráda bych se ho taky dotýkala víc, ale klesl dolů, takže jsem se ho mohla dotýkat jen od břicha nahoru. Jakmile mi začal roztahovat nohy, zachvěla jsem se v očekávání, kousla jsem se do rtu a stiskla prostěradlo v dlaních. Jakmile se mě dotkl zasténala jsem a prohnula se v zádech. Byla jsem citlivá, nedočkavá. „Nyosi...“ Zasténala jsem a musela odolat nutkání stisknout nohy zase k sobě, jak si tělo blahem dělalo co chce. ydechla jsem a stiskla prostěradlo ještě pevněji až látka zapraskala. Nebylo by to první prostěradlo co bychom zničili. Stačila jen chvíle a už jsem cítila jak se blíží vrchol. Nevím jistě jestli je Nyos tak dobrý nebo, že jsem na tohle extra citlivá a nebo obojí, ale tohle u mě hodně věcí urychlilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos moc dobře ví, co má jazykem dělat. Zrychluje a zase zpomaluje, mění tlak, a ty sebou házíš v extázi. Vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat. Nyos tě pak nechá, ať si chvíli oddechneš a mezitím tě hladí ve vlasech. Když se trochu vydýcháš, nechá tě ležet, ale znova ti trochu roztáhne nohy. Políbí tě a vklouzne do tebe. Pohybuje se pomalu, klouzavým pohybem vpřed. Znovu ti olízne bradavku a pak pomalu zrychlí. Když se začínáš blížit k dalšímu vrcholu, tak zpomalí a přestane. Nesouhlasně zabručíš, protože tohle se vážně nedělá... Nyos se ale jen zazubí a plácne tě po zadku. "Co kdybys šla zase na chvíli nahoru ty?" zeptá se s tichým smíchem a natáhne se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mě laskal až do konce. Hýčkal si mě. Tohle vůbec dělat nemusel, ale dělalo mu radost, když mě mohl potěšit. A pak měl i dost trpělivosti, aby počkal abych se uklidnila. S radostí jsem před ním rozevřela nohy a pak mu je omotala kolem pasu. Zasténám rozkoší, když se naše těla spojí. To je ta nejlepší chvíle. Je to takový pocit naplnění, že už jen samotná jeho přítomnost v mém těle byla silně vzrušující. Znovu jsem se blížila k vyvrcholení, když najednou přestal. Vydala jsem nespokojený zvuk a pak jsem skoro zakňourala, když se odtáhl. Chtěl, abych se teď chopila vedení já. Zdá se, že se mu to zalíbilo. Pousměji se. „To bych mohla.“ Řeknu a posadím se. Překulím se na něj a usadím se mu na stehnech. A pak si vzpomenu na jednu věc, kterou jsem viděla v té knížce co jsem koupila Clarkovi. Sjela jsem ještě o něco níž a uchopila jeho mužství do rukou. Jemně jsem ho pohladila. Když on mohl takto potěšit mě, proč ne i já jeho? Významně jsem se na něj zadívala a pak se sklonila a vzala ho do úst. Pořád jsme ho sledovala, zvědavá co to s ním udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno se vzbudíš kolem osmi hodin. Je to strašně příjemný pocit, vzbudit se sama, bez budíku. Nyos je samozřejmě vzhůru, ale pořád leží vedle tebe. "Dobré ráno," usměje se, když vidí, že už nespíš, a nahne se, aby ti mohl dát krátkou pusu na rty. Před umytím zubů se obvykle moc nelíbáte. "Půjdeme udělat holkám snídani?" zeptá se. Nejdříve jdete ale samozřejmě do koupelny na patře, abyste se dali trochu dohromady. Nyos se oproti včerejšku neučeše a nechá si klasický 'rozchuch'. Pak si oblékne klasické černé podhávové oblečení. V ničem jiném snad nechodí. Tohle oblečení je hezké, pohodlné a praktické. Přehodit přes něj háv je otázka pár vteřin. V kuchyni se dáte do přípravy snídaně. Nyos ji dnes nechá na tobě, pokud budeš chtít, jinak ji udělá sám. Holky nemají rády slané snídaně, rády po ránu sladké. Marmelády, čokolády, med.. Nyos včera koupil třicet kilo medu z černého bezu, od jednoho svého známého. Nyos mezitím udělá děvčatům kakao. Holky přijdou na snídani o půl hodiny později. Koupelnu dneska ještě očividně neviděly. Všechny mají stále zpola zalepené oči, na hlavách vrabčí hnízda a stále zívají. Pozdraví vás a popřejí vám dobré ráno. Na tebe se dívají trochu překvapeně, že tam ráno jsi. Pak se všichni usadíte ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hmmmm...“Zabručím a protáhnu se. Podívám se na Nyose, který je už vzhůru, ale pořád leží. „Dobré...“ řeknu lenivě a přitulím se k němu. Políbili jsme se. „Jasně.“ Řeknu a přesunuli jsme se do koupelny, kde jsme se dali do pořádku. Já si vzala tentokrát stejné oblečení jako Nyos. Protože se pak musím vydat podívat na děti a nechtělo se mi pak převlékat ze šatů. „Udělám snídani.“ Řeknu a když mi řekl, že včera koupil med z černého bezu, hned jsem věděla co bude. Palačinky. Hned jsem ušlehala těsto a začala je dělat. Palačinky s medem... mňam. Přinesla jsem ještě jahody a hroznové víno. Pak jsem palačinku vždy natřela silnou vrstvou medu, posypala plátky nakrájených jahod a hroznů a zabalila do ruličky. Jen jak jsem to viděla už se mi sbíhali sliny. Díky přišli rozespalé. Usměji se na ně. „Dobré ráno.“ Řeknu. Jsou překvapené, že tu jsem. „Jak jste se vyspali?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obyčejní skřeti jsou chamraď," řekne Morunt. "Ale bacha na bojové skřety, to je speciální plemeno. Ty raději nechte být," dodá. Pobídnete koně a drayly a vydáte se pomalu k městu. Hradby se brzy zaplní shrbenými skřety s odpornými zelenými obličeji, oblečených v nepadnoucích rezavých zbrojích poskládaných z výzbroje všech lidských armád Kontinentu. "Současný král se jmenuje Gaurk. Předchozího krále zabil a snědl jeho mozek," informuje vás Ildwar. "Starý hlavní šaman Budush, který byl ještě u předchozích vyjednáváních, zemřel nedávno, nahradil jej mladý šaman Kraagash." Slova se pak ujme Schaell: "Hlavní šaman má větší slovo, než král, ale vyjednávání nechá na něm. Král je vlastně v úřadu tak dlouho, dokud to šamanovi vyhovuje... Do rozhovorů se obvykle nezamíchá, ale pokud ano, mluvte s ním prosím zdvořile. Stejně, jako je král tupé hovado se svaly i na mozku, šaman je velmi inteligentní," klade telepat Shinximu na srdce. "Ten mladý ještě nebude tak zkušený, což je naše výhoda. S Budushem bylo velmi těžké manipulovat," zamumlá Perter. Zastavíte se před ztrouchnivělou bránou. Nad vámi zapraskají luky a skřeti na vás zamíří. Váš doprovod nehne ani brvou. Až na Pertera, který něco krátce zamumlá. Vzduch kolem vás se zatetelí. Na hradbě se objeví nesmírně tlustý skřet napasovaný v uniformě generála Narnostského vojska. "Co chcete?" zakvičí na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nanosíte jídlo na stůl do jídelny a usadíte se k němu. Popřejete si dobrou chuť a pustíte se do tvých palačinek. "Dobře," odpoví ti Natka s úsměvem mezi sousty. Holky zapíjejí palačinky kakaem, vám dvěma Nyos uvařil malinový čaj. Za palačinky jsi od všech pochválena a nejraději by ses pochválila také. Vážně se ti povedly, nebyly jen dobré, ale přímo skvělé. "Kdy pojedeme na ty koně?" zeptá se Venda po snídani nedočkavě. "Až po obědě, pojedeme i s Anett," odpoví jí Nyos, zvedne se a nanosí talíře a hrnky do dřezu. "Teď se zajděte zkulturnit a převléct. Anett půjde na nějakou dobu do Institutu a my půjdeme nakoupit." Při slovech "nákupy", nehledě na to, že Nyos myslel pravděpodobně pouze jídlo, se na sebe dívky se zazubením podívají a Nyos se zatváří zděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro S úsměvem přijímám komplimenty, je pravda, že tohle se mi povedlo. Jedla jsem tohle kdysi s normálním medem, tenhle med tomu dával něco extra. Po jídle se Vende zeptá, kdy půjdeme na koně. Po obědě, abychom tam šli všichni. Nyos se zvedne a odnese nádobí. Zasměji se, když vidím, jak se zatváří dívky na nákupy a jak pak Nyos. „Hezky jsi si naběhl.“ Směju se. „Holky... hlavně chudáka finančně nezrujnujte.“ Mrknu na dívky. Dojdu si pro háv. „Tak já jdu. Vrátím se co nejdříve.“ Řeknu a dám Nyosovi pusu na tvář. „Kup mi špenát, pórek, cibuli a nějaké dobré ryby. Jestli se stihnu vrátit včas, mohla bych zkusit udělat ty koláče.“ Řeknu mu šeptem a zazubím se. „Tak se mějte.“ Rozloučím se a vydám se před věž. První jsem šla navštívit Institut abych se zeptala jaká je situace a na jak dlouho to ještě vidí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Holky se zasmějí a odběhnou se dát do kupy. Ty dáš Nyosovi svou objednávku a on s úsměvem přikývne. Oblékneš si bílý háv a vyjdeš před věž. Okamžitě ti vlasy pocuchá svěží vánek s vůní moře. Přemístíš se k Institutu. Budovu stále obklopují váleční mágové v bojových zbrojích. Uvnitř jsou stále runoví mistř, kteří všechno kontrolují a upravují. jejich šéf ti vysvětlí, že to není vůbec jednoduché. Musí se projít a zkontrolovat skoro každý centimetr tohoto obrovského komplexu a vše zkontrolovat. Nikde nesmí být nejmenší chybička a v takovém počtu run se prostě musí seknout i ten nejlepší z nejlepších. Proto chodí v několika řadách, aby se kontrolovali navzájem, a často odpočívají, protože jim znaky začnou splývat. Není to jako soukromá věž, kde těch run stačí kolem pěti tisíc. Tady jich musí vyrýt milióny. Dozvíš se, že v pátek, dva dny před začátkem školního roku, už bude vše v provozu. Dnes je úterý, takže mají ještě tři dny. Potom se přemístíš do tábora. Shalafi na toto místo uvalil ochrannou prioritu číslo jedna, takže je tady jedno zabezpečovací kouzlo na druhém. Kolem celého tábora vyrostla pomocí magie vysoká palisáda a všechno hlídají elitní týmy bojových mágů a i několik biteváků. Marcusovi je jasné, jak lákavý cíl by tábor pro Církev byl, kdyby jí ještě více ruplo v bedně... Opět vidíš hrát si s dětmi Jeida s Victorem, Eliz s Cedrikem a s nimi přišlo i několik dalších jejich kamarádů, kteří se rozhodli krátit si dlouhou chvíli pomáháním s dětmi. Většina učitelů si vzala volno a o program dětí se stará ta hrstka, co tady zbyla, vychovatelé, a právě tito mladí dobrovolníci. Učitelé, co si vzali volno, stejně nebyli potřeba. O program se příliš nestarali, učit nemohli a jenom tady lenošili, tak šli raději domů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Strávila jsem v Táboře tak půl hodinky, prohodila jsem pár slov a pak se vrátila domů. Neuběhla ani hodinka, takže Nyos s holkami ještě nemohli být zpět. Tak jsem se zašla převléknout. Vzala jsem si kalhoty a košili, nakonec jdeme na koně. Sukně by byla špatná volba. Pak jsem zašla do pracovny, využila jsem té chvíle, abych vyřídila konečně tu ordinaci a věž. Pokud šlo o věž, rozhodla jsem se ji pronajmout tomu mladému, sympatickému páru. Pak jsem pozměnila inzerát na ordinaci. Místo toho, abych chtěla, aby tam pracovali dle mého vzoru jsem to změnila tak, aby aspoň jednou za dva týdny jeden den věnoval ošetřování chudých. Řekla bych, že to je už snesitelné. Nyos mi to poměrně dost vysvětlil. Ne všichni si mohou dovolit provozovat ordinaci jako já. Ale dva dny v měsíci přece nemůžou způsobit ztráty. Odeslala jsem tenhle nový inzerát na Věž, kde to zpracují. Pak jsem poslala dopis tomu mladému páru, že se u věže sejdeme zítra v deset hodin, aby si ji převzali a já jim vše ukázala. Když jsem měla tohle hotové, odešla jsem do kuchyně, kde jsem si začala připravovat věci na vaření oběda. Jsem zvědavá jestli holkám ty koláče zachutnají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos s holkami přijdou domů asi deset minut po tom, co máš vše hotovo. Nyos donese dva koše s jídlem a děvčata obtěžkaná oblečením, náramky a korálky jdou vše uschovat do svých pokojů. Nyos koupil vše, co jsi chtěla, a také vše, co už ve spíži chybělo. Potom se s Nyosem vrhnete do přípravy oběda. Nyos začne dělat polévku a ty máš volné ruce s druhým jídlem - koláči. Vše potřebné máš. Děvčata se zavřou u Vendy v pokoji a uspořádají si módní přehlídku starých šatů s novými doplňky, nebo naopak nových šatů se starými doplňky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Mám přibližně tři dny volna. Ale zítra v deset jdu předat věž novým nájemníkům. Nebude to trvat dlouho. Jen jim ukážu kde co je a bude to.“ Řeknu Nyosovi, zatím co vaříme. Připravila jsem si dvě formy na koláče a začala připravovat. Dala jsem uvařit špenát a mezitím zbavovala ryby kostí. „Ah jsem zvědavá jestli se holky odhodlají to zkusit. A hlavně, jak se na to budou tvářit.“ Zasměji se. „A co nákupy? Viděla jsem, že mají spoustu tašek.“ Zeptám se pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos sleduje, jak vaříš. "Myslím, že zkusit to zkusí," řekne. Ale neslibuje, že to opravdu budou jíst. "Jo no," zasměje se, když se zmíníš o nákupech. "Museli jsme projít všechny obchody se šaty." Potom už je oběd hotov a vy připravíte talíře na terase. Slunce hezky svítí, byl by hřích nejíst venku, v tomhle počasí. Děvčata přijdou na vaše zavolání a pustí se do Nyosovy polévky. Ta jim chutná, tak ji během chvíle zhltnou. Pak se před nimi ale objeví rybový a špenátový koláč a ony si je s nedůvěrou přeměří. "Vypadá to..," polkne Venda a s přivřenýma očima koláče sleduje. Moc dobře víš, jak to vypadá, tobě samotné se před mnoha lety honily v hlavě určitě velmi podobné myšlenky, když před tebe máma toto jídlo položila. "No tak do toho..," opět je to Venda, která se chopí iniciativy a pobídne mladší dívky. I když je to možná proto, že potřebovala vidět, jak koláč zkouší i ostatní. Holky váhavě natáhnou ruce a koláče zkusí... Nakonec jim koláče chutnaly. Venda s Natkou si pochutnaly na rybovém i špenátovém, Susan snědla jenom trochu toho rybového, jelikož je zapřísáhlým nepřítelem špenátu. Potom s Nyosem umyjete nádobí a jdete se všichni převléknout. Nyos si oblékne bílou košili a černé kožené kalhoty. Holky si obléknou klasické upnuté jezdecké kalhoty a trička. "Můžem?" zeptá se Nyos, když se všichni sejdete v obýváku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „V nejhorším budeme mít už připravenou večeři.“ Řeknu. Když byl oběd hotový, první jsme si dali polévku. „Moc dobrá.“ Pochválím Nyosovi. Pak přišli na řadu koláče, s očekáváním jsem sledovala jejich tváře a měla chuť se smát. Ale víc jsem očekávala jak jim to pojede. A chutnalo. Vítězství! První krok je donutit děti aby něco nového zkusili. A pak už to jde samo. Hodně jídel vypadá nebo páchne ne moc dobře a při tom je to výborné. Měla jsem radost. Po tom co jsme uklidili nádobí se všichni vydali převléci. Já si nakonec vyměnila boty za vysoké, ale jinak jsem byla připravená. Vlasy jsem spletla do copu a bylo to. Sešli jsme se dole v obýváku. „Ano.“ Řeknu. „Už se těším. Snad si nenamlátím zadek.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdete před věž a přemístíte se. Objevíte se u velkého ranče, kolem kterého jsou široko daleko jenom rovné travnaté plochy. "Ahoj Nyosi," ozve se hrubý hlas a vy se otočíte k vousatému obrovi. Ten chlápek musí mít tak dva metry a půl.. ruce má jako trup průměrného muže. Tipovala bys ho na bývalého paladina, protože jenom oni narůstají tak ohromných rozměrů. Má dlouhé hnědé vousy a vlasy, na hlavě slaměný klobouk. oblečený je v kvalitním oblečení z kůže. "Nazdar Gregu," zazubí se Nyos a potřese si s obrem rukou. "Zdravím vás, slečno," řekne majitel ranče k tobě a sejme si klobouk z hlavy. "Gregu, toto je moje přítelkyně Anett. Anett, toto je můj kamarád Greg, majitel tohoto ranče," představí vás Nyos rychle. Pak se Greg přivítá s holkami, které ho vesele pozdraví a tykají mu. Už ho očividně znají. Jen Susan, která je u Nyose poprvé, ho pozdraví trochu méně přátelsky a více uctivě. "Tak jako vždy, Ny?" obrátí se rančer na Nyose. "Biancu pro Natku, Victora pro Vendu," kývne Nyos a pak se zamyslí. "Hm.. Sus by mohla Kyrtona, co říkáš?" Greg se zamyslí. "Jak dlouho jezdí?" "Od narození, aristokratský styl..," odpoví Nyos. Greg pokýve hlavou a potom řekne: "Jo, tak Krystona. A pro Anett?" Nyos pokrčí rameny. "Jak dobře jezdíte?" podívá se Greg na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobrý den.“ Usměji se na obra. Byl fakt obrovský a to i přes to, že neměl klasickou zbroj paladinů, kteří ten dojem většinou ještě umocní. „Ráda vás poznávám.“ Řeknu, když nás představí. Začne se plánovat jaké koně si kdo vezme. Zatvářím se rozpačitě. „Nic moc... nejlepší by bylo nějakého klidného pro začátečníky? Jestli takového máte?“ zeptám se. Zajímalo by mě jestli je tenhle paladin na odpočinku nebo skončil sám? A nebo jen má prostě volno? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Greg přikývne a zamyslí se. "Ideální bude Keno," řekne po chvilce, "to je grošák, valach. Už je starší, je poslušný a klidný." Nyos souhlasně přikývne a Greg se otočí k němu. "Ty si vezmeš Pala?" zeptá se jej a Nyos znovu souhlasně kývne. "Fajn... Meredith!" Greg se otočí k ranči a zavolá. Objeví se plavovlasá dívka kolem patnácti let věku, oblečená v jezdeckém upnutém oblečení. "Vem tady holky a nauzděte a nasedlejte Biancu, Vickyho, Kyrta a Kenoa..," řekne Greg dívce a ty kývne a vezme holky s sebou na ranč. "Pala raději připravím sám," zamumlá Greg a i on se vydá k ranči a ty s Nyosem jdete za ním. Vejdete do podlouhlých stájích, kde je ustájeno kolem třiceti koní, každý má svůj vlastní box. Kolem pobíhají pacholci, kteří vozí hnůj a navážejí seno. Několik se jich žene s pytlem ovsa, nebo s pytlíkem na čistící náčiní. "Nasedláme Kenoa," usměje se na tebe Nyos a odsune dveře jednoho boxu. Vejdete dovnitř a Nyos za vámi dveře zase zasune. Podlaha je dřevěná, na ní je rozprostřena suchá a čistá sláma. Kůň v boxu je malý, ale v bocích docela široký grošák. "Ustup si, Keno," mlaskne Nyos a zatlačí koni na zadek. Grošák neochotně ustoupí zadními nohami ve směru Nyosova tlačení. Potom Nyos přistoupí k hlavě Kenoa, poplácá ho po krku a pohladí po nozdrách. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vydali jsme se za Gregem, který nás zavedl do velkých stájí. Bylo tu spousta boxů a koní a taky lidí. Vlezli jsme si do jednoho boxu, kde byl kůň Keno, byl malý, ale rozložitý. „Ten je hezký.“ Přidám se k Nyosovi a pohladím Kena. „Takže co mám dělat? Mám dojem že první uzdu, pak deku a sedlo? Tak nějak?“ podívám se na Nyose. „Ten Greg... on je chovatel koní? Prodává je? Nebo je půjčuje? Nebo je to jeho koníček a jen je chová?“ zeptám se. Nakonec má hodně koní. Je to jeho živobytí? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Koníček..," zasměje se Nyos, přistoupí ke Kenovi a sejme mu ohlávku. "Spíš jeho velký kůň. Chová je, cvičí..." Opře si bradu koně o rameno a dlaní jej chytí za nozdry (takto). "Ale i se tím živí," dodá Nyos a přetáhne koni přes hlavu uzdečku. Prostrčí uši přes nátylník a zapne čelenku. Pak Kenovi nasadí náušáky a otočí se k tobě. "Ustajuje koně, cvičí je pro cizí lidi, dělá výcvik válečných i sprinterských koní. Ale spousta z těhle koní je opravdu jenom jeho," vysvětlí ti a pousměje se. Pak se otočí zpět ke Kenovi, strčí mu prsty do huby, aby ji otevřel, a potom mu dovnitř vtlačí udidlo. Pak se chvíli zamyslí, jako by uvažoval, jak je to dál.. Potom vyzkouší prsty a pěstmi, kolik má kůň volnosti od řemínků. "Pod podhrdelníkem," sjede prsty po řemínku, který se koni táhne od uší pod krk, "musí mít kůň místo na pěst." Vysvětlí ti a zapne všechny řemínky uzdečky. "Sedlání samotné je jednodušší, než uzdění," zazubí se, ale následně se zamračí na zauzlované otěže a začne je rozvazovat a rozplétat. Ty mezitím vezmeš modrou podsedlovou dečku, která leží na stěně boxu, a položí ji koni na záda. Nyos dorozplétá otěže, hodí je přes krk a potom ti pomůže se sedláním. Posune dečku trochu výš a ukáže ti, kam máš položit sedlo. Položíš sedlo na dečku a Nyos ho jen drobně poupraví. "Tohle je podbřišník," ukáže Nyos na řemen, který je na sedle a padá až dolů. "Občas se zastrkuje do martingelu, ale to nás teď nemusí zajímat..," zamumlá, vezme podbřišník a protáhne se pod břichem koně na druhou stranu. Obejdeš koně, abys stanula vedle něj. Nyos zasune řemínek do sedla a přitáhne ho. "Celá věda," zazubí se na tebe. Třmeny jsou na sedle připevněny dalšími řemínky, ty Nyos uvolní a rozplete. "Vylezeš nahoru?" zeptá se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Vzhledem k počtu a velikosti jeho statku se mu musí dost dařit.“ Usměji se a pak sleduji, jak připravuje koně a snažím se to zapamatovat, abych to příště zvládla sama. I když nevím jestli bych mu zvládla dát prst do pusy, bála bych se, že mě kousne. Nyos mi všechno vysvětloval a popisoval, chvíli jsem pozorovala i jeho protože se mi líbilo, jak soustředěně to dělá. Se sedlem jsem, ale už mohla pomoci, ale stejně to Nyos dokončí. Pohladím Kena a taky se na Nyose usměji. „Jasně. To už zvládnu. Ale jsem zvědavá jak mi to půjde pak dolů. Slyšela jsem, že než si člověk zvykne tak tě všechno bolí. Jestli budu mít sedřený zadek budeš mi to muset namazat.“ Mrkla jsem na něj. „Teď ho vyvedeme?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, je nejlepší soukromý chovatel v Říši," přikývne Nyos s úsměvem. "Nechávají se mu tady na výcvik nejtalentovanější koně." Ukáže na koně pár boxů od vás. Nádherný svalnatý hnědák. "To je Altair Artoo Catamaran," řekne s úsměvem. "Guršský plnokrevník. Jeho rodokmen sahá ještě před Válku bohů. Patří nejvyššímu generálu von Vingaardovi." Pak se Nyos otočí a ukáže na další box kousek od vás. Je tam ustájená nádherná čistě bílá kobylka s dlouhou hřívou. taková drobná a štíhlá. "To je Cassidy, potomek Calinestana, hřebce, na němž jezdil svatý Benedikt. Je ještě skoro hříbě, ale Greg ji cvičí pro Raphaela - krále," řekne a naposledy zkontroluje postroj Kena. "Greg je bývalý paladin, jednou jsem mu zachránil život," vysvětlí ti Nyos. "Greg vždycky říkal, že to bylo jeho obrovské štěstí, že jsem se tehdy na tom útesu objevil," zasměje se. "Ale já bych řekl, že to bylo spíše moje štěstí," poplácá Kena po krku a pak ti ukáže, jak ho máš chytit. Za otěže, které visí mezi hlavou a krkem. Palec na jednu stranu, ukazováček mezi obě otěže a zbytek pěsti zavřít druhou otěž. Pak Nyos odsune dvířka stranou a s "Tak jdeme." vyjde ven. Podíváš se na valacha a napadne tě, jak ho máš asi přinutit jít. Ale vykročíš a Keno jde okamžitě za tebou, ani necítíš v ruce tlak. Netáhneš ho, prostě jde za tebou. "Uklidni se ty jeden bastarde!" rozlehne se celou stájí Gregovo hrubé zahulákání. Greg svírá v uličce mezi boxy otěže uhlově černému hřebci, který má v kohoutku bezmála dva metry a každý jeho pohyb je nádhernou hrou svalů pod temnou srstí. Hřebec zafrká a pohodí hlavou, Greg ho několikrát tvrdě udeří do krku a vzpurný kůň naposledy zakřiknutě frkne a skloní hlavu. "Paladen," pousměje se Nyos, "sympaťák, co?" Z prachu a sena se zvednou dva potlučení pacholci, které ohromný hřebec skopl. Jeden si přitiskne ruku na ránu na hlavě. Přispěchá k němu někdo s lékárničkou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se na koně, které mi Nyos ukazoval. „Páni... to jsou přímo celebrity mezi koni.“ Řeknu, překvapená, že někdo tak moc hledí na rodokmen koní. Ale proč ne? Nakonec lidi taky dají hodně na své rodokmeny. „To jak jsi ho zachránil mi musíš pak vyprávět.“ Řeknu. Trochu jsme měla obavy, abych se s Kenem neprala, ale on šel poslušně sám. Vydáme se ven, kdy uslyšíme Grega hulákat. Otočím se a vidím vzpírající ho se černého koně... a hodně velkého. „Je krásný... ale sedl by na něj jen blázen.“ Posměji se a pak zvážním, když vidím ty dva pokopané pacholky. „Počkej Nyosi. Půjdu se na ty zraněné podívat. Když už jsem léčitelka...“ Předám mu Kena. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak dík, no," zasměje se Nyos. "Já Pala jezdím už hodně dlouho a pořád žiju... S jezdcem v sedle je mnohem hodnější, než v boxu..." Potom kývne a vezme si od tebe otěže Kenoa a ty můžeš běžet za pacholky. Ten první je opravdu jen trochu podřený, ale druhý má rozbitou hlavou. Jednoduché kouzlo na úrovni patnáctiletého léčitele - zranění nebylo komplikované a hlavně.. nezpůsobila ho magie. Pacholek je brzy zase zdráv a ty se můžeš po jeho dících vrátit k Nyosovi a Kenoovi. Nyos ti předá otěže, mrkne na tebe a vydá se k Gregovi a Palovi. Obrovský hřebec už je klidný, Nyos jej pohladí po nozdrách, v rychlosti si zkontroluje utažení sedla, pak vloží nohu do třmenu a vyhoupne se hřebci do sedla. Pal se zavrtí, ale Nyos jenom výstražně zamlaská a Pal se zklidní a skloní hlavu. Asi už s Nyosem měl tu čest. "Tak půjdeme?" ozve se vedle tebe Greg. Jak sis mohla nevšimnout příchodu takového obra? Plná hlava Nyose? "Nejdříve vás chvíli povedu, co říkáte? Abychom zjistili, jak na tom jste s rovnováhou, sedem a podobně." Navrhne ti Greg. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zranění naštěstí nebylo vážné, tedy z mého pohledu, ale klasické léčení bylo zdlouhavé a navíc by rozhodně nemohl pracovat. Mladík si to nejspíš uvědomoval a tak nešetřil slovy díků. S úsměvem jsem to přijala a vrátila se k Nyosovi a Kenoovi. Pak se Nyos vydá pro toho svého divocha. Sledovala jsem ho, jak nasedá. Vypadal na koni vážně dobře. Teď už jenom aby měl rozevlátou košili a dlouhé vlasy a vypadal by jak vysněný muž z obálek z knih pro ženy. Všechny ženy by pobláznil... stejně jako mě. Trochu se leknu, když se u mě objevil Greg. Ani nevím, kdy se přiblížil. Začervenám se. Nejspíš jsem se trochu zasnila. „Ano. Jestli vás to nebude zdržovat, tak budu ráda.“ Řeknu a pousměji se. Jen na okamžik zaváhám, než dám nohu do třmenu. Zaváhala jsem, abych si v hlavě představila jakou nohu tam dát, abych nasedla správně. Levou samozřejmě. Na pravé noze jsem si párkrát povyskočila a vyšvihla se nahoru. Nasadím si druhou nohu do třmenu a usadím se pohodlněji. „Fajn... můžeme. Jsem připravená.“ Řeknu a chytnu se jednou rukou hrušky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hruška vám bude k ničemu," pousměje se Greg. "Otěže si vezměte. Provléknout pod malíčkem," řekne obří expaladin. Pak ti ukáže, jak to myslel. "Narovnejte se.. ale ne jako prkno," zasměje se potom, když vidí, jak se napřímíš. "Musíte být uvolněná, držte se stehny, koně řídíte holeněmi.. Otěžím já říkám kosmetický doplněk..." Greg drží Kenoa za podhrdelník a vyjdete ven, kde se před vámi objeví rozlehlé rovinné pastviny. Natka, Susan a Venda už jsou v sedlech svých koní. Dívat se na ně je krása, to se nedá popřít. Všechny tři jsou vychovávány jako šlechtičny, v sedlech seděly pomalu dříve, než uměly chodit. Sedí dokonale napřímené, ale zároveň jsou natolik uvolněné, aby vypadaly přirozeně. Koně ovládají holeněmi a sedem tak, jak to má správně být. "Ty už jsou trochu dál, slečno," řekne Greg, když vidí, jak se na ně díváš. "Teď se soustřeďte. Prošlápněte paty, špičky lehce od koně.. Narovnejte se.. ne, to je zase moc." Udržet správný postoj bude problém, ale alespoň dokud je kůň v kroku, nemáš problémy s rovnováhou a přenášením váhy. V sedle draka je mnohem horší se udržet a to ses po mnoha modřinách a podlitinách naučila. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Greg mi radil co mám dělat, což bylo dobře, protože jsem dělala všechno špatně. Vyšli jsme ven a já uviděla holky, bylo vidět že už jezdili a víc než dost. Chvíli potrvá než to takhle zvládnu. Greg souhlasil, pousměji se na něj. „Říkejte mi Anett. Není nutné být tak formální.“ Řeknu a znovu poslechnu jeho instrukce. „Na koni jsem jela jen dvakrát. Víckrát jsem jezdila na krávě.“ Pochlubím se. Ježdění na krávě je jednoduší, hýbe se pomalu a taky nejsou tak vysoké a štíhlé. Krávy jsou menší a víc zakulacené. Být ještě o něco menší, klidně bych mohla sedět na krávě v tureckém sedu. Ale snad se to brzy naučím, umím jezdit na drakovi, tak tohle by nemělo být těžší. Spíš naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Anett, nemusíš Kena mačkat. Není to drak," zasměje se Greg a ty se na něj překvapeně podíváš? Jak ví o Megriothu? Potom se ale musíš své paranoie zasmát. Greg o Megriothu neví, jen to tak plácl... Holky před vámi zrovna dokončily osmičky v kroku a teď přešly do klusu. "Narovnej se," vrátí tě Gregův hlas zpět do sedla tvého koně. "Prošlápni paty, špičky blíž ke koni," pokračuje Greg v upravování tvého sedu. Pak se ale otočíte oba dva, když na travnatou plochu vjede Nyos na Paladenovi. Nyos drží v zubech bičík, otěže drží jedním malíčkem a nasazuje si rukavice. Přitom neustále 'buzeruje' koně holeněmi tak, že místo obyčejného klusu, klusá Paladen slavnostně. Zvedá vysoko nohy, dopadá elegantně. Vypadá to velmi efektně a ty nepochybuješ o tom, že se Nyos předvádí. Ale ne jenom před tebou, ale i před holkami, Gregem, pacholky... "Neuvěřitelné," zavrtí Greg pod tebou hlavou. "Nikdo jiný než já a Nyos ho k mimochodu nedonutíme. A Nyos vypadá, že se ani nesnaží..." Teď si Nyos konečně nasadí rukavice a vytáhne bičík z pusy. Nyosovo pobídnutí skoro ani nevidíte, ale Paladen přejde do rychlého cvalu, a Nyos jej vede do širokého kruhu kolem pastvin. Venda pobídne Victora rovněž do cvalu a vydá se za Nyosem, Natka se Susan ji napodobí. Nyos byl vychováván jako hraničář, ne jako šlechtic, a je to vidět. Jezdí bezpochyby skvěle. Jeho sed je jistý a pevný, nevypadá úplně elegantně, ale je účelný. Sedí tak, aby mohl v bitvě srážet mečem hlavy z krku, ne aby mohl jezdit na výstavy. Je trochu přikrčený, ruce má dál od těla, občas zatáčí nedbale jednou rukou... Holky naproti tomu sedí stále narovnané jako pravítka, dívají se před sebe, ruce drží neustále nad rozsochou. "Narovnej se," vytrhne tě opět do reality Greg. Začnete objíždět druhé kolečko menší z pastvin. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ta poznámka o drakovi mě vykolejila a hned jsem hledala na jeho ruce náramek, ale neměl ho. A já si uvědomila, že to jen plácl. Greg mě znovu napomenul, abych se narovnala, ale pak přijde na scénu Nyos. Pousměji se a sleduji ho, jak se předvádí. „Ty máš pevnou ruku. Proto tě poslouchá a Nyos... Nyos byl vždycky trochu rebel. A rebelové drží při sobě.“ Zavtipkuji. Sledovala jsem ho jak jede a pak dívky za ním. Chtěla bych se k nim přidat, ale já byla příliš velký začátečník. Jakmile by se Ken rozběhl nejspíš bych slítla. Ale mrzelo mě, že nemůžu za nimi. Leknu se, když znovu uslyším Grega. Narovnám se. „Připadám si trochu hloupě, že tady jezdím do kolečka zatím co ty malé holky si takhle frčí.“ Řeknu s uculením. „Jak dlouho potrvá než budu moci jezdit s nimi?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už nejsou tak malé," zkusí tě Greg s posumáním trochu uklidnit. "No, než se dostaneš na jejich úroveň, bude to trvat ještě hodně, hodně dlouho," pokýve potom hlavou. "Ale jezdit s nimi v tom kolečku bys mohla už brzy, na tom není nic složitého. A narovnej se." Chvíli potom ještě vede koně, aby sis zvykla na Kenoův rytmus chůze. Pak ale koně pustí a kráčí metr od tebe. "Když zatáčíš, přestaň pobízet tou nohou, jakým směrem chceš jet. Naopak pobídni tou, kam jet nechceš," vysvětlí ti Greg jednoduše. "Otěžemi jen mírně naznač, ale hlavně.. Neškubej, netahej a nezvedej ruce. Ruce se vůbec nehýbou, pořád zůstávají mírně nad rozsochou sedla." Pobídneš koně levou nohou a mírně zatáhneš za levou otěž, Keno se otočí požadovaným směrem. Jakmile začneš opět pobízet oběma nohama a přestaneš tahat otěž, vyrovná směr. "Výborně, ale příště ještě víc holeně a méně otěže..," řekne Greg. Teď, když už koně řídíš, nemáš moc šancí se dívat po Nyosovi a po holkách, ale občas se ti to povede. Už si jen tak nejezdí, ale Nyos je cvičí. Dívky jedou za sebou, nemají v rukou otěže, ruce mají v bok a musí nechat koně zatáčet pouze holeněmi. A moc jim to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To, že budu moci jezdit s nimi brzy mě potěšilo i když takhle hnát se nemůžu. No hold budu vždycky trochu pozadu. „To jsem ráda.“ Řeknu potěšeně. Znovu mě korigoval, jak mám Kena řídit. Když mě už nevedl, srdce se mi rychleji rozbušilo a začala jsem být nervózní. To, že musím Kena vést tak, že když chci jet jedním směrem, musím použít druhou stranu. Trochu matoucí, ale to se poddá. Všimla jsem si, že Nyos učí holky, jak řídit koně jen nohama, moc jim to nešlo, ale to, že se udrželi v sedle byl sám o sobě úspěch. „Je to docela stresující...“ Poznamenám po chvíli, protože obavy se mě nepustili. Neměla jsem ve vedení koně žádnou sebedůvěru. To, že jsem nepanikařila bylo jen proto, že Greg byl nablízku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Uvolni se, zlato," promítnou se za tvými mentálními obranami slova, která ti Nyos předal skrze Elion, aniž by se s tebou musel přímo spojit. Nedávno jste zjistili, že to Elion umí. Propojovat telepatické obrany. Člověk tak v boji nemusí otevírat svou mysl. "Umíš jezdit na drakovi, Keno je dvacetkrát menší. Nějaký kůň nad tebou nesmí vyzrát." Grego se vzdaluje čím dál tím víc, ale ty získáváš v sedle koně jistotu. Rovnováhu držet umíš a něco jiného, než drak, je to jen proto, že musíš řídit. Musíš pořád myslet na to, že noha znamená opačnou stranu, ale jinak jedeš poměrně v pohodě. "Fajn, teď zkusíme vysedávat," kývne Greg. "Spousta trenérů by ti řekla, že se vysedává na vnitřní nohu, další si myslí, že by se mělo vysedat na vnější. Je to věc názoru, podle mě je to jedno," pokračuje expaladin. "Vysedávání spočívá v tom, že si vybereš jednu nohu, sleduješ ji, a jakmile ji kůň zvedá, zvedáš se také. Jakmile ji položí, posadíš se.*" Pak se na okamžik zamyslí. "Zvedneš se ve třmenech, držíš se pouze holeněmi. Stojíš tak dvě vteřiny a pak si zase sedáš, když kůň pokládá nohu. Vysedávání je důležité hlavně ke klusu. Později už se na tu nohu nebudeš dívat a budeš vysedávat intuitivně, ale zatím takhle.. Můžeme?" // * Nejsem si úplně jistý, jak to s tím vysedáváním na nohu je. Jestli se zvedáš, když noha klesá, nebo naopak. Já vysedávám prostě podle citu, když tě to v klusu vyhodí nahoru, zvedneš se. Pak dosedneš a ono tě to znova vyhodí. Ale jaká je to noha, to nemám ponětí. Ale je to vlastně fuk. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se, když uslyším Nyose. Nejspíš si všiml i z dálky, že jsem z toho celá nesvá. „Budu se snažit.“ Odpovím mu. Nějakou chvíli jsme jezdila sama, šlo to... pomalu jsem si zvykala a srdce se trochu uklidnilo. Pak přišel Greg s něčím novým. Zadívám se na něj a snažím se nedat najevo, že nemám vůbec tušení co to vysedávání má být. Naštěstí mi to osvětlí. Jen jedna věc... k čemu je to vlastně dobré? Ale nezeptala jsem se. Vydechnu a nadechnu se. „Asi ano.“ Odpovím a pousměji se. „Pokusím se to dělat správně.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Asi dalších dvacet minut se snažíš vysedávat. Je to nuda. Pomalu jezdíš v kruhu, zvedáš se a zase sedáš. Když vypadneš z rytmu, musíš chvíli počkat, a pak pokračuješ. Greg tě to nechává pořád opakovat, až do chvíle, když přestaneš z rytmu vypadávat. "Výborně, to by bylo," kývne, když už několik minut nevypadneš z rytmu. "Sed už máš docela dobrý, zatáčení koně taky, i pobízení.. Fajn, já myslím, že není moc na co čekat," řekne Greg. "Půjdeme do klusu. V tom uplatníš to, co ses teď naučila. Existuje i pracovní klus, samozřejmě, ve kterém zůstáváš sedět, ale to dělat nebudeme. V klusu budeš vysedávat stejně, jako jsi vysedávala teď v kroku. Bude to mnohem jednodušší, klus tě do toho vysednutí vlastně sám vyhodí." Greg se na chvíli odmlčí. "Dávej si pozor jen na pár věcí. Za prvé, třmeny ti budou klouzat k patě. Za druhé.. Možná budeš ztrácet rovnováhu směrem dozadu. Pamatuj, že vysedávat musíš nahoru a pánví dopředu, ne pouze nahoru." Pak Greg zamlaská, přijde blíž a plácne koně po zadku. Ten sebou nejdříve nějak cukne, pak udělá pár váhavých kroků v klusu, zase přejde na chvíli do kroku, ale když na něj Greg znova zamlaská, opět přejde do klusu a už v něm zůstane. Kůň tě v klusu neuvěřitelně nadhazuje, někdy snad i půl metru vysoko. Ale jakmile chytneš vysedávací rytmus, už je to v pohodě. Keno si těm sám vyhodí nahoru a když jde dolů, dosedneš. Vysedávání v klusu je pohodlné. Nevysedávání v klusu je o držku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Měla jsem pocit, že to vysedávání trvá věčně. A tak jsem byla ráda, když to ukončil. „Dobře... dobře...“ Zamumlala jsem a stejně jsem vyjekla, když se najednou dal Ken do klusu. A měla jsem k tomu důvod. Než jsem se chytla na vysedávání, myslela jsem si, že mě vyhodí ze sedla. Sebejistota byla ten tam, teď jsem se potila nad tím, jak jsem se horečnatě snažila uplatnit všechno co mě Greg naučil. Šlo to špatně, protože když jsem se soustředila na vysedávání, zapomínala jsem na vedení a tak mi chvíli trvalo než jsem si zase uvědomila, že ho pobízím špatnou nohou. Chudák Ken... muset mít na hřbetě takové poleno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrá, pro dnešek by to stačilo," uzná Greg, když už jsi získala jakous takous jistotu i v klusu při vysedávání. Nyos a holky taky skončili a teď všichni společně odvedete koně do jejich boxů. Nyos zapluje do boxu k tobě a Kenoovi. Nejdříve tě políbí a pak řekne: "Jezdila jsi dobře, rychle se učíš," zazubí se. Pak oduzdí a odsedlá Kena a společně jej vyčistíte. Ukáže ti, jak na to. Nejdříve hřbílkem krouživými pohyby dostane z Kena všechen prach a pak srst uhladí jemným kartáčem. Druhou půlku koně jsi měla ty.. Potom se Nyos postaví k přední noze Kena, zády k jeho hlavě, a sjede rukou po celé Kenově noze až ke kopytu. Kůň nohu uvolní a Nyos ji zvedne, opře si kopyto o koleno a háčkem kopyťáku vybere všechnu špínu. Pak udělá i obě zadní nohy, se kterými je to složitější, a nechá tě udělat si druhou přední nohu. "tak co, holky, zajdeme k Josephovi na krevety?" zeptá se potom Nyos holek, když vyjdete na chodbu statku. Ty nadšeně souhlasí. Teď se ale jdete rozloučit s Gregem. "Tak se zatím měj," stiskne si Nyos s obrem předloktí. "Brzy se zase stavíme." "No já doufám," zahláholí paladin, stiskne Nyosovi rameno a potom rozcuchá Vendu se Susan a plácne po zadku Natku. Potom se otočí k tobě. "Tak co, Anett? Jak daleko do ranče se budeš teď držet?" zeptá se tě se zazubením. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nějakou dobu jsem jezdila a já znovu získala trochu té jistoty, sice jsem se nad některými věcmi pořád pozastavovala, ale už to nenarušovalo jízdu. „Díky Gregu.“ Řeknu. „Za to, že mě učíš a máš dost trpělivosti.“ Pak jsme odvedli koně do stání, Nyos ke mě proklouzl a než něco řekl políbil mě. Usměji se. „Vážně? A já si říkala, jaké nejsem poleno.“ Pohladím Kena. Spolu s Nyosem jsme Kena odstrojili a vyčistili. Nyos mi pak ukázal jak se čistí kopyta a nechal mi přední. Trvalo mi to déle než jemu, protože jsem se bála, abych Kena nezranila. Na rozloučenou jsem Kena pohladila a vyšli ven, kde už čekali holky. Hmmm... Krevety. „To zní dobře.“ Řeknu a jdeme se rozloučit s Gregem. Zasměji se, když se mě zeptá, jak daleko se budu od ranče a spíš koní vůbec držet daleko. „Myslím, že poměrně blízko. Nehodlám se vzdát. Uvidíš mě tu častěji než se ti bude líbit. Budu trénovat, tak dlouho dokud nebudu lepší než Nyos... no... tak přinejmenším stejně dobrá. I když na toho divocha bych nesedla ani náhodou.“ Přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To bude chvilka," usměje se Greg a zazubí se na Nyose, který ho ze srandy praští do ramene. Rozloučíte se a pak vás Nyos všechny přemístí do Vingaardu. Objevíte se před hostincem, kde už jsi několikrát byla kdysi s Alexem. Jmenuje se U Bílé šály a je to dosti přiléhavý název. Nikoho jiného, než mágy Věže, tam totiž nelze potkat. Tady, do obrovské výčepní místnosti s desítkami stolů, chodí odpočívat bojoví a bitevní mágové. "Joseph má ty nejlepší krevety na světě," řekne Nyos, když vejdete. Místnost je osvětlená tlumeným světlem a je v ní velmi teplo, takže to působí velmi uklidňujícím a útulným dojmem. Navíc všude voní pečené maso. V krbu praská oheň a krom něj jde slyšet ještě tichý hovor mágů v černých hávech okolo. Všichni mají buď bílé rukávy, nebo šály volně přehozené kolem krku. Vyberete si jeden ze stolů a posadíte se. Vzápětí se objeví sám majitel hostince, Joseph Nolen, člen megriothské Rudé letky. "Ahoj Nyosi, Anett, holky," pozdraví vás se svým typickým bujarým úsměvem. "Tak co si dáte?" "Krevety!" odpoví dívky unisono. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To je jisté.“ Řeknu. Pak jsme se přemístili do Vingaardu rovnou před Bílé šály. Oblíbený podnik mágů a mělo to důvod. Dobře tu vařili, bylo to tu čisté a příjemné a ještě jednou... prostě skvělé jídlo. „Vím, že tu dobře vaří, ale krevety jsem ještě nezkoušela.“ Řeknu. Slyšela jsem už dávno, že krevety tu mají dobré, ale tak nějak jsem neměla odvahu je zkusit. Ale teď, když si je chtěli dát všichni se prostě musím přidat. Našli jsme si stůl a za chvíli u bás byl Joseph. „Ahoj.“ Usměji se na něj a zasměji se, když holky se dožadují krevet. „Je rozhodnuto. Krevety.“ Přikývnu. „Už se těším, že je konečně vyzkouším.“ Jestli jsou vážně tak dobré... musím od něj vyloudit recept. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Joseph si s úsměvem zapíše objednávku hlavního chodu a Nyos pak objedná ještě bílé víno pro vás dva a džusy pro holky. Krevety jsou za chvíli tady, už oloupané a jen šťáva z nich teče. K tomu jsou pečené brambory s třemi druhy omáčky, jedna je pořádně pálivá. Číšníci vám nalijí víno a holkám dají džusy. Maso je perfektní, není to žádná měkká břečka, ale ani není příliš tuhé. Brambory jsou taky dobře uvařené a skvěle dochucené. Všechny tři omáčky k masu a bramborám dokonale sedí. A luxusní víno chuť jen dokresluje. Po večeření Nyos zaplatí. Odmítne Josephovu nabídnutou slevu a když potom slyšíš celou cenu této večeře, protočí se ti panenky. Ale Nyos v pohodě zaplatí a potom se zvednete a přemístíte se zpět k věži. Na dveřích jsou připevněný dvě obálky, velmistr Nyos de Itara a magistra Anett Sela stojí na nich. Nyos je vezme a když vejdete dovnitř, pošle holky, ať se jdou koupat. Poté se vy dva usadíte v obýváku a on ti podá tvou obálku. Rozlomíš majestátní pečeť "Univerzity magie Řádu Říšských mágů" a vytáhneš první pergamen. Dobrý den magistro, jakožto člence Akademické rady Řádu Říšských mágů je Vám z platného nařízení Mluvčího Rady mágů drženo přednostní místo v Pedagogickém studiu na Univerzitě magie Řádu Říšských mágů. Dále naleznete výpis a vysvětlení předmětů a přihlášku. Tu prosím vyplňte a do tří dnů ji odevzdejte buď do sídla Akademické rady, nebo do sídla Představeného Univerzity. Děkuji za Vaši pozornost, Níže je opravdu pergamen, který obsahuje výpis přednášek a něco o nich. Přednášky Posledním pergamenem je přihláška. Na jejím konci se zapisují dobrovolné semináře, které chceš. No a pak tam je ještě několik vět, které se mají zaškrtnout, pokud jsou pravdivé. Možno zaškrtnout oba. Po dokončení ročního základního Univerzitního studia pedagogiky hodlám studovat pedagogiku i na vyšší dvouleté úrovni. Po dokončení ročního základního Univerzitního studia pedagogiky hodlám studovat další roční základní Univerzitní předmět. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po výborném jídle a že bylo hodně dobré, jsme se vrátili domů. Musím, ale říci, že tedy i zatraceně drahé. Zkusím pak nějak z něho vymámit recept. Vrátili jsme se domů, kde nás čekali dopisy. Nyos poslal holky se umýt a mi s Nyosem jsme si sedli a přečetli dopisy. „Uff...“ Vydechnu, když přečtu co všechno se budu učit. „Na jeden rok je toho docela dost.“ Poškrábu se. „Co máš ty?“ zeptám se a prohlédnu si přihlášku. Ty dobrovolné přednášky mě zajímali, tyhle vědomosti by se mohli hodit. „Až holky půjdou spát vyplníme to spolu?“ zeptám se ho. Když souhlasí, usměji se a zajdeme se umýt protože jsme byli cítit po statku a koních. Děvčata nám přišli popřát dobrou noc a já s Nyosem jsme se uvelebili na pohovce a spolu vyplnili přihlášky. Pokud šlo o poslední dvě otázky, jsem zaškrtla, že hodlám po dokončení ročního studia, studovat další roční základní předměty. Dvouleté studium si můžu vzít až později. První tedy pedagogika, pak psychologie, pak léčitelství a pak se rozhodnu na co půjdu dál. Pousměji se na Nyose. „Do budoucna máme tedy co na práci.“ Řeknu. Nakonec jsme si šli lehnout, přitulila jsme se k Nyosovi a s lehkým srdcem jsem usínala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Týden, kdy u vás byly holky, uběhl poměrně rychle. Strávili jste dny společně v různých zábavných činnostech. Nyos měl pravdu v tom, že tě to s dívkami velmi sblížilo. Potom začala škola, Institut začal zase fungovat a Akademie a Univerzita se rozjely. Institut se z dobré poloviny vyprázdnil, jak dětem začala Akademie, zbyly tady jen ty mladší deseti let. Jeid a několik jeho kamarádů tady odpoledne na částečný úvazek dělají vychovatele. Jeid samotný mnohdy navíc i supluje hodiny tělesné výchovy. Eliz s Cedrikem dělají vychovatele v Lohanině Akademii. Ta se tebou inspirovala a jako první z devíti Akademií vytvořila vychovatele také, aby se o děti starali odpoledne a učitelé měli volno. Po Lohaně převzali nápad s vychovateli další dva ředitelé. Trochu tě překvapilo, že Victor dělá vychovatele v Akademii spolu s Cedem a Eliz, když předtím odmítl místo vychovatele v Institutu. Jeid ti to s potutelným úsměvem vysvětlí tak, že Victor má v posledním ročníku Akademie dívku a toto je jeho skvělá šance, jak jí být pořád nablízku. Přednášky Univerzity jsou každý den vyjma víkendu od osmi do desíti večer. Moc to nemusíš, ale přednášky o dětské psychologii tě opravdu baví, vždycky se na ně těšíš. Váš profesor je poměrně mladý, ale moc dobře svému oboru rozumí a umí vám to skvěle podat. Je vtipný a ví, jak posluchače zaujat. Zato profesor na Dějiny pedagogiky je příšerný. Mluví potichu a jen těžko jej jde slyšet, i když máš ze svého přednostního práva místo v první řadě posluchárny. Navíc mluví, jako kdyby předčítal z knihy a nic zajímavého z něj nevypadne. Samé letopočty a suché informace. Občas píšete testy, takže zatímco dopoledne písemky opravuješ, večer je sama píšeš. Vedle tebe sedí z jedné strany Elle a z druhé Alekin. Lohana sedí za tebou ve druhé řadě. I přes Institut, Adu a Univerzitu máš na Nyose dost času a on si umí svou práci zorganizovat tak, aby se jeho volno krylo s tvým. Máš volno středy a pátky, jen večer jsou přednášky. Dopoledne obvykle opravuješ písemky a připravuješ si materiály na dny, kdy volno nemáš, ale odpoledne máte s Nyosem čas jen na sebe. A sobota a neděle je pro tebe volná úplně. A právě o víkendech jsi s Nyosem pořád. Jezdíte na ranč, kde ses naučila velmi dobře jezdit ve cvalu, dokonale v klusu a umíš odsedlat i nasedlat a vyčistit koně bez cizí pomoci. Co druhý víkend Nyos bere z Akademie Natku. Protože válka trvá, není to dovolené, ale Nyos si s tím uměl poradit. Natka je u vás tedy co druhý týden od pátečního odpoledne do nedělního večera. Pomáháte jí přitom s dlouhodobými úkoly, učíte se s ní a potom chodíte na různé výlety, ke koním, splavovat řeku. Nyos tě naučil řídit kánoi.. S Natkou tě tyto víkendy sblíží hodně, začnete se navzájem brát jako blízké sestry, a ty si nemůžeš pomoct, ale trošičku ji bereš i jako svou i Nyosovu dceru. Ukazuje ti, jak by to jednou mohlo vypadat. Vždyť Natka je vážně více Nyosova dcera, než sestra, díky tomu, o kolik let je mladší. Staráte se o ní, vaříte jí, učíte se s ní... Ale zpátky k Nyosovi.. už jste se dokonale poznali. Nyos je po většinu dní tím veselým rebelem, ale když to situace vyžaduje, umí se stát vážným. Umí všechno zařídit a o všechno se postarat, cokoliv sežene. Zná správné lidi na správných místech. Když se spolu procházíte městem, popere se s desítkou přístavních rváčů, aby ochránil tvé jméno. Skope je do kuličky a neutrží ani ránu. Zastává se slabších, má rád děti, bojuje proti bezpráví, nesnáší aroganci. Pomáhá ti s jídlem a s nádobím... Není ale úplně dokonalý, to je jasné. Jsou dny, kdy se vrátí z Věže s opravdu špatnou náladu. Je zamlklý, mračí se a když se ho na něco zeptáš, jen vztekle odsekne. To se ale stává zřídkakdy a po většinu roku musíš jen tiše zírat, jakého jsi našla perfektního muže. V lednu se Nyos stal nejvyšším velitelem Tajných sborů, což ho vyneslo na třetí příčku v hierarchii moci mágů. A stanul tak s totožnými pravomocemi vedle svého spolužáka Kelena Kinea, šéfa válečných mágů. Už Nyosův první čin v roli nejvyššího velitele Sborů jej učinil mezi podřízenými velmi populárním. Zavedl pro členy Sborů přezdívky, které mají zabránit mstám na rodinách členů, které předtím byly bohužel velmi časté. Pod každou akcí už tak nebude konkrétní jméno, ale pouze přezdívka. Sám Nyos získal od svých podřízených přezdívku Kaal, kterou s úsměvem uznal za oficiální. Kaal je staroelfské označení pro nějakého oblíbeného vůdce. Nyos se stal navíc prvním nejvyšším velitelem Sborů, který má titul velmistra - sedí tedy ve stálé Radě mágů. A to prospívá oběma stranám. Nedůvěra mezi Radou a Sbory tím byla velmi snížena. Navíc Nyos dokázal vypátrat a nechat zavřít několik špinavých sboristů, kteří za peníze prozrazovali střípky informací. A stíhal to ve chvílích, kdy jsi ty byla v Institutu. Alespoň jednou za měsíc byla velká rodinná akce, kde přišli všichni, které můžeš považovat za rodinu. Alex s Elle a děti, Clark s Annou, Daniel, Dait, Eliz, Ced, dívčí trojlístek a Colin, Monica, která se zasnoubila se svou dlouholetou láskou Kelenem Kineem a vašich rodinných sešlostí se začali účastnit i Jarred s Leonou, kteří byli přijati do vašeho rodinného uskupení. Nedá se slovy popsat, jak jsi byla šťastná, když jsi viděla, kam patříš. Rodina. Velká a rozvětvená. Anna se bavila s Leou, Jarred vtipkoval s Nyosem a Danielem, Colin běhal s dívkami po lese, Cedrik s Eliz byli pořád spolu,pořád se k sobě tulili a drželi se za ruce. Nyos s Clarkem grilovali, nebo se opékalo. U táboráku obvykle zazněly i nějaké písničky a linuly se kytarové tóny od Alexe, Nyose, Daniela i Vendy. Kolem deseti šly děti spát a dospělí (včetně Eliz, Ceda a Daita) si ještě nějakou dobu povídali a pili. Byly to opravdu příjemné večery. I tvé dvacáté třetí narozeniny byly oslaveny v tomto kruhu. Stejně jako Clarkovy, které přišly brzy po tvých a potom i Alexovy, Eleonořiny a Jarredovy. Pouze na Štědrý den jste na zasněženém útesu v teple obývacího pokoje pod nazdobeným smrčkem byli jen ty s Nyosem a Natkou. S rodiči Natka být nemohla, otec i s matkou byli v té době v Gurchulu, kde Nyosův otec dohlížel na nějaké operace rytířstva. Trochu ses blížila v Megriarthu i s Rudou letkou, ale ne příliš. Boje se vám zatím vyhýbaly, tréninky byly jednou do měsíce a Megrioth tě tak příliš nezatěžoval. Tvou zatím jedinou bitvou byl jen malý konflikt v říši Megriothů, ten ale rozprášila Bílá letka a vy jste se spíš jen dívali. Pondělí 13. května 3219 p. v. b. Doma Dnes ti dopadne poslední hodina se čtvrťáky, protože mají domluvenou nějakou přednášku o jedovatých rostlinách, takže se můžeš naobědvat a pak jít rovnou domů. Vejdeš do věže a z předsíně vyběhneš schody do obývacího pokoje. Uvnitř jsou čtyři lidé v temně černých hávech. Jedním z nich je Nyos, který je k tobě jediný čelem. Zády k sobě stojí dva muži, kteří drží každý za jednu paži mezi sebou třetího, ten je menší než oni, shrbený a jeho plášť je potrhaný a špinavý. Když vejdeš, Nyos k tobě vzhlédne a trojice mužů se otočí. První je Caleb, druhý Brayden - Nyosovi pobočníci a nejlepší kamarádi. Caleb je navíc člen Nyosovy školní party. Tebe ale víc zaujme muž, kterého ti dva drží. Neviděla jsi jej velmi dlouho, ale poznáš jej okamžitě. Mastné černé vlasy lemující vychrtlý bledý obličej. Slizoun z vězení Černého měsíce. "Ahoj miláčku," pozdraví tě Nyos a trochu rozpačitě se podívá na trojici mužů před sebou. "Nevěděl jsem, že se vrátíš ak brzy. Mám ještě nějakou práci." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čas utíkal, jako nic. Když je člověk šťastný vše utíká jako voda. Zvláštní, že když se dějí špatné věci zdá se to být nekonečné. Univerzita nakonec nebyla tak špatná, něco bylo nudné a něco zase zábavné. Poctivě jsem se učila. Já i Nyos jsme měli hodně práce, ale dokázali jsme si to naplánovat tak, abychom měli i čas na sebe. Natka u nás byla poměrně často, ale vůbec to nevadilo. Brzy jsem si ji zamilovala, učila jsem ji vařit a spolu s ní a Nyosem jsme udělali u věže tu zahrádku, kterou jsem chtěla. Stačilo jen dovést zeminu a bylo to. Příští rok už budu mít čerstvou zeleninu a bylinky. Poznala jsem také všechny Nyosovi stránky. Ty dobré, ale i ty špatné. Když byl vzteklý, prostě jsem na něj nepromluvila dokud nezačal sám, což byla známka toho, že už se trochu uklidnil a je s ním řeč. Ale rozhodně to nebylo nic co by mě rozčilovalo. Každý má právo na špatnou náladu. Tak či onak jsem byla šťastná jako nikdy. Doma Díky tomu, že čtvrťáci šli na přednášku jsem skončila o něco dřív. Těšila jsem se až budu doma a trochu si dáchnu. Možná bych si mohla i zdřímnout. Jenže doma mě čekalo docela nepříjemné překvapení. Zůstanu překvapeně stát. Nyos by mě nepřekvapil, ale ten zbytek ano. A hlavně... Slizoun. Při pohledu na něj jsem se zamračila. To, že ho vidím mě vůbec netěšilo. A vadilo mi, že je u nás doma. Jako kdyby jeho přítomnost náš domov pošpinila. Podívám se na Nyose, který je v rozpacích. Nechtěl abych to viděla. Další věc co se mi nelíbila. To vyslýchá lidi jako u nás doma, když tu nejsem? „Vidím.“ Řeknu. „Nebudu rušit. Dodělej co potřebuješ. Já si půjdu dát koupel. Najednou mám pocit, že se musím vydrhnout kartáčem.“ Pronesu a znechuceně pohlédnu na Slizouna. „Ahoj Clabe, Braydene.“ Pozdravila jsem Nyosovi pobočníky a k nim jsem mluvila už mileji. „Až skončíte, skočte si do kuchyně. Ze včerejška nám zůstal kus jablečného koláče. Dejte si.“ Kývnu na ně, pak se otočím a vydám se do ložnice a do koupelny. „Fuj.“ Oklepu se. Najednou vzpomínky na tu špínu a dotyky Slizouna byli zase živé. Rozhodně jsem se musela umýt, abych se toho pocitu špinavosti zbavila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dopřeješ si dlouhou koupel, a když se potom utřeš a oblékneš, sejdeš do poloviny schodů do obýváku a nakoukneš, jestli tam ještě někdo je. Už ne, takže sejdeš dolů úplně a vejdeš do jídelny. Caleb s Nyosem žvýkají kousek jablečného koláče, Nyos se tváří hodně zamyšleně. Brayden a Slizoun tady nejsou. Když vejdeš, Nyos vzhlédne. Na tváři mu přitom zůstane ta směsice přemýšlení a znepokojení, kterou měl předtím. Což není obvyklé, většinou když se na tebe podívá, tak se začne usmívat. "Promiň, že jsem ho sem vzal," řekne ti. "Dobrovolně se nám vydal. Prý když mu Sbory zajistí ochranu, poví nám o některých plánech bratrstva." Pak řekne Caleb. "Než se Nyos rozhodne, tak jsem ho zavřeli." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem se ujistila, že už tam Slizoun není, sešla jsem dolů. Caleb s Nyosem v kuchyni pojídali koláč. Chtěla jsem být na Nyose naštvaná, že přivedl tu špínu domů, ale omluvil se a měl takový podivný výraz... že jsem si tedy jen povzdychla a podráždění bylo pryč. „V pořádku. Jsem si jistá, že kdyby jsi mohl, vzal by jsi ho jinam.“ Řeknu. I když ukazovat mu kde bydlíme... to mi nepřipadalo jako dobrý nápad. „Dobře. Kdyby jste ho chtěli někdy třeba mučit, tak stačí vana s horkou vodou. Myslím, že ten chlap má fóbii z koupele.“ Oklepala jsem se. Radši na to nemyslet. Znovu se podívám na Nyose. „Co ti dělá starosti?“ zeptám se ho. Ten jeho výraz se mi nelíbil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Caleb se tvé poznámce o koupeli zasměje. "Řeknu to našim mučitelům," slíbí s úsměvem. Pak Nyos řekne: "Nový velmistr Morova bratrstva není žádný blbec," zamumlá. "Nechává se titulovat Oxo, stejně jako předchozí velmistr. Nevíme, kdo to vlastně je. Shinxi Ziori je jen naše domněnka. Spojil se se skřety a Karkarovci, což jsou nejlepší temní špehové, a přesunul své hlavní sídlo někam do Guršské říše. Ani naši nejlepší lidé nejsou schopní ho vypátrat." Caleb přikývne. "Když jsme zničili jeho zásobovací cechy, nějak si poradil. Jsme přesvědčeni, že vlastní spoustu polí v Narnostu, ale nevíme které. Zničili jsme několik sídel Bratrstva tady v Říši a naši telepati vyslechli vojáky, ale ti dole o těch nahoře vůbec nic neví." Nyos zavrtí hlavou. "No nic, nenecháme si tím zkazit den. Víc už stejně udělat nemůžeme." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se, když se tomu Caleb směje. „Ale já to myslela vážně.“ Řeknu. Nyos mi řekne co je za problém, zarazím se, když uslyším to jméno. Už jsem si na něj dlouho nevzpomněla. Což bylo dobře. Protože to, že se Ziori zvrhl mě trápilo. Možná jsem ho nemilovala, ale záleželo mi na něm. „Zdá se, že tenhle Oxo má víc rozumu než ti předešlí. Má připravené alternativní cesty.“ Řeknu a když řekne, abychom o tom dál nemluvili, tak souhlasně přikývnu. Je fakt, že s Nyosem jsme spolu o Ziorim nikdy nemluvili. Posadím se k nim. „Fajn. Máte dneska ještě nějakou práci?“ chtěla jsem vědět jestli Nyos zůstane už doma. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos otevře ústa, aby ti odpověděl, ale Caleb ho předběhne a řekne: "Já se o to postarám," slíbí s pousmáním. Nyos se vděčně usměje. "Díky, Cale," kývne na svého nejlepší kamaráda, který se zazubí. "Nemáš zač, Kaale," osloví Caleb Nyose přezdívkou, aby se to rýmovalo. Pak se Caleb zvedne. "No nic, už budu muset, ještě mě toho čeká dost," omluví se a Nyos se zvedne také, aby ho doprovodil. "Ahoj Anett, rád jsem tě viděl," rozloučí se Cal s tebou a potom je Nyosem doprovozen ke dveřím. Když odejde, Nyos se vrátí za tebou do obývacího pokoje. "Jaký jsi měla den?" zeptá se tě s úsměvem a obejme tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já tebe také. Měj se.“ Rozloučím se s ním. Pak si s Nyosem sedneme do obýváku, obejme mě a já se o něj opřu. „Dobrý. Děti se učí dobře, vážně se snaží, sice nejspíš kvůli Selonům, ale za poslední měsíc jsem nedala ani jednu nedostatečnou. Stánek má celkem úspěch. Přemýšlím, že asi pozjistím co tam dětem schází a rozšířím sortiment.“ Pohladím ho po ruce. „Jestli to takhle půjde dál, tak rok... tak zkusím na radě navrhnout, aby to zavedli i na Akademiích.“ Spokojeně si vydechnu. Pak se, ale zamyslím. „Co myslíš? Je to Ziori?“ zeptám se. „Ten nový vůdce? Vím, že nejsou důkazy a tak... ale co si ty osobně myslíš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Určitě to rozšiř o nějaké mlsání," řekne Nyos s pousmáním. "Já se pět let nedostat k čokoládě, tak vraždím." Pak zvážní a podívá se na tebe. Pomalu přikývne. "Ano," pokýve hlavou. "Clark vedl před rokem jednotku, která měla za úkol ho zatknout. Polovinu zmasakrovali. Pak to dostaly Sbory a naše rozvědka si nechala Shinxiho proklepnout." Na chvíli se odmlčí, jak formuluje myšlenky, ale pak pokračuje: "Ukázalo se, že patří do rodu dan Luntherů. Jeho strýc vedl Bratrstvo v době jeho největší slávy, než je Řád ve válce porazil." Pokýve hlavou. "Naše teorie je ta, že Shinxiho vyhledal jeden ze šéfů Bratrstva, Morunt, pobočník jeho strýce. Bratrstvo se rozpadalo, každý z nižších vůdců chtěl něco jiného a jen skutečný vůdce je mohl zkrotit a sjednotit. Morunt si myslel, že Shinxi to zvládne a šel za ním. A on se nechal zlákat příslibem moci a získáním rodiny, která mu vždy chyběla." Nyos se znova na chvíli odmlčí a dívá se na tebe, jak to bereš. "Vyslechli jsme jeho paladinské kolegy," řekne posléze. "Řekli nám, že vždy toužil po moci, kterou by se rovnal mágům. A tato jeho touha zesílila po nějakém jeho konfliktu s Erikem Vivaldim, kdy ho Erik přišpendlil na strom. V tu chvíli prý začal být magií posedlý a dělal všechno proto, aby se vyrovnal mágům. myslím, že když zjistil, že božská magie mu nepomůže, začal uvažovat o normální magii. A Moruntův příchod tomu jen nasadil korunu. Možná doslova, protože minulý Oxo byl králem Bratrstva..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem Nyosova slova, zachmuřila jsem se. Poslouchat to nebylo lehké. Stisknu rty. „Vím o tom, že chtěl rodinu. Ale myslela jsem si, že myslí na tu co si vytvoří.“ Řeknu pomalu. Byla jsem znechucená, naštvaná a trochu smutná. „Touha po moci... taková ubohost.“ Zvednu se a vydám ze sebe naštvaný zvuk. „Jak si asi tohle ospravedlňuje? Zlo, vraždy... k tomuhle se snížil. Kvůli moci? Jak to mohl udělat? Nechápu to.“ Zatnu zuby. „Proč si musel sakra vybrat tu snazší cestu k tomu, aby získal to co chce?“ promnu si spánky. Povzdychnu si, nemělo cenu se rozčilovat. „Jsem zklamaná. Znechucená... a nedokážu to pochopit.“ Znovu si sednu vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Podle našich psychologů si to ospravedlňuje tak, že dělá správnou věc," řekne Nyos se zachmuřeným pousmáním. "Myslí si, že mágové a církev jsou zlo, které se musí vymýtit pro dobro Říše. A církev s tím zneužíváním dětí jen přilila olej do Shinxiho ohně." Nyos se odmlčí. "Je fakt, že Morovo bratrstvo je teď spíš kult válečníků, než vrahů. Zabíjí a bojují s bojovými mágy, žádné děti ani ženy nezmizely, už je neobětují. To je to, Oxo je přesvědčen, že jedná zcela správně." Nyos si povzdechne. "Takoví jsou vždycky nejhorší. Jejich heslem je 'Cokoliv pro vyšší dobro.'" Teď se zvedne i Nyos a protáhne se. Dá tím tak nějak najevo, že rozhovor o Shinxim skončil. "Dáš si čaj?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatnu pěsti. „Blázen. Muselo mu přeskočit.“ Zavrtím hlavou. Jsem ráda, že tento rozhovor ukončil. Jemu to nejspíš nevadilo, ale nejspíš se mu nelíbí, že se kvůli tomu tak rozčiluji já. A nebo mu spíš vadí, že se tak rozčiluji kvůli svému bývalému? Trochu mi zvedla náladu představa, že by mohl Nyos žárlit. Pousměji se. „Určitě.“ Souhlasím. „Co dneska podnikneme?“ zeptám se a šla jsem s ním do kuchyně. „Večer sice musím na přednášku, ale mezitím máme ještě pár hodin volno.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos dá vařit vodu na čaj a připraví hrnky s ovocnými lístky. "Nevím," pokrčí Nyos s pousmáním rameny. "Jsou tři, mi začíná přednáška v šest. Na tři hodiny mě žádný program nenapadá," přizná. Vezme konev a nalije vařící vodu do přichystaných hrnků s čajem. Pak nad tím svým mávne rukou, aby ho magií trochu ochladil, a mohl se rovnou napít. "Co chceš dělat ty? Možná si můžeme jen tak vzít večeři a deku a jít na pláž pod útesy." Z jedné strany Nyosova útesu je malá oblázková pláž. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Napodobila jsem Nyose a zchladila si čaj, abych se mohla napít. „To je dobrý nápad.“ Řeknu nadšeně. Nyos byl pořád tak romantický, večeře na pláži... to znělo skvěle. Dám mu pusu na tvář. „Ty vždycky víš jak mi udělat radost.“ Řeknu s úsměvem. „Tak zatím zajdi pro deku a koš a já začnu s přípravou jídla.“ Pobídnu ho, napiji se čaje a pustím se do přípravy večeře. Když se Nyos vrátil pomohl mi. Udělali jsme si kuřecí plátky, vaječné rolky, k tomu chleba a pár sendvičů. A samozřejmě láhev vína. Pak jsme se vydali na pláž, kde jsme si rozložili deku. „Tohle je fajn.“ Řeknu spokojeně a zadívám se na moře. „Není život fajn?“ pousměji se a pohladím ho po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozložíte deku na oblázkové pláži a vytáhnete jídlo. Sedíte a posloucháte šumění vln, Nyos odněkud vytáhne dvě sklenice a oběma vám nalije trochu vína, co jsi vzala s sebou. Ty vytáhneš jídlo. Přiťuknete si a napijete se. Pak se pustíte do jídla. To máte ale spořádáno rychle, a potom se o Nyos opřeš, sednete si a propletete prsty. A jen tak sledujete šumění vln. A nejspíš bys tak byla schopná sedět do skonání světa, kdyby Nyos nezačal po nějaké době prsty opatrně rozplétat. "Musím na přednášku," vysvětlí ti s pousmáním. Tobě ale začíná až za dvě hodiny. Dneska máš zábavné Dějiny pedagogiky. Snad neusneš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uteklo to rychle. Najednou se začal Nyos hýbat a řekl mi, že musí na přednášku. Nechápu kam ten čas utekl. „Jasně.“ Taky se začnu zvedat a spolu uklidíme deku. Já mám přednášku až za dvě hodiny. Co budu dělat? Dneska už nemám žádné papíry k vyřízení. Mohla bych se učit.... i když se mi tedy nechtělo. Vrátili jsme s Nyosem domů a polibkem jsem se s Nyosem rozloučila. „Hezky se uč.“ Popřeji mu. Když odejde uklidím koš a deku a pak vezmu své sešity, na všechno jsem měla jiný sešit. Abych to měla hezky uspořádané. S nechutí jsem otevřela sešit s Dějinami pedagogiky. „Taková otrava...“ Brblala jsem si a začala si procházet poznámky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po dvou hodinách jsi i ty šla na přednášku. Šla jsi tam znechuceně, protože jsi očekávala další dvě hodiny šílené nudy. A tvá očekávání tě nezklamaly. Vedle tebe si otráveně podpírala hlavu Elle, nejmocnější osoba magického školství. "Jak ráda bych ho vyrazila," povzdechne si Elle tiše při pohledu na vašeho profesora. "Ale to by zase bylo keců a zneužívání úřadu..." Ty dvě hodiny ale nějak přetrpíš a po vyslechnutí, že příští pondělí bude test, se celá vlna studentů složená z nejrůznějších věkových kategorií a magických funkcí zvedne a odejde. Přemístíš se domů. Nyos ti nechal na stole vzkaz. Jsem s Alexem, máme nějakou práci. Nečekej na mě. Hezky se vyspi, miluji tě. Nyos |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nebyla jsem jediná trpící... trpěli asi všichni v místnosti. Pousměji se, když uslyším Elle, která si postěžuje. „Dělá svou práci... nemůže za to, že je nudnej... možná nemá dost sebedůvěry, aby dokázal být víc otevřený a nebýt tak prkenný.“ Řeknu ji tiše. Snažila jsem se neusnout, psala jsem si poctivě poznámky, takže jsem se testu nebála. Jen se budu muset trochu učit. Rozloučila jsem se s ostatními a vydala jsem se domů, kde mě čekal lístek, že Nyos má práci s Alexem. A nemám na něj čekat. Povzdychnu si, byla jsme raději, když jsme chodili spát spolu. Takhle mi potrvá déle než usnu, protože budu myslet na to, jestli je v pořádku. Zašla jsem si do sprchy a vlezla si do postele se svými sešity, nechtělo se mi ještě spát, tak si budu opakovat. Stejně jsem neměla co jiného na práci. Dějiny jsem si nechala na konec, protože jsem věděla co se stane... začnu usínat. Taky se tak stalo. Když mě to začínalo uspávat, dala jsem sešity na noční stolek a zhasla. Zachumlám se do peřiny a brzy usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno tě vzbudí krystal na tvém nočním stolku. Je za deset minut osm, protože dnes ti výuka začíná až v devět, takže sis dnes mohla trochu přispat. Nyos v posteli není, ale přes noc tady byl, postel nechal neustlanou. Vždycky po sobě všechno uklízí, ale nikdy nestele. V jídelně máš v termobublině připravenou snídani. Potom se umyješ, převlékneš a zopakuješ si, jakou látku budeš první hodinu probírat. Poté nakrmíš Šmejdila, a když máš ještě dvacet minut do začátku výuky, vyjdeš ven z věže a přemístíš se do Institutu. Bojoví mágové ve zbrojích před bránou tě jenom krátce změří pohledem a nechají tě projít. Obrany Institutu v tobě poznají Ředitelku a nechají tě jít dál. Ve sborovně pozdravíš několik učitelů, kteří si čtou knížky, připravují si materiály nebo opravují písemky a u toho popíjejí kávu. Když vyjdeš ze sborovny a zamíříš do ředitelny, spojí se s tebou Elle. "Ahoj Anett," její hlas zní dost naléhavě. "Mohla bys prosímtě přijít do sídla Ady? Myslím okamžitě." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jakmile mě zkontaktuje Elle, zarazím se uprostřed kroku. To jak to znělo naléhavě se mi nelíbilo. Ani trochu. „Hned jsem tam.“[/i] Slíbím a otočím se na patě. Rychlým krokem vyrazím zpět do sborovny. „Prosím. Zařiďte dnes někdo za mě suplování. Musím hned do Ady a nevím jak dlouho tam budu muset jít. Děkuji.“ Řeknu přítomným a už mizím dveřmi pryč. Spěchala jsem před školu, abych se mohla přemístit do Ady. Jakmile jsem byla před Institutem už jsem se přemístila do Ady a spěchala za Elle. Co se sakra stalo, že je to tak naléhavé? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Objevíš se u sídla Ady a spěcháš dovnitř. V zasedací místnosti je s Elle jenom Alekin, žádný jiný člen Ady ne. Elle i Alekin jsou oblečení v obyčejných bílých hávech a ani nemají prsteny Akademické rady, takže šli dost narychlo. "Jsem ráda, že jsi přišla," vydechne Elle a pak rychle přejede pohledem z tebe na Alekina. Odfrkne si. "No, větší účast jsem ani nečekala..," zavrčí. Pak si ale znova povzdechne a řekne: "Takže, mám jenom střípky informací, nevím, co přesně se stalo, ale.. zkrátka jednu z Akademií asi před dvěma hodinami obsadily Sbory." Alekin na Elle překvapeně pohlédne. "Jo," přikývne Elle na Alekinův pohled. "Vůbec nevím, co se v Akademii stalo. Snažila jsem se, aby mě Tajní pustili dál, ale jejich rozkaz je nikoho nepustit dovnitř a ven.. a plní ho. A vzhledem k tomu, že jim ten rozkaz vydal sám Nyos, nikdo menší než Larat je neodvolá... S Nyosem jsem se pokoušela spojit, ale je odcloněný. Zkoušela jsem sehnat někoho dalšího, kdo by mohl Tajné donutit, aby mě pustili. Ale Marcus je v Gurchulu, Kelena poslali se vší zdvořilostí do háje a Alex.. podle Tajných je vevnitř s Nyosem. A cloní mě taky." Elle se odmlčí. "No," řekne potom pomalu. "A napadá mě asi jen jeden člověk, který by se přes Tajné sbory mohl dostat dovnitř," zamumlá Elle a podívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně se rozhlédnu, když vidím že tu jsme jen tři. Ale dle toho, že ani jeden nebyl řádně ustrojen muselo jít o něco opravdu důležitého. „Bez problémů....“ Řeknu a sednu si na své místo. Elle se vyjádří k nepřítomnosti ostatních, ti asi ještě popíjejí kafíčko. Začne vysvětlovat co se děje, Sbory... to se mi nelíbilo. A ještě méně, když řekne, že je tam Nyos a Alex a nikdo s námi nemluví. Pohlédnu udiveně na Elle, když řekne co potřebuje. „Já? Promiň, Elle, ale jak bych já bych mohla uspět tam, kde ty jsi selhala? Máš vyšší postavení než já, navíc jsi manželka Alexe. Jestli tohle nestačilo, tak jak by mohlo zapůsobit to, že jsem členka rady Ady a přítelkyně Nyose?“ nevím jak si to představuje. „Máš snad nějaký plán?“ zeptám se a pak mě něco napadne. „A co studenti? Evakuovali je? Nebo jsou pořád uvnitř?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenže ti chlapi poslouchají Nyose," řekne Elle. "Ne Alexe. Přítelkyně jejich velitele zapůsobí víc, než manželka Mluvčího Rady." Alekin se mírně pousměje. "A kdyby ne na ně, tak na Nyose zapůsobíš určitě. Stačí, když se ti podaří nějakým vyhrožováním poslat nějakého chlapa za ním a říct mu, že přešlapuješ za dveřmi." Elle kývne. "Věř mi, že tě Nyos nechá pustit," ujistí tě. Pak zavrtí hlavou na tvou otázku. "Ne, děti neevakuovali. Ale něco jsem si o té Akademii zjistila. Je to ta, kde studuje trojlístek Natka, Venda a Susan." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nehodlal jsem si brát servítky. Jak bylo řečeno. Chovejte se k nim z pozice síly a v žádném případě nejednat v rukavičkách. „Pojď dolů ty hromado hnoje a řekni to ještě jednou oním tónem a můžeš si být jist, že tvá hlava praskne jako meloun, pokud ovšem víš, co to znamená.“ Pronesu to tak, že pokud se jen křivě podívá, což je u skřetů těžko rozeznat v sekundě naplním svá – snad i pravdivá – slova. Přesto se pohlédnu po Moruntovi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se tomu, jak si tím jsou jistí. A je fakt, že některé se Sborů i znám, tak třeba budu mít štěstí a narazím zrovna na někoho kdo mě pozná a nebudu se muset s nikým dohadovat. Ale když řekne, že na té Akademii studuje náš trojlístek a navíc děti neevakuovali, pobledla jsem. Vstanu. „Dobře. Hned tam jdu a zjistím co se tam děje i kdybych je tam měla všechny zkopat na hromadu.“ Řeknu procítěně. „A když to bude tajný, tak to klidně vytluču i z Nyose.“ Zamračím se. Já všechny ty tajnosti kvůli Sborům chápu, ale tajnosti ohledně něčeho co se týká rodiny nebo přátel to rozhodně nebudu tolerovat. Jestli se něco stalo, zjistím co, ať se děje cokoliv. „Kde ta Akademie je?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elle přikývne. "Vytluč to raději z Alexe," poradí ti s pousmáním. "Přemístím tě tam," řekne potom Elle a mávne k tobě rukou. Jakmile deaktivuješ štít, který brání cizím kouzlům tě někam přemístit, objevíš se před Alademií, na kterou trojlístek chodí. Vypadá skoro stejně, jako ta, na kterou jsi chodila, i ta, na které jsi potom byla uzavřená. A stejně tak se dost podobá i té, kde jsi ještě nedávno učila. Ty Akademie jsou všechny až na pár detailů skoro stejné. Asi sto metrů musíš jít k Akademii pěšky, jak tě zastaví ochranná kouzla. Když jsi od zavřené brány Akademie sotva deset metrů, odnikud se zjeví dva muži v černých hávech a se stříbrnými maskami na obličejích. Kápě mají samozřejmě nasazené. "Slečno, omlouváme se, ale sem nesmíte. Je to uzavřená oblast," řekne jeden z nich a smířlivě natáhne ruku. Jedno se ale musí Nyosovi nechat.. Tajné sbory už nejsou ti arogantní a povýšení mágové. Dnes ve Sborech zůstávají jen ti opravdu schopní a slušní. I vztahy mezi Sbory a válečnými mágy se hodně zlepšily, od doby, co Sbory vede Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Dobře. Uvidíme kdo bude dřív po ruce.“ Řeknu. Pak se nechám přemístit k Akdamii, samozřejmě jsem musela jít ještě kus pěšky. Postřehla jsem, že většina Akademií jsou si hodně podobná. Ne, že by nebyli hezké... ale zdá se, že z nějakého důvodu uznali, že bude nejlepší, když všechny Akademie budou stejné. Takže navštívili jste jednu a viděli jste všechny. Je to trochu škoda. Kdyby Akademie byli každé jiné, tak bych si je ráda prohlídla. Brzy se objevili členové Sborů, aby mě zastavili. Byli zdvořilí, to jsem musela uznat. „Dobrý den. Vím, že je oblast uzavřena. Jsem z Akademické rady. Jmenuji se Anett Sela. Jsem taky přítelkyně Nyose. Buďte tak laskav a jděte mu vyřídit ať kouká naklusat a vysvětlit co se to děje nebo si ho podám, ano? Díky.“ usměji se na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muži v maskách se po sobě podívají a pak si jeden za maskou tlumeně povzdechne. "Pojďte," zamumlá a oba se s tebou vydají k bráně. Mluvčí jde jako první, druhý muž jde až za tebou. Jakmile dojdete k bráně, tak první Tajný třikrát zaklepe. "Otevři Sale, to jsme my..," zavolá někam do vzduchu a za chvíli se brána neslyšně otevře. V doprovodu dvou členů Sborů vejdeš dovnitř a projdeš dlouhou chodbou až na nádvoří. Nádvoří Akademie To je plné dětí od první až do páté třídy, které hrají s učiteli různé míčové hry. Po obvodu nádvoří prochází členové Sborů v temně černých hávech. Nemají kápě na hlavách ani masky na tvářích, aby děti neděsily. "Zavedu vás k veliteli," řekne ti člen Sborů, který tě doprovázel a dosud mluvil. Kývne na toho druhého, který kývne nazpátek a rozplyne se. Pak projdeš v doprovodu sboristy kolem nádvoří a vejdeš do budovy na opačném konci. Jdete do jídelny, vzhledem k podobnosti Akademií to víš přesně. Za chvíli jste před zavřenými dveřmi, které hlídají dva sboristé v maskách. Tvůj doprovod k mužům přistoupí a začne s nimi tiše rozmlouvat. Zpoza dveří jde mezitím slyšet tlumený Alexův hlas. "Ne, ne, ne... Ty jsi mě asi špatně pochopil... Já jsem se ptal, jak je možné, že se něco takového vůbec může stát? Ne, drž hubu, ještě jsem ti nedal slovo," poslední Alexova věta zní dost výhrůžně. "Podívej se.. V tom pokoji spaly dvě mé neteře a jeho malá sestra. Takže si s námi nehraj a kápni božskou, nebo nechám Sbory, aby si s tebou pohrály ony..." Vzápětí uslyšíš vystrašený a rozklepaný mužský hlas. "Já.. vážne .. netuším.. o čem.. to mluvíte. Prosím.." Pak uslyšíš hlas Nyose. Zní klidně, ale v tónu má ledové ostří, které už zlomilo nejednoho temného mága. "Jsi velitel zdejší obrany. A myslím, že není standardem, aby se jedenáctileté dívky musely bránit samy, případně aby je chránili dva sedmnáctiletí kluci. Takže mi řekni, kolik jsi dostal za to, že zůstane otevřená brána a z chodeb se ztratí stráže.. a možná tě ani moc nezřídíme." Členové Sborů spolu v tu chvíli domluví a tvůj doprovod zaklepe a otevře dveře. V místnosti stojí Alex v bílém hávu, Nyos v temně černém hávu bez masky a další dva muži v černých hávech a s maskami na tvářích. Ti stojí na opačném konci jídelny. Alex s Nyosem stojí před malým a obtloustlým chlápkem v hávu učitele. Ruce má prosebně sepnuté, na tváři vyděšený výraz a lysé koleno na hlavě se mu leskne potem. Pomalu před Alexem a Nyosem couvá. Když se otevřou dveře, Nyos s Alexem se otočí. Oba se zatváří překvapeně a muž využije jejich otočení se k tomu, aby se opět o několik kroků posunul. Brzy bude u zdi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu se usměji. „Díky.“ Následovala jsem je. Když jsme vešli do Akademie a já viděla jak si děti hrají na nádvoří ulevilo se mi. Rozhlížela jsem se jestli nezahlédnu holky. Muži mě vedli dál až ke dveřím, kde jsme se zastavili a já slyšela Alexe. To co jsem slyšela mě polekalo a taky naštvalo. Někdo zaútočil na děti? A na naše holky? To mě vážně naštvalo. Nedivím se, že zní Alex tak naštvaně a taky Nyos. Konečně jsme mohla dovnitř, Alex i Nyos vypadali překvapeně, že mě vidí. „Zdravím.“ Pozdravím je a zadívám se na toho plešouna. Pak se otočím na Nyose. „Elle mě poslala, abych zjistila co se tu děje.“ Řeknu jim. Zamračím se znovu na plešouna, nějak mi vrtalo hlavou to, proč se snaží tak nenápadně dostat ke zdi. „Hmmm.... Nyosi. Možná je to hloupost, ale mám tak trochu pocit, že se ten chlápek snaží z nějakého důvodu dostat nenápadně k té zdi.“ Ozvu se. Znělo to divně. Protože je to zeď... ale nejsem vševědoucí a třeba má vymyšlenou nějakou únikovou cestu nebo... nevím... Jen mi to připadalo divné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž ztuhne, když se Nyos s Alexem otočí zpět k němu. Nyos kývne na své dva Tajné mágy a ti dvěma rychlými kroky k muži dojdou a chvatem se zapáčeným loktem jej dostanou na kolena a zajistí. Nyos s Alexem se pak otočí zpět k tobě. "Někdo se dnes v noci pokusil unést jejich spolubydlící Amy," řekne ti Nyos. "Holky se dobře bránily a hluk přivolal Victora, který.. um.. no, byl v pokoji se svou dívkou.., a jednoho jeho kamaráda. Ti útočníky zahnali." Nyos se podívá zpět na muže. "Ale někdo je musel dostat dovnitř," zamumlá. S tím se otočí zase zpět k tobě a věcně řekne: "Vyřiď toto Elle a pak bys třeba mohla jít na nádvoří a hrát si s těmi dětmi, když jsi ta učitelka," navrhne ti pomalu. Je ti jasné, co toho tlouštíka čeká v něžném náručí mužů ve stříbrných maskách... "Trojlístek i s Amy tam někde je. Kdyby sis s nimi promluvila, nebo je nějak zabavila, byl bych ti vděčný," dodá Alex s přikyvnutím. Za vámi se ozve vzlyknutí, jak se učitel na kolenou rozbrečí. "Ale ne, jestli brečíš teď, co budeš dělat za půl hodiny?" chce vědět Alex. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tajní chytili tlouštíka, aby už nemohl couvat. Nyos mi vysvětlil co se stalo. Někdo se pokusil unést dítě? Pousměji se. „Šikovné holky.“ Řeknu. Přikývnu, když mi řekne ať to vyřídím Elle a pak mě požádal ať se věnuji dětem a hlavně holkám. Přikývnu. Tlouštík se rozbrečel. Proč radši neřekne pravdu? Když takhle brečí. Proč na něj nezkusí kouzlo pravdy? Nebo nevymazal mu někdo vzpomínky, aby nemohl nic říct? „Dobře. Budu venku s dětmi.“ Přikývnu a otočím se, vyjdu zase ven z místnosti. Přidala jsem do kroku, nechtěla jsem totiž nic slyšet. Je jasné, že to bude toho muže bolet. Kontaktovala jsem Elle, abych ji řekla co se stalo. Vydala jsem se na nádvoří a začala se rozhlížet, abych našla děvčata. Sice Nyos říkal, že jsou v pořádku, ale úplně se mi uleví až je uvidím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tlustý skřet se ještě jednou podívá na armádu za vašimi zády a pak si jazykem olízne suché rty. "Omlouvám se, pane," řekne potom zdvořile a pohledem se pokusí najít podporu u svých bojovníků. Všechny ale najednou nesmírně zajímají špičky jejich bot. "Pošlu za vámi velitele," slíbí, otočí se a ztratí se vám z dohledu. O chvilku později se s vrzáním otevře ztrouchnivělá brána a před vámi se objeví asi dvacítka bitevních skřetů (např. odkaz nebo odkaz). Do jejich čela se prodere skřet, který ostatní převyšuje o dobré dvě hlavy a jeho mohutnost se vyrovná mohutnosti nejurostlejších paladinů. "Zdravím vás, velmistře Oxo," osloví Shinxiho zvoleným jménem. Mluví plynulou říšštinou s téměř neznatelný přízvukem, což je velmi překvapivé. "Jelikož stále žijeme, předpokládám, že nám svou armádou dáváte osobitým stylem vašeho bratrstva najevo, že chcete mluvit s králem," pousměje se obří skřet. Pak skřet stočí pohled na Morunta. "Tvůj nápad, není-liž pravda?" zeptá se. Morunt skřeta neztrestá za drzost, naopak se mu koutky zdvihnou nahoru v náznaku úsměvu. "Můj pane, toto je Zalkath," představí Shinximu skřeta. "Generál skřetích vojsk. Upřímně jsem netušil, že ještě žije. Ale je to pro nás dobrá zpráva," dodá potom Morunt tiše. "Ať nás zavede za králem," zamumlá poté ke Shinximu Ildwar. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když je hledáš, není zas tak těžké holky najít. Sedí v trávě nedaleko hlavního herního ruchu. Natka sedí s Colinem kousek stranou, stejně jako Victor. Ten sedí ještě trochu dál a v náručí drží hezkou hnědovlasou dívku v oblečení studentky. Victor má na čele růžový flek, který naznačuje, že mu někdo nedávno vyléčil hodně ošklivé zranění. Venda se baví se Susan a s další dívkou, která vypadá jako spíš Vendina spolužačka ze třetího ročníku, než spolužačka Natky a Susan. S touto trojicí dívek sedí ještě jeden mladík v bílém hávu, pravděpodobně onen Vickiho kamarád, který mu pomohl. On má růžový flek po vyléčeném zranění na celé levé tváři. Neznámá dívka bude nejspíš Amy, ta, která měla být unesena. Ale nezdá se, že by se dramatický zážitek dívek nějak extra dotkl. Smějí se, škádlí se s Vickiho kamarádem a povídají si. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chvíli jsem dívky a hochy sledovala. Zdáli se v pořádku a nezdá se, že by jimi ten zážitek otřásl. Ale to může být důsledek šoku, lidé se s tím vypořádávají různými způsoby. Nejčastěji je to pláč nebo smích. Po chvíli jsem se vydala k nim. „Ahoj holky. Hoši.“ Pozdravím i mladíky. „Jen jsem se na vás přišla podívat. Slyšela jsem co se stalo, jsem na vás všechny moc hrdá. Zachovali jste se skvěle.“ Usměji se. „Teď z vás nejspíš budou nejspíš hrdinové.“ Podívám se na další dívku co neznám. „Ty jsi nejspíš Amy, že? Ahoj. Já jsem Anett Sela.“ Představím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdyby Vicky s Nathem nepřišli," kývne Susan k Victorovi a druhému mladíkovi, "bylo by po nás." Řekne mladá se Score vážně. "Ale oni přišli, tak na 'kdyby' kašli," odpoví Venda a zakření se na černovlasého mladíka, který se jen pousměje. Když se otočí k dívce, kývne. "Amy dan Dool," představí se ti. Její příjmení.. Dan Doolovi patřili ještě před třemi stoletími k nejzločinnějším magickým rodům. Neužívali černé magie a nevraždili, ale pašovali a padělali ve velkém. Přes veškerou snahu všech složek Věže jejich představitele nikdy nikdo nedostal za mříže. Rod se změnil doslova ze dne na den. Zemřel patriarcha rodu a jeho mladý syn, nový šéf, se zamiloval do dcery Shalafiho. Od té doby rod seká dobrotu. Rodu však stále slouží minimálně stovka mágů, která převzala přísahy věrnosti od svých dědů a pradědů, kteří sloužili ještě jako ochránci pašeráckých konvojů. Rozhodně se však dá počítat s tím, že až rod zjistí, že se někdo pokusil unést jeho dceru, bude ještě pořádně horko. Pokud někdy někdo rodu něco provedl, málokdy se dostal až k soudu. Obvykle jeho tělo vyplavila po půl roce nějaká řeka... "Ráda vás poznávám," dodá ještě Amy s milým úsměvem. Nevypadá moc jako dcera mafiánského rodu. "Holky o vás mluví moc hezky," prozradí ti. Podíváš se na Susan, která se zatváří trochu rozpačitě, i na Vendu, ale do té se reakce nedočkáš. Ani vás neposlouchala, s hlavou na stranu zasněně pozoruje mladíka Nathana, který z nudy dělá prstýnky z trávy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „I vám děkuji mládenci. Kdyby se našim holkám něco stalo... no... řekněme, že by to nedopadlo dobře.“ Je mi jasné, že by propuklo peklo. Nyos by si nedal pokoj dokud by ty mizery nedostal. A já nejspíš taky ne. „Venda má pravdu. Nemá cenu myslet na to co by kdyby. Hlavní je, že jste všichni v pořádku.“ Přikývnu. Pak Stisknu Amy ruku. Dool... významná rodina ne s moc dobrou historií rodiny. V podstatě kdysi její rod byl nejslavnější pašeráci všech dob. Na to se jen tak nezapomíná a se členy rodiny se to pořád táhne. Ale teď každý ví, že sekají dobrotu. Takže nedůvěra už nepanuje. Kdo by si troufl ji unést? Usměji se. „To ráda slyším. A velmi mě to těší.“ Mrknu na Susan, která se kvůli tomu tváří rozpačitě. Venda však nedávala pozor. Zamilovaně totiž koukala na Nathana. Ten si ji však moc nevšímal. Narovnám se. „Nevadí vám, kdyby jste mi vyprávěli co se stalo?“ zeptám se a pak si sednu k nim na zem. „Ráda bych to slyšela z první ruky. Pokud to pro vás nebude příliš nepříjemné?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Susan se podívá na Vendu, jestli nezačne ona, ale oběma je vám jasné, že vás vůbec nevnímá. Susan si tedy povzdechne a řekne: "Jo, já ti to řeknu," kývne. "No, byl to večer jako každý jiný. Po večeři jsme šly do sprch a potom na pokoj. Udělaly jsme si úkoly, Venda s Amy se ještě chvíli učily. A asi v deset, jedenáct..," zauvažuje... "Ve dvanáct jsme šly spát. Sotva jsme zhasly, otevřely se dveře a někdo vešel dovnitř. Byli to nějací chlapi. A šli hned k Amyině posteli. Jednoho popálila bleskem, Venda jí pak pomohla a druhého spoutala trním. Já s Natkou jsme se potom přidaly a ti chlapi spíš jenom drželi štíty. Potom přiběhli kluci a pustili do těch chlapů už trochu větší kalibr.. a ti dva zdrhli." Dokončí Susan s hrdým tónem. "Mám pocit, že ti chlapi jim nechtěli ublížit. Nepoužili vlastně jiné kouzlo, než odrážecí a štítové. Žádná černá magie, nic. A ani po nás neházeli nic světoborného, jen omračující kouzla. Ty spáleniny jsme si s Vickym udělali navzájem, protože jsme každý přiběhli ve tmě z jiného směru," přizná Nathan s pousmáním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyslechla jsem si jejich příběh, překvapilo mě to. „A to do vašeho pokoje prostě jen tak vešli? Neplížili se nebo tak něco?“ zeptám se. „A neříkali něco během toho co jste na ně útočili?“ znělo mi to trochu divně. Přece tam nemohli jen tak nakráčet? To si mysleli, že to bude brnkačka? Nakonec jsou ve škole magie. Museli by být hodně sebejistí. „Ale dobrá práce. Zahnat dva muže není lehké i když nepožívali žádná silnější kouzla.“ Pochválím je znovu. „Vím, že byla tma, ale nevšimli jste si na těch mužích něčeho? Cokoliv? Barva kůže, oblečení?“ Zajímalo by mě kudy do Akademie vnikli a kam utekli? Vážně je ten tlouštík pustil? Podplatili ho? Nebo je dokonce jejich kumpán? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No tak nevtrhli tam samozřejmě nějak hlasitě," řekne Susan. "Ale ani se nijak extra neplížili. Asi si mysleli, že už dávno spíme." "Ale nepočítali s tím, v kolik chodí dnešní mládež spát," dodá Nathan se smíchem. Susan se pak zamyslí, stejně tak i Nathan. "Oblečení byli v černých hávech, ale to neznamená, že byli temní. Černé hávy dneska nosí kde kdo," řekne Nathan a přejede pohledem po nádvoří Akademie, kde je mužů v černých hávech alespoň třicet. "Černý háv dneska koupíš v každém druhém obchodu," souhlasí se starším klukem Susan. "A mám pocit, že jeden z těch dvou byl černý," zapojí se konečně do hovoru i Venda. Susan kývne. "Jo, jeden byl určitě Gurcha. A ne, bohužel spolu nemluvili..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „To je pravda.“ Souhlasím, že černé hávy si může teď koupit kde kdo. Přesto... černé hávy a mágové.... to ukazuje na temné. „Dobře. Děkuji, že jste mi to řekli.“ Řeknu. Nehodlala jsem se dál vyptávat, protože mi řekli co mohli. Podívám se na Amy. „Co si o tom myslíš ty Amy?“ zeptám se pomalu. Nechtěla jsem ji znepokojovat. „Napadá tě proč by se tě pokoušeli unést?“ zeptám se. „Neznepřátelila si tvoje rodina někoho?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se otočíš na Amy, pokrčí rameny. "Nevím, má rodina má spoustu nepřátel," řekne docela dost otrle. Život v rodině Doolů zocelí... "Ale pokud vím, tak v poslední době si nikoho neznepřátelila nijak víc," pronese zamyšleně. Pak vás upoutá nějaký rozruch u vchodu a když se otočíte, spatříte přicházet minimálně dvacítku mágů v černo-modrých hávech. V jejich čele jde muž s nepřístupný výrazem. Cítíš z něj velkou moc a bojovnost. Důstojný reprezentant Doolů, nějak takhle vypadají čelnové rodu. Chladní a připravení kdykoliv zabíjet. Už nějakou dobu na straně dobra, ale to na jejich chladné profesionalitě nic nezměnilo. Vedle muže kráčí Caleb, který ho vede přímo k vám. Zřetelně vidíš, jak se Tajní mágové po doolovcích obezřetně dívají. A ty stejně jako oni cítíš, že za tím rázným mužem jde dvacítka mocných mágů, žádná ořezávátka. "Amy!" zavolá muž v čele, když se skupina mágů přiblíží. Amy se zvedne a s úsměvem se k muži vydá. Oba se obejmou a muž se zatváří ulehčeně. Ale jenom na okamžik, potom se zase zatváří vztekle. "Kdo to udělal? Zabiju ho," slíbí a ve výrazu jeho i jeho mužů je něco, co způsobuje, že o jeho slovech vůbec nikdo nepochybuje. "Běž si nejdříve promluvit s Nyosem, Yerle," řekne Caleb. "Ať si Nyos pěkně rychle nakluše sem," odsekne Yerl vztekle. "Teď v jídelně vyslýchají podezřelého," zkusí to Caleb. Yerl ho probodne pohledem a pak ukáže na dva své muže. "vy dva půjdete se mnou, zbytek zůstane s Amy." Pak se otočí přímo k dívce. "Běž si zabalit, vezmu tě do sídla." A pak se rázným krokem v doprovodu vybraných dvou mužů vydá k jídelně. Yerl si očividně se zákazem vyzvedávání dětí z Akademie dělá hlavu zhruba stejně, jako Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Chápu. No... nedá se nich dělat. Zatím. Však přijdeme na to, kdo to udělal.“ Přikývnu. Rozruch mě přiměje vstát, dívala jsem se na muže, který se blížil. A jeho jednotku. Byl mocní a jeho muži rozhodně taky byli dost silní. Budil strach a respekt. A je mi jasné, že si přišel pro Amy. Jakmile se ubezpečil, že je v pořádku, začal běsnit. Připomínal mi Nyose. Ten by se zachoval stejně, první se ujistit, že je v pořádku, a pak běsnit. A taky vezme Amy domů než se to celé vyřeší. „No..“ Pronesu k Amy, když muž odejde. Bratr? Otec? S tím zpomaleným stárnutím, těžko říct. „Chceš, abychom ti šli pomoc s balením? Nebo ti budou stačit sví bodyguardi?“ zeptám se. „A taky by jsi se měla s někým domluvit, aby ti posílal učení a úkoly, aby jsi nezůstala pozadu až se pak vrátíš zase na Akademii.“ Doporučím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, vystačíme si," pousměje se Amy a podívá se na dvacítku svých mužů. "Jasně, domluvím se. Díky." Kývne na tebe, rozloučí se s Natkou, Vendou i Susan a pak se vydá se svým doprovodem pryč. Po chvilce spatříš Nyose s Yerlem, jak míří k vám. Je to skoro až komické, jak jsou si teď ti dva podobní. Oba mocní mágové v čele silných organizacích pěnící vzteky. "..padat hlavy." Slyšíš, jak zrovna Nyos dokončí větu. "Doslova," zavrčí Yerl a pak se otočí k Nyosovi čelem, chytí jej za jedno rameno a podívá se mu do očí. "Měl by sis s tím hledáním pospíšit, brácho. Pokud je najdeme první, soud nebude třeba," zamumlá boss rodu Doolů. Nyos kývne, Yerl pustí jeho rameno a potom oba dojdou k vám ve chvíli, kdy se objeví Amy a dva její muži nesou kufry. Potom se Amy znova rozloučí s holkami. Yerl trpělivě počká, než se Amy rozloučí, a mezitím se jeho pohled střetne s tvým. Pomalu na tebe kývne, ale k nějakým oficialitám se nemá. Potom se všichni doolovci otočí a celá skupina se vydá k východu. Nyos se otočí k Vendě: "Budeš teď chvíli bydlet s Annou a Clarkem, jo? Už jsou na cestě. Vyzvednou si tě," řekne jí. "Sus," otočí se k Susan, "tebe vezme strejda domů." A nakonec se otočí k Natce: "Ty se taky sbal, zlato. Než je pochytáme, budeš bydlet u nás." Pak Nyos zavrtí hlavou. "Aby se jedenáctileté holky musely na Akademii bránit samy," znova zavrtí hlavou. "To si někdo kurva vyžere..," zavrčí. "Calebe.. až Alex skončí, nech špeka odvést na SVP. Ať se mu podívají na zoubek ještě tam. Potom ať tady naběhnou ochranné oddíly bojových, nenecháme tady další děcka bez ochrany. Nech vypracovat oficiální zprávy pro Akademickou a Magickou radu a Shalafiho," instruuje Nyos kývajícího Caleba. "Anett, pomohla bys prosím Natce se sbalením?" poprosí tě Nyos pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pobaveně jsem sledovala oba vztekající se muže. Trefila jsem se... byli podobné nátury. Není divu, že se zvládli dohodnout. Pak došli a brzy se objevila Amy aby se rozloučila s kamarádkami,můj pohled se střetl s tím mužem. Pokývl mi na pozdrav, ale k ničemu jinému se nemá a ani Nyose nenapadlo nás představit. „Zdravím. Anett Sela.“ Rozhodnu se, představit se sama. Připadalo mi to neslušné se nepředstavit. Ale pak odejdou a Nyos začne korigovat holky, rozhodl se, že je všechny pošle domů. Když jsem slyšela jak padlo to sprosté slovo, ostře jsem Nyose bodla loktem do boku. „Kroť se svůj slovník, když jsou u toho děti.“ Napomenu ho. „Ale chápu tě.“ Řeknu. Natka půjde k nám, jsem ráda, že bude u nás. „Jistě. Pojď Natko.“ Pobídnu ji. „Zatím se mějte, děvčata. Mládenci.“ Rozloučím se s dětmi a pak se nechám vést Natkou, protože ona ví, kde má pokoj. Já ne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já vím," přikývne Yerl pobaveně. "Yerl dan Dool," představí se ti poté i on. Potom se skupina sebere a odejde. "Co?" rozhlédne se Nyos, když jej napomeneš. "Aha, promiň," slabě se pousměje. "Ale myslím si, že tyhle děti znají horší výrazy." Mladíci se s tebou rozloučí, dívky jdou do pokoje s vámi. Nyos s nimi pošle jednoho ze svých mužů. Holky ho s tykáním vesele pozdraví, takže ho nejspíš znají. Pokoj holek je docela velký, jsou tu dvě palandy, skříň, stůl, židle a křeslo. Na stěnách visí různé obrázky. Mají to tady dost vesele zařízené. Kdyby vedle dveří nebyla na stěně velká černá skvrna od sazí, nic by nenasvědčovalo tomu, co se tady večer stalo. Holky otevřou skříň a zpod ní vytáhnou kufry. Pomáháš s balením i Vendě a Susan, stejně jako člen Sborů pomáhá i Natce. Holky totiž věci nemají moc rozdělené. Až na spodní prádlo by se dalo říct, že si věci často půjčují. Amy už tu není, takže rozeznat některé větší kusy oblečení Vendy není zas takový problém, ale u Natky a Susan je to docela problém. Oblečení je hezky poskládané v komíncích, ale to je Vendy, to je Natky, tohle Susan... Člen Sborů vedle tebe už to nevydrží a začne se tiše chechtat, když Natce položí do kufru sukni a Venda ho potom zpraží pohledem, že ta je její. "Raile..," osloví člena Sborů Susan a on se k ní otočí. "To je moje," zakření se a vezme si do muže sklánějícího se nad Vendiným kufrem bílé triko. Ale i ty máš dost takových záseků. A holky to očividně dost baví. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To je možné, ale nikdy jsem od nich žádné sprosté slovo neslyšela a ani nechci slyšet. Nechci aby si mysleli, že nadávání je v pořádku.“ Řeknu mu. Navíc nadávky pak vedou ještě k násilí. Vydali jsme se s děvčaty a jedním mágem do pokoje holek, měli ho pěkně zařízený. Začali jsme s balením, ale holky měli v oblečení pořádný chaos. Neustále nás napomínali, že tohle je její a tohle zase její. Člen Sborů ze brzy začal tomu smát. Není divu... je to na hlavu. „Mimochodem, já jsem Anett. Těší mě Raile.“ Představím se pro mě ještě neznámému mágu. „Holky vy v tom tedy máte bordel.“ Řeknu nakonec, když další kus oblečení co jsem dala Natce patřil Susan. „Divím se, že si pamatujete které je co.“ Měla jsem dojem, že je mi dva jenom zdržujeme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poslední část tvé věty věty už Nyos nejspíš nevnímal, protože se zamyšleně rozhlíží po Akademii a zdá se, že o něčem usilovně přemýšlí. "V určitých situacích ale nadávání je v pořádku," řekne s pousmáním za Nyose Caleb, "uvolňuje to napětí a stres, to mi věř" V pokoji se dáte do balení a pletete se. Když se představíš, Rail se usměje a kývne. "Už jsme se viděli. Nebo aspoň já vás viděl, vytahoval jsem vás ze sutin vaší ordinace," řekne ti. Vzpomínáš si na muže v temně černém hávu a se stříbrnou maskou, který tě jako první před rokem vyprostil z trosek, zatímco jeho kamarádi klečeli na svých zrádných kolezích a poutali je. Ale spojit si jej s tváří bylo samozřejmě nemožné. "Rail Nether, také mě těší," prozradí ti své celé jméno. "To není bordel, máme tu jen systém uspořádání věcí, kterému ostatní nerozumí," zakření se Natka, když pronese jednu z vět, které občas slýcháváš od Nyose. "Jo, poznáme si své věci," usměje se Susan. Po nějaké době holky ale konečně zvládnete sbalit. "Ty obrátky nechte na stěnách," řekne Rail, když se Natka s Vendou dají do sundávání obrázků ze zdí. "Ještě se se vracíte, nemyslete si, že vás Nyos nechá ulít se ze závěreček." Venda ho za to plácne po ruce. Nejspíš se znají docela dobře, protože by si to jinak nedovolila. Potom se s levitačním kouzlem na kufrech vydáte zpět na nádvoří. Nyos se baví s ředitelem, oznamuje ho, že zatkl šéfa jeho obrany a Sbory se teď stahují, aby velení převzala Ada a obranu její bojoví mágové. Holky se běží rozloučit se svými spolužáky a potom přiběhnou zpět k Victorovi a Nathovi. Natka potom rychle běží za Colinem. Venda se nadšeně postaví k Nathovi, který se na ni přátelsky usměje a pohladí ji po hlavě.. jako dítě. Když se Nath potom otočí k Susan, aby se rozloučil i s ní, Venda zůstane stát jako opařená. I když k ní potom přistoupí Victor se svou dívkou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na Caleba. „Ale to ano. S tím souhlasím, ale prostě není podle mě vhodné nadávat před dětmi.“ Samozřejmě v určité situaci se nadávat povoluje. Třeba, když si ukopnete palec, nebo když jste opravdu naštvaní, ale před dětmi... to prostě nejde. Jejich mozky jsou jak houby, všechno hned pochytí a když vidí, že to dělají dospělí... začnou taky. Při balení mě překvapilo, že mě Rail znal. Podívám se na něj. Samozřejmě jsem si vzpomněla. „Ah ano... já tě bez té masky nepoznala.“ Zavtipkuji. Holky se odvolávají na to, že v tom mají svůj systém a navíc si svoje věci poznají. „Jistě.“ Řeknu, když je Rail upozorní, že se sem ještě vrátí. „A taky počítejte s tím, že vám učení bude chodit domů.“ Uculím se. Když bylo sbaleno vydali jsme se zpátky na nádvoří, holky se běželi ještě rozloučit se spolužáky. Nyos se bavil s ředitelem, ale já si všímala holek. Všimnu si, jak Nathan pohladil Venku po hlavě a to pro tu chudinku bylo jak rána pěstí. Bylo vidět, jak ji to sebralo. Bylo mi ji líto. Počkala jsem až si promluví s Victorem a jeho dívkou a pak jsem k ní přišla já. Položila jsem ji ruku na rameno. „Nedělej si z toho těžkou hlavu. Nathan v tobě zatím nevidí ženu. Dej tomu čas. Dřív než se naděješ tak pohladit tě po hlavě ho už ani nenapadne.“ Snažím se ji povzbudit. Tipovala bych, že tak možná za rok to už bude jiné. Ale to jsem ji říct nemohla, protože rok pro děti je jako dvacet let. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nikdy nebude chodit s třináctiletou holkou," řekne Venda. Snaží se znít v pohodě, ale na konci věty se zajíkne. Aby to skryla, rychle se otočí. Pak se vedle vás zničehonic objeví Daniel, kterého doprovází dvojice jeho bitevních telepatů. "V pohodě, Vendi?" zeptá se a Venda k němu přiskočí a obejme jej. Ale není taková přepadlá z nočních událostí, ale kvůli Nathanovi, to je jasné. Potom už se objeví i Alex, který si vezme Susanin kufr, rozloučí se s vámi a přemístí se s ní pryč. Jakmile je pryč, začnou se pomalu objevovat první bojoví mágové a Tajní opouštějí své pozice, aby Akademii přenechali jim. Daniel s Vendou a svými telepaty se taky přemístí domů. Brzy už je Akademie chráněna bojovými mágy a z Tajných zůstali pouze Nyos s Calebem. Objevila se i Elle, jako šéfka Akademické rady. "Nechtě děti jít na oběd, je tak akorát čas, a dneska už se neučte. S výukou začnete zase zítra, jako by se nic nestalo," instruuje zrovna Elle ředitele. "Radu svolávat asi nebudu, vyřídíme to tady samostatně," ukáže Elle na sebe a Alekina, který opodál rozmlouvá se dvěma profesory. "Takže můžeš jít s Natkou a Nyosem domů, jestli chceš." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Dej tomu čas, Vendi. Třináct ti nebude navždy.“ Ale je mi jasné, že si bude myslet svoje. Ale však uvidí. Brzy se začne měnit. Vytáhne se, začne se zaoblovat a už nebude vypadat jak dítě. Pomalu se to tu začne rozcházet. Vrátím se k Nyosovi, sledovali jsme, jak bojoví mágové přebírají Akademii. Objevila se i Elle, která se chopí velení. Elle mi řekne, že mě už nebude potřeba a můžu jít domů s Nyosem a Natkou. „Dobře. Ale kdyby mě bylo potřeba, tak mi dej vědět.“ Rozloučím se s ní a otočím se k Nyosovi a Natce „Tak můžeme domů.“ Řeknu. „Ty vem Natku, já přemístím kufr.“ Pobídnu ho. Za chvíli jsme byli doma. „Natko jdi si vybalit. Já zatím připravím oběd.“ Pobídnu ji a pošlu její kufr do jejího pokoje. „Zůstaneš Nyosi doma nebo půjdeš zařizovat vyšetřování?“ zeptám se Nyose, zatím co jdu do kuchyně, abych připravila oběd. Elle měla pravdu. Byl tak akorát čas na oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natka kývne a vyběhne po schodech nahoru, aby si vybalila. Nyos s tebou přejde přes jídelnu do kuchyně a sleduje tě, jak si chystáš věci na vaření. "Vyšetřování zajišťují bojoví mágové," odpoví ti Nyos. "Ale nechal jsem udělat malou skupinku, která na to bude dohlížet. O to se postará Caleb." Pak ti pomůže s vařením. Co budete dělat nechá na tobě, ale pomůže ti s krájením a podobně. "Bez holek je tu nuda," slyšíte asi za deset minut Natčin hlas a ona vejde za vámi do kuchyně. "Tak se běž učit," zasměje se Nyos a Natka ho zpraží pohledem. "Nebo Anett pomoz vařit, ona bude určitě ráda," navrhne. "Já si musím jít pročíst nějaké zprávy." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře. To jsem ráda.“ Řeknu a Nyos mi pomůže s vařením. Rozhodla jsem se pro něco rychlého, protože něco na hodinu vaření... to bychom jedli v jednu a to je pozdě. Proto jsem se rozhodla pro špenátové omelety a k tomu čokoládové suflé. Zatím co Nyos drtil špenátové listy, já připravovala těsto, rozdělala oheň a dala rozehřát pánvičku. Brzy se objevila Natka co si stěžovala na nudu. Nyos ji popíchl s učením, ale ta se na něj koukla takovým tím stylem, že má dost hloupé nápady. „Jasně. Pomocná ruka by se mi hodila. Mohla by jsi připravit dezert. Řeknu ti co máš dělat a já se zatím budu starat o melety.“ Usměji se na ní. „Tak pojď. Vem si misku Natko. Vem tabulku čokolády a hrníček. Dej to sem, musí se to rozehřát ve vodě. Čokoládu nalámej a dej ji do hrníčku a trochu másla. Musí se hezky roztéct, mezitím si připrav šlehač, vejce, cukr, mouku.“ Říkala jsem ji co má dělat. Nechám přípravu jen na ní, tím se to i spíš naučí. Jen jsem ji říkala co a jak zatím co jsem se věnovala lívancům. „Podle mě by měla umět každá žena vařit. Ne proto, že by to měl být její úděl nebo tak něco. To vůbec. Ale vaření je zábava, můžeš si vždycky udělat na co máš chuť a navíc, když vidíš, jak to ostatním chutná máš z toho hodně dobrý pocit.“ Řeknu Natce po tom co Nyos odejde. „Učila jsem vařit i Eliz. A můžu s hrdostí říct, že jsem ji toho naučila hodně a nezapomněla nic z toho.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natka přikyvuje a začne připravovat to, co jsi jí řekla. Docela jí to jde a jídlo je brzy hotové. Jak to tvoje, tak to její, když doděláš ten konec. Nyos vás poprosí, abyste prostřeli pro čtyři, že se staví Tanya. Když přijde, Natka jí nadšeně běží přivítat. Už ji skoro přerostla. Nyosova drobná spolužačka Natku obejme a pak se jde přivítat i s vámi. Neviděla jsi Tanyu už celé věky, vlastně od doby, kdy měsíc po založení Institutu - po těch problémech - si přišla svou navrženou budovu osobně prohlédnout. Má medově zbarvené vlasy vyčesané nahoru v účesu, za který by se nestyděla ani Eliz, a oblečená je ve zlatém hávu orientálního střihu. Háv vypadá úžasně, nejspíš vlastní návrh. "Ahoj Anett," pozdraví tě se širokým úsměvem. Pak se jde obejmout s Nyosem a zamává mu před obličejem zapečetěnou složkou. "Mám tady pro tebe ty návrhy," řekne mu. Nyos s úsměvem kývne. "Děkuji, věděl jsem, že se můžu spolehnout. Pojď se najíst, holky vařily," odpoví Nyos. Natka se vedle tebe hrdě narovná a Nyos na tebe pokradmu mrkne a zazubí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pochválila jsem její práci a taky poděkovala za pomoc. Když však Nyos řekne, že přijde Tanya trochu se zděsím. Jídlo sice bylo dobré, ale pro návštěvu nic extra. Ale nebyl čas dělat se s něčím jiným. Brzy se objeví. Dlouho jsem ji neviděla, ale nezměnila se i když vypadaa samozřejmě úžasně. „Tanyo. Ráda tě vidím.“ Přivítám se s ní po tom co ji Natka přestane objímat. „Sluší ti to.“ Jde se přivítat s Nyosem a já zatím naliji všem pití. Překvapeně kouknu na Nyose, protože jsem netušila, že pro něj Tanya něco tvoří. Pousměji se, když vidím jak je Natka hrdá, že vařila. „Ano. Natka udělala dezert úplně sama. Je moc šikovná.“ Řeknu a začnu stolovat. Snad se nebude na špenátové omelety tvářit odmítavě... je to jídlo spíš pro rodinný kolektiv a ne pro návštěvu. Když měli všichni, posadila jsem se. „Tak dobrou chuť.“ Popřeji. Ale po chvíli mě přemohla zvědavost. „Co je to za návrhy co ti Tanya přinesla?“ zeptám se Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Posadíte se ke stolu a pustíte se do jídla. Chutná to výborně, což brzy řeknou i Nyos s Tanyou. "Počkej po obědě," usměje se Nyos, když se zeptáš, co je to za návrhy. Jakmile dojíte omelety, pustíte se do dezertu a Natka nedočkavě čeká na reakce. Všichni jí to samozřejmě pochválíte.. ale vážně to měla dobré. Pak se všichni přesunete do obýváku. "Naty, běž se učit," řekne Nyos a Natka k němu znova obrátí ten pohled. Nyos zavrtí hlavou. "Ne, myslím to vážně. Běž se učit. na Akademii by ses v tuhle hodinu taky učila. Aspoň dvě hodiny," pronese nesmlouvavě. Natka si povzdechne, ale vydá se ke schodům, aby šla nahoru. Nyos pak vezme složku a rozlomí Tanyinu pečeť. "Budeš druhý člověk na světě, co ten návrh uvidí," zasměje se Nyos, sám se do složky nepodívá a podá ti ji. Teprve ty ji otevřeš a vytáhneš stoh pergamenů. Nadpis na složce hlásá "Nové hávy pro členy Tajných sborů." Už na prvním pergamenu vidíš krásný tužkou nakreslený návrh hávu. Jde o háv složený z několika vrstev a materiálů. Z kůže, hrubé černé látky a kovových kroužků posilujících některé části. Vše je navrženo s největší účelností, aby byly posíleny nejzranitelnější části o kov a tvrzenou kůži, a zároveň byla zachována co největší pohyblivost a lehkost. Další pergameny už obsahují popis vlastností všech materiálů a kouzel, které by na háv byly spředeny. Klimatizační, ochranné, čistící... Posledních deset pergamenů je plných nákresů hávu v ruzných situacích. Při skákání přes střechy, při krčení v kanalizaci, v otevřené bitvě s meči, s kouzly... Na zádech má každý háv ornament, kterému Tanya nechala volný účel. Může označovat pouze příslušnost ke Sborům, nebo i hodnost. A hlavně dá se jednoduchým kouzlem skrýt. Hlavní účel hávu, který Nyos zadal, aby se háv nepletl s hávem temných, byl splněn, a Tanya přidala mnoho a mnoho dalšího. Prostě Tanya...   |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu, když mě ujistil, že mi to řekne, tak jsem byla ochotná potlačit zvědavost. Naštěstí všem špenátové omelety chutnali a u dezertu byla Natka jak na trní očekávaje, jak nám bude její výtvor chutnat. Povedl se ji, u suflé bylo důležité ho včas vytáhnout, aby střed byl pořád tekutý. A to se povedlo. „Moc dobré. Skvělá práce.“ Pochválím ji, protože vím, jak na to čeká. Myslím, že ji vaření bude bavit. Po jídle Nyos pošle Natku se učit, nechtělo se ji, ale byl neoblomný a tak se šla nahoru učit. I když... možná že ne. V pokoji může dělat všechno možný. Když byla Natka nahoře, vytáhl složku a otevřel ji. Zvědavě pozvednu obočí a zadívám se na návrhy. Nové hávy pro Tajné sbory. Vypadali skvěle, pohodlné, ale i účelné. Usměji se. „No konečně. S tímhle si vás nikdo nebude plést s temnými. Vypadají skvěle. Moc se ti povedli Tanyo. Máš vážně styl.“ Znovu se na návrhy podívám. „Taky budeš takové mít? Už se těším až tě v tom udivím.“ Podle těch návrhů, budou tělo docela obepínat. A vzhledem k tomu, že většina mágů je v kondici, zvlášť ti u Tajných tak to bude radost pohledět. „Hmmm...“ Zabručím uznale. „Ty víš Tanyo co mužům lichotí.“ Mrknu na ní spiklenecky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Děkuji," usměje se Tanya a Nyos si od tebe složku s návrhy vezme a i on si je konečně prohlédne. Potom k Tanye uznale přikývne. "Jo, vážně to vypadá parádně," souhlasí Nyos s tebou. Když se jej zeptáš, jestli ho bude taky nosit, zazubí se. "To je trochu předčasné... Nejdříve se musí vyrobit několik kusů a otestovat je. A potom mi to musí ještě schválit Rada." Tanya se zamračí. "Rada už by hlavně měla začít něco dělat s těmi hávy bojových a hlavně bitevních mágů. Ty bílé rukávy jsou strašné..," zamumlá. Nyos přikývne: "To už si musí zařídit Uvera s Erikem, případně Kelen. Já už Sbory zařídil," pronese se slabým úsměvem. Potom si znova začne pročítat a prohlížet návrhy. "No, už jim začnu do šuplíku něco navrhovat," zazubí se Tanya. "Jo a mimochodem, Anett? Co Institut? Jak se daří? A co moje budova a oděvy?" Chce navrhovatelka vědět. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Doufám, že si to zařídí. Je načase, aby se trochu modernizovalo. A oblečení to potřebuje pořádně.“ Podívám se na Tanyu. „To rozhodně udělej. Dřív nebo později to někdo stejně přednese.“ Zazubím se. Zeptá se na Institut. „Výborné. Vše skvěle šlape. Je to skvělé místo. Děti nezlobí, aspoň nic vážného. Je to nejspíš tím, že mají pořád co dělat. Když se neučí, mají dobrovolné práce, když ne to, tak jsou tam vychovatelé, které je zabaví. Vlastně mají lepší věci na práci než dělat potíže. Funguje to skvěle. Mám z toho radost. A budova... no je to úžasné místo. Obrovské a je tam všechno co jsem si představovala a dokonce víc než to. Když jsem vymýšlela kontext, představovala jsem si něco mnohem menšího. Tohle předčilo moje očekávání.“ Usměji se. „A oděvy... taky skvělé. Moc se mi líbí co mám já a učitelé a děti si nestěžují. Jsem ráda, že jsem si trvala na tom, že holky nebudou mít žádné sukně. Myslím, že pak bych často slyšela o tom, jak jim kluci zvedají sukně nebo se pod ně snaží koukat.“ Protočím nad tou úrovní oči. Ale hold děti no. Neví co se sluší. „Taky jsem neslyšela žádné stížnosti. Holky se rády zkrášlují, proto jsem do obchůdku nechala dát různé doplňky, a malovátka a podobně. To děvčatům stačí. A kluci... no kluci se o tohle zase nezajímají a je jim to nejspíš jedno.“ Pokrčím rameny. „Díky bohům, od toho problému s ochranou už žádné problémy nebyli.“ Zavrtím hlavou. „Moc se mi to líbí. Děti si už zvykly... doufám, že jednou budou Institut považovat za domov. Snažím se, aby se tam tak cítili.“ Vyprávím ji zapáleně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Institut už je nesmazatelně zapsán v historii a ty taky," pronese Tanya s úsměvem. "Za pár století bude tvé jméno vyslovováno stejně uctivě, jako jméno Kalacka de Scorea*." Slíbí ti. Nyos se pak Tanyi zeptá na něco ohledně návrhů a ta mu to začne vysvětlovat. Ty mezitím můžeš konečně odnést nádobí do dřezu. Když se vrátíš, Nyos naopak odejde uvařit čaj a potom se všichni tři přesunete na terasu. Krásně svítí slunce, a tak sedíte, pijete čaj a asi hodinu si jen tak povídáte. Ale potom se Tanya zvedne, že už musí jít, protože má ještě nějakou práci. Rozloučíte se a ona jde. Nyos si posléze nechá telepaticky podat hlášení a potom se tě zeptá, co bys chtěla dělat. A bylo by fajn, kdyby se zapojila i Natka. // * Kalack de Score - tvůrce konceptu Akademie. Původně byla jen jedna a od současných se dost lišila, základní struktura ale zůstala nezměněná dodnes. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To snad... to jako vážně?“ zeptám se trochu překvapeně. Totiž to jsem nečekala, nakonec já nejsem tak úplně tvůrce. Jen jsem vymyslela základ a pak jsem ředitelkou. Bylo by to významnější, kdybych si to všechno vážně zařídila sama. Vlastní peníze na postavení a sehnání lidí a tak dále. „No jestli je to tak, tak škoda, že se toho uctivého vyslovování nedožiji.“ Zavtipkuji. Po tom co uklidím nádobí, Nyos při připraví čaj a usadíme se na terase, kde jsme si povídali. Po hodině musí Tanya odejít, rozloučili jsme se s ní a po tom co si Nyos zjistil hlášení se mě zeptá co budeme dělat. Chvíli jsem uvažovala. „Možná bychom se mohli jet projet na koních?“ navrhnu. „Na koupání je trochu zima i když je hezky. Na vaření je brzy. Taky bychom mohli vytáhnout nějako stolní hry. Nebo můžeme na návštěvu k mým rodičům. Vyber si.“ Nabídnu hned několik možností. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak to hold chodí," povzdechne si Tanya. "Většina takovýchto lidí se velkého uznání dočká až po své smrti." Nyos zavrtí hlavou. "Kalack byl slavný už ve své době," oponuje. "To je Anett taky," podotkne Tanya, "ale Kalack získal největší uznání až stovky let po své smrti, byť už v té době byl dost známý." "Nebo bychom mohli k mým rodičům, Natka by je ráda viděla," řekne Nyos zamyšleně. "Ale přeci jen.. otec bude někde na hranicích s Trogorem a matka bude chodit po Gurchulských obchodech.. tak to asi nemá cenu," uzná po chvilce. "Ale ti koně zní dobře," přikývne Nyos s úsměvem. "Uděláme si vyjížďku, ne? Teď už nám budeš stačit..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na Nyose. „Taky mě napadli tví rodiče, ale řekla jsem si, že kdyby měli čas, tak by Natka byla asi u nich ne?“ Pak, ale řekne, že koně zní dobře. Myslela jsem si, že se rozhodne pro ně. „Samozřejmě. Myslím, že jsem v jízdě pokročila už dost na to, abych se vám vyrovnala. Půjdu to říct Natce a převléknout se.“ Řeknu mu a ještě uklidím hrníčky od čaje než se vydám nahoru do pokoje Natky. „Natko?“ zaklepu. Chvíli počkám a pak vejdu. „Natko, převlékni se. Jdeme na koně.“ Oznámím ji a nenápadně se rozhlédnu, abych zjistila jestli se učila. „Sejdeme se dole.“ Řeknu ji a pak odejdu do naší ložnice, abych se taky převlékla. Oblékla jsem si kalhoty, vysoké boty, košili a na to vesničku a vlasy jsem spletla do copu. Takhle připravená jsem sešla dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natka leží na posteli a vedle ní leží učebnice historie. Vypadá to, jako že se vážně pokoušela učit, ale že ji po chvilce začal připadat nesmírně zajímavým strop. "Jasně," přikývne nadšeně, když ji oznámíš, že půjdete na ranč. Okamžitě vyskočí a vydá se ke skříni. Ty zavřeš dveře a vydáš se do ložnice. Nyos už se mezitím stihl převléknout do volné černé košile a černých kalhot. Jakmile jste všichni připravení, přemístíte se na ranč. Přivítáte se s Gregem a několika děvčaty a potom zamíříte ke svým koním. Keno už tě zná, tak do tebe přátelsky strčí hlavou. Jedna mladá dívka na tebe dohlíží, zatímco ty už sama Kena čistíš a potom uzdíš i sedláš. Brzy už sedíš v sedle a sama si Kena vyvedeš ven. Nyos s Natkou už na placu své koně rozklusali do velkých koleček. Mlaskneš a pobídneš Kena, který z kroku okamžitě přejde do klusu. Pak se zařadíš za Natkou a opisuješ kruhy spolu s ní a Nyosem. "Vážně už jezdíš dobře," pochválí tě Natka, když se k tobě otočí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Potěšilo mě, když mě Keno šťouchl, když mě poznal. „Ahoj, kamaráde.“ Pohladím ho a pak mu dám jablíčko co jsem mu přinesla. Trochu jsem ho rozmazlovala. Za chvíli jsem už byla venku, kde byl Nyos s Natkou. Jsou tedy rychlí, nevím jak to dělají. Zkušenosti? Přidala jsem se k nim a Nyos pochválí moje jezdecké umění. Usměji se. „Díky. Taky jsme trénovali. Jednou výsledek musel být znát.“ Pohladím Kena po krku. „Ale Kena bych nevyměnila. Už jsme si na sebe zvykly, že parťáku?“ usměji se na svého koně. „Neuvažoval jsi někdy o tom, že by jsi si koupil koně?“ zeptám se Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Uvažoval," přikývne Nyos s pousmáním, "ale co bych s ním na útesu dělal? Koně skály nemusí... A na Palovi můžu jezdit kdykoliv chci..." Nyos s Palem udělá mimoděk dynamickou otočku, jak se podívá zpět k ranči, a pak se stočí zpět původním směrem. Vyrazí jako první, za ním jede Natka a ty jedeš jako poslední, abys Natku měla na očích. Přestože je mnohem lepší jezdec než ty, hlídáte ji. Vyrazíte cvalem kupředu a projíždíte trasou, kterou už jsi několikrát absolvovala na tréninku s Nyosem a Gregem. Ale poprvé jedeš sama tak, že tě nikdo nehlídá. Projíždíte podél břehu řeky vedle rozlehlého zeleného hvozdu. V jednom místě řeku přebrodíte a na druhé straně jsou dlouhé travnaté pláně, kde koně pobídnete k ostrému cvalu a užíváte si jejich běh a vítr ve vlasech úplně stejně, jako si to užívají koně samotní. Potom ale zpomalíte do kroku a chvíli děláte na pláních kolečka. Potom přejdete zpět do cvalu a vyjedete na jeden kopec. V kroku projdete přes vysokou krávou a sejdete dolů. A potom zase cval přes pláně a podél řeky zpět na ranč, kde se ještě pustíte do pár posledních koleček. Jezdíš teď kruhy vedle Natky a Nyos odjede na chvíli pryč, protože si s ním přišli promluvit dva jeho Tajní. Nyos se ale brzy vrátí a zařadí se vedle tebe. "Nevíš, proč je Yerl teď na Lohanině Akademii?" zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zauvažovala jsem nad tím. „To je pravda. A i kdyby jsi ho koupil, stejně by jsi ho měl ustájeného tady, takže to vyjde na stejno.“ Souhlasně přikývnu. Pokračovali jsme v projížďce, byla příjemné, dlouhá a ke konci mě bolel zadek. Musela bych asi jezdit pravidelněji, abych si na to zvykla. Když jsme se vrátili ještě jsme si dělali kolečka, když se objevili Tajní a Nyos musel k nim. Když se vrátil zeptá se mě na něco co jsem nečekala. „Proč bych to měla vědět? Poznala jsem ho teprve dneska.“ Pokrčím rameny. „Ale nevím. Vede přece vlastní vyšetřování ne? Nemá tam nějakého příbuzného? Možná kontroluje jestli i tam někdo nebyl napaden, nebo kontroluje bezpečnost, jestli se tam něco nechystá. Možností co tam dělá je několik.“ Znovu pokrčím rameny. „Nic jiného mě zatím nenapadá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, ale znáš Lohanu," řekne Nyos. "Podle mých mužů šel Yerl přímo za ní. Nikoho nehledal..." Nyos se odmlčí a uvažuje. "Možná bych tam měl jít," zamumlá. "Yerl sice není svůj cholerický otec, ale i on je horká hlava. Co se Doolovců týče, vždy čekej to nejhorší..," řekne ti. "Mohl třeba přijít na to, že ti únosci mají v této Akademii děti. A kdyby mu ruplo v pale. No..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně se na něj zadívám. „To by přece neudělal. Mstít se na dětech i kdyby nepřátel, to je hnusárna. Naprostá ubohost. Má snad nějakou úroveň ne?“ zavrtím hlavou. Ale Nyos by neměl obavy bez důvodu. „Radši ano. Radši to jdi zkontrolovat.“ Sice jsem měla pochyby, přece jen... je to fakt ubohost. A navíc by to přece nešel udělat takhle veřejně ne? „O nás si nedělej starosti. Já dám pozor na Natku a ta dá zase pozor na mě.“ Ujistím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdo říká, že by se na nich mstil?" zeptá se Nyos. "Nezkřivil by jim ani vlásek, tím si jsem jistý. Ale dostal by se přes ně na ty, kdo chtěli unést Amy. Doolovci by to neudělali poprvé. Kdo sáhl na jejich rod, skončil vždycky špatně..," zamumlá Nyos. Pak přikývne. "Dobře, zatím se mějte," rozloučí se a cvalem odjede směrem k ranči. Natka doklusá kolečko k tobě a dívá se za Nyosem. "Co se děje?" zeptá se zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh... no aspoň, že tak.“ Řeknu ulehčeně. Když odjel, přijela Natka, která se zajímala co se děje. „Je mi líto, ale Nyos musel jít kvůli práci. Doufám, že ti budu stačit?“ pousměji se. „Ještě se trochu projedeme a pak půjdeme domů, abychom našemu pracantovi připravili něco dobrého k večeři co říkáš?“ navrhnu a podívám se na ní. „Co má Nyos k jídlu úplně nejraději? Mohli bychom to ukuchtit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No tak aspoň se nesebral a neodejl do Gurchulu," zamumlá Natka přiškrceně. Nemusíš studovat dětskou psychologii, abys věděla, že otcův odchod za povinnostmi je pro ni těžký. Je to smutné, ale bratr Nyos je pro ni otcem víc, než její otec sám. Ale vzpomínáš si, jak asi před půl rokem reagoval sám Nyos, když mu otec oznámil, že bude opět bydlet v Guršské říši. "Je už to taková naše tradice, co? Že se prostě sebereš a zmizíš. Neboj, já tu naší tradici neporuším a postarám se o Natku. Stejně, jako se o mě musel posledně starat Clark a o něj ještě předtím Andrew. Tak aby Natka náhodou nebyla o tradici ochuzena..," řekl Nyos otci chladně a potom se otočil a odešel. Nyosův otec se na rodinu nikdy moc neohlížel a šel si za svým... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na něj. „Toho se neboj. Kdyby se něco takového stalo, tak bych si pro něj došla a kopala bych ho do zadku celou cestu zpátky domů. A just bychom šli pěšky, aby si zapamatoval, že mu takovéhle útěky tolerovat nebudu.“ Zavtipkuji, abych ji rozveselila. Chápu, že ji její otec trápí, jenže se s tím nedá nic dělat a tak kazit si náladu? To je na nic. Vzpomněla jsem si na to co Nyos kdysi otci řekl. Připadalo mi to tenkrát tvrdé. Ale později jsem si uvědomila, že je to docela oprávněné. „No nemysli na to. Pojď. Ještě se trochu projedem.“ Pobídnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyos by neutekl," řekne Natka jistým tónem. "Nikdy neutíká," dodá s tak hrdým tónem, až to od ní působí dost vtipně. "Tak fajn," kývne a pobídne koně do klusu. Ty ji napodobíš a zařadíš se vedle ní. Potom se ji teprve zeptáš na Nyosovo oblíbené jídlo. "To bys měla vědět ty, ne?" vychytrale se zazubí se po očku se na tebe podívá. "Miluje ryby a všechny plody moře," zamyslí se potom. "Ale myslím, že žádné úplně nejoblíbenější jídlo nemá. Ale nesnáší třeba nudle na sladko." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To je pravda.“ Souhlasím s tím, že by Nyos neutekl. „Musela bych ho pořádně vyděsit, aby vzal nohy na ramena. A on není zrovna lekavý.“ Zasměji se. „No ano. Jde o to, že mu chutná všechno co uvařím, pokud tedy někdy nepředstírá, abych nebyla zklamaná. Tak či onak, zatím jsem nepřišla na nic co by měl úplně nejraději.“ Pokrčím rameny. Zaškaredím se. „Cože? Nudle na sladko? Něco takového existuje? Kdo tohle jí?“ zavrtím hlavou. „Hm... Možná bychom měli pak zaskočit do města koupit nějaké čerstvé ryby. Mohli bychom udělat ty ryby nadívané s pečenými brambory? Jak ti to zní?“ zeptám se a rozhlédnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Třeba Meloun..," odvětí Natka zenchuceně na otázku, kdo jí nudle na sladko. A je vidět, že se svým prostředním bratrem strávila rozhodně více času, než s nejstarším... "Jo, dobře," přikývne souhlasně. Asi za půl hodiny odejdete vyčistit a odstrojit koně a potom se společně přemístíte do jednoho přímořského města, kde nakoupíte vše, co potřebujete. Když dojdete domů, Nyos tě telepaticky informuje, že se na večeři staví Lohana, Yerl i Amy. Když to Natce sdělíš, nadšeně ji při pomyšlení na kamarádku zablýsknou oči. Pak už v kuchyni dělá, co ji říkáš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ten má tedy chutě...“ Zavrtím hlavou. Když jsme skončili s ježděním, přemístila jsem se s Natkou do jednoho přímořského města, kde jsme nakoupili čerstvé ryby a pak se vrátili domů. První jsem ji poslala se opláchnout, já udělala to samé. Ozval se Nyos, který mi oznámil, že na večeři nás bude víc. Ještě, že jsem nakoupila dost ryb. „Nakrájej zeleninu. Pokrč prsty, aby jsi se neřízla. Takhle. A můžeš krájet, zkoušej dělat plátky co nejtenčí.“ Já zatím vyvrhovala ryby, abychom je pak mohli nacpat zeleninou a kořením. Pak když jsem nacpávala ryby, nechala jsem Natku pořádně umýt brambory a pak je znovu nakrájet. Když jsem měla ryby nacpané, obalila jsem je do papíru a následně je obalila do jílu. Takovéhle balíčky jsem strčila do pece. Jíl pak ztvrdne a snadno se rozbije a díky papíru nebude ryba špinavá. Pak jsme dali smažit brambory. „Skvělá práce. Bude to dobrota.“ Zkontroluji čas. „Běž se připravit zlato. Sice ještě máme čas, ale aspoň pak nebude všechno na rychlo.“ Pobídnu ji a jdu ještě prostřít stůl. Připravila jsem víno a džus pro dívky. Pak jsem se šla rychle umýt, abych se zbavila zápachu koní, který jsem pořád cítila. Jistě... aby to cítil někdo jiný musel by ke mě čichat a to by bylo nevhodné, takže by to nikdo neudělal, ale já se budu cítit lépe. Pak jsem si oblékla jedna z lepších šatů co mám. Vlasy si vyčesala nahoru, pak si upletla dva malé copánky, co jsem sepnula vzadu v hlavě, takže to vypadalo jako kdybych měla čelenku. Když jsem byla hotová, zkontrolovala jsem ryby, ale ty ještě chvíli potrvají. Tak jsem šla zkontrolovat jestli je všude uklizeno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sotva stihneš všechno zkontrolovat, otevřou se dveře a vejde několik lidí. První vyjde po schodech nahoru do obýváku Nyos. Oblečený je v ve svém typickém černém podhávovém oblečení, tedy nemá kožené věci na koně. Musel ještě před odchodem na Akademii přijít domů a převléknout se. Hned za ním jde Yerl, s typicky nahoru vyčesanými vlasy. Oblečený je do elegantních kožených kalhot a luxusní košile. Špičaté boty má z krokodýlí kůže. Lohana je oblečená ve volnějších zlatých šatech, vlasy má sčesané do drdolu, na krku má perlový náhrdelník. No a všimneš si, že Lohana už zase docela přibrala. Na Akademii byla vždy oplácaná, ale teď byla poměrně dost štíhlá. Jako poslední vejde Amy, která je oblečená v upnutých fialových šatech, které ji sahají do poloviny stehen. Sotva se objeví v obývacím pokoji, ze schodů naopak shora sejde i Natka. Je hezky učesaná a i ona má krásné fialové šaty, ale volné a sahající až po kotníky. "Páni, Nyosi," hvízdne tiše Yerl a rozhlédne se po luxusně a draze zařízeném obýváku. Zdá se, že to udělalo dojem i na tak zazobaného týpka, jakým Yerl bezpochyby je. "Dobrý večer, Anett," pozdraví tě potom Yerl a usměje se. Na té věčně zamračené tváři působí úsměv trochu divně, ale je upřímný. "Anett!" Lohana je samozřejmě mnohem méně formální, projde kolem Yerla a obejme tě. Neviděly jste se už bezmála rok... "Vypadáš skvěle," pochválí tě. Amy se mezitím nadšeně přivítá s Natkou a když tě Lohana pustí, přijde i k tobě. "Dobrý večer," pozdraví tě Amy zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Brzy přišli. Otočila jsem a uvítala Nyose úsměvem a za ním se objevil Yerl s Lohanou a Amy. Všichni vypadali skvěle, jako kdyby přišli z nějaké párty. Yerl pochválil Nyosovu věž a pak pozdravil mě. Taky se na něj usměji. „Dobrý večer, Yerle. Vítám vás u nás doma.“ Řeknu a zasměji se, když se na mě vrhne Lohana. Taky jsem ji objala. „Díky. Taky vypadáš skvěle. Sluší ti to.“ To byla pravda. Ona vždycky byla hezká. Když byla štíhlá, byla opravdu krásná. Ona je ten tip, který i s nadváhou vypadá dobře. Takže jsem rozhodně nelhala. Ale překvapilo mě, že znovu přibrala. Co to? Jenže teď se ji ptát nemůžu. Pak mě přijde pozdravit Amy. Stiskla jsem ji ruku. „Ahoj, Amy. Ráda tě tu vidím.“ Řeknu vřele. „Prosím udělejte si pohodlí. Nyosi mohl by jsi nalít pití? Večeře se bude podávat za okamžik. Natko, Amy, chcete mi pomoci v kuchyni?“ nabídnu jim a pak se vydám do kuchyně ať už s nimi nebo bez nich. Myslím, že by je to mohlo bavit, nakonec budeme muset vzít kladívka a rozbíjet ztvrdlý jíl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Amy s Natkou kývnou a jdou s tebou do kuchyně. Zbytek dojde jen do jídelny, kde se usadí. "Já nebudu, Nyosi, díky," slyšíš, jak Lohana odmítne alkohol. Nyos tedy nalije tobě, Yerlovi a sobě samému. S děvčaty doneseš na stůl jídlo a Nyos si přemístí ze sklepa malé kladívko. Natka se potom s vervou pustí do rozbíjení jílu a jen Yerlovo pohotové mrazící kouzla zastaví rozbití i vázy na stole. "Ups," Natka se zadívá na kladívko zklouzlé na jílu, které se zastavilo sotva půl centimetrů od vázy. "Děkuji," poděkuje Yerlovi, který kývne a kladívko uvolní, jakmile jej Natka obrátí zpět správným směrem. Brzy už je jídlo poživatelné na talířích a vy si připijete. Lohaně Nyos nalil jahodový džus, který mají i obě holky. A potom už se pustíte do jídla. Dostaneš ze všech stran pochvalu, že je to dobré, a když řekneš, že ti pomáhala Natka, je pochválena i on a znova má tak možnost se nadmout. Po jídle Nyos sklidí talíře a chvíli jen tak sedíte u stolu a klábosíte o ničem. Holky po sobě vrhnou znuděné pohledy a Amy se pak otočí na Yerla. "Tati.. můžeme jít s Natkou prosím nahoru?" zeptá se otráveným tónem. Yerl se podívá na Nyose, který kývne. Holky se okamžitě zvednou a běží ke schodům. "Nepřerazte se," stihne ještě Nyos utrousit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jakmile jsem uslyšela Lohanino odmítnutí alkoholu, začal mi v hlavě zvonit zvonek. Je zase baculatá a nepije alkohol? Že by byla těhotná? Dívky mi pomohli v kuchyni, vřele jsem jim poděkovala za pomoc. Když jsme se usadili, pustili jsme se do zábavy v podobě rozbíjení jílu, mě to tedy vždycky bavilo. Bavilo mě, jak jsem rybu vylupovala ven. Ryby se povedli, byli moc dobré. Hezky šťavňaté. Všichni chválili a samozřejmě jsem nezapomněla připomenout, že Natka mi pomohla. A tak chválili i jí. Udělalo ji to radost. Po jídle se Nyos postaral o nádobí a začali jsme si povídat, což holky dlouho nevydrželi a vyžádali si možnost útěku. Dostali ho. Pobaveně se usměji. „Děti. Dospělácké řeči je nebaví. Hlavně proto, že tomu nerozumí.“ Pokrčím rameny. Zvědavě kouknu na Lohanu, abych znovu zkoukla její baculatost. Jestli to náhodou není těhotenská baculatost. Některé ženy ztloustnou celé, když čekají dítě. Jiné zase narostou méně. Pak mě něco napadlo a začnu koukat z Yerla na Lohanu a zpátky. „Ehm... nechci vypadat jako šťoura nebo tak něco. Ale vy dva jste spolu?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Yerl s Lohanou se po sobě podívají a potom se usmějí. "Proto jsme tady," řekne po chvilce Yerl a na Lohanu se zazubí. "Ano, já a Yerl jsme spolu už nějakou dobu," přikývne Lohana. "Drželi jsme to v tajnosti, ale bylo nám jasné, že to nepůjde věčně. No, nebudu chodit kolem horké kaše, Anett. Vím, že sis toho všimla. Viděla jsem ten tvůj zkoumavý léčitelský pohled..." Lohana se nadechne. "Čekáme s Yerlem dítě a tak už jen těžko můžeme náš vztah tajit. Yerl bude muset jít proti své rodině, která mu hledala někoho.. řekněme z vyšších vrstev.. a můj otec zase nemůže vystát rod Doolů. Ale to nám je jedno, protože se opravdu milujeme," pronese Lohana pevně a nahmatá Yerlovu ruku, ten ji sevře. "Před dvěma dny jsem se zasnoubili a svatbu chystáme udělat pozítří. Úplně malinkou, někde na pláži. Nechci riskovat, že by to má rodina zkazila," oznámí Yerl. "A je to tak brzy, protože už teď bude problém sehnat na mě šaty. A chceme to udělat co nejdříve, doufáme, že rodiny se po porodu při pohledu na dítě uklidní," dodá Lohana. Pak zaváhá a řekne: "Ale chtěla bych, abys mi šla za svědkyni." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začnu se zubit ještě předtím než to oficiálně oznámí. Když potvrdili, že jsou spolu bylo to jasné. Zasměji se. „Samozřejmě, že ti půjdu za svědka! Moc ráda!“ vyskočím na nohy, obejdu stůl, obejmu ji a dám pusu na tvář. „Ah, mám takovou radost. Moc vám to přeji.“ Usmívám se. „A gratuluji k děťátku. Budeš skvělá matka.“ A taky jsem ji trochu záviděla. Taky bych chtěla mít svatbu a miminko, ale nehodlala jsem na Nyose nijak tlačit. Bylo to na něm, kdy se rozhodne do toho praštit. Navíc nevím jestli je vhodná doba. Oba máme hodně práce. „Dobře děláte. Jakmile budete svoji a děťátko... proti tomu už rodiny nic nezmůžou a budou se prostě muset s tím smířit. Tím jsem si jistá.“ Přestanu ji mačkat v obětí. „Páni... to je tak... romantický! Utajovaná láska. To je něco o čem dívky sní.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, hrozně romantické," zakření se Yerl. "Jenže ne každý kluk, který skrývá svou lásku, ji musí skrývat před máti, která má nejlepší..," podívá se na Nyose, "druhé nejlepší špióny na světě." Vzdá hold Tajným sborům a Nyos se zakření. Lohana se zasměje. "Jo, dokonce to několik Doolovců i zjistilo. Ale Yerl je mezi nimi dost populární, takže se dívali jinam," vysvětlí Lohana s úsměvem. "A to se ti matka nesnažila nějakou nevěstu dohodit?" zajímá se Nyos. Yerl kývne. "Určitě by to byla zkoušela, kdybych ji nedal hned napoprvé najevo, že o to nestojím. Vybrala si totiž napoprvé chvíli hned po pohřbu Emily, mé zesnulé manželky. To mě strašně rozzuřilo.." zamumlá. "Srovnal se zemí katedrálu," uvede to na pravou míru Nyos krátkou vsuvkou. Yerl si ho nevšímá a dokončí. "A potom už se matka neodvažovala." "Největší obavy jsem měla z Amy," změní Lohana po chvilce tišeji téma. "Ale ukázalo se, že jsem neměla důvod. Vzala mě hodně rychle a dobře." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Chápu, že to muselo být složité. Ale stejně... hrozně romantické.“ Usměji se. Překvapeně na Yerla pohlédnu. „Cože? Ona ti sháněla ženu na pohřbu tvé zesnulé manželky? Bez urážky, ale tvoje matka musí mít cítění asi jako nosorožec.“ Zavrtím hlavou a zase se posadím. „Nedivím se, že jsi zuřil. Ale srovnat se zemí katedrálu?“ pozvednu obočí. Si neumím ani představit. „No pokud jsi se ji nesnažil shodit na hlavu matce...“ Zavtipkuji. „Ah Lohano. Jak by tě Amy nemohla mít ráda? Vždyť tebe má každý rád.“ Usměji se na ní. Zauvažuji a pak už vážněji pohlédnu na Yerla. „Tak mě napadá... není tohle důvod proč někdo chtěl unést Amy? Ti únosci dětem nijak neublížili, neútočili na ně... kdyby to byli nepřátele, tak by asi tolik ohled nebrali. Možná, že tě tak někdo z rodiny chtěl donutit, aby jsi pustil Lohanu k vodě. Byl by někdo.... tohohle schopný?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, jako nosorožec," přikývne Yerl. "Mrtvý." Když se podivíš nad jeho shozením katedrály, pokrčí rameny. "U těch starších katedrál stačí shodit dvanáct podpůrných sloupů v hlavním sále a katedrála jde k zemi. Pro rozzuřené mocné mágy nic nemožného," pousměje se. "Vždyť Nyos přece taky jednu sundal," podotkne Yerl potom a Nyosův trochu povadlý úsměv mu naznačí, že řekl něco, co moc neměl. "To už je hodně, hodně dávno," řekne Nyos pouze. "A tvůj mistr Alex shodil dokonce dvě," dodá Yerl rychle. U Alexe obou víš. První shodil v Gurchulu na několik kusů masa, které zbyly z mága, který poslal Daniela do Khazaru. Na druhou katedrálu si dokonce pamatuješ, pohřbil temné mágy, ale i on skončil ve špitále. "No, tady jde spíš o to, že ode mě budou všichni u Amy čekat tu mateřskou roli," řekne potom Lohana. "A já se necítím na to, abych mohla dělat matku třináctileté slečně. Anett, ona je narozená druhého záři před třinácti lety. To je druhý den poté, co jsme nastoupily do Akademie..," řekne Lohana s pochmurným úsměvem. "Není zas až tak mladší, než jsme my." Yerl potom odpoví na tvou otázku ohledně pokusu o Amyin únos. "Matčiny lidi jsem nechal prověřit," pokývne. "Ale pochyboval jsem a nic jsme nenašli. Jednak matka o tom stále neví a navíc.. jak by Amyiným únosem dosáhla, abych nechal Lohanu?" Pak se odmlčí. "Ale jestli by toho někdo z mého rodu byl schopen? Samozřejmě." Odpoví si okamžitě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Je jasné, že svou matku miluje. Je to zvláštní... Nyos taky nemá dobré vztahy s rodiči, Yerl taky... mám pomalu pocit, že jediný dobrý vztah s rodinou mám snad já. „Nyos taky?“ pozvednu obočí. Ten nebyl nadšený, že to bylo prozrazeno. „Stejně... to mi pak musíš vyprávět.“ Znovu se zadívám na Lohanu, která má obavy z toho být matkou třináctileté dívce. „Ty to zvládneš. Buď hodná, ale spravedlivě přísná.“ Odmlčím se. „To je pravda. Není to tak dávno co nám bylo stejně jako jim. Ale přesto... jsme už dospělé a ony jsou pořád děti.“ Zavrtím hlavou. „Neměj obavy. To přijde samo. Trav s ní co nejvíce času, aby jste se sblížili. Věřím že to zvládneš.“ Snažím se ji povzbudit. Yerl se vyjádří k mé obavě. Matku prověřil, ale nic tomu nenasvědčuje a prej že klidně někdo z rodiny by to mohl udělat. Milující rodinka. „Nevím... nemusela by přiznávat, že ji nechala unést ona. Mohla by pořád předstírat, že nic neví. A zatím by ti jako anonym poslala požadavky, že ji nepropustí dokud neuděláš tohle a tamto. Třeba aby jsi si vzal nějakou jinou ženu nebo co já vím? Po pravdě... chápání lidí jako je tvá matka je nad mé síly.“ Pokrčím rameny. „A co ten tlouštík? Už něco prozradil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdyby únosci požadovali, abych se s Lo rozešel, moc dobře bych věděl, že za to může rod," podotkne Yerl. "A to by mu neprospělo." Pak se zeptáš na tlouštíka a i Yerl se na Nyose podívá, jako by ho to zajímalo. Nyos si odkašle, je na něm vidět, že se mu moc nechce Yerlovi něco prozradit. "Kluci ze SVP - našeho výslechu podezřelých - ho rozdrtili," přikývne. "Doslova," zamumlá Yerl s pousmáním. Nyos dělá, že ho neslyšel, a pomalu pokračuje. "Nic moc neví, neznámý muž mu zaplatil, aby na deset minut stáhl z jedné chodby ochranku. Udělali jsme portrét toho muže a zahájili jsme pátrání," oznámí Nyos. "Tlouštíka jsme předali z našich kobek do klasické cely pod Věží, teď čeká na proces..," pokračuje Nyos. "Soud ho bude soudit za spolupachatelství únosu. Ale vážně uvažuji, že bych na soud zatlačil, aby to kvalifikoval jako velezradu. Přeci jen, nevěděl, co se bude dít, když poslal stráže pryč. Ti muži mohli celou tu nechráněnou chodbu vyvraždit... To je podle mě těžké provinění proti důvěře Řádu." Za zradu Řádu, neboli velezradu, se ukládají tresty smrti. Pokud by Nyos využil svého postavení a ovlivnil soud, mohl by tlouštík místo pár let v chládku dostat i konopné lano. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pokrčím rameny. „Je lepší zvážit všechny možnosti. Taky to mohla udělat nějaká jiná rodina, která chce aby jsi si vzal jejich dceru... tak či onak, se mi zdá že pokus o únos byl poměrně nenásilný z jejich strany. Tak buďto jsou z tebe úplně podělaní nebo to udělal někdo komu na Amy záleží a nechtěl aby byla zraněna.“ Nyos neochotně prozradil co se dozvěděl od tlouštíka, chápala jsem že Yerl byl takový že se pomstí pachateli, ale na druhou stranu šlo o jeho dceru. Měl by vědět co je nového. Zauvažovala jsem nad tím, že Nyos by chtěl muže obvinit z velezrady. „A proč to udělal?“ zeptala jsem se. „To řekl?“ zajímám se. Co když byl ve finanční tísni? Mělo by se když tak přihlédnout k polehčujícím okolnostem. Ano... ohrozil tímhle děti, přesto... jestli na to přistoupil třeba kvůli bezradnosti nebo mu vyhrožovali, tak by si popravu nezasloužil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pokud vím, nemá v rodině nikoho těžce nemocného, sám netrpí nevyléčitelnou nemocí, nebo tak..," odpoví Nyos. "Naopak si žil na celkem vysoké noze. No, ještě si to obvinění promyslím." Pak se ozve Lohana. "A možná o Yerla vůbec nešlo," nadhodí. "Amy je momentálně jediné dítě rodu.. její ztrátou by byl zasažen každý člen rodu, ne jen Yerl. Třeba ten únosce nemá vůbec spor s Yerlem, ale třeba se Stefanem..." Nyos přikývne. "Zabýváme se všemi variantami, neboj. Prošli jsme si všechny Stefanovy případy za posledních několik let a hledáme jakoukoliv spojitost." Pak se Nyos otočí k tobě a vysvětlí ti: "Stefan dan Dool, Yerlův starší bratr, je hlava Soudního dvoru Věže. Po Amy mohla jít i nějaká rodina, jejíhož člena třeba odsoudil k smrti. Stefan dostával nejtěžší případy. Opravdu prověřujeme všechno. Hledáme spojitosti, vodítka, stopy. Mám na to nasazené své nejlepší vyšetřovatele. Všechno, co nás tady napadne, je už napadlo dávno a mají to prověřené... Takže si prosím přestaňme kazit večer těmito úvahami, holkám se nic nestalo a jsou v bezpečí. To je hlavní." Nyos ukončí debatu o únosu a vy se vrátíte ke klábosení. Zamilovaná Lohana vám povypráví, jak se s Yerlem seznámila. Před třemi lety, když splnila Zkoušku, se šla opít do jednoho Vingaardského lokálu pochybné pověsti. A začal ji tam obtěžovat nějaký šlechtický hejsek. Yerl popíjel se svými muži vedle. Hejskovi rozbil hubu a jeho muži vyřídili mladíkovu ochranku. Pak Yerl doprovodil nočním Vinagaardem Lohanu domů, zeptal se, jestli ji ještě někdy uvidí... A zvrtlo se to v dlouhé vyjížďky na koních, noci na plážích a procházky v parku. Ovšem nikdy spolu nebydleli, jenom u sebe tajně přespávali, zatímco Yerlovi muži vymýšleli alibi pro kolem slídící matku. Yerlovi muži nejsou jen nějací jeho vojáci, ale parta kamarádů, co ho opravdu drží. Dozvíte se několik historek, jak na Lohanu navlékli hadry a vydávali ji za svou postiženou sestřenici, nebo jak ji schovávali ve svém pokoji v sídle Doolů v truhle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvednu ruce v obranném gestu. „Dobře. Dobře. Omlouvám se. Vrtá mi to hlavou a tak si nemůžu pomoci. Už nic neřeknu.“ Slíbím a zatvářím se omluvně. Pak jsme se začali bavit o příjemnějších věcech. Lohana nám vyprávěla, jak se poznali a pak jak to probíhalo. Zavrtěla jsem hlavou. „Tajili jste to vážně dobře. Navléct chudák Lohanu do hadrů?“ uchechtnu se. „To musela být tedy legrace.“ Zadívám se na Lohanu. „A já si tu a tam říkala, proč už někoho nemáš. Hezká, milá, schopná... a žádný přítel.“ Vzpomenu si na to, jak jsem ji kdysi pošťuchovala jestli pořád ještě není zakoukaná do našeho učitele z akademie. Podívám se na Nyose. Vlastně i mi jsme měli poměrně romantický začátek. Setkání v šatlavě, on tajemný, nebezpečný, sexy, ale zakázaný, protože jsem si myslela, že je Temný. Přesto mě ochraňoval... když se na to podívám z tohohle pohledu, tak to bylo pěkně romantické setkání. Jak z dobrodružné knížky. „Škoda, že nebudu u toho až si svou novou ženu přivedeš domů a představíš ji rodině. Ty výrazy bych ráda viděla.“ Uculím se. „I když myslím, že jakmile se vzpamatují ze šoku, tak si budete muset dost vytrpět.“ Pootočím hlavu na stranu. Skoro jsem slyšela všechno to naříkání a řeči a kritiku. „Kam pojedete na líbánky?“ podívám se na Lohanu. „V jakém, že jsi měsíci?“ přinejmenším musí být v polovině. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Oni se s tím budou muset prostě smířit," řekne Yerl. "Koupil jsem dům na Salmarových ostrovech," mávne rukou směrem k terase. Za hezkých dní můžete s Nyosem z terasy na Salmarovy ostrovy vidět, alespoň na jejich bližší část. Stojí na nich jen několik sídel zámožných lidí a určitě je to krásné a soukromé místo pro život. Nejbližší sousedi jsou několik mil daleko. "Takže nebudeme bydlet v rodinném sídle." "A na líbánky odjedeme do Albie, je tam úžasná příroda," odpoví Lohana s úsměvem. "Ve čtvrtém," odpoví ti pak Lohana i na otázku, ve kterém je měsíci. Za okny se už ale setmělo a Yerl s Lohanou se začnou pomalu sbírat. "Ta ve čtvrtek," řekne Yerl, když je začnete vyprovázet. Amy se ještě loučí s Natkou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Kouknu se směrem, kterým ukázal. „Skvělé! To jsme v podstatě sousedé.“ Usměji se vesele. Je pravda, že díky přemísťování jsme sousedé vlastně s každým koho známe, ale stejně... tohle je hodně blízko. „Albie. To zní dobře. Až se pak vrátíte musíš mi vyprávět.“ Natáhnu se přes stůl a přátelsky ji stisknu ruku. Takže ve čtvrtém, skoro jsem se trefila. Brzy budou za polovinou. Začínalo se stmívat a tak se už začínali sbírat k odchodu. S Nyosem jsme je vyprovodili. „Ve čtvrtek.“ Přikývnu. „Jsem ráda, že jste přišli.“ Obejmu Lohanu a Yerlovi potřesu rukou. Zase jsme se příliš neznali, ale to chce čas. Za chvíli jistě budeme přátelé. Počkali jsme až se rozloučí Amy s Natkou. Amy jsem lehce objala. Když byli pryč, protáhnu se. „Je od nich milé, že nás na své svatbě chtějí. V jejich situaci bych asi šla prostě najít kněze, vytáhla někoho z ulice, jako svědky a nechala se oddat. Prostě, aby to bylo rychlé a nikdo neměl šanci se to snažit překazit.“ Zavrtím hlavou. Podívám se na Natku. „Co jste s Amy dělali?“ zajímala jsem se, jak se ty dvě zabavili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jako svědkyně budeš muset vyrazit už brzy ráno. Je tvou povinností nevěstu řádně nastrojit," zazubí se Nyos, když se za hosty zavřou dveře. "A zítra musíme sehnat dárek." "Kouzlily," odpoví Natka s úsměvem na tvou otázku a ukáže ke stropu obývacího pokoje. Poletují tam a vesele třepotají křídly pestrobarevní papíroví ptáčci. "Ti jsou krásní," usměje se Nyos a pohladí sestru po hlavě. "Skvělá práce." Natka se potěšeně zazubí. "Máš hlad?" zeptá se potom Nyos, a když Natka zavrtí hlavou, tak ji pošle se umýt. Potom se jdete koupat i vy dva. Posléze se ještě jednou všichni sejdete dole, když se přijdete napít, popřejete Natce dobrou noc a všichni jdete spát. Vzbudíš se, jakmile Nyos rozhrne těžké závěsy a skrze obrovské okno na tebe dopadnou sluneční paprsky. "Vstávej, ospalče," zakření se Nyos, když si rukou zacloníš oči a otočíš se na druhý bok. "Že dneska neučíš ještě neznamená, že prospíš celý den," zasměje se. Rozlepíš oči a podíváš se na hodiny nade dveřmi. Podle nich už je dobře půl jedné odpoledne. Jakto, že jsi spala tak dlouho. "Za chvíli bude oběd," řekne Nyos a po čtyřech vleze na postel, aby tě mohl probudit polibkem. To vždycky zafunguje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Já vím. Už se na to, ale těším. Svědek budu poprvé.“ Pak můj úsměv odpadne. „Jo... dárek. Ale jaký?“ zavrtím hlavou. „Myslíš, že už mají všechno pro dítě? Mohli bychom jim třeba dát kolébku nebo... tak něco?“ Natka se pak pochlubí s dráčky. „To ano. Povedli se vám.“ Souhlasím. Pak jsme se šli všichni umýt, popřáli dobrou noc a šli spát. Další den mě budil Nyos, otráveně zabručím a otočím se tak, aby mi slunce nesvítilo do očí. Celý den? Kolik může být hodin? Zvednu hlavu a podívám se na hodiny, vyvalím překvapeně oči. Bylo po dvanácté! Nyos si vleze do postele, aby mě probudil polibkem. Pousměji se, obejmu ho a ráda ho políbím. „Jak to, že spím tak dlouho? Takhle dlouho jsem nespala už věky.“ Pustím ho a začnu se protahovat. „Co je k obědu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi ses prostě potřebovala pořádně vyspat," zasměje se Nyos laskavě. "Ale Lohana ti vzkazuje, že dneska v šest začíná ve Vingaardu její rozlučka se svobodou a že se nemáš opovážit se neukázat. A děláme steaky. Stavili se brácha s Andrewem a Vendou, tak před věží grilujeme." Nyos se podívá do skříně a najde čistou černou košili. Současnou černou si sundá a převlékne se do právě vytažené. Starou přemístí do koše na prádlo. "Jo a nezapomeň si na zítra sehnat záskok do Institutu," připomene ti, a když spatří tvůj výraz, pousměje se. "No tak, jsi ředitelka a členka Akademické rady. Musí jim být jasné, že máš i jiné povinnosti. A nejsi primárně učitelka." Převlékneš se a jakmile se i dáš do kupy, sejdeš dolů a vyjdeš před věž. Natka sedí s Vendou na jednom balvanu o kousek dál, ale přímo před věží jsou Clark s Andrewem, kteří se starají o několik skvěle vypadajících steaků pouštějících šťávu na ohni. "Á, ranní ptáče!" zahláholí Clark a rozpřáhne ruce s obracečkami, abys ho přišla obejmout. Na sobě má červenou zástěru s nápisem "Dobrá hospodyňka." Smrdí kouřem. Andrew tě s úsměvem pozdraví, ale rozhodně méně familiárně, než Clark. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hmm... asi.“ Souhlasím. Ležela jsem a dívala se na něj, už jsem byla probuzená jen se mi ještě nechtělo z postele. „Ah rozlučka... jasně. Jsem zvědavá jestli si objedná nějaké pěkné tanečníky.“ Uculím se a prohlédnu si ho, když se převlékal. „Umíš tančit něco... svůdného?“ nadhodím, samozřejmě jsem vtipkovala. Nyos byl jen můj a nechat ho promenádovat se před jinými bych nedovolila. „Mňam grilování.“ Zabručím a konečně se posadím. Není u mě zvykem, že jsem lenivá. Ani vyspávání. Ale občas bych si to mohla dovolit. Bylo to příjemné. Řekne mi ať si na zítřek zařídím volno. Ví moc dobře, že nemám ráda, když házím své povinnosti na někoho jiného, ale je fakt, že jinak to nepůjde. „A taky se budeme muset omluvit ze školy. Nevím jestli to večer stihneme na přednášky.“ Zvednu se. Když jsem ze sebe zase udělala člověka, sešla jsem dolů a ven, kde se grilovalo. Pěkně to vonělo. Zakručelo mi hlavy v břiše. No jo... když jsem vynechala snídani. Usměji se na Clarka. „To je hrůza. Jednou si člověk přispí a už mu to vyčítají.“ Dojdu k němu, obejmu ho a dám pusu na tvář. Voněl po kouři. „Andrewi. Ráda tě vidím.“ Stisknu mu ruku. „Ahoj Vendy!“ houknu na dívku a pak kouknu na gril, abych se podívala v jakém stádiu se maso nachází. „Mňam... už se těším.“ Rozhlédnu se, abych zjistila jestli někdo připravil chleba a pití k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kámoš jednou něco dělal na Pekelném týdnu, počkej..," Nyos nasadí soustředěný výraz a pak rozhodí levou rukou a pravou rukou s dosud neoblečenou košilí si mávne za hlavou. Nasadí opravdu svůdný pohled a pohne pánví tak, že se mu zavlní snad všechny svaly na těle. Vypadá to vážně hodně dobře. "On to uměl líp," pokrčí Nyos se zakřeněním rameny a košili si oblékne. Když si nejsi jistá, jestli stihnete školu, podívá se na tebe trochu jako na blázna. "I kdybychom to stihli, tak mi věř, že nebudeme zrovna ve studijní náladě..." Poklepe si dvěma prsty na krk naznačuje opilost. "Ahoj Anett!" zavolá na tebe zpátky Venda, a když se zadíváš na maso, Clark řekne: "Už to bude." Na rovné části útesu už je připraven stůl s několika židlemi. Na něm jsou talíře, příbory, chleba, hořčice. A i cibule a paprika. "Slyšel jsem, že jdeš večer na nějaký pánský striptýz," řekne Clark se širokým zazubením. "Jo, Clark chtěl, abys ho vzala s sebou," zasměje se Andrew a obratně se vyhne obracečce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mi předvedl taneční kreaci s tím výrazem, mělo to dobrý účinek. Spokojeně jsem zabručela. „Dobrý. Úplně mě polilo horko. Nemít tu návštěvu, asi bych tě odtáhla do postele.“ Mrknu na něj. Pokud jde o přednášku, tak měl pravdu. Jestli nebudeme opilí, tak přinejmenším v náladě a to by nedělalo dobrotu. Kluci si poradili. Všechno hezky připravili. Clark začne mluvit o té rozlučce. Pánský striptýz? Já si dělala legraci. Lohana by si zařídila něco takového? Zajímavé... Zasměji se, když do něj Andrew rýpne. „Klidně ho vezmu. Chceš nám předvést nějaké taneční kreace Clarku?“ sjedu ho pohledem. „Myslím, že holky by to ocenili.“ Mrknu na něj. „Ale jinak máš pravdu. Tedy... je to rozlučka. Ale jestli tam má být striptýz tak to nevím.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jestli hodláš dělat taneční kreace, Clarku, tak to prosím oznam předem," ozve se Nyos. "Abych měl čas jít si vypíchnout oči. Lopatou." Clark se zakření. "Už jenom proto by to za to stálo," přikývne si pro sebe a potom se podívá k hrajícím se holkám, když se o nich zmíníš. "Jako tyhle?" ujistí se. "No, raději ne. Venda už tak jede po klukovi, co je snad jednou tolik starý jak ona..." "Nathovi je osmnáct," opraví Clarka Nyos. "A Vendě čerstvě třináct. Pět let ti nepřijde jako rozdíl? V tomhle věku?" opáčí Clark a pak se vrátí zpět ke steakům. Maso je brzy hotové a je spolu s chlebem, hořčicí a zeleninou naservírováno každému na talíř. A vy se můžete pustit do jídla. Chlapům se vážně povedlo, není ani moc tvrdé, ani moc měkké. A skvěle pouští šťávu. "Mezitím co ty budeš na rozlučce, já seženu tu kolébku," řekne Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Směju se jejich popichování. „Ale ty! Myslím ženské co budou na rozlučce, ty vtipálku.“ Zavrtím hlavou a plácnu ho do ramene. Pak se ale začnou bavit o tom, že se Vende líbí kluk co je o hodně starší než ona. „V tomhle věku je to rozdíl to ano. Ale až bude starší, tak se na to tak koukat nebudete.“ Odmávnu to. Maso bylo výborné. Měla jsem obrovský hlad, takže jsem si vzala hned dva chleby a nedočkavě se zakousla. „Výborné Clarku. Moc dobré.“ Pochválím mu a znovu se zakousnu. Nyos řekne, že sežene tu kolébku. Polknu a utřu si pusu od šťávy. „Dobře. A pamatuj na to, že nevíme co to bude. Takže nějakou neutrální barvu. Zelenou, žlutou a tak.“ Poučím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No jasně," přikývne Nyos, jako že to byla samozřejmost. Po obědě se jdeš nacpaná k prasknutí pomalu převléknout do něčeho, v čem půjdeš na rozlučku. Pak se ale vrátíš zpět dolů. Nádobí, stoly, židle i gril, to vše už je sklizeno, a muži sedí na terase. Holky si hrají venku, ale chlapi je mají pod dohledem. "Ještě máš čas, ne?" zeptá se Nyos a natáhne krk, aby se mohl podívat do obýváku na hodiny. Jsou teprve čtyři. "Tak se u nás posaď," zazubí se Clark a ukáže ti na místo vedle Nyose. Andrew na chvíli odejde, aby se vzápětí vrátil s lahvinkou něčeho silnějšího a čtveřicí skleniček. "Jo ták, kdy chceš, aby Anett na tu rozlučku už přišla ztřískaná, jo?" zasměje se Clark a ujme se otevírání láhve. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po jídle se jdu pomalu připravit. Oblékla jsem si hezké, žluté šaty se sukní kousek pod kolena. Vlasy jsem si učesala, ale nechala je rozpuštěné, jen jsem si dala do vlasů sponu ve tvaru květiny. Trochu jsem se namalovala a sešla dolů. Hoši už uklidili po grilování a dívky si hráli. Muži seděli na terase, odkud mohli dívky sledovat a dát tak na ně pozor. Nyos mě pobídl, abych si k nim přisedla. Andrew přinesl láhví a čtyřmi skleničkami. Zasměji se. „Nebudu moc pít. Jak bych se pak dostala domů? Ještě bych se přemístila někam do strouhy nebo do postele nějakého chudáka.“ Zavtipkuji. „Dám si jenom trošičku. Navíc jsem najedená, nemuselo by mi to takhle brzy po jídle sednout.“ Řeknu Andrewovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To potom chudák chudák," zasměje se Nyos, naznačuje, jak by ten chudák asi dopadl. Andrew kývne, že si moc nedáš, a nalije do tvé sklenice polovinu toho, co nalije sobě a ostatním. Muži se napijí o sekundu dříve než ty a jejich slzící oči a pohledy mluví za vše. Ale už nemůžeš obrácení skleničky do svého krku zabránit a hrdlo a čelist má v okamžiku v jednom ohni. "Ty vole," zachrčí Nyos, jakmile je po chvilce opět schopen slova, a otře si oči. "Co. To. Je." odsekává. "Dračí pálenka, trpasličí výroba," odpoví Andrew s pousmáním. "To vysvětluje, proč se mi srolovaly i nehty na nohách," zafuní Clark. "Trpaslíci jsou vyhlášení ochlastové. Díky, už si nedám!" Zastaví Clark Andrewa zděšeně, když vidí, že by chtěl nalévat další rundu. Poté si už opět jen tak povídáte. Clark vám řekne, že se konečně plně nastěhovali do zcela opravené chalupy. A že se jich spousta lidí ptalo, proč si nepostaví svou věž. Ale na to že prý oni nejsou. A potom už pomalu nastane čas, abys šla. Telepaticky si najdeš Lohanu a pak se k ní přemístíš. Vejdeš do luxusní kavárny, žádný strip bar. Lohana tě nadšeně přivítá a představí ti další dvě holky, které tady jsou. Tiffany, ředitelku jedné další Akademie, a svou sestřenku Lilly. Obě tě přátelsky pozdraví. "Promiň, jestli jsi čekala nějaké striptéry," řekne Lohana a ukáže ti na poslední, čtvrté křeslo kolem kulatého skleněného stolku. "Ale to teď nepotřebuji. Musím se hlavně uklidnit," Lohana se zhluboka nadechne. Je vidět, že je ze zítřka nervózní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Málem to se mnou seklo, já nejsem na tyhle věci zvyklá a tak jsem myslela, že mi to vypálilo díru do krku. Chvíli jsem chrčela a pár minut jsem měla trochu ochraptělý hlas. Rázně jsem další rundu odmítla s tím, že to bych si pak rovnou mohla jít zase lehnout nebo obejmout záchod. Nakonec jsem si došla pro vodu, abych ten uzel v krku spláchla. Povídali jsme si než byl čas jít na rozlučku. Vešla jsem do luxusní kavárny, kde mě přivítala Lohana a další dvě ženy, které jsem neznala. Tiffany byla ředitelka další Akademie a Lilly co byla sestřenka. Podle počtu židlí mi bylo jasné, že to je vše. Ale nedivila jsme se. Nakonec to pořád ještě bylo tajné. Začnu se smát. „Proč si všichni myslí, že jsem se těšila na striptýz? Mám doma nádherného chlapa. Kdybych chtěla striptýz řeknu si jemu.“ Zachichotám se. Podívám se na Lohanu, která vypadala nervózně. Poplácám ji po ruce. „Ale zlato. Jen klid. Bude to v pořádku. Miluje tě, budete mít dítě a svatba proběhne bez problémů. Jediné co musíš udělat je být šťastná a říct ano.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co když nám to jeho máti nějak zkazí?" fňukne Lohana. "Je to neskutečná semetrika, to byste normálně nevěřily." Potom už se ale pomalu uklidňuje. Objednáte si kávu se šlehačkou a Lohana potom vytáhne ti obrázky. "To jsou účesy na svatbu. Líbí se mi všechny a nemůžu si vybrat. Co říkáte?" (1,2,3) "Pořád se bojím, že se něco pokazí," zavrtí Lohana hlavou. "Určitě cestou přes uličku zakopnu. Nebo se ztratí prsteny. Nebo nebudu schopná říct to ano..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jak by to mohla zkazit? Nic přece neví ne? A až se to dozví bude pozdě. A nebudete s ní bydlet, tak ji nebudeš muset ani snášet... jen tu a tam a to jistě zkousneš.“ Ujišťuji ji. Objednali jsme si a pak vytáhla obrázky s účesy co by chtěla na svatbu. „Myslím, že by ti víc seděl ten první. Ten třetí je taky pěkný, ale nejsem si jistá, protože díky miminku jsi trochu přibrala a zakulatil se ti i obličej což by pak mohlo díky tomuhle docela vyniknout.“ A pak si začne Lohana zase dělat starosti. „Ale nezakopneš. A i kdyby... svatbu ti to nezkazí. To není žádná katastrofa.“ Pousměji se. „Miluješ Yerla? Chceš s ním strávit zbytek života?“ zeptám se ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Miluji. Chci," přikyvuje Lohana. Pak se zhluboka nadechne a přikývne. "T.. tak dobře. Všechno bude v pořádku," zamumlá. Potom si objednáte nějaký drink a začnete mluvit o organizaci zítřejší svatby. Kněz byl sehnán Laratův, přeci jen jsou oddáváni dva mágové. A byl vybrán starý kněz z Lohaniny vesnice, kterého Lohana zná celý život. Nehrozí, že by obřad nějak zkazil jenom kvůli válce. Nehledě na to, že Laratovi knězi jsou k mágům přirozeně nejnakloněnější. Obřad bude na Scaralské pláži, což je dá se říct volné pokračování Scaralské pouště, kde leží Alexova věž. Je to jedna z nejhezčích, ale zároveň nejodlehlejších pláží Říše. Pozvaných je jen několik lidí. Z Lohaniny strany vy tři, Nyos, Natka, bratranec a z Yerlovy Amy a několik dalších kamarádů. "A chceš kluka nebo holku?" zeptá se potom Tiffany na typickou otázku poté, co se téma vašeho hovoru stočí k těhotenství. "Klasika," zazubí se Lohana, která se konečně uvolnila. "Já bych chtěla holčičku, ale Yerl by samozřejmě rád syna. Ale budeme šťastní ať už to bude cokoliv." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Tak až budeš stát před oltářem, mysli na to a budeš schopna říct ano.“ Ujistím ji. Zhluboka se nadechla a už si řekla, že bude všechno v pořádku. Lohana nám začínala vyprávět co mají už zařízené, kde se to bude odehrávat a kdo tam bude. A pak se stočila řeč k miminku. „Chlapy vždycky chtějí syny. A Yerl už má dceru tak chce syna asi dvojnásobně.“ Řeknu a napiji se. „Musím říct, že ti závidím. Taky bych se už vdávala a ještě víc bych chtěla vlastní děti. Vždycky, když vidím neteř nebo teď když vidím tebe, jak čekáš miminko jdou na mě tyhle myšlenky, jak bych už chtěla mít taky vlastní rodinu.“ Pousměji se. „Problém je v tom, že já a stejně tak Nyos si uvědomujeme, že na to nemáme zrovna moc času.“ „A co jména? Už máte vybraná?“ zajímám se, když jsem se v duchu pokárala, že přece jen by se všechno mělo točit kolem Lohany. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vždyť není kam spěchat," usměje se na tebe Lohana. "Tebe a Nyose nikdo a nic netlačí a máte před sebou ještě minimálně jedno století života." Řekne ti a pokrčí rameny. "Vezmi si Alexe a Elle, ti spolu chodili třicet let, než se konečně vzali. A jsou šťastní a mají dvě krásné děti," zazubí se Lohana. Pak ale rychle dodá: "Tím ale neříkám, že Nyos bude čekat tak dlouho. To určitě ne. Ale máte spoustu času a mezi vámi se svatbou vlastně nic nezmění. Jen budete mít kroužek na prsteníčku. Už spolu žijete..." Potom Lohana přikývne. "Holčička bude Tracy, na tom jsme se shodli," řekne vám. "Vždy jsem chtěla, aby se tak má dcera jednou jmenovala." To je vážně pravda. Jednou, kdyis dávno, snad ještě v druhém ročníku, jste si s Lohanou na Akademii povídali o svých budoucích dětech. A ona už tehdy řekla, že chce dceru Tracy. "A Yerlovi se Tracy taky hodně líbilo. Vlastně mi Amy práskla, že se tak původně měla jmenovat i ona. Ale její matka ji nakonec pojmenovala Amy," vysvětlí Lohana. "A u kluka vybíráme mezi Aaronem a Evanem." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. Tohle mi říkali všichni. Není kam spěchat. Je pravda, že svatbou se nic nezmění. Problém je, ale v tom, že stačí mi pohled na miminko a úplně se celá rozněžním a chtěla bych mít už vlastní. „Já vím.“ Přikývnu, ale vrátili jsme se k rozhovoru o jejím miminku. „Pravda. Vzpomínám si, že to jméno jsi chtěla dát dceři odjakživa.“ Přikývnu. „Aaron a Evan? To jsou pěkná jména. Nedivím se, že máte problém se rozhodnout. Ale tak uvidíte. Až se narodí a bude to kluk, tak se na něj podíváte a určitě budete hned vědět které z nich bude pro něj to pravé.“ Vždycky jsem si myslela, že matka to prostě pozná, když se na své dítě podívá. Je to stejné, jako když zjistí, že ji pod srdcem roste nový život. Musí ho hned od samotného začátku milovat. Asi bylo divné v něco takového věřit, když vedu Institut. Protože ty děti jasně dokazují, že to tak není vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě několik hodin potom sedíte a povídáte si. Vyměňujete si všechny navzájem svá přání do budoucna. Lohaně už se splnily, bude mít manžela, děťátko, má práci, která ji naplňuje. Zato třeba Tiffany se rozešla za posledního půl roku už s pátým mužem a prostě nemůže najít toho pravého. Naopak Lilly je po uši zamilovaná do jednoho bojového mága, ale ten její city neopětuje... Jakmile se večer přehoupne v noc, tak babinec rozpustíte. Musíte se na zítřek pořádně vyspat. Vrátíš se domů, umyješ se a jdeš si lehnout k Nyosovi, který už usínal. Usneš vzápětí. Oba vstanete brzy ráno. Ty protože musíš jít pomoci Lohaně a Nyos proto, že později ani vstávat neumí. Prostřídáte se v koupelně. Nyos si v zrcadle prohlíží svůj víceméně typický účes. "Myslíš, že bych se měl učesat?" ozve se z koupelny zavolání. "Mám pocit, že potom vypadám jako debil." Za chvíli Nyos z koupelny vyleze. Oholil se, ale nechal si strniště na bradě (jako na předchozím odkazu). Že by nějaký počátek bradky, kterou jsi viděla v budoucnosti? Koupelnu máš volnou, tak se jdeš rychle ustrojit i ty. Když vyjdeš, Nyos je i oblečený. Na sobě má zářivě bílou košili a posledních několik knoflíků si nechal rozepjatých, takže mu odhalují část hrudi. Volné zářivě bílé kalhoty si sroloval těsně pod kolena. A zůstal bosý, jako je na svatbě na pláži zvykem. Na levou stranu hrudi si na košili připevnil klasickou myrtu, druhou podá tobě. Jakmile jsi připravená, vyrazíš do Lohanina útulného malého domečku při hradbě bohaté části Rhunxu. Na místě už je Tiffany. Přátelsky se uvítáte a potom jdete obě za Lohanou, která už je vzhůru a typicky nevěstovsky vyšiluje. "Vypadám příšerně!" zoufá si u zrcadla. A nutno říct, že má pravdu. Nervozitou určitě v noci nezamhouřila oka a jde to vidět... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla to zábava, sice jsme se neopíjeli, ani jsme nijak nedivočeli, ale bylo to fajn. Vrátila jsem se domů, umyla se a s radostí se zavrtala k Nyosovi do postele. Byla jsem unavená. Ráno jsme s Nyosem vstali brzy a začali se připravovat. Já si oblékla jednoduché, ale hezké, modré šaty a čekala až mi Nyos uvolní koupelnu. „Ani náhodou. Tvůj rozcuch je skvělý.“ Odpovím mu s úsměvem. Když vyšel ven podívám se na jeho bradu. Plánuje bradku? Zapadnu do koupelny, abych se namalovala a učesala. Když vyjdu ven, Nyos byl už oblečený. Vypadal jako... jako nějaký milovník. Jen mu scházela rudá růže v ruce a vypadal by jako dokonalý lamač srdcí. „Sluší ti to.“ Řeknu a přejdu k němu. Zabořím mu nos do odhalené hrudi a pak ho na ní líbnu. Usměji se na něj a vezmu si od něj myrtu a připnu si ji. „Musím jít. Lohana bude už na nervy.“ Rozloučím se s ním a rychle se vydám za Lohanou. Jak jsem si myslela. Lohana byla na nervy a nervy způsobili, že vypadala... hrozně. „Jen klid. Klid. Už jsme tady a postaráme se, aby jsi vypadala úžasně.“ Snažím se ji uklidnit. „Tiffany. Postarej se ji o vlasy. Já ji namaluji.“ Pobídnu ji a stoupnu si před Lohanu. „Jen se neboj. Všechno bude v pořádku. Zhluboka dýchej a buď klidná.“ Vzala jsem ubrousek a první jsem ji setřela původní namalování a začala jsem pracovat. První bylo nutné zakrýt její bledost a kruhy pod očima, vzala jsem krycí krém a pudr. „Zavři oči a opakuj si, že je všechno v pořádku.“ Uklidňuji ji zatím co se snažím ji pořádně namalovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tiffany kývne a pustí se do Lohaniných vlasů. Začne ji vytvářet první účes, který vám včera večer ukázala na obrázku. Ty se pustíš do líčení a brzy se objeví i Lilly, která přinesla vyprané a nažehlené šaty. Volné, bílé, po kolena. Její břicho v něm není vůbec vidět, jak je to volné, a přitom stále velmi elegantní. Obléknete ji, učešete a namalujete a nakonec se vám povede, že vážně vypadá skvěle. "Sněz něco, zlato," řekne Tiffany a přijde k Lohaně s kouskem koláče, Lohana ale zavrtí hlavou, že nechce. "No tak, musíš něco sníst." Nakonec ji přemluvíte, aby snědla pár soust, ale to už je tak akorát čas, abyste vyrazili na svatbu. Všechny čtyři se přemístíte na pláž s bílým pískem a předáte Lohanu jejímu bratranci Nickovi, který ji povede k oltáři. Oltářem je kamenný sloupek, na kterém má Laratův starý kněz postavenou knihu. A uličku tvoří růžové květy položené do písku. Židle zde nejsou, pro těch pár lidí to snad ani nemá cenu. Většina lidí už tady je. Muži mají stejné volné košile jako Nyos a kalhoty také srolované pod kolena. Ženy mají volné bílé šaty po kolena. Nejčastější barva je zářivě bílá, potom zlatá a modrá. Všichni jsou samozřejmě bosí. Všichni se seřadí kolem uličky a ty si jdeš stoupnout k oltáři vedle nějakého sympatického muže oblečeného stejně, jako Nyos. "Stefan dan Dool," představí se ti muž, když už tady tak stojíte. Takže Yerlův starší bratr a šéf magického soudnictví. Dost významná funkce. Netrvá dlouho a už se k oltáři postaví i Yerl. Zdá se být v pohodě, ale občasné zatěkání očima prozrazuje, že i on je nervózní, jen to velmi dobře skrývá. Postavíte se kousek za něj a ty sleduješ jeho pohled. Nejdříve se podívá na Amy stojící vedle Natky, ta se na něj povzbudivě usměje a on se trochu uvolní. Pak se ale znova napne a rozhlédne se po bílé pláži. Několik stovek metrů od vás stojí Yerlovi muži, kteří celou oblast hlídají před nezvanými návštěvníky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dokázali jsme její vzhled napravit. Když jsme skončili, byla z ní krásná nevěsta. Ale pak musela něco sníst. Po tom co jsme apelovali na to, že musí myslet na miminko a že by hlady nemusela ani dojít k oltáři, přece jen něco snědla. Pak, ale byl čas jít na svatbu. Kromě nás tu měl Yerl i ochranku, dobrý nápad. Takhle tu vážně nikdo nebude otravovat. Postavila jsem se na své místo vedle nějakého muže, který se mi představí jako Stefan. Starší bratr Yerla, šéf magického soudnictví. Je zajímavé, že se stále častěji seznamuji s více významnými lidmi. „Anett Sela. Těší mě.“ Usměji se na něj. Podívám se na Yerla a po chvíli pozorování jsem si všimla, že i on je neklidný. Ale Amy ho uklidnila. Otočím se a dívám se směrem odkud má přijít Lohana. Snad to zvládne a nebude panikařit natolik, že sebou sekne. Vypadá krásně, sluší ji to. Vše je dokonalé. Stačí jen aby došla k oltáři a řekla ano. To musí zvládnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za chvíli se rozezní svatební pochod. Nemáš ponětí, odkud hraje, jako by byl jeho zdroj všude kolem vás. Slyšíš ho na všech stranách stejně. A všimneš si, jak se někteří svatební hosté začnou zmateně rozhlížet. A potom se v uličce objeví Lohana zavěšená do Nicka. Vypadá, že teď, když už před sebou vidí Yerla, není tak nervózní a dojde v pořádku. Nick sestřenku dovede k vám a potom si jde stoupnout mezi svatební hosty. Nyos a jeden dvoumetrový pořízek s holou ostře řezanou lebkou mu uvolní místo mezi sebou. Lohana si stoupne asi krok před tebe, stejně tak daleko stojí od Yerla i Stefan. Snoubenci se chytí za ruce, kněz otevře svou knihu a obřad může začít. "Drazí svatebčané..." Po proslovu Laratova kněze následují otázky, zda-li si snoubenci berou toho druhého zcela dobrovolně. Oba odpoví okamžitě pevně ano. "Z moci mi svěřené Pánem magie vás tedy před jeho očima prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené," prohlásí slavnostně kněz. "Tradičním symbolem manželského svazku jsou snubní prsteny, proto Vás nyní žádám abyste si vyměnili snubní prsteny a dali si svůj první manželský polibek." Stefan vedle tebe sáhne rukou do náprsní kapsy a vytáhne hedvábný kapesníček, ze kterého vytřepe do dlaně dva zlaté kroužky. Natáhne ruku a podá je novomanželům. Ti si je navzájem nasadí a pak se políbí. Ozve se potlesk od svatebčanů. "Nyní již novomanželé dan Doolovi, přeji vám aby se vám ve vašem společném životě splnilo vše, co od něj očekáváte. Dále prosím vás a zároveň i svědky, aby potvrdili souhlasné prohlášení o uzavření manželství svými podpisy. Děkuji vám." Yerl s Lohanou se podepíší na pergamen a potom už se postaví bokem a začnou přijímat gratulace. Ty se Stefanem přistoupíš k listině, a přestože má Stefan brk v ruce jako první, galantně tě nechá podepsat se dříve. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, když ji uvidím. Jakmile spatřila Yerla trochu se uklidnila. Svatba probíhala v pořádku. Nikdo ji nepřekazil. Naštěstí. Je fajn, že někdy věci jdou hladce. Byla to moc hezká svatba a mě se líbilo vrtat se prsty v písku, bylo to příjemné. A taky jsem se těšila na konec, hlavně proto, že jsem byla trochu paranoidní. Bála jsem se, aby se někdo neobjevil a neudělal ze svatby frašku. Až si řeknou své ano... budu klidnější. A taky se tak stalo. Jakmile byli svoji, ulevilo se mi. Novomanželé začali přijímat gratulace a já se Stefanem jsme se šli podepsat. Stefan mi galantně nabídl brk, abych se podepsala první. Usměji se na něj. „Děkuji.“ Řeknu, podepsala jsem se a pak mu ho vrátila. „Není to skvělé? Vše proběhlo bez zádrhelu. Svatba byla krásná. Vše je jak má být.“ Řeknu mu a podívám se na Lohanu s Yerlem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," pokýve hlavou Stefan a podepíše se pod tvé jméno. "Ještě ale bude hostina," zamumlá a podá brk zpět knězi, "tak to nezakřikni." Potom se oba dva vydáte pogratulovat novomanželům. Není to jako na Clarkově, nebo dokonce Alexově svatbě, kde jste museli čekat půl hodiny, než jste zástupem gratulantů přišli na řadu. Tady přijdete na řadu prakticky ihned. Nyos už váš dar předal, takže ty oběma pouze pogratuluješ. A pak se objeví dlouhý bílý stůl a židle. Na stole jsou talíře a malé lžičky. A uprostřed stolu je svatební dort. Jakkoliv byla svatba utajená a skromná, na dortu se rozhodně nešetřilo. Všichni se usadíte ke stolu a před každým z vás se objeví sklenička s nalitým šampusem. Pouze Amy s Natkou a Lohana mají nějaký džus. Všichni čekáte na přípitek a ten také okamžitě přijde. Stefan se zvedne se svou číší v ruce a odkašle si. Potom pronese proslov. Sem tam dá vtip, ale většinou je to vážné přáni do dalšího života, gratulace a poděkování hostům. Potom se napijete a nevěsta následně nakrájí dort. Pro každého jeden kousek. Chutná výborně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak... co by měl ten člověk z toho, když pokazí hostinu? Už jsou manželé. Jen by tím zkazil náladu a nic jiného.“ Namítnu. Nevěřila jsem, že je šance, aby ještě někdo přišel. Pak jsme šli novomanželům pogratulovat. Objala jsem Lohanu a Yerlovi přátelsky stiskla ruku. Objevil se stůl, prostřený s dortem, měli to dobře naplánované. Jakmile jsme se usadili, objevili se skleničky s bublinkami. Jen holky dostali džus. Stefan pronesl přípitek, který byl pěkný a je mi jasné, že připravený. Nakonec jsme si připili, všude zaznívalo cinkání, jak si hosté přiťukli se sousedy. Lohana nakrájela dost, každý dostal. A chutnal výborně. Nebyl příliš sladký, ale tak akorát. Tahle svatba se mi líbila... akorát, že až se budeme brát s Nyosem, tak tohle nám nehrozí. Na to máme příliš hodně přátel a rodinu a nemohla bych se vdát aniž by u toho byli všichni na kterých mi záleží. Sakra... musím začít pořádně šetřit, protože jsem se nemohla dopočítat. Poslouchala jsem, čekala jsem kdy se ozve hudba, aby manželé si zatančili první tanec. Chtěla jsem si zatancovat s Nyosem. Už je to nějaká doba co jsme spolu netančili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile dojíte dort, skutečně se rozezní první tóny hudby a Yerl vezme Lohanu na "parket." Chvíli spolu tančí jen oni, ale pak se přidáte i vy ostatní. Jdete s Nyosem tančit, ani jsi ho nemusela táhnout. Tančit na písku je trochu jiné, než tančit na parketu, trochu vám to podkluzuje, ale je to takové.. osobnější, dalo by se říct. Zatancuješ si s Nyosem ještě dva další tance a potom se střídají partneři. Takže si postupně zatančíš s Yerlem, Nickem, Stefanem i tím holohlavým zabijákem, který stál při obřadu vedle Nyose. Zatímco Nyos si stihl zatančit s Lohanou, Tiffany a i s Amy a Natkou. Ale nic divného, Stefan tančil s Amy, Yerl tančil s Amy a Natkou také. Po několika tancích se všichni usadíte zpět ke stolu, protože se začne podávat slavností oběd. Maso nakládané v medu s kořeněnými bramborami. Pustíte se do jídla, napijete se a potom jdete znova tančit. Na odpoledne je ale pro svatebčany přichystaná i jiná zábava. Lohana jako slepá bába, potom rozbíjení balónu s čokoládou, hledání klíče pro odemknutí vězeňské koule, kterou Stefan bratrovi připevnil na nohu. A zábava se protáhne až do večera, kdy začne zapadat slunce. Nad touto bělostnou pláží a širým oceánem před vámi je to skutečně krásné. Znova začne hrát hudba a Nyos si s tebou jednou zatančí a potom tě chytne za ruku. "Projdeme se?" navrhne ti a ukáže bradou na širou pláž před vámi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Hudba začala hrát a Yerl s Lohanou samozřejmě tradičně museli s tancem začít a až po chvíli se mohli přidat další. Nemusela jsem Nyose přemlouvat, šel rád. Sice jsme byli trochu nemotorní, ale bylo to i tak fajn. Po tanci přišlo na řadu jídlo, bylo vynikající a já se musela nutit, abych se nepřecpala. Překvapilo mě a potěšilo, že zapojili i hry. Ráda jsem se přidala ke hrám. Zábava se protáhla až do večera a mě bylo fajn, příliš jsem nepila, takže jsem byla v náladě, ale ne opilá. Znovu jsme s Nyosem tančili, když mě Nyos potěšil otázkou o procházce. „Ráda.“ Řeknu a propletu si s ním prsty. Vydali jsme se na procházku po pláži. Cítila jsem se blaženě. „Hezká svatba. Jsem moc ráda, že přes všechny ty nesnáze co museli překonat jim tohle vyšlo.“ Řeknu Nyosovi. „A Lohana se přeceňuje. Ohledně Amy... určitě ji bude dobrou matkou. Tedy macechou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Držíte se za ruce a pomalu se procházíte po liduprázdné pláži. Za vámi doznívají zvuky ze svatební hostiny. Písek pod vašimi chodidly je teplý a hřeje vás na kůži, slyšíte šumění klidného moře a krásný výhled na oceán vedle vás osvětluje oranžová zář zapadajícího slunce. K tomu vane příjemný vánek, který si vám slabě pohrává s prameny vlasů. Navíc vánek k tobě vane směrem od Nyose, takže cítíš i jeho příjemnou vůni. Jeho pokožka získala nahnědlý nádech a zapadající se slunce odrážející se v jeho očích způsobují, že vypadá ještě krásněji, než normálně.  "Chtěl jsem se tě na něco zeptat," řekne Nyos po chvilce tiše. Zastavíte se a on se k tobě postaví čelem. Podívá se ti hluboce do očí a potom ti sevře ruce ve svých dlaních a klekne si před tebou na jedno koleno. Podívá se ti nahoru do tváře, pravou rukou pustí tvé ruce a zajede do kapsy bílých kalhot. Ruka vytáhne známou černou krabičku. Teď tě Nyos pustí i druhou rukou, aby mohl před tebou krabičku otevřít a odhalit tak zásnubní prsten. "Anett, vezmeš si mě?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Západ slunce byl nádherný, dívala jsem se na něj a při tom si užívala Nyosovu přítomnost. Lidé říkají, že po nějaké době láska mezi lidmi vyprchá, že se změní a jste vlastně spolu už jen ze zvyku. Ale uběhl rok a já ho milovala pořád stejně. V podstatě jsem se do něj zamilovala pokaždé, když jsem ho uviděla. Když Nyos řekl, že se mě chce na něco zeptat, pořád jsem ještě netušila co se chystá udělat. Doopravdy jsem to netušila až do chvíle, kdy si klekl. Ohromeně jsem se na něj zadívala. Srdce se mi rozbušilo a v žaludku mi poletovali motýlci. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tedy věděla jsem, že jednou to přijde, ale myslela jsem že později. Přála jsem si to... Začala jsem trochu pochybovat. Dělá to Nyos protože chce, nebo proto, že ví jak si to přeji já? Neovlivnili ho i ty svatby na kterých jsme byli? Ale na co to myslím? Stejně bychom se vzali. „Nyosi...“ Vydechnu a zadívám se na krásný prsten. K mému překvapení mi zvlhlý oči dojetím a radostí. „Nyosi. Moc ráda si tě vezmu. Ani nevíš jak moc šťastná budu.“ Zadívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zazubí, vytáhne prsten z krabičky a opatrně ti ho nasadí na prsteníček. Pak se postaví, krabičku si schová do kapsy a jemně tě chytí za bradu a políbí. Nemáte k tomu už moc co říct, zasnoubení je největším krokem ke společné budoucnosti a oba to plně chápete. Znova se chytíte za ruce, propletete prsty a pokračujete v procházce po pláži. Ty máš mezitím čas si v hlavě třídit myšlenky, kterých ti v hlavě víří opravdu mnoho. Nejste zasnoubení ani pět minut a ty už před očima vidíš svatbu a za chvíli i Nyose z budoucnosti, jak si hraje s dětmi, jejichž tváře znáš z alternativní budoucnosti také. A pak se tvé myšlenky vrátí zpět ke svatbě. "Myslím, že nám něco takového nehrozí," zamumlá Nyos ve chvíli, kdy i ty myslíš přesně na toto. Že s množstvím vašich přátel vám těžko bude dopřána malá svatba na pláži. Ani sis nevšimla, že jste se otočili a pomalu se vracíte na hostinu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na něj a dívám se, jak mi nasazuje prsten. S pocitem štěstí jsem si ho prohlédla na své ruce. Zadívám se na něj, jemně mě vzal za bradu a políbil. Znovu jsme se vzali za ruce a vydali se dál po pláži. Nemohla jsem tomu uvěřit, že se to stalo. Ale mohla jsem to tušit, že to brzy přijde. Náznak pěstované bradky mi to mohlo napovědět. Ale já nic netušila. Měla jsem hlavu úplně v oblacích, jak jsem snila o naší budoucnosti. Brzy se mé myšlenky však stočili zpět ke svatbě. Nyos odhadl na co myslím. „To máš pravdu. Hodně přátel, rodina...“ Zavrtím hlavou. Bude to velké. Opravdu velké. „Musím říct, že jsi mě překvapil. Neměla jsem vůbec tušení, že to plánuješ.“ Řeknu a znovu se podívám na prsten na svém prstu. Byl nádherný. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Plánoval jsem to docela dlouho," odpoví ti Nyos s úsměvem a zavrtí hlavou. "Ale nějak nebyla příležitost, nebo jsem neměl náladu a nechtěl jsem ten okamžik kazit. Měli jsme teď ve Sborech spoustu problémů..." Pomalu dojdete až zpět na hostinu, kde se zrovna tančí jeden krásný pomalý ploužák. Tak nějak automaticky spolu začnete tančit, Nyos tě drží za boky a ty jej za rameno. Netančíte žádný taneční styl, jen se tak pomalu otáčíte a užíváte si svou těsnou blízkost. "Vypadají vážně šťastně," usměje se Nyos a přes tvé rameno se zadívá na Yerla a Lohanu. Otočíš hlavu, aby ses mohla také podívat, a je ti to jasné. Lohana má hlavu opřenou o Yerlův hrudník a oba tančí jako vy. "Ale lehké to mít nebudou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Rozhodně jsi si vybral skvělou chvíli. Pláž, západ slunce... krása.“ Usměji se na něj. „Já vím zlato.“ Řeknu soucitně. Došli jsme zpět a hned se dali do tance, tedy spíš pohupování a pomalé se otáčení do kola. Dívala jsem se na něj jako kdyby byl nějaké úchvatné umělecké dílo. Splnil se mi další sen. Budu se vdávat. Páni už se nemůžu dočkat až to všem povíme. Ohlédnu se po Yerlovi a Lohaně. „Ano. Vypadají.“ Souhlasím. „Ze začátku rozhodně. Ale časem se to snad zlepší. Rodina si zvykne, nakonec ji přijme. A její rodina je rozumnější. Ti to taky skousnou. Jen mám obavy aby ten stres pak nějak Lohaně a miminku neuškodil.“ Znovu se zadívám na Nyose, usměji se. „Víš jak jsi mě moc udělal šťastnou?“ pak zamrkám. „Teda... teď jsem si uvědomila... Budu Anett Itara. To bude zvláštní. Už nebýt Sela.“ Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Yerl nedovolí, aby se Lohana stresovala," řekne Nyos přesvědčeně. "Pochybuji, že se k Lohaně před porodem jeho rodina vůbec dostane." Když se jej zeptáš, jestli ví, jak moc tě udělal šťastnou, jen se usměje. "De Itarová. Budeš mít šlechtický přídomek," opraví tě Nyos se zasmáním. "Jo, bude to zvláštní, ale zvykneš si. A jestli tě to uklidní, já si na své příjmení kvůli tomu déčku musím zvykat taky," řekne s pousmáním. Pak na chvíli zauvažuje. "Vím, že budeš mít po svatbě můj hraběcí titul," zamumlá zamyšleně, "ale nevím přesně, jestli plný nebo jen částečný. Můžeš být potom volena do Otevřené rady," mrkne na tebe. "Ale moc ti to teda nedoporučuji..." Dál se pohupujete v rytmu hudby a Nyos tě dlouze políbí. Držíte se rty aspoň dvě otočky. "Teď začne kolotoč," zasměje se potom. "Svatební oznámení, gratulace a tak dále... Nebudeme mít chvilku klidu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To je dobře.“ Přikývnu. „Hlavně střet s tchýní by ji nemusel udělat dobře.“ Zasměji se. „No jo vlastně... De Itarová. Ještě zvláštnější.“ Zavrtím hlavou. „Ah... plný nebo částečný... není to jedno? Mě na titulu nikdy moc nesešlo. Jediné co chci jsi ty.“ Usměji se. „Ah... do Otevřené rady rozhodně ne. Jsem v Adě a mám Institut. Navíc chci dál studovat. To bych nestíhala. Jsem takhle spokojená.“ Nyos mě náhle políbí, nevzpouzela jsem se. Tohle blaho, které jsem cítila jen podtrhlo. Spokojeně si zabručím, když se odtáhne. Zasměji se. „To máš pravdu. Ale zvládneme to. Nakonec jsou to naši přátelé. Všichni nám budou chtít ukázat, že mají z našeho zasnoubení radost.“ Zavrtím hlavou. „I když nám to časem začne lézt na nervy.“ Zasměji se. „Ah... mám chuť samou radostí poskakovat jak malá holka.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není to jedno," zavrtí Nyos hlavou. "Že ti na tom nezáleží neznamená, že s tím nemusí být problémy. Já titul taky nechtěl, ale jakmile jsem ho měl, musel jsem prostě vědět, na čem jsem." Pak se zasměje. "Ale aspoň nebudeš mít problémy se skloňováním," zazubí se na tebe. "Sela a Itara se skloňuje úplně stejně. Takže budeš Anett de Itara. Itarová ti asi řeknou málokdy." Když řekneš, že už takmáš pracovních povinností víc než dost, Nyos přikývne a trochu se zašklebí. "Tak to ti raději ani nebudu říkat, co se na Adu peče v Radě..," zasměje se. "Elle z toho málem trefil šlak. A přitom to zas tak náročné není..." Potom tento ploužák skončí a začne hrát zase trochu divočejší skladba. "Můžu ti ho na chvíli ukrást?" ozve se vedle vás Natčin hlas a Nyos jde tančit s ní. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Našpulím rty. „Já říkala Itara. To ty jsi začal s tím Itarová. Tak jsem myslela, že to říkám špatně.“ Bráním se. Cože? Rada něco chystá na Adu? „No to ne, ne... to mi pověz. Nemůžeš takhle mě navnadit a pak nic neříct.“ Začala hrát rychlejší hudba a objevila se Natka, co si chtěla s Nyosem zatancovat. „Jistě. Je jen tvůj.“ Usměji se na ní a přenechám ji ho. Šla jsem se napít a když jsem si všimla, že si Lohana šla na rychlejší skladbu sednout, neudržela jsem se a hned jsem se k ní vydala. Rozzářeně se usmívám, když se k ní skloním. „Hádej co?“ řeknu ji tiše a pak ji ukážu prsten. „Nyos mě před chvíli požádal o ruku.“ Musela jsem to prostě někomu říci. A Lohana s Natkou tu byli jediné, které mi byli nejblíže. „Takže brzy půjdeš zase ty na mou svatbu.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ona vám to Elle řekne brzy sama," uculí se Nyos ještě rychle, než si ho Natka stihne odvést. Pak se jdeš pochlubit Lohaně, které se rozzáří oči upřímný nadšením. "Gratuluju!" vypískne a vyskočí tě obejmout. "Kdy bude svatba?" chce okamžitě vědět. "Ať ještě nevypadám jako úplný balón..." Pak se podívá na Nyose, který zrovna tančí s Natkou. O něčem se spolu baví. "Ale docela mu to trvalo..," zhodnotí to Lohana. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se a taky ji obejmu. „O tom jsme ještě nemluvili. Tak... dva měsíce? Možná... bude to vyžadovat hodně organizování, protože to bude velká svatba. Máme mnoho přátel, takže je to nutné.“ Usmívám se. Také se podívám na Nyose. „Měli jsme hodně práce. Starosti. A Nyos říkal, že pořád nepřicházela ta pravá chvíle. Až tady.“ Stisknu Lohaně ruku. „Ale copak jsi mi neříkala, že nemáme kam spěchat a tak dále a teď říkáš, že mu to trvalo?“ pozvednu pobaveně obočí. „Ach chápu... to jsi mě utěšovala.“ Zasměji se. Proto mi říkali, že máme čas a dávali nám za příklad Alexe s Elle. Všichni si mysleli, že k sobě patříme, ale hold Nyose do toho nikdo nemohl tlačit a tak se snažili, abych měla trpělivost. „Už se těším až to řeknu... no... všem. Jsem tak šťastná.“ Pohlédnu na prsten. „Jsem zvědavá co na to jeho rodiče. Moc jsem je nepoznala, ale těch pár setkání co jsme měli... měla jsem dojem, že jim jsem sympatická.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Že máte spoustu času neznamená, že mu to netrvalo," zazubí se Lohana. "A myslím, že kdybyste chtěli, tak to dokážete zorganizovat hodně rychle," míní Lohana. "A napadlo tě aspoň, kde bys to chtěla mít? Kdyby nebyla válka, tak byste šli určitě do Nejvyššího chrámu. Nyos na to postavení má.. Ale takhle..." Pak se Lohana chvíli odmlčí. "Yerl říkal, že Nyosovi rodiče jsou teď v Gurchulu, ne? Proto je prý Natka u vás," vzpomene si. "Spíš co na to řeknou tví rodiče..." Pak se zazubí. "Vůbec, co na to řeknou všichni. Nevěřila bys, jak ti závidím. Ty to může všem říct a všichni ti budou nadšeně gratulovat." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu se zasměji. „To máš pravdu.“ Souhlasím. Zauvažuji. „To ano. Nejspíš bychom to zvládli. Ale naštěstí... nemáme důvod se někam hnát. Promluvím si s Nyosem a uvidíme. Možná to půjde do měsíce.“ Lohana začne přemýšlet kde se necháme oddat. „To nevím. Ale určitě na nějaké místo přijdeme. Možná se budeme opičit po vás. Nyos miluje moře. Ale uvidíme.“ Pokrčím rameny. Pak přikývnu. „Ano jsou.“ Potvrdím, ale tak umíme se přemisťovat, nebo můžeme poslat oznámení. „Máma bude šťastná... a táta... ten bude taky v pohodě. Má Nyose rád. Jen nemá rád jeho zaměstnání.“ Usměji se. Zasměji se. „Takže se karta obrátila. Předtím jsem záviděla já tobě a teď ty mě?“ znovu ji obejmu, ale teď už lehce. „Ale chápu to. Musí to být pro tebe těžké, že tu nemáš všechny na kterých ti záleží. Možná, že až se to mezi vašimi rodinami uklidní by jste si s Yerlem mohli slib zopakovat. Udělat svatbu o které jsi snila se všemi na kterých ti záleží. Upřímně...“ Mrknu na ní. „Yerl si další svatbu rozhodně dovolit může.“ Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyose má rád každý. A jeho zaměstnání nikdo," pousměje se Lohana neutrálně. "Ale co jsem slyšela.. tak na Nyosovy sbory jde jen samá chvála, prý je skvělý velitel. Že Sboristé už nejsou ti arogantní pitomečkové." Lohana potom zauvažuje o tom, co jsi říkala. "Jo, možná bychom si obřad potom někdy mohli zopakovat," přikývne po chvilce. Pak se zasměje. "Jo, dovolit by si to asi mohl," přikývne. Hostina už se potom začne pomalu ukončovat. Zbyl pouze zbytek jídla, na taneční písek se už chodí jen pozvolna, a proto je zhruba v deset hodin večer celá svatební hostina ukončena. Yerl vyskočí na stůl všem poděkuje za jejich účast. Potom už se to rozpustí. Rozloučíte se s novomanžely, vezmete Natku a přemístíte se zpět do věže. Jako první věc se jdete všichni umýt, protože jste celí od písku. Potom si ještě dáte rychlou malou večeři a Natka jde následně spát. Ty ale nejsi unavená ani trochu, včera ses prospala dost a únava na tebe ještě nějak nedolehla. A Nyos také nevypadá, že by se mu chtělo spát. Oblékne si černé podhávové oblečení, vezme deku a jdete ještě dolů na pláž. Nyos vzal několik svíček, abyste tam nebyli úplně potmě. Vzduch je dost teplý, ale voda je studená, takže do ní nejdete. Jen sedíte na oblázkové pláži a držíte se za ruce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano. Nyos se činí. Brzy budou Sbory uznávané.“ Souhlasím. Nápad s tím, aby si pak obřad zopakovali ji zaujalo. „Tak vidíš.“ Lehce do ní šťouchnu. Hostina se pak blíží ke konci, Yerl nakonec vyskočil na stůl a všem poděkoval, že přišli. Rozloučili jsme se a pak se s Natkou přemístilo domů. Natka by stejně měla jít do postele, tak to skončilo tak akorát. Po koupeli a lehké večeři šla Natka spát, ale já nebyla vůbec unavená a Nyos taky ne. Nyos vzal deku a svíčku a vydali jsme se na pláž, kde jsme se uvelebili. Přitulila jsem se k Nyosovi, nemohla jsem si pomoci a často jsem se při světle ze svíček prohlížela zásnubní prsten. „Už jsem to řekla Lohaně.“ Řeknu mu a otři se tváří o jeho rameno. „Díky válce bude asi problém vzít se v kostele. Máš nějaký nápad?“ zeptala jsem se. „Možná bychom mohli napodobit Lohanu a Yerla a taky se vzít na pláži?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kdybys opravdu chtěla, tak vzít se v kostele problém nebude," ujistí tě Nyos. "Ale mě to do kostela moc netáhne. Nikdy jsem nebyl moc pobožný..." Nyos se zadívá na měsíc v úplňku. "Bojím se, že oddávajícího nebude na pláži slyšet, jestli tam bude tolik lidí..," zauvažuje. Nahne se k tobě a dá ti pusu na krk. "Nikdo neříká, že se musíme brát v Říši. Mohl bych s Rionem třeba domluvit Katedrálu Pantheonu v Elfii. Přesun všech lidí bude sice trochu nákladnější, ale proč ne," navrhne. "Dneska to byl krásný den," vydechne potom. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nemusím se nutně brát v kostele. A já jsem na tom stejně. Mám všechny bohy v úctě, ale neuctívám žádného.“ Řeknu a pohladím ho po ruce. Také pohlédnu na měsíc, byl krásně zářivý, jenom podtrhoval náladu, kterou jsem měla. Zatetelím se, když mě políbí na krk, přeběhl mi mráz po zádech. Chvíli uvažoval a pak navrhl něco co jsem nečekala. „V Elfii?“ zopakuji. „To zní dobře. To by se mi líbilo.“ Jen jsem měla obavy ohledně toho kolik to bude stát. Dostat všechny do Elfie a pak zpátky a svatba... to bude docela hodně stát. Usměji se na Nyose. „To ano. Nádherný. Den na který se nezapomíná.“ Lehnu si na záda a pak k sobě stáhnu Nyose, abych se mohla tulit a nasávat jeho teplo. „Myslíš, že bychom to zvládli zařídit do dvou měsíců? Aby Lohana mohla přijít na svatbu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přitulíte se k sobě a otřete se o sebe rty. "S kým mluvíš?" zasměje se Nyos. "Ano, samozřejmě, že by to šlo zařídit do měsíce," přikývne se zazubením. Jak ležíš na zádech, Nyos si lehne na bok a pohladí tě po tváři. "Takže Elfie?" zeptá se s úsměvem. Pak se skloní a políbí tě na lícní kost. "To asi budu muset Rionovi zaplatit minimálně lázně," zasměje se a znova tě políbí na rty. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Já vím, že bychom to zvládli i do měsíce. Ale nechtěla jsem na tebe moc spěchat.“ Zadívám se na něj. „Nebude to, ale příliš drahé? Něco jsem naspořila, ale stejně většina bude na tobě.“ Pohladím ho po ruce. Taky se zasměji, ale umlčel mě polibkem. Objala jsem ho a spokojeně se přitulila. „Dokážeš si to představit?“ řeknu, když se odtrhneme rty. „Až budeme manželé? Já vím, že se nic moc nezmění. Ale... nedokážu si představit jaký to bude za pocit.“ Otřu se nosem o jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nespěcháš," usměje se Nyos. "Já bych rád tu svatbu udělal co nejdříve, protože teď je klid. Dneska ráno jsem na stole neměl od rozvědky ani jednu zprávu. Ale kdo ví, jak to bude za měsíc. Spíš jestli náhodou nespěchám já na tebe." Když se potom zeptáš, jestli to nebude moc drahé, tak zavrtí hlavou. "V pohodě to zaplatím," ujistí tě. Potom se zasměje. "Myslím, že to bude úplně normální pocit," zamyslí se. "Teď jsme snoubenci. A necítím se nějak neobvykle. Jsem šťastný, ale jinak mezi námi necítím rozdíl. Sňatek je jen obřad spojení, láska je na lidech." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zabořím prsty do jeho vlasů a začnu ho v nich výskat. „Rozhodně ne. Čím dřív tím lépe. Nemůžu se dočkat.“ Zasměji se. Zavrtím hlavou. „Nemyslela jsem nějakou změnu v tom co k sobě cítíme. Ale prostě... jen pocit. Ale možná je to stejné jako když se dítě těší na to, až bude plnoleté. Když to přijde... necítí se nijak jinak.“ Skloním se a otři se tváří o jeho pichlavou bradu. „Hm... necháváš si narůst bradku?“ zeptám se a líbí se mi jak mě jeho vousy škrábají na tváři. „Zítra bychom mohli zajít za mými rodiči. Vzít Natku a při tom jim oznámit tu novinu.“ Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nenechávám," odpoví ti Nyos s pousmáním. "Jen jsem chtěl zkusit, jak by to vypadalo. Takové strniště fajn, ale bradku ne," odmítne Nyos tvé dohady. Takže zatím ne? Pak se trochu ošije. "Noo," protáhne. "Tvoji rodiče už to ví, víš? Já za nimi byl.. Tradice, s kytkou a požádat o dceřinu ruku..," vysvětlí ti tiše. Potom se ale už zvednete a jdete si lehnout. Přitulíte se k sobě a usnete... Ráno se vzbudíš v osm hodin. Budík jsi neměla, dnes nemáš vyučování, ale naštěstí jsi nespala tak dlouho, jako předevčírem. Nyos už v posteli není, jako normálně. Dáš se dohromady a sejdeš dolů do jídelny, kde už je Natka s Nyosem. Natka s v pyžamu a s vrabčím hnízdem na hlavě, se slepenýma očima mžourá na Nyosův perník. Nyos je klasicky "systematicky rozcuchaný" a oproti včerejšku už je hladce oholený. Na sobě má volné černé kalhoty na spaní, ale oproti normálním dnům má na sobě bohužel ještě i černé tričko. Byť je to jeho sestra, nechce Nyos před Natkou takhle chodit, přijde mu to neslušné. U vody je to něco jiného... "Ranko," zazubí se Nyos, když vejdeš. Natka obrátí mžourající očka k tobě a mávne na tebe. Posadíš se a Nyos na stůl před tebe položí perník politý jahodovým sirupem a posypaný čokoládou a ovocný čaj. "Elle ti nechala vzkaz, že v deset tě čeká v sídle Ady," informuje tě potom Nyos a napije se své čokolády. Natka se zasměje tvému výrazu, o kterém ani nevíš, že jsi ho udělala, a zakucká se kakaem, až ji Nyos musí poplácat po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ohh.... ah škoda, že jsem u toho nebyla. To bych ráda viděla“ Zasměji se. „Ty myslíš na všechno.“ Políbím ho. Pak jsme se, ale nebrali a šli si lehnout. Další den jsem se probudila už normálně. Nyos byl samozřejmě už vzhůru. A Natka taky, ale vypadala že se sotva probudila. „Dobré ráno. Hmm.. perníček.“ Posadím se a Nyos přede mě položí perník politý jahodovým sirupem. „Díky zlato.“ Ani jsem se nestačila zakousnout, když mi řekne, že Elle na mě bude čekat v sídle Ady. Asi jsem se zatvářila hezky kysele, protože to Natku rozesmálo až se zakuckala. „Už zase? No co se dá dělat.“ Chtěla jsem říct, že ji aspoň budu moci říct tu novinu, ale uvědomím si, že jsme to Natce ještě neřekli. Počkala jsem až přestane kuckat a naznačila jsem Nyosovi, aby to Natce řekl on. Myslím, že bude ráda, ale děti někdy bývají nepředvidatelné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj blesk slaví úspěch. Odrážením ohnivých koulí vyčerpaný paladin už není schopen síle tvého kouzla odolat a jeho štít se zhroutí. Paladin skončí s popáleninami prvního stupně na obličeji a rukou, jak ho blesk zasáhne stále ještě poměrně velkou silou. "Dobrá práce," dostane se ti ocenění od muže vedle tebe. Paladin pohlédne na své ruce a zakřičí bolestí, to už ho ale do hrudi udeří omračující paprsek od dalšího z tvých kolegů. Ve formaci projdete kolem tohoto nehybného těla a vyrovnáte se u dveří do opatovy pracovny. Vypadají poměrně bytelně, tvrdé dřevo a vyztužené kovem. Ale proti magii by vydržet nemusely... Dva z vašich kolegů si stoupnou po stranách dveří, zbytek se postaví do formace za ně a začne je zasypávat kouzly. Někteří mágové volí slabá kouzla a hází je rychle, jiní mágové vytváří mocná kouzla a hezky pomalu je vypouštějí. Všechna kouzla mizí v modrých záblescích asi stopu ode dveří, ale s každou vteřinou se ke dveřím víc a víc přibližují, až štít zmizí docela. Kývnete na sebe a jeden z vás potom na dveře vystřelí poslední mocné kouzlo, které dveře přemění na hromadu třísek, a vtrhnete dovnitř. Opat stojí zády k vám. Je oblečený v hedvábném rudém rouchu, šedé vlasy mu spadají na záda. Natáhnete k němu ruce, prsty vám výhrůžně zajiskří. "Opate! Opate otočte se a zvedněte ruce na hlavu! Ruce nad hlavu!" zahulákáte a opat se k vám pomalu začne otáčet. Vypadá tak na padesát, orlí nos, zelené oči. Ne moc příjemný ksicht. Na tváři má lehký úsměv. Pomalinku zvedne prázdné ruce. "Na kolena!" zavrčí jeden z tvých kolegů a opat si pomalu klekne, stále s rukama za hlavou. "Saki, zajisti ho," zamumlá muž vedle tebe trochu ulehčeně, jako by čekal, že opat bude větší hrozbou. Má větší postavení, než ty, takže jej musíš uposlechnout. Umíš to skoro ze spaní, jak to do vás Uvera tlačil. Sebrat jednu ruku, sebrat druhou, dát k sobě, mávnout rukou a tím kolem zápěstí omotat provazy. To všechno pod krytím kolegů. Ale proč tě ten opatův úsměv tak znervózňuje? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Nyosovi pohledem naznačuješ, aby Natce řekl to novinu, zazubí se. "Kdo myslíš, že se mnou obíhal klenotnictví? Clark?" zeptá se tě. Natka se mile usměje. "Jo," přikývne, "byl by beze mě úplně vyřízenej." Řekne s nadsázkou a oba, ona i Nyos, se zasmějí. "Fajn, a kdy bude svatba?" chce potom hned vědět. "Nebuď zvědavá..," odpoví Nyos a napije se čokolády. "Stačí říct 'nevím', brácha. Pro příště," sladce se Natka usměje a Nyos na tebe hodí trochu nechápavý pohled, což Natku opět rozesměje. "Myslím, že bychom měli rozeslat nějaké zásnubní oznámení," navrhne potom Nyos. "Protože na obcházení všech nemáme čas ani jeden." O nějakou dobu později už ale v oficiálním hávu Ady a s jejím prstenem na prostředníčku. Díkybohu, že ten ceremoniální prsten nemusíš nosit pořád, protože ty zbylé dva by se do něj vešly aspoň dvakrát. Bojoví mágové střežící sídlo tě bez problémů pustí dál. Kdybys byla někdo, kdo se za tebe jen vydává, už by si s tebou poradilo samo sídlo. Projdeš známou chodbou a kolem dvojice mágů rovnou do zasedacího sálu s kulatým stolem. Elle na tebe kývne a už se začnou trousit další členové. První Alekin a za ním se přikutálí zbytek Ady. Širocí pánové s červenými nosy rozmrzelí, že v deset hodin dopoledne už nemohou být ve své posteli. "Tak, už jsme všichni," řekne Ellea zraky vás všech spočinou na prázdném křesle přímo vedle tebe. Seděl na něm muž s pouhými chomáči vlasů na plešce, co polovinu porady prospal. "Ano," potvrdí svá slova Elle. "Ezachiel musel Akademickou radu opustit kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu," pronese Elle. Střetneš se pohledem s Alekinem. Jeho oči říkají něco jako "No jo, v Adě se fakt nadřel." "Proto vám představuji naši novou členku, jejíž jmenování bylo schváleno před deseti minutami," promluví znova Elle. A ty si dokážeš živě představit, jak to jmenování asi proběhlo. Nového člena jmenuje šéf Ady a schválit ho musí Mluvčí Rady mágů. Alex byl určitě krutě vytažen z postele... "Miranda Sallese nemá zatím žádnou zkušenost s pedagogikou, studuje na Univerzitě psychologii. Zkoušku splnila před necelým měsícem, ale věřím, že nám bude užitečná. Její mistrou byla magistra Samanda de Licce a Mia mnohé pochytila. Ještě za svého studia publikovala jednu knihu o dětské psychologii..," prozradí vám vaše šéfová. Samandu de Licce zná snad každý. Dlouholetá představená Akademické rady, reformátorka Akademií, autorka desítek pedagogických knih. Předminulý rok tomu bylo přesně sto let, co se poprvé postavila za katedru... Ale i první jméno, to Mirandino. Kdo to..? Odpověď dostaneš ve chvíli, kdy vaše nová kolegyně vejde dovnitř. Vypadá vlastně tak, jako si ji pamatuješ, přestože jsi ji neviděla dobrých osm let. Když jsi odcházela z Akademie, byla v druhém ročníku. Ale ji si nelze nepamatovat. Moc jsi se s dívkami z nižších ročníků nebavila, ale ona byla výjimka. Bavila se vlastně skoro se všemi. Hodná, upřímná, velmi chytrá a přesto strašně skromná. Vždy všem ochotně pomohla a nic za to nečekala. Mnohokrát ti jako prvačka pomohla s úkolem, když jsi byla ve čtverce... Byla vždy ale i tichá a stydlivá a možná proto se do ní občas strefovali kluci z její třídy. Brali jí věci, vysmívali se jí.. ale vždy se jí zastali kluci ze starších tříd a její trýznitele seřezali. Ale Mia si z toho nikdy nic nedělala. Dokázala se nad to povznést a jediné, co dělala, bylo to, že těch kluků litovala... A teď je tady. Čerstvě dvacetiletá, ale od svých dvanácti se zjevně moc nezměnila. Nejdříve stydlivě sklopí zrak, když ji členové Rady probodnou pohledy, potom ale pohled zvedne a nejistě se pousměje. "Dobrý den?" zkusí to a ode všech se jí dostane odpovědi. Teď už se Mia usměje trochu jistěji a dojde k volné židli vedle tebe. "Ahoj Anett," špitne směrem k tobě, když vás Elle vyzve, abyste se posadili. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Natku. „Komu všemu jsi vůbec ještě řekl co se chystáš udělat? Mám se komu vůbec komu chlubit?“ vtipkuji. Pak se natáhnu a dám Natce pusu na hlavu. „Ještě, že jsi s ním byla. Prsten je krásný. Jen by mě zajímalo, jak jste věděli velikost.“ Nyos navrhl, abychom oznámení o zasnoubení rozeslali. „To bude nejlepší.“ Přikývnu. „Pokud jednání nebude trvat moc dlouho, tak to ještě dneska zařídím.“ Řeknu. „Pokud jde o svatbu.“ Kouknu na Natku. „Tak jsme zatím mluvili o tom, že do měsíce bychom se mohli vzít, ale na přesném datu jsme se nedohodly.“ Vysvětlím ji. Pak jsem se vydala do Ady. Všichni se brzy sešli, tedy až na jednoho. Muž vedle mě. Vždycky se tvářil, jako, že lovení holubů z nosu je pro něj zajímavější než jednání. Teď bylo prázdné. Elle brzy vysvětlila proč. No výborně! Zbavili jsme se dalšího konzervativce a bude nová krev. Chvíli mi trvalo než mi došlo o kom mluví. Vlastně jsem si to uvědomila až když jsem ji uviděla. Potěšeně se usměji. Měla jsem ji ráda. Velmi nadaná dívka. A díky její povaze byla... no vždycky byla k zulíbání. Pořád jsem měla pocit, že bych ji měla obejmout jak byla milá. A zdá se, že se nezměnila. Pořád byla nesmělá. Když se vedle mě usadila, tiše pozdravila. „Ahoj Mirando. Ráda tě vidím.“ Natáhnu se a přátelsky ji stisknu ruku. „A gratuluji.“ Zase se stáhnu a zadívám se na Elle, protože... no přece tu musíme být i kvůli něčemu dalšímu, že? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V Radě se na nás připravuje několik návrhů, vážení přátelé," oznámí vám Elle s pousmáním. "Zatím nevím, o co půjde, ale prý to nebude až tak strašné, jako se k vám možná doneslo. Každopádně dnes bych se chtěla zabývat návrhem, který má ze zákona právo přednosti." Elle se na chvíli odmlčí a pak řekne: "Podal ho Vrchní soudce Stefan dan Dool a my se tímto návrhem musíme zabývat, přestože je trochu podivný, jelikož se vůbec neslučuje se Stefanovým oborem. Stefan nás žádá, abychom velení ostrahy Akademií magie svěřili zpět Věži Vysoké magie, která by vybrala kompetentního velitele pro hlídkující bojové mágy, a to z vlastních řad. Jako je to například v Institutu. Připomínám, že nyní velí hlídkujícím bojovým mágům ředitelem určený profesor." Opět je chvíle ticha, než Elle znova promluví: "Toto uspořádání jsme schválili před šesti lety na žádost ředitelů, že jim je příjemnější jednat o ostraze se svými vlastními profesory, než se složitě obracet na Věž. Chci prosím váš názor a hlas." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poslouchala jsem další bod jednání. Ah ano... v Radě na nás něco chystají. Návrh, který přednesl Stefan dan Dool byl rozumný. Rozhlédnu se a pak se narovnám. „Já jsem pro. Vzhledem k tomu co se nedávno stalo v Akademii nemůžeme dopustit aby se to opakovalo. Měli jsme štěstí, že to dopadlo takhle. Mohli to být jatka. Co kdyby to byli temní? Rozhodně to nemůžeme nechat bez reakce. Hlavně proto, že až rodiče uvidí, že jsme nic nepodnikly, aby se to neopakovalo, zvedla by se vlna protestů. Odmítli by děti pustit do Akademie. Nechtěla bych vidět ty hromady stížností. Měli bychom to povolit. Sice tím přiděláme ředitelům trochu práce, ale za bezpečí dětí to stojí. A ředitelé se z toho nezblázní.“ Řeknu co si o tom myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se posadíš, zvedne se vedle tebe Mia, na kterou přišla řada. Zpočátku vypadá trochu vyjukaně, jako by nečekala, že se po ní bude hned první schůzi něco takového, jako je hlasování. Od tebe se to chtělo taky, ale to už jsi měla tříletou zkušenost s hlasováním v nejvyšším hlasovacím orgánu mágů, takže to tě dobře připravilo. Ale Mia si s tím poradí se svým typickým nadhledem. Po pár nejistých slovech získá pevnou půdu pod nohama a řekne, že stovky let to ředitelé přežili a nikdy nebyl žádný problém. Současný systém fungoval bez problémů pouhých šest let, což je z pohledu mágů velmi krátká doba. Je vidět, že ví, o čem mluví. Má přehled. Potom se usadí i ona a znova se na tebe nejistě podívá, aby se ujistila, že neřekla něco špatně nebo nevhodně. Návrh získal velkou podporu. Konzervativci souhlasili všemi deseti. V tomhle s nimi člověk vždy může počítat. Když se hlasuje o návratu ke starému a zaběhnutému systému, budou hlasovat pro. Takže není problém, návrh je schválen a Akademická rada vydá bojovým mágům pokyn, aby už si to nějak doladili. Ada je ukončena a dědci se rozejdou zpět do svých pelechů. Alekin se pak jde seznámit s Miou a Elle si tě vezme kousek stranou. "Ty znáš Mirandu z Akademie, že?" zeptá se tě a pohlédne k Mie a Alekinovi. "Ona je.. geniální," zamumlá a pohlédne zpět na tebe. "Stačí ji, aby člověka pozorovala pár minut, a ví o něm úplně vše. Váleční mágové a Tajné sbory se o ní skoro poprali, když vylezla ze Zkouškového portálu. Ona ale odmítla oba dva. Že nejdříve dokončí Univerzitu a pak uvidí. Proto mě překvapilo, že kývla na mou nabídku." Teď se Elle uchechtne. "Kelen chce kvůli ní dokonce změnit zákony. Aby byla funkce člena Ady slučitelná s funkcí člena Rady mágů. Chce jí nabídnout místo zatím v nestálé radě.." pak se odmlčí, jak uvažuje, a nakonec řekne: "Byla bych ráda, kdyby se tady cítila hezky. Ne proto, že bych chtěla mít nad Sbory nebo válečnými nějak navrch nebo tak, to vůbec ne. Ale prostě proto, že je to strašně super holka, znám ji odmalička, její máma byla má spolužačka... A chci se tě zeptat, jestli bys ji nevzala tak nějak pod svá křídla, jestli chápeš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se na mě Miranda po svých slovech podívala, usmála jsem se na ní a přikývla, že je to v pořádku. Odhlasovalo se, všichni byli pro. Nebylo divu. Novoty se brání, ale když se má vrátit nějaké staré věci div neslintají blahem. Pak byla Ada rozpuštěna. Alekin se šel popovídat s Mirandou a ke mě přišla Elle. „Ano. Občas mi pomáhala, když jsem se zasekla. Je moc hodná.“ Řeknu. Překvapilo mě, že o ní mluví jako o géniovi. Věděla jsem, že je chytrá, ale až takhle? „Vzhledem k tomu, že studuje psychologii si myslím, že má asi spíš zájem o výchovu dětí než o místo u válečných mágů a tajných.“ Řeknu. Navíc napsala taky knihu ne? A o dětech. Pousměji se a přikývnu. „Jistě. To není problém.“ Řeknu. „Můžeš se spolehnout.“ Napadlo mě, že jestli bude mít Miranda čas vzala bych ji k sobě domů, abychom hodili řeč a tak různě. Ráda jsem ji viděla. Pak ji ukážu prsten. „Jo a mimochodem. Nyos se konečně vyslovil.“ Oznámím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, ale oni ji chtějí, aby pracovala v jejich vyslýchacích centrech. O opravdu dobré psychology je nouze a Mia je jedna z nejlepších. Rozhodně jí měli co nabídnout, SVP jí nabídlo takový plat..," Elle zavrtí nevěřícně hlavou a pak se usměje. "Jsem ráda, že zůstává takhle neovlivnitelná a chce dělat to, co jí baví." Potom Elle ukáže prsten a ona znovu zavrtí hlavou. "A to mi říkáš vážně jen tak mimochodem?" zeptá se tě. Pak se široce zazubí. "Gratuluji holka. Nyos je skvělý chlap, strašně ti to přeji," řekne ti s úsměvem a obejme tě. "A nebuď naštvaná, že tě nepožádal dřív. Kdybys věděla, co se v posledních měsících ve Sborech odehrávalo. Nyos si je pěkně vyčistil a bylo to docela ostré... Ale teď už je klid, tak tě mohl požádat s klidným srdcem. Sama bys přeci nechtěla, aby tě žádal o ruku tak nějak z povinnosti." Elle nakloní hlavu na stranu. "A určitě mu to netrvalo tak dlouho, jako Alexovi," zasměje se. "No dobře, přiznávám, že i já jsem nebyla připravená, ale to nic nemění na tom, že to Alexovi trvalo skoro třicet let..." Elle tě potom pohladí po hlavě a musí se s tebou rozloučit. Alekin se mezitím rozloučil s Miou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Až takhle dobrá? Teda...“ řeknu uznale. Zasměji se jejím slovům. „Děkuji. Ano je skvělý.“ Taky ji obejmu. „Ah... nejsem naštvaná. Po pravdě jsme si i myslela, že to potrvá ještě tak rok.“ Uculím se. Znovu se zasměji. „To bych asi nepřežila.“ Zavrtím hlavou. „Tak dlouho bych nevydržela nevzít si muže, kterého miluji. Myslím, že kdyby mě do dvou let nepožádal o ruku... musela bych to udělat já.“ Zasměji se té představě, jak o ruku žádám já Nyose. Pak jsme se rozloučili a já přišla k Mirandě. „Ahoj. Máš čas? Nechtěla by jsi jít ke mě domů? Představím ti svého snoubence a trochu si popovídáme. Dlouho jsme se neviděli.“ Nabídnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mia se na tebe podívá. "Jasně," zazubí se. "Páni, ty už jsi zasnoubená? Gratuluji," usměje se na tebe a zvedne se, aby mohla jít s tebou. Vyjdete před sídlo Ady a ty se s Miou přemístíš domů. Vejdeš dovnitř a okamžitě cítíš tu vůni pečeného masa. Nyos je v kuchyni, Natka má na podlaze v obýváku rozloženy polštáře a levituje metr nad nimi. Snaží se procvičovat. Sedí v tureckém sedu, oči zavřené, na tváři výraz nejvyššího soustředění. Když vejdete, otevře překvapeně oči, vteřinu zůstane ve vzduchu a potom s vyjeknutím dopadne na polštáře. "Pf!" odfoukne si vlasy z čela. "A to už mi to tak šlo," povzdechne si. Pak se znova překvapeně na Miu, ale zdvořile pozdraví. "Dobrý den." Nyos vyjde z kuchyně. Nyos jako vždy. Rozcuchaný, v temně černém podhávovém oblečení. Vykasané rukávy mikiny a na rukou chňapky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vesele se usměji. „Ano. Včera mě Nyos, můj přítel požádal o ruku.“ Potvrdím ji to. „Díky.“ Pak jsme se přemístili domů. Jakmile jsem vešla ucítila jsem vůni pečeného masa a viděli Natku, jak levituje nad hromadou polštářů. Náš příchod ji překvapil, že se přestala soustředit a spadla. Do měkkého samozřejmě. „Ahoj Natko.“ Usměji se na ní. Objeví se Nyos, vypadal... zajímavě s těmi chňapkami. „Nyosi. Natko. Tohle je moje stará přítelkyně z Akademie. Miranda. Dneska nastoupila do Ady. Mirando. Tohle je můj snoubenec Nyos a tohle jeho sestra Natka.“ Představím je. Poklepu přátelsky Mirandu po rameni. „Nebýt jí, tak bych na Akademii nebyla tak úspěšná. Hodně mi pomáhala s učením.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Až když jsi byla ve čtverce a pětce," zasměje se Miranda a mávne rukou. "Tam jsi dolezla sama." "Ahoj," odpoví potom vesele Natce, přijde k ní a jako se sobě rovnou jí potřese rukou. "Můžeš mi klidně tykat. Jsem Mia." Natka se na ni usměje. Mia je jí sympatická. A aby ne... Pak k Mirandě přistoupí Nyos, který si levou rukou stáhne z pravé chňapku a pak si i on s Miou potřese rukou. "Nyos." "Mia." Představí se sobě ještě jednou. "I my si můžeme tykat," nabídne Nyos Mie a ona s úsměvem kývne. "Ahoj miláčku," pozdraví potom Nyos tebe a políbí tě na přivítanou. "Oběd už brzy bude. Mio, dáš si?" Mia přikývne, a tak přejdete do jídelny, kde už Nyos začne servírovat oběd. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Tohle raději už nikdy neříkej. Nezní to zrovna moc dobře.“ Řeknu pobaveně. Když skončilo představování, Nyos mě přivítal polibkem. „Hm... je to skvělý pocit vrátit se domů z práce, kde na ní čeká muž s připraveným obědem. Už mi chybí jen hodit si nohy nahoru.“ Zazubím se. Oběd vypadal skvěle. „Páni.. vypadá to skvěle. A voní to skvěle.“ Pustila jsem se do jídla. „A i skvěle to chutná.“ Pochválím. „Tak Mirando. Jak jsi se měla? Elle mi řekla, že jsi velice úspěšná. Div tě nepřetrhli vejpůl, jak se o tebe prali.“ Odmlčím se. „Ale jsem ráda, že jsi je odmítla. Vždycky jsem si tě spíš představovala u dětí. Na to vyslýchat lidi... nepřipadá mi, že by jsi na to měla náturu. Když se vyslýchá podezřelý.... bývá to hodně tvrdé. A ty jsi byla vždycky jemné povahy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Začínám se cítit jako domácí puťka," zasměje se Nyos a hodí chňapky na linku. Posadíte se a pustíte se do jídla. "Nejsem zas tak úspěšná," odmítne Mia. "Napsala jsem jednu knížku.. a Sbory a váleční chtěli, abych jim pomáhala s výslechy. Nic velkého." Nesouhlasí s tebou se svou typickou skromností. Ale věříš, že o ní vážně hodně stáli. "Neumím si svou budoucnost představit u výslechů," přikývne potom. "Pracovat s dětmi mě baví mnohem více. Vždy jsem se chtěla zabývat dětmi. A hlavně jejich myšlením." Nyos vás jen potichu poslouchá a na to o Sborech se nijak netváří. Nejspíš se k němu ani nedoneslo, že Sbory o Miu usilovali. Personální obsazení jednotlivých sekcí ve Sborech není na něm, od toho má své velitele. "Ale teď ty, Anett," usměje se Mia. "Máš toho mnohem více co povídat. jak ses měla? Co studia? A jak dlouho jsi s tímhle krasavcem?" mrkne na Natku, která se zazubí. Nyos protočí oči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To co řekla mě zaujalo, napadlo mě, že by byla ideální do Institutu. Tam by měla práce víc než dost. Dětská mysl je složitá, zvlášť když je poznamená nějakým traumatem. Ale na to se ji zeptám později. „Myslela jsem si to.“ Pousměji se. Pak stočí rozhovor ke mě. Usměji se a spolknu sousto. Ráda jsem viděla, že v přátelském prostředí se uvolnila. Myslela jsem si, že se vůbec nezměnila. Ale teď jde vidět, že už je i mezi přáteli otevřená. „Měla jsem se dost hekticky. Období klidu se mi střídalo s obdobím akce a nebezpečí. Ale na druhou stranu jsem si pak o to víc užívala období klidu. Dostala jsem skvělého mistra. Alexandr de Score. Skvělý muž a učitel. Kromě toho, že mi byl mistrem se mi stal i bratrem. Studium nebylo snadné, ale dobře mě tím připravil na Zkoušku.“ Vyprávím ji. Povyprávím ji, jaká byla moje Zkouška. „Tady s Nyosem jsme spolu... přes rok. Určitě. Přesně to nepočítám.“ Usměji se na svého milého. Když jsme dojedli, uvařili jsme čaj a šli na terasu. „Povím ti jak jsme se poznali. To je velice... zajímavá příhoda. Unesli mě Temní a zavřeli do vězení. Nyos tam byl taky zavřený. Myslela jsem si, že je to temný. Ale už v té době jsem si říkala, že je zvláštní, že jako Temný nevypadá. Pohledný, tajemný, charismatický... takový Temní prostě nejsou.“ Pokrčím rameny. Vyprávěla jsem ji o tom, jak tam zavřeli Clarka, jeho bratra a jak na sebe byli jako psy. Myslela jsem si, že jsou na sebe tak vteklí, že se Nyos dal k Temným. A taky náš útěk. „To bylo poprvé co jsme se setkali. Ale dali jsme se dohromady až později. První jsme kolem sebe chodili tak nějak po špičkách.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Alexe de Scorea znám," přikývne Mia chápavě. "Tedy ne osobně.. ale zná ho asi každý mág, že..," upřesní to ještě. Potom poslouchá tvé vyprávění a s úsměvem vrtí hlavou. "Jo, temní takoví nejsou," přikývne potom chápavě. "To jenom Tajní," zazubí se. "Zní to fakt zajímavě, když to tak říkáš," uzná se smíchem i Nyos. A i Natka vás zvědavě poslouchala, přestože už příběh vašeho seznámení slyšela. Potom se chopí slova Nyos a povypráví Mie o vašem tažení na Hilla, která byla zakončena úspěchem a potom jste se vlastně dali vy dva dohromady. "Nenudili jste se," uzná Mia nakonec se smíchem. A potom už je dojídáte a Mia si povídá s Natkou. Je na ni hrozně hodná a vypadá to, že si Natku rychle získala. Jakmile dojíte, Nyos se pustí do umývání nádobí. "Běžte na terasu," navrhne vám Nyos. "Za chvíli vám donesu sušenky a kávu. Dáš si, Mio?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To rozhodně. A to jsem pomalu ani nezačala. Nejvíc ve stresu jsem asi byla, když většina Rady padla do bezvědomí a v podstatě jsem byla Rada... jenom já.“ Otočím oči k nebi. „Byl to děs. Ale jednomu jsem vděčná. Že jsem mohla navštívit Elfii a spřátelit se s králem... což mi připomíná, že ho taky musíme pozvat. Asi sice nebude mít čas... ale rozhodně ho nemůžeme opomenout.“ To už říkám Nyosovi. Po jídle se chopil Nyos role hostitele. „Díky miláčku.“ Políbím ho a pak si jdeme sednout na terasu. „Víš... abych se vrátila k tomu tvému úspěchu. Napadlo mě... jestli by jsi třeba nechtěla jít pracovat ke mě do Institutu? Mnoho dětí co tam jsou mají traumatické zážitky. Zneužívání, mlácení, hladovění a jiné hrozné věci. Promysli to. Jestli to odmítneš, tak nevadí. Jen jsem si říkala, že když jsi říkala, že by jsi se chtěla zabývat dětmi a jejich problémy, tak Institut by byl pro tebe ten pravý.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Krásný výhled," vydechne Mia, když vejdete na terasu a usadíte se na lavičky. Potom nabídneš Mie místo v Institutu a ona nad tím zauvažuje. Nakonec ale zavrtí hlavou. "Je mi líto, ale nechci toho na sebe teď nakládat tolik," omluví se ti. "Píšu knížku, mám často školu, dostala jsem nabídky na přednášky, teď Ada. Možná až dokončím Univerzitu..." Pochmurně se usměje. "Kdybych věděla, že mě ty děti budou opravdu potřebovat... Ale máte tam kvalitní psychology... A já bych vážně ráda dostudovala. Vážně jsem nečekala, že sotva dokončím Zkoušku, tak se to kolem mě tak roztočí... Promiň." Objeví se Nyos, který před vás položí podnos se sušenkami a perníčky, kávu se šlechačkou a dva šálky a konvičku s kouřícím ovocným čajem. "Nenechte se rušit, dámy," zazubí se Nyos, když se vrátí ještě jednou s mlékem a porcelánovou nádobkou s kostkami cukru. "Budeme s Natkou nahoře v bazénu," zamumlá Nyos potom k tobě a je pryč. "Fajn chlap," usměje se Mia a podívá se na pohoštění. "S pár členy Sborů už jsem měla co do činění a byli to strašně nepříjemní týpci." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To je v pořádku. Já to chápu. Jen mě to tak napadlo. Nakonec Institut tu bude podle mě i dlouho po nás. Doufám, že zůstanu na postu ředitelky dlouho, takže až budeš chtít, stačí se ozvat.“ Zavrtím hlavou. „Rozumím ti. Ale teď aspoň víš jaké máš možnosti a můžeš si všechno do budoucnosti promyslet.“ Řeknu a netvářím se nijak zklamaně. Je fakt, že mít tam její talent by bylo skvělé. Ale já ji to nabídla z přátelství, protože říkala, že by s dětmi chtěla pracovat a navíc... dle mého názoru ji budou děti milovat. Což je pro ně také dobré. Objeví se Nyos, který nám přinesl kávu, sušenky, perníčky, čaj a za chvíli tu byl znovu s mlékem a cukrem. „Děkuji, Nyosi. Jsi zlato.“ Řeknu mu. „Dobře.“ Přikývnu a dívám se za ním. Pak se podívám na Miu. „Ano. Ten nejlepší.“ Usměji se. „No jo... Sbory se musí tvářit jako tvrďáci, ale Nyos jim teď velí a prej je srovnal do latě, takže by měli být... už lepší.“ Zavrtím hlavou. „Strašně ho miluji. Myslím, že je to ten pravý. Na celý život, Mirando. Vážně cítím, že budeme spolu až do konce života a pořád se budeme milovat.“ Usměji se. „Už je to rok a miluji ho pořád stejně. Mám pocit, jako kdybych se do něj zamilovala pokaždé když se na něj podívám. A teď se budeme brát. Doufám, že Nyos chce velkou rodinu. Protože já ano. Vždycky jsem chtěla mít nejméně tři děti.“ Napiji se kávy a ukousnu sušenku. „A co ty? Máš nějakou známost?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyos velí Sborům?" zeptá se Mia překvapeně, neboť ho nejspíš považovala za řadového člena. "To jsem ráda," upřímně se usměje, když začneš o Nyosovi básnit. "Vážně ti to přeji, jsem ráda, že jsi šťastná. Zasloužíš si to." Pak se pousměje. "A bavili jste se už spolu o tom? Kolik by chtěl dětí a tak?" zajímá se. "A mimochodem, máte vážně strašně krásnou věž. Doufám, že si na takovou taky jednou našetřím." Zazubí se. "Na stará kolena." Napije se kávy a potom se jí zeptáš, jestli má nějakou známost. Pousměje se a zavrtí hlavou. "Nebylo kdy... pět let jsem byla u své mistry ve věži... a po Zkoušce jsem v jednom kole. A na Akademii jsem.. vlastně jsem tam žádného kluka nechtěla. Žádný se mi nelíbil," přizná."Ale snad na mě nějaký princ čeká." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ano. Není to tak dávno co ho jmenovali.“ Přikývnu. Zazubím se. „Děkuji. Taky si to myslím.“ Zasměji se, když řekla, že si to štěstí zasloužím. „No vím, že děti chce, ale kolik o tom jsme ještě nemluvili.“ Zavrtím hlavou. „Nechci na něj nijak tlačit. A nechci ho navíc vyděsit.“ Ztiším hlas do spikleneckého šepotu. „Dokud ho nebudu mít v chomoutu. Pak mi už nebude moci utéct.“ Zasměji se. „Ale asi se ho zeptám. Jen tak mimochodem. Divím se, že mě to nenapadlo.“ Řekne mi, že zatím žádného muže nemá... a zdá se že ani neměla. „Určitě.“ Řeknu přesvědčeně. „Mohla bych tě i s někým seznámit. Mám spoustu přátel. Jsou mezi nimi i hodní, pěkní, schopní muži bez závazků. A ano... rozhodně musíš přijít na mou svatbu. Většina tam bude. Třeba se s někým seznámíš a co ty víš?“ řeknu nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když řekneš, že na něj nechceš tlačit, dokud nebude v chomoutu, Mia se zasměje. Když ji pozveš na svatbu, tak poděkuje a přikývne, že přijde. "Ale jestli tam někoho najdu, to nevím," pousměje se. "Mám asi moc vysoké nároky..," odfrkne si. Potom se ozve magicky zesílené zaklepání. Nyos nahoře v bazénu ho určitě slyšel také, ale jen těžko přijde otevřít. Zvedneš se tedy ty a jdeš dolů ke dveřím, Mia jde s tebou. Za dveřmi stojí Cedrik. Klepal samozřejmě ze zdvořilosti, jako každý, i když by mohl normálně jít dál. "Ahoj Anett," pozdraví tě s úsměvem. "Ahoj Mio," kývne s úsměvem i na tvou kamarádku, která se zazubí a odpoví: "Ahoj Cede." "Mám pro Natku od Colina úkoly," řekne ti potom Cedrik a podá ti složku s několika pergameny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Však se uvidí. Bude tam hromada lidí. Jestli se tam s někým neseznámíš, tak to ať se picnu.“ Usměji se. Když se ozvalo zaklepání, vstala jsem a šla otevřít. Mia šla za mnou. Přišel Cedrik. „Ahoj Cedriku.“ Pozvednu obočí. Nevěděla jsem, že se znají. „Díky. Chceš jít dál?“ vezmu si od něj složku. „Vy dva se znáte?“ zeptám se a uvolním mu místo, aby mohl jít dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Seznámit se možná seznámím," kývne Mia, "ale pochybuji, že z toho něco bude." Potom jdete otevřít Cedrikovi. "Na chvíli," přikývne Ced na otázku, jestli chce jít dál. Projde kolem vás a ty se zeptáš, jestli se s Miou znají. "No jistě," zazubí se Mia a i Cedrik s úsměvem kývne. "Jo, ještě nedávno taky patřila k AMM." Vlastně není až tak překvapivé, že zrovna Mia patřila k Asociaci mladých mágů. Nedávno tlačila na Adu a teď do ní sama patří. Jdete si sednout i s Cedrikem na terasu a ty cestou položíš složku s úkoly na konferenční stůl v obýváku. Pak se posadíte a Cedrik ukáže na tvou levou rukou. "Gratuluji," usměje se. Mia se podiví: "Neříkali jste, že oznámení teprve pošlete?" otáže se. "Bojím se, že ho ani nebude třeba. Když se zasnoubí takoví lidé, jako Nyos a Anett, tak se to neututlá," pousměje se Cedrik. "Eliz musela na zasedání, jinak by přišla také." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha... mohlo mě to napadnout.“ Řeknu a jdeme na terasu, přinesu další hrníček, aby si mohl nalít čaj. Nebo kávu pokud to pije. Ukáže na můj prsten a usměji se. „Děkuji.“ Zasměji se tomu co říká a jak se Mia diví. „No ano. Stačí to říct pár lidem, tedy třem a za chvíli to ví všichni. Všichni mí přátelé se navzájem znají, takže se to nejspíš šíří jako chřipka.“ Usměji se. „Ale oznámení stejně pošleme aby to bylo oficiální.“ Přikývnu. „Elle je manželka Alexe a Alex zná každého. A ten je větší drbna než trhovkyně. Elle mu to určitě hned dala vědět a Alex to šířil dál.“ Usměji se. „Ah ano... už jsme s Nyosem o svatbě mluvili. Budeme ji mít v Elfii.“ Řeknu vesele. „Zasedání ohledně čeho?“ zeptám se hned na to. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "tak byste se měli připravit," řekne Mia se smíchem, ale myslí to vážně. "za chvíli vám tady začnou nalétávat gratulační delegace." Cedrika se potom zeptáš na téma zasedání. "Nevím," pokrčí rameny. "Mandát v AMM mi skončil a znova jsem už nekandidoval. Eliz mi to řekne až se vrátí." Ce odmítne kávu, že ji nepije, a napije se čaje. Pak on i Mia vezmou po jedné medové sušence a zakousnou se do ní. "Elfie?" podiví se oba najednou. "To zní hodně zajímavě," pokýve Cedrik hlavou. "A nákladně," dodá Mia. "Ale teď ve válce zas tak moc možností není," přikývne Cedrik. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To ano. Jsem zvědavá jestli budu mít vůbec čas pak něco organizovat.“ Pokrčím rameny. „Aha. Dobře.“ Přikývnu, když řekne, že to neví. Ale začneme se zabývat otázkou Elfie. „Já vím. Ale Nyos říká, že si to dovolit můžeme.“ Řeknu a na Cedrikova slova přikývnu. „Právě. A taky bychom tam mohli strávit líbanky. Kdysi jsme chtěli do Elfie na dovolenou, ale nějak to nevyšlo. Mohli bychom to pěkně spojit.“ Na okamžik se zasním. „Jen doufám, že vůbec nějaké líbanky budeme mít. Nevím jestli nám to čas dovolí. Nyos má důležitou funkci a já mám taky hodně povinností.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, o tom nepochybuji," přikývne Cedrik, když řekneš, že si to Nyos prý může dovolit. "Šéf Sborů byl vždycky placený stejně jako Shalafi. Je to post, který může pohnutím prstu zničit Řád," vysvětlí Cedrik. Členové Tajných sborů jsou obecně placení hodně dobře, Nyos vydělával balík už jako řadový polní agent. Protože členové Sborů ví spoustu tajemství... "Určitě vám to vyjde," usměje se Mia. "Nyos snad má nějaké zástupce, ne?" Zeptá se. Potom se pustíte do sušenek a už jen tak klábosíte. Cedrik odejde za hodinu a půl. Potom zůstane už jenom Mia, která se zdrží až do večera. Nyos s Natkou mezitím udělají nějaké úkoly a Natka si pak jde hrát a Nyos stihne projít hlášení rozvědky. Mia odejde jakmile se setmí. Byl to s ní opravdu příjemný den, je skvělá společnost. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Povídali jsme si dlouho. S Mirandou jsme si měli hodně co povídat, nakonec jsou to roky, co jsme se neviděli. Když odešla už byla tma. Když jsme ji vyprovodila, šla jsem za Nyosem. Objala jsem ho a políbila. „Díky, že jsi se o všechno postaral zatím co tu byla Mia.“ Posadím se mu na klín a obejmu ho rukama kolem krku. „Měli jsme si hodně co povídat.“ Přitisknu se tváří k jeho. „Zpráva o našem zasnoubení se už roznesla. Cedrik, když přišel už o tom věděl. Zítra se postarám o to oznámení.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když k němu přijdeš, odhodí Nyos pergameny na stůl a nechá tě, aby ses mu posadila na klín. "Nemáš zač," odpoví ti a když se k němu přitiskneš tváři, trochu svou tvář pootočí, aby ti mohl dát pusu. "Ty se zase o všechno staráš, když tady mám kamarády já." Potom se zasměje. "No jo, tady se nic neudrží pod pokličkou," povzdechne si naoko. Pak se natáhne a sebere ze stolu jeden z pergamenů. "Naši vývojáři zrovna pracují na tomhle," řekne a podá ti pergamen s přísně tajným hlášením.  "Zatím se to testuje. A ještě jsem se nedohodlo, jaké informace budou čitelné, a jaké ne. Ten znak bude v rohu určitě, ale přeme se o jména na začátku," pokrčí rameny a zvědavě se na tebe podívá. "Dokážeš něco přečíst?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To je pravda.“ Řeknu. Vezmu si pergamen, který mi ukázal. Tvářím se nechápavě dokud mi to neosvětlí. „Ahááá... já si říkala co to má být.“ Řeknu. „Jo. Velitel Nyos de Itara, pouze pro jeho oči. Pak velké prázdno a nakonec Konec hlášení. Rozvědka Tajných sborů.“ Přečtu mu to. „Já si myslím, že by mělo být schované všechno. Když se to dostane do nepovolaných rukou, takže pozná, že je tam něco skrytě napsáno. Bude hned hledat způsoby, jak písmo zviditelnit. Nechala bych tam tu pečeť a bude to vypadat jen jako prázdný papír, připravený k popsání.“ Řeknu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já bych asi skryl to konec hlášení, ale ty jména nechal," řekne ti Nyos. "Jako prázdný pergamen by to vypadalo asi jen těžko, když tam bude ten náš znak," ukáže Nyos na rudou lebku v rohu pergamenu. "A ten tam být musí." Řekne jako fakt. Zamyslí se. "Takže když tam budou jména, aspoň se bude třeba vědět, kam to vrátit. A že by to rozluštili, toho se moc nebojím. Naši vývojáři na tom dělali téměř dvacet let... A je to rozhodně lepší než zakletá pečeť. Pracuje to na principu rozeznávání myslí, jako telepatie. Nevím, jak přesně, nejsem vývojář." Položí pergamen zpět na stůl a znova tě políbí. "Mluvil jsem s Rionem, král už posvětil naší svatbu v Chrámu Pantheonu v hlavním městě. Zítra zajistím lodě do Elfie. Ale řeknu ti upřímně, že nemít tu funkci, kterou teď mám, tak se do toho nepouštím. Elfové mají takové bezpečnostní opatření..." "Ruším?" ozve se za vámi a oba nadskočíte. Nyos během setiny sekundy stojí s pokrčenýma rukama připraven k útoku na neznámého vetřelce. Max ho z opačné strany obývacího pokoje pobaveně pozoruje. "Klepat tě v zahradách nenaučili?" odfrkne si Nyos a uhladí si mikinu. "Ale rád tě vidím..," přizná. "Zdravím vás," kývne na vás Max s úsměvem od ucha k uchu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu se na ten papír podívám. „Proč ne? Prostě oficiální, korespondeční papíry. Ada má taky takovéhle. Mají svůj znak, jen na něj napíšeš co potřebuješ a je to. Ale když myslíš.“ Pokrčím rameny. „Jo... no tak jestli to funguje takhle, tak bych taky dala pryč jen ten konec hlášení. Je to takové divné.“ Vrátím mu ho a od ho položí na stůl. Začal mluvit o svatbě, překvapeně zamrkám. A chtěla jsem promluvit, když se za námi ozve nový hlas. Vyskočím právě včas, protože Nyos to udělal taky. Neudělat to, tak bych skončila na zemi. Ale naštěstí to byl jen Max. „Ahoj Maxi.“ Pozdravím ho. „Prosím... řekni mi, že jsi tu jen na návštěvě?“ Sepnu ruce. „Ale taky tě ráda vidím. Dlouho jsi o sobě nedal vědět.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, jak se to vezme," protáhne Max, a když vidí tvůj výraz, začne se smát. "Jo, jsem tu jen na návštěvě," zakření se. "A jenom na skok. Přišel jsem vám pogratulovat," usměje se. Dojde k vám a stiskne si s Nyosem ruku a tebe obejme. "Jsem rád, že se konečně berete," řekne. "Už jsem si říkal, kdy do toho chomoutu vlezeš," řekne k Nyosovi. Pak sáhne pod svůj rudozlatý těžký háv a něco nahmatá. Po chvilce vytáhne ruku a podá ti fialový krystal. Krystal "To je můj dárek k vašim zásnubám. Ke svatbě vám dám nějaký lepší, ale takhle narychlo mě nic jiného nenapadlo. Začněte zjišťovat, co to umí, až tu nebudu, jo?" zasměje se a Nyos nakrčí obočí, jak se zadívá na kámen ve tvé ruce. Je teplý, skoro až horký, můžeš jej sevřít v dlani, a zdá se, jako by tepal. "Starší ho nabili do zítřejší půlnoci. Pak už nebude fungovat," řekne Max. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Tak to tě vidím dvojnásob ráda.“ Řeknu. Stiskne Nyosovi ruku a mě obejme. Objetí mu oplatím. „Díky.“ Znovu se zasměji. „Tak to nejsi sám kdo si to říkal.“ Koukám co hledá a pak vytáhne krystal. Krásný, fialový. Vezmu si ho, překvapilo mě, jak je teplý. Pulzoval, jako kdyby šlo o malé srdce. „Je moc krásný. Děkuji, Maxi.“ Usměji se na něj. „A... co je to? Tedy... vůbec nemám tušení.“ Dám ho Nyosovi, aby si taky krystal prohlédl. „No to nevadí. Přece tu nebudeme takhle stát. Zdržíš se? Dáš či kávu? Čaj? Něco sladkého?“ nabídnu mu. „Zdržíš se, že ano? Dlouho jsme se neviděli.“ Popadnu ho za ruku, aby nikam nezmizel. V podstatě se na naši svatbu pozval sám, ale to nevadilo. Protože bych ho stejně pozvala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, já už měl v tuhle chvíli být někde úplně jinde," zamumlá Max, ale pak pokýve hlavou. "Ale fajn. Deset minut. Dám si čaj, díky." Posadíte se na sedačku a Nyos jde s krystalem v ruce uvařit čaj, zatímco ty zůstaneš v obýváku s Maxem. Ten se rozhlédne a poté se na tebe usměje. "Normálně bych se zeptal, jak se ti daří. Ale vím, že dobře. Mně se daří také dobře, takže toto můžeme přeskočit," pousměje se. "Nevím, jestli se vám ten krystal bude líbit, ale bylo to jediné, co mě napadlo. Já na tyhle věci nikdy nebyl ani zaživa," vysvětlí se zakřeněním a bezmyšlenkovitě si na prst natočí rudý pramen vlasů, který se mu táhne od pravého spánku a v jinak tmavě hnědých vlasech se hezky vyjímá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, když svolil, že chvilku zůstane a dá si čaj. Usadili jsme se v obýváku, zatím co šel Nyos udělat čaj. „To ano. Moc dobře.“ Zavrtím hlavou. „S tím si nedělej starosti. Je moc krásný. Líbí se mi. A jsem zvědavá až zjistím co umí.“ Řeknu. „Zaživa?“ řeknu zmateně. „Tak jsi pořád živý ne?“ natáhnu se a začnu do něj zkusmo šťouchat. Ne ze zvědavosti, jen jsem si dělala legraci. „Hm... nejsi nijak nafouklý, ani ztuhlý, ani nepáchneš hnilobou a nic z tebe neodpadává... zombie nejsi.“ Mrknu na něj. „Řeknu Maxi. Děláš vlastně i něco jiného než že se staráš o světy? Chci říci.. nějakou obyčejnou činnost? Když zrovna nemáš nic akutního?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, pořád jsem živý," začne se Max smát a uhýbá tvým prstům. "Myslel jsem jako svůj předchozí život..," pokusí se to vysvětlit, i když samozřejmě chápeš, jak to myslel. Pak se jej zeptáš, co obyčejného dělá. "Nó..," zamyslí se a pokrčí rameny. "Jím, piju..," zamumlá. "Chodím na záchod," zasměje se. "Mohl bych samozřejmě žít pouze z vesmírné energie, ale jídlo je přeci jen slast, jaké se nechci vzdát. Když už jsem se tedy musel.. vzdát těch.. ostatních," zazubí se. Za chvíli je zpět Nyos a před ním letí tři šálky čaje. Max si svůj mávnutím ruky ochladí a okamžitě půlku upije. "Ale jinak moc ne," naváže Max na předchozí otázku. "Občas spím.. Někdy se přeci jen musím umýt. Ale většinou jsem opravdu v poli. Jsem polní arcimág, nepatřím k těm, co jen sedí a rozjímají v Zahradách. To až zestárnu..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zazubím se, když vidím, jak se směje. Pak mi začne říkat co dělá... no... normálního. Protočím nad jeho seznamem oči. „Řekla bych, že tohle patří do kolonky samozřejmost. A jen občas se myješ? Já vím, že onemocnět nemůžeš a tak... ale stejně...“ Zavrtím hlavou. Koupel je přece... fajn. Příjemná, očišťující. A od něj to skoro znělo, že si tu a tam umyje za krkem. Vrátí se Nyos, který přinesl čaj. Max měl za chvíli půlku v sobě. „Aha...“ Zamyslím se nad tím. „A co ženy?“ pozvednu obočí. „Už jsi si tam u vás vyhlédl nějakou Arcimágu? Doufám, že mi nebudeš tvrdit, že o tyhle věci se nezajímáte?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pro starší Arcimágy to samozřejmost není. Když žiješ jen z energie, tak nic nevylučuješ," mrkne na tebe Max. Když se zeptáš na ženy, zasměje se. "Co myslíš, že jsem myslel těmi ostatními slastmi?" zeptá se. "Žijeme v celibátu," přikývne. Zavrtí hlavou. "Nikdo nikdy neříkal, že je náš život snadný. Já nevím.. asi bych neměnil. Ne, že bych tedy mohl..." Nyos se pousměje. "Žádné resetování rozhodnutí?" zeptá se. Max se zasměje. "Já se pro to nikdy nerozhodl, vybrali mě," připomene Max s pousmáním. "Ale je fakt, že se to pomalu ztrácí. Už na materiálních věcech nelpím tolik, jako když jsem začínal. A bude se to ztrácet víc a víc. Občas si s mladýma klukama zahraju volejbal nebo fotbal a Starší nás jen shovívavě pozorují a usmívají se." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Celibát?“ opakuji. „Ale... proč to tak musí být? Co by se stalo, kdyby jste nežili v celibátu?“ nechápu to. Zatvářím se znepokojeně, když řekne, že se to už vytrácí. Nelíbilo se mi to. Natáhnu se a stisknu jeho ruku. „Ty to zvládneš. Hlavně musíš občas navštěvovat přátele. A říkala jsem ti to už kdysi a teď ti to zopakuji. Jestli jednou se objevíš, budeš se tvářit jak kakabus a budeš na nás pouštět hrůzu tak ti jednu vlepím.“ Usměji se. „Ale chápu, že tenhle život není lehký. Zdá se, že být Arcimágem je napůl skvělý a napůl příšerný.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já nevím, já ty pravidla nevymýšlel," pousměje se Max. "Starší tomu říkají tělesná slabost a podle nich pouze tím, že se člověk zcela zbaví závislosti na materiálním světě, může dosáhnout svého pravého já." Max pokrčí rameny. "To není choroba, Anett," zasměje se potom. "Já s tím nebojuji. Jak to bude přicházet, tak to bude přicházet a já budu žít s tím, co budu mít. Nevadí to Starším, nebude mi to vadit taky." Potom přikývne. "Přesně tak..," zamumlá. "Ale to je nekonečná bitva mezi dobrem a zlem. A někdo to dělat musí. Kdybychom se neřídila Laratovými příkazy a neodpírali bychom si ty materiální věci, nikdy bychom se nemohli démonům měřit..." Jediným hltem dopije čaj a pomalu se zvedne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odfrknu si. „Tělesná slabost. Vždyť je to součástí lásky. To rovnou můžou říkat, že nemáte nic cítit.“ Vzdychnu. „No dobře. To je jedno. Protože tohle asi nebudu schopná pochopit.“ Pousměji se. „Vím, že to není choroba... jen... nechci, aby jsi jednou zapomněl, že jsme přátelé a choval se k nám jak k cizím.“ Když se zvedne, taky se zvednu. „Děkuji, že jsi se zastavil. Dělej to častěji. Jsem ráda, že jsi přišel.“ Obejmu ho. „A dávej na sebe pozor.“ Řeknu, když ho pustím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Max pokýve hlavou a potom zavrávorá a chytí se stěny, aby neupadl. "Tohle. fakt. Nesnáším." dostane ze sebe přerývaně a zamrká. Pořád se opírá o stěnu a zrychleně oddechuje. Zavře oči. "Jsi v pořádku?" zeptá se Nyos a opatrně se k Maxovi přiblíží. "V pohodě," přikývne Max, ale pořád nechává zavřené oči a vypadá to, jako by mu trochu cukalo v některých svalech. Nyos tě gestem zastaví, abys mu nepomáhala. Pak Max ale najednou otevře oči a zase se naproti vám narovná. "Pardon, jenom krátký přehled zítřejších událostí," zamumlá a slabě se pousměje. Pak mávne rukou a fialový krystal se mu přenese z Nyosovy ruky do jeho. "Zítra jej asi nevyužijete," zamumlá. "Jeho energie bude fungovat den od aktivace. Aktivujete ho slůvky "sencere exaro." Doporučuji vám spustit ho nějaký hezký den, kdy budete mít volno a dobrou náladu." Hodí krystal Nyosovi zpátky a on jej obratně chytne. Max se pousměje. "Pozdravujte všechny, nevím, kdy se znova uvidíme." Nahoře se ozve nějaký šramot a Max se znova pousměje. "Pozdrav Natku, Nyosi. A moc po ní nekřič, stejně jsi tu vázu neměl rád." Pak ale Max zvážní a podívá se přímo na tebe. "Vyřiď prosím Alexovi, že to, co se zítra stane, je mi moc líto," zašeptá a v tom okamžiku se rozplyne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se Max tak zapotácí vyleká mě to. Nyos mě však zadržel, abych mu nepomáhala. Znepokojeně jsem ho pozorovala. Muselo to být asi nepříjemné. A není divu, že se mu zamotala hlava. To co říkal se mi moc nelíbilo, znělo to jako, že zítra bude špatný den. Uleví se mi až když vidím, že mu je dobře. Ze shora se ozve, nějaký zvuk, Max nám prozradí, že Natka rozbila vázu. Ale víc mě znepokojí to co řekl dál. „Dobře...“ Pronesu a za chvíli je pryč. Podívám se na Nyose. „To znělo... špatně. Doufám, že to nebude nic opravdu vážného.“ Měla jsem obavy, aby nešlo o úmrtí. Stane se něco Elle? Dětem? Doufám, že ne... Max by určitě něco udělal ne? Nedovolil by aby se jim něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos neodpoví a stále se zamyšleně dívá na místo, kde zmizel Max. venku se zableskne a vzápětí zahřmí. Ani sis nevšimla, že venku zuří pořádná bouře. Rozbouřené vlny se rozbíjejí o útes a provazy deště bičují vaší věž. Nyos mávne rukou a skleněnou stěnu zakryjí těžké závěsy. "Jo, snad to nebude nic vážného," přikývne Nyos. "Ale teď s tím stejně nic nenaděláme," zamumlá. Přiběhne k vám dolů Natka, která se tváří trochu vyděšeně. "Nyosi!" "To je v pořádku, brzy bych tu vázu rozbil sám," usměje se a Natka se na něj udiveně podívá. Nyos se zazubí a dá jí pusu do vlasů. "Běž si lehnout," doporučí ji. Natka tedy kývne, pusou se rozloučí s Nyosem a potom přijde k tobě a stoupne si na špičky, aby i tobě mohla dát pusu na rty. "Tam je počasí," řekne Nyos, když se znova zableskne. Uvnitř je příjemně teplo a světlo, ale venku opravdu tančí ďáblové. "Ani psa bych ven nevyhnal." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Nyos neodpovídá, přistoupím k němu a pohladím ho po rameni. Asi mu to taky dělá starosti. Objeví se Natka, která chtěla Nyosovi říct o váze, ale ten ji předešel. Překvapilo ji to. Ale Nyos ji poslal spát. „Dobrou noc zlatíčko.“ Popřeji ji a skloním se pro pusu. Venku bylo vážně děsné počasí. Kromě hromu a blesků, taky burácelo moře a tak to znělo ještě hrozivěji. „To ano.“ Řeknu, vydechnu, nadechnu se a pak se na něj usměji. „Ale je to ideální počasí na tulení. Uvelebit se v teple a suchu. Navíc tulení potřebuji, nemám ráda blesky.“ Chce to zlepšit náladu. To proroctví o zítřku nás oba znepokojilo. Ale nic s tím nenaděláme a rmoutit se dopředu je zbytečné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Podle mě jsou blesky nejlepší," zakření se Nyos. A ty si vzpomeneš, jak smrští blesků v den vašeho seznámení vyčistil hradby Černého měsíce. Jdete se umýt, převléknete do spacího oblečení a potom do postele. Chvíli se tulíte, ale brzy už oba usnete. V sobotu ráno spíš jako obvykle trochu déle. Tvé tělo už se tak nějak naučila vsávat pět dní brzy a dva dny později nehledě na to, kdy máš a kdy nemáš volno. Takže jakmile zvedneš hlavu, hodiny ukazují půl desáté. Nyos už v posteli samozřejmě není, musí se postarat o Natku a udělat jí snídani. Dáš se do kupy, něco si oblékneš a sejdeš dolů do obýváku, ze kterého přejdeš do jídelny. Nyos s Natkou sedí u stolu a snídaní chleby s medem. Nyos je oblečen ve svém obvyklém černém podhávovém oblečení a vlasy má v typickém neúčesu. Natka je učesaná a probuzená a oblečená v červené sukni a bílém triku. "Ahoj," pozdraví tě s úsměvem unisono, když vejdeš. Nyos se zvedne, aby tě mohl políbit a připraví i tobě krajíc chleba s medem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem se probudila, bylo už dopoledne a venku bouře skončila. Vstanu a jdu se dát do pořádku, pak sejdu dolů, kde Natka a Nyos ještě snídají. Takže jsem nevstala tak pozdě. „Ahoj.“ Taky je pozdravím. Políbím Nyose a pak se skloním k Natce, které dám pusu do vlasů. Pak se posadím. „Co máte dnes v plánu?“ zeptám se a zakousnu se do chlebu s dobroučkým medem. „Natko včera byla pořádná bouře. Spalo se ti dobře?“ zeptám se a zapřemýšlím. „Máš Nyosi dneska práci? Přemýšlela jsem...“ Odmlčím se a podívám se na Natku. „Že bych se měla jít podívat po nějakých svatebních šatech a taky vybrat nějaké šaty pro Natku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V bouřce se spí nejlépe," odpoví ti Natka s úsměvem. Nyos potom popřemýšlí nad tvou otázkou a přikývne. "Musím na poradu," odpoví ti a pokrčí rameny. "Ale stejně bych s tebou jít nemohl, já ty šaty nesmím vidět," zamumlá s úsměvem. "Takže s Natkou klidně můžete jít do města. Vezmi se s sebou nějaké kamarádky.. nebo kdybys chtěla někoho na tahání břemen, domluvím ti Clarka," zasměje se. Pak se ozve zabušení na dveře a Nyos dojde otevřít. Za chvíli se objeví s Calebem, který je oblečený v novém hávu Sborů. Caleb, který je v perfektní kondici, v něm vypadá vážně dobře. Háv v horní polovině dokonale kopíruje jeho tělo. "Nazdárek," pozdraví tebe s Natkou, naznačí polibek na hřbet tvé ruky a pak pohladí Natku. "No jedu jedu, veliteli!" zatleská potom na Nyose, vida, že on ještě dojídá snídani. "Monica nesnáší, když někdo přijde pozdě. byť je to boss." Nyos protočí oči, odnese do dřezu talíř a hrnek a na chvíli odejde do ložnice. za chvíli je ale zpátky, oblečený ve starém temně černém hávu Sborů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Samozřejmě. Sebou bych tě netahala zvlášť, když by jsi se zbláznil jak by jsi musel čekat než si šaty vyzkouším. Může to trvat hodiny.“ Taky se zasměji. „Ne, ne... žádného muže. Pro každého by to bylo mučení.“ Odmítnu jeho nabídku. „Navíc jsem přece mág. Nechám si balíčky vznášet. To je hrůza jak se snažíš svého bratra týrat.“ Usmívám se. Někdo zaklepal a za chvíli se objevil Caleb v novém úboru. Prohlédnu si ho. Vážně mu to slušelo. Naznačí mi polibek na ruku, gentleman. A pak popohání Nyose, který se šklebem se šel převléknout. „Páni Calebe.“ Řeknu a znovu si ho prohlédnu. „Vypadáš v tom skvěle. Ženský se za tebou musí otáčet.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To nevím, ještě jsem s tím nikde nebyl," řekne Caleb. "A nevím, jak se budou otáčet, když budu mít tu masku." Pak se objeví Nyos ještě ve starém hávu. "Ale je to lepší než toto," zazubí se Caleb a klepne prsty do Nyosova hávu. "Moc si na to nezvykej," pousměje se Nyos a kývne hlavou k Calebově novému hávu. "Víš, že důstojníci budou mít možná jiný." Pak tě Nyos políbí a rozloučí se s vámi. "Nevím, kdy se vrátím," zamumlá Nyos a hledá odpověď u Caleba, který pokrčí rameny. "Jsi hodná, že vezmeš Natku s sebou. Mějte se hezky." Pak se otočí k Natce. "A moc Anett nezlob," pohladí ji. Pak se s vámi rozloučí i Caleb a oba vyjdou z věže. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začnu se smát. „Chlape... kvůli obličeji se za tebou otáčet nebudou.“ Řeknu pobaveně. To si snad myslí, že ženy potřebují vidět obličej, aby vzbudil zájem? Vrátí se Nyos ve svém starém hávu. „Dobře. Měj se dobře.“ Políbíme se. „Ah to není problém. Jsem ráda s Natkou.“ Odmávnu to. Pak odejdou. Podívám se na Natku. „Tak... uklidím nádobí a pak zkusím na naší výpravu vytáhnout ještě někoho. Takže tak za půl hodiny vyrazíme na lov.“ Řeknu ji a vstanu. Odejdu do kuchyně, abych uklidnila nádobí. Lohana má líbánky, takže ji nemůžu vytáhnout. Zkusím tedy Elle, Eliz, Annu a Miu jestli některá nechce jít s námi. Navrhla jsem i Eliz, aby vzala Susan jestli se ji bude chtít, aby se Natka když tak nenudila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elle musí s omluvou odmítnout kvůli pracovní návštěvě u rektora Univerzity, ale Anna, Eliz i Mia přislíbí účast. Během chvíle jsou všechny u tebe. Eliz vzala Susan a Cedrik se mohl jít bavit se svými kamarády do Vingaardu. Anna vzala s sebou i Vendu, takže dívčí trojlístek je kompletní. Clark je také ve Věži na nějaké schůzce. Mia se seznámí s Annou a přivítá se s Eliz, kterou zná z AMM. Jakmile se objeví, už jsi měla umyté a uklizené nádobí, takže můžete rovnou vyrazit. Všechna děvčata jsou oblečena v normálním oblečení střední vrstvy. Žádné šaty šlechtičen, ani vesnická oblečení, ani hávy mágů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nevěděla jsem kde začít a tak nás Anna vzala do obchodu, kde si koupila šaty ona. A začalo to. Prodavačka mi nosila šaty a já si je zkoušela. Vždycky jsem vyšla ven a prohlédla se v zrcadle a holky hodnotili. Jenže neměli to co bych si představovala, buďto byli moc honosné nebo příliš těsné. Navštívili jsme další dva obchody, pak si zašli na oběd a pak do dalšího obchodu. „Netušila jsem, že je tolik druhů svatebních šatů.“ Povzdychnu si, když se prohlížím v zrcadle. „Věděla jsem, že to nebude snadné, ale nenapadlo mě, že budeme muset navštívit tolik obchodů.“ Postěžuji si. „Já obcházela obchody dva dny.“ Prozradila Anna. „Šaty musí být perfektní. Nakonec je to nejdůležitější den v tvém životě.“ „Ale stejně...“ Zalezu zase za závěs. Další troje šaty a už jsem si myslela, že tady taky nenajdeme co chci, když konečně prodavačka přinesla šaty, které se mi vážně líbili. „Tohle bude ono!“ řeknu a vylezu. Stoupnu si před zrcadlo. „Sice se musí trochu stáhnout v pase. Ale tyhle se mi líbí.“ Řeknu a pak se otočím na holky. „Co myslíte?“ Holky souhlasili. Tyhle byli přesně takové jaké jsem chtěla. Ani příliš velké, honosné a ani příliš úzké. Elegantní a při tom i klasické. „Tyhle si vezmu.“ Řeknu prodavačce, která si mě změří, aby mi šaty ještě zabrala. Do dvou dnů mi je pošlou už hotové. Vrátili jsme se k nám domů a připravila jsem holkám pohoštění. Pak jsme se usadili na terase. „Jsem ráda, že jsme je našli. A jsem ráda, že je to za mnou. Takovou nerozhodnost jsem v životě ještě nezažila.“ Řeknu holkám. „A jsem ráda, že jsme při tom aspoň i zařídili děvčatům šaty na svatbu.“ Spíchli jsme to naráz. Holky se ještě chvíli drželi, řekla jsem jim ať tu Susan a Vendu nechají, že je večer hodíme domů. Ať si trochu spolu spolu pohrají. Já jsem pak šla konečně zařídit ty oznámení. Věděla jsem, že jsou holky uvnitř, tak jsem je nemusela hlídat. Nadepsala jsem oznámení a pak ho duplikovala, pak jsem je rozesílala všem. Rodičům, bratrovi, přátelům... bylo toho hodně. Když jsme skončila slunce už pomalu zapadalo. Šla jsem tedy uvařit večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se vrátí, když se zrovna bavíte na terase. Má s sebou dva zamaskované kolegy. Jenom vás rychle přijde pozdravit a potom se s nimi posadí do jídelny a o něčem s nimi diskutuje. Vy jste zatím na terase. Nyosovi kolegové ale odejdou sotva po čtvrt hodině. Hned potom musí jít i holky, ale na tvůj návrh tady nechají děvčata. Ty za vámi přiběhnou a skoro na kolenou prosí své doprovody a tebe s Nyosem, aby zde mohly i přespat. Svolíte, holky se s tebou a s Nyosem rozloučí, děvčata s vámi nechají a jdou. Ty se pak jdeš postarat o oznámení, Nyos zůstane doma s dívkami. Nechá je, aby si hrály, a sám se jde posadit do obýváku k lejstrům. Když se vrátíš, už se pomalu stmívá. Nyos rozžehl v celé věži krystaly, a stále sedí na sedačce a pročítá si hlášení. Ty jdeš připravit večeři. Jakmile je hotová, usadíte se ke stolu. Místo večeře pro tři jsi musela udělat večeři pro pět, ale věděla jsi to s předstihem, takže žádný problém. Nyos pak jde rozestlat do Vendina pokoje a i do posledního dětského pokoje pro hosty, ve kterém byla Susan už o prázdninách. "Jestli to tak půjde dál," zasměje se Nyos poté, co se holky běží umýt. "Budu muset z některého pokoje pro dospělé hosty udělat dětský pokoj." Jakmile jsou holky v posteli, umyjete se i vy a pomalu se odebíráte do postele. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byl to trochu hektický den, ale zvládli jsme to. Holky nás přemluvili aby tu mohli přespat. Mě tedy přemlouvat nemuseli, mě to nevadilo, záleželo co Nyos. Ten se taky nechal přesvědčit. Po večeři se šli holky umýt a já se postarala o nádobí. Usměji se na Nyose, když si postěžuje. „To bys asi měl. Nakonec... jednou budeme mít vlastní děti a tak další dětský pokoj bude potřeba.“ Nakonec jsme šli i mi spát. Byl to perný den. Trochu mě však překvapilo, že... se nic nestalo. Podle Maxe se dneska mělo něco stát... ale nic se nestalo. Pokud se to nemá stát během noci. Možná se zmýlil... možná se nic nestane. A možná přece jen zasáhl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Řeknu Tanye," zamumlá Nyos s pousmáním. "Ona už něco vymyslí. Aby se to dalo nějak přestavět, nebo tak..." Přitulení pomalu usnete. Vzbudí vás magicky zesílené klepání, které zní tedy spíš jako bušení. Za okny věže už zase zuří bouře. Provazy deště opět bičují skálu... "Kdo sem sakra..?" zabručí vedle tebe Nyos a protře si oči. Za okny je krom občasného záblesku naprostá tma. Nyos pohne prsty a před hodinami se objeví kulička světla, která je osvětlí. Tím se dozvíte, že je několik minut před půlnocí. Nyos si povzdechne, pomalu se zvedne a dojde ke skříni, aby si vytáhl svůj nadýchaný bílý župan. Když si ho začne oblékat, ozve se zabušení znova. A vzápětí se ozve zaklepání na dveře vaší ložnice. "No." zavolá Nyos a dovnitř vstoupí Venda v županu a v závěsu za ní Natka se Susan. "My jsme vás chtěly vzbudit, dole někdo klepal," řekne Venda a Nyos kývne. "Jo, já vím, holky, běžte zase spát," pošle je zpět do postele. Když odejdou, otočí se k tobě. "Ty taky spi, rychle to vyřídím," zamumlá, župan si zaváže a jde dolů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nespokojeně zabručím a převalím se. „Jaký pitomec...“ Rozlepím oči a zacloním si oči, když Nyos rozsvítil světlo. Teprve bude půlnoc. Holky to taky probudilo, ale Nyos je poslal zpátky do postele. Mě taky nakázal spát, že to vyřeší. „Hmm... dobře.“ Řeknu a zachumlám se do peřiny. „Ale kdyby jsi musel odejít, přijď mi to říct.“ Požádám ho a už se mi zase zavírají oči. „Snad to... není nic... špatného.“ Zamumlám nakonec a za chvíli jsem zase zabrala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Anett!" zatřepe s tebou Nyos. Hodiny na stěně ukazují, že jsi nespala víc jak deset minut. Půlnoc bude za tři minuty. "Budu muset jít," oznámí ti Nyos, "Nevím přesně, co se děje, Clark byl dost zmatený. Ale potřebují mě. Spi, k ránu se zkusím vrátit." Dá ti pusu a jde se převléknout. Obleče si typické podhávové oblečení, ale místo klasických tenisek si obuje těžké kožené boty. A místo klasického hávu Sborů si obleče kožený háv. Nepromokavý. Když vyjde z ložnice, zase usneš. Ráno se vzbudíš v sedm hodin. Bouře ustala a vychází slunce. Nyos vedle tebe není a rozestlání postele nenaznačuje, že by se v noci vracel a ještě tam ulehal. Sejdeš v županu dolů do obývacího pokoje, kde už dívčí trojlístek je. Všechny dívky jsou oblečené a upravené a tiše si povídají, aby tě nevzbudily. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Znovu rozlepím oči, když mě probudí Nyosův hlas. „Hmm... dobře. Dej na sebe pozor.“ Zvednu ruku a pohladím ho po tváři. Když odešel, skoro ihned jsem zase usnula. Byla jsem příliš ospalá na to, abych si dělala starosti. Když jsem se ráno probudila, už byl den a bouře byla pryč. Venku to vypadalo na hezký den. Sešla jsem dolů, kde už byli holky a povídali si. „Dobré ráno.“ Pozdravím je. „Měli jste mě probudit holky. Musíte být hladové. Hned připravím snídani.“ Řeknu a zamířím do kuchyně. Jak připravuji snídani, zkusím kontaktovat Nyose, abych se ujistila, že je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, dobré," odpoví ti Venda s pousmáním. "Kdybychom měly hlad, tak si něco nachystáme. Nechtěly jsme tě budit." Ale když už tu snídani nachystáš, tak se usadí ke stolu a pomalu se pustí do jídla. Ty zkusíš kontaktovat Nyose, ale odclonil se. A odclonil i Elion. Zkusíš kontaktovat ještě Clarka a Alexe, ale oba jsou na tom úplně stejně. Když zkusíš Elle, tak máš úspěch, ale ta ti řekne, že Alex jí jenom nechal vzkaz, že si musí něco důležitého zařídit. "Nyos ještě spí?" zeptá se Natka. Zní trochu udiveně, protože Nyos vždy vstává první. Sotva jí stihneš odpovědět a otevřou se dveře věže. Dovnitř vejde Nyos a za ním se zasmušilými výrazy Clark, Monica a Eliz. Všichni jsou oblečení stejně jako Nyos, v černých nepromokavých hávech. Eliz má trochu zarudlé oči. "Susan, Vendo.. musím s vámi mluvit," zamumlá Eliz a odvede si děvčata do obýváku. Nyos vytáhne skleničky a potom z lednice vodku. "Benedict de Score v noci zemřel," řekne ti Nyos pochmurně a zeptá se vás, jestli chcete nalít. "Nemohl Smrt klamat věčně," řekne Clark a nechá si nalít. "Alexe to dost vzalo," pronese Monica soucitně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To jste hodné.“ Řeknu, ale stejně jdu snídani připravit. Sedli jsme si ke stolu, když se Natka zeptá jestli Nyos ještě spí. Zavrtím hlavou. „Ne. Jak v noci někdo přišel... no musel odejít. Je v práci.“ Odpovím ji. Tvářím se, že je všechno v pořádku, ale měla jsem samozřejmě starosti. Odlocil všechno, to se mi nelíbilo. Sotva jsem odpověděla, vrátil se domů a s ním přišel i Clark, Monica a Eliz. Jejich výrazy mluvili za vše. Něco se stalo. Eliz si vezme Susan a Vendu stranou, aby si s nimi promluvila. Pak mi to Nyos řekne. Zachmuřím se. Já pití odmítnu, to bylo na mě příliš brzy. „To se nedivím.“ Řeknu a povzdychnu si. „Měl dlouhý život. Klid jeho duši.“ Zavrtím hlavou. „Takže... umřel přirozeně ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak na jeho památku," zamumlá Nyos a přiťukne si s Monicou a Clarkem. Všichni si odkašlou, jak jim tekutina sežehla hrdlo, a Clark potom přikývne. "Jo, přirozená smrt," zamumlá. "Alex nechal jeho věž prohledat nejlepšími vyšetřovateli a Daniel prohlédl záznamy v kameni, ale násilná smrt je vyloučena." "Vypadá to, že si vzal večer prášky na spaní a ráno už se neprobudil. prášky jsem samozřejmě nechali prověřit, stejně tak vodu, kombinaci s jídlem, co měl předtím.. Zemřel stářím," dodá Monica s pokývnutím. "Bylo mu sto šedesát osm, což je věk, kterého se i nejmocnější mágové dožívají málokdy," řekne Nyos. "Byl požehnán." Pak řekne zase Clark: "Pohřeb bude hned zítra, rod si nepřeje to oddalovat. Pohřbili by ho už dneska, ale někteří příslušníci rodu by se sem nestihli dostat." "A církev vyhlásila v úctě před Benedictem příměří," pronese Monica, "hrobka Scoreů je zapečetěná pod Nejvyšším chrámem, byly by o ní tvrdé boje." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Pak už chápu.“ Řeknu. Vrtalo mi hlavou, proč Alex vytáhl lidi z postele. To, že všechno nechával prošetřit to vysvětlovalo. „To je dobře... že Církev tohle udělala.“ Znovu si povzdychnu. Smrt je vždy těžká, smutná pro všechny, ale bohužel je přirozená. Vše jednou pomine. „Ale jsem ráda, že umřel ve spánku. Bezbolestně. Moc lidí to štěstí nemá.“ Promnu si zátylek. Moc jsem Benedikta neznala, ale vážila jsem si ho a i po těch pár setkání jsem poznala, že je to dobrý člověk. „Dobře...“ Vydechnu. „Nyosi... asi by jsi se měl jít trochu prospat. Já na holky dohlédnu a... nějak je zabavím. I když možná budou chtít jít domů.“ Poposednu si. „Nějak nevím co dělat. Na jednu stranu si říkám, že bychom je měli nějak zabavit, aby na to nemysleli, ale na druhou stranu by na to myslet měli a... nevím... dostat to ze sebe?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zas tak dobře ho neznaly," zavrtí Nyos hlavou. "Budou určitě rozrušené, smutné.. ale tragédie to pro ně nebude." Nakonec se rozhodne, že Susan i Venda pojedou domů, což ale není nic překvapivého, protože u vás byli vlastně jen přes noc a stejně potom měly jít domů. Holky odvede Eliz doprovázena Clarkem, Monica s vámi chvíli zůstane, ale potom jede i ona. Měli s Kelenem naplánovaný víkend a ona ho nechce zrušit. Nyos vypadá docela přepadle. Benedict byl jeho učitelem, pět let u něj žil. Spoustu toho, co zná, jej naučil právě on. Kdyby nedostal jako mistra právě jej, kdo ví, jakým směrem by se jeho život ubíral. Jeho životní situace nebyla tehdy jednoduchá a mohl si, jako spousta jiných, zvolit tu jednodušší cestu k moci... Natka jeho náladu vycítí stejně jako ty, společně ho obejmete a dáte mu pusu a on se usměje a trochu se uvolní. Potom se s vámi ale už rozloučí a jde si lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po společném objetí si nakonec šel Nyos lehnout, aby trochu dohnal spánek. Pohladím Natku po vlasech. „No... měli bychom se nějak zabavit. Co by jsi chtěla dělat?“ zeptám se. „Máš nějaké učení nebo úkoly? Mohla bych ti s tím pomoc.“ Zaváhám, to asi není nic moc. Spíš by to chtělo něco na zábavu. „Nebo jestli se ti chce, mohli bychom jít na návštěvu k mým rodičům? Je tam spousta děti s kterými si můžeš hrát. Nebo se tam můžeš starat o zvířata. Pokud to počítám správně, tak by tam možná mohli být kuřátka. Rodiče jim je vždycky nechávají vyklubat někdy v téhle době.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po dotazu o úkolech následuje Natčin zhnusený pohled, který ti napověděl, že tento návrh opravdu byla blbost. Potom ale navrhneš, že byste mohli ke tvým rodičům. To už Natka nadšeně přikývne. "Susan se prý u tvých rodičů hodně líbilo," řekne a běží se převléknout. Přijde v obyčejném tričku, kalhotách a mikině. Ty jdeš ve věcech, ve kterých teď jsi, v bílém podhávovém oblečení. Nechceš Nyose rušit a přemístit si z ložnice cokoliv není možné. Ložnici věž speciálně blokuje. Napíšete Nyosovi vzkaz, kam jdete, a potom chytíš Natku za ruku a přemístíte se. Sotva se přemístíš, cítíš, že je něco špatně. Tohle už jsi několikrát zažila, takže víš, co očekávat. Tvé protipřemísťovací obrany se vypnou, jak čelí protivníkovi mnohem silnějšímu, než jsou ony, a mohly by tě totálně vyčerpat a zabít. Ty i Natka se objevíte v místnosti, kde nefunguje magie, to je první věc, kterou si ihned uvědomíš. Rozhlédneš se. Rozlehlá kamenná místnost je osvětlená magickými krystaly zapuštěnými do stěn. Podlaha i stěny jsou vlhké a studené, možná budete pod zemí. Krom vás se zde nachází několik dalších lidí. Nedaleko od vás stojí dva muži ve zbrojích Vingaardské městské gardy. Před zavřenými kovovými dveřmi přechází sem a tam šedovousý mág ve zvláštním hávu. V rohu jedné místnosti sedí na studené zemi kněz Smrti, v typické černé kutně. Vedle ozbrojenců stojí ještě jeden Benediktův rytíř. A o kousek dál stojí dva obtloustlí obchodníci a jedna postarší korpulentní šlechtična se zhnuseným výrazem. Už na první pohled velmi sympatická paní... Na opačném konci místnosti stojí tři muži velikostí paladinů. Na sobě mají mohutné černé zbroje a zbylé osazenstvo si nevraživě prohlíží. Nyos už tě naučil toliko, abys věděla, že se jedná o 'Temné srdce', odpadlé paladiny. Ale ne takové, kteří jen nesouhlasili s církví, ale opravdu zkažení týpci. "Anett, kde to jsme?" zeptá se tě Natka se sevřeným hrdlem. "Ale to snad ne..," uslyšíš za sebou zaskřehotání a otočíš se ke Slizounovi, kterého sis prvně nevšimla. Vypadá.. lépe. Pořád je zkroucený, seschlý a hnusný, ale už spíš takovým tím stařeckým stylem, než bezdomoveckým. Prošedivělé černé vlasy má relativně čisté a na sobě hezkou hnědou kutnu. Už když se objevíte, ostatní se na vás podívají. Všichni poznají, že tvé bílé kalhoty a mikina patří pod bílý háv, a jsi tedy mága. Paladinové si odfrknou a vidíš, jak k tobě vyrazí rytíř. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jakmile jsme se přemístili, poznala jsem že se něco stalo. Sevřel se mi žaludek. Neměla jsem strach o sebe, ale bála jsem se o Natku. Byla ještě dítě. Jestli se ji něco stane, nikdy si to neodpustím. A Nyos mi to taky neodpustí. Jakmile jsme se v té místnosti objevili, ihned jsem schovala Natku za sebe, abych ji zaštítili před případným útokem. Ale nic takového nepřišlo. Rozhlédla jsem se. Překvapilo mě, kolik tu bylo lidí... různorodých lidí. Všichni se snad taky přemisťovali a skončili tady? Naskočí mi husí kůže, když uslyším to zaskřehotání. Ohlédnu se. Byl to on, ten slizoun. Vypal... no... lépe. Aspoň trochu víc čistý. Znovu se zadívám na ty tři rytíře. Zdá se, že odpadlí paladinové jsou ti co nás unesly. „Drž se za mnou, Natko. Neboj se. Ochráním tě.“ Slíbím ji. Do háje. Proč se to muselo stát znovu? Paladinů, který se k nám vydal. „Neboj, zlato. Bude to v pořádku.“ Ujišťuji ji. Znovu se podívám na ty tři ozbrojené. Vypadali... byli to fakt vazby. Což hlavně způsobovala určitě ta zbroj. Dokázala bych je porazit? Asi těžko. Musela bych najít místo, kde nejsou obrnění, aby mé údery pořádně pocítily. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebojte, ty zdi na vás nezaútočí," odfrkne si jeden z paladinů, když vidí, jak za sebe schováváš Natku, která ti sevře paži. Paladinové tě naposledy sjedou pohledem a potom se stáhnou ještě dál a povídají si spolu. K tobě mezitím dojde Benediktův rytíř. "Zdravím, slečno," pozdraví tě nevesele. "Nebojte se, tihle nejsou proti nám," zkusí tě uklidnit a ukáže na Slizouna i trojici odpadlých paladinů. "Za normálních okolností by asi byli, ale teď jsme všichni ve stejném srabu..." Podívá se na Natku a usměje se, ta se odváží vylézt zpoza tvých zad a vrátí mu pohled. "Neboj, princezno," pohladí ji po hlavě. "Pojďte..," vybídne potom rytíř zase tebe a vy odejdete kousek dál od temných doprostřed "dobré" skupinky. Vingaardští strážní na vás kývnou, ale Natka se zadívá na mága v podivném hávu, jako by si ho němak zařazovala. Ten se na ní taky podívá a potom se pochmurně pousměje. "Ahoj Naty," pozdraví ji a dojde k vám. "Dobrý den," pozdraví Natka šedovlasého muže uctivě a on se otočí k tobě. "Dobrý den, slečno Anett. Jmenuji se Richard Tylac," představí se ti a podá ti ruku. Jméno znáš. Nyos o něm vždy hovořil s respektem, neboť se jedná o jednoho z jeho hlavních učitelů, kteří ho zasvětili do tajů Sborů. Pak se ti představí i Benediktův rytíř. "Sir Belmud Fayer." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro I když mě paladin ujistil, že jsme tu na stejné lodi, rozhodně jsem nehodlala usínat na vavřínech. „Zdravím.“ Oplatím mu pozdrav a zadívám se na něj. Aspoň tedy, že tu jsou i ti dobří a ne jen ti zlí. Přikývnu, obejmu jednou rukou Natku kolem ramena a vydáme se za ním. Vzal nás k té dobré skupině. Překvapí mě, že mág v tom podivném oblečení zná Natku. Stisknu jeho ruku. „Dobrý den. Anett Sela. Nyos mi o vás vyprávěl.“ Představím se. Vím, že on... Richard mě zná, ale paladin ne, tak jsem se musela představit. „Těší mě.“ Také stisknu paladinovi ruku. „Takže... kdo nás unesl? Taky jste se přemisťovali? To namátkou někoho odkloní a pošlou sem?“ zeptám se |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne každý se umí přemísťovat, madam," zamumlá jeden z Vingaardských strážných se sarkastickým podtónem. Rytíř taky odmítavě zavrtí hlavou. "Ne, mě přišli normálně zatknout," vysvětlí pochmurně. "A naše tři přátele," kývne hlavou rytíř směrem k pladinům, "nejdříve trochu zvalchovali, než je sem dovlekli." Potom přikývne Richard. "A mě normálně slušně požádali, jestli půjdu sám, že si jenom něco ověří," řekne starý mág. "Jenom Adara," ukáže Richard na Slizouna, "sem pokud vím odklonili." Pak promluví dosud mlčící strážný. "Vážně by mě zajímalo, co nám chtějí... Jejich pověst je předchází..." Richard si odfrkne a zavrtí hlavou, rytíř se chlácholivě usměje. "To bude v pohodě, Viléme," ujistí ho. Strážný se nervózně zasměje. "Ať dělám co dělám, pořád nemůžu z hlavy vypudit představu bledého těla vyplaveného mořem..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se na strážného. Samozřejmě, že to vím. Ale říkala jsem si jestli je nepřemisťoval mág. Zatvářím se překvapeně. To co říkali... neznělo na Temné. Spíš to znělo jako kdyby to způsobili Bojoví nebo Sbory. Vážně jsem si myslela, že to udělali Temní. Ale proč by nás zavírali? To bude nějaké nedorozumění. „Počkat, počkat...“ Zarazím jejich rozmluvu. „Kdo nás tu tedy zavřel?“ chci vědět. „A nikdo tedy netuší proč nás tu zavřeli?“ rozhlédnu se po ostatních. Až tohle zjistí Nyos tak se zblázní. Bude pořádně vyvádět. Ne jen kvůli mě, ale hlavně kvůli Natce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ti divní týpci s maskama," odpoví ti strážný. "Mágové v černých hávech, se stříbrnými maskami na tvářích," dodá rytíř trochu přesnější popis. "Naši lidé," dokončí Richard s pousmáním. "Nemám ponětí, ale doufám, že si to ověří rychle, začínají mi tuhnout klouby..." V tom okamžiku se otevřou dveře a dovnitř vstoupí tucet mužů. Pět z nich má na sobě nové hávy Tajných sborů a na tvářích masky, zbylých sedm je oblečených jako bojoví mágové a na hlavách mají nasazené kapuce, které jim stíní obličeje. Jen jeden z nich kapuci nasazenou a právě ten předstoupí před vás. Bojoví mágové si stoupnou vedle něj a Tajní se postaví dozadu ke zdi, jako by se jich to vůbec netýkalo. "Dobrý den, mé jméno je Kelner, jsem velitelem vyšetřovacího týmu bojových mágů," promluví na vás. "Tajné sbory vás zadržely na naši žádost, brzy budete přesunuti do kobek bojových mágů. Jste podezřelí z pokusu o únos..," bojový mág se zarazí, když spatří tebe s Natkou. "Moment, co tady dělá to dítě?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Takže Tajné Sbory.“ Pronesu. Nechápu to. Proč by nás takhle unášeli? Otočím se, když někdo přijde. Tajné a bojový mágové. Začali oficiální řeč, já se na ně naštvaně mračila. Pak si jeden ráčil všimnout Natky a byl velice udiven. „No hádej ty chytráku!“ řeknu naštvaně. „Když někoho takhle přemístíte měli by jste si ověřit jestli je sám.“ Postoupím s Natkou k němu. „Zrovna jsme šli na návštěvu k mým rodičům, když jste nás takhle unesly.“ Postrčím k nim jemně Natku. „Můžete ji odvést domů? Je to sestra Nyose Itara. A rovnou ho prosím informujete, že jste asi upadli na hlavu a zavřeli jste jeho snoubenku.“ Pak se skloním k Natca „Teď se vrátíš domů s těmito pány. A neboj se. Je to jen nedorozumění. Všechno bude v pořádku.“ Ujistím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když padne Nyosovo jméno, členové Sborů u zdi i několik bojových mágů si vymění pohledy, ale Kelner nehne ani brvou. "Se vší úctou, i kdybyste byla snoubenkou samotného Larata, madam, prověřil bych vás úplně stejně, jako ostatní," řekne ti šéf pevným tónem, kterým ti dává jasně najevo, že on se z tebe, ani šéfa Tajných sborů na zadek neposadí. "Odchylovací kouzlo u vás nalezlo stejnou indícii jako u ostatních a automaticky vás sem přesunulo. Jste regulérně podezřelá a nikdo, ani velitel Itara, proti tomu nemůže říct ani popel." Pak se Kelner obrátí na Natku a konejšivě se usměje. "Půjdeš s někým ze Sborů, jo?" zeptá se jí a Natka se podívá na tebe. "Nenechám tě tady samotnou," zašeptá k tobě. Kelner se mezitím obrátí ke zdi. "Znáte ji někdo?" zeptá se. Jeden z Tajných přikývne a postoupí vpřed. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se na něj. „Tu svoji úctu si strčte někam, pane. Tenhle váš únos je pro mě urážka.“ Řeknu chladně. „Chápala bych takové jednání, pokud bych byla profláklý kriminálník. Ale já jsem členka Ady, Ředitelka Institutu. Ne jednou jsem pomohla naší zemi a jejich lidem. Nikdy jsem nic ani neukradla, pokud nepočítáte to, jak jsem v dětství kradla koláče mámě z pekáče. Pokud jste mě chtěli vyslýchat mohli jste o to normálně požádat.“ Musím se zhluboka nadechnout, abych se uklidnila. Byla jsem vážně naštvaná. Není to tak, že bych byla povýšená. Ale zasluhovala bych si lepší jednání. Tohle je naprosto urážející, že si mě takhle přemístili, jako kdybych byla nějaký kriminálník. Richarda o to taky přece požádali. Neunesli ho. Znechuceně tuhle diskuzi odmávnu, nechtěla jsem se dohadovat před Natkou. Podívám se na Natku, která mě tu nechce nechat samotnou. Usměji se na ní. „Vím, že se ti to nelíbí, ale zůstat tu nemůžeš. Někteří lidé tady... nejsou moc dobrá společnost. Já budu v pořádku. Stejně jako já moc dobře víš, že jsem se ničím neprovinila. Brzy budu zase doma. Hlavně se pokus nějak Nyose uklidnit, aby nikomu netrhal hlavy.“ Dám ji pusu. Podívám se na jednoho z Tajných. „Dobře se o ni postarejte.“ Řeknu mu. „Tak běž Natko. A neboj se.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přestože to tak nemyslíš, Kelner to jako povýšenost zjevně bere. "To kouzlo je automatické, magistro," řekne s kamennou tváří. "Bylo pouze aktivováno a lidi nikdo manuálně nevybíral. Přeneslo si sem toho, koho považovalo za vhodného. I Shalafi by se sem dostal, kdyby kouzlo našlo spojitost mezi ním a činem." Dál už se s tebou ale nepře a mávne na své lidi, kteří se k vám pomalu vydají. Natka kývne, "Pokusím se," slíbí ti s pousmáním. "Nebojte," přikývne potom člen Tajných sborů a vezme Natku za ruku. Společně vyjdou z kobek. Potom vidíš, jak všem tvým 'spoluvězňům' dávají bojoví mágové ruce za záda a vyčarují jim na zápěstích zářivě modré okovy. Jenom kněz Smrti, Richard a ty zůstanete okovů ušetřeni. Což je jediný náznak úcty ze strany bojových mágů, který Kelner povolil. Neberou vás jako nějaké kriminálníky, čekají, že sr to rozumně vysvětlí, ale to té doby mají svůj protokol... Přemístí vás do Věže Vysoké magie, do vazebního křídla. Vaši skupinu odvedou dolů do cel, tebe s Richardem nechají v jednom zabezpečeném pokoji. Richard se uvelebí do křesla a ze stolku si vezme knihu. "Neposadíte se?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Už jsem se k tomu nevyjadřovala. Dívala jsem se jak odvádí Natku. Aspoň, že ona je odsud pryč. Aspoň, že nám nenasadili pouta. Protože to bych ho pak musela nakopnout do zadku. Už tak jsem byla dost naštvaná. Přemístili nás do Věže Vysoké magie. Mě a Richarda nechají v zabezpečeném pokoji, zatím co ostatní odvedou do vazebního křídla. Bylo to tu docela hezké. Richard se usadí a taky mě pobídne, abych se posadila. S povzdychnutím se posadím. „Omlouvám se za tu scénku. Myslela bych si, že za to co jsem už v životě dokázala si zasluhuji lepší zacházení. Nemluvě o tom, že to tam přeneslo i Natku, která se nikdy na takovém místě neměla objevit. Kdyby se aspoň ten osel omluvil, ale ne... radši se ze mě snažil udělat takhle maličkou.“ Odfrknu si a založím si ruce na prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Richard pokrčí rameny. "Já jsem sedmdesát let ve Sborech a stejně mě zatkli. Slušně, ale zatkli. A upřímně jsem rád, že se nedělají rozdíly. Jen tak se může zabránit třeba korupci..," odpoví ti starý mág. "A Kelner je jeden z nejlepších vyšetřovatelů, jaké Věž magie má." Pousměje se a zavrtí hlavou. "A na to, co jste říkala, už musí být pomalu alergický. Zatkl už spoustu lidí, co něco znamenali, takže on tím spíš nedělá rozdíly." Odmlčí se, ale vzápětí pokračuje, jak ho něco napadne. "Víte, já to plošné kouzlo znám, pomáhal jsem ho vytvářet. Rozprostře se nad obrovskou oblastí a přemístí do určité oblasti každého, kdo je nějak spojen s důkazy... Například by se tady objevil obchodník, který prodal vražednou dýku, nebo šlechtic, kterému tři desetiletí ležela v truhle." Sáhne si za výstřih a vytáhne modrý kamínek zavěšený na černém koženém pásku. "Tohle měli ti únosci kolem krku a Kelner se domníval, že byli součástí nějakého bratrstva, které to má jako svůj symbol. Tak požádal Sbory, aby rozprostřeli kouzlo, které odchytne právě takové lidi, kteří ten kamínek budou mít." Ty ten řemínek s kamínkem nemáš, ale všimla sis, že jej má na krku Natka. "Já do žádného takového bratrstva nepatřím... Ale ten přívěsek je dědictví po dědovi a ten nebyl zrovna svatoušek. Nemůžu vyloučit, že byl v nějakém takovém seskupení." Richard se na tebe podívá. "Všichni, co jsme tam byli zavřeni, jsme ten přívěšek měli. Vy nebo ta malá jste ho taky museli mít, jinak by vás to neodklonilo," vysvětlí ti. "Možná jste ho taky podědily, nebo koupily. To už musí rozluštit bojoví..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu. „Teď, když to takhle říkáte zní to, jako kdybych si o sobě příliš myslela. Tak to, ale není. Jde jen o to, že jsem udělala spoustu dobrého a tohle zacházení se mě trochu dotklo.“ Projedu si rukou vlasy. „Ale když je to automatické kouzlo... asi moje reakce byla přehnaná.“ Zavrtím hlavou. Ukázal mi přívěšek, zamračím se a nakloním se blíž, abych si ho prohlédla. „Takový já nemám. Ale má ho Natka.“ Pronesu a znovu se opřu. „Doufám tedy, že Kelner ji nebude vyslýchat. Je jasné, že dítě těžko bude mít něco společného s únosem.“ Znovu se opřu. „Asi vyšetřuje ten pokus o únos Amy dan Dool, že?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, vyznělo to tak," nesnaží se Richard zastírat. "Kelnerovi to asi trochu hnulo žlučí, ale on to přenese přes srdíčko," zazubí se starý člen Sborů. "A jenom to, že člověk udělal mnoho dobrého pro zemi ještě není záruka, že se nemůže zvrátit... Vezměte si Stefana dan Lunthera... V jednom roce zachránil Říši před Narnostem a v druhém ji málem zničil v čele Morova bratrstva," pokrčí Richard rameny. "A ti muži, kteří byli zatčeni s námi, jsou taky dobří chlapi. Rytíř bojoval ve Vingaardu, v Narnostu, na pobřeží..." Potom přikývne. "Jo, jde o tu Amy. Ironií je, že to byl Nyos, kdo si vyžádal na vyšetřování zrovna Kelnera," zazubí se stařec. Pak znova zavrtí hlavou. "Natku určitě vyslýchat nebude, Kelner by ji nepodezříval." Ozve se zaklepání na dveře a dovnitř vstoupí Caleb, oblečený ve stejném tmavém hávu, jako Richard. "Pět minut, veliteli," řekne Nyosově pobočníkovi jeden z bojových mágů. Caleb kývne a pak se za ním zavřou dveře. "V pohodě?" zeptá se vás. "Nyos je s Kelnerem, snaží se s ním nějak domluvit... Nechce mu vaše propuštění nařizovat, protože by to nevypadalo moc dobře..," vysvětlí. Pak se podívá přímo na tebe. "Od Natky ti mám vzkázat, že Nyos nezuří. Je trochu rozmrzelý, že ho vzbudili, ale chápe, že to není ničí chyba... Spíš ho zajímalo, proč ses tady vůbec ocitla. Zjistil to s tím Natčiným řetízkem. Dala jí ho Amy před tím, než ji zkusili unést... Podle naší teorie šli právě po tom přívěsku, ale nevěděli, že ho Amy už nemá." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „To je pravda.“ Odmlčím se a pak se kysele zašklebím. „Asi se budu muset omluvit. Eh... skvělé.“ Ohlédnu se, když se otevřeli dveře a vešel Caleb. „Ahoj, Calebe. V pořádku.“ Postavím se a stisknu mu ruku. Řekl mi co se děje. „No... tedy. Jestli ví, že šlo o přívěsek Natky, tak nevím proč by mě tu měli ještě držet.“ Promnu si zátylek. „Ah to je dobře, že nezuří. Bála jsem se, aby nezačal stínat hlavy.“ Pokrčím rameny. Pak se zarazím. „A pořád ten přívěsek má? Hlídá ji někdo? Jestli šli po tom přívěsku, tak teď můžou jít za Natkou. Musí ji někdo hlídat.“ Tvářím se znepokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když promluvíš o stínání hlav, Richard se začne smát. "On není zas tak horkokrevný," usměje se. "Jo, u zkoušek ze sebeovládání sice málem propadl, ale dneska už je to v pohodě." Potom se zeptáš, jestli Nyos nechal Natku hlídat. Caleb se na tebe překvapeně koukne. "Jako kdybys Nyose neznala..," zamumlá. Pak se znova otevřou dveře a vejde Kelner. "Omlouváme se, že jsme vás zadrželi," řekne s opravdu omluvným, ale stále pevným tónem. "Veliteli, vaše dědictví po dědovi bylo prověřeno.. Ale budu vás muset požádat, abyste přívěsek odevzdal. Magistro, u vás měla přívěšek ta dívka, kterou samozřejmě nepodezříváme..." Udělá dva kroky na stranu, aby uvolnil průchod ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „No jo... ale ujistit se musím.“ Pokrčím rameny. Objevil se Kelner, který se kupodivu omluví. Zvednu se. „Ráda jsem vás poznala pane Richarde.“ Potřesu si s ním rukou. Pak se vydám se ke Kelnerovi. „I já se omlouvám pane Kelnere. Moje reakce byla přehnaná. Chápu, že děláte jen svou práci. Chovala jsem se... hrozně. Doufám, že budete mít při vyšetřování úspěch.“ Rozloučím se s ním. „Calbe? Kde je Nyos?“ zeptám se, abych ho nemusela hledat po všech čertech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "I já vás rád poznal," usměje se na tebe Richard. Potom zajdeš za Kelnerem, který s pousmáním kývne. "Je s Natkou doma," odpoví ti Caleb. Potom tě tento Nyosův kamarád doprovodí před Věž magie a přemístí se s tebou domů. Nyos na dálku vyřešil s Yerlem přívěšek, bojoví mágové dostali nějaké pokyny, Natce bylo vysvětleno, co se vůbec dělo, a Nyos potom zase odkráčel spát. Když teď přívěšek nemáte, tak můžete splnit svůj původní plán a přemístit se ke tvým rodičům. Ti ti okamžitě začnou gratulovat k zásnubám, oznámení je samozřejmě nepřekvapilo, když to věděli jako první. Zůstanete u nich celý den, aby se Nyos mohl pořádně vyspat. Natka se seznámila s několika dětmi s vesnice a potom si s nimi hrála na poli. Když se setmí, tak se vrátíte domů. Nyos už vstal a nachystal večeři. Ještě rozespale s vámi povečeří a potom si jde připravit slavnostní černý háv na zítřejší pohřeb. Ty si musíš připravit taky nějaké černé šaty a Natka taky, protože i vy dvě máte s Nyosem přijít. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vrátili jsme se domů. Nyos musel být vážně unavený, protože znovu šel spát. Nakonec jsme realizovali plán a šli k našim rodičům. Ti byli ze zasnoubení nadšení a vsadím se, že teď, když je to oficiální to už bude vědět celá vesnice. Kuřátka se ještě nevylíhla, ale bude to brzy. Takže sem Natku brzy zase vezmu. Kuřátka si zamiluje. Natka se samozřejmě spřátelila s několika místními dětmi. Byl to už pěkný, uvolněný den. Na večer jsme se vrátili domů, kde nás čekala večeře od Nyose. Nastal problém, když jsem si uvědomila, že nemám nic černého. Takže jsem si vzala jedny světlé šaty a připravila se na barvení. Když byla Natka hotová, přidala se ke mě. Aspoň zjistila jak na to, když potřebuje jinou barvu šatů. Do rána budou suché a budu mít tak co na sebe. Musím říct, že se mi na ten pohřeb nechtělo. Ne z nedostatku úcty, ale prostě.... že je to příliš smutné. Příliš depresivní a příliš jasný důkaz naší smrtelnosti. Ale bylo to pro Nyose i Alexe a vlastně hodně mích přátel důležité a nemohu je zklamat, že bych tam nebyla. Když jsme si šli v noci lehnout, přitulila jsem se k Nyosovi. „Kdyby jsi si pak chtěl promluvit... jsem tady.“ Řeknu mu. „Vím, že se tě jeho smrt dotkla. Já jen... kdyby jsi potřeboval, tak tě vždycky ráda vyslechnu.“ Řeknu mu tiše. Nevím jestli to pomůže. Možná by se mu lépe povídalo s někým kdo ho znal stejně dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zavrtí hlavou. "Všichni jsme to čekali," povzdechne si. "Byl to skvělý člověk.. skvělý učitel. Ale jeho čas prostě vypršel... Přežil svou i následující generaci... V poslední době na tom nebyl nejlépe. Je to ztráta, ale žil dlouhý a naplněný život a zapsal se do dějin... Litujeme pouze vlastní ztráty..." Dá ti lehký polibek a potom se oba ponoříte do spánku. Vzbudí tě zesílené zaklepání na dveře věže. Nyose to neprobudí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zvednu hlavu. Zívnu a promnu si oči. Obléknu si župan a pak zkontroluji kolik je hodin. Pak teprve sejdu dolů, abych zjistila kdo přišel. To, že Nyos pořád ještě spal znamenalo, že je brzy. Příliš brzy aby šlo o zdvořilostní návštěvu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je sedm hodin ráno, mezerou mezi záclonami prosvítá do ložnice sluneční světlo. Nyos už teď spí minimálně o hodinu déle, než je u něj obvyklé, ale pořád aspoň o hodinu více, než je průměrné u mužů jeho věku... Oblékneš si župan a sejdeš dolů, abys otevřela dveře. Natka dole ještě není, ale to neznamená, že spí. Třeba je jen v pokoji. Když otevřeš, stojí ve dveřích neznámý muž oblečený v elegantním černostříbrném hávu. Přátelsky se na tebe zazubí. "Ahoj Anett," pozdraví tě zvesela a podá ti krásnou kytici. "Já jsem Robert de Score," představí se ti vzápětí a ještě než se stihneš vzpamatovat, vezme tvou ruku a dvorně na ni naznačí polibek. Roberta jsi nikdy v životě neviděla, ale Nyos o něm mluvil. Je to dvojvaječné dvojče Moniky, mladší bratr Andrewa, syn Nyosovy tety - starší sestry Nyosova otce - Antoanety. Takže Nyosův bratranec. Když bydlel Nyos u Andrewa, Monica s Robertem byli jeho nejlepší kamarádi, takže k nim oběma má hodně vřelý vztah. Roberta už ale dlouho neviděl, protože bydlí v Korinthoru, zemi daleko za Guršskou říší a Trogorem. Bydlí tam totiž část Nyosovy rodiny. Nyosova teta, její manžel, právě Robert a ještě jejich nejmladší čtvrté dítě, Nyosova sestřenka Andrea. Dále Nyosovi prarodiče z otcovy strany... "Nyos ještě není vzhůru?" zeptá se Robert překvapeně dívaje se ti za rameno. "Když byl naposledy v Konrinthoru, budil mě ve čtyři a hrozně se divil, že ještě spím," zasměje se. Přesvědčit se o Robertově totožnosti by bylo celkem jednoduché, kdybys chtěla. Stačí jej nepozvat dovnitř. Pokud je Nyosův bratranec, určitě může vejít sám od sebe. Stačí říct něco jako "Chceš jít dále?" Ale nemusíš jej přímo zvát. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Překvapeně zamrkám na neznámou návštěvu. Ale zdá se, že mě zná. „Uh... děkuji.“ Řeknu a vezmu si od něj kytici. Ale nemohla jsem ji obdivovat, protože jsem byla zmatená. „Oh...“ Pronesu, když se mi představil a vybavilo se mi tak kdo to má být. „No ano. Normálně vstává dřív. Ale včera byl docela rušný den a taky minulá noc. Nyos se musí tu a tam pořádně vyspat.“ Pousměji se. „Chceš jít dál?“ navrhnu mu, což bylo napůl ze slušnosti, ale také z opatrnosti. Jen abych se ujistila, že ho věž přijme. Ale věřila jsem že ano. Nakonec jen naprostý blázen by lezl do našeho domu, kde žijí dva mocní mágové. „Dáš si něco? Stejně musím připravit snídani, tak se neostýchej.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jestli nebudu překážet," přikývne Robert s úsměvem a v pohodě vejde dál. Když prochází kolem tebe, je tak blízko, že můžeš klasicky vycítit jeho moc. A že je co cítit. Andrew je méně mocný než Nyos, ale díky zkušenostem by jej porazil. Robert je dokonce o něco mocnější než starší bratr, Nyos je mocnější jen o něco málo. Ale Robert nemá Andrewovu divokou sílu, s Nyosem by nejspíš prohrál... "Kdybych mohl poprosit o čaj," usměje se, když se zeptáš, jestli by si něco dal. Pak se vydáte do schodů do obýváku. Jakmile jste v něm, ze schodů z vrchního patra sestoupí klasicky rozcuchaný Nyos. Na sobě má černé spací kalhoty a přes sebe přehozený bílý župan. Nemá ho ale zapnutý, takže odhaluje opálené břicho. "Nazdááár, ty stará vojno!" zahaleká Robert a vydá se k Nyosovi. "Ty jsi posiloval!" roztáhne ústa v širokém úsměvu při pohledu na Nyosovy vyrýsované břišní svaly. "Taky bys to mohl zkusit, houžvičko," vzpamatuje se Nyos rychle a oplatí bratranci zvesela stejnou mincí. Jeho reakce tě nenechá na pochybách, že ho vidí hrozně rád. Robert je docela statný, určitě bude mít svaly, a Nyosovu poznámku jen tak přejde. Nyos sejde dolů a oba k sobě se širokými úsměvy přistoupí a stisknou si ruce. "Rád tě vidím," usměje se Robert na Nyose, který přikývne. "Já tebe taky.. nečekal jsem tě." Pak oba vzhlédnou, když se ozvou kroky na schodech a objeví se rozespalá a rozcuchaná Natka v růžovém pyžamu. Robert vykulí oči a zapomene pustit Nyosovu ruku, takže se Nyos musí se smíchem doslova vypáčit. Robert se pak stále s oním překvapeným výrazem otočí k Natce. "Proboha co se ti to stalo?" vydechne Robert k Natce a ona na něj nechápavě pohlédne. "Tě natahovali na skřipec, nebo co?" zavrtí Robert nechápavě hlavou a pak se usměje. "Ahoj Naty.. Vzpomínáš si na mě?" Natka na něj jen chvíli kouká, jak se pokouší přinutit stále spící mozek ke spolupráci. "Roberte?" zeptá se potom a na tváři se ji objeví stejný nadšený úsměv, jaký měl před chvíli její starší bratr. Seběhne schody a bratrance obejme. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Objevil se Nyos, který se hned začal s Robertem vítat. Rádi se viděli a Nyos měl velkou radost. To jsem ráda. Smutek nahradí zase radost. Aspoň na chvíli. Na pohřbu se to vrátí. Hned se začnou škádlit. No jo... chlapy. Následně se objeví Natka, které chvíli trvá než Roberta pozná. Ale poznala ho. Dám květiny do vázy. S úsměvem zavrtím hlavou. „Tak si popovídejte. Já připravím snídani.“ Řeknu jim a jdu do kuchyně. První připravím čaj, který jim přinesu a pak se teprve pustím do jídla. Za chvíli už smažím na pánvičce volská oka a kousky slaniny. Na tác jsem připravila med, marmeládu a celý bochník chleba, už nakrájený. Nakrájená rajčata, okurky a mrkev. Pak jsem na talíře dala vejce a slaninu, byla to rychlá a nezdravá snídaně. Ale dobrá a navíc tu a tam si to dovolit můžeme. „Tak si nechte chutnat.“ Řeknu, když jim to všechno nandám na stůl. „Ještě jednou děkuji za květiny. Jsou krásné. Trochu jste mě překvapil, tak jsem to gesto náležitě neocenila.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zjišťuje, co je nového v Korinthoru, a Robert zase vyzvídá novinky z Říše. Až když přineseš snídani a všichni se v jídelně posadíte ke stolu, začnou si povídat o důležitějších věcech. "V pohodě," zazubí se na tebe Robert. "A mohli bychom si prosím tykat?" zeptá se. "Rodiče a babička s dědou by chtěli na svatbu přijet," řekne potom Robert Nyosovi a napije se čaje. "Mrzelo je, že nemohli na Clarkovu, ale babička byla nemocná.. Ale teď by přijeli. Mohli by bydlet tady, v těch volných pokojích pro hosty? Nebo budu muset shánět jiné bydlení?" zeptá se Nyosův bratranec. Nyosovi to samozřejmě nevadí, ale podívá se na tebe. "Přijeli by zítra nebo pozítří a zůstali by až do svatby. Mamka by vám mohla pomoct s organizací, na to je hodně dobrá..." Potom se Robert zeptá, co máte odpoledne v plánu, načež Nyos řekne, že jdete na pohřeb. Robert se zamračí. "Promiň, nechtěl jsem ti to připomínat. Slyšel jsem. Je mi to líto." Nyos kývne a chvíli je ticho. Pak se už ale zase všichni tři začnou vesele bavit. Popichují se, žertují a vyprávějí si. Občas se taky zapojíš, Robert s Nyosem se tě snaží vtahovat do diskuze. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Jistě Roberte.“ Řeknu. Robert nám oznámí, že by chtěli přijet příbuzní na svatbu a že by mohli být až do svatby tady a když tak pomoci s přípravou. „Mě to rozhodně nevadí. Ráda poznám Nyosovu rodinu... nakonec bude brzy i moje.“ Pousměji se. Při snídani jsme si povídali, já tedy víc mlčela než mluvila, ale kluci se mě snažili víc zapojit. Taky jsem se snažila, ale často mluvili o věcech, které šli mimo mě... tedy jejich příhody a lidi co znají oni a já ne a tak dále. Nakonec jsem se zvedla a sklidila ze stolu, pak jsem se šla nahoru trochu zkulturnit, abych se tu pořád nepromenádovala takhle neupravená. „Jací vlastně jsou tví rodiče? A prarodiče? Jen abych byla trochu připravená.“ Zeptám se pak Roberta. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Pozoruji nervozního skřeta, ohlížející se po armádě za mými zády. Odplivnu a čekám na reakci té hromádky vyžblebtnout odpověď. „Vida, nakonec si rozumíme...“ Odpovím na jeho omluvu, nicméně v hlase je znít určitá povýšenost, aby bylo všem jasné, že pokud by tak neučinil, jeho hlava by se válela v prachu. Nabádám sám sebe ke hraní zlé postavy jak mi bylo doporučeno. Znají vše jen z pohledu síly. Ukažte jim nějaké lejstro o spojenectví a vrhnou se na vás. opakuji si tu vštěpenou myšlenku. Necháme odejít skřeta. Vyčkávání na někoho dalšího mě vyloženě vnitřně užírá. Pokud pošlou další nemyslící hlavu, tak ji vskutku setnu... Po kratší než delší době dorazí další skřet s menší skupinkou. Takže nakonec budou mluvit zbraně? a odplivnu si. Ruku přiblížím k hrušce svého meče, nicméně při slovech: „Zdravím vás, velmistře Oxo,“ ruku odvrátím a soustředím se na onoho skřeta, který i se svou „družinou“ vypadali jinak, než ta chamraď všude okolo. „Pokud bude váš král něčeho schopen, tak snad ano...“ prohodím ledabyle. Nejde si nepovšimnout, že Morunt se ke skřetovi chová jaksi shovívavěji, než nám bylo doporučeno. Odněkud se znají... dojde mi a dotyčného skřeta si pozornějí prohlédnu. Zalkath, skřetí generál.... „Dobrá zpráva? Když to Morunte říkáš,“ odpovím mu stejně potichu. Pak se otočím na Zalkatha. „Budeme tu celý den, nebo se k vašemu králi budeme muset dostat skrz překážky?“ Odpovím neutrálním tónem, nicméně těm chytřejším by mohlo dojít, že pokud budou problémy, tak tak či onak, poteče krev. Pochyboval jsem o možnosti klidného odchodu..... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Robert s úsměvem pokrčí rameny. "Co ti mám říct?" zeptá se. "Asi jako každí rodiče. Otec je někdy hrozně tvrdohlavý a upjatý a matka často zapomíná, že už je mi pětadvacet... Bydlím s přítelkyní v rodinném sídle, protože jsem léčitel a starám se o babičku s dědečkem, ale mí rodiče nám někdy pěkně lezou na nervy." Vysvětlí ti Robert a potom se usměje. "Babička s dědečkem jsou zlatí lidé," pronese po chvilce a Nyos souhlasně pokývne hlavou. "Nejsou to mágové a už jsou hodně staří.. ale pořád by každému pomáhali a nikdy si neřeknou sami o pomoc.. což je taky k zbláznění." Nyos se pak začne pomalu zvedat s tím, že byste se měli připravit na pohřeb. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Zní to jako zajímaví lidé. Už se těším až je poznám. Snad si kápneme do noty.“ Řeknu. Nyos se začne zvedat, že bychom se měli jít připravit na pohřeb. Zadržela jsem povzdychnutí. Nechtělo se mi tam. Ale musím. Kvůli Nyosovi a Alexovi. „Jdeš taky Roberte?“ zeptám se ho, jak odpoví tak odejdu nahoru se převléknout do černých šatů. Vlasy jsem si utáhla na temeni hlavy do drdolu a lehce se nalíčila. Pak jsem sešla dolů a snažila se psychicky připravit na ten smutek, který bude všude panovat. Musela jsem se proti tomu obrnit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne," odvětí ti Robert a také se zvedne. "Nikdy jsem se s Benedictem de Scoreem ani nepotkal, je to jen pro známé." Poté se s vámi Robert rozloučí a slíbí, že večer ho máte zpátky i s rodinnými příslušníky. Pak se s vámi rozloučí, dá pusu Natce, Nyosovi potřese rukou a tobě znova naznačí polibek na hřbet ruky, než jej doprovodíte a on odejde. Pak se jdete převléknout. "Nebudeme tam dlouho," slíbí ti Noys, který vypadá, že se mu na pohřeb taky dvakrát nechce. Oblékne si elegantní černý háv a učeše si vlasy. Poté sejdete dolů, kde už čeká Natka. Udělala si cop a oblékla se do černých volných šatů po kolena. Potom se přemístíte na louku, na které se uskuteční rozlučkový obřad. Samotné uložení urny do hrobky pod Nejvyšším chrámem už se uskuteční pouze v nejužším rodinném kruhu. Robert neměl pravdu v tom, že tu nebudou lidi, kteří Benedicta neznali. S nejoblíbenějším Shalafim za poslední století si přišly rozloučit stovky, možná tisíce lidí. Benediktova rakev leží na vysokém kamenném podstavci uprostřed louky, kolem je několik desítek metrový volný prostor, kde jsou pozvaní účastníci pohřbu. Tyto pozvané od nepozvaných oddělují bojoví mágové spolu s gardou de Score. Rakev je přikrytá bílou plachtou s černým erbem rodu de Score. Erb rodu de Score Mezi pozvanými je spousta známých tváří, ale i spousta neznámých. Všichni de Scoreovi stojí v jednom shluku a kondolují si navzájem. Vůbec poprvé máš možnost vidět, jak obrovský rod ve skutečnosti je. Krom Carla, Alexe a jejich rodin je zde spousta jejich bratranců a sestřenic, tetiček, strýců, neteří, synovců, kteří mají třeba vlastní rodiny... A do toho je zde přítomen i rod de Salcer, který je s rodem de Score velmi úzce spřízněn. A ten v počtu rodinných příslušníky za de Svore moc nezaostává. "Nesnáším pohřby," zamumlá Noys a rozhlédne se po lidech v černé. "To je nás víc," ozve se za vámi ponuře a vy se otočíte ke staršímu muži. Na sobě má podobný černý háv jako Nyos, ale přehyb na prsou mu narozdíl od Nyose odhaluje bílý límec košile. "Pane Salcere," kývne Nyos a potřese si s mužem rukou. "Toto je moje snoubenka Anett Sela. Vím, že jste se již viděli, ale nebyli jste představeni," představí tě Nyos poté onomu muži. Viděla jsi ho na svatbě Anny s Clarkem... "Anett, toto je Daniel de Salcer starší. Otec Dana, Anny, Daita, Vendy..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Roberta. „Budu se těšit.“ Řeknu. Vyprovodili jsme Roberta a pak se šli převléknout. Pak jsme se přemístili na pohřeb. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jak to na večer připravíme... Nyos připraví pokoje a já s Natkou uděláme večeři. Páni... pro tolik lidí jsem nevařila dlouho. Ale to zvládnu. Pak mě ohromilo to co jsem viděla. Hodně... hodně lidí. Úplně černá záplava. „No teda...“ Mi jsme byli v té části, kteří byli nejblíž. Nyos mi prozradil, že nesnáší pohřby, chtěla jsem říci, že já taky, ale v tu chvíli se za námi někdo ozval. Otočila jsem se. Byl to nějaký starší muž. Nyos nás představil. Aha. Otec Anny a Vendy a tak dále. Pousměji se na něj a stisknu si s ním ruku. „Ráda vás poznávám. Viděla jsem vás na svatbě Anny a Clarka, ale nějak jsme se nestačili seznámit.“ Řeknu trochu rozpačitě. Měla jsem ho poznat. Nakonec je to otec Anny. „Taky moc nemám ráda pohřby. Příliš mnoho smutku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Také vás rád poznávám, slečno," usměje se na tebe Daniel. "Všechny mé děti o vás mluví moc hezky," prozradí ti. Potom ale jdete dál a postupně kondolujete jednotlivým členům rodiny. Nyos se pozdraví s Alexovým vzdáleným bratrancem a potom se oba pozdravíte s Danem Salcerem mladším i Annou s Clarkem. Seznámíš se s Amandou de Score, Alexovou mladší sestrou, která žije už třicet let v Trixoru, zemi vedle Korinthoru. Kondolujete s Nyosem i Alexově otci a matce. Pozdravíte se s Eliz a Cedrikem... Potom začne obřad, který není nikterak dlouhý. Za řečnický pult se postaví Marcus v bílozlatém hávu Shalafiho a zesíleným hlasem začne proslov. Poděkuje všem za účast a rozhovoří se o Benedictovi a jeho skutcích. Ani jsi nevěděla, že to byl on, kdo vybudoval Věž Vysoké magie tak, jak ji známe dnes. Jako hlavní magické středisko. Kdysi bla jen sídlem velení magických vojenských sil. V obecenstvu to zašumí, když se Marcus okrajově dotkne palčivého tématu. Všichni ví, že Benedict před dvaceti lety rezignoval těsně před tím, než se mohla sejít Rada mágů, která by projednávala jeho odvolání. Rozvědka Sborů tehdy zjistila, že se Benedict trochu moc kamarádí s černou magií. Byť se Benedict hájil tím, že ji praktikoval pouze v laboratoři, kontrolovaně a pro studijní účely, nepomohlo mu to. Nicméně nedělala se z toho aféra a Benedict zůstal velmi respektovaným mágem. Marcus to nerozebírá, pouze to krátce neutrálně zmíní a pak pokračuje v přehledu Benedictových slavných činů. Když je po proslovu, Marcus ještě jednou poděkuje za účast a Nyos vezme tebe s Natkou po tom, co se rozloučíte, zpět do věže. To je kolem páté hodiny večer. Nyos jde připravit pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To ráda slyším. Mám je všechny ráda.“ Tiše se zasměji. „Máte skvělé děti.“ Pak začal obřad. Zatím co Marcus mluvil, vzala jsem Nyose a Natku za ruce a jemně je držela. Pak jsme se přenesly domů, byla jsem ráda, že bylo po všem. Převlékli jsme se a Nyos šel připravit pokoje. Panovala trochu pochmurná nálada. Věděla jsem, že to tak bude. Ale večer při naší návštěvě se to určitě zlepší. „Natko, mohla by jsi mi pomoci s vařením? Bude tu hodně lidí a nevím jestli bych to sama stihla.“ Požádám ji. „Nechám na tobě zase dezert. Co říkáš na čokoládový koláč? Budu ti zase říkat co dělat.“ Řeknu a začnu připravovat bylinkovou směs na maso. Udělám steiky, vařené brambory, pečenou zeleninu a dezert. Velké množství. „Až se bude dezert péct budu potřebovat aby jsi prostřela... ehm... pro osm lidí? Ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyos, ty, já, babička s dědečkem, teta, strejda a Andrejka," počítá Natka nahlas poté, co se dá dělat její dezert. "Neměla bych prostřít i pro Roberta?" Když ji odpovíš, tak odejde prostřít. Jakmile je jídlo hotové, asi ještě deset minut je klid, ale potom už se ozve očekávané zaklepání na dveře. Nyos sejde dolů. Oblečený už je klasicky v černém podhávovém oblečení. "Máme všechno připraveno?" zeptá se tě, než všichni společně zamíříte ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ah ano... ano. Pro něho taky. Takže pro devět.“ Přikývnu. Trochu jsem pak váhala nad steikem, protože nevím v jakém stavu jsou zuby těch starších. Takže jsem hlídala maso jako ostříž, abych ho sundala z ohně v pravou chvíli. Aby byl měkký a šťavnatý. S tím snad nebudou mít problém. Doufám. Když bylo vše uvařeno, uzavřela jsem je do termo bublin, aby to nevychladlo a já se mohla jít upravit. Připadala jsem si trochu uštvaně, ale to bude dobré... snad se jim budu líbit. Div jsem nepovyskočila, když se ozvalo zaklepání. Nyos sešel dolů a spolu se vydali otevřít. „Ano. Doufám. Snad jsem na nic nezapomněla.“ Odpovím mu a uhladím si šaty. „Uf... tak... jdem na to.“ Řeknu odhodlaně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neboj, oni nejsou masoví vrazi," zasměje se Nyos, když se odhodláváš. Sejdete do předsíně a Nyos otevře dveře. "Nyosi!" zazubí se vesele muž za dveřmi. "Strýčku," zazubí se Nyos a stiskne si se starším mužem ruce. "Ahoj teto," nakloní se potom Nyos vzápětí, aby přivítal ženu, která se objevila po mužově boku. "Ahoj Nyosi," usměje se žena mile a dotkne se tváří Nyosovy líce. "Sakra, ty jsi nějak povyrostl," zamumlá potom a kousek poodstoupí, aby si ho mohl prohlédnout celého. Ona i její choť jsou oblečení v černých cestovních pláštích, pod nimi mají tmavě hnědé hávy. Pak oba dva obejmou Natku, nad jejíž výškou se podivují stejně, jako nad Nyosovou. "Teto, strýčku.. dovolte, abych vám představil svou snoubenku Anett Selu," představí tě poté Nyos. "Anett, to je můj strýc Robin a má teta Antoaneta," představí i je tobě. "Rád vás poznávám, slečno," usměje se na tebe mile Nyosova teta. Nyosův strýc na tebe kývne a stiskne ti ruku. "Dobrý den," pozdraví tě s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím. Ale je to tvá rodina. Chci se jim líbit.“ Řeknu a pousměji se. Když jsme otevřeli dveře s úsměvem jsem sledovala, jak se vítají. Pak nás Nyos představil s oběma si potřesu rukou. „Dobrý den. Ráda vás poznávám a vítám vás u nás doma.“ Řeknu a uvolním jim místo, aby mohli vejít. „A říkejte mi prosím Anett.“ Řeknu a pak nahlédnu za ně. Kde jsou babička s dědou? A kde mají zavazadla? Nechtěli nějakou dobu zůstat? Zatím to vypadá dobře. Usmívají se, nijak se netváří. Jde to dobře. Snad to bude dobrý i u prarodičů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Teta se strýcem vejde a za nimi vletí tři kufry, které se líně převalí ve vzduchu a plachtí do obýváku. "Dědečku," zazubí se Nyos, když se ve dveřích objeví starý muž. Na tváři má šibalský úsměv a v očích mu to jiskří životem. Vypadá jako ten typický akční dědeček. "Nazdar chlapče," zazubí se děda a pocuchá Nyosovi vlasy. Pak se skloní k Natce, která ho nadšeně obejme a dá mu pusu. Když se od něj Natka odlepí, Nyos vás představí. "Rád vás poznávám, slečno," políbí ti dědeček ruku a skloní hlavu, jako to dělávají muži z té starší, ještě dobře vychované generace. "Klekl bych si před vámi na koleno, má milá, ale mé záda by asi protestovaly..," usměje se na tebe a pak se otočí ke dveřím. "Kde se flákáš, Marie?" zavolá se smíchem. To už se ale Nyosova babička objeví. Na tváři má lehký úsměv, pomalu se sune kupředu, z jedné strany ji podpírá Robert a z druhé jeho starší bratr Andrew. "Kdybys nekecal, dědku," zasměje se babička. "Teď hážeš ramena, ale každý večír skuhráš víc než sousedova stračena při kolice." "Babičko," skloní se Nyos ke staré paní, která je skoro o polovinu menší, než on sám. Dá jí pusu na líčko a ona ho pohladí po tváři. "Ahoj zlato," pozdraví ho a Nyos vás potom představí. "Babičko, toto je moje snoubenka Anett. Anett, moje milovaná babička." A to přídavné jméno milovaná rozhodně není jen tak plácnutí do větru, vypadá to, že Nyos má babičku vážně hodně rád. "Je mi potěšením, slečno," usměje se babička na tebe. "Jsem ráda, že si Nyos konečně našel pořádnou ženu," mrkne na tebe. Pak se vydá pozdravit se s Natkou. Andrew babičku pustí, nechá její oporu jen na Robertovi a mávnutím ruky přenese další tři kufry do obýváku. Pak do předsíně vejde malá hnědovlasá holčička, kterou drží za ruku Monica. "Á, tady je princezna!" zazubí se Nyos a holčička jej s úsměvem obejme. "Dlouho jsme se neviděli, co?" usměje se Nyos, dřepne si k ní a otočí se na tebe. "Andri, toto je Anett. Anett, toto je moje šestiletá sestřenice Andrejka," představí tě a Andrejka na tebe trochu stydlivě kývne a pozdraví tě. Pak jí ale nadšeně zazáří oči, když spatří spřízněnou duši Natku. Okamžitě se k ní vydá a přivítá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Rychle jsme uhnula hlavou, když se objevili kufry. Znovu se otočím ke dveřím, když uslyším Nyose říct „Dědečku“. Vypadal velmi sympaticky, takový ten tip co oplývá vtípky a veselými historkami. Usměji se na něj, když mi stiskne ruku a políbí ruku. „Taky vás ráda poznávám. Říkejte mi prosím Anett.“ Zasměji se. „Děkuji. I úmysl se počítá.“ Pak zavolal na svou manželku, která potřebovala při chůzi pomoc. Trochu mě to znepokojilo, protože je tu hodně schodů. A taky jsem měla obavy ohledně jídla. Budou schopni ho rozkousat? Nyos nás znovu představil. „Také mě moc těší. Jsem Anett prosím. A děkuji. A já jsem ráda, že si vybral mě.“ Usměji se. Ještě to neskončilo, další přišla holčička, kterou představil jako malou sestřenku. Skloním se k ní a stisknu ji ruku. „Vítám tě u nás. Ráda tě poznávám.“ Řeknu, ale za chvilku už je u Natky. Usměji se a narovnám se. Ještě zkontroluji jestli někdo nestojí za dveřmi a pak zavřu. Ještě, že jsem pro jistotu udělala víc porcí. „Nyosi. Prosím. Mohl by jsi jít ještě prostřít? Máme prostřeno jen pro devět lidí. Já půjdu vše připravit.“ Požádám ho. „A zvládnou tví prarodiče steik? Snažila jsem se ho udělat co nejměkčí, ale nejsem si jistá jestli to bude dost.“ Jsem trochu znepokojená. Tolik lidí jsme tu nikdy neměli. Vydala jsem se za naší návštěvou. „Jestli chcete, tak se běžte před večeří trochu opláchnout. Máme ještě trochu času. Omlouvám se, nečekala jsem, že přijde tolik lidí, tak musím ještě pár věcí připravit.“ Řeknu našemu menšímu davu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "My na večeři nezůstáváme," řekne ti Monica s úsměvem. "Takže máte prostřeno tak akorát," dodá Andrew a jde s Nyosem do obýváku. Společně vyberou jedno křeslo a pak jej očarují levitačním kouzlem. Andrew na něj poté posadí babičku a vynese ji do patra s koupelnou pro hosty, aby se mohla opláchnout. "Jo, zuby jim Robert udržuje," přikývne Nyos na tvou otázku ohledně steaku. Poté jdete do jídelny. Stůl je naštěstí dost velký. Tři židle z delší strany a dvě z té krátké. Na jedné dlouhé straně se posadíte ty s Nyosem a uprostřed Natka. Na druhé straně sedí Nyosova teta a strýc a mezi nimi Andrejka, která tak sedí naproti Natce a můžou na sebe házet ksichty a navzájem se rozesmívat. Po tvé pravé ruce sedí Nyosův dědeček a vedle něj babička. A naproti na druhé kratší straně po Nyosově levé ruce Robert. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh, ale...“ Chci namítnout, když už jsou tady, tak přece zůstanou ne? Ale už jsou v obýváku. S úsměvem jsem se dívala, jak udělali z křesla levitační a tak nebude mít babička problém s pohybem po věži. Nakonec jsme se šli usadit ke stolu a z kuchyně jsem nechala připlout talíře a jakmile dosedli na stůl, termobublina zmizela. Následně jsem přivolala láhve s bílím a červeným vínem a pomerančový džus pro děti. Znovu jsem vstala. „Kdo si co dá? Červené? Bílé?“ nabízím a podle toho kdo si co dá jim naliji. S úsměvem jsem se rozhlédla po osazenstvu, bylo fajn, že tu je tolik lidí a bude to tak nějakou dobu. Bude příjemné, že tu bude tolik lidí. „Tak dobrou chuť.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Andrew s Monicou se s vámi rozloučí a omluví se, že vážně musí jít. Stejně by bylo velmi těžko pro ně najít místo, vedle Roberta je jedna volná židle, ale pro dalšího už místo není... Objeví se džus a víno, které přivoláš. Nyos sám ještě přemístí minerální vodu ve džbánku a čaj. Babička si dá čaj a Nyosova teta chce jen minerálku. Strýc s dědečkem i Nyos sám si nechají nalít víno. Nyosovou nepřímou telekinezí ovládána láhev vás všechny postupně obletí a nalije vám do pohárku rudou tekutinu. Tvá nepřímá telekineze mezitím nalije džusy, minerálku i čaj. Poté si všichni popřejete dobrou chuť a pustíte se do jídla. Během jídla se všichni samozřejmě bavíte, ty tedy moc ne, protože se hodně baví o Urgonu, městu v Korinthoru, kde rodina bydlí. Ty jsi ráda, že mlhavě víš, kde Korinthor leží, takže o nějakých Urgonských památkách vůbec... "No, ale už jsme si byli teď dopoledne, když jste byli na pohřbu, prohlídnout nějaká sídla," řekne Nyosova teta. "Velmi vážně uvažujeme o tom, že bychom se přestěhovali zpět do říše. Čas, kdy by měla Andrejka nastoupit do školy se nezadržitelně blíží a my chceme, aby šla na jednu z říšských akademií, ty korinthorské stojí za prd. A už to nechceme mít jako s Monikou a Robertem, že by byli přes rok v Říši a na prázdniny bychom si je brali do Korinthoru. To cestování přes Trogor je hrozně složité..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sama sobě jsem musela uznat, že jídlo se povedlo. Ano... tím rozhodně ostudu neudělám. Antoaneta začala mluvit o tom, že by se přestěhovali zpět do Říše. Zaujatě jsem poslouchala jejich plánování. „To rozhodně udělejte.“ Řeknu. „Je to dobrý nápad. Navíc až bude po válce, tak hodláme schválit to, že by děti mohli z Akademie chodit na víkendy domů. Tedy... jen musíme přemluvit ty konzervativce, ale myslím, že je přemluvíme hromadou dobrých argumentů.“ Pousměji se. „Takže budete moci být víc se svou dcerou.“ Řeknu a napiji se vína. Dala jsem si červené. Divím se, že to neudělali už dávno. Vídat své děti jen o prázdninách? To bych nezvládla. Ale nahlas jsem to říct nemohla, mohlo by to vyznít jako kritika. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No to jsem zvědavá, jestli vám to projde," řekne Antoaneta zamyšleně. "Pokud vím, zatím vždycky Rada s tím vyrazila s Adou dveře. Ne všechny děti si mohou rodiče vyzvedávat na víkendy.. dokonce většina si to nemůže dovolit.. To potom plodí diferenciaci a mezi dětmi vzniká elitářství..." Robin přikývne. "Jo, Ada to zkoušela už dvakrát, ale Crus to jednou ani nepustil do hlasování a podruhé to rada mágů zamítla. Ale návštěvy o víkendech byly samozřejmě povoleny vždy." Pomalu dojídáte a Andrejka si rozespale protře oči. Je už skoro devět hodin. "Malá by už měla jít spát," řekne Robin a Nyos souhlasně přikývne. Všichni se pomalu pozvedáte a ty ještě sklidíš chválu za výbornou večeři. Robert s Nyosem pomohou na nohy babičce a ta už potom sama dojde ke křeslu. Robert jí s ním přesune nahoru. Natka se potom jde koupat společně s Andrejkou, aby na ni i dohlédla. A ty s Nyosem, dědečkem a Robinem a Antoanetou zůstanete ještě s vínem u stolu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh... špatně jsem se vyjádřila. Omlouvám se. Chtěla jsem říci, že děti mohou jít na víkendy domů ne že musí.“ Osvětlím to. „Kdyby to bylo povinné je jasné, že to by nefungovalo.“ Zavrtím hlavou. Andrejka začínala být ospalá, sklidila jsem pochvalu za jídlo, samozřejmě jsem přisadila zásluhy i Natce. Natka šla s Andrejkou se umýt a Robert odejde s babičkou. Já uklidnila po večeři a pak jsme se ještě usadili u stolu spolu s dedečkem, Nyosem, Robinem a Antoanetou. „No... a když se odstěhujete do Říše, odstěhují se i...“ Zaváhám, protože si uvědomím, že neznám dědečkovo jméno a jméno babičky bylo... Marie? „No... odstěhují se sem i babička a děda?“ řeknu trochu rozpačitě. Podívám se omluvně na dědečka. „Omlouvám se. Nepostřehla jsem vaše jméno a u jména vaší manželky si nejsem jistá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "I kdyby to nebylo povinné, tak to není tak jednoduché," míní Antoaneta. "Děti, které s rodiči nebudou, budou těm druhým závidět." Potom se všichni usadíte v jídelně. Dědeček se na tvou otázku usměje. "Děda s babičkou zní dobře," zasměje se. "Já se jmenuji Ghawor a má žena je Marionetta, Marie," představí ti jména. A Antoaneta potom odpoví na tvou první otázku: "Asi ne," zavrtí hlavou. "Maminka se už nikam stěhovat nechce a tady tatínek samozřejmě zůstane s ní. Robert tam s nimi zůstane, má v Urgonu dobrou práci, předáme mu sídlo..." Nyos potřepe sklenicí, zadívá se do vína a pak se napije. "No, Nyosi, povězte nám něco o sobě.. Jak jste se seznámili?" vyzve Nyose Robin a Nyos se s úsměvem rozpovídá. O vašem uvěznění, útěku, Hillsovi... Tou historkou dost pobavíte vždy a dnešek není výjimkou. Potom se rozpovídá dědeček, jak se on seznámil s babičkou. Také se seznámili ve vězení, jenže on byl zajatý jako říšský voják v Narnostu a ona ošetřovala zajatcům rány. Společně také utekli a dostali se přes Narnostská vojenská ležení až do Říše. Potom ještě chvíli povídá Antoaneta, ta pracuje jako ředitelka jedné obrovské korinthské školy. Školství je tam trochu jiné, ve vesnici není jeden učitel, ke kterému se scházejí všechny děti, a na městech několik menších škol, jako je to v Říši. V Korinthoru jsou tři obří školy, na kterých studují všechny děti od sedmi do šestnácti let. Nejsou to magické školy, nýbrž obyčejné. Akademie magie tam neexistují. V Říši dítě chodí do školy od šesti let do patnácti, mágové v deseti přestupují do Akademie, pak mistr... Antoaneta má v Korinthoru vystudovanou pedagogickou školu a s dětmi pracuje už desítky let, rozhodně má hodně zkušeností. Vždyť šéfuje ústavu, na kterém jsou stovky učitelů a tisíce dětí! Robin patří k nejvyšším mágům Korinthorského krále. Korinthor vlastní mágy nemá a o mocné říšské mágy je tam obrovský zájem. A Robin patří k těm opravdu velmi mocným, takže královi rádci před ním skoro padali na kolena, aby pro ně pracoval. A platí velmi dobře. Nicméně Antoaneta už si vychovala mladou náhradu na svůj úřad a ve funkci ji nic nedrží. Robinovu ztrátu sice král opláče, ale co má dělat. Robin si určitě v Říši najde nějaké uplatnění... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Rozumím co tím myslíte. Přesto si myslím, že ty děti, které budou moci domů to pro ně bude... lepší. Pro mě osobně třeba bylo hodně těžké vídat svou rodinu tak málo. Je pravda, že ostatní děti budou závidět, ale myslím, že až by se to zaběhlo, tak by to bylo v pořádku.“ Děda mi řekl s úsměvem, že nebude vadit, když jim budu říkat babička a dědeček, ale řekl mi i jména. S úsměvem přikývnu a pak mi bylo vysvětleno, že stěhovat se nebudou. To jsem chápala. Je to jejich domov. Pak Robin pobídne Nyose, aby vyprávěl jak jsme se seznámili. Pousměji se a nechám to na Nyosovi. On to umí vyprávět lépe. A samozřejmě se historka střetne s úspěchem. Děda nám pak vyprávěl, jak se potkal s babičkou. Taky ve vězení, ale bylo trochu jiné. Ale nic to nemění na tom, že to byla jeho životní láska a pořád spolu jsou a i když se hašteří, je jasné, že se mají pořád rádi. „Seznámení ve vězení je trochu divné, ale hrozně romantické. Tedy pro ženy.“ Řeknu se smíchem. Samozřejmě pokud má konec příběhu šťastný konec a to má. Pak nám vypráví Antoaneta o své práci. Pochopila jsem, že má hodně, hodně zkušeností s dětmi a jak školu vést. Tudíž jsem musela její varování ohledně toho, pouštět domů děti brát vážně. Budu to muset ještě celé zvážit. Robin zase byl mágem u krále Korinthorského. „S vašimi zkušenostmi si jistě najdete dobré místo i zde.“ Řeknu i když možná nebude tak prestižní. Dopiji své víno, další už jsem nechtěla. Dvě skleničky na noc je víc než dost. „A co Andrejka? Co říká na to, že se chystáte stěhovat?“ zeptám se. Jasně, je ještě malá, ale očekávám, že se ji to líbit nebude. Má doma kamarády, nebude se ji asi chtít pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No tak samozřejmě není nadšená," odpoví ti Robin a nechá si od láhve červeného nalít další skleničku. Dědeček už odmítne, Antoaneta taky, ale Nyos si ještě nechá dolít. "Ale bude se s tím muset smířit," pokrčí rameny Antoaneta. "Vysvětlili jsme jí to a teď už je to jen na ni." Objeví se Natka s Andrejkou, aby vám popřály dobrou noc, a potom už jdou nahoru. Andrejka má ustláno v dětském pokoji pro hosty (odkaz), Natka je samozřejmě ve svém pokoji. Chvilku po nich se s vámi rozloučí i dědeček, který se jde do koupelny rychle opláchnout a pak spát. On a babička mají tento pokoj. Dědečka vystřídá Robert, který si potom, co doprovodil babičku nahoru, vybalil v pokoji nějaké věci a teď se vrátil za vámi. Nechá si ještě dolít vína, ale pak už Nyos pošle láhev pryč. Bavíte se ještě asi půl hodiny, než se nakonec všichni seberete a jdete nahoru. Nyosova teta a strýc jdou do svého pokoje, Robert do svého a ty s Nyosem se jdete nahoru do vlastní koupelny umýt a potom si jdete lehnout. "Mluvil jsem Tanyou..," řekne Nyos, když už ležíte v posteli. "Slíbila mi vypracovat návrhy na přidělání jednoho patra. Magicky by se vložilo mezi současné páté patro s knihovnou a čtvrté s dětskými pokoji. Byly by to asi čtyři pokoje. Dětská koupelna, dětský pokoj a dva zbylé pokoje zatím volné. Další dětské pokoje.. do budoucna." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Chápavě přikývnu. „Naštěstí je ještě malá, nové přátele si najde rychle. Hůř by to šlo, kdyby byla starší.“ Ještě nějakou dobu jsme si povídali než se všichni rozešli do svých pokojů. I já s Nyosem jsme se šli zavrtat do postele. Se spokojeným vzdychnutím se k němu přitulím, když mi řekne o tom, že mluvil s Tanyou, aby připravila návrh na rozšíření věže. Kvůli budoucnosti. Usměji se a zvednu se na lokti, abych se mu zadívala do tváře. „Zní to úžasně... a strašně se mi líbí, když takhle plánuješ naši budoucnost.“ Políbím ho. „Když už jsi to nakousl... jen by mě zajímalo. Kolik by jsi tak chtěl mít dětí?“ zeptám se. Znovu se přitulím. „Líbí se mi tvoje rodina. Jsou moc milí.“ Řeknu a obejmu ho rukou kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "O tom jsem zatím nepřemýšlel," přizná Nyos s pokrčením ramen. "Určitě ne víc, než osm," zasměje se potom. "Ne, ale asi tak.. tři? Nevím, zatím bychom měli uvažovat o tom jednom. Přemýšlela jsi už o nějakých jménech?" zeptá se. "Já myslím, že po svatbě už nám vůbec nic nebrání.. jestli tedy ty.. chceš." "Budu teď víc pracovat doma, jako šéf celých Sborů nemusím už do Věže chodit tak často. Tanya mi slíbila navrhnout i pracovnu, kterou přidělá současně s patrem. Nadstaví to, jakmile budeme na svatební cestě," řekne Nyos. "Chce mi to všechno navrhnout zdarma, ale to jí nehodlám dovolit. Akorát ještě nevím, jak jí ty peníze vnutím," znova zavrtí hlavou a zasměje se. Když promluvíš o jeho rodině, přikývne. "Jo, mám je rád," usměje se. "Vzali mě pod ochranná křídla, když se táta sebral a odjel. Byli sice v Korinthoru, ale Andrew se často stavoval a dával mně a Clarkovi peníze od babičky a tak..." Zadívá se do stropu. "Monica nechala zatknout Clarkova nadřízeného. Toho blbečka, viníme ho z korupce... Ale Clarkovi se tím otevírá možnost k povýšení. A v brzké době určitě bude spousta příležitostí," povzdechne si Nyos. "Tajné sbory se moc zapojovat nebudou, ale Váleční mágové určitě ano. Raphael chce dobýt Trogor* a otevřít nám tak přímou cestu k zemím za ním a Skaggerem. Korinthor, Belarie, Saladar a mnohé jiné země. Lidé budou moci mnohem více cestovat, až už nebude okleštěni zelenými. Bude to těžká válka, ale naštěstí Říše bude tou útočnou zemí, takže na naše území nezasáhne... Není proč se obávat," sdělí ti, co král v brzké době plánuje. // Trogor - jedna ze "zelených" (skřetích) zemí obklopující okraj Kontinentu. Většinou se v něm vyskytují orčí a trollí kmeny. Země nemá jednotného krále, i když je pravděpodobné, že v případě ohrožení se mnohé kmeny spojí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky se zasměji, když řekne, že méně jak osm. Pak řekne, že tak tři bychom mít mohli. „S tím souhlasím. Tři děti.. a pak by se uvidělo. Třeba po těch třech budeme mít plné zuby plínek.“ Otřu se tváří o jeho rameno. „O jménech jsem ještě neuvažovala.“ Pak se znovu zasměji. „Jistě, že budu chtít... vždyť už teď fňukám, když vidím miminko.“ Hřálo mě u srdce, když jsme mluvili o budoucnosti, svatbě, dětech. Začal mi povídat o své rodině a jak jim pomohli, když jejich otec odjel. „Je fajn mít rodinu na kterou se můžeš spolehnout, že ti pomůžou, když máš problém.“ Hladím ho po paži. Začne mi vyprávět co se u nich děje. Clarka nejspíš povýší, ale zprávy o plánech Raphaela mě znepokojí i když mě Nyos ujišťuje, že není důvod se bát. „Je to dobrý nápad. Jen škoda, že se přes Trogor nedá dostat nějakým mírovým způsobem. Škoda, že všechny ty skřety a troly prostě nemůžeme přesunout někam kde nebudou překážet a ať se tam rvou mezi sebou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo... Plínky," povzdechne si Nyos a pak se zasměje. "Tak pomalu začni, protože mě nic nenapadá," doporučí ti ohledně jmen. Zavrtí hlavou. "Ne, to bohužel nejde. Musíme je všechny pobít a pak z té země udělat říšskou provincii. Padne tam hodně mužů," zamumlá Nyos. "Stefan de Score, Alexův otec, nejspíš dostane titul velkovévody, ze současného vévody. Jeho vojsko je obrovské a král si chce zajistit jeho podporu ve válce," dá ti Nyos další informace. "Královské vojsko a Rytířstvo to schytají nejvíce. Zatím nevíme, jestli se připojí i templáři. A možná už pomohou i paladinové, mírová smlouva už je na Marcusově stole..." Nyos zavrtí hlavou. "Říše má dost sil, aby se s Trogorem vypořádala, navíc nám nejspíš pomohou i Gurchové a Ruiilští. A král chce vyjednávat s elfy a trpaslíky. Pokud dá tuto sílu dohromady, zas tak kruté to pro nás nebude. Trogor padne rychle. Pokud to dohromady nemá, bude to horší, ale pořád se to zvládne," zamumlá Nyos. "No nic, dobrou noc, zlato," popřeje ti Nyos a nahne se, aby tě políbil. Pak zavře oči. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tiše se zasměji. „Dobře. Začnu sepisovat nápady a pak to spolu někdy probereme.“ Vysvětluje mi, jak to bude vypadat. Co všechno se plánuje a taky dobrá zpráva, že se už jedná mír mezi církví a mágy. „Snad se přidají. Určitě z toho budou mít něco i oni. Otevřou se tak nové obchodní cesty což je dobré pro každou zemi.“ Zívnu. „Jasně. Zvládneme to.“ Souhlasím. Pak popřeje dobrou noc. „Dobrou noc, lásko.“ Pousměji se a sama zavřu oči. Přestala jsem myslet na válku a znovu začala myslet na budoucnost a taky si místo oveček v duchu odpočítávala možná jména pro děti. S tím jsem usnula, jako špalek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ElfieMěsíc Nyos si se zařizováním svatby pěkně máknul, a na tobě zbylo jenom sestavování seznamu hostů a jiné lehké věci. Určila sis svědka/yni (koho?) a šla sis vybrat a koupit svatební šaty (obrázek). S hosty ve věži bylo vše mnohem zajímavější. Antoaneta jako perfektní kuchařka ti pomáhala s jídly, babička s dědečkem si neustále hráli s dětmi. Robin a Robert pomáhali Nyosovi lítat kolem svatby. Clark, jako Nyosův svědek, měl lítání vůbec nejvíc. Pořád byl jednou nohou v Elfii. Vaše náramky vám ohromně ulehčovaly práci, protože ještě nikdy jste nemohli po celém světe cestovat jen tak neomezeně. Přemísťovací kouzlo má taky své dálkové limity a přes oceán by to nešlo. Tři dny před svatbou se všichni přesunou do Elfie. Mnoho hostů samozřejmě nemůžete s náramky seznámit, takže všechny přesune loď, kterou vám zašle elfí král. Uvnitř je to jako luxusní hotel, skoro nejde poznat, že jste na lodi. S tvou první plavbou do Elfie to nemá nic společného... V hlavním městě Elfie jsou zařízené luxusní stromové hotely, kde se všichni svatebčané ubytují. Alex s Elle a dětmi, Daniel se sourozenci a ty a Nyos máte pokoj přímo v ohromném královském paláci. Máte perfektní výhled na elfské lesy a samotný chrám pantheonu, který je určitě třikrát větší, než Nejvyšší chrám ve Vingaardu. Elfský král a Rion jsou na vás vážně hodní. První den dojde sice k malému nedorozumění, kdy jeden z početných strážců paláce nepustil tvého otce a matku dovnitř, ale jinak už probíhalo vše bez problémů. Svatebčané si našli jednu skvělou místní hospodu a rozjela se zábava. Tanya tančila s Robertem na stole, tvůj otec tančil s Nyosovou tetou, jarred vyzval k tanci Elle. Shalafi Marcus zase tančil s tvou matkou, Lohana tančila s Clarkem a její choť krátce s tebou. Bylo to zvláštní a velmi příjemné vidět, jak se kapitoly tvého života propojují. Jak se tvé dětství prolívá s dospíváním ve chvíli, kdy Alex tančil s tvou matkou... Na oslavě chyběli jen babička s dědečkem a všechny děti. Venda, Natka, Susan, Thomas, Colin i Amy. A William se Sophií se hezky starali o Melanii, která už se naučila chodit a žvatlat. Jeid s Victorem na oslavě také nechyběli. Ani Erik nebo Dait. Byli tam opravdu všichni, a přestože i tak obrovská hospoda praskala ve švech, skvěle jste se bavili. Ráno, pokoj v královském paláci, dva dny do svatby Probudíš se vedle stálé spícího Nyose. Včerejší oslava vašeho příjezdu se protáhla až skoro do ranních hodin a není tedy divu, že už je nějakou dobu po poledni. Kocovinu máš řádnou, a to jsi pila skoro nejméně. Jak na tom asi bude třeba Eliz s Colinem, Erik nebo Victor, kteří přebrali asi nejvíce. Pohneš hlavou a zasténáš. Už nikdy víc! |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přípravy svatby probíhali rychle a to jen díky Nyosovi a jeho organizaci. Samozřejmě že velká pomoc byla i Nyosova rodina. Vybrat svědka nebylo snadné, protože jsem měla tolik přátel, tolik lidí co jsem měla ráda a nemohla jsem mít za svědky všechny. Nakonec jsem si řekla bratrovi. Šaty, které jsem si vybrala nakonec byli hotové do tří dnů, ale už dlouho jsem je měla schované ve skříni. Co týden jsem si je pro jistotu zkoušela, kdyby se nedej bože stalo, abych je na den svatby nedopnula. Někdy stačí jediné kilo navíc a je to v háji. Když bylo vše připraveno, bylo načase se přesunout do Elfie. Král byl tak hodný, že nám poslal krásnou loď. Samozřejmě, že na svatbu byl také pozván. Tahle svatba byla vážně velká akce. Musela jsem taky zařídit vše v Institutu a určila jsem dočasného zástupce než se vrátím ze svatby a líbanek. Pokud šlo o má studia, samozřejmě, že jsem byla omluvena a promeškanou látku dostanu později a taky víc času, abych se to pak stihla doučit. Plavba do Elfie, bylo úplně něco jiného než kdysi. Kdysi mi bylo děsně špatně. Teď jsem sotva poznala, že jsme na moři. V Elfii bylo ubytování zařízeno, král nás dokonce ubytoval v paláci. Bylo to od něj moc milé. Po příjezdu následovala oslava, velká, zabrali jsme celou hospodu. Všichni tančili s každým, pilo se, zpívalo, bavili jsme se. Ráno – pokoj v paláci – dva dny před svatbou Po včerejší noci jsem to mohla čekat. Ne vlastně ne... nečekala jsem to. Vždyť jsem tolik nepila. A stejně mě bolela hlava. Nyos ještě spal, nedivila jsem se. Ten na tom asi bude ještě hůř. Přetočila jsem se tak, aby mě co nejméně bolí hlava. „Co jsem komu udělala?“ zamručím zmučeně. Nakonec jsem se zvedla a šla ponořit hlavu do studené vody, trochu to pomohlo, ale stejně jsem si šla zase lehnout. Spát se mi, ale nechtělo. A nic nedělání bolest zhoršovalo, nebo přinejmenším se to nezlepšovalo. A začínala jsem mít hlad. Znovu se zvednu a obléknu se. Vydala jsem se najít kuchyni, abych si ulovila něco k jídlu. odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě než stihneš otevřít dveře, ozve se zaklepání. Když dveře otevřeš, stojí před nimi Mia. Oblečená v jednoduchých ale moc hezkých šatech. Vlasy má sčesané do drdolu, jenom obličej jí rámuje několik lesklých loken. V rukou drží kouřící hrnek. "Dobré ráno, Anett," usměje se na tebe a podá ti hrnek. "To máš na kocovinu, řekla jsem si, že ti to přijde vhod. Vzbuď prosím Nyose, Marcus s Alexem ho za hodinu čekají před palácem. Prý nějaké jednání s církví." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh... děkuji zlato. Jsi anděl.“ Řeknu a hned začnu foukat, abych ho ochladila. Řekla mi ať probudím Nyose, že musí na nějaké jednání s církví. „Je mi jasné, že skáčou radostí.“ Promnu si spánek. „Dobře. Probudím ho. Díky Mio.“ Rozloučím se s ní a zavřu dveře. Odšourám se zpátky k posteli a sednu si na kraj na straně Nyose. Vypiji trochu čaje na kocovinu. A i když bych ho ráda vypila celý, většinu bude potřebovat Nyose. Začnu Nyose hladit, ale ne jemně, trochu silněji, aby to začal vnímat. „Nyosi? Nyosi? Miláčku, musíš vstávat.“ Budím ho nenásilně, ale vytrvale. „Čeká na tebe Marcus a Alex před palácem. Máte nějaké jednání s církví.“ Jakmile ho probudím, podám mu čaj, aby to do sebe hodil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můj bože," zasténá Nyos, když se posadí. Zavře oči a chytne si hlavu do dlaní. Když mu přisuneš pod nos hrnek, aniž by se ptal, co to je, to popadne a napije se. Stejně jako na tebe i na něj to má rychlý účinek. Kocovina se vytrácí. "Děkuji ti," zazubí se potom na tebe. "Jsi můj anděl," usměje se. "Sice anděl nosící špatné zprávy, ale pořád anděl," zasměje se a pomalu se zvedne. Dojde ke skříni, kde máte uložené své věci, chvíli se v ní přehrabuje, a pak vytáhne své klasické černé podhávové oblečení. Převlékne se do něj a pak přes sebe hodí šedý háv. "Zase ty církve," povzdechne si a upraví se tak, aby mu límec černé podhávové mikiny nekoukala zpoza výstřihu hrubého hávu. "Tak pa," rozloučí se s tebou polibkem. "Dole v jídelně jsou švédské stoly," řekne ti ještě, než odejde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se, když vidím, jak to do sebe hodil a za chvíli už mu bylo lépe. Zasměji se. Mě už taky bylo lépe a hlad byl ještě úpornější než předtím. Teď ho nekrotila nevolnost. „Nemáš zač, miláčku, ale tohle je zásluha Mii. Ona nám ten čaj přinesla.“ Vstanu, abych mu nepřekážela a dívala se jak se obléká. „No jo... ale jestli konečně vzali rozum do hrsti a uzavřou mír, aspoň bude o starost méně.“ Řeknu. Rozloučí se polibkem a řekne mi, že dole jsou švédské stoly. To znělo dobře. „Pa, lásko. Ať to jsou dobré zprávy.“ Rozloučím se s ním. Když odejde, vezmu prázdný hrnek a vydám se dolů pro jídlo. Někam tam odložím ten hrnek, on se o to určitě někdo postará. Mia už je tedy vzhůru... jsem zvědavá kdo další už bude naživu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozloučíš se s Nyosem a sejdeš dolů, do jedné z jídelen. Najít, která to je, bylo trochu složitější, ale naštěstí tě jeden elfský voják se smíchem nasměroval. V jídelně jsou všichni, co včera přebrali trochu méně. Zbytek ještě vyspává opici. Ale nutno říct, že i ti, co včera moc nepili, mají řádnou kocovinu. Elfský chlast má na lidský organismus horší účinky, než by měl lidský alkohol. Přivítáš se s CLarkem a Andrewem. Monica stojí o kousek dál s Colinem a Natkou. Dait se opírá o stěnu a drží se za spánek. Jeid s Victorem se asi ještě nějakou chvíli neobjeví. Anna dostala od Mii čaj, takže je v pohodě. Mia čaj rozdává na potkání, ale zas tak moc ho nemá. "Dobré ráno, Anett," ozve se za tebou melodický hlas a ty se otočíš k vašemu hostiteli, elfskému králi. "Je mi líto, že jsem vás včera nemohl přivítat, ale měl jsem naléhavé jednání," usměje se král a nabídne ti potřesení ruky. Za tu dobu, co jsi jej neviděla, se ani trochu nezměnil. U elfa samozřejmě pochopitelné... "Ale jsem rád, že jste mou nepřítomností netrpěli," usměje se potom král shovívavě, když se rozhlédne po jídelně plné mátonohů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Trochu jsem bloudila, až jsem to vzdala a požádala o pomoc, jeden z vojáků mě s pobavením nasměroval. Poděkovala jsem mu a už jsem trefila. Bylo tu už víc lidí a většina trpěla, jako před chvílí já a Nyos. Mia dávala svůj čaj komu mohla, ale nemá nekonečné zásoby. Chystala jsem se zrovna si jít něco vybrat k jídlu, když se za mnou ozval hlas, který jsem už dlouho neslyšela. Otočím se s úsměvem na elfského krále. „Dobré ráno. Moc ráda vás vidím.“ Stisknu přátelsky jeho ruku. „S tím si nedělejte starosti, vím že máte hodně povinností.“ Řeknu. Pak se zasměji. „To je pravda. Za to trpí teď.“ Řeknu pobaveně. „Nebýt Mii a jejímu zázračnému čaji na kocovinu, asi bych na tom byla stejně. To vaše pití má sílu. Pila jsem jen trochu a stejně jsem měla hlavu jako střep.“ Rozhlédnu se. „Ale teď mám hlad jako vlk. Posnídáte se mnou? Tedy... spíš to bude pozdní oběd.“ Nabídnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je jenom dělán pro elfí, ne lidský organismus," odpoví pobaveně král. "S námi by zase zamával váš alkohol. A trpasličí by zamával i s horským obrem..." Potom přikývne. "Bude mi potěšením," a vydá se s tebou k jednomu ze švédských stolů. Vezmete si talíř a naberete si, co hrdlo ráčí. Král si vezme pár brambor a malou rybu. "Před chvílí jsem obědval," omluví to s lehkým úsměvem. Pak se jdete posadit ke stolu a pustíte se do jídla. "A kde je tvůj nastávající?" zeptá se potom. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky se zasměji. „To rozhodně. Sice jsem to nikdy nezkoušela, ale slyšet o tom stačilo.“ Došli jsme si nandat jídlo. Já si dala plný talíř od každého trochu, protože jsem se nemohla rozhodnout jakou pochoutku si dám. Kouknu kriticky na talíř krále a ten řekl, že před chvílí obědval. Chápavě přikývnu a jdeme se posadit, sním několik soust, když se zeptá na Nyose. „Musel jít s Marcusem a Alexem něco vyřídit ohledně církve. Trochu doufám, že se konečně uzavře ta nesmyslná válka. Byla jen k smíchu. Jestli se vůbec někde bojovalo tak o tom nevím.“ Zavrtím hlavou. „No a jak se vám daří? Už se vám podařila nějaká modernizace? Nebo se se starší drží klasiky zuby nehty?“ zeptám se a napiji se džusu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Co jsem slyšel, tak proběhlo jen pár útoků na nějaké kláštery, jinak nic moc," přikývne král na válku. "Bylo to jen proto, aby vaše církev neztratila tvář. Řekl bych, že ji tím ztratila spíš, ale co už..." Pokouše a polkne sousto a pak zavrtí hlavou. "Něco málo ano, ale Senát bojuje o každé slovíčko v novém zákonu. Je to hrozně zdlouhavé a náročné," povzdechne si. "Ale to ty určitě víš, jaké to je. Slyšel jsem, že jsi vystřídala jednu Radu za druhou... Navíc teď vedeš dost záslužný ústav. Nezahálela jsi," usměje se král. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Taky si myslím.“ Souhlasím, že si to Církev pokazila jak jen mohla. Pak mi prozradil, že pár věcí dokázal změnit, ale jde to pomalu. „No... na tom, že jste elf je výhoda ta, že na změnu máte spoustu času. Dokud vám tedy z těch průtahů nerupnou nervy.“ Pousměji se. „Nakonec svého cíle dosáhnete.“ Řeknu s jistotou. Usměji se, když řekne, že tak nějak sledoval můj kariérní postup. „Ano. Když už jsem nemohla být v Radě, tak mi nabídli místo v Adě. Což je pro mě lepší, protože mám moc ráda děti a tohle se jich hodně týká.“ Řeknu a spolknu další sousto. „A ano.. po tom incidentu s církví se rozhodlo vybudovat Institut, kam se budou přijímat děti z ulice, sirotčinců a tak dále, kteří mají magické nadání a připravujeme je na život a taky studium magie. Rozhodli jsme se, že Církvi už děti na starost nedáme. A můj bratr se zase zařídil tak, aby si mohli vzít děti co talent na magii nemají.“ Zauvažuji. „Teď si tak uvědomuji, že to skoro zní, jako kdybychom si cvičili armádu. Mágy a bojovníci, cvičeni od útlého věku.“ Zamračím se. „Doufám, že to nikdo nebude brát tak, jako že se chystáme na válku.“ Zavrtím hlavou. „Dělám si moc starostí.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není žádná země, které by se Říše mohla obávat," pronese král. "Pokud si třeba Narnost bude myslet, že se Říše připravuje na válku.. myslet si to může, ale je mu to k ničemu. Říše Narnost poráží celkem pravidelně. Vlastně se divím, že váš král ještě tuto zemi neobsadil. Já bych její výstřelky takhle nesnášel." Král potom pokrčí rameny. "Určitě se o ty děti nestaráte, abyste budovali armádu. Ale pokud vím... tak se Říše na válku přeci chystá, ne?" zasměje se král elfů. "V brzké době vyzve Trogor. Trpaslíci už přislíbili svou účast ve válce a já zítra vystoupím v Senátu, abychom i my Říši podpořili." Elfský král sní poslední sousto a pomalu se zvedne. "Anett, rád jsem tě viděl," usměje se. "Ale bohužel, pracovní povinnosti mě opět volají jinam. Snad se uvidíme ještě před tvým svatebním dnem," políbí ti ruku, elegantně se otočí a odejde z jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Jak říkám... dělám si příliš starosti.“ Řeknu. zmíní se o té chystané válce s Trogorem. „To je pravda. Doufám, že s podporou trpaslíků a vaší budou ztráty minimální. Ah... ale stejně bych byla raději, kdyby žádná nebyla. Ale to jsou jen zbožná přání.“ Usměji se. Pak vstane a rozloučí se, taky se zvednu. „I já vás. A taky doufám, že se ještě uvidíme... a když ne... tak na svatbě. Ah ano... doufám, že si se mnou pak na oslavě zatančíte.“ Usměji se. Políbí mi ruku a pak odejde, já si znovu sednu a dojím. Spokojeně se opřu do židle, měla jsem plný žaludek, možná až příliš a z toho se mi začínalo chtít spát. Protáhla jsem se a rozhlédla se. Nebyla jsem si jistá co dělat... napadlo mě, že bychom si mohli trochu prohlédnout okolí. Třeba jít na trh... jistě tu někde budou mít tržnici. Jen budu muset najít někoho, komu by se chtělo a nemá opici. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jídelna se začne pomalu zaplňovat. Objeví se Eliz s Cedrikem, Jeid s Victorem i tvůj otec a Robin. Tvá matka s Robertem přivedou Nyosovu babičku, která si přišla dát svačinu. Ona byla vzhůru už v šest, protože včera šla spát v sedm. Narozdíl od dědečka, který táhl oslavu... Cedrik se poté, co ho Mia zbaví poce, objeví u tebe a zeptá se tě přesně na to, na co myslíš. "Bré odpoledne, Anett," pozdraví tě nejprve. "Nešla bys s námi do města?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Spokojeně jsem zůstala sedět a dívala kdo všechno přichází. Bylo jich tolik a mě se líbilo vidět je všechny tak pohromadě. Překvapeně zamrkám, když se objeví Cedrik a zeptá se na to na co jsem myslela. „Umíš číst myšlenky?“ zeptám se se smíchem. „Zrovna jsem uvažovala nad tím koho bych do města vytáhla.“ Zvednu se. „Jistě, že půjdu. Kdo všechno jde?“ zeptám se a přátelsky se mu zavěsím do ruky. „Navíc byla by škoda si Elfii trochu neprohlédnout, když už jsme tady no ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Někdy by se mi to hodilo," zasměje se Cedrik a vytáhne tě na nohy. Když se do něj zavěsíš, vydáte se ke dveřím. "Mládež," odpoví ti se smíchem na dotaz, kdo všechno do města jde. U východu z paláce se k vám přidá Jeid, Victor, Eliz a Dait. Eliz se zavěsí do Jeida a mrkne na Ceda a tebe. Cedrik převrátí oči, ale dál ti nechává své rámě. Vyjdete z paláce a zamíříte do města. Město je vlastně vytvořeno z obrovských stromových příbytků v kružnicích kolem paláce. A měla jsi pravdu, trhy tady jsou. Elfové za stánky hlasitě nabízejí své zboží, stejně jako v lidských městech. Jenom tedy mluví elfsky. Ale s překvapení seznáš, že drtivé většině slov rozumíš. V Megriarthu se mluví hodně elfsky. "Ty koláčky..," zastaví se Dait u jednoho stánku a elfsky si objedná. Otočí se k vám a rychle vás přepočítá. "Hm.. šestkrát. Díky," přikývne, zaplatí šest říšských zlatých a podá vám každému jeden koláček. Nemáš ponětí, s čím je, ale chutná výborně. Potom dojdete k shluku elfů, kteří stojí kolem elfa, který krásně zpívá a doprovází se hrou na lyru. Nežádá o žádné peníze. Hraje, protože chce hrát, a ostatní jej s radostí poslouchají. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tiše se zasměji tomu, jak Cedrik obrací oči, ale nedá nijak najevo, že by raději šel s Eliz. Nakonec... s ní přece tráví víc času než se mnou. Tak nebude vadit, když si ho na chvíli nechám. Prošli jsme se a jak jsem si myslela... trh tu byl. Byla jsem překvapená tím, že hodně slovům rozumím. Jistě... když jsem si myslela, že budeme mít dovolenou v Elfii tak jsem se trochu učila, ale od té doby.... tyhle věci se asi nezapomínají. Dait se zastavil u jednoho stánku a všem koupil koláčky. „Hmmmmm....“ Zamručela jsem blaženě. Protože to bylo výborné. A já miluji sladké. Což možná nejde poznat, protože se dost krotím. „Díky Daite.“ Řeknu a ohlédnu se. Ty koláčky byli tak dobré, že bych chtěla recept. Strašně moc. Šli jsme dál a narazili na pouličního pěvce. Krásně zpíval a hrál na lyru. A dokonce nechce za to žádné peníze. To by bych u nás nezažila. „Moc hezké.“ Řeknu a pak poklepu Cedrika po paži. Mrknu na něj. „Tohle je docela romantické. Běž za Eliz. Kdybych tu měla Nyose, tak bych se teď k němu přitulila.“ Pobídnu ho. Je to pravda... tohle byla přesně ta chvíle, kdy se k sobě milenci začnou tulit. Krásná hudba, příjemný den, kouzelné prostředí... ideál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cedrik se zazubí a pustí tě. Když přejde k Eliz, Jeid mu ji okamžitě přenechá. ty ale taky nezůstaneš dlouho sama. Své rámě ti nabídl Victor. Už zase povyrostl.. je minimálně o dvě hlavy větší, než jsi ty. Eliz se k Cedrikovi skutečně přitulí a potom se oba dlouze a něžně políbí. Vypadá to v jejich podání strašně krásně a jak si přeješ, aby tady teď Nyos byl... Chvíli pěvce ještě posloucháte, ale on se brzy sbalí, lyru strčí do batohu na zádech a nenápadně se vmísí do davu. A shluk se rozejde. Jdete dál, Eliz zavěšená do Ceda a ty do Victora. Jeid se demonstrativně zavěsí do Daita a všichni se zasmějí jako tehdy, když se takhle do sebe zavěsili s Victorem. Elfové ale jejich legraci nepochopí a dívají se po nich, tak toho brzy nechají a jdou normálně vedle vás. U jednoho ze stánků ti Jeid koupí modrou růži, která se po minutě krátce zavře, a když se rozevře, má zase jinou barvu. Cedrik koupí Eliz krásný stříbrný řetízek. Jeid koupí tenký zlatý prstýnek a beze slova si jej dá do kapsy. O kousek dál Victor koupí punč a medovinu. Obě tekutiny chutnají v elfím provedení trochu nezvykla, ale skvěle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Cedrik to pochopil a hned se k Eliz vydal. Cedrika mi teď nahradil Victor u kterého si všimnu, že zase vyrostl. Ohlédla jsem se na Eliz s Cedrikem a jak jsem si myslela, tak se stalo. Bylo to moc hezké a i když jsem si přála, abych tu Nyose měla, tak mě uklidňovala myšlenka, že brzy budeme manželé což je o hodně víc. Pěvec dohrál a během chvíle se ztratil v davu, byl dobrý... najednou se prostě ztratil očí a už jsme ho nemohla najít. Všichni se smějeme tomu, jak se do sebe zavěsí Jeid s Daitem, ale když na ně elfové divně koukali... rozesmálo mě to ještě víc. Dál jsme procházeli tržištěm, kde mi Jeid koupil kouzelnou růži, která měnila barvu. Děkovně jsem ho líbla na tvář. „Je moc krásná. Děkuji.“ Chvíli jsem si ji prohlížela, protože se mi líbilo, jak se zavírala a měnila barvu. Cedrik koupil Eliz krásný řetízek a Jeid koupil zlatý prstýnek. Nic neřekl, ale bylo jasné, že je pro slečnu. Victor si o kus dál koupil punč a medovinu. Já jsem zase koupila Natce, krásný, ručně vyřezávaný hřebínek. Přemýšlela jsem nad tím co bych mohla koupit Nyosovi, ale neviděla jsem nic co by na mě přímo křičelo, že by se mu to líbilo nebo aspoň hodilo. „Nikdy bych si nepomyslela, že budu mít tak velkou svatbu a už vůbec ne v Elfii. Moje dětské sny byli vždycky mnohem skromnější.“ Řeknu nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Myslím, že ani Nyose to nenapadalo," usměje se Jeid. Dait vrazí do jednoho elfa, omluví se mu a když jde dál, protřepe hlavou. "Asi jsem toho čaje měl málo," zamumlá a protře si oči. Je fakt, že na to, že mu je sedmnáct, toho včera vypil fakt hodně. "A víš, kde budete na líbánkách, nebo ti to Nyos tají?" zeptá se tě potom Eliz zvědavě. Zastavíte se v dalším elfím kruhu, kde své umění předvádí elfí mág. Má průměrnou moc, ale světelná show, kterou předvádí, je perfektní. Naučit se vyvolávat a ovládat všechny ty světýlka musí být hodně těžké. Muž skončí, ozve se potlesk a pak se zase vrátí do davu. Vypadá to, že tržiště je místo pro umělce, aby mohli jen tak předvést své umění. Cedrik s Eliz se zastaví u stánku, na kterém splašeně pobíhají a honí se malé origami. Jeid si koupí papírového dráčka, který mu vyšplhá na rameno. Brzy se ale začne stmívat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Daita. „Aspoň si příště dáš pozor.“ Řeknu s úsměvem. Eliz se mě zeptá kde budeme trávit s Nyosem líbanky. „No...“ Zaváhám. „Tají. Tedy... já se po pravdě neptala. Myslela jsem si, že zůstaneme v Elfii. Nakonec jsme tu kdysi chtěli strávit dovolenou, takže jsem si myslela, že si to vynahradíme.“ Řeknu. Nenapadlo mě, že by mohl Nyos plánovat něco jiného. „Tak... no... uvidíme jak to bude.“ Řeknu a usměji se. Zastavili jsme se u dalšího představení, kde elfí mág předváděl krásné světelné kousky. Když skončí, tak zase se vytratí. To se vždycky vytratí, aby předváděli své kousky vždycky někde jinde? Zastavili jsme se u dalšího stánku, kde byli očarované origami. Jeid si koupil dráčka. Bylo to roztomilé. Začínalo se stmívat. „Měli bychom se vrátit, brzy bude tma.“ Řeknu a pohlédnu na nebe. „Nyos možná už bude zpátky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj doprovod souhlasně kývne a všichni se otočíte a zamíříte zpět k paláci. Brzy jste už zpět v jídelně, ale Nyos, Alex ani Marcus zde ještě nejsou. "Církve se nejspíš hádají o každý bod smlouvy," míní Eliz, když společně usednete do jídelny k velkému stolu s večeří. Moc lidí tady teď není. Dva Nyosovi kamarádi, Kelen, který na to sezení s církvemi jít odmítl, Honorius a Nyosův děda s Robertem. Na svatbu zatím nedorazili pouze Nyosovi rodiče, protože Nyosův otec je v Guršské říši velmi potřebný a Rytířstvo jej nechce pustit. Nyosovi kamarádi je přemístí pouze na obřad. Pak tu není ještě Tanya, která dohlíží na stavbu nového patra vaší věže, a také dorazí jen na obřad, a Caleb, který v Nyosově nepřítomnosti vede Sbory. Ten nebude moct přijít ani na obřad. Ale jinak Brayden tu je, ale třeba i Greg... Povečeříte, ale až kolem osmé hodiny se jídelní sál začne pozvolna zaplňovat. Ale trojka vyjednavačů pořád nikde. "Hele, Anett, a jak si vlastně představuješ zítřejší rozlučku..?" zeptá se Elle, která si přisedne vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jasně že to bude zkoušet. Pořád se snaží vyskakovat si.“ Odfrknu si otráveně. Aspoň, že to chtějí řešit teď a ne, že by se ozvali na svatební den nebo v době líbánek. To bych asi vraždila. Nějací pitomci mi to rozhodně nezkazí. V jídelně bylo celkem prázdno. A mrzelo mě, že tu nebudou Nyosovi rodiče, tedy jen na obřad. Chápu, že jeho otec je hodně zaměstnaný, ale nakonec... žení se mu syn. Jeden den by se bez něj přece obešly. Když to takhle půjde dál, tak to mezi Nyosem a jeho rodiči pořád bude na ostří nože. Čas utíkal a oni nikde. To už jsem začínala být trochu netrpělivá. Leknutím se narovnám, když se vedle mě najednou objeví Elle. „Rozlučka?“ zopakuji zmateně. „Oh... rozlučka.“ řeknu už jasněji. „No já to po pravdě nijak zvlášť neplánovala. Myslela jsem, že prostě někam zapadneme a budeme se bavit.“ Pousměji se. „Proč? Napadlo tě něco jiného?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne," zavrtí hlavou Elle. "Jen jsem chtěla vědět, jakou máš představu," zazubí se. "A hele, kdo jde..," ozve se potom Eliz a vy se otočíte ke vchodu, odkud k vám míří Alex, Nyos a Marcus a spolu s nimi ještě Will de Rofay, šéf magické diplomacie. Nyos se když odcházel oblékal do šedého hávu, ale teď má na sobě temně černý háv se stříbrným lemováním, který používá při významných příležitostech. Elegantní, volný, se spoustou přehybů a záhybů, které hávu dodávají jak na eleganci tak i na důstojném vzhledu. Alex je oblečený v hávu člena Rady, stejně jako Will a Marcus má na sobě rudozlatý háv Shalafiho. Asi jen Nyos nešel oblečený do odznaku své funkce. "Tak jak to šlo?" chce vědět Elle, když muži dojdou k vám. "Mír je uzavřen," odpoví Marcus, vezme si pohár vína ze stolu a obrátí ho do sebe. "Ale za jakou cenu," zamumlá Nyos, který se nezdá být úplně spokojený. "Nestálo nás to nic. Kdybychom odmítli, válka by propukla mnohem intenzivněji. Církev dosud nezmobilizovala své síly za hranicemi Říše.. snad ti nemusím připomínat, kolik paladinů je v Ruiilu nebo Albii..," pře se s Nyosem okamžitě William, hlavní diplomat Věže Vysoké magie a starší bratr Dartora. "Čteš ty zprávy od agentů stejně, jako já, takže víš, že Církev je mnohem silnější, než se zdá..." "Církev se oddělila od Říše. Nadále už jí vůbec nebude podléhat. Vytvořila si svůj vlastní stát na Ruiilském pobřeží, kde bude sídlit papež a budou tam i kardinálové. Mágové tam mají zapovězený vstup... Na oplátku jsme si vyžádali změnu na většině kardinálských postů, nechali jsme vybrat poměrně důvěryhodného papeže a do budoucna budeme mít plnou kontrolu nad veškerými církevními institucemi na území Říše," dodá Alex a posadí se k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Myslíš, že v Elfii seženeme nějaké tanečníky?“ zavtipkuji. Nemyslela jsem to vážně... styděla bych se, kdyby tam byl nějaký chlap a svlékal se. Hihňala bych se a styděla se. Pak se objevili naši chlapy, spolu s Willem a Marcusem. Nyos měl na sobě ten svůj elegantní háv co měl jen pro zvláštní příležitosti. Slušelo mu to. Vypadal... váženěji. Ale jemu to slušelo ve všem. Když k nám dojdou... jejich slova nezněla moc povzbudivě. Mír byl uzavřen, ale Nyos měl pochybnosti. Za chvíli jsem věděla proč. Církev se trhla. Zamračím se. To, že už je nebudeme mít pod dohledem nebylo moc dobré. Teď si budou moci dělat co chtějí. „No... hlavně, že je mír. Navíc když hodlá Říše expandovat... dvě války najednou by bylo trochu moc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemyslím si, že si v brzké době něco začnou," řekne William. "Nejdříve si musí vybudovat stát a potom se budou bát, že máme uvnitř nich nasazené agenty Sborů," ušklíbne se tiše Marcus. Nyos se zazubí. "Tak to se teda mýlit nebudou," dodá tiše a i on se posadí k jídlu. Po večeři se pomalu rozejdete na pokoje, kde se s Nyosem umyjete a jdete spát. Ještě pořád máte nějaký spánkový dluh z předešlé noci, zítra je rozlučka a hned druhý den dopoledne už svatba. Takže byste se měli dobře vyspat. Druhý den ráno se vzbudíš kolem deváté hodiny. Nyos je už samozřejmě vzhůru, ale zůstal ještě ležet vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se Nyosově poznámce, že budou mít v Církvi jejich špiony. „Výborně.“ Řeknu. Noc postoupila, šli jsme spát. Myslela jsem na to, že zítra bude rozlučka a pak svatba a další den se už probudím jako Anett de Itara. Těšila jsem se, jako dítě na vánoce. Vlastně ještě víc. Když se ráno probudím, protáhnu se a kouknu na Nyose, který byl pořád v posteli, ale už nespal. Teď se chvíli nestane, že bych se probudila a on byl pryč, v práci. Tedy pokud se nestane něco důležitého. „Hmm... Dobré ráno.“ Přisunu se k němu a obejmu ho, hlavu si položím na jeho rameno. Políbila jsem ho na tvář a se spokojeným vrněním jsem se přitulila co nejvíc k němu. „Už se to blíží. Hlavně dneska na rozlučce moc nepij lásko. Ne, že bych ti to chtěla zakazovat, ale když se zítra bereme asi by jsi nestál o to, aby tě bolela hlava a bylo ti zle.“ Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mia by mě z toho dostala," zazubí se Nyos, přitiskne tě k sobě a dá ti pusu do vlasů. "Tak co, vstaneme?" zeptá se. Když se zvednete, dáte se v koupelně do pořádku a jdete se převléknout. Nyos si na sebe vezme volný háv elfích mágů, v pro něj poměrně nezvyklé bílé barvě. Ale elfové černou moc nemusí. Pak sejdete do jídelny, kde se přivítáte s ostatními. Posnídáte a Nyos se potom vydá s králem a Rionem dovyřizovat nějaké záležitosti ohledně chrámu. K tobě mezitím přijde Eliz, vynutí si slib, že ji necháš tě ve svatební den načesat, a donutí tě vybrat si z tisíců obrázků jeden účes. Mia tě zase chce nalíčit a Elle ti pomůže s oblékáním. Lohana hlídá snubní prstýnky, které jste s Nyosem už před nějakou dobou koupili. Po obědě už tě odvedou od Nyose do jedné z hospůdek za elfím hlavním městem. Jdou s tebou Elle, Anna, Lohana, Mia, Eliz a Monica. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Jen jestli ji po včerejšku něco zůstalo.“ Navrhne vstávání, ale já se nespokojeně zavrtím. Ještě minutku jsme leželi než jsme vstali. Já se oblékla do obyčejných šatů, tedy ne úplně obyčejných. Byli nové a pro vyšší třídu. Nechtěla jsem v Elfii ve svých obyčejných šatech co nosím ve volnu vypadat ošuntěle. Když se holky začali přít kdo co zítra udělá, musela jsem se smát. „Připadám si jak panenka.“ Pronesu. Po obědě nás s Nyosem od sebe oddělí, protože... nakonec mě zítra nemůže Nyos vidět dřív než před oltářem. Což vím, takže jsem měla na noc připravený jiný pokoj, kde přespím. Mám tam šaty a líčidla a všechno co jako nevěsta potřebuji. Zapadli jsme do jedné s hospůdek za hlavním městem. Obsadili jsme jeden salón a objednali pití. Usmívám se a nemůžu si pomoci přestat. „Pořád tomu můžu těžko uvěřit, že už zítra se vezmeme. Říkám si, že nebudu nervózní... ale co když budu až to přijde. A myslíte, že bude nervózní Nyos?“ podívám se na Lohanu, Elle a Annu. „Cítila jste se jinak, když jste byli najednou vdané?“ zeptám se a napiji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyos není nervózní, když na něj z osmi směrů létají kouzla a čelí přesile," začne Monica. "Ale tady bude nervózní určitě," dokončí se širokým úšklebkem. "Navíc je Itara, takže tím tuplem," dodá Anna s úsměvem. "Jak to myslíš?" zeptá se nechápavě Eliz. "Chlapi Itarové obecně neumí moc vyjadřovat city," pokrčí Anna rameny. "Jiní chlapi jsou samé kytičky, dárečky, vyznání lásky pětkrát denně, milostné básničky, u Itary jsi ráda pomalu za to, když tě chytne za ruku. Upřímně milují, jsou věrní, ale moc to nedávají najevo," vysvětlí to Anna Eliz. Je pravda, že Nyos není zrovna kytičkový typ. Dostala jsi ji od něj možná třikrát. Romantický umí být, ale nevyznává ti každý den lásku. "Nejsou to psíčci," řekne Elle. "Já bych třeba nechtěla chlapa, který mě bude pořád jenom obletovat." Ani sis nevšimla, že ve vás už zmizela první runda a objednáváte další. // Dostaň to prosím až na zítřejší ráno, kdy k tobě do pokoje vtrhnou holky a začnou ti pomáhat. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To se těším až ho nervózního uvidím. Myslím, že to bude asi poprvé a naposled co ho uvidím nervózního.“ Zamyslím se. „No možná ještě pak až půjde na svět naše první dítě.“ Pak jsem si vyslechla zkušenosti s Itary. Musela jsem se znovu smát. „To je pravda. Ale Itarové dávají svou lásku najevo jinak. Nyos je romantický, ale jinak... nenosí květiny, nebásní, ale dělají to jinak. Třeba Nyos sám od sebe navrhne, že půjdeme na pláž a díváme se na západ slunce nebo mi dělá radost. Třeba ví, že se mi moc líbí, když ráno chodí s rozepnutou košilí a tak to dělá, protože ví, že to mám ráda a líbí se mu, jak se vždycky usměji. Itarové mají svoje způsoby jak dát své city najevo. I když to jsou někdy jen drobnosti.“ Popisovala jsem jim, jak to funguje u nás. „Ale mě to dělá šťastnou, všechny ty věci co dělá.“ Usměji se. Dál jsme si povídali, vyměňovali si příhody s našimi muži, byla to legrace a i když jsem nechtěla moc pít, tak pití mizelo dřív než jsem si toho stačila všímat. Někdy v noci jsme k nám zatáhli hudebníka a tancovali jsme. Kolem jedné jsme se však museli donutit vrátit se do Palce. Nakonec zítra jsem se vdávala a musela jsem se trochu vyspat. Trochu jsem se motala a několikrát jsem se ujišťovala jestli má Mia ještě ten čaj na kocovinu. Nakonec jsem si šla lehnout do svého odděleného pokoje a brzy jsem usnula jako špalek. Další den mě probudili pěkně tvrdě. Holky dovnitř vrazili jako hurikán a než jsem stačila rozlepit oči už ze mě sundali deku a tahali mě do sedu. „Vy barbaři...“ Breptala jsem nevrle. Teprve po tom co jsem vypila čaj na kocovinu mi došlo, že mám dnes svatební den. S vyjeknutím jsem se mazala opláchnout a pak si sedla k toaletnímu stolku, aby mě nalíčili a učesali a další zatím připravila šaty. Srdce mi začalo rychle tlouct, když mi konečně dojde, že se dneska vdávám! (Účes co si vybrala: odkaz) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Myslím si, že nikdo jiný, než geniální psycholog," začne Monica a poplácá po rameni Miu, "nervozitu na Nyosovi nepozná." Potom přikývne Anett na tvé vyprávění. "To je pravda. Dávají to najevo jinak, náznaky a tak. Ale málokdy se člověk dočká toho, že by to přímo řekli." Ráno k tobě děvčata vtrhnou jako velká voda a začnou tě česat, líčit a oblékat. Elle s Annou se věnují tvému líčení a zároveň ti Eliz vytváří účes. Jde jí to skvěle, na práci s vlasy má talent. A navíc jí to vždy bavilo, dělala ti účesy už jako desetiletá. "Vypadáš nádherně," ocení tě potom všechny a kousek poodstoupí, aby zhodnotily svou práci. Přistrčí ti zrcadlo, aby ses i ty viděla. Mají pravdu, vypadáš skvěle. "Stihly jsem to nějak rychle," zamumlá potom Eliz. "Do začátku obřadu je ještě hodina. Tvůj otec přijde za půl hodiny... Chceš donést něco k jídlu?" zeptá se Anna. Ale ty jsi nervózní, přestože sis myslela, že nebudeš. Víš, že bys měla něco sníst, ale nemáš ponětí, jestli to vůbec půjde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pustila se do mě nervozita. Ne, že bych se bála, že by to nevyšlo. Spíš jsem se lekala, abych v uličce nezakopla, nebo se nezakoktala nebo se jinak neztrapnila a celou vzpomínku na svatbu tímhle nezkazila. Ale na druhou stranu mě i bavilo, jak mě ostatní obletují a já se nemusela nijak namáhat. Brzy jsem byla učesaná a nalíčená. „Páni... skvělá práce. Vypadám... nádherně.“ Usměji se na ně a zvednu se. Chtěli abych něco snědla. Věděla jsem, že bych měla... ale jen jestli mi to nebude sedět v žaludku jako těžký balvan. „No... něco malého bych sníst asi měla. Ale vážně jen něco malého. Mám tak stažený žaludek, že bych stejně nic moc nesnědla.“ Řeknu a ještě se do šatů neoblékám. Jestli mám něco sníst, tak ne ve svatebních šatech. Naštěstí mé šaty nebyli nijak složité, takže obléct se nepotrvá déle jak deset minut. „Uff...“ Zadívám se znovu do zrcadla a pak se na sebe usměji. „Už je to skoro tady... brzy budu vdaná.“ Ta slova mě k mému překvapení vyděsila. V hlavě se mi začali objevovat myšlenky na to co když manželství nevydrží? Co když se to po svatbě změní? Co když se začneme hádat? „Aggrrr....“ vydám naštvaný zvuk dlaní si několikrát silněji poklepu na čelo, abych se těch myšlenek zbavila. To dělá ta nervozita, rozrušení... prožívá tohle každá nevěsta? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Uklidni se, Anett," řekne Mia. "Všechno je v pořádku. Nezakopneš, ani se nijak neztrapníš. Nyos je skvělý chlap, rodinný typ, všechno vám bude klapat. Vlastně nic se pro vás nemění." Podíváš se Mie do očí a poznáš, proč je tak uznávanou psycholožkou. Poznala, co přesně se ti honí v hlavě, a její klidné a upřímné oči tě dokáží dobře a rychle uklidnit. Vzápětí se objeví Elle, která ti donesla lehkou snídani. A potom už tě holky svléknou ze županu a navléknou na tebe svatební šaty. Vzápětí se objeví tvůj otec, který tě má doprovodit k oltáři. "Tak co? Jak se cítíš?" zeptá se tě a zdá se, že je více nervózní, než ty. Už se mu oženil syn, ale toto je něco jiného... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Miu, která vystihla mé myšlenky a její slova mě uklidnila. Srdce se mi uklidnilo, zhluboka se nadechnu a vydechnu. „Jistě. Díky.“ Pousměji se. „To ta předsvatební tréma... nenapadlo mě, že to bude takové...“ Zavrtím hlavou. Pak mě oblečou do šatů, v kombinaci s účesem jsem vypadala kouzelně. Připadala jsem si jak princezna. Pak mi k vlasům opatrně připnou krátký závoj. Pak už jen stačilo vzít kytici a mohla jsem jít k oltáři. Objeví se táta, který se zdá se je ještě víc na nervy než já. Usměji se a dojdu k němu. Vezmu ho za ruce. „Ještě před chvílí jsem hysterčila. Ještě že tu mám holky... uklidnili mě.“ Políbím otce lehce na tvář, abych ho neumazala od rtěnky. „A co ty tati?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já jsem v pohodě," odpoví tvůj otec hrdě, jako by to snad bylo jasné. Nemusíš ale být Mia, aby ti bylo jasné, že to jen hraje. Je šťastný, dojatý a zároveň nervózní i za tebe. Pak už to jde ráz naráz. Vyjdete ven z pokoje a chodbou pod palácem dojdete nerušeně až k Chrámu. Vystoupáte po schodišti do vstupní haly, kde se před vámi objeví velké dveře vedoucí do hlavního sálu. Za těmito dveřmi už jsou všichni shromáždění a čeká se jen na tebe. Holky se s vámi rozloučí a zůstaneš jen ty s otcem. Nemáš takovou vlečku, aby ti ji někdo musel nést, takže je není potřeba. Když se rozezní svatební pochod, otevřou se před vámi dveře, ty se chytíš otce a vykročíte. Masa svatebčanů povstane, ale ty se díváš jen na sebe na uličku, která se zdá být nekonečně dlouhá. Na jejím konci je oltář a za ním Marcus v bílozlatém hávu Shalafiho. Po stranách oltáře stojí Clark s Jarredem. Jarr v fialovém slavnostním oblečení Rytířstva, Clark v elegantním černém oděvu. Ale ty se díváš jen na Nyose, který stojí před oltářem. Oděný je v onom elegantním černém hávu. Má ho nadýchaný, všechny lemy se lesknou. Učesaný ale není. A vypadá úchvatněji, než kdy jindy. Nevíš jak se to stalo, ale najednou stojíš na konci uličky, tvůj otec ti dává pusu a odstupuje. Vyměníte si s Nyosem úsměvy a pak se otočíte k oltáři. Cítíš, jak si za tebe stoupl Jarred a za Nyose Clark. Marcus pak začne svou řeč, kterou ale vnímáš jen jedním uchem. Hlavou ti víří myšlenky. Vzpomeneš si na alternativní budoucnost, kde jsi žila s Nyosem a dvěma krásnými dětmi. Přemýšlíš nad tím, že Tanya právě teď staví na Nyosův popud dětský pokoj... "Takže se tě táží, Nyosi, bereš si Anett dobrovolně?" slyšíš najednou Marcuslv hlas. Co? Už?! "Ano," odpoví Nyos pevně. "Teď se táži tebe, Anett, bereš si Nyose dobrovolně?" otočí se Marcusův pohled na tebe. Ta slova z tebe vypadnou bez zaváhání. Marcus se usměje. "V tom případě vás prohlašuji za hraběte a hraběnku, manžele de Itarovy. Můžete si vyměnit snubní prsteny a dát si první manželské políbení," prohlásí Shalafi. Clark vytáhne z kapsy hedvábný kapesníček a z něj si vysype na dlaň dva prsteny. Nyos trval na tom, že on chce mít obyčejný zlatý (odkaz). // Svůj si najdi sama. Vezmete z Clarkovi ruky prsteny a navzájem si je nasadíte. Pak se na sebe zazubíte a přede všemi se políbíte. Ozve se potlesk. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na otce a stisknu jeho ruku. Musí to pro něj být těžké. U Jarreda to bylo jiné... otcové vždycky jsou tak nějak víc vysazení na dcery. Jsem jeho holčička ať mi je kolik chce a teď se vdávám. Obejmu ho a pak už to šlo všechno rychle. Vyšli jsme z pokoje a srdce se mi zase rozbušilo, když jsme vyšli ven a blížili se k chrámu. Na chvíli jsem měla chuť se zastavit a nabrat dech. I když jsme nešli nijak rychle, pomalu se mi ho nedostávalo. Ale zvládla jsem to. Když se otevřeli dveře a já uviděla tu masu lidí. Jak se zvedli a pak svatební hudba, změkli mi kolena a musela jsem se pevněji chytit otce. Věděla jsem, že tu bude hodně lidí, ale vidět je všechny najednou bylo... velké. Byli jak malá osobní armáda. Cítila jsem na sobě všechny ty pohledy, byl to docela tlak. Někde mezi těmi hosty byl i nadaný malíř, kterého jsem objednala já. Uměl velice dobře malovat. Má fotografickou paměť a tak mu stačí si udělat jen náčrtek a zbytek dodělá později. Takže budeme mít pár obrazů ze svatby a i oslavy. Chtěla jsem mít nějakou památku a taky jsem to jednou chtěla ukázat dětem. Ale vzpomněla jsem si na něj jen zběžně. Aspoň jsem si to myslela, protože najednou jsme byli už na konci uličky. To bylo rychlé. Myslela jsem, že ulička je delší. Vzhlédnu, uvidím Marcuse, Jarreda a Clarka, ale můj pohled se ukotví na Nyosovi. Pohled na něj mě uklidnil, stál tam a zdál se tak klidný. Usmál se na mě a já na něj. Nešlo to jinak. Všechna nervozita byla pryč. Měl na sobě ten pěkný háv a hrozně mě potěšilo, že se nepokusil vlasy učesat. Takhle mu to sluší nejvíc. Nedokážu si ho ani učesaného představit. Podívám se na otce, který mě políbil a předal mému budoucímu manželovi. Postavila jsem se na Nyose, sotva jsem postřehla, že Marcus začal hovořit. Srdce mi poskakovalo, v žaludku mi poletovali motýli. Nechápu jak jsem mohla mít pochybnosti. Měli jsme před sebou budoucnost, společný život. Nyos chce děti stejně jako já, už se na to připravujeme. Zavalila mě vlna štěstí. Najednou se můj sluch probudí a já uslyším Marcuse. Trochu mě poleká to, že jsme už tak daleko. Ještě, že jsem nepromeškala svou otázku. „Ano.“ Vyplyne mi z úst automaticky, bez zaváhání. Usměji se ještě víc, když nás prohlásí za manžele. Sundala jsem si snubní prstýnek, který jsem předala Jarredovi, abych na jeho místo mohla nahradit novým. Snubním prstýnkem. Já chtěla úplně stejný jako Nyos. Nechtěla jsem, aby se od sebe odlišovali. Navzájem si nasadíme prstýnky a pak se před všemi políbíme. Chrámem začal otřásat potlesk mnoha rukou. Když jsem se od něj odtáhla, zadívala jsem se Nyosovi do očí a stiskla jeho ruce ve svých, pak jsme se otočili čelem ke všem těm lidem a znovu se šťastně usmála. Teď začne ta horší část svatby... gratulace od desítek lidí. Přesto jsem byla šťastná. Kdyby mé srdce mělo hlas tak by teď zpívalo radostnou píseň. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ano, teď skutečně začal gratulační maratón. Postavíte se s Nyosem vedle sebe a dobré dvě hodiny posloucháte gratulace a přijímáte s díky svatební dary. Viděla jsi spoustu věcí pro dítě, poukázku na kompletní masážní procedury v Gurchulu, nějaké knihy, vykládané skříňky s neznámým obsahem, nestíháš to sledovat. Clark s Monicou přemístí později ty dary k vám do sklepa, kde je později roztřídíte a všechny vybalíte. Poté se přesunete do nedaleké restaurace, kde začne svatební hostina. Ještě než se usadíte do čela stolu, musíte s Nyosem smést střepy z rozbitého talíře, a potom začne hostina. Jarred pronese přípitek a po něm už se pustí do velkolepé hostiny o nejméně šestnácti chodech. Tobě s Nyosem donesou na polévku jediný talíř s jedinou lžící, abyste museli jíst z jednoho, což Nyos ocení úšklebkem směrem k Andrewovi, Clarkovi a Robertovi, kteří se na opačné straně stolu zkroutí v záchvatu smíchu. Připlachtí k vám gigantický dort, který společně s Nyosem nakrájíš a všichni se ještě docpete. A nějakou dobu po jídle už začne vyhrávat muzika a Nyos tě samozřejmě vyzve k tanci. Po přiměřené době, kdy tančíte jen vy dva, se taneční parket zaplní. A tančí se. A tančí se. A jí se. A pije se. A zase se tančí. "Anett? Mohla bys jít na chvíli ven?" zeptá se tě potom Robert a vytáhne tě na nohy ze židle, kam jsi teď usedla po divokém tanci s Erikem. Zvedneš se tedy a vyjdeš ven, kde k tobě s úsměvy přijdou Clark s Andrewem a Robert trochu poodstoupí. "Přišli jsme tě unést, nevěsto," zazubí se Andrew. "Raději se moc nevzpírej," dodá Clark s komicky výhrůžným tónem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Gratulace mi připadali nekonečné, přesto jsem je přijímala s polichocením a úsměvem, ty které jsem znala dobře jsem objímala a líbala na tvář, ty které méně jsem objímala a ty které jsem moc neznala nebo vůbec, což většinou byl doprovod našich známých, těm jsem tiskla ruku. Byla jsem ráda, když byl konec, protože mě z toho stání boleli nohy a byla jsem ráda, že se budu moci posadit. Než začala hostina, tak jsme museli rozbít talíř a zamést střepy. Pak může začít hostina. Jarred pronesl přípitek a samozřejmě nemohl vynechat to, že od té doby co jsem po dvorku lezla s holým zadkem jsem ušla dlouhou cestu a vyrostla v krásnou ženu. Rozesmálo mě to. Vím o tom, prej jsem si furt sundala plenu a po čtyrech a holým zadkem lezla po celé vesnici. Jednou rodiče málem trefilo, protože mě nemohli najít. Já se při jedné z takových výprav schovala u sousedů v psí boudě. Pozvednu obočí nad jediným talířem s polévkou a pak kouknu na Andrewa, Clarka a Roberta, který se tomu hrozně řehtali. Usměji se a políbím Nyose na tvář a nemám problém se vzájemným krmením. Bylo to milé. Pak se objeví obří dort, který jsme s Nyosem společně nakrojili. Chutnal báječně. Po hlavním jídle se začalo tancovat. A pak se přidali další a rozproudila se zábava na plno. Tancovalo se, jedlo, pilo, a pořád dokola. Děti vydrželi celkem dlouho, ale nakonec je museli rodiče jít uložit do postelí. Někteří se pak vrátili. Snažila jsem se moc nepít, ale stejně jsem byla už v náladě, když se objevil Robert. „Tak dobře.“ Řeknu a připadalo mi to trochu zvláštní, ale nebyl důvod se znepokojovat, tak jsem šla. Venku čekala naše trojka vtipálků a připomněli mi starou tradici s únosem. „Oh!“ předvedu předstíraný strach a rukou si zakryji ústa. „Tak dobře.“ Řeknu se smíchem.„ Jak to uděláme? Hodíš si mě přes rameno? Mám symbolicky mlátit pěstičkami a kopat?“ vtipkuji. „A doufám hoši, že jste, ale vybrali místo kde má Nyos šanci mě najít. Nechce se mi svatební noc pro sedět kdo ví kde a čekat až se Nyos objeví, protože mě nebude moci najít.“ Zahrozím jim prstem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Robert se zazubí a pokrčí rameny. "Jestli na tom trváš," utrousí, chytne tě za bok a hodí si tě na rameno. "Rozcuchal's ji," zasměje se Clark. Robert znovu pokrčí rameny a ty, protože mu na jednom ležíš, povyskočíš. Muži se tomu zasmějí. "Jo, najde tě," slíbí potom Andrew a s tím se s tebou Robert přemístí. Ocitnete se v hospůdce o něco dál, kde na vás čeká Monica s Lohanou. Kvůli Lohaně se podává jen nealko, což sice muži nesou trochu s nelibostí, ale ty tak za chvilku docela vystřízlivíš. Nyos tě najde asi za dvacet minut. Podle indicií, co mu 'únosci' zanechali, to pro něj nebyl zas takový problém. "Aspoň že sem nesvolal Sbory," zasměje se Robert, když si tě potom Nyos s úsměvem od ucha k uchu odvádí. Už se setmělo. Vrátíte se na hostinu, kde znovu rozproudíte zábavu. Nyos po včerejší rozlučce moc nepije a ty taky střídmě, ale ostatní vyloženě chlastají. Není proto divu, že kolem desáté hodiny to musíte rozpustit pro nedostatek lidí schopných tančit. Ale den sis určitě užila. Ti střízlivější vás doprovodí do paláce až k pokoji a potom se rozejdou na své pokoje. Nyos mávnutím ruky zatáhne v ložnici závěsy a potom ti pomůže dolů ze šatů, takže zůstaneš jen ve spodním prádle. "Něco modrého," zazubí se, protože tvé spodní prádlo je skutečně světle modré. "Něco nového," otočí se Nyos k šatům, které položil na sedačku. "Co jsi měla půjčené?" zajímá se. Potom už ale využije toho, jak málo oblečená jsi, a pohladí tě po holých zádech. A dá ti první manželský polibek beze svědků. Mnohem vášnivější a mnohem méně nervózní, než před oltářem. Potom tě pohladí po zadku a políbí tě na krku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když si mě hodil přes rameno zahihňala jsem se. „Ty hulváte!“ řeknu schválně písklavým hláskem a lehce ho začnu tlouct pěstmi do zad. Přemístili jsme se a ne daleko, pro holky to musela být legrace, když mě přinesli takhle. Jako správně unesenou. Bavila jsem se s holkami, které pily nealko a tak mi to pomohlo trochu vystřízlivět. Nyos se objevil brzy, když jsem ho uviděla se smíchem jsem se mu vrhla do náruče. „Můj hrdino!“ zasměji se a políbím ho. Pak mě odvede zpět na hostinu, lidé se tam opíjeli rychle a tak to skončilo dřív než jsem si myslela, že bude. Někteří nás doprovodili až k pokoji a pak se všichni rozešli do pokojů. V pokoji Nyos zatáhl závěsy a pomohl mi dostat se ze šatů. Nebylo to složité a tak jsem skončila jen v modrém negližé. Líbilo se mu. Šaty odložil na sedačku a já si mezitím sundala sponu z vlasů. Usměji se a povytáhnu se za podvazek s roztomilou mašličkou. „Tohle.“ Nyos mě objal a já jeho, zdá se, že se nemůže dočkat až mě bude mít v náručí. Projedu mu rukou vlasy a políbíme se. První, opravdový, manželský polibek. Ucítila jsem jeho ruce na zadečku a pak mě políbil na krk. Vzdychnu a lehce se o něj opřu. Začnu rukama bloudit po jeho oblečení. „Hmm... jak se ta zatracená věc sundavá?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nějak takhle," zazubí se Nyos a začne jednou rukou i on šátrat po svém hávu. Jde mu to ale dost těžko, když tě druhou rukou hladí a zároveň ještě líbá, takže se nemůže ani dívat. Podaří se mu ale nahmatat rýhu a pak prudkým pohybem háv jakoby rozlepí v polovině a může z něj lehce vyklouznout a nechat ho spadnout na podlahu. Zatímco tě stále líbá, odkopne háv kamsi stranou. Ale pořád má na sobě černé podhávové oblečení. Přetáhneš mu přes hlavu mikinu i s košilí a on ti na oplátku rozepne podprsenku. Všechno to skončí na zemi. Nyos tě pohladí po ňadrech a pak tě vezme do náruče, přenese si tě k posteli a jemně tě na ni položí. Chvíli tě líbá na šíji a ty z něj sundáš tenisky, ponožky i kalhotky. Ležíte na boku vedle sebe, ale ty ležíš a Nyos je opřený o loket, takže je nad tebou. Nahne se, druhou rukou tě obejme a znova tě vášnivě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nemohla jsem si pomoci a tak jsem se trošičku smála tomu, jak se mu chvíli nedaří se z hávu dostat. Ale zvládl to, já z něj sundala mikinu a košili, hned jsem ho pohladila po nahých prsou a bříšku. On mi sundal podprsenku a zachvěji se, když mě pohladí po prsou. Popadl mě do náruče, objala jsem ho kolem krku. Za chvíli jsme oba leželi na posteli, oba na boku a oba nazí. Dívala jsem se na něj, on se opíral o loket, takže jsem k němu vzhlížela. Obejme mě a já jeho, přisunula jsem se k němu tak, abychom se těly dotýkali. Polibek jsem mu stejně náruživě vracela. Začala jsem ho hladit po pasu a zádech. Druhou ruku jsem měla pokrčenou a napůl si na ní ležela, ale konečky prstů jsem dosáhla na jeho pevné svaly, přes které jsem lehce přejížděla nehty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zvedne do kleku a převrátí tě úplně na záda. Nohama klečí vedle tebe, ale ruce má položené po obou stranách tvých ramen. Skloní se a znova tě políbí. Potom tě líbá na každém kousku kůže, na který dostane. Protože ví, jak se ti to líbí, na chvíli se zastaví u prsou a olizuje ti ztuhlé bradavky. Potom se ale přesune zase níž a k podbřišku. U kraje kalhotek se zastaví a zase se rychle vrátí nahoru, aby tě znova políbil. Následně se přesune tak, aby byl mezi tvýma nohama a přitiskne se k tobě. Jeho mužství cítíš na svém rozkroku přes dvě vrstvy látky. Nyos pohne pánví a otře se tak svým rozkrokem o tvůj, ale pořád přes vaše spodní prádla. Znovu tě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usmála jsem se na něj, když se tak nade mnou tyčil. Začne se mazlit s mým tělem, zrychlil se mi dech, krev se rozproudila, Nyos věděl dobře co mám ráda. Úplně se mi z toho kroutili prsty na nohách. Když se věnoval ňadrům, prohýbala jsem se v zádech a vydávala spokojené vzdechy. Když se na mě položil tak, aby se naše intimní místa otírala, našel Nyos další způsob drážděný, který se mi poměrně dost zamlouvá. Objala jsem ho, hladila ho po zádech nahoru a dolů, dokud jsem nezahákla palce o okraj jeho spodků a nezačala mu je stahovat. Už jsem z něho byla tak rozechvělá, že se mi nechtělo dál čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si nechá stáhnout trenky a svým obnaženým mužstvím se znovu otře o tvůj rozkrok, který je stále skryt za látkou. Zatímco tě Nyos znovu políbí, povede se ti si stáhnout i své kalhotky a Nyos ulehne mezi tvá rozevřená stehna. Přitiskne své mužství na okraj tvého pohlaví a potom do tebe pomalu vklouzne. Pomalu se pohybuje a jazykem ti přitom olizuje bradavky. Vzdycháš čím dál tím víc.. a Nyos potom udělá to, co si už zvykl dělat. Vyklouzne z tebe a na chvíli přestane, abys trochu vychladla. Tak rychle to nechce skončit. Když vidí tvůj výraz, jenom se zazubí a chvíli se věnuje tvému pohlaví jazykem, čímž tě opět dostane rychle do varu. A opět přestane. Přitiskne se k tobě a políbí tě, své mužství přitiskne na okraj tvého přirození, ale nepřirazí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos už nějakou dobu si oblíbil naše milování prodlužovat. To se mi líbilo, líbilo se mi, že to mezi námi může trvat tak dlouho, ale někdy jsem z toho touhou šílela, když už jsem se blížila k vrcholu a on najednou přestal. Myslím, že se mu asi nejvíc líbilo jak se tvářím. Bolestně roztoužená, a nejspíš mu dělalo dobře vědomí, jak moc po něm prahnu. „Ty... mě... trápíš...“ Řeknu mu zadýchaně mezi polibky. Rozhodla jsem se, že ho taky trochu potrápím. Vtěsnala jsem ruku mezi naše těla a uchopila jsem jeho mužství do ruky a začala ho po něm hladit, snažila jsem se odolat nutkání zvednout boky, aby se naše těla zase spojila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když mu začneš masírovat mužství, Nyos ti na oplátku začne pravou rukou jemně masírovat rozkrok. Když jeho masírování hodně zintenzivní, zvrátíš hlavu dozadu, vzdychneš a Nyos řekne: "No jasně, však co..." Uvědomíš si, že jsi zaťala zuby a zároveň v ruce pevně stiskla jeho mužství. Když ho rychle pustíš, Nyos se zasměje a tvé omluvy umlčí dalším polibkem. Pak tě chytí za kolena, roztáhne ti nohy a rychle do tebe vnikne. A tvá kolena si přehodí přes svá ramena, takže máš nohy u sebe a on i přesto může přirážet. Teď už se na tebe nedostane jazykem, tak tě alespoň hladí po ňadrech, bocích a bříšku rukama. A mezitím rychle pohybuje pánví a vniká do tebe. Tvůj vrchol se opět rychle blíží. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V poloze ve které jsme byli jsem na něj nedosáhla vůbec, tak jsem místo toho rozhodila ruce do stran a sevřela v pěsti prostěradlo. Rozkoší jsem se prohýbala v zádech, kousala se do rtu a zakláněla hlavu dozadu. Zrychlený dech se za chvíli změnil ve sténání. Prameny vlasů se mi začínali lepit ke kůži, jak mi na těle vyskočil pot. „Nyosi.... ne... nepřestávej!“ prosila jsem ho, protože jsem měla pocit, že znovu bych to nepřežila. Jak se to blížilo, začala jsem pohazovat hlavou, nemohla jsem si pomoc. Chtěla jsem aby to skončilo a zároveň chtěla, aby to trvalo věčně. Když jsem dosáhla vrcholu, vykřikla jsem a slastná křeč mě prohnula jako proutek. Před očima mi vybuchly hvězdičky a za chvíli jsem znovu klesla na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzbudíš se o půl desáté. Nyos už je vzhůru, opírá se orám postele a čte si. Když otevřeš oči, zazubí se na tebe. "Dobré ráno, manželko," pozdraví tě a odloží knížku na noční stolek. Koutkem oka zahlédneš, že to je jeden z hororů od slavného Ruiilského spisovatele Henrika Ridgötze. "Tak co? Vyrazíme za ostatními, nebo se rovnou ztratíme na líbánky?" zeptá se tě vzápětí. "Loď už se připravuje, všichni odplují zpět do Říše večer." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na něj. „Dobré ráno, manželi.“ Řeknu a protáhnu se. Zapřemýšlím nad jeho slovy. „Půjdeme se rozloučit.“ Přikývnu a vstanu. Dojdu se umýt, pak jsem se dala do pořádku a vrátila se k Nyosovi, kterého jsem vzala za ruku a políbila. „Tak pojďme.“ Pobídnu ho a vyjdeme z našeho pokoje. „Jak se cítíš? Jako ženatý muž?“ zeptám se s úsměvem. Jemně jsem svírala jeho ruku a měla jsem povznesenou náladu. Byli jsme manželé... vážně manželé. Navždy spolu. Měla jsem chuť se k Nyosovi neustále tulit a nepouštět ho nikdy z náruče. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si zvedne před obličej pravou dlaň, otáčí ji a dívá se na zlatý kroužek na prsteníčku. "Ženatý muž," usměje se s přikývnutím. Pak si několikrát bezmyšlenkovitě otočí prstenem hraběte na prsteníčku opačné ruky. "Na," řekne potom, sevře pravou dlaň v pěst, a když ji rozevře, má na něm další prstýnek. Stejný, jako nosí Elle, Eliz, Lohana, Monica... V dospělosti ho dostanou i Venda, Natka, Susan... Prstýnek označující ženu jako hraběnku bez panství, lady magie. "Mělo by se to nosit na prsteníčku pravé ruky, ale je to celkem jedno." Zvednete se a jdete se umýt. Nyos si potom oblékne černé podhávové oblečení, ty se také oblékneš a jdete dolů do jídelny, kde vás začnou lidé nadšeně vítat. Jarred už zde není, stejně jako Nyosův otec. Oba dva byli povolání na štáb, protože za několik hodin začne skrze Guršskou říši expanze do Trogoru. "Dobré ráno, novomonaželé," přivítá vás Eliz s nadšeným úsměvem. Clark tě obejme. "Nazdar švagrová," zahlaholí. Robert tě obejme, Monica také. Potom Alex, Elle, daniel, Anna... Včera na toto nebyl moc čas, bylo to hektické. Ale dnes čas je. Už to nejsou povinné gratulace, ale prostě spontánní blahopřání. A dorazila na chvíli i Tanya, která pevně obejme Nyose a pak jde obejmout i tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zdá se, že se Nyosovi líbí, že je ženatý. Usmíval se a sám pro sebe si pokývl. Což mi jako odpověď stačila. Pak mi dal prsten, který mě označoval za hraběnku bez panství. Řekl mi, že by se měl nosit na prsteníčku, pravé ruky, ale tam jsem měla snubní prstýnek, tak jsem si ho dala na levou. „Díky.“ Znovu ho políbím. Když jsme sešli dolů, vítali nás naši přátelé, gratulovali a objímali jsme se. „Dobré ráno.“ Řeknu taky s úsměvem a zasměji se, když mě Clark obejme a řekne mi švagrová. „To zní dobře, ale můžeš mi dál říkat Anett.“ Dám mu pusu na tvář a hned objímám a líbám i ostatní naše nejbližší. Objevila se i Tanya, která první objala Nyose a pak mě. Stiskla jsem ji v objetí. „Jsem ráda, že jsi přišla.“ Řeknu když ji pustím. „S Nyosem jsme se rozhodli, že s vámi ještě pobudeme než se vrátíte do říše a pak vyrazíme na líbánky.“ Řeknu jim. „Jak se vám líbila svatba? A nebolí vás příliš hlava? Včera pití teklo proudem.“ Uculuji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mia je malý zázrak," odpoví ti Alex se zazubením. "Takže mě osobně hlava už moc nebolí," dořekne. "Mě už taky ne," usměje se Daniel. "Mě trochu," zamumlá Eliz a pokrčí rameny. "Nic, co by se nedalo zvládnout. Ale Ceda asi ještě z postele nějako dobu nedostanu." Nyos pak uspořádá malou poradu. V kruhu se sejdete ty, on, Monica, Robert, Clark, Andrew, Anna, Daniel, Elle, Alex, Eliz a Yerl dan Dool s Lohanou. Chvíli debatujete a nakonec se rozhodne, že vzhledem k tomu, že už je červen, vrátí se všechny holky na ten poslední měsíc na Akademii, aby mohly intenzivně opakovat na závěrečné ročníkové zkoušky a potom je i splnit. Dohodne se ale, že odpoledne se budou vyzvedávat, nebudou přespávat. Yerl se zeptá Elle, jestli bude problém udělat jim výjimku v zákoně a ona odpoví, že to problém nebude. Natka bude bydlet u Clarka s Annou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano. Jsem ráda, že to Miu napadlo. Divím se, že jsme na lék na bolehlav nemysleli sami.“ Řeknu se smíchem. Pak jsme měli malou poradu, kdy jsme se domluvili jak to bude s holkama. Nakonec se dohodlo, že začnou zase do Akademie chodit, ale nebudou tam přespávat. Bohužel ten problém s pokusem únosu Amy se pořád nevyřešil. Naštěstí se zatím nikdo nepokusil dívky unést nebo napadnout, nebo cokoliv jiného. Natka zatím bude u Clarka s Annou. „Což mi připomíná.“ Přivolám si k sobě hřeben co jsem Natce koupila a dala ho Anně. „Můžeš to dát Natce? Zapomněla jsem ji dát.“ Požádám ji. „Ale kdyby se stalo něco vážného... důležitého, tak se neupejpejte a dejte nám vědět.“ Požádám je. Těšila jsem se sice na líbánky, nerušené, jen já a Nyos... ale nejsou zase tak důležité, jako naše rodina a přátelé. Kvůli nim je klidně přeruším. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Anna přikývne, že Natce dá hřeben, a ty s Nyosem se můžete rozloučit a jít se nahoru sbalit. Aktivujete Eliony a chvíli si povídáte se svými Megharty, kteří vám taky pogratulují k svatbě. Od zásnub jste s nimi párkrát byli, ale na svatbu samozřejmě nemohli. Potom vezmete zavazadla a pomocí aktivovaných Elionů se portálem dostanete k místu, které Nyos na líbánky vybral. Objevíte se u hezké malé vilky někde na odlehlém pobřeží. Před vámi se rozprostírá širé moře a za vámi jasně zelené horské štíty a úbočí. "To bude místo na přespávání," zazubí se Nyos. "Patří to tady Andrewovi, ale moc tu nebývá. Je to něco jako jeho sídlo na dva týdny v roce. Jsme na pobřeží Albie..." Je tady horko. Bydlíte u moře při pobřeží Říše, tam je dost teplo, ale takové horko tam není. Vejdete do z obou stran otevřeného obývacího pokoje a dovolíte kouzlům, aby odložily vaše zavazadla na zem. Potom se jdete podívat do ložnice a malé koupelny. Ani kuchyň spojená v jednom s jídelnou není moc velká, ale to vůbec nevadí. Líbánky budete mít s Nyosem přesně týden, potom se musíte vrátit do Říše. Jednak Caleb nemá Nyosovy pravomoci a tak všechny důležité úkony Sborů, které musí velitel vždy posvětit, jsou vlastně pozastaveny, druhak se i tobě určitě v Institutu nahromadilo papírování a taky nemůžete moc zameškávat na Univerzitě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos nás vzal na nádherné místo. Vila byla krásná, roztomilá a hned u pláže... pohled to byl úchvatný. Bilý písek a modré moře. Nyos mi řekl, že to tu patří Andrewovi, ale překvapilo se mě, že tady o tom mluví jen o místě na přespávání. Prohlédli jsme si to tu, bylo to malé, ale naprosto dostačující a hezké. Líbilo se mi tu. „Je to tu skvělé, lásko.“ Obejmu Nyose kolem krku a políbím ho. Líbánky potrvají týden, týden jen on a já. „Tedy, ale je tu pořádný horko. Ještě, že mám i letní oblečení.“ Pustím ho a jdu sena terasu podívat znovu na ten krásný výhled. „Říkal jsi, že tu budeme jen přespávat?“ ohlédnu se na něj. „Co máš v plánu?“ zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak mohli bychom i trochu cestovat, když už máme výjimečně to volno, ne?" řekne Nyos a mávnutím ruky nechá kufry doplachtit do ložnice. Potom se jde převléknout. Shodí ze sebe černé podhávové oblečení a oblékne se do volných bílých šortek sahajících po kolena. A to je vše, nechá si odhalený vrch těla a chodí boso. Proč ne, podlaha je taky hodně teplá. Potom vyjde na terasu k bazénu a protáhne se, až se mu všechny svaly zavlní. Pak skočí do bazénu šipku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To je dobrý nápad.“ Souhlasím. Nyos se převlékne jen do šortek, byl to hezký pohled. To mě asi nikdy nemrzí. Usmívám se, když skočí do vody a znovu si ho prohlížím, když se vynoří. To bylo ještě lepší. Ale pak se zvednu a dojdu si pro plavky. Koupila jsem si nové, bílé... které bych si na veřejnost nikdy nevzala. Každý ví, že když se bílé oblečení namočí je průhledné. Tyhle jsem měla vyhrazené jen pro Nyose. „Pozooor! Kufr!“ zavolám, rozběhnu se a skočím za ním do bazénu. Bylo to příjemně osvěžující. Lehla jsem si na záda a nechala se nadnášet vodou. „To je skvělý... celý týden... jen ty a já, volno... a radši nemyslet na to kolik nás bude doma čekat práce.“ odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vaše líbánky proběhly skvěle, což jsi ani moc nečekala. Ale Caleb se ukázal být dobrým zástupcem, všechny možné problémy dokázal vyřešit a Nyose nikdo neřešil. Rovněž v Institutu žádné problémy nevznikly, ale tam se problémy neočekávaly. Procestujete Albii a Elfii a máte pocit, že jste si sebe navzájem skvěle užili a zároveň to byla skvělá relaxace. V polovině června se tedy vrátíte do Říše a vrhnete se zpět do víru práce a školy. Je to záhul, co si budeme povídat. Ke konci června jsou závěrečné zkoušky na Univerzitě, navíc co jsi tam nebyla, nahromadila se ti spousta papírování v Institutu. Nyos to měl překvapivě podstatně lehčí, stačilo mu podškrábnout pár příkazů, papírování za něj Caleb zvládl. Měl tedy více času na učení, zato ty jsi musela biflovat po nocích. Ale tak Nyos ti aspoň vařil kávu, zkoušel tě a statečně snášel tvé nálady. Dřina ale k něčemu byla, ke konci června, ve stejný den, kdy děcka skládaly závěrečky na Akademii, složili jste i ty s Nyosem úspěšně zkoušky na Univerzitě. S 83% splněných odpovědí jsi s přehledem získala titul Magistra pedagogiky. Otázky z historie ti to trochu zkazily, ale to se dalo čekat... Nyos s 91% získal Magistra magie jako jeden z nejlepších z ročníku. Porazil ho jen Kelen s 93%. Nyos potom žertoval, že když chce, aby ho někdo porazil, musí si vždycky dojít pro Kelena. Už od Akademie... Když už jsme u Kelena, tak ten do toho s Monicou, se kterou byli zasnoubení přes rok, konečně praštil. Ukázalo se, že je těhotná... Na začátku července byly trochu problémy v Institutu, někteří chudší rodiče si na prázdniny chtělo vyzvednout, že je ty dva měsíce zvládnou uživit. S papírováním byly problémy, ale vyřešilo se to rychle. Nyos tě potom vzal na Moničinu chatu v horách, abyste si na týden odpočinuli od toho hektického měsíce. Další skvělé odreagování. Jednou ráno nechal Nyos omylem na stole svůj výplatní pergamen a ty ses málem zadusila. Prý Hlavní velitel Tajných sborů - 1 200 rubíků a Člen stálé Rady mágů - 500 rubíků. Celkem 1 700 rubíků, což jsou skoro dva milióny měděných měsíčně. Nyos ovšem každý měsíc milión a půl splácí Věži magie bezúročnou půjčku, kterou si vzal na věž. Ta stála více než šedesát miliónů. S nejlepším zabezpečením a podobně... Když se k tomu připočetl úvěr, který si Nyos vzal na rozšíření o to jedno patro, bude splácet ještě přesně rok. Prázdniny byly taky super. Venda, Susan a Natka u vás byly poslední dva týdny. A teď u vás byla i Amy. Nyos měl pořád průpovídky typu, kde se ty děcka pořád berou. Ještě před rokem u něj byly jen dvě holky. Ale Amy se tím vyhnula pobytu u milované babičky... Proti Nyosovi se nic neodvážila namítnout ani taková dáma, jakou je Yerlova matka. V Adě o prázdninách schválíte, že rodiče si budou moct své potomky z Akademie vyzvedávat buď na víkendy, nebo i každý den po vyučování. Na Vánoce se mohlo odjíždět vždy, ovšem nově už nebude možnost zůstat na Akademii i přes letní prázdniny, jako jsi byla třeba ty. Univerzita se rozšíří. Vzniknou nové obory. Například Univerzita run, univerzita zaklínání, univerzita historie, univerzita matematiky... Nemagické obory mohou poprvé studovat i obyčejní lidé. Souhrnné obory, např "Přírodní vědy" nebo "Magie" se mohou studovat dále, učí se v nich obecně a od každého trochu. V oborech třeba "Run" se to bere dopodrobna. Dva týdny jste s Nyosem strávili na výcviku v Megriarthu. Megriothskému tempu jste odvvykli, tak jste se první dny trochu potili, ale pak už jste znovu získali tempo a šlo to. Víkend, kdy se slavily Nyosovy a Natčiny narozky se celá rodina Itarů (a přišli i známí Salceři a Scoreové) sešla tentokrát na chatě (trvalém bydlišti) Clarka a Anny. Nyosovi rodiče samozřejmě chyběli... Teda, upřímně spíš nikomu nechyběli... Zase se grilovalo, hrálo, zpívalo, sledovaly se pokroky Alexových dětí, všeobecné veselí, po setmění chlastání... To už jsi ovšem nepila... Na tvé těhotenství se přišlo počátkem srpna. Bohužel jsi byla ochuzena o ten úžasný zážitek to Nyosovi oznámit, protože on na to přišel první a nechal tě vyšetřit svým dobrým kamarádem a skvělým porodníkem-mágem Luisem. Ten vaši domněnku potvrdil a šťastný Nyos potom obrážel známé a všechny opíjel. Mimochodem... Asi stovka členů Sborů je ti určitě vděčná za nebývalé vysoké prémie. Po opití všech možných i nemožných přátel začal Nyos zařizovat dětský pokojíček. V šestém patře, přímo pod vašim soukromým patrem. Ještě nad knihovnou. Pokojík byl hned, a hend ve vedlejším pokoji se udělala herna. A když už se začalo s těmi pokoji, přinutila Tanya konečně si dodělat pracovnu. Vedle bazénu, hned pod střechou. Termín máš pátého dubna. Lohana ho měla patnáctého záři, ale Aaron dan Dool ven moc nechtěl, a dal si říct až osmnáctého. To se Yerl s Nyosem zase ztřískali... Máš teď spoustu volného času, protože když jsi těhotná, už sis nevzala v Institutu učení, ale pouze ho vedeš. Co znamená, že podepisuješ papíry z domu a to ti nezabere obvykle ani půl hodiny. Nyos se o tebe naprosto vzorně stará. Pracuje čím dál víc z domu, z té své pracovničky. Vaří, snaží se uklízet.. ale žehlení a praní nechal na tobě... Ale i tak.. Když se probouzíš, leží vedle tebe, což je velmi zvláštní. Tvé dvacáté čtvrté narozeniny oslavíte ve dvou nad mísou ovoce. Přišlo vám to vhodnější, než pořádat ve věži párty. Mimochodem, Nyos taky trochu změnil image. Účes zůstal naoko stejný, ale ve skutečnosti už to není jen pouhá lenost se česat, ale skutečná image. Trocha gelu tam je... Občas si nechává narůst kolem brady strniště, ale většinou se hladce holí. A celkově přešel z image mladého nedbalého svůdníka na image hezkého ženatého mladého muže. Koupil si za nemalé peníze elegantní lesklé a hladké hávy z černé kůže. Na serióznosti šéfa Sborů mu to určitě docela přidalo. Člověk na takovéto funkci musí Sbory důstojně reprezentovat a vygajdaný Nyos to moc nezvládal... S přáteli je ale Nyos stejně vygajdaný jako vždycky... Takže tak se rok pomalu dostal až ke svému konci. Natka je u vás každý víkend. Každý den ji Nyos domů nebere, to stejně chce být s kamarádkami. Je to neuvěřitelné, že už je jí třináct. Hrozně vyrostla, trochu se zaoblila a začaly jí růst prsa. Na dobrou noc vám už nedává pusu a když po ní Nyos něco chce, naučila se převracet oči a občas mu odsekne. Ale jinak je to většinou stále milá a hodná holka. 3. prosince 3219, pondělí Zvykla sis vstávat kolem deváté a nejinak tomu bylo i dnes. Dítě tě moc nekopalo, takže se i vyspala. Nyos ti nechal v termobublině snídani, dnes ses vedle něj neprobouzela. Musel na nějakou poradu ohledně magické pomoci Říšské armádě, která postupuje Trogorem trochu pomaleji, než se čekalo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Líbanky byli pryč jako nic a mi pak spadli do víru chaosu. Tedy hlavně já. Měla jsem toho hodně co dohánět. Institut i Univerzitu. Když jsem dlouho do noci nepracovala, tak jsem se učila, že mě Nyos několikrát odnést do postele, jak jsem usnula za stolem. Někdy ta hromada kávy nepomohla. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem udělala zkoušky a i když jsem hodlala studovat dál... teď jsem si hodlala dát chvíli pauzu. Takové větší prázdniny od učení. Zvládla jsem to dobře. 83% bylo pro mě velký úspěch. Zvládla bych to asi lépe, kdyby tedy nebyla ta historie tak nudná a tak se těžko pamatovala. Ale co. Ne dlouho na to se Kelen a Monica vzali. Monica totiž otěhotněla a tak se vzali co nejdřív, aby se Monica vlezla do svatebních šatů. Samozřejmě jsme na jejich svatbě byli. Institutu se dařilo dobře. Systém odměňování fungoval a díky tomu, že děti měli pořád co dělat ať věci do školy nebo mimoškolní, tak prostě neměli čas na nějaké opravdové zlobení. Za celou dobu jsem ani jednou nemusela řešit důsledky špatného chování. Zásluhu na tom také měli psychologové, kteří dětem pomáhali s problémy. Jakýmikoliv. Trvalo to, ale nakonec se naučili za nimi chodit. Objevil se menší problém, když se pár rodičů ozvalo s tím, že by chtěli své děti na prázdniny zpátky. Po pravdě jsme to nečekala, ale rozhodně jsem jim vyhověla. Je dobře, aby se děti úplně neodloučili od rodiny... pokud to jsou tedy dobří rodiče. Potom mě vzal Nyos na chatu Moniky v horách, bylo to skvělé. Odpočinek jsem potřebovala a s tím, že už jsem nemusela studovat se mi tak nehromadilo tolik práce. Taky jsem zjistila jaký je Nyosův plat. Málem jsem to neustála. Proto to tajil. Byla to šílená suma, ale... byla jsem ráda. Jen bych si přála, abych do domácnosti přispívala trochu víc penězi i já. Poslední dva týdny prázdnin u nás byli holky. Rostli jako z vody. Na dětech se nejlépe dá poznat jak čas utíká. Na chvíli je nevidíte a vyrostou o takový kus. Po prázdninách jsme v Adě schválili, aby si rodiče mohli brát děti domů. Byl to tuhý boj, ale zvládli jsme to. Následně se Univerzita rozšířila. Ne jen obory, ale taky mohli studovat obyčejná lidé. Z toho jsem měla radost, byl to další krok k tomu, aby se ze světa vypařila negramotnost. Nevím jak dlouho ho potrvá, ale jednou to přijde. Lidé budou stále chytřejší. To lidstvu jen prospěje. Na narozeniny Nyose a Natky jsme byli zase na chatě Clarka a Anny. Tedy chatě... vlastně jejich domu. Rozhodli se že tam budou bydlet. Samozřejmě, že jejich rodiče nepřišli. Připadalo mi to smutné, ale už jsem si zvykala, že nejsou jejich rodiče příliš součástí jejich života. Byla to zábava, jako vždy když se nás sejde tolik. Nevím jak je možné, že Nyos pojal podezření dřív než já, ale najednou jsem musela na vyšetření a zjistilo se, že jsem těhotná. Sice jsem byla ochuzena o možnost překvapit manžela, ale nebyla jsem o nic méně šťastná. Nyosův kamarád Luis se stal v tu chvíli mým osobním lékařem a taky byl pověřen tím, aby dítě odrodil až přijde čas. Samozřejmě, že nejvíce práce bude na mě. Nyos byl celý bez sebe radostí a hned začal obrážet přátele a známé s kterými dítě zapíjel. Následně začal pracovat na dětském pokoji. Když jsem pokoj viděla... samozřejmě se mi moc líbil i herna. Ale popichovala jsem ho kvůli barvě. Zdá se, že očekává syna. Ale já se ho ptala, co když to bude holka? V září porodila Lohana a zatím co chlapy dítě zapíjeli, já s Lohanou jsme nad ovocným čajem se nad miminkem rozplývali. Jakmile jsem měla za sebou první tři měsíce, vzdala jsem se učení na Institutu. Takže jsem tam už moc nemusela, všechny papíry mi chodili domů a já je posílala zpátky. Samozřejmě jsem se tam sem tam šla podívat, promluvit si někdy osobně, ale většinou jsem byla doma. Nyos byl taky víc doma, hodně vařil a snažil se i uklízet, abych se příliš nenamáhala. Ale praní a žehlení nechal na mě. Myslím, že buďto to opravdu hodně nesnáší nebo mu to moc nejde. Ale to mi nevadilo. Blížil se konec roku. Natka u nás byla každý víkend. Hodně vyrostla. Byla z ní slečna. Už ne dítě. A taky na ní šla puberta i když v malých a občasných dávkách, které se projevovali jen odseknutím. Ale pořád to byla hodná holka. Jen doufám, že se to postupem času nezhorší. 3. prosince Se zívnutím se probudím. Nyos tu dnes nebyl. Musel na poradu kvůli té naší expanzi. Snídani jsem měla připravenou. Vstanu z postele a jako skoro každý den se postavím bokem, abych se prohlédla v zrcadle. Už jsem byla v pátém měsíci. Už jsem se hezky zakulacovala. Bylo vidět, že jsem těhotná, tedy pokud jsem na sobě neměla háv. V něm se to schovalo. Dítě moc nekopalo, říká se, že nejvíc kopají kluci, ale moc bych tomu nevěřila. Protáhnu se a jdu se dát do pořádku. Pak sejdu dolů, kde sním snídani, celou... chutě se mi zatím nezměnili, ale měla jsem skoro pořád na něco chuť. Ale aspoň se mi vyhnula ranní nevolnost. Toho jsem se vážně bála, že budu každé ráno zvracet. Ale to se mi ještě nestalo. Po jídle jsem si vzala talířek se sušenkami a pití a šla do pracovny, abych si prohlédla papíry, které mi přišli z institutu. Chodila jsem po schodech pomalu. Tohle cvičení je pro těhotné dobré, ale zase se přespříliš zadýchat by nebylo dobré. V pracovně jsem se pustila do práce. Až to dodělám asi zajdu za svými rodiči. Teď jsem tam chodila skoro vždy, když nebyl Nyos doma. Hlavně pro to, aby mi máma dala co nejvíc tipů, jak se starat o dítě. Samozřejmě jako žena mám jisté povědomí o tom, ale bude lepší, když se přiučím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z Institutu nepřišlo nic zajímavého. Jenom k podepsání denní výkazy, několik zpráv zdravotníků a psychologů a to je vše. Potom se pomocí Elionu přemístíš do rodné vesnice. Už jsi v takovém měsíci těhotenství, že bys neměla používat kouzla, nebo je používat co možná nejméně, a klasické přemísťování si už nemůžeš dovolit několik měsíců. Nenarozené děti magii hodně špatně snáší. S rodiči se najíte a matka tě zasypává radami. Absolutně nehrozí, že by sis mohla všechno pamatovat. Kolem páté hodiny se za pomoci Elionu vrátíš domů. Krásně načasované, Nyos přijde o chvíli později. Ve svém lesklém koženém hávu a s otráveným výrazem. A za ním jde Natka, která se tváří snad ještě otráveněji. "Nemůže to počkat na pátek?" stěžuje si Natka zrovna a Nyos zavrtí hlavou s výrazem někoho, kdo na stejný dotaz odpovídal už nejmíň pětkrát. "Ahoj Anett," pozdraví tě Natka. "Ahoj miláčku," slabě se Nyos pousměje a dá ti pusu. "Musím ještě s Natkou na Věž... Pobyt mých rodičů v Gurchulu se nejspíš protáhne... O pár let..," povzdechne si. "Musím Natce přepsat trvalé bydliště.. a taky se nechat napsat jako její zákonný zástupce. Podepisovat ji všechny dokumenty z funkce šéfa Sborů je divné." "A proč to nemůže počkat na pátek?" zeptá se Natka znova. "Protože jsem to řekl," zavrčí Nyos výhrůžně a Natka zmlkne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To, že se nemůžu sama přemisťovat bylo hodně nepohodlné. Jasně měla jsem Elion, ale u tohohle jsem musela být obezřetná aby to nikdo neviděl. Nevím co bych dělala, kdyby se to provalilo. Vrátila jsem se tak akorát včas, za chvíli se objevil špatně naložený Nyos s Natkou a viditelně byli ve při. Usměji se na Natko. „Ahoj.“ Řeknu a tázavě pohlédnu na Nyose, který se se mnou první taky přivítá. „Vítám tě doma.“ Usměji se a pak mi vysvětlí co se stalo. Na chvíli mě to připravilo o řeč. „Cože? A to jen tak?“ promnu si kořen nosu. „Už začínám chápat tvé pocity Nyosi. Tvoji rodiče mě začínají docela štvát.“ Pak se podívám na Natku. „Samozřejmě, že ne kvůli tobě. Jsem moc ráda, že s námi už zůstaneš napořád.“ Ujistím ji a obejmu. „Ale rozčiluje mě sobeckost vašich rodičů.“ Zavrtím hlavou a pustím ji. Pak se podívám s Nyose na Natku. „Proč to chceš odkládat na pátek, zlato?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos přikývne. "Můj otec velí ofenzívě Trogoru a bude velet i jednotkám, které jej budou bránit po dobytí. Očekáváme, že Skagger bude chtít svého spojence pomstít..," zamumlá. "Matka následuje otce, nemůže za to, že je kariérista a sobec," hájí potom svou matku. Pak si odfrkne. "Vydělám za měsíc pětkrát víc, než on, ale být tak dlouho pryč od rodiny..," zavrtí hlavou. "Ale?" nakloní Natka hlavu na stranu. "Není to ani dva roky zpátky, co jsi vždycky zmizel minimálně na půl roku na nějakou tajnou misi..." Nyos pokýve hlavou. "Ale to bylo něco jiného..," brání se. "Jednak jsme neměli peníze, což teď otec říct nemůže, a druhak jsme s Clarkem tehdy spolu nevycházeli moc dobře..." Potom řekneš, že by Natka tady mohla zůstat napořád. Oba, Nyos i ona, vytřeští oči v hraném děsu. "To snad ne!" vyhrknou nezávisle na sobě a ty se smíchy musíš zlomit v pase, když vidíš, jak podobné uvažování mají. Pak se zasmějí i oni. "Napořád tady doufám nebudeš," řekne potom Nyos, "Ale ještě pár let určitě..." Natka přikývne a potom ti odpoví. "Protože v pátek mě Nyos stejně vyzvedne z Akademie ve tři. Tak to můžeme vzít po cestě. Dneska jsem mohla být odpoledne s holkama." "Budeš s nimi zítra," řekne Nyos, "Nevím, jak to v pátek bude. Možná svolají nějaké zasedání..." Nyos se otočí k tobě. "Tak pa, asi za hodinu jsem zpátky," rozloučí se s tebou další pusou a pak se s tebou rozloučí i Natka. Ta přijde až v pátek odpoledne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mi vysvětlí to otec dělá a bránil matku, že ta ho jen následuje. „Rozumím.“ Pronesu. Doufám, že si aspoň udělají čas, aby se přišli podívat na svého vnuka. Mě se Nyosovi rodiče líbili, měla jsem je ráda, ale tohle chování mi lezlo na nervy. Nebyli dobří rodiče. Já bych kvůli kariéře nikdy nezanedbávala své děti a kdyby se Nyos o to pokusil tak bych ho zaškrtila. Pak se, ale nálada změní, když ti dva ve stejnou chvíli vyhrknou, začnu se smát. „Nesmíte mě brát tak doslovně. Samozřejmě jsem myslela dokud nedospěje a nezařídí si vlastní život.“ Natka mi pak vysvětlila, proč by to raději chtěla zařídit až v pátek. Ale musela jsem v tomhle dát za pravdu Nyosovi. Kamarádky může vidět jindy, nemluvě o tom, že je s nimi hodně. Jo kdyby měla třeba rande nebo něco takového, tak by to bylo něco jiného. „Dobře. Budu se těšit.“ Rozloučím se s Natkou a zase odejdou. Pohladím se po bříšku. „Tak na co máš chuť? Co uděláme k jídlu?“ zeptám se ho a jdu do kuchyně. Chvíli jsem zkoumala na co mám chuť. Nakonec jsem se pustila do přípravy smažené směsi masa a zeleniny s kořením k tomu jsem uvařila rýži. Pak jsem si šla sednout a dala si nohy nahoru a hýbala prsty. Když jsem stála příliš dlouho a příliš se při tom nehýbala, začínali mě bolet nohy a hlavně kotníky. Však jsem už jsem nabrala něco kolem osmi kilo. Zatím co jsem čekala na Nyose vytáhla jsem si vyšívání. Což byla taky jedna ze zábav, které jsem se doma začala věnovat. Už jsem upletla ponožky pro miminko a teď jsem pracovala na bryndáčku na který jsem vyšívala zvířátka a různé ozdoby. Časem tam přidám i jméno až něco vybereme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile se najíš a umyješ nádobí, ozve se zaklepání na dveře. Otevřeš Clarkovi, který vejde s úsměvem od ucha k uchu. "Ahoj Anett," pozdraví tě a políbí tě na tvář. "Rád vás zase vidím," usměje se a pohladí tě po břichu. "Nyos tu ještě není?" protáhne potom obličej. "Přišel jsem se s ním ožrat," vysvětlí ti a zvedne láhev vína, kterou přinesl. "Anna je taky těhotná," řekne nadšeně. "Neuvěřitelné, jak se to sešlo. Monica, Anna, ty..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ahoj Clarku.“ Usměji se. „Taky tě ráda vidím.“ Zavřu za ním dveře. „Ještě ne. Ale měl by tu být každou chvíli. Říkal, že se tak do hodiny vrátí.“ Ujistím ho. A prozradí mi tu velkou novinu. „To je skvělé Clarku. Gratuluji!“ usměji se na něj a pak se zasměji. „To ano. To víš... když žena vidí, jak její přátelé si pořizují děti, začnou tikat její bilogické hodiny. Je to jako chřipka. Hrozně rychle se to šíří.“ Vedu ho dál do obýváku. „Proč jsi nevzal Annu sebou? Aspoň bych tu nebyla jediná kdo bude dítě zapíjet ovocným džusem.“ Zavtipkuji. „Už jsi večeřel?“ napadlo mě že bych mu mohla nabídnout večeři, když už je připravená. Samozřejmě že ji bylo dost. Teď jsem raději vařila víc, stejně to rychle zmizí. Sežeru na co přijdu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Naprosto neuvěřitelné," zopakuje Clark. "Anna šla první za Danem," pokrčí potom rameny a zavrtí hlavou. "Ne, ještě jsem nevečeřel," přizná. Naservíruješ mu tedy večeři a společně se do ní pustíte. Nyos se vrátí asi o půl hodiny později. Na Věži šlo všechno v pohodě, Natka teď oficiálně bydlí u vás a Nyos je rovněž oficiálně její zákonný zástupce. Clark potom Nyosovi oznámí tu novinu a pak se oba zase ztřískají. V poslední době je to klasika. Pořád se nějaké dítě rodí, nebo počíná, takže Nyos je co dva týdny aspoň jeden večer v lihu. Clark v jedenáct usne u vás na gauči, ale Nyos je ještě schopen jej odnést v náručí do jednoho z pokojů pro hosty. "Od toho tady ty pokoje jsou," dostane ze sebe Nyos na třetí pokus a důležitě na tebe kývne. Nemohl ho přenést magií, protože Clark je chráněn.. a nejspíš by to v tom stavu stejně nezvládl, co si budeme povídat. Ale jak ho nesl do schodů, to byla pěkná groteska. Clark se bude určitě zítra divit, z čeho má tu bouli na čele. Nyos se potom svalí na postel v druhém pokoji pro hosty, protože dostat se do sedmého patra, kde máte ložnici, už bylo nad jeho síly. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Takže kluci slavily, já s nimi i když jsem pila jen čaj a džus. Bavila jsem se s nimi dokud nepřešli do opilecké řeči. To jsem jim už tolik nerozuměla, je zvláštní, že kdybych byla opilá určitě bych jim rozuměla lépe. Ještě nebylo ani po půlnoci, když už měli dost. Hlavně Clark. Znovu jsem se dobře bavila, když jsem viděla, jak Nyos Clarka nese nahoru. Pro jistotu jsem šla za ním s rukama připravenýma, kdyby začali padat. Ale zvládli to. Nyos si nakonec ustlal v pokoji pro hosty. Za chvíli už oba zařezávali. Pobaveně jsem je oba obstarala. Sundala jsem jim boty, přikryla, k posteli pro jistotu připravila kyblík a na noční stolek sklenici mléka. Pak jsem si šla taky lehnout. Před spaním jsem udělala pár jednoduchých cviků, pak jsem si lehla. Normálně se mi nejlépe usíná, když ležím na břiše, ale to teď nebylo možné, takže jsem si zvykla spát na zádech nebo na boku. Brzy jsem usnula. Ráno těm dvěma musím připravit čaj proti kocovině. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno se vzbudíš klasicky v devět hodin, ale když sejdeš do kuchyně, abys těm dvěma udělala čaj proti kocovině, Nyos už ho popíjí. Ani ta opilost mu nezabránila, aby vstal dříve, než ty. Na sobě má své klasické podhávové oblečení, což znamená, že se dostal do ložnice a aniž by tě vzbudil, se převlékl. "Dobré ráno," pozdraví tě a usměje se na tebe. Vypadá to, že čaj už mu zabral. V tom se ale se zvukem podobným příchodu medvěda jeskynního po zimní spánku přivalí Clark. Nyos mu solidárně podá druhý nachystaný hrnek s čajem a Clark ho do sebe s bručením obrátí. Když se ozve zaklepání na dveře, jde otevřít Nyos. Spolu s ním potom do jídelny vejde Eliz v bílém hávu. "Dobré ráno, lidi," zářivě se na vás usměje. "Máte chvíli čas. Chtěla bych vás provést mou a Cedrikovou věží..," nabídne vám. Rada mágů nedávno modernizovala a značně posílila práva dospělých (17+) mágů, kteří ještě nesplnili Zkoušku. Když byl změněn možný způsob studia, byl změněn i způsob jejich života. Už se na ně pohlíží prostě jako na dospělé, mohou mít vlastní bydlení, práci. Ovšem některé profese mohou samozřejmě začít dělat až po splnění Zkoušky. Ale nevěděli jste, že se Eliz s Cedrikem stěhují od Marcuse. Ale asi je to očekávané. Za dva měsíce jim oběma bude dvacet, chtějí být spolu.. navíc Marcus je Shalafi a nemá už na ně tolik času. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Dobré ráno.“ Přijdu k němu a políbím ho na čelo. Brzy dolů přijde Clark, kdybych nevěděla, že tu je, asi bych opravdu pojala podezření, že tu máme medvěda. Nyos mu hned přihraje hrnek zázračného čaje. Pustila jsem se do přípravy snídaně, když se ozvalo zaklepání. Nyos došel otevřít a vrátil se s Eliz, která nás chce provést po její a Cedrikově věži. Překvapeně na ní pohlédnu. „Vaší věži? To je skvělé. Gratuluji. Netušila jsem, že se stěhujete. Máte vlastní nebo jste si nějakou pronajali?“ zeptám se. „Můžeš chvíli počkat než posnídáme?“ požádám ji. Dodělám rychle obložené chleby, usmažím volská oka a můžeme se pustit do jídla. Měla jsem hlad. Ráno mám vždycky nejvíc hlad. To je tím, že během dne pořád něco ujídám, takže je to v pořádku. Ale během noci samozřejmě nemůžu a to má za následek, že ráno mě hryže pořádný hlad. Po jídle jsem byla připravená vyrazit prohlédnout si jejich nový domov. Ale bylo mi trochu smutno. Eliz už je dospělá. Pořád ji vidím jako malou holčičku. Ale brzy bude mít věk na vdávání a myslím si, že ne dlouho po tom co budou spolu s Cedrike žít se i vezmou. Čím jsou děti větší a starší tím víc si člověk uvědomuje jak rychle ten čas letí... a že stárne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Máme vlastní," usměje se Eliz. "Strejda a Cedrikův otec se složili, aby nám ji koupili. Sice stála asi polovinu platu každého z nich, ale chtěli se prostě podílet půl napůl," pokrčí rameny. Potom přikývne, že samozřejmě počká. Navíc ji neujde, v jaké stavu se hlavně Clark nachází. Když se od Nyose dozví, že Clark bude také otcem, radostně jím zatřese. Ale on jenom zabručí, jak mu tím zatřepáním pohne hlavou. Po snídaní Nyos nejprve přemístí Clarka domů, potom se vrátí a pomocí Elionu se všichni přesunete k věži Eliz. Klasický vzhled, černá, široká. Ale zdá se ti hrozně maličká. To je samozřejmě tím, že teď bydlíš v Nyosově "věžáku", tvá první věž určitě nebyla o moc větší. Věž leží také na útesu, ale ne na osamělém útesu uprostřed oceánu, ale na útesu spojeném s pevninou. Eliz mávne rukou k moři. "Bazén máme taky," řekne s úsměvem, "ale je trochu chladnější. Jeho vytápění je docela drahé," zasměje se. Potom vás vezme dovnitř. V přízemí je jenom malá předsíň, kde se vyzujete a jdete po úzkém schodišti nahoru do obýváku a potom hned do kuchyňo-jídelny. A tím první patro končí a když vystoupáte po dalších schodech, ocitnete se v druhém a posledním. Zde je ložnice a koupelna. "Tak co říkáte?" chce potom znát Eliz s nadšeným úsměvem váš názor. Je jasně vidět, že ona je ze společné domácnosti s Cedrikem v sedmém nebi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To je skvělé. Ah kdybych to věděla, taky bych přispěla.“ Pousměji se. „Je to od nich milé.“ Nyos dopraví Clarka domů a pak jsme se Elionem dopravili k nové věži Eliz. První dojem z ní byl... že je malá. Ale to bylo normální. Srovnávala jsem ji s Nyosovou věží. Ale moje první věž byla skoro stejně velká. Pro dva plně dostačující. Věž si zařídili na pěkném místě u moře, byl to hezký pohled. Z jedné strany moře a z druhého zelená země. Pak jsme začali s prohlídkou, ukázala nám každý kout a bylo vidět, že je z věže a vůbec celého bydlení s Cedrikem natěšená. Usměji se na ní a obejmu ji. „Máte to tu moc hezké. Krásně zařízené.“ Řeknu a znovu se rozhlédnu. „Myslím, že tu budete šťastní.“ Pustím ji. „Chápu jak to pro tebe musí být vzrušující. Vlastní věž a k tomu bydlení s přítelem. Kdyby se mi to taky stalo takhle najednou asi bych pukla štěstím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tobě se to nestalo najednou?" zeptá se Eliz. Pak se dole otevřou dveře a po schodech nahoru do obýváku, kde teď jste, vyběhne Cedrik a vedle něj běží pes, který se vrhne na Eliz, opře se tlapkami o její bílý háv a snaží se jí olíznout obličej. "Darcie, dolů," zavelí Cedrik a fenka dopadne zpět na všechny čtyři a nechá se smějící se Eliz podrbat. "Nazdar lidi," pozdraví vás potom Cedrik. "Darcie jsme vzali z útulku, často jsme za ní chodili. Těšili jsme se, až ji budeme moct mít," vysvětlí vám potom a s úsměvem se na Eliz a fenku podívá. "Vidíš, my zase máme kocoura," zasměje se Nyos. "Jenže ten pořád jen chrápe." Cedrik se zakření a přikývne. "To kocouři obvykle dělají," souhlasí. "Kočky se pořád někde prohánějí, kocouři chrní. Zůstanete na oběd?" zeptá se. Nyos se podívá na tebe, kde hledá odpověď, a pak přikývne. Ced pokýve hlavou a vydá se do kuchyně. "Jak se budete živit?" položí Nyos Eliz otázku. Eliz pokrčí rameny. "Máme dost peněz. Jsme v AMM," připomene mu mladá mága. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zavrtím hlavou. „Ne. Vlastní věž jsem dostala když jsem dostudovala u Alexe. S Nyosem jsme se k sobě stěhovali až mnohem později.“ Uslyšíme jak někdo vešel do věže. Za chvíli se objevil Cedrik a s ním pes, který hned začal skákat na Eliz. Cedrik ji přikáže ať si sedne. „Ahoj.“ Řeknu a vysvětlí nám psa. „Je moc hezká a vychovaná.“ Dojdu k Darcii a nabídnu ji ruku, aby si ji očichala než ji pohladím. Nyos se zmíní o Šmejdilovi. „Pořád jen nechrápe.“ Bráním ho. „A je už docela starý. A je to mazel.“ Pokrčím rameny. Cedrik nám nabídne jestli zůstaneme na oběd. Nyos hledal odpověď u mě, přikývnu a tak souhlasil. Nyos se zeptá Eliz jak se budou živit, ale Eliz nám připomněla že jsou u AMM, takže nebudou živořit. Já zůstala u Darcie a hladila ji. „No jo ty jsi hezká holka, moc hezká holka.“ Švitořila jsem na ní. Po chvíli se narovnám. „Moc vám to přeji. Jsem ráda, že vás potkalo tolik dobrého najednou.“ Položím si ruku na břicho. „Oh... můžu si odskočit? Přísahám, že od té doby co čekám dítě se mi močový měchýř zmenšil na velikost hrášku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, ale to je jen to ticho před bouří," připomene Cedrik Zkoušku, když řekneš, že je potkalo hodně štěstí najednou. Eliz potom chápavě přikývne a ukáže ti nahoru. Celkem zbytečně, pamatuješ si, kde mají koupelnu se záchodem. Když se vrátíš, Cedrik v kuchyni vaří a Eliz s Nyosem klečí vedle sebe a hladí Darcii. Ta leží na zemi rozvalená na zádech a nechává se hladit a drbat na břichu. "Anett, já chci psa," řekne Nyos nahlas a něco na Darcii zašvitoří. "Třeba zlatého retrívra, ti mají skvělý vztah k dětem," pokračuje Nyos a Eliz se na něj podívá a zakření se. Při pohledu, jak se šéf Sborů rozplývá, se prostě křenit musí. Pak se Eliz zvedne a nechá hrát si s Darcií jen Nyose. "Tak co, Anett, už máte nějaké jména? A kdy máš vůbec termín?" zeptá se tě mladá mága se zájmem a odvede tě ke křeslu, do kterého tě přinutí se usadit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Ale jsem si jistá, že to oba zvládnete.“ Řeknu s jistotou. Když jsem se vrátila z toalety viděla jsem jak Eliz s Nyosem si hrají s Darcií. Začnu se smát, když Nyos řekne, že chce psa. „Jistě. Proč ne? Jen mám obavy, aby se se Šmejdilem snášeli. Nechci žádné zvířecí rvačky.“ Necháme Nyose hrát si s fenkou a Eliz mě odvede ke křeslu do kterého jsem si musela sednout. „Ano. Už mám nějaká jména vybraná, ale vybereme ho až se narodí. Musím dítě vidět, pak budu spíš vědět jaké jméno pro něj nebo ní hodí.“ Odpovím ji. Složím si ruce na vrcholku břicha. „Termín mám pátého dubna. Plus mínus. Vždy se může narodit dřív nebo později. Už jsem zažila i ženu, která porodila skoro dva týdny po termínu. To je docela dost.“ Pousměji se. Ohlédnu se na Nyose. „Nyos očekává chlapce. Ale po pravdě já si spíš myslím, že to bude holka. Ale tak uvidíme.“ Usměji se. „Možná se s Nyosem vsadím co to bude.“ Znovu se podívám na Eliz. „Už se moc těším až se narodí a hlavně až uvidím Nyose až dítě bude poprvé držet.“ Ano. Na to jsem se moc těšila. Muži ze svých dětí bývají úplně hotoví, když ho poprvé drží. No ne tedy všichni muži... ale u Nyose jsem si jistá. Chtěla jsem to vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Retrívři se dobře snášejí i s kočkami," podotkne Eliz. Potom tě usadí do křesla a poslechne si tě. "Takže někdy v dubnu," přikývne s úsměvem. "Už máš strach? Nebo se těšíš? Nebo obojí?" chce vědět. Potom řekneš, že se s Nyosem nemůžete moc shodnout, co by to dítě mělo být. "To je jedno, Nyos bude stejně nadšený, ať už to bude kluk nebo holka," řekne Eliz. "Ale v posledních letech se všem známým rodily jen holky, mám dojem.. Tak uvidíme." Potom Eliz přikývne. "To bude krásný pohled," souhlasí. "Já ti tak závidím... Už se těším, až budu mít po Zkoušce a budeme se s Cedrikem moct vzít..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamyslím se. „Těším se. Nebojím se. Myslím, že se začnu bát až ve chvíli, kdy bude chtít na svět.“ Řeknu a usměji se. „To je pravda. Hlavně když bude zdravé. A ano. Bude šťastný ať už to bude cokoliv. Ale vzhledem k tomu, že dětský pokoj zařídil v modré doufá v chlapce.“ Zasměji se. „Pravda. Teď se rodili hlavně dívky. Možná že tentokrát mi sérii přerušíme.“ Znovu se zasměji. Eliz se mnou souhlasí ohledně toho až si bude Nyos dítě prvně chovat. Ale když mi řekne, jak mi závidí začnu se nahlas smát až mi vyhrknou slzy. „Promiň. Jen vím jak se cítíš. Najednou se vyrojilo tolik svateb a početí... jsem závistí div nepukla. Taky jsem si moc přála mít svatbu a založit rodinu. Ale kdo si počká ten se dočká.“ Mrknu na ní a poplácám se po bříšku. Nepřestávám se usmívat. „Takže se po Zkoušce hodláte s Cedrikem vzít?“ zeptám se. „Já to věděla.“ Řeknu a pohodlně se opřu. „Už když jsi začala s Cedrikem chodit a já viděla, jak se na sebe zamilovaně koukáte... věděla jsem, že tohle bude velká láska.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Změnit barvu pokoje už pro Nyose bude to nejmenší," řekne Eliz. "A je jasné, že chce kluka. Každý chlap chce syna. Ale pokud to bude holka, bude ji milovat, rozmazlovat a chránit. Neznám nikoho, kdo by 'své' holky chránil víc, než Nyos," usměje se Eliz a připomene ti, jak Nyos skoro vyskakuje z kůže, když se třeba Natce něco stane. "No tak uvidíte. A ty bys raději co?" zeptá se tě. Potom přikývne, že po Zkoušce se chtějí vzít. Zvedne levou ruku a ukáže ti prsteníček, na kterém má stříbrný zásnubní prstýnek. "Vzít se před Zkouškou nemůžeme, ale zasnoubit se ano," vysvětlí ti Eliz s úsměvem. "Ale zatím to prosím nikomu neříkej," požádá tě. Potom potřepe hlavou. "Vůbec mě tehdy nenapadlo, že by nám to mohlo vydržet takhle dlouho..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „To ano. To se mi u tatínků vždycky líbilo. Tatínkova holčička. Je to... roztomilé.“ Zazubím se. „Po pravdě mi je to jedno.“ Řeknu. „Protože s Nyosem nehodláme u jednoho dítěte skončit. Takže ať je to klidně chlapec. Příště to může být holčička a nebo možná na potřetí. Ale i kdyby jsme se holčičky nedočkali tak to nevadí. Budu naše děti milovat stejně.“ Na okamžik jsem se zasnila. Už teď jsem si dokázala představit jak to maličké držím v náručí. Pak se mi pochlubí se zasnoubením. Natáhnu se a chytnu ji za ruku. „Je moc krásný.“ Usměji se. Chtěla jsem se zeptat, proč to nikomu neřekla, ale pak mě požádala abych to nikomu neříkala. „Samozřejmě. Mám ústa na zámek.“ Slíbím ji. Pohladím ji po ruce a pak ji pustím, tlačila jsem si na břicho, když jsem byla v předklonu a bylo to nepohodlné. Znovu se opřu. „Já ano. Dívali jste se totiž na sebe stejně jako já s Nyosem. Pohled plný citu. Ne jen pobláznění láskou, ale skutečné vřelé city. Myslím, že jsem tenkrát řekla, že je možné, že tohle bude láska na celý život.“ Pousměji se. „A gratuluji. A teď mi pověz jak tě požádal o ruku?“ vyptávám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skřeti jevili poměrně značnou ochotu se s vámi domluvit. Setkal ses s králem, který s tebou obnovil spojeneckou smlouvu. Tvářil se hrozně důležitě, ale všem je jasné, že to je opravdu jen cár pergamenu, který skřeti hned po skonu tohoto krále přestanou uznávat. Pokud ho tedy uznávají teď. Po vyjednávání s králem se potom Morunt společně s mladým šamanem Kraagashem vydal do podzemí, aby s pomocí démonických rytířů na okamžik otevřeli zpětný portál do Khazaru, který je uložen hluboko pod pevností. Když se po dvou hodinách oba vrátí, Morunt se zdá být mírně otřesen, ale Kraagash si jistě vykračuje v náručí s bezvědomým Orisem. Předá ti vyschlé tělo velmi starého muže v otrhaném bílém hávu s několika prameny šedých mastných vlasů visících z lebky. Ani démoni nedokázali Orise probudit, protože toto si přivodil sám. Prý s démony dlouho statečně bojoval, ale pak se ukryl v hlubinách Khazaru, uzavřel se v nejtemnějším kousku své mysli a zapečetil se uvnitř. Toto mágové dělají jen v případech, že nechtějí dát své myšlenky a znalosti nikomu jinému. Jen opravdu mocní mágové dokáží tuto pečeť prolomit, a pakliže se to násilím opravdu stane, kouzelník zemře a pečeť zajistí, že všechny jeho znalosti budou smazány. Nasednete na svá pekelná zvířata a vydáte se zpět do výchozího sídla. Cestou se musíte probojovat přes skřetí tlupy, které král nemá pod kontrolou. Nebo možná má, ale co... Earen se ukáže jako hodně platný společník a po vašem návratu ti složí přísahu a ty jej pošleš do Narnostu jako velitele tamní odnože Bratrstva. Rok 2319 pro Bratrstvo Orise dáš do péče vašim nejlepším léčitelům, kteří se začnou starat o jeho tělo. Oholí mu hlavu, vypadá to lépe, než chomáče vlasů... A postupně mu vrací svalstvo a tuk pod kůži. Oris musí cítit, že už není v Khazaru a někdo se o něj stará, ale dosud se neuráčil svou slupku otevřít. Možná to bude tím, že mág v tomto stavu vnímá čas mnohem jinak. Přestože už je mimo Khazar rok, možná mu to nepřijde déle, než den. Bratrstvo je na vzestupu, ale Sbory ten vzestup opravdu hodně brzdí. Veškerá sídla na území říše jsou brzy napadena muži ve stříbrných maskách a dobyta. Drantissovci vám vždy dají vědět zhruba s půl hodinovým předstihem, což stačí na spálení některých dokumentů a útěk velitele, ale přicházíte o řadové členy, které Sbory dlouhé týdny mučí. Nic z nich ale nedostanou, protože řadoví členové téměř nic neví. Sbory pozatýkaly všechny vaše spojence a informátory, zabavily jejich majetky a tedy i vaše pole, zastrašily mnoho odpadlíků a hlídají se teď sklady. Správci, kteří vždy slyšeli na cinkot zlaťáčků, nyní nepřijmou ani měďák a celý život se budou ohlížet přes rameno, jestli nespatří stříbrnou masku. Měli jste hodně lidi v církvi, ale ta už je vám teď k ničemu. Pustila se do války s mágy a po mnoha prohrách začala škemrat o mír. Věž ji oddělila od Říše a vyhradila ji malý městský stát na okraji Albie, jejichž hranice neustále kontrolují bojoví mágové. Většina kardinálů byla popravena, mezi nimi i vaši agenti. Na území Guršské říše má ale Morovo bratrstvo pré. Pronikli jste do králova poradního sboru, do mnoha kupeckých a zlodějských cechů. Guršská říše představuje přesný opak Belnetské říše. Kde je Belnet přísně disciplinovaný a organizovaný, Gurchové mají chaos a prostor pro nejrůznější machinace. Uplácení je tady otevřený úplně každý. Morovo bratrstvo bují v Guršské říši jako rakovina a během tohoto roku už je jeho nádor pěkně hluboko. Vaše chapadla se rozrostla a objala nejmocnější instituce této říše. Za pár zlaťáků máte rychtáře v městech, šéfy v kupeckých ceších... Ale když se vaše chapadlo natáhne k Belnetské říši, Sbory, které na území Gurchů neoperují, jej rychle useknou. Vaše zásobování už je ale stabilizováno. Co se týče Narnostu, Earen se potýká s nepřátelstvím místních velmi početných kultů a musí být ustavičně na pozoru před občasnými agenty Sborů. Ale těch moc není, Sbory mají očividně dost práce se zkorumpovanými ouřady v Říši, než aby zasahovaly na území cizího, byť podrobeného státu. Vaše pole jsou v Narnostu v rozkvětu, ale zásobují jen Narnostskou odnož vašeho Bratrstva. Rok 3219 pro Belnetskou říši Tento rok byl ve znamení války mágů s církvemi, ve které měli mágové od začátku jasnou převahu. Od církve se oddělily početné skupiny paladinů, které se začaly nazývat Templáři. V polovině roku církev zažádala o mír a musela přijmout tvrdé podmínky Věže magie. Separovaná, slabá, hlídaná.. tím se sama vyřadila ze hry. Posílilo to Rytířstvo a samozřejmě mágy. Děti, které měla Církev svěřené do péče, si tyto dvě instituce rozdělily. Mágové si vzaly děti s talentem na magii a vytvořili Institut, kde je formují od útlého dětství. V čele Institutu stanula Anett Sela... Jakmile byla církev poražena, začala se Říše zabývat další expanzí. Začala mobilizace a Královské vojsko s Rytířstvem podporované vojsky šlechticů vpadly do Trogoru. Jejich cíl je jasný, rychle dobrý Trogor, vybít tamní skřetí a orčí kmeny a zajistit bezpečnou stezku do zemí za "zeleným blokem." Východ a západ Kontinentu byl dosud rozdělen skřety, orky a gobliny, ale Říše se teď rozhodla udělat konečně spojnici. Expanze se účastní i bitevní mágové, ale jinak se to mágů moc nedotýká. Nový Shalafi Marcus dan Dray se věnuje spíše modernizaci a posílení vlivu mágů uvnitř Říše. Jmenoval do čela Sborů starého známého Nyose Itaru, který udělal čistku i ve vlastních řadách. Důvěryhodní členové Sborů vypátrali zrádce ve svých řadách a zatkli je, a takto pročištěné Sbory potom udělaly zase čistku v samotném Řádu. Tajné sbory byly vždy vnímány hodně negativně, teď ale jejich popularita roste. Stříbrné masky přestávají být symbolem bezdůvodného utrpení a smrti, ale spíš spravedlnosti a bezpečí. Samozřejmě, že ta spravedlnost tu smrt obsahuje, a kdo je usvědčen, zažije i to utrpení, ale to už je lidem jedno. Rok 3219 pro tebe Meditacemi jsi konečně dosáhl svého plného potenciálu. Nepatříš k nejmocnějším mágům, ale jsi rozhodně v nadprůměru. A teď už se nemusíš věnovat rozvoji moci a můžeš se plně soustředit na schopnosti. učení se nových kouzel a dolaďování a zlepšování starých. Základní magii se naučíš rychle a teď je před tebou jedna velká otázka, kterou ti Morunt položil. Jakým směrem se vydáš dál. Je několik cest, několik pokročilých oborů... Nekromancie Jedná se o přivedení mrtvého těla zpět k životu. Tělo se stává loutkou bez jakéhokoliv vědomí. Mocnější nekromanti umí do těla dosadit ducha z jiné sféry, zabránit rozkladu nebo ovládat desítky těl najednou. Ale nekromancer neumí oživit člověka v pravém slova smyslu. + Mrtvá armáda ještě neznamená poražená armáda... Mrtví služebníci neuvažují, nebouří se, jen plní rozkazy Nekromancie je považována za vrchol temného umění, nekromanté se těší velké úctě ve společenství černokněžníků - Jedná se o nejsilnější černou magii, tudíž si vybírá největší daň. Nekromant sesychá, uvadá... Oživování Neboli vdechnutí života neživému objektu. Opět se nejedná o stvoření života v pravém slova smyslu, protože žádný smrtelník nic takového nedokáže. Mágové se přou, co se u oživení vlastně děje, ale nejpravděpodobnější teorie je ta, že je přivolán duch z jiné sféry, který posedne a rozpohybuje daný předmět, přičemž jsou mu vymazány všechny jeho vzpomínky a on se fakticky stává předmětem. Oživování je nejčastěji využíváno u tzv. golemů. Mágové ale na svou obranu nechávají obživnout třeba i chrliče nebo fontány. Jsou ale známy i případy, kdy osamělý poustevník oživil svůj plechový hrníček, aby si měl s kým povídat... Při rituálu tvoření jsou bytosti uloženy základní úkoly, které bude vždy dodržovat. Pokud se dostanou tyto úkoly do vzájemného rozporu, objekt se vymyká kontrole... Může začít řádit, nebo se rozpadne... Např. Mág Felius oživil sochu obrovského pantera a zadal mu dva základní principy jeho existence. "Plň všechny mé příkazy a nikdy nedovol, aby byl zničen tento krystal." A mág před tvora položil magický krystal. Jednoho dne však zjistil, jak je krystal nebezpečný a nařídil tvoru, ať krystal zničí. Panter se rozpadl na prach... Kdyby mág chtěl zničit krystal sám, panter by jej zabil (protože mág mu nezadal do principů, že na něj nesmí zaútočit), nerozpadl by se a dál by hlídal krystal. Kdyby měl v principu tvor zadáno, že nesmí napadnout mága a zároveň hlídat krystal, těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby mág chtěl krystal zničit sám... Pokud tvor má zadán jediný příkaz, tak se po jeho dokonání vrací na své původní místo a opět vyhasne... Délka oživování je různá podle toho, k čemu mág tvora potřebuje. Pokud mág utíká před pronásledovateli kolem chrámu s chrliči, oživí chrliče a zadá jim jediný příkaz "Zabijte ty lidi". Chrliče pronásledovatele roztrhají a vrátí se zpět na střechu, kde opět ztuhnou. Ale pokud mág třeba oživuje golema, může u něj sedět celé dny a zadávat mu jeden princip po druhém. Jak se zachovat v takovéto situaci a jak v takovéto. Mág si to většinou všechno předem napíše a dává si záležet, aby se principy nevylučovaly. A pokud by se tak stalo, vždy zadá nějaký vyšší princip. Např. "Nikdy neubližuj mé rodině a zabij každého, kdo by se mě pokusil zabít." Kdyby se ho pokusila zabít třeba jeho dcera, byl by tu nechtěný rozpor... A tak stvořitel zadá vyšší princip. "Pokud by mě chtěl zabít člen mé rodiny, můžeš jej zabít." Tvor má vlastní vědomí. + Nejedná se o kouzlo černé magie Co se týče obrany je to velmi efektivní Na jednorázový příkaz může mág stvořit více tvorů najednou - Tvor může dělat jen to, k čemu je jeho "tělo" uzpůsobeno. Hrnek nebude běhat, panter nebude létat. Aby mohl tvor mluvit, je třeba doplňujících kouzel od hodně pokročilého mága v této disciplíně. Potom může mluvit i hrnek, i panter... Snadno může vzniknout rozpor principů Iluze Tento obor snad netřeba dlouze představovat. V počátcích je možné iluzí zakrýt třeba jizvu na tváři, později je možné vytvořit si na sobě iluzi brnění a ti nejlepší mohou vytvořit reálnou iluzi celé armády, kde každý voják bude mrkat, dýchat a mít vlastní tvář. Čím je mág mocnější, zkušenější a čím více si dá práce, tím je iluze lepší a problémy s jejím odhalením má i mocný mág. Zpočátku budou iluze třeba pouze vizuální a snadno přebliknou, ale později už budou iluze dokonalé i tvarově nebo třeba zvukově... + Nejedná se o černou magií Iluzí se dá protivník snadno zmást a zastrašit - Pokud iluze protivníka nezmate a nezastraší, je k ničemu. Iluze dokonalého brnění tělo neochrání... Vyvolávání Vyvolávání démonů, kteří mohou sloužit nejrůznějšími způsoby. Pokud je rituál proveden správně, nižší démon je spoután a bude poslouchat příkazy. Vyšší démony je lepší nevyvolávat. Spoutat je a chvíli s nimi mluvit se dá, ale donutit je, aby mága poslouchali, možné není. + Nejedná se o černou magii Démoni jsou mocní a mají spoustu znalostí, které mohou při úkolu využít Démoni jsou skvělou studnicí informací - Jejich správné vyvolání zabere mnoho času, runy, lektvary.. nic nesmí být porušeno, přesně musí být dodržena procedura rituálu a ochranný kruh nesmí být porušen Démoni nikdy nebudou věrným služebníkem, vždy budou mít vlastní cíle, podlézavé a podbízivé řeči |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, mi se taky vždycky líbilo, jak si otcové ty dcerky chrání," usměje se Eliz s přikývnutím. "I když já teda byla vždy spíš strejdova holčička," podotkne. Potom pokrčí rameny. "Normálně?" zasměje se. "Udělal to v Megriarthu, po krásném dni. Na jedné skále, před našimi draky..," vysvětlí. Pak na tebe mrkne. "A Nyos jak?" chce vědět na oplátku. Potom už jdete do jídelny, kde vám Cedrik naservíroval oběd. Nyos mu pomohl s prostřením. Na oběd je perfektní svíčková. Cedrik zjevně umí i hodně dobře vařit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To zní krásně.“ Řeknu s úsměvem. „No... Nyos mě požádal o ruku na svatbě Lohany. Šli jsme se projít při západu slunce po pláži. Moc romantické... pak se zastavil, řekl, že se mě musí na něco zeptat a požádal mě o ruku.“ Na okamžik se zasním, jak jsem si na to vzpomněla. „Našli jsme si skvělé chlapy.“ Stisknu ji ruku. Pak jsme šli na oběd co Cedrik připravil. Svíčková, moc dobrá. Vychválila jsem mu ji a celou ji zhltla. Když jsem se opřela do židle, dítě mě jednou koplo, jako kdyby vyjadřovalo i svou spokojenost. „Zdá se, že dítěti taky chutnalo.“ Řeknu s úsměvem. „Takže mi jsme vaše první návštěva?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To taky nezní špatně," uzná Eliz s úsměvem. Potom už jdete ke stolu a dáte si do nosu. Když jídlo pochválíš, Cedrik se zazubí. "To jsem rád," naznačí drobnou úklonu hlavou směrem ke tvému břichu. "No, ještě tu byli strejda s Cedrikovým otcem, jak to zařizovali, ale první oficiální návštěva jste vy, jo," souhlasí Eliz. "Už máte vymyšlené jména?" zajímá se potom Cedrik, jakmile se vrátí s ovocnými džusy. Zdá se, že ostatní s tebou budou držet basu. Ani Nyos ani Eliz se nijak neohradí a nechají si jablečný džus nalít. Nyos přikývne. "Chlapec bude buď Adrian nebo Chris," řekne Nyos. O ostatních jménech on sám zjevně vůbec neuvažuje. A je otevřenější, než ty, jména sdělit. "U dívek Jessie, Kate, Kim..," potom Nyos pokrčí rameny na znamení, že neví, jaké by dal. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zazubím se. „To je pocta. Být úplně první návštěva.“ Řeknu. Cedrik došel pro pití. Džus, rozhodli se, že budou pít to co já. Tedy nic alkoholického. Bylo to milé, ale nemuseli to dělat. Já nejsem žádný alkoholik, který se nechá zviklat jen pohledem na alkohol. Ale nijak jsem neprotestovala. Hned jsem se napila a Nyos odpověděl na jména. Přikývnu. „Jessie, Kate a Kim vedou. Určitě to bude jedno z těchto. Ale které z jmen to bude zjistíme až to malé uvidíme.“ Usměji se. „Ale u mě osobně vede Chris a Jessie.“ Usměji se na Nyose. „Ah... už se těším až se narodí. Těhotenství je krásné, ale doprovází ho spousta problémů. Drobností, ale pro člověka, kdo s tím nikdy neměl potíže je to dost nepříjemné.“ Zavrtím hlavou. „Což mi připomíná... Nyosi.“ Zadívám se na svého manžela. „Chceš být u porodu nebo raději počkáš někde... stranou?“ zajímám se. „Dobře si to rozmysli, protože by to mohlo být pro tebe nebezpečné.“ Uchechtnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To probereme doma, jo?" zamumlá Nyos a přejede pohledem od Cedrika k Eliz, kteří uhnou pohledy. "No, slyšel jsem, že jste se zasnoubili," změní potom Nyos téma a zářivě se usměje na Eliz, která se zazubí a ukáže Nyosovi prstýnek. Nyos ji jemně chytí za ruku, aby se mohl podívat, a potom přikývne. "Cede, ale je ti jasné, že po svatbě už ji máš na krku nadosmrti, že jo?" zeptá se potom Nyos Cedrika a oba se zasmějí. Eliz na ně s úsměvem pohlédne. "On tě ten smích přejde, Ny," prorokuje Eliz Nyosovi s úšklebkem a mluví i napůl k tobě. "A jak se má Natka?" zeptá se potom Cedrik. "Pořád dělá do mého bratrance?" zajímá se Elizin snoubenec s úsměvem. "Pokud já vím, tak Colin dělá celou dobu do ní," ohradí se Nyos se smíchem. "Jo, má se dobře," odpoví potom. "Sice je poslední dobou čím dál přidrzlejší, ale dá se to vydržet. Není u nás zas tak často... A snad bude mít pubertu brzy za sebou, viď, Anett?" řekne potom Nyos. "Jo, Susan je taky někdy na zabití. Díky Anettině otci už není namyšlená, ale někdy je rozpustilá, až běda..," souhlasí Eliz. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu překvapeně obočí, když to Nyos chce probrat doma. Bylo mu to nepříjemný? Proč? Pokrčím rameny na znamení „jak chceš“. Uchechtnu se, když Nyos poukázal na to, jaký je svatba závazek. „Taky bych řekla.“ Souhlasím s Eliz. Pak začnou mluvit o Natce a Colinovi, kteří do sebe byli pořád zakoukaní. „A už byli na rande nebo pořád jen na sebe dělají oči?“ zeptám se, protože já takový přehled neměla. Navíc nevím jestli by se mě svěřovala s milostnými problémy. „Zatím je to dobrý. Jen trochu drzosti to jde. Může to být i horší.“ Podívám se na Nyose. „U holek puberta uteče rychleji než u kluků. Prej...“ Pokrčím rameny. „Z rozpustilosti Susan vyroste.“ Ujistím Eliz. „Naučila se to podstatné. Nasála do sebe ty správné vlastnosti. Je to jen otázka času. Bude z ní dobrý člověk.“ Řeknu s jistotou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už spolu spali," odpoví ti Cedrik, když se zeptáš, jestli už byli na rande. Nyos se vedle tebe zalkne džusem a rozkašle se na celé kolo. Eliz ho poplácá po zádech a Nyos pak upře vražedný pohled na Cedrika. "Co že.." zavrtí hlavou. "Co že dělali?" dostane ze sebe. Cedrik nehne ani brvou a odpoví: "Spali spolu..." Nyos na něj chvíli jen nevěřícně čumí, jako by čekal slovíčko "apríl", než vyprskne: "Ve třinácti?" Cedrik pokrčí rameny, jako by ho to zas až tak nevzalo. "S Eliz jsme do toho taky praštili ve třinácti... Nemysli si, ve třinácti už jsou děcka dost zralé... Když se můžeš - pokud nejsi mág - oženit v deseti, tak..." Nyos se nadechne, aby něco řekl, ale pak zase vydechne. Toho využije Eliz. "Ty se moc netvař. Tys to měl taky ve třinácti, pokud vím..," uzemní ho. "Ale já byl kluk!" brání se Nyos chabě. "Ale tvoje holka ne, že?" zašklebí se Eliz a Nyos ji sjede vražedným pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když to Cedrik řekl, vyrazilo mi to dech stejně jako Nyosovi, který chudák zrovna pil. Zůstala jsem na Cedrika zírat stejně jako Nyos, který tomu nemohl uvěřit. Stejně jako já. Divila jsem se, že nevybuchl, ale zdálo se že k tomu nemá daleko. „To si snad děláte srandu?!“ vybuchla jsem místo toho já. „Mít sex ve třinácti není obvyklé. Já si ve třinácti pořád ještě hrála s panenkama.“ Vstala jsem. Tohle mě vážně dostalo. Ve třinácti? Chvíli jsem si myslela, že jako v jedné posteli... nic víc, ale aby už souložili? To bylo pro mě... prostě hrozné! „Co ve třinácti vůbec můžou vědět o sexu?“ zavrtím hlavou, založím si ruce na prsou a začnu poklepávat nohou. „To je strašné. Strašné.“ Zjistit že moje dítě tohle dělá tak brzy, tak... tak bych asi někoho přizabila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neřekl bych, že šlo úplně o sex," řekne Cedrik a podívá se na Nyose. "Však víš, jak to ve třinácti zhruba vypadá," zamumlá a Nyos váhavě pokývne hlavou. "My jsme si s Cedrikem lehli, asi třikrát se pohnuli a mysleli jsme si, že to je," vzpomene si Eliz s mírným úšklebkem a Cedrik zrudne a zadívá se do zdi. "Ani mi neprop..," pokračuje a Cedrik ji vpadne do řeči: "To nemusíme rozebírat, že ne?" "Ale od třinácti k patnácti je to obrovský skok," řekne potom Cedrik a zdůrazní to. "Teď bych se nebál. Zkusili to, fajn," pokrčí rameny. "Zrovna my jim asi máme nejmíň co vyčítat. Ale těch patnáct, šestnáct... To už budou vědět všechno..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oklepu se, když to říkali. Tohle jsem vážně nepotřebovala slyšet. „Fajn? Mě to tedy jako fajn nepřijde. Čekala bych, že to začnou zkoušet v těch patnácti maximálně v šestnácti, to mi už připadá v pořádku. Ne ve třinácti, ani zkoušení ve třinácti.“ Divím se, že to naštvalo víc mě než Nyose. Promnu si spánky. „Až bude Natka u nás musím si s ní sednout a pořádně s ní tohle téma probrat. Hlavně otázku ochrany.“ Zase se posadím a zhluboka vydechnu. Napiji se. „Jak jste se to vůbec dozvěděli vy?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dozvíte se, že to Cedrikovi a Eliz prozradila Venda. Do večera zůstanete u Eliz s Cedrikem v družném hovoru, ale na večeři už se vrátíte domů. Nyos ti potom řekne, že u porodu bude. Jako tvá morální podpora, pokud ji budeš potřebovat. Ale na návštěvě mu nepřišlo vhodné o tom mluvit. Až do pátku má potom Nyos pořád co dělat. Lítá po nejrůznějších konferencích a schůzkách a to mu pomáhá zapomenout na Natku. Když ji ale v pátek přivede, rozhodnete se si s ní promluvit. Ona se ale jen chvíli směje a potom vám prozradí, že s Colinem nespala. Aspoň ne v tom smyslu, v jakém to Venda pochopila. Spali už vedle sebe na jedné posteli pod jednou peřinou, to ano, ale nic nebylo. Jenom rádi spí přitulení. A podle Natky to není nic neobvyklého. Dozvíte se i, jak to teď vypadá s ostatníma holkama. Amy chodí s klukem z pátého ročníku, ti spolu spí (neplatonicky) celkem pravidelně. Ale Amy bylo patnáct už v září. Venda, které bylo patnáct taktéž v září, zatím kluka nemá. Ne, že by se o ní kluci neprali, ale ona chce pořád Nathaniela, který je spolu s Victorem na Akademii zapsán jako dozor. Nathan ale Vendiny narážky ignoruje a ona je z toho nešťastná. Zatím nenašla odvahu jít za ním přímo. Susan kluka nemá, ještě neměla a zdá se, že ani nechce. Klukům ve třídě se líbí, ale na jejich nabídky nereaguje. A Natka vám taky trochu přiblíží dnešní děti. Jestli kdysi na Akademii měly děti o sexu jen mlhavou představu, dneska je to jinak, a těžko říct, čím to je. Natka zná všechny věci okolo sexu poměrně dobře, včetně těhotenství a ochrany. Nyos se uklidní a jde udělat večeři. Po jídle Natka ještě chvíli mluví s Nyosem v obýváku a potom se jde umýt, rozloučí se s vámi a jde spát. "Prý máme příští týden přijít na vánoční koncert," řekne ti Nyos, když se vrátí do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec jsme stočili rozhovor jinam, ale pořád mě trápilo to s Natkou. K večeru jsme šli domů a Nyos mi řekl, že chce být u porodu. Jako moje podpora. Políbila jsem ho a dala mu několik rad. Jako, aby zůstal u hlavy a nikdy se nechodil dívat dolů. A aby se připravil na to, že ho možná budu proklínat, nadávat mu a vyhrožovat smrtí. Nyos pak hodně pracuje. Nakonec ho to s Natkou hodně rozhodilo. Já na to taky dost myslela, Nyos před tím však mohl utéct za prací. Když pak přišla Natka k nám, sebrali jsme s Nyosem odvahu a posadili se s Natkou, abychom to probrali. Natka nám však vysvětlila, že to všechno bylo špatně pochopeno. Spadl mi kámen ze srdce. Hned jsem se cítila lépe, že je to celé nevinné. Nyosovi se taky určitě ulevilo. Ale nemuseli jsme s Natkou nic probírat, podle všeho pokud jde o sex věděla všechno. Byla jsem překvapená. To začali na Akademii učit o sexu, že o tom tolik vědí? Po večeři si pak ještě Natka o něčem promluví s Nyosem. Pak si jde lehnout. Nyos se později vrátí do obýváku, vzhlédnu od vyšívání. Už jsem ho měla skoro hotový, jen to jméno chybí. „Vánoční koncert? Kde? A kam?“ zeptám se a odložím vyšívání do košíku. „To jsou vánoce už tak blízko? Strašně to utíká.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bude na jejich Akademii," odpoví ti Nyos a posadí se vedle tebe. "Jo, uteklo to. Vánoce budou za tři týdny, ale koncert mají už příští víkend," přikývne. "A taky mě poprosila, jestli by nemohla mít změněný pokoj. Je fakt, že tento, který jsem ji nechal udělat, když jí bylo šest, už je trochu.. neodpovídající..," řekne potom ještě. "Zas budu Tanyu otravovat," zamumlá s úsměvem. Pak už se ale po náročném pracovním dni jen tak posadí, obejme tě paží a políbí tě. Chvíli mluví s dítětem, které už se naučilo rozpoznat jeho hlas a vždy, když ho slyší, se divoce otáčí a někdy i trochu kope. I Nyos se ale potom odebere se umýt a jde spát. Zítra v deset přijde Luis tě zkontrolovat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Budu muset vyrazit na nákupy. Ještě nemám dárky.“ Opřu se o něj. Taky mi řekne, že bude muset předělat pokoj pro Natku. „To je pravda. Teď je to už slečna. Její pokoj ji připadá nejspíš moc dětinský.“ Zasměji se. „Prosimtě... Tanya bude nadšená jako vždycky, nakonec je to její vášeň.“ S Nyosem jsme odpočívali na pohovce, začne si povídat i s dítětem, které ho poznávalo a řádilo jako pominuté. Ten jeho pohyb mi způsobilo, že jsem několikrát tiše říhla. Dítě používalo můj žaludek jako míč na hopsání. Ale líbilo se mi to, jak na něj dítě reaguje. Nakonec jsme se šli umýt a spát. Zítra přijde Luis na kontrolu a taky si budu muset sepsat seznam jmen komu všemu musím koupit dárek, abych si je pak mohla odškrtávat a na nikoho nezapomněla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Nyos nachystá snídani a ty si mezitím nachystáš ten seznam. Natka přijde rozespalá jako poslední. Na Akademii se vstává brzo, takže musela splatit spánkový dluh. Potom před vás Nyos položí míchaná vajíčka se slaninou. Tvé malé je strašně na vajíčka. Nikdy jsi je tak moc nejedla, ale teď by ses po nich utloukla. Pořád vajíčka, na jakýkoliv způsob. Nyos sháněl po všech známých nejrůznější recepty, abys to neměla pořád stejné, ale i tak by to to asi bylo fuk. Co dítě chce, to dostane... Dopoledne jde Nyos pomoci Natce s obtížným učivem z astronomie a za tebou přijde Luis*. Nejsou žádné komplikace, takže to jde rychle. Prohmatá ti břicho, magii samozřejmě použít nesmí. Potom si chvíli povídáte, jak se cítíš a tak. Nyos se vrátí dolů až když je Luis na odchodu. I tak si ale oba spolužáci ještě stihnou dát sklenku. "Tanya má teď čas, potom jede na dva týdny do Elfie," řekne ti potom Nyos. "Uděláme ten pokoj hned. Tanya ho navrhla ráno u kávy... Ale abys nešla na nákupy sama, poprosím Roberta," řekne ti Nyos, jakmile Luis odejde. // * Luis de Pather - Nyosův spolužák z Akademie a jeden ze členů té pověstné Nyosovy bandy. Veselý a sympatický chlap se šibalským smyslem pro humor. Jeden z nejlepších lékařů, jaké má Věž k dispozici. Není to přímo porodník, ale rodil už mnohokrát. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já tě miluji.“ Řeknu Nyosovi s úsměvem, když mi připravil k snídani vejce. Těhotenství mi změnilo chutě a i když jsem vejce měla ráda, tak jsem je moc často nejedla. Teď bych pro ně i vraždila. Nyos byl tak hodný, že shání recepty, aby mě i dítě potěšil. Je to miláček. Nyos pak jde pomoct Natce s učením a nechal mě s Luisem samotnou, aby mě v klidu mohl vyšetřit. Vše bylo v pořádku. Nečekala jsem ani nic jiného. Jako lékařka bych jistě poznala, kdyby bylo něco v nepořádku. Ale moje první těhotenství probíhalo bez problémů. Některé nepříjemnosti co těhotenství obnášejí se mi dokonce i vyhnuli. S Nyosem si pak ještě chvilku povídali u sklenky. Když odešel Nyos mi přišel říct jak to je s Tanyou. Usměji se. „Jsem ti to říkala, že to bude v pořádku.“ Řeknu. „Takže... hned, jako, že hned teď?“ zeptám se překvapeně. A pak mi řekl, že poprosí Roberta aby se mnou šel na nákupy. „Robert taky ještě nemá dárky? Ono by to chtělo někoho kdo si je taky potřebuje dokoupit.“ Řeknu Nyosovi. „Jinak to bude pro chudáčka utrpení. Všechny ty nákupy můžou trvat hodiny. Možná se vrátím až na večer.“ Nechtěla jsem Roberta zbytečně zatěžovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, jako hned," přikývne Nyos. "Večer odplouvá. Takže musím říct Clarkovi a půjdeme nakupovat nábytek a přestavovat pokoj." Potom se krutě zasměje. "Robert s tebou rád půjde," řekne a v úsměvu odhalí všechny bílé zuby. "A hlavně se pořádně obleč, venku je fakt zima," poradí ti, celkem zbytečně. Zamrzá pomalu i moře. Uvnitř je velké teplo, topení využívající horkou páru máte zabudované přímo v podlaze (Tanyin vynález, do jejího nápadu měly všechny věže normální horkovodní topení na stěně). Ale když se podíváte z okna, vidíte na útesu závěje sněhu a všude led. Obloha je zatažená, takže ani slabé zimní slunce nesvítí. Kousek kolem věže sníh není, o to se postarala ochranná magie. To aby nikdo neuklouzl na případném náledí, než se stihne přemístit. Ale jinak je všude sníh a led. "Tak se běž převléknout, já zavolám Clarkovi a Robertovi." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vstanu a přejdu k oknu, pohled to byl krásný, ale stačil k tomu, aby mě zamrazilo, když si představím, jaká je tam zima. „Dobře miláčku.“ Přejdu k němu a trochu ho popusinkuji než vyrazím do ložnice, abych se oblékla. Vzala jsem si teplé, podhávové oblečení, na to zimní háv, na to ještě plášť, na hlavu si nasadila klapky, krk ovázala šálou a nakonec rukavice. Do vnitřní kapsy jsem si dala seznam a peníze. Pak jsem sešla zase dolů. Musela jsem vypadat tak navlečená ještě dvakrát větší. „Jsem připravená. Lásko?“ zavolám a dojdu za Nyosem. „Tak mě napadlo. Co ty? Jak máš dárky zařízené? Nemám koupit i něco za tebe? Nebo kupovat nějaké větší dárky s tím, že jsou od nás obou?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bez obav, většinu už mám," odpoví ti Nyos s úsměvem. "Ale klidně můžeš za nás oba koupit něco většího. Chceš dát nějaké peníze?" Potom se ozve zaklepání a ty sejdeš ke dveřím, abys otevřela. S Robertem přišel i Clark. Jakmile otevřeš, udeří tě do tváře neskutečně studený vzduch. Oba Nyosovi příbuzní jsou navlečení v zimních hávech a tváře mají červené. "Ahoj," pozdraví tě unisono a Clark vejde dovnitř, aby šel nahoru pomoct Nyosovi. Zato Robert zůstane venku a počká, až se obuješ a vyjdeš za ním ven. Je vážně zima... Robert se pousměje a vytvoří svým Elionem (ano, už ho má taky) portál do Vingaardu. Objevíte se ve Vingaardu a dáte se do nakupování. V poledne tě Robert pozve na oběd do luxusní restaurace a potom se zase dáte na nakupování. Nyosův bratranec je velice galantní a strašně hodný. Byl ti sympatický už když jsi ho viděla poprvé, ale máš ho čím dál radši. Nabídne ti rámě, abys na náledí na Vingaardském chodníku neupadla, nese ti tašky s nákupem, ochotně ti pomáhá s vybíráním a delší nákupy snáší s lehkým úsměvem. // Dostaň to až k večeru, na konec nákupů a návrat |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře, Nyosi. V pořádku. Mám dost peněz.“ Ujistím ho. Přijde Clark s Robertem. Políbím Nyose na rozloučenou a Clarka na tvář, což bylo na uvítání a rozloučenou zároveň. Pak jsem vyšla ven za Robertem. Teplo se z mého oblečení rychle vytratilo. Ale naštěstí jsem se oblékla dost na to, abych nemrzla. „Ahoj Roberte.“ Taky mu dám pusu a pak nás přenese do Vingaardu. Na vánoce je tu vždy živo. Spousta obchodů a stánků, slejzají se sem všichni prodejci z blízkého i dalekého okolí. A stejně tak nakupující. Každý ví, že tu sežene cokoliv. Povídala jsem si s Robertem, který byl jako vždy milí, galantní a neměla jsem z něj ani na chvíli dojem, že by ho tohle doprovázení otravovalo. Navíc byl pro mě velká pomoc při vybírání dárků. Taky mě vzal na oběd do restaurace. Vůbec se o mě hezky staral. Když mi jednou podklouzla noha, Robert mi nabídl rámě, abych si u něj získala podporu a neupadla. Byla to zábava, líbilo se mi jak tu bylo tolik lidí, sníh, výzdoba, bylo to takové vánoční. Když jsem konečně měla všechno a všechna jména ze seznamu jsem si odškrtala, byla už tma. Což nebylo nic nezvyklého, když se začíná stmívat už ve tři. „Ah... byla to zábava. Jsem tak ráda, že jsi šel se mnou. Vážně jsem si to užila. Ale strašně mě bolí nohy.“ Řeknu s úsměvem Robertovi. „Zůstaneš u nás na večeři? Aspoň, abych se ti tak trochu odvděčila za tvůj doprovod?“ nabídnu mu a vrátíme se do věže. Byla jsem ráda, že jsem doma. Těšila jsem se na odpočinek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak jo, zůstanu," usměje se Robert a pomocí Elionu vás oba dostane zpět na útes k domácí věži. Ta se pod tvým dotekem otevře a vy vstoupíte do úžasného tepla. Vyzujete se a shodíte ze sebe těžké pláště a zimní hávy a zůstanete jen v teplém podhávovém oblečení. Potom Robert přemístí dárky nahoru a vydáte se společně do obýváku. Na sedačce sedí vedle sebe Nyos s Tanyou a Natkou a všichni tři drží v rukou skleničky s vínem. "Nazdárek," zazubí se na vás Tanya, když vás spatří. "Ahoj miláčku," pozdraví tě Nyos s úsměvem a políbí tě. Pak si stiskne předloktí s Robertem. "Nazdar brácho," pozdraví se. Robert pak políbí Natce a Tanyi ruce a posadí se taky. "Tak co pokoj?" zeptá se Robert Natky. "Parádní," odpoví mu dívka se zazubením a dopije svou sklenici vína. "Už stačí, ne?" kývne Nyos na její skleničku a dolije víno sobě a Tanye. "Robe, dáš si?" nabídne potom bratranci, ale ten zavrtí hlavou. "Tak jak šly nákupy?" zajímá se mezitím Tanya. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uvnitř bylo krásně teplo, vydala spokojené vzdychnutí, když jsem se zbavila toho studeného oblečení a zahřát se. „Ahoj všichni.“ Pozdravím je dojdu k Nyosovi a dáme si pusu. Příjemně mě zamrazilo, protože jeho rty byli teplé a moje studené. Pak jsem si s dalším povzdychnutím svalila na pohovku. Robert se zeptal na nový pokoj a Natka byla viditelně spokojená. „Je přece od Tanyi. Od ní bych nečekala nic jiného než dokonalost.“ Řeknu s mrknutím na Tanyu. „Byla to zábava. Robert je skvělý společník.“ Usměji se na Roberta. „A jsem ráda, že jsem sehnala dárky pro všechny.“ A taky jsem z toho mrtvá. Ale to jsem nahlas nehodlala říct, protože jsem ještě chtěla udělat tu večeři na kterou jsem Roberta pozvala. „Dobře. Nejlépe se prohřeji u práce. Půjdu udělat večeři. Máte nějaké konkrétní přání co by jste chtěli?“ zeptám se všech přítomných. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpovědí je ti pouhé zavrtění hlavy, jak nikdo nemá speciální přání. Takže vymyslet a udělat večeři na tobě zůstalo celé. Prostřeš pro pět lidí (Clark už šel) a dáš se do přípravy jídla. Zbytek zůstane v obýváku a dál si povídá. Jakmile je jídlo hotové, zavoláš je všechny do jídelny a naservíruješ ho, abyste se do něj mohli pustit. Po jídle a pochvale vás potom Natka všechny vytáhne nahoru, aby se pochlubila novým pokojem. Je delší než ten předchozí, ale přibližně stejně široký. Hned vedle dveří stojí nablýskané černé piáno, dále už je přímo 'obytná zóna'. Je vidět, že natka už je vážně starší, když odmítla všechny růžové barvy, doplňky, kraječky.. vypadá to opravdu jako ložnice dospělých. "Museli jsme trochu zmenšit chodbu, abychom udělali delší pokoj a vlezlo se tu to piáno," řekne Nyos a přejede prsty po hladkém černém dřevě. Robert si piano se zájmem prohlédne a pak odsune kryt na klávesy a jednou rukou zkusmo zahraje. Nejdříve pomalu, a pak jeho prsty zrychlují střídání pozic, až je z toho krásná rychlá melodie. Robert umí hrát hodně dobře. "Jo, zvuk dobrý," zazubí se potom a zase zadělá kryt. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Připravila jsem langusty. Musela jsem se Robertovi odvděčit něčím pořádným a dobře udělaná langusta bylo to pravé. Kromě toho jen jak jsem na to pomyslela jsem dostala na ní hroznou chuť. Po jídle nás Natka vytáhla do svého pokoje, abychom si ho prohlédli. Je neuvěřitelné co tři lidi za pár hodin zvládnout. Pokoj byl moc hezký a překvapilo mě piáno. Natka byla viditelně nadšená z nového pokoje. Robert si vyzkoušel piáno. Hrál moc dobře. „Teda... jsi dobrej.“ Pochválím. „Je moc hezký.“ Rozhlédnu se. Přejdu k Natce kterou obejmu. „Jsem moc ráda, že tu budeš s námi.“ Za chvíli jsem ji zase pustila, protože vím, že jako dospívající dívce to nemusí být příjemné nebo tak něco. Ale já ji měla ráda jako vlastní. Nakonec jsme ji v podstatě vychovávali. „Co jste vlastně udělali se starým nábytkem a tak?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Díky," zazubí se Robert. Potom obejmeš Natku, která tě jemně poplácá po zádech. Když stojíte tak blízko vedle sebe, tak si nelze nevšimnout, že už je sotva o půl hlavy menší než ty. A to ty nepatříš k nejmenším. "Vždyť jsem tu bydlela prakticky pořád," usměje se, když se pustíte. Potom se zeptáš na starý nábytek. "Charita," odpoví Tanya. Ten nábytek nebyl tak opotřebovaný a mohl se klidně schovat pro vaši nějakou možnou budoucí dceru, ale.. přeci jen jste na tom finančně dost dobře na to, abyste jí mohli koupit zbrusu nový. A ne všichni lidé to mohou říct. "Nic lidi, já budu muset jít," řekne potom Tanya. "Loď mi odplouvá za půl hodiny," rozloučí se s vámi. "Pomůžu ti s kufry," nabídne se Nyos a ona děkovně kývne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No jo... ale teď je to oficiální.“ Řeknu s úsměvem. „Ale máš dobré, že chodíš na akademii. Až se to malé narodí vyhneš se spoustu křiku a smradu z plínek.“ Zavtipkuji. Tanya řekla, že dala nábytek na charitu. Spokojeně přikývnu. „To je dobře.“ Řeknu. Právě na to jsem myslela. Ten nábytek nebyl nijak hrozný a byla by škoda, kdyby to jen tak vyhodili. Tanya už musela jít. „Tak se tam měj. A buď na sebe opatrná.“ Rozloučím se s ní s obětím. Nyos pak jde pomoci s kufry. Protáhnu se. „Ah... jsem vyřízená.“ Řeknu a zívnu. „To nakupování mě docela zmohlo. Půjdu si dát vanu a lehnout si.“ „Ještě jednou díky, Roberte za pomoc. Nevím jak bych to bez tebe zvládla.“ Na rozloučenou ho taky obejmu. „Dobrou noc. Řekněte Nyosovi že jsem si šla už lehnout.“ Rozloučím se s Robertem a Natkou a vdám se do ložnice. Napustím si vanu do které se naložím. Pálilo to. Pořád jsem ještě nebyla úplně prohřátá. Aspoň tedy prsty na nohou jsem pořád měla studené. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno se vzbudíš v devět hodin. Nyos vedle tebe už nespí, podle očekávání. Na věšáku na dveřích skříně měl včera večer pověšený svůj lesklý černý kožený háv, ale dnes tam už není, což znamená, že si ho buď poskládal a schoval do skříně, nebo šel do práce. A vzhledem k tomu, že si oblečení do skříně uklízí málokdy, je pravděpodobnější, že šel do Věže. Umyješ se a převlékneš a potom sejdeš do prvního patra, abys udělala sobě a Natce snídani. Obvykle vám ji Nyos chystá než odejde, ale pokud vychází opravdu brzy, tak ne. Když ale vejdeš do jídelny, dál do kuchyně už nemusíš. Natka už snídani nachystala a zrovna ji servíruje. Pokládá na stůl dva talíře s úžasně vypadajícími palačinkami. Polité medem a posypané jahodami a borůvkami. Dostat se k čerstvým jahodám a borůvkám je pro obyčejné lidi v tomto ročním období nemožné, ale Nyos má dodavatele v Jižní Belarii za Trogorem. "Dobré ráno," usměje se na tebe Natka. Má vlhké vlasy, jako by se před chvílí koupala, a na sobě má nadýchaný bílý župan. "Nachystala jsem nám snídáni. Nyos odcházel brzy," řekne. Ty dva měsíce, co u vás Natka o prázdninách byla, jsou znát. Pro vaření měla ta holka vždy talent a navíc měla obrovský zájem se to naučit, takže s tebou i s Nyosem vždy stála u plotny, když jste něco dělali a pomáhala vám. Máte s Nyosem ty jídla tak nějak rozděleny napůl, Nyos umí perfektně jídla, která tobě moc nejdou, ale zato příliš nedělá jídla, které ty zase umíš skvěle. Ale Natka chytá recepty vás obou. A ty palačinky, které jsou zrovna z Nyosovy kuchyně, chutnají výborně. "Chceš i šlehačku?" zeptá se tě Natka mile, když se posadíš. "A napadá mě... Máš už napečené cukroví?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos už byl pryč, po tom co jsem se dala dohromady sešla jsem dolů, abych připravila snídani, ale Natka už ji měla hotovou. A vypadala úžasně. Úplně se mi začali hromadit sliny v ústech. „Dobré ráno, Natko.“ Usměji se. „Páni. To vypadá úžasně.“ Sednu si. „Ano. Rozhodně šlehačku.“ Nemůžu se na u dobrotu dočkat, když se mě zeptá na cukroví. Zarazím se. „Ne. Ještě ne. Ale není na ně ještě brzy?“ zeptám se. „Do vánoc by jsme to všechno snědli.“ Zamyslím se. „Víš tak jsem přemýšlela. Jak to uděláme s vánocemi. Napadlo mě jestli bychom na vánoce sem nepozvali rodinu. Nejbližší rodinu. Abychom byli všichni na štědrý den spolu. Pozvali bychom moji rodinu a vaši rodinu, velká večeře, rozbalovaní dárků... bylo by to fajn. Co si o tom myslíš?“ zeptám se a s chutí se pustím do palačinek. „Mňamka... teď jsem vážně šťastná, že tě vaření tak bavilo.“ Pochválím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je desátého," odpoví ti Natka zamyšleně. "Takže přesně čtrnáct dní. Přespříští neděli. Já myslím, že už je čas tak akorát. Chci péct s tebou..." Potom se obě pustíte do jídla a ty ji pochválíš. "Já taky," zazubí se na to, že jsi ráda, že ji vaření baví. Pak se vrátí zpět k oslavě Štědrého dne. "Já ti nevím," pokrčím rameny. "Štědrý večer byla vždycky spolu jen úplně ta nejbližší rodina. Večeře v pěti lidech a tak. Rodina se scházela na velké slavnosti další dny..." Natka se napije mléka, než pokračuje. "Podle mě tu tradici nikdo neporuší. Každý bude chtít být ten večer jen s pár lidmi. Myslím, že Nyos ti řekne to samé. Já slavila Štědrý večer v sídle jen s mamkou, taťkou a Clarkem, Nyos tam byl asi dvakrát, když zrovna nebyl někde se Sbory. A až na první hod přijel Andrew, Robert s Monicou..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Dobře. Tak se do toho dneska pustíme. Spolu.“ Slíbím ji. Můj nápad se ji nezdá, ne že by se ji nelíbil, ale nemyslí si, že by se to ujalo a ani Nyos by nejspíš nebyl nadšený. Překvapilo mě to. „Hmm... a já si vždycky myslela, že čím víc lidí, tím víc radosti a zábavy.“ Řeknu. „Připadá mi to takové... ochuzené slavit jen ve třech. Bratr taky bude slavit ve třech, Clark s Annou jsou jen dva, moji rodiče taky budou jenom oni dva... to se mi moc nelíbí.“ Odmlčím se. Víc se mi líbila představa, že bude celá rodina u stromečku. „No když myslíš.“ Byla jsem trochu zklamaná. „Ale moje rodiče rozhodně nenechám samotné. Musím se domluvit s Jarredem. Možná bude raději, když budou u nich. Nakonec jsou to první vánoce Malánie a u toho budou asi chtít být.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já si nemyslím, že Clarkovi a Anně bude vadit slavit ve dvou," pousměje se Natka. "Navíc jsou teď už vlastně tři. Páni, na mě se ty neteře a synovci najednou valí ze všech stran," zasměje se potom, jak si uvědomí, že Clark bude otcem taky. "Jsi zvyklá na trochu jediné tradice," přikývne potom Natka zamyšleně. "Nám nikdy nepřišlo divné slavit v malém počtu. Večeře, stromeček, rozbalování dárků v úzkém kruhu. Protože kdybychom svolali rodinu, přišla by celá, a tak velké naše sídlo nebylo... Salcerové to mají tak, Scoreové taky... Kdyby se svolala rodina, prasknou jim sídla ve švech..." Pak se ale zamračí. "Já hlavně doufám, že bude Nyos na Štědrý večer vůbec doma. Co jsem slyšela, tak to o Vánocích bývá hodně divoké. Temní využívají toho, že jsou všichni naměkko, a počet jejich útoků se mnohonásobně zvětší. Kelen mi říkal, že on s Monicou si udělají Štědrý večer o den dříve, protože on doma určitě nebude..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No jo. Budeš velká tetka.“ Pousměji se. Vysvětlí mi proč byl problém se svoláním rodiny. Příliš členů a málo místa. „Chápu.“ Pak mi řekne, že si není jistá jestli tu vůbec Nyos bude. To mě doslova polekalo. „To snad ne?“ zeptám se a zachmuřím se. Tohle budou naše první společné vánoce. Co jsme manželé. Bylo to důležité. Nechci si pamatovat naše první vánoce tak, že schlíple sedím s Natkou u stolu a jsme samy. „Tak to ani náhodou. Fajn... s tím, že bychom byli na štědrý den jen ve třech bych ještě zvládla, ale aby nebylo ani jisté, že Nyos bude doma?“ zavrtím hlavou. „Jsou to naše první vánoce. Promluvím si s Nyosem. Myslím, že je čas na změnu tradice.“ Řeknu rozhodně. „Promluvím si s Nyosem. A pak to zkusím navrhnout našim rodinám. Mým rodičům a bratrovi a vašim rodičům a bratrům. Jak jsi říkala.. nejbližší rodina. Bude záležet jen na nich jestli se jim do toho bude chtít. Ale hodlám to zkusit. Nechci slavit vánoce jen ve dvou.“ Zamračím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tetka," zasměje se Natka. "Vezmu si kostkovaný šátek a lněnou sukni a půjdu na trh prodávat zemáky." Potom přikývne. "Jo, to snad ne. Ale tak.. Nyos je schopný se z toho vymluvit. Navíc tam má Caleba, který ho vždycky zaskakuje." Trochu tě uklidní. Pak pokrčí rameny. "Hodně štěstí," popřeje ti. "vaše rodina na to možná uslyší, ale moje? Pochybuji," zavrtí hlavou. "Otec je teď někde uprostřed Trogoru, Andrew a Robert budou v Korinthoru, Clark s Annou budou spolu..." Když dojíte, Natka se zvedne, posbírá příbory a talíře a jde je dát do dřezu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Tak jsme to nemyslela, ale taky může být.“ Řeknu. „A Caleb nebude chtít být s rodinou?“ zeptám se překvapeně. Jasně má zástupce, ale copak ho může na štědrý den zaměstnat, aby on sám mohl být s rodinou? To mi nepřipadalo moc fér. Pousměji se. „Jasně. Uvidíme jak to bude. Třeba se jim bude chtít zkusit něco jiného.“ řeknu a vstanu. Jdu ji pomoci s nádobím. „Musíme sjednotit rodinu.“ Mrknu na ní a pak sundám z věšáku dvě zástěry a jednu ji podám. „Tak... a jdeme na cukroví.“ Řeknu a začnu vytahovat potřebné ingredience. „Tak fajn. První se pustíme do vanilkových rohlíčků. Pak uděláme kokosky, pak bychom mohli udělat čtyřlístky, nugát... hm... stromečky... a taky bychom mohli upéct perníčky? Panáčky a stromečky? Co říkáš?“ zadívám se na ní. „Co ty? Jaké cukroví znáš ty?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Od toho tam ti zástupci jsou, ne?" řekne Natka. "Nikdo je nenutil, aby tu funkci brali. Caleb prostě oslaví Vánoce o den dřív nebo později, stejně jako Kelen, Erik a plno dalších bojových a Tajných mágů..." Zvednete se, jdete společně umýt nádobí a potom začnete chystat nádoby a ingredience na cukroví. "Rohlíčky jsou klasika," zazubí se. Pak se jí zeptáš, co zná ona. Pokrčí rameny. "Marcipán, perníčky, kokosky..," uvažuje. "Moc toho není," přizná. Ještě než se pustíte do válení, vykrajování a pečení, ozve se ti spojovatel Věž s tím, že na zítřejší druhou hodinu odpolední svolal Marcus schůzi VŠEMu. VŠEM (nebo taky Nejvyšší rada) je společná schůze veškerého velení Říšských mágů. Štáb Válečných mágů, velení Tajných sborů, a všechny čtyři rady, Magická, Akademická i Výzkumná a Medicínská. Naposledy VŠEM svolal Shalafi Vitalianus před více než pěti lety, když byly objeveny kouzla, která procházejí štíty. Ale není třeba se moc bát, VŠEM málokdy řeší krize. To řeší každá rada zvlášť. Na VŠEMu se diskutuje spíš o nějakém obrovském pokroku. // VŠEM není původní název schůze. Ten byl tak složitý a dlouhý, že si ho nikdo nepamatoval, tak jej před sto lety Shalafi Dendrius změnil právě na tento. Prý to vzniklo podle toho, že Shalafi místo původního názvu pořád říkal "Zavolám všem." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano...“ Pousměji se. „Pravda. Ale stejně mi je jich líto.“ Pokrčím rameny. „Dneska se naučíš nějaké další.“ Slíbím ji. Ozval se spojovatel s tím, že zítra je schůze VŠEM. Trochu mě to zarazilo, ale pak jsem se uklidnila. „Zítra je schůze VŠEM. Jsem zvědavá s čím přišli.“ Řeknu Natce a konečně se pustíme do práce. Nějaký pokrok? V čem asi? „Tak jsem na to.“ Usměji se a pustíme se do pečení. Natku jsem nechala dělat těsta a já náplně, ale říkala jsem ji jaké dělám a když to neznala, vysvětlila jsem ji postup. Tak mě napadlo, že možná Nyos bude vědět o co jde. Až se vrátí domů tak se ho zeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pustíte se společně do pečení. Stihnete ale udělat jenom rohlíčky a dát do lednice těsto na linecké, než musíte pečení přerušit, abyste udělaly ještě i oběd. Poté, co poobědváte, umyjete nádobí a zase se pustíte do cukroví. Těsto na linecké ještě dostatečně neztuhlo, takže se pustíte do perníčků. Pečete do pěti hodin odpoledne, kdy už máte naplněných mnoho krabic. V pět hodin se Natka podívá na hodiny. "Nyos by mě už měl hodit do Akademie," zamumlá trochu znepokojeně, že přijde pozdě. Děti se mají v neděli vracet do šesti. Ale jako by ho přivolala se dole otevřou dveře a Nyos vyjde nahoru do obýváku. Jeho speciální kožený háv je teplý, ale tváře má Nyos rudé venkovním mrazem. "Ahoj," pozdraví vás se zazubením a přijde k tobě, aby tě na přivítanou dlouze políbil. Pak se otočí k Natce a nechá si dát pusu na tvář. "Málem mi zmrzly rty," zakření se Natka potom. "Jo, je tam fakt hrozná zima. Tady ani tak ne, ale u Věže je to příšerné..," zavrtí Nyos hlavou. "Dneska byla Rada vážně zajímavá. Přišel Marcus a měl asi tříhodinový projev..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro S Natkou jsme se u pečení pěkně bavili. Samozřejmě, že jsme připravili i krabičku pro ní, aby si něco vzala do akademie. Ale když bylo pět hodin, tak začínala být Natka nervózní, aby to stihla zpátky na Akademii. Jako kdyby ho přivolala, tak se Nyos vrátil. „Vítám tě doma, lásko.“ Oplatím mu polibek. Jeho rty byli hodně studené, ale to mi nevadilo. „Udělám ti čaj, aby jsi se ohřál.“ Řeknu Nyosovi a dám vařit vodu. „Tři hodiny? A o čem básnil? Jinak... tušíš o čem bude to setkání VŠEM?“ zeptám se ho a přejdu k němu, abych mu sundala plášť. Teď, když byl tady stačí, když hodí Natku do Akademie chvíli před šestou. Takže má čas se trochu ohřát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne že tuším, vím to," pousměje se Nyos. "Zítra se na VŠEMu bude řešit přesně to, co se dneska řešilo na Radě. Chystají se dvě velké změny..." Přikývne na čaj a ty dáš vařit vodu. Natka je zvědavá a chce vědět, co se bude řešit. Nyos se zamyslí, a potom řekne: "Ale slib mi, že to nebudeš po Akademii roznášet. Myslím to vážně..." Natka rovněž vážně přikývne. Už není malá, aby neudržela tajemství jen proto, že chce být zajímavá. "Fajn," kývne Nyos. "Rada mágů bude podřízená zvláštnímu výboru a Řád se rozšíří. Vystaví základny a Akademie v Korinthoru, Západní Belarii, Valacree a Valaenvaru." Obojí je natolik závažná změna, že by o tom opravdu měl diskutovat VŠEM. Rada mágů za celou svou historii nebyla nikomu podřízena. A Řád mágů se nikdy nechtěl rozšiřovat mimo území Říše. Nikdy ani příliš neoperoval na cizím územím, natož trvale tam rozšířit řád. "Jedna se zvětší náš počet a ještě stoupne naše síla, ale vedou nás k tomu také sociální důvody. Těm zemích se zlepší obranyschopnost, stoupne úroveň vzdělání a zdravotnictví..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyslechli jsme si noviny, překvapeně zamrkám. „Páni.“ Řeknu ohromeně. „To je fakt velký krok. Zní to úžasně.“ Usměji se. „Skvělej nápad. Taky tím upevníme naše vztahy.“ Zaliji mu čaj a postavím ho před něj. Políbím ho na čelo a posadím se. „A třeba až další země uvidí, jak se jim daří tak se nám taky otevřou.“ „Někdy jsem vážně pyšná, že patřím k mágům. Děláme hodně dobrého.“ Pokývnu si hlavou. „Ale to je jedna velká změna. Co ta druhá?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rada mágů už nebude úplně nezávislá," zopakuje Nyos, poděkuje ti za čaj a mávnutím ruky si ho trochu ochladí, aby se mohl napít bez opaření. "Do budoucna plánujeme úplnou změnu struktury velení, kvůli tomu, že nás bude mnohem víc... Takže uvažujeme o sjednocení všech rad a vytvoření jedné velké a volené členy Řádu, ale to jsou zatím jen plány... Možná až po uvedení Megrithu.. Uvidíme," vysvětlí Nyos a pak se napije. "Zatím vytvoříme takový výbor, který bude stát nad Radou a bude složen ze všech hlavních funkcionářů Řádu. Hlavní diplomat, soudce, Shalafi, Mluvčí všech rad, šéf válečných mágů... Zatím se totiž scházíme pořád neoficiálně a chtělo by to už zoficiálnit. Nicméně to už VŠEM řešit nebude, pouze to rozšíření..," řekne a znova se napije. Potom se Nyos zamyslí. "Belarie, Korinthor a Valaenvar nás přijaly hned, jsou rády, že se zlepší úroveň obyvatelstva. Krále Valacree jsme museli trochu zmáčknout," pokýve hlavou. "Bojí se, že vzrůst inteligence ohrozí jeho vládu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „To bude zajímavé.“ Řeknu zamyšleně. „Uvedení Megrithu? Takže Alex s tím brzy hodlá vyjít na světlo?“ zeptám se. „Král Valacree se toho bojí?“ pozvednu obočí. „Hmm... možná si o sobě myslí, že není moc chytrý a bojí se, že jakmile jeho lid zmoudří tak si toho všimnou.“ Pronesu. Nemyslela jsem to jako urážku. Klidně by to mohla být pravda. „Jestli je to tak, sám by se měl začít vzdělávat, jestli si chce trůn uchovat.“ Odmlčím se. „Aspoň mě tedy nenapadá jiný důvod proč by se měl bát větší inteligence lidí.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Deník: Dlouhá doba Málo a hodně se toho událo. Svět se neustále hýbe a mi s ním. Přichází na mě podivná melancholie. Řada věcí byla vyřešena, jiná úskalí prohloubena, mnoho zodpovězených otázek a ještě více nezodpovězených. Ale o to tu nejde, mám pocit, že jsem na divadelním pódiu. Proč? Sám nevím? Jsem jediný aktér prapodivné a zvrhlé hry, kdy jedině má interakce mě udržuje při smyslu bytí. Toužím snad po větším jevišti? Po větším davu lidí? Proč? Jak? Události nejsou nejhorší, ale pořád tu jsou překážky a na jejich překonání ještě nemám. Skřeti, zákeřná to stvoření – aspoň tak nám to bylo prezentováno. Tupá a agresivní stvoření. Při první zmínce jsem si říkal, jak můj otec mohl někoho takového přimět ke spolupráci. Pravda, už se mi to nezdá tak neskutečné, když jsem toho dosáhl i já. Nic nicméně není stoprocentní. To mě přivádí na otázku: Jak si skřeti volí krále? Jistá myšlenka mě napadá, ale to ještě skřetímu králi nezaručuje loajalitu, která se na tomto území nenachází... Tak či onak, smlouva byla uzavřena, ale to je jen jakási prémie. Má osoba práhla úplně po něčem jiném.... Byl to pro mě šok vidět v tak zuboženém stavu. Nebyl nic jiného než kost a kůže. Křehká skořápka, které jsem se bál dotknout, že by se pod mýma rukama rozpadla. Nehodlám déle setrvávat na tomhle bohem zapomenutém místě. Leč musím podotknout, že šaman – nazývající se Kraagashem, mě zaujal. Mé podvědomí si ho uložilo, protože to On bude ten, s kterým budu v budoucnu plánovat dobytí Říše a přetvořit ji k obrazu svému.... Deník: Rok 3219 Orise se nám podařilo stabilizovat a i když není už ve smrtelném nebezpečí, jeho duše se k nám pořád nechce vrátit. Pravda je taková, že mi to stačí. Jsem rád, že jeden stavební kámen v mém životě je pořád blízko mě. Nejeden den jsem strávil u něho a mluvil na něj, říkal mu o věcech uvnitř Bratrstva a o všem. Byl moje vrba a zároveň zdroj síly v momentech, kdy všechno šlo od desíti k pěti. Razie Stříbrných byli dotěrnější, ale ztráty byli vždy minimální. Spojenectví s démony bylo prospěšné, ale stojí to za krvavou novorozeneckou daň? O té jsem se Orisovi v jeho spánku a nikomu dalšímu nezmínil. Výpravy za obětmi jsem podnikal sám Břímě a zároveň stud bylo mým trestem a nejen to. Není nic smutnějšího, když své dítě prodáte za měšec plného zlata a lesklých kamínků jen proto, aby jste mohli uživit sebe a další tři děti. Svět se mi hnusil víc a víc.... Říši jsme zcela opustili a zapustili kořeny jinde. Guršská říše se stala úrodnou zemí, ale na jak dlouho ? Belnetská říše nezahálí a sílí. Pokud budou chtít víc moci a blaha pro svoje lidí, musí expandovat. Neusínám proto na vavřínech, protože jednou dojdeme do onoho bodu, kdy se naše meče a kouzla zkříží. Otázkou bude, kdo bude útočit a kdo se bránit.... ...Vím teď jedno. Musím se spoléhat v dnešní době sám na sebe a pár výjimečných, jako je Morunt, Perter, Earen a ještě několik dalších. Za tu dobu jsem zlepšoval jak bojové umění, tak i magické schopnosti a dovednosti....a teď přede mnou stojí několikatery dveře, jimiž se mám vydat....... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skřeti jevili poměrně značnou ochotu se s vámi domluvit. Setkali jste se s králem, který s Oxem obnovil spojeneckou smlouvu. Tvářil se hrozně důležitě, ale všem je jasné, že to je opravdu jen cár pergamenu, který skřeti hned po skonu tohoto krále přestanou uznávat. Pokud ho tedy uznávají teď. Po vyjednávání s králem se potom Morunt společně s mladým šamanem Kraagashem vydal do podzemí, aby s pomocí démonických rytířů na okamžik otevřeli zpětný portál do Khazaru, který je uložen hluboko pod pevností. Když se po dvou hodinách oba vrátí, Morunt se zdá být mírně otřesen, ale Kraagash si jistě vykračuje v náručí s bezvědomým starým mužem. Předá Oxovi vyschlé tělo velmi starého muže v otrhaném bílém hávu s několika prameny šedých mastných vlasů visících z lebky. Potom se vrátíte do sídla Morového bratrstva. Démonická zvířata Draylové jsou rychlejší a vytrvalejší, než tvůj kůň, ale skupina ti přizpůsobí svou rychlost. Ukážeš se jako platný člen skupiny, když vás neustále napadají skřetí a později loupežnické tlupy a ty pomáháš skupinu bránit. Proto jakmile se vrátíte do sídla Morového bratrstva uprostřed pouště, Oxo tě pošle do Narnostu, abys vedl tamější odnož. Rok 3219 v Narnostu Do Narnostu jsi odjel na konci roku 3218. Narnost je podrobená země Říše a podle toho to tam i vypadá. Královy pravomoci jsou značně omezeny, armáda prakticky neexistuje a o všem důležitém rozhoduje Říšský místodržící. I přesto na území Narnostu ale naštěstí neoperují Tajné sbory. Tajné sbory jsou obávané jednotky Věže vysoké magie, ústředí Říšských mágů. Pro jejich muže jsou charakteristické temně černé hávy a stříbrné bezrysé masky na tvářích. Řídí se heslem "Pro vyšší dobro" a i nevinný člověk padá do mdlob strachem, když spatří stříbrnou masku, děse se, z čeho by mohl být obviněn. Pokud už se rozhodnou, že si s někým přijdou popovídat, je jeho osud zpečetěn. Obvykle jeho zmučené tělo vyplaví za několik dní řeka mnoho mil dole po proudu. Ale plní svou úlohu skvěle, na území Říše zničili všechny ústředí Bratrstva a už mají dobře nakročeno k tomu, aby zničily veškeré temné kulty. Naštěstí neoperují na území cizích státu, jak už bylo řečeno, takže Bratrstvo se může rozpínat v Guršské říši. Do podrobeného Narnostského státu se občas přijde nějaký agent se stříbrnou maskou podívat, to Bratrstvo vždycky zaleze pod zem. Ale agent brzy odejde a Bratrstvo má opět pré. Nicméně že zde Sbory neoperují neznamená, že máš lehkou situaci. Od samého začátku s Bratrstvem bojují jiné temné kulty, které moc nechtějí přenechat svou pozici. Už je tomu dvacet let, co bylo Morovo bratrstvo na vrcholu sil. Poté, co ho Věž porazila, už nebudí takovou hrůzu, ale většina kultů ho má stále v úctě. To ale pro Narnostské neplatí, a přestože se navzájem vůbec nemusí, proti Bratstvu se klidně spojí. Tvůj úkol ani nezní jednoduše. Zabránit tomu, aby bylo Bratrstvo v Narnostu odhaleno, a hlídat majetek Bratrstva na území Narnostu. To znamená hlídat hektary a hektary polí, několik jatek, mnoho skladišť, rybářské lodě a jiné věci důležité pro zásobování hlavní větve sídlící v Guršské řiši. A to všechno by vaše konkurence hodně ráda zničila... Ale tvůj hlavní úkol je zničit tuto konkurenci a vytvořit z Bratrstva nejsilnější kult Narnostu. Aby potom bylo Belnetská říše ze všech stran obklíčená. K tomu ti samozřejmě pomáhají tví podřízení. Zajistili ti v Narnostu identitu jako hrabě Earen de Gaulle [írn de gól] a dostal jsi hrad a jako državu několik polí, les, rybník a asi tři vesnice. Nic významného, jde hlavně o to krytí. V prvních týdnech ti dělalo trochu problém orientovat se v hierarchii Bratrstva, ale teď už dokonale chápeš, jakou má kdo funkci. Hlavním velitelem bratrstva je samozřejmě Oxo. Hned pod ním je jeho zástupce Morunt, jeden z mágů, kteří vás doprovázeli na cestě do Skřetí říše. Ti jsou sice hlavní, ale jejich příkazy už jsi nedostal pěkně dlouho. Narnostská odnož je skoro samostatná jednotka. Úplně dole je v hierarchii lůza, nebo taky spodina či chamraď. Nikdo nepočítá kolik jich v Bratrstvu vlastně je. Jsou to drobní vrahové, zlodějíčci a pašeráčci, kteří slouží jako potrava pro kouzla a meče nepřátel. Předhazují se jako oběti, posílají se jako předvoj útoku, zdržovací jednotka a podobně. V Bratrstvu jsou proto, aby se mohli chvástat v putykách, kde jim stejně nikdo nevěří, ale Bratrstvu jsou výhodní. Nad nimi jsou vojáci Bratrstva. Ti už jsou normálně bráni jako plnohodnotní členové Bratrstva, ale nemají skoro žádný hlas. Jedná se o žoldáky, dezertéry, zapšklé veterány a podobně. Každý, kdo je zocelen bojem a znechutil se mu systém, nebo jej systém zavrhl a odsoudil. Celkem jich máš k dispozici kolem dvou tisíc rozmístěných všude po Narnostu. Na hradě jich máš 160. Ti jsou oblečení ve zbroji tvé stráže, se tvým erbem s orlem na hrudi. To jsou nejpočetnější vrstvy. Potom už jsou mágové, kteří jsou v Bratrstvu velmi vážení. Nosí temně černé hávy a jejich magie je udržuje mladé a hezké. Až na výjimky. Nekromanceři, v Říši nejopovrženější z opovržených, tady nejváženější z vážených. Vypadají jako seschlé skořápky a jejich temně černý háv na nich visí. Třicetiletý nekromant má vzhled muže seschlého stářím, ale může takto žít desítky let. Mají v sobě obrovskou moc a mohou povolat do boje nejen desítky mrtvých, ale i duchy a trýzněné duše z Očistce. V Narnostu máš nekromantů třináct, které můžeš povolat. Na tvém hradě je jeden jediný. Jeho jméno je Dralos a zřídkakdy ho vidíš. Obývá zatuchlou malou kobku ve sklepení. Do noci si tam pročítá své svitky a mumlá zaříkání ve starodávném jazyce. Všichni se jeho cele vyhýbají a i ty s ním mluvíš jen když opravdu musíš. Z jeho očí jako by na tebe hledělo tisíce zmučených duší, které žádají o vysvobození. Dralos je uzavřený a mluví jen, když je tázán. Když už s ním mluvíš, vždy ti odpovídá krátce, s tichým a skřípavý hlasem. Uznává tě jako velitele, ale neprokazuje ti žádnou úctu. Je to ale studnice informací, ví skoro všechno. Patřil k Bratrstvu už za původního velkého Velmistra, který se pustil do otevřené války s Řádem mágů a málem vyhrál... Jednou denně k němu do cely schází pouze Carissan, aby mu donesl jídlo. Carissan je mág se vzhledem krásného mladého muže s temně černými rozcuchanými vlasy a tmavě modrýma očima. Těžko říct, kolik mu doopravdy je let. Nekromant to určitě není, ale všichni z tvých podřízených s ním mluví s respektem, včetně nekromantů. Je pro tebe něčím, čím je pro Oxa Morunt. Tvůj zástupce, poradce a pravá ruka. Mágů máš na hradě bez Carissana a Dralose ještě pět. Mají mladiství vzhled, jsou uzavření a většinu času stráví ve svých pokojích nebo ve tvé knihovně. Současnost, zima roku 3219 Tvůj hrad Brookmor Zima přišla letos celkem brzy. Údolí i hory, ve kterých leží tvůj hrad, zasypal sníh a mráz je všudypřítomný. Tvůj pokoj Carissan opatřil kouzly, které v něm udržují příjemnou teplotu, ale pokud vycházíš mimo něj, musíš si vít kožešinu. Dralorovu kobku ozdobily rampouchy a jinovatka, ale nezdá se, že by mu to vadilo. Tví muži jsou kvůli mrazu trochu nabručení a vymínili si na tobě alespoň zvýšený příděl alkoholu. Ale pro tebe znamená zima konečně úbytek starostí. Na polích v zimě není žádná úroda a ostatní kulty, které s vámi neustále bojují, si teď daly pohov. Vstaneš z postele a ještě v noční košili si uděláš rozcvičku, abys rozpohyboval staré ztuhlé klouby. Vtom se ozve zaklepání, dveře se se zaskřípáním (ne nedbalost, ale bezpečnostní opatření) otevřou, ozve se tiché zašustění hávu a vstoupí Carissan. "Dobré ráno, pane," pozdraví tě. "Před branami stojí vévoda se svou družinou a žádá tě o přístřeší před bouří, která venku vypukla." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Už je to více než rok, co znám toto Bratrstvo a vlastně rok a kousek, co jsem jeho členem. Stalo se tak krátce po opuštění Narrogaru jsem cestoval spolu s Oxem a jeho skupinou do sídla bratrstva a i přes svůj pokročilí věk jsem se jim osvědčil jako zdatný bojovník. Vlastně ten mladík mi opět vlil do žil nový život. Opět jsem našel smysl žití a díky němu jsem získal i cíl. Totiž, krátce po mém přijetí do řad Bratrstva mi byl přidělen úkol, který byl, řekl bych, v celku důležitý. Dostal jsem pod ruku starost nad narnostskou odnoží bratrstva. Takže jsem ihned po mém přijetí odcestoval do Narnostu, kde jsem získal novou identitu, hrad a državy. Také ihned po mém příjezdu jsem se seznámil s našimi nepřáteli. Hned na hranicích jsem já a družina, jenž mě doprovázela, musel bojovat o holé přežití. Boj jsme naštěstí vyhráli bez nějakých ztrát a také jsem měl ihned možnost poslat ostatním kultům vzkaz. Vzkaz v podobě mrtvol. Nyní je opět zima a nebýt mého rádce, asi by ostatní kulty neměli tolik práce s mým vražděním. Zima by na to v pohodě stačila. Jenže já jsem tvrdý parchant, takže jsem si brzy zvykl. Hlavně díky Carissanovi. Ten den jsem se vzbudil jako každý jiný ještě dříve, než stihlo slunko vysvitnout a ještě v noční košili jsem se rozcvičoval, aby mne neskolilo stáří. Asi bych se měl zeptat Carissana, jestli s tím nemůže něco udělat. Nebo si skočit za Dralosem. Než ale stihnu rozcvičku dokončit, ozve se zaklepání a hned na to vrzání dveří. Vím, vím, je to kvůli bezpečnosti, ale asi si na to nikdy nezvyknu. "I tobě dobré, Carissane. Vévoda říkáš?" promluvím na čaroděje, anižbych přestal s rozcvičkou. I kdyby mi hořel hrad pod zadkem, rozcvičku bych si neodpustil. "Uveď je do velkého sálu," řeknu mu a v klidu pokračuji v rozcvičce. "A Carissane, nějak mne omluv, prosím," řeknu, ještě než se čaroděj vzdálí. Jakmile dokončím rozcvičku, opláchnu se, navléknu se do domácího a pak přes sebe ještě přehodím kožich. Chtělo by to nějak vymyslet, i muži si stěžují na zimu. Musím to pak probrat s čaroději. "Vévodo, co vás vyhnalo v takové slotě ven? Snad ne zdravotní procházka," uvítám vévodu ve svém hradě na naznačím lehkou zdvořilostní úklonu. Za ten necelý rok, co tu jsem, jsem si na tyto hovadinky už tolik navyknul, že je považuji za své. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě," přikývne Carissan chápavě. Pak se otočí k odchodu, ale na okamžik zaváhá a pak se otočí zpět. "Dobře se obleč, pane. Dneska je uvnitř hradu větší zima, než je venku," doporučí ti a potom s letmou úklonou vyjde ven. Zašustění pláště, vrznutí dveří a mág je pryč. Dáš na jeho radu a pořádně se oblékneš, i přesto se ale do tebe po opuštění tvých komnat zakousne chlad. Zachumláš se těsněji do kožešin a vydáš se dolů do hlavní síně, kde už čeká vévoda se svým heroldem a desetičlennou družinou. Vévoda je vysoký a statný muž, a přestože na tvé proporce bývalého paladina nemá, mezi obyčejnými muži konstitucí vyniká. Má zhruba natřikrát zlomený nos a pokaždé mu srostl jinak, což se podepsalo na celkovém vzhledu tohoto muže. Hnědý plnovous už je mírně prošedivělý a dodává tomuto muži na důstojnosti, ale hlavně má za úkol skrýt jizvy, které se mu po celé tváři táhnou. Tento narnostský vévoda vedl celý život války proti Belnetské říši. Před třiceti lety byl dokonce jedním z nejvyšších velitelů Narnostské armády, která se dostala skoro k Vangaardu, hlavnímu městu nepřítele. Než její postup zastavil jeden z nejmocnějších mágů současnosti, Alex de Score. On a jeho bitevní mágové armádu rozprášili... Jak vévoda přežil a zůstal ve své pozici je záhadou. Že by s Říši spolupracoval je nepravděpodobné, vždy byl první, kdo burcoval do útoku, když se naskytla příležitost. Každopádně se tento válečník v máločem podobá dalším narnostským vévodům, ustrašeným vychrtlým úředníčkům. Vévoda Dagoth, jak sis konečně vzpomněl na jméno, je oblečen v brnění vykládaném a obloženém spoustou kožešin. Na jeho šedém plášti je zřetelný sníh, který v teplotě velkého sálu ne a ne roztát. "Hrabě," pozdraví tě vévoda lehkým pousmáním. "To víte, že to nebyla zdravotní projížďka," souhlasí potom hlubokým hlasem a trochu zakašle. "Dostal jsem pozvání na hrad krále, ale cestou několik mých mužů stihla horečka. Chtěl jsem vás požádat o přístřeší a pomoc vašich léčitelů," řekne zdvořile a podívá se po Carissanovi, který stojí opodál. Carissan se převlékl ze svého obvyklého černého hávu do klasického oděvu vyšších vrstev, a nabalil na sebe kožešiny. Oficiálně je tvým osobním lékařem. Tedy ne, že by jím i ve skutečnosti nebyl... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno jako každé jiné. Nudné. Stereotypní. Rozcvičil jsi své tělo, svou mysl i svou magii. Poté jsi posnídal a čekal, až se objeví Morunt se svým pravidelným hlášením. Jenže ten stále ne a ne přijít. Což se mu moc nepodobá, obvykle se nezpozdí. Krátce před polednem, kdy už procházíš pokoj sem tam, se konečně objeví. Ale jeho výraz nenaznačuje tomu, že přinesl každodenní obrat v prodeji látek a obilí. "Můj pane," pozdraví tě s letmou úklonou hlavy. "Nesu dvě zprávy," zamumlá a rozhlédne se po tvém pokoji, aby se vyhl tvému pohledu. "Jednu dobrou a jednu špatnou. Začnu tou dobrou, abych měl vůbec šanci dokončit hlášení... Podařilo se nám zajmout živého jednoho z důstojníků Sborů," informuje tě. To se vám zatím nikdy nepodařilo. Dostat nějakého stříbrnomasku živého. Vlastně i tak ale obvykle měli jen minimální ztráty. Když po vás šli, šli najisto a s přesilou. "Ta špatná je, že jsme ho zajali při útoku Sborů na sídlo přímo v Gurchulu, které je docela významné. Nic důležitého tam není, ale bylo to významné operační centrum... A předhodili nám hlavu toho Karkarovce, co nás informoval o jejich tazích." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, Alex ani tak ne," připustí Nyos. "Ale Rion to chce mezi elfy rozšířit co nejdříve. A když to budou vědět obyčejní elfové, tak se to logicky rozšíří dál," pokrčí rameny. "Počítám s tím, že tak do deseti let to odtajní." Potom se zeptáš na Valacree a Nyos nemá jinou odpověď, než znova pokrčení ramen. "Nevím. Možná se bojí, že by to ohrozilo jeho absolutní vládu. Že by lidé chtěli Ruiilskou demokracii, nebo aspoň říšskou konstituci..." Napije se znova čaje a teď už jej vypije. "Půjdeme, Naty, ne?" otočí se potom na Natku, která pomalu přikývne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No však se uvidí. Hold pokud se stane čeho se bojí, bude se muset přizpůsobit, pokud bude chtít zůstat vládcem.“ Pokrčím rameny. Nyos už bude muset zavést Natku do Akademie. „Dobře. Natko, nezapomeň si cukroví.“ Postavím se a obejmu Natku a pak ji dám krabičku s cukrovím. „Dobře se uč.“ Usměji se a otočím se na Nyose. „Až se vrátíš potřebuji s tebou o něčem promluvit.“ Políbím ho na tvář a pak si vezmu talířek s připraveným cukrovím a šla jsem do obýváku. Kde jsem se usadila, pohladím se po bříšku. Nyosovi se asi můj nápad se slavením vánoc v rodinném kruhu nebude líbit. Jak říkala Natka... jejich rodina je zvyklá na něco jiného. Ale já Nyose ukecám, jak by taky mohl odporovat své milé, mazlivé, těhotné manželce? A navíc... pokud se mu to nebude líbit, tak příští vánoce oslavíme podle něho. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Carissan měl jako vždy pravdu. V hradě je určitě větší zima než venku. Zachumlání do kožešin moc nepomůže, ale po chvíli chůze a brblání se přeci jen ohřeji. Když sejdu do velkého sálu, naskytne se mi pohled na vévodu a jeho doprovod. Mé uvítání se setká s jeho úsměvem a jeho odpověď mne trochu i překvapí. Copa má asi král v plánu. "Buď zde vítán, pane. Můj hrad je ti k dispozici po dobu, jakou si přeješ," znovu se ukloním vévodovi. "Carissane, postarej se, aby se vévodovi muži měli co nejlépe, hlavně aby se uzdravili," povím mágovi. Můj hlas však nenese náznak tónu, se kterým mluví jiní šlechtici se svými poddanými. Tón mého hlasu je spíše uctiví a přátelský. Všichni na hradě o mě ví, že se se svými poddanými i podřízenými snažím jednat jako se sebou rovnými, byť je to mnohdy složité. "Pojď pane, ukážu ti tvé komnaty," pobídnu vévodu a ukážu mu ke schodišti. V tu chvíli si konečně vzpomenu na jeho jméno. Už když jsem se s ním setkal prvně, udělal na mne ten muž dojem. Byl o mnoho vyšší a statnější, než ostatní šlechticové zdejší země, byť mě se v tomto ohledu stále rovnat nemohl. Ovšem zasloužil si respekt i úctu. Byť jsem byl možná starší než on, měl i mou úctu, hlavně za činy, jenž vykonal v minulosti. "Promiň vévodo, že je zde taková zima, to víš, takto velký hrad se špatně vytápí. Stále přemýšlím, jak zařídit, aby zde bylo tepleji," omluvím se mu cestou ke komnatám, kde ubytováváme hosty. Když tam dorazíme, otevřu dveře k jedné z nejhonosnějších komnat v hradu. Původně měla patřit mě, ale já ji odmítl a radši jsem se ubytoval v části hradu, kde jsou mí muži. Sice ne přímo u nich, ale o pár pater více, ale i tak. "Zde je tvá komnata. Ihned sem pošlu služebné, aby ti pokoj vytopili," promluvím a nechám vévodu vejít. "Dovol mi tě pozvat k našemu stolu, brzy se bude podávat snídaně," dodám ještě, než vévodu opustím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě, pane," přikývne Carissan a vydá se k heroldovi a vévodovým zbrojnošům. Ty se vydáš spolu s vévodou na cestu do vyšších pater hradu, kde hodláš vévodu ubytovat. Když se omlouváš za zimu, pokýve vévoda hlavou. "Vím, je to prakticky nemožné. Hrad je otevřený ze všech stran... Možná trochu pomohou gobelíny a tlusté koberce, ale moc bych na to nesázel," pokrčí rameny. Potom jej uvedeš do jeho komnat a slíbíš, že okamžitě pošleš služebníky, aby mu pokoje vytopili. Vévoda kývne. "Děkuji, hrabě. Cením si vaši pomoci a pohostinnosti. Určitě pozvání přijímám. A nezapomenu se o vás zmínit králi," poděkuje ti a vejde dovnitř. Zavřeš za sebou a cestou zpět dolů se k tobě připojí Goren, velitel tvé stráže. "Dobré ráno, pane," pozdraví tě tiše. "Mám zprávy od našich agentů v královském paláci. Říský místodržící prý náhle těžce onemocněl a král svolal na svůj hrad všechny vévody..," informuje tě. Vzhledem k tomu, že podstatná část Říšské armády je teď v Trogoru, který se snaží ovládnout, je to určitě zajímavá informace. Navíc nedávno ti agenti donesli zprávy o tom, že se s králem setkal albijský velvyslanec. Albie je další z podrobených zemí Říše. A o narůstajícím počtu 'obchodních' lodí ani není třeba mluvit... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebo na rolníky pošle armádu a já ho budu muset nechat zabít," vidí Nyos hned ten černější scénář. Potom se s Natkou rozloučíte. Ona tě s úsměvem obejme, vezme si cukroví a pak se vydá ke dveřím. Nyos se na tebe trochu zvědavě podívá, ale má dost trpělivosti. Až přijde, určitě bude chtít vědět, o co jde. "Fajn, tak zatím," usměje se a pak se i on vydá ke dveřím. Zpátky je asi za čtvrt hodiny. Už není tak zmrzlý, vypadá to, že šel z tepla rovnou do tepla. Venku byl jen chvíli, než se přemístil. "Tak co?" zajímá se potom, když si umyje ruce a dojde za tebou do obýváku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se vrátil usměji se na něj. „Sedni si ke mě, lásko.“ Když to udělá, přitulím se k němu. „Takže. Mluvila jsem s Natkou o štědrém dni. Říkala mi, že vaše rodina je zvyklá slavit... no... dalo by se říci každý zvlášť. Taky mi řekla, že možná ani na štědrý večer nebudeš doma. A když si představím, jak jsme tu jen mi tři... připadá mi to takové ochuzené. Tak mě napadlo, že bychom mohli zkusit něco nového. Tedy nového pro tebe a Natku. Slavit vánoce v rodinném kruhu.“ Začnu mu vysvětlovat. „Pozvali bychom mé rodiče a bratra s rodinou a tvé rodiče s tvými sourozenci s rodinami. Nic víc, jen ta nejužší rodina. I když si myslím, že tvoji rodiče nedorazí... no nevadí.“ Pohladím ho po ruce. „Bude to tak veselejší. Společná večeře, rozbalování dárků, hry, zábava... bude to fajn. Co na to říkáš?“ zadívám se na něj. „Vím, že jsi zvyklý na něco jiného... a tak když se ti to nebude líbit, tak příští vánoce budou podle tebe.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Opět se lehce ukloním vévodovi a když vejde do pokoje, zavřu za nim a vydám se do velkého sálu, kde doufám, že najdu nějaké sloužící. "I tobě," kývnu na pozdrav kapitánovi stráží, který mne ihned začne informovat. "Všechny vévody," zopakuji tiše a promnu si bradu, "Vypadá to, jakoby král chystal útok na říši. Zvláště po poslední návštěvě albského velvyslance." Pokračuji dál po schodech a přemýšlím, jak nastalé situace využít. Na jednu stranu mi to vyhovuje, budu mít více prostoru pro očistu této země, na druhou stranu ale hrozí, že v případě války král vyžádá abych dodržel šlechtickému slibu, který jsem neskládal. "Vévoda Dagoth je momentálně naším hostem, což určitě víš. Pár jeho mužů je nemocných, což mi říká, že bychom toho mohli využít. Najdi Carissana a před snídaní se zastavte v mých komnatách," zaúkoluji Gorena, když konečně sejdeme do velkého sálu. "A Gorene, ještě než půjdeš najít Carissana, zaúkoluj někoho ze svých mužů, aby zašel do vesnice. Nechal jsem vám ušít nějaké teplejší oblečení, nechci abyste mi tu mrzli," dodám ještě. Pak se začnu rozhlížet po sloužících, nebo spíše po komorníkovi. K mé smůle, nevidím nikoho. S tichým povzdechem se tedy vydám do kuchyně, kde je přeci jen větší šance na nalezení nějakých služek. "A vida, Marto," narazím cestou do kuchyně na jednu ze starších sloužících. "Marto, Martičko, pošli někoho do pokoje pro hosty, aby tam rozdělal oheň a zatopil. Přeci nenecháme vévodu umrznout. A pak se zastav v kuchyni a řekni jim, aby přidělali více jídla. Taky nech mým mužům uvařit grog, ať se zahřejí," zaúkoluji služku a se spokojeným kýváním se vrátím do svých komnat, kde mne čekají nějaké dokumenty k přečtení. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Guršská říše Ráno, všední, atypické, nemastné neslané. Nepomyšlím na to, jaký by byl život, kdybych si vybral jinou stranu, než na které stojím. Svůj každodenní rituál provádím bez toho, aniž bych vnímal něco jiného, než zvuk svého démonského meče tnoucí vzduch okolo mě, sladěné s každým mým pohybem, provádějící bez jakékoliv námahy. Vidina nepřátel v mé mysli by musela pro pouhého pozorovatele být značně komická. Pozorování různých úkroků, skoků, ohybů či kotoulů vůči neexistujícímu nepříteli. Svým způsobem to připomínalo tanečníka s mečem., který trénoval na představení.... Nicméně jsem nezanevřel i na ostatní zbraně – dva jedno-ruční meče, meč se štítem či samotný meč. Zkoušel jsem i sekery, palcáty. Je dobré znát i ostatní zbraně. Nicméně splynutí jsem měl pouze s meči. Lesklé ostří, zvuk protínajícího vzduchu, jiskření při skřížení jiným mečem mě vždy fascinovalo a dohánělo do stavu nejvyššího uspokojení. To se nedalo však říct o magii, ale díky usilovnému trénování jsem se dostal tam, kde jsem. Snad dříve či později dojdu prozření a splynutí i s tím, co mi dlouho bylo odpíráno a přitom mělo tak hluboké kořeny..... Dlouhodobý pobyt v poušti mi vštípil patřičnou trpělivost, i když sváděla častý souboj s mou horkou krví paladina. Nemůžu říci, zda jsem tatáž osoba, co předtím na začátku dobrodružství a ztrácím se v tom, kým jsem dnes. „Ano?“ pronesu z křesla, kde má osoba čekala na Moruntův příchod. „Proč uhýbáš pohledem příteli? Děsím tě snad? Vládnu snad železnou rukou, kdy při špatné zprávě nositele zabiji?“ pozvednu jedno z obočí. Jen se zvolna nadechnu a čekám na hlášení. „Zvláštní....nečekal bych možné zajmutí některého ze Stříbrných.“ Nebylo nutno se ptát, zda začali s výslechem. „...A ta špatná?“ Špatná zpráva byla špatná, ale ne tak špatná, jak bych očekával. „Někde...děláme podstatnou chybu....Nejsem mág, aspoň ne ten typ, žijící dost dlouho ve světě magie, abych vám zcela porozuměl. Nicméně usuzuji, že to musí být něco, co se zakládá na nějakém základu vaši magické podstaty. I přes všechny opatření se k nám dostávají. Musíme si tedy položit otázku, kde děláme chybu. Zda máme v našich řadách zrádce či Sbory mají takové prostředky a znalosti, umožňující jim nás vyhledat.....“ Budu se muset zeptat démonů Trnu – Drantissovců , zda je to možné, pokud mi Morunt nedá patřičně uspokojivou odpověď..... „Takže nám předhodili jeho hlavu.....“ Aspoň že démonů se nemůžou tak snadno zbavit.... „Těžko říct, zda nám tohle eliminuje zrádce v našich řadách, pač o společenství s Karkarovci vědělo příliš málo lidí.....Nemyslíš Moruntune?“ Buď se má domněnka týkajícího se, že někde děláme chybu na bázi magie potvrzuje a nebo skutečně máme zrádce na naší řadě, nicméně by musel být kapku výše v kruhu, pač Karkarovce vidělo velice málo lidí... „Gurchul...Gurchul....proč mi to nic jen neříká?“ Vstanu z křesla a přejdu k mapě světa. „Ukaž mi to na mapě....“ Z hromádky v misce vezmu červený připínáček a čekám, kam ukáže Morunt. Pak odstoupím od mapy a hledám spojitost mezi tím sídlem, které bylo napadeno a tím, které bylo napadeno předtím. Je možné, že dotyčný zrádce má mezi napadenými sídly něco společného. „Tak mě napadá, zda neuděláme nějakou restruktualizaci v našich řadách a nepošleme nějaké dezinformace do vlastních řad.....Co si myslíš příteli? Jak se říká, tonoucí se stébla chytá. V tom, proč nás neustále objevují, jsem bezradný. Oni nás najdou a my je hledat nemusíme, pač jsou příliš silní....“ „Jinak věřím tomu, že když nás Karkarovci našli jednou, jistě nás najdou podruhé. Otázkou je, zda neukážou cestu Stříbrným....“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "S rodinou jsme v létě byli pořád," řekne Nyos. Má samozřejmě pravdu, minimálně co čtrnáct dní byly v neděle u někoho společné obědy. Jednou za měsíc grilovačka u Anny a Clarka. "Vánoce mají být právě svátky, kdy si od ní člověk aspoň trochu odpočine," povzdechne si Nyos a podívá se na tebe. Znovu si povzdychne a pak svěsí hlavu. "Ale no tak jo," zaškaredí se na tebe. "Víš, že ti nemůžu odporovat..," pousměje se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano, ale to není... to nejsou vánoce... štědrý den je o tom být s rodinou... a aspoň pak nebudeme muset další dny je všechny obcházet. Víc odpočinku.“ Usměji se a pak začnu děkovně muckat na tvář. „Děkuji, miláčku. A možná, že se nikomu do toho nebude chtít. První jim to musím navrhnout.“ Znovu ho políbím na tvář. „Dáš si cukroví? Dneska jsme s Natkou pekly.“ Navrhnu mu a kouknu se na skoro prázdný talířek. „Hned jsem zpátky.“ Vstanu a dojdu nandat na talířek nové cukroví a hned mu ho přinesu. „Mimochodem. Myslíš, že by jsi do konce týdne mohl sehnat stromeček? Abychom ho mohli ozdobit až tu zase bude Natka?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Trochu," kývne Nyos. Pár si vezme, pochvalně kývne, ale když mu nabídneš další, tak zavrtí hlavou, že stačilo. Poplácá se po břichu. "Už je pozdě. Musím se držet v linii." Nyos má o linii sice co povídat, ale co... Každý týden je několik hodin v Megriarthu v tvrdém tréninku, každý den je tak hoďku s klukama ze Sborů v tělocvičně ve Věži a ještě každý večer před sprchou si dává doma série kliků, přítahů a zkracovaček. Ty si obvykle sedneš s mísou nějakých dobrůtek na sedačku a pozoruješ ho.. a provokuješ. "Zítra v jednu VŠEM, pak hned pro stromek zajdu," slbí ti potom Nyos. "Protože od úterý ráno do pátku odpoledne nebudu doma. Alex mě povolal na cvičení pro zaklínače." Vysvětlí ti. Zaklínači jsou jedni z nejlepších Megriothských bojovníků, velmi vysoko v hierarchii. A Nyos dělá všechno proto, aby byl brzy mezi nimi. Zatím je stále vyšší bojovník. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh...“ Řeknu překvapeně. „To nebudeš tak dlouho doma?“ řeknu nespokojeně. „Se mi bude stýskat.“ Přitulím se. „Víš jsem šťastná za naše miminko, ale musím říct, že se mi nelíbí jak jsem pozadu v Megriarthu... a jak všechno budu muset dohánět. Tréningy, cvičení... budu úplně zničená.“ Pohladím ho po ruce. Ale stejně... budu doma úplně sama? Co tu budu dělat? „Dobře... půjdeme se umýt a spát? Musíš být unavený.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Čtyři dny," upřesní Nyos a s úsměvem tě obejme. "Však vy to tu zvládnete," ujistí tě a jemně tě pohladí po břichu. Pak přikývne, když mluvíš o Megriothu. "To rychle doženeš," řekne přesvědčeně. "Pár tréninku pod Uverou a máš stejnou kondici, jako předtím, to ti zaručuju," zasměje se. Je fakt, že Uverovy tréninky sdírají ze členů Megriothu kůži. Ale jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A mnozí už říkali, že díky Uverově tvrdému tréninku přežili střet s démonem. A Nyose ty čtyři dny nečeká žádná procházka růžovým sadem. Zaklínači jsou ti nejlepší z nejlepších a Uvera se je při výcviku snad snaží zabít. Ale pokud si Nyos tím cvičením projde, nejspíš už také dostane hodnost Zaklínače. Ty jsi řadový bojovník, ačkoliv jsi zatím souboj s démonem absolvovala pouze v budoucnosti. Ale Rudá letka se do střetů dostává poměrně často, takže určitě budeš mít dost příležitostí k nasbírání zkušeností a postupu dál. "Jo," přikývne Nyos prostě a jdete nahoru. Umyjete se a jdete spát... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Zvládneme... ale stýskat se mi bude.“ Řeknu. „No to doufám.“ Protáhnu se. Nakonec jsme se šli umýt a spát. Další den, jak jsem se probudila jsem se dala do kupy. Vzala jsem si háv, abych byla připravená na VŠEM. Pak jsem sešla dolů na snídani. Myšlenka na to, že Nyos bude čtyři dny pryč se mi nelíbilo čím dál tím víc. Už teď se mi stýskalo. A představa, že budu celou dobu sama byla už sama o sobě nudná... no možná bych měla nějak už organizovat ten štědrý den. Ale musím někoho požádat, aby mi s tím pomohl. Aby magicky odeslal pozvánku těm co jsou mimo říši a ostatní chci obejít osobně. Protože při osobní schůzce mě spíš neodmítnou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos už byl vzhůru a měl hotovou snídani. Ty se připravíš, jdeš se najíst a mezitím se připraví Nyos. Oblékne si své klasické podhávové oblečení a v poslední době už také klasický černý lesklý háv z kůže. Aby se neřeklo, že absolutně nedodržuje pravidla oblékání Rady, přehodí si kolem krku bílou šálu. Ale tím svůj kožený háv jenom zvýrazní. Na prostředníčky pravé ruky si oba nasadíte oficiální prsteny vašich rad a poté už opustíte domácí věž a portálem Elionu se přemístíte přímo do vyšších pater Věže Vysoké magie, kde se koná zasedání. (Obyčejným přemístěním byste se dovnitř samozřejmě nedostali.) Poté vstoupíte do zasedacího sálu VŠEMu, kde se schůze nekonala už dobrých pět let. Několik sedaček v horních řadách je už obsazených, asi sedm nebo osm. Všechny sedadla mají jmenovky, takže Nyos se usadí v první řadě uprostřed mezi Kelena a Honoria. První řada je celá pro šéfy, nad nimi sedí velení Tajných sborů a štáb Válečných mágů. Nad nimi potom sedí všichni členové Magické Rady, nad nimi Ady, potom výzkumné a nakonec Medicínské rady. Někde na křídlech je přitom ještě nejvyšší soudní dvůr. Svou jmenovku najdeš někde přímo uprostřed sálu mezi Miou a Alekinem. Elle sedí samozřejmě v první řadě, mezi šéfy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V sále VŠEMu jsme se s Nyosem rozdělili. Každý jsme museli na své místo. Nyos byl ve předu se šéfy, já šla nahoru. Ještě, že zatím nemám tak velké břicho na to, aby mi schody dělali problémy. Doufám, že až se tak stane nechají mi židli někde dole. Plahočit se nahoru totiž nebudu. Usadila jsem se na své místo. Snad to nebude trvat dlouho, nerada bych uprostřed musela běžet na záchod. Jak jsem říkala... co jsem těhotná jsem tam co chvíli. „Zdravím.“ Pozdravím je a opřu se do židle. Ruce si složím nad břichem. „Jak se máte?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co Alekin i Mia přijdou, ti odpoví, že se mají poměrně dobře, a potom si s tebou ještě chvíli povídají, než se objeví Marcus a šum v sále utichne. "Dobrý den, dámy a pánové," pozdraví vás. "Nebudu vás dlouho zdržovat, za dvě hodiny už musím být jindy. Takže stručně..," uvede se a potom mávne rukou a vedle něj se objeví tabule s mapou Kontinentu. Vůbec poprvé tak máš možnost vidět Belarii, Korinthor a podobné země za Trogorem. Marcus potom začne uvádět plán, o kterém už ti Nyos včera říkal. Řád plánuje v Korinthoru, Západní Belarii, Valacree a Valaenvaru vystavět základny a v každé zemi zezačátku po jedné Akademii. Výzkumná rada se postará o vystavění základen bojových mágů a úřadů, Medicínská pošle do nemocnic léčitele, Akademická se postará o vybudování Akademií, přesun učitelů a vybrání ředitelů. Univerzita zatím vystavěna nebude a kvůli Zkoušky se budou muset studenti dostavit přímo do Věže Vysoké magie. Po hodině si Nyos vyžádá desetiminutovou přestávku s tím, že musí rychle odskočit do kanceláře podepsat jeden důležitý dokument. Nyos je příliš důležitý, než aby jej Marcus mohl odmítnout, a tak svolí, i když jen nerad. Máš ale takové tušení, že na Nyose žádné papíry nečekají, pouze ti dává možnost, abys mohla odejít na záchod. Potom schůze pokračuje další hodinku. To už se ale jenom rozpitvávají detaily a moc záživné to není. Vždy se o to zajímá jen konkrétní rada, které se to týká, zbytek osazenstva znuděně kouká kolem. Krátce před třetí hodinou je VŠEM ukončen a všichni se rozejdou. Nyos ještě chvíli diskutuje s Alexem, Marcusem a Danielem a potom už se vydá k tobě a přemístíte se domů. Potom už Nyos vyjde do ložnice a nakreslí na holou stěnu naprosti postele prstem symbol moci. Stěna se odklopí a otevře mu malou tajnou místnost, kde uchováváte své meče, Drakobijce, dýky, helmy a samozřejmě Dračí brnění. Potom si už Nyos vytáhne ze skříně kožený oblek, který nosí pod brněním, a postupně si začne nasazovat jednotlivé části Dračího brnění, které magicky po nasazení splývají v celek. (Připomínám.) Přeleští si ostny na chrániči předloktí a ty mu mezitím naplníš batoh chlebem, masem a nějakou zeleninou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když si Nyos vyžádal přestávku, zrovna se mi to hodilo. Podezírala jsem Nyose, že to udělal jen kvůli mě a jestli ano, tak ho za to miluji ještě více, protože jsem už chvíli křížila nohy. Takže jsem se ihned odebrala na onu místnost a pak už jsme mohli spokojeně pokračovat. Ke konci jsem se už nudila, našla jsem si v kapse kus papíru a začala si z něj skládat. První vlaštovku, pak lodičku, to mě na chvíli zabavilo. Když bylo po všem, Nyos si ještě chvíli povídal s Alexem, Marcusem a Danielem. Pak jsme se vrátili domů. Nyos se šel připravovat a já mu šla připravit jídlo. Taky jsem mu přibalila měch s vínem. Když byl hotový, předala jsem mu brašnu. „Bude se mi stýskat lásko. Dávej na sebe pozor.“ Loučím se ním. Pohladím ho po tváři. „Všechny pozdravuj.“ Nechtělo se mi loučit, ale co naplat? Ženy musí nechat své muže, aby šli za svou zábavou. Jinak pak mají špatnou náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si od tebe s úsměvem vezme vak a připne si ho na záda, na pochvu Drakobijce. Pak vezme Drakobijec a zasune ho dovnitř. Potom zasune do pochvy u boku normální meč a do pouzdra v okované botě si vsune dýku. Pak ještě zuby utáhne řemínek na pravém předloktníku a zavrtí hlavou. "Mi se bude stýskat víc," řekne. "Já od tebe budu pryč několik týdnů, ty ode mě jenom pár dní," vysvětlí ti. Potom si vezme přilbu a otočí se k tobě, aby tě na rozloučenou dlouze políbil. Potom už mávne rukou a vytvoří před sebou vířivý portál do Megriarthu. Přes zbroj to není vidět, ale má aktivovaný Elion. Naposledy se na tebe usměje a potom vkročí do portálu. // Můžeš napsat, co jsi dělala až do pátečního rána. Je pondělí večer. Jarred je v Trogoru, toho jediného jsi nemohla navštívit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak to se budu těšit na náruživé přivítání až se mi vrátíš.“ Řeknu s úsměvem. Když odešel povzdychla jsem si a rozhlédla se. Úplně sama v obrovské věži. Poplácám se po bříšku. „Tak jsme sami.“ Řeknu miminku. Šla jsem si udělat jídlo a pak se pustila do příprav štědrovečerní večeře. Jen tedy návrh. Co k jídlu, jak to tu vyzdobit, jaké pití vybrat, jakou zábavu. Pak jsem napsala dopisy všem, které jsem nemohla navštívit osobně. Vysvětlila jsem v dopisu o co mi jde. Prostě rodinný štědrý den. Lákala jsem je na zábavu, dobré jídlo, rodinnou pohodu. Musela jsem si na to povolat Eliz, aby mi je odeslala, protože magii jsem používat nemohla a tak to musel udělat někdo jiný. Následně další dny probíhali tak, že jsem obcházela naše rodinné příslušníky, a přemlouvala je, aby přišli na štědrý večer k nám. Následně jsem musela jít nakoupit vše potřebné, jídlo, ale taky něco na výzdobu. Během těch pár dnů se mi podařilo vánočně vyzdobit věž, Nyos bohužel zapomněl na stromek, tak jsem musela požádat Clarka, aby mi nějaký přinesl. Ten zůstal neozdobený. Čekala jsem na Nyose a Natku, abychom ho ozdobili všichni tři. Nakonec jsem se nenudila i když občas se mi zastesklo. Ale plánování a přípravy mi zabrali většinu času. Pátek ráno V pátek jsem vstala. Dala se do kupy. Byla jsem unavená, protože jsem se moc dobře nevyspala. V noci dítě řádilo a docela tvrdě mě kopalo. Takže jsem se co chvíli budila. Ale měla jsem dobrou náladu. Nyos se brzy vrátí. Díky bohům, že jsem měla Elion a ten jsem používat mohla. Bez něj bych nemohla nic zařídit a byla bych doma, jak ve vězení. To je trochu nevýhoda toho, že žijeme na útesu. Pěšky nikam nedojdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Clark se ti za Nyose omluví, že mladší brácha když si něco vezme do hlavy, zapomíná na jiné věci. A teď si předsevzal, že do Vánoc bude zaklínač. Zapojí Roberta a společně vám od obýváku přinesou krásnou vysokou jedličku. Co se ale týče Štědrého dne, Clark s Annou se, jak předpověděla Natka, nepřipojí. Vánoční svátky oba dva stráví v Korinthoru u tety, strýce, Andrewa, Roberta, Andrejky. Clark sice taky chtěl slavit ve dvou, ale Anna ho přemluvila. Že babička a dědeček by ho určitě rádi zase viděli. Kelen pozvání odmítl. Jako hlavní šéf bojových sil Věže magie musí přes Štědrý den sloužit. Ale Monica, která pro své těhotenství už do práce moc nechodí, si službu nevezme a přijde. Účast přislíbila i Leona s Melanii, ale jistá není Jarredova účast. V Trogoru právě probíhá tvrdá ofenzíva a Rytířstvo už odmítlo pustit jiné velitele. Tví rodiče samozřejmě pozvání s radostí přijali. Takže ty, Nyos, Natka, Monica, Leona, malá Melanie, tví rodiče a možná Jarred. Nyos se objeví po desáté hodině dopoledne. S dlouhým zaschlým škrábancem na čele, tvář zamazanou od zaschlé krve a sazí. Strniště mu pomalu přerostlo v plnovous. Ale zářivý úsměv má stejný, jako vždycky. Nesmrdí, o to se stará brnění, která vždy zamaskuje všechny pachy, aby Megriot nebyl snadnou kořistí. Ale kdyby to brnění neměl, asi by to bylo zajímavé... "Nevím, jestli chceš pusu," zasměje se Nyos, když k tobě dojde. Neunikne ti, že z pochvy u levého Nyosova boku trčí jílec, který odpovídá meči zaklínačů. Nyos si shodí pravou obrněnou ostnatou rukavici a pohladí tě po tváři. "Tak co štědrý den?" zajímá se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistě pane," přikývne služka Marta. Potom se vydáš do svých komnat. Chvíli si pročítáš běžné papíry, které šlechtici prostě číst musí. A potom se ozve zaklepání, vrznutí dveří a poté dovnitř vstoupí Carissan s Gorenem. "Poslal jsem nějaké muže pro oblečení," informuje tě Goren o splnění úkolu. Potom promluví Carissan: "Několik vévodových vojáků je na tom dost špatně, ale nic, co bych nezvládl." Ujistí tě. Potom se ale oba tiše postaví a čekají, co jim řekneš, proč jsi je nechal zavolat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se vrátil Nyos, nevrhala jsem se na něj, protože byl pěkně špinavý. „Nechci dokud se neumyješ.“ Řeknu s úsměvem. Ale byla jsem šťastná, že je doma, přitisknu si jeho ruku ke tváři. Samozřejmě jsem si všimla meče, ale otázku jsem nechala na později. „Účast přislíbila Monika, Leona, Melanie, moji rodiče a možná Jarred. Clark s Annou budou na vánoce v Korinthoru.“ Informuji ho. „Jsem moc ráda, že jsi už doma. Chyběl jsi mi, ty můj špindíro.“ Políbím ho do dlaně. „A gratuluji ti. Vidím meč. Takže jsi zaklínač, že?“ pak nespokojeně mlasknu. „A teď se mazej umýt, ať můžu svého milovaného manžela pomuchlovat.“ Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, Clark se zmiňoval, že by do Korinthoru chtěl," přikývne Nyos souhlasně a zasměje se, když ho posíláš do koupelny. Dvěma prsty si setře z líce saze a přejede ti jími po tváři, takže ti na ní nechá dvě černé šmouhy. Potom kývne. "Jo. Bylo to náročné, ale s Kelwem jsme to zvládli," usměje se a potom se konečně vydá nahoru. Dolů sejde o půl hodiny později. Je umytý, v čistém oblečení a hladce oholený. Krásně voní. To už ti chybělo. A nejspíš ještě nahoře stihl vyčistit své zbraně a brnění. "Dneska Natce končí vyučování dřív, vyzvednu ji už v jednu. A zítra v šest mají ten koncert," řekne ti potom a hledá v jídelně oběd. Musí mít hlad jako vlk. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ale no tak!“ zaprotestuji se smíchem, když mě ušpiní od sazí. „Jsem na tebe pyšná.“ Řeknu a dívám se, jak jde nahoru. Pak si najdu umýt tu čmouhu, kterou mi udělal. Zatím co se dával Nyos do pořádku, já zatím připravím jídlo. Bylo jasné, že Nyos šel rovnou domů, kdyby ne, tak by byl čistý. Takže ani nejedl. Když se objevil, byl to zase můj Nyos a ne to strašidlo co před chvílí. A voněl tím svým mýdlem. „Skvělé. To ještě dneska stihneme ozdobit stromeček.“ Jdu za ním do jídelny, kde už měl připravené jídlo. „Hezky se najez, pak se přitulíme na sedačce a ty mi budeš vyprávět co všechno jsi zažil.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Dokumenty o velikosti letošní výroby, velikosti finančního příjmu a spoustu dalších drobností. To je to, co musí každý šlechtic číst a upravovat dle toho hospodářství svého panství. Už hodnou chvíli jsem se papíry probíral a říkal si, jestli přeci jen není lepší stát proti armádě nepřátel, než proti pár papírů. Proto jsem vděčný, že se konečně ozvalo zaklepání a dovnitř vešel Carissan a Goren. "Výborně, Gorene. Nechal jsem vám ještě uvařit nějaký grog," kývnu a vyslechnu si Carissana. "Nechej dva zemřít, ale separátně od ostatních. Vyměníme je za dva z našich mužů. Nejen, že získáme informace z královského dvora, ale budeme mít i špehy u vévody," řeknu zamyšleně, stále přemýšlejíc o svém nápadu. "Gorene, vyber své nejlepší muže, Carissane, ještě než ti dva vévodovy zemřou, zjisti od nich co nejvíce, aby k tomu naši nepřišli jak slepej k loutně," podívám se na oba muže a nechám je, aby mi řekli své názory, případně aby šli vykonat své rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po obědě si lehnete na sedačku a přitulíte se k sobě. Dozvíš se, že Nyos byl pryč celkem tři týdny. Jednalo se o cvičení v terénu a výcvik za pochodu. Hlavním trenérem byl Uvera, takže máš přibližnou představu, jaké to muselo být. Bylo simulováno napadnutí Darogaru démonními sférami, budoucí zaklínači museli bojovat s démony, Darogarskými kulty, které démony uctívají, a ještě se hádat s ješitnými králi, velet obyčejným vojenským jednotkám a zároveň organizovat členy Megriothu. Uvera se opravdu snažil, aby to bylo co nejvěrohodnější a zaklínači byli připraveni na vše. Také se dozvíš, že do Megriothu vzali Roberta a Andrewa a jsou tak prvními mágy s Korinthorským občanstvím, které Megrioth vzal. Teď oba podstupují základní výcvik, ale vzhledem k tomu, jak jsou oba dobří, se očekává, že brzy postoupí k bojovníkům a dostanou Megharty. Potom už se ale Nyos musí zvednout a jít pro Natku. Program na víkend je nabitý. Dneska zdobení stromku, zítra vánoční koncert na Natčině Akademii a v neděli jde Nyos do Megriarthu spolu s ostatními zaklínači zapíjet povýšení své a dalších kolegů. Ty nejspíš zůstaneš doma, nebo můžeš jít, ale vzhledem k tomu, že nemůžeš pít... Nyos s Natkou jsou rychle zpátky. Natka se na tebe usměje a jde tě pozdravit pusou na líčko. "Ahoj Anett," vítá se s tebou nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Se spokojeným vzdychnutím jsem se k Nyosovi přitulila a poslouchala jeho vyprávění. Znělo to vážně náročně a vzhledem k Uverovi... jsem si to dokázala i dvojnásobně hůř představit. Taky mi prozradil, že se přidali Robert a Andrew, to byla dobrá zpráva. Očekávalo se od nich, že brzy postoupí. Pak musí jít Nyos pro Natku, já mezitím připravím ke stromku ozdoby a řetězy. Brzy se Nyos vrátil s Natkou, usměji se na ni. „Vítej doma, Natko.“ Obejmu ji. „Podívej.“ Ukážu na stromek. „Až se ti bude chtít, byla bych ráda, kdybychom všichni tři stromek ozdobily.“ Řeknu ji. Nechci ji honit, proto jsem řekla až se ji bude chtít. „Ale musí to být ještě dneska.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natka řekne, že si jenom půjde dát kabát nahoru a potom klidně může. Nyos se zaškaredí na jedličku. "Já věděl, že jsem něco zapomněl..," zamumlá s neveselým úšklebkem. "Asi Robertovi něco visím, co?" odhaduje. Potom se už objeví Natka a všichni společně se pustíte do zdobení stromku. Ve třech je to snadná práce, která je brzy hotová. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Nyose a dám mu pusu na tvář. „To se stane. No požádala jsem Clarka a ten přivedl Roberta.“ Řeknu mu. Když se Natka vrátila, ozdobili jsme stromeček. Hvězdu jsme nechali na Nyosovi. Brzy byl stromek krásně ozdobený. Odstoupila jsem a spokojeně si ho prohlížela. „Moc se nám povedl.“ Řeknu. „Krásný stromek.“ Tohle budou skvělé vánoce. Vše vycházelo. Bude tu i rodina... ne tedy celá, ale většina. „Tak moc se těším na štědrý večer.“ Otočím se na Nyose a Natku. „Takže co ta besídka? Nemáme tam něco přinést nebo tak něco?“ zeptám se a pak se zašklebím, jak mě mimino zase koplo. Někdy je to v pořádku, ale někdy kope docela silně, až to bolí. Divoch jeden. Jako kdyby nestačilo, že mě nenechal vyspat. Jdu si raději sednout a mnu si místo na břiše, kde mě to bolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne," zavrtí Natka hlavou. "Stačí přijít," pousměje se. "Bude to trvat asi dvě hodiny. A nacvičovali jsme to asi dva týdny." Když si jdeš sednout, Nyos se stará, co je, ale s kopáním dítěte toho moc neudělá. Nyos s Natkou potom jdou připravit večeři a tebe nechají sedět. Po večeři si zahrajete karty a potom až jste unavení, tak si jdete lehnout. Ráno musí Nyos odvést Natku do Akademie na poslední zkoušku. Potom pozve na oběd Cedrika a Eliz a uvaří ho. Oba mladí mágové přijdou i s fenkou. Nyos už byl psy ohlížet, ale zatím žádného nevzal. Posadíte se ke stolu a povídáte si. Nejvíce o tom, že Cedrika čeká za necelý měsíc Zkouška. A Eliz za dva měsíce a něco. A s nejvyšší pravděpodobností bude Eliz první mág v historii, který vejde do Zkouškového portálu po boku svého draka. Cedrikovi už nestihnou přepracovat zákony, ale na Eliz už to bude připravené. A na obou je vidět, že jsou nervózní, ač to nechtějí dát najevo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se Nyos začal starat co se děje, jen jsem to odmávla, že dítě trochu divočí. S tím nikdo nic nenadělá. Mě nechají sedět zatím co šli s Natkou připravit večeři. Moc dobrou, mimochodem. Po jídle jsme se bavili u karet a nakonec šli spát. Ráno už mi bylo dobře a Nyos odvedl Natku do Akademie, kvůli poslední zkoušce. Pozve Cedrika s Eliz na oběd. Přišli i s fenkou s kterou jsem se ráda pomazlila. Nyos se už byl na psy podívat, ale ještě nenašel toho pravého. Usadili jsme se u jídla a povídali si. I když se oba snažili nedat najevo obavy, bylo na nich vidět, že jsou nervózní z blížících se zkoušek. Ani jsem se jim nedivila... všichni jsme to zažili. A i kdybychom je tisíckrát ujišťovali, že to zvládnou, tak to nic nezmění. „Tak jak se vám spolu žije? Vám třem?“ zeptám se a kouknu na fenku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Carissan se zamyslí. "S vévodovým velitelem stráže je to hodně špatné," zamumlá potom. "Se smrtí mu nebudu muset pomáhat, stačí vypustit... A rozhodně se dostane do vévodovy blízkosti mnohem lépe, než nějaký obyčejný zbrojnoš. Ale na druhé straně, vévoda jej určitě dobře zná..." Nechá tě rozhodnout, jestli jedním z nahrazených mužů nemá být šéf vévodovy stráže. Sotva stihneš rozhodnout, rozletí se bez zaklepání dveře tvých komnat. Goren se bleskově otočí, v pohybu tasí meč a stojí připraven čelit možnému nebezpečí. Carissana ramenem zatlačil dozadu. Ale před vámi nestojí žádný nepřítel, ale uřícený mladý bojovník. Myslíš, že se jmenuje Niak, k Bratrstvu se přidal když opustil řady Benediktova rytířstva, kde ho kvůli něčemu zatkli. "Pane," hlesne bojovník a popadne dech. "Tohle určitě budeš chtít vidět," vydechne naléhavým tónem. Vydáte se za ním a on vás rychlým krokem vede do hlavního sálu. Vejdete dovnitř a spatříte podivnou scenérii. Zhruba padesát mužů ve tvých barvách leží na zemi drže se za hlavu, meče leží neužitečně vedle nich. A uprostřed místnosti stojí tucet mužů v černých zbrojích. Všichni až na jednoho mají na hlavách kápě. A ten jeden postoupí vpřed. Je to mocný mág jako z učebnice. Velmi hezký, dobře stavěný, věčně mladý. Tmavě hnědé vlasy má rozcuchané, na tváři několikadenní strniště, které vypadá udržované i přesto, že není. "Kinrayi," vydechne vedle tebe Carissan. Přejedeš od jeho udivené tváře ke zmatenému výrazu na tváři Gorena. "Tohle jsou Morgonovi zaklínači," vysvětlí Carissan zastřeným hlasem. O zaklínačích původního Bratrstva jsi už slyšel, stejně jako všichni ostatní členové Bratrstva. Tvořili jádro Bratrstva, semknutí kolem velmistra. Vládli mečem stejně drtivě, jako magií. Ale hlavně, bojovali ze sedla temných okřídlených bestií. Nikdo neví, jak se k nim dostali, stejně tak jako nikdo neví, kam se poděli po závěrečném boji s Věží. Většina jich v boji padla nebo byla zatčena a popravena, ale několik desítek jich prý před bitevními mágy prchlo a přísahalo, že se vrátí, až se vrátí Bratrstvo. Kinray na tebe upře dlouhý pohled, než poklekne na jedno koleno a skloní hlavu. Jedenáct mužů za ním ho následuje. Tví vojáci kolem si pomalu pouští hlavy a zvedají se opatrně na všechny čtyři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Eliz s Cedrikem si společné bydlení nemohou vynachválit. Vlastně nemusí nic moc dělat a mají všechen čas jen pro sebe. Občas se účastní schůze Asociace a sem tam ještě jdou k Marcusovi pro nějakou lekci, ale on už je nemá moc co učit. Takže mají spousty volného času, cestují, chodí běhat se psem, chodí na dlouhé procházky... Chodí spolu trénovat do Megariarthu, jejich draci jsou velcí kamarádi. Po Zkoušce jim ten volný čas skončí, oběma vyprší mandát v AMM a budou muset začít pracovat, pokud nechtějí žít z bohatství svých rodin, což určitě ani jeden nechce. Takže jim přejete, ať si to užijí, dokud mohou. Po obědě se s vámi rozloučí a jdou se domů připravit. Vy dva si s Nyosem si ještě chvíli povídáte, ale potom se jdete obléknout. Nyos si oblékne slavnostní háv se stříbrným lemováním. Není to ten, co měl na svatbě, ale je velmi podobný a taky hezký. Poté, co se oblékneš i ty, se Elionem přemístíte k Akademii. Je šest hodin, takže už je samozřejmě tma, a chumelí se, ale to jen podtrhuje vánoční atmosféru. Celá Akademie je vyzdobená a sochy ve vstupním sále zpívají koledy. Nyos do tebe dloubne a ukáže hlavou nalevo, kde se shromáždila vaše početná rodina. Alex, Elle, Eliz, Cedrik, Daniel, Anna, Clark, Monica, Kelen, Andrew, Robert, Karl de Score a jsou tady i dan Doolovi. Lohana a její choť. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Já si vzala hezké, zelené šaty, podvázané mašlí pod prsy, takže se tak zvýraznilo, že jsem v požehnaném stavu, ale rozhodně mi i lichotily. Vlasy jsem si vyčesala nahoru a uši a hrdlo si ozdobila stříbrným řetízkem a náušnicemi. Na to jsem si vzala kabát spíš proto, aby to nevypadalo divně, že jsme přišli jen tak. Vyzdobená akademie se mi moc líbila. Ty zpívající sochy byli vtipné, ale také moc hezky zpívali. Uvnitř jsme narazili na naši partu. Usměji se a vydám se k nim. „Ahoj všichni.“ Pozdravím je, a pak je začnu na uvítanou objímat a líbat na tváře. „Tak jak se těšíte? Já moc... připadá mi to jako věčnost co jsem byla na něčem podobném. A hlavně se těším na představení a Natku. Jsem zvědavá co připravili.“ Sundám si kabát ve kterém mi začínalo být horko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos ti pomůže z kabátu a pak si ho nechá přehozený přes ruku. "Naposledy snad ještě jak jsi vystupovala, ne?" zeptá se Robert. Alex s Eliz zavrtí současně hlavou. "Ne, dvakrát se byla podívat na mě," vysvětlí mu Eliz s úsměvem. "Nic nového," řekne Nyos. "Prostě se zazpívá pár koled. Je to zkrátka tradice." Andrew se pousměje: "Tys to nikdy neměl moc rád, co?" "Ahoj Anett, Lo, Elle," ozve se za vámi veselý přátelský hlas a vy se otočíte k Mie. Ostatní Mia pozdraví trochu stydlivěji a oni ji s úsměvem pozdrav vrátí. Miu doprovází její otec, dobře si jej pamatuješ. Moc se nezměnil, už když jsi byla na Akademii byl statný a plešatý. Vypadá každým coulem jako bývalý vojenský důstojník, kterým taky je. "Přišla jsem se podívat na mladší sestru," odpoví Mia na dotaz Elle a potom vás zamává a vydá se i s otcem, který se mezitím pozdravil s Alexem a Danielem, dál do Akademie. Robert se za Miou otočí a pak se nahne k Nyosovi a něco mu zašeptá do ucha. Nyos se pousměje a šeptem Robertovi něco odpoví. Ten se vám poté omluví a vydá se do sálu taktéž. "Tak co? Mluvčí Akademické rady, Mluvčí Magické rady, Veliteli Tajných sborů, veliteli válečných mágů, hlavní telepate Věže Vysoké magie, velitelko Rozvědky, ředitelko Institutu a vedoucí členové AMM, půjdeme si najít místa?" zeptá se potom Clark a svou dlouho řečí všechny rozesměje. Hezké připomenutí, že vaše rodina prakticky ovládá celý Řád. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Tak dávno zase ne.“ Řeknu a Eliz to potvrdila. Přikývnu, že to souhlasí. „Tradice jsou fajn.“ Usměji se. „A kdo ví? Věci se v poslední době mění. Třeba bude změna i teď.“ Pokrčím rameny. Objeví se Mia se svým otcem. Přišla se podívat na svou sestru. „Ahoj, Mio.“ Stisknu ji ruku, ale za chvíli už odchází. Všimnu si, že se o ní Robert začal hned zajímat. Za chvíli taky odešel. Šel se seznamovat? Všichni se zasmáli Clarkovu proslovu a nedivím se, že to nedal na jeden nádech. „Jsme to tedy důležitá parta.“ Řeknu pobaveně a zaháknu se Nyosovi do rámě. „Tak pojďme.“ Souhlasím. „Chci na Natku dobře vidět.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Velitel stráží," zamyšleně si promnu bradu, ale mé rozhodování přeruší jeden z mužů. Nestihnu jej ani okřiknout a už nás vede do hlavního sálu. Z ochozu se mi naskytne pohled na mé zneschopněné muže a partičku černooděnců, jak stojí nad nimi. Když mě černoodění spatří, všichni do jednoho pokleknou a mí muži se začnou zvedat ze země. "Je slušností zaklepat, ne zneschopňovat muže pána hradu," řeknu ne zrovna nepříjemně, když pohledem přejedu klečící zaklínače. Už jsem o nich kdysi slyšel, ještě když jsem byl paladinem. Nikdo z nás tehdy nevěřil, ale teď vidím, jak hloupí jsme byli. "Co vás přivádí na můj hrad v takto nehostinných dobách?" zeptám se, hledíc na klečící muže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos tě nechá opřít se a potom vejdete do koncertního sálu. Spousta míst už je zabraná, ale i přesto dokážete najít dobrá. Jenom tedy nemůžete být pospolu, protože tolik volných sedadel vedle sebe tu není. Cedrik a Eliz odejdou stranou, Lohana s Yerlem, Daniel s Clarkem a Annou. Vedle tebe se posadí samozřejmě Nyos, po jeho levé ruce Monica a Kelen. Po tvé pravé ruce si sedne Alex, vedle něj Elle a Karl. Brzy vejde na pódium profesorka hudební výchovy, která bude dirigovat všechny třídy. Postaví se před vás, pozdraví vás a poděkuje za účast. Potom pronese krátký děkovný proslov, že bez rodičů a příbuzných by to nikdy nešlo a podobně. Po potlesku nastoupí žáci prvního ročníku. V modrých hábitech zapějí sami několik koled. Poté se k nim připojí druháci, aby je doprovodili na flétnu, a prváci zazpívají dalších pár vánočních písniček. Po potlesku už nastoupí třetí ročník, jehož instrumentální doprovod už je mnohem bohatější. Všichni v lesklých fialových hávech se vám ukloní, potom se Natka usadí za klavír a několik dalších žáků včetně Susan popadne jiné nástroje. Několik příčných fléten, bubínky, triangly, ale většina zpívá. Po dvou písničkách nastoupí k třeťákům třeťáci, v jasně smaragdových hávech. Je mezi nimi samozřejmě i Venda a Amy. Ty nehrají, kytary se k těmto písním moc nehodí. Ale Natka doprovází na klavír všechny písně a hraje krásně. Poté odejdou druháci, ovšem Natka u klavíru zůstane, a čtvrťáky doplní páťáci v rudých hávech. Tentokrát už zazní i několik dívčích sól, docela povedených. Potom už je jen závěrečný potlesk a je konec... Nyos se vytratí do zákulisí, aby vzal Natku hned domů, jakmile se převlékne. Ostatní děti půjdou domů až později večer, ale vaše rodina si je vyzvedne dřív. Všimneš si Roberta, který si kousek stranou povídá s Miou. Oba se usmívají a Mia na Roberta okouzleně hledí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Besídka byla hezká, děti zpívali a hráli krásně. Když se objevila Natka, vzala jsem Nyose za ruku. Byla jsem na ní pyšná. A samozřejmě i na ostatní holky, ale Natka byla skoro jako naše. To bylo trochu jiné. Konec přišel dřív než jsem si myslela. Připadalo mi, jako kdyby to trvalo jen chvíli. Nyos šel hned do zákulisí, aby odvedl Natku domů. Vstanu a rozhlédnu se. Všimnu si Roberta a Mii. Usměji se. Na pohled je jasné, že v sobě našli zalíbení. Mia je skvělá žena a Robert je skvělý muž. Hodí se k sobě. Napadlo mě jestli bych neměla jít k nim, ale uznám, že to je hloupý nápad. Nebudu jim tam přece dělat křena a zdá se, že se dobře baví i tak. Jen ať se seznamují. To je nejlepší. Místo toho šťouchnu do Elle a naznačím pohled jejich směrem. „Myslím, že se nám tu rýsuje další pár.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elle se podívá kam ukazuješ a zazubí se. "Robert a Mia?" zeptá se. "Ale proč ne, docela se k sobě hodí, mají podobné povahy," uzná s úsměvem. Nyos se s převléknutou Natkou brzy vrátí a potom jdete. Doma Natku pochválíte a Nyos jde připravit večeři. Potom už Natka až do konce roku nemusí do Akademie, takže je doma. Nyos ji bere na koně a na výlety, aby ji nějak zabavil a ty jsi měla doma trochu klid. Štědrý den přijde brzy a rozhodne se, že slavit se bude u vás ve věži, což pro tebe znamená spoustu uklízení a příprav. Něco jsi stihla když byl Nyos s Natkou pryč, ale ne všechno. A teď musíš zamakat a nějak zapojit i ty dva. Jarred nakonec přeci jen nepřijde, Trogor se vytrvale brání. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po snídani jsem začala organizovat. „Tak dobře vy dva. Dneska potřebuji vaši pomoc. Nyosi. Postarej se o dárky, ty co potřebují zabalit, zabal a všechno dej pod stromeček. Pak potřebuji, aby jsi prostřel nějak pěkně stůl, vánočně. A podívej se jestli je potřeba uklidit.“ Řeknu a pak se otočím na Natku. „A ty mi pomůžeš s vařením. Musíme toho hodně připravit.“ Pobízím je. Nyose políbím na tvář a pak jdu do kuchyně. Chtěla jsem připravit víc jídel. Nevím co kdo komu dá přednost. Proto uděláme dvě polévky, dva dezerty, salát, brambory, losos, vinná klobása, kuřecí řízek a samozřejmě klasický kapr. Bude toho hodně a i když se to všechno nesní, přinejmenším druhý den nebude nutné vařit. „Jdeme na to.“ Řeknu celá natěšená Natce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos si povzdychne, úklid moc nemusí, ale pustí se do toho. Ty mezitím nachystáš všechno v kuchyni. Kapra Nyos zabil už včera poté, co strávil celý den ve vaší vaně. Bramborový salát už Nyos také udělal včera. Má ho hodně rád a jí ho na kila celá jeho rodina, takže salátu máte pro dvě Akademie. Pustíte se s Natkou do přípravy jídla a skončíte až ve čtyři hodiny odpoledne, a to i přesto, že jste začaly v osm ráno. Nyos se také činil, svátečně prostřel a zabalil desítky dárku, ačkoliv tady přísluší dík spíš jeho magii. V pět hodin se všichni umyjete a hezky obléknete a o půl šesté se ozve první zaklepání an dveře. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vaření mě bavilo, vše vycházelo. Nic se nepokazilo, nespálilo, jídlo mi připadalo dokonalé. Vše jsme pak uzavřeli do bublin, aby to všechno zůstalo hezky horké a čerstvé. Když bylo vše hotovo, šli jsme se upravit. Hezké šaty a navoněla se a pak jsem se s chutí posadila a chvíli si odpočinula. Protože mě boleli nohy, nakonec jsem se od rána nezastavila. Když se ozvalo první zaklepání, hned jsem vstala a už zase zářila. Těšila jsem se na na dnešek. „Už to začíná!“ zavolám na Nyose a Natku a jdu otevřít. „Vítám vás u nás. Pojďte rychle dál než mi zmrznete.“ Pobízím první návštěvu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos s Natkou seběhnou dolů a když otevřeš, stojí za dveřmi Leona v náručí s malou Melanii, s ní venku stojí i oba tví rodiče. "Díky," usmějí se, když je pozveš dále. Takže už se čeká jen na Monicu. Přivítáte se, Nyos si potřese rukou s tvým otcem, Natka se rychle pozdraví s tvými rodiči a snaží se dostat k Melanii. Pomůže jí sundat boty a kabátek. "přijde Jarred?" zajímá se tvá matka a vidíš, jak Leona zvedla hlavu, že i ji samotnou by to zajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na všechny čtyři a zavřela za nimi dveře. Začala jsem od všech vybírat kabáty. Natka je celá natěšená na malou Melánii, nedivím se ji. Taky se těším až si ji podržím. Máma se zeptá jestli přijde Jarred. „Bohužel. Nepřijde. Trogor se prej hodně brání a nezvládne se sem dostat. Byl by zázrak, kdyby se to tam najednou uklidnilo a on sem mohl.“ Byla jsem zklamaná a Leona i rodiče jistě budou také, ale musíme to chápat. Jarred má důležitou práci a závisí na něm spousta životů. A všichni ho známe. Kdyby to jen trochu šlo, tak by určitě dorazil. „Ale tak nekažme si tím dnešek. Budeme na něj myslet a jsem si jistá, že jakmile to půjde, tak se objeví.“ Ujistím je a pověsím jejich kabáty a pak konečně obejmu rodiče, Leonu a dám pusinku Melánii. „Jděte se posadit, co si dáte k pití? Musíme ještě počkat na Monicu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Máš pravdu, všichni vypadají sklíčeně. Ale tak nějak se zdá, že s tím počítali, takže se jim brzy vrátí vánoční nálada. Všichni se vydají do kuchyně a asi po deseti minutách se ozve další zaklepání. Nyos se vydá otevřít a vrátí se s promrzlou jedinou členkou rodiny z jeho strany, která tu dnes bude. // Je to večer podle tvé tradice, ne Nyosovy, takže stejně jako on, tak i já ponechávám zbytek dne ve tvé režii ;-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsme byli všichni, sezvala jsem je do jídelny, kde se rozsadili a požádala Nyose, aby přivolal jídlo z kuchyně. Jídlo plulo vzduchem a usazovalo se uprostřed stolu. S úsměvem jsem pozorovala ostatní, jak se tváří na tu hostinu. První přišli na řadu polévky, každý si nabral na co měl chuť a pustili jsme se do jídla. Při jídle jsme si povídali a bavili se a se smíchem se koukali jak malá Melanie s bryndáčkem pomlaskává nad polévkou, kterou ji Leona krmila, samozřejmě až po tom co ji dostatečně zchladila. Hrnce s polévkou odpluli zpět do kuchyně a začali jsme si nandavat na druhé. Každý si bral na co měl chuť, já si dala salát, kus řízku a kus klobásky. Vše bylo výborné a já byla víc než spokojená. Nacpali jsme se všichni k prasknutí, že se někteří museli zaklonit dozadu. A to ještě máme připravené dezerty. Ale ty se rozhodnu podávat až u stromečku, po dárcích, protože to nám dostatečně slehne. Po nějaké době co jsme se u stolu ještě bavili, jsme si vzali své skleničky a přesunuli se do obýváku, kde jsme se rozvalili. Pod stromečkem byla hezká kupka dárků. Všem jsme dolili pití a pak nechali na Natce, aby rozdávala dárky. Vždycky to dělá ten nejmladší a Melanie je ještě příliš malá. Vždycky jsme počkali než si ten co dostal dárek si ho rozbalil, abychom se všichni pokochali. Dárky udělali mnohdy radost. Bylo to hezké, příjemné. Brzy začali ostatní uždibovat cukroví, tak jsem přinesla koláče. Po chvíli klidu co jsme si povídali a já si pochovala Melanii jsme se pustili do her. Začali jsme se šarádou ve dvojcích. Jeden předváděl a druhý hádal. Ostatní měřili čas a zapisovalo se kolikrát uhodl. Ten kdo bude mít na konci nejvíc bodů vyhrává. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni hosté odejdou až pozdě v noci. Melanie už dávno spala, takže Nyos nechce jí a Leonu přenášet domů a ustele jim v jednom z pokojů pro hosty. Uprostřed noci vás vzbudí Melaniin křik. Nyos se s povzdechem zvedne a jde to zkontrolovat. Křik ale brzy utichne a ty zase usneš. Nyosův příchod zpátky už nevnímáš. Druhý den ráno posnídáte společně s Mel a Leonou, která se vám omluví za včerejší noc. "V klidu, aspoň víme, co čekat," pousměje se Nyos a Mel se hlasitě zasměje. Těžko říct, jestli mu rozuměla, je to dost dobře možné. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Druhý den ráno jsme byla odpočinutá a spokojená. Včerejšek byl skvělý a teď, když nemusíme obcházet všechny si víc odpočineme. Usměji se na Leonu, když se omluvila, ale Nyos to odmávl a Mel se začala smát. Mě to taky rozesmálo. „Budeme mít pěkné kruhy pod očima.“ Řeknu, natáhnu se a pohladím Mel po tvářičce. „Ale však se to říká... děti jsou starost i radost. Těším se na to.“ Pronesu a tentokrát se lehce poklepu po bříšku. Podívám se na Nyose. „Tak jak se ti vlastně líbil štědrý den strávený v rodinném kruhu?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Duben 32205 měsíců v okolním světě Za těch pět měsíců se toho v Darogaru příliš mnoho nestalo, nebo alespoň navenek pro obyčejné lidi. Překvapivě dobře organizované vojsko Trogoru bylo konečně proraženo a byla vytvořena bezpečná cesta skrz něj z Říše do zemí za ním, čímž se otevřelo obrovské odbytiště pro domácí výrobky. Trogor nicméně stále není poražen, ačkoliv se teď uchyluje spíš k partyzánským útokům. Skupiny Rytířstva pročesávají zemi a likvidují menší i větší skupiny orků a skřetů. Obrovskou změnou ale prošel Darogar co se týče mezisférického pohledu. Ostatní sféry uznaly Megrioth jako oficiálního zástupce Darogaru a Megrioth se nyní účastní spousty konfliktů, které se Darogaru přímo netýkají. Byly uzavřeny mezisférické smlouvy o spojenectví a na základě těchto smluv Megrioth pomáhá v boji v nejrůznějších sférických konfliktech. Bojovníci Megriothu už bojovali se stvořeními, o nichž by nikdo neřekl, že mohou existovat. S tvory z jiných realit a časových dimenzí. Do Megriothu byl dokonce zasvěcen král Raphael, ačkoliv se samozřejmě nestal členem. Ale pustil se přes Megrioth do vyjednávání s ostatními sférami (respektive určitou zemí z nich, protože každá sféra se stejně jako Darogar skládá ze spousty zemí a jen navenek vystupuje jednotně stejně, jako Megrioth). A dokonce byly položeny základy mezisférického obchodu. Zatím došlo k nejisté výměně dřeva za v Darogaru neznámou látku Oxon, ale do budoucna se počítá s obrovským obchodováním. Změněn musel být i sám Megrioth s věci kolem něj. V tichosti se změnily některé zákony, které mu pomáhají, ačkoliv nikde nebyl Megrioth jmenovitě uveden. Ale Megriothské i říšské vedení (což je prakticky totéž) dělají všechno pro to, aby byly odbourány poslední legislativní překážky jeho odtajnění. V prvé řadě se Megrioth značně rozšířil. Byli do něj přijati důvěryhodní mágové z Ruiila, čímž v něm přestali být pouze mágové z Říše. V druhé řádě byla vytvořena tzv. Darogarská armáda, která se skládá z obyčejných vojáků, speciálně vybraných. Zatím se skládá pouze z Rytířstva a královského vojska Říše, ale do budoucna se opět počítá s globalizací. Tito vojáci jsou pod Megriothem, ale nejsou jeho členy. Nemají Megharty. Ale účastní se mezisférických konfliktů. Každá sféra má svou armádu, sestavenou z vojáků jednotlivých zemí a Darogar nechce zůstat pozadu. Megrioth je se svými draky neuvěřitelně silný, ale pořád je to vlastně jen hrstka bojovníků a pěšáci zkrátka jsou do bitev s početnými nižšími démony potřeba. Všichni Darogarští vojáci jsou zároveň členy Rytířstva nebo Královské armády, ale pokud je Megrioth povolá, mají jejich nadřízení povinnost je uvolnit, i kdyby zrovna uprostřed bitvy. Jsou zavázáni slibem mlčení, prošli speciálním výcvikem a do boje chodí v očarovaných zbrojích, aby se vyrovnali vojsku jiných sfér. Darogarská armáda je ve svých počátcích, ale už teď má skvělé výsledky. Změněn byl i systém hodností v Megriothu, který byl doteď označován jako prozatímní. Bojovníci se nově nedělí na nižší a vyšší, ale dělí se do tří kategorií. Nižší bojovníci se stali automaticky bojovníky 3. kategorie a vyšší se stali bojovníky 2. kategorie. Na jedničku musí ještě máknout. Stále ale nebylo dopracováno značení hodností. Prozatím nosí trenéři na zbroji zlaté šátky. Uvázané kolem loktu, připnuté na pochvě s mečem nebo přehozené kolem krku. Zaklínači mají černé šátky a zbylé hodnosti jsou označované pouze meči, jako doteď. Všichni bojovníci Megriothu nyní pobírají příplatky za působení 20 rubíků. A Megrioth začal pracovat i s mládeží. Jsou vybíráni nadaní a důvěryhodní mladí mágové a ještě před Zkouškou jsou seznamováni a cvičení s Megharty. Zkoušku potom složí společně. První Zkouškou s Meghartem prošla Elizabeth de Score, čímž se po odtajnění Meriothu zapíše do historie. Byla vytvořena Akademie s rozšířenou výukou, jak hovoří oficiální název. Jsou do ní vybírány děti ze třetího ročníku Akademie a dostudují tam čtvrtý a pátý ročník. Oficiálně je to škola pro velmi nadané děti, ve které se učí děti bojovat i se zbraněmi a s vlastním tělem. Ale neoficiálně je to samozřejmě Megriothská přípravka. Učitelé jsou zasvěcení a někdy i samotní členové Megriothu, sem tam mají na této škole nějakou přednášku samotní trenéři Megriothu. Předměty jsou tam i jako sférověda nebo drakověda. I rodiče a dokonce děti samotné jsou zavázány slibem. Dokud nebude vše připravené, nesmí se to dostat na veřejnost. 5 měsíců ve tvém životě Těch pět měsíců u tebe bylo ve znamení naprosté pohody, zatímco u Nyose ve znamení neustálé aktivity. Seděla jsi doma, vyšívala, chystala výbavičku pro dítě, sem tam jsi vyplnila nějaké papíry pro Institut. Zatímco Nyos stále úřadoval pro Sbory a zároveň tvrdě makal v Megriothu. Pro většinu členů je vrcholná meta bojovník 1. stupně, někdo se spokojí i s druhým. Málokdo pokračuje na zaklínače, ale jakmile má tuto pozici, je absolutně spokojen. Ale Nyos není ten typ člověka, co získá jednu pozici a už neusiluje o vyšší. Vždycky se chce zlepšovat, vždycky chce jít výš a překonávat překážky, zdolávat výzvy. A ani zaklínač pro něj není vrcholná meta. A tak vaše večery doma jsou často takové, že ty vyšíváš nebo se prostě díváš, a on posiluje, trénuje nebo se učí jedno z mnoha a mnoha megriothských zaklínání nebo pokročilých kouzel. Nedá se říct, že vždy, workoholik to není. Umí vypnout, někdy se spolu posadíte, mazlíte se.. Vlastně bys řekla, že je vaše soužití naprosto dokonalé, protože Nyos umí dobře vycítit chvíle, kdy byste si spolu měli na chvíli sednout a on by si měl odpočinout, a naopak kdy máš práci a on může makat. Co se týče ostatních, tak Eliz s Cedrikem oba úspěšně splnili Zkoušku a hned nato se vzali. S Nyosem jste samozřejmě jejich svatbě přihlíželi. Mia se počátkem března nastěhovala od rodičů k Robertovi. Netušila jsi, že je to tak vážné, ale když jsi je viděla spolu, bylo jasné, že jsou do sebe opravdu zamilovaní. Jinak Robert i Andrew rychle prošli základní částí výcviku a stali se bojovníky Megriothu. A teď rychle zdolávají všechny překážky k tomu, aby mohli povýšit na bojovníka druhé kategorie, takže tě nejspíš nechají brzy za sebou. Jarred se stal jedním z velitelů Darogarské armády a Melanie už krásně mluví a chodí. Alexova dvojčata už umí písmena a čísla. Nyos splnil trenérské zkoušky koncem března a stal se tak mágem povýšeným ze zaklínače na trenéra nejrychleji v historii. Clark to se smíchem ohodnotil slovy "Jak se říká, kdo umí, ten umí. Kdo neumí, učí." On sám se stal nedávno bojovníkem první kategorie a dál jít zatím nehodlá. Nicméně Nyos se stal jedním z hlavních učitelů a velitelů Megriothu, může se účastnit všech velitelských porad, plánování cvičení a podobně. Nejvíce byl Nyos nadšený z toho, že nad ním ztratil moc Uvera. Ale teď k tomu důležitému. Vašemu dítěti se na svět zas tak moc nechtělo a nějaký termín mu byl ukradený. Nakonec se Chris de Itara narodil až 10. dubna 3220 v 11:31 dopoledne. Měřil 51 centimetrů a vážil 3,8 kilogramů. Okamžitě brečel a bylo ihned jasné, že je zdravý. Pro jistotu Nyos chtěl, abys rodila ve Věži magie, kde u toho mohli být nejlepší léčitelé světa. A Nyos se postaral, aby tam opravdu elity Řádu byly, stejně jako byly u Alexe a jiných důležitých. Hlavním porodníkem byl ale Luis a nenastaly žádné komplikace, které by potřebovaly zásah nachystaných es léčivé magie. Nedokáži popsat pocity, které jsi měla, když jsi viděla poprvé Nyose chovat syna a když ti jej potom podal. To asi budeš muset sama. Luis potom kouzly zařídil, aby na tobě nebylo těhotenství poznat. Napravil ti postavu a spravil vše, co napáchal porod. Zní to docela neuvěřitelně, ale 10. dubna se narodil i syn Monicy a Kelena. Oliver de Kine přišel na svět přesně v poledne, o necelou půl hodinu později, než bratranec. 15. dubna 3220 Co si budeme povídat, následujících pět dní zcela patřilo dítěti. Tví i Nyosovi zástupci se mohli rozkrájet, abyste mohli celou dobu zůstat se synem doma. Učili jste se přebalovat a koupat novorozeně, ty ses učila kojit a dítě uklidňovat. Ale noci byly hrozné, Chris byl nespokojený co dvě hodiny. Takže když se takhle patnáctého dubna sejdete s Nyosem v deset hodin dopoledne v kuchyni poté, co Chrise poněkolikáte uložíš a on usne, Nyos se unaveně usměje. "To je takový malý Uvera..," zamumlá a uvaří vám oběma kávu. Nikdy, nikdy ji nepil, ale teď si uvaří opravdu velký hrnek. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čas utíkal, stalo se mnoho změn, kterým jsem však mohla jen přihlížet. Moje těhotenství mi znemožňovalo se účastnit jakýchkoliv akcí v Megriothu, ale novinky se mi donesly. Občas jsem navštívila Kit, protože díky Elionu jsem mohla bezpečně cestovat. Ale povětšinou jsem byla doma, připravovala se na dítě a občas podepisovala důležité dokumenty, které nemohl schválit můj zástupce. Bříško se mi pořád zvětšovalo, připadala jsem si jako koule a jak už to bývá, tak když jsem si připadala tlustá ptala jsem se Nyose jestli se mu pořád líbím. Měla jsem radost, že odtajnění Megriothu tak dobře jde. Sice ještě to chvíli potrvá, ale je to na dobré cestě. Expanze říše šla taky dobře. Sledovala jsem to hlavně kvůli Jarredovi. Začínalo se mi zdát, že už se blíží ke konci. Už aby to bylo, Jarred by měl taky trochu víc času trávit doma. Jinak si svou dceru vůbec neužije, Když je malá. Eliz i Cedrik prošli úspěšně zkouškou. Eliz prošla se svým Meghartem. A hned na to se vzali. Pěkně jsem si na její svatbě poplakala, za což mohli rozbouřené hormony, ale taky že pořád jsem ji ještě viděla, jako malou holčičku. Nyos na sobě makal. Chtěl v Megriothu postoupit víš. Byla jsem na něj pyšná a taky jsem ho ráda pozorovala při cvičení. Vše šlo dobře. On postupoval a moje těhotenství bylo také v pořádku. Našemu dítěti se, ale moc na svět nechtělo. Už bylo po termínu a pořád nic. Zkoušela jsem i nějaké cviky o kterých se říká, že můžou vyvolat porod. No nevím jestli to pomohlo, ale desátého to přišlo. Nyos chtěl, abych rodila ve Věži Magie, kde o mě bude dobře postaráno. Nehádala jsem se s ním. Měla jsem jiné starosti. Vše proběhlo v pořádku, až tedy na ty bolesti, ale z lékařského hlediska bylo vše skvělé. Narodil se nám chlapec, kterého jsme pojmenovali Chris. Luis mě po porodu dal do pořádku, ale nic to nezměnilo na tom, že jsem byla zničená a unavená. Když jsem viděla Nyose s naším synem, začala jsem z toho slzet. Na tuhle chvíli jsem se těšila. Nakonec Chrise dal i mě, po tom co jsem si ho pochovala jsem si mohla odpočinout. Až později jsem zjistila, že Monice a Kelenovi se o půl hodiny narodil také syn Oliver. 15. dubna Já i Nyos jsme zůstali doma, abychom si mohli zvyknout na život s dítětem a hlavně si toho našeho andílka vůbec užít. Docela to šlo, kdyby jen Chris neplakal co dvě hodiny, jak ve dne tak v noci. Oba jsme byli z toho hotoví a sešli pátého dne u stolu. Nyos byl tak unavený, že si hodlal dát i kávu. „Jo... jen zařve a už to lítá.“ Souhlasím se smíchem. „No...“ Promnu si oči. „Oba jsme věděli, že to bude náročné. Prostě ho musíme naučit, aby pal v noci a ne ve dne. Prozatím to musíme vydržet.“ Natáhnu se a vezmu ho za ruku. „Jaké máš dneska plány?“ zajímám se a na okamžik z pozorním, protože jsem měla slyšiny a myslela si, že slyším Chrise, ale jen se mi to zdálo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já nechápu, jak to mohli Alex s Ele přežít," promne si Nyos spánky. "Dvojčata... Ale tak asi je to dost o zvyku." Potom se on také zaposlouchá, ale Chris spí, opravdu jsi měla jen slyšiny. "Moje plány?" zeptá se potom Nyos a zazubí se. "Budu doma hlídat Chrise. A ty budeš muset do Megriarthu, nemůžeš se Uverovi vyhýbat věčně..." To je fakt, Uvera tě nahání od porodu. Poté, co vám pogratuloval k dítěti, byla jeho druhá věta otázka, kdy se vrátíš do letky. Jsi bojovník, ale hodnost máš dočasně pozastavenou, protože jsi neprošla posledním tréninkem, který byl nedávno vytvořen. Po domluvě s Megharty budou nakonec draci i koně mít otěže a uzdu. V bitvě se totiž domlouvat v myšlenkách není praktické. Takže se musí i Megharti i jejich jezdci naučit pokyny dávané otěžemi a holeněmi, než budou moci jít do bitvy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kinray se pomalu zvedne, zbylých jedenáct mužů zůstane klečet. "Má omluva, pane," pronese velitel zaklínačů a rozhlédne se po tvých mužích, kteří se právě sbírají ze země. "Klepání je zvyk, který se v zemích, jež byly dlouhá léta našim domovem, nedodržuje," vysvětlí ti klidným hlasem. Potom položíš otázku a on chvíli mlčí. "Při porážce Velmistra," začne poté, "jsme přísahali návrat, jakmile na Morův trůn usedne právoplatný Oxův dědic. Máme z důvěryhodného zdroje, že ten čas právě nastal. Že na trůn usedl muž, jenž si zvolil stejné jméno, jaké nosil před ním velký velmistr." Kinray se na okamžik odmlčí. "Přišlo nás tucet, ale v dalekých zemích zůstávají další desítky věrných. Prosím, informuje o nás svého velmistra, kterému složíme přísahu věrnosti, pokud o nás bude stát. Než se rozhodne, nás dvanáct se skládá do tvé moci." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zatvářila jsem se nešťastně, vůbec jsem se na nějaký tréning necítila. „Já se mu nevyhýbám. Jen hold se mi nechce příliš dlouho od našeho miminka vzdalovat. Nemluvě o to, že mám pořád tendence položit si hlavu a spát kdekoliv se namane.“ Protáhnu se a zívnu. „A taky to bude katastrofa. Několik měsíců jsem nemohla trénovat. Budu pozadu.“ Napiji se kávy. „Ale bude lepší tam jít... ať to mám z krku. Nebo začne Uvera otravovat.“ Podívám se na Nyose. „Dobře. Připravím ti lahvičky s mlékem pro Chrise. A pak půjdu. Hlavně... kdyby Chris brečel, ale bude nakrmený a bude mít suché pleny, tak ho nech plakat. Aby si na to nezvykl, že jakmile zařve tak ho budeme obskakovat. Ještě by nám z něj vyrostl malý manipulátor.“ Zamyslím se. „A kdyby jsi si náhodou nevěděl rády, tak skoč pro moji mámu. Ta ti pomůže. A stejně bude ráda. Nemůže se svých vnoučátek nabažit.“ Znovu se napiji kávy. Nechtělo se mi odsávat mléko, není to zrovna příjemná záležitost, ale kojnou jsem nechtěla a Chris potřebuje nakrmit každé tři hodiny a bylo by divné, kdybych každé tři hodiny musela domů... tedy ne divné, ale nepohodlné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Morunt přejde k mapě na stěně a ukáže ti Gurchul, hlavní město Guršské říše a sídlo guršského krále, mladé loutky svých rádců. "V našich řadách nemusí být zrádce," řekne Morunt tiše. "Možná si jen daný Karkarovec nepočínal dosti opatrně," řekne a nakrabatí čelo. Mnoho jistoty v jeho hlasu není, ale odmítá věřit, že by nějaký zrádce byl ve vašich nejvyšších kruzích. "Nepochybuji o tom, že Sbory mají své štěnice v našem kožichu, ale jen na nejnižších pozicích. Dáváme si obrovský pozor.." Povzdechne si. "Pracujeme na magické přísaze, která vám zajistí absolutní věrnost vašich podřízených. Váš otec si bohužel vzal tajemství přísahy, kterou mu skládali jeho velitelé, s sebou." Vidíš na něm, že úmyslně neřekl, kam s sebou si tu přísahu vzal. Morunt v Oxovu smrt příliš nevěří. Jeho tělo se nenašlo, stejně jako se nenašlo tělo Stefana dan Lunthera, který byl rovněž považován za mrtvého a nedávno se vrátil a vedl útok na Vingaard, než ho Sbory definitivně popravily. "Sbory nás neustále nacházejí," přikývne potom Morunt na tento fakt. "Zasahují čím dál tím vyšší místa, ale zatím nás nezasáhli nijak opravdu citelně. Mám dvě teorie. Ta první je, že se Sbory daly na účetnictví a vyhledávají nás podle nesrovnalostí... Tomu by nasvědčovalo i to, že rozbily všechny zásobovací cechy... Druhá možnost je ta, že prostě hledají všechna sídla, ze kterých cítí magii. To je ale značně zdlouhavé a moc tomu nevěřím, protože některá sídly v sobě magii neměly. Kdyby to ale pravda byla, tohle sídlo nenajdou určitě, démoni to tady chrání proti vyhledání." Potom se odmlčí. "A když už jsme u těch démonů. Chtěli by s vámi mluvit. Zdá se, že už nabrali dost síly a mohou vám nabídnout další své triky." Démoni ti dali jasně najevo, že čím více obětí budou mít, tím budou silnější a tím více ti budou moci poskytovat moci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Na to Uvera myslel," zakření se Nyos. "Teď se pro nás připravuje trenérský apartmán a on v něm nechal postavit dětský pokoj. Očekává, že tam dáme Chrise, a vždy, když bude spinkat, tak my půjdeme trénovat." Potom se zazubí. "Jo, to budeš, šíleně pozadu," nevymlouvá ti to, natáhne se a políbí tě. "Ale ty to zvládneš. Třeba tě uklidní, že v Megriothu jsou dneska pozadu úplně všichni, i my trenéři. Pořád se vymýšlejí nová kouzla, nové triky, nové strategie... Pořád se je co učit, takže pozadu nebudeš sama..." Poté, co řekneš, že připravíš do lahvičky mléko, zatváří se mírně nesouhlasně. On sám prosazuje to, aby měl Chris chůvu, protože vy dva jste příliš důležití, než abyste mohli být pořád doma. Kojnou ani on nechce, ale nevadí mu magicky upravené obyčejné mléko, které se tak bude tvářit jako mateřské. Děti ho mohou dostávat už od tří dnů, Alex vám doporučil, že pokud ho budete Chrisovi dávat, tak až od měsíce. Nyos to tak od toho měsíce opravdu chce dělat... "Jo, neboj," zasměje se, když chrlení tvých rad neustává. "Já si nějak poradím," ujistí tě. To je jeho hlavní doména, vždy si poradí. Tak snad s plačícím dítětem si bude schopen poradit také. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí, když mi Nyos prozradí, že Uvera nechal přestavět apartmány, abychom mohli Chrise brát sebou. „To se bude hodit určitě i dalším, kteří se stanou rodiči.“ Řeknu. Nad jeho výrazem se pousměji. „Chrisovi je teprve pár dnů. Celý měsíc je daleko. Náhražku bude dostávat až od toho měsíce.“ I když jsem z toho nebyla zrovna nadšená. Nač dávat dítěti náhražku, když mám mléka dost? Ale už jsme si ohledně tohohle vyměnili pár slov a dohodli jsme se na tomhle kompromisu. Od měsíce. „Dobře. Jdu se připravit.“ Řeknu, když jsme dosnídali, vzala jsem lahvičky a odešla do ložnice připravit krmení pro malého. Pak jsem se převlékla do zbroje, vzala meč a odkráčela zase dolů. „Tak já půjdu lásko. Mléko jsem dala do chladírny, před tím než ho dáš Chrisovi ho nezapomeň ohřát.“ Znovu jsme ho poučovala. Ne že bych si myslela, že to nezvládne, ale bude to poprvé co budu od svého dítěte delší dobu pryč a tak jsem se musela ujistit, že vše bude v pořádku. „Jo a když ho necháš plakat, ale do patnácti minut nepřestane, tak ho přece jen jdi zkontrolovat. To bude asi všechno.“ Zamyslím se a pak pokývnu hlavou. „Tak pa.“ Políbím Nyose na rozloučenou a aktivuji Elion. Nechtělo se mi tam... hlavně proto, že až se vrátím budu zničená a odpočinku se nedočkám. Radosti rodičovství. Už se těším až se Chris naučí spát celou noc. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Vyslechnu si Kinraye a zamyšleně si promnu bradu. "Již jsem o vás kdysi slyšel, ale je to hodně dávno a ty řeči jsem považoval za blábol. Jak vidno, bláboly byly pravdivé," řeknu mu a trochu si povzdechnu. "Carissane, až skončíme s vévodovou družinou, spoj se prosím s Velmistrem a informuj jej o nastalé situaci," poprosím svého mága a podívám se na bojovníka, který mne upozornil na přítomnost zaklínačů. "Odvedeš a ubytuješ zaklínače. Patří k nám, takže s úctou," řeknu mu a podívám se na Kinraye, "Veliteli, až se ubytujete a najíte, stavte se v mé komnatě. Někdo ze sloužících vás navede." Pak se zase podívám na Carissana a kývnutím mu pokynu, aby provedl co jsme prve domlouvali. "Gorene, Carissane, dejte se do toho," pobídnu je ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos protočí oči, když jej poučuješ, potom tě taky políbí na rozloučenou a řekne, že všechno bude v pohodě a ať se nestrachuješ. Aktivuješ Elion, vytvoříš před sebou portál a projdeš do Megriarthu. Po tvém průchodu se portál okamžitě uzavře. První, co si uvědomíš, když se rozhlédneš kolem, je to, že se Megriarth dost změnil. Především je mnohem větší, na horizontu už chybí ta černá záře označující konec světa. Příroda je ale stále nepřirozeně krásná a lesy divoké. Stále je tady obrovská skála Křída jako hlavní základna, ale nyní je ještě mnohem mohutnější a také mnohem vyšší, už v polovině skály, nebo možná spíš velehory, se usadil sníh. A tato základní skála vytváří celé pohoří, navazují na ní další a další skály, o něco menší nebo úplně malé. Na obzoru nalevo vidíš stát několik desítek jezdců v plné zbroji, kteří poslouchají svého trenéra. Trénink jezdectva se dnes koná na otevřené pláni, jezdci musí máchat meči po iluzi nepřátel a zároveň kouzly trefovat disky létající ve vzduchu. A nově se musí snažit komunikovat s Megharty a řídit je tak pouze stisky holení, už nikoliv slovy. Před Křídou stojí asi dvacítka členů Darogarské armády, všichni pravděpodobně elitní Benediktovi rytíři. Pod vedením jednoho trenéra dělají přemety, salta, běhají a předvádějí další akrobatické kousky. Testují tím pohyblivost nové zbroje vyrobené ze Silienu, krásného stříbrného kovu těženého pouze ve sféře Felion. V Darogaru neznámá látka, velmi odolná a lehká, navíc pohlcující spoustu kouzel. Brnění jsou zevnitř pokrytá runami, která zajišťují další ochranu. Darogarští vojáci neovládají magii a budou bojovat s nižšími démony, kteří ji ovládají, proto potřebují maximální ochranu, kterou jim Megrioth může poskytnout. Ve vzduchu vidíš jenom dva draky, nějaké dva dovádějící puberťáky. Ve vzduchu není už nikdo jiný, což znamená, že dnes není žádný oficiální, ani neoficiální trénink. Což ale Uverovi nebrání vzít si tě individuálně. "Nazdar Anett," slyšíš z sebou a otočíš se k zubícímu se nejtvrdšímu Megriothskému trenérovi. "tak co? Vyspaná?" zeptá se Uvera s úsměvem. Nemyslí to zle, jen si tě dobírá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rozumím," přikývne tvůj voják, pokyne zaklínačům, a ti se zvednou a vydají se za ním. Kinray kývne, že brzy dorazí. Poté všichni zaklínači opustí místnost. Potom se otočíš na Carissana a Gorena, kteří také přikývnou a odejdou, aby vyřídili to s družinou vévody. Trvá asi půl hodiny, než se ozve zaklepání na dveře tvých komnat, a po vyzvání dovnitř vstoupí Kinray a postaví se před tvůj stůl. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem vešla, musela jsem se chvíli rozhlížet, abych si ty změny prohlédla a znovu se pokochala krásou. Pak jsem chvíli pozorovala rytíře jak cvičí a taky ty mladíky na dracích, jak dovádějí. Tohle bylo vážně skvělé místo... kdyby se vás zrovna nesnažili sedřít z kůže. Jako kdybych ho tou myšlenkou přivolala. Objevil se Uvera. Otočím se na něj, ale stejně... byl tvrdý trenér, ale měla jsem ho ráda. Tedy měla jsem ho ráda, když jsme ho zrovna nesnášela, že mě tak trápí. Usměji se. „Ahoj. Ráda tě vidím.“ Po jeho poznámce protočím oči. „Ani náhodou. Nejraději bych spala, klidně i ve stoje. V noci byl Chris extra aktivní. Navíc se mi nedaří pořádně usnout, protože už v polospánku pořád čekám, kdy ho uslyším. Ale je to naše radost. A bude ještě větší až se naučí spát celou noc.“ Pokrčím rameny. „Tak fajn... pojďme na to.“ Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Aspoň budeš mít krásnou přípravu na cvičení se spánkovou deprivací," zasměje se Uvera. "A neboj, kolem šesti měsíců už většinou spí děti úplně klidně. Mé dceři to trvalo jenom tři měsíce," zkusí tě trochu uklidnit. Nevěděla jsi, že má dceru. Je ale fakt, že toho o něm moc nevíš. "Tak jo, jdeme na to, nebudeme se zdržovat," přejde rychle z chápavého a vlídného tónu na tón ostrého trenéra. Před vámi se zjeví obří zářící portál a z něj vylétne Kitiara, velká a zářivě bílá, jako vždycky. Přistane před vámi a oklepe ze sebe kapky vody. Není těžko poznat, že dováděla v jezeře. "Fajn, Anett. Nasaď ji všechno brnění, máš na to patnáct minut," zadá ti Uvera úkol. "Zbrojnice zůstala na stejném místě... Nasaď ji i sedlo, o otěže se zatím nestarej. takže teď! Honem!" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „To je skvělé... i když tři měsíce mi přijde jako věčnost.“ Řeknu s úsměvem. „Spánková deprivace... to zní děsně.“ Ušklíbnu se. Pak, ale zvážní. Pokývnu hlavou, otevře portál z kterého přiletí moje krásná, bílá kamarádka. „Ahoj Kit.“ Usměji se na ní a pak skoro povyskočím, když začne Uvera vyříkávat úkol. Ke konci už trochu zvýšil hlas. Nemusel mě pobízet dvakrát, otočím se a peláším pro brnění a sedlo. Nepobrala jsem to všechno, tak jsem musela běžet ještě jednou. Nesledovala jsem čas, protože to by mě jen vynervovalo, kdybych věděla jak mi čas utíká. Prostě jsem Kit zbroj nasazovala co nejrychleji jsem mohla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doběhneš k menší skále srostlé s Křídou, kde je Dračí (a orlí) zbrojnice. Dotkneš se dlaní skalní stěny a masív se rychle odsune. Vběhneš dovnitř a přivítá tě dlouhá a velmi vysoká a široká chodba (je i pro draky). Na stěnách vzplanou pochodně a osvětlují ti cestu. Po celé délce chodby je několik obřích otvorů, které vedou do místností určitých letek. Proběhneš kolem Eskadry lebek a potom i kolem Bílé roty, která byla ještě donedávna působiště Nyose. Mineš ještě Zelenou a Žlutou letku, než konečně doběhneš k otvoru do místnosti Rudé letky. Vběhneš dovnitř a přivítá tě další dlouhá a obří místnost tvořená chodbičkou, ze které se dá vejít do kójí. Vydáš se kolem jednotlivých kójí, které označují jméno dvojice, jejichž výzbroj je uvnitř umístěna. Po několika metrech prudce zabrzdíš před kójí Anett + Kitiara a vyběhneš dovnitř. Nevšímáě si tří svých náhradních brnění a dvou helem na poličce, pěti Drakobijců a obyčejných mečů pověšených na stěně, ani černému oděvu z černé dračů kůže pod zbroj, ale hned zamíříš ke Kitiařině zbroji a sedlu. Sedlo a většinu plátů spoutáš kouzlem a vezmeš je s sebou. Místa je zde dost, abys mohal draka ustrojit tady, ale Kitiara zůstala samozřejmě venku. Bohužel nemůžeš vzít všechnu zbroj, ač ji zas tolik není. Jsou na ní mocná kouzla a už teď jsi spotřebovala dost energie, abys pláty udržela ve vzduchu. Vyběhneš ven a složíš zbroj Kitiaře k nohám, ale ještě se musíš vrátit pro zbytek. Ona už si začne nasazovat to, co dokáže. Vklouzne do chráničů prstů nadhodí si na záda další plát. Když doběhneš se zbytkem zbroje, začneš ji jednotlivé pláty přikládat kam patří a sepínat je řemínky. Sem tam máš trochu problém, protože těch plátů je víc, než když jsi odcházela na těhotenskou pauzu. Megrioth nezahálel a krom kouzle a podobně vymýšlel i finty pro větší pohyblivost draků. Uvera tě nechá, aby si s tím poradila tvá intuice, což se jí taky povede a poslední řemínek dopneš před koncem limitu. "Těsně," zazubí se, ale stihla jsi to. Pak ke Kit přistoupí a začne ji kontrolovat řemínky. Upozorňuje tě na místa, kde jsi to mohla udělat lépe, ale nic není vyloženě špatně. Hovoří k tobě celkem vlídně. Potom ti ukáže, jak Kitaru nauzdit. Nyos už tě to naučil u koně, u draka je to hodně podobné, jenom otěže nevedou k udidlu zastrčenému v hubě. Potom ti Uvera Kitiaru zase oduzdí a chce, abys to zkusila. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nebyla to sranda. Musela jsem se pořádně soustředit na to co dělám a taky spěchat. A navíc mi zkomplikovalo práci to, že se objevili části zbroje, které jsem ještě neviděla, ale zvládla jsme odhadnout kam co patří. Když jsem skončila, vydechla jsem úlevou, nemám ráda časové limity... je to tak jako tak děsně stresující. A už jsem se potila na zádech. „To jde. Na to, že jsem některé kusy zbroje neznala.“ Řeknu sama sobě pochvalně. Je jasné, že nebýt jich tak jsem stačila Kit vyzbrojit dávno před koncem limitu. Začne mi kontrolovat práci a upozorní mě na to co bych mohla udělat lépe, ale jinak bylo vše v pořádku. Příště to určitě zvládnu ještě lépe a ještě rychleji. Trochu mě překvapilo, že je tak mírný... asi bral ohledy na to, že jsem kvůli těhotenství nebyla úplně v kondici. A nebo by tak milý nebyl, kdybych to nestihla. Pak mě začal učit jak je to z uzdou, naštěstí se to moc nelišilo od toho jak se to dělá u koní. Takže jsem neměla problém to po Uverovi zopakovat a při tom i mluvit na Kit. „Brzy ti přineseme Chrise ukázat. Ale budeš se muset podívat pořádně z blízka. Oproti tobě je Chris jako kapka vody v moři.“ Dokončím práci a ustoupím, aby si to mohl Uvera prohlédnout. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Guršská říše Náhlé procitnutí. Usnul jsem? Zakývám hlavou a nakonec se upřu směrem k Moruntovi. „Může a nemusí. Počítejme se všemi možnostmi....Promiň mi můj skepticismus.“ Nemůžu vyvrátit slova svého rádce a ochránce. Ovšem jak často říkal Oris: „Počítej s nejhorším, ale doufej v nejlepší.“ Beru za bezpředmětné rozebírat hloupost a neopatrnost Karkarovce. Nemůžeme změnit minulé. „Můj otec si toho jistě vzal mnohem víc, než jen to.....“ Sbory se staly nepříjemným trnem v patě, ale i na něj existuje způsob, jak jej vytrhnout. Otázkou je jak? „Použijme neškodné dezinformace. Každé skupině dáme jiné. Předpokládám, že Sbory by si nechtěli nechat ujít šanci pro zajmutí hlavy Morového bratrstva, nemyslíš Moruntune?“ Podívám se na svého přítele, zda mi rozumí a i přesto to víc rozvedu. „Řeknem každé skupině, že pro ně mám speciální úkol, jež jim osobně zadám a nesmí o něm mluvit s ostatními skupinami. Důvodem může být to, aby se ostatní necítili dotčeně.“ Pozerám se na Moruntuna. „Skupiny pošleme do mírně významnějších oblastí, aby to pro sbory bylo ještě lákavější.“ Počkám na reakci a pak pokračuji dál. „Takže se už ozvali....“ Démoni, stvoření pekel, jež se uráčili spolupracovat s mou osobou za určitou cenu. Cenu, která se mi platí s těžkým svědomím, pošramocením duše a krví.... „Nu dobrá, promluvíme si s nimi......Nebo máš ještě něco na srdci?“ Pozvednu jedno z obočí, vyčkávajíc na reakci, pokud ne, přejdeme k bodu spojení s démony. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Výborně, už se těším," odpoví Kit veselým hlasem, když ji uzdíš. "Mláďata jsou hrozně roztomilá. Všechna." Ustoupíš a Uvera si práci prohlédne. Pochvalně pokýve hlavou. "Výborně. Nyos tě to učil, nebo umíš uzdit koně?" zajímá se. Potom zase o pár kroků ustoupí a dá ti pokyn, abys na Kit nasedla. To se samozřejmě nezapomíná, chytit se za sedlo, vyskočit na koleno, noha do třmenů, přehoupnout se a jsi v sedle. Je teď tvarováno trochu jinak. Přestože je aerodynamičtější, je i komfortnější, což je docela překvapení. Řemínky, kterými se k sedlu upínají lýtka, jsou nyní trochu volnější, takže lýtka jdou na asi dva centimetry odtáhnout od dračího boku. Rozepínat se nyní mohou prudký kopnutím dozadu nebo do boku, již ne škubnutí do stran. Když jsi v sedle, ukáže ti Uvera na přední části sedla malou prohlubeň, kam se pokládá otěž. Prohlubeň ji magicky zachytí a otěže tak nespadnou. V boji se totiž příliš neočekává, že by Megriot otěže držel, musí pravou bojovat a levou rukou kouzlit, proto se sem otěž bude odkládat. S otěží je řízení rukama stejné, jako u koně, ale oba dva se budete muset naučit spoustu pokynů nohama, které budou hlavní ovládací prvek. Kolik doteků, jak silných a kde, to rozhoduje o tom, jestli se Kitiara přetočí, zaútočí levým křídlem nebo přistane. Uvera vám to všechno trpělivě vysvětluje a ukazuje. Je velmi vlídný a vstřícný, skoro jej nepoznáváš. Když kolem není nikdo jiný, nemusí tak hlídat svou image drsňáka... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Kit. „To ano.“ Souhlasím i když to není tak úplně pravda. Aspoň u lidských dětí. Děti jsou všechny svým způsobem roztomilé, ale některé jsou doslova ošklivé. Ale Kit asi lidské miminko ještě neviděla, tak to asi nedokáže posoudit. „Nyos mě naučil uzdit koně.“ Řeknu a pousmáním. „A tak nějak všechno kolem nich. Však víc.“ Pokývnu hlavou. Nasedla jsem do sedla a hned jsem postřehla změnu, uznala jsem se zavrtěla. Bylo to mnohem pohodlnější. Uvera začal vysvětlovat všechny změny a jak je využít. Snažila jsem se všechny povely zapamatovat, ale myslím že si je zapamatuji až v praxi. „Dobře. Máme to vyzkoušet ve vzduchu? Potřebujeme se do toho trochu vžít.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvera přikývne a aktivuje se mu Elion na levé paži. Uvera je levák. Před vámi se otevře zářivý portál a z něj vylétne Att, ohnivý drak. Je oficiálně trenérem, protože trenérské zkoušky skládá celá dvojice, ale málokdy se zapojuje. Je známý tím, že.. není moc známý. Uvera obvykle trénuje sám a Atta volá jen příležitostně. Teď Att přistane a Uvera jej poplácá po boku. Vyskočí na jeho koleno a vyhoupne se do sedla. Rychlým pohybem si zapne řemínky kolem nohou a otěže položí na prohlubeň. Pak neznatelně pobídne draka holeněmi a on vzlétne. Ty Kit pobídneš také a ona vzlétne. Je to úplně jiné ovládat ji jenom pohyby nohou, místo slov. Nicméně efektivita tohoto se nedá popřít. Uvera tě nechá položit otěže na prohlubeň a potom se oba draci zastaví vedle sebe ve vzduchu. "Pokud draka ovládáš jenom nohami, zatlačení na střed jeho boku se provádí tou nohou, kterou se zatáčí. Stejně jako u koně se noha drží až do konce zatáčení. Hodně intenzivně bude muset pracovat pata nohy. Musí se zvedat a zase klesat, podle toho, jakou výšku by měl drak nabrat," učí vás Uvera. Pak vám to předvede. Pobídne Atta a poté jej zatlačí pravou holení do boku a Att začne zatáčet, Uvera přejede patou po jeho boku trochu níž a Att začne v zatáčce klesat. Jakmile Uvera přestane tlačit holení, přestane se Att točit, ale stále pomalu klesá. Když Uvera posune patu ještě níž, klesá Att strměji. Jakmile Uvera vrátí patu do původní polohy a přestane s ní tlačit, Att dráhu vyrovná. Poté Uvera stiskne koně oběma nohama a přesune těžiště dozadu a drak ve vzduchu elegantně zastaví, stisk levé nohy a drak se v zastavení plynule otočí nalevo. Pak Uvera mávne rukou a vytvoří před vámi svítící kruhy levitující různě vysoko a různě daleko od sebe ve vzduchu. "Musíte jimi proletět," řekne vám a znova mávne rukou a tím vytvoří kolem hlavy Kitt černou kouli, kterou její zrak nepronikne. "Otěže nech ležet," varuje tě ještě Uvera, když po nich automaticky sáhneš, zvyklá z koně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uvera přivolá Atta, kterého jsem osobně neznala, ale něco jsem už zaslechla. Uvera na něj nasedl a pak nás vedl do vzduchu. Předvedl nám jak na to, sledovala jsem ho, hlavně tedy jeho nohy. Bylo to jasné, teď jenom se do toho dostat. Protože během tréningu boje, bude těžší Kit ovládat. Pak nám Uvera vytvoří zářící kruhy, kterými musíme proletět a aby jsme to neměli moc lehké ještě Kit oslepí. Z koně jsem automaticky sáhla po otěžích, ale Uvera mi to hned zatrhl. „Dobře.“ Přikývnu a pohladím Kit po krku. „Tak. To zvládneme.“ Ujistím ji a pobídnu ji, aby letěla dopředu. Nohama jsem ji korigovala, aby letěla vždy do středu kruhu. Nevadí, když na poprvé to nebude přesně doprostřed a křídly kruh přeruší. To vypilujeme, hlavně se trefit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pochybuji, že je na velmistra Morového bratrstva zatykač," podotkne Morunt s neveselým úšklebkem. "Spíš mají Sbory příkaz od Rady jej okamžitě zabít." To není až tak jisté, Sbory rády zatýkají a mučí, ale kdo ví. Na tvůj návrh o rozšíření dezinformací jenom přikyvuje. A nakonec zavrtí hlavou, to na otázku, jestli má ještě něco. "Až ze stříbrného něco dostaneme, dám vám okamžitě vědět," ujistí tě jenom a přejde k zrcadlu. Vykasá si rukávy černého hávu a promne si spánky. Teprve potom začne pronášet slova obrovské temné moci, které zrcadlo probudí k životu. Váš odraz zmizí a nahradí jej vířivá šedá clona, která se brzy rozestoupí, aby odhalila čisté černé pozadí, do kterého vstoupí démonický rytíř v temně černé zbroji. "Oxo," kývne na tebe pomalu. Nejsi si úplně jistý, ale máš dojem, že se jedná o jiného démona, než se kterým jsi mluvil prve. Ale ono je to vlastně jedno, ve skutečnosti mají všechna tato stvoření společnou mysl. Mluvíš s jedním, mluvíš se všemi. To už ti Morunt vysvětlil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Není to nic jednoduchého pokládat patu přesně tak, jak máš. Mírně ji zvednout, aby jen o trošičku stoupla. V boji to bude jednodušší v tom, že uvidí a bude moct odhadovat, co po ní chceš. Ale zase to bude složitější v tom, že budeš muset rychle přesunovat paty, střídavě mačkat holeně... Na nějaké pohodlné sezení s minimem pohybu můžeš asi zapomenout. Pomalinku se dostáváte přes kruhy. Tohle bude nutné trénovat. K čemuž vám Uvera i dá prostor. Ukáže vám další pokyny, pro střemhlavý let, pro prudké stočení, vývrtku, kličku, útok pařáty, křídly, dechem... A nechá vás, ať si děláte, co chcete. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ještě dvakrát jsme s Kit zkusili kruhy poslepu, pak jednou když už viděla. Šlo to snáz a trochu jsme zrychlily, ale budeme muset na tom zapracovat. Uvera nám ukázal další manévry, ale nebylo by dobré to zkoušet všechno najednou. Takže jsme se pustili do střemhlavý let a prudké stočení, buďto do strany nebo nahoru. Na oběd jsem šla s Uverou, kterého jsem tam napůl dotáhla a pak šli zase trénovat. Ale po obědě, jak šel čas začínala jsem být stále víc nervóznější. Byla jsem od svého dítěte už hezkých pár hodin a měla jsem nutkání jít ho zkontrolovat. Vím, že Nyos to zvládne, v tom jsem mu věřila, ale jako kdybych potřebovala se na něj kouknout... jeden pohled, abych se ujistila a budu zase v pořádku. Musela jsem s Kit přistát, protože tohle nesoustředění by mohlo být nebezpečné. Položím se na zem a lehnu si na záda. „Uf... asi to budeme muset ukončit. Začíná se mě zmocňovat mateřká paranoia. Budu muset skočit domů, abych se na Chrise podívala, abych mohla v pořádku dál trénovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jedná se vlastně o vše, co Kitiara už dávno umí, jenom se musí naučit, na jaké pokyny to má udělat. Takže vývrtka ji nebude dělat žádné problémy, když bude vědět, který tvůj pokyn k tomu bude. Ty kruhy poslepu vám moc nešly kvůli tomu, že jste se ještě nesehrály s pokyny. Jakmile viděla, kruhy samozřejmě lehoučce proletěla. S Uverou si dáš oběd a potom ještě chvíli trénujete, než se v tobě probudí paranoia a ty chceš jít na chvíli domů. Domluvíš se s Uverou a přeneseš se portálem do Darogaru, do věže. Nyos zrovna sedí v kuchyni na židli, před sebou rozjedený oběd, a v náručí mu leží maličký Chris, který pocucává mléko z lahvičky. "Co? Přišla jsi nás zkontrolovat?" zeptá se Nyos pobaveně, když vejdeš dovnitř. "Jak ti to jde?" zajímá se po tvé odpovědi. Sotva ale stihneš odpovědět na toto, oběma se aktivují Eliony. "Za patnáct minut mají členové všech letek sraz v Megriarthu," zní pokyn, který vám zaduní v hlavách. Nyos se zamračí a Chrise ti podá. "Zanes ho ke tvým rodičům," řekne ti s pohledem, kterým ale jasně říká, že Chris chůvu mít bude i kdyby ses stavěla na uši. "Já se připravím a sejdeme se u Křídy," dodá potom se zachmuřeným výrazem. Příkaz zněl dost naléhavě. Ale na druhé straně je ten sraz za poměrně dlouhou dobu, při akcích na rychlost je sraz do dvou minut. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uvera to chápal a tak jsme se domluvili s Uverou a já se přenesla domů, kde jsem zrovna zastihla Nyose jak Chrise krmí. Úplně mě to rozněžní a usměji se, když to vidím. „No jo. Chytila se mě paranoia. Nedokázala jsem se soustředit, ale na poprvé od Chrise jsem to vydržela dlouho.“ Přijdu k němu a políbím ho a pak se zadívám na náš uzlíček radosti, jak si spokojeně bumbá. „Jde to dobře. Jen chvíli potrvá než se sladíme s Kit s tím novým způsobem řízení. Když měla Kit zakryté oči, byli jsme jak chromej brouk.“ Pousměji se a pak se zarazím, když uslyším hlášení. Vzdychnu, ti si to tedy umí načasovat. Vzala jsem si od něj Chrise. „Dobře... budeme mít chůvu. Dáme si inzerát, vybereme ty nejlepší a sejdeme se s nimi... a tak dále. Promluvíme si o tom později.“ Řeknu a jdu do kuchyně pro zbylé láhve s mlékem. Chrise jsem zavinula do peřinky, ať mu není zima a Elionem jsem se přemístila k rodičům. Zatím jsem měla obavy se normálně přemisťovat s Chrisem. Ještě byl tak malinký... Rodiče samozřejmě s radostí Chrise pohlídají. Teď si svého vnoučka pořádně užijí. Pak jsem se vrátila do Megriarthu a pak jsem na Nyose čekala u Křídy. Snad to nebude nic vážného. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sídlo Po vyřknutí všeho důležitého přejdeme k naší schůzce s démony. Nechám Mortuna provést vše potřebné....Je to tu. Dívám se do zrcadla. O chviličku později se v něm objeví démon. Přijde mi jiný. Dlouho o tom nepřemýšlím. Morunt mi nejednou pravil, že jejich vědomí je propojené. Popravdě, rozum mi to nebere. Kladl jsem si otázku, jak si zachovávají vlastní osobnost či něco takového démoni mají. Přeci jen, když jeden ví co druhý, mohou si ponechat vlastní myšlenky? „Zdravím tě. Můj rádce mi sdělil zajímavé věci. Prý jste nabrali dost síly, aby jste mi mohli nabídnout nové služby. Nuže pověz, čeho se mi dostane za cenu, kterou platím?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co předáš Chrise rodičům, se Elionem přemístíš ke Křídě, kde už se začínají srocovat členové jednotlivých letek se svými draky či orly. Podaří se ti s Kitiarou zabrat místo v první řadě před několika trenéry, kteří stojí zády ke Křídě. Krom tebe stojí v první řadě hlavně Zaklínači s přes ústa přetaženým černým šátkem se zobrazením spodní části lebky. Členové Eskadry lebek, nejlepší jednotky Megriothu. Ty si nikdo nedovolí nepustit dopředu. Potom se shromáždění rozestoupí, aby mohl projít Nyos s Kelworem, kteří se postaví k těm několika ostatním trenérům před vámi. Nemohla sis pomoct, ale cítila jsi hrdost, když jsi viděla, jak si Nyos zapínal řemínek s trenérským mečem k pasu a zuby utahoval zlatý trenérsky šátek na levém nadloktí, zatímco procházel uličkou, kterou mu s respektem vytvořili ostatní. I členové Eskadry lebek ustoupili stranou, aby Nyos mohl projít. Po patnácti minutách se objeví Rion se šátkem podle svého zvyku uvázaným kolem krku a jeho Meghart Danart. "Došlo ke vzpouře ve Swinvicku," oznámí vám Rion hlasitě a kolem se rozhostí ticho. Swinvick je vězeňská sféra, kam se zavírají nejhorší démoni. Ti, co se nedají zabít, protože tím by se jen zhmotnili jinde. Ve Swinvicku jsou uzavření a mohou se zabíjet jak chtějí, mocná magie je oživí pořád jenom ve Swinvicku. Uvnitř jsou desítky démonů, které Megrioth lovil roky, a několik opravdu supermocných, uzavřených v trvalé izolaci. "Do izolace se vzpoura nedostala, ale zasáhla bloky B a C, tedy ty, kde jsou další mocní démoni, i když už ne tak moc." Rion po vás přejede pohledem. "Chtějí utéct z vězení a dostat se na opačný konec sféry, kde je portál pryč. Tigrisové vězení obklíčili a démoni se zabarikádovali zatím vevnitř a pokoušejí se dostat do izolace. To samozřejmě nesmíme dovolit." Oznámí vám. "Máte deset minut na přípravu svých draků a sebe. Za deset minut sraz tady, každá jednotka seřazená kolem svého velitele." Všichni se okamžitě rozejdou po svých. Kitiara má brnění pořád na sobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem uslyšela co se stalo, polkla jsem. To znělo dost špatně. Hodně špatně. A já dnes po devíti měsících přišla abych konečně zase trochu na sobě zapracovala a teď se mám vrhat proti démonům. Nikdo by se mi nedivil, že jsem z toho byla dost nesvá. Očima jsem se podívala na Nyose, protože to bude on kdo bude bojovat s těmi nejsilnějšími démony. Znovu polknu. Věděla jsem, že to jednou musí přijít, boje s démony... to nebezpečí. Vzdychnu. „Chvíli počkej.“ Řeknu Kit a vydám se k Nyosovi. „Nyosi.“ Chytnu ho za ruku. „Dávej na sebe pozor ano?“ požádám ho a políbím ho. Po pravdě jestli někdo má zemřít, tak to budu já kvůli mé žalostné nepřipravenosti. Ale musela jsem se s Nyosem pro jistotu rozloučit. „Hodně štěstí.“ Pustila jsem ho. Nemohla jsem ho moc zdržovat, musel sebe i svého draka připravit. A já bych se měla taky ujistit že mám všechno a Kit vše pevně drží. Démoni... snad to zvládneme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Líhne se nám spousta draylů," odpoví démon. "Nabízíme ti je. Můžeš jich teď mít neomezený počet, třeba pro každého muže. Jenom si řekni." Potom se důležitě odmlčí, aby bylo jasné, že tohle není všechno. "Mohu ti také nabídnout naše vojáky. Samozřejmě ne rytíře, uzamčení Khazaru nám brání dostat se ven, ale démony střední kategorie. Myslím tím desítky démonů," upřesní. Znovu se odmlčí, aby se podíval, jestli to s tebou trochu hnulo. Pak ale pokračuje. "Naše královna ti navíc nabízí výtvor své temné tvarovací magie. Draka Garawa, zrozeného z popela, krve a zoufalství." Potom démon nakloní hlavu na stranu. "To je jen ochutnávka. Pokud to přijmeš, mohu ti všechno toto dodat do několika chvil. Ale skutečnou sílu si šetříme na skutečný bonbónek. Nabídneme ti něco opravdu speciálního. Jen nám dej čas.. a životy." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos tě také políbí. "Ty dávej pozor," zamumlá znepokojeně. "Třeba se ven vůbec nedostanou, ale jestli jo, drž se zpátky. Tobě taky." Pohladí tě a pak se rozběhne ke Zbrojnici stejně jako ostatní. Zkontroluješ Kit, ale vypadá to, že všechno je v pořádku. Potom se objeví jeden trenér, jenž vám rozdá náhrdelníky, které vás identifikují jako návštěvníky sféry, bez nich jste vězni a sféru neopustíte. Nesundávejte je, protože to se okamžitě rozpadnou. Po deseti minutách nasednete na draky a Rion před vámi nechá zjevit portál. Vletíte do něj. Obloha nad vámi je temně šedá, honí se zde jeden obří bouřkový mrak za druhým. Je velmi chladno, vzduch je mrazivý. Na zemi ale není sníh ani led. Vynoříte se z portálu a letíte vpřed, nad divokou džunglí, kde žije kdo ví co. Asi po půl hodině letu přejde džungle do vyprahlé zmrzlé pouště, která pokračuje další desítky kilometrů. Na dracích je překonáte za necelou hodinu. Už dávno jste v zóně, kde se nedají tvořit portály. Vězení spatříte brzy po této hodince. Uprostřed pustiny se vypíná obrovská černá pevnost, která přímo srší obrannou magií. Pevnost je obklíčená armádou Tigrisů, obyvatel sféry Felion, spojence Darogaru. Zastavíte se ve vzduchu po jednotkách. Sedíš na hřbetě Kitiary vedle dalších rudých, vedle tebe sedí na svém draku rusovlasý felčar Kaspen. "Fajn, dobře poslouchejte!" zavolá Rion a všichni se k němu otočíte. "Eskadra lebek, bílá, rudá, černá a modrá letka půjdou dovnitř," oznámí vám. Tvou letku jmenuje taky. "Zbylé jednotky zůstanou venku a budou pobíjet ty démony, co se po odpečetění brány dostanou ven." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Budu.“ Slíbím a dívám se jak běží pryč. Pak jsem se vrátila ke Kit, zkontrolovala jsem její zbroj a pak se ujistila, že mám všechno i já. Pak jsem nasedla na Kit a hladila ji po krku. „Z toho, že jsem nervózní si nic nedělej. Jsem si jistá, že to zvládneme, ale mít trochu strach je v pořádku.“ Ujišťuji ji, aby to, že ze mě cítí strach ji neznepokojovalo. Po deseti minutách jsme vzlétli a proletěli portálem do Swinvicku. Bylo to tu pěkně pochmurné... ale tak bylo to vězení pro démony, jen hlupák by čekal, že to tu bude jak rajská zahrada. Po hodině letu jsme dorazili k pevnosti. Zvědavě jsem koukala na Tigristy, které jsem viděla poprvé. Byli mi sympatičtí. Rion si vyžádal naši pozornost, podívám se na něj a když uslyším, že i rudá letka má jít dovnitř, tak zblednu. Myslím, že Nyose taky z toho trefilo, když to uslyšel. I on si uvědomuje, že jsem dost pozadu. Musím jen doufat, že ty tréningy před těhotenstvím byli dostatečně tvrdé a intenzivní aby nám to teď zachránilo život. Nemohl nic dělat, ani on... protože... k tomuhle jsem se prostě upsala. A byla jsem varována. Zhluboka se nadechnu a pak vydechnu. „To zvládneme.“ Řeknu sobě i Kit. Pak jsem počkala na rozkaz velitele naší ledky a vyrazili jsme do pevnosti. Zvládneme to... prostě musíme. Nehodlám Nyose a své dítě takhle brzy opustit. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Vstupte," řeknu, když se ozve zaklepání, zatímco dál studuji tu spoustu papírů, co se mi za včerejšek nashromáždila na stole. "A Kinrayi, posaďte se," vzhlédnu konečně k příchozímu a ukážu mu na křeslo před mým stolem. "Jste již zabydlení?" zeptám se ho a papíry na chvilku odsunu. Jakmile mi odpoví, pokývám hlavou a zhluboka se nadechnu. "Jak jste se dozvěděli, že na trůn dosedl nový dědic?" zeptám se ho po chvilce, kterou jsem věnoval pozornému sledování jeho zevnějšku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitelé řečených letek přikývnou, ale zatím zůstávají na místě. Podíváš se na Nyose, který diskutuje s Rionem. Rion přikývne a potom se ti v hlavě vynoří jeho hlas. "Máš pozastavenou bojovnickou pozici, dovnitř nepůjdeš," oznámí ti Rion a vztyčí se ve třmenech, aby ho bylo vidět. "Tak jdeme na to!" zavolá a tasí ze zad Drakobijec. Ostatní jej napodobí a potom se jejich draci a orli rozletí k pevnosti. Několik jednotek zůstane venku, pod velením Nyose a dalšího trenéra. "V téhle bitvě budeš pod zelenou," řekne ti ten druhý trenér a ukáže ti na postaršího muže s prošedivělým plnovousem a dlouhými hnědými vlasy, který vede zelenou letku. Zelená je spíš taková podpůrná. Sledujete, jak útočící letky zlomily pečeť brány a vnikly dovnitř. Okamžitě se rozpoutají jatka, semknuté letky řadami démonů pronikly jako nůž máslem. Míří ale rychle k izolaci, nepobijí všechny démony, a tak se jich spousta vyvalí ven. Ti menší bez křídel se rozběhnu pryč a srazí se s armádou Tigrisů. Ti s křídly se rozletí proti vám. "Rojnici," zavolá trenér vedle Nyose a všichni se roztáhnete vedle sebe. Mezi každým drakem a orlem je mezera na křídla. Zelená letka je spíš na krajích, ty tedy taky. Hlavní proud démonů směřuje do středu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sídlo Pozoruji pečlivě démona, naslouchajíc jeho slovům. Proč to z něho leze jako z chlupaté deky?! Své rozladění zastíním zatnutím a opětovném uvolněním své pěsti. „Je pěkné vědět, že draylů mohu tolik, kolik mám mužů...... Nicméně to není to, co očekávám. Drayly můžeme využít v otevřených válkách, kdy bojuje muž proti muži. Nicméně pořád to není kůň, na kterého jsou lidé více zvyklí. Jistě mě pochopíš, že nechci přitahovat nežádoucí pozornost....“ V mém hlase je cítit podrážděnost, kterou démon může hmatatelně vycítit. Musí počítat s tím, že tu právě teď vyjednává o pokračující spolupráci. Pokud mám platit dětskou nevinnou krví, žádám mnohem víc. Démon dlouze mlčí. Mám chuť ho poslat pryč a vážně si promluvit s démon, kterého jsme potkal poprvé.....Démon konečně promluví...Že by něco zajímavějšího? Dám ruce do střížky a čekám.... „Desítky?“ Mám bojovat se sta tisíci nepřátel v podobě mágů, paladinů, rytířů a obyčejných vojáků...Doopravdy si myslí, že hrstka démonů, i když jsou střední kategorie, bude dostatečná síla k tomu, abych je porazil? Jestli ano, jsou démoni větší blázni, než jsem očekával...... „Desítky nic nezmohou proti tomu, co stojí přede mnou, zhola nic. Kdyby to byly stovky, tak možná......Mluv stručně a jasně, nemám zájem poslouchat tu omáčku okolo......“ Poslouchám dál..Konečně něco, co se dá použít proti davu a snížení jejich morálky. Navíc by to mohlo sloužit i jako návnada....... Uspořádám si myšlenky. Démon konečně upoutal moji pozornost..... „Krve a zoufalství.....Zajímavé, jsou snad tyhle hodnoty zdrojem i jeho síly? Jestli ano, tak tě zklamu. Nejsem zoufalý a ani nehodlám krvácet........Nicméně pokud sílu čerpá z krve mých nepřátel a jejich zoufalství, tak je to zcela něco jiného.“ Ochutnávka? Řečeno dosti zajímavě. Takže víc krve a možná se dostanu k síle, jež mi pomůže proti mému hlavnímu problému. Proti Sborům a samotným mágům...... „Dobrá, přijímám vše, co jsi jmenoval......“ Bodne mě u srdce. Moc dobře vím, co mě bude v brzké přítomnosti čekat. Obětování drobného člověka, jehož život by mohl být dlouhý, kdyby neskončil obětní dýkou, třímaná v mých rukách..... Otočím se k Moruntunovi. „Doufám, že mé sídlo počítalo i s tím, že se stane doupětem draka.....“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nepočítalo," odpoví ti Morunt se zachmuřením. "Tento drak je stvořen z magie," vloží se do toho démon Trnů. "Nepotřebuje žádnou stravu ani žádné ubytovací místo, nikdy se neunaví. Vyvoláte ho jen na boj." Pak se démon otočí a sleduje něco na své straně světa. Za chvíli se otočí zpět. "Ještě něco pro vás máme," zamumlá a ustoupí kousek stranou. Na scénu přijdou dva další temní rytíři, kteří napůl nesou a napůl podpírají muže v rozedraném černém hávu, pokrytého zaschlou krví a popelem. "Znáš ho?" zeptá se tě první démon, chytne muži hlavu a zvedne mu hlavu tak, abys mu viděl do tváře. Jeden z demonů, kteří muže podpírají, mu odhodí z obličeje spálené a mastné vlasy. Přijde ti povědomý. "Stefan dan Lunther," zamumlá vedle tebe Morunt jméno mladšího bratra tvého otce. Muže, o němž se Řád mágů dodnes domnívá, že on nesl přezdívku Oxo a vedl bratrstvo. Přežil první válku s Řádem, na chvíli se postavil do čela Bratrstva a jako zastírací manévr napadl Vingaard, poté ho Sbory konečně zajmuly. Než byl popraven, utekl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kinray se pomalu posadí a ty se jmeš jej prohlížet. Nevidíš nic, co jsi na něm neviděl poprvé. Tmavě hnědé vlasy má stále rozcuchané a teď lehce vlhké, jak využil možnosti koupele. Strniště šlo pryč, nyní je Kinray hladce oholen. Zaklínač je nyní oblečen v čistém temně černém hávu, bezpochyby vypůjčeném od Carissana. Bude si muset dávat pozor na to, aby jej neviděl vévoda, ale ten je přeci jen na opačném konci hradu. Z tváře mágovi nevyčteš nic. Je mladý a velmi pohledný, bezpochyby už desítky let. Jeho tmavě modré oči vyzařují obrovskou sílu a vitalitu magie, která zaklínači proudí v žilách. "Ano, děkuji," přikývne. "Už jsme se ubytovali, vaši lidé k nám byli velmi vstřícní." Poté mu položíš otázku, na kterou odpoví až po krátkém zaváhání. "Náš velitel nám to řekl, neptali jsme se. Dostali jsme za úkol vrátit se do Narnostu a ověřit to. Nový velmistr se ale ukryl dobře, proto jsme se spojili s vaší odnoží." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem uviděla Nyose u Riona, bylo mi jasné co dělá. Nejspíš argumentoval, že jsem kvůli těhotenství dost pozadu, že nemám dostatečný tréning a taky nejspíš pomohlo to, že Rion je náš přítel. Takže mě z téhle akce odvolal a poslal mě k zelené letce. Cítila jsem úlevu, ale i trochu stud. Protože jsem nebyla připravená jít dovnitř se svou letkou a že mám tak velkou protekci. Přikývnu a zařadím se tedy mezi zelenou letku. Mohla jsem protestovat, ale byla hloupost kvůli hrdosti riskovat život. Nakonec i já si uvědomuji, že nejsem připravená. „Budeme víc trénovat a příště už budeme připraveni.“ Řeknu Kit. Sledovala jsem, jak letky co šli dovnitř projeli démony a všichni co jim stáli v cestě byli hned mrtví. O ty co neměli křídla se postarají Tigrisové na zemi a ti co pronikli ven a mohli létat se vyřítili proti nám. Byla jsem zvědavá jestli některé ty démony napadne zkusit proklouznout přes okraje, tedy přes zelenou letku. Zatím se všichni řítili na prostředek. Pro jistotu jsem tasila meč, abych byla připravená zastavit každého démona. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sídlo – Stefan dan Lunther „Předpokládám, že Garawan nepatří do střední kategorie démonů. Pověz mi. Jak se dokáže takto silné stvoření dostat do našeho světa pouhým mým vyvoláním?“ Trošku mě to udivuje. Pokud je drak pouhým odleskem jejich síly, jak skutečně silní jsou démoni Trnu? No, to nezjistím dřív, než nevyzkouším draka Garawana...... Čekal jsem konec, nicméně mě démon zarazil svým gestem, spočívající v ustoupení stranou. „Další, co mi přinášejí zprávy?“ Prohodím spíš sám k sobě. Pozoruji počínání tří nově příchozích. Muž přede mnou mi přijde známý. Kde jsem ho k čertu jen viděl? Se světlem do mé mysli přijde Morunt. Stefan dan Lunther.....můj strýc?! Popravdě, jsem udiven a je to vidět i na mé tváři, která přestala být kamennou deskou. „Zajímavé, moc moc zajímavé.....Vypadá to, že Oris není jediný, který povstal z mrtvých....“ S větším zájmem pozoruji Stefana dan Lunthera, o to víc oceňuji službu, kterou mi démoni Trnu prokázali podruhé. „Brzy, velice brzy se vám dostane zasloužené odměny......“ Nebylo potřebné říkat víc. „Jak to uděláme tentokrát? K té skřetí havěti se mi zrovna dvakrát opět nechce.....“ Posléze kdy se domluvíme ohledně předání mého strýce, stočím rozhovor jinam. „Mám vědět ještě o něčem, nebo si pro dnešek vyprázdnil košík s dobrými zprávami?“ No tak. Pověz. Jistě nepřišel jen s dobrými zprávami. Nebo snad jo? Byl by to vskutku překvapující. Jeden z mála dnů, kdy už všechny špatné zprávy přinesl Morunt..... |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Byly časy, kdy jsem mágům jejich věčné mládí záviděl. Jenže tehdy jsem byl také mlád a věděl jsem, že tu jsou déle než kdokoliv z nás. Teď, když mi je už více než padesát, jim ani nezávidím. Věčný život má své pro i proti, hlavně tedy proti. Vidět umírat lidi, které jsem znal, stářím a já sám být stále mlád, to není nic pro mne. "Ano, ukryl se velmi dobře. Jakmile Carissan dokončí svůj úkol, spojí se s ním a informuje jej o situaci. Vás, Kinrayi, bych chtěl poprosit, abyste se vyhýbali západnímu křídlu hradu, nepotřebuji, aby vévoda, jenž je u nás na návštěvě, pojal podezření, kdo vlastně jsme," požádám velitele zaklínačů. "Také jsem vám chtěl nabídnout možnost zůstat a sloužit naší věci zde, v Narnostu. Samozřejmě až po tom, co zkontaktujeme Velmistra," upřu na něj oči. "Vaše přítomnost a pomoc by nám byla přínosná." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Několik bojovníků vedle tebe také tasilo meč, jiní sáhli rovnou po Drakobijci. Démoni vydají odporný jekot, který by obyčejné lidi položil, ale vás před jejich vlivem chrání Eliony, takže jen s chladnými úsměvy pozorujete jejich snahu. O dalších několik sekund později jsou už démoni velmi blízko středu formace a draci i orli reagují na pobídnutí svých jezdců a zaplaví je svým žhavým nebo ledovým či jedovatým dechem. Udrží dech několik vteřin, než jim jejich jezdci dovolí přestat. Démoni se zastaví pár desítek metrů daleko a dívají se na své soukmenovce, spálené žárem či mrazem, jak klesají k zemi. Řada se ani nepohnula, bojovníci v sedlech třímají meče nebo Drakobijce a dál hledí na démony. Několik jich zkusí vás podletět, ale silové pole, které jste kolem sebe rozprostřeli, jim to samozřejmě nedovolí. Démoni zavrčí a vyrazí k okrajům vaší formace. Střed zůstane klidný, jezdci vedle tebe se dotknou dračího boku oběma špičkami, draci se prohnou v zádech a vychrlí svůj dech. Kit nepotřebuje tvůj pokyn, následuje příkladu ostatních. Další desítky spálených démonů klesnou k zemi a zbytek se zastaví. Tohle jsou nižší démoni, kteří se neoživí. Ti mají pud sebezáchovy. Nenápadně se rozhlédneš kolem sebe. Desítky orlů, draků a jejich jezdců se vznáší ve vzduchu udržovaní pomalým máváním křídel. Klidné výrazy, meče stále neposkvrněné krví, démoni si drží odstup. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Garawan totiž není bytost," odpoví ti démon trnu. "Jedná se o temnou tvarovací magii, stlačený popel, magicky oživený..," zamumlá Morunt vysvětlení. "Démon jej může ovládat na dálku, případně jeho ovládání někomu předat. Občas nechá stvořenou hmotu posednout tvorem z nižší sféry..." Dan Lunther, který byl doteď víceméně při vědomí, nyní omdlí a rytíři ho zachytí. "Utekl před svými pronásledovateli do Khazaru, kde věděl, že před nimi bude v bezpečí," řekne démonický rytíř. "Před nimi ano.. Blázen. Jsou zde desetitisíce démonů lačných po krvi.. Doufal, že nás najde, a měl obrovské štěstí, že se mu to podařilo." Pak se odmlčí. "Je nám jedno, jak jej vyzvednete. Portál u skřetů je nejdostupnější. Můžete poslat družinu." Poté démon zavrtí hlavou. "Žádné další zprávy pro vás nemám." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jak jsme si myslela, když démoni zjistili, že středem ani spodem to nepůjde, zkusili okraje, kde jsme mi. Když začali ostatní plivat oheň, jed a led, nemusela jsem Kit pobízet a sama vychrlila na démony svůj ledový dech. Démoni se znovu zastavili a nejspíš zvažovali své možnosti. Nikdo neporušil formaci a ani já ne. Zůstali jsme na místě, meč v pohotovosti. Přemýšlela jsem co by démoni mohli zkusit. Buďto budou riskovat a zkusí zjistit kam až bariéra dosahuje, zkusí bojovat... a nebo se vrátí, že raději zůstanou zavření než aby umřeli. Co tedy uděláte? Přemýšlela jsem v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaklínač přikývne. "Samozřejmě, nechceme způsobovat potíže," slíbí, že se on i jeho lidé vyhnou západnímu křídlu. Poté jej požádáš, aby zůstali. "Velmistr rozhodne, kam budeme přiřazeni," řekne po krátkém odmlčení. "Do té doby, jak jsem již řekl, budeme plnit vaše příkazy. Budeme velmi rádi, když budeme moct pomoci narnostské odnoži v jeho těžké situaci." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Děkuji, veliteli," poděkuji mu, když kývne na mou žádost. Ohledně mé druhé žádosti jen přikývnu a zhluboka se nadechnu. "Pokud vy nic nepotřebujete, omluvte mne, prosím, mám ještě nějakou práci," povzdechnu si a ukážu na množství listin na mém stole. Nikdy jsem si nemyslel, že skončím u papírování. Inu, to k tomu nějak patří. Doufám jen, že mne Carissan, nebo kdokoliv jiný rychle z tohoto vytáhne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démoni na vás nějakou dobu jen zlostně zírají, pak se otočí a vydají se zpět k pevnosti. "Vpřed!" zavolá Nyos a mávne Drakobijcem. Druhý trenér se na něj prudce otočí. "Přeskočilo ti?" zasyčí. "Vrací se do vězení." Formace, která se dala do pohybu, se teď nejistě zastaví, všichni bojovníci se zmateně dívají na oba trenéry nevěda, kterého z nich poslouchat. "Vpadnou našim do zad, blbečku!" zavrčí Nyos a znova mávne Drakobijcem. Druhý trenér se zatváří, jako kdyby si uvědomil, že je vůl, a celá formace se rychle rozletí k démonů. "Možná zkusí využít zmatku a proklouznout nám. Zelená zůstane vzadu a ty chytrolíny zčistí!" zavolá Nyos rozkaz, když už jste těsně u démonů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tak se nakonec rozhodli vrátit. Ale zvolání Nyose mě taky překvapilo, jako druhého trenéra. Musím říct, že tohle mě sakra nenapadlo. Ještě, že Nyos myslí na všechno, protože by naše nečinnost mohla způsobit tragédii. Spolu s ostatními jsem se rozletěla k démonům, když zazní Nyosův rozkaz, aby zelená letka zůstala a hlídala, aby žádný démon neproklouzl. Zase Kit zastavím a stáhneme se dozadu. Jen doufám, že to Nyos nařídil ze strategických důvodů a ne, aby mě ochránil. I když možná v tom byli oba důvody. Zůstala jsem tedy se zelenou letkou vzadu a sledovala démony, dávaje pozor, aby vážně žádný neproklouzl. Ale pochybovala jsem, že se dneska vůbec k nějakému boji dostaneme. Jen doufám, že z toho Kit nebude zklamaná. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zelená letka se zastaví a sleduje, jak se zbylé letky srazily s démony. Megrioth má jasnou a drtivou převahu. Orli jsou obratní a démoni je nezvládají zasáhnout, drakům rány démonů prostě sklouznou po brnění nebo šupinách. Občas nějaký démon vrhne mocné kouzlo, které ale se zapraskáním zmizí, jak se o něj postarají runy zbrojí. Megrioth je k boji s démony skvěle připraven a jeho členové mají rovněž skvělý výcvik. Všichni proklínají Uveru, ale po boji je to nejvíce opěvovaný trenér. Až do dalšího tréninku. Nejvíce samozřejmě sleduješ Nyose s Kelworem, kteří ale mají naprosto dokonal výcvik a tihle nižší a střední démoni jsou por ně jako rozcvička. Oba vypadají, že se tím bojem i docela baví. jde to hezky vidět, když jeden démon lidské velikosti roztáhne kožnatá křídla a přistane Kelworovi na hřbetu, před Nyosem. Otevře hubu a zařve. A Nyos mu do ní líně vloží ohnivou kouli a ještě ho poplácá po slizké tváři, než ho z Kelworova hřbetu srazí levou obrněnou pěstí, aby ho nezasvinil, až vybuchne. "Jsme podpůrná letka," řekne ti postarší velitel jednotky a ty se k němu otočíš. "Málokdy se k něčemu dostaneme. Vy jste Rudé, jakmile vám rozmrazí funkce, zase budete ve středu dění..," mluví, jako kdyby vás tím chtěl uklidnit. Kit si odfrkne. Ona by vážně ráda bojovala. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sledovali jsme boj, žádný démon letkám neunikl. Jak by ne, když mezi nimi byl i Nyos s Kelworem. Pousměji se, když vidím, jak Nyos skoro přátelsky démona poplácal než ho shodil dolů. Byli ve svém živlu. A já ráda viděla, jak umí bojovat. Příště budu klidnější a nebudu se o něj tolik bát. Velitel jednotky na mě promluví. Podívám se na něj. Pousměji se. „To doufám. Už teď se trochu stydím, že nás s naší letky stáhli.“ Řeknu a podívám se na Kitiaru, která si odfrkla. Pohladím ji po krku. „Promiň Kit. Je to moje vina. Ale příště už budeme bojovat. A užijeme si určitě ještě spoustu bojů. Měj, prosím ještě trochu trpělivosti.“ Omluvím se ji a pak znovu sleduji boj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další démon se na Nyose prudce vrhne s cílem shodit ho ze sedla, Nyos se ale trupem nahne doleva a Drakobijcem démona rozpárá po celé jeho délce. Dolů už klesají jeho dvě zhruba stejně velké části. Další démon jde na Noyse zboku, ale tvůj manžel se bleskově přetočí a usekne démonovi jeho velkou odpornou palici Drakobijcem protaženým pod svou paží. "Neztrácej hlavu!" slyšíš Nyose hlasitě zavolat na démonovo bezhlavé tělo padající do dychtivé džungle. Když Kit pohladíš po krku, jenom se protáhne a přikývne. A dál sledujete boj. Kelwor popadne jednoho většího démona do pařátů a roztrhne jej, dalšímu utrhne hlavu úderem křídla, třetího rozmáčkne zuby, čtvrtého promění svým dechem v škvarek a pátého odmrští úderem ocasu. Nyos mezitím probodne, rozsekne a magií roztrhá na kusy další démony, kteří Kelworovi zatím přistáli na hřbetě. Teď je před Nyosem další démon. Nyos mu Drakobijcem obratně usekne obě kožnatá křídla a pak ho slabým výbojem sestřelí ze zad svého draka. Démon bez křídel zařve a zamává v pádu rukama a nohama, ale to jeho pád nezbrzdí. Po chvilce je po boji a letky se vrátí zpátky na původní pozici vedle zelené. Dobojováno je i dole, Tigrisové se zbavili posledního nižšího démona. Brzy se objeví i zbylé letky, které vyletí ze zlomené brány a vrátí se k vám. "Pečeť izolace nebyla porušena. Ztráty máme nulové. Nazval bych to další úspěšnou akcí!" zavolá na všechny se zazubením Rion a všichni pozvednou meče nebo Drakobijce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Moje ujištění Kit uchlácholilo a já hodlala svá slova změnit ve skutečnost. Pak jsme sledovali boj, já tedy hlavně Nyose s Kelworem. Bojovali jako kdyby o nic nešlo. Šlo jim to snadno, vypadalo to, že nemusí vynaložit skoro žádnou námahu a mají to jako hru. A nejspíš to tak bylo, protože Nyos tu a tam pronesl nějakou vtipnou poznámku. Jak jsme si myslela, žádný démon neprošel skrz a brzy bylo po nich. Na to se vrátili i letky z vězení a nahlášeno bylo nula ztrát. Tomu rozhodně říkám úspěšná akce. Přidám se k ostatním a pozvednu meč a pak ho rovnou schovám. Jsem ráda, že vše dobře dopadlo. Snad ani Tigrisové nemají žádné ztráty. Počkala jsem na rozkaz na návrat. Zůstala jsem se zelenou letkou, protože mě k nim dočasně přiřadili, takže musím zůstat dokud mi nerozmrazí funkci. Zpátky v Megriarthu jsem začala odstrojovat Kit. „Zítra začneme s výcvikem. Budu sem docházet pravidelně, abychom mohli trénovat.“ Říkám ji při tom. „Ale musíme sehnat chůvu. Rodiče jsou sice z vnoučátka nadšení, ale nemůžeme Chrise k nim věčně dávat. Doufám jen, že najdeme nějakou pořádnou chůvu.“ Zaškaredím se. „I když se mi nelíbí, že mi dítě bude napůl vychovávat někdo cizí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kit zvedne nohu, abys snadněji mohla sundat jeden plát. "A musí to být někdo cizí?" zeptá se tě. "Nyos má přece obří rodinu, nemůžete požádat někoho z nich?" Možná až bude starší Natka a pokud dostane za učitele Nyose... Ale to jsou ještě tři roky. Objeví se u vás Rion, který ti pomůže uvolnit jeden řemínek. Kvůli toho tady ale není... "Že tě dneska Nyos postavil mimo boj nebyla protekce," začne trochu rozpačitě. "Je pravda, že máš zmraženou funkci.. Ale brzy přijde den, kdy to tak nebude..," zamumlá starý elf. "A já potřebuji, aby Nyos bojoval tam, kde bude muset, a aby si udržel čistou hlavu a správný úsudek." Odmlčí se. "Proto tě dám do postupové skupiny a řeknu Uverovi, aby na tebe.. dohlédl. Pokusím se tě dostat co nejrychleji nahoru, aby se Nyos trochu zklidnil, až tě uvidí mezi zaklínači," řekne potom. "Nyosův apartmán je skoro dokončený. Byl bych rád, kdybyste se vy dva i s malým dočasně zabydleli v něm, tady v Megriarthu. Oba můžete třeba večer pracovat odtud a přes den trénovat. Malý může spát a když bude vzhůru.. seženeme někoho, kdo se o něj postará. Na tu chvíli, co bude vzhůru, tě třeba zavoláme, ale potom se vrátíš trénovat. Nechci, aby ses přidala jen k bojovníkům. Byl bych rád, kdyby ses dostalo co nejvyýše.. protože takhle budeme mít dva dokonalé a vyrovnané bojovníky místo jednoho ustaraného." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano. Má obří rodinu, ale většina mají vlastní starosti. A těžko se některý z nich utrhne na několik hodin, když to zrovna budeme potřebovat.“ Odpovím ji. Objeví se Rion, který mi začne vysvětlovat, že mě neodvolali z protekce. Podívám se na něj. „Vážně? Že mi to nikdo neřekl a náhodou jste si vzpomněli až ve chvíli, kdy s tebou mluvil Nyos.“ Řeknu mu pobaveně. „To je v pořádku. Já to chápu a jsem vlastně vděčná, že to Nyos zařídil. Jsem pozadu a nebyla jsem na opravdový boj s démony připravená.“ Ujistím ho, že nemusí Nyose zachraňovat, že bych ho snad chtěla sprdnout za to, že mě nechal odvolat. Pak zavrtím hlavou. „To nejde Rione. Je fajn mít přátele na vysokých místech, ale pokud se o postup nezasloužím sama, jak mám být na sebe pyšná? A jak se na nás budou dívat ostatní? Nebudou nás respektovat, protože se na vrchol nedostaneme vlastním přičiněním. Já chápu, že potřebujete mít Nyose vyrovnaného a klidného.“ Řeknu vážně. „Já se hodlám dostat nahoru Rione. Ale vlastními silami a ne proto, že mám přátele na správných místech. Chápeš to?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemůžu myslet na všechno," zamračí se Rion. "Nyos mi pozastavení tvé funkce jen dost důrazně připomněl," brání se. Potom zavrtí hlavou. "Špatně jsi mě pochopila," pronese. "Nikdo tě nahoru nevytáhne," pousměje se. "To by bylo trochu kontraproduktivní, nemyslíš? Snažit se Nyose přesvědčit, že se o sebe postaráš, a vytáhnout tě do úderných skupin nepřipravenou?" Povytáhne obočí. "Nabízím ti jen tvrdší trénink, než ostatním," řekne a založí si ruce na hrudi. "Ostatně, nikdo jim nebrání, aby netrénovali tvrději. A v Megriarthu mohou bydlet taky... Zkoušky uděláš sama, nepovýšíme tě zadarmo, to zapomeň," znova se zazubí. "Ale když tady budeš čtyřiadvacet hodin denně, budeš moct trénovat každou volnou chvilku. Večer před usnutím číst démonovědu a při kojení si opakovat slovíčka zaklínání..," nadhodí. "Dostaneš se nahoru vlastním přičiněním a taky rychleji, než ostatní. To se nevylučuje. Podívej se na Nyose. Je to vlastně nováček, spousta bojovníků je tu mnohem déle, než on. Ale všichni jej respektují, protože dřel a dostal se vysoko. Nikdo by ho nikdy neobvinil, že povýšil tak rychle, protože se s námi zná." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kinray přikývne, zvedne se a s rozloučením odejde. Papírování ti nevydrží dlouho, protože se brzy objeví služka s tím, že je připraven oběd. Na ten se dostaví i vévoda a tak vedete zdvořilou konverzaci o ničem. Kolik se v hrabství urodilo třešní, jaké se očekává počasí... Vévoda se zajímá o stav svých mužů, ty jej ujistíš, že tvůj léčitel dělá, co je v jeho silách, a poté se vévoda odebere zpět do svých komnat a ty se vrátíš zase do svých a zabereš se do papírování. Z toho tě ale po chvilce opět někdo vytrhne, tentokrát je to konečně Carissan. Vstoupí a po pobídnutí se posadí. "Dva muži z vévodovy družiny byli nahrazeni," oznámí ti splnění úkolu. "Vybral jsem dva vojáky, kteří se trochu stranili od ostatních a byli tajnůstkářští. Počítám, že o nich nikdo moc neví a nebude se s nimi chtít dávat do řeči..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Rion mi vysvětlí, že to nemyslel tak jak mi to vyznělo. A že rozhodně mě nehodlají dostat nahoru zadarmo. „Aha. Tohle už zní lépe.“ Řeknu a pousměji se. Konečně sundám Kit poslední kus zbroje. „Hotovo. Uvidíme se zítra.“ Řeknu ji. „To zní dobře.“ Otočím se znovu na Riona. „Kdy budou ty apartmány hotové? Musíme ještě s Nyosem tedy sehnat někoho na hlídání, abychom mohli nerušeně trénovat aspoň několik hodin.“ Zajímám se. „A taky si musím domluvit to, aby mi práci z Institutu posílali sem.“ To jsem říkala spíš už sama sobě. „Tak fajn. Uděláme to takhle.“ Souhlasně přikývnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kit pokývne, strčí do tebe čumákem jako rozloučení a potom vystřelí do vzduchu, stejně jako spousta dalších odstrojených draků. Ke Kit se okamžitě přidá Kelwor a ty se pohledem střetneš s Nyosem. Kývne na tebe, ale nepůjde za tebou, protože se bavíš s Rionem a on vám ponechá soukromí. Rion ti pomůže kouzly pobrat Kitinino brnění a vydáte se do zbrojnice stejně jako mnozí další. Jdete do sluje Rudé letky, kde máte trvale kóji, ať už jste dočasně zařazené kamkoliv. "Není to tak jednoduché," zachmuří se Rion. "Nezapomeň, že nejsi jen v jiném státu v Darogaru, jsi v jiné sféře... Někdo bude každé ráno práci pro tebe vyzvedávat a přinese ji sem," slíbí ti. "S tím hlídáním... Máme spoustu zasvěcených mladých děvčat, můžete si je s Nyosem prohlédnout, až budete chtít, ale nikdo nezasvěcený to být samozřejmě nemůže..." Dojdete do kóje a uložíte tam Kitiařino brnění. "Bude dokončeno zítra ráno," odpoví ti na otázku ohledně apartmánu. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Po odchodu Kinraye se opět vrátím k papírování. O bohové, jak já tohle nenávidím. Jestli je něco, co mi na vstupu do bratrstva vadí, tak je to tohle papírování. Zase na druhou stranu, nebýt tohohle, asi bych se tu ukousal nudou. Měl bych si zase někdy vyrazit s muži na nějaké to přepadení místních kultů a ukázat jim, že se Morové bratrstvo vrátilo a je v plné síle. Naštěstí mne od papírování zachrání služka s tím, že se bude podávat oběd. Mile se na ni usměju a i když vím, že mne po jídle opět čeká to samé, s chutí se vydám do velké jídelny mého hradu. Oběd proběhl v nudném rozhovoru o politice, farmaření a počasí. Jako správný hrabě jsem vévodovy uctivě odpovídal a i sám se ho ptal, jak se vede jeho panství, jak je na tom ctihodná vévodkyně a jak se mají jeho děti. Začínal jsem se bát, že po zmínce jeho rodiny se mne začne ptát proč vlastně nemám ženu, ale naštěstí jsem toho byl ušetřen ukončením oběda. Ještě než jsem se vrátil do svých komnat k papírování, stavil jsem se v jídelně mužstva, abych zkontroloval, zda jsou spokojení. Je dobré mít spokojené vojáky. Čím spokojenější mužstvo je, tím oddanější jsou svému veliteli. Při té myšlence jsem se pousmál, neb mi stále v hlavě zněla první otázka vévody ohledně jeho mužů. Jak to asi Carissan zařídí. S viditelnou nechutí jsem se vrátil ke svému papírování. Stále mi zbývalo projít si několik archů o roční výrobě, splátky daní a nákladů vydaných za vybavení pro mužstvo. Sice je můj titul pouhé krytí, takže bych se o spokojenost svých poddaných nemusel starat, ale pak bych nedokázal tak dobře hovořit s jinými šlechtici, kteří občas zavítají na můj hrad, nebo mne pozvou na nějakou tu sešlost. Tedy ne že bych po tom toužil. Tak nějak mi to dodává klidu a pomáhá mi to zapomínat na doby, kdy jsem býval obyčejným paladinem ve službách Církve. "Vstupte," ozvu se, když někdo zaklepe na dveře. Zrovna pročítám lejstra o stavu sýpek a pár žádostí od lidí z vesnic, takže si toho, kdo mne poctil svou návštěvou všimnu až když stojí u stolu. Odložím arch papíru a podívám se na příchozího. "A, Carissane, posaď se," pobídnu ho, načež tak udělá a začne mne informovat o našem plánu. "Výborně. Vědí, co mají dělat?" zeptám se ho a pozorně si jej prohlížím. "Dobře, děkuji ti. A Carissane, pošli prosím pro Kinraye, zavoláme velmistrovi," požádám ho a papíry nadobro odsunu stranou. Zítra, možná ještě dnes večer, na ně bude více času. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když do mě Kit drkne dotknu se jemně jejího čumáku než zmizí do oblak. Nyos stojí nedaleko, ale nechává nás s Rionem, abychom si promluvili v soukromí. „Pravda. To věci dost komplikuje.“ Řeknu souhlasně a jdeme spolu do zbrojnice, abychom tam zbroj uložili. „Samozřejmě.“ Řeknu, když mi připomene, že můžou Chrise hlídat jen zasvěcené chůvy. „Ale... když nám nějaké děvče bude dělat chůvu, kdy bude mít čas, aby samo trénovalo?“ zeptám se. „Dítě potřebuje nepřetržitý dohled. Nejde aby si třeba na tři hodinky odskočila, aby si zatrénovala zatím co dítě spí. Musí být stále na dosah.“ Pak mě napadlo, že asi ne všichni zasvěcení jsou bojovníci. Nakonec tu musí být i někdo kdo se stará o jídlo a úklid a tak podobně. Nebo ne? „Už zítra? To se hodí. To bychom mohli někoho na hlídání vybrat už dneska, abych se zítra už mohla plně věnovat tréningu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty zasvěcené holky jsou většinou učenky našich zaklínačů... Je jim tak sedmnáct, osmnáct, kouzla, která jim jejich mistr předvede, si mohou zkoušet i v normálně v pokoji a jinak se spíš učí teorii, než že by trénovaly," vysvětlí ti Rion. "Oprav mě, jestli se mýlím, ale novorozenci většinu dne spí, ne? Takže ji nic nebude bránit sedět na sedačce a učit se..." Pomůže ti uložit sedlo. Potom přikývne. "Klidně. Za hoďku je večeře, promluv si s Nyosem. Po ní přivedu nějaká spolehlivá děvčata." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Chápu. To by mohlo fungovat.“ Řeknu a podívám se na něj a pousměji se. „No... v podstatě. Prospí většinu dne i noci, ale musí se krmit každé tři hodiny, nejpozději. Kolem té třetí hodiny se budí a dožaduje se jídla křikem a nebo se probudí dřív když si nadělá do plínek.“ Mávnu rukou. „Asi tak.“ Řeknu. „Dobrá. Tak jsme domluveni. Díky Rione.“ Stisknu mu rameno a vydám se za Nyosem, abych ho objala, dala mu pusu a řekla, že po večeři budeme vybírat chůvu pro Chrise. Doufám, že ty dívky mají nějaké zkušenosti s dětmi. Chris je kojenec, musí vědět jak kojence držet, přebalovat, jak ho koupat, jak ho nechat odkrknout a podobně. To je něco jiného než hlídat třeba roční dítě nebo půl roční. Kojenci jsou hrozně křehká. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Kroky budoucnosti Slyším tisíce hlasů. Řvoucích, naříkajících. Obviňující všechno a všechny. Touží po boji, po krvi. Krev v mém těle počíná vřít. Zástupy lidí kráčí mou cestou. Je dlážděná mrtvolami, pojící se navzájem vyteklou krví, jež postupně zasychá. Musím se ptát sám sebe znova a znova, proč tu vlastně jsem. Jaké věci mě dohnaly k oné temné straně? Hlasy podvědomí mě nabádají a říkají, že já nejsem ten špatný. Svět byl krutý a zkažený dávno předtím, než jsem se narodil. Ale někdo přede mnou zasel semínko. Temné semínko, jež muselo být zaseto, aby chránilo lidstvo před sebou samým...... „Otázky ohledně draka jsou tedy vyřešeny. Snad kromě jedné – Jak si budu moci Garwana vyvolat?“ Pohlédnu na démona a pak na Morunta, zeptajíc se na jednu věc. „Tím posednutím myslíš vtělení se do nějaké živé tělesné schránky? Jako je zvíře, či člověk se slabou vůli?“ Bylo by zajímavé mít takového tělesného strážce. „Mám ještě ohledně draka jednu zásadní otázku. Jakou má slabinu? Chápu, že v tomto světě nezemře a vrátí se do své mateřské sféry při zranění. Nicméně ztratit Garawana na bojišti by mohlo značně snížit morálku a bojeschopnost mých přisluhovačů.“ Naši pozornost pak upoutá omdlévající Dan Lunther. „Proč to, že všichni utíkají k vám.“ Podivím se nad tím. „Člověk si říká, že se k vám dostanu i Já. Nemáte náhodou nějakou mapu Khazaru?“ Pronesu mírně sarkasticky. „Nebo rovnou si tam zbudujeme menší sídlo...“ „No, tohle všechno můžeme odložit. Morunte...“ otočím se na něj. „...zařiď to. K té skřetí chásce nepůjdu, dokud nevyřešíme problémy tu.“ „Takže.....“ pronesu ke všem přítomným. „Jeho připravte...“ Kývnu hlavou směrem k Stefanovi. „Vlastně, mám pro vás úkol. Chci více informací o dětech, které byly přiděleny do správy Anett Sela....Chci tu instituci najít.....“ Celou dobu se dívám na démony Trnu. V mých očích mohou snadno přečíst můj záměr. Chcete krev? Můžete ji mít, pokud se účastníte nalezení onoho místa. Nevinné duše, nadané magií – není to pro vás lákavé? „Pokud to je vše, můžete jít. Své úkoly jste dostaly. Nemám vám co říct.“ Tím ukončím naši společnou seanci. Morunt má za úkol vyslat družinu, postarat se o návnadu, jež by snad odhalila zrádce v našich řadách a pokud ne, budeme se tímto problémem zabývat více do hloubky. V současné situaci je to nejotravnější trn v patě. Další cíl spočívá nalezení institutu. Počítám s tím, že záškodnictví v Říši bude či vytváření falešných důkazů, které by očerňovali Tajné sbory a jednotlivé členy – pokud se nám tedy podaří vězně zlomit. Už zbývá pouze vybrat si zaměří. Zdali pak se mi dostane mých odpovědí od mistra Pertera? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Garawanův svitek vám brzy předá jeden z našich poslíčků," odpoví ti rytíř Trnů, poprvé se do jeho hlasu vkrade jakési mírně pobavené zabarvení. "Garawan nemůže zemřít," odporuje ti potom trpělivě. "Není to bytost, je to magie.. Ohnivá koule zemřít taky nemůže... Může být ale zničen, v čemž je rozdíl. Pokud bude zasypán opravdu mocnými kouzly, rozpadne se na jiskry a svitek pohltí oheň." "Oris k nám neutekl," odpoví ti potom démon a podívá se na tvého strýce, kterého teď jeho dva soukmenovci regulérně nesou. "Toho jsme našli zbědovaného na území cizího klanu. Utekl k nám jenom tento, protože nás znal z dřívějška." Pak promluví jeden z démonů držících Stefana. "Byl to docela risk, nemohl vědět, že jsme obnovili spojenectví..." Nenechá tě moc na pochybách, jak by se Stefanovi asi vedlo, kdybyste spojenci nebyli. Jednou spojenec, navždy spojenec, asi není démonní motto. "Žádná mapa Khazaru neexistuje," vydá ze sebe hlavní démon pobavený smích, který zní jako poslední nádech podřezaného. Napadne tě, co se asi skrývá pod tou jejich zbrojí... "Khazar se neustále mění. Nemůžete jej zakreslit." Pak se odmlčí. "A dostat se k nám není obtížné. Váš pobočník," podívá se na Morunta, "by vám portál vytvořil z fleku. Jak byste se dostal zpátky, to už by ale byl jiný problém." Morunt se na tebe zamyšleně podívá, když zmíníš vystavení sídla v Khazaru. "Jmenujte mi jedno místo, kde bychom byly před Sbory absolutně v bezpečí..," zamumlá tiše spíš pro sebe, než pro kohokoliv jiného. "Na to ani nemysli," varuje ho démon. "Khazar vás spolkne, než položíte první cihlu." Poté démon přikývne, že zkusí dát dohromady Stefana a chystá se ukončit přenos, když si vzpomeneš na další úkol. Poslechne si tě a přikývne. "Už teď ty informace máte," slíbí ti démon a poté kývne a jeho obraz nahradí tmavý dým, který se posléze rozptýlí a zrcadlo už ukazuje pouze tebe a Morunta. Po necelé vteřině se ale zrcadlo znova zatetelí a Morunt se zatváří trochu zmateně. Mávne rukou, obraz se vyčistí a odhalí vám další zájemce o slyšení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Carissan přikývne. "Samozřejmě, že ví, co mají dělat," ujistí tě s pousmáním. Potom jeho pohled padne na hromadu papírů, kterou odsuneš stranou. "Víte, že byste to mohl nechat na někom jiném?" zeptá se, když se zvedá, aby došel pro Kinraye. Samozřejmě už ti nabízeli, aby se o papírování staral nějaký nezasvěcený úředník, ale to bys neměl takový přehled. Potom Carissan opustí místnost, aby se za chvíli vrátil i s Kinrayem. Vejdou společně, oba s úsměvy. Očividně jejich dávné přátelství za těch dvacet let moc nevychladlo. Ale to jsou mágové. Dvacet let sem, dalších dvacet tam... Carissan vytáhne z vnitřní kapsy hávu střep zrcadla a zatřepe s ním. Povrch střepu zabublá a roztáhne se. Během několika sekund před vámi stojí velké zrcadlo s krásným zdobeným rámem. Carissan mávne rukou a zamumlá aktivační slova v prastarém jazyce. Váš odraz zmizí, nahrazen navzájem se přelévajícími vrstvami černého dýmu. Ten je ale brzy rozptýlen a odhalí vám ty, se kterými jste chtěli mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro hrad Brookmor, Narnost Komunikační zrcadla k sobě najdou cestu a propojí se. Dým zmizí, obraz se vyčistí a nyní se dobře vidíte. Na jedné straně je Oxo se svým pobočníkem Moruntem. Morunt je o hlavu a půl menší a dobrou polovinu lehčí, než jeho pán, ale vyzařuje z něj ta tichá nebezpečnost mocných temných mágů. Má dlouhé tmavě hnědé vlasy, které ale nedosáhnou až na ramena. Temně modré oči nabírají pomalu až černou barvu. Na druhé straně je další bývalý paladin a dva mágové v klasickém černém hávu. Earen je menší než Oxo a už ztratil na nějaké té mohutnosti, pořád je ale vyšší než zbylí dva muži a také stále mnohem těžší. Jedním z mágů vedle něj je Carissan, dosavadní vůdce Narnostské odnože, nyní Earenův nedocenitelný pobočník. Má světle modré oči a černé vlasy, svou mocí na Morunta nedosáhne, ale patří k těm mocnějším mágům. Oba tyto mágy ale pouhou svou přítomností zastiňuje druhý muž vedle Earena. Přitom na něm není nic až tak impozantního. Je vizuálně mladý, velmi pohledný, má rozcuchané havraní vlasy a chladné bledě modré vlasy. Takhle vypadají prakticky všichni mocnější mágové... Ale je na něm něco, co osoby zběhlé v magii přinutí zpozornit. Působení černé magie obvykle není rozpoznatelné (pokud se nejedná zrovna o nekromancii), ale na tomto mágovi je temná magie cítit na hony. Jako kdyby v něm bujela a občas vysílala temné výboje ven, tak to aspoň Oxovi připadá. Ve skutečnosti se nic takového neděje a pro obyčejného člověka vypadá tento mág stejně jako mnozí další. Temný mág a Morunt se střetnou pohledem a Oxův společník jím po několika vteřinách uhne. Poté se mág zadívá do očí Oxovi, který měl nutkání také uhnout, ale odolal. Mágovy oči.. není to, jako kdyby člověk zíral do temnoty. Je to spíš jako kdyby temnota na něj zírala zpátky. "Můj pane," skloní mág hlavu a uhne tím i oním hypnotizujícím pohledem. "Mé jméno je Kinray, patřím k Morgonovým zaklínačům." Představí se. O Morgonových zaklínačích koluje Bratrstvem spousta pověstí, ale málokdo měl šanci je opravdu poznat. Ani mágové, kteří si pamatují původní Bratrstvo, toho o nich moc neřeknou. Tajná a mocná skupina pevně semknutá loajálně kolem Velmistra, podřízená pouze jemu. Když bylo Bratrstvo na kolenou, zaklínači pořád stáli na nohou a bojovali ze hřbetů temných okřídlených tvorů. Než byli nakonec i oni poraženi přesilou bitevních mágů. To jsou fakta. Ale legenda praví, že jich několik desítek vyvázlo, uprchlo do dalekých zemí a přísahalo návrat, pokud se na trůnu Bratrstva objeví někdo, kdo bude podle nich schopen kult opět pozvednout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos souhlasně přikývne, cestou na večeři mu řekneš i to, na čem ses domluvila s Rionem. Potom se posadíte ke stolu a dáte se do jídla. Uvnitř Křídy je obří jídelna s nejrůznějšími stoly. Pro dva, pro čtyři, deset i padesát, aby se mohly skupinky utvořit tak, jako mají zrovna chuť. Přestože jsou všechny různě velké, uspořádány jsou tak, aby to vypadalo systematicky a symetricky. Na boku je velký stůl pro trenéry, ti u něj ale sedí jen pokud potřebují při jídle něco závažného probrat, jinak sedí normálně s mužstvem. Mimo boj a trénink se na hodnosti zas tak moc nehledí, většina členů si tyká. Nyos se s tebou posadí k jednomu velkému stolu a představí tě ostatním. Za sedm měsíců, co jsi byla mimo, jsi zapomněla spoustu jmen a objevila se zde i spousta nových tváří, takže se budeš muset zase hodně seznamovat. Jinak jídelna je opravdu obrovská a její strop je nesmírně vysoko a boční stěny se sbíhají uprostřed. Podlaha i stěny jsou z bílého mramoru, z jediné čáry tvořící jakýsi strop jsou dolů spuštěny zlaté lustry s tisíci magicky zapálenými svícemi, které poskytují jasné světlo celé jídelně. Po večeři vás Rion vezme za devíti děvčaty, které už předvybral. Tak, aby měly nějaké zkušenosti, čas, byly spolehlivé a podobně. Jakou si vyberete, je jen na vás. // Vymysli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usadili jsme se s Nyosem ke stolu s dalšími muži a Nyos mi je všechny představil. Většinu jsme neznala a někteří mi byli povědomí, ale dlouho jsem je neviděla, tak mi jejich jména vypadla. Po večeři Rion přivedl devět dívek, které podle něj byli způsobilé k hlídání novorozence. Se všemi jsme si promluvili, zeptali se na jejich zkušenosti s dětmi a jejich vztah k dětem. Pak jsem šla s Nyosem stranou a probrali spolu dívky, trvalo to jen pár minut, ale nakonec jsme se shodli na jedné. Vrátili jsme se k dívkám a ty, které jsme nevybrali jsme poděkovali a že jsme je rádi poznali. Vybrali jsme Sendy Gerr, patnáctiletou dívku, hezkounkou a moc sympatickou. Má tři mladší sourozence a tak rozhodně ví, jak se o děti starat v jakémkoliv věku, protože s nimi mámě pomáhala. To je víc než dost zkušeností a navíc řekla, že děti miluje a moc ráda je vzdělává a snaží se jim vtisknout morální hodnoty a tvarovat charakter. To mi připomínalo mě. Protože stejně tak jsem to také cítila. Sice novorozence ještě vzdělávat nemůže, ale nakonec Chris nebude miminko navždy. Domluvili jsme se, aby přišla zítra v osm, protože jsem s ní musela ještě probrat různé věci ohledně starání se o Chrise. S tím jsme se s ní rozloučili. Protáhnu se a zívnu. „Jsem mrtvá.“ Řeknu Nyosovi a opřu si o něj hlavu. „Ale ještě musíme pro Chrise a doma si zabalit věci, lahvičky, plenky, mastičky, pudr... oblečení... a já bych nejraději spala.“ Sandy Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyzvednete spícího Chrise u rodičů a vrátíte se domů, na útes. Nyos se zazubí, když vidí, jak jsi unavená. "Dřív by tě to nepoložilo," provokuje sladce a políbí tě. Luis ti sice po porodu vrátil štíhlou a opálenou postavu bojovnice, máš i svou předchozí sílu a rychlost, ale kondice je fuč. "Neboj, rychle se do toho vrátíš," slíbí ti s úsměvem. "Já Chrise sbalím," řekne. Pak si povzdechne. "Můžeš mi to zítra zkontrolovat..," zašklebí se. Pak tě ale vyžene do sprchy a sám jde do dětského pokoje sbalit. "Asi už Natku taky vezmu do Megriarthu," řekne Nyos, na co myslel, když vylezeš z koupelny. "Nebudeme se na víkendy vracet sem..." Počká, co mu k tomu řekneš, a potom tě zažene pro změnu do postele. On je zvyklý spát málo a i na ten zápřah, takže se k tobě připojí až ve chvíli, kdy ty už dávno hluboce spíš. Noc byla všechno jen ne krátká. Ráno si to nikdy příliš nepamatuješ, ani nevíš, kolikrát jsi vstala. Dvakrát nebo třikrát? Pokaždé je to stejné, drobek se zničehonic rozkřičí, Nyos strčí hlavu pod polštář a ty musíš vstanout. Co by měl taky dělat? Kojit nemůže. Občas Chris nechce nakrmit, pouze přebalit, ale to nemůže předem nikdo vědět. Ráno se vzbudíš překvapivě docela odpočatá. Nyos v tašce nic nezapomněl, ale zásoby se stejně budou muset doplňovat, to je jasné. Dáte si snídani, nakrmíš Chrise a kolem desáté se v klidu převléknete do černých hávů z dračí kůže a portálem se přesunete do Megriarthu. Uvítá vás ta černá nicota, která tě uvítala prve. Nyosovi trvá pět minut, než hlídajícímu bojovníkovi vysvětlí, že šestidenní dítě opravdu přísahu nesloží. Nakonec stejně musí vytáhnout zlatý šátek a zamávat jím bojovníkovi před ksichtem. Trenérovi se neopováží odporovat a pustí vás dál. Přivítá vás Rion, který vás zavede do Křídy. Míříte do těch nejvyšších pater, bojovníci i váš bývalý pokoj je mnohem níže. Létající disky, stejné jako ve Věži Vysoké magie, se zastaví někde pod vrcholem a nechají vás vejít do prostorné chodby se stěnami z bílého mramoru a rudým peršanem na podlaze. Zastavíte se u prvních dveří. Jsou velké, bytelné, dvoukřídlé. Vedle nich visí zlatá cedulka, na které je černým písmem napsáno Nyos & Anett de Itara. Nyos na dveře přiloží dlaň a ty se asi po sekundě s několikerým cvaknutím odemknou a otevřou dovnitř. A vy můžete vejít. Trenérský apartmán je dvoupodlažní. Nacházíte se v předsíni, je zde botník a věšák na cestovní kabáty. A taky úzké točité schody vedoucí do druhého patra. Chytneš si spícího Chrise pohodlněji a vydáš se nejprve ke dveřím do obývacího pokoje. Ten nemá strop prvního patra, ale až druhého. V druhém patře je chodba se zábradlí, ze které se vstupuje do pokojů druhého patra, a je možné odtamtud vidět do obýváku. Postupně si projdete celý apartmán. 1. patro Bazény a sauny jsou tady pro všechny členy Megriothu, nicméně společné. Trenéři ale mají ten komfort, mít je v apartmánu jen pro sebe. A v druhém patře mysleli i na Natku. Je vidět, že apartmán byl dělán Nyosovi na míru. 2. patro |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poděkovala jsem rodičům, že Chrise pohlídali a pak jsme se vrátili domů do věže. „No jo... ale ono za to taky může ten nedostatek spánku.“ Odnesu Chrise do postýlky a jdu se osprchovat. Když jsem vylezla ze sprchy, Nyos mi řekl, že chce vzít Natku do Megriarthu, zadívám se na něj. Chtěla jsem protestovat, že je Natka ještě příliš mladá, ale pak se zarazím. To byla hloupost. Rozhodně ji nikam bojovat nepošlou ještě hodně dlouho a čím dřív se vycvičí tím víc bude připravená. „Dobře.“ Řeknu nakonec jen. Šla jsem pak spát, samozřejmě to nebyla klidná noc, musela jsem vstávat k Chrisovi, nakrmit nebo přebalit, pohoupat ho a pak znovu padnout do postele. Nepamatuji si kolikrát jsem vstávala, zdá se, že jsem byla vždycky tak trochu v polospánku. Nakonec jsem se však probudila odpočinutá, zdá se, že Chris se teď budil v pravidelných intervalech a ne, že se budil kdy se mu zachvělo a nebo opravdu poslední tři hodiny spal v kuse. To by mohlo stačit. Zkontrolovala jsem tašku, abych se ujistila, že Nyos nic nezapomněl. Vše bylo v pořádku. A tak po krmení Chrise což bylo kolem desáté jsme vyrazili do Megriarthu. Díky tomu, že tu byl Chris poprvé jsme se samozřejmě ocitli před vstupem z nicoty. Dívala jsem se na hlídače jako na idiota... což taky byl, když si trval na to, aby Chris odříkal přísahu. Je sice pěkné dodržovat pravidla, ale tohle bylo proti vší logice. Nyos nakonec musel vytáhnout svou funkci. Čekal nás Rion, který nás vedl do Křídy. Zmínila jsem mu o tom našem problému u vstupu. Nebylo to tak, že bych si chtěla stěžovat. Ale navrhla jsem, aby trochu pozměnili pravidla, jinak se s podobným problémem setkají všichni co si sem ponesou své ještě nemluvící děti. Nebo i mluvící, ale příliš malé na to, aby mohli přísahu opakovat. Přišli jsme do apartmánů, které byli určeny nám. Už jsem se nemohla dočkat až to uvidím.... a že to stálo za to. „Tyjo... to je krása.“ Pronesu, když to uvidím. Chytnu si lépe Chrise a začneme apartmán procházet. „Nešetřilo se.... a ten pokoj pro Natku. To se ji bude líbit.“ Usmívám se. „Hmm...a ten krb. Úplně vidím, jak budeme u něj sedět, zničení po tréningu a pomalu usínat... krása.“ Podívám se na Nyose. „Než se vším začneme chtěla bych jít Kitiaře a Kelworovi ukázat Chrise. Nakonec patří taky do rodiny a ještě ho neviděli... a myslím, že lidské miminko vůbec ještě neviděli. Pak se vrátíme, připravíme všechno pro Sandy a můžeme se jít ničit.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Sídlo „Svitek? Dosti nebezpečné, nemyslíš? Sic nepatřím mezi lidi, co něco ztrácejí, ale zloděj se může dostat všude, zejména na bojišti. Jinak o útrobách toho to sídla....“ roztáhnu ruce do prostoru. „....nemám pochyby. Tam kde co položím, tam to také najdu. Jenž venku to bude něco jiného......“ Na tom co říkám, není už tak nic moc důležitého a ani na to nečekám odpověď. Jediné na co čekám, je posel, jež mi svitek přinese. Nicméně jen skončím, všimnu si podbarveného hlasu. „Něco k smíchu?“ Oči ztvrdnou a zledovatí. Z hloubi duše nenávidím, když se mi lidé smějí za moji nevědomost. Nebo spíš jsem naštvaný sám na sebe, že mi o magickém světě nedostává více informací a já se vše učím za pochodu. „Tím mi chceš říct jedno. Navrátí se do útrob pekelného domova, svitek se zničí a to je vše? Tudíž jedinou ztrátou je svitek, který mi můžete znovu poslat?“ Bylo by to dosti zajímavé. Další nezabitelný přisluhovač, jež krásně doplňoval Poslední legii. „Nemyslel jsem to tak, že Oris utekl k vám, ale do Khazaru.“ řeknu na upřesněnou. „Kdo neriskuje, nic nevyhraje, ale kdo ví. Svého strýce neznám, ale měl jsem už příležitost se s ním párkrát setkat a vím jedno. Má neskutečné štěstí nebo je dobrý spekulant.“ Opět se setkám se smíchem, který je následně doprovázen varováním. „Proč? Proč je to nemožné?“ Oči se jako by zalesknout a zazáří v modrém odstínu panenek. „Zkusil to někdo? A jestli ano, proč selhal? Nevím jak vy démoni, ale člověk má tu tendenci vše zkusit. O to víc, když je to nemožné. Pač mi milujeme zdolávání překážek...“ Na vyjádření ohledně informace o nalezení institutu. Bodne mě mírně u srdce. Vydávám se temnější, ještě temnější cestou, než jsem tušil. „Copak to? Dneska mnoho lidí prahne po rozhovoru se mnou.....“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Velká Guršská poušť, Guršká říše Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. „Zdravím Vás....Earene...“ pohlédnu na něj a pak na jeho pobočníka. „.....a Carissane.“ Třetí osobu nepoznávám. Instinkt mi praví, že tomu tak dlouho nebude. Vyzařuje z něj síla a moc. Nevím zda se ji mám bát. Je na mém místě místo pro strach? Další otázku si kladu, jak bych viděl asi Orise při jeho plné síle. Pohledem s novým neznámým první střetne Morunt. Jeho uhnutí pohledem mi přijde netypické. Je snad můj drahý společníků silnější než ty? Popravdě, ani jsem se nemusel touhle hloupou otázkou sám sebe ptát. Pohlédnu temnému mágovi do očí. Jeho oči jsou světle modré, blízké těm mým. P přesto cítím v jeho očích temnotu. Hlubokou temnotu, která mě však nepožírá, nýbrž pozoruje a čeká, kdy mě bude moci pohltit. V kom bude panovat větší temnota? Či koho pohltí? Dívám se, toužíc uhnout a přesto dál upínat zrak oným směrem.... „Zajímavé. To s každým soupeříte mistře Kinrayi?“ Poukážu na jeho oční hru, vyvolávající otázku, co tím vším sleduje. „Čemu vděčíme vaší přítomnosti?“ Otočím se na Earena. „Pověz příteli svůj příběh.“ vyzvu ho... Upínajíc na něho zrak, jež lační po zjištění, jak na sebe narazili..... |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Výborně, děkuji," odpovím Carissanovi a také se pousměji. Když e podívá na papíry na stole a řekne, že by to mohl dělat někdo jiný, usměju se a nadechnu: "Ano, to může, ale co bych pak dělal já. A navíc, musím mí přehled o panství, které jsem dostal k ochraně." Pak se oba zvedneme a Carissan dojde pro Kinraye. "Veliteli," kývnu mu vážně, zatímco Carissan připravuje kouzlo. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Velká Guršská poušť, Guršká říše "Oxo, Morunte," pokynu dvěma mužům v zrcadlu, které se po Carissanově aktivaci propojí se svým protějškem právě u Velmistra. Sleduji jeho pohled, jak se zastaví nejdříve na mě, pak na Carissanovi a nakonec na zaklínači. Ještě předtím si ale všimnu Moruntovo sklopení hlavy, když se jeho a zaklínačův pohled setkal. Že by byl až tak mocný? projede mi hlavou. V tu chvíli už zaklínač zírá do očí Oxovi, ale ten neuhne. I já ho pozorně sleduji, spíše proto, abych zjistil, jestli neuhnul protože nemohl, nechtěl a nebo nemusel. Zajímavé je, že na mě to Kinray nezkusil. Po představení zaklínače se Oxův zrak opět stočí na mě a jeho rty vysloví otázku. "Kdyby příběh, jen krátká příhoda, z mého pohledu," usměju se a vrásky na čele se trochu prohloubí. "Zrovna dnes ráno, když jsme s Carissanem připravovali lest, se Kinray a jeho muži objevili v hlavním sále Brookmoru. Zneschopnili mi padesát chlapů a pak, když mne uviděli poklekli," řeknu s lehkým úsměvem na tváři. V mém hlase není žádná výčitka, spíše slabé pobavení. "A myslím, že velitel Kinray vám řekne nejlépe, co ho vedlo k návštěvě našeho skromného a ledového sídla," lehce se ukloním, trochu poodstoupím a umožním tak Kinrayovi, aby mohl hledět na celou plochu zrcadla a zpříma. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro dodatek "Spíš obojí," zamumlá Morunt při pohledu na Stefana dan Lunthera. "Má neuvěřitelné štěstí a neuvěřitelnou drzost zahrávat si s osudem..." Démon se potom vrátí k otázce svitku. "Pochybuji, že mágové, kteří stojí proti vám, budou mít chuť přivolat magii takovéhoto druhu," řekne. "Mohou ho samozřejmě zničit.. ale to už prostě budete muset pohlídat. Je-li zničen svitek, je samozřejmě zničen i drak." Potom se ti zalesknou oči při otázce sídla v Khazaru. Stejně, jako ty jsi nadšený, tak je Morunt zamyšlený. On už v hlavě určitě prošel spoustu kouzel, kterými by se to teoreticky dalo zajistit. "Zatím žádný člověk nezkoušel zbudovat si v Khazaru sídlo," přikývne démon. "Z Khazaru se zpět do Darogaru hned tak lehce nevrátíte... Navíc... Jsou zde desetitisíce démonů, kteří jsou mnohem méně civilizovaní, než my. Nemůžete celou naši rasu posuzovat jen podle nás, Rytířů trnů. I pokud byste byli schopní sídlo vybudovat.. neustále by byl pod útokem." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro hrad Brookmor, Narnost "Nesoupeřím," odpoví Kinray s kamennou tváři. "Oči ale o člověku prozradí více, než si myslíte..," zamyšleně se na Shinxiho znova podívá, ale teď už se dívá neurčitě na celou tvář, než přímo na oči. Jeho pohled se potom stočí k Moruntovi a zase se vrátí ke Shinximu. "Morunt odvrátil svůj zrak z čiré opatrnosti. Je mágem velmi znalým v temných uměních.. takoví se rádi ztrácejí..," řekne další neurčitou věc. Poté nechá temný zaklínač promluvit Earena, než se opět chopí slova. "Já a jedenáct mých bratrů jsme byli pověřeni našim velitelem, abychom zjistili, co je pravdy na tom, že trůn Morového bratrstva byl opět obsazen..," začne tiše. "Vidím, že je to pravda... Proto pro vás mám vzkaz. Náš velitel vám nabízí naše služby," pronese. "Konkrétně se jedná o služby padesáti tří zaklínačů a třiceti drakonidů." Na okamžik se odmlčí. "Starý velmistr nám věřil. Byli jsme jeho poslední obranná linie, poté, co byl odříznut od Trnů, bitevní mágové mu zatkli poslední živé mágy," na okamžik pohlédne zpět na Morunta, "a všichni Poslední byli uzamčeni v hrobce pod Kellyernem" |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Velká Guršská poušť, Guršká říše „Ano, oči jsou branou do duše....“ pronesu lehce a je těžko říct, zda to doopravdy tak myslím. Mám skelný pohled v očích, jež by se koukali někam, kam nikdo nedohlédne. „Musíš být tedy mnou zklamaný. Stojí před tebou člověk, který si není vědom pastí, jež magický svět skrývá...“ Pohlédnu na svého rádce. „Myslím si, že mistr Perter v těchto věcech kapku selhal......“ pronesu kapku vyčítavě a Morunt v mých očích může vidět čitelnou myšlenku: Mám vědět ještě o něčem?!, pokud se tedy na mě podívá. Pak se věnuji Earenově stručnému příběhu. „Musel jsi mít v ten moment nervy na dranc, co? No, je příjemné slyšet, že někdo další se potýká s lapáliemi. I když v tvém případě by se dalo říct s příjemnými.“ Tak trošku Earenovi v tomhle směru závidím. Nicméně dál se ho nevyptávám a on uvolní místo mistru Kinrayovi. Snad si budeme moci pohovořit později bratře paladine..,,,, Kapičku to bodne u srdce. A jsme vůbec ještě to, co jsme dřív bývali? „Těžko říct, zda byl trůn znovu obsazen. Mohlo by se spíš říct, že byl převzat z beder mladšího následovníka – Carla. Řekl bych, že on je víc přizpůsoben tomu velet. Tomuhle světu rozumí víc než já....“ Kdepak se asi touláš? Vybavím si naše poslední setkání, kdy ho hlídal jeden z temných mágů a Carlovi se to nelíbilo, pač chtěl sám navštívit jednu vesnici.... To mládí. „Nicméně pokud budeš chtít jednat s bláznem....“ narážka na mou neopatrnost ohledně našeho setkání. „......tak jen do toho.“ Pak nechám mistra dál hovořit. „Lákavé, velice lákavé. Nicméně mi pověz, co vás k tomu přimělo. Smím-li to tak říct, tak mistr Stefan dan Lunther byl nejlepší volba.“ Kladu si sám sobě otázku, proč zrovna mě kontaktovali démoni Trnu a proč za mnou přicházejí teď tito, když strýc měl daleko větší silu, než mám teď já. Očima zapátrám po Earenovi. Co přimělo tebe, že tě opustila víra a přidal jsi se na temnou stranu? Musel jsi to vědět, musel jsi to cítit. Nebo snad máš vizi jako já? Že je potřeba bojovat proti zlu jiným zlem? A vůbec, vidíš to zlo, které se ukrývá v Říši.......? „Jinak tím velmistrem myslíš mě? Za mé doby tu proběhla určitá změna hodností. Kdyby ne, tak si nejsem jist, že bych Morové bratrstvo mohl vůbec vést.....“ Trošku mě podráždí jeho slova, směřovaná na Morunta. Nevím proč, ale přijde mi, že tím vyvolává otázku: Jak to, že nejsi někde v magickém žaláři? „Těžko říct, jak se podařilo Moruntovi pláchnout a některým dalším. Třeba zrovna byl s nějakou dívkou na seně či si opakoval nějakou temnou formuli na vrcholů hor......Nicméně skutečnost je taková, že to byl právě On a Poslední legii, která mě přišla uvítat jedné chladné noci v jednom chladném doupěti Morového bratrstva.....“ Pokud Kinray trvá na nějakém vysvětlení, tak to nechám čistě na Moruntovi, zda mu nějaké dá.....Dále pokračuji slovy: „Pokud mi stále chceš nabídnout své služby, tak je přijímám. Ovšem bylo by dosti nefér jen brát a nic nedávat. Proto mi pověz mistře Kinrayi, jak se můžu odvděčit těm, jež chtějí připojit k naší malé, ale přesto rostoucí rodině?“ Padesát tři zaklínačů a třicet drakonidů....Earenovi se jistě budou hodit další lidé s magickými schopnostmi. Nechci riskovat život muže, který se prokázal platným. Uvidíme co se z mistra zaklínače vyklube...... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydáte se ven před Křídu, kde chcete Chrise ukázat vašim drakům. Než tak ale stihnete udělat, seběhnou se k vám bojovníci, kteří před ní trénovali. Nyose zná v Megriothu každý, a o tobě všichni slyšeli. Řeči o svých skutcích neututláš. Dva zaklínači, jenž je trénovali, si chvíli neúspěšně pokoušejí zjednat respekt, ale nakonec pokrčí rameny a jdou se podívat také. Chris se probudil a teď na všechny a všechno kolem valí ze tvé náruče kukadla. Bojovnice kolem se rozněžňují a je dost vtipné vidět, jak i mužští bojovníci dělají na dítě sladké obličeje. "Pozor, tetička ho chce taky vidět," prodere se k vám dopředu křenící se Eliz oblečená v Dračí zbroji, ale neozbrojená. Odchod z rodinného sídla, bydlení s Cedrikem, dospělost a splnění Zkoušky ji neuvěřitelně pomohlo. Vždycky byla veselá, ale teď vypadá přímo nadšená každou sekundou života. Má namalované jen rty a zvýrazněné řasy, jinak je ale nenamalovaná a u ní se nedá říct, že by to byl špatný tah. Změnila i účes a vůni, jako kdyby chtěla své pubertální, učňovské období hodit úplně za hlavu. "Nazdar vy dva rodiče," zazubí se na vás a podívá se na Chrise. "Ty jsi ale roztomilý," řekne sladkým hlasem, ale nešišlá. "Můžu si ho podržet?" udělá na vás psí obličej. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nečekala jsem, že vyvoláme tolik pozdvižení. Všichni co nás zahlédli se hned seběhli kolem a začali na Chrise cukrovat. Jeho povyk probudil a k mému potěšení nebrečel. Protože prozatím skoro vždycky když byl vzhůru hlavně plakal. Teď se zdálo, že ho víc zajímá co se děje kolem. Každý ví, že miminka v tomhle věku ještě nevidí, ale vidí barvy a to asi stačí k tomu, aby to upoutalo pozornost novorozence. Dopředu se procpala Eliz, které to opravdu slušelo. Vypadala jako rozradostněné sluníčko. Je fakt, že po Zkoušce je to jako kdyby z vás spadl velký balvan. „Ahoj Eliz.“ Usměji se na ní. „Určitě.“ Začnu ji ho předávat. „Drž hlavičku.“ Pobídnu ji a předám ji Chrise do náruče. „Zrovna jsme ho chtěli jít představit Kit a Kelworovi, když jsme se ocitli v obležení.“ Usměji se vesele. „Vypadáš dobře Eliz. Sluší ti to.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nazdááár," zazubí se Eliz na Chrise, když jej vezme do náruče. Potom se podívá na tebe a zase se zakření ještě více. "Díky," zacukruje. "Cítím se skvěle," nadechne se a potom skloní obličej zpět k Chrisovi a dá mu pusu na čelíčko. "Ten je tak úúúžasný..," začne se potom okamžitě rozplývat. Nyos si vymění zazubení s.. Cedrikem. Až teď sis všimla, že se prodral za Eliz. Má na sobě Dračí brnění a narozdíl od Eliz i bojovnický meč, do plné zbroje mu chybí Drakobijec na zádech. "Výborně, lidi!" zavolá potom Nyos a Chris s sebou poplašeně škubne, ale nerozpláče se. Pořád se s "tupým" výrazem kouká na Elizin obličej, která se na něj dívá asi ze dvou centimetrů a nepřestává chrlit lichotky. "Vraťte se k tréninku!" promluví Nyos už mnohem tišeji, ale vloží do toho teď tu trenérskou autoritu, a bojovníci se začnou rozcházet zpět za svými zaklínači. Zůstanou u vás jen Ced s Eliz a Cedrik si malého teď opatrně převezme, i když Eliz se ho očividně jen velmi nerada vzdává. "Naposledy jsem takhle držel Colina," zazubí se Cedrik. I na něj má Chris účinek. Zvednete hlavy a spatříte Kit a Kelwora, kteří se střemhlav řítí k zemi a těsně nad ní roztáhnou křídla a s mohutným WUFFF zastaví. Dosednou na nohy a přijdou k vám blíž. Kit odtlačí stranou Kelworův krk a vrhne se zvědavě k Cedrikovi, aby se na Chrise mohla podívat. Ten pořád nepláče. Kolem je toho tolik neznámého... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Že ano?“ Řeknu souhlasně. „A bude ještě úžasnější až se naučí spát celou noc.“ Zasměji se a pohladím Chrise po ručce. „Těším se až začne být lechtivý. Jsem zvědavá na jeho smích.“ Pousměji se. „Vsadím se, že až se naučí lézt tak z něj bude pohroma. Po Nyosovi. Bude všechno zkoumat a tím mě bude děsit k smrti, protože se jen na chvíli otočím a bude v čudu.“ Zazubím se. „Ahoj Cedriku.“ Pozdravím ho, když tu Nyos zavolá na ostatní, což poleká Chrise. Napjatě jsem čekala pláč, ale nic. Oddychnu si. Nyos už tišeji ostatní rozpustí, když se na dítě už vynadívali. Eliz pak dala Chrise Cedrikovi, ať si ho taky pochová. „Však si ho ještě užiješ.“ Ujistím ji. Vzhlédnu, když uslyším tlukot kožnatých křítel. Přiletěla Kit s Kelworem, hlavně Kit se hned cpala dopředu, aby si mohla Chrise prohlédnout. Být Chris starší asi by plakal, jak by viděl, jak se nad ním sklání obří hlava. Teď viděl leda tak velkou skvrnu. „Kit. Kelwore. Představujeme vám našeho syna Chrise.“ Řeknu jim a pobídnu Colina aby jim ho natočil, aby si ho mohli prohlédnout. „Je ještě hrozně maličký a kromě kadění, jedení, pláče a spaní toho moc nenadělá, ale to se změní až bude starší.“ Znělo to trochu divně, ale musela jsem to drakům trochu osvětlit, protože pro ně nemusí být lidské miminko zrovna zajímavé. Snad jen by jim mohlo připadat zajímavé jak je maličký. „Podívej Chrisi. Tohle je tetička Kitiara a strýček Kelwor.“ Řeknu Chrisovi i když mi nerozuměl. I když kdo ví? Nikdo nikdy nezjistí jak funguje mysl miminka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velká Guršská poušť, Guršká říše "Nemyslím si," ohradí se Morunt tiše chráně mistra Pertera. "Naučit vás o magickém světě úplně vše v takto krátké době není v ničích silách. Naučil jste se kouzlit, ne?" Potom pokývá hlavou. "Nebo alespoň máte v magii úplně jinou podporu, než před dvěma lety..." Potom už se věnují Shinxi s Kinrayem sobě navzájem. Když zmíní Carla, zatváří se trochu nechápavě. Přeci jen, Bratrstvo bylo poraženo před třiadvaceti lety, a tehdy Zaklínači také prchli. Carlovi je čtrnáct, patnáct... Při zmínce o bláznovi se Kinray pousměje. "Z mých očí vám nic nehrozí. Nepraktikujete černou magii. Možná jste vůdcem temného kultu, ale nepatříte do sorty temných mágů," ujistí Shinxiho Zaklínač. Potom se Shinxi zeptá, proč Zaklínači nešli za Stefanem. "Šli bychom," odpoví Kinray tiše a po tváři se mu opět mihne stín překvapení, údiv, že se na to ptá. "Stefan dan Lunther byl velký mág. Jenže před třiadvaceti lety jsem viděl na vlastní oči, jak padá v bezvědomí z útesů. V té době už byly jeho obrany rozmetány a došla mu magická energie. Nemohl to přežít." Poté Kinray jenom přikývne, že velmistrem opravdu myslí Shinxiho. V jeho době se takto tituloval pouze vůdce bratrstva. "Naší odměnou bude služba Bratrstvu," pronese hrdě, když se Oxo zeptá na odměnu. "Ale jednu prosbu na vás náš velitel má.. Je nám jedno, jak je momentálně hierarchizované Bratrstvo. Vždy jsem byli podřízení pouze vůdci a chceme i nadále zůstat pouze pod vašim slovem." Pak se krátce podívá na Earena a zpět na Shinxiho. "To byly slova mého velitele. Pokud nás tedy přijímáte do svých služeb, doručím mu to a brzy se tady objeví zbytek zaklínačů. Teď ale má soukromá prosba... Je nás tady tucet zaklínačů ubytovaných zde v Brookmoru. Chtěli bychom zůstat a pomáhat Narnostské větvi Bratrstva..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se dvě obří dračí hlavy sklánějí nad Chrisem v Cedrikově náruči, dojde k Nyosovi Rion v Dračí zbroji a nahne se mu nad rameno. "Max s Alexem s tebou chtějí mluvit," řekne mu tiše. Nyos se zachmuří. "Další?" zamumlá otázku. Rion pokývne hlavou. "Modrá. Skoro míle v průměru," odpoví. "To už je čtvrtá v měsíci," pronese Nyos znepokojeným tónem a otočí se k tobě. "Musím do Věž, lásko," omluví se ti a podaří se mu usmát se, i když jde vidět, že si dělá docela starosti. Pohladí tě po tváři a po krku a políbí tě. Potom se otočí k Cedrikovi a ramenem odtlačí Kelwovu hlavu, aby se mohl nahnout k synovi a líbnout ho na čelíčko. Potom se na malého usměje, poplácá po krku Kelwora a klusem doběhne Riona, který už byl pár metrů napřed. "Co se zase děje?" odfrkne si Kit a pohlédne na Nyosova záda. Potom se ale vedle vás zhmotní Uvera. "Á, malý Itara. Už teď se Khazar třese," zazubí se a podívá se na Chrise. "No jo, ale než dospěje on, musí démony zabíjet jeho rodiče. Táta už má zářezů spoustu, ale máma se k němu brzo přidá. Pokud tedy teď předá synka chůvě.. nebo spíš chůvičce.. a půjde trénovat..," zakření se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když se objeví Rion slyším co Nyosovi říká. Znělo to znepokojivě. Podívám se na něj. „Dobře. Dávej pozor.“ Řeknu a polibek mu oplatím. Pak se rozloučí s Chrisem. Dívala jsem se za ním, je to dobrý bojovník. On to zvládne. „To nevím. Prej nějaká modrá a skoro míle v průměru. Nevím co to znamená.“ Odpovím Kit. A najednou se objeví Uvera, který se usměje na Chrise. Pousměji se. „Samozřejmě. Tak řekněte všem Chrisovi ahoj.“ Řeknu a převezmu od Cedrika Chrise. „Za chvíli jsem zpátky.“ Řeknu Uverovi a jdu za Sandy, které předám Chrise s instrukcemi. Pak jsem se vrátila k Uverovi abych začala s tréningem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když vyjdeš před Křídu, zamávají na tebe Cedrik a Eliz se svými draky, že máš jít k nim. Stojí u nich i Kitiara a nějaká dívka s hezkou modrou dračicí. Dívka se, jakmile dojdeš, představí jako Taylor a dračice je Ziana. Dojdeš k nim a to už se objeví trenér. Je oděn v Dračí zbroji, ale až na dýky skrytou v botě není ozbrojen. Zlatý šátek má uvázaný kolem krku. Znáš jej od vidění, včera to byl on, kdo se divil Nyosově příkazu zaútočit na ustupující démony. "Zdravím," kývne na vás a zastaví se kousek od vás. "Jmenuji se Jayden a byl jsem vám přiřazen jako hlavní trenér," oznámí vám. "Jste skupina, která je určena k rychlému postupu nahoru. Byli jste vyhodnoceni jako potenciální obrovský přínos, proto vám bude věnovaná dost velká pozornost. Nečekejte nějakou zkratku. Budete muset trénovat tvrději, častěji a déle, abyste měsíce tréninku zhustili - to je správné slovo - do několika málo týdnů." Potom se na chvíli odmlčí a prohlédne si vás. "Anett se vrací po porodu, bojovnickou funkci má zmrazenou. Vy tři jste ještě bojovnické zkoušky nesplnili, je to tak?" ujistí se. "Výborně. Megriarth se za tu dobu, co jste se tréninku nevěnovali, podstatně změnil, takže navrhuji, abychom si to tady nejdříve pořádně prošli, než začneme, co říkáte?" navrhne vám. Mluví mnohem klidněji a otevřeněji než Uvera. Těžko říct, jak tvrdý bude. Uvera sázel na dril, tohohle spíš tipuješ na heslo "Děláš to pro sebe." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Seznámila jsem se s Taylor a Zianou. A pak se objevil náš trenér. Byla jsem trochu překvapená, protože jsem čekala že nás bude drtit Uvera. Docela jsem si na jeho styl už zvykla. Jayden si nás prohlédl, byl samozřejmě informovaný a teď informoval nás co se bude dít. Navrhl abychom se prošli, protože se Megriarth změnil. Toho jsem si všimla, ale nevěděla jsem že změny byli nějak zásadní. „Dobrý nápad.“ Souhlasím. „Jsem teda zvědavá jak zvládnu intenzivní výcvik a k tomu dítě. První pár týdnů bude asi spíš na Nyosovi aby sledoval Chrisův růst.“ Řeknu Eliz a pak zvědavě následuji Jaydena. Co nám asi ukáže? Jsou tu snad nějaká nová místa? |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Hrad Brookmor, Narnost „No dobrá, kapku jsem to přehnal.“ reaguji poté, co čelím Moruntově obhajobě mistra Pertera. „A máš pravdu....“ udělám gesto rukou, v níž se objeví drobná, ale velmi intenzivně zářící ohnivá koule. „....mistr Perter za tu krátkou dobu odvedl velice dobrou práci.“ Ano, velice dobrou.. S tím sevřu pěst a ohnivá koule se rozplyne. Všechno to učení mě vrací do minulosti. Probleskne mi hlavou první máchnutí mečem. Bylo to tak dětinské, bezmyšlenkovité máchnutí. Bože, sir Magnus ze mě tehdy musel mít pořádnou srandu. Svým způsobem se minulost opakovala. Opět stojím před někým, kdo mě učí.... „Ovšem mám co zlepšovat, jako každý.......“ Zmínka o temné magii mě pobaví. „Kdo ví, jakým směrem se vydám. Záleží na odpovědích, jež se mi zatím nedostalo.“ Při těch slovech hledím někam do dáli. Jako bych čekal na nějaké vyšší prozření. Dál to nerozebírám. Kinray, ani nikdo z jeho okolí zatím nic neví. Nic mu k tomu neřeknu. Možná žije a možná ne. Moc brzo dělat unáhlené závěry. „S tím titulem Velmistra se za mé nepřítomnosti nešetřilo. Mám se snad Morunte obávat více kandidátů?“ řeknu to spíš vtipně než vážně. A chtěl by vůbec někdo? Post, který sám o sobě nese jistou smrt? „Těžké vyhovět oběma stranám.“ Ve skutečnosti to bylo velice lehké. „Řekni svému veliteli, že on a dalších dvanáct mi budou muset být po ruce tady. Zbylí mohou zůstat v Narnostu. Nebudu soupeřit proti vašemu kodexu či velitelově přání. Nicméně mistře Kinrayi měj na mysli toto. Dát pomocnou ruku či radu Earenovi je stejné, jako bych tou osobou byl Já.“ Tím snad bylo řečeno vše potřebné, „Ovšem......máme tu osobu, jež by k tomu měla taky říct svoje.“ Stočím pohled za Kinrayovo rameno, kde stojí Earen. „Nuže? Ubytuješ naše ztracené bratry v Brookmoru?“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Velká Guršská poušť, Guršká říše Poslouchám rozhovor mezi Oxem a Kinrayem a pozorně je i sleduji. V jednu chvíli, když po mě Oxo zapátrá očima, mi přijde na mysl, že se mnou bude chtít o něčem mluvit, o něčem, co je už dlouhá léta mrtvé, ale pak zase obrátí svou pozornost k zaklínači. Když už se zdá, že oba domluvili, Kinray mne překvapí svou prosbou, aby zde mohl zůstat. Měl jsem v plánu se na to zeptat sám, ale on mne předběhl, čímž mi i ulehčil práci. Na jeho otázku odpoví Oxo, že proti tomu nic nemá, ale vyjádření je prý i na mě. "Velmi rád. Někdo tak schopný, jako jsou zaklínači, se nám tu hodí," s úsměvem přikývnu a podívám se na Carissana. I on je velmi schopný mág a jeho služby a rady jsou nedocenitelné, ale umí pracovat jen s magií. Proto se mi hodí někdo, kdo ovládá jak magii, tak i meč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyos bude mít taky hodně práce," odpoví Eliz. "Sledování Chrisova růstu bude spíš na Sandy," míní mladá mága. Před vámi se náhle objeví portál a z něj vylétne Jaydenův velký zelený drak, neobrněný, ale osedlaný. "Přesně na čas," zazubí se Jayden, poplácá draka po koleni a vyšvihne se mu po sedla. Na zapínání řemínků se vykašle. Napodobíte jej, ale Taylor, Cedrik i Eliz si řemínky všichni pro jistotu zapnou. "Mimo bitvu můžete draky řídit postaru," zamumlá k vám Jayden, nechá nohy volně mimo třmeny, drží se dračího zátylku jen holeněmi a otěže nechá přilepené k prohlubni na sedle a ani na ně nesáhne. Nijak neskrývá, že není moc zastánce řízení draka nohami. Poté si Jayden se svým drakem vymění telepatický pokyn a on vzlétne. "Křída," ukáže Jayden na nejvyšší horu pohoří, "tady samozřejmě je od nepaměti, stejně jako Zbrojnice," mávne rukou na menší horu napravo od vás. "Co tu nebylo jsou celé ty skalní pásy napravo i nalevo," ukáže rukou. "Nalevo jsou výzkumná centra. Pracují tam Megriothské mozky, ne meče," vysvětlí vám. "Světluška? Démonní štít? Brnění pro draky a jezdce? Drakobijce? To všechno vznikalo původně ve vyhrazené oblasti v Křídě. Nyní už je ale těch výzkumů tolik, že by to Křídu zabralo celou." Mávne rukou napravo, vedle Zbrojnice. "Tam jsou nyní pokoje členů Megriothu i Darogarské armády. Jen zaklínači a trenéři teď bydlí ve Křídě. Snažíme se v Megriarthu zachovat co největší pohodlí všech členů. Neodvděčíme se obyčejným rytířům za to, že šli dobrovolně bojovat s démony, tím, že je necháme spát v pokojích po padesáti na palandách. Každý člen, ať už má jakoukoliv hodnost a zařazení, má vždy svůj vlastní apartmán." Potom následuje krátká odmlka, kdy si Jayden se svým drakem vyměňují myšlenky (doslova), a poté se drak obrátí a zamíří pryč od Křídy, směrem dál do vnitrozemí. Vaši draci se bez pobídnutí vydají za nimi. Prolétáte nad rozlehlými zelenými pláněmi, jako stvořenými k tréninku. Některé jsou opravdu obsazené individuálně trénujícími Megrioty a Megharty. Jen na jedné pláni se trénuje organizovaně, je zde asi dvě stě Darogarských vojáků. V nových lesklých zbrojích z nadpřirozeného Silienu se učí jezdit na obřích bílých lvech. "Warrak je těmihle lionidy plný. Jsou velmi chytří, ale pořád zvířata. Neběží moc rychle, ale jsou neuvěřitelně vytrvalí a v boji toho svedou mnohem více, než kůň. myšleno tím samozřejmě obyčejný, abych nějak neurážel koňské Megharty," zahuláká na vás Jayden přes rameno, aby byl přes poryvy větru slyšet. Letíte ještě dál, z Křídy a ostatních skal zbude pouhé snítko na obzoru. Když jsi tady měla piknik naposled, byl zde černý okraj, konec světa. Nyní se Megriarth táhne mnohem dál. Před vámi končí rozlehlé zelené louky a nahradí je nespoutaný les, divoké řeky a jezera, jaká se už v Darogaru asi neuvidí. Dole pod vámi se v jednom z jezer koupe Megriot se svým modrým drakem, sedí na jeho krku jen v plavkách, drak není osedlaný. Udržet se na drakovi takto vyžaduje notnou dávku umu. O kousek dál další Megrioti v řece rybaří a dvě Megriotky vedle nich drbou na břichu krásného hnědého medvěda. Proběhne pod vámi stádo divokých koní. Nalevo vidíš pasoucí se laní stádo. Megriarth byl stvořen jako ráj, kterým Darogar už dávno není. Všichni kolem tebe jsou tím pohledem naprosto uchváceni. "Ta zvěř je samozřejmě z Darogaru, Magiova kniha neumí vytvořit živočichy. Ale velmi, velmi rychle si zvířata zvykla na místní podmínky. Ty podmínky, které byly v Darogaru před Válkou bohů, kde se občas něco ulovilo, ale medvěd neměl důvod se člověka bát." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zaškaredím se. „Ani mi to nepřipomínej. Nechci ani myslet na to co propásnu.“ Všichni jsme pak nasedl na své draky. Jayden se rozhodl řídit draka postaru, ale mi ostatní jsme se rozhodli pro nový způsob. Což se Jaydenovi moc nezdálo. Asi se mu ten nový způsob nelíbí. „Musíme cvičit.“ Pokrčím rameny. Pak jsme se rozletěli na prohlídku. Jayden nám vše ukazoval a vysvětloval. Věděla jsem, že je to tu krásné, ale ty úpravy co provedli to všechno ještě vyšperkovali. Tohle bylo vážně krásné místo. Dokonalé na tréning, potěchou pro oko i duši. Klidně bych mohla říct, že je to ráj. Překvapilo mě, když jsem viděla, jak dvě Megriotky hladí a drbou medvěda. Divila jsem se, že jim nic neudělá. Ale Jayden to vysvětlil. Medvěd se nebál. To je fajn, ale co až dostane hlad? Jsem hold zvyklá na medvědy od nás. Možná že změním názor, až se s nějakým osobně setkám. „Viděli jsme medvěda, koně a laně. Jaká další zvířata zde nasadili?“ zeptám se. Při nasazování zvířat se musí myslet na potravní řetězec jinak se pak zvířata přemnoží. Myši a zajíci musí mít třeba lišky nebo vlky a tak podobně. Je ale fakt, že jsou tu draci a další masožraví tvorové. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Osobně si myslím, že třeba zrovna ty medvědy nějak uklidňuje Elion," dodá Jayden svůj názor. "Je hezké, že se nebojí, ale tohle není úplně přirozené chování. Podle mě jim Eliony dávají najevo, že se nás nemusí bát..," pokrčí trenér rameny. "Někdy mě trochu děsí, co Eliony všechno umí. Pořád se zkoumají a pořád se objevují nové a nové jejich schopnosti." Potom se zeptáš, co všechno bylo v Megrairthu vysazeno za zvěř. "Nevím přesně," přizná Jayden a podívá se na svého draka, jako by od něj čekal nějakou radu. "Na potravní řetězec jsme tu my," promítne vám místo toho přes obrany do mysli Jaydenův drak. (Draci umí s lidmi mluvit i přes snížené mentální štíty, nemusí být vypnuté). Nestává se moc často, že by drak promluvil na někoho jiného než svého jezdce přímo. Většinou je jezdec i tlumočníkem. "Někdy teď by měla být informační konference o změnách... Nechtěli byste se jít kouknout?" navrhne vám Jayden. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Elion? A myslíte, že by fungoval i na zvířata u nás doma?“ zeptám se. Jaydenův drak nám řekl, že největší předátoři tu jsou oni, takže dávají pozor, aby se zvířata nepřemnožila. Myslela jsem si to. Jayden navrhl, abychom šli na informační konferenci, další překvapení. Uvera by nás teď už dřel z kůže. Ale možná není na škodu být informovaný a je fakt, že by mě nejspíš časem mrzelo, že jsem si změny nemohla obhlédnout. „Jasně. To se může hodit. Ráda zjistím jaké tu jsou novinky.“ Souhlasím a podívám se na ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Souhlasí i ostatní, takže se rozletíte zpět ke Křídě. Že je nějaká schůzka je patrné už z dálky, protože se kolem největší skály shromáždil dav. Zastavíte u něj a seskočíte z dračích hřbetů. Je tu očividně zavedené uspořádaní, trpaslíci a vlčí, lví a tygří Megharti vpředu, pak lidi a elfové a až potom koní, orlí a dračí Megharti. Aby bylo dobře vidět. Díky Jaydenově šátku se dostanete až vepředu a máte tak možnost vidět Mluvčího. Slyšet byste jej slyšeli i tak, používá kouzlo zesíleného hlasu. Jedná se o vysokého a štíhlého elfa v jasném zeleném hávu. "Danas," představí vám jej Jayden šeptem. "Náš hlavní výzkumný mozek. Dračí zbroj, Drakobijce, Křída.. všechno jeho výtvory. Megrioth ho chrání víc, jak nás všechny dohromady." Danas mluví elfsky. Nutno říct, že tě překvapí, jak dobře mu rozumíš. Přes těhotenství ses elfštinu hodně šprtala a snažila se s Nyosem elfsky i konverzovat, ale že budeš rozumět až takhle dobře rodilému mluvčímu bys neřekla. "..., abych se dostal k hlavním předmětům dnešní konference. Jako obvykle vás nebudu zdržovat," slíbí Danas všem účastníkům příjemným hlasem a očividně tak zakončí svůj úvod, na který jste tu nebyli. "V testování jsou právě nejnovější Dračí zbroje, vyrobené z nejodolnější látky, jakou známe. Z Nixionu, těženého ve sféře Terran. Výroba jednoho brnění je velmi složitá a vybavováni budou členové odshora hierarchie. Počítáme s tím, že všichni bojovníci z letek budou vybaveni tímto brněním do dvou měsíců," oznámí Danas. "Dále se testují i nejnovější zbroje pro lionidy a dolaďují se jejich sedla. Uznáváme, že pohyb lionidů se od pohybů koně liší, ale s tím nic nenaděláme, Darogarští vojáci si prostě budou muset zvyknout," pronese elf a odmlčí se. "Dále mi prosím dovolte, abych naposledy zopakoval, že meč Drakobijec je určen jen a pouze pro členy letek. Už proběhlo mnoho testování a všechny dokazují, že Drakobijec by v pozemní bojové vřavě nadělal víc škody, než užitku. Pracuje se na speciálním meči pro pěchotu a jízdu, ale prosím o trpělivost." Z davu se ozve několik nesouhlasných zabručení. Je vidět, že nošení Drakobijce je tady stále horké téma. Megrioti na koních nebo s jinými Megharty se považují jako trochu odstavení na druhou kolej. Je ale fakt, že v Megriothu jsou letky absolutně nejdůležitější. Bučení si ale Danas nevšímá. "Dále je v testování nová zbroj pro pěchotu. Vyhověli jsme žádosti stopařů a lovců, kteří tvrdili, že současné mohutné brnění je k jejich poslání naprosto nevhodné. Bylo modifikováno pro boj, ne na stopování. Nedomysleli jsme tehdy stopařské a sledovací Megharty, za což se omlouváme." Poprvé se teď Danas podívá na pergamen, který celou dobu drží v pravé ruce. "A poslední věc. Pracujeme na lektvaru červeného kříže. Ano, vím, že už to tady bylo, ale tentokrát máme opravdu solidní výsledky. Narozdíl od posledních výzkumů jsme se nyní nevydali cestou léčení, ale pouze posílení regenerační schopnosti těla. Zatím děláme na lektvarech na zlomeniny, které se po vypití lektvaru hojí desetkrát rychleji. Nenahrazuje to zatím léčivou magii, která kost spraví v okamžiku... Ale věříme, že se brzy dostaneme s lektvary na takovou úroveň, že zregenerují zranění během několika vteřin, jako to dokáže léčivá magie. Kterou je ale obtížné použít během boje." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dorazili jsme právě v čas, abychom si vyslechli novinky. A nebyli jsme sami, byl tu pěkný dav. Zaujatě jsem poslouchala, pobavilo mě to jak někteří reagují na to, že podzemní síly nebudou mít Drakobijce. Ale byl to dobrý nápad. Drakobijec je velký... a v boji nemůžete sledovat co se děje kolem a bylo by nepříjemné se rozmáchnout a při tom utnout ruku svému příteli co stojí kousek od vás. Ale nejvíce mě zaujala poslední zpráva. Léčivý lektvar, který by nahradil léčení magie? Kdyby se jim to podařilo a mohli to hromadně vyrábět. V našem světě by to byl úžasný vynález. Lidé by už nemuseli platit drahé léčitele a kdyby se stalo něco vážného... zachránilo by to životy. Ne vždy se stačí zraněný dostat k léčiteli včas. A ano... pravda... hodně léčitelů by přišlo o značnou část svých zákazníků. Bylo by to vážně skvělé, ale mágové by tím docela prodělali. To by se hodně lidem nelíbilo. Ne všichni měli takové štěstí jako já a i kdyby chtěli... nemůžou si dovolit přijít o peníze. „Tenhle vynález by u nás zachránil spoustu životů. Ale zároveň by hodně mágů bylo o hladu.“ Pronesu k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jo," přikývne Eliz s úsměvem, "Ne vždycky je léčitel po ruce." Jayden vedle vás zavrtí odmítavě hlavou. "Ten lektvar se ve velké míře do Darogaru nedostane," pronese nesouhlasně a zachmuří se. "Jednak je proti všem smlouvám vynášet cokoliv z Megriothských vynálezů na Darogarské světlo. Na to je Darogar příliš plný temnými mágy a jinými bytostmi... Hodně nám pomáhají jiné sféry... Ale nám jako Megriothu, ne nám jako Darogaru. A taky.. Představte si, co by to udělalo s ekonomikou, kdyby se to začalo hromadně vyrábět a prodávat za nějakou šlupku od brambor. Velká část pokladny Věže se plní díky léčitelům... Řád se takhle nepotopí. I kdyby se platily z těch lektvarů daně a kdo ví, co všechno, nikdy by to přínos léčitelů nenahradilo. Navíc spousta mágů by byla opravdu o hladu a kdo by je potom živil? Věž?" Je na něm vidět, že z toho není moc nadšený, že se ten lektvar do Darogaru moc nepodívá, ale chápe nezbytnost. "Nepochybuji o tom, že každý člen Megriothu u sebe bude mít malinkou lahvičku... Ale na hromadné vyrábění to teda nevidím," znova zavrtí hlavou. "I kdyby velitelé Megriothu dovolili ten lektvar vynést a povolili by to i zástupci spřátelených sfér, což je asi stejná pravděpodobnost, jako že já zítra budu Shalafi, přes radu mágů to nikdy neprojde." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To si uvědomujeme.“ Řeknu. „Jen je to škoda. Že by to mohlo vykonat stejně tak dobrého i zlého.“ Pronesu. „Ale je to smutné. Taková vymoženost... kdyby na to přišli u nás, tak by to nejspíš zamkli někam pod zámek, protože by se musela úplně překopat ekonomie. Na jedné straně by to zachraňovalo životy a na druhé straně by byla větší chudoba, víc hladu, víc kriminality a kdo ví čeho dalšího. Tak raději nechat ty lidi dál umírat, protože by změna měla špatný dopad na zbytek světa.“ Zavrtím hlavou. „Je to hloupost, ale bohužel to tak funguje.“ Pak pokrčím rameny. „No... a je hloupost, že jsem s tím vůbec začínala. Je to depresivní a stejně tím nic nezměníme. Takže to je už konec konference?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ani nechtěj vědět, kolik kouzel a lektvarů mají Sbory pod zámkem," zamumlá Jayden a podívá se zpět na Danase, který si rozvzpomněl na ještě jednu věc. Nebo spíš, připomněl mu ji pohled do papíru. "Tak tedy ještě jedna a teď už opravdu poslední věc," oznámí s pousmáním. "Urazili jsme další kus cesty s podprostorovými váčky, do dvou týdnu už by měly být hotové," pronese. "Takže vám děkuji za pozornost a zase někdy..," mávne na vás Danas a vydá se ke Křídě. "Vzpomínáte si ještě někdo, jak se do boje nosily batohy s jídlem, dekou, lékárničkou?" otočí se na vás Jayden. "To už dávno není. Nahradilo je zmenšovací kouzlo, to bylo ale hrozně nepraktické. Takže Danas vymyslel váčky, ve kterých se stlačí a ohne prostor, nechtějte po mně vědět, co to je," zavrtí s úsměvem hlavou. "Fungovalo to dobře, jenomže ty váčky po zásahu třeba mečem explodovaly. Takže teď pracují na něčem trochu odolnějším," pokrčí rameny a podívá se na ostatní bojovníky, kteří se pomalu začínají rozcházet. "Zajdem na oběd," zamumlá potom a sám se jako první vydá ke Křídě. Nejspíš přitom něco telepaticky řekne svému drakovi, protože ten se sebere a odletí si zalovit do lesů. S Jaydenem jste se zatím ani nezapotili, mít Uveru, tak už jste teď mrtví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velká Guršská poušť, Guršká říše "Nemáte důvod," odpoví Shinximu Morunt přesto na otázku, jež nevyžadovala odpověď. Otázku, jestli by se měl bát někoho, kdo si nárokuje jeho pozici. Víc k tomu neřekne. Poté je domlouvána pomoc zaklínačů Narnostu. Kinray přikývne. "Až dorazí velitel, dáte příkazy jemu. Já a mých jedenáct spolubojovníků zůstaneme pomáhat v Narnostu," pronese definitivně. Potom už nic nedodá a Carissan s Moruntem si stoje oba vedle svých pánů vymění krátké pohledy. Oba čekají, jestli ještě budete mít něco na srdci, nebo jestli mohou zrcadla zase zastřít. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Prostorové váčky?“ zeptám se zmateně, protože nemám tušení co to má být. Jayden se však vysvětlení chopil. „To je vážně praktické. Až přestanou vybuchovat bude s to dost hodit.“ Pousměji se. „Ale určitě mají nějaké omezení hmotnosti.“ Řeknu. „Třeba tuna? Nebo tak nějak.“ Zamyslím se nad tím a představím si, jak z toho vaku vytahují nepravděpodobné věci, které by se do normálního vaku nemohli vejít. „A musí to být tedy i odlehčené.“ Pronesu. Jayden navrhl, abychom šli na oběd. „Dobře. Nevadí když se pak půjdu mrknout na Chrise?“ zeptám se a vydám se s ostatními na oběd. „Je těžké se od svého dítěte odloučit. Devět měsíců ho nosíš pod srdcem a pak najednou od něj musíš pryč. Po pár hodinách na mě začne všechno křičet ať se jdu na své dítě podívat.“ Řeknu Eliz. „Je to jako droga. Stačí jeden pohled a dalších pár hodin mám klid.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyosovi to neleze na nervy?" zeptá se Cedrik, než stihne odpovědět Eliz. "Že když Chrise hlídá, pořád je kontroluješ?" Jayden ti potom dovolí jít se na Chrise podívat a ostatní se vydají na jídlo. Rychle tedy zaběhneš k disku, necháš se vyvést do vašeho patra a po přiložení ruky na dveře se dostaneš do pokoje. Všechno je v pořádku. Chris spí ve své postýlce a Sandy se učí démonovědu. Což je nový obor, sebrané poznatky o démoních rasách. Rozhodně se to budeš muset doučit i ty. Po zkontrolování Chrise se tedy vydáš na oběd. Polévka není nic moc, ale druhé, uzené maso a brambory, se docela povedlo. Po obědě vás nechá Jayden na půl hodinky odpočinout a sám si jde něco zařídit. "Trochu jiné kafe, než Uvera, co?" otočí se na tebe Eliz s pousmáním, když váš trenér opustí jídelnu. "Jsem myslel, že všichni trenéři jsou jako on," přizná Cedrik. "Všichni ne," zašklebí se Taylor, jako kdyby se smála něčemu, co nechápete. Po půl hodině už jste ale na jedné z luk v sedlech svých draků a dorazí Jayden na hřbetě svého draka. "Pročítal jsem si ještě rychle vaše spisy," informuje vás. "Tréninky budou trochu individuálnější, protože každému z vás chybí něco jiného. Anett už bojovníkem je, takže umí zároveň kouzlit a zároveň bojovat z dračího hřbetu, neumí ale řídit draka novým způsobem," pronese směrem k tobě. "Proto tohle bude tvá tréninková náplň. Vy dvě si lítejte po Megriarthu jak chcete a trénujte to. Kdybyste nějaký pokyn neznali, tak vám ho řeknu. Navíc vám seženu papíry s démonovědou, na dlouhé večery," pousměje se a otočí se od vás k ostatním, tím jako kdyby vás propouštěl. "Elizabeth a Cedrikovi chybí souhra boje kouzly a mečem z dračího hřbetu. Vy zapracujete na tom. A Taylor bude muset zamakat na Světlušce." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Jemu jsem to udělala zatím jen jednou. Spíš to bude lézt na nervy Sandy. Nyosovi spíš leze na nervy to, že mu neustále opakuji co a jak. To časem přejde. Prozatím to musí vydržet.“ Uchechtnu se. Ostatní se vydají na jídlo a já se skočím podívat na Chrise, klidně spinkal. Pohladila jsem ho prstem po ručičce a pak se vrátím na oběd. Po obědě jsme měli půl hodinky oddych, aby nám slehlo. „To ano.“ Souhlasím. „Je to trochu nezvyk. S Uverou bychom už teď byli zničení. Je to trochu nezvyk. Připadám si, jako kdybych se flákala.“ Pousměji se. Ale po půl hodině jsme se konečně pustili do tréningu. Mě s Kit nařídil ať trénujeme létání a ostatní se budou věnovat něčemu jinému. „Dobře.“ Přikývnu a pohladím Kit po krku. „Tak jdeme trénovat.“ Vyhoupneme se do vzduchu. „Tak Kit. Reaguj jen na mé pokyny. Vím, že je to nezvyk, ale musíme se to naučit.“ Řeknu ji a začnu ji řídit naučenými pohyby nohama. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Pokynu hlavou Oximu a pak se podívám na Carissana. Opět kývnu, čímž mu dám znamení, že může přerušit spojení. "Vítejte v novém domově, Kinrayi," ještě jednou přivítám zaklínače. "Carissane, pověř někoho, aby zaklínače provedl a ukázal jim, kde co je. Nechceme přeci, aby bloudili," usměju se a vrátím se ke stolu se svými papíry. Už dlouho nepřišlo nějaké hlášení o stavu ostatních kultů. Asi bych měl poslat pár mužů, aby to prošli. "A Carissane, pošli mi sem prosím Gorena, myslím, že budu mít pro jeho muže úkol. Kinrayi pokud se k nim budete chtít přidat a projít si okolí, stavte se tu," usměju se na něj a usadím se za stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trénovali jste do šesti hodin do večera. Stále krásně svítilo slunce, Alexovi se dneska očividně moc nechce nechávat slunce brzy zapadat. Po těch pěti hodinách tréninku se už s Kit opravdu docela sehrajete, naučíš se ji automaticky řídit tak, jak chceš, a ona se naučí na tvé pokyny docela obstojně reagovat. Bude ještě chvíli trvat, než se dostanete k původní sehranosti, ale rozhodně je to mnohem, mnohem lepší. Už si dovolíte střemhlavý let s vyrovnáním těsně nad zemí, nebo let vzhůru nohama. Na zemi tedy přistanete v šest hodin, Jayden vás propustí a už bez něj jdete na večeři. Posadíte se k jednomu velkému stolu k dalším bojovníkům. Moc bojovníků tady ale není, oficiální trénink dneska nebyl a jsou tu tedy pouze ti, co si přišli odpočinout k jezeru, do lesa nebo trénovat individuálně. Zaplníte jeden stůl. Je nějaký koláč, docela dobrý. Nikde není jediný trenér ani zaklínač, tudíž Nyos tady není taky. Jeden zaklínač se ale přeci jen brzy objeví. Přišla Anna. Poklepe ti na rameno. "Nechceš si jít s námi po večeři zaběhat?" nabídne ti s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Hrad Brookmor, Narnost „Vypadá to, že vše bylo řečeno. Nebo někdo má ještě něco na srdci?“ Dám možnost komkoliv promluvit. „Fajn. Earne, Carissane, Kinrayi. Buďte pořád ve střehu a snad další setkání bude stejně pozitivní jako bylo toto.“ Pokynu Moruntovi aby ukončil spojení mezi námi. Dál nemělo smysl cokoliv říkat z mé strany. Starosti v Guršké říši jsou příliš vzdálené od Nanostu. Snad to tam dají brzy dohromady, aby se připojili. Budu potřebovat v pozdějším tažení každého schopného můžu či ženu.... Po ukončení našeho rozhovoru se podívám na Morunta. „Pokud nemáš nic na srdci, tak běž.“ |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po tréningu jsem se rozloučila s Kit, která už měla taky volno. Určitě se těšila. Nakonec chudák dneska se nadřela hlavně ona. Pak jsme šli na večeři. Jídelna byla poměrně prázdná, ale nebylo divu, když dnes nebyl žádný oficiální tréning. Většina tu nejspíš byla na odpočinku. Je fakt, že lepší místo k relaxaci asi není. Tady nehrozí, že na vás odněkud vyskočí nějaká potvora a když ano, tak jen proto, že se chce pomazlit nebo hrát. Během jídla se objevila Anna. Ohlédnu se na ní, když mě poklepe po rameni a navrhne, abychom si pak šli zaběhat. Neodpovím hned. Zaváhala jsem, kvůli Chrisovi samozřejmě. Už jsem se na něj těšila, ale na druhou stranu nejsem unavená a bude lepší když pak padnu, protože stejně mě bude Chris budit. „Jasně. Ráda. Netrénuje nás Uvera, takže mám pořád dost sil.“ Pousměji se. „Řekni mi, kde se sejdeme a já tam po jídle hned přijdu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obleč si něco normálního," řekne Elle a hlavou kývne na tvé Dračí brnění, "a sejdeme se před Křídou. Za půlhoďky, jo?" Poté se pozdraví s několika dalšími lidmi od stolu, s úsměvem na tebe mávne a vydá se ven z jídelny. Cestou se pozdraví ještě s několika dalšími. Po večeři jdeš tedy nahoru do apartmánu, aby ses převlékla a zkontrolovala Chrise. Je zrovna vzhůru, Sandy odložila učení a krmí ho na sedačce z lahvičky. Chvíli si jej pochováš, pak jej společně uložíte a ty se jdeš do ložnice převléknout z brnění do něčeho vhodnějšího na běh. V domluvené době jsi před křídou, kde na tebe čekají Elle s Monicou, obě v upnutých černých kalhotách a mikinách, Monica s malou bílou lebkou Tajných sborů našitou na levém límci. Nyos má taky několik podobných mikin. "Tak dneska poběžíme spolu. Návrat Itarovic holek," zazubí se Monica a šťouchne do tebe loktem. Ona sama respektovala tradici šlechtických rodů a při sňatku s neurozeným mužem si ponechala své příjmení de Itara. Její syn Oliver dostane její hraběcí titul a příjmení svého otce. Oliver de Kine. "Tak jak to zvládáš?" zeptá se Elle a potom následuje příkladu Monicy, která už se začne rozcvičovat. Oliver má také šest dní, takže Monica se do Megriothského fungování vrátila taktéž velmi nedávno. Jenže ona, když ji přerušilo fungování těhotenství, už byla zaklínačkou. Nyní je zaklínačkou s pozastavenou funkcí, dokud se nenaučí ovládat draka holeněmi a nerozšíří své znalosti o démonovědu, prostě to, co jste obě zameškaly. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve chvíli, kdy kývneš na Carissana po svém boku, pokyne Oxo zase Moruntovi po boku svém. Oba temní mágové natáhnou ruku k zrcadlu současně a odrazovou plochu zahalí hustý černý dým. po jehož rozptýlení je obrazem opět vaše trojice a pokoj za vámi. "Děkuji," pousměje se Kinray, když jej ještě jednou přivítáš. "Rádi bychom si teď odpočinuli po náročné cestě, ale zítra už vám budeme plně k dispozici," slíbí. Carissan poté přikývne, že někoho pověří, aby Morgonovy zaklínače provedl hradem. A poté přikývne znova, že sem pošle Gorena. Kinray zdvořile zavrtí hlavou. "Raději bych si šel lehnout," omluví se z účasti na výpravě. Poté se s tebou oba muži rozloučí a opustí tvé komnaty. posadíš se za stůl, ale velmi brzy se ozve zaklepání a po vyzvání vstoupí Goren. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Přikývnu. Když dojím, rozloučím se s ostatními a vydám se do apartmá, kde se převléknu a kouknu na Chrise. Zrovna ho Sandy krmila, pak jsem si ho pochovala a spolu jsme ho uložili. Pak jsem spěchala na domluvené místo. Holky už tam byli. Obě ve sportovním a pohodlném oblečení. Zasměji se poznámce Monicy. „Vtipálku.“ Řeknu a začnu se taky protahovat. Je fakt, že jsem většinu času proseděla. „Tak nějak normálně. Miluji být matkou. Ale to neustálé vstávání je příšerné. Už se těším až konečně budu moci spát nerušeně celou noc.“ Zazubím se. „Myslím, že Chris bude celý po Nyosovi. Je nebojácný.“ Usměji se. „Doufám, že naše další dítě bude holčička. Jsem zvědavá jestli to s holčičkou bude probíhat trochu jinak.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, spát celou noc," řekne Monica, narovná se a podívá se k obloze, jako kdyby se modlila. "Nevím, jak to vstávání co tři hodiny vydržím," zamumlá. Elle se potom zazubí. "To zvládnete," ujistí vás. "Když jsem to zvládla já, tak to zvládnete i vy." Když zmíníš, že Chris bude po Nyosovi, Monica ze srandy spráskne ruce. "Upřímnou soustrast," zakření se. "Já s Nyosem vyrůstala..," připomene ti. "Určitě vás s Chrisem čekají roky plné zábavy." Potom už se doprotahujete a vyrazíte. Zaklínačka Elle je v nejlepší kondici. Monica je po porodu, ale také je zaklínačka, takže má na Elle menší ztrátu, než ty. Fyzičky vás obou jsou ale v katastrofickém stavu. Sílu i rychlost pořád máte, ale výdrž je na tom po měsících válení opravdu bídně. Naštěstí Elle běží dost pomalu, abyste ji vy dvě sípající zdechliny stačily. Proběhnete kolem jezírka, kde vás začnou povzbuzovat tři rybařící elfové. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Samozřejmě, odpočiňte si a naberte co nejvíce sil. Pokud budete mít hlad, kuchyně je vám k dispozici," kývnu zaklínači. Když odejdou, usadím se ke stolu a počkám na velitelé mé posádky. "Vstupte," řeknu, když zaklepe. Beze slov mu ukážu na křeslo před mým stolem a než promluvím, nejdříve si jej prohlédnu. "Dobře, žes přišel tak rychle," pochválím vojáka. "Ode dneška patří Kinray a jeho zaklínači mezi nás, tak se podle toho chovejte. Samozřejmě nezapomeň upozornit muže," informuji ho nejdříve a pak se podívám na papíry. "To ale není to hlavní, co jsem ti chtěl. Vyber pár skupinek a pošli je na průzkumy," řeknu mu na rovinu. Chvilku prohlížím papíry a pak se zase podívám na vojáka. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Jo. To je sen každé matky.“ Řeknu pobaveně. Podívám se na Elle. „Samozřejmě, že zvládneme. Ale moc ráda si na to stěžuji.“ Zazubím se. Znovu se zasměji, když Monica spráskne ruce. „Jo... mám se na co těšit. Ale snad se nám z něj podaří vychovat stejně skvělého muže, jako je Nyos.“ Dokončíme protahování a rozběhneme se. Netrvá to dlouho a s Monicou dost sípeme. Výdrž jsme vážně postrádali. Když jsme běželi kolem rybařících elfů, měla jsem chuť zastavit a ohnout se v pase. Ale jak nás povzbuzovali... nemohla jsem. Teď ne. Až to neuvidí. A tak, když už fakt jsme od nich dost daleko se zastavím. „Sakra...“ Heknu a ohnu se v pase a popadám dech. „Musím... se fakt stydět... nic nevydržím...“ Heknu znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Každou chvíli se zastavujete, aby sis mohla odpočinout. Monica taky ztěžka oddechuje, ale kondici měla už jako členka Sborů vždy lepší, než ty, takže to s ní ještě není tak hrozné. Tvým žádostem o přestávku je ale určitě vděčná. Elle se ti ale nijak nesměje, ani nepřevrací oči. Vždycky počká, než se vy dvě vydýcháte, a běžíte dál. Asi v osm hodin dorazíte zpět ke Křídě, to už z tebe i Monicy dávno lije pot. Pokud ale budeš chodit běhat každý večer, do kondice se takto dostaneš určitě daleko rychleji. V apartmá už je Nyos, převlečený do černých spacích kalhot. S holou horní polovinou těla, jako vždycky spí. Sandy už propustil, Chris spí. Nyos je umytý, ale vypadá skoro stejně vyřízeně, jako ty. Takže se jenom přivítáte, jdeš se umýt a potom se svalíte na postel a usnete. Na první Chrisovo zakřičení vstane nyos, protože ty toho nejsi schopná. Ani nevíš, co s Chrisem dělal, protože sotva se zvedne, ty už zase spíš. Podruhé ale už vstaneš ty, dáš Chrisovi napít a jdeš zase spát. Jeho další křik vás vzbudí až v devět hodin ráno. Nyos ho přebalí, ty mu dáš napít a poté ho uložíte do postýlky. Sandy dorazí vzápětí, takže jí ho předáte. Nyos jí vděčně vtiskne do dlaně několik rubíků, na což ona jen nevěřícně zírá. Tvůj manžel ji ale ujistí, že si zaslouží každý miligram těch diamantů. Na snídani si oba dva sednete k největšímu stolu, kde sedí i všichni ostatní členové Megriothu, kteří jsou momentálně v Megriarthu. Objeví se muž v Dračí zbroji, vysoký a mohutný skoro jako paladin. S hnědými vlasy dlouhými vlasy a širokou čelistí. Kolem jílce meče má uvázaný zlatý šátek. Plácne si s Nyosem a otočí s k tobě. "Ty patříš k těm postupovejm, co vás včera cvičil Jayden?" ujistí se. "Tak dneska končí flákání. Jayden vám určitě řekl, že budete muset intenzivně trénovat. On by nepoznal intenzivní trénink, ani kdyby o něj zakopl, ale dneska má nějakou práci, takže si vás převezmu já. Vyřiď to i ostatním. Za hodinu před Křídou, všichni budete v plavkách. Doufám, že umíte plavat," zakření se a potom poplácá Nyose po rameni. "Neboj, Ny, vrátím ti ji celou," zachechtá se a opustí jídelnu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poděkovala jsem děvčatům a pak se vydala do apartmánu, kde už byl Nyos. Šla jsem se hned umýt, koukla na Chrise a pak jsme oba padli unavení do postele. Pamatuji si, že mě Chris probudil, ale nebyla jsem schopná vstát. Takže jakmile jsem ucítila, že se zvedl Nyos, zase jsem usnula. Ale po druhé jsem už dokázala vstát. K mému překvapení znovu už Chris neplakal. A nebo ano, ale jen jsem to neslyšela a postaral se o to Nyos. Tak či onak, Chris se ozval až v devět ráno. Nyos Chrise přebalil a já ho pak nakrmila, připravila jsem pro Chrise nové lahvičky s mlékem a pak už jsme předali naše dítě Sandy. Nyos ji dal několik rubíků. Sandy jen zírala, ale je fakt že si to zaslouží. Starat se o dítě není legrace. Pak jsme šli na snídani. Měla jsem docela hlad. Objevil se nějaký obr v Dračí zbroji, neznala jsem ho, ale s Nyosem se očividně znal. Proto mě překvapilo, když začal mluvit na mě. „Ano.“ Řeknu, když se mě zeptal jestli patřím k Jaydenově skupině. Zamrkám. Je pravda, že tréning s Jaydenem by poněkud volnější, ale myslela jsem, že se to pak rozjede. Ale že je Jayden znám tím, že neumí vést intenzivní tréning trochu mě to znepokojilo. „Plavky?“ opakuji. „No... dobře.“ Přikývnu a dívám se za ním. „Kdo je to?“ zeptám se Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ruther Lay," odpoví ti Nyos s pousmáním a zakousne se do chleba s marmeládou. "Byl se mnou v postupovce, skládali jsme společně trenérské zkoušky," vysvětlí ti. "Fyzické tréninky jsou jeho parketa. Když vás nemůže trénovat Uvera, nemohli vám sehnat nikoho lepšího," řekne Nyos jistým hlasem a napije se čaje. Objeví se Cedrik s Eliz, oba v černých Megriothských hávech z dračí kůže, a posadí se vedle vás. "Dobré ráno," pozdraví unisono se zářivými úsměvy. Jasně, oni jsou úplně v pohodě. Včera běhat nebyli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hmm... tak to se mám na co těšit. V tom případě asi bude noční vstávání na tobě.“ Zazubím se a dám mu pusu na tvář. Objevil se Cedrik s Eliz. „Dobré ráno.“ Pozdravím je a závidím jim to, jak září. Oni večer neběhali... a spali celou noc. „Dneska máme nového trenéra. Jak že se to jmenoval? Jo... Ruther Lay. Máme se s ním sejít za hodinu před Křídou a máme mít plavky.“ Oznámím jim tu novinu. „Nyos říká, že po Uverovi je to nejlepší trenér. Těšte se tedy na utrpení.“ Mrknu na ně. Teď ještě to musím říct Taylor a pak se zajít převléknout. S chutí si dám ovocnou ovesnou kaši. Nesmím se moc nacpat, abych pak ve vodě neklesla ke dnu jako kámen. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejlepší na fyzickou přípravu," opraví tě Nyos rychle. "Rozhodně není druhý nejlepší celkově," dodá s pousmáním. Eliz si k sobě telekinezí přisune tác s palačinkami z druhé strany stolu a ona i Cedrik se do nich pustí. "V plavkách?" trochu se Eliz pozastaví, ale to je tak všechno. "Uvera by nás nechal plavat ve zbroji," zamumlá Cedrik a zacpe si ústa celou palačinkou. "Jenže ten vás trénovat nemůže. Postupovou skupinu nemůže vést rodinný příslušník jednoho z postupujících. Nemůžu vás trénovat ani já, ani Alex, ani Uvera," ujistí vás Nyos. "No jo, Taylor je vlastně jeho dcera, že?" vzpomene si Cedrik, když polkne, a Nyos přikývne. Po snídani jdete zpět do pokoje, necháte Sandy učit se v obýváku a jdete nahoru do ložnice a koupelny. Nyos se osprchuje a potom se převlékne do Dračí zbroje. Kolem pravého nadloktí si uváže zlatý šátek a k opasku si připne pochvu s trenérským mečem. Drakobijec nechá ležet. "Tak to přežij, miláčku," řekne ti s úsměvem a něžně tě políbí. Potom se odtrhne, vypadá to, že půjde, ale nakonec tě políbí ještě jednou. Potom už se ale opravdu ovládne a vyjde z ložnice. Slyšíš kroky jeho těžkých bot na točitém schodišti. Ty se převlékneš do plavek, rozloučíš se Sandy a vydáš se před Křídu. Když procházíš hlavní chodbou křídy, nevyhneš se zvědavým pohledům členů Megriothu v těžkých zbrojích. Mužské pohledy byly taky maskované jako zvědavé, ale rádi se podívali. Nikdo to ale nedělá moc okatě. Před Křídou už stojí Taylor a Eliz. Obě mají stejnou postavu, jako ty. Štíhlou, s perfektními mladými tvary. Taylor je navíc ještě hodně opálená. Nikdo na ně ale taky moc neciví, i když by určitě rádi. Uverova dcera a Alexova neteř, navíc vdaná? K těm si tady nikdo nic nedovolí. Brzy se objeví i Cedrik, v černých šortkových plavkách po kolena. Ten má svaly krásné vyrýsované, podobně jako Nyos, a s Eliz se při pohledu na sebe zazubí. Brzy se objeví Ruther, v plavkách podobných Cedrikovým. On sám svaly nemá moc vyrýsované, ale je vidět, že je má. Pod kůží se mu skoro nestvůrně vydouvají. "Všichni? Výborně," zazubí se. "Tak půjdeme. Draky dneska necháme odpočívat, ti jsou na tom s kondičkou dobře," vysvětlí vám a pěšky vyrazí k tomu obrovskému jezeru na obzoru. Cestou si jen tak pohrává s elionovým náramkem na pravém zápěstí. "Takhle tam nebudeme do večera," zamumlá po chvilce, mávne rukou a rychle se rozběhne. Rozběhnete se za ním, i když tvé nohy hlasitě zaprotestují. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jo, jo.“ Pokývnu, abych to Eliz potvrdila. Uchechtnu se, když slyším Cedrika. „To nejspíš ne. Utopili bychom se. Zbroj není nejlehčí.“ Připomenu mu. Nyos nám vysvětlí proč nás nemůže trénovat Uvera. „No jo...“ Řeknu. Neuvědomila jsem si to, že je jeho dcera. Po snídani jsme se šli převléknout. Nyos šel do zbroje a já do plavek. Pak jsme se začali loučit, trochu déle, protože Nyos měl nejspíš chuť pustit se do něčeho trochu jiného. Je pravda, že náš milostný život je dlouho poněkud chudý. Jako těhotná to nešlo a teď na to nemáme sílu. Když už se poštěstí, že máme trochu klidu, tak odpočíváme nebo se snažíme dohnat spánek. Ale teď, když máme chůvu bychom si tu a tam mohli udělat čas na sebe. „Díky. Uvidíme se později, lásko.“ Rozloučím se s ním. Než odejdu líbnu Chrise na čelíčko a vydám se před křídu. Při cestě na mě pár lidí koukala, líbilo se mi to, lichotilo mi to a proto mi to nijak nevadilo. Před Křídou už čekala Eliz s Taylor. Obě vypadali taky skvěle. „Vypadáte dobře, ženy.“ Řeknu s úsměvem. Pak se objevil svalnatý Cedrik. Hvíznu, natáhnu se a zmáčknu mu biceps. „No teda. Kdes je sebral?“ popíchnu ho s mrknutím. Za chvíli se objevil i Ruther. I bez zbroje byl velký. A i když neměl takové svaly, jako Nyos a Cedrik bylo vidět že je má. „To doufám. Vždyť bychom se rozpustili.“ Usměji se, když slyším co zamumlal. Ale smích mě přejde, když se rozběhneme. Svaly na lýtkách mě boleli. Měla jsem se ráno protáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Už skoro měsíc tomu je, co z údolí slezl sníh a nahradily ho trávy. Narnost je na jaře neuvěřitelně krásná země, z hradeb Brookmoru sleduješ probouzející se přírodu a při tom nemusíš chvíli myslet na problémy. Ačkoliv je pravda, že jich teď zas tak moc nemáš. Zaklínači jako kdyby tvým mužům vlili novou krev do žil. Jednotlivé střety se zástupci jiných kultů končí nyní vždy vašim drtivým vítězstvím. Stačí, když je v družině jediný z tuctu zaklínačů. Viděl jsi je bojovat. Meč v pravé ruce, kouzlo v levé. Procházejí nepřátelskými řadami, srážejí čepele mečů a odpovídají vlastními meči. Nebojí se k boji používat kolena, lokty nebo čelo. Není nic neobvyklého, že rozbijí soupeři čelem nos a hned poté mu rozseknou břicho. Sem tam se jejich levá ruka zajiskří a řadami nepřátel proletí koule energie, která za sebou zanechá jen spálená těla. Kouzla vrhaná proti nim se zapraskáním mizí několik palců od jejich černých zbrojí. Muži se po jejich boku vrhají do útoku a morálka nepřátel naopak klesá na bod mrazu při pohledu na bojovníka, který je trpělivě likviduje jednoho po druhém a ani jejich mág si s ním neporadí. A Morové bratrstvo se tak rychle stává nejmocnějším kultem Narnostu. Několik kultů jste zcela zničili a převzali jejich sýpky, pole a farmy. Další kulty a jejich cechy se před vámi raději sklonily a uzavřeli s vámi smír. Pravidelně vám budou odvádět peníze a naturálie, nebudou se vám nijak stavět do cesty a vy je za to necháte existovat. Stále ale existuje dost kultů, které se s vámi mohou měřit. Narnost je země nejbohatší na temné kulty, po tolika válkách, kdy Narnost dostal na frak, není divu, že se početné organizace snaží ovládnout oslabený trůn. Nejnebezpečnější jsou pro vás dva kulty. Prvním je Ragnor, který byl poslední roky hlavním kultem Narnostu, a stále je. Ovládá spoustu cechů, má lidi na úřadech i v královské armádě. Navíc jejich členové mají opravdu mocné temné mágy, srovnatelné s Carrisanem, a i několik nekromantů. Druhým kultem jsou Děti Narnostu, což jsou fanatici. Jsou to vlastenci bez pudu sebezáchovy. Jejich vůdce jim vštípil, že ovládnout Narnost a vybudovat z něj nejmocnější říši na Kontinentu je jejich životní poslání. Proto i zemřou. Z čehož vyplývá jejich nebezpečnost. Klidně se vrhají vaši na meče, strhnou je k zemi a další se na ně vrhnou. Muži vyslaní s vévodou ke králi vás informovali o tom, že žádná válka s Říší se zatím nechystá. Kál není sebevrah a v době, kdy je dobyt Trogor a veškeré Říšské síly jsou zpět ve své rodné zemi, nebude provokovat. Schůze vévodů a krále se odehrávala za zavřenými dveřmi, jednalo se určitě o nějaké rebelii, ale o přímou válku v žádném případě. Kinray se zařadil vedle Carissana jako tvůj druhý rádce. Zaklínači už ukázali, jak jsou užiteční v boji, ale Kinray se předvedl i jako dobrý rádce. Občas se s Carissanem neshodnou a ty tak vyslechneš pro i proti návrhů obou, mnohdy jsou ale zajedno. Ti dva se dost spřátelili. Znali se už kdysi, ale až teď začal být opravdu kamarádi. Někdy vidíš jejich trénink. Carissan je opravdu lepší mág, je obratnější v kouzlení, zná mnohem více kouzel. Ale Kinray je mistr meče a pozemního boje i proti mocným máhům. Překážkovou dráhu zdolá v rekordním čase, vyhýbá se Carisanovým kouzlům, občas nějaké odrazí stranou. Poslední dvě kouzla absorbuje Kinrayova zbroj a poté Kinray přiloží Carissanovi hrot meče na hrdlo. Večer Společně s Carissanem, Gorenem, Kinrayem a Naenem, jediným dalším zaklínačem v současnosti v Brookmoru, povečeříš v jídelně, poté se s nimi rozloučíš a vydáš se už v doprovodu pouze Carissana ke svým komnatám. Zahnete do chodby, kde jsou dveře do tvých pokojů. Carissan zahne první a zastaví se, takže do něj vrazíš. Temný mág rozpřáhne ruce, abys zůstal za ním a dívá se na chodbu před sebou. Kousek od tvých dveří leží bezvládné tělo. Chvíli máš podezření, že se ten nešťastník snažil dostat do tvých komnat a Carissanova kouzla vetkané do dveří jej usmrtila, ale to okamžitě odmítneš. Jednak by o tom Carissan věděl a navíc tělo leží od dveří moc daleko. Carissan se k tělu opatrně vydá a ty jdeš za ním. Tělo má rozhozené ruce i nohy, na tváři vyděšený výraz a v srdci zabodnutou dýku. Tuctovou dýku, jakou koupíš v každém obchodě se zbraněmi. Mrtvým je Siegfried, padesátiletý zkušený veterán, voják ještě původního Bratrstva. Na sobě má obyčejnou černou tuniku, opásán je ale mečem. Nezdá se, že by před smrtí tasil. Carissan k mrtvému poklekne a zamumlá několik magických formulí. Vůbec nic se však nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zima minula a sní i třicetistupňová teplota. Venku opět začala vláda žhnoucího slunce čtyřiceti stupňů ve stínů. Toto jsi ovšem sledoval jen z oken svého paláce, ze svých komnat, které si magií udržovaly vždy příjemnou teplotu. Morunt se objevoval stále méně častěji, protože nejsou zprávy, které by ti přinášel. Pravidelné výkazy o stavu cechů, sýpek a polí v Narnostu nejsou nic záživného a niv jiného se neděje. Sbory si daly pohov, žádné další vaše sídlo nenapadli a ze zpráv Karkarovců by se zdálo, že jejich zájem o vás snad ustal docela. Démoni trnů ti přes Morunta poslali svitek vyvolávající Garawana, ale zatím jsi nedostal možnost jej vyzkoušet. Poté se démoni odmlčeli. Občas tě navštěvoval Perter, který ti pomáhal zvládat oživování, stále jsi ale na základní úrovni. Absolutní nuda. Takto by se daly charakterizovat ty čtyři další měsíce v sídle. Procvičování magie tě vysílí ještě dopoledne, pravidelné cvičení s mečem a tělem také moc nezabaví. Přečetl jsi spoustu knih, které ti Morunt přinesl, ale málokteré byly tak záživné, abys zapomněl na čas. Takhle izolace je absolutně bezpečná, ale taky absolutně frustrující. Morunt vyslal lidi do skřetí země, aby dovedli Stefana dan Lunthera, ale poselstvo se stále nevrací. Rovněž nemáš žádné zprávy ani o zaklínačích. Nutíš se ale k trpělivosti. Jsou na opačné straně světa, jejich příchod jim zákonitě musí zabrat nějaký čas. Je to v pátek ráno, po tvé snídani a rozcvičce, co se objeví Morunt s dvojicí postav. "Můj pane," skloní tvůj služebník hlavu. "Poselstvo se vrátilo i s vaším strýcem," oznámí ti. Jedna z postav, kterou s sebou Morunt přivedl, si shodí z hlavy černou kápi. Po tom zlomeném muži, kterého jsi viděl v zrcadle, už není ani památky. Stefan je vysoký a poměrně mohutný, byť proti tobě vypadá jako klučík. Má bujnou kaštanově hnědou kštici a tmavě modré oči, jedno má mírně přivřené, k čemuž ho nutí jizva táhnoucí se mu nalevo od čela až do poloviny líce. Je velmi pohledný, jak se dalo očekávat, ale jeho oči jsou očima někoho, kdo už toho viděl příliš mnoho. Při pohledu do nich očekáváš, že se ztratíš jako v Kinrayových, ale nestane se tak. Z dan Lunthera necítíš žádnou temnotu, což tě velmi překvapuje. Nepochybně to ale je on, jinak by jej sem Morunt nikdy nevzal. Nevypadá už jako mladík. Spíše jako zachovalý a stále velmi žádaný čtyřicátník s dobrým genetickým fondem pro zachování vlasů. "Chci si promluvit se svým synovcem o samotě, Morunte," štěkne Stefan velitelským hlasem na Morunta a s kamenným výrazem na něj pohlédne. Morunt na okamžik zaváhá, ale poté se ukloní a opustí tvé komnaty, v těsném závěsu s druhou postavou. ta je menší a útlejší, na sobě má temně černý háv a kápi stínící obličej. Nikdo ji nepředstavil. Jakmile se za neznámým a tvým služebníkem zavřou dveře, Stefan se otočí k tobě a jeho výraz se změní. Na výraz, který jsi mnohdy viděl u Orise. Otcovský a ustaraný. "Shinxi," zamumlá. "Rád bych ti řekl, že tě rád vidím a jsem šťastný, že jsi živ a zdráv, ale na to teď není čas," povzdechne si Stefan a ohlédne se ke dveřím. "Máme jen pár chvil, než ten ďáblův syn za dveřmi odhalí totožnost mého společníka a vtrhne sem," pronese a otočí se zpět k tobě. "Přišel jsem ti pomoci, Shinxi," řekne laskavě. "Vybral sis osud, který povede ke zkáze tvé a zkáze tvé duše. Učinil jsi špatnou volbu. Já dal temnotě celý svůj život, celý svůj život jsem sloužil svému fanatickému bratrovi, jehož jediným cílem bylo otevřít bránu démonům a zničit svět. Věř mi, já vím, jaké to je," zatváří se bolestně. "Teď mě nejspíš budeš mít za zrádce vyslaného Věží.. ale prosím, věř mi. Já nalezl klid, navštívil jsem Bílé zahrady a činím pokání. Nikdy není pozdě očistit svou duši a ty jsi na této cestě ještě nezašel příliš daleko. Přestaň poslouchat Morunta, který tvoří jediný spoj mezi tebou a Bratrstvem. Ten had konečně nalezl možnost, jak si podřídit Bratrstvo, podřídil si ho skrze tebe. Ty jsi Bratrstvo sjednotil a nechal Morunta, aby mu vládl. A teď věříš světu kolem sebe." Stefan zavrtí hlavou a na okamžik pohlédne ke dveřím, pak se otočí zpět k tobě. "Mágové rozpoznali prohnilost Církve a zničili ji. Vysvobodili z jejího područí tisíce ubohých dětí, které teď ale nemají kam jít... Vyjdi na světlo... Pokloň se Nusterovi a jako pokání se o ty děti postarej... Vezmi z Bratrstva ty, kteří sem šli kvůli ztrátě víry v Církev, a vytvoř s nimi něco nového, něco dobrého. Ale nezatracuj svou duši pro několik slov Satanova zplozence a válku, která není potřeba..." |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Shinxiho deník – 4. kapitola, 1. část Guršská říše – duben 3220 Stejný horký den, jako ten předchozí. Nebýt kalendáře a křížku na něm. tak bych jistě časem ztratil přehled o nastávajícím dnu. „Ano Morunte?“ Řeknu nevrlým hlasem. Mé podráždění ze samoty si začalo vybírat svou daň. Kterou jsem ovšem nechtěl platit dlouho. „Skutečně?“ reaguji na Moruntovo oznámení. Už chci říct, proč mě obtěžuje těmihle slovy a nepřivede mého strýce, když tu osoba přede mnou stáhne kápi. „Vida, tu tě máme.“ Okomentuji slovy a zároveň prohlížejíc si muže před sebou. Než si ho stihnu doprohlédnout, vydá jasný, zřetelný rozkaz – určený Moruntovi. jež ho po krátkém zaváhání uposlechne. Byl jsem jak na trní a čekal na jeho slova......poslouchám je a tvář se stává víc a víc kamennou. „To...to je vše, co mi řekneš?“ těžko se mi dýchá, strýcova slova mi doslova seberou dech. „Pozdrav a proslov do duše?“ Rty se mi zkřiví do jakéhosi úšklebku. „Jak můžeš něco takového vypustit z úst po tom všem?!“ Neztrácím kontrolu, nepoddávám se hněvu, vzteku či jiné věci. „Ty sám jsi byl na mém místě, i tehdy jsi byl pod vlivem mého fanatického otce? Nebo co tě popohánělo? Proč bych měl věřit slovům muže, jež dvakrát zemřel a dvakrát povstal z mrtvých? Smrt člověka změní, o to víc, když ji potká dvakrát. Proč vidíš věci, které jsi dříve neviděl?“ Nespouštím ze strýce oči. Co to má k čertu znamenat? Je to zkouška? Jak si tohle mám vysvětlit? „A pro tvé upřesnění, Já nikoho neposlouchám....“ Rozhodím ruce prostoru, kde jsou knihy a svitky. „Pokud tedy nemyslíš, že knihy a svitky jsou živé.“ Opět si strýce pozorně prohlédnu. „Navíc některé tvé řeči nedávají smysl. Co myslíš oním pokáním? Kdyby tomu tak bylo, proč jsi utekl do Khazaru? A vůbec, jak se ti podařilo utéct ze zajetí?“ Bylo tu spoustu, spostu nesrovnalostí a příchod Stefana vyvolal více otázek, než aby tomu bylo naopak. „Co se týče Morunta, tak ano. On je jeden z těch, který mě poutá k Bratrstvu a zároveň ten, který mě do toho uvrhl. Avšak není to on, jež prosazuje svou vůli.“ Trošku mi vrtá hlavou zmínka o Moruntovi, vše co Stefan řekl, byla pravda. Já to tak chtěl. Nicméně jsme pochyboval o slovech, jež označovali Morunta za jakéhosi stínového loutkaře, jež všechno ovládá. Ano, zapřičinil se o mé „nalezení“ a tím pádem o znovu sjednocení Bratrstva. Jenže pochybuji, že to je dost k tomu, aby ho ostatní poslouchali. Nebo snad zmanipuloval i ostatní? Mistra Pertera? Mistra Echrona? Zůstává vůči tomu slepý i Carl? Ne, tak tomu nemůže být. Je to všechno sprostá lež! „Jinak věci ohledně církve jsou zřejmé. Mágové viděli v církvi překážku. Tím, že vyřešili jeden problém, neznamená, že vyřešili problém i v sobě samých. Jsou silou, jež má pomáhat lidem a samotnému světu. Jsou hrozbou, větší než jsme my, než jakákoliv jiná. Oni ovládají svět a určují, co je dobré a co špatné.....Proto, proto musí být zničeni, spáleni, aby se spojili i s ostatními lidmi a k tomu potřebují Mě a Morové bratrstvo. Nepřítele, který je zničí a dodá jim sílu k tomu, aby znovu povstali a bojovali. Bez rozdílu původu, postavení a dalších zbytečnostech, jež tenhle svět obsahuje.“ Těžko říct, zda pochybuji o svých slovech či nikoliv. Viděl jsem mnohé, ale stále ne dost. Kladu si tedy otázku. Lžu jemu? Lžu sám sobě? Nebo si jen přeji, aby to byla lež, abych nemusel válčit s celým světem? „Máš ale pravdu v jednom. Tohle není nejideálnější osud. Nicméně jsem Boží figurka v téhle partii a dokud nedojdu k nějakému prozření či vysvětlení, musím tu zůstat a dělat to, co je v mých silách.“ Nemůžu si nepovšimnout jeho několika násobného pohlédnutí na dveře a zmínka o jeho společníkovi. „Ty se snad něčeho bojíš? Kdo je tvůj společník?“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Po společné večeři s mými rádci a vojenskými veliteli se vydám zpět do své komnaty. Carissan mne provází, ale o ničem nemluvíme. Namísto toho přemýšlím o dalším postupu. Většinu kultů jsme zničili, zabrali, nebo získali s nimi spojenectví. Ještě jich tu pár zůstává, ale z těch drobných nemám strach. Vždyť zaklínači se ukázali jako schopní válečníci a mí muži jsou nadšení, když s nimi mohou jít do boje. Viděl jsem je. Jednou, když jsme útočili na jeden z těch silnějších, byl jsem s nimi, bojoval jim po boku. Zadumán v myšlenkách dojdu až do chodby, která vede k mé komnatě. Jenže v tu chvíli narazím Carissanovi do zad, což mne z mého zamyšlení vytrhne a jeho postavení těla mne donutí vzbudit mou ostražitost. Nahlédnout mu přes rameno mi nedělá problém, vždyť jsem vyšší jak on. Stejně jako on uvidím mrtvolu na zemi, před mými dveřmi. Instinktivně sáhnu na záda, kde očekávám svůj meč, ale ten tam není. Trošku si potichu, sám pro sebe zanadávám a sjedu rukou alespoň k dýce co nosím pořád u sebe. Při prvním pohledu na mrtvého mne napadne, že to udělala kouzla ve dveřích, ale když přijdeme blíže, dojde mi, že to ta kouzla být nemohla. "Siegfried," řeknu potichu, s lítostí v hlase. Carissan na jeho mrtvolu mezitím zkouší nějaká kouzla, nejspíše aby zjistil, co se stalo. "Stráže," zaduní můj hlas chodbami. "Uzavřít celej hrad, nikdo ven, nikdo dovnitř. Všichni, a tím myslím úplně všichni, služky nevyjímaje, nastoupí v hlavním sále. A je mi jedno, co kdo bude dělat, všichni tam budou a kdo ne, bude potrestán," vyštěknu rozkazy na stráže, zatímco se má tvář stáhne do ne zrovna moc příjemné grimasy. "Dokážeš zjistit, co se tu stalo?" řeknu o něco tišeji a klidněji Carissanovi, když stráže odejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když zahulákáš na chodbu, brzy se objeví dvojice strážných, která šokovaně zazírá na Siegfrieda. Zadáš jim příkazy a oni přikývnou a spěšně odběhnou. A ty se skloníš k Carissanovi, který zachmuřeně zavrtí hlavou. "Magií ne," zamumlá. "Existují mágové, co by to dokázali, ale má specializace to není." Dotkne se okolí rány a zvedne prsty. "Krev je poměrně čerstvá.. a vzhledem k místu zásahu.. vyteklo hrozně málo krve," pronese tónem člověka, co nahlas přemýšlí. "Z čehož usuzuji, že byl mrtvý dřív, než ho probodli," tentokrát už mluvil přímo k tobě. "Pane," ozve se hlas za vámi a vy se otočíte k jednomu ze strážných. "Všichni se shromáždili v hlavním sále. Až na Kareya, který pořád leží s horečkami na ošetřovně. A ranhojič se k němu chce co nejdříve vrátit." Karey je mladý bojovník, vysokými horečkami trpí už týden. V jednom boji jej zasáhl otrávený šíp, Kinray zabránil svou magií nejhoršímu, ale vyhráno mladík rozhodně nemá. Z toho, co jsi viděl, určitě nemá sílu dojít do hlavního sálu, natož vrazit dýku do hrudi zkušeného válečníka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Cedrikovi zmáčkneš biceps, protočí oči a zašklebí se. "Nyos mi je půjčil," odpoví ti na otázku, kde ty svaly sebral. Poté se už objeví Ruther, vydáte se k jezeru a Ruther po chvilce náhle přejde do běhu. Nic naplat, musíš taky, ačkoliv se to tvým nohám vůbec nelíbí. Brzy jste ale u jezera, běh jsi přežila. Dopoledne se ale ukázalo být hororovým. Ruther jako kdyby chtěl potvrdit Nyosova slova, že kam Uvera nemůže, tam nastrčí Ruthera. Kondiční a rychlostní plavání by ještě bylo v pohodě, ale potom jste museli dělat kliky nohama ve vodě a rukama na břehu a pokaždé jít s hlavou až tak dolů, abyste se tváří dotkli vody. A tak to šlo donekonečna, přestala jsi to počítat. Poté jste cvičili ve dvojicích, ty s Taylor a Eliz s Cedrikem. Vyšplhali jste se na strom a jeden z dvojice chytil druhému lýtka na větvi a ten dělal zkracovačky volně ve vzduchu. Potom jste si ještě stihli dát několik sérií dřepů a další kondiční plavání. "Fajn, je čas na oběd," řekne znenadání Ruther, když už umíráte, a smíte vylézt z vody. "Za dvě hodiny se sejdeme opět tady. Teď si udělejte sto kliků a můžete jít," zářivě se na váš trenér usměje, vytvoří před sebou portál a vstoupí do něj. Ten se pak okamžitě zavře. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Umírala jsem. Celé mé tělo umíralo. Cítila jsem to. Zítra se nejspíš ani nehnu. Ne nejspíš... spíš určitě. Ale přečkala jsem to, nestěžovala si a nechala se mučit dál. Měla jsem pocit, že to trvá věčnost. Ale teprve bylo poledne.... jak je to možné? Teprve oběd? Vždyť to muselo být déle! Když zmizí zaskučím. „Zítra se nehnu. Nevím jestli zvládnu vůbec chodit.“ Řeknu nešťastně a mám chuť se na těch sto kliků vykašlat. Ale místo toho je začnu poctivě dělat. Snažím se být poctivá... i když to znamená katastrofu pro mé tělo. „Musím říci, že... se mi stýská po Uverovi. U něj mě tělo aspoň bolelo až druhej den a ne ještě ten samý.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Znáš nějaké?" zeptám se Carissana, když mi řekne, že existují mágové, kteří se na toto specializují. "Pokud byl proboden až po tom, co zemřel, co ho tedy zabilo? Jed? Nebo nějaký druh magie?" zeptám se zvědavě svého mága. Pak se vrátí strážní, kteří mi oznámí, že všichni jsou v hlavním sále. "Pokus se zjistit co se stalo, Carissane," řeknu mu a nechám jej dál zkoumat mrtvého. "Ano, Karey, ranhojiče vezmu jako prvního, aby se mohl vrátit," řeknu zamyšleně. I tak vím, že on to nebyl, od nemocných se skoro nehýbe. Vždyť pro něj neexistuje nic jiného, krom raněných, co potřebují pomoc. "Nuže, pánové a dámy," postavím se na ochoz, opřu se o zábradlí a pohledem přejedu všechny přítomné. Opravdu tu jsou všichni. "Je mou nemilou povinností vám všem oznámit, že na hradě máme nejspíše vraha. Hrad je uzavřen, nikdo nesmí ven, nikdo nesmí dovnitř. Je mi to líto, ale vraha musíme najít. V první řadě chci hlášení stráží u brány. Chci vědět o každém, kdo přišel nebo odešel v době večeře, což je rozmezí od západu slunce do teď," pronesu ke shromážděným lidem. "Všichni vojáci začnou prohledávat hrad, sloužící zůstanou zde. Také chci hlášení od všech strážných na chodbách ve stejném časovém období jako hlášení od brány," pokračuji v monologu. Záměrně lidem neřeknu, kdo zemřel, ani kde. Ty dva strážné, co prve přiběhli a shromáždili všechny ostatní, jsem ještě zaúkoloval, aby mlčeli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neznám," zavrtí Carissan hlavou. Když se jej zeptáš, co bylo příčinou smrti, nezbývá mu než tou hlavou zavrtět ještě jednou. "Nevím," zamumlá. On mrtvoly vytváří, ale o mrtvé se nestará. "Možná by mi mohl pomoci Dralos," nadhodí jméno vašeho uzavřeného nekromanta ze sklepení. Poté necháš svého mága s mrtvým a vydáš se do hlavního sálu, kde se shromáždilo veškeré osazenstvo hradu. Opravdu veškeré. Od kuchtiček a služebníků, přes vojáky a stráže, až po zachmuřenou trojici temných mágů, zaklínačů Kinraye a Naena a nekromanta Dralose. Toho jsi mimo sklepení snad v životě neviděl. Proneseš řeč a po ní k tobě okamžitě zamíří Goren a Kinray. "Máme prohledávat pokoje našich lidí?" zeptá se Goren ihned. "Hledat nějaké stopy po vraždě? Zkrvavená prostěradla a tak?" Kinray se zachmuří. "Toho se vrah vždy rychle zbaví. Ale určitě byste měli projít pokoje..," řekne zaklínač. "Takže ty si myslíš, že to byl někdo od nás?" podívá se na Kinraye Goren. "No, naši branou denně moc cizinců neprojde, ne?" opáčí zaklínač. "Pokud vím, naposledy to byl ten kupec minulou sobotu. A ne, vím co chceš říct. Přes hradby ne..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po těch sto klicích kašlete na nějaký běh zpátky ke Křídě, ale jednoduše aktivujete Eliony a vytvoříte si sférický portál ke křídě. "Napíšu si dneska saunu a masáže," zamumlá Eliz, když se objevíte u hlavní skály. "Dneska nebylo žádné cvičení, takže by snad nemuselo být plno." Každý člen Megriothu se může zapsat na bazén, saunu, masáž a lázně. Všechno se otevírá v šest hodin a zavírá v devět. Vždy je ale určitá kapacita a pokud je třeba cvičení zaklínačů, mají bojovníci smůlu, protože ať už se zapsali kdykoliv, naplňuje se to od nejvyšších šarží. "Já půjde do lázní," řekne Taylor. "Nic ti svaly neuvolní tak jako teplá voda a ty bylinné výtažky v ní. A lázně jsou velké, ještě jsem nezažila, že by byly celé obsazené." Zatím se rozloučíte, ty se jdeš do apartmánu převléknout do normálního oblečení, zkontroluješ spícího Chrise a poté už zamíříš na oběd. Sedneš si k Nyosovi a pustíš se do docela ucházející hrachové kaše. Nyos tě nezapomene politovat, ale má co dělat, aby se nezačal nahlas smát, když vás všechny vidí tak skuhrající. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Kdyby přece jen... klidně přijďte k nám na apartmánu.“ Nabídnu, aby využili luxusu co díky Nyosovi máme. „Já si dám asi všechno.“ Řeknu a pak se přeneseme ke Křídě. Odbelhali jsme se převléknout. Samozřejmě se nezapomenu podívat na Chrise a pak na oběd, kde si přisednu k Nyosovi. Pustila jsem se do jídla, ruce se mi chvěli jak jsem měla namožené svaly. Nyos mě politoval, ale bylo vidět že se mu chce smát. „Moc se nesměj ty...“ Řeknu a pak se usměji. „Neočekávej, že budu schopná vstávat k Chrisovi. Takže ti připravím mléko a bude to na tobě, miláčku.“ Políbím ho chlácholivě na tvář. „Ale nevím jestli budu schopná pokračovat po obědě v tréningu. Už teď jsem dost zmožená.“ Vzdychnu pak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To zvládneš," řekne Nyos s úsměvem a důvěrou. Po obědě si dáš krátce šlofíka, zatímco Nyos jde nasadit do Darogaru stříbrnou masku a chvíli se věnovat svým nemegriothským záležitostem. Po krátkém zdřímnutí ale musíš jít zpátky do plavek a zase k jezeru, kde vás bude mučit Ruther. Nejdříve máte uvolňovací cviky, aby se svaly trochu vzpamatovaly, ale poté už nastupuje další tvrdá dřina. Večer se vrátíš unavená a jdeš okamžitě spát, ani nepočkáš na Nyose, který je pořád v Darogaru. Megriarth - 17. dubna - 18. května 3220 Poznala jsi, co to je, být v postupové skupině. Budíček v šest ráno, to i Nyos, který vždy vstává děsně brzy, ještě spal. Ale Chris se už v noci budí méně, než dříve, navíc teď už dostává umělé mléko a může k němu tak více vstávat Nyos. Každopádně po snídani jdete před Křídu a trénujete. Dopoledne je vyhrazeno dovednostem. Takže zatímco vaši draci se musí učit s vámi na hřbetě dělat opravdu šílené manévry a neshodit vás, vy se musíte naučit při těch šílených obratech udržet orientaci a stále bojovat. Což není taková sranda. Potom je oběd a krátká pauza a odpoledne si vás od Jaydena přebírá Ruther. A ten vás drtí. Nicméně účinek jeho cvičení nemůžete popřít. Vaše výdrž se ohromně zlepší, svaly sílí, ačkoliv jejich objem zůstává stejný. Během měsíce je to obrovský pokrok. Večer jste obvykle stálými návštěvníky masáží a lázní. Ani po těchto procedurách ale nemáte od tréninku klid. Tentokrát už na vás žádný trenér nedohlíží, ale je to na vás. Učíte se zaklínaní, démonovědu a lektvarovědu. Některé večery ti ale poté, co odejde Sandy, Nyos pergameny prostě vezme a vášnivě se milujete. Nebo si uděláte vyjížďku s Kelwem a Kit daleko od Křídy. A nebo jen piknik u jezera. Některé večery jste prostě byli jen spolu a učení šlo stranou. Občas jsi šla běhat s Elle a Monicou, která už se taky dostala do kondice a byla ji rozmrazena zaklínačská funkce. Ale moc často to nebylo, málokdy jsi na to měla síly. Už v polovině dubna trenéři rozmrazili tvou bojovnickou funkci a Eliz, Taylor a Cedrik jsou uznání schopnými. Takže se stanete plnohodnotnými bojovníky třetí kategorie. Oni poprvé, ty už podruhé. Zatím ale nebyl žádný boj, kterého by se účastnil druhý prapor rudé letky, ke kterému patříš. Megriarth - 19. května 3220 Budíček opět v šest ráno, ale už sis zvykla. Naopak je stále nezvyklý pohled na Nyose, který spí vedle tebe. Chris spinkal buď celou noc, nebo vstával Nyos a tys to ani nepostřehla. Je zrovna sobota a ve svém pokoji spí Natka, kterou Nyos nedávno zasvětil do Megriothu. Bylo to pro ni úžasné, jako ve snu... Vstaneš, převlékneš se a jdeš na snídani, kde se setkáš s Eliz, Cedrikem a Taylor, kteří už všichni jí své ovesné vločky. Jinak je jídelna prázdná. Objeví se Jayden a posadí se k vám. "Dneska trénink nebude," oznámí vám. "Ale ve tři hodiny odpoledne se konají zkoušky na druhý bojovnický stupeň. Podle mě byste do toho klidně mohli jít." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Čas utíkal jako voda. Tréning mě ze začátku ničil, ale časem jsem si zvykala a už jsem druhý den nebývala tak zlámaná. Když jsem zrovna netrénovala, byla jsem v apartmánu a učila se nebo vyřizovala papíry pro Institut. Chris rostl, a už spal i klidněji, takže se nemuselo k němu vstávat co tři hodiny nebo méně. Díky bohům! A taky, když přešel na umělé mléko, nemusela jsem pokaždé vstávat já. Ale ne pořád jsem jen pracovala nebo se učila. Někdy mě Nyos unesl do ložnice, což mi vůbec nevadilo. A nebo jsme se šli proletět nebo si udělali piknik. Už jsme s Nyosem byli dlouho spolu, měli dítě... a já ho nemilovala ani o trochu méně. Mazlili jsme se nebo jsme plánovali pro Chrise budoucnost. Byla to zábava a také jsme si dělali spoustu nadějí. Musíme jen doufat, že se nám ho podaří dobře vychovat. Plánovala jsem Chrise brát sebou do Institutu, až bude starší. Aby se učil, ale hlavně aby si našel kamarády. Bydlíme totiž docela na samotě a tam žádné děti jeho věku nejsou. Počítala jsem s tím, že Chris bude magicky nadaný. S takovými rodiči musí. A děti s kterými se spřátelí by se mohl dál přátelit i na Akademii. Musí mít nějakou sociální vazbu. Megriarth – 19. května 3220 Další den. Šest ráno a já byla úplně bdělá. Nyos spal vedle mě, lehce jsem ho políbila na čelo a vstala. Podívala jsem se na Chrise, oblékla se a šla. Byla tu s námi Natka. Nyos ji zasvětil a byla úplně nadšená. Jako já, když jsem sem přišla poprvé. Na snídani už byli ostatní, přisedla jsem si a pustila se do snídaně. Brzy se objeví Jayden, který nám řekne, že tréning dnes není a že bychom měli zkusit udělat zkoušku na druhý bojový stupeň. Podívám se na ostatní. „Já jsem pro. Zkusit to můžeme. A když to nezvládneme budeme vědět, že musíme ještě zabrat.“ Souhlasím. „Dobrý způsob prověřit naše schopnosti.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ostatní souhlasí, Eliz s Cedrikem nadšeně, Taylor trochu nejistě, ačkoliv ze cvičení víš, že je z vás absolutně nejlepší. Ale co se boje týče nemá nejlepší sebevědomí. Jayden přikývne. "Fajn, zkoušky jsou rozděleny na tři části. Skupinová, kde budete muset ukázat schopnost spolupracovat. Poté klasická, kde budete jen vy a váš Meghart a nakonec samostatná, kde budete muset prokázat, jak si v boji povedete v případě, že budete odděleni od Megharta, nebo váš Meghart padne," vysvětlí vám. "Teď máte volno, sraz je před Křídou za deset minut tři. To už ale budete v plné polní a vaši draci budou taktéž ve zbroji." Kývne na vás a opustí jídelnu. Takže teď máš volno. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. Takže přijít tak o půl hodinky dřív a připravit Kit. To bude stačit. „Takže... co podniknete s volnem?“ zeptám se ostatních. Přemýšlela jsem o tom, že bych se mohla vrátit do postele k Nyosovi. A nebo by naše parta mohla něco podniknout? „Taky bychom se mohli ústně připravovat. Jeden druhému bychom řekli nějakou situaci a pak bychom odpovídali, jak bychom to řešili. Podle mě bychom neměli ještě teď narychlo trénovat. Jenom bychom se zbytečně vysílily a na zkoušky budeme potřebovat všechnu sílu a schopnosti.“ Podívám se na Taylor u které jsem viděla váhání. „Jen se neboj. Jsi z nás nejlepší. To zvládneš.“ Chlácholím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, to je dobrý nápad," zazubí se Cedrik v reakci na tvůj návrh. "Jsem hodně zvědavá, co nám připraví. Většinou ty zkoušky mají nějaký scénář," zamyslí se Eliz. "Málokdy obrážíš stanoviště a předvádíš, co umíš, ale prostě nasimulují nějakou situaci. Vím třeba, že na posledních trenérských zkouškách byla simulace napadení Darogaru a trenéři museli bojovat a ještě jednat s vládci jednotlivých zemí a velet Darogarským vojákům a Magriothským jednotkám." Taylor se pousměje. "Tak takhle to určitě nebude," řekne Uverova dcera. "Nejdeme dělat trenérské zkoušky." Eliz přikývne. "Já vím, nebude to tak těžké, ale určitě to bude něco v podobném duchu." "Já bych začal," přeruší je Cedrik hlasitě. "Fajn.. řekněte mi, co byste udělali, kdyby jste..," zamyslí se. "Kdybyste například potřebovali pod své velení jednu lidskou armádu, aby démony zaměstnala, než uzavřete portál. A král by vám ji samozřejmě nechtěl dát..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Můj nápad se uchytil, taky se usměji. Začal nám vyprávět, jak to bylo, když se dělají trenérské zkoušky. Musím říct, že to neměli lehké. Ani trochu. „To rozhodně. Nejspíš budeme muset zápasit nejen s někým nebo něčím, ale taky se strategií a možná i diplomacie.... můžou si vymyslet kde jakou šílenost.“ Souhlasím. Snad jen budeme bojovat. Jsem spíš diplomat a ne stratég. To mi moc nejde. Cedrik začne. Zamyslím se. „Já bych to králi zkusila vysvětlit. Že pokud nepomůže, tak neuzavřeme portál a za chvíli mu budou démoni klepat na dveře.“ Pokrčím rameny. „Pokud by to nezafungovalo.... musela bych vymyslet něco jiného. Možná použít nějaké kouzlo, které by vytvořilo magické návnady. Ale těch by bylo potřeba hodně a to by mě vyčerpalo...“ Zaváhám. „Počkat... proč žádat o pomoc krále a lidskou armádu, když můžu povolat pomoc z Megriarthu? Lidi co jsou na to vycvičení. Lidská armáda... to by byl masakr. Ti neví jak se s démony bojovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemyslím si," odporuje ti Taylor, když řekneš, čemu asi budete čelit. "Neděláme trenérské zkoušky," zopakuje. "Ale bojovnické na druhý stupeň. Pochybuji, že nás nechají svádět bitvu slov s králi." Potom řekneš, co bys dělala s králem. A zeptáš se, proč si brát lidskou armádu, když je po ruce Megrioth. "V Megriothu nás není zase tolik. A pokud by se otevřely portály na několika místech najednou..," pokrčí rameny Eliz. "Navíc v lidských armádách je hodně vojáků členy Darogarské armády," dodá Taylor. "Jo, ale ti by při napadení Darogaru byli povolání do Darogarské armády, určitě by nezůstali dřepět s lidskou armádou,"zavrtí hlavou Cedrik. "Kdyby nic nepomohlo, tak bych toho krále asi omráčila a armádu ovládla násilím," zamyslí se Eliz. "Lidská armáda proti démonů.. ano, byl by to masakr, ale pokud by to pomohlo zachránit svět. Co je pár stovek proti miliónům? Jsou to vojáci, obětovávají se pro menší věci, než je záchrana světa." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odkašlu si, když Eliz řekne, že by krále omráčila. „Musím říci, že kdyby byla armáda nějaký nástroj, tak by to fungovalo. Ale myslíš, že by tě poslechli, kdyby jsi k nim napochodovala a řekla, že král dal svolení? Velitelé by to určitě chtěli mít přímo od krále nebo aspoň dokument s jeho pečetí nebo tak něco.“ Namítnu. „Musím říci, že je to dost složitá situace. A možných variant je mnoho. Ale dobádáme se správné odpovědi?“ zavrtím hlavou. „Já si myslím, že král by dostal rozum pokud by mu byli náležitě vysvětleny následky pokud nepomůže. Navíc... je to Rafael... takže určitě by souhlasil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Musíš si představit tu situaci," zavrtí Eliz zaníceně hlavou. "Svět je v plamenech, portálem se válí démoni. Představ jsi, že jsi obyčejný voják, máš zbroj, meč a vidíš, co se kolem děje. Zbývají poslední desítky těch bojovníků na dracích a prohrávají. Chaos. Nikde žádný legitimní velitel - o ty bych se postarala taky, celá armáda stojí na okraji bitevní vřavy a nikde není nikdo, kdo by vojákům řekl, co mají dělat." Eliz pokrčí rameny. "Pak se jeden z těch bojovníků na dracích přiřítí a jistým hlasem zavelí k útoku... Myslím, že ti vojáci půjdou." Potom se zeptáš, jestli se dobádáte správné odpovědi. "Žádná správná odpověď není, každý by to vyřešil podle svého. A dost pochybuji, že by ve zkoušce byl zrovna král Rafael. Byl by to prostě nějaký anonymní král s anonymní armádou z anonymního království. Vymyšlené, nasimulované, vytvořené jako iluze." Pomalu se jídelna začne zaplňovat dalšími členy Megriothu. "Tak nadhoď nějakou jinou situaci," vyzve tě Cedrik. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ale to nevíme... já chápu jak to myslíš. Myslím, že by to chtělo trochu víc informací, jaká je tam situace a podobně. No tak nějak jak to popisuješ ty. Já si zase spíš představila, že je pořád ještě klid a teprve se portál otevřel. Takže v mém scénáři jsem si Chaos nepředstavila.“ Pokrčím rameny. Cedrik vysvětlil, že žádná odpověď není správně. „Ale jak se tedy máme poučit, když by vlastně všechno mohlo být správně.“ Namítnu jemně. „Dobrá.“ Řeknu a zamyslím se, když mě vybídne, abych nastínila nějakou situaci. „Dobrá. Takže... jste ve skupině, která řekněme cestuje k nějakému vzdálenému cíli. Cesta trvá několik dní. Jste čtyři, táboříte a vaši Meghartové se vydali na lov ryb do nedalekého rybníka. Najednou z lesa vyskočí několik příšer. Musíte bojovat. Ty a ještě jeden bojujete s vůdcem, tím nejsilnějším a další dva bojují nedaleko se zbytkem potvor. Dejme tomu, že jsou čtyři proti jim dvěma.“ Popisuji jim situaci. „Podaří se vám vůdce ošklivě zranit a dá se na útěk. Ale vaši společníci pořád bojují proti těm čtyřem potvorám. Jak se zachováte?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cedrik pokrčí rameny. "Fláknu za ním světlušku," odpoví, ale nezdá se, že by to myslel vážně. "Už na začátku střetu bych zavolala zpátky Megharty," řekne Eliz. "Ti už by se o konflikt rychle postarali. Pokud by vůdce začal utíkat, určitě by ho chytili." Brzy je kolem vás dalších dvacet dalších Megriothů a ti vás vtáhnou do konverzace o něčem úplně jiném. Tématem číslo jedna jsou určitě zkoušky. Dneska probíhají od tří bojovnické na druhý stupeň a v osm jsou zaklínačské. Zaklínač je pro mnohé nejvyšší meta, které chtějí v Megriothu dosáhnout, takže se očekává, že zájem o zkoušku bude opravdu velký. Zase tak často se nekoná. Objeví se Nyos, v Dračí zbroji, se zlatým šátkem přivázaným na levém nadloktí. Políbí tě, posadí se vedle vás a pustí se do snídaně. Ostatní jej vtáhnou do konverzace, ale jakmile na sebe prozradí, že bude pomáhat tu zaklínačskou zkoušku chystat, ocitne se pod palbou dotazů a musí rychle opustit jídelnu. "Půjdu si zkontrolovat zbroj," rozloučí se s vámi Cedrik poté, co Nyos zmizel za dveřmi a on tak už nemohl pobaveně sledovat jeho spěšný odchod. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nestačili jsme to dořešit, protože se objevili další Megriothři a zatáhli nás do konverzace o něčem jiném. Samozřejmě, se řešili zkoušky. Byla to hlavní akce dne. Objevil se Nyos, který mě na uvítání políbil a pustil se do jídla. Pro něj nešťastně se vyjádřil, že je jeden z těch co připravuje zaklínačskou zkoušku. Takže ani nemohl pořádně dojíst a musel vzít roha. Chudáček můj. Na to odešel Cedrik, aby zkontroloval zbroj. „Chudák Nyos.“ Pousměji se. „No... co teď holky? Nějak zjišťuji, že nemám co na práci. Chrise hlídá Sandy...“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Má držet jazyk za zuby," zakření se Eliz, ale nemyslí to samozřejmě vyčítavě, jen si dělá srandu. Potom se zeptáš, co dělat. "To je na Megriarthu největší sranda," pokrčí rameny Taylor. "Ráj na zemi atd atd, ale zabavit se tady není moc jak. Rybaření, lov, běhání, koupání... Do divadla si tu nezajdeš..." Ozve se trochu překvapené zašumění a ty se otočíš. Do jídelny přišla Natka, oblečená v šedé sukni a fialové mikině. Zamíří ke stolu, kde jste vy všichni, a jako kdyby do Megriothu patřila už dávno se posadí mezi tebe a jednoho vousatého bojovníka, který se s úsměvem trochu posune. Vlastně její příchod vyvolal úsměv na tváři většiny bojovníků u stolu. Slyšíš výrazy jako "Malý Nyos" nebo "Budoucí trenérka". Natka si k sobě přitáhne misku s vločkami a potom se zazubením pozdraví tebe a Eliz. "Ahoj Naty, ráda tě zase vidím," oplatí ji Eliz zakřenění a plácne si s ní. "Co máš na dnešek v plánu?" zajímá se potom Eliz hned. "Nevím," odpoví Natka. "Dopoledne asi budu se Sandy a Chrisíkem, odpoledne se možná půjdu s někým projít kolem..." Natka a Sandy si docela sedly. Dělí je od sebe dva roky, ale to jim nebránilo se rychle skamarádit. Nyos to původně zamýšlel tak, že by Sandy napůl hlídala i Natku.. ale potom mu došlo, že Natce už opravdu není pět a ve třinácti se o sebe v klidu postará sama. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano. A nebo mluvit hodně potichu.“ Souhlasím. Podívám se na Taylor. „To je fakt. Žádné kulturní zážitky. Ale nemůžeme tu mít všechno. Mohlo by hrozit, že začneme napůl žít tady nebo úplně a to není dobré. Domov máme. Kdyby tady bylo všechno co máme doma... možná by se nám ani nechtělo vracet.“ Pokrčím rameny. Když slyším zašumění hlasů, ohlédnu se a vidím Natku, která si sedla k nám. Zaslechla jsem pár slov. Pousměji se. To je pravda. I já jsem věděla, že Natka má před sebou slibnou budoucnost. Je stejně cílevědomá jako Nyos. „Ahoj Natko.“ Pozdravím ji taky. „Možná bychom si mohli udělat piknik u vody. Půjdeme všichni. Natka, Sandy, vezmeme Chrise... Chris ještě nic z Megriarthu neviděl. Už zvedá hlavičku a vydává zvuky. Takové to... hekání.“ Usměji se. „Co říkáte?“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Když se mě vojáci zeptají, co mají hledat, pozastavím se nad tím. Co vlastně mají hledat. "Kinray má pravdu. Pokud neco bylo, zmizelo to. I tak, prohledejte je. Hledejte vše podezřelé. A není to tak, že bych vám nevěřil, pánové. Svěřil bych vám svůj život do rukou, to víte, ale vraha najít musíme," řeknu nakonec. "Hlavně ty hlášení," podívám se na všechny. Už se chystám odejít a vrátit se ke Carissanovi, ale pak se zarazím, sejdu schody a dojdu až k Dralosovi. "Mistře Dralosi, byl byste tak laskav a šel se mnou? Měl bych pro vás práci," uctivě jej oslovím. I když by on měl projevovat úctu mě, snad jen proto, že jsem vůdce zdejší odnože našeho bratrstva. Ovšem já jsem ze staré školy a i když jsem já velitelem, mocnějším a zkušenějším projevuji úctu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Když budeme mít Chrise my, tak proč brát Sandy?" nechápe Eliz. "Já bych té chuděře holce radši nechala čas pro sebe." Natka souhlasně pokýve hlavou. "Můžeme jít jenom ty, Chris, já, Eliz a možná bychom mohli vzít i Monicu s Oliverem, jestli se jim bude chtít," řekne Nyosova sestra. "Už je na čase, aby se Chris začal s Oliverem seznamovat. Vždyť jsou narození ve stejný den, budou spolu vyrůstat..," navrhne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh... já nemyslela to, že by ho hlídala. O Chrise bych se postarala. Jen jsem myslela, že by jsme se mohli víc seznámit a když tak by se bavila s Natkou. No jen mě to tak napadlo.“ Pokrčím rameny. Zamyslím se a přikývnu. „To je dobrý nápad. Takže se sejdeme za půl hodiny před Křídou?“ navrhnu. V duchu jsem už přemýšlela co mám všechno sebou vzít. „Jsem zvědavá jestli ti dva spolu budou nějak komunikovat.“ Zazubím se. „Miminkovskou řečí.“ Úplně jsem si to představila, jak jsou u sebe a hekají na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Takže ty, Chris, Eliz, Monica, Oliver a Natka vyrazíte za půl hodiny piknikovat. Manželové s vámi nejdou, Cedrik se tomu vyhl zakoktáním, že má určitě nějakou práci, Nyos chystá zkoušky a Kelen je momentálně v Darogaru, ve Věži. Nějaký velký zázrak co se týče seznamování dětí se neděje. Roztáhnete deku, kluci se na sebe podívají a pak bez zájmu usnou. A ty, Monica a Eliz se spolu můžete bavit. Eliz závistivě zírá na obě miminka a je vidět, že už se nemůže dočkat, až bude mít vlastní. Bavíte se o pro vás obyčejných věcech. Izolování církve, rozšíření trhu do Trixoru a Korinthoru. Dost se bavíte i o Jarredovi, který nejenže skoro vede Rytířstvo, ale teď má nejvyšší funkci i v darogarské armádě. A samozřejmě o vašich manželích. Oba megriothští trenéři, Kelen hlavní bojový velitel Věže, Nyos šéf Sborů. Vzaly jste si jedny z nejúspěšnějších mužů Řádu. I Cedrik, přes svůj velmi nízký věk, se už tlačí do hlavního štábu válečných mágů. Překvapí tě ale aktivní zapojování Natky. Ještě nedávno by si sedla na okraj deky, obejmula by si nohy rukama, položila by si bradu na kolena a nudila by se. Ale vážně dospěla, i tím, že se zapojuje do těch dospěláckých řečí, nad kterými všechny děti z principu ohrnují nos. Na oběd se do jídelny nevracíte, vzali jste si s sebou vlastní v košících. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oba chlapci na sebe jen koukli a pak usnuli. Pobavilo mě to. Až budou starší určitě to bude jiné. Takže jsme je nechali spát v zavinovačkách a povídali si. Bylo to dobré odreagování. I Natka se zapojila a bavila se s námi. Byla jsem ráda, že tak dospěla. Kdybych viděla, že se nudí, tak bych se slitovala a řekla ji ať se jde klidně bavit jinam, ale to se nestalo. Chudák Eliz závistivě koukala na miminka. Bylo na ní vidět, že by už chtěla svoje. Asi tak nějak jsem se musela tvářit já, kdysi, když se kolem mě rodilo tolik dětí a já nebyla ani ještě vdaná. Když se náhodou jedno z dětí probudilo, nechali jsme Eliz aby se o to postarala, aby si miminka trochu užila a navíc se ji to bude hodit až bude mít vlastní. Ale doba zkoušky se blížila. Nechtělo se mi, líbilo se mi tu takhle být a nic nedělat. Museli jsme se sbalit a jít se připravit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natka a Monica vám popřejí hodně štěstí a vy se jdete připravit. Chrise předáš zase Sandy, oblékneš se do Dračí zbroje, zasuneš si dýku do boty, připneš k levému boku pochvu s bojovnickým mečem a na záda Drakobijec. Potom jdeš do dračí zbrojnice a Kit jde s tebou. Ty jednotlivé kóje jsou opravdu koncipovány tak, aby se drak mohl strojit přímo v nich a jeho jezdec nemusel pokaždé vybíhat se zbrojí ven. Tuhle činnost už máš zautomatizovanou, takže je to hned. Poté, co je Kit ve zbroji, ji nauzdíš a osedláš a poté společně vyjdete před Křídu, kde už se shromáždili další bojovníci třetí kategorie, kteří chtějí podstoupit zkoušky. Napočítáš vás dvacet jedna, včetně samozřejmě vás z postupové skupiny. O kus dál stojí třicet bojovníků z jezdectva a o další kus je připraveno padesát pěších bojovníků. Docela dobře to demonstruje celkové pošty bojovníků v jednotlivých bojových skupinách celkově. Ve vaši skupině je sedmnáct draků a čtyři orli. Orly mají většinou elfové, draky lidé a tady je to dodrženo na sto procent. Čtyři elfové v sedlech orlů, sedmnáct lidí v sedlech draků. Orlové jsou rychlejší než draci a jejich peří je chrání stejně, jako draky chrání jejich šupiny. Nemají magický dech, ale mohou vydat křik, který může mít také různé účinky. Někdy je ten zvuk tak vysokofrekvenční, že nejde slyšet, a z toho vzniká omyl, že mají magický dech. Orlí nevýhodou v boji je absence předních končetin, mohou tak bojovat pouze dvě pařáty a ostrým zahnutým zobákem. "Teda, je nás docela dost," ozve se Eliz, která k tobě došla. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prohlížela jsem si všechny co touží po postupu. Bylo nás tu docela dost, ale je jasné, že každá skupina bude dělat něco jiného. Chvíli jsem koukala na Orly. Vím, že jejich peří je stejně silné jako dračí šupiny, ale zajímalo mě jaké jsou na dotek? Drsné? Hebké? Nebo ocelové? Zamyslela jsem se, tak, že mě příchod Eliz polekal. Otočím se na ní. „To ano. Jsem zvědavá jestli bude dost lidí, aby naše výkony hodnotili. Na to, aby jsme pracovali individuálně je nás hodně, takže počítám že to budeme dělat skupinově.“ Zaváhám. „No... aspoň si to myslím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Trenérů je na to moc málo," přikývne Eliz. "Ale podle mě jim pomohou zaklínači. Těch je naopak víc než dost." Podíváte se k obloze, odkud k vám klesá další hnědý orel. Před dopadem roztáhne prudce křídla a vás udeří do obličejů vzduchová vlna. Orel se takto zbrzdí a potom lehce položí pařáty do trávy a dosedne. Jeho jezdec si prudkým kopnutím dopředu rozepne sedlové řemínky kolem holení a nacvičeným pohybem se přehoupne přes krk orla a dopadne na zem. Je oblečený v Dračí zbroji, neozbrojený a přes ústa má černý šátek zaklínačů. Někteří zaklínači ten šátek nosí, jiní ne. Není to jejich povinnost. Trenéři mají zlaté šátky, zaklínači černé a ještě medici červené. Když je mají uvázané kolem paží, slouží jako odznaky funkcí, ale mnohdy si je jejich nositelé váží kolem krku a dávají si je přes nos a ústa, aby se ve vyšších nadmořských výškách chránili před mrazivým vzduchem. Šátky často nosí i jiní členové letek, samozřejmě v jiných barvách. Nejoblíbenější je tmavě zelená. Orlí zaklínač si šátek strhne z nosu a úst a nechá si ho uvázaný kolem krku. Je to Erik, což znamená, že ten orel za ním musí být jeho Ghaeni. Vlastně první Meghart, o kterém jsi kdy věděla, protože dodal v uzamčeném sídle svou moc Erikovi a ten tak mohl porazit succubu. "Dobré odpoledne," pozdraví vás Erik a speciálně ještě kývne hlavou k tobě a Eliz. Nic dalšího už ale neřekne, otočí se ke Ghaenimu a telepaticky rozmlouvá s ním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To je fakt. To by mohlo jít.“ Souhlasím. Přiletěl další orel se zaklínačem z kterého se vyloupne Erik. Když nám pokývne, zvednu ruku na pozdrav. „No jsi měla pravdu.“ Řeknu Eliz a rozhlédnu se. „Kde se flákají ostatní? Brzy to může začít a v tomhle případě nebude dobré zmeškat úvod.“ Pak se znovu na Eliz podívám. „Doufám, že to Taylor zvládne. Je moc dobrá, ale má malou sebedůvěru. Nejspíš je to tím, jak je mladá. Ale měla by věřit ve své schopnosti.“ Pronesu. „Bohužel ji to můžeme říct tisíckrát a neuvěří tomu dokud si to neověří sama. Snad ji to však nebude dnes bránit v postupu. Myslím, že to zvládne.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se zeptáš, kde jsou ostatní, kývne Eliz hlavou k místu, kde oba už nějakou dobu stojí. Ale nekomentuje to. Potom přikývne. "Zvládne," řekne s jistotou v hlase. "Je to Uverova dcera, jestli ne ona, tak kdo?" Dotáhne si přezku na rukavici. "A důvěra přijde se zkušenostmi." Erik se přestane vykecávat s Ghaenim a otočí se k vám. Všichni mu okamžitě věnují pozornost. "Fajn.. první část zkoušky je skupinová," pronese Erik nahlas. "Řekne mi někdo, podle čeho se po improvizovaném sestavení skupiny určí velitel?" zeptá se. Odpoví mu jeden z jezdců kolem. "Hodnost a potom služební stáří." Erik přikývne a všechny vás přejede pohledem. Zastaví se na tobě. "Anett, jsi tu služebně nejstarší. Povedeš to," oznámí ti. Poplácá Ghaeniho po křídle a dojde k tobě, aby si s tebou mohl promluvit tiše a soukromě. "Neodpovídáš za každého ze skupiny ani za úspěch akce, ale jsi velitel, takže budeš určovat co, jak a kde... Předpokládám, že v té první části budete muset skupinku rozdělit, protože každý bude muset dělat něco jiného. Rozdělování bude tvoje." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Netvrdím, že to nezvládne. Zvládne. Jen ne možná ne dnes pokus se nechá ovlivnit svou nejistotou.“ Pokrčím rameny. Erik se k nám otočí a všichni zmlknou a poslouchají. Jak jsem si myslela... zkouška bude skupinová. Aspoň ta první. Když se Erik hned zaměří na mě, vypoulím na něj oči a nejraději bych ho zaškrtila. Jsem služebně nejstarší... skvělé. Ale s vedením fakt nemám zkušenost. Rozdávat úkoly dětem je jiné než bojové úkoly dospělým. „Já ho zaškrtím...“ Ucedím k Eliz a pak jdu s Erikem stranou, abychom si promluvili. Začal mi vysvětlovat co a jak. „Dobře. Budu dělat co je v mých silách.“ Řeknu mu a pokývnu hlavou. Ale nejsem z toho nadšená, nemám ráda vůdčí funkce. Raději rozkazy poslouchám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Erik si všimne tvé nejistoty a pro sebe si pomalu zavrtí hlavou. "Vím, že z toho nejsi nadšená," povzdechne si. "Ale každý z nás umí přijímat rozkazy. Musíme se však naučit je i rozdávat. Počkej na nějaké krizové cvičení." Otočí hlavu a podívá se na ostatní. Pak se otočí zpět k tobě. "Nejdůležitější je rychlost a nejhorší nejistota. Zapomeň na "prosím" a "ano?". Podřízení nikdy nesmí vědět, že si nejsi jistá. Nyos když je úplně v prdeli, tak zní nejsebevědoměji. A všichni mu to dokonale žerou a šlapou... A tak to má být." Narazí do vás další vzduchová vlna a vedle vás přistane ohromný zelený drak, v jehož sedle sedí černovlasý elf v dračí zbroji. "Do sedel," vyzve vás elf a mávne rukou. Před vámi je vytvořen velký stříbrný portál. "Úkolem první skupinové části je pochytat skupinku, která před vámi bude utíkat. Všechny je chytíte živé." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zaškaredím se. „To mi vůbec nesedí. Jasně všechno chápu a budu se snažit to dělat tak jak se má. Ale je mi jasné, že z toho budu na nervy.“ Promnu si zátylek. „Díky za rady. Snad to zvládnu.“ Přiletěl obří drak s elfem v sedle, který nám rozkázal na sednout. Rozloučím se s Erikem a nasednu na Kit. Elf nám řekl, jaký bude první úkol. Hned jsem v hlavě začala přemýšlet jak to udělat. Pochybuji, že nám to usnadní a budeme je honit po nějakém poli. Takže nejspíš to bude les? „Snad to zvládneme Kit.“ Řeknu své dračici. Počkala jsem jestli nám neřeknou ještě nějaké informace. „Dobře! Letíme!“ zavelím a vydám se do portálu, abych jako první mohla vidět terén a dala si tak víc času to nějak vymyslet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jako první proletíš portálem a ocitneš se opět v jiném světě. Nafialovělé světlo všude kolem ti napoví, že se nacházíte v Limbu. Ve sféře skutečné jen napůl, kde smrt znamená pouze návrat do původní sféry. Pod vámi se nachází zasněžené vrcholky velehor. Před vámi asi dvě stě metrů daleko ve vzduchu krouží šestice orlů, na zádech s lidmi zabalenými v kožešinách. Nikdo jiný tu není, takže asi máte chytit je. Lidé se nezdají být ozbrojení, ale orli jsou opravdu rychlí. Zatím neutíkají... Z portálu už se vnořili všichni a on nyní zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Měla jsem špatnou představu o tom co budeme dělat. Představovala jsem si totiž nějaké lidi co běží a ukrývají se v lese. Tohle rozhodně bylo něco úplně jiného. Promnu si zátylek. A přemýšlím jak to udělat. Nejspíš bude nutné i trochu boje. Orlové jistě budou své jezdce bránit pokud je dohoníme. Draci nemají šanci Orly dohnat. Jak to máme udělat? „Dobrá. Tohle nebude snadné. Orly jsou na draky příliš rychlí. Proto hlavní skupina pronásledovatelů budou taky letci s orly. Snažte se jim zkřížit cestu a dostat je do blízkosti draků, kteří je chytí do drápů. Rozumíte? Do toho!“ rozkážu a pobídnu Kit k letu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni kývnou a pobídnou své Megharty. Vystřelíte vpřed a orlové se od draků brzy začnou oddělovat a získávat si čím dál tím větší náskok. Ale rozdíl mezi nimi a pronásledovanými se vůbec nezkracuje. A mezi pronásledovanými a vámi se naopak dokonce pořád zvětšuje. "Tohle můžeme dělat donekonečna," ozve se Eliz, jejíž dračice se vyloupne vedle Kit a letí vedle ní. "Musíme je zastavit magii. Společně bychom před nimi mohli vytvořit silové pole..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bylo to vážně frustrující vidět, že naše pronásledování je k ničemu. Jenže co dělat? Vedle mě se objevila Eliz, která si to samozřejmě taky uvědomila. „Taky si myslím.“ Souhlasím nespokojeně. „Nevím jestli to bude fungovat. Jsou rychlí a klidně by mohli proletět oblastí kde bychom ho vytvářeli dřív než by jsme to stihli.“ Pochybovala jsem. „Ale co... nemáme co ztratit. Tímhle pronásledováním taky nic nedocílíme.“ Souhlasím nakonec. Rozhlédnu se a přes Elion zkontaktuji ostatní, protože teď by moje hulákání neslyšeli. „Vytvoříme před nimi silové pole! Několik metrů před nimi, aby nám nestačili proklouznout. To je na chvíli zdrží.“ Okamžik jsem počkala aby se všichni připravili a pak vydala rozkaz k vytvoření silového pole. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vytvářet společná silová pole je jednou z prvních věcí, co se členové Megriothu musí naučit ve skupině dělat. Skrze Elion se propojíte s elfem, který je na svém orlovi k pronásledovaným nejblíže, a poskytnete mu svou magickou energii. Kdyby bylo potřeba, mohou vás podpořit i Megharti, a to už by byla síla, jaká by Limbus byla schopná rozbít. Elfův Elion zpracuje vaše spojení a elf sáhne na vaše zásoby magické energie. Bere si rovnoměrně, nikomu neubírá víc než druhému. Poté elf natáhne ruce a vytvoří před pronásledovanou skupinkou ve vzduchu silové pole. Jejich orli se zastaví těsně před ním a všichni se rozletí na jinou stranu, jak hledají, kde pole končí. Ale elf celou dobu roztahuje ruce a spolu s tím se roztahuje i pole, takže orli nikdy nedoletí k jeho konci. Brzy se stáhnou zpět do středu a otočí se čelem k vám. Jste už docela blízko, takže si je můžeš prohlédnout. Všichni jsou oblečení v rozedraném oblečení a mají dlouhé vlasy a plnovousy. Dva nebo tři ale bezpečně poznáš jako trenéry. Hrají akorát role. Všichni tasí šavle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pole zafungovalo a za chvíli jsme bylo proti naším uprchlíkům. Znovu jsem kontaktovala ostatní. „Pamatujte si. Žádné zabíjení. Zajmout živé. Takže se je snažte strhnout ze sedel, omráčit a tak dále.“ Pak si uvědomím jednu věc. Je nás hodně a jich málo. Jestli se na ně všichni sesypou, tak si budeme akorát překážet a zavládne chaos. „Rozdělte se do skupin po třech. Oddělte je od sebe. Každá skupina jednoho obklíčí a snažte se jezdce zajmout.“ Vydávám rozkazy. „Eone.“ Ozvu se elfovi, který vytvořil silové pole. „Ty udržuj silové pole a zabraň jim, aby unikli.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se vám podaří většinu mužů zajmout živé, jednoho ale velmi vážně zraníte. To se ale zúčtuje až při závěrečném vyhodnocení, teď ne. Najednou se svět kolem vás mění a vy postoupíte do druhé části. Kolem tebe už nejsou ostatní, jsi tu jen ty a Kitiara, která tě nese. Nacházíte se ve sféře, která se barvami podobá Megriarthu. Pod vámi je hustá zelená džungle, která se táhne od horizontu k horizontu a je opravdu zelená. Nebe je bez mráčku a ukazuje ti, co znamená opravdová modrá. Je tady velmi teplo, skoro až horko, a ty cítíš, jak se na tvé zbroji spustila kouzla, která by v ní měla udržet příjemnou teplotu. Kitiara mává křídly a stojí ve vzduchu, asi sto metrů nad džunglí. Ta je tak hustá, že by měl problém prodrat se jí člověk, natož drak. Daleko před vámi na obzoru vidíš tyčit se vysokou skálu. Žádné instrukce ale nedostaneš, žádný pergamen, hlas v hlavě, nic... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podařilo se nám je zajmout i když jeden byl ošklivě zraněn. No... říkali nezabíjet a ne nezranit ne? Nebo říkali? No snad to nebude problém. A pak najednou.... jsme byli úplně někde jinde. Další část zkoušky. Rozhlédnu se. Byli jsme samotné. Takže tohle byla už jenom naše zkouška? Chvíli jsem se dívala dolů na džungli. Tady se rozhodně nedalo nikde přistát. A navíc... kdo ví co tam dole je? Jediné místo, kam by se mohla Kit posadit byla nejspíš ta vysoká skála. Zatím jsem tedy nechápala o co v téhle zkoušce půjde, ale jsem si jistá, že se to dřív nebo později dozvíme. A nebo na nás čeká tam u té skály. „No... to jsem teda zvědavá co si na nás připravili.“ Řeknu Kit a pak ji pobídnu aby letěla k hoře. Tam se bude moci usadit a dát trochu odpočinout křídlům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No já ani ne..," odpoví ti Kit pobaveným tónem a rozletí se ke skále. Letí svou střední rychlostí, nijak nespěchá, ale ani se nefláká. Brzy se před vámi objeví hejno něčeho, co vypadá jako vrány, ale když se přiblížíte, vidíte malé démony. Zapátráš v paměti démonovědy, ale tyto démony neznáš. Všichni jsou velcí asi půl metru a je jich kolem padesáti v celém hejnu. Letí docela rychle proti vám, teď jsou asi půl kilometru daleko. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No.... dozvěděli jsme se to dřív než jsem čekala.“ Pronesu, když rozpoznám to hejno. Ne ptáci, ale démoni. Připomínají mi netopýry. Tasím meč, normální, Drakobijec byl moc na tyle velký. Když jsme se přiblížili, vyslala jsem k nim světlušku, abych jejich počet trochu snížila. Bylo jich celkem dost. „Až přiletí blíž použij na ně dech.“ Řeknu Kim a zastavím ji ve vzduchu. „To je na chvíli zarazí. V tu chvíli vyletíme nad ně a znovu použiješ dech.“ Řeknu ji plán. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To není náš úkol, to je jenom první překážka," řekne Kit. Vytvoříš světlušku a mrštíš ji proti hejnu. Normálně by se asi vyhnuli, ale světluška letí přímo doprostřed a oni se nezvládnou vyhnout, protože ti na krajích jim brání. Takže se tímto jedním mocným kouzlem zbavíš okamžitě více jak poloviny soupeřů, ale úbytek sil je to citelný. Další démoni se ale řítí dál, Kit se prohne v zádech a potom na ně vyšle ledový dech. Odrovná dalších deset démonů, ale zbytek se po vás vrhne. Kit prudce máchne křídly a vystoupá nad zmatené démony, aby je zase zasáhla dechem. Démonů už zbude jen pár, ale dostanou se až k vám. zaútočí zuby a drápy na Kit, ale té nijak neublíží. Ona se po nich ohání taktéž drápy a zuby, ale jsou příliš malí a uhýbají ji. Na tebe zaútočí bez jakékoliv strategie, ale v přesile a zuřivě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Světluška jich hodně odrovnala a Kitiařin dech jich několik dalších poslala do hrobu. Ale ten zbytek byl už příliš blízko. Vrhli se na Kit, které to však neublížilo. Nejspíš byli jak dotěrný hmyz. Další se vrhli na mě, meč jsem měla připravený a tak jsem se do nich pustila. Jen jestli nebudou na meč příliš malí a rychlí. Kdyžtak budu muset vymyslet něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S mečem se už umíš ohánět velmi dobře. Chladná ocel kovaná v dračím ohni a kalená v nejmocnějších lektvarech, pokrytá ochrannými runami a obklopená ničivou magií, nemá se démony žádný problém. Prvního rozsekneš na půl, druhé praštíš levou obrněnou pěstí a on se zřítí dolů, kde ho pozře džungle. Doslova, mlaskání slyšíš až sem. Potom odrazíš útok dalšího a zase ho rozsekneš. další dva probodneš, takže z nich vytvoříš takový špíz a musíš je setřepat z meče. Kit použije dech a odrovná další démony. Několik démonů potom vytvoří ohnivé koule a mrští je po vás, ale kouzla zablikají a zmizí dobrých několik stop před vašimi brněními. Skoro cítíš, jak se vaše magické zbroje nad tím pobaveně ušklíbly. Brzy už před vámi není žádný soupeř. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak.... to bychom měli.“ Pronesu a schovám meč. „Dobrá práce Kit.“ Podívám se znovu dolů na džungli. „Slyšela jsi to Kit? Vážně jsem slyšela, jak si ta džungle šmakuje na tom démonovi?“ zeptám se ji. „Masožravá země.... no tohle.“ Zavrtím hlavou. „Letíme dál k té skále.“ Pobídnu znovu Kit. Musím říci, že budu ráda až budeme odtud pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Věř mi, mágové udělali od mých dob obrovský posun kupředu. Už je neovládá několik zkorumpovaných jedinců, ale vše je mnohem víc kontrolováno. Teď jsou to zlenivělí byrokrati," mávne Stefan odmítavě rukou. "Očividně ti tvé tažení proti nim nerozmluvím.. a ani jsem s tím nepočítal," pokrčí rameny. "Zkusil jsem tě vrátit na správnou cestu, nechceš, fajn. Ale vyslechni aspoň toto... Přestaň zahrnovat přízní hadího jazyka Morunta a odstřihni se od démonů. Když pominu, že riskuješ zapojení arcimágů, tak se démonům navíc nedá věřit. Sledují vlastní cíle a Morovo bratrstvo je jen užitečný blázen. Chtějí se vylít na tento svět a ovládnout ho, Bratrstvo při své cestě smetou." Na chvíli se zadívá ven z okna, jak přemýšlí. "Nemůžeš razit heslo, že účel světí prostředky... temní mágové? jasně, proč ne.. Nekromanti? Když jinak nedáš.. Ale démoni a zabíjení kojenců? Možná se považuješ za kladného hrdinu, ale vraždění dětí přece nemůžeš obhájit ani sám před sebou..." Pak se podívá ke dveřím a zpět na tebe. "Perter je věrný, Echron je věrný, Posledním můžeš věřit a i Zaklínačům, až se objeví. A ještě jedna věc.. Proslýchá se, že na západě se proti mágům svolává Kult čarodějů, takže mágové možná budou muset bojovat na dvou frontách. každopádně Tajné sbory k tobě chtějí vyslat posla." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, slyšela..," odpoví ti Kit znepokojeně a podívá se dolů. Pak mocně mávne křídly a vystřelí ke skále. Letí svou nejvyšší rychlostí, očividně chce být co nejdříve pryč z tohoto volného prostoru. Přistanete na skále přímo před temným vchodem do nějaké jeskyně. Kit se otvorem nemá šanci protáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Doletěli jsme ke skále, kde Kit přistála rovnou před vstupem do jeskyně. Slezla jsem z ní a pohladila ji. „Odpočiň svým křídlům, ale zůstaň ve střehu. Zatím co budu uvnitř možná že bude tady venku i nějaká zkouška pro tebe.“ Řeknu a tasím meč. „Přej mi štěstí.“ Pousměji se a vydám se do jeskyně. U vstupu jsem vyvolala magické světlo, abych viděla na cestu před sebou a pak se vydala opatrně prozkoumat jeskyni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Se světelnou koulí ses naučila několik pěkných triků. Už ji například nemusíš držet v ruce, ale můžeš si jí nechat "obalit" levou dlaň, přičemž z ní můžeš nadále vysílat kouzla, k čemuž ta levá ruka také je, neboť v pravé držíš meč. Nejistě vkročíš do temné chodby, Kit ti popřeje štěstí a protáhne si křídla. Sotva ujdeš několik metrů, zahýbá chodba prudce doleva a ty ztratíš mentální spojení s Kit. Pořád ji cítíš, ale už jen tak podprahově, nemůžete se nijak spojit, neposkytne ti sílu ani útěchu. Všimneš si, že chodba se tím dál tím víc zužuje a přestává být přírodní, stává se nahrubo vytesanou. najednou se zastavíš, protože ti světlo několik kroků od tebe odhalilo temnou postavu, která ti zastupuje cestu. Má lidské tvary, nejspíš černý plášť s kapucí na sobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šla jsem dovnitř, nemám ráda jeskyně. Temné jeskyně. Většinou na tebe vždy něco vyskočí. A netopýři... ale neslyšela jsem žádný jejich piskot, tak snad mám v tomhle štěstí. Šla jsem stále opatrněji, zvlášť od chvíle co jsem ztratila spojení s Kit. Nebyla jsem nadšená z toho, že nevím co s ní je. Vsadím se, že ani ji nenechají oddychnout. Zastavím se ve chvíli, kdy mi světlo odhalilo postavu. Lidská postava, ale to ještě neznamenalo, že je to člověk. „Takže ty jsi můj protivník?“ zeptám se. Dokud nezaútočil, nehodlám útočit ani já. I když bych asi měla, ale dokud nevím proti čemu stojím nebí dobré se ukvapovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi to tak už bude," pronese temná postava šeptem, který zní, jako kdyby o sebe drhly kosti. Pak postava odhodí svůj plášť a před tebou se objeví štíhlý, vysoký bojovník v černém brnění, z pochev na zádech vytasí dvě šavle z temného kovu, které jiskří magií. Pohledem už zkušeného bojovníka protivníka odhaduješ. Bude rychlý a mrštný, ale nejspíš ne moc silný. Jeho dvě šavle se pro tento stísněný prostor hodí více, než tvůj dlouhý bojovnický meč určený spíš na boj z dračího hřbetu. Když ale drží v obou rukou šavle, může kouzlit pouze vůlí a rty a nebude tedy moct určovat směr kouzel, což znamená, že by mohl vysílat jen plošná kouzla, proti kterým tě tvé brnění chrání spolehlivě. "Ale určitě nejsem poslední," dodá postava a zaútočí. Měla jsi pravdu, je rychlý. Mečem tak tak srazíš jednu šavli, druhou tě sekne do břicha, ale brnění si s tou ránou poradí. Potom se stáhne zpět. Poprvé jsi mu viděla do tváře. Má uhlově černé vlasy a štíhlou, nesmírně bledou tvář, kůží mu prosvítají modré žilky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ah... miluji protivníky, kteří mi odpoví.“ Pousměji se. To je pravda. Mám raději inteligentní protivníky. Kteří umí mluvit a ne jen řvát až mu tečou sliny. Prohlédla jsem si ho a odhadla jeho schopnosti. Rychlý, ne moc silný. Dvě zbraně... nevýhoda pro mě je ta, že tu bylo málo místa. Zaútočil proti mě, jednu jeho šavli jsem odrazila a druhá rána zaštítilo brnění. Pak jsem si mohla prohlédnout jeho tvář. Co byl zač? Nemrtvý? Tentokrát jsem zaútočila já. Potřebovala bych ho vylákat trochu zpátky... kde je jeskyně víc rozšířená, abych si nemusela dávat pozor jak moc se rozmáchnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Začneš couvat a děláš to tak šikovně, že soupeř získává dojem, že tě zatlačuje. Ty se tím ale dostáváš do širší chodby, kde budeš mít více prostoru k manévrování. A povede se ti to, najednou jsi v mnohem širší chodbě a můžeš se zase široce rozmachovat. Ale protivník má pořád výhodu dvou mečů. Jste zhruba stejně rychlí, ale máš jen jeden meč. Pokud srazíš jednu jeho šavli, trefí tě druhou. Brnění tě zatím stále chrání, ale dřív nebo později přestaneš uhýbat a trefí tě do nekryté hlavy. "Máš magii, trubko.. Proč ji nepoužiješ?" zašeptá nepřítel po chvilce a neznatelně zavrtí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podařilo se mi ho vylákat do místa, kde bylo pro mě dost prostoru. Ale moc se mi nedařilo, protože i když jsem jednu jeho zbraň vykryla, tak druhá mě zasáhla. Nakonec se mě zeptá, proč nepoužiji magii. „A proč ne ty?“ pousměji se. „Jen jsem tě chtěla první dostat někam, kde bude trochu víc prostoru.“ Odpovím mu. Nenechala jsme ho dlouho čekat a hned na to jsem proti němu vyslala Ledovou střelu. Světluška byla docela ničivá a víc se hodila pro démony. A navíc jsem měla trochu obavy, aby nám to tu nespadlo na hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je mi to jasné," odpoví ti tvůj soupeř s pousmáním, když mu řekneš, že ses chtěla dostat někam, kde bude více prostoru. Máš tak trochu dojem, že vybavovat se s tebou úplně nepatří do jeho role. Vyšleš proti němu ledovou střelu, která mu vyrazí jednu šavli z ruky a ruku samotnou mu přimrazí k tělu. vykřikne bolestí, jak mu mráz spálí kůži na dlani. Okamžitě zaútočíš, ale ještě se brání levou šavlí. Srazíš mu ji dolů a kopneš jej do břicha, předkloní se a ty mu kolenem šavli vykopneš. Narovná se a ty jej probodneš. Pochvalně se na tebe zašklebí a začne se pomalu rozplývat, jak se trenér, který hrál tuto postavu, vrací do Megriarthu. "Jedna malá rada," řekne tiše, jeho hlas se vytrácí. "V žádném případě.." A je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bylo to jednoduší než jsem si myslela, že bude. Když jsem mu zmrazila ruku, porazit ho už byla otázka chvíle. Trenér se zatvářil pochvalně, ale chtěl mi dát radu. Zmizel dřív než mi stačil říci o co jde. „To jsi to nemohl říct o trochu dřív?“ postěžuji si do prostoru. „V žádném případě co?“ zamračím se a vzdychnu. Teď co? Mám jít dál? Nebo se vrátit? Chvíli váhám, ale pak se vydám zase dál do jeskyně. Bylo by fajn, kdyby měl slepý konec a já se mohla vrátit ke Kit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nic naplat, trenér už je pryč. Vydáš se tedy vpřed a brzy dojdeš na konec té chodby. Před tebou jsou velké železné dveře zapuštěné do kamene, ale sotva se k nim přiblíží, neslyšně se otevřou. Vejdeš do místnosti a ocitneš se v místě, o kterém ti Nyos vyprávěl, ale nikdy jsi v něm nebyla. Místnost je prosycená pararealitou, místem, kde je nahoře dole, vlevo je vpravo . I taková situace může nastat a vy jste na ni trénováni, i přesto tě to ale zaskočilo a dokonale zmátlo. najednou jsi hlavou dolů, meč držíš v levé ruce a řítí se k tobě trojice odporných křídelnatých démonů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šla jsem dál. Bohužel slepý konec se nekonal. Byli tam dveře, kterými jsem prošla a udělalo se mi trochu zle. Najednou bylo všechno obráceně. Sice jsme na to trénovaní, ale myslím, že na takovou změnu nemůže být nikdo úplně připravený. Jen každému trvá jinak dlouho než se zorientuje. Řítili se na mě tři démoni. Začala jsem se soustředit a vystřelila proti nim světlušku. Tohle zvládnu. Tímhle obrácením se nenechám porazit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je to zvláštní, vysílat světlušku pravou rukou. Nicméně účinek má stejný, jako vždycky. Okamžitě smete všechny tři útočníky. Uděláš několik opatrných kroků, aby ses ujistila, že se nezřítíš na strop, tedy na podlahu. Ale všechno se zdá být v pořádku, takže získáš na jistotě a už se po stropě pohybuješ mnohem rychleji. A najednou stojíš zase pevně na zemi, světlo v levé ruce a meč v pravé. Nespadla jsi, prostě jsi udělala další krok a strop se změnil v podlahu. Otočíš se, ale chodba se tváří normálně. Pokrčíš rameny a jdeš dál.. Cestou tě potká ještě spousta dalších nástrah. Musíš se vypořádat s perfektní iluzí, několika démony a temným čarodějem, který ti v magickém souboji nedá svou kůži zadarmo. Poté tě ještě čeká další šermířský souboj, tentokrát s vysokým bojovníkem v mohutné zbroji. Takže musíš dokonce schovat meč a tasit ze zad Drakobijec. Nakonec ale bojovník padne a ty vstoupíš do místnosti s modrým krystalem, který tě má donést zpět. Položíš na něj ruku a jsi najednou zpět v Megriarthu. Spolu s tebou se na palouku před Křídou objeví i Kit. Kolem vás už stojí dva orli jezdci, tři draci a jejich jezdci. Kousek od vás se se smíchem šermují dva zaklínači, kteří se o vás mají postarat, jakmile se vrátíte, kdyby vám něco bylo. Rychle si vyměníš několik obrazů s Kit, kde ji ukážeš, co jsi dělala. A ona zase ukáže obrazy tobě, taky ji nutili venku bojovat. A čím déle by ti to trvalo, tím déle by musela bojovat. nakonec vás splní zkoušky tři čtvrtiny, všichni z postupové skupiny jsou úspěšní. Dostane se vám pochvaly a povýšení na druhý bojovnický stupeň a následně se postupová skupina zruší, protože dál už vás nevytáhne, teď je to na vás. Máš pocit, že to ti zaklínači, co vás mají jmenovat, trochu odbyli. celý den se nese ve znamení prestižních zaklínačských zkoušek, vaše zkouška by jindy budila hodně pozornosti, dnes je to spíš takový předskokan. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zkouška mi přišla... tak nějak středně náročná. Vše jsem zvládla a ne s moc velkými problémy. Poradila jsem si s každým protivníkem a situací. Ale byla jsem ráda, že se semnou znovu místnost neobrátila vzhůru nohama. Nedělalo mi to dobře na žaludek. Díky krystalu jsme se vrátili zpět. Vyměnili jsme s s Kit vzpomínky, abychom zjistili, co druhá dělala. Rozhodli jsme se počkat na naši skupinu. Uvelebili jsme se v trávě kus stranou a čekali. Prošli jsme všichni i když tedy... pochválili nás, ale to bylo tak všechno. Myslí, že se nemýlím, když řeknu, že nás odsunuli na druhou kolej. Zajímalo by mě jestli se objeví ten zkoušející, aby mi dořekl tu radu. No postoupili jsme... to bylo hlavní. Když jsme se všichni zase sešli, pogratulovali jsme si. „Navrhuji, abychom se šli všichni odstrojit, umýt a pak hezky oslavit náš postup. Co říkáte?“ navrhnu jim. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni samozřejmě souhlasí. S koupelí i s oslavou. Takže se jdete umýt a převléknout a poté se sejdete v prázdné jídelně, abyste slavili, zatímco celý Megriarth je na nohou kvůli zaklínačským zkouškám. Až druhý den večer se koná oficiální ceremonie. Všichni jste slavnostně povýšeni na druhý zaklínačský stupeň. Zůstáváš v druhém praporu rudé letky, což je prapor, který se do akce dostává zhruba jednou za čtrnáct dní a obvykle jsou to plánované akce, celkem důležité ale s malým rizikem. Čeká tě ale ještě jedno překvapení, protože jsi byla zařazena k učitelům. Učitelé jsou bojovníci, kteří trénují děti kolem deseti až dvanácti lety, kteří se do Megriarthu dostanou díky rodičům. Jakmile jsou starší, přebírají je Trenéři. Místo učitele je vážené a respektované. Po bojovnické ceremonii je očekávaná zaklínačská. Řady zaklínačů rozšíří dvanáct megriotů a dvanáct jejich meghartů. Pět jezdců, tři letci a čtyři pěšáci. Po mohutném potlesku se všichni mohutně ožerou. Ty s Nyosem se ale vytratíte celkem brzy. Následující týden se vše vrátí do jakýchsi normálních kolejí. Přesunete se zpět do Darogaru do domácí věže. Chris je šikovný a krásně spinká, v Megriothu nic nevyžaduje vaši přítomnost a vaše členství v této organizaci dokazují jen vaše náramky. A také tvá štíhlá a opálená postava, kterou jsi předtím neměla. Nyos si vzal volno a tento týden jste strávili jen ve čtyřech, Natka je celý týden u vás. Je léto, krásně teplo, chodíte se opalovat na útes a plavat. Dvakrát jste byli u koní, na které Chris nechápavě civěl. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oslavili jsme náš postup jak se patří. Druhý den byla ceremonie, kromě naší i zaklínačské. A pak následovala oslava. Ale té jsme se s Nyosem neúčastnili. Rozhodli jsme se slavit jen ve dvou. Kromě toho, že jsme povýšili jsem získala i titul učitele, takže budu učit děti. Nejspíš za to mohla i moje práce v Darogaru. Už mám s dětmi zkušenosti. Doma Vrátili jsme se domů. Chris se naučil spinkat. Řekla bych, že docela brzy, ale ne že bych si stěžovala. Spaní celou noc nebo jen jedno vstávání jsem si vážně užívala. Od Megriothu jsme měli klid. Moje forma se mi vrátila a já byla spokojená. Samozřejmě tu a tam jsem trochu trénovala i doma, abych byla popřípadě připravená, kdyby nás bylo potřeba. Nyos si vzal týden volno, který jsme trávili v rodinném kruhu. Já, Nyos, Natka a Chris. Bylo to krásně uvolňující. Ale po tom co volno skončí jsem byla rozhodnutá vrátit se do práce. Nechala jsem Institu dlouho být. Je načase, abych se pomalu zase vrátila k povinnostem. Musím se spojit se Sandy a zjistit jestli by byla ochotná hlídat Chrise i tady u nás. Chris si na ní docela zvykl, a já taky. Osvědčila se. A já si už zvykala na to být od Chrise odloučena delší chvíli. I když mě napadlo, že bych si mohla vzít postýlku do pracovny a mít o u sebe, kdybych neměla zrovna nic jiného než procházení papírů. No uvidíme. Každý den jsem teď zkoušela, kdy začne být Chris lechtivý. Lechtala jsem ho na chodidlech a dívala se mu do tvářičky. Nechtěla jsem propásnout jeho první smích. Zrovna jsem s ním byla na útesu, ve stínu stromu. Bylo horko a tak jsem nechala Chrise na dece spinkat v rozbalené plínce, aby se nám nezapařil. Teď bylo takové horko pro miminka nebezpečná. Trochu se zpotí, ofoukne je a jsou nemocní. Takže jsem dávala pozor, aby Chris měl stálou tělesnou teplotu než si na to teplo zvykne. Až začne Chris lézt musíme kolem útesu udělat zábrany, aby se nestalo, že by odlezl k okraji a spadl. V podstatě jsem v poslední době nepřemýšlela nad ničím jiným než zajistit Chrisovi bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro DarogarÚtes Je sobota odpoledne, krásně teplo, slunce svítí a vy jste venku před věží. Ty sedíš na dece ve stínu toho jednoho z několika stromů, co na útesu rostou. Ležíte skoro u vody, protože jen tak nízko je hlína, rostou tam stromy i tráva, na které teď ležíte. Výše už je to jen holá skála. Nyos v černých šortkách skotačí v moři s Natkou v rudých plavkách. Natka si ten týden, kdy ji Nyos omluvil ze školy, náramně užila. A to i přesto, že ji Nyos rozhodně nenechal zahálet a učil ji každé dopoledne venku zacházet s mečem. A s tebou si zase každý večer opakovala démonovědu a drakovědu. A přesto se tady s vámi skvěle bavila. Nicméně je teprve půlka května, pozítří se do školy zase vrátí a ještě ji bude čekat měsíc a půl do prázdnin. Bez Natky tady nebude tak veselo a hlasito, ale zase tady bude jiná atmosféra, tišší, romantičtější.. A když sleduješ, jak se Nyosovi pod vlhkou snědou pokožkou vlní vyrýsované svaly, nedá se říct, že by to byla špatná představa. Natka se mimochodem rozešla s Colinem. Rozešli se v dobrém a zůstali kamarádi, prostě jim to jen neklapalo ve vztahu. Chvíli z toho byla trochu smutná, ale rychle jste ji z toho dostali. Navíc už ji obskakuje plno jiných kluků. A Colina plno jiných holek. Natku prakticky vychováváte od jejich deseti a teď je přesně v tom období, kdy by se měla proti vám začít bouřit, ale nic takového se neděje. Zatím, tedy. Je ale pravda, že se snaží chovat hodně dospěle a Nyos se tak k ní chová taky. Už jí tak moc nepřikazuje, jako kdysi, spíš vysvětluje, proč to má udělat. Udělali jste v obýváku místo pro psa, už je jasné, že to bude zlatý retrívr. Nyos teď už jen čeká, až porodí fenka jednoho jeho známého, a potom přinese štěně. Občas si venku pokecáte s vodními nebo kamennými elementály, kteří chrání věž. Natka má v pokoji morče, které jí Nyos koupil k oslavě jejího zasvěcení. Dostala Elion, i když jej ještě nesmí aktivovat a nemá vybraného Megharta. Každopádně když tu Natka není, nesmíte se zapomenout o morče postarat. Z úvah o zvířatech, Natce a Nyosovi tě vytrhne velmi vysoká vlna, která se k vám řítí. Všichni vzhlédnete a sledujete ji. Natka vezme Nyose nejistě za loket, ale není důvod k panice. Vlna se několik desítek metrů od útesu rozdělí a proletí kolem vašeho útesu. Za ním se zase spojí. Ale za ní jde další. Nyos vzhlédne k nebi, které se hodně rychle zatáhlo, přestože horko zůstalo stejné. "Fajn, tak dovnitř," zaškaredí se. "Naty, vem deku, já vezmu jídlo. Miláčku, vezmeš Chrise?" usměje se na tebe. samozřejmě se jenom ujišťuje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na klíně jsem měla rozevřenou knížku, ale moc jsem z ní nepřečetla, protože mě bavilo dívat se na ty dva jak dovádějí ve vodě. Natka hodně dospěla, občas sice drškuje, ale není to nic hrozného a Nyos ji umí zpracovat. Od chvíle co je v naší rodině Chris a dostal Elion je ještě zodpovědnější. A Nyos měl už domluvené štěně. Jen čekal až ho fenka porodí a odchová... jak, že je to dlouho? Šest týdnů? Pořád nevím jestli vezme psa nebo fenku. Radši bych měla fenku. Ty jsou hodnější. Podívám se na spícího Chrise a lehce položím ruku na jeho hrudníček, abych se ujistila, že má pořád stejně teplou kůži a dýchá klidně. Když tu mě vyleká velká vlna. I Natku to znepokojilo. Hned jsem Chrisovi zapnula plenku a vzala ho do náruče. Vlna se však rozdělila a obešla nás. Ale objevila se další. Pohlédneme na nebe, hnali se mraky. Vypadalo to na pořádnou bouřku. „Jistě.“ Pousměji se, protože jsem Chrise už v náručí měla. Ještě jsem vzala knížku z deky, kterou jsem si strčila do podpaží a vrátili jsme se do věže. První jsem doma Chrise oblékla do pyžama a uložila do postýlky, protože byl pořád rozespalý. Podle zvyku se asi tak za dvě hodiny probudí, bude mít hlad a pak bude až přibližně do půl deváté vzhůru a pak bude hezky spinkat celou noc. Převlékla jsem se a sešla dolů do obýváku. Zavřela jsem dveře na balkón a zadívala se na nebe. „To bude pořádná bouřka. Už se těším. Vyčistí to krásně vzduch.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, už to bylo potřeba," pousměje se Nyos a potom jde nahoru, aby v Natčině pokoji opravil dveře od jedné skříňky, které se včera ulomily, když do nich Natka nechtěně vrazila. Normálně s kladívkem a hřebíky. A ty s Natkou jdete do kuchyně, abyste pomalu začaly připravovat večeři. I přesto, že nevaříte na otevřeném ohni, ale na desce ze stříbra s magickým plamenem, ti to chvíli připadá, jako kdybyste byli obyčejná rodina. Muž jde opravit nábytek a žena s dcerou jdou vařit. Dalo by se to tak říct, Natka je přeci jen z jedné části jako tvá dcera, z druhé jako mladší sestra a z třetí až jako švagrová. "Anett, uděláš pro mě něco?" zeptá se tě Natka, když ti pomáhá s přípravou. "Můžeš Nyosovi prosím nějak říct, aby mi koupil nová trička. Je inteligentní, ale někdy je strašně nechápavý, jako všichni chlapi..," zavrtí hlavou. "Řekla jsem mu, že jsem vyrostla a potřebuji nové trička a on řekl, že jsem vyrostla maximálně o pár centimetrů a to na trika nemá vliv," zaškaredí se. "Nedošlo mu, co jsme tím myslela, že se do těch triček prostě nevejdu. A víš, jak by vypadal, kdybych mu to zkoušela vysvětlit." Jo, zhruba. Nyos se s Natkou o těchto věcech nebaví moc rád. Jsi to ty, kdo ji kupuje spodní prádlo a věci pro periodu, a Nyos ti to hodně ochotně přenechal. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když mě Natka požádá při vaření o laskavost a vysvětlí mi o co jde, začnu se smát. „Ano. To chápu.“ Řeknu pobaveně. „Je legrační, že mu nedošlo o čem mluvíš. A při tom Nyos dlouhé vedení nemá.“ Zazubím se. „Ale nebylo by jednoduší, kdyby jsi si řekla mě a spolu bychom vyrazili to oblečení nakoupit?“ zeptám se. „Nyos má dobrej vkus a jistě by ti vybral co by se ti líbilo, ale myslím, že jít si vybrat sama je lepší.“ Dám smažit kuřecí kousky a opéct tousty. Dělali jsme kuřecí salát s opečeným chlebem. Lehké jídlo a do toho horka se to hodilo. „Co uděláš s oblečením co ti už není?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne, většinou bývá docela chápavý," přikývne Natka s pousmáním. "Ale cokoliv se týká mého dospívání mu prostě nedochází..," pokrčí rameny. Potom se zatváří omluvně. "No bylo, ale ty jsi trénovala v Megriarthu, učila se, pracovala. Měl jsi toho dost, tak jsem nechtěla otravovat," vysvětlí ti a umyje zeleninu. Zeptáš se jí, co udělá s malým oblečením. "To je mi fuk, co s ním bude, když už mi není," odpoví. "Něco s tím udělej. Nějakým známým nebo chudým," nechá ti s pokrčením ramen volnou ruku. Jídlo je brzy hotové a servírujete jej na stůl. Nyos seběhne po schodech dolů. Má na sobě volné bílé kalhoty a stejně bílou košili, ale nikde není vidět krev, takže asi dobrý. "Jako nová," zazubí se rozpustile, plácne vás obě dvě najednou po zadku a políbí tě. "Jídlo na stole, synátor konečně spí a všechny problémy nám zatím daly vale. Není to paráda?" zakření se na vás a pak se podívá ven, kde právě začalo pršet. "A ještě bude zítra dýchatelno..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „To je od tebe ohleduplné, zlato. Ale na tebe si vždycky čas udělám.“ Ujistím ji. „Zítra tedy půjdeme nakupovat oblečení.“ Řeknu. Pak řekla, že neví co s oblečením co ji už není. „Dobře. Tak ho prober a já s ním něco udělám.“ Řeknu. Začali jsme servírovat jídlo, když dolů seběhl Nyos v čistém, bílém oblečení a bez krve. Krása. „Ano. Je to paráda.“ Řeknu mu s úsměvem a taky se podívám z okna, jak prší. „Myslíš, že si chvíli zítra s Chrisem sám poradíš? Půjdu s Natkou nakoupit nějaké nové oblečení.“ Řeknu mu a posadím se ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zítra Chrise hlídat nemůžu," zavrtí Nyos hlavou, když se jej zeptáš, jestli pohlídáš Chrise. Je na něm ale vidět, že je mu to líto. "Zítra je Rada," vysvětlí ti. "Alex s Marcusem mají návrhy nějakých zákonů. Ale seženu hlídání..." Pustíte se do jídla. Jako vždy se vám povedlo, Nyos to ocení uznalým kývnutím a Natka se zazubí. Pak se ale nyos ztratí v myšlenkách na nadcházející zasedání rady mágů. "Myslím, že se konečně definují pravomoci členů Megriothu vůči Darogaru... Ale nevím, jestli bude vydáno nějaké prohlášení, kde to prostě vyklopíme, nebo budeme Megrioth prozrazovat postupně..," zamumlá. Potom ale zavrtí hlavou a už se tím nezabývá. "Co plánuješ dělat přes týden? Budeš pracovat z domu, nebo necháš Chrise u rodičů a půjdeš do Institutu osobně?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „A nemohla by Sandy?“ zeptám se. „Už jsem na ní zvyklá.“ Pronesu. „A Chris taky.“ Pustíme se do jídla, samozřejmě bylo skvělé a Nyos nezapomněl pochválit. Taky se usměji. Vždy je to potěšující, když vaše jídlo pochválí. Pak začal mluvit o té Radě, co se asi bude probírat. „Uvidí se. Podle mě by bylo však nejlepší postupné odhalování. Kdyby jsme to všechno najednou na svět vybalili tak by to způsobilo dost povyk. Postupné odhalování by bylo šetrnější.“ Pokrčím rameny. „Jen můj názor.“ „Hmm... přemýšlím, že bych si vzala Chrise do Institutu. Nebudu moci hned zase učit, tak bych si dala postýlku do pracovny. První totiž budu muset projít všechny dokumenty a tak.“ Řeknu a ukousnu si toust. „Měla bych zase začít normálně fungovat. Nerada bych přišla o místo Ředitelky v Institutu, kvůli tomu, že tam nejsem.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemohla," zavrtí Nyos hlavou. "Má teď hlavně praktické ukázky a musí být v Megriarthu," vysvětlí ti. Potom přikývne. "Jo, určitě budu prosazovat pozvolné odhalování," řekne a napije se vody. "Najednou by to byl hodně velký šok, mohlo by to vzbudit nevoli, nepokoje... Organizace by se měla pomalu vylupovat i několik let." Potom se obáváš o své místo ředitelky Institutu. "To si myslím, že nehrozí. Na návrh Elle by tě musela odvolat Ada, což je asi tak pravděpodobné, že já budu zítra králem. Vzhledem k tomu, že Elle nic takového nenavrhne a v Adě je vás momentálně osm a minimálně čtyři jsou na tvé straně." Pak se zamyslí. "Klidně Chrise s sebou v pondělí vem, pokud to nikomu nebude vadit. V úterý ho pohlídám. A ano.. zvládnu to..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Děkuji za ujištění. Je fajn vědět, že mám jisté své teplé místečko.“ Usměji se. „Nevím proč by to někomu vadilo. Já jsem ředitelka a navíc ve své pracovně můžu mít cokoliv.“ Zazubím se. Zasměji se. „Já vím, že ano. Už jsi se osvědčil.“ Mrknu na něj a pak dojím. Ale ještě jsem se nezvedla, chtěla jsem počkat na ty dva. „A co ty Natko? Už máš vyhlédnutého nějakého chlapce co se ti líbí?“ zajímá mě. Vím, že se kolem ní motá hodně kluků, ale zajímalo mě jestli není do někoho zakoukaná. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jeden kluk z Megriothu se mi hodně líbí," přizná, že během pobytu v Megriarthu se jí jeden z kadetů zalíbil. "Trochu jsem se kolem něj točila, ale on si mě vůbec nevšímal," řekne trochu zklamaně. Nyos si dá do úst poslední sousto, rozžvýká, polkne a potom zavrtí hlavou. "Tak to tě chce tutově," pousměje se. "Kolik mu je, mimochodem?" zeptá se a napije se vody. "Sedmnáct," odpoví Natka a Nyos se zakucká. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jak se jmenuje?“ zajímá mě a pousměji se na Nyose, který řekne, že to, že si ji nevšímá znamená, že se mu líbí. Ale chce vědět kolik mu je a odpověď se mu nelíbila, protože se hned na to zakuckal. „No, no... to není zase tolik.“ Chlácholím ho. „Holkám se vždycky líbí starší muži.“ Řeknu. „Sedmnáct ještě ujde. Já byla v jejím věku zamilovaná zase do učitele, který byl ve věku kdy by mohl být pomalu můj děda... i když na to nevypadal.“ Zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kyle," špitne Natka chlapcovo jméno a trošinku se zardí. "Čtyři roky," řekne Nyos trochu zamyšleně, když zmíníš, že to není zas takový rozdíl. "Tři a něco, v srpnu mi bude čtrnáct a mu bylo sedmnáct nedávno," opraví Nyose Natka, ale je na ni docela vidět, že jí záleží na tom, co Nyos řekne, nebo jak bude reagovat. A stejně tak jde dobře vidět, jak se uklidnila, když Nyos kývne a už to dál neřeší. "Hlavně si na něj dávej bacha. Kluci v jeho věku umí být docela..," chvíli uvažuje, "zmrdi," dořekne přeci jen. "Ne všichni, ale většina, to mi věř, já byl taky takový." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos to přijal, ale varoval Natku, aby si dávala pozor. Uchechtnu se. „To je ta potíž. Chlapci v tvém věku jsou paka a starší chlapci jsou parchanti... to aby jsi si pomalu spíš vyhlížela tak třicetiletého. Ti už bývají normální.“ Vtipkuji. „Ale opravdu. Nesmíš se nechat do něčeho přemluvit. Muži v jeho věku bývají sobečtí a myslí hlavně na sex.“ Pokrčím rameny. „Ale řekla bych, že kdyby neměl nějaké dobré kvality, tak by nebyl v Megriarthu.“ Odmlčím se. „Ale ty jsi chytrá, mladá žena. Věřím že si poradíš.“ Mrknu na ní. „Tak... dojedli jste? Sklidíme ze stolu a něco si zahrajeme co říkáte? Ještě je brzy na to chodit do postele.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ani já ještě nemám třicet," zasměje se Nyos. On bude mít v srpnu teprve třicet osm. Takže třicetiletého nápadníka by Natce asi neschválil.. "Stejně s ním nic mít nebudu," pokrčí Natka rameny. "Je kolem něj spousta holek, starších než já." Nyos zavrtí hlavou. "A kde jsi přišla na to, že si radši vybereme holku mladší o rok, než o tři?" zeptá se. Potom se zvednete a začnete sklízet nádobí. "Ještě vymysli, co zítra s Chrisem," řekne Nyos, když ti pomáhá ukládat nádobí do dřezu. Potom jdete do obýváku hrát nějaké hry. Venku už se setmělo a pořád lije, Nyos zatáhne závěsy přes skleněnou stěnu a rozsvítí krystal na stropě. První hra je pro děti, aby se naučily jemnou práci telekinezí. Vlastně na dálku prostrkujete kostičky různých tvarů určenými otvory a nesmíte se dotknout desky. Paradoxně prohraje Nyos, který už není zvyklý pracovat s telekinezí tak jemně. Ty skončíš druhá a Natka, kterou ve škole s tímto každý den drilují, vyhraje. Další hra je vědomostní, ze všech oblastí. Vyhráváš v otázkách přírodovědných, Nyos v dějepisných a Natka zase v matematických. Celkově vás Nyos ale celkem zdrtí, jak ve všeobecných znalostech, tak ve znalosti historie, magie a alchymie. Třetí hra je pohybová. Podle knížky, ve které je zapsaná, se dělí do několika obtížností a vy jdete rovnou na tu nejtěžší. Což zahrnuje hodně práci se sílou, rovnováhou, vytrvalostí a koordinací pohybů. Kdysi bys to asi nezvládala, ale tvá rovnováha a koordinace, nemluvě o síle a vytrvalosti, se v Megriothu neskutečně zlepšily, takže ani s nejvyšší úrovní nemá problém. Na druhé straně s věcmi na ohebnost máte s Nyosem docela problémy. Umíš salto, salto vzad, stojku, přemet... ale dotknout se dlaní podlahy nezvládneš. A Nyos se při pokusu udělat most ze stoje málem vyhodí ploténky. Zato Natka dělá most, chodí po rukou, kroutí se do všech pozic, jaké ji její mladé kosti dovolí. Nyos vás ale opět na body porazí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Asi ho dám k rodičům. Už ho dlouho neměli u sebe.“ Řeknu, když mi Nyos řekl abych si promyslela co s Chrisem. Asi si pořídím takový ten vak na nošení dětí, abych ho mohla brát sebou. Už byl dost starý, aby to šlo. Pustili jsme se do her. První jednoduchá telekineze, pak vědomostní a pak pohybové. Natka nás převálcovala na plné čáře. „Uf... to nechápu. Jak to, že jsem to nezvládla? Pořád jsem mladá.“ Zkusím znovu se dotknout podlahy dlaněmi, ale zvládla jsem leda tak špičky prstů. Nechápavě zavrtím hlavou, když se narovnám. „Asi začnu jíst víc želatiny, abych měla ohebnější kosti.“ Posadím se. „Mládí kam jsi se podělo?“ postesknu si na oko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To kvůli Megriothu," řekne Nyos a protáhne si záda, které mu křupnou. "Tím, jak hodně posilujeme, si udržujeme štíhlá těla a získáváme fyzickou sílu, ale zkracují se nám tím šlachy. Jedno nebo druhé, jinak to nejde," pokrčí tvůj manžel rameny. "Dokud jsme ohební natolik, abychom zvládli salta a parakotouly, které budeme potřebovat, tak se tím netrap." Potom už nehrajete žádnou konkrétní hru, ale spíš jen tak blbnete. Natka vysílá Nyose světelné koule a ten je zhasíná pomocí tzv. vaků, pokročilého kouzla Megriothu. Vytvoří v dlani silové pole, to nasaje kouzlo, spojí se a kouzlo zruší. Takže Natka vysílá po pokoji světelné koule a ty s Nyosem se zhmotňujete a chytáte je. Nyos po nich hmátne rukou a vakové kouzlo se o ně postará, ty je musíš uchopit a normálně manuálně zhasit. Procvičíte si zhmotňování a Natka vysílání světelných koulí, ale pak už je přeci jen dost pozdě. "Půjdu spát," řekne Nyos jako první a popřeje vám dobrou noc. Klidně tu spolu můžete ještě být, nebo už můžeš jít taky spát. Natka ještě nepůjde, Nyos ji na kutě neposílá už přes rok. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Pravda.“ Souhlasím s Nyosem, který mi vysvětlí proč mi to nejde. Moje profesionální já se zastydí. Tohle bych měla vědět. Asi bych si měla nějaké věci osvěžit. Dál jsme si hráli, chytání světelných koulí byla legrace. Bylo to dobré cvičení na reflexy. Ale jako první se vzdal Nyos a šel spát. Zůstali jsme s Natkou sami. Udělala jsem nám čaj a přinesla sušenky, protože z toho pohybu mi trochu vyhládlo. V náhlém popudu jsem Natku jednou rukou objala a přitiskla k sobě. „Jsi u nás šťastná Natko?“ zeptám se ji. Nikdy jsem se ji na to neptala, ale musí pro ní být těžké, že se skoro nevídá s rodiči. Já s Nyosem děláme co jde, nejsme její opravdoví rodiče. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," odpoví Natka trochu v rozpacích. Zaskočila jsi ji. "Rodiče mi někdy chybí, vídám je vlastně jen o letních prázdninách. Ale stejné by to bylo, i kdybych bydlela v sídle. Táta byl pořád pryč, máma měla spoustu jiných věcí na práci. Tady jsem o víkendech a nikdy se nenudím," řekne s pousmáním. "Mám to úplně jiné, než ostatní děcka, ale určitě ne horší. Tím, že Nyos je můj brácha, se ke mně nechová tak autoritativně jako táta, takže mám více volnosti, nemusím jenom slepě poslouchat. Navíc s vámi chodím do Megriarthu, na koně, trénujeme, jsme u vody.. co bych dělala v sídle jen se sloužícími?" Potom se usměje a podívá se ti do očí. "Nikdy jsem vám nepoděkovala, ale jsem vám vděčná, že jste si mě k sobě vzali. Vím, že starat se o dospívající holku, když ještě nemáte žádné rodičovské zkušenosti, musí být docela záhul. A jsem vděčná i tobě, že jsi pořád s Nyosem. Spousta žen by ho kvůli mně nechtěla." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se a pohladím ji po paži. „Pravda. Jen mě občas mrzí... že své rodiče skoro nevidíš.“ Dám ji pusu na tvář. „Ah, nemáš nám za co děkovat. Oba tě milujeme a jsme rádi, že jsi tu s námi.“ Krátce se zasměji. „Jsi pro mě jako dcera a mladší sestra zároveň.“ Jsem ráda, že to říká, že je ji tu s námi dobře. „Ty jsi se někdy bála, že bych Nyose kvůli tobě opustila?“ zeptám se překvapeně. „To nikdy nehrozilo, drahoušku. Miluji Nyose a tebe jsem si taky zamilovala. Jsi skvělá holka. Žádný nesnesitelný spratek.“ Pohladím ji po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Což se celkem divím, když jsem jako malá byla ve šlechtické rodině bez rodičů," pousměje se Natka. A poté se ozve hlasité zaklepání na dveře. Podíváte se na sebe, kdo může tak pozdě..? Jdete spolu ke dveřím a otevřete. Bát se nemusíte, ostrov by tu nepustil nikoho nedůvěryhodného. Za dveřmi, ve tmě a lijáku, stojí muž v černém nepromokavém plášti s kapucí logicky na hlavě, i přesto mu ale kape z vlasů. promočený bude skrz naskrz. Vedle nohou má položen černý kufr. "Ahoj Anett," pozdraví tě muž a natočí hlavu tak, abys mu viděla do tváře. Je to Gerald, jeden z Nyosových spolužáků. Ne člen bandy, ale docela se kamarádili. Viděla jsi jen jednou na Nyosově třídním srazu, ale pamatuješ si ho, protože na sebe upozornil zběsilým tancem na jednom ze stolů. "Je Nyos doma?" zeptá se Gerald a zase hlavu skloní, jak mu do ní bubnovaly kapky deště. Natka stojí za tebou a trochu nechápavě se na Geralda dívá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ne každý šlechtic je zákonitě rozmazlenec.“ Usměji se na ní a pak nás obě překvapí zaklepání na dveře. Zvedneme se a jdeme otevřít, muž na prahu vypadal poněkud děsivě. V tom černém, ve tmě a v dešti. Skoro jako kdyby přišla na návštěvu smrt. Dokud jsem nepoznala jeho tvář. Všimla jsem si kufru. Měl problémy? „Ahoj Geralde. Ano je doma. Pojď z toho deště.“ Pobídnu ho a uhnu stranou, aby mohl vejít. „Nyos si šel před chvílí lehnout, ale možná ještě neusnul. Zajdu pro něj. Sundej si ten mokrý plášť. Natko? Tohle je Nyosův kamarád ze studií, Gerald. Geralde. To je Natka. Nyosova sestra.“ Představím je rychle. „Natko. Mohla by jsi Geraldovi nalít čaj? Hned se vrátím.“ Požádám Natku.„ Udělej si pohodlí, Geralde.“ Řeknu ještě návštěvníkovi a pak se vydám do ložnice, abych řekla Nyosovi o návštěvě. Měla jsem pocit, že ten kufr znamená, že budeme mít na delší chvíli návštěvu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natka pomůže Geraldovi z pláště a pověsí ho na věšák. Pak se zamyslí a přemístí pod něj kbelík. Gerald si mezitím mávne rukou před černým hávem z hrubé látky a veškerá vlhkost z něj je okamžitě pryč. Nedělá ti problém si všimnout bílého konce levého rukávu, který označuje Geralda za bitevního mága. Natka potom Geralda doprovodí do kuchyně a ty jdeš nahoru za Nyosem. Ten ještě nestihl vytuhnout, takže když mu řekneš, že je tady Gerald, zvedne se okamžitě. Vždy spí jen v černých volných teplácích, teď chvilku zauvažuje, a potom si ze slušnosti vezme bílou košili přehozenou přes židli a zapne si několik knoflíků. Sejdete spolu do kuchyně, kde Gerald pije čaj. Jakmile Nyos vejde, Gerald se zvedne a oba si podají ruce. A potom si jdou promluvit do obýváku. "Co může chtít tak pozdě?" řekne Natka tiše, když v kuchyni zůstane samy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Myslela jsem si, že Nyos ještě není limbu, takže jsem ho nemusela budit. Oba jsme sešli dolů a Nyos si vzal Geralda do obýváku a já zůstala s Natkou v kuchyni. „Můžu jen hádat. Podle toho zavazadla buďto někam odjíždí a nebo má problémy a bude tu chvíli s námi bydlet.“ Řeknu Natce a posadím se, protože jsem chtěla nechat hochům soukromí. „Brzy se to dozvíme.“ Pobídnu ji aby se posadila. Může chvíli trvat než si to ti dva vyříkají. „Ale vsázela bych se víc na to, že přišel požádat o přístřeší. Muž, který přijde takhle pozdě a s kufrem málokdy znamená něco jiného.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se opravdu asi za deset minut objeví, aby si s vámi promluvil. "Gerald mě poprosil, jestli by tady dnes nemohl přespat," řekne vám to, co jste čekaly. "Našel manželku v posteli se svým kamarádem, tak se sbalil a vypadl," vysvětlí vám. "Dneska by přespal a zítra už bude spát ve Věži. Biteváci jsou elita, dostane luxusní apartmán. Ale dneska už to nejde." Osvětlí vám Nyos situaci a čeká na vaši reakci. Už to není jen jeho věž, aby tady mohl nechat přespávat cizí lidi, máte tady dítě. Ale je to Nyosův kámoš a bitevní mág, tedy jeden z nejrespektovanějších mágů vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Chudák Gerald.“ Řeknu soucitně. Podvedla ho manželka a s kamarádem. To je fakt hnus. Jak to mohla udělat? „Samozřejmě, že může zůstat. A nevadilo by, kdyby chtěl zůstat déle. Aby se necítil osaměle.“ Řeknu a vstanu. Vykouknu z kuchyně. „Geralde? Nemáš hlad?“ zeptám se. Nejspíš to bylo tak, že se vrátil z práce, našel manželku, hned vzal věci a šel. Těžko měl myšlenky na jídlo, ale teď by mohl mít už hlad. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Guršská říše „Takže ty se zkrátka smíříš s tím, že všechno je teď lepší, bezpečnější a spravedlivější? Že staletí pod tvrdou nadvládou a arogancí mágů se jen tak zapomene?“ Nechtělo se mi tomu věřit. Musel jsem ale uznat jednu věc. Mým cílem bylo očistit církev a to byl hlavní motiv mé cesty k temné straně. Kladu si otázku, zda tedy mám nadále pokračovat ve své cestě a stmelit mágy a rytířstvo ještě víc, když budou mít jednoho společného nepřítele. Přijde mi to jako jedno velké spiknutí. Šlo by to tak i v případě, že bych nebažil tolik po své minulosti a onehdy varoval Maxe? Stojí mi ta magická síla za to? Ovšem že stojí. Teď to je touha po pomstě. Stefan by si to mohl uvědomit. Prahnu i po pomstě za jeho osobu a i kdyby ne, tak nemůžu odpustit Stříbřitým jejich útok na Orise. Proč to musí být všechno tak nakloněné jen na jednu stranu? Bohové na mě zanevřeli? Proč mi tedy ukázali tuhle temnou stranu?! „Nemůžeš si sem jen tak nakráčet a poučovat mě co je správné a co ne! Vím a cítím to stejně. Jenže já od osudu dostal takové karty jaké mám a s nimi se snažím hrát. Ano, přiznávám, že jsme měl strach ze zrady, proto jsem kolem sebe udělal štít, aby mě chránil...Možná je načase vystoupit z jeho ochranného pole a vystavit se všem vlivům. Možná to je chyba, protože moje síla se nemůže rovnat potencionální síle, které budu čelit.“ Jeden z dalších důvodů, proč se skrývat. Vždy jsem se řídil heslem, že bojovat s nepřítelem, proti kterému nemám sílu, je dobré nedráždit. „Nicméně nebude to tak jednoduché, pokud skutečně chceš spasit mou duši, budeš muset přejít k něčemu jinému než jsou slova. Jsou to činy. Vystoupím z temného zákoutí svého démonského hradu, ale ty mi budeš muset pomoct opět získat plnou kontrolu nad Bratrstvem. Síla jednotlivce není nekonečná........“ Měl bych být strýci vděčný, že mě vytáhl z ulity. Byl jsem příliš zaslepený touhou po sebe zdokonalování. Je načase vyjít ven. „Nicméně Morunta nehodlám sejmout. Možná má své vlastní záměry, ale ty tu má každý.“ V mysli se pozastavím nad démony. Těžko říct, zda je potřebuji tolik, abych platil onu daň. Nedal jsem jich zas tolik a ani nechci, nicméně nemá cenu pálit mosty, dokud nebudu vědět, jak to tam venku skutečně vypadá. Jedno ale vím jistě. Nebudu se podílet na tom, abych jim otevřel dveře do tohohle světa... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bratrstvo si získáš více, když budeš doopravdy stát v jeho čele a tví lidé tě uvidí. To, že tě nikdy nikdo nevidí, stojíš jakoby v pozadí a všechno vyřizuje Morunt, oslabuje tvou pozici," pronese Stefan. "Zrovnoprávni temné mágy s odpadlíky. Bojoví mágové, kteří odešli od Řádu, stali se odpadlíky a přesto odmítají praktikovat černou magii, jsou velmi užiteční, ale moc se sem nehrnou, protože sloužit temným je moc neláká," navrhne ti poté jednu změnu. "A získat si kontrolu nebude zas tak složité. Musí to hlavně vypadat, že má všechno pod kontrolou. Svolej si velitele frakcí a nejmocnější mágy na kobereček, abys ukázal, že máš všechno pevně v rukou," pokrčí rameny. Pak chvíli tiše přemýšlí a nakonec zavrtí hlavou. "Já zůstat nemůžu, bohužel. Nechám ti tady jako rádce svého společníka. Je to velitel Zaklínačů," kývne hlavou ke dveřím, za kterými je jeho společník na chodbě s Moruntem. "Morunta si klidně nech," pokrčí potom strýc rameny znova. "Ale zas tak bezmezně mu nevěř. Bude ti věrný, já neříkám, že ne. Bude ti věrný, dokud budeš vůdce, který mu bude zajišťovat moc, jakou má teď." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Předáš instrukce Gorenovi, který kývne a vydá se tvé příkazy splnit. Prohledávání pokojů se rozběhne. Chceš se vrátit k Carissanovi, ale pak tvůj pohled utkví na mocném nekromantovi a po krátkém zaváhání vyrazíš směrem k němu. Carissan sám mezitím sejde dolů a dojde ke Kinrayovi s Naenem, aby je informoval o tom, co se stalo. Dojdeš k Dralosovi, který tě kývnutím hlavy pozdraví. "Samozřejmě," kývne nekromant, když se jej zeptáš, jestli by šel s tebou. "Ale musím vás upozornit, že nedokáži přesně zrekonstruovat poslední Siegfriedovy okamžiky, přestože s nejvyšší pravděpodobností zjistím, na co umřel..," varuje tě. Domyslí si přitom, že po něm budeš chtít ohledat tělo. "A nevím, jestli vám to pomůže, ale zhruba v době vraždy jsem cítil změnu atmosféry v tomto hradě. Musela být velmi mírná, protože ji nepostřehli ani zaklínači, ale já, celý život balancující na hraně života a smrti, jsem to poznal. Nemyslím si, že by Siegfrieda zavraždil kdokoliv, kdo nemá zkušenosti s magií," řekne ti své mínění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To mu navrhnu zítra," pokýve Nyos hlavou na to, že by mohl zůstat u vás déle. "Teď už by měl jít raději spát a nemyslet na to. Dám mu lektvar na spaní," zamumlá tvůj manžel a vyjde z kuchyně. Ty vykoukneš a zeptáš se Geralda, jestli si nedá něco k snědku. "Ne, díky Anett, jsi hodná. Jedl jsem ve Věži," vysvětlí. Nyos mu stiskne rameno, telekinezí vezme jeho kufr a potom svého spolužáka odvede do jednoho z pokojů pro hosty a rozestele mu v něm. Natka vedle tebe zavrtí hlavou. "Asi příjemný návrat domů," zamumlá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře.“ Řeknu Nyosovi. Odvedl Geralda nahoru a já se vrátila k Natce. „To ano. Strašné. A ještě s kamarádem. Nedokážu pochopit, jak to mohli udělat.“ Zavrtím hlavou. „Není divu, že jsem měla pocit, že mi na prahu stojí smrtka.“ Vzdychnu a pak pokrčím rameny. „No... mi s tím nic nesvedeme.“ Pronesu nakonec. „Už si, ale půjdu lehnout. Musím říct, že mi to docela zkazilo náladu.“ Pohladím Natku po vlasech. „Nevadí ti to?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to bitevní mág," řekne Natka. "Nejspíš bývá často i měsíce pryč, v Elfii, Korinthoru, Belarii... Třeba se jí moc nevěnoval... A jeho kamarád je nejspíš jejich společný přítel. Choval se k ní mile, byl pozorný... A když nebyl manžel tak dlouho doma, mohla k němu ta žena zahořet láskou..," pokrčí Natka rameny. "To je samozřejmě nehájím, jen říkám, že tak to mohlo být. Není všechno úplně černobílé." Řekneš, že půjdeš spát. Přikývne. "Jo, taky půjdu," souhlasí. Potom se usměje. "nezapomeň, že se jde zítra nakupovat," řekne ještě, než vyjdete nahoru. Ona vejde do svého pokoje a ty jdeš výš. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Guršská říše „Jak říkám, moje chyba. Byl jsem příliš vyděšen novým světem, který pro mě byl cizí. Nebudu lhát a přiznám, že jsem se bál....a stále bojím nepřítele, který je přede mnou. Rád bych s ním měl vyrovnané síly, ale udělal jsem klasickou chybu jednotlivce. Soustředil jsem se pouze na sebe a svou ochranu. To ale teď změním!“ pronesu rázným hlasem. Nevím proč, ale má studená chladná krev opět začala vřít. Ptám se sám sebe, kam se poděl ten zápal čelit výzvám. Možná nejsem členem bývalé církve, ale srdce, výcvik paladina mám pořád. Nesmím se děsit, nemůžu se děsit a nemám důvod se děsit. Jak řekl Morunt, čeká mě pouze smrt. Tiše se kradoucí smrt, či ji vyjdu vstříc jako staré známé? Z hloubi duše se stydím za své dosavadní počínání, v kterém mě všichni podporovali a nikdo se mi v tomto směru nestavil na odpor. Nebudeš tak dokonalý rádce, ale jsem rád, že tě mám Morunte. „Říkáš, že bojoví mágové odešli od Řádu? Jak to můžeš vědět a vůbec, proč by to dělali? Řád je přeci jen teď lepší, než kdy předtím, ne?“ Tahle infomrace o volných bojových mágích mě šokuje. Potencionální vyrovnání sil na miskách vah? „Pravda, nicméně neočekával jsem příchod takové síly. Tehdy se začínalo s tím málem, co bylo. Tvá zpráva mě určitým způsobem těší.“ Žádná strategie – hierarchie velení není zprvu dokonalá a musí se neustále upravovat. Otázkou je kdy a jak. Skutečně jsem byl rád za tuto zprávu. „Ohledně koberečku souhlasím.....“ Trošku mě zarmoutí fatk, že strýc se mnou nezůstane, ale nebudu se ho ptát na důvody. Nemusím mít na vše odpověď. Sám to vím moc dobře, některé věci by bylo lepší nevědět. „Zrada může číhat kdekoliv, leč mrzí mě, že zrovna i od Morunta.“ Být chladný temný mág či nekromant, počítal bych s tím a nikomu bych nevěřil. Kdyby tomu tak však bylo, nebyl bych tam, kde jsem. „Něco s tím uděláme...“ Ano, skutečně s tím něco uděláme. Všem dáme vědět, že už se nehodlám skrývat. Sebezdokonalování bude muset pokračovat za pochodu.... Ještě chvilku si povídám se strýcem. Při skončení našeho důvěrného rozhovoru pak normálním hlasem pronesu: „Morunte..“ Nevím jak to dělá, zda mě sleduje neustále, či jen zkrátka má dobré načasování, když ho potřebuji. Tak či onak, zhmotní se přede mnou s velitelem Zaklínačů nebo jen tak projdou dveřmi. Chvilku hledím své pravé ruce do očí. Není v mých očích tajemstvím, že strýc mi zasadil semínko pochybnosti. Pouze zasel, ale zatím neklíčí. Možná dobře, možná špatně. „Provedeme menší restrukturalizaci naší velké rodiny....“ V hlase je cítit jasně oznamovací tón. Může tedy pouze poslouchat a pak vyplnit mou vůli. „Přidáme další úroveň kruhu. Tentokrát se zaměříme na ty, kteří nechtějí používat temná umění, či nechtějí sloužit pod temnými mágy, nekromanty atd.. Bude to možná znít ironický, ale bude to jakási světlá strana naší rodiny. A i pro ně budou platit následující pravidla. Jedinou výjimkou bude 2. kruh. Nechci si k tělu dostat někoho, koho by žralo svědomí a pak mě předhodil Vysoké věži.“ Podívám se na strýce, zda k tomu má co dodat. Už je to zapomenuté, pro některé, ale pro mě ne a pro temného služebníka taky. Nehodlám Morunta připravit o moc. Já jako král Bratrstva, se neodvrátím od svého hlavního generála. Každý máme své touhy, ambice, ale pokud se budou křížit s mými a mým přesvědčením, těžce za to zaplatí a nejen on. „Jinak s okamžitou platností povyšuji velitele Zaklínačů, mistra Pertera a mistra Echrona do 1. kruhu s volným přístupem do mého hradu, plus členům rady.“ I když rozporcovávám jednotlivou moc, nesahám na přímou moc Morunta, který i nadále může může zastupovat či ovládat svou frakci. Pouze se stávám víc dostupným pro ostatní, což by mu nemuselo tolik vadit. Pravda, nebude teď tím výjimečným, který měl to právo se mnou mluvit, Nicméně moci tu je stále dost. A kdo ví Morunte, třeba jednou usedneš na mé místo a já zmizím.... „Jo a málem bych zapomněl.....Svolej všechny členy rady, velmistry, zástupce velmistrů a ostatních pobočníky. Nadešel čas si je svolat na kobereček....“ Nevím proč, ale docela se na to těším. Staré cíle byly jaksi naplněny a já musím vytyčit ty nové..... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Je to možné.“ Souhlasím. „Jestli je to láska... v naších očích by to byla polehčující okolnost. Láska je láska... ale stejně. Takový ošklivý způsob, jak to zjistit.“ Vzdychnu. Pak se na ní usměji. „Neboj. Nezapomněla jsem. Hodíme Chrise k rodičům a pak hned do města.“ Popřeji ji dobrou noc a na schodech se rozejdeme a já jdu do ložnice. Zašla jsem do koupelny a pak se převlékla do noční košile. Vlezla jsem do postele. Chudák Gerald. Nedokážu si představit jak se asi cítí. Musí to být šok. Doufala jsem, že tu zůstane. Nemyslím si, že by mu prospělo, kdyby teď byl sám. Radši jsem se převalila na bok a pokusila se usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno, když se vzbudíš, už Nyos vedle tebe neleží. Kdysi to bylo normální, že vstával velmi brzy, ale už sis odvykla. Včera ale říkal, že před Radou ještě musí na poradu velitelů Sborů. Provedeš ranní hygienu a jdeš se podívat do pokoje pro hosty. Geraldův kufr tady pořád je, ale sám bitevní mág nejspíš odešel do Věže zároveň s Nyosem. Jdeš do jídelny, kde na stole leží dvě snídaně v termobublině. Nyos vám udělal snídani, jako má ve zvyku, když odchází dříve. Nádobí ale neumyl, v dřezu jsou dva talířky a dvě skleničky od vína. Natka vstane chvíli po tobě a sejde dolů za tebou. // Zbytek dne ti ponechám po vůli. Budeš muset večer Natku i odvést do Akademie, Rada se protáhne až do pozdních nočních hodin, Nyos ti dá vědět. Gerald se vrátí pozdě až s Nyosem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ráno jsem se nastrojila a se snídaní počkala na Natku, ale mezitím jsem nakrmila a přebalila Chrise a připravila mu tašku pro rodiče, kde budou mít všechno potřebné. Tedy ne, že by rodiče neměli u sebe věci pro Chrise. Ale to pro jistotu, kdyby jim třeba něco došlo. Pak jsem umyla nádobí a Natka přišla. Obě jsme se nasnídali a pak pře přenesli k rodičům, kde jsem jim nechala Chrise. Samozřejmě, že se o něj rádi postarají. Pak jsme s Natkou vyrazili do Vingaardu. Tam jsme začali obcházet obchody s oblečením. Ženy a oblečení to je katastrofa. Já si koupila tu a tam něco na sebe, ale většinou jsem se pohybovala v oddělení s oblečením pro děti a kupovala věci pro Chrise až bude v různém věku. Natka si zase vybrala co se ji líbilo, občas chtěla znát můj názor. Musela jsem ji být trochu víc nápomocná se spodním prádlem. Na oběd jsme si zašli do restaurace a když jsme měli oblečení, museli jsme ještě přece sehnat boty co se k tomu hodí a doplňky. Což bylo zase na delší chvíli. Domů jsme se vrátili kolem tří hodin, tak akorát, aby si Natka ještě stihla zabalit a pak jsem ji vzala do Akademie. Po tom co jsem schovala všechen nákup, jsem šla vyzvednout Chrise od rodičů. Nyos pořád nebyl doma a ani Gerald tu nebyl. Tak aspoň jsem tu měla Chrise, který mi dělal společnost. Připravila jsem večeři pro tři. Udělala jsem nadívané kuře na broskvích a sladké brambory, které se k tomu hodili. Nějakou chvíli jsem na ně čekala a četla si, zatím co jsem houpala Chrise v kolébce, ale když už se připozdívalo najedla jsem se sama. Kluci si vezmou až se vrátí. Nakrmila jsem Chrise, chvíli si s ním hrála dokud nezačal zívat. V tu chvíli jsem ho šla uložit do postýlky. Ještě chvíli jsem si četla, ale moc mě to nebavilo. Nemohla jsem se nějak soustředit. Tak jsem si na chvíli vlezla do sauny, pak do vany a nakonec jsem si šla lehnout. Ta Rada trvá tedy dlouho. Pokud tedy po Radě neřešili ještě něco jiného. Chvíli jsem se převalovala, ale nakonec začala dřímat. Zvykla jsem si na to, že spí vedle mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když tě vzbudí Nyosův tichý příchod do ložnice, jsou neuvěřitelné tři hodiny ráno. "Asi nás čeká magická válka," vysvětlí ti Nyos jedinou větou důvod zdlouhavého jednání a lehne si vedle tebe. "Neboj, děláme na tom. Zítra je další zasedání. Teď spi," políbí tě a zavře oči. Jsi tak rozespalá, že ani nemáš šanci nad jeho slovy moc uvažovat a zase usneš. Až ráno, kdy se vzbudíš vedle spícího Nyose, máš možnost přemýšlet o válce. S kým? S Morovým bratrstvem? To by Nyos asi nenazval válkou... A jediní další mágové jsou elfové a trpaslíci, s těmi jste zadobře. A potom Guršský a Ruiilský řád, ani jeden by se vám nemohl postavit, navíc i to jsou spojenci. Nyos říkal, že je dnes další zasedání, nicméně zatím ještě spí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro V noci mě probudil Nyosův příchod domů. Bylo tři ráno. „Hm...“ Odpovím Nyosovi rozespale a když si lehl, přitulila jsem se a za chvíli zase spala. Ale ráno jsem si na jeho slova vzpomněla. Takže místo toho, abych hned vstala jsem se opřela a přemýšlela. Magická válka... ale s kým? Nemohla jsem na nikoho přijít. A proč další válka? Jako kdyby ty boje kvůli expanzi nestačili. Nelíbilo se mi to... Ale ještě to není jistý. Doufám, že k tomu nedojde. Promnu si krk a vstanu, protože za chvíli se probudí Chris a bude mít hlad. Oblékla jsem si župan a sešla dolů, abych ohřála mléko. Takže, když se Chris ozval byla jsem připravená a šla ho nakrmit. Teď nebude chvíli spát, takže jsem ho odnesla dolů a dala do kolébky, kterou jsem rozhoupala a šla udělat snídani. Občas jsem koukla dveřmi vedle, abych pohledem zkontrolovala Chrise, který se tvářil spokojeně. Dneska jsem chtěla jít do Institutu, ale nevyřídili jsme hlídání a navíc jsem chtěla vědět co to je s tou válkou a to musím počkat až se Nyos probudí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos, přestože šel spát pozdě, vstane chvíli po tobě. Sejde dolů ve volných teplácích a černé mikině na holé kůži. Většinou se po ránu nahoře neobléká, ale přeci jen tady máte hosta. Tvůj manžel ti popřeje dobré ráno, políbí tě a usadí se ke snídani. Jakmile se usadíš i ty, zeptáš se na válku. "Kult čarodějů z dalekého západu nám hrozí," vysvětlí ti. "Prakticky nic o nich nevíme, jsou ze země daleko za Belarií a Korinthorem a už tyto země jsou velmi daleko. Samozřejmě už tam mám své lidi, ale dostávám jen neúplné informace," pronese a napije se mléka. "Podle všeho proti nim máme obrovskou přesilu a výhodu v organizaci. Oni jsou prostě parta čarodějů, co se sem tam sejde někde na kopci. Ale jsou prý děsivě mocní a znají kouzla, která neumíme ani v Megriothu." Kousne a chvíli rozvážně žvýká, než polkne a znova se napije. "Ale Rada nebyla jen o tom," pokrčí vzápětí rameny. "Byla vytvořena organizace pasivních Bojových mágů, takových záloh, kam jsme přesunuli všechny členy Megriothu, kteří nejsou aktivně bojoví nebo bitevní mágové. Udělali jsme tak vlastně bojové mágy se všemi právy, ale bez povinností. Povýšili jsme bojové mágy, kteří mají tady nízkou funkci a v Megriothu vysokou. A byly vytvořeny nové hávy. Krom klasických termokouzel je kolem nich upletena síť ochranných kleteb a zaklínadel. Vypadají vážně hodně dobře. Myslím, že štítům už v magických soubojích pomalu zvoní umíráček. teď se bude hodně hrát na obranu zabudovanou v hávech." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos přišel brzy a pustili jsme se spolu do snídaně a on mi mezitím vysvětlil co se na Radě dělo. „Zdá se, že se jim nelíbí naše expanze. Jestli to tam ovládali, tak musí být docela nespokojení, že se jim tam cpou cizí mágové.“ Řeknu zamyšleně a pak kouknu ze dveří na kolébku. Chris si žužlal prsty, pořád ještě nebyl unavený. Pak mi řekl, co dalšího probírali. Nejvíc mě zaujali ty nové hávy. „To zní dobře. Ale ti nevím jestli štítům odzvonilo. Ty hávy taky zvládnou pojmout jen omezené množství kouzel... řekla bych, že se budou stále využívat i když méně. A navíc chvíli potrvá než jim začnou mágové důvěřovat.“ Pronesu. „A co Gerald? Zůstane tu s námi?“ zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, ale tak to mají smůlu," řekne Nyos. "Pod námi se těm zemím určitě daří lépe, než pod nimi. Už teď je v Korinthoru o padesát procent menší úmrtnost při porodech, například." napije se mléka, polkne poslední sousto a položí talíř do dřezu. "Budou se využívat v soubojích a podobně," nepochybuje Nyos. "Ale v bitvách, kde je všechno o rychlosti, jen zbytečně zpomalují. A mágové se jim holt budou muset naučit věřit, my se to také naučili." Připomene ti, že megriothské Dračí zbroje zastavují vrhaná kouzla už dávno. Potom se zeptáš na Geralda. "Jo, na nějakou dobu," přikývne souhlasně. "Ale nevím, jak moc tady bude. Díval jsem se na jeho rozpis a napsal si snad všechny služby, co mohl." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Bylo by dobré vědět, co se událo, než zemřel, ale aspoň budeme vědět jak umřel. Podle Carissana tam bylo na bodnutí málo krve, což mohu potvrdit. Viděl jsem už hodně takovýchhle zranění a vždy je při tom spousta krve," přikývnu, když mi vysvětlí, že mi nebude moci říct, co se přesně stalo. Po boku mocného nekromanta zamířím k mým komnatám. "Takže podle vás to mohl být nějaký mág? Mohl se sem nějak přemístit a pak zmizet?" zeptám se ho a v tu chvíli konečně dojdeme k místu, kde leží mrtví Siegfried. "Pokud chcete, nechám vás tu o samotě, mistře," řeknu tiše a se smutkem v očích se podívám na mrtvolu. Byl to dobrý chlap. "Pokuste se prosím zjistit co nejvíce. Rád bych našel toho zmetka, co ho zabil. Mám takové podezření, že cílem nebyl on, ale já," dodám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To rozhodně. Jen... jestli jsou tak mocní, mohli by způsobit spoustu problémů.“ Řeknu a napiji se džusu. Pak změníme téma a zeptám se na Geralda. „Rozumím. Chce se zavalit prací, aby nemohl příliš přemýšlet o svém životě.“ Zavrtím hlavou. „Mluvil jsi s ním o tom co se stalo? Co má v plánu udělat?“ zajímá mě. „Plánuje se rozvést... nebo až to stráví zkusí to s manželkou nějak vyřešit?“ musím se nad těmi slovy zaškaredit. Nedokážu si představit, že by s ní dokázal vůbec mluvit. Já být na jeho místě pořád bych ji viděla v posteli s tím kamarádem. „Zapomeň na to. Jakmile jsem to řekla nahlas, je mi jasné, že to je hloupost.“ Zavrtím hlavou. „Tohle nikdy nepochopím. Nevěru... co se asi musí stát, aby člověk vůbec začal o něčem takovém přemýšlet.“ Znovu zavrtím hlavou, ale tentokrát nechápavě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mág to určitě nebyl," zavrtí Dralos hlavou, když se vydáte směrem ke tvým komnatám. "Jediní mágové na hradě byli v tu dobu Kinray, Naen a Carissan, kteří s vámi seděli v jídelně. A ne, nikdo se sem nemůže přemístit. A i kdyby existoval nějaký způsob a obranná zaklínadla byla prolomena, určitě bychom to věděli," vysvětlí ti. "Spíš bych řekl, že byl usmrcen magickým způsobem člověka znalého magii, ale neovládajícího ji. Takoví jsou tady skoro všichni," nekromant zavrtí hlavou. "Najít viníka bude velice těžké, ne-li nemožné. Snad každý tady má nějaký magický amulet." Dojdete k tělu a Dralos k mrtvému poklekne. "Zemřel na zástavu srdce," řekne asi po deseti vteřinách zírání do prázdného obličeje. Ani neprováděl žádná viditelná kouzla. "Ta mohla být vyvolána magií, nemohu říct s určitostí.. ale.. zdá se.. že snad ani ne..," zavrtí Dralos zmateně hlavou a nakrabatí čelo. Mávne mrtvému nad obličejem rukou a něco zamumlá. Znova zavrtí hlavou. "Zemřel tady, chvíli předtím, než mu někdo vrazil do hrudi tu dýku. Proč sakra dýka, když už byl mrtvý," zamumlá si k sobě a znova něco zamumlá. Pak opět zavrtí hlavou a zvedne se. "Těžko se mi to u takovéhoto chrabrého rytíře říká, ale pravděpodobně se mu zastavilo srdce extrémním šokem," pokrčí rameny. "Magie, kterou jsme cítil, mohla být třeba iluze. Vyvolali před ním něco, čeho se lekl a umřel. Nebo podobně.. Ale nechápu tu dýku. Mohlo to být osobní... I tak bys ale měl nechat před svými dveřmi na noc stráže, pane." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Rozhodně ale nebudou mít čas se rozhoupávat," řekne Nyos. "Dnes k nim byli vysláni diplomati a pokud nedostaneme jasnou odpověď, zaútočíme. Máme výhodu v organizaci, jsme okamžitě připraveni.. Nedáme jim šanci se svolat a udeřit. Dostaneme je jednoho po druhém, pokud budeme muset," pronese Nyos poměrně klidným tónem. Řád Říšských mágů je supergigant, kdo se mu může rovnat? Zeptáš se, co bude Gerald dělat. "To fakt netuším. Zatím nemluvil ani s psychology, ani s právními poradci, jen pracuje. Nějak si poradí.. Každopádně jsem nechal zatknout toho jeho kamaráda. Sbory naštěstí mohou zatýkat bez podání vysvětlení..," řekne Nyos. To je pravda, mohou zatknout kohokoliv bez udání důvodu a držet ho zavřeného ve tmě i několik měsíců. V minulosti, před Nyosem, to bylo celkem běžné. "Určitě je to pro něj bezpečnější, než se toulat po venku s rozzuřeným bitevním mágem v zádech. A Gerald nepotřebuje být ještě stíhán za brutální vraždu," vysvětlí ti Nyos a potom pokrčí rameny. "Nevím, možná bys věděla, kdybych byl pořád ještě polní agent a celé měsíce byl pryč," řekne s mírným zašklebením a políbí tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Doufám, že budou mít rozum. A jestli jsou tak mocní... jaké asi musí mít vědomosti, které bychom od nich mohli získat. Samozřejmě pokud to není černá magie.“ Řekne mi, že nechal toho kamaráda zatknout, což mě na chvíli zaskočilo, ale pak si uvědomím než to bylo pro jeho ochranu a ne, že by z pomsty za kamaráda. Došlo mi to i dřív než mi to vysvětlil. „Dobrej nápad.“ Souhlasím s tím. „Až se vzpamatuje z šoku a popadne ho vztek mohl by udělat nějakou hloupost.“ Promnu si zátylek. Ale pak se na něj pousměji a polibek mu oplatím. „To ani náhodou. Příliš tě miluji. Čekala bych na tebe klidně věčnost. Ale až by jsi se vrátil, musela bych tě nakopat do zadku.“ Usměji se. „Dneska budete na Radě taky tak dlouho jako včera?“ zeptám se a vstanu, protože jsem dojedla a šla se postarat o nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejspíš ano," přikývne Nyos, když se zeptáš, jestli dnešní rada bude tak dlouhá, jako ta včerejší. Když se pustíš do nádobí, plácne tě Nyos po zadku a nechá ho na tobě. Jde do obýváku za Chrisem. Vezme si jej do náruče, chodí s ním po obýváku a něco mu šeptá a přitom mu pusinkuje hlavičku. Ano, mocný mág, megriothský trenér, jeden z nejobávanějších mužů Řádu a tak dále, ale vypadá fakt roztomile. Asi po deseti minutách ale musí Chrise zase položit zpět do kolébky a začít se připravovat. Jde se osprchovat, umýt si zuby a dolů se vrátí už řádně ustrojený v temně černém hávu. Pro něj netypickou bílou šálu má v ruce. "Jdeš do Institutu?" ujistí se, když přijde zpět do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a nádobí mi trvá chvíli déle než normálně, protože jsem pořád pokukovala po Nyosovi, který si užíval chvíli se svým synem. Zajímalo by mě co mu povídá. Ale stejně... vypadalo to tak rozkošně, že mi asi úsměv ze rtů chvíli nespadne. Ale pak se musí jít připravit. Já dodělám nádobí a uzavřu v bublině snídani pro Geralda. Nyos se zeptal jestli jdu do Institutu. „Ano. Chci se tam aspoň na chvíli zastavit.“ Řeknu a utírám pult, aby byl hezky čistý. „Chtěla jsem Chrise vzít sebou, ale asi ho dám zase k rodičům. A pak seženu tu chůvu.“ Řeknu mu a dojdu k němu. Obejmu ho. „Doufám, že budeme mít štěstí a žádná válka nebude.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, tak ahoj, lásko," rozloučí se s tebou Nyos, políbí tě a spěchá k východu. Zcela očividně má zpoždění. Ty domyješ nádobí, dáš ho sušit a jdeš se nahoru převléknout po dlouhé době do hávu Institučního učitele. Potom Chrise odneseš k rodičům, kteří ho rádi pohlídají. A pak se normálním způsobem přemístíš před brány Institutu, kde o tvém Elionu a schopnosti vytvářet portály vědět nemusí. Vydáš se k bráně, která se před tebou tiše otevře. Dvojice bojových mágů na tebe kývne, když kolem nich procházíš. Institut vypadá pořád stejně, jenom je mnohem více zaplněný. Už se rozdalo i několik pokojů v druhém sektoru, který byl doposud neobývaný. Zahrady jsou pořád zelené. Na trávě pobíhají asi dvě desítky desetiletých dětí ve cvičebních úborech, pod dohledem jednoho z učitelů v modrém hávu. Ten se k tobě otočí a zazubí se. Jeid. "Anett, váu.. Vypadáš dobře. Přišla ses podívat?" zamrká. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šla jsem pomalu a rozhlížela se. Nic se nezměnilo za tu dobu, jen tu snad bylo víc dětí. Tak či onak bylo dobré být zpátky. Jako první zaregistroval můj příchod Jeid, který dával pozor na hrající si děti... nebo že by to bylo cvičení? „Ahoj, Jeide. Díky.“ Usměji se, když zhodnotil jak vypadám. „Taky to dalo pořádnou práci dostat se do formy.“ Řeknu a postavím se vedle něj. „Ale jinak ano. Je načase vrátit se zase do práce. Tak dneska se tu jdu jen podívat. Kouknout na nějaké papíry a zítra bych už chtěla začít se plně práci věnovat.“ Řeknu mu. „Dneska ještě musím najít nějakou tu chůvu pro Chrise. Ale to se zvládne.“ Pousměji se. „A co ty? A je tu něco nového?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Uvera vždy uměl dostat do formy," zasměje se Jeid a pravou rukou, na které má Elionový náramek, mávne na děti, které k vám seběhnou a seřadí se do dvou řad. "Lea s Hankou hodně dobré, Tome a Keve, budete se muset holt více snažit, ty dvě všechny vaše oběti vždycky osvobodí," zazubí se Jeid a pohladí po vláskách jednu hnědovlasou dívku. "Fajn, tak ještě jednou, ještě máme chvíli času," odmávne Jeid a děti se zase rozběhnou. Dvojice kluků chytá ostatní děti. Když je plácnou, zastaví se a roztáhnou nohy. Nechycené dítě může chycené osvobodit tak, že jej podleze. "Musíš sem někdy Chrise vzít," zazubí se potom Jeid směrem k tobě. "Ještě jsem ho neviděl. A chci si ho pochovat." Potom se zeptáš, co u něj nového. Pokrčí rameny. "Za rok mě s mým Meghartem čeká Zkouška, tak se připravujeme," pronese a trochu neklidně namaluje nohou do trávy nějaký obrazec. "A potom chci jít pořád dělat dozorce Zkoušky. tady mě to baví, ale necítím se na to, dělat učitele trvale," vysvětlí ti. "Jinak Institut se nezměnil, jak by taky mohl. A kdyby jo, určitě bys o tom věděla. Ty jsi podškrabávala všechny lejstra." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sledovala jsem děti, jak si hrají. Viditelně je tohle bavilo. Pak se na Jeida usměji. „Plánuji si dát do kanceláře kolébku, abych ho mohla občas brát sebou, když budu třeba je pracovat v kanceláři. Tak se neboj, brzy ho uvidíš.“ Slíbím mu. Pak mi řekne, že za rok bude mít se svým Meghartem Zkoušku. Rok je ještě dlouhá doba, ale už teď z toho byl nervózní. „To zvládneš. Jsi jeden z nejschopnějších mladých mužů co znám. Tak jsem si jistá.“ Povzbudím ho. A taky mi řekne, že pak chce dělat toho Dozorce, že se necítí na to být učitel. „V pořádku. Já to chápu. I když dětem budeš určitě chybět. Viditelně si tě oblíbili.“ Znovu se podívám na děti. „Pravda.“ Řeknu na to, že jinak se tu nic nezměnilo, že bych o tom věděla. „Děti tu jsou šťastné. Co říkáš?“ zeptám se ho, když se na ty špunty tak dívám. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Pozorně poslouchám Dralosovo povídání a přemýšlím nad tím, kdo to mohl udělat. "Iluzi," zamyšleně si promnu bradu, když mi řekne, co mohlo způsobit zástavu srdce. "Jakou iluzi se asi zjistit nedá, což?" zeptám se, abych se ujistil. Přeci jen, v praktikách mágů zběhlí nejsem. Zahledím se na mrtvého a dýku trčící mu z hrudi. "Někomu nejspíš bude chybět," ukážu na ni. Sice někomu bude chybět, ale vím, že tady na hradě se dá dýka sehnat asi tak snadno jako tráva na louce. Tiše si povzdechnu a otočím se ke strážím, které stojí opodál. "Odneste ho. Zítra mu uspořádáme pohřeb jak se sluší a patří," řeknu jim a podívám se na nekromanta, jestli proti tomu nic nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bohužel," zavrtí Dralos podle očekávání hlavou, když se zeptáš, jestli není možné zjistit, o jakou se jednalo iluzi. Potom nařídíš strážím, aby odnesly tělo. Ty přistoupí a zvednou mrtvého rytíře. Oba strážní přitom trochu zasupí, u těla už nastoupil rigor mortis. "Tu dýku mi doneste do sklepení," nařídí ještě Dralos a stráže kývnou a odejdou. "Samozřejmě, čím dříve bude pohřben, tím dříve to bude.. ne úplně zapomenuto, ale aspoň navenek zahlazeno. Kuchaři a sluhové už začínají šířit řeči o přízracích.. Měl by se co nejrychleji najít viník a měl by být exemplárně potrestán.. Upřímně si tedy myslím, že by mě být někdo potrestán, i pokud se viník nenajde, ale nikoliv nutně," začne potom Dralos uvažovat. "Takže jsou dvě teorie?" podívá se nekromant na tebe. "Osobní spor zakončený vraždou na náhodném místě, nebo jste cílem byl vy... Stejně si myslím, že by před vašimi dveřmi měla stát stráž." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Jen přikývnu na Dralosovu radu ohledně pohřbu a zvěstí. "Máte pravdu, musíme najít viníka, nebo alespoň obětního beránka. Druhá možnost mi sice nevoní, ale je třeba zahnat zvěsti a pochybnosti," povzdechnu si těžce. Myšlenka toho, že bych měl exemplárně potrestat někoho, kdo to neudělal se mi příčí. Když se na mě podívá, jen souhlasně přikývnu. "Zkusíme zjistit, kdo měl se Siegfriedem spor. Možná budeme mít štěstí," zamyslím se a sleduji vojáky, jak odnáší mrtvého. "Děkuji vám za pomoc, mistře Dralosi. Nebudu vás už dál zdržovat od vašich povinností," naznačím lehkou úklonu mistrovi nekromantovi a vejdu do své komnaty. Tam zamířím k mému stolu, otevřu spodní šuplík a vytáhnu z ní dýku. Vytáhnu i její pouzdro a připevním si jej k opasku. Pak se otočím zase ke dveřím a vyjdu ven. Chvilku jen tak stojím před dveřmi, sleduji místo, kde mrtvý ležel a pak se otočím na druhou stranu, než jsem přišel a vydám se projít po hradě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bezcílně se touláš po hradě a sleduješ při práci stráže, až po několika desítkách minut skoro vrazíš do Gorena. "Pane, neměl by ses toulat sám po chodbách," vyčiní ti nejdříve, ale potom přejde k hlášení. "Je mi líto, ale nic jsme nezjistili. V pokojích není nic, co by se nějak vymykalo normálu. Prohledali jsme všechny hradní místnosti, ale nikde jsme nenašli nikoho ukrytého. Nikdo nic neviděl ani neslyšel. My jsme večeřeli, stráž na ochozech nic podezřelého nespatřila a v ubikacích mužstva se hrály karty a kostky. Nikdo si nevzpomíná, kdo chyběl a kdo ne," oznámí ti pochmurně. "Už jsem samozřejmě nechal rekonstruovat poslední okamžiky Siegfriedova života a hledáme někoho, s kým měl spor, ale zatím bez úspěchu. Siegfried byl mentor, morální autorita, všichni si jej vážili..," zavrtí hlavou, jako by pořád nechápal, co se stalo. Pak se chodbou hlasitě rozlehne dusot kroků a vzápětí se přiřítí jeden voják. "Můj pane, veliteli," zalkne se. "Našli mrtvého rytíře ve sklepení. Hledal tam toho vraha, dlouho se nevracel a teď ho našli další rytíři. Byl zezadu podříznutý jako prase." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neodchází nijak houfně," odpoví ti Stefan na otázku ohledně bojových mágů. "Ale sem tam prostě někdo odejde, nesouhlasí s velitelem, nebo se nepohodne s kolegy. Stává se to. Ale takoví mágové se potom dost často dostávají na scestí." Řekneš Moruntovo jméno, ale nic se nestane. Musíš tedy se Stefane v závěsu opustit místo a vejít na chodbu, kde stojí Morunt, který probodává pohledem apatického vůdce Zaklínačů. Ten má na hlavě pořád kápi, takže mu není vidět do obličeje, a dívá se jinam. Když vejdete, oba se k vám otočí. Podíváš se Moruntovi do očí a on ti pohled pevně oplácí. Touží po moci a nepopírá to. Ale to ty mu tu moc zajišťuješ, udělá všechno proto, aby ses nepotopil. Aspoň z něj máš teď takový pocit. Přestáváš ho pomalu vnímat jako služebníka, který plní pouze tvou vůli, ale jako člověka s vlastními sny a cíli. Když řekneš, že povyšuješ do prvního kruhu Echrona, Pertera a velitele zaklínačů, Morunt kývne. A útlý velitel zaklínačů k tobě přistoupí, aby se ti konečně představil. Shodí si z hlavy kápi a odhalí ti svou tvář. Je to nádherná žena, jakto, že ti to pod hávem ušlo? Teď, když víš, po čem se máš dívat, je ti to jasné. Má jasně zelené oči, mnohem méně znepokojující, než byly Kinrayovi. Tyto jsou naprosto normální, jenom velmi krásné a výrazné. Vlasy má dlouhé a spíš ohnivě oranžové, než zrzavé. Má je dané do jednoduchého copu. "Nazdar šéfe," pozdraví tě bez jakékoliv známky úcty, jako by zdravila starého kámoše. "Já jsem Vitari. Nedávno jsem převzala velení nad Zaklínači." Vysvětlí ti konverzačním tónem a celý její postoj dává jasně najevo, že se z tebe ani náhodou neposadí. Po všech těch poslušných klanících se služebnících je to docela změna. Potom k tobě natáhne ruku, abys ji mohl stisknout, případně políbit, jak sám uznáš. "Takže ty jsi Oxo.. Velice.. originální," zazubí se. Poté, co se s ní vypořádáš, nařídíš Moruntovi, aby svolal velitele na kobereček. Přikývne. "Jistě, můj pane," přijme rozkaz. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Budeš zase učit?" zajímá se Jeid. "K Chrisovi, vedení Institutu, Adě a povinnostem k Megriothu?" Potom se zadíváte na děti. "Oblíbily by si i Karkara, kdyby jim dával selony," zasměje se Jeid zmíně jméno temného boha. Potom se usměje. "Ale ne, vím, že si mě oblíbily. To proto, že jsem pořád více v jejich věku, než v učitelském. Mám u nich autoritu staršího bratra, ne rodiče," vysvětlí ti. "Jo, rozhodně jsou mnohem šťastnější než v sirotčinci, nebo na ulici. Moc se tu nelíbí jen dětem z chudých, ale milujících rodin. I když je rodiče často navštěvují, radši by byly doma. Ale rodiče je prostě neuživí a tak využívají to, že mají talent na magii, že se o ně postaráme my." Vloží si prsty do úst a pronikavě hvízdne. Děti se přestanou honit a seběhnou se zpět k němu. "Tak končíme, jinak zmeškáte hodinu," oznámí jim Jeid. Všechny děti protáhnou obličej a jedno děvčátko se ozve. "A nemůžeš se nějak domluvit, že bychom tu hodinu neměli?" zeptá se a udělá na Jaida psí kukuč. Jeid si povzdechne. "Co teď máte?" zeptá se. "Matiku s madam Dorsenovou," odpoví mu děvče a děti se narovnají, jak ve vzduchu vycítí naději. Jeid ale rezolutně zavrtí hlavou. "Tak to ne, matika je moc důležitá. A krom toho, já za paní Dorsenovou nepůjdu. Bojím se jí," zakření se a děti, přestože jsou zklamané, se začnou smát představě Jeida krčícího se před jejich učitelkou. "Tak šup šup, cvrčci, ať nepřijdete pozdě!" rozežene je a potom se dívá, jak utíkají k budově. A potom se otočí zpět k tobě. "Já si půjdu dát sváču, jo? Tak se zatím měj," mrkne na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Ah, Gorene, potřeboval jsem si pročistit hlavu," mávnu rukou nad jeho výtkou a vyslechnu si jeho hlášení. Její znění se mi moc nelíbí, což u mě má následek zachmuření. "To je nemilé. Pokud nenajdeme viníka, budeme muset najít nějakého obětního beránka a potrestat ho, abychom zahnali zvěsti a podobně. Ovšem chtěl bych se tomu vyhnout. Nechci trestat nevinného člověka," řeknu Gorenovi o čem jsem přemýšlel. Jeho další slova mi okamžitě rozmluví nápad na hledání někoho, kdo byl za zle se Siegfriedem. Když zaslechnu dusot blížících se kroků, zastavím se a podívám se tím směrem. Přiběhne další voják a už z dálky na nás huláká. Když se zastaví, nabere dech a spustí. "Další? Ve sklepení říkáš? Dobře, Gorene, uzavřít a všichni ať si dávají pozor. Povolej i zaklínače. Nikdo nebude sám, minimálně ve dvou a s loučemi. Ty pojď se mnou," řeknu vojákovi, který zprávu přinesl a ostrým krokem se vydám do svého pokoje. Jakmile tam vejdu, nechám vojáka stát venku a sám jdu přímo ke svému meči, který si upevním na záda. Chvilku přemýšlím i o kyrysu, ale ten si brzy rozmyslím. "Veď mě," řeknu mu. "Hrad je doufám uzavřený," řeknu ještě, zatímco jdeme do sklepení. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když tak Jeid shrnul mé povinnosti, uvědomila jsem si, že kdybych začala ještě učit... měla bych příliš málo času na Chrise. A to jsem nechtěla. „Asi ne. Zatím. Až bude Chris starší, chtěla bych aby si tu hrál s ostatními dětmi a učil se. Aby pak měl na Akademii nějaké kamarády, které získá tady. Takže prozatím učení nechám.“ Řeknu nakonec. Zasměji se, když mi zavtipkuje ohledně selonů. Pak mi řekne, že většině dětem se tu líbí, kromě těch co mají dobré rodiče jen nemají na to je živit. Nebo spíš ne že by se jim tu nelíbilo, ale stýská se jim. „Jasně. Kéž by to šlo, abychom každým, ale chudým rodičům mohli dát dost peněz, aby se o své děti postarat mohli. Jenže to je leda tak pěkný sen.“ Pokrčím rameny. Jeid svolá děti, kterým se nechtělo učit. Jasně, že by si raději hráli venku. Ale Jeid odmítl je omluvit z hodiny. „Jasně. Dobrou chuť. Já se půjdu podívat do kanceláře.“ Rozloučím se s ním. Ještě chvíli jsem se prošla po pozemcích než jsem se vydala podívat se do kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě, pane," odpoví ti strážný, když se ujišťuješ, že je hrad uzavřen. "Brána je zabezpečená a přes hradby se nikdo nedostane, máme na nich stráže. A krom nich hradby střeží i magie mistra Carissana." Sejdete do spodního patra hradu a voják, jenž tě doprovází, se vezme od jednoho z mužů stojících u dveří do sklepení louč. Se zavrzáním otevřete dveře a začnete sestupovat po vlhkých kamenných schodech dolů. Krom strážného, co tě provází celou dobu, za vámi jde ještě jeden voják. Goren se vydal splnit tvé příkazy. Nacházíte se v nepříliš používané části sklepení, kdysi to bylo skladiště, dnes je skladiště na opačném konci, kde má svou celu také Dralos. Mezi těmito dvěma částmi jsou kobky, momentálně prázdné. Ocitnete se u těla, strážní ti jej osvětlí. Strážnému je asi dvacet, na tváři má stále rudé jizvičky po uhrech. Oblečený je v prosté kroužkové košili, meč má zastrčený v pochvě, ruce prázdné. Pořád plápolající louč leží kousek od něj. Na krku strážného je patrné podřezání, jakých jsi viděl tucty. Zezadu, uchopení za vlasy, prudký řez a opatrné položení na zem. za vámi se ozvou kroky a objeví se zaklínači, oba, co jsou na hradě přítomni. Naen vypadá, že byl vzbuzen sotva usnul, na sobě má ale klasickou černou zbroj. Kinray vypadá stejně bděle, jako kdy jindy. Hlavní zaklínač drží v rukou modrou kouli vyzařující kolem jasné modré světlo. Louče najednou nejsou potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kancelář je ve stejném stavu, v jakém byla. Masívní dřevěný stůl, kožené křeslo za ním a dvě židle před ním. Napravo kartotéka se spisy učitelů a nalevo dveře vedoucí do osobního pokoje. Ten taktéž vypadá, jako dříve. Nikde není žádný prach ani pavučiny, nic, co by nasvědčovalo, že jsi tady několik měsíců nebylo. Jenom stůl tedy není pokrytý hromadou papírů a výjimečně můžeš vidět texturu dřeva. Ozve se zabušení na dveře a bez vyzvání vstoupí dovnitř Simon Ryck, velitel místní obrany. Oblečený je v temně černém hávu s bílým pruhem na levém rukávu, jako každý bitevák. Slyšela jsi, že je dobrý kamarád Geralda.. "Ahoj Anett," pozdraví tě. "Ani nevíš, jak rád tě zrovna teď vidím. Máme problém a konečně ho nebudu muset řešit sám," vysvětlí ti. "Celý Institut obsadili členové Tajných sborů. Nebojují s námi a nijak nenarušují průběh výuky, ale je jich třikrát víc, než nás, a s nikým nechtějí mluvit. Mají jenom ten svůj výraz, že je to přísně tajné. Blbečkové." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dále.“ Zavolám, když se ozve zaklepání na dveře. To, že jsem tady se rozneslo rychle. Vešel Simon, který byl očividně rád, že jsem tady. „Ahoj, Simone.“ Pozdravím ho a otočím se na něj. Začne mi vysvětlovat co ho trápí. Zmateně nakrčím obočí. „Cože? Proč o tom nevím?“ zeptám se. Ne, že bych mu vyčítala, že to nevím. Spíš mě překvapuje, že mi nic neřekl Nyos. „Dobře. Půjdu zjistit o co jde. Kdo je tady jejich velitel?“ zeptám se a vydám se ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neff Dern, strašný čurák," odpoví ti Simon s odfrknutím. "Myslím, že na to, že bych mu mohl jedním slovem uvázat uzel na ptákovi, si mě dostatečně neváží," vysvětlí ti a vydáte se spolu po chodbě ven. "To byl samozřejmě fór," ujistí tě bitevní mág po chvilce. "Na takové nudli se uzle vázat nedají." Projdete kolem muže v temně černém hávu a se stříbrnou beztvarou maskou na tváři, který stojí nehnutě u jednoho sloupu. Sbory mají zpět své staré obyčejné temně černé hávy. Ty upnuté červeno-černé se nosí jen na slavnostech. Nakonec se přeci jen ukázalo, že pro Sbory je důležitější utajení, než ochrana. Ten háv se má plést s hávem temných, to byl účel. Sotva dojdeš na nádvoří, vydá se k vám okamžitě velitel. Neff Dern je jeden z těch typických mágů s mírně nadprůměrnou mocí. Opálený, modrooký, s tmavě hnědými rozcuchanými vlasy. Netváří se nijak arogantně, Simon s ním možná má nějaký spor a nehodnotil ho tak zcela objektivně. "Ředitelko," pozdraví tě Neff s kývnutím hlavy. "Bohužel vám nemohu poskytnout vysvětlení.. protože sám žádné nemám... Dostali jsme rozkaz od velitele sekce temných kultů, abychom neprodleně posílili obranu Institutu. Víc informací nemáme." Rozkaz vydal jeden z velitelů přímo podřízených Nyosovi a nepotřeboval k tomu jeho souhlas, tohle mohlo jít klidně kolem tvého manžela. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uchechtnu se jeho přirovnání. „Simone. Prosím, mluv slušně. Nemám ráda takové sprosťárny. Ale uznávám, že to bylo vtipné.“ Řeknu s pousmáním. Simon mě vedl k veliteli Tajných, ale ten to nejspíš očekával, protože mě už vyhlížel a šel nám naproti. Hned mi řekl, že mi nemá co říci. Vzdychnu. „Nemám ráda tyhle tajnosti. Když už sem chtějí nasadit větší ochranu, tak by měli informovat aspoň ty co to tu řídí. Tedy mě.“ Promnu si bradu. „Dobré. Já si to zjistím. Řeknu Nyosovi, aby se na to poptal o co jde.“ Řeknu a zadívám se na Neffa. „Nic proti vám hoši. Ale jestli má někdo dojem, že Institutu hrozí nebezpečí chci o tom vědět.“ Pronesu. „Jinak. Jestli tu máte být, byla bych ráda, kdyby jste spolupracovali tady se Simonem a jeho lidmi. Kdyby se něco stalo, chci aby jste byli sehraní a ne aby si dělal každý na svém písečku. Oba jste tu aby jste ochránili děti. A to by měla být vaše nejvyšší priorita.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně, hlídejte si periferii, my pohlídáme vnitřek," řekne směrem k Neffovi okamžitě Simon. Velitel Tajných se na okamžik zamyslí a potom přikývne, že proč ne. Potom se tvé mentální ochrany dotkne mysl spojovatele Věže. "Byla svolána mimořádná schůze Akademické rady, madam. Za patnáct minut v sídle." Oznámí ti hlas v hlavě. "Co se děje? Vypadáš nějak mimo..," řekne Simon. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro A jak to šlo. Hezky jsem je požádala o spolupráci a hned to šlo. „Výborně.“ Pusměji se, ale pak se někdo dotkne mé ochrany. Vyslechla jsem si zprávu. Mimořádná schůze? Co se zase děje? Zamrkám a podívám se na Simona. „Mimořádná schůze Akademické rady. Je mi líto. Musím jít.“ Řeknu jim. „Tak prozatím sbohem.“ Rozloučím se s nimi a vydám se z pozemků Institutu, abych se mohla přesunout na radu. Má to co společného s tou zvýšenou ochranou? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přemístíš se před sídlo Ady, kde se současně objeví i Elle. "Tu radu svolal Nyos, ne já," řekne ti znepokojeně. Velitel Sborů má právo svolat Adu, pokud se stane něco, co vyhodnotí jako krizovou situaci. Vejdete do zasedacího sálu, kde už je Mia s Alekinem. Oba na sobě mají modré hávy členů Ady, ty máš na sobě modrý háv učitele Institutu a Elle má obyčejný bílý hábit. Během chvilky se přikutálí i čtverka zbylých, obtloustlých členů Ady, kteří vypadají, že teď vylezli z postele. Pak se objeví Nyos a všichni se usadíte za stůl. "Morovo bratrstvo se podle všeho zaměřilo na zabíjení dětí," oznámí vám bez okolků, ještě za chůze. Zamává před vámi pergamenem, na kterém mu, jak víš, chodí zprávy z rozvědky. "Domníváme se, že chtějí zlikvidovat celou naši nastávající generaci. A kde jinde ji mají pohromadě, než v Institutu a v Akademiích? Zabijí stovky much jednou ranou. Stovky mých Sboristů teď posílilo ostrahu ve všech těchto zařízeních, ale tato situace je neúnosná. Mí muži by měli být někde jinde. A většina bojových mágů je v Belarii." Nyos mluví rychle a nezdržuje se. "Chci, abyste předčasně ukončili školní rok a pustili děti domů. Institut bude chráněn Sbory, ale muže, co chrání Akademie, opravdu potřebuji." Jeden z tlouštíků se narovná. "Ale co závěrečné zkoušky? Přidělování mistrů? Ceremoniál?" zeptá se. Nyos ho probodne pohledem a rozhodí rukama. "To je vaše věc. Já potřebuji mít své muže v terénu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Nyos?“ ujišťuji se a začínala jsem mít vážné obavy. A taky bylo proč. To co nám zdělil bylo víc jak závažné. Tvář se mi zkřiví odporem. Chtějí zabíjet děti? Odporné. I na Morovo bratrstvo. „To musí počkat.“ Řeknu tomu ze starších členů. „Životy dětí jsou přednější. Aspoň budou mít víc času se na zkoušky připravit.“ Řeknu. Zadívám se na Nyose. „Ale co jim zabrání v tom dojít si pro ně až domů?“ zeptám se znepokojeně. Zavrtím hlavou. „Musíme to udělat.“ Řeknu ostatním. „Znám Nyose dost dobře na to, abych věděla, že by tohle nechtěl kdyby ty muže vážně nutně nepotřeboval. Takže navrhuji, abychom dětem naložili učení a poslali je domů.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jednoduše. Neví, kde bydlí..," odpoví ti Nyos s mírným pousmáním. "Napadnout Akademii a dostat stovky dětí jediným útokem je kumšt. Prohledávat všechny vesnice v Říši, jestli tam náhodou není mladý mág, to jim nestojí za to." Tlouštíky, tolik dbalé tradic, tvůj návrh vůbec nenadchnul. "Zkoušky uspořádáme v září, stejně jako ceremoniál a přidělování mistrů. Bude to hektické, ale dá se to zvládnout," pronese Elle a podívá se na Nyose. "Půjde to tak?" zeptá se ho. "V září už bychom měli mít volné ruce, abychom se postarali o Bratrstvo," přikývne Nyos souhlasně. Nakonec je sedm pro, jeden se zdržel. Takže tak se stane. Všechny Akademie se vyprázdní už v půlce května a děti budou mít o měsíc a půl delší prázdniny. Děti z Akademií z Institutu se vrátí do Institutu. Jestli se tam budou učit, je na tobě, protože v průběhu letních prázdnin se ani na Institutu neučí. Ale ty rozhodneš, jestli jim tam začnou prázdniny teď, nebo normálně. Pokud se ale budou ten měsíc a půl učit, bude to celkem chaos, zajistit učitele, předměty, rozvrhy, třídy... "Výborně, díky," kývne na vás Nyos. Na tebe si vyhradí speciální kývnutí, ale jste tady oficiálně a nemůžete si dovolit si na takové vážné schůzce projevovat náklonnost, byť jste manželé. "Ještě během dneška dostaňte děti domů. Zapojte ty úřednické přiživníky, co jenom sedí ve Věži. Ať se někdy nadýchají čerstvého vzduchu," doporučí vám a potom se otočí a jde. Ještě má určitě jednání Štábu a přitom stále probíhá Rada mágů, na které tak nemůže být. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Domluvili jsme se a pak všechno odhlasovali. Nyos odešel spokojený. Ale nás čekalo ještě spousta práce. V Institutu se nám to zkomplikuje. Přemýšlela jsem jak to zařídit. Nemyslím si, že je dobré aby se děti jen tak poflakovali. Možná bychom mohli dát samostatné studium a tu a tam dát test... to bych nemusela shánět další učitele a celé to přeorganizovat. „Tak jak to uděláme?“ zeptám se. „Dostat domů všechny děti ještě dnes. To bude tedy rychlá akce. Bude potřeba spousta lidí, které děti přemístí domů.“ Řeknu. Jasně využít úředníky. Ale kde chtějí sehnat tolik lidí? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Budeme muset do Věže, sehnat nějaké lidi. Pak se každý vydáte organizovat přesun jinam. Akademií je deset plus Institut, nás je osm, takže na místech s dobrým ředitelem se budou muset obejít bez nás." Potom se všichni společně, jako Akademická rada, vysoká magická instituce, přemístíte do Věže, abyste našli podporu pro přesun. Objevíte se v rozlehlé vstupní hale a zamíříte do to rovnou k diskům, které vyvážejí do vyšších pater a dokonce rozvážejí i vodorovně po celé věži. Poprvé za svůj život se tak na disku vznášíš dopředu, a ne jen letíš nahoru. Disky létají ve svých vymezených korytech, vedou paralelně s nejrůznějšími chodbami, ale pohybují se desetkrát rychleji než běžící člověk. Jenom magie ruší odstředivou sílu, takže vám nehrozí, že při zabrzdění spadnete. Jsou dva dva proudy, na jedné straně chodby disky létají na jednu stranu, na druhém kraji chodby na druhou. Všechny chodby ve Věži tak trochu připomínají bowlingovou dráhu, chodba a dvě koryta pro disky na krajích. A náhle se tvůj disk zastaví a ty můžeš vystoupit na chodbu. Ocitneš se před oddělením "Vzdělání", kde sedí desítky mágů-úředníků, jejichž pracovní náplní je vytváření školních osnov, schvalování učebnic, opravování výsledků písemných zkoušek, přidělování mistrů, doporučování učitelů, uvádění do provozu nařízení Ady a jiné a jiné... "Fajn, já tam jdu udělat vítr," řekne Elle vystupujíc právě z disku. "Vy tady jen chvíli stůjte a tvařte se důležitě." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Dobře," kývnu na vojáka a nechám se zavést k mrtvole. Když u ní konečně stanu s těžkým povzdechem si přidřepnu, abych si mrtvolu prohlédl. Podříznut zezadu jako podsvinče. Krev ještě vytéká, takže vrah nemůže být daleko. "Prohledat, chci ho živého," vykřiknu rozkaz a v tu chvíli dorazí zaklínači. "Kinray, dobře, že jste zde tak rychle. Není nějaké kouzlo, které by dokázalo určit polohu všech živých?" zeptám se ho a podívám se na jednoho z vojáků. "Plány podzemí máme?" zeptám se ho a jakmile přikývne, rukou odmávnu, aby pro ně došel. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To bylo poprvé co jsem na discích letěla takhle. Bylo to zajímavé. Měla jsem tendenci se při tom naklánět dopředu. V tomhle oddělení jsem ještě nebyla, vlastně jsem si Věž nikdy moc neprošla. Nad tím bych strávila hodně času. Rozhlédla jsem se po úřednících. Tohle musí být docela nudná práce. Elle nám řekla, ať tu stojíme, čekáme a tváříme se důležitě. Jak se tohle dělá? Založila jsem si ruku na prsou a trochu nakrčila obočí, abych vypadala zachmuřeně. Vážně. Snad to vypadá věrohodně. Já byla jednou paní důležitá, když jsem byla v tom vězení. To bylo naposledy co jsem ze sebe dělala nějakého nafoukance. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zůstanete stát na hlavní chodbě a Elle zamíří k velké bráně na oddělení. Sotva vám zmizí z dohledu, ozve se rachot jako burácení hromu a Věž, ano, ten stopatrový gigant, se zatřese. Krystaly na stropě zablikají a zhasnou. Okamžitě se před vámi vytvoří koule modrého světla, která vystoupají ke stropu a tam zůstanou jako chabé nouzové osvětlení. "Co se děje?" podívá se na tebe Mia vystrašeně. "Prdl jim jeden z řídících krystalů, řekl bych," odpoví jí Alekin a protáhne si krk. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To co se stalo mě taky vylekalo. Automaticky jsem vzala Miu za ruku. Rozhlížím se a Alekin se zdál klidný. „A to se stává často?“ zeptám se a podívám se na Miu. „Je normální, že se celá věž zatřásla?“ ujišťuji se. Tohle se mi rozhodně nelíbilo. Myslela bych si, že Věž bude... no... bezchybná. Nakonec je to srdce naší organizace. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi před sto lety se přetížil jeden z krystalů," pokýve Alekin hlavou. "Tehdy se Věž zatřásla, protože ten krystal byl stabilizační. Takhle gigantická stavba nemůže stát jen tak o dobré vůli. Naštěstí měli záložní krystaly." Pak se ale Věž zatřese znova a Alekin zmlkne a zatváří se nanejvýš znepokojeně. Velká brána oddělení se otevře a několik úředníků v bílých hávech vystrčí ven hlavy. A tehdy se Věž zatřese potřetí a Mia se k tobě mimoděk přitiskne. Přemístit se pryč samozřejmě není možné, ale pokusíš se pod hávem aspoň vyvolat Elion, abys měla jistotu portálu a únikové cesty, pro všechny případy. Jenže Elion zůstane pouhým ozdobným náramkem.. Ještě nikdy se nestalo, že by se neaktivoval. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Další zatřesení a to už znepokojí i Alekina. Někteří úředníci se už koukali co se děje. A další otřesení, taky jsem se k Mie přitiskla, protože jsem začínala být vyděšená. A ještě víc, když jsem zjistila, že je Elion nečinný. „Co se to sakra děje?“ pípnu a pak zkusím zavolat Nyose. Tohle už bylo divné. Neútočí náhodou na věž? Jestli se mi nepodaří ani spojit s Nyose... tak jdu pro Elle a mizíme z věže. Pane bože... co když se to tu hroutí? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Najednou se ze zatáčky vyřítí nějaký člen Tajných sborů. Nemá na sobě háv, ale má ty volné černé kalhoty a mikinu s bílou lebkou na prsou, jaké nosí někdy pod hávem i Nyos. Tvář má pokrytou sazemi a na čele má tržnou ránu. "Běžte všichni nahoru!" zakřičí na vás a mávne směrem ke schodům. "Byli jsme napadeni! Akademická rada poběží do nejvyšších pater, do místností pro Radu mágů. Úředníci se zabarikádují patro pod nimi! Makejte ale!" zařve na vás a popožene vás odpuzovacím kouzlem, takže cítíte tlak, co vás žene ke schodům. "Jak mohl někdo napadnout Věž?" podívá se na tebe Mia, zatímco rychle běžíte po schodech nahoru. To se v celé historii Řádu mágů snad ještě nestalo. Už byly boje před Věží, ale že by byla napadena přímo Věž..? |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem slyšela, že Věž napadli, zbledla jsem jak stěna. Úplně se mi udělalo zle. Mág nás kouzlem postrčí ke schodům. „Elle!“ zavolám. Měla jsem o ní strach. Bála jsem se, že jestli mi zmizí z očí, tak se ji něco stane. Ale nemohla jsem na ní čekat. Museli jsme nahoru, to že nás mág tak hnal, znamenalo, že jsou nepřátele blízko. Držela jsem Miu za ruku a běželi jsme nahoru do schodů. Měla jsem výcvik, mohla bych pomoci... ale na druhou stranu jestli se nepřátele dostanou až nahoru, musím ostatní ochraňovat. Pořád jsem se ohlížela, jestli neuvidím Elle na schodech. „To je určitě Morové bratrstvo. Kdo jiný by měl takovou drzost?“ zeptám se a pak si vzpomenu na ty neznámé mágy odjinud s kterými se asi chystala válka. Je možné, že přišli prostě sem a jednoduše zaútočili? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni se okamžitě rozběhnou ke schodům, kouzlo Sboristy netřeba. Ale on běží s vámi a udržuje situaci jakž takž pod kontrolou. Tím stejným odpuzujícím kouzlem trochu brzdí všechny ty supějící úředníky a nechává jako první běžet členy Ady, abyste nebyli ušlapáni. Vypadá to trochu jako "máš funkci, žij, nemáš funkci, chcípni." Ale vaši obtloustlí dědci si nestěžují a dusají co jim břicha dovolují. Držíš Miu za ruku, Elle běží jako poslední z Ady. Je to zaklínačka Megriothu, bere schody po třech a vůbec se nezadýchává. Stejně jako ty, ostatně. Všichni kolem tebe supí a potí se, schodů jsou stovky a stovky. Dokonce i Sborista vedle tebe už začíná pomalu lapat po dechu. Ale tvůj dech je pořád víceméně pravidelný, jen se ti trochu zrychlil tep. Po době, která ti připadá jako věčnost, se ocitnete na konci schodiště, která vás vyloženě vyplivne před obrovskou stříbrnou bránu, několik metrů širokou. Je otevřená, před ní stojí dvě tři metry vysoké sochy rytířů a ukazují vám, abyste šli všichni rychle dovnitř. "Nezastavujte se, běžte dál!" pobízí vás pořád Sborista a provádí vás davem. Ocitnete se v první místnosti za bránou. Znáš to tady, je to prostor určený Radě mágů. Toto je vstupní hala, velmi prostorná a velmi luxusně zařízená. Teď se ale na drahých naleštěných parketách válí spousta zraněných a naříkajících mágů v pláštích přiškvařených k tělu. Nad nimi se sklánějí mágové v rudých hávech, léčitelé Věže. "Běžte dál! Útočiště je o dvě patra výš, tady je ošetřovna!" zařve Sborista, ale Mia se otočí k tobě. "Nemůžeme pomoct? Jsme léčitelky..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Trochu jsem se uklidnila, když jsem viděla Elle. Těch schodů bylo nespočet. Ale zvládala jsem to, jen srdce začalo rychleji pumpovat. Nepouštěla jsem Miu, cítila jsem potřebu ji držet blízko u sebe. Ona byla vždycky taková křehká, mírumilovná. Kupodivu i přes ty schody, se ostatní docela drželi. I když už plivali plíce, šli dál. Strach o vlastní život je hnal dál. Konečně jsme se dostali někam, kde nebyli schody. Ošetřovna, ale měli jsme jít dál. Miu napadlo to samé na co jsem myslela já. Otočím se na Sboristu. „My tady zůstaneme. Jsme léčitelky, pomůžeme s raněnými.“ Řeknu mu a jdu s Miou stranou, aby nás proud utíkajících nestrhl sebou. Očima jsem hledala Elle, abych ji pak rychle sdělila, že tady zůstaneme, aby si nedělala když tak starosti, kdyby nás neviděla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elle si vás v davu najde a přikývne, jako že bere na vědomí. Mia si klekne k jednomu bojovému mágovi s otevřeným hrudníkem. Jde vidět, jak mu zběsile pracuje srdce... Toto je práce pro psychologa, ne pro léčitele, a Mia to ví a je výborný psycholog. vezme jej za ruku a uklidňuje jej až do brzkého konce. Ty si mezitím klekneš k dalšímu bojovému mágovi, je ošklivě popálený. Nohy už mu odpadly, levá ruka taktéž, z pravé trčí kosti. Něco blábolí, potom mu zabublá v plicích a je mrtvý. Ani jsi nestihla na něj položit ruce. "Pojď sem!" zavolá si tě jeden mág v rudém hávu, který klečí u muže nedaleko. Neptá se, jestli to umíš, jestli jsi léčitelka. Jsi tam, to znamená, že pomůžeš. Doběhneš k němu a skloníš se nad Sboristou, kterému byla utržena noha v koleni. "Zkousni to!" Léčitel dá sboristovi do pusy dřívko a potom se otočí k tobě. "Drž ho," nařídí ti a vzápětí jeho ruka zrudne a rozpálí se. Potom ji mág přiloží sboristovi na pahýl, ten sebou začne zmítat, vyplivne dřívko a řve na celé kolo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jakmile jsme o sobě dali Elle vědět hned jsme se pustili do práce. Shodila jsem ze sebe rychle háv Institutu, protože by mi teď překážel. Mia hned utěšovala umírajícího muže. Já se vrhla k dalšímu, ale než jsem stihla něco udělat zemřel. Stejně si nemyslím, že bych ho dokázala zachránit. Jiný léčitel mě zavolal na pomoc. Hned jsem za ním přiběhla a udělala co chtěl. Přidržela jsem muže zatím co mu mág pálil ránu. Bylo to strašné. Už je to dlouho co jsem někoho ošetřovala, ale to byli jen obyčejná ošetření. Tohle bylo mnohem strašnější. Bylo mi z toho špatně, ale donutila jsem se být silná. Tihle lidé potřebují mou pomoc. Zhroutit se můžu až bude po všem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když je hotovo, léčitel na tebe kývne, nechá muže lapajícího po dechu být a jde rychle pomáhat jinam. Rozhlédneš se kolem sebe. Lehká zranění se tady nevedou, kdo je zraněn lehce, ten dole bojuje. Tady jsou pouze amputace, popáleniny třetího a čtvrtého stupně, otevřené zlomeniny, stříkající rány a podobně. Rychle si klekneš k jednomu muži, přitiskneš mu na stříkající tepnu obvaz a řekneš mu, ať si to pevně stiskne. To může udělat i sám a ty můžeš jít dál. Ošetříš několik popálenin a kouzlem urovnáš roztříštěné kosti, kterých je spousta. Dozvídáš se přitom nové a nové informace. Tuhé boje se teď podle všeho svádějí o třicáté patro, kde se vaši zabarikádovali. Od dvacátého devátého patra dolů je celá věž v držení neznámého nepřítele, směrem nahoru je Věž pořád vaše. Nepřítel prošel bez povšimnutí kolem Síně Zkoušek, kde se zapečetili Dozorci, a nechal na pokoji rovněž Knihovnu. Pokusili se dobýt do Místnosti Bran, ale mnoha sférami chráněné dveře nepovolily. Nepřítel pronikl také do kobek pod Věží, ale podle všeho nikoho neosvobodil. Vypadá to, že Věž je izolovaná od vnějšku. Nepřítel nacpal všechny své muže dovnitř a izoloval Věž, takže se k vám nedostanou posily. Těžko říct, jak to zvládli přes nesčetné obran věže, ale prostě zvládli. "Tady!" slyšíš volat jednoho bojového mága, který dotáhl jiného. Jsi nejblíž, takže přiskočíš. Muž amputované obě ruce a je v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Během ošetřování jsem se dozvídala novinky. Neznámý nepřítel. Takže to nemůže být Morové bratrstvo. Ty by poznali. Takže jsou to ti neznámí, mocní mágové? Jak je jinak možné, že odřízli i Elion? Ta zranění byla strašná, snažila jsem se ze všech sil, pomoci každému kdo se mi dostal pod ruce. Ale už teď mě tížilo to, že nedokážeme zachránit všechny. Vzhlédnu, když někdo zavolá. Jeden bojový mág přivedl dalšího, který měl amputované obě ruce. Hned jsem k němu přiskočila a pomohla jsem mu s ním. Položili jsme ho na volné místo a já se hned pustila do práce. Když tu byl ten druhý bojový mág, požádala jsem ho, aby ho přidržel. Musela jsem rány spéct, aby přestala téct krev. A i když byl v bezvědomí, bolest by ho mohla probudit. Stejně jako předtím léčitel, kterému jsem asistovala jsem nechala ruce rozehřát a pak jsem mu páhýly spekla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Opravdu se probudí, ale jeho kamarád ho přidrží a ty mu opálením ran zachráníš život. Potom se ale objeví hned dva bojoví mágové, kteří napůl podpírají a napůl nesou dalšího. Musí jít o nějakého velitele, když se kvůli němu uvolnili z boje dva muži. Když se objevíš před ním, vidíš na jeho černém rukávu šest stříbrných pruhů, což znamená, že patří k těm opravdu vysokým šaržím. "Musím zpátky!" řekne ti tento bojový mág naléhavě a vykulí oči. Jeden z mužů co ho dovedli, mu rozevře spálený háv a ukáže ti díru, kterou má vypálenou v břiše. Zatím necítí bolest a drží se na nohou, ale to nebude trvat věčně. Po rychlém ohledání rány ale konstatuješ, že kouzlo minulo veškeré životně důležité orgány. Ta díra mu opravdu minula úplně všechno, naprosto neuvěřitelné. "Musím zpátky!" zopakuje mág. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poděkovala jsem mágovi co mi ho přidržel. Ráda bych se u něj chvíli zdržela, abych ho mohla utěšit. Ale objevil se další co potřeboval ošetřit. Nejspíš to byl velitel, protože ho vedli dva. A taky ano. Podle stříbrných pruhů jsem poznala, že je fakt vysoko. Hned jsem si prohlédla jeho ránu. Ten chlap měl neskutečné štěstí. Měl sice díru v břiše, ale orgány jsou v pořádku. Pořád opakoval, že musí zpátky. „Teď těžko. Pokud neplánuješ, aby se nepřátele klouzaly po tvých vnitřnostech.“ Pokárám ho. „Položte ho.“ Požádám muže. Pustila jsem se do hojení. Chvíli to potrvá, ale měla bych to dát do pořádku. Pak se bude moci vrátit. Nechtěla jsem ho poslat zpátky, ale věděla jsem, že musí. Je velitel a jeho podřízení potřebují jeho velení. Jen doufám, že tím, že ho vyléčím ho nepošlu na smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se ti podaří jej zhojit, i když tě to stálo dost sil. Potom dáš veliteli čichnout jedné silné drogy, která ho na několik hodin nabudí, a pošleš ho zpátky. S bolestí hlavy a zvracením, vedlejšími účinky drogy, se můžeš zabývat později. Pak se podíváš k bráně, koho dalšího přivedli. A málem se ti podlomí kolena, protože dva bojoví mágové přitáhnou Alexe. Je zpocený, studený a bledý. Muži z něj shodí černý, spálený háv a odhalí ti jeho levou paži. Od lokte dolů je rozdrásané a není zde ani minimální šance, že by se mohla paže zachránit. Navíc se od prstů šíří podivná černá skvrna. "Nutná amputace v loktí," řekne ti jeden z mužů, co Alexe přivedl. Podle rudého pruhu na rukávu je to zdravotník bojových mágů. Žádný léčitel, kteří kolem pobíhají v těch rudých hávech, ale polní felčar. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podařilo se mi velitele uzdravit i když mě to vyčerpalo. Ale nedalo se nic dělat. Muži potřebovali velitele. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Trochu to pomohlo a pak vzhlédnu a málem to se mnou seklo. Další koho přivedli byl Alex. Hned jsem k němu běžela. „Alexi...“ Řeknu vyplašeně. Hned jsem si prohlédla zranění, felčar mi řekl něco co mi bylo na první pohled jasné. Ruku nezachráníme. Navíc se mi něco šíří nahoru po prstech. „Sakra...“ Podívám se Alexovi do tváře. „Neboj se. Elle je v pořádku. Je nahoře.“ Řeknu mu. „Teď tě uspíme. Vše bude v pořádku. Postarám se o tebe.“ Pak jsem ho kouzlem uspala. Požádala jsem felčara, aby mi sehnal potřebné nástroje. Jistě tu někde něco bude. Nebo možná bude mít on u sebe co potřebujeme. Bylo mi z toho zle. Alex... amputace. Ti nepřátelé musí být mocní. Což mi potvrdilo co jsou zač. Ti cizí mágové o kterých mluvil Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyos je taky v pořádku," řekne ti Alex poměrně klidným tónem. "Nebýt jej, padli jsem už dávno," zamumlá. Potom kývne a nechá se uspat. Nakonec seženeš i magický meč, kterým tady probíhají amputace u těch šťastnějších. Meč ránu okamžitě uzavře a desinfikuje. Ty nebo felčar vedle tebe Alexovi useknete levou ruku v loktu a tím je vystaráno. Mezitím se z útržků řečí okolo dozvíš, že barikáda ve třicátém poschodí byla prolomena a nepřátelé se dostali až do třicátého osmého patra, než byli znovu zastaveni. Jednotky bojových mágů už jsou zcela zdecimovány, teď bojují jen biteváci a členové Tajných sborů, kterých tady bylo při zahájení útoku mnohonásobně více, než bojových. Zvedneš se od Alexe, a i přesto, že bys ráda zůstala u něj, nejde to. Musíš jít ošetřovat akutní popáleninu. A potom slyšíš: "Itara zkusí s bitevními prorazit a dostat se k bráně," vykřikuje nějaký mladý Sborista. Probít si cestu třiceti osmi patry ovládanými nepřítelem a otevřít dole bránu posilám.. to je určitě plán z Nyosovy hlavy. Ale podle toho, jak to vypadá nahoře, je dole situace naprosto neúnosná. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na něj, ale ret se mi mírně zachvěje. „Díky.“ Řeknu a uspím ho. Dostal se k nám magický meč, kterým se dalo ruku hladce utnout a zároveň ránu i uzavřel. Pohladím Alexe po tváři a vstanu, raději bych s ním zůstala, ale bylo tu příliš lidí co potřebovali pomoc. Když uslyším další zprávu, zapotácela jsem se, jak se mi z toho zamotala hlava. Nyos půjde proti těm útočníkům... když vidím co udělali Alexovi... úplně se to ve mě všechno scvrklo strachem. Musela jsem zavřít oči a pomodlit se, za to, aby to Nyos přežil. Ať Chris nevyrůstá bez otce. Zhluboka jsem se nadechla a zaklonila hlavu, abych se uklidnila. „Dávej pozor Nyosi.“ Řekla jsem si tiše. Sebrala jsem se a znovu se pustila do práce. Snažila jsem se na Nyose nemyslet. Musela jsem se soustředit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trvá to další dlouhé minuty, pořád přinášejí další raněné, někteří se po ošetření vyloženě belhají zpět do boje. A pak najednou se ti sám od sebe aktivuje Elion. Nouzové koule světla na stropě zablikají a zhasnou a rozžnou se krystaly. To náhlé jasné světlo je oslňující. Horní patra úkrytu propuknou v jásot, ale tady v lazaretu na to nikdo nemá sílu. Vyhráno však stále není. Nyosově skupině, nebo aspoň jednomu přeživšímu z ní, se podařilo zrušit izolaci. Nepřítel je tak sevřen v kleštích mezi zdecimovanými jednotkami za barikádami a čerstvými příchozími posilami, kterých dovnitř proudí nespočet. Ale tak jako tak, nepřítel je možná obklíčen, ale pořád je mocný a nebezpečný. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzhlédnu, když si uvědomím, že se jim podařilo zrušit izolaci. Zavřela jsem znovu oči. Strašně jsem se o Nyose bála a musela jsem se utěšovat myšlenkou, že se to povedlo díky němu. Pořád jsme neměli vyhráno, ale teď budou přicházet posily. Nevím kolik lidí bude zraněno nebo zabito... ale nakonec je udoláme. Toužila jsem po tom zavolat Nyose. Ujistit se, že je v pořádku. Ale nemohla jsem... mohlo by ho to rozptýlit a to by se mu mohlo stát osudným. Musím vyčkat. Jakmile bude po všem, zavolám Nyose. Najdu ho. Zavrtím hlavou a znovu se skloním ke zraněnému. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec to trvá další půl hodinu, než boje skončí. Nepřátelé se drželi opravdu dlouho a když to už měli jasně prohrané, transportovali se pryč. Prvotní hrubý odhad ztrát je naprosto neuvěřitelný. Zhruba pět stovek mrtvých a další stovky zraněných a trvale zmrzačených. Samozřejmě v dnešní době není nic nemožného vytvořit magickou ruku ze stříbra, ale není to vlastní končetina a třeba u nohou to nefunguje, bohužel. Těl nepřátel se našlo čtyřicet dva... Opravdu se jednalo o kult čarodějů ze západu, kteří byli připraveni a bojeschopní mnohem dříve, než Sbory očekávaly. Dozvíš se, že se Sbory dozvěděly o nebezpečí útoku asi minutu dopředu, ale přesto Nyos stihl dostat do bezpečí stovky civilních mágů. Ihned po boji se začnou uklízet trosky, těla, krev a všechno, co tuto situaci připomíná. Sbory se pustily do práce mimo Věž Vysoké magie, musí se postarat, aby všechno toto bylo popřeno a ututláno, neboť není pochyb, že Řád byl teď po dlouhých staletích opravdu sražen na kolena. Musí se rychle vzchopit, než toho využije sílící Bratrstvo. Tato bitva bude odhalena, za několik měsíců či let, až získá Řád zpět svou sílu. Velká jména padlých tak nebudou zapomenuta a zapíší se do historie. Zveřejnit to teď ale nelze. Nyos si tě najde okamžitě po bitvě. Zdá se být naprosto v pořádku. Černý háv na sobě nemá, jen černé kalhoty a mikinu s bílou lebkou na hrudi, je pokrytý sazemi a zaschlou krví, ale žádná není jeho. Jediné zranění je zaschlá tržná rána na čele, kterou si asi udělal o nějakou z trosek. Má všechny zuby, končetiny, vše je na svém místě. Předtím, než se bude muset vrhnout do svých utajovacích povinností, si tě najde a sevře v pevném objetí. Potom tě dlouze políbí a znova obejme. Nic neříká, slov někdy není třeba. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Půl hodina a bylo po boji. Děkovala jsem, že je konec. Žádní další zranění. Tedy jen ti co se sem nemohli dopravit kvůli bojům. Chtěla jsem volat Nyose, ale neměla jsem ani chvíli času. Napadlo mě, že jsem možná měla zavolat Elle sem, když se objevil Alex. Tohle byla strašná bitva a když jsem slyšela, kolik je mrtvých bylo mi zase na omdlení. A při tom nepřátel bylo tak málo. Jak je možné, že mají takovou moc? Úplně nás zdecimovali. A to jsme je ani nedostali všichni. Když se objevil Nyos, pořád jsem pomáhala se zraněnými. Ale jak jsem ho uviděla, musela jsem všeho nechat. Vrhli jsme si do náručí. Je mi jasné, že měl stejný strach o mě, jako já o něj. Taky nevěděl co se mnou je. Jestli jsem se dostala do bezpečí. Pevně jsem ho stiskla v náručí, zabořila jsem tvář do jeho krku a začala jsem plakat úlevou, že je v pořádku. Nakonec se od něj odtáhnu, ale jen tak, abych mu viděla do tváře. Pohladila jsem ho po ní. „Oba ještě máme hodně práce.“ Promluvím konečně. Nechtěla jsem ho pouštět z objetí. Nechtěla jsem ho pouštět z očí, ale nešlo to jinak. On musí... velet. Organizovat a kdo ví co dalšího. A já musím ošetřovat. „Alexovi jsme museli amputovat ruku.“ Řeknu mu posmutněle. Teď bych už měla Elle zavolat. Alex naštěstí přišel jen o ruku a ne o život. Ale nechci vědět kolik lidí co jsem znala dnes zemřelo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řád se rychle postavil na nohy. Sbory uplatily a zastrašily všechny svědky, všichni zúčastnění měli zákaz o tom mluvit. Zveřejněno to celé bude až za nějakou dobu. Hlavní kámen úrazu bylo podcenění Kultu čarodějů. Většina bojových mágů Věže se vydala do Belarie a Věž samotnou zůstalo hlídat jen pár stovek Sboristů a hrstka biteváků. Bojových mágů bylo ve Věži v tu chvíli sotva kolem tří stovek, což je míň, než tvoří stálá ostraha. A Kult vycítil příležitost a jediným teleportačním kouzlem překonali vzdálenost, jaká by neměla být možná. Nějak obešli - ne prolomili, ale obešli - obrany Věže, nacpali dovnitř své lidi a pak ji izolovali od posil. Otevření brány izolaci zrušilo a bitva byla vyhraná. Touto bitvou, přestože jich padlo jen pár desítek, byl Kult poražen. Prostě proto, že víc než těch několik desítek čarodějů kult nikdy neměl. Sbory teď v Belarii pátrá po těch několika čarodějích, co uprchlo. Nutno ale říct, že čarodějové byli poměrně féroví soupeři. Nepálili knihy, brali zajatce, vyhnuli se ošetřovně, nechávali na pokoji felčary. Před třemi týdny byl pohřeb. Půl tisíce rakví pokrytých vlajkami Řádu byly pohřbeny pod zem s veškerou slávou. Všichni padlí byli ocenění Medailí za hrdinství in memoriam, jejich rodině bude doživotně vyplácená štědrá finanční částka, jména padlých i všech bojujících přeživších budou vytesána na obrovskou mramorovou desku, která bude připevněna na viditelném místě ve vstupní hale. Tak jako tak, 21. květen 3220 zůstane dnem, kdy byl Řád opravdu na kolenou. Co se týče zmrzačených a zraněných mágů, ti byli s poctami propuštěni ze služby, i oni byli oceněni Medailí za hrdinství a i jim bude doživotně vyplácena částka ve výši jejich platu. Utržené končetiny byly nahrazeny stříbrnými slitinami, které dokáží všechny věci, jako normální ruce. Jenom se jimi nedá kouzlit, takže mágové, kteří přišli o obě ruce, už mají jen ústa... Nohy tato slitina nenahrazuje, bojující, kteří přišli o nohu, se musí spokojit s dřevěnými protézami. Spáleniny a veškeré další zranění byla vyléčena tak, že po nich nezůstaly žádné trvalé následky. Po spálenině třetího stupně na obličeji zůstala možná narůžovělá kůže, která brzy zmizí. Spousta zraněných mágů se už vrátila zpět do služby. Mnohdy byli povýšeni. Nikdo z tvých známých už ve Věži nepadl. Vlastně tam už ani nikdo nebyl. Nyos je v pořádku, Alex přišel o levou ruku a Elle s Miou byly nahoře v bezpečí. Monica na místě nebyla, Anna také ne a Clark také ne. Ti jsou oba doma, neboť Anna má těsně před porodem. Řád se navíc postará, aby se co nejrychleji přestalo na tu katastrofu myslet. Uspořádá se gigantická přehlídka, kde pochodují všechny ty nekonečné jednotky bojových mágů a Řád demonstruje svou sílu. Řád má a měl sílu.. jenom prostě v jeden krátký okamžik nebyla k dispozici... Doma Ty také na celou věc pomalu zapomeneš. Nyos si vzal volno a na čtrnáct dní jste jeli samozřejmě i s Chrisem na dovolenou do Elfie. Tak modré moře a zelené stromy se vidí možná v Megriarthu, ale tady je to všechno vytvořené přírodou, nikoliv rukou Alexe. Pak jste se vrátili a ty, s novou psychickou energií, ses vrhla do práce. Byla toho hodně jak v Institutu, tak v Adě. V Adě připravit rozpis závěrečných zkoušek tak, aby nenarušovaly normální výuku, protože poprvé v historii Řádu se v Akademii potká šest ročníků. I když jen na několik dní. A v Institutu jsi musela vymyslet, co s těmi dětmi, co mají předčasné prázdniny. Jestli je nechat se flákat, nebo se vrhat do organizace. Dnes je ale sobota a ty sis udělala volno. Natka už u vás měsíc bydlí, i ona byla samozřejmě poslána domů. Nyos dnes odešel brzy ráno, protože jedná Magická rada. O vyznamenáních, poctách a všem, o čem nerozhodla narychlo těsně po bitvě. Natka vstane chvíli po tobě a jde za tebou do kuchyně. Udělá si kakao, ty jí dáš snídani a pak sedíte a jen tak si povídáte. Brzy se ozve zaklepání a vejde Elle se Sophií a Willem. "Ahoj teto, ahoj Natko," běží vás obě malé děti přivítat a Elle se na vás usměje. "Můžeme tady na ty naše chlapy počkat s vámi?" zeptá se vás. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vše se začalo dávat do pořádku. Všichni ti co padli byli uctěny jak jen to šlo. I když si nemyslím, že rodiny mrtvých by to moc ocenili. Já být na jejich místě, tak jim na tohle kašlu. Radši bych měla svého manžela. Ale to přebolí. Naštěstí jsem pak zjistila, že neumřel nikdo koho jsem znala a vlastně jediný zraněný byl Alex. Jeho ruku nahradili stříbrnou. Pohřbu jsem se účastnila, abych uctila památku těch co zemřeli. Trochu jsem si poplakala. Tyhle smutné události na mě vždycky působí. Ještě štěstí, že ti čarodějové co nás napadli byli... no měli určité zásady. Nezabíjeli ty, kteří se nemohli bránit. Úmyslně nic neničili, nechali ošetřovnu být a polní felčary taky. Morové bratrstvo by nic takového neudělali. Škoda, že ti mágové nebyli ochotní spolupracovat. Myslím, že by jsme si rozuměli. Když už nás nebylo potřeba. Vzali jsme si dva týdny volna. Já to rozhodně potřebovala, protože mě to ve Věži pořád strašilo. Nejsem stavěná na takové věci. Nemohla bych být polní felčar. To bych asi psychicky nevydržela. Ale v Elfii, s Nyosem a Chrisem jsem se znovu uvolnila a zbavila se špatných snů. Nabrali jsme síly a pak se vrátili domů a do práce. Já musela vymyslet co s dětmi v Institutu. Nemohla jsem je jen tak nechat flákat. Jinak nebudou připraveni až se vrátí do Akademie. Ale na druhou stranu, kde mám najednou sebrat tolik učitelů? Museli bychom překopat rozvrhy a podobně. Proto jsem zavedla to o čem jsem už přemýšlela. Samostatné studium. Dostali učení a termíny, kdy se z toho bude zkoušet. V podstatě to bude vyžadovat jen hodinu navíc práce u pár učitelů. Nebylo to ideální, ale aspoň se děti nebudou jen tak poflakovat. Doma Je sobota a já si vzala volno. Celej týden jsem měla hodně zařizování, kvůli dětem. Natka byla už měsíc u nás, taky musela odejít z Akademie. Ne, že by to vadilo. Nyos odešel brzy ráno na Magickou radu. Takže jsme tu zůstali jen mi tři. Chris už vydrží být docela dlouho vzhůru. Zrovna teď se houpal v kolébce v obýváku, občas vydal nějaký zvuk, ale jinak byl nejspíš spokojený. Jak by ne. Má plné bříško a suchou plenku. Dáme si spolu snídani a pak si s Natkou povídáme. Brzy nám přišla návštěva. Elle se Sophií a Willemem. Ti dva rostli jako z vody. „Ahoj děti.“ Obě děti obejmu a dám jim pusu. „Zdravím Elle. Samozřejmě. Dáte si něco? Něco k pití? Sušenky? Vždycky jich pár mám v zásobě pro návštěvy.“ Řeknu a nechám je uvelebit se v obýváku. „Jak se daří Alexovi? Už si zvykl na novou ruku?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně, díky," kývne Elle na sušenky a usadí se na pohovku. Natka se posadí vedle ní a děti se staví na špičky a hledí do Chrisovy kolébky. Ten na ně zvědavě kouká. "Víš, jakou dostal Alex ruku?" zeptá se tě Elle, když se posadíte. "Darovali mu ji draci, je to zvláštní. Je to jako normální ruka, jenom pokrytá rudými dračími šupinami. Drápy si piluje..," pousměje se. "A jo, docela si zvykl. Může s ní kouzlit a navíc je nezničitelná, má v ní veškerý cit.. Jen teda vypadá zvláštně." Pak se otočí k dětem. "Willi, Sophí, nechte Chrise spinkat," řekne jim a děti zklamaně pustí kolébku a jdou k Natce, která je z nich v sedmém nebi. Sophii vezme do náruče, Willa vezme za ruku a odvede si je do rohu, kde si s nimi sedne na zem a vykouzlí jim dřevné kostky. "Byly jste s Miou statečné," ocení vás potom Elle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přinesla jsem tedy do obýváku sušenky a taky ovocný čaj a všem nalila. Usměji se na dvojčata, když vidím, jak jsou zvědaví na Chrise. Chris zase zvědavě koukal na ně. Chris už reagoval na zvuky, rozpoznával mě a Nyose, už se i usmíval a nebo se lekal. „Jakou?“ zeptám se překvapeně. Protože jsem myslela, že jinou než stříbrnou dostat nemohl. Pokud si neřekl o hák. „To jsem nevěděla, že to umí.“ Řeknu a pak se zasměji, když si představím, jak si Alex piluje drápy. Jeho děti musí být z té ruky u vytržení. „To je jen o zvyku. Zvykneš si na to. Myslím, že by vypadal zvláštně i se stříbrnou rukou.“ Řeknu. Pak napomene své děti, aby nechali Chrise být. Nakoukla jsem do kolébky. Chris nespal, ale už měl pokleslá víčka, jak na něj šla ospalost. Trochu jsem kolébku rozhoupala, aby ho to uspalo. Sophii a Willa si vzala na starost Natka, která byla z dětí nadšená. Elle pak řekne, že jsme s Miou byli statečné. Zadívám se na ní. „Jsme léčitelky. Je to naše práce.“ Pronesu. „Ale už to nechci nikdy zažít. Ještě pak nějakou dobu jsem měla noční můry... ještě, že nás vzal Nyos pryč, abych se dala do hromady.“ Zavrtím hlavou. „Mia... nevím jak to zvládla ona. Měla to ještě horší než já. Ona utěšovala umírající.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To nevěděl nikdo," pousměje se Elle. "Draci nás stále překvapují." Potom přikývne. "Jo, zvyknu si. Vypadá to zvláštně, ale ne špatně." Poté se otevřou dveře a vaši muži vejdou dovnitř. Rada nakonec trvala jen čtyři hodiny. Oba dva jsou oblečení v těch nových hávech, v hávech, které kdyby byly k dispozici o několik dní dříve, mrtvých by bylo několikanásobně méně. Ale jsou to drobnosti, co tvoří dějiny. Hávy jsou černější než noc, cítíš na nich obranná zaklínadla a taktéž sotva se na ně podíváš, je ti jasné, že jejich nositel patří k Řádu. Prostě to víš. Je to mnohem lepší rozlišovací znamení, než bílé šály. Nyos i Alex mají na rukávu devět stříbrných pruhů, což je označuje jako nositele nejvyšších funkcí Řádu. Sotva vejdou, oba si je přetáhnou přes hlavu a unisono odhodí do kouta. To je zvyk, který Alex dělěl, kam ti paměť sahá. Tento zvyk převzal do svého učitele, svého děda Benedicta de Score. Který byl také Nyosův učitel a Nyos to převzal taky. "Ahoj lásko," usměje se na tebe Nyos a políbí tě. Alex se přivítá s Elle a dětmi a potom s tebou, mezitím se Nyos přivítá s Elle a dětmi. Nakoukne k Chrisovi, ale ten spí. Nyos má na sobě černé kalhoty a mikinu s bílou lebkou, Alex má na sobě bílé kalhoty a bílou košili s dlouhým rukávem. Levou dlaň má opravdu pokrytou rudými šupinami, drápy má zpilované do podoby obyčejných nehtů. "To je pro tebe," podá ti Nyos pergamen ovázaný červenozlatou stužkou a naleštěnou dřevěnou krabičku. Když ji otevřeš, je uvnitř Medaile za hrdinství, jak ta verze na připnutí k formálnímu hávu, tak jenom stužka, která se dá nosit prakticky kdykoliv, i když tak málokdo činí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Naši chlapci se vrátili domů. Podívám se na ně a prohlédnu si nové hávy. Byli... jiné. To se dalo prostě vycítit. Řekla bych, že teď už nějaké nedorozumění už nehrozí. Ale neměla jsem moc času si je prohlížet, protože jak Nyos tak Alex hned hávy sundali a odhodili. Vstanu. „Vítej doma, miláčku.“ Řeknu a taky ho políbím. Pak se přivítám s Alexem a prohlédnu si jeho šupinatou ruku. Rozhodně to bylo zajímavé a na dotek byla trochu drsná. Nyos koukne na syna, ale ten už usnul. Znovu se probudí až kolem oběda. Nyos se na mě najednou obrátí a podá mi pergamen a krabičku. Překvapeně si to od něj převezmu. První otevřu krabičku. Medaile za hrdinství a taky stužka. Pergamen určitě bude oficiální poděkování, stejně jsem ho rozevřela abych si přečetla, za co jsem vlastně hrdina. „To je milé.“ Řeknu, spíš aby se neřeklo. Neměla jsem dojem, že bych si to zasloužila. Byla jsem v bezpečí, pomáhala zraněným. Hrdinové jsou spíš ti co bojovali. Odložím je stranou. „Tak co rada?“ zeptám se a přinesu další dva šálky, abych jim nalila čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dostali to všichni, kdo se starali o zraněné," vysvětlí ti Nyos a odhodí na sedačku velkou zlatou medaili se širokou modrozlatou stuhou. A hned vedle jeho vyznamenání letí i jeho pergamen, zatím nerozbalený, a krabička se stužkou. Nyos byl za vedení celé bitvy a za její zvrat oceněn Magiovým řádem, nejvyšším vyznamenáním, jaké může kdy mág dostat. Nyos vyznamenání trochu odsune, aby se mohl posadit vedle tebe a přečíst si, co ti píší. Typické věci. Za odvahu prokázanou při péči o zraněné, že nebýt léčitelů, dopadla by bitva úplně jinak atd. Alex se také posadí a oba se napijí čaje, který přineseš. "Docela.. emotivní," pousměje se Alex chabě, když se zeptáš na Radu. "Minuta ticha, udělování řádů, vymýšlení textu na pomník.. všechno se to vrátilo," vysvětlí ti Noys, že na emoce to nebylo jednoduché. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha.“ Řeknu. Samozřejmě pergamen obsahoval to co jsem si myslela. Oficiální poděkování a to co jsem udělala. Taky jsem to všechno odložila, Nyosovi bylo vyznamenání očividně volný, asi jako mě to moje. Pak mi řeknou jak to bylo na Radě. „Aha...“ Pronesu znovu. „Myslela jsem si, že tyhle věci už jsou vyřízené.“ Pronesu a opřu se lehce o Nyose a položím mu ruku na koleno. „Bylo by lepší, kdyby se to znovu už nevytahovalo. Chtěli aby na to lidi zapomněli. Myslím, že o to se snaží všichni.“ Zavrtím hlavou. „Takže děkuji za vyznamenání, které mi ten den taky bude připomínat. Myslím, že mu najdu vyhřáté místečko vzadu ve skříni.“ Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistě, pane," přikývne strážce a rozběhne se pro plány podzemí. Kinray se otočí k Naenovi, který přikývne a kývne si vedle tebe. Na tváři mladého zaklínače se zobrazí pekelné soustředění a potom se před vámi objeví průhledná, věrná projekce hradu Brookmor. Mnohem lepší, než jakákoliv mapa. Všechny mysli vidíš jako modré tečky. Ve sklepení jste vy, co klečíte u mrtvoly. ta se jako tečka nezobrazuje. A další tečka ve sklepení je v Dralosově kobce. "Já myslel, že nekromanty to kouzlo nezobrazí," podiví se Naen. Kinray zavrtí hlavou. "Nezobrazí," řekne a tasí meč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Každý rok se to bude připomínat," řekne Nyos, když proneseš, že vyznamenání schováš a už na to nebudeš myslet. "Každý dvacátý první květen bude minuta ticha, děti se nebudou učit, bude přehlídka. Uděláme všechno proto, aby ten boj neupadl v zapomnění. Chceme, aby na to lidi nemysleli.. ale nikdy nesmí zapomenout." Alex na Nyosova slova souhlasně přikývne. "Dostali jsme bolestnou lekci," řekne tiše. "Ale dost!" štěkne Elle. "nepřenášejte atmosféru Rady sem, tady bylo dobře," plácne svého manžela vyčítavě po šupinaté ruce a potom se zamračí na Nyose. "Raději se podívejte na děti," usměje se potom a kývne hlavou k Natce se Sophií a Willem a potom ke kolébce s Chrisem. "Svět není jenom válka." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Elle vyletí trochu se leknu. Měla pravdu. Téma to bylo pochmurné a to se na nás snášelo. „Pravda. Ještě že tak. Jinak by svět byl pořádně otravné místo.“ Políbím Nyose na tvář. „Už toho nechme.“ Řeknu. „Co kdybychom zase naplánovali nějaké to naše setkání s grilováním? Už jsme se dlouho nesešli.“ Navrhnu. Ať mluvíme o něčem veselejším. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Zatímco voják běží pro mapu, zaklínači se dají do kouzlení. Sleduji je, neruším a napjatě očekávám a doufám, že se kouzlo povede. Když se přede mnou objeví věrná projekce hradu, ohromeně se podívám na oba zaklínače a pak začnu pečlivě propátrávat celé podzemí. Naen upozorní na modrou tečku v místech Dralosovi kobky a Kinray to potvrdí. Stejně jako on sáhnu po meči. "Rychle, musíme ho chytit," řeknu a se zaklínači v zádech se vydám k nekromantovo kobce. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Nová tvář Lehce mě překvapí Moruntovo nezjevení. Nějak se zhoršil. prohodím k sobě samému. Opustím tedy místnost. Nemusím nijak daleko. Na chodbě se mi ukáže zajímavý pohled na Morunta, probodávajíc netečného vůdce Zaklínačů. Nicméně upoutáme jejich pozornost našim příchodem. S Moruntem si budu muset promluvit. Promluvit o tom, kam se naše cesty budou ubírat. Mou pozornost však rozptýlí postava s kápí, která teď pozvolna padá. Dívka? Šok, kapku šokující, ale přesto příjemná změna. Svým způsobem mi připomíná Anett. Jedna z mála dívek či žen, které se vypracovali na vysokou pozici ve složitém světě. Nazdar šéfe? Konečně nekonvenční přístup k mé maličkosti. Nepočítám-li Carla. Pousměji se. Celkově vyzařuje uvolněným dojmem. Těžko říct zda její uvolněnost vyzařuje z jejích schopností či přirozené nátury. Musím si položit ruku na srdce. Nepřítel s mečem či jinou zbraní se nebojím, ale magický svět je pro mě stále nový a neotřelý, a to i přesto, že nepatřím mezi ty nejslabší. Hlavou mi probleskne myšlenka ohledně Moruntova podráždění. On už možná tušil či věděl, že je to žena. Bojí se snad, že ji propadnu? Zajímavá to myšlenka pro úvahu, ale musím ji prozatím odložit. „Těší mě Vitari....“ a lehce ji stisknu ruku Na jakési galantnosti nemám náladu a už vůbec se nechci poddávat svým mužským pudům. zvrácená to ironie, do teď jsem neměl žádnou dívku. „Ať už originální či ne, dnešním dnem jméno Oxo bude vzpomínkou. Čas nadešel a mé jméno vystoupí zpoza stínů, takže mi říkej Shinxi Vitari.“ a pousměji se. Morunt rozkazy dostal a já počkám na jejich vyplnění. Čan dozrál a já se chystám posunout dopředu, tak daleko dopředu jak to jen půjde.Svět se sám od sebe nezmění.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve tvém životě se prakticky nic neměnilo. Chris možná rostl ze dne na den, Šmejdil hubl a pronásledováním racků po útesu pomalu získával svaly, vy s Nyosem jste se také zbavovali posledních gramů tuku a získávali hnědou pokožku v Megriarthu, ale to je tak vše. V Institutu jste zvládli situaci s náhlým návratem dětí z Akademie, ale teď už začaly prázdniny, takže se celá situace stabilizovala na běžné prázdninové situaci. Natka už je doma, Nyos ji přivezl ještě den před začátkem prázdnin, kdy už bylo všechno uzavřené a děti v Akademii stejně nic nedělaly. Samozřejmě jste se byli předtím podívat na závěrečný ceremoniál Vendy s Amy, které Akademii dokončily a nyní zahájí pětileté studium u mistra. Venda bude studovat u bratra Daniela, Amy u nevlastní matky Lohany. S tím, že by děti neměli učit jejich blízcí, si už dneska nikdo moc neláme hlavu. Alex se naučil žít s novou rukou, má v ní obrovskou sílu, je téměř nezničitelná a může s ní vysílat kouzla, která by mu předtím trvalka mnohem déle, protože by musel zpevnit své kosti, aby se pod náporem magie neroztříštily. Teď to není potřeba. Nyos je ve Věži ve stejný čas, co ty jsi v Institutu, takže doma se vždy setkáváte. Chris je obvykle u tvých rodičů, ale hlídají ho i Nyosovi příbuzní, někdy i Elle a Daniel.. U Clarka a Anny není, protože ti teď mají malou holčičku. Evelyn de Itara se narodila 3. června 3220. Samozřejmě se opět zapíjela. Nyosova první vlastní neteř si to zasloužila. Jako se toho ale moc nezměnilo tobě osobně, změnilo se toho dost v Říši. Král měl totiž dojem, že Otevřená rada neplní dobře své povinnosti, a tak požádal Řád mágů, aby se na to podíval. Tajné sbory dostaly za úkol hospodaření Otevřené rady zkontrolovat a ani zkušení odkrývači korupcí se nestačili divit. Peníze, které rada dostávala, se ztrácely po desetitisících rubíků, šlechtici z Otevřené rady si kupovali jedno sídlo za druhým. Docházelo navíc k rozsáhlým machinacím s volebními lístky, takže občané mohli volit koho chtěli, ale v křeslech se stále drželi ti samí lidé. Tajné sbory pozatýkaly dvě stě aristokratů, dalších sto padesát je stíháno na svobodě. Z celkových čtyř set je to docela dost. Otevřená rada byla Výnosem krále rozpuštěna a král si prozatím ponechal její pravomoci. Prozatím, ale možná si je ponechá natrvalo, čímž by se opět přiblížil dlouho nevídané absolutistické vládě. Ozývají se proto i hlasy, že všechno bylo na Otevřenou radu narafičené, aby král získal její pravomoci. Ukázalo se však, v jak dezolátním stavu Říše ve skutečnosti je. Ne po vojenské stránce, ta je dokonalá, všechno šlape, jak má. Ale většina obyvatelstva umí sotva základy čtení, psaní a počítání, na vyšší školy a gymnasia nejsou peníze, jsou jen ve větších městech, kam se dětem ze vzdálených vesnic nevyplatí jezdit, navíc jsou obvykle placené a přeplněné. Ale školství není všechno. Mizerné je i zdravotnictví a sociální systém. Říši se prostě zápornou činností Otevřené rady hroutí krom vojenství úplně všechno. Král má svázané ruce Stavovským sněmem, který rozpustit nemůže. Tam si bohatí měšťané a šlechta odhlasují, že nemusí platit vyšší daně a podobně. Řád mágů půjčuje státu jednu půjčku za druhou, mnohdy dává peníze i darem. Léčitelé pracují mnohdy ve svém osobním volnu v městských lazaretech, ale to ani zdaleka nestačí. Pondělí, 8. července Vzbudila ses a nakrmila Chrise. Dnes do Institutu nemusíš a také nepůjdeš. Natka ještě spí, v poslední době si zvykla spát až do jedenácti, takže vzhledem k tomu, že je sedm ráno, máš dost času pro sebe, neb Chris po nakrmení také znova usne. A ty už určitě nezabereš. Nyos je na Radě mágů, kde se už počtvrté v tomto osmidenním měsíci řeší situace Říše. Odešel už nějakou dobu předtím, než ses vzbudila, ale snídani ti připravil a nechal v termobublině, spolu s milostným vzkazem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uběhl další měsíc. V Říši se začali konat velké věci. Ani já netušila v jak špatném stavu se nacházíme. Tedy věděla jsem, že třeba léčitelství by potřebovalo vypilovat, protože je spousta lidí co na to prostě nemá. Přece jen jsem docela dlouho v ordinaci chudé léčila zadarmo nebo za to co dají. A že jich bylo a to to bylo jedno menší město. Ale že i další věci byli tak špatné... Král se dal pořádně do práce. Samozřejmě že zlé jazyky ho hanili, ale já znala Krále osobně a vím, že je to dobrý člověk, kterému na Říši záleží. A rozhodně jistě není nadšený z toho, že musel Otevřenou radu rozpustit. Znamenalo to ještě víc povinností. Všechno se dalo do pohybu. Bude potřeba hodně času, ale ve chvíli kdy se problémy odhalili už se dali jen řešit. Možná to potrvá, ale vše se dá do pořádku. I když nevím jak se to udělá s penězi, protože se zdálo, že Říše je na dně, když si půjčuje od mágů. Mágům taky záleželo na Říši tak hodně krát peníze i darovali. Nevím jak to uděláme se školstvím. Je mi jasné, že vzdělání skončí na Adě. Zatím jsme o tom nejednali, ale jistě brzy. Měla jsem pár nápadů, ale těžko jestli se ujmou. Protože jako vždy to bude vyžadovat peníze. Pondělí Dnes jsem měla volno. Do Institutu jsem nemusela a já rozhodně ráda strávím čas doma s Chrisem a Natkou. Pokud tedy Natka nemá jiné plány. Nyos byl už dávno pryč, měl samozřejmě hodně práce. Ty změny v Říši vyžadovali hodně práce. Ale nezapomněl nám nechat snídani a s milostným vzkazem, který jsem si s úsměvem přečetla. Ten můj hlupáček romantickej. Sedla jsem si k jídlu a znovu si vzkaz přečetla. Dneska to vypadalo na hezký den, mohli bychom ho strávit na pláži nebo si třeba vyrazit do města. Chrise bych si vzala do nosítka. Nebo bychom mohli zajít na návštěvu k bratrovi. Proberu to s Natkou a uvidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sotva dojíš snídani, ozve se zaklepání na dveře. Za nimi je mladý blonďák oděný v megriothské Dračí zbroji. Zdvořile tě pozdraví a podá ti nějaký pergamen. "Za dvě hodiny buďte před Křídou už s vybraným seznamem míst, kde bude váš Elion schopen vytvářet portály," přikáže ti, pak na tebe kývne a přemístí se pryč. Zavřeš dveře, jdeš si sednout do obýváku a rozlomíš pečeť Megriothu. Velmi dlouhý seznam obsahuje několik velkých změn, které Megrioth v poslední době udělal. Ve zkratce.. První změna přišla v podobě omezení moci Elionů. Respektive omezení moci Elionu, ke které je možné se dostat. Nyní už nebude možné, aby Elion vytvořil portál kamkoliv v Darogaru a do kterékoliv dimenze. Elion toho samozřejmě bude i nadále schopen, ale bojovník nebude moct tuto jeho schopnost použít. Docházelo k častému zneužívání toho, že portály Eliony byly schopny obejít jakákoliv ochranná kouzla, a bojovníci se tak objevovali na místech, kde nebyli zváni. Rovněž došlo k několika ztrátám na životech, když se bojovníci chtěli podívat do sféry, kde neměli co dělat. Elion bude moct nadále vytvářet portály pouze na určitá místa. Darogar: Portál do speciální zabezpečené místnosti ve Věži Vysoké magie Bojovníkem předem zvolených a trenéry schválených pět míst Megriarth: Může být vytvořen portál kamkoliv v rámci sféry, krom speciálních míst (Hala trenérů, Síň Bran...) Warrak: Portál je možné vytvořit na předem vybrané tři místa Felion: Portál je možné vytvořit na předem vybrané místo Portály kamkoliv se nacházejí v Síni Bran, kde jsou neustále hlídány. Jsou jich desítky, mnohem více, než jich pod Věží hlídají Tajné sbory. Některé brány, jako třeba brána do Khazaru, jsou neustále pevně uzamčené, ale většina je aktivních a hlídaných. V případě boje v jiné sféře se do ní jednotky přesunou právě přes portál v Síni Bran. Druhou změnou je to, jakým se budou bojovníci svolávat na jednotlivé mise. Už k nim nebudou mluvit skrze Elion spojovatelé, ale budou k ním vyslány přes Elion impulzy, také „poslíčci“ či „pobídky“. Vždy je pobídka poslána jen určitým bojovým skupinám, pokud se jejich členů omluví příliš mnoho, budou osloveny i jiné skupiny. Na každou pobídku se dá přes Elion totiž rovněž poslat Omluvenka, výsledná bojová skupina pak bude sestavena z těch, co se dostaví. Modrá pobídka: Průzkumná akce, kde má hlavní slovo rychlost. Sraz je do deseti minut v plné zbroji před Křídou, omluvenka se zasílá vždy, když je jasné, že to bojovník nestihne. Žlutá pobídka: Plánovaná akce. Omluvenka se dá zaslat kdykoliv má bojovník jiné povinnosti, nebo se mu i prostě nechce. Sraz je v plné zbroji před Křídou do hodiny od vyslání impulzu. Potom se koná brífink a poté se jde do boje. Často jsou detaily o této akci známy už dlouho předtím. Oranžová povídka: Neplánovaná akce ne zas tak vážného charakteru. Sraz je před Křídou v plné zbroji do dvaceti minut. Omluvenka se zasílá má-li bojovník jiné povinnosti k Řádu, je unavený nebo se cítí, že nepodá dobrý výkon. Červená pobídka: Akce závažného charakteru, kdy je napadena například jedna ze spojeneckých sfér, nebo se zvrtne mise nižší důležitosti a je třeba osvobodit jednotky. Bojovníci by měli dorazit co nejrychleji. Omluvenka se zasílá v případě vážných zdravotních důvodů, povinnosti vůči Řádu zatlačuje Megrioth stranou. Výjimkou je, pokud je bojovníkova funkce v Řádu důležitější, než v Megriothu, a je ho potřeba pro koordinaci v Darogaru. Černá pobídka: Nejzávažnější situace. Probití portálů a přímý útok démonů na Darogar či Warrak. Omluvenka se dá zaslat pouze je-li bojovník skutečně vážně zraněn, jinak je potřeba každá ruka. Eliony dále umí při aktivovaném stavu Megriota ozbrojit a odzbrojit. Vizuálně to vypadá, že zbroj vyteče z Elionu, bleskově se roztáhne po celém těle a ztuhne do podoby, jak ji všichni znají. Zbraní se to ovšem netýká. Oblečení pod zbrojí zmizí a nahradí ho černé lesklé oblečení, které je pod brněním vždy. Po odzbrojení se vrátí původní oděv. Elion může nasát pouze jednu zbroj a sundá-li si ji bojovník manuálně a nenaseje-li ji znova do Elionu, už toto kouzlo nebude moct provést. Veškeré Dračí zbroje teď jsou navíc z nových, dosud neznámých kovů, byly jim věnovány stovky hodin práce a testování, takže jsou nyní velmi lehké, ale mnohem pevnější a odolnější. Automaticky reagují na zvýšení či snížení teploty okolí či pot a srdeční rytmus svého majitele a vždy zajistí uvnitř brnění naprosto optimální teplotu pro svého nositele. Z vnitřní strany je brnění pokryto runami, které zajišťují ještě větší magickou a mechanickou obranu, vydrží mnohem více zásahů jak kouzly, tak zbraněmi. Navíc mají zabudované polštářové kouzlo, které zastaví pády ze všech výšek metr nad povrchem, pokud nositel neurčí jinak. Další kouzla v nich zvyšují fyzickou sílu a rychlost nositele, okované boty jsou vytvořeny tak, aby při dopadu na chodidla byl co nejvíce ztlumen náraz. Vizuálně ale Dračí zbroje zůstaly stejné. Změnily se i pravidla pro užívání darogarských kouzel a výzbroje. Nově zákon říká, že megriot může využít veškeré síly (zbraně, zbroje, kouzla, výcvik), jež mu Megrioth dává (jen jemu samému), je-li v přímém ohrožení život jeho či jiných lidí. Bude-li ovšem ohrožení představovat temný mág z Darogaru, nesmí se využít síla nedarogarských tvorů včetně Meghartů. Pokud bude mágy ohrožovat tvor z jiné sféry, mohou být využiti i spojenci Megriothu. Každý Megriothský bojovník, který je mágem Říšských mágů, nyní dostává funkci bojového mága v záloze, jeho hodnost bude určena hodností, jakou má v Megriothu. Je-li nějaký Megriothský bojovník bojový mág v aktivní službě, zůstává mu jeho hodnost, je-li vyšší, než jakou by dostal. Pravomoci členů Megriothu vůči veškerému darogarskému obyvatelstvu bude vysvětleno později, na jedné z přednášek. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Někdo přišel. Byl to mladík v Dračí zbroji s tím, že si mám vybrat místa kde mi Elion bude dělat portály a taky pergamen. „Díky.“ Řeknu a zmizí. Zavřu dveře a jdu si přečíst svitek. Taky s tím mohli přijít trochu dřív. Hned jsem si k tomu sedla a začala číst. Došlo mi, že něco z toho se týká i Natky, takže jsem ji šla jemně probudit, aby si to taky vyplnila. Pustila jsem se do sepisování. Darogar: Věž Vysoké magie Vingaard – tržiště Doma – Věž Itary Rodná vesnice – Rodiče Institut Megriarth: Před Křídou Zbrojnice Pokoj Warrak: Líhniště Velká skaliska Domov Kitt Felion: Hlavní město Trochu mě štvalo, že tady u nás byla povoleno jen pět míst. Ještě by se mi hodilo možnost tam přidat dvě místa. Ada a taky sídlo mého bratra. Nemohla bych to usmlouvat na sedm míst? Usilovně jsem přemýšlela, protože u Felionu jsem prostě nevěděla. Nikdy jsem tam nebyla a tak o žádných místech nevím. Možná budu muset požádat, aby mi někdo vytipoval důležitá místa v té sféře. Pokud šlo o Warrak to jsem znala jen o něco málo lépe. Ale řekla bych, že Líhniště, kde se líhnou mladí a Velká skaliska kde se schází draci na schůze, něco jako Rada je poměrně důležité. A pak domov Kitt, tam kde žije... nikdy člověk neví kdy bude mít problémy. Snad tohle bude stačit. Pak jsem si šla obléci zbroj, abych využila té vymoženosti nasátí zbroje. Tomu říkám vážně dobré vylepšení. To se bude hodit. Už žádné zdržování s oblékáním. Jakmile jsem měla na sobě zbroj nechala jsem ji nasát do Elionu. Nakonec jsem si pergamen ještě několikrát přečetla, abych si zapamatovala ty impulzy. Ale díky tomu, že to barevně rozlišili to bylo snadné. Natka se asi poměje až ji řeknu, že jsem bojový mág v záloze. Jakou však mám hodnost, když jsem léčitelka? Musím se pak zeptat. Je ze mě Bojový mág... pěkné. Po tom jsem zrovna nikdy zvlášť netoužila, ale pokud je to nutné, jsem s tím smířena. Je fakt, že jsme ztratili hodně lidí. Asi se takhle snaží vyplnit prázdná místa dokud děti nevyrostou. Budu muset vymyslet hlídání. Neměla by Sandy čas? Že bych vzala Chrise sebou? Hm...ale asi nepůjde o žádné bojové setkání. Asi vezmu Chrise prostě do nosítka a půjde s námi. Předpokládám, že Natka nebude chtít zůstat doma a půjde taky na to setkání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stefan dan Lunther zmizel za svými záhadnými povinnostmi a zanechal ti jen zaklínačku Vitari. Která ovšem hned po vašem seznámení šla taky za svými věcmi, stejně jako Morunt. Takže jsi opět zůstal v sídle sám, jeden poslední den. Druhý den po obědě už začíná porada, kterou jsi svolal. Ve velkém sále v přízemí, jediná místnost mimo tvé komnaty, kde může člověk volně pobývat, aniž by se zbláznil. Přišli všichni, o které jsi žádal. Morunt, Echron, Perter, Vitari a všichni další vůdcové. Dorazil i Carl, o kterého jsi sice nežádal, ale to je mu celkem jedno. Sídlo zvenčí hlídají Poslední i Zaklínači, protože máte zprávy o tom, že Tajné sbory si konečně uvolnily ruce drtivým vítězstvím nad čaroději ze severu a panuje nyní obava, že by se mohly obrátit k vám. Podle Drantisse je to ovšem nepravděpodobné, protože Tajné sbory teď mají dost problémů s odhalováním rozsáhlé korupce v Otevřené radě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tasíte meče a rozběhnete se k nekromantově kobce, cestou se k vám přidávají další ozbrojenci. Jakmile doběhnete ke dveřím, rozrazíte je a vtrhnete k Dralosovi. Přejedeš pohledem psací stůl pokrytý silnou vrstvou pergamenů, strohou matraci a knihovnu a teprve potom si všimneš nekromanta, který leží na zemi s dýkou zabodnutou v zádech. Nikde nikdo není. Naen vedle tebe naštvaně praští do zdi, od mužů, kteří vám zírají přes ramena, se ozvou znepokojené, ne-li zděšené, hlasy. Kinray je z přítomných nezkušenější a zachová chladnou hlavu. "Je to nekromant," zamumlá a klekne si k Dralosovi. "Je potřeba víc než dýka do srdce k tomu, aby jej člověk zabil," vysvětlí, popadne obyčejnou dýku za rukojeť a vytáhne ji z rány. Neobjeví se žádná krev, nevyteče ani z rány, a neobjeví se dokonce ani na čepeli. Dralos se ztěžka nadechne a Kinray jej vezme pod rameny a posadí jej na matraci. "Co jsi viděl?" naléhá vůdce zaklínačů okamžitě. Nekromant je bledý a zpocený, zírá kamsi do prázdna. Tak intimní přítomnost smrti nejspíš dokáže zasáhnout i nekromanty. Kinray s ním zatřepe a Dralos k němu obrátí pohled. "Kdo tě bodl?" naléhá znova. Dralos zavrtí hlavou. "Nevím." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chrise nakonec odneseš k bratrovi, který se o něj rád postará. Už je čas, aby se malý seznamoval se sestřenkou Melanií. Přenesla jsi ho portálem Elionu, který zatím ještě funguje kamkoliv. Pak se společně s Natkou, která mezitím posnídá, přemístíte portálem před Křídu. Zde už se sešlo několik desítek dračích bojovníků. Není tu nikdo z jezdectva ani pěchoty, takže to nejspíš dělají na etapy. U Křídy stojí několik stolků a za nimi zaklínači. Před každým stolkem stojí fronta, kdo přijde na řadu, nahlásí svá místa v Darogaru, Warraku a Felionu. V Megriarthu se dá přenést kamkoliv krom několika zablokovaných míst a pokojů jiných bojovníků. Trvá to docela dlouho, než přijdete s Natkou na řadu. Nejprve necháš nadiktovat ji, pak nadiktuješ svůj seznam. Zaklínač si vše sepíše a potom jde na řadu bojovník za vámi. To ale není všechno. Musíš se ozbrojit (nechat zbroj z Elionu, aby tě pokryla) a potom manuálně veškerou zbroj sundat. Tahle totiž bude zničena a dostaneš tu novou superzbroj. Oblékneš si ji a je opravdu skvělá. I ta stará byla lehčí než obyčejná zbroj, ale přeci jen byla celkem těžká, bylo v ní horko a tlačila. Tahle zbroj se uvnitř okamžitě přizpůsobí tvému tělu a na povrchu zůstane stejná. Navíc není těžší, než hrubá mikina. "Věnujte mi pozornost prosím," ozve se potom Uverův zvučný hlas a sám jeho majitel se zjeví před Křídou. Všichni k němu otočí zrak. "Tohle je adresováno hlavně letkám Bílé a Rudé roty," řekne Uvera, když je mu věnována stoprocentní pozornost všech a ruch před stolky na chvíli ustane. Z Rudé roty jsi i ty. "Připravujeme rozsáhlou akci, která má za úkol nastartovat ekonomiku Říše. Nebude příliš nebezpečná, ale bude opravdu skvělá pro nasbírání zkušeností. Takže kdo chce trochu pomoct Říši a získat více zkušeností, hlaste se mi za tři hodiny ve Válečném sále." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odevzdali jsme své seznamy, ale tím to nekončilo. Pak jsem musela odevzdat starou zbroj a vyfasovala jsem tu novou. To bylo úplně něco jiného. Byla lehčí a pohodlná. Cítila jsem se v něm mnohem lépe. Těžko uvěřit, že jeto zbroj. Zrovna jsem si v ní zkoušela pár protahovacích cviků, když se ozval Uvera. Narovnám se a jdeme si poslechnout o co se jedná. Znělo to dobře. Rozhodně chci Říši pomoci. Jen jsem váhala kvůli jedné věci. Nevím na jak dlouho to bude. Nechci být od Chrise moc dlouho. Natka by se jistě o Chrise zvládla postarat, ale nemohli jsme ji ho hodit na krk třeba na několik dní. Otočím se na Natku. „Pojďme za Uverou. Chci se ho na pár věcí ohledně tohohle úkolu zeptat než se rozhodnu přihlásit.“ Řeknu Natce a vydám se za Uverou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vydáte se za Uverou a zastavíte jej. Pak se ho zeptáš, jak dlouho to bude trvat. "Hodinu Darogarského času," odpoví ti jeden z nejvyšších trenérů Uvera. "Bude to ve sféře, kde čas běží mnohem rychleji. Akce bude trvat týden, ale pryč budete jen hodinu. Zbytek informací se dozvíš, pokud přijdeš za tři hodiny na brífink," odpálkuje tě celkem rychle a spěchá pryč, očividně má spoustu práce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Díky.“ Řeknu mu, ale to už jde pryč. Chudák má napilno, ale nemusí být tak nepříjemný. Otočím se na Natku. „Tak to půjde. Jen hodina u nás a týden tam.“ Řeknu ji a nechám Elion aby nasál moji novou zbroj. „Necháme Chrise u Jarreda a ty? Chceš se vrátit domů nebo chceš někam hodit? Nebo tu chceš zůstat?“ zeptám se ji. „Já bych tu rovnou zůstala a pak za ty tři hodiny se šla na úkol přihlásit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne ne," zavrtí Natka hlavou a zamyšleně se podívá k místu, kde pod jedním trenérem posiluje několik mladíků vysvlečených do půl těla. "Myslím, že tady zůstanu," pokýve hlavou. Zatřepe hlavou a obrátí se zpět k tobě. "A chci slyšet, jaký to je úkol," dodá. Nejsi si úplně jistá, že ji nechají poslouchat, ale to je teď jedno. "Lásko," ozve se za tebou Nyosův hlas a ty se otočíš. Nyos se očividně právě vynořil z portálu, protože ten se za ním zavíral. Oděný je stále v tom temně černém hávu se šedými ornamenty, které nově tvoří oficiální hávy bojových mágů i tajných sborů. Na Megriarth je to zvláštní oblečení, ale nejspíš jde rovnou z Věže. Políbíte se a Nyos se potom přivítá i s Natkou. "Už jste jedly?" zeptá se vás potom a hladově pohlédne směrem ke Křídě. Je krátce po dvanácté, takže oběd už bude. Nyos nejspíš jedl jako poslední jídlo snídani ve čtyři hodiny ráno, než šel an vedení Sborů a potom rovnou na Radu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Moc jim nepopleť hlavu.“ Řeknu a šibalsky na ní mrknu. Uslyším Nyose, otočím se abych viděla, jak se za ním zavírá portál. „Ahoj, miláčku.“ Políbíme se a pak se přivítá s Natkou. „Ještě ne.“ Řeknu. „Než půjdeš... za přáteli, tak se s námi pojď ještě najíst.“ Pobídnu ji. Málem jsem řekla než půjde okukovat kluky. Nyosovi by se to nelíbilo. Pořád má ještě problémy smířit se s tím, jak Natka dospívá. „Ty jsi už odevzdal svůj seznam míst, kde se ti Elion bude otevírat?“ zeptám se ho a vydáme se do Křídy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně, než půjdeš za přáteli, pojď se s námi ještě najíst," zopakuje Nyos tvou větu, ale pobaveným tónem. Hodí pohled směrem k trénujícím chlapcům, podívá se na Natku, usměje se a neznatelně si zavrtí hlavou, jako kdyby překvapovalo, že ho to nepřekvapuje, ale opravdu nepřekvapuje. "Nemám žádný seznam," odpoví ti potom Nyos na otázku, zda-li už odevzdal svůj seznam, se zazubením. Trenéři se nejspíš těší další výhodě a to té, že jejich Elion není nijak svázán. Ale je to tím, že trenérů je velmi málo a ví se, co od nich očekávat. Není u nich riziko, že by Elion zneužili či jej použili neuváženě. "Tak honem jdeme, ať Natčini přátelé ještě trénují, až za nimi přijde," zasměje se Nyos a vydá se ke Křídě. Natka se uculí a počká si, až se mezi vámi a Nyosem vytvoří trochu odstup. "To vzal celkem v pohodě," zamumlá s pousmáním. "By mě zajímalo, co by řekl, kdybych byla jeho dcera. Snad se to jednou dozvím..." Na oběd je cibulová polévka a pečené maso se zeleninou a bramborami. Polévka naprosto vynikající, druhé se celkem dalo. Sedíte u velkého stolu s několika bojovníky, pár zaklínači a spoustou mladších akolytů, kteří mají těsně před Zkouškou. Bavíte se o všem a ničem, ty, Nyos a i Natka se všichni zapojujete do rozhovoru. To je na Megriothu nejlepší, ta rovnost. Vedle sebe sedí Tyler, který je v Darogaru jeden z nejvyšších bojových mágů a několikrát oceněný bitevní mág, a Robert, který je v Darogaru druhořadý léčitel kdesi v lazaretu. V Darogaru jeden velké zvíře a druhý nic, tady jsou oba zaklínači, vysoké a vážené funkce, tykají si a kamarádí se. Stejně tak je jedno, jestli je někdo trenér, zaklínač nebo bojovník, či jen zasvěcenec. Co se týče rozhodování, je jasné, kdo má větší slovo, ale jinak svou pozici nijak neukazují a moc se neprojevuje. Všichni se tu dostali za určité zásluhy a všichni tu jsou dobrovolně, těch něco peněz, co bojovníci dostávají, je spíš tak symbolických. "Tak co, Chris se už umí prát?" otočí se k tobě s úsměvem s otázkou Lien, jeden ze zaklínačů. Patří k nejlepším kamarádům, které Nyos získal v Megriothu. Dlouholetý zaklínač, dost Nyosovi pomohl s cestou nahoru. Pohledný, hnědovlasý muž s několikadenním světlejším strništěm a přátelskýma modrýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ty se máš.“ Jemně ho šťouchnu. Zdá se, že se Nyos s dospíváním Natky smiřuje dobře. Taky se uculuji, když to bere s humorem. Natka mi pak tiše řekla, že by ji zajímalo jestli by se tak choval i vůči dceři. „Po pravdě... myslím, že by nesouhlasil.“ Řeknu ji s pousmáním. „Otcové bývají na své dcery dost vysazené. A Nyos je přesně ten typ, který bude přehnaně ochranitelský. Chudák naše dcera až ji jednou budeme mít. V pubertě ji bude dělat ze života peklo.“ Uchechtnu se. Jídlo bylo dobré. Polévka skvělá, hlavní jídlo ušlo. Ani jsem netušila, jak mám velký hlad. U stolu jsme si povídali vlastně o všem co nás napadlo. Bylo to tu příjemně uvolněné. Nikdo se nad nikoho nepovyšoval. I když by mohl. Ale tady se to prostě neděje. Všichni si jsou rovni. V jedné chvíli se na mě otočil Lien a zeptal se na Chrise. Usměji se. „Jasně. Když zrovna nespí a je spokojený, tak mává zatnutými pěstičkami jako kdyby zápasil s neviditelným nepřítelem. Ale budeme ho muset naučit, že podpásovky se nedělají, pokud jde o přátelský souboj. Protože při tom i docela kope.“ Zavtipkuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojíte a Nyos si vezme Natku (formálně, jinak ona jde za trénujícími mladíky), abys ty mohla jít do Válečného sálu si vyslechnout, o jakou misi půjde. Nyos to samozřejmě ví, takže brífink nepotřebuje. V Sálu se vás sešlo kolem dvou stovek, všechno lidé a všechno dračí jezdci. Stejně jako ostatní aktivuješ Elion, aby i Kitiara prostřednictvím tebe slyšela, o co půjde. Tohle sdílení myšlenek na brífinku je běžná praxe, všechny draky sem prostě nevměstnají. Posadíš se na jednu ze židlí otočených směrem k vysokému pódiu, na kterém stojí blonďatý trenér v Dračí zbroji, se zlatým šátkem kolem krku. Máš dojem, že se jedná o trenéra Rolanda, párkrát o něm Nyos mluvil. Jeden z hlavních stratégů Megriothu. "Zdravím vás, drazí kolegové," pozdraví vás Roland přátelsky, když šum v sále utichne a je zřejmé, že jsou zde všichni, co tady být chtějí. "Děkuji vám za ochotu a účast na brífinku, začneme..." Přejde doprostřed pódia a zhluboka se nadechne. Teď už najíždí na proslov, který má připravený. "Jak všichni víte, Říše upadla do hluboké finanční krize, která má tíživý dopad na všechny obyvatele. Proto jsme byli nuceni přistoupit ke strategickému plánu, který máme už nějakou dobu připravený pro podobné případy..." Na okamžik se odmlčí, aby přejel pohledem Sál a získal nit. "Bude se jednat o průlomovou misi v historii Megriothu a také o nejrozsáhlejší. Do značné míry to ukáže naši připravenost a prověří naše organizační schopnosti. Akce má krycí název Aura. Odehraje se v nepřátelské sféře Kilthiar, což není moc pohostinné místo. Samé sopky, lávy, obloha skrytá za clonou těžkých černých mraků. Vzduch je horký a plný popela. Ale je to také jediná dostupná sféra, kde jsme narazili na zlato." Na okamžik se opět odmlčí, aby si promyslel další slova. Hned ale pokračuje. "A mluvím o opravdu velkém množství zlata. Vybrali jsme si jednu horu a nazvali ji Kruton. Je to obrovské naleziště. Pokud v Darogaru máme kámen a v něm zlatou žílu, tady se jedna o zlato a v něm možná tenkou kamennou žílu." Na chvíli teď máte klid si to vstřebat, protože k Rolandovi vyleze na pódium trenér Trevor, který s ním několik minut o něčem debatuje. Brzy se ale oba dva dohodnou, Trevor odejde a Roland se otočí zpět k vám a pokračuje. "Průlomová bude tato akce kvůli účasti civilistů. Bude se jednat o deset kuchařů a dvě stě horníků po čtyřech turnusech, což znamená osm stovek horníků a čtyřicet kuchařů celkem. Vzbudíme je uprostřed v noci a nabídneme jim jejich desetiletý plat, když pro nás něco udělají. Potom je vezmeme do Krutonu, kde budou týden těžit zlato. Doma budou za hodinu od té doby, co je probudíme, protože sedm tamějších cyklů* odpovídá naší hodině." Ronald se opět na okamžik odmlčí, aby vám dál šanci pochopit, co říká. "Celá akce bude rozdělena do šesti turnusů, každý turnus bude trvat sedm cyklů, neboli darogarskou hodinu. Prvnímu turnusu bude velet Alex a úkolem tohoto turnusu bude dobít Kruton, převzít nad ním kontrolu, vybudovat v něm prvotní chodby, jídelnu a ubikace. A samozřejmě zajistit kouzla na ochranu před zářením, cirkulaci a filtry vzduchu a podobně. Šestý turnus povede Nyos. Tento turnus bude mít za úkol všechny kouzla zrušit, zbořit chodby a organizovaně předat horu zpět démonům." Teď se Roland poprvé podívá do pergamenu, který celou dobu drží v ruce. "První a šestý turnus budou tvořit vybrané pluky darogarské armády, Eskadra lebek a Bílá letka, tedy to nejlepší, co máme, neboť se bude jednat o bojové turnusy. Zbylé čtyři turnusy budou udržovací, nebude se jednat o nic jiného, než kontrolovat morálku horníků, hlídat veškerá kouzla a na vše dohlížet." Odmlčí se a potom rozpřáhne ruce. "Celá akce začíná v jedenáct hodin v noci, kdy se do Kilthiaru vydá první turnus. Druhý turnus tam odcestuje o půlnoci a první se vrátí. Třetí turnus nastoupí v jednu hodinu a tak dále. Akce bude ukončena v pět hodin, kdy se vrátí šestý turnus. Ještě ke každému turnusu. Poslední den jednoho turnuse se bude překrývat s prvním dnem dalšího turnusu. První den cyklu převezmete od předchozího turnusu pozice, seznámíte se s prostředím, postaráte se, aby se horníci zabydleli.. Sedmý cykl předáte všechny pozice dalšímu turnusu a své horníky dopravíte do Megriarthu, kde už jim bude vyplacena mzda a vymazány vzpomínky. Mise Aura předpokládáme vydělá velké množství peněz. Třetina poputuje do pokladnice Říše, třetina do pokladnice Řádu mágů a třetinu dostane pokladna Megriothu. Nepatrný zlomek dostanou horníci a kuchaři, přestože pro ně to budou obrovské peníze." Poté Roland chvíli uvažuje a nakonec řekne. "To je ode mě asi vše. Pode mnou u pódia jsou čtyři pergameny, každý pro jeden turnus, druhý až pátý. Máte-li o účast na Auře zájem, zapište své jméno na jednu z listin. A prosím, snažte se podepisovat tak, aby na každé listině byl vyrovnaný počet jmen. To je ode mě asi vše, moc vám děkuji za pozornost. Jo a ještě.. V osm hodin bude další brífink, tentokrát už přímo po jednotlivých turnusech, kde se od velitelů turnusu dozvíte detaily." Roland se s vámi rozloučí a opustí pódium. // Cyklus - takto se označují dny v cizí sféře. Jeden cyklus může mít jakoukoliv délku v darogarském čase, ale jedná se o dvacet čtyři hodin pro lidské vnímání. Pojem cyklus se zavedl proto, že jeden den v cizí sféře může mít třeba i sto cyků. Tisíc hodin tma, tisíc světlo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po jídle jsme se rozešli a já šla na brifink. Byla nás tady tedy hromada. Divila jsem se, že se mi podařilo najít místo k sezení. Brzy to začalo. Poslouchala jsem proslov. Takže úkol za účelem pomoci finančně říši. Je fakt, že ekonomicky jsme na tom dost bledě. K čemu nám je vojenská síla, když lidi nebudou mít co k jídlu? Tohle byl dobrý plán. Nebezpečný. Jdeme na území démonů, ale moc důležité. Byl to dobrý plán a dobře zorganizované. Asi na tomhle pracovali docela dlouho. Nebo jen pár hodin, pokud se do toho tedy pustili naši „hlavouni“. Navíc se zdá, že díky mému zařazení se nedostanu k ničemu nebezpečnějšímu než hlídání. A já se na tomhle ráda přičiním. Když to skončilo, šla jsem ke stolu. Tedy postavila jsem se do fronty a čekala až na mě dojde řada. Když se dostanu ke stolu, pohledem si poměřím kde je méně podpisů a podepíšu se tam. Bylo mi jedno kde budu. Poznám tak dost nových lidí. A já se ráda družím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Napíšeš se na pátý turnus, poslední těžební předtím, než nastoupí šestý bojový turnus. V pátém turnusu je lidí nejmíň, ale všichni dbají Rolandova pokynu a snaží se to tak nějak vyrovnat. Když se podíváš na všechny pergameny poté,co se všichni zapíší, vypadá to, že druhý a třetí turnus budou mít kolem sedmdesáti bojovníků, šestý možná kolem šedesáti, tvůj bude mít bojovníků nejvýše padesát. Ale i padesát draků či orlů a padesát jezdců je ohromná síla. Nehledě na to, že budete pravděpodobně podpořeni aspoň plukem darogarských vojáků. Po podepsání pergamenů máte rozchod, sraz je v osm hodin opět tady. Teď je ale sotva jedna hodina odpoledne. Roland si ještě naposledy vezme slovo a informuje vás o tom, že každý, kdo se bude účastnit této akce, má dnes výjimečně přednostní právo na všechny léčebné procedury. Normálně když se někdo zapíše třeba na masáže nebo saunu, mají přednost ti s vyšší hodností. Dnes ne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bylo fajn, že nám otevřeli ty léčebné procedury. Ale já po nich zrovna teď příliš netoužila. Nakonec když vezmu v potaz náš apartmán, tak mám léčebnou proceduru kdy chci. V podstatě. Možná si před začátkem akce zajdu na masáž. Vydala jsem se ven a šla zkontrolovat vybavení pro Kit. Musí se udržovat v dobrém stavu a čisté. A je fakt, že jsem ho chvíli nepoužila. Takže se na to mohlo naprášit. Ale po tom co jsem to zkontrolovala a případně dala do pořádku jsem se vydala ven před Křídu a přemýšlela co se zbývajícím časem. Natka někde asi flirtuje. Nebudu ji rušit. Nyos má určitě nějakou práci. Vydala jsem se tedy na procházku a třeba potkám někoho známého. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jdeš tedy do Zbrojnice zkontrolovat Kim zbroj a výstroj. Měla jsi v plánu vyčistit její brnění, ale k tomu nedostaneš příležitost. V kójích pro Rudou letku jsou zrovna mladí zasvěcenci, kteří pod bedlivým dohledem Zaklínačů čistí všechny dračí zbroje, aby se to naučili. Kitiařina zbroj už je. Takže aspoň zkontroluješ sedlo, řemínky a popruhy a můžeš jít. Chvíli se bavíš s Nyosem, který před Křídou trénuje pluk darogarských vojáků, ale opravdu má před sebou ještě dvouhodinový trénink. Natka je někde s mladíky, takže s ní taky být nemůžeš. Mohla bys teoreticky zpět do Darogaru, ale nakonec se rozhodneš jít se projít. Jdeš ke třetímu cvičišti, kde vidíš Kaspena. Rusovlasého bojovníka ze tvé letky. Vzhledem k tomu, že je i ze stejného praporu, jste spolu na většina akcí. Studoval na léčitelské akademii a dostal mistra, který byl útočný kalibr. Potom šel studovat na Univerzitu pedagogiky. Takže má stejný životní osud jako ty. V civilu je hlavním šéfem zdravotnického úřadu Akademické rady, má pod palcem všechny ty mágy, co dohlížejí na zdraví dětí a studentů magie. Rozumíš si s ním asi nejvíce ze všech lidí ze své letky, i když o jeho soukromí toho zas tak moc nevíš. Kaspen sedí v trávě a sleduje, jak se několik desítek darogarských vojáků lopotí pod dohledem jednoho z trenérů. "Čau," zavolá na tebe, když se přiblížíš. "Ty ses taky zapsala do pátého turnusu, viď?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem uviděla Kaspena, vydala jsem se k němu. Seděl v trávě a pozoroval darogarské vojáky jak se mučí. S Kaspenem jsme měli hodně společného, sice o jeho osobním životě moc nevím, ale měli jsme stejné zájmy a vzdělání, zkušenosti... to stačí k tomu, abychom zvládli spolu dlouho diskutovat. „Ahoj.“ Pozdravím ho a sednu si vedle něj. „Ano.“ Přikývnu. „Je to dobrý plán. Je fakt, že Říše ty peníze potřebuje.“ Řeknu a natáhnu si nohy a zkřížím je v kotnících. „Ale bude se mi stýskat po Chrisovi. On si toho ani nevšimne, ale pro mě to bude dlouho.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Sakra, projede mi hlavou ve chvíli, když nekromant odpoví na Kinrayovo otázku. Rozhlédnu se po místnosti a trochu se po ní projdu. "Musel mít nějaký důvod, proč se rozhodl jít právě sem," řeknu spíše pro sebe a přejdu k mistrovi Dralovi. "Odpočiňte si, mistře," řeknu mu tiše a podívám se na zaklínače. "S vaším dovolením, mistře nekromante, nechám to tu prohledat. Nějak se mi nechce věřit, že to byla jen náhoda, že zamířil právě sem," řeknu Dralovi, zatímco se dívám na zaklínače. "Samozřejmě s co největším ohledem na vaše soukromí," dodám ještě. "Naene, Kinray, budete tak laskavi? Zbytek prohledávat kobky, nikdo nebude sám, vždy minimálně ve dvojici a buďte velmi obezřetní. Chci ho živého," můj pohled při posledních slovech ztvrdne. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Čekám, čes mi protéká mezi prsty prazvláštní rychlostí. Chvilku je uchopitelný a v druhém okamžiku je slizkým hadem, nedajíc se chytit. Snad rozkol mé osoby mezi snícím a bdícím stavem, jež mi měl pomoct rozhodnout a ustanovit nové cíle, nové priority a zlomit pouta nad minulostí a víc se upřít na budoucnost s přítomností, kladoucí si otázku, čeho jsme dosáhli a co bylo zapomenuto v minulosti. Pro věci nadcházející jsem udělal ve velkém sálu menší úpravu, Místo podlouhlého stolu jej nahradil velký kulatý stůl. Pokud chci změnit vše co potřebuji, musím začít ve vlastních řadách. Zatím vyčkávám v prázdném sále, než se objeví první příchozí. Jen pokývnu hlavou směrem k prázdným křeslům okolo stolu, myšlenkami toulajícími se někde jinde, přesto ve tváři soustředěný výraz. Všichni usednou, místnost naplněná tichem, jež je hustší a hustší. Pomalu vstanu, dívajíc se na každou tvář v místnosti. Pozvednu rozevírající ruce v uvítacím gestu. „Vítejte bratři a sestry. Sezval jsem vás, abych s vámi probral určité záležitosti a také následující kroky Bratrstva. S některými vás mohl jíž seznámit mistr Morunt a s jinými vás seznámím já osobně.“ Předpokládám jejich obeznámení o povýšení určitých lidí do prvního kruhu a o volném přístupu do hradu, jež má být ale předem ohlášený, jinak by se mohlo stát, že by narazili na něco, co by je zabilo v útrobách mého hradu. Zhluboka se nadechnu a pak spustím. „Od mého včlenění do Bratrstva se stalo mnohé. Některé věci šly líp než ostatní a jiné se naopak ani nehnuly. Tak či onak, za námi je velký kus cesty a ještě větší před námi. Tímto vám chci poděkovat za vaši dosavadní práci a vytrvalost. Nicméně není to dost!“ Poslední větu pronesu tvrdým, chladně nesmlouvavým hlasem. „Náš nepřítel stále sílí a my nejsme o nic blíž k jejich poražení. Ba naopak, stále nás loví. Tenhle postoj musíme změnit a z lovné kořisti se musí stát lovec!“ Udeřím pěstím do stolu. Stůl zaduní jako při úderu hromu. „Na začátku toho všeho jsme měli jasný cil. Zničit zkorumpovanou církev, společně s arogantními vládci Vysoké věže a jejich přisluhovači. Zatímco se skrýváme, mágové roztříštili církev a upevnili svou pozici. Dalo by se říct, že nám ulehčili práci. Bylo by tomu tak, kdybychom měli přední představitele mágů na našem koberečku, ale opak je pravdou.....“ Jistě nebudu jediný, koho trápí naše současná situace. Možná by tomu bylo jinak kdybych...... myšlenka zemře stejně rychle, jako se zrodila. „Nevím jak Vy, ale chci se již hnout z místa rapidním způsobem. Sami o sobě nemáme dost sil, abychom se mágům proti nám mohli postavit, aniž by nás vyhladili. I když věřím, že naši kůži bychom nedali lacino a způsobili bychom jim také těžké ztráty, pořád by to bylo jejich vítězství a naše konečná prohra.“ Svou řečí jim chci dát podmět k zamyšlení o naší situaci. Jedna věc je totiž jistá. Žádný vůdce nikdy nebyl natolik schopný, aby se obešel bez lidí kolem sebe. „V tomhle směru od vás očekávám návrhy a podměty, pro zvrácení tohoto nepoměru v sile.“ A pokud ne, pokud jste se dostali do čela své frakce jen na základě síly a politických pletich, tak dojde k přeorganizování. Pokud chci být silným vůdcem, musím se obklopit silnými a schopnými lidmi. Svým způsobem to pro mě byl jeden z cílů, jež by mě a celé bratrstvo přiblížit k stanoveným cílům. Všichni ví o současné situaci. Církev byla svým způsobem zničena, i když stále existovala. Stala se přeci jakýmsi základem pro většinu lidí, nemajíc se obrátit na nikoho jiného, když jim pomoc odmítli magové či rytířstvo. Já církev dosuď vnímám jako oheň, plápolající uvnitř lidských srdcích. Mohl by opět vzplát, zazářit a přinést menší zvrat v poměru sil – tedy za předpokladu jejího ovládnutí. Navíc v mém podvědomí neustále docházelo jakémusi rozkolu. Nejsem dobrý, ani zlý. Kde tedy jsem? Ke které straně náležím? Na mém dávném začátku byl můj plán prostý. Využít Bratrstvo pro nápravu Matičky církve a sražení mágů na kolena, kvůli jejich aroganci, neustálému naparování a dávání najevo, že oni jsou ti lepší. Provázel mě neustálý pocit jakési nevyrovnanosti. Je snad mým konečným a skrytým cílem stvořit stranu, jež by nastolila rovnováhu? Proč mě bohové do toho všeho zapletli? Na jedné straně můžu zničit zlo, na druhé straně vidím zlo i u dobra, které svým počínáním chci zničit a nastolit skutečné dobro.....Jenže...Oni....mí přisluhovači můžou být proti....a pokud budou....budu je muset zničit nebo....zabít. Svým vnitřním problesknutím byl stanovený cíl, nemusejíc se líbit každému. Možná si toho všimli i ostatní, když ustál můj počáteční monolog. Nicméně nikdo mě nevyrušil. „Chceme-li utvářet a měnit náš svět, tak ho nesmíme nejen ničit, ale i budovat.“ Popravdě, vnímám to jako kráčení po tenkém ledě. Každá frakce má své cíle. Mám sice jakési ujištění, že proti pevné ruce nikdo nevystoupí a pravda je následující – Nikdo nebude plně spokojen. Otázkou tedy je, kde je míra spokojenosti ostatních. Já svět zničit nechci a nechci ani otevřít démonickou bránu. „I náš nepřítel si vychovává své posili od raného dětství. Situace v Guršské říši a Narnostu je stabilizovaná, proto po vás chci, aby jste vyslali zvědy a našli vhodné místo pro zbudování škol. Pokud zasadíme semínko našeho vlivu v počátku, můžeme v budoucnu sklízet ovoce.“ Nedávám možnost volby – počty mluví za vše. Pokud by jeden mág dokázal vychovat z jedné třídy, kde je dvacet dětí, aspoň pět, byl by to úspěch. „Až nalezneme vhodné místo a zbudujeme školu, řeknu vám další krok. Dále chci znát situaci zemí jako je Albie a Ruiilo a zda se budou moci využít pro naši expanzi z Narnostu či Guršské říše. Zajímá mě především loajalita Ruiilu a jejich mágů.“ Zmínka o tom všem mi připomene problém s obřadem, který každý mág musí podstoupit. Pokud nevyřešíme tento problém, tak budování armády jen z odpadlíků a temných mágů nebude mít valný smysl. Svou myšlenku neřeknu nahlas. Pořád tu byla možnost semínka, jež bychom zaseli dětem, jež by se díky svému nadání mohli dostat tam, kam my teď nemůžeme. Dale jim oznámím svůj úmysl o vytvoření jakési světlé odnože našeho Bratrstva. Budou do něho svoláni všichni, kteří budou chtít bojovat za naši věc, kteří ale nepraktikují či nechtějí praktikovat temnou magii, či nechtějí být pod velením temného mága. Než abych se bál úbytku lidí, slibuji si přísun nových – můžu jen zakládat na tom, co mi řekl strýc. Stojí to však za pokus. Poslední z jmenovaných cílů je záškodnická válka. Nemůžeme na mágy zaútočit přímo a nemůžeme si ani dovolit, aby se koncentrovali na naši činnost mimo jejich říši. Seznámím je tedy s utvořením několika skupin, majíc po deseti členech. Ti budou vysláni na území Říše, kde budou ničit zásoby a majetek mágů, trávit vodu a další pletichy dle jejich uvážení. Ovšem dám jim jasně na srozumění, že si nepřeji oběti z řad občanů a samotné útočení na mágy. Tohle je partyzánská válka. Dám jim čas na vstřebání nových cílů a úkolů, popřípadě prostor pro položení otázek z jejich stran. Z mé strany jim ještě oznámím, že si s každým vůdcem frakce si budu chtít popovídat v soukromí. Nicméně ne hned po schůzi, ale v brzké době. Nastal čas, abych trávil více času tím, co se odehrává v hlavách lidí pod mým vedením. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uběhl celý měsíc a Bratrstvo se pomalu formovalo v to, v co jsi jej chtěl zformovat. Věci se daly do pohyby, na stole jsi každý den měl hromadu zpráv o tom, co se děje. Obrovskou vzpruhou se stali zaklínači, jichž přišlo ze Západu kolem padesáti. Věci, co dokáží, jsou naprosto neuvěřitelné. Vládnou mečem i drtivou černou magií a jejich sebejistý příchod zapůsobil velmi kladně na morálku všech členů Bratrstva, kteří měli dojem, že "se nic nehýbe." Tajné sbory vyčenichaly dvě vaše sídla v Guršské říši a zaútočily na ně. Bylo to vůbec poprvé, co si na vás došlápli i za hranicemi vlastní Říše. Ale Zaklínači jejich útok beze ztrát odrazili a všechny obyvatele sídla dostali pryč. Ukázali jste tak Řádu svou sílu, což je možná dobře pro členy Bratrstva, kteří najednou začali silně věřit, ale na druhou stranu samotnému Bratrstvu to zas tak moc neprospělo, protože teď už Sbory budou vysílat jen své elitní úderné jednotky, které toho proti zaklínačům zmůžou podstatně víc, než polní agenti. Na tvůj pokyn se prověřilo Ruiilo, ale všichni z vedení se shodli na tom, že tam pšenka nepokvete. Celá země je ovládána přísnou byrokracií, na kterou dohlížejí úředníčci bez ambicí. A na jejich malý, ale přísně organizovaný řád mágů, dohlíží Říšští mágové. Narnost, Guršká říše a Albie už jsou trochu jiný příběh. Narnost se možná navenek tváří jako naprosto autonomní země, ale král je podřízen Říšskému místodržícímu a nejvyšší posty drží Říšští úředníci. Někteří šlechtici kolaborují, ale jiní se s nadvládou Říše nesmířili. Všichni od vesničanů až po vlastenecké šlechtice sabotují a rebelují kde se dá. S rebelující šlechtou je v úzkém kontaktu Earen z narnostké odnože. Vybudování vašich škol není takový problém, vesnické děti s magickým talentem si můžete vybírat. Všechny přijmout nemůžete, protože i přes nefungující systém školství by si Říše toho mohla všimnout. Guršská říše je spojencem Říše, ve městech to kontrolují říšští vojáci, správa je poměrně kvalitní a mimo města jsou to jen pouště a banditi. Přestože by to teoreticky šlo, abyste zde měli školy, prakticky to nefunguje. Albie vás přijala nejochotněji. Je to stát, ve kterém Říše nemá žádnou moc. Přestože už šla několikrát do války a mnohdy byla i hlavním iniciátorem, Říše ji nechává být. Obsadit ji se jí nevyplatí, jak ukazují příklady z minulosti. Horkokrevní Albijci dělali jedno povstání za druhým, až to Říše vzdala. V Albii máte několik škol, všechny jsou oficiální a napsány na některého ze šlechticů, kteří vás podporují. A je jich celkem řádka. Za hranicemi má Říše spoustu nepřátel, kteří čekají na její klopýtnutí, a to nastalo před nedávnem, necelé dva měsíce po schůzce s tvými veliteli. Klopýtnutí se projevilo v podobě finanční krize. Řád mágů vyslyšel prosbu krále a důkladně prověřil hospodaření Otevřené rady, která nemá kontrolní orgán. Tajné sbory rozkryly během několika dní rozsáhlou korupci, pozatýkaly stovky předních šlechticů a spoustu už i popravily. Rada byla oficiálně rozpuštěna a její pravomoci si přisvojil král, který je už dlouhou dobu považován za loutku mágů. Králova vláda je tak po porážce církve a zrušení Uzavřené rady a teď odhalením korupce a zrušení Otevřené rady skoro absolutistická, jen stavovské sněmy ještě nějak hlídají ten pojem "konstituční monarchie." Tak jako tak Říše si v posledních dnech půjčila ohromné množství peněz od Řádu a tím sice stabilizovala svou ekonomiku, ale ještě více se tak mágům sklonila. Řád je teď tak blízko ovládnutí celé Říše, jako nikdy. Vlastně už jen stačí nahradit krále Shalafim, aby to bylo oficiální. 3 měsíce po schůzi Ani Bratrstvo se ale neobejde bez problémů. Odlomila se od vás velká část bojovníků, kteří se nazvali Faerta (budoucnost; staroelfsky) a je to ona světlá stránka vašeho Bratrstva. Jenže to není žádná jiná odnož, nýbrž nová organizace, téměř autonomní. Ze všech frakcí se do ní okamžitě přesunuli všichni ti, kteří věří na válku za dobro a v klasickém Morovém bratrstvu tak zůstali jen ti skutečně temní, apokalyptického smýšlení. Faerti se před tebou sklonili a uznali tě jako svého právoplatného vůdce, ale hodlají začít s čistým štítem a bojovat proti zlu. Ale nechtějí být zlí, jako Morovo bratrstvo je. Ono to má koneckonců svým způsobem i v názvu. Nicméně zatímco ty velení nad Faertou máš, velmistry a mluvčí svých bývalých frakcí odmítli Faerti poslouchat. Následující událost se stala během jediné hodiny v noci a ty ses o ní dozvěděl až poté, co proběhla. Stejně jako Morunt, Echron, Perter a další. Vůdcové frakcí povolali své lidi a chtěli Faertu donutit podřídit se jejich velení. Určitě nečekali, že to bude něco velkého. Prostě chtěli rychle zabít hlavy Faerty a získat si tak vedení, aniž by ses to třeba dozvěděl nebo by došlo k boji. Vůdcové Faerty se ale nenechali jen tak úkladně zavraždit a došlo k boji. A do toho zasáhli Zaklínači. Prohlásili se za členy Faerty a drtivě na frakce zaútočili. Pobili všechny Poslední, které vůdcové frakcí povolali, a stejně tak všechny zúčastněné z řad Morova bratrstva. Většina vůdců padla v boji, jeden přežil a toho nechala vůdkyně Zaklínačů Vitari na místě popravit s prohlášením, že za noční boj i za toto gesto se bude zodpovídat tobě. Nicméně během jediné noci ses ocitl trochu na tenkém ledě. Večer bylo všechno v pořádku a ráno po probuzení tyhle novinky. Frakce prakticky zanikly. Bratrstvo má pořád stovky členů, ale ti se teď promíchali. Faerta navíc uštědřila Bratrstvu pořádný políček a ukázala mu, že se od něj nenechá ovládat jen proto, že jsi společný vůdce. Zaklínači, ona velká síla, kterou stále drtivá většina nočního boje nezúčastněných členů Morova bratrstva obdivuje, pobili Poslední, spoustu členů Bratrstva a dokonce popravili vůdce frakce. Klidně mohla Faerta rovnou prohlásit Vitari za svou vůdkyni a tobě dat vale. Ale Vitari řekla, že se ti bude zodpovídat. To je jasné gesto podřízenosti. Potrestat ji ale nebude tak lehké, když k ní vzhlíží tolik lidí. Velká část Morova bratrstva volá po potrestání celé Faerty, ale součástí té jsou také zaklínači, což si asi mnoho členů Bratrstva neuvědomuje. Trest vezme negativně jedna půlka, nepotrestání ta druhá a napětí tady bude pořád. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kaspen se pousměje. "Je to hodina, to prospí," souhlasně přikývne. "A ty si musíš zvykat. Není dobré se na dítě moc fixovat," míní. Utrhne několik stébel trávy a začne si motat prstýnek. "Bude to úplně poprvé, co budeme spolupracovat s civilisty," řekne po chvilce. "Jsem zvědavý, jak to bude fungovat." Darogarští vojáci přímo před vámi trénují nácvik na boj se silnějším démonem. Jeho iluze je celekm hodně skutečná, až sebou škubneš, když vyšle ohnivou kouli. Darogarští vojáci sice mají bojovat jen s nižšími démony a ty vyšší mají na starosti Megrioti, ale může se stát cokoliv. "Nic, půjdu si dát masáž," rozhodne se po chvilce Kaspen, rozloučí se s tebou poplácáním po rameni a zvedne se, aby se mohl vydat ke křídě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Já vím. Ale jde to těžko. To víš... první dítě.“ Pokrčím rameny. „To jo. Řekla bych, že ti horníci z toho budou úplně vedle. A až bude po všem a vymažou jim paměť tak budou asi dost čučet kde vzali tolik peněz.“ Kaspen se pak rozhodl, že je čas dát si masáž. „Jasně. Užij si to. Já si půjdu za chvíli. Ještě je budu trochu okukovat.“ Pousměji se na něj. Moc se nefixovat na dítě. To je asi pro matku nemožné. Dokud je na vás dítě závislé, jste závislí i na něm. V podstatě. Až bude starší a všechno pro něj nebude nebezpečné tak to půjde lépe. Doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mají pro ně připravenou nějakou historku," řekne Kaspen. "A postarají se i o to, aby je žádná oficiální místa z ničeho nepodezřívaly." Pokrčí rameny. "Venkovní svět neuvidí, budou celou dobu v hoře. Ale asi budou překvapení z toho, kolik zlata tam je..." Potom už se Kaspen zvedne a jde na masáže. Ty se rozhodneš chvíli zůstat a vojáci mezitím přejdou od nácviku boje s démonem k posilování. Všichni jsou oblečení v olověných zbrojích, ve kterých mají běhat a dělat kliky. Vidíš, jak z nich teče pot. "Stefane, pojď sem na chvíli!" slyšíš zavolat nějakou ženu a otočíš se na neznámou zaklínačku, která volá zaklínače, jenž vojákům velí. Zaklínač přikývne a podívá se na chvíli. "Převezmi je," řekne ti a potom se rozběhne za ženou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Jo. A vsadím se, že někteří z nich kromě peněz domů přinesou i malé valounky zlata.“ Řeknu. Mávnu na Kaspena, jak odchází a já se znovu zadívám na muže, jak posilují v těžkém brnění. A pak si jejich velitele nějaká žena zavolá a já vyvalím oči, když mi řekne, abych je převzala. Já? To si snad dělá srandu. Ale ne... šel pryč. Sakra... Vstanu a jdu před muže. Tohle jsem nikdy nedělala... ale snad to zvládnu. „Fajn! Teď si zkusíte zvedání. Kdykoliv se vám může stát, že skončíte na zemi a to jak rychle se zvednete vám může zachránit život. Takže na zem a zvednout. Na zem a zvednout. Makejte, makejte!“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muži sebou kecnou na zem a zase se o překot zvedají. Ale jejich výcvikové olověné brnění není to lehoučké magicky vytuněné, které nosí do akcí, takže žádné vyskočení jako laňky se nekoná. Mnozí už jsou vyčerpaní z předchozích cvičení, takže se zvednou tak napůl a potom sebou zase švihnou. Ale všichni to jsou rytíři nebo královští vojáci, takže mají i tvrdý darogarský výcvik, proto se zase rychle zvedají. Otočíš se a vidíš toho zaklínače Stefana, jak o něčem diskutuje s onou zaklínačkou, která si jej zavolala, a vypadá to ještě na dlouho. A ti vojáci už se zvedají dost dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro To vypadalo ještě na dlouho a já můžu brát zkušenosti jenom z toho co mě samotnou čili při výcviku. Znovu se otočím na muže, kteří se snažili se všech sil. Ale viděla jsem, že jsem už dost unavení. Bylo mi jich líto. Ještě chvíli jsme je nechala se zvedat. „Dobře. Pět minut na vydýchání a budeme pokračovat.“ Zavolám. A já si aspoň promyslím co dál. A nevím co všechno zatím už dělali. Běhání, boj s démonem, teď tohle... co dál? Achjo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muži vděčně kývnou, ale všichni jsou to profíci, takže si nikdo nesedne ani nelehne. Vydýchávají se v chůzi, protahují si svaly na nohou a na rukou. "Díky moc," slyšíš za sebou a vzápětí se ti v zorném poli objeví zaklínač Stefan, který na tebe děkovně kývne. "Tak už jste si odpočinuly, slečinky?" zavolá. "Tak si dáme malou dráhu. Tady přeskočíte toto lano, uděláte parakotoul, doběhnete k tomuto kruhu..," a popisuje jim, co budou dělat teď. Zděšení ve tváři mužů je jasné. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Muži byli vděční za malou přestávku. Čekala jsem až popadnou dech, abychom mohli pokračovat. Ale to se vrátil Stefan. Byla jsme vděčná, že si to zase převezme. „V poho.“ Řeknu a zatvářím se na muže lítostivě, když slyším co je čeká. I mě to znělo děsně... zvlášť, když mají tohle hrozné brnění. Já se teď raději rychle vzdálila, než mě znovu někdo takhle uváže. Šla jsem si radši taky dát masáž. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš do Křídy a zamíříš do té relaxační části. Mineš vstup do bazénů, saun a horkých pramenů a vejdeš na masáže. Dnes nebyl žádný větší trénink, takže není moc narváno. Krom tebe je tady ještě dalších asi dvanáct bojovníků, zbylých několik desítek lehátek je prázdných. Když vejdeš, převezme si tě jedna masérka. Maséři stejně jako kuchaři a jiný personál v Megriarthu jsou elfové, protože jejich civilisté berou draky a tak oproti darogarským obyvatelům úplně v pohodě. V jejich lesích je běžné jezdit na potomcích původních jednorožců, narazit na bezkřídelnaté draky a podobně. Tahle drobná elfka je hodně šikovná a pod jejími prsty se brzy úplně roztékáš. Sejme z tebe veškerou tíhu, rozmasíruje ti všechny ztuhlé svaly a bulky. Potom tě nechá ještě chvíli lehnout si do horké lázně s různými bylinkami a asi po dvaceti minutách pokračuje. Po celé této proceduře se cítíš jako úplně nový člověk. A potom jdeš na večeři. Jsou brambory a skvělý losos. "Ahoj miláčku," přisedne si k tobě Nyos, který je oblečený v Dračí zbroji a celý zpocený. Zlatý šátek na předloktí má špinavý od hlíny. "Vyzvedl jsem Chrise, spí nahoře v pokoji, Natka ho hlídá," informuje ti. "Půjde se nechat namasírovat, umyji se a jdu spát." Řekne ti své plány. To ty ještě nemůžeš. Je teprve šest, brífink je v osm. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Odešla jsem na masáž, která byla naprosto úžasná. Sice jsem neměla žádný tvrdý tréning, ale nějaké svaly byli ztuhlé napěním... dokud nezačala nevěděla jsem o nich. Elfka mě tak zpracovala, že jsem byla pak uvolněná, jako kdybych byla z rosolu. Když jsem od ní odcházela, měla jsem úsměv na rtech a řekla elfce, že má zlaté ruce. Kompletně šťastná jsem odešla na jídlo. Tam si mě našel Nios. „Ahoj.“ Políbím ho na umazanou tvář. Přinesl sem Chrise, Natka ho teď hlídá. „Tak dobře.“ Řeknu. „To je dobrý plán. Vypadáš, že to potřebuješ. Já přijdu až později. V osm mám brifink.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po večeři se tedy s Nyosem rozloučíš a zatímco on jde nahoru spát, ty se musíš na dvě hodiny nějak zabavit. Ale tyto dvě hodiny celkem rychle otečou a v osm hodin jsi už se zhruba padesátkou dalších megriotů v jedné ze zadávacích místností. Sedíš na jedné ze židlí otočené k malé tabuli. tato místnost je mnohem menší než Válečný sál, slouží k informování opravdu jen jediné skupiny. "Zdravím. Pro ty, kdo mě neznají, jsem Felix a povedu pátý turnus," pozdraví vás sympaticky vypadající černovlasý muž v Dračím brnění a se zlatým šátkem kolem krku. "Nebudu vás dlouho zdržovat, všichni se musíme ještě trochu vyspat. Do Kilthiaru nás přijde padesát tři megriotů a tři roty darogarských vojáků, čili devadesát mužů. Své megharty nechte spát, tato mise nebude pro ně," informuje vás trenér Felix. "Horníků budou dvě stovky a ještě deset elfských kuchařů. To jsou civilisté, ale zasvěcení, vaří nám i tady. Režim v Krutonu bude krutý, ano odtud jsme pojmenovali tu horu. Denní program je následující. V pět hodin budíček, snídaně, o půl šesté už musí být všichni horníci na svých místech a začíná se makat. Ve dvanáct je oběd a o půl jedné se opět pracuje. Večeře je v sedm, od půl osmé se maká. V deset se to balí a je večerka. Ve středu se začíná po večeři makat až v osm, horníci budou mít možnost se umýt." Trenér se na vás podívá. "Váš úkol je jednoduchý. Budete chodit po Krutonu a dohlížet na práci, že všichni pracují, nikde není žádný problém a hlavně že fungují všechna filtrační kouzla, bez nich se horníci usmaží, protože nemají Eliony. Všechna práce bude probíhat v bílé zóně. Kolem té je červené zóna, kam žádný civilista nikdy nevkročí. V červené zóně jsou všechny tunely a jiné přístupové cesty. první turnus je zboří a zapečetí, ale stejně tam budou hlídky. O to se postarají darogarští, takže to není vaše práce. Jak to uvnitř vypadá vám neřeknu, sám to zatím nevím. První den akce budete mít na to, abyste se s prostředím seznámili." Pak vás Felix přejede pohledem a zastaví se na tobě s Kaspenem, sedíte vedle sebe. "Anett a Kaspen," řekne a dojde k vám. Podá vám nějaký kus bílé látky. Je to široký bílý pásek s červený křížem, co si uvazují na nadloktí levé paže zdravotníci. "Vy dva budete mít na starosti ošetřovnu. Co budete přesně dělat vám řeknou vaši předchůdci ze čtvrtého turnusu, jakmile přijdeme." Pak se vrátí zpět před tabuli. "To je vše, přátelé. Ve tři čtvrtě na tři v noci se všichni setkáme ve Válečném sále. Dobrou noc všem." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasedání začalo. Když mluvil o Krutonu po pravdě jsem si myslela, že to takhle pojmenovali z jiného důvodu. Ehm...pokud vím tak Kruton je taky chleba dozlatova opečený na másle. No připadalo mi to jako divný název, ale co. Jenže oni mysleli, jako, že je Krutý. Ještě, že jsem se nikomu nezmínila co si o tom názvu myslím. Byl by to trapas. Dál jsem pozorně poslouchala pokyny. Takže úkol bez Kit, budu ji to muset ještě říci, že má volno než půjdu spát. Vše bylo jasné. Trochu jsem se lekla, když nás najednou Felix oslovil. Už jsem se bála co za jiné povinnosti nám dá. Naštěstí nás jen určil jako zdravotníky. Jen dva zdravotníci na tolik lidí? Trochu málo... no, ale snad to zvládneme. Přikývnu a vezmu si šátek. „To si užijeme...“ Řeknu Kaspenovi a vstanu. „Tak dobrou. Uvidíme se zítra kolego.“ Popřeji mu a vydám se do našeho apartnámu. Cestou jsem ještě informovala Kit že na tenhle úkol zůstává doma. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Už dlouho, předlouho má ruka neuchopila brk, namočený v kalamáři s modrým inkoustem. Navíc, má pozice mě často zanechává jen s vlastníma myšlenkami. Proč tomu tak je? Na chvilku se vrátím vzpomínkami k schůzi. Očekávají velké věci. Tak velké, že mi z toho běží mráz po zádech. Strýc mě varoval, navrhl mi alternativy, jež se časem uzavřou. Ach ano, ten čas – v určitý moment je nedostatkovým zbožím. Aspoň pro teď nemám nůž na krku, který by mohl říznout dosti hluboko......i když je to jen otázkou času, kdy ho opět pocítím..... Vitari Nebyl to včerejšek, kdy jsem opět usedl za stůl a vepsal své myšlenky do deníku. Mé pochyby se nezjevili ze dne na den, nýbrž po třech měsících. Po tři měsíce tvrdého úsilí hnout se z místa, zajišťujíc přísun čerstvé krve do našich řad pro naši věc. Věci se pohnuly kupředu, možná kapku rychleji než bylo předpokládáno, ale ve své podstatě se zformovaly do onoho celku, který jsem chtěl, aniž bych tomu musel vynakládat větší úsilí. Na druhou stranu, kdybych věděl, co se stane, zvážil bych své kroky trochu pečlivěji. Dvě válčící strany, dvě strany, jež byli původně jednou – obě můžou splnit svůj účel, hádají a bojují spolu jako bratr se sestrou. Jak mám své děti soudit? Jako přísný otec či milostivá matka? Mám rozhodovat partii, do které mě zavlekli Bohové. Únavně si povzdechnu. Bratrstvo je mi oddáno zatím víc než Faerta, která navíc poznala jen mou temnou stranu.....Než cokoliv podniknu budu si muset s někým promluvit, ale jedno je jisté.....Přežije možná jen jedna strana. Svolám Pertera, Echrona a Morunta. V celku mám jasno jak zakročit v tomhle případě. Jim to řeknu jako prvním, ale ještě předtím budu chtít znát jejich názor na věc. „Všichni víte, co se odehrálo během noci. Když to řeknu dost stručně – jedna strana chtěla převzít silou druhou, ale nepodařilo se jí to.“ Svým způsobem nemám co řešit. Nepřítel zaútočil, neuspěl a vítězná strana se rozhodla pro nebrání zajatců. Popravdě, i kdyby nějací byli, tak by nejspíš neřekli nic nového, jen by opakovali známé věci. Aspoň že nešlo o převrat. „A popravdě....jsem zklamán. První špatný krok nepřišel od Faertu, ale od Bratrstva, jehož budování mi zabralo spoustu času společně s vašim. Děsilo, trápilo nás mnoho věcí, než naše úsilí přineslo stabilitu, prosperitu. A teď musím řešit problém něčího ega!“ Podrážděnost v mém hlase je značně hmatatelná a nikdo se mi nemůže divit. „Vás tří si vás z celého Bratrstva vážím nejvíc. Plnili jste mé pokyny, přičemž jste neměli žádné záruky, zda to je správné či ne a zda to povede. Popravdě, na začátku byla má osoba vnímána jen jako symbol – nástroj, jež pomohl Bratrstvo sjednotit. Časem jsem svým způsobem nějak dokázal svůj přínos, ale po včerejší noci mám opět pochyby. Mám si to vyložit jako útok na svoji osobu?“ Otázka je směrována na všechny tři. Nedám jim však možnost odpovědět a dál pokračuji. „Ptám se vás. Bojovali či bojují frakce v Bratrstvu obdobným způsobem mezi sebou? Pokud jedna strana získá až příliš velkou moc, spojí se ostatní frakce a zredukují či převezmou vládu na společným nepřítelem?“ To by možná vysvětlovalo taky to, proč Bratrstvo má tak málo starých členů. Jistě, v dřívější válce bylo mnoho obětí, ale i tak se mi zdá, že přežilo málo starších členů. „Nebo jde zkrátka o povahu Bratrstva, jest baží po větší a okamžité moci? Skutečně nechápu, proč tak zarputile baží po lokajích, které by mohli ovládat. Přitom jim mohla být dána možnost, vychovávat si své slouhy od raného dětství, kteří by prošli sítem – bažící po moci, násilí, ubližování ostatních. Stačilo jen počkat, nebo si k čertu myslí, že válku proti Vysoké věži vyhrajeme ze dne na den?“ Vstanu, dojdu ke skleněné karafě s vínem a po chvilce si naliji plný pohár. Vrátím se zpět na své místo, chopíc se opět slova. „Teď od vás chci vědět jednu věc. A ta jest: Co vás pohání? Co vás vede kupředu? Co si slibujete od své služby? Jaké jsou vaše ambice a co očekáváte ode mě? Jaký má být konečný cíl?“ Vpíjím se jim do očí a sleduji. „Zdůrazňuji, že chci upřímnost a pravdu, ať už je temně rudá či nikoliv.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To zvládnem," pousměje se Kaspen. "Budeme v jednom kole, ale dáme to. A taková zkušenost z terénu se bude hodit." Přikývne. "Dobrou," usměje se a také se zvedne. Zamíříš do části trenérských apartmánů a vejdeš do toho vašeho. Natka sedí v obýváku na gauči a učí se. Když vejdeš, vzhlédne ak tobě a usměje se. "Chris už spí," řekne. "Nakrmila jsem ho a Nyos ho umyl," informuje tě, že o všechno je postaráno. "Večer k němu půjdu, kdyby brečel, až tu nebudete," slíbí ti. Jelikož jsi v předposledním turnusu, Nyos bude vstávat hodinu po tobě a Natka s Chrisem tady tak bude aspoň půl hodiny sama. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Natka byla vzhůru a učila se. Informovala mě o Chrisovi. „Díky Natko. Jsi zlatá. Já si půjdu taky už lehnout, abych byla na tu misi čerstvá. Dobrou noc.“ Přijdu k ní a dám ji pusu na čelo. Zašla jsem dát ještě pusinku Chrisovi a pak do ložnice. Natka je dobrá opatrovnice. Už věděla, jak se o miminka starat. Bude se ji to hodit až bude mít vlastní děti. A taky až budu mít další dítě. Potom budu moci s klidným svědomím ho nebo ji nechat v Natčině rukách. Svlékla jsem se a zalezla k Nyosovi do postele. Jsem zvědavá jestli vše proběhne bez komplikací. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Promluvíš k těm, jenž jsi sezval na poradu předtím, než si promluvíš se zaklínačkou Vitari. Po tvém dlouhém monologu následuje ke tvým podřízeným jediná, ovšem velmi zásadní otázka. Kam oni sami chtějí Bratrstvo směřovat, co je jejich cílem. A tady je naprosto jasné, že se Morunt, Perter a Echron neshodnou. „Vždy jsem měl za cíl absolutní rozbití Řádu mágů a svržení celé vlády Říše,“ odpoví ti Morunt jako první. „Nejenom mágové, celý systém je prohnilý a zkorumpovaný. Dokázala to teď otevřená rada s těmi obrovskými krádežemi. Ironií je, že to rozkryli nejzkaženější ze zkažených na objednávku největšího zloděje, a to krále. Jestli se chceme posunout dál, musí padnout celý systém.“ Potom se ujme slova Perter, který velice tíhne k Faeře. „Podle mě není třeba zničit celý Řád a už rozhodně nechci shazovat vládu Říše. Ve válce jsem chtěl porazit bojové mágy a zlikvidovat Tajné, ale Řád bez současného vedení a stříbrných masek je dobrá instituce. Léčitelé pomáhají nezištně chudým v mnoha zemích, kvete kultura, vzdělanost...“ Jako poslední promluví starý Echron, který promluví rozvážně po delší odmlce. „Mé kroky vždy směřovaly směrem, který určovalo Bratrstvo. Můj cíl je cíl Bratrstva, ke kterému nakonec bude muset nevyhnutelně dospět. Jednotlivé frakce se nikdy neshodly na tom, co je konečným cílem. Pod vašim otcem se shodli na tom, že prvním krokem je porazit Řád mágů a na to se soustředili, o dalších věcech se mělo rozhodnout až poté, co bude Řád nucen sklonit se před námi, k čemuž nikdy nedošlo. Dnes je ale situace jiná. Frakce Bratrstva už víceméně neexistují, protože je nemá kdo vést, a Faerta je velkou, ale neznámou veličinou.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Protože jsi nechtěla vzbudit Nyose, nenastavila sis jako budík magický krystal ležící vedle tvé postele na nočním stolku, ale aktivovala jsi kouzlo, které tě vzbudí vibrováním tvé hlavy. Snažíš se to moc nedělat, protože to není moc příjemné, ale teď nebylo zbytí. Je opravdu hrozně brzy, někdo by spíš řekl, že hodně pozdě. Máš pocit, jako bys vůbec nespala. Nyos ještě spokojeně spí a bude tak spát ještě dobrou hodinu, to už ty budeš mít za sebou skoro celý týden v Krutonu. Rychle si dáš studenou sprchu, aby ses zkoncentrovala, a potom ze zvyku zkontroluješ Chrise, než opustíš pokoj. Vyjdeš před Křídu, kde aktivuješ Elion a necháš ho, aby tě pokryl novou high-tech zbrojí. Před Křídou už se vás shromáždilo kolem pětadvaceti, takže na zhruba stejnou část ještě čekáte. Mezi bojovníky najdeš Kaspena, který na tebe kývne a zamíří k tobě. Jinak občas zahlédneš nějakou povědomou tvář, ale nikdo další, koho bys znala osobně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mávnu na Kaspena a vydám se mu naproti. „Dobré ráno.“ Pozdravím ho. Zdá se, že nejvíc se budu družit s ním, protože ho tu nejvíc znám a navíc spolu budeme hodně na ošetřovně. Bylo to dobře. Už dlouho jsem nemusela své léčitelské schopnosti využít a tohle bude dobrý tréning a zdroj zkušeností. Což mi připomnělo, že jsem docela dost zanedbávala učení. Tedy... tréning je něco jiného. Ale mohla bych se taky pustit do studia nějakých nových a silnějších kouzel. Jsem dospělá, jsem matka a někdy si pořád připadám jako nezkušený puberťák. „Musím říct, že jsem se sice přihlásila dobrovolně... ale nejraději bych byla pořád v posteli.“ Zavtipkuji. Protáhnu se a pak spojím ruce za hlavou. „Trochu se psychicky připravuji na to, že tam bude horko. Musím říci, že mám raději zimu než horko.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Tři strany...dva směry...jeden cíl Svět stojí dál a dál, nehne se z místa a čas se zmítá sem a tam. Stojící vzadu i vpředu, rozhodujíc, jakou to spustím vlnu. Těžko volím mezi cestami, o to hůř vím, že se mi po nich bude kráčet. Pouze neshody, problémy s neklidem stojí přede mnou. Jedna strana chce to, druhá ono a přitom nikdo neposlouchá to, co chci já. Tak moc toužím po svobodě, jež upírána mi je. Svazuje mě těžká pouta osudu, který si vybral mě a ne naopak. Vidím tři muže...starce, jež každý má svou moudrost a své vlastní cíle. Všechny či žádný? Těžká rozhodnutí ležící mým směre. „Zvolili jste cíle, řídíte se tím, co jste si zvolili a je na mě, jakožto vašim vůdci, abych rozhodl. Proto slyšte má slova a vůli. Vše před námi padne, “ pohlédnu na Morunta, „a vše po nás se zrodí,“ tentokrát pohlédnu na Pertera. „Nejsem dobrý ani zlý, nemůžu být...Proto vězte, že zničím vše stojící mi v cestě, nebudu mít slitování s ničím a nikým, kdo mi bude stát v cestě! Nastolím rovnováhu. Neexistuej Světlo bez Stínu a já hodlám zachovat tento řád.“ Říkat to sedlákovi či méně oduševnělé, bude to vypadat, že se vymění jen stávající tyran za druhého, ale není tomu tak. Hloubka té myšlenky je daleko hlubší a rozsáhlejší, ke které člověk dospěje po dlouhém přemítání o životě, osudu skupiny, tak jednotlivce a v neposlední řadě rozmarů bohů. Jen z čirého bláznoství bych mohl usilovat o absolutní dobro, ale to se v určitý moment promění v něco zvráceného a temného, protože vždy tu bude ekvivalentní síla s přesným opakem. Pokud budeme úspěšní a já získám sílu pro uspořádání světa. Objeví se jiná síla, která bude soupeřit se mnou, ať už jeho, její či jejich cíle bou jakékoliv? Těžko si sám sebe neumím představit jako tyrana, protože nechci třímat absolutní moc. Nicméně budu asi první, kdo chce ve vítězném konci zachovat dobro i zlo, protože jinak svět upadne do chaosu, jež ho zničí. „To je vše, teď odejděte a pošlete pro Vitari.“
Přemítám o samotě. Přijdu si jako zaseknutý v čase. Onoho pocitu ne a ne se zbavit. Jako bych čekal na něco klíčového, čeho si neustále nemohu všimnout. Chci se hnout dál, přerušit ten tichý cyklus. Otevřu dlaň, kde se zhmotní ve středu dlani drobná planoucí koule, připomínající slunce. Jasná intenzivně zářící hvězda, schopná propálit se vším, co jí stojí v cestě. Nikdy jsem nepochopil proč mágové dělají velké ohnivé koule, jež sice dokážou člověka popálit, ale nedostanou se skrz silné plátové brnění. Tedy za předpokladu, že ohnivá koule neexploduje a nevytvoří masivní tlakovou vlnu. Takhle chvilku rozevírám a zavírám dlaň, kde sluce zapadá a znovu vychází. Pro mě je to jakýsi cvik pro uklidnění mysli a druh meditace. Uslyším zaklepání. „Vejdi,“ pronesu krátce. Otočím se směrem ke dveřím. Sotva ji spatřím pokynu ji rukou, aby si udělal pohodlí, či se usadila na jednu z křesel v místnosti. „Takže?“ Tím ji vyzvu, aby mi podala hlášení o tom, co se událo.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mohl tady chtít cokoliv," obrátí se k tobě Naen. "V kobce nekromanta mohl hledat magický východ z pevnosti, svitky vzkříšení, seznam zakázaných slov, těžko určíme, co chtěl najít," souhlasí se svým parťákem i Kinray. "Hledal jeden ze svitků," přisvědčí Dralos. "Nic jiného tady nemám. A upřímně vám nedoporučuji nechat své muže prohledávat mé věci. Jejich oko by mohlo být neopatrné a mohlo by zjistit něco z tajemství smrti.. a to není pro každého..." Dralos se otočí ke své skříni plné pergamenů. "Měl dost času, aby si vzal, co potřeboval. Musím své svitky projít a dám vám vědět, co mi chybí," slíbí ti nekromant a dobelhá se ke své skříni, aby se v ní mohl začít přehrabovat. Zbytek se z kobky vytratí a pokračuje prohledávání. "Možná byste si mohl jít na chvíli lehnout," navrhne ti Naen a věnuje ti jeden krátký, ustaraný pohled. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro S kývnutím si vyslechnu Naena a podívám se na Dralose, když řekne, že útočník hledal nějaký svitek. "Dobře mistře Dralosi, podívejte se, co vám chybí, pak mi to prosím nahlašte. Nechám vám tu dva muže na ochranu," kývnu na dva vojáky a se zbytkem opustím jeho kobku. V tu chvíli mi Naen navrhne, že bych si měl jít lehnout a odpočinout si, ale já zavrtím nesouhlasně hlavou. "Ne dokud nezjistíme, kdo to byl," odpovím mu a spolu se zaklínači se vydám dál podzemím. "Zjistěte, jestli někdo nenarušil magickou ochranu pevnosti," napadne mne po chvilce a hned si i vynadám, že mne to nenapadlo hned. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ozve se zaklepání a po vyzvání vstoupí do místnosti Vitari. Oblečená je v klasické zbroji všech zaklínačů, u pasu má svůj proslulý magický meč Krvák. Vitari má rudé vlasy rozpuštěné tak, že jí volně splývají na záda. Většinou nosí dlouhý cop, takže to je první věc, které si všimneš, neb to není zvyklé. Její jasně zelené oči ale jako vždy vyzařují hrdost a inteligenci. Když ji vyzveš, aby se posadila, usadí se do jednoho z křesel a prohrábne si vlasy. Nepůsobí nijak nervózním dojmem, spíš to bylo bezděčné gesto, aby se něco dělo. "Takže..?" protáhne. "Ahoj Vitari, jsem rád, že tě vidím, i když je to za mizerné situace. Mohla bys mi prosím říct, co se v noci stalo?" hodně dobře napodobí tvůj hlas a zakření se. Pak ale zvážní. "Do sídla Faerty v noci vznikli bojovníci Morova bratrstva, konkrétně to byli nejlepší muži velitelů jednotlivých frakcí. Ubránili jsme se a všechny útočníky jsme zabili. Jeden z vůdců frakcí přežil a já ho nechala stít," řekne klidně. "Faerta tím vyjádřila nezávislost na Morově bratrstvu a nad veliteli frakcí, i když ty už teď neexistují. Faerta nadále podléhá tobě, ale není to odnož Bratsrtva. Je mu rovnocenným kultem se společným vůdcem." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, to asi každý," zasměje se Kaspen a také se protáhne, aby vyspal ospalost z končetin a zvykl si na pohybu ve zbroji. "Horko tam bude určitě, ale nás bude izolovat zbroj, chudáci horníci. Myslím, že nejvíce práce budeme mít s dehydratací a celkovou únavou organismu," míní. Potom už se objeví onen černovlasý trenér, který s vámi byl i na brífinku, Felix. Stejně jako vy všichni ostatní je oblečený v Dračí zbroji a zlatý šátek trenéra má uvázaný kolem krku. "Dobré brzké ráno, přátelé," popřeje vám a rozhlédne se. "Jsme všichni? Tak vyrážíme." S tím vytáhne z kapsy nějaké zrcátko a hodí ho na zem. Zašeptá několik slov a zrcátko začne modře zářit a rozpínat se, až před sebou máte obrovský modrý portál. Hlavně velice široký, tak, aby jím mohlo projít padesát osob vedle sebe najednou. "Musíme projít všichni najednou," řekne Felix pro jistotu něco, co bylo všem jasné. Sestavíte se vedle sebe a najednou projdete portálem. Kruton Objevíte se v obrovské hale nahrubo vytesané ve skále. Po celé rozloze haly jsou stoly a židle připravené pro podávání jídla. Je zde šero, protože vše osvětluje jen několik pochodní a několik koulí světla. Už předem jsi slyšela, že magické krystaly, na které jste zvyklí například z věží, v tomto prostředí nefungují. To je první, co sis uvědomila, že není nic moc vidět. Další věc je horko. Tvá zbroj začne okamžitě pracovat a uchovává uvnitř zbroje příjemnou teplotu, ovšem tvář to horko cítí. Je to jako stát u otevřené kovářské výhně. Poslední věc, kterou sis uvědomila, je vzduch. Dýchat se dá, ale na žádné hluboké nádechy to není. Navíc nějak takhle si představuješ puch v pekle, spousta síry. "Postupujte, musíte uvolnit místo pro Darogarské vojáky, kteří přijdou co nevidět," mávne na vás muž v Dračí zbroji na opačném konci haly, zřejmě z předešlého turnusu. Přesunete se tedy do středu haly a velení se chopí Felix. "Teď se rozejděte po Krutonu, v obydlených částech si najděte nějaký pokoj, jsou po dvou, třech a čtyřech, vyberte si, s kým budete na pokoji a už se tam nasáčkujte k odcházejícím megriotům. Oni za chvíli vypadnou. Máte dvě hodiny na vybalení a prohlédnutí komplexu, zatímco tento turnus pracuje. Za dvě hodiny se tento turnus stáhne a my nastoupíme na úklidové práce. Zítra v devět přijdou naši horníci." Ukáže na obrovskou stěnu za vámi, kde jsou velké hodiny. "Toto jsou jediné hodiny tady. Teď je devět, v jedenáct sraz tady. Rozchod." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Postavili jsme se do řady a pak všichni prošli portálem. Zbroj hned začala pracovat, ale přesto jsem horko cítila na tváři a v plicích. Musela jsem začít mělce dýchat. Dostali jsme úkoly co dělat než ním začne šichta. Takže... rozdělit se do pokojů. Nejlépe jsem tu znala Kaspena, ale byl to chlap, takže to nešlo. Začnu se rozhlížet, abych si našla nějakou spolubydlící. Plánovala jsem, že pak bychom se šli podívat na pokoj a pak trochu porozhlédnout kolem. Taky se chci jít podívat na ošetřovnu. Bude lepší když budu hned vědět, kde tam co je, abych byla připravená, kdybychom museli hned někoho přijmout. Nemůžu nechat nic náhodě. Kaspen měl pravdu... nejčastěji budeme ošetřovat únavu a dehydrataci, ale taky možná spáleniny. Zajímalo by mě jak to asi vypadá venku. Tohle je nepřátelská dimenze. Démoni si nenechají líbit to, že jsme jim to tady zabrali i kdyby jen na chvíli. No dobře.... ale teď ta spolubydlící.Nevadilo by mi ani kdyby jich bylo víc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec máš spolubydlící hned tři. Krásnou hnědovlásku se světle modrýma očima Katrin, černovlásku se zelenýma očima Brandy a nádhernou modrookou blondýnku Lindu. Katrin je zaklínačka a její hlavní úkol tady tedy je kontrolovat filtrační a obranná kouzla a opravovat je. Zdá se velmi sympatická, ochotná pomoci. Brandy je bojovnice druhé třídy jako ty, jejím úkolem bude nejspíš dohlížet na práci horníku. Je taková tichá a spíše uzavřená. Ne, že by měla strach nebo tak něco, ale prostě se necítí moc dobře ve společnosti. Linda je bojovnice třetí třídy, tedy nejnižší hodnost z vás. Tím pádem bude mít ty nevděčné hlídky v jídelně nebo noční pochůzky. Je v jádru nejspíš hodná, ale zdá se ti malinko namyšlená a možná trošku povrchní. Prostě spíše než Dračí zbroj ti k ní sedí růžové šaty. Pokoj vypadá přesně jako jste očekávaly. Je hrozně malinký, nahrubo vytesaný do skály. Podlaha se svažuje napravo, stěny nejsou se zemí ani se stropem v pravém úhlu a ostatně ani stěny samy k sobě nejsou kolmé. O nějaké hladké ploše se taky nedá mluvit. Staré dřevěné dveře zasazené do díry ve skále ale drží dobře. Zezdola i zeshora mají sice dobře patnácticentimetrovou mezeru, ale drží a dají se zavřít. Záchody a umývárny jsou na konci patra. S teplou vodou si nemusíte dělat starosti, chybí ale studená i vlažná. Občasná voda na svlažení se musí chladit kouzly. V pokoji jsou čtyři úzké postele přiražené čelem ke zdi naproti dveřím. Dvě krajní postele jsou přiražené ke krajním stěnám. Mezi postelemi je prostor sotva třicet centimetrů. Od noh postele ke dveřím je to půl metru. Potom jdeš s Kaspenem na ošetřovnu, kterou vám předává dvojice zdravotníku z předchozího turnusu. "Tady jsou obvazy, tady skalpel, tady šití, dezinfekce, lektvar na sražení horečky, bylinky proti bolesti..," vyjmenovává první zdravotník a ukazuje vám, kde co najdete. "Vždy záleží na přesném vyhodnocení situace," vysvětlí vám druhý. "Tady nám jde hlavně o čas, musíme toho vytěžit co nejvíce za co nejkratší dobu. Proto tady neexistuje nic takového, jako je klid na lůžku. Před ošetřením se musíte rozhodnout, jestli se horník může okamžitě vrátit do práce, jinak ho bez odkladů pošlete zpět." Slova se pak opět chopí první medik. "Nejčastěji tady narazíte na dehydrataci a únavu. K tomu použijte tyto lektvary. První dodá tělu tekutiny, jmenuje se Perthecin, druhý lektvar nabudí organismus, je to látka desetkrát účinnější než kofein. Z dlouhodobého hlediska to samozřejmě není moc zdravé, ale nám to stačí. Jmenuje se Zygin." Rozhlédne se kolem po lektvarech. "Potom mohou přijít horníci s velkou bolestí hlavy, jako kdyby pulzováním mozku, a nevolností. Někdy můžete vidět i vycházet páru z uší. Zní to vtipně, ale je to tak. Je to působením této sféry, protože přes veškeré filtrační kouzla na lidský organismus prostě působí, nejsme na toto prostředí uzpůsobení. Proti těmto příznakům je tahle modrá látka, Fyloin." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nenarušil, to bychom věděli," odpoví ti Kinray okamžitě. Potom se před tebou vynoří jeden z vojáků. "Pane, prohledali jsme úplně všechno, hrad jsem obrátili vzhůru nohama. Nic jme nenašli," svěsí hlavu. "Jestli našel u Dralose teleportační svitek tak už je dávno v háji," utrousí Naen. "A jestli ho nenašel, tak tady pořád někde číhá na další oběť," doplní Naena Kinray. Ale potom už k tomu nikdo nic nedoplní. Až se objeví jeden z vojáků, co měl za úkol hlídat Dralose. "Mistr nekromant hlásí, že mu nezmizelo vůbec nic, vše je na svém místě." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Na Kinrayovo odpověď o magické ochraně hradu jen kývnu a zamyšleně si promnu bradu. Pak se přede mnou objeví jeden z vojáků a nahlásí mi, že prohledávání bylo neúspěšné. Znechuceně zakroutím hlavou a rozzuřeně praštím pěstí do své dlaně. "Opravdu se mi nelíbí, kam to směřuje," zamračím se, zvláště, když mi oznámí, že nekromantovi se také nic neztratilo. "Kde je Carissan, když ho člověk potřebuje?" zeptám se spíše sám sebe, než kohokoliv jiného. S povzdechem se podívám na zaklínače a pak na vojáky. "Zrušte pátrání. Chci hlídky po celém hradě, nikdo se nebude toulat sám. Hlídky se budou střídat po dvou hodinách a vše se bude zapisovat. Odteď chci vědět o všem, co se v hradu stane a chci to vědět okamžitě, i kdyby to mělo znamenat, že mě vytáhnete z postele. Všichni zvýší ostražitost. Orphine, zařiď, aby každý z mužů dostal něco na posílení pozornosti a také jídlo navíc. Nikdo z mužů se nedotkne alkoholu, maximálně jeden pohár před spaním," řeknu vojákovi, který mi oznámil, že nic nenašli. "Kenrayi, znáte nějaká kouzla, která by vyburcovala hrad, kdyby do něj vešel, nebo odešel někdo neznámí?" zeptám se zaklínače a promnu si oči, které mne už začínají pálit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni vojáci opustí místnost a zůstanete jen ty, Naen a Kinray. "Carissan prohledává opačnou stranu hradu," odpoví ti Kinray automaticky na řečnickou otázku, kde je tvůj mág, když jej potřebuješ. "Jestli bych mohl..," začne váhavě Naen a podívá se na Kinraye, který pokrčí rameny a nechá ho mluvit. Naen se otočí k tobě. "Pane.. Přemýšlel jsem a upřímně..," pronese a zadívá se na tebe. "Pokud vyhodnotíme všechny ty zprávy, pak je pravděpodobné, že vrah je stále někde tady, chráněný proti vyhledávání. Našel jsem jej u Dralose, ale to byla jen jeho chyba, teď už bude dávat větší pozor. No..," zaváhá a pokrčí rameny. "Určitě ještě nesplnil svůj úkol. Zabít vojáky a omráčit nekromanta asi nebyl jeho cíl..." "K věci," přeruší ho Kinray. "No, pokud svůj úkol ještě nesplnil, tak se o to určitě pokusí znova. A zabije znova nebo se o to aspoň pokusí. Myslím, že byste neměl hledat obětního beránka a obětovat někoho nevinného. Určitě by to zlepšilo morálku, ale jen dokud by vrah neudeřil znovu, a poté by to bylo ještě horší..." Po Naenově řeči si přivoláš zpět vojáka, který přinesl zprávu, a předáš mu rozkazy. "Pane," přikývne muž a vydá se příkazy rozhlásit. Ty se mezitím otočíš na Kinraye, který si promne spánky a zavrtí hlavou. "Taková kouzla samozřejmě existují, ale jsou zatraceně náročná a to i časově. Museli bychom celý hrad proplést sítí kouzel a potom každého člověka brát jednoho po druhém, zapisovat do sítě jejich tvář a pach... Aby hrad rozpoznal sám známého od neznámého. Něco jiného je kouzlo, které nás upozorní, když někdo, kdokoliv, do hradu vejde nebo z něj odejde. Tohle kouzlo je momentálně aktivní, vyslal jsem jej hned po vraždě a odvolám jej až mi to nařídíte." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Pravda," povzdechnu si, když Kinray odpoví na mou řečnickou otázku. Pak se váhavě ozve Naen a já se na něj se zájmem podívám. Kinray jen pokrčí rameny a já ho pohledem vybídnu. Vyslechnu si, co mi říká a musím s ním souhlasit. Má pravdu. "Nechci hledat obětního beránka," řeknu po jeho řeči, než si přivolám vojáka a dám mu rozkazy a pustím ho, aby je splnil. Na mou otázku, ohledně kouzla na ochranu hradu se Kinray rozpovídá a já jej pozorně poslouchám. "Chápu. Teď by tedy nemělo smysl to kouzlo vyvolávat. Vrah by se mohl přimotat mezi ostatní, nebo utéct. Pak vás tedy požádám, Kinray, až bude tato lapálie za námi, a budeme doufat, že ta chvíle přijde, abyste to kouzlo provedl. Vezměte si koho potřebujete na pomoc, ale jak vidíme, musíme zesílit obranu hradu před tichými vetřelci," požádám, sic předčasně, Kinraye. "No, teď opusťme podzemí. Půjdu se podívat jak je na tom Carissan, vy dva si běžte lehnout," řeknu jim a pomalu zamířím směrem, kde tuším, že čaroděj bude. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile vyjdete z podzemí, připojí se k tobě automaticky dva strážní, kteří tě tiše následují s odstupem dvou kroků. Několik desítek metrů máš ještě společnou cestu s oběma zaklínači, u jednoho rozcestí už ti ale oba popřejí dobrou noc, nebo spíše brzké ráno, a vydají se ke svým pokojům. Ty mezitím dál míříš na místo, kde tušíš Carissana. Několikrát se poptáš hlídkujících vojáků, kde mistra čaroděje naposledy viděli, a jdeš správným směrem. Svého magického pobočníka nalezneš stát uprostřed jedné chodby s tváří obrácenou ke stropu. Ruce má pozvednuté a dlaně míří vzhůru. Když se přiblížíte, svěsí ruce a obrátí tvář k tobě. "Něco mi uniká," zachmuří se a nešťastně zavrtí hlavou. "Vím to. Mám to přímo před sebou. Přímo tady," naznačí rukou abstraktní bod, "ale nepřijdu na to." "Pane," ozve se ze zatáčky a poté vyjde jeden voják doprovázený kolegou, přesně podle nařízení. "Lidé v hlavní síni se ptají, jestli se mohou rozejít za svými povinnostmi. Kuchařky už by měly začít se snídaní pro mužstvo a služebné poklízet..." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Carissana opravdu najdeme tam, kde tuším. Všimnu si v jaké poloze stojí a nechci jej rušit, ale sotva se přiblížíme, svěsí je a promluví. "Běž si lehnout, příteli. Možná když si odpočineš, zjistíš, co ti uniká," řeknu mu a všimnu si, že i můj hlas zní už unaveně. Pak se ozve hlas jednoho z vojáků a já se k němu otočím, hned jak se objeví. "Jistě, jistě. Ať se vždy drží na dohled mužů. Nemůžu chtít, aby s každým sloužícím chodili vojáci, tak ať jsou alespoň v jejich dohledu. Už nechci, aby kdokoliv zemřel," rozkážu vojákovi a otočím se zpět na Carissana. "Běž si lehnout, Carissane, já půjdu taky. Odpočineme si a pak se na to zkusíme podívat znovu, možná najdeme něco, co jsme zprvu přehlédli," řeknu mu a sám se otočím k odchodu. Ještě ale neodcházím, kdyby mi náhodou chtěl ještě něco říci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž zasalutuje a i se svým kolegou se vydají příkaz tlumočit služebnictvu. Poté se otočíš na Carissana, který unaveně přikývne. "Dobrá," souhlasí po chvilce zvažování, jestli by nezvládl pokračovat bez odpočinku. "Dobrou noc, pane, i když noc už zdaleka není a dobrá nebyla taktéž," popřeje ti mág a potom se vydá ke svým komnatám, v jedné ze zatáček se k němu připojí dva strážní, aby ho doprovodili do jeho komnat. Tebe taktéž až ke tvým dveřím doprovodí dva vojáci, kteří se postaví po stranách dveří, když vejdeš dovnitř. Máš pocit, že to není ani minutu poté, co jsi ulehl, ale určitě je to aspoň několik hodin, co se dveře tvých komnat rozletí a ty se na posteli vymrštíš do sedu s dýkou v ruce. Je to ale Carissna, kdo míří ke tvé posteli a odstrkuje přitom chabě protestující strážné. "Už vím, co mi unikalo," řekne rozrušeně. "Vím, kdo je vrah, i když jeho vypátrání tím nejsme blíž. Je to bytost z jiné sféry, nevím, jak se tu objevila, ale je to jediné možné vysvětlení! Proto obešla všechny obranná kouzla, která jsem tady rozmístil! Ten divný pocit, který jsme měli! Já, Kinray s Naenem i Dralos! Je to jediné možné vysvětlení," vychrlí bez dechu. Už se vedle Carissana pohybuješ dost dlouho, abys věděl, o co zhruba kráčí. Že existují nejrůznější dimenze a tato se jmenuje Darogar víš už od paladinské přípravky, ale teprve nedávno ses dozvěděl, jak je možné cestovat z jedné sféry do druhé. Portál, který se vytvoří složitým procesem zaklínání, brána, která se nedá vytvořit ani zničit, prostě někde je, zamčená nebo zapomenutá, ale je, či vyvolávání. "Brána to není, její aktivaci bych vycítil. Portál nikdo také nevytvořil. Někdo musel stvoření vyvolat a pak nad ním ztratit kontrolu. Ale všichni mágové, co tu jsme, nejsme tak blbí..." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Jen kývnu na Carissanovo přání dobré noci a spolu se svou stráží odejdu do svých komnat. Ne, že bych byl rád, že mne musí hlídat, ale vím, že bych to Gorenovi nerozmluvil. Popřeji mužům klidnou stráž a jdu si lehnout. Meč si opřu o zeď vedle postele, aby mi byl hned po ruce a ještě zkontroluji dýku schovanou pod polštářem. Mám pocit, jako bych sotva usl, když mne někdo probudí vtrhnutím do mých komnat. Mé probuzení z dýkou v ruce je již naučené z dob, kdy jsem byl mladý a neustále ve válečné vřavě. Hned se ale uklidním, když spatřím jen Carissana, jak se přes chabě odporující stráže dostává ke mě a už od dveří říká, že na to přišel. "Když tedy víme, co to nejspíše je, existuje nějaké kouzlo, které by dokázalo určit, co je to přesněji zač a odkud to přišlo? Pak už by nemuselo být tak složité přijít na to, jak to zlikvidovat ne?" zeptám se ho zamyšleně a snažím se rozpomenout, co vše nám o tom říkali, když jsem se přidával k paladinům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na lekce z dob paladinského mládí si vzpomínáš jen matně. Vzpomínky na výklad straších paladinů dávno přebily vzpomínky na vlastní boje, ve kterých jsi ale nikdy nenarazil na tvora z jiné sféry. Skřeti, orkové, goblini, barbaři ze Severu, bandité z Gurchulu, ale nikdy ne tvor z jiné sféry. Víš jenom, že by se mělo magií útočit na oči, jenže ani paladinské schopnosti už nemáš. "Kouzlo existuje, stavoval jsem se cestou za Kinrayem, už na něm pracuje. Zatím nám ale stačí mozek," pronese Carissan a začne přecházet po tvém pokoji sem a tam, stráže se váhavě vrátily zpět za dveře, po zjištění, že Carissana nevyháníš. "Bude to humanoidní tvor, inteligentní. Velice inteligentní. Proto nepoužívá drápy, ale vraždí dýkou. Nebude lidské podoby, nejspíš si vyšlapoval po chodbě, viděl jej Siegfried a jako muž velmi zbožný se lekl a dostal infarkt. Tvor poté vzal jeho dýku a zabil jej. Náhoda," míní tvůj mág. "Dralose napadl podle mě ze strachu. Nekromant září jako maják a určitě by tvora dřív nebo později odhalil. Omráčil jej, možná měl v plánu jej zabít a nevyšlo to, chtěl, aby to vypadalo jako náhoda, starý muž uklouzl..," přechází Carissan po pokoji stále rychleji. "Otázka, co má v plánu? Pokud se nezdařilo jeho vyvolání, proč nezabil svého stvořitele a neprchl do světa, jako to dělávají? Leda, že by se vyvolání zdařilo a tvor čekal na příkazy svého pána... Ale na jaké příkazy?" konečně se Carissan zastaví, než ti udělá díru do koberce, a otočí se k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Jen přikývnu, když mi řekne, že kouzlo existuje a že u Kinraye už byl. Když začne přecházet sem tam, jen se usadím na postel a sleduji ho. Všimnu si ještě nejistě postávajících stráží, které rukou odmávnu. Pak začne osvětlovat svou teorii a mne začne napadat, kdo asi stojí za vyvoláním toho netvora. "Který z těch kultů, co jsme rozdrtili, nebo jsme plánovali rozdrtit umí vyvolat takového netvora?" zeptám se ho nakonec. Sice jsem tu už více než rok, ale opravdu si nepamatuji, co vše za kulty zde je, čemu se věnují a vůbec. Měl bych si ty znalosti oprášit a až bude po všem, určitě to udělám. "Řekl bych, že je to nějaký z tý špíny," řeknu zamyšleně, zvednu se z postele, zamířím ke svému stolu a tam začnu přehrabovat papíry, přičemž omylem zavadím o své paměti (ty co má ve Strážcích :-D). Odsunu je stranou a začnu hledat ty svitky a knihy o všech klanech, kultech a bratrstvech, které tu máme a které nám jsou hrozbou. Nebo byli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po tom co jsem se zabydlela a seznámila se spolubydlícími, jsem se s Kaspenem vydali na ošetřovnu, kde nám ji lékaři předali. Informovali nás s čím se tu setkali a co na co funguje. Jako doktorce se mi moc ty stimulanty nelíbili, ale rozuměla jsem situaci. Museli jsi sebou hnout a tak jsme museli hodně věcí přehlédnout. Prohlížela jsem si tekutinu a říkala si, jaké je asi složení. Možná lepší nevědět. Otočím se na lékaře. „Všechno jasné. Díky.“ Řeknu jim a podívám se na Kaspena. „Musím říct, že jsem zvědavá na tu páru z uší. To musí být... zajímavá podívaná.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Upřímně řečeno, byl bych raději, kdybychom se s ní nesetkali," odpoví ti Kaspen na tvou zvědavost ohledně páry z uší. "Pojďme na oběd," pobídne tě potom a společně vyjdete z ošetřovny. Díkybohu venku narazíte na bojovníka z předchozího turnusu, který vás ochotně navede, takže zanedlouho dorazíte do jídelny. Ta je osvětlená magickými krystaly opět jen tak, jak je nezbytně nutné, takže v této velké síni panuje ještě větší přítmí, než v jiných částech komplexu. Na stěně je napsaný rozpis obědů, první jdou bojovníci Megriothu, poté horníci a nakonec Darogarští vojáci. Všechny stoly a židle jsou dřevěné, nikoliv vytesané z kamene, což je dobře. Dotáhli je sem nejspíš z Darogaru. Projdete podél řad stolů k okénku, kde se vydává oběd. Elfí kuchaři vám s neutrálními výrazy položí na tácek jídlo a vy se jdete posadit k jednomu ze stolů. "Ty vole fuj, co to je?"zamrká Kaspen na svůj talíř. Zrovna jíš chutnou zeleninovou polévku, takže sis ještě nevšímala druhého, ale jakmile Kaspen promluví, učiníš tak. Na talíři pro hlavní jídlo se mírně klepe nějaká šedá hmota. Vypadá to jako bramborová kaše z dlouho shnilých brambor. "To je Serka, kámo," ozve se za vámi pobavený hlas a na lavici vedle tebe se zařinčením zbroje dosedne bojovník s dlouhými blonďatými vlasy. Má na sobě starou megriothskou zbroj, je světlejší a vydává více hluku. I ta už měla filtrace a klimatická kouzla, ale stejně se v ní musí vařit. "Serka má v sobě veškerou výživu, absolutně všechno v několika lžičkách. Proteiny, vitamíny, sacharidy... Kvalita na úrok chuti," vysvětlí vám a pustí se do polévky. "Jo, Lian, mimochodem," uvědomí si, že se nepředstavil, a rychle to napraví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Carissan k tobě přistoupí a postaví se vedle tebe, aby se i on mohl zadívat na pergameny o kultech. "Těžko říct," zamumlá. "Vyvolat démona nižší kategorie umí každý aspoň trochu schopný mág. Alespoň deset z těch kultů má někoho takového." Prohrábne si vlasy a zamračí se na lejstra. "Podle mě se ale jedná o démona střední kategorie, v tom případě už by připadaly v úvahu jen čtyři kulty. Sheron, Petress, Gerrd nuar a Silli. Všechny jsme rozdrtili, všem mohlo přežít pár schopných mágů a všichni nás rozhodně nesnáší. Gerrd nuar využívali služeb démonů už v minulosti a to ve velké míře, ale i ostatní kulty mohly nějakého vyvolat..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Samozřejmě, to nikomu nepřeji. Ale hold jsem na to zvědavá. Myslím, že něco takového jen tak neuvidíš.“ Přikývnu a jdu s ním. Problém byl v tom... kde je jídelna? Potkali jsme však na bojovníka, který nás ochotně odvedl do jídelny. Ta byla prostá, jako vše tady, ale svou práci odvede. Prohlédli jsme si na pořadí a pak si šli vzít jídlo. Usadili jsme se u stolu a já se pustila do dobře vypadající polévky, a i dobře chutnala. Skoro se zalknu, když Kaspen zanadává a okomentuje druhý chod. Taky se na něj zadívám a zatvářím se nevěřícně. Šťouchnu do toho lžičkou. „No teda...“ Zamumlám nevěřícně. Za námi nám někdo odpoví o co jde. Otočím se na muže co si k nám přisedl. Měl pořád starou zbroj, ale mě víc zaujali ty dlouhé blond vlasy. Měl je moc hezké. Serka? Nebudu se ptát proč tomu říkají zrovna takhle. „Tak to radši sním hned, abych si pak tou polévkou zpravila chuť.“ Poznamenám a sbírala jsme odvahu to pozřít. Usměji se na Liana. „Já jsem Anett.“ Řeknu a znovu do hroudy šťouchnu. Nakonec se odhodlám a strčím si do pusy první lžíci. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Vitari Pozoruji rudovlasou bojovnici. Mé podvědomí mi tiše šeptá nepatrné rozdíly. Vitari mi na první pohled přišla vždy sebejistá, pevně stojící za svými rozhodnutími. Ovšem vidím ji vcházet v klasické zbroji zaklínačů. Bojíš se něčeho má drahá? Vždyť to jsem já, kdo se bojí....možná ne už tolik co na začátku, ale přesto jsem si vědom svých nedostatků.... „Smysl pro humor tě zřejmě nepřešel a tvá sebedůvěra v sebe sama neopustila, proč tedy to brnění? Formálnosti vůči mě ti přece nedělají probléme ne? Či očekáváš, že vůči mé vůli budeš potřebovat brnění?“ S tím se mi v ruce objeví Khazad`hea. Chvilku démonský meč podržím v ruce, ale v opětovném okamžiku zmizí. Podívám se do prázdné ruky, kde jsem třímal nástroj, jež prorokuje smrt a pak pohlédnu na Vitari, jež v zápětí zvážní. Pozorně poslouchám, leč na jejím vyprávění neshledám nic, co bych už nevěděl od jiných. Snad jen to, že jsem nadále jakýmsi vůdcem, i když sám sebe vidím jen jako jakousi ikonu Faertu. Ticho, místnost na krátký moment naplní ticho, jež je prolomeno: „Mýlíš se má drahá. Vůdcem Faertu je zcela někdo jiný....“ Vůdce....z popela a zla vzešlo něco dobrého. Chce to ovšem jinou postavu s neposkvrněným štítem a Ona je tou pravou. „Rozhodla jsi prosadit vlastní vůli v situaci, kdy ti nepříslušilo, a proto musíš být potrestána!“ Prudce vstanu z křesla, v něm jsem se usadil, kráčejíc rychlým krokem směrem k Vitari. „Odteď poneseš na svých bedrech osud Faertu. Vstaneš v jejich čele jako vůdce, jež je bude chránit proti všemu, jež by usilovalo o jejich zničení či ovládnutí. To je má vůle a tak se i stane Pakliže odmítneš, tak bůh Smrtí ukrytým v mém stínu povstane a bude zabíjet členy Feartu jednoho po druhém, dokud jeho nekonečný hlad nebude zčásti nasycen.“ Zadívám se hluboko do oněch zelených vzdorovitých očích. Zůstanu v temnotách.....aspoň pro teď, ještě je příliš brzo spatřit světlo, když toho je ještě tolik před námi.... Jsme si vědom toho, že Vitari tlačím do kouta, ale další cesty jsou příliš nepraktické. Podělím se o své břemeno a ji jsem si vybral, abych ho sdílela se mnou.... Chci li být tím kým chci být já a ne někdo jiný, musím tak i jednat – obklopit se schopnými, né-li schopnějšími lidmi, abych dosáhl toho, čeho chci. „Takže.....?“ Zeptám se chladně, bez známky emocí. „Budování či zničení?!“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Automaticky tě natáhne, ale přinutíš se polknout. Jazyk se kaše skoro nedotkl, takže o chuti nic moc nevíš. Naštěstí serka aspoň nezapáchá, má takový neutrální pach.. S druhou lžící už zjistíš chuť. Je to opravdu odporné, už jenom ta konzistence je na zvracení. Ale ta chuť.. Jako kdyby ti, co ji vyráběli, vzali všechno, co je dobré, a nahradili to tím, co je zdravé. Chutná to opravdu jako kaše ze shnilých brambor smíchané ze shnilýma jablkama. I přes to všechno ale nemůžeš popřít, že zmizela veškerá únava a cítíš se silnější, jak tvé tělo přijme v jedné kaši zhuštěné úplně všechno, co ek správnému fungování potřebuje. Kaspen vedle tebe s kaší zápasí a dává si ji pomalu do úst. Lian se namísto toho rychle láduje, nenechává ji na jazyku a rychle polyká. vypadá to, že už má s touto stravou zkušenosti z předešlých misí. Jakmile dojí, vrhne se k polévce a zají to. Po chvilce se začnou objevovat další Megrioti a poté už i Darogarští vojáci, protože tu horníci zatím nejsou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pustili jsme se do toho, každý svým způsobem. Bylo to odporné a musela jsem jíst opatrně, jinak by se ta kaše vrátila a to jsem nechtěla. Musela jsem, ale uznat, že účel splnila. Hned jsem se cítila čilejší. Nakonec jsem s úlevou odsunula prázdnou misku, chvíli polykala, abych dostala co nejvíce té pachutě z pusy a pak konečně dojedla polévku. Jako kdybych jedla božskou manu. Velký rozdíl oproti kaši. Hned mi napravila chuť a hnilobná chuť se ztratila. „Ufff...“ Vydechnu a pohladím si žaludek. „To ta kaše bude na jídelníčku vždycky?“ zeptám se. Doufám, že ne. Že třeba bude stačit jednou za dva dny. „Zajímalo by mě jestli to jedí i ti co to připravovali.“ Zakryji si rukou pusu a tiše si říhnu. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Prohlížím si pergameny a poslouchám, co mi Carissan říká. Trošku si promnu zarostlou bradu, když mi řekne o čtyřech kultech, které by toho byli schopné. "Máme nějaké způsoby, jak je vypátrat?" zeptám se ho, po tom, co domluví. Jsou tu tedy čtyři kulty, co to zvládnou, všechny jsme rozdrtili, všechny na nás mají pifku. Nedivím se jim, byl bych na tom stejně. Ono, přebírání vlády není nikdy jen tak. Vždycky se najde někdo, kdo zbude a po nějaké době, když se na něj zapomene, se začne mstít. "Budeme je muset najít a zlikvidovat. A od příště mi prosím připomeň, že až půjdeme na další kult, že je máme zničit do jednoho," řeknu Carissanovi a přitáhnu si informace, co máme o kultu Gerrd Nuar. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Existují způsoby, jak vypátrat přeživší členy kultů, které jsme rozbili, byť jsou tyto způsoby velmi náročné. Ale neexistuje způsob, jak zjistit, kdo démona vyvolal, dokud jej nebudeme mít v zajetí," vysvětlí ti Carissan. "Mohl bych nechat zaklínače vypátrat přeživší a potom je jednoho po druhém lámat, dokud někdo něco neřekne, ale abych se se zaklínači mohl spojit, museli bychom zrušit izolaci a hradu a démon by tak mohl uniknout," varuje tě. Ty se mezitím začteš do informací o nejpravděpodobnějším útočníkovi. Síla tohoto kultu vlastně byla jenom ve vyvolávání, měli pár schopných kouzelníků a i vaše zaklínače trápili hodně dlouho, protože sami do boje nikdy nešli, jen vyvolali několik nižších démonů, se kterými ale měli zaklínači plné ruce práce. Kult je označen jako zničený, v poznámce pod čarou je ale napsáno, že jeden kouzelník pravděpodobně uprchl, nicméně unikl smrtelně raněn a nepředpokládá se, že by si dokázal vyléčit taková rozsáhlá zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jenom na oběd," odpoví ti Lian neutrálně a prohrábne si vlasy. "Pochybuji," zamumlá Kaspen na tvé prohlášení, že by tě zajímalo, zda tu kaši jí i ti, co ji připravují. "Jinak by ji radši vylili do záchodu." Tímto je po obědě, odnesete tácy zpět k okénkům a jdete k portálu, abyste přijali horníky. Vyrovnáte se do formace a čekáte. Stěna se brzy rozsvítí a projdou jí dvě stovky zatím čistých a upravených statných mužů. Všichni se začnou nechápavě a udiveně rozhlížet kolem sebe, někteří bavíc ještě přidávají nedůvěřivé pohledy na vás přemýšlejíce, jestli náhodou neskočili na špek a neocitli se v doupěti nějakých otrokářů. "Vítám vás, pánové, v Krutonu," promluví k horníkům váš vedoucí trenér nahlas. Portál za muži se uzavře a ozve se znepokojené šeptání, které trenér umlčí mávnutím ruky. "Tito bojovníci v tmavých zbrojích jsou rytíři, tito ve stříbrných jsou vojáci," vysvětlí horníkům zjednodušeně. "Všechny naše dohody platí, odpracujete si tu týden a dostanete své peníze, za které si vy a vaše rodina budete žít v pohodlí nejméně rok. Stále platí i to, že se nebudete na nic vyptávat a snažit se věci pochopit. A všichni budeme spokojení. Nyní vás zavedu k vašim ubikací." A trenér zamíří i s horníky někam dolů v doprovodu darogarských vojáků. "Rozchod!" zavelí vám jeden z megriotů prvního stupně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Jo to jsem si myslela.“ Uchechtnu se. Pak odneseme tácy a pak jdeme přivítat horníky. Když se objevili byli viditelně vykolejení, hlavně z nás a nejspíš si hodně z nich myslelo, že je to nějaká past a oni tu teď umřou nebo budou zajati. Ale náš vedoucí je ujistil, že je všechno v pořádku a odvedl je na ubikace, tedy ještě předtím nás rozpustil. Podívám se na Kaspena. „Tak... asi půjdeme na ošetřovnu co? Ze začátku nečekám žádné případy. Možná tak třetí den.“ Řeknu mu. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Zatímco poslouchám Carissana, prohlížím si poznámky. Uprchl a pravděpodobně podlehl na následky svých zranění. Jeden si ale nikdy nemůže bejt dost jistej, promnu si bradu, když si přečtu poznámku. "Chápu, takže nejdříve musíme vypátrat toho, co to na nás poslal," přikývnu na jeho první vysvětlení. "To je nemilé. Ovšem když zrušíme izolaci, démon uprchne a možná přestanou vraždy," řeknu zamyšleně, ale sám moc dobře vím, že se na to nemohu spoléhat. "Ano, vím, nemůžeme na to spoléhat," řeknu dřív, než to stihne sám říct. "Bez toho ale nezjistíme, kdo ho poslal a proč. Dobře, zrušte izolaci, svolej zaklínače a vypátrejte přeživší z těch čtyř kultů. Pozveme je na večeři," rozhodnu se po delším uvažování a trochu temně se usměju. "Musíme jim dát najevo, že si s námi nemohou takhle zahrávat. A Carissane, co nejméně potichu a rychle, prosím," požádám ho ještě, počkám, jestli mi něco řekne a když ne, začtu se do zbytku svitků, které se týkají těch čtyř kultů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Buď zajmout toho, kdo ho na nás poslal, a najít démona, nebo zajmout démona a najít toho, kdo ho na nás poslal," přikývne Carissan. Poté mu dáš příkazy, aby zrušil izolaci a kontaktoval zaklínače venku. Carissan na okamžik zaváhá. "Jak si přeješ.. ale stejně tě musím upozornit na riziko, že démon unikne a začne vraždit tvé poddané. Mohl by se o to začít zajímat král.. a v horším případě Sbory..," varuje tě. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Přikývnu na Carissanovo slova a podívám se na něj. Jeho zaváhání mi nepřijde divné, také z toho nemám radost. "Ano, já vím, Carissane, ale pokud to jinak nepůjde," tiše si povzdechnu, přičemž stále uvažuji nad jinými možnostmi. "Můžeme ale dělat něco jiného? Chtěl bych je ochránit, jenže se bojím, že to nepůjde jinak, než zrušit izolaci a pokusit se najít strůjce toho všeho," řeknu těžce a znovu se zamyslím. "Je tu nějaká možnost, jak je ochránit?" zeptám se ho nakonec, i když vím, jaká asi bude odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bohužel ne," svěsí Carissan hlavu a odpoví podle očekávání. "Bohužel, další izolační kouzlo jde nasadit až dva dny po zrušení starého. Požádám Naena a Kinraye, aby nějak zabezpečili aspoň dveře a okna proti narušení, ale nemyslím si, že to proti démonovi zabere..," pronese mág, ukloní se ti a potom se vydá ke dveřím, aby zrušil izolaci a mobilizoval zaklínače roztroušené po nejrůznějších buňkách v Narnostu. Přestože ti to připadalo jako chvilka, kdy jsi spal, je ti jasné, že teď už znova neusneš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je to náročné. Toto slovo nejlépe vystihuje pobyt v Krutonu. Tvůj tvrdý výcvik člena Megriothu se ale vyplatil a tvé tělo dobře snáší špatné podmínky zdejšího světa, nedostatek světla, pohybu i spánku, protože v tomto horku se nedá spát, pokud nespíš ve zbroji, a to zas není zrovna pohodlné. Na serku už sis zvykla, naučila ses ji hltat stejně jako Lian, takže její pachuť tak moc nevnímáš. A potom ji zajíš dobrou polévkou. Zbylá jídla jsou většinou sušené ovoce nebo zelenina, sušenky, sušené maso, prostě všechno, co se dá usušit a nemusí být v chladu. Tady chlad neexistuje. Když si chceš dát doušek studené vody, musíš vyvolat chladící kouzlo. Horníci musí pít teplou vodu. To je další kapitola, horníci. Bezpochyby to funguje, tihle chlapi jsou zvyklí na horko, tmu i stísněné prostory, takže podmínky paradoxně možná snášejí i lépe, než vy. Mnohem hůř ale snášejí podmínky tohoto světa, protože je chrání jen filtrační magie zvenku, nemají magii uvnitř svého těla, která by jim poskytla další ochranu, a hlavně, nemají vaše zbroje. Na ošetřovně se skoro nezastavíte, pořád chodí horníci s dehydratací a přetlakem v hlavě, páru z uší jsi ale ještě neviděla. Občas chodí i dělníci s obyčejnými odřeninami, které jim začínají vlivem horka nepěkně mokvat, ale několik lektvarů to vždy spraví. Ještě jste nemuseli nikoho poslat domů. Se spolubydlícími se vidíš jen večer, kdy všechny padnete na postel a převalujete se na ní. Zatímco ty jsi na ošetřovně, ony chodí po dolech nebo hlídají perimetr. Zrovna je po obědě a horníci se vracejí do práce, když začnou krystaly na stěně červeně blikat a rozezní se varovný zvuk. "K bráně!" zaburácí trenér. Popadneš pochvu s mečem, kterou máš opřenou o zeď ošetřovny, a Kaspen tě napodobí. připnete si pochvy k bokům a rozběhnete se nikoliv k portálu, ale k zapečetěné bráně, kterou sem přišel první turnus vedený Alexem. V červené zóně jsi ještě nebyla. Zóna zákazu vstupu je velká místnost mezi dvěma branami, vnitřní a vnější. Vnější brána je obrovská, železná a pokrytá zářícími runami, teď se ale otřásá. Darogarští vojáci vytáhnou luky, do tětiv zasadí magické šípy. Před ně zaklekne další řada vojáků, kteří zapřou o zem magická kopí. Vedle tebe Megrioti tasí meče. "Ať sem přijde Nyos s kavalerií. Rychle!" štěkne trenér na jednoho darogarského vojáka. "Začněte s evakuací horníků!" přikáže zase druhému. "Teda, začali jsme jim vadit nějak brzy," pronese jeden z bojovníků kousek od tebe. "Nebo zrovna sehnali dostatek posil," prohlásí ponuře druhý. "Ticho," zavelí mrazivě trenér. "Jakmile bude brána proražena, vyšleme všichni najednou štítová kouzla. Tím dovnitř proniknou jen drobečci, které rychle zlikvidujeme. Darogarští vojáci se po probití brány a několika salvách stáhnou za Megrioty, proti démonům nemají šanci. Roztáhneme se do stran a vytlačíme je ven, budeme neustále vysílat štítová kouzla. Místa před sebou čistěte světluškama, nebojte se je použít," vydá pokyny. "Musíme vydržet než dorazí Itara s těžkou letkou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tak jsem se přepočítala, práci jsme měli od samého začátku s Kaspenem jsme se zastavili až když jsme měli po šichtě a šli padnout do postele. Díky tomu pro mě mé spolubydlící pořád byli neznámé, protože na nějaké povídání jsme fakt neměli sílu a ani náladu. Docela mi to stačilo a už jsem se těšila domů. Bohužel náš turnus nebyl předurčen k bezproblémovému průběhu. Najednou začali chvíli po obědě blikat krystaly na stěně. Trenér ani nemusel burácet, tohle bylo dost jasné varování. Popadla jsem meč, který si připnu k boku a už jsme s Kaspenem pelášili k bráně. Připravila jsem si meč do ruky a srdce mi pelášilo, jak jsem sledovala, jak se brána otřásá. Trenér nás informuje jaký bude postup, rozhodně jsem pokyvovala, jako že rozumím, ale bylo to spíš pro mě samotnou něž pro někoho jiného. Přijde sem Nyos, rozhodně musíme vydržet než dorazí. A vím, že to Nyosovi nepotrvá dlouho. A ne jen kvůli tomu, že jsem tu já. On je prostě takový. Hypnotizovala jsem bránu a čekala na chvíli kdy vyšlu štítové kouzlo. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Dobře, děkuji ti," přikývnu Carissanovi a sleduji ho, jak odchází z mého pokoje. Přejedu si rukou po tváři a podívám se z okna. Pomalu začíná svítat a já jsem zcela probuzen. S povzdechem se opláchnu, obléknu se a s mečem na zádech se vydám do jídelny na něco k snědku. Snad už mají vařeno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brána zcela očividně není stavěná k udržení přímého náporu démonů a za chvíli je rozražena. Okamžitě vyšlete štítová kouzla, která zabrání větším démonům v proniknutí dovnitř. Pak se vrhnete vpřed a celkem bez problémů posekáte menší démony, které štít propustil dovnitř. Zatím to bylo jednoduché, ale při pohledu ven tě trochu zamrazí. Krvavě rudá obloha a hory tvořené popelem. Ze země se zvedá jedovatý dým. A před otvorem brány chráněným štítovým kouzlem mávají blanitými křídly obrovská démonická knížata, která jen čekají na to, až vaše štíty zmizí. Mezitím vysílají stále nové a nové nižší démony, které neúnavně likvidujete. Když štíty zakolísají, jedna část je zase nahodí a druhá drží knížata dál velice účinnými světluškami. "Stáhněte se do stran," zavelí po nějaké době trenér a vy se přitisknete ke stěnám. A to už se z jeskyně vynoří první draci se svými jezdci. Eskadra lebek, to nejlepší, co může Megrioth vyslat. Všichni zaklínači z Eskadry mají na tvářích masky v podobě lebek a v ruce svírají Drakobijce. Jen Nyos masku nemá, protože k Eskadře nepatří. Nyos mávne rukou s Drakobijcem a Eskadra se rozletí na démoní knížata. Draci přistanou démonům nejvyšších kategorií na ramenech a začnou chrlit bílý oheň na hlavy knížat, zároveň je drápají ostrými drápy. Jejich jezdci zatím kouzly sestřelují dotěrné létající démony. "Stahujeme se!" oznámí vám potom váš trenér a vydáte se k portálu. Projdete jím a nějaký bojovník nahlásí trenérovi nulové ztráty a jediné zranění, jeden Megriot se odřel, když zakopl a spadl na zem. Horníkům se podařilo uniknout a zlata máte tolik, že to Říši rychle nakopne a vám ještě slušná hromada zůstane. O několik minut později se z portálu vynoří Eskadra, i když je jasné, že to tam muselo trvat hodiny. Zaklínači zapečetí portál a sundají si masky z obličeje. Všichni se zubí a plácají své draky po plecích. Pak seskočí a podávají si ruce. Eskadra taktéž nikoho neztratila. Nyos, který neměl tvář krytou maskou, ji má špinavou od popela, ale jinak je nezraněn. Jeho Drakobijec je ovšem od krve celý, stejně tak kapky krve potřísnily jeho dračí zbroj. Poplácá Kelwora po krku a potom mu seskočí po noze a ještě ho pohladí mu čenichu, dotkne se ho čelem a něco mu řekne. Pak se zazubí a znova ho poplácá. Potom už se ale otočí a očividně tě hledá v davu. Předběhne tě ale druhý trenér, který k Nyosovi přistoupí. Oba se zazubí, podají si ruce a poplácají se po ramenou. Zaklínači mezitím začnou odstrojovat své draky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Brána povolila a mi vyslala štítová kouzla, která silnější démony udržela venku, ale ti malí se protlačili skrz. Ty bylo snadné zlikvidovat. Když štít povolil, někdo ho posílil. Nemuseli jsme takhle bojovat dlouho, když se ozval rozkaz. Všichni jsme se namačkali ke stěnám a dívali se, že se ven dere Eskadra lebek. Všichni měli masky až na Nyose, takže jsem ho hned poznala. Sledovala jsem ho pohledem do chvíle než mi zmizel z dohledu. Další rozkaz. Ústup. Neváhala jsem a s ostatními jsme prošli skrz portál. Bylo to dobré. Neměli jsme žádné ztráty a jen jedno zranění. Napjatě jsem sledovala portál a ulevilo se mi až když se vrátili i s Nyosem. Dívala jsem se, jak si všichni gratulují a plácají se po ramenou. Nyos po tom co si promluvil s Kelworem se po mě začal shánět, viděla jsem mu to v tváři. Chtěla jsem k němu vykročit, když k němu přijde jiný trenér a další plácání po ramenou. Já postoupila vpřed, tak aby mě Nyos zahlédl, ale čekala jsem opodál dokud neskončil s trenérem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se s trenérem brzy rozloučí a pak už tvůj muž nemá problém tě najít. "Lásko," zazubí se a přejde k tobě, aby tě mohl políbit a obejmout. "Vím, jak dlouho jsi byla pryč, ale pro mě to byla jen hodina, a jsem za to rád. Týden bych to asi nevydržel," usměje se sladce a znovu tě políbí. "Vyšlo nám to, žádné ztráty, zlato máme, skvělé." "Héj, trenére! Přestaň se olizovat a poď dělat něco užitečnýho!" zavolá na Nyose se šklebením nějaký zaklínač. Nyos jej ignoruje a znova tě políbí, to už ale schytá ránu po zádech lehkou energetickou koulí. Nyos zavrtí hlavou. "Budu muset jít odstrojit Kelwora a rozbít někomu hubu," omluví se ti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když Nyos domluvil, za chvíli mě našel a už jsme byli u sebe a v objetí. Políbili jsme se. „Já vím. Odloučení je těžké.“ Usmívám se. „To ano. Málo kdy se něco tak povede.“ Nepouštím ho z náruče i když je špinavý, od krve, nevadilo mi to. Někdo na Nyose volá, uchechtnu se, ale Nyos to ignoruje a znovu mě políbí, za což si vysloužil energetickou kouli do zad. Zasměji se a pohladím ho po špinavé tváři. „Asi jen závidí, že nemá nikoho s kým by se mohl takhle muchlovat.“ Mrknu na něj. „Jen běž. Půjdu se umýt a pohraji si s Chrisem. Uvidíme se v našem apartmá.“ Odstoupím od něj. Pak jsem se dívala, ke komu jde a jestli mu fakt jednu vrazí, ale pak jsem se vydala dát si koupel. Už jsem se těšila na teplou koupel a hlavně na synáčka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "jasně, ale nevím, v kolik přijdu," zamračí se Nyos. "Až odstrojím Kelwora, musím mu dát vyčistit zbroj, potom musím dát vyčisti i svou a půjdu se do apartmá osprchovat. Ale pak hned musím do Darogaru na poradu velení Sborů a potom zase sem na schůzku trenérů a hodnocení akce," zavrtí hlavou a pousměje se. "Dej za mě Chrsiovi pusu," řekne, znovu tě políbí a vydá se k tomu zaklínači, který na něj předtím volal. Nedá mu do huby, jenom ho poplácá po rameni a předá mu tím silný elektrický výboj. Zaklínači zaškubou svaly a on klesne na kolena a chvíli to rozdýchává. Několik zaklínačů kolem se zasměje. Jakmile se zvedne, i on už má na tváři pobavený škleb a vrtí hlavou, jak se mohl takhle nechat skolit. Pak zamíříš do apartmánu. Je pět hodin ráno a ještě bude nějakou dobu tma, protože Alex nařídil automatické vycházení slunce na půl sedmou. Zkontroluješ dětský pokoj, kde spokojeně spí Chris, i pokoj od Natky, která si čte knížku. Chvíli si povídáte a potom si jdeš dát něco k snědku a osprchovat se. Tak akorát to máš vypočítané, protože potom se Chris vzbudí a dožaduje se snídaně a přebalení. V posledních dnech si Chris zvykl na brokolici a dušenou mrkev, z čehož se Natce a Nyosovi podle jejich slov zvedá žaludek, ale hlavně, že malému chutná. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „A kdy máš jako spát?“ pozvednu obočí. Zavrtím hlavou. „Dobře. Tak se nějak uvidíme.“ Řeknu. V apartmánu jsem zkontrolovala Chrise, který spokojeně spinkal, pak jsem zkontrolovala Natku, která byla už vzhůru... nebo pořád? Tak či onak jsem ji povyprávěla co se dělo. Ale pak jsem se šla najíst a umýt. Vycházelo to tak akorát na to, kdy se Chris budí což nahlas oznamoval. Hned jsem ho přebalila a pak mu připravila jídlo a nakrmila ho. Samozřejmě jsem ho i celého popusinkovala. Naučila jsem Chrise jíst brokolici a dušenou mrkev. Z čehož byl jak Nyos tak Natka znechuceni, ale tak jsem jim to nenutila. Prostě je to jen nenaučili jíst. Je to o zvyku. Nedivila bych se, kdyby Chris měl rád brokolici a dušenou mrkev už napořád. Když jsem ho nakrmila, chvíli jsem s ním chodila, masírovala zádíčka a počkala až si krkne. Jak se mi po tom našem broučkovi stýskalo. Není nad to jak miminka voní. Pak jsem ho vzala sebou do ložnice, kde jsem si s ním hrála, ale pak na mě už padala únava. Musela jsem požádat Natku, aby se o Chrise postarala zatím co já si trochu zdřímnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S Vitari "Bez brnění se cítím jako nahá," pronese Vitari a s klidem se zadívá na démonický meč zjevivší se ve tvé ruce. "Znám ten meč," podotkne. "Houpal se velmistru Oxovi u pasu, když mluvil s mým otcem." Potom proneseš, co bude jejím trestem. Po celou dobu tvého projevu jen klidně sedí a její krásné zelené oči tě pozorně sledují. Když skončíš, pousměje se a pokýve hlavou. "Povedu Faertu," souhlasí stále naprosto klidným tónem. Zvedne se a mírně nakloní hlavu na stranu. "Zvláštní, tenhle trest jsem nečekala," přizná a usměje se. Je krásná a ty jsi pořád chlap, ale nedáš nic najevo. "Povedu Faertu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí," slíbí ti. Bohužel nevíš, jak přesně se její svědomí kdy zachová. Vitari s tím svým klidem, inovačním výkladem tvých rozkazů a nezpochybnitelnou výkonností jejich zaklínačů je pro tebe stále z většiny naprostou záhadou. "Ty víš, že Faerta je budoucnost revoluce," řekne Vitari najednou. "Morovo bratrstvo si se svou pověstí a svými metodami přívržence nezíská. Navíc je prohnilé zevnitř. Sbírá veškerý odpad, který Řád nechce. Takhle to nejde. Faerta je nezkažená a nabízí světlým mágům jinou alternativu, než Řád nebo temnotu." Teď se mocná zaklínačka narovná a čeká, až ji propustíš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 1 rok pryčTéměř nepostřehnut utekl další rok. Přičemž uběhl je správně zvolené slovo, než ses stihla pořádnou rozkoukat, slavili jste Chrisovy první narozeniny a teď už má bezmála dva roky. Stejně jako vám před očima roste Chris, roste a krásní vám před očima i Natka, takže se s Nyosem pomalu cítíte jakou už nějací zasloužilí rodiče. Což ale prakticky jste, protože jste Natku provedli celou pubertou. To jste si uvědomili, když Natka sfoukla šestnáct svíček na svém narozeninovém dortu. Krátce na to, jste s Nyosem v jedné nádherné sféře oslavili tři roky od svatby a prakticky pět let od svého seznámení. Megriarth kráčí mílovými kroky ke svému odhalení, protože jeho čelní představitelé už se toho nemohou dočkat. Nyos má to štěstí, že je hrozný nezmar a stačí mu spát pět hodin denně, ale zbytek velitelů takoví šťastlivci nejsou. A vzhledem k tomu, kolik funkcí hlavní velitelé Megriothu mají i v darogaru, je pro ně dvacet čtyři hodin na den prostě málo. Nejhorší to má asi Alex, který je vytížený na nejvyšší možnou míru a doma pracuje jako mula. Nyos se naštěstí naučil udělat si v tom pořádek a aspoň část dne se věnovat tobě, Chrisovi i Natce. Ale někdy je to k zbláznění, i u společné večeře, kterou každý večer pořádáte, občas pročítá zprávy rozvědky a někdy je vzhůru i celou noc, aby dodělal všechno, co má. Víš moc dobře, že tento stav je dlouhodobě neudržitelný, a je třeba, aby Megrioth byl brzy odhalen a jeho velitelé mohli složit funkce v Darogaru. Velice dlouho se uvažovalo o tom, co Megriath po svém uvedení bude, až se nakonec všichni shodli na tom, že ideálním řešením bude sloučit všechny zúčastněné řády. Oficiálně se chystá sloučení Říšského, elfského a trpasličího magického řádu a tento nový řád bude nazván Megrioth. Jen zasvěcení ví, jak je to doopravdy, že Megrioth už dávno existuje. Na jednotlivých územích budou stát Věže Vysoké magie, celkem budou tři, které se vlastně budou o všechno starat stejně, jako doposud. V každé Věži magie bude zasedat Rada mágů, která bude mít na povel mágy daného území, také jako doposud. Nicméně v Radách budou tentokrát pouze mágové volení ostatními mágy a to na dobu pěti let. Všechny rady budou mít přesně sto členů. Pakliže dojde k rovnosti hlasů, bude rozhodovat o přijetí či nepřijetí návrhu Mluvčí Rady. Nad všemi třemi Radami bude stát Koncil, který bude moci přijímat zákony platné pro všechny území, Říši, Elfii i Thornbardin (trpasličí říše). Stejně tak bude mít právo vetovat zákony, které přijme některá z územních rad mágů. Prozatím bude pouze Koncil zasvěcen do tzv. "Sférických operací". Členové Megriothu (nebo sloučených tří řádů) se budou dělit na neplnoprávné a plnoprávné členy. Neplnoprávnými budou Žáci (10 - 15 let) a Učni (15 let - Zkouška). Plnoprávní mágové získají po splnění Zkoušky, která se dá složit pouze v příslušné Věži Vysoké magie, titul mistr. Na jedné z Universit poté mohou vystudovat nějaký pětiletý obor a získají titul Magistr. Rok po splnění Zkoušky mohou mágové požádat o účast na zkoušce na tzv. "Megrioty." Co to vlastně jsou ti Megrioti zatím stále ještě bude podléhat přísnému utajení. Hierarchie Megriothu tedy bude taková, žák, učeň, mistr, magistr a Megriot. Pouze Megrioti budou zasvěcení do sférických operací. Aby byl mágovi přijat požadavek na splnění megriotských zkoušek, musí být uznán dostatečně důvěryhodným. Pokud zkouškami projde, složí přísahu, bude zasvěcen do Sférických operací a podstoupí základní výcvik. Poté mu bude přiřazen Meghart a s ním podstoupí další tvrdý výcvik. Jakmile jím projde, bude se smět účastnit sférických misí. Aby to mohlo fungovat, muselo se změnit i vnitřní uspořádání Megriothu. Všichni Megrioti se budou dělit na tři skupiny. První skupinou jsou Chodci, tedy Megrioti, jejichž Megharti jsou tygři, lvi, vlci a podobně. Tito Megrioti mají speciální výcvik na boj zblízka, špehování a stopování. Druhou skupinou jsou Jezdci, jejich Megharti jsou pegasové, jendorožci či ohniví nebo magičtí koně. Tito mají speciální výcvik na boj z koňského hřbetu a velení kavalerii. Třetí skupinou jsou Zaklínači. Jejich Megharti jsou draci případně gigantičtí orlové. Zaklínači mají speciální výcvik na destruktivní boj na dálku, akrobatické létání a boj meč vs. drápy. Vnitřní hierarchie Megriotů je ještě nedodělaná, počítá se se systémem hodností, které budou určovat, kolika vojákům bude Megriot velet, případně jak náročných misí se bude smět účastnit. Už teď se ale ví, že jen ti nejlepší z Chodců, Jezdců i zaklínačů nahradí současné trenéry a stanou se členy Koncilu. (O změnách vybavení a podobně se zmíním v dalším příspěvku.) Přestože pro spoustu lidí byl tento rok nesmírně hektický, ty jsi byla snad nejšťastnější ve svém životě. Máš milujícího manžela, malého syna a mladou švagrovou bydlící pod jednou střechou, která je vždy ochotná ti pomoci. Chris je velice hodné dítě, moc nepláče a velice rychle se učí. Je zcela zjevné, že je hodně talentovaný na magii. Po jeho první spálené postýlce mu musel Nyos nechat nakreslit na ruku nějaké runy, které ho budou bránit před zraněním. Občas kolem vás poletují hračky, nebo padají vázy, když se Chris zlobí. Nejvíce se Chrisovi věnuje tetička Natka, zatímco ty se staráš o chod domácnosti a Nyos Megriothu. Nyos využil svůj vliv a nechal si Natku přidělit jako učeňku, takže je celý rok doma a Nyos ji po večerech učí. O víkendech se scházíte s Eleonorou, Will a Sophie také rostou jako z vody, Clarkem a Annou a jejich také rychle rostoucí dcerkou, Monicou a Kelenem a také jejich dítětem. Většinou se scházíte u Clarka a Anny doma, mají tu líbeznou chatku a nádhernou zahradu. Občas se u vás zastaví Eliz s Cedrikem, ale většinou se oba snoubenci věnují jen sobě. Alex se narozdíl od Nyose, který většinou nevynechá, příliš neúčastní, neboť je ještě vytíženější, než Nyos. Co se tebe a Megriothu týče, účastníš se několika bojových misí a několika cvičných výprav, občas zajdeš na trénink, ale zas tak moc to nehrotíš a nikdo tě k tomu nenutí. S Kit jsi většinou v kontaktu přes Elion, dokážete spolu kecat celé hodiny. Nyos mimochodem koupil fenku zlatého retrívra, Nelu. Většinou spíše Nel nebo Nelča. Hrozně přítulná a chytrá kamarádka, která je schopná pochopit, když na ni není čas, ale je vděčná za každou hru s ní. Navíc trpělivé snáší tahání za ocas od Chrise. Nyos ji vybral skvěle, i když si s tím dával načas. Pelech má za sedačkou v obýváku. Institut má stále více nadaných dětí a prosperuje, stejně tak tvé členství v Akademické radě je bezproblémové. Přechod od stávajícího systému k novému přijde přesně za tři dny, kdy bude prvního první. Zatím je ale čas. Pondělí ráno Dnes vstaneš neobvykle brzy. V Institutu už neučíš, ale přesto vstáváš celkem brzo. Připravíš mrkvičku pro Chrise, který ji narozdíl od Nyose a Natky zbožňuje, a potom dáš jídlo do misky pro Nelču, která už je také vzhůru. Pustíš ji na chvíli na útes. Na skálu si fenka celkem rychle zvykla. Natka ještě spí a Chris také, však je sotva šest hodin. Zato Nyos už je dobrou hodinu na Sborech a vrátí se až pozdě večer. Chris by se měl ale každou chvíli probudit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V kuchyni už navařeno měli, takže si vezmeš chleba a guláš a jako to máš ve zvyku, poobědváš s Gorenem a důstojníky. Dnes je ještě více než kdy jindy důležité, aby vás muži viděli v klidu jíst. Hned po obědě Carissan zruší izolaci a Kinray k sobě svolá své zaklínače. Sám velitel zaklínačů se postaví do čela výpravy. Další zaklínači prohledají hrad od sklepa po nejvyšší věž, ale nic nenajdou. Démon mohl skutečně opustit pevnost. Během následujících pěti dní nedojde k žádné vraždě a život na hradě se vrátí k normálu, mrtví byli pochováni. Od svých zvědů dostáváš informace o tom, že Kinray skutečně ví, co znamená postupovat co nejméně potichu. Zaklínači s veškerou pompou obracejí naruby narnostské podsvětí a pátrají po přeživších. Po celou dobu postupují s maximální tvrdostí a na každém kroku demonstrují sílu Morova bratrstva. Pátého dne od vyslání jsou zaklínači zpět s veškerými přeživšími ze čtyř vašich nepřátelských kultů. Večer v sedm hodin sejdeš dolů do kobek, aby sis všech patnáct mužů prohlédl. Všichni hrají všemi barvami, chybí jim zuby a vůbec je na ně hrozný pohled, ale zatím byli pouze lámáni, aby si uvědomili, že můžete. Žádné otázky jim stále nebyly položeny. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Uběhl rok jako nic. Stalo se toho tolik, že jsem to nemohla ani spočítat. Naše děti nám rostli. Ne jen Chris, ale i Natka a všechny děti v naší rodině. Chris byl hodné dítě a jeho magický talent se nezapřel. Docela se mi ulevilo, jsem ráda, že nehrozí, že přežiji vlastní dítě. Chris už chodil, žvatlal a každým dnem jsem očekávala, kdy poprvé promluví. Natka už nebyla holka, ale žena. A moc krásná, zajímalo by mě kdy si nabrnkne nějakého fešáka. Naos taky přivedl do naší rodiny psa. Nel a hned si nás získala. Byla hodná a chytrá. A trpělivá pokud jde o Chrise, který ji rád tahá za co jde. Co se týče Nyose, tak ten měl hodně co dělat. Kromě Alexe byl asi nejvíc zaměstnaný. Přesto se mu dařilo trávit nějaký čas doma. I když musí mnohdy pracovat. Nemůžu tvrdit, že by mi to nevadilo, ale chápala jsem to. Nedalo se nic dělat a musela jsem doufat, že brzy bude konec tomuhle a bude mít konečně víc času. No a já.... já byla šťastná. Měla jsem svou rodinu, svou práci a mohla jsem trávit čas s Chrisem. Já zase tak divoce netrénovala, abych se dostala nahoru rychle. Nechávala jsem tomu volný průběh. Sice jsem se chtěla dostat až na úroveň Nyose, ale na druhou stranu jsem nechtěla zmeškat něco důležitého v Chrisově životě. Jako první kručky nebo až promluví. Pondělí Nyos už byl pryč a vrátí se pozdě v noci. Kromě mě a Nel ještě všichni spí. Připravila jsem jídlo, nakrmila Nel a pak s ní šla ven, aby se vyvenčila. Zatím co se Nel venčila, já zkontrolovala zahrádku. Po čtvrt hodině jsem šla s Nel zpátky a šla pro Chrise, který se už hlásil, že je vzhůru. „No dobré ráno, broučku.“ Pozdravím ho a zvednu ho z postýlky. „Pusu.“ Dám mu pusinku a pak ho vezmu do kuchyně. Na rozdíl od Natky a Nyose. Chrisovi chutnalo skoro všechno co dostal. Byla jsem na něj pyšná. Posadila jsem ho do stoličky a pak si sedla k němu. „Papání.“ Oznámím mu a dám před něj misku se lžičkou, nechala jsem ho aby se obsloužil sám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chris se okamžitě pustí do jídla. Už jste si prošli obdobím, kdy Chris rozhazoval všechno jídlo kolem sebe, teď už je schopný jíst celkem čistě. Podle jednoho léčitele, co na Chrise dohlíží, už by mohl být schopen mluvit, jenom se mu nechce. Ani dnes nejspíš nebude výjimečný, u jídla jen něco zažvatlá, aniž by se obtěžoval dát hlasu nějaký tvar a formu. Po chvilce Chrisova snídání sejde dolů Natka. Ona není stejný nezmar jako Nyos, ale i tak spí méně, než většina lidí. Je rozcuchaná a v noční košili. Rozespale zívne a popřeje ti dobré ráno. "Zase mrkev?" zaostří na Chrisovu snídani. "Jak to vůbec můžeš jíst, Chrisíku?" zeptá se s úsměvem malého, tentokrát plynulou elfštinou. Natka se elfsky učí hodně rychle a někdy do ní přechází i v říšské konverzaci, aby se procvičila. Na Chrise se taky snažíte mluvit oběma jazyky, jak říšštinou, tak elfštinou, protože ta je oficiálně uznávaná jako jazyk Darogaru. "Natava," zasměje se Chris a inteligentně zavrtí hlavou. Natara je elfské slovo pro "zastavit." "Mama natava," otočí se Chris k tobě a ukáže ti, že dojedl. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se na Natku. „Dávej si pozor co říkáš, zlatíčko. Jsi pro Chrise starší sestra. Bude tě napodobovat. I ohledně toho co jíš.“ Řeknu. Pak překvapeně pohlédnu na Chrise. Ten co neumí elfsky by to znělo jako další žvatlání, ale já elfsky uměla. „Ah! Slyšela jsi to?“ udržela jsem se, první jsem otřela Chrisovi pusinku a pak ho teprve vzala do náruče. „Konečně promluvil!“ pronesu nadšeně a dám Chrisovi pusu. „Ty můj chlapečku! Konečně jsi promluvil. To ti to trvalo.“ Škoda, že to Nyos neslyšel. Navíc mě to co řekl štěstím zahřálo. Konečně jsem to od něj slyšela. Máma... těšila jsem se na to až mi tak řekne... máma. „Doufám, že teď s námi budeš víc mluvit.“ Dám mu další pusu a pak ho postavím na zem. Už chodil, což bylo skvělé, ale musel se tak víc hlídat. Děti jsou zatraceně rychlé. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Slyšela," potvrdí ti Natka se zářivým úsměvem, když Chrise zvedneš. "Klukům to vždycky trvá déle," podotkne potom, a jakmile Chrise pustíš na zem, klekne si k němu a obejme ho. Chris ji opět s tím milým inteligentním výrazem poplácá po zádech, ale pak se od ní odtáhne a štráduje si to k Nel, která jej ale včas zavětří a rozběhne se ke schodům. To si ale Chris nenechá líbit, natáhne ruku a intuitivně si fenku přitáhne zpět. Pak ji povalí na záda a lehne si na ni, tvář ji zaboří do srsti na krku. Nel položí hlavu na koberec a povzdechne si, nechá ho ale být. Natka se na Chrise s úsměvem podívá a potom si vytáhne mléko a lupínky. Posadí se ke stolu a začne snídat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se, když vidím co Chris dělá. Chytil si Nel a přitulil se k ní, chudák Nelka si nad tím povzdychla a nechala si to odevzdaně líbit. Musela jsem se zasmát, protože to bylo legrační a taky roztomilé. „To ano.“ Posadím se k ní ke stolu. „A podle toho co jsem slyšela o Nyosově mládí a toho co vidím u Chrise, tak ten bude úplně po něm. S ním si tedy užijeme.“ Ohlédnu se na ně. „Chudák Nel... miluje Chrise, ale má to s ním těžké.“ Zavrtím hlavou a podívám se na Natku. „Co máš dneska v plánu?“ zeptám se ji a jdu si udělat čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nyos vyrůstal jako hraničář," řekne Natka s pousmáním. "To Chrisovi asi nehrozí. Od mala se bude více než s jeleny paktovat s draky." Potom tvá mladá švagrová přikývne a také se ohlédne na psa a synovce. "Nyos vybral tu povahu dobře, jiný pes by už po Chrisovi vyjel," ocení bratra. Pak pokrčí rameny a s odpovědí si dá trochu načas. "Chtěla jsem do Megriarthu trochu potrénovat, ale ještě nevím. Zas tak moc se mi nechce. Dneska tam má být Uvera," vysvětlí ti, odkud vítr vane. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Vím. Spíš jsem myslela, když byl pak na akademii.“ Upřesním to. To jsem slyšela, byl to pěkný uličník. „Ah... roste, jako z vody... vždyť je to teprve chvíle co se narodil a museli jsme mu vstávat několikrát za noc.“ Postesknu si, jako každá matka co vidí, jak ji její dítě roste. Pak mi Natka poví co má v plánu... nebo měla. „No... Uvera je sice přísný, ale naučí tě. A ve skutečnosti není vůbec špatný.“ Bráním ho. „Ale rozumím ti.“ Pokrčím rameny. „Tak bychom mohli zajít navštívit Kit. Už jsme se s ní chvíli neviděla a určitě ráda uvidí Chrise a nás samozřejmě taky.“ Navrhnu. „A třeba tam nebude jen Uvera.“ Pousměji se. Je fakt, že v Megriarthu se dá najít spoustu talentovaných a pohledných mužů. A Natka co vím, pořád nemá přítele a nevím o tom, že by vůbec nějakého měla. No... ne, že já bych na tom byla jinak. Já měla prvního přítele když jsem byla starší než ona. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No to jo," přikývne Natka s úsměvem. "Máma mi vykládala, co to bylo za nervy. Ale aspoň nikoho nešikanoval a naopak se zastával slabších. Upřímně řečeno, budu ráda, když o Chrisovi uslyšíme jako o darebákovi, ale taky jako o rovném a spravedlivém klukovi," řekne vážně. Pak poslouchá, co říká o Uverovi. "Jo, já vím, že dokáže naučit. Ale taky člověka zničí tak, že se týden nepohne," odpoví ti jako že nemá zájem se týden nemoct pohnout. Pak se usměje a přikývne. "Jo, Kit je fajn, ráda ji uvidím. Jsem zvědavá, kdy mi přidělí Megharta. A jakého, moc se mi nechce být Chodec, raději Jezdec. A úplně nejlépe samozřejmě Zaklínač," zazubí se, že nejraději by samozřejmě patřila k letectvu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To já taky. Myslím, že pokud bude takový tak jeho lumpárny přežiji.“ Řeknu se smíchem. „Taky doufám. Létání je skvělé.“ Pousměji se. „Dobře... tak po snídani tam zajdeme. Dám vědět Kit, že přijdeme.“ Dopiji čaj a pak se vydám převléknout. Mezitím dám vědět Kit, že přijdeme. Když jsem převlečená, sejdu zase dolů a vezmu Chrise. „Tak pojď. Převlékneme tě a půjdeme za tetou Kit.“ Řeknu mu a jdu ho převléknout z pyžámka. „Pamatuješ si Kit?“ zeptám se Chrise zatím co mu dávám novou plenku. Teprve jsme ho na nočník začínali učit a i tak bylo brzy. Když měl nové plenky, oblékla jsem mu šaty. „To je můj hodný klučík.“ Usmívám se, když ani neplakal, vím jak děti nemají rádi, když jim přetahují oblečení přes hlavu. Když byl připravený, znovu jsem ho vzala a sešla s ním dolů. „Tak Natko... mužeme?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo," odpoví ti Chris, že si Kitiaru pamatuje. Pak chvilku jako kdyby hledal slova a nakonec jen rozhodí rukama. "Veká," vysvětlí ti, že to je ta velká. Pak se převlékneš i ty a sejdeš dolů, kde je Natka. Je oblečená v hezkých fialových šatech, jsou dost slušné do společnosti, ale hodí se i k sezení na louce, vybrala si dobře. Pak se všichni tři portálem ze tvého Elionu přesunete před Křídu. Natka už Elion má, ale zatím má zablokované vytváření portálů. V Megriarthu moc lidí není, jen několik Chodců, kteří se učí kooperovat se svými Megharty. Vzadu nacvičuje torzo dvou eskadron bleskový útok na démony, na nebi je jedna kompletní letka, která trénuje vyhýbání koulím energie, proletávání kolem tyčí a střílení koulí po terčích. To je náročné cvičení, které se dá ale zvládnout. Uveru nikde nevidíš, ale to zdaleka neznamená, že tady není. Prý je jediný, kdo má v Megriarthu trvalé bydliště a do Darogaru už se skoro vůbec nevrací. A je to Hlavní trenér, takže na tom asi něco bude. "Přidělili jsme ti draka," ozve se za vámi a vy se prudce otočíte k Danielu Salcerovi, který se vám za zády zhmotnil. Daniel, švagr Clarka a bratr Anny, to v Megriothu dotáhl velmi vysoko. Je to hlavní velitel veškerých Chodců, jeho Meghartem je hydra, největší pozemní Meghart vůbec. Tito dva jsou nejvýkonnější Chodci, u Daniela za to může nejspíš to, že dvacet let strávil bojem o holý život v Khazaru. "Teď, asi před dvaceti minutama, se sešli trenéři a odhlasovali, že jsi více než schopná pokračovat ve výcviku s drakem. Zdrželi se jen Nyos s Alexem, protože se porady neúčastnili. Ostatní jsou pro," řekne směrem k Natce. Nyos s Alexem jsou teď v Darogaru ve Věži, ale Nyos už předem jako zákonný zástupce Natky souhlasil s tím, aby jeho sestra dostala draka případně jiného Megharta,pokud to trenéři uznají za vhodné. A zdá se, že toto bude poslední počin trenérů jakožto vůdců Megriothu, brzy se absolutně změní hierarchie. Natce se rozzáří oči. "Vážně?" nevěří zprvu. "Megharta? A draka?" valí oči. "To je úžasné, díky!" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Ty jsi se mi nějak rozpovídal. Proč tak najednou?“ zasměji se a sejdeme dolů. Natka se oblékla naprosto vhodně na to kam jdeme, tak jsem kývla a pak jsem nás dostala do Megriarthu. Rozhlédnu se a pustím Chrise na zem, ale držím ho za ručku. Chris rád chodí, tak ho často nechávám. Za námi se někdo ozve, otočíme se a zjistím, ze je to Daniel. Bratr Anny. „Ahoj Danieli.“ Pozdravím ho. A usměji se na Natku. „To je skvělé, zlato.“ Řeknu ji. „Tak co kdybychom se s ní šli seznámit? Pak všichni společně zajdeme za Kit. Ty dvě se aspoň seznámí.“ Řeknu. Předpokládala jsem, že to je samice. Tak nějak vždycky to tak je. Kluci ke klukům a holky k holkám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Daniel se pousměje a přikývne. Pak se zadívá na svůj náramek a aktivuje z něj Elion. Natáhne ruku a vytvoří modrý mezisférický portál do Warraku, protože jen on ví, kde se Natčin drak nachází, a taky má dost vysokou funkci na to, aby si mohl tvořit portály kde chce, zatímco vy máte jen určená místa. Rozloučíte se s ním a projdete portálem do Warraku, sféry draků. Dračice už nedočkavě stojí před portálem, ze kterého vystoupíte. Jedná se o krásnou a dobře rostlou fialovou dračici z rasy Oblačných draků, to víš z drakovědy. Oblační drakové jsou vysocí a statní draci, ale také velmi obratní. Jsou to skvělí letci, dobře zvládají hlavně velmi vysoké výšky. Ale mají zase jen slabou kontrolu nad magií. Dračice o pár kroků ustoupí a chvíli na sebe s Natkou zírají. Pak mezi nimi proběhne nějaká interakce a pak Natka dojde opatrně blíž. Natáhne ruku, dotkne se nohy dračice a oplácá ji. Pak si telepaticky zase něco říkají. Chris tě zatím drží za ruku a fascinovaně na statnou dračici zírá. "Anett, Chrisi, tohle je Stella. Stello, Anett a toto je můj malý synoveček Chris," představí vás Natka nahlas. Stella se obrátí přímo k tobě, Chrisovi se rozhodne nevstupovat do mysli. "Ahoj, ráda vás oba poznávám," pozdraví tě příjemným hlasem, který se ti promítne do mysli. Elion telepatii analyzoval, nevzal ji jako nebezpečnou a nezablokoval ji. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Prošli jsme portálem a ocitli se přímo před fialovou dračicí. Stála tam a byla celá netrpělivá. Pousměji se a mlčím, zatím co se ty dvě poznávají. Natka nás pak představí. Pousměji se. Byla vážně velká, už jsem byla docela zvyklá, ale stejně mě to udivovalo. Pořád jsem se měla co učit, a stále mě něco udivovalo. Byla moc krásná a tak nějak jsem měla pocit, ze ty dvě si budou rozumět. „Ráda tě poznávám a vítám tě v naší rozvětvené rodině.“ Řeknu a zvednu Chrise. „Tak pozdrav Stellu, Chrisi.“ Pobídnu ho a zvednu ho ke Stelle aby ji mohl pozdravit. „Zrovna jsme byli na cestě navštívit Kit, mou dračici. Chceš jít s námi?“ nabídnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zvedneš Chrise a Stella skloní hlavu, aby si mrňavého človíčka dobře prohlédla. Chris její zkoumavý pohled klidně oplácí. Kdo ví, jak by reagoval, kdyby nebyl od neútlejšího věku zvyklý na draky. Teď je bere jako něco úplně normálního. "Je roztomilý," zhodnotí po chvilce Stella tvého syna a opět vytáhne hlavu do výše. Její tlama se mírně zkřiví do něčeho, co by se dalo nazvat pousmáním. Není to ale napodobené lidské gesto, ale typický dračí úsměv. Pak se Stelly zeptáš, jestli chce s vámi za Kit. "Kam byste chodili?" ozve se vám všem v hlavě a zpoza útesu vystřelí Kit, vylétne do vzduchu a potom prudce roztáhne křídla, jak ztlumí dopad. Všem vám to foukne vlasy do obličeje a Stella kousek ustoupí a mírně skloní hlavu, aby prokázala úctu staršími drakovi. "Jste ve Warraku, v mém domově. Tady se novinky šíří velice rychle," vysvětlí vám Kit a také se po dračím usměje, kývnutím vezme na vědomí Stellin respekt a potom se s vámi přivítá. Dotkne se čumákem Chrise i Natka a od tebe si nechá obejmout krk. "Ahoj, ráda tě zase vidím." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Děkuji.“ Řeknu, když o Chrisovi řekne, že je roztomilí. To je, nakonec všechno malé je roztomilé. To platí pro všechny mláďata, i děti. Zvednu hlavu, když se objeví Kit. „To vím. Ale nevěděla jsem kde jsi. Taky jsi mohla být na kilometry daleko.“ Řeknu. Kit se se všemi přivítá a já ji obejmu. „Ahoj. Taky tě ráda vidím. Měli bychom se častěji vídat. Sice si často povídáme, ale není nad osobní setkání.“ Pousměji se a pustím ji. „Chris dneska konečně začal mluvit.“ Pochlubím se a rychle pohledem zkontroluji Chrise, jestli se nevydal na průzkum a někam neodešel. „Oh a tedy když říkáš, že novinky se tu šíří rychle, tak asi už víš, že Natka a Stella teď patří k sobě, že?“ pokývnu na ty dvě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kit zprávu o tom, že Chris už mluví, přijme s pokývnutím, ale bez nadšení, jaké by se ti dostalo od člověka. Je to další z věci, co drak nemůže pochopit, u nich draci komunikují v myšlenkách pocity a obrazy od vylíhnutí. "Vím," souhlasí poté, že o Stelle a Natce opravdu ví. "Koneckonců byl to můj bratr Kelwor, kdo trenérům navrhl pro Natku Stellu," podotkne Kit pouze k tobě, že Nyosův Meghart měl v tomto výběru své drápy. Na okamžik se odmlčíte a zadíváte se na hejno trnových draků, kteří zrovna prudce vystartovali z jedné skály a jali se pronásledovat drakonida*. Pak se vrátíte k hovoru. "Kelwor by se měl brzy objevit," oznámí ti Kit, jako kdyby zrovna dostala zprávu, což nejspíš taky dostala. "Nyosovi teď skončily Sbory, jde se domů převléknout do Draonů** a přijde." Teď už Kit nemluví k Natce, která je v telepatickém spojení se Stellou. * Drakonid je slepá vývojová větev draků, jsou drakům podobní, ale jsou menší a nejsou inteligentní, jsou to draci-zvířata. Občas se některý vidí ochočený, jak na něm sedí nějaký nekromant, který si nezvládl sehnat přímo draka. ** Pozdější příspěvek. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ale... to se podívejme. Hezky to zařídili.“ Řeknu Kit pobaveně. Všichni zmlkneme a sledujeme, jak se k obloze zvedlo hejno draků pronásledujíc jednoho drakonida. Občas jsem zatěkala očima k Chrisovi, abych ho hlídala. Kit mi pak řekne, že Kelwor se brzy objeví a Nyos taky. Teď Kit mluvila jen se mnou. Natka si povídala se Stellou a Chris byl ještě na telepatickou komunikaci příliš malý. „Skvělé. Myslela jsem, že Nyos se vrátí až večer.“ Podívám se na Chrise a rychle pro něj dojdu, když se začal vzdalovat. „Kam to zase jdeš? Tebe vážně nejde spustit z očí. Ty můj cestovateli.“ Pokárám ho s úsměvem. „Tak děje se u vás doma něco nového?“ myslím tím jejich sféru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Schůze Sborů trvá do večera," potvrdí ti Kit. "Jenže Nyos před chvílí složil svou funkci Vrchního velitele a rezignoval i na samotný post člena Tajných sborů," vysvětlí ti tvá bílá dračice, trochu jako kdyby se ti snažila dokázat, jak se vyzná v politice. Nyos už ti říkal, že poté, co všechno převezme Megrioth, odejde od Tajných sborů, protože jsou pro něj nachystané jiné funkce. Pak se vydáš pro Chrise, který se tvému pokárání jenom vesele zasměje, jako kdybys ho chválila. Následně se Kit zeptáš na sféru. "S Megrioty jsme hodně pokročili, zlé draky zatlačujeme dál a dál. Ale je to velice zdlouhavé, navíc i zlo si povolává posily z jiných sfér," vysvětlí ti tvá dračice, že je to celkem běh na dlouhou trať. "Co vaše sféra?" oplatí ti otázku teď ona. "Pořád hromady fanatických kultů, na jedné straně blahobyt a na druhé hladomor?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Oh... už dnes? Tedy věděla jsem, že to chystá, ale nevěděla jsem, že už dnes.“ Pousměji se. „Snad už bude mít víc času.“ Usměji se na Chrise, kterému dám pusu a zase ho pustím na zem. I když jsem věděla, že se znovu pokusí někam utéct a já si ho zase přinesu. Když se takhle směje nejspíš to bere jako hru. Podaří se mi mamince utéct? Pak se zamračím. „Koho si přivedli?“ zeptám se se zájmem, když mi prozradila, že si jejich temné síly přivedli pomoc. „V podstatě. I když kulty teď o sobě nedali dlouho znát. Ale to je jen dočasný stav. Když takhle mlčí znamená to, že se na něco chystají. Díky té akci před rokem jsme docela pomohli finančně říši, takže to není tak špatné. Jde to pomalu, ale myslím, že věci se začínají zlepšovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro NovinkyUspořádání Megriothu: Megrioth bude rozdělen dá se říci do čtyř oblastí, Říšský magický řád, Elfský magický řád, Trogbardinský (trpasličí) magický řád a Sférické operace. Každé oblasti velí jedna Rada v čele s Mluvčím. Každá Rada je složená ze sta mágů. V Radě zasedají členové Akademické, zdravotní, vědecké a bojové rady, což je novinka. Před spojením byly tyto rady podřízeny Radě mágů, nyní jsou součástí. Kromě těchto čtyř rad zasedají v Radě také další mágové, kteří jsou volení. Zákony, které oblastní Rada schválí, platí pouze pro tuto jednu konkrétní oblast. Pakliže se najde dvacet nespokojenců s přijatým zákonem, může se tato dvacítka odvolat ke Koncilu. Koncil je jediný nadřízený orgán všech tří Rad. Zasedají v něm všichni členové všech tří Rad plus tzv. Pánové Stínu, což jsou nejvyšší hodnosti Megriotů. Tito Pánové mají pak dva hlasy. Koncil se svolá na návrh oněch nespokojených dvaceti členů a rozhodne o daném zákoně, buď ho nechá v dané oblasti platit, nebo ho zruší. Pokud Koncil nechá platit zákon přijatý v Říši, nechá platit pouze zákon přijatý v Říši, nebude to automaticky i zákon elfů nebo trpaslíků. To byly tři oblastní Rady, pro Říši, Elfii a Trogbardin. Ještě však existuje jedna rada, uzavřená a pro mnoho lidí i utajená. Jméno této rady je Štáb Sférických operací. V té zasedají nejvýše postavení Megrioti a řeší se zde všechny věci okolo Megriotů a operací v jiných sférách či spojenectví s Megharty, o kterém zatím nebude mít nikdo nezasvěcený potuchy. Hierarchie bojových sil Megriothu bude vypadat asi takto: Bojový mágové - vyšetřování, zatýkání, lehčí šarvátky, "policajti". Podřízeni Bojové radě oblasti. Bitevní mágové - účastní se větších potyček a přímo i bitev, které ale svým významem a zainteresováním nepřesahují domovskou sféru Darogar. Podřízeni Radě mágů oblasti, zastupovanou obvykle Bojovou radou. Tajné sbory - Sbory se příliš neúčastní konfliktů, působí více jako rozvědka. Jejich hlavní pole působnosti je za hranicemi oblastí. Bojují proti nepřátelům za hranicemi a proti kultům uvnitř Říší. Jsou zodpovědní Radě, ale většinu věcí si řídí samy. Megrioti (Zaklínači, Jezdci, Chodci) - jsou podřízeni pouze Štábu Sférických operací (zkráceně pouze Štáb). Operují v cizích sférách nebo v Darogaru, pokud jsou zainteresovány cizí sféry. V Darogaru ale nesmí operovat s Megharty, pokud není červený poplach (ohrožení Darogaru). Zvláštním případem jsou tzv. Darogarští vojáci. To jsou muži (i ženy) neznalí magie, kteří prošli přísnými prověrkami a byli zasvěceni do sférických operací a poté skvěle vycvičeni. Působí i v cizích sférách a protože nemají Eliony, mají speciální magická brnění, která je chrání před vlivy cizích světů. Každý Darogarský voják je zároveň členem některé nemagické bojové složky (Rytířstvo, Říšská císařská armáda, Armáda trpasličího velkokrále, Elfská armáda...). Výbava: Megriothské mozky za ten rok samozřejmě nezahálely, většinu sil ale věnovaly vývoji samoregeneračního lektvaru, se kterým ale zatím nemají moc úspěchů, ač jsou na velmi slibné cestě. Potom udělali hodně vychytávek pro Chodce a Jezdce, a Zaklínači, kterým se vždy vyvíjelo nejvíce, byli proteď upozaděni. Bylo objeveno několik nových sférických kouzel, tedy kouzel, které fungují napříč sférami, nikoliv pouze v jednom světě, jako darogarská magie. Přeci jen se ale objevilo něco nového i pro Zaklínače. Bylo pro ně vyvinuto speciální oblečení, které se dá používat jako samostatný oblek, nebo jako dokonalý podklad pro Dračí brnění. Už žádné špatné posazení po ozbrojení z Elionu, žádné otlačeniny ani modřiny. Kalhoty se nazývají Draony a během chvíle se pro velkou část Zaklínačů staly prakticky každodenním oblečením. Jedná se o široké a hrubé kalhoty v černé barvě, povrch vypadá trochu jako dnešní šustka. Tyto kalhoty jsou velice pohodlné pro dlouhé hodiny sezení v nepohodlných dračích sedlech. Mají samozřejmě zabudované kouzlo regulující teplotu, vlhkost, přetížení... Navíc se v nich dá dost dobře létat i bez sedla, protože se neprodřou o šupiny draka a působí na šupiny jemnou statickou elektřinou, takže se noha přisaje k drakově boku a nemusí se držet holeněmi, což po chvilce dost bolí. Takhle se kalhoty drží samy, ale pokud chceš nohy osvobodit, stačí je sundat ze šupin. Případně se všechna kouzla dají deaktivovat. Zkrátka jsou nazývány dokonalými kalhotami pro jezdce na dracích. Dračí tuniky je oficiální název horního dílu oblečení, ale já budu používat spíše slovo "mikina", protože té se tyto mikiny podobají nejvíce. Jsou z hrubé černé látky a mají hlubokou kapuci. Narozdíl od Draonů nevypadají jako šustky, protože nemají ono přitahovací kouzlo k šupinám. Oblékají se přes hlavu a pokud se nasadí i kapuce, je tělo dokonale izolováno. Má velkou ochranu proti velkým nadmořským výškám a přetížení. Nasazená kapuce se dá navíc "zastínit", to znamená, že otvor zčerná a nelze vidět tvář. Člověk uvnitř ale vidí normálně. Dračí tuniky jsou taktéž velmi populární, ale už ne tolik, jako Draony. Posledním dílem této výbavy jsou černé tenisky, které mají stejné vlastnosti, jako kalhoty. Tyto tenisky se ale u všech rozumí skoro samosebou. Poslední vychytávkou za tento rok, a asi nejvýznamnější, je takzvaný Štít, který dostali všichni Megrioti, jak Zaklínači, tak i Chodci a Jezdci. Jedná se o náhrdelník, řetízek nebo přívěsek kolem krku. Jedná se o ochranu proti kouzlům i mechanickému poškození. Člověk si nemusí vyčerpávat vlastní obrany, navíc jsou tyto obrany mnohem komplexnější a trvanlivější. Jakmile je štít probit, přívěšek pukne, nebo se náhrdelník či řetízek roztrhne. Každopádně kvůli Štítu dnes už spousta zaklínačů nenosí neustále Dračí zbroje, ale ozbrojuje se jen v nejnutnějších případech. Lví meče: Obrázek Lví meče se udělují za zásluhy. Jsou z velmi vzácného kovu, dá se s nimi přeseknout skoro cokoliv a vydrží i zásah mocné magie. Držitelé Lvího meče obvykle nepotřebují tahat s sebou Drakobijce a jsou velmi vážení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To určitě ano,"odpoví ti Kit s tím dračím úsměvem. "Všichni současní trenéři toho budou mít mnohem méně, vsadím se, že už se nemohou dočkat," podotkne. Položíš Chrise na zem a ten se opět vydá na obchůzku. Když se trochu přiblíží ke srázu, položí před něj Kit nohu a on se nedostane dál. "Přivedli si pavouky, obří hady a další havěť, Kleingony, Kerrty atd. Nic, co by se nedalo zvládnout, ale jsou otravní. Žádní démoni," uklidní tě, že s nejvyšším zlem se zatím jejich temným nepovedlo spojit. Pak pokýve svou velkou hlavou. "Sbory jim zasazovaly jednu ránu za druhou, od té doby, co je převzal Nyos. Bude chvíli trvat než se z toho vzpamatují," navrhne ti tvůj názor, že kulty možná nic nechystají, ale jenom se dávají dohromady poté,co na ně byl po Nyosově nástupu obří hon. "Díky diamantům tady ve Warraku má Megrioth téměř nevyčerpatelné fondy," míní potom tvá dračice. "Určitě by udržely ekonomiku říše několik desítek let." Pak se vedle vás objeví modrý portál a z něj vyleze Nyos. V lesklých širokých Draonech a Dračí tunice. I on patří k těm, kteří podlehli kouzlu tohoto nového oblečení. Hnědé vlasy má Nyos samozřejmě jako vždy nedbale elegantně rozcuchané (ve skutečnosti mu to rozcuchání dává ráno dost práce). Kolem krku má stříbrný řetízek - Štít - a je zdánlivě neozbrojen. Je to ale samozřejmě jen zdání, kromě své mocné magie mu stačí jen natáhnout ruku, aby se mu v ní zjevil Lví meč. "Ahoj miláčku," zazubí se Nyos radostně, když tě vidí, popadne tě a políbí. Chris, který do té doby užasle zkoumá Kitiařiny drápy, uslyší tátu a otočí se. Nyos si dřepne a natáhne ruce. "Kdo je můj chlapeček?" zazubí se. "Tata!" zachechtá se Chris a rozběhne se k Nyosovi. Tomu se při tom slově rozšíří zorničky úžasem, ale rychle se začne zase smát. Když k němu Chris doběhne, popadne jej do náruče a zvedne se s ním. "Taky tě zdravím, Nyosi," odfrkne si Kit obláček kouře z nozder a promluví k Nyosovi zdánlivě ublíženým tónem. Nyos s tváří zabořenou do Chrisova krku ji jen poslepu nahmatá a poplácá po noze. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „A jejich rodiny taky.“ Dodám. Těším se na to, že bude mít na nás zase víc času. Chris se znovu vydal pryč, ale Kit mu zabránila nohou, aby šla dál. Nevadilo mu to, protože si kecl na zadek a začal zkoumat její obrovské drápy. To ho na chvíli zabaví. Pousměji se a znovu se zadívám na Kit. Prozradí mi co si přivedli jejich zlouni na pomoc. „Fuj... pavouci... to je fakt hnus. Nesnáším pavouky. Hlavně ty s dlouhýma nohama.“ Oklepu se. „Ale aspoň, že vám tedy nepůsobí velké potíže.“ Kit měla dobrou připomínku ohledně kultů. Jenže kulty byli jako šváby. Nikdy nezmizí. Časem se znovu vyřítí ven a udělají bordel. „Doufejme, že se ekonomicky postavíme na nohy. Než vás tady úplně vysajeme.“ Řeknu ji s pousmáním. Pak se objeví Nyos, rozzářím se. „Miláčku!“ obejmu ho a polibek mu vrátím. Pak se chtěl přivítat s Chrisem, který se k němu rozběhl a vykřikl táta. Viděla jsem jak to na něj zapůsobilo. Zazubím se. Kit se zdánlivě tvářila uraženě, že ji nepozdravil, tak ji aspoň poplácal po nose. Přijdu k těm dvěma, pohladím Chrise po vláskách. „Dnes ráno se rozpovídal. Zajímalo by mě proč tak najednou? Když včera ještě pořád žvatlal.“ Ohlédnu se k Natce. „Jo a... Natka dostala svého Megharta.“ Upozorním ho na to, aby nezanedbal naši nejstarší, která taky slavila úspěch. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Už uměl mluvit dlouho, jenom se mu prostě nechtělo. Dneska to zkusil a zjistil, že to má výsledky," míní Nyos s úsměvem a na tvou poznámku o Natce přikývne. "Vím," odpoví ti, že už se to k němu doneslo. Předá ti Chrise a jde obejmout svou mladší sestru, pak se seznámí se Stellou, která opět s respektem skloní hlavu, tentokrát celkem hluboko. Nyos se pak vrátí k tobě i s Natkou. "Musím svolat rodinnou poradu, až se vám to bude hodit, holky. Musíme probrat jednu věc," oznámí vám. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Takže je konec žvatlání? Asi mi to bude scházet.“ Vezmu si od něj Chrise, dám mu pusinku na tvář a dívám se, jak gratuluje Natce a pak se seznamuje se Stellou. Zdá se, že Nyos má jistou pověst i tady. Pak jde s i s Natkou zpátky ke mě a prej potřebuje svolat rodinnou poradu. Zamračím se, protože jsem přemýšlela nad tím co chce asi probírat. „Můžeme hned. Pokud rodinnou poradu nemyslíš, jako fakt rodinnou.“ Pozvednu obočí. Tím jsem mínila, jako všechny z rodiny a i ty co s námi nebyli pokrevně spřízněni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zasměje. "Ne, myslím, že než by dorazil otec z Gurchulu a prarodiče z Korinthoru, asi by to chvíli trvalo," podotkne s úsměvem, že jeho rodina je hodně rozlezlá. Pak pokýve hlavou. "Fajn," souhlasí. Kousek poodejdete od obou draků. Chrise necháte s Kit. Sice z toho nejsi úplně klidná, ale Kit ho rozhodně nenechá utéct ani spadnout. Pak Nyos promluví. "Bude se konat jedna mise, operační sféra se jmenuje Ridin," začne. "Je to poměrně zaostalá sféra obydlená převážně elfy." Elfí historii znáš, před dávnými časy byla zničena jejich rodná sféra a elfové pro sebe hledali nové domovy. Každý klan se vydal jinam a tak je dnes spousta sfér obydlená elfy. "Kromě elfů světlých, jaké známe, ale obývají sféru i elfové temní," prozradí Nyos. Temní elfové byli v Darogaru světlými vyhubeni před stovkami let, ale kdysi tady žili i oni. Je to zvláštní rasa elfů, stvořená k zabíjení. "V Ridinu probíhá konflikt, světlí elfové jsou terorizováni temnými. Jedná se ale o konflikt pouze uvnitř sféry, takže nemáme zmocnění zasáhnout silou. Megrioth by temné elfy porazil do několika dní, ale bohužel.. Nicméně máme schválenou mírovou misi. Světlí elfové se sdružují v několika velkých městských státech, navzájem si ale bohužel nepomáhají. Životní úroveň většiny obyvatel je příšerná. Neexistuje zdravotnictví nebo školství, čarodějů je tam jako šafránu a skutečného mágu nenajdete. Moc drží několik nejbohatších obyvatel, kterým ani kníže, vládce městského státu, nemůže vlastně nic udělat. Města nemají vlastní armádu a platí temným elfům každoroční výpalné, že je nechají na pokoji. Tyto peníze samozřejmě nejdou z kapes boháčů, ale z kapes už tak dost odíraných lidí." Nyos se podívá nejprve na tebe a potom na Natku. "Štáb stanovil úkoly mise jasně. Vybudovat školství a nějaké sociální zázemí, přijatelnější pracovní podmínky, nemocenské. A potom také sestavit městským státům armády, vycvičit muže a pokusit se státy přinutit najít společnou řeč - obranu před nájezdníky, i když to z ní trochu jako vtip. Aby těch špatných zpráv nebylo málo, máme zakázáno poskytovat nějakou větší pomoc. To znamená, že můžeme poskytnout rady a zkušenosti, ale ne peníze ani materiál, jinak by se mohly vložit další sféry a to by zase mohlo přerůst v obrovský konflikt, který by zase mohl skončit apokalypsou pro Ridin, však víte, jak dopadají mezisférické války..." Nyos pokrčí rameny. "Tamější elfové se dožívají kolem sta let na nejrůznější nemoci, pokud mají to štěstí a nezemřou přímo na pracovišti." Nyos se odmlčí, když už je jasné, kam míří. "Předběžně jsem se na tu misi přihlásil. Je to prozatím tříměsíční mise, bude prodloužena, pokud bude mít výsledky. Tři měsíce je příliš dlouho na to, abych byl bez vás, takže bych chtěl, abyste šli se mnou. Navíc je to spousta úkolů jen pro mě, budování a cvičení armády mi zabere většinu času. A ty jsi, Anett, léčitelka a učitelka. Myslím, že bys zvládla vybudovat školství a zdravotnictví. Finanční prostředky ti na městské radě vymůžu já. Zvedne to prestiž Megriothu v očích ostatních spojeneckých sfér a hlavně to pomůže nevinným elfům." Znovu se Nyos na tebe i Natku vážně podívá. "Obě si to dobře promyslete a pokud budete jediná nesouhlasit, odmítnu to a pochopím to. Nebude to žádný med, to vám nezastírám. V městských státech jsou neustále krvavé nepokoje, obrovská kriminalita, nemoci, proti těm budeme samozřejmě chráněni a budeme mít na obranu i Darogarské vojáky, ale stejně.. promyslete si to, a pak mi dejte odpověď. Ale až tam budeme, už nebude cesty zpět. Jedná se o Vnější sféru, to znamená, že navázat portál je velmi obtížné. Budeme tam přesně ty tři měsíce." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos nás vezme stranou a začne vysvětlovat. Zamračím se, ale nic neříkám. Kolem a kolem to zní dobře, normálně bych se nerozpakovala a šla do toho. Na druhou stranu.... co Chris? Já a Natka to je něco jiného. Ale brát tam Chrise? To mi připadalo riskantní. A já rozhodně bez Chrise tři měsíce nevydržím. Ohlédnu se na mého chlapečka a pak se podívám na Natku. Vždycky jsem chtěla pomáhat, a pomoci elfům takovým způsobem, aby měli lepší život to je jedna z věcí, kterou bych dělala ráda. „Ale co Chris?“ zeptám se ho přímo. Nyos by tohle asi nenavrhoval, kdyby si myslel, že by to bylo tak nebezpečné. „Je dost bezpečné ho vzít sebou?“ ujišťuji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "O Chrise se nebojím," odpoví ti Nyos bez přemýšlení, protože toto už má promyšlené dávno. "Ten nevytáhne paty z velvyslanectví, kde budeme sídlit. A to si zabezpečuje Megrioth sám. To znamená ochrana před čímkoliv od rozzuřeného davu, přes nájemné vrahy s jedy až po démony útočící magií." Vysvětlí ti. "Navíc velvyslanectví bude chránit několik Chodců a Darogarští vojáci. Natka se ven asi taky moc nepodívá," podívá se krátce na svou sestru a pak obrátí zrak zpět k tobě. "V nebezpečí budeme jen my dva, protože budeme mimo sídlo celkem často. Ale já už jsem přežil i na žhavějších místech a to jsem neměl tyhle perfektní Štíty," dotkne se svého stříbrného řetízku, který by zastavil i Světlušku vyslanou z deseti metrů. Nyos má štít kategorie A, to znamená absolutně nejsilnější ochrana. A stejný sehnal tobě i Natce, Chris zatím Štít nemá, protože takhle malé dítě by nemělo nosit tak silný magický předmět, jaým Štít bezesporu je.. "A ty.. Myslím, že mé úspěchy jsou se tvými zanedbatelné. Já nikdy sám nezachránil stovky dětí," podotkne. Pokýve hlavou. "Chris s Natkou budou v bezpečí, pod plnou ochranou Megriotu. Za sídlem je ale moře plné žraloků, obrazně řečeno. A tam už moc řádu nesahá a my nemáme ochrannou klec." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos to měl samozřejmě vymyšlené. Vzhledem k ochraně, kterou bude Chris mít to pak bylo možné. Zavrtím hlavou, když vytáhne tu záležitost se záchranou stovek dětí. „Nebyla jsem sama.“ Připomenu mu. Říkala jsem to pokaždé, ale tak nějak se zdálo, že tu věc stále přisuzují hlavně mě. „Dobře.“ Pronesu nakonec. „Já souhlasím. Co na to říkáš ty, Natko?“ zeptám se. Je fakt, že ti elfové potřebují pomoc. Elfové, kteří se dožijí tak té stovky? To je vážně ubohé. Musí na tom být dost špatně, vzhledem k tomu, že elfové se dožívají mnohem vyššího věku. Aby zemřeli ve stovce, musí jejich těla prodělat spoustu nemocí a hodně si vytrpět. Zajímalo by mě jestli tam vůbec někdo umírá na stáří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To možná ne, ale Riona opěvují elfové, Max je Arcimág a Shinxi zrádce, koho jiného má chválit Říše?" zeptá se Nyos s pousmáním. Pak se oba podíváte na Natku, která se zdá být trochu zklamaná tím, že bude neustále dřepět v sídle, ale po Megriarthu a Warraku je to další sféra, kterou by navštívila, a i kdyby se na svět měla dívat jen přes okno, tak půjde. "Jo, já určitě chci jet," přikývne a Nyos se usměje. "Skvělé," řekne a zazubí se. "Ještě bych vám měl dát nějaké informace... Ridin je sféra asi dvanáctkrát menší než Darogar, který je ale celkem dost velký.. Atmosférický tlak, obsah kyslíku ve vzduchu i gravitace, to všechno je víceméně stejné, jako je sférický normál, takže jako v Darogaru. Čas plyne také ve sférickém normálu. Jenom den trvá dvacet hodin a noc pouze čtyři. Od toho si odvoďte pracovní dobu obyvatelstva.. No, bydlet budeme v městském státě Kiirro, což je největší městský stát ze všech. Vládne mu kníže Dagorret, který je zasvěcený do toho, kdo jsme. Pro zbytek lidí, včetně městské rady, budeme velvyslanci z jedné vzdálené země, která ve skutečnosti neexistuje," sdělí vám krytí. "Jak už jsem řekl, je to sféra Vnější. To znamená, že není zablokovaná, jako třeba Khazar, ale je obtížné se k ní dostat. Magické zprávy mají asi hodinovou odchylku a vytvoření portálu trvá kolem dvou až tří dnů. Máme štěstí, že to je sféra sice Vnější, ale jinak ještě s dost Vnitřními prvky, jinak bychom se tam skoro ani nedostali," vysvětluje Nyos spíše Natce, než tobě, protože ty tohle dávno znáš. "Pozítří Megrioth převezme vládu nad řády, o den později je ustavující schůze Rad, tam, Anett, musíš jako členka Ady být. Pak za další tři dny bude ustavující schůze Koncilu a další den se sejde Štáb. Takže vyrazíme za týden přesně, do té doby Megrioth vyřeší všechny náležitosti kolem krytí, zásobování, ochrany a podobně." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „No dobře.“ Odmávnu to, tak ať si mě chválí. Ale věděla jsem, že to udělám zase. Až to někdo vytáhne, prostě jsem už automaticky říkala, že jsem to nezvládla sama. Hold nemám v povaze přivlastňovat si zásluhy ostatních. Natka taky souhlasí, obejmu ji kolem ramen. „Nebudeš zavřená pořád. Nyos říkal, že většinu času. Takže se ven podíváš.“ Podívám se na Nyose, který nám říkal další detaily. Pokyvuji hlavou, že rozumím. Takže za týden. Dost času se připravit, sbalit věci, Chris potřebuje spoustu věcí. „Výborně. To je dost času na přípravu.“ Pronesu. „Ještě jedna věc. Co naše Nel? Tu taky vezmeme?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zamyslí. "Já bych ji raději vzal," řekne. "Štábu se to asi nebude moct líbit, ale netroufnou si mi to zakázat. Nel by se bez nás zbláznila a Chrisovi bude připomínat domácí prostředí a pomůže mu s adaptací." Pak se Nyosovi rukáv dračí tuniky sám rozšíří, jak se mu aktivuje Elion. Nyos se otočí k okraji skály a zazubí se, o chvilku později se zpoza skály vynoří rudý trnový drak, kterého dobře znáš. Kelwor podobně jako předtím jeho sestra roztáhne křídla a ztlumí dopad, dopadne vedle vás a Stella musí o další kousek ustoupit, aby se na útes všichni tři draci vlezli, a opět skloní hlavu. Kelwor ji pozdraví telepatickou zprávou, pak se otře o Kit čumákem a otočí se k Natce. Něco k ní prohodí, ona se rozzáří a přikývne, odpoví mu ovšem také v hlavě. Kelwor se otočí k tobě. "Ahoj Annie, ten účes ti sluší. Hm, máš nový parfém?" předvede ti dračí úsměv. "Promiň, Nyos mě ze srandy učí lidskému chování, ještě mi to moc nejde," vysvětlí ti. "Ale funguje to i naopak, měla bys ho vidět čenichat," máš dojem, jako kdyby na tebe mrkl, ale to je nejspíš jen dojem. Pak se Kelwor konečně otočí k Nyosovi a skloní se k němu, aby jej Nyos mohl obejmout kolem čenichu. Kelwor mu spokojeně foukne horký vzduch do tváře. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Souhlasně přikývnu. „Taky si myslím. Utrápila se.“ Nakonec je taky členka naší rodiny. A Chrisovi by se taky stýskalo. Objeví se Kelwor, začínalo mi připadat, že na útesu je poněkud těsno. Kelwor se se všemi pozdraví, nakonec dojde i ke mě. Zasměji se. „Ahoj, Kelwore. Taky tě ráda vidím a díky. Náhodou ti to jde dobře. Ženy mají rády lichotky.“ Poupravím si vlasy a usměji se na něj. Jeho poznámka o tom, že Nyos čenichá mě rozesměje. „Tak to bych ráda viděla.“ Podívám se na Nyose. „To mi musíš pak předvést.“ Pak se přivítají i ti dva. „Jen tak mimochodem. V té sféře... budeme moci komunikovat se svými megharty?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ne," odpoví ti Nyos přímo. "Dokonce ani Elion nebude schopen se spojit s vlastními Megharty. Propojení Elionu a Megharta je velmi silné, ale ne silnější, než je bariéra mezi Vnějšími a Vnitřními sférami," vysvětlí ti. "Kit s Kelworem dostanou jiné mise, také samostatně. V původním plánu se počítalo s tím, že půjdou taky, budou se skrývat někde v horách a krýt nám záda, ale nechceme riskovat, že si přítomnosti vyšších draků v šedé sféře všimnou nižší sféry. Jenom my nebudeme moc nápadní a snadno nás přehlédnou." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mi řekl, že ne. Podívám se na Kit a zachmuřím se. Nebyla jsem ráda, že o sobě tři měsíce nebudeme nic vědět. Ale nakonec vzdychnu. „No nemůžeme mít všechno. A je fakt, že by se jim tam asi nelíbilo. Muset se schovávat.“ Pokrčím rameny. „V tom případě je to vyřešeno ne?“ zeptám se a pak se vydám zpět k drakům. Pohladím Kit po noze. „Musíš být opatrná. Jakmile budeme zpátky, hned se ti ozvu.“ Slíbím ji. Pak se ohlédnu na Nyose. „A co budou oni mít za úkol?“ zajímá mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro SférovědaDělení podle sférické interakce Vyšší sféra Sféra ovládané dobrem a účastnící se mezisférické interakce. Ve Vyšších sférách může být zlo úplně vymýceno, nebo je značně slabším, než je dobro. Myšleny jsou zde dobré a zlé rasy, nikoliv charaktery jedinců. Pakliže je sféra ovládaná dobrem a toto dobro reprezentuje svou sféru, je sféra Vyšší. Do cizích sfér může zasahovat i zlo z Vyšší sféry, ale tady je povinností dobra tohoto světa ho potlačit. Nejbližším příkladem pro Vyšší sféru je sám Darogar, který reprezentuje Megrioth. Nižší sféra Logicky opak Vyšší sféry. Sféra ovládaná převážně zlými rasami, kde dobré rasy již neexistují, nikdy neexistovaly, nebo jsou oslabené. Sféru tedy reprezentuje zlo. Nejznámějším příkladem je samozřejmě Khazar, hlavní démonická sféra. Na většině Vyšších a dokonce i Nižších sfér byly portály do Khazaru zablokovány. Šedá sféra Sféra nezapojená do mezisférické interakce. Může tam být situace jakákoliv a převaha jakékoliv strany jakkoliv velká, ale šedou sférou je sféra do té doby, než její vládnoucí strana sestaví tým, který je schopný operovat v jiných sférách. Pak se sféra stává Nižší nebo Vyšší. Černobílá sféra Sféra zainteresovaná do sférických záležitostí, ačkoliv sama nemá svou reprezentaci. Většinou se zde střetává stejně silné dobro a zlo, které podporují Vyšší i Nižší sféry a tento souboj je pak víceméně vyrovnaný. Typickým příkladem je sféra Warrak, která nemá svou vlastní reprezentaci, ale někteří obyvatelé jsou součástí reprezentace darogarské. Dělení podle magie Supermagická sféra V této sféře funguje nejen sférická a vnitřní magie, ale také magie vnější. To je magie, která se volně kupí ve vzduchu, a může být schopným mágem přeměněna v kouzla, aniž by sahal po své vnitřní magické energii. V těchto světech mohou, s nadsázkou řečeno, kouzli úplně všichni. Stačí jen umět vysát energii ze vzduchu a přeměnit ji v kouzlo. Funguje samozřejmě i sférická magie, což je část vnitřní energie, která ale nečerpá svou sílu z těla mága, ale z mezisférického prostoru. Magická sféra Magická sféra nemá vnější magii, tedy magii obsaženou ve vzduchu, nebo jí má jen minimálně. Kouzlit mohou ti, kteří se narodí se svou vnitřní magickou energií, a nakládat mohou jen s ní. Darogar byl původně supermagickou sféru, než se volná magie po Válce bohů zbláznila, a byla Magiem spoutána a umístěna do jeho magické hole, kterou potom největší mág v historii Darigaru někam ukryl. Od té doby volná magie v této sféře neexistuje a je to tak pouze sféra magická. Nemagická sféra Sféra, kde neexistuje volná vnější magie, a vnitřní magie mágů je zablokovaná. Pokud se dostane mág z magické sféry do sféry nemagické, tak svou vnitřní magickou energii cítí v sobě, prodlužuje mu život, posiluje mu svaly, ale ať bude dělat co bude dělat, nevytvoří z ní kouzlo. Jediná vnitřní magická energie, která bude fungovat, je magie sférická, to znamená pouze sférická kouzla. Antimagická sféra Sféra absolutně bez volné magie, vnitřní magická energie nepoužitelná, a to včetně sférické. Při dlouhodobém pobytu přestávají fungovat magické předměty, pokud nejsou zvláštně zabezpečeny, neboli uspány. Vnitřní magie zůstává zachována, ale stejně jako v případě nemagické sféry mág nemá šanci se k ní dostat, a tentokrát ani ke sférické ne. Dělení podle přístupnosti Vnitřní sféra Sféra, ke které se dá volně dostat mezisférickým portálem. I tak je ale vytvoření portálu z jedné sféry do druhé velice, velice složité. Pouze Megrioth to má velice zjednodušené tím, že jsou Eliony Megriotů napojeny na Magiovu knihu, takže propojení s jinou sférou trvá sotva sekundu. Jiné sféry a organizace potřebují hodiny příprav a složité rituály. Vnější sféra Sféra, do které se vytváří portál jen s obtížemi. I Magiově knize trvá vytvoření portálu kolem dvou dní, to znamená, že zbylé sféry se dostanou do Vnější zhruba za měsíc, pokud jsou velmi úspěšní. Izolované sféry Sféry, které jsou ještě za Vnějšíma, a ani Magiova kniha se k nim nedostane. Najde je, potvrdí jejich existenci, ale nespojí se s nimi. Izolované sféry se tak logicky stejně jako sféry Vnější neúčastní mezisférické interakce. Zablokovaná sféra Nejznámější zablokovanou sférou je Khazar, blokují se ale i jiné, např. sféry čerstvě po apokalypse a podobně. Zablokování funguje pro jeden určitý svět, ve kterém prostě nefungují portály do této sféry. Ve světě je možné najít malinké skulinky, které se dají za vynaložení obrovského úsilí na pár momentů otevřít, ale to jen jedním směrem, tam. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neboj, umím se o sebe postarat stejně jako ty," odpoví ti v hlavě Kit klidným tónem. Pak se otočíš k Nyosovi, který pokrčí rameny. "Nevím o žádné dlouhodobé misi, asi budou prostě dostávat nějaké jednodenky. Já už do toho z Ridinu moc nezasáhnu, takže jim mise bude přidělovat zbytek Štábu," vysvětlí ti. Pak se vedle vás zjeví portál a objeví se Uvera, Natka překvapeně zamrká, ale Uvera ji i tebe jen kývnutím pozdraví, pak mávne drakům a uctivě skloní hlavu na Kelwora, než se otočí k Nyosovi. "Tajné sbory tě předvolaly k výslechu," oznámí Uvera Nyosovi, který se zatváří překvapeně. "V jaké věci?" zeptá se. "Prozrazení tvé mise v Černém měsíci," odpoví Uvera. "To už je pět let..." nechápe Nyos. "Jo, ale teprve teď můžeš vypovídat," odvětí Uvera s pokrčením ramen, mávne na vás a aktivovaným Elionem si vytvoří portál, kterým se přesune pryč. "Nejsi jejich velitel ani dvě hodiny a už s tebou jednají jako s civilistou?" zeptá se natka Nyose nechápavě. Ten pokrčí rameny. "Sám jsem je to naučil. A vypovídat je v mém zájmu. Musím jít..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím. Ale to neznamená, že se o tebe nebojím. Nyos se o sebe taky umí postarat, ale stejně se o něj bojím.“ Pokrčím rameny. Objevil se Uvera, zvedla jsem ruku na pozdrav a zvědavě čekala, co bude chtít. Pak mě udiví co se po Nyosovi chce. „Aaahh... to nemáte na práci nic jiného než vytahovat pět starou věc?“ protočím oči. Spíš mě to udivovalo, protože šlo o Nyose. Kdo by ho z něčeho špatného podezíral? Nyos je dost dobře hrdina. „Dobře. Uvidíme se doma.“ Políbím ho na rozloučenou. „Chrisi. Táta jde do práce. Pojď se rozloučit.“ Pobídnu našeho syna a dojdu pro něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se tvé otázce zasměje. "Jde o vyšetřování toho, proč jsem se tehdy dostal do vězení, kdo mě prozradil," vysvětlí ti. "Já to vím a vyšetřování nepotřebuju. Byla to nováčkovská chyba jednoho mladého kluka a nechci, abychom kvůli takové prkotině přišli o nadějného agenta," pokrčí rameny a sladce se na tebe zazubí. "Navíc nebýt toho, že ztratil přísně tajný spis, asi bychom se nepotkali. Takže bychom mu měli být vděční," pronese. "Každopádně jakmile jsem se stal Velitelem Sborů, vyšetřování jsem zastavil. Teď když jsme civilista, to někdo zase rozjel, asi si na tom chce udělat jméno. Ale jakmile dostanu funkci, zase to zatrhnu." Vezme tě do náruče a políbí tě. pak se k němu přiřítí Chris, kterého jsi zavolala. Rozloučí se i ním a potom s Natkou. Poplácá znova po noze Kit, kývne na Stellu a obejme krk Kelwora. Pak zavrtí hlavou. "Máme tu rodinu nějak velkou," podotkne, že než se vypraví, musí se půl hodiny loučit. Pak vytvoří portál a přesune se s ním do Darogaru. "Co teď?" zeptá se Natka. "Jdeme na oběd do křídy, nebo domů?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mi to osvětlil o co jde, takže jsem se nemusela bát. Se všemi se rozloučil a pak si nad tím povzdychl, zasměji se. „Těš se. Rodina se nám bude stále zvětšovat.“ Postraším ho a za chvíli je pryč. Natka se zeptá co teď. „To už je tolik? Mám pocit, že jsme tu teprve chvíli.“ Zavrtím nad tím hlavou. „Dobře. Půjdeme se najíst do Křídy. Chris by začal za chvíli fňukat, že má hlad.“ Otočím se na Kit. „Mi si ještě promluvíme a než se vydáme na tu misi na tři měsíce, tak se přijdu rozloučit osobně.“ Slíbím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Následující tři dny se nesly ve znamení obrovské pohody. Nyos složením funkce Velitele Tajných sborů přestal dostávat tuny papírů s informacemi tajných agentů. Zbavil se navíc i funkce člena štábu válečných mágů, i člena Magické rady. Tím získal obrovské kvantum času, které najednou neměl jak vyplnit. Chodil tedy častěji běhat, posilovat a cvičit do Megriarthu. Mnohem více byl ale také doma. A když říkám mnohem, myslím opravdu mnohem. Staral se o Chrise tak, že jsi chvilkami i žárlila, ale rychle sis uvědomila, že tebe si Chris užil už dost, zato táta mu doma moc nepobýval. Ráno čtvrtého dne přešly všechny Řády do nového systému a vstoupily pod Megrioth. Nyní existuje Řád Říšských mágů, Elfí magický řád, Řád trpasličích mágů a Sférium. Všechny tyto čtyři složky se nazývají dohromady Megrioth. Každé složce krom Sférionu, kterému velí Štáb, velí vlastní Rada mágů. Odpoledne se konala ustavující schůze Rady Říšských mágů, jejímž jsi jako členka Akademické rady členem. Magická rada všech zemí se skládá z padesáti dvou volených mágů a tuctu členů Akademické rady, tuctu členů Lékařské rady, tuctu členů Výzkumné rady a tuctu členů Bojové rady, celkem sto členů. Všem radám byla zrušena vlastní sídla a jejich zasedací sály byly přesunuty přímo do Věže Vysoké magie. Rada mágů jako celek zasedá v nejvyšším patře, kde byly původně komnaty Shalafiho, jehož úřad byl ale zrušen. Nyní je nejvyšší patro přestavěno do podoby kruhového sálu s tribunami, kde sedí jednotliví členové. Členové všech rad a volení členové jsou od sebe v Radě mágů odděleni nízkými přepážkami, rady sedí pospolu. Akademická rada Říše se stará o devět Akademií magie a jednu Speciální akademie magie, kde studují vytipovaní budoucí Megrioti, byť to zatím neví. Dále má Akademická rada pod palcem všechny tři University, které jsou na území Říše, a má dozor i nad Zkouškou a jejími správci. Narozdíl od jiných Ad má Akademická rada Říše pod sebou ještě Institut. Elfové mají Akademií magie jedenáct a Speciální je dvanáctá. Universit mají pět. Trpasličí Akademická rada má tři Akademie a jednu Universitu, Speciální akademie magie jim zatím chybí. Výzkumná rada se stará o veškeré výzkumy, vynálezy nových kouzel, patenty na ně a lektvary. Lékařská rada se stará o všechny léčitele, spravuje zdravotní střediska, zkoumá výskat epidemií, magicky potlačuje mor a podobně. Bojová rada má dozor nad bojovými a bitevními mágy. Každá z rad může vydávat tzv. Nařízení, ale nesmí měnit Zákony. To může pouze Rada mágů jako celek. Rovněž Rada mágů jako celek může jakékoliv Nařízení nižších rad zrušit. Jako rada mágů Říše jste si zvolili svého Mluvčího, který bude komunikovat s jinými Radami a bude moderovat vaši diskuzi a řídit hlasování. Mluvčím se stal jeden starý a respektovaný mág, magistr Firre Pletan. Po této ustavující schůzi bylo zase všechno v absolutní pohodě a to další tři dny. Nyosovi naběhly všechny nové funkce, ale prakticky k nim ještě nebyl zmocněn, protože Sférický Štáb ještě ustavující schůzi neměl. Takže paradoxně měl více času než ty, protože ty sis musela procházet všechny ty papíry, jak to teď vlastně vypadá s pravomocemi, a on ne, neboť to sám pomáhal tvořit. Po těchto třech dnech se konala ustavující schůze Koncilu, která se konala v Elfii, ve městě Terra, kde byla pro Koncil vybudovaná obrovská a luxusní budova. Někdy je Terra označována jako hlavní město darogarské magie, ale oficiální to není, jen je tam sídlo Koncilu. Koncil se skládá z 312 členů, 300 členů všech tří Rad a jedenáct členů Sférického Štábu. Všichni členové Štábu mají dva hlasy. Posledním členem Koncilu je Shalafi, který je tedy jeden pro celý Megrioth. Oficiálně je nazýván hlavou Megriothu, kterou ale ani zdaleka není, protože klíčovou částí Megriothu je Sférion a tomu velí pouze Štáb. Shalafim byl na ustavující schůzi Koncilu jmenován starý elf Unterra Porssio, jeho funkce je dvouletá. Pak může pozici buď obhájit, nebo bude nahrazen. Odvolat jej může Koncil nadpoloviční většinou hlasů. Porssio je ale Shalafim jen názvem funkce, jinak je to spíš Mluvčí Koncilu. Řídí hlasování, moderuje diskuzi, ale sám má minimální pravomoci. Neděle Právě jste se s Nyosem vrátili z ustavující schůze Koncilu v Terre. Za okny už je tma, aby ne, když už táhne na jedenáct. Schůze byla celkem namáhavá, museli jste všechno zorganizovat, s přechodem byla spousta organizačních problému. Nikdy v historii Darogaru neexistovalo na celé sféře takto silné magické uskupení. Dokazujete, že si Darogar skutečně zaslouží status Vyšší sféry. Nicméně toto sloučení si opravdu vyžádalo několik zádrhelů, které se musely vyřešit. například sloučení peněz všech Řádů, ale Sférion si peníze ponechal a Štáb se musel hodně otáčet, aby to Koncilu vysvětlil. Bohužel sférické operace stojí fakt hodně peněz. Nakonec vystoupil Nyos s asi půlhodinovým projevem, který všechny přesvědčil. V životě jsi neviděla někoho, kdo by dokázal vysvětlit všechno a zároveň nic. Přesvědčil Koncil, že Sferion skutečně nutně potřebuje vlastní pokladnu a je i v zájmu Koncilu, aby ji měl, ale zároveň Koncilu ani v nejmenším neřekl proč, přestože Koncil měl jiný dojem. Samozřejmě spousta členů Koncilu je zároveň Megrioty, tedy členy Sférionu, ale rozhodně ne většina. Takže sotva dorazíte domů, vysvlečete se z těžkých černostříbřitých hávů, které vám jako členům Koncilu přísluší, a jdete se navečeřet. Nyos měl i pod oficiálním hávem Dračí tuniky a Draony, tolik oblíbené oblečení zkušených Zaklínačů. Nicméně všimla sis, že nebyl jediný. I Alex s Rionem měli díky oblečení z hrubé látky těžké hávy ještě širší. Chrise už Natka dávno uložila a sama již také spí. Po večeři se s Nyosem společně osprchujete, ještě máte energii na krátké techtle mechtle a pak už to také zalomíte. Druhý den máš ty volno, ale Nyos má ustavující schůzi Štábu, kde oficiálně převezme všechny své nové funkce a Sférion se rozjede na plno. Druhý den ráno se vzbudíš kolem devíti hodin ráno. Nyos je už vzhůru a hraje si dole s Chrisem, kterému už dal najíst. Natka zatím ještě spí. Když sejdeš dolů, vidíš, že Nyos sedí se synem v obýváku na koberci, a Nyos trpělivě staví komín z kostek a Chris ho s neutuchajícím nadšením znovu a znovu boří. Nyos má na sobě černé spací tepláky a volnou bílou košili, ale za chvíli si bezesporu opět převlékne do Draonů a Tuniky. Když se objevíš, Nyos vzhlédne a zazubí se. "Dobré ráno, lásko, snídani máš v bublině v jídelně," informuje tě. Chris se zvedne, a jakmile sejdeš schody, běží tě obejmout a elfsky ti zašišlá dobré ráno. Pak se vrátí k Nyosovi a rozkopne mu hrad. pak kecne zpět na zadek a fascinovaně se dívá, jak Nyos komín znova staví. Na snídani Nyos připravil bublaninu s borůvkami. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Proběhlo hodně změn. Vlastně jakmile začala přeorganizování tak jsme měli co dělat. Ale stálo to za to... Nyos měl mnohem víc času, který trávil doma i když myslím, že tím napůl trpí. Miluje, když má co dělat. Ne, že by trávení čas s rodinou stálo za prd, ale jemu určitě scházela práce a akce. Je to workoholik. Neděle Zívla jsem a sešla dolů. Nyos byl už vzhůru a Chris taky. Natka ještě spala. Přistihla jsem, Nyose a Chrisa jak si spolu hrají na koberci s kostkami. Nyos je stavěl a Chris je boural, pobavilo mě, jak se díval fascinovaně na to co Nyos dělá. „Dobrá ráno obě lásky mého života.“ Řeknu a sevřu Chrise v náručí. Políbím ho na tvářičku a pak ho nechám jít si hrát. „Díky lásko.“ Políbím i jeho a jdu se najíst. Pochutnala jsem si na skvělé snídani a umyla nádobí. Pak jsem šla za kluky a přidala se k jejich hře. „Už se to blíží. Asi bych měla začít připravovat věci na balení pro Chrise.“ Řeknu a pomáhám mu se stavbou. „Kdy musíš odejít?“ zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Jak jsem čekal, v kuchyni bylo navařeno. Najedl jsem se spolu s vojáky a díky tomu jsem si i všiml, že se trochu uklidnili, když mne viděli jíst v klidu mezi nimi. Na morálku má tohle velký vliv, když velitel jí spolu se svými muži. Zvedá se nejen morálka, ale i důvěra a nejsem si se svými muži tak cizí. Když zaklínači opouštěli hrad, stál jsem tam a zamyšleně jsem je sledoval. Bál jsem se, aby za tu dobu, co budou pryč a co bude izolace zrušená, se nic nestalo, ale díky bohu, v následujících pěti dnech byl klid. Když se vrátili, táhli sebou patnáct celkem potlučených chlapů. Ovšem nebylo to nic oproti tomu, co je ještě mělo potkat. Zatáhli je do kobek, kde se jim až do večera, než jsem tam přišel, náležitě věnovali. Přestali teprve po tom, až když jsem přišel a musím říci, věnovali jim opravdu veškerou svou pozornost. Věděl jsem, že žádná otázka doposud nepadla. Ne z naší strany. Jen oni naříkali, prosili a slibovali. Vždy to tak je. Procházel jsem před nimi, ruce jsem měl sepjaté za zády a můj výraz byl více než zamyšlený. Netvářil jsem se naštvaně, spíše jsem byl klidný. Jim se mohlo zdát, že se tvářím ustaraně, jakoby se mi nelíbilo, jak je mí muži zřídili. Ovšem opak byl pravdou. Byli na ně ještě mírní. "Kolik z vás se asi ptá, proč jste tady. Jediní přeživší ze svých kultů," řeknu spíše řečnicky a dál zamyšleně přecházím před nimi. Carrisian i Kenrey stojí opodál, oba se tváří neprostupně a u každého ze zajatců stojí jeden zaklínač a jeden voják. "Nejsem sadista, mí muži vám to mohou potvrdit," řeknu klidně a podívám se na zbylé vojáky, kteří jsou zde přítomní. Jsou tu snad všichni, co mají dnes volno. "Mám na vás pár otázek a budu se ptát jen jednou. Když mi na ně odpovíte, nechám vás jít," řeknu klidně a trochu se i usměju. Samozřejmě jsem lhal, ale krom Carrisiana a Kenraye to nikdo nemohl poznat. A údiv mých mužů je mohl utvrdit v tom, že jim nejspíše říkám pravdu. "Otázka bude jediná, tak dobře poslouchejte," řeknu jim tiše a podívám se na muže, jež stojí u zajatců. "Kdo z vás vyvolal démona a poslal ho dělat bordel na můj hrad?" po delší odmlce se konečně zeptám. Otázka zní, jako bych se jich ptal na cestu do hlavního města. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já už jsem sbalený," zazubí se Nyos. Skutečně je, naházel do tašky troje Draony, několik párů tenisek a asi čtyři Dračí tuniky a byl spokojený. Pak ho Alex přemluvil, aby si sbalil ještě nějaké reprezentativní oblečení, takže si sbalil ještě tmavě modrý šlechtický oblek, ale víc už ho zabalit nikdo nepřinutí. I tak má dvě tašky, protože Draony a Tuniky zaberou dost místa. Natka je už sbalená taktéž, dostala své první Draony a Tuniku, tak si je zabalila, ale má sbalenou i spoustu jiného oblečení. Tašek má asi pět. Ty už jsi začala sobě i Chrisovi balit také, ale ještě nejsi hotová. "Štáb se sejde v jednu," odpoví ti. "Ale měl bych tam být o něco dříve, protože Rion chce velení Štábu ještě před samotnou schůzkou informovat o nějakých věcech," vysvětlí ti. Rion se stal náčelníkem Štábu, ale není faktickým velitelem Sferionu. Opět je jenom jakýmsi moderátorem diskuse Štábu. Všichni velitelé Štábu mají víceméně stejné pravomoci. "Měl bych začít vařit oběd, abychom mohli začít jíst tak o půl dvanácté," míní Nyos. "A sbal něco, čím se zabavíš, když se zrovna nebudeš hádat s městskou radou," doporučí ti Nyos. "Historie, jazyky, zaklínání, drakovědy... Knihovna v Megriarthu je ti otevřená." Běžně nemůžeš knihy vynést z Knihovny, to by tě Knihovníci asi uškrtili, možná i doslova. Jsou to zvláštní postavy v kápích, prý nejsou ani z Darogaru. Každopádně jen generál a výš si může nějakou knížku odnést, případně musíš mít zvláštní povolení. Což asi máš. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Jsem ráda, že balení je jen jedna z mála věcí s kterou jsi hned hotový.“ Mrknu na něj. Samozřejmě to byl dvojsmysl. Pohladím Chrise po hlavičce. „Až se vrátíme začnu Chrise brát do institutu, aby si začal dělat kamarády. Brzy mu bou tři. Rodiče, sestra a pes mu přestanou stačit.“ Nyos mi vysvětlí co má dnes na pořadu dne a pak mě pobídne, abych si sebou vzala něco na čtení. „Ah to zní skvěle. Miluji když se mám s kým hádat.“ Zasměji se. „Tyjo... takže si můžu odnést knížky? Asi na ně budu muset být opatrnější pomalu než na své dítě. Knihovníci mě asi zabijou, pokud nějak jejich milované knížky poškodím.“ Zavrtím hlavou. „Ale jo... něco si tam najdu.“ Slíbím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Trochu mě mrzí, že až se vrátíme, bude mít Chris určitě tři roky," podotkne Chris. "Možná i tři a půl. Rodina bude smutná, že ho tak dlouho neuvidí." Povzdechne si a položí na komín poslední kostku, Chris do komínu praští a kostky se zasypou. Zasměje se. Nyos se zakření a pohladí ho. "Ty jsi náš šikulka, že?" Pak se podívá na tebe. "Rodičům ani nebudeme moci říct, proč byli bez Chrise třeba půl roku. Sferion je stále tajný." Pak zmíníš, že miluješ, když se můžeš hádat. Nyos se pousměje. "Ale dej si pozor. Městská rada je složená z bohatých kupců, kterým současný stav celkem vyhovuje. Přesvědčit je, aby z městského rozpočtu uvolnili peníze na školy a nemocnice, když by jinak skončily v jejich kapsách, bude složité. V tomhle na ně sice budu tlačit spíše já, ale i ty se s nimi určitě dostaneš do konfliktu," míní tvůj manžel. "Máme sice plnou podporu knížete, ale to je víceméně jen prázdný titul. Má některé pravomoci, ale je mu šestnáct let, neumí ještě vladařit. Nicméně ostatní městské státy ho uznaly a pokud by ho městská rada sesadila, riskovala by válku s jinými městy." Pak se zmíníš o knížkách. "Jo, můžeš. Pánům Stínu se ani Knihovníci neodváží vzdorovat," řekne ti, že si svou hodností pro tebe vydobyl povolení knížky odnést. Pán Stínu je nejvyšší hodnost Megriothu, je nadřízena generálovi. Pánové Stínu jsou velmi vážení, není to totiž jen prázdné slovo. Tito lidé jsou schopni ovládat Stín, velice mocnou neutrální magii obsaženou ve sférickém meziprostoru. Jen málokdo se naučí Stín vyvolat a ještě méně lidí jej dokáže použít. Nyos vážně přikývne. "Jo, určitě na ty knihy dej pozor. Z Knihovníků mě mrazilo ještě dříve, než jsem zjistil, co jsou zač..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hold bude jim muset stačit, že jsme byli na tajné misi.“ Pronesu a vzdychnu. „No jo... to mě ani nenapadlo. Hlavně rodiče budou zklamaní. Víš, jak jsou strašně zamilovaní do svých vnoučat.“ Pousměji se. „Tři a půl...“ Podívám se na Chrise. „Tak rychle to utíká.“ Usměji se, když ho vidím jak šťastně se směje tomu, že mohl stavbu zase zbourat. „Co kdyby jsi zkusil si taky něco postavit?“ Navrhnu mu a podám mu kostku. Nyos mi řekl, že si musím stejně dávat pozor a příliš radu nenaštvat. „Budu jemná.“ Slíbím. „Jsem přece doktorka.“ Zazubím se. „Umím být jemná.“ Řekl mi o šestnáctiletým králem, pozvednu obočí. „Tak mladý?“ zavrtím hlavou. Rada si s ním asi dělá co chce. Tak mladý a vládce, je jasné, že Rada mu říká co má dělat. I když to, že se s námi spojil napovídá, že umí myslet i sám. „Jestli to bude fešák, tak musíme dávat pozor aby se nám Natka nezakoukala.“ Pak mi řekne o tom s knihovnou. „Teda... díky, že jsi mi to zařídil. Hele to se nedivím, že z nich máš divný pocit.... je to... jsou to záhadná stvoření.“ Zvednu se a protáhnu. „No... půjdu ještě raději dokončit to balení. Abych to měla připravené. Základ mám sbalený, ale ještě musím hodně zvážit co vezmu nebo nevezmu.“ Podívám se na Chrise. „Doufám, že budeme mít dost času na to naučit Chrise na nočník. Což mi připomíná, že ho musím taky sbalit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Budou mít Melanii," řekne Nyos, že aspoň jedno vnouče jim doma zůstane. "A mí rodiče budou mít zase Evelyn, pokud se tedy otec někdy uvolní z Gurchulu." Clarkova dcerka také zůstane v Darogaru, ale těžko říct, jestli si Nyosův otec, generál říšské armády, udělá čas na to, aby se na ni přijel podívat. Pak se oba zadíváte na Chrise, když mu podáš kostku, aby pro změnu zase něco postavil. Chris kostku ale naštvaně odhodí, zvedne se a přeběhne po obýváku k pelechu Nel, na kterou si lehne. Ta si jen po psím vzdechne a nechá ho zabořit tvář do své srsti. Pak zmíníš, že budeš jemná. "Nesmíš být jemná," zavrtí ale Nyos hlavou. "Musíš na ty tlusté bastardy zatlačit, ale nepřehnat to." Podivíš se, že je kníže takhle mladý. Nyos přikývne. "Jeho otec zemřel před deseti lety, když s vojskem vytáhl proti temným elfům. Ti jej porazili a zakázali městům mít vlastní armády, navíc si nechávají platit pěknou sumičku za to, že města nevyrabují," vysvětlí ti. "Od té doby se o chlapce stará starý mág Kleidus a byl to on, kdo přijal naše poselství a přednesl ho knížeti, který souhlasil. Kleidus je ve městě náš nejsilnější spojenec, kníže mu naslouchá a nepouští k němu moc radu. Leží ji pěkně v žaludku, ale zároveň se proti němu neodvažují nic podniknout, mágů je tam málo a jsou hodně obávaní." Když zmíníš knihovníky, Nyos jen tiše přikývne. Pak se na schodech objeví Natka, už oblečená v hezkém rudém hávu a upravená, na hlavě se spleteným hezkým a jednoduchým copem. "Dobré ráno," pozdraví vás a zvedne do náručí Chrise, aby ho oblíbala, ale ten se začne nespokojeně dožadovat navrácení k Nel, takže ho Natka zase položí. Poté, co se s Natkou pozdravíte a Nyos ji nasměruje do jídelny pro jídlo, vrátí se k tématu balení. "Sbal si hlavně i nějaké společenské oblečení, ale i Draony a tuniku. Ve městě se nám to oblečení bude hodit..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se. „No Chrisi! Jak se to chováš?“ zeptám se ho na jeho vzteklou reakci. Teď už to nebylo mírně, ale doopravdy káravým hlasem. Podívám se na Nyose. „Nesmíš mě brát tak doslova, lásko. Jsem učitelka. Když dokážu jednat s dětmi tak dospělí už jsou hračka.“ Chlácholím ho. „Oh.... tak mág. Musím říci, že jsem na něj zvědavá. Jak je silný a jaký kouzla ovládá... možná bychom se od něj mohli i něco přiučit.“ Zamyslím se. Objeví se Natka. „Ahoj.“ Pozdravím ji. Natka se přivítala s Chrisem, ale ten byl dneska nějak protivný. „Dobře. Sbalím.“ Zvednu se. „Dohlédni prosím na Chrise a jestli bude protivný, tak mu domluv. Dneska mu jak vidím něco přeletělo přes nos.“ Zadívám se na Chrise, který se zase tulil ke své oblíbené společnici. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jistě, jenže naštvané dítě po tobě tak akorát hodí kostkou, naštvaný radní na tebe pošle městskou gardu," podotkne Chris v asociaci s tím, že Chris odhodil kostku, ačkoliv ji nehodil přímo po vás. "Nemyslím si, že by Kleidus byl nějak extra schopný. Může být mocný, ale jeho schopnosti nebudou valné, protože se neměl od koho učit. Podle mě určitě nebude ovládat sférickou magii. Mohl by být ale dobrý v té normální," míní Nyos. Pak jdeš balit, Nyos přikývne, že na Chrise dá bacha. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Zkoušel jsi někdy učit děti? A teď nemluvím o Chrisovi, ale o celé třídě dětí... myslím, že na jednání s radními jsem víc než způsobilá.“ Zavrtím hlavou. Políbím Nyose a vydám se nahoru, abych dokončila balení. Nebylo to snadné, tedy pokud jde o mě, tak to bylo snadné, ale bylo potřeba toho hodně sbalit Chrisovi. Takže když jsem uznala, že mám hotovo byla jsem vážně ráda. Trdlovala jsem s tím přes hodinu. Znovu jsem sešla dolů. „Tak hotovo. Snad jsem na nic nezapomněla.“ Oznámím. „Co Chris? Už se uklidnil?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos zavrtí hlavou, že děti nikdy neučil. "Ale zato jsem mockrát čelil tupcům s mocí rozhodovat o životě a smrti," odpoví. Pak už to ale nechá být, když odejdeš balit. Když po dobré hodině sejdeš dolů, Nyos vaří a s Chrisem si hraje Natka. "Celkem jo," přikývne dívka a podá Chrisovi další kostku. Ten ji položí na dvě, co už jsou na sobě. Jeho komín je nicméně tak vratký, že po této třetí kostce se zbortí. Chris na to chvíli zírá, ale nezačne brečet, a místo toho začne stavět odznova. "Už jsi dobalila?" zeptá se Natka. "Oběd!" ozve se z jídelny. Nyos připravil brambory a rolády z kuřecího masa se šunkou a nivou. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To jsem ráda.“ Řeknu a pohladím Chrise po hlavě, pousměji se, když vidím, že ho netrápí, že mu kostky spadli a pustil se do toho znovu. Možná je to maličkost, ale bylo to dobré pro jeho vývin. Pokud by si měl myslet, že může cokoliv zničit... i takové drobnosti mají vliv na jeho výchovu. „Ano. Doufám, že jsem nic nezapomněla. Kromě mých věcí, a Chrisových jsem musela sbalit i něco pro Nel.“ Přejdu k naší fence, kterou podrbu za uchem. Ozve se Nyos s tím, že je jídlo hotové. „Hmmm....“ Zabručím natěšeně, vezmu Chrise do náruče a jdu do jídelny. „Voní to skvěle.“ Pochválím a posadím Chrise do židličky. Vezmu si první k sobě jeho porci a začnu mu vše krájet na malé kousky, aby mohl jíst sám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po obědě se Nyos převlékne do Tuniky a Draonů a s předstihem vyrazí do Megriarthu, aby přišel včas na velení Štábu. Vy ho následujete s odstupem asi tři čtvrtě hodiny, Natka se stejně jako Nyos převlékne do Tuniky a Draonů, ty můžeš také, nebo si vezmeš jiné oblečení, a vyrazíte do Megriarthu také. Natka se s tebou rozloučí a vydá se ke skupině trénujících nováčků, aby se k nim přidala. Trénuje je jeden trenér nováčků, třetí stupeň, stejný, jako máš ty. Zatímco ty se vydáš do Křídy a z obrovské vstupní haly se vydáš k velké bráně, která označuje vstup do Knihovny. Knihovna Megriothu nashromáždila desítky tisíc knih, z nich spoustu o zakázaném umění. V Knihovně jsou tři základní pravidla, být potichu, neničit knihy a nic nevynášet. Při porušení pravidel jsou Knihovníci velice tvrdí. Když rozhodným krokem zamíříš k obrovské bráně, obě její křídla se před tebou neslyšně otevřou směrem dozadu. Jakmile překročíš práh, je to jako projít pod vodopádem, bariéra mezi Křídou a Knihovnou je velice silná. Spolu s Válečným sálem, Zbrojnicí a Sálem Bran je Knihovna nejchráněnější místo v Megriarthu a kdyby byl Megriarth pod útokem, spíš by byl zničen celý svět, než by útočníci pronikli do Knihovny. Knihovna je jedním slovem gigantická. Strop je skoro v nedohlednu, protější strana je v nedohlednu skutečně. Mezi všemi obrovskými regály je dostatečně velká chodba pro průchod draka. Regály jsou natolik vysoké, že pouze s levitací je možno se k nim dostat. Rovněž k procházení knihovny se musí používat elionové zhmotňování, jinak by tady člověk strávil i dny. A jediný způsob, jak najít knihu, je zajít za knihovníkem. Každých několik regálů je dobře osvětlená studovna, se stoly, pohodlnými židlemi i křesly a čistými pergameny, brky a inkousty pro poznámky. V nejbližší studovně sedí v křesle jeden Chodec a listuje Dějinami Darogaru. Kousek od tebe je jeden knihovník. Asi o dvě hlavy vyšší, než průměrný člověk, a o něco útlejší. Celý je zabalený v temně černém hávu, na hlavě má kápi, která má stejné zatmívací kouzlo jako Dračí tunika, takže mu není vidět do obličeje. Je kolem něj chladnější vzduch a hmatatelná aura, která skutečně způsobuje ježení chlupů. Stojí u nejbližšího regálu a přerovnává knihy. Chris ve tvém náručí se na něj zvědavě dívá, naštěstí není vyděšený ani nebrečí. To je jedna z výhod toho, že od mala vyrůstá v magickém prostředí. Je zvyklý na tolik tvorů a tolik divných věcí, že ho už jen máloco překvapí a vyděsí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po jídle jsme se postupně všichni vydali do Megriarthu. Nyos šel na schůzi, Natka šla trénovat a já s Chrisem jsme se vydali do knihovny. Moc jsem se netěšila na setkání s knihovníkem, protože i teď jsem z něj měla husinu. Ale nebylo zbytí. Jestli chci nějakou knihu, tak potřebuji jeho pomoc. To bych tam taky jinak mohla bloudit do nekonečna. Vešla jsem do knihovny a oklepu se, abych setřásla ten pocit, jako kdybych prošla pod vodopádem. Podívám se na Chrise, který byl v klidu. Nadhodím si ho, aby se mi lépe držel a rozhlédnu se. Viděla jsem tu jen jednoho člověka, ale možná jich tu bylo víc. Jen někde jinde. Pak si všimnu knihovníka. Chris také, ale ten už byl zvyklý na všechno možné, takže byl v klidu a neplakal. Políbím ho na čelíčko a vydám se ke Knihovníkovi. „Dobrý den.“ Pozdravím ho tiše. Mluvila jsem automaticky šeptem, protože jsem nechtěla nadělat moc hluku. Hlas by se tu rozléhal. „Můžete mi pomoci s nalezením pár knih?“ požádám ho. „Potřebovala bych něco jako průřez dějinami školství, jak vznikli první školy a jak se to postupně vylepšovalo.“ Nebyla jsem si jistá, jak to nazvat, ale znělo to trochu divně jakmile jsem to řekla. „Pak něco o dvorní etiketě. Drakověnu svazek III. Taky jestli nemáte něco vzdělávacího pro děti?“ pokývnu k Chrisovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jej pozdravíš, otočí se Knihovník k tobě a tiše si tě vyslechne. Pak narovná hlavu, jako kdyby přemýšlel. Nebo jako kdyby komunikoval se svými kolegy či s knihovnou samotnou, kdo ví. Pak natáhne ruce a v náručí se mu objeví několik hrubých svazků a nahoře spousta tenoučkých knížek pro děti. "Máte povolení si knihy odnést," pronese Knihovník hrubým a monotónním hlasem, takovým hrdelním, který by člověk nenapodobil ani kdyby se hodně snažil. Mluví elfsky, ale elfština se k tomu hlasu vůbec nehodí. "Vraťte je v pořádku," dodá ještě a pak knihy obalí zeleným světlem a všechny svazky se smrsknou do malé zelené kuličky, která se dá schovat do kapsy. Knihovník ti kuličku podá, jakmile ji převezmeš, otočí se zpět k regálům. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bylo to rychlé, měla jsem co jsem potřebovala. Kniha co mi pomůže v jiné sféře, pokročilá drakověda, abych vzdělávala sebe, etiketa abych se pak nedopustila nějakého trapasu u dvora a něco pro Chrise, aby se tak trochu začal už učit. Schovala jsem knížky do kapsy. „Děkuji. Dám na ně pozor.“ Řeknu už spíš jeho zádům a zase se vydám ven z knihovny. „Uf... to jsou, ale podivní strejdové co?“ řeknu Chrisovi a znovu si ho nadhodím. „Ale máme co jsme potřebovali. Půjdeme se podívat na Natku jak trénuje co říkáš?“ řeknu mu a vydám se zpátky za Natkou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jó," protáhne Chris v souhlasu. Vyjdete z Knihovny a následně i ze Křídy, abyste se podívali, jak trénuje Natka. Brzy najdete hlouček mladých v Draonech a Tunikách, zaklínačtí nováčci. Najít mezi nimi Natku není zas takový problém. Kluci mají ve Sferionu velkou převahu, a tak není divu, že kráska jako Natka je v obležení. Zdá se, že trenér se už z neoficálního tréninku vzdálil a ponechal mladé jejich osudu. Takže celý hlouček sedí, s Natkou a ještě jednou dívkou uprostřed, a kluci se jim snaží zalíbit. Obě holky se ale tváří dokonale nepřístupně a baví se spolu. Ale v tom se objeví dva statní mladíci v mohutných černých zbrojích Chodců. To už nováčci očividně nejsou, jsou o něco starší. Proderou se hloučkem mladíků až k Natce, která se na ně zazubí, jako by je znala. Zvedne se a hnědovlasého mladíka obejme. Na druhého, vyššího a statnějšího blonďáka, jen vesele kývne. Mladíci z kruhu vypadají poněkud rozčarovaně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Natka už netrénovala a teď seděli všichni nováčci v hloučku a viditelně se kluci snažili zapůsobit na holky, kterých tu bylo pomálu. Ale Natka i druhá dívka se tvářili, jako že nic. Pousměji se, tady asi už nic neuvidíme. Chris by se nudil a začal by hledat čím by se zabavil. Už jsem chtěla jít jinam, někde kde se trénuje což by Chrise zabavilo na delší dobu, ale v tu chvíli se objevili dva statní Chodci a prodrali se až k holkám. Překvapeně zamrkám, když vidím jak jednoho z nich Natka obejme. Ona má kluka? Proč se nepochlubila? Tak nějak nenápadně se začnu posouvat do strany, abych viděla mladíkovi do tváře jestli ho náhodou neznám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ani jeden nevypadá, že by s Natkou chodil, spíš se vítají jako dobří kamarádi. Když se přesuneš, mladíci si tě všimnou a vyšší blonďák bouchne menšího hnědovlasého loktem do žeber, oba se podívají směrem k tobě. Oba se zazubí, když tě vidí, a ty se taky usměješ, protože je poznáš. Chodecká dvojka není nikdo jiný, než Victor s Jeidem, jednaadvacetiletí mladíci, kteří sice sotva prošli Zkouškou, ale už jsou Megriotí rytíři, druhá hodnost po novicech. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když si mě všimli, trochu se zastydím, protože to co jsem dělala muselo vypadat divně. Ale pak je poznám a usměji se. Vydám se s Chrisem k ním. „No ahoj vy dva.“ Pozdravím je. „Bych vás málem nepoznala.“ Vždycky když je vidím, musím si vzpomenout na to, jak ten čas utíká. Pořád mi připadá jako kdyby to byla teprve chvíle, kdy tihle dva byli malí uličníci. A teď jsou z nich už muži. Dala jsem si Chrise na jednu ruku a druhou tak napůl oba objala. „Chrisi. Tohle je Victor a Jeid. Pozdrav.“ Pobídnu syna. Nevím jestli si je pamatuje, je to už nějaká chvíle co je viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladíci se ti i s Natkou vypadají naproti. Kluci v hloučku se zatváří trochu zklamaně, ale rychle obrátí pozornost na zbývající dívku. "Ahoj veliteli," pozdraví tě Jeid se zazubením. "Ty to ženeš, zítra generál, ne?" zeptá se Victor s úsměvem. Pak je oba obejmeš a oni se otočí k Chrisovi, který je elfsky pozdraví. Oba kluci se po sobě překvapeně podívají a pak se otočí zpět k Chrisovi. "Už ses rozpovídal, ty šikulo?" zasměje se Jeid a Victor chlapce pohladí. Prohlédneš si je. Oba se zase o něco vytáhli a při tvrdém výcviku v Megriarthu nabrali svalovou hmotu. Oba prošli Zkouškou už i s Megharty. Jeid je o něco větší než ty, Victor je ještě vyšší a statnější než on. Oba jsou Chodci, ale jen Jeid je oblečený v brnění Chodců, Victor má na sobě brnění Ravenů*. "Před třemi dny jsme se vrátili z misi na Terreanu," vysvětlí ti Jeid, proč jsi je dlouho neviděla. Terrean je sféra, kterou teď zmítají boje mezi Vyššími a Nižšími sférami, je tam pěkně horká půda. Megrioth se zapojil teprve nedávno, zatím plní ale pouze podpůrné úkoly. "Jo, a hned jsem se zase přihlásili na tu misi, na kterou zítra odjíždíte. Hledají se schopní Chodci, kteří půjdou jako doprovod. Takže pokud ty nemáš nic proti, půjdeme za Nyosem," pousměje se Victor. // * Ravenové - takoví Sboristé uvnitř Sferionu, dá se říct. Dohlížejí na pořádek v Megriarthu, střeží Křídu a Brány, mají pravomoc vyšetřovat a zatýkat Megrioty. Ale plní i výzvědné mise v nepřátelském prostoru a díky svému výcviku pro boj zblízka se velice často dostávají i do prvních linií. Mohou to být jak Zaklínači, tak Jezdci a Chodci. Kromě zbrojí svých zařazení mohou nosit i zbroje Ravenů, pokud plní ravenní úkoly. Jejich zbroj velice připomíná zbroj samurajů. Je mohutná a přitom velice lehká, z neznámého lesklého černého kovu. Tvoří ji vlastně spousta plátů pospojovaných pohyblivě k sobě. (Daniel de Itara měl na sobě ve Strážcích ne tolik mohutnou a světlejší verzi této zbroje.) Ravenům velí Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „No jistě. A za týden královna světa.“ Chris kluky elfsky pozdraví což je překvapilo. „Ano. Konečně. Zdá se, že konečně získal dojem, že nám může říct své hlubokomyslné úvahy.“ Zasměji se. Páni ti kluci se vytáhli a nabrali svaly, jsou z nich pěkní muži a nemluvě o tom, že jsou hodní. Vsadím se, že holky jsou z nich na větvi. Já bych asi byla. „Aha. Tak proto jsem vás tak dlouho neviděla.“ Taky mi prozradí, že nás budou na naší výpravě doprovázet. „Ah to je skvělé. Jsem ráda, že nás budete doprovázet. Aspoň to nebudou žádné neznámé tváře. A Chrisovi to taky prospěje. Ona ta změna prostředí na něj asi taky zapůsobí. Čím víc známých věcí a lidí kolem sebe, tím snadnější to pro něj bude.“ Pak na ně pokývnu. „Jasně. Jen běžte. Nakonec se brzy uvidíme a můžeme hodit řeč později.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nějaké neznámé tváře tam určitě budou, nejdeme jenom my," odpoví ti Jeid s pousmáním, pak se oba rozloučí s tebou, Natkou i Chrisem a zamíří do Křídy. Natka se za nimi zasněně zadívá. "Věčná škoda, že jsou oba zadaní," zazubí se s nadhledem a zavrtí hlavou. Pak se podívá k hloučku kluků. "Zato tohle jsou blbečci." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se na Natku. „To ano.“ Souhlasím a pak se ohlédnu na kluky. „Nebuď tak tvrdá. Z toho většinou vyrostou. Victor s Jeidem bývali taky rozdivočení... Tedy hlavně Victor. To byl třeštidlo. Jeid byl klidný a milí vždycky. Jen je teď mnohem víc veselejší.“ Řeknu ji. „Navíc... kluci se vždycky chovají tak trochu jako blbci, když se jim nějaká holka líbí a snaží se získat její pozornost.“ Poklepu ji po rameni. „No však počkej. Dřív nebo později poznáš toho, který tě zaujme.“ Chlácholím ji. „Tak co máš teď v plánu?“ zeptám se Natky. „Já s Chrisem jsme tu skončili, tak nemáme do čeho píchnout. A musím říci, že mě začínají bolet ruce jak Chrise furt nosím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tak ho polož," navrhne ti Natka s pousmáním. "Pobíhá tu hodně dětí." Ukáže bradou ke skupince čtyř až šesti letých dětí u pískoviště nedaleko úpatí Křídy, ale dál od vchodu i tréninkových oblastí. Jejich rodiče zatím mohou nedaleko trénovat. "Musím říct, že jsem na tu sféru zvědavá," řekne potom. "Nyos říkal, že ten kníže je hodně mladý. Že prakticky nevládne on." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ohlédnu se k pískovišti, jsem snad slepá? Vůbec jsem si toho nevšimla. Kývnu na ní a vydám se k pískovišti, kde pustím Chrise mezi děti, aby si taky pohrál. Pak jsem si s Natkou stoupla strnou a dívala se na Chrise, abych viděla jak se zvládne skamarádit s dětmi. „Já taky. Jo Nyos se o tom zmiňoval. Mladý vládce, který ale bez svolení rady nemůže vládnout.“ Přikývnu. „Asi sebereme radě trochu vítr z plachet. Ale málem jsme dopadli stejně. Přece jen pamatuješ na našeho původního vládce. Ještě, že na trůn nakonec dosedl nynější král.“ Řeknu s úlevou. „Třeba si padnete do očka.“ Mrknu na Natku, |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Náš král také nemůže vládnout bez podpory Otevřené rady," připomene ti Natka, že ani u vás není systém dokonalý. Na trůně sice nesedí loutka, sedí tam silný panovník, ale také panovník s omezenými pravomocemi, který se zodpovídá radě šlechty. Pak se Natka zasměje a zavrtí hlavou. "Raději ne, nechtěla bych být kněžnou města ve Vnější sféře," odmítne se smíchem. "Jsem ráda, že nás bude doprovázet tahle dvojka," zmíní potom Jeida a Victora. "Udělali si v Megriothu celkem slušné jméno. Victora velice rychle přijali k elitním Ravenům a Jeid má slušně našlápnuto k hodnosti arcirytíře*." // * Arcirytíř je hodnost následující po rytířovi a předcházející Nižšímu veliteli. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Připomněla mi, že u nás je to podobné. Přikývnu. „To ano. Ale když na to přijde, tak si dokáže prosadit svou.“ Pokrčím rameny. Zasměji se s ní. „No hele co ty víš. Třeba to bude sympatický krasavec.“ Šťouchnu šibalsky do ní. „To já taky. Jsou to dobrý kluci... muži.“ Pousměji se. „Ještě nedávno lezli po stromech.“ Zavrtím hlavou. „Jak člověk stárne pomaleji všichni kolem nějak rychle rostou.“ Usměji se. „Připadám si stará.“ Zadívám se na Chrise. „Ani se nenaději a i on mi vyroste. A za další chvíli mi nebude chtít dát ani pusu, nebo obejmout, bude skuhrat, že už není malej a před kamarády to už vůbec nebudu moci dělat, protože bych ho tím ztrapnila. Jo a puberta.... radši nemluvit.“ Položím Natce ruku na rameno. „Díky bohům, že aspoň tvoje puberta probíhá v klidu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Následujících pět měsíců Faerta sílí a Bratrstvo slábne, přestože se ti podařilo jej stabilizovat. Vitari rozdělila moc nad Faertou do několika svých nejbližších zaklínačů, a sama má tak volné ruce k akcím ve jménu jak Faerty, tak zatím i Bratrstva. Zároveň však si dala velký pozor, aby nikdo nebyl na pochybách, že všichni tito velitelé Faerty se zodpovídají jí a ona zase tobě. Ve spolupráci s Moruntem a Perterem Vitari a její zaklínači vytipovali několik hluboko zakořeněných kultů a Faerta s Bratrstvem nad nimi převzali vládu. Podmanili si členy, popravili vedení a převzali prostředky. Postupně si získáváte čím dál tím víc významných úřadů v Belnetské říši. Tajné sbory vám udělaly celkem službu, když udělaly šťáru v Otevřené radě (parlamentu) a pozatýkali několik desítek členů. Nebylo nic těžkého na uvolněná místa dosadit někoho podmáznutého. Nicméně ne vše jde úplně podle plánu. Mágové sílí ještě mnohem rychleji, než vy. Vždycky nad vámi byla hrozba staré spojenecké smlouvy s Elfií, o které víte, že vlastní nejmocnější elfy v Darogaru. Ani pesimistického Morunta v nejpesimističtějších předpovědích nenapadlo, že by se mohlo stát to, co se stalo. Tedy naprostá odluka magických řádů od států a potom sloučení do jednoho gigantického řádu nazvaného Megrioth. Stalo se tak téměř ze dne na den, jeden den se všichni mágové vzdali svých politických a světských úřadů a druhý den se sloučily řády Říše, Elfie a Trogbardinu (trpaslíci). Poprvé jsi viděl Vitari zuřit, protože její nejlepší zvědové přišli s informací o sloučení Řádů asi deset minut předtím, než byla oficiálně zveřejněna. Dobrá zpráva pro vás je ta, že obří Megrioth zaměřil svou pozornost daleko za hranice říší. Na Pustiny daleko na západě, kde stále žijí bezpočetné skřetí a orčí kmeny. Špatná zpráva je ta, že i kdybyste položili Říši, Megriothu to ani v nejmenším neublíží. Nemůžeš si pomoct, ale v mysli ti neustále zní slova "veš v kožichu". Pozornosti neušli vaši zaklínači a Megrioth rychle vytvořil odpověď. Mocní mágové v mohutných černých zbrojích, vyzbrojení magickými meči a ovládajícími jak kouzla, tak meč. Nazývají se Ravenové a už byli schopni vám několik zaklínačů vystopovat a zabít. Nicméně zdá se, že i Ravenové obracejí svou pozornost úplně někam jinam, než vašim směrem. Neustále pátráte po něčem, co by se dalo proti Megriothu použít, ale jestli bylo velice těžké zasáhnout Řád Říšských mágů, zasáhnout citelně Megrioth už je prakticky nemožné. Identita nejmocnějších mágů je utajena, čelní představitelé Megriothu se scházejí na radě nazvané Koncil, ale faktickým vládcem Megriothu je tajemný Štáb. Tento půlrok se nicméně zaklínači kromě přivlastňování si cizích prostředků zaměřili na hledání tajné zbraně, kterou měl tvůj otec proti Řádu připravenou. Když se do toho Vitari opřela, zjistili se, o jakou zbraň se jedná. Jedná se o Stín, neboli magickou hmotu nacházející se v prostoru mezi sférami. Je sama o sobě neutrální a může sloužit jak dobru, tak zlu. Hmota se nemůže nacházet ve sféře bez hostitele. Je to symbióza, mág přijme Stín a ten může žít ve sféře. Zato Stín mágovi poskytuje přístup k neskutečně mocným kouzlům. Z historie je nejznámějším hostitelem Stínu Magius, který by bez jeho síly nikdy nebyl schopen získat kontrolu nad zdivočelou Darogarskou magií a stát se tak nejslavnějším mágem historie. Získat Stín je obtížné a vyžaduje obrovskou moc a perfektní znalosti sfér. O to už se ale postaral Oxo, vytáhl Stín do Darogaru a ukryl jej. Zaklínači teď pracují na Oxových geniálních šifrách a snaží se je rozluštit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zase to ber takhle.. Kolik rodičů může říct, že uvidí vyrůstat i své prapravnuky?" pousměje se Natka, že dlouhověkost má výhody. "Podle mě bylo načase, aby se z nás stala Vyšší sféra. Jinak by byl Darogar přelidněný. Takhle můžeme osídlovat i jiné sféry," podotkne. Je fakt, že i Nyos už mluvil o tom, že Štáb vážně uvažuje o postupném osídlování jiných sfér. Ale je to jen dlouhodobý plán. Pak se Natka zasměje, když zmíníš její pubertu. "Asi jsem se nechovala jako zmetek proto, že jsem žila s tebou a Nyosem. trochu z vděčnosti, že jste mě nechali u sebe," pousměje se. "Kdybych byla s rodiči, tak bych možná byla jako Susan kdysi." Podívá se na oblohu, kde se zrovna formuje jedna letka k tréninku. Natka se zasněně zadívá na draky a pak se otočí k tobě. "Už se těším, až mi dovolí vzlétnou," zamumlá. předtím má před sebou ještě dlouhé hodiny trénování sedu a pokynů, ale ona to zvládne rychle. "Nejlepší je to bez sedla," zase se zasní, i když ty s ní tak úplně nemůžeš souhlasit. Dračí šupiny prodřou skoro všechno, bolí stehna i lýtka a navíc je to hodně nepohodlné. Je fakt, že Draony většinu tohoto nyní neutralizují, ale bez nich to bylo peklo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To ano. To je zase jedna z výhod.“ Pousměji se. Zmíní osidlování dalších sfér. „To ano. Ale to je ještě daleko. Možná se ani nedožijeme prvních pokusů o osidlování.“ Řeknu. Stisknu ji rameno. „Ale vůbec ne. I kdyby jsi byla s rodiči, tak bys tak nedopadla. Nyosův vliv se jen tak nezapře. A oba jsme rádi, že jsi s námi. Vlastně si teď ani neumím představit, že by jsi s námi nebyla.“ Natka začne snít o létání. „Je to úžasné. Já se těším až mi budeš o svém prvním letu vyprávět.“ Řekla mi, že nejlepší je to bez sedla. Překvapeně se na ní zadívám. „A kdo ti to řekl? Krátké lety jdou, ale delší... bez sedla je to dost namáhavé a bolestivé. To není jako jízda na koních. Šupiny draků jsou drsné a prodřou každou látku. I s Draony je to nepříjemné.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kluci, co už létali," kývne hlavou ke skupince chlapců, kterou před chvílí opustila. Je ti jasné, že nováčci, kteří už vzlétli, mají mezi zelenáči výsadní postavení. Asi takové, jako mají například členové Eskadry lebek mezi ostatními zaklínači. "Prý s Draony je to pohodlné, ta látka ti celkem drží holeně, a neprodře se. Nebolí to, ale cítíš každý drakův pohyb," řekne s pokrčením ramen. Ty už jsi v Draonech něco nalétala a skutečně je to mnohem, mnohem lepší, než dříve. Draony opravdu drží nohu a neprodřou se, ale že by byla nějaká slast sedět na vystouplých obratlech.. to ne... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Řekla mi, kdo ji to řekl. Ohlédnu se ke klukům a zakoulím očima. „Asi se snaží udělat dojem. Je pravda, že je to mnohem pohodlnější než předtím, ale že by to bylo kdo ví jak pohodlné?“ Vysvětlím Natce. „Je to jako kdyby jsi seděla na kamení, které se pod tebou hýbe. Budeš mít zadek samou modřinu.“ Pousměji se. „Však si to pak zkus sama. Jestli si to chceš ověřit, tak až budeš moci létat, tak si to vyzkoušej. Už teď slyším, jak budeš hekat.“ Uchechtnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zajdete se do Křídy najíst, naštěstí kuchaři už myslí i na děti Megriotů, a tak sis mohla vyžádat i jídlo pro Chrise. Poobědváte a pak jdete zpět před Křídu a vydáte se k tréninkové oblasti A, kde se zrovna pod vedením Uvery formuje několik jednotek darogarských vojáků. Uvera sedí v sedle vypůjčeného koňského Megharta a buzeruje muže, kteří se nestihnou dost rychle srovnat do formace. Všichni jsou to samozřejmě zkušení vojáci a rytíři, ale tady je čeká spousta nových formací. Podpora leteckého útoku, pochodování v týlu meghartí jízdy nebo boj na křídle chodeckého pluku, s tím se běžně nesetkají. Natka se opře o zábradlí oddělující první výcvikové pole od druhého a fascinovaně sleduje, jak se vojáci ve stříbrných zbrojích zformují a postaví před sebe štíty. Pro tebe má však přítomnost Uvery ještě jeden význam, zasedání Štábu již patrně skončilo. A skutečně ano, na okamžik vás zakryje stín, a když zvedneš hlavu, vidíš, že nad vámi přeletěl Kelwor. Udělá ve vzduchu elegantní otočku a znova vám přeletí nad hlavami, přičemž mu Nyos seskočí na zad a lehce do dřepu dopadne do trávy vedle vás. Oči má černé jako noc, což znamená, že ke svému seskoku z dvaceti metrů využil Stín. Když se postaví a zazubí, oči se mu opět změní do normální podoby. Stoupne si vedle vás a také se opře. Chris ti začne poskakovat v náručí a dožadovat se předání k otci, což mu ráda splníš, protože už tě pěkně bolí ruce a tady, ve výcvikové oblasti, jsi jej nemohla nechat jen tak pobíhat. Nyos si se zazubením vezme syna a dá mu pusu, než se otočí k vám. "Odchod je zítra v jednu hodinu. Nastala jedna podstatné změna, Štáb se rozhodl přemostit portál pomocí Magiovy knihy, což znamená, že zůstane otevřen. V následujících týdnech se navíc spojí i s ostatními knížaty v dalších městech a zkusí vyslat velvyslance i do jiných měst," vysvětlí vám. "A Uvera," kývne Nyos hlavou k hlavnímu výcvikovému veliteli, který zrovna seřvává jednoho seržanta ("Kdybys kryl Zaklínače, jeho drak už tě dávno upeče jako šťavnaté kuře, ty jedna bedno sraček!!! Kde jsem řekl, že máš stát?!?!") "Chtěl, abych tě poprosil, jestli by sis nevzala na starost jednu skupinu zaklínačských nováčků. Tréninky by měli pondělky a čtvrtky od jedné do čtyř, to bys vždycky prošla portálem a vedla to. Natka bude v té skupině taky," podívá se Nyos na sestru, která se rozzáří při pomyšlení na to, že ji začnou konečně oficiálně cvičit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já," zachrchlá jeden z mužů a ústa se mu rozšíří v šíleném, zkrvaveném úsměvu. Celou dobu se díval do země, teď však zvedne zrak a upřeně se ti zadívá do očí. Náhle se nemůžeš ani pohnout, díváš se muži do šílenstvím lesklých očí a nemůžeš odvrátit pohled. Začínáš se v těch očích ztrácet, tvá mysl tě opouští. Kinray vedle tebe tasí meč a jediným plynulým pohybem muži utne hlavu. Řez je natolik čistý, že hlava zůstane ještě pár okamžiků sedět na krku, teprve potom se objeví krev a hlava spadne. Tělo se zhroutí. A ty jsi volný. Na okamžik se ti zamotá hlava, ale rychle nalezneš ztracenou rovnováhu. Setřepeš vojákovy ruce, které tě podepřely. "Co to bylo za chlapa?" vyštěkne tvůj velitel Goren směrem ke Kinrayovi, který jen bezmocně zavrtí hlavou. "Blázni!" promluví všichni věznění muži najednou, jejich ústa se otvírají ve vzájemné shodě, mluví jedním chraplavým hlasem. Veškeří zlomení muži najednou narovnají ramena a temně se zachechtají, opět jako jeden muž. "Zavolali mě! Vaši nepřátelé mě zavolali!" zachechtají se muži. "Obrovská chyba! Pozřel jsem je a nyní pozřu vás!" Kinray roztáhne ruce a ty a zbytek vojáků včetně Gorena se ocitnete za nimi, pak Kinray vytvoří v ruce několik ohnivých koulí a vyšle je na muže. Všechny zachvátí plameny a oni se před vašimi zraky rozpadnou na prach, stále za veselého smíchu. Velice se divíš, že se vojáci za tebou nerozutekli. Možná jen proto, že jim zdřevěněly nohy. Už jsi toho viděl hodně, ale tohle se určitě zařadí k nejděsivějším zážitkům. Goren ztratí nervy, popadne Kinraye za rameno a přitiskne svůj nos k jeho. "CO! TO! BYLO?!" zavrčí veliteli zaklínačů otázku. Kinray srazí jeho ruce stranou a odstrčí ho od sebe. "Myslím, že nás navštívil démon vysoké třídy. Který se staletí nudil v Khazaru," zamumlá zaklínač v odpověď. Vtom se dveře sklepení rozrazí a Kinray se s mečem v ruce jako jediný obrátí čelem nové hrozbě. Je to ale jen Carissan, jeho bledá pokožka ostře kontrastuje s temným hávem a vlasy má rozcuchané a zpocené. "Jsme napadeni!" zachrčí. Goren tasí meč. "Kým?" zavrčí. "Obyvateli místního hřbitova!" odvětí Carissan. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Po jídle jsme se šli dívat na výcvik vojáků. Chrise to zaujalo dost na to, aby nechtěl nikam jít. To, že tu byl, ale Uvera znamenalo, že Nyos už má volno. A opravdu. Ne dlouho po tom co jsem na to pomyslela, tak dorazil. Seskočil efektně na zem. „Ty frajere.“ Pronesu uznale. Taky se zadíval na muže, ale jakmile si ho Chris všiml chtěl k němu. Předala jsem mu ho a moje ruce si konečně mohli odpočinout. „Zítra v jednu... ráno nebo odpoledne?“ zeptám se. „Hmm... tak to je fajn. V tom případě nebudeme muset čekat na vytvoření portálu kdo ví jak dlouho, kdybychom se museli dostat rychle pryč.“ Podívám se na Nyose, když pronesl, že by mě chtěl o něco požádat. „Copak?“ zeptám se. „Já?“ narovnám se a poškrábu se ve vlasech. „No proč ne? Jen abych nebyla moc měkká. Ale tak uvidíme jak mi to půjde.“ Přikývnu a podívám se na Natku. „Budu se k tobě muset chovat jako k cizí. Nehodlám nikomu nadržovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebudou to tréninky, kdy prostě jen tak nezávazně někoho povedeš," řekne ti Nyos. "Ta skupina bude tvoje od začátku až k pokročilým." Víš, co to znamená. S tebou se skupina bude účastnit různých exkurzí, cvičných výprav, později jim můžeš připravovat terénní cvičení. Je to jako být třídní učitel, můžeš učit i jiné skupiny a tvou skupinu mlže mít i někdo jiný, ale ty jsi hlavní nadřízený. Nyos se pak zasměje. "Nemusíš být tvrdá," pokrčí rameny. "Pokud budeš mít výsledky. A kdo by se k tomu hodil víc, než jedna z nejvýše postavených učitelek v Říši?" zamrká na tebe a potom se otočí k sestře. "No, Natko, oficiálně tě vítám mezi rudými proužky," poplácá ji po rameni. Naráží tím na hodnosti, členové Sferionu nosí na pravém rukávu hodnostní označení. Proužky táhnoucí se od ramena dolů doleva k loktu. Nebo by aspoň měli nosit, většinou potkáváš Zaklínače v Dračích tunikách bez proužků, a Chodci a Jezdci to zatím s hodnostním označením nemají domyšlené a hvězdičky, které prozatímně nosí, skoro nejsou vidět. Tak jako tak, Zaklínači mají na pravých rukávech Tunik stříbrné pruhy. Jeden pruh označuje zasvěceného, dva pruhy označují pokročilého nováčka, tři už je rytíř, čtyři arcirytíř, pět nižší velitel, šest pruhů máš ty a další velitelé, sedm je vyšší velitel, osm je pak generál a devět nosí Nyos a další Pánové Stínu. Ten jeden stříbrný proužek patří dětem na Speciálních akademiích, dva proužky má Natka a další ti, co se teprve učí. Nad tím jedním stříbrným děti v akademii nosí ještě modré proužky, které ukazují, jak hodně jsou pokročilí. Maximum je devět, pokud je někdo naprostý a úžasný génius, s obrovskými znalostmi a obrovskou mocí. Modré proužky uděluje na Akademii třídní učitel. Poté, co děti vyjdou z Akademie, dostanou se do skutečného tréninku Sferionu a dostanou dva stříbrné pruhy, které označují jejich hodnost, a nad nimi mohou mít až osm rudých proužků, které zase označují jejich pokročilost. Tyto proužky uděluje hlavní trenér skupiny. Pak Natce řekneš, že se k ní budeš muset chovat jako k cizí. "Nadržovat mi nemusíš, ale jestli se mě zeptáš, jak se jmenuju, tak po tobě něco hodím," zazubí se. Pak se mile usměje. "Jsem ale ráda, že nás budeš mít ty." Natka odešla z Akademie se sedmi proužky, takže je velkým adeptem na rychlé získání aspoň několika rudých pruhů nad ty dva stříbrné. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Dobře... tak jen přiměřeně.“ Pronesu. Pak se zasměji, když mi Natka pohrozí, obejmu ji rukou kolem ramen. „Tak to abych si vzala helmu.“ Pronesu s úsměvem. „Musím se tě zeptat na jméno. Ale ne kvůli sobě, ale kvůli ostatním. Ne všichni tě musí znát.“ Vysvětlím ji. „Já taky. Budu se snažit abych vás co nejvíc připravila na vyšší stupeň.“ Slíbím ji. „A taky ti gratuluji.“ Já ji dám pusu na tvář. „Jsme na tebe moc pyšní.“ Pustím ji. „Takže portál bude otevřený ano? To znamená, že se budeme moci tu a tam vrátit domů? Jde o to, abychom se vrátili na Chrisovi narozeniny abychom udělali rodinnou oslavu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, pokud nenastanou komplikace, portál nechají otevřený někde ve sklepě sídla," přikývne Nyos souhlasně. "Na Chrisovy narozeniny můžeme udělat v Darogaru oslavu, ale nebude to tak, že bychom vycházeli každý večer. Ty s Natkou budete chodit ven v pondělky a čtvrtky, já asi pouze když bude naléhavá schůze Štábu. Nesmíme mizet moc často, aby to nebylo nápadné. Navíc určitě budeme mít i tak dost práce." Pak Nyos mávne rukou a v dlani se mu zjeví stočený pergamen, který ti předá. "To mi dal Uvera. Osnova, nebo tak něco," zamumlá. Jako trenér prvního stupně on trénuje třeba členy Eskadry lebek, kteří už všechno umí, takže se nějakýma tabulkama nemusí zabývat. Ne všichni ale mají takový komfort. Nyos pak kousek poodejde a položí Chrise na zem. Sedne si k němu a vytváří modré světelné kuličky, které začne Chris nadšeně chytat. Natka se opře o zábradlí a soustředěně sleduje darogarské vojáky a Uveru, který představuje na vypůjčeném drakovi Zaklínače, jehož vojáci podporuje. Natka se snaží zapamatovat Uverův postup. Ty máš mezitím čas rozbalit si pergamen a přečíst si osnovy. Shrnu to. Co už umí z Akademie: Teorie: Sférověda - základy (Vnější/vnitřní sféry, Vyšší a Nižší, specifika Khazaru, Darogaru, Warraku...) Drakověda - anatomie dračího těla Praxe: Boj s mečem - pokročilí Střelba z luku - pokročilí Jízda na koni - řízení pouze holeněmi, jízda bez držení a lukostřelba za trysku Bojové umění - pokročilí Kouzla - mnohem pokročilejší než studenti normálních Akademií, ještě ale ne sférická magie ani zaklínání Co se musí naučit (pořadí na trenérovi): Teorie: Popsat a vysvětlit klady a zápory jednotlivých základních dračích ras Vysvětlit fungování Megriothu a Sferionu, rozdělení, pravomoci, působnost Popsat jednotlivé démonické rasy a jejich kategorie Vysvětlit rozdíly mezi magiemi, jejich specifika Popsat Megriarth, kde se co nachází, popsat Křídu a Zbrojnici Praxe: Nasedlat draka a rychle se dostat do sedla Péče o draka Dokázat si obléknout zbroj i bez Elionu Vyzbrojit draka Naučit se otěžemi a holeněmi draka ovládat Udržet se v sedle i bez připnutí nohou Vydržet rychlé zrychlení a zpomalení, otočky a úhybné manévry, být i během nich schopen držet bezpečně meč Naučit se vysílat bez zaklínání Světlušku Naučit se formace v letce a spolupráci s jinými Zaklínači Shrnutí - Naučit se v letu ovládat vyzbrojeného draka holeněmi, udržet se na něm a trefovat blízké terče mečem a vzdálené Světluškami i během leteckých obratů a zároveň být schopen spolupracovat s jinými Zaklínači Naučit se létat bez otěží i sedla s Draony držícími nohy (záleží na trenérovi) Naučit se létat bez otěží i sedla bez Draonů (záleží na trenérovi) Naučit se odepnout řemínky, vyskočit drakovi na hřbet a vydržet nějakou dobu ve stoje (záleží na trenérovi) Tví nováčci budou trénovat odděleně od svých draků, které bude cvičit zase Kit. Draci se musí naučit reagovat na pokyny Zaklínače, držet formaci, udržet svůj dech a správně s ním mířit, bojovat ocasem, zuby a drápy a nezranit svého Zaklínače případně jiné spojence a dělat obraty a letecké kličky. Trénovat budou draci nejprve sami, potom jim na zádech budou sedět zkušení Zaklínači. Stejně tak tví nováčci se budou zpočátku učit na zkušených dracích, které seženeš před tréninkem. Teprve až budou lepší, tak se obě trénované skupiny spojí. Je toho vskutku hodně, nepamatuješ si, že by tě toho učili tolik. Na druhé straně všechno toto umíš, protože ty jsi přišla v době, kdy byl Megrioth v prudkém rozvoji, všechno ses učila za běhu. Teď už je Megrioth hotov a postupuje se podle osnov. Vypadá to hodně složitě, ale je to vlastně minimum toho, co Zaklínač musí umět. Protože od dvou pruhů nováčka dělí třípruhového rytíře jenom těch několik rudých proužků. Žádný další výcvik už nedostanou, než obdrží třetí stříbrný pruh a půjdou do boje s démony. "Co, dobrý?" zeptá se Natka, když dočteš. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Vitari „Je v tom snad nějaký problém?“ pousměji se a nadzvednu obočí. „Být nahý ještě neznamená, že jsi méně nebezpečná. V tvém případě by platil opak a ti, co by tě podcenili, by za to draze zaplatili.“ Odpověď mě nepřekvapí. Vitari nepatří k onomu druhu lidí, které by těšilo utrpení lidí, které chránila a nasazovalo kvůli tomu hlavu na špalek. V koutku úst se mi na kratičkou chviličku vyrýsuje úsměv. „A jaký pak trest jsi očekávala, zda-li se můžu zeptat? Že tě nechám zbičovat? Veřejně zostudím či propadneš hrdlem? Ne má drahá. Před sebou mám příliš dlouhou cestu, než abych na ni marnotratně plýtval životy... “ ....jako je ten tvůj. O to víc, když ve stejné situaci bych se zachoval stejně. „Doufám, že mě tvé svědomí a vědomí nepřestanou překvapovat...“ Pronesu s náznakem sarkasmu v hlase. Budoucnost....revoluce.....nebylo to Bratrstvo snad taky? Sílilo, ale bylo nenasytné a chtělo nakonec pohltit rostoucí Faert. Jedno se dá lehce zaměnit s druhým. Vše je tak pomíjivé, když historii a fakta mění ti, kteří jsou na vítězné straně.... „To je tvůj pohled na svět Vitari, nikoliv ne ten můj. Souhlasím, že ohledně našich členů nemá ten nejlepší výběr, nicméně se tě musím zeptat, jaké bylo Bratrstvo za dob mého otce?“ Popravdě na tuhle otázku odpověď znát nechci. Přijde mi nesmyslná, protože já se se nemůžu srovnávat s někým, kdo v daném prostředí má jasně navrch. Být to nemagické pole působností, tak bych se mohl rovnat kdejakému paladinovi, rytíři či mistru, ale svět magie je pro mě ještě příliš cizí, abych proti silnějšímu protivníkovi obstál. Noční nepříjemnosti o přišpendlení už nemám, a i když v sobě mám jakýsi potenciál, nikdy nezjistím co se skrývá na dně mého já, dokud se nevystavím stejnému zaslepenému nebezpečí, které jsem byl ochoten podstoupit kvůli záchraně Anett. Pokud měla má drahá zaklínačka ještě něco na srdci, zastavím ji gestem ruky a pokynu ji, aby odešla za svými záležitostmi. Než však úplně zmizí, upoutám její pozornost lusknutím prstů. „Ještě jeden úkol ti zadám Vitari a dbej, aby jsi tento úkol také vykonávala svědomitě. Jedná o samotné zaklínače. Chci, aby jsi dohlížela na výchově nové generace. Zřiď si bezpečné útočiště, o kterém budeš vědět ty a lidi, které si vybereš. Nicméně prozíravý vůdce jako ty, na tom nejspíš už zapracoval......“ „Teď potřebuji být sám....“ S těmi slovy ji definitivně propustím. *** Mnohé věci se udály za tak krátkou dobu. Tváře, které jsem měl za zapomenuté či mrtvé, jsou opět mezi námi, přátelé možná nejsou přáteli a nepřátelé nabývají na jiném významu. Zastávám postoj bez intrik, ale je to obor, který se mi nejspíš nestane cizím, pokud všechno bude pokračovat tímto směrem. Nevraživost vystupňuje do mezí, kde pak skutečně budu muset setnout hlavy, nebo jejich poslušnost bude nutno udržovat chladným sevřením strachu kolem jejich srdcí. *** Morunt „Zjev se můj temný služebníku....“ Nemusím čekat příliš dlouho a přede mnou se zjeví Morunt. Letmým gestem ho pobídnu, aby se usadil. „Pověz mi Morunte, po čem tvé srdce a vůle prahne ze všeho nejvíc? Toužíš po moci? Postavení? Zničením samotného světa? Pověz kde a kam směřují tvoje ambice?“ Nevím zda se dočkám pravdy, upřímnosti či lži, ale něčeho jistě.... *** Po pěti měsících Čas ubíhal rychlostí blesku a záležitost s Vitari se posunula do ústraní, i když věřím, že pořád někomu leží v žaludku. Nicméně na stole se rozprostřeli nové problémy k řešení. Aspoň, že problémy s mou vlastní frakcí jsou někde v temném koutě, kde je prozatím nemusím řešit.... Chabá útěcha pro mou maličkost, protože kostlivci ze skříní na sebe nenechají dlouho čekat. Schůze Ani trochu se mi nezamlouvá, že jsem opět odkázán na zdroje svého otce. Logika ovšem velí neúprosně. I po své „smrti“ zasahuje do současných událostí a ovlivňuje jeho samotný průběh. Nevím jak ostatním, ale má situace mi přijde svízelná a jednostranná. Náš cíl nikdy nebyl blízko.teď se ale vzdálil natolik od našich současných možností, až se stalo neskutečné jej splnit. Hořká to pravda, ale je lepší si to uvědomit teď a seznámit ostatní s tímto faktem, než bloudit v hlubinách s iluzí toho, že nás dělí jen pár kroků od rozhodujícího momentu. „Všichni dorazili?“ Rozhlédnu se na všechny přítomné. „Dobrá. Nemusím vám říkat jakou kaši máme na stole. Na začátku našeho dobrodružství byly stanoveny cíle a nemusím nikomu říkat, že k nim nejsme ani o krok blíž!“ Uhodím pěstí do stolu. „Jako by toho nebylo dost, tak se nám Říše vysmívá svým novopečeným spojencem Megriothem. Nikdo nemusí být génius ani stratég, aby mu bylo jasné, že jakmile se poškrábáme na prdeli bez dovolení a Jim se to nebude líbit, tak v tom nejlepším případě dostaneme přes prsty.“ Svalím své těžce unavené tělo do křesla, vedle kterého stojí na malém dřevěném stolečku pohár s vínem. „Slib a vize zničené Říše je teď pouhopouhou iluzí.“ Propadám jakési melancholické náladě, když můj mozek projíždí jednotlivé etapy všeho, co se doposud odehrálo. Ticho, ticho prostupuje celou místností, doprovázené houstnoucí atmosférou. „Teď nestojíme jen proti jednomu nepříteli, ale proti Světu, s omezenými prostředky, mocí a noví spojenci s odpovídající silou. Všechno tohle mě přivádí k taktice spálené země. Jenže pak nás to vrací k problému jménem Megrioth.“ Spustím na drobný moment pohled z ostatních a lehce upiji víno z pohárku na stole. „Neustále na něco čekáme, jakýsi zázrak či pomoc z druhé strany. Díky tomu všemu stagnujeme......A tato naše stagnace bude dosti permanentní, pokud nezměníme svoji vnitřní politiku.“ „Mnohým se to nebude líbit, pač prahnou po odvětě, pomstě, zničení.... spravedlnosti, která teď není v dosahu. Proto, komu se nebude líbit mé rozhodnutí, může svobodně odejít. Každý takový dostane tolik zlata, aby mohl začít nový začátek a mapu s několika vyznačenými místy, kde jsou bezpečné úkryty a sídla, takže pokud nebudou dělat nic, co by upoutalo pozornost Megriothu.“ Hledím do tváří každého z přítomných – Vitari, Perter, Morunt, Echron, představitelé frakcí a pár dalších lidí, jako je třeba můj bratranec Carl. „Pro všechny zbylé bude platit následující.... Stáhneme se do stínů. Odtud budeme dál řídit naše záležitosti. Zbylé zdroje a území pak přerozdělíme a stanou se autonomními částmi naši organizace. Pokusíme se naše lidi dostat do vyšší společenské sféry. Časem snad získáme dost velký vliv a moc, abychom diplomatickou cestou dosáhli nového cíle – nového začátku.....“ Nevím zda za to mohou slova mého strýce, ale pravda je taková, že mágové udělali čistku, i když na druhou stranu tím upevnili jen svoji moc. Ovšem oni už taky nejsou tím, čím byli na začátku a ti, kdo tahají za nitky, se skrývají velice hluboko toho všeho, než aby mohli být vůbec škrábnuti Bratrstvem nebo Faertem. Nezbývá nic jiného, než se do zaběhnutého systému začlenit a dostat se dost hluboko.....A pokud se to někomu nebude líbit....může odejít. „Nějaké otázky?“ Dám pro ně na kratičký moment prostor. Ovšem pokud se nacházím doopravdy v inteligentní společnosti, nejspíš žádné nebudou. Nějaké šílenosti z mé strany proběhly, ale to byly krizové situace či zatmění mysli kvůli ženě. „Dobrá, přejděme k dalšímu bodu schůze. Tím myslím pohnutky Megriothu, jež se zaměřil za hranice říše. Pokud vyfoukneme či ovládneme po čem nepřítel touží, můžeme to využít v náš prospěch.“ Dále všechny přítomné seznámím s myšlenkou lehce otřást nově vzniklým spojenectvím. Svým způsobem okatý přístup. Myšlenka se zakládá na tom, co by mohlo elfy či trpaslíky rozdělit, v nejlepším případě poštvat proti sobě. Posvátné artefakty patřící elfům, po staletí ztracené a náhle objevené u lidí. Osobně bych se nedivil, kdyby takové věci měli mocní mágové. Popřípadě objevení náznaků lidského zneužívání a čerpání výhod jen pro lidi. „Nějaké další návrhy?“
Bezpečí tvrze je hodně vzdálené, i když proti pobytu v divočině nic nemám. Větší riziko na potkání nepřítele z řad Ravenů, rytířů, mágů, a že jich už pár proběhlo. Pravda, všechno to byli léčky, ale bylo načase přejít od teorie k praxi. Hlavním důvodem ovšem není laškování s nepřítelem, ale mobilita, která se nám jistě bude hodit, až zaklínači rozlousknou šifry mého otce a i já sám občas projíždím záhadné šifry, i když mi zhola nic neříkají. Mohl bych se zeptat svého strýce, kdybych měl tucha, kde se nalézá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj služebník se ti jen zadívá do očí a poté ti odpoví. "Záleží mi na moci," pronese. Přestože se jedná o temného mága zdatného v klamu, máš dojem, že hovoří upřímně. "Na moci něco změnit, nemuset přihlížet rozhodnutí lidí, které neznám, a podřizovat se požadavkům, které kladou na své otroky." Schůze Přišli všichni, aby vyslechli, co máš na srdci. Jakmile domluvíš, vezme si slovo Carl. Ten urazil dlouhou cestu od té doby, co jsi jej původně viděl. Vyrostl a nabral svaly, hlas mu zhrubl. Už nemá ten zasněný pohled děcka, kterému všechno projde, ale tvrdý výraz mága, který má velkou moc a ví to o sobě. "Dá se říct, že našich cílů bylo dosaženo, byť ne tím způsobem, který jsme chtěli," promluví. "Našim cílem bylo oslabit vliv Církve a zničit Řád Říšských mágů." Carl se rozhlédne a na každém z vás spočine zrakem. "Církev byla oslabena a Řád Říšských mágů již více neexistuje. Já se ptám, co je našim cílem dál? Chceme ovládnout Říši, bohatnout, tloustnout a žít spokojeným životem? Chceme sesadit krále a dosadit loutku? A zase tloustnout a lenivět? Nebo chceme vpustit do našeho světa démony, posadit se na trůn z kostí a být pány té skály, která tady zůstane? Chceme snad bojovat s gigantem Megriothem?" zavrtí Carl hlavou. "Nikde jinde než na této schůzi se mi odpovědi nedostane, takže se táži vás, čelní představitelé Faerty a Morova bratrstva... CO chceme a KDO jsme? Jsme Faerta a snažíme se pomoct slabým a utlačovaným, byť temnými prostředky? Nebo jsme Morovo bratrstvo a chceme tyto slabé a utlačované ještě oslabit a zotročit je?" Carl se na okamžik odmlčí a potom pokrčí rameny. "Já nenabízím žádné jiné řešení, cestu ani odpovědi, jen se ptám. Mám dojem, jako kdybychom se my tři," zahrne do ukazovacího gesta sebe, tebe a Vitari, "automaticky vydali na cestu, kterou šli naši otcové, ale my narozdíl od nich nevíme, kam ta cesta vede. Můj otec je kdovíkde, Oxův otec je mrtvý a Vitariin otec není schopný dát dvě slova dohromady." Rudovlasá zaklínačka sklopí zrak. "Tady už jde o nás, ne o ně. Pokud chceme pomáhat, což byl účel Faerty, je podle mě nejlepším řešením se spojit s Megriothem a jednat s ním. Pokud chceme zotročovat a ničit, spojme se s démony. Pokud chceme převzít moc v Říši, jsou i rychlejší cesty. Ale chceme li tlousnout a lenivět, zahrabejme se pod zem a pomalinku si získávejme vliv." Carl zavrtí hlavou, jako kdyby si urovnával myšlenky, ale nakonec už nic víc neřekne a jde se posadit do svého křesla. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Pozorně poslouchám svého nejbližšího služebníka. Může to být má osudová chyba, ale zkrátka věřím v jeho schopnosti a v něho samotného. „Sdílíme tedy stejný postoj. Mít moc něco měnit, nebo pokud cíle jiných vidíme jako špatné, tak mít sílu to změnit. Teď zbývá otázka, jak umocnit a znásobit svoji moc, abychom mohli čelit nepříteli, které má většinu výhod na své straně....Chápu, že členové Bratrstva můžou Faert vnímat jako ztrátu své osobní moci, ale pravdou je, že díky vzniku této odnože naše moc poroste. Jakožto oni rekrutují z řad dobra, tak i Bratrstvo musí rekrutovat a nezáleží zda je to dobro či zlo. Tohle může pronést jen vítězná strana, otázka je, čeho pak budeme chtít dosáhnout......“ S tím pokynu hlavou a Morunt se rozplyne. Schůze Vidím všechno jinak než ostatní? Mám přehnané nároky? Popravdě mě řeč Carla překvapí. Dobré slyšet pozitivní ohlas, když já sám ho nemohl spatřit. „Takže ohledně našich cest to vnímáš jako Déjà vu?“ Pousměji se. „Tvůj otec mi řekl, že byl ve stínu mého otce a zasvětil celý svůj život temnotě a Bratrstvu. Když se podívám na nás dva, tak bych zrovna neřekl, že kráčíme stejnou cestou. Ano, při prvním setkání ti vše bylo jedno a nezajímal jsi se o vedení, moc či kam by mělo Bratrstvo směřovat, ale určitě jsi se mi nepodřizoval. Ohledně mé maličkosti, já netoužím zničit svět a nikdy mě k tomu nevedli žádné ambice.“ O Vitari se nezmiňuji, neznám její minulost, ani ji samotnou. Ohledně jeho poznámek na lenivění a tloustnutí nemusím vztahovačně reagovat. Jak má mysl, tak mé tělo je neustále v procesu zdokonalování. Nedělám to z touhy být ten nejmocnější, ale proto, že pro nikoho nechci představovat snadnou kořist a chci mít možnost dělat vlastní rozhodnutí v momentech, kdy ostatní nemohou, protože nejsou dost silní, aby tomu náporu mohli čelit. V tomto směru není mezi mnou a Moruntem jediného rozdílu. „Jinak ohledně výběru směru to je pro mě dost složité. Netoužím stát se ochráncem ani tak ničitelem, protože jedno bez druhého nemůže existovat a vše by mělo být v rovnováze. Jen si to vem Carle. Dej moc dobru a v jeho jméně budou páchat zvěrstva, dej moc zlu a výsledek bude opět stejný. Hledíme na strany téže mince.....“ Dříve uvnitř mě býval hlodavý pocit, že Bratrstvu něco dlužím, ale ten už dávno odezněl. Stabilita, řád, koordinaci, výcvik a jak Carl poznamenal, napomohl splnit cíle. Ovšem všechno to vnímám prazvláštním způsobem. Neosobním s pocitem nepřispění. Jakási ikona toho všeho..... Pohlédnu na ruce, které v této válce ničím nepřispěli. „Podal jsi tu jinak zajímavou myšlenku Carle. Jak přesně si představuješ tu spolupráci s Megriothem?“ Tahle myšlenka mě již napadla, ale neumím si představit, že by Megrioth jen tak nechal všechno plavat. „Myslíš si, že kult, který je v minulosti nejvíce ohrožoval a donedávna dokonce v čele s tvým otcem klepal na hlavní město Říše, jednoduše řekne něco v náš prospěch? Navíc, stali bychom se jen jejich otroky, vykonávající špinavou práci.....“ Možná to je jen přirozený odpor, abych hledal bezpečný přístav u nepřítele. Něco na Carlových slovech se mi nelíbí. „Rozhodně nechci zahálet, lenivět či tloustnout. Nicméně já nejsem jediný, kdo do toho má co mluvit.“ Svým způsobem si přijdu jako ten nejposlednější člověk na světě, který tu má co řešit. Jejich magický svět není mým světe. Prozatím. „V tom všem se stavím do neutrálního postoje. Za jedním si však stojím. Pokud bychom měli urovnat věci s Megriothem, tak nehodlám nikoho obětovat, kromě sebe. Magie, i když je to černá, má své místo na tomto světě.......“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To se ale bavíme o Bratrstvu," řekne Carl a podívá se na tebe. "Bratrstvo je považováno už několik desetiletí za největšího vnitřního nepřítele Říše a útokem na Vingaard mu můj otec moc nepomohl..." Tvůj bratranec zavrtí hlavou. "Ale pokud vím, Vit si dala záležet na tom, aby Faerta zůstala čistá, kvůli rekrutům dobra," obrátí Carl zrak směrem k Vitari, která souhlasně přikývne. "Megrioth Faertu bere jako uskupení mágů dobra, Tajné sbory ji nemají na seznamu. Je to čistě můj názor, ale myslím si, že více příznivců a členů si Faerta získá jako oficiální řád seskupující bojovníky a mágy dobra a spolupracující s Megriothem. Megrioth má možná monopol na všechny lidské, elfí a trpasličí mágy, ale není povinností všech mágů být v Megriothu. Existuje spousta malých a bezvýznamných Řádů, ke kterým se Faerta může ze začátku oficiálně přiřadit. S propagačními akcemi a pomocí zaklínačů, kteří ukáží, jak je Faerta silná, může Faertin vliv stoupat a členská základna se rozrůstat. Naprosto legálně, vedle Megriothu a bez Sborů neustále funících za krk. Čím budeme silnější, tím více nás bude slyšet, a i Megrioth bude muset ustupovat. To by mohla být cesta k tomu, jak něco změnit. Ne ze stínů, ale přímo, a ne pomocí temnoty, ale pomocí světla." Carl se odmlčí a znovu pokrčí rameny. "Nechci znít tak, že se bojím temné magie, ale všichni víme, že temnota si bere svou daň. Pokud budeme postupovat s temnotou, možná budeme obávaní, nenávidění, ale taky naše tělesné schránky budou chřadnout a budeme vedeni jako nepřátelé Megriothu, což není zrovna dvakrát pohodlný flek. Svět není černobílý, ale já říkám, že pokud budeme postupovat legálně, a legálně získávat podporu pro své činy, i gigant jako je Megrioth bude s námi muset jednat. Nebo zůstat ve stínech a sledovat, jak se nám Megrioth vysmívá a Ravenové nás hezky pomalu likvidují. Protože až je to, na co se zaměřili za hranicemi, přestane zajímat, budeme první na řadě." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzala jsem si od Nyose pergamen a zatím co si ostatní dělali svoje, já si v klidu pročetla co v něm je. Docela jsem zírala na ten seznam, měla jsem pocit, že je toho nějak moc. Musela jsem vzpomínat, abych si ujasnila proč jsem měla pocit, že když jsem se učila já tak toho bylo méně. Ale nakonec usem uznala, že to bylo proto, že já se to učila za pochodu. V té době to byla nutnost a ne učení jak ve škole. Když dojdu až na konec oddychnu si a pergamen zase sroluji a začnu si s ním klepat do dlaně. Budu si muset sehnat nějaké pomůcky k učení. Rozhodně bych potřebovala tabuli, Podívám se na Natku, která se mě přišla zeptat jak to vypadá. „Dobrý. Je toho hodně a už teď přemýšlím jak vás to všechno naučit.“ Pronesu. „To bude zajímavé... Musím to promyslet.“ Podívám se na Natku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Učit nás a ještě se hádat s městskou radou v cizí sféře?" pokýve Natka hlavou. "Jestli to zvládneš, zasloužíš si sedmičku," usměje se a poklepe si na pravý rukáv Tuniky, kde má ona sama zatím jediný stříbrný proužek. Sedm pruhů vyššího velitele následuje po tých šesti pruzích velitele. "Pojedem se dneska s někým loučit?" otočí se Natka na Nyose, ale ten ji nevnímá, protože se smíchem sleduje Chrise, jak nadšeně chytá světelné kuličky. Natka se tedy otočí k tobě. "Chceš dneska za někým zajít?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na ní. „Jo taky bych řekla.“ Zasměji se. „Ale ne... já to zvládnu.“ Ujistím ji. „Pokud tedy budete hodní. Nerada bych vás posílala do koutu.“ Uchechtnu se. Natka se pak zeptala Nyose jestli se půjdeme s někým rozloučit, ale ten nevnímal, tak zopakovala stejnou otázku. „Ano. Šla bych za mými rodiči a za bráchou nebo aspoň za jeho ženou.“ Pronesu. Těžko říci jestli bude Jarred doma. „A ještě bychom mohli zaskočit za Alexem a jeho rodinou.“ zamyslím se. „A ty? Chceš se jít s někým určitým rozloučit?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nezapomínej, že jsme tu všichni dobrovolně," upozorní tě Natka s pousmáním. "Takže když budeme dělat brajgl, stačí nám to připomenout. I když.. kluci se asi budou i tak předvádět, zvlášť, pokud budou ve skupině kromě mě i Nela s Becky." Pak pokrčí rameny. "Celou rodinu jsme viděli nedávno, navíc se budeme pondělí a čtvrtky vídat tady. Takže asi ne, já se loučit nepotřebuji," míní. Nyose ale zmínka o Jarredovi vytrhne z nevnímání a zvedne k tobě hlavu. "Jarred je tady," informuje tě. "Byl na schůzi Štábu a teď je na výcvikové planině D, probírá tam s dalšími armádními generály strategie..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Dobře. Tak jen za rodiči a bráchou.“ Řeknu. Nyos uslyšel zmínku o bráchovi a řekl mi, že tu Jarred je a radí se na planině D. „Oh výborně....“ Pronesu. „Tak počkáme až se tam vykecají a odchytíme si ho. Mohlo mě napadnout, že tu bude. Doufám, že ho napadne jít za námi než odejde.“ Pronesu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Ano, mluvíme tu o Bratrstvu. U něho to všechno začalo. Nebýt vůle z hůry, neobjevil bych se poblíž bývalého sídla Bratrstva, nenarazil na Morunta s Legii Posledních a už vůbec bych se nesetkal s tebou Carle. Pokud bych si vybral rychlou cestu poznání, možná by z nás byli nepřátelé..... “ Nepřátelé.....kdo ví, kam by mě zavedly mé kroky. Chtěli by mě zabít jako Orise? Jistě bych pro ně byl snadný terč a svým způsobem jsem doteď.... „Aspoň někdo má čistý štít.“ Procedím při zmínce o Faertu. Carl možná fyzicky vyzrál, ale pořád má své dětské chování a vše vidí zjednodušeně. Musím mu za to ale připsat bod. „Jak tě poslouchám, tak ty jsi si svou cestu už vybral Carle....Otázkou zbývá, zda ti to ostatní umožní....a zda Megrioth nebude mít výhrady k tomu, že jsi bývalý člen Bratrstva. Co se mé osoby týče, tak mě spíš budou chtít mrtvého či živého a nic na tom nezmění fakt, že Faert vznikl díky mě a ruku na srdce. Bylo to proto, aby se naše síla znásobila.“ „Nicméně jak bylo řečeno. Cíle Bratrstva byly naplněny. Tudíž nastal čas zvolit nové cíle. Stabilita a rozvoj pro obě frakce je zajištěný a bude čistě na nich samotných, jak s tím vším naloží. Přál bych si ale jednu věc, za předpokladu, že Megrioth bude ochotný naslouchat a dohodnout se na kompromisu, tak chci zajistit pro stávající členy Bratrstva ukončení honu. Členové se možná časem navrátí k tomu, co dělají teď, ale nebudou moci říct, že nedostali šanci pro nový začátek.....“ Nezamlouvá se mi pocit zmláceného psa. Ovšem lepší být zmlácený než mrtvý. A kam budou směřovat mé kroky? Jaké budou mé cíle? Nemusím nad tím dlouho. Toužím se pomstít těm, kteří ublížili mému otci – Orisovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bylo nutné, abys našel cestu do Bratrstva, kde to všechno začalo," souhlasí s tebou Carl. "Ale nedostali jsme od bohů žádné znamení, že bys měl v Bratrstvu setrvávat." Dodá. Pak se slova chopí Vitari. "Faertu s Bratrstvem nikdo nespojí. Možná ji budou podezřívat, ale nic nenajdou, o to jsem se postaral. Stejně tak jsem si proklepla to, co o nás Sbory ví. Carla neznají vůbec, neví, že měl Stefan dan Lunther syna. A co se tebe týče.. Paladin Shinxi Ziori byl hlavním podezřelým, ale oficiálně jsi stále hledán kvůli výslechu, ne kvůli zradě," informuje tě. "Pokud vím, mají takovou informaci, že Bratrstvo převzal někdo, kdo se nechává jmenovat Oxo, jako původní vůdce. Nevěří, že by to byl jeden a ten samý Oxo, ale totožnost je jim neznámá." Pak promluví poprvé Morunt, který vypadá, že se mu ta myšlenka příliš nezamlouvá, ale stejně to řekne. "Můžeme to udělat tak, že Bratrstvo bylo rozpuštěno poté, co dosáhlo svých cílů," zamumlá. "Zrušení Řádu a oslabení Církve, to bylo splněno. Pokud se členové přestanou zajímat o černou magii a už nebudou navázáni na žádné velící buňky, nevypátrají je," míní Morunt. "Pokud si přeješ vrátit se zpátky jako Ziori, může Bratrstvo vydat dlouhodobě vězněné zajatce, mezi kterými budeš. Dostaneš vyznamenání, opustíš oslabenou Církev a stejně jakou spousta dalších paladinů sepřidáš k Faertě..," navrhuje, jak by to mohlo vypadat, kdybyste Morovo bratrstvo rozpustili tak, abyste přišli k co nejmenší úhoně. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „Proč mám ten pocit, že toho o mě víš víc, ne já sám, Carle?“ Vitarininy slova mě nijak moc neuklidní o bezúhonnosti Faertu. „Jen pro informaci. V jaké že kauzalitě mám být hlavní podezřelý?“ Doteď přesně ani nevím, jestli podezření z používání z černé magie a nebo stýkám s kultem. Ono v konečném důsledku to možná vyjde nastejno. Trošku mě potěší že počáteční ústraní a přehnaná bezpečnost z mé strany mě aspoň trošku ochránila. Jméno neznají, ale tvář ano.... „Můžu tedy předpokládat následující. Světská spravedlnost po mě neprahne. Jen se divím, že když byla církev posunuta do ústraní, tak se o to začínali zajímat mágové....“ Konečně promluvil. Muž, jež mi je oporou a rádcem. Láme mi to srdce, protože to není tak dlouho, kdy mi řekl o své tužbě, jež s ním i já sdílím. Neklanět se nikomu jen proto, že je silnější. „Ziori....“ Už to je pěkně dlouhá doba, kdy jsem slyšel naposledy tuhle část svého jména.... „Přeji si nový začátek pro každého z vás, ale pro sebe ne. Možná je na čase si udělat menší pauzu a já bych měl poznat sám sebe....“ ...a kát se. Možná bych měl cestovat. Nevázán žádnými povinnostmi a obavami, aby mí blízcí byli lovnou zvěří Řádu. Ano....to bych měl udělat.... „Vitari má na povel Faert. Ty Morunte Bratrstvo. Zda se rozpustí, přeorganizuje bude čistě na tobě a představitelích jednotlivých frakcí. Bude čistě na vás, zda se setkáte jako přátele, spojenci, či rivalové a nepřátelé. Nicméně konejte to svědomitě....“ Osobně k tomu nemám už co říct, opratě byli předány. Krásný to pocit.. Z mých ramen odpadl převeliký balvan. Trošku brzo na oslavy, ale pevně věřím v úspěch. Světlo neexistuje bez Stínů. Hlavou proběhne tato myšlenka, která je i mým kodexem. Tak tomu jest. Mám tu Světlo – Faert a mám tu Stín – Bratrstvo. Uvidíme, zda jedna z těch stran pohltí toho druhého a když ano, vždy tu bude jiný stín..... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Drakověda I.Draci jsou po elfech asi nejrozšířenější rasou ve sférách. V některých sférách se jich nachází málo, třeba jen posledních pár kusů, v jiných sférách byli kvůli svým šupinám nebo strachu z nich úplně vybiti. Existuje ale spousta sfér vyloženě dračích, kde jsou draci hlavní pánové. Takovou sférou je například i Warrak. Základní dračí dělení je podle nohou.. Draci mohou být čtyřnozí a dvounozí. Draci se dvěma nohama jsou obecně uzpůsobeni spíše k rychlému pohybu, jedná se o skvělé sprintery i vytrvalce, jsou lehcí, malí a velmi obratní. Draci se čtyřmi nohami jsou obecně větší a těžší, uzpůsobení jsou spíše k boji a rychlému a krátkému sprintu. Dvounohých a blanitých je mnohem méně než čtyřnohých šupinatých. Dračí samice je březí půl roku, potom vrhne tři až deset vajec. Každý drak má v sobě zakomponováno DNA všech ras, to znamená, že pokud je například otec skalní drak a matka drak lesní a budou mít společně deset vajec, pak například tři mláďata budou skalní, tři budou lesní, jeden může být trnový, jeden zlatý a zbylí dva mohou být draci jantaroví. Trnový drakBarva: Rudá, modrá, zelená Silné stránky: Boj, magie, velení, sprint Slabé stránky: Dlouhé lety, vysoké výšky, kooperace ve skupině Dech: Bílý dračí oheň, Dračí oheň Draci trnoví patří k méně rozšířeným rasám, i ve vyloženě dračích sférách je jich jako šafránu. Jedná se o fyzicky velmi silné draky, snadno nabírají svalovou hmotu a zesilují. Mají jedny z nejtvrdších šupin a díky kostnatým ostnům, nazvaným trny, jsou velmi nebezpečným protivníkem. Rovněž jsou známí svou vysokou inteligencí a skvělému taktickému myšlení, díky kterému jsou často dosazováni do čel dračích armád. Na trnového draka nenarazíte často, ale když už, vždy bude mít v dračí společnosti výsadní postavení.  Jedná se o zdatné sprintery a pokud musí, zvládnou i delší lety, ale na vyloženě vytrvalostní lety nejsou stavění. Nejraději létají v nízkých a středních výškách, příliš nemusí vysoké výšky s nedostatkem kyslíku a nízkým tlakem, ve kterých si ale libují jen málokteré dračí rasy. Jsou velmi odolní vůči magii a umí ji taky velmi dobře používat. Jako jedna z mála dračích ras jsou schopni dosáhnout Bílého ohně, nejničivější dračí zbraně vůbec. Ze vzduchu bojují ohněm, na zemi drápy a tesáky a v neposlední řadě těžkým ocasem obaleným trny. Trnoví draci jsou obvykle spíše sóloví hráči, pokud musí spolupracovat s jinými draky, tak jim to vyhovuje jen, jsou-li vůdci skupiny. Mají velice vůdčí charaktery a jsou schopni velmi dobře velet. Naopak dost neochotně rozkazy přijímají. Vesměs jsou to všechno velmi silné individuality. V Megriothu je pro jejich Zaklínače velice těžké získat si jejich důvěru a přimět je, aby se podřídili jejich vedení. Jakmile se jim to ale povede, jejich partnerské pouto je velice pevné a trnový drak by za svého zaklínače bez zaváhání obětoval život. V Megriothu je sedm trnových draků, všichni mají nejvyšší dračí hodnost Starších draků a jejich jezdci jsou alespoň Vyšší velitelé. Vybíráni k nim jsou inteligentní a mocní mágové s velkým sebevědomým a ctižádostí, protože ti se k nim hodí nejvíce. Zaklínači se musí trnovým drakům hodně věnovat, pravidelně otupovat trny, které by mu mohly být nebezpečné, a odstraňovat drny v oblasti sedla. tato pravidelná péče pomáhá ještě utužovat vztah mezi Zaklínačem a drakem. Zlatý drakBarva: Pouze zlatá Silné stránky: Magie, trpělivost, vědomosti, velení Slabé stránky: Dlouhé lety, boj bez magie, kooperace Dech: Bílý dračí oheň, Dračí oheň Zlatí draci jsou stejně jako draci trnoví velmi málo rozšířenou rasou a stejně jako oni i zlatí draci dosahují v dračí společnosti vysokých postů. Zatímco ale trnoví draci jsou obvykle neohrožení generálové, zlatí draci většinou plní funkci učenců a mentorů. Nevyžívají se v boji, jejich hlavní životní náplní je získat co nejvíce vědomostí a pak je předat dál, ne však nutně. Zlatí draci jsou známí jako velcí sběratelé starých artefaktů, dokáží týdny hloubat o původu bohů, jsou to velcí filosofové a myslitelé. Někteří zlatí draci nacházejí seberealizaci ve vzdělávání dalších generací, ne však všichni.  Bojům se spíše vyhýbají, ale pokud už se do něj dostanou, necouvají a nepřítel brzy pozná, že si vybral obtížného protivníka. Zlatí draci mají velkou sílu a tvrdé šupiny, jejich hlavní síla ale spočívá ve skvělém ovládání magie, kterému se naučili během let bádání. Kromě drápů a zubů tak v boji používají i jiskřící výboje a blesky. Jejich další silnou zbraní je Bílý dračí oheň, který jsou schopní vytvořit. Nejsou příliš zdatní letci, nejraději mají nízké výšky a krátké lety. Dobře zvládají sprint, ale lety na dlouhé tratě nesnáší. Co mají s trnovými draky společné je velká individuálnost. Neradi poslouchají příkazy, a i když se ve velení zrovna nevyžívají, než aby jim někdo velel, raději se chopí kormidla sami. Nejšťastnější by ale byli, kdyby mohli jen někde v klidu ležet a přemýšlet nad smyslem bytí, případně stát s mláďaty na útesu a povídat jim o životě. V Megriothu patří těch několik zlatých draků k uznávaným velitelům a trenérům, stejně jako jejich Megrioti. Ke starým a zkušeným zlatým draků jsou vybíráni staří a zkušení mágové, k mladým zlatým draků jsou přiřazeni mladí mágové dychtící po vědomostech a záchraně světa. Zlatý drak se obvykle se svým Megriotem sžije poměrně rychle, během několika hodin strávených společným rozmlouváním. Oblačný drakBarva: Fialová, modrá Silné stránky: Sprint, dlouhé lety, lety ve výškách, magie Slabé stránky: Pozemní boj, kooperace s jinými rasami Dech: Dračí oheň Oblační draci, jak už název vypovídá, jsou draci stvoření vyloženě pro život ve vzduchu. Mají lehké tělo, ale jsou obalení silnými svaly, hlavně na křídlech. Mohou vydržet ve vzduchu i dlouhé dny bez přistání. Jsou velice zdatní v dálkových letech i ve sprintu. Ve vzduchu se mnohdy i páří. Zbožňují především vysoké výšky. Žijí buď samotářsky nebo v hejnech draků stejné rasy. Narozdíl od jiných draků se neradi druží s jinými dračími rasami.  Boji se nikterak nevyhýbají, i když se jen neradi pouští do pozemní šarvátky. Nejraději provádějí rychlé nálety a bombardují nepřítele magií, kterou perfektně ovládají, nebo ničivým dračím ohněm. Proti větším armádám jsou schopní také pouštět z výšky kameny nebo těžké klády. Většinou se nepříteli vynoří odnikud, protože narozdíl od drtivé většiny jiných draků milují pohyb ve velmi vysokých výškách. Pokud už se dostanou do pozemního boje, snaží se co nejrychleji vzlétnout a používají k tomu především drápy. Zuby nemají příliš silné a jejich šupiny patří k těm méně odolným. Ocas jim slouží spíš ke kormidlování, než boji, takže s ním příliš nemáchají, aby nedošlo k jeho poškození. V Megriothu je jich poměrně dost a jelikož nejsou příliš schopní spolupracovat s jinými rasami, sdružují se do samostatných tzv. Oblačných letek. Ty mají za úkol útočit nepříteli do zad. Ve spolupráci se svou rasou jsou velice efektivní bojovníci. Jejich Zaklínači to nemají moc jednoduché, protože bude prakticky neustále ve výškách, ke kterým není člověk ani elf uzpůsoben. Pro ně jsou Draony a Dračí tuniky naprostou nutností, kromě toho je ale jejich nezbytnou výbavou mnohdy také šátek s dýchacím kouzlem a pár tlustých palčáků, protože termokouzlo není v rukavicích Dračí zbroje zrovna ideální- K Oblačným drakům jsou nejčastěji vybíráni mocní mágové, u kterých se ale ví, že budou perfektní letci. Lidé, kteří milují létání a velké osvobozující výšky, bez potřeby pozemního boje a přímého vystavování tváře nepříteli. Zaklínač na hřbetě Oblačného draka je asi v největším bezpečí ze všech, pokud nezmrzne. Ohnivý drakBarva: Rudá Silné stránky: Boj, kooperace Slabé stránky: Dlouhé lety, vysoké výšky, magie Dech: Dračí oheň Ohniví draci patří k vůbec nejpočetnější dračí rase. Jedná se o zcela průměrnou rasu, ohniví draci v dračím společenství zaujímají role řadových vojáků. Jsou schopní bojovat stejně dobře na zemi i ve vzduchu, nejčastěji bojují pomocí své nejsilnější zbraně, dračího ohně. Tento dokáží udržet velmi dlouho.  Jejich šupiny jsou poměrně tvrdé, mají ostré zuby a drápy a velkou sílu v končetinách i křídlech. Jsou to zdatní sprinteři, ale pro dlouhé lety nepoužitelní. Mají odpor k vodě a velkým výškám, kde je nedostatek pro ně velice důležitého kyslíku. V Megriothu se jedná o nejpočetnější dračí rasu, dobrých čtyřicet procent Zaklínačů má za Megharta právě ohnivého draka. Protože jsou tito draci poměrně družní, na svého Megriota si zvyknou velmi rychle. Trvá ale dlouho, než jim doopravdy přiroste k srdci. K ohnivým draků jsou nejčastěji vybíráni mágové bez nějakých zvláštních schopností. Nemusí být nutně slabí, na ohnivých dracích létají i velice mocní mágové, kterým prostě jen chybí speciální zaměření. Dalo by se říct, že ohnivý drak je pro každého, vyjma milovníků vody. Vodní drakBarva: Modrá, šedá Silné stránky: Plavání, potápění, boj ve vodě, magie Slabé stránky: Boj ve vzduchu a na souši, dlouhé lety, velké výšky Dech: Vařící voda / Rychle zamrzající ledová tříšť Vodní draci jsou další velice početnou dračí rasou, i když zdaleka ne tolik, jako jsou ohniváci. Příliš se nesdružují do dračích společenství, ale ne proto, že by jiné rasy nemohli vystát. Spíš proto, že málokterý drak může vystát jejich životní prostředí. Nejsou samotáři, žijí ve velkých hejnech. I přes rozšířenou pověru jsou vodní draci schopní letu, mají křídla. Pokud ale do vzduchu nemusí, nevzlétnou. Jsou uzpůsobení životu ve vodě a pod vodou, mezi prsty mají plovací blány, ocas vypadá spíše jako ploutev a i křídla slouží spíše k pohybu ve vodě, než ve vzduchu. Oči jsou schopny vidět pod vodou a dýchání zajišťují žábry, které se ve vzduchu uzavřou a drak dýchá normálně plícemi.  Voda je jejich prostředí a proto nejraději bojují z ní a s ní. Na nepřítele útočí z vodní hladiny a pomocí vrozené magie ovládají vlny a vodní víry. Pokud musí vzlétnout bojují svým dechem, kterým buď pomocí magie vychrlí vařící vodu, nebo rychle mrznoucí tříšť ledu. Boj na souši je pro ně noční můrou, protože mají jemné zuby, nepříliš ostré drápy a měkké šupiny. Než aby bojovali na zemi, raději se pokusí rychle vzlétnout a dostat se k vodě. V Megriothu jich z praktických důvodů moc není, málokterý Zaklínač je ochotný stát se potápěčem. Ale pár přeci jen. V takovém případě ale dvojice většinou bojuje odděleně, hodně stylem Chodců. Drak bojuje ve vodě, zatímco Zaklínač bojuje na souši. Zaklínač vodního draka ale musí mít také výcvik ve vodě, musí umět skvěle plavat a potápět se. Jeho vybavení odpovídá tomu, že by se mohl každou chvíli dostat pod vodu. Kolem krku mívá pohotovostně dýchací šátek. K vodním drakům jsou přiřazování odolní Zaklínači se skvělým vztahem k vodě. Vodní draci jsou velmi milí a oddaní a ke svému zaklínači si rychle vytvoří velice pevné pouto. jsou svým Zaklínačům dá se říct vděční, že jdou kvůli nim do úplně cizího prostředí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco si v hlavě děláš rozvrh, jak budeš během šesti hodin týdně nováčky učit, Nyos si hraje s Chrisem a Natka sleduje výcvik vojáků. Potom se přesunete na planinu, kde se rozloučíš s Jarredem v darogarskéms stříbrném brnění. Nikdy by tě nenapadlo, že se sejdete v jednom Řádu, ale stalo se. Magický řád poprvé v historii přijímá do svých řad nemagické bojovníky. Druhý den ráno se přemístíte do vesnice tvých rodičů, ty, Nyos a Chris, Natka mohla s kamarádkami na nákupy do Vingaardu, doprovází je na Nyosův rozkaz jeden nadšený Chodec se svým vlčím Meghartem. Vlk vedle muže v brnění není pro hlavní město nic moc neobvyklého. Objevíte se na okraji vesnice, protože přímo do ní se přemístit nemůžete. Všude cítíš magické ochrany, v křoví spíše cítíš než vidíš několik párů vlčích očí, které tuto vesnici pozorně sledují. Únos tvých rodičů by mohl být skvělou pákou nejen na tebe a Jarreda, ale tvým prostřednictvím i na Nyose. Megrioth si rodiny svých čelních představitelů dobře hlídá. Rodiče přijmou zprávu o tom, že budete tři měsíce na tajné misi smutně, ale rozveselí je, když jim slíbíš, že aspoň na Chrisovu oslavu snad budete doma. Zůstanete na oběd, dáte si plody poctivé vesnické zabíjačky a brambory z pole. Otec si nemůže vynachválit úrodu posledních dvou let, pole nikdy tolik nerodilo, byť bylo letos velké sucho. Je to skoro jako zázrak, který nastal, když se o tuto vesnici začal zajímat Megrioth. Neujde ti, jak se Nyos dívá stranou a kouše se do rtů, když tvůj otec vychvaluje bohyni úrody. Rodiče vás pustí až ve tři hodiny, to už Nyos nervózně přešlapoval přede dveřmi, protože odchod je naplánován na čtvrtou hodinu a on ještě předtím musí na Štáb. Jakmile se tedy konečně dostanete domů, letí se převléknout z černého hávu do Tuniky a Draonů a upaluje do křídy. Pro kufry pošle za tebou domů Victora a Jeida. Brzy se ozve jejich klepání, otevřeš jim dveře. Tentokrát jsou oba oblečení v brněních Chodců, Victor na sobě nemá mohutnou Ravení zbroj. "Ahoj, tak jsme tady, kde to máte?" zahláholí Jeid a i s Victorem vejdou. Sotva zavřeš dveře, ozve se další zaklepání. Otevřeš Natce a zjevně nasupenému Chodci ověšenému taškami, který si takhle svou službu domovské sféře zjevně nepředstavoval. Vedle něj sedí šedý vlk, který si olizuje kožich. Natka stojící vedle Chodce ale celá září. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začalo loučení. První jsme se rozloučili s Jarredem, a na druhý den jsme šli k rodičům. Zatím co Natka šla nakupovat a spolu s ní šel jeden Chodec. Rodiče nebyli moc nadšení, že na tak dlouho odejdeme, ale rozveselilo je zase to, že na Chrisovi narozeniny se nejspíš vrátíme. Aspoň na chvíli. Když jsem slyšela, jak se úrodě daří, všimnu si toho jak se Nyos odvrátil, loupla jsem o něm očkem. Je mi jasné, že v tom má prsty, aby se mí rodiče a má vesnice měla dobře. A zařídil to tak, aby to nezjistili... lidé z vesnic jsou hrdí. Kdyby jim tohle první navrhl, tak by s díky odmítli. Takhle se tomu vyhnul a měl jistotu, že se mají dobře. Rodiče nás pěkně zdrželi a chudák Nyos stepoval notnou chvíli před dveřmi, protože už potřeboval jít. Konečně jsem se s rodiči naposledy objala a nenechala dál Nyose čekat. Když jsme doma, hned se letí převléknout a pak zase letí pryč. I já se převlékla do Draonu a přes ni si oblékla hábit, aby to nebylo tak nápadné. Nevím jak by to v tom druhém větě vypadalo a takhle budu vypadat docela normálně a při tom budu chráněná. Pro zavazadla přišel Jeid s Victorem. „Ahoj.“ Pustím je dál. „Jsou pod schody.“ Řeknu a ukážu rukou a zavřu dveře. Další zaklepání, vejde Natka a za ní Chodec ověšený taškami, který byl viditelně nadšený z toho, že dělal věšák. Usměji se na ní. „Vítám tě doma. Vidím, že jsi nezahálela.“ Řeknu ji. „Kluci už přišli pro kufry. Jestli si tedy chceš vzít něco sebou tak si pospěš.“ Pobídnu ji a pak se omluvně podívám na Chodce. „Děkuji, že jste Natku ochraňoval... a... pomohl ji s věcmi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příprava na přesun je poměrně hektická. Ty bereš na ruce Chrise, Noys bere Nel a Natka Šmejdila, kterému se do její náruče ale vůbec nechce. Vaše tašky poberou Victor s Jeidem a další Raven, hnědovlasý Chodec jménem Fami. Jdou s vámi dva Chodci, mladý Jeid a naopak starý a zkušený Rubar. Ti budou mít za úkol chránit sídlo, na povel mají padesát darogarských vojáků. Jeid má sídlo na povel ve dne, stejně jako dvacet pět vojáků. Rubar a jeho pětadvacet mužů budou sídlo chránit v noci, kdy je půda podstatně žhavější. Málokteré povstání se v Kirru odehrává ve dne. Dalšími Megrioty mimo vás a Jeida s Rubarem budou již zmínění Victor a Fami. Oba dva jsou mladí, Fami je o rok starší než Victor. Byli spolu s Nyosem na několika misích, kde se Fami jako Chodec hodně osvědčil a Nyos sám jej vytáhl k elitním Ravenům. Podle něj má obrovský potenciál. Na tuhle misi si jej taky vybral přímo Nyos. Velkou zajímavostí je to, že věkový průměr členů vaší mise je dvacet pět let, brali se i mladí darogarští vojáci, kterým to pomůže ve sbírání zkušeností se žitím v cizích sférách. Úkolem dvou Ravenů na této misi, Famiho a Victora, je chránit tebe a Nyose mimo sídlo, respektive se vším vám venku pomáhat. Ravenové nejsou prostí Megrioti zařazení do nějaké jednotky, všichni jsou velkými individualitami a pracují skvěle samostatně. Pokud budeš potřebovat něco zařídit, můžeš proto poslat Victora, nemusí ti neustále stát u boku. Victor bude tvůj, zatímco fami bude Nyosův. Dalším členem výpravy je Edgar, starý lidský kuchař z Vingaardu, hrozně hodný starý pán, který umí perfektně vařit. A také Emil, jeho vnuk, dobrácký hubený uhrovitý mladíček s dlouhýma rukama a nohama. Ten dělá Edgarovi kuchtíka. Vnější sféra Ridin, městský stát Kirro 18:00 V šest hodin místního času vystoupíte z portálu, který byl vytvořen ve sklepě ambasády. Ambasáda je hezká vilka obehnaná kolem dokola vysokým plotem nabitým obrannou magií. Ambasáda samotná je sídlem pouze pro tebe, Nyose, Natku, Chrise, Victora a Famiho. Vojáci, Edgar s Emilem a Jeid a Rubar spí v kasárnách dále od ambasády, tyto dvě budovy ovšem sdílejí plot a mají společnou zahradu. Ambáda v Kirru  Je osmnáct hodin, to znamená, že za dvě hodiny zapadá slunce. A přesně za čtyři hodiny slunce opět vyjde a následuje další dvacetihodinový den. Jako hodinky. Žádné změny času, výkyvy, dokonce ani změna ročního období. Neustále zde praží horké slunce, Ridin je sféra, kde nikdy neprší. Přežije pouze suchomilná vegetace, která si bere vodu z podzemních řek. Temní elfové žijí v Černých pouštích, které kolem dokola obklopují Kirro a dalších šest městských států. Setkání s mladičkým knížetem Dagorretem a jeho starým čarodějným mentorem Kleidem je naplánováno na zítra na šestou hodinu, tedy přesně za deset hodin. Zatímco obyvatelé darogaru běžně spí devět hodin, v Ridinu se spí nanejvýš čtyři. Kdo spí pět hodin denně, už je považován za lenocha. Dnes už z ambasády nemusíte vycházet, jen si najdete své pokoje a vybalíte si. Chris má ložnici vedle vás v druhém patře, přes chodbu naproti vám má ložnici Natka a vedle ní má ložnici Fami a pak Victor. Na patře jsou dvě koupelny a dva záchody. Nyos určil, že jedna koupelna a jeden záchod je jen Victora a Famiho, zatímco vy čtyři se budete dělit o druhou koupelnu a druhý záchod. V prvním patře je obývací pokoj, kuchyň, jídelna a nevyužitý pokoj pro hosty. Pak už je jen sklep, kde jsou dvě cely a místnost s neustále otevřeným portálem, který hlídají ve dne v noci dva darogarští vojáci. Ti se pravidelně střídají, ale portál není nikdy nechráněn. Procházet jím můžeš jen ty a Natka ve čtvrtek před jednou hodinou odpolední, kdy máte trénink. A samozřejmě Nyos na schůze Štábu nebo velitelství Ravenů. Ambasáda Když si v ložnici vybaluješ věci do šuplíků, Šmejdil a Nela se 'hádají' o pelech vedle vaší manželské postele. Šmejdil se totiž uvelebil ve velkém pelíšku Nely a chudák fenka spokojeně rozvaleného kocoura nemůže dostat pryč. je celkem zábavné pozorovat, jak Nela obíhá pelech a kocour ji nevzrušeně pozoruje. Pak se objeví Nyos, který se zatím k vybalování nedostal. Teď řešil v kasárnách nějaký problém s Jeidem, pak jej zase potřeboval na něco Rubar. Do toho se jej neustále na něco ptala Natka a i otázky Famiho a Victora si na jeho náladě vybraly svůj díl. V tuhle chvíli by se stupeň Nyosovy nálady dal označit jako "rozladěný". Naštěstí se zdá, že už by všechno kolem hektického přesunu mohlo být zařízeno. Nyos se svalí na postel a zaboří hlavu do polštářů. "Ať už jsme zabydlení," pomodlí se k polštářům, všem bohům Pantheonu nebo snad směrem k tobě. zdá se být celkem unavený. Na druhé straně on je asi jediný z vaší výpravy, kdo tady do tohoto světa zapadá. Kdo ještě spí v noci čtyři hodiny? |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přechod do nové sféry proběhl bez problémů, tedy z mé strany. Chudák Nyos si moc nevydechl, zvlášť, když se ho pořád někdo na něco ptal. Vila, kde budeme bydlet je moc pěkná, ale teda tahle sféra rozhodně není moc přívětivá. Tma je jen chvíli, neustálé horko, skoro žádná voda, rostliny tu nejsou zelené... žít bych tu rozhodně nechtěla, ne na trvalo. Nyos nám rozdělil pokoje a taky koupelny. Chris byl hned vedle nás, Natka naproti a kluci kolem Natky. Byla jsem tedy zvědavá, jak to tady všechno bude probíhat. Jakým jazykem mluví? Elfsky? A co ti temní elfové? Tak trochu jsem je chtěla vidět. Jak se asi moc liší od elfů co znám? Já se hned pustila do vybalování a pobaveně sledovala zápas mezi Šmejdilem a Nel. Šmejdil si totiž zabral její pelech a Nel se ho snažila nějak dostat ven, ale Šmejdil nejevil zájem. Šmejdil zhubl, ale pořád byl trochu zavalitý, jen jsem si nebyla jistá jestli je to tím, že je hold tak stavěný a nebo jestli si někde tajně nedlabe. Tak či onak Šmejdil byl už starý. Už nějakou dobu jsem si říkala, že asi s námi už moc dlouho nebude. Musela jsem na to myslet, abych se připravila na dobu až se tak stane. Nakonec byl člen rodiny. Nyos přišel do ložnice a špatná nálada z něj byla cítit. Ani to nemusel říkat, abych poznala, že má náladu pod psa. Padl na postel a zaúpěl. Nechám balení být a vlezu si k němu na postel, obkročmo se mu posadím na stehna a začnu ho masírovat. „Já se o to postarám lásko. Ty si zatím odpočiň.“ Řeknu mu, to abych nás zabydlela sama zvládnu. Nakloním se k němu a políbím ho na ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos pootočí hlavu, aby se na tebe mohl podívat. Pousměje se a nálada se mu rázem zlepší, ani ne tak tvými slovy jako tvou pouhou přítomností. "Už to vlastně všechno je," pronese. "Ale byl to teda náročný den," odfoukne si vlasy z čela a tlakem nohou tě přinutí se ze sedu na jeho stehnech kleknout si, aby se mohl nemotorně přetočit na záda a díval se ti do tváře. Jakmile dokončí obrat, opět se posadíš. "Zítra nás čeká náročný den," řekne poté. "Setkání s Městskou radou, knížetem a Kleidem... Ty se radě asi vyhneš, ale knížete a Kleida potkáš. A pak ti nechám donést z Archivu v Křídě spisy všech tvých studentů, aby ses s nimi seznámila. Už pozítři je čtvrtek a první trénink," připomene ti, že je to teď všechno hodně nacpané. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Shinxiho deník Těžko říct jak dlouho žiji v osamění......s vnitřními démony......hledajíc odpovědi na otázky. A když už nějakou naleznu, zrodí se nová.....mnohem složitá. Pro mne nekonečný cyklus.....Mé prokletí.....Hledajíc smysl svého bytí, pevný bod ve svém životě. Dříve milovaná náruč Matky církve, zastoupená Bratrstvem a v neposlední řadě Faertem. K němu jsem odmítl pěstovat vztah. V mém srdci není místo pro dobro či zlo. Tolik bolesti a útrap mi uštědřila jedna, tak i druhá strana, měníc se z jednoho na druhou, protože jen vítězové určují, co je správné a co nikoliv. Minulost je za mnou.....prozatím. Oris je zanechám v rukou Vitari a Faertu, dokud se nebude moci postavit na vlastní nohy. Mám na otce mnoho otázek, ale nejsou pro mne tak důležité, aby mě zdržovali od mých cílů, které mohou být jakékoliv. Vitari má volnou ruku ve svém počínání. Ona je teď vůdcem a lidi se na ni obrací s důvěrou. Sic s nimi nejsem, ale nepředpokládám, že mě Vitari spustí z očí. Kdyby toužila po vůdcovské roli, mohla už se svými zaklínači něco budovat...Tím, že se přidali ke mě, nezískali moc či vyšší postavení. Vedlo je něco jiného..... Hlavou se mi honí otázky na Stín a zda po něm Vitari stále pátrá se svými lidmi. Nevím zda ho použijí pro dobré účely nebo jim ho někdo nevyfoukne pod nosem. Vím jen jedno. Já do magického světa teď nepatřím. Byl bych blázen, kdybych si chtěl Stín podmanit. Sotva ovládám, co jsem se od mistrů magie naučil. Stín by mě zničil, proto musím jít dál, mnohem dál. Možná přijde čas, kdy si budu chtít Stín podmanit, ale teď to není. Síla Stínu by mě pohltila.....a nakonec i zničila.....On by byl pánem a ne jinak. Kroky Faertu mohu předpokládat, ovšem směr Bratrstva je mi neznámý. Můžu jen pevně doufat, že každý mohl začít svůj nový život bez jakékoliv újmy či strachu z lovu.... Přesto všechno věřím Moruntovi. Sdílíme ideologie a myšlenky – proto jsem jej vybral, aby skryl a strážil mé démonické brnění a svitek, jež jsem obdržel od svých démonských posil. Nemůžu ovšem bojovat proti celému světu, koncentrující se do podoby Megriothu. Musím položit ruku na srdce s vědomím, že taky nikdo nebylo mým plánem zničit svět, jako mého otce a jedním časem i mého strýce – jež nalezl jiný smysl svého bytí. Závidím mu.....Zároveň mu děkuji za vytáhnutí z temnoty, i když mám krev na rukou a temnota v mé mysli jen tak nezmizí......... Země Nikoho – Po pár měsících Studium magie a seznámení s uměním zaklínačů mě často přivádělo i k alchymii – elixíry, masti a k mnoha dalším věcem, jež mi byly dříve skryty, mi dodaly nové možnosti. Zejména v obarvování vlasů a líčení. Z blond se stala černá jako uhel a mast změnila pigment kůže na temný odstín. Nic z toho není trvalého, ale vydrží to dost dlouho – několik dnů. Na Echronovu iluzi to nemá, nicméně zbytečně kolem sebe nešířím magii a od svého bývalého já jsem k nerozeznání. Po své „rezignaci“ vůdce mé kroky bloumaly světem. Navštívil místa z minulosti – rodný klášter...Vingaard.....místo, kde jsem poprvé potkal Anett. Toužím ji navštívit u ní ve věži, ale vím o nesmyslnosti této myšlenky. Životy lidí dál běží – snad v lepším duchu než předtím. Nevím...nezajímám se.....jen kráčím dál svou šedivou stezkou. Dny se měnily v týdny.....v měsíce. Člověku nepřijde, s jakou rychlostí čas běží........ Probudím se. Ležím ve stanu a okem pozoruji, jak se někdo vkrádá dovnitř. „Co chceš Rin?“ Drobné kroky se zastaví. „Jak si to věděl?“ Vstanu z lužka, zapalujíc svíčku kousek opodál. V záři svíčky je vidět patnáctiletá dívka se snědou barvou kůže, hnědýma očima a vlasy, splývající s temnotou. Na její otázku neodpovím a jen se usměji. Rin nafoukne tváře v uraženém gestu odchází...... Rin je nejmladší dcerou Džosefa – vůdce karavany, která se pohybuje na obchodních cestách mezi Guršskou a Belnetskou říší a Ruiilou. Nacházíme se na rozlehlém území, přezdívaném – Země Nikoho. Jde o široký pás horských průsmyků, kde se dříve těžilo zlato a další kovy. Nyní tento kraj poskytuje domov zvěři, které používají opuštěné těžební oblasti, jako úkryt před krutým větrem a mnoho dalším existencím – žoldáci, banditi, pašeráci a další. Karavanu jsem potkal při návratu do jedno ze svých úkrytů v horách, kde rozvíjím a zdokonaluji své magické umění v: Oživování. V onen den je napadla banda lapků. Nebyla to žádná místní banda. Všichni tu měli nepsané pravidlo: „Zde nevyvolávej rozruch, pokud nejsi připraven na lavinu.“ Nikdo nemá zájem, aby se do tak Bohem zapomenutého místa hrnula pohraniční vojska a zabavila získaný lup ostatních band. Osobně nemám nijak velké bohatství až na pár vzácných knih o Oživování, pokročilé magii a hromady magických surovin, jež potřebuji pro svůj výzkum magických prvků, kovů a hlíny. To vše za účelem stvořit Strážce, který nebude poddajný mágovým kouzlům. Skupina banditů pozorovala karavanu hodně dlouho. Obchodníci byli dobře ozbrojeni s najmutou stráží. Jenže úplatky a příslib kořisti byl pro většinu strážců moc lákavá. Navíc, nikdo se o ničem neměl dozvědět – všichni měli nešťastně zemřít........ Osud spjat se svobodnou vůli tomu chtěl jinak. Život mě naučil nevměšovat se do cizích záležitostí. Ovšem nic mi nebránilo vyrovnat poměr sil. Má mysl naplněná klidem, v ruce třímajíc meč, zkracujíc vzdálenost mezi mnou a nepřítelem. Prvního potkala rychlá smrt v podobně rozetnutí ve dví. Hleděl mi do očí. Otočil se v moment, kdy pod mou nohou praskla suchá větvička. Za svými zády jen slyším: „Žuch.“ Zrychlím tempo a dostávám se k prvnímu vozu na konci karavany. Dva lapkové s jedním podplaceným strážcem zrovna útočili na dva guršské kupce. Opodál mrtvé tělo smáčelo sníh krví. „Hej! Tady jsem!“ Štěknu na ně. Moment překvapení zapůsobil. Lapkové dál útočili, ale jejich útoky pozbyly dynamičnosti. Těžce oděný strážce obrátil své ostří proti mě. „Tak pojď..“ Usměji se a ještě víc zrychlím – rozběhnu se celou svou váhou k němu. Pozdě.. Pronesu v duchu. Nepřítel zaujme rozkročenou polohu, aby mě zdolal jednou masivní ránou, jako já prvního lapku. Bohužel těžká zbroj má své nevýhody ohledně pohybu a rychlosti. Z běhu přejdu do kotoulu a prosmyknu se kolem něj za jeho záda. Rychlým švihem meče oddělím hlavu od krku. „Sejmi ho!“ Okřikne bandita druhého. „Jdi po něm ty!“ Amatéři.... Banda doopravdy nebyla moc sehraná. Než padlo rozhodnutí, kdo po mě půjde, dva obchodníci zaútočili. Prvnímu banditovi bylo probodnuto srdce a druhému hrdlo. Projdu jak stín a mířím k dalšímu vozu. Zde bojují dva strážci proti banditům. Deset vozů, dvacet strážců. Z toho možná bude polovina na straně banditů. Z rozjímání mě probudí šíp, zadrčíč vedle mého ramene. Ohlédnu se přes rameno. Flamio. V ruce se utvoří malá ohnivá koule. Malé zářící slunce. Rychlým plynulým pohybem mrštim slunce k místu útočníka. V místě dopadu vznikne malé peklo. Slyším křiky. Z úkrytu vylezou čtyři muži, pohlcujíc je černý plamen. Dětský pláč se šíří karavanou. Odtrhnu oči od čtyř ohořelým těl a postupují dál a dál, až na začátek karavany. Tři strážní táhnou mladou dívku do jednoho z vozů. Není těžké uhodnout jejich záměr. Kroky šesti obchodníků a pěti nepodplacených strážců se pomalu přibližuji. Z poza rohu vozu vidím skupinu lidí. Z celé přepadovky zbylo jedenáct lidí a z toho tři šli znásilnit dívku. Zbylých osm hlídalo dvanáct lidí, tvořící houf, uprostřed kruhu. Šance na vítězství mají vyrovnané... Vyrovnal jsem misky vah, proto se přesunu k vozu, kam zavlekli tu malou. „Dělej Steve, ať už se ti postaví a můžeme si taky užít.“ „Drž hubu Jacobe, kdyby tě ta děvka nakopla do koulí, tak nebudeš mlít takové sračky. Já ale té čubce ukáž....“ Muži projde hrdlem jeho vlastní dýka, která ještě před pár sekundami byla za jeho pasem. Dívka využije příležitosti, převalí se na bok, mířící patou nohy do rozkroku nejbližšího prznitele. Ostři se zaleskne, nabírajíc načervenalý nádech. Mezitím Rin vyškubne dýku z hrdla první mrtvoly a sune se k muži, tisknoucí si přirození. Bodne jednou, podruhé – to zasáhne krční tepnu. Krvavá fontána ji celou zbrodí. Venku je slyšet zvuk boje. Dříve by má krev vřela, tělem by proudila euforie a lačnost po boji zvyšovala. Vylezu z vozu. Pozoruji rozruch. Můžu jít dál..... Připevním si meč do pochvy na zádech, pomalu opouštějíc karavanu. Nikdo si nevšimne mého odchodu. Mizím pomalu v začínající vánici. Cupity.....cupity...cup. Ohlédnu se přes rameno. Vidím stín. Nedávám nic najevo a pokračuji dál. Cupity....cupity....cup – prasknutí větvičky, zvuk sešlápnutého sněhu. Možná bych se měl přemístit....nebo..... Mírně změním směr. O pár minut dojdu k bývalému dolu, mizejíc v jeho temných útrobách. Kroky mě následují dál..... *** Pronásledovatel stopuje muže s velkým mečem na zádech. Kráčí horskou pěšinou, zavátou sněhem. Snaží se být nenápadný, ale moc mu to nejde. Už dvakrát se muž otočil jeho směrem. Svůj cíl stopuje ještě dobrých deset minut, když ho tu ztratí v útrobách nějaké staré štoly. Že by jeho úkryt?, bez dalšího ostychu zmizí v útrobách starého dolu. „Auuu!“ pronese ženský hlas, když zakopne o starý zrezlý krumpáč. Dívka se chytnu za pusu. Sakra, proč tu musí být tma jak v pytli?! Dívka zamžourá očima, aby prohlédla skrz temnotu. V tu ránu ji někdo zezadu sáhne na rameno.,,,,, *** Dívka strne při položení mé ruky na její rameno. Poznal jsem ji už cestou sem. Otázkou je, co po mě chce. „Klid dítě....Ruka jež tě drží je ruka zástupce Nustera a Grundera......“ Vyřčená slova mě kapku zaškrábou v krku. Nic není ovšem poznat. „Ty jsi paladin?“ Otáže se děvče. „Ne mé dítě, nejsem jim.“ „Tak proč máš ten velký meč? A když nejsi paladin, jak můžeš říkat, že jsi jejich zástupce?“ „Protože v ně mám svou víru. Člověk nemusí být kněz či paladin, aby mohl být jejich poslem. Věř, protože ostatní bohové věří v tebe a ví o tobě.“ „Takže tebe poslali bohové, aby si zachránil naši karavanu?“ „Ne mé dítě. Bohové pouze spředli vlákna našeho osudu, ale bylo pouze na mé svobodné volbě, zda vám pomohu či ne.“ Dívka se zamračí. „Proč mluvíš tak divně? Proč nemůžeš říct, že tě zkrátka poslali bohové?“ Smutně se pousměji a zadívám se do hnědých – oříškových očí. „Protože bych lhal.“ Dívka stále špulí naštvanou tvář, ale nakonec to hodí za hlavu. „Proč si odešel? Nikdo ti nemohl poděkovat...“ „Nikdo mi děkovat nemusí, za své volby nepotřebuji díky.“ „Proč tu jsi? Jsi sám? Nechceš nám dělat strážce? A....“ Zvednu ruku, abych dívku zarazil. „Hou hou děvče, nějak moc otázek, nemyslíš? Ví například tví rodiče, že tu jsi?“ Dívka uhne pohledem. „Rozdělali jsem tábor....Abychom pohřbili mrtvé a navíc začalo sněžit. A jinak ne. Otec neví, že jsem pryč.“ Káravě se podívám na děvče. „Určitě má strach, měla by jsi se vrátit. Jistě mu stačilo to překvapení s přepadením. Jak se vůbec jmenuješ?“ „Rin, jmenuju se Rin....“ Dívku ta otázka potěšila. „a nikam nejdu.....“ Pokyne hlavou ven k průchodu, kde byla sněžná bouře. „Lepší být tady než venku.“ Rin měla pravdu. Venku skutečně byli snad všichni sněžní démoni. „Ach,.....Dobře, počkáme dokud to nepřejde. Pak se vrátíme k tvým.....“ *** Trvalo půl dne, než bouře přestala být tak krutá a my mohli opustit důl. Platilo to spíš pro Rin, než pro mě, který se mohl přemístit. Návrat byl takový, jak se dal očekávat. Sotva uviděli mě a Rin, shromáždila se celá karavana se zbraní v ruce. Nedůvěra byla hmatatelná... „Rin, kde si k čertu byla? Myslel jsem, že tě sebrala vánice ci roztrhali vlci!“ Vyšel z čela skupiny přímo ke mně. „Děkuji ti cizinče, že jsi nám pomohl. Odpusť těm dobrým lidem jejich podezíravost.“ Pokývnu hlavou. „Deus, Pater misericordiarum qui per mortem et ressurectionem Filii sui mundum sibi reconciliavit et Spiritum Sanctum effudit in remissionem peccatorum, per ministerium Ecclesiae indulgentiam tibi tribuat et pacem. Et ego te absolvo a peccatis tuis in nomine Patris et Filii, et Spiritus Sancti. Amen.“ „Je to kněz!“ Ozve se. „Si blbej? Podívej na ten meč a na něj. To je paladin!“, prohodí druhý hlas. „Umí kouzlit, viděl jsem to na vlastní oči. Paladinové neumí kouzlit, či snad ano?!“ Nechám je jejich dohadům. Otočím se na podpatku.....„Stůj, prosím. Nemáme dost lidí, abychom bezpečně prošli horskými průsmyky. Pokud si nás chtěl zachránit, pomůžeš nám. Jinak si pouze naši smrt odložil o pár dní....“ Kupcův jazyk je velice mrštný. Dříve bych na tenhle vyděračský přístup skočil. On ovšem neví, že zdejší kraj mi není cizí a skupiny banditů nestojí o neplechu v jejich kraji. Jistě si to taky vyřídí s těmi, jež byli posláni sem a pěkně si to „vyříkají“. „Kam máte namířeno?“ „Do Belnetské říše. Cestujeme z Xerna.“ Pokývnu hlavou. „Půjdu s vámi k pohraničnímu stanovisku. Tam se naše cesty rozdělí.“ „Skvělé...Báječné. Prosím, přijmi mé díky a buď mým hostem.“ Nemám náladu se hádat. Přikývnu. Lidé konečně sklopí zbraně a přijdou ke mě. „Prosím, můžeš dát i jim rozhřešení?“ Poukáže na mohyly z kamenů, kam uložili mrtvé. Přikývnu. „Děkujeme a ještě jednou se omlouváme.....hm Otče.“ Pronese Rin za všechny. Trošku mě to zarazí....Ach, ten zevnějšek. Tmavá kůže i vlasy mě v očích ostatních dělají podstatně staršího než jsem..... *** O dva dny později jsem dovedl karavanu k cíli. Než se k nám dostaly první hlídky, aby zkontrolovaly karavanu, zmizel jsem. Některé události se rozkřikly. Nikdo však na to nebral moc velký ohled. Přepadení se děly všude a když to karavana přežila, nebylo co řešit. V den samý den, jsem navštívil všechyn své „sousedy“ a dal jim na srozuměnou, aby si víc hlídaly průsmyk. „Dobře Temný, nikdo z nás nestojí, o problémy.“ Nebylo to z jejich dobroty srdce, ale čisté vypočítavosti. Jenže, věřte slovům zloděje. Ne že by mi Rin či karavana přilnula k srdci. Nicméně nebylo co na práci. Sestavení Strážce bylo ještě daleko. Chvilka mého nekonečného času byla věnována očarování předmětu. Jedná se o malý zlatý řetízek s rudým démantem. Inspirací mi bylo odznak Jestřábů, který mě mohl přemístit do skryté základny. Tenhle měl kapku jiné využití. Umožňoval mi rozlišit, zda nositel je v bezpečí či nebezpečí života, zjistit kde si přibližně nalézá a přemístit se k němu co nejblíž. *** „Stůj Rin....Něco pro tebe mám.“ Dívka se v cutu letu otočí a už je u mě. „Co?co?“ Usměji se a podám ji vyrobený magický přívěšek. „Tohle je Strážce.“ Dívka koulí oči. „A co dělá? Ten Strážce?“ „Zkus si trošku víc lámat svoji hlavičku.“ Popíchnu ji. „Aby mě chránil?“ Souhlasně přikývnu. „A jak mě bude chránit? Ochrání i ostatní?“ Zatřesu hlavou....„Pouze tebe a ty, kteří budou blízko tebe.“ Dívka položí svou ruku na hruď v místě, kde má má srdce. „Tak to ochrání všechny, protože všechny mám ve svém srdci.“ Pousměji se.....Kéž by to byla pravda. *** Uběhlo pár měsíců. Hlavu mám ponořenou o mineralogie a magických substancích. Provádím experimenty s hlínou. Cílem je vytvořit substanci, jež bude snadno tvarovatelná, pevná a pohyblivá, s jistou odolností na magii . ohnivé koule, ledové šípy. Účel substance je vstřebávání mágových kouzel a posílit strážce. Čim víc elementární magie je na něho použito, tím silnější a odolnější Strážce je. Samozřejmě má i své limity. Nejoptimálnější soupeř pro onoho strážce je souboj s válečníkem, kdy jen hrubá síla, rychlost a nalezení slabiny („srdce“ – zdroj počáteční síly) účinnější, než magie. Potrvá roky než dosáhnu jisté dokonalosti – pohybové, reakcí a materiálu, z něhož má Strážce – Shinxi být stvořen. *** U Strážce – Anett, je to obdobné, s tím rozdílem, že má odčerpaná magie nabýt Anett, aby mohla seslat kouzla. Může buď útočit nebo podporovat Shnxiho, kterého nabije. Nicméně Strážce – Anett bude velmi zranitelná vůči fyzickým útokům. Proto její postavení v boji spíš bude vzadu a Shinxiho příkaz bude chránit dle možností Anett. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bádáš dlouhé měsíce, ale stále nemůžeš přijít na něco, co by tě konečně uspokojilo. Vytvoříš z nejrůznějších magických minerálů nejrůznější hmoty, ovšem ani s jednou nejsi spokojený, a neustaneš, dokud nedosáhneš kýženého výsledku. Vydáš se proto dál na západ, do dalekých zemí, o kterých jsi zatím jen četl staré svitky ve staroříšštině během svých studií v Nusterově klášteře. Cílem tvé cesty je malé království Severní Belarie, podle mnohých cestovatelů nejvyspělejší a nejvýznamnější země západního kontinentu. Očekáváš, že právě tam bys mohl najít novou inspiraci. Zatímco východní kontinent tvoří převážně Belnet a Guršská říše, západní je rozdrobený do spousty malých zemí, ostrovů a poloostrovů v Darogarském superoceánu. Severní Belarie neustále válčí se svým větším, ale zaostalejším sousedem, Jižní Belarii. Pásmo Nikoho mezi těmito dvěma zeměmi je poseté spoustou pevností, u kterých se odehrávají krvavé bitvy, ale ze strany, od které přicházíš, je klid. S karavanou jiných kupců projedeš rozsáhlé žhavé poušti Guršské říše a spolu s jejich strážci čelíš za stravu a mrzký žold nájezdům pouštních banditů. Ale společnost je ti při průjezdu smrtícími pouštěmi přeci jen milejší, než cestovat sám. Občas potkáte patrolu Benediktova rytířstva, ačkoliv tito zocelení a opálení muži beze zbrojí jen v máločem připomínají naleštěné hradní stráže v Citadele ve Vingaardu. Čím západněji se ale dostáváte, tím je přítomnost Belnetu slabší, až přestanete rytíře potkávat docela. Po několika měsících na cestách se karavana dostane k hranicím Trogoru, kde je opět přítomnost Říše velice citelná. Hraniční pásmo mezi Guršskou říší se dá poznat celkem jednoduše, jako kdyby někdo namaloval rovnou čáru končí žhavý písek a začíná seschlá žlutá tráva se sem tam nějakým tím mrtvým stromem. Spolu s karavanou vstoupíš do Trogoru, ještě nedávno země skřetů a trollů. Nejsou tomu snad ještě ani tři roky, co spojená Belnetská a Říšská vojska tuto zemi ovládla, vybila početné tlupy zla a vytvořila si tak po dlouhých staletích nemagický přístup na západ, kde obě Říše našly nová odbytiště pro své výrobky. Přestože se tato země oficiálně považuje za ovládnutou, téměř nikdo zde nežije. Jednak kvůli velice nepříznivým životním podmínkám, ale také proto, že země přímo sousedí se Skaggerem a hlavně se Zemí skřetů. Ze skřetích zemí, kde žije rozličné množství všech tlup, do Trogoru často zavítají nájezdníci. Skagger představuje hrozbu naopak svou organizací, tato velkolepá říše orků by mohla se svou armádou Trogor rychle dobýt zpět, než by se Belnetským pevnostem v Trogoru dostalo posil z Říše. Skagger se sice v mezistátní politice neangažuje, má akorát uzavřené smlouvy o neútočení s Guršskou i Belnetskou říší, ale i tak nad Trogorem neustále visí hrozba útoku od tohoto velkého jižního souseda. Každopádně čím více se s karavanou blížíš středu země, tím více se směješ označení, že je tato země ovládnutá. Říše pobily několik desítek tlup, vybudovaly si své pevnosti a tím to pro ně skončilo. Nicméně v takto rozlehlé říši neustále žijí početné tlupy skřetů a karavanám bez malé armády strážců se vůbec nedoporučuje pokoušet se o průjezd. Všichni muži v karavaně jsou ozbrojeni rezavými meči a strážci se mají neustále na pozoru, všichni se ale stejně každý večer modlí, aby jste se s žádnými zelenokožci nestřetli. V celé karavaně jsi jediný, kdo už se skřety někdy bojoval. Jeden stařík snad skřeta kdysi viděl, ale taky to mohl dost dobře být jen nějaký lovec vracející se z hor. Na pevnosti Belnetu narážíte téměř přesně každý týden. Každá pevnost, i když více sedí termín pevnůstka, je obehnaná vodním příkopem a má posádku asi o stovce mužů královské říšské armády. Všem pevnostem velí nějaký Benediktův rytíř. Od rytířů si kočovníci vždy vyslechnou co nového a smění nějaké své peníze za něco z vojenských zásob. Občas využijete přístřeší pevnosti a druhý den pokračujete dále. Jednoho dne jsi v pevnosti narazil na Ravena. Muž s delšími hnědými vlasy a několikadenním strništěm, v mohutné černé zbroji a opásán dlouhým stříbrným mečem, ze kterého bys cítil magii i v době, kdy jsi ještě nebyl mágem. Ravena jsi viděl na svých cestách vůbec poprvé a zdálo se ti, že v pevnosti není stálý obyvatel. Že jen projíždí, stejně jako vy. Ve stájích stál jeho válečný kůň s modrýma očima. Na rameni Ravenovi často seděl velký hnědý orel. Když jsi elitního mága Megriothu viděl poprvé, mírně tě zamrazilo, protože by se o tebe jako o mága mohl zajímat. Naštěstí amulet na tvém krku, který ti dala Vitari, ochránil magii proudící ve tvých žilách před Ravenovým zrakem. Mág si jen změřil pohledem tvou statnou postavu a usoudil, že jsi jedním z odpadlých paladinů, kterých se nyní, po oslabení Církve, toulá po světě spousta. Do Severní Belarie dorazíte na začátku zimy. Ta už se v Trogoru začala projevovat prudkými nárazy mrazivého větru, kde se před nimi na otevřených planinách nedalo schovat. Teprve ve chvíli, kdy dorazíte k hraničním horám mezi Trogorem a Severní Belarií, vidíte sníh, který v Trogoru zjevně nepadá. Přes celé hraniční pohoří se táhne pás opevnění a zdí z doby, kdy byl Trogor Belarii nebezpečným sousedem. Nyní je většina pevností opuštěná a brány jsou stále otevřené. Přes opevnění se tedy dostanete bez problémů a bez větších komplikací, až na pár omrzlin, se dostanete i přes hraniční hory do krásné, sněhem zasněžené Severní Belarie. Po suchém a chladném Trogoru a ještě sušším žhavém Guršsku je to příjemná změna. Asi pátého dne v Belarii se začnou objevovat první vesnice, kterými projíždíte. V belarštině nerozumíš ani žblept, ale naštěstí vždy aspoň několik lidí ve vesnici umí trochu mluvit elfsky, takže se nějak dorozumíte. Šestého dne dorazíte do větší vesnice, kde vůdce karavany rozhodne, že na pár dní zůstanete. Aby se vaši nemocní vyléčili, než bude karavana pokračovat k hlavnímu městu Severní Belarie, Sinrionu. Dohoda mezi jarlem vesnice a vůdcem karavany je taková, že vesnice poskytne karavaně přístřeší a léčivé bylinky a zdraví muži z karavany pomohou obyvatelům s opravou vyhořelého kostela, který se nepodařilo opravit do začátku zimy. Zbývá střecha. Na noc se ubytuješ u jednoho dřevorubce a jeho ženy, dostaneš takovou malou, ale útulnou komůrku vzadu v chalupě. Pozvali tě na večeři, ale nemusíš přijmout a můžeš povečeřet něco ze svých zásob chleba a sýra. Když se chystáš ke spánku, zaklepe někdo na dveře tvé světnice a vstoupí Alchar, vůdce karavany. Muž se šesti křížky na krku, menšího a útlého vzrůstu, ale šlachovitý. Prořídlé šedé vlasy, vrásky a krátký bílý vous naznačují, že už něco viděl. "Vím, že naše dohoda zněla k hranicím Severní Belarie, ale rád bych ti nabídl, abys nás doprovodil až do Sinrionu. Za stávajících podmínek," navrhne ti bez obalu a čeká na tvou odpověď. Můžeš jít s nimi a dál pobírat něco málo peněz, mít jisté nějaké ty zásoby, ale musel bys asi týden přečkat v této vesnici a poté.. karavana necestuje tak rychle, jako osamocený paladin. Další možností je prozatím se vykašlat na hlavní město a zamířit do největšího města poblíž, do Kraonu, který je vzdálen asi pět dní tvé chůze. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos nevydržel ležet na břiše dlouho a začal se vrtět, nakonec se přetočil a já se musel nadzvednout a pak jsem se mu zase usadila na stehna. Rukama se opřu o jeho hruď a zadívám se mu do tváře. I když byl ještě před chvílí rozmrzelý a naštvaný, tak moje přítomnost ho uklidnila. Vždy srdce ženy potěší to, že tak působí na svého muže. „No jo.... zítra nás čeká spousta zábavy.“ Uculím se. Připomene mi, že brzy budu mít první tréning s dětmi... tedy... s mládeží. „Díky. To se bude hodit.“ Přikývnu, zvednu ruku a pohladím ho po tváři. „V poslední době hodně pracuješ. Měl by jsi si odpočinout. Dneska už nic nedělej a prospi se. Nakonec tady noc trvá jen chvíli. Řekla bych, že první týden budeme pěkně unavení oba než si zvykneme na to, jak málo tu spí.“ Skloním se a políbím ho na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, čtyři hodiny spánku.. To je děs," zavrtí Nyos hlavou. "Ale co, já stejně spím většinou jen pět," pousměje se s připomínkou, že jeho doba spánku není o moc lepší. "Ale ty klidně můžeš spát osm. A Chris s Natkou i déle, je nikdo nikam nežene. U tebe si prostě budou muset zvyknout." Pak si zajdete dolů do společné jídelny pojíst večeři, která sestává ze zvláštního kynutého chleba světle žluté barvy, šunky dovezené z domu a několika kousků zeleniny, která darogarská určitě není. Je sice zelená, ale velmi světle a jsou to takové malé bobulky. Chutná to jako něco mezi salátovou okurkou a cibulí. Krom Ravenův Famiho a Victora s vámi večeří i Chodec Jeid, druhý Chodec Rubar se rozhodl povečeřet s mužstvem. Po večeři vám starý kuchař Edgar všem nalije skleničku vína tak rudého, až je pomalu modré. U Natky zaváhá, ale Nyos kývne. Všichni si přiťuknete a napijete se. Nechutná to vůbec jako víno. Je to spíš jako nezkvašená šťáva a ne z vinné révy, ale spíš jako z borůvek. "Nenechte se zmýlit, alkoholu je tam dost," varuje Nyos, když Fami dolije sobě i Victorovi. Po večeři se všichni zajdete osprchovat. Fami s Victorem jsou hned, rozloučí se s vámi a jdou spát. Vy to máte horší, nejprve čekáte, než ty koupeš Chrise, pak je ve sprše půl hodiny Natka, a teprve potom jdete společně ty a Nyos. Ne že by vám to teď vadilo, ale zdá se, že v téhle sféře neexistuje studená voda. Maximálně vlažná. Poté jdete spát. Druhý den ráno tě vzbudí Nyos s tím, že je už pět hodin. Jelikož jste šli spát hodinu po západu slunce, v devět, je slunce už pět hodin nad obzorem. Michael roztáhne závěsy a otevře okna, aby sem pustil trochu horkého, ale čerstvého vzduchu. S překvapení se podíváš na oblohu a zjistíš, že na obloze není jen jedno slunce, ale hned dvě velmi blízko u sebe. Nyos přikývne. "Proto je tady takové horko," vysvětlí ti. "Půjdeme se nasnídat a v sedm, za dvě hodiny, máme audienci u knížete." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím lásko... ale tohle se ti jednou vymstí.“ Pohladím ho po tváři a pak políbím. Pak jsme se šli najíst. Jídlo tu i pití tu měli zvláštní, ale docela dobré. Maso naštěstí jsme měli z domova... jaké tu je asi místní? A jaká tu jsou asi zvířata? Museli se tomuhle světu přizpůsobit... jak asi vypadají? Potom jsme se šli postupně umýt. První jsem byla vykoupat Chrise, který naštěstí měl rád vodu... divím se že mu nenarostli žábry. A zatím co se koupali jiní, já šla Chrise uložit ke spánku. Pak jsme se umyli s Nyosem a šli spát. Ráno mě probudil Nyos... i když ráno asi už tak úplně nebylo. U nás by bylo. Zamžourám z okna a pak zamrkám na dvě slunce. „Čekala jsem třeba že slunce bude blíž... ne dvě.“ Řeknu a zívnu. Vstanu a obléknu se, pak se jdu upravit do koupelny. Pak jsem dorazila na snídani. „Je tu něco co bych měla vědět předtím než tam půjdeme? Jako jak se chovat, jak mluvit... liší se to tu hodně od toho jak se jedná u nás s vládci?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos už v koupelně zapracoval na svém elegantním rozcuchání a teď má na sobě lesklý temně černý háv. Tobě nachystal stejný, zatímco jsi v koupelně. Nejsi na černé hávy moc zvyklá, narozdíl od něj, ale oblékneš si je. Poté jdeš do jídelny, kde už jsou Victor s Famim. Oba dva už jsou oblečení v mohutných černých zbrojích Ravenů a opásáni jsou jejich stříbrnými meči. Pozdravíš je a oni pozdraví tebe, pak se posadíš a dáš se do jídla. Připravená je čistá voda, kouzlem ochlazená, a znova chléb tentokrát s máslem a marmeládou, ty přivezené z Darogaru. Když se objeví ke snídani i Nyos, zeptáš se ho, jak to bude vypadat. "Myslím, že všechno funguje jako normálně," pokýve hlavou a posadí se, aby si namazal chleba. "Pokloníme se, ale nebudeme klečet, není to náš pán. Mluvit s ním budeme s úctou, ale ne s podřízeností. Mluví trochu jinou elfštinou, ale my budeme mluvit naší..." Pak se Nyos zazubí a zvedne chleba. "Chcete slyšet perličku? Ten chleba se dělá tak, že se upeče trus Maderů, což jsou býložravci, kteří jedí místní obiloviny." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mi začne vysvětlovat, jak by bylo nejlepší se chovat. Pokyvuji hlavou a při tom jím. „Hmm... to půjde. Tak to jsem v klidu. To je normální. Nemám moc ráda plazení.“ Pousměji se a po tom co mi Nyos řekl o chlebu málem jsem se zalkla. Vyplivnu to co mám v puse do ubrousku. „Cože?“ vyjeknu. „Ty mi říkáš, že to je upečené hovno?“ vezmu vodu a snažím se to zapít. Ne ten chleba nebyl špatný, ale ta představa, že to to zvíře vykadilo... brrr... „Prosím jestli je tahle voda jen destilovaná moč, tak mi to raději neříkej!“ jsem trošičku zelená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jsem neřekl, ale dá se to tak pochopit," pokýve Nyos hlavou a se smíchem sleduje znechucené výrazy tebe, Famiho i Victora. "Ale Madery nejsou nějaké naše krávy. V jejich trávicím traktu se obilí očistí od nečistot a naopak se na ně nabalí spousta vitamínů. Je to zdravé a dobré, tak jezte," pobídne vás s úsměvem a vezme si další krajíc. Victor ho po krátkém uvažování napodobí. Pak se objeví starý darogarský kuchař Edgar, kterého jste vzali s sebou. "Dáte si někdo ovoce nebo zeleninu?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tvářím se pořád znechuceně. „Nejde ani tak o to, že to nějaké zvíře snědlo... jako spíš o tu představu jak to vychází ven.“ Ale kvůli vitamínům, které v tom jsou, nás pobízí ať jíme dál. Jenže já nemůžu. Odsunu talíř stranou. „Možná až ta představa trochu vybledne.“ Řeknu Nyosovi. Ještě, že Chris tomu nemůže rozumět. Objevil se Edgar a ptal se jestli někdo chce ovoce a zeleninu. „Já ano. Trochu zeleniny i ovoce, prosím.“ Požádám ho. Podívám se na vodu, pochybujíc o jejím původu, ale napila jsem se. Je tu horko a tak tekutiny jsou nutné. „Kdo se postará o Chrise? Natka na setkání taky půjde ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos pokrčí rameny, jako že tvoje chyba, a otočí se k Famimu. "Ty už si taky nedáš?" zeptá se jej. "Promiň, ale ne každý má výcvik na to, aby snědl cokoliv," zavrtí Nyosův chráněnec hlavou a stejně jako ty si poručí raději ovoce a zeleninu. Dostanete pomeranče, jablka, hroznové víno, papriky a rajčata, ale kromě toho i spoustu jiných modrých, fialových a dalších bobulí a jiných tvarů z téhle sféry. Pak Nyos zavrtí hlavou. "Ne, natka se postará o Chrise," řekne. "Navíc nemá důvod chodit." Dojí chleba s marmeládou, omluví se vám a jde ke kasárnám něco probrat s vojáky. Pak se objeví v jídelně Natka, už obléknutá a hezky upravená. Všechny vás pozdraví, plácne Victora do ramena a na Famiho koketně zamrká. Ten ji oplatí svůdným pohledem a pak se oba zasmějí. Nevypadá to, že by mezi nimi něco bylo, jen si hrají. Natka se posadí a vezme si chleba, Victor se posadí stranou a Fami se kousne do rtu, aby se nezačal smát. Natka si ale ničeho nevšimne a začne si chleba mazat marmeládou. "V kolik pojedete?" zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přinesli nám zeleninu a ovoce, do toho jsem se pustila s velkou chutí. Nyos řekne, že Natka nejde a nemá důvod jít. Pozvednu obočí. No já si myslela, že by nebylo od věci, aby se koukla trochu ven, aby zahnala zvědavost. Ale nebudu se s ním o tom přít. Tak jako tak musíme Natku brzy vzít aspoň na malou obhlídku. Nyos se pak omluví a odejde, na to přijde Natka a zalaškuje s Victorem i když to byla jen legrace. Natka si vezme chleba a všichni jsme na to reagovali všeljak. Victor si sedl stranou, Fami se kousal do rtu a mě cukali koutky. Odolávala jsem tomu říct Natce pravdu. Tak či onak jinak byl chleba dobrý a zdravý.... takže vědomí jak se dostal na svět jen uškodí. „Hmm... ještě máme čas. Něco před hodinu.“ Řeknu ji a podívám se ke stropu. „Půjdu se podívat na Chrise jestli se už probudil.“ Řeknu a vydám se nahoru, abych případně Chrise přinesla dolů a nakrmila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chris už je skutečně vzhůru a povídá si s medvídkem. Když se objevíš, obrátí k tobě pohled a zasměje se, nic však neřekne. Vezmeš ho dolů a tam ho začneš krmit. Po chvilce se do jídelny vrátí Nyos, zrovna aby viděl flirtování Famiho a Natky, kteří o sebe šťouchají a lechtají se. Tvůj manžel se ale jen pousměje a zase se posadí na své místo. Natka přestane dělat do Famiho a hned se otočí k bratrovi. "Můžu jít s vámi?" zeptá se normálním tónem, neškemrá. Nyos zavrtí hlavou. "Je to oficiální diplomatické setkání," vysvětlí jí Nyos a vezme si několik jahod. "Navíc po audienci u knížete jsme pozvaní ještě na zasedání Městské rady a s tou tě seznamovat nechci." Nyos se snaží počkat, až Chrise dokrmíš, aby se s ním mohl přivítat, ale moc mu to nejde. Pořád na syna dělá přes stůl obličeje a ten se směje tak, že nemůže jíst. Vždycky, když se na Nyose podíváš, nahodí vážný obličej a s hvízdáním se zadívá do stropu, což vyvolá salvy smíchu celého stolu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „V tom má Nyos pravdu.“ Řeknu Natce. „Ale neboj se. Co nejdřív tě vezmeme ven.“ Slíbím ji. „Je mi jasné, že jsi zvědavá.“ Pousměji se a krmím Chrise, kterého mi, ale rozptyluje Nyos, který na něj dělá obličeje a tak namísto žaludku, jídlo skončí spíš všude kolem. Vždycky když jsem se na Nyose podívala, dělal jako, že je neviňátko, ale já znala pravdu. Taky jsem se smála, ale teď bylo potřeba našeho syna nakrmit. Takže když začal Nyos zase blbnout, aniž bych se na něj podívala, natáhnu ruku a vlepím mu pohlavek. „Nech už svého syna najíst taťko.“ Pokárám ho mile a otřu Chrisovi pusu, jak se poprskal, když se začal zase smát. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro „K čertu!!!“ Popadnu dvě baňky s postupně měnící se tekutinou a vrhnu je do očarovaného kruhu, který jeho obsah přenese do Khazaru. Pro mé experimenty je to dobrý odpadkový koš a určitě se nemusím bát toho, že bych někoho v Khazaru ohrožoval. Leč pokud některý démon zjistí, že si z jejich domova dělám jakousi skládku, jistě to jeho „krev“ nenechá klidnou. Nicméně můžu být vděční za kapku vzruchu, jež tím způsobím. „Nikde chyby nebyla. Byly to jen žvásty nějakého poblázněného starce na konci jeho života.“ Lehce pohnu rukou a brk na druhém konci pokoje odškrtne se seznamu nevhodnou kombinaci s poznámkou pod čarou: Silně výbušné. Tvář plná chmurů....Ovšem postupně vymizejí. Pokoj je najednou zaplněn smíchem. Je to můj smích. Člověk se potýká s neúspěchy za svým cílem, ale přitom se setkává s novými věcmi a to sám o sobě je úspěch. „Nastal čas pátrat po vědomostech někde dál....Mnohem dál.“ Než opustím Zemi Nikoho, uklidím a zapečetím svou laboratoř. Musím říci, že je to z mého pohledu jaksi komické. Myslím to, kam až jsem se dostal ze začátku. Dříve z obyčejného paladina se stala směs všeho chuti. Nebezpečné chemikálie, vzácné suroviny schovám do tajných zásobáren. Pokud člověk bude obyčejný zloděj či mág, který může tomu to místu věnovat určitou pozornost, ale nebude z těch nejbystřejších, tak nic nenajde. Pasti tu nekladu. Vždycky se tu může ukázat Rin. Soustředím se myslí. „Tu si maličká...“ Opět cestují s karavanou mým směrem. „Jak příhodné...“ Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Karavana měla svůj řád, jež se měnil jen v případě nějakých strastí a ty už dlouho neměla.... Cesta Putuji. Cestu mi zpříjemňují ostatní lidé – členové karavany, ke které jsem se přidal, abych dosáhl země, zvané Belarie. Pro samotného poutníka velice nebezpečná cesta. Ne snad ze strachu o svůj život, ale strachu o pomluvách a zvěstích, jež by mohli kolovat. Osoba jdoucí sama jest zlým znamením v těchto končinách, přinášejíc v noci smrt svých hostitelům. Kráčím a hlídám karavanu. Loutka bez mysli, tomu tak jest. Tělo samo o sobě je zbraň samostatná a má utahaná mysl potřebuje spát. Výcvik, magie, instinkty – vše spojené v zajímavý celek, že i když má mysl spí, neubírá to na mé nebezpečnosti. Pouze v případech interakce s jinými má mysl nadzvedne přikrývku, pod kterou je schovaná a poté pod ni opět ulehne. Ovšem jednoho dne má mysl zbystřila. Přítomnost Ravena mě donutila probudit se, i když on na mě pohlížel pouze jako na paladina bez řádu, kterých se po světě toulá teď víc, než by mělo. Díky Vitari. Myšlenkou se obrátím k mé drahé vůdkyni Faertu a přívěšku, který mi věnovala. Dlouho v blízkosti Ravena nezůstanu. Dalšího dne opouštíme útroby pevnosti, směřujíc k našemu cíli – Belarii. Cesta by se dala považovat za dosti nepohodlnou a krušnou. Tvář mám ošlehanou větrem a mrazem. Na nohou mám puchýře a odřeniny. Zkrátka prožití všech mrzutostí, které se dají prožít dlouhým cestováním po různých zemích. K té mé se ještě přidala jazyková bariéra. Dojdu tedy za pár obchodníky, zda nemají něco v podobě slovníku. Elfština a posunky zatím slouží dobře, ale bude to chtít mnohem víc..... Dřevorubcova rodina i přístřeší působí velice útulně a teple. Prostý přístřešek pro prosté lidi. Připomíná mi to celu v klášteře. Nebylo v ní nic, co značil nějaký přepych. Spíš umocňoval pocit pokory a úcty k tomu, čeho všeho se nám dostává. Po práci na střeše kostela se vydám k dřevorubcově domovu. S díky a krátkou modlitbou k mým bohům přijmu jejich pohostinnost. Povečeříme. Při té možnosti se s nim snažím komunikovat, popřípadě něco pochytit z jejich jazyka. Práce na střeše a celková rozlámanost z cesty mi brzy připomene touhu po spánku. Ten ovšem musím odložit v momentu, kdy za mnou přijde Alchar. „Děje se něco?“ Optám se Alchara, když nás poctí svou návštěvou. Vyslechnu ho. „Je nějaký důvod pro mé setrvání v tvých službách? Lidí máš víc než dost. Nebo snad ne?“ Nechci poukazovat na nedostatečné zabezpečení či zrezlé zbraně. Nikam nespěchám. Zůstanu-li tu, můžu se naučit základy jazyka. Navíc kostel stále potřebuje každou pomocnou ruku. Cítím a necítím se součástí církve. Nicméně pak na Alcharův návrh přikývnu. „Dobrá.....Zůstanu.“ O týden později Dny ubíhají rychle. Časně vstávám a pozdě chodím spát. Pravda, přináší mi to jakýsi klid. Tohle by mi ovšem dlouho nevydrželo. Toužím po dění. To by mi přineslo snad jen smlouvání na tržišti s obchodníky. Rýpání do sousedů či opíjení v místní krčmě. Nevím jak bych si na to zvyknul. Vesnice je moc poklidná na můj způsob života. Žádní banditi či potulní lapkové, kteří by si chtěli přilepšit na zimu. Centrum dění nulové, žádné slavnosti. Zkrátka zapomenuté místo pro lidi, co hledají klid a soustředí se pouze na svoji práci a řemeslo. Být umělec, spisovatel či řemeslník, jistě bych volil podobně malebné místo, kde v létě je jistě překrásná příroda, vůně divoké přírody, která dokáže kde koho inspirovat. Pouze mě ně..... Opět na cestě „Alchare, očekáváš nějaké problémy na cestě?“ Povšimnu si totiž, že s karavanou jde ještě několik místních, vyzbrojeni improvizovanými zbraněmi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zakření, ale kývne a nechá Chrise, aby se v klidu najedl. Teprve potom si ho od tebe vezme a chvíli s ním blbne, než ho předá Natce, která ho dnes bude hlídat. Pak už necháte Edgara a jeho syna všechno nádobí poodnášet a zvednete se. Naposledy se upravíte, rozloučíte se a vyjdete z domu na zahradu. Spolu s Nyosem, Famim a Victorem zamíříš k vysokému plotu nabitému magii směrem k bráně. U té stojí čtveřice darogarských vojáků, kteří vám otevřou bránu a poprvé vás pustí ven do neznámého města v neznámé sféře. Město Kirro - bohatá čtvrť Ocitnete se na rozlehlé plošině, na které stojí spousta luxusních bílých vil velice podobných ambasádě. Chodníky jsou dlážděné krémovým kamenem a všechny jsou rovné a pravoúhlé. Všude je čisto a klid. Zcela bezpochyby se nacházíte ve vnitřním městském kruhu, ve čtvrti bohatých. Nedaleko vidíš vysoké hradby, které tuto část města přísně oddělují od čtvrti chudinské. Uprostřed bohaté čtvrti se nachází palác, ale není nijak velký ani impozantní. Trochu se dá říct, že symbolizuje knížecí moc v tomto městě. Moc hezká a elegantní stavba, ale malá a nijak moc významná. Zamíříte směrem k paláci po chodníku, cestou minete jen několik dobře oblečených sluhů mířících splnit požadavky svých pánů. Všechno to jsou elfové s bělostnými, nikoliv blonďatými vlasy, a očima v jantarové barvě, bledě modrá, jakou mají elfové v Darogaru, to není. Všichni jsou asi o půl hlavy vyšší než vy a vypadají tak nějak.. křehce, opět narozdíl od darogarských elfů, kteří mají stejnou tělesnou konstituci jako člověk. Asi po pěti minutách chůze minete městskou stráž podřízenou městské radě. Jedná se o dva elfy ve velice elegantních úzkých stříbrných zbrojích, které vypadají trochu jako z natřeného papíru, jako by se měly po první srážce s mečem roztrhnout. Opásáni jsou dlouhými a úzkými scimitary, které se konečně podobají elfím mečům z vaší domovské sféry. Oba elfové mají přes ramena přehozen tmavě modrý plášť se znakem města, žlutého stočeného tvora připomínajícího nějakého pouštního hada. Oba strážní vám uctivě zasalutují a pokračují dál v cestě k hradbám. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nakonec jsme se vypravili ven. Rozhlížela jsem se, ale.... tedy měli to tu pěkné, ale skoro nikoho jsem neviděla. Bylo to tu prázdné. Tak jsem si aspoň prohlížela architekturu. Musela jsem uznat, jak to tu měli hezky čisté. Jak to vypadá asi mimo bohatou čtvrť? Pak jsme konečně narazili na elfy.... podobali se těm naším jen vzdáleně. Není divu, že podlehli temných elfům... vypadají jako kdyby je skolila i rýma. „Hmm.... takže v téhle sféře žijí i lidé? Já myslela, že jen elfové.“ Pronesu, protože mi připadalo divné, že si nás nikdo zvlášť nevšímá a ani nezírá. Možná, že lidé už tu byli viděni... jinde by možná zírali. Narazili jsme na dva elfí strážce... jejich zbroj byla pěkná, ale podivná. Uctivě se nám poklonili a pak pokračovali dál. „Ta zbroj... není tak křehká jak vypadá, že ne?“ zeptám se Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nežijí tady lidé," zavrtí Nyos hlavou. "Ale už minimálně měsíc se tu lidé pohybují, někdo musel sídlo vybudovat a připravit. Navíc náš příchod je pro město dost velká událost, stráže i sluhové byli určitě instruováni, ať na nás nezírají," míní tvůj manžel. Pak se usměje. "Ne, opravdu není tak křehká, jako vypadá." Pak se otočí na Famiho a Victora, kteří na sobě mají Ravení zbroj, elegantní, ale mohutnou. Vypadají v ní dvakrát širší než elfové. "Ale vypadá tak," souhlasí Nyos. A to už dojdete k paláci. Dokonce i vstupní brána není nijak impozantní, jedna se o obyčejné dvoukřídlé dveře, jaké by mohly vést stejně tak dobře do malého kostela. Zeď palác nemá, jedinou ochranou před zloději nebo případně útočníky, je to, že nejnižší okna jsou zamřížované a nad úrovní hlav. Přede dveřmi stojí dva elfové oblečení jinak než městská stráž. "Knížecí garda," vysvětlí ti Nyos. Narozdíl od městské stráže, která je podřízená městské radě, je knížecí garda podřízena pouze knížeti. Oba elfové mají na sobě úzké hnědé kožené zbroje a bílé pláště, ozbrojeni jsou tenkými meči. Není takový problém poznat, že jejich vybavení je určitě levnější, než vybavení městské stráže. Když se přiblížíte, oba elfové se postaví do pozoru a zasalutují. Pak promluví Fami. "Velvyslanec Firrenského království na samém severu světa Nyos de Itara se svou ženou. Jsme očekáváni knížetem." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zazubím se. „Stejně jsem čekala trochu toho zírání.“ Pak mi řekne, že ta zbroj opravdu není tak křehká jak se snaží tvářit. Šli jsme dál. „Je to tu docela prázdné.“ Pronesu, když nějakou chvíli zase nepotkáme. Dorazili jsme k... hm... paláci.... asi to tak budeme nazývat. Z blízka vypadal ještě menší. Vážně... na vládce jsem čekala něco jiného... U vchodu čekali další dva elfové, kteří byli vyzbrojeni jako... v kůži.. připomínali mi hraničáře. Došli jsme k nim a Fami nás představil. Mlčela jsem a jen se na ně pousmála. To jsem teda zvědavá jak to bude probíhat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hlavní město Severní Belarie neleží příliš daleko od hranic s Trogorem, do cíle byste měli i tempem karavany dojet během několika týdnů. Samozřejmě ti neujde, že když karavana vyjíždí z vesnice, doprovází vás vesničané se zbraněmi. "Chtějí nás jen kousek doprovodit," odpoví ti Alchar na otázku, když se k němu obrátíš. "Nemohou si dovolit na tak dlouho opustit vesnici." Řekne, že vesničané s vámi moc daleko nepůjdou. Nejspíš s vámi jdou jen ze zdvořilosti. Za vaši pomoc vás navíc vybavili nějakými přikrývkami navíc a také zásobami na několik týdnů. Za tyto zásoby jste ale samozřejmě zaplatili. Po třech dnech cesty vás vesničané skutečně opustí a vrátí se zpět do své vesnice. Karavana zatím postupuje dopředu, vybavena několika mapami a belarsko-elfskými slovníky, kterými si po večerech listuješ. Cesta je nicméně tvrdá, přestože teď cestujete krásnou neponičenou krajinou, málokdy máte lepší náladu, než v pustém Trogoru. Teploty jsou hluboko pod bodem mrazu, všude je spousta sněhu, kterým se musíte prodírat, a neustále vane mrazivý vítr. Sněhové bouře zažíváte aspoň dvě denně. Pro lidi z Říše, kde v zimě spadne maximálně pár vloček sněhu, jsou tohle velice nepříznivé podmínky. Několikrát se dokonce i ty přistihneš, že ti tohle počasí vyloženě vadí. Přestože jsi mnohem zocelenější, než lidi z karavany, také ses narodil a vyrostl v Říši, a posledních několik měsíců jsi navíc strávil v horkých pouštích Guršska. A všudypřítomný mráz a ostrý vítr není soupeř, se kterým bys mohl bojovat svým mečem. Na tohle tě klášter nepřipravil. Největším vzrušením je to, když vám po dvou týdnech cesty praskne jedno kolo u vozu a další půlden trvá výměna. Jinak nic. Prostá, ubíjející cesta v tomhle počasí. Marodka je plná, vozy pro nemocné praskají ve švech a váš mastičkář pomalu nemá žádné bylinky. Až v polovině třetího dne od výjezdu z vesnice se přihodí něco, co tvou mysl konečně pořádně probudí. Jako každý den ráno po snídani nasedneš na koně a spolu s Ronem a Patrim se vydáš vpřed, abyste se ujistili, že před karavanou nestojí žádná překážka. Ron a Patri jsou bratranci, oba se narodili v Říši a ke karavaně se přidali teprve nedávno, do té doby působili jako hraničáři v širokém pásu země nikoho mezi Říší a ledovou zemí krutých barbarů Sevarem. Oba jsou vyzbrojeni sekerami a lukem s několika šípy, na sobě mají několik kožešin a žádnou zbroj a místní zimu zvládají mnohem lépe, než kdokoliv jiný, včetně tebe. Jste asi tři hodiny jízdy před karavanou, když objedete horu a vjedete do soutěsky. A spatříte dílo zkázy. Sníh v soutěsce se zbarvil do ruda krví, všude leží zohavené kusy těl. Asi deset z patnácti vozů je spálených na kostru, zbylých pět vozů se zdá být vcelku nepoškozených. Sem tam vidíte na zemi rozsekaného muže se sekerou nebo kladivem v ruce, ale drtivá většina mrtvých se zdá být civilní. Kromě těchto leží na zemi asi desítka skřetů, čtyři mají v sobě zabodnutý šíp, zbylí zemřeli následkem sečného zranění. "Doprdele," zamumlá Patri a prudce koni přitáhne otěže, ten zafrká a zastaví. Ron zachová větší klid a dojede pomalu blíž k vozům, než i on koně zastaví. "Minimálně dva ty lidi zabila surová magie, skřeti mají šamana," řekne vám tiše. "Musíme se vrátit a varovat karavanu, vydat se jiným směrem," řekne ihned Patri. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muži u brány pouze zasalutují, nijak vaši totožnost neověřují. Je fakt, že asi městem moc lidí opravdu nepobíhá. Bouchnou třikrát do vrat a ty se poté otevřou dovnitř a objeví se další strážný. "Dobrý den," ukloní se vám. "Prosím, následujte mne do paláce, abyste se setkali s knížetem," požádá vás pro vás trochu neobratným elfským jazykem. Mluví s výrazným přízvukem, na který nejsi zvyklá, ale slovům rozumíš. Vejdete dovnitř a ocitnete se ve velké zdobené vstupní hale. Odtud už knížecí sídlo vypadá o dost lépe. Strop je sice dost nízko, ale co není vidět zvenku, nahradili umělci zevnitř. Po Nyosovi vejdeš ty, pak Victor a Fami. "teda, je to tu dost malý," zamumlá Victor říšsky. Je fakt, že i přes větší rozměry a zdobení to stále více připomíná dům bohatého měšťana, než palác vládce městského státu. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Pohlédnu na zástup vesničanů, rozhodnutý nás doprovodit. Milé gesto, svým způsobem to prohloubilo nepatrně navázaný vztah, jež si karavana s vesničany utvořil.....Až na mě. Cesta mi ubírala víc sil, než jsem si byl ochoten připustit. Nepřidalo mi ani dlouhé vystavení horkému podnebí, i když jistá otrlost se mi navrátila v Zemi Nikoho. Musím se začít více otužovat....Nebo přijít na kouzlo, ochráníc mě pře nepříznivým počasím... Víc se mi zamlouvala první myšlenka. Nechci kráčet schůdnější cestou. Studený mrazivý vítr, bičující karavanu a každého jeho příslušníka včetně mě. Obličej mám ošlehaný větrem, rty popraskané mrazem. Mohlo by to být horší. Některým mráz způsobil takové omrzliny, že jim odpadly prsty u rukou či nohou. Není radno podceňovat Matku přírodu. Den začal jako každý jiný. Společně s Ronem a Patriem jsme vyjeli před karavanu, abychom působili jako zvědové a předsunutá hlídka. Popravdě shledávám na své cestě víc pozitivních aspektů, než negativních. Má mysl byla neustále zaplňována novými a novými podměty. Měl bych cestovat častěji... Bral jsem to jako určité přece vzetí. Přeci jen, neměl bych se vázat jen na svůj výzkum. Toužím i po jiném druhu poznání.... Cesta je poklidná, aspoň na své poměry. Sněží jen mírně, vítr poklidně vane a vzduch je prosycen smrtí..... „Rone! Patri!“ řeknu klidným, ale velitelským způsobem. „Hlavně klid.“ Sesednu z koně a rozhlédnu se po krajině. Hledám místa, odkud by bylo vhodné vést přepadení. Nejsem sice lupič či zabiják, proto mi chybí jakási lstivost, ovšem strategie si nezakládá na prozíravosti lapky či vraha. Zkontroluji těla, tedy co z nich zbylo a jak dlouho tu nejspíš jsou. Pravda, zdejší podnebí jaksi dosti komplikuje zjistit, zda se věci udály před dny, týdny. Po té, co zhodnotím situaci, pošlu bratrance zpátky ke karavaně. „Jeďte, já tu ještě chvilku setrvám.“ Počkám až bratranci odjedou a znovu nasaji magii. Surovou magie, která tu jistě zbyla a mohla mí prozradit, děj událostí. Probíhám místem bojiště. Zapojuji svou intuici, čtu v krocích, poloze těl a má představivost mi dává jasný obraz masakru, který se tu udál. Otázkou bylo, kde se teď skřetí nájezdníci nacházely a zda budou ohrožovat mě nebo karavanu. Dál nemělo cenu setrvávat na mrazivém pohřebišti, pokud jsem nenašel nic zajímavého. Nasednu na koně a vydám se za bratranci a karavanou. Cestou nemělo smysl debatovat o objevené karavaně. Na to bude dost času až potom. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přivírali nás v paláci.... i když já bych to zrovna palácem nenazvala. Ale usoudila jsem, že je to takhle bezpečnější. Kdyby to tu měli nějak honosné a velké asi by na sebe upoutali pozornost o kterou nestáli. Byla jsem docela zvědavá na ty temné elfy... zajímalo by mě, jak moc se liší a nebo neliší. Aspoň vzhledově. Povahově to je jasné. Slovům muže, asi nějaký správce nebo tak něco, jsem rozuměla, ale jeho přízvuk mi docela dotíral na zvukovody. Usmála jsem se a kývla hlavou na pozdrav, pak jsme ho následovali. Uvnitř palác vypadal o něco lépe, přesto to byl slabý odvar od toho co známe z domova. Zaslechnu co říká Victor, ohlédnu se na něj. „To ano. Zajímalo by mě jestli je to kvůli tomu, aby na sebe neupozorňovali a nebo je tak ti tyrani vysávají. Ale raději moc nemluvme říšsky, před nimi. Je to neslušné.“ Podívám se znovu na záda našeho průvodce. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Nechápu, co se děje. Nemohu se pohnout, nemohu od něj odtrhnout zrak. Cítím, jak mě opouští vědomí, ale než k tomu dojde, opět se proberu a byť se trochu motám, jsem v pořádku. Setřesu ruce vojáka, jež mne podepřel a podívám se na onoho muže, který se jako první přihlásil. Kinray jej setl. Goren začne vyšilovat, ale než jej stihnu umlčet, ozvou se ostatní vězni. Je to celkem děsivé a není to nic, co bych doposud zažil. Inu, říci, že bych někdy zažil, že všichni zajatci mluvili stejně a stejným hlasem, nemohu. Než ale stihnou dosáhnout svého cíle, Kinray opět bleskově zareaguje a všechny zajatce spálí na uhel. "Uklidni se Gorene. Kinrayi, prosím," okřiknu velitele stráží a požádám Kinraye o vysvětlení, kterého se nám ihned dostane. Krátce po tom vejde do místnosti Carissan, celkem roztřeseně a hodně pobledle nám řekne, co se děje. "Nemrtví? Cožpak neví, že na tomhle hradě žije paladin? Sice bývalí, ale pořád paladin," povzdechnu si a podívám se na všechny přítomné. "Co tu tak postáváte? Do zbraně, jsme pod útokem, tak koukejte bránit svůj domov," rozkřiknu se a sám zamířím do svých komnat, abych se připravil k obraně hradu i vesnice patřící k nám. "Gorene, postarej se, aby byly obsazeny hradby lučištníky. Ať používají zápalné šípy a míří na hlavu. Vojákům posvěťte meče, ať se nepřátelům snaží setnout hlavy. Kinray, ty a tví zaklínači mne doprovodíte. Seskupte se na nádvoří, jen se připravím a připojím se k vám. Carissane, postarej se s mágy o obranu vesničanů a hradního personálu," rozdám rozkazy, zatímco pospíchám do svých komnat, kde se rychle navleču do své zbroje a ze stojanu na zdi vezmu svůj obouruční meč. "Opět se střetneme s neživými, příteli, jako za starých časů," přejedu prsty po ostří meče, které se zaleskne a začne lehce světélkovat. Ne nadarmo jsem zabránil církvi, aby mi jej sebrala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, celkem rád bych viděl domy radních," přikývne Victor souhlasně a potom kývne a přestane mluvit. Následujete majordoma honosnou, ale celkem krátkou chodbou až k mohutným dveřím, na které muž poté třikrát zaklepe. Pak je otevře a uhne kousek stranou, zatímco ty s Nyosem projdeš dovnitř. Fami s Victorem vás následují s odstupem několika kroků. Jste v trůnním sále, který už konečně nějak vypadá. Je poměrně velký, má vysoký strop a úzká avšak velmi vysoká okna po celé délce delší strany stěny. Celý sál je hodně zdobený, koberec je zcela očividně z velmi drahé látky, stejně jako gobelíny na kratších stěnách. Trůn na opačné straně místnosti je mohutný, bíle polstrovaný a celý z lesklého stříbrného kovu. Momentálně na něm ale nikdo nesedí. Přesto za ním stojí dvojice těch velmi vysokých a křehkých elfů v krásných bílých zbrojích, které zase vypadají jako z papíru. Kníže stojí pár kroků před trůnem spolu se starým mužem, který je o dobrou hlavu menší než on, zhruba stejně vysoký, jako jste vy. Pomalu dojdete až k nim a ukloníte se, kníže i starý muž se k vám otočí. Prohlédneš si nejprve knížete. Je oblečený v bílostříbrném nádherném rouchu, vlasy má tak blond, až jsou téměř bílé. Oči má jasně modré a tvář má velmi krásnou, vypadá jako anděl. Stejně jako další elfové je vysoký a poměrně hodně štíhlý, ale přeci jen je o něco menší, než ostatní. Teprve po knížeti si prohlédneš rádce mladého elfího vládce, čaroděje Kleida, který stojí vedle svého chráněnce. Je to člověk, což tě hodně překvapí. Je oblečený v prostém bílém hávu, jaký nosili obyčejní mágové Řádu Bílých mágů, předtím než je nahradili Říšští mágové s honosnějšími hávy a později Megrioth, možná padesát let zpátky. Má dlouhé bílé vlasy a vousy a pronikavé modré oči. Když se soustředíš, cítíš z něj o něco menší moc, než máš ty, i tak ale obrovskou. Navíc tvá magie je v tobě spoutaná roky disciplinovaného tréninku, u Kleida je jeho moc jakoby nespoutaná, jen hlídaná. "Vaše Výsosti, rád vás poznávám," pronese Nyos, když se narovnáte z úklony. Kníže se vám také pokloní. "Velvyslanče," řekne kníže. Pak Nyos ukáže na vás. "Výsosti, dovolte, abych vám představil svůj doprovod. Má manželka Anett a osobní strážci Victor a Fami," představí se. Kníže na každého z vás kývne zvlášť. "Velvyslanče, toto je můj rádce Kleidus," představí vám poté kníže čaroděje, který se neukloní, ale pouze kývne hlavou. "Jsem rád, že zde konečně zde," pronese stařec perfektní říšštinou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Soutěska je pro přepadení naprosto ideální, úzká a dlouhá, obě úbočí jsou porostlá keři. A bohužel hory kolem nedovolují projít nikudy jinudy, soutěska je skutečně jediná možnost za mnoho desítek mil. Přítomnost surové magie ti napoví pouze to, že se přepadení účastnil šaman, pokud se chceš dozvědět více, musíš sáhnout k vlastní magii. Klekneš k jednomu z těl zohavených šamanovým plamenem a sundáš si jednu rukavici. Pak se prsty dotkneš toho kousku nepoškozené kůže, který muž na těle máš, a vyvoláš kouzlo. Velice mocné kouzlo černé magie, jedno z těch mála temných, co tě naučil Perter. Kouzlo ti splyne ze rtů a ty si nyní zažiješ poslední okamžiky tohoto mrtvého bojovníka. Stojíš vedle jednoho z vozů a sleduješ pohledem úbočí soutěsky. Pak se ozve poplašný výkřik od prvního vozu a z křoví podél cesty vylétnou prví šípy s černým opeřením. Jeden se zabodne do vozu hned vedle tebe. Shodíš si z ramen plášť a tasíš meč. To už se z křoví hrnou desítky skřetů v kožených zbrojích a rezavých kroužkových košilích ukradených lidským vojákům. Všichni jsou ozbrojeni šavlemi a krátkými meči a hrnou se na vás jako lavina. Je jich obrovská přesila. Rozběhneš se vpřed a srazíš stranou meč prvního skřeta, přetočíš se a rozsekneš mu hruď. Pak zablokuješ výpad dalšího a odkopneš ho od sebe. Před dalším sekem se sehneš a rozsekneš skřetovi třísla. Pak se otočíš a jen tak tak srazíš ránu dalšího skřeta. Zelená záplava je všude kolem. Jsi jeden z posledních ještě bojujících mužů. Srazíš další meč a odstrčíš skřeta pryč. Pak se znova otočíš a stojíš tváří v tvář shrbenému skřetovi s holí. Z té se zableskne a pak je tma... Se zalapáním po dechu se objevíš zpět ve svém těle a zamrkáš, abys přinutil své oči k poslušnosti. Sundáš ruku z mrtvého a nasadíš si rukavici zpět. Několikrát sevřeš dlaň, aby ses zbavil chladu. Temná magie si vybírá svou daň a tobě bude ještě několik hodin v ruce brnět. Vyvolávat ji častěji by mělo mnohem horší následky. Sedneš na koně a vrátíš se ke karavaně, kde už se sešla rada starších, kteří čekají na tvůj názor. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Dlouho, předlouho to bylo, kdy jsem se naposledy uchýlil k temné straně magie. Bohužel žádný jiný způsob mi doposud není znám a bohy, jež si už tak dost pohráli s mým životem, nechci přivolávat. Vyberu si jedno z nejvíce znetvořených těl. Nevím proč, ale surová magie mě zkrátka přitahovala. Ironie osudu ta magie. Je to právě ona a vše okolo ní, jež mě dostala do situace, v niž se nacházím. Pravdou je, že toho nelituji. Pokleknu a začnu v mysli odříkávat starobylá temná slova. Slova donutit mrtvé mluvit, ale za nemalou cenu.... Pomalu vztáhnu ruku z mrtvoly a do mého těla se pomalu navrací teplo. Navléknu si rukavici a ještě jednou se podívám na onen masakr. Hlad? Tisíciletá nenávist? Značkování území? V myšlenkách probírám různé možnosti, proč oni skřeti se šamanem zaútočili na karavanu. Ne že bych chtěl nastolit spravedlnost, ale zvědavost mi nedá. Navrátím se karavaně, kde už se sešla rada starších. Pravdou je, že jsem se připojil ke karavaně, jako ozbrojená síla, ale až přespříliš na mě spoléhají. „Nemá smysl se vracet, bylo by to pouze další zdržení a pokud se budeme bát, tak se nehnete kupředu. Navíc je větší šance na úspěšné projetí teď, než kdyby se to odkládalo. Nebo vyšlete posla k nějaké místní posádce, aby vám zabezpečil cestu. Bude to pro vás další zdržení, ale je to na vás.“ Ať už se rozhodnou jak chtějí, tak já se vydám dál. Možná narazím na onu bandu skřetů. Při té myšlence se mi začne vařit krev a přepadá mě euforie, jež způsobuje vířící se magie uvnitř mě. Dám jim prostor pro zvážení možností a podle toho udělám svůj další krok. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Máma ti odjakživa říkala, že děti vyrostou dříve, než mrkneš. Tehdy ses tomu jen smála, protože ti přijde, že jsi byla dítětem snad věčnost. Ale nyní musíš uznat, že má pravdu. Krátce poté, co Natka oslavila své sedmnáctiny, tvůj malinký Chris sfoukl na dortu čtyři svíčky. A s Nyosem už chodí po lesích a učí se hledat vodu, poznávat stopy a budovat přístřešek. Chris si hraje s otcem a Nyos tak syna zároveň učí hraničářským dovednostem, které jej naučil zase jeho otec. Na druhé straně tento rok byl snad nejhektičtější ve tvém životě a dost možná proto utekl takhle rychle. Většinu týdne jste strávili v Kiiru, kde jste dávali dohromady místní sféru. Ty ses snažila vybudovat školy a nemocnice a Nyos armádu a celkově obranu městského státu. Někdy to byl nadlidský úkon, spousta přesvědčování a vyhrožování městské radě, desítky probdělých nocí nad návrhy. A když už ses z Kiira dostala, hned jsi se portálem přesunovala do Megriarthu, kde tě čekalo cvičení tvé skupiny. Ta za ten rok skutečně udělala ohromný pokrok, těšilo tě navíc, když jsi viděla, jak si Natka louská ve volných chvílích knihy, které jsi svým učňům zadala přečíst. Zrovna ona jich četla mnohem více, než měla. A když nečetla, trénovala s mladým Ravenem Famim. Mezi ní a pohledným mladíkem to velmi rychle zajiskřilo. Trochu ses obávala Nyosovy reakce, ale Nyos se naopak zdál být docela potěšen tím, že se Natka dala do kupy právě s jeho chráněncem. Velkou práci odvedl s Natkou i Victor, ale ten byl většinou s tebou. I díky němu se jednání s radou dala vydržet, mnohdy vytahoval skvělé argumenty. Krom výcviku a práce v Kiiru nebyl čas skoro na nic, když pomineme hraní s Chrisem nebo nějakou chvilku o samotě s Nyosem, na které sis čas našla vždy. Chris ale zrovna netrpěl, Natka si se synovcem hrála velmi ráda. A navíc jí začal říkat teto. Jednoho dne jí tak oslovil a od té doby jí říkal jenom tak, případně "teto Natko". Do té doby jí oslovoval normálně jménem. Těžko říct, z čeho to vzniklo, ale Natka se tomu zpočátku bránila, protože si připadala stará. To ji Nyos musel se smíchem hnát přes celou ambasádu s namočeným ručníkem, aby ji pleskl a vyhnal jí takové myšlenky z hlavy. Pak se Nyos ještě stihl ze srandy porvat s Famim a Victorem a oba je trochu pocuchat. O takovéhle srandy také nebyla nouze, vždy vás to hodně uvolnilo a druhý den bolela bránice a čelist. Deset měsíců trvala nakonec vaše mise v Kiiru a zdá se, že úspěšná. Až čas ale ukáže jak moc. Za těch deset měsíců jsi dokončila výcvik své skupiny a všichni z ní byli jmenováni právoplatnými Jezdci. Poslední dva měsíce už jste zpět doma ve své věži. Navzdory nepříznivým prognózám Šmejdil stále žije, byť už je šedivý a hodně líná. Nela si s ním ale i tak ráda hraje. Po návratu nějakou dobu pendlujete mezi Jarredem a tvými rodiči a Nyosovými rodiči v Guršské říši, protože vás všichni chtějí vidět. Když vidíš Nyosovy rodiče tmavě opálené z dlouhodobého pobytu na horkém slunci, uvědomíš si, že teď vypadáte nějak podobně. I slunce v Kiiru nemilosrdně pražilo. Pak už jste byli doma a užívali si zaslouženého volna. Kterého měl dokonce i Nyos tolik, že až mnohdy nevěděl, co s ním. A zatímco vy jste byli doma, Natka obrážela jednu misi za druhou. Nedostala se do bitvy a zažila jen pár šarvátek s démony, většinou je díky své dračici mimo palebnou linii. Patří ale k nejlepším zvědům, přelety nad nepřátelským územím a sbírání informací, případně shazování kamenů, to je její parketa. Nejčastěji se ale hlásí na mise daleko od jakéhokoliv nebezpečí, protože Megrioth se věnuje mnoha humanitárním činnostem. V mnoha sférách tak Natka pomáhá se zásobováním měst, buduje uprchlické tábory nebo zavazuje obvazy. Ty jsi po Kiiru povýšila na vyššího velitele a do pole už se tak s Kiarou taky moc často nedostanete. Většinou velíš různým humanitárním akcím, rozděluješ jídlo a zdravotnický materiál a rozhoduješ, kolik lidí bude kde potřeba. Krom toho přednášíš jednou do měsíce na Universitě a máš i pár hodin týdně na Akademii pro budoucí členy Megriothu. Do toho se i věnuješ vedení Institutu, ale toho volna je i tak stále dost. Kiara ti většinou pomáhá s věcmi pro Megrioth a sama se nezávisle na tobě věnuje výuce mladých draků jak pro megrioth, tak mimo něj. Nyos se narozdíl od tebe a Natky účastní i těch obrovských bitev kde bojuje v čele vašich neustále rostoucích armád. S tím se ale nedá nic dělat. Většinou se vrací úplně nezraněn po pár dnech, maximálně s roztrženým rtem, který si prokousl při soustředění. A pak je třeba deset dní zase doma a neví, co roupama dělat. Štáb se schází jednou týdně, velení Ravenů taktéž. Takže Nyos doma trénuje, hraje si s Chrisem, a trénuje, vaří, hraje si s Chrisem, trénuje s Natkou, hraje si s Chrisem... Ty opravuješ písemky, vaříš, pereš, hraješ si s Chrisem, opakuješ si kouzla s Natkou, trénuješ, v noci si hraješ s Nyosem.. A takhle nějak vypadá vaše rodinná idylka po deseti hektických měsících. Sféra Trigelis, pravé poledne A zase poušť, tentokrát z ní ale za malou chvíli zmizíš. Stojíš pod stanovou plachtou v jejím relativním stínu a obvazuješ místnímu domorodci ruku, kterou mu zranil šípem jeden z místních banditů. Patrola Jezdců pod vedením Natky je hledá a brzy rozmetá, ale někdo se musí postarat o zraněné vesničany z napadené vesnice. Kolem tebe je pod plachtou dalších několik desítek takhle zraněných, kteří se podrobují vyšetření, šití, obvazování nebo odpočívají. Ani jsi nečekala, že se takovou oklikou vlastně vrátíš ke své původní profesi. Dáš muži napít a rozhlédneš se kolem. Chodec vedle tebe zašije mužově manželce tržnou ránu na stehně a nechá jí odpočívat. "Myslím, že už máme ošetřeny všechny, velitelko," zahlásí ti pak jeden z Chodců. "A Natali vám hlásí, že bandity dopadli a ztrestali," dodá další Chodec. Natali je jméno, kterým Megrioti Natce říkají. Za ty dva a půl měsíce, co je z výcviku, se už stihla proslavit. "A taky, že dneska dělá večeři ona, tak ať to prý přežijete," zašklebí se pak Chodec ještě. Večeře nebo ne, oběd bude za chvíli, Nyos už ho určitě právě dokončuje. A tady už je hotovo, jak se zdá. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Rok uběhl jako nic. Měli jsme pořád co na práci a tak to uteklo. Chris rostl a už to nebyl tak úplně můj malý chlapeček, teď ho Nyos bral do lesa, kde ho učil jak přežít. Učil ho hraničářským dovednostem. Hodně času jsme trávili v Kiiru a když ne tam, tak jsem trénovala svou skupinu. Všichni jsme měli co dělat. Nyos, já, Natka a vlastně i Chris. Chris s Natkou se učili a já za Nyos jsme se věnovali své práci. Budování škol a nemocnic dalo dost práce a to nemluvím ani o vyškolení lidí co by tam pracovali. Když jsme zařídili, že Kiiru bude fungovat i bez nás... nebo jsme v to doufali, tak jsme se vrátili domů. V té době má skupina dokončila výcvik a stali se Jezdci. Poslední dva měsíce jsme strávili doma a užívali si zasloužené volno. Ne, že bychom neměli co dělat, měli jsme pořád své povinnosti. Ale měli jsme víc volného času. Taky mě povýšili na vyššího velitele. Díky tomu jsme se už moc nezapojovali, za to jsme měli na práci humanitární akce, které nebyli o moc méně důležité. Nyos samozřejmě chodil do nejtvrdších bojů, ale zatím se mi vždy vrátil poměrně nezraněn. Doufala jsem, že to vydrží. Trigelis Tak nějak tomu osud dal, že jsem se brzy zase ocitla v poušti. Bandité zaútočili na vesničany, postavili jsme stany a začali ošetřovat zraněné, Natka spolu s dalšími se pustili do pronásledování banditů. Ošetřila jsem zraněného muže a rozhlédla se kdo je další na řadě. Ale ozval se jeden z Chodců. Podívám se na něj. „Výborně.“ Řeknu spokojeně a jdu si umýt ruce. Taky mi řekl, že Natali alias Natka se skupinou dopadla bandity a napráskala jim. „Snad tihle vesničané nebudou mít nějakou dobu klid.“ Řeknu a pousměji se, když zmíní večeři. „Budu se snažit.“ Řeknu pobaveně. Vzhledem k tomu, že jsem ji učila vařit já, tak nemám žádné obavy. „Nechte zraněné odpočívat a ty s vážnějším zraněním pravidelně kontrolujte.“ Řeknu a sundám si zástěru, kterou jsem měla přes oblečení, abych se neušpinila od krve. „Pacienty propusťte podle vlastního uvážení.“ Řeknu nakonec. „Kdyby mě bylo potřeba zavolejte mě.“ Rozloučím se nakonec a vyrazím domů. Na Natku čekat nemusím. Má se jak vrátit domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vytvoříš si portál do Darogaru a objevíš se na útesu před vaší věží. Vystoupáš po schodech a dotkneš se teplého černého kmene na dveřích, které se ti otevřou dozadu. Vejdeš a zase dveře zavřeš. Po celé věži už se line vůně pečínky. A také se tu rozléhá dětský smích. Vyjdeš po schodech do obýváku a sleduješ, jak Nyos lechtá Chrise. Když se objevíš, oba vyskočí a postaví se do pozoru. A pak se oba začnou smát. Nyos pohladí Chrise po hlavě a elfsky mu řekne, ať si jde zase hrát a Chris se vrhne na chudáka Nelu. "Ahoj lásko, tak jak to šlo?" zazubí se Nyos a políbí tě na přivítanou. "A co Natka?" chce samozřejmě vědět hned vzápětí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vrátila jsem se domů, kde mě přivítala skvělá vůně a smích. Vydala jsem se podívat do obýváku, kde jsem našla svoje dva kluky, jak si hraní. Nyos lechtal Chrise, který se na plné kolo smál. Pousmála jsem se nad tím. Když si mě všimli, tak vyskočili do pozoru a hned se začali smát. Pozvednu nad tím obočí, asi nějakých osobní vtípek. Nyos pak poslal Chrise si jít hrát, a ten si vybral za oběť Nel. Pak ke mě přijde Nyos a políbí na uvítanou. „Ahoj. Dobře. Naštěstí to nebylo tak hrozné, jak to zprvu znělo.“ Řeknu mu a otočím hlavu směrem ke kuchyni. „Natka si vedla moc dobře. Pronásledovala s oddílem ty bandity a samozřejmě je dopadli. Jo a vzkazuje, že bude dělat večeři.“ Řeknu mu. „A co jsi dobrého uvařil ty? Mám docela hlad.“ Zhluboka se nadechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Upekl jsem zajíce na víně a dělám knedlíky," odpoví ti Nyos s pousmáním. "Polívku se mi ale dělat nechtělo, takže máme včerejší Natčinu cibulačku," prozradí ti. Ta se ale Natce obzvlášť povedla. "Doufám, že večeře bude stejně dobrá. Ale určitě ano, Natka má tvoje vaření," zazubí se manžel a postaví vodu na čaj. "Po obědě musím na Štáb, budeme řešit věci ohledně Dračích brnění," připomene ti Nyos informaci, kterou ti už dával vědět dopředu. S ukrytým Dračím brněním v Elionu jsou totiž obrovské problémy, někdy to nefunguje, jindy to naopak funguje, když nemá, a někdy brnění ztrácí svou magii, není to vůbec dobré. Bylo vymyšleno několik řešení a Štáb, hlavní velení Megriothu, se dneska sejde, aby je prodiskutoval. "Máš dneska večer něco v Akademii?" zeptá se pak Nyos. Nemáš žádný stálý rozvrh, vždycky se dozvídáš týden dopředu, kde a jak budeš učit, a pokud se ti to kříží s Megriothem, musí se hodiny přesunout. Žáci na Jezdecké Akademii nemají stálé rozvrhy, ale dostávají na každý týden jiný, jak to vyhovuje jejich učitelům z Megriothu. Jestli máš hodinu (a pokud ano, čeho) nechám na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hmmm.... to zní dobře.“ Řeknu mu a obejmu ho. „A Natčina cibulačka... mňam.“ Pustím ho a jdu za ním do kuchyně, kde postaví vodu na čaj. „Jasně. Já vím.“ Řeknu, že si to pamatuji. Ten problém s brněním je vážná věc. Když selže v dobu kdy je ho potřeba je to fakt potíž. Posadím se ke stolu a Nyos se mě zeptá jestli mám večer učení. Na chvíli se zamyslím, abych si vybavila co je za den. „Ano. Dvě hodiny Drakovědy. Ale to je všechno.“ Řeknu a zadívám se na něj. „Proč se ptáš? Něco plánuješ?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nic neplánuju, krom toho svalit se do postele a usnout, jenom abych věděl," zasměje se Nyos. Jednání Štábu bývá často více vyčerpávající než bitevní vřava, ale obojí se musí podstoupit. Pak prostřeš stůl a Nyos začne vytahovat zajíce a porcovat jej. Poté se ozve kouzlem zesílené klepání, Nyos si olízne prsty, utře si ruce do ručníku a vydá se dolů otevřít. Brzy už na tebe volá ode dveří. "Nachystej o talíř více!" Během okamžiku už pak jsou nahoře Nyos i Natka s Famim, se kterým se nepočítalo, ale moc tě jeho přítomnost nepřekvapuje. Je to Nyosův chráněnec, chodil k vám na jídlo ještě dříve, než začal chodit s Natkou. Natka je oblečená v Dračím brnění a jen co se s vámi přivítá jde se nahoru převléknout. Fami má na sobě lehkou koženou zbroj, kterou Ravenové nosí jako běžný oděv. Ozbrojen je stříbrným magickým mečem, který si odloží na vysokou skříň v obýváku. "Ahoj," usměje se pak na tebe, když vejde do kuchyně. Potykali jste si během mise v Kiiru, kde vás doprovázel. Fami |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To je přece taky plán.“ Řeknu. Pustili jsme se do přípravy. Nyos porcoval maso a já prostírala stůl. Už bylo skoro hotovo, když se ozvalo zaklepání. Nyos šel otevřít a ještě než se vrátil už volal ať prostřu pro dalšího. Už jsem na tom pracovala, objeví se Natka s Famimem. Proč klepali? Natka je tu přece jen doma. Usměji se na ty dva, Natka už se spěchala převléknout. „Vítej, mladý muži.“ Pozdravím ho taky. Jsem ráda, že myslí na Chrise. To s tou zbraní. Chris by ho sice neuzvedl, ale člověk nikdy neví co se může stát. Proto jsou všechny ostré věci vždy z jeho dosahu. I když tuším, že v pěti mu už Nyos sám strčí nožík do ruky nebo tak něco. „Doufám, že jsi si přinesl chuť k jídlu.“ Mrknu na Famima. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tss, nemluv tak, nebo si budu připadat jako na návštěvě u tchyně a ne švagrové," zasměje se Fami, když jej pozdravíš a řekneš mu mladý muži. "Jsi skoro stejně mladá, jako já, tak si zbytečně nepřidávej." Usměje se. Pak se zakření. "Tu si s sebou beru vždycky," ujistí tě pobaveně. Trvá to jen chvilku, než se objeví Natka oblečená v lehkých bílých šatech. Lehce se s Famim políbí a pak oba usednou ke stolu. A Nyos začne servírovat. Ty posadíš Chrise na jeho židli se dvěma polštáři, aby byl výše, a jí s vámi. Nyos ho musí neustále napomínat, aby jedl, a nezkoušel elfsky rozkecat Famiho, který sedí vedle něj. Malý si Famiho taky dost oblíbil. Po obědě umyjete s Nyosem nádobí a Fami jde s Natkou nahoru do její pokoje. Chris si hraje s Nelou a Nyos se zamyslí. "Když tak uvažuju nad tím, co tam ti dva nahoře dělají..," začne a podívá se na tebe. "Myslím, že bychom si měli někdy promluvit a možnosti mít další dítě..," nadhodí ti. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Budu se snažit.“ Řeknu mu. Usadili jsme se ke stolu a pustili do jídla, tedy po tom co jsme pomohli Chrisovi do židle. Nyos ho musel neustále napomínat, aby jedl a tolik nemluvil. Chris dokázal mít za jediný den tolik zážitků aniž by vytáhl paty z domu, že by to jeden ani nespočítal a chtěl to Famihovi říci. Měl ho rád. Po jídle jsem s Nyosem uklidila nádobí a Natka a Fami šli nahoru do jejího pokoje. Chris se znovu pustil do Nely a tak jsme měli chvíli na to, abychom si po jídle odpočinuli než bude muset jít. Nyos se zmíní o tom co ti dva nahoře dělají, oklepu se.... jistě. Vím, že Natka je už dost stará, jenže to neznamená, že mi je příjemné na to myslet. Pořád si na to ještě zvykám. Je to přinejmenším dobrý tréning na to až jednou budou naše děti dospělé. A jako kdyby mi Nyos četl myšlenky, nadhodí téma další dítě. Zadívám se na něj a pak se ohlédnu na Chrise. „Je pravda, že Chris je už dost starý.“ Pak se podívám na Nyose. Pousměji se. „Není moc o čem mluvit lásko. Jestli by jsi chtěl další dítě tak si ho uděláme. Přestanu brát bylinky proti otěhotnění a je to.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos odejde na Štáb a ty si jdeš hrát s Chrisem. Asi za hodinu dolů sjedou s Fami s Natkou, očividně spokojení. Řeknou ti, že jdou ven a Natka slíbí, že bude doma v šest, aby stihla udělat večeři. Nyosův maximální limit je do jedenácti hodin. Ani ne tak ze strachu, že by se jí snad mohla něco stát, ale přestože má jen sedmnáct, už má v Megriothu zodpovědnost. A nemusí být ráno nepoužitelná. Kam spolu Fami s Natkou chodí už neřešíte, Famimu je dvacet a je to mocný Raven, s ním je určitě v bezpečí. Kolem půl páté už začneš trochu nejistě sledovat hodiny, protože o půl šesté ti začíná výuka v Akademii pro Jezdce a Nyos pořád nikde. Jestli se jim Štáb protáhne, budeš ještě muset narychlo Chrise obléct a odnést ho k rodičům. Nebylo by to poprvé, Nyos na Štábu zapomíná na hodiny. Ale na jeho obhajobu, taky už jsi párkrát nestihla vrátit se na hlídání během velení nějaké humanitární misi. Ale tentokrát to Nyos stihne a přesně v pět je doma. Oblékneš si Draony a černou tuniku, přes to si přehodíš modrý učitelský přehoz, rozloučíš se s manželem i synem a odebereš se do Akademie. Akademie má patnáct tříd po dvaceti žácích. Má pět ročníků, každý ročník má tedy tři třídy, A, B a C. Škola se začíná v deseti až jedenácti a ukončuje se v patnácti až šestnácti letech. Do třetího ročníku je výuka stejná, jako v jiných Akademicích, jen náročnější a intenzivnější. Drakověda a podobné předměty přibývají až od čtvrtého ročníku. Vyučovací hodina má padesát minut, přestávka je vždy desetiminutová. Dopoledne se učí od osmi do jedné (5 hodin), odpoledne od dvou do čtyř (2 hodiny) a večer od půl šesté do půl osmé (2 hodiny). Máš večerní výuku drakovědy, dohraj to až k návratu domů kolem tři čtvrtě na osm. V jaké třídě je mi jedno. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dorazila jsem do Akademie a zašla první do kabinetu, kde jsem si vzala podklady a po chvíli vyrazila do třídy. Dneska jsem měla dvouhodinovku s čtvrtým ročníkem. Vešla jsem do třídy chvíli před začátkem hodiny. Když, ale začala tak se děti usadili do lavic a já začala hodinu. Začala jsem zkoušením, volala jsem si žáky k tabuli a ptala se je na otázky ohledně draků. Vesměs to uměli. Jedni lépe jiní hůř. Ale ne hůř než na trojku to nebylo. Takže jsem byla spokojená. To zabralo jednu celou hodinu, pak byla přestávka. Po přestávce jsem začala novou látku, takže jsem je pobídla aby si otevřeli učebnice a psali si poznámky. Tu a tam vyrušování, ale v pořádku. Asi měli dobrý den. Puberťáci většinou bývají divočejší. Ale na druhou stranu je večer, takže asi mají i oni už pro dnešek dost. Pak ukončuji vyučování a rozloučím se s dětmi a jdu zpátky do kabinetu, kde zase odložím pomůcky a vydám se domů. Už jsem se těšila na jídlo. Přemístila jsem se a vešla do věže. Jak zavřu dveře zhluboka se nadechnu abych zjistila co se kuchtí. „Ahoj. Máma je doma!“ zavolám a usměji se. „A mám hlad jako vlk!“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Celá věž je provoněná česnekem a bylinkami, ale teprve až vejdeš do obýváku, vidíš, co se kutí. Natka vytáhla na terasu gril a za svitu zapadajícího slunce a s pomocí pár osvětlovacích krystalů griluje několik pstruhů. Nyos v kuchyni dělá rajčatový salát, česnekové máslo a přitom ještě zapéká pečivo. Už teď je jasné, že to bude skvělé, a taky je. I přesto, že jsi s prázdným žaludkem musela ještě čtvrt hodiny čekat, než to konečně bylo a mohli jste za svitu tentokrát už jen svíček usednout za stůl na terase a pustit se do toho, stálo to za to čekání. Vskutku výborné a je vidět, že Natka měla dva skvělé učitele, protože to grilované maso je jako od Nyose. "Ještě se nauč žehlit a můžeš se vdávat," zakření se Nyos a vyslouží si za to od mladší sestry zaškaredění. "Jaká byla hodina?" změní pak Nyos téma a otočí se k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem zjistila co se chystá k jídlu nemohla jsem se dočkat. Chodila jsem od jednoho k druhému a div neslintala. Nakonec jsem aspoň prostřela za tu čtvrt hodinu stůl a přinutila jsem Chrise, aby si umyl před jídlem ruce. Když bylo hotovo a pustili jsme se do jídla, vzdychala jsem blahem a nemohla jsem jim to vynachválit. I Nyos byl spokojený a poškádlil Natku. Usměji se. „Na žehlení se vykašli. Až tvůj manžel ochutná tvou kuchyni dohodni s nim, že ty budeš vařit a on prát a žehlit. A máš vystaráno.“ Mrknu na ní. Nyos se mě pak zeptá na hodinu. „Dobrá. Děti docela uměli starou látku, nikdo neměl za pět a ani za čtyři. Takže jsem se pustila do další látky. Příště jim dám test. Něco málo ze staré látky a něco z nové.“ Pousměji se. „Večerní hodiny mám nejraději. To už jsou i ti největší zlobylové moc unavení aby ještě vyváděli.“ Natáhnu se a nakrájím Chrisovi další kousek masa na malé kousky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, večerní hodiny jsem nesnášela ještě víc, než ty odpolední," pokýve Natka hlavou a ve vzpomínkách se vrátí dva roky zpátky. "Na normálních Akademiích už si večer zajdou na večeři, projdou se, udělají si úkoly... Na Dračí Akademii ještě sedí na hodině," pousměje se. "Ještě že už jsem pryč." Nyos se zašklebí. "Jo, ale prospělo ti to, ne? Jsi budoucí nejmladší velitel megriothské nikterak dlouhé historie," zasměje se. Natka si polichocení nechá líbit a usměje se. Pak se ale zeptá: "A jak to šlo na Štábu?" Nyos pokrčí rameny. "Dračí zbroje už se asi moc používat nebudou," oznámí vám. "Když je na nich navrstveno tolik kouzel, tak neustále hrozí, že některá nebo i všechna selžou. Navíc v Elionu jsou nespolehlivá a normálně trvá dlouho je obléknout. Zatím je budeme ještě nosit, ale už testujeme lepší zbroj," oznámí vám. Po jídle uklidíte nádobí a umyjete ho, potom okoupete Chrise a jakmile jde do vany i Natka a vy Chrise uložíte, užijete si s Nyosem chvilky pro sebe. Po mazlení a sladkých slůvcích si zahrajete ještě partii šachů, abyste více unavili hlavy. Po hodině a půl je ale stav stále nerozhodný, takže to necháte být, umyjete se také a jdete spát. Druhý den ráno vstaneš opět po Nyosovi. Probudit se vedle něj se rovná téměř zázraku, je to nezmar. Dole už je nachystaná snídaně v termobublině, volské oko se slaninou. Nyos už i nakrmil Chrise a ten si teď hraje v obýváku s kostkami. Nyos je oblečený v Draonecha černé tunice, sedí na gauči a čte si nějaké pergameny s pečetí Megriothu. Když se objevíš ve dveřích, zazubí se na tebe. "Dobré ráno, lásko," popřeje ti. "Musím za chvíli jít, vzbudila bys prosím za půl hoďky Natku? Musí být v deset, za hodinu a půl v Megriarthu," řekne ti. Nyos dneska vede trénink pro velitele, vrátí se až kolem druhé hodiny. Ty máš za dvě hodiny několik hodin v Akademii jak dopoledne, tak odpoledne (zase nechám na tobě). Kitiara ve Warraku trénuje mladé draky. Dohraj to do příchodu do kabinetu v Akademii. ;-) |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Další den ráno jsem vstala klasicky po Nyosovi, který už byl vzhůru kdo ví jak dlouho. Protože stihl snídani, obstarat Chrise a teď ještě před odchodem pracoval. Když jsem se objevila, pozdravil mě. Usmála jsem se na něj a zahřálo mě u srdce. Vždy se na mě usmíval, když jsem se objevila. Slyšela jsem, že ten kdo tě doopravdy miluje se vždy usmívá, když tě uvidí. „Dobré ráno.“ Dojdu k němu a políbím ho. „Jistě. Spolehni se.“ Slíbím mu, že Natku probudím a ještě jednou ho políbím. Jdu políbit ještě Chrise a pak se jdu najíst. Když Nyos odchází rozloučím se s ním. Za půl hodiny jdu probudit Natku, když i ta odešla ještě jsem doma trochu poklidila a pak jsem odnesla Chrise k rodičům, aby ho pohlídali. Já pak zamířila do Akademie. Šla jsem o půl hodiny dřív, abych si stačila vše připravit. Vešla jsem do kabinetu v Akademii abych si předem prošla co budeme probírat. Taky poznámky, učila jsem několik tříd a tak jsem pro každou třídu měla založenou jinou složku, aby mi to nikdy nezačalo splývat a já vždy věděla kde jsem co vyučovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sedneš si v kabinetu a začneš si procházet poznámky, které máš připravené k učivu, jenž dneska budeš s dětmi probírat. V kabinetu jsi zatím sama, ale brzy se dveře otevřou a vejde Eliz. Má na sobě Draony a k tomu moc hezkou bílou halenku, která jí náhodou i v kombinaci s Draony velmi sluší. Modrý učitelský přehoz má zatím v ruce. Elizabeth Eliz je momentálně jasná hvězda Megriothu, ona a její dračice Maya tvoří nejsilnější údernou dvojici Jantarové letky. Jantarová letka málokdy bývá nasazována do přímých a otevřených soubojů, její úkoly jsou spíše ochranné. A chránit životy jiných jde Eliz a její dračici nejlépe. "Čau, jak je?" zakření se Eliz. Je jí už pětadvacet a je tomu sotva půl roku, co se nechala Uverou zlanařit k tomu, aby pár hodin týdně učila na Akademii. Děti ji mají rádi, je na ně hodná a učí hodně benevolentním stylem, nicméně respekt si zjednat umí. Její hodiny se ale velice často přesouvají a ruší, protože je hodně vytížená Megriothem. Její manžel Cedrik je zase velká osobnost jezdců na magických hřebcích, a i když zásluhy těchto jezdců jsou často upozaděny zásluhami Jezdců, i on je velmi důležitou postavou v Megriothu. "Tomu bys nevěřila, jak se mi dneska nechtělo. Ale asi si budu muset zvyknout, Cedrik se proti mě spojil se strejdou. Prej 'Alexi, přece jí teď nenecháš bojovat'," pitvoří se po manželovi a pak se zasměje. "Ale co, tak budu jenom učit," mávne rukou a pak vidí tvůj překvapený výraz. "Jo on ti to strejda ještě neřekl..," řekne a sedne si k tobě. "Čekáme se Cedrikem dítě, víš?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na Eliz, která se objevila v kabinetu. Už byla dospělá a dokonce vdaná. Samozřejmě si vzala Cedrika. „Ahoj.“ Řeknu. „Dobře. Skvěle. A ty?“ zeptám se a zavřu sešit. Zasměji se, když řekla, že se ji dneska nechtělo. „Tomu rozumím. Ně se taky někdy nechce. Ale hold ty děti nás potřebují.“ Pak mi začne vyprávět co vyvádí Cedrik, tvářila jsem se asi dost nechápavě, protože si ke mě sedne a hned mi řekne tu dobrou zprávu. „Ah!“ vyjeknu a chytnu ji za ruce. „Děťátko! To je skvělé zlatíčko!“ usmívám se. „No jistě... tátové jsou vždycky takoví. Jedno jestli je to první nebo třetí dítě. Muži těmhle věcem ohledně těhotenství a porodu nerozumí. Takže kolem tebe bude chodit jako kdyby jsi byla z porcelánu, strachovat se jestli ta konvice s čajem není na tebe moc těžká a tak dále. Budeš z toho šílet... ale zároveň si to budeš užívat. Je to strašně sladké.“ Usmívám se a kouknu ji na bříško. „Jak je to dlouho?“ zajímá mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zatím spíše jenom šílím, jsem zvědavá, jestli si to začnu i užívat," zasměje se Eliz. "Cedrik je fakt střelený. Nenechá mě pomalu ani vyjít schody. A nechce se ani milovat, aby dítěti nijak neublížil," zatváří se Eliz kysele a zavrtí hlavou. "Milióny párů to dělají i když jsou v tom, ale Cedrik nebude... Potřebovala bych, aby s ním někdo promluvil. Myslíš, že bys dokázala přimět k tomu Nyose?" zaškemrá Eliz a udělá psí oči. Pak se usměje. "Jsem ve druhém měsíci," prozradí ti. "Je květen, takže termín mám v listopadu," oznámí. Pak si vytáhne složku s písemka a znuděně je prohrábne. "Za jak dlouho ses po porodu mohla vrátit do Megriothu? Magie nám těla vrátí do stavu před těhotenstvím, takže teoreticky to jde hned, ale mě zajímá prakticky... Kdy ses odtrhla od miminka a šla trénovat?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Dokud si s ním nesedneš a nevysvětlíš mu co je v pořádku a co ne. Sice pořád bude blbnout, ale už ne tolik. Tedy pokud bude jako Nyos.“ Pousměji se. Přikývnu. „Jistě. Řeknu Nyosovi ať vytáhne Cedrika ven a při tom mu promluví do duše.“ Slíbím ji. „Myslím, že si bude brát slova od dalšího otce k srdci.“ Poplácám ji po ruce. Začne se zajímat po jaké době by se mohla vrátit do Megriothu. „Kdyby to bylo na mě, tak bych se od Chrise nehnula na krok aspoň po celý první rok. Musíš na své dítě pořád myslet, pořád kontrolovat, ujišťovat se, že je v pořádku, dotýkat se ho, pusinkovat... teoreticky by jsi se mohla vrátit do Megriothu po týdnu, když si to zařídíš. Najdeš si někoho kdo dítě pohlídá, jen odsaješ mléko a můžeš být pryč několik hodin.“ Zasním se. „Jinak opravdu se nezkoušej hned vracet do Megriothu. Tělo ti magie sice napraví, ale pořád je po porodu oslabené. Takže první týden odpočinek a lehké cviky.“ Varuji ji. „No a když už jsme u těch dětí. Nyos by už rád další dítě. Takže jsem přestala brát bylinky a řekla bych, že budu v tom ještě před tvým porodem.“ Rozzáří se mi oči. „A co by jsi chtěla? Holčičku? Nebo chlapce? Je mi jasné, že Cedrik by nejraději kluka, že?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No vidíš," rozzáří se teď zase Eliz. "Už loni jsi říkala, že chceš ještě jedno dítě, a už je to tady. Budu mít o dva měsíce starší dítě, není to úžasné?" zachichotá se Eliz. Už nějak definitivně počítá s tím, že otěhotníš hned. Pak se usměje a pokrčí rameny. "Mně je úplně jedno, jaké to bude pohlaví, budu ho milovat stejně. A stejně tak Cedrik. Ale je mi jasné, že si v hloubi duše přeje chlapce. Nyos chtěl taky kluka, ne? Každý muž ho chce." Pak Eliz chvilku uvažuje. "Víš, bavili jsme se s Cedrikem a strejdou a rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Jasně, Ced to nechce hlavně proto, abych si nevytahala prsa, ale vysvětluj mu, že magie tomu zabrání. A ať se schválně podívá na tebe," zazubí se Eliz. "Ale i strejda je pro to, abychom hned přešli na umělé mléko. Prý je zdravější a výživnější, i než mateřské. A navíc magie mě vrátí do stavu před těhotenstvím, to znamená, že ani mléko nebudu mít. Abych ho mít mohla, musely by se provádět další nepříjemná kouzla." Prozradí ti. To je fakt, abys mohla kojit, muselo se celé tvé tělo vrátit do stavu před porodem, krom prsou. A to potom bylo tělo hodně zmatené, až do doby, kdy byly napraveny i ty. "Měla bych jít na hodinu," řekne Eliz poté. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Nyos je sice kanec, ale nemyslím si, že otěhotním hned.“ Zavrtím hlavou. „Než vyprchají z mého těla účinky bylinek chvíli to potrvá a i když to je jen otázka jednoho týdne nemusí to být hned.“ Pokrčím rameny. Řekne mi, že bude své dítě milovat ať už to bude cokoliv. To je jasné, ale nakonec někdo si může víc přát holčičku nebo kluka. Ale až se narodí a bude tak tedy rozhodnuto bude to už jedno. Co se mě týče, ráda bych teď měla holčičku. „No jo. Ono je rozumnější aby sourozenci měli od sebe věkový odstup. Až se druhé dítě narodí bude Chris už dost velký a rozumný aby to lépe pochopil a tak na to malé nežárlil. Jasně sourozenecké škádlení je jisté, ale nerada bych aby se to nějak hůř zvrtlo... jako třeba v sourozeneckou nenávist.“ Pak mi začne povídat o tom, že kojit nebude. Přikývnu. Vím o tom. Ale nesouhlasila jsem s tím, aby se to dělalo hned. „Jasně je to zdravější, ale myslím, že není dobré to dělat hned. Kojení vytvoří mezi matkou a dítětem silné pouto. Ale...“ Mávnu rukou. „Nebudu vám do toho mluvit.“ Radši se zarazím. „Jo... hodina. Taky bych měla.“ Zvednu se a začnu sbírat věci. „Stav se někdy s Cedrikem. Kluky vyženeme ať jdou někam na pánskou jízdu. Nyos Cedrika poučí a mi se víc pobavíme o dětech co říkáš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Podle mě na nějakou sourozeneckou nenávist nemá věkový rozdíl vůbec žádný vliv," řekne svůj názor Eliz. "Nezapomeň, že já mám sourozenců pět a o nenávisti mezi nimi taky něco vím. Denet s Borisem jsou od sebe o pět let a nesnáší se snad až za hrob." Tahle poznámka ti okamžitě připomene hon na vévodu snad před osmi lety, kdy jste našli azyl v Rhunxu v sídle Alexova bratra Karla. Mladší syn Boris nemohl staršímu odpustit, to, že se vydal za dobrodružstvími. Křivda se přidala ke křivdě a vyvrcholilo to v to, že jsi musela oba vyzvednout do vzduchu a Nyos dal Borisovi přes držku. I přesto, že vzpomínky na rodinný spor de Scoreových by neměly být dobré, patří ke tvým nejšťastnějším. Během honu na vévodu Hilla jsi se totiž samozřejmě hodně sblížila s Nyosem. Zdá se to být už velmi, velmi dávno. Když navrhneš pokec o dětech s vyhnáním chlapů, Eliz se usměje a přikývne. "Jasně, to by bylo super," souhlasí nadšeně. Pak se zvednete a vydáte se obě na svou hodinu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „Jenže to je něco jiného. To co se výchovy týče už moc netýká. Pokud si vytvoří nějaký spor jako už dospělí lidé... nebo mladí dospělí s tím už nic nenadělám. Jde o to, že kdyby byl Chris moc malý tak by nedokázal pochopit proč má jeho sourozenec víc pozornosti a začal by žárlit. Zlobit aby upoutal pozornost a tak dále. Když mají sourozenci od sebe dostatečný věkový odstup tak to Chris spíš pochopí a než aby sourozence trápil bude víc nakloněn k tomu ho chránit. To jestli to opravdu bude fungovat se teprve dovíme.“ Pousměji se. Dohodli jsme se na dalším setkání, dala jsem ji pusu na tvář a pak jsme se každá rozešli do svých tříd. Pořád to bylo k neuvěření. Vzpomínala jsem na to, jak Eliz byla maličká... teď je vdaná a čeká dítě. Připadá mi to jako kdyby se to stalo všechno včera. Kam ty roky utíkají? Nedávno si ze mě dělali srandu, že se dělám starší než jsem, jenže mám tolik vzpomínek, tolik se toho stalo, že si někdy připadám starší než doopravdy jsem. Zavrtím hlavou a vejdu do třídy. Pozdravím žáky a pustíme se do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Procházíš Akademií a trochu se ti vrací vzpomínky na vlastní studium. Tehdy to ale bylo úplně jiné, Akademie se rozdělovaly na tři druhy, nebyl jen jeden druh. A hlavně neexistovaly speciální Akademii, jako je tato. Akademie Jezdců, kde jsou už od dětství trénováni budoucí mocní Dračí jezdci, budoucnost Megriothu. Tyhle děti toho mají opravdu hodně, mraky a mraky učení, ale na druhou stranu se k nim chová s mnohem větším ohledem, než k jiným dětem. Mají velké a pohodlné pokoje po dvou, nemusí držet žádné hlídky, neví, co to je služba v kuchyni nebo za trest umývání záchodů. Čeká se toho od nich mnohem více, ale také se jim toho mnohem více dává. V jiných Akademiích by bylo naprosto nemyslitelné, aby žáci třeba mohli odcházet spát domů. Pokud tedy někteří tatínci nejsou skutečně vlivní. Hodina probíhá v klasickém tempu, máš druháky, takže celkem klidná hodina, děti jsou navíc ještě trochu rozespalé. Na úvod je necháš rozproudit si magii několika základními kouzly. U dvanáctiletých dětí opět něco nemyslitelného v jiných Akademiích. Vyzkoušíš si, rozdáš dvě jedničky a dvojku. Klučinovi se nepodařilo ohnivou kouli vyvolat okamžitě. Potom probíráš dál. Dneska je praktická hodina, takže dětem ukazuješ některá další ohnivá kouzla a ony to následně zkoušejí. Hodina se obejde i bez malých popálenin, která bývají častá u zhasínání ohnivých koulí u začátečníků. Po konci jdeš zpět do sborovny, kde už je více profesorů. Někteří jsou profesoři z povolání, matematikové, biologové a podobně, většinou se ale jedná také o členy Megriothu, kteří se uvolili vyučovat novou generaci Jezdců, jako ty a Eliz. Je tu i Lohana, ředitelka téhle speciální Akademii. Když se objevíš, zazubí se na tebe a pozdraví tě, pak se ale musí dál věnovat papírování. To znáš z Institutu, otrava, Naštěstí tam na to máš lidi a podepisuješ jen to nejdůležitější. Pak se objeví i Eliz, která si sedne ke stolu a položí před sebe písemky. "Bože jak mi se nechce tohle opravovat," povzdechne si k vám všem a její kamarádka z letky se nabídne, že ji s tím pomůže. Eliz jí vděčně přisunu polovinu papírů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vyučování šlo dobře, děti byli sice ospalé, ale podařilo se mi je probudit cvičením s magií. Vzpomněla jsem si na to, že za mého studia něco takového neexistovalo. S magií jsme neměli pěkně dlouho co dělat. Teď je jiná doba. Po hodině jsem šla do sborovny, kde už bylo hodně učitelů. Usadila jsem se ke stolu a začala se připravovat na další hodinu. Dorazila Eliz s hromadou písemek na opravení. Pousměji se na ní, když si postěžovala. Chtěla jsem ji nabídnout, že ji pomůžu, ale jiná byla rychlejší, tak jsem ji to nechala. Lohana, taky měla co dělat. Nezáviděla jsem ji. Naštěstí téhle povinnosti jsem byla zbavena až na zásadní věci. Měla jsem učení ráda, ale mě to někdy taky připadalo dlouhé, stejně jako nejspíš dětem. Těšila jsem se na to až se vrátím domů. Zase jsem si začínala pohrávat s myšlenkou, že bych dětem vymyslela nějaký dlouhodobý projekt za který by pak dostali nějakou odměnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Teď máš mít hodinu u pátého ročníku, konkrétně 5.C, což je jedna z nejobávanějších tříd na škole.Je dost obtížné je učit. Třída je plná budoucích es megriothského Dračího jezdectva, to je jasné už teď. Větší koncentraci mocných a zároveň schopných mágů než v téhle třídě jen tak nenajdete a pochybuješ, že se brzy objeví ročník, který by mohl mít podobný potenciál. Určitým příslibem je možná ještě 2.A, ale u té se uvidí. V té třídě je to co žák, to potenciál. A rozhodně to nejsou jen superofenzivní drtiči, třída má spoustu talentovaných léčitelů, geniálních vynálezců kouzel i lektvarové divotvorce. Nemůže je učit jen tak někdo, pokud učitel nesplňuje jejich kritéria, dávají mu to najevo. A špatně se proti nim bojuje, všechny zkoušení mají výborné, přepadové testy také vynikající, nemají problém ani s kouzly daleko za možnostmi páté bé nebo á. A u těch máš mít dneska první hodinu ty, máš je na démologii. Probírat s nimi budeš charakteristiky jednotlivých tříd démonů, jejich rasy, hierarchie, sféry, schopnosti a podobně. Démonologii učíš i v 5. A a tam věděli možná tak to, že démoni jsou zlí a dělí se do deseti tříd, z nichž desátá je nejhorší a v první jsou nejmocnější císaři. Máš skvěle připravené podklady, ale přeci jen jsi nervózní jako kdybys měla učit poprvé. Trochu tě to překvapuje, nakonec jsou to jen další patnáctiletí. Ale už je odmítlo učit více učitelů.. Na druhé straně ti, co vydrželi, o nich říkají, že to jsou zlatíčka. Vždy připravení a všechno umí, byť je někdy trochu těžší udržet jejich pozornost a kázeň. Těsně po zazvonění tak vejdeš do třídy 5. C a úvod proběhne tak, jako bys byla v každé jiné třídě. Děti s mírnou neochotou seskočí z lavic a postaví se, aby tě přivítaly. Všimneš si, že drtivá většina třídy má na sobě Draony a černou tuniku, přičemž povolené oblečení pro žáky téhle Akademie jsou modré kalhoty a tunika a bílý háv, který nemusí nosit. Zase rozdíl oproti tvým studiím, kdy jste je nesměli sundat ani v padesáti stupních. Na druhé straně Draony jsou oficiálním oděvem Megriothu a Lohana je se skřípajícími zuby po tlaku Štábu musela povolit těm, co mají draky. A v téhle třídě to je opravdu drtivá většina, jinde najdeš čtyři nebo pět takových. Po pozdravu se děti posadí a vyčkávavě se na tebe zahledí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jsem trochu nervózní z toho jaká třída mě čekala. Byla jsem připravená a věřila jsem tomu, že to bude v pohodě, ale stejně jsem byla nervózní. Slyšela jsem o té třídě kde co. To špatné, ale i to dobré. No uvidíme... já se však jen tak nevzdám. První si je oťukám a pak uvidím. Rozloučila jsem se s ostatními a vydala se do třídy. Děti docela neochotně si stoupli, by mě přivítali a pak se usadili a zvědavě na mě koukali. Jo to bude ještě zajímavé. „Dobrý den, třído. Mé jméno je Anett de Itara. Dnes s vámi budu probírat Démonologii.“ Řeknu a seberu křídu a napíšu na tabuli podtrženě Démonologie. „Budu s vámi probírat charakteristiky tříd démonů, rady, hierarchii, sféry, schopnosti a jejich obvyklé chování.“ Vše jsem postupně vypisovala na tabuli. Pak jsem odložila křídu a oprášila si ruce. „První, ale hodlám zjistit co už o Démonologii víte.“ Rozhlédnu se po dětech. „Začneme u tříd démonů. To by jste měli znát. Kolik tříd démonů máme? Hlaste se, nepřekřikujte.“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přesně podle očekávání, tahle třída toho ví víc než dost. Znají počet tříd a umí je i zařadit do kolonek nejnižší, nižší, střední, vyšší a nejvyšší kategorie. Dokonce umí ke každé kategorii i uvést příklady některých démoních ras a někteří z dětí, většinou ti nejsebevědomější, dokáží i uvést celkem přesnou charakteristiku uvedených ras. Několik z těchto dětí už dokonce i vidělo tyhle démony v akci, i když jen z dálky při zásahu Jezdců, ale i tak je to pro ně obrovská zkušenost. Za tuto hodinu jsi je nic nenaučila a jen se ujišťovala, co všechno vlastně ví. To ti pomůže se připravit na později a předat jim něco, co neví. Po hodině v 5. C se vydáš na oběd do jídelny, kde se Eliz zajímá, jaká tato třída byla. Chvilku si vykládáte a Eliz pak jde domů za Cedrikem, zatímco tebe čekají další dvě hodiny. První máš s prvním ročníkem, což je úplně krásné učení. Děti poslouchají, nezlobí a všechno si pozorně zaznamenávají. Poté máš mít třeťáky, ale Elion ti zavibruje a potom se ti v hlavě ozve Kitiara. "Máme modrou pobídku," oznámí ti. Modrá pobídka znamená, že je pro vás připraven úkol střední priority, který můžete přijmout nebo odmítnou, v tom případě by jej převzal jiný velitel. Pokud chcete přijmout, musíte odeslat kladnou odpověď a do hodiny se dostavit do Křídy. "V Treiirenu se zbláznilo počasí, měli tam výbuch sopky a zemětřesení. Potřebují pomoct se zásobováním a zdravotnickou pomocí a potřebují, aby na to někdo dohlížel," předá ti Kitt podrobnosti. "Draci vyhrabávají lidi z trosek domů, já tam asi půjdu každopádně. Ty bys měla velet medikům, v sedm večer by tě vystřídala Monica." Dodá, že tě později vystřídá Nyosova sestřenice. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Docela to šlo. Žáci mi ukázali co všechno umí, což je bavilo, dělat chytráky, a já si tak mohla zjistit co je ještě můžu naučit. Po hodině jsem šla do jídelny, kde jsem si sedla k Eliz, kterou zajímalo jak mi to šlo. Pověděla jsem ji, jak to probíhalo a svěřila se ji, že to vidím optimisticky. Pak jsme si chvíli jen tak klábosili, pak jde Eliz domů za Cedrikem a mě čekají další dvě hodiny. Prvňáci jsou skvělí, ty je báseň učit. Pak mám mít třeťáky, připravovala jsem se v kabinetu, když se mi aktivoval Elion. Ozve se hlas Kitiary, která mi poví o co jde. „To máš pravdu. Je to důležité. Musím si, ale sehnat záskok na poslední hodinu. Za chvíli ti dám vědět.“ Slíbím ji a zavřu sešit. Rozhlédnu se. „Má někdo teď volnou hodinu?“ zeptám se nahlas kolegů. „Ozvali se mi kvůli úkolu, potřebují velení k medikům. Mohl by za mě někdo vzít poslední hodinu?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni profesionální učitelé bohužel hodinu mají a členové Megriothu, kteří učí, už odešli, nebo učí také. Takže tvá poslední hodina žákům odpadne, ale oni to určitě přežijí. Pokud na sobě nemáš Draony, přemístíš se domů a převlékneš se do nich. Pak v Megriarthu vyzvedneš Kit a přesunete se portálem do sféry Treiiren. Ještě jsi zde nebyla, ale je to jedna ze sfér, kde probíhají vaše humanitární akce. Brzy se objevíte ve městě, které opravdu vypadá jako po pořádném zemětřesení. Jediný kamenný dům nezůstal stát, všude jsou trosky a suť. Kitiara se s tebou snese k zemi a ty tak vidíš blíže, co se dole děje. Je zde několik draků, kteří odhazují sutiny, a jejich Jezdci magií odsunují těžké kamenné bloky, ze kterých jsou dělány především pevnější domy. Ani ty to ale neustály. Kitiara přistane o kus dál za město, kde jsou postaveny zdravotnické stany. Seskočíš ji ze hřbetu, rozloučíte se a ona se vydá pomoci drakům do města, ty místo toho zamíříš ke stanům. Už ti jde naproti jeden Jezdec. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Bohužel nikdo nemohl, takže žákům hodina odpadla. Měla jsem Draony, takže jsem mohla rovnou jít. V Megriarthu jsem vyzvedla Kit a portálem jsme vyrazili na akci. Objevili jsme se ve městě, které bylo viditelně postižené katastrofou. Všechny domy byli v čudu. Ani si nedokážu představit kolik lidi to muselo uvěznit... zabít. Strašné. Kit mě vzala za město, kde byli postavené stany a pak odletěla pomoci s vyhrabáváním. Já zamířila svižným krokem ke stanům. Naproti se mi vydá nějaký Jezdec. „Zdravím. Anett de Itara.“ Představím se mu, ale nezastavím. „Jak to vypadá? Jaké jsou bilance?“ zeptám se ho. „Jaký je zatím počet mrtvých?“ zeptám se zachmuřeně. Když jsem viděla to město je mi jasné, že mrtvých bude hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Denel Ryarr," představí se i muž tobě, úzké stříbrné proužky na rukávu tuniky jej označují jako Velitele, tzn. jeden stupeň pod tebou. Vydáte se oba ke stanu a ty se ptáš na stav. "Těžko odhadovat," odpoví ti Denel a zvedne celtu, abyste oba mohli projít pod ní do stanu. Ocitnete se v jednom obrovském stanu s desítkami lehátek obsazených blonďatými elfy s nejrůznějšími zraněními. "Město nemá uvedený žádný počet obyvatel, pohřbených můžou být ještě stovky lidí. Máme tři sta padesát těžce zraněných, sedm set osmdesát lehce, celkově rozdělených do deseti stanů, už jsem ale nechal postavit jedenáctý, draci vyhrabávají další a další. Povolali jsme další desítky Megriotů, Jezdce i Chodce, ale pořád je nás dost málo," objasňuje ti Denel, jak to teď vypadá. "A z nejhoršího nejsme venku, Ravenové hlásí, že podobné zemětřesení by mohlo postihnout několik dalších měst na pobřeží. Už se začalo s evakuací, ale pokud zemětřesení začne do několika hodin, pravděpodobně nebudou všichni elfové ještě v bezpečí." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pořád jsme mluvili, když jsme vešli do stanu. Já si hned začala oblékat sterilní oblečení, umyla si ruce a nandala si rukavice. „To je špatný. Je dost možné, že otřesy tady spustí další jinde. Pitomé citlivé tektonické desky.“ Zabručím. „Možná by nebylo od věci vyžádat si studenty z akademií, kteří se zaměřují na léčení. Všechny z pátých ročníků, ti by se mohli starat o lehká zranění, to by měli bez problémů zvládnout a navíc se jim to bude hodit do budoucnosti. Tím by se uvolnili léčitelé, kteří jsou potřební u vážnějších zranění.“ Podívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Sférické operace jsou pořád utajeny, takže nemůžeme zapojit žáky ze všech Akademií," řekne Denel. "Maximálně z Akademie Jezdců, páťáků je tam devadesát, snad se aspoň třicet specializuje na léčení..," pokýve hlavou. "Ale jejich zapojení by musel přikázat generál, mám vám nějakého sehnat?" To už se u vás objeví jiný Jezdec. "Raveni hlásí otřesy ve městě třicet mil daleko. Na místě je Nižší velitel Torter s dvaceti Chodci a žádá si posily..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „Každá ruka dobrá. Takže ano.“ Řeknu. Myslím, že generál nebude mít problém něco takového schválit. Jak jsem říkala, na ošetřování lehkých zranění budou stačit a zkušenosti se jim budou hodit. Jenže to se objevil další Jezdec s tím, že bylo zasáhnuté další město a je potřeba posily. „Do háje...“ Zamračím se a rychle přemýšlím. „Na tohle nemáme dost lidí. Už tak to tady jen tak tak zvládáme a teď tohle.“ Otočím se k Denelovi. „Sežeňte mi souhlas toho generála a požádejte o další pomoc. Bereme každého kdo umí aspoň trochu léčit ale i každého kdo bude vyprosťovat přeživší.“ Řeknu mu. Pak se otočím k Jezdci. „Prozatím můžu poskytnout nanejvýš třetinu lidí. Vím, že tam jsou lidi taky potřeba, ale nemůžu nechat pacienty umírat, protože tu nemám dost lidí. Jakmile dorazí další, dostane Torter další posily.“ Řeknu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pošli Torterovi třetinu našich lidí a převel léčitele od lehčích zranění k těm těžším. Nech tam jen několik lidí a mezi zdravými elfy najdi všechny felčary," nařídí Denel příchozímu Jezdci, který kývne a odchvátá pryč. "Já se spojím s generálem Vivaldim," řekne pak Denel tobě a zmíní Erikovo jméno. U něj si jsi celkem dost jistá, že to povolí. Denel poodejde kousek stranou a ty přistoupíš k první posteli zraněného, kde nikdo není. Naštěstí zranění nejsou způsobená magií, takže se dají vyléčit i ta skutečně závažná poranění, ale na magickou energii to teda bude nápor. Tento elf byl nejspíš zasažen výbuchem něčeho, je v bezvědomí a celý levý bok má spálený. Má k němu přiškvařený i hedvábný šat. zatím jediné, co hrstka léčitelů pro něj mohla udělat, je že mu dali studený obklad na čelo... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu a nechám muže ať dělají svou práci. A já se na to taky vrhla. Přistoupila jsem k prvnímu lůžku kde nikdo nebyl. Elf byl v bezvědomí a bylo to dobře, protože jeho zranění bylo vážně ošklivé. Nebylo smrtelné, tedy asi ano, kdyby se mu o to někdo nepostaral, ale spíš to bude hodně, hodně bolestivé. Nejhorší bylo, že mu to přiškvařilo oblečení k tělu. Budu muset látku oddělit, abych mu mohla zranění vyléčit. Vzala jsem si čisté náčiní a pustila se do titěrné práce oddělování látky od masa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tahle práce je nesmírně zdlouhavá, ale nakonec se ti přeci jen povede oddělit veškerou látku od těla. Spustíš tím masivní krvácení, které musíš zastavit a teprve potom můžeš léčit. Dostaneš elfa z nejhoršího a necháš mu zarudlou, ale zdravou kůži, modřiny, odřeniny a naražená žebra. Elf má také zlomenou pravou ruku a levou nohu, je na tobě, jestli mu je kouzlem spravíš, nebo jen zadláhuješ a necháš si být energii na dalšího pacienta. Tím je štíhlá elfka rovněž v bezvědomí, má obvázanou hlavu, ale obvazy prosakuje krev. Ale nejhorší je její pravá ruka, která rozdrcená leží vedle těla. Podle tvých zkušeností by se určitě dala zachránit, ale napravování všech kostí a nervů ti ubere energie jako deset vskutku komplikovaných tříštivých zlomenin. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jakmile jsem oddělila látku, zbytek už byl snadný. Tedy ne tak úplně, ubralo mi to energii, ale uzdravila jsem ho natolik, že pár týdnů léčení a bude zase jako nový. Nebude mít žádné následky a nebo mu to někdo uzdraví až bude víc času. Taky možnost. Posunula jsem se dál. Teď elfka. Měla ránu na hlavě, krev prosakovala skrz, ale její ruka bla na padrť. Za normálních okolností by o ní přišla. Ale věděla jsem, že s magií se dá zachránit. Ale věděla jsem, že když to udělám ubere mi to hodně energie, kterou bych mohla potřebovat později. Nerozmýšlela jsem se moc dlouho. Ta ruka se dá zachránit, ale musí se to udělat teď. Až tohle udělám, musím si udělat krátkou pauzu. Sním nějakou energetickou tyčinku a vrátím se do práce. Ten pětiminutový odpočinek mi pomůže. Sice mi to nevrátí všechnu tu ztracenou energii, ale něco málo ano. Jak jsem mohl odejít od pacientky a vědět, že ji mohu pomoci? První jsem ji znovu obvázala ránu na hlavě a natřela ji mastí k zastavení krvácení, pak jsem se pustila do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po kratičké přestávce se vrátíš k ošetřování a jdeš k elfovi s rozdrcenýma nohama a polámanýma rukama. A potom už se objeví zhruba třicet studentů pátého ročníku Jezdecké akademie, kteří mají něco společného s léčením. Takže Erik podle očekávání svolil. Denel pošle studenty k lehkým zraněním do jiných stanů, ale neujde ti, že jednu dvojičku nechal v tomhle stanu. Jsou to dva nejtalentovanější léčitelé ze třídy 5. C, kterou jsi ještě před chvílí učila. Oba pomáhají u těžkých zranění jinému léčiteli, sledují jeho postup a pomáhají mu s komplikovanými kouzly. Ty dokončíš svého elfa a chceš se přesunout dál, když za tebou dojde Denel. "Raveni nám hlásí rozsáhlé poškození i toho druhého města. Torter má přibližně sto dvacet mužů, z toho třicet opravdu kvalifikovaných léčitelů. My máme včetně studentů tři sta osmdesát lidí a sto deset kvalifikovaných léčitelů," řekne ti, jak jste na tom momentálně se stavem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Studenti dorazili, většinu z nich poslali do stanu s lehkými zraněním. Řekla jsem ať tam s nimi zůstane pár léčitelů s kvalifakicí, kdyby se z lehkého zranění vyklubalo vážné nebo kdyby si někdo ze studentů nevěděl rady a ti co mohli se přesunuli do stanů s vážnějšími zraněními. Všimla jsem si, že dva nejtalentovanější studenti tu zůstali. Tu a tam jsem se na ně podívala, abych viděla jak si vedou nebo jak se tváří. Jsou dost mladí a sice talentovaní, ale nevím jak si poradí s pohledem na odhalené maso, vazy a podobně. Brzy se objevil Denel a řekl mi novinky. Vyhodím zakrvácené rukavice, jdu si umýt ruce a nasadit nové rukavice. „Dobrá. Pošlete tam čtyřicet kvalifikovaných léčitelů. A sto dvacet dalších lidí na pomoc. Snad to bude stačit.“ Zamračím se a zadívám se na Denela. „Zkoušejte sehnat další pomoc. Každý člověk může nějak pomoci.“ Pak se na něj slabě pousměji .„Dobrá práce. A díky.“ Poděkuji mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to naše poslání, pomáhat slabším," pousměje se Denel slabě, pak se otočí a vydá se splnit příkazy. Pak už žádná další kalamita nenastane, ale draci vyhrabávají stále další a další zraněné i mrtvé. Na druhé straně ale stíháte ošetřovat ty, co už máte, tak se to tak hrozně nekupí. Práce je ale nad hlavu. V sedm hodin už máš za sebou spoustu vyléčených elfů a cítíš, že si to na tvé magické energii vybralo daň. Přestože jsi dost mocná, tohle tě postupně vycucávalo a teď už ti moc kouzel nezbývá. A samozřejmě s odčerpáním magické energie přichází mírná únava, ale zatím nic hrozného. Někteří léčitelé, kteří tu jsou od začátku, byli vystřídáni a šli se do Darogaru či Megriarthu vyspat, jiní zůstávají přesčas. Denel je tu od rána a vystřídat se nenechal, na druhé straně on si magickou energii nijak nevyčerpával. Teď se ale objeví Nyosova sestřenka Monica a tvá dobrá kamarádka, také vyšší velitelka, aby to za tebe převzala a tys mohla domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro U karavany nakonec převládne při hlasování pud sebezáchovy a také výchova. Kočovníkům je odjakživa vtloukáno do hlavy, že skřetí tlupy jsou nejhorším nepřítelem karavan. Takže karavana nakonec podle tvé rady vyšle posla do nejbližší vojenské pevnosti, aby patrola belarijských vojáků zabezpečila přechod a pokusila se vypátrat ony skřety. Ty se tedy s karavanou rozloučíš a vrátíš se k soutěsce, kterou sám projdeš. Dávno už máš instinkty mága, které by tě měly varovat před magickým nebezpečím, nic ale necítíš. Jakmile jsi venku ze soutěsky, pobídneš koně do rychlejšího kroku a pokračuješ směrem k Sinrionu. Ještě je před tebou dlouhá cesta, jedeš podél dlouhé skalní stěny, která pojednou končí, a uslyšíš zvuky šarvátky za jejím rohem. Teď tě i instinkt upozorní na přítomnost magie. Znovu sáhneš po magii a vytvoříš průhledné oko z energie, kterým nahlédneš za roh. Vypadá to, že jsi skutečně narazil na onu skřetí tlupu. A ta zase narazila na jednoho Ravena, kterého obklíčila. Ravenovi v mohutné temné zbroji obalené bílými kožešinami padl kůň, na kterém teď několik skřetů hoduje. Další desítky skřetů na Ravena dotírají, ale on si je drží od těla přesnými seky dlouhého stříbrného meče. Občas si pomůže ohnivým jazykem nebo explozí energie, ale skřetů je hodně. Místo padlých okamžitě zaujímají čerstvé posily. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Souboj s nekromanty a jejich oživlými pomocníčky byl kdysi tvůj denní chleba, takže jakmile slyšíš, kdo vás napadá, opět jsi pevný v kramflecích a začne udělovat rozkazy. Goren se s něčím takovým ještě nesetkal, je zvyklý pouze na protivníky, kteří zemřou, když je probodne chladná ocel. Carissan už s nekromanty nebojoval dlouho, ale je to temný mág a své si zažil. A u Kinraye těžko říct, co má nebo nemá za sebou, ale tváří v tvář démonově posedlosti nezpanikařil. Vydáš se pro svůj posvěcený meč a potom už zamíříte na nádvoří. Na hradbách už probíhají tvrdé boje, mrtvoly totiž nepadnou pokud jim není úplně odťatá hlava od těla. A zdá se, že to není tak jednoduchý úkol. Nekromant musel jejich těla nějak vyztužit, jinak by rozkládající se maso nemohlo mít takovou odolnost. Tví muži se snaží, ale tváří v tvář mrtvolám je mnohdy ochromí strach. A nakažené zuby pak často splní účel. Nejvýraznější boj je kolem druhého zaklínače v Brookmoru, mladého Naena. Ten se kolem sebe ohání mečem plajícím modrým ohněm a sráží nemrtvým hlavy. Když se některý dostane moc blízko, jeho prsty jen sklouznou po temném brnění zaklínače. A následně ho pohltí plameny. I váš nekormant Dralos je významnou silou, prochází se po hradbě a mrtvé poplacává po rameni a ukládá je zpět je spánků. Carissan pozvedne ruce a mezi dlaněmi mu to začne jiskřit. "Nech toho," zavrčí Kinray a srazí ruce tvého dvorního mága zpět k tělu. "Jsme tady čtyři mágové a démon si zatím jen hraje. Když se vyčerpáš teď, kdo bude bojovat s ním?" chce Kinray vědět a tasí meč. Goren se dívá nahoru na hradby. "Jak se dostali nahoru?" nechápe. "Záleží na tom?" zamumlá Kinray a otočí se ke kasárnám. "Kde jsou ti s těmi ohnivými šípy?" zeptá se. Sotva to dořekne, kasárna bez zjevné příčiny vzplane jasným ohněm. Vrata kasáren se rozletí a vojáci, kteří se ještě vyzbrojovali, vybíhají zděšení v různé fázi oblečenosti ven. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Další katastrofy naštěstí nepřišli. Ale zraněných přibývalo a mi měli pořád co dělat. Sotva jsem měla čas se obas zastavit na to abych něco snědla nebo si odskočila. Měla jsem hodně magické moci, ale věděla jsem dobře, že tohle nevydržím večně. A večer jsem už byla poměrně dost unavená. Ještě jsem měla pořád sílu dělat... něco, malé věci, ale mlela jsem už z rezervy. Večer se objevila Nyosova sestřenka Monica, která mě přišla vystřídat. Přijala jsem to s vděčností. Těšila jsem se až si sednu, najím, dám si koupel a pak padnu.... a nebo doma rovnou padnu. Svlékla jsem si zástěru a rukavice hodila do koše. Vydala jsem se domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se vrátíš domů, Nyos už je doma také. Je oblečený v Draonech a černé tunice, takže ale asi není doma moc dlouho. Okamžitě tě vyrazí přivítat Chris, Nyos jej tedy stihl vyzvednout od tvých rodičů. Pozdravíš se se synkem a potom jdeš políbit Nyose, který vypadá přibližně stejně unavený, jako ty. "Ahoj lásko," unaveně se Nyos usměje, když se políbíte na přivítanou. "Jak to šlo v Treiirenu?" chce vědět a postaví ti na bylinkový čaj. Žádnou teplou večeři ale nedělá, vzal si jen chleba se sýrem. Jakmile mu řekneš, co jsi zažila, zavrtí hlavou. "Ty humanitární akce nás zapřahují více, než bojové," řekne s povzdechem. "Ale klidně bych s tebou měnil, já byl dneska celý den zavřený na Štábu," řekne utrápeně. Víš, že Nyos dlouhá jednání moc nemusí, radši má v ruce meč než brk. Navíc když Štáb zrovna neřeší vojenskou strategii, ale třeba výrobu Draonů, vážně ho to nebaví. "Ale zítra jdeš na Štáb se mnou," zazubí se Nyos naoko zlomyslně. Překvapí tě to ale, zasedání Štábu se účastní jen generálové a Pánové Stínu, dvě nejvyšší hodnosti v Megriothu. "Výjimečně jsme rozšířili schůzi i o všechny vyšší velitele, protože musíme probrat důležité organizační věci," vysvětlí ti. Pak se dole slyšitelně otevřou dveře a už od nich volá Natka. "Bože to byl dneska den!" Chris, když ji slyšíš, podívá se na vás. "Teta je doma!" řekne a seskočí ze židle, na které seděl, když jedl sušenky, a rozběhne se do obýváku, aby se přivítal i s Natkou. Ta vypadá taky hodně unaveně. Má na sobě Dračí brnění, u pasu má pochvu s mečem a na zádech Drakobijec. "Celý den jsme naháněli rozprchlé démonky po bitvě ve Warraku," povzdechne si. "Ještě že máme dvě koupelny," zamumlá Nyos, když se podívá na sestru, která si na zem odloží Drakobijec, pochvu s mečem a vrchní část zbroje. "Řeknu vám, že už mě to brnění štve. Buď nefunguje odlehčování a je těžké jako kráva, nebo to odlehčování funguje až moc a vytahuje mě ze Stellina sedla." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Byla jse šťastná, když se za mnou zavřeli dveře věže. Nyos byl doma a viditelně měl taky dost. "Ahoj lásko." políbíme se. Zeptá se mě, jak probíhala záchranná mise. Vše jsem mu vylíčila i když bez všech podrobností ohledně ošetřování. "Podle mě jsou i záchranné akce pěkný boj." Řeknu se zívnutím a pohladím Chrise po vláskách. Nyos mi řekl, že jdu zítra na Štáb taky. Zamračím se a pak vzdychnu. "Tak ti pěkně děkuji. Chtěla jsem se zítra vrátit do Treiirenu." je mi jasné, že tam bude dlouho co dělat. "Možná bychom jim měli doporuit aby stavěli domy ze dřeva. Ty jsou poddajnější a pokud spadnou jsou lepší než kameny." Vrátila se Natka a už od dveří jsme ji slyšeli jak lanařila. Chris se za ní hned rozběhl. Šli jsme za ním a viděli i že ona je hotová. To jsme to tedy trojka vyřízená. Vyslechli jsme si její dnešní trýzeň, chápavě jsem pokyvovala hlavou. "Jen se neboj zlato. Už to s tím brněním nebude trvat dlouho." Utěšuji ji. Promnu si obličej. "Máš zítra volno Natko? Jen se ptám abych věděla co zítra s Chrisem." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Možná, ale ta sféra je příšerná.. Když budou stavět domy ze dřeva, zase budou mít neustále požáry," odporuje ti Nyos. Pak se objeví Natka, začne ze sebe shazovat vrchní díly brnění a odkládat zbraně, a ty se jí zeptáš, jestli má zítra volno. Zavrtí hlavou. "Ne, zítra v deset se mám zase hlásit ve Warraku," odvětí ti. "Dost to tam teď jiskří.. Tedy, víc než obvykle..." I obvykle to ve Warraku tedy hučí dost, aby ne, když je to hlavní dračí sféra a je rozdělená na půl, půlka dobrá a půlka zlá. "Mimochodem, zítra ve Warraku bude většina našich sil, co se děje?" otočí se pak Natka na Nyose. "Je svolán rozšířený Štáb, takže nebude moc velitelů. Zlo by se mohlo pokusit to využít..," pokrčí její bratr rameny. Natka si povzdechne a Nyos se pousměje. "No, víš, že ze Štábu taky nejsem nadšený, ale teď je to vážně důležité. Trpaslíci a elfové si vytváří vlastní řády, které budou s Megriothem úzce spolupracovat," vysvětlí Nyos. "Trpaslíky nebaví, že hrají v Megriothu druhé housle, a elfové nesnesou, že jsou ve velení většinou lidé. Takže Megrioth zůstane čistě lidský a elfové a trpaslíci si vytvoří vlastní frakce. A my tak můžeme udělat změny, které už chceme udělat dlouho..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Oba jsem poslouchala a pak se začala mračit. Promnu si spánky. „Jen ne nějaká válka. Doufám, že je to cokoliv jen ne tohle.“ Zavrtím hlavou. Dobře, takže zase Chrise k rodičům. Ještě, že jim to nevadí. A Chris je u prarodičů rád. Je ve styku s dětmi svého věku a taky je tam spousta zvířat. A samozřejmě ho rodiče i učí, jak to na farmě chodí. „Drahouškové moji...“ Řeknu a vzhlédnu k nim. „Už to nechme. Všichni jsme unavení, tak neprobírejme práci i doma, když ji máme všichni už plné zuby. Pojďme se umýt a spát.“ Pobídnu je a vstanu. „Zítra se dozvíme víc a když tak to probereme. Dobře?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Válčíme ve Warraku, Eclerionu, Selieru, Erderu, Taalu a Mariernu, věř mi, kdyby se otevřela nová fronta, věděl bych to," pousměje se Nyos a zároveň tě ujistí, že zasedání o válce nebude, alespoň tedy ne o nové. S tvým návrhem nikdo nemá nejmenší problém. Natka se jde povečeřet, ty se jdeš umýt do jedné koupelny a Nyos mezitím umyje Chrise. Pak se jde koupat on a ty Chrise uložíš, Natka se s vámi rozloučí a jde spát. S Nyosem jste v posteli zhruba ve stejnou dobu, popřejete si dobrou noc a za chvíli oba usnete, opravdu to byl náročný den. Druhý den ráno tě probudí jemné zatřesení a když otevřeš oči, první, co vidíš, je zubící se rozcuchaný Nyos. Už je oblečený v Draonech a tunice a rozcuchání na hlavě je opět jen zdánlivé. Voní jako by si stihl dát ještě jednu ranní sprchu. "Dobré ráno, miláčku," usměje se. "Snídani máš dole, za hodinu máme být v Megriarthu. Omluvil jsem tě ze tvých hodin v Akademii a nakrmil Chrise, teď půjdu vzbudit Natku a pak Chrise odnesu ke tvým rodičům." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zašklebím se na jeho slova ohledně války a pokrčím rameny. Šla jsem se umýt, Natka najíst a Nyos šel Chrise umýt. Pak se šel umýt on a já šla Chrise uložit. Dala jsem mu pusinku a zazpívala ukolébavku, pak jsem si šla lehnout. Nyos to stihl tak akorát, abychom se uložili spolu. Popřáli si dobrou noc a brzy jsme oba vytuhli. „Hmm...“ Zabručím a rozlepím oči na škvíry a podívám se na Nyose, který mě budil. „Hmhm....“ Zabručím znovu v odpověď, zavřu oči, ale za chvíli je zase otevřu už probuzená. „Díky lásko. Hmm... kolik je hodin?“ zeptám se a posadím se, začnu zívat a protírat si oči. Byla jsem pořád unavená, ne proto, že bych málo spala, ale vyčerpala mě ztráta tolik energie při léčení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se usměje a mávne rukou, závěsy na oknech ložnice odletí na stranu a vpustí sem sluneční světlo. "Přesně osm," odpoví ti Nyos, kolik je hodin, a potom jde probudit Natku. Ty po ranních rituálech sejdeš do obýváku, kde se přivítáš s Chrisem a Nelou, která k tobě přiběhne a olíže ti prsty. Dokonce i Šmejdil se přijde nechat pohladit. Pak jdeš do kuchyně, kde máš v termobublině připravenou snídani. Po snídani se převlékneš (co?) a Nyos odnese Chrise ke tvým rodičům. Vrátí se za dvacet minut se dvěma buchtami, borůvkovou a malinovou, a ještě má křeččí líce, jak žvýká a polyká něco, co mu pravděpodobně tvá matka naservírovala. Potom se objeví Natka, učesaná, namalovaná a oblečená v Draonech a tunice. Nachystanou snídani si vezme do ruky a rozloučí se s vámi. "Už mám zpoždění," řekne, když vás objímá a dává vám pusu na tvář. Pak se otáčí a rychle sebíhá schody. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Osm hodin. Dost abych se vyspala, ale klidně bych zvládla dalších osm. Sešla jsem dolu, kde jsem zlíbala Chrise a pohladila Nely, která mě přišla přivítat a i Šmejdil se zvedl a šel mě pozdravit. Pohladila jsem svého starého kocoura a chvíli se s ním mazlila. To, že přišel sám od sebe ve mě probudilo obavu, že... možná brzy umře. Možná to cítí a chce s námi strávit ještě trochu času? „Je všechno v pořádku, brachu?“ zeptám se ho mile. Pak jsem se šla najíst a Nyos šel odnést Chrise k rodičům. Šla jsem se dát do pořádku. Oblékla jsem si Draony, nakonec dneska se do školy už nedostanu tak se rovnou připravím na poradu. Brzy se Nyos vrátí a moje máma mu zase naložila, musela jsem se smát, když jsem viděla, jak má ještě k tomu plnou pusu a zuřivě přežvikoval. Natka se objevila už připravená a spěchá. „Dobře. Dávej na sebe pozor.“ Líbnu ji na tvář, když mě objímá. Když odejde otočím se k Nyosovi a znovu se usměji. „Ta máma...“ Vezmu od něj jeden z koláčů a nesu ho do kuchyně. „Vidím, že máma zase pekla jak divá. Co ji to dlabal? Nebo ještě dlabeš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jahodový koláč, ukrojila mi snad půlku," odpoví ti Nyos, když namáhavě polkne a chvilku vydýchává. "A řekla, že nikam nejdu, dokud to nesním," dodá a zašklebí se. Vidíš to v živých barvách, mocný Dračí jezdec v Draonech se krčí před vesnickou postarší ženou v zástěře. "Ještě že nevím, na cos teď myslela," zamumlá Nyos, když ti koutky vystřelí vzhůru. "No nic, měli bychom jít," dodá. Má pravdu, je za deset minut devět. Vyjdete z Věže a naposledy se nadechnete mořského vzduchu a vychutnáte si paprsky skutečného slunce dopadající na tvář. V Megriarthu se slunce zdá být skutečné, ale není.. Je v tom malý rozdíl a někdo, kdo v obou sférách nestrávil dostatek času to nepozná, ale rozdíl tam je. Dneska je nádherné počasí a podle mraků by žádná bouře neměla přijít ještě nějakou dobu. Pak vytvoříte portál a přesunete se do hlavní umělé sféry Megriothu, Megriarthu. Megriarth Jestli v Darogaru nad útesem panovalo krásné letní počasí, v Megriarthu nad Křídou je průtrž mračen. Naštěstí Alex všechny změny počasí hlásí dopředu, takže Nyos s tím počítal, ačkoliv ty jsi o tom nevěděla, už jsi tady nějakou dobu nebyla. Nyos nad vámi ale vytvoří ochrannou bariéru, se kterou dojdete až do obří vstupní haly Křídy, kde ji Nyos zruší. Kolem už je spousta Jezdců v Draonech a tunikách, nikdo nemá mikiny s hodnostními proužky. To ale nevadí, generály a Pány Stínu všichni znají, ten zbytek jsou prostě Vyšší velitelé, jako ty. Všichni čekají, až se jim otevře brána Největšího sálu, která je přímo před vámi vedle schodů do vyššího podlaží. Když se s Nyosem objevíte, Nyos mávne, aby mu velitelé nesalutovali, a potom se k tobě skloní a políbí tě. "Musím za ostatními, počkáš tu chvíli?" požádá tě s úsměvem a potom se otočí ke schodům. Ještě si stihne dát pusu a obejmout se se sestřenkou Monicou a potom vyrazí ke schodům. Míří do druhého patra k diskům, které ho zanesou do nejvyššího patra do míst určeným členům Štábu. Ti po krátké poradě přejdou do Největšího sálu a pustí vás dovnitř. Dojde k tobě Monica, která vypadá dost unaveně. přebírala po tobě službu v sedm, teď je tady. V kolik se asi dostala do postele? Ale je to Vyšší velitel, takže tady musí být služba nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mimoděk jsem se začínala uculovat, když jsem si představila, jak máma tohohle válečníka krotí. Úplně jsem to měla před očima. Nyos poznamenal, že nechce znát mé myšlenky. Začnu se smát a políbím ho na tvář. „Myslím, že stejně to asi tušíš.“ Řeknu mu. Pak jsme se vydali na schůzi. Nechtělo se mi, ale co nadělám. Musím. Hold je takový život. Prošli jsme portálem. Nad Křídou pršelo, ale Nyos vytvořil kopuli, takže jsme nezmohli. Vešli jsme dovnitř. Už tu bylo docela plno. Samozřejmě, že Nyosův příchod vyvolalo pozornost. Nyos to odmávl a otočil se ke mě. „Jasně, miláčku. Počkám tu na tebe.“ Slíbím mu a dívám se kam jde. Přijde ke mě Monica, která vypadala dost unaveně. Zatvářila jsem se soucitně. „Chudáčku.“ Řeknu chápavě. „Jak to tam šlo?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Katastrofa," zabručí Monica. "Zemětřesení zničilo další město, to už sice bylo skoro vyklizené, ale i tak.. museli jsme nakrmit spoustu hladových krků, zajistit pitnou vodu, tisíce stanů..," povzdechne si. "Být to jenom na mně, ještě bych určitě spala, fakt se mi tu nechtělo. Ale Kelen říkal, že je to důležité," povzdechne si podruhé. Kelen je Moničin manžel, generál a Nyosův spolužák z Akademie. "Ale fakt nevím, kdo z kluků si na Štáb stěžuje víc," zamumlá potom. "Jak Nyos tak Kelen by raději bojovali s démony, než seděli na poradách. Ale Alex se v tom asi vyžívá," zašklebí se. Je fakt, že Alex je už dlouhá desetiletí více politik, než válečník. Už dlouho před vznikem Megriothu byl v Radě mágů. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zachmuřím se. „Takže pořád tam je většina léčitelů.“ Povzdychnu si stejně jako ona. „Snad se dlouhou dobu něco takového nebude opakovat. Tohle bylo fakt náročné.“ Řeknu. „Já vím.“ Poklepu ji po rameni. „Já sice spala déle, ale taky bych se raději ještě válela.“ Prozradí mi, jak si na tohle její manžel stěžuje. „Jo. Jenže je tohle bohužel důležité. Všechno domluvit a tak.... a hold mít takový úspěch má i své temné stránky.“ Odkašlu si a nakloním se k ní. „Po pravdě mě to tak vyhovuje. Já vím, že se o sebe Nyos umí postarat, ale kdyby vždy když je pryč, bych věděla, že někde bojuje, bála bych se o něj.“ Usměji se. „Naše chlapy to možná štve, ale šetří to naše nervy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Moje teda ani ne," odpoví ti Monica. "Nevím jaký je Nyos jako manžel, ale Kelen když je celý den na Štábu, tak je pak na zabití..," odfrkne si. Pak už se otevře železná brána vedoucí do Největšího sálu a všichni se nahrnou dovnitř. Největší sál skutečně dělá čest svému jménu. Je to místnost tak rozlehlá, že nebýt akustického kouzla, neslyšíš, že na opačném konci někdo zplna hrdla zařval. Alespoň strop ale není tak vysoko, není to ani sto metrů. V sále někdy bývají stoly, jindy jenom křesla či cokoliv, co je třeba. Jeho velikost je dána tím, že ne vždy se účastní pouze Jezdci a jejich draci jsou v přímém spojení přes Eliony. Občas se zde schází i velký počet draků. Nyní je zde uprostřed pódium a před ním desítky židlí, takže si s Monicou prostě nějaké vyberete a posadíte se. Na pódiu se brzy objeví důvěrně známé tváře i ty známé pouze od vidění, Nyos, Alex, Erik, Kelen, Uvera a další. Vystoupají na pódium a slova se se zesíleným hlasem ujme Alex. přivítá vás a ujistí se, že jste všichni. Židle jsou skutečně všechny obsazené. A pak se pustí do poměrně obsáhlé řeči, kterou jen shrnu. Hovořil o tom, že po dchodu trpaslíků a elfů je Megrioth nyní čistě lidská organizace, jejíž prostředky síla a prostředky roste doslova každým dnem. Zatímco před šesti lety, kdy Megrioth začínal, měl pár desítek členů, všichni si tykali a pořádali společné grilování, dnes už je to obrovská mezisférická organizace. A jako taková potřebuje určitou změnu struktury. Potom vysvětloval hlavně to, že současný systém Jezdci, Zaklínači a Chodci je nadále neúnosný proto, že Chodci jsou často natolik mocní, že se jejich mocí doslova mrhá, neboť pozemští Megrioti se málokdy střetnou s mocnými protivníky. Takže se Štáb rozhodl, že se nadále budou rozdělovat bojovníci do řádů podle moci. Nejvyšší řádem budou Jezdci, tady tedy Dračí jezdci. Je to logické, Jezdci na dracích se střetávají v otevřených bitvách s nejmocnějšími démony, temnými draky a dalšími tvory. Aby se někdo mohl stát Jezdcem, musí mít minimální počet magických bodů nad hranicí 1000. (Magický bod je jednotka magické energie, podobně jako joul je jednotka klasické energie. Magický bod spotřebuješ při vytvoření standardního elektrického výboje. Taková Světluška, mocné destruktivní kouzlo, spotřebuje těchto bodů 200...) Na stejné úrovni s Jezdci budou Ravenové. Tito bojovníci ale budou plnit stejnou funkci, jako doposud, tedy nedostanou se přímo do první linie, ale budou spíše provádět výzvědy, infiltrovat nepřátelské organizace, rozbíjet zásobování, prolamovat šifry a podobně. Ravenové nebudou mít vlastní Megharty, ale budou moci využívat služeb jakýchkoliv zvířecích spojenců Megriothu. Pod Jezdci a Raveny pak budou Chodci. Chodcem se může stát ten, kdo bude mít magických bodů více než sto (a méně než 1000). Úkolem Chodců bude bojovat na zemi se středními démony, další rozdělení bude podle jejich Meghartů. Jízdní Chodci budou bojovat v sedlech magických ořů, pěší Chodci vedle sebe budou mít magické tygry, obří vlky nebo třeba hydry. V tom se toho moc nemění. Současní Chodci s magickou energií přesahující 1000 se nyní stávají Dračími jezdci. Pod Chodci budou dva řády na stejné úrovni, jeden mužský a jeden ženský. Muži se budou nazývat Draylerové, neboli těžká pozemní jízda. Bude se jednat o jezdce na Draylech, velkých a silných zvířatech. Ženy budou Miarrky, trochu takové valkýry. Nebudou bojovat přímo v prvních liniích, ale budou se hodit k rychlým přesunům a útokům do týla. Předpokládá se samozřejmě, že Miarrk bude mnohem méně, než Draylerů. Miarrkou nebo Draylerem se stanou ti, kdo budou mít magickou energii aspoň nějakou, do sto bodů. A posledním řádem, zdaleka nejpočetnějším, budou Synthrialové, do dnešního dne nazýváni darogarští vojáci. Budou mít na sobě magické zbroje a v rukou třímat magické zbraně, ale sami nebudou mít magii žádnou. Ti se budou dělit na lukostřelce, šermíře a kopiníky. "Pakliže jste to všechno vstřebali, přejdeme k další části, což jsou zbroje. Jak všichni víte, Dračí brnění v poslední době začala trochu blbnout..," pokračuje Alex. "Hezky řečeno," nakloní se k tobě Monica. "Mi se splašilo termoregulační kouzlo v jedné ledové sféře a málem mě to upeklo." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No občas brblá, ale jinak je docela v pohodě.“ Pokrčím rameny. „Nebo jsem se prostě naučila si toho nevšímat.“ Konečně jsme mohli dovnitř. Rozhlédnu se a pak se usadím, brzy šoupání, mumlání, odkašlávání přestalo, jak si všichni sedli a na pódium dorazilo naše velení. Když jsem se tak podívala na Alexe, napadlo mě, že bych je měla navštívit. Dlouho jsem je neviděla, tedy ne jinak než takhle. Alex se ujme vedení, poslouchám a vše mi připadá jasné. Trochu mi je líto těch co musí vyměnit svého Megharta. Přece jen... už mají nějaký vztah. Nebude to pro ně lehké. Ale jinak jsem se vším souhlasila a rozuměla. Jak vlastně příjdou na to, kolik magických bodů člověk má. Hmm... kolik mám asi já? A kolik Nyos? Ten rozhodně víc jak tisíc. O hodně víc. Pak se přesunou k dalšímu bodu. Magické zbroje. Překvapilo mě, že to s tím, že se trpaslíci a elfové oddělili, víc neřeší. Ale asi to prostě vzali jako fakt a konec. No dobře. Snad se nikdy nestane, že se obrátí proti nám. Monica mi prozradila co ji Dračí brnění málem provedlo. „Tak to jsi měla štěstí. Zdá se, že selhávají stále víc. Natka s ním měla včera taky potíže. Doufám, že už mají nějaké řešení než se stane nějaké neštěstí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vyvinuli jsme tedy novou zbroj, která by měla tu současnou zcela nahradit," pokračuje Alex k tématu, které nakousl. "Není natolik komplikovaná, dá se obléci během několika vteřin a hlavně v ní není tolik rušících se kouzel," vysvětlí vám a pak se otočí k mužům za svými zády, dalším generálům a Pánům Stínů. "Nyosi, pojď sem," pobídne tvého manžela a ten udělá dva kroky vpřed s otázkou: "Proč zrovna já?" Řekne to tak hezky, že se celý sál zasměje. "Protože mě dneska štveš," odpoví Alex, mávne rukou a natáhne náruč, ve které se mu následně objeví nová zbroj. Nic z ní zatím nevidíš, ale Alex ji podá Nyosovi. "Ukaž nám, jak ti to sluší," usměje se Alex a sál se znova krátce zasměje. Nyos zbroj popadne a oblékne si ji. Skutečně je to otázka několika sekund, protože to není žádné plátové brnění. Obléká se jako kabát. Nyos si nahodí oba rukávy a nechá zbroj rozepnutou. Zbroj sahá po kolena, takže chrání i stehna. Vypadá to dobře, je to jakási směs látky, kůže a oceli pospojovaná tak dobře, aby zbroj vůbec neomezovala v pohybu, ale zároveň chránila všechna zranitelná místa. "Je lehká a dá se nosit i běžně k tréninku rozepnutá, jako ji má teď Nyos, nebo do boje zapnutá," řekne Alex, Nyos pochopí a několika hmaty zbroj zapne. "Při letu na drakovi se rozevřou průstřihy vepředu a vzadu, takže si můžete pohodlně sednout a stehna budete mít dál chráněná. Díky těm průstřihům můžete svobodně pohybovat nohama, není to jako háv po kolena," říká Alex dál a na modelce Nyosovi ukáže, jak se spodní část zbroje vepředu a vzadu dá oddělit. Pak Nyose otočí, abyste viděli zbroj zezadu. I tady to vypadá dobře, záda jsou chráněná kůží a ocelovými pruty, na loktech a předloktí jsou další kovové chrániče, mezitím je kůže, kovové pruty a vyztužená látka. Zbroj má taktéž kapuci, čímž odpadá potřeba nosit helmu, na kterou si Jezdci hodně stěžovali. Řemínky na uchycení pochvy meče jsou u pasu a na zádech a dají se jednoduše schovat za ocelové pruty. "Počítáme s tím, že se meč bude nosit spíše na zádech, ale dá se samozřejmě nosit i normálně u boku," dodá Alex a zase Nyose otočí. "Fajn, to stačí," kývne a Nyos několika pohyby zbroj rozepne, setřepe z ramen a vytáhne ruce z rukávů. Alex si zbroj převezme a nechá ji zmizet. "Zbroj se bude oblékat normálně tak, jak ji teď oblékl Nyos. Na tuniku a k Draonám, žádná speciální obuv k ní nebude. Další věc, na kterou jste si stěžovali nejvíce. na co jsou ty Draony, když v Dračí zbroji je stejně nevyužijete? K téhle už ano..," ujistí vás Alex, děkovně kývne na Nyose a ten se zase zařadí zpátky mezi ostatní velitele. Když se Alex zase chopí slova, několik generálů se k Nyosovi natáhne a něco mu říkají, nebo ho plácají po zádech. "Zatím máme jen tuhle tmavě hnědou variantu, ale později určitě přidáme další barvy, aby se hodily do více terénů. Pískovou, zelenou a podobně." "Další věc, kterou bychom vám chtěli osvětlit, jak to v současnosti vypadá s Megriothem v Darogaru," pokračuje poté Alex. "Po oddělení trpasličího a elfího řádu jsme se rozhodli, že oddělíme říšské mágy a Megrioth bude dál pokračovat samostatně. Věřte mi ta jednání byla dlouhá..." "Jo, to mu věřte," zabručí Nyos se zesíleným hlasem, takže ho všichni dobře slyší a celý sál znova složí salva smíchu. Nebylo to úplně profesionální, ale skvěle to uvolnilo atmosféru. I Alex se zakření. "Neboj, si zvykneš," uzemní tvůj učitel tvého manžela a potom už pokračuje ve vážném duchu. "Prostě nebylo to jednoduché, ale došlo nám, že jako Megrioth se nemůžeme tolik soustředit pouze na Belnetskou říši, jako to mohou dělat Říšští mágové. My se musíme starat o spoustu dalších sfér, zatímco Říšští mágové se mohou starat skutečně jen o Říši. Takže asi od včerejška existují znova řád elfích mágů, řád trpasličích kleriků i řád říšských mágů. A nad tím je Megrioth, jako nadsférická organizace." Pak se Alex odmlčí. "Abychom říšským mágům nelezli tolik do zelí, dohodli jsme se, že budeme náborovou aktivitu soustředit hlavně do západních zemí, kde je spousta talentovaných dětí, ale nemá je kdo vyučovat. To znamená Korinthor, Belarie a podobně. V Belnetské říši budeme mít pod naší hlavičkou zatím jednu akademii, Akademii Jezdců. Zbylých devět bude pod hlavičkou Říšských mágů. Nábor z těchto Akademií bude vždy individuální, je možné, že ročně některé z těch dětí převedeme do Megriothu," nevylučuje Alex ani tuto variantu. "Pak budeme v říši spravovat ještě Institut, kde máme ředitelku, takže jsme neviděli důvod, proč Institut převádět na říšské mágy," řekne Alex a na krátkou chvíli si v davu najde přímo tebe. Pak se ale opět podívá na obecně na všechny. "Děti z Institutu tedy budou naše. Ty nejmocnější budou navštěvovat Jezdeckou Akademii, zbylé se roztřídí podle moci a budou se učit buď na Chodce, nebo Draylery či Miarrky..." Alex se na okamžik odmlčí a pak pokračuje. "Dalších několik Akademií, pro Chodce, Draylery a Miarrky zřídíme v Korinthoru a Belarii. Čeká nás ještě spousta práce, ale hlavně nás jako Štáb. Pro vás jako Vyšší velitele se mění jen to, že nyní budete přesně vědět, kdo je silnější a kdo se více hodí na který úkol. Dosud mohl být Chodec mnohem mocnější, než Jezdec. Nyní máte jasno. A zbytek je na nás." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začal mluvit o nové zbroji a jako model si vybral Nyose, který si postěžoval a to vyvolalo kolektivní veselí. Usmívám se a sleduji názornou ukázku. Když si zbroj navlékl, nemohla jsem si pomoci a obdivně jsem hvízdla. Fakt mu to slušelo, a mě bavilo, jak tu dělá manekýna. Bylo to vtipné. Po ukázce to zase svlékl a vrátil se k ostatním, kteří ho asi kvůli tomu chválili. Alex řekl, že zatím je jen tahle verze, ale brzy budou další. Pokračoval dál, ale už ne o brnění, ale vrátil se k řádům. Teď se to týkalo hlavně dětí. Zpozorněla jsem a poslouchala, takže můj Institut bude spadat pod Megariarth. Dobře. Řekla bych, že děti budou rády. Budou pyšné. Je fakt, že kdybychom se soustředili převážně na naši sféru vyvolalo by to časem potíže, když budeme brát naši sféru jako jednu z mnoha, kterým musíme pomáhat tak si nikdo nebude připadat přehlížený. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A to je asi všechno.. V následujících dnech to bude trochu chaos, spousta Chodců bude muset podstoupit Jezdecký výcvik, všichni Jezdci i Chodci se navíc budou muset naučit na Draylech.. Ale věřím, že to za chvíli zvládneme a budeme tím silnější, než dřív," zakončí to Alex a potom vás rozpustí. Ty počkáš na Nyose, který seskočí z pódia a dojde rovnou k tobě. Počkáte, až se hlavní vlna vyhrne z brány, pak tě Nyos vezme za ruku a vyjdete i vy. "No, je deset dopoledne.. Co teď?" pousměje se Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Tahle schůze trvala krátce. Což jsem ani nečekala. Ale pro Monicu je to dobře. Může se jít ještě dospat. Nyos ke mě přišel a čekali jsme až se místnost vyprázdní, pak mě vzal za ruku a vyšli jsme ven. Nyos se zeptá co budeme dělat. Je fakt, že teď nemáme nic na práci. Mohla bych jít pomoci do sféry která byla zasažena zemětřesením, ale... Podívám se na Nyose. „No... Chris je u rodičů. Natka je taky v čudu. Doma jsou tedy jen naše domácí zvířata.“ Začnu nahlas přemýšlet. Zvednu ruce a dám mu je kolem krku. „Možná bychom mohli toho soukromí využít, zavrtat se do peřin a trochu zapracovat na tom miminku.“ Zavrním na něj. „A můžeme zbaštit ty koláče.“ „Věděl jsi, že je Eliz těhotná?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Vyjdeme na nádvoří a můj pohled hned směřuje k hradbám, kde se už bojuje. Tiše si povzdechnu, když spatřím marný boj svých mužů, proti oživlým mrtvolám. Měl jsem si uvědomit, že je tu přítomno jen málo lidí, co mají s takovýmto typem boje zkušenosti. Pohlédnu na Naena, který si se svými nepřáteli hravě poradil a pak můj pohled padne i na nekromanta, který vypadá, jako by jej to vůbec netížilo. Ovšem zbytek mužů na tom není zrovna dobře. "Carissane, Kinray, soustřeďte se na vypátrání démona a zničte ho, Gorene..." řeknu mužům a zrovna, když chci promluvit na Gorena, vzplane kasárna, ze které se hned začnou řinout polooblečení vojáci. "Sežeňte vodu, rychle se to musí uhasit. Gorene, postarej se, aby nepanikařili a ať si každý sežene zbraň," křiknu a sám tasím svůj meč. Pořádně jej chytnu, trochu se rozhejbu v brnění a podívám se na nemrtvé. "Tak se přidáme, co říkáš, kamaráde. Zjistíme, co tenhle starej pes ještě umí," promluvím k meči a k sobě. Začnu si upomínat na pár magických triků paladinů, co se nedají zapomenout. Když si konečně vzpomenu, zabodnu zprudka meč do země, obě ruce položím na záštitu a zařvu. Pokud se to povede, měl bych na sebe strhnout pozornost většiny nemrtvých a ulehčit tak svým vojákům. Jakmile se ke mě mrtvolky začnou sbíhat, jen se zašklebím, vytrhnu meč ze země a s modlitbami ke Grundurovi na rtech je začnu kosit. Po zásahu Svatého ostří by měli mít drobné problémy se zvednout, takže doufám, že to tak bude. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Carissan s Kinrayem unisono kývnou a začnou se otáčet a svými smysly prohledávat pevnost. Pak udělíš příkazy i Gorenovi, který stroze přikývne a vyrazí za mužstvem štěkaje rozkazy na všechny světové strany. Ty mezitím zabodneš meč do země a zařveš modlitbu k jednomu z bohů, aby nahnal nemrtvé ke tvému meči (ve skutečnosti tedy aktivační slova kouzla ukrytého ve tvém meči). Přestože už jsi dlouho nebojoval s božím jménem na rtech, stále tě bůh vyslyší. Velká část mrtvol se přestane zabývat tvými vojáky a trhanými pohyby se vydá k tobě. Zaklínač Naen se okamžitě vzpamatuje a začne nemrtvé kosit jako vysokou trávu a i vojáci rychle následují jeho příkladu. To už k tobě ale nemrtví dorazí a sápou se po tobě. Když mezi ně vletíš, je to jako vrátit se v čase. Na tváři jsi měl možná méně vrásek a ve vlasech méně šedin, ale síla v pažích a víra ve svatý meč zůstává. Sekáš ruce, které se po tobě natahují, a nemrtví klesají k zemi v křečích svalů, které jim nedovolují dále bojovat. Když dostaneš příležitost, srážíš samozřejmě hlavy z ramen. Ale ani dlouhými rozmachy si nedokážeš udělat prostor tak velký, jako bys chtěl a masa těl tě brzy začne zatlačovat a obloukem obcházet. Pak se ozve zasvištění a první ohnivé šípy se zabodnou do hnijících těl uprostřed davu. A brzy se přidávají další, nemrtví jsou pomalu stravováni zhoubnými plameny. Podíváš se k hradbě, kde kterou už drží prakticky jen zaklínač Naen, který navíc neustále couvá. A zrovna když vzhlédneš, hradba je definitivně ztracena. Naena mrtvoly zatlačí až k úplnému okraji a on je nucen seskočit dolů a magií zbrzdit svůj dopad. Ještě nahoru vyšle několik ohnivých koulí, ale to je spíš poslední vzpurné gesto. Mrtví zalívají celé nádvoří a ostrůvky vzdoru vám nejsou příliš platné, pomalu se dostávají až k pevnosti. Říkáš si, kde se ty mrtvoly neustále berou, a brzy si uvědomíš, že jakmile mrtvoly zabijí někoho z vás, i čerstvý nebožtík okamžitě povstane a obrátí se proti vám. "Jak dlouho to může nekromant udržet?" slyšíš Gorena, který se objeví po tvém boku. Mluví k Dralosovi, který také musel opustit hradbu a nyní hladí mrtvé a ukládá je k odpočinku poblíž vás. I on už ale vypadá unaveně a příliv mrtvých nekončí. "Moc dlouho ne. Ale stojíme proti démonovi vyšší třídy.. kdo ví..," pokrčí rameny. "Zábava teprve začíná," ozve se v tu chvíli mocný hlas a na hradbě se s jiskřením v oblaku dýmu zjeví démon a zadívá se na vás. Roztáhne křídla, pozvedne kopí a hlasitě se zasměje. Z místa, kde tušíš Kinraye, vyletí zářící koule energie směrem k démonovi, ale těsně před ním zabliká a zhasne. "Snažte se, lidičkové, snažte se pro mou zábavu. Možná ty nejstatečnější z vás nakonec ušetřím a nechám vás mi sloužit," zasměje se démon znova a s další oblakem dýmu a jiskřením zmizí. Démon |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se usměje a políbí tě, když řekneš, že můžete zkusit zapracovat na miminku. "Generále, můžete prosím..," vyruší vás z vaší chvilky nejistě a bázlivě asi třináctiletý klučina, který tady má zřejmě službu, protože v ruce drží hadru a mop. Uvědomíte si, že stojíte stále v Největším sále, který se vždy zavírá. Nyos je ve skutečnosti Pán Stínu a generálové jsou mu podřízení, ale i Pánové Stínu jsou oslovováni jako generálové. "Jasně, promiň, my už jdeme," zakření se Nyos, pocuchá klukovi kštici, vezme tě za ruku a vytáhne tě ven ze sálu. Pak se za vámi začne pomalu zavírat železná brána. Jakmile jste venku, zeptáš se Nyose na Natku a on překvapeně zamrká. "Ne, to jsem nevěděl," odpoví okamžitě. "Páni, to jim moc přeji. Eliz chtěla dítě snad už když jsem ji poznal a to jí byla sedmnáct," zasměje se. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Cítím se jako za mlada. Přesně tak, jak mi, když jsem byl mladý panoš, staří paladinové vyprávěli. Nezáleží na tom, jak vypadáš, tvá síla ti navždy zůstane. Nezáleží na tom, jestli stále věříš, napořád budeš paladinem. A já tomu věřil. A teď? Teď tu zase kosím mrtvé, které démon ruší ze spánku. Hrne se jich na mne spousta, ale mě to moc nevadí. Stále sekám, jak ruce, tak nohy, občas i nějakou hlavu. Po zásahu mého meče mají problémy se zvednout, což je správně. Všimnu si ale, že na hradbách bojuje už jen Naen, zatímco Carrisan a Kinray hledají démona. Dralos už také vypadá unaveně a na mě se jich tlačí stále více a více. Odhodil jsem od sebe větší počet mrtvol, pozvedl meč k obloze a pronesl rychlou modlitbu k bohu. "Požehnej ostří mému i ostří mých bratří, o pane, zatvrď štít můj i mých bratří, nechť já, paladin tvůj, budu bojovat dokud nepadnu," meč se rozzářil a stejně tak i meče mých spolubojovníků. Dál jsem začal sekat, zatímco moji muži odsekávali hlavy těm, které jsem skolil na zem a dokončovali tak mou práci. Byl jsem jim vděčen, aspoň jsem se s tím nemusel zdržovat. Jenže přísun nepřátel nepolevoval, spíše my přicházeli o další a další muže. Pak se ale démon objevil a odrazil čísi, pravděpodobně Kinrayovo kouzlo, jakoby to byla jen otravná moucha. Byl opravdu silný a sám nevím, zdali jsem se někdy setkal s mocnějším. "Mistře Dralosi, stáhněte se zpět do hradu. Gorene, posbírej zbytek mužů a zabezpečte hrad. Něco zkusím," vyštěknu rozkazy a počkám, dokud nebudou učiněny. "Vybral sis špatný hrad a špatného člověka," narovnám se a opřu si meč o rameno, zatímco hledím na démona. "Což si takhle dát menší duel? Ty a já? Nikdo jiný? Jen já a můj meč. Ty a tvá zbraň. Porovnejme síly v čestném souboji, démone," s položeným mečem přecházím zleva doprava a stále při tom hledím na démona. Celou tu dobu se usmívám a svou výzvu jsem také říkal úsměvně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S výbuchem dýmu podobným erupci sopky se démon zhmotní u paty hradeb a zadívá se na tebe. "Odvážná a troufavá slova, človíčku," zahřmí potom démon a mrtvoly přestanou dotírat, stále jsi ale obklíčen, stejně jako většina ostatních. Dralos a Goren posbírají muže a vydají se dovnitř, nikdo jim v tom nebrání. Kinray s Naenem se ti postaví po boku, meče obnažené, ovšem s čepelí svěšenou k zemi. Pak se mrtvoly pohnou směrem k hradbě, ustupují od pevnosti a rovnají se do lajny podél hradeb. "Tohle představení mu ubírá spoustu sil," zamumlá k tobě Kinray tak, že jej sotva slyšíš. "Má obrovskou moc, ale dokud drží mrtvé na uzdě, neustále se na ně musí soustředit. Navíc je to démon, který zde byl pozván, ale nevešel sem portálem, to znamená, že zde tak úplně není a musí se snažit, aby si udržel fyzickou podobu. Proto jsme ho nemohli najít, je tu a zároveň není. Když jej zraníš, šok z fyzické bolesti ho vrátí zpět do jeho sféry..," říká Kinray tiše. "Dobrá tedy, ty a já," řekne démon. "Nechť tví nohsledi ustoupí." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Stále se usmívám na démona, sleduji jeho představení a zároveň poslouchám Kinrayova tichý slova. Jen na ně nepatrně přikývnu a pak oběma naznačím, aby odstoupili a nechali nám prostor. "Nebude ti doufám vadit, kdy si trochu vylepším zbraň?" zakřením se na démona a vymrštím pravačku od sebe, meč držíc rovně, pevně, špicí ode mne. "Světlo je mým průvodcem, plameny mou zbraní. Temnoto buď ozářena, shoř, dotkneš-li se plamenů svatých," pronesu tiše modlitbu a meč vzplane. Znovu se usměji, vkročím levou nohou vpřed, chytím meč oběma rukama a špici zamířím za sebe k zemi. Čekám na jeho první úder. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon na tvé vylepšení reaguje trochu ostražitým pohledem, ale nic neudělá. Když vykročíš vpřed, on udělá to samé. Popadne oběma rukama své obří kopí a udělá další dva kroky, nyní se nad tebou tyčí jako hradní věž. Pořád je ale dost daleko, abys ho nemohl zasáhnout. Naopak jeho kopí je dlouhé dost, takže si ho v dlaní přetočí a bodne někde v úrovni svých stehen, kde máš hruď. Není to pro něj zrovna ideální, že musí bodat tak nízko, ale na druhé straně tobě to kopí připadá minimálně tak široké, jako kmen nějakého mladého stromku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když uslyším hlas, první si myslím, že mi chce někdo Nyose odvést, ale byl to chlapec, který tu měl uklidit. Nyos se mu omluvil, pocuchal mu vlasy, pak mě vzal za ruku a vedl mě pryč. „Taky mě to překvapilo. Ale pak jsem si uvědomila, že je už dost stará, má manžela a vždy měla ráda velké rodiny. Po tom co se vdala bylo dítě na spadnutí.“ Řeknu mu. „Připadám si trochu stará. Pořád ještě mám Eliz před očima jako malou holčičku, kterou učím vařit v Alexově kuchyni. Ale nejsem stará, to vím... ale připadám si tak.“ |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Prohlédl jsem si lehkým pohybem hlavy, démona a trochu se pousmál. Byl vyšší jak já, jeho zbraň byla pro mne jako menší stromek. V tom byla má výhoda. Díky tomu, že byl větší než já, měl by být také neohrabanější, ale zase silnější. Trochu jsem si procvičil rameny, zahýbal jsem hlavou, abych rozhýbal krk. Tak jo, pomyslím si, odrazím se zadní nohou, uskočím vpravo a naznačím spodní sek. Pak jej ale plynule přenesu do horního, míříc mu na bok. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Raven Nemůžu jim to vyčítat, pud sebezáchovy by převládl u většiny lidí. Po rozloučení mé kroky zamíří k Sinrionu. Projdu soutěskou. Smysly byly napjaté, plná očekávaní. Nic ovšem nepřišlo. Necítil jsem žár, jež by mě naplňoval touhou po boji, kračející ruku v ruce s nebezpečím. K mému překvapení mě instinkt varoval na konci skalní stěny. Otázkou tedy bylo, před čím mě varoval. Raven.... mé magické oko vidí i skřety, ale z nich nemám pocit nebezpečí. Instinktivně sáhnu po přívěšku od Vitari. Pozoruji urputný boj mezi Ravenem a skřety. Rozhoduji se mezi tím, zda se vydat dál, či sledovat boj. Nakonec se rozhodnu vylézt ze zákrytu a podívat se na věci vlastníma očima. Když nic jiného, můžu se podívat na jeho styl boje a kouzla, kterými vládne. Poznat svého nepřítele o dost blíž. Stále jsem hledaná osoba, jejíž osud je známý a neznámý zároveň. Pozoruji skřety, Ravena, dávám všemu volný průběh. Jedno je jisté, neudělám nic, pokud nedostanu podmět pomoct jedné či druhé straně, bránit se, nebo být tichým pozorovatelem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, je jí pětadvacet, už neměla na co čekat," kývne Nyos s pousmáním a pak se podívá na tebe. "Chceš rovnou domů?" zeptá se tě a pohladí tě po vlasech. Stojíte v obrovské vstupní hale, kolem vás prochází Jezdci a Chodci, všichni vás obcházejí a pokukují po vás, někteří překvapeně, jiní s úsměvem. Nyos si jich nevšímá. "Nebo si zajdeme ještě do nějaké jiné sféry užít si přírody?" nabídne ti. "Dlouho jsme sami dva nikam jen tak nevyrazili." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Pětadvacet...“ Zavrtím hlavou. Myslím, že mě to asi nikdy nepřestane udivovat. Taky si nevšímám těch čumilů a otočila jsem se k němu. „Do přírody? To je dobrý nápad.“ Řeknu zaujatě. Obejmu ho kolem pasu. „Jen mi dva, sami, v divočině. Kolem žádní lidé a nikdo nás nebude rušit.“ Pousměji se. „Představa dokonalého soukromí se mi líbí. Tak dobře.“ Usměji se. „Máš na mysli nějakou konkrétní sféru?“ zeptám se a pustím ho, ale znovu ho vezmu za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tohle je tvůj první střet s démonem jedno jaké třídy, ale démon vypadá, že on se střety s lidmi taky nemá moc zkušeností. Vyhneš se ráně jeho kopí, naznačíš a plynule přejdeš k seku na bok. Démon na poslední chvíli pustí kopí a zastaví tvůj meč rukou, kterou si obalil modrou září, aby ji ochránil před svatým plamenem. Pak démon dupne nohou a tlaková vlna vyvolaná jeho kouzlem tě odhodí několik metrů a dopadneš na Naena, který hlídal situaci o kus dál. Srazíš mladého zaklínače na zem a praštíš se o jeho hrudní plát do hlavy. A démon se téhle nešťastné situace samozřejmě pokusí využít, vyskočí do vzduchu a po vás obou mrští obrovskou ohnivou kouli. To ale zasáhne Kinray v hrůze z toho, že by démon jednou ranou zlikvidoval tebe i Naena, a z boku ohnivou kouli démona odkloní a ta vrazí do linie mrtvol seřazených podél hradby. Mrtví okamžitě vzplanou a démon se zlostně otočí ke Kinrayovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mám," přisvědčí Nyos, že má namysli konkrétní sféru. Držíte se za ruce, takže tě nemusí chytat, když se i s tebou přemístí. Použil Stínové zhmotnění, což je jedno z nejrychlejší přemístění vůbec a navíc také nejspolehlivější a ubírá nejméně energie, ačkoliv přenos mezi sférami je velice, velice náročný na magickou energii. Nyos ale Stín nepoužívá tak často, takže ho může vyčerpat. Přenos pomocí Stínu je zvláštní, ale zas tak moc se neliší od klasického přemístění nebo zhmotnění. Sféru, ve které jste, poznáš okamžitě díky třem měsícům vysoko na obloze, jeden je černý, druhý bílý a třetí rudý a stojí v jedné řadě vedle sebe. Jedná se o sféru Perien, sféru s nádhernou přírodou a neobydlenou inteligentní rasou. Je to sféra magická, to znamená, že je magie volně ve vzduchu. Darogar je sféra polomagická, jako většina dalších, kouzlit se může pouze pomocí magické energie v těle, tady se dá využít i ta ze vzduchu. Stojíte na vrcholku vysoké bílé skály, vítr ti cuchá vlasy, držíš Nyose za ruku a chvíli si vychutnáváš pohled na svěží lesy pod vámi. Pak tě ale Nyos pustí a dojde ke kraji skály. "Počkám tě dole," usměje se a znova se stejně stínově odhmotní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Raven se zdá být unavený, ale stále ještě má boj celkem pod kontrolou. Šetří si síly a skřety od sebe drží přesnými a rychlými výpady, občas využije nějaký ohnivý jazyk nebo výboj, který mu skřety kolem paralyzuje, ale jinak se magicky příliš nevyčerpává. Když jej skřeti obklíčí, vzduch kolem něj se zavlní a on zmizí. Objeví se mimo největší skrumáž a zase pokračuje v postupné likvidaci skřetů. Pozorně sleduješ Ravenovy pohyby a analyzuješ je. Raven je podle tebe mladý, protože mu chybí ta mazácká ledabylost, ale na druhé straně není úplně zelenáč, jinak by neměl tak přesné údery. Něco už asi zažil. Že si nevyčerpává magii může znamenat, že jí moc nemá, nebo že jí prostě jen nechce plýtvat na skřety. Má magický meč a mohutnou zbroj, která odráží většinu úderů skřetů, co Raven nezachytí mečem. Pak si ale jeden ze skřetů všimne tebe a upozorní na tebe ostatní. Okamžitě se skřeti rozdělí a jedna skupinka vyrazí k tobě. Raven opět se zatetelením vzduchu zmizí a objeví se hned vedle tebe. "Jestli chceš utéct, už bys měl vyrazit," prohodí k tobě Raven přátelsky a protočí v zápěstí dlaň s mečem. Sjede pohledem po tvé zbroji i meči a očividně dojde ke stejnému názoru, jako Raven před týdny. Další paladin bez Církve. "Ale pomocí nepohrdnu." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos nás zhmotnil ve sféře, kterou jsme hned poznala. Použil Stínové zhmotnění, bylo to jiné než jsem zvyklá, ale neměla jsem s tím problém. Rozhlížím se po krásné krajině, neobydlené, nedotčené... bylo to dokonalé místo na to být opravdu sám. Nebo mít soukromí. Tedy pokud tu nebude víc párů co si to myslí. Stáli jsme na vrcholu bílé skály a mohli jsme si tak prohlédnout rozlehlou zeleň všude kam oko dohlédlo. Nyos po chvíli přejde k okraji a řekne, že mě počká dole a byl pryč. Pousměji se a zakoulím očima, taky přejdu k okraji a podívám se dolů. „Kdyby se něco pokazilo, chytej mě!“ zavolám dolů i když nevím jestli by mě slyšel. Chvíli si to dole prohlížím než se přemístím, radši jsem viděla kde přistanu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přemístíš se dolů a Nyos se na tebe zakření. Pak ale ztuhne, protože v tu chvíli začne být něco špatně a ty to také cítíš. Někdo vás zaklel protipřemisťovací kletbou. Nyos se prudce rozhlédne a potom odkudsi, máš pocit, že ze vzduchu, přiletí šíp obalený modrým světlem. Překoná Nyosovy magické ochrany a trefí ho přímo do hrudi. Nyos udělá dva kroky zpátky a zhroutí se k zemi v bezvědomí. V tu chvíli se objeví další šíp, který mine tvou hlavu sotva o několik milimetrů a zabodne se do bílé skály. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na něj, ale ztuhnu stejně jako on. Někdo nás zaklel, cítila jsem to. Taky se obezřetně rozhlédnu, ale v tomhle lese těžko něco uvidím. A pak se to stane. Měla jsem pocit, že se čas zastavil. Odnikud přiletěl šíp a zabodl se Nyosovi do hrudi a padl na zem v bezvědomí. V hrudi mi vybuchla bolest, jako kdyby mě samotné se do srdce zabodl šíp. Zapomněla jsem dýchat a nechtělo se mi na okamžik věřit, že se to stalo. Nyos... můj nezničitelný manžel je... je.... „Nyosi!“ vykřiknu a vrhnu se k němu. „Bohové to ne...“ Zašeptám sevřeným hlasem. Vzhlédnu a začnu plát hněvem. Ten kdo to udělal za tohle zaplatí. Vstanu. „Zabiju tě ty hajzle!“ zařvu rudá vzteky a obavami o Nyose. Začnu. První kolem nás vztyčím ledovou stěnu, která nás ochrání před šípy a následně přivolám mlhu, aby nás střelec nemohl pořádně vidět. Pak se skloním k Nyosovi a začnu s jeho ošetřováním. První musím zajistit, že mi neumře než začnu toho zmetka nahánět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vztyčíš ledovou stěnu, do které se okamžitě zabodne další šíp a ty slyšíš, jak led pokřupal. Tyhle magické střely jsou hodně silné svinstvo. Ještě tak dvě rány a led se rozdrolí, máš jen pár vteřin. Ještě ale nestihneš na šíp ani sáhnout, když Nyos otevře oči, které mu zčernají Stínem. "Jsi tak sexy, když se vztekáš," zakucká se Nyos a neodpustí si úsměv, nenechá si chytnout ruku, popadne šíp a vytrhne si ho z hrudi. Rána se mu začne zavírat. "To je všechno?" zamumlá a šíp si prohlédne. Mezitím do stěny praští další a led znova křupne. "Už vím, kdo to je a na klidu mi to nepřidalo. Pojď, musíme jít," zvedne se Nyos stále s očima černýma jako noc, už ale jen díra v tunice a čerstvá krev kolem ní dává tušit, že ho před chvílí zranili. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Málem mě trefí šlak, když najednou otevře černé oči. Cukla jsem sebou, ale pak se na něj zamračím. „Vyděsil jsi mě k smrti ty zmetku.“ Ulevím si. Znovu sebou cuknu, když si vytrhne šíp. Z lékařského hlediska jsem s tímhle způsobem nesouhlasila. Na druhou stranu jako manželka jsem byla ráda, že už nevidím ve svém manželovi zabodnutý šíp. Rána se mu už uzdravovala. Zvedne se a já taky. „Fajn. Jdeme. A doufám, že máš v plánu, že tomu zmetkovi nakopeme.“ Řeknu mu a vyrazím za ním. „A kdo to je?“ chci vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Promiň, to jsem nechtěl. Ale jaksi jsem nedostal na výběr," omluví se Nyos upřímně, když mu vynadáš. Pak se zeptáš, co má v plánu. "Upřímně řečeno jsem tě chtěl dostat do Megriarthu a potom se vrátit s Eskadrou lebek," odpoví ti, že tě chtěl dostat do bezpečí a zaútočit s vaší nejelitnější letkou. "Protože Stín už mě podruhé nezachrání a ty žádný nemáš. A oni pořád mají toho ostrostřelce," dodá. Sotva to řekne, trefí do ledové stěny třetí šíp a ona se roztříští. Nyos tě vezme za ruku a ve skrytu mlhy začnete utíkat lesem. "Ale pak mi došlo, že není, jak bych to udělal, takže je musíme srovnat sami." Zastavíte se na místě, kde už mlha není,ale zase krytí mezi stromy. Pak vylétne další šíp a vletí do místa, kde jste před několika sekundami stáli v mlze. Šíp vyletěl z vrcholu skály asi kilometr od vás. "Tak tam jsi..," zamumlá Nyos, pustí tě a vystřelí tím směrem ohnivou zkázu, neboli světlušku. Obří ohnivá koule nabírá s každým metrem na síle a na objemu a když vrazí do skály, té snad dobrá třetina exploduje. "Dobrá zpráva, ostřelovač je pryč, špatná.. teď přijdou na řadu jejich lovci. Je to radikální skupina z Darogaru, nemají Megrioth moc v lásce. Stáli i za tím útokem na Věž Vysoké magie," připomene ti útok, při kterém Alex přišel o levou ruku a nahradila ji dračí. Tehdy severským čarodějům někdo ukázal cestu do nitra Říše. "Nevím, jaká esa mají v rukávu," řekne Nyos a zase vyrazí klusem vpřed. Na druhé straně.. na podobné téma už byl bezpočet výcviků. Co dělat v případě, že se jako malá skupinka ocitnete na nepřátelském území bez draků. Vzpomeneš si na Uverovy pokyny, zklidníš dech, rozprostřeš kolem sebe síť magických očí, následuješ velitele.. teď tedy Nyose.. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím, že ne. Promiň lásko. Prostě jsem se moc o tebe bála a nemám komu jinému vynadat.“ Omluvím se mu. Řekl mi co měl v plánu, pozvednu obočí. „No ano... to půjde těžko. Budeš se muset spokojit se mnou. Ještě, že nejsem úplně k ničemu.“ Řeknu. Nyos našel místo, kde se ukrývá střelec a světluškou ho zlikvidoval. Dobře... aspoň teď nebudeme tak moc ostřelováni. Nyos mi řekl kdo to je. „A jak věděli že tu budeme? Vždyť jsme se rozhodli najednou. Neplánovali jsme to. Jak tu na nás mohli čekat.“ Nechápu a vyrazili jsme do dalšího úkrytu. Připomněla jsme si to, co mě naučil Uvera. Nadechnu se a zklidním svůj dech, pak se zakryji do množství magických očí a spěchám za Nyosem. Teď ho musím vnímat jako svého velitele a ne manžela. Rozhodně jsem měla v plánu těm zmetkům natrhnout zadek. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Zastavil můj meč, na což jsem jen překvapeně vyvalil oči, takže mě ještě o to více, zaskočí jeho tlaková vlna, jež mne odhodí. Dopadnu na Naena a břinknu si hlavou o jeho brnění, což okvituji bolestivým ušklíbnutím. "Na tohle jsem už moc starej," zabručím, když se začnu pomalu sbírat, zatímco v zubech drmolím tichou omluvu zaklínači. Démon toho chtěl využít a mrsknout po nás ohnivou kouli, naštěstí si toho ale všiml Kinray a děsivou magii odklonil k nemrtvým. Vrhl jsem po něm děkovný pohled, zvedl se na nohy a pomohl na nohy i Naenovi. To už se démon soustředil na Kinraye. Jenže to bych tu nesměl být, aby mu to prošlo. "Pořád jsem schopen boje," křiknu na démona a s mečem nad hlavou na něj zaútočím. Sek mám v plánu vést obloukem od pravého ramene k levému boku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To nejsi, ale byl bych klidnější, kdybych tu byl s někým, koho nemiluji," pousměje se Nyos v klusu. "Nemyslím si, že čekali na nás. Ale tohle je celkem oblíbená destinace..," pokrčí Nyos rameny. "Sakra, musíme jim vyprášit kožich tady a potom udělám pořádný průvan, seberu všechny Raveny a nechám je pročesat celý Darogar, dokud nenajdou sídlo organizace," plánuje Nyos už teď a kdyby oči neměl uhlově černé, jistě by mu v nich zajiskřilo. Pak tě tvá magická síť upozorní na nebezpečí před vámi, ale Nyos to cítí taky. Natáhne ruku a zjeví se mu v ní jeho Lví meč. Ten vezme za čepel a podá ti ho. Pak natáhne ruku a ze Stínu zformuje temný jedenapůlručák. "Musíme přes ně projít, ta izolační deka je perfektní. Potřebujeme se dostat k tamté skále, tam to zkusím zlomit," řekne Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon se otočí rychleji, než bys při jeho velikosti pokládal za možné. Obrátí se od Kinraye k tobě a dokud je ještě mimo dosah tvého meče, praští tě tvrdě do hrudi tupým koncem kopí a ty se opět ocitneš na zemi. Pak udělá krok k tobě a vypadá to, že tě chce rozdrtit nohou. To bys ho určitě dokázal mečem zasáhnout, ale otázka je, jestli by to stačilo něco udělat, než by tě rozmáčkl. Tví zaklínači ale mají jiné plány. Roztáhnou se do stran tak, že stojí přímo naproti sobě a démon se tak nemůže otočit čelem ani k jednomu, protože k druhému by stál zády. To provedli ve chvíli, kdy jsi útočil, jakmile skončíš na zemi a démon se k tobě vydá, zaklínači na něj začnou útočit magií. Ta s jiskřením mizí dříve, než se k démonovi dostane, ale máš pocit, že s každou další ohnivou koulí kouzlo zmizí blíž a blíž u démona. Démon zavrčí, otočí se zády k Naenovi a vrhne se ke Kinrayovi. Bodne kopím, Kinray srazí hrot stranou a démon jej prostě praští rukou. Kinray odlétne, dopadne tvrdě na zem a několikrát se překulí. Naen vypálí proti démonovi blesk, ale ten opět zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Trochu zachmuřeně se usměji. „No... nedá se nic dělat. Nemůžeme si vybírat.“ Pak se ještě víc zachmuřím. „Nechci ani vědět kolik lidí před námi už dostali.“ Řeknu temně. Pronese, že je musíme později vypátrat a zlikvidovat. Tedy ne mi dva, ale on s Raveny. Je fakt, že jsou docela otravní a nebezpeční. Magická síť nás upozorní na nebezpečí před námi. Nyos nechal objevit Lví meč a podal mi ho. Bez zaváhání jsem ho sebrala a stiskla v ruce. Nyos si udělal meč ze Stínu. „Taky bych ten Stín brala.“ Řeknu trochu závistivě. Pak řekne plán, přikývnu, že rozumím. „Dobře. Jsem připravená.“ Řeknu vážně. Možná jsem v poslední době vedla docela usedlý život, ale nezapomněla jsem nic z toho co jsem se naučila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Z Megriothu nikoho nepohřešujeme," odvětí Nyos. Pak nějakou dobu běžíte a když se ozbrojíte, zmíníš, že bys Stín taky brala. Nyos se zakření. "Staň se generálem, udělej zkoušky a pak ti nic nebrání," zasměje se. Potom už jde ale veselí stranou, protože narazíte na nepřátele. Je jich deset, všichni mají tělesnou stavbu lidí, oblečení jsou v kožených zbrojích a na hlavě mají kápi. Nevypadá to, že by na nich bylo něco zvláštního. Máte výcvik na boj s démony, takže by to ale neměli být tak silní soupeři. Nicméně mají přesilu a útočit magií z takové blízky není dobrý nápad. Nepřátelé jsou ozbrojení šavlemi a když se objevíte, okamžitě se před vámi roztáhnou do půlměsíce. Cokoliv jim říkat nemá cenu a Nyos na ně okamžitě zaútočí. Srazí stranou šavli prvního muže a levou rukou ho praští do krku, pak udělá otočku kolem osy, kopne druhého muže do brady a třetího probodne. Na tebe se vrhne jeden z mužů a zaútočí nízkým sekem na břicho. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stát se generálem. No to jistě. Stačí jeden v rodině. Jako generál bych těžko mohla dál učit, nebo bych na to měla hodně málo času. Zase takové ambice nemám. Už připravení a ozbrojení jsme vyrazili vpřed a narazili na deset protivníků. Zdá se, že to jsou lidé, tak či onak jich byla přesila. A takhle blízko nebylo moc bezpečné používat magii. Takže jsme se museli spolehnout na zbraně. Nyos nemeškal a vrhl se do boje. Ani já neváhala. Jeden z mužů na mě zaútočil. Sekl mi směrem k břichu, já bleskově uskočila a nastavila mu meč. Nečekala jsem na to až po mě sekne znovu a volnou rukou jsem mu vrazila pěst do obličeje a hned zaútočila mečem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zlomíš levou pěstí muži nos a potom mu meč zarazíš do žeber. Čepel Lvího meče bez problému projde koženou zbrojí. Odstoupíš a skopneš si muže z meče, to už ale útočí další muž. Srazíš stranou jeho meč, pak srazíš stranou meč druhý a třetí, uskočíš, zase srazíš první. Stojí proti tobě teď tři protivníci, kteří se kolem tebe teď roztáhnou do trojúhelníku. Díky svému tvrdému výcviku jsi mnohem rychlejší než muži, otáčíš se a odrážíš rány, ale takhle to dlouho nepůjde. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro První byl dole, ale zbývalo jich dalších devět a i když je nemusím zvládnout všechny sama pořád jich bylo dost. Začali na mě útočit tři, byla jsem rychlejší než oni, ale nemohla jsem držet tempo věčně. Odrážet bych zvládla, ale útočit jsem neměla moc čas. Sakra, koutkem oka jsem se podívala směrem k Nyosovi, abych se podívala jak si vede, jen na okamžik, abych se nepřestala soustředit na své protivníky. Možná bych mohla zkusit přece jen nějaké kouzlo, nějaké normální a ne sférická. Uhnula jsem před dalším útokem, natáhla volnou ruku a vystřelila po jednom z nich Ledovou střelu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos už se zbavil tří nepřátel a stejně jako ty má teď proti sobě tři protivníky. Ale je na tom určitě lépe než ty. Obklíčili ho taktéž, ale jsou to oni, kdo se musí bránit a nezbývá jim čas na útok. Nyos se otáčí kolem své osy, bodá, seká, kope a protivníci od něj musí ustupovat a hodně tančit a krýt se, aby je nezasáhl. Ty se ale musíš soustředit na vlastní protivníky. Srazíš meče dvou mužů stranou a proti třetímu nepříteli vystřelíš ledovou střelu. Ledová krusta se mu rozplizne na kožené zbroji a okamžitě ztuhne, což mu ztíží dýchání, navíc ho to vyvedlo z rovnováhy. A ztrátu rovnováhy soupeře tě v Megriothu naučili využít, jedno rychlé bodnutí, soupeř se skácí k zemi a ty se otočíš zpět ke dvěma soupeřům tak akorát na to, abys Lvím mečem vykryla sek na hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos na tom byl dobře. Moje ledová střela zasáhla jednoho z nich, nic vážného mu neudělala, ale vyvedlo ho to z rovnováhy a to jsem potřebovala. Zabila jsem ho a v pravou chvíli jsem se zase otočila k těm dvěma a vykryla útok na hlavu. Teď už jsem měla víc prostoru k boji, dva mi nedají tolik zabrat a mohla jsem přejít i do útoku. Vzala jsem si příklad z divokého boje Nyose, začala jsem používat víc i tělo. Zablokování, kop, úhyb, pěst, sek, další kopanec. Možná jsou muži a já žena, ale to neznamená, že je nedokážu porazit na zem. Jsem dost silná když na to přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se to vezme kolem a kolem, zase to není nic, co bys neznala a na co by tě Megrioth nepřipravoval. Souboji s více protivníky se moc času nevěnovalo, ale něco tam bylo. Začneš být více aktivní a zapojíš tělo po příkladu Nyose. Ten už má proti sobě také jen dva a teď do nich buší a zatlačuje je dál a dál. Ty jsi jednoznačně lepší než tandem bojující proti tobě. Ti chlapi vypadají, že už něco zažili, ale proti hvězdám Megriothu nemají šanci. Sehneš se pod mečem a pak se prudce vymrštíš a usekneš jednomu muži hlavu. Pak už je to souboj jeden na jednoho a tady je tvá převaha naprosto jasná. Zatlačíš muže kde ho chceš mít, rozrazíš mu ruce od sebe a rychlým bodnutím do středu hrudi to skončíš. V tu chvíli Nyos podobně vyřadí svého posledního nepřítele. "Šest," zazubí se na tebe Nyos, ale pak zvážní. "Musíme pokračovat ke skále, tohle nebyla poslední skupinka, co nás hledá." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Znovu překvapeně sleduji, jak se démon bleskově otočil ke mě a odrazil mne ještě dříve, než jsem vůbec stihl dokončit oblouk mečem, jež ho měl poranit na boku. Opět jsem odlétl v dáli, tentokrát byl dopad o něco bolestivější. Opravdu jsem na tohle už moc starý. Snažím se zvednout, ale než to stihnu udělat, démon ke mě zamíří, chystajíc se na mne dupnout. Jak originální, napadne mne s humorem a já se stále divím, že mám pořád humornou náladu. Asi to neberu moc vážně. Jenže mí zaklínači využili situace a začali na démona vrhat svou magii. Ta se jej sice ani nedotkla, ale zdálo se, že se k němu čím dál tím více přibližuje. Démon se nakonec otočil ke Kinrayovi, kterého také odhodil a odkryl tak záda Naenovi a mě bok. Teď, nebo nikdy, napadne mne, posbírám poslední síly, které mi zbyly. Opět pronesu modlitbu pro vzplanutí meče a bez jakéhokoliv zaváhání zaútočím na démonův odkrytý bok, odhodlán jej tentokrát zasáhnout. Tentokrát tomu však věnuji veškerou pozornost a dávám do toho své veškeré odhodlání toho zmetka už porazit. Už na mém hradě natropil dost bordelu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sek dokončíš ve chvíli, kdy se démon otáčí od Kinraye k Naenovi. Už ti v tom nestihne zabránit a ty tak rozsekneš planoucím mečem ne jeho bok, ale břicho. Démon zařve bolestí a vztekem, ale jak pravil prve Kinray.. šok z fyzické bolesti ho natolik vytrhne ze soustředění, že se v téhle sféře už neudrží a putuje zpátky tam, odkud přišel. Vypadá to, jako by ho pohltila samotná realita, udělá se trhlina ve vzduchu, která ho nasaje, a ta se pak zase uzavře. A tím dozní i démonův řev. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Nedoufal jsem, že zasáhnu, myslel jsem, že mne opět vykryje, ale díky tomu, že se otáčel k Naenovi, nestihl zareagovat a tak jsem byl schopen mu proseknout mečem břicho. Jak Kinray řekl, fyzická bolest ho poslala zpět do jeho sféry. Zabodl jsem meč do země a unaveně se o něj opřel. Ohlédl jsem se na Kinraye, který se zvedal a pak i na Naena, který si odlehčeně oddechl. "To bychom měli. Dobrá práce, pánové, děkuji," řeknu unaveně oběma zaklínačům a kývnu na ně. "Uhasil už někdo ty kasárny?" zeptám se a podívám se tím směrem. Pak se rozhlédnu po nádvoří a tiše si povzdechnu. Je tu bordel, všude plno mrtvých. V tomhle boji jsme přišli o hodně mužů. "Goren... kde je Goren?" zeptám se pak, narovnám se a protáhnu si záda. Pak se otočím k hradu a zplna plic zakřičím, byť trochu ochraptěle, kapitánovo jméno. Jakmile přiběhne, podívám se na něj a chvilku mlčím. "Zjisti o kolik mužů jsme přišli. Až to budeš mít, postarej se o to, aby každý dostal pořádnou rundu a postarej se o opravy kasáren," řeknu mu a začnu pohledem hledat Carrisana. Je třeba uklidit a pohřbít mrtvé. "Ač je mi to nemilé, musíme zabránit dalším takovýmhle útokům. Byl bych radši, kdybych tenhle rozkaz dávat nemusel, ale ta těla musíme spálit. Nemůžeme si dovolit, aby nás napadli za použití našich padlých," řeknu ztěžka všem přítomným. Samotnému se mi ten rozkaz nelíbí, ale nedá se nic dělat. "Kinray, Naene, běžte si odpočinout. Potom bych si s vámi, s mistrem Dralosem a Carrisanem chtěl promluvit o lepším zabezpečení hradu," řeknu zaklínačům a sám se odeberu pomalu do hradu. "Na tohle jsem už vážně starej," mumlám si pod vousy, když ucítím namožená žebra. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Asi jsem vyšla ze cviku, že jsem měla obavy ze tří protivníků. Moc dlouho doma, měla bych chodit víc ne tréningy. Jednoho jsem setnula a druhého probodla, narovnám se a oddychnu si. „No jo ty vejtaho...“ Zabručím, když otírám meč od krve. Nyos hned, ale zvážní. Přikývnu. „Bylo by divné, kdyby tu byli jen oni.“ Řeknu a podívám se ke skále. „Jestli tě někdo z nich poznal a stihl poslat zprávu dalším, tak tu brzy můžeme mít celou armádu. Řekla bych, že by si neradi nechali ujít příležitost tě zabít. A i když já nejsem takové terno jako ty, tak má smrt by jim taky pomohla.“ Zamračím se a pokývnu na něj. „Radši si pospěšme.“ Pobídnu ho a rozběhnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "než stihli poslat zprávu, měli naše meče v hrudníku," míní Nyos. Když si chceš setřít krev ze Lvího meče, krev z čepele sama zesleze. Naopak na Nyosově Stínové čepeli ani kapka krve není. "Já jsem Pán Stínu a ty jsi Vyšší velitel, ani třetí nejvyšší šarží by určitě nepohrdli," řekne Nyos a potom už se rozběhnete směrem ke skále. Možná vaši nepřátelé zprávu ostatním poslat nestihli, ale stále tu jsou pátrací týmy. A na další narazíte už jen pár stovek metrů od skály. Tentokrát se jedná o jednotku třinácti mužů, kteří jakmile vás zahlédnou, roztáhnou se do řady a rozběhnou se k vám. Nyos k nim okamžitě vystřelí několik blesků, ale zdá se, že magii zablokovaly amulety, co mají na krku. Tito muži na sobě mají koženo-ocelová brnění a ozbrojeni jsou dlouhými meči. Vypadají už rozhodně jako vyšší třída, než předchozí skupina. Jakmile se k nim dostanete blíž, Nyos ukáže, proč je tak ceněným bojovníkem. Nemůže na muže přímo, tak jde oklikou. Roztočí kolem nich vír zeminy a nechá na ně popadat stromy. Jakmile jsou dostatečně dezorientovaní, Nyos mezi ně vlétne jako velká voda a začne do nich bušit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na něj. „Tak díky.“ Řeknu a prohlédnu si jeho meč, který se sám očistil. Výborně. Běželi jsme dál, ale nedostali jsme se moc daleko, když jsme narazili na další skupinu. Teď už třináct mužů. „Tolik z našeho plánu mít trochu času pro sebe...“ Zabrblám si podrážděně. Štvalo mě to. Nestávalo se moc často, abychom mohli mít takovou chvíli. Ne takovou aniž bychom věděli, že později musíme jít tam nebo jinam, že nás někdo čeká.... Chvíle, kdy nás nijak netlačí čas není mnoho. A mi vlezeme zrovna do náruče těch otravů. Přes tucet mužů se roztáhli a běželi k nám. Nyos se pustil do práce, vmetl do jejich řad zmatek a když byli muži zcela dezorientovaní vlítl mezi ně. Já ho následovala. Radši jsem se držela od něj dál, aby mě čirou náhodou nezasáhl. Moc jsem tomu nevěřila, ale pro jistotu. Snažila jsem se zlikvidovat co nejvíc mužů než se stačí vzpamatovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No tak, miláčku, nenech si zkazit den. Na oběd jsme doma," zazubí se Nyos. "A pak je ještě spousta času na to hupsnout," zamrká. Je vidět, že ho fakt, že před chvíli mu trčel šíp z hrudi a teď ho s jeho manželkou nahání po lese banda zabijáků, nijak zvlášť nevykolejil. Jako by to byl pomalu jeho denní chleba. Brzy už ale končí vaše diskuze a vletíte do boje. Zdá se, že tři muže dostaly padající stromy, další tři padli po Nyosově řádění, takže se stačilo vzpamatovat pouze šest. Zase si vás rozdělí, tři na tři, ale teď už máš určitě vyšší sebevědomí, byť víš, že tihle jsou lepší než ti předchozí. Vrhnou se na tebe, ale ty je odrážíš a stíháš jim i údery oplácet. Ale nic, co by zase neodrazili oni. A magie se na ně použít nedá, aspoň tedy ne přímo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začervenám se, ale pak zvednu oči k nebi. „Neříkej tomu tak... hupsnout.... nejsme králíci.“ Zavrtím hlavou. Po Nyosově řádění už jich nebylo třináct, ale šest. Tři na každého. Vedla jsem si dobře, ale tihle tři byli lepší než ti předtím. Bránila jsem se, útočila, ale k ničemu to moc nebylo. Oni dělali to samé. A magii jsem použít nemohla, proti tomu byli viditelně chránění. Hodlala jsem na ně, ale použít všechno co znám. Všechny triky, chvaty... třeba i ty nečestné, jako hození hlíny do očí nebo nakopnutí do holeně, či rozkroku. Tady šlo o přežití. Nešlo o hru. Odrazila jsem další sérií útoků a odskočila jsem dozadu, takže první zákeřný trik, zabodla jsem špičku nohy do hlíny, vykopla nahoru a mrštila jim hlínu do tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hodláš naplno využít výcviku, který se ti dostal, a vzpomínáš na všechny triky, jenž ses v tréninku naučila. Proto kopneš jednoho z mužů do kolena, sehneš se a podmeteš nohou dalšího na zem. Odrazíš meč třetího a sjedeš mu čepelí trochu níž, aby ses k němu dostala blíž a mohla ho kolenem kopnout do hrudi. Pak ho od sebe odstrčíš a probodneš. Otočíš se k muži, který se zvedá ze země, odrazíš jeho výpad, a ustoupíš a on se zvedne. další muž nejistě došlapuje na zraněnou nohu. Je ti dost líto, že se ti nepovedlo mu koleno prokopnout, to by ho vyřadilo. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Kupodivu muže špinavé triky překvapili, to jsem ani nečekala. Je fakt, že nakopnout někoho je spíš ženský zvyk a možná se s tím ještě moc nesetkali. Nečekala jsem až se z toho dostanou, znovu jsem se na ně vrhla a chtěla využít chvíle, kdy byli rozhozeni... nebo... aspoň trochu byli. Jako první cíl jsem si vybrala toho co teď kulhal, díky tomu byl v nevýhodě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaútočíš tedy nejdříve na muže s pochroumaným kolenem, kterýžto momentálně představuje nejsnadnější cíl. Vyvedeš ho z rovnováhy odražením jeho vlastního úderu a chystáš se mu proseknout hrdlo, ale tento úder zablokuje jeho kumpán. Toho kopneš do hrudníku a sekneš po něm, to ale zase zablokuje ten se zraněným kolenem. Ustoupíš tedy trochu do strany, prudce muži sekneš na hlavu a pak úder stočíš a muži se zraněným kolenem zasekneš čepel do boku. Je těžce zraněný, ale ještě ne mrtvý, nicméně poroučí se k zemi. Druhý muž tě málem dostane rychlým bodem na břicho, ale stihneš uskočit a pak mu plynulým úderem utneš nejprve ruku a pak hlavu. I Nyos se zbaví svých nepřátel, udělá dva rychlé výpady a na konci akce probodne svého posledního soupeře. Pak se podívá na muže, kterého jsi zranila. "Zvládneš ho vyléčit?" zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nebyl tak snadný cíl, jak jsem si myslela. Jednoho se mi podařilo zranit a tím ho odpravit, zůstali mi dva. Dalšího jsem odpravila během chvíle a zůstal mi poslední. Ale objevil se Nyos, který se už postaral o své a skoncoval to s posledním. Vydechnu a otřu si čelo. Nyos se zeptá jestli zvládnu toho posledního vyléčit, podívám se na Nyose a pak na muže. „To jako vážně?“ zeptám se a pousměji se. „Zvládla jsem i horší zranění.“ Dřepnu si vedle muže a pak mečem vykrojím jeho oblečení a zbroj kolem zranění. Pak meč podám Nyosovi. „Ale hlídej ho.“ Řeknu mu a pustím se do práce. V první řadě zastavím krvácení. Zkontroluji ránu a napravím případné orgány nebo kosti, pak začnu ránu uzavírat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos nechá zmizet svou Stínovou čepel a převezme od tebe zpět Lví meč. Pak stojí nad tebou a muže hlídá, tiše tě pozoruje a neruší tě při práci. Hotovo máš rychle, přestože se rána uzavírala mnohem hůř, než kdyby ji způsobil obyčejný meč. Lví meč je magický. Pak se muž probere, podívá se na vás a začne něco rychle drmolit v neznámém jazyce, možná korinthorsky. "Máš špatnou výslovnost, na to ti neskočím," zavrtí hlavou Nyos a odkopne nohou trochu dál mužův meč, aby byl mimo dosah. "Jsi z Říše, tak to na mě nehraj. Vstaň," řekne Nyos, popadne muže za rameno a vytáhne jej na nohy. Hrubě mu dá ruce za záda a spoutá mu je k sobě úzkým energetickým paprskem. Pak jej vezme za paži a podá ti zpátky svůj Lví meč. "Dostaneme se ke skále, to je otázka pár minut. Pak se spojím s Eskadrou lebek a ta najde a zlikviduje všechny vaše síly tady v Perienu. Pak tě předám Ravenům a ti už budou vědět co s tebou," ujišťuje Nyos zajatce a vydá se s ním směrem ke skále. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak.“ Řeknu spokojeně a zvednu se. Ustoupila jsem a nechala to na Nyosovi. Tohle byla jeho parketa. Vztek mě opustil, takže bych nezvládla být zlá. Muž se probudil a začal něco drmolit, ale Nyos ho prokoukl. Odkopl ho a já si pak od něj vzala meč. Sebral muže ze země, spoutal ho a předurčil mu jeho budoucnost. „Je to věštec. Věř tomu co říká.“ Řeknu muži a následuji oba dva ke skále. „A já jsem taky trochu věštkyně. Věř mi, že si na tobě docela smlsnou až zjistí, že jste tu přepadávali nebo chtěli osamělé páry.“ Odfrknu si. Pak, ale začnu dávat pozor na naše okolí, klidně by se mohli objevit další co by na nás zaútočili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Mno, budou tě mučit tak dlouho, dokud z tebe nedostanou polohu vaší hlavní základny, a pak tě pověsí," pokrčí Nyos rameny a poplácá muže přátelsky po ramenou. "Ale víš co, já jsem takový nadgenerál.. Možná kdybych za tebe ztratil slovíčko, provaz bys dostat nemusel," protáhne Nyos jakože váhavě. Muž se na něj podívá s nadějí. "Ale musel bys nám teď být nápomocný, víš co, ty pomůžeš mně, já zase tobě..," dodá Nyos. "Takže.. kolik týmů tady ještě máte?" Muž odpoví takřka okamžitě. "Ještě tři, ale tady u téhle skály by neměl být žádný, jsme rozptýleni po celém lese," pronese. Mluví říšsky perfektně, určitě je to jeho rodný jazyk, jak Nyos řekl. "Aha," pokýve Nyos hlavou a dál kráčíte ke skále. "Řekni mi.. o co vám tady vlastně šlo.. Jak dlouho už tu jste?" zeptá se. "Víme, že do téhle sféry často chodí členové Megriothu si odpočinout... Dalo nám dost práce se sem dostat, nemáme ty vaše superportály nebo kouzla pro přemístění skrze sféry," odpoví Nyosovi muž teď už kapku drzeji. "Jsme tu už půl roku, protože jsme zjistili, že ještě těžší bude dostat se zpátky. Tak jsme čekali, ale vždycky na špatném místě. Sféra je obrovská a hezkých míst je tady hodně, nemohli jsme pokrýt všechna, takže nám Megrioti neustále proklouzávali mezi prsty. Až do dneška, dneska jsme měli štěstí..," řekne muž. "No jak se to vezme.. Já bych tomu, že mi pobijí jednotku, smrtelně mě zraní a potom zajmou štěstí neříkal, ale ať je po tvém," podotkne Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos mu nabídl dohodu. Nemusí ho oběsit, když řekne co ví. Přimluví se za něj. Muž začal mluvit docela ochotně. Nepřestávala jsem dávat pozor na naše okolí, ale poslouchala jsem. Když začal mluvit o našich super portálech, slyšela jsem v jeho hlase hořkost. „Takže tři... dvě jsme zlikvidovali, jedna zbývá.“ Řeknu a podívám se ke skále. „Tak nějak předpokládám, že ta třetí je právě u té skály.“ Pronesu a krátce pohlédnu na muže. Takže zatím nikoho kromě nás nedostali i když ani nás nedostali po pravdě, zatím mi dostávali je. „Proč proti nám bojujete?“ zeptám se se zájmem. „Je to kvůli tomu, že se vám nelíbí jakou jsme získali moc? Fajn... chápala bych to, kdybychom jiné utlačovali nebo tak něco, ale mi pomáháme. Bojujeme proti zlu ve všech možných podobách. Není to o moci nad sférami.“ Zamračím se. „Tedy pokud nejste vy sami na straně zla. To bych to pak chápala.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Říkal ještě tři, to znamená, že dvě jsme dostali a zbývají tři," opraví tě Nyos, když řekneš, že zbývá jedna patrola. "A pokud náš přítel říká pravdu, tak u skály žádná skupina nebude. Pokud bude, mohl by to být pro něj celkem problém," řekne Nyos. Pak se na muže obrátíš s tím, proč na vás vlastně útočí. Řekneš, že jste na straně dobra. Muž se trpce pousměje. "Zatím," pronese. "Zatím jste na straně dobra, ale už teď máte tak silnou armádu, že byste porazili spojená vojska Belnetu a Guršské říše a to i kdyby jste nezapojili Jezdce... Máte tak obrovskou sílu, že vás nemá kdo hlídat... Zatím se hlídáte sami, ale to nebude trvat věčně. Dřív nebo později přestanete sféry chránit, ale začnete jim vládnout," řekne muž s jistotou. "My jsme moc malá skupina, než abychom vám výrazněji ublížili, ale takových skupin se vyrojí spousta." "Ostatně jako vždy, když se objeví nějaká mocná frakce," řekne Nyos. "Když příliš velkou moc získali Říšští mágové, taky se vyrojily temné kulty jako houby po dešti. A ejhle, mágové zatím svět neovládli," odfrkne si Nyos. "Jo, ale taky si slušně vyčistili půdu, co?" nenechá se muž. "Pozatýkali a zrušili Otevřenou radu, zajistili si místa v poradním sboru krále, popravili papeže a vykázali Církev z Říše..." To už ale dojdete ke skále, kde na žádnou další skupinu nenarazíte. Nyos muže posadí na zem a poodejde kousek stranou, aby se pokusil zlomit deku, kterou na vás uvalili útočníci a která vám brání jak v přemístění, tak v komunikaci. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Aha...“ Pronesu a nic si z toho nedělám, že jsem se zmýlila. Muž mi prozradil proč proti nám bojuje, rozumím jejich obavám, ale když začne vykládat důvody proč začali z nás mít obavy, začala jsem se tiše zlobit. Mračila jsem se a oči se mi zúžili zlobou. Dorazili jsme ke skále, kde naštěstí nikdo nebyl, dobře pro zajatce. Nyos usadil muže a sám šel stranou pracovat na dece. Já zůstala hlídat zajatce. Držela jsem pořád meč, dřepla jsem si abych muži viděla do očí. „O Církvi mi ani nemluv ty hlupáku. Všechno si vykládáte úplně špatně. Víš ty vůbec co tak takzvaná, svatá Církev dělala?“ Řeknu mu tiše hlasem plným vzteku. „Děti, které měli chránit prodávali jako prostitutky nebo prostituty a kdo ví co dalšího s nimi dělali. Viděla jsem to na vlastní oči. Tři nevinné dívky prodané uchylovi, který s nimi dováděl v posteli a ty holčičky věřili tomu, že je to správné. Sakra, že jsme Církvi za to nakopali prdel! A s radostí bych to udělala znovu.“ Zavrčím. „Pozatýkali jsme a zrušili Otevřenou radu, protože byla plná pokrytců a parchantů co si mysleli, že si můžou dělat co chtějí, že mají moc. A nezajistili jsme si místo jako poradci krále... mi jsme si jej zasloužili, protože chráníme lidi a chráníme Říši.“ Narovnám se. „Jste zaslepení idioti. Tam kde vidíte vypočítavost ve skutečnosti jsou čisté úmysly a tvrdá práce. Tvrdě jsme pracovali, abychom byli tam kde jsme teď.“ Mluvila jsem zapáleně, protože jsem o tom byla přesvědčená... ne věděla jsem to. „Věř si tomu nebo ne... to je na tobě. Ale jednou věcí si bud jistý. Jestli se jen opovážíš nám vyčítat Církev... tak za sebe neručím.“ Zatnu zuby a znovu se ve mě zvedl hněv. Nenáviděla jsem Církev za to co udělala. Vztekle zafuním a poodejdu dál. „Zasraní, špinaví, parchanti... zneužívat děti....“ Hudruji si spíš už pro sebe. „Všem bych jim ufikla ptáky...“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já neříkám, že mágové tu sílu získali z vypočítavosti. Ano, Církev byla zkažená, to všichni víme. A přestože nepochybuji o tom, že Tajné sbory měly své plány jak ji zdiskreditovat i kdyby nebyla, tak mágové zasáhli správně. Ale faktem je, že tím získali obrovskou sílu," řekne zajatý muž, a ačkoliv máte ve svých rukou jeho život, stojí si v téhle ideologii pevně za svým. "Mágové pomohli lidem, to ano, ale zároveň si tím hodně zlepšili pozici, ať to měli v plánu nebo ne. A teď si představ, že na křeslo Shalafiho dosedne například nějaký temný mág... Ovládne Radu mágů a co potom? Teď už by se mágům pravděpodobně postavil Megrioth, ale ve své době mágové opět neměli nikoho, kdo by je zastavil. Stejně jako Megrioth teď," stojí si muž za svým. To už se ale objeví Nyos. "Ta deka byla celkem dobrá," pochválí směrem k muži. "Jednoduchá, ale splnila účel. Už jsem se ale musel dostat z horších šlamastyk, šlo to," zazubí se. A pak se před vámi vytvoří velký portál. Z toho vylétne dvacítka různě barevných draků, ovšem všichni na sobě mají plátovou zbroj z černého kovu. Na zádech jim sedí Jezdci už v nových zbrojích, a přestože Alex říkal, že zatím neexistuje jiná barevná kombinace než hnědá, tito Jezdci mají kožené části zbroje černé. A stříbrné kovové. Všichni Jezdci mají na hlavách kapuce, přes tváře mají uvázány černé šátky, pochvy s meči mají na zádech. Eskadra lebek, elita elit. Přišli tedy hodně rychle. Všichni zůstanou ve vzduchu, jen jejich velitel přistane a seskočí ze svého rudého draka. Nyos k němu dojde a začne mu dávat příkazy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Mračím se na něj. „Uvědomuješ si, že to co děláte je vražda? Žádný boj za dobro všech. Ale sprostá vražda. Zabíjíte lidi kvůli „co by kdyby“.“ Zatnu pěsti. „A co by kdyby není dost dobrý důvod k ospravedlní toho o co se snažíte. Kvůli vaším vymyšleným konspiracím...“ Zavrtím hlavou. „Taková hloupost.“ Vzdychnu. Nyos se vrátil s tím, že se mu podařilo deku zrušit a už jde pomoc. A fakt, že jo. Objevil se portál z kterých vyletěli Jezdci. Všichni zůstali ve vzduchu až na jejich vůdce, který seskočil na zem a začal se bavit s Nyosem. Prohlédla jsem jsem si zbroje, které byli černé, tak na barvách zapracovali rychle. Podívám se znovu na jezdce. „Řekla bych, že tenhle rozhovor k ničemu stejně nevede. Ty jsi přesvědčen o své pravdě. I když je naprosto nesmyslná. Ráda bych věděla, kdo vám takovou blbost narval do hlavy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zajatý muž jen pokrčí rameny a zatváří se, jako už se s tebou nemá cenu vybavovat. Nyos poměrně rychle vysvětlí veliteli Eskadry situaci a předá mu příkazy. Velitel kývne, zasalutuje Nyosovi a pak se vyšvihne zpět do dračího sedla. Mávne na letku, jeho drak vyskočí do vzduchu, draci přejdou do těžkého letu a za chvíli je Eskadra pryč. A sotva vám zmizí z dohledu, otevře se před vámi menší portál, ze kterého vyjde pětice Ravenů. Odění jsou ve svých mohutných černých zbrojích, u pasu mají magický stříbrný meč. Dva z nich si okamžitě došlápnou na zajatce, položí ho na zem a důkladně prošacují, na což se Nyos předtím vykašlal. A najdou dýku v botě, ke které by se ale muž s rukama svázanýma za zády asi nedostal, a i kdyby, hlídali jste ho. Zbylí tři Ravenové si rozdělí úkoly. Jeden si vezme do parády Nyose, nechá ho svléknout tuniku a prohlédne si Nyosovu ránu, která už tam teď tedy není. Druhý Raven jde k tobě a jenom rychle tě prohlédne, zornice, jazyk. Vypadá to, že je to standardní postup. Třetí Raven po celou dobu stojí trochu mimo a kontroluje okolí. Jakmile Ravenové udělají všechno, co mají, všech vás osm projdete portálem do Darogaru. Zprvu tě trochu překvapí, že ne do Megriarthu, ale pak si uvědomíš, že v případě braní zajatců se vždy odchází do Darogaru, jinak by se celá skupina ocitla v předsálí sféry, do které zajatec nemá přístup. Vězení má Megrioth v Korinthoru, v Darogaru. Ocitnete se určitě v Říši, poblíž jedné vesnice. Nyos nadiktuje Ravenům, co se vlastně stalo, a potom je propustí. Trojice Ravenů vezme zajatce a přemístí se s ním pryč, dvojice Ravenů ještě zůstane a poodejde kousek od vás, vypadá to, že vás ještě střeží, kdyby náhodou. "Jdeme domů?" zeptá se tě Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Už jsem s ním dál nemluvila. Nemělo to cenu. Nechápu to... a nikdy nepochopím. Jak někdo může smýšlet takhle divně? Nyos domluvil s velitelem a Jezdci odletí. Pak se objeví jednotka Ravenů, ti prohledají zajatce, zkontrolují Nyose a mě. Já se naštěstí nemusela svlékat, jako Nyos. Když bylo hotovo prošli jsme portálem do Darogaru. Překvapilo mě to jen na chvíli než jsem si uvědomila, že zajatec do Megriarthu nemůže. Museli by první projít přes vrátnici. A navíc to bylo bezpečnější je tam nebrat. Objevili jsme se blízko nějaké vesnice. Trojce Ravenů odvedli zajatce. S námi zůstali dva, pro jistotu. Nyos ke mě přišel a zeptal se jestli půjdeme domů. „Ano.“ Podám mu lví meč, už jsem ho nepotřebovala. „Pojďme domů. A využijme ještě trochu toho času o samotě co nám zůstal.“ Obejmu ho jednou rukou kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se otočí na Raveny a kývne na ni. Oba muži zasalutují a potom se přemístí. Vy se pak vezmete za ruku s Nyosem a přemístíte se také, na domácí útes. Nyos otevře dveře a vejdete do věže. Podle hodin to vypadá, že je teprve několik minut po jedné, což znamená, že jste moc času neztratili. "Jsi v pohodě?" zeptá se tě potom Nyos a podívá se ti do očí. "Nebylo to nic příjemného, ale na druhé straně ani nic, na co bychom nebyli zvyklí. Ale.. jak se cítíš?" zajímá ho. Je fakt, že jeho to asi moc nevzalo, podobné situace zažívá dnes a denně. Ty už jsi ale v akci nebyla nějaký ten pátek. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vrátili jsme se domů. Vešli jsme do naše věže a podle hodin jsme byli pryč jenom chvíli. Tak máme ještě nějaký čas pro sebe. Nyos se na mě otočí a ptá se jestli jsme v pohodě. Pohladím ho po tváři. „Jistě, že jsem. Nejsem z cukru.“ Utiším ho. „Jen mě docela dost rozhodili ty jejich důvody.... chápeš to? Zabíjet... útočit na nás jenom kvůli tomu co by se mohlo stát? A s největší pravděpodobností nestane? Takový fanatismus. Vystaví si svoje bludy a pak jimi ospravedlňují svoje zločiny.“ Zavrtím hlavou a jdu do kuchyně. Postavím vodu na čaj, byla jsem v pohodě, ale pořád naštvaná. „Zdá se, že nikdy nepochopím lidskou mysl. Jak můžou lidé dělat věci, které... připadají jiným zcela nelogické? Ale jim dávají smysl? Nechápu to.“ Vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není to jedno, jak si to ospravedlňují?" pokrčí rameny Nyos. "To je jejich věc, pro zbytek světa jsou zločinci. Až je Ravenové najdou, půjdou před normální civilní soud a nejspíš budou viset. Pak už je to fuk." Míní Nyos. Pak se zadívá na svou děravou tuniku a špinavou od zaschlé krve. "Ale musím říct, že mám ten Stín radši a radši. Je jako můj vlastní stín," zazubí se Nyos. Pak ale zvážní. "Jak fungují ty tvé bylinky proti otěhotnění?" zajímá ho. "Budou účinkovat ještě dlouho?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Není to jedno.“ Řeknu mu a připravím dva hrnky. „Co myslíš, že se stane? Že to prostě vzdají? Nebo jejich smrt budou brát jako, že jsou mučedníci? Kéž by je šlo prostě nějak přesvědčit.“ Podívám se na něj, jak se prohlíží. „To já taky.“ Nechám čaj a přistoupím k němu, obejmu ho. „Málem jsem o tebe přišla... kdyby jsi ho neměl, mohl jsi být mrtvý.“ Začal se mě ptát na bylinky co používám proti otěhotnění. „Musím si ho brát každý den aby plně účinkoval. Teď je to už je to skoro třetí den. Takže jeho účinky jsou už minimální. Možná tak desetiprocentní.“ Odpovím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Říkám, že je úplně jedno, co si myslí," trvá si Nyos na svém. "Mohou si myslet, že konají největší dobro, a mohou si myslet, že to jsou největší záporáci. Co si myslí mě nezajímá. Mě zajímá, co dělají.. a je mi jedno, z jakých pohnutek a jedno to je i soudu a šibenici." Pak se Nyos zazubí a když jej obejmeš, skloní se k tobě a políbí tě. "Ale já ho mám, takže klídek," usmívá se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Já vím lásko. Jen prostě... kdyby nebyli tak zblbnutí nemuseli by se žádné popravy dít a tak...“ Pokrčím rameny. Už jsem to nechala být, polibek mu oplatím a pak mu položím hlavu na rameno. „Klídek? Těžko můžu být klidná když mám za manžela takového neznaboha jako jsi ty. Bojím se o tebe pořád. Tak to prostě je. Ale ty jsi prostě takový, co se do všeho hrne po hlavě, chce bojovat s těmi nejhoršími nestvůrami... a já si tě vzala a věděla to, že se o tebe budu pořád bát. A vůbec toho nelituji. Ale bojím se o tebe pořád.“ Pohladím ho po místě, kde ho zasáhli. „Co kdybychom šli do vany spolu lásko?“ nechám čaj čajem a zavrtím na něj laškovně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jsem ale dělal vždycky. Když jsme se poznali, povýšili mě na šéfa Sborů, předtím jsem byl polní agent a měsíce byl v utajení mezi nejhoršími kulty," připomene ti Nyos s úsměvem. "To co dělám teď.. je oproti tomu rizikové asi tak jako dělat kuchaře ve školní jídelně," přirovná to se smíchem. "Megrioth má spoustu ochran, máme Eliony, Štíty, amulety, novou perfektní zbroj a kdyby mě náhodou i tak sundali, tak mě spolubojovníci odnesou a Stín mě vyléčí. Riskuji mnohem, mnohem méně než kdokoliv z těch, co bojují po mém boku," ujistí tě Nyos a teď v jeho hlase cítíš trochu hořkost, jako by se i možná malinko styděl. To ho ale přejde, když zmíníš vanu. Nejprve se mu po tváři rozlije blažený úsměv z koupele, o vteřinu později mu dojde i zbytek významu té věty. Zazubí se. "Tak pojďme. Nevím, kdy se Natka vrátí... Musíme se schovávat jako puberťáci," zasměje se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Hmm... no jistě. To ano, já vím. Ale to na věci nic nemění. Příliš tě miluji na to, abych se o tebe nebála.“ Znovu ho pohladím, když vidím jak se zatváří. „Jen se neboj Nyosi. S tvým talentem vecpat se všude kam to jen jde si užiješ bojů a nebezpečí víc než dost. Vím, že teď byl dlouho klid, ale jak oba známe svět to nevydrží dlouho. Užívej si to dokud to jde.“ Políbím ho na bradu. Pak se zasměji tomu, jak se zatvářil ohledně vany, vzala jsem ho za ruku a vedla ho do koupelny. „Doufejme, že ještě dlouho ne. Je fajn mít věž pro sebe. Když tu není Natka je tu Chris. To pak není tak nějak ono.“ Zamrkám na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, milování když tu jsou Natka s Chrisem je rizikovější," zasměje se Nyos. "Ale neboj, stěny tady jsou dost tlusté. Famiho s Natkou taky nikdy neslyšíme," řekne a trochu se zašklebí, jak je mu to pořád nepříjemné. Ale vzal to mnohem více v pohodě, než jsi čekala. Myslela sis, že Natčina prvního opravdového kluka nechá zatknout a hodně důkladně proklepnout. Ale Fami má to štěstí, že než s začal s Natkou, stal se Nyosovým chráněncem. Když jste v koupelně, Nyos nechá napouštět horkou vodu a pak se narovná. "Páni, nějak mě začala bolet ta žebra z toho šípu," zakření se. "Myslím, že mi budeš muset pomoct. Až pomůžeš sobě," uculí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky se zašklebím, taky mi to nebylo příjemné, ale brala jsem to. „Ah ani mi o tom nemluv. Ještě mi zkazíš chuť. To je jak myslet na to, jak to dělají rodiče.“ Oklepu se. „Prostě něco na co je lepší nemyslet.“ Ale byla jsem ráda, že Nyos to bral tak dobře. Mám ale dojem, že jestli budeme mít dceru, tak to bude brát hodně těžce až bude dospělá. Chris v pořádku, to je... prostě chlapská věc. Ale dcera? Vešli jsme do koupelny, já zavřela za námi dveře a pro jistotu je zamkla kdyby náhodou. Nyos začne napouštět vanu a pak si postěžuje na žebra. „Oh ty můj chudáčku.“ Řeknu soucitně. „Dobře. Za chvíli ti pomůžu.“ Slíbím mu a začnu se pomalu svlékat. Vážně pomalu a při tom jsem se na oko nevinně vlnila, jako kdyby to šlo děsně těžce dolů. Když jsem začala odkrývat holou kůži tu a tam jsem se po ní pohladila a co chvíli jsem pokukávala po Nyosovi abych viděla, jak se mu to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos tě pozorně sleduje a v očích mu jiskří. Když si pomalinku stáhneš tuniku a Draony, vypadá, že už je celkem dost rozpálený. Ale to má za to, že tě vždycky v poslední sekundě okrade o rychlý orgasmus, mizera. Jakmile stojíš už jen ve spodním prádla, Nyos pomalu umírá nedočkavostí. I přesto si ale vzpomene na to, aby vypnul vodu, dokud je jenom do poloviny vany. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Potutelně se usmívám, když vidím jak se tváří. Stačila jsem se svléknout jen do spodního prádla a už byl celý nedočkavý. Vypnul vodu a já k němu přistoupila. „Hodně tě to bolí?“ zapředu na něj a přejedu mu rukama po stranách těla. Políbila jsem ho na tvář a začnu s jeho svlékáním, taky jsem si dala na čas a schválně se ho co nejvíc dotýkala. „Hmm... ani nevíš, jak se mi líbí, když se na mě takhle díváš. Že i po těch letech tě pořád dokážu rozpálit.“ Spokojeně se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Teď už ne," řekne Nyos a začne ti pomáhat. A zatímco ty se snažíš jej svléknout pomalu, on se snaží mnohem rychleji. Svlékne si Draony a ty mu svlékneš zakrvácenou tuniku. Hruď a vyrýsované břicho má také od zaschlé krve. Na to ale kašle. Zazubí se. "Ani nevíš jak," zapřede, začne tě líbat na krku a zvedne ti jednu nohu, kterou si přitiskne k boku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „To jsi se zotavil rychle.“ Řeknu se smíchem. Nyos byl netrpělivý, ale já dělala pomalu, tak jsem se přizpůsobila, protože se nám takhle ruce navzájem pletli. Když jsem odhalila jeho hruď, měl ji od své zaschlé krve. Přivřela jsem oči, když jsem ho viděla odhaleného. „Mňam...“ Usměji se. Začal mě líbat na krku, zvedl mi nohu. Zahákla jsem mu ji za bok a poposkočím po druhé noze blíž k jeho tělu. „A ani nevíš jak moc ty přitahuješ mě.“ Řeknu mu, políbím ho na ucho a hladím ho po zádech. Jemně jsem ho kouzla do ramene a pak jsem otisk zubů olízla a jazykem sjela až nahoru po jeho krku k uchu. „Hmm.... takhle se do té vody ani nedostaneme.“ Zabručím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ale dostaneme," zavrní Nyos, stále ti drží nohu u svého pasu a jednou rukou tě pohladí po zádech. Dostane se s ní až k zapínání podprsenky, jednou rukou ji rozepne a odhodí na zem. Když si tě odhalí, ruka přestane šmátrat po zádech, ale přesune se na hrudník. Začne ti ňadra hnětat a mazlit se s nimi. Přitom ti položí nohu a pomalu tě tlačí k vaně. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zachichotám se, chichotala jsem se jen s ním. Když mě takhle škádlil a já si nemohla pomoci, jak mě to těšilo. Sundal ze mě podprsenku a hned se začal starat o má ňadra, vzdychnu a natáhnu k němu hlavu k polibku. Šla jsem s ním a nebránila se, přitahoval mě k sobě jako můru světlo. Chtěla jsem se vyhřívat v jeho teplu. Dech se mi zrychlil a tělo reagovalo na jeho laskání, brzy budu od něj chtít víc. Sjela jsem rukama na jeho zadek, který jsem rozkošnicky stiskla. Milovala jsem ho celičkého, ale jeho zadečku jsem se velmi ráda dotýkala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se zazubí. "Ty do té vody snad ani nechceš," zasměje se a dotlačí tě až k okraji vany. Jednou rukou ti stále hladí prsa, druhou už ti ale sjede po boku a začne ti stahovat kalhotky, abyste mohli do vody. A ne jenom proto, samozřejmě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ani ne jestli to znamená odtrhnout se od tebe.“ Odpovím a znovu ho jemně kousnu. Když mi začal sundávat kalhoty, vrtím boky, abych mu s tím trochu pomohla. Narovnám se a i přes tu zaschlou krev jsem ho políbila na místo, kam ho zasáhl šíp. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je sladké," zazubí se Nyos a s pomocí tvých boků se mu podaří stáhnout ti kalhotky a ty klesnou k zemi. Nyos tě pohladí po holém zadečku a pak na tebe opět zatlačí a tentokrát už vlezete do vany a posadíte se. Nyos tě políbí a okamžitě ti začne rukou jezdit po celém těle. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a brzy jsme společnými silami se dostali do vany, která byla pro nás dva dost velká a dost velká i pro vodní radovánky. Nyos mě hned políbí a hladí po těle, já mu doteky a polibky oplácela, ale tahle to bylo docela nepohodlné, takže jsem se po chvíli vyvlékla z jeho objetí a vylezla mu na klín. „Hmm... takhle je to lepší.“ Usměji se a provokativně se zavrtím. „Snaž se miláčku. Ráda bych teď měla holčičku. A říká se, že holky dají víc zabrat.“ Markám na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos sedí, opírá se zády o kraj vany a když mu vylezeš na klín, uchopí své mužství, nasměruje jej a pronikne do tebe. Pak se ale na tebe podívá. "Já mám makat?" zasměje se a začne ti masírovat venušin pahorek, takže se začneš svíjet. "Ty jsi nahoře, tak se snaž," zazubí se a poplácá tě po zadku, abys začala makat. Je fakt, že on v sedu s tebou na sobě nemá moc prostoru pro pohyb. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zalapám po dechu, když se naše těla spojí. Přivřu oči, ale pak se usměji. „Tušé.“ Řeknu tiše a políbím ho, stiskla jsem mezi rty jeho spodní ret a začnu pohybovat boky proti němu. Pomalu a užívala jsem si to, tiše jsem vzdychala. Políbila jsem ho, jednou rukou jsem se zapřela o jeho rameno a druhou mu vjela do vlasů, které jsem mu rozkošnicky cuchala ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos tě po celou dobu hladí po zádech a užívá si to, ale po několika minutách už mu asi poloha začne být nepohodlná. Začne se vrtět a potom se stále spojení zvednete a Nyos do tebe chvíli přiráží, když jste proti sobě v kleku. Líbá tě na krku a hladí po bocích. Pak ale převezme iniciativu a otočí si tě zády k sobě. Pak tě opře tělem o kraj vany, ale stále jste oba dva v kleku. A jelikož jste se při tomto manévru samozřejmě rozpojili, opět do tebe pronikne, tentokrát zezadu. Hladí tě po bocích a ňadrech a líbá tě na krku. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ze začátku to možná šlo pomalu, ale tak to nejde věčně. Napětí v těle se stupňovalo a tak přirozeně pohyby byli rychlejší. Nyosovi brzy začalo být nepříjemná a tak ji sám změní, nebráním se, ale ani to netrvá dlouhou. Přetočí si mě tak, abych k němu byla zády. Opřela jsem se o okraj vany a vyšpulila na něj zadeček. Když se naše těla znovu spojí, zasténala jsem, protože takhle se mi to hodně líbilo a ještě víc vzrušovalo. Bohužel v této poloze jsem se ho nemohla dotýkat, ale to pro teď oželím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos začne celkem pomalu, ale jak ve vás obou vzrušení vrcholí, Nyos zrychluje, až do tebe pořádně buší. Ale tahle poloha si o to přímo říká a jak jsi opřená o vanu, je tento tvrdý sex úžasný. Netrvá to dlouho a vyvrcholíš. Nyos tě obejme a vyklouzne z tebe, pořád tě líbá na krku a čeká, až ti odezní vrchol. On sám ještě hotov není. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Sténala jsem a přála bych si, abych měla do čeho zatnout prsty, ale po tvrdé zemi jen mé prsty klouzaly. Když jsem vyvrcholila, vykřikla jsem a prohnula se dozadu. Nyos mě obejme a já se o něj opřu, oddychovala jsem a tulila se k němu. Nyos byl vždy štědrý milenec, vždy se staral o mě a pak až o sebe. Čekal až můj vrchol odezní, ale on sám byl pořád vzrušený a připravený. „Divochu...“ Zamumlám a pousměji se. Natočím hlavu a políbím ho na rty. „Miluji tě.“ Odtáhnu se od něj. „Ale teď bychom se měli postarat o tebe.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Raději jo, k miminku je potřeba se o mě pořádně postarat," přikývne Nyos naoko důležitě a zasměje se. "Umytí už jsme, jdeme ven," řekne potom, vezme tě a vytáhne tě ven z vody. Okamžitě se ti udělá husí kůže, ale tím je pocit vzrušení ještě intenzivnější. Přímo zima ti ale není, koupelna je vyhřívaná přes podlahu. "Tak co mi předvedeš?" zavrní potom a políbí tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Taky se zasměji. „To jistě.“ Řeknu a nechám se vytáhnout z vany. Hned mi naskočí husí kůže a oklepu se. Ale ne, že by mi byla přímo zima. Postaví mě na zem a ptá se co mu předvedu. „Hmm...“ Odstoupím od něj. „To ještě nevím.“ Přejedu si pomalu rukama po mokrém těle. „Ale něco vymyslím.“ Řeknu mu a olíznu si rty. Já neměla moc možností, on měl jistý nástroj, který jsem postrádala a tak bude pořád velká část na něm. Položím mu ruce na ramena a odstrkám ho ke zdi, kde ho opřu o zeď. „Máš dneska dost sil?“ zeptám se ho a klesnu před ním na kolena. Stisknu jeho mužství v ruce a políbím ho na jeho vrchol, pak ho vezmu do úst. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si před něj klekneš a vezmeš do úst jeho mužství, vjede ti rukou do vlasů. "Sil mám dost, ale takhle mimčo taky nebude..," zasměje se a potom už spokojeně zasyčí a nechá tě dělat, co umíš. Po nějaké době ti ale naznačí, abys přestala a zase se zvedla, že je připravený pokračovat. Teď je přitisknutý ke zdi on, ale otočí se a přitiskne ke zdi tebe. A pokračuje jako jste začali. Zvedne ti jednu nohu, přisaje se ti ke rtům a pronikne do tebe. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zadržím smích a jen na něj nahoru mrknu. Pokračuji v jeho dráždění, podle zvuků které vydával bylo jasné, že se mu to líbí. Nakonec mě pobídl abych toho nechala, vstala jsem a pozvedla na něj obočí. Nyos teď přitiskl ke zdi mě a zvedl mi jednu nohu. Objala jsem ho kolem krku a zasténala když do mě pronikl. Zadržel můj další zasténání polibkem. Znovu jsem nohou objala jeho bok a vyrážela pánví proti němu. Nevím jistě jestli dnes počneme... tak či onak bude příjemné to zkoušet a zkoušet dokola. |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Tanec Sleduji lítý boj, pozoruji nepřítelovy kroky. Pastva pro můj zrak, ukojení mého ducha, nasycení mého těla. Smrt přichází rychle, přesně a neúprosně. Raven je a bude mým nepřítelem, ale bohové praví, proto ví, že jejich služebníkem na ze mi jsem. Raven se zjeví vedle mě a praví. Rozumím oněm slovům, ale přesto mě nenaplňují. Slova cizí jsou mi. I pohlédnu na bojem utahané Ravena a pravím: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe'.“ Pravím k němu. Slova zbytečná jsou, skutky se cení. Plášť padne k zemi, je slyšet ostří meč taženého z pochvy. Není tak krásný možná ani tak ostrý jež třímá ruka Ravenova, Však můj meč je prodloužená ruka. Sahá tam, kam je potřeba. Hladí, polaskává či rázně udeří. Vydávám se mezi ovečky zběhlé, ukončujíc jejich trápení. Smrt kráčí se mnou, ne, ona přímo tančí. Tančíme v rytmu tance, jež slyšíme jen my. Dál a dál, v rychlém tempu kvapícím. Krev vře a uvnitř cítím magický žár. Chce ven, chce tak urputně ven. Mou myslí cloumá chuť a vzdor, neb nesmím své Já vypustit, pač pouze zbytečná to jeho smrt. Nevím, vnímám pouze tíhu toho, že karavana padla za oběť těmto tvorům. Neviním je, svět je zkrátka takový. Není zlý, není dobrý, je takový, jak si ho sami stvoříme. Když jatka konečně skončí vezmu zpět svůj plášť. Pronesu krátkou modlitbu a po krátkém zvážení, se vydám zpět ke karavaně, kterou jsem opustil, abych jim oznámil, že průchod je teď bezpečný. Neloučím se na pozdrav s Ravenem. Nechávám ho být, neb pokud se naše cesty zkříží nechám se vést. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kasárna už byla uhašena, velitelé Kinray, Naen, Carissan a Goren se sejdou kolem tebe, abys vydal příkazy. A pak si ty i zaklínači jdete odpočinout. Uklízecí práce se okamžitě po vydání příkazu rozběhnou. Těla se musí odtáhnout před pevnost a spálit. Z ohořelé kasárny vojáci odstraní poškozené dřevo, ale pro rozsáhlejší opravu je třeba počkat až na řemeslníky, pro které jste poslali. Najednou jste řešili problém, jak ubytovat tři stovky zdravých vojáků, protože se ještě vrátila dvacítka mužů z pravidelné patroly kolem území. Goren nechal důstojníky spát v některých z pokojů pro hosty uvnitř pevnosti, desátníci a seržanti si rozdělili některé další místnosti, mužstvu byly postaveny na nádvoří stany. Další stovka mužů je na ošetřovně. Pak jako naschvál začalo mohutně pršet , skutečná průtrž mračen. Na jednu stranu déšť celkem bez problémů smyl veškerou krev z hradeb a země, ale na druhou začal být větší problém pálit těla a některé starší stany vojákům protekly. Ale Goren tyhle problémy celkem rychle řeší. Asi za sedm hodin se sejdeš s mágy v poradním sále. Ještě předtím si ale vyslechneš od Gorena, jak přesně vypadá situace. V pevnosti je tři sta bojeschopných mužů a dalších sto je na ošetřovně, to už jsi věděl. Naštěstí se ale zdá, že démon napadl pouze tuhle pevnost. Pod tvým velením jsou totiž ještě další dvě pevnosti na okraji tvého hrabství, obě po pěti stovkách mužů. Všichni tito vojáci jsou oficiálně členy Morova bratrstva, ale většinou se jedná o řadové vojáky, kteří k tomuhle členství přišli jako slepí k houslím. Jakmile odejde, objeví se Carissan, Dralos a oba zaklínači. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Sice bych potřeboval více, než jen pár hodin na odpočinek, ale na to momentálně není moc času. Proto hned po tom, co jsem ze sebe sundal zbroj (meč jsem si však nechal u sebe) a trochu si odpočal, zamířil jsem na domluvenou schůzi s nejlepšími čaroději, které jsem měl k dispozici. Ještě před tím mne navštívil Goren, aby mne spravil o stavu hradu. Naštěstí naše pohraniční pevnosti jsou v pořádku, alespoň jedna starost mi padá. Co mne však znepokojuje, je že jsme momentálně početně oslabeni. Pravděpodobně budeme muset naverbovat nováčky. Když odešel, přišli čarodějové. "Posaďte se pánové," ukážu jim na volná křesla a sám se usadím. Chvilku jen mlčím, pozoruji je, jako bych si rozmýšlel, jak začít. A kdyby tak skutečně hádali, nebyli by daleko od pravdy. "Víte, proč jsem si vás všechny zavolal. Dnešní útok nám ukázal, jak slabou obranu proti tomuto druhu máme. Ano vím, nikdo z nás nepočítal, že se někdy takový útok naskytne, ani já sám s tím nepočítal, avšak ode dneška už musíme počítat i s nemožným. Byl bych proto rád, kdybyste mi řekli, že znáte nějaká obranná kouzla, která nás dokáží ochránit před vniknutím démona, před napadením nemrtvých, nebo alespoň nás před nemrtvými upozorní, abychom měli příště více času k přípravě adekvátní obrany. Nebudu úkolovat jen vás, sám jsem si dal za úkol rozšířit výcvik našich vojáků, aby byli příště schopni s nemrtvými bojovat," začnu, pak se na chvilku odmlčím a opět si prohlédnu čaroděje. "Povězte pánové, jaké návrhy na zvýšení bezpečí našeho domova máte?" zeptám se jich nakonec a nechám je mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Megriothu trvalo skoro dva měsíce, než vstřebal nové změny a zcela se jim přizpůsobil. Změnilo se prakticky úplně všechno od základu, veškerá struktura organizace byla překopána. A je to logické, protože už nejste parta několika desítek lidí, co se na všem domluví, tykají si a všechno rozhodují trenéři. Teď jste řád s tisícovkami členů a působností na mnoha sférách, změny to už hodně chtělo. Jak bylo řečeno, hlavní údernou sílu Megriothu nyní tvoří mocní Dračí Jezdci, u kterých se počítá i s tím, že budou nyní více operovat samostatně, bez svých draků. Všichni Jezdci, včetně tebe, podstoupili další tvrdý výcvik, cvičení v terénu, simulace samostatného pohybu v nepřátelské zóně, zaměřovalo se především na boj bez draka i bez jakýchkoliv dalších posil, nacvičovali jste ale i velení jednotkám Chodců a dalších, koordinaci s dalšími Jezdci a podobně. Museli jste se navíc všichni perfektně naučit jezdit na Draylech, což jsou mohutná zvířata rychlá jako kůň, schopná zdolat denně stovky kilometrů a ještě v boji působit skutečně destruktivní účinky. Organizace Jezdců se změnila jen nepatrně, stále jste rozděleni do několika barevných letek. Každá letka má stovky rytířů, arcirytířů, pár desítek nižších velitelů a pár velitelů a vyšších velitelů. Hlavní velitel letky neexistuje, letky podléhají přímo Štábu jako celku. Pod vámi jsou Chodci, kteří jsou organizováni do divizí podle toho, jaké mají Megharty. Dělí se na elitní bojovníky do prvních linií, stopaře a jezdce na koňských Meghartech. Každá divize je opět ještě rozdělená a divize opět nemají hlavního velitele, jsou podřízeny Štábu jako celku, tak aby, nad jakoukoliv divizí mohl v případě potřeby převzít velení jakýkoliv generál či vyšší velitel. Nejnovějším prvkem Megriothu jsou Draylerové a Miarky. Draylerové jsou jezdci na Draylech, mají celkem malou magickou sílu, asi takovou, aby dokázali odrazit nějaká kouzla a krátce odpovědět, ale nic světoborného. Mají být drtivým ofenzivním prvkem armády, nosí černé zbroje a ozbrojeni jsou těžkými meči a palcáty, když se řítí na zteč na hřbetech tunových Draylů, určitě se s nimi musí počítat. Miarky jsou ženy s taktéž minimální mocí, kterou se ale učí přeměňovat hlavně na fyzické výhody než přímo na útočná kouzla. Díky své magii mohou být ďábelsky rychlé a silnější než muži, jsou cvičeny na boj zblízka a pohyb v terénu. Udrží se v plném trysku na koňském hřbetu a přitom trefí lukem devět z deseti terčů. Nejsou určeny pro otevřený boj, ale skvěle se hodí pro rychlé přesuny a záškodnické výpady, případně pro výzvědnou činnost. Nosí oblečeny jakési koženo-kovové zbroje vzdáleně připomínající mohutnější zbroje Jezdců, většinou délky po kolena a holá lýtky, takže to vypadá jako kožené šaty. Ozbrojené bývají lukem se šípy a dýkami. Jak Draylerové, tak Miarky Megrioth cvičí od útlého dětského věku. Jejich rodiny za ně dostanou štědré peníze a nemusí se starat o další hladový krk, jenom občas se mohou s dětmi vidět, ale to je asi tak jako na kterékoliv magické Akademii. Miarky a Draylerové, které máte teď, tímto kompletním výcvikem samozřejmě neprošli, šli jen zrychleným a o to intenzivnějším tréninkem. Poslední a samozřejmě nejpočetnější frakcí jsou Synthrialové, neboli "obyčejní" vojáci. Obyčejní v uvozovkách, protože kteří obyčejní vojáci nosí magické stříbrné zbroje a očarované meče a bojují s démony v cizích sférách. I mezi Synthrialy jsou nějaké ženy, většinou mezi lukostřelci. *** Tolika k Megriothu a zpátky ke tvému životu. S Nyosem jste se intenzivně pokoušeli o miminko a povedlo se. Že jste byli úspěšní už v počátcích vaší snahy se dozvíš poslední den náročného týdenního tréninku v jednom z hustých pralesů nebezpečné sféry Tregron. Jako vyšší velitel jsi tady koordinovala budování několika desítek předsunutých základen, musela jsi přitom dohlížet na tucet velitelů, kteří veleli stovkám mužů, a zároveň pružně reagovat na příkazy Štábu. Dost se ti dařilo a ani ne dvanáct hodin předtím, než jsi měla předat tréninkovou pozici jinému vyššímu veliteli a jít domů, tě ráno skolila silná nevolnost. Tví podřízení měli podezření na uštknutí prudce jedovatým trnovníkem jedovatým, tak jsi zažila asi na hodinu hotové manévry. V jednu chvíli kolem tebe bylo asi patnáct léčitelů, z nichž většina byla Jezdci. Do Megriarthu ses tak dostala o pár hodin dříve, i tak ale Štáb uznal, že jsi výcvik úspěšně absolvovala. Právě v Megriarthu ses dozvěděla, že jsi těhotná, respektive potvrdilo se ti to, byť jsi to tušila už dlouho dopředu. Těhotná už jsi totiž přeci jen byla. Zjevně jsi v druhém měsíci. První ti gratuloval Alex a hned po něm celá nadšená Eliz. Ta už je v měsíci čtvrtém, ale stále to na ní není nijak zvlášť vidět. Pořád je hrozně štíhlá a přibrala snad jen dvě kila. Na sdílení radosti s Nyosem sis musela počkat dalších několik hodin, protože manžel jako Pán Stínu v tu chvíli velel rozsáhlé ofenzívě ve Warraku. Domů tě ale vzal Clark, který byl potom skoro na zabití, jako každý chlap vedle těhotné ženy. Už ti bylo dobře, ale on ti málem křížek na čelo nakreslil. Málem jsi musela být v posteli, dostala jsi čaj a uvařil ti oběd. Přitom on sám už je také dávno otcem, jeho dcera Evelyn je přibližně stejně stará, jako Chris. Anna z něj musela tehdy jako těhotná extrémně šílet. Naštěstí po několika hodinách se z pátrací mise vrátí Natka a jen co hodí zbroj svého nejstaršího bratra vypeskuje jako malého kluka, pak tě s nadšeným pištěním obejme a začne na tebe chrlit, jak je nadšená. Každopádně Clark tě přestane takhle přehnaně opečovávat, i když trvá na tom, že zde zůstane, dokud se nevrátí Nyos. Ten se vrátí v osm hodin večer, v zakrvácené Jezdecké zbroji, s pochvou se Lvím mečem připnutou na zádech. Když se zbaví zbroje a zůstane v Draonech a tunice, řekneš mu tu novinu a oba se společně radujete. Natka pak jde dneska přespat k Famimu a Clark jde domů za Annou, takže kolem devíti hodin zůstanete sami. Doma "Tak co, jsi unavená?" zeptá se tě Nyos, oba sedíte v obýváku na sedačce a Nyos škrábe na břiše Nelu, která se před ním rozvalila na zádech. Šmejdil vás znuděně pozoruje z lehu na jednom křesle. "Prý jsi měla perfektní výsledky. Spala jsi vůbec?" zajímá se Nyos i o tvou celotýdenní misi, když prvotní euforie nad miminkem trochu opadne. On byl doma s Chrisem, mizel jen na občasné několikahodinové bitvy, kdy se o Chrise starala Natka nebo tví rodiče. Teď je ale Chris od včerejšího večera v Gurchulu pro změnu u Nyosových rodičů, které tak často nevidí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni tví mágové okamžik mlčí a dívají se po sobě navzájem, nakonec se slova chopí nejstarší z nich, Dralos. "Žádné z mých kouzel není uzpůsobeno k tomu, aby udrželo démona takovéto vysoké třídy za hradbami pevnosti," řekne na rovinu. Kinray souhlasně přikývne. "Mluvíme tady o spoustě druhů. Démon není stejný pojem jako elf, není to název pro rasu. Je to název prakticky pro všechny obyvatelé nižších sfér. Démoni mohou mít fyzické formy, ale mohou to být i pouhé stíny nebo odrazy mysli..," vysvětlí ti. "Možná bychom fyzickými bariérami udrželi venku plně zhmotněného démona, ale proti psionikům by štít neměl šanci. Naopak psychické štíty by nezapůsobily na plně zhmotněné fyzické démony," řekne zkušený zaklínač, který se s démonem, jak víš, nesetkal poprvé. Pak se ozve i Carissan. "Samozřejmě můžeme tyto ochrany zkombinovat, ale pak se tyto kouzla oslabují navzájem. Dvě kouzla na jedné hradbě se budou chovat jako dva kohouti na jednom dvorku..," přirovná to. Poté zvedne hlavu Naen, který do té doby jen zíral do stěny, a podívá se přímo na tebe. "Měl jsem teď telepatický rozhovor... Chce s tebou mluvit náš velitel." Tím, jak to řekne, myslí určitě velitele přímo zaklínačů, ne přímo Oxa, protože jak už jsi zjistil, toho by nenazval přímo svým velitelem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Změny v Mefriothu nám trochu zamotalo životy. Dejme tomu, že bych to mohla nazvat trochu zmatkem než si všichni na změny zvykly. Nakonec to přece jen nebylo nic složitého, když se nad tím člověk trochu zamyslel stačilo to. Ale možná to bylo proto, že jsem měla docela vysoké postavení a tak jsem to musela všechno umět rychle a jako když bičem mrská. Trochu mi vadilo to, že chtěj Vraylery a Miarky trénovat už od dětství, připadá mi to tak, že je okrádají o už tak krátké dětství, samozřejmě se tak ještě nedělo, ale bude. Jací z nich budou lidé, když budou takhle od malička cvičení? Tak či onak během těchto změn jsme s Nyosem zkoušeli počít. A podařilo se i když se to projevilo v ne zrovna vhodnou dobu. Na tréningové misi a jako Vyšší velitel jsem měla spoustu práce a vedla jsem si dobře, vše klapalo a brzy jsem měla skončit a jít domů. Ale pak najednou... nevolnost, tak silná, že jsem nebyla schopná absolutně ničeho. Tušila jsem o co jde, ale muselo jsme mít jistotu, tak jsem se nechala obskakovat doktory, jen abych si nechala potvrdit to co jsem už chvíli tušila. Vrátila jsem se o pár hodin dřív, ale naštěstí mi to uznali. Byla jsem ráda, nechtělo se mi to opakovat... za několik měsíců. Jako první mi gratuloval Alex, pak Eliz, která byla celá rozjařená, ona ve svých čtyřech měsících vypadala pořád skvěle. Na někom to jde prostě vidět dřív a na jiných ne. Domů mě vzal Clark, který byl vážně roztomilí, jak moc se staral. Byl z mého těhotenství tak vyjevený, že dělal páté přes deváté. Rozumím tomu, že jeho žena z něj musela šílet. Chvíli je to milé, ale časem by to bylo otravné. Však ještě nerodím! Divím se, že mě Clark neobložil polštáři a nesnažil se mě naučit, jak správně dýchat. Další dorazila Natka, která první Clarka vypeskuje a pak se s nadšením věnuje mě. Usmívala jsem se a objímala ji a chlácholivě mrkala na Clarka. Clark mě přestal opečovávat, ale domů ještě nešel. Když dorazil Nyos, Natka i Clark odešli a tak jsem zůstala se svým manželem sama. I Chris byl pryč. Už rodičů Nyose. Tu a tam se divím, že si na něj vzpomenou. Seděli jsme s Nyosem v obýváku na pohovce a užívali si klid. Nela se od Nyose nechávala škrábat a Šmejdil po nás znuděně koukal. Zvedla jsem se a došla do něj, vrátila jsem se k Nyosovi, Šmejdila si posadila na klín a začala ho hladit, jak to má rád. „Trochu ano. Ale to bych byla tak jako tak. Nebylo to lehké.“ Řeknu mu a pousměji se. „Spala. Ne moc, ale ano. Však to znáš. Chodit spát jen když už usínáš ve stoje.“ Odpovím mu. Pak vzdychnu. „Samozřejmě mám z dítěte radost. Ale až teď si uvědomuji, že teď musím dávat pozor. Žádná velká námaha a tak dále. Však to znáš.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Šmejdil začne vrnět, když jej začneš hladit. Nyos se pousměje. "Jo, sedm měsíců bez námahy, to zní hrozně," zasměje se tvůj manžel. Pak ale pokrčí rameny. "Nemůžeš se možná účastnit bojových akcí, ale pořád můžeš učit a velet těm humanitárním. Aspoň ještě nějakou dobu. A co se domácnosti týče, s Natkou se holt musíme podělit," zakření se. Poplácá Nelu po noze a podrbe ji i za uchem. "Další dítě, páni," řekne si potom spíš pro sebe s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Co říkáš? Ty nevydržíš v klidu ani týden.“ Drknu ho. „Chtěla bych vidět jak by jsi zvládl několik měsíců. Já sice nejsem takový mačo jako ty, ale taky moc nemusím nic nedělání.“ Bráním se. „Domácnost? S tím si nemusíte dělat zase tolik starostí. Poslední dva měsíce budu spíš potřebovat víc pomoc, ale to je tak všechno. Nečekám žádné komplikace.“ Přestanu na chvíli Šmejdila hladit, nakloním se k Nyosovi a políbím ho na tvář. „No ano. Budeš dvojnásobný tatínek.“ Zamyslím se. „Musíme vymyslet jak to vysvětlíme Chrisovi až to na mě začne být vidět. Je to už velký kluk, tak to bude snadnější, ale stejně to musíme vysvětlit nějak jednoduše.“ Podrbu Šmejdila na zátylku. „Bude to holčička. Jsem si skoro jistá že bude.“ Řeknu mu a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Vyslechnu si jejich názory a návrhy a zamyšleně si promnu bradu. Buďto budeme mít obranu proti fyzicky přítomným, ale budeme napadnutelní psychickými a nebo naopak, shrnu si a podívám se na všechny čtyři. "Dobrá, vytvořte obranu přes psioniky, zatím se mi zdá, že mohou napáchat nejvíce škody. Přeci jen, fyzický se bude hůře schovávat, než psionik," řeknu jim své rozhodnutí a začnu promýšlet výcvik pro posádku, do kterého bych je také rád zapojil. Jenže než stihnu cokoliv říci, ozve se Naen, který byl doposud potichu, že se mnou chce mluvit velitel zaklínačů. "Pak jej nesmíme nechat čekat," řeknu Naenovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Carissan s Dralosem už začnou přemýšlet nad základním vzorcem obranného kouzla a ty a oba zaklínači se zvednete, abyste mohli jít naproti veliteli zaklínačů. Vyjdete na nádvoří a Kinray mávne na stráže, aby ho bránou vpustili do pevnosti. Otázka je, jestli by se teď nedostal dovnitř i jinak než přes bránu, ale nezkoušel to. Jsi trochu překvapen, když si uvědomíš, že velitel je vlastně velitelka. Jedná se o bezesporu velmi krásnou ženu s rudou hřívou vlasů. Je vysoká, ale útlá a pohybuje se trochu jako kočka. Ta divokost vyzařuje ale nejen z jejího pohybu, ale i pohledu a celkově chování. Jak se rozhlíží po pevnosti, jakoby zároveň s respektem a zároveň pobaveně, těžko určit. Zároveň z ní zřetelně cítíš jen lehce spoutanou magii, jakou jsi viděl u mocných mágů s minimálním nebo žádným výcvikem. Ale něco ti říká, že tahle magii umí spoutat dobře, jen se jí nechce. Oděna je v elegantní černé zbroji, na zdech má magický stříbrný meč. Počkají, až k vám dojde a její jasně zelené oči na nich spočinou, než oba tví zaklínači uctivě skloní hlavu. Pak se zaklínačka otočí k tobě a usměje se. "Zdravím, Earene," pozdraví tě. "Já jsem Vitari." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Nechali jsme Carrisana a Dralose přemýšlet nad tím, jaké kouzlo použijí a vydal jsem se spolu se zaklínači na nádvoří, uvítat jejich velitele. Jakmile jsme se dostali ven, Kinray mávl na stráže a ti otevřeli bránu. Zajímalo mne, jak velitel zaklínačů vypadá a opravdu jsem nečekal, co jsem viděl. Silně mne překvapilo, když se z velitele vyklubala velitelka. Jako bývalí paladin jsem cítil magii, která z ní čišila a celkem mne to udivilo. Jistě je schopná ji potlačit úplně, ale zdá se, jakoby to dělala schválně. Jakoby chtěla, aby si její nepřátelé schopní cítit magii druhých mysleli, že je nezkušená. Musím uznat, že se jí to jistě dařilo. "Vítám tě v Brookmoru, Vitari," lehce se ukloním, už jen proto, že je to žena. "Co tě k nám přivádí?" zeptám se jí. Určitě zde není jen na návštěvě, nebo proto, že chtěla vidět své dva zaklínače. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tušé," zasměje se Nyos, když řekneš, že on by nevydržel v klidu ani týden. "Ale ty máš přece i jiné aktivity než Megrioth. A při opravování písemek nebo papírování pro Institut se moc fyzicky nenamáháš, ne?" snaží se tě uklidnit, že se zas tak moc nudit nebudeš. Pak se zamyslí a pokrčí rameny. "prostě mu řekneme, že maminka nosí bratříčka nebo sestřičku a za chvíli bude tady. Chris je chytrý, on to pobere," je si jistý. Šmejdil zavrní, když jej podrbeš, a Nyos se zazubí, když řekneš, že to bude holčička. Dál drbe a hladí Nelu a ta už neví, jak mu má více nastavit břicho. "Tak jestli to bude holčička, tak už bych měl začít připravovat volný pokoj na růžovo," zasměje se poté tvůj manžel. Vedle Chrisova pokoje je ještě jeden pokoj, který je volný, Nyos už kdysi počítal s dvěma dětmi. Naproti Chrisova a volného pokoje je pokoj Natky, která tak má přeci jen trochu klid. "A měli bychom si zase projít ty holčičí jména," usměje se Nyos ještě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pohladím ho po noze. „Neboj se lásko. Však já se zabavím.“ Ujistím ho, aby si s tím nelámal hlavu. Nyos řekne, jak by to řekl Chrisovi. Kriticky se na něj zadívám. „Aha... skvělé. A co mu odpovíš, až se zeptá, jak se mi tam to miminko dostalo? A jak mu vysvětlíš, jak se dostane ven? Protože řekni mu tohle a na tohle se zrovna ptát bude. Jestli jsi ty připravený mu tohle všechno vysvětlit tak do toho.“ Usměji se na něj. Pak řekne, že bychom měli pokojík natřít na růžovo. „To ještě ne. Ne dokud nebudeme mít jistotu. A proč zrovna růžovou? Žlutá by se mi líbila víc.“ Podívám se na Šmejdila. Pořád jsem okrajově vnímala tu možnost, že umře. V podstatě jsem to čekala každý den, kdy se vrátím a on už s námi nebude. Doufala jsem, že to ještě do doby než se to malé narodí zvládne. „Určitě. Tak si to promysli, já to promyslím a pak si předložíme své návrhy a rozhodneme se. Možná by ale mohl dát návrh i Chris a Natka na jméno.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Přišla jsem si s tebou promluvit o jedné naléhavě věci," odpoví ti Vitari. Mluví s tebou přátelským tónem, skoro jako kdybys slyšel mluvit nějakého bratra ve zbrani. Je to po dlouhé době něco trochu jiného, protože Kinray s Naenem s tebou mluví podřízeným tónem, nijak výrazně, ale přeci jen. "Můžeme mluvit někde ve větším soukromí? Nemám před svými zaklínači tajnosti, ale stejně tak nemám důvěru k otevřeným nádvořím," vysvětlí ti a rozhlédne se kolem sebe. Strážci na cimbuří na vás zvědavě hledí. Žádost dámy se neodmítá, tak kývneš a doprovodíš ji dovnitř do pevnosti. U vchodu dá Vitari svůj meč do úschovy Kinrayovi. Může to být gesto toho, že se tu cítí bezpečně nebo prostě to, že se jí s ním nechce po hradu tahat, ale to je celkem jedno. Naen s Kinrayem zůstanou na chodbě a vy vejdete do jednoho ze salónků pro hosty. Po úvodních dialozích o tom, jak vypadá současná situace v Narnostu a jaké je vytápění pevnosti, se posadíte a jeden sloužící vám donese tác s vínem. Pak Vitari přejde k věci. "Jde o tohle... Jste narnostská odnož Morového bratrstva... Pracujete ale víceméně samostatně, máš vlastní vojáky, vlastní mágy, tři samostatné pevnosti.. Proto by se tě neměla nějak extra dotknout změna, která nedávno proběhla," začne Vitari, nechá si od tebe nalít víno a potom se oba napijete. Pak chviličku konverzujete o onom víně, ale Vitari se zase rychle vrátí k tématu. "Jak jistě víš, Morovo bratrstvo je, nebo lépe řečeno bylo, vedeno Říšskými mágy jako temný kult. Dokud po nás šly jen Tajné sbory, celkem se to ještě dalo, ale, opět nevím, co k tobě do Narnostu proniklo, pak vznikl Megrioth. To je neuvěřitelně mocná organizace, která operuje hned v několika sférách. Jakmile se o nás začali zajímat jejich agenti, Ravenové, věděli jsme, že je zle. Kdyby na nás Megrioth upřel svou plnou pozornost, byli bychom v koncích. Já mám momentálně v Říši nějakou stovku zaklínačů, ale oni mají podobně mocných a podobně vycvičených zaklínačů tisíce, byla by to jen otázka času, a to ještě velmi krátkého času..." Vysvětlí ti. "Oxo se tedy rozhodl Morovo bratrstvo.. ne rozpustit, ale spíše ho posunout hodně dozadu, prakticky ten kult nyní neexistuje. Oxo sám se potom rozhodl jít vlastní cestou, poslední zprávy o něm mám, když procházel Severní Belarií s jednou karavanou," zmíní Vitari zemi daleko na západě Kontinentu. "Síly z Morova bratrstva jsme přesunuli do organizace zvané Faerta. Ta je naoko naprosto čistá, takže se před Megriothem nemusíme skrývat, jako Morovo bratrstvo, nic na nás nemá. Vojáci, které máme, jsou možná odpadlíci, zběhové a trestanci, ale nikdo, kvůli komu by Megrioth zakročil. Stejně tak naši mágové, nemáme nikoho, komu by se dalo vyloženě dokázat spojení s černou magií, a pokud ano, skrýváme je. A mí zaklínači.. mít dobrý výcvik a ovládat zbraně není nelegální... Nedávno jsme dokonce mluvila s jedním z generálů Megriothu, všude kolem nás byli Ravenové.. a nezatkli mě, přestože jsme byla hledaná. Vysvětlila jsem jim, že mé spojení s Morovým bratrstvem je nedorozumění a oni mě nechali jít," pronese. "Ty jsi teď taky na seznamu možných členů Morového bratrstva, i když se na tebe Megrioth přímo nezaměřil. Proto ti chci nabídnout, aby ses spolu se svými zdroji přesunul pod Faertu, která je pod mým velením. Nechci ale, abyste byli jen nějaká zastrčená odnož. Byla bych ráda, kdyby Faerta rozšířila své působení po celém Kontinentu... Koneckonců jsme legální organizace, nikdo nám to nemůže zakázat a nemusíme se skrývat. Věř mi že legální cestou teď budeme mít mnohem větší naději cokoliv měnit, než z pozadí, když je teď Megrioth na scéně. Plánuji převzít nějaké obchody, ovládnout některé stezky.. prostě se legálně dostat na výsluní. A občas samozřejmě podmáznout radního nebo někdy řeka třeba vyplaví na břeh tělo hlavy naší konkurence, ale nás s tím nikdo nespojí..," pousměje se. "Narnostem bych chtěla začít a vlastně bych tady chtěla vybudovat naše centrum. Jsou tady úžasně benevolentní zákony, slabá vláda, pomalu oligarchie... A Megrioth se o Narnost téměř nezajímá. Pro tebe by to znamenalo, že se staneš hlavou Narnostské Faerty, budeš mít další zaklínače, další vojáky a pevnosti a budeš tu řídit naše obchody..," nabídne ti a zadívá se na tebe. "Jako člena faerty si tě asi proklepnou, ale nic moc nenajdou. Být ale dále člen Morova bratrstva nemá budoucnost..." |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Ale jistě," přikývnu, když požádá o trochu soukromí. Zamíříme k hradu, kde ji pak odvedu do salónku pro hosty. Překvapí mne, že se k nám Naen a Kinray nepřidají, ovšem, tak trochu to i chápu. "Změna?" zeptám se jí zvědavě, zatímco jí nalívám víno. Poté proběhne krátká ochutnávka, při které si neodpustím zmínit, že je narnostské víno trochu trpčí, ale kdo jej ochutná jednou, jakoby do té doby nepoznal, co je to chuť vína. Poté se usadím naproti ní a ona začne povídat. Při zmínce organizace, která potírá nám podobné se trochu zakuckám. Už dlouho jsem nedostal žádné zprávy z říše a od Oxa. Nepřerušuji jí všetečnými otázkami a nechávám ji povídat. "To je pěkně daleko," přikývnu, když zmíní, že se Oxo kdesi potuluje. Pak pokračuje dál a její slova začínají být čím dál tím zajímavější. Upřímně tyto novinky jsou pro mne velkým překvapením. Ovšem má pravdu v tom, že prohlašovat o sobě, byť neveřejně, že jsme Morové bratrstvo opravdu již nemá smysl a zadělalo nám to více problémů, než užitku, dnešek je toho důkazem. Když pak domluví, mlčím, přemýšlím a občas lehce upiji vína. "Je pravda, že když je organizace legální, některé věci jdou lépe a ty co šli lépe před tím, půjdou ještě líp, zvláště se budou lépe krýt. Nevidím důvod, proč to tak neudělat," řeknu nakonec s úsměvem. "Alespoň nebude taková potíž nabírat nové vojáky," trochu zavtipkuji a odložím sklenku na stůl. "S tvým návrhem souhlasím, přidáme se pod křídla Faertu. Mám tedy počítat s tím, že se mi sem brzy dostaví větší počet tvých zaklínačů i vojáků?" usměju se na ni a zahledím se z okna, shodou okolností mám ničím nerušený výhled na vypálenou kasárnu. "Nechám ti připravit komnaty," řeknu nakonec s směvem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Přesně tak," přikývne Vitari s pousmáním. "V Říši mám momentálně sto zaklínačů, v Narnostu pouze dva, ale chtěla bych Narnost výrazně posílit, jak jsem řekla, udělat z něj naše centrum," odpoví ti. "Navíc spoustu dalších zaklínačů mám ještě v Korinthoru," zmíní další zemi daleko na severozápadě, "kteří se zatím zacvičují, ale brzy mohou být k dispozici." Pak se zamyslí. "Přiznám se ti bez mučení, tohle je pro mě něco nového, nikdy jsem nevedla organizaci s nějakou strukturou. My zaklínači jsme spíše taková parta... Proto si tvé pomoci hodně cením. Hlavně co se týče velení vojenským jednotkám, pevnostem a podobně.." Jako by si na něco vzpomněla. "A když jsme u těch pevností, slyšela jsem, že místní vévoda je těžce nemocný. Nemáme v tom prsty, ale přišlo to v příhodnou dobu." Máš u vévody už dlouho svého muže, od doby, co zde naposledy nocoval, který ti dává spolehlivé informace. Víš proto i ty, že vévoda má smrt na jazyku. Tvůj voják neví přesně, o co jde, ale léčitelé mu nedávají velké šance. Každopádně vévoda nemá dědice a nového vévodu by tak měl jmenovat král. Jenže ten skáče jak vévodové a cechy pískají. "Bylo by pro nás velice výhodné, kdybys na jeho místo nastoupil ty. Vévodové ale mezi sebou nebudou chtít přivítat novou silnou konkurenci. Teoreticky je mohu přehlasovat cechy, ale co jim nabídnout..." Pak řekneš, že jí necháš připravit komnaty. S úsměvem děkovně kývne. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Lehce upiji vína a přikývnu na její zmínku o posílení Narnostu dalším počtem zaklínačů. Je pravda, že jsme většinu našich nepřátel již potlačili, ale dnešek mi byl příkladem, že v obraně nemůžeme polevit nikdy. Proto budu rád, když tu budu mít toliko dobrých mužů a žen, jako jsou Kynrai a Naen. Když se pak přizná, že s velením velkých organizací, pevností a vojenských sil nemá zkušenosti a proto by ocenila mou pomoc, jen se lehce pousměji. Já sám se nepovažuji za nějak skvělého velitele a co si myslí mužstvo, to bohužel nevím. Ovšem vzhledem k tomu, že si nikdo nestěžuje, asi nebudu tak špatný, jak si myslím. "Ano, vévoda je na pokraji smrti. Prsty v tom sice nemáme, ale mám u něj dva muže, kteří mi pravidelně podávají spolehlivé zprávy, takže vím, že mu jeho léčitel už moc času nedává," přikývnu a zamyslím se, kdy vlastně přišla poslední zpráva od špehů. Pak se na to budu muset kouknout. Tedy až po tom, co opraví kasárny. "Pokud si dobře pamatuji poslední zprávy od zvědů, většina cechů má problémy na cestách. Vévodové sice hlásají, že cesty na svých územích hlídají, nebo že cechům poskytnou vojenskou ochranu, jenže chtějí za to vysoký peníz a málokterý cech je k tomu svolný. Mohou si najmout žoldnéře, jenže ani ti nejsou nejlevnější a hlavně ne každý žoldák je počestný. Kdybychom jim nabídli ochranu, nezištně jim poskytli vojenský doprovod na cestách a zároveň s tím se postarali i o bezpečnost cest, myslím, že bychom jim v tom hlasování mohli pomoci," vzpomenu si naposlední zprávy, které se mi dostali. Pravdou je, že na mých državách se žádní lapkové nepohybují, ovšem za to vděčím pravidelným, dobře vytrénovaným a ozbrojeným hlídkám. A také občasným výjezdům na jejich úkryty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Neprocházeli jsme tím samým před pěti lety, když jsme měli mít Chrise?" zasměje se Nyos, přivine tě k sobě a políbí tě. "Už jsme nějaká jména přece měli. A já v tomhle ohledu nemám moc bujnou fantazii," zaskuhrá naoko. "V tomhle ohledu.. Kdyby ses zeptala, co budeme dělat večer, to mám fantazii skvělou," zasměje se. "Ale teď trochu vážněji, je pátý duben, Chris má za pět dní narozeniny... Už se mnou o tom po Štábu mluvil Kelen a vsadím se, že Monica si zase brzy odchytí tebe," pousměje se. "Vím, že loni jsme to tak neměli, protože slavili u rodiny v Korinthoru, ale letos by to chtěli zase udělat společně, jako dva roky předtím," řekne ti. Moničin syn Oliver se narodil shodou okolností ve stejný den jako se tobě narodil Chris, jen o pár hodin dříve. Kluci tak jsou spolu poměrně často, a protože máte všichni čtyři rodiče hromadu povinností, tví rodiče často hlídají krom Chrise právě i Olivera, který je pro ně oficiálně víceméně cizí, ale prakticky ho velice rychle a velice ochotně přijali. Itarové obecně mají s těmi shodnými narozeninami zkušenosti, ostatně Natka a Nyos se oba narodili shodně 21. srpna. Aspoň že dítě, které teď nosíš, má termín v říjnu, kdy se žádný jiný Itara nenarodil, pokud víš. "No Monica si tě určitě najde a vyřešíte to. Kelen už se v tomhle směru vyjádřil tak, že jemu je úplně jedno, jak to proběhne, a já s ním budu držet basu," zazubí se a znova tě políbí. / Jenom abych zopakoval souvislosti. Monica je Nyosova sestřenice, jejíž celá rodina bydlí v Korinthoru, zemi daleko za Říší. Dost jste si sedly, obě jste vyšší velitelky Megriothu, obě jste víceméně Itarové, obě máte za manžely generály a obě jste byly těhotné ve stejnou dobu, takže jste spolu trávily dost času. Shodou náhod Moničin manžel Kelen je Nyosův spolužák z Akademie. Nyos a Kelen k sobě na Akademii neměli moc blízko, Kelen byl pilný student a Nyos rebel, ale teď v Megriothu se z nich stali pomalu nejbližší přátelé, když jsou navíc jedna rodina. Ty se s Kelenem moc nevídáš, určitě s ním nemáš tak vřelý vztah jako s Clarkem, ale bereš ho jako fajn chlapa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když odpovíš, Raven se na tebe podívá s mírně soucitným výrazem, s jakým se lidé na vesnici obvykle dívají na místního žebravého pomatence. To už ale tasíš meč a skřeti dorazí až k vám. Nepřítel nebo ne, Megrioth nebo Morovo bratrstvo, ono je to jedno. Skřeti jsou nepřítelem člověka, kolik znesvářených království už sjednotila tahle zelená hrozba? Několik minut bojuješ s Ravenem bok po boku a na tvém stříbrném nepříteli je znát únava z předchozího boje. Ale není pochyb o tom, že kdyby byl odpočatý, dokázal by s tebou držet krok. Kde jsou ty časy, kdy mágové nosili pouze hávy, a nikoli zbroje, a jejich ruce byly příliš slabé na uzvednutí ocelového meče? Skřeti proti vám nemají šanci a brzy je po boji. Otřeš meč o krve a zasuneš jej zpět do pochvy. Následně se otáčíš a odcházíš, nechávaje Ravena samotného stát uprostřed kruhu sněhu zrudlého rudou krví. Neohlédneš se. Vrátíš se ke karavaně, abys kočovníkům prozradil, že cesta je volná, a poté s nimi cestuješ dále do Sinrionu. Během cesty se jen utvrzuješ v tom, co už víš. Severní Belarie je krásná země, má úžasnou architekturu, která jen vyniká, když je pokrytá silnou vrstvou sněhu, lidé jsou zde příjemní a ochotní... Ale v zimních měsících je cestování touto zemí velice.. nepohodlné, velice eufemisticky řečeno. Nikdy jsi nebyl v Sevaru, barbarské zemi úplně na severu světa, kam žádná armáda nevtrhla proto, že zde zamrzá i dech v plicích, ale během některých sněhových bouří máš za to, že Severní Belarie by si se Sevarem klidně mohla dát páku. Máte nespočet omrzlin, rýma a nachlazení se staly prakticky normálním stavem. Naštěstí i přesto zápaly plic nebo angíny tak časté nejsou. Po dvou týdnech cesty dorazíte do hlavního města této pohádkové země, dorazíte do Sinrionu. I člověka, kterého doteď nechávala architektura chladným, musí uznat, že je toto město minimálně moc hezké. Ačkoliv ty spíše vidíš město skvěle bránitelné. Hradby jsou možná elegantní, ale také jsou vysoké a široké. Celé město obklopuje široký vodní příkop, kde je voda neustále hnána kolem dokola, aby příkop nezmrzl. Co několik desítek metrů je vysoká strážní věž. Celá hradba má několik řad střílen. Před samotnou hlavní bránou jsou dvě menší hradby parkanové, mezi nimi je asi dvě stě metrů jen volný prostor. S karavanou projdete nijak zvlášť hlídanými branami u menších hradeb a nějakou dobu stojíte u obrovské brány hlavní hradby. Tady už hlídkuje dobře dvacítka vojáků v šedo-azurových uniformách. Brzy ale vjedete do města. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „No ano. Ale od té doby utekl nějaký čas a já si říkala jestli třeba od té doby tě nějaké jméno nezaujalo.“ Pokrčím rameny. Pak se zasměji jeho slovům o večerním programu, to se vsadím, že má na to dost fantazie. Políbím ho a lehce do něj šťouchnu. „To se vsadím.“ Pak začal Nyos mluvit o Chrisových narozeninách, které má za pět dní. Samozřejmě to vím a už máme pro něj schované dárky. „Jasně. Proč by ne. Budeš muset, ale zase pro moje rodiče a bráchovu rodinu... snad i Jarred bude moci. Teď už se přemisťovat nemůžu.“ Na chvíli se zamyslím. „Bude to fajn. Jako vždycky. A myslím, že to bude i dobrá příležitost k tomu všem číct o těhotenství. I když za těch pět ní se to možná roznese. Víš, jak se v naší rodině drby rychle šíří...“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Protože tví vojáci nemohou jen tak vstupovat na území patřící jiným pánům, zapojí se vojáci Faerty, kteří tvým jménem chrání karavany. Většinou cestují spolu s karavanami jako ochránci, protože chránit veškeré stezky je prakticky nemožné. Navíc zaklínači pročesali lesy s největším počtem tlup dezertérů a hrdlořezů a značně jejich počet zredukovali. Samozřejmě s velkým humbukem, aby nebylo možné Faertu a tebe nezaregistrovat. Dá se trochu říct, že ses stal takovou tváří Faerty. Jako současný hrabě a kandidát na vévodu máš mnohem větší pozornost, než třeba Vitari, která je možná hlavou Faerty, ale téměř neznámá. Zdá se ale, že jí to vyhovuje. Brookmor teď má posádku sedm stovek mužů, z nichž čtyři sta jsou vojáci hraběcí pod vedením Gorena. To jsou vojáci co jsi měl už předtím, obyčejní lidé, kteří slouží svému pánovi, tedy tobě. Nejsou součástí Faerty a nejsou zasvěceni do ničeho víc, než že jsi hrabě se spoustou mocných přátel i nepřátel. Protože tvé rodové jméno, jak ti ho Oxo zajistil, je De Gaille, jsou to prostě vojáci rodu De Gaille, byť tento rod neexistuje. (Na jejich uniformách a tvém erbu se ještě domluvíme.) Zbylých tři sta mužů jsou muži Faerty, jsou buď bývalými členy Morova bratrstva nebo novými tvářemi. Vesměs se nejedná o zrovna hodné kluky, máte dezertéry, zbojníky i nejrůznější hrdlořezy, kteří se vstupem do Faerty vyhnuli řetězům a mnohdy i šibenici. Bohužel, kvalitního bojovnického materiálu už moc není, čestné muže většinou do svých řad naverboval neustále sílící Megrioth. Těmto mužům uvnitř tvé pevnosti velí zaklínač jménem Ronert, který je sice drží na krátkém vodítku, ale i tak občas dochází k nejrůznějším incidentům, jako jsou rvačky, souboje nebo střet s rodovými vojáky. Uniformy mužů Faerty neexistují, alespoň tedy zatím. Každý muž je oblečený jak uzná za vhodné a v čem se cítí. Ronert je jedním ze zaklínačů, kteří přišli posílit Naena a Kinraye. Má krátké tmavě hnědé vlasy a strniště tmavých vousů. Bojuje těžkým dvouručním mečem a přes jedno oko nosí pásku, každý přes jiné. Podle Kinraye díky pásce vidí Ronert i přes zeď. Ronert je jedním z nejzkušenějších zaklínačů, jaké Vitari má, bojoval po boku ještě jejího otce v době, kdy zaklínači stáli na straně Morova bratrstva v dobách jeho největší slávy. Krom něj přišli do Brookmoru ještě zaklínači Deler, Merk, Ruuni a Paetri a zaklínačky Lisa a Riona. U posledních dvou bych se zastavil, protože to jsou jednovaječná dvojčata a psioničky. To znamená, že mají neuvěřitelné nadání pro telepatický boj. Obě jsou velmi mladé, ještě nedosáhli ani osmnácti let a s velkýma modrýma očima a hřívami blonďatých vlasů vypadají jako dva andílci a mnohdy se tak i chovají, mají celkem milou povahu. Když ale bojují, neznají slitování. Pokud bojují společně, jsou neuvěřitelnou silou. Carissan se nerad zdržuje v jejich blízkosti, protože mu je síla jejich myslí nepříjemná a pouhá jejich přítomnost vytváří tlak na jeho psychické obrany. Ty jsi v tomto směru, jakožto paladin, v pořádku. Tito zaklínači tvoří trvalou sílu pevnosti, Naen s Kinrayem často vyrážejí na výpravy. Vitari má v Brookmoru trvale pokoje, moc se v nich ale nezdržuje. I ona je neustále na cestách. Carissan není zaklínač a ani člen Faerty, je proto brán jako síla tvého rodu, ne Faerty. Oficiálně je to tvůj osobní mág. Nekromant Dralos už se na Brookmoru nenachází, Vitari jej raději schovala s dalšími nekromanty do jiného, tajného sídla. Přestože máš rodových vojáků vlastně pořád stejně, ovládají dvě pevnosti na hranicích s Ruiilem, tvá síla velmi vzrostla díky Faertě. Na území Narnostu je nyní kolem pěti tisíc vojáků Faerty, kteří ovládají pevnosti nejen ve tvém hrabství, ale mají rozbité tábory i v jiných panstvích. Pokud by ses stal vévodou, ovládl bys další rozsáhlé území a získal přímo další tři tisícevojáků, kterými disponoval tvůj předchůdce. Plus samozřejmě vazaly se svými vojsky. A to se žádnému vévodovi příliš nelíbí, protože sílou osmi tisíc mužů přímo disponují jen dva z nich. Jednoznačně tě podporují cechy, zatím je to tak padesát na padesát mezi tebou a jedním neznámým hrabětem odkudsi z malého přístavního hrabství, kterého chtějí dosadit vévodové. Jazýčkem na vahách by mohl být mladý vévoda Maer de Rogar, jehož území se nachází jen několik desítek mil jižně od hranice s Belnetem, pět dní cesty od Brookmoru. De Rogarovi je pětadvacet a stal se vévodou poté, co jeho otec loni podlehl zápalu plic. Ovšem zápalu plic s velice podivným celkovým průběhem. Mladý vévoda má zato, že otec byl zavražděn sousedním vévodským rodem, de Ferierny. Ti to samozřejmě odmítají. Vévoda de Rogar přímo disponuje sedmi tisíci muži, Ferierni šesti, ale zase mají více věrných vazalů. Napětí mezi sousedními vévody by se dalo krájet. A do toho přichází volba nového vévody. Ferierni samozřejmě podporují loutku z pobřeží, ale Rogar se vyjádřil tak, že zvažuje podpořit tebe, což by tě udělalo jasným adeptem na vítězství. Vitari tě proto požádala, aby sis vzal doprovod, jaký uznáš za vhodný, a vydal se do sídla Rogarů s vévodou podiskutovat. Cestou musíš projet sedm hrabství a dvě vévodství, u hrabat těžko říct, ale oba vévodové by rozhodně spali mnohem lehčeji, kdyby se ti cestou náhodou přihodila nějaká nešťastná smrtelná nehoda. Vitari chce, aby vás Rogar podpořil ve volbě, křeslo vévody je pro vás hodně důležité. Pokud ho získá ta loutka, stane se tvým lenním pánem a to by pro Faertu nebylo jednoduché. Pokud ty, tvá moc by rapidně vzrostla. Vitari se zároveň ale bojí, že Rogar bude chtít na oplátku za svůj hlas tvou pomoc ve válce s Ferierny. A to je hodně nejistá sázka. Spolu byste Ferierny nejspíš přemohli, ale otázka je, jak by se k tomu postavili ostatní vévodové, král a hlavně Megrioth, který Faertu pozorně sleduje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos pokrčí rameny. "Nevím, moc jsem nad dětskými jmény v posledních letech nepřemýšlel," pousměje se tvůj manžel. Pak se zasměje, když do něj šťouchneš. "Jared určitě bude moci," řekne potom Nyos. "V nejhorším ho uvolním," ušklíbne se a připomene ti, že Jared jako komandér Synthrialů je podřízen Štábu, takže čas mít bude, i kdyby nechtěl. "A jasně, všechny vyzvednu, neboj lásko," zazubí se Nyos, že si děláš takové starosti. "Akorát se bojím, že se to zvrhne jako v únoru," zamumlá a zadívá se do stropu. Devatenáctého února měla totiž páté narozeniny Jaredova dcerka Melanie. Protože jste všichni součást jedné velké obrovské rodiny, přišli na její narozeniny i příbuzní z Nyosovy strany, Robert, Monica, Kelen, Oliver, Chris, Natka a samozřejmě Clark s dcerou Evelyn a manželka Andrea a z její strany zase Salceři, takže Daniel, Vendeline i Dait. Nechybělo málo a na narozeninách tvé malé neteře nechyběl ani Alex, jeden generál ale přeci jen musel zůstat v Megriarthu. Když tři další slavili narozky. Přišla nicméně Eleonora s Willem a Sophií, kteří už dnes mají osm let. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro A tak se stalo, že se náš plán dal do pohybu. Sice nějaký čas trvalo, než se mi začalo dostávat děkovných zpráv od různých cechů, než se na můj hrad začali dostávat zvěsti o několika skupin vojáků, co čistí cesty, doprovází cechy a nic si za to neúčtují. Samozřejmě v tomto spojení bylo několikrát jmenováno i mé jméno a jméno mého léna. Byl jsem spokojen, zatím vše vycházelo jak jsme si s Vitari naplánovali. Ovšem také to znamenalo, že se na nás obrátili pohledy většiny z vévodů, zvláště pak, když cechy oznámili svou nominaci na místo nového vévody. Byl jsem spokojen a zároveň znepokojen, že se ostatní vévodové o něco pokusí. Sice jsem disponoval jednou z nejsilnějších armád v celém Narnostu, ale jakožto hrabě jsem neměl žádné vazaly. Měl jsem jen to jsem získal vstupem do Faerty, byť toho bylo hodně. Mělo to i negativní účinky. Díky tomu, že jsem se stal oficiální tváří Faerty a de fakto velitelem všech jejích vojsk, dostalo se mi pod ruku její vojsko, které se skládalo především z dezertérů a jiných, ne zrovna čestných mužů. Pokud něco dělali, jako třeba hlídali kupce na cestách, nebo čistili lesy od banditů, byl od nich klid. Avšak jinak byli celkem nekontrolovatelný živel a hlavně pak přímo na mém panství. Totiž, krom mých čtyř stovek, které jsem měl rodově, jsem získal do obrany hradu ještě další tři stovky mužů a dalších sedm zaklínačů, z toho dvě, vcelku mladé a z jistého pohledu roztomilé zaklínačky. Ovšem když se dali do boje, byly děsivé nelítostné a někdy jsem míval pocit, že nepřemožitelné. Ale zpět k potížím s novým mužstvem. Měl jsem nad nimi sice plnou moc, jakožto veřejně vystupující velitel Faerty, ale i tak. Naštěstí jim velel jeden z nových zaklínačů, obávaný a uznávaný válečník. Držel je zkrátka, ale i tak občas bývali problémy a já potřeboval, aby mé mužstvo spolu vycházelo. Proto jsem se jednoho dne rozhodl domluvit se s Vitari na uniformách Faerty. Přeci jen, všichni vojáci měli různorodé uniformy, zatímco mé mužstvo mělo černé uniformy s mým heraldickým znakem na hrudi, zádech, štítech a standartách. Proto jsem jí navrhl, aby vojáci Faerty nosili stejnou barvu jako mí muži se znakem Faerty jako dominantním a mým heraldickým znakem jako doprovodným. Věřil jsem, že by tento čin naše muže uklidnil a nejen ty na hradě. Přeci jen, i když nebyli mý vojáci členy Faerty, já byl, což z nich automaticky dělalo také vojáky Faerty, jen s tím rozdílem, že sloužili přímo mě. Mimo toho, že jsem získal pod své velení skoro osm tisíc mužů, jsem přišel o jednoho, který zastal za více jak dvě stovky. Sice to bylo nutné, ale věděl jsem, že mi přítomnost nekromanta bude chybět. Naštěstí jsem měl místo něj dobrou náhradu v podobě zaklínačů a samozřejmě mého dvorního čaroděje Carrisana, který zjistil, že si zaklínačská dvojčata určitě neoblíbí. Neměl jsem mu to za zlé. Čas voleb na místo vévody se blížil a váhy byly vyrovnané. Byl zde pouze jeden z vévodů, který ještě nedal svůj hlas. Ten hlas mohl rozhodnou, jak to bude dál. Buďto se vévodou stane nějaká loutka z pobřežních panství a nebo to budu já sám. A i když mladý vévoda již vyslovil, že by se přiklonil spíše ke mě, stále váhá. Nedivil jsem se mu po tom, co jsem se dozvěděl o okolnostech, které vedli k jeho jmenování. Sdílel jsem s ním jeho podezření, proto jsem jednoho krásného dne vyslal špehy, aby se u rivalského vévody porozhlédli po důkazech, případně jej sledovali a hlásili vše, co vévoda dělá, přednostně pak vojenské přípravy. Není tomu dlouho, co jsem byl mladým vévodou požádán, abych se dostavil na jeho panství, prý si se mnou chce pohovořit soukromě. Čekala mne dlouhá cesta a byl jsem si jistý, že to nebude jednoduchá a bezpečná cesta. Ovšem bylo by kontraproduktivní vévodovy nevyhovět. Jenže obával jsem se co po mě bude chtít. Bál jsem se, že mi dá hlas, ale pod podmínkou, že jej podpořím, když se rozhodne jít s oním rivalem do války. Ne proto, že bychom nemuseli vyhrát, ale spíše pro to, jaké by to mělo následky. V první řadě na nás stále spočíval pohled Megriothu a jistě by byl po tomto rozboji ještě přísnější. Také musím v první řadě koukat na to, jak se na mne dívají a budou dívat ostatní vévodové. Bylo by celkem nešikovné hned po svém jmenování zaútočit na jiného vévodu a dát tak zbytku záminku k tomu, aby se nás zbavili. Už takhle jim jsem trnem v oku. Nakonec jsem se, i po žádosti Vitari, rozhodl souhlasit. Požádala mne i o to, abych si pro svou ochranu vzal doprovod, s čímž jsem musel souhlasit. Pochybuji, že by se mi dařilo vyjet v inkognitu jen s drobnou skupinkou. Ovšem povést by se to mohlo. Nakonec jsem si jako svůj doprovod zvolil dvojčata Lisu a Rionu, Naena a pětici nejlepších válečníků z mého rodového mužstva. Velení nad hradem jsem svěřil ve své nepřítomnosti Carrisanovi. Byli jsme plně ozbrojeni, všichni na koních a hlavně... vydávali jsme se za poutníky. Alespoň na část cesty by nám to mohlo pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrazíte krátce před polednem, jakmile jsou dokončeny všechny přípravy. Pětice tvých nejlepších bojovníků má na sobě své zbroje se tvým jelenem na hrudi a přes sebe mají přehozeny staré kutny. Zaklínači mají na sobě své temně černé zbroje bez Faertiny růže, které nosí, když nechtějí oficiálně zastupovat Faertu. I oni přes sebe mají nějaké přehozy, ale protože nemají žádný znak, nejsou tak důkladně zabalení. I ty jsi nějak maskován, abyste minimálně při pohledu z dálky nebo při letmém pohledu vypadali jako poutníci. Při bližším zkoumání už by vaše přestrojení samozřejmě neobstálo. Držíte se mimo hlavní stezky dokonce i v době, kdy se ještě nacházíte na území tvého hrabství. Nikdy nevíte, kde mohou být špehové. O několik hodin později přebrodíte hraniční řeku s hrabstvím, které už podléhá cizímu vévodovi, na jednom z méně známých brodů, a potom si na chvíli odpočinete a něco pojíte. Brzy ale pokračujete dál a opět se vyhýbáte hlavním stezkám. Za celý den nenarazíte na jakékoliv problémy a na krajinu se po dalších několika hodinách pomalu snese soumrak. Utábořit se můžete v lese, kde podle zpráv řádí několik tlup hrdlořezů, nebo zvolit za pár zlatek větší pohodlí i riziko odhalení a přespat v jednom z hostinců, které se nacházejí poblíž hlavní cesty, na kterou můžete najet. Nebo samozřejmě dorazit k hradu místního hraběte, ukázat erby a požádat o nocleh. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Poplácám ho po stehně. „Ještě, že tě mám.“ Políbím ho na tvář. Zasměji se. „Mě se to líbilo. Sice nás tam bylo jak much, ale já mám ráda velká rodinná setkání. Člověk si užije spoustu legrace.“ Na chvíli se zamyslím a opřu se o svého manžela. „Ale utíká to. Jako voda. Sice to teď tak nevypadá, ale než se nadějeme bude Chris v pubertě a naše druhé dítě bude chodit a mluvit a všechno. A pak budou velcí a pořídí si vlastní rodiny.“ Potřesu hlavou. „No nic.... tu oslavu zařídíme. Díky, že jsi mi to připomněl. Aspoň, že s dárky si nemusíme dělat hlavu.“ Pak na něj mrknu. „Takže vysvětlení Chrisovi, jak je to s novým sourozencem si bereš na starost ty ano?“ usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou mu teprve čtyři, ještě je spousta času," pousměje se Nyos. "Navíc budeme žít ještě hodně dlouho, nikdo neřekl, že nemůžeme mít ještě další děti," řekne a pak se na tebe podívá, když řekneš, že si bere vysvětlování Chrisovi na starost. Zasměje se. "To jsem zrovna neřekl, ale.. no dobře, zkusím mu to vysvětlit," směje se. Nyos tě pak ještě jednou obejme a pak se odtáhne a zvedne. "Musím se jít připravit, za pár hodin odlétáme s Alexem a dvěma letkami Bílé perutě do Triallu," oznámí ti. "Elfové tam trochu dotírají na jeden z našich ochranný táborů, tak je musíme trochu varovat," pousměje se. Tyhle demonstrace síly většinou zabírají, ačkoliv ne vždy to jsou jen demonstrace. Mnohdy byly tábory skutečně napadeny a Jezdci se pak neletěli předvádět, ale ničit. Dnes je to jiné, zatím. "Natka by měla přijít kolem pěti, tak jestli chceš někam jít..," pronese ještě směrem k tobě a potom už si nahoru zajde pro zbroj. Tentokrát nebere klasickou hnědo-zlatou, ale na černou tuniku si oblékne mohutnější stříbrnou zbroj, jakou na něm vidíš, když se chystá do bitvy. Pak vezme svůj meč a připne si ho na záda. Potom ale ještě než odejde tě jde obejmout a políbí. "Kelwor už asi bude stepovat před zbrojnicí," zasměje se po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „To je pravda. Jsme ještě mladí. A počítám s víc jak dvěma dětmi. Na to abychom skončili jen u dvou se nám dvěma příliš líbí trávit čas v posteli.“ Trochu jsem s ním laškovala. Nyos si tedy vysvětlení Chrisovi bere na starost. Řekla bych, že to tak bude lepší. Přece jen jsou to oba muži. A ti si tak nějak rozumějí lépe. Až budeme mít holčičku vysvětlování bude zase spíš na mě. Nyos pak musí jít, protože v Triallu s letkou bude dělat ramena. „Rozumím. Z toho se jim určitě rozklepají kolena.“ Přikývnu. Pak mávnu rukou. „V pořádku. Zůstanu doma, kouknu na nějaké papíry a uvařím nějakou dobrotu.“ Dívám se jak odchází a já si dojdu pro papíry z pracovny a pak se vrátím dolů. Za chvíli se objeví Nyos, aby se se mnou rozloučil. „Tak běž lásko.“ Řeknu mu s úsměvem. „Nenech ho trpět. A pozdravuj ho.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile se za Nyosem zavřou dveře věže, rozhostí se po celé věži ticho, na které už tyhle zdi nejsou příliš zvyklé. Nela zvedne hlavu a nastraží uši, pak ale hlavu složí zpět na tlapy a rozvalí se v pelechu. Šmejdil ji chvilku pozoruje z konferenčního stolu, ale pak zívne a začne si čistit srst. Natka přijde v pět, Chris je u Nyosových rodičů v Gurchulu. Je krátce po poledni, po obědě, takže spousta času. Uděláš si čaj, posadíš se v obýváku do křesla a zabereš se do papírů o Institutu. Všechny děti tam mají magické nadání, jinak by se o ně starali Rytíři nebo města. Většinou mají od nuly do pěti set magických bodů, takže Megrioth velkou část z nich vybírá jako Chodce nebo Draylery či Miarky. Podle zpráv, co máš, je momentálně více než sedmdesát procent těchto dětí ve výcviku Megriothu. Jsou to ideální adepti, většinou sirotci bez jakékoliv budoucnosti nebo zázemí. V Institutu našli zázemí, budoucnost jim nabízí právě Megrioth. Zatím dětem platí Selony,později budou dostávat štědré výplaty, kterými budou moci případně podporovat své rodiny, mají-li je. Dětí je v Institutu čím dál tím více a Megrioth má tak odkud čerpat. Často se navíc do Institutu dostávají děti s magickým nadáním z chudších vesnických rodin. Farmáři se tím zbaví jednoho hladového krku a zároveň potomkovi zajistí lepší budoucnost. Málokdy se najde někdo nad tisíc bodů, ale dva takové případy už jste zažili. Ty děti byly okamžitě přeřazeny do Jezdecké akademie. Jako Jezdce je čeká blyštivá budoucnost. S tím, jak roste počet dětí v Institutu, samozřejmě rostou i prostředky, které jsou potřeba k jeho udržování. Zatímco původně jste začínali s desetitisícovkami rubíků, dneska to jsou desítky miliónů. Nicméně Megrioth těží drahé kameny v mnoha sférách a už jsi byla ujišťována, že peníze určitě nedochází. Institutu se také rozrostl sortiment zboží, co se nabízí za selony v obchůdcích. Přibyly mořské a jiné exotické plody, děti pořádají častější výlety. Institut rozhodně prosperuje a veškeré důležité věci jdou stále přes tebe. Jsi Jezdkyně - Vyšší velitelka a ředitelka Institutu, máš velmi významné postavení. Jakmile projdeš všechny papíry, jsou tři hodiny odpoledne. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pustila jsem se do práce. Jak jsem probírala papíry uvědomovala jsem si všechno ohledně Institutu. Vybavovali se mi různé věci, drobnosti i ty větší věci. Byla jsem hrdá na to co jsme dokázali. Institut sice vyžadoval hodně peněz, ale na druhou stranu jsme i prosperovali a děti se tak měli na světě lépe. Měla jsem významné postavení, někdy... tu a tam jsem měla chuť.... pocit být jen ředitelka. Víc se věnovat Institutu a dětem, ale jen někdy. Pořád jsem preferovala to, aby děti Institut brali jako domov, aby měli k učitelům důvěru a mohli za vychovateli chodit se svými problémy. Řekla bych, že se docela daří. Když jsem skončila byli tři hodiny odpoledne. Protáhla jsem se a šla do pracovny, kde jsem některé papíry uložila a další odeslala do Institutu. Pak jsem se vydala do kuchyně a pustila se do vaření. Začala jsem dělat nádivku, kterou jsem chtěla nacpat do kuřete a to dát péct. K tomu grilovaná zelenina a brambory a taky jsem se pustila do přípravy vanilkového pudingu s ovocem a piškoty a jablečný koláč. Za dvě hodiny to krásně stihnu a Natka přijde tak akorát aby to měla pořád teplé. Nyosovi to budu muset uchovat v termobublině. Tu a tam jsem se zastavila a s pousmáním se pohladila po bříšku, jak jsem myslela na naše dítě a v duchu vysílala k němu myšlenky s tím aby to byla holčička. Samozřejmě ho budu milovat i kdyby to byl další kluk, jen bych prostě ráda teď měla holčičku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ahoj!" volá na tebe Natka už krátce před pátou sotva vejde do dveří. Slyšíš, jak se za ní dveře zaklaply a pak její kroky. Vyběhne schody a brzy je v obýváku. Je oblečená v Draonech a rozepjaté hnědo-zlaté zbroji, meč má v pochvě na zádech. Když tě vidí, usměje se. "Ahoj, jak se máš?" zazubí se a obejme tě. Pak si odepne ze zad meč a opře ho o sedačku, svlékne zbroj a položí ji zatím na křeslo. Zůstane jen v Draonech a upnuté tunice a už zavětří. "Cos vařila?" zeptá se zvědavě a zvedne hlavu. To k ní už ale doběhne Nela, tak si musí dřepnout a podrbat ji za ušima a nechat si olízat ruce. Dá ji pár pusinek, Nela jí oblíže obličej a potom odběhne zase do pelechu a Natka se narovná. "Nyos s Alexem frajeří na dracích v Triallu," usměje se potom. Samozřejmě že vám včera říkala, že ji a její patrolu Miark včera v lese napadli elfové. Trochu tě překvapilo, že Nyos to vzal vcelkem v klidu. Až na to, že tam tedy vyslal dvě letky. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Ahoj!“ Zavolám v odpověď. Natka byla za chvíli nahoře. Objala mě, já ji taky a dala pusu na tvář. „Mám se skvěle.“ Odpovím ji. Natka se svlékne a zůstane jen v Draonech a tunice, když tu začne větřit večeři. „Pečené kuře, grilovaná zelenina a brambory, puding a jablečný koláč. Máš hlad?“ zeptám se a jsem připravená jít nám nandat. Na Nyose nemá smysl čekat, ten může taky přijít kdo ví kdy. Zvlášť pokud se tam baví. Neli přiběhla Natku přivítat a nechala se od ní celá oblízat. „Jo, já vím. Je mi jasné, že se baví. Takoví už jsou muži. Rádi se předvádí.“ Natka nám vyprávěla o tom včerejším přepadení, Nyos to bral dobře, tedy dokud nenařídil předvedení síly. Dvě letky bylo vážně trochu zbytečně moc... „A navíc... znáš Nyose.“ Nemusela jsem nic dodávat. „Běž se opláchnout, já zatím prostřu.“ Pobídnu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tu zeleninu klidně oželím, jen si s Nyosem dejte," zasměje se Natka. "Ale zbytek zní skvěle, jasně, dám si. Jo! Mám hrozný hlad!" Řekne, jako by ji šokovalo, že se vůbec ptáš. Zasměje se a jde se nahoru opláchnout. Je vidět, že má dobrou náladu. Určitě někde byla s Famim. Zpátky dole je za deset minut, oblečená pořád v Draonech, ale čisté tunice. Stejně jako Nyos i ona si zvykla chodit v Draonech prakticky pořád. Ty mezitím nachystáš jídlo. Jakmile se objeví, sednete si a pustíte se do toho. "Je to skvělé," pochválí ti to a potom ti řekne, co přes den dělala. Byla dneska v táboře v Traillu, dopoledne vedle hlídku Chodců a odpoledne trénovala s Chodci a později se dvěma Miarkami. "Jsou to hrozně milé holky, byla jsem na ně celkem zvědavá," zazubí se. To byli ale ostatně všichni. I Nyos se už nemůže dočkat, až Miarkám první generace skončí výcvik a on je bude moci otestovat v terénu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „No zkusit jsem to musela. Ale ty brambory dostaneš.“ Řeknu ji a usmívám se. Zatím co se šla upravit, já prostřela a nandala na talíře. Natka byla za chvíli dole a pustili jsme se do jídla. Usměji se na ní. „Děkuji.“ Řeknu ji a začne mi povídat co se dneska v Traillu dělo. Vypráví mi o Miarkách s kterými se seznámila. Zaujatě jsem ji poslouchala. Stejně jako ostatní jsem byla na ně zvědavá. „To všichni. Nyos se na ně těší jak dítě na novou hračku.“ Zavrtím hlavou. „Už by je rád nasadil do akce. Jak dlouho vlastně ještě mají trénovat?“ zeptám se, protože jsem ztratila pojem o čase. Nevím jistě, jak dlouho je už trénují. „Takže se s těma holkama přátelíš?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tři měsíce má probíhat výcvik první generace, takže ještě dva týdny," odpoví ti Natka a chvilku žvýká maso, než může pokračovat. "Další Miarky už to budou mít samozřejmě delší," řekne. Zasměje se, když zmíníš, jak se Nyos na Miarky těší. "To je fakt," souhlasí. Pak přikývne. "Jo, si jsou to kamarádky, i když těžko říct. Jsme stejně staré, ale naše hodnosti přátelení moc nepodporují," postěžuje si. Jako Jezdkyně bude mít prakticky vždy vyšší hodnost, než Miarka, možná až na komandérku, která zatím samozřejmě neexistuje. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak to je za rohem.“ Řeknu a otřu si ústa od mastnoty ubrouskem. Natka řekne, že si není jistá kvůli rozdílu v hodnostech. „S tím bych si nedělala hlavu.“ Řeknu ji. „Koukni na Nyose. Je kamarád skoro s každým, ale když má rozkazovat všichni ho bez reptání poslechnou ať už to jsou přátelé nebo ne. Dokud tě respektují jako velitele nic vám v přátelství nebrání. Horší by to bylo kdyby toho začínali využívat ve svůj prospěch... protekce a tak dále.“ Pokrčím rameny. „Ale dělej tak jak to vyhovuje tobě. Jestli se ti to nelíbí, tak se s nimi nekamaraď.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, ale pořád jsou to Jezdci," řekne Natka. "Nyos se kamarádí se spoustou lidí, ale vždy to jsou aspoň Jezdečtí důstojníci. Pokud vím, nekamarádí se s nikým z jiných řádů," pronese a musíš uznat, že má pravdu. Když nepočítáš Jareda, který je komandér Synthrialů, a získal ten post až dlouho poté, co se s Nyosem znali. Jinak ani žádné Chodce Nyos blíže nezná. "Ale mi to nevadí, jenom jestli to nepůsobí divně," pokrčí Natka rameny. Pak ale změní téma. "Myslíš, že Nyos dělá dobře, když vytáhl s dvěma sty Jezdci a draky?" zajímá se. "Vím, že je to zkušený bojovník, respektovaný generál a to všechno, ale zajímalo by mě, jestli by stejně reagoval i tehdy, kdyby elfové napadli jiného Jezdce, než mě." Pronese. "Já vím, co říkal, že je třeba elfy zarazit ukázkou síly dříve, než začnou být ještě drzejší. Ale stejně..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se na ní. „Mě to divné nepřipadá. Ale však víš, že já jsem v tomhle trochu moc svá a nenechala bych si mluvit do toho s kým se přátelit.“ Pokrčím rameny. „Tohle si rozhodni sama zlato.“ Řeknu ji nakonec. „Jestli chceš znát názor z vojenského pohledu zeptej se Nyose.“ Odsunu talíř a přitáhnu k sobě puding. „Rozhodně dělá dobře.“ Řeknu s jistotou. „Jenom to množství je přehnané. Myslím si, že by to udělal i kdyby to byl jiný Jezdec. Ale tím, že jsi to byla ty, tak vzal dvě letky. Takže není to jen kvůli tobě, spíš jen tak částečně.“ Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Natka k sobě také přisune puding a pak se pousměje. "Na jednu stranu mi to hrozně lichotí a na druhou mám chuť ho profackovat," zasměje se. "Ale mám dojem, že tak Nyos prostě žije. A tím, jak je na zabití, je nejlepší," zazubí se. Pak si nabere lžíci pudingu. "Ten je vynikající," pochválí tě upřímně a závistivě se na tebe podívá. "Jak to, že tak skvěle vaříš?" nechápe. "Jak to, že všichni kolem mě tak skvěle vaří? Měla jsi někdy jehněčí na česneku od Eliz?" |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se. „Rozumím ti. Naprosto ti rozumím. On je... prostě ho nejde nemilovat. I když ti kolikrát leze na mozek.“ Řeknu ji chápavě. Natka se vrhne na puding a začne se rozplývat, usmívám se, protože mě to těší. Zeptá se mě, jak to, že tak dobře vařím. A pak jestli jsem měla Elizino jehněčí na česneku. Přikývnu. „Ano. To je moc dobré.“ Řeknu ji. „To je tím, že na vesnici jdou věci trochu jinak. Holky tam učí vařit dřív než hodit... ne to přeháním.“ Pousměji se. „Na vesnici je to trochu staromódní. Holky se od malička učí jak se starat o domácnost zatím co kluky, otcové vodí učit řemeslu. Navíc na vesnici je vždy co na práci. A čím víc rukou tím dřív je hotovo.“ Vysvětlím ji a pokrčím rameny. „A trochu si přivlastním zásluhy... Eliz jsem naučila vařit já.“ Usměji se. „Když jsem studovala u Alexe.“ Prozradím ji. „A nepodceňuj se tak. Umíš dobře vařit. Víš co a jak... časem to vypiluješ. Hlavně v době až budeš mít vlastní rodinu.“ |
| |
| soukromá zpráva od sir Shinxi Ziori pro Dosažení cíle – Sinrion Snad mysl pomatenou viděl, všemu však naopak je. Ptám se sám sebe, či snad ne? Vidím soucitný pohled, jež jsem v době mladé, také rozdával. Nepamatuji, necítím, se svým mečem kráčím dál. Tóny bitvy s melodií mečů, naslouchám jim a zelené stvůry seču. Konec krvavě lítého boje, Živí a silní Raven i Já stoje. S lehkým pohledem bláznovství, procházím tichým mrtvým královstvím. Beze slechu a ohlédnutí, bylo by tomu jinak, jistou to jeho smrtí. Konečně doženu karavanu zapomenutou, hlásím pravdu a cestu bezpečnou. Pojíme síly a kroky kupředu nesou v dál, příjemný pocit společnosti v srdci mě hřál. Cesta je s určitými útrapami, bez nich se neobejde žádná a potká každého. Můžu děkovat radám, mastím, kterými jsme vybaveni pro zdejší nepříznivé přírodní podmínky. Těžko se představit na tak nehostinném místě známky či hotová sídla civilizace. Je to až dech beroucí, když vidím první stavby, ladící k zdejší bílé a smrtící kráse. Konečně dosáhneme našeho cíle. Stojíme před branami města a musím uznat, že je to skvost, který bych v této zemi nechtěl dobývat. Projedeme prvními branami, sloužící jako předvoje do samotných útrob města. Bylo příhodné, že se v posledních dnech konají trhy, nabízející všechno možné. Naše karavana byla a je jedna z mála, které mají ještě dorazit. Nechám si vyplatit prostý žold od vůdce karavany a rovnou se vydám za místní posádkou a veliteli, abych nahlásil problémy se skřety. „Hej! Co tu chceš?! A vůbec, vypadni, nikdo na tebe nemá čas ty hadrníku!“ Stojím před místním velitelstvím, na které jsem se vyptal od místních, i když s mým lámavým jazykem to bylo kapku ošemetné, nicméně mohu být rád za slovník, který je jakousí biblí v tomto mrazivém pekle, kde by mohl sídlit i samotný Lucifer. Opět se podívám na holobrátka v šedo-azurové uniformě. Má trpělivost je převeliká, ovšem každé zdržení, kradouc můj čas, je pro mě nepříjemnou třískou. „Chci pouze nahlásit ztracenou karavanu, která měla dorazit před námi, synu.“ Odpovím, přehlížejíc jeho narážku na hadrníka. Kožený kabát možná nevypadal nic moc, ale slouží mi dobře a nepouští zimu k mým kostem. Voják jsem tipoval na nějakého šlechtického synka, rodiče odvedli kus špatné práce na jeho výchově, povzdechnu si. Nehodlám dále ztrácet čas, otočím se a jdu vyhledat zdejší horké lázně. Ironie přírody, že v takto nehostinném místě mají nejlepší horké prameny. Ubytuji se tedy v jednom dobře vypadajícím hostinci, který nabízí tyto služby. Ceny jsou poměrně vyšší, ale to je ta poslední věc, kterou bych řešil. Požádám hostinského o kus pergamenu s inkoustem a napíšu krátký vzkaz pro zdejšího velitele. „Můžete zařídit, aby se to dostalo přes toho neotesaného mladíka, jež tam teď hlídkuje?“ Hostinský se na mě podívá, jako kdyby neměl nic lepšího na práci, než být něčí poslíček. „O co jde?“ Tím je jasně řečeno: Záleží, čeho se to týká. „Jde o karavanu, která nejspíš měla přijet před námi. Našli jsme ji a i jejich útočníky – Skřety. Společně s jedním Ravenem jsem nastolili pořádek. Chci, aby rodiny a příbuzní o tom byli informování.“ Hostinský hvízdne a bez dalšího ptaní natočí korbel piva a položí ho přede mne. „Na účet podniku.“ Pak houkne na jednoho kluka, který právě zametal. „Vem džbán vína a dej ho tomu lenochodovy, co si říká počestný voják a tohle...“ ukáže na kus pergamenu, kde jsem shrnul vše podstatné o cestě. „....dej Milesovi až budeš uvnitř a koukej hejbnnout kostrou, máš ještě na starost koně.“ „Ano, otče.“ Pokývne mladík a už je u mě. „Tady máš za svou službu.“ Řeknu mu a podám z váčku jednu ze stříbrných místních mincí. Chlapec do ní kousne a vykulí oči. „Mazej už!“ Popožene ho otec. „Právě jste si koupil nejlepšího kurýra ve městě, pane.“ Usměji se a rázem do sebe otočím korbel. „Další prosím,“ požádám ho. Hostinský se usměje a už čepuje. Po pár pivech, které mě dostanou do příjemně uvolněné nálady, se odeberu do společné místní lázně, kde nechám příjemné teplo prostoupit celým svým tělem.......Dávám si načas, na cestě jsem se nemohl holit, ne že bych nemohl, ale vousy v tomto prostředí jsou jedna z mála zbraní proti chladu. Nicméně v Sinrionu chci přeci jen setrvat delší dobu kvůli svému výzkumu magické hlíny a substance a bude lepší když vousy a brnění vyměním za šat a vzhled vzdělaného muže, toužící po vědění. Jediný co snad po mě zbude je ona svalnatá postava, jež je jediný poznávací znak, který přetrvává za všech okolností. První dny uplynulou rychleji než bych si dokázal představit. Nicméně pečlivost v mých krocích je nutná. Seznámení s městem, jeho silnými a slabými stránkami, kdejakou temnou uličkou, nočními i denními hlídkami. Také mě zajímá zdejší kultura a náboženství, abych v případě nutnosti mohl sáhnout po slově Boží a či zcela se mu vyhnout, protože by to mohl zdejší lid považovat za provokaci. Se vším mi pomáhá hospodského syn, Nirvis. Kluk se nezdá, ale je to mazaná liška podšitá. Vyrůstat ve větším městě v Guršké říši, jistě by z něho byl dobrý zloděj a kapsář. Myšlenkou zavítám také k Rin. Docela by se k sobě hodili. Dál nad tím nebloumám a soustředím se na svůj cíl. I když mám vřelé vztahy s ostatními v této nehostinné zemi, vstup do rozsáhlé knihovny zdejších mágů je mi zatím odpíraná. Díky vyhlazení skřetů mám od místního velitele doporučení. Nicméně se právě hádám s mágem, který značně připomíná onoho holobrádka, který hlídal vstup na místní vojenské velitelství. „Prosím, magistře. Copak neslouží knihovny k tomu, aby shromažďovala znalosti a vědění, které má být kuprospěchu ostatním?“ „Možná, ale jenom těm zasvěceným, nikoliv kde jaké lůze, která chce přístup k takovému pokladu informací!“ Dotyčný mág kromě slušného a vřelejšího vychování, by potřeboval i něco na zrak. Ne že bych se vymódil, ale leckdo by si mě pomalu spletl se šlechticem nebo výše urozeným. Jsem připraven na nevřelé uvítání, proto podám měšec – hodně těžký měšec. „Snad tento skromný dar by mohl posloužit k dobrým účelům vašemu řádu a knihovně, která se tak pečlivě snaží chránit a bránit svá tajemství před nežádoucí lůzou.“ Tentokrát jsem kápl na tu správnou notu. Mág či zda to vůbec mág byl, mě bez dalších řečí vpustil dovnitř. V záloze byly ještě dva vzácné výtisky o pokročilém využívání magie. Nu což, budou se hodit třeba v budoucnu. Vzrušení či snad strach mě přepadl, při spatření velkých masivních regálů, třímající na tisíce svitků, knih a dalších písemností. „Doufám, že máte nějaké logické uspořádání v takovém množství informací...“ a otočím se na dotyčného, jež mě pustil dovnitř. „Někde tu bude archivář, ale toho si už musíte najít sám.“ S těmi slovy opustí mou společnost a zmizí ve stínech knihovny. Dojdu k prvním regálu a náhodně vytáhnu jednu z knih. Teorie o podvádění aneb podvod není podvod. Protočím oči v sloup zasouvajíc knihu nazpět. „Snad abych našel toho archiváře.“ Po pár hodinách ho najdu, jak třídí knihy na druhém konci knihovny. „Promiňte ctěný pane, mohl by jste mi pomoct?“ Šedé oči vzhlednou a pousmějí se. No, je to dost děsivý úsměv, pač archiváři chybí pár zubů a některé jsou černé a žluté. Dlouho je jistě mít nebude. „Jistě že, pokud to bude v mých silách.“ Moc se mi nechce chodit kolem horké kaše a tak se starého muže zeptám na magické substance, kovy, sloučeniny a podobné věci. Kdyby se mě vyptával proč zrovna tak nejednoduché čtení, sdělím mu, že se jedná o zlepšení kovářského umění a jakéhosi přiblížení k elfským zbraním. Nijak nerozebírám, že bych ten kovář měl být já. Zbytek nechám na jeho podvědomí. „Navíc brzy tu nebudu jediný. Magické řády budou chtít vybavit své členy. Možná jste už slyšel o Ravenech, kteří jsou magickými bojovníky, kteří budou ještě děsivější než bitevní mágové.“ Jistě by mohli vzniknout další otázky, ale ty se dají odbít, že tak podrobné informace už nemám. Půjde-li všechno v klidu, tak nejspíš už sedím u vybraných knih a hledám potřebné informace, přiblížíc mě k mému cíli a jeho naplnění. Sám si přeji, aby mi to zabralo notnou dávku času, abych mohl najít další cíl. Život je příliš krátký, aby se člověk zabýval pouze jediným cílem. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Vyjeli jsme před obědem, chtěl jsem být u vévody co nejdříve. Cesta kupodivu byla zatím klidná a bezpečná, ale také musím říci, že zatím jsme cestovali jen mým územím, které mohla v klidu přejít dívka se zlatým džbánem na hlavě. Netrvalo však dlouho a ocitli jsme se na území mého souseda, vazala vévody, jež by mne určitě velmi rád viděl mrtvého. Má volba držet se mimo hlavních cest se prokázala jako prozíravá a i když hrozilo, že narazíme na nějaké bandity, pořád to bylo lepší, než narazit na vojáky místního hraběte. Večer se blížil a my byli v lese, na cestě skrze toto "nehostinné" území. Měl jsem několik možností, kde přespat, ale má volba byla jasná, ani jsem o ničem jiném nepřemýšlel. "Tady se utáboříme," zastavím svou družinu na malé mýtince, která k tomu skoro vyzývala. Věděl jsem, že se tu potulují lapkové, proto jsem byl rozhodnut pro skromné táboření a drobný oheň stačící akorát k ohřátí večeře. "Naene, pokud máš nějaké kouzlo, které nás upozorní na nezvané hosty, použij jej prosím. Alduire, Keosi, máte první hlídku, dvojčata druhou, Naen s Ekrosem třetí, Beon a Mjori čtvrtou a já si vezmu poslední. Střídáme se po hodině a půl. Alduire, Keosi, projděte ještě nejbližší okolí, ale držte se stále na dohled táboru. Ekrosi, Beone, máte na starosti ohniště. Nejlépe zapuštěné do země a ne moc velké. Dvojčata, pomožte prosím Naenovi, já s Mjorim se dáme do přípravy jídla," rozdám rozkazy a sesednu z koně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ty a Natka jdete nakonec spát dříve, než se Nyos vrátí. Druhý den ráno vstaneš v devět hodin, těžké závěsy přes obrovská okna jsou stále zatáhnuty, takže uvnitř ložnice je temně šero, ale Nyos už tu není. Ale shrnutá deka na druhé straně postele jasně dává najevo, že tady spal. Cítíš se skvěle vyspaná, zvedneš se a roztáhneš závěsy. Venku je úplně nádherně, svítí slunce, vane příjemný větřík. Otevřeš okna dokořán, abys vyvětrala a pustila sem trochu toho mořského vzduchu. Na oceánu se dělají jen mírné vlnky. Pak se převlékneš (// řekni vždycky do čeho :-D ) trochu učešeš a jdeš dolů. Nyos sedí i s Natkou na terase, při takovém počasí nechtějí snídat v jídelně, samozřejmě. "Nazdar, ospalče," přivítá tě Nyos se zazubením. Má na sobě tenisky, draony a volnou lněnou tuniku. Po ránu je rozcuchaný opravdově, ačkoliv to není moc velký rozdíl oproti normálu. Natka má také draony a mnohem upnutější bílou tuniku a oproti Nyosovi už je učesaná, má jeden rybí cop. "Dobré ráno," pozdraví tě s úsměvem i ona. Na snídani jsou připravené čerstvé houstičky, bylinkové máslo, sýry, šunky, spousta zeleniny a pomerančový džus, také čerstvě vymačkaný. Zásobovat tuhle věž není zrovna jednoduché, i pro tu spoustu magických ochran, co má, ale dá se to. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Venku bylo krásně. Nyos nebyl v posteli, ale viditelně v ní spal. Nechápu někdy jak to dělá. Jde spát pozdě a stejně vstane brzy. Oblékla jsem si obyčejné, ženské šaty. Jasně podhávové oblečení je fajn, ale pořád jsem ráda chodila v obyčejném, normálním oblečení. A převléknout se můžu vždycky. Když jsem sešla dolů, viděla jsem Nyose a Natku na terase snídat. „Dobré ráno.“ Pozdravím je oba a políbím Nyose a Natku pohladím po rameni. „Hmmm.... mňamka.“ Začnu si mazat houstičky. Napiju se džusu a zadívám se ven na moře. „Dneska je nádherně. Miluji taková rána.“ Řeknu jim. „Tak jaké máte dneska plány?“ zajímá mě a zakousnu se do pečiva. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, je sice teprve duben, ale počasí už je nádherné," přikývne Nyos a s úsměvem se zadívá na oceán. V létě je vážně horko a přes zimu jsou zase na denním pořádku silné bouře. Pak se zeptáš na jejich dnešní plány. "Já mám dneska volno, takže už asi půjdu za našimi a vyzvednu malého," přemýšlí Nyos, že by navštívil svého otce s matkou v Gurchulu a vzal od nich Chrise. "A já mám se Stellou v jedenáct průzkumnou misi," řekne Natka a hodí kousek šunky žebrající Nele. "No ták, takhle žebrat nikdy nepřestane," pokárá Nyos sestru, ale s úsměvem. Šmejdil natažený na nízkém kamenném zábradlí parapetu vše opět líně sleduje a vyhřívá se na slunci. "Než začneš plánovat ty..," otočí se k tobě poté Nyos. "Mám ti vyřídit, že dneska má schůzku Výcviková rada, o půl jedenácté v Palataru. Elle pro tebe půl hodiny dopředu pošle dva Jezdce," řekne ti manžel. Přemísťovat by ses neměla, portály jsou v pořádku, ale stejně se těhotným ženám nedoporučuje vytvářet je samotné. Máš tedy jenom hodinu. Navíc se ještě musíš převléknout do draonů a tmavě modré tuniky. "Včera jsme si s Alexem povídali se dvěma Miarkami, které říkaly, že jejich výcvik není úplně ideální, a Alex to předal Elle, která si to vzala k srdci." Nyos s Alexem jsou sice tvůrci konceptu Miark jako bojovnic, ale Elle vytvářela koncept jejich výcviku. "Myslím, že i nechá nějaké Miarky vám to přiblížit," dodá ještě Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zarazím se s pečivem na půl cesty k puse, když mi řekne, že v půl jedenácté mám být v Palataru. Budou pro mě posláni dva Jezdci aby mě tam dopravili. Doba těhotenství je krásná věc, ale má to za následek toho, že mi budou muset neustále někoho posílat, když budu někam chtít jít. Nyos mi prozradil kvůli čemu to je. „Aha. Takže si je chce vyslechnout a zařídit případné změny.“ Chápavě přikývnu. „A co se těm holkám nelíbí?“ zajímá mě co mu ty dvě Miarky řekli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Říkají, že neumí tak dobře s dalšími zbraněmi, třeba s meči. A z drayla se bojuje nejčastěji s mečem," řekne Nyos. "Moc nám toho neřekly, Radě toho dají víc. Elle jde ale celkově o koncept výcviku Miark. První generace má poslední týden výcviku a druhá generace, která je už v polovině výcviku, se pomalu přesune z táborů do kamenných Akademií," pokračuje tvůj manžel. To dobře víš, prvním Miarkám se Akademie vybudovat nestihly, ale druhá a další generace už se budou učit více klasickým a méně provizorním stylem, čemuž se samozřejmě musí přizpůsobit osnovy. "Myslím, že je to dneska na celodenní jednání, možná si i ty akademie půjdete prohlédnout." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pozvednu obočí. „No ano. To je dobrý postřeh.“ Řeknu, když mi řekne co se dívkám nezdálo. „Tak uvidíme s čím přijdou.“ Přikývnu. Zmíní se, že možná půjdeme na prohlídku akademií. Namažu si další houstičku. „To už jsou tak daleko se stavbou?“ zeptám se udiveně. „Zapomínám jak bývají rychlí.“ Zavrtím hlavou. „To jsem tedy zvědavá. Když postavili Institut byla jsem vážně ohromena.“ Zakousnu se. Podívám se na hodiny. „Radši bych se měla jít připravit.“ Řeknu a rychle dojím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Institut stavěli ještě říšští mágové, takže je tam patrný jejich styl. Megrioth má styl, v jakém je postavena Akademie Jezdců," řekne Nyos, že akademie Miark bude vypadat spíš jako Jezdecká akademie, než jako Institut. Víš, co myslí. Institut je velká a hezká pevnost, Jezdecká Akademie je ale jiná. Spíše široká, než vysoká, celá z bílého kamene, vzdušná, prostorná, se širokými stěnami. A je fakt, že Megriothu trvají tyto stavby ještě kratší dobu než říšským mágům. Jakmile dosnídáš, převlékneš se do draonů a tmavě modré tuniky a pak se učešeš nějak slušněji, než jen na doma. Po chvilce začne lítat i Natka, běží do vaší malé zbrojnice dole v předsíni a vytáhne nahoru svou jezdeckou hnědo-zlatou zbroj. Jenom Nyos vás spokojeně sleduje, pije džus, užívá si sluníčka na tváři, hladí Nelu a nohy má položené na zábradlí. Když vše dokončíš, do příchodu Jezdců máš deset minut čas. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Připravila jsem se na setkání. Převlékla, učesala, trochu namalovala. Brzy začne pobíhat i Natka a připravuje se. A Nyos spokojeně vegetil. To bylo asi poprvé co Nyos polehával a mi jsme tu běhali. Když jsem byla hotová Jezdci by tu měli být za deset minut. Šla jsem za Nyosem. Naklonila jsem se nad tím a dala mu pusu. „Užíváš si trochu klidu?“ zeptám se ho a položím mu ruce na ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se nad Nyose nakloníš, obejme tě kolem pasu, sundá nohy ze zábradlí a posadí si tě na klín. Pak se zazubí. "To si piš," zasměje se. "Vy už jste měly klid dost dlouho," řekne potom s úsměvem. Není to úplně pravda, Natka teď celkem lítá pravidelně, ale pořád je Nyos zapřáhnutější. Pak se ozve zaklepání. "Jsou tu brzy," řekne Nyos trošku překvapeně a políbí tě. "tak ahoj, lásko," rozloučí se s tebou, než sejdeš dolů do předsíně a otevřeš dveře. Za těmi stojí dva Jezdci v klasických hnědo-zlatých zbrojích, meče mají po připnuté jezdecku na zádech. Oba mají dvě zlaté hvězdičky. "Počkej na mě," zavolá na tebe Natka a seběhne dolů také, jednou rukou si připíná meč na záda, druhou si upravuje límec zbroje, na které má také dvě zlaté hvězdičky. Jakmile si všimne Jezdců, usměje se na ně a přátelsky je pozdraví, ti ji pozdrav opětují. Pak za sebou zavřete dveře, Natka se s tebou rozloučí krátkým objetím a následně si vytvoří portál a přenese se s ním pryč. Ty pak Jezdcům pomocí svého Elionu dovolíš přemístit se přímo do budovy Výcvikové rady, jinak by se objevili na Portálovém náměstí, kam jsou svedeny všechny portály nižších šarží. Palatar Takhle se tedy objevíte přímo v budově Výcvikové rady v samém centu města. Naproti přes širokou ulici stojí Chrám Pantheonu, hned vedle vás stojí o něco větší a širší budova Štábu, po Chrámu druhá největší stavba v Palataru. Vstupní hala je neskutečně obrovská, dost nato, aby se v ní mohl ve vzduchu přetočit drak a přistát, proto je dost velký i vchod dovnitř. Váš portál se objeví na jednom z několika přesně seřazených portálových podstavců z bílého mramoru. Portál zmizí a vy sejdete tři schody dolů. Pak už se stačí rozloučit s Jezdci a vyjít několik schodů ze vstupní haly na rozcestí. A pak nastoupit na bílý disk a nechat se dopravit až nahoru k zasedacím síním. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Stáhl si mě na klín a já ho objala. „Tak si to užij dokud můžeš.“ Usměji se. Ozvalo se zaklepání. „To ano.“ Políbím ho a vstanu. „Měj se.“ Rozloučím se s ním a jdu otevřít. Pozdravím Jezdce co pro mě přišli. Ozvala se Natka, abychom na ní počkali. Tak jsem čekala. Vyšla ven. Zdá se, že Jezdce zná, protože je vřele pozdravila. Mě na rozloučenou objala. „Měj dobrý den.“ Popřeji ji. Pak se s Jezdci přemístíme do Palataru. Díky postavení jsme se mohli přemístit do budovy Výcvikové rady. Poděkovala jsem Jezdcům a rovnou jsem nastoupila na bílý disk a nechám se dopravit do zasedací síně. Rozhlížela jsem se. Tohle místo mě neustále udivovalo. Bylo krásné, bílé.... prostě jeden z divů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zasedací síň už tak bílá není, jsou tady tlusté koberce a závěsy přes okna, ale hlavně, celá místnost je obložená exotickým dřevem. Místnost k zasedání je poměrně malá, ale zato útulná. Celé jí dominuje stůl ve tvaru pětiúhelníku, každý člen rady má pro sebe jednu rovnou část, střed je společný. Před stolem máte každý pohodlné kožené křeslo. Tady zasedáte v soukromí, na výslechy a podobně máte jinou, mnohem větší a pohodlnější místnost. Dorazila už Elle i Lohana, se kterými se vřele přivítáš. Poté dorazí i Dartor, tvůj spíše dobrý známý, než kamarád. Sblížili jste se v Elfii, ale teď už spolu netrávíte žádný čas. Výcviková rada byla vytvořena nedávno, do té doby jste se spíše jen potkávali na chodbách. Podle Elle Uvera nedorazí, ale to není žádné velké překvapení. Megriothský hlavní trenér by sice přítomen být měl, ale Uvera snad byl jen na úplně první schůzi, od té doby raději trénuje v terénu, než aby seděl za stolem. Jakmile je zahájena schůzka, posadíte se a Elle vám oficiálně řekne to, co ty už víš od Nyose. Že jsou sem pozvány dvě Miarky před koncem svého výcviku, abyste měli nějakou zpětnou vazbu o jejich tréninku. Pak předstoupí i dvě Miarky z druhé generace, které jsou teď v polovině. Brzy by měly být přesunuty do akademií. ve vašem dnešním programu musíte rozhodnout, jaký bude v akademiích jejich program, upravit koncept a rozhodnout, kdy se přestěhují a jak toto přestěhování bude probíhat. Štáb dal radě jasně najevo, že synthrialové jsou k dispozici a ať to vyřeší, jak chce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po úvodních slovech se začnete zeširoka bavit o nových řádech, tedy nejen o Miarkách, ale i o Draylerech. První generace draylerů je mnohem širší vrstvou, než první generace Miark, a bude to tak i pokračovat. Draylerů ku Miarkám je pět ku jedné a počítá se s tím i nadále. Základním konceptem pro druhé generace je výcvik další dva měsíce, pak půjdou. Posléze už budou nabírány děti, které budou mít čtyřletý výcvik. Dívky budou trénovány od dvanácti do šestnácti let, pak budou ještě v zácviku. Chlapci od čtrnácti do osmnácti. U Draylerů je potřeba, aby na začátku byli o něco starší, dvanáctileté děti v sedle drayla.. to nejde. Osnovy výcviku Miark budou ještě doplněny poté, co si promluvíte s tou čtveřicí, ale základ zůstává. Čtyři ročníky, v prvním a druhém bude kladen důraz i na teorii. Tenhle rychlokurz, co zažívají první generace, je možná dobrý na okamžité začlenění do struktury, ale ne na dlouhodobé udržení. Aby se Miarky mohly naučit všechno, co budou potřebovat, a dokonale si to zautomatizovat, potřebují více času. S tím jste seznámeni a než půjdete do sálu mluvit s Miarkami, chce po vás ještě Elle, abyste se vyjádřili k Draylerům a Miarkám obecně. Co vy, jako členové Výcvikové rady, od nich očekáváte, chcete a co naopak ne, jak se na to díváte, co byste doplnili a podobně. Podle abecedy se začíná u tebe. // Už prosím zkus něco vymyslet, já už taky víc nedám. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Začala diskuze. Probrali jsme budoucnost Miarktek a Draylerů. Dozvěděla jsem se, jak to pro ně zatím naplánovali, se vším jsem souhlasila. Nakonec nevymýšleli to jen tak z fleku. Pak začala trochu jiná diskuze. Říci naše připomínky a tak dále. A začínalo se u mě. Nevýhoda toho, když začíná vaše jméno na A. Nemám čas to promyslet. „Rozhodně si myslím, že by neměli být posíláni ze začátku na náročné mise. Rychlokurz je sice intenzivní, ale pořád krátký. Takže by se měli posílat na menší úkoly, dokud nenasbírají víc zkušeností. Posílat je rovnou na náročné mise, tak o polovinu z nich hned přijdeme.“ Řeknu a rozhlédnu se. „A taky bych chtěla aby se využívali převážně pro to pro co byli vycvičeni. A posílat je na úkoly mimo jejich kvalifikaci jen v případě nouze.“ Pak zavrtím hlavou. „To je všechno. Řekla bych, že se jinak vše vypilovalo do podrobna.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Palatar Hra na fóruAnett v Palataru na schůzi Výcvikové rady. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Večer i noc proběhne bez problémů a ráno po snídani opět nasedáte na koně, abyste pokračovali v cestě mimo hlavní stezky. I tak se ale nemůžete vyhnout občasným stavením či menším vesnicím, i nejmenší cesta nakonec někam vede. Stále v roli pouhých poutníků cestujete nepoznáni celé dopoledne a ještě i hodinu po skromném obědě. Poté projede kolem jednoho stavení, patřící snad správci této části lesa. Muž v levném koženém oblečení sedí venku na lavičce a pokuřuje, když ale projedete kolem, zapadne do svého domu. Dvojčata tě okamžitě dojedou. "Poznal nás," řekne ti Lisa s jistotou v hlase. "Na to nemusím být psionik, aby to bylo jasné," přikývne i Riona. "Bude mít poštovního havrana, můj pane," ozve se varovným hlasem Keos. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvé komunikační schopnosti se v Sinrionu naštěstí neomezují jen na gestikulaci a pár slovíček v belarijštině. Severní Belarie je v některých ohledech vyspělejší, než Belnetská říše, a jednou z nich je školství. Každé dítě se ve škole naučí mluvit obstojně elfsky. I ty tuto řeč řečí víceméně dobře ovládáš a můžeš se tak domluvit i zde. V knihovně je ale všechno jinak a narážíš znovu na jazykovou bariéru. Drtivá většina knih sice není napsaná v belarijštině, ale většinou v prastaré elfštině, kterou taktéž neovládáš. Sem tam něco pochytíš, ale stará elfština se liší jak slovy, tak gramatikou i stylem zápisu. Několik vět louskáš dlouhé hodiny, aby sis přečetl jen nicneříkající úvod. Jakým vysvobozením je, když po několika dnech pátrání narazíš na knihu o magických substancích, která je napsaná v říšštině. Také ve staré, ale té už rozumíš dobře. Nic moc nového se ale nedozvíš, jen pár zaklínání na posílení odolnosti substance proti úderným kouzlům. Po několika týdnech pátrání, poznávání kultury a zlepšování se v belarijštině, se dáš do řeči s mladším knihovníkem, kterému trochu oklikou sdělíš, co chceš. "Zajeď si zpět domů a navštiv knihovnu Věže Vysoké magie, tam mají spoustu knih a většinou v říšštině," doporučí ti mladík elfsky. "Nebo cestuj dál na západ, do Korinthoru. Ani ne tak do hlavního města, jako do Palataru. Tam je knihovna, která má odpovědi snad na všechny otázky světa," přidá další návrh. Korinthor je velká země na západ od obou Belarií. Jedná se o vyspělou zemi s asi třetím nejsilnějším magickým řádem v Darogaru, po říšském a elfském. Ale o ten nejde. Palatar je obrovské bílé město ležící sice uprostřed Korinthoru, ale nepatří této zemi. Je obehnané vysokou zdí a nachází se v něm nejlepší kovárny i pravděpodobně nejbohatší knihovna v Darogaru. Žádný civilista se dovnitř nedostane bez povolení nějakého ze členů rady města, protože není určeno pro lidi zvenčí. Nachází se tam kasárny s tisícovkami vojáků, hemží se to tam stříbrnými Raveny a záhadnými bojovníky v černých zbrojích. Je to hlavní centrum Megriothu, v současnosti asi nejmocnější nezávislé vojenské organizace na tomto světě. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro K mé smůle, následující den se naše inkognito pokazilo. Vlastně jsem ani nevěřil tomu, že nám vydrží tak dlouho, jak vydrželo. Bohužel po obědě se to skazilo, když jsme projížděli kolem domku nejspíše správce místního lesa. Přikývl jsem na slova dvojčat, také mi to došlo. "Co jiného dělat. Keosi, Naene, zabraňte mu odeslat havrana. Hlavně ho nezabijte. Pokud to bude možné, zamezte mu odeslat zprávu a případně mu pozměň paměť, pokud to bude v tvé moci Naene," zaúkoluji je, zatímco zastavím celou skupinku. Nedělám to rád, ale asi mi nic jiného nezbude. Nikdo nesmí vědět, že jsem se už vydal na cestu. Možná jsme jim měli dát návnadu v podobě okázalé vojenské jednotky, napadne mne a s touhle myšlenkou se podívám na dvojčata. Ještě by na to nemuselo být pozdě, pokud se nám podaří zabránit tomu muži vyslat zprávu, přemýšlivě si prohlížím dvojčata a čekám na výsledky od Keose a Naena. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Naen s Keosem rychle kývnou a seskočí z koní. Keos pak tasí meč a zkusí otevřít dveře, jsou ale zavřené na petlici. Naen válečníka odstrčí a vytvoří silnou tlakovou vlnou, která dveře vytrhne i s panty ze zdi. Kolem se rozlétnou třísky a musíte koňům pořádně přitáhnout otěž, aby se nerozběhli. Koně Naena s Keosem zápasí s bojovníkem, který je drží za uzdu. Mezitím jejich majitelé vtrhnou do domku. To už ale vidíš, jak z okna na opačné straně domku vyletí do vzduchu havran. Lisa za na něj zadívá a natáhne ruku. A havran náhle změní směr, začne klesat a po chvilce dosedne Lise na ruku a zatne jí pařáty do předloktí. Skutečně má na nožce připevněnou malou roličku pergamenu. To už vyjdou ven Naen s Keosem, kteří mezi sebou vlečou muže. Každý ho drží za jednu paži, muž je v polobezvědomí a krvácí na hlavě z tržné rány, která tvarem odpovídá hrušce Keosova meče. "Neupravím mu vzpomínky," řekne ti Naen přímo, když se narovná. Keos nechá muže dopadnout na zem a hlídá jej. "Má mysl chráněnou podobně jako elitní vojáci," vysvětlí ti. Sedělo by to, muž má zjizvenou tvář a je ve věku, kdy hrabě propouští své věrné veterány do výslužby. "Nepochybuju o tom, že bych ty obrany prorazil, a kdyby ne já, holky určitě, ale neodvažuji se odhadnout, v jakém stavu by to nechalo jeho mysl," zavrtí Naen hlavou. "Záleželo by na síle a směru telepatického útoku. Kdyby ho dostal schopný telepat, měl by maximálně sem tam pocit úzkosti. My jsme ale psioničky, způsobily bychom mu minimálně poškození mozku," řekne s jistotou Riona. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Sleduji Naena s Keosem, jak vletí do domku toho muže, zatímco z jeho okna vyletí havran. Naštěstí jej Lisa zachytí a oba dva se za chvíli objeví i s mužem mezi sebou, vysvětlujíc mi, že nebude možno změnit mu paměť. Trochu zklamaně přikývnu, chápu to, vždyť i mí elitní vojáci jsou stejně chránění. "Lis, podej mi tu zprávu, prosím," požádám jí, rozhodnut si nejdříve přečíst, co píše a až podle toho se rozhodnout co s ním. Bohužel to vypadá tak, že buď jej budeme muset zabít, čemuž bych se rád vyhl, nebo mu poškodit mozek, aby na nás zapomněl. "Lis, Riono, připravte se," řeknu jim a nahlédnu do zprávy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dvojčata kývnou a postaví se proti vojákovi. Ty si mezitím vezmeš zprávu, rozbalíš ji a přečteš. Je to jen malý útržek pergamenu, na kterém jsou narychlo načmárána těžko čitelná slova Orel vylétl z hnízda. Nic víc. Muži, kterého stále drží v kleče ruce Naena a Keose sleduje přes silné krvácení z čela, které mu zalívá obličej krví, upřeně tvé psioničky. Když dočteš, muž si olízne suché rty a znova se podívá na tvé dva telepatické andílky. "Hrabě de Gaille, určitě se můžeme nějak domluvit..," řekne rychle a podívá se na tebe. "Můj pán má podezření, že jste vyjel za hranice svého území. Můžu mu napsat cokoliv a kdykoliv. Můžete změnit směr a já mu třeba za den napíšu, že jste tudy projeli. Hrabě vás bude hledat na této stezce a vy už budete úplně někde jinde..," navrhuje muž s nadějí. "Ale pokud se dlouho neozvu, vyšle sem hrabě své vojáky a pokud mě nenajdou, bhdou vědět, kde jste..." zkusí i zahrozit. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Zmuchlám naškrábaný vzkaz a schovám ho do kapsy. Obě dívky se postavili už k muži, který se probral z poloomráčení a začal prosit o život. Je mi jasné, že když jej teď zabiji, prozradím místo, kudy jsem jel a kudy jedu. Jenže věřit mu, že pošle falešnou zprávu o změně směru a ještě o pár dní později, nemohu. Zas tak důvěřivý nejsem, zvláště když vím, že v téhle zemi je hodně lordů i hrabat, co si přejí mou smrt. Podívám se na Naena, děvčata i své vojáky. Určitě poznali, že zvažuji naše šance. "Máš pravdu, když tě nechám zabít, poznají, že jsem tudy jel. Bůh ví, za jak dlouho, ale budou vědět, že jsem již na cestě," přikývnu na jeho slova. Ano, má pravdu, když se neozve, budou to vědět. Když sem ale přijedou a najdou ho živého, byť nevnímajícího, také jim dojde, že jsem tudy projel. Zdá se, že nechat ho žít a spolehnout se na jeho slova je nejlepší možnost. "Je to těžké rozhodnutí, co si budeme povídat," pousměji se a podívám se na dvojčata. "Určitě chápeš, že tvým slovům věřit nemohu. Kdo mi zaručí, že ihned po tom, co ti zmizíme z dohled, nepošleš svému pánu zprávu o tom, kde se nacházíme a kam míříme? Ovšem když tě nechám zabít, nějakou dobu jim potrvá, než tě objeví, možná tě ani neobjeví, třeba si budou myslet, že jsem jel jinudy, ale na to se spoléhat nemohu. Co když ale udělám jistou věc, kterou přežiješ, dokonce i pošleš zprávu, byť nesmyslnou a až za pár dní? Během těch pár dní už budeme třeba úplně jinde," zdá se, jakobych mluvil spíše k sobě, ale věřím, že holky pochopily co tím mám namysli. Ano, zasáhnout do jeho mozku, udělat z něj cvoka a při tom mu do hlav vložit myšlenku, že za dva dny má poslat zprávu o tom, že se nic neděje. Možná to nevyjde, možná ta zpráva vyzní divně, možná bude vypadat, jakoby ji psal opilí, ale poskytne nám čas a o to jde. Pak se jen usměju na obě dívky, čímž jim dám na vědomí, aby to udělaly. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další měsíce...Život plyne tak nějak velice rychle, přesto nemáte dojem, že by vám proklouzával mezi prsty. Přestože už máš dvacet devět a Nyos má třicet dva, máš dojem, že jste si spolu užili každou minutu. Natka má osmnáct, její vztah s Famim je čím dál tím vážnější a doma už se může neobjevit i několik dní v kuse. Už nemá dávno jedenáct, jako když k vám přišla, a uteklo to rychle, ale ne tak rychle, aby sis jí nestihla užít jako malé holky. Natka pro tebe byla něco mezi sestrou a dcerou, nyní je to skutečná švagrová a dobrá přítelkyně, pořád spíš jako sestra, tím spíš, že už ji nevychováváte. Být obyčejní lidé, mládí byste pomalu nechávali za sebou, ale to vy nejste. Pořád vypadáte na pětadvacet a ještě hodně dlouho budete, klidně byste mohli vychovat ještě mnoho dalších dětí. Nyos na sobě maká možná ještě více, než když byl skrytým agentem Tajných sborů. A stále tak má úžasné tělo. A ty už teď zase také, díky magii. Kvůli těhotenství pracuješ povětšinou z pohodlí domácí věže, většinou se hezky vyhříváš na terase a probíráš se nejrůznějšími lejstry. Institut prosperuje, děti, které se z něj přidaly k Megriothu, také. Jednou za čas Institut navštívíš a až do pozdní fáze těhotenství přednášíš na Akademii Jezdců. Občas tě navštíví Clark, Anna a jejich dcera Evelyn, nebo Jared, Leona a zase jejich dcera Melanie. Ale jinak je to taková pozdní mateřská dovolená, jsi pořád doma a věnuješ se Chrisovi a Nel. Nějakou dobu ještě i Šmejdilovi, tomu ale už moc dlouho ne. Zemře tak, jako žil, pohodlně natažený na parapetu vychutnávající si sluneční paprsky na srsti. Nyos nechá Kelwora důstojně Šmejdila spálit dračím bílým ohněm a jeho popel potom vsype do moře kolem vás. Na nízkém místě útesu, kde klečel, když popel sypal do vody, potom zatluče do kamene malý dřevěný křížek. Chris si pobrečí, protože je to pro něj první blízká přítomnost smrti, a i Nel je nějakou dobu přepadlá. Brzy se ale všechno vrátí zpět do starých kolejí. Nyos má velení ve sférách obvykle takové, že je třeba pět dní na úkolu a tři dny doma. Během těch tří dní se vám věnuje a poté jde zase třeba na čtyři, pět nebo šest dní někam do jiné sféry. Chris si tak jasně uvědomuje, že má i tatínka, který má sice hodně práce, ale když má čas, věnuje se mu. Když je v srpnu oslava Nyosových a Natčiných narozenin, sejde se celé příbuzenstvo a Nyos ze srandy remcá, jak to vypadá s budoucností chlapů, když se v poslední době roztrhl pytel s holkama. Jared má dceru, Clark má dceru, Alex má dceru. Pomine přitom fakt, že Alex má i syna, vy máte syna a Monica má také syna. Vodou na jeho mlýn jsou Cedrik s Eliz, jímž se 21. října 3224 narodí dcera Chrissie. Okamžitě si tu malou holčičku zamiluješ, a to i přesto, že nese jméno tvé školní úhlavní sokyně. Aby to Nyosovi nebylo málo, tak se dívka narodí i vám. 11. listopadu 3224 v 11:18 dopoledne se vám narodí dcera Valerie. Nyos byl u porodu Chrise, ale Valeriin porod bohužel nestihl. Narodila se týden před termínem a Nyos to nečekal. Útěchou ti může být to, že v době porodu Nyos velice daleko odsud vytahoval se dvěma dalšími Jezdci trpasličí děti ze zasypaných a zaplavených hlubinných dolů. Porod provázely nějaké malé komplikace, ale měla jsi kolem špičkové léčitele, kteří to zvládli. Jejich magie tě pak vrátila do stavu před těhotenstvím a je to opět, jako bys nikdy žádné dítě neměla. Padá jakékoliv šestinedělí i separované kyčle, bohužel ale nemůžeš ani kojit. S Chrisem jsi mohla, ale ukázalo se, že mateřské mléko po zásahu této magie může dítěti spíš škodit, než pomáhat, proto to tentokrát magie udělala se vším všudy a máš tak zpět tělo vypracované pětadvacetileté holky, ať chceš nebo ne. Každopádně Valerie je zdravá a krásná a úplně první, kdo ti k ní po léčitelích gratuluje, je Uvera. Který se jedním dechem zeptá, kdy nastoupíš do tréninku. Celý den jsou s tebou Eliz, Monica, Anna i Elle, Nyos dorazí až k večeru, hnědo-zlatou zbroj špinavou od hlíny a prachu. A první nečistoty, které tak spočinou na Valčině tváři, když ji Nyos k sobě přitiskne, tak nepocházejí z tohoto světa. Dalších několik dní je ve znamení ukazování Valči světu a vašim drakům. Podobně jako když se narodil Chris nebo Alexovy dvojčata, je celé velení Megriothu na několik dní zase na hadry. Mnohdy včetně draků, kteří se ukáží být zdatnými pijáky. Kelwor přepije celý Štáb a ještě nemá dost. I většina Jezdců nižších šaržích bude na Val dlouho vzpomínat jako na dítě, díky kterému se mohli na službě zlít jako prasata. Ale ty i Nyos jste hodně oblíbení a dítě vám všichni přejí. Velký problém ale nastává s tím, kdo teď bude Valču a Chrise hlídat. Nakonec spíš než na mladé holky vsadíte na klidné stáří a Nyos zaměstná starou chůvu Arakleu, která se starala o Natku a kdysi i o Nyose samotného, když byl jeho otec rytířem. Jsi klidnější, když víš, že se o tvé děti stará žena, kterou Nyos považuje pomalu za svou babičku. Araklea je velice milá a hodná a dětem rozumí, navíc byla celý život pracovitou selskou ženou, chodí spát později než vy a vstává i dříve než Nyos. Často má tendence také poklidit dům a nachystat vám snídani. Nyos ji připravil útulný pokoj ve třetím patře věže. Pokud jste doma, buď v něm tiše sedí a spokojeně vyšívá, nebo jde na návštěvu za svými dětmi nebo vnoučaty. Pokud doma nejste, stará se o děti i Nel, která si ji také rychle oblíbila. Přestože ti magie vrátila tvé tělo před těhotenstvím, a tedy i jeho sílu, rychlost a obratnost, návrat do dračího sedla je tvrdý. Megrioth s Jezdkyněmi-matkami počítá a vyčlenil jim proto i zvláštní výcvikovou skupinu. Eliz ji opustila krátce předtím, než ty jsi do ní vstoupila, a varovala tě, že to bude záhul. No a byl. Přestože jako šestihvězdičková Jezdkyně jsi na tom kvalitativně lépe, než třeba dvou nebo tří hvězdičkové ženy, i pro tebe jsou cvičení obtížná. Znova po půl roce držet meč, sledovat okolí, udílet rozkazy, řídit Nel a ještě levou rukou přesně zasahovat magií pohybující se cíle, to není jednoduché. Naštěstí si instinkty nabyté předchozími tvrdými tréninky a nyní pohřbené nicneděláním zase rychle vrátí, už to jde a dostáváš se zpět do tempa. 11. prosince, pondělí ráno Po měsíci ti skončí návratový výcvik pod Uverou a zařadíš se zpět do běžného provozu Jezdců. Vyšší velitelé tě přivítají zpět mezi sebou a dál budeš fungovat jako jeden z nich, tedy dostávat příkazy od Štábu a plnit si své služby. Dneska máš ale volno, a tak sis mohla trochu přispat. Víš, že Araklea dá najíst Valči a připraví snídani i pro Chrise, takže si nemusíš dělat starosti. Nyos leží vedle tebe, když už se kompletně probudíš. "Dobré táno, lásko," zakření se tvůj manžel, když se otočíš a protáhneš se. "Dneska je tu přes den Fami," informuje tě. "Takže se mi ještě nechce dolů. Dělá si ze mě srandu," zaskuhrá se smíchem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Život jde dál. Moje tělo se zvětšovalo, Natka byla stále víc dospělá a samostatná a já si říkala kdy se objeví s tím, že se stěhuje. Chris rostl jako z vody, den ode dne byl chytřejší a větší, brzy už to nebude můj chlapeček. Netěšila jsem se na dobu, kdy se mu už nebude chtít ke mě přitulit a bude breptat, když mu budu chtít dát pusu. Kvůli těhotenství jsem zůstávala hlavně doma a nechala si posílat papíry a zprávy z Institutu, ale pořád jsem přednášela. Tedy aspoň do doby než jsem byla v hodně pokročilém stavu těhotenství. Šmejdil umřel. Chvíli trvalo než jsme na to přišli. Šmejdil se totiž příliš už nehýbal a umřel na svém oblíbeném místě, kde spal a slunil se. Jedinou útěchou bylo, že umřel poklidně ve spánku. Chris plakal, Nel byla deptaná a já taky brečela. Šmejdil nakonec byl člen naší rodiny a byl mi přítelem hodně dlouho. Byla jsem vděčná, že se mu Nyos postaral o důstojný odchod. Konala se Nyosova a Natčina oslava narozenin, kdy se sešli všichni příbuzní. Nyos ze srandy remcal kvůli tomu, že se rodí nějak moc holek. Já se smála, protože jsem věděla, že mi budeme mít holčičku. Ne proto, že bych to viděla v té apokalyptické budoucnosti, ale prostě jsem to cítila. Dítě totiž v poslední fázi těhotenství kopalo jak šílené. Co vím, tak nejvíc kopou právě holky. A další ránou bylo to, že se Cedrikovi a Eliz narodila taky holčička Chrissie. Samozřejmě jsem ji hned milovala. Jak bych nemohla? Ne dlouho na to jsem začala rodit i já. Nyos byl u porodu Chrise, ale teď to nestihl. Byl by, kdyby se dítě nerozhodlo přijít na svět dřív. Ale tak to hold chodí. Jakmile mi praskla voda zavolala jsem si pomoc a brzy mě obklopovali léčitelé. V jednu chvíli jsem měla opravdu obavy, protože se objevili komplikace, ale naštěstí se to zvládlo. A tak se nám narodila holčička Valerie. Zpravili mi tělo, ale nemohla jsem kojit, jako Chrise. Takže musela mít náhradu. Uvera mi přišel pogratulovat a skoro na stejný dech se mě ptal, kdy půjdu na tréning. Málem jsem ho v tu chvíli zabila. Co je to za nápad ptát se ženský po porodu, kdy půjde trénovat? Po tom co jsem mu vynadala jsem mu řekla, že za tři dny nastoupím. Po zbytek dne se mnou zůstala Eliz, Monica, Anna i Elle. Nyosovi se určitě už doneslo, že jsem předčasně rodila, takže dorazil ještě ten den a pokřtil naši dceru špínou z jiného světa. Dalších několik dní se vznášel v duchu oslav. Ukazování Val a připíjení na její zdraví. Další otázkou bylo, kdo děti bude hlídat. Natka pořád mohla občas hlídat, ale občas bohužel nebylo dost. Takže Nyos přivedl jejich starou chůvu, která měla dost zkušeností a navíc pro Nyose byla jako babička. Netrvalo to dlouho a taky jsem si ji oblíbila. Nastoupila jsem na tréning. Eliz mě varovala, že to bude záhul. Měla pravdu. Dostat se zase formy chvíli trvalo. Ale zvládla jsem to. Byla jsem ráda, když jsem z toho výcviku mohla vypadnout a nastoupit do normální služby. Pondělí ráno Dnes mám volno a tak jsem si mohla přispat. Areklea se postará o děti, takže nebyl důvod spěchat. Probudila jsem se a zjistila, že tu Nyos pořád je. Zívnu a protáhnu se. „Dobré ráno.“ Podívám se na něj Postěžoval si, že je tu Fami a že si z něj dělá srandu. Protřu si oči, převalím se a přitulím se k němu. „Proč si z tebe dělá srandu?“ chci vědět a položím si hlavu na jeho rameno, rukou jsem ho objala kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos se usměje a pohladí tě po zádech, když se k němu přitulíš. "Protože neví, jestli mi má říkat brácho nebo tatínku," uculí se tvůj manžel. Fami samozřejmě také naráží na to, že Natka od svých jedenácti let bydlí u vás. On vlastně ani Natčiny rodiče nezná, nikdy je neviděl a ani oni jeho. Ale dokážeš si tuhle konverzaci mezi Famim a Nyosem představit, Fami si svého oblíbeného učitele rád dobírá a Nyos mu nezůstává nic dlužen. Chvíli ještě ležíte, ale potom už se rozhodnete vstávat. Nyos si oblékne Draony a černou tuniku, jeho klasické oblečení posledních let. Pak se jednoduše dá nahodit kabátová zbroj, zapnout, připevnit meč na záda a jít do akce. Sejdete dolů. Valča je nakrmená a přebalená a zase spí, Chrise zrovna krmí Araklea. Natka oblečená v draonech a rudé tunice sedí vedle Famiho taktéž v draonech a černé tunice jako Nyos. Fami je Raven, ne Jezdec, takže vidět u něj draony není zrovna obvyklé, ale není to nic zas až tak divného. Ravenové jsou si s Jezdci rovni a často si draky vypůjčují. "Dobré ráno," pozdraví vás s úsměvem unisono Natka i Fami, kteří mají oba chleba s tmavým medem. Poté si vás všimne i Araklea a ta vás také pozdraví, Chris taktéž, ale chůva mu zakáže se zvedat od jídla dokud nedojí, takže syn zůstane sedět. Nyos ale dojde k němu a pohladí ho. "Co si dáš ke snídani, lásko?" zeptá se Nyos. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se a pohladím ho po ruce. „Myslím, že brácha by byl lepší. Až se ti dva vezmou může ti říkat taťko.“ Poškádlím ho. Chvíli se tulíme, ale nakonec se zvedneme a upravíme se. Nyos se oblékl připraven do akce. Já si oblékla jen Draony a sešli jsme dolů. Val spinkala, spokojeně napapaná a přebalená. V tomhle věku nic jiného stejně nedělají. Araklea seděla u Chrise a hlídala, aby snědl svou snídani. „Dobré ráno.“ Pozdravím všechny. Fami a Natka byli taky připravení a snídali chleba s medem. Šla jsem dát Chrisovi pusu na čelo, Araklea mu nedovolila vstát dokud nedojí. Nyos se zeptá na snídani. Kouknu na Natku a Famiho. „Chleba s medem vypadá dobře. A mléko.“ Řeknu Nyosovi. „Tak. Co vás dneska čeká?“ zeptám se jak Famiho, Natky tak Nyose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos přikývne a začne chystat snídani i vám dvěma. Zeptáš se Natky a Famiho, co mají v plánu. "Já mám dneska malý trénink se Stellou a potom jdeme s Famim do Feleoneru," prozradí vám Natka, že nejdříve je čeká s její dračicí trénink a potom jdou s Nyosovým chráněncem do sféry, které se v Megriothu přezdívá sféra zamilovaných. Je to sféra velice blízká Megriarthu, dobře zabezpečená Megriothem a už statisíce let neobydlená, s nádhernou přírodou. "Já mám předtím ještě nějaké výslechy, ve skladu v Kareoru se ztrácí chleby, nic vážného," dodá Fami. Ravenové plní v Megriothu roli tajných agentů, zvědů, ale také vyšetřovatelů, kteří si mohou došlápnout na kohokoliv včetně Jezdců, nejčastěji ale řeší šarvátky mezi synthrialy, chlast ve službě, spánek na hlídce nebo právě ztrácející se proviant. "Večer se ještě musím stavit do Palataru, Vlaoru a Kareoru," prozradí vám Natka, že musí navštívit tři vaše základnu, v Říši, v Guršské říši a tu hlavní v Korinthoru. "Abych jim řekla o zítřejším výcviku..." Ten výcvik začíná zítra a bude trvat pět dní. Nepracovala jsi na něm, protože jsi byla těhotná, a jen jsi to podepsala, ale samozřejmě zhruba víš, o co půjde. Stejně jako Nyos a dokonce i Fami, který to pomáhal připravit, všichni tři ale svorně mlčíte, když se z vás Natka snaží dostat, o co půjde. Ne proto, že by chtěla mít výhodu, ale spíš proto, že je hrozně zvědavá, a nesnáší, když všichni kolem ví něco, co ona ne. Nyos před tebe postaví chleba s medem a mléko a posadí se vedle. "Co plánujete vy?" zajímá se pak Fami. "Odpoledne musím na Štáb, do té doby mám volno," odpoví Famimu Nyos a s úsměvem sleduje, jak Araklea nutí Chrise kousat chleba s medem. Za maminku, tatínka, Natku i Famiho už dávno kousl, i za babičky a dědečky, teď musí Chris chudák kousnout za strejdu Jarreda a sestřenici Melanii. "Bojím se, že naši obří rodinu bude do pěti let nesnášet," zasměje se Natka. "Hlavně než se dostane k Robertovi a Monice, tak praskne..," dodá tiše Nyos. Ale Araklea Chrise samozřejmě nepřecpává, takže z každé rodinné větve vybere jen jednoho dva členy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos se pustil do přípravy snídaně, usměji se a posadím se. Chvíli se na něj dívám. Líbilo se mi, když se ochomejtá v kuchyni. Ale otočila jsem pozornost na Natku a Famiho, kteří mi začínají vyprávět co je všechno čeká. Když Fami řekne, že vyšetřuje zmizelé chleby vyprsknu. Protože to znělo legračně. Vím, že tohle se děje a vlastně to není legrace, ale.... prostě to vtipně vyznělo. "No máte toho docela dost. Činíte se." Řeknu pochvalně. Co se výcviku týče, tak jsem mlčela. Docela mě bavilo Natku napínat. Naštěstí to z nás přestala tahat, když viděla, že s námi nehne. Nyos nám přinesl snídani, poděkovala jsem mu a vzala si chleba s medem. Když se zeptají nás co budeme dělat, Nyos řekl, že do odpoledne má volno. "Já mám celý den volno. Takže se budu věnovat dětem a Nyosovi a pak budu chvíli papírovat." pokrčím rameny. Všichni se najednou zaměřili na Chise, kterého naše chůva hlídala u snídaně. Začala jsem se usmívat. "Myslím, že spíš by začal nesnášet ji. Naštěstí Araklea ví co a jak." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Celý týden se nese ve znamení toho, že téměř nemáš čas a Nyos je na tom podobně. Probíhá cvičení v Calteroo, kde jsou prakticky všechny budoucí velitelské naděje, a také spousta dobrých důstojníků a trenérů, kteří na vše dohlížejí. Cvičení se připravovalo asi dva měsíce skutečně pečlivě a nemělo by dojít k žádným problémům. Jediným problémem tohoto cvičení pro tebe je to, že v Calteroo jsou také Uvera, Elle a Dartor, což znamená, že v Darogaru jste z Výcvikové rady zůstaly jen ty a Lohana. A máte skutečně hodně práce, v Drarionu totiž zrovna finišují stavební práce na Jezdecké akademii, Institutu i na Akademiích Miarek, Draylerů a Chodců. A vy samozřejmě musíte vše zkontrolovat. Všechny Akademie samozřejmě leží mimo hlavní administrativní a kulturní centrum Drarionu, město Carteon. Jezdecká akademie leží na břehu Tyrkysového moře. Ano, Drarion je totiž stvořen jako obrovský ostrov a kolem dokola je oceán. Na Jezdecké akademií studují mladí Jezdci i Ravenové, terén proto musí být přizpůsoben. Kolem Akademie jsou nejrůznější cvičiště, některé slouží pro trénink jízdy na koni, jiné pro jízdu na Draylech, trochu dál jsou lesy a hory hlavně pro Raveny, ve vzduchu visí terče pro nácvik letu na dracích, různé branky a podobně. Všechny Akademie Miarek leží u lesů a hor, ačkoliv samozřejmě všechny někde jinde. Naopak všechny Akademie Draylerů leží na dlouhých a jen mírně zvlněných loukách, kde mohou Draylerové zkoušet nejrůznější formace a drtivé zteče. A Akademie pro Chodce se také hodně přizpůsobuje jejich Meghartům, proto také leží u moře, navíc nedaleko je velké jezero, kolem jsou lesy, louky a trochu dál další hory. Institut, na který ses obzvlášť zaměřila, leží taktéž u moře, aby si děti mohly třeba za dobré chováni užít vln a slané vody. I Institut má nedaleko les. Změnila se hodně jeho architektura, zatímco doteď Institut vypadal jako typický Darogarský hrad, aby zapadl do okolí, nyní je postavený v klasickém Megriothském stylu jako všechny Akademie nebo budovy v Carteonu. Bílý kámen, rozlehlé monstrózní budovy, sloupy z mramoru a pětkrát větší kapacita než u původního Institutu. Počítá se totiž s tím, že se rozšíří oblast vašeho hledání. Zatímco doteď se Institut staral jen o děti z Belnetské říše, nyní se bude starat i o magicky nadané osamělé děti z Narnostu, Korinthoru a Severní Belarie. Institut i všechny Akademie mají samozřejmě hradby, ne pro obranu před nepřítelem, ale pro ohraničení pozemku, dodání stavbám respektu a také proto, aby se děti nemohly toulat kde chtějí. Kontrola všech Akademií a Institutu byla skutečně důkladná, s Lohanou jste vlezly úplně všude. Zkontrolovaly jste sklady, učebny, pokoje dětí. Miarky a Draylerové mají pokoje po pěti, Jezdci a Ravenovéh mají pokoje pro dva, stejně jako Chodci, u nichž se počítá s tím, že pokud mají třeba panteří nebo vlčí Megharty, budou přespávat s nimi. Všechny pokoje jsou poměrně prostorné, rozhodně dvakrát větší, než co jsi na Akademii zažila ty, a to vás bylo na pokoji více. Každý pokoj má vlastní koupelnu a záchod, samozřejmě. Pokoje učitelů jsou spíše hezké apartmány, učitelé tady mají předsíň, obývací pokoj, ložnici i kuchyň, kdyby nechtěli jíst v jídelně. A to učitelé narozdíl od dětí nemají povinnost zůstávat přes noc ve škole, mohou klidně chodit domů. Sborovna a ředitelna jsou vždy v nejvyšším patře, ředitelna Institutu se ti hodně líbí, stejně jako ředitelna v Jezdecké akademii, kde se usídlí Lohana. Kasárny pro synthrialy, kteří přeci jen budou Akademie hlídat, jsou soběstačné, Synthrialové mají vlastní hezké pokoje, jídelnu, vlastní seřadiště i cvičiště a od všech budov Akademie jsou odděleny zdí, aby děti vojáky neotravovaly. Pondělí Byl to časově náročný týden, ale rozhodně zábavný, už dlouho jsi s Lohanou nestrávila tolik času. Bylo to báječné připomenutí školních let. Zhodnotíte všechny stavby a předáte zprávy Štábu, a pak máte ještě chvilku čas na to, abyste se podívali na rozestavěný Carteon. Už teď je jasné, že Megrioth se chce překonat. Zatím je Carteon třikrát větší než gigantický Palatar a to stavění zdaleka nekončí. Uprostřed města jsou samozřejmě budovy Štábu, Výcvikové rady a Chrám Larata, a nesmí chybět obří zlatá socha gryfa, symbol Megriothu. S Carteonem se samozřejmě počítá jako s hlavním administrativním centrem celého Megriothu, odtud by se do budoucna měly řídit veškeré operace. Proto tu jsou také velitelství všech řádů. Megriarthy by do budoucna měl sloužit pouze jako velitelství výcviků. Stejně ale architekti Megriothu musí být megalomani. V pondělí máte ale oba s Nyosem celý den volno, a tak dostala volno i Araklea. Samozřejmě jsi spala déle než Nyos, a tak jakmile sejdeš dolů, Nyos už nakrmil Val a dal ji zase spát, a dohlédl na to, aby Chris s dlaněmi upatlanými od marmelády nepatlal po Nelině kožichu. Pak si s Chrisem chvíli hrál, ale jakmile přijdeš, nechá ho hrát si s kostkami a jde se s tebou na terasu nasnídat. Minulé dny bylo tady na útesu fakt hnusně, bouřky, vysoké vlny, zataženo, ale dneska je zase krásný den, kdy si na terase můžete vychutnat sluneční paprsky a teplý mořský vzduch. "Ahoj lásko, co si dáš na snídani?" zeptá se Nyos s úsměvem a ať odpovíš cokoliv, jde ti to připravit. Pak si sednete na terase ke stolu a dáte se do jídla. Konečně máte možnost si pořádně popovídat, celý týden jste k tomu neměli moc příležitost. Nyos ti řekne, že mluvil s Uverou, a že Natka v Calteroo mezi mladými Jezdci zářila. Ty mu řekneš, jak se ti líbí Drarion, co si myslíš o Carteonu a jak hodnotíš Akademie. (// Přímá řeč prosím. :P xD ) Jasně, že si může přečíst zprávu, ale říct mu to osobně je lepší. Bavíte se ale hlavně o nepracovních věcech, co Chris s Val dělal, jak se o ní hezky stará, jak se pořád mazlí s Nel a že už telekinezí shodil třetí vázu. Val že je hodné dítě, bavíte se i o tom, že Eliz teď udělala zkoušky na Nižší velitelku a její manžel Cedrik byl vyznamenán za záchranu stovek životů v hroutící se sféře. Monica a Kelen by chtěli ještě jedno dítě, ale zatím se jim to nedaří, Alex plánuje Elle vzít na druhé líbánky, až se vrátí z Calteroo. Ale přeci jen vás čeká ještě práce, byť celkem příjemná. Musíte se s Nyosem totiž nějak domluvit na tom, jak bude vypadat vaše věž v Drarionu a kde bude stát. Je jasné, že bude postavena v Megriothském stylu, tedy že bude obrovská, prostorná a bílá. Ale musíte se shodnout na tom, kde budou jaké pokoje, kolik jich bude a jak budou vypadat. Je naprosto jasné, že se musíte jako všichni přestěhovat. Nyos by chtěl pořád bydlet na útesu v oceánu, klidně na velkém útesu s hlínou, trávou a zahrádkou, ale na útesu, daleko od všech možných čumilů. V podzemí pod věží chce mít ve skále vyhloubený bazén, v přízemí prostorný a otevřený obývak, ale aby se dal samozřejmě jednoduše zavřít pro případ bouře. Z obýváku chce jako nyní vchod na terasu, která by mohla být o něco větší. A pak prostornou a luxusní kuchyň, jídelnu, to už v dalším patře, o patro výš jako nyní knihovnu, výše potom spoustu dalších pokojů, saunu, pracovny pro vás oba, několik koupelen a další kuchyň... A až úplně nahoře chce jako nyní ložnici, jen opět mnohem větší. Aby to nebyla jen skříň, postel a koberec. A ovládací krystal jako vždy těsně pod střechou. Nyos evidentně sdílí megalomanské myšlení architektů, protože se zcela ztotožnil s jejich myšlením. Když má tu možnost, chce velkou a prostornou věž. Ale chce samozřejmě slyšet, jak si to představuješ ty. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Najednou jsme neměli vůbec čas. Začalo se dít tolik věcí. Většina lidí bylo na cvičení a takže většina povinnosti padla na mě a Lohanu. Museli jsme se pořádně ohánět, naštěstí to nebylo nemožné zvládnout a nakonec to byla i zábava. Věnovali jsme se totiž přestavbám akademií a Institutu. Přiznám se však, že nejvíc jsme se zajímala o přestavbu Institutu. Nakonec jsem jeho ředitelka, v tomhle jsem nedokázala být objektivní. Taky jsme díky tomu s Lohanou byli hodně spolu, bylo to skoro jako vrátit se do minulosti. Procházeli jsme všechny akademii, všechny místnosti, zapisovala jsem si poznatky a nebo připomínky. Takže jsem měla dva papíry, jeden na to co se mi nelíbilo a druhý na to co se mi líbilo. Je neuvěřitelné jak jsme se zaměřili na vzdělání. Někdy... jsem měla takový zvláštní pocit, že se z nás stává převážně vojenský národ. Dalo by se říci, že všichni dělají kde co, a nikdo není zaměřený jen na jednu věc. Jen doktor? Jen učitel? Všichni najednou uměli vlastně všechno. Stávali jsme se multifukční. A nebyla jsem si jistá jestli je to úplně dobře. Ale s tím nic nenadělám. Tímhle směrem se prostě teď ubíráme. Pondělí Po týdnu konečně volno, a ne jen já. I Nyos měl volno, takže jsme dali Araklee volno. Hodlala jsem tenhle den věnovat rodině. Carteon byl vážně úžasný. Hodně jsem zírala, když jsme ho viděla. Chápala jsem to, ale správně, že tam tedy budeme muset přestěhovat i několik desítek obyčejných lidí? Aby se věnovali normálnímu chodu sféry? Jako obchod a pěstování plodin? Jestli má být Carteon soběstačný musí mít vlastní pole a farmy, kde by se pěstovalo jídlo. Pak i mlýny, jatka, pekárny a podobně. A tomu se vojáci věnovat nemůžou. Nyos vstal zase jako první a všechno obstaral. Postaral se o Val i o Chrise. S Chrisem si pak hrál, ale jak jsem přišla nechal ho, aby pokračoval sám. Rozhodli jsme se vychutnat si snídani na terase, protože bylo po dlouhé době zase hezky. „Dobré ráno. Dala bych si topinky ve vajčku. Mám na ně chuť.“ Řeknu mu a usměji se, když jde vše připravit. Zajdu za Chrisem a dám mu pusu než se jdu posadit na terasu. Chris už je velký kluk. Měla bych začít dělat něco s jeho vzděláním. Nyos se vrátil i se snídaní, pustila jsem se s chutí do jídla a začali si povídat. Nyos mi řekl, že si Natka vedla v Calteroo báječně. „Nic jiného jsem ani nečekala.“ Řeknu pyšně. Pak mu začnu vyprávět o všem co jsem během týdne viděla. „Akademie zvedli úroveň hodně vysoko. Když si vzpomenu jak vypadali Akademie dřív... je to úžasné. Jen abychom si tím žáky nezhýčkali.“ Pronesu varovně. „Zvyknou si na luxus a jak si pak budou zvykat na svět až budou mimo akademii? Z toho mám trochu obavy. Všechno je rozšířené, větší, nové...“ Odmlčím se abych se napila. „Ale je to nic proti Carteonu. To je vážně něco. Už jsi tam byl? Tohle je ten největší projekt v historii.“ Řeknu nadšeně. „Ale kromě výstavby je nutné ještě zřídit její samostatnost. Budou muset vybrat lidi, kteří by pracovali v obchodech a kteří by pomohli s chodem sféry. Farmáře, chovatele, rybáře.... nemůžeme jídlo dovážet odtud. To by pak smysl Carteonu byl k ničemu.“ „Ale jsem si jistí, že to mají promyšlené. První město a pak všechno další. Už se těším až ho udivím v plném chodu.“ Ukousnu si topinky. „A s Institutem jsem taky spokojená. Jsem zvědavá na děti z jiných zemí. Bude to zajímavé sledovat jak si děti zvykají.“ Pak změníme téma. Mluvíme o dětech a o přátelích. Chris se pěkně stará o svou sestru, byl to někdy rošťák, ale byl zcela oddaný rodině. Val je hodné dítě. Nepláče tolik jako plakal Chris, ale bohužel zatím toho moc nenadělá. Je to přece jen batole. Pak mluvíme o Eliz a její zkoušce na nižší velitelku, samozřejmě to zvládla. A Cedrik dostal vyznamenání. Ale jak ho znám, tak mu je to jedno a je jen rád, že ty lidi zachránit. Monica a Kelen se snaží o další dítě, zatím nic, ale jsem si jistá, že to půjde. Pokud ne zajdu za Monicou a zkusím její plodnost podpořit nějakými bylinkami. Je spousta triků. A Alex se chystá s Elle na další líbanky až se vrátí z Calteroo. Kromě toho jsme začali i probírat náš nový domov v Drarionu. Nyos mi povykládal o tom jak by to chtěl. Se vším jsem souhlasila, znělo mi to dobře. Ale taky jsem měla nějaké připomínky. „Pokoje dětí bych chtěla aby byli na jiném patře než náš pokoj. A aby byli dál od sebe. Až děti budou starší, tak budou chtít mít nějaké to svoje soukromí. A mi nakonec budeme taky rádi, že jim nebude stačit ujít jen pár kroků, aby nám mohli vpadnout do ložnice.“ Pousměji se. „Taky bych chtěla nějakou lékařskou dílnu. Kde bych mohla sušit bylinky a zpracovávat je. Sice už na tohle nemám skoro žádný čas, ale když už se nějaký objeví ráda bych se věnovala svému oboru.“ Zamyslím se. „Ale jinak po pravdě nemám žádné další požadavky. To co jsi řekl ty mi zcela vyhovuje. A zní to úžasně.“ Usměji se. „I když se mi bude stýskat. Je tu mnoho vzpomínek.“ Podívám se na moře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Od toho mají všelijaká cvičení, aby moc nezpohodlněli," odpoví ti Nyos. "My taky nebydlíme v žádné chatrči, ale pravidelné výcviky s Uverou nás připravují na spánek někde v lese," pousměje se manžel. "A nemysli si, Akademie Řádu Říšských mágů vypadají pořád stejně, jenom Megrioth zavedl nový architektonický sloh." Následně zavrtí hlavou. "Ne, ještě jsem ho neviděl," odvětí a poslouchá, jak Carteon chválíš. "To je jasné. Prvních pár let asi ještě budeme závislí na Darogaru, ale pak už ne. Samozřejmě sestěhujeme do Carteonu celé rodiny. Každá rodina, která má ve svých řadách nějakého člena Megriothu, má nárok na dům v Carteonu. Navíc v Carteonu budou bydlet i všichni synthrialové, takže i jejich ženy a děti.. Může to vypadat tak, že rodiče mají čest dětí, nejstarší dcera bude mocná a půjde na Jezdeckou akademii a stane se buď Ravenkou nebo Jezdkyní, dva synové půjdou k Synthrialům, matka se bude starat o domácnost, dcera bude šadlena a synové budou pomáhat otci na poli," vysvětluje ti, jak si to Štáb představuje. Jistě, prostě členové Megriothu budou plnit své úkoly a jejich rodinní příslušníci budou v bezpečí a bez zátěže daní pečovat o velkoměsto. Když promluvíš o dětech z jiných zemí, Nyos pokýve hlavou. "Oficiálním jazykem Megriothu je ale říšština, takže tu se děti budou muset urychleně naučit. Zatím ti leží na stole návrhy učitelů z Belarie a Korinthoru, kteří by takové děti měli na starosti, dokud se nenaučí říšsky," informuje tě. Když zmíníš, že chceš pokoje dětí v jiném patře, než vaší ložnici, Nyos se zasměje. "No tak to je jasné!" pronese se smíchem. "Navíc to celé horní patro chci pojmout jako celý apartmán, kde budeme mít úplné soukromí. Chci tam udělat prostornou ložnici, ale i naši vlastní koupelnu a malou jídelnu a knihovnu," vysvětlí ti, jak si horní patro představuje. Na to o bylinkách jen kývne a zahrne to do svých úvah. Když zmíníš vzpomínky, pousměje se. "To tedy jo," i on se na chvíli zadívá na moře. "Ale začínalo nám to tady být malé," zasměje se. "Samozřejmě s jedním z pokojů počítám pro Natku, ale nevím, jak moc ho zařizovat..," zmíní. Natka má sice teprve sedmnáct, ale Fami má třiadvacet, tak kdo ví... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dál se bavíme o Carteonu a naší věži, kterou budeme budovat. Nyos mi vysvětlil jak to bude fungovat, že třeba normální práce budou vykonávat rodiny Jezdců nebo Ravenů. Ne všichni budou mít na to, aby jimi byli. A nikdo nebude chtít být dlouho oddělen od rodiny. Takže si je vezme sebou. Zamyšleně přikývnu. „Myslíš, že by tam chtěli moji rodiče?“ zeptám se. Nevím jestli se jim bude chtít opouštět naši vesnici a přátele. Nejraději bych tedy odstěhovala celou vesnici, ale to nejde. Asi. Nyos souhlasí s tím, abychom měli pokoj oddělený od dětí. Vlastně to ještě rozšířil. Budeme mít celé patro pro sebe. Políbím ho na tvář. „To zní skvěle.“ Řeknu natěšeně. Ale dělá si starosti ohledně pokoje pro Natku, pohladím ho po ruce. „Miláčku. Natka není dítě. Tak ji nech zařídit pokoj podle sebe. Už má vlastní styl co se ji líbí. A myslím, že z myšlenky navrhnout si vlastní pokoj jak chce bude nadšená. Navíc....“ Odkašlu si. „I kdyby s námi nechtěla dál bydlet... pořád by tu měla mít pokoj, kdyby se něco... no víš... aby se měla případně kam vrátit. Nebo kde přespat když přijde na delší návštěvu.“ |
| |
| Sinrion, Severní Belarie „Takže říkáš Věž Vysoké magie nebo do Korinthoru? Hmm.“ Ujistím se v odpovědi mladého knihovníka. Vlastně jsem ani nepotřeboval nějaké potvrzování. Další kousek skládačky byl přidán do velkých puzzlí, který dával větší smysl tomu všemu. Takže zdroj síly leží tam... Poděkuji knihovníkovi a odeberu se do útrob knihovny. Procházím se velkými regály plnými knih. Nevím, po setkání s mladým knihovníkem mou mysl naplnil stín lenosti z představy dalšího cestování. Nebylo kam spěchat. Břímě vůdcoství jsem předal jiným. Ty, které jsem chtěl zachránit a chtěli být zachráněni, svolili s vyjednanými podmínkami, které bylo uzavřeno s nově vzniklou organizací – Megrioth. Není však naškodu být z jejich zorného pole. Po určitých lidech a jejich hlavách je stále sháňka. Život dokáže být pěkně ironický. Člověk pátrající po minulosti, objevujíc korupci, stávající se zlem k jeho napravení. Těžko říct jaké kostky mi Osud přidělil. Z mého pohledu nejsou nejhoršími ani nejlepšími. Všechno mě to drží uprostřed víru událostí s otevřenými možnostmi. Kousnu se do vnitřní strany tváře. Toto gesto je jakýsi trik pro mou maličkosti, když začnu zvažovat svůj další krok. Můj výzkum, i když to je slabé slovo. Spíš to je můj úkol, ke kterému se upínám, než najdu svůj další – vyšší smysl. Mnoho událostí a mnoho zpráv mě přimělo ke změnám a lehce zavzpomínám na minulost. Kdybych se rozhodl jinak, jak by vypadala má přítomnost? Z podvědomí vystoupí setkání s dívkou, kterou jsem považoval za svou první lásku a i osudové trauma, kdy mě mág přišpendlil ke stromu a tím probudil mou touhu po síle a moci, která by mi dovolovala bránit a chránit ty, které bych miloval. To a nic jiného je onen moment, kdy se zapustili kořeny a staly se základy pro tuto současnost. Hlavou se pomalu mihnou další a další vzpomínky. Výchova a učení od otce, který byl zrazen a pokoušeli se ho zabít. Jeden z mnoha bodů, zasévajíc žár nenávisti vůči lidem, kteří svou moc zneužívají ku svému prospěchu. Ironie, sladká to ironie, že Já sám jsem se nepoučil z jejich činů a sám jsem spáchal zlo, které mě bude doprovázet až do konce života při každém pohledu na děti, které mi měli pomoct ve válce proti tomuto zlu. Zlo ve prospěch dobra. Jak hloupé, jak marné...jak šílené. Vymaním se ze svých myšlenek v momentě, kdy stojím za bránou knihovny a do tváře mě zasáhne ostré severské slunce. Hodlal jsem zůstat v Sinrionu ještě další měsíc, abych se připravil na další dlouhou cestu. Vrátím se do taverny, kde jsem ubytován a započnu s přípravami, ale nejdříve ze všeho se rozhodnu napsat dopis určený Vitari a Orisovi. Dopis Dopíšu dopis a zapečetím ho, pak pronesu ještě krátké zaklínadlo, které ho ochrání před možnými nepříjemnostmi. Nicméně to je vše, není to tajná zpráva, obsahující tajné a životně důležité informace. Snad dojde, pokud ne, bude to nemilé zdržení, ale co. Život bude dlouhý.... Vyjdu z pokoje a sejdu po schodech do šenku. Dopis předám hostinskému s mincemi – pro něho a kurýra. Nakonec se vrátím do pokoje a zabývá jinými věcmi na svém seznamu věcí ve své hlavě. První z nich je: Jak se v Palataru hovoří? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Earen de Gaille - mocný hrabě přebývající na hradě Brookmor na jihu Narnostu. Tvář (nikoliv vůdce) organizace nazvané Faerta, která se nedávno odštěpila od Morova bratrstva. Jeho majetkem jsou krom hradu Brookmor ještě dvě pevnosti na hranicích s Ruiilem, které hlídají jeho rodoví vojáci. Krom rodových vojáků velí i všem vojákům Faerty na území Narnostu, kterých je nějakých pět tisíc, což z něj dělá muže s jednou z nejsilnějších armád v Narnostu. Mimo vévodů dokonce s největší. Tarius - sedmadvacetiletý voják narozený v Belnetské říši. Na hradě Brookmor slouží již deset let, začínal jako cucák ve zbrojnici a dostal se až k hodnosti seržanta. Není to sice ještě ani poručík ani kapitán, a už teprve ne velitel, ale už to není ani vojín nebo desátník. Navíc má na hradě pověst absolutně nejlepšího šermíře. Primárně je součástí rodových vojsk hraběte de Gailla, ale sekundárně je také členem Faerty, do které vstoupil už při jejím založení. Vitari - krásná rusovlasá zaklínačka, vůdkyně zaklínačů a hlavní velitelka Faerty, ačkoliv jejím řízením pověřila Earena. Není toho o ní mnoho známo. Předpokládá se, že většinu času tráví v Korinthoru, kde mají základnu její zaklínači. Carissan - Earenův osobní mág, součást rodových sil, není členem Faerty, ale je stále členem Morova bratrstva, momentálně jako jediný na hradě. Říšskými mágy byl prohlášen za temného mága a on to hrdě přijal. Ovládá černou magii stejně dobře jako světlou a bez problémů praktikuje obě dvě. Díky magii proudící mu v žilách stále vypadá na pohledného černovlasého mladíka, ačkoliv mu už musí dávno být mnohem více. Chodí v černém hávu. Kinray - mocný zaklínač, mladistvý vzhled, obvykle nosí několikadenní strniště a rozcuchané uhlově černé vlasy. První zaklínač v Earenových službách, byť přísahu složil pouze Vitari. Naen - mocný zaklínač, jehož mladistvý vzhled tentokrát není dán magií. Je mu třiadvacet, ale už dokázal, proč má mezi zaklínači výsadní postavení. Taktéž pohledný, hejskovitým aristokratickým způsobem, s hustou hřívou tmavě hnědých vlasů Ronert - je jedním ze zaklínačů, kteří přišli posílit Naena a Kinraye na hradě. Má krátké tmavě hnědé vlasy a strniště tmavých vousů. Bojuje těžkým dvouručním mečem a přes jedno oko nosí pásku, každý přes jiné. Podle Kinraye díky pásce vidí Ronert i přes zeď. Velí silám Faerty v Brookmoru. Lisa a Riona - tyhle dvě netřeba psát zvlášť, protože rozdělené nevydrží ani několik hodin. Jednovaječná dvojčata, zaklínačky a velice mocné psioničky (destruktivní telepatky). Obě jsou velmi mladé, ještě nedosáhli ani osmnácti let a s velkýma modrýma očima a hřívami platinově blond vlasů vypadají jako dva andílci a mnohdy se tak i chovají, mají celkem milou povahu. Když ale bojují, neznají slitování. Pokud bojují společně, jsou neuvěřitelnou silou. Carissan se nerad zdržuje v jejich blízkosti, protože mu je síla jejich myslí nepříjemná a pouhá jejich přítomnost vytváří tlak na jeho psychické obrany. Goren - Ronertův ekvivalent, velitel rodových vojáků Earena v Brookmoru. Starý, prošedivělý, ale stále zdatný veterán, na kterého je spolehnutí. Zaklínači - obecný pojem pro mágy bojující stejně dobře mečem i magií. Zaklínači Faerty mají dlouhou historii, původně sloužili Morovému bratrstvu, nyní pod velením Vitari spadají pod Faertu. Všichni mají na sobě temně černé zbroje a ozbrojeni jsou dlouhými meči s kostěnou rukojetí. Příběh: Earen kandiduje v narnostuna post vévody proti bezvýznamnému hraběti z pobřeží. Ten však má velkou podporu vévodů, kteří mezi sebou nechtějí už tak dost silného Earena. Na území Narnostu je přeci jen nyní kolem pěti tisíc vojáků Faerty, kteří ovládají pevnosti nejen v Earenově hrabství, ale mají rozbité tábory i v jiných panstvích. Pokud by se stal vévodou, ovládl by další rozsáhlé území a získal přímo další tři tisíce vojáků, kterými disponoval jeho předchůdce. Plus samozřejmě vazaly s jejich vojsky. A to se žádnému vévodovi příliš nelíbí, protože sílou osmi tisíc mužů přímo disponují jen dva z nich. Earena jednoznačně podporují cechy, zatím je to tedy tak padesát na padesát mezi jím a oním neznámým hrabětem odkudsi z malého přístavního hrabství, kterého chtějí dosadit vévodové. Jazýčkem na vahách by mohl být mladý vévoda Maer de Rogar, jehož území se nachází jen několik desítek mil jižně od hranice s Belnetem, pět dní cesty od Brookmoru. De Rogarovi je pětadvacet a stal se vévodou poté, co jeho otec loni podlehl zápalu plic. Ovšem zápalu plic s velice podivným celkovým průběhem. Mladý vévoda má zato, že otec byl zavražděn sousedním vévodským rodem, de Ferierny. Ti to samozřejmě odmítají. Vévoda de Rogar přímo disponuje sedmi tisíci muži, Ferierni šesti, ale zase mají více věrných vazalů. Napětí mezi sousedními vévody by se dalo krájet. A do toho přichází volba nového vévody. Ferierni samozřejmě podporují loutku z pobřeží, ale Rogar se vyjádřil tak, že zvažuje podpořit Earena, což by ho udělalo jasným adeptem na vítězství. Earen se proto vydal se svou družinou s vévodou podiskutovat. Cesta však bude nebezpečná, povede přes sedm hrabství a dvě vévodství, u hrabat těžko říct, ale oba vévodové by rozhodně spali mnohem lehčeji, kdyby se Earenovi cestou náhodou přihodila nějaká nešťastná smrtelná nehoda. Cesta: Na cestu k vévodu de Rogarovi se Earen vydal s Dvojčaty, Naenem a pěti rodovými vojáky. Seržantem Tariem, desátníkem Keosem a vojíny Beonem, Ekrosem a Mjorim. Všichni mají na sobě své zbroje, tedy Earen svou, všichni tři zaklínači temně černé zbroje zaklínačů a vojáci zbroje rodu, ale všichni mají na těchto brněních přehozy, aby alespoň zdálky vypadali jen jako poutníci. První den cesty proběhl bez problémů stejně jako noc, druhý den jste narazili na problémy v podobě starého lesníka vévody, které vás poznal a chtěl poslat zprávu vévodovi. Zabránili jste mu v tom a Dvojčata potom zajistila, aby muž nebyl problém. Pak jste pokračovali v cestě vévodovým lesem. Narnost - cesta na panství de Rogarů Zbytek dne už proběhne bez obtíží. K večeru z lesa a chvíli vyjedete a jedete po kupecké stezce, za několik mil ale vjedete do dalšího lesa. Dáváte si pozor, ale tentokrát už nikde žádný zvědavý lesník. Brzy se začne stmívat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já doufám, že ano," kývne hlavou Nyos, když se zeptáš, jestli tam budou chtít i tví rodiče. "Chápu, že pro ně bude těžké opustit přátele a vesnici. Ale budou se tam mít mnohem lépe, hezčí a větší dům, budou mít blíž k Chrisovi, Val, Melanii..," zmíní všechny jejich synovce a neteře. Jared je komandér Synthrialů, i on tedy může mít obydlí v Drarionu. "Navíc budou v bezpečí. Až jim tu možnost půjdeme nabízet, měla bys zmínit i to. Už žádná válka, žádný mor..." Pak se Nyos pousměje. "Tví rodiče jsou rozumní, vyslechnou tě. Mí rodiče ale zůstanou stoprocentně v Gurchulu. To ale musím pochopit, otec je velvyslanec, ti nebudou mít v Carteonu moc uplatnění," zasměje se. Pak se Nyos zvedne a nakloní se přes terasu. "Chrisi, kam bereš sestru?" chce po synovi vědět. I ty se nakloníš. Chris jde dole po útesu s Val v náručí a Nel vedle sebe. "Chtěl jsem ji ukázat rybičky," vysvětlí Chris. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos vyjmenuje docela dobré argumenty, které bych na rodiče měla použít, až se jich budeme ptát. Usměji se a přikývnu. "To je dobrý. Tedy pochybuji, že by je přesvědčilo to o bezpečí, ale myšlenka, že by méně vídali svá vnoučata by se jim zdála nesnesitelná. Na to je příliš milují." Zazubím se. Nyos zmíní své rodiče, chápavě přikývnu. Pak se Nyos najednou vykloní přes zábradlí a osloví našeho syna. Taky se vykloním, abych viděla Chrise jak nese Val a následuje je Nel. Jak si jich Nyos všiml? Vážně.... Chris je už docela velký, ale stejně... brát sestru k moři. Trochu vydechnu. "Počkej zlato dole. Ani se nehni." Přikážu mu a vydým se za ním dolů. Když k němu dojdu, pohladím ho po vláskách. "Je to od tebe hezké, miláčku, že se tak o sestru staráš a chceš ji ukazovat svět. Ale musíš nám o tom říct, dobře zlato? Tak se pojďme podívat na ty rybičky dobře?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře," přikývne Chris a jdete se podívat k moři. Posadíte se na útes, Chris drží Val v náručí a ta se usmívá na malé rybky, které plavou kolem kamenů. Nel vběhne do vody a začne v ní blbnout. "Jéé, to bude mít táta radost," zasměje se Chris a naráží na to, jak je Nyos vždycky nadšený, když Nel vběhne do obýváku, oklepe se a lehne si na gauč. Nyos dojde za vámi a posadí se na útes úplně dolů. Kámen je tam mokrý, ale Draony jsou nepromokavé, tak mu to nevadí. Pak se Nyos natáhne, popadne tě za kotník a stáhne tě k sobě dolů. I ty máš na sobě draony, takže se přitom neodřeš o kámen. Nyos tě popadne do náručí a položí tě na zem, pak se nad tebe zvedne na loktu a políbí tě. "Proč to děláte?" zeptá se Chris zvědavě a Val mává ručičkou ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Šli jsme k vodě a Chris ukazoval Val rybičky. Nel vběhla do vody a začala se v ní ráchat, Chris se smál s tím, že táta bude mít radost. To jistě bude. Usměji se. Nyos se k nám přidal a posadil se na mokrý kámen, za chvíli mě stáhl k sobě. Zasměji se a nebráním se. Naklonil se nade mnou a políbili jsme se. To, ale začínalo Chrise zajímat. Už je ve věku, kdy se ptá na všechno co ho zajímá. Je to spoust otázek. Podívám se na Chrise. „Protože se s tvým tatínkem máme rádi. Lidi dávají pusy těm, které má rád. Jako my dáváme pusy tobě, protože tě máme rádi. Jako ty dáváš pusy babičce a dědečkovi.“ Vysvětluji mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Aha," přikývne Chris důležitě a dá pusu Val. Pak z vody vyleze Nela, otřepe se a všechny vás postříká vodou. Chris se natáhne a dá pusu i jí, odměnou mu je olíznutí jazykem přes celou pusu. Chris kecne na zadek a začne si tvář otírat tričkem. Nyos se zasměje a dá ti několik pus přes celý obličej, pak tě přivine k sobě a dá ti pusu do vlasů, které ti tváří spolehlivě rozcuchá. Pak ale v dálce zahřmí. Na obloze se k vám pomalu začnou stahovat temná mračna. "Ne, bouře ne," zaskuhrá Nyos, musí tě pustit a vyskočit na nohy. "Chrisi, půjdeme schovat loďku," řekne synovi, který se zatváří hrozně chytře a přikývne. "Jinak by ji bouře zničila," vysvětlí ti Chris a vydá se za otcem. Nel zůstane sedět u tebe, Val ti Chris předal. Nyos před pár týdny koupil loďku se kterou čas od času vyráží s Chrisem na moře. No, loďku, je to taková malá plachetnice asi pro šest osob. Běžně je uvázaná provazy jen tak u volného útesu, ale když je bouře, mohla by se o kámen rozbít, proto ji Nyos musí odvést do malého zálivu. Měl by tam kotvit pořád, ale málokdy to dělá. |
| |
 | Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Lesníka jsme se "zbavili", ale tato událost mne přinutila zvýšit ostražitost a dávat si ještě větší pozor, než doteď. Když jsme navečer vjeli do dalšího lesa, nechtěl jsem moc riskovat a jakmile se začalo stmívat, přikázal jsem najít vhodný palouček na přenocování. Jakmile jsme zastavili, nařídil jsem Beonovi rozdělat oheň, zatímco Keos a Ekros se vydali na průzkum nejbližšího okolí. "Mjori, připrav něco k jídlu, my ostatní zatím připravíme lože na přenocování," řeknu vojákovi a jak řeknu, tak také udělám. S rozdělením hlídek a jídlem počkám, až se hlídka vrátí. Jakmile se najíme, podívám se na svůj doprovod se zamyšleným výrazem. "Hlídky po dvou, budeme se střídat po dvou hodinách. První a poslední hlídku si vezmu já a Tariem, pak Keos a Beon, dvojčata, Ekros a Mjori a poslední si se mnou vezme Naen. Proto běžte teď spát, ať jste čilí," rozhodnu po jídle a všechny si prohlédnu. Sám se otočím k ohni zády, aby mne tolik neoslňoval a svůj meč si položím volně přes nohy. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se, když dá Chris pusu Val a pak i Nel, která ho za to oblíže. Chris si kecne na zadek a začne si utírat triko. Směji se, bylo to roztomilé. Nyos mě pak chytí a začne taky pusinkovat, pevně ho obejmu a spokojeně se usmívám. V tuhle chvíli jsem byla dokonale šťastná. Dvě krásné děti, skvělý manžel, domov... nemůže to být lepší. Jenže pak zahřmí a začne se stahovat. Nyos mě pustí a zaskuhrá. Taky se postavím. „Konec krásného dne.“ Řeknu a seberu Val, zatím co kluci šli schovat loďku. Není to dlouho co Nyos koupil loďku... tedy malou plachetnici, na kterou vyráží s Chrisem, Doufám, že hodlá brát i Val až bude větší. Chvíli jsem se dívala, ale jak začínalo foukat, přivinula jsem Val k sobě a šla domů, aby ji neofouklo. „No kdo je maminčina holčička? Co?“ švitořím na moje miminko a sednu si s ní do křesla a čekám na kluky. Snad to stihnou a nezmoknou mi. |
| |
 | soukromá zpráva od Tarius pro V lese Rozdělali jsme oheň a po večeři Earen rozdělil hlídky. Společně s ním mám první hlídku. Trochu mě udivilo, když si vzal na rozdíl od všech ostatních hlídky dvě. Asi chce mít přehled. Dvouhodinová hlídka ve dvou není nic strašného. Dvě bych ale mít nechtěl... Jednu deku položím na zem, na tu si sednu. Další dekou se obalím. I přes žár ohně mi byla na záda celkem zima. Meč si položím vedle sebe, kdybych musel v případě nouze zasáhnout. Ale předpokládám, že se nic dít nebude. Počkám, až se všichni uloží ke spánku a usnou. Pak se posunu vévodovi a řeknu: „Oheň je na noc sice dobrá věc, která nás může ochránit před vlky a ostatními šelmami, ale stejně tak může přilákat nezvané hosty, tuláky, co se chtějí ohřát nebo lidi, jako byl ten lesní vévoda. Doporučil bych oheň uhasit, večeři jsme si už udělali a myslím, že s dekami nám zima nebude.“ Podívám se na něj, zda dá na mou radu. Ostatně pokud by se o nás někdo dozvěděl, mohla by se nám pokazit celá cesta. A o přepadení zvířaty jsem už také neslyšel delší dobu... |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Ostatní se odebrali spát, já seděl zády k ohni, vyhříval si záda a se zavřenýma očima jsem naslouchal nočnímu lesu. Nespal jsem, spíše jsem byl v polospánku, vnímal jsem každý zvuk, každé prasknutí větvičky, každé zašustění listu. Byl jsem ve střehu, jako zamlada. Nepřipadal jsem si jako šedesátník, ale jako mladý novic, který je prvně na hlídkové jízdě. "Kdysi mi moudrý muž řekl: "Lepší bojovat za světla, nežli umřít za tmy." Tudíž necháme oheň trochu pohasnout, ale budeme jej udržovat alespoň tak, aby nám poskytoval nějaké světlo. Pokud si chceš udržet vidění v šeru, měj alespoň jedno oko zavřené," řeknu mladíkovi a natočím se bokem, abych si ho prohřál. |
| |
| soukromá zpráva od Tarius pro Earen řekne moudro o umření ve tmě a boji za světla. "Dobře, pane." Podívám se na něj. Vypadá sice už dost staře, ale řekl bych, že je ještě pořád schopen dobře bojovat nebo vést panství. "Myslíte, že vás vévoda Maer de Rogar podpoří?" Zkontroluji, že mám meč u sebe, kdyby se něco dělo. Už nějakou dobo jsem si nezašermoval v pravém boji. Jen pořád na cvičišti. Ani by mi vlastně nevadilo, kdyby nás teď někdo přepadl. Já bych se protáhl, procvičil si schopnosti v opravdovém boji a alespoň bychom se na hlídce tolik nenudili... Zvuky lesa jsou zajímavé. Dávno pryč už jsou ty doby, kdy jsem se jako mladý rekrut bál každého zašustění listí, každé spadlé šišek ze stromu. Teď ten les vnímám jako přítele, který mi odhalí přicházející nebezpečí... |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Jen tiše kývnu na jeho souhlas a opět na chvilku zavřu oči. Snažím se více se soustředit na sluch, přeci jen, ve tmě je zrak na houby, dokáže jej ošálit téměř cokoliv a zvláště pak stíny od ohně jsou zrádné. Také proto bylo součástí mého výcviku i boj za naprosté tmy. "Vévoda má své problémy, se kterými mu můžeme pomoci," odpovím mu a ještě více se zachumlám do deky. Bylo by dobré, kdyby vévoda hlasoval pro mne, ale už ne natolik dobré, kdybychom se připletli do jeho sporů se sousedy. Musím být opatrný, nemůžeme si dovolit válku tak brzy. Nejdříve je třeba posílit postavení u dvora a uklidnit hlídací psy. Teprve pak, až budou všichni klidní a málo pozorní, můžeme se zaplést do války, pomyslím si a opět otevřu oči. "Tariusi, udržuj oheň na téhle úrovni, jdu projít okolí tábořiště," rozhodnu se nakonec a zvednu se ze svého místa. Sedět tu takhle zbývající hodinu a půl, usnul bych. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Noc proběhne bez problémů, Tarius dokončí svou hlídku a jde spát, Earen má ještě jednu brzy ráno se zaklínačem Naenem. Jeho tělo z toho není dvakrát v oblacích, ale Earen svého času v klášteře musel mnohdy držet hlídku sám i celou noc, takže je více než zvyklý. Ráno dvojčata svými myslemi zkontroluji úsek kolem vás, vojíni rozkopou ohniště a pak zase nasednete na koně. V čele průvodu jedou dvojčata, které mají za úkol vás varovat před případným nebezpečím, které jsou asi jako jediné tady schopné zachytit s dostatečným předstihem. Pak jede Earen a vojáci, Naen průvod uzavírá. Krátce po poledni na chvíli zastavíte, abyste se najedli, a pak pokračujete v cestě. Vyjedete z lesa a teď musíte jet několik desítek kilometrů kolem hor a různých kopců, bohužel. Druhou možností by bylo celé toto objet, ale to by mohlo trvat i několik týdnů a projeli byste přitom území mnoha znesvářených hrabat. Po dvou hodinách cesty po hřebeni zvedne Lisa ruku, abyste zastavili. Vašim zástupem se prodere kupředu Naen a poslechne si, co Lisa říká. Starý desátník Keos, který se nikdy netajil silným odporem k magii, se zadívá na dvě sedmnáctileté psioničky a třiadvacetiletého zaklínače, a zamumlá si pod vousy něco o dětech a jejich magii. Naen se otočí k vám. "Hrabě de Brier o nás ví, před chvíli nad námi přelétli havrani jeho mága," vysvětlí vám. "Myslím, že se mág vyděsil dvojčat," míní mladý zaklínač. Ne že byste se mu divili, Carissan nevydrží s těmito mladými dámami ani v jedné místnosti a to patří k nejmocnějším mágům Morova bratrstva. "Myslím, že se hraběti moc nebude chtít do útoku, ale jestli ne, neuposlechl by vévodův rozkaz a šel by s hlavou na špalek..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Takhle daleko na západě jsi ještě nikdy nebyl. Projel jsi celým Belnetem, prošel horkou pouští Guršské říše a vydal ses přes rytířstvem dobytý Trogor na západ Kontinentu. Došel jsi do mrazivé Severní Belarie a odtud se vydáváš do Korinthoru, země, o které jsi mockrát slyšel, ale nikdy ji neměl šanci navštívit. Korinthor je nevelká země za všemi těmi říšemi zla, zeměmi orků, skřetů a trollů, které obklopují Belnet a Guršskou říši. O západních zemích se člověku v Belnetu dostaly jen kusé informace od mágů, kteří se odvážili projít skrz ještě nedobytý Trogor. teprve loňská ofenzíva Říšských mágů a Benediktova rytířstva otevřela vcelku bezpečný koridor do těchto zemí a nejen obchodníkům, ale i učencům a dobrodruhům, se tím otevřel úplně jiný svět. Korinthor je zemí, kde vznikla spousta základen utečenců z Belnetské říše. Tvůj strýc Stefan dan Lunther tady měl svůj hlavní štáb poté, co byl vyhnán z Belnetu, Vitari tady cvičí své zaklínače a dokonce i 'všemocný' Megrioth tady vybudoval svou hlavní základnu Palatar poté, co se dostal do křížku s Říšskými mágy, kteří nikdy netolerovali na svém písečku jinou mocnou sílu. Už téměř rok nemáš žádné zprávy o Faertě nebo Morově bratrstvu, jehož jsi ale stále oficiálním velmistrem. Vitari je hlavou Faerty a místodržící Morova bratrstva, ale není jeho oficiální vůdkyně. Když dorazíš do Korinthoru, je zrovna začátek léta. Nedá se popřít, že je to nádherná země, plná dlouhých zelených pastvin, majestátních hor, řek a hustých lesů. Výpady skřetů a orků vždy zastavily okrajové země jako Severní a Jižní Belarie a Korinthor tak mohl nerušeně vzkvétat. Vládne tady tomu král ve shodě s radou šlechticů, armádu má Korinthor jen velmi malou a místní řád mágů jsou spíše učenci, než bojovníci. Korinthor se nikdy ve svých dějinách nepotřeboval nikomu bránit, proto zde nestojí ani moc hradů nebo pevností a vojáci stojí na hranicích jen aby se neřeklo. Velká změna oproti Belnetu, který vždy válčil všude a se všemi, pevnost najdeš na každém kroku a na královské vojsko a Benediktovo rytířstvo se každoročně vyplýtvá více peněz, než je narnostský rozpočet. Zastavíš se v příhraničním městečku T'alavir, ,které začalo po otevření koridoru Trogorem velice vzkvétat, většina kupeckých karavan se ve městě zastaví aspoň na jednu noc a místní už se i částečně naučili říšsky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro A tak se megalomanské plány megriothských architektů daly do pohybu. Nebyl to projekt na jeden den, ale vybudovat něco takového chtělo celé roky, proto se ve sféře Carteon mnohonásobně zrychlil čas. Uvnitř pracovali hlavně tvorové z jiných sfér, dokonalí trpasličí řemeslníci, permoníci nebo gnómové, své si řekli také elfové, ale jen málo budov uvnitř je dílem člověka, ten stál jen za nákresy a plány. Občas bylo nutné, aby se dovnitř podíval nějaký generál. To Nyos odcházel do sfér čerstvě oholený, byl tam pár hodin a vracel se s plnovousem, protože na druhé straně uběhly už skoro tři týdny. A tak to jde celý jeden rok, Megrioth na vytvoření svého hlavního štábu vynakládá spoustu úsilí a v půlce roku 3225 po Válce bohů je téměř hotovo. Čas se zpomalí, ale přesto je rozhodnuto, že z logistických důvodů poběží třikrát rychleji, než je čas v Darogaru. Jednoduše tři dny v Carteonu se budou rovnat jednomu dnu v Darogaru. Hlavním argumentem bylo také to, že partnerství s drakem nebo s jinými Megharty mnohonásobně prodlužuje lidský život, takže najednou před sebou nemáte vyhlídku na 'jen' tří set letý život, ale klidně i sedmi set, osmi set letý. Je to zatím jen teorie, ale vaši výzkumníci se toho rychle chytli. S Nyosem, Val, Chrisem, Nelou a Natkou se tedy nastěhujete do Carteonu. Nyos opouštěl svůj útes s těžký srdcem, ale neměl na vybranou. Jako jeden z nejvyšších generálů Megriothu prostě nepřicházelo v úvahu, aby bydlel ve třikrát zpomalené sféře. Carteon je jako sféra téměř absolutně bezpečná a dá se říct dokonalá. O počasí rozhoduje Štáb a oznamuje ho i několik dní dopředu tak, aby udržoval rovnováhu biotopu. Je tady dostatek lesů bez loupežníků, zelených luk, pastvin, spousta řek, čistých jezer. Živočišné druhy Megrioth přivedl z Darogaru, ale přivezl i některé druhy z jiných sfér. Skvělé je také to, že tato sféra umožňuje naprosto volný pohyb draků, gigantických orlů a dalších nadpřirozených Meghartů, kteří se v Darogaru museli schovávat. Co se týče společenských tříd, každá třída tady má svá práva a povinnosti, a čím je třída výš, tím je oboje vyšší. Nejvyšší třídou jsou Jezdci a Ravenové, ti mají nejlepší finanční ohodnocení, ale také spoustu povinností. Povinné výuky dětí, mladších Jezdců a hlavně, v boji jsou to právě oni, kdo se musí postavit těm nejmocnějším protivníkům. Ravenové navíc ještě plní funkci stráží Carteonu, řeší drobné přestupky, rvačky v hospodě a podobně. Ravenové i Jezdci obvykle obývají prostorné věže někde v lese či u vody. Chodci pomáhají Ravenům v úkolu strážit Carteon, ale i oni plní hlavně bojové úkoly mimo domovskou sféru, hodně se jich stále nachází v Darogaru, který chrání. Miarky jsou důležitá výzvědná a humanitární složka Megriothu, nevyrážejí tolik do válek, spíše jen zmapovat terén nebo provést armády džunglí. V Carteonu pomáhají, kde se dá. Naopak mužský ekvivalent Miarek, Drayleři, ti v Carteonu skoro nejsou, neboť jsou neustále někdy na tažení, jako hlavní pozemní bojová síla Megriothu. Miarky i Drayleři obvykle bydlí v domech v některých obydlených oblastech. Pak jsou tady samozřejmě Synthrialové, neboli vojáci Megriothu, i ti jsou převážně na tažení a v Carteonu obývají taktéž domy. Hlavní hybnou silou Carteonu tak zůstávají členové podpůrného řádu, což jsou příbuzní a přátelé ostatních řádů. Tady jsou všichni zemědělci, koželuzi, pastevci, řemeslníci, kuchaři, řezníci, hospodští a všichni ostatní. Samozřejmě ještě je daleko doba, kdy bude Carteon zcela samostatný, ale už teď dokáže pokrýt třicet procent svých potřeb. Šedesát procent se stále dováží z Darogaru a deset z jiných rozličných sfér. Štáb doufá, že jednou přijde den, kdy naopak bude Carteon do jiných sfér exportovat. To je ale zatím jen utopie. Píše se rok 2 Carteonského kalendáře. Všechny budovy v Carteonu se drží typického Megriothského slohu, který už byl dokonce i pojmenován jako Magart. Všechny stavby jsou velké, prostorné, vzdušné a většinou bílé. Nejenom školy nebo věže, ale i obyčejné domy jsou postavené v tomto slohu. Řemeslník, který v Darogaru na vesnici živořil v malé chaloupce s jednou místností, má dnes velký dvoupatrový bílý dům se zahradou, stejně jako jeho soused řezník. Žádné daně se neplatí, Megrioth vydělává dost na těžbě diamantů v nejrůznějších sférách. Rovněž školy jsou zdarma, jak základní, tak univerzity, zdarma je také návštěva knihovny, Megrioth nechal zbudovat gigantickou knihovnu a přenesl do ní tisíce svazků z nejrůznějších zemí Darogaru, zdarma jsou i některá divadelní představení. Základní potraviny jsou za pakatel a dokud bude Megrioth těžit diamanty, tak to tak i zůstane. Přijde ti úžasné, co se dá vytvořit, pokud je vůle a dostatečné množství chuti, času a prostředků. Že vyroste nová sféra, která poskytne luxusní místo pro život desetitisícům lidí, bys ještě deset let zpátky nepovažovala za možné. Ovšem zdaleka to není tak, že bys ty sama přišla k hotovému jako spousta jiných. Ačkoliv jsi byla nejdříve proti, byla jsi povýšena do hodnosti generála Megriothu a límec tvé Jezdecké zbroje teď tak zdobí sedm zlatých hvězdiček. Nyos strávil spoustu nocí uvažováním nad nejlepším zabezpečením Carteonu, umístěním mezisférických portálů a jejich obranou, kde budou kasárna a cvičiště, ale ty, Elle de Score, Lohana a Dartor de Rofay, jste zase prožili spoustu bezesných nocí nad školstvím. Institut zůstane v Darogaru, ale vše ostatní se přesune do Carteonu. Od jeslí, přes univerzity až k akademiím, Chodců, Miarek a Jezdců a Ravenů. Moc dítěte jde určit už v útlém věku, proto se rozhodne ještě před třetími narozeninami dítěte, jestli bude v podpůrném řádu, nebo v jednom z bojových. V podpůrném si pak může vybrat, na jakou dráhu se dá. Nebylo jednoduché otázku školství vyřešit a nezávidíš těm generálům, kteří se starali o zdraví, či ekonomiku. Hodnost generála totiž není jen vojenská hodnost Jezdce nebo Ravena, je to hlavně funkce, kterou máš. Jsou generálové, kteří nevytáhnou paty z bitevního pole, ale také generálové, kteří nikdy nevedli armádu do bitvy a ani nepovedou. Spousta generálů má jiné věci na práci než válčit. Starat se o administrativu, zásobování, děti, zdraví členů a podobně... Dá se říci, že jsi nyní jedna z nich. Co se týče školství, je tvůj hlas asi druhý nejsilnější vůbec, a cítíš, že máš silné slovo i na Štábu, pokud se probírají nějaká nebojová témata. Do bitevních věcí moc nekecáš, vlastně se těchto porad narozdíl od Nyose skoro ani neúčastníš, protože tam nemáš moc co říct. Ovšem že bys zahálela se také říct nedá, právě naopak. Generálové musejí reprezentovat Megrioth, být příkladem všem desetitisícům svých podřízených, takže strávíš spoustu hodin týdně cvičením, posilováním, bojem s mečem, pilování kouzel a techniky létání. Generálka Anett de Itarová a její dračice Kitiara. Uchu lahodící věta. Jarred se i se svou ženou Leonou a dcerou Melanii do Carteonu přestěhovali, neboť Jarred je komandérem Synthrialů. Zato tví rodiče se rozhodli zůstat na vesnici. Jedním z argumentů bylo právě to, že čas v Carteonu ubíhá třikrát rychleji. Když by za deset let chtěli navštívit své přátele na vesnici, oni by zestárli jen o tři roky. Osobní život je na tom skvěle. Zamilovanost jako taková s Nyosem už vyprchala, ale stále se milujete a to je hlavní. Chris roste jako z vody, brzy oslaví sedmé narozeniny. Je to hrozně chytrý a zvídavý kluk s velkou mocí. Stejně jako jeho otce ho hrozně zajímá válčení. Má dobré srdce, ale hrozně rád se sběhne s dalšími kluky svého věku a hraje si s nimi na vojáky. A často je to on, kdo zaujímá pozici velitele. S Nyosem teď ale hodně zvažujete, jakou dráhou by měl jít. Jestli dráhou Jezdce, obávaného bojovníka na drakovi, který je celý život spjat s jedním drakem, společně se zdokonalují a chrání, nebo jako Ravena, tichého a smrtícího zvěda, člověka, co sám přežije půl roku v džungli, umí bojovat s jakoukoliv zbraní a dokonale létat jak na drakovi, tak na orlovi. Val má tři roky. Ta taky musí všude vlézt a všechno vědět, o všem slyšet, na všechno se zeptat. I ona je velice inteligentní a nestydí se poučovat i svého staršího bratra nebo vás. Mnohokrát už jsi ji slyšela napomenout třeba i Nyose, když řekl něco nespisovně. Ty i Nyos umíte dokonale elfsky a vedete k tomu i obě děti, protože elfština je prostě hlavním mezisférickým jazykem. Domluvíte se s ní nejen s elfy, ale i s démony či trpaslíky, i když ti bodu řádně brblat. Ty a Nyos pořád tvoříte harmonický manželský pár. Manželství drží i Eliz a Cedrika, kteří teď jsou oba v hodnosti velitelů a jde o nich hodně slyšet. Zatímco Cedrik se hodně projevuje na bitevním poli, Eliz se dala více mírumilovnější cestou, a účastní se spíše humanitárních misí, nebo misí, kde nepůjde primárně o boj. Odklízení trosek po výbuchu obří sopky, ošetřování zraněných, ochrana elfího krále v cizích sférách a podobně. Je proslulá svým výborným koordinačním smyslem. Další stabilní harmonický pár jsou samozřejmě Ellonora a Alex. Jejich dvojčata jsou obě na Jezdecké akademii, Sophie jde cestou Ravenky, William cestou Jezdce. Stabilní pár je také Nyosův starší bratr Carl a Anna de Itara, rozená Salcer. Jejich dcerka Evelyn je jen o pár měsíců mladší než je Chris, oba si skvěle rozumí. Největším Chrisovým kumpánem je ale na den přesně stejně narozený Oliver de Kine, syn dalšího stabilního páru, Kelena Kinea a Monicy de Score, Nyosovy milované sestřenice. Chris a Oliver jsou stejně velkými parťáky, jako je Evelyn de Itara s Melanií de Sela, dcerou tvého bratra Jarreda a jeho manželky Leony. Spolu s dětmi dalších generálů pak tvoří jednu velkou stmelenou partu. Co se vašeho bydlení týká. bydlíte ve Věží pětkrát tak velké jako byla ta Nyosova. Je to také tím, že první patro je vyhrazené pro vaše lenošení spolu s draky, kteří se tam pohodlně vejdou. Teprve ve druhém patře je prostorný obývák, jídelna a kuchyně, pak je spousta pokojů pro hosty, které se ukázaly být velmi potřebnými. Jak je tady ta dětská parta, často se stává, že u vás některou noc přesává i dvacet dětí a druhý den lítá po zahradě. Nad pokojem pro hosty jsou dětské pokoje a celé jedno patro je vyhrazeno jen tobě a Nyosovi. Není to jen ložnice, ale celé soukromé patro. Vlastní velká koupelna, pohodlné pracovny vás obou, malá knihovnička. Velká knihovna je potom v dalším patře. Máte tady prakticky všechno, co potřebujete. Protože už nestojíte na útesu, ale normálně na zelené zvlněné travnaté stráni, splnil ti Nyos velký sen. Konečně máš kolem celé bílé věže zahradu s úrodnou půdou, na které si můžeš dělat, co se ti zlíbí. Sobota, sedm hodin ráno Jestli něco přejal Carteon přejal z Darogaru, jsou to víkendy a pracovní týdny. Pro Jezdce ani tak neplatí, ale pro členy podpůrného řádu a hlavně děti ano. Mladí Jezdci, Raveni, Chodci, Miarky a Drayleři se vracejí na víkendy domů, což vás ale zatím ještě nemusí zajímat, protože Chris je ještě pořád doma a učíte ho jen vy. Což se za půl roku změní. Ale víkend je prostě poklidná část týdne i pro Carteon. No a proto nejsi dvakrát nadšená, když musíš vstávat v sedm hodin ráno. Dokonce i Nyos, obvykle ranní ptáče, jen pootevře jedno oko. Pak se laškovně zazubí a pořádně si tě prohlédne, protože jsi spala nahá poté, co jste celou noc vyváděli. Když si oblékneš spodní prádlo, pošle ti vzdušnou pusu, převalí se na druhý bok a zase zabere. Oblékneš si Draony, což už je typická součást i každodenního oblečení Jezdců i Ravenů. I volný čas totiž často trávíte v dračím sedle a je nepraktické se pořád chodit převlékat. Přes hlavou si přetáhneš upnutou bílou tuniku a obuješ si lehké plátěné boty a sejdeš dolů. Dobře víš, proč vstáváš tak brzy. Děti toho k ránu moc nenaspí, a když jich máte plnou věž, koledujete si o rozbití nějaké vázy. Samozřejmě jsi měla pravdu, po věži už na honěnou hraje více než dvacet dětí obou pohlaví. Momentálně chytá tvá neteř Melanie, která je nejstarší, má nejdelší nohy a využívá toho k dlouhým skokům, kterými nahání mrštného Chrise. "Jé, mamíí, ahoj!" zastaví se Chris a podívá se na tebe. Melanie ho chytne. "A máš ji!" vyplázne jazyk. "Hele to neplatí, já se zastavil!" ohradí se Chris. "To je ale tvůj problém," uculuje se Melanie a schyluje se k menší hádce, kterou zarazí Evelyn, dcera Carla a Anny. "Dobré ráno teto," pozdraví tě s úsměvem. "Uděláš nám prosím snídani?" zeptá se zdvořile. Evelyn je sice de Itarová, ale její matka je ze starobylého rodu de Salcer a Evelyn spoustu času trávila s babičkou právě z matčiny strany, což se projevilo na jejím vzorném chování. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vše se dalo do pohybu. V Carteonu se zrychlil čas, aby výstavba proběhla rychleji kdyby čas běžel normálně kdo ví kdy by byl dokončený byť jen základ. V Carteonu byli stavby převážně dílem jiných ras a lidé si tu moc neškrtli. A nikdo toho nijak zvlášť nelitoval. Je fakt, že naše stavitelství není nic moc extra. Když bylo hotovo, zase čas zpomalili, ale ne úplně, kvůli praktickým důvodům. Tři dny v Carteonu je jeden den v Darogaru. Hlavně proto, že díky partnerství s Megharty prodlužije ještě víc život. Což zatím bylo hypotetické, ale zkoumá se to. Zatím bohužel o tom nejsou důkazy. Uvidíme za sedm set let. Do Carteonu jsme se odstěhovali v podstatě všichni až na mé rodiče. Ti chtěli zůstat doma, protože kdyby se za nějakou dobu vrátili do vesnice na návštěvu, tak lidé co znají by stárli pomaleji. Nechtěli se tak moc vzdálit. A pro nás to nebyl problém, kolovala nám v krvi magie, takže budeme žít dlouho mi tak rychle stárnout nebudeme. Čas utíkal jako voda díky tomu, že jsme měli mnoho práce. Mě povýšili na Generála, což mělo za následek spoustu povinností. Nemluvě o tom, že jsem musela jít jako každý Generál příkladem. A i když jsem nebyla členem válečného výboru, tak jsem musela být v perfektní kondici a schopná bojovat. Takže když jsem neměla porady, tak jsem trénovala a zbytek času jsem věnovala rodině. Bohužel ještě nějakou dobu potrvá než bude víc volného času. Začala se budovat ekonomika, přivezli se zvířata, obchodníci a zemědělci, vše pomalu začínalo fungovat. Ještě jsme pořád byli závislí na naší domovské sféře, ale byli jsme optimističtí. Jednou bude Carteon samostatný a ještě o něco později budeme snad i samy vyvážet. Já a Nyos jsme byli považováni za stabilní pár, ale ne jen my, ale i další. Vlastně všichni páry co známe byli stejně stabilní. Tady v Carteonu jsme se vídali s přáteli mnohem víc, protože se naše děti přátelili a to znamenalo časté návštěvy, když si někdo šel k němu své dítě vyzvednout. Mnohdy se stávalo, že ten dav dětí přebýval u někoho z nás doma. Chris měl už sedm let a byl celý svůj táta, je mi jasné, že v budoucnosti bude mocný, obdivovaný a bude zastávat významnou funkci. Brzy by měl jít studovat a s Nyosem jsme se nemohli rozhodnout mezi Jezdcem a Ravenem. Já bych asi víc preferovala Ravena, ale nakonec myslím, že budeme muset dát Chrisovi na výběr ať se rozhodne sám. Val byli tři roky a dělala nám radost i když někdy ty její věčné otázky tu a tam lezli na mozek. Zvídavá a všechno musí znát a poznat. Když jsem jednou slyšela, jak poučuje Chrise a pak dokonce i Nyose musela jsem se smát. Val bude jisto jistě po mě, asi zdělila po mě mentorské sklony. Učili jsme obě své děti doma, taky elfštinu, která byla v podstatě základní mezisférickým jazykem. Snažili jsme se aby naše děti byli na další studium připravení. Jen doufám, že on nich jejich učitelé nebudou příliš očekávat a klást na ně přehnané nároky, jen proto, že jsou to naše děti. Naše věž byla ohromná. Mnoho pater, mnoho prostoru, pro draky, děti i návštěvy a soukromí a prostor jen pro mě a Nyose. I my s Nyosem jsme potřebovali čas jen pro sebe. Sice to první zaláskování bylo pryč, ale místo toho nastoupila opravdová láska, pevná a stálá. Už jako studentka jsem chtěla rodinu, ale nikdy bych si nemohla vysnít něco takového. Sobota – sedm hodin ráno Naštěstí Carteon převzal z Darogaru víkendy a pracovní dny. A teď byla sobota, takže když není nic akutního je volno. Mladí Jezdci, Raveni, Chodci a tak dále se vrací na víkendy domů, ale to šlo zatím mimo nás, protože naše děti byli pořád doma. Víkendy se stali dny klidu a odpočinku. Tedy pro některé. V sedm ráno jsem musela vstávat, Nyos se na mě podíval, usmál se, prohlédl si mou nahotu, poslal mi pusu, otočil se na bok a šel ještě spát. Šťastný to mizera. U nás doma byl dav dětí a o ty se musel někdo postarat, a i když se mi nechtělo vstávat, tak jakmile jsem byla na nohou a probuzená bylo to v pohodě. Ráda jsem se o tu drobotu starala. Oblékla jsem se do Draonů, to je tady už normální oblečení. Sešla jsem dolů, kde už děti řádili a hráli si na babu. Už na schodišti jsem poznala, že je na nohou víc dětí. Když mě Chris uviděl zastavil se, aby mě pozdravil, ale to ho chytla Melanie a vypadalo to, že se začnou hádat. Ale zarazil to příchod Evelyn, dcery Carla a Anny, která mě pozdravila a zeptala se jestli bych jim udělala snídani. Pohladila jsem ji po tvářičce. „Dobré ráno. Samozřejmě, že udělám.“ Ujistím ji a pozdravím a pohladím i Chrise a Mel. Už jsem se odnaučila Chrise pusinkovat. Tedy před dalšími dětmi, už se šklebil, skuhral a utíral si tvář. No jo, můj velký kluk. Zatím ještě mi to dovoluje, když není nikdo z jeho přátel poblíž a někdy sám přijde se za mnou pomazlit, ale to už nebude mít dlouhého trvání. „Mohli by jste pak za půl hodiny jít zkontrolovat ostatní a případně probudit ty co ještě vyspávají?“ je mi jasné, že ne všechny děti jsou už na nohou. „Zatím si pěkně hrajte, až bude jídlo tak vás zavolám.“ Řeknu. „Kdyby mi někdo chtěl pomoc víte kde kuchyně je.“ Dodám ještě a jdu do kuchyně, kde si uvážu zástěru a pustím se do práce. Pomáhala jsem si hodně magií, aby to bylo rychleji a já pořád nemusela pobíhat sem a tam. Ingredience lítali prostorem podle toho, jak jsem je potřebovala. Brzy se v peci pekli dva bochníky kaštanového chleba, v hrnci se vařilo tucet vajec, zelenina, kterou jsem očistila a nakrájela se sama ukládala na talířky, sklenice, talíře letěli do jídelny, aby se prostřelo, ke každému talíři připadli mystičky s máslem, medem a džemem, následovali džbánky s pitím. Džus, čaj, voda, mléko. Vedle na kuchyňské desce jsem nechala nůž, aby rozpůlil meloun a do misek padali melounové kuličky, které taky putovali do jídelny. Takhle všechno šlo mnohem rychleji. Když si vezmu, že kdysi by tohle trvalo několik hodin. Když byl chléb hotov, v peci nahradili jejich místa masové koláčky, chléb jsem nakrájela na tácy a taky putovali do jídelny. Umytá a oloupaná vejce na tvrdo odletěli za chvíli taky, dala jsem smažit slaninu, nedělala jsem ji na tuku, stačil ten co sám vyprodukuje. Když bylo hotovo, odešla jsem do jídelny a prohlédla si prostřený stůl. Byl plný jídla, dost pro každého, aby se nacpal a ještě mají z čeho vybírat. Spokojeně přikývnu a pak zazvoním na zvonek, abych dětem dala vědět, že snídaně je připravená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomoct ti přijde Evelyn, ostatně jako skoro vždy. Protože se hodně zapojuje i doma, umí už skvěle vařit, ačkoliv jí ještě není ani sedm. Ale baví ji to. Doma s mámou hodně dělá saláty, s tátou peče maso, s tebou připravuje snídaně. Pomalu z ní začínáš mít pomocnici a to vážně, ne jen tak, jak se to říká dětem. Už ví, kde v kuchyni co máte, a podá ti to dřív, než si o to řekneš. Jakmile je jídlo hotové, zazvoníš na děti a ty se seběhnou ke stolu a začnou si nabírat jídlo na talíře. Pak už se objeví Nyos, rovněž v černých Draonech a černé tunice, který nese v náručí čerstvě probuzenou Val ještě v pyžamu. Schody by už klidně sama sešla, ale nechá se Nyosem rozmazlovat, aby ji snesl. Oba se pozdraví s dětmi a i oni se posadí ke stolu. O pár minut později se objeví i poslední stálý člen domácnosti, protože Nel už leží pod stolem a hlídá, kdyby náhodou dětem něco spadlo na zem. A ono opravdu padá, i když ne zrovna neúmyslně. Děti Nel rády krmí. I Natka má na sobě Draony a podobnou úplou tuniku jako ty, jen v modré barvě. Ještě se evidentně nečesala a vstala z postele možná před pěti minutami, takže vypadá rozespale, ale vypadá roztomile. Už je jí dvacet a rychle si získala hodnost arcirytířky, ale pořád ještě bydlí s vámi. Vztah s Famim ji nevyšel, pak vystřídala několik dalších kluků a teď je single, takže nemá zatím důvod se někam stěhovat. I ona se s úsměvem pozdraví s vámi i dětmi a posadí se ke stolu. "Já jsme věděl, proč jsme kupovali tak dlouhý stůl," zazubí se Nyos a rozhlédne se po stole s více než třiceti místy, které jsou skoro všechny obsazeny. Pokud tady některé večery jíte třeba jen ve dvou nebo ve třech či čtyřech, sedíte jen na malém kousku v rohu stolu, teď je stůl obsazen celý. Nyos natáhne ruku a přitáhne si z opačné strany stolu solničku, která prokličkuje všemi mísami a talíři, udělá dvojité salto vzad a přistane Nyosovi v ruce, aby si mohl přisolit vajíčka. Po snídani pokračují děcka v hoňce a Natka se vyběhne nahoru obléknout do zbroje a potom sejde dolů před věž, kde ji vyzvedne její dračice a obě odletí pryč za svou misí. Myslela sis, že budeš mít celý den pokoj, ale ozve se ti Alex. Potřebuje, abys někdy odpoledne nebo večer s Kitt přiletěli na Štáb, protože by tě zítra ráno chtěli vyslat na misi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jako jediná mi přišla pomoc Evelyn, kterou vaření bavilo, už to byla malá kuchařka. I když tak malá už není. Takže jsem ji dovolila i krájet, sice jednoduší věci, ale dovolila. Jakmile je jídlo a já zazvonila, začali se sbíhat ke stolu, sledovala jsem jak se usazují a pouští se do jídla. Spokojeně jsem se usmívala. Bylo tu spousta dětí, stůl měl míst asi třicet a většina byla obsazená. Dolů sešel Nyos s Val v náručí. Sice by uměla sejít sama, ale ráda se nechala od Nyose nosit. Byla to tátova malá princeznička a on ji rád rozmazloval. Nel už byla pod stolem, aby chytala pochoutky co dětem upadnou nebo co ji jako náhodou upadnou. Jako poslední dorazila Natka, která bydlela u nás. Vztah s Damim ji nevyšel, pak byla s ještě s pár kluky, ale momentálně je sama a tak neměla důvod se někam stěhovat. Nám to rozhodně nevadilo, měli jsme ji u nás rádi. Nyos poznamenal, že je rád, že koupili tak velký stůl. Posadím se vedle něj. „To já taky. Naštěstí máme mnoho přátel a velkou rodinu, takže velký stůl byl nutný.“ Řeknu a taky a nakrájím Val první jídlo na malé kousky než se pustím do jídla sama. Po snídani si jdou děcka hrát, Natka se jde obléknout a vyráží pryč, já umyji nádobí a uklidím kuchyni. Pak se mi ozval Alex s tím, abychom odpoledne nebo večer přiletěli s Kitt, že by nás zítra poslali na misi. Zatím jsem mu nepotvrdila, kdy přiletíme. První jsem musela někoho opatřit k dětem. Nevím jak na tom bude Nyos, takže aby se případně banda přesunula k někomu jinému. „Jak jsi na tom dneska zlato?“ zeptám se manžela a dám mu pusu, když jsem se ho přišla zeptat na jeho volno. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Jeli jsme dlouho, nic moc se nedělo a všude byl klid. Byl jsem za to rád, byť jsem věděl, že to tak dlouho nebude. Další den jsme se k večeru zastavili na pokyn mladé Lisy. Zatímco já se rozhlížel, Naen šel zjistit co se děje a Keos jako vždy brblal. Jen jsem se trochu mírně pousmál a podíval se na staršího desátníka. Co ho znám, vždycky brblal. "Dalo se očekávat, že to přijde," povzdechnu si a podívám se na zbytek své družiny. Všichni to jsou zkušení a silní válečníci, ale bůh ví, kolik mužů de Brien pošle. "Pokračujeme dál. Nemá smysl hledat nějaké alternativum, tak jako tak se s ním budeme muset střetnout," řeknu tiše, smířeně a rozhlédnu se po všech. "Můžeme cestování omezit na noc, ale tím se naše cesta jen prodlouží a přes den bychom byli zranitelní," zamítnu rovnou. "Pokračujeme v cestě a budeme se modlit, abychom opustili jeho území dříve, než dokáže zformovat nějakou jednotku a poslat ji za námi," řeknu tiše a pokynu k další cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po snídani děti naběhnou do několika koupelen umýt si ruce a pak pokračují v divokém hraní. Zeptáš se Nyose, jak to s ním dnes vypadá. "Musím se prohrabat nějakými lejstry, ale to můžu udělat doma a vzít si to do obýváku, nemusím být v pracovně," řekne ti. Samozřejmě pochopil, kam jsi tou otázkou mířila. "Asi vím, o co půjde," prozradí ti pak, ale ty vlastně taky. Jsi teď ve Štábu, takže máš mnohem více informací než dříve, a troufáš si tvrdit, že o nebojových akcích Megriothu, a že jich není málo, víš více než on. "Balateon," řekne Nyos a potvrdí ti tak tvou domněnku. Balateon je věčně zamrzlá sféra, kde zuří boje mezi démony a místními elfy. Jsou určité závazné dohody, kvůli kterým se Megrioth nemůže zapojit do boje, ale poskytuje elfům jídlo, zbraně a také pomáhá cvičit jejich mágy. Megrioth hodlá vybudovat ochranný tábor pro děti elfů, protože ty jsou často hlavním cílem démoních útoků, zvláště proto, že místní elfové nejsou příliš plodní a tak připadá jedno dítě na pět až šest párů. Démoni mohou svou armádu obnovit rychle, elfové budou s postupem let čím dál tím slabší. Megrioth ale hodlá vybudováním táborů chránit tolik dětí, kolik jen půjde. A v takových případech Megrioth vždy sahá po tobě, už jsi vybudovala spoustu škol a ochranných táborů v mnoha sférách. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Přikývnu. „S největší pravděpodobností. Ah tak pitomou sféru nám byl čert dlužen.“ Vzdychnu. „Ta zima všechno děsně zpomaluje.“ Projedu si rukou vlasy. „Nevím jak dlouho budu pryč.“ Zkontroluji čas. „Půjdu na odpoledne. Do té doby budu s dětmi, tak jestli na něco potřebuješ klid tak to udělej teď.“ Dám mu další pusu. „Až se vrátím měli bychom konečně hodit řeč s Chrisem o tom co by chtěl dělat. Nakonec on musí mít poslední slovo.“ Řeknu mu. Dala jsem pak vědět Alexovi že dorazím v poledne a pak jsem se šla věnovat dětem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Klid ne, ale potřebuje na půl hodiny na Štáb si ta lejstra vyzvednout. Bylo by snadné se přemístit, ale Nyos si radši pár minut počká na Kelwora a pak se mu vyhoupne na hřbet a společně se vydají směrem k centru sféry. Je jasné, proč jsou Draony už každodenním oblečením. Hlavní kratochvílí Jezdců, kteří mají zrovna volna, je blbnout s draky. Nyos je schopen i přes vážnost svého úřadu hrát s Kelworem na honěnou i přetlačovanou i hodiny v kuse. Nyos má v sobě mocný Stín a existují i klasická kouzla, kterými lze zadržet drak. Vypadá to celkem vtipně, když Nyos stojí zapřený, soustředí se, s nataženýma rukama a neviditelnou silou tlačí několikatunového rudého draka zpátky. Hraješ si s dětmi než se Nyos vrátí, pak děti vyběhnou ven a naskáčou na Kelwora. Ten by samozřejmě žádnému dítěti vědomě neublížil, ale musí si dávat velký pozor, když si chce třeba lehnout nebo se jen otočit. Ty děti ale stejně hlodáš, protože Kelwor je vysoký a jak se na něj některé děti škrábou, mohly by spadnout. Nehledě na Kelworovy trny, které jim jsou také nebezpečné. Dvakrát nadšená z toho nejsi, ale baví to jak děti, tak draka samotného, a Nyos to schválil, takže jsi přehlasovaná zhruba čtyřiceti hlasy ku jednomu. Po obědě, který Nyos pro celou bandu připraví, vyrazíš do Centra. V Draonech už jsi a tunika je dost slušná, takže se nemusíš nijak převlékat do Zbroje nebo si brát meč. Tady přepadení nehrozí. Vaše věž je asi půl hodiny letu od Centra, tak zkráceně říkáte bílému městu, které vyrostlo uprostřed sféry. Je to hlavní administrativní oblast celého Megriothu. Stejně jako třeba v Palataru, i tady jsou hrozně široké ulice, aby zde mohli procházet draci, což se tady také narozdíl od Palataru děje. Na obrovském náměstí uprostřed města stojí kašna s velkým zlatým gryfem, symbolem Megriothu, a po obvodu náměstí se táhnou nejdůležitější budovy. Chrám Pantheonu, budova školské rady, budova akademické a výzkumné rady, několik budov velitelství řádů a také budova Štábu, druhá největší hned po Chrámu. Přistaneš na náměstí vedle mnoha dalších draků čekajících před budovami na své Jezdce, kteří jsou někde vevnitř. S Kitt zůstaneš ve spojení přes Elion a vejdeš dovnitř. Přestože na sobě nemáš zbroj a tedy ani hodnostní insignie, Ravenové v naleštěných stříbrných zbrojích hlídající vchod znají tvář každého generála, proto ti zasalutují. Uvnitř je gigantická vstupní hala se sloupy, kterou by neobjalo dvacet dospělých mužů. Jsi tu úplně sama, tvé kroky se hlasitě rozléhají celým sálem. Dojdeš k diskům a necháš se jimi odvézt až k Alexově kanceláři. Ta je dost podobná tvé vlastní, která je jen o kousek dál. Velice prostorná, s několika místnostmi, a velká okna s výhledem na město. Alex má na sobě Draony a rudou tuniku, v 'obývacím pokoji' kanceláře se opírá o stůl nad několika mapami. Zlatou dračí rukou, kterou má místo své levačky, teď jednu mapu zvedne a posune, aby byla vidět ta pod ní. "A, ahoj Anett, pojď se prosím podívat," pobídne tě s úsměvem a ukáže ti mapu se zakresleným křížkem pod jakousi horou. "Určitě víš, o co jde. Chceme vybudovat tábor pro elfí děti v Balateonu..." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Nyos tedy toho využil a odletěl si s Kelworem pro ty papíry. Nyos byl pořád někdy jako dítě, rád si hrál se svým drakem. Ale doslova hrál. Ale mě to připadalo milé, tahle jeho hravá stránka. Za to co se mi nelíbilo bylo, jak si děti hráli s Kelworem. Ano, sice je to bavilo a Kelwora taky, ale bylo tu pro děti spousta nebezpečí, spadnutí, ostny a Kelwor sám by jim mohl nedopatřením uškodit. Bohužel jsem byla jediná komu to vadilo. Takže jsem to musela skousnout. Když bylo poledne, samozřejmě jsem stihla připravit oběd, vyrazila jsem za Alexem do Centra. Bílé město bylo krásné a pořád viditelně nové, zajímalo by mě jak bude vypadat za pár desítek let. Přistáli jsme a já nechala Kit před budovou, zůstala jsem s ní ve spojení přes Elion aby i ona měla z první kury informace. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se, kromě mě tu nikdo nebyl. No ani jsem se nedivila, byla přeci sobota. Vyjela jsem nahoru na discích až ke kanceláři Alexe. Zaklepala jsem a pak vešla dovnitř, kde jsem viděla Alexe jak se sklání nad mapama. „Ahoj, Alexi.“ Oplatím mu pozdrav a jdu k němu. Podívám se na mapu, kterou mi ukazoval. „Hmm...“ Ukážu na křížek. „To znamená, že ho chcete postavit pod horou nebo přímo v hoře?“ zeptám se. Úkryt v hoře není špatný nápad, ochrana před počasím a byla by to i jistá ochrana před útokem. Na druhou stranu elfové nejsou podzemní tvorové. Možná by jim to tam nesvědčilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "V hoře," přikývne Alex. "Především z hlediska bezpečnosti je to mnohem lepší, démoni jsou schopni útočit kouzly ze vzduchu, mohli by všechny budovy spálit na popel během pár okamžiků spolu se všemi dětmi. Můžeme tomu samozřejmě zabránit štíty, ale to je hodně náročné. Mnohem lepší je využít ochranu, kterou nám nabídla sama příroda," pousměje se Alex. "Ve skále je obrovská jeskyně a s mnoha postranními výběžky, naběhnou tam naši stavitelů a do jednoho dne to zvládnou obrousit a rozšířit, aby se tam dalo bydlet." Vysvětlí ti tvůj bývalý mistr. "Tvůj úkol, pokud ho teda přijmeš, bude zajistit, aby děti měly všechno co, potřebují. Zburcuj kvůli tomu koho chceš, výzbrojní, skladníky, knihovníky, dočasně můžeme také poskytnou nějaké naše učitele, ale byl bych radši, kdybys nějaké sehnala v jejich domovské sféře. Zajisti denní program, volnočasové aktivity, no však ty víš, už jsi to dělala. My vojáci můžeme těžko myslet na všechno, co děti budou potřebovat. Napadlo mě jen teplo, světlo, vzduch a voda," pokrčí Alex rameny se zazubením. "Ale Elle říkala, že prý tam budou třeba i postele, lavice a koupelny, nebo tak něco." Pak mrkne na Elion na tvém zápěstí. "Úkolem Kitt bude zajistit obranu hory tak, abychom museli nasazovat co nejméně lidí," dodá Alex. "Když válčíme v tuctu sférách a v dalších dvaceti pomáháme, projeví se to.. Pořád říkáme, že máme spoustu vojáků. To sice jo, ale abychom je dostali jinam, museli bychom v jiných sférách opustit své pozice..," vysvětlí ti Alex. Megrioth má skutečně impozantní armádu a kdyby se soustředila na jeden cíl, byla by to síla, s jakou je bezpodmínečně nutné počítat, ale je roztroušená po celém universu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Alex začal vykládat. Samozřejmě myslel v hoře. Věděla jsem to. Jen jsem měla obavy co by dětem pobyt ve skále mohl udělat. Ale to byla otázka pár stovek let. Takže jsem na to teoreticky mohla zapomenout. Nějak to musím vymyslet, aby se pak z elfů nestali v budoucnosti bílí a slepí krtci. Přikyvovala jsem, že rozumím a když Alex vykládal že on moc o zařizování věcí ohledně dětí neví, kriticky jsem se na něj podívala. „To mi nepovídej. Přece nějakou představu mít musíš, když máš děti.“ Zavrtím hlavou a pak se uchechtnu. „Prej jestli to přijmu. Moc dobře víš, že když jde o děti nikdy neodmítnu.“ Zahrozím mu prstem. „Dobrá... já to zařídím. Ale stejně i když bude Kit venku, pokud je tam víc vstupů budu potřebovat vybudovat řádnou ochranu. Vzdušní démoni je jedna věc, ale pořád tu jsou ti podzemní. Bude to chtít protiopatření. A taky budu potřebovat jeden extra velký krystal, který bude napodobovat sluneční světlo. Kdybychom elfy nechali v podzemí, po pár století by to začínalo mít na děti špatný vliv. Zhoršil by se zrak, citlivost na světlo a tak dál.“ Mávnu rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Sluneční světlo nenahradí žádný krystal, nehledě na to, že Balateon má slunce hned tři, ale všechna jsou menší, než to naše," vysvětlí ti Alex. "Takže se ti pokusím sehnat co nejlepší krystaly, ale rozhodně neslibuji, že budou připomínat sluneční světlo," řekne ti bývalý mistr. Pak promluvíš o ochranách. Přikývne. "Zajistím ochranné krystaly a runovou magii, ale bavíme se o lidech. Když předstoupím před Štáb, že potřebuji uvolnit pár stovek synthrialů, ostatní mi ukousnou hlavu," pousměje se Alex. "Tvůj manžel patří v tomhle ohledu k mým největším kritikům," prozradí ti. Je fakt, že Nyos vždy hlasuje proti rozšiřování vašeho působení v dalších sférách s tím, že už tak máte potíže plnit závazky tam, kde už jste. Většinou ale jej i další, kdo s ním souhlasí, ostatní generálové přehlasují. "Prostě čím méně lidí budeme muset nasadit, tím lépe, a to bude starost Kitt," dokončí Alex. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „No lepší něco než nic. Aspoň nebudou pak zdegenerovaní nedostatkem světla.“ Řeknu a prohlížím si mapu. „Samozřejmě rozumím.“ Řeknu, když mi vysvětluje problém ohledně ochrany a že by byl rád, kdyby tam měl co nejméně lidí. „Krystaly budou stačit, nechám je nastavit na místě. Chci, aby byl napojen na velký krystal, který by třeba změnil barvu ve chvíli kdy by prošel vstupem nepřítel. A jako provizorní ochranu, by se mohli vyhloubit sítě chodeb s pastmi.“ Přemýšlím, jak ochranu ještě podpořit. „Bude to sice vyžadovat více zdrojů, ale bylo by to nejlepší řešení.“ V hlavě se mi to už rýsovalo. Bude potřeba postavit ubytovny pro děti, ale také menší domky pro dospívající děti, kteří budou potřebovat více soukromí. Budeme muset vymyslet způsob, jak tam odvádět vodu, taky cvičiště. Děti se budou muset učit, jak bojovat. Možná tam budou muset trávit celé mládí. Také posílit jejich zdravotnictví, protože předpokládám, že tam budou chtít ukrývat těhotné ženy. A samozřejmě i způsob, jak tam získávat jídlo. Umělá jezírka, nějaká zvířecí farma. Šlo by tam pěstovat zeleninu a obilniny? Bez opravdového slunce to asi nepůjde. I když mají tam vůbec něco jako zeleninu a obilniny? Je to mrazivá dimenze. Možná oni mají nějaký vlastní způsob jak na to. „Hmm... bude to zábava.“ Pousměji se. Mě budování takových míst vždycky bavilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hlavně to bude dost náročné," pousměje se Alex. "Ale jsem si jistý, že ty to zvládneš, ostatně jako vždy. S pracemi se začne dneska ve tři hodiny odpoledne, přesunout se tam s Kitt můžete dneska v noci nebo zítra ráno, záleží na tobě," řekne ti Alex. "Dneska v šest se uvidíme zase, musím svolat celoštábové hlasování kvůli jednomu návrhu," informuje tě pak ještě předběžně. "Doufám, že přijdou aspoň dvě třetiny generálů," zadoufá pak s pousmáním. "Tu mapu si vezmi, jsou tam i souřadnice por portál, ať vás to vyplivne přímo před horou a ne někde stovky kilometr daleko." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „S tím se počítá.“ Řeknu s úsměvem, když řekne, že to bude náročné. Ale takové jsem měla nejraději. I když to nebude snadné, vybudujeme pro děti perfektní místo k životu. Alex mi taky řekl, že stačí až odcestuji zítra ráno a že hodlá taky svolat setkání na nějaké to odsouhlasení. Pak mi taky nabídne mapu, abych si ji vzala. Přikývnu a začnu ji rolovat. „Díky.“ Řeknu. „Takže se uvidíme později dobře? Já mezitím začnu sepisovat všechno co budeme potřebovat. Aspoň tedy do začátku.“ Řeknu. Rozloučím se s ním a vrátím se za Kit. „Tak co na to říkáš?“ zeptám se ji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, uvidíme se večer," rozloučí se s tebou Alex, ty vyjdeš z jeho kanceláře a zamíříš k diskům. ty tě svezou dolů do vstupní haly, kde zrovna přichází generál Ramudsen, v plné Dračí zbroji, Jezdecký meč na zádech. Je to asi jeden z nejděsivějších generálů Megriothu vůbec, má hustý rudý plnovous a dlouhé vlasy stejné barvy. Kdo ho viděl v bitvě, mluví o něm jako o berserkovi. Prý jednou ztratil v souboji s démonem meč, tak se na něj pověsil a zakousl se mu do krku. Démon těžce zraněný uletěl. Když projdete kolem sebe, Ramudsen na tebe kývne a dojde k diskům. Ty zatím vyjdeš z budovy Štábu ven, necháš si od Ravenů znova zasalutovat a dojdeš ke Kitt. "Nebude to snadné," odpoví ti Kitt telepaticky. "Ani pro tebe, ani pro mě. Neumím si představit, jak mám Alexovi říct, že je skála zabezpečena, když tam nebudou téměř žádní vojáci. Krystaly mohou posloužit jako varování a runy jako dočasná obrana, ale bojovníkům se prostě nic nevyrovná. Moc mě tím nenadchl." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když jsem odcházelo, zrovna jsem se minula s Ramudsenem. Dost obávaný bojovník, výbušný, ale docela se mi líbil a hlavně ty jeho rudé vousy. Zatím jsem ho, ale v boji neviděla. Možná, že by mě ty sympatie nakonec přešly. Taky na něj kývnu, když jdeme kolem sebe a vyjdu ven. Raveni mi zasalutují, já jím pokývnu a jdu ke Kit. Kit měla dobrou připomínku, souhlasně přikývnu a strčím si mapu do oblečení. „Nezbývá nám než to nějak vymyslet. Nějakou automatickou ochranu, která bude vyžadovat jen pravidelnou údržbu. Samozřejmě, bych tam taky raději měla bojovníky, ale slyšela jsi. Těžko nějaké získáme.“ Nasednu a pohladím ji. „Ale po pravdě mě zatím nic jiného než síť bludišť s pastmi nenapadá. Co zkusit zajít na oddělení výzkumu jestli tam třeba nebudou mít nějakou hračku co by se nám hodila?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Můžeš jim zkusit trochu prohnat faldy, ale pochybuji, že to k něčemu bude," myslí si Kitt. "Nakonec, všechno co mají hotové vždy prezentují Štábu, a nedodělky bychom stejně nechtěly." Má pravdu. Posledně zlepšili ty malé váčky, co se nosí na krku a jsou prakticky bezedné. Běžně je na krku nikdo nemá, ale když se jde do bitvy nebo na misi, berou si je téměř všichni Jezdci či Ravenové. Ukryjí se tam přikrývky, knihy, jídlo i voda. Ještě nepřišli na to, jak zajistit, aby se potraviny nekazily, ale už dosáhli toho, aby oblečení zůstalo neskrčené a hlavně suché, i když bude váček komplet promočený. Taky opravili závažný problém, který způsobil, že váček vybuchl a pohltil vše kolem, když byl trefen mečem, kouzlem nebo šípem. Drak už se dávno nepobízí myšlenkou, jako tomu bylo když jsi v Megriothu před mnoha lety začínala. Dneska se pobízí a řídí nohama, ale Kitt cestu zná a řídit nepotřebuje, takže ji stačí dát jen holeněmi znamení k letu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Pravda. Ale třeba tam budou nějaké odložené projekty, kterým by se zase mohli začít věnovat. No za mrknutí nic nedáme.“ Nemyslím si, že by se lidi z vývoje nesnažili, to jistě, momentálně si pořád hráli s těmi váčky, ale na druhou stranu by jim zase neuškodilo mít nějakou výzvu. „A když už nic jiného, třeba mě tam něco přivede na nápad co s tou ochranou udělat.“ Pokrčím rameny a pobídnu ji k letu. Zatím co jsme letěli na místo, přemýšlela jsem. Vstupy do hory by se mohli zamaskovat iluzí, to by taky pomohlo, ale na druhou stranu by to někteří démoni mohli vycítit. Ty slabší by to mohlo oblbnout, ale stejně. Pořád to nebylo nic moc.... jak se tam ti elfové mají cítit bezpečně, když to tam nebude dostatečně chráněno? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Před vysokou bílou hradbou začne Kitt klesat, protože jinak by ji stejně sundalo k zemi velice silné silové pole. Výzkumná oblast je spolu s třinácti mezisférovými portály nejstřeženějším místem v Carteonu. U portálů jde o to, aby se případně nic nedostalo dovnitř, pokud by byla nějaké odchylka v magických proudech nebo něco, u výzkumné oblasti jde především o bezpečnost. Nikdy nevíš, kdy tam co bouchne, nebo kdy odtamtud něco uteče. Radši nevědět. Štáb už od výzkumného a jejich metod dal ruce pryč, dokud mají výsledky. I ty se svými sedmi hvězdičkami musíš sesednout z Kitt a nechat šestici Chodců, aby ti otevřeli bránu a vy prošli jí. teprve pak můžete ještě několik minut pokračovat v letu. Návštěva výzkumného je na vlastní nebezpečí a Kitt musí zůstat venku, protože převážná část oblasti je venku a do chodeb by se prostě nevešla. Vystoupíš hlavním vchodem hlídaným Raveny do velké bílé budovy a seběhneš po schodech dolů do podzemí. Všechno osvětlují krásné bílé krystaly, chodby jsou bílé, vyhlazené a světla a vzduchu je tady tolik, že by tě ani nenapadlo, že jste v podzemí. Chodci u brány už dali vědět šéfovi, že se blíží generál, takže ti okamžitě spěchá vstříc. Jmenuje se Jerome a je to momentálně jediný elf v Megriothu. Je vysoký a na elfa neobvykle statný, blonďaté vlasy má stažené do copu. Špinavý je od sazí, zpocený a oblečený v kožené zástěře. Je to mág-kovář, dokonalý ve výrobě zbraní. Koncept vašich Jezdeckých mečů vytvářel on, vytvářel také první brnění pro draky a i vaše současné zbroje jsou jeho práce. Krom zbrojařské sekce mu Štáb svěřil celkové velení výzkumného, ale o další sekce se tolik nestará. "Generálka de Itara," zazubí se Jerome vesele a podá ti ruku velkou jak medvědí tlapu. Na elfa vskutku nevídaná tělesná stavba. "Tak co vás přivádí na toto bohy zapomenuté místo?" zeptá se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Na místo jsme nemohli letět přímo. Museli jsme přistát a projít bránou, než jsme mohli pokračovat. Výzkumná oblast je velká a velmi zabezpečená, protože je to tu... no... nebezpečné a taky.... ne... vlastně jen nebezpečné. Pochybuji, že by se tu někdo pokusil někdo něco ukrást. Pak jsme zase pár minut letěli než jsme dorazili na místo. Kit zůstala venku a já nás nechala spojené, aby si prohlídku taky mohla užít a třeba na něco přijde ona. Vešla jsem do budovy a seběhla schodiště. Většina byla totiž zakopaná v podzemí, další opatření. Ale vše tu bylo osvětleno krystaly takže by to nikdo skoro nepoznal. Samozřejmě už někdo dal vědět, že jsem tady a chvátal ke mě šéfovi. Jerome, jediný elf v Megriothu a že je to pořádný elf. Takového jsem nikdy neviděla. Byl fakt starný, asi životem zocelený u kovadliny, ale stejně. Usmála jsem se na něj a stiskla jeho ohromnou ruku. „Jerome, ráda vás vidím.“ Řeknu. „No ráda bych řekla, že jsem sem přišla na návštěvu... ale sám víte, že sem nikdo jen tak nepřijde.“ Řeknu a omluvně pokrčím rameny. „Dostala jsem úkol. Ale dosti komplikovaný. Mám vybudovat útočiště pro elfské děti, problém je v tom, že mi nejsou ochotni poskytnout žádné bojovníky nebo naprosté minimum. Proto potřebuji vybudovat nějakou účinnou automatickou obranu, která by potřebovala údržbu, ale ne obsluhu.“ Vysvětlím mu můj problém. „A vzhledem k tomu, že nemám žádný nápad jak to zařídit, říkala jsem si, že sem půjdu podívat jestli tu třeba nemáte něco co by mi pomohlo, nebo jestli mě samotnou tu aspoň něco nenapadne.“ Řeknu na vysvětlenou. „Po pravdě nečekám v úspěch, ale řekla jsem si, že to zkusím.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jerome se vydá dopředu a ty ho následuješ. Sejdete po několika schodištích a projdete několika chodbami a Jerome tě zatím poslouchá. "Na to už přece máme vyvinuté postupy," řekne lehce zmateně Jerome. "Navrhuji standardně, falešné vchody, skutečné vchody chránit kouzly, do okrajových chodeb děti vůbec nepouštět a vyrýt tam ochranné runy. A samozřejmě obranný krystal, což už byl měl být skoro standard." Obranný krystal není to samé, co například řídící krystal obytné věže, ale tenhle podle své síly poskytuje ochranu objektům. Proti fyzickému poškození i proti magickým útokům, dokud nebude zcela vyčerpán. "Obávám se, že žádné další rady vám nedám," pokrčí Jerome rameny, projdete chodbou, vejdete do dveří a ocitnete se v Jeromeho kanceláři. Prostorná a velmi hezky zařízená. Je v ní příšeří, asi aby si Jeromeho oči mohly odpočinout, spousta polštářů na zemi, matrací, sedaček a křesel, dokonalé tvůrčí prostředí. A nejhezčí je prosklená stěna přímo naproti dveřím, kde je vidět kus skály, po které stéká láva. Jerome ti nabídne, aby ses posadila, a sám si sedne do křesla naproti tobě. "Vyšší stupeň ochrany než obranné krystaly samozřejmě jsou řídící krystaly, jsou mocnější a inteligentnější, ale také náročnější a tak velkou oblast pokrýt nezvládnou. Ještě bychom mohli pouvažovat o různých útočných kouzlech na skále, které by se spustily, pokud by zachytily démony, ale to hodně přitahuje pozornost a také to není úplně jednoduché." |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Vzdychnu. „Samozřejmě. To je standart. Bohužel v tomhle případě to nebude stačit. K těmhle standartním ochranám se právě přidávají bojovníci. Jenže po mě chtějí, abychom to tam zařídili tak, aby tam nikdo hlídat z našich nemusel. Takže standartní ochrana je naprosto nedostačující.“ Vysvětlím mu a následuji ho chodbami až do jeho kanceláře. V místnosti bylo přítmí, aby si jeho oči odpočinuli. Všude tu bylo spoustu míst k sezení, polštáře na zemi... docela dobře jsem si uměla Jeroma představit, jak leží na zemi, kouká na tu lávovou stěnu a přemýšlí. Já bych tedy na to dokázala zírat hodiny a neomrzelo by mě to. Posadila jsem se a vyslechla si jeho další slova. Řídící krystaly, kouzla na skále, ale všechno mělo rizika. Vzdychnu a opřu se do křesla. „V tomhle případě po mě chtějí fakt zázrak. Jak mám ty děti ochránit? Chápu, že se nemůžeme roztrhat a pokaždé nechávat v dimenzích svoje lidi, pak bychom byli příliš roztroušeni a kdyby se něco stalo, než by se všichni vrátili mohli by leda tak nakopávat popel.“ Promnu si spánek a zadívám se na lávu. Poklepu prstem na opěradlo, doufala jsem, že tady aspoň najdu vodítko. Pak si poposednu. „A co třeba golemové řízení řídícím krystalem?“ zeptám se. Byl to jen takový nápad, chytala jsem se stébel. Představa kamenných nebo železných ochránců v chodbách zněla dobře. Bohužel to byla nejspíš jen fantazie. Nejsem vynálezce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Podle mě si Štáb to s tou roztroušeností uvědomil za pět minut dvanáct, nic ve zlém," odvětí ti Jerome. "Jsem jenom kovář, ale i mně je jasné, že tím víc armádu rozdrobíte, tím slabší bude. Takže v tomhle souhlasím s tím, že vydávat další vojáky je špatné rozhodnutí. Nicméně všechny naše obrany pracují právě s tím, že jsou podpořeny aspoň malým množstvím vojáků," pokrčí Jerome rameny. Pak navrhneš golemy, pokýve hlavou, jako by ho to také napadlo. "Bohužel golemové v aktivním stavu žerou strašně moc energie, krystal by byl za chvíli vyšťavený," vysvětlí ti. "Ale nebyl by špatný nápad vybavit všechny vchody několika odolnými sochami, které by se aktivovaly jen v případě nebezpečí. To už by bylo jedno, jestli se krystal vyšťaví nebo ne, důležité je, aby bojovaly," zamumlá si Jerome spíš tak pro sebe. Pak se podívá na tebe. "Bohužel tyhle živé sochy jsou o dost slabší než skuteční golemové a mají své mouchy. Například někdy útok prostě zaspí. V jednom ze sto případů, ale i to je procento," kovář se odmlčí. "Pak je tu možnost kamenného elementála, ten by měl být v podzemí jako doma. Ale elementálové nejsou naše výtvory, to jsou bytosti, se kterými Megrioth spolupracuje. A pokud nedokážeme uvolnit vojáky, těžko Štáb uvolní elementály," myslí si Jerome. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Jerome souhlasil s tím, že další štěpení vojska je špatný nápad. Já také, chápala jsem to. Ale šetřit zrovna na ochraně bezmocných dětí? Mě trochu dožíralo. Navrhla jsem golemy a aspoň jsem nenahodila úplnou blbost, problém je ten, že ti žerou hrozně moc energie a možná by šlo udělat nějaké sochy, jenže mají procento selhání. Moje naděje zase pohasla. K čertu s tím. Jerome navrhl kamenného elementála, ale jestli štáb nepustí vojáky, elementály tím spíš ne. Ale bylo by to nejlepší řešení. Tábor by byl vlastně ve skále. Mohl by být všude, absolutní ochrana, mohl by chodby okamžitě uzavřít, aby se démoni nedostali dál. Narovnám se. „To máš pravdu. Přesto... kamenný elementál by bylo nejlepší řešení.“ Promnu si bradu. „V tom případě si budu muset sehnat nějakého vlastního elementála s kterým bych se dohodla.“ Zadívám se na Jeroma. „Zdá se, že tohle je moje jediná šance jak otázku ochrany vyřešit.“ Pousměji se. „Zdá se, že jsi mi pomohl vyřešit problém Jerome. Díky. A promiň jestli jsem tě zdržovala.“ Natáhnu k němu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Myslím, že by se vám mohlo povést nějakého elementála přesvědčit, pokud tedy nějakého najdete a nebude to zrovna ten typ bručounů, co po vás hned začne házet balvany," pokýve Jerome hlavou. "Megrioth má mezisféricky velmi dobrou pověst, jiní tvorové s námi rádi spolupracují. A kamenní elementálové mají rádi klid a jistotu, není nereálné, že by se kvůli tomu klidně přestěhoval," souhlasí kovář a pak se stejně jako ty zvedne a stiskne nabízenou ruku. "Vůbec ne, aspoň jsem si na chvíli odpočinul," pousměje se a vyjdete z jeho kanceláře. Pak tě provede bludištěm chodeb zpět nahoru a ty se ocitneš zpátky ve velké bílé budově, která tvoří nadzemní část a takovou špičku ledovce výzkumného oddělení. "Tak nashledanou," rozloučí se s tebou Jerome s úsměvem, když se vydáš ven z budovy a ke Kitt. Cestou zpátky budete muset zase přes bránu. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a stisknu jeho ruku. „Díky. Drž mi tedy palce. Zdá se, že tohle je moje jediná naděje.“ Nechám se vyvést chodbami zpátky k východu. Jerome se se mnou rozloučí. „Na shledanou.“ Pokývnu mu a vyjdu ven a ke Kit. „Co tomu nápadu říkáš? Půjdeme si sehnat nějakého vlastního kamenného elementa?“ zeptám se ji a znovu na ni nasednu. Lehce ji pobídnu a vydáme se k východu z oblasti. „Zeptám se Alexe jestli by mi nezjistil v jaké dimenzi je největší výskyt kamenných elementálů.“ Řeknu Kit a hned jak jsme prošli později bránou a tentokrát vyrazili domů, poslala jsem Alexovi telepatickou otázku. „Jestli se nám nějakého podaří přesvědčit a Štáb si třeba řekne, že jim by se hodil víc, tak jim můžu ukázat vztyčený prostředníček s tím, že nechali na mě ať si s tím poradím a já to tedy udělala a ne, že nám hned naše řešení seberou.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nejsi součást toho Štábu i ty?" zeptá se tě Kitiara vesele a prudce máchne křídly. Nebýt let zkušeností, tak se jí v sedle neudržíš, takhle to s tebou jen trochu hodí dozadu. Jsi skvělá jezdkyně, jinak by ses neodvážila letět s Kitt někam jen tak bez sedla, jak nyní letíš. Se sedlem se totiž dá připnout lýtka k sedlu. Když přistanete zpátky před věží, děti si hrají venku. Kelwor odletěl, Nyos sedí na terase a probírá se lejstry. Pak dostaneš odpověď od Alexe. "Sféra Kalinter je na kamenné elementály bohatá, ale také na orky, skřety a další nepříjemné tvory. Buď opatrná," varuje tě. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Pousměji se. „To jsem. Ale já bych nehlasovala proti sobě.“ Zasměji se. Vrátili jsme se do věže, děti si hráli venku a Nyos na terase probíral lejstra. V tu chvíli dorazila od Alexe odpověď. „Budu. Díky.“ Odpovím mu a otočím se na Kit. „Připravím se a pak vyzbrojíme tebe. Půjdeme do sféry Kalinter, ale je tam hodně orků, skřetů a další potvory.“ Vysvětlím ji. Vydám se do věže a rovnou za Nyosem, abych mu řekla náš plán. „Ahoj drahoušku. Jsem tu jen na chvíli. Nejspíš jsme našli řešení ohledně problému s ochranou tábora.“ Řeknu mu a posadím se na kraj stolu. „Půjdeme s Kit do sféry Kalinter zkusit sehnat nějakého Kamenného elementála. Nevím jestli se stihnu vůbec pak zastavit doma, protože nejpozději zítra ráno musím vyrazit na misi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyos na tebe pohlédne. "Kamenný elementál zní dobře," přikývne souhlasně. "Jeden vydá za několik jednotek synthrialů, zvlášť v podzemí," schválí ti to s pousmáním. "Dobrý nápad," pochválí tě pak ještě a následně kývne, když řekneš, že s Kitt vyrážíte nějakého získat. "Kdysi jsem měl dva elementaly," vzpomene pak Nyos. "Jsou to v pohodě chlapíci, když zrovna mají náladu. Určitě nějakého přesvědčíš. Hlavně že bude mít teplo, ticho, tmu a klid," zasměje se. "No, hlasování je v šest, a zítra ráno máš být v Balteonu. Na noc můžeš být ještě doma. Stejně se musíš sbalit," připomene ti, že si nemůžeš odletět na kdo ví jak dlouho jen tak. Pak už se jdeš nahoru chystat a Nyos se rozhodne zatím ti připravit Kitiaru. Trvalo mu to dlouho, než se naučil pouštět tě do cizích sfér jen s Kitt, vždycky chtěl letět s tebou nebo doufal, že s tebou letí jiní Jezdci, ale čím vyšší frčky jsi měla, tím to bylo lepší. Teď když jsi generál to vypadá, že už se Nyos o tebe tolik nenervuje. Vyjdeš do vašeho soukromého patra, projdeš menší verzí obývacího pokoje a dojdeš až do zbrojírny, místnosti, kde máte s Nyosem uložené zbraně a zbroj. Draony necháš tak, ale přes upnutou bílou tuniku si navlékneš ještě jednu hrubší a poté se oblékneš do zbroje, nejdříve do jednoho rukávu a pak i do druhého, následně zbroj vepředu zapneš. Je to pořád ta stejná kabátová zbroj, vytvořená z kovu a kůže udělaná tak, aby se tyto dva materiály skvěle doplňovaly, aby byla ohebná, a zároveň pevná. Kovové části jsou zlaté a kožené tmavě hnědé. Zbroj má samozřejmě i hlubokou kápi, která se v Megriothu používá víceméně i jako helma a ochrana před mrazem a prudkým větrem. Když je ale nasazená, nejsou vidět hodnostní hvězdičky na límci. Ve zbroji jsi ani ne za minutu, to je její další výhoda. Pak si zuješ lehké každodenní boty a obuješ si těžší jezdecké bagančata. Následně si připneš na záda pochvu s Jezdeckým mečem tak, aby rukojeť vyčuhovala nad tvým pravým ramenem. A to je prakticky vše. Vzpomeneš si na doby, kdy se musely nosit ještě i obrovské meče zvané Drakobijce, ale tyto časy jsou už dávnou minulostí. Výzkumné navrhlo pro jezdecké meče slitinu, která prorazí dračí šupiny i v podobě klasického meče. Než odejdeš, ještě přejedeš pohledem po ostatních zbrojích, co tu stojí na stojanech. Krom několika klasických hnědo-zlatých jsou tady i čistě bitevní stříbrné, které se ale nosí jen v případech, že se jde skutečně do tuhé bitvy a ví se o tom, protože jsou dost těžké a neobratné. Elitní Eskadra lebek nosí ještě černé zbroje, ale ani ty ani Nyos do Eskadry naštěstí nepatříte. Když se ocitneš zpátky před vaší bílou věží, Nyos zrovna finišuje s přípravou Kitt. Jezdec by měl být schopný mít draka nachystaného k letu do deseti minut, pokud neletí přímo do bitvy, Nyos to zvládá i za sedm. Připevnil Kitt zlaté chrániče krku, břicha, beder, záda a teď jí připevňuje poslední chránič končetiny. Vyráží-li drak do bitvy, dostává také zbroj na hlavu, ocas a někdy i na části křídel. Sedlo měl Nyos samozřejmě připevněné jako první. Co se týče zlatých zbrojí jak Jezdců, tak draků, není to žádná marnivost Megriothu, ta zvláštní slitina má jen zlatou barvu, není to zlato. Jedná se ale momentálně o druhý nejlehčí a nejpevnější kov, jaký Megrioth zná, proto se z něj vyrábí části zbroje pro Jezdce a celé zbroje pro draky. "Tak hodně štěstí," popřeje vám oběma Nyos s úsměvem, když dopne Kitt řemínky na noze a napřímí se. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Usměji se a prohrábnu mu vlasy. „Po pravdě mě na to přivedl Jerome z Výzkumu. Zastavila jsem se tam a doufala, že třeba budou mít něco co by se mi hodilo, nebo mě přivede na nápad. První nevyšlo, ale druhé ano.“ Pak mi připomene to hlasování. Vzdychnu „Takže ještě méně času.“ Zamračím se. Neměli jsme tedy moc času. Snad to všechno stihneme. Pak se vydám obléknout, Nyos mi šel připravit Kit. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy mě chtěl neustále doprovázet jak měl o mě strach, ale čím výš jsem byla tím to bylo lepší až byl nakonec úplně v klidu. Vešla jsem do našeho patra a rovnou do zbrojírny. Tu jsme měli všechny naše zbraně a zbroje. Začala jsem se oblékat, naštěstí oblékání bylo stále snadnější. A rychlejší. Když jsem byla hotová ještě se jednou rozhlédnu. Prohlédnu si nejtěžší zbroj, kterou jsme brali do nejtužších bitev. Jsem ráda, že jsem ji už dlouho nemusela obléknout. Když sejdu před věž, Kit je už skoro hotová. S dětmi jsem se ani neloučila, nepočítala jsem s tím, že by se něco stalo. Musela bych mít fakt velkou smůlu aby ano. „Díky Nyosi.“ Oplatím mu úsměv a políbím ho na rozloučenou. Nasednu na Kit. „Tak fajn. Jdeme na to holka. Rovnou k portálu. A třeba budeme mít štěstí a budeš si moci potrhat pár orků.“ Zavtipkuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyhoupneš se Kitt na záda. "Už jsem si dlouho pořádně nezalovila," odvětí ti nadšeně Kitt a vyskočí do vzduchu. Pak okamžitě přejde do těžkého letu, mocně, ale pomalu zabírá křídly, nabírá velké množství vzduchu a vy se rychle posunujete. Řídit ji nemusíš, dobře ví, kde je nejbližší ze třinácti Carteonských mezisférických portálů. Brzy jste na místě. Přistanete před vysokou budovou kuželovitého tvaru s vchodem dostatečně velkým pro dva draky jdoucí vedle sebe. Vejdete do obří haly, kde uprostřed na podstavci levituje velký modrý portál. Seskočíš z Kitt a dojdeš k několika Chodcům a několika Miarkám, kteří portál hlídají. Spolu s nimi je zde také jeden tříhvězdičkový Raven, který portál obsluhuje. Nemáš na sobě kapuci, takže všem stačí mrknout na tvých sedm hvězdiček a vypnou se v pozoru. Když je odmávneš, aby si dali pohov, přejdeš k Ravenovi. Náhoda tomu chtěla, že zrovna dneska u Portálu slouží Fami, Natčina bývalá velká láska. Nerozešli se spolu před dvěma lety ve zlém, prostě jim to jen neklaplo. "Ahoj Anett," pozdraví tě Fami s pousmáním. Potykali jste si už dávno, a když se znáte, je oslovování hodnostmi a vykání zbytečné. "Vidím, že jste se s Kitt rozhodli na výlet," zazubí se i na Kitt, která ho telepaticky pozdraví. "Tak kam to bude?" zeptá se. Jakmile mu odpovíš, musí přidat klasická poučení. "Dobrá, jakmile budeš potřebovat zpátky, vyšli signál a my se vám pokusíme otevřít portál co nejblíže. Kdyby ses nevrátila do dvanácti hodin, vysíláme Eskadru," odříká už víceméně zautomatizovanou frázi. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro „Tak teď budeš mít příležitost. Už mi docela chybí to pištění které vydávají, když je drtíš.“ Uchechtnu se. Kit vyskočila do vzduchu a rychle jsme se rozletěli k porálu. Nemohla jsem ji řídit, věděla kam letět. Takže jsem se kochala pohledem dolů na zem. Přistáli jsme před vysokou budovou kuželovitého tvaru s vchodem dost velkým, aby se do něj vešli dva draci vedle sebe. Kromě několika Chodců, Miarket a jednoho Ravena tu nikdo nebyl. Sesedla jsem a dala Chodcům s Miarkami pohov a šla rovnou k Ravenovi. Náhoda tomu dala, že to byl zrovna Fami kdo měl službu. Usmála jsem se na něj. I když se s Natkou rozešli měla jsem ho pořád ráda. Byl to hodný hoch... no vlastně už muž a prostě jim to jen nevyšlo. „Ahoj, Fami.“ Stisknu mu ruku. „No jo.“ Přikývnu a řeknu mu kam se chystáme. Následovali klasické instrukce, které byli nutné pokaždé. Fami při jejich odříkání už mluvil automaticky. „Dobře. Beru na vědomí.“ Řeknu a znovu nasednu na Kit. „Tak to roztoč.“ Pobídnu ho s mrknutím. Doufala jsem, že nějakého elementála najdeme. Předpokládám, že budou preferovat hornaté oblasti. Takže se nejspíš podíváme k horám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jasně," kývne Fami, když se vyšvihneš zpět do Kitiařina sedla. Pak na vás mávne a dojde k ovládacímu krystalu. Miarky sejmou ze zad luky a založí očarované šípy do tětiv, Chodci tasí meče a postaví se do půlkruhu kolem portálu. Portály se na druhé straně otvírají na náhodných místech a jen na chvíli, ale i tak by mohlo něco rychle proklouznout do Carteonu. Fami uchopí krystal do rukou, ten se rozzáří, a dosud klidná hladina portálů se začne rychle točit. Je třeba mít absolutní důvěru v toho, kdo krystal ovládá, protože jedna malá chybička a mohla by se otevřít úplně jiná sféra. Když se portál zklidní a rozzáří, rychle s Kitt proletíte, a sotva jste na druhé straně, portál se zavře. Ocitnete se v kamenité sféře, je jasné, proč si Alex jako první vzpomněl na ni. Všude se válí balvany, až k horizontu se tyčí skály, kde nejsou balvany, jsou aspoň kamínky nebo štěrk. Všechno rozpálené, vzduch je tady jako v peci. Trochu tě to překvapí a nádech horkého vzduchu není zrovna příjemný. Rychle si nasadíš kapuci a aktivuješ izolační kouzlo. Je to sice vysilující, ale lepší, než mít spálené plíce. Hned je to lepší, vdechuješ normálně ohřátý vzduch. Kitt je v pohodě, je samozřejmě mnohem odolnější než ty. "Kam teď?" zeptá se Kitt, která nemá tvé znalosti elementálů, ale nutno říct, že ani ty jsi nedávala moc pozor, když tě přijímali do Megriothu a všechny informace do vás narychlo hustili. To bylo v době, kdy měl Megrioth ne desetitisíce, ale jen desítky členů. Pamatuješ si na specifikace vodních a pískových, protože jednoho pískového měl Alex, ale kamenných moc ne. Měli by se zdržovat někde ve vyšších skalách, kde je nikdo nebude otravovat, ale zase ne moc vysoko. Radši mají zvětralé a polorozbořené skály, než jednolité kusy skalních stěn. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Dívala jsem se, jak ostatní pracují. Chodci a Miarky se rozestavěli, připraveni napadnout cokoliv co by mohlo přijít k nám. Po chvíli jsem se, ale zadívala na portál jak víří. Byla to docela podívaná. Neměla jsem pochybnosti o tom, že to Fami zvládne. Obsluha portálů musela být dobře připravená a vycvičená. Ve chvíli kdy byl portál otevřen Kit vystartovala vpřed a ocitli jsme se v nové sféře. Portál se za námi hned zavřel, když jsem se nadechla málem jsem se zalkla. Rychle jsem nasadila kapuci a aktivovala izolační kouzlo. Oddychla jsem si. To je lepší. Pak jsem se teprve rozhlédla. Už nebylo divu, že Alex mi řekl o téhle sféře. Byla jako stvořená pro kamenné elementály. Samý kámen a štěrk. Kit se zeptala kam teď. Snažila jsem si vzpomenout co vím o kamenných elementálech. Bylo toho méně než ostatní. Ale nějaký základ jsem měla. „K horám. Elementálové mají raději vyšší místa, ale ne úplně vysoko. Takže bych začala s menšíma horama a pak zkusila ty větší.“ Rozhlédnu se znovu až uvidím to o čem jsem mluvila. Hora nebyla jedna z těch vyšších. Ne, že by byla malá, ale bylo tu k mání spousta vyšších hor. „Nezbývá nám nic jiného než pátrat. Snad budeme mít štěstí.“ Řeknu a tentokrát Kit už řídím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Není to zrovna příznivá sféra pro život," okomentuje to Kitt, když prolétáte nad kamenitými planinami. Letíte celkem vysoko a měla jsi dojem, že se na zemi pohybují jen obyčejní štíři a nějací pavouci, ale brzy si uvědomíš, že oni štíři a pavouci jsou ve skutečnosti alespoň dva metry velcí. Vážně jsi ráda, že nemusíš jít po svých. Ale jak se zdá, tomuto hmyzu se v těchto podmínkách velice daří. Když se dostanete k menší skále, kterou jsi určila, navedeš Kitt na klesání a ona se kousek snese. Elementála nikde nevidíš, ale to tě nepřekvapí, nejsou to žádní exhibicionisti. Aktivuješ silné vyhledávací kouzlo, ale nemáš štěstí, po elementálovi ani stopa. Kouzlo deaktivuješ, aby ti neubíralo sílu. A pak se ozve cinknutí, jak o se od Kitiařiny zbroje odrazí šíp. Podíváš se dolů a spatříš hromadu skřetů jen v bederních rouškách, se šípy a luky. Měli by být rozumnější a neprovokovat, ale skřeti nikdy neprosluli oslnivou inteligencí. |
| |
| soukromá zpráva od Tarius pro Hlídka proběhne v pořádku a jsem rád, že se po zbytek noci v klidu vyspím. Co vím, tak Earen má ještě jednu hlídku, takže ten si asi moc nenaspí. Není už nejmladší, a tak se divím, že si dobrovolně bere dvě hlídky za noc. Chápu, že dříve to pro něj byl standard, ale teď už je jeh tělo jiné než dříve... Nicméně je ti jistě stále dobrý bojovník, u jehož boku je mi ctí sloužit. Dalšího dne vyjíždíme přes hory. Kdybychom je chtěli objet, trvalo by nám to dost dlouho a já s rozhodnutím vzít to přímo přes ně nemůžu jen souhlasit. Po chvilce jízdy přes hory nás dvojčata zastaví s tím, že nad námi přelétli havrani nepřátelského mága. Nemám z toho radost, ale myslím, že nejsou schopni tak narychlo zformovat jednotku, která by nás dokázala porazit. Desátník Keos si sice něco brblá pod vousy, ale já jejich magii věřím. Stejně tak ale věřím síle ostří, přes kterou ani některá magie nedosáhne. Earen se rozhodně pokračovat v cestě. Moudré rozhodnutí. Nijak to s ním nekonzultuji, jen si jsem jist, že je to nejlepší možné řešení. Jsem dost zvědav, co nám další cesta přinese... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Podívám se dolů kde se pohybovali štíři a pavouci, jen chvíli mi trvalo než mi došlo, že jsou obrovští. „Asi jak pro koho. Zdá se, že havěť co je u nás mrňavá je tady pěkně velká.“ Poznamenám. Doletěli jsme k hoře, aktivovala jsem kouzlo na detekci, ale neměli jsme úspěch. Vzdychnu a rozhlédnu se, nedaleko byla další, o něco vyšší, no zkusíme to. A zrovna v tu chvíli se ozve cinknutí, jak se něco odrazilo od zbroje Kit. Podívám se znovu dolů. Hromada skřetů v bederních rouškách s luky a šípy. „Víš.... zajímalo by mě, kdy se skřeti konečně trochu vyvinou. Ta tupost nemá obdoby.“ Řeknu Kit. „Chceš si požvýkat pár skřetů?“ zeptám se Kit se zazubením. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No ani ne," odfrkne si Kitt pohrdavě. "To bych radši žvýkala měsíc mrtvou srnku. Hnus a navíc bych je nedostala ze zubů," odmítne to Kitt, ale ve vzduchu se zastaví a roztáhne křídla. Kdyby to byly silnější, nebo magické šípy, byl by to nebezpečný manévr, takhle se šípy od jejích šupinatých křídel jen neškodně odrážejí. Kitiara zformuje v hrdle velkou ohnivou kouli a pak otevře tlamu a vystřelí kouli proti nim. Skřety sežehnou extrémně žhavé plameny a po pár sekundách je klid. Můžete pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zasměji se. „Pravda. Bylo dost nechutný, jak jsem ti jednou musela pomoct dostávat ze zubů tu botu i s chodidlem. Blééé.... To bych radši už nedělala.“ Kit se ve vzduchu zastavila, já ji v tom nijak nebránila. Nebylo těžké si představit co chce dělat. Sledovala jsem, jak Kit hezky skřety zpopelnila. Poplácám ji pochvalně. „Dobrá práce.“ Řeknu ji a vyrazíme k vedlejší hoře. Kit si před chvílí stěžovala, že by si zase zabojovala. Je mi jasné, že ji to chybí. Už dlouho jsme se nedostali k žádné šarvátce a Kit tak musí strádat. Ale řekla bych, že na naší misi si zabojuje víc než dost. Jen tedy doufám, že to nebude nad její síly. Bude jediný drak v okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na Earenův rozkaz tedy pokračujete v cestě. Jedete až do noci, ale to už značně pomalu, protože skoro není vidět na cestu, a poslední, co teď potřebujete, je zraněný kůň. Na noc se utáboříte, alespoň na pár hodin, než se obloha trochu projasní. Earen rozdělí hlídky, trochu se prospíte a druhý den pokračujete v cestě, posnídáte už v sedlech. Dá se očekávat, že de Brien o vás informoval sousedního hraběte, který tak na vás bude připraven. Naštěstí jeho území je rozlehlé a jedna malá skupinka není tak nápadná jako celá armáda. V poledne překračujete několik travnatých vrchů a před vámi se rozprostírá hraniční řeka se sousedním hrabství. není nikterak široká a má spoustu dobrých brodů, ovšem sama řeka je nyní váš nejmenší problém. Hrabě de Brien se rozhodl, že vás nebude nijak nahánět po svém panství, ale počká si na vás u hranice. Jeho havrani mu nejspíš dávali vědět, jakým směrem jedete. U řeky stojí vyrovnaná skupina asi tuctu jezdců v těžké zbroji, spolu s nimi u řeky postává dvacet zbrojnošů a zhruba stejný počet lukostřelců. Zatím si vás nevšimli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Že to není sféra vítající vetřelce s otevřenou náručí se dozvíte za chvíli. Navedeš Kitt k další menší hoře vzdálené sotva několik kilometrů, když zaslechnete něco mezi hlasitým pískotem a jekotem. Vzhlédneš a spatříš, jak se k vám dolů střemhlav vrhá letka čehosi kostnatého, napůl opeřeného a napůl šupinatého. Jsou to hodně zvláštní tvorové, vychrtlí tak, že jim vidíš žebra, ale drápy mají dost ostré. Je jich dobrý tucet, jsou mnohem menší než Kitt, ale vypadají rychlí a umí dobře manévrovat. Znáte s Kitt spoustu bojových taktik pro takovéto případy. Kitt se může přetočit na záda a dokud jsou nad vámi, tak je sežehnout plamenem, nebo udělat ve vzduchu obrat a opět je sežehnout. Nebo můžete zrychlit a prokličkovat mezi skalami, uvidí se, jak jsou dobří letci. Nebo můžeš levou rukou vytvořit světlušku. V téhle rychlostí je pravděpodobné, že se jí vyhnou, ale třeba je to vyděsí. A nebo se s nimi můžete prostě pustit do konvenčního boje, tasit meč a počkat, až k vám doletí. Či cokoliv jiného. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Zamračím se, když uvidíme ty tvory co se k nám hnali. Oškliví ptáci, nebo co to bylo. Ale podle toho jak byli vychrtlí jsem se ani nedivila, že útočí. Musí mít hlad no a taky musí být pořádně sebejistí. Bylo jich víc a měli docela ostré drápy. „Mohla jsem tušit, že to nebude tak snadné.“ Pronesu ke Kit a tasím meč. Nemyslím si, že bychom jim mohli uletět. Byli mnohem menší a lehčí a i když Kit je pořádně rychlá tak mám pochybnosti. A byla bych nerada kdyby se nám dostali do zad. „Zkusíme obrátku a uvidíme.“ Řeknu nakonec a pobídnu Kit nohama. Tušila jsem, že většina se tomu zvládne vyhnout, ale na to jsem byla připravená až by se vyhnuli rovnou bych k nim poslala Světlušku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Necháš ty tvory doletět až těsně k vám a potom Kitt pobídne nohama. Ta prudce zrychlí a pak se přetočí, zpomalí a znova vyrovná směr. Ocitli jste se za tvory, kteří najednou neví, kde jste. Vyšleš slabší světlušku a jednoho tvora trefíš a pošleš k zemi. Zbylí tvorové se na vás ale znova vrhnou, tentokrát zepředu. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro A tak jsme pokračovali dál a já měl stále horší a horší pocit. Druhý den k poledni se ukázalo proč. Hrabě de Brien nebyl tak hloupý, jak jsem čekal. Rozhodl se poslat své muže na hranice, kde očekával, že se je pokusíme překročit. Zastavil jsem mou skupinu, pohlédl na padesátku vojáků, jež stála před námi a pak jsem pohledem přelétl přes mou skupinu. Bylo mi hned jasné, že proti nim nemáme šanci a nechtěl jsem riskovat přímí střet. I když jsem měl sebou tři zaklínače a pětici nejlepších bojovníků, co jsem na hradě měl, jich bylo desetkrát více, než nás. I kdyby zaklínači dokázali každý porazit polovinu pěších, stále tu byli těžkoodění jezdci, kteří by nám jistě zatopili. Zdálo se ale, že si nás ještě nevšimli a tak jsem hned zavele se stáhnout. Bylo třeba trochu popřemýšlet. "Na přímí střet jich je moc. Nezdá se, že by si nás všimli, čehož bychom mohli využít a pokusit se je obejít," řeknu skupině a podívám se po všech členech. "Naene, vem si Taria a zkuste se podívat po jiné cestě. Postupujte opatrně a co nejvíce nenápadně. Liso, ty s Mjorim to vezemte z druhé strany. Taky opatrně a co nejvíce nenápadně. Pokud najdete cestu, spojte se s Rionou a informujte nás," rozdám rozkazy a zbytku, co se mnou zůstane přikážu sesednout a ukrýt se. |
| |
| soukromá zpráva od Tarius pro Cesta pokračuje celkem v pořádku a hrabě na nás nevysílá svoje jednotky. Když se už blížíme k hranicím jeho hrabství. Bohužel, hrabě je inteligentní muž a jeho jednotky nechal hlídkovat v blízkosti hraniční řeky. Je tam něco okolo padesáti vojáků, z nichž největší nebezpečí je těžká jízda. Dle toho, jak vypadají se dá usoudit, že nás ještě nespatřili. Hrabě Earen se chytře rozhodne vyslat některé z nás abychom našli jinou cestu. Nemá nic proti jeho verzi, ale zkusím navrhnout něco dalšího. Přijedu k Earenovi a řeknu: "Pane, mohl bych se je pokusit odlákat. Buď sám, nebo ještě s někým. Věřím, že půjdou po nás a vám zbude volná cesta. V jednom nebo dvou lidech se utíká armádě o hodně lépe než celý průvod. Pěšáci mě nedoženou a těžká jízda není tak rychlá, aby dohnala mě, který mám na sobě jen koženou zbroj. Pokud byste se mnou poslal ještě nějakého zaklínače, možná bychom jich zvládli pár i zlikvidovat. Potom bychom si vás našli někde za hranicemi..." Jsem dost zvědavý, co hrabě na můj návrh řekne. Je sice riskantní, ale hrabě Earen bude mít klidnou cestu, zatímco já budu riskovat. Udělám to, protože vím, že je to dobrá volba. A navíc... Má rád riskantní akce... |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když byli ptáci.... řekněme, že to jsou ptáci... u nás, Kitt prudce zrychlí a přetočí a hned na to zase vyrovnala směr. Vyslala jsem světlušku na zmatené ptáky a jednoho sejmula. Ale zbytek se vrhl na nás. Pobídla jsem Kitt, aby použila svůj dech. V ruce jsem držela meč, připravený popravit prvního opeřence co se mi dostane na dosah. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Podívám se na Tariuse, který vznesl návrh. V tichosti jsem si ho vyslechl a chvíli jsem mlčel, jak jsem si jeho nápad projížděl v hlavě. Ano, jeho nápad má šanci na úspěch, ale neřadí se mezi ty nápady, které bych chtěl použít. Nebo aspoň ne hned. "Tvůj nápad je dobrý, Tarie, ale nehodlám riskovat tvůj, ani žádný jiný život jen proto, abychom odlákali jejich jednotky. Ne, pokud je tu možnost, že je můžeme v tichosti obejít. Pokud nenajdete žádnou cestu, budu o tom přemýšlet, teď ale zkuste najít objížďku," řeknu mu rozhodným hlasem a podívám se na mladou zaklínačku, aby už vyrazili. Čím déle se tu zdržíme, tím více času bude mít sousední hrabě na sformování nějaké větší skupiny vojáků, nebo obsazení všech cest na jeho panství, což by nám mohlo přinést více problému, než ta padesátka mužů před námi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lisa s Mjorim kývnou a opatrně se vydají nalevo. "Tak pojď," pronese Naen směrem k Tariovi a jako první vyrazí napravo. Tarius se vydá za mladý zaklínačem. Ujdou několik desítek metrů, když spatří další patrolu. "Doprdele," zamumlá Naen. Dalších dvacet lukostřelců, dvacet pěšců a tucet jezdců. "Vsadím se, že o pár set metrů dál to bude to samé. Můžeme zkusit projít mezi nimi, ale tomu nedávám moc šancí. A úplně je obejít nepůjde, dál už nejsou kopce, ale travnaté otevřené pláně. Museli bychom se úplně vrátit a obejít je široce, čímž bychom ztratili i den cesty," vypočítává zaklínač. Pak předá informace dvojčeti u Earena a podívá se na Taria. "Co myslíš?" Mezitím Earen dostane zprávu od Lisy i od Naena, kterou mu zprostředkuje druhé dvojče. Hlídky jsou rozestavěné co několik set metrů, aby pokryly co nejdelší úsek řeky. Hrabě věděl díky havranům najisto, kam jdete, a teď jen čeká, až se objevíte. |
| |
| soukromá zpráva od Tarius pro Hrabě Earen prozatím nepřijme můj návrh a rozhodne se pro svů plán. Vydám se tedy s Naenem, velmi mocným mladým zaklínačem, prohledat cestu. Žel bohu narazíme na další, stejně početnou, hlídku. Naen pošle Rioně zprávu o stavu naší situace. Zeptá se mě, co si myslím, že by bylo nejlepší v nastalé situaci udělat. Naenovi věřím, vím, že je to schopný zaklínač a myslím, že pokud zvládne zbavit nás alespoň pár z nich, se zbytek už si nějak poradíme. "Jak máš rychlého koně?" Zasměju se. "Dle mého," tasím meč, "by bylo nejlepší se skrze ně probít. Nebo spíš tam rychle najet, pár jich zabít a nechat se pronásledovat někam úplně pryč. Kolik z nich dokážeš najednou dostat, dokud o nás nevědí?" na mé tváři je vidět blažený úsměv. Jiná možnost není. Sice čekám, co navrhne on, ale teď se můžeme už jedině vrátit nebo bojovat... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uděláte obrat a ty světluškou sundáš z oblohy jednoho z tvorů. Ještě jedenáct. Klepneš Kitt patami a ona vychrlí na přilétající tvory žhavý dračí oheň. Čtyři nepřátelé jdou okamžitě k zemi spálení na troud, dalších sedm už ale doletí k vám. Nenechají se zastrašit. Po jednom se oženeš mečem a rozsekneš mu lebku, i on se skácí k zemi. Další dva roztrhá Kitiara. Jeden se jí ale pověsí na břicho, další na ocas a třetí na hlavu. A poslední se připlíží k tobě zezadu. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro Zamyšleně se podívám k řece, byť mi ve výhledu překáží kopec. Co mi Riona řekla, že ostatní nenašli žádnou cestu, aneb, jsou tam také hlídky, má nálada poměrně klesla. Nechtělo se mi, ale zdálo se, že mi asi nic jiného nezbude. Nemůžeme tu čekat do noci a pak se pokusit proklouznout, dalo by to moc času druhému hraběti. "Ať se vrátí, provedeme Tariův plán," řeknu nakonec ne moc ochotně. Počkám, až se obě dvojice vrátí a podívám se na Taria. "Ač to dělám nerad, použijeme tvůj plán. Naene, půjdeš s ním, Beone, ty taky. Máte nejrychlejší koně a jste nejlepší jezdci. Odlákáte skupinu, nebudete se pouštět do zbytečného rizika a jakmile budeme na druhé straně, Lisa nebo Riona vám dá vědět, že se máte vrátit. Hlavně se nedostaňte moc daleko a vyhněte se další skupině," řeknu jim přísným hlasem a na mém výrazu jde vidět, že se mi to nelíbí a že jsem otevřen pro jakýkoliv jiný nápad. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Ptáci padali jeden po druhém k zemi. Ale pořád jich zůstalo dost. Nenechali se zastrašit. Takže spíš byli zoufalí než troufalí. Dostali se k nám, jeden se pověsil Kitt na břicho, další dva na ocas a třetí na hlavu. Další se mi dostal do zad. Odepnula jsem si nohy, abych se mohla pořádně otočit a sekla po tom co se mi snažil dostat do zad. Hned na to se znovu posadím dopředu a nohy připnu. Potřebovala jsem se zbavit ptáků co vyseli na Kitt. „Kitt. Vývrtka.“ Upozorním ji telepaticky. Začala jsem ji řídit směrem nahoru, nechala jsem ji stoupat a stoupat hodně vysoko. Pak jsem schovala rychle meč a přitiskla se k jejímu tělu. Začal pád a při tom se začala Kitt točit. Padala a točila se, padala a točila, tohle jsem s ní docela trénovala, protože ze začátku se mi vždy hrozně točila hlava. Po tréningu už jsem se zvládla vzpamatovat rychle. A tohle je dobrý způsob, jak parazity setřást. |
| |
| soukromá zpráva od Tarius pro Můj návrh nakonec neprojde a já se vracím zpět k Earenovi. Prý provedeme předešlý plán. Když k němu přijedeme , dozvím se, že pojedu já, Naen a Beon. "Dobře. Musíme vypadat nepřátelsky. Nemuseli by si nás spojit s velkou skupinou, po které jdou. Pojedeme a když se dostaneme do nějaké vzdálenosti, pokusíme se je nějak dostat. Já nemám nic, čím bych je mohl dostat na dálku. Co vy?" Podívám se na Naena a Beona, zda jsou schopni útočit na ně z dálky. "Pak pojedeme chvilkou podél řeky, abychom je dostali pryč, a nakonec ji překročíme. Můžeme?" Usměju se na ně. Těším se na to. Nemyslím, že úplně dojde na souboj, že bych si zabojoval mečem, ale stejně to jistě bude zábavné. Nechat se pronásledovat padesátkou lidí s tím, že dost možná jedeme do náruče druhé skupině. Ale věřím, že to zvládneme. Jsou se mnou přeci ti nejlepší... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tarius se zeptá Naena a Beona, jestli mají něco, co by dostalo nepřítele na dálku. Beon přikývne a ukáže na luk s toulec se šípy. Je to jediný člen výpravy, který s sebou má luk. Naen také přikývne, ačkoliv žádnou viditelnou zbraň na dálku nemá, jen meč u pasu. Je to ale zaklínač, bezpochyby na dálku není bezbranný. "Ještě to chce doladit nějaké detaily," řekne Naen a něco zamumlá. Proběhne vám po tvářích lehký vánek a pak se vedle vás zjeví několik dalších postav na koni. Všechny jsou celkem neurčitých rysů, zahalené v kápích, ale bezesporu tady jsou a vypadají stejně skutečné, jako vy. "Iluze. Určitě budou radši pronásledovat osm jezdců, než tři," pousměje se Naen a kývne. "Teď už můžeme," pobídne koně do cvalu a vyrazíte. Jakmile jste na dohled, skupina vás samozřejmě zaregistruje a lukostřelci zamíří a vystřelí. Mají dobrou mušku, rozhodně by alespoň několik šípů našlo cíl, ale opět se o to postará Naen, šípy popadají stranou, aniž by se vás dotkly. Tucet jezdců vyrazí proti vám a pěšáci včetně lučištníků se dají do běhu. Zjevně jsou informováni o síle skrývající se v zaklínačích a proto potřebují veškeré možné síly. Earen se zatím krčí za kopcem a sleduje, jak tříčlenná skupina osmi jezdců dokonale odvádí pozornost od řeky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Volný pád s točením z Kitt shodí všechny ptáky, ti se ale nehodlají vzdát své kořisti tak snadno a okamžitě zase letí za vámi. Teď už ale Kitt jen přetočíš ve vzduchu a necháš ji vychrlit proud žhavého ohně. Tentokrát už Kitiara sestřelí všechny tvory. Několikrát otočí krkem a zasáhne všechny ptáky, kteří se pak jako škvarky zřítí dolů z oblohy. A pak zaregistruješ přítomnost kamenného elementála, který se na vzdušný souboj přišel podívat a vyhrabala se ze skály. Hlavně ho nevyplašit. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Když to Kitt vyrovnala, ptáci nás pořád pronásledovali. Mě trvalo jen pár sekund než jsem zaostřila, ale to už Kitt věděla co dělat. Sežehla všechny plamenem a ti spečení padali pozvolna k zemi. „Juchů!“ Udeřím zatnutou pěstí vítězně do vzduchu. „Skvělá práce, Kitt.“ Řeknu nadšeně. Krásně to vyšlo. Ale pak zpozorním, protože jsem zachytila něco jiného. Přítomnost kamenného elementála, který se zdá se přišel podívat na vzdušné představení. Podívám se směrem, kde by měl být. „Zdá se, že jsme přitáhli pozornost.“ Řeknu Kitt a vedu ji na přistání, ale o kus dál od elementála, abych ho nevyplašila. Měla jsem v plánu k němu jít pěšky, aby nás nebral jako hrozbu. Snad se mi podaří s ním promluvit dřív než zase zaleze. Jakmile jsme byli na zemi, slezla jsem z Kitt. „Zůstaň tady.“ Řeknu ji a vydám se směrem k elementálovi. Po pár krocích jsem k němu vyslala telepatický pozdrav s otázkou jestli bych se ho nemohla na něco zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nacvičeným pohybem seskočíš z Kitt a lehce dopadneš nohama na zem. Tohle se taky musí natrénovat, aby si člověk nezlámal nohy nebo nedoskočil blbě a nevymkl si kotník. Dříve jsi slézala tak, že jsi nejdříve seskočila na jednu Kitiařinu nohu a až pak dolů. Necháš Kitt čekat a zamíříš k Elementálovi, od kterého tě dělí asi sto metrů. Pošleš k někomu telepaticky uklidňující zprávu a on ji přijme, to cítíš, ale neodpoví. Podle mysli se zdá být na kamenného elementála dosti mladý, nemusí mít ani dva tisíce let. Ale jinak je to úctyhodný kousek, dobrých deset metrů na výšku a váha rozhodně několik desítek tun.  |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Elementál byl pěkný kousek. Na jejich poměry mladý, ale možná, že to bude hrát v můj prospěch. Ti mladší ještě tolik netouží po svém klidu a spíš se nechají přemluvit. Ti starší se už tolik nezajímají. Řekla bych, že být starší tak se ani nepřijde podívat na náš souboj. Mládí v sobě ukrývá zvědavost a to je pro mě dobré. Prohlížela jsem si ho a postupovala k němu pomalu. Elementál mi neodpověděl, což nutně neznamenalo nic špatného, ale stejně jsem musela být opatrná, kdyby se najednou rozhodl, že se mě raději zbaví a udělá ze mě krvavou kaši. Zastavila jsem se dost daleko od něj, abych pořád ještě měla dost prostoru k ústupu. „Zdravím tě.“ Řeknu konečně. „Můžu tě obtěžovat krátkým rozhovorem?“ zeptám se ho. Byla jsem zdvořilá, tím nikdy člověk neurazí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bojovat s elementálem se ti zrovna dvakrát nechce. Ať už je Jezdecký meč z jakkoliv silné oceli, žádné velké škody na kamenném těle elementála neudělá. A stejně tak vaše brnění, ten zlatý kov, ze kterého jsou jeho hlavní části, jsou velice pevné a odolné, ale před nárazem mnohatunového kolosu by tě stejně neuchránil. Nejsi ale nějaký druhořadý mág, nýbrž generál Megriothu, takže úplně bezbranná nejsi. Dostatečně žhavá světluška vypálená kolosu do očí by ho oslepila a dezorientovala. Pokud bys ho vystřelením ocelových provazů z rukou nebo zmrazením nohou dostala na zem, měla bys velkou výhodu a mohla bys prchnout. Utéct bys nejspíš dokázala, ale zabití by bylo mnohem složitější. Proto ho nechceš naštvat a zůstaneš stát v uctivé vzdálenosti od kamenného kolosu. Oslovíš jej nahlas, zřetelně, zdvořilým tónem a samozřejmě elfsky. Ne všechny bytosti ve Vesmíru elfštinu ovládají, ale většinou se jejími různými modifikacemi dá celkem slušně dorozumět. A vyšlo to i v tomhle případě. Elementál otevře ústa a odpověď v elfštině zní, jako když zahřmí. "Zdravím. Poslouchám."Na rozhovory elementály nikdy moc neužilo, ale vyslechne tě. |
| |
| soukromá zpráva od hrabě Earen de Gaulle pro "Hlavně se vraťte celí," řeknu ještě, než jezdci zmizí. Pak zavelím skupince, aby se ukryla u kopce a vyčkávala, až uvítací výbor zabere. Jakmile se tak stane, zavelím k pohybu. Teď to chce rychlost a štěstí. Ženu svého koně co to jde, přičemž se stále snažím mít přehled o tom, kde kdo je. Nerad bych tu někoho nechal. Jakmile se dostaneme na druhou stranu, ihned začnu hledat úkryt a pokud nějaký najdeme, kývnu na jednu ze zaklínaček, aby dali vědět Naenovi. Pokud by se na nás ale někdo nalepil, nezbude nic jiného, než jim ujet. |
| |
| soukromá zpráva od magistra Anett de Itara pro Elementál otevřel ústa a promluvil. I když to spíš znělo víc jako řev a skřípání kamene o kámen než hlas. Ale bylo mu rozumět a řekl, že poslouchá. Výborně. Teď mu to nějak vysvětlit... možná, že když nebude chtít on tak bude vědět o nějakým, který by chtěl nebo spíš byl by ochotný. Okamžik přemýšlím než si pokývnu hlavou. „Hledám pomoc kamenného elementála pro jeden projekt. V jedné, chladné dimenzi probíhají tuhé boje. Snažíme se pomoci elfům, kteří tam žijí pomoci jak je to jen možné. Dostala jsem za úkol vybudovat ve vnitřku hory pro elfí děti skrýš, kde by mohli bezpečně žít a dospět. Problém je v tom, že naše síly jsou už teď příliš roztroušené v mnoha dimenzích a tak nemám moc možností, jak takový úkryt ochránit před možnými útoky. Proto hledám kamenného elementála, který by se mnou uzavřel dohodu a usídlil se v oné hoře, kde bude skrýš, aby děti ochránil před útoky démonů.“ Vysvětluji mu nebo ji... nevím jak se pozná jakého jsou pohlaví. Pokud něco takového u nich existuje. „Neměla by to být těžká práce. Pokud by nepřítel vnikl do chodeb, stačilo by je dočasně uzavřít. Nebo rozdrtit nebo vytlačit zase ven. Jedno jakým způsobem.“ Odmlčím se. „Měl by jsi zájem o tuhle práci? Případně neznáš někoho jiného o kom si myslíš, že by chtěl?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Tarius pro Zaklínač se nám velice hodil. Nejenže vytvořil iluzi o počtu, takže vypadáme skoro třikrát početnější, ale dokonce nás dokázal zbavit nebezpečí z padajících šípů. Střelce to muselo jistě velmi rozrušit, ale určitě nečekali, že bojují s lehkým soupeřem. Dokázali jsme upoutat pozornost všech. Tucet jezdců a nějací pěšáci se vydali proti nám. Podívám se na Naena a Beona a poté pobídnu koně k rychlejší jízdě. Zkontroluji si svůj meč u pasu, ale zatím ho nechám v pochvě. Očkem si povšimnu hraběte, který již vyjel. Jedeme co nejdál od nich, za řekou se pak s nimi jistě potkáme. Občas zkontroluji vzdálenost jezdců za námi a pokud by se přiblížili už moc, tasím meč. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR