Vypravěč - 01. července 2021 20:09

Praha, Rok 2025 “Je to velmi čerstvé, kdy se lidé dozvěděli o existenci nadpřirozeného světa... Kdy se zavedli zákony, které jsou tu od toho, aby se dodržoval mír... Udělali se jistá opatření, aby se zajistila bezpečnost všem… Lidé jsou odděleni od nadpřirozených bytostí. Každý má svou část města… A v případě, že by došlo k nějakým problémům, tak se sestavil speciální útvar dohlížející na správný chod.” Je to týden, kdy se lidstvo dozvědělo pravdu. Pravdu, kterou všichni tak dlouho skrývali. V každých zprávách jelo vesměs to stejné. Bylo jasné, že bude nějakou dlouhou dobu trvat, než se ten poprask uklidní. Než se všechno vrátí do zajetých kolejí. Celý Žižkov a Nové Vršovice se stali “chráněným” místem pro nadpřirozené. Spousta lidí se odstěhovala co nejdál to šlo. Existovali části, jako jsou Holešovice, Smíchov, kde nadpřirození měli vstup zakázán. Vlastně přesněji by se dalo říct, že Vltava rozdělovala Prahu na lepší a horší část. Poprvé v této době bylo sčítání lidí, které vedlo k rozlišení nadpřirozených a lidí. Nadpřirození byli povinováni nosit na oblečení odznak, který museli mět na viditelném místě a který upozorňoval na jejich odlišnost. Pokud tak neučinili, byli pokutováni v tom lepším případě. V tom horším je čekalo vězení a podobné. Jako kdyby se počítalo s tím, že to nepůjde úplně po másle a bude docházet k nepokojům občanů, stvořil se speciální policejní útvar, který sídlil v sále Přítomnost na Siwiecova 1839/1. Což bylo samozřejmě velice utajené. No a přesně tady se to celé bude odehrávat.

Vypravěč - 01. července 2021 21:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zobrazit SPOILER ”Slečno Jánská, posloucháte mně?” Snažil se na sebe upoutat svou pozornost kapitán Trejtnar, který teď seděl ve tvém obýváků, popíjel kafe a ty jsi stále tak nějak potřebovala zpracovat, co ti to vlastně říkal a co je důvod jeho návštěvy. Z toho, co jsi pochopila si tě vybral kvůli tomu speciálnímu oddělení. Prý jako bývalý lovec a vlkodlak se na to skvěle hodíš. Před týdnem jsi měla práci, ale všechno se od velkého odtajnění posralo a tebe jak jinak, než vyhodili. Byla jsi dokonce donucená majitelem bytu, poté co se o tobě dozvěděl víc, se odstěhovat. Všechny peníze jsi vrazila do stěhování a kauci za byt na Žižkově, který v dávných dobách zažil opravdu lepší časy. Neměla jsi u sebe ani floka, lednička zela téměř prázdnotou. A jediné pozitivní na tom bylo to, že jsi měla aspoň na měsíc zaplaceno a střecha nad hlavou tak byla zajištěna. Doposud sis nebyla schopna najít nějakou práci a to jsi hledala téměř všude. Samozřejmě, že jsi nebyla jediná, kdo byl na tom tak bídně. Což byla, opravdu chabá útěcha, která ti jídlo nezajistí. Nastaly opravdu obtížné časy. A tak dneska, když ses vracela z dalšího nevydařeného pohovoru jsi narazila na něj u dveří od bytu. Ukázal ti odznak, který ti znemožnil ho vyhodit. O další problémy jsi nestála a on navíc na tebe zapůsobil slovíčky práce a plat, což tě přimělo k tomu mu otevřít dveře, podělit se s ním o černé kafe, protože mlíko ti došlo a na další jsi neměla. ”Jak jsem říkal, na zkoušku jsem sestavil dva zkušební týmy po dvojici.” Pokračoval dál unaveným hlasem. Jeho tvář ti byla povědomá a už ti konečně svitlo proč. Byl hodně často ve zprávách. Snažil se ukliďnovat lidi a tvrdil jim, že je všechno pod kontrolou. Ale sama jsi věděla svoje, že tomu tak úplně nebylo. Nadpřirození se bouřili, vždyť na tom byly hůř než cikáni a diskriminací ohánět se neměli šanci. ”Nuže stala byste se členkou jednoho týmu? Počáteční plat by se pohyboval kolem dvacetidvěma tisícům hrubého. Není to sice moc, ale je to něco.” Konečně ses dozvěděla i částku. Tak s ním už se dá nějak pracovat.

Tamara "Mori" Jánská - 02. července 2021 12:58

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Pokolikáté že se mi už posral život? Nikdo nemá ani tušení kolik přemáhání, sebekontroly a podělaných meditačních cvičení mě stálo vrátit se zpátky do „normálního“ života mezi lidmi. Ve městě. V Praze. Snažila jsem se, nechtěla jsem to podělat, protože žádnou další druhou šanci jsem už neměla dostat, byt i práci v Praze se mi podařilo sehnat díky starým známostem, pár krvavým laskavostem, které jsem mohla žádat splatit. Bylo by to o tolik snazší, kdybych mohla požádat o pomoc Michaela – ale já nemohla. Nechtěla. Beze mě mu bylo nakonec lépe a já se už nechtěla topit v depresích z toho, že nemůžu být taková, jakou bych být měla. Už nikdy. Prahu jsem nesnášela. Vážně. Strašně moc. Byla hlučná, lidé uječení, tramvaje projíždějící pod okny domu nesnesitelné. A metro. Metro rozechvívající zem pod nohama, hřmící v tunelu a plné pachů a těl tisknoucích se ve špičce k sobě. Nebylo místa, kde bych mohla být sama – opravdu sama. Ale naučila jsem se tady žít, kudy můžu chodit, jakým místům se musím vyhýbat, pokud nechci narazit na nikoho ze zdejších vlků. Dokonce jsem se naučila žít s tím příšerným zápachem citrusových i jiných výrazných voňavek, které jsem na sebe musela šplíchat před každým odchodem z bytu, abych zakryla svůj vlastní pach před zbytečnými čmuchaly. A pak jsem o všechno přišla. Znovu. Vyhazov z práce i bytu byl umocněný pocitem toho prašivého čokla, který jsem se opět stala. Akorát místo klece jsem dřepěla v nějaký díře na Žižkově, což nic neměnilo na tom, že jediné, co jsem s tím mohla dělat bylo civět bezmocně z okna a čekat na zázrak… … s trhnutím pohlédnu na kapitána Trejtnara, který se tak bez varování ocitne pod přímou palbou mých vlčích očí. Od Odhalení mi zesvětlaly o dalších pár odstínů blíže k barvě zředěného octa, napůl cesty mezi oba světy. „Jistěže vás poslouchám, kapitáne,“ div neohrnu rty. Ze zvyku si shrnu vlasy přes zjizvenou část tváře a přesunu svoji pozornost k vychládajícímu hrnku hořké černé kávy. Trejtnar byl asi poslední, s kým jsem tu teď chtěla sedět – jeho tvář byla známá, a pokud jsem ji poznala já, tak určitě i další. Trochu jsem se obávala reakce… Dalších obyvatel čtvrti, pokud se dozví, koho jsem tu měla na návštěvě. „Představujete si to jako Hurvínek válku, to nemůže nikdy stačit,“ potřesu hlavou. Byla to pitomost, co od nás očekával? Že tady všem domluvíme, aby byli hodní, krotcí a nedělali problémy? Že vyřešíme ty problémy, se kterými nás spláchli do kanálu a teď se diví, že se z něj snaží někteří vylézt ven? Ani nevím, co vlastně očekával ode mě. Pokud četl moji složku, což pravděpodobně četl… Bývala jsem lovec. Já problémy neřešila, já je prostě jen zabíjela. Nelíbí se mi to. Nicméně… Nabízí mi práci. Nabízí mi peníze. Potřebuji peníze, minimálně pokud chci odsud vypadnout někam, kde se bude dát volně dýchat. I když to byl moc vznešený cíl – já potřebovala prachy hlavně proto, abych se mohla vůbec najíst. Zamračím se. To byly sakra mizerný prachy. Ale lepší než žádný. „Dostanu nějakou zálohu předem, když do toho půjdu?“

Vypravěč - 02. července 2021 13:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Palba tvých očí s ním ani nehne. Upřeně se ti dívá do očí, jako kdyby se do nich vpíjel. Máš najednou pocit, že tohle není jeho první rodeo, že toho zažil opravdu hodně… Víš určitě, že je to člověk. Smrdí jako oni. Jenže něco tam je navíc, když se nad tím blíže pozastavíš. Ovšem nejsi schopná to definovat. ”Věřte mi slečno Jánská, že já si to bohužel nevymyslel. Vím naprosto jasně, že to je opravdu nedostačující... Ale je to jenom začátek, zkouška. Pokud se to osvědčí, tak nám povolí si najmout další.” Není z toho nadšený stejně jako ty. Při posledních slovech se ušklíbne. Zodpovídá se vládě. Muselo to být schváleno jimi a dokážeš si domyslet, že by to nejraději všechno měli zcela zdarma. ”Když si vezmu, že jsem se s nimi musel dohádat, aby za to dali vůbec nějaký plat.” Což se také po jeho dalších slovech potvrdí. Tvoje další slova, jako kdyby očekával a smutně se pousmál. ”Po pravdě váš budoucí kolega, tak nějak poukázal na to, že to se vám bude hodit nějaká záloha.” S tím hrábl do kapsy svého pomačkaného saka, které měl přehozené přes židli a vytáhl bílou obálku. ”Dva tisíce teď a další dva, až se objevíte na ústředí. To by prý mohla být dobrá motivace.” Obálku ti podal. Poté co jsi jí otevřela, spatřila jsi čtyři pětistovky. ”Motivace, která vám ke všemu nebude strhnutá z platu.” S tím do sebe obrátil kávu a čekal na reakci.

Tamara "Mori" Jánská - 02. července 2021 15:18

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Rozčiluje mě to. To, že kapitán neuhne pohledem, očima. Nesnáším tyhle drobné půtky, nenávidím sama sebe za to, že mi tak posraně záleží na tom, kdo uhne pohledem první. Že se nedokážu ovládnout, když něco drnká o tu vlčí část mé osobnosti, o kterou jsem se nikoho neprosila. Musím se dlouze nadechnout a zase vydechnout, napít se kávy. Nechutná mi. Bez mléka to není ono... Ale nechci, aby poznal, jak moc jsem na štíru se sebekontrolou. Raději tak poslouchám, co se mi chystá říci, neskáču mu do řeči ani jej nijak nepřerušuji. Aha, takže mám být asi ještě ráda, že nikdo nepřišel s takovou nabídkou aniž by mi držel pistoli u hlavy? "Vy nás potřebujete více než my vás, slečno Jánská, uvědomte si to a nechte si ty blbé kecy pro sebe." Z toho těžko můžu být nadšená, ale... Ať už na mě někdo míří pistolí nebo ne, příliš na výběr nemám. "Můj budoucí kolega?" zopakuji po kapitánovi a mimoděk povytáhnu obočí, když vytáhne obálku. Samozřejmě jej pozoruji, každý jeho pohyb, možná až příliš napjatě, ale toho si mohl všimnout už předtím. "To mě chce zaplatit ze svého on nebo vy, kapitáne?" zeptám se zaraženě. Po obálce sáhnu, jistěže po ní sáhnu - no spíše hrábnu. Je to prudký rychlý pohyb šelmy, co drapne králičáka za krk a zatáhne jej rychle do své nory, dříve než někdo vůbec pomyslí na to jí cennou kořist sebrat. Přepočítám peníze, krátce svraštím obočí v tom zamyšleném výrazu. "Myslím, že bychom se mohli domluvit," zhodnotím provedenou transakci. Čtyři litry je něco, co mi snad pomůže překlepat následující měsíc bez větších útrap.

Vypravěč - 02. července 2021 21:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro ”Momentálně vás takto motivuje, pan Graff. Jinak vás poté bude pochopitelně platit stát.” Příjmení Graff ti je velmi povědomé. Musí se jednat o někoho slavného. Určitě jsi ho viděla v televizi. (Nechám na tobě, jestli budeš lamentovat, že to bylo v jednom televizním pořadu a že ten pořad bylo Československo má talent. On tam vystupoval jako iluzionista, který tu soutěž vyhrál.) ”To jste mně opravdu potěšila, slečno Jánská.” Jako kdyby to bylo znamení, postaví se na nohy. Obleče si sako. ”Zítra se, prosím, v osm hodin ráno hlaste na té adrese, co máte na lístečku v oné obálce. Je tam i moje vizitka, pokud byste cokoliv potřebovala.” S tím dojde do předsíně si nazout boty a zřejmě se má k odchodu. S rukou na dveří se zarazí. ”Moc vám děkuji za kafe.” Chvíli to vypadalo, že řekne něco úplně jiného, ale nakonec se zmůže na toto. Následně zmizí. Nechávajíc tě samotnou, se zálohou.

Tamara "Mori" Jánská - 03. července 2021 01:04

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Graff. Zní mi to povědomě. Přemýšlím, zda je to dobře nebo špatně. Určitě jsem ho už někde četla... Nebo viděla? Možná... V televizi? Nejsem si úplně jistá, ale cítím tu podivnou pachuť v ústech, když to jméno převaluji na jazyku a vím, že s ním je něco špatně, ale nejsem si jistá co vlastně. Nicméně... Já ty peníze nemůžu odmítnout, jsem bez nich nahraná. Doslova. S mým souhlasem je nicméně rozhovor s Frajtem u konce - no on rozhodně nejeví nějaký zájem v něm pokračovat nad rámec nutného zla. Ne, že bych mu to měla za zlé, z toho neustálého hlídání se mě tak akorát bolí hlava. "Hm," zamručím neurčitě a vylovím z obálky lístek s adresou společně s vizitkou obsahující natištěné jméno a kontakty na muže přede mnou.  "Dobře, zítra tam... Budu," přitakám a tím patrně zpečetím svůj osud. Dohodu s Ďáblem jsem si představovala trochu jinak... Ale budiž. Jeho poděkování mne trochu zarazí, přinutí podezíravě přimhouřit oči. Tohle rozhodně nebylo to, co mi chtěl říct. Pevně stisknu rty k sobě a pak už jej jen mlčky vyprovodím.  Až když vypadne z mého bytu, opřu se čelem o popraskanou bílou zeď vedle futer a dlouze vydechnu. Obálku stále držím v dlaních, ovšem ne na dlouho. Dvě pětistovky pečlivě schovám do věcí, nechci riskovat, že o ně snad přijdu. Zbylé si nechám, jen je strčím do peněženky... Nadále na bytě ani nijak zvláště neotálím, jen se převleču do čistého černého trika s dlouhými rukávy, bosýma nohama vklouznu do ošoupaných tenisek a natáhnu se ještě po pilotkách na poličce u věšáku, abych skryla své oči před světem tam venku.  Nakonec se ze zvyku přestříkám tou vonící odporností, načež opustím byt. Musím si jít nakoupit - a dnes večer se najíst dosyta. Zítra nechci na to jejich Ústředí dorazit hladová, opravdu... Ne.

Vypravěč - 03. července 2021 16:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jen co otevřeš dveře svého bytu dolehne k tobě hluk z přízemí. Rány a křik. Určitě se bude jednat o rodinu Fojtových. Hádají se neustále. Z toho, co jsi letmo zaslechla, sis byla schopná aspoň trochu udělat obrázek. Pan Fojt si pravděpodobně přivydělává ne zrovna poctivou práci pro jednoho mafiánského bosse, který pravděpodobně není úplně člověk. Pan Fojt je ke všemu poloviční obr, takže ho zřejmě využívají na nějaké těžké práce. ”Říkám ti, že dneska nikam nepůjdeš... Zůstaneš s námi... Neblbni, co když se to pokazí.” Doléhá k tobě pouze hlas jeho ženy, aby ne, když se jedná o sirénu. On něco jen nesrozumitelného drmolí. Nakonec se ozve prásknutí dveřmi a pláč. Nakonec se přece jen rozhodl riskovat. V této době si spousta nadpřirozených přivydělává ne zrovna poctivou prací. Jen málokdo má takové štěstí jako rodina Vu, která momentálně vlastní všechny vietnamské obchody. Do jednoho se vlastně i chystáš. Klasické obchody na Žižkově nefungují, mimo Žižkov jsou sice řídce, ale neobsluhují nadpřirozené. Teda ne ty, co mají jinou rasu než lidskou. Takový kouzelníci z toho vyšli ještě poměrně dobře. Nicméně zpátky k obchodnímu řetězci rodiny Vu, kterým se podařilo vystrnadit všechnu konkurenci. Jsou to totiž draci. Nikdo si nechce znepřátelit draky. Pan Vu ke kterému chodíš nakupovat tě má z tobě nepochopitelného důvodu docela rád a také ti dává slevy. Vždycky se tě ptá lámanou češtinou na to jaký máš den a je vlastně docela milej chlápek. Jednou si ho však měla možnost vidět rozezleného, oblečení na něm kouřilo a chvíli to vypadalo, že vybuchne. Doslovně. Jestli však vybuchl nebo ne, jsi neviděla. Přesně si nevzpomínáš co ho naštvalo, bylo to něco s špatně dodaným zbožím. Krom vietnamských obchodů tady najdeš i pizzerii. Dávají si záležet, aby se o nich nikdo nedozvěděl víc než je zdrávo. Nedá se u nich sednout. Jídlo pouze s sebou. Ta jejich pizza je však vyhlášená.

Tamara "Mori" Jánská - 03. července 2021 18:19

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Škoda mluvit o situaci v přízemí... Není to moje věc. Kdysi dávno možná, nyní jsem se nedobrovolně stala součástí toho světa, pozbyla jsem práva shlížet na něj z vrchu. Ať si tedy starý Fojt dělá, co uzná za vhodné - pokud tedy jeho drahá polovička nebude kvílet na celý barák. Aspoň, že je to siréna a ne bánší, to bychom zřejmě měli pořádný problém... "Sama jsi problém." Ignoruji tu cynickou poznámku, která zazní z mého vlastního vědomí. Poslední dobou je nezvykle tichá, ovšem o to nepříjemnější pocit mám, když promluvím a vím, že s tím, co říkám a dělám souhlasí. Bojím se, že až jednou její hlas utichne úplně, bude to znamenat jediné. Že to já jsem ona. Mé kroky míří neomylně do vietnamské večerky, nikam jinam se ostatně nedá jít. Jakmile lidé zahlédnout moji zjizvenou tvář a nažloutlé oči, tak veškerá rozumná domluva končí. Bojí se nás. Chápu je, ale neznamená to, že mě pekelně neštve, že v týhle podělaný době nás nepustí pomalu ani na veřejný záchodky. Sice nevím, proč je na mě ten malý čínský muž tak milý - nevěřím, že to je jen tak, protože buď ho berou zrzky nebo si myslí, že je výhodný být se mnou za dobře, ačkoliv netuším proč - ale hodí se to. Ne, že ne. Potřebuji dokoupit pár základních věcí, mléko, vejce, nějaké maso, pokud vůbec bude mít, protože z konzerv je mi už šoufl. O tom, že regálu se psím žrádlem se vždy vyhýbám, i když to znamená složitě kličkovat po prodejně, ani nemluvě. Když pohledem zavadím o pizzerii, přivede mě to k té spásné myšlence... Že si to vlastně zasloužím. Něco teplého, lidského z čeho nepoteče krev a já si budu připadat normální, až se do toho doma zakousnu. Protože jestli je něco, co mi teď rozhodně pomůže k lepší náladě, tak je to jedna velká Antivegetariana.

Vypravěč - 03. července 2021 19:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jen co otevřeš dveře, cinkáním na nově příchozího uporní zvoneček nade dveřmi. Do tvého citlivého nosu uhodí spousta vůní. Z čeho nejvýraznější je česnek a bazalka. Nejsi jediná, kdo dostal chuť na pizzu. Jeden chlápek postává u cedule, kterou si se zájmem v očích pročítá, s rukama v kapsách v kožené bundě. Je ti povědomí. Někde jsi ho už viděla. Vlastně poslední dobou máš pocit, že někoho jsi už někde viděla. Možná jen blbneš. Obsluha na tebe houkne, aby sis objednala a chlápkovi dojde, že tu není sám. ”Omlouvám se.” Uhne ti, aby sis mohla v klidu objednat. Máš pocit, že když na tebe pohlédl, tak v jeho očích bylo jakési poznání. Postává teď nervózně bokem a tváří se, že tady vůbec není. ”Jedna Hawai pro pana Graffa.” Ozve se obsluha. Muž ještě více znervózní. Zaplatí, vezme si pizzu a chvíli to vypadá, že vypadne ven. Než se u dveří zastaví. ”Nesleduji vás, abyste věděla, tak tady mají tu nejlepší pizzu.” Houkne přes rameno a vyleze ven.

Tamara "Mori" Jánská - 03. července 2021 19:46

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Sotva otevřu dveře pizzerie, zaútočí na mě směs pachů. Musím lehce potřást hlavou, na tu facku, kterou vždy můj nos dostane si nemohu stále zvyknout - pokud vůbec někdy. Přelétnu po místnosti pohledem, kterým se na chvíli zastavím na chlapovi v kožené bundě. Nos mi lehce zacuká, jak zavětřím, nepatrně přimhouřím oči. Odněkud ho znám, jen nevím odkud. Přešlápnu z nohy na nohu, chvíli váhám zda mám vůbec zůstat. Možná bych vážně raději vycouvala zpátky ven, kdyby si mne nevšiml a s omluvou neuhnul bokem. Je nervózní. Proč je nervózní? Zamračím se a ani neodpovím, přistoupím rovnou k pultu, abych si objednala, když... "... pro pana Graffa..." Se škubnutím hlavy se ve stejnou chvíli po muži podívám a tentokrát nemhouřím oči jen trochu - ale hodně. Nic neříkám, i když můj pohled jasně říká, že jestli mi to nevysvětlí a budu se muset zeptat, tak se mu to líbit nebude. Vysvětlení tedy sice přichází, ale... Já nevím. Sleduje mě? Proč by to dělal? Na druhou stranu - proč by také platil tu zálohu ze svého. Proč, proč, proč... Možná, že kdybych se ho zeptala poté, co bych mu něžně třepla s hlavou o stůl, odpověděl by jinak. "Jistě," ušklíbnu se a nechám si do hlasu vklouznout jisté... Pochyby. Pak už tedy pan Graff zbaběle opouští scénu, patrně chce využít toho, že má stále nohy. Povytáhnu obočí než se otočím zpátky k obsluze. "Velkou Antivegetarianu," objednám si. "Ten chlap, chodí sem často?" zeptám se mimoděk a hodím bradou ke dveřím.

Vypravěč - 03. července 2021 20:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro ”No, neměli bych to říkat...” Pronese, ale na sucho polkne, patrně má z tebe větší strach než z toho, co řekne jeho vedení. ”Jo, docela jo. Povětšinou sem chodí předtím než navštíví Naději, ten azyl pro nadpřirozené, který stojí převážně díky němu. Objedná vždycky deset velkých.” Šeptne tiše. Tak nějak mu je jasné, že ho uslyšíš. O existenci azylu Naděje jsi slyšela. Vlastně kdybys nesehnala práci, tak bys tam nakonec asi taky skejsla. Takže to vypadá, že pan Graff je poměrně zazobanec. Možná bys tady o něm mohla dostat nějaké informace. Vypadá to, že obsluha o něm ví víc, než ty. Nemluvě o tom, že vzhledem k tomu, že ty peníze co držíš v ruce a za které si kupuješ jídlo jsou jeho. Tak nejspíš o tvé situaci ví asi svoje. Jako kdyby obsluha tušila, co by ses mohla chystat udělat, nervózně polkne a tváří se, že by nejraději byl někde úplně jinde.

Tamara "Mori" Jánská - 03. července 2021 20:26

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Při prvních slovech mladíka za pultem jen mlčky položím obě dlaně na pultovou desku a povytáhnu obočí. Sluneční brýle sjedou po kořeni nosu k jeho špičce a žlutavý pohled se upře přímo a jen na něj. A jak pěkně začne zpívat. Něčemu ve mně se to vlastně líbí, ten jeho strach, sladký a opojný.  "Hm," zamručím neurčitě, když mi to vysvětlí. Takže chlap, co má hluboko do kapsy a hraje si na charitu? Příliš na takové dobrodějce nevěřím, jakmile začne někdo rvát prachy do "vyššího dobra společnosti", tak buď tím něco sleduje nebo potřebuje ulevit výčitkám svědomí. Nic mezi. Proč se někdo takový hrne do... Umravňování supernaturálů? To jakože znuděný pracháč hledá nějakou novou adrenalinovou zábavu? "Něco dalšího tam o něm ještě máte?" zeptám se rádoby nenuceně.

Vypravěč - 05. července 2021 17:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro ”No ehm byl v Československo má talent jako iluzionista. Vyhrál tu soutěž. A Odhalení ukázalo, že je to vlastně čaroděj.” Shrne to rozpačitým hlasem z toho, že o tom nic nevíš. ”Myslím si, že mu je nejspíš blbý, že ho to vlastně zas tolik nepostihlo. Proto dělá to všechno kolem.” Cinknutí z kuchyně vás v rozhovoru přeruší. Na jeho tváři se objeví rozpačitý úsměv. Omluví se, aby se následně během chvíle vrátil s objednanou pizzou. Vezme si od tebe peníze. ”Mějte krásný den, slečno.” Jasně ti tak oznamuje, že bys měla odejít. Z doslechu víš, že majitelé nemají rádi čmuchaly a ty co se tam zbytečně dlouho zdržují. Nemají je natolik rádi, že se nebojí použít násilí, aby je dostatečně potrestali. I když dostatečný trest už je, že dotyčná opovážlivá osoba má vstup do pizzerie zakázaný.

Tamara "Mori" Jánská - 05. července 2021 18:30

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Nakrčím nos. Tak proto ho znám. Ne že bych tu televizní relaci o zástupu pošuků a lidí, kteří by měli být okamžitě prohlášeni nesvéprávnými pro dobro celého lidstva, nějak zvláště sledovala. Ale nedalo se tomu dost dobře uniknout, aniž když se člověk vytrvale snažil. "Hm," vyleze ze mě zase krátké hrdelní zamručení, když k tomu mladík přidá i své hluboko filosofické postřehy. Jo, takže výčitky svědomí a frajer znuděný vlastním životem. Očividně jsem nebyla zase tak daleko od věci.  Rozloučení je jasným signálem odsud vymáznout - slušné, ale důrazné. Nashle, pěkný den a zmiz. Povytáhnu obočí a pohlédnu mladíkovi do očí - nespustím z něj ani na vteřinu pohled, zatímco si přebírám krabici s pizzou. Ne, nehodlám tu dělat problémy, ale nemám jednání zdejších majitelů příliš v lásce a už vůbec ne, když mě někdo odněkud vyhazuje. Vždyť jsem se zeptala jen na něco, co se stejně očividně všeobecně ví.  "I Vám, děkuji," odpovím nakonec než se otočím a odejdu odsud. Ještě mě čeká tedy stavit se v té večerce a pak vzhůru zpátky na byt. Ale tedy - ta pizza tak voní, že se mi sbíhají sliny a nejraději bych se do ní pustila hned.

Vypravěč - 06. července 2021 11:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jen co otevřeš dveře večerky, tak jsi svědkem hádky mezi majitelem obchodu a elfákem v drahém obleku. Tyčil se nad panem Vu a celého ho schovával. Je ti jasné, že elfák musí být nějaký zazobanec. Nejspíš nějaké velké zvíře, když se tady naparuje v dračí sluji a nevypadá, že by se strachy pochcal. ”Obávám se, že pokud tady chcete nadále fungovat. Budete mi muset platit, pane Vu.” Pronese chladným hlasem onen elfák. (Úplně si představuji, že mluví jako Trávníček, který daboval Luciuse :D) Následně jsi zaslechla pár zřejmě čínských nadávek ze strany majitele. ”Já si nenechat vyhrožovat. Já taky mocný. Možná víc, pane.” Odplivl si na zem. Dalo se čekat, že se nenechá jen tak zastrašovat. ”Jak myslíte… uvidíme.” S tím se otočil na podpatku a vyrazil ven. ”Dobrý den, slečno Ianskei.” Stejně jako vždycky naprosto zkomolil tvoje jméno. Na tváři se mu objevil úsměv, který vystřídal předchozí zamračení. Tak nějak jsi tušila, že kdyby ten chlápek neodešel, tak bys byla asi svědkem, jak by ho pan Vu vynesl v zubech. A to doslova. ”Já mít pro vás maso. V mrazáku je spousta.” Pronesl naprosto spokojený s tím, že se mu to podařilo zaopatřit. ”Jak se vám dařit?” Zajímal se a přitom doplňoval regál s alkoholem. Zobrazit SPOILER

Tamara "Mori" Jánská - 06. července 2021 11:49

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Jedna noha míjí druhou, ovšem ve dveřích vietnamské večerky se doslova zarazím - to když mne plácne přes nos ten přeslazený květinový pach vyvěrající z póru čistokrevného elfa. Arogantní sebestřední hajzlové, prolétne mi hlavou, všichni do jednoho. Nerada jsem s nimi jednala předtím, teď se na tom vůbec nic nezměnilo. Rasové předsudky jsou sice ošklivá věc - ale vznikly z nějakého důvodu, že. Při pohledu na elfa, to ztělesnění panovačnosti stojící uprostřed krámku s potravinami, si říkám, jak by bylo opravdu ozdravné a terapeutické mu připomenout dobré mravy. Povytáhnu obočí, když můj vlčí sluch zachytí čínské nadávky i nahlas vyřčené výhružky. Jazykem si přejedu po zubech a musím dlouze vydechnout. Dveře za sebou nechám schválně třísknout, když pokračuji dovnitř - situaci to může jen zlepšit. "Pozor na práh. Abyste nezakopl," uskřípnu ještě k zádům elfa, ale to už si beru košík a mířím k panu Vu. Malý čínský děda působí neškodně, ale chrlit oheň umí. "Dobrej," brouknu k drakorozenému, "tak to ráda slyším, pokusím se vás nevykoupit," prohodím pobaveně, zatímco k mrazáku zamířím, abych si vybrala. "Vlastně celkem dobře, vy máte maso, já peníze..." Ne, všechno je pořád stejně v hajzlu, jen mi teď nehrozí vyhladovění. "Co po vás chtěl ten panák? Tedy, jestli se můžu zeptat," neodpustím si tu zvědavou otázku.

Vypravěč - 06. července 2021 14:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vy koupit kolik bude potřeba. Sehnal jsem dodavatele. On mi dlužit a já to vybrat." Známosti, službičky. Naprostá osvědčená klasika, která fungovala v minulosti a funguje i nadále. Sehnat maso je opravdu obtížné. Obchodní řetězce vykupují téměř všechno a sehnat něco je teď fakt kunšt. "Panák." Zopakuje s úsměvem na rtech. Je na něm vidět, že se mu to oslovení náramně zamlouvá. Na chvíli přestane rovnat Fernety. "Jen si myslel, že mi nahnat strach a já mu pak platit za bezpečí." Poslední slova pronesl s úšklebkem na tváři. "Jenže to já neudělat. Já žádnou ochranu nepotřebovat. Já sám mocný." Hrdě praští pěstí do své hrudi. Po chvíli se zamračí. "On však bohatý a mocný. Mít vliv na ty venku. Myslet si, že všichni skákat, jak on pískat. Bleh, panák jeden." S tím začne pokračovat ve své práci.

Tamara "Mori" Jánská - 06. července 2021 18:57

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Tak to jsem ráda," pokývám hlavou, zatímco se v mrazáku přehrabuji. Nemůžu toho vzít zase nějak převratně moc, maso není zrovna levné a dokud nedostanu svůj další příplatek za to, že zítra dorazím na to slavné ústředí, tak musím počítat s tím, že ho prostě nemám. Ale pár hezkých kousků masa si tam najdu, ne že ne. Pan Vu pokračuje ve vyprávění o panákovi - důvod proč tu byl mě vlastně ani moc nepřekvapí. Proradný elfský lasičky, už natahují pazoury i sem - někdo by jim měl ty prsty zase hezky sesekat. Nekoukalo z toho nic dobrého, ať si čínský děda říkal, co chtěl. Silný mohl být, ale těžko by tím dokázal zabránit tomu, aby mu krámek srovnali se zemí - a tedy byla má nejméně kreativní myšlenka.  "I tak si dávejte pozor. Jsou to křiváci, tyhlety elfský panenky," doporučím mu. To už procházím večerkou, abych dobrala věci jako mléko, vajíčka a další základní věci, co mi už na bytě tak zoufale chyběly.

Vypravěč - 08. července 2021 12:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro ”Děkovat, slečno Ianskei, za starost. Moc si toho vážit a vy dostat zase sleva. Tak neváhat nakupovat, co vy potřebovat.” Dál pokračuje ve své práci. Tentokrát doplňuje vína. ”Já vám věřit, tak vám prozradit.” Na chvíli se zarazí a ohlédne se kolem dokola. Nikdo kromě vás dvou v obchodě není. ”Obchod je chráněn kouzlem. Mocným kouzlem. Já do toho dát moc peněz.” Pronese tiše, ale moc dobře ví, že mu i přesto rozumíš. ”Proto se já nebát těch panáků.” Mrkne na tebe a zase pokračuje ve své práci. Pán Vu pracuje hlavně v této sámošce, ale občas si někam odskočí a vidíš tu místo něj jeho syna. Ten tu dneska však není. Nejspíš je v nějaké další pobočce. Což je na jednu stranu dobře. Jeho syn k tobě není tak milej a vlastně vůbec nechápe, proč dostáváš slevy. Jednou si byla svědkem toho, jak se ti dva kvůli tomu zhádali.

Tamara "Mori" Jánská - 08. července 2021 15:16

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro No, asi bych měla namítat, že proto jsem to přeci neříkala, ale přeci nebudu dědu odrazovat od jeho úmyslů - byť mi pořád tak nějak uchází smysl toho všeho. Ovšem ušetřím, to se mi hodí, ne že ne. Pak mi prozradí své tajemství a... No, na zadek si z toho nesednu, jen pokývu hlavou s tichým "chytré" leč do hlasu se mi vloudí jisté pochyby. Mocné ochranné kouzlo není záruka - elfové jsou samá magie. Jejich podstata je magická. Nedivila bych se, kdyby jim stálo za to ono ochranné kouzlo kolem obchodu sundat jen aby mohli mávat vztyčenými prostředníčky - nikdo vás před námi neochrání, chásko mizerná! "Tak snad budete v pohodě," dodám ještě nahlas. To už se sunu k pokladně, abych mohla zaplatit a i s tou pizzou, se kterou balancuji v jedné ruce a s košíkem v druhé, mohla odejít domů a najíst se. Konečně.

Vypravěč - 08. července 2021 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak ti slíbil, tak ti dal slevu. To maso jsi měla v podstatě zadarmo. Což nebylo vůbec k zahození. Rozloučil se s tebou a pokračoval ve své práci. Vypadalo to, že toho má opravdu hodně. Venku tě nic neobtěžovalo, stejně tak i cesta do tvého bytu byla v klidu. Možná až na chvíli, kdy ti při odemykání málem spadla pizza. Což jsi naštěstí vychytala. Doma na tebe nečekalo žádné nepříjemné překvapení. Prostě to vypadalo, že tě dneska čeká už klid a pohoda. Návštěva kapitána Trejtnara a následně vidění se s tvým budoucím kolegou, bylo dostatečné vzrušení na jeden den. Hodinky ukazovali, že máš ještě spoustu času do zítřejšího dne. Tak jak ho strávit? Nějak produktivně, třeba na internetu proklepnout tvého budoucího kolegu nebo kapitána? Či si pustíš Netflix a užiješ si klid o který asi s dalším dnem přijdeš?

Tamara "Mori" Jánská - 09. července 2021 13:50

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Zaplatím, rozloučím se a vyrazím ostrou chůzí směrem k bytu. Nezdržuji se venku obvykle déle než je nutné, je to tak bezpečnější. Jakmile dorazím bez nějakých zásadních karambolů na bytě, neopomenu za sebou zase zamknout a naskládat za dveře dvojici prázdných skleněných láhví od vína, které by kdokoliv, kdo by se rozhodl vstoupit do bytu bez mého svolení, při otevírání dveří shodil. Stejně tak při vstupu do chodby neopomenu pořádně nasát vzduch nosem, všechny pachy a vjemy, co se udržely ve vzduchu. Ale necítím nic, jen protivný pach psiny a pozůstatky kapitána Trejtnara. A pizzu. Bože, už mám hlad. Vybalím nákup, zapnu televizi a spořádám jídlo takřka na posezení. Jedno maso nechám prozíravě venku, aby do zítřka povolilo, uvařím si ještě jedno kafe - hezky s mlékem a zabijáckou porcí cukru. Televizi už nechávám zapnutou, dnešní večer se už nemá smysl snažit - nebo jen předstírat - nějakou produktivitu. Stejně musím jít spát brzo, abych zítra vstala dostatečně s předstihem na to si jít ještě před odchodem zaběhat a dostat ze sebe kus té nadbytečné energie, co se mi pak přelévá pod kůží podobna šimravé vlně štípajících mravenců.

Vypravěč - 09. července 2021 14:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno, ráno, raníčko. Je čerstvých pět hodin. Vypadá to, že dneska bude slunečný jarní den. Ptáci otrávně zpívají. Nejlepší čas si jít zaběhat podle plánu. Po celou tu dobu nepotkáš ani živáčka. Všichni jsou svým způsobem noční tvorové a teď vyspávají. Když se však rozhlédneš, tak spatříš že je večerka otevřená. Vypadá to, že i pan Vu je podobně jako ty produktivní. Bez práce nejsou koláče. Potom až uděláš všechen ranní rituál, se vydáš vzhůru vstříc prvnímu pracovnímu dni. Tentokrát už potkáš, jak se na ulici někteří trousí nejspíš také do práce. Cesta do práce netrvá vůbec dlouho a ty teď stojíš před velmi divnou budovou. Nemluvě o tom, jak se jmenuje Sál přítomnost. Kdo by čekal, že zrovna zde bude nějaké tajné oddělení divňáků. Ďivňáci, to jste pro svět. Jen co otevřeš dveře, spatříš dlouhou chodbu, které nejvíce dominuje recepce a hlavně recepční, jež tam sedí. Nejvíce neobvyklé jsou na něm ruce. Přesněji fakt, že má tři páry rukou. Je to opravdu zvláštní pohled například to, jak jednou rukou telefonuje. Druhou něco zapisuje a třetí si nanáší na tvář líčení. Je svým způsobem pohledná. Ale to ty nejsi schopná plně posoudit. Netrvá to dlouho, než si tě všimne. ”Ano, prosím. Z jaké záležitosti jste zde?” Promluví k tobě poté, co zavěsí telefon. Se zájmem v očích si tě prohlíží, jako kdyby se tě snažila někam zařadit.

Tamara "Mori" Jánská - 09. července 2021 17:34

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Vstát. Sprcha. Zaběhat si. Další sprcha. Obléci se. Vypít kafe. Vyrazit s pěti minutových zpožděním... Dříve to bývala moje dennodenní rutina, celé roky jsem dělala takřka každé ráno to samé, leckdy dokonce i když jsem se vzbudila ráno rozlámaná s obvázanými žebry či jiným zraněním. Dokola a dokola, než... Bodne mě u srdce, když si uvědomím, jak snadno i po té dlouhé pauze zapadnu do něčeho, co dříve býval můj rituál. Vyrazím pěšky - no, jak také jinak. Kráčím ostrou rychlou chůzí a čím více se blížím k oprýskané ceduli křičící do světa "Sál Přítomnosti", tím méně se mi tam chce.  Vyrazila jsem tak jako vždy, džíny, tílko, košile a botasky. Doklady i peníze v sumce, stejně jako klíče a mobil. Celý můj život se momentálně vešel do malé sumky na opasku - bylo to asi ještě smutnější než jsem si myslela.  Vejdu dovnitř, no a snažím se příliš necivět na tu mnohorukou dámu. Tohle za mých časů nebylo. Rozhodně se zdálo, že se tohle "oddělení" snaží působit... Multikulturně? Multirasově? Tak či tak lehce nakrčím nos. Tenhle nový svět se mi nelíbil, byl špatný.  "Tamara Jánská, budete mě mít napsanou," houknu jen, nemám se k žádnému velkému vysvětlování ani řečnění.

Benedikt *Ben* Graff - 10. července 2021 20:53

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Jánská, Jánská.” Říká mnohoruká spíše sama pro sebe. Jednou z mnoha ruk naťuká něco do počítače, další vytočí na telefonu nějaké číslo a slyšíš jen, jak druhému na drátě oznamuje, že už jsi tady. To co zapsala do počítače vytiskne, ze šuplíku vytáhne vysačku s tvým jménem a klíče. Všechno se děje v té stejné chvíli, takže je na to opravdu zvláštní pohled. Je jí naprosto ukradené, že na ní hledíš. Jako kdyby byly už na něco takového zvyklá. ”Počkejte, váš kolega pro vás dojde.” No a v té chvíli přicházím na scénu já. Musím říct, že jsem z toho setkání opravdu nervózní. Vlastně z celé té naší spolupráce. Obzvláště potom, jak to včera muselo vypadat. To jsem se jí skvěle představil, jako nějaký stalker.Tušil jsem, že bude bydlet někde poblíž. Potřeboval jsem zase podepsat nějaké dokumenty kvůli azylu a nestihl jsem se najíst, tak jsem z čisté klasiky zašel do té pizzerky. Jak jsem mohl tušit, že tam zamíří taky? Fajn, teoreticky mohl. Ale už se stalo. Povzdechnu si, když stlačím tlačítko přízemí ve výtahu. Byla docela děsivá… už to vidím. Já budu ten hodný polda a ona bude ten zlý. Uchechtnu se té představě. I když to vypadá, že bude opravdu výstižná. Když výtah zastaví a dveře se otevřou, tak na sucho polknu. Upravím si límeček od košile, jsem rád, že kravatu jsem si nemusel brát a vyrazím vstříc vrátnici, kde už na mně čeká. ”Tak se zase vidíme, kolegyně.” Pronesu trošku rozpačitě. Dokážu si představit, co si o mně asi myslí. Před rokem jsem vyhrál tu šílenou soutěž. Přihlásil jsem se do ní, protože jsem se v té době docela nudil a chtěl zažít trochu té slávy. Chtěl jsem patřit k známým jménům jako je David Copperfield, Chris Angel a tady Pavel Kožíšek. Říct, že jsem byl mladej nebyla omluva. Nečekal jsem, že se to bude natolik líbit, že to vyhraju. Nebylo to vůbec kvůli té výhře. Peněz jsem měl díky své rodině opravdu dostatek. A když se před týdnem stalo to velké odtajnění, tak jsem myslel, že budou po mně chtít zpátky výhru. Jenže oni nechtěli. Chovali se ke mně mile. Stále jsem byl člověk, co má jen neobvyklého koníčka. Nemusel jsem se stěhovat. Vlastně jsem ani nemusel nosit tu zatracenou brož. Nepřišlo mi to vůbec fér. Nemohl jsem se jen tak dívat na to, jak se k ostatním co byli jiní než oni, chovali. Musel jsem zasáhnout a tak jsem stvořil Naději, azyl pro ty, co přišli o práci a o všechno. A kývl na nabídku kapitána Trejtnara, když za mnou přišel. No a teď jsem tady. Stojím před svou budoucí parťačkou a vůbec nevím, co bych měl říct. Místo toho se raději rozhodnu vydat k výtahu. Zvolím naše patro, což je třinácté. Předposlední v této budově. Během cesty nahoru, což mi začíná připadat jako celá věčnost, si prohlížím svoje boty.

Tamara "Mori" Jánská - 11. července 2021 14:27

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Jako bych snad nedokázala dojít sama, prolétne mi hlavou, nicméně navenek nedám nic znát, jen mlčky přikývnu a s dlouhým výdechem se opřu bokem o ten její pultík, zatímco nehty poťukávám o dřevěnou desku a... Čekám. Nemám ráda čekání, nikdy jsem neměla - dokonce ani v mém minulém životě. Sběrt informací, noční i denní sledovačky, to nikdy nebylo pro mě, ačkoliv jsem měla dostatek sebekontroly a vůle na to, abych svoji práci dokázala dělat pořádně a chápala, že k tomu patří bohužel i tohle. Zaslechnu kroky a tvář natočím směrem, kterým je slyším. Ani bych nemusela - už podle toho pachu poznávám, kdo se blíží a musím se drobně ušklíbnout. Sjedu jej pohledem a povytáhnu obočí. "No ano, tak se zase vidíme," zopakuji po něm a stejně jako on - ani já nic nedodávám. Namísto toho je mlčky, byť s určitým odstupem, následuji až k výtahu, u kterého ovšem... Zaváhám. Nemám ráda stísněné prostory, nedělají mi dobře. "Jde to i po schodišti?" zeptám se tlumeně. No... Jsem odhodlaná si to do toho třináctého patra klidně vyběhnout než jet výtahem.

Benedikt *Ben* Graff - 11. července 2021 16:35

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro odkaz Rozpačitě se na ní podívám. Vůbec mně nenapadlo, že by mohla mít problém s výtahem. Ah, kruci. Chvíli na ní hledím. Bleskne mi hlavou, jestli bych s ní měl jít jako její kolega po schodišti. Nevím, jestli se něco takového ode mně očekává. Je to poprvé, co mám kolegyni. Abych se pravdu přiznal, moc se mi totiž nechce. Vždyť je to třinácté patro, u Merlina. Bylo mi jasné, že to musí působit divně, takže jsem se zmohl k tomu, že jsem jí ukázal dveře vedoucí na schodiště. ”Počkám tě nahoře.” Hlesl jsem vzápětí a nastoupil do výtahu sám. ”Tak tohle bude ještě zábava.” Hlesnu a sleduji čísla, která se každou chvíli mění, jak výtah stoupá do zvoleného patra. To by mně fakt zajímalo, jestli tam nahoře budu první já nebo ona? Nemůžu si pomoct, ale asi bych to vsadil na ní. Přeci jen je to vlkodlak a schody bude brát po dvou… nebo po třech. Nemůžu si pomoct, ale úplně živě si to představuji. A vsadím se, že vůbec nebude zadýchaná. Už jsem v desátém patře. Je docela překvapivé, že za tu dobu ten výtah ještě nikdo nepřivolal a nenastoupil. Nějak to však neřeším. Tak a za chvíli uvidíme, jestli tam na mně bude čekat a mračit se, že mi to ale trvalo. Výtah se konečně zastaví a dveře se otevřou. Tak chvilka napětí je tady. *Nechám na tobě, jestli bude první výtah nebo Mori. :D

Tamara "Mori" Jánská - 11. července 2021 18:46

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Chvíli se bavím představou, jak by tenhle čarodějníček asi vypadal, kdyby měl vyběhnout do třináctého patra po svých, jak tak stoupám po schodišti nahoru. Nepospíchám, neberu schody po dvou, ale ani si to nekráčím vycházkovou chůzí. Tohle není závod, připadala bych si směšně, kdybych se hnala nahoru v tom pomyslném závodu "kdo tam bude dříve". A vůbec. Ať si chvíli počká, já stejně potřebuji chvíli čas, abych si srovnala všechno v hlavě. Pořád nevím, co si o něm vlastně myslet... Poslední tři patra vyklušu, i tak dorazím do třináctého patra bez toho aniž bych byla zadýchaná nebo uřícená, naopak se zívnutím provokativně protáhnu. Pamatuji si, jak jsme při výcviku běhali nahoru na Sněžku či v Tatrách, jen tak, kondičně na rozehřátí před začátkem sparingů či střelby. Čarodějníček na mě čeká, ale nemyslím si, že kdovíjak dlouho. Jen se na něj zašklebím. "Tak jdeme?"

Benedikt *Ben* Graff - 11. července 2021 18:59

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Sakra… jsem první. ”Jistě.” Pronesu a lehce pokloním hlavou. Nemohu si pomoct, matka mně tak vychovala. Udělala všechno proto, abych znal co se sluší a patří. Rodiče se tak nemuseli za mně stydět. Stejně se, ale po smrti mého otce, matka rozhodla změnit si příjmení a mít zpátky své dívčí. Prý by s příjmením Graff daleko nepochodila. Jako kdyby věděla, jak se to celé posere. Díky otci vděčím za svůj dar. Byl velmi dobrý kouzelník. Měl dokonce svou kancelář. Aspoň to mi máti o něm vyprávěla. Zemřel, když mi bylo pět let. Infarkt. Moc si na něj nevzpomínám. Což mně dost rozčiluje. Mlčky se svou kolegyní dojdu před naší kancelář, kde se zastavím. Jelikož jsem ji zamkl, tak jsem nucen ji opět odemčít klíčem, který jsem stejně jako ona vyfasoval od recepční. Kancelář má klasické vybavení jaké se dá od ní očekávat. Je poměrně velká, takže se sem bez problému vešli dvě skříně, dva kancelářské stoly a pohodlné kolečkové křesla. Dokonce i pro návštěvy tu je gauč. Nejlepší na tom je, že i přesto vybavení nepůsobí vůbec stísněně. Takže by moje kolegyně nemusela mít s tím problém. ”Ještě jsem si nevybral místo, říkal jsem si, že to nechám na tobě.” Nabídnu galantně a myslím to opravdu v dobrém.

Tamara "Mori" Jánská - 11. července 2021 23:37

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Procházíme chodbou a já se neustále rozhlížím, drobně mhouřím oči a nevím, co si o tom myslet. Vrchol absurdnosti je, když... Kancelář? Naše společná kancelář? Asi jsem to měla čekat, ale... No... My jsme nikdy nemívali kanceláře, byl prostě jeden velký společný prostor, kde se scházelo na porady, materiály si obvykle každý schraňoval u sebe ve sklepě. No, ve sklepě tedy jen někteří, ale... No, to je jedno. Tak trochu zaraženě přelétnu pohledem prostor kanceláře než se mé oči barvy jantaru zastaví právě u mého nového kolegy. "K čemu nám vlastně bude kancelář?" povytáhnu obočí, vejdu opatrně dovnitř jako by mě tu snad něco mělo kousnout. Nakonec zasednu u stolu, kde mohu sedět zády ke stěně - nikoliv k oknu - a vidím z něj po celé kanceláři, u dveří nejsem ani první na ráně. Tohle by šlo. Asi. Nehty zaklapou o dřevěnou desku v tom trochu neurotickém staccatu.  "Takže už si tykáme, ano?" vypálím na něj bez varování tu otázku, zatímco sleduji jeho reakci. Očekávám paniku, protože to, co prosakuje do jeho pachu od okamžiku, kdy jsme se setkali dole na recepci, vypovídá o ledasčem.

Benedikt *Ben* Graff - 12. července 2021 08:17

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro "Nevím. Možná, aby to celé působilo věrohodnějším dojmem." Nic lepšího, co by to vysvětlovalo mně nenapadá. Už se nadechuji k tomu, abych ji ještě řekl o společném autu. To mě však zaskočí svou otázkou. A sakra. Rozpačitě na ni pohlédnu a nervózně si zajedu rukou do vlasů a prohrábnu si v nich. "Já uhm… pardon." Vůbec jsem se neuhlídal a zapomněl jsem na základní pravidla etikety. Moje matka tu naštěstí není, aby mě kvůli tomu okřikla. "Vyhovuje víc tykání nebo vykání?" Zeptám se a je mi vcelku jedno, co z toho si vybere. Tohle byla fakt solidní bota. Jsem z toho celého nervózní, že dělám takové chyby. Naštěstí nejsme v terénu. Co kdybychom, ale byli? Kvůli mému zaváhání by třeba mohla přijít o život. Jako vlkodlak je sice na tom mnohem lépe než člověk, ale není neporazitelná. "Omlouvám se, nervozita. " Mám takový pocit, že už to ze mě vycítila. Podle toho, jestli se rozhodla pro tykání nebo vykání, pokračuji v řeči. "Není to hlavně kvůli vám. Já..." Na chvíli se odmlčím. Potřebuji to říct nahlas, ale zároveň nechci, aby to vyznělo blbě. "Není fér, co vám provedli. A tím teď myslím všechny. Propustili z práce. Vyhnali vás, jako nějaký podřadnější druh." Přejdu k oknu. Výhled se docela dá. "Mně, co se nejhorší stalo bylo to, že mi utekla snoubenka od oltáře." Sevřu ruce v pěst. "Takže ehmm… Říkal jsem si, že když to řeknu. Tak se mi uleví a nebudu asi tolik nervózní." Povzdechnu si. "Nečekám, že mi budete vykládat svůj životní příběh. Možná mi jen řekněte, jak bych vás měl oslovovat. Jménem nebo příjmením?" S tím dojdu ke svému místo a posadím za stůl. Jo, je to fakt zvláštní pocit.

Tamara "Mori" Jánská - 12. července 2021 16:53

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Věrohodnějším dojmem... Hned jsem klidnější... Jestli jsem si předtím nebyla jistá tím, k čemu jsem se to vlastně upsala, tak teď byl ten pocit už definitivně dovršen a doklepnut - stejně jako pocit z muže stojícího přede mnou. Působí nyní jako zhmotněné rozpaky a já se nemohu rozhodnout, zda je to dobře nebo špatně. Pozoruji jej s nehybností dravce, který zírá na kořist a přemýšlí, jestli mu stojí za to - pohnout se a ukončit to trápení - či nikoliv.  Na jednu stranu jsem ráda, že to není žádný arogantní parchant, kterému bych měla chuť urvat koule sotva by promluvil - na druhou stranu úplně nevěřím tomu, jak bude fungovat v terénu, když se už teď potýká s... Čím vlastně? Hlavu nakloním ke straně a svaly kolem čelistí povolí.  "Dost těch podřadných druhů si to zasloužilo," brouknu - musí to zní hrozně z mých úst. Já mezi ně nikdy patřit nechtěla. Zabíjela jsem je. Mohla jsem být stokrát naštvaná za situaci, ve které jsem se ocitla, ale lhala bych tvrdit - že pro lidi nemám jisté pochopení.  "Smutné," utrousím, když zmíní snoubenku - jen v mém hlasu není ani stopy po smutku. Co mu mám řict, že mě to mrzí? Pokud mu utekla od oltáře, tak zřejmě za nic nestála a vlastně to vyhrál.  Nakonec si musím povzdechnout. Už vím, koho mi připomíná. Štěně. Jen prosím žádné loužičky...  "Postačí Tamara. A vy jste předpokládám tedy Benedikt Graff..."

Benedikt *Ben* Graff - 12. července 2021 17:33

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Její slova mně zaskočí, ale vzápětí mi začne docházet proč kapitán dal zrovna nás dva dohromady. Jsme takový tým vyvrhelů. "Smutné to bylo chvíli. Pak mi došlo kolik jsem vlastně ušetřil a byl jsem pak rád." Uchechtnu se. Tím co udělala mi fakt ušetřila spoustu práce. "Tamaro, těší mně. Stačí Ben." Dodám si trochu odvahy a napřáhnu k ní ruku k potřesení. Seznamování by bylo za námi. "Vedle je kancelář druhého týmu, ale ti budou fungovat hlavně v noci. Jeden je totiž upír. Co je ten druhý jsem ještě nezjistil." Už jsem o něco uvolněnější. Opravdu jsem se děsil, že mně bude nenávidět za to, že jsem dopadl vlastně tak dobře. Měl jsem bohužel tu smůlu a setkal jsem se s upírem. Trochu jsme se porvali. Vlastně než jsem stihl použít nějaké kouzla, stihl nás od sebe dostat kapitán. "Musím říct, že jsem si stihl udělat obrázek o tom, že ta násoska je arogantní parchant. A opravdu, pro jeho zdraví, doufám, že se nepotkáme." Zhodnotím následně. Tentokrát nemyslím, že bych ho měl na svědomí já, ale Tamara.

Tamara "Mori" Jánská - 12. července 2021 18:15

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Tak proč se o tom vlastně bavíme, když to byla taková životní výhra?" pobaveně se ušklíbnu, když mu ta slova vmetu zpátky. Možná poněkud štiplavá odpověď, ale můj smysl pro humor nikdy nebyl... Pro každého. Natáhne ke mně ruku a já chvíli zvažuji, zda mu to gesto oplatím - vlk ve mně miluje všechno to otlapkávání, osahávání a blízkost živočišného tepla - já ne. Lehce rukou trhnu v tom váhavém gestu než se tedy nakloním přes stůl a krátce stisknu jeho dlaň ve své. Krátce a silně - možná až příliš silně.  Zamračím se. "S upíry jsou vždy jenom problémy, tváří se jako ztělesnění sebekontroly, ale přitom jen čekají na šanci, kdy budou moci někomu zplundrovat krrrk," uskřípnu, i to "errko" mi krásně zadrnčí - aniž bych se o to snažila.  "To je poněkud hloupé, když s druhým týmem nebudeme moci spolupracovat - ať už s jakýkoliv důvodů," potřesu hlavou. Ale nestěžuju si, to ne, s upírem bych nechtěla dělat ani za víc peněz.

Benedikt *Ben* Graff - 13. července 2021 19:24

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Kruci, tohle je teda opravdu tragický začátek. Zaběduju v mysli. Jsem tak rád, že moje kolegyně není schopná číst myšlenky. Na druhou stranu… krucinál … jako lovec dokáže vycítit, kdo je snadná kořist. U Merlinových vousů, co si o mně jen myslí? ”Pravda.” Chvíli přemýšlím, jestli se jí svěřit s tím, co se stalo. Sice by se hodilo, aby parťák věděl naprosto všechno. Jenže Tamara nevypadá jako někdo, koho by to zajímalo. Vlčice samotářka. Rozhodnu se tedy to nechat. Možná to chce prostě jen čas. Ten vždycky pomáhá. Každá květina kvete ve svůj vlastní čas. Člověk to nemůže nějak ovlivnit. A tak se rozhodnu, že ani toto nebudu nějak ovlivňovat. Jen ať si to plyne. ”Přijde mi to, že to je celé poměrně nedomyšlené.” Rozhodnu se s ní podělit o svůj názor. Myslím, že v tomto se mnou bude souhlasit. ”Nemyslím, že to je vina hlavně kapitána Trejtnara. Ale jako pokaždé bych to viděl, že za to může vláda. To velké Odtajnění nedomysleli detailně.”

Tamara "Mori" Jánská - 13. července 2021 23:09

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Jestli se to posere a nevyjde to podle představ, bude to právě a jen chyba kapitána Trejtnara," pokrčím rameny, nicméně se zdá, že se tady s panem Graffem shodneme, že to je opravdu nedomyšlené a nedotažené. Možná mne trochu překvapí, že se tak k tomu vyjadřuje zrovna ona - předpokládala jsem, že do tohohle podniku šel, protože zkrátka chtěl, buď jako důsledek nudy či potřeba dalšího šlechetného gesta pro společnost. Byl tedy osloven? Nebo se angažoval sám? Asi bych se mohla zeptat, ale to bych si pak ušetřila hromady vlastních dohadů a předsudků - a ty jí mám tuze ráda. Aspoň můžu přemýšlet nad něčím jiným než vlastním podělaným životem. "Takže," zhoupnu se na židli dozadu a plynulým pohybem si hodím nohy na stůl, zatímco ruce složím na břiše. Zádumčivě muže přede mnou sleduji, dravec shlížející na kořist. Možná bych ještě mohla rozsvítit lampičku, aby tenhle výslech měl ty správné grády.  "Jestli spolu máme spolupracovat a přežít v terénu, musíme si ujasnit pár pravidel bezpečného soužití pro všechny zúčastněné," začnu hezky pomalu, zvolna.  "Ale nejdříve... Co umíš, čarodějníčku? Salónní triky se nepočítají, myslím doopravdy," zeptám se ho. Měla bych to vědět, kdyby šlo z tlustejch do tenkej, ať vím, co od něj čekat a nebýt překvapená.

Benedikt *Ben* Graff - 14. července 2021 17:56

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Když mně sleduje, snažím se vyhnout přímému pohledu do jejich očí. Myslím, že nepotřebuji vidět víc, než je zdrávo. ”Jo, to zní jako plán.” Přitakám a snažím se netvářit tak, že jsem vlastně na to celou dobu čekal. Jen mi přišlo hloupé, abych to začal já. Jelikož si myslím, že jsem poměrně nekonfliktní a dokážu toho překousnout hodně. Když nad tím teď přemýšlím, tak to je možná další důvod, proč nás kapitán Trejtnar dal dohromady. Její otázka se dala čekat. Chvíli přemýšlím, jak bych jí to vysvětlil. Hlavně to nesmí vypadat jako nějaké chvástání. Prostě v klidu. Mohl bych jí to ukázat, stejně jsem chtěl zabezpečit kancelář. ”Dobře, něco ti ukážu.” S tím se vyhoupnu energicky na nohy. Vytáhnu nožík, který jsem měl schovaný za pasem a přes to přehozenou košili. Začnu s ním vyřezávat do zdi různé klikyháky. Ne, však hluboko. Nechci to tu poškodit. Vytvořím základní ochranu. Odhlučním místnost, nepotřebuji aby nás někdo odposlouchával. Obranu před nepovolanými. Prostě nikdo kromě těch, co si sem pozveme tak se sem nedostanou a je jedno, že by mi náhodou měli klíč. Prostě bude mít pocit, jako by chtěl být úplně někde jinde. No a hlavní obranu před možnými nepřáteli, co by se sem chtěli dostat násilím. Počítám s tím, že je Tamara schopná vycítit výboj energii, kterou je naplněna tato místnost. Chvilku je to silné až to vypadá, že to exploduje, než to nakonec přejde do takového jemného neznatelného šimrání. Když je vše hotovo, spokojeně vydechnu. Nožík schovám na své místo a posadím se zase do křesla. ”Jsem schopen nalézat ztracené věci, pokud je to silným poutem spojeno s majitelem. Mám nějaké obranné kouzla v záloze, pokud je potřeba. Míchám všemožné lektvary. No a hlavně mi jde toto. Teď nás nikdo neslyší a nemusíme mít strach, že by se nás pokoušel někdo vykrást.” V mém hlase je znát naprostá spokojená. Cítím se tak plný energie. Hodila by se nějaká akce, abych tu energii ze sebe dostal. Prostě v klidu. Tak určitě.

Tamara "Mori" Jánská - 15. července 2021 16:55

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Povytáhnu obočí, když se svými slovy tak energicky vyskočí na nohy, na krátkou chvíli se napnu v tom primitivním instinktu, kdy při prudkém pohybu podvědomě očekáváte útok. Nicméně ten samozřejmě nepřichází a já zůstanu sedět s nohama na stole, zatímco čekám, co z toho bude. Lehce mhouřím oči, cítím sílu vibrující ve vzduchu, štiplavou pachuť splétaných kouzel, které nelze v malé místnosti nijak utéci ani ji ignorovat. Po zádech mi přejde mrazení, které mi není zrovna příjemné.   Nic neřeknu. Tohle jsou stále jen salónní triky.   „Takže hledač se základní znalostí defenzivní magie?“ shrnu to a hlavu nakloním ke straně. „Hezké, ale měl bys to zrušit. Mít magicky chráněnou kancelář nevypadá zrovna důvěryhodně, spíše naopak jako by bylo nutné něco schovávat,“ pokrčím rameny. Kdo ví, jak by se na to tvářil ten Trejtnar nebo třeba uklízečka. Nebo co já vím, kdo ještě. „A k těm pravidlům…“ nakousnu další téma, „pravidlo číslo jedna. Žádné pokládání ruky na rameno, žádné doteky, žádné narušování osobního prostoru.“

Benedikt *Ben* Graff - 16. července 2021 16:05

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Jo, něco takového.” Pokrčím rameny. Stačí mi, že něco viděla a má tak představu. Nepotřebuji ji ukazovat víc. Zatím nemá mou plnou důvěru. Neukazuji čeho jsem schopen jen tak někomu koho jsem zrovna potkal. Až bude potřeba, tak to uvidí. Do té doby jí bude muset stačit tohle. S povzdechem musím uznat, že má pravdu. Tohle nevypadá vůbec důvěryhodně. Tentokrát bez nějakých čmáranic do sebe vtáhnu energii, kterou jsem tam vložil. Následně se plně zaměřím na prsten, který se mi houpe schovaný na krku pod košili a energii tam vložím. Je mi jasné, že to Tamara cítila a nehodlám se k tomu vyjadřovat. ”Stejně si myslím, že by to chtělo udělat nějakou ochranu v této budově.” Ne, nemůžu si pomoct. Nic tu není a jsem z toho docela nervózní. Vlastně to celé je úplně nedomyšlené a začínám pochybovat o tom, že jsem vsadil na správného koně. Zvědavost mi však nedá a stále mám v úmyslu v tomhle pokračovat. Sakra. Podal jsem jí ruku při seznámení. Kousnu se nervózně do vnitřního spodního rtu. ”Jasně. Budu na to myslet.” Udělám si mentální varovnou poznámku a doufám, že se to nikdy nepokusím porušit. Odolám nutkání uvést nějaké příklady, jestli kdybych to v nich udělal, by to bylo odpustitelné nebo ne. ”Druhé pravidlo?” Zeptám se zájmem v očích a čekám, co pěkného mi řekne. Sám přitom přemýšlím nad tím, jestli by bylo něco, co bych na ní měl. Možná to, aby se nedotýkala mých věcí. Jenže si nejsem jistý, jestli se to vůbec hodí.

Tamara "Mori" Jánská - 17. července 2021 22:43

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Mlčky přikývnu, když čarodějníček své kouzlo stáhne - překvapí mě to, nečekala jsem, že by to snad doopravdy udělal. To, že ukládá svoji sílu jinam je něco, co kolem mne spíše jen proběhne a nijak zvláště se nad tím nepozastavuji.  "Bojíš se, že na nás vytáhne dav s vidlemi a pochodněmi?" utrousím žertem. No, tak napůl. I když je pravda, že si stále příliš nedokážu představit, co že to po nás Trejtnar vlastně bude přesně chtít a jak moc se dle něj budeme muset angažovat. Pozoruji ho, no, je to vlastně vcelku... Zábavné. Něčemu ve mně se líbí, když jsou ze mě lidi nervózní. Dává mi to pocit převahy a jistoty.  "Pravidlo číslo dva - když ti řeknu, abys utekl nebo odešel, uděláš to. Ve svém vlastním zájmu," dodám vážně, bez úšklebků či arogance. Také to myslím vážně, pokud dojdu do bodu, kdy si nebudu jistá tím, že se zvládnu dostatečně ovládnout, je to to nejrozumnější, co může udělat.

Benedikt *Ben* Graff - 20. července 2021 12:03

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro To co řekla měl být žert. Za jiných okolností bych se tomu zasmál a ocenil její snahu. Jenže situace ve které jsme se nacházeli, byla vážnější. Lidé věděli o přítomnosti nadpřirozena. Veškeré jejich obavy o tom, že existují bubáci a bytosti z jejich nejdivočejších fantazii, jsou reálné. Mohli jsme být obdařeni magickými schopnostmi, mohli jsme být téměř nezničitelní. Jenže nebylo nás tolik jako lidí. Nemnožili jsme se tak rychle jako oni. V mých žilách sice kolovala čarodějnická krev, ale byla tolik naředěná lidskou. Bude štěstí, když moji potomci budou mít také nějakou magickou krev. A když zemřu bez potomka, zemře s tím i jedna čarodějná rodina. Promnul jsem si obličej a rozhodl se na to raději nereagovat. Stále jsem úplně nevěděl, zda chce kapitán Trejtnar chránit nadpřirozené nebo chránit lidi před námi. Nebyl jsem si jistý, jestli je člověk. Cítil jsem jemný náznak toho, že by mohl být něco víc. Ta jeho snaha se za každou cenu vyhýbat pohledu do mých očí, jako kdyby věděl, že by mi to mohlo prozradit něco víc. Celé to smrdělo problémem, ale já jsem si nemohl pomoct. Obzvláště ne, když mám možnost s tím něco udělat. Tím, že jsem tady jsem schopen to nějak ovlivnit. Nebo si to jen naivně nalhávám. Vnímám to její pravidlo číslo dva tak napůl. Vlastně mi přišlo naprosto normální něco takového udělat. Jen kývnu na srozuměnou. ”V tom případě bych měl i já jedno pravidlo. Můj čarodějný instinkt ne vždycky dává smysl v dané situaci. Nicméně o to víc by bylo dobré jej nespochybňovat.” Rozhodnu se nakonec i já přispět do mlýnku. ”Zatím mně žádný ukázkový příklad nenapadá. Ovšem věřím, že jistě přijde ta chvíle, kdy pochopíš co teď myslím.” Možná bychom dále pokračovali v určování pravidel, kdyby nás nevyrušilo zazvonění telefonu na stole. Pohlédl jsem po očku na Tamaru, avšak nečekal jsem tím na povolení, abych telefon zvedl. Místo toho jsem se rozhodl jej dát na hlasitý odposlech. ”Kapitán Trejtnar vás chce za půl hodiny v zasedačce. Jedná se o dveře B13 v 13. patře.” Ozval se hlas recepční, která nečekala na odpověď a zavěsila. ”Takže za půlhodinu se možná dozvíme, co tady děláme.” Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že to spíše vyvolá další otázky. ”Máš pravidlo číslo tři?”

Tamara "Mori" Jánská - 21. července 2021 10:26

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Má – zajisté nevhodná poznámka – zůstane bez odezvy, ačkoliv on vlastně Ben ani nic říkat nemusí, stačí pozorovat, jak se mu postupně mění výraz dle toho, jakým směrem se ubírají jeho myšlenkové pochody. Možná bych mu měla i říci, že vlkodlaci jsou schopni vycítit často rozpoložení člověka podle pachu, ale říkám si, že na jedno setkání jsem ho už vystresovala až až. Musím si přeci taky něco nechat na později, vystřílet teď všechno, co mám, by bylo nezodpovědným plýtváním. „Tak uvidíme, až to přijde.“ Čarodějný instinkt. Ne, není to o tom, že bych čarodějům nevěřila, jen… Jen k nim mám drobné výhrady. Magie není zrovna exaktní věda. Zamračím se. Když jsem naposledy důvěřovala svým instinktům… Dost. Nemysli na slony. Nemysli na slony… Dlouze se nadechnu a poté zase vydechnu. „Zkusím to.“ Ovšem více mu slíbit nemohu – nedokážu a lhát taky nehodlám. Když zazvoní telefon, lehce sebou trhnu. Ten zvuk mi rve uši. Kdo ještě dnes používá stolní pevné telefony? „Očividně,“ konstatuji suše a krátce kývnu hlavou. „Jo, mám,“ brouknu a drobně se ušklíbnu – no už můj potměšilý výraz ho mohl varovat, „žádné další sledování, slídily nemá nikdo rád,“ vypálím škodolibě. Samozřejmě si z něj už jen utahuji, vzhledem k tomu, jak je z mé přítomnosti nesvůj, tak jsem i ochotná mu věřit, že mě nešmíroval.

Benedikt *Ben* Graff - 30. července 2021 21:39

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Samozřejmě, že jsem něco takového čekal. To včerejší nečekané setkání stálo opravdu za to. ”Dobře, dám ti vědět, když se budu zase chystat vyřizovat jisté věci ve tvém rajónu.” Pronesu s lehkým úsměvem na rtech. Mám takové tušení, že si nejspíše zjišťovala jisté informace o mně. Bohužel jsem slavná osobnost a tak určitě něco zjistila. Například to, že financuji onen azyl. ”Jaká je tvoje oblíbená pizza?” Zeptám se z ničeho nic. V mém případě je jí jasné, že jsem zastánce ananasu na pizze. Tipoval bych ji na něco masitého. Něco mi říká, že je možné, že by se mohla podílet na jisté pizze, která nese název Antivegetariana. Ale to je jen můj hrubý odhad. Musím říct, že se každou chvíli o něco více uvolňuji. Avšak ne natolik, abych přestal dávat pozor na případné nebezpečí. Nemyslím zrovna teď ji a její velký chlupatý problém. Doufám, že se za tu půlhodinu opravdu něco dozvíme. ”Co myslíš, když máme tuhle kancelář. Budeme mít i firemní automobil? Pokud ano, tak já budu mít asi takový drobný problém s technikou...tedy, jestli to bude nějaký novější model.” Nemusím vysvětlovat, že se moc magie a technika společně nekamarádí. Takže čas od času se stane, že se v mé přítomnosti něco rozbije. ”Nemluvě o tom, že já svého oře mám. I když vzhledem k tomu o jaký se jedná model, tak ho raději nechávám bezpečně v garáži.”

Tamara "Mori" Jánská - 01. srpna 2021 17:11

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Povytáhnu obočí a na rtech se opět objeví úšklebek, jeden by řekl, že se ani neumím smát - jen takto pitvořit a šklebit. "No, můžu tě ujistit, že tu tvoji ti nikdy užírat nebudu a je přede mnou v bezpečí," opáčím tu odpověď neodpověď a potřesu hlavou. Nehty lehce poklepám po dřevěné desce - půl hodiny říkal? Nesnáším čekání. Pokrčím rameny. "Tak nebudeme mouzovat po celé Praze, a kdo ví, jestli budeme mít vůbec nějaké pravomoce někoho zadržovat," odpovím. Jakože neočekávám, že bychom snad dostali policajtský odznak, železa a auto na svážení podezřelých do zadržovacích cel a na výslechy, i když kdo ví, třeba Trejtnar překvapí. "To si budeš asi muset dojednat s Trejtnarem, ale předpokládám, že když tě chtěl, tak asi bude vědět, navíc... Myslíš si, že by na nás někdo plýtval něčím jiným než starší ojetinou, co mohou bezpečností sbory postrádat, protože v té kraksně už nikdo jezdit nechce a je dobrá leda tak na sledovačky..." Odmlčím se. "Garáž, auto... Ty se vážně modli, aby na tebe nepřišli vesničany s cepy a pochodněmi," vycením zuby v křivém úsměvu na znamení žertu. Špatného žertu. A dost možná... No, raději to nerozebírat.

Benedikt *Ben* Graff - 10. srpna 2021 21:23

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Je skvělé zjistit, že stále není v mém okolí nikdo, kdo by sdílel moje oblibu v ananasu na pizze. Takže se s nikým nemusím dělit a mám pizzu sám pro sebe. Tomu říkám výhra. Pokrčím rameny. Momentálně se mi v hlavě odehrává spousta představ, jak jezdíme po Praze. Hrajeme si na Kobru 11 a ničíme spoustu aut. Samozřejmě, že realita je naprosto jiná. Nemluvě o tom, že by bylo velmi pravděpodobné, že bych ty auta ničil jen svým nasednutím. ”Jo, to by dávalo smysl.” Trejtnar je pro mně opravdu velká neznámá. Kdo ví, co se v jeho hlavě odehrává? A kdo ví, co si vlastně může dovolit? A to nemluvím o tom, jak se do toho angažuje moje matka. Rozhodnu se raději dál nad tím nepřemýšlet. Vím určitě, že by se mi to nelíbilo. ”V tom případě, byla by možnost si tě najmout jako svého bodyguarda?” Myslel jsem to taky jako vtip. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslím, tak to vlastně tak úplně vtipné není. Spíš to zní, jako velmi dobrý nápad.

Tamara "Mori" Jánská - 15. srpna 2021 20:29

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Tak dobře ani ty neplatíš," odpovím s úšklebkem, jakkoliv to nevnímám celé jinak než jen vtip. Žert. Na druhou stranu - i na něho jednou dojde. My jsme jen první vlna, ale věřím tomu, že přijde druhá i třetí a každá z nich bude horší, důslednější, ničivější. Lidé neznámému nebezpečí umí odpovídat jedinou silou - násilím. Něco o tom sama vím, o ničem jiném práce lovců nebyla. Mnohé nezajímá proč, proč si jaký tvor zasloužil střelit do hlavy, prostě to udělají a někteří za to ani nepožadují odměnu.  "Takže jdeme?" zeptám se.

Benedikt *Ben* Graff - 29. srpna 2021 20:34

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Najít zasedačku B13 nebyl vůbec problém. Byli to dveře na konci chodby. Zdálo se, že celé třinácté patro bylo pro naše účely vyhrazené. Jelikož se naše kancelář nacházela naproti té jejich, dalo se čekat, že na sebe jednou narazíme. Takže když jsme vylezli ven, v té samé chvíli vylézal i odnaproti chlápek v drahém obleku. Po krátkém prohlédnutí jsem si uvědomil, že to není obyčejný chlápek. Ale čistokrevný vznešený elf s nosem nahoře, který se nehodlá snížit k tomu, aby nás slušně pozdravil a představil se nám. Prostě si nás dva změřil kritickým okem a následně se vydal směrem k zasedačce. ”Upír a namyšlený elfák. Něco takového se dalo vlastně čekat.” Pronesu s úšklebkem na rtech. (Na rozdíl od své parťačky jsem se s tímto elfákem neměl možnost vidět.) V té chvíli je mi vlastně docela jedno, že by to mohl slyšel. On si začal. Do zasedačky se dostaneme chvíli po něm. Kapitán Trejtnar tam na nás už čeká. Sedí u stolu, který nachází uprostřed místnosti. Velký kulatý stůl. Zřejmě, aby se nikdo nehádal, kdo bude v čele stolu. Chudák elfák musí být zklamaný, že nám nemůže ještě víc dokázat svou nadřazenost. Posadím se na místo, kde se nachází černá složka. Černých složek je pět. Ale my jsme jenom čtyři. Znamená to, že se upír rozhodl vylézt ze své rakve a zariskoval? Rozhlédnu se ještě po místnosti. Je tu velká tabule. Promítací plátno, které doufám, že přežije mou přítomnost. Opravdu se mi za něj nechce platit. Nemluvě o tom, že by to bylo velice trapné. U dveří je výdejník vody a vedle něj se nachází malá lednička. Skvělé. Občerstvení zajištěno. Tomu říkám servis. ”Prosím ještě o chvíli strpení. Má se tady objevit další osoba se kterou budeme spolupracovat.” Pronesu Trejtnar, zabloudí přitom pohledem na Jánskou, jako kdyby jí tím snad chtěl něco naznačit. Odolávám celou tu dobu otevřít složku a začít si v ní prohlížet. Nechci být první. Elfák si celou dobu prohlíží svoje nehty a tváří se, že je pro něj opravdu vyčerpávající být tady. Asi po pěti minutách, kdy jsem si dovolil nalít do plastového pohárku vodu, se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešla tedy pátá osoba. Upír to rozhodně nebyl. Byl to někdo, koho má kolegyně velice dobře znala. Dle toho jak se na sebe ti dva podívali. "Pane Novotoný, vítejte. Je skvělé, že jste to zvládl." ”Dobrý den, omlouvám se za zpoždění. Tamaro? Jsem rád, že jsi tu práci vzala.” Ouuuukey.... Něco mi říká, že to bude ještě zajímavé.

Benedikt *Ben* Graff - 29. srpna 2021 20:37
	soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Ještě jak vypadá Mikky:

Tamara "Mori" Jánská - 04. září 2021 14:09

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Jo, přesně takovým byla radost třísknout ksichtem o stůl. Dvakrát. Pro štěstí. Ale nekomentuji to, prostě jdu s Benem do zasedačky a raději si to ani nepředstavuji. Sebekontrola je občas hrozná věc, ale musím na sebe být přísná... Jen mlčky kývnu hlavou na pozdrav kapitánu Trejtnarovi, když vcházíme do místnosti a zaberu místo vedle Bena u kulatého stolu. Dobře, začínám si připadat jak v nějakém hloupém komixu. A znáte ten vtip o tom, jak seděl u kulatého stolu elf, vlkodlak, čaroděj a vysoký policejní důstojník? Ušklíbnu se. Všimnu si, po čem se Ben dívá - pět složek. Někdo chybí? Na upíra přeci jen bylo ještě brzy, divila bych se, kdyby se rozhodl riskovat.  Další osoba? povytáhnu obočí a drobně se zamračím, nemám ráda změny na poslední chvíli, obvykle to neznamená nic dobrého. Trhnu hlavou ke dveřím dříve než se stačí otevřít. Pach, který mne šimrá v nose, je patrný už z chodby, ostrý, skořice a popel. Konsternovaně na Michaela hledím, když vchází, se směsicí nepochopení i šoku.  Rozhodí mě to natolik, že v první chvíli jen pootevřu ústa, než je zase bez vydání hlásky slova zavřu. Ostře se nadechnu. A v tu chvíli se se zamračením narovnám, dlaněmi se opřu o desku stolu.  "Co má tohle znamenat?"

Benedikt *Ben* Graff - 19. září 2021 20:04

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Trvalo mi chvíli, než i mně docvaklo s kým máme tu čest. Během té chvíle byl Trejtnar v pohotovostním režimu připraven zabránit případným nepokojům. Mohl by tak prozradit, co je zač? Pochybuji, že je Trejtnar obyčejný člověk. Elf probodával vražedným pohledem lovce a zároveň sbíral energii na případný útok. Ano, ah… lovec, to je přesně pan Novotný. Samozřejmě, ne tak ledajaký, ale ještě ke všemu jejich vůdce. Nikdy jsem se s ním nesetkal a toto je poprvé. Energie, která kolem něho výří je nějakým způsobem potlačena, aby neprozrazoval svou sílu nepříteli hned na začátku. Můj pohled automaticky při detekování sklouzne na prsten, který nosí na levém prsteníčku, což bude pravděpodobně ono. Vykouzlí na své tváři úsměv. Takový, který většinou vídáte v televizi. Ovšem když koutkem oka zavadím o jeho oči. Je v nich i něco víc. Zatím to nejsem schopen rozpoznat. S naprostým klidem se posadí na své místo. ”Má to znamenat, že odteď budeme spolupracovat.” Odpoví na otázku Tamaře a vlasy stáhne do culíku. Trejtnar se také posadí, ale je na něm vidět, že je stále připraven reagovat. Lovec si vymění pohled s elfem, který se k ničemu nemá. Nedivím se, pan Novotný si udělal svou pověst. Nestal se vůdcem, protože byl dobrý v bingu. Nemluvě o tom, že zatím nikoho neohrozil. ”Snad nemusím vysvětlovat, jak je situace vážná. Celé tyto týmy jsou jenom na zkoušku. Nevíme, jak moc se na to spoléhat. Nemusím říkat, že roky jsme dohlíželi na bezpečí občanů a fungovalo to.” Jeho pohled na chvíli zabloudí k mé kolegyni. Nevím, zda se mi to zdá nebo v jeho očích zase vidím ten zvláštní odlesk. Bolesti? Takže společná historie. ”Vybral jsem vás, protože máte schopnosti, které se nám hodí. Samozřejmě, že to bude znamenat i omezení nekalých aktivit, pane Galinndane.” Pronese k elfovi naprosto vážným hlasem. Elf s sebou cukl. Jeho jméno bylo vysloveno bez jediné chybičky. Všichni přece moc dobře víme, že jména mají svou moc. ”Takže nějaké otázky nebo se můžeme posunout k důležitým věcem?”

Tamara "Mori" Jánská - 19. září 2021 21:27

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro S přimhouřenýma očima, ve kterých se přelévá vlčí zlato, sleduji každý pohyb Michaela, to, jak prochází, sedá si za stůl, stahuje si vlasy. Všechno. Sledovat to bolí, měl mi to doprdele říct, měl mi dát vědět, že tady bude. Cítím se zrazená a nasraná zároveň, což i po těch měsících je stále velmi nebezpečná kombinace. Ale neřekl mi to. Možná tušil, že bych sem nepřišla. Vidět ho, cítit ho - byla jsem z toho nesvá. Bolelo to. Tak moc. Ostře se nadechnu. Cítím energii šimrající pod kůží, nejraději bych se vymrštila na nohy.... A co? Utekla? Křičela na něj? Další nadechnutí. Kdo by na mě teď´sáhl, se zlou by se potázal. "Uvolněte se, kapitáne Trejtnare," ucedím směrem k našemu "nadřízenému". Dokud nedokáže vydechnout a přestat být našponovaný v očekávání výbuchu, nedokážu to já už tuplem. Pohledem seknu i po elfovi. Jen Michaelovi se důkladně vyhnu. Zakážu si to. Nejraději bych přestala i dýchat, ale to dlouhodobě nezvládnu. "Tak dělej, ať to máme za sebou," zavrčím jen tiše.

Benedikt *Ben* Graff - 09. října 2021 18:48

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro To napětí se dalo krájet. Odolával jsem nutkání soustředit část energie do ochrany. Neudělal jsem to však. Kapitán Trejtnar se rozpačitě podíval na pana Novotného. Ten jen pokynul hlavou. ”Všechno je v naprostém pořádku. Netřeba dělat ukvapené závěry.” Prohlásil Novotný a vykouzlil na své tváři úsměv. Až díky tomu se kapitán uvolnil. ”Odtajnění nebyl jen výmysl naší země, ale jedná se o celosvětovou záležitost.” Samozřejmě, tohle vůbec nemusel říkat. Hups. Něco, co by bylo fajn vědět už dřív. Pokud si dobře pamatuji tak za to vlastně mohla Meghan, vévodkyně ze Sussexu, která se snažila v Oprah show pošpinit královskou rodinu. A to natolik, že prozradila jejich velké tajemství ohledně dlouhověkosti. Ze začátku to lidé považovali za naprostý nesmysl. Jenže našli se tací, kteří tomu uvěřili. Poté co se ještě ke všemu dostala záhadným způsobem královská krev k přezkoumání odborníků a ti tam samozřejmě našli něco neobvyklého. Po dalším a dalším zkoumání, nakonec na svět vyšla neskutečná pravda. Za jejich dlouhověkost nemohl nikdo jiný, než hrabě Drákula vystupující pochopitelně pod jiným jménem. Dával královské rodině svou krev a zajistil si tak svou moc. Aby se zachránil, či svedl svou pozornost jinam, tak očernil další země. Vím, že tam bylo Německo a Rusko. Bohužel jej přerušili, když říkal něco o Merkelové. Nicméně to spustilo lavinu a tak se jednoho dne všichni dozvěděli pravdu. O existenci tvorů, kteří nejsou tak úplně lidmi. ”Nebudu vám vysvětlovat, co všechno je v sázce.” Odkašle si a vezme do ruky desky, papír otočí hned na první stránku a nám všem naznačí, abychom udělali to stejné. Jsou tam čtyři vzorce DNA. Lidské a někoho z nadpřirozených. První vypadají klasicky. Ten druhý vzorec u člověka je naprosto pozměněný. ”Díváte se na reakci drogy, která pro nadpřirozené funguje jako stimulant. Ale pro lidi je velmi nebezpečná.” Přetočí na další obrázek a tam je fotka, před kterou bych byl nejraději varován. Je na ní člověk nebo vlastně to, co z něho zbylo. ”Tahle droga se prodává velmi levně. Na obrázku vidíte vedlejší účinky, které způsobuje tomu, kdo jej bere. Říká se jí Krokodýl. Jak jste si určitě všimli, že v místě vpichu pokožka uživatele zelená, rozkládá se a šupinatí.” Otočí na další stránku a já to s veškerým sebezapřením také udělám. Řekl bych si, že si dokážu představit, co tam uvidím, ale moje představivost je úplně vedle. Je to ještě mnohem horší. ”Myslím, že není třeba vysvětlovat, proč se to musí zastavit. Je potřeba najít toho, kdo ty drogy vyrábí a skoncovat to s ním.” S tím zavře složku. A já se snažím udržet obsah svého žaludku na svém místě. Myslím, že jsem našel něco, co mně bude nejspíš pár nocí strašit. ”Kdyby se začali po té droze ptát moji lidé, nic by se nedozvěděli. A proto vy jste nejlepší. Nikdo neví o tom, že pro nás děláte.” Svou pozornost obrátí na elfa. ”A taky to tak zůstane. Je to jasné?” Chvíli probíhá oční souboj, než jej nakonec elf prohraje a jen přikývne. ”Dostal jsem tip, který by bylo fajn prověřit. Jelikož je tady jeden celý tým, bude to na vás Jánská a Graffe.” S tím nám podá adresu. Něco mi to říká, ale vůbec nevím co. Slyšel jsem o tom něco. ”Jedná se o jeden noční klub na kraji vaši části města.” Ah, sice jsem tam nikdy nebyl, ale mluví se o něm. La Rouche.

Tamara "Mori" Jánská - 10. října 2021 11:10

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Jo tak všechno v naprostém pořádku? No tak to teda kurva ne. Ale budeme se tak tvářit. Usmívat se a mávat. Ale aspoň si díky tomu udělám obrázek o Trejtnarovi, nevěří mi. Ale neberu si to nikterak osobně, já jemu taky ne. Při slovech o odtajnění jen protočím oči v sloup a přinutím se sjet zády po opěradle židle o něco níže, nohy si pod stolem patřičně natáhnu. Někomu to snad může přijít nezdvořilé, ale aspoň už nepůsobím jako velká šelma nachystaná ke skoku.  Obracím listy ve složce, kterou si můžeme už laskavě otevřít, zatímco poslouchám Michaelově výkladu. Lehce se zachmuřím, výraz v mé tváři zvážní. Krokodýl. Jistěže jsem o tom už slyšela, ale že se to prodává mezi lidmi pro mě byla novinka. Tohle mohl dělat jen sadistický psychopat, protože to, co ta látka dělala s lidmi byl naprostý masakr. Očima přejíždím po fotkách, viděla jsem už i horší. A ne na fotce. Žaludkem mi to rozhodně nezamává, jen nakrčím lehce nos při představě, jak moc to muselo páchnout. "Seber se, bude to horší," brouknu mimoděk k Benovi, který rozhodně takový kachní žaludek jak já nemám a z jeho pachu cítím náhle kyselé tóny.  Michael se vzápětí obrací na nás, čekala jsem to, ale radost z toho nemám. Jakmile se začnu poptávat po tomhle stimulantu, divné to sice nebude, ale našli by se tací, které by mohlo zajímat, na co lykantrop potřebuje stimulující drogy. Zmíní i klub a já přemýšlivě přimhouřím oči. La Rouche. "Víme, komu ten klub patří?" zeptám se mimochodem.

Benedikt *Ben* Graff - 10. října 2021 18:42

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Michael svou pozornost obrátil na elfa. Který sebou nepatrně cukl, když zaslechl název La Rouche. Tohle neuniklo hlavně očím dravce, kterým moje kolegyně je. ”Vlastní ho sukuba. Moje exmanželka. Dřív ten podnik patřil mně, ale potom co jsme se rozvedli. Tak mi ho ukradla.” Pronese velmi naštvaně elfák, kterému opravdu dělá problém se nám s touto informací svěřit. ”Na mně se nedívejte, za ty její kšefty já nemůžu. Já mám svoje...” Zarazí se a povzdechne si. ”Měl jsem svoje kšefty. Po rozvodu jsem s ní už nic neřešil.” Opraví se. Vážně by mně zajímalo, co na něj Novotný má. ”Ta sukuba se jmenuje Lucrezia. Je velmi nebezpečná. Dával bych si na ní pozor na vašem místě, pane Graff.” Musím říct, že Novotný opravdu umí jednoho potěšit. Mám chuť se propadnout do země. ”Jistě, dám si pozor.” Pronesu na oplátku. A přitom přemýšlím nad tím, jestli mám všechno u sebe a nebudu se potřebovat stavit pro něco doma. Bude muset stačit štít a to co mám. Nechci, aby si myslela, že jí chci vyhlásit válku. Jdeme tam jen kvůli informacím. Na druhou stranu... Zarazím se. Můj pohled se stočí k mé kolegyni. Něco mi říká, že na vyhlášení války dost postačí ona. ”Tak myslím, že je jasno, co máte dělat. Vzhůru do akce. S panem Galinndanem si potřebuji ještě pohovořit.” S tím nás vyžene ven. ”Takže vzhůru za sukubou nebo se chceš ještě někde stavovat?”

Tamara "Mori" Jánská - 10. října 2021 19:41

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Povytáhnu obočí, když u elfa začne lézt jak z chlupaté deky, jak to je vlastně s tím klubem. Jindy bych se tomu paradoxu asi zasmála, představa rozvodu elfa se sukubou je něčím náramně vtipná, zvláště když se soudí o majetek, ale v současné chvíli se omezím jen na povytažené obočí a tak trochu přezíravý odsuzující pohled. Pohledem přelétnu mezi elfem a "panem Graffem" a tentokrát se zpoza mých rtů vydere krátké drsné uchechtnutí. "Dám na něj pozor," uskřípnu tiše, leč slyšitelně. Na mě si to nějaká sukuba může klidně zkoušet, zlomím jí nos dříve než stačí říct "výstřih". Naposledy se podívám na Michaela. Krátce. Musím. Poté se mlčky - za příšerného zaskřípání nožiček židle o zem - zvednu a i se složkou v ruce odkráčím z místnosti pryč. "Záleží, kolik je vlastně hodin? Pokud máme jít obhlédnout terén a být nenápadní, hodí se tam jít až k večeru, kdy se to tam začíná plnit," odpovím nedočkavému Benovi.

Benedikt *Ben* Graff - 23. října 2021 23:57

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Hmmm…” Podívám se na hodinky. Má pravdu, je moc brzo. Na druhou stranu je to tak akorát čas na to zjistit pár informací bokem. Je důležité být připraven. ”V tom případě navrhuji se zabavit jinak.” S tím se rozejdu do naší kanceláře. Počítám s tím, že mně bude následovat. Možná jsem paranoidní, ale nepotřebuji, aby o našem plánu věděl někdo další. Vím s jistotou, že nás v kanceláři nikdo odposlouchávat nebude. Štěnice v mé přítomnosti rádi spáchají sebevraždu. Skoro jako všechna elektřina. Magie se s ní prostě nemá ráda. V některých případech je to výhoda. Ale spíš je to k vzteku. Co se týče sluchově nadaných jedinců, jsem schopen v potřebné případě odhlučnit kouzlem místnost. Což se také stalo, jakmile se dveře zavřeli. "Věděl bych o někom, kdo je sběratel informací a možná by mohl něco vědět. Bylo by fajn se za ní stavit." Navrhnu. "Tedy pokud nejsi proti." Dodám ještě, když si oblékám kabát a kontroluji si, zda mám všechno potřebné. Nemám u sebe sice všechen svůj arzenál. Byl bych spokojenější, kdybych u sebe měl ještě pár maličkostí. Na druhou stranu, stačí se podívat na mou kolegyni a jen hlupák by si chtěl na ní dovolovat. Vážně škoda, že nechce být můj bodyguard. "Když se na něj zle podíváš, možná bude ochoten zpívat zadarmo a velmi rád."

Tamara "Mori" Jánská - 08. listopadu 2021 18:07

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Povytáhnu obočí s tím nevyřčeným "jak"? Nicméně bez zbytečných keců a zdržovaček se vydám za svým drahým kolegou do kanceláře. Sice mne opět poněkud překvapí míra jeho paranoii - no neměla bych takhle vyvádět spíše já? Ale neřeknu k tomu nic, jen mu věnuji krátký zkoumavý pohled než se posadím na židli, abych si vyslechla, co přesně má na srdci a zasloužilo si to nejvyšší stupeň utajení. Nebudu lhát, myšlenkami jsem stále tak nějak napůl cesty, nečekané setkání s Michaelem mne rozhodilo více než jsem ochotná přiznat. Sobě, natož někomu cizímu. Posadím se, nehty poklepu o stůl v ostrém staccatu. Aha. Chvíli jen nechápavě pozoruji, jak se Ben chystá k odchodu, no dojde mi, že bych asi měla taky? Jeho tajemnost se mi ani za mák nelíbí, jakkoliv tak následuji jeho příkladu, tentokrát to neodkývu poslušně jak ten pejsek, co se dává do auta. "V tom případě by možná nebylo od věci mi říci o koho jde?" No možná to pokládám jako otázku, ale tón hlasu odpovídá spíše povelu. Jsem připravena Bena tedy následovat pryč, ale vážně bych chtěla vědět kam vlastně. "A ani nezkoušej, že se to dozvím na místě nebo v ten pravý čas či jiný kokotiny, pokud ti mám krýt záda a tváři se zle," ušklíbnu se.

Benedikt *Ben* Graff - 08. listopadu 2021 18:48

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Uh...” Vydechnu zaskočeně. Takovou reakci jsem nečekal. Na druhou stranu je vlastně na místě, že chce vědět něco bližšího. Jelikož jsem vždycky fungoval sám za sebe a jen v málo případech to bylo jinak, je pro mě tedy novinka se svěřovat se svými zdroji informací. ”Máš pravdu. Omlouvám se. Nenapadlo mně to.” Chvíli přemýšlím, jak tu komplikovanou bytost popsat. ”Říká si Albert. Vypadá jako muž vysoký zhruba dva metry a docela nabušený. Nicméně je to pochopitelně jen kouzlo, které skrývá tři pomstychtivé víly. Jedna ovládá horní končetiny, druhá dolní a třetí tomu celému vládne… Takže dalo by se říct… že ovládá mozek?” Dám jí chvíli na to, aby to zpracovala. Když jsem se poprvé s Albertem setkal, měl v jednu chvíli navrch. Trvalo mi chvíli, než jsem ho prokoukl a pak za pomocí kouzla, to jeho naprosto roztříštil. Pochopitelně nebyly z toho vůbec nadšené, když jsem odhalil pravdu. A tak nějak jsem s nimi uzavřel dohodu, že to nikomu neřeknu. Hups… Jenže ona je můj parťák. ”Vlastní jeden podnik. Jmenuje se The Mask, tváří se to jako evropská restaurace na Karláku. Pochopitelně to není tak úplně neškodná restaurace. Nějak víc jsem nezjišťoval, co by tam mohlo být. Mít je jako zdroj informací se hodí. Jsou to strašné drbny.” The Mask

Tamara "Mori" Jánská - 15. listopadu 2021 23:09

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Ben se zdá mojí otázkou celkem zaskočen, přinutí mne to povytáhnout obočí - vážně nečekal, že se na to nezeptám? Potřesu mlčky hlavou, ovšem naštěstí to z něj nemusím páčit donucovacími prostředky a začne sám vysvětlovat, o koho jde. A tady všechno dobré končí, přistihnu se, že na něj konsternovaně hledím a váhám, co bych si o tomhle měla vlastně myslet. "Tři víly schované v jednom Albertovi, dobře..." konstatuji nečekaně suše a chvíli bojuji s nutkáním si protřít oči. Ne, to by stejně nepomohlo. "Co si mám vlastně představit pod pojmem ne-úplně-bezpečná-restaurace?" odvážím se zeptat, i když Ben vypadá, že sám tak úplně netuší.  Dlouze vydechnu a zase se nadechnu.  "Pokud si seš jistej, že to je... Bezpečné?" zaváhám, ale rozhodně nechci působit, že bych se toho snad bála. Jen... Víly jsou zákeřná stvoření. Nikdy neuzavírej dohody s vílami, ještěrko, vždy nakonec budeš ta, kdo prohraje a získá méně... Zazní mi v hlavě dávná slova mého mentora. Kéž by tu byl. Jenže nebyl. Jak dlouho byl mrtvý, kolik let? Děsí mě, že si nemůžu vzpomenout.  "Ale... Dobrá, můžeme to zkusit."

Benedikt *Ben* Graff - 27. listopadu 2021 17:05

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Vzhledem k tomu, že ani jeden máme k normálovi na míle daleko. Tak bych doporučoval tam nic pro jistotu nekonzumovat a nedotýkal bych se neobvyklých věcí.” Taková ta klasika známá ze spousty příběhů. Naprosto však pravdivá. ”Co si budeme... Celej ten úkol smrdí. Je do toho zapletená exmanželka toho elfa. Proto bych rád měl, co nejvíc informací. Nemluvě o tom, že co dělá ta droga s lidma, je fakt svinstvo.” Aspoň tak to beru já. Celý ten úkol vypadá, že se slovu bezpečné bude vyhýbat co největším obloukem. ”Přesně tak.” Vykouzlím na své tváři povzbudivý úsměv. Jsem rád, že jsme se domluvili. Asi bych měl pokračovat ve čtení té knihy ohledně mezilidských vztazích. Zdá se, že něco takového budu potřebovat. Pokud k tomu nemá nic dalšího, tak se tedy vydám ven. ”Sejdeme se venku.” Houknu, když čekám než mi přijde výtah. Počítám, že bude chtít jít zase po schodech. Nějak asi nehodlám být v této věci kolegiální, když existuje tento brilantní vynález. ”Počítám s tím, že asi nebudeš moc chtít jezdit městskou. Mám pravdu?” Pronesu a povzdechnu si, když stojíme venku.

Tamara "Mori" Jánská - 28. listopadu 2021 20:21

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "No," sjedu Bena kritickým pohledem od hlavy až k patě a zase zpátky, přičem nevynechám jedinou část jeho postavy, "ty jako normál vypadáš a vlastně tak i celkem smrdíš... Tedy, jsi cítit," podotknu s křivým úsklebkem, který se mi pro tu chvíli usadí na rtech. Nicméně jeho radu si dobře zapamatuji, dvakrát ji opakovat rozhodně nemusí. Ne, že bych měla v plánu se tam čímkoliv nalévat či cpát, ale... Bude lepší si dát pozor. Všichni víme, jak dopadla chudák Persefona, no ne? "Nenaděláš nic," pokrčím rameny, "jakmile jde o vyšetřování a ne čistou operativu ve stylu - najít, zabít, uklidit - vždy to smrdí a akorát se to komplikuje nečekanými událostmi a zjištěními," beru to s větším nadhledem než Ben, přeci jen... Já v tomhle vyrůstala, žila a také... Umřela. Svým způsobem.  Ne, ne, ne, nemysli na něj. Zakazuje se. Nadechnu se a zase vydechnu, dojde mi, že na mě Ben mluvil.  "Zvládnu to. Cestou sem jsem nikoho nezabila, myslím, že to zvládnu i cestou do města," odpovím mu bezmyšlenkovitě, to už se ovšem oblékám a rázným krokem mířím na schodiště. Chvíle o samotě k protřízení myšlenek mi neuškodí...

Benedikt *Ben* Graff - 28. listopadu 2021 22:11

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Věřil jsem jí. Vzhledem k tomu, že byla nejdříve lovec a poté jí při jedné akci pokousal vlkodlak. Zatraceně. Vždyť musela dělat s tím Novotným. Takže tahle společná historie. Dojde mi konečně. Nějak se však k tomu nevyjadřuji. Mám pocit, že by mi za odměnu tak akorát mohla uhryznout koule. A já ty svoje mám fakt rád. Holt, každý máme svoji minulost. ”Ok, tak dole.” Houknu na její mizející záda, mezitím co čekám až mi dorazí výtah. Má pravdu, že vypadám jako normál a asi v tom, že smrdím. Je to moje výhoda. Snadno mně díky tomu protivníci podceňují a já toho mohu využít ve svůj prospěch. Je fakt, že narozdíl od ní jsem řešil maximálně ztracené věci, párkrát vyháněl duchy z domovů a jednou dělal exorcismus. Vždycky se jednalo o jasně danou věc a nic zbytečně komplikovaného. Tohle je prostě něco jiného. Zatracení elfové. Nemám o nich tolik načteného kromě klasických věcí, co je o nich známo. Jedná se o hrdou rasu. Jsou dlouhověcí a velice inteligentní. Jo a taky nemohou lhát. Nicméně to neznamená, že si rádi nehrají se slovy. Takže je fajn se naučit číst mezi řádky. Budu se holt muset začít vzdělávat. ”Asi nejlepší varianta bude chytnout si pětku nebo devítku, vystoupit na Lazarské a pak to střihnout pěšky.” Pronesl jsem, když jsem si na idosu našel nejlepší spoj. Jen co dojdeme na zastávku, tak nám to krásně přijede. Naštěstí mám lítačku, takže řešit lístky nemusím. Jen hodím očku po mé kolegyni. Doufám přitom, že nejede na černo. Samozřejmě, kdyby jela a my měli fakt pech, tak jsem schopen ten celý problém vyřešit salonním trikem, ale nebudu z toho dvakrát nadšený. Jak se dalo čekat, tak tramvaj je poloprázdná. Nejvíc frekventované to bylo zhruba před hodinou k našemu štěstí. Nikdo si nás nevšímá. Všichni si hledí svého a tak to je nejlepší. ”Pokud nebude vadit, tak budu já ten kdo bude mluvit. Ty by ses mohla mračit a působit strach.” Rozhodnu se znovu připomenout o čem jsme mluvili v kanceláři. Podívám se na ní zkoumavě s jasnou otázkou, zda tomu rozumí. Nechci tím nějak naznačovat, že by nebyla schopná to vykomunikovat. O tom žádná. Ale toto je můj informátor a tak mi přijde logické, že s ním budu komunikovat já. Když bude mít svého, tak jí to také přenechám v plné parádě.

Tamara "Mori" Jánská - 28. listopadu 2021 22:42

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Klusem seběhnu schody dolů, ani se u toho nezadýchám, Ben na mě ani nemusí dlouho čekat, ven dorazím jen chvíli po něm. Musím pobaveně potřást hlavou, když mi sděluje, jak se tam nejrychleji dostaneme. Celá ta situace na mě v tu chvíli působí absurdně, když kontroluje na mobilu spoje, jak se dostaneme do restaurace vedené třemi vílami.  Benův návrh nicméně nijak nerozporuji, jen pokrčím rameny. "Může být," houknu. Že lítačku nemám - proboha, kde bych na ni asi vzala peníze, hm? Byla jsem ráda, že mám vůbec na nájem a něco k jídlu, ani si nepamatuji, kdy jsem si naposledy kupovala nové oblečení - jakože nové, nikým předtím nepoužité hadry.  Naštěstí revizora nepotkáme a cestu tramvají přežijeme bez zbytečných ztrát na životech civilistů. I když nebudu lhát, ta partička puberťáků, co se vzadu směje a má puštěnou hudbu mě v kombinaci s ženskou ve středních letech telefonující se svojí kamarádkou a stěžující si na manžela a tchýni mě neskutečně vytáčeli, tak moc, že na kovové tyči pro držení po mně zůstaly promáčkliny o velikosti mých prstů. A mám pocit, že ta čivava v tašce drobné blondýnky se při pohledu na mě počůrala, no, možná jsem na ni v nestřeženém okamžiku, kdy se nikdo nedíval vycenila zuby, ale...  Jak říkám. Cesta proběhla v pořádku. "Hm... Nějak takhle?" povytáhnu obočí a mé už tak nažloutlé oči se během chvíle... Změní, naberou barvy zředěného octa v jehož hlubinách plane jantarový divoký oheň. Babičko, a proč máš tak velké oči? Aniž bych si to sama uvědomovala, rysy v mé tváři naberou ostřejších rysů, stejně jako úsměv náhle působí o něco více... Zubatěji.

Benedikt *Ben* Graff - 29. listopadu 2021 20:15

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Je mi jasné, že jsem si o to řekl. Něco ve mně by nejraději vzalo nohy na rameno a zmizelo co nejdál od ní. Potlačil jsem to a jen si odkašlal. Měl jsem naštěstí dost rozumu a nespouštěl žádný obranný štít. "Jo, to by hodně šlo." S tím jsem na ní vykouzlil rozpačitý úsměv. Bylo také štěstí, že zrovna kromě nás na chodníku nikdo nestál. Vlastně jsem měl pocit, že schválně přecházeli na druhou stranu, aby se nám vyhnuli. Ani jsem se jim nedivil. "Tak jo, tak teda jdeme." Šel jsem jako gentleman první, holt některé zvyky jsou zajetější. Sešli jsme po schodech dolů. Podnik vypadá docela nóbl, daly si na tom záležet. Šestý smysl však varuje, ať si dávám pozor, že tu něco nehraje. Je to zvláštně cítit. Za barem stál barman s červenou škraboškou, číšník pobíhal po pláce a obsluhoval tři stoly. Oba dva byli lidé. Jeden stůl byl obsazen párem lidských turistů, kteří sem pravděpodobně zabloudili. Zbylé dva, měli k lidem na míle daleko. Mlsně si je celou dobu prohlíželi. Tamara a já jsme i přes jejich dobré maskovací kouzlo věděli, že máme tu čest s někým jiným. Jeden stůl byl obsazen dvěma harpyjemi popíjecími nějaký drinčík. U druhého stolu popíjeli podřadní démoni kávu černou jako jejich duše. Turisté vypadali, že si ničeho nevšímají a vychutnávají si svoje jídlo, aniž by tušili, že se následně stanou součástí podniku a budou obsluhovat. Dojdu rozhodně za barmanem a tvářím se, jako kdyby mi to tady patřilo. Dost mi pomáhá přítomnost moji parťačky. "Mohu se zeptat, zda tu máte manažera?" Zeptám se. Barman mi věnuje skelný pohled. "Záleží na tom, kdo se ptá?" "Graff." Barman se dlouze zamyslí, ale to zazvoní telefon. Nemám sice tak dobrý sluch, jako Tamara, ale dle toho jak ten na druhém drátě řve, rozumím tomu co říká. Nebyl to nikdo jiný než manažer, který se celé dění pozoroval přes kamery. Takže chudáka seřval, ten jen rukou ukázal směr. Nepotřeboval jsem to, jelikož jsem tam už tolikrát byl. U dveří se zastavím a tázavě se na ní podívám. Tohle zatím byla ještě ta lehká část. Kdo ví, jakou budou mít dámy náladu.

Tamara "Mori" Jánská - 29. listopadu 2021 21:15

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Pohlédnu na Bena s jistou výzvou ve tváři, s tou morbidní zvědavostí, zda ucukne pohledem, couvne, dá najevo strach z toho, co jsem. Vydrží to, i když ucítím tu jemnou nasládlou vůni strachu. Drobně sebou škubnu, naučeným pohybem hlavy si nechám vlasy sklouznout před tvář a zakrýt tak jizvy i ten vlčí výraz. Po páteři mi sjede ten šimravý pocit, co nesnáším a miluju zároveň. "Dobře," souhlasím tiše, hlas mi zadrnčí a pak už jen čarodějníčka následuji do té jámy lvové. Vílí. Vyjde to nastejno.  Podezíravě mnouřím oči, zatímco se rozhlížím po prostranství restauace. Obzvláště nelibý pohled věnuji dvojici existencí zírající na lidské turisty, jen tak tak se ovládnu, abych na to nereagovala mnohem hůře než jen svým výrazem. Nemám tenhle typ podniků ráda, ani předtím, ani teď. Ale aspoň se mi trochu uleví, že tu krom harpyjí a démonů nesedí i někdo jiný - někdo mého druhu.  "Je tohle vůbec legální?" podívám se na Bena. Ne, nemluvím potichu. Pardon, já to řekla nahlas? Ben jde rovnou na věc, já sleduji telefonujícího číšníka s povytaženým obočím načež potřesu hlavou. Milé, vskutku. Odezdaně si povzdechnu, když máme svoleno vejít do trochu jiné části podniku, zachytím Benův pohled.  "Až po tobě," drobně se ušklíbnu. Co jinýho taky zbývá, že.

Benedikt *Ben* Graff - 05. prosince 2021 18:22

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Je fakt, že za tu dobu, co to tady navštěvuju, jsem nebyl svědkem sklizně. Tohle je prvně. "No, ehm… chceš s tím něco dělat?" Na rozdíl od ní svou otázku pronesu tiše, tak aby to slyšela pouze ona. I když nevím, jak mají harpyje a démoni dobrý sluch. Kdyby s tím chtěla něco dělat, jako její parťák bych jí stál po boku. Co naplat, že situace do které bych se dostal, by mne ani trochu netěšila. Nemluvě o tom, že nejsem dostatečně vyzbrojen. Naštěstí vyřešit situaci s manažerem netrvalo dlouho a už jsme čekali před dveřmi kanceláře. Jen jsem kývnul hlavou, nasadil profesionální sebejistý výraz. Potlačil všechny svoje obavy a vešel dovnitř. Když si nevíš rady, tvař se, jako kdybys věděl. Do kanceláře, která jasně říkala, že podnik opravdu vynáší. Mohutný mahagonový stůl očividně na zakázku. Kožené křeslo a pohovka, kdy by se dalo uvažovat čí to byla kůže. Dobře, to už trošku přeháním. Nacházel se tu i bar s velmi drahým pitím v pravém křišťálu. Za stolem seděl Albert. Oblečený do drahého obleku šitém na míru. V jednom uchu měl handsfree. S někým hovořil, ale zdálo se, že to je opravdu krátký telefonát. ”Udělejte to, přestaňte mít zbytečné výmluvy.” S tím zavěsil a postavil se na nohy. Převyšoval mně. Dva metry, jsou dva metry. Až teď mi došlo, že je vlastně hrozně podobný jednomu herci a to Dwaynovi Johnsovi. Nejspíš to byl jejich účel. Vypadal fakt drsně a v tom obleku připomínal nějakého mafiána, což vlastně nebylo daleko od pravdy. ”Zdravím, Graffe, co pro tebe mohu udělat?” Nasadil profesionální výraz, i když ho prozrazovaly oči. Neměly mně zrovna dvakrát v lásce, ale kšeft je kšeft. A kdyby se ostatní dozvěděli pravdu, už by tolik nebudily hrůzu. ”Informace. Ty víš téměř o všem, co se šustne.” Odpovím mu, mezitím co si nedůvěřuje prohlíží mou kolegyni. ”Co ona tady dělá?” Kývne hlavou k ní a já doufám, že mu Tamara za to jednu nevrazí. Na druhou stranu, kdyby došlo na souboj. Vsadil bych na její vítězství. To se však doufám nestane. ”Je to moje kolegyně, slečna Jánská.” Představím je a jasně tím říkám, že je důvěryhodná osoba. ”Dobře, dobře.” S tím přejde k baru a začne nalévat do skleniček. ”Dřív, než začneme práci. Co si dáte?” Svou pozorně plně obrátí na mou kolegyni. Je na něm vidět, že jí zkouší a v očích mu pobaveně jiskří.

Tamara "Mori" Jánská - 06. prosince 2021 19:44

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Hm, pár nápadů bych měla," odpovím polohlasně Benovi, ta slova mají poněkud... Zlověstný nádech, na jejich pozadí se skrývá temné zavrčení šelmy v mém nitru. A jeden horší než druhý, to už ovšem nahlas nedodávám. Raději.  Kancelář, do které vstoupíme, působí až nechutně okázale, tady si dal někdo záležet... Pohledem přejedu vybavení až se nakonec zastavím na bytosti, která si nechává říkat Albert. Mírně přimhouřím oči, nos mi krátce zacuká a chřípí se zachvěje, jak dlouze nasaji pachy v místnosti. Hovor je u konce, ta malá demonstrace síly... No, víly si daly na svém maskování opravdu záležet, mohutný dlouhán působí impozantně. Já mám z Alberta tedy spíše přesně ten pocit jako kdyby mi někdo mával před ksichtem rudým hadrem a křičel u toho "torro, torro", ale to už je vedlejší.  Nevědomky se narovnám, napnu v zádech a váhu přenesu na špičky.  "Ona je v místnosti také a ocenila by, kdyby na ni tady ten mluvil přímo, vyřiď to prosím," houknu směrem k Benovi. Je mi ho trochu líto. Ale jen trochu.  "Ona si nedá nic, nejsme tady na skleničku," odpovím drze.

Benedikt *Ben* Graff - 06. prosince 2021 20:05

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Slyšel jsi mou parťačku. Mluv i na ní.” Poslušně přetlumočím. Vykouzlím na své tváři o něco upřímnější úsměv. Vlastně mně tím opravdu pobavila. O tohle si prostě řekl. S ním to však ani nehne. ”Stejně jako ona, budu muset odmítnout.” ”Ach jo, vy naděláte.” Hlasitě si povzdechne, aby nám dal najevo jak moc se ho to dotklo a nalije teda pouze sobě čirou tekutinu. Přesune si zpátky ke stolu. ”Tak co za informace byste chtěli vědět?” Opět nasadí profesionální tón hlasu. ”Co bys nám řekl o La Rouche a Krokodýlovi?” Zeptám se rovnou. Čím dříve to budeme mít za sebou, tím lépe. I když to vypadá, že Tamara bude mít s tímto podnikem ještě svoje plány. Začínám se toho docela bát. Vůbec netuším, jaká bude moje role v tom. Ale tak nějak počítám, že toto bude poslední informace, kterou se od něj dozvím. Naštěstím mám ještě pár kontaktů v záloze. Na druhou stranu nikdo není tak důkladný jako ony. ”La Rouche a Krokodýl… Hmmm...” Dlouze se zamyslí. Tipoval bych to na to, že uvažuje, co by nám mohl říct aniž by ho to neohrozilo. Nejspíš s majitelkou toho podniku spolupracoval. Vlastně by to dávalo smysl. ”V tom případě bych se rád domluvil na ceně.” Jo, trefil jsem do černého. Chce z toho něco vytěžit. Nehodlá jí podrazit s prázdnou. Pohlédnu na Tamaru s jasnou otázkou v očích - Chceme za to něco platit?

Tamara "Mori" Jánská - 06. prosince 2021 20:10

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Výborně. Tak jedna část tanečků je za námi, před nám ovšem ta druhá - náročnější. Samozřejmě, že si ty malý vílácký čůzy řekly o cenu, jaktěživ jsem neviděla, že by víla chtěla cokoliv dělat zadarmo. Akorát za mých slavných loveckých časů stačilo s nima měnit za jejich život - pokud vůbec byla z naší strany ta vůle.  Sleduji Alberta a hlavou se mi honí, jak by asi jeho majitelky mluvily, kdybych jednu z nich držela v kravatě a mířila na ni hlavní zbraně skrývající jednu staromódní kulku s příměsí železa.  Ben se po mě podívá a já bojuji s nutkáním zakoulet očima. Tohle jsi mohl čekat, pomyslím si v duchu.  "O jaký ceně tu mluvíme?" Nikdy neuzavírej dohody s vílam, Ještěrko, nikdy...

Benedikt *Ben* Graff - 06. prosince 2021 21:20

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Na mou obranu doposud stačilo, že jsem jim vyhrožoval, že bych o nich řekl světu. Jenže samozřejmě, přišlo odtajnění. Zatracená práce. A to mi sebralo celé sebralo. Dlouze si povzdechnu a jsem rád, že se Tamara chopila slova. ”Hm… co byste řekli na nějakou službičku, kterou si nevyberu teď, ale až přijde vhodná chvíle. Prostě mi budete dlužit službičku.” Sdělí nám nevinně svou cenu. Dlužit vílám nikdy neznamenalo nic dobrého. Tohle by nás mohlo dovést ještě do většího průseru. Nevím, jestli ta informace za to stojí. Do prdele. Tohle jsem nevymyslel. Albert si všímá moji nerozhodnosti a na jeho tváři se objeví úšklebek. ”Abyste neřekli, že jsem nelida...” Pronese pobaveně a naškrábe něco na papír, který následně odtrhne a podá mi ho. Je tam adresa. Amurská 12 ”Adresa jednoho dealera, abyste pochopili, že to co nabízím opravdu stojí za to.” Dává tím najevo, že víc nám není ochotná pomoci, dokud se nerozhodneme.

Tamara "Mori" Jánská - 06. prosince 2021 22:22

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Neubráním se pohrdlivému odfrknutí, když si Albert(ini) stanoví svoji cenu. Nic menšího než službička, určitě. Zatěkám pohledem mezi dlouhánem a Benem, který se tváří všelijak jen ne, že by tušil, co teď. "Jen? A já se bála, že to bude barva očí, sedm let života nebo vzpomínka na první lásku," utrousím hlasem, který mi doslova skřípe mezi zuby. Víly ovšem zvyšují nabídku adresou dealera. Mám pocit, že ale moc dobře ví, že nám bude k ničemu bez dalších informací, které by nám mohly prozradit. Kde jsem to... Jo, čúzy mizerný. "Já tu mám hned jednu službičku na směnění. Jsem si jistá, že to, co tu děláte s lidmi, by venku nepřijali úplně s nadšení, hm? Teď, když nás všechny lidé tak ostrakizují a div nepořádají pogromy. Nebo nedejbože, kdyby se vám před vchod nastěhovala skupinka aktivistů varující turisty a další hlupáky, že tenhle podnik není vhodný k návštěvě pro normály," přimhouřím oči. "Abychom se dobře pochopili, spolupráce je polehčující okolnost, zvláště pokud v tom svinstvu jedete taky. Nastal čas dát od toho ruce pryč, než vám to bouchne do ksichtu. A ono to bouchne, už teď je slyšet, jak to tiká a tiká, s každým dalším incidentem, který způsobí feťák na špatné dávce," zním nasraně? Možná, trochu. Víc. Vím, že Ben nechtěl, abych mluvila, ale... No, na to už je asi pozdě.

Benedikt *Ben* Graff - 08. prosince 2021 22:36

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Uhmm...” Ozve ze zaskočených víl, kterým uvízne sklenička v cestě někde u pusy. I já sám na ni koukám div ne s otevřenou pusou. Snažím se přitom nenápadně vložit dostatečnou energii do štítu. Kontroluji přitom, co všechno bych byl schopen použít jako zbraň a prostě jsem v pohotovostním režimu. Žádný útok se z jejich strany však nekoná. Vlastně začnou vyluzovat zvláštní zvuk připomínající hrbáče padajícího ze schodů. Notnou chvíli mi trvá, než jsem schopen určit, že se jedná o smích. Opravdu děsivý smích. ”Necítíš se blbě, Grafe, že tahle ženská má větší koule než ty?” Zeptá se pobaveně, poté co chvíli popadal dech. Raději se k tomu nevyjadřuji a rozhodnu se to ignorovat. Pro změnu to vypadá, že ze mně se stává tichý společník. Zajímavý vývoj situace. To jsem opravdu nečekal. ”Nuže, nebudu lhát, že jsem se trošku nesmočil. Ten materiál, co tam mají je fakt dobrý.” Pokrčí rameny a tváří se přitom, že brát drogy je naprosto v pořádku. ”Co byste všechno chtěla vědět?” Nemůžu se ubránit pocitu, že se rozhodli pro změnu mně ignorovat a ten tón hlasu, jaký nasadili. To se jí teď pokouší pro změnu sbalit?

Tamara "Mori" Jánská - 08. prosince 2021 22:56

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Mhouřím nadále oči, po zádech mi přejede nepříjemné mrazení, když zaslechnu ten zvuk. Nepatrně ohrnu rty při pobavené poznámce k Benovi, můj pohled i výraz se změní v přezíravý, zatímco pohled vlčích očí zůstává na Albertovi. Kdybych měla větší koule, už bych vás dávno zabila. Divoká, nepříčetná myšlenka, něco ve mně by to udělalo - chce to udělat. Slyšet ten zvuk, když se láme drobný vílí vaz a cítit na jazyku chuť té sladké krve. Napětí v mém držení těla zesílí a jen silou vůle se přinutím po chvíli... Vydechnout. Jo, dýchat, musím zatraceně dýchat. Sebeovládání, kurva. "Fakt dobrý materiál je dost nešťastný pojmenování. Je to výdělečný hnus, nic jiného," neodpustím si kousavou poznámku, když už nic jiného a přenesu váhu z nohy na nohu. Jak to tak vypadá, rozhovor se rychle posunul mezi mne a je, nu, dobrá. Ben je dospělý, když bude chtít něco říci, ozve se.  "Všechno, co nám v našem vyšetřování pomůže, nic víc přátelsky nežádáme," tón mého hlasu zní tvrdě - snad právě kvůli tomu jejich.

Benedikt *Ben* Graff - 09. prosince 2021 19:38

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Albert si vůbec nevšiml, jak se tu najednou napětím dalo krájet na tu malinkou chvíli. Nicméně já jsem konečně v té chvíli začal chápat Batmana… Moje parťačka byla kurevsky nebezpečná. Věděl jsem to sice už předtím. Teď to však bylo jiné. Na tu malou chvíli jsem cítil přítomnost někoho jiného. Nestalo se naštěstí nic… ale co kdyby? V hlavě mi najednou naběhlo spoustu otázek. Sice se ovládla, ale co kdyby ne? Zabila by ho? Stačil by jí? Přišel bych pak na řadu já? Ubránil bych se jí? Najednou jsem si začal uvědomovat kolik toho vlastně vím o vlkodlacích. Nebylo špatné se zase o něco lépe vzdělat. A pokud možno mít u sebe něco, co bych byl schopen použít proti ní. Stejně jak to měl Batman proti Supermanovi… ”Ach jo. S vámi není žádná zábava. No dobře…” Dlouze si povzdechne. Vytáhne z dřevěné krabičky na stole doutník. Ořízne konec doutníku a potom ho přiloží k ústům, aby jej následně mohl zapálit sirkou. Nejsem kuřák a tak mi to neskutečně smrdí. Jen nakrčím nos. Na druhou stranu nemám zas tak citlivý nos, jako moje kolegyně. On si vážně koleduje. ”Na té adrese ve sklepě taky vařej. Neměl se tím chlubit. Ale asi to nebude ta hlavní. Nicméně by vás to mohlo někam posunout. Jistě si s tím poradíte.” Vydechne kouř a vykouzlí na své tváři úsměv. ”O tom, že ho vlastní Lucrezia už jistě víte. Dávejte si pozor na ní. Hlavně na její parfémy. Některé fungují na povzbuzení. Jiné jsou smrtící.” To je docela užitečné. Možná bych byl schopen z toho mála, co mám k dispozici udělat provizorní obranu vůči tomu. Aspoň nás tímto nepřekvapí. ”Drogy se prodávají v tom jejím doupěti neřesti, hlavně když se koná jedna akce. Hlídá si, aby to nikdo nedělal bokem.” Jestli to tak je, tak jak se drogy dostávají mezi lidi? Že by to někdo dělal za jejími zády? Albert nevypadal, že by měl v plánu nám říct o jakou akci se jedná.

Tamara "Mori" Jánská - 11. prosince 2021 11:52

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Tlukot srdce naskočí do klidnějšího tempa, kůže přestává mravenčit. Dýchám a myslím jen na to, že nesmím povolit opratě, že nesmím dělat, co chci, ale co musím. Nemáte ponětí, kolik let života mě stálo než jsem se naučila takto ovládat. Nepřinutím se už ovšem k tomu, abych aspoň na chvíli spustila pohled z Alberta, z těch zatracených víl. Nedokážu to. A babičko, proč má tak velké oči? "Nemáš ani ponětí," zavrčím tichounce ještě předtím, než dostanu tu facku přes nos v podobě hutného doutníkového aroma, které je v základu cítit jako když zapálíte hromadu mokrého listí. Nakrčím znechuceně nos, ale namísto toho, abych se začala ošívat, tak se předkloním a upřu se rukama o ten fešácký starožitný stůl. Drápy čnící z konečků kloubnatých prstů namísto nehtů se opřou svými ostrými špičkami o lakovaného dřevo a tiše výhružně zaskřípou. "Dobřře," shrnu krátce informace, které nám byly poskytnuty a nakrátko vycením zuby. "A teď slib, že nebudeš nikoho varovat ani neprozradíš, že jsme tu byli a vyptávali se," vyslovím svůj požadavek bez mrknutí oka.

Benedikt *Ben* Graff - 13. prosince 2021 21:44

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Ouuuu… sakra. Nezmůžu se na nic jiného, když vidím jak ničí tu jeho drahou starožitnost. Na sucho polknu. Albert se však nějak nepohne. Jen na ní upřeně hledí a v očích mu jiskří. Vypadá to, že si z něj právě udělala nepřítele. A vzhledem k tomu, že jsem jí sem přivedl já… Sakra. ”Ničíte mi věci a ještě ke všemu mi vyhrožujete. Upřímně doufám, že to je naposled, co se vidíme.” Je na něm vidět, že už nemá dál zájem se s námi vybavovat. ”Naše spolupráce tímto končí pane Grafe.” Přesune svou pozornost na malou chvíli na mně. ”Jistě.” Co jiného taky na to říct? Naštěstí není můj jediný zdroj informací. Jenže když to bude pokračovat na podobném způsobu… tak s takovou asi o všechny přijdu. Moje parťačka je holt divoká karta. ”Nemám vám, co dalšího říct. Prosím, abyste odešli.” S tím ukáže ke dveřím. ”Tamaro?” Pokusím se upoutat na sebe pozornost. Máme nějakou stopu navíc. Což není zas tak špatné.

Tamara "Mori" Jánská - 15. prosince 2021 22:02

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Nemyslím si," nenechám se těmi řečmi, gesty ani výrazy rozhodit, přesně na tohle ty kriptický vílí mrchy čekají. Vlastně všichni jako oni, myslí si, že když se budou tvářit dostatečně temně a mluvit přiměřeně zlověstně, že jim to projde. Leda tak hovno. Ušklíbnu se, zatímco se pomalu narovnám, nikam nepospíchám, neuhýbám pohledem. Jsme vyhozeni, zatím jen slovy a... Bože. Teď by to byla přesně ta správná chvíle jim otřískat hlavy o ten podělanej stůl, aby věděly jaká jsou pravidla téhle hry. Zaskřípu zuby, když mne Ben osloví, nicméně... Ne, po nikom se nevrhám, nevrčím, ani nic nerozbíjím, i když mě to láká. Namísto toho vykročím pryč z pracovny.  Těm aktivistům dám tip, tím si buďte jisti.

Benedikt *Ben* Graff - 28. prosince 2021 18:09

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Když jsme konečně venku. Jsem schopen si vydechnout. Celou tu dobu jsem byl jako na trní. Čekal jsem, že to tam Tamara srovná celé se zemí. Chvíli to sice tak vypadalo. Ta chvíle, kdy jsem nevěděl, co mám zatraceně dělat. Bylo mi jasné, že kdyby byla rozjetá, tak bych asi proti tomu nic nezmohl. Nemluvě o tom, že jsem se nechtěl postavit proti ní. Svým způsobem jsem s ní souhlasil. Zdůraznil bych, že docela klidným a tichým způsobem. Dneska navíc prostě nebyl ten den, kdy bych si troufl na celé toto osazenstvo a hlavně na Alberta. Takže teď jsem stál venku a těžce oddechoval. Vděčný, že jsme z toho lokálu pryč. No do prdele… Na chvíli jsem přemýšlel, jestli vlastně není dobrý nápad začít kouřit. Tohle je přesně ta situace, kdy by se hodilo si dát jednu tu “trubičku štěstí” ”Takže to by bylo.” Nemám ji v úmyslu nic vyčítat. Měl jsem tušit, že to takhle dopadne. Byla stále lovec, chránící lidi před příšerami a tohle bylo doupě příšer. Byla to její přirozenost. ”Co myslíš, zkusíme zajít nejdřív na tu adresu?”

Tamara "Mori" Jánská - 03. ledna 2022 16:55

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Vydusám z toho proklatýho podniku ven, kde se prudce zastavím a dopřeji si pár hlubokých nádechů a výdechů, abych se uklidnila. Prsty nahmatám krabičku cigaret v kapse, poněkud odrbanou krabičku, která je... Hm, prázdná. Vztekle s ní švihnu do koše a znovu se ostře nadechnu, pohledem seknu po Benovi.  Ten vypadá vyplašeně jako myš, co právě vyběhla z liščí nory.  "Jo, to by bylo," zahučím nevrle, tohle celé setkání mě rozčílilo více než jsem si byla ochotná přiznat. Krátce se odmlčím, asi bych měla říct, že se cítím lépe, ale to přijde až časem, nemá smysl to lámat přes koleno. Na rozdíl od těch víl.  "Jo, přes den nás tam asi nikdo nebude čekat, možná jim ty vílí čubky nedají nakonec ani to echo," zamručím v odpověď a kývnu hlavou na znamení, že můžeme pokračovat v naší spanilé pouti Prahou dál.

Benedikt *Ben* Graff - 09. ledna 2022 22:31

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Měl bych blbou otázku.” Rozhodnu se, že se nebudu ptát, jestli bych se na něco blbě mohl zeptat a jdu rovnou na věc. Tak teď jen doufat, že mi za to neukousne hlavu. ”Jelikož nejsem pořádně lovec a jen čaroděj. Mno a mezi nejpodobnější akce té, co se chystáme podniknout je sledování akčňáků…Takže jsem teoreticky v obraze…Uhm…” Na chvíli se zarazím. Připadám si naprosto hloupě. Fakt jsem čekal něco jiného? Možná? Vždyť se sakra chystáme jít do drogového doupěte lomeno vývařovny. Na tohle jsem fakt připravený nebyl. ”...Prostě a jednoduše, co tam vlastně budeme dělat?” Zeptám se, co nejdiplomatěji to jde. Moje otázka samozřejmě směřuje k tomu, zda to tam plánuje srovnat se zemí. Nemluvě o tom, že vypadá jako kdyby chtěla si na někom vybít zlost.

Tamara "Mori" Jánská - 12. ledna 2022 09:57

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Švihnu po Benovi zamračeným pohledem ze kterého přímo čiší ta nevyřčená slova propalující se skrze něj. "Co prosím?" Čaroděj, ne lovec. I tak bych očekávala, že aspoň nějakým kurzem prošel, že ho někdo aspoň zkusil naučit nějaké postupy. Na tuhle práci prostě nemůžete brát lidi z ulice a je jedno, co umí nebo neumí. Dříve či později něco podělají a umřou. Spíše dříve než později. Uhm. Potřesu hlavou a přinutím se uhnout pohledem, musím si připomenout, že já už nejsem lovec a tohle není žádná naše trestná výprava. Tak. "Co by? Odchytíme toho, kdo to tam vaří, dealuje nebo se o to prostě jen stará, co já vím a položíme mu pár otázek. A ty pak zavoláš na ústředí, že jsme našli varnu, ať si to tam přijdou zajistit," odpovím mu se samozřejmostí, ale až poté, co se vydáme směrem k zastávce, vážně se mi tohle nechce rozebírat před tím vílím doupětem. "Stačí, když se mi nebudeš plést pod nohy, krýt mi záda a dělat, co říkám," dodám celkem sebevědomě, ačkoliv mne bodne v hrudi, když mi ten zlý škodolibý hlásek v hlavě připomene, co se stalo naposledy, kdy jsem takhle sebevědomě vyrazila do akce. To bylo něco jiného. Úplně jiného. Znovu potřesu hlavou a poškrábu se už ze zvyku na jizvách brázdících část tváře.

Benedikt *Ben* Graff - 13. ledna 2022 20:57

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro S velkými obtížemi odolávám nutkání se z jejího pohledu ošít a okamžitě se jí začít omlouvat. Na mou obranu byl to poměrně rychlý zácvik. Nicméně na nějakou drogovou razii jsem připravený nebyl. Můj dotaz hlavně směřoval k tomu, jestli nemá v plánu vést křížovou výpravu. Aspoň tak před chvíli vypadala. "Uhmmm…" Musel jsem přidat do kroku, protože nasadila poměrně rychlé tempo k správné zastávce. "Okey…" Pronesu docela zadýchaně, když se jí snažím stačit, při přecházení přes přechod. Měl bych na sobě začít zase pořádně pracovat. "Krýt záda, neplést pod nohy. Chápu." Téměř zasalutuji. Vzhledem k tomu, že jsme se dostali na zastávku a je tu už pár civilistů, raději se rozhodnu změnit téma a maličko zariskovat. "Vážně jsem nečekal, že nám bude šéfovat Novotný, i když to svým způsobem dává smysl." Přeci jen je to vůdce lovců. Dlouhou dobu se snažil o udržení rovnováhy a anonymity. Nahlas to však neřeknu. Sama to ví nejlíp. Naštěstí právě dojede tramvaj, kterou se budeme moct svést na Slavii a zabrání mi tak dál pokoušet svoje štěstí. Zvědavost zabila kočku. I když v mém případě by mně mohla rozsápat nasraná vlkodlačice. Na sucho polknu z oné chvilkové představy. A tak raději po vzoru ostatních cestujících nastoupím do vozu.

Tamara "Mori" Jánská - 16. ledna 2022 17:49

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Chápeš?" zopakuji po Benovi a krátce se po něm podívám. Je to spíše řečnická otázka než cokoliv jiného vzhledem k tomu, že jsme se už přemístili na zastávku. Netrpělivě přešlápnu z nohy na nohu, doufám, že tu nebudeme dlouho čekat. A pak... Mimoděk sebou škubnu, když Ben zmíní jeho jméno.  "Nedává to smysl, je to celé blbost," zavrčím tiše, možná až příliš prudce a zbytečně útočně. V další chvíli se stáhnu zpátky do sebe, ruce si založím na hrudi. Nepromluvím už ani slovo po zbytek cesty ke Slavii, nechci o tom mluvit. Nitrem mi zmítá ten divoký chaos kdykoliv si vzpomenu na setkání v zasedačce. Vztek i lítost, radost i... No, zase vztek.  Nesnášela jsem, když jsem se takhle musela cítit.  Nasunu se k otevřenému okénku tramvaje, abych mohla co nejméně vnímat pachy i zvuky nesoucí se tramvají. A také... Abych skryla pohled svých nazlátlých očí, ve kterých stále doutná vlčí oheň.

Benedikt *Ben* Graff - 19. ledna 2022 00:31

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Šlápl jsem vedle. Dojde mi, ale když už je pozdě a moje parťačka se stahuje do svého nitra. To se mi to teda povedlo. Povzdechnu si, když si vlezu do tramky a sednu si na sedadlo, které je od ní dostatečně vzdálené. Snažím se jí dát tak prostor. Na druhou stranu jsem opravdu rád, že jsem se jí na rovinu nezeptal, co mezi těma dvěma bylo. Nejsem sebevrah. Lhal bych však, že nejsem zvědavý. Cestu si krátím sledováním scenérie z okna a občas se po očku kouknu na Tamaru. Jakmile vystoupíme, ujistím se pomocí gpsky kam se máme vydat. Nemám to tady ještě pořádně prochozené. Když se k tomu baráku blížíme, můj čarodějný smysl zpozorní. Něco je tu špatně. Jako kdyby tu byl nějaký odražovač zvědavců. Jasně hlásal, že se tomu místu máte vyhnout obloukem. Nemluvě o tom, že to vypadá, že tu nikdo pořádně nebydlí. Vlastně když se pořádně podívám, tak i stromy vypadají mrtvolně. A nikde nevidím holuby. Domy mi zároveň přijdou na této ulici opuštěné. Prostě poznáte, když je někde život a tady tomu tak není. ”Vypadá to, že někdo si dal záležet, aby nebyl rušen.” Zašeptám tiše, jako kdyby nás snad mohl někdo odposlouchávat. Moje domněnka je potvrzena, když se zastavíme před oním domem ze kterého vyzařuje magická ochrana. ”Budu schopen jí prolomit, jen mi to chvíli potrvá.” Pokud nějak nenamítá pustím se do práce. Napojit se na onu ochranu a svou vůlí jí prolomit. Už jsem to dělal a není to nějak náročné. Jen to vyžaduje chvíli soustředění. Nevýhodou však je, že dotyčný bude oním prolomením, upozorněn na vetřelce. Což by se stalo, i kdybych s tím nic neudělal a mi vešli dovnitř. Rád bych zabránil tomu, aby nás nedostala nějaká nastražená past. Aspoň to bych já udělal, kdybych už se obtěžoval s tak silnou ochranou. Na rozdíl od své parťačky, která má tak dokonalý čich necítím to co ona. Pach rozkládajícího se masa.

Tamara "Mori" Jánská - 19. ledna 2022 12:15

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Cesta probíhá v tichosti, Ben se ani nesnaží o nějakou konverzaci a já jsem za to vděčná. Potřebuji chvíli klid, abych tohle všechno rozdýchala, možná… Možná kdyby Michaela zmínil jindy. Ale ne teď po tom zážitku s těmi čůzami. Zamračím se. Přistihnu se, jak kolem sebe metám vinu na všechny ostatní, jen abych si nemusela přiznat… Já jsem ten problém. To, co drhne v soukolí a cvaká kolem sebe zuby. Kurrva… Když vystoupíme na Slavii, odsunu se na chvíli bokem, než Ben zprovozní mapu ve svém mobilu a najde tu správnou adresu. Krátce se protáhnu, hlavu na chvíli zvrátím k obloze a dlouze vydechnu. Poté se už držím po boku čarodějníčka dokud nedojdeme k trojici bytových činžáků ze staré zástavby. Nakrčím nos a celá se oklepu, to místo na mě působí… Nehostinně. Prázdně. Jako by něco z koutků zarostlého hřiště křičelo – vypadni, tady nemáš, co dělat, vlčice. „Hádám, že jsme tedy na správném místě…“ odpovím Benovi stejně tiše jako promluvil prve on. Ošiju se. Zastavíme se u spodního domu naproti škole, můj společník se tváří, že i ví co dělá, a tak věnuji více pozornosti okolí. „Řekla bych ti, že máš tolik času, kolik potřebuješ, ale…“ Ben se pustí do práce a já se v tu chvíli více zaměřím na ten dům, kdyby náhodou na nás chtěl někdo vyběhnout ze dveří… Skočit z okna… Co já vím. Dlouze nasaji vzduch nosem a… Ustrnu uprostřed pohybu. Nos mi ještě párkrát zacuká, jak o to usilovněji zavětřím a z toho co ucítím… Se mi zježí chloupky na pažích. „Bene, až budeš mít hotovo, hned půjdeš od těch dveřří prryč,“ hlas mám zhrublý. „Cítím mrrtvé maso,“ dodám o poznání tišeji, napjatěji, zatímco se připravuji na to… Co na nás čeká uvnitř.

Benedikt *Ben* Graff - 19. ledna 2022 16:33

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Vnímám onu ochranu, snažím se dostat na její frekvenci. Opatrně a hlavně pomalu přesvědčuji, že jsem její součástí. Cítím, že ten kdo jej stvořil byl silný, ale to kouzlo je takové divně odfláknuté. Dostat se dovnitř nebude vůbec náročné. Jako kdyby ochrana byla hlavně soustředěná na to, že to co je uvnitř se nesmí dostat ven. Což mi vzápětí potvrdí i Tamara. Přetlumočím jí svoje zjištění. ”Mohl bych nás dostat dovnitř a neporušit tak to, aby se to dostalo ven. Ale bude to chtít ještě trochu času.” S tím vytáhnu ze své brašny křídu a začnu na barák dělat různé klikyháky. Následně do nich vložím část své podstaty. Soustředím se na to, co chci, aby se stalo. Což také tiše zašeptám dávným jazykem a volně přeloženo to zní: ”Zabraň projít někomu jinému, než jsem já!” A poté najdu ono správné vlákno v ochraně a zatlačím na to, tím jej naruším a my tak můžeme projít. Proto je důležité si dávat na čas a myslet na slabá vlákna. Odskočím od dveří, jak mi řekla. Avšak nic na druhé straně dveře nerozrazí a nejde si to s námi rozdat. Zároveň je mé kolegyni potvrzeno, že za dveřmi neslyší žádný hluk. Vlastně nejvíc hluku je slyšet pod námi, což bude s jistotou značit sklep. ”Takže vzhůru dovnitř? Dáma první?” Soustředím se přitom zároveň na aktivování štítů ve svém prstenu. Říká se, že štěstí přeje připraveným. Tak snad se nám osud nevysměje do tváře.

Tamara "Mori" Jánská - 19. ledna 2022 23:00

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Dobřře... Hlavně opatrrně," odpovím Benovi, hlas mám napjatý jak strunu, zhrublý, podkreslený aurou vlka. Nedokážu to ovládnout, ne když cítím ten štiplavý pocit zaplavující tělo, horkost vlévající se do žil. Cítím ve vzduchu nasládlý pach hniloby a problémů. Dlouze se nadechnu a zase vydechnu, zatímco netrpělivě přešlapuji kousek od čarodějníčka. Připadá mi, že mu to trvá snad celou věčnost a jen tak tak se držím, abych ho nepopoháněla.  Nevím sice, co dělá, ale nezbývá než doufat, že to dělá dobře. Ve vzduchu cítím hřebíček a skořici, je to... Spíše jen pocit, šálení příliš citlivých smyslů, štiplavý odér magie, který se usadí v nose a nejde z něj dostat. Tiše zafrkám a trochu více od Bena odstoupím, nicméně... To už je hotov se svým dílem. Neděje se ovšem... Nic. Lehce nakloním hlavu ke straně ve snaze něco zaslechnout zpoza dveří... Asi čisto, hádám? "Jo," kývnu hlavou, nezdržuji se se zbytečnými slovy, "a pamatuj... Co jsem ti říkala," připomenu mu. Ostře se nadechnu a vykročím k těm proklatým dveřím. Opatrně vezmu za kliku, abych je otevřela, pro mě za mě i za něžného použití hrubé síly. Ale spíše se spoléhám na to, že byly zamčené a zajištěné pouze nějakým magickým tentononcem.  Větřím, naslouchám, snažím se určitě to správné místo, kam se musíme vydat. Hlavně... Opatrně.

Benedikt *Ben* Graff - 20. ledna 2022 22:34

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Neplést se ti pod nohy, krýt ti záda a dělat, co mi řekneš.” Zopakuji tiše. Takže když jde první dovnitř, jsem jí hned v patách v dostatečné vzdálenosti. Tak abych jí nepřekážel. Je vidět, že tady dlouho nikdo nebyl a nestaral se o dům. Je ve stavu rozkladu, ale i přestože je tu cítit plíseň ze zdí, nebude to ten hnilobný pach na který upozorňovala. Pod nohama cítím nepříjemnou energii, ze které mi jde mráz po zádech. Tam dole na nás něco čeká a my tomu půjdeme očividně vstříc. Připadám si jako v nějakém hororu, kdy očividně víte, že je tam past a hlavní hrdina do ní nakráčí. Je pak pochopitelně ošklivě zavražděn. Upřímně doufám, že mi budeme mít větší štěstí. Vchod do sklepa je chráněn brankou, která však pro moji kolegyni nepředstavuje žádnou překážku. V tomhle je síla vlkodlaků k nezaplacení. Až u té branky mně udeří ten odér. Chvíli zápasím se svým žaludkem a snažím se ho přemluvit, aby mi neudělal ostudu. Naštěstí jsem úspěšný. Vůbec si nedokážu představit, jaké to pro ní musí být příšerné. Tamara může slyšet, že se tam dole něco pohybuje, takovým tím šouravým způsobem. Nic nenasvědčuje tomu, že by jevilo zájem o vetřelce. Od toho děsivého místa nás dělí dvacet schodů. Každým krokem je ten pach nesnesitelnější. Konečně mi začíná docházet s čím bychom mohli mít, co dočinění. Skvělé, buď to budou zombíci nebo ghůlové.

Tamara "Mori" Jánská - 20. ledna 2022 23:22

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Kývnu krátce hlavou, nicméně mě Ben překvapí, když tiše zopakuje mé instrukce. Dobře, to bychom měli. Uvnitř domu vládne nepříjemné napětí, které je tak... Nakažlivé. Opatrně přejdu skrze vstupní chodbu až k mříži, která očividně odděluje tyhle vstupní prostory od sklepa. Zastaví se u ní, prsty ovinu mříže a nos si můžu ukroutit skrze ten strašlivý zápach, co mi leze do nozder. A nejen tam. Bojím se, že bude trvat týdny než dostanu pach mrtvého masa z oblečení. Co z oblečení! Cítím, jak se mi ten hnus zažírá pod kůži po celém těle a co to udělá s mými vlasy - na to raději ani nemyslím. Blila bych nebýt zvyklá. Smradu jsem si za svůj život užila už více než dost, s tím nutkáním se tak dá bojovat. Mlčky stojím, poslouchám... A nelíbí se mi to. Co má tohle kurva znamenat? zamračím se. "Dobře..." nepokračuji dál dolů. Nedává to smysl. "Má tady být varrna. Tak prroč jsou ve sklepě živí mrrtví?" promluvím tiše a podívám se po Benovi. Kdo to je? Bývalí nájemníci? Nebo co? To si sakra nikdo nevšiml, že je tu CELÝ MRTVÝ BARÁK?! Dobře, klid. "Možná bychom měli jít nejdřříve prrohledat zbytek domu, vrrchní patrra." Nebudu lhát. Nechci se mi tam.  "Cítíš něco? Zdrroj síly? Další magii?" zahrnu Bena otázkami, zatímco pohled upírám do temnoty, ve které mizí schody.

Benedikt *Ben* Graff - 21. ledna 2022 10:39

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro ”Levná a spolehlivá pracovní síla?” Nadhodím a myslím to ze začátku jako hloupý žert. Jenže co když to někdo naprosto šílený vzal doslovně. Když se nad tím hluboce a zvráceně zamyslím, bohužel to dává i smysl. Dole tedy budou ghúlové. Narozdíl od zombíků myslící bytosti a nežene je hlad. Nemluvě o tom, že ten kdo zabezpečil dveře by mohl být zároveň, kdo je ovládá. Takže nehrozí, že by si něco vzali bez dovolení. Jsou poslušní na slovo a pokud se objeví nebezpečí v jakékoliv podobě, dokáží se o sebe postarat. No a my vůbec nebezpečí nepředstavujeme… Ne, ani trochu. Moje parťačka naštěstí nechce vtrhnout dovnitř a bojovat s partou nasraných smradlavců. Nepochybuji o tom, že bychom je nezvládli. Na druhou stranu nerad pokouším své štěstí. ”Jo, no asi. Já bych ještě rád zabezpečil toto místo, aby se náhodou nerozhodli nám jít do zad.” Nechce se mi spoléhat na to, že by je mříž mohla udržet. Pokud nic nenamítá, tak se pustím do práce. Stejně jako předtím namaluji klikyháky, tentokrát to lehce odfláknu, aniž bych porušil funkčnost. Jinými slovy nebude zas takový problém, aby to jiný mág prolomil. ”Jo, něco slabě vychází z prvního patra.” Sdělím rozpačitě. Nejsem však schopen to pořádně identifikovat. Snad to nebudou další. Na sucho polknu. Popojdu pár kroků. Moc o ghúlech nevím. Jen obecné znalosti. Nikdy jsem se o to nezajímal. Je to zapovězený obor. A abych byl upřímný, tak se mi dělá opravdu zle z toho jak páchnou. Teď mám dokonce i názornou ukázku a to nestojíme úplně u nich. ”Nebylo by lepší zavolat na ústředí?” Navrhnu rozpačitě.

Tamara "Mori" Jánská - 21. ledna 2022 12:41

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Ušklíbnu se tomu "špatnému" vtipu, ale nesměji se. Nebylo by to poprvé ani naposledy, nekromanti a upíři se svými zombie a ghouly byly tím nejhorším odpadem, na který lovec mohl natrefit. Samozřejmě v těsné závěsu zůstávají lykantropové. A nebudu lhát, ti v mém žebříčku TOP deset nestvůr podle Tamary Jánské zůstávaly stále na vrcholu. "Dobrrý nápad," ocením Benovu invenci se zajištěním mříží, taky bych byla klidnější, protože ať je dole cokoliv, nerada bych, aby nám to odřízlo jedinou únikovou cestu z tohohle domu. Když tedy nepočítám okna, ale byla bych ráda, kdybychom mohli odejít v klidu dveřmi. Děvče může mít své sny, ne? Mlčky kývnu, když Ben určí první místo, kam bychom se měli podívat a... A pak se krátce zarazím. Přešlápnu z nohy na nohu a...  "Možná," zaváhám, "víš  co? Zavolej na ústřředí a zajisti tu mřříž, já se zatím půjdu podívat do prrvního patrra. Kdyby se něco dělo... No, tak to poznáš," na rtech se mi objeví křivý úsměv neúměrný situaci. Na protesty nečekám, zkrátka se v tu chvíli otočím a tiše se vydám po schodech nahoru. Doufám, že když se aspoň trochu vzdálím od sklepa, ucítím i něco jiného než ten smrad hniloby.

Benedikt *Ben* Graff - 23. ledna 2022 17:15

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Nebyl jsem ani trochu nadšený, že se rozhodla tam jít sama. Hlavně, že jsem jí měl krýt záda. Čím dřív zavolám, tím rychleji budu moct jít za ní. S tím teda vylezu z budovy, abych mohl v klidu zavolat a neriskovat, že by to někdo mohl slyšet nebo hůř, že bych tím probral ghůly k jiné než dosavadní činnosti. Mezitím, co já jsem se snažil dovolat, překonat milion protokolů. Aneb zabezpečení na hlavním místě. Už jistě Tamara byla v onom prvním patře. A co se u ní událo? V mezipatře jsi zase začala mít pocit, že opět cítíš vůni hřebíčku a skořice. Následně tu byl pocit, že slyšíš i jeho hlas. Zatím však nerozumíš tomu, co říká. Tahle kombinace věmu je však k zbláznění. Vrací tě zpátky do historie. Vrací tě zpátky tam, kde se to všechno posralo. Zpátky do toho dne, který zamával s tvým životem. Určitě za to může něco, co vychází z toho prvního patra. Jenže nevyrovnání se s vlastní historii je sviňa a tak se do té chvíle opět vracíš ve vzpomínkách. (Nechám na tobě, jak se s tím popereš. Pokud budeš chtít, abych ještě něco sepsal, houkni. Na konci tvého příspěvku budu chtít, aby sis hodila a dle toho budu schopen příští příspěvek vyhodnotit zda se jí povedlo se z toho vymanit a pokud ano, tak jak.)

Tamara "Mori" Jánská - 24. ledna 2022 22:24

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Nakrčím nos a zpomalím, přinutím se dlouze vydechnout, potom krátce a ještě jednou. Do patra už postupuji pomalu, rozvážně, nasávám pachy a naslouchám zvukům. Slyším, že Ben odchází ven - zavolat na ústředí, a tak se o to více soustředím na vše, co se děje v domě. Tlumený hlas, ten pach, ta chodba. Srdce se mi bez varování rozbuší, zorničky se lehce rozšíří. Pocit deja vu na mne dosedne jak příliš těžká deka. Zle se mi dýchá a ve spáncích duní, buší krev. Tik tak, tik tak. Čas běží, neúprosně, nutí počítat každou vteřinu, každý úder srdce dělící přítomnost od věčnosti strávené v zatracení.  Kontury chodby se na chvíli rozostří, zesvětlají, dlaždice nahradí staré zašlé lino. Odlupující se tapety pokrývající stěny brázdí stopy po drápech, po vzteku, zuřivé divokosti šíleného zvířete. Pohledem těkám kolem sebe, stále počítám, stále se snažím... Vzpomenout si. Dveře, dveře... Které dveře to byly? Nevím, tehdy ani teď, je to pocit k zešílení, příšerná úzkost ženoucí srdce až do krku.  Ne, ne, ne... Nadechnu se, necítím už pach skořice, ale mokrého psa. To něco živočišného, pižmo velké šelmy. Blíží se, vím to, tady a teď, každou chvíli... Nutím se ke klidu, rozvážnosti, tik tak, Tamaro, tik tak, tak které dveře to bylo, vzpomínej, vzpomínej... HNED. Druhé dveře nalevo? Ne, špatně, špatně... KTERÉ DVEŘE? (84%)

Vypravěč - 25. ledna 2022 23:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá soustředěnost na dveře, tě k nim nakonec dostane. Kráčelas po schodech sice ne zrovna rozhodně, ale jdeš po nich. Odhodlaní jít do jámy lvové. Jedna noha hezky za druhou. Schod po schodu. Cítíš, jaké jsou ty správné dveře. Jsou jediné, které vypadají divně a nepatřičně. Cítíš z nich energii. Opět se v hlavě okamžitě jako roj včel, začnou zjevovat pochybnosti o tom, zda je rozumné je otevřít. Otázkou dne je, co se za nimi skrývá. Co když tam na tebe čeká ta velká šelma? Co když stačí jen si těch dveří nevšímat? Ta noční můra by takhle mohla skončit. Jsi si jistá tím, že je chceš otevřít? Opravdu zkoušet znova svoje štěstí? To co je za dveřmi se ještě stále pokouší na tebe takto tlačit. Přemlouvat tě k tomu, abys opustila toto místo a nechala to všechno být. Ještě máš čas se rozhodnout. Nemusíš si znovu prožívat tu noční můru. // Pokud budeš chytat za dveře, tak si ještě jednou hoď.

Tamara "Mori" Jánská - 29. ledna 2022 21:29

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Nutím se k tomu, ke každému kroku, pohybu, nádechu. Něco ve mně by se nejraději otočilo na místě a uteklo ven z domu, tady a teď. Bylo by to... To jediné rozumné, co jsem ve svém životě udělala. Vstříc nebezpečí a nočním můrám se otočit a utéci dříve než mne doženou, chytí... Zlomí. Proč jsem to neudělala tehdy? Proč jsem prostě... Neodešla. Nezůstala s Michaelem. Nesmířila se s tím, že dobro pro jednou nevyhraje a oni nám utečou. Ne, já tam musela jít, sama, sama proti všem... Sama, když se to posralo.  Neudělala jsem to tehdy a neudělám to ani teď. Tvrdá hlava mne nakonec vždy žene jen v před, pořád zběsile dopředu... Musím to udělat. Protože když to neudělám já... Tak kdo? Všechno... Všechno se děje z nějakých důvodů. Musím tomu věřit, protože jinak... Jinak nic nedává smysl.  Chytím za kliku. Sevřu ji a zmáčknu. (95%, olalá)

Benedikt *Ben* Graff - 11. února 2022 11:12

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Zatraceně, tak to už konečně vezměte. ”Organizace Radost, co si přejte?” Konečně. Okamžitě je seznámím se situací. Je mi naprosto ukradené, jestli mi všechno rozumněli. Mezitím, co tady ztrácím čas, tak Tamara může být v ohrožení. Nebo se proměnila a v ohrožení budu pak já. Což jim vztekle i vysvětlím, že teď nehodlám fungovat podle nějaký správných postupů, když moje parťačka mezitím obchází sama barák. ”Cože dělá?” Ozve se mužskej hlas, který nepatří nikomu jinému než našemu asi šéfovi. Stále netuším, jaké má Novotný postavení. Nemám mu v úmyslu to vysvětlovat, pravděpodobně slyšel už všechno. Prostě houknu jednoslovnou odpověď a zavěsím mu. Ztrácel jsem už dost času. Rozeběhnu se po schodech nahoru. Proklínám svojí fyzičku, ale i přestože to vypadá, že mi plíce zůstali někde dole, tak mám stále stejné tempo. Dorazím akorát včas do prvního patra, když Tamara bere za kliku. Plně se na ní zaměřím, obalím jí jakýmsi ochranným štítem po kterém se neškodně přelije ochrana dveří. Jsem fakt rád, že jsem to stihl. Nejspíš by jí to nezabilo, ale bylo by to dost nepříjemné. Takhle se Tamaře vyskytne nevídaný pohled na to, co bylo za dveřmi. Jako například téměř všude rozmístěná spousta zvláštních elektrických přístrojů, které ač měli jakékoliv funkci souviselo to s nádrží ke které byly připojené. Nádrž stála uprostřed místnosti plná zvláštní modré tekutiny a něco v ní bylo. Hýbalo se to a následně se to dotklo něčím podobným ruce skla. ”Zatraceně.” Hlesnu tiše, doposud jsem se snažil uklidnit svůj dech. ”Zdravím vás Tamaro Jánská a Benedikte Graffe.” Ozvalo se nám oběma v hlavě, zároveň s neskutečným tlakem působícím bolest. Ta bytost byla zatraceně silná. S ničím takovým jsem se ještě nesetkal. Měl jsem problém se soustředit na ochranu, měl jsem problém fungovat, jako kdyby mně to zkoušelo ovládnout. Nemluvě o tom, že to znalo naše jména. A co jsem nevěděl, tak to vědělo o té Tamařině akci. ”Bylo by nejlepší, kdybyste odsud odešli a zapomněli na toto místo. Mohli byste to udělat? Nechci vám ublížit, ale budu muset pokud mi nedáte na výběr.” Zase ten nepříjemný tlak při kterém jsem začínal mít pocit, že mi brzo exploduje z toho hlava. Nevím, jak na tom byla Tamara, ale bylo mi jasné, že já to dlouho už nevydržím. //Vzhledem k tomu, že Tamara je vlkodlak a ještě ke všemu jsi hodila tak perfektní hody. By na tom byla o něco lépe než Ben. Tlak a bolest by byla nepříjemná, ale byla by schopná fungovat.

Tamara "Mori" Jánská - 01. března 2022 19:35

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Zůstanu chvíli stát, zatímco mhouřím oči a snažím se pochopit, na co se to krucinál dívám. Oči sice vidí, ale mysl nechápe. Pohledem sklouznu po všech těch přístrojích a drátech k samotné nádrži uprostřed místnosti. Čekala jsem ledaccos, ale tohle opravdu ne. Škubnu sebou, když se na skle objeví ruce na znamení, že v té nádrži skutečně něco... Je.  Benovu přítomnost si uvědomím, aniž bych se po něm musela podívat, stejně jako to, že použil magii. Po zádech mi přejede mrazení a... A pak se ozve ten hlas. Zná to naše jméno? Jak? Nepříjemný pocit z toho celého ve mne roste, instinkt křičí, abych odsud vypadla. Tak rychle, jak jen dokážu. A kdesi v pozadí toho všeho... Je to druhé chvění. Drnkání na napjatou strunu. Zabij to, ubliž tomu tak, jak to ublížilo tobě, šeptá a radí, svíjí se ve své nepříčetnosti a rudém vzteku. Zavrčím. Je to zlý hrdelní zvuk, varování v odpověď na tupou bolest tlačící se do mé hlavy, pronikající pod kůži ke kostem, do celého mého já. To v té kádi... Bylo zlé... Špatné. Dostalo se mi to do hlavy, obrátilo to proti mě mé vlastní vzpomínky! Vylovilo to nepříjemné, co jsem tolik toužila zapomenout. Tu chvíli... Oči se mi žlutě lesknou, cítím jak se mi zuby tlačí v ústech jako bych jich náhle měla moc. Ohrnu rty a odhalím ostré tesáky, tlak se mění v ten štiplavý pocit. Kůže mne svědí, jen ji ze sebe strhat, zatímco útroby jako by se mi převracely naruby. Měním se. Cítím to. A vím, že jakkoliv s tím budu bojovat, prohraji.  Pohledem zběsile zatěkám po místnosti, než se vrhnu k jednomu z přístrojů s jasným úmyslem. Poškodit ho.  "Vypadni odsud," syknu během toho k Benovi. Rysy ve tváři mám náhle více dravčí, ostřejší... Vlčí.

Benedikt *Ben* Graff - 17. dubna 2022 14:30

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Krucinál. Byla to úplně první myšlenka, co mi proběhla hlavou po restartu. Nevím, jak to nejlépe popsat a vysvětlit, co se vůbec v mé hlavě odehrávalo. Nicméně stejně jako při restartu počítače se celý systém nahazoval od začátku. Asi to byl pohled do jejich už ne tak lidských očí, který mně konečně rozpohyboval. Přišel jsem si však přitom jako v nějakém zpomaleném filmu. Takže kdybych měl odvahu se ohlédnout viděl bych spoustu věcí, které by mi přidělali nové noční můry. Neměl jsem sice sebevražednou odvahu, slyšel jsem jisté zvuky a prostě moje dokonalá představivost jela na plné obrátky. Ty schody jsem seběhl, jak nejrychleji jsem mohl a až venku se zhluboka nadechl. Co se to krucinál děje? Zněje mi poplašně v hlavě hezky do rytmu splašeného bušícího srdce. Nemám nejmenší představu, co mám dělat. Cítím, jak se ti ghúlové probrali k životu a mají v úmyslu jít na pomoc tomu nahoře. Moje bariéra naštěstí stále drží a já se tak rozhodnu na to plně soustředit. Aspoň takhle budu schopen pomoct Tamaře. I když přitom nemám nejmenší tušení, co bude potom, až se s tím stvořením vypořádá. Situace u Mori "Ale to je přesný opak, co jsem po vás chtěl." Pronese velice nespokojeně, když začneš ničit zařízení na podporu jeho života. "Co když vím o léku na to vaše prokletí?" Zkusí ještě, ale to už je nejspíše zbytečné. Všechno je zničené. Jeho veškeré snahy přivolat posili, aby ho z toho dostali, se nezdařili. A ona bytost umírá. Jenže to jeho zničení ti nestačí, potřebuješ víc. Potřebuješ nějak přebít tu bolest. Nějak ji umlčet. Někoho umlčet. Trhat…rvát a nejlépe drásat. Musíš se odsud dostat. Tady je sice ještě čaroděj, ale ten je moc slabý. S ním si neužiješ pořádnou zábavu. Nebo ano? Co jen budeš dělat?

Tamara "Mori" Jánská - 30. dubna 2022 21:16

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro O lécích na své prokletí jsem už něco slyšela. Není první, kdo to na mě zkoušel, takže vím... Že to jsou sračky. Nic víc. A o to větší na "to" dostanu vztek, ten rudý, žhnoucí, toužící zabíjet. Nic jiného si přeci to stvoření nezaslouží, chtělo... Chtělo mi to dát naděje a využít mě! Nic víc... Nikdy v tom není nic jiného. Řádím v té místnosti jak pominutá, všechno ničím, křičím u toho.  Proměna přichází rychle, brutálně. Kosti se prolamují, znovu srůstají, z protáhnuté čelisti se prořezávají další a další zuby. Ta bolest je nepředstavitelná, kousek pekla ukrytý v té krátce trvající agonii. A tak tam náhle stojím, uprostřed té spoušti, na všech čtyřech nohách. Tlapách. Mohutná rezavá vlčice s jantarově žhnoucíma očima. Mimoděk se oklepu, abych dostala z kožichu zbytky krve a vazké průsvitné tekutiny.  Místností se rozezní mé zavrčení. Ten zlý hrozivý zvuk, se kterým vystartuji pryč z místnosti. Pryč z toho hrozného místa. Skokem se dostávám na chodbu, takřka se odrazím od zdi a pokračuji dál. Běsná. Hladová. Rozzuřená z toho, že mě ZNOVU CHTĚL NĚKDO OVLÁDAT. Že mi připomněl ten den. Že mě přinutil cítit všechnu tu bolest. A... Že mě donutil k tomuhle.  Řítím se po schodišti, cítím mrtvý maso. Ten hnusný smrad hniloby. Pokud potkám kohokoliv nemrtvého, se zlou se potáže, ale nyní... Mířím pryč z domu. Cítím čaroděje. Mohla bych ho lovit... Vydržel by? Slabý, tak moc... Slabý... Rezonuje mi hlavou ta prostá všeříkající myšlenka.

Benedikt *Ben* Graff - 03. května 2022 08:41

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Tohle bylo těžce v prdeli. Ani ve snu by mně nenapadlo, že by se to takto mělo kolosálně posrat. Vždyť jsme šli jen pro informace. Neměla se tu nacházet banda ghulíků a ani ta divná bytost v nádrži. Do prdele. Do prdele. Pokoušela se o mně panika. Neměl jsem tušení, co mám zatraceně dělat a tak jsem jako první co jsem vylezl z baráku vytáčel ústředí. Jenže to vypadalo, že to nemá nikdo v úmyslu vzít. ”Do hajzlu!” Ulevím si zoufale a schovám mobil zpátky do kapsy. Tak to vypadá, že jsem v tom sám. Tohle zjištění není ani trochu příjemné. Vzdáleně ke mně doléhá zvuk demolice. Zatím to je dobrý. Zatím máš čas něco udělat. Tak nějak si uvědomuji, že musím zabránit tomu, aby začala Mori řádit ve městě. Je fakt, že už nedojde k provalení ohledně naší existence. Nicméně furt by nevinní mohli přijít zbytečně o život a akorát by to zhoršovalo už tak těžkou situaci. Zhluboka se proto nadechnu a vydechnu. Soustředím se na dech a po pár dechových cvičení jsem o něco málo klidnější. Pomocí energie si posílím štít. Štít by měl zabránit tomu, aby mi nerozdrásala hrdlo nebo mně nějak nepodrápala. Zároveň by mně měl chránit před nárazy. Nejsem si však jistý kolik toho vydrží. Proti nasranému vlkodlakovi jsem ještě nikdy nestál. ”Tamaro?” Promluvím na stvoření nejistě, poté co se vynoří z domu a o něco více přikrmím štít. Nechci jí ublížit. Zároveň nechci, aby ublížila ona mně. Snažím se působit, že nejsem strachy posraný až za ušima. Což jde vzhledem k situaci opravdu těžce. ”Už jsi to monstrum zničila. Už je všechno v pořádku.” Pokusím se pokračovat ve snaze obrátit na sebe její pozornost. Hlavně ať nikam nejde. Nechci se ani na minutu zaobírat myšlenkou na to, že až mně nakonec zabije, tak jí v tom nikdo nezabrání.

Tamara "Mori" Jánská - 12. června 2022 21:50

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro ”Tamaro?” Hlas čaroděje je protkaný nejistotou i nevyslovenou obavou, podbarvený strachem. A babičko, proč máš tak velké oči? Sleduji ho, hladový jantar těch velkých vlčích očích plápolá. Hledím přímo na něj, je to výzva i varování. Stůj. Utíkej. Křič. Mlč. Pere se to ve mně, šílenství i vlastní obavy, instinkt a rozum.  ”Už jsi to monstrum zničila. Už je všechno v pořádku.” V pořádku? Jak může říct, že je všechno v pořádku? Nic není v pořádku! Celý tenhle posraný svět hoří, mění se v popel a trosky stejně jako se před lety změnil můj život. Rozjitřené vzpomínky mě bolí a úleva nepřišla ani poté, co jsem to zabila. A teď, teď tu stojí on a říká mi, jak je všechno dobré. Co on o tom ví?  Mimoděk ohrnu pysky a vycením na Bena tesáky. Zavrčím. Je to zlý hrdelní zvuk. Celé mé tělo se napne, svaly pod rezavým kožichem se zavlní, jak se celá přikrčím jako dravec chystající se ke skoku.  Znovu zavrčím.  Poslední varování.  Uhni mi z cesty. A pokud to čaroděj neudělá, skočím po něm.

Benedikt *Ben* Graff - 09. července 2022 23:54

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Dívám se do očí bestie, která byla před malou chvíli mou parťačkou. Jde z ní strach, jenže nemohu před ní utéct. Jsem to jediné, co jí stojí v cestě a musí ji zabránit v tom, aby udělala tam venku masakr. Kvůli tomu jsem se přece dobrovolně přihlásil, abych mohl splatit svůj dluh. ”Nemůžu tě nechat jít.” Nepokouším se skrýt ve svém hlase obavy. Naopak ještě více soustředím energii do svého štítu. Snažím se připravit na útok z její strany. V duchu začnu pronášet dávno zapomenutou modlitbu. Jako kdybych doufal, že by mi snad mohla nějaká vyšší síla pomoct z této ošemetné situace. // Ještě tu hodím tento krátký příspěvek. Pro zajímavost si prosím tě hoď na útok.

Tamara "Mori" Jánská - 11. července 2022 18:25

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Poslední slova, která se nedají vzít zpátky. Je rozhodnuto. Obavy a potlačovaný strach skrývající se v Benově hlase je jako pozvání, pobídka. Svaly se napnout a já se v další chvíli rozeběhnu přímo k němu. Odrazím se a mohutné vlčí tělo v další chvíli narazí plnou silou... Do bariéry, kterou má kolem sebe. Sklouznu po ní, doslova se po ní svezu drápy, zatímco kolem sebe zběsile cvakám zuby a... Dopadnu na zem. Pád zabolí, ale zdaleka ne tolik, aby mě zarazil. Naopak. Rozzuří mě to. Strašně moc. Okamžitě vyskočím na všechny čtyři a prudce se vrhnu opět vpřed.

Benedikt *Ben* Graff - 16. července 2022 23:24

soukromá zpráva od Benedikt *Ben* Graff pro Kdyby u toho byl náhodný divák, nevěřil by vlastním očím, co se to vlastně děje. Připadal by si jako ve filmu. Nějakém hororu. Na jedné straně čaroděj v nějaké své neviditelné ochranné bublině a proti němu stojící vlčí šelma. Kdyby ten náhodný divák mohl vsadit, určitě by si vsadil na tu vlčí bestii. První útok jí nevyšel, ale při tom následném se bublina čaroděje roztříštila. Vlastně i doslovně, energická vlna narazila do vlčice a odhodila jí od čaroděje o pár metrů dál. ”Nenuť mně ti ublížit.” Pronesl jsem napjatě, když jsem se sbíral ze země, jelikož i mně to lehce smetlo. Vzal jsem si trochu energie z talismanů a věděl jsem, že mi už nezbývá dost šťávy. Tentokrát je naprosto k ničemu se soustředit na štít, pochybuji, že by vydržel další její náraz. Co teď sakra? Co teď? Mohl bych se ji pokusit nějak uspat, ale na to už nemám čas. Je mi jasné, že během chvíle bude u mně a já jsem naprosto bezbranný. Co to? Do hlavy se tlačí myšlenka, která však nepatří mně, jako kdyby byla připravená na tuto chvíli. Jako kdyby po tom setkání s tou bytostí tam byl ponechán jakýsi otisk. Nemám čas na to nad tím přemýšlet. Je to tak silné, že to prostě nechám proudit, protože pokud bych to dusil, tak by mě to roztrhalo. A tak tedy ve chvíli, co ona zaútočí a její útok je pro mě smrtelný… tak místo bolesti se ocitnu zpátky ve svém pokoji v posteli, kdy mi zvoní budík. ”Co to sakra? To byl jen sen?” Vyhrknu nechápavě. Náhodný divák by opět nevěřil svým očím. To co viděl by se dalo popsat jako nějaký záblesk a najednou černo. Jako kdyby nic víc po tom incidentu neexistovalo. Následně jako kdyby se ten záběr přetočil na samotný začátek téhož dne. Čaroděj nebyl jediný, kdo se ocitl ve své posteli. Dokonce i Tamara, která už nebyla ve vlčí podobě se ráno probrala, naprosto stejně jako předešlého dne. (Protože vůbec netuším, jak tvůj předešlý den začal, jelikož jsme začali s návštěvou Trejtnara, nechávám to volně na tobě…Doufám, že je to nějakým způsobem smysluplné.)

Tamara "Mori" Jánská - 31. července 2022 19:44

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro V polospánku zamáčknu řvoucí mobil, jehož otravná stále opakující se melodie nějakého přednastaveného vyzvánění se mi snaží dosti nevybíravým způsobem naznačit, že bych vážně, ale vážně měla vstávat. Jen něco zamručím, zatímco... Zatímco počkat... Co? Sen? To byl jen... To byl jen blbej sen? To celé? Přistihnu se, že ležím v posteli, mračím se a mou mysl zalévá tak akorát parádní zmatek. Nebo... Nebo... Ne, to nebyl sen. Náhle mě celou polije studený pot, zatímco v zádech ucítím nepříjemné mrazení. Zase se to stalo. Tohle nebyl živý sen, ale vize. Musela to být jen další podělaná vize, o kterou jsem se zatraceně neprosila. Neuměla jsem to! Neuměla jsem napravovat věci, které se už jednou staly... Vždy jsem to akorát zhoršila. "Kurrrvááá..." vydechnu procítěně. Můj dar byl... Já nevím, neuměla jsem to používat. Přišlo to vždy nečekaně a vždycky mi to posralo život. Tedy, technicky vzato jsem si ho vždycky podělala jen a jen já, ale... Nešťastně jsem si vzdychla a... A v tu chvíli zase začal hrát telefon. Vztekle jsem s ním hodila. O stěnu. KŘÁCH! Skvělé. Prostě skvělé. Ještě notnou chvíli ležím, než se přinutím vylézt z postele ven. Kam jsem to vlastně včera... Tedy dneska vstávala? Ah. Už vím. Pohovor. Pohovor, který absolutně nevyšel, jak také jinak. Možná bych tam mohla jít a pokusit se předstírat, že nemám žádné nedostatky ani problémové chování, jak mi vyčetli, ale... Ale ne. Seru na to. Proč se snažit? Zatímco si vařím kafe, přemýšlím dál... Trejtnar. Stavil se tu Trejtnar. Nabídl mi práci, kterou jsem přijala. To byl špatný nápad. Všechno, co se od té chvíle stalo... Bylo špatné. No. Pravděpodobně bych měla zůstat prostě doma a počkat, až mi Trejtnar zase zaklepe na dveře a slušně ho odmítnout. Jo, to by bylo rozumné. Ale můj rozumný přístup mě opustí asi po hodině a půl, co si v bytě připadám jak tygr v kleci a ne a ne přestat myslet na všechno, co se včera stalo a... Seš pitomá, Tamaro. Úplně blbá... Jo, jsem. Ale stejně se převlékám a vyrážím směrem k budově s tím příšerným starým názvem... Sál Přítomnost.

Vypravěč - 31. července 2022 20:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bez problémů dorazíš před Sál Přítomnost. Nikdo tě po cestě sem neobtěžoval. Vlastně jsi spíše měla pocit, jako kdyby se ti všichni snažili uhnout z cesty. Neobtěžovala ses zbytečným přemýšlením, proč tomu tak bylo. Když však vejdeš dovnitř, spatříš jako první dlouhou chodbu a recepci se stejnou recepční. Stále je trojruká a jako předtím má plné ruce práce. Avšak i přesto si tě všimne. ”Přejete si?” Zeptá se a sjede tě pohledem od hlavy až k patě. ”Máte s někým domluvenou schůzku?” Recepční přestala v dosavadních činnostech a vyčkává na tvé reakce. Necítíš z ní strach, spíše připravenost udělat vše, co bude potřeba. Nikoho kromě ní tady nevidíš. Možná by ses mohla přes ní zkusit dostat. Na druhou stranu něco ti však napovídá, že to tady musí být nějakým způsobem chráněné. Když se na to pořádně zaměříš tak cítíš velmi slabou magickou stopu a jestli se lépe rozhlédneš nebude to jen magie. Je potřeba se jen dívat správnými směry.

Tamara "Mori" Jánská - 31. července 2022 20:55

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Ostrou svižnou chůzí se dopravím přímo na místo činu. To, co dělám je strašná volovina, ale je to silnější než já. Krátce zaváhám až před samotnou budovou Sálu Přítomnosti, ovšem i přesto vejdu dovnitř. Pohledem sklouznu k recepční, která má plné ruce práce, a to všechny tři a pomalu se rozejdu přímo k ní, aby měla dostatek času zachytit moji přítomnost. Arhg, vždycky je v tom nějaký háček, prolétne mi hlavou, když se mě zeptá na schůzku.  Ostře se nadechnu, ovšem přinutím se i přes veškeré své vnitřní napětí k polovičatému úsměvu. Tak trochu vlčímu úsměvu, ale za to už nemůžu.  "No, technicky vzato přímo tady domluvenou schůzku nemám, ALE-" začnu přeci jen trochu obšírněji, ale rychle se dostávám ke gró mého problému, "ale kapitán Trejtnar se chystá na schůzku se mnou. Jen trochu později odpoledne. Nicméně okolnosti se změnili a potřebuji s ním mluvit hned. Tamara Jánská, bude vědět," dopovím. Nezbývá než doufat.  Mimoděk - zatímco tu stojím a mluvím - zavětřím. Cítím magii, její pach mě sice přímo neštípe v nose, ale přesto jsem si vědoma přítomnosti ochran. Očima přelétnu vstupní halu, spíše ze zvyku než cokoliv jiného.

Vypravěč - 31. července 2022 21:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro ”Kapitán Trejtnar, říkáte…” S tím začne vytáčet jeho číslo na pevnou linku, aby si potvrdila tvoje tvrzení. Když očima zabloudíš po hale, tak si krom kamer všimneš, že na stropě jsou schované zvláštní mechanismy. S velkou pravděpodobností něco střelného, co by ukáznilo narušitele. ”Kapitáne Trejnare, je tu slečna Jánská. Prý jste se chystal, že půjdete odpoledne za ní.” ”To ano… ale vůbec netuším, jak se o tomto místě dozvěděla.” ”Řekla mi, že se okolnosti nějak změnili a potřebuje s vámi mluvit hned.” ”Dobře. V tom případě jí tedy pošlete za mnou do kanceláře.” ”Provedu, pane.” Samozřejmě za to nemůžeš, že máš tak dobrý sluch a všechno jsi slyšela. ”Kancelář kapitána Trejtnara se nachází ve třetím patře. První dveře nalevo.” Ukáže ti rukou k výtahu, který jak je ti známé z minula tak je vedle schodiště.

Tamara "Mori" Jánská - 31. července 2022 21:42

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Ano, kapitán Trejtnar říkám," zareaguji na ono řečnické zamumlání poněkud netrpělivým zafrkáním. Nejraději bych začala bubnovat bříšky prstů o pul recepce, ale ovládnu tohle své iracionální nutkání a držím si i nadále od recepční určitý odstup. Možná pro jistotu i proto, aby mě nic ve vstupní hale nepovažovalo za nepřítele, protože tu vlastně nemám, co pohledávat.  Pozorně sleduji, jak recepční vytáčí číslo a mluví do sluchátka. Nemusím se ani snažit, abych slyšela její rozhovor s Trejtnarem, aspoň k něčemu je celá tahle vlčí záležitosti. Sluch mají ty bestie opravdu excelentní. K mé vlastní neskutečné úlevě ten hovor probíhá v můj prospěch a kapitán je dostatečně rozumný na to, aby mě přijal. Sice mě čeká pravděpodobně ještě hodně vysvětlování, ale... Trochu to urychlíme, no.  "Výborně, díky," kývnu tak trochu roztržitě hlavou a vykročím - stejně jako prve - ke schodišti. Do výtahu mě nikdo nedostane.

Vypravěč - 31. července 2022 21:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeho dveře najdeš naprosto bez problémů. Kapitán už v otevřených dveřích stojí a vyhlíží tě. ”Dobrý den, slečno Jánská. Povězte mi, kdo vám řekl o tomto místě?” Zeptá se okamžitě a naznačí ti, aby ses usadila do kancelářské židle, která je naproti té jeho a je chráněná mohutným pracovním stolem. Když pohlédneš na stůl, tak tam vidíš pár složek. Zřejmě tam bude i ta, kterou vám dal s oním úkolem. Krom složek se tam nachází i čajová sada se dvěma šálky, dle vůně co cítíš se jedná o earl grey. Nic víc se na stole nenachází. ”Dáte si čaj?” Nabídne ti. Jakkoliv odpovíš, on sám si nalije šálek a až poté se posadí. Upřenýma hnědýma očima tě pozoruje jako ostříž, jako kdyby se z nich snažil vyčíst pravdivost tvých slov.

Tamara "Mori" Jánská - 31. července 2022 22:03

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Schodiště zdolám snadno a dveře také najdu bez problémů, záhy se tak ocitnu v kapitánově pracovně. Nedá mi to, abych si to tu neprohlédla, zvláště pohledem utkvím na složkách, které na stole má. Působí povědomě. Je v nich to, co si myslím? Nezdržuji se zbytečnými úvody, pozdravy ani řečmi navíc. "Vy jste mi o něm řekl. Nebo spíše řeknete, za pár hodin, u mě v bytě," ušklíbnu se - no nedá mi to, když si sedám na onu židli před stolem. Raději bych stála, ale Trejtnar bude jistější a klidnější, když budu hrát podle pravidel jako každá jiná návštěva. Byť jsem asi všechno jen ne "každá jiná návštěva".  "Děkuji, ale ne," potřesu hlavou, když odmítnu čaj. Nikdy jsem nebyla příliš čajová a ani s tím nehodlám začínat. "Fajn, přejdu k věci. Máte pro mě nabídku práce, zítra se dozvím, že mým takzvaným kolegou bude ten váš čarodějníček, další tým zase bude tvořit elf a upír, jména si nepamatuji," pokrčím rameny. "Neptejte se, jak to vím, buď to máte v mé osobní složce nebo ne a je to jedno. Každopádně tu mám něco pro váš zásahový tým. Týká se to těch drog," vychrlím ze sebe aniž bych mu dala šanci mi do toho skočit.

Vypravěč - 31. července 2022 22:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Šálek se mu zastaví u úst a možná je dobře, že se nenapil, protože by pravděpodobně začal prskat. Odloží šálek a rozhodne se, že se raději napije později. Což se následně ukáže jako velmi dobrý nápad. Chvíli zpracovává ony informace. Ruku co má položenou na stole začne poklepávat. ”Nuže..” Začne a na chvíli se zase odmlčí. Následně opět nahodí tvář profesionála. ”... vzhledem k tomu, co všechno se poslední dobou děje, by mně to nemělo překvapovat.” Dlouze si vydechne. Pohlédne na složky na stole, což ti tím pádem potvrdí, co bys v nich nalezla. ”Nebylo mi bohužel řečeno, že krom vaší ošemetné situace, budete mít ještě vidění do budoucnosti. Zajímavé…” Opravdu proměnu ve vlkodlaka nazval ošemetnou situací. ”Tedy… co pro mě máte, že to bylo tak naléhavé a nemohla jste počkat na můj příchod?”

Tamara "Mori" Jánská - 31. července 2022 22:52

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Dobře, dobře. Zdá se, že Trejtnar vzal mé povídání... No, dobře. Vlastně lépe než jsem čekala, tak napůl jsem si myslela, že ho budu muset více přesvědčovat nebo tak. Pokrčím rameny. "To je... Dlouhá historie. A myslím, že v osobních záznamech jsem to neměla, protože... No, dlouhá historie," zamručím a obloukem se vyhnu celému tomu spojení "ošemetná situace". Říkala jsem tomu všelijak, ale ošemetná situace je, když se vám zlomí nehet nebo si popálíte ruku o plech. Ne... Uuu, ne, nemysli na to, nemysli na to, soustřeď se. Dlouze vydechnu. Oči se mi přestanou tak agresivně žlutě lesknout jako ještě před pár údery srdce.  "Proč čekat? Čas je cenná komodita," zdůvodním svoji přítomnost. "V Nových Vršovicích, barák kousek od Kubánského náměstí, ten poslední v Amurský. Suterén je plný zombíků a v jednom z vrchní pater je něco zavřenýho v nádrži se spousty drátů a přístrojů kolem sebe. Dostali jsme na to tip, že je tam varna."

Vypravěč - 31. července 2022 23:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Adresu kterou jsi mu dala si zaznamená na jednu ze složek ležících na stole. Dlouhou chvíli následně mlčí a nad tím celým přemýšlí. Zdá se to být neskutečné. Hlavně ta varna se zombíky, všimla sis jak se přitom zatvářil. Možná teď hodnotí, jak moc je to nebezpečné. Nikdo nechce, aby tady ještě k tomu všemu vypukla zombie apokalypsa. Už tak jsou někteří výše postavení papaláši tomu názoru, že by bylo nejlepší všechny nadpřirozené dát na jedno určené místo, na které by se následně poslali střely hromadného ničení. Naštěstí takto smýšlející nejsou u moci, ale kdyby se něco takhle nebezpečného stalo, pravděpodobně by se k ní dostali. ”Je ještě něco, co bychom měli vědět?” Konečně promluví a promne si unaveně obličej. ”Chápejte. Nemohu tam jen tak poslat své muže. Za prvé jich nemáme neomezené množství… no a co si budeme nalhávat zombíci jsou vážná věc. Nemluvě o tom něčem zavřeném nahoře. Takže cokoliv dalšího by se nám opravdu mohlo hodit.”

Tamara "Mori" Jánská - 31. července 2022 23:29

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro "Ti oživení jsou neškodní. Jsou v suterénu, je tam i mříž, není problém se dostat kolem nebo tam prostě hodit pár granátů a vyřešit to. Možná by se dal odstřelit celý ten dům, stejně byl mrtvý," namítnu. Úplně se mi nelíbí, že... No, nevím, co jsem vlastně čekala, že se stane. "Já tam každopádně znovu nemůžu. Nedopadlo by to dobře." Stejně jako prvně. Ale to nedodám, tohle je něco, co se nikdo nemusí dozvědět a už vůbec nechci, aby se to nějak dozvěděl Ben. Nedělá úplně dobrotu, když se svého "parťáka" pokusíte zabít.  "Ano, ještě něco," vzpomenu si, "ty drogy prodávají prý v La Rouche. Ale to jsme nestihli prošetřit," pokrčím rameny. "Nicméně... Ještě jedna věc by tu byla. Podnik The Mask na Karláku, je to restaurace, vedou ji víly vydávající se za nějakého Alberta. To ale není důležité. Důležité je, že tam očividně buď normály žerou nebo s nima dělají rozhodně něco nelegálního. Doporučovala bych se na to podívat," dodám, spokojena sama se sebou.

Vypravěč - 31. července 2022 23:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro ”Nuže dobrá, dobrá…” Propiskou klepe na stůl a uvažuje nad tím vším. Jakmile zmíníš další podniky, tak si jejich názvy opět zapíše do složky. ”Ohledně té varny si budu muset ještě promluvit s panem Novotným. Počítám s tím, že o něm víte. Přeci jen spolupracujeme. Nerad bych jednal na vlastní pěst.” Samozřejmě, kdyby se to celé kolosálně posralo, tak aby se vina dala svalit i na někoho dalšího a ne pouze na kapitána. ”Zdá se, že jste opravdu cenným zdrojem informací. Pošlu tedy nějaké lidi do The Mask, aby to místo prověřili.” Na chvíli se zarazí. ”Mohu to celé brát tedy, že se k naší věci připojíte?”

Tamara "Mori" Jánská - 01. srpna 2022 16:54

soukromá zpráva od Tamara "Mori" Jánská pro Tohle vážně probíhá mnohem lépe než jsem očekávala. Kdo ví, třeba to bylo mé první správné rozhodnutí. Doufám. Nebo vlastně... Ne, raději o tom totiž vůbec nepřemýšlím. Jen se v jednu chvíli zatvářím kysele jako bych kousla do něčeho nedobrého.  "Vím a ocenila bych, kdybych se tuto informaci nemusela dozvědět až při poradě, kapitáne," neodpustím si drobné rýpnutí. Vzápětí se Trejtnar zarazí a já vlastně taky, protože náhle nevím, co mu odpovědět. Nejrozumější by bylo poslat ho k šípku a vyhnout se celému tomuhle průseru, co smrděl na sto honů, ale... Pak tu byla ta nemilá věc, že jsem potřebovala peníze, které mi měl dát. Svoji zálohu.  Povzdechnu si.  "Nic moc jiného mi nezbývá. Předestřel jste mi jeden příliš dobrý argument."

Bimba - 02. října 2022 13:07

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Vypravěč - 02. října 2022 18:08
	Huš, bude se hrát.

Vypravěč - 05. října 2022 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro ”To mě velice těší. Tím pádem bych pro vás měl rovnou jeden úkol… teda pokud byste si chtěla rovnou přivydělat, řekněme dva tisíce?” Začne. Je fakt, že ve tvé “předtuše” ti to dal hned, jako motivaci a další dva tisíce ti měl dát za to, že jsi se objevila na ústředí. Inu zřejmě jsi to narušila tím, že ses objevila v jeho kanceláři. ”Potřeboval bych, abyste se podívala po vašem budoucím kolegovi. Nebere mi totiž telefon a měli jsme dnes domluvenou schůzku. Vzhledem k tomu, že svou pozornost přesunu rovnou na váš tip, nejsem schopen to udělat sám.” Hned tě seznámí s tím, co by po tobě chtěl. Je to sice trochu zvláštní, ale nevíš jak to vlastně bylo s tvým kolegou. Napíše ti adresu jeho domu na papír a ten ti podá. Jako kdyby to považoval za hotové a dva tisíce byly opravdu skvělá motivace. // Pardon za delší pauzu. Snad už to bude lepší.

Bimba - 20. října 2022 09:15
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR