Vypravěč - 04. července 2020 23:57
	Soukromá výprava. Pouze pro zvané :)

Vypravěč - 06. července 2020 23:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nová škola, nový začátek? Od začátku prvního semestru uplynulo pár týdnů. Podzim zabarvil listí příjemnými tóny žluté, oranžové a červené. Někdo toto období roku má rád pro svoji romantickou atmosféru způsobenou rozmanitými barvami. Jiní podzim nenávidí, neboť je to zvěstovatel zimy. Jeden by řekl, že na konci října už moc hezky nebude, ale letošní rok se poněkud vymyká. A je to vlastně dobře, nebo ne? Pátek odpoledne. Je třeba něco dodávat? Víkend za dveřmi a všichni vědí, že studentské víkendu jsou někdy více než bujaré. Bavíme-li se o studentech, kteří na víkend nejedou zrovna domů pro se špinavým prádlem a s nadějí, že na ně doma čeká prádlo vyprané, vyžehlené a voňavé. A také že maminky nebo babičky něco dobrého navaří a každý dostane výslužku na další týden nebo alespoň jeho část. Matěj ovšem nikam nespěchal. Neměl na programu opustit město a jet za matkou. Při nejmenším ne tento víkend. A právě proto ani nepospíchal po těláku. Prváci a jejich povinné tělocviky. Většina si vybere třeba posilování, protože paradoxně se u toho nemusí zapotit, stačí, když předstírají námahu a kredity budou doma. Vojtěch odcházel jako předposlední a vypadalo to, že ani on nemá naspěch. Na rozdíl od ostatních spolužáků, kteří po uplynutí vyučovací hodiny vzaly roha téměř rychlostí světla. - - - - - V šatnách už nikdo nebyl a to ti (Matěj) vůbec nevadí. Tedy není to tak úplně pravda. Jakmile jsi vešel do sprch, tvůj zrak spočinul na kaluži krve, ve které ležel právě Vojtěch v ruce držíc střep. Na první pohled bylo patrné, že je to střep ze zrcadla, které někdo rozbil, snad právě kvůli tomu, aby získal onen ostrý kus skla. Rovněž ti neuniklo (a nebo možná ano), že tvůj spolužák má podříznuté pouze jedno zápěstí. Střep držel v ruce s přeťatým zápěstím, ve snaze učinit totéž na druhé ruce, ovšem, co se stane, když někdo řízne příliš hluboko? S poraněnou šlachou si nedokázal způsobit stejnou ránu na druhé ruce. Žije ještě? Co budeš dělat? Nebylo by zázračné uzdravení podezřelé? Asi by nebylo moudré na sebe takhle upozornit. Ale třeba, jestli ještě není pozdě, bys jej dokázal stabilizovat, než dorazí pomoc... A možná bude stačit igelitový pytel, do kterého se vejde jeho tělo... Proč to vlastně udělal? Nevypadá to jako nehoda ani něčí útok maskovaný jako sebevražda. Nic tomu nenasvědčuje, ale těchto detailů si nejspíš povšimneš až později. Kdybys chtěl, třeba tomu přijdeš na kloub, ale teď je čas jednat...a to rychle!

Matěj Kopecký - 06. července 2020 23:29

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Děsivé sprchy Upřímně nesnáším tělocviky. Je to úmorný čas, kdy musím předstírat kolektivního ducha. Hehe, ducha. Šššš, Kiki. Říkal jsem ti, že jenom doma. Nikde jinde. No prostě nesnáším tělocvik, protože mě nutí tvářit se, že umím hrát fotbal, nebo že snad chci hrát nějakou volovinu v družstvu. Doufal jsem, že s odchodem na vysokou mi to utrpení skončí, ale sakra jsem se zmýlil. Nedá se nic dělat, stačí přetrpět prvák. Neplánoval jsem se sprchovat, ale potřeboval jsem zrcadlo, abych si do nosu vrátil kroužek. Nutí mě ho sundavat, na tělák. Vstoupil jsem tedy do sprch, hledajíce zrcadlo, ale místo toho se můj pohled zastavil v čiré hrůze na něčem, co jsem skutečně nečekal. ,,Kurva!" Vykřikl jsem a přiskočil ke klukovi, co krvácel. Jeho vlasy byly čisté bílé a jeho tělo zbrocené krví, spoustou krve, jak z vola, sakra! On umře! Já vím, co mám dělat! Zachraň ho! Ne, to je nápadný! Copak ho tu necháš umřít? Ještě není po něm,nevidím jeho duši! Já taky ne. No tak! Pomož mu, jinak vážně umře! Dělej, nikdo se to nedozví. Nebyl čas přemýšlet, jenže já se bál. Nikdy jsem krvavou moc na člověka nepoužil. On však potřebuje svou krev zpět a zahojit ránu. To jsou dva úkony, které sakra nejsou snadné! Přiblížil jsem se k němu, zavřel oči a vydechl. Dědictví babičky musím užívat bych pomáhal a teď pomůžu jemu. Snad. Roztančil jsem ruce, krev toho kluka se začala vracet do tepen a žil, unavovalo mě to, ale sakra, je to lidský život! Musí být zachráněn. Dál jsem musel vzít jeho ránu do ruky. Moje léčebná schopnost funguje jen na dotek. Drapl jsem ho za hnusně poraněnou ruku a musel jsem vyléčit hluboké zranění. Šeptal jsem si slůvka posilnění, abych to zvládl. Zvířata, jasně, ta jsem léčil tisícekrát, ale člověka...

Vypravěč - 07. července 2020 00:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Objednal si někdo krvavou lázeň [/h1] Nebyl to jednoduchý úkol. Nikdy jsi nic takové neprováděl a nebyl sis jistý, jak to vlastně dopadne. Na druhou stranu tady už se snad nemohlo stát nic horšího, než že by ten kluk zemřel. A neměl k tomu daleko. Co by mohlo být horší? Leda že bys z něj udělal loutku krvavé magie, ale to je něco, co se povedlo jen pár lidem a doslechl by ses o tom jen z cikánských legend. Krev se pomalu vracela do jeho těla a s ní i trochu barvy do bledých skoro-umrlčích tváří. Hlas v tvé hlavě, hlas, který patřil tobě, ti řekl, že bys měl přibrzdit. Bylo to pro tebe vyčerpávající a tak v rámci pudu sebezáchovy a zachování tvého tajemství (však bylo by mu velice podezřelé, kdyby se tu probral zcela zdravý), jsi jej stabilizovat. Už ti docházely síly a tak jsi použil své znalosti. Z jeho trika jsi pomocí střepu uřízl kus látky, který jsi použil jako tlakový obvaz... Záchranka přijela po sedmi minutách. Byl jsi na pokraji svých sil, ať už fyzických, tak psychických. Na nic takového se nedá připravit a magie, nemagie, něco takového je pořádně stresující. Jedno je jisté, život tvého spolužáka už je mimo kritické ohrožení a to díky tobě. Takhle se tvůj dar dá využít. Ano. Jen je potřeba myslet na to, že s něčím takovým se nemůžeš odtajnit. Ať už jsi fanda komiksů či nikoliv, je ti známé, že superhrdinové svoji identitu z dobrých důvodů tajili. Nechtěl bys, aby tě někdo zkoumal v laboratoři a snažil se přijít na původ tvých zvláštních schopností. Lidé by se tě mohli bát a ze strachu by s tebou nemuseli zacházet tak, jak by sis představoval. Hlavou ti stále vrtá jedna otázka. Proč to udělal? Je to kluk, o kterém moc nevíš, krom toho, že máte společné předměty a že se nijak neprojevoval. Proč to udělal? Než sanitka odjela, zeptal jsi se, do které nemocnice jej vezou, kdybys jej chtěl na další den navštívit.

Matěj Kopecký - 07. července 2020 00:30

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Zvědavost Neměl jsem dostatek sil. Moje léčení nefungovalo, nezbylo mi, než zkusit něco jiného. Sebral jsem mu, co měl v ruce, roztrhal jsem mu s tím střepem triko. Sám jsem se pořezal, ale jen trochu na dlani, to brzo zmizne a v tu chvíli mi to bylo úplně jedno., Udělal jsem mu homešmejd tlakovej obvaz a zavolal záchranku. V tuhle hodinu by křik o pomoc neměl žádnou odezvu. Předtím bylo pozdě, teď to vypadá, jakoby se sotva pořezal. Myslím, že jsem to zvládl bravurně. Sanitka dojela za několik minut, věděl jsem, že nejspíš neumře, zachránil jsem ho, Kristýna si myslela to samé. Řekli mi, kam ho odvezou, byl jsem zaujatý. Chtěl jsem vědět, proč si to udělal. Musel to být pokus o sebevraždu a ten kluk je slaboch. Nevím, co se mu stalo v životě, že se rozhodl to ukončit, ale nejsem jeden z lidí, co by ho litoval. Možná, kdybych mu pověděl svůj příběh, pochopil by, že jsou lidi, co to maj daleko těžší a nesložej se z toho. Takhle to nefunguje, to bys měl vědět. Jasně! Lidi, co se litujou jsou přece ty největší chudinky na světě. Znám tyhle typy, oni to maj nejhorší, oni jsou ti neublíženější. To, že pro jiné je jejich život hračka, to jim je úplně jedno. Tihle lidi jsou slabí. I tak mě ale zajímá, proč to udělal. Několik dní jsem se odvažoval jít toho kluka navštívit. Neznám jeho jméno, ani nejsem z rodiny, nejspíš mě za ním ani nepustí. Nakonec jsem to ale přece zkusil. Sestřičce jsem řekl, že jsem jeho kamarád a zachránce.

Vojtěch Sedláček - 07. července 2020 19:23

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Lazarovo zmrtvýchvstání Sotva jsem otevřel oči, došlo mi, že nejsem mrtvý. Proč? Nejsem ani schopný se zabít! To bylo to první, co mi prolétlo hlavou. Dva dny jsem nepromluvil ani slovo. Nechtěl jsem s nikým mluvit. Vím, na jaké téma by došla řeč. Byli u mě doktoři, sestry, ale tím to končilo. Nikoho jiného nemám. Ne nikde poblíž. Už ne, abych byl přesný. Jeden z doktorů promlouval ke mně a já jej poslouchal, přestože jsem téměř katatonicky zíral z okna. Obeznámil mě se situací. Skoro jsem zemřel, ale někdo mě našel a zavolal záchranku. Kdo? A proč? V tělocvičně už nikdo neměl být. Možná jsem si jen nevšiml nějakého opozdilce. Také mi řekl, že jsem si na levé ruce pořezal šlachu. Myslel jsem si to, potvrdil moji hypotézu. A právě kvůli tomuto zbrklému, hlubokému řezu, jsem teď nedokázal hýbat prsty. Alespoň ne tak, jak jsem byl zvyklý a také bolelo a pálilo jak dotek rozžhaveným železem. Zápěstí jsem měl zafixované. Prý se to za pár týdnů zahojí. Venku svítilo slunce. Vychází nebo zapadá? Myslím, že zapadá. Jak dlouho jsem byl mimo? Po pár dnech jsem byl přesunut na pozorování. S tím, že mě teď čeká pár týdnů terapie. Kdo se o to prosil? Já nechci žádnou terapii. Copak mi nějaká terapie může pomoct? Nemám nic, nemám nikoho, nejsem nic. V samotném záchvatu nihilismu jsem hořce litoval svého neúspěchu. Jednoduchý úkol, ve kterém jsem selhal. Bylo mi příšerně. Na psychiatrii jsem dostával léky na uklidnění, protože jsem první noc dostal těžký záchvat úzkosti a lékaři se báli, že bych si mohl něco udělat. Dle vyprávění sestry jsem byl nepříčetný, jak ďáblem posedlý. A tak jsem dostal do žil dryják, který mě uvrhl do bezesného spánku. Bylo to tak lepší. Alespoň jsem netrpěl zlými sny a v klidu jsem mohl spát. Čas se vlekl. Neměl jsem co dělat. Až na jednu věc. Měl jsem všechen čas ve vesmíru na přemýšlení. Z černočerných temných myšlenek tu a tam vykoukla drobná jiskřička v podobě otázky "Nebyla to chyba?" Jestli byla, či nebyla, to ukáže čas. Uplynul týden a já měl i možnost vycházek do zahrad léčebny. Léky, které mi tu podávají, můj stav poněkud stabilizovaly. Ani jsem netušil, že je právě pátek, ale byl. Po obědě jsem poprosil zdravotního bratra o vycházku. Chvilku jsem ho musel přemlouvat, moc se mu nechtělo. Bylo zataženo a vypadalo, že každou chvíli sprchne, ale já mám déšť rád. Ačkoliv pochybuji, že by mne nechal v zahradě v dešti. Podle pravidel nesmím být bez dozoru, kdybych si něco chtěl udělat. Vždycky mne, nás, sleduji zpovzdálí a bdí nad námi. Usadil jsem se na lavičku pod mohutnou smuteční vrbou. Na čerstvém vzduchu je mi fajn, asi bych zrovna nejásal radostí a nezářil jako sluníčko, ale lepší než být obklopen zdmi.

Matěj Kopecký - 07. července 2020 22:15

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Pokus? Sestřička mi řekla, že ten kluk s podřezaným zápěstím, jak jsem ho popsal, už tu není. Že ho odvezli do sanatoria xxx, aby podstoupil terapie. To mu patří, napadlo mě, ale i tak jsem ho chtěl vidět. Proto jsem se za ním v sobotu vydal. Zavolal si mě děkan, poděkoval mi za rychlou reakci, řekl, že i Vojtěch mi jistě jednou poděkuje. Tak jsem zjistil jeho jméno. Podle složky na stole to mohl být Vojtěch Sedláček. To jméno mi bylo povědomé z docházek do některých "povinných předmětů". Možná často chyběl? Nikdy jsem se moc nezajímal o své nové spolužáky. Chci prostě udělat svou vysokou a pomáhat zvířatům. Půjčil jsem si auto po tátovi. Od doby, co jsme měli tu nehodu už nejezdí, jen máma, která na sebe převzala všechny otěže rodiny. Našel jsem si to místo na GPS v mobilu, cesta tam nebyla až tak dlouhá. Myslel jsem, že horší bude dostat se přes recepci k tomu klukovi. ,,Zdravím vás! Přišel jsem na návštěvu, za Vojtou. Je to můj bratranec." Usmál jsem se na paní za okýnkem.

Vypravěč - 07. července 2020 22:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Paní téměř v důchodovém věku, ovšem působící elegantně a udržovaně, zvedla hlavu od dokumentů, kterým se věnovala. Není neobvyklé, že recepční se často věnují různým administrativním činnostem. V případě této sestry tomu není jinak. Věnovala ti decentní úsměv. "Dobrý den mladý muži." Ukazováčkem si upravila brýle. "Vojtu? A má váš bratranec příjmení?" Zeptala se vřele, ač by to z úst někoho jiného mohlo znít rýpavě. Vytáhla návštěvní knihu a položila ji na pult. Zdá se, že ti ji hodlá přisunout, až jí odpovíš. "Zajímavé tetování." Zdá se, že je to moderní babča a ne žádná protivná mumie. "Můj vnuk se chystá na své první tetování. Bolí to?" Zeptala se tě zvídavě, nikterak však vlezle.

Matěj Kopecký - 07. července 2020 23:10

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Pokec o tattoos Zeptala se mě na příjmení, sakra, ať to tak je! Musím se modlit, i když, pokud to nevyjde, tak co? Leda zbytečnej vejlet. Ještě bych na ni mohl vyrukovat s tím, že já jsem jeho zachránce a že ho chci vidět. No, to asi ne. Myslela by si, že mu to jen ublíží, Kdo chce vidět toho zmetka, co zničil šanci na sebevraždu? ,,Sedláček." Pověděl jsem a duch kočky, co seděl té ženě na rameni si zívnul. Byla roztomilá. Nejspíš to byla její kočka. A pořád se paničky tvrdě drží. Což mě přivádí k tomu, že Kiki je dneska kupodivu docela ticho. Nejspíš odpočívá. I za mě. Měl bych se věnovat spíš škole, než snaze o pokec s cizím klukem, co se chce zabít. ,,Děkuji. Bolí, bolí to hodně. Na hrdle dosti a na obličeji to je jak kdyby někdo píchal sbíječkou do spánku. Na rukou to není tak hrozné, pokud nepočítám dlaně, ty bolí hodně. Je ale pravda, že kdo to chce, tu bolest přetrpí a pak už je to jen hezký." Nějak jsme se rozmluvil, nespíš proto, že jsem chtěl za tím klukem, chtěl jsem, aby mi věřila. A tak jsem mlel sračky. Ach super!

Vypravěč - 07. července 2020 23:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Sedláček...Sedláček..." Opakovala, když hledala jméno v elektronickém seznamu na svém počítači. "Jak mi to Tomášek jen říkal...ctrl + F...a to je ono...a teď napsat příjmení." Paní elegantně zápasila s výpočetní technikou a zdá se, že vyhrála. "Mám to tu, Vojtěch Sedláček. Vydržte, zavolám někoho, aby vás k němu dovedl." Natáhla se pro telefon a usmála se na tě. Naznačila, abys chvilku vydržel. "Ahoj Maruško, tady Alča. Prosím, zastav se na recepci. Máme tu návštěvu. Pan Sedláček. Měl by to být někdo z tvého patra....aha...aha. Vyřídím." Položila telefon. "Pan Sedláček má právě vycházku...kolegyně vás vyzvedne a dovede za ním." Aby řeč nestála, navázala na váš rozhovor. "Kdybych byla mladší, nechala bych si vytetovat kočku. Jsou to skvělá zvířata." Bylo vidět, že ztrátu svého mazlíčka nese těžce. Kdybys neviděl ducha její kočky, patrně by sis nevšiml kratičkého záblesku zármutku. Během vašeho pokecu ti přisunula blíže návštěvní knihu a ukázala ti, kde se máš zapsat. Za necelých pět minut přišla sestra, Marie, jak jsi vytušil z konverzace. A jak rovněž stálo na její jmenovce. "Dobrý den. Prosím, pojďte. Zavedu vás za panem Sedláčkem." Energická slečna - odhaduješ ve věku do 25 let - tě odvedla do zahrady. Prošli jste velkými, dvoukřídlými dveřmi a před tebou se rozprostřela oáza klidu, kde zdejší pacienti mohou na čerstvý vzduch. Moc lidí tu ovšem nebylo. Nejspíš je to tím počasím. Nedivil by ses, kdyby každou chvíli začalo pršet. Oblohou se ženou mraky a vánek začíná zesilovat. Ukázala ti rukou směrem k mladíkovi, který sedí na lavičce a v okruhu několika metrů se prochází zdravotní bratr, který nad ním drží stráž. "Poprosím vás, nesnažte se pana Sedláčka konfrontovat ohledně...však víte. Popravdě jste jeho první návštěva, postupujte prosím obezřetně, abyste jej nerozrušil. Pokud by se vás zdálo, že se jeho stav nějakým způsobem horší, přivolejte jeho ošetřovatele." Poté, co ti předala instrukce se odporoučela.

Matěj Kopecký - 08. července 2020 00:02

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Kočky a duchové Sledoval jsem paní za pultem, která vypadala jako totální počítačovej analfabet, ale nakonec se z toho nějak vyhrabala. Páni. Kolik jí je? Tak šedesát? To možná ani ne. Bůh ví. Trochu jsem se i pousmál pod své imaginární vousy, když mluvila o control f... ,,Dobře, děkuji vám." Věnoval sjem jí úsměv, aby nevypal jako chodící mrtvola. Vždycky jsme byl k dospělákům zdvořilý a nechápal lidi ve svém věku. Úděl dědictví, možná. ,,Aha, jo, dobře, super!" Takže tu je a je na vycházce. A já ho uvidím! Co mu vlastně řeknu? No, co mu řekneš? Kiki, říkal jsem jenom doma! Ale no tak, bráško, je to tu plné zajímavých duší. Víš, je to přece blázinec! Já to vím, vidím je. Jsem si jistý, že v prostorách jich je mnohem více. Musí to tu být plné zlých a nemocných duší. No... jo. Má pravdu. Je tu mnoho duší, nejen zvířat, jako má ta paní. ,,Možná byste neměla, člověk nikdy není moc starý na tetování. Kočky jsou úžasné." Měla by si pořídit novou, když bude pořád truchlit po tu, co se jí teď vyprdolila na klávesnici, bude jen smutná. Já to znám, proto mám hada. Do knihy jsem napsal jméno Martin Sedláček, Ani nevím proč, ale prostě jsem to udělal. Kdo by mě tu hledal? Kdo by si od té ženy vyžádal tuhle knihu, aby v ní našel moje jméno? Nejspíš nikdo. Ale opatrnosti není nikdy dost. ,,Zdravím, dobrý den. Děkuji vám." Slečna, i když pořád starší než já, Marie, mě dovedla za tím, kdo je můj dnešní cíl. Požádala mě, abych před ním nemluvil o té nepovedené sebevraždě. No, to je to, proč tu dneska ale jsem! Budu to muset porušit. Jinak se budeme bavit o počasí. ,,Vážně první? No, dobře, děkuji vám ejště jednou, zatím." Usmál jsem se i na ni. Vojtěcha jsem chvíli pozoroval. Říkal jsem si, jestli za ním skutečně jít a hlavně, co mu říct. Nakonec jsme se přece jen odhodlal a došel k lavičce, na které seděl. ,,Ahoj, máš tu volno?" Byla to stupidní otázka, ale byla schopna mi pomoci zjistit, jestli je úplně mimo a nebo ne.

Vojtěch Sedláček - 08. července 2020 18:39

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Zvedající se vítr čechral mé vlasy, pohrával si s nimi zatímco jsem zíral do prázdna lomeno do země. Přemýšlel jsem. Hodně teď přemýšlím. Léky, které mi podávají zpomalují tok mých myšlenek a umožňují mi koncentrovat se na ně. Už netonu v rozbouřeném moři myšlenek, ale stojím na písečném dně a vodu mám do pasu. Pořád se mnou lomcuje, ale... Být v divočině, je nejspíš po mně. Nevšiml jsem si, že se ke mně někdo blíží. Predátor? Možná. Až když na mě osoba promluvila, přenesl jsem se zpět do reality. Páni, o pár stupňů se muselo ochladit. Chloupky na rukou vztyčené byly toho důkazem. Prohlédl jsem si osobu, která mi položila prostou otázku. Ta tvář. Někde jsem ji viděl. Asi je to další z pacientů, kterého jsem tu zahlídl. Další, který dal přednost čerstvému vzduchu a snad i většímu klidu. Kývnutím hlavy jsem mu dal najevo, že si může přisednout, tedy že je tu volno. Co bych teď měl dělat? Čeká, že si s ním budu povídat? Doufám, že mi třeba nechce ublížit. Že to není pacient, který se proplížil ven ve snaze spáchat nějakou neplechu.

Matěj Kopecký - 08. července 2020 20:04

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Můžu. Přikývl mi a tak je jasné, že není úplně mimo. Totálně... Na sto procent ne, snad. Sedl jsem si, bude chcát, mám ten pocit. ,,Přišel jsem za tebou. Omlouvám se." Pověděl jsem mu. To bylo všechno. Co víc říct trosce, které nesmím říct, že jsem ho zachránil? Ale zachránil. A možná by se na mě vzteky vrhnul, kdybych se vyslovil. Já ti zachránil život, blbče, zpackal jsem ti tvoji jeblou snahu zabít se. Nemáš zač a udělej se sebou něco.

Vojtěch Sedláček - 08. července 2020 20:29

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Jeho slova mi rezonovala v hlavě. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Přišel jsem za tebou. Omlouvám se. Co se skrývá za těmito slovy? Proč za mnou přišel? Kdo to je? Za co se omlouvá? Ničemu nerozumím. Co je vlastně za den? Jak dlouho tu jsem? Všechno tak nějak splývá. Jsem tu týden nebo měsíc? Po dvou minutách ticha jsem opět zvedl hlavu od země a podíval se před sebe. "Za mnou? A proč se omlouváš?" Dvě zásadní otázky, na které jsem chtěl znát odpověď. Tají mi něco? Je snad možné, že je to výplod mé fantazie? Možná bych se měl zeptat zdravotního bratra korzujícího po okolí, jestli toho kluka vidí.

Matěj Kopecký - 08. července 2020 20:42

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Mlčel, kurva, možná jsem se spletl. Možná je fakt mimo. Jaaaaj, zbytečná cesta. Nakonec ale promluvil, dřív jeho hlas neslyšel a ani on můj. Nezní útočně, diví se. ,,Jo, za tebou. Prej tu ještě nikdo nebyl, tak jsem první." Možná se na něj rodiče vykašlali? Možná je z děcáku... Možná jen nemají čas. Ale kdo by si nenašel čas na dítě v blázinci. Teda dítě... Je dospělej, stejně jako já. ,,Omlouvám se, protože jsem ti to pokazil." To! Sebevraždu, přesně tak! Co když jsem si tím uvázal na nohu šutr. Má hodně temné myšlenky. Lítají mu kolem hlavy, odporní duchové, kape z nich žluč. Zvedl jsem k němu pohled. Kiki má pravdu, je plný hnusu. Navíc je nadopovanej sračkou, co moje vidění jakoby rozostřuje. Není sám sebou. Neumím sice číst myšlenky, ale emoce docela ano. Empatie se to jmenuje. Je to nejen lidská vlastnost, ale i forma magie. Nemůžu si pomoct, ale je mi ho líto.

Vojtěch Sedláček - 08. července 2020 21:14

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro První...první kdo mě tu navštívil...první...cizí člověk...první. Nemám nikoho. Na všechno jsem sám...bez rodiny...skoro...on je první...cizí člověk. Jediný člověk, který mi byl blízky je pryč...daleko...na druhém konci republiky...nové prostředí, nový život...nemám nic. Zatím jen vnitřně, jsem bojoval s návalem úzkosti. Pevně jsem sevřel pěsti. To byla chyba, protože jsem podvědomě stiskl i poraněnou ruku. Kousl jsem se do tváře, abych nezakňučel jako raněné zvíře. "Nic se neděje, však jsem...tu jen seděl a přemýšlel." Proč by se měl omlouvat, že mi pokazil rozjímání na lavičce? Pařát úzkosti svíral můj hrudník. Jakoby mi z plic vytlačoval vzduchu, s každým výdechem jsem měl pocit, že ztrácím možnost dost do sebe další dávku kyslíku. Co jsem udělal tak hrozného, že se ke mně všichni otočili zády? Jediný, kdo mě tu navštívil je...cizí kluk... Zobrazit SPOILER Proč? Můžu za to všechno já? Co všechno jsem udělal špatně?

Matěj Kopecký - 08. července 2020 21:44

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Na první větu nezareagoval. Teda skoro. Cítil jsem okolo hustou auru, která sílila. Pomalu, ale jistě. Myslím, že v jeho hlavě není nic než zoufalství. Asi smutek, strach? Sáhni na něj.Proč bych to dělal? Chci si udržet odstup a ne se nechat vtáhnout do jeho sraček. Nejsme kamarádi, nebo tak.Ale je mu zle. Slíbils, že ho zachráníš, tak zachraňuj! Potřebuje tě. Jsem cizí. Nemám důvod.Zachránil jsi mu život, tak bys měl dělat všechno pro to, aby si ho nezkusil vzít znovu. Tvoje práce je úplně zbytečná, Maty. Seděl a přemýšlel? Neví, o čem mluvím. A aura temna se stahuje. Skoro dusí. Proboha fuj! Podíval jsem se rychle kolem sebe, kousek dál je dozorce. No tak, pomoz mu, brácho! Vždyť se usouží! ,,Hej, Vojto! Přestaň, no tak, nech toho!" Nakázal jsem mu. Začal jsem rukama bojovat s tou mlhou, jakobych ji chtěl rozvířit. No, bylo mi to na nic a nakonec jsem se rozhodl to přece jen přetnout a udělal jsem něco, co jsem již velmi dlouho neudělal. Naklonil jsem se k němu a pevně ho objal. To samo o sobě emoce nezmění, ale láska ano. Láska se projevuje u lidí zejména polibky... A já ho fakt neměl chuť cumlat, ale jak jsem ho držel, dal jsem mu malou pusu do bílých vlasů. ,,No tak, bude zase dobře, bude dobře." Šeptal jsem mu. Připadám si jak nějaká buzna. Ale pomůže mu to. Moje magie je mocná, tér a hnus brzo vystřídají lepší pocity, lehčí. Třeba se i usměje.

Vojtěch Sedláček - 08. července 2020 22:02

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Cukl jsem sebou, když mě okřikl, přesto jsem se topil v lepkavém slizu úzkosti. Zobrazit SPOILER Ztrácel jsem se sám v sobě. Oči mi zalily slzy. A pak se stalo něco, něco magického a přesto tak prostého. Pocítil jsem lidský dotek. Ne, nikdo se mě nesnažil znehybnit, abych si neublížil. Ten kluk mě obejmul. Taková obyčejná věc, která v mém životě už několik měsíců chyběla. Svým dotekem do mého nitra proniklo intenzivní světlo, bílá záře, která mne zevnitř zahřála, uklidnila. V jeho objetí jsem se uvolnil. Jen jsem vzlykal, ale nějakým kouzlem, zázrakem bylo vše lepší. Dokázal mě vytáhnout z hlubin a zachránit před utonutím. A tady zakořenila posedlost, o které ještě nikdo neví...nicméně semínko bylo zaseto a je otázkou času, když zesílí a vyroste... Položil jsem mu hlavu na rameno a ještě pár okamžiků se jím nechal uklidnit. Vysál snad ze mě úzkost jako se vysává jed z rány? A kdo to vlastně je? Zná mé jméno. Ale já ho neznám...Možná je to anděl. Pokud něco takového existuje, je to on! Chtěl jsem něco říct, ale neměl jsem slov. Odtáhl jsem se od něj, když na můj krk dopadly první kapky deště. Přiběhl k nám zdravotní bratr. Mrzí mě to, ale rozpustíme to tu. Vojto, odvedu tě...nikdo nechce, abys tu zmokl a nastydl. Otočil se k Matějovi. Pojďte, prosím, s námi, nemohu vás tu nechat bez dozoru. Z haly už ven trefíte, je to tak? Byl bych tu zůstal sedět. Mám déšť rád. A nevadilo by mi zmoknout. Nebo nastydnout. Je tu hezky. Tedy ne zrovna hezky, ale je tu klid. Neochotně jsem se zvedl. Můj doprovod se postavil po mém boku, jako by to byl můj osobní strážce. A tak jsme vyrazili zpět do budovy. Do blázince. Do mého nového domova? Dozvím se někdy, kdo tato andělská bytost, která ošetřila ránu na mé duši?

Matěj Kopecký - 08. července 2020 22:40

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Brečel, je mi jasný, že mu bylo absolutně hrozně. Nejspíš jsem to vyvolal já. Možná mu později došlo, o čem jsem mluvil, možná ho zamrzelo, že za ním kromě mě nikdo nepřišel. Já, cizí borec. Ještě možná ani neví, co nás spojuje. A už mi pláče v náručí, už jsme se odvážil ho obejmout a sebrat mu všechno to zoufalství, aspoň na chvilku. Mlčel, ale vím, že je mu líp, už nebyl tak strnulý, naopak. Položil mi hlavu na rameni, plakal tiše. Slzel mi do mikiny a navíc začalo pršet. I obloha pláče nad jeho neštěstím. Je to silné, všechny pocity tady okolo. Skoro nic jsem mu neřekl, ale pomáhám mu od bolesti. Nezná ani moje jméno, jsem opravdový superman. To jsi, bráško. Pomohl jsi mu skoro anonymně. Dvakrát. A jsem si jistá, že to uděláš znovu, viď? Nesmíš ho tady jen tak nechat, potřebuje tě. Kromě toho slizu v sobě nic nemá, jako by byl prázdný, osamělý. To tak nemůžeme nechat! Asi jo. Já nevím, nevidím všechno co ty. Jen smutek, temné duchy, sliz a mlhu, která se rozestupuje. Začalo pršet, pustil se mě, ale nepromluvil. Zato jeho dozorce ano. Prý to tu musíme rozpustit. No, já rozpustil jeho emoce, nemá zač! Musím odejít a on musí taky. ,,Přijdu za tebou příští sobotu, dobře? Počkej na mě týden, nikam nechoď." Řekl jsem mu. Jakoby snad on mohl někam jít. No, mohl. Do nebe a nebo do pekla. Do nicoty, do prázdnoty. Zdravotní bratr nás vede do haly, udělal jsem aspoň něco. I když jsem mu toho neřekl moc. Ale vytáhl jsem z něj trochu zla, trochu bolesti. Můžeš být na sebe, pyšný bráško. Za ten krátký čas, který jsi měl, jsi ho dostal z panické ataky. ,,Ahoj, Vojto." Když jsme se měli rozdělit, usmál jsem se na něj. Každý si musíme jít po svém a já ho přijdu "potěšit" zase za týden. Musíš, i kdyby ti táta nechtěl dát auto. I kdybys měl jít vlakem. Potřebuje tě, víš? Kdo jsi? Moje svědomí?

Vypravěč - 08. července 2020 22:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vaše cesty se rozešly. Matěj cestou k autu promokl, neboť to vypadalo, že z nebe padají hotové provazce vody. Jakoby někdo místo deště vylejval kýbl vody a každou vteřinu další a další. Neskutečné. Jestli nebe pláče, tak k tomu musí mít řádný důvod. Cestou tě napadla taková zvláštní myšlenka. Může tady na tomto místě, kde je neštěstí a negativní energie koncentrována, počasí o něco horší než jinde? Může se tu hromadit a zhmotňovat negativní energie v různých přírodních jevech? To je otázka, na kterou ti nikdo neodpoví. Nikdo, koho bys znal. Einstein měl pravdu. Čas je relativní. Matějovi týden ve škole utekl jako voda v divoké horské řeče. Ovšem na druhou stranu čas Vojtěchův se neochotně táhl. Ano, čas je relativní. A samozřejmě jeho plynutí, tedy vnímání času, je ovlivněno tím, jak jej člověk tráví. Matěj se věnoval čemu chtěl. Po škole si mohl dělat co se mu zachtělo, každopádně měl výrazně více volnosti než Vojtěch. Vojta procházel každodenní terapií a jeho ošetřující lékař se nestačil divit, jaký pokrok udělal. Celkem nevídané. Pravda, každý na terapii reaguje jinak. Po přijetí byl Vojta katatonický a jeho stav se lepšil velice pomalu. Dětskými krůčky. A ze dne na den se jeho stav zlepšil. Ovšem je potřeba dávat pozor, mohl by opět sklouznout a jeho stav by se mohl zhoršit. Recidiva je zrádná, zákeřná bestie, která zasáhne, když ji člověk čeká nejméně. Stačí malá jiskřička a výbuch na sebe nedá čekat. Blíží se polovina listopadu. Venku už je chladno, sychravo, mlhavo. Rozhodně není počasí na vysedávání na lavičce, jako tomu bylo minulý týden. Počasí a psychika má společnou proměnlivost. Den D byl tu. Vojtěch se nachází ve společenské místnosti, kde odpoledne tráví pacienti, kteří nejsou sobě nebo ostatním nebezpeční. Mohou se socializovat, jsou-li toho schopni (a že alespoň polovina je). Pravda, Vojta je trochu zklamaný. Doufal, že se tu za ním zastaví neznámý kluk, který mu návštěvu přislíbil. Sklesle seděl v křesle a díval se po místnosti. Za jeho zklamáním je skutečnost, že si zkrátka popletl dny. Čekal, že měl onen neznámý dorazit včera. Komu se nestalo, že jakmile nechodil do práce nebo do školy a každý den byl stejný, ztratil pojem o čase, o tom, jaký je zrovna den...

Matěj Kopecký - 08. července 2020 23:14

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Počkal jsem, až mi zmizí z dohledu, plánoval jsem pro něj vytvořit ochranné kouzlo ale v tom spěchu nebyl čas. Paní na recepci jsem se sluncem v duši oznámil, že přijdu zase příští týden, ve stejnou dobua že se těším. Týden uběhl rychle, aspoň pro mě. Ve středu jsem krmil Magnuse, nebo jsem chtěl, ale začal se mi blbec svlíkat, takže dostane až potom. Peťa s Richardem se začali nějak víc hádat. Moji spolubydlící na bytě. Nechtěl jsem na kolej. Moc lidí. Betty s Martinem doma skoro vůbec nejsou a já mám pokoj pro sebe. A pro Magnuse a taky přece pro Kiki. I když ona nespí, ani není vidět. Ale žije se mnou. Do školy jsem chodil, začali jsme pomalu brát plazy a to mě zajímalo. Občas jsem si vzpomněl na Vojtu, když ho při povinných hodinách hlásili jako chybějícího. Přišla sobota, od táty jsme si vypítal auto. Docela se divil, že jsem přijel a že zase někam mizím. Ptal se, řekl jsem, že za kamarádem. Věřil mi a nechal to bejt. Díky bohu. Cesta byla rychlejší, věděl jsem, kam jet a tak jsem šel prostě na jistotu, ani jsem nezapínal gpsku. Kikina se "posadila" na místo spolujezdce a celou dobu cesty do mě kecala voloviny. Většinou o Vojtovi, hrála si na moje svědomí. Já sám ale vím, že potřebuje mou pomoc, Že jsem mu zachránil život a tak se musím snažit, by si ho nezkusil vzít zase. Na recepci jsem jako minule zalhal o rodinném poměru a vyžádal jsem si Vojtěcha Sedláčka. Snad tu ještě je.

Vypravěč - 08. července 2020 23:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tentokrát jsi na recepci nenarazil na paní Alenu, která si s tebou minulý týden pokecala. Tato paní ve středních letech nepůsobila tak komunikativně, otevřeně, ale i u ní jsi pořídil. Ve tvůj prospěch hrálo, že jsi přeci Vojtěchův bratranec a už jsi tu byl minulý týden. Těžko říct, kdybys poprvé narazil na tuto paní, zda by jsi se k němu dostal. Při nejmenším by to bylo náročnější. Atmosféra tohoto místa na tebe působila silně. Tentokrát jsi byl v epicentru emočního zemětřesení. Spousta lidí, duší, komplikované energetické vlny. Velice náročné prostředí. Dlouhodobě by to pro tebe byla buď velká výzva nebo by ti z toho přeskočilo a skončil bys tu jako jeden z pacientů. Sestra tě dovedla do společenské místnosti, kde ruch připomínal úl. Někteří si povídali, někdo si povídal se sebou. Jeden pán si zpíval a vypadalo to, jako by si užíval vystoupení před obecenstvem jako slavný zpěvák, ačkoliv jeho zpěv by jen stěží byl oceněn zlatým slavíkem či podobným oceněním. Ani tě nepřekvapilo, že se Vojtěch nesocializoval. Nad jeho hlavou visel černý mrak. Byl skleslý, zklamaný. Snad jako by se na něco těšil a nevyšlo to. Co se mohlo stát? Je těžší se zaměřit na emoce jednoho člověka na dálku několika metrů, natož v takovém prostředí, ve kterém se nacházíš.

Matěj Kopecký - 08. července 2020 23:50

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Recepční, asi, si mě trochu prohlížela, ale uvěřila mi. Byl jsem tu přece už minulou sobotu, tak co! Vedla mě chodbami do společenské místnosti, cítil jsem spoustu cizích emocí, valilo se to na mě ze všech stran ale já si jako empat umím držet odstup od těch, kteří mě nezajímají. Což jsou většinou všichni. Až na mou rodinu a teď taky na Vojtu. Viděl jsem ho už z dálky, okolo bílých vlasů se snášejí tmavé mraky. Zase má depku. Čekala bych, že mu to tvé kouzlo chvilku vydrží. Já taky. Třeba se mu něco stalo, něco dalšího. Hlavně, že je tady, že poslechl a nezabil se. Jsou tu další lidé, jeden si zpívá, někteří se baví spolu, jiní sami se sebou, pár Ježíšů a jeden Elvis, asi... To je jedno. Jsem tu přece pro Vojtu! Nebo za Vojtou? Oboje, asi. Jeho skleslou hlavu jsem chtěl zvednout do výše pozdravem. Přišel jsem přímo k němu, dotáhl si židli a posadil se vedle. ,,Vojto, ahoj." Pověděl jsem mu jednoduše. To seš teda borec! Co jsem měl říct? Pravda, to taky nevím, třeba se ho zeptej, jak se má... Nebo jestli mu je líp. Nebo proč je smutný. ,,Díky, že jsi na mě počkal. Nemůžu tě taky hlídat pořád." Kdyby se chtěl zabít, udělal by to, nebo by to zkusil, jakkoli. To by tu pak neseděl, vsadím se.

Vojtěch Sedláček - 09. července 2020 00:07

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Slíbil mi, že za mnou dorazí...čekal jsem tu na něj celý včerejšek...proč by mi ale lhal? Měla to snad být jen nějaká útěcha? Naděje je jako nemoc, šíří se rychle, ale dokáže člověka složit... K mým uším se donesl andělský hlas. Zvedl jsem hlavu a nevěřil jsem vlastním očím. Překvapení v mé tváři mluvilo za vše. "Ahoj...čekal jsem na tebe včera...myslel jsem...domlouvali jsme se..." Celý týden jsem se těšil na jeho návštěvu a od včera doteď jsem se smiřoval s tím, že je to jen další zklamání v mém životě. Ale je tu. To je to hlavní, nebo ne? Usadil se u mě. Po mém boku. "Proč bys mě měl hlídat?" Zeptal jsem se nechápavě. Ano, téma sebevražda pro mě bylo tabu, které jsem zamkl ve třinácté komnatě. Podvědomě jsem se to snažil vytěsnit a dle všeho to je jeden ze způsobů, jak se s tím vyrovnat. Nikdo nečeká, že ignorováním problému problém zmizí. Jen když se někdo šťourá v čerstvé ráně, může se rána zanítit. A to nikdo nechce. Chtěl bych jej u sebe mít pořád. Přestože nevím kdo to je, jak se jmenuje, něco mě k němu táhne, něčím na mě zapůsobil, očaroval mě. Je to má druhá návštěva. Pro nikoho neexistuji, očividně. Všichni na mě zanevřeli? Zapomněli? Pohřbili mě? Babička by mě ale navštívila...určitě ano...kdyby mohla...kdyby... Je to přes půl roku, ale já se přes to stále nepřenesl. Od mých třinácti let mě vychovávala. Byla pro mě víc matkou než moje matka...Alespoň už nemá bolesti a netrpí. "Jediný člověk, který mě tu navštívil...moc se omlouvám...ale...vlastně ani nevím, kdo jsi...nerozumím tomu..." Je vidět, že léky, které dostávám trochu halí moji mysl do oparu, rozostřují mé vnímání, trochu otupují. Ovšem ne tak, abych působil jako zelenina bez mozku a duše. Pravou rukou jsem si mírně, opatrně masíroval dlaň a prsty levé ruky. Opatrně. Při špatném doteku to bolí jako čert a to paradoxně zatím nemám cit v prstech jako dřív.

Matěj Kopecký - 09. července 2020 00:18

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Zvedl hlavu, mluvil. Je mu líp? O trochu aspoň ano. Aspoň mluví víc. ,,Dneska je sobota. Měl jsem přijít dnes. Včera jsem byl ve škole, nemohl bych přijet." Pověděl jsem mu. Čekal, že přijedu včera? Možná si jen spletl dny. Říkal jsme v sobotu a dnes je skutečně sobota. Asi tu nemá úplně ponětí o čase. Myslím, že má radost, že jsem tady. To má, taky to tak nějak vidím. ,,Abys mi neodešel. Nemůžu tě nechat odejít, víš? Už jednou jsem nenechal." Odejít, umřít, chcípnout, tahle mluva mi nejde úplně před pysky. Ale musím asi tak mluvit, kdybych na něj rovnou vybalil, že je kokot a ať mi řekne, co mu sakra je a já mu s tím pomůžu, mohlo by mu hrábnout. A zůstal by to dýl. To nechci, v Brně ho přece jen budu mít blíže, že jo.. ,,Aspoň někdo. Můžu ti říct, že venku je to pořád stejný. Žádná katastrofa." Však brzo uvidí sám, snad. Měl by sis ho vzít do bytu. Na pozorování. Blázníš? ,,Vidíš, neřekl jsem ti, kdo jsem. Jsem Matěj, podle návštěvní knihy tvůj bratranec, ale pšššt. Jinak by mě sem asi nepustili." Nemám úplně potřebu se mu představovat, možná by se ptal, proč tu teda primárně jsem. No protože jsem mu nedovolil se zabít a teď ho mám na krku, jak andělíček strážnej, pomalu.

Vojtěch Sedláček - 09. července 2020 18:07

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Ale...sobota byla...nebo...počkej..." Na chvíli jsem se zamyslel. Co je vlastně za den? Usoudil jsem, že on to bude vědět lépe než já. "Takže dneska je...aha...to ovšem znamená...to znamená, že jsi..." Na mě nezapomněl. Dokončil jsem větu ve své mysli. "Posledně jsi odcházel ty...ne já...já nikam nejdu...zatím. Mohl bych, snad." Levou ruku jsem přesunul do klína, pravou jsem si přejížděl po stehně a kreslil tak imaginárními barvami po imaginárním plátně. "Nevíš, kdy se odsud dostanu? Nechci tu být. Doufám, že se někdo stará o..." Ne, nikdo se nemůže starat o mé rybičky. Kdo by se o ně asi staral? Dva týdny je nikdo nekrmil, pravděpodobně se sežraly navzájem, nebo všechny plavou na hladině. Ale to je něco, co jsem si nechtěl připustit. Smutně jsem si povzdechl. "Říkáš to tak klidně..." Žádná katastrofa. Nikdo si ani nevšiml, že jeden ze studentů zmizel. Nikdo mě nepostrádá. Svět se točí kolem své osy dál. Jak se říká, neštěkl po mně ani pes. "Matěj...zopakoval jsem...Vojta." Představil jsem se mu, ačkoliv on už přeci dávno ví, jak se jmenuji. A jak vlastně? "Bratranec...hmm..." Chvilku mi šrotovalo v hlavě, jestli by opravdu mohl být mít bratrancem. Mám bratrance Matěje, o kterém nevím? Je něco takového možné? Snad bych o něm věděl. Zvedl jsem hlavu, otočil se na něj a prohlédl si ho. "Hezké tetování...máš nějaké další?" Jeden by si pomyslel, že mluvím z cesty, že jsem snad pod vlivem, či co.

Matěj Kopecký - 09. července 2020 22:46

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Jo, přesně tak. Je sobota. Včera byl pátek a zítra bude neděle. Přesně týden od doby, co jsem tu za ním byl poprvé. Myslím, že mě vidí rád, to jo. ,,Já neodejdu, budu tady nebo tam a zas jinde, ale neodejdu. Víš, když člověk odejde, už se nemůže vrátit. A já odejít nemůžu." Aspoň dokud nebudu mít děti, že jo... Dědictví musí být předáno. A nebo ne? To, co zažívám já, to bych nikomu nepřál. Kdy se dostane? To nevím. ,,Můžu se zeptat, zeptám se a příště ti to řeknu. O co se kdo stará? Chceš pomoct?" Zeptal jsem se ho. Mohp bych mu pomoct, ať už je to pes... Sakra, ten tam už asi nebude... Ani kočka... Do háje! Kdybych to tak věděl dřív. Ale já nevěděl... ,,Lidi se neptají. Nedovolí si. Profesoři, co tě postrádají, ti jo." Pokýval jsem hlavou. Profesoři jsou tak jediní. Ale to se člověk nesmí divit. Kdo by se ptal na kluka, co se podřezal? Tohle už není střední! ,,Ale já se ptám, víš, ptal jsem se na tebe v nemocnici, pak tady.." Jsem tu pro něj, dokud mu nebude dobře, dokud ten smutek a zoufalství nezmizí a nenahradí je slunce. Jo, Matěj, to je moje jméno. Fakt? Nech ho, je tak trochu mimo. A tak trochu zase ne... ,,Já vím, Vojto." Usmál jsem se na něj. Znám jeho jméno už pár dní, naštěstí. Kdyby ne, tak bych tu přece nebyl. ,,Ve skutečnosti bratranci vůbec nejsme, chápeš, ne?" Vlastně nemáme skoro nic společného. Skoro. Akorát školu a město a teď tuhle místnost... Dál mluvil o tetování. Proč se mě na to všichni ptají? Člověk má tattoo na ksichtě a hned se ho na to každej ptá. Dal jsem si ho udělat, aby se lidi neptali. Ale asi to nefunguje... ,,To víš, že mám. Spoustu. Na loktě takovou volovinu... Počkej, ukážu ti to." Začal jsem se soukat z mikiny, jak si ji sundával přes hlavu, vyhrnulo se mi i triko, tak aso viděl moje břicho. ,,Na krku mám pavouka a na ruce znaky..." Pověděl jsem.

Vojtěch Sedláček - 09. července 2020 23:08

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Podvědomě jsem se chtěl vyhnout tématům jako smrt, sebevražda a podobně. Nevím, jestli za to může můj obranný mechanismus, pud sebezáchovy a nebo dávka léků, které dostávám v pravidelných časech. Možná je to kombinace. Nejprve musím mít pevnou půdu pod nohama, abych byl schopen bavit se o takových věcech. "Nikdo mi to nechce říct...prosím...prosím...zjisti to." Věnoval jsem mu pohled roztomilého štěněte se sklopenýma ušima, aniž bych si to uvědomoval. "Rybičky...ale...to už asi...nebude třeba..." Odpověděl jsem s klesající hlasitostí. Je to smutné. Na druhou stranu člověk si k rybičkám nevytvoří takovou vazbu jako ke kočkám či psům. "Profesoři...hmmm." Musel jsem vypadat jako blázen, když jsem po něm opakoval nemálo slov. Nicméně cejch blázna si patrně zasluhuji. Ne, že bych o sobě vůbec nevěděl. Jen je mé Myšlení...jiné a jen matně jsem si toho vědom. "Ty máš rodinu?" Zeptal jsem se svého "bratrance". Napodruhé mi v tom udělal jasno. Bratranci nejsme. Pokusím si to zapamatovat. Ne...on není můj bratranec. Je to anděl. Jen co mi sdělil, že mi svá tetování ukáže, oči se mi rozzářily jako světýlka na vánočních trzích. Vánoce. To budou první Vánoce, kdy budu úplně sám. Divné. Dokážu udělat bramborový salát a řízky? A co dárky...ne, počkat. Dárky pro sebe balit nemusím. Nebo ano? Přetáhl si mikinu přes hlavu a přitom si odkryl břicho. Pohled, který mi skoro vyrazil dech. Jsem...zvrácený? Deviant? V hlavě se mi to mlelo. Pocity a myšlenky, jedno přes druhé. Nadšení, pochybnosti, strach, vzrušení...hotový uragán. "Wow..." Natáhl jsem ruku, jako bych si toho pavouka chtěl pohladit. Dotkl jsem je jej. Ale ten pavouk je jen obrázek. Prudce jsem uhnul s rukou. "Promiň." Omluvil jsem se mu, ale nelitoval jsem, že jsem se jej dotkl. Chtěl bych se ho dotýkat. Chtěl bych, aby mě objímal. Chtěl bych cítit jeho teplo. Chtěl bych hladit jeho paže, zajet mu rukou do vlasů. Ale co by si o mně pomyslel? Už by mě nikdy nenavštívil! Ale třeba...ne, to je hloupost... "Já mám jedno tetování... Zobrazit SPOILER odkaz Vyhrnul jsem si rukáv a natočil se k němu bokem, aby si jej mohl prohlédnout.

Matěj Kopecký - 09. července 2020 23:24

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nikdo mu to nechce říct. Je pacient. Má právo vědět ty informace? Snad by měl.Možná to ani oni sami nevědí. Asi se to odvíjí od toho, jak na tom je, víš?To máš asi pravdu. ,,Neboj, zeptám se." Slíbil jsem mu ještě jednou a pokýval jsem hlavou, snad aby to znělo důvěryhodněji? Ani nevím. Snažím se hlídat si každé slovo, ale stejně mi přijde, že melu sračky. Nebuď k sobě tak kritický. Chceš mu pomoci, ne? Jo. To chci. ,,Rybičky vydrží bez jídla i měsíc, to možná daly. Jen kdybych věděl, kde bydlíš a jak se tam dostat." Musí to být hrozné. Dal jsem mu uvědomit si, že jeho rybky jsou možná už mrtvé. Kvůli němu. Protože on chtěl být mrtvý. A nestaral se o ně, protože ho zavřeli sem. ,,Jo. Ptají se na tebe při docházkách, když jsou povinné. Slýchám tvoje jméno každý den. Už aby ses vrátil." Usmál jsem se, snažil jsem se vypadat vlídně. ,,Mámu a tátu." Ségru jen ve své hlavě. Ale jsem tu a jsem tu pro tebe. Sledoval mě se zaujetím. Líbí se mu, moje tetování. Jednou na mě dokonce sáhl. Ale hned se odtáhl. A omluvil. ,,Nemusíš se omlouvat. Jestli si chceš sáhnout, sáhni.. Mně to nevadí." Že je to on... Jinak bych asi dost nadával. ,,Hezký. Vlk? A vyje... Asi hledá smečku, co?"Stejně tak hledá smečku i Vojta.Jo, já vím.

Vojtěch Sedláček - 09. července 2020 23:46

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "To bys byl moc hodný...přeci jenom, když jsme...rodina...mohli by ti to prozradit." Je tvůj bratranec jenom jako, nezapomínej. Jen aby ho sem pustili. Připomněl jsem si důrazně, abych na tuto skutečnost nezapomněl. Taková banální informace, ale já si ji musím opakovat, abych si ji dostal pod kůži. "Já...ani nevím...kde jsou moje věci...nikdo mi to nechce říct...jednají se mnou jako s bl--" Zarazil jsem se. Ale já jsem blázen. Jinak bych tu nebyl. Osamělý blázen. Blázen, kterého navštěvuje cizí kluk...a i pro něj jsem...blázen. "Někdo říkal, že vše dostanu, až odsud budu odcházet...ale...to mi snad prozradíš ty, kdy to bude možné." Možná, možná by se mohl jít zeptat teď. Hned. Abych tu nemusel čekat. Třeba bych mohl odejít s ním. Mohl by se o mě starat a já o něj... Na kratičký okamžik jsem se zasnil. Můžu se tě dotknout? Je to snad znamení? Chce mi tím naznačit, abych se ho dotýkal? Chce to? Ne, blbost. Nejspíš je to z lítosti...abych se necítil tak blbě... Sakra, co si mám myslet? Kde je pravda? Chci znát pravdu...nebo nechci? Může být pravda natolik krutá, že by mi ublížila? "Hledá, co nikdy nenajde...možná spíš...vytím vyjadřuje svůj smutek, žal..." Výraz v mé tváři trochu posmutněl. Výraz nadšení a zvědavosti, který se v mé tváři zračil, když jsem si prohlížel jeho tetování, je fuč. "Navštívíš mě ještě někdy?" Z mého hlasu byly patrné pochybnosti a obavy z toho, že by už nemusel přijít.

Matěj Kopecký - 10. července 2020 00:05

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,To by mohli." Přikyvoval jsem. Co bych pro tenhle svůj malý boj neudělal, že? Už to není jen jeho problém a jeho věc, jestli bude žít. Je to i moje věc a intuice u Kiki mi říkaj, abych ho hlídal, přivedl na jinou cestu, abych mu pomohl pořádně, nejen zastavením krvácení. S bláznem! A co jinýho taky seš, vole?Matesi...! ,, Zeptám se i na to. Kde bydlíš?" To mi snad daj, když jim řeknu, že mu musím krmit rybičky, ne? Jak se odsud vlastně dostane domů? Na to je sakra rodina, aby si ho odvezli! A aby za ním jezdili a starali se o něj. Pak bych ho já nemusel zachraňovat! Mojí nabídky nevyužil, asi se zase zasnil. Nad doteky? Well, tohle sice nechápu, ale možná ani nechci. On by asi chtěl. Minule ve tvém objetí roztál. Ale to bylo kouzlo... Dal jsem mu do duše trochu světla, trochu lásky. No právě, Maty, no právě. Jako on! Musí být sám, jinak by přece někdo došel, někdo by nakrmil jeho rybky! Ale ne... Nikdo takový není. Jen já, co jsem jednou zachránil život a teď mám ten život na krku! ,,No tak, nebuď smutný. To víš že za tebou zase přijedu. Pojď sem." Natáhl jsem k němu ruce, abych ho objal. ,,Už budu muset jít, promiň mi. Počkej na mě, dobře? Zeptám se, na všechno." Slíbil jsem mu, ale nevěděl jsem, kdy přijdu a nebo jestli mi táta půjčí auto. Já vím, že je děsně osamělý, sakra. Ale co mám dělat? Taky jsem jen skoročlověk!

Vypravěč - 10. července 2020 18:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Loučení nebyla Vojtova nejoblíbenější část setkání s Matějem. Přestože to pro něj byl cizinec/bratranec, byl mu tou nejbližší osobou za poslední týdny. Z nějakého důvodu tento záhadný potetovaný kluk vstoupil do Vojtova života a obrátil jej naruby víc, než si Vojta uvědomuje. Bylo jasné, že už teď se Vojta nemůže dočkat dalšího setkání a přesto, že byl smutný, že je tato seance u konce, byl i šťastný, pod povrchem, protože strávil čas v blízkosti svého strážného anděla. Matěj opustil společenskou místnost plnou duševně nemocných lidí. Byla to úleva. Přestože dokázal všechny ty emoce odfiltrovat, musel se na to soustředit a to si vyžádalo trochu sil. A co bude dál?

Matěj Kopecký - 10. července 2020 18:50

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vojta vypadal smutně, jasně, že se nechce loučit. Ten by se nejraději neloučil nikdy, víš? Koukni na něj. Jo, asi to tak bude. Když jsem odcházel, zamával jsem mu. Však se zase brzo uvidíme, ne? Ale neřekl jsem mu, kdy. Co kdybych nemohl? Sakra, musím sem jet znovu, jinak mi to bude hrozně líto. A jeho to bude tolik mrzet! Mohlo by se mu z toho udělat zle, nebo tak. Je citlivej, hrozně moc. Stačilo jedno objetí a hned se mi ho povedlo uklidnit. Když mě zdravotní bratr vedl pryč, požádal jsem ho o malou audienci u Vojtova lékaře. ,,Rád bych se zeptal, jak dlouho tu Vojtěch bude. A chtěl bych zažádat o jeho věci, potřebuju klíče od jeho bytu, má tam zvíře, o které je třeba se starat."

Vypravěč - 10. července 2020 19:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdravotní bratr tě dovedl k lékaři, který se o Vojtu stará. "Dobrý den...posaďte se. Pan Sedláček, Vojtěchův bratranec, předpokládám." Rukou ti pokynul, aby ses posadil. Sám seděl v kancelářském křesle, které bylo mohutné, ovšem lékař se v něm neztrácel. Pravděpodobně je to kus chlapa. V sedě těžko říct, ale mohl by měřit klidně 195 centimetrů a očividně často navštěvuje posilovnu. Představoval by sis jej spíše jako poloplešatého, drobného chlapíka s brýlemi. Ne jako namakaného svalovce. "Odpovím vám, ale na oplátku si s vámi pohovořím." Hýbnul myší u počítače, aby jej probral ze spánku. Mezitím, co s tebou mluvil, si pravděpodobně otevřel Vojtovy záznamy. "Vzhledem k tomu, že v současné době bydlí Vojtěch sám, nemyslím si, že je moudré jej pouštět v brzké době. Je těžké z něj dostat informace. Je uzavřený ve svém brnění, které je téměř neproniknutelné. Z toho mála, co o něj vím, a vy mi to jistě potvrdíte, se nestýká s matkou, vaší tetou. O otci nemluví. Předpokládám, že vždycky byl spíše introvert a samotář, ale po smrti babičky, která v jeho životě suplovala roli matky se uzavřel. Nevíte z jakého důvodu se nestýká s matkou? Myslím, že někde v tom může být jádro jeho problémů." Trpělivě vyčkával na tvoji reakci. Sledoval tě zkoumavým pohledem a ty jsi se musel alespoň trochu bát, že tvůj malý podvod praskne.

Matěj Kopecký - 10. července 2020 20:03

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Zdravotní bratr mě tedy odvedl za doktorem. Za pořádným nabušencem, kterej možná trochu naháněl strach. Ale ne mně. Já se nikdy nebál, možná nemám pud sebezáchovy a nebo jsem prostě jen někdo, kdo nemá rád lidi. A ocenil bych klid a kdyby mi prostě jen odpověděl na mé otázky. Jenže to on ne, on začal vyzpovídávat mě. Ale sakra, já přece nejsem Vojtěchův skutečný bratranec, jak mám tyhle věci o něm vědět? To, co mi doktor napovídal, to jsem samozřejmě netušil. Takže se nestýká s mámou ani s tátou? To je hrozný. Co bychom mi bez rodičů dělali? Přesně, je to hrozný. ,,Ano, ano. zdravím vás." Věnoval jsem doktorovi jeden fejkovej úsměv a posadil jsem se na volnou židli. Poslouchal jsem, co mi vypráví. Takže nechce nechat Vojtu samotného, to chápu. ,,No, pane doktore, upřímně, ani moje rodina a jejich rodina se nestýká, Nikdy jsme si nebyli příliš blízcí, ale když jsem zjistil, co se Vojtovi stalo, řekl jsem si, že to tak nemůžu nechat. I když nikdo pořádně nevíme, proč se to stalo." Pohnul jsem bezradně rameny a zatvářil se smutně. ,,Moc rád bych Vojtovi pomohl. Myslíte, že bych pomohl, kdybych ho nastěhoval k sobě? Nebo kdybych se nastěhoval k němu?" Takhle daleko to nemělo zajít, sakra, takhle daleko ne. Teď jsem fejkovej bratranec a ochránce a bůh ví, co ještě. Jestli se mi to vymkne z rukou, budu v háji! Mohli by mě za tohle lhaní zavřít? Tohle je blázinec, sakra!

Vypravěč - 10. července 2020 20:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Lékař si dopsal pár poznámek a chvilku se na tebe mlčky díval. "Rozumím...pravděpodobně jste jediný člen rodiny, kterého Vojtěch má nablízku." Bylo vidět, že hloubá nad tvým návrhem lomeno dotazem. "Věřím, že něco takového by mu mohlo pomoct, nicméně...prosím, důrazně vás prosím, zvažte to. Teď možná budu znít trochu cynicky, ale není to štěně, které odložíte do útulku, když vás přestane bavit péče o něj. Je to...nebo může to být velké břemeno. Nechci tím říct, že se o něj budete starat nonstop, ale může to někdy být náročné." Následovala chvilka ticha. Napínavého ticha, které by se dalo krájet. "Něco mi říká, že jste empatický člověk, byť se navenek prezentujete trochu odlišně. Ale nejsme tu kvůli tomu, abych vás tu analyzoval. Chtěl jsem tím říct, že váš návrh zvážím. Následující dva týdny rozhodnout, zda je Vojtěch na něco takového připravený. A do té doby se rozmyslete." Pro něco se natáhl do šuplíku stolu. Odsunul křeslo a vstal. Opravdu to byl chlap jako hora. Natáhl se k tobě s vizitkou. "Tady je číslo na můj pracovní mobil. Kdyby se cokoliv stalo, zavolejte mi." Poté k tobě natáhl ruku, aby tím formálně ukončil vaše jednání. "Přeji vám hezký zbytek dne, pane Sedláčku." A těmito slovy se s tebou rozloučil.

Matěj Kopecký - 10. července 2020 21:14

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Ano, bude to tak. O nikom jiném nevím. A přeci jen, jsem první, kdo za ním přijel." Konstatoval jsem suše a položil si nohu přes nohu. Snažím se vypadat v klidu, i když uvnitř mám docela nahnáno z toho, že mě odhalí. Je to psychiatr! A já jsem jenom lhář, co zachránil klukovi život a teď o má na krku. On je teď tvoje zodpovědnost, bráško. Musíš se s tím smířit. ,,Jistě, chápu. Vojta mi na druhou stranu věří. Jsem pro něj známější než tohle bílé prostředí s cizími lidmi, jistě chápete." Jsem jediný, koho má. A sakra, ne, nejen mu známější, nezná ani moje příjmení! Začal mě študoval, a to mě polil ledový pot. Co když na to přijde? Sakra, ještě, že umím rychle utíkat, aspoň to. Tohohle doktora bych bít nechtěl, fakt, že ne... Je jak hora! ,,Dobře. Víte, pořád na něj myslím, je mi hrozně líto, že nezájem rodiny zašel tak daleko a že si tohle Vojta udělal." A taky je mi asi líto, že ho z toho musím tahat. Sračky... ,Děkuji, přijedu za ním zase další týden, pokud budu moci. Musel jsem mu to slíbit." Usmál jsem se posmutněle, nakonec jsme se s doktorem rozloučili a já byl zase vyveden z budovy. Sedl jsem si do auta a nechal otevřené dveře. Copak je tohle normální... Měl bych o tom říct našim. A nebo neměkl? Měl bych se domluvit se spolubydli. Mám pokoj pro sebe, ale tolik nových lidí by Vojtu asi nepotěšilo. Navíc se budou dost divit až zjistí, kdo to vlastně je. Tohle je tak těžké...

Vypravěč - 10. července 2020 21:35
	soukromá zpráva od Vypravěč pro O dva týdny později... Nadešel čas rozhodnout se, spojit se s doktorem Tichým. A možná se zastavit i za Vojtou. Kdo ví. (stručné shrnutí v dalších příspěvcích za každého)

Matěj Kopecký - 10. července 2020 21:47

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Přemýšlel jsem, volal kvůli tomu mámě, pak přemýšlel dál a bál se. Mluvil jsem o tom se spolubydlícími. Vzal jsem si je všechny do rodinného kruhu a optal se jich, co si myslí oni. Jestli bych měl raději já jít na chvíli bydlet k němu, nebo jestli vzít Vojtu mezi nás. Je to těžké. Na jednu stranu nechci ze svého prostředí, ale on by neměl do nového. Tady by měl víc kontaktu s lidmi a tam zase větší klid. A had se musí krmit jen jednou za měsíc. Stěhovat rybky by byl problém. Zvážil jsem i možnost, že bych ho prostě nechal žít, jak je. Ale hned jsme to zamítnul. Ne, byl by schopen si ublížit znovu. Byl to těžký čas. Ve škole jsem kvůli tomu svému problému nedával moc pozor, nedělal si zápisky. Přišlo mi, že o plazech toho vím dost a nemusím se nějak soustředit. Do zkoušek daleko, ne? Jenže, Vojta na ně bude možná chybět... Nakonec jsem se prostě rozhodl udělat to tak, jak poradí doktor. A tak jsem mu zavolal.

Vypravěč - 10. července 2020 22:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Robert Tichý, dobrý den." Představil se do telefonu Vojtův lékař. "Jak se máte pane Sedláčku? Zeptal se zdvořile a dal ti prostor odpovědět. "Určitě vás zajímá, jak se daří Vojtěchovi. Nemohu říct, že by došlo k výraznému zlepšení, ale i to je v podstatě dobré znamení, to, že je jeho stav stabilní." Kdyby se jeho rozpoložení nacházelo na druhé straně spektra, mohlo by to jen předznamenat prudký sešup. Jako na houpačce. "Jak jste se rozhodl?" Zeptal se tě.

Matěj Kopecký - 10. července 2020 22:31

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Zdravím, tady Martin Sedláček." Doktor mi to vzal asi po dvou zazvoněních, takže docela rychle. Nejspíš teď sedí ve své kanceláři. ,,Ale ano, dobře, spíš mi povězte o Vojtovi." Je to fráze, ptát se, jak se kdo má, i když to není vůbec důležité. Během odpovědi si člověk připraví to další, co chce říci. Poslouchal jsem ho a Kikina z mojí hlavy taky. Hned k toku měla spoustu připomínek, což mě trochu rušilo při telefonování. Jsem rád, že je můj fejkovej bratránek stabilní. Sakra musím mu chybět. Nebo si to tak myslím. Slíbil jsem mu, že přijedu a ještě jsme nepřijel. Ale, oni mu snad řeknou, až se doktorovi vyslovím, ne? Půjde se mnou domů. Ať už k nám a nebo k sobě... ,,No, pane doktore, svou nabídku neberu zpět, vezmu si rád bratránka pod kříslo, ale potřebuji od vás poradit. Myslíte, že bude lepší, když se na nějaký čas nastěhuji k Vojtovi, nebo když naopak on ke mě. Víte, bydlím se sdíleném bydlením s dalšími lidmi, na druhou stranu si myslím, že by mu to pomohlo zapomenout a trochu by se socializoval. Nejen se mnou." Pověděl jsem. Nemluvě o tom, že chodíme do stejné školy, na dosti podobné přednášky.

Vypravěč - 10. července 2020 22:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro "To je velice dobrá otázka a jsem rád, že jste se na ni zeptal. Vypozoroval jsem jednu věc. Vojtěch nemá problém komunikovat s lidmi, pokud je to kontakt na v uvozovkách neosobní úrovni. Například komunikuje se mnou, personálem, ale nikdy jsem jej neviděl mluvit s ostatními pacienty. Kdyby si sáhl na život ve svém bytě, byl bych proti, protože by to v něm mohlo probouzet vzpomínky...ale z toho pohledu jeho byt nebyl poskvrněn...když to shrnu, bude pro něj lepší známé prostředí více než neznámé s neznámými lidmi. A kdybyste měl pocit, že mu to nevyhovuje, můžete vyzkoušet druhou variantu." Odpověděl ti vcelku výstižně doktor Tichý. "Připravím propouštěcí formulář a zprávu. Věřím, že tuto zprávu od vás Vojtěch rád uslyší. Byť to napíšu do propouštěcí zprávy, raději to zmíním...bude potřeba aby se pevně držel své medikace, vyhnul se konzumaci alkoholu a jiných návykových látek. Jednou za týden by se měl dostavit na terapii. Pokud by se jeho stav zhoršil, neprodleně vyhledejte pomoc, případně se obraťte na mě."

Matěj Kopecký - 10. července 2020 22:59

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Doktor na mě dál vychrlil spoustu, spoustu slov. Bylo to pomalu k neunesení, ale snažil jsem se zapamatovat si každé slovo a doufal, že zbytek mi doplní Kiki, která velmi často a ráda poslouchá moje rozhovory. Bože, kdyby aspoň byla iluze mojí hlavy a věděla vždy jen to, co já. Ona ale není a já si na to musel zvyknout, stejně tak, jako si budu muset zvyknout na placení nájmu v jednom bytě a bydlení v druhém. Doprčic. Takže tedy půjdu bydlet já k němu. Proboha, co když se mu to nebude líbit? Myslím, že bude rád. Že nebude sám a tak... Snad máš pravdu, ségra. Budeme tam spolu, my tři. ,,Dobře, doktore, děkuji vám, zařídím se podle něj. Kdy si pro něj mohu přijet?" Zeptal jsem se už docela nedočkavě. Jak on musí být nedočkavý na to, že uvidí mě? Podle toho, jak moc mne prosil, abych přišel znovu, tak neskutečně. Aspoň tak si to pamatuju. ,,Jistě, jistě, budu ho kontrolovat a hlídat, nebojte se, na terapii ho vždy odvezu." Pokud teda budu mít tátovo auto. Ale táta nejezdí a když mu to vysvětlím, nebo když to aspoň vysvětlím mámě... Máma ví, i když dědictví nedostala.

Vypravěč - 10. července 2020 23:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Zastavte se zítra. Nachystám vše potřebné. Pevně věřím, že se váš bratranec dokáže vrátit do běžného života. Dokonce by se vám mohl otevřít, když na něj nebudete příliš naléhat." Ještě chvilku jste diskutovali o detailech týkajících se zítřejšího velkého dne. Nakonec se s tebou doktor Tichý rozloučil a popřál ti hezký den a hodně zdaru s Vojtou. .... Je to tady! Jeden by řekl, že je to obyčejný den. Pro spoustu lidí je to jen další podzimní sobota. Jenže pro Vojtu to bude velký den, aniž by o tom věděl. A stejně se změní i život Matěje. Ujme se svého imaginárního bratrance. Bude mít příležitost poznat jej, nahlédnout do mysli kluka, který si chtěl vzít život. Bude chtít rozluštit onen hlavolam? Nemáš ani tušení v jakém stavu bude Vojtův byt. Ani nevíš, kde bydlí, ale to se snad dozvíš, určitě se to dozvíš. V koutku duše doufáš, že nebudeš svého rozhodnutí litovat. Ale teď není čas na pochybnosti. Čas na přemýšlení jsi měl a "nemůžeš" si to rozmyslet, když už jsi na půdě ústavu a čekáš na doktora Tichého. Domluvili jste si schůzku na 12:30. Je 12:28 a ty netrpělivě vyčkáváš. Dobrý den pane Sedláčku. Rád vás vidím. Otočíš se a ohromný muž stojí za tebou. Jak se k tobě dokázal připlížit chlap jak hora? Po úvodních formalitách nadešel čas na administrativní okénko. Kde jsi se podepsal jako Vojtův bratranec a doufáš, že z toho v budoucnu nebudeš mít průšvih. Teď by nebylo moudré jít s pravdou na světlo. Musíš svoji roli dohrát do samotného konce. Po necelé půlhodině úřadování ti doktor Tichý předal Vojtovy osobní věci, kde mimo jiné byla jeho peněženka, mobilní telefon a klíče. V igelitovém pytli i z nějakého zvláštního důvodu byli i jeho tričko od krve. To bys mu asi ukazovat neměl. Ne teď, možná někdy v budoucnu. Všechny věci byly uloženy v papírové krabici, se kterou tě doktor Tichý odvedl k pokoji Vojty. Otevřel dveře. Pokoj byl vybavený minimalisticky. Nepřekvapilo tě to, bylo potřeba minimalizovat riziko, že by si tu někdo něco udělal, nebo někomu. Zobrazit SPOILER Tento pokoj se stal na několik týdnů Vojtovým světem. Počkám na vás venku." Zdá se, že někteří pacienti, mají alespoň během dne, odemčené pokoje, takže to není úplně jako ve vězení, ale i tak je tu svoboda pohybu poněkud omezená. Doktor Tichý vyklouzl z pokoje a zavřel za sebou dveře.

Matěj Kopecký - 10. července 2020 23:52

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Rozhodl jsem se, pro co jsem se rozhodl a už s tím nešlo nic udělat. Na nějaký čas jsem se rozloučil se svými přáteli a oznámil jim, že akorát budu krmit hada, jinak musím trávit čas se svým "schovancem". Taky jsem vyšel s pravdou ven doma. Co jsme udělal, proč jsem to udělal a co bude dál. Tátovi se to nelíbilo. Je to přece jen cizí kluk a o jedno dítě už přišel... Ne, Vojta by mi neublížil, vím to. Jsem větší a silnější než on. Doktor mě přivítal, všechno mi vypověděl a donutil mě podepsat spoustu volovin. Tímhle jsem si podepsal svůj ortel! Poté mi dali jeho věci. Nahlédl jsme dovnitř. Peněženka, mobil, klíče... A to triko! Musím se ho co nejdříve zbavit. V autě mám tašku se svými věcmi. Nenechal jsem nic náhodě. ,,Díky doktore." Přikývl jsem a mohl se zase po dvou týdnech vidět s Vojtou. Došel jsem k němu, díky bohu, že si nic neudělal, když na mě čekal. Aspoň já to tak vidím, sjem jeho vysvobození... ,,Ahoj, Vojti. Už vím, kdy tě pustí. Pojď se mnou pryč odsud." Možná jsem maličko teatrální? Ale no tak, jsem vysvobození! Aspoň se tak cítím, takhle to vnímám. Kdo by chtěl být zavřený v takové cele? Může jet se mnou domů. ,,Odpustíš mi, že jsem nepřijel dřív. Musel jsem zařídit pár věcí. Abych mohl být s tebou."

Vojtěch Sedláček - 11. července 2020 11:02

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Poslední dva týdny jsem byl relativně v pohodě. Měl jsem své slabší chvilky. Obvykle to na mě padne večer. Někdy se mi to podaří zaspat, jindy mám problém usnout, ale dá se s tím žít. Není to žádná hitparáda, ale jsem v pohodě. Tedy více v pohodě, než jsem byl. Na škále 1 - 10 bych to označil jako 4. Nemusí se to zdát jako moc, ale pár týdnů zpátky jsem byl na 1. Ve volném čase jsem se věnoval čtení. Sám jsem byl překvapen, kolik knih jsem přečetl. Dokonce jsem ukecal doktora Tichého, aby mi sehnal nějaká skripta do školy. Nebyl proti, naopak byl rád, že na sobě chci pracovat. Všechno šlo docela dobře. Pravda, Matěje jsem minulý týden neviděl. Byl jsem z toho smutný. Myslel jsem na něj celou dobu, ale doufal jsem, že můj anděl strážný za mnou dorazí. Nevypadalo to, že bych mu byl ukradený. Alespoň pro někoho existuju. A spokojím se s tím, že je to jeden jedna osoba. Byl jsem jím skoro posedlý. Vlastně to myšlenky na něj mne držely nad vodou. . . . Dveře do mého skromného království se otevřely a dovnitř vstoupily dvě postavy. Pan doktor ...a Matěj! Nemohl jsem skrýt radost a úsměv. Nechtěl jsem ji skrývat. "Dobrý den...ahoj." Pozdravil jsem jej. Doktor pozdrav opětoval, ale záhy zmizel za dveřmi. Zůstal jsem tu jen s Matějem. Doufám, že to není jen sen. Kdyby to byl sen, svalil by mě na postel a mazlil se se mnou. "Jsi si jistý, že odsud můžu utéct? Nebudeš z toho mít problémy?" Co ho to napadlo, že mě odsud unese? Ne, že bych se tomu bránil, ale mohl by si tím zavařit. Ale stálo by to za čas strávený s ním. Po jeho boku...v jeho blízkosti...v jeho náruči...

Matěj Kopecký - 11. července 2020 12:21

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Hned jak se otevřely dveře, Vojta se smál. A když nás doktor nechal o samotě, promluvili jsme si spolu trochu. Myslí si, že ho chci unést? Ale ne, broučku, tak to dozajista není. ,,Něco lepšího, beru si tě domů legálně! Podepsal jsem papíry, doktor souhlasí... Jedeš domů, Vojti!" Usmál jsem se na nek vřele. To by bylo, aby mu to neudělalo radost, ne? Vzal jsem ho za zdravou ruku a zvedl do stoje. ,,Máš tu nějaké věci? Tvoje osobní už mi dali." Zeptal jsem se ho.

Vojtěch Sedláček - 11. července 2020 17:59

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Cože?" Ústa otevřená a oči vytřeštěné v úžasu. "Počkej...Chceš mi říct...že...ne...to není možné...nebo? Vážně můžu domů?" Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Bylo to jako v pohádce. Přišel mě zachránit chrabrý a též pohledný princ! Chytl mne za ruku a pomohl mi na nohy. Než jsem mu odpověděl na jeho otázku, přitiskl jsem ho k sobě. Zasloužil si obejmout. Jestli pro mě dokázal zařídit něco, co jsem považoval za téměř nemožné, je objetí prvním vyjádřením mé vděčnosti a radosti. Odlepil jsem se od něj. "Páni, to je neuvěřitelný!" Radostí jsem povyskočil. "Ne, nemám tu žádné vlastní věci." Položil jsem mu ruku na rameno. "To je jedna z nejhezčích věcí, které pro mě kdy kdo udělal." Samou radostí jsem uronil pár slz. On je opravdu MŮJ anděl. Anděl. Můj.

Matěj Kopecký - 11. července 2020 18:22

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Jakmile si poslechl, co jsem mu řekl, vypadal neskutečně rozjíveně. A když jsem mu pomohl vstát, čapnul mě do objetí. Měl až manickou radost. Nemá bipolární poruchu, že ne? V jdnu chvíli smutný a v druhou veselý... Má jen radost, buď rád. Je šťastný! To teda je, dokonce mě objímá. Vrátil jsem mu to s drobným úsměvem. Vytáhl jsem ho z blázince, ne? Nebo k tomu mám dost blízko. ,,Jasně, že můžeš domů." Pokud bude ochotný mě trpět u sebe doma, dokud nebude zase v pořádku. Na sto procent happy. ,,Ale no tak, to nic není." Usmál jsem se na něj. Takže tu nic nemá. Fajn, můžeme jet domů! Dokonce pláče. To je šílené. On fakt brečel! ,,Neplač, Vojto, na vem si kapesník." Zakýval jsem hlavou. Je ale pravda, že jsem pro něj udělal hodně. ,,Pojď, jdeme domů."

Vojtěch Sedláček - 11. července 2020 19:03

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Díky." Vzal jsem si od Matěje kapesník, přeložil jej napůl a otřel si slzy z očí. Nenechal jsem se pobízet znovu. Vyrazili jsme z pokoje. Na druhé straně dveří čekal doktor Tichý. Doprovodil nás k autu a cestou mi pověděl, že kdyby se něco dělo, ať se mu ozvu. Možná tuší, že si radši své problémy nechám pro sebe, než abych je s ním sdílel, ale přesto mi dal najevo, že je tu pro mě jako můj lékař. Také k němu budu pravidelně jezdit na terapie. Minimálně po dobu několika měsíců. A že mám pravidelně brát své léky... Nasedl jsem k Matějovi do auta. Mezitím Matěj uložil do kufru krabici s mými věcmi. "To je tvé auto?" Zeptal jsem se zvídavě. Chvilku jsme se děli v autě a došlo mi, nač čeká. Potřeboval by vědět, kam má jet. "Chládkova 24. Tam bydlím." V bytě, který patřil babičce. V bytě, kde přes měsíc nikdo nebyl. Díval jsem se na něj. Nemohl jsem z něj spustit oči, ale byl jsem připraven uhnout podhledem, kdyby se otočil mým směrem. Nemůžu se na něj vynadívat. Chtěl bych ho pro sebe!

Matěj Kopecký - 11. července 2020 19:50

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Doktor nás dovedl ven k autu, už abychom to měli za sebou. ,,Nashledanou, pane Tichý." Kývnul jsem na něj a nastoupil do auta. Chvilku jsem přemýšlel, jak se zeptat, kde bydlí. No, nakonec to na mě vybalil sám. ,,Brno?" Zeptal jsem se ho. No jasně, to by bylo, aby nebydlel v Brně. Vždyť tam bydlíme všichni, co na tu školu chodíme. Rozjel jsem se cestou odsud. Rychle pryč, než na to přijdou! ,,Jsi rád, že jsi venku, co? Musím ti něco svěřit, Vojto. V tomhle autě, vzadu v kufru, je moje taška s věcmi." Naznačil jsem tak trochu, že u něj budu bydlet. Proč to musíš tak zaobalit? Prostě mu řekni, že to chce takhle doktor. Tohle zní sakra divně, děláš, jak kdyby to měl být ortel vás obou a nebo rovnou nějaká tragédie! To máš pravdu, sakra. To jsem tak nechtěl. ,,Víš, chtěl jsem ti pomoci ven a tak jsem nabídl doktorovi, že budu s tebou, dokud budeš potřebovat. A teď... Jsi venku a já tě vezu domů. Nebude ti to vadit?" Zeptal jsem se ho a koukl na něj.

Vojtěch Sedláček - 11. července 2020 20:23

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Taška? Doufám, že jsem ti nepřekazil plány na víkend. Určitě jsi chtěl někam jet, viď? Když mě vysadíš doma, tak bys ještě mohl vyrazit, ne? Jestli se nepletu...čímž si nemůžu být tak jistý...tak je pátek...pořád bys to mohl stihnout, ať už je to kdekoliv. A klidně stačí, když mi zastavíš někde na kraji města a já dojedu šalinou." Rozkecal jsem se jako už dlouho ne. A pak do toho vstoupil Matěj. Nastala chvíle, kdy se mi skoro zastavilo srdce a pak naopak začalo velice divoce bušit. "Počkej...ty nemáš sbaleno na víkend...ale...ke mně?" Snažil jsem se to vstřebat. "Nemám uklizeno...nakoupeno...eh...nepočítal jsem s tím...vážně ti to nebude vadit?"

Matěj Kopecký - 11. července 2020 21:02

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Plány na víkend? To je ale tele. Koukni na něj, jak je miloučký. Nevinný. Až moc, je to neuvěřitelné. Možná má nějaké hrozně temné tajemství. Třeba má doma varnu nebo mu už bouchla. Možná dluží nějaké special brněnské mafii, co já vím. To je nepravděpodobné, bráško. ,,Přesně tak, mám sbaleno k tobě. Dokud to bude potřeba. Budeme spolu chodit do školy a na oběd... Znáš to. Budeme spolubydlící." Pokýval jsem hlavou a podíval se na něj v zrcátku. Buď se mi to zda a nebo mě sledoval? Koukal se na mě... Eh, to je jedno. Asi se mu fakt líbí ta tetování. ,,Vojto, jak bys mohl mít nakoupeno? Neboj se, o všechno se postaráme, jo?" Položil jsem mu na chvilku dlaň na stehno. ,,Vyhodíme shnilý věci a tak a půjdeme na nákup." Odbočil jsem. ,,Vidíš, neodpověděl jsem ti. Tohle není moje autoc je to auto táty. Budem si ho půjčovat na terapie a tak."

Vojtěch Sedláček - 11. července 2020 22:08

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Spolubydlící..." Nikdy jsem žádného neměl. Než babička umřela, bydlel jsem jen s ní. Tohle pro mě bude něco nového. "Nevím, jestli něco takového po tobě můžu chtít." V hloubi duše jsem po ničem jiném netoužil. Chtěl jsem jej mít nablízku. Chtěl jsem být s ním. "No...nemohl..." Jeho ruka přistála na mém stehně a mým tělem projel zvláštní pocit, jako elektrický výboj. Jeho doteky, to je něco, na čem bych si dokázal vytvořit závislost. Je v tom něco, co mne dokáže uklidnit a zároveň mi rozbuší srdce. "To zní jako plán...co by sis přál k večeři?" Babička mě naučila vařit a díky tomu jsem se o ni mohl starat, vařit jí, než se její stav zhoršil a skončila v nemocnici. "Myslím, že zvládnu leccos." Usmál jsem se na něj. Ani nepamatuji, kdy jsem se takhle usmíval naposledy. Jak měsíček na hnoji.

Matěj Kopecký - 11. července 2020 22:51

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Všiml jsem si, že často opakuje slova, která řeknu já. Jedno, dvě... Myslím si, že se nad nimi zamýšlí, jaké to bude a tak. No... Těžké, většinou nemám lidi rád. Ze své vlastní iniciativy jsem nikdy nechtěl být nějak oblíbený nebo tak. Je to lepší, člověk pak líp ubrání svá tajemství. ,,Budeš muset, je to moje poslání. Aspoň já to tak vidím." Jednou bude vědět, proč. Kdyby si to uměl vyvodit, už to ví. Jsem to já, ten zachránce, ta spása, ten strážný anděl, co mu teď bude stát pěkně dlouho za prdelí, aby neudělal nějakou chujovinu. ,,Já? Spíš ty! To ty jsi byl zavřený. Vsadím se, že ti dávali nějakou hroznou břečku. Neboj, to dneska napravme." To by bylo, aby vařil. Do ruky mu nůž nedám ak horké plotně ho ani náhodou nepustím! ,,Neboj, já tě nepodceňuju. Máš doma nějakou další postel, nebo gauč? Abych měl kde spát, víš co..."No, nezvládl se zabít a to mi stačí. Respektive já mu nedal šanci. Dojeli jsme až skoro k jeho bytu. Zaparkoval jsem o ulici vedle, kde jsem viděl, že to šlo. Držel jsem ho na očích, kdyby mi náhodou chtěl zdrhnout, člověk nikdy neví, že jo. Vzal jsem z auta jeho krabici a svou tašku, zamkl ho a vydali jsme se do jeho bytu. ,,Na, tady máš klíčky." Vyndal jsem je z krabice a podal, na ulici jsem zkrvavené roztrhané triko vyhodil do popelnice.

Vojtěch Sedláček - 11. července 2020 23:22

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Dalo se to jíst. Někdy to bylo dokonce i dobré. Sám jsem byl překvapený. A nebo ty léky, které beru otupují mé chuťové buňky...hmm...uvidíme." Snad jsem neztratil chuť, to bych byl poněkud smutný. "Už jsi toho pro mě udělal víc než dost...nemůžu po tobě chtít, abys vařil leda..." Zamyslel jsem se. Napadla mě až absurdní teorie, ale přesto jsem si řekl, že se o ni podělím. "...by jsi se bál, svěřit mi nůž...ale to je hloupost...že jo?" Zeptal jsem se jej. Je možné, že by se mě bál? Myslí si, že jsem blázen a ještě k tomu nebezpečný? Někomu tak krásnému bych nikdy neublížil...nikomu krom sebe bych neublížil...a tobě bych nekřivil ani vlásek...jsi můj anděl. "Není to moc velký byt 2kk. Ložnice a obývák spojený s kuchyní...budu spát na gauči...a ty můžeš spát v posteli..." Postel je velká, že by se tam vyspali i tři lidé, ale chápu, zatím se mnou nechce sdílet lože. To by se mohlo změnit...ne, to se změní. Osud naše cesty nesvedl jen tak náhodou. Ne, že bych na osud věřil, ale v tomto případě mi to hraje do karet. Vystoupil jsem z auta. Matěj mi podal klíče a já vyrazil ke vchodovým dveřím. Strčil jsem klíč do zámku a na chvilku zamrzl. Po takové době jsem tu. Během svých posledních chvil, než jsem tehdy ztratil vědomí, jsem se v myšlenkách loučil se vším. Rozloučil jsem se i s tímto místem. A teď nabízím svůj pokoj Matějovi. Tak, jsem ten pokoj dostal já od babči, když jsem se k ní nastěhoval. Celé ty roky spala v obýváku. Před třemi roky jsme byt rekonstruovali. Troufám si říct, že jsem hodně pomohl, ačkoliv na některé práce babička najala řemeslníky, vymaloval jsem , položil podlahu, poskládal větší část nábytku. Babička si to na stáří zmodernizovat. Z důchodu by si to dovolit nemohla, ale z pronájmu dvou bytů, do kterých před asi dvaceti lety investovala, to bylo možné. Kdyby se někdo ptal, nerozmazlovala mě. Učila mě, abych si peněz vážil. Abych neplýtval a nad každou investicí přemýšlel. A právě díky této filosofii jsem tu oddřel spoustu práce a jsem za to rád. Odměnou mi bylo, že jsem si mohl pokoj zařídit dle sebe. Spousta vzpomínek mi proběhla před očima a ani nevím, jak dlouho jsem stál přede dveřmi. Vrátil jsem se zpět do přítomnosti, otočil klíčem a otevřel dveře do domu. Mlčky jsem se otočil k Matějovi, na krátký okamžik. Snad abych se ujistil, že tu stále je. Kroky mne zavedly ke dveřím bytu. Byt se nachází v přízemí, proto těch kroků nebylo moc. Klíč vklouzl do zámku a tentokrát se to obešlo bez promítání mého života. Vzduch uvnitř byl těžký. Však není se čemu divit, více než měsíc se tu nevětralo. Vstoupil jsem dovnitř a vyzul si boty. Matěj si mohl povšimnout, že mám zálibu v botách, neboť jen u dveřích se nacházely čtyři páry. Ano, to je moje neřest. Boty střídám skoro často jako spodní prádlo. Nejsem žádný fashion freak, ale na botách si dávám záležet. "Prosím pane...jako doma...dveře naproti, tam je můj...tedy tvůj pokoj." Prošel jsem malou chodbou do kuchyně a obývacího pokoje. Akvárium bylo zarostlé řasami a přestože na první pohled překypovalo životem (co se flóry týče), rybičky už byly na pravdě boží. Zhluboka jsem se nadechl. Tím, že jsem si chtěl vzít život, jsem je zabil. Další hluboký nádech a výdech. Nechtěl jsem, aby takhle dopadly...ale...minulost přepsat nedokážu. Snad na každičkém centimetru se nacházela vrstva prachu. Takový nepořádek tu byl jen po rekonstrukci a to bylo opodstatněné. Čeká mě dost práce.

Matěj Kopecký - 11. července 2020 23:42

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Jen chci, abys byl v bezpečí." Pověděl jsem mu jednoduše. A s nožem v ruce by v tuto chvíli v bezpečí nebyl. Nemůžu riskovat, doktor mi věří, rodiče mi věří... I Vojta. A já v tebe budu věřit vždycky. Jo, já vím, neboj se. Nezklamu nikoho z vás. Vojta se k vchodových dveří asi trochu zasnil, čekal jsem, nechal jsme ho být v jeho druhém světě, dokud se zase nevzbudil, růženka jedna šípková, a neodemkl. Pokračovali jsme jen několik kroků do jeho bytu. Bylo mi jasný, že v několik týdnů nepoužívaným bytě bude spousta práce a tak nějak jsem doufal, že nebude odstřihnutý od elektřiny a vody. Vstoupili jsme, i já se zul a hodil jsem tašku na zem. No, ne přímo hodil, položil. Stejně tak krabici s jeho věcmi. Nejdřív se tu podívám a porozhlédnu. ,,Nečekej ode mne, že tě nechám spát na gauči." Pověděl jsem mu a zavrtěl hlavou. Nene, je to jeho postel, on potřebuje klid a bezpečí své postele. Já teď dozajista moc nenaspím. Jsem nervózní už několik týdnů, docela v kuse. Je to hrozné, muset se o někoho starat. Nebo ne muset, já chci a zároveň musím. Byla to moje rychlá volba, ale nejsem srab, abych změnil názor. Vrátil jsem se pro věci a odnesl je do pokoje, poté jsme došel za Vojtou, zjistit, co dělá. To ho takhle budu muset hledat a hlídat pořád? Jen dokud se mu naučíš věřit. Našel jsem ho u rybiček, plavaly mrtvé bříšky nahoru, nafouklé, některé už klesly ke dnu a rozkládaly se. Akvárko páchlo. Otevřel jsem pořádně okno. ,,Vojto, musíme se pustit do úklidu. Vysát, vytřít, utřít prach, zbavit se těchhle rybiček, vyměnit akvárku vodu a očistit ho, vybrat lednici. Pak budeme moci zajet do obchoďáku koupit dole jídlo a v obchodě si můžeš vybrat nové rybky. Ale teď pořádný úklid, jo? Vlastně ne, nejdřív se převleč ať tu nelítáš v tom pacientským." Usmál jsem se na něj a popíchl ho loktem. Musíme se do toho co nejdříve vložit!

Vypravěč - 11. července 2020 23:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Matěj se ujal velení. Seznam úkolů byl více než dlouhý. 1) Úklid Jako sehraný tým jste byt za hodinu a pár minut uklidili. Šlo vám to od ruky. A ten pocit jste měli, když jste za svojí prací viděli téměř nablýskaný výsledek. Byt značně prokoukl 2) Nákup Vydali jste se na nákup do nejbližšího supermarketu. Prozatím Vojta nechtěl kupovat další rybičky. Bylo vidět, že mu pobyt mezi spoustou lidí nedělal úplně dobře. Po takové době v izolaci se cítil na veřejnosti nesvůj. Projevovalo se to tak, že téměř nemluvil a když, tak jeho odpovědi byly stručné. Matěj cítil úlevu, která přišla, když jste nastoupili do auta. Byl to velký nákup, ale díky tomu, že Matěj má k dispozici auto, byla celá operace jednodušší. Vojta zaplatil nákup a dál peníze neřešil. 3) Příprava večeře/relax Tuto část Vojta přenechal dle dohody Matějovi. V mezičase si Vojta zalezl do koupelny, napustil si vanu a zaslouženě odpočíval. Byl to pro něj náročný den. Ale to nepochybně i pro Matěje. Horká vana po náročném dni. Horká vana po několika týdnech....a jaká dobrota bude k večeři?

Matěj Kopecký - 12. července 2020 00:25

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Upřímně, kterej kluk má rád uklízení? Žádnej. Proto sjem to chtěl mít rychle za sebou. Ujal jsme se utírání prachu a přenechal Vojtovi vysávání. Přišlo mi to bezpečnější, leda by se oběsil na šňůře, ale já ho hlídal. Snažil jsem se být co nejvíc s ním v jedné místnosti. Pak jsem vytíral, dělal věci s vodou. Vojta vyhodil většinu věcí z lednice, snad kromě pár marmelád a já ji pak umyl, díval jsme se i na mražák a ten vypadal ok. Akvárko bylo plné hnusu, spousta řasy a rozpadající se rybičky... Kdyby tam nebyly rostliny, prostě bych ho vypustil, takhle jsem ho umyl, vyměnil vodu, odstranil tělíčka. Při nákupu jsem byl nervozní. Vojta se asi trochu bála já byl o to méně v klidu, co kdyby někam zdrhnul? Jasně, umím utíkat, ale co kdybych zrovna nemohl utíkat? Udělali jsme velký nákup, Vojta to zaplatil. Well, dokud nemá problém s penězi... Vrátili jsme se domů, začal jsem skládat věci do ledničky a spíže a tak. V ní byla spousta plesnivého pečiva, to jsem taky vyhodil, vybral koš a odnesl to do kontejneru. Od-por-né! Začal jsem dělat večeři, něco pořádného, výživného. A Vojtu jsem poslal do vany. Potřebuje očistu. Jeho aura je pořád plná toho hygienicky nezávadného prostředí, sterilizace a tak. Jo, já vím, musí zase načichnout vůni domova. Prášky z něj ale už nějak vyprchali. Ty silné, co ho rozostřovaly. Rozhodl jsem se udělat Vojotiv pořádné tortilly s tzatziki a masovou směsí. Plus ještě zeleninový salát. Začal jsem tortillami, tohle mě naučila Betty. Stačí voda, olej, sůl... Easy! Maso jsme koupili, zeleninu jsem nakrájel. Půl papriky na pánev a půl do salátu. Dvě rajčata do salátu a jedno na pánev. Sladká kukuřička taky a k hlavně krutí prsa nakrájená na kostičky. A koření, bože pořádně kořenění. Naloupal jsem okurku, hodil ji do bílého jogurtu a opepřil, trochu osolil, přidal jsem česnek. Po chvíli mi došlo, že Vojta už se koupe nějak dlouho a tak jsme ztlumil směs na plotně a pohnul si do koupelny. Nakoukl jsem. ,,Vojti?"

Vojtěch Sedláček - 12. července 2020 00:39

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Dnešní den byl výjimečný v mnoha ohledech. Vrátil jsem se domů. Mám tu svého anděla. Celý byt voní čistotou, lednice je plná. Jako bych nikdy neodešel na více než pár dní. Napustil jsem si horkou koupel a ponořil se až po krk do vody. Kdybych nezapomněl na pěnu, mohl jsem to posunout o level výš. Místo pěny jsem do vody nalil trochu sprchového gelu, který vytvořil jen nepatrnou vrstvu pěny. Bylo to tak uvolňující. Zavřel jsem oči a uvelebil se. Chyběla tomu jedna věc. Matěj. Kdyby tu byl se mnou, bylo by to lepší, mnohem. Přitulil bych se k němu a odpočíval. Netrvalo to moc dlouho a já jsem usnul. Hojící se ruku jsem nechal přehozenou přes okraj vany, nohama jsem se opíral, abych nesklouzl po vodu, ale i tak by mě to dozajista probudilo. Zdál se mi hezký, nevinný sen. Procházeli jsme se s Matějem po lese, drželi se za ruce, trhali borůvky, chvilku mne nosil na zádech...bylo to jako z nějakého slaďáku, ale přesně něco takového bych si nechal líbit.

Matěj Kopecký - 12. července 2020 01:16

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Naskytl se mi pohled, který mě vyděsil. Vojta leží ve vaně, s vodou nad hladinou, poraněná ruka na hraně vany. Už chybí jen krev ve vaně, na zemi. ,,Vojto?" Zkusil jsem na něj zavolat, jestli otevře oči, ale on ne. Došel jsem k němu, zatřásl s ním. ,,Vojti, vstávej!" Spí, jen spí, není mrtvý, že ne? Bude v pohodě. Klídek bráško, nemusíš panikařit. Je v pořádku, jen po tom náročném dni usnul. Ve vaně by spát ale neměl. Znáš to, nemusí mi hned několik hodin poté, co jej sem dovezu z psychiatrické léčebny, spát ve vaně a takhle mě děsit. Klídééék. ,,Vstávej, ty růženko šípková, za chvilku bude večeře na stole."Pověděl jsem mu, když se mi ho povedlo probudit a vrátil sjem se do kuchyně, abych začal dělat tortilly.

Vojtěch Sedláček - 12. července 2020 12:56

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Romantická procházka ve snu skončila, když mnou někdo začal třást. Lekl jsem se a instinktivně se ohnal rukou. Trochu jsem pocákal Matěje a podlahu. "Málem jsem dostal infarkt." A pak mi došlo, že jsem (jaké to překvapení) nahý. Pěna je ta tam a já tu ležím ve vaně a nade mnou se sklání Matěj. Oznámil mi, že za chvilku budu večeře hotová a odešel zpět do kuchyně. Celý rudý jsem se ponořil pod hladinu. To je trapas! Co se dělo, když jsem spal? Doufám, že jsem nemluvil ze spaní. Že jsem třeba nevyslovil jeho jméno nebo cokoliv jiného! Ano, jsme si souzeni, on to zatím neví a musím na to jít pomalu. Abych ho nevylekal. Vylezl jsem z vany a osušil se. Než jsem byl připravený opustit koupelnu, mé tváře nesvítily jako červená na semaforu. S rošťácky rozcuchanými vlasy, padnoucím bílým tričkem a tmavě modrými boxerkami jsem vyrazil za ním. Tedy mihl jsem se kolem kuchyně. "Nádherně to voní!" Mám hlad jako vlk. Zaběhl jsem do pokoje, kde jsem si na sebe vzal šedé kraťasy s ananasy a palmami. A v mžiku jsem stál opět v kuchyni. "Můžu ti nějak pomoct?" Bojoval jsem s touhou přijít k němu zezadu a obejmout jej. Trpělivost růže přináší... Nevím, jestli ví, že jsem na kluky. Ale on vypadá jako člověk otevřený lecčemu.

Matěj Kopecký - 12. července 2020 22:19

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vrátil jsem se do kuchyně. Vojta mě trochu ocákal, ale nedá se nic dělat. Usnul a já ho vzbudil, lekl se a bylo... Začal jsem nasucho smažit tortilly, udělal jsem jich jen pár. Ve chvíli se kolem mě mihnul Vojtěch. Já si hi moc nevšímal, soustředil jsem se hlavně na vaření, to bylo důležité. ,,Dík." Akorát vím, že říká, že to krásně voní. A taky, že jo. To by bylo, když je v tom tolik parádní zeleniny. Není to jak ze zahrádky, to je jasný, ale i tak to bude lahoda. Pomalu jsem mu chystal. ,,Nemusíš. Sedni si za stůl a budeme jíst. Nalej si něco na pití a mně taky." Naložil jsem mu tortillu a zamotal mu ji, podal jsem mu to na stůl. ,,Živ se, dobrou chuť." Usmál jsem se. Tak se to říká u nás. Brzo na to jsem zasedl ke stolu k němu.

Vojtěch Sedláček - 12. července 2020 22:41

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Nemusel jsem dělat nic. Vše měl pod kontrolou. Stačí jen když naleju něco k pití. To zvládnu, že? A hlavně si u toho neublížím. Sobě jsem do sklenice napustil vodu a Matějovi jsem nabídl pivo nebo pomerančový džus. Nachystal jsem pro něj sklenku s nápojem, který si vybral. Usadili jsme se u stolu. Je to obrat o sto osmdesát stupňů, sedet u stolu nad domácí večeří, místo jídelny plné duševně nemocných lidí. "Díky, nápodobně." Večeře byla vynikající. Nebylo to nic složitého, ale co se chuti týče, naprostá bomba. Koukl jsem se na hodiny na mikrovlnné troubě. Displej ukazuje 19:41. Páni, ten den ale utekl. "Uklidím nádobí do myčky...chceš si zatím vybalit nebo se skočíš vykoupat? A nebude mi vadit, když budeš spát v posteli, v ložnici." Vstal jsem od stolu a začal sklízet nádobí do myčky.

Matěj Kopecký - 12. července 2020 22:59

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Posadili jsme se, pojedli. Vypadal, že mu to chutná. No jasně, bylo to dobré, jako vždy. Docela vařit umím. Naučila mě to Petra, bejvala nynější spolužačka a i spolubydla. ,,Dneska se na koupání nějak necítím. To umývání mě asi umylo celého." Usmál jsem se na něj. Nedá se nic dělat. ,,Ale do postele ne. Tam patříš ty. Je to tvoje postel." Nesmí spát na gauči. Potřebuje klid a potřebuje spánek. ,,Víš co? Jdeme vybalovat. Kouknu se, jak ten tvůj pokoj vypadá." Zvedl jsem se, nechal ho, aby dal talíře do myčky a poté jsme odešli do pokoje. ,,Ta postel je docela velká, co myslíš. Pojď, lehni si vedle mě, jestli se vejdem." Položil jsem se na ni z jedné strany.

Vojtěch Sedláček - 12. července 2020 23:10

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Odvedl jsem ho do svého pokoje. Vybavení bylo prakticky kompletně IKEA. Mám pocit, že polovina domácností v Brně je zařízena dle IKEA. V druhém koutě místnosti se nacházel menší stůl, kde jsem se většinou učil nebo si odkládal své věci, noťas a podobně. "Ano...je velká...a-" Než jsem stihl doříct větu, Matěj skočil po postele a vyzval mě, abych se k němu přidal. Takový zvrat, se přiznám, jsem nečekal. Obešel jsem postel a posadil se na druhý kraj. "Já myslím, že by se sem vešel ještě jeden člověk." Ne, že bych měl v plánu zvát někoho do trojky. To ne. Já bych si vystačil jen s Matějem.

Matěj Kopecký - 12. července 2020 23:21

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Asi vešel, to jo. No tak, lehej, ať to zkontrolujeme, prodiskutujeme." Usmál jsem se na něj, drapnul ho za ruce a položil na záda vedle sebe. Vejdeme se vedle sebe. A dobře, to půjde. Trochu intimní, nemyslíš? Ne víc než společné sprchy, ne víc než mu zachránit život. ,,Co budeme dělat, celý víkend?" Zeptal jsem se ho. Nemusíme brzo vstávat, máme čas, máme klid. Nic není potřeba. Jen jíst a spát. ,,V pondělí jdem do školy. Ty a já. Co studuješ?" Zajímal jsem se. Docela se vyptáváš. Abych věděl, s kým pracuji ne?

Vojtěch Sedláček - 12. července 2020 23:42

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Poč-" Chytl mě za ruce a uložil mě vedle sebe. Klid, dýchej...a hlavně v klidu. Párkrát jsem se musel nadechnout, abych nepodlehl úzkosti způsobené strachem z toho, že něco pokazím. Že se po něm začnu sápat nebo že se mi postaví nebo cokoliv jiného. "Jestli ti to nevadí...můžeš tu spát. Myslím, že se moc neroztahuju, jen občas mluvím ze spaní. Ale jinak jsem hodnej." Pořád jsem dýchal zhluboka, ale ne tolik jako před chvilkou. Ale je vyloučené, že by si toho nevšiml. "Hmm...kdyby bylo hezky, mohli bychom na nějaký výlet. Do přírody." Na okamžik se mi před očima mihnul romantický sen, který jsem měl ve vaně. Ne, takový výlet ne. Musím na něj pomalu...pomalu. Třeba bych měl zjistit, jestli někoho má a podobně... "Ehh...přemýšlím, že si od školy dám pauzu...ale...zatím studuji na fakultě veterinární hygieny a ekologie a to obor "bezpečnost a kvalita potravin". A ty?" Ležel jsem na zádech a díval se na strop. Nevím, jak bych zvládal ležet natočený k němu, takhle blízko!

Matěj Kopecký - 12. července 2020 23:55

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nestihl ani doříct a už ležel vedle mě. Smál bych se, kdyby nezačal zhluboka dýchat. Všiml jsem si toho, otočil k němu hlavu. Copak? Polekal jsi ho. To by tak nefuněl, prostě by vyjekl, nebo tak, ne? ,,Jasně, že mi to nevadí, ale budem potřebovat každej svou deku. Muchlu ji k sobě ze spaní." Máma si myslí, že mi chybí ségra a ségra si myslí, že potřebuju někoho k sobě. No, teď mám vedle sebe tady pana sebevraha. Spokojená? Nadmíru. ,,Je listopad. Už je kosa, s tím se nedá nic dělat. Leda bych chtěl jet se mnou zítra vrátit auto. A to stejně budeš muset. Slíbil jsem tátovi, že ho zítra odevzdám." Takže tam autem a zpět vlakem. ,,Zvládneš to? Zpět musíme vlakem." Jinak to nejde, nemůžu ho nechat samotného. ,,Cestou se můžeme podívat po houbách někde, ale já je stejně nejím a je už zima." To už nebudou. Bezpečnost potravin? To zní extrémně nudně. A já myslel, že studuje se mnou... Asi ne. Ale vážně, dávej na něj pozor. To ukončení bys mu měl vymluvit. ,,Veterinu. Chci léčit zvířátka."

Vojtěch Sedláček - 13. července 2020 19:11

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Užíval jsem si Matějovu přítomnost, ale zároveň jsem byl nejistý, v rozpacích. Měl jsem jeden kratičký vztah před rokem a půl, na jaře. Trvalo to asi čtvrt roku, jak říkám, kratičký a nedopadlo to zrovna dobře. Tedy jemně řečeno. Jsem trochu naivka, to je pravda. "To nebude problém, vážený pane." Nervózně jsem se na něj usmál. Hoď se do klidu, zklidni svůj dech...všechno bude v pohodě... Moc jsem tomu hlasu nevěřil, ale dám mu šanci. S vypětím sil jsem se snažil hodit do klidu. "Já ti nevím...teda...když mi slíbíš, že mě nebudeš seznamovat s rodiči...to bych si přidal...jako kdybys šel představit svoji holku...a jistě pochopíš, že na setkání s cizími lidmi musím být naladěn." Co jsem to vypustil z pusy? Jako svoji holku? Dej si facku. "Ale klidně mě můžeš nechat doma a pak se můžeme jít projít do města...co ty na to?" Předpokládám, že by neměl být problém v tom, že zůstanu doma sám. "Hmm...pár předmětů máme společných...přemýšlel jsem nad tím už nějakou dobu...a od té doby, co neberu tak silné léky se mi trochu...rozsvítilo." Být zdrogovaný mělo něco do sebe. Bylo mi tak nějak všechno jedno, nic mě příliš netrápilo. Ale na druhou stranu, s čistou hlavou jsem schopný se o sebe postarat a...přemýšlet. Díval jsem se na strop a přemýšlel. Snad si vzpomenu na léky, až odsud vylezu...a snad tu nevytuhnu. Ačkoliv nebyl bych proti usnout v jeho náruči.

Matěj Kopecký - 13. července 2020 22:09

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Tak jo. Aspoň, že tak. Snad se vedle sebe prospíme v pohodě. Snad to bude dobrý, snad ho nenapadne ze spaní udělat nějakou chujovinu. Cokoli. Oběsit se, zničit si i druhou ruku, skočit pod auto, cokoli! Jak ho nemám seznámit? Jak, když se mnou pojede? ,,Když mi slíbíš, že tu na mě počkáš, tak pojedu sám. Ale musíš mi to slíbit na sto procent." Je to vydírání? Rozhodně je to totální vydírání. Emocionálně ho ničím z druhé strany. Zabil by se a zklamal mou důvěru. Jemu by to sice už asi mohlo bejt jedno, ale teď má někoho, kdo by ho "oplakal". Ležíme spolu na posteli, vypadá, že nad něčím silně přemýšlí. A hluboce. Nad čím asi? To možná ani nechceme vědět... Jeho hlava nemá úplně v pohodě auru, pořád. ,,Nad čím dumáš?" Zeptal jsem se ho hned, nenuceně, klidně, skoro jakoby jen tak, i když ve skutečnosti mi to poradila sestřička.

Vojtěch Sedláček - 13. července 2020 22:41

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Samozřejmě, že tu na tebe počkám...maximálně se půjdu projít po okolí. Ale slibuji, že nebudu páchat žádné nekalosti. Na mou duši." Podezírá mě, nevěří mi, mrzí mě to, zabolelo to, ale na druhou stranu jej chápu. Na druhou stranu, kdybych měl stále sebevražedné sklony, tak už bych si něco udělal. Ne, teď mám jeho. S ním je svět barevnější, vzduch voňavější. "Ale, trochu se nimrám ve vzpomínkách...a...měl bych si vzít léky. Nevíš náhodou, kde skončily?" On dostal mé věci a předpokládám, že mezi nimi budou i předepsané léky. Odvážil jsem se natočit k němu. S vypětím sil jsem se na něj nedíval jako na anděla, který sestoupil ze Stříbrného města, z Nebes. Jen ta sněhobílá křídla mu chybí k dokonalosti! "Když si večer vezmu prášky, obvykle do půl hodiny až hodiny vytuhnu. Doufám, že to to nevadí...můžu pro tebe něco udělat, než se vydám na drogový trip do říše snů?" Zasmál jsem se. Škoda, že po těch lécích moc nesním nebo si ty sny nepamatuji. Ten sen ve vaně, takový sen, který bych si pamatoval se mi nezdál už dlouho!

Matěj Kopecký - 13. července 2020 22:48

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Slibuje. No... Dáme si číslo na mobil a budu ho kontrolovat. Teď mu prostě nemůžu nechat svobodu, nemůžu mu věřit. Měl bych ho vzít s sebou, ale jak bych vysvětlil rodičům, že se nechce kamarádit? On o tom mluvil tak... Divně. Není moje holka, ale můj problém, moje práce a zodpovědnost. ,,Slíbil jsem doktorovi, že u tebe budu, kdykoli bys potřeboval. Tohle by se mu jistě nelíbilo. A když se něco stane, když se třeba jen dozvědí, že nejsem tvůj bratránek, zavřou mě a jeho taky." On si to nekontroloval a svěřil pacoše cizí osobě. To jsem já, co se vydávám za jeho bratránka. ,,Všechno vím. Jsou v té krabici. A tvůj mobil tam pořád je." Ten už bude dávno vybitej, jeej. No, mohl by tam mít nějaké zmeškané hovory... I kdyby to byl operátor, aspoň někdo se o něj zajímá. ,,V pohodě. Dej si prášky, prospi se. Budu hned vedle tebe, celou noc." To ale přece ví!

Vojtěch Sedláček - 13. července 2020 23:19

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Matěji..." Proč mi sakra nevěříš? Dej mi šanci. Zkus mi důvěřovat. Vstal jsem z postele. Chtělo se mi brečet! Nevěří mi a bojí se, že kvůli mně bude mít průšvih. Řekl mi, že léky budou v krabici. To dává smysl. Už jsem nic neříkal. Z krabice jsem vyštrachal prášky a odešel s nimi do kuchyně. Potřebuji to zapít. Snad si nebude myslet, že chci spolykat všechny nebo něco takového. Nebo se že utopím sklenicí vody! Možná jsem trochu hysterčil, možná jsem teď drama queen. Ale jeho smýšlení o mně mne trochu rozrušilo. Natočil jsem si vodu do sklenky, která zůstala na stole po večeři. Opřel jsem se o kuchyňskou linku. Vytáhl platíčko s prášky z krabičky a vyloupl si jednu tabletu. Jednu. Moje dávkování. Ne všechny. Jednu. Vložil jsem tabletu do úst a okamžitě ji spláchl celou sklenicí vody. Ty prášky jsou hrozně hořký, když se začnou rozpouštět v puse. Fuj! To bych si taky mohl ublinknout. Teď se mi nechtělo vracet se za ním. Opřel jsem se rukama o linku a povyskočil. Ano, sedět na kuchyňské lince, babička by mě něčím přetáhla. Kdyby mi dal šanci...nebo kdyby o mě pochyboval potichu, nevyslovoval ta slova nahlas...protože to bolí... Měl jsem na krajíčku. Jsem pořád labilní a někdy přecitlivělý. Ale s tím se dá žít.

Matěj Kopecký - 14. července 2020 20:55

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Hm?" Zvedl jsem k němu pohled, ale on nic. Vstal a odešel. Asi pro ty prášky, teda. Chvilku jsem na něj čekal, vzal si mobil a zkontroloval zprávy. Peťa se ptá, jak to jde. Odepisuju, že dobrý, že se zatím zabít asi nechce a že se mu snažím podstrčit myšlenku, která by ho nutila dál žít. Že jsem pro něj asi jediný člověk na světě , protože on zkrátka nikoho nemá. Richard si myslí, že to, co dělám, nemá cenu. Jak může nikoho nemít? Takový lidi nejsou komunikativní, nikdy se plně nezapojí do společnosti, vždycky bude divnej. Možná jo, možná ne. Je to moje práce, aby si našel přátele, lidi, kterým na nemu bude záležet. A jemu bude záležet na nich. Myslím, že Vojta byl radostí bez sebe, že tu s ním jsem, že jsem ho vzal domů, pomohl mu poklidit, zapomenout na mrtvé rybičky. Dokonce budeme sdílet lůžko. Bude to dlouhá cesta, předlouhá. Vstal jsem, následoval Vojtovi kroky. Našel jsem ho, jak sedí na lince. Vypadal zkroušeně a to jsem se divil. ,,Copak je?" Zeptal jsem se ho na mě až příliš jemným hlasem. Nikdo jsem se takhle k nikomu nechoval. Jsem neplacená sociální pracovnice. Well, fuck my life.

Vojtěch Sedláček - 14. července 2020 22:12

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Nečekal jsem, že za mnou Matěj přijde. Možná to na něj tak působí, že tu trucuju a čekám, až přijde. Ne. Není tomu tak, ale věřil by mi? Nebude si stejně myslet svoje? Nevěří mi, jsem blázen, sebevrah. Jak by někomu takovému mohl věřit? Kdo by mi vlastně věřil? To je otázka, kterou považuji za zbytečnou, protože nikoho nemám. Ale stalo se, že Matěj za mnou přišel. "V pohodě. Nic se neděje." Odbyl jsem ho, avšak dal jsem si pozor na tón hlasu, aby to nevyznělo jako "vodprejskni, nech mě bejt". Zbavím se někdy stigmatu, které jsem na sebe uvalil? Kdyby sis nemyslel, že jsem cvok...třeba...si myslíš, že jsem to udělal abych na sebe upoutal pozornost...co si vlastně o mně myslíš? Ptal jsem se ve svých myšlenkách. Nedokázal jsem tyto otázky vyslovit. Na to nemám odvahu. Asi proto, že by mě odpověď mohla ranit.

Matěj Kopecký - 14. července 2020 22:23

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nic? Haha, to sotva. Je jak holka. Říká, že se nic neděje, ve skutečnosti mu kolem hlavy zase lítá posmutnělá aura. To nedopustím. A nebo jo? Jsem unavený, po celém tom dni. ,,Jsem ospalý a venku už he stejně tm. Šel bych klidně spát hned, co ty na to?" Zeptal sem ho zase a došel k němu. Položil ruku vedle jeho stehna na linku, ale jen levou. Koukal jsem na něj z boku. Už se mi stejně nechce nic dělat. Tu sprchu by sis možná mohl dát, bráško. A nebo ho odnes do postýlky jako princeznu a pak si dej sprchu.

Vojtěch Sedláček - 14. července 2020 22:45

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Bude lepší, když si nechám své pocity a trable pro sebe. Už takhle jej dost zatěžuju, proč bych na něj měl kydat další negativní věci? Nemůžu jej od sebe odehnat, utrápit jej, jako trápím sebe. A proto bude lepší dělat, že je všechno v pořádku, i když není. "Byl to náročný den...to je pravda. Hodně jsme si tu máknuli...taky bych za chvilku šel...dřív nebo později na mě začnou působit léky...Šípková Růženka incoming." Možná by mu sprcha bodla. Co si budeme, trochu jsme se během dne zapotili a asi by se mi lépe spalo, kdyby byl...voňavý. Samozřejmě bych mu nic takového neřekl. Jak bych to asi mohl říct? Jdi se umýt, smrdíš? Ne, to ani není pravda...asi jsem zvrácený, ale svým způsobem mě jeho odér vzrušuje. Není to nepříjemný zápach, spíše takový mužný odér. Další věc, kterou s ním za žádnou cenu nemohu sdílet. "Jestli se chceš cítit jako znovuzrozený...sprcha bodne...když vynechám to, že jsem na chvilku vytuhnul ve vaně...koupel mě osvěžila... Není snad nic lepšího než se po náročném dni osprchovat a pak čisťoučký zaplout do peří. Trochu sklesle jsem hleděl na podlahu, ani jsem si neuvědomil, jak blízko postává. Musím se naučit lépe přetvařovat, abych opravdu vypadal tak, že mi nic není.

Matěj Kopecký - 15. července 2020 19:48

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Tvářil se, že je v pohodě, ale já jsem empat, no tak. To samozřejmě neví a tak si myslí, že mě asi ošálí. A ty se mu divíš? Vždyť tě nezná. Nikdy bys mu neřekl, jak to je. To bych neřekl. Je to moje tajemství, moje dědictví a břemeno, které si musím nést životem navždycky a předat ho zase dál. I když nechci. Kéž bych měl stejně obyčejný čistý život jako ostatní. ,,Jasný, chápu." Oba jsme unavení, oba chceme jít spát. On i musí, tak co? ,,Dobře, jdu se koupat." Nakonec jsem pokýval hlavou a odešel do tašky pro oblečení. Svlékl jsem se jen do trenek a prošel kuchyní do koupelny. S sebou jsem si vzal druhý trenky a triko. Dal jsem si krátkou sprchu, jen jsem ze sebe nechal téct vodu. Nic se mi nechce. Jsem ospalý! Když jsem se vrátil do ložnice, sušil jsem si mokré vlasy a triko jsem na sobě stejně vůbec neměl. Umožnil jsem mu tak pohled na všechna svá tetování po těle.

Vojtěch Sedláček - 15. července 2020 20:13

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Dobře...běž." Mrknul jsem na něj a když se ode mne vzdaloval, prohlédl jsem si jej zezadu. Je tak roztomilý...sexy...pozorný...ale pochybuje o mně, nevěří mi a nikdy by mě nemiloval... Hlas v mé hlavě proměnil hezké myšlenky v myšlenky poněkud pesimistické. Během toho, co se sprchoval jsem zůstal v kuchyni. Chtěl jsem si jít lehnout, ale nevyčistil jsem si zuby. Bez toho bych snad ani neusnul. Netrvalo to dlouho a Matěj vylezl z koupelny. Bože. Božský pohled, byť se jen mihnul kol. Zaplul jsem do koupelny a vyčistil si zuby. Z hlavy jsem nemohl dostat obraz jeho těla. Too hot to handle. Cítil jsem, jak na mě jde únava. Ty prášky, které beru večer musí být slušný matroš. Ale díky nim spím klidně. Skoro jak zabitý. Z koupelny jsem zamířil do ložnice. Ještě si sušil vlasy. Ach, ta tetování. Jak rád bych se jich dotkl. Jak rád bych se ho dotkl. "Ještě musím vyndat druhou peřinu..." Promluvil jsem tiše, abych toho plachého daňka nevyplašil, během toho, co si sušil vlásky. Otevřel jsem úložný prostor na jedné straně postele. Peřina byla uložená v takovém tom pytli, který se dá vysát. Je to fajn věc. Jednak to zvyšuje skladnost a zároveň se na ty věci nepráší...jak praktické. Chvilku jsem s tím zápasil, ale zvítězil jsem. Peřina byla vysvobozena. "Prosím pane." Hodil jsem peřinu na jeho stranu postele. Posadil jsem se na postel, opřel se o čelo a podíval se na něj. "Ta tetování jsou...prostě wow..."

Matěj Kopecký - 15. července 2020 20:39

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vojta se za mnou objevil, otočil jsem se na něj. Potřebuju peřinu, ajo. Jinak by ani jeden z nás možná nespal. On teda asi jo, ale já mám docela lehké spaní. Ani v noci mě ta moje kouzla neopustí. Bikdy nejsem úplně v klidu. Duchy vidím i ve snech. Často dzchy a duše z rodiny, minulé nositelky daru. Takže samé ženské. ,,Okej." Usmál jsem se a udělal mu místo, sušil jsem si vlasy. Pozoroval jsem Vojtu, co dělá. Z úložného prostoru vytáhl pytel, ve kterém nebyl ani milimetr krychlovej vzduchu a začal to z toho páčit ven. ,,Super, díky!" Deka byla nakonec vysvobozena, nějak jsem necítím potřebu Vojtěchovi pomáhat, akorát jsem koukal, aby si třeba něco neudělal, kdyby moc zatáhl, spadl, cokoli. Sedl si a koukal na mě. Pochválil mi tattoos. ,,Líbím se ti?" Zeptal jsem se ho. Není to poprvé, co mi chválí tetovačky a tak jsem to myslel. ,,Teda jako... S těma tetovačkama." Nakonec jsem to přecejenom upřesnil.

Vojtěch Sedláček - 15. července 2020 21:01

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Během vytahování peřiny jsem mě trochu zabolelo zápěstí. Damn. Kdy se to zahojí? No, bude to ještě chvilku trvat. Ale není to bolest, kterou bych nezvládl. Na chvilku jsem se kousl do rtu, ale to bude v pohodě. Líbím se ti? Jasně že jo! Skoro jsem mu odpověděl nahlas. To by byl trapas. Naštěstí krátce na to dodal, že myslí tetování. Uf. Jak by reagoval, kdybych mu odpověděl upřímně? Utekl by? Naštval by se? Zbil by mě? Už jednou jsem kvůli tomu, že jsem teplej dostal přes hubu... "A jak jinak bys to myslel?" Zasmál jsem se. "Jsou hustý. Plánuješ další?" Snad jsem to trochu zachránil... Nesmí vědět, jak se v jeho blízkosti cítím a jak se mi líbí, jak je mi s ním dobře... Sklouzl jsem níže. Je tu otevřené okno, v noci by mohlo být chladno, proto jsem si přitáhl deku až ke krku. Přetočil jsem se na bok, směrem k němu. "Chtěl bych ti ještě jednou poděkovat...to, co jsi pro mě udělal...mohl jsi z toho mít pořádný průser, ale i tak jsi šel do toho...díky...nevím, jak se ti odvděčím..."

Matěj Kopecký - 15. července 2020 21:26

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Já nevim..." Pohnul jsem rameny. Zní to teple, však co, on zapomene, když to nebudu zveličovat. Takže ticho ticho. Děláš, jak kdyby z toho něco bylo. Koukni na něj, má v hlavě snad úplně jiné věci. Líbí se mu tvé obrázky. Však mně se taky líbí. ,,Jo. Spoustu. A dík. Chceš si ještě sáhnout? To na zádech má docela čerstvý, tak půjde poznat skoro každá linka." Otočil jsem se k němu zády a posadil jsem se. Když mi poděkoval, otočil jsem se na něj. Jen hlavou a trochu ramenem. No, ještě, že tak. To je dost, vždyť já tu pro něj blbnu sám. Chybí mi tu spolubydlové. Vždyť je ještě dítě, koukni na něj, nevinný chlapec, sám a osamělý. Nebýt nás, nebýt tebe, vzal by si život. Jsi jeho zachránce, bráško. ,,V pohodě. Ani nevim, co ti na to říct. Takovej já jsem." Kývl jsem na něj s lehkým úsměvem a položil jsem se na záda, vedle něj, hlava k němu nahnutá.

Vojtěch Sedláček - 15. července 2020 21:38

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Než se položil, nabídl mi, že si na jeho tetování můžu sáhnout. Jak moc jsem chtěl vykřiknout ANO. Nicméně mé rozumnější já mne od toho odradilo. Ano, řekl jsem si, že na to půjdu pomalu. Není kam spěchat, že? "V pohodě..." Odpověděl jsem mu, přestože jsem chtěl udělat pravý opak. "Na kolikátou plánuješ vyrazit s autem?" Možná bych si mohl přivstat a nachystat mu něco dobrého k snídani. To bych určitě mohl. "Doufám, že ti nebude vadit, když ti na oplátku, za výbornou večeři...nachystám snídani." Myslím, že mi to musí dovolit. Už předtím se zdráhal mne pustit do kuchyně. Abych si něco neudělal, že? Jsem přeci sebevrah, kterému se nedá věřit. "Prosím." Není to padlé na hlavu? Prosím jej, aby mi dovolil pohybovat se v kuchyni a připravit mu jídlo. Uf. Těžké časy, že? Ale tenhle bič jsem si na sebe upletl sám.

Matěj Kopecký - 15. července 2020 21:48

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Moji nabídku odmítnul a já si oblékl ještě teda to triko. Doma spím nahej, ale tam mám pokoj pro sebe a nikdo mi tam neleze. Teda, doma na bytě se spolubydlama. Oni vědí. Oni prcaj a já spím nahej, každej máme něco. Jsem tam přece se dvěma páry! ,,Na desátou. Poobědvám i rodičů a ve dvě jsem zpátky. Dej si od večeře, když tak." Mám strach ho tu nechat. Musím si od něj vzit číslo a volat mu. Proboba, budu bez sebe strachem. Tohl může vyeskalovat v brutální průser, ze kterého by mě ani magie nedostala. Prosím, ať má rozum. Chce chystat snídani. Co s tím mám dělat.Je ti vděčný, nech ho. Dej mu důvěru. To je to jediný, co mu sakra dát nemůžu. Já nechci do basy! ,,Okej, jak chceš." Pohnul jsem klidně rameny, i když vevnitř se ve mně vytvářel neuvěřitelný rozpor a boj. A strach a úzkost a lítost. Co jsem si to na sebe vymyslel? ,,Zítra mi dáš na sebe číslo jo? A mess a tak. Ať jsme v kontaktu." Jinak mi asi jebne, fakt.

Vypravěč - 15. července 2020 22:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vojta během chvilku vytuhl a může za to nejen únava, ale i jeho léky. Spal jako zabitý. Jeden by řekl, že i kdyby vedle něco proběhlo stádo volů, aby by to s ním nehlo. Jak se spalo Matějovi? Ne tak dobře. Nad hlavou mu jako Damoklův meč visel scénář, kdy to všechno praskne a bude z toho mega průser. Druhou variantou bylo, že si v nestřeženou chvíli Vojta něco udělá a bude z toho, hádejte, mega průser. Pro Matěje bude zásadní proniknout Vojtovi do hlavy a zjistit o něm víc. To by mu mohlo pomoci pochopit jej. Proč se dostal do takové situace, proč se chtěl zabít, chce se stále zabít, jak se cítí a tak podobně... Ráno Vojta vstal a jak slíbil, tak udělal. Nachystal lívance a co se bude podávat k nim? Domácí marmelády, borůvková a jahodová. K tomu čerstvá káva nebo čaj, dle volby. Snažil se. Pár lívanců bylo trochu tmavších, ale nebyly na uhel. Je to nějaký pátek, kdy měl možnost působit v kuchyni. A po takové době si to náležitě užil. Během snídaně jste si jen tak přátelsky pokecali. Žádná hluboká témata. Matějovi zavolal otec, že auto bude potřebovat dříve. Bylo jasné, že musí vyrazit hned po snídani. Skoro s těžkým srdcem opouštěl Vojtu a svůj nový, dočasný domov. Před odchodem z bytu Matěj dostal telefonní číslo a klíče od bytu. Snad se během dne nic nepokazí!

Matěj Kopecký - 16. července 2020 16:13

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Probudil jsem se ráno a hned jsem cítil nevyspalost. To bude hrozny, dneska. Potřebuju kafe! Vojta mě pohostil snídaní, vypadal spokojeně. A chutnalo to skvěle, i když nemám moc rád sladký. Chuděra Kristýna, duchové nejedí a ona jako dítě milovala lívance a buchty a a palačinky. Takhle jsem jedl jen já a Vojta. V půlce oběda mě kontaktoval táta, volal mi. Chce to auto dřív, slíbil ho bráchovi, jedou na ryby. No, co se dá dělat. Musím vyjet dřív. Když jsem dojedl, hned jsem se překvlík', vyčistil si zuby a vypítal od Vojty číslo. Dal mi i klíče od bytu, což jsem velmi uvítal. Mohl bych ho to zamknout a nechat klíč uvnitř zámku, aby nemohl utéct. Skočit dolů z okna ho nezabije, kdyby jooo hodně chtěl ven. ,,Tak ahoj, snad budu zpět brzo." Podíval jsem se na něj a poznamku, aby tu na mě počkal, jsem raději spolknul. Můžu se jen modlit, jen doufat. Sakra, mně z toho jebne! .... Nemohl jsem se ani soustředit na řízení, bál jsem se, plánoval útěk, jak se schovám, jak budu žít někde v lese, dokud se to nepromlčí. Proboha, já nechci do vězení. Hned, jak jsem dojel domů, volal jsem z auta Vojtovi. Zkontrolovat ho. Nejlíp by bylo, kdybychom si cestou vlakem domů psali. Napadlo mě ho teda kontaktovat na messengeru. A nejdřív jsem volal.

Vojtěch Sedláček - 16. července 2020 22:07

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Během snídaně Matějovi zazvonil mobil. Přiznám se, že na chvilku mnou projela vlna mírné žárlivosti. Nejsem na to pyšný a nemohu si jej přivlastňovat, ale... Byl to jeho táta, jak mi Matěj posléze oznámil. Musí vyrazit prakticky hned po snídani. Ani jsem neměl možnost zjistit, jak si pochutnal. A co bych případně mohl udělat jinak. Lépe. . . . Byl pryč. Najednou bytem vládlo ticho. "Hmm...co teď? Asi poklidit nádobí..." Odpověděl jsem si sám. Než jsem se pustil do úklidu, dal jsem si ještě dva lívance. Měl jsem hrozný hlad a nemám rád, když jsou okoralé, znovu ohřívané. Po "druhé snídani" jsem skutečně uklidil nádobí do myčky a myčku po včerejšku zapnul. "Tak to bychom měli..." Chvilku jsem přemýšlel, co bych mohl dělat dál. Docela jsem si zvykl, že mi někdo organizuje průběh dne. V ústavu to bylo jednodušší. Věděl jsem, co mě kdy čeká, co kdy můžu dělat. Napadlo mě něco, skoro bych řekl, odvážného. Oblékl jsem se s tím, že si vyrazím na procházku. Jen kousek od domu, jen bych se prošel po bloku. A málem bych zapomněl na své léky! Vzal jsem si svoji ranní dávku drog. V kapse mi začal vibrovat mobil. "Ahoj. Jaká byla cesta? Já jsem v pohodě. Poklidil jsem...zatím nevím, co si uvařím k obědu...vlastně, říkals, že mám zbytky ze včera, že?"

Matěj Kopecký - 16. července 2020 22:15

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vzal to skoro hned, ulevilo se mi jak prase. Kdyby mi to nebral, asi bych tam rovnou poslal záchranku a šel se někam zahrabat. Myslím, že si teď neublíží. Má tebe a tvoje užírání na něj docela funguje. Jen ho netrap. Copak já ho trápím? Jen nechci, aby mě zavřeli a dal jsem mu to najevo. ,, Ahoj! Dlouhá. Byl jsem jak na jehlách, celou dobu. Velkej provoz a tak." Došlo mi, že mu asi nechci dát najevo, jak moc se bojím. Je to moje nervozita a strach, chci to nechat pod pokličkou. Navenek jsem úplně klidný. ,,Zrovna jsem dojel, co teď děláš?" Napadlo mě, že bych tu jen nechal auto a hned jel zase do Brna, ale vlak mi jede až za hodinu. Jinak to nejde.

Vojtěch Sedláček - 16. července 2020 22:28

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Všechno je v pohodě, mami...a než přijedeš, nebude tu po žádných orgiích ani stopy." Zavtipkoval jsem. Vlastně ani neznám jeho styl humoru. Možná si jen řekne, že jsem prostě cvok a že melu kraviny. "Jen tak chilluju." Nechtěl jsem mu říct, že se jdu projít. Bojím se, že by byl proti, že by třeba začal panikařit, že se mi něco stane. A ve své podstatě to není žádná lež. Jdu ven, abych si pročistil hlavu, odpočinul si. Nic se mi přeci nestane. Všechno bude v pohodě. Ale vím, že on mi nevěří. A jak se říká, co oči nevidí, srdce nebolí. Nepotřebuji, aby někde odcizil auto a rychle a zběsile vyrazil za mnou. Určitě se stihnu vrátit, než se vrátí zpět. Říkal, že zůstane na oběd, takže bych měl mít dost času. "Co budete mít dobrého k obědu?" Zeptal jsem se jej, v mezičase jsem se ready to go přesunul do předsíně a čekal, až nás hovor skončí, abych si mohl obout boty a vyrazit. Ze své sbírky bot jsem si vybral model pro dnešní den. Zobrazit SPOILER

Matěj Kopecký - 17. července 2020 19:08

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nejsem jeho máma. A on se o svou mámu nestará, nezajímá ho to. Teda asi. Já o tom teda moc nevím. Musím se ho nějak opatrně zeptat. A při nejhorším na něj zase zkusím zapůsobit láskou, trochu oteplit ty bolavé temné mraky. ,,Dobře." Pokýval jsem hlavou i u mobilu. Nějak to tak dělám. A stejně mu nechci moc věřit, kéž bych teď mohl facetime. Potřebuju to vědět jistě. A takhle ti ale samozřejmě nejde, nikdy si nebudu jistý. ,,Já netuším, ale mamka mi dá jistě na cestu. Dovezu ti, neboj." Řízky a nebo kuře a nebo cokoli jiného. Je to jedno, hlavně, že se to dá jíst! ,,No, okej, buď doma hodnej, hehe. Zavolám ti z vlaku. Čau." Pověděl jsem mu a zavěsil. Kdyby mi to nevzal, jsem v háji. Bylo dobré říct mu to dopředu?

Vojtěch Sedláček - 17. července 2020 20:13

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Rozloučil jsem se s Matějem. So far so good. Nemá tušení, že se chystám ven. Budu jako Popelka, akorát se musím vrátit značně dříve než do půlnoci. Při představě, že bych nepřišel domů, mi přeběhl mráz po zádech. Nejspíš by vyhlásil pátrání, založil sousedskou hlídku...a nebo by mě vlastnoručně uškrtil, jakmile bych se objevil na prahu bytu. Ani na to nechci myslet. Pravda je taková, že já bych též vyšiloval, kdyby se mi nevrátil. Vzal jsem si mikinu, klíče, mobil, peněženku a mohl jsem vyrazit ven. Na malou zdravotní procházku. Cítil jsem, že na mě jde úzkost a doufal jsem, že mi procházka pomůže. Prosím (hodím si potom kostkou). Něco mi říkalo, že možná sprchne, ale co, někde se případně schovám a přečkám deštík. Nejsem přeci z cukru! Zamkl jsem za sebou dveře a vyrazil do světa. Venku jsem se rozhlédl a na okamžik se zamyslel, kam vlastně půjdu. Řekl jsem si, že bych mohl jít do Wilsonova lesa. Tam by mohl být klídek. A není to tak daleko. Zobrazit SPOILER Za necelých dvacet minut jsem byl na místě. Opravdu nikde ani noha. Asi za to může chladnější počasí a předpověď deště. Při troše štěstí mám tak dvě hoďky čas. O hodinu později... Zatím neprší, ale zvedá se vítr. Většinu času jsem se procházel, ale teď jsem to zakempil na lavičce.

Matěj Kopecký - 17. července 2020 21:06

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Máma udělala francouzské brambory a to já zase můžu. To je ti lahoda, já je hrozně moc miluju! To snad ani nedám Vojtovi ochutnat. Tohle je moc dobrý na to se dělit. Sorry, Vojto. Bavil jsem se s rodiči. Vyprávěl jim o svém novém projektu. Tátovi se to vůbec nelíbí. Bojí se o mě. Máma na druhou stranu asi chápe. Nebojí se tolik. Ví, jak to je, že mi může věři, že jsem schopný dosti. To, že tvrdím, že jsem jeho bratranec, to jsek jim ale samozřejmě zatajil. Nechci, aby se báli. .... Na nádraží mě stihl slejvák. Snad tak neprší i v Brně. Posadil jsem se na lavičku v kupé, narovnal se a hned psal Vojtovi na messenger. 'Ahoj, tak co doma?' 'Vezu ti francouzský brambory, to se budeš voblizovat!'

Vojtěch Sedláček - 17. července 2020 21:47

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Začalo poprchávat. Pár kapek zvládnu. Zvedl jsem se z lavičky a začal se procházet. Copak je možné, aby mě měl rád? Určitě mě jen lituje a teď mě musí hlídat, když se upsal v ústavu, že se o mě postará...nevím za jakých podmínek...ale kdyby se mi něco stalo, měl by určitě průšvih...ne...on mě nemá rád...nebude mě mít rád...tak jako mě nikdo nemá rád...vlastní máma mě vyhodila z domu... Je to tím počasím, že na mě přišla taková nálada? Všechno stojí za hovno! Nic nemá smysl. (hod 2 na šestistěnné, nic moc tedy) Zavibroval mi mobil. Matěj, nikdo jiný by mi nepsal. Vyndal jsem jej z kapsy a potvrdil jsem si svoji domněnku. Ano. Byl to Matěj. Přestože jsem měl náladu pod psa, věděl jsem, že mu musím odepsat. ' Pohoda. Vypadá to, že bude lejt, nezmokni :) ' Když jsem byl na vzdálené straně lesa, rozpršelo se jak blázen. Chvilku mě stromy chránily před deštěm. Chvilku. Koruny stromů bohužel nefungují tak dobře jako deštník. Z vlasů mi začala stékat voda do obličeje. Snažil jsem se bojovat s pocitem, že nejsem naprostá nicka. Nešlo mi to. Začal jsem ronit slzy, ale nikdo by to v tom dešti nepoznal. Měl bych jít domů? Co když tam bude Matěj dřív? A není to všechno jedno?

Matěj Kopecký - 17. července 2020 21:57

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vojta mi skoro hned odepsal, wifi ve vlaku byla dosti zasekaná, tak jsem to nedostal obratem. Snad je v pohoě, aspoň to tak zní. Možná to tak má znít..? Ale no tak, bráško, neblbni. Karolínka vystoupila z mého podvědomí, usadila se na lavičku naproti mě, se kterou trochu splývala a trochu jí procházela. Já nevím. Mám strach, nemůžu mu věřit. Psal jsem ještě spolubydlícím, že v úterý přijdu nakrmit Magnuse a že mi moc chybí. Můj malý na mě zvyklý drobek. Moje malá krajtička. Jednou vezmu Vojtu k nám do bytu, seznámím ho s přáteli a s hadem. 'Nemám deštník, ale nedá se nic dělat.' Po chvilce jsem ještě něco připsal. 'Máš rád hady?' Už abych byl zase v bytě a měl ho pod dohledem, tohle jsou hrozné pocity.

Vojtěch Sedláček - 17. července 2020 22:09

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Sotva uplynulo pár minut a už jsem měl mokro v botách a mikinu téměř promáčenou. Chudák Matěj, zmokne. Kéž bych tomu mohl zabránit. Byl jsem ve fázi, kdy jsem se takřka vinil z toho, že prší a že zmokne, aniž bych se zabýval tím, že sám jsem téměř promočený na kost. Moje mysl si se mnou pohrává. Udělal bych pro něj cokoliv a pro sebe bych neudělal nic. Zmocnila se mě bezmoc, cítil jsem se provinile, že mu kazím život. Že kvůli mně bude nešťastný. V kapse mi zavibroval mobil, ale tentokrát jsem to příliš nevnímal. Co mám dělat? Co mám se sebou dělat? Nechci se trápit. Nechci se zabít. Nechci být nešťastný, ale jsem troska, která nemá nic a nikoho! Ani jsem si neuvědomil, že se Matěj každou chvíli vrátí. Šouravým krokem jsem vyrazil domů, začínala mi být zima. Nepochybuji o tom, že bude doma dřív než já.

Matěj Kopecký - 18. července 2020 08:28

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Čekal jsem odpověď do pár minut, ale když nepřicházela dostal jsem strach. On... Na mě nepočkal? Co když si fakt něco udělal? A já s tím nemůžu nic dělat! Nejsem strážný anděl, nemám křídla. Jsem jen chlap, co si ho vzal na starost, protože jsem mu chtěl a musel pomoci. Je to občanská povinnost, nemohl bych ho nechat zemřít, i když jsem věděl, že mu třeba ani pomoci nebude. Po psychické stránce. Karolínka mě poslouchala, ale nakonec do mých myšlenek vstoupila. Možná jen neslyšel mobil? Co ty víš? Chce být pozitivní. Přece jen, zemřela jako dítě. Nemyslím si. Psal jsem mu přece před chvilkou a hned mi odepsal. Bojím se, co když si něco udělal? Dozajista so něco udělal! Vystoupil jsem z vlaku na hlavním nádraží, běžel hned před něj, abych chytil šalinu. I kdybych měl celou cestu v tom dešti zdrhat, tak tam musím být co nejdřív! Rychlost šaliny neovlivním, nezbylo mi, než stát, držet se a hypnotizoval mobil, který nezvonil a nezvonil. Proboha Vojto!

Vojtěch Sedláček - 18. července 2020 19:14

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Kdybych byl více při smyslech, respektive duchem přítomen v realitě, vnímal bych, že jsem durch. Promokl jsem na kost. Každý můj krok doprovází čvachtavý zvuk způsobený vodou v mých botách. Kdybych si lehl do louže, asi by to nebyla žádná změna. Ačkoliv, jeden by tu byl. Dešťová voda je čistější než voda v loužích. Dostal jsem se na kraj lesa a šoural se domů. Démoni v mé hlavě mě terorizovali a já se pohyboval jako loutka bez života. Zobrazit SPOILER V hlavě mi stále běžela repríza několika dějství s názvy: Jsi nula. Nic nemáš. Jsi přítěž. Nikdy tě nikdo neměl rád. Budeš navždycky sám. Taková klasika. Ale připojilo se k tomu nové představení "Ničíš Matějovi život" a "Nikdy ti nebude věřit". Tato dvě patří mezi novinky, bolestivé novinky. Byl jsem tak pět minut od domu. Pohyboval jsem se téměř jako zombie. Nekonečných pět minut uběhlo a já stál před domem. Jen jsem tam stál. V dešti. Bezmocný. Na dně. Promrzlý. Mokrý. Sám.

Matěj Kopecký - 18. července 2020 19:32

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Spěchal jsem, jak je to šlo. Utíkal jsem deštěm, ani jsem se nesnažil vyhýbat kalužím. Musel jsem běžet jako o život, ani sestřino uklidňování na mě nefungovalo. Nutně jsem ho potřeboval vidět, nutně jsem musel vědět, že je v pohodě. A pak jsem to uviděl. Stál před domem, poznal jsem ho podle bílých vlasů, které zplihl déšť. ,,VOJTO!" Zařval jsem z plných plic, byl jsem ještě na protější ulici. Co to sakra dělá? Otočila se za mnou nějaká ženská s deštníkem, ale to mi bylo absolutně jedno. Byl jsem mokrý, batoh mi padal z ramene a v botách jsem měl nádrže. Přeskákal jsem na naši stranu ulice, doběhl k němu a drapnul ho za ruku. ,,Co si myslíš, že děláš?" To jsem taky skoro zaječel. Doprdele, vždyť já se o něj bojím. Hned jsem si ho prohlédl. Nebyl nikdy od krve, vodou nasáklé triko ho obepínalo stejně jako mě. Moc dobře jsem si všiml duhových kecek. Buď je absolutně bez vkusu a nebo ta druhá možnost. To snad ne!

Vojtěch Sedláček - 18. července 2020 19:39

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Přestože Matěj zařval, jak mu plíce stačily, přišlo mi to jako šepot, hlas v mé hlavě. Kdo by na mě mluvil, volal? Někdo mne chytl za ruku. Lekl jsem se a cukl jsem sebou. "Je jedno, co dělám." Odpověděl jsem mu rezignovaně na vše. "Ať udělám cokoliv, je to špatně." Dodal jsem hned na to. Kdyby to nebylo slyšet v mém hlase, nepoznal by, že roním slzy. Jediné co jsem chtěl, bylo rozplynout se, prostě neexistovat. Vymazat se z této reality. Nic dobrého mě nepotkalo a nic dobrého jsem nedokázal. Nikdo by si nevšiml, že jsem pryč. Svět by se točil dál. Má smysl se snažit? K čemu je nějaká snaha? K ničemu... "Zklamal jsem tě...jsem jedno velké zklamání..."

Matěj Kopecký - 18. července 2020 19:50

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Byl jsem pryč jenom pět hodin, ach bože." Pokroutil jsem na půl naštvaně a na půl zklamaně hlavou. To nemyslí vážně, hej. Fakt, mně z něj jebne. Pláče, co mám dělat? Znovu zapůsobit? Copak to má cenu? Na pár hodin mu ulevit a hned jak se otočím, dostane mental breakdown? ,, Co tu venku děláš? Jsi úplně mokrej a zmrzlej." Je listopad, kurva! Zasraně studenej listopad. Musí do tepla, bráško. Pomož mu! No jasně... Zase. ,,Tak pojď, ty umrzlino." Drapnul jsem ho za ruku a odtáhl ho dovnitř. Kdybych si ho kurva měl i přehodit přes rameno, udělal bych to. Možná potřebuje jinou léčbu... Šokem! Nejradéi bych mu jednu vrazil. Byl jsem pryč zkurvenejch zasranejch to hodin! A on tu kecá sračky a zmokne a najednou je asi buzna a co já vím, doprdele. Zasraná empatie.

Vojtěch Sedláček - 19. července 2020 10:29

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Promiň..." Zavzlykal jsem a opřel se o stěnu domu. Zklamal jsem ho. Měl jsem na sebe hrozný vztek. Za všechno můžu já! Držel mne za ruku a táhl mě dovnitř. Stál jsem v předsíni, během chvilky pode mnou byla louže a pod Matějem též. Byl jsem jako vodník. Vyzul jsem se z bot a nechal je ležet na místě. Bezradně jsem se podíval na Matějem. "Promiň mi to." Pomalu mi docházelo, co jsem provedl a co se stalo. "Je mi zima..."

Matěj Kopecký - 19. července 2020 12:05

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Promiň, promiň... Já mu jebu na jeho omluvy. Kokot! Bože, mě fakt roubne, to nemyslí vážně! Já se tu můžu přetrhnout a on si zmokne před barákem na kost. Bude nemocnej, to je jasný. A já taky. Kurvaaaa. ,,Ty vole, raději mlč, fakt." Zavrčel jsem na něj a zavřel za námi dveře od bytu. ,,Svlíkej se, na co čekáš?" Zeptal jsem se ho nemálo podrážděně a hodil jsem vedle sebe batoh na zem. Sundal jsem si mikinu a triko, hodil to stejně tak na zem, už tak je kolem nás louže. Uklidni se, bráško, třeba na tebe čekal...To by neřval. To by mu nejeblo. To by mi odpovídal na zprávy. Nádech a výdech a klid a být v pohodě a zvládnout to. Neměl bych na něj přesunovat svou frustraci, proto tuhle zasranou náladu musím hodit za sebe, pryč a daleko a věnovat se svému "problému". ,,Svlíkni se a švihej do sprchy. Pak se usušíš a teple oblečeš. Až se osprchuju já, promluvíme si. V batohu jsou francouzské brambory."

Vojtěch Sedláček - 19. července 2020 17:09

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Byl v ráži. Nedivím se mu. Ne. Ale to neznamená, že z něj nejde hrůza, hromy a blesky. Ani na okamžik mě nenapadlo mu odmlouvat. Vyndal jsem si mobil z kapsy, položil jej na botník a svlékl jsem se do spodního prádla. Oblečení zůstalo ležet na podlaze v podobě mokré kupky. Ani jsem nepípl. Bál jsem se. Nečekal jsem, že takhle vybuchne. Jasně, že se bude zlobit, dobře, ale tohle... Proběhl jsem předsíní do koupelny, za mnou zůstávaly mokré otisky chodidel. Ztěžka dýchaje jsem vlezl do vany a na stojáka jsem se začal sprchovat. Dveře jsem nechal na škvírku pootevřené. Vodu jsem si pustil tak horkou, jak jsem to jen vydržel. Byla mi vážně kosa. Bleskurychle jsem se osušil a s ručníkem kolem pasu jsem odběhl do ložnice. Pár vteřin jsem se přehraboval se skříni. Vytáhl jsem černé tepláky Adidas a triko s motivem seriálu Přátelé. Zobrazit SPOILER Ručník jsem hodil na topení a zalezl si do postele. Opřel jsem se o čelo postele s dekou do pasu. Pod záda jsem si vsunul polštář a poslušně jsem čekal na Matěje. A měl jsem strach. Strach, který se mi zračil ve výrazu tváře, v očích. Promiň... Opakoval jsem si v duchu.

Matěj Kopecký - 19. července 2020 17:25

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Ani nemuknul, nejspíš se bojí? Že odejdu, nebo že mu ublížím? Mohl by na to být zvyklý? To snad ne. Nic o něm nevím. Musím se ho zeptat. Počkal jsem, až se sprchuje, zatím jsem vyždímal věci a rozvěsil je po topeních, něco i do koupelny, ale nekoukal jsem se. Co bych z něj měl, že jo. Mám spoustu otázek! Proč tam byl, co ho k tomu vedlo a jestli mu jakože jeblo. Co ode mě čeká? Jak mu můžu ještě věřit? A jestli je... Jinej než ostatní. Když vylezl, vyměnili jsme se. Ještě jsem stihl dát vařit vodu na dva čaje. Sprcha byla rychlá, jen abych se zahřál, abych nezmrznul. I své oblečení jsem dal osušit. Tenhle rozhovor mě fakt štve. Odešel jsem do pokoje, s ručníkem kolem beder jsem si vzal triko a trenýrky, tepláky. Bylo mi jedno, co si na sebe beru. Není to důležité. Převlékl jsem se v kuchyni, tam jsem zalil dva čaje, dal do nich med a citron. Odnesl jsem je do pokoje. ,,Na." Dal jsem mu jeho hrnek do ruky a posadil jsem se vedle něj. ,,Tak... Mluv." Nechal jsem ho prostě říct, co měl na mysli. Žádné otázky. Můj hlas byl chladný.

Vojtěch Sedláček - 19. července 2020 21:51

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Neměl jsem ponětí o čase, ale tentokrát jsem si Matěje všiml. Nejprve prošel do pokoje, vzal si něco na sebe. Trochu jsem si říkal, že je naštvaný na tolik, že za mnou nepřijde. Že radši zůstane v obývacím pokoji. Vrátil se, se dvěma hrnky. Jeden mi vrazil do ruky. Čaj byl horký a tak jsem hrnek odložil na noční stolek. Díky mému vrozenému gay-smyslu jsou na nočních stolcích prostírání, které jedna slouží jako decentní doplněk, ale zároveň plní i svůj původní účel. Nemám rád nepořádek a nemám rád kruhy od skleniček, hrnků na nábytku. No jo, kombinace OCD a teploušství. Posadil se vedle mě a já se trochu stáhl, schoulil se, přitáhl si nohy k hrudníku. Obranný mechanismus. "Omlouvám se ti...a pochopím, když tu se mnou nebudeš chtít zůstat..."

Matěj Kopecký - 19. července 2020 22:01

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Čekal jsem, jaká perla z něj vypadne. No tak, nebuď tak zlý. Proč bych neměl? Neposlechl mě, odešel si ven, neodpovídal mi... Zasloužil by na prdel, ale bůh ví, jestli by se mu to náhodou ještě nelíbilo! Nebudu chtít zůstat? Mu jeblo znovu, ne? Vypadá jak vyděšené štěně. A já mám chuť ho v tom nechat pořádně vymáchat. ,,Kam jsi šel? Proč jsi byl mokrý a neodpovídal mi na messengeru?" Zeptal jsem se ho a pozvedl obočí. Bál jsem se o něj a sakra chci vědět, co ho to zase popadlo. Držel jsem si hrnek na stehni, prozíravě jsem ho nenaplnil úplně.

Vojtěch Sedláček - 19. července 2020 22:15

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Šel jsem se projít...bál jsem se, že kdybych ti to řekl...zlobil by ses." A myslím si, že by to byla pravda. Nasedl by na první vlak a šel mě hledat. Pořád jsem byl napjatý. Bál jsem se, že mě potrestá. Skutečně jsem se bál, trochu jsem se snad i chvěl. "Byla to pěkná procházka, ale pak...nějak jsem...ztratil jsem se ve svých...myšlenkách...začalo pršet...nejdřív to byl příjemný deštík...a když..." Na chvilku jsem se odmlčel a díval se do prázdnoty před sebou. "...začalo lejt, ale to už jsem...ztratil hlavu...ztratil kontrolu...je jedno, jak tomu budeš říkat...moc mě mrzí, do čeho jsem tě dostal...mrzí mě, že ztrácíš svůj čas se mnou, když venku na tebe...čeká celý svět." Přejel jsem si dlaní po čele, promnul jej. Ona měla pravdu...jsem jen ubohý budižkničemu a jedno velký zklamání...

Matěj Kopecký - 19. července 2020 22:26

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Projít? To jako fakt? Měli jsme se jít "projít" poté, co bych se vrátil. Ale on ne, on musí vyrazit do deště a tak nějak zapomenout se hlásit. Jasně, že se zlobím. To má teda pravdu. Nejraději bych se na něj z vysoka VYKAŠLAL! Jenže to nejde... Přece nenechám vyhasnout život, který jsem ušetřil. ,,To já tě zachránil. Myslíš si, že to vzdám? Ty budeš žít a budeš šťastnej, jinak ani já nebudu. Vzal jsem si tě na svoje bedra a tak to i bude. Tak zkus nedělat píčoviny, jen co se otočím." Jinak mě zavřou. A budu v průseru. V totálním absolutním průšvihu, ze kterýho se jen tak nevyhrabu. Jeho slovům se vážně nedá věřit. Jak mám tohle obhájit? Šel se projít! To nemůže myslet vážně. A že tě neposlechl... To jen zvyšuje nedůvěru, která vypadala, že ho velmi trápí. Vážně? ,,Jak ti mám teď věřit? Ani ty mi nevěříš. Myslíš si, že hned uteču, jak budu moci." To zní jako poznámka k věci. Až mě udivuje, čeho si sestřička všímá a jak mi dokáže pomoci.

Vojtěch Sedláček - 19. července 2020 22:43

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Za-zachránil?" Jak to vyslovil, vše se mi tak nějak propojilo. On se mnou chodil na tělák! On mě musel najít, když jsem...proto mě navštívil. Není to kluk ze školy, který se na mě přišel podívat. Je to kluk, který mi zavolal záchranku a nejspíš se o mě postaral, když jsem umíral! On je opravdu můj anděl! "Posral jsem to...mrzí mě to...chtěl jsem se jít jen projít. Nechtěl jsem tu jen tak sedět...myslel jsem, že...že to bude v pohodě. Že to zvládnu...jenže...nezvládl..." Jsem jen ubohá troska! "Doufal jsem, že se budu moct pochlubit...že jsem byl venku a všechno bylo v pohodě. Chtěl jsem ti dokázat, že na to mám...ale opak je pravdou. Zklamal jsem tebe i sebe. Ztratil jsem i zbytek tvojí důvěry..." Všechny jenom zklamu. Všem kolem jen ubližuju. "Chtěl jsem, abys na mě byl pyšný a místo toho...moc mě to mrzí." Zavzlykal jsem a uronil pár slz. Otřel jsem je hřbetem ruky. Nezasloužím si ničí lásku.

Matěj Kopecký - 19. července 2020 22:57

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Zachránil! Přesně tak. Našel jsem tě v bezvědomí krvácet na podlahu. A víš co? Nenechal jsem tě umřít. A nenechám nikdy." Protože je to musí úděl. V tu chvíli mi bylo nějak jedno, jestli je jeho sebevražda tabu téma. Byl jsem v ráži, naštvaný, sakra hrozně moc naštvaný. To teda ztratil. Budu si ho měřit neustále nedůvěřivým pohledem, nenechám ho jít ani na záchod. Se soukromím se rozloučí. ,,Měli jsme se jít projít spolu. To, co jsi udělal, byla blbost. Ale to už víš." Pokýval jsek hlavou. A dosti se za to užírá. Plakal, zase. Hej vole, to seš chlap? Položil jsem hrnek na noční stolek. ,,Nejsem žádnej polštář, tak si pamatuj, že se zlobím." Pověděl jsem mu a natáhl se pro něj, objal jsem ho, schoval ho v náručí. Pro jednou. Ale žádné pumpování emocí neprobíhalo. Nechal jsem ho se s tím vypořádat, dal mu lidský kontakt. Žádné polibky, žádná láska, jen prostej hug a uzdrav se, Vojto. ,,Proč jsi dostal venku tu ataku? Proč ji máš teď, to vím, ale proč předtím?" Zklamal mě, zklamal sebe, bla bla... Méněcennost, bezcennost, to jsou jeho další jména, ne?

Vojtěch Sedláček - 19. července 2020 23:15

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Myslet na sebevraždu ve mě vyvolávalo úzkost. Špatně se mi dýchalo. Ne, nechtěl jsem o tom mluvit. Nechci o tom mluvit. Teď ne. Prostě ne. "Ano...byla to blbost...nechtěl jsem se nudit doma, ale ano, byla to blbost." Určitě budu nachlazený. Po tom jsem zrovna netoužil. Ani umřít nechci. Ne, už ne. "Budu si to pamatovat." Natáhl ke mně ruce a já se lekl. Bál jsem se, že mi chce jednu vrazit. Ne, přitáhl mne k sobě a objal mě. Chvíli jsem nic neříkal, jen si užíval ten okamžik. Cítil jsem jeho teplo, tlukot jeho srdce. Bylo to hrozně uklidňující, konejšivé. Zavřel jsem oči. Ani jsem se nehnul. Nepoložil jsem na něj ruku, nijak jinak se jej nedotýkal. Jen jsem odpočíval v jeho náruči. "Hmm...na povrch vyplavaly nějaké vzpomínky..." To je půlka pravdy. Nemůžu mu říct, že je to i kvůli tomu, že jsem cítil i to, že mě nikdy nebude mít rád...milovat. "Na jeden lidský život...si myslím, že jsem toho zažil hodně...vím, že každý má svá trápení a každý bojuje se svými démony...ne, nemyslím si, že jsem jediný, kdo se trápí...jsem trouba, ale ne takový."

Matěj Kopecký - 19. července 2020 23:25

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Skoro nijak nezareagoval. Kromě pohledu v jeho obličeji. Ne, nechce o tom mluvit. Ani se mu nedivím. Ale teď zná pravdu! Jeéj! Jsem jeho zachránce a taky jen kluk, co se rozhodl to s ním nevzdat! Lidé by neměli umírat tak mladí. Nejdřív se lek', pak mi ale skončil v náručí a jsem si jistej, že ho to uklidnilo. Pořád jsem ale cítil odstup z jeho strany. No, já bych se s ním taky nemazlil, ale tohle mu pomáhá. Jen mu to nesmím dávat často. A nesmím kouzlit, mohl by se na tom stát závislým. Moje empatická magie by mohla být jeho drogou a pak bych se ho do smrti nezbavil. Stiskl jsem ho pevněji. Neboj, bude dobře, jen nesmíš dělat chujoviny. Vzpomínky... Jo, jasně. ,,Při bouračce mi umřela sestra. Dvojče. Bylo nám jen okolo sedmi, osmi? Ani nevím. Myslíš takové vzpomínky?" Tak nějak jsem to s ním chtěl sdílet, oznámit mu to, aby se cítil bezpečněji, nejsem jem ten dokonalý zachránce, jsem jenom člověk.

Vojtěch Sedláček - 19. července 2020 23:39

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Jeho slova mne zasáhla. Ve svém životě jsem se snažil lidem, na kterých mi nějakým způsobem záleželo pomáhat. Někdy jsem tomu dával přednost před sebou samotným. Více jsem se staral o ostatní než o sebe. A do jisté míry mě to naplňovalo, ale teď jsem o všechny, na kterých mi záleželo přišel. Doslova i obrazně. "Ježiš...to je mi líto." Zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí. Vzdálil jsem se od něj, natáhl se pro hrnek a napil se. "Chceš si o tom promluvit?" Zeptal jsem se jej soucitně. Pokud potřebuje, vyslechnu si jej. Když můžu někomu pomoct nebo jen naslouchat, nemusím se zabývat svými démony. Je to určitá forma útěku. Neříkám, že je to správné, ale pomáhá to. Kdo uteče, vyhraje. "Muselo to pro tebe být hodně těžké. Věřím...že...ti chybí...ztratit někoho, kdo pro tebe hodně znamená je...hodně bolestivé. Hádám, že tohle není něco, co bys lidem sdělovat běžně...a vážím si toho, že jsi mi to řekl...a zeptám se znovu. Chceš si o tom promluvit?" Jen lehce, neinvazivně, přátelsky jsem jej pohladil po paži.

Matěj Kopecký - 19. července 2020 23:52

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Božeeee. Neeeee. Nepotřebuju jeho lítost. Jen jsem mu chtěl ukázat, že... To taky nemám úplně sluníčkový. Odtáhl se, vzal si čaj, odsedl jsem si kus a vzal so těm svůj. Napil jsem se. Byl krásně kyselej. Ale já jsem nezmizela! Jsem pořád s tebou, bráško. Já vím, ale o tom s ním mluvit nemůžu. Nemůžu to říct nikomu. Víme to jen my dva, nikdo jiný nesmí. ,,Strávil jsem si svůj čas ve cvokárně jako ty. A byl jsem dítě." Pokračoval jsem v návalu nikoli nutných informací. Nějak... Jsem se chtěl vytáhnout, jakoby to byla soutěž. ,,Ne, nepotřebuju si o tom promluvit. Srovnal jsem se s tím. " Mám silnou osobnost, jsem jako lev, jako drak. Nepřemožitelný. Přes slupku se ke mě nic nedostane. To on nemá. Stačilo by na něj sáhnout a bude po něm. No jo, jenže takhle žít nemůže. Musí se obrnit. ,,Budeme k sobě upřímní, jo? Řekl jsem ti svůj příběh. Řekni mi ten tvůj. Aspoň trochu, kousek... Pomoz mi pochopit, co se to s tebou děje." Vybídl jsem ho.

Vojtěch Sedláček - 20. července 2020 00:10

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Muselo to být těžké." Sám jsem si pobyt v léčebně kdovíjak neužíval. A jestli byl dítě, muselo to být o to horší. Byl tam bez rodičů, sám, truchlil. Bože. Nepředstavitelné. Musí být neuvěřitelně silný, ale zároveň bude velice citlivý. Chtěl bych být tak silný jako on! "Dobře...platí...bude to náš výměnný obchod." Náš...zní to hezky, ale po dnešku mám pocit, že si o "nás" můžu nechat zdát...ale nevzdám to. "Prozradím ti kousek svého příběhu. Nezačnu od začátku...začnu někde..." Napil jsem se a odložil hrnek zpět na noční stolek. Tohle bude náročné. Lehl jsem si na bok, blíže k němu, ale tak abych mu viděl do tváře, když natočím hlavu. "Před několik měsíci jsem přišel o nejdůležitějšího člověka v mém životě. Tenhle byt...patři mojí babičce. Ona se o mě starala, protože...jsem utekl z domova...nebo byl vyhnán, záleží na úhlu pohledu. Ale o tom jindy." Každý můj nádech byl hluboký, trochu mě to zklidňovalo. "Tenhle byt jsme s babičkou rekonstruovali. Byla vitální. Byla to úžasná osoba. Starala se o mě a já se staral oni, když...byla nemocná. Nikdy na ni nezapomenu...Pro mě to byl velký šok, když jsem zjistil, jak moc nemocná je. Tajila mi to. Byla snad tvrdohlavější než já a chtěla mě chránit. Věděla, že ten nádor je zhoubný a chtěla si užít čas, který jí zbýval. Rekonstrukce, společná dovolená, výlety...spousta lidí v mém věku by netrávilo tolik času s babičkou, ale jak jsem říkal, ona pro mě byla víc než matkou...že je těžce nemocná jsem zjistil, až když zkolabovala doma. Během toho co..." Musel jsem se odmlčet, prodýchat to. "...připravovala večeři...v nemocnici mi řekli, že jí nezbývá mnoho času...byl jsem v šoku. Myslel jsem, že je všechno v pohodě a doufal, že se lékaři pletou...promluvil jsem s ní. Všechno mi to vysvětlila...jak mne chránila. Nechtěla, abych to věděl, abych se tím trápil. Věděla, že to nic nezmění, že je to nevyhnutelné....následující týdny byly svým způsobem hezké, ale zároveň hrozně těžké. Viděl jsem, jak se mi ztrácí před očima. Nechtěla zůstat v nemocnici. Chtěla být doma co nejdéle to půjde. Staral jsem se o ni. Dlužil jsem jí to. Když se její stav výrazně zhoršil...převezli ji do nemocnice...netrvalo to ani týden a..." Už jsem to neudržel. Zlomil se mi hlas. Zabořil jsem obličej do polštáře.

Matěj Kopecký - 20. července 2020 00:24

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Jo, ale je to moc dávno na to, abych měl ostré vzpomínky." Prostě jsem se naučil nemluvit o tom, co vidím jen já a nikdo jiný. O ségře, o duších... Duše a duchové, mrtví mazlíčci i příbuzní. Moje babička bosorka a moje Karolínka. To jsem já! Navždycky u tebe. Dycky mi bude radit, dycky mě bude chránit a pomáhat mi. Přikývl jsem a poslouchal ho... Takže utekl z domu k babičce, která měla rakovinu. Chvíli si žili jen jeden pro druhého a když umřela, zbořil se mu svět. Bylo dost dobře poznat, že je pro něj dsakra těžký o tom mluvit. Mám ale dojem, že vím, proč utekl z domu, proč ho asi máma vyhodila. Musím si tu domněnku ale nějak kulantně a elegantně potvrdit. Už zase pláče. Hlava v polštářích, dotkl jsem se ho na lopatce, pohladil ho. Máme jeden druhýho, ne? ,,Jen se vyplač, nedus to v sobě. To nepomáhá." Jako dítě jsem vůbec nechtěl plakat. Nikdy. Držel jsem v sobě emoce jak to jen šlo. Dělám to doteď. Je to ta moje slupka, neprostupná skořápka.

Vojtěch Sedláček - 20. července 2020 17:58

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Neměl jsem ani sílu řvát jako želva, avšak nemohl jsem zastavit proud slz, které se vsakovaly do polštáře. Otočil jsem se na bok, zády k němu. Oči jsem měl rudé a vlastně i celý obličej. Potřeboval jsem to prodýchat. Předloktím jsem si otřel slzy a složil si ruce pod hlavu. "Jak to zvládáš? Pomůže čas? Dokáže čas zahojit takové rány?" Ztratil svoji sestřičku. Jak se s tím dokázal vyrovnat? Já pořád doufám, že to chce jen čas. Doufám v to, jiné naděje nemám. "Snad ti nebude vadit, když budu chvilku jen ležet...a pak si můžeme dát večeři." Zamumlal jsem stále zády k němu. Potřeboval jsem se uklidnit, abych zas a opět nebyl ta šílená hysterka.

Matěj Kopecký - 20. července 2020 18:25

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Ano. Otupí hrany, bolest se brzy změní v pocit, který tě snad bude děsit ještě víc. Ale pak si zvykneš." Je to pocit pomalého zapomínání. Kdybych neměl sestřin obličej pořád před sebou, zapomněl bych ho. To mě děsí. ,,Ne, v pořádku, polež si. Ohřeju nám ty francouze. Budeš se zalizovat." Ještě jsem ho pohladil a nechal ho o samotě. Vstal jsem, zavřel mu dveře. Vytáhl jsem krabičku z batohu a odnesl to do kuchyně. Rozdělil jsem obsah na dva talíře a dal to rovnou do mikrovlnky. Mňam.

Vojtěch Sedláček - 20. července 2020 18:59

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Pohladil mne po paži a odešel z pokoje. Zavřel za sebou dveře. Jen tlumeně jsem slyšel, jak se pohybuje po kuchyni, vyndavá talíře... Přetočil jsem se na záda a díval se na strop. Možná to jednou bude lepší. Snad. Možná po jeho boku. Kéž by. Ale teď se musím soustředit na přítomnost. Na na minulost, ne na budoucnost. Doktor říkal, že musím žít v přítomnosti. Ale někdy je to velice těžké. Minulost nás stále pronásleduje, při nejmenším mě. Překulil jsem se na druhou polovinu postele. Kéž by tu byl se mnou. Přitulil bych se k němu a zapomněl na všechny starosti. V kuchyni cinkla mikrovlnka. Vstal jsem z postele. Koukl se na sebe do zrcadla. Ne, pláč mi opravdu nesluší. Vyplížil jsem se z pokoje a vklouzl do koupelny. Pustil jsem vodu a opláchl si obličej. Neměl bych tak zanedbávat péči o pleť. Musím s tím něco dělat. Mikrovlnka cinkla podruhé. Došel jsem za Matějem do kuchyně. Mlčky jsem se posadil ke stolu. Hned na to jsem vstal a došel ke kuchyňské lince. Z jedné ze spodních skříněk jsem vytáhl sklenici s nakládanýma okurkama. Položil jsem zavařovačku na linku a chvilku s tím zápasil. Moc mi to nešlo.

Matěj Kopecký - 20. července 2020 19:24

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Dal jsem oba talíře a francouzama ohřát. Miluju to. Je to luxusní. I studené. Žádná šizená sračka, máma to dělá pořádně. Tak, aby to zasytilo, sýr a kabanos a cibule a víc sýra, brambory perfektně osolené a opepřené. Nakonec nahoru naleje vajíčko s mlékem. To je aspoň jídlo, sakra! ,,Tak pojď." Usmál jsem se trochu a dopil čaj, nalil jsem si do hrnku vodu. Podal jsem mu talíř na stůl a příbor. Hmmm. ,,Počkej, dej." Usmál jsem se, vzal mu sklenici okurek a pokusil se ji otevřít. Nešlo mi to. Ale nebyl jsem hloupý, vzal jsem si do ruky tupý nůž a dostal jím do sklenice trochu vzduchu. Pod víčko. A hotovo! Sklenice už šla lehce otevřít. ,,Tak. Paráda. Dobrou chuť." Zasedl jsem ke stolu.

Vojtěch Sedláček - 20. července 2020 19:34

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Takhle bych to taky otevřel. Chtěl jsem to zkusit. Tss..." Teatrálně jsem se na něj zamračil. Vzal jsem si talíř a donesl jej ke stolu. Horký, horký, horký! "Uf." Mikrovlnka, pekelný stroj, víc ohřeje nádobí než cokoliv jiného. "Dobrou chuť." Bylo to moc dobré. Obyčejné, ale za to řádně vymazlené jídlo. Mám pocit, že mám trochu teplotu. Možná se pletu, ale začíná mi být horko a zároveň mám studené ruce. "Je to moc dobré."

Matěj Kopecký - 20. července 2020 19:47

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Ale nešlo to. Můžeš to zkusit příště."Pohnul jsem rameny. Aspoň se už směje. Aspoň to! Sledoval jsem ho, jak zápasí s talíři. ,,Opatrně." Spálit by se fakt nemusel, to bych se zlobil, asi. Zmrznout a hned na to se spálit horkým jídlem? To si člověk fakt nevymyslí. Nakonec úspěšně položil talíře na stůl, zasedli jsme, jedli. Měl jsem si to nechat studený. Tak to mám raději. Ohřívané už to není nikdy tak dobré jako čerstvě vytažené z trouby. Stusené je to pak taky dobré. ,,Máma, aby jí zbylo na večeři, doteď vždycky vezme tne pekáč a na každé ucho dá zámek. Jinak bychom jí to s tátou snědli. Nedá se odolat, když jdeš okolo, musíš vzít vidličku a užírat. A tak prostě začala dělat tohle." A že je to účinné. Já už nejsem doma a tak nemůžu ujídat a ujíždět na té užasné lahodě. ,,Tak co? Sprcha bodla? Dal sis aspoň horkou?" Zeptal jsem se ho. ,,Můžeme potom zalehnout na gauč a koukat na telku. Než budeš muset práškovat. Nebo si můžeme něco zahrát. Však kolik je? Sotva půl třetí odpoledne!" Už se mi dneska nechce nic dělat. Bylo to vypětí.

Vojtěch Sedláček - 20. července 2020 20:49

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Taky mám jídla, kterým nedokážu odolat. A jako malý jsem o víkendech v létě, kdy jsem byl u babičky s dědou, užíral okurkový salát, takže moc dobře znám to pokušení...je to jako droga." Pomalu jsem dojídal a ano, je to moc moc dobré. "Tvoje mamka by si zasloužila zlatou vařečku a velkou pochvalu." Rozžvýkal jsem poslední kousek okurky a odsunul od sebe talíř. "No, bodla, ale...nechci znít jako hypochondr...myslím, že budu mít teplotu...uvidíme večer..." Jsem pitomec. Ano. A teď jsem relativně v pohodě. Akorát budu nemocný. Poznám to na sobě. Netěším se na to. "Mám tu pár deskovek a karty a nebo si můžeme něco pustit...co bys radši?" Zeptal jsem se jej. Je to dobrý nápad. Ven už nepůjdeme, pořád leje a bude lepší, když budu v teple. Možná bych si mohl vzít ještě župan. Dal bych přednost lidskému teplu, ale to asi neklapne. "Prášky si vezmu až před spaním, jinak bych tu vytuhl a nic by mě nevzbudilo."

Matěj Kopecký - 20. července 2020 21:44

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Okurkovej salát? Ten ti klidně udělám." I když se mi nechce teda strouhat okurek. Ale co se dá dělat, že jo? ,,Mám rád bramborovej... Všechno z brambor je dobrý. Brambory jsou zlato!" Z naší hlíny, navíc! Asi mu to fakt chutná. Nacpává se tím, je to jasný. Miluje to! Stejně jako já. ,,Vyřídím." Usmál jsem se a nabral si do pusy další mega sousto. Ach bože... Tomu se nic nevyrovná. Mamka si fakt zaslouží zlatou vařečku! Teplota? To jako fakt? Ho budu kurírovat aj fyzicky? Sakryš. Blbej déšť. ,,Co se dá dělat." Pohnul jsem rameny. Tak ho holt vyléčíme, no. Grogem, hehe. ,,Zahrajem si prší. Umíš žolíka? Máš na něj karty?" Zeptal jsem se ho. A nebo uno! Podle toho, co má doma, že jo. ,,Jojo, já vím." Akorát mám pocit, že jsem zapomněl, jestli je má brát jednou a nebo dvakrát denně.

Vojtěch Sedláček - 20. července 2020 22:16

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Ne, to bych prasknul. Udělám ho nějaký jiný den." Nemůžu se takhle přecpávat. "Někdy ti třeba udělám babiččiny bramboráky...babička pocházela z jižních Čech, tam se tomu říká cmunda...se zelím a uzeným masem...luxusní." No, není to nic super zdravého, ale jednou za čas to nikomu neuškodí. "No, můžu si za to sám, já vím...a ne, nemusíš se o mě starat, já to zvládnu. Už takhle mě máš na hrbu...to po tobě ani nemůžu chtít..." Samozřejmě, že bych se jím nechal opečovávat, ale vím, že to nemůžu chtít. Není to fér. "Prší samozřejmě umím...a žolíky...nehrál jsem je několik let...když mi to připomeneš..." Zvedl jsem se od stolu a zamířil do obýváku. Cestou ke gauči jsem ze skříňky pod televizí vytáhl karty jak na prší, tak žolíky. Přisunul jsem stolek blíže ke gauči, aby se na něj daly karty pohodlně skládat. "Dej mi chvilku...skočím si pro čaj a pro deku." A jak řekl, tak taky udělal. Vrátil jsem se s dekou na zádech a hrnkem studeného čaje. Usadil jsem se na pohovku a začal míchat prší. Začneme tím lehčím. "Doma všechno v pohodě?" Zeptal jsem se jej, zatímco jsem míchal karty.

Matěj Kopecký - 21. července 2020 08:19

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Nemyslel jsem jako teď. Teď jsme oba nacpaní." Usmál jsem se. Ale stálo to za to. Tohle je čas, kdy mě vazne štve, že nemůžu jíst. Když to tak vyschvaluješ.,,Hehehe." Zasmál jsem se nahlas, zeovna bylo ticho. sakra! Neprozraď se, ty hlupáku. Sakryš. ,,Co mi zbývá." Pohnul jsem rameny. Stejně hp nakonec vyléčím nějakým driákem od babičky. Ona byla génius a její znalosti podědila ségra. To půjde. ,,Tak jo." Zahrajeme si prší i žoldy. To bude fajn. Obehraju ho a nebo nechám vyhrát? Jsem docela dobrej... Přesunuli jsme se ke stolu v obýváku, Vojta se zakryl dekou, vzal si čajík. Udělám mu pak bylinkovej, bude zdravej na to tata. ,,Doma? Ale jo, v pohodě. Táta se tě bojí. Ale máma ne." Pověděl jsem mu upřímně a usmál se, jakoby to nebyl žádnej velkej deal. Pro mě ne, jsme dospělí, můžem si dělat, co chcem. Kromě sebevraždění. To se zakazuje.

Vojtěch Sedláček - 21. července 2020 19:12

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Čemu se směješ?" Zeptal jsem se jej, když se zničehonic začal smát. "Copak tě tak pobavilo?" Chvilku jsem na něj nechápavě hleděl. "Ne, že mě budeš šetřit. Možná jsem nějakou dobu nehrál, ale to nevadí." Podal jsem mu balíček karet. "Tak se předveď, rozdej nám to." Pousmál jsem se na něj. Zarazilo mě, co řekl. "Jak to myslíš? Proč se mě bojí? Myslí si, že jsem psychopat, který ti ublíží?" Nevěřil jsem tomu, co jsem právě řekl. Jak si někdo může něco takového myslet? Proč bych mu zatraceně měl udělat? "Já to nechápu...nikdy bych ti neublížil..." Sklopil jsem oči do klína. Tohle zabolelo.

Matěj Kopecký - 21. července 2020 20:11

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Podíval jsem se na něj. Co mu mám říct. Bylo to omylem, Nechtěl jsem to udělat ale prostě jsem to udělal, protože mi to přišlo vtipné. Teď bych z toho měl nějak vybruslit. ,,V pohodě, nic se neděje. To já jen tak, něco mě napadlo." Usmál jsem se a raději se díval jinam, i když mu to mohlo přijít podezřelé. „To je jedno." Pohnul jsem rameny. Nesmím se prokecnout, to by bylo hrozný. Nikdy jsem s tím neměl problém. Tak proč teď? Ne, musím se soustředit na to, co chci říci. ,,Rozdávám." Vzal jsem do ruky karty a sobě dal jednu a jemu dal jednu, pak zase sobě a tak dále a tak dále, až jsme každý měl čtyři karty. ,,Nechceš si to raději zahrát na šest? Mě to tak víc baví." Nabídl jsem mu. „Ale ne, tak jsem to nemyslel. Od té doby co jsme měli tu je táta o dost opatrnější. To víš, přišel o nohy. Je na vozíku. On ani autem nejezdí i když máme teda automat. Takže tím autem vlastně Jezdím skoro jenom já." Pokusil jsem se mu to vysvětlit. „Já vím, že ne." Karty jsou rozdány. Můžeme si zahrát!

Vojtěch Sedláček - 21. července 2020 21:42

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Oukej, rozdej šest, nemám s tím problém, alespoň to nebude taková rychlovka." Zazubil jsem se na něj. Taky jsem to tak několikrát hrál a je to zajímavější. O tom žádná. "Hmm...to mi asi úplně nedává smysl, ale nebudu do toho šťourat." Jeho otec si myslí, že jsem psychopat bez ohledu na okolnosti a do jisté míry má pravdu, na druhou stranu nikomu jinému bych nikdy neublížil. Má ovšem právo na svůj názor, to mu nemohu mít za zlé, i když mě to trochu zraňuje. Když to vezmu kolem a kolem, ano, můžu si za to všechno sám. "Tak jdeme na to." A tak jsme hráli a hráli a hráli a hráli. Prší vystřídalo několik žolíkových partií. Hráli jsme hodně dlouho a hrozně ten čas utíkal. Byť jsem byl zachumlaný pod dekou, byla mi zima a zároveň jsem cítil horko. Ano, teplota na sebe nenechala dlouho čekat. Však není divu, když jsem tak prochladl, promokl. Čas pokročil a najednou bylo půl sedmé. To není možné, jak rychle ten čas plyne. "Takhle jsem si dlouho nezahrál. Tam v ústavu to nebylo možné...chtěl jsem ti říct...nemusíš se mi věnovat 24/7...pokud chceš dělat...cokoliv...neohlížej se na mě."

Matěj Kopecký - 21. července 2020 22:15

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Dobře." Pohnul jsem rameny a rozdal každému ještě další dvě karty. Docela jsme si zahráli o tom žádná, mně to vždycky hodně bavilo a Vojta vypadal, že ho to taky baví taťka vyhrávali Jsme tak nějak oba stejně, jednou já a jednou on a tak to bylo docela vyrovnaný. ,,Prostě se bojí. Zbyla mu jen moje máma a já, když tu s námi ségra není." Ale já tu jsem! S tebou, bráško. Neboj, nikdy tě neopustím. Vždycky půjdeme životem spolu. Já vím. Ale nemůžu to nikomu říct. po několika kolech prší jsme se přesunuli v žolíkům, Vojtovi chvíli trvalo než jsi na všechno vzpomněl, ale brzo už mě začal porážet a to občas i z ruky. Bylo poznat, že mu to taky jde. Další věc která šla na Vojtovi poznat bylo to, že se necítil úplně dobře. Byl zachumlaný v přikrývce ale trochu se klepal. Nebo mi to aspoň tak přišlo. Nejspíš jsem to poznal podle jeho aury. Nemusím? Mu jeblo, ne? Asi jo... Fakt dement. Raději bych mu na to ani neměl nic říkat. Já vím, jen ses otočil a až stál před domem mokrý. On říká, že nemusíš, ale ty musíš, bráško. Jinak zase udělá nějakou volovinu. ,,Zvážím to." Pověděl jsem úředně. Čas neúprosně běžel. ,,Příště vezmu z domu deskovky. Znáš ubongo a koncept? Ty jsou super. A ještě voodoo, ale to se hraje ve více lidech." Dobrá záminka proto, abych ho seznámil se spolubydli!

Vojtěch Sedláček - 21. července 2020 22:42

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Zvážím to...to zní, jako bys mě poslal do háje zelenýho. Pomyslel jsem si, ale nic jsem na to neříkal. Bál jsem se jeho možné reakce. Ne, to nebudu riskovat. Dneska jsem si zavařil víc než dost. Co by asi dělal, kdybych řekl něco takového? Praštil by mě? Křičel by na mě? Odešel by? "Hmm...pokud si to dobře vybavuji, Koncept ve dvou stojí za pendrek." Pokrčil jsem rameny. Je lepší to hrát alespoň ve třech, aby to bylo trochu soutěživé. Když jeden drží koncept a druhý hádá, to je nuda. "Ty další hry neznám. Nic mi to neříká." Při představě, že se nás sejde více jsem se necítil příliš komfortně, prozatím bych tuto možnost zavrhl. "Vadilo by ti...kdybych se chvilku natáhl a odpočíval? Nechce se mi spát, ale chvilku bych si lehl." Necítím se zrovna nejlíp a kdybych si trochu dáchnul, určitě by mi to bodlo.

Matěj Kopecký - 22. července 2020 08:44

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Možná jo, ale mám to hrozně rád." Zatím jsem mu o možnosti přizvat moje spolubydlící neřekl, ale jednou to udělám. Musím ho přece socializovat. Skoro jako kdybych se staral o dítě. Musím u něj pořád být a učit ho základní věci, docela. Přerostlé dospělé mimino. ,,Ubongo je o stavění tvarů z jiných tvarů. Jako tangram A pak, když to máš, můžeš si vzít dva diamantíky. Kdo má nejvíc jedné barvy, vyhrál." Vysvětlil jsek mu pravidla ubonga stručně. ,,Jasně, že nevadilo. Lehej." Uklidil jsem karty a sedl na gauč kousek dál od něj, aby se mohl položit.

Vypravěč - 22. července 2020 18:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sobota se přehoupla v neděli. Už v noci nebylo Vojtovi nejlépe. Ležel v posteli se zimnicí, teplotou a dalšími příznaky nachlazení. Ani jeden z vás se nedivil. Ani Matěj nevyvázl bez úhony, cítil na sobě lehkou únavu a jen mírně zvýšenou teplotu. Neprochladl tolik, jako Vojta, ale i tak si na něm počasí vybralo svou daň. Téměř celou neděli Vojta přebýval v posteli. Nejen, že to dostal téměř nařízeno od Matěje, ale věděl, že to jeho tělo potřebuje... Pondělí V pondělí Matěje čekala škola. Cvičení v laborce, která si nemohl dovolit odkládat. Co pondělí přinese? Je ráno, Vojta spí, ale Matěj se právě probudil. A ví, že musí do školy, ale jak se s tím vypořádá? Vyučující přijme jen potvrzení od lékaře nebo úmrtní list a podobně. Je to přísný profesor, se kterým se nedá vyjednávat...

Matěj Kopecký - 22. července 2020 20:52

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Pondělí. Už mi není v tak divně, jako předtím, je to lepší a naštěstí necítím, že by mě škrábalo v krku. Jinak bych mrtvej, hrozně trpím na angíny. A nesnáším ten pocit, když musím sníst obří prášek a dostat do dovnitř zarudlým hrdlem s bílejma flekama. Odporný! Na osm máme důležitý laborky a já nevím, co si počít. Asi tam nemůžu prostě nejít. Učitel nebere žádné omluvy. Nedá se nic dělat. Musím tu Vojtu nechat. Stojím nad ním a sleduju ho. Je i blbé ho budit, bylo mu dosti zle, včera a skoro ani nevylezl z postele. Co mám dělat? Napiš mu zprávu a polo ji na své místo v posteli, až se vzbudí, bude vědět, že jsi neodešel. Neodešel, jako neutekl, nezmizel mu ze života, jak predikuje? Přesně tak, dej mu do života jistotu, napiš mu vzkaz! A tak jsem vzal kus papíru a psal: Vojti, musel jsem na laborky, odpočívej, potřebuješ nabrat sílu. V lednici je bramboračka od včerejška, vrátím se okolo jedenácté. Napiš mi, kdyby něco, pokusím se odpovědět :) Matěj Položil jsem ten papír kousek dál od Vojty, aby ho nezalehl. Vzal jsem si batoh a pomalu jsem se z bytu vytratil doufajíce, že se Vojta nezkusí zase zmrzačit, až budu pryč.

Vojtěch Sedláček - 22. července 2020 21:35

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Pondělní ráno Skoro celou neděli jsem prospal a ani pořádně nejedl. Nebylo mi dobře. A ano, obvykle je pro muže nachlazení skoro smrtelné. I já jsem chtěl sepisovat poslední vůli. Naštěstí na to nedošlo. Je otázka, zda naštěstí, prostě jsem to prospal. Otevřel jsem oči a přetočil se na bok. Matěj je fuč. Na kratičký okamžik se mne jala panika. Ta se však vytratila, když jsem spatřil kus papíru. Vzka. Přečetl jsem si jej a usmál se. Ne, neopustil mě. Musel do školy. Chápu. To zvládnu. Nebudu dělat žádné hlouposti. Je mi lépe než včera, ale pořád nejsem úplně fit. Naštěstí prolévání se citronovým čajem přineslo své ovoce. Zahalen v županu jsem se odplížil do kuchyně, abych si uvařil čaj, do kterého jsem vymačkal celý jeden citron. Hodně kyselé? Ano. Ale já jsem schopen sníst citron samotný. Jeden by řekl, že jsem blázen. Něco na tom asi bude. S čajem jsem zaplul zpátky do postele. Sundal jsem si župan a zachumlal se pod deku. Není lepšího společníka (když tu nemám Matěje) než Netflixu. Pustil jsem si šestou řadu RuPaul's Drag Race. Jedna z mých oblíbených. Bianca Del Rio, Adore Delano, Laganja Estranja, tak bych si představoval Top 3. Jakmile uslyším, že se Matěj vrátil, vypnu to. Nevím, co by si o tom myslel. Už takhle si o mně myslí kdo ví co a ne každý na Drag reaguje pozitivně. Okolo desáté jsem napsat Matějovi zprávu. Ahoj, s obědem počkám na tebe. Všechno je v pohodě :)

Matěj Kopecký - 22. července 2020 21:52

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Laborky byly hrozné. Šíleně nudné, jsem myslel, že tam umřu. Tohle navíc nebylo pitvání kravího mozku, nebo tak. Prostě nic zajímavého. Takže jsem se tam doslova užíral. Čekal jsem, až to bude, až bude konečně konec. Profesor nás ani nechtěl moc k ničemu pustit. A když už nás pustil,byl to totálně nezvládnutelný úkon. Musela to za mě dělala borka, co mě s ní dal do dvojice. Měla jemnější prsty a já na to neměl nervy. Vracel jsem se, co nejdřív to šlo, akorát jsem se stavil v burger kingovi pro nugetky. Je mi jedno, že chutnaj jak kuřecí vývar ze školní jídelny, mám je rád! ,,Ahoooj!" Klika cvakla, dveře letí, čekám nějaký ohlas! Vím akorát o smsce, co i přišla okolo desáté. Ani jsem nemohl odpovědět, profesor nás prostě nenechal a pak jsem na to zapomněl. Sakryš. Uvědomil jsem si to, až když jsem se zouval.

Vojtěch Sedláček - 22. července 2020 22:16

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Sissy that walk, bitch. Pomyslel jsem si, když nadešel čas na runway. Matěj je doma! Pozdravil už od dveří. Zavřel jsem záložku s netflixem a pustil si spotify. Kamufláž. Připadám si, jako bych si tu pouštěl porno a tajil to před rodiči. Třeba by to pro něj bylo horší než porno...riskovat to nebudu. "Ahoj. Jak bylo ve škole?" Zavolal jsem na něj. Přemístil jsem noťas na noční stolek a upravil si polštář pod hlavou. Snad by mi ani nevadilo, kdyby mi ohřál oběd a naservíroval mi jej do postele. Ale ne, zvládnu vylézt z postele a najíst se v kuchyni. V posteli jsem ležel v triku a ve spodním prádle. V teplácích mi pod dekou bylo hrozné vedro! Uvařil bych se ve vlastní šťávě. Rukou jsem si prohrábl vlasy, jako by mi to pomohlo k tomu, abych se mu líbil. No, asi ne, no. Předpokládám, že holku nemá, jinak by tu nebydlel se mnou, ale randí s nějakou? Jestli jo, je to konkurence!

Matěj Kopecký - 22. července 2020 22:59

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Hned co jsem přišel domů, musel jsem se jít napít do kuchyně měl jsem hroznou žízeň a tak jsem zamířil ke skříňce se skleničkami a nalil si pořádně vody. Vojta došel za mnou, ptal se jak bylo ve škole. Kouknul jsem se na něj, už nevypadal tak zle. Teda, tak nemocně. ,,Ahoj." Usmál jsem se. ,,Hrozná nuda. To bylo nejdelších 120 minut mého života, fakt." Otřásl jsem se nad tím. Všiml jsem si, že z ložnice hraje hudba. Vojta si ji asi pouštěl. ,,Co posloucháš? A vůbec, jak je ti? Máš hlad?" Zeptal jsem se ho a šel se podívat do lednice jestli tam kromě bramborové polévky máme aspoň nějaké maso. Stejně bych si nejraději dal vývar. Jenže je tu ta bramboračka.

Vojtěch Sedláček - 22. července 2020 23:13

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Nuda? Kdo by to byl řekl...no jo...škola..." Pousmál jsem se. Stále si nejsem jistý tím, že se chci vrátit do školy. Snad bych si radši našel práci. "Vyskočil na mě playlist Best of 2019, tak jsem si to tam pustil." Přišel jsem k němu o trochu blíže, ale ne příliš. Nechci narušovat jeho intimní zónu, pokud k tomu nedostanu signál nebo si budu myslet, že jsem jej dostal. "Je to lepší. V podstatě jsem od rána ležel a odpočíval. Myslím, že už mám jen mírně zvýšenou teplotu...ale nejsem si jistý...hledal jsem teploměr, ale je nepřítomen, asi se odstěhoval." Konstatoval jsem a společně s ním jsem nakoukl do lednice. "Jsem hladovej jako vlk." Bojoval jsem s nutkáním mu říct, že jsem nic neprovedl. Neodolal jsem. Bylo to silnější než já. "Teď to bude znít jako přiznání malého dítěte...ale...nic jsem nevyvedl, když jsi nebyl doma...chápu, že tím na tebe dojem neudělám...Ani Řím nepostavili za den, že?" Bude to náročná cesta, už si nemůžu dovolit jej zklamat. Nemůžu. A nečekám, že po jednom dopoledni, kdy jsem zůstal sám doma, se vše jako kouzlem v dobré obrátí. "Náhodou...teploměr po kapsách nenosíš, co?"

Matěj Kopecký - 23. července 2020 19:33

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Jo? A bylo tam něco zajímavého? Já už ani nevím, co bylo loni A co je letos." Povzdechl jsem si a posadil se ke stolu v kuchyni. Nejraději bych si šel hned lehnout, ale protože je tu Vojta, tak přirozeně nemůžu. Takže se mu budu muset věnovat, i když tvrdí, že nemusím. A to všechno jenom proto, že mu prostě nemůžu věřit. Vydržel sice několik hodin něco si neudělat, ale nevěřím mu. „Teploměr? Vždyť je přece v koupelně na umyvadle. Trošku jsem ho otřel, aby byl dostatečně hygienický, víš co. Počkej dojdu ti pro něj." Zvedl jsem od stolu, odešel do koupelny, sebral tam ten ztracený teploměr a vrátil jsem se zpátky za Vojtou, abych mu ho vrátil. „ Na." Položil jsem ho na stůl vedle něj. ,,Já taky. Pojedl bych. Dovezl jsem nugetky, ale jen jedno balení, sakra. Ale vím co! Neboj, to budeš koukat." Sebral jsem nugetky a čínské nudle. Dal jsem je změknout a začal krájet nugety na malé kousky. ,,Budeš se zalizovat, věř mi. A místo těch keců si vem z lednice mrkev a ostrouhej ji, ty tele." Usmál jsem se.

Vojtěch Sedláček - 23. července 2020 20:57

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Aha...já si říkal, že tu někde byl..." Nějak jsem ho nemohl najít. Pravda, v koupelně se ho nehledal. Ani nevím proč. Donesl teploměr a položil jej na stůl. Vrazil jsem si teploměr do podpaží a čekal. Taky mi mohl dát ruku na čelo a zjistit, jestli mám teplotu nebo ne. Ale co už. Chvilku jsem čekal, než jsem teploměr vyndal a zkontroloval. "No, ještě to není úplně ono, ale lepší než včera." Matěj měj v plánu nějakou baštu. Nechápal jsem. Kuřecí nugety a čínské nudle? Znělo to celkem šíleně. "Nooo....když to říkáš." Sledoval jsem jeho počínání, než mne zaúkoloval. Vstal jsem od stolu a šel makat. Oškrábat pár mrkví. To zvládnu. Dál jsem moc nemluvil. Jen makal a čekal na další pokyny.

Matěj Kopecký - 23. července 2020 21:16

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Jo? No snad už to zítra bude lepší. Teda, jen abys byl brzo zdravý. Pokýval jsem hlavou a nalil do woku trochu oleje. Wok jsem položil na plotnu a pustil ji. Když byl olej horký, vhodil jsem do pánve nakrájené nugetky a zamíchal je. ,,Tačni tu mrkev strouhat. Nejlíp škrabkou, na dlouhé nudličky, dejme tomu." Během krátkého pobytu ve Vojtově bytě jsem už stihl zjistit, kde se nachází koření. Takže jsem uměle sáhl do poličky, vytáhl jsem z ní kari a sůl a položil jsem je vedle plotny. Z lednice jsem vytáhl papriky. Jednu žlutou a jednu červenou, omyl jsem je a nakrájel na malé kostičky, které jsem potom woku taky přihodil. ,,Neboj, vím, co dělám. Jsem machr co se týče leftovers." Míchal jsem a říkal si, co ještě přidat. Až na koření, které jsem tam zrovna dal.

Vojtěch Sedláček - 23. července 2020 21:38

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Že jsi machr, o tom nepochybuji." A taky jsi neuvěřitelně milý, obětavý a krásný. Pomyslel jsem si, až jsem se trochu začervenal. Snad si toho nevšiml. "Jak kážeš, tak udělám, můj pane." Teatrálně jsem se poklonil. Začal jsem škrabkou tvořit tenké proužky mrkve, jak si můj drahý, teda Matěj, přál. Jestli já se jednou prokecnu, budu tuhej. "Tak jsem přemýšlel..." Na chvilku jsem ztichl, abych si byl jistý, že mi věnuje pozornost a pak jsem pokračoval. "...že bych nechal školu a našel si práci. Stejně mě to moc nebaví." Co si o tom myslí? Nemám nikoho jiného, s kým bych na toto téma (nebo jakékoliv jiné) mohl pohovořit. "Titul k životu nepotřebuju. Proč mám pocit, že z tebe měl být kuchař?"

Matěj Kopecký - 23. července 2020 21:58

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro To teda jsem. Pokýval jsem hlavou a pokračoval v míchání směsi, kterou jsem vytvořil. Krusta nugetek pomalu ztrácela svojí křupavost, za to do sebe na pouštěla chuť zeleniny a změkla. Přesně tak by to mělo vypadat. ,,Hm?"Odpověděl jsem na Vojtovo dumání a když pak zas promluvil, podivil jsem se. To fakt? Sekne se školou? Jak ho budu hlídat? ,,Není to dobrý nápad, promiň. Když spolu budeme ve škole, bude to snazší." Práce je stres. Skoro v té škole ani nebyl! ,,Ty už to nechceš studovat?" ,,Ne, chci být veterinář." Kuchař? Možná tak ze zbytků, nejsem žádnej soutěžící z masterchefa.

Vojtěch Sedláček - 23. července 2020 22:27

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Snazší? To není způsob mi vlastní...nikdy jsem neměl nic snadného...a věřím, že by mě práce bavila víc. Začal bych si šetřit na budoucnost...a neztrácel čas studiem." Opravdu to teď vnímám jako ztrátu času. Myslel jsem si, že to bude super úžasný, ale není. Je to nuda. A kvůli tomu mi to ani nejde, protože k tomu mám určitý odpor. "Víš, já to...nějak zvládnu...a škola mě nenaplňuje...byť jsem tam byl necelé dva měsíce, došlo mi, že to nebude nic pro mě." Nechci říkat, že bych byl hloupý, ale jsem trochu líný a zkrátka jsem měl jiná očekávání. Radši se postavím na vlastní nohy. "Jestli je to tvůj sen...měl bys jej následovat..." Dokončil jsem strouhání mrkve. "Nějaká další práce?" Jak se ho mám zeptat, jestli s někým randí? Bylo by divné se zeptat jen tak...ne? Honilo se mi hlavou, jak z něj tu informaci dostat.

Matěj Kopecký - 24. července 2020 09:29

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Pro mě by to bylo snazší." Ale on očividně už studovat nechce. Mám pocit, že s tím nemůžu nic dělat a taky mu nemůžu říct, že když bude makat, bude těžší ho hlídat. To by mě jeblo, fakt! ,,Nechci, abys to nějak zvládal. Chci, abys byl v pohodě, Vojti." Řekl jsem mu a zamračil jsem se. Hrozný. Připadám si jak slepičí máma a on je kuře melancholik, fakt. ,,Já vím, co chci. Je to výhoda." Vždycky jsem mohl být lékař lidí nebo zvířat. A nesnášim lidi, takže jasná volba Pokračovali jsme ve vaření, slil jsem nudle a už to mohlo být hotové. Přidal jsem je taky do woku a míchal. ,,Už to bude."

Vojtěch Sedláček - 24. července 2020 19:50

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Pro tebe? Však u tebe je všechno v pohodě. Nechápu, proč by ses měl něčím trápit." Mrknul jsem na něj. Nemusí se o mě starat 24/7. Možná by mu trochu prospělo, kdyby žil vlastním životem. A tu a tam trávil čas se mnou. To by mi asi stačilo. Bojím se, že by takhle mohl vyhořet. "Teď třeba v pohodě nejsem, ale někdy budu, ne?" I když tomu moc nevěřím, on určitě věří ve světlejší zítřky. Mě moc světlého nečeká, si myslím. "Co tě vlastně přivedlo k tomu, že chceš být zvěrolékařem? Není to zrovna běžné zaměstnání, po kterém by prahla spousta lidí. Čímž to nechci nijak hanit. Zajímá mě to." Jeho bych si dokázal představit, jak pomáhá lidem. Když vezmu v potaz, jak se stará o mě, určitě by z něj byl dobrý psycholog, třeba i ošetřovatel či lékař.

Matěj Kopecký - 25. července 2020 11:50

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Sakra, vždyť mě trápí on! A dědictví, které mám. Nedá se nic dělat. Kromě tajemství jsem si na záda naložil tohohle sebevražedného pitomce. Je to můj úděl, pomáhat. Babiččin duch mi to do hlavy vtloukal tisícekrát. Do té doby tě mám na krku, vole. Neměl bych litovat toho, že jsem ho snad poprvé zachránil. Žil bych si svůj osamělý relativně klidný život. Nebyla by to nuda? ,,V to doufám, že budeš."Jinak ho budu mít na krku nadosmrti. ,,Celý život to tak cítím. Buď doktor lidí a nebo zvířat. Se zvířaty so rozumím prostě líp." A občas se mi povede nějaké oživit.

Vojtěch Sedláček - 25. července 2020 18:23

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Všiml jsem si, že to s lidmi umíš, se zvířaty určitě taky...a i se mnou si dokážeš poradit. Já patřím asi někam mezi..." Zasmál jsem se upřímně. S ním je prostě svět hezčí. Co na to říct. Možná je to Matějem samotným nebo tím, že mám někoho nablízku. Ne, určitě to bude tím hezounem, který se ke mně nastěhoval. Nachystal jsem dva talíře. Čas na oběd. Mám hlad, o tom žádná a jsem zvědavý na jeho výtvor. Abych nezahálel, v rychlosti jsem prostřel, nalil pití, tak abych se mu nemotal pod nohama, ale zároveň byl něčemu platný. Kdyby řekl, padl bych mu k nohám, udělal pro něj cokoliv. On je můj anděl strážný. Už jednou mě vyrval ze spárů zubaté. To je víc, než pro mě kdo kdy udělal, vynechám-li babču. "Příště musím uvařit něco já, abych se necítil zahanben."

Matěj Kopecký - 25. července 2020 20:33

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Ne, to neumím. Nevycházím s lidi. Jsem introvert, dalo by se říci? Ne, že bych se bál mluvit s lidmi, ale prostě nechci." Seš výjimka, vole, tak si toho važ! S tebou mluvit musím. Možná poznám emoci, ale číst myšlenky fááákt neumím. Nachystal jsem nám jídlo, nabral každému, ach, to voní! Položil jsem to na stůl a usadil se, bylo prostřeno, nechybělo pití. Díky bohu. ,,Dobrou chuť." Popřál jsem mu a koukal na něj, hned jak strčil první sousto do pusy, jsem vyzvídal jestli mu to chutná. ,,No, pod mým dohledem." Zvedl jsem k němu pohled a pak se usmál. Mám mu to říkat na rovinu a nebo ne? Nesmí si nic udělat. Už se nechce zabít, děláš mu společnost. No, to sice jo, ale nikdy nevíš.

Vojtěch Sedláček - 25. července 2020 21:11

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Pod tvým dohledem? Pan michelinská hvězda nám trochu zpychnul, nemyslíš? Lívance jsem taky zvládl bez tvého dohledu a myslím si, že umím vařit víc než obstojně. A ne, nemusíš zamykat sporák. Já jsem vařil, když ty jsi ještě nosil plenky...no...ačkoliv...hmm...to asi ne, co? Tak nějak si myslím, že jsme stejně staří. Sakra. To mi nevyšlo." Zasmál jsem se. S chutí jsem se pustil do jídla. Nemusel mě ani pobízet. Nikdy by mě nenapadlo, že se z takových surovin dá uvařit něco...dobrého. Není to asi něco, co bych si dával každý den, ale je to dobrý. "Asi ti budu muset najít holku. Pokud žádnou nemáš, abys taky přišel na jiný myšlenky a nemusel dělat superchůvu." Vyplázl jsem na něj jazyk a pokračoval v jídle. Takhle bych mohl zjistit, jestli někoho má, jestli randí, jestli mám nějakou konkurenci.

Matěj Kopecký - 25. července 2020 21:30

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Další, co vypustil z tlamy jsem jakože fakt dosti nepochopil. Co to mele za sračky? Monolog o hovně. ,,Je mi 19." To bylo asi to jediný, co jsem mu byl schopnej odpovědět. Sakra, já nad ním nechci mít dohled, protože jsem namyšlenej ale by si něco neudělal, sakra. Kdybych mu měl říct něco jinýho, tak by asi fakt nebyl rád. Hlavně klid, ne? Přesně, drž se, bráško. Nechápu, proč musel mít tu připomínku o plínkách. CHUJOVINA! Zkouší ze sebe dělat zodpovědného, ale vole, kdo se válel v krvi na podlaze? Kdo brečel jak malý děcko před vchodem do baráku? AAAHHH. Moje vnitřní já řve a duchové rybiček raději mizí otevřeným oknem. A sestra? I ta raději asi vzala nohy na ramena před nazlobeným mágem, teda mnou. ,,To není tvoje starost. Řekl jsem ti, že tě budu hlídat. Smiř se s tím. Nechci do vězení." Možná to znělo až moc chladně. Možná to znělo,jakoby byl pro mě zátěží. A taky, že je,haha, ale je to náš boj,ne? Musíme to vybojovat a změnil mu tenhle zasranej život v něco růžovějšího. Jak by mi on, asociál, mohl hledat holku? Well, that is fucked up!

Vojtěch Sedláček - 25. července 2020 21:55

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Nemohl jsem přehlédnout, jak můj pokus o vtip nepadl na úrodnou půdu. Koukal na mě jako na blázna. A odbyl mě tím, že mi prozradil svůj věk. Wow. Ale ta pravá studená sprcha měla teprve přijít. To se však dozvím záhy. Říkal jsem si, že nechám vtip vtipem a budeme pokračovat v konverzaci. Šeredně jsem se spletl. Vyjel na mě. Podrážděnej jako by snad měl periodu. Co jsem řekl tak hroznýho, že na mě musel takhle vyjet? Chtěl jsem jen projevit zájem, trochu prolomit ledy. Dozvědět se o něm něco dalšího. Doufal jsem, že zjistit, jak to má s holkama, ale místo toho jsem dostal odpověď v duchu ledové královny. Cítil jsem úzkost, ale bojoval jsem s tím. Těžce jsem s tím bojoval, ale tentokrát jsem vyhrával. Alespoň pro jednou. Ale soustředil jsem na to všechnu svoji vůli a proto jsem dál jen mlčel a jedl a snažil se vyhrát vnitřní boj. Děkuji ti Matěji. Převelice! Není nad dávku jedu... Když ti tak vadím, tak se seber a zmiz... Pomyslel jsem si ublíženě.

Matěj Kopecký - 25. července 2020 22:18

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Mlčel. Už neřekl ani slovo a kdyby řekl, to bych se i divil. Nesjel jsem ho tolik na to, aby tu bylo ticho. Ale...já zapomněl! Je přecitlivělej! UU, to jsem ho musel hrozně ranit. Jsi zlý, víš to? Já? Možná. Jenže svět se s ním taky nebude mazlit. Takže ty taky ne? Nechceš mu pomoct? Chci, ale nepotřebuju ho poslouchat vykládat o mě takový sračky. Jakoby mě školil, jako bych snad potřeboval holku, jako bych mu tu vadil!? Well, Fuck you Vojto, zůstávám tady, protože tě mám sakra na krku. Nadechl jsem se vzduchu a zvedl k němu od talíře pohled. Aura, která ho obklopovala bylo temná, ale ne dost na to, aby se složil. Tuše jsem si povzdechl. ,,Kolik je tobě, respektive, kdy ses narodil?" Vsadil bych se, že je panna nebo ryba. Tak nějak to na něj sedí. Ryby jsou šílené a panny odevzdané své asocialitě. Nolifeři, ehhh. Taky nemám rád lidi, ale když je potřeba, jsem schopnej s nima jakš tak vyjít. Nech té krutosti, to se nedá poslouchat. Nemusíš... Sestra prolétla zdí a zmizela mi z dohledu. Zlobí se na mě. A i Vojtěch vypadá nasupeně, se divím, že ještě s brekem neutekl.

Vojtěch Sedláček - 25. července 2020 22:30

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Matěj se rozhodl prolomit ticho, ale já nestál o jeho zájem ze soucitu. 21. září, ale jako by tě to zajímalo. Pomyslel jsem si trochu nasupeně. "Stačilo říct, že nemáš náladu si povídat. Nemusíš se o mě starat 24/7. Nemusíš a jestli ti něco uvnitř říká, že musíš, tak se starej, ale nemusíš předstírat zájem. Já chtěl být trochu společenský a něco se o tobě dozvědět a ty na mě takhle. Tohle se mi nelíbí. A jestli sis myslel, že mě rozložíš a půjdu brečet do kouta, tak se pleteš. Ne, není mi to příjemné...ale radši se mnou nemluv, než abys se mnou jednal takhle." Vstal jsem od stolu a odložil nádobí do myčky. V klidu, bez nějakého afektovaného jednání. "Jsem ti vděčný za to, že jsi mi zachránil život. A nevím, jak ti to mám oplatit. Ale myslím si, že si nezasloužím takové jednání. Možná ti hrabe, že jsi tu pořád zavřený se mnou, co já vím. Možná by sis měl vyvětrat hlavu...jít se projít...ale počkej, to ty nemůžeš...protože já bych si tu mohl zapíchat kuchyňské nože do břicha nebo si z prostěradla uplést oprátku..." Kdybych zvyšoval hlas a křičel na něj, nepochybně bych zněl jako hysterka. Ale celou dobu jsem mluvil ledově klidným hlasem a ve tváři měl výraz hráče pokeru. Mám i své silné chvilky a tohle je jedna z nich. Dokázal mě tak nastartovat, ale zároveň mu nechci udělat radost tím, že bych se tu složil, křičel, brečel nebo jinak vyváděl. "Až tě tahle nálada přejde, klidně si s tebou rád popovídám nebo si něco můžeme zahrát. Jdu si číst. Neboj, nepořežu se o papír." Ke konci jsem svoji chladnou hlavu ztratil, když jsem nasupeně odešel do pokoje a zavřel za sebou dveře trochu hlasitěji. Ne že bych s nimi třískl, bylo to neúmyslné. Z komody jsem si vzal rozečtenou knihu a lehl si do postele. Co si o sobě myslí?

Matěj Kopecký - 25. července 2020 22:50

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Věc, ne úplně nic jiného než věc, která proběhla poté, co jsem se ho zeptal na věk, mě málem zvedla ze židle. KURVA, CO? Asi jsem nepochopil, jak si na mě můžu takhle otvírat svou malou uplakanou držku, ale tohle... uhhhhh. uhhhhhhhh. Nádech výdech, nádech výdech, jinak ho zbavím toho, co jsem mu dal. Nakonec nasraně odešel a prásknul za sebou dveřma, to je mi jedno. Je to jeho byt. Ať i ho klidně zničí. Zvedl jsem se a s pěstmi sevřenými tak, že mi zbělaly klouby i nehty jsem ty dveře zase rozrazil. Ne, princezno, na mě si otvírat hubu nebudeš. BEZDŮVODNĚ! ,,Meleš hovadiny, víš to? Nezkoušej mě školit. A nezkoušej přede mnou utíkat." Věnoval jsem mu fakovej úsměv a nechal ho, ať si "čte". Nebo bulí nebo whatever, dokud to nebude životu ohrožující. Vrátil jsem se do kuchyně a posadil se ke stolu. Na jídlo jsem se nemohl ani podívat, vykašlal jsem se na to a prostě to jen vysypal do koše. Mými žilami koluje obrovská nasranost. Jasně, že bych mu raději vrazil, než s ním hrál nějaké slovní hry, nějaké dialogové výměny. Jen jsem reagoval na to, jaký sračky z něj prve vypadli a hned mám nějakou nasranou náladu? To on mi řekl, že jsem zpychnul, kurva. Nechci si přehrávat v hlavě, jaký kokotiny do mě mlel, ale pořád se to nějak vrací. Nestarej se o mě, když nechceš, zvládnu to sám.. Leda hovno zvládneš sám, doslova. Mohl jsem mu tak ublížit svými slovy, mohl jsem ho rozložit na zkurvené prvočinitele a odjebat ho do jiné galaxie beznaděje. Stačilo by zmínit to, co si udělal před pár týdny a nebo to, co si udělal v sobotu. ,,Pořád jsem tak zlej a bezohlednej?!" Zařval jsem a sestra se mi ale neobjevila, což jsem nečekal, že se stane. Ona má vždycky co říct. ,,Kájo?" Promluvil jsem a ona pořád nikde.

Vojtěch Sedláček - 25. července 2020 23:04

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Sotva jsem si nalistoval stránku, kde jsem skončil, rozrazily se dveře do pokoje. Myslel jsem, že je víc v chillu. Ani mi nedal příležitost na to něco říct a zase zmizel za zavřenými dveřmi. Zavládlo ostré ticho. Měl jsem pocit, že je to ticho a klid před bouří. Ale na druhou stranu nechtěl jsem se s ním hádat. Věděl jsem, že to není moudré. A že ani nechci, aby mezi námi byla zlá krev. You shady bitch... Byla má první myšlenka. Na druhou stranu ani já jsem nejednal zrovna adekvátně. Měl bych se mu omluvit...i když se choval jako hulvát, měl jsem reagovat trochu jinak, ne? Kdyby mě viděla babča, propíchla by mě pohledem a řekla něco ve stylu "ty blboune, takhle se nechovej k lidem, na kterých ti záleží, jinak tě kopnu do prdele." Co na srdci, to na jazyku. Když babička chtěla, mluvila jako dlaždič. Hlavně když jsem dělal kraviny. Možná by bylo jednodušší, kdybychom si dali po hubě a byl by klid. Určitě by to bylo jednodušší. I když bych od něj nejspíš dostal držkovou. Neumím se prát, ale to neznamená, že bych se dal levně. Sakra...fakt se mu musím omluvit. Vsunul jsem záložku zpět mezi stránky. Vstal jsem z postele, cestou z pokoje jsem odložil knihu na místo, kde před chvilkou nerušeně ležela. A teď zas bude ležet. Tiše jako myška jsem se vyplížil z ložnice. Ninja v akci. Stál jsem v předsíni, když hlasitě lamentoval. Myslel jsem, že je to adresované mně. Nebylo. Kdo je Kája? Chvilku jsem si myslel, že s někým telefonuje. Dva, tři kroky kupředu. Viděl jsem do kuchyně. Ne, netelefonoval. Co se to děje? Chvilku jsem tam zůstal stát, ale pak jsem zpanikařil. Co když on je blázen? Začal jsem couvat, ale nedopatřením jsem vrazil do dveří od koupelny. Praštil jsem se do lokte a chtě nechtě jsem zasténal. "Au, do háje." Moje kamufláž byla ta tam.

Matěj Kopecký - 25. července 2020 23:16

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Není tu, necítím ji. Ani rybičky tu nejsou a kupodivu jsem za celou dobu svého pobytu tady nikde neviděl Vojtovi babičku. Možná ho nestráží? Tomu se ale dosti divím, fakt. Nechápu, že tu není, když mi ji popisoval tak úžasně. No, ségra se vrátí, je jen nasupen... Cože? Otočil jsem se, slyšel jsem Vojtu zasténat bolestí. ,,Co je? Prostěradlo nebo papír?" Zeptal jsem se ho a ve své hlavě jsem byl rázem ten nejvtipnější člověk na světě. ,,Jsi.. v oku?" Zeptal jsem se ho a opřel se o dveře. I když jsem na něj nasranej, pořád mu dělám chůvu. Kdyby nedělal chujoviny, nemuselo se to stát. ,,Co jsi tu dělal?"

Vojtěch Sedláček - 25. července 2020 23:23

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Zdá se, že ninja nebo tajný agent ze mě asi jen tak nebude. Pokud tedy neprojdu dalším výcvikem. Ale první polovina mé mise byla relativně úspěšná. Nevšiml si mě, dokud jsem nenacouval do dveří. Vlastně za to nemůžu já, ale ty dveře! Matěj vstal od stolu a vyloupl se ve dveřích kuchyně. Nevím, jak to dělal, ale to, jak se opřel o futra, byl hrozně hot. Too hot to touch...nebo? Jestli budu myslet na takové věci, propadnu se buď do země nebo se budu červenat. "Ty dveře na mě naběhly...chtěl jsem jít za tebou..." Dodal jsem vzápětí, abych nedostal vynadáno za debilní vtipy. "Promiň mi to." Nebyl jsem zvyklý se někomu omlouvat. To je tím, že člověk žije sám a s lidmi moc do styku nepřijde. A chtěl jsem to hned zakecat. "S kým jsi to mluvil? Kdo je Kája?"

Matěj Kopecký - 25. července 2020 23:38

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Chtěl jít za mnou? To mu ta nasranost dlouho nevydržela. Asi si uvědomil, co mlel a že na to neměl právo. Nic jsem mu neudělal.. Tak nějak. ,,Hmm. Ale fakt, kdy ses narodil?" Omluvy, kašlu mu na jeho omluvy. Natočil jsem hlavu na strnu, by to vypadalo, že se zajímám. Viděl jsem jeho papíry, ale nezapamatoval jsem si jeho datum narození ani věk. Stačilo mi vědět jméno a příjmení, hehe. Fuck! On mě slyšel? Co teď? Musím rychle něco vymyslet. Ještě, že jsem skvělý lhář! To by bylo, abych nebyl, když musím přede všemi skrývat to nejtemnější tajemství. ,,Modlil jsem se ke Kájovi Gottovi, aby mi dal sílu." Pohnul jsem rameny, jakoby to bylo úplně normální. ,,Víš co, božský Kája." Kreatura jedna komunistická, mrtvá. ,,A seš teda v oku? Jakože v pohodě..."

Vojtěch Sedláček - 25. července 2020 23:45

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Hmm, 21. září." Snad nevytáhneš tarotový karty a nezačneš mi tu věštit...jako Jolanda...vidím velký špatný. Bylo to vtipné, ale nechal jsem si to pro sebe, radši. Sotva jsem jeden oheň uhasil, nepotřebuji rozdmýchat další výměnu názorů. Nějak jsem mu Karla Gotta nežral. On není týpek, který by poslouchal, natož se modlil k božskému Kájovi. Snad komukoliv jinému bych to věřil víc. Možná má nějakého imaginárního kamaráda Káju, se kterým si povídá. No, kdo jsem, abych ho soudil, že? "Ano...jen jsem nacouval do dveří a praštil se do brňavky. Neboj, přežiju to." Nejradši bych mu padl kolem krku. V pološeru chodby, osvětlen světlem z kuchyně je jeho postava sexy a tajemná zároveň! "Jedna věc platí, pokud...nemáš nejlepší náladu...nechám tě." Sklopil jsem zrak směrem k podlaze.

Matěj Kopecký - 25. července 2020 23:53

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Virgo. No, já jsem v srpnu. Takže jsi šel o rok pozdějc, ne?" To by měl bejt starší,když je zářijovej, to se chodí o rok. Takže je mu 20? A mě bylo teprve před pár měsíci 19! No, stejně jsem tu rzhodně ten zodpovědnější. ,,No, aspoň, že tak." Pohnul jsem rameny. Brňavka, to je hnus, to známe všichni. Už by ale mohl konečně získat na jistotě a nedělat takové voloviny. Jak mu pak mám věřit, že zvládne, dejme tomu, udělat večeři? Bez jakéhokoli karambolu. ,,Já nemám žádnou náladu, jasný To ty jsi mě obvinil z toho, že jsem pyšnej." Narovnal jsem a se a chystal zase jít svou cestou, tohle je moc čerstvý, sorry. Jsem ale ještě schopnej si vyslechnout, co na to řekne.

Vojtěch Sedláček - 26. července 2020 20:43

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Co prosím?" Vykulil jsem na něj oči. O tohle celou dobu šlo? Nasral se kvůli vtipu? Urazil se jako nějaká hysterka? To nemůže myslet vážně. "To myslíš vážně? Nasereš se kvůli jednomu vtipu? Tak to stačilo říct, že nemáš smysl pro humor. Promiň." Trochu jsem jej bouchl do ramene. Provokativně a rádoby mužně. Já a macho-man. To zrovna. "A já si myslel, že ta citlivka jsem tady já a ne ty." Snad zase nebude oheň na střeše. "Takže, co teď?" Nevěděl jsem, jak bude reagovat, proto jsem vyčkával. Bude dál uražený? Bude mě taky pošťuchovat? Co bude dělat?

Matěj Kopecký - 26. července 2020 21:02

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Co, sakra? Co??!! Bože, neměl jsem na něj vůbec reagovat, měl jsem dělat, že ho neslyším a jít hledat sestru. ,,Já mám smysl pro humor. Raději už nemluv." Dneska z něj lezou samé urážky, samé sračky. Ach bože. Tohle fakt nepotřebuju poslouchat. Takže jsem citlivka, co nemá smysly pro humor, kurva, vole! Odtáhl jsem se od něj, když se mě pokusil praštit. Ne, ještě se nechci kamarádit. Je celej divnej. Loupnul jsem po něm očima, co takhle už zavřít hubu? ,,Běž si číst, jo? Ta tvoje omluva nějak nepomáhá, že mám chuť tě praštit." A to by se složil mrtvý k zemi. Mám sílu, když chci. Narovnal jsem se, hodil po něm ještě nepříjemný pohled a pak jsem se vrátil do kuchyně. Sedl jsem si ke stolu a hypnotizoval mobil očima.

Vojtěch Sedláček - 26. července 2020 21:41

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Je to pořádná drama queen, baby. Pomyslel jsem si, když mi řekl, že má chuť mě praštit. "A co kdybys to udělal? Co by se stalo?" Následoval jsem jej do kuchyně a usadil jsem se do dřepu v jeho blízkosti. "Něco mi tajíš...a nemám ti to za zlé. I když jsem si myslel, že mezi sebou nemusíme mít tajemství." Protože je mezi námi pouto na hraně života a smrti...ale to pro tebe asi nic neznamená. "Každý máme svá tajemství...ty chceš, abych ta svá sdílel. Abych ti odhaloval kousky své minulosti...ale přesto něco tajíš...hmm...nejsi snad jako Superman nebo Batman...že bys po nocích zachraňoval obyvatelstvo Brna, před vším zlým...nebo?" Chci si k němu najít cestu, ale jak?

Matěj Kopecký - 26. července 2020 22:08

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Umím se držet." Doufal jsem, že mě už nechá na pokoji, když mu trochu pohrozím a řeknu, co má dělat, ale o se rozhodl pro něco jiného. Bude mi tady otravovat vzduch. Snažil jsem se zůstat v klidu a hned něco nevyštěknout. Klid, klid! Tohle zvládnu. Nesmím mu nic říct, nesmím mu nic naznačit! Tohle je moje tajemství, moje dědictví. Mluvil dosti, nakonec přišel na to, že jsem asi Superman. To mě trochu rozesmálo. ,,Nemám moc rád DC." Pověděl jsem, hleděl pořád do mobilu, jakby se o nic nejednalo. ,,Ale... Jak jsi přišel nato, že jsem nějakej hrdina, co?" Otočil jsem se na něj. Jeho blízkost se mi nelíbila, nejraději bych n něj poslal spánek, ale bože, tohle se mi s lidmi věčně nedaří.

Vojtěch Sedláček - 26. července 2020 22:14

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Pravdou ruku jsem položil na opěradlo židle, za jeho záda. "No...jsou dvě varianty...buď jsi blázen nebo superhrdina...ten bláznivý tu jsem já...takže ty budeš superhrdina. Není to zrovna neprůstřelný argument, to uznávám...na druhou stranu vysvětlovalo by to, proč jsi byl ve správný čas na správném místě...nedivil bych se, kdybys se mnou jako Superman doběhl do nemocnice a předal mě do péče lékařů..." Jen okrajově jsem se zmínil o ni, kdy jsem si ublížil. Nejsem úplně ready o tom mluvit, ale je to pro mě snazší, než kdyby se mě na to někdo ptal. "Navíc...superhrdinové jsou často osamělí, prošli si v minulosti něčím bolestivým...možná se pletu, ale mám pocit, že jsi svým způsobem osamělý...máš rodinu...třeba se pletu...ale možná ti chybí něco víc...a tím nemyslím holka, kluk, whatever...ale něco...jak se jmenovala tvá sestra?"

Matěj Kopecký - 26. července 2020 22:23

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Zvedl jsem levé obočí. Další sračky, jo rozhodně je blázen. Ale já nejsem žádný hrdina. V jeho očích ano, zachránil jsem mu život, ale v očích ostatních rozhodně ne. Jsem jen osamělý, jak řekl. Osamělý, protože skrývám své pravé já. Doteď se mi vedlo žít lidský život, nechci, aby mě o to někdo připravil. ,,Teď bych s tebou rozhodně nikam neběžel." Měl bych ho uspat, dělá mi problémy. Nebo odejít, vymluvit se mu, že musím nakrmit Magnuse nebo cokoli?! Sakra, Magnus má jíst až zítra! ,,Pleteš se. Nech těch svejch analýz a soustřeď se na sebe."Nechci mu odpovídat na jeho všetečné otázky. Došlo by mu, že jsem nevolal mrtvého zpěváka, ale mrtvou sestru. Mrtvou! To pro běžného člověka přece není normální. A já taky nejsem. Ani trochu. Jsem bosorka, čarodějnice... A nesmím to nikomu říct.

Vojtěch Sedláček - 26. července 2020 22:31

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Zdá se mi to, nebo se vyhýbáš snad všemu, co se týká tebe? Proč mi nechceš nic říct? Zeptej se mě na cokoliv a já ti odpovím...ale...vím, že od tebe se toho stejného nedočkám, protože superhrdinové lžou a uzavírají se před světem, aby nebyli zranitelní a aby neohrozili své blízké...ne že bych ti byl blízký. To myslím spíš obecně." Zvedl jsem se ze země a přesunul ruku z opěrky na jeho rameno. "Jsem sice blázen, ale nikdy bych nikomu neublížil...a tobě už vůbec ne. Do konce mého života ti budu zavázaný. Nenapadlo tě, že součástí mé...terapie...by mohlo být navázání přátelského vztahu? Asi ne, co? Vnímáš mě jen jako kotvu, závazek, něco, co tě dělí od vězení...to je smutné, abych byl upřímný." Otočil jsem se a vykročil směrem do chodby.

Matěj Kopecký - 26. července 2020 22:39

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro To teda jo to teda vyhýbám. Mohlo by mu dojí, že o tom prostě asi nechci mluvit a nechci se mu zpovídat. Ano, řekl jsem mu, že k sobě budeme upřímní, ale tohle je jiné. Tohle ho nevyléčí. Nechal jsem ho mluvit, v půlce jeho slov jsem se vrátil k mobilu, k instagramu, k čemukoli, co by mi mohlo pomoci ten jeho monolog plný touhy po pravdě odfiltrovat. No, bohužel jsem ho slyšel až dost dobře. Ne, že bych ti byl blízký... A co seš teda, když se o tebe starám. Židle? Kytka na okně? Momentálně jsi mi nejbližší, už třeba proto, že spolu spíme v jedné posteli a sdílíme byt. Nenapadlo? To nemyslí vážně. Otočil se a chystal odejít. Pche, on ani netuší, jak to bylo. ,,Byl jsem první, kdo to věděl. Hned jak jsem tě poprvé objal." Když mi sestra řekla, že za ním ještě nikdo nebyl, věděl jsem, že je osamělý, že někoho potřebuje. A tak jsem se nabídl, obětoval.. Cokoli z toho. Dal jsem se mu, svou náruč a iluzi lásky, abych mu pomohl přečkat čas do doby, než se vrátím.

Vojtěch Sedláček - 26. července 2020 22:51

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Kdybys mě pro jednou zase obejmul...někdo říká, že když někoho obejmeš...jsi schopný vycítit, jak se cítí...hm...to asi neplatí v jeho případě. Jinak by už dávno věděl, že je pro mě důležitý, že k němu cítím asi i něco víc... Zastavil jsem se ve dveřích, otočil se k němu. Otevíral jsem ústa s tím, že mu něco řeknu, ale nakonec jsem si to rozmyslel, otočil se a šel do pokoje. V tomhle bytě není moc míst, kam bych mohl "utéct" a vím, že kdybych šel ven, nespustil by mě z očí. Dneska je nějaký divný a kvůli tomu jsem divný já...nebo je to naopak? Ne. To on na mě u oběda zničehonic vyjel, aniž bych řekl něco špatného. V tomhle případě není chyba na mé straně vysílače.

Matěj Kopecký - 26. července 2020 23:02

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Tak nějak jsem čekal, že už nic neřekne, že to možná bude muset strávit. Tak jsem ho nechal, že jo, ať si jde, dokud se nechci zastřelit/oběsit/utopit. Zvedl jsem pohled od mobilu. Tak. Už by mohlo být ticho. A klid. On si šel číst a nebo se vybrečet a já mám čas přemýšlet nad tím, jak ho donutím si myslet, že jsem úplně normální chalan. Jenže, jak? Jasně, nemůžu mu nic říct. Nechápu, jak mě může podezírat, nebo co tuší, co si myslí, že tuší a ví. Hodila by se mi exkurze do jeho mysli. Já to dělat nemůžu, ale Kája by mi mohla pomoci. Často vidí více než já, mnohem. Drapnul jsem za ocásek ducha rybky, co se vrátil oknem do bytu. ,,Kde je Kája?" Zeptal jsem se tiše kouzelného pancéřníčka, který mi prošel mezi prsty. Jak bych ho mohl držet? Podíval se na mě svýma roztomilýma očkama a kdyby měl ramena, pohnul by jimi.

Vypravěč - 26. července 2020 23:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pondělí skončilo tak, že Vojta trávil čas v exilu. Nebylo to tak, že by se s Matějem nebavil, ale nemohl se zbavit pocitu podivného napětí. A svým způsobem mu čas jen pro sebe prospěl. Četl si, sledoval Netflix, odpočíval. Přeci jen se necítil ještě úplně v pohodě. Ale zdálo se, že při něm dál stojí jeho anděl strážný, neb se léčil poměrně rychle. Byl pátek. Týden ve škole Matějovi rychle utekl, zatímco Vojta se uzdravoval a trávil čas hledáním práce. Prozatím byl pevně rozhodnutý, že se školou končí. Kája se neukázala od pondělí. Bylo to při nejmenším divné a neobvyklé. Po škole přišla Matějovi zpráva od do skupinové konverzace se spolubydlícími. Volně parafrázováno: Jedeme o víkendu na chatu, přidej se k nám. Už si ani nepamatujeme, jak vypadáš. Samozřejmě, v týdnu ses zastavil nakrmit hada, ale to bylo v době, kdy byli ostatní pryč. Co s tím? Jak na to zareaguješ? Zařízneš to rovnou? Pojedeš? Přemluvíš Vojtu?

Matěj Kopecký - 26. července 2020 23:35

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Tři věci. Vojta, u kterého jsem cítil, že je mu každý den lépe a lépe, ruka byla skoro zahojená, věřil mi obědy a tak mi přišlo, že je to starání oboustranné. Rozhodl se, že končí se školou a jal se si hned hledat job.Hodně se změnil, od doby, co jsem se k němu nastěhoval, co jsem ho sem odvezl. A to je to jen týden! Šest dní od posledního totálního složení. Počítám to, sleduju ho, pozoruju, i když o tom asi neví. A to je dobře, ani mu to nechci říkat. Ale ,mnohem víc se usmívá a mnohem miň pláče. Vlastně nevím, jestli od pondělka vůbec brečel. Možná si to nechává na chvíle, kdy nejsem doma. Ani nevim, jestli v pondělí řval... Možná, že ani ne. Druhá věc, duch mojí sestry zmizel. Hledal jsem ji, volal ji, ale neobjevila se. Moje nervozita se tedy zvýšila a děsí mě, co se stalo.Nechci o svou setru přijít, nechci ji znovu ztratit, ale ona nikde není a já se bojím. Každý den před spaním na ni myslím tak hluboce, že u toho musí už Vojta spát. Nesvěřil jsem se mu, možná na mě ten strach vidí, tu úzkost. Je to nesnesitelný, moje sestřička tu není, není tu se mnou, i když mi vždycky radila. Třetí věc... Mí spolubydlící chtějí jet na chatu. Je to týden od doby, co jsme se odstěhoval a oni si nárokují mou pozornost. Jen týden! Nemůžu riskovat, že se tu Vojta složí, kdybych ho nevzal. A kdyby ano, mohl by se složit tam. Na druhou stranu, kdybych mu o tom řekl, chtěl by, abych jel a nutil mě do toho. A pak by hrozilo, že se doma složí.Proto jsem mu o tom neřekl. Promiňte, lidi, je to sotva tejden, co jsem vás opustil. Musím se starat o Vojtu, je jen týden doma a nemůžu nic riskovat.

Vojtěch Sedláček - 27. července 2020 00:04

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Za týden jsem měl pocit, že je všechno mnohem lepší. Na mé straně. Ale to může být jen výkyv. Někdy to bývá jako na houpačce a zrovna jsem nahoře. Nicméně nechci teď řešit, co bude. Užívám si toho, co mám teď. Je mi fajn. Mám spolubydlícího. Už jsem skoro zdravý a to mluvím o nachlazení i mé ruce. Občas mne ta ruka zabolí, když ji namáhám. Naštěstí je to levá. Tu nenamáhám tolik, jako pravou. Ano, člověk má své potřeby. Říká se, že příležitost dělá zloděje. A já takové příležitosti mám, když je Matěj ve škole. Jinak by to ani nešlo. Možná v koupelně, ale to by se mohl podivovat, že jsem tam tak dlouho. A třeba by mi to bylo jedno, nebo by se mohl bát, že jsem si tam něco udělal. Pořád má o mě strach. A já mu vlastně rozumím. Na druhou stranu mám strach o něj. Zdá se mi celý týden takový divný. Zamlklý, skleslý. Něco se stalo, ale nechce o tom mluvit. Zkusil jsem to, ale big nope. Říkal jsem si, že bychom tenhle víkend mohli vyrazit na nějakou procházku. Ano, není zrovna teplo, ale když se oblečeme. Pršet nebude, dle předpovědí. Skoro si myslím, že další letošní přeháňky budou až ty sněhové a na to si počkáme ještě pár týdnů. Dneska jsem pro Matěje uvařil rajskou omáčku s plněnými paprikami i masovými koulemi. Pro jistotu, kdyby papriky nejedl. A k tomu rýži. Musím říct, že by mě bavilo být ženou v domácnosti. Vždycky si u toho pustím něco gay, na co nekoukám, když je tu Matěj. Ať žije Netflix. Každou chvíli by mě dorazit domů. Doufám, že mu bude chutnat. Je to babiččin recept. Hřálo mě u srdce, těšil jsem se, až dorazí domů. K "nám" domů.

Matěj Kopecký - 27. července 2020 00:16

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Kamarádi se zlobí, chtějí, abych s nimi jel, ale já prostě nemůžu.Musím být s Vojtou, nemůžu ho nechat samotného, nemůžu ho jen tak na víkend opustit. I když by mi trocha socializace asi bodla. Pořád myslím na sestru, kamarádi by to zlomili. Aspoň si to myslím. Opil bych se a nemyslel na to. Nikdy jsem necítil potřebu se někomu dvořit. Bylo pár holek, které propadli mým tetováním a smutné temné minulosti, ale nikdy jsem si je nepustil k tělu. A teď mám hospodyni! Chci říct, bydlení a spánek s Vojtou jsou jedna věc. To, že mi vaří, je věc druhá. Přijdu vždy hladnej ze školy a na stole mám teplé jídlo. Jako od maminky. Neklidně spím, jednou jsem se probudil volajíc sestřino jméno. Ve středu to bylo, myslím. Děsí mě, že se jí něco stalo. I duchové mohou být prostě vymazáni. Možná je tu někdo, kdo je loví. Nebo mi chce ublížit. Jsem poslední z kmene, myslím. Kdybych neměl děti, tradice vymizí. Ve čtvrtek v noci jsem se probudil ještě v horší pozici. Vojta tvrdě spal a já s rukou přehozenou přes něj, jako bych ho objímal. Vyděsilo mě to. Odtáhl jsem se od něj a nemohl dlouho usnout. Bylo to divné, ale napadlo mě, co mi v pondělí řekl, že mi něco chybí. ,,Ahooj." Volám od dveří, do nosa mě praštila vůně rajské. Tu bych poznal kdekoli! ,,Máme rajskou?" Sundal jsem si kabát a boty, tašku hodil na zem a došel za Vojtou.

Vojtěch Sedláček - 27. července 2020 19:25

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Můj drahý spolubydlící dorazil domů. Řekl jsem si, že dneska budu hodná hospodyňka. Žádné vtipy. Jen budu pozorný, zkusím naslouchat, pokud se trochu otevře. Samou radostí jsem skoro povyskočil. "Ahoj Maty. Ano, babiččina rajská. Ani bych se nedivil, kdyby sis přidal." Šel jsem mu naproti do předsíně a usmíval se na něj. "Odlož si, já mezitím nandám." Měl jsem chuť dát mu pusu na tvář, obejmout ho, pohladit jej po tváři. Udělat cokoliv něžného, milého, láskyplného. Nemůžu. Nechce se mi ani trochu otevřít. Zmizel jsem v kuchyni a nadal dvě porce. Než přišel do kuchyně, bylo vše nachystáno. Stepfordská panička lvl 1000. "Jaký jsi měl den?" Zeptal jsem se jej vřele, snad nevtíravě. Představoval jsem si, jak by nás oběd mohl vypadat... Zobrazit SPOILER

Matěj Kopecký - 27. července 2020 21:14

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Rajská aha. Doufám, že nebude s knedlíkem. Já totiž knedlík moc nemusím. Můžu spíš těstoviny, ale co se dá dělat. ,,Těším se." Usmál jsem se a prosil duchy, aby to byly těstoviny. I když, knedlík taky zvládnu, co se dá dělat, že jo. Přišel jsem do kuchyně za ním a ze srandy jsem si sundal triko. Už jsem si neměl co odložit, tak jsem sundal triko! ,,Ještě něco si mám odložit?" Zaculil jsem se na něj. Naložil mi jídlo a sobě taky. Hmm. Lahoda jahoda. Chtěl jsem se do toho pustit, ale Vojta se ptal, jak jsem se měl. Ach. ,,No... Dneska jsme brali podrobmě chameleony. Bylo to dosti barevný. Hned jsem uvažoval, že bych si jednoho koupil." Usmál jsem se a nabral si do pusy plnou vidličku.

Vojtěch Sedláček - 27. července 2020 22:17

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Sundal si tričko, jakože...cože? Jak se teď mám soustředit na jídlo? Zbláznil se? Tu a tam jsem se přistihl, jak si jej prohlížím, proto jsem tu a tam odtrhl od něj zrak, ač to bylo velice těžké. Cítil jsem horko ve tvářích, ale horečka to nebyla. Sakra...do háje...klid...to bude v pohodě...nekoukej na něj...nekoukej se na to hezký tělo...na to překrásný tělo...dost...sakra! Odvrátil jsem zrak a hleděl pouze do talíře, ač mám ve zvyku na něj hledět, když s ním mluvím, teď to nepůjde. A tak jsem předstíral, že se převelice soustředím na jídlo. "Chameleoni, to zní zajímavě. Hodně se mi líbí agamy australské, připomínají mi draky..." Nezvedej oči od talíře....zírej do toho talíře a jez. "Pojedeš o víkendu za rodiči? Nebo máš jiné plány?" Zeptal jsem se jej a stále, pořád, jsem zíral do talíře. Myslím, že se mi ta omáčka povedla. "Chutná?"

Vypravěč - 27. července 2020 22:19
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Během oběda se objevila Kája. Ahoj...trochu jsem ztratila ponětí o čase. Už na něj nebudeš ošklivej? Jak se máš? Proč se tak červená? Co jsi mu udělal? Chrlila na tebe otázky, i když věděla, že teď jí neodpovíš. Jak se má Magnus? Co škola?

Matěj Kopecký - 27. července 2020 22:32

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Bylo to dobrý, jedl jsem a byl jsem rád, že jsem si to bílé triko sundal. Jak se znám, totálně bych si ho tou omáčkou zasral. Jsem hold prase a nebo mám prostě smůlu. ,,Myslíš vousatou. Tu jsme měli na gymplu jako třídního mazlíčka. Chuděrka. Musel mít nějaké čmolíky, vždycky jsem se z ní osypal." Z Magiče jsem se neosypal nikdy. Starám se o něj luxusně a on se mi za to odměňuje svou náklonností. Mám ho od miminka a pořád nevyrostl tak, jak by měl, navždy to bude moje teeny tiny žížalka. Momentálně na něj ale nemám čas a je to poznat. V úterý se jen nažral a schoval do kmene. Kájo!! Moje vnitřní já vykřiklo. Nedivil bych se, kdybych to i zařval nahlas, ale snad ne. Kde jsi byla, bál jsem se o tebe, sakra! Hrozně moc jsem se bál! To víš, že už na tebe budu hodnej, navždycky, hlavně už mi nikam nemiz. Nemohl jsem mluvit nahlas, ale plně jsme se soustředil na svou sestru. Byla přímo za Vojtou, hleděl jsem srze něj a ani ho neposlouchal. Na chvilku jsem přestal jíst a prostě se jen koukal za něj. Ne, já mu nic neudělal... Jak červená? Podíval jsem se na Vojtu a všiml si, že e skutečně rudý, místo černý opar chytil růžový nádech. ,,Promiň, co jsi říkal? Zasnil jsem se."Pokusil jsem se o úsměv a studoval, co ta barvoměn v jeho obličeji. ,,Nemáš zase teplotu?" Naklonil jsem se k němu položil mu ruku na čelo. Nebylo horké, byl v pohodě. Magnus je v pořádku. Sakra, chyběla jsi mi! I škola je v pohodě. Tolik jsem se bál, ty šílenko!

Vojtěch Sedláček - 27. července 2020 22:59

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Ano. Přesně tu jsem myslel." Australská, vousatá, není to jedno? Pokud si to pamatuji správně, snad se jedná o jeden druh. Měl bych si pořídit nějakého mazlíčka? Třeba tu agamu? Hmm...to je těžká otázka... Na chvíli přestal jíst. Poznal jsem to, protože jsem neslyšel cinkání lžíce o talíř. Zajímavé, když se člověk soustředí na to, aby na toho krásného polonahého kluka nečuměl jak puberťačka, jak se mu zbystří ostatní smysly. Hotovej Spiderman. Na okamžik jsem zvedl zrak. Díval se na mě, skrze mě, na mě? Nevím. Nevím. Nevím. "Nechutná ti? Všechno v pořádku?" Zeptal jsem se, abych přerušil to ticho, které panovalo. Vypadal jako by byl v transu. Nebo je? "Zasnil? Nad čím? Tedy, není-li to příliš tajné." Já a teplotu? Ne, nemám teplotu. Sakra. Všiml si, že jsem rudý jak symbol slunce na japonské vlajce. Fuck this shit...calm down gurl. "Ne...to-" Natáhl se ke mně a dotkl se mého čela. Na chvilku, ale to stačilo na to, aby se oheň v mých tvářích rozhořel o něco víc. Jestli to takhle bude pokračovat, bude potřebovat sluneční brýle. "J-j-jsem v pohodě." Vykoktal jsem ze sebe, avšak barva v mé tváři říkala něco jiného. Ovšem, co mu řekne, to nemám ponětí.

Matěj Kopecký - 27. července 2020 23:15

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Jo, no ty jsou rozkošné." Hrozně roztomile utíkaj. Milujou písek, salát i cvrčky. ,,Ne, v pohodě, chutná, je to moc dobrý, jen jsem. Asi unavenej nebo co." Otřepal jsem se, sestra si toho všimla a hned se mi smála. Hej, nech toho, za to můžeš ty. Raději mi pomoz zjistit, proč tak rudne! Copak to není jasné? Ty jsi jak kluk ve školce, fakt. Neurážej mě, já nevím, proč je tak červený. Nebo možná nechci vědět? Ty duhové boty nejsou náhoda a Sex Education v historii Netflixu taky ne. ,,Přemýšlel jsem, jak si po obědě lehnu k telce a ani se nehnu. Asi usnu. Jsem z nějakého důvodu dosti unavený." Možná protože jsem nespal kvůli tomu, co jsem Vojtovi provedl s tou rukou. A myslel jsem na sestru. Neboj, už jsem zase tady. ,,Jo, jsi. Tak proč se červenáš?" Zeptal jsem se ho a začal zase jíst. To mi hlava nebere. Mně ano! Tak mluv... Přijď si na to sám, anděli strážný.

Vojtěch Sedláček - 27. července 2020 23:51

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Mohl bych se k tobě přidat..." Sakra. To nezní tak, jak bych si představoval. "...jakože můžeme na něco koukat...eh." Moc jsem tomu nepomohl, abych byl upřímný. A do toho přišla jeho zákeřná otázka. Moc dobře to vím, ale jak z toho mám vybruslit? Nemůžu mu říct, že se mi líbí, že je hot as hell a že s něj nemůžu spustit oči. Měl bych třeba otevřít okno, venku je chladno, tak by se pak mohl obléct. Já to jinak nedám. "Eh...no...je mi trochu vedro...asi na chvíli otevřu okno. Nevadí?" Nevadí bylo spíše řečnické. Vyskočil jsem od stolu a otevřel okno. Je vidět, že už se zima neodvratně blíží. Tohle by mě mohlo zchladit a on by se mohl obléknout. Vrátil jsem se ke stolu a dojedl poslední sousta. "Uf...je to trochu lepší..." Do místnosti se vkrádal chladnější vzduch a já doufal, že to pomůže. Bože, splašily se mi snad hormony? Co si počnu? Co mám kurva dělat? Vrhnout se na něj? Nah...to by mě asi zabil... Mám pocit, že je mi stále stejné horko. Možná to bude tím, že jsem pár vteřin hleděl na jeho tělo. Blbec. Blbec. "Prosím, poklidíš nádobí?" Abych snad na něj mohl čumět zezadu? Aaaahhhh!

Matěj Kopecký - 28. července 2020 00:00

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Možná má návaly horka. Není těhotnej? Ty vole, jasně, že není, možná má nějakou nemoc a nebo je to vedlejší účinek jeho medikace? ,,Já tam asi usnu, ale klidně." Usmál jsem se. Může si pustit, co chce. Já budu chvilku poslouchat a pak se položím a budu vyspávat po obědě. Kdybych šel do postele, tak se vzbudím asi tak zítra a to zase nechci. ,,Klidně. V pohodě." Pomaluj jsem dojídal, s rýží se to dalo, já jsem teda u rýže zvyklej spíš na kuře a nebo raději sushi, ale co se dá dělat, že jo. Dovnitř začal proudit chladný vzduch a já cítil, jak mě o probouzí, nechal jsem ho tedy na sebe proudit a neoblékal jsem se. Ani se mi nechtělo. Ještě si to upatlám, ani náhodou! Je ti teplo, chlapče? Porč by mi mělo bejt teplo? Teplo je akorát tak Vojtovi. A bůh ví, jestli ne v obou směrech... Tak počkat! Ne! To ne?! Možná... Kdo ví. Kája mě vyvedla z míry. To nemyslí vážně. ,,Jasně v pohodě." Usmál jsem se na něj a odnesl naše talíře, hodil jsem je do myčky i s příbory. ,,Tak pojď, jdem koukat na nějakou blbost." Usmál jsem se trochu a zamířil na gauč to obýváku. Pořádně jsem se tam rozvalil.

Vojtěch Sedláček - 28. července 2020 18:56

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Ten kluk je snad nějaký otužilec. Já bych v tom chladu měl snad bradavky vztyčené a s ním to ani nehne! Mám snad na něj házet kostky ledu či co? Proč mě takhle rozptyluje? Přemýšlel jsem i nad scénářem, že si je vědom toho, jak na mě působí a dělá to záměrně? I wanna touch your hot body, baby...ne...ne...žádné dotýkání...žádné rozptylování...a hlavně žádnej stoják! To bych se mohl rovnou zahrabat. Bez připomínek udělal, oč jsem jej požádal. A měli jsme se přesunout do obývacího pokoje. Chtěl bych, aby si mi lehl do klína a já jej hladil ve vlasech, než by usnul. "Jasný." Zvedl jsem se a šel za ním do obýváku. Roztáhl se skoro přes celý gauč. Namáčkl jsem se na opěrku, abych se jej nedotýkal. To bych neustál. Přiznejme si to, rád bych se s ním...mazlil a taky jsem nadrženej. Bože! Přestaň se červenat...a hoď se do chillu...chlape...ovládej se. Podal jsem mu ovladač od telky, ale pohledem jsem se mu vyhýbal. "Netflix...vybereš něco?"

Matěj Kopecký - 28. července 2020 20:20

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Položil jsem se a všiml si, že jsi ode mě sedl docela dost daleko. Ty jo, docela bych si tu hlavu něčím podložil. Vojta mi podal ovladač a tak jsem rovnou najel do historie, jestli nenajdu minulý díl Casa De Papel, na který jsem koukal. ,,Uu, co je tohle?" Jak jsem přejížděl z seriálu na seriál, ukázalo se mi tam spoustu dílu něčeho, co mělo na úvodce krásnou vysokou ženu, velmi honosně oblečenou. A měla obrovské vlasy. Ru Paul... Drag race? ,,Drag race, tam jezděj ženský v rychlejch autech? To musí bejt volovina." Usmál jsem se. Na to musí koukat Vojta. ,,Máš rád rychlý auta?" Otočil jsem se na něj a usmál se. Když mi odpověděl, o něco jsem ho požádal. ,,Můžu si tady na chvilku položit hlavu?" Zeptal jsem se a dotkl se ho na stehni. Jen bych spočinul...

Vojtěch Sedláček - 28. července 2020 20:37

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Nenapadlo mě, že na mém Netflixu je všelijaký kompromitující materiál. Třeba RPDR. Sakra. Zděsil jsem se, když jsem viděl mama Ru na posteru k pořadu. "No jo...každej máme nějakou show, na kterou se nemůžeme vynadívat..." Odpověděl jsem neutrálně a chtěl jsem ASAP změnit téma. "Rychlý auta jsou super...ačkoliv autům jako takovým moc nerozumím...to víš, babička auto neměla...a nemám ani řidičák." To by ho snad mohlo zaujmout a mohlo by to posloužit k odvedení pozornosti. Jeho další otázka mi vyrazila dech. A když se mě dotkl, uf. Bohové stůjte při mě, abych to ustál. Teda vlastně nestál. Sbíral jsem odvahu odpovědět. "V po-pohodě." Vykoktal jsem nezaujatě, tedy snažil jsem se o to. "Film nebo seriál?" Bože, lehne si mi na stehno. Srdce se mi rozeznělo na poplach!

Matěj Kopecký - 28. července 2020 20:54

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,To asi jo, no." Pohnul jsem rameny.Už jsem se tím dál moc nezabýval, ale někdy se s ním na tu blbost kouknu. Nemá řidičák? To fakt? To musíme změnit! Dneska by měl umět řídit každej, je to důležitý." Sestra nás následovala, sedla si na opěrátko u mé nohy, taky možná plánoval odpočinout si. ,,Měl by sis ho udělat. Je to důležité. Já ho mám, kdyby ne, nedostal bych se za tebou a nemohl tě odvézt domu." Takže rozhodně potřeba a velká důležitost. ,,Dík." Usmál jsem se a položil si na něj hlavu, i jeho stehno docela hřálo. Ještě. kdyby mě tak škrabkal... To po něm asi chtít nemůžu, co? ,,Casa de Papel. Znáš to? To bys měl, je to super. Je tam Tokio a Berlin a profesor a Nairobi, ta je tak nádherná! Mám pro ni mega slabost." Zatím znám je první sérii. Musím v tom pokračovat.

Vojtěch Sedláček - 28. července 2020 21:13

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "To mi vůbec nic neříká..." Přemýšlel jsem, že bych měl jít s kůži na trh. Říct mu pravdu. Nemůžu to dál tajit. Byť je to má věc, nestydím se za to a nemám to ani v plánu. Ne, nejsem typ, který by chodil na Pride, ale na druhou stranu mám v sobě určitou hrdost. Jinak bych asi nenosil duchové Conversky. A jestli mu to ještě nedošlo, tak je zabedněnej a nebo si to nechce připustit, protože by se mohl cítit ohrožen? Je to risk, ale musím mu to říct. Uleví se mi, že jo? "Matěji, já...jsem na kluky." Vybalil jsem na něj vlastně jen tak random. A neřekl jsem mu to, v duchu, že jsem na to právě teď přišel. Oznámil jsem mu to jako fakt, kterého jsem si vědom už hodně dlouho. Babča s tím byla v pohodě. Měl by být i on, ne? Cítil jsem úlevu, ale také strach. Bál jsem se, jak bude reagovat. Zajímalo by mě, jestli vůbec bude reagovat. Jestli vůbec dával pozor.

Matěj Kopecký - 28. července 2020 21:42

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Fakt? To nemyslíš vážně! Vždyť je to ten největší hit...je to super a tak." Mluvil jsem, ale on mě přerušil. Ach bože. Já to věděl, věděl jsem to. Mělo ti to být jasné. Už víš, proč se červenal? Kvůli mně? Ne! Proboha, já nechci být objektem nějakejch úchylnejch tužeb buzíka. Matěji! Co je? Není mi to příjemný. Copak ty po holkách nečumíš? NE! Tak vidíš, jsi víc gay než on. A ještě k tomu se vyznáš v bylinkách. Během výměny mých a Kájiných názorů bylo v obýváku ticho, ale musel jsem to přestřihnout. ,,Já vím." Zvedl jsem z něj hlavu uvažoval, jestli si mám sednou, obléct se a nebo utéct. ,,Poznal jsem to podle těch bot. A podle Sex Education a Queer eye a Sense8 v historii tvého netflixu. A to, na co jsem narazil před chvilkou, to asi není o autech, co?" Jestli tu mám bejt pro něj, chránit ho a starat se o něj, nemůžu ho soudit. Ani si to nezaslouží. Vsadím se, že právě proto se na něj jeho rodina vykašlal. Protože je gay. Posadil jsem se, uvažoval jsem, jestli ho obejmout, nebo jestli se spíš oblíct... Je to divný, nikdy jsem neobjímal gaye, teda, když jsem o tom věděl. ,,Asi si... teda něco pustíme?" Podíval jsem se na ovladač nervózně a začal tam rychle něco klikat.

Vojtěch Sedláček - 28. července 2020 22:11

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Upřímně...prosím...myslíš si, že mě teď budeš vnímat jinak? Protože pro mě se nic nemění...a zajímalo by mě, jak to bereš ty. Setkal jsem se s lecjakými názory...a přišel i o pár kamarádů, kteří se mě...báli. Proč si heteráci myslí, že jsou tak neodolatelní, že by je každý gay chtěl sbalit? Ty bys přeci...nešel do každý holky, kterou někde potkáš, jen proto, že je to holka, ne?" To je prakticky totéž. Alespoň z mého pohledu. "Ne, není to o autech. Každopádně je to něco, co si myslím, že by se ti nemuselo líbit a proto to necháme být. Myslím, že by to pro tebe bylo až moc gay." Ano, opravdu se mi ulevilo, ačkoliv jsem měl pocit, že v jeho případě je tomu naopak. Že mu to v hlavě šrotuje. "Pochopím, když...se mě nebudeš chtít...dotknout...teda asi nepochopím, ale smířím se s tím. Každý to vnímá jinak. A pokud se...ničeho nebojíš..." Plácl jsem se dlaní do stehna. Ještě před chvílí si chtěl položit hlavu. Změnil názor? Uvidíme. "Co si třeba pustit...nějakou klasiku...Harryho Pottera, nebo tak něco? Říkals, že možná usneš...a u toho by tě to tak nemuselo trápit." Pokud tedy v mé blízkosti usne. A možná se někdy bude chtít bavit o mém coming-outu a vztahu s rodinou, uvidíme, dám mu čas. Dám mu klidně všechen čas světa.

Matěj Kopecký - 28. července 2020 22:21

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro U... a začal proslov. A jej. Sakryš, to jsem spíš čekal, že se rozbrečí, než že si vyleje srdénko takto. To víš, asi to neřešil s moc lidmi. Nejsi najednou nějaká vyspělá? Nemělo by ti být osm? Rostu s tebou, bráško, buď rád. Možná spolu zestárneme. Stejně je to zázrak. ,,Hele, jestli jsi mi do teď v jedný posteli nic neudělal, tak se nemám čeho bát, ne?" TeĎ to spaní asi vidím trochu jinak. A to byl on, kdo se mnou nechtěl spát, kdo si chtěl ustlat na gauči. Do háje! A já mu nabídl takhle a teď spím v jedné posteli s buzíkem! ,,Oukej, no, v tom seriálu, o kterém jsem ti říkal, je taky gay. Ale myslím, že umře. Střelili ho." Dál jsem se nedostal, ale Helsinki je hustej týpek s ruským přízvukem! ,,Vsadím se, že jsem na tebe doteď chmátl tak tisíckrát. Několikrát jsem tě objal a tak. Není důvod." Přijal jsme jeho nabídku a položil hlavu tam, kde prvně byla, zase jsem si lehnul. ,,Klidně... Kde to mám hledat? Na, raději si to vem ty." Usmál jsem se a zívl.

Vojtěch Sedláček - 28. července 2020 22:56

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Ne...neudělal a nemáš se čeho bát...nekoušu...a jestli si pamatuješ...nabízel jsem, že budu spát na gauči...nechtěl jsem tě...ohrozit...podvědomě...asi." Bál jsem se, že by pro mě byl velké pokušení. Bál jsem se, že na to přijde, zpanikaří, uteče. Možná by na začátku utekl. Ale teď, když ví, že nejsem žádná hrozba, je to jiné. "Tak to doufám, že nedopadnu jako on." Asi úplně netoužím být zastřelen. A kdo ví, proč jej zastřelili. "Máš pravdu. A doufám, že se necítíš ohrožen...kdyby jo, pořád můžu spát na gauči." Nechci, aby se cítil nepříjemně. To bych se radši obětoval a spal tady. Co bych pro něj neudělal, že? Do mé platonické lásky, protože, tak nějak nevěřím tomu, že by on...Pochybuji. Bohové, dejte mi znamení, ať vím, na čem jsem. "Jasný, ukaž." Vzal jsem si od něj ovladač a položil jej na stolek. Místo toho jsem neftlix ovládal z mobilu. To jsou zázraky moderní doby! Kde jinde začít, než na začátku. Budiž Kámen mudrců. Byl jsem rád, že se uvelebil, přesto, bál jsem se jej dotknout. Pohladit. Dám mu čas. Třeba se nějak projeví. Nechci na něj tlačit, aby nebyla jeho sexualita v ohrožení. Až mě třeba obejme sám, budu vědět, že je to v pohodě. "Kdybys chtěl pod hlavu polštář...řekni...nevím, jestli jsem zrovna pohodlný." Věnoval jsem mu přihlouplý úsměv. Díky, že nejsi omezenej homofob.

Matěj Kopecký - 28. července 2020 23:12

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Nebudeš spát na gauči protože jsi teplej, to by bylo fat stupidní." Řekl jsem mu upřímně a zaklepal si na čelo.Nejsem vůl, aybch ho hnal z jeho vlastní postele. Ani kvůli tomuhle ne! To se může stát každýmu, ne? ,,Ne, on chtěl vykrást banku, víš co." Skvělá postava. ,,Už to slovo neříkej, děláš, jak kdybys byl nějaká pohlavní nemoc a nebo mamba černá. Nebojím se." Zasmál jsem se, jakoby to bylo úplně pitomé. Taky, že docela je. Možná jsem trochu opatrný, ale to je v pohodě, ne? Snažím se být okay. Dal jsem mu ovladač, uvolnil se a uvelebil. ,,V pohodě." .... Harry byl sotva vybrán do Nebelvíru a já už chrupal. Spokojeně a tiše jsem oddechoval nosem, ani se nehnul ze svého místa.

Vojtěch Sedláček - 28. července 2020 23:24

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Matěj usnul během chviličky. Nepřekvapilo mě to, říkal, že je utahaný a že by si rád zdřímnul. Já nikdy nebyl nadšenec do spaní během dne, pak se mi špatně spí v noci, respektive nespí, protože nemůžu oka zamhouřit. Spal jako miminko. Položil jsem mu ruku na bok. Bylo mi to tak pohodlnější. Chvilku jsem jej hladil, jen tak lehce. Ale měl jsem strach, že ho probudím, tak jsem toho čas od času nechal, obzvlášť pokud by se jakkoliv pohnul nebo se změnil jeho dechový rytmus. Nechtěl jsem nic riskovat, ale zároveň v tom nebylo nic nepřístojného. Spal a tak jsem jej prostě hladil. Nevinně. Alespoň z mého úhlu pohledu. Mám rád Harryho Pottera. Je to skvělá, celkem nadčasová série. Přečetl jsem asi dvě knihy a to Vězně z Azkabanu a Fénixův řád. Protože se mi v mezidobí nechtělo čekat na filmy a zároveň jsem lačnil po pokračování příběhu. Někdy si snad přečtu i ten zbytek. Mohu hrdě říct, že teď jsem šťastný a doufám, že nepřijde žádný zvrat...tak jako to v mém životě bývá.

Matěj Kopecký - 29. července 2020 00:16

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Spal jsem docela klidně, i klidně jsem se vzbudil. Velké Vojtovo tajemství bylo odhaleno, sestra se mi vrátila, vím na čem jsem a tak mohu v klidu spát, ne? Probudil jsem se až při souboji Harryho o šutr s tím dvouhlavým profesorem. Na mém boku spočívala Vojtova ruka. Asi... Nic si nepředstavuj, nic si nepředstavuj! je to tak lepší, ne? ,,Hmmm." Zavrněl jsem, abych na sebe upozornil, připraven Vojtovu ruku zachytit. Schválně! Pokud s tím bude v pohodě, je jasný, že tohle je pro něj safe space. Pokud ji odtáhne, máme asi ještě co dohánět a nebo jsou pro něj doteky nějaká dirty pleasure.

Vojtěch Sedláček - 29. července 2020 19:38

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Více než polovinu filmu jsem si zachovával disciplínu a v pravidelných intervalech jsem kontroloval, zda Matěj spí a přestal jsem jej hladit. Ale jak čas plynul, polevoval jsem v ostražitosti a v posledních okamžicích filmu jsem jej hladil automaticky. V jednu chvíli jsem spícímu Matějovi cosi zašeptal. Přišlo to úplně samo a já to vlastně neřešil, protože spal. "Ani nevíš, jak jsem rád, že tě mám na blízku...a snad ti to v budoucnu oplatím...chtěl bych, abys byl šťastný." Zašeptal jsem a pokračoval ve sledování filmu. Chvilku jsem koketoval s myšlenkou, že bych jej před finále vzbudil, ale neměl jsem to srdce jej probouzet. Přestože se mi chtělo na záchod, řekl jsem si, že to ještě vydržím. A tak jsem si sám užíval finále prvního filmu. Možná si pustím i druhý, ale budu se muset vyplížit na záchod. Vypadá to, že spí jako špalek, ani by se nemusel vzbudit, když bych mu opatrně položil pod hlavu polštář a vstal. Ale do konce zbývá ještě pár minut, takže si tedy počkám.

Matěj Kopecký - 29. července 2020 22:37

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Je rád? Jasně, že je rád. Myslím, že mě hladí. Vojto, co to děláš? Možná je to pro něj přirozené. A nebo to tak prostě cítí. Myslíš, že mě... To? Co to? No, to. Jakože, má rád nebo tak.Sestra dál mlčela, jen zavrtěla hlavou. Vojta asi neví, že nespím. A neví, co jsem slyšel. Že chce, abych byl šťastný. Postarám se o to, aby byl on. Nechal jsem ho chvilku si ještě myslet, že spím. A poté jsem se pohnul, pootevřel oči a podíval jsem se na něj. Přesunul jsem se do lehu na zádech. ,,Ahoj." Usmál jsem se rozespale a hleděl na něj.

Vojtěch Sedláček - 29. července 2020 23:29

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Sotva začaly titulky, Matěj se začal vrtět. Přetočil se na záda a hleděl na mě svýma krásnýma očima! "Odpočatý? Vytuhnuls hodně rychle." V mé tváři mohl vyčíst, že jsem spokojený, ba dokonce šťastný. Potlačil jsem potřebu jít na záchod. Ještě chvilku vydržím. Za tohle to stojí. Chvilku jsem mlčel a díval se na něj. "Nad čím přemýšlíš?" Zeptal jsem se jej polohlasně, jako bych nechtěl, aby nás někdo další slyšel. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou, jak se cítí, jak vnímá to, že se probudil a já se jej dotýkal, ač něžně, nevinně, opatrně, abych té křehké a zároveň silné bytosti neublížil. Trochu jsem se začal ošívat. Ne, nevydržím to. Myslel jsem si, že jsem pánem svého močového měchýře. Chyba! Já bláhový! "Promiň...musím si odskočit...tvůj polštář se hned vrátí." Podepřel jsem mu rukou hlavu, lehce ji přizvedl a vyklouzl zpod něj. Cupitavými kroky jsem zamířil do koupelny. Jaká to úleva. Neuvěřitelné. Ještě chvilku a byla by pode mnou loužička. Opláchl jsem si ruce a následně i obličej. Mé líce opět hořely, ale už mne to toliko nerozhodilo. Zíral jsem na sebe v zrcadle. Je nějaká šance...že by on a já? Udělal bych pro něj cokoliv, aby byl šťastný. Měl jsem v sobě tu nesobeckou, nezištnou touhu udělal jej šťastným, stůj co stůj.

Matěj Kopecký - 29. července 2020 23:50

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Hmm." Usmál jsem se, dělal ospalého. A on koukal na mě. Minuty, hodiny, roky...? Možná to tak bylo. ale vypadal spokojeně, nechtěl jsem mu to sebrat. Ani na chvilku. Tázal se. Nad čím? Nad ničím. Nad mou misí. Abys byl spokojený, abyses nechtěl zabít, abys byl rád, že žiješ. Že někoho máš. Někoho ve svém životě, že jsem tu pro tebe a ty pro mě, ty můj malej buzíku. ,,Ani nevím. Teď jsem se vzbudil." Daroval jsem mz další sladký úsměv a brzy na to mi můj polštář utekl. Co budu dělat? Mám čekat a nebo se zvednout? Ležet a přemýšlet? Vojto Vojto... Jsi má mise.

Vypravěč - 30. července 2020 18:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Čas bylo něco, co Vojta potřeboval, aby se jeho stav ustálil. Za poslední týdny neproběhla žádná psychotická epizoda, žádný mental breakdown. Vše bylo v pohodě. Pravda, trochu se uzavřel. Prakticky od té doby, co mluvil o své babičce, se o něm Matěj nedozvěděl nic dalšího, nic z jeho minulosti. Je to pro něj temná doba, to je jasné. Chce to čas, než se opět otevře. Život spolubydlících probíhal hladce. Pravidelně jsem se střídali v tom, kdo bude vařit a kdo poklízet. Všechno jako v pohádce. Nestalo se, že by Vojta ohrožoval Matějovu heterosexualitu a ani naopak. Za poslední týdny tvé povinnosti chůvy spíše polevily a už jsi necítil takovou potřebu stát Vojtovi za zadkem 24/7. Příjemná změna, pro oba z vás. Matějovi se blížilo zkouškové, respektive prosincové předtermíny a to znamenalo spoustu učení. Zároveň se mu podařilo sehnat fajnovou brigádu. Doučování dvou spolužaček, které nebyly zrovna nejchytřejší, ale byly hodné a jejich bohatí rodiče doufali, že s trochou peněz dokáží zlepšit prospěch svých potomků. A tak trochu se zdálo, že jedna z nich našla ve svém lektorovi zalíbení, protože se chtěla scházet častěji. Dobrá příležitost přivydělat si a komu by vadilo nezávazné randění, že? Vojta si sehnal práci. Vrátil se k tomu, co ho už na gymplu bavilo. K něčemu, kde je lidský kontakt omezený na pracovní úroveň a jeho četnost je poměrně nízká. Nastoupil na místo juniorního programátora do menšího týmu pracujícího pro pro různé klienty a to nejen v Brně. Dvakrát až třikrát týdně pracoval v kanceláři, ostatní dny z domova. Byl to kompromis. Trochu se socializoval, ale ne tak, aby mu to bylo nepohodlné. čtvrtek 18. prosince Do Vánoc už zbývalo jen pár dní. Matěj přišel okolo osmé hodiny domů z doučování v kavárně, které se protáhlo. Bylo zvláštní, že Vojta není doma. Obvykle chodí domů mezi šestou, sedmou, ale na druhou stranu to nemuselo znamenat žádnou katastrofu. Matějovi zazvonil telefon. Na displeji bylo číslo, které mu bylo cizí.

Matěj Kopecký - 30. července 2020 19:06

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Čas ubíhal mílovými kroky a já si toho všímal každým dnem. Listopad skončil, pomalu nastoupil prosinec a s ním sníh. V Brně ho nebylo moc, za to doma ano. A jak zavládla zima, Vojtův stav se pořád zlepšoval. Už jsem o něj neměl takový strach, teda už nemám. Našel si práci, ve vaření a uklízení se střídáme. Abych mu mohl pomáhat s vodou, internetem a tak, Petra mi dohodil a menší job. Studuje to samé co já, začala se kamarádit s několika cizími holkami a ty potřebuji doučování jako sůl. Nejdříve to chtěla dělat sama, ale zjistila že jim to kazí přátelství. Protože jsou fakt blbý jak poleno. Jak pumpička na saně. A aby z toho Péťa neměla nějaký traumata rozhodla se do toho zapojit mě. Ne jenom proto že mi všechny předměty docela jdou, ale podle mě taky proto že se jim líbím. Těm holkám teda. Vlastně mi přijde že jsi ze mě udělala Péťa takovou d****. A štve mě to. Prachy jsou prachy. Nedá se nic dělat. Abych mohl Vojtovi přispívat na nákup jídla, placení vody, elektřiny a dalších věcí, prostě jsem potřeboval nějakou brigádu. Eliška s Ivčou mají bohaté rodiče, kteří touží po tom,aby jejich tupé dcery měli titul.. Nabídli mi pěknou sumu. Prakticky jsem to nemohl odmítnout, protože nejen peněžní situace s Vojtou, svědomí a Petra, ale i Eliška s Ivanou mě do toho nutily. Nakonec jsem tedy souhlasil. Teď mi však přijde, že mám všeho nad hlavu. Aspoň Vojta mi dělá radost. Eliška mi nadbíhá, mám pocit, že si kvůli mě odbarvila půl hlavy na blond. Myslí si, že jsem nějakej eboy z tik toku, kterýmu nikdo nerozumí. Jede po mě jak vosa po bonbóně. Nosí obří tmavé linky a děravé silonky, vysoké boty, černé hadry. Rodiče asi nemají radost. Ale platí mi. Nemáme na sebe s Vojtou moc času. Já vstávám brzo, a on chodí domů pozdě. Okolo sedmé není tak pozdě, ale já jsem zahrabaný v knížkách až do rána. Mám pocit, že od té doby, co mi řekl, že je gay, jsem se o něm nic jiného nedozvěděl. Dávám to za vinu nedostatku času a taky už spolu nejsme 24/7 zavření v bytě. Každý máme to svoje a zůstávám tu snad jen tak pro sychr. Moje mise vypadá úspěšná. Jsem doma zase sám, seděl jsem nad anatomii, učil se kosti ptáků a šel si jen udělat pití do kuchyně, když v tom mi zazvonil mobil. Kdo to je? Udělej to! Udělej tu věc! Tak jo, hehe. Zvedl jsem to a co nejklidněji promluvil. ,,Zvířecí krematorium Ostrava, jak vám mohu pomoci?" A Kika leží na zemi v křečích, já se snažím nesmát.

Vypravěč - 30. července 2020 19:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Matěj Zvolils velice humorné představení do telefonu. Není to zrovna běžné, ale k tobě to tak nějak patří. "Dobrý večer. Nadstrážmistr Valerie Hůlková. Mohu prosím mluvit s Matějem Sedláčkem?" Jakmile jsi slyšel své fake jméno, tušils problém. Jen málo duší ví, že jsi použil Vojtovo příjmení, aby jsi se k němu dostal, když byl v ústavu. Volá ti policie, protože praskl tvůj problém? Udělal si Vojta něco a tebe čeká kdo ví co? Nebylo by to poprvé, co někdo, kdo vypadal spokojeně, šťastně, trpěl vnitřně a sáhl by si na život. Dech se ti zatajil. A nebo je to celé nějaký vtípek, který zosnoval Vojta? Ale polož si otázku, je to věc, kterou by udělal?

Matěj Kopecký - 30. července 2020 19:30

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nadstrážmistr? Sestra po mě hodila vyděšený obličej. ,,Oh, pardon, to já jen tam straším operátora. Ano, jsem to já. Co se děje?" Snažil jsem se znít klidně, v duchu jsem si ale už balil věci a přemýšlel, kde se asi schovám akde vezmu peníze. Co budem dělat? Venku je zima, nemůžeš jen tak utéct do lesa. Nebo se něco stalo Vojtovi? Proboha ne! Jeho aura byla skoro čistá, nemohlo se mu nic stát! Jak na mě přišli? Všechno vypadalo v pohodě, tak co je? Ksakru!

Vypravěč - 30. července 2020 19:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vojtěch Sedláček vás uvedl jako svůj kontakt pro případ nouze. Váš bratranec je na ošetření v Nemocnici u Svaté Anny. Poté co bude ošetřen jej podrobíme výslechu. Můžete jej vyzvednout? V případě, že nebude k dispozici, můžeme pana Sedláčka eskortovat služebním vozidlem." Ne a ne se dozvědět, co mu je. Zdá se, že do telefonu ti to neřekne. Ale vyslechnout jej? Kdyby si chtěl ublížit, vyslýchali by jej?

Matěj Kopecký - 30. července 2020 20:33

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Sedl jsem si na židli a zůstal tam jako přikovaný. To ne! Co se mu stalo? Vždyť byl už v pohodě, jeho aura byla skoro čistá, nebrečel, vycházeli jsme spolu a se svou prací byl spokojený. Jak se to mohlo stát? Byl jsem neopatrný strážný anděl? Možná jsem si neměl brát ta doučování, možná jsem se mu měl víc věnovat. Snažil jsem se, ale ne dost, ne dost na to, abych ho ochránil před jím samým? ,,Prosím, co se stalo? Ublížil si?" Ptal jsem se hned té policajtky. Proč na výslech_? Musel se do něčeho zaplést, neb o co? ,,Vyzvednu jej, samozřejmě. Zvládneme to bez auta?" Ptal jsem se. Musel bych pro něj a to jsou čtyři hodiny! To už může být mrtvý, sakra!

Vypravěč - 30. července 2020 21:21
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pane Sedláčku, váš bratranec byl napaden, ale nebojte se, je v dobrých rukou. Bohužel vám nemohu podat bližší informace. To je v kompetenci ošetřujícího lékaře. Kolega si jej brzy převezme a sepíše s ním výpověď. Myslím, že to zvládnete bez auta." Policistka se s tebou následně rozloučila. A tobě šrotovalo v hlavě, co a jak se vlastně přihodilo!

Matěj Kopecký - 30. července 2020 21:32

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Napaden? Někdo napadl mého... svěřence? Tak to ne! Ten dostane bídu, já ho... Jestli se kvůli nějakýmu zmetkovi Vojta složí, tak ho zničím! Nebuduje si tu Vojta znovu sociální vazby a život jen proto, aby mu to někdo zkazil! ,,Dobře, děkuji vám, nashledanou." Auto nepotřžebujem, tak si oblíkám kabát a ve spěchu utgíkám na tramvaj, abych se ke svaté Anně dostal. Cestou volám Vojtovi.

Vypravěč - 30. července 2020 21:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Vojtův telefon je nedostupný. Říkáš si, že mohlo jít o loupežné přepadení. Bohužel teď nemáš možnost se s ním spojit.

Matěj Kopecký - 30. července 2020 21:47

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vojta mi to nebere, mám to dojem, že můj možná mobil ukradli? Ach jo, zase problémy, zatracené problémy! Spěchám, sestra mi skoro nestačí. No, blbost, vždyť lítá! A může procházet zdmi a nebo mizet. To mohu, ale hlavně, ať už tam jsme. Čím dřív to bude, tím lépe, Vojta nás jistě potřebuje! Jo, musíme ho zachránit. A zničit toho zmetka, co mu to udělal! Doběhl jsem na recepci, poprosil o info, představil se jako Sedláček a sestra mi řekla, kam jít. Zamířil jsem tam tedy a usadil e v čekárně, připravený na cokoli. Snad je v pořádku. Snad z toho nebude mít šok, snad bude v pohodě, ten můj milý svěřenec.

Vojtěch Sedláček - 30. července 2020 22:01

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Byl jsem stále v šoku, ale v bezpečí. Doufám. Matěj se o mě určitě strachuje... Tato myšlenka mne vedla k tomu, že jsem ze sebe vykoktal prosbu, aby někdo kontaktoval Matěje. Ležel jsem na lehátku, zatímco mi doktor lepil stehy. Naštěstí to není na šití, jen takové ty lepící stehy. Uf. Asi bych ty stehy s nějakým lokálním umrtvením zvládl, ale to by taky znamenalo, že by to byla hlubší rána. Po výslechu jsem dostal kopii lékařské zprávy a policie mi do vlastních rukou pošle zápis z vyšetřování, protokol, nebo jak se tomu vlastně říká. Konečně jsem byl volný. Trochu mě bolela hlava a malinko jsem zavrávoral, když jsem se zvedl z lehátka. Není se čemu divit. Opustil jsem ordinaci a první koho jsem spatřil byl Matěj. Seděl se sklopenou hlavou v čekárně. Zahřálo mě to u srdce, že jsem jej viděl. A až uvidí mě, všimne si zalepené tržné rány nad obočím, rýsujícího se monoklu. Zbytek není vidět. V ruce jsem držel mikinu a poničenou, potrhanou, špinavou zimní bundu. Ani mé kalhoty nevypadaly zrovna nejlépe, vlastně můžu je i bundu vyhodit. "Matěji...díky, že jsi přišel." Promluvil jsem, když jsem se přiblížil k němu. Stál jsem od něj asi metr a díval se na něj. Seděl tu jako hromádka neštěstí. A to, co jsem potřeboval já, bylo obejmout. "Matěji..."

Matěj Kopecký - 30. července 2020 22:13

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Otevřely se dveře, hned jsem ho viděl, proboha, kdybych věděl, že má zničený hadry, tak bych mu něco vzal! Venku je tak mínus dva! Do háje..... ,,Ahoj, ty vypadáš." Zhodnotil jsem jeho stav. To by bylo, abych tu nebyl, jsem přece jeho ochránce a on je můj projekt. I když jsem nebyl dosti opatrný a tak ho někdo napadl. Hnusně napadl, nad okem má motýlky a asi bude mít pěknej monokl. Zakotvil jsem se v normě teď je zraněný a otřesený. Neber si to za vinu, koho by napadlo, že ho někdo napadne, ne? Kolikrát přišel sám domů a v pohodě Tohle se prostě stane. A.. Vojta to zvládne, uvidíš. Já doufám, že ano. Nechci se vrátikt do času, kdy brečel každej den. Řekl mý jméno, došel jsem k němu. Obejmi ho! Proč? HNED! Tak jo, ježiš, nekřič na mě. ,,Co je? No tak, pojď sem." Natáhlo jsem po něm svoje paže a objal ho. Bude zase dobře, už jsem mu to řekl snad tisíckrát!

Vojtěch Sedláček - 30. července 2020 22:23

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Jakoby to Matěj vycítil. Zvedl se z lavice, přikročil ke mně a obejmul mne. Abych potlačil bolest, kousl jsem se do rtu. Byl jsem rád, že je tu. Jednou paží jsem jej přitiskl k sobě. "Au." Zasténal jsem. "Pojedeme domů?" Zašeptal jsem znaveně, vyčerpaně. Kdybych měl mobil, zavolal bych taxi. Ale co, zvládnu i cestu MHDčkem. Přišel jsem o peněženku a mobil, doklady naštěstí nosím zvlášť. Čert vem peníze a mobil, ale zařizovat doklady, ztracenou kartu, ne, to bych nechtěl. Jediným štěstím v neštěstí bylo, že ti dva, co mne napadli neměli více času očesat mě důkladněji. "Všechno ti doma povím..." Odtáhl jsem se od něj. "Pomůžeš mi..." Pozvedl jsem bundu. Bolí mě snad všechno a potřeboval bych pomoct s obléknutím. Mikinu si snad přes hlavu ani nepřetáhnu, ale s bundou by mi mohl pomoct.

Matěj Kopecký - 30. července 2020 22:33

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Co? Dobrý?" Přestal jsem s objetím a začala ho skenovat pohledem, jestli kromě zranění na obličeji nemá nějaká jiná, třeba ruku v gibsu nebo cokoli, čeho jsem si prvně nevšiml. Nebo batůžek ze zlomené klíční kosti. ,,Jasně, že ano." A co nejrychleji. Musíme spěchal, jinak mu bude hrozná kosa. Má potrhané a špinavé kalhoty, stejně tak bundu a jeho mikina... No hrůza hrůzoucí! Ale teď už mu je lépe. Proč myslíš? Jen taaak. Sestra skoro nikdy nemyslí nic jen tak, je mou velkou rádkyní až se tomu divím. ,,Dobře. A jo, tady." Vzal jsem mu mikinu a nacpal ho do ní, i do bundy. Jinak by asi venku zmrznul, dneska. I mě je zima a to mám čepku i šálu a mega teplej kabát. MHDčkem jsme spěchali, co to šlo, doma jsem Vojtovi pomohl s vyslečením až do trika a udělal jsem mu mátový čaj. Měl by si asi dát vanu, nebo sprchu, nebo tak, ale já to chtěl slyšet. ,,Tak pověz, co se ti stalo?" Zeptal jsme se ho a opřel se o futra dveří, zatímco jsem se zouval a sundával si šálu.

Vojtěch Sedláček - 30. července 2020 22:56

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Konečně jsme byli doma. Skoro jsem v šalině vytuhnul, za to asi můžou ta analgetika, která jsem dostal. Matěj mi pomohl s vyslečením. Bez něj bych s tím asi dlouho bojoval, ale i tak to bolelo. Dobelhal jsem se do obýváku a pomalu se posadil na pohovku. Lepší než židle v kuchyni. Natočil jsem se tak, abych viděl do kuchyně a tedy na Matěje. Nadešel čas na malé vyprávění. "Šel jsem z práce...řekl jsem si, že se pár zastávek projdu...že půjdu po směru linky a pak naskočím na šalinu...došel jsem na zastávku...už mi bylo chladno...přišli ke mně nějací dva týpci...podle mě jim sotva bylo osmnáct...prostě...ptali si jestli nemám cigára, já že ne...znáš můj názor na kouření. Vypadalo to, že odchází. Něco si šuškali a já jim dál nevěnoval pozornost...pak mě jeden z nich chytnul zezadu a ten druhý mě praštil do obličeje...dvakrát...možná třikrát...shodili mě na zem...sebrali mi mobil...peněženku...ten jeden do mě kopal...nemít na sobě zimní bundu, asi bych měl zlámaná žebra..." Měl jsem slzy v očích, hlas se mi chvěl, ale nebrečel jsem, statečně jsem se držel. Nebudu lhát, ty léky, které pravidelně beru na tom budou mít svůj nemalý podíl. "...nadávali mi do zkurvenýho teplouše...buzíka...a já nevím co ještě..." To vše pravděpodobně kvůli duhovému krytu na mobil. "Chvíli jsem si myslel, že mě zabijou...jediným štěstím bylo, že se blížila šalina...utekli...pak někdo zavolal sanitku...a skončil jsem v nemocnici. Podle RTG nemám zlomená žádná žebra...ale bolí to jako by mě srazil náklaďák...hádám, že tělo a ruce budu mít samou modřinu...díkybohu, že přijela ta šalina...v té tmě ani nevím, jak vypadali...měli kapuce, byla tma..." Svalil jsem se na pohovku a zasténal. Teď nevím, jestli se zvednu. Možná budu potřebovat pomoct. "Omlouvám se...určitě tě muselo vyděsit, když ti policie zavolala..." Na chvilku jsem zavřel oči, abych zatlačil slzy. Zhluboka jsem si oddechl. "Ať tě kvůli mě nenapadne nejít na ten zápočtový test, který máš zítra...nebo že nepojedeš k vašim, jak jsi jim slíbil. Budu v pohodě...zítra budu pracovat z domova..." Snažil jsem se poslední týdny ukázat mu, že se o sebe dokážu postarat. Dokud beru své léky...

Matěj Kopecký - 30. července 2020 23:10

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Odešel do obýváku, pomalu jsem ho následoval, až když jsem byl vysvlečený ze vší té zemní parády. Poslouchal jsem ho, co mi vypráví, nemohl jsem tam zůstat jen tak stát, šel jsem až za ním a když jsem slyšel, jak se mu láme hlas, bylo mi jasné, že to bylo víc než jen přepadení. Oni ho uráželi, kopali do něj, ublížili mu nejen fyzicky a zanechali za sebou uzlíček nervů. ,,Zmrdi." Zavrčel jsem a sedl si, Vojta se položil a tak jsme využil situace a jako když mi řekl, že je gay, akorát naopak, zvedl jsem mu hlavu a položil si ji na stehna. Co mám s tím klukem dělat? Samé problémy a já mám zítra zápočet! ,,Bude zase dobře, Vojti. Jako vždycky." Začal jsem ho jemně hladil pravou rukou op vlasech. Nechtěl jsem zajíždět na skalp, co kdyby tam měl nějaká zranění? ,,To víš, že jsem se lekl. Proč jsi jim neřekl moje real jméno? Jsem Matěj Kopecký, ne Matěj Sedláček. Jak mě ta policajtka oslovila, lekl jsem se, že si pro mě jdou za fejkovou identitu, nebo že sis to někde hodil. Bože, já se lekl." Já měl strach o sebe a až pak o něj, jsem špatný ochránce. ,,Co mám dělat, musím tam. Ale k našim se mi fakt teď nechce." Ne, proto, že bych byl líný, ale sakra, on mě tu potřebuje! Hmmm... Jeho aura je sice teĎ naplněná strachem, ale mizí to, s každým pohlazením.

Vojtěch Sedláček - 30. července 2020 23:25

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Ani nevím, proč jsem tě dál vydával za svého bratrance...měl jsem strach, že kdyby si mě tam nechali na pozorování...nepustili by tě za mnou...a asi jsem byl i trochu mimo." A tak nějak jsem tušil, že jej to upozorní, že se něco děje. Avšak nechtěl jsem jej takhle vylekat. "Ještě jednou se omlouvám, že jsem tě vyděsil." Uvědomil jsem si, že ležím na jeho stehně. Bylo to moc fajn, konejšivé, uklidňující. "Maty...vždyť je všechno v pohodě...říkám, že se o sebe postarám. V tomhle stavu ani ven nepůjdu...a jestli se vrátíš v sobotu večer nebo až v neděli...to nic nemění. Budu v pohodě...vážně." Před pár měsíci by si asi nepředstavoval, že to budu já, kdo jej bude uklidňovat a říkat mu, že bude všechno v pohodě. Můj život konečně začíná nabírat směr, který se mi zamlouvá. Konečně. Léky, pravidelná terapie, nová práce, můj spolubydlící...to vše se podílí na tom, že jsem šťastný. Po hodně dlouhé době. Pravda, bylo by fajn, kdybych našel něco jako lásku, ale nemůžu chtít všechno a dokážu žít bez toho. Pořád v hloubi duše doufám, naivně doufám, že by Matěj...jenže toho mít nemůžu. "Jestli se ještě potřebuješ připravovat na test...jdi...já se doplazím do koupelny...pokusím se umýt...a půjdu si lehnout...ani nemám hlad..." Vstal jsem a záhy jsem žuchl na gauč. Trochu se mi zamotala hlava. Prý slabý otřes mozku, drobné závratě, ale to přejde. Asi když jsem spadl na zem, praštil jsem se do hlavy. Štěstí, že jsem nespadl třeba na obrubník a nerozsekl si hlavu. Větší štěstí by bylo, kdyby mě nepřepadli, ale... Zkusil jsem to znovu, tentokrát pomaleji. Gestem ruky jsem zastavil Matěje. "Zvládnu to...trochu se mi zatočila hlava...ale..." Najednou se mi udělalo nevolno a já běžel do koupelny. Tedy urychleně jsem tam dopajdal. Zabouchl jsem za sebou dveře a vyzvracel se. Závrať, nevolnost. Ale to mě nezabije. Tohle zvládnu. Když bylo dokonáno, spláchl jsem záchod a přešel k umyvadlu. Opláchl jsem si obličej a vypláchl pusu. Pootevřel jsem dveře. "Jsem v pohodě. Asi se nemůžu koupat oblečený co?" Rozepnul jsem si kalhoty, které mi spadly ke kotníkům. Posadil jsem se na kraj vany a snažil jsem se sklepnout kalhoty z nohou. Měl jsem opodstatněnou obavu, že kdybych se předklonil, mohl bych si znovu ublinknout.

Matěj Kopecký - 30. července 2020 23:47

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,V pohodě." No, hrklo mě pořádně, když se mě ptala na vymyšlené jméno a byla to cajtka, to by nikdo nebyl v klidu. A já rozhodně ne, už kolikrát jsem vymýšlel, co udělám, až to praskne. Nemůžu být Vojtův bratránek navždycky, že jo. Snažil se mě mermomocí přesvědčit, že je v oku, ale já mu to nežral. Vypadá, že ho bolí celej člověk, navíc mi tu skoro brečel. Měl slzy v očích. ,,Chci tu být s tebou." A tak nějak jsem ukončil dohady o tom, zdali o víkendu pojedu domů. ,,Už mi to leze i ušima!" Mám pocit, že na něj musím dát pozor. Moje pocity se nemýlí. Občas jo, měl bys být k sobě upřímný. Občas, dobře. Vojta zkusil vstát a hned zase padl, později běží k záchodu a pak ho slyším jak bleje. Jasnej otřes mozku. Zvedám se a s poloúsměvem na tváři ho následuji, nakonec mi dokonce sám otevře dveře do koupelny. ,,Zvládneš, jo? Počkej." Zaculil jsem se zbavil ho kalhot úplně. Bral jsem to skoro jako zdravotní sestra. Není tu nic, co bych neměl a nebo neviděl, že jo. ,,A teď triko." Pomohl jsem mu z něj, i z ponožek. Nakonec na něm zbyli jen trencle. Tak to už snad dokáže, ne? ,,No, vanuj se, nebo jak chceš, donesu ti čisté hadry. Máš hlad? Musíš mít hlad. Je mi jasné, že máš hlad, Udělám ti vajíčka, jo?" Já stejně ještě nevečeřel, tak co. Na učení nemám ani pomyšlení.

Vojtěch Sedláček - 30. července 2020 23:59

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Matěj mne navštívil v koupelně. Aniž by se mne ptal, začal mne svlékat. Na gay fantazie jsem neměl ani pomyšlení. Jindy bych byl celý bez sebe, že mne svléká, ale teď to byla laskavost, kterou mi prokázal, protože nejsem zrovna ve formě. "Děkuju. To už zvládnu..." Seděl jsem před ním ve spodním prádle a nepřišlo mi na tom nic divného. "Brzdi...ne, nemám hlad...žaludek mám jak na vodě...nechci nic riskovat...najím se až ráno...dám si sprchu...pro jistotu si dám k posteli kýbl...vezmu si prášky a půjdu si lehnout...dík za péči, ale jsem v cajku...bolí mě celej člověk...ale s tím mi nepomůžeš...udělals toho pro mě dost...potřebuju si odpočinout...a ty budeš mít čas mrknout na učení...neříkals...že rodiče chtěli, abys zajel pro vánoční stromek...a padla řeč o cukroví...chtěl bych tě vidět v zástěře, jako zručného cukráře...nebo maminčina pomocníka." Zasmál jsem se, ale zároveň se mi úsměv zkřivil bolestí. Nemůžu se moc smát, they hit me like a truck... "Neodkládej to kvůli mně...prosím...vyčítal bych si to. Víkend tu sám zvládnu." Pokynul jsem mu rukou, aby šel. Jsem fakt načatej. Rychlá sprcha, ačkoliv si k tomu radši do vany sednu a pak směr postel. Nic víc.

Matěj Kopecký - 31. července 2020 00:20

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Uuuu. Tak teda ne. Jen si něco namažu. To stačí. Oblečení mu stejně donesu, jinak by tu škobrtal nahatej. Chce, abych ho už nechal, abych se o něj nestaral. A já chci opak. Chci se o něj starat, ale musím domů. Musím dovézt ten stromek! Pomoci mámě a tak. Ještě, že dárky už mám, i pro Vojtu se tam něco najde. Ještě jsem mu neřekl, že s ním chci trávit Vánoce. On rodinu nemá a já ano. Rád se podělím a rodičům to už nevadí. Prý nám koupili dárek dohromady, takže to nebude trapný. Řeknu mu to ráno. Jistě vstane, aby mě povzbudil. A když ne, tak prostě odpoledne, chill. ,,Dobře, no." Pokud pojede se mnou. Přece ho tu nenechám! Mám doma povinnosti, ale taky tady. Odnesl jsem mu oblečení, nechal ho se vanit a dle jeho rad jsem si sedl zpět k anatomii ptáků. Přijde mi, že už o nich vím všechno. Moho bych dělat zoozvěrolékáře s tím, jak obsáhlé naše okruhy jsou.

Vojtěch Sedláček - 31. července 2020 19:25

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Seděl jsem ve vaně a sprchoval se. Na místech, kde se začínají rýsovat podlitiny voda trochu štípala. Snad při každičkém pohybu mi tělem projela bolest. Nejprve jsem si umyl vlasy. Vmasíroval jsem si šampón do vlasů a pak jej spláchl. Následovala podobná péče o zbytek mého tělo, tentokrát se sprchovým gelem. Tu a tam jsem si u toho zasténal. Věděl jsem, že mě přes tekoucí vodu Matěj neuslyší. Má o mě starost. Chápu. Ale nemůže kvůli mně zazdívat rodinu. To není správné. Má s rodinou dobrý vztah a já do toho nechci ani v nejmenším vstupovat. Po pár minutách jsem vylezl z koupelny, oblečen v boxerkách a tričku. Byl jsem čistý, měl jsem umyté vlasy, vyčištěné zuby. Byl jsem jako nový. Až na to, že jsem byl pěkně potlučený. Poničené oblečení jsem odnesl do kuchyně a vyhodil jej do koše. Zítra ho budu muset vynést. Hodil jsem do sebe léky a zapil je sklenicí vody. Zastavil jsem se na Matějem, který seděl u stolu a učil se. Položil jsem mu ruku na rameno. "Ještě jednou díky...nebudu tě rušit...dobrou noc." Krátce jsem jej dlaní pohladil po zádech a odešel jsem do pokoje. Než jsem si lehl do postele, rozsvítil jsem si lampičku. Chybí mi můj telefon. Před spaním si někdy pouštím relaxační hudbu. Jdu-li spát dříve než Matěj, abych jej tím samozřejmě nerušil. Lehl jsem si do postele a neobešlo se to bez naříkání a sténání. Než jsem vytuhnul, díval jsem se na strop a přemýšlel. Proč já? Proč jim vadilo, že jsem teplej? Jak to může někomu vadit? Nic jsem jim neudělal... Pokládal jsem si spoustu podobných otázek, ale na žádnou jsem neměl odpověď. A pak jsem usnul jako špalek.

Matěj Kopecký - 31. července 2020 19:38

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Seděl jsem učení a slyšel jak Vojta otevřel dveře. Chvilku na to za mnou přišel, dotkl se mě a poděkoval mi. ,,Dobrou, Vojto." Odpověděl jsem mu a zase se za hloubal do plicních vaků čápa. Přišlo mi že je tak půlnoc přitom 2. Hodina noční už dávno od billa.at k mi došlo, že bych si měl jít asi už lehnout. Já jsem si ještě rychlou sprchu, během níž jsem si opakoval látku. Vstal jsem brzo, udělal si snídani, a když jsem to kafe, říkal jsem si jestli za mnou Vojta přijde nebo jestli se vzbudí, aby mi popřál hodně štěstí. Jasně, že bych ho sám nevzbudil. Je celý dobitý. Doufal jsem ale, že se vzbudí, chtěl jsem mu nabídnout, aby jel se mnou poznat moje rodiče.

Vojtěch Sedláček - 31. července 2020 21:29

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro V noci se mi zdály nehezké sny, ale neprobudil jsem se. Můžou za to léky nebo něco jiného? Netuším, každopádně se mi zdálo o tom přepadení. Na x různých způsobů. Jednou mě zmlátili víc, jednou mne pobodali, jednou jsem skončil pod koly tramvaje. Smrt na x způsobů. Ani bych nespočítal kolikrát jsem ve snu umřel. Přestože jsem neměl zrovna růžové sny, vyspal jsem se dobře. Fyzicky jsem byl vyčerpaný a tělo potřebovalo regenerovat, odpočívat. Otevřel jsem očka okolo půl osmé. Obvykle se probouzím dříve, ale dneska jsem si přispal. Asi není se čemu divit. Jako první jsem si šel vyčistit zuby a na záchod. Celé tělo mě bolelo a modřiny na hrudníku, rukou a též monokl se pěkně vybarvily. Matěj seděl už v kuchyni nad snídaní. "Dobré ráno. Chtěl jsem ti popřát hodně štěstí u testu. Do kolika jsi se učil?" Zeptal jsem se zvídavě, mezitím jsem si chystal svůj ranní lék a sklenici vody.

Matěj Kopecký - 31. července 2020 21:41

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nakonec se moje "sny" vyplnily a Vojta se za mnou dobelhal. Vypadal ospale, byl jistě ještě unavený a všude měl modřiny. ,,Ahoj, do dvou. A dík." Odpověděl jsem mu, usmál jsem se. Počkal jsem, až s sedne za mnou ke stolu, dával si léky. Pak jsem to na něj vybalil. ,,Pojeď se mnou k našim. Na jednu noc." Nabídl jsem mu to a pečlivě z jeho obličeje četl reakce. Doufal jsem, že bude souhlasit, nechci ho tu nechat a na Vánoce prostě nesmí být sám. Teď si to zkusíme a pak budeme spolu všichni jíst kapra se salátem a slavit. Jistě se tam zabavíme teď i poté, je třeba toho tolik udělat. Aspoň by měl rodinu, moji rodinu. Naši, co? Smekám, pane. Nabízíš mu dokonce i svou rodinu? On žádnou nemá. A vím, že mě potřebuje, že potřebuje někoho u sebe. Během svátků prostě nesmí zůstat sám!

Vojtěch Sedláček - 31. července 2020 22:28

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Byl jsem rád, že jsem seděl, jinak bych asi padl na zadek, jak to na mě vybalil. Pár vteřin jsem mlčel a přemýšlel nad tím, co řekl a jestli to vůbec řekl. Jestli to není následek mého otřesu mozku. "K vašim? Není to...divné? Navíc...tvůj táta mě zrovna nemusí..." Alespoň podle toho co říkal. Vnímá mě jako sociopata, který může být nebezpečný pro jeho syna. Nezdá se mi to jako dobrý nápad. "V tomhle stavu bych snad radši zůstal tady...a dal se dohromady...bolí mě každý nadechnutí. Navíc bych potřeboval pracovat...asi i přes víkend...bylo by nezdvořilé, kdybych jel s tebou a pracoval...v pondělí mám deadline a musím to stihnout. No tea no shade...nemyslím, že by na mě tvoji rodiče byli zvědaví."

Matěj Kopecký - 31. července 2020 22:35

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nechal jsem ho mluvit, ale nakonec jsem použil techniku, která sed mi osvědčila a Vojta nebude schopný odmítnout. Sice říkal, že bude pracovat a že se musí zregenerovat, což bylo všechno asi pravda, ale já hrozně chtěl, aby s námi strávil Vánoce. Vážně. Proto jsem ho taky musej dostat na poprvé k nám, abychom věděli, jestli to půjde a jestli z Vánoc nebude katastrofa. Vstal jsem a došel k němu, dřepl jsem si a vzal ho za ruku. Já vím, že bych to dělat neměl, že bych neměl využívat jeho orientace, ale chci s ním být na Vánoce! Cítím povinnost, musím a nevadí mi to. On je můj projekt a já ho dovedu do zdárného konce! I přes to včerejší přepadení. ,,Vojti, chci, abys se mnou jel k mým rodičům." Pověděl jsem mu, nebyl to příkaz. Až tolik... Bylo to softly řečeno a navíc jsme na něj hleděl nahoru.

Vojtěch Sedláček - 01. srpna 2020 00:10

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Matěj přešel na citové vydírání, nebo takovou podobnou taktiku. Držel mne za ruku, díval se mi do očí, klečel přede mnou. Kdyby mne požádal o ruku, řekl bych mu ano, ale takhle jsem nad tím váhal. "Víš, jak je těžké tě odmítnout? Chvilku jsem nad tím opravdu přemýšlel. Ale zvaž prosím tři věci...nemyslím, že by tvoji rodiče byli nadšení...druhá věc, musím dokončit práci...a třetí...nejsem zrovna v kondici...navíc budete chystat věci na Vánoce...hele...slibuji, že tam s tebou někdy zajedu...ale teď se to vážně nehodí...moc si vážím tvé péče o mě. Na druhou stranu...nemusíš se mnou být pořád...chci, abys žil svůj život...našel si na sebe, rodinu, přátele čas...věnovals mi hodně svého času...a neuvěřitelně mi to pomohlo...podívej se na mě...běžně se usmívám...našel jsem práci, která mě baví...díky tobě jsem začal nový život..." Jen letmo, hřbetem volné ruky jsem jej pohladil po tváři a usmál se na něj. Zlato, já to vážně zvládnu. Pomyslel jsem si.

Matěj Kopecký - 01. srpna 2020 00:21

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Doufal jsem, že bude nakonec, pod tíhou mého vydírání souhlasit, ale nestalo se tak. Obdařil mě velmi kvalitním monologem o tom, proč nemůže jet se mnou. A asi ani nechce. Prý, že je těžké mě odmítnout. To teda jo. Neměl by bejt vůbec schopnej mě odmítnout. Možná jsem měl vynaložit trochu lásky. Stačil by dotek mých rtů na jeho kůži a byl by můj. Teda... Dokud by kouzlo nevyprchalo. A aby se rychleji uzdravil, mohl bych mu vymyslet čaj. Až se podívám do almanachu. Ani nevím, kde teď je. Nechal jsem ho mluvit, taky aby mě pohladil. Chtěl bych nyt jeho pravý bratranec, aby měl na světě aspoň nějakou rodinu. Položil jsem svou hlavu na jeho stehna. ,,No... Víš, Vojti, jde o to, že jsem chtěl, abys je poznal ještě před Vánoci. Máma s tátou a já bychom rádi, kdybys strávil Vánoce s námi." A tak jsem doufal, že by se mohli poznat dříve. Ale asi se nedá nic dělat. Zvedl jsem k němu hlavu. Bude souhlasit? Přece tu nebude na Vánoce sám! To by bylo hrozné.

Vojtěch Sedláček - 01. srpna 2020 08:46

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Položil mi hlavu téměř do klína. Neodolal jsem a pohladil jej po vlasech. V posledních dnech jsem se jej snažil dostat z hlavy tím, že jsem začal používat různé aplikace pro seznamování, Grindr nevyjímaje. Přestože jsem nesklízel kdovíjaký úspěch, nevadilo mi to, alespoň jsem přišel na jiné myšlenky. Pomáhalo mi to nemyslet tak moc na Matěje, který se v podstatě stal mým bratrancem, pomyslně. "Díky za nabídku, ale ne. Vánoce jsou svátky, které se slaví s rodinou. Nejsem rodina a nechci interferovat do cizí rodiny. A vlastně nikdy jsem Vánoce kdovíjak neprožíval. Jsou to pro mě dny volna, kdy se člověk přežere. Nic víc. Nic míň. Třeba v budoucnu změním názor, až najdu toho pravého...jeden nikdy neví, co si na něj osud nachystá...takže ne, nepojedu s tebou na svátky k vašim, vyloučeno, bez diskuse. Jak říkám, velice si toho gesta vážím, ale nechci. Budu se opakovat, ale já to zvládnu." Ještě jednou jsem mu zajel rukou do vlasů, sjel po temeni až na rameno, které jsem jen lehce promasíroval, následně jsem ruku stáhl zpět. "Od kolika máš ten test? Abys nepřišel pozdě. To by byla škoda, když ses tak pečlivě, do noci připravoval."

Matěj Kopecký - 01. srpna 2020 09:47

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro On nechce? No to snad ne! To nemyslí vážně! Já se tak snažil a on nechce! Máma s tátou souhlasili, když jsem jim řekl, že nikoho nemá, došli jim argumenty. Lidi by měli být na svátky spolu. A já chci andělovat nad jeho ctěnou hlavičkou. Chci ho mít u sebe, ale on mi dal dvacet osm důvodů, proč je to špatný nápad. Zvedl jsem hlavu, probodnul ho pohledem. ,,Jsem tvoje rodina. Pravá a nebo ne, to je jedno. Neměl bys bejt na Vánoce sám." Copak on to tak necítí? Nechce být se mnou? Možná nesouhlasil, protože jednu návštěvu zrovna odmítl. Já jenom chtěl, aby nebyl tak osamělý. Vždyť ještě nepoznal ani moje spolubydlící! Úplně to shodil ze stolu, ale jsem si jistý, že ho k nám přece dostanu. Nebude chtít trhat rodinu, ne? Ale teď mu to neřeknu. ,,Od osmé." Řekl jsem stručně a vymýšlel protoútok ve velkém stylu. Nemá šanci. Ve skutečnosti tam mám být až na devět, ale nějak jsem ztratil chuť s Vojtěchem řečnit. Vstal jsem, odešel si do pokoje pro batoh. Aspoň budu mít hodinu čas na učení ve škole a taky potřebuju kafe. Pořádný kafe. Vzal jsem si chleba do ruky a rychle ho dožvejkal. Talíř jsemdal do myčky a prkýnko s nožem jsem umyl. ,,Běž si zase lehnout, ne?" Můj hlas byl lehce napružen.

Vojtěch Sedláček - 01. srpna 2020 13:02

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Proč bych neměl bejt na Vánoce sám? Je to jako každý jiný den v roce...nic spešl." Nechtěl jsem slavit Vánoce, protože jsem se měl úzce spjaté s babčou. Nebudu je slavit, když už není mezi živými. S životem babičky pro mě skončily i Vánoce. A žádná velká ztráta to není. Odpovědi jsem se nedočkal. Chtěl jsem změnit téma, ale místo toho mi Matěj zalhal, ani se moc nesnažil. Poklidil po sobě a odešel. V týdnu jsme se bavili, že je to od devíti, že se v klidu nasnídá a něco si zopakuje před testem. A teď mi lhal. Asi jsem ho rozhodil svojí odpovědí na jeho nabídku. Ale jak slušněji jsem ji měl odmítnout? Je snad lepší způsob? Jestli ano, zajímalo by mě to převelice. Ano, v jednom měl Matěj pravdu. Šel jsem do postele, ale nešel jsem spát. Pracoval jsem. Čekala mě hromada práce. Díky práci jsem přišel na jiné myšlenky. Nemusel jsem myslet na to, že mi Matěj raději lhal, než aby zareagoval na to, že jsem zdvořile odmítl jeho nabídku a na neměl jsem před očima včerejší přepadení. Dopoledne uteklo jako voda, přehouplo se v odpoledne a najednou byly dvě hodiny. Ani jsem si neuvědomil, že Matěj není doma, že jsem ještě neobědval. Prostě práce, práce, práce. Možná Matěj říkal, že jede hned po testu k rodičům, to mi možná vypadlo...

Matěj Kopecký - 01. srpna 2020 13:11

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Odešel jsem ve spěchu. Přemýšlel jsem o tom, jak Vojtu přemluvit a sestra se to zase snažila vymluvit mě. Chtěl jsem, aby se mnou jel, ale prostě... Já nevím, neměl by být sám. Test byl docela v pohodě. Nebral jsem to tak vážně, když na něj přišlo. Spíš jako kvíz, jako písemnou maturitu z češtiny. Kdo to nedá, ten se snad nemůže umět ani podepsat. Bavil jsem se tehdy a bavím se docela i při testu. Možná je to přírodním nadáním, které v rodině dědíme. Děda byl myslivec a babička čarodějnice, to by bylo, aby mi to nějak nepomohlo. Doma jsem se stavil jen na chvilku. Pro tašku. Bylu v ní schované už zabalené dárky. Pro mamku, tátu a i pro Vojtu. Pořád doufám, že nakonec pojede. Ani jsem mu neřekl ahoj. Stejně ho nebylo vidět. Jen z ložnice se ozývalo cvakání klávesnice. Víkend u rodičů byl super. Neubránil jsem se ale deep talku s mámou. ,,Vojta k nám nechce Dělá mi starosti. Po tom přepadení přece nemůže být doma sám. Ani mu nemůžu zavolat." Rodiče jsem o tom, co se stalo informoval už cestou vlakem k nám a teď s mamkou vykrajujeme linecký.

Vypravěč - 01. srpna 2020 19:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rodiče byli více než rádi, že tě viděli. Tedy na tátovi to nebylo tak znát, ale mamka se usmívala od ucha k uchu, když tě viděla. Čekala vás příprava cukroví. Tebe hlavně hnětení těsta, plnění formiček, mamka se ráda věnuje zdobení. Ale práci si obvykle dělíte rovným dílem. "Matýsku, jak jsem pochopila, tak je to spíš samotář...tvoje nabídka přišla v nevhodný čas. Možná kdybys s ní trochu počkal, podařilo by se ti ho zpracovat. Takhle je dost možné, že se zasekne a nehneš s ním. Možná má spojené Vánoce s nějakými silnými vzpomínkami. A třeba se u nich Vánoce nikdy moc neslavily...kdo ví...zkoušel jsi se jej na to zeptat? Zkusils mu naslouchat? Musím říct, že táta se na to moc netvářil. Asi by se hecnul, ale nadšený by z toho nebyl. Hlavně ho do ničeho netlač. Jak by bylo tobě, kdyby tě někdo do něčeho nutil? Je podobně paličatý jako ty...

Matěj Kopecký - 01. srpna 2020 19:46

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vykrajoval jsem sněhuláky a poslouchal, co mi máma říká. Asi měla pravdu. Docela jsem na něj tlačil. Vlastně netlačil, úplně jsem ho vydíral. Ale když já chtěl abychom byli na Vánoce spolu. . Vypadá to že spolu teda asi nebudeme. Ale mrzí mě to. ,,Říkal, že mu to nevadí, že je s tím v pohodě, že se nám nechce cpát do rodiny. Já jsem chtěl, aby s námi byl. Nikdo nemá bejt na Vánoce sám. Než se vrátím, zezelená a ochlupatí. Bude z něj Grinch! " Proč nechce být s námi. ,,Mami, já nechci, aby byl sám. Jestli nepojede, zůstanu s ním."

Vypravěč - 02. srpna 2020 00:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mamka si k tobě přitáhla židli a posadila se vedle tebe. Chytla tě za ruku. "Ty víš, že tě máme rádi nade vše...a je vidět, že ti na něm hodně záleží...přemýšlels nad hloubkou svých citů k němu? Vím, že bys taková slova asi nečekal od jednoho z rodičů...ale...od začátku jsem si řikala, co tě k němu táhne...na začátku jsi měl možná jiné pohnutky...chtěls mu pomoct...ale podle toho, jak o něm mluvíš, mám pocit, že pro tebe znamená víc než jen spolubydlící. A možná si to jen nechceš připustit." Dala ti pusu na tvář a obejmula tě. "Ať už tu budeš s námi, nebo budeš tam, kam tě táhne tvé srdce, nic se pro nás nezmění...pro mě budeš pořád můj Matýsek." Jediné dítě, které má.

Matěj Kopecký - 02. srpna 2020 10:26

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Divil jsem se tomu, co mi máma říkala. Já nejsem jako on, nejsem gay. Netáhne mě to ke klukům. V tvém případě tě to netáhne nikam, bráško. To je pravda. Možná prostě nepotřebuju nikoho dalšího. Eliščiny snahy jsou mi nepříjemné a Petra, která se mě snaží dokopat k tomu, abych si s El začal, mě už taky pěkně štve. Máma mě stiskla v náručí. Support ona umí dát, ale nedozvěděl jsem se, jak přinutit Vojtu, aby k nám jel. Možná prostě není šance ho donutit. ,,Díky, mami. Ale já nejsem na kluky. Vojta je skoro jako brácha. Zachránil jsem mu život, byl bych rád, kdyby ho nepromarnil ve smutku a osamělosti. Cítím se skoro jako jeho strážný anděl."

Vypravěč - 02. srpna 2020 17:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je jeho s kým budeš šťastný, jestli to bude holka nebo kluk. Důležité je, abys nepromarnil šanci a něčeho litoval. A co se týká Vojty...k ničemu ho nenuť. Pokud nechce, tak nechce...a třeba mu to vynahradíš jinak, pokud jsou pro něj Vánoce nějakým způsobem bolestivé...zkus vymyslet nevánoční alternativu, jak jej potěšit...někteří lidé Vánoce neslaví...a může to být z různých důvodů..."

Matěj Kopecký - 02. srpna 2020 19:05

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Možná mu chybí jeho babička. Teda, jasně, že mu chybí Ale na Vánoce na ni asi myslí. ,,Kéž bych mu mohl zavolat." Sklonil jsem hlavu ke stolu a vrátil se k vykrajování. ,,Máš ve všem pravdu. Zkusím něco vymyslet. Silvestr je taky den. Richard s Péťou a Betty s Maldou a Johanka chtějí hrát na bytě deskovky a pít a oslavovat. Myslíš, že by chtěl? Měl by se socializovat." Napadlo mě. Moje mamka je geniální rádce.

Vypravěč - 02. srpna 2020 19:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro "A co kdyby jsi se zeptal jeho...co kdybys zjistil, co chce? Co by mu udělalo radost? Jestli je takový introvert jak říkáš, lidi tolik nepotřebuje...víc pro něj znamená kvalita než kvantita. Říkals, že bere léky...takže pít nemůže...co myslíš, že by se stalo, kdyby se napil? Dokážeš si představit, že by na něj ostatní naléhali, ať si alespoň dá sklenku a pak ještě panáka...buď by odolával tlaku a vytvořilo by to hustou atmosféru pro jednu ze stran...nebo by se napil. Nejsem v tomhle směru moc zběhlá, ale léky udržují jeho mozek...tělo...v nějaké rovnováze...díky tomu je mu teď lépe, je to tak? Alkohol a drogy tuhle rovnováhu dokáží narušit...neučila tě babička o rovnováze těla a duše v souvislosti s bylinkami? Byl to její život a její znalosti byly neuvěřitelné." Neuniklo ti, že vzpomínka na babičku, maminku trochu zasáhla. Jeden by si myslel, že rodiče tu pro nás budou navždy, ale není tomu tak. A snad ještě horší je, když rodič přijde o své dítě. Znovu tě obejmula. Tentokrát kvůli sobě. "Jsi můj poklad a vždycky tě budu milovat nade vše. Jsem pyšná, že z tebe vyrostl takový skvělý muž. A jediné co si přeju je, abys byl opravdu šťastný."

Matěj Kopecký - 02. srpna 2020 19:38

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Mamina slova jsem si vzal k srdci. Jako vždycky zase měla pravdu. Nemůže pít, doktor mi to přece řekl. Jsem fak tele. Jak jsem mohl zapomenout? U Vojty nejde o to, co chci já, ale co chce on. Je můj "schovanec" nebo co, ale taky spolubydla. Musím se ho zeptat, jak chce trávit Silvetr. I když se mi příčí, abych ho nechal doma samotného. .... Víkend uběhl, měl jsem doma spoustu práce a tak, když bylo napečeno, naklizeno a stromek se prohýbal pod světýlky, mohl jsem v neděli domů. Odpoledne, zítra se snad dozvím výsledek testu. Rozloučil jsem se s rodiči a vzal nemalé množství cukroví do krabičky pro nás. Máma s tátou tomu moc nedají a tak mi to cpali horem dolem. ,,Ahoj! Jsem doma!" Volal jsem na Vojtu už ode dveří. Však jsme se neviděli dva dny a tak jsem někde v koutku duše pořád nervózní, jestli je všechno v pořádku.

Vojtěch Sedláček - 02. srpna 2020 20:55

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Většinu víkendu jsem trávil prací. Nechtělo se mi nikam chodit. Šel jsem akorát na krátkou procházku do obchodu, abych si koupil čerstvé pečivo, zeleninu a nějaké mlsání, třeba 90% čokoládu a černé pendreky! Nicméně podařilo se mi dokončit vše, co jsem potřeboval a i něco navíc. A ano, též jsem trochu relaxoval. Díval se na seriály. Bylo mi fajn a těšil jsem se na neděli, neboť jsem věděl, že se vrátí Matěj. Je mi s ním fajn, ale uvítám i čas, který mám jen pro sebe. Ačkoliv takového času se mi v poslední době dostává asi víc, než bych chtěl. Zpočátku to bylo fajn. Ale byly dny, kdy jsme se maximálně potkali, pozdravili se a to bylo vše. Mezi svátky by to mohlo být lepší. V sobotu večer mě přepadla podivná nálada. Nemohl jsem z hlavy dostat to přepadení, celé jsem si to přehrával a bylo mi z toho smutno. Nechtěl jsem na to myslet, ale nešlo to. Vyřešil jsem to tak, že jsem si před spaním zameditoval a po sprše šel spát. Obvykle medituji po cvičení jógy, ale na jógu se teď úplně necítím. V neděli jsem pro Matěje upekl zapečené těstoviny s uzeným a trochou zeleniny. Snad mu to bude chutnat. Z chodby se ozval Matějův hlas. Chtěl jsem ho trochu pozlobit a neodpovídat. Ale neodolal jsem. "Ahoj. Jsem v koupelně, věším prádlo."

Matěj Kopecký - 02. srpna 2020 21:29

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Zatímco jsem se zouval a svlékal, uvažoval jsem o tom, co Vojtovi řeknu. Asi by to chtělo menší omluvu. A když jsem ho slyšel z koupelny, vzal jsem si tašku do ložnice a schoval si do své části skříně menší balíček, zabalený v papír a černé igelitce bez popisku. Až za oblečení, dobře jsem to zakamufloval. Dárek pro Vojtu. Bude ho potřebovat. Poté jsem, snad nepozorován, odnesl do kuchyně dvě plný krabičky, spíš krabice, s cukrovým. Vosí hnízda, rafaello kuličky, pracny, rumové koule, perníčky, linecký, vanilkové rohlíčky a nejrůznější slepované volovinky. Prostě pořádný cukroví od maminky a ode mě. ,,Něco jsem dovezl, pojď sem prosím." Pověděl jsme mu a připravoval si omluvu, zatímco za mnou na stole byly dvě otevřené krabice.

Vojtěch Sedláček - 02. srpna 2020 22:16

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Hned jsem u tebe. Už budu hotovej." Pověsil jsem poslední kousky spodního prádla. Pak to třídit na mé a Matějovo. Nejhorší je to právě u spodního prádla a ponožek. Některé kousky prádla jsou si tak podobné, že bych si na to měl najmout malé číňánky nebo tak. Nevím proč, ale než jsem odešel z koupelny, zkontroloval jsem se v zrcadle, upravil si vlasy a možná jsem na sebe cákl i trochu parfému. Ale jenom možná. Ujistil jsem se, že mi to sluší. No, není to nejhorší, když vezmu v potaz, že jsem celý pomlácený, barevný od modřin. Ale většinu jich mám zakrytou. Odhalené mám ruce. I ty schytaly několik ran, jak jsem si kryl obličej přes údery pěstmi. Jsem takový...strakatý. Naštěstí hlava už mě nepobolívá. Matěj přivezl cukroví! Miluji sladké. On to ví a takhle brzy neprojdu dveřmi! "No páni...to je nádhera...a to cukroví taky." Zavtipkoval jsem. Jsem rád, že ho vidím. "Ani mě neobejmeš?" Vyplázl jsem na něj jazyk.

Matěj Kopecký - 02. srpna 2020 22:32

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Co? Jo aha, hehe." Sklonil mi kompliment já nejdřív nevěděl, o co jde a pak mi to došlo. Hehe, bromance vtipy, wow! Ale jsem si jistý, že to cukroví ocení Vojta mnohem víc než moji ehm krásu. Obejmout? To bych mohl. Natáhl jsem ruce a obmotal je okolo něj, nestiskl jsem ho, nejspíš bych pak slyšel několik bolestných zaskučení. Je celej fialovej, chudáček, vypadá hrozně, samý flek, samá modřina. ,,Promiň, že jsem tě nutil k nám jet." Skoro jsem to zašeptal a držel jsem ho hezky u sebe. Položil bych mu bradu na rameno, kdybych nevěděl jak na tom je a taky to neznal. Je to zatraceně nepříjemný, kdy mi někdo svou ostrou bradu strčí na rameno. A to ani nemusím bejt domlácenej. ,,Máma tě pozdravuje a tady vezu cukroví, co jsme pekli." Zase jsem ho pustil a ukázal mu, co to vlastně všechno je. Ty rumové koule by asi moc neměl.

Vojtěch Sedláček - 02. srpna 2020 22:49

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Neprotestoval, naštěstí pro něj. Já bych si to objímání snad vymohl tak či onak. Byl citlivý. Uvědomil si, že mě nemůže moc mačkat. Bylo fajn cítit jeho teplo, jeho vůni, jeho blízkost. A to i přes to, že jsem si snažil držet od něj odstup jakožto od romantického objektu. Původně jsem měl mít o víkendu rande, ale odvolal jsem to kvůli mému stavu. Taky jsem trochu zpanikařil, protože jsem na rande nebyl už ani nepamatuju. I'm a bit rusty. Omluvil se za nátlak, který na mě vyvinul. Zaskočilo mě to. "Maty..." Neměl jsem slov. Chvilku jsem nad tím přemýšlel. "To je v pohodě...já se bál, že se budeš zlobit...vím, že jsi do školy šel dřív, než jsi musel...vím, že tě to trochu naštvalo...a za to se omlouvám já tobě. Snažil jsem se být co nejvíc taktní, ale asi se mi to nepovedlo. Ale je to uzavřená věc. Nebudeme si kvůli tomu dělat vrásky." Ukázal mi cukroví, které přivezl. "Taky mamku pozdravuj, až s ní budeš mluvit...vy jste se zbláznili...museli jste na tom dělat celý víkend...to jsi sebral všechno nebo jste toho napekli horu?" Sbíhaly se mi sliny, sotva jsem to viděl. Postavil jsem vodu na kávu/čaj a rozhodl se, že Matějovi povím o tom, že jsem měl včera takovou těžší chvíli. "Slíbil jsem ti, že ti budu hlásit, jak mi je...včera večer na mě trochu padl splín. Nemohl jsem z hlavy dostat to přepadení...a taky se mi o tom zdálo. Ale nic se nestalo..."

Matěj Kopecký - 02. srpna 2020 23:08

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Moje apologies vzal dobře, dokonce mi to chtěl oplatit. ,,Nemusíš se omlouvat, přehnal jsem to." Vím, že jsem to přehnal. Tolik jsem chtěl, aby jel k nám, že jsem se na něj vůbec neohlížel a to je samozřejmě špatně. Teď si to u něj musím nějak nenápadně zpravit. ,,Hezky voníš, co to je?" Zeptal jsem se, všiml jsem si toho, jak jsme k sobě byli blízko, na dotek. Pak, když jsem se odtáhl, mi to ještě chvilku zůstalo v nose. Zajímavá vůně. ,,Dejme tomu, že máma miluje pečení a aspoň jednou do roka mě do toho chce zatáhnout. A pořádně. Se vším všudy. Dělal jsem těsto, vykrajoval, koulel koule, měnil plechy... Bylo to absolutně šílený! Ale teď je to hotové a já mám zase na rok pokoj." Zaculil jsem se a vzal jsem si s chutí jedno hnízdo. ,,Doma toho ještě zbylo, no jéje. Mamka toho chce vždycky napéct hrozně moc. Ale ani ona, ani táta, tomu moc nedaj." A tak to musíme sníst my dva a já ještě asi i ve škole porozdávám. A já z toho nebudu mít nic. Nedá se nic dělat, duchové nejedí. Ani nevíš, jak mi to leze na nervy. Sedl jsem si ke stolu, Vojta postavil vodu a čajík. Ano, dal bych si nějakou sračkami ochucenou červenou vodu, kdykoli, hehe. ,,To mě mrzí. Kdybych ti mohl zavolat, věř mi, že bych o udělal." Měl slabou chvilku? Bolavý moment? Měl bych ho znovu obejmout? Možná. Ale celý rozbolavělý to asi moc neocení, nevím. ,,Ale teď už je to dobrý, ne? Dneska mě už nic nečeká, tebe jo?" Mohli bychom si něco zahrát a nebo spolu ulehnout k telce. Teda jako... Koukat na telku.

Vojtěch Sedláček - 02. srpna 2020 23:32

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Když to řeknu, budeš se mi smát...ale dobře...John Varvatos Nick Jonas Crimson...a ne, nejsem fanoušek Jonas Brothers, to si nemysli...ačkoliv...Nick...hmm..." Nick Jonas se povedl, o tom ani potom. "Já si myslím, že je fajn, když takhle spolu pečete." Moje máma mě nechce ani vidět, natož aby se mnou pekla... Problesklo mi hlavou, ale zahnal jsem tu škaredou myšlenku, nebo její větší část. "Taky jsme s babčou..." Nedokončil jsem to. Nechce se mi o tom mluvit, příliš mnoho emocí a vzpomínek. "Ukaž...ochutnám třeba tohle..." Trochu jsem to zamluvil a natáhl se stejně jako Matěj pro vosí hnízdo. "Lahoda." Zalil jsem pro Matěje čaj, pro sebe rozpustnou kávu. "V pohodě, tím se netrap, už jsem si objednal nový mobil z Alzy. Ale nejspíš mi ho doručí mezi nebo až po svátcích. Ale když mi napíšeš na messenger, můžu ti odepisovat z noťasu. Kdyby se ti někdy chtělo, však víš." Usmál jsem se na něj. "Byl jsem velmi plodnej, myslím, že bych už nemusel pracovat následující dva dny...ale víš, že mi to nedá." Vzal jsem oba hrnky do obýváku. "Prosím, nandal bys pár kousků cukroví na talířek?" Oba hrnky jsem položil na prostírání na konferenčním stolku, poté jsem se uvelebil na pohovce. Tentokrát bych se po něm mohl válet leda tak já. Ale to by se mu nemuselo líbit. "Přestože jsem ti říkal, že Vánoce neslavím...vybral jsem ti dárek...jen jej dostaneš 27., až bude v určitém obchodě otevřeno."

Matěj Kopecký - 02. srpna 2020 23:51

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Eh.. Co? To je název parfémuj a nebo ses tu vyspal se čtyřma lidma?" Zeptal jsem se ho a pak jsem se zasmál. Ten parfém, nebo co to je, se jmenuje fakt stupidně. ,,Neměly je rády spíš naše matky? I když, teď se docela vracej." Mají tu divnou kapelu zase. Začal o babičce, ale zastavil se. Nechal jsem to tak, ucítil jsem slabý závan temného oparu okolo něj. Nene, dej si cukroví a hned ti bude lépe. ,,Venku je hrozná kosa. Fakt zima. Díky bohu za topení." Vojta mi zalil čaj horkou vodou a požádal mě, abych dal na talířek pár kousků. Pár? Tohle bude tak plný talíř, že bude koukat! Aaaaah, já chci taky! Však víš, že to nejde. Vstal jsem, vytáhl něco mezi tácem a talířem a začal to na něj pokládat, hezky ve skupinkách, aby to vypadalo hezky. ,Jo? To je dobře, zabavil ses. Navíc, v nejblížších dnech už ve škole skoro ne budu, budeme mít spoustu času na to bavit se v reálu. Akorát v úterý sem zaskočí Eliška, jestli to nevadí. Chce po mně ještě nějaké voloviny." Jeéj. Káča jedna otravná. ,,Můžeme spolu koukat na telku. Nebo co budeš chtít." Usmál jsem se. Je to na něm, jestli si bude chtít něco zahrát nebo jen budeme tupě koukat. Nebo bůh ví, co by on chtěl dělat. ,,Fakt: Uuuu, těším se." To bude fajn, aspoň nebudu jedinej. Já už mám jeho dárek hezky schovaný. Ještě, že jsem mu nakonec nekoupil mobil. Když už ho má objednanej, že jo.

Vojtěch Sedláček - 03. srpna 2020 19:02

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Hmm...kéž by...ačkoliv stačil by jeden...maximálně dva. Nebudu lhát, klidně bych si trojku vyzkoušel. Ale víc lidí, to mi přijde jako chaos. "To si nemyslím. Je to starší kapela, ale zas ne tolik." Nepletu-li se, začali hrát okolo roku 2005 a nemyslím, že by cílovkou byly maminy. "No...musím říct, že jsem překvapený, letos to vypadá na tuhou zimu...na netu jsem četl, že kolem štědrého dne spadnou teploty k mínus patnácti a že by mělo i hustě sněžit. Ale víme, že předpovědím počasí se nedá věřit." Šance, že vyjde předpověď počasí je jen o trochu vyšší než výhra v loterii. "Takže rande 23. prosince? To zní skoro jako...randíčko před Vánocema. Třeba ti přinese nějaký dárek...možná na sobě bude mít mašli. Ale neboj, nebudu překážet, budu v práci." Představa, že by tu měl rande s nějakou holkou ve mně vyvolala malou vlnu žárlivosti. A kdyby si to tu s ní rozdával, asi bych nebyl nadšený. "Vlastně jdu na půl dne 24. Obvykle tahle směna vychází na nováčky, což jsem já." A nevadí mi to. Pak přijdu domů a bude to pro mě jen další den. "Klidně. Nějaký návrh? Pokud nejsi proti, můžeme pokračovat v Potter maratonu." Za poslední týdny jsme krom Kamene mudrců shlédli akorát Tajemnou komnatu. "Jen tak náhodou, nemohl by sis půjčit auto? Docela by nám to pomohlo, až pojedeme pro tvůj dárek." Jinak se s tím budeme tahat a to by nemuselo být zrovna nejpohodlnější. Auto by nám vytrhlo trn paty, o tom žádná. Vmáčknul jsem se do rohu pohovky, s hrnkem kávy v ruce.

Matěj Kopecký - 03. srpna 2020 19:56

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Tak leda starší ségry, které nemáme." Má Vojta sourozence? Tipl bych, že asi ne. To by za ním ten sourozenec snad přijel, ne? I když, je dospělý a jeho matka pravděpodobně ani neví, že byl hospitalizovanej. To vím jenom já, jeho fakeovej bratránek. ,,To fakt? No fuj, to bude kosa." A co teprve u nás! To bude zase kosa. Ani lyžovat se nebude dát, snad. ,,Lyžuješ, nebo tak?" Mohl bych ho vzít na hory, na chvilku. Teda, kdyby chtěl. Pořád mám tendenci s ním chtít něco podnikat. ,,Bože néé." Zaskuhral jsem, když mi Vojta strčil do hlavy představu o Elišce, která pod kabátem má na sobě fakt jen tu mašli. ,,Co tě to napadá?" Podíval jsem se na něj a zakroutil hlavou. Možná... Ti to přeje, už chce, abys vypadnul. To by nebyl on. Možná závidí. A komu, Matýsku? Hm... Komu. ,,Vydírají vás z kůže. Já si sice tolik nevydělám, ale aspoň tam nemusím bejt pořád, jako ty. Vlastně stačí učit holku co je dumb as rock. Jak pumpička na saně, jak cedník na polívku." Teda dvě holky. Elišku a Ivanu. Elišce kromě blbosti nejvyšší nadělila obří kozy. Jsou jak...Velký! ,,Jo, klidně. Kdo bude spočívat na čím klíně dneska?" Zazubil jsem se jen tak na půl pusy. Asi bych ho pustil na klín, vždyť jsme doma sami a on by mi nikdy nic neudělal. ,,Můžu se zeptat doma a asi jo." Pohnul jsem rameny. Něco velkýho? Co to asi bude? Snad ne nějaká volovina! Zvedl jsme talíř se sladkým a odnesl ho do obýváku. Vojta už byl úplně namačkanej na konci, jakoby mi chtěl nechat maximum místa. ,,Tak je to jasný." Usmál jsem se, položil se a dal mu hlavu na klín, čaj jsem si položil na zem dál od Vojty, aby ho náhodou neshodil nohou. ,,Dík." Dal jsem mu pusu na koleno,však s homies je to v pohodě, dokud máš ponožky, ne?

Vojtěch Sedláček - 03. srpna 2020 21:22

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "To není žádná otročina...je to dobře placené a popravdě chodím tam rád. Naplňuje mě to. Je to fajnová práce, konečně dělám něco, co mě baví..." Na rozdíl od školy, která mě jen unavovala. Měl jsem pocit, že tam chodím a jen ztrácím čas a nic mi to nedává. Tohle byla volba, které nelituji. Jeho otázku týkající se klína jsem záměrně přehlédl. Tak nějak jsem si říkal, pokud se chci od něj distancovat po stránce emocionální, neměl bych se vystavovat tomu, že si ustelu v jeho klíně. Mohlo by mě to lákat a přivést na scestí. Nakonec si lehl do mého klína Matěj. Zvládnu to. Zvládnu. Štve mě, že nemám svůj mobil, protože jsem si předtím psal s jedním zajímavým chlapem, který byl ze mě celej hotovej. Napsal jsem mu z netu a měli bychom se sejít v úterý po práci. Takže vlastně nevadí, že tu Matěj bude mít návštěvu. Že bych vytloukal klín klínem? Možná ano. Tentokrát jsem s netflixem zápasil v pomocí dálkového ovladače. Nebylo to tak user friendly, ale dalo se. Upil jsem kávy a natáhl se k talíři s cukrovím, přisunul jsem stolek blíže, opatrně, abych nevylil jeho čas. Nabídl jsem si cukroví. Rozplývalo se na jazyku! "Je to moc dobré, ale musím se krotit."

Matěj Kopecký - 03. srpna 2020 21:32

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Jsem rád, že tě to baví. Trochu jsem se bál, když jsi mi řekl, že chceš pracovat." Byl jsem strachy bez sebe. Nebo spíš bez kontroly, kterou jsem v té době bezmezně vyžadoval. Teď si připadám až selfish. Chtěl jsem, aby byl v pořádku, nebo abych já byl v pohodě? Bylo to skutečně o jeho bezpečí nebo o tom, aby neudělal nějakou volovinu a nedostal mě do vězení? Posmutněl jsem, zmlkl, lehl jsem si na záda a koukal na něj, na jeho obličej, teda spíš na jeho bradu. Přemýšlel jsem. Dělal jsem to pro něj a nebo pro sebe? Chtěl jsem si něco dokázat, nebo jsem vážně chtěl ušetřit a vylepšit život člověka, kterého jsem sotva znal? Vždycky jsem myslela, že to děláš jen a jen pro něj. Nikdo jiný by to neudělal, víš to? Nemohl jsem být zahleděný do sebe. Já vím, ale dělám dost? Z mých myšlenek mě probudil až Vojta, rozplývající se nad cukrovím. ,,Jsem rád, že ti chutná." Pokýval jsem hlavou, ale množily se mi v ní úplně jiné věci, než sladký. Před Vojtou jsem se nikdy o lidi moc nezajímal. Co když má máma pravdu? Zvedl jsem ruku a dotknul se jeho brady. Ani nevím, co neb o proč to dělám. Mám nějakou melancholickou náladu.

Vojtěch Sedláček - 03. srpna 2020 21:56

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Já ti svým způsobem rozumím...však jsi šel s kůží na trh. Kdyby se mi něco stalo, mohl bys z toho mít průšvih. Ale myslím, že je to v pohodě. Podle doktora jsem stabilní a naprosto soběstačný. V zásadě už jsi z obliga. Nikdo už by po tobě nešel...leda po Matějovi Sedláčkovi. Ale už se nemáš čeho bát. Navíc...budu-li brát léky...neměl bych se vrátit do stavu, ve kterém jsem byl. Nechci...takhle jsem spokojený...mám práci...možná obohatím svůj osobní život..." Jeho mise je na konci. V podstatě je to na něm, kdy se bude chtít odstěhovat. Na druhou stranu jako spolubydlící je moc fajn a budu s ním co nejdéle to půjde. Ale pokud bych si někoho našel, asi by to moc nešlo. "Copak? Dneska mi přijdeš jako kočka...lísáš se...je všechno v pohodě? Znáš se mi...nezvykle tichý a myšlenkami jinde. Je doma všechno v pohodě? Vánoční melancholii bych vyloučil...na Vánoce jsi se moc těšil..." Jako kulisa nám běžel film. Oba ten film známe, takže nás nebude trápit, když chvilku nebudeme dávat pozor. Že by byl do té Elišky zabouchnutý, ale nechce mi to přiznat? Možné je všechno. Přál bych mu to. Já mu lásku dát nemůžu a každopádně si ji zaslouží.

Matěj Kopecký - 03. srpna 2020 22:12

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Jo, takže jsem v pohodě? Asi nikdy si za tenhle malý velký podvod nebudu připadat v pohodě. Děsí mě, že bych šel do vězení za to, že jsem tě unesl. Teoreticky jo, když to tak vezmeš. Unesl jsem tě do svého vlastního bytu. Cizí člověk, který se vydával za tvého bratrance a obalamutil tak úřady." Jsem zločinec. Ale chtěl jsem pomoct, ne? To, že jsem do toho risku šel znamená, že mi na něm vážně záleželo už od chvilky, co jsem ho zachránil. Nenechal jsem ho tam ležet a nenechal ho v ústavu. Dal jsem mu vidinu světlejších zítřků, dal jsem mu sebe a trochu citu, lidského tepla. Kontakt a někoho, kdo mu 24/7 stál za prdelí. To byl můj úkol. Teď bych se snad i mohl vrátit domů. Telka běží, Vojta si všiml, že na něj koukám, ucítil dotek na bradě. ,,Měl jsem deep talk s mámou. A říkám si, jestli jsem byl pro tebe dobrým ochráncem." Nechci mu říkat o tom, že si moje mamka myslí, že jsme gay, protože jsem se rozhodl starat o kluka, co si podřezal žíly... A nastěhoval jsem se k němu! ,,Většinu nebývám clingy." Dneska je to možná trochu jinak. Pohladil jsem ho po tváři. Má ji hebkou, nejspíš používá nějaký ty produkty n pleť, o kterých my hetero nemáme ani zdání. Nejraději bych vstal, sedl si mu na klín a normálně ho objal, položil mu hlavu na rameno, ruce dal okolo pasu... Obmotal bych se kolem něj jako Magnus kolem mojí ruky. Už dávno jsem ho měl přestěhovat sem,myslím, že ztrácí smysl platit si byt.

Vojtěch Sedláček - 03. srpna 2020 22:29

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Byl jsi tím nejlepším strážným andělem, kterého jsem mohl mít. Moc jsi mi pomohl. Vsadím se, že ti mamka říkala něco podobného. Bez tebe bych se nedostal tam, kde jsem teď. A už vůči mně nemusíš cítit žádný závazek...jsi volný..." A až budeš chtít, můžeš jít...jen to nemusí být tak brzy. Když si vzpomenu, jak těžce mi nedůvěřoval, teď je to lepší. Alespoň v to doufám. Kdyby ne, tak to dobře hraje. Ale chápu, byl jsem ve špatném stavu, dělal jsem blbosti. "Až budeš mít pocit, že...však víš...jak říkám, můžeš kdykoliv jít...ale prosím, neber to tak, že bych tě vyhazoval, to ne. Jen tím chci říct, že se nebudu zlobit, nebudu ti mít za zlé, když se posuneš dál. Koneckonců to jsem udělal i já." Kdo by si pomyslel, že mám za dva dny rande! Uvidíme, jak se to vyvine. Nemám přehnaná očekávání. Pro mě bude příjemnou změnou na rande vůbec vyrazit. Doufám, že příjemnou. "V pohodě...nevadí mi to." Usmál jsem se na něj. Usrkl jsem si kávy a vzal si další kousek cukroví. "Jsme kamarádi...žádná křeč. Nemám pravdu? Jsi můj nejlepší kámoš, takže máš nárok se po mně válet." Zasmál jsem se. O tomhle se mi ani nesnilo. Je to hrozně fajn. Můj spolubydlící, můj kamarád, můj anděl strážný.

Matěj Kopecký - 03. srpna 2020 22:42

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Byl jsem. Byl jsem!? Asi už jsem vážně volný. Už se o něj nemusím starat? Ale co když chci? Už mě nepotřebuje a jen to, že mi nabízí, abych se posunul znamená, že chce, abych se odstěhoval.Ale já nechci! Myslel jsem, že tu pořád mám práci, že ho nemůžu nechat samotného na světě! Chtěl jsi ho seznámit s přáteli a s mamkou a taťkou. To jsem chtěl. Možná už n to nebudu mít ani čas, ani šanci. Obličejem mi projel vyděšený výraz bezmoci. Já nechci pryč! ,,Promiň, já nevím, co to se mnou je." Vstal jsem a udělal to, co jsem měl v hlavě. Bylo mi skoro do breku, tolik jsem se nadřel a mělo by to skončit? Jsem jeho nejlepší kámoš, no tak, řekl mi to zrovna teď! Vystavil jsem se kvůli němu nebezpečí a pak dělal všechno pro to, aby to neudělal on. Nikdy jsem pořádné přátele neměl. Jasně, moji spolubydlící jsou lidé, které znám z dřívějška a trávili jsme spolu hodně času, ale u Vojty je to jiný. Nedokážu si představit, že bych odešel pryč. Položil jsem mu hlavu na rameno, přitiskl jsem se k němu jako chobotnice a objal ho jako koalí mládě svou maminku. ,,Nikdy jsem nepotkal nikoho, na kom by mi záleželo od první sekundy. Až do tebe." Řekl jsem a mohlo to být víc než talk ke kámošovi, ale já to tak neviděl. Nikdy ho nepustím!

Vojtěch Sedláček - 03. srpna 2020 23:19

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Maty, klid...já tě nevyhazuju. Jen říkám, že už nejsem tvým závazkem...nic se přeci neděje." Vypadal více než rozladěně. Co se ale děje mi nechce říct. Nemá smysl to z něj páčit. Věřím, že když by chtěl, svěří se mi. Vstal a vypadalo to, že uteče. Neutekl. Místo toho mě obejmul. Možná má PMS nebo tak něco. "Já vím, jsem originál. A ty máš asi krámy, ty trubko." Pohladil jsem ho po zádech. "Dneska nejsi ve své kůži, ale to bude v pohodě. Ty přeci zvládneš všechny. V tomhle jsi mým vzorem, mým guru. A kdybych pro tebe mohl něco udělat, řekni. Možná bychom ti přeci jenom měli sehnat děvče...kdo ví, jestli mě příště nebudeš objímat během spánku...a co pak dál? Budeš mi dělat společnost ve vaně nebo tak? Znáš moje blbé vtipy. Neber mě vážně." Pohladil jsem jej ještě jednou. "Už jsem ti říkal, že jsem si domluvil rande? Můžeš na mě být pyšný! Vzal jsem si všechny tvé rady k srdci. Pravda, nečekal bych, že na rande půjdu strakatý od modřin, ale třeba budu vypadat jako rváč. Nebo naopak zahraju na jeho citlivou notu...uvidíme. Budu ti vyprávět. V úterý na mě s večeří nečekej, ale neboj, spát budu doma. Jsem slušně vychované děvče a mám své zásady." Odlepil jsem se od něj. "Možná z toho nebude láska, ale bude fajn si vyrazit ven. A ty bys to měl udělat taky. Ať tu neskončíme jako Will a Grace."

Matěj Kopecký - 03. srpna 2020 23:45

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nic? Všechno se děje! Všechno se motá v mé hlavě a sestra mlčí a ty mi říkáš, abych se uklidnil! Nejsem klidný jsem clingy, smutnej, naštvanej, bůh ví, co se mnou je, nejvyšší si se mnou pohrává, no tak, čarodějka je neklidná, čarodějce není dobře! Jak jeblý je říkat si čarodějka, když jsem kluk, doprdele. Moje aura se mění, rudne, tmavne, hnědne, i když běžně je zlatá, přímo září světlem. Nikdo jiný to nevidí, jen já v zrcadle. Teď je to jiný. Stískám ho pevně v objetí. ,,Já nemám krámy!" Jsem chlap. A on je gay. A já bosorka. Fuck it, oba k tomu máme blízko, kdyby mi neumřela ségra, nebyl bych to, co jsem. A kdyby se nenarodila, musel bych bejt holka já! POMOC! Mám v hlavě zmatek, nic nedává smysl. Jako bych ztratil smysl života! ,,Nechci žádnou holku." Nikdy mě to nezajímalo, vztahy, holky, kluci, what ever! Já počítal s tím, že budu do smrti sám, abych nepřivedl na svět potomka, kterej by tuhle kryplovinu zdědil. Ne, to nedovolím! Musí to skončit a já budu poslední. Objímat? Kdyby jen věděl. Udělal jsem to! Já to udělal a pak jsem zbytek noci nespal! Vojta jde na rande? Pokusil se mě od sebe odtrhnout, ale to se bude muset snažit víc. Takže pán se jde socializovat? To jsem nečekal. Nejraději bych tu studijní session s Elou zrušil a poslal ji do háje, ale mám z toho money! ,,Jsem rád, že jdeš na rande." Pověděl jsem a neplánoval ho pustit. Byl bych rád, kdyby mě takto chvíli nechal, cítím, že potřebuji kontakt. A židle mi ho nedá. Vojta ano. Stačilo by na něj pustit trochu magie a byl by jen můj. Kdybych chtěl. Radil mi, abych si někoho našel, ale já nechci! Nechci si nikoho hledat, nikdy jsem to neplánoval a nenechám se uhnat divnou káčou, co si myslí, že mě zajímaj tik tok thots. Nikdy, vážně nikdy, jsem neměl na nikoho crush a nikdy jsem se o nic nesnažil. Bylo mi jedno, co si ostatní myslí, úplně. Možná jsem větší samotář než Vojta, jen dokážu vycházet s lidmi na úrovni symbiózy. ,,Ne-nechci nikoho, chci být sám." Bydlet s ním navždycky, co? To by nešlo?

Vojtěch Sedláček - 03. srpna 2020 23:59

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Je rád, že jdu na rande. Jupí. Jsem rád, že je rád. Mám pocit, že je na mě pyšný. Urazil jsem velký kus cesty. Ale on nikoho, jak se zdá, nechce. To je mrzuté. Je mi ho na jednu stranu líto, na druhou třeba není vztahový typ. Třeba je mu lépe samotnému a třeba časem změní názor. Život jej určitě překvapí. Měl jsem pocit, že nejvíc mu pomůže, když ho budu objímat. I mně to pomáhá. Tiskl jsem ho tedy k sobě, ačkoliv mě to trochu bolelo. Ale já se bolesti nebojím. Byla, je a bude součástí mého života ať už v různých formách. Prý je důležité se s ní naučit žít. Pracuji na tom. "Pokud bys chtěl být úplně sám...stačí říct...pokud ti to takhle vyhovuje, tak je to v pořádku. Jen...kdybych omdlel, bylo to kvůli té bolesti...stačilo by jen trochu...povolit a bude to ok." Stoupl jsem si na špičky, přitiskl dlaň na jeho temeno a položil si jeho hlavu na rameno. To a tam jsem v myšlenkách sklouzl ke svému randíčku. Těším se na to asi jako Matěj na Vánoce. "Všechno bude v pohodě." Zašeptal jsem mu do ucha konejšivě. Nemám takový talent na práci s lidmi jako on, ale dělám co můžu. Rád bych pro něj udělal víc, jenže on si poradí. A poradí si, i když si někoho najdu a třeba se s ním časem sestěhuji. Třeba najde jiného svěřence.

Matěj Kopecký - 04. srpna 2020 00:16

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Já jen... chci být chvíli takhle." Přiznal jsem mu a stálo mě to mnoho úsilí. Říct, neříct, mlčet a prostě být? Navíc ho to bolí. Měl jsem na to myslet dřív! Ubližuju mu, tisknu ho moc pevně. Trochu jsem povolil, nechce, aby ho to bolelo, nejsem násilník, jsem jeho anděl. Vzal mě za hlavu a položil mi ji na jeho rameno. Zavřel jsem oči slabě zakňoural. Ani se nehnu. Je mi jasný, že mi něco výrazně chybí, ale jen na chvilku. Je to jako náhlá chuť na čokoládu, když ji zrovna nemáte doma a ani ji nemůžete sehnat. Je to potřeba náhlá a silná, nedovedu jí odolávat. ,To jsem ti říkal já. Zase bude dobře, bude zase dobře." Byl jsem jeho anděl, i on to tak bral. Vynořil jsem se ze tmy se světlem a trochou lásky.

Vojtěch Sedláček - 04. srpna 2020 18:07

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Však nic se neděje." Jestli mu to pomůže, je to to nejmenší co pro něj mohu udělat. Však o nic nejde. Padla na něj taková podivná nálada a já jsem tu pro něj. Od toho přátelé jsou, ne? "A teď to říkám já tobě. Karta se obrátila, kámaráde...život je plný překvapení, co? Já jsem s tím v pohodě, kdyby mi to bylo proti srsti, řekl bych ti to. Úplně jsem zapomněl říct, že jsem udělal zapečené těstoviny. Kdybys měl po tom všem sladkém místo." Jeho přirozená vůně je příjemná, ale neměl bych se jí vystavovat příliš, neboť bych mohl sklouznout zpět k tomu, že po něm budu toužit. Z toho jsem se dostával nějakou dobu. Probíral jsem to s doktorem, akorát jsem nemohl říct, že tím dotyčným je můj "bratranec". Tak jsem si vymyslel jiného kluka. Součástí procesu vytěsnění prý má být i seznámení s někým novým. Však jsem si to vzal k srdci a pracuji na tom.

Matěj Kopecký - 04. srpna 2020 19:07

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Hm." Zamručel jsem a už se ani nehnul. Tak Vojta jde na rande? To jsem nečekal. Nejspíš někdo z práce? Nebo hezkej doktor z nemocnice? Bůh ví. Přišlo to tak náhle. ,,Za chvilku." Pohnul jsem trochu rameny. Nakonec jsem jeho osobní prostor okupoval snad pět minut. Seděl jsem na něm a objímal ho. Bylo to příjemmé, uklidňující. K nikomu jinému bych si to nedovolil, leda bych si z Ely chtěl udělat matraci. Ale nespal bych s ní, fuj. Vždyť ani pořádně nevím, jak se to dělá. ,,Do-dobrý, stačilo, už to přeháním." Fyzický kontakt stačil. Při nejhorším si můžu v noci vyhonit, fakt nevím, co se mnou je. Nejsem horny, ani mi není úplně do pláče, ale chci se objímat. Dál už ho ale takhle využívat nesmím. Je gay, ještě by ho třeba něco napadlo. Neříkám, že by muselo, ale třeba... Nikdy nevíš. ,,Tak jo, pojď jíst." Podal jsem mu ruku, aby taky vstal.

Vojtěch Sedláček - 04. srpna 2020 20:00

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Jdeme na to." Natahoval ke mně ruku, ale vstal jsem, aniž bych ji přijal. Musím si držet odstup. Tohle objímání bylo velmi intimní a já vlastně nic necítil. Divné, že? Samotného mě to překvapilo. Myšlenkami jsem jinde. Těším se na úterý. Na nic jiného nemyslím. "Přidal jsem do toho i trochu zeleniny a také jsem to posypal sýrem, aby to mělo hezkou krustičku." Vnitřně jsem zářil a vlastně jsem se přiblble usmíval. Matěj šel do kuchyně a já na pár chvil zmizel v ložnici. Šel jsem odepsat pár zpráv Davidovi. Možná i pár lechtivých zpráv. Co jinému bych mu měl napsat, když mi pošle fotku, kde před sebou drží jen ručník! Jakoby nic jsem se vrátil do kuchyně. "Já si dám jen trochu, nemám moc hlad. A možná si šetřím místo na cukroví..." Matěj měl už nandáno a tak jsem si trochu na talíř nandal i já. Byla to taková dětská porce. Taky mu ten ručník mohl spadnout...a nebo si na to nejlepší počkám... Pomyslel jsem si lišácky.

Matěj Kopecký - 04. srpna 2020 20:13

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Tak to bude dobrota!" Jídlo mi zevrubně popsal a tak jsem měl dost jasnou představu o tom, co vlastně před sebe dostanu na talíři. Mojí ruku nepřijal, což mě trochu překvapilo. I tak jsem se vydal do kuchyně, abych našel ty zapečené těstoviny a nabral si. Chvíli jsem na něj čekal, říkal jsem si, co asi dělá. Aai píše tomu svému klukovi. ,,Dobře. Tak jen trochu." Nabral jsem mu málo a sobě naopak docela dosti. Jsem hladnej. ,,Jakej, ten tvůj objev? A kde jsi ho potkal?" zajímal jsem se jen tak během večeře. ,,Teda, jestli to můžu vědět, hehe." Usmál jsem se na něj. Ale má to dobrý, mňamka. ,,Je to fakt skvělý."

Vojtěch Sedláček - 04. srpna 2020 22:15

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Zasedli jsme ke stolu s večeří. Překvapilo mě, že se vyptával na Davida. Svým způsobem mi to lichotilo. "Potkal asi není to správné slovo. Psali jsme si na Grindru. To je gay seznamka. Víš, běžně nechodím po ulici a neptám se, kdo je gay a jestli nechce na kafe. V tomhle to máme trochu složitější." Pokrčil jsem rameny a zobnul si ze své porce. "Je to docela čerstvé, takže bych to nerad zakřiknul, ale je sexy, vtipný, milý. Párkrát jsme si volali přes face time...a neuvěřitelné je, že se mu líbím." Rozzářil jsem se jako sluníčko. "Nevím, co na mě vidí...třeba až mě potká, rozmyslí se...neberu to kdovíjak vážně. Nechám se překvapit, co z toho bude. To je asi nejlepší. Nemít vysoká očekávání." Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem měl kamaráda s výhodami a kdyby to bylo něco víc, byl bych ještě radši.

Matěj Kopecký - 04. srpna 2020 22:47

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Já vím, co to je, neboj, nejsem včerejší." Zasmál jsem se, na grinderu není nic zajímavého, však mi máme tinder, ne? Měl jsem ho předinstalovaný v novém mobilu. Smazal jsem ho, na co by mi byl? Bohatě mi stačí instagram a občasné nápady holek, které ve mě vidí rappera neb o tak něco. Eh. Má radost, je to vidět. Jistě si to užívá. Trošku pravé lásky, co? To mu ani empat nemůže dát. jen umělou potřeb u, umělý cit. ,,Vypadáš spokojeně. Nadšenej jsi, co?" Usmál jsem se na něj. ,,Ale! Vždyť nejsi ošklivej." Zamračil jsem se. Není, ani trochu. Najedli jsme se, ještě trochu jsem ho vyzpovídal okolo toho jeho chlapce a pak jsme se vrátili k televizi, tentokrát jsme šli spát stejně, byl jsem docela unavený. Dal jsem si jen krátkou sprchu a pak jsem se vedle něj položil. Usnul jsem docela rychle, z nějakého důvodu jsem vnímal tu vůni, kterou se našplíchal. Pořád, voněla hezky. Kdyby mi to nebylo blbé, natáhnul bych se k němu a přičichl si. Bál jsem se, že by se vzbudil. Další dny byly relativně fajn. Našli jsme si na sebe víc času. Navíc jsem se definitivně rozhodl, že se k Vojtovi chci nastěhovat na trvalo, což znamenalo převést Magnuse. To mohu udělat až budu mít auto, které jsem si domluvil nejen podle své, ale i podle Vojtovi potřeby, kterou mi vyslovil. Ještě jsem mu ale nic neřekl, chci chvilku počkat, abych věděl, že to tak vážně chci. V úterý jsem měl doma dostaveníčko s Eliškou. A... bože!

Vypravěč - 04. srpna 2020 22:55
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Úterý 23. prosince Štědrý den za dveřmi. Pro Matěje den dostaveníčka s Elou. Pro Vojtu pracovní den a rande s novým objevem. Hodiny ukazují 22:15. A Vojta se právě vrátil domů...

Vypravěč - 04. srpna 2020 23:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po doučování Eliška ze své kabelky vytáhla krabičku s mašlí. "Hodně jsi mi za poslední týdny pomohl se školou...a já bych se ti chtěla odvděčit malým dárkem...jen si to rozbal až zítra pod stromečkem...chtěla bych, aby to bylo úža překvápko. Navíc dárečky se přeci musí rozbalovat pod stromečkem." Přisunula k tobě krabičku a culila se na tebe. Odhaduješ, že by to mohla být krabička o rozměrem přibližně 10 x 15 x 5 cm. Chvilku čekala, co z tebe vypadne, ale pak začala zase povídat. Máš nějaké plány na Silvestra? Budu mít volnou chatu a bude tam pěkná akcička...říkala jsem si, že by se ti to mohlo líbit...trávili bychom spolu trochu času..."

Matěj Kopecký - 04. srpna 2020 23:17

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Samotné doučko proběhlo v klidu, ale potom se to trochu uvolnilo a Ela začala se svou novou taktikou. Chce mě uplatit? ,,Počkej, to přece nejde!" Řekl jsem jí a chtěl to odmítnou, ale tak nějak jsem počítal s tím, že bude neodbytná a nakonec jsem to přijal. Nebudeš se cítit trapně, že pro ni jic nemáš? Už se cítím, neboj. ,,No, tak jo. Ale já pro tebe kromě vědomostí nic nemám, promiň." Určitě ji napadne pusa pod jmelím. Eh, ještě, že tu s Vojtou žádný nemáme. Akce? ,, Já vím. Říkala mi o tom Petra. Asi tam nepojedu. Leda by mohl Vojta se mnou a chtěl by. Jinak chci trávit Silvestra s ním." Takže tohle je ta akce o deskovkách? Aha. Tak to mi nepřijde. Peťa ví, že mám rád hry. Takhle mě chtěla obalamutit, abych jel a Ela na mě mohla zkoušet ty svoje pohledy a flirtování. Odporný, jsem jak lovná zvěř!

Vypravěč - 04. srpna 2020 23:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Možná bych si dokázala dárek vybrat sama." Dívala se na tebe mlsně jako na zákusek. To je ten tvůj spolubydlící, co? Péťa říkala, že je divnej...říká se, že se s ním prej rozešla holka před celou třídou...a pak se chtěl oběsit někde ve škole...ale že se mu to nepovedlo...já se divím, že ho vůbec pustili mezi lidi...ale pokud si ho ohlídáš..." Uvědomila si, že musí trochu obrátit, aby si to nepohnojila. "Vlastně je to dobrý nápad...třeba mu to mezi lidmi prospěje...a věřím, že bys to nenavrhoval, kdyby nebyl v pohodě." Je průhledná až běda. "Já bych pomalu vyrazila...prý tu řádí nějací pobudové, co přepadají lidi...mám trochu strach..." Že by si říkala o doprovod na zastávku? Velice nenápadné. Ale může ji takový slušně vychovaný kluk odmítnout?

Matěj Kopecký - 04. srpna 2020 23:43

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Raději zůstaňme u vědomostí." Věnoval jsem jí nervózní pohled a pak ji poslouchal, jak mluví o Vojtovi. Co to mele za sračky? Oběsit kvůli holce? Vojta je gay! A podřezal se z osamění a bezmoci. Nikdo mu nebude takhle nedávat. ,,Vojta je jeden z nejhodnějších lidí na světě. Ale dost pochybuju, že by chtěl jet někam, kde na něj nahlížíte takto, takže odmítám tvou nabídku rovnou a ani mu o to nebudu říkat.! Ještě by se cítil zle z toho, co si o něm myslí moje fakeová kámoška Petra a její jeblá nohsledka! ,,To je pravda. Napadlo Vojtu. Sebrali mu mobil a peněženku. A skopali ho." Můj chudáček Vojta. Jestlipak je to rande v pohodě? ,,Ale máš pravdu, už bys měla jít. Spolubydlící je tu co nevidět. Pojď, doprovodím tě ke dveřím." Je mi jedno, co si myslí, je to kráva a nebude urážet mého chráněnce, kamaráda, spolubydlu.

Vypravěč - 04. srpna 2020 23:55
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Elišku tvá reakce velice překvapila. Prakticky nic neříkala, nasupeně se oblékla a odešla. Uvědomila si, že to posrala. Ale diplomaticky mlčela, protože doufala, že to s tebou urovná. A kdyby otevřela pusu, mohla by to zhoršit. Je možná blbá, ale vypočítavá dovede být. V jejích očích možná prohrála bitvu, ale dobývání Matěje ještě neskončilo.

Vojtěch Sedláček - 04. srpna 2020 23:59

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Těsně předtím, než jsem vyrazil z práce se mě zmocnila nejistota a strach. Deset minut jsem stál v kanclu a přemýšlel, jestli to nemám zrušit. Nakonec jsem si řekl, že ne. Nejsem srab. Dneska mi do práce doručili objednaný mobil z Alzy. Už nebudu jak ve středověku. Když mi David napsal, že za dvacet minut bude na domluveném místě, mne zlomila v pozitivním slova smyslu. A tak jsem odvážně vyrazil! Nejprve jsme se prošli po centru. Divil jsem se, co jej tak drželo v centru, protože když jsem chtěl vyrazit jinam, nenechal mě. Došlo mi to, když mi řekl, že máme rezervaci v jedné restauraci. Ano, nechtěl se příliš vzdálit, abychom tam dorazili včas. Bylo to velice pozorné. Nebyla to žádná high society, top class restaurace, ale rozhodně to byl lepší podnik. Jasně jsem mu dal najevo, že nechci aby mě zval, chvilku jsem jej musel přesvědčovat, ale nakonec mi ustoupil. Nechtěl jsem být jako Pretty woman, nechtěl jsem vůči němu mít závazek, něco mu dlužit. Po večeři jsme se šli ještě projít. Čas se nachýlil ke konci a David se nabídl, že mě hodí domů. Pro jistotu jsem mu neřekl, kde přesně bydlím. Navedl jsem ho pár ulic od mého bytu. Nějakou chvíli jsme seděli v autě a povídali si. Snad o všem možném. A v jednu chvíli se naše pohledy střetly a pak...pak se střetly i naše rty... Jak jsem říkal, jsem slušně vychovaná, počestná. Takže u líbání jsme začali, ale i skončili. Nejsem žádná lehká děva, rozhoďnožka. Rozloučili jsme se dalším dlouhým polibkem a já s motýly v břiše vyrazil domů. Respektive počkal jsem, až David odjede, abych mu mohl zamávat. Připadal jsem si jako ztřeštěná puberťačka. Kousek cesty jsem si radostí hopsal. Pak mi došlo, že je to až moc ztřeštěné, tak jsem toho nechal. Ani jsem neměl ponětí kolik je hodin. Pro jistotu jsem do bytu vklouzl potichu, kdyby Matěj spal. Ale v kuchyni se svítilo, pokud nezapomněl před spaním zhasnout, mohlo by to znamenat, že ještě nespí. Nechtělo se mi hulákat od dveří, abych nerušil noční klid. Jako myška jsem vklouzl do kuchyně, zbaven kabátu a svetru. Úsměv od ucha k uchu, cucflek či dva na krku. "Dobrý večer pane...jaké bylo doučko?"

Matěj Kopecký - 05. srpna 2020 10:39

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Nazdar!!" Když se za ní zabouchly dveře, měl jsem konečně klid a mohl být v chillu. Odešla nasupená jak papiňák, nafouknutá jak fugu a rudá jako paviání zadek. Blbka. Ještě jednou přede mnou může zkusit urazit Vojti, vážně! Udělal jsem si večeři, sedl si s ní k telce a koukat na Casa del Papel do zblbnutí. Chtěl jsem počkat na Vojtu. Byl jsem excited i za něj, ale zároveň jsem se trochu o něj bál. Takže zůstanu vzhůru, kdyby náhodou. Okolo čtvrt na jedenáct klaply dveře. Vojta je doma! Chvíli se zouval a pak se přišel přihlásit. Byl celý rozjařený a spokojený a smál se. Jeho aura byla plný červených jiskřiček. Oh páni. Měl úspěch. ,,Bleah. Chovala se odporně, poslal jsem ji pryč, tak naštvaně odešla." Pověděl jsem mu a hned jsem se soustředil na Vojtu. ,,No tak, doučování není důležité, pověz mi o tom tvém casanovovi!" Pověděl jsem a všiml jsem si několika ran navíc na jeho krku. Cucáky? Jsou snad na střední?

Vojtěch Sedláček - 05. srpna 2020 19:57

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Co provedla? Vyjela po tobě?" Zeptal jsem se překvapeně s neskrývanou špetkou zvědavosti. Je možné, že by na něj vyjela nějakým nepatřičným způsobem? Třeba že by se tu začala svlékat nebo já nevím co... "Jestli tě to rozhodilo, je to důležité, kdybys mi o tom chtěl povědět, rád tě vyslechnu." Jsem tu pro něj, jako on pro mě. Jako Will a Grace. Zeptal se na mě a na můj objev. "Není to žádný Casanova. Jmenuje se David." Zalovil jsem v kapse a vyndal mobil. Chvilku jsem hledal fotku, abych mu jej ukázal. Zobrazit SPOILER "Bylo to hrozně super. Vlastně 25. mě pozval na oběd. Chce mě vidět. Samozřejmě, že jsem mu nemohl říct ne. Nejsem blázen. Zdá se, že si též na Vánoce nepotrpí. Bylo to první rande, takže nechci předbíhat..." Nedokážu mu přiznat, že jsem naprosto propadl jeho osobnímu kouzlu. Že mi stál, když mě líbal, že kdybych neměl svoje zásady, rozdám si to s ním v autě. Neudělal jsem to, ale to neznamená, že jsem si to nepředstavoval. "Takže zítra do práce a další ho zas uvidím. Vím, že zním jako puberťačka, která odpočítává dny...a asi jsem..."

Matěj Kopecký - 05. srpna 2020 20:14

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Chtěla mě pozvat na chatu, kráva. Řekl jsem jí, že pojedu jenom když pojedeš i ty. Začala kecat totální hovadiny. Pak se vymlouvala, tak jsem ji poslal do háje." Neřeknu mu, že ho urážela. Ublížilo by mu to. Nikdy bych mu nic takového neřekl. Vojta se rozmluvil o svém novém objevu. Dokonce mi ukázal fotku. Proboha, co to je? Ten chlap vypadal, jako kdyby ho photoshopovalo 10 lidí. Hrozně umělý. Vojta je úplně jiný! Ne jako tenhle fakeovej model. Ale jestli je šťastný... ,,Líbí se ti, co? Nejsi zamilovaný? Skoro vidím, jak ti okolo hlavy létají srdíčka!" Ve skutečnosti jsou to jiskřičky. Ale to je jedno. Chtěl jsem mu říct, požádat ho, poprosit, jestli by si mě tu nenechal na trvalo ale teď se ho na něco takového nemohu zeptat. Úplně se rozplýval. Usmíval se, culil jako malá holka. Hrozně mu to takhle slušelo. Je spokojený a je to na něm vidět. ,,Takže se s ním uvidíš za dva dny. No, zítra ráno pojedu domů a vrátim se dvacátého šestého. Dárky si dáme sedmého, co? Koukám, že už máš mobil. To je fajn." Můžu ho kontrolovat. Snad ho nepřepadne vánoční depka. Teď má dva lidi, na kterých mu záleží, snad to stačí. Pomalu přestávám být jeho nejdůležitější osoba na světě.

Vojtěch Sedláček - 05. srpna 2020 20:52

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Musím se přiznat. Není to můj typ...ale když jsem si s ním povídal, uvědomil jsem, že to není jen model, že má podobné názory, že je zábavný...a ano, je o trochu starší, je mu dvacet sedm, ale to mi nevadí. Nemyslím si, že by to měl být problém. Věk je relativní..." Pokrčil jsem rameny. Musím říct, představoval jsem si, že Matěj bude mít větší radost. Nejspíš ho rozhodila ta pipina, která tu byla. "Můžeme klidně až přijedeš, tedy v pátek. Akorát tam zajedeme v sobotu. Snad ti táta půjčí auto. Při nejhorším bych mohl porosit Davida, kdyby to neklaplo." Třeba by mu to nevadilo. Říkal jsem mu, že mám spolubydlícího. "Jop, dneska mi do doručili do práce. Ani nevíš, jak jsem rád. Nejsem odříznutý od světa...od tebe, Davida...a to je asi vše. Nadiktuji ti číslo." A jak jsem řekl, tak jsem udělal. "Máš nějaké plány na Silvestra?" Já zatím ne, ale třeba bych mohl být s...

Matěj Kopecký - 05. srpna 2020 21:17

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Můj typ to teda taky není. Prý model, vždyť je umělý jako poprsí každé druhé zpěvačky, sakra. Nechápu, co na něm vidí. Vždyť je starší, mohl by to být nějaký úchyl. To nemyslíš vážně, Matěj? Je to úplně cizí chlap a ty ho hned soudíš podle fotky? Máš na víc. A jestli se Vojtovi líbí, tak to nebude žádný zmetek. Jenom chci, aby byl v bezpečí. Podle mě věk problém je. 27? Vždyť Vojta je málem o 10 let mladší. To nechápu, já bych si nikdy s nikým o tolik starším nezačal. Protože ty by sis nezačal s nikým, Matěji. To je něco úplně jinýho! ,,Určitě to klapne." Ne, nechci, aby mě někam vozil Vojtův novej boyfriend. ,,Jo, super." Hned jsem si uložil Vojtovo nové číslo. Zajímalo by mě, jestli ho má i ten jeho Casanova. Přirozeně asi ano. ,,Petra nás zve na chatu. Respektive Ela. Ale tam nepojedem, je to kráva a určitě by mě zase naháněla. Takže... Vlastně jo. Mám plán. Chtěl jsem Silvestra trávit s tebou." Usmál jsem se ma něj od ucha k uchu. Když má za chvilku další rande, co když třetí bude 31.?

Vojtěch Sedláček - 05. srpna 2020 21:47

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Se mnou...hmm...upřímně, třeba mě někam pozve David, nechci ti nic slibovat, ale vlastně bychom si někam mohli vyrazit ve třech. To by šlo, ne?" Zeptal jsem se ho v dobré víře. Třeba by jej poznal a můj potenciální přítel by se seznámil s mým kamarádem. To by bylo fajné. Dříve nebo později bych svého přítele seznámil s Matějem. Možná by měl Matěj vyrazit někam beze mě. Poslední dobou trávil čas jen se mnou. I on by se měl socializovat s jinými lidmi, krom té Elišky.

Vojtěch Sedláček - 05. srpna 2020 22:21

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro 24. prosince Na Štědrý den jsem měl být v práci na půl dne. Ale zůstal jsem tam déle. Nechtělo se mi domů. Ať jsem si nalhával cokoliv, bylo mi smutno. Chyběla mi babča, chyběla mi štědrovečerní večeře s někým blízkým. Utěšoval jsem se tím, že příští Vánoce bych nemusel být sám. Nemohl jsem jet k Matějovi a jeho rodině. Neznají mě. Kdo by si vzal cizího člověka. Nechtěl jsem být součástí nějaké charity, aktu z lítosti, kdy by mě vzali k sobě domů jako opuštěné štěňátko. Navíc Matějův otec ke mně nechová zrovna sympatie a já bych se mu měl nasáčkovat pod střechu? Ne. Vyloučeno. Když jsem dorazil domů, bylo mi pořád smutno. Prolistoval jsem stará foto alba, poplakal si, zavzpomínal. Měl jsem spoustu krásných vzpomínek. Šel jsem spát brzy, abych tu náladu zaspal. Ani jsem neměl chuť večeřet. Vzal jsem si prášky, osprchoval se a zaplul do postele v půl deváté. Neodpovídal jsem na žádné zprávy, prostě jsem to chtěl zaspat. 25. prosince Krásný to den. Smutek mě přešel, když jsem ráno otevřel oči a uvědomil si, že mě čeká rande s Davidem. Nemluvě o tom, že mi napsal pár hezkých zpráv, které mi zvedly náladu. Dopoledne jsem uklízel a pral prádlo, aby se to tu blejskalo, až se vrátí Matěj. Na oběd jsme se sešli v indické restauraci. Oba jsme svým způsobem šli proti tradicím. Nebudu zabíhat do podrobností. Romantická procházka, příjemná společnost, padající sníh. Jak z amerického slaďáku. Připadal jsem si jako v pohádce a doufal, že to nikdy neskončí. Ano, opět jsme si vyměnili sladké polibky. A došlo na trochu nevinného šmajchlování v jeho autě. Říkal jsem si, že na třetím rande bych se nebránil i něčemu...intimnějšímu. Krom jeho přenádherných očí se mi neuvěřitelně líbí jeho ruce. Jsou svalnaté, ale ne příliš, prostě tak akorát a to je něco, z čeho se mi podlamují kolena. Další rande jsme si domluvili na 27. odpoledne. Takže vyzvedneme s Matějem jeho dárek a odpo mě čeká randíčko s Davidem. Oh yas gurl! 26. prosince Dopoledne jsem si zacvičil jógu. Mé tělo mi to dovolilo, po zraněních, která utrpělo. Chybělo mi to. Potřeboval jsem se protáhnout. A třeba se mi ta flexibilita bude hodit, if you know what i mean. K obědu jsem si udělal mraženou pizzu. No big deal. Netflix, flirtování s Davem. Po depresi ani památka, haleluja. Dneska se vrací můj spolubydlící. Doufám, že si užil svátky s rodinkou a snad se vrátí dobře naladěný!

Matěj Kopecký - 05. srpna 2020 22:37

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Z nějakého důvodu mi ten Vojtův přítel vůbec nebyl po chuti. Přišlo mi, že je divný, na Vojtu moc starý a celkově se mi nelíbil. Sestra si myslí, že žárlím. Ale to je blbost, já nežárlím. Možná, že mě trochu mrzí, že už s Vojtou nebudu moct trávit tolik času. Teď má přítele, který je pro něj nejdůležitějším člověkem na světě a já se mu nemůžu rovnat. Beze mě by ale nikdy nebyl tak v pohodě. Ani nevím, co jsem čekal. Že mě bude donekonečna obdivovat a nikdy se neosmělí před lidmi? Musel jsem bejt hlupák. Vánoce Doma byly krásné. Kapr a salát, cukroví a ozdobený stromek. A pak dárky. Mámě jsem dal ten parfém, co hrozně chtěla a tátovi jsem koupil několik návazců na ryby. Woblery od Rapala. Stály mě asi tisícovku. Já dostal něco, co jsem vskutku nečekal. Máma s tátou se rozhodli na mě přepsat auto. Táta nejezdí a máma má svoje auto. Měl jsem obří papír, v malé krabičce byly klíčky. Dárek od Elišky jsem nerozbalil, zapomněl jsem ho "doma". Večer, poté, co jsme si rozdali dárky, jsem volal Vojtovi. Kontrolaaa. Nevzal mi to. Ani na zprávy neodpovídal. Mohl jsem jen doufat a telefon z nemocnice nebo od policie nepřišel. Snad je v pořádku. 25. prosince jsme jeli na oběd k babičce z tátovy strany. Tentokrát jsme obědvali krůtu s oblohou a příloha byla napůl rýže, napůl bramborový salát. Tak to mám rád. Potom jsme se nacpali cukrovím a nakonec domácími klobáskami a chlebem. Babička vždycky dbá na to, aby se stůl prohýbal pod jídlem. Táta se celou dobu bavil s dědou, máma s babičkou a s tetou a já se bavil se strejdou Viktorem. Pracuje v elektronice a hodně se vyzná. V autě mi nefunguje rádio, tak jsem ho požádal, aby se mi na to podíval. 26 prosince jsem vítězoslavně dorazil autem do Brna. Zaparkoval jsem úspěšně blok od našeho bytu. Tady to auto asi bude stát dlouho. Poté, co odvezeme ten Vojtův mega dárek. ,,Ahoooj!" Volal jsem přes celý byt. Trochu jsem se bál, aby byl Vojta v pořádku. A tak jsem se co nejrychleji vyzul a vysvlékl z kabátu a čepice, abych Vojtu našel.

Vojtěch Sedláček - 05. srpna 2020 23:20

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Když Matěj dorazil domů, pospával jsem na gauči. Měl jsem sen, který by se nepochybně dal označit jako erotický. V hlavní roli pan David. Překvapivě. Probudil mne Matějův hlas, nespal jsem tvrdě, ale tvrdý jsem byl jinde. Lehce jsem panikařil. Nechci aby mě tu viděl se stojákem. Not gonna happen. Přikryl jsem se slabou dekou, kterou jsem si tu příhodně zapomněl, když jsem tu večer poléhával a čučel na telku. Zachumlal jsem se a zůstal ležet. "Nazdar." Zavolal jsem na Matěje. Chvilku zůstanu v této poloze, nemusí vidět všechno. Na druhou stranu bylo vidět, že jsem trochu rozespalý a nebudu si muset příliš vymýšlet. Nerad lžu. Nejde mi to. "Jak bylo? Chceš s něčím pomoct? Jestli jo, dej mi chvilku...teď jsem se probudil." A voila, to nebyla lež. Mé svědomí zůstane čisté!

Matěj Kopecký - 05. srpna 2020 23:29

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Našel jsem Vojtu, jak leží na gauči přikrytý dekou Usmál jsem se a došel až k němu. Klekl jsem si vedle měj a objal ho. ,,Ahoj." Pověděl jsem, ulevilo se mi. Jsem rád, že je v pořádku. ,,V pohodě, pomoc není nutná. Jak ses měl? Proč jsi mi tl nebral? Měl jsem strach." Pustil jsem ho a zůstal vedle něj, sedl jsem si na paty. ,,Neuhodneš, co jsem dostal!" Usmál jsem se.

Vojtěch Sedláček - 05. srpna 2020 23:48

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Možná by se měl s tím objímáním krotit. Prolétlo mi hlavou. Dříve nebýval tak kontaktní a mám pocit, že se s ním něco děje. Něco mu chybí. Potřeboval by holku, protože je osamělý, aniž by si to připustil. A proto se tak fixuje na mě. Ano, mám ho rád, velice mi pomohl, je pro mě důležitý, to nebudu popírat, ale všeho s mírou. Na druhou stranu, neobrátím se k němu zády, pokud není v pohodě. Nejhorší je, že mu těžko seženu holku. "Proč bys měl mít strach? Nevěříš mi?" Podíval jsem se na něj s tázavým výrazem, obočím zdviženým téměř ke stropu. "Myslel jsem, že tohle už máme za sebou. Prostě jsem si šel lehnout dřív, nemusíš mě hlídat každou chvíli." Poslední věta mohla znít trochu nabroušeně. Je to pořád dokola. Člověk se chvilku neozve a hned je zle. Je jako stíhačka, aniž by si to uvědomoval. Pořád mě vnímá jako blázna, který by si přeci mohl něco udělat. "Vážím si toho, že o mě pečuješ...ale...trochu to přeháníš." Takhle jsem si jeho návrat nepředstavoval. Že bude strachy bez sebe a skoro-hystericky vyšilovat. "To opravdu neuhodnu." Jak bys asi mohl vědět, co dostal od rodičů?

Matěj Kopecký - 05. srpna 2020 23:57

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vykulil jsem na něj oči. A co mám teď dělat? Nemyslel jsem to tak, jak myslí. Pořád máš snahu ho ale kontrolovat. Já nevím, možná. ,,Tohle mi říká máma, když jí to nezvednu. Vím, že to dělá, protože mě má ráda. Nehledej v tom paniku." Pohnul jsem rameny, pokusil jsem se z toho vybruslit. Vstal jsem, zacítil jsem, že Vojta není úplně v náladě. Asi jsem ho naštval. ,,V malé krabičce byly kličky. Táta mi dal svoje auto." Pověděl jsem, postával kousek od televize a říkal jsem si, co mi asi dala Ela. To bude nějaka pitomost. Třeba w boy chains nebo triko s pruhovaným vzorem. Na to, jak se měl, mi Vojta vlastně ani neodpověděl. Rozhodl jsem se z něj ale odpověď dostat. ,,Jak bylo? Co rande?" Zeptal jsem se.

Vojtěch Sedláček - 06. srpna 2020 18:56

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Těšil jsem se na něj, ale jsem z něj akorát napružený. Tváří se jakože nic, ale já mu to tentokrát nežeru. Ale je fajn, že dostal auto. Fajn pro něj. "Tak to je celkem fajn." Odpověděl jsem mu suše. "Na stole byl nějaký dárek. Ten není ode mě. Přenesl jsem ho do ložnice na komodu." Zajímalo by mě, kdo mu dal dárek. Je pravda, že tu byl už od té doby, co tu byla Ela. Třeba je od ní. Nebo si ho přinesl od jinud? "V pohodě." Odpověděl jsem mu ještě víc suše než předtím. "Myslíš, že bych se mohl jít projít?" Zeptal jsem se jej s kamenným výrazem ve tváří, aby to neznělo rejpavě a jako provokace, ale možná o to víc to tak vyznělo.

Matěj Kopecký - 06. srpna 2020 19:12

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Zamračil jsem se. Sotva jsem přišel a už se na mě zlobí? Do háje s tím! Ani není rád, že mám to auto, které potřebujeme. ,,Dala mi ho Ela, zapomněl jsem ho tu. Ani nevím, jestli to otvírat." Stejně to bude nějaká hovadina! Už to vidím, omg. V pohodě? Rande bylo jen v pohodě? Minule byl tak natěšený a smál se a bylo vidět, že už snad tehdy byl zamilovaný. Buď mi to nechce říct, protože se zlobí a nebo ho to tentokrát nebavilo. Zamrkal jsem. Ptá se mě jestli se může jít projít? No do prdele! ,,Vojti, počkej, no tak, nezlob se na mě. Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak." Omluvil jsem se mu a doufal, že budeme v pohodě. ,,Mám tě rád, víš? Jako má moje máma ráda mě." A nijak jinak? Jak, jinak?

Vojtěch Sedláček - 06. srpna 2020 19:30

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Beze slov jsem odešel do ložnice a oblékl se tak rychle, že jsem se sám nestačil divit. Popadl jsem včerejší oblečení. Bylo mi to jedno. Nasoukal jsem se do toho a nasupeně prošel do chodby. "Já ale nestojím o matku!" Štěkl jsem na něj, zatímco jsem si obouval boty. None of your fucking business, bro. Pomyslel jsem si. Vzal jsem si klíče, peněženku a vyrazil ven. Mobil jsem nechal na pohovce. Nepotřebuju ho. Zapnul jsem si kabát a na hlavu si narval čepici. Co si kurva myslí? Že si bude hrát na matku? Jak vůbec něco takového dokáže vyslovit? Ta ženská mi dlouhé roky ničila život! Žárlí na Davida, protože najednou nejsem závislý jen na něm. Do hajzlu, to si myslí, že jsem jeho domácí mazlíček nebo co? Ohlédl jsem se za sebou, abych se ujistil, že nejde za mnou. Pokud bych ho zahlédl, dal bych se do běhu. Teď ho nechci vidět, nechci s ním mluvit. Chci aby mě nechal být. Nemusí kontrolovat každičký můj krok!

Matěj Kopecký - 06. srpna 2020 19:41

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nečekal jsem, že bych to mohl posrat ještě víc. Ale stalo se! Jsem fakt šikula. Ta poznámka byla úplně špatně. Vždyť on mámu přece nemá! Nestarala se o něj, nebo tak něco. Prostě bydlel s babičkou. A já si sem nakráčím a začnu mu vyprávět takový sračky. Do háje! ,,Vojtiii." Zakňoural jsem za ním, ale už byl v předsíni, odcházel. Je to jeho byt, jednou se vrátí. A až se vrátí, promluví si. Nemluvě o tom, že takhle asi nic nedostanu. Nedá se nic dělat. A na bydlení se ho v tomhle rozpoložení taky sakra zeptat nemůžu. Co jsem měl dělat? Nechal jsem ho jít. Musí se vyvětrat, zanadávat si a tak. Aspoň můžu otevřít tu blbost od Elišky.

Vojtěch Sedláček - 06. srpna 2020 21:35

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Potřeboval jsem si vyluftovat hlavu. Potřeboval jsem být sám a to jsem taky udělal. Naštěstí mě nikdo nepřepadl. Musím říct, že jsem chvílemi strach měl. Ale snažil jsem se pohybovat po dobře osvětlených lokalitách, kde se pohybovali i lidé. V zásadě jsem se motal kolem centra. Možná že se mezi svátky neokrádá. Duch Vánoc, a tak. Vrátil jsem se domů poměrně pozdě. Nohy mě bolely, ale nebyla mi zima, jak jsem pořád chodil. Podle mého chytrého náramku jsem chodil dvě a půl hodiny a s průměrnou rychlostí 6 km/h jsem prý nachodil 15 km. Jakože wow. Potřeboval bych masáž. Chodidla by si to zasloužila, abych byl upřímný. Nicméně na to nemám nikoho poblíž. Možná David by to pro mě udělal, ale toho tu nemám. Mlčky jsem jako první zmizel v koupelně a šel do sprchy. Respektive do vany. Abych se prohřál a relaxoval. Do vany jsem si nalil trochu levandulového oleje. Mám rád vůni levandule. Ponořil jsem se do vany a ke štěstí mi snad jen chyběla společnost mého amanta.

Matěj Kopecký - 06. srpna 2020 21:57

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vojta se nevracel a nevracel. Čekal jsem, že tak do půl hodiny bude zpátky, ale ne. Ani do hodiny se nevrátil. No, nechtěl jsem jen sedět s rukama v klíně a čekat na něj. To by byla blbost. Místo toho jsem otevřel dárek a nestačil se divit. Teda, nejdřív jsem si myslel, že to jsou prostě nějaký shock hodinky za pětikilo, ale když jsme si je vygooglil a zjistil jejich pravou cenu... wow! To jsou hodinky za osm tisíc! I hned jsem volal Ele. Musím ze sebe udělat bitch, abych je měl a nebo jí je vrátit? Líbí se mi, docela bych je bral, ale copak si to zasloužím, jen tak? Nabídl jsem jí se zítra odpoledne vidět. Kde, to je jedno. Byl jsem docela nestranný, aby nepoznala, o co mi jde. Já si ty hodinky nemůžu jen tak vzít! To prostě nejde. Chtěl jsem odejít, a tak jsem i já opustil byt, šel jsem na svařák, sám jsem stál v plné ulici, lidé chodili okolo a nikdo si mě ani nevšiml. Byl jsem anonymní. A tak jsem si dal ne jeden, ani dva. Dal jsem si čtyři plastové kelímky toho horkého červeného hnusu a jednu medovinu. Potřeboval jsem se provětrat stejně jako se šel osvěžit Vojta. Nakonec jsem zapadl do Vaňkovky a prohlížel jsme si, jak uklízejí vánoční výlohy. Bylo to děsivé. Každou chvilku jsem se koukal na hodinky a říkal si, jestli se Vojta už nevrátil a jestli bych neměl jít domů. Lesk těch nových, zatraceně drahých strojků mě utvrzoval v tom, že bych se na to měl vykašlat.. Jet na chatu, dát Elišce, co tak chce. Neříkat Vojtovi o tom, že se chci nastěhovat, ale že se chci odstěhovat. Už mě nepotřebuje, ne? Teď má okouzlujícího umělého staršího přítele Casanovu, který mu zatajuje dech. Bylo mi smutno. Nenáviděl jsem každý kousek toho prokletí, co mi babička nadělila. Nebudu mít děti, budu sám, protože musím strážit to tajemství, ten dar, to dědictví. O nic takového jsme se neprosil, ale mám to a musím s tím žít. Vrátil jsem se až velmi pozdě. O kolo půl jedné v noci. Vyšel jsem o snad hodinu a půl později než Vojta, ale byl jsem venku dlouho, pil jsem, přišlo mi to jako chvilka. Navíc jsem chtěl dojít na byt pěšky a zabloudil jsem. Vojta už je doma, má tu boty i bundu a tak. A já... jsem drunk af.

Vojtěch Sedláček - 06. srpna 2020 22:23

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Po 45 minutové koupeli jsem s ručníkem kolem pasu vklouzl do ložnice. Matěj tu není. Vlastně tu nikde není. No co, je dospělý a on si může chodit bez zeptání. On přeci není blázen jako já. Okolo půlnoci jsem zaplul pod peřinu. Ještě chvilku jsem projížděl instáč, fb, grindr a tak. Je to takový můj rituál před spaním. Vzpomněl jsem si, že jsem si nevzal léky, tak jsem neochotně vylezl z postele a šel si natočit vodu, abych prášek měl čím spláchnout. Vytuhnul jsem jako veka. Není se čemu divit, když jsem prošel město křížem krážem. Spal jsem jako zabitý. Vzbudilo by mě snad kdyby přijely tanky...

Matěj Kopecký - 06. srpna 2020 22:32

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Vyzul jsem se a šel hledat Vojtu. Všude je tma, svítím si mobilem. Vojta leží v posteli. Spí a nebo to dělá, to je jedno. Není úplně normální, aby spolubydlící spali na jedné posteli. Vlastně to není vůbec normální. My si na to ale zvykli. V tu chvíli mi to přišlo jako nejlepší řešení. Nelehnu si vedle něj, zase mě popadá ta divná nálada. Má přece kluka, už mě nepotřebuje. Natož, abych ležel vedle něj. Nene. Tady nebudu moci ani bydlet, ani spát. Vzal jsem si polštář, peřinu a šel spát na gauč. Sestra zase zatvrzele mlčí a tak si lehám na gauč v triku a kalhotách, co jsem měl na sobě celý den. Je mi to jedno. Usínám pozdě, točí se mi hlava.

Vojtěch Sedláček - 06. srpna 2020 23:26

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro 27. prosince - pojede se pro dárek a odpo randíčko Sen, který se mi zdál byl jedinečný. Bydlel jsem v rodinném domku se zahrádkou, to samo o sobě by nebylo nijak výjimečné. Ovšem v domě jsem nebydlel sám. Bydlel v něm můj partner, manžel. Myslím, že to nebyl David, ale zároveň nevím komu bych tu tvář přiřadil. Byl asi o trochu mladší než David, přesto byl podobně charismatický. Asi bych mohl říct, že to byl chlap snů. Ne žádné mládě. Dalšími obyvateli domu byl zlatý retrívr a dvě děti. Syn a dcera ve věku asi 4 - 5 let. Zrovna jsme chystali narozeninovou oslavu pro mého partnera... Nikdy se mi takový sen nezdál. Nikdy. Ani jsem o rodině takto nepřemýšlel. Nemyslím si, že bych byl dobrým otcem a zároveň jsem doposud nepotkal nikoho s kým bych rodinu chtěl založit. A i kdyby, pár let bych s tím počkal. Je to velké rozhodnutí a já se na to ještě necítím. A jestli někdy budu, to je ve hvězdách. Otevřel jsem oči. Druhá polovina postele byla prázdná. Že by Matěj vstal? Možné to je. Bylo osm hodin. Na desátou bychom měli vyrazit pro Matějův dárek. Jsem zvědavý, co na to řekne. Je to netradiční dárek, ale doufám, že ho potěší. I když po včerejšku nevím, jak bude reagovat. A zajímalo by mě, co do něj vjelo... Po ranní hygieně jsem přišel do kuchyně. Matěj spal na pohovce a z obýváku se linul odér jak z lihovaru/opičárny. Jen zřídka vytuhnu, aniž bych se předtím osprchoval. Třeba je to projev mého OCD, ale mám to tak. Uvařil jsem si kávu a nabral si trochu cukroví na talířek. Zmizel jsem zpátky do ložnice. Nejsem zrovna fanda snídaní v posteli. Tohle ovšem bude výjimka potvrzující pravidlo.

Matěj Kopecký - 06. srpna 2020 23:40

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Když jsem se vzbudil, měl jsem v puse jak v polepšovně. Nechutný. Vstal jsem a šel to do kuchyně něčím spláchnout. Dal jsem si nabít mobil a zapadl jsem do koupelny. Svlékl jsem se, všiml si, jak je koupelna celá čistá a voňavá. Narozdíl ode mne. Ach ano. Osprchoval jsem se a v ručníku jsem se vplížil do ložnice. Vojta nespí! Jí cukroví v posteli. ,,Dobrou chuť." Popřál jsem mu a šel hledat čistý boxerky. Jak jsem se zohýbal, ručník samozřejmě skončil na zemi, ale to mi bylo jedno. Je to jen Vojta. Má kluka. Oblékl jsem si teda spodní prádlo a triko. Tmavě vínové. Pak jsem vstal a vzal do ruky ručník. Sedl jsem si na konec postele k Vojtovi. ,,Promiň mi to, co jsem ti včera řekl. Já to tak nemyslel, jsi můj nejlepší kamarád." Řekl jsem mu a vlastně jsem se na něj nemohl skoro ani podívat.

Vojtěch Sedláček - 06. srpna 2020 23:50

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Do ložnice se po chvilce vplížil Matěj. Ovšem podle zvuků ozývajících se z koupelny jsem věděl, že je vzhůru a že se šel osprchovat. Dobře udělal. "Dobré ráno." Změnil outfit z bederní roušky na triko a spodní prádlo. To je přijatelnější. Posadil se na kraj postele. Zpytoval snad svědomí, či? "Odnes ten ručník a pojď si lehnout ke mně. Nasnídáme se spolu, co ty na to?" Pousmál jsem se na něj. Nechtěl jsem se na něj mračit a kazit si den. Ne, když máme jet pro dárek a když se mi omluvil za včerejšek. Počkal jsem, až se vrátí a uvelebí se u mě. "Na, dej si." Nabídl jsem mu cukroví. "Ale ne že mi to všechno sníš. Jinak poběžíš pro další várku." Při vzpomínce na včerejšek jsem si uvědomil, že mě stále bolí nožky. Jen jsem se na něj díval a mírně se usmíval. Nevěděl jsem, co mu mám říct. Chtěl jsem být diplomatický, nechtěl jsem sondovat, co dělal. Co bych tedy měl říct?

Matěj Kopecký - 07. srpna 2020 00:02

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Z naštvaného včerejška jsme se přehoupli do sluníčkového dneška? Řekl mi, ať si lehnu za ním. Vstal jsem, odnesl ručník a přinesl jsem si zase polštář a peřinu. Jo, tak to bude lepší. Položil jsem se vedle něj, smál se, jedl cukroví. ,,Dík a neboj, vím, jak máš rád sladký." Usmál jsem se. Mámino a moje cukroví mu fakt chutná. Úplně se rozplývá. Jako naše linecký v puse. A bylo ticho. Jedli jsme, většinu jsem nechal jemu, ale jinak ani jeden z nás nepromluvil. Až do doby, kdy mě to začalo štvát. ,,Už uklízejí vánoční výzdobu z výloh. Je to šílený. Ovšem ne tsk jako Ela. Dala mi hodinky. Progooglil jsem je a ta cena je odporná. Vrátím jí je. Co ty? Dali jste si s Davidem něco?" Zajímal jsem se a snažil jsem se znít uvolněně. Ten jeho Casanova mu urcite hodinky za osmičku nedal. A to spolu ani nechodíme. Ta holka je crazy af.

Vojtěch Sedláček - 07. srpna 2020 19:07

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Uklízejí vánoční výzdobu? To je hloupost ne? Kdo by uklízel výzdobu mezi svátky?" Od mala si pamatuji, že vánoční výzdoba se všude nacházela minimálně do Nového roku, případně do Tří králů. Kdo ví, co vlastně viděl. Z obchodního hlediska to moc nedává smysl. "Hodinky? To je nějaká forma úplatku? Chce se ti dostat do trenek? Nebo je tak zazobaná, že neví co s penězma?" Zeptal jsem se jej udiveně. Na druhou stranu, třeba by jim to mohlo fungovat. Třeba by si k sobě našli cestu. "Ne, proč bychom si měli něco dávat? Zatím se poznáváme...nemyslíš, že je to brzy na kupování dárků? Btw v kolik vyrazíme? Zatím nevíš kam, ale řeknu ti, že je to blízko centra." Zatím mu nemohu říct víc, protože by mohl pojmout podezření a já ho chci napínat do samotného konce.

Matěj Kopecký - 07. srpna 2020 22:15

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nebo se mi to jen zdálo? Ale ne, vím, co jsem viděl. I když Vojta vypadá, že mi teda moc nevěří. ,,Nekecám." Pohnul jsem rameny. Nepřijde mi, že bych se opil tak, že jsem nebyl schopnej poznat, na co se vlastně koukám. ,,Jo, řekl jsem jí, že pro ni ale kromě vědomostí nic nemá. No málem po mě vyjela. Bože, copak jsem nějaká děvka? Ona si myslí, že si mě může koupit." Postěžoval jsem si. Vážně si připadám jako lovná zvěř. ,,Ale jo, asi i neví, co s penězma. Má totálně zazobaný rodiče. Proto mi platěj, že jo." Asi bych si neměl stěžovat, ale když mně to nedá! ,,To máš si pravdu. A co? Je ti s ním hezky?" Zajímal jsem se. Pokud je šťastný, nevidí, důvod k nervozitě. ,,No, kolik je teď? Tak v jedenáct, třeba? Nebo já nevim, kolik je?" V deset, nebo tak? Jsem zvědavý na ten jeho dárek.

Vojtěch Sedláček - 08. srpna 2020 10:18

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Ke mně a Davidovi jsem se nevyjadřoval. Nevěřil jsem jeho zájmu. Měl jsem pocit, že mě zase chce hlídat, kontrolovat, ať už mě nebo Davida. Ani jedno se mi nelíbilo. Už nevěřím jeho pohnutkám. Snad všechno co dělá je kvůli kontrole mého života. Ne, nechce jej řídit. Ale chce mě mít pod kontrolou. Protože se bojí, že něco vyvedu a že bude mít průser, to jest vše. Pud sebezáchovy. "Hm, vyrazíme tak za dvacet minut." Odpověděl jsem mu. Možná by bylo lepší, kdyby se odstěhoval...nechci s ním přerušit přátelství, náš vztah...ale myslím, že se dostal do nezdravé roviny. Nestojím o to, aby mi stál za zadkem a kontroloval každý můj krok. Vím, že mu vděčím za svůj život, ale jeho chování je nepřijatelné. Vím, že jsem si tohle měl ujasnit dříve, než jsem objednal ten dárek. Nevím, jak mu vysvětlím, aby si jej převezl do svého starého bytu. Asi mu to budu muset říct. Musím s ním jednat upřímně a ne chodit po špičkách. "Jdu se nachystat." Vylezl jsem z postele a začal se převlékat. Moje tělo ho nezajímá, k tomu mi něco chybí a něco přebývá. Nejprve jsem se svlékl do spodního prádla. Chvilku jsem pobíhal mezi komodou a skříní a přemýšlel, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem si vybral outfit hoden dnešního dne. Počítal jsem s tím, že pak zmizím na Davidem a kdybych to nestíhal už domů, převléknout se, budu ready to go. Zobrazit SPOILER Odnavigoval jsem Matěje do obchodního centra. Z toho určitě nic nevytuší. Je tam spousta obchodů. Můžeme jít kamkoliv. Během cesty jsem mlčel a tu a tam si psal s Davidem. Parkování jsme našli v krytém parkovišti, což byl skoro zázrak. Lidí venku byly mraky. Všichni vyrazili mezi svátky na nákupy, vracet dárky, zásobit se na Silvestra a podobně. Dovedl jsem jej do obchodu s mazlíčky. Nahlásil jsem prodavači své jméno, aby věděl, pro co jsem přišel, co tu mám rezervované. "Pamatuji si, že tě fascinovali chameleoni...tak jsem si řekl, že ti jednoho pořídím." I když to nebyla levná záležitost, když si k tomu člověk přičte terárko, jeho vybavení, osvětlení a tak podobně. "Přemýšlel jsem nad tím dlouho a myslím, že i tvým spolubydlícím by se mohl líbit."

Matěj Kopecký - 08. srpna 2020 18:05

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Okolo svého miláčka mi neřekl ani slovo. Asi nechce. Možná je to moc nový, nerad by něco zakřiknul...? A nebo se pořád zlobí. Možná bys mu nemusel stát pořád za zadkem. Tohle neni kamarádství, bráško. Co o tom víš ty? Mělo by jí být sedm. Ale není. ,,Jo, dobře." Usmál jsem se. Za dvavet třicet minut už snad budu vědět, co mi Vojta vymyslel. Páni. Jsem docela na trní. Dělá kolem toho velké tajnosti. Oblékl se, jak kdyby venku nebylo mínus pět, ale tak plus osm. Trochu jsem to nechápal, ale asi venku trčet nebudem a chvilku to vydrží. Co se dá dělat. No já se do zimy teda obleču. Zaparkovali jsme vedle super zoo. Mám tušení. Možná koupil Magnusovi kamarádku? To by bylo super. Nebyl by tam tak sám. Jenže on to had nakonec nebyl. Něco mnohem... Exotičtějšího. ,,Vojto, to - to nejde. Chameleon, ten není tak drahej, ale vybavení k tomu, to nemůžu!" První pocit byl radost, druhý strach a třetí nedůvěra. Koupit si chameleona ze zverimexu je asi stejně dobrej nápad jako pohorky od Vietnamců. Když už, tak od chovatele. Ale ta cena, proboha! Všechno nové, ne? Kristepane, co budu dělat? Vždyť já mu jenom udělal... To nejde! Pomalu jsem byl připraven utéct ztoho obchodu. ,,Vojti, já si nemůžu nic takového vzít, vždyť by tě to stalo majlant!" Jak se mám z tohihle vykroutit? Had, ten je v pohodě, tomu dáš jednou denně nažrat, ale chami potřebuje péči. ,,Jak spolubydlícím? Vojto, ty ho nechceš u nás doma?" Zaraženě jsem se na něj podíval. A nebo... Ne... Já myslím, že ano. NE!

Vojtěch Sedláček - 08. srpna 2020 18:41

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Dlouho jsem nad tím dárkem přemýšlel a tohle mi přijde jako fajn způsob poděkovat ti za všechno, co jsi pro mě udělal. A navíc vím, že se ti líbí...k čemu by byly peníze, kdybych s nima nemohl udělat někomu radost?" Jasně, kdyby to šlo levněji, udělal bych to. Ale získat ho levněji, to bych ho musel někde ukrást. Nechci si ho kupovat. Ne, nic z toho mít nebudu. Ano, cukal se, čekal jsem to. Pravda, myslel jsem, že bude mít radost. "Je to dárek, tak prosím neprostestuj." Sjel jsem ho přísnějším pohledem. Ne, nechci o tom diskutovat. A jestli chce dělat scény, přetáhnu ho. "Bude lepší, když ho necháš tam. Kdyby jsi se přeci jenom stěhoval, nevím jak by mu to bylo příjemné." Ne, nechci ho tímto vyhodit. Jen si myslím, že to nebude trvat dlouho a bude se stěhovat. Jestli je to ponorka, netuším, ale poslední dobou nám to trochu skřípe. Respektive mám pocit, že Matěj není sám sebou, ale nechce mi nic říct. A když vynechám to, že hlídá každý můj krok, moc se o mě jinak nezajímá. Navíc jak si má najít holku, když bydlí se mnou a stojí mi pořád za zadkem? Měl by se zaměřit na svoji budoucnost!

Matěj Kopecký - 08. srpna 2020 19:28

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Jeho argumenty byly docela přijatelné. Ale copak to mohu vzít? Moc si toho vážím, a jsem v rozpacích. Nakonec mě vypeskoval, tak bych to asi měl přijmout? Co já vím? Měl bych si to vzít? Je to investice, krmení bude něco stát. A budu se muset o něj starat. Takhle to navíc vypadá, že doma. Proč sakra doma? Nechápu to. Jako by mě tam prostě už nechtěl, Možná to tak dokonce je. Bojím se. Tak jsem si na to zvykl, že bude divné se stěhovat zpátky na byt za dalšími čtyřmi lidmi. Mojí spolubydlící jsou v pohodě, ale Petra mi poslední dobou leze na nervy. ,,Já jsem vlastně... Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys byl v pohodě s tím, kdybych se k tobě nastěhoval natrvalo. Ale teď..." Asi to shodí ze stolu. Dělá, jak kdyby mě tam už nechtěl mít. Možná to tak je. ,,Chameleon potřebuje každodenní péči. A platit si byt když... Je to zbytečný." Pokladní nám přinesla velké vysoké terárko, v krabicích uvnitř světla, teploměr, rosidlo, pár švábů. V malé krabici zelené drobné stvoření. ,,Ten je tak... Rozkošnej, proboha." Hned jsem tu krabičku prohlížel, toho malého roztomilého drobka. Jééé. No, Magnus na tohle nemá. Takový tvoreček. ,,Vojti, ten je...." Bylo mi skoro do pláče. Na jednu stranu mě už sebe nechce a na druhou mi dává tohle. Co mám cítit?

Vojtěch Sedláček - 08. srpna 2020 20:44

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Nakonec když chamíka viděl, měl radost. Jupí! Třikrát sláva! A pak přišla otázka, která byla jako studená sprcha. "Probereme to později." Nechtěl jsem to řešit tady v obchodě. Tím, že vše bylo zaplacené nám zbývalo jen odnosit vše do auta. A hlavně opatrně na terarium. To by bylo nemilé... Když jsme seděli v autě, v podzemních garážích, měli jsme trochu klid si promluvit. "Jak se ti líbí dárek? Dlouho jsem si s tím lámal hlavu a dával si peníze stranou. Nebudu lhát, to že jsem zdědil byt do osobního vlastnictví mi značně pomáhá s penězi..." Platím jen fond oprav domu, což je pár stovek měsíčně. "Doufám, že z něj máš radost. Nenapadlo mě nic lepšího, co bych ti mohl pořídit...tak jsem vybral chamíka." Pokrčil jsem rameny. No jo, moc fantazie jsem neměl, tak snad není zklamaný.

Matěj Kopecký - 08. srpna 2020 21:37

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Ale budeme to muset vyřešit rychle. Protože chci vědět, kam vlastně drobka povezu. Tohle je ještě nedospělý jedinec, ještě trochu vyroste. Vypadá jako exemplář samce chameleona jemenského. Poznal jsem to hned, ta škola se fakt k něčemu hodí. ,,To mi ani neříkej. Muselo to stát hodně peněz. Jakože fakt hodně peněz. Jak se pak nemám cítit blbě? Ale je nádherný. Ještě vyroste. zesílí, dostane víc barev, když bude v pohodě." Na jednu stranu je to hrozný, na jinou jsou tyhle Vánoce sakra bohaté. Auto po rodičích a teď tohle?! Čím jsem si to vysloužil? Poděkování a můžete si jít každý svou cestou. Co mám dělat? Já nechci. Vzal jsem terárko a věci v něm, Vojtovi jsem svěřil tvorečka v krabičce. Odnesli jsme to do aut a kami mu zůstal na klíně. ,,Je to prostě neuvěřitelný. Co víc můžu říct? Já, je dokonalej, a tenhle dárek je prostě... Ah, sakra, jak to vyjádřit? Prostě.. Děkujuu." Nejraději bych mu dal pusu, fakt. Netuším, jak se odvděčit. Nejlíp snad tím, že si toho chameleona odvezu do bytu. Za spolubydlícími. Nastartoval jsem, kdyby tu teď nebyl... Asi bych si víc než jen povzdechl.

Vojtěch Sedláček - 08. srpna 2020 22:28

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Rádo se stalo, Matěji. Doufal jsem, že tě to potěší." Odpověděl jsem mu upřímně. Nejsem zrovna nejlepší na vybírání dárků. To není má nejsilnější dovednost. Do CV bych si to nenapsal, ačkoliv v tomto případě jsem nejspíš zabodoval. Pokud není jen taktní. Ale to snad ne. "Chtěl jsem ti ještě říct...myslím, že by nám...tobě...prospělo, kdybys trávil čas i s jinými lidmi. Nebo třeba o samotě, to je asi na tobě. Já dál nedovedu existovat v režimu, kdy mě střežíš na každém kroku a téměř se bojíš mě nechat doma samotného, natož když o sobě nedám vědět...Chápu, že jsem v minulosti...však víš...na druhou stranu...myslím, že jsem urazil velký kus cesty...prostě poslední dobou...to není ono." A teď se může starat o chameleona, na o mě. Vyrazili jsme k bytu, kde má Matěj svůj druhý domov. Tedy v poslední době tam moc času netrávil, ale...

Matěj Kopecký - 08. srpna 2020 22:42

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Rádo se stalo, bla bla a pak mě vyhodí z bytu. To jsem si teda nezasloužil. Ani trochu. Pomohl jsem mu ze sraček, ve kterých byl, staral jsem se o něj, dělal jsem všechno, aby se měl dobře. S teď už mě nepotřebuje a rád se se mnou rozloučí. Připadám si jak děvka. Mlčel jsem, křičel bych na něj, klidně bych ho vyhodil z auta, kdyby neměl na klíně toho malého nevinného tvora. Jenže má a tak jsem mlčel. Je to dárek a sbohem. Už jsem byl dostatečně užitečný. Už jsem si svoje odbyl, svoje odpracoval. Zachránil jsem jeho život a pomohl mu najít smysl. Moje aura pláče, zvykl jsem si na jeho společnost. Na byt, na tlukot cizího srdce a dech osoby spící vedle mě. A stačilo. Svoje jsem si odedřel, jsem zase volný a on může roztáhnout křídla. Nemáme vůči sobě žádné závazky. Vrátím se ke svému životu s magií. A on nemá ani tucha. Vykonal jsem dobrý kus práce. Ale ječel bych na něj. Zmetek. Jak mám zachovat klid? Jedu do bytu spolubydlů, ještě před pár hodinami jsem chtěl skončit smlouvu... Teď to vypadá na opak.

Vojtěch Sedláček - 14. srpna 2020 00:21

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Cestou panovalo nepříjemné, husté ticho, napjatá atmosféra a nebylo mi z toho úplně nejlépe. "Maty..." Na více jsem se v tu chvíli nezmohl. Přemýšlel jsem, co mu říct a hlavně jak. Přišlo mi, že by mohl každou chvíli vybuchnout. Nemyslím, že někdo jako on by se zhroutil, to spíš by mě sjel. Nechápu v čem je problém. Ano, jeho služba je u konce, na druhou stranu budeme stále přátelé! Neloučím se s ním. Jen je čas, abychom se oba posunuli. On se musí věnovat i sobě. "Chci, abys šel za svým štěstím...a to nenajdeš, když budeš trávit čas se mnou." Vyslovil jsem po pár minutách ticha. Dojeli jsme před jeho dům a odnesli Matějův dárek do jeho bytu. Nechtěl jsem se tam moc zdržovat. A hlavně jsem se obával, co by se mohlo stát, když setrvám v jeho blízkosti. "Co kdybychom...hmm...dneska přijdu pozdě...ale zítra bychom mohli jít na procházku a zajít si na oběd...kdybys měl zájem." Navrhl jsem mu nesměle, se značnou nervozitou v hlase.

Matěj Kopecký - 14. srpna 2020 21:47

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Maty, Maty, najednou jsem Maty? Proboha, proč jsem se do tohohle jen uvrtal? Mohl jsem ho tam nechat umřít, nemusel jsem za ním jezdit.... Jenže já ne. Já mu chtěl pomoci, chtěl jsem ho zachránit, a to jsem taky udělal. A on se zlepšil, našel smysl života, práci a i lásku. Mlčel jsem. Co bych mu měl říct? Nemám slov. Absolutně nevím, co bych mu řekl. Takže jsem byl prostě potichu a polykal vztek, který mnou proudil jako divoká řeka. Snažil jsem se prostě jen soustředit na řízení a nerozšířit na něj svou nasranou auru. Jsem si jistý, že bych to dokázal. Jsem přece empat. Mohl bych ho vyděsit, vystrašit k smrti, rozplakat nebo tak něco. Jenže jsem ochránce, jeho strážný anděl. Copak bych mu mohl ublížit? Odvezli jsme chameleona do bytu mých spolubydlících, naštěstí nikdo nebyl doma, všichni jsou ještě u rodičů. Bylo mi z toho až zle. ,,Proč bys se mnou někam chodil?“ Zeptal jsem se ho a snažil se v sobě zadržet všechen ten vztek. Co mám dělat? Odstěhovat se? Já už nechci být sám. Nikdy jsem se nikomu neotevřel, nikdy jsem nikomu nepřiznal, co jsem. Jen máma to tuší, nebo ví… Asi se mě bojí. Asi se teď bojí mojí reakce a je to přirozený stav věcí. Chameleon je zaopatřený, nebude mu nic chybět. ,,Co dál? Jedeme domů, nebo tě mám někam odvézt, nebo co chceš?" Snažil jsem se, aby mi z očí nešly lasery, ale oproti svým emocím jsem prohrával.

Vojtěch Sedláček - 17. srpna 2020 19:42

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Proč bych s tebou někam chodil? Co je to za otázku? Mám tě rád..." A chci pro tebe jen to nejlepší. A kdybych mohl, kdyby to bylo v nějaké vesmíru reálné, byl bys můj přítel. Jenže to nejde. Nastavils laťku hodně vysoko...a konečně jsem někoho potkal. Někoho, kdo se ti dokáže alespoň trochu vyrovnat. Takové myšlenky jsem za žádnou cenu nemohl vyslovit. Už takhle jsem měl pocit, že brzy vybuchne a možná mě i zabije, kdo ví. Dobře, to asi přeháním, ale cítím z něj vztek. Ale nechápu, kde se v něm bere! Proč by mu tak moc mělo vadit, že bude bydlet se svými spolubydlícími? Nic zásadního se pro něj nemění. Bude volný. Budeme však nadále přátelé. To je to, oč tu běží. Proč by z toho měl dělat takové drama? On a drama queen? To bych do něj neřekl. Položil mi otázku, na kterou jsem neznal odpověď. Respektive bál jsem se, že každá odpověď bude špatná. Po pár vteřinách jsem to zkusil. Proč by ne, že? "Chceš pomoct s tím terárkem? Mám ještě čas, než vyrazím do města." Zeptal jsem se jej s úsměvem na tváři a doufal, že jej to nebude příliš provokovat. Ale poslední dobou se v něm nevyznám. Ačkoliv domnívám se, že příčinou je skutečnost, že mu v životě chybí láska. Jenže on se neotevře, nic neřekne, copak mu takhle můžu nějak pomoct?

Matěj Kopecký - 18. srpna 2020 11:21

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Máš? Já tebe taky. Jsi můj nejlepší kamarád. Až moc dobře jsem si zvykl na to, že vedle mě někdo leží, že společně snídáme, že se mám o koho opřít. Udělal jsem chybu. Jako se mozek bankovní loupeže zamiloval do vrchní inspektorky, tak jsem si já nechal pomalu rozbourat své hráze a teď mám vztek, jsem zranitelný. ,,To si nech pro někoho, kdo tomu bude věřit." Zavrčel jsem a bože, nejraději bych mu vrazil. Ale copak můžu? Andělé své svěřence nebijí, i když už jsou ve výslužbě. To ale nemění nic na tom, že cítím neuvěřitelný vztek, celého mě naplňuje. Jsem jako psyduck, za chvilku vybouchnu. ,,Ne, klidně běž, Vem si svůj kabát a svůj život a užívej si ho." Vypakoval jsem ho z bytu a jak se za ním zavřely dveře, bouchl jsem do nich pěstí. No, sekundu na to jsem se po nich svezl na zem. Nebyla to taková bolest fyzická, jak psychická. Vědomí, že budu zase osamocen mě zlomilo, nedokázal jsem se ubránit pláči. Už mě nevidí, můžu své emoce pustit ven. Kdyby mnou sestra neprostupovala, kdyby byla v hmotné podobě, objímala by mě. No tak, Matěji, neplač. Bude zase dobře. Chce být se svou láskou, copak to nechápeš? ,,A měl bych? Nikdy to nepoznám, vždycky budu sám." Možná bys nemusel, bráško. Žil jsi s Vojtou několik měsíců a on nic nezjistil, neprokecl ses, bylo to v pořádku. Tajemství je v bezpečí, tak čeho se pořád tak bojíš? ,,Teď? Samoty. Nechci bydlet se čtyřmi dalšími lidmi, z nichž ani jednoho pořádně neznám. Chci žít s Vojtou!" Nikdo mě nemůže slyšet, jen sestra té jsem dlouho neměl možnost odpovídat hlasitě.

Vojtěch Sedláček - 24. srpna 2020 20:35

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Vyhodil mne z bytu, aniž bych si s ním stihl promluvit. Zuřil a důvod stále neznámý. Přeci mu nemůže tak moc vadit, že se vrátí do tohohle bytu. Je to tu útulné, má tu svá zvířátka. Co víc by si mohl přát? Sám tu nebude. A já doufám, že až ho to přejde, budeme zase spolu trávit nějaký čas. Že si zajdeme do kina, na pivo nebo cokoliv jiného. Až vychladne, všechno bude v pohodě. Vyrazil jsem tedy za Davidem a následující dny věci nabraly nečekaný spád... Pozval mě k sobě domů, což bylo trochu narychlo, na druhou stranu oba jsme přeci dospělí a nemusíme kolem věci dělat nějaké divadlo. Byl pozorný, věděl, jaké jídlo mám rád. Jaký je můj oblíbený film. Ano, o všech těch věcech jsme se bavili a on si pamatoval snad vše. Byl něžný. Mimo postel i v ní. Užili jsme si hodně momentů tělo na tělo, kůže na kůži. Měl jsem z něj pocit, že při sexy prahnul po tom, abych byl šťastný a také jsem byl. Vše bylo jako v pohádce. Na Silvestra mne vytáhl na menší výlet. Že by se mnou chtěl být a že pro mě má i překvapení. Samozřejmě, že jsem neodolal a řekl ano. 31. prosince ráno jsme vyrazili na Šumavu, kde se nacházela chata, kterou pronajal. Jak jsem řekl, vše bylo jako v pohádce. Až do chvíle, kdy se později odpoledne ukázal jeho přítel. Zapomněl se o něm zmínit. Jeden by čekal nějaké velké drama, hádky, rozhodl, možná monokl. Ne, tak tomu nebylo. Jeho přítel věděl, že tam budu. Ukázalo se, že celou dobu plánovali, že se s nimi vrhnu do polygamního svazku či co. Místo toho, abych je přijal s otevřenou náručí jsem zuřil. Tohle bylo přes čáru. Kdyby se mě na tohle zeptal na začátku, mohli jsme si ušetřit spoustu času. Udělal ze mě blbce a doufal, že mu jim to projde. Že když se zakoukám do Davida, nebude tak těžké mne přesvědčit. Zuřil jsem. Takže nakonec došlo na drama, ale z trochu jiné strany. Ani jsem z toho nebyl smutný. Cítil jsem se zrazený, oklamaný, ponížený, naštvaný. Ale smutek nebyl nikde nablízku. Neváhal jsem ani vteřinu a odešel. Díky googlu jsem dorazil do nejbližší vesnice a vyrazil na dvou a půl hodinovou cestu domů. Neměl jsem zrovna štěstí na přestupy. Domů jsem dorazil asi okolo půl deváté. Tohle jsem ani v nejmenším nečekal. Doufal jsem, věřil jsem, že jsem našel své štěstí. Našel jsem akorát nadržený pár, který hledal dalšího člověka na...ani nevím co. Nevadilo mi, že budu na Silvestra sám. Začal jsem sprchou. A pak jsem se přemístil do postele, pustil jsem si Sweenyho Todda a zachumal se pod deku. Ano, myslel jsem na Matěje. Myslel jsem na něj dost. Tak nějak na mě začal doléhat smutek. K mému štěstí jsem neměl doma žádný alkohol, jinak bych neodolal a nalil si sklenku či dvě. Ale jsem si vědom, že je to riskantní. Můj princ, můj anděl. Proč musí být nedostupný? Chtěl jsem jej nahradit Davidem...to se zrovna nepovedlo, ač to vypadalo slibně. A tak mi nezbývá než trávit večer v doprovodu ďábelského holiče z Fleet Street.

Matěj Kopecký - 24. srpna 2020 22:28

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro I felt like shit! Bylo mi hrozně, půl dne jsme ležel v posteli, jen tak, bez mobilu. Pozoroval jsem, jak drobný tvoreček leze po svém novém domově. Pohyboval se tak opatrně. Nakonec jsem vstal a sedl si před terárium. Všiml si mě Magnus a se syčením se doplazil před sklo svého terária. Otevřel jsem mu dvířka a on za mnou dolezl, obmotal se mi kolem ruky. ,,Omlouvám se." Pověděl jsem mu. Nereagoval, dál lezl kolem mojí ruky. Hadi se nezlobí, když se jim několik měsíců skoro nevěnujete. Kéž bych byl had. Už by mi bylo všechno jedno. Přemýšlel jsem, pobrečel si, hádal se se sestrou a neviděl ani jednoho ze spolubydlících. Od rodin jeli rovnou na chatu. A já byl na bytě totálně sám. Bylo mi moc na nic na to, abych jel domů. Ale nakonec jsem tam přece musel. Musím pro svý věci. Tak nějak jsem si myslel, že Vojta bude trávit Silvestra se svým vysněným. Ani mi nezavolal. Na druhou stranu jsem ho já vyhodil z bytu. Ani já mu nezavolal. Chtěl jsem svoje věci, svůj noťas, svoje zatracený ponožky. V bytě jsem našel nějakou slivku a opil jsem se jí, aby se mi tam šlo líp, bez emocí. Jel jsem šalinou, vystoupil jen pár bloků daleko od bytu. Už je tma, lidi slaví. A já jsem pro svoje věci! Pro mě tohle není jenom konec roku. Možná jsem se víc potácel, než šel, ale nakonec jsem cestu ke dveřím našel a dostal jsem se dovnitř. Odemkl jsem si a chtěl se zout, bylo mi málem na blití. Nejspíš jsem to přehnal. Zkopl jsem ze sebe jednu botu a pak druhou, dělal jsem hluk, když jsem se svlékal z kabátu. Zakopl jsem o svou vlastní botu. ,,Kurva už." Zavrčel jsem si pro sebe.

Vojtěch Sedláček - 27. srpna 2020 20:02

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Ze sledování filmu mne vytrhl hluk z chodby. Kurevsky jsem se lekl, div jsem nenadskočil. Co to bylo? Dokonce jsem měl pocit, že jsem slyšel nějaký hlas. Ještě aby se mi někdo vloupal do bytu. Ve spodním prádle jsem vyskočil z postele. Přehodil jsem přes sebe župan a opatrně otevřel dveře ložnice. Ještě opatrněji jsem vystrčil hlavu ze dveří. Srdce mi bušilo jako o závod. Co bych dělal, kdyby se mi někdo vloupal do bytu? Teď to možná zjistím. Ale na nic takové jsem se nepřipravoval. Na to se ani moc nejde připravit. Tady nejsme v Americe, abych měl pod polštářem brokovnici. Leda bych zloděje odzbrojil svým šarmem, případně tělem. Říkal jsem si, že to mohlo být od sousedů. Přes ty zavřené dveře to nemuselo být úplně zřetelné. Doufal jsem v tuto variantu. A pak jsem spatřil Matěje. Potácel se v předsíni. Očividně zápasil s botami a sám se sebou. Byl vylitý jako váza, nacucaný jako houba. Musel se zlejt jako dobytek. S rozhaleným županem jsem k němu přicupital. "Maty, jsi v pohodě?" Instinktivně jsem ho chytl za paži, aby se mi to nesložil, kdyby náhodou zavrávoral. Což bylo vysoce pravděpodobné. "Stalo se něco? Pověz, prosím." Pobídl jsem jej. Proč sem vlastně přišel? A proč je nalitý? To jsou dvě důležité otázky, na které bych rád znal odpověď. Dostanu je? Uvidíme.

Matěj Kopecký - 29. srpna 2020 15:36

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Bylo mi do breku, točil se se mnou celej svět a navíc se vedlo svítilo. Co je, kurva? Potácel jsem se, povedlo se mi zbavit se bot, ale kabát mi spadl z věšáku na zem. Jebat kabát! Chci jen svý věci a zmizet. Nadobro zmizet odsud. Jsem empat, ale svoje emoce ovládat nedokážu. Z ložnice vykoukla hlava. Je to moje představa, drak, nebo cokoli, ale má to bílé vlasy. Ty vole, ať jdou do prdele duchové a jejich kouzla. Démoni, zapomenutý dárek ve skříni, který jsem nedaroval. Byl to Vojta. Drapl mě za ruku, ptal se. Pořád se ptal. Najednou se zajímá? Ani jednou nezavolal, nechal se vyvést, ani na kamiho se nezeptal. ,,Nesahej na mě." Řekl jsem mu chladně. Co mám dělat? Pořád se ptá, chce vědět to tajemství? Nebo se vůbec diví, co tu dělám? Bývalo mi tu tak dobře. Zvykl jsem si že... To jde i jinak. Jinak než anonymně, tiše, osamoceně. Je mni zle až bych brečel. V hlavě mám guláš místo mozku, nechápu, co se děje, proč tu jsem, proč je mi smutno, proč mi nic nepomůže. Ani alkohol. Když Vojtu vidím, jsem zase v háji. Ani to, že jsem na kurvy, mě nezachránilo. ,,Přišel -hic- přišel jsem...Kurva!" Podlomila se mi kolena a už jsem se viděl na zemi, ale povedlo se mi zachytit se stěny za sebou. Pokusil jsem se narovnat a položil mu ruce na ramena. Chvíli jsem s vytřeštěnýma očima hleděl na něj i kolem něj a uvědomil jsem si, že tu něco nehraje. ,,Proč jsi tady?" Zeptal jsem se ho. Kde je ten druhej? Ten jeho casanova, copak nejsou na Silvestra spolu? Nejen tohohle jsem si všiml, jsem přece zasraná víla ve světě lidí, co nesměj nic vědět. Vojtova aura je jaksi jiná. než před tou dřívější dobou. Objal jsem ho. Trochu pro rovnováhu a trochu pro fakt, že nejsem jedinej, kdo skončil na Silvestra sám. ,,Já už nechci bejt sám." Zakňoural jsem mu do ramene, když jsem ho k sobě tisknul.

Vojtěch Sedláček - 01. září 2020 19:58

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Matěj to sakra přehnal. Zíral na mě, asi nečekal, že tady budu. Myslel si, že budu s Davidem. Ano, měl jsem být a byl bych. Kdyby, kdyby, kdyby. Ale já jsem tu. A on též. Nejspíš se ještě před půlnocí vylil jako váza a šel hledat nocleh. A vzhledem k tomu, že posledních měsíce bydlel tady, dorazil sem. Neměl náhodou být někde s přáteli? Možná se pletu, ale myslel jsem, že i on někam pojede. "Kde bych měl být? Jsem tu doma..." Nakonec jsem si řekl, že mu to vyklopím. "Davida jsem poslal k vodě. Nechci o tom mluvit. Ne teď. A vlastně je mi fajn." Ale do budu dělat, až budu mít plnou hlavu tebe? Zas a znovu... Objal mne, nejspíš aby sebou nešvihl o zem. Podepřel jsem ho a pomohl mu na nohy. Přesto jsem jej pořád přidržoval. A on se ke mně tisknul. "Sám? Proč nejsi s přáteli? Věřím, že když budeš chodit mezi lidi, najdeš tu pravou...a už nebudeš sám. Jen se nesmíš pořád zavírat doma. Třeba jsi mohl potkat svoji budoucí partnerku dnes večer...někde tam..." Mávl jsem směrem ke dveřím, ale on to nemohl vidět, když se tiskl k mému rameni. "Víš co...uložím tě do postele...a kdyby ti bylo zle, zavoláš na mě. Já si lehnu do obýváku a pustím si telku."

Matěj Kopecký - 02. září 2020 13:48

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro ,,Eh... aha." Kývl jsem hlavou. Takže je sám? ,,Skončili jsme sami na Silvestra." Pověděl jsem sklíčeně. Úplně totálně sami a tak tu teď stojíme v předsíni jako kreténi. Teda minimálně já. Ani tu nebydlím. Teda podle něj. ,,Je mi -škyt- líto, že ti to nevyšlo." Zněl jsem hodně opile, šíleně opile. Ale myslel jsem to vážně. Měl bych chtít, aby byl šťastný, ne? Copak nechceš? Chci, ale taky chce bejt spoko. ,,Jsou fake!" Zařval jsem na celej byt. A je to tak, Petra mě pozvala jen proto, abych se tam dal dohromady s Elou. A ta mě tam pak pozvala taky a koupila mi pojebaně drahý hodinky. Come on! Já nejsem žádná prodejná děvka. ,,Nechci žádnou partnerku, do prdele. Jen nechci bejt sám." Stiskl jsem ho pevněji. Ne, neodváděj mě do pokoje! Nechoď pryč. ,,Chceš to vědět, co?" Zeptal jsem se ho. Zvedl jsem k němu hlavu a podíval se mu do očí. Copak by mohl něco tušit? Známe se dost dlouho na to, abych mu mohl věřit? Nemyslíš, že bys mu mohl trochu pomoci objasnit tebe samotného, bráško? ,,Tak pojď, já ti to řeknu." Vzal jsem ho za ruku a lehce vrávoravou chůzí jsem s ním šel do ložnice. Sedl jsem si na kraj postele. ,,To, co ti hodlám říct, není úplně pro ostatní stravitelné. Nesmíš to nikdy nikomu říct, slibuješ?" Zeptal jsem se ho. ,,Nikdy jsem to nikomu neřekl a kdybys to někomu řekl, mohlo by to znamenat, že ty mě budeš navštěvovat v blázinci." Přiznal jsem. Asi si nikdy nebudu jistý, že jsem udělal správnou věc. Ale už nestrpím, abychom se dál oddalovali. Tohle tajemství... nemusí být jenom moje břímě.

Vojtěch Sedláček - 07. září 2020 16:39

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro "Nic si z toho nedělej. Jasně, mrzí mě to, ale pro jedno kvítí slunce nesvítí, ne?" Dříve bych se z toho nejspíš zhroutil, ale terapie v kombinaci s medikamenty přináší své ovoce. Měl jsem chuť jej obejmout, možná ho pohladit po tváři, ale nezdálo se mi to vhodné. Kdo ví, jak by si to v jeho stavu vyložil. Nechtěl bych, aby mě nařkl, že jsem po něm vyjel ve snaze využít situaci. "Maty..." Přitiskl jsem ho k sobě a pohladil po zádech. Možná se jeho kamarádky nevyvedly. "Jestli jsou fake...nezaslouží si tě...nezaslouží si tak skvělého kamaráda, jako jsi ty." A ani já si tě nezasloužím jako kamaráda...a už vůbec bych si tě nezasloužil jako přítele... Jeho další slova ve mne vyvolala otázku, možná spíše pochybnosti. Že by nebyl vyoutovanej? Že by si nechtěl přiznat že...ne...blbost...to je mé zbožné přání. Nebudu do toho šťourat a dám mu prostor, aby se mi případně svěřil, bude-li připraven a bude-li chtít. "Vědět?" Tázavě jsem přivedl obočí. "Co se děje?" Říkal jsem si, že kvůli své orientaci by takhle nevyšiloval. Možná je vážně až moc opilý ale...ne, svým způsobem působí velice střízlivě a odhodlaně. "Nikomu nic neřeknu, budu mlčet jako hrob." Seděli jsme na posteli a já byl v očekávání. V mé hlavě běžela představa, kterou jsem se snažil zahnat. Představa, kdy mne položí na postel a začne mě hladit a líbat. "Pokud se ti uleví...řekni mi cokoliv...cokoliv, co tíží tvoji mysl. To, co mi řekneš, zůstane jen mezi námi..." Jeho tajemství neopustí zdi tohoto pokoje. Bedlivě jsem naslouchal a byl zvědav, co na mě vychrlí.

Matěj Kopecký - 10. září 2020 20:22

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Jo, jsou to jen cizí lidi, nezáleží jim na mě, jen na mém obličeji, tajemném vzhledu. Vypadám jako nějakej zkurvenej trash suicidal emo rapper. Nejsi takový, nemluv o sobě tak, vždyť víš, že ony jsou prostě jen hloupé. Připadám si jako kus masa. Jsem pro ně jen edgy materiál k prozkoumávání. Ne, ani jedné z nich bych se nikdy nesvěřil! Sliboval mi, že bude potichu, že nikomu nic nepráskne. A já mu věřil, v tu chvíli jsme si byl jistý, že mu to musím říct, jinak se naše přátelství rozpadne. A to já nechtěl. Já bych udělal cokoli, abych tu mohl bydlet. Asi. Proto, i před svoje zapřísahání, hodlám Vojtovi říci pravdu o svém původu. A nejlépe ji i nějak podložit. Jinak mi nikdy neuvěří. Sedíme na posteli, vypadá nedočkavě, už se chce dozvědět tu velkou věc, to tajemství, mé prokletí. ,,Tohle není snadný, dobře? Nikdo jsem to nikomu neřek'. Ani moji rodiče to neví... Ale, když jsme byl malej a moje sestra živá, něco s ní nebylo v pohodě. Minutu předtím, než do nás narazil ten idiot v mikrospánku, řekla mi, že musí jít a předala mi svůj dar. Moje sestra byla čarodějka. A já jsem poslední ze slovenských cikánských bosorek." Vyprávěl jsme mu to skoro jako pohádku. Tak nějak jsem chtěl, aby to věděl všechno, abych to už nemusel v sobě toliko dusit. ,,Umím kouzlit, umím navodit lidem pocit štěstí. Zachránil jsem ti život... Vzal jsem tvou krev, která tekla po podlaze, vyčistil ji a vrátil ti ji do žil. Kdybych ti jen zavolal záchranku, bylo by pozdě. Byl jsi v bezvědomí, ztratil jsi spoustu krve... A já to tak nemohl nechat." Teď ze sebe budu dělat zkurvenýho hrdinu. ,,Udělal by to každej, kdyby mohl. Já si řek', že tě nenechám to udělat znovu a tak jsem za tebou přijel. A dal jsem ti důvod si něco neudělat, když jsem ti dal tehdy pusu do vlasů a naplnil tě na chvilku světlem. Nechci znít jako bych si honil ego, Vojto. Ale vážně tohle dokážu." Vzal jsem do ruky tlustici z nočního stolku a utrhl jí větvičku. Přiložil jsem ji zpět tam, kde byla a ukázal Vojtovi léčení rostlin. ,,S kytkou je to snadný, ale tobě jsem ránu úplně vyléčit nedokázal."

Vojtěch Sedláček - 02. října 2020 17:40

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro Poté, co Matěj domluvil, jsem mlčel. Mlčel jsem pro Matěje nepochybně nekonečné tři minuty. Ve tváři jsem měl zamyšlený, ale jinak neutrální výraz. Zpracovával jsem vše, co mi řekl. A dávalo mi to smysl. Komukoliv jinému bych nevěřil, ale vše do zapadalo do sebe. Jeho podivné chování, to, že jsem jej tu a tam zaslechl vést hovory s nikým. To, že jsem naživu. Věděl jsem, že on byl anděl, který mě zachránil. Teď vím, že to není anděl, ale jiná nadpozemská bytost. Má talent, který je mimo chápání lidí. Ale já jsem vždycky věřil, tedy hlavně doufal, že je něco mezi nebem a zemí. A tím nemyslím nutně boha či bohy, ale určité síly. Nemluvě o tom, že mi svůj dar ukázal. Jak bych chtěl zpochybnit to, co jsem viděl na vlastní oči? Otočil jsem se k němu se slzami v očích. Byly to slzy radosti. "Díky, že jsi mi svěřil své tajemství...vážím si toho. Věřím, že žít s něčím takovým není lehké." Chytl jsem ho za ruku a pevně ji stiskl. "Máš ohromný dar, ale věřím tomu, že lidé by to nepochopili...a naprosto chápu, že to před všemi skrýváš...trochu z tvých slov mám pocit, že to nevnímáš jako dar...ale je tomu tak...když jsem tě poznal, věděl jsem, že jsi výjimečný, ale nenapadlo mě, že až do takových výšin. Věř, že tvé tajemství zůstane chráněno...nezbývá ti nic jiného, než mi věřit..." Pustil jsem jeho ruku, ale než jsem ji stáhl zpět, přejel jsem po jeho paži. "Jestli si myslíš, že se na tebe teď budu dívat skrz prsty, tak se šíleně pleteš...ale pověz mi...proč jsi se tak ožral? Co tě trápí? Není to kvůli tomu, že jsi se rozhodl prozradit mi své tajemství...jak můžu pomoct já tobě?" Zeptal jsem se jej tiše, se zájmem a péčí. Vždycky mi na něm záleželo a já ho chtěl od sebe odehnat, protože jsem se bál, že neovládnu své city. Ale to bylo z mé strany více než sobecké a hloupé.

Matěj Kopecký - 07. října 2020 14:08

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Mlčel, držel hubu. Co asi mohl dělat? Co jsem čekal? Naposledy jsem se na něj podíval, než jsem odvrátil zrak. Tak, teď ho budu muset zabít... Jejda. No co, co jsem dal si taky vezmu zpět a bude klid. Nikdo ho hledat nebude, svedu to na sebevraždu, škyt. Eh.... Ale no tak! Ani na takové věci nemysli. A je jedno, že jsi opilý, funguj, bráško. Máš ho rád, ne? ,,Mám." Žádné pořádné přátele nemám. Proto jsem mu to řekl. Nejspíš to bude mít ale opačný účinek, já si ho tím chtěl přiblížit a on teď uteče. Vyděšenej. A já nemůžu pomalu ani sedět rovně. Vzhlédl jsem, až když promluvil. Podíval jsem se na něj s výrazem jasně nečitelným, i když v něm žádný dobrý cit nebyl. Ale nemohl jsem zůstat s temně ledovou tváří, když jsem uviděl, že málem pláče. Proč? A pak mluvil! A mluvil dlouho a vynahradil mi to nekonečný ticho. Vzal mě za ruku, ucukl bych, ale měl jsem strach, že ztratím rovnováhu a rozbiju si držku, i když jsme seděli na posteli. Poslouchal jsem ho, možná jsem i čekal, až se vykecá, abych mu na to odpověděl své. Vidí to úplně jinak, než já. Čekal jsem, že bude udivenější, že mi nebude věřit, nebo tak. A on to hned nazývá darem. Ani netuší, o čem mluví. ,,Ne, Vojto, ty o tom mluvíš jak v pohádce. Je to zatracený prokletí! Je to břímě, který si musím nýst celej život! Vidět duchy, snažit se bejt normální, snažit se to schovat a tvářit se v pohodě." Jasně, na první pohled to zní skvěle! Pokecáš si s duchama, občas zachráníš nějakou kytku a nebo borce, co si podřezal žíly, že jo. A pak se o něj staráš, protože ti je blbý ho nechat si to udělat znovu. Co pro mě může udělat? Co pro mě kurva může udělat? On pro mě snad může něco udělat? A proč jsem se tak opil? A proč je mi tak zle a tak smutno? Kdybych stál, roztřásla by se mi kolena. Stiskl jsem pěst, ale já už nemoh', už to nešlo, neudržel jsem smutek a vztek, který se dral na povrch. Jak se mám klidnit před ním, co mě plete, co mě tak hrotil a pak se na mě vykašlal? Když nikoho jinýho nemám? Musím si pobrečet nad svým posraným životem. Bráško, ššš, no tak. To bude - já vím, že je to těžký, ale bude to dobrý. ,,Já jenom nechci bejt sám." Promluvil jsem, i když jsem mluvil se sestrou a nakonec to bylo stejně jedno, slzy se rvaly nahoru a já už nemám sílu je držet, nemám sílu na nic.

Vojtěch Sedláček - 23. října 2020 17:24

soukromá zpráva od Vojtěch Sedláček pro To, co mi řekl. Tajemství. Velké tajemství, které by někdo mohl zpochybňovat, protože si jej nedokáže chladnou logikou osvětlit. Tajemství, které by někdo mohl zneužít ve svůj prospěch, aby například získal slávu či bohatství. Já jsem člověk, který jeho tajemství obdivuje. Je to něco jedinečného. A jsem si vědom toho, že žít s tím musí být velice náročné. Proto obdivuji, jak to zvládá. Zvládal. Teď to spíše vypadá, že se mi to hroutí jako domeček z karet. Prošel jsem si něčím, co bych nazval rozchodem. Je to těžké, je to smutné, ale ve finále jsem byl spíše naštvaný. Dělal jsem vše pro to, abych neupadl do deprese, abych se ve spirále neřítil do propasti. A teď tu mám kluka, do kterého jsem se zamiloval. Je na dně. A já mu chci pomoct. Nesobecky, nezištně. Nechci jeho momentální slabosti využít k tomu, že bych jej svedl. To bych si neodpustil. V první chvíli mne nenapadlo nic lepšího, než jej k sobě tisknout a hladit po zádech. Chtěl jsem něco hezkého říct, ale napadala mne jen klišé typu "Však nejsi sám. Někdo se najde. Vždyť máš přeci mě." jenže taková slova by mi v jeho stavu mohl omlátit o hlavu. Co kdybych spíše odvedl jeho pozornost? "Jestli se ti nechce spát...jestli si nechceš jít lehnout...co kdybych ti udělal něco k jídlu? Určitě bys nepohrdnul noční svačinkou...co třeba kdybych ti udělal vajíčkový sendwich, jaký měla ráda Harley Quinn? Co ty na to?" Vstal jsem z postele a postavil se před ním. Natahoval jsem k němu ruku, abych mu pomohl na nohy a mohl jej dopravit do kuchyně. Rve mi srdce tě takhle vidět...kéž bych tě mohl učinit šťastným.

Matěj Kopecký - 28. října 2020 15:20

soukromá zpráva od Matěj Kopecký pro Nedokázal jsem to zastavit a tak jsem Vojtovi brzo brečel v náručí jak malý děcko. Chyběl mi, hrozně moc. Postrádal jsem ho ve svém životě, žárlil jsem na toho jeho mazlíka, na toho jeho dokonalého Adonyse. Copak může být někdo dost dobrý pro tu duši, co jsem pomohl zachránit? Tlukot jeho srdce mě uklidňoval. Věděl jsem, že už nebije pro cizího zmetka. Co by tu jinak dělal, že jo. ,,A bude ten sýr půl roku prošlý?" Utřel jsem si oči. Měli jsme na to jít spolu. Místo toho jsem na to byl s ní, s Ellou. Ta hrozná kráva. Podal jsem si z nočního stolu kapesník a vysmrkal jsem se, schoval jsem ho do kapsy a podal jsem Vojtovi ruku. Docela pomalu jsme se odebrali do kuchyně, posadil jsem se ke stolu, v tomhle stavu bych se nejspíš spálil, nebo pořezal, svět se se mnou točí už od doby, co jsem vstal z postele. Je mi smutno. Moc smutno. Ale Vojta mi nabídl, že mi udělá Ten sedvič. Copak tu můžu sedět a tvářit se jako hromádka neštěstí. ,,Prosím, nech mě tu přespat. Už tam nechci. Už tam nikdy nechci." Manipulace mé jebnuté "kamarádky" a její ještě švihlejší zazobané bff jim nikdy neodpustím. Jenže, kam bych šel? Kam bych šel i s chameleonem a hadem? ,,Omlouvám se, že jsem se ti sem takhle vetřel... Opilý, s tajemstvím na jazyku." Zasmál jsem se tomu, připadám si hloupě.

Bimba - 01. března 2021 08:44

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Matěj Kopecký - 06. března 2021 21:28
	končíme

Bimba - 17. března 2021 17:01

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba