Vypravěč - 28. ledna 2017 23:32

Pokoj starého sveta sa postupne vytráca. Vzduchom sa tiahne mrtvolný zápach a kedysi čistá zem je nasiaknutá krvou nevinných... Pred mnohými rokmi prišli zo západu na kontinent Amarth ľudia. Zamiešali sa medzi elfov a trpaslíkov a chvíľu žili v mieri. Zvíťazila však ľudská túžba po moci a samozvaní králi Minarisu (Harold I.) a Eldamaru (Arthur von Verner) po tichej dohode založili náboženské hnutie "Čistý plameň", ktorého ideológia mala viesť k nenávisti medzi ľuďmi a neluďmi. Nanešťastie malo hnutie mnoho stúpencov ľudskej rasy, ktorí mu dali možnosť ďalej expandovať. Ľudia sa množili rýchlejšie ako trpaslíci a elfovia. Nenávisť rástla a ostatné rasy boli postupne utláčané. Reťaz krviprelievania nachvíľu zmiernila dôležitá udalosť alebo lepšie povedané katastrofa. Vraždenie medzi rasami zoslablo. Prišiel totiž iný nepriateľ. Horší, silnejší, nebezpečnejší. Larisa - vtedy asi 8 ročné ľudské mláďa, otvorila bránu do inej dimenzie. Nikto nevedel ako sa jej to podarilo. Hovorilo sa o nej ako o "žriedle moci". Sama však svoju silu nevedela ovládať. Cez bránu začali vychádzať rôzne dovtedy nepoznané príšery a vystrašené dievča utieklo nikto nevie kam. Netvory sa schovali v okolitých lesoch a množili sa. Prispôsobovali sa okoliu a postupne sa rozširovali do ďalších častí zeme. Dievča sa stratilo a bránu dlho nevedel nikto uzavrieť. Podarilo sa to až po pár rokoch zoskupeniu mágov a čarodejníc, ktorí za týmto účelom vytvorili "Rád najvyššej mágie" fungujúci dodnes. Príšeri sa však množili a ničili ľudské obydlia. Mrzačili a zabíjali všetky rasy bez výnimky. S niektorými si vedeli obyvatelia Amarthu poradiť, ale na niektorých im ich sila nestačila. Rádu sa podarilo zmutovať ľudské telo pomocou mágie, mutagénov, jedov a vytvoriť tak zaklínačov, ktorí budú schopní bojovať aj s príšerami, s ktorými si obyčajný človek neporadí. Celú situáciu by však mohla ľahko vyriešiť Larisa, ak sú legendy o jej moci pravdivé. A na to sa spoliehajú aj mágovia. Preto zorganizovali špeciálny snem, na ktorom chcú dať dokopy družinu, ktorá pôjde po Larisiných stopách a nájde ju. Pri hľadaní si ale budú musieť zašpiniť ruky krvou. Budú sa brodiť nebezpečnými miestami a bojovať o holý život. To je dôvod, prečo si chce na to Rád najať ľudí. Chcú aby za nich spravili špinavú robotu. Samozrejme za vysokú odmenu. Nikto by predsa neriskoval život zadarmo. Preto dali vyvesiť vo viacerých krajinách oznam: Hľadáme šikovných ľudí aj neľudí, ktorí už nechcú žiť v biede a chcú si poriadne zarobiť, neboja sa a vyznajú sa či už v boji, stopovaní alebo v mágii. Ak ste ochotní riskovať svoj život pre lepšie zajtrajšky, dostavte sa do prístavného mesta Torik v Morkowe a hláste sa 19. apríla 1112 na sneme mágov. 23. marec 1112 Rád najvyššej mágie

Kyra z Vlčích hor - 29. ledna 2017 22:00

Začátek konce? Proč zrovna v Toriku? Pomyslela jsem si potom, co mi různí pocestní radili abych se vydala přímo do Toriku. Jela jsem pomalu, koně nikam nehnala. Cesta trvala dlouho a peněz navíc moc nebylo. Noc co noc spát venku. Byla zima. Rozdělávala jsem si proto oheň a zabalila se vždycky do deky. Ač jsem se snažila zůstat silná potom, co se stalo, někdy se mi to nedařilo a na tváři se mi objevili slzy. Cesta ubíhala a já už cítila, že bych se měla někde umýt. Pohled jsem měla prázdný a mysl plnou. Kde začít s pátráním po rodičích, proč mi radili právě cestu do Toriku, jestli vůbec ještě někoho z nejbližších uvidím, proč ti vlci útočili jako smyslů zbavení… Jídla jsem měla taky poskromnu a ukusovala sušeného masa jen když mi začlo kručet v břiše. ……. Když jsem projela branou hlavního města, dívala jsem se do všech stran. Nebyla jsem úplně zvyklá na tolik lidí. S koněm jsem se proplétala mezi lidma tak dlouho, jak to jen šlo. Potom už jsem musela sesednout a koně vzít za uzdu. Kde vzít víc zlata? Bylo mi jasné, že budu potřebovat v nastávajícím pátrání víc zlaťáků než mám. Tady ale něco najdu. Pomyslela jsem si, když jsem viděla přístav, trhy… Jedni se mi smáli když jsem se zeptala kde si vydělat, druzí mi neodpověděli… Jeden člověk, ale… než mi odpověděl, prohlížel si pomalu má tetování. Dívala jsem se mu do očí. Díval se tak zvláštně. Jsi tady přesně na čas. Zítra je sněm mágů. Přijď. Řekl mi. Do ruky mi dal dost mincí na to, abych si našla střechu nad hlavou. Ještě jsem se za ním dívala a přemýšlela proč to udělal. Zaplatila jsem si noc v ne příliš kvalitním hostinci, ale zbylo mi akorát abych si mohla dovolit horkou koupel a čerstvý chléb se sýrem. ……. Hned ráno jsem vstala abych si vzala svého koně a za uzdu ho vedla přímo na sněm. Na místo, které mi ten člověk řekl. Nevím proč, ale ani mě nenapadlo, že bych tam nešla. Koně jsem uvázala před honosně zdobenou budovou. Kolem byli stráže a o koně nemusel být strach. Vešla jsem přímo hlavním vchodem. Mohutné dvoukřídlé dveře se otvírali do velkého sálu. Když jsem se podívala na jednu stranu, viděla jsem bojovníky ve zdobených zbrojích, viděla jsem trpaslíka, elfa… chvíli jsem přemýšlela co se tady děje. Bylo tady plno dobrodruhů. Bojovníci, hraničáři i mágové. Postupně je volali dál. Potom přišla řada na mě.

Vypravěč - 30. ledna 2017 21:56

Snem mágov Torik Kyra Kým sa Kyra rozhliadala okolo, dverami sa prehnalo nespočetne veľa bytostí rôznych povolaní. Boli medzi nimi aj ľudia, ktorí nemali tušenie o čo tu ide ale bieda ich dohnala až sem. Zrejme si prečítali len prvé dve riadky oznamu. "Ďalší!", otvorili sa mohutné dvere a vyšla z nich postava mladého dievčaťa. Zívla a pri pohľade na plnú sálu prevrátila oči. "Ty!", ukázala na teba, "vojdi, si na rade." Obzerala si ťa a v jej pohľade si mohla vyčítať záujem o tvoje "zdobenie" na tvári. Pozrela sa ti do očí a vyzerala, akoby v nich čítala príbeh tvojho života. Sadla si za koniec stola a teba nechala stáť uprostred. Miestnosť bola obrovská. Na jednej strane boli okná a na druhej veľká knižnica plná hrubých kníh. Súčasťou boli aj rôzne predmety, z ktorých si cítila mágiu. Pred tebou bol masívny drevený stôl a za ním sedeli mágovia a čarodejnice. Zrazu si cítila ich uprený pohľad. Bolo ich veľa a nedokázala si sa ubrániť ich sile. Mala si pocit, že ti vliezli priamo do hlavy. "Máš slovo, môžeš sa predstaviť", prehovorila Alisa. Kyra zrazu počula v hlave jej hlas: "Čo nám môžeš ponúknuť, vĺča?"

Kyra z Vlčích hor - 31. ledna 2017 19:10

Sněm mágů Torik Naše pohledy se střetly. Během včerejšího dne si spoustu lidí prohlíželo mé tetování, ale tahle dívka… Kdo jsi? Nezeptala jsem se nahlas a zůstalo jen u myšlenky. Beze slova jsem vešla do velké místnosti. Za stolem seděli lidé, mágové i čarodějky. Ta okna, zaujalo mě jak jsou zdobená. Jsem zvyklá úplně na něco jiného a tohle je tak nové. Na malou chvíli jsem úplně zapomněla že stojím uprostřed místnosti sama. Všude byla magie. Nikdy jsem ji tolik pohromadě necítila. Máš slovo, můžeš se představit. Lehce jsem mrkla a opět začala vnímat. Od včerejšího dne jsem ani jednou nezapochybovala, ani jsem nepomyslela že bych sem nešla, ale proč se mám někomu představovat? Co po mě chtějí? Otevřela jsem pusu ale nevydala ze sebe ani hlásku. Co můžu nabídnout? Ještě jednou jsem si všechny za masivním stolem prohlédla. Potom můj pohled padl o několik málo metrů vedle mě. Pomalu jsem zvedala ruce nad hlavu a z úst mi začala plynout zapomenutá slova. "Én..." Dlaně jsem stočila směrem k sobě aniž bych se jima dotýkala a zároveň mezi nima zůstal dostatečný prostor "Azt akarom.." Mezi dlaněmi se mi objevil malý větrný vír který se ještě nepatrně zvětšil. Zaklonila jsem hlavu a dívala se přímo do středu právě vytvořeného. "Utazás!" Zmizela jsem. Byla jsem pryč jen zlomek vteřiny. Byl by to zvláštní pocit pro obyčejného člověka byť jen na malou chvíli, která nelze nazvat ani malou. Objevila jsem se přesně na tom místě kam mi předtím padl pohled. Ač jsem nikdy v takovéhle společnosti nebyla, v knihách jsem se dočetla něco málo o slušném vychování. Mírně jsem sklopila hlavu. Potom, co jsem se znovu na všechny přítomné za stolem podívala, se mi rozvázal jazyk. "Jmenuji se Kyra. Přišla jsem k vám z Vlčích hor. Ukázala jsem vám, co můžu nabídnout." Odmlčela jsem se a při dalším nádechu jsem dodala "Myslím si, že to bylo lepší než slova." Opět jsem mírně sklopila hlavu. "Mohu toho nabídnout ještě víc!" Mluvila jsem vyrovnaně, ale posledním slovům jsem trochu přidala na důrazu aby měla svou váhu. Znovu jsem si prohlédla přítomné. Byla jsem plně přesvědčena, že nemusím říkat víc.

Vypravěč - 31. ledna 2017 23:30

Snem mágov Torik Kyra Niektorí mágovia sa tvárili prekvapene, keď si otvorila portál. Zrejme ich zmiatla tvoja mladá tvár. Je však pravdou, že mnohé čarodejnice vyzerajú mlado a predsa môžu mať aj niekoľko desiatok rokov skúseností za sebou. "Hmm, otvoriť portál nie je tak jednoduché. Bolo to síce len na malú vzdialenosť ale aj tak je to chvályhodné", komentoval jeden z členov. Ostatní si zapisovali poznámky a čarodejnice si ťa obzerali od hlavy po päty. Komunikovali telepaticky, takže netušíš či ťa obdivovali alebo ohovárali. Zrazu si začala mať divný pocit, ako keď niekto na teba namieri energiu. To bola Alisa. Sedela na kraji stola a vyzerala úplne kľudne až na to, že zamierila pohľadom na knižnicu a hodila po tebe jednu z najťažších kníh. Nie že by mala niečo proti tebe, len testovala tvoje schopnosti a reakcie. Kniha ešte nestihla doletieť a Alisa sa už sústredila na prázdnu stoličku na druhom konci stola. Áno, aj tú po tebe hodila. "Tak sa ukáž Kyra!"

Kyra z Vlčích hor - 01. února 2017 19:51

Sněm mágů Torik Nebylo mi dvakrát příjemné, stát uprostřed místnosti a vědět, že je na mě upřených tolik očí. Mírnou nervozitu ale vystřídala úleva a na tváři se mi objevil úsměv. Děkuju. Proběhlo mi myslí když jsem slyšela že to je chvályhodné. Opět mi oči jezdili z jednoho na druhého a čekala co bude dál. "Mmm…" Zamručela jsem velmi tiše a prsty si jemně promnula spánek. Zrovna tento jemný pohyb hlavou… Zrovna když jsem otevřela oči potom co mnou projel ten nepříjemný pocit… To mi umožnilo abych právě včas viděla tu velkou knihu která mi letí naproti. Jako by to byl můj přirozený pohyb. Pozvednutou rukou jsem bleskurychle kolem sebe mávla s hlasitým výkřikem. "Megvédjen!" Za mou rukou, kterou jsem kolen sebe obkreslila oblouk, zůstávala slabě modrá záře. Při tomto pohybu jsem se zároveň poklekla jako bych se chtěla letící knize vyhnout. Právě včas se kolem mě objevila světélkující záře ve tvaru polokoule. Kniha ke mně nepronikla a narazila do mého štítu. Svezla se k zemi. Mé ochranné kouzlo fungovalo. Najednou jsem z druhé strany uslyšela další náraz. Prudce jsem otočila hlavu abych viděla, jak se o můj štít rozbila stolička. Jemně jsem si oddychla. Rozhlédla jsem se kolem sebe abych se ujistila, že už nic dalšího nehrozí. Potom jsem pohlédla zpět k mágům a čarodějkám za stolem. Štít zmizel. Cítila jsem únavu a slabost v nohou. Jednou rukou jsem se chytla za bok. Jako kdybych právě dokončila nějaký šíleně dlouhý běh a nebyla zvyklá. Sklopila jsem hlavu abych ji hned zase zvedla. Snažila jsem se. Snažila jsem se nedát na sobě nic znát.

Vypravěč - 01. února 2017 22:19

Snem mágov Torik Kyra Kyra zvládla test výborne a zdá sa, že útočiaca čarodejnica sa tomu vôbec nedivila. Za stolom to zašušťalo komentármi a keď konečne osadenstvo utíchlo, prehovorila Alisa. "Ďakujeme za tvoj čas Kyra. Zvážime tvoje schopnosti a porovnáme ich s ostatnými uchádzačmi. Zajtra po západe slnka bude vyhodnotenie. Oznámime koho sme zvolili do družiny a týmto členom objasníme o akú zákazku sa jedná. A tiež výšku sľúbenej odmeny." Čarodejnica ju ešte vyprevadí za dvere a zavolá ďalšieho uchádzača. Kým však príde, otočí sa na Kyru: "Neviem, či si už bola v Toriku. Do zajtra musíš niekde prespať a ver mi v tomto meste je plno aj za normálnych okolností. Kvôli snemu je tu raz toľko ľudí ako obyčajne. Ak ti môžem poradiť, zájdi do hostinca "U jeleňa". Je to o dve ulice ďalej oproti trhu. Choď rovno za hostinským a povedz mu, že ťa posiela Alisa z Rádu." Z koženého vačku vytiahne mastičku v malej sklenenej nádobke. Cítiš z nej mágiu. "Daj mu túto mastičku a povedz mu aby ťa ubytoval. Je to môj starý známy a ja som mu sľúbila pomoc, jeho žena má totiž veľké bolesti. Keď mu ju dáš, bude vedieť, že ťa posielam naozaj ja a ak by nebolo miesto, čo zrejme nebude, poskytne ti moju izbu. Je rezervovaná pre Rád, zvykneme mať často hostí. Ja pomôžem tebe a ty mne. Kvôli snemu nemám vôbec čas tam ísť a chúďa žena sa trápi." Podá ti mastičku a rozlúči sa.

Kyra z Vlčích hor - 02. února 2017 19:11

U jelena Torik "Předám mu ji." Převzala jsem mastičku, kterou mi Alisa podala a uschovala ji u sebe. Pozorně jsem naslouchala tomu co mi říkala. "Děkuji za to, co pro mě děláš." ....... Odvázala jsem svého koně a znovu ho vedla za uzdu směrem k trhu. Po cestě jsem přemýšlela jak dopadne moje zkouška, jestli budu mezi vybranýma a o jakou práci se jedná. Jestli za ni bude dostatečná odměna která by mi pomohla začít s pátráním po rodičích. Trh. Dvě ulice dál. Pozorně jsem nahlížela do ulic v blízkosti trhu. Ve volných chvílích se mé myšlenky vraceli k tomu, zda jsem se měla zeptat o jakou práci půjde nebo jestli si můžu říkat, že mlčeti je zlato. Nejspíš by mi to stejně neřekli. Přesvědčovala jsem sebe samu že můj postoj byl správný. U jelena! Na tváři se mi objevil úsměv. Vývěsní štít už byl blízko. Netrvalo dlouho a otevřela jsem dveře do hostince. Příliš jsem se nerozhlížela. Jen abych viděla na cestu k výčepu. Namířila jsem si to tou nejbližší možnou cestou a snažila se nevnímat ty lidi nebo nelidi co si vždycky prohlížejí nově příchozí. U výčepu jsem však musela chvíli počkat než na mě měl hostinský alespoň chvíli čas s otázkou co to bude. "Hledám ubytování." V tom jsem se začala přehrabovat ve svých věcech, pohled jsem měla sklopený a dál povídala. "Posílá mě Alisa. Z řádu." Tady je! "A mám ti předat tuto mastičku." Držela jsem mastičku ve skleněné nádobce a natáhla ruku k hostinskému.

Vypravěč - 02. února 2017 21:16

U Jeleňa Torik Kyra Hostinec sa ti nakoniec podarilo nájsť. Keď si vošla, čakala ťa miestnosť plná ľudí. Torik je preplnenými krčmami známy. Jednak je to slobodné mesto, kde sa iné rasy nemusia skrývať pod kapucňou a kráčať v tieňoch a tiež je to prístavné mesto. Obchoduje sa tu vo veľkom a takmer so všetkým. Celou miestnosťou znie hudba a ľudia sa prekrikujú. Poháre štrngajú, zákazníci grgajú a mľaskajú. Sem-tam smiech, sem-tam nejaký buchnát päsťou do stola, keď sa niekto snaží pretlačiť svoju pravdu v bezvýznamných dialógoch. Atmosféra je tu vcelku dobrá. Keď si konečne prišla na rad a podala si mastičku hostinskému s prosbou o ubytovanie, hneď pochopil. Krčmár bol veľmi zdvorilý a milo sa na teba usmial. "Už som sa bál, že na mňa Alisa zabudla. Izbu samozrejme dostanete. Tu je kľúč. Je to izba na poschodí úplne vzadu. Musíte byť unavená. Prichádzate z diaľky? Zrejme ste prišli na snem čarodejníc, mám pravdu? Ach ja hlupák starý, odpustite mi moju doternosť a nezdvorilosť. Čo vám môžem ponúknuť? Máme tu Tereg - víno dovezené z juhu, Edhilský ležiak, z tvrdého je tu Slivovica, Gurduňák.... ", vymenúva pitie a potom ti ponúkne aj jedlo.

Kyra z Vlčích hor - 03. února 2017 22:13

U jelena Torik Hostinský na mě pouštěl jednu otázku za druhou. Měl pravdu, že jsem unavená, měl pravdu že přicházím i poměrně z dálky. I když jsou daleko vzdálenější kraje. Měl pravdu i v tom, že jsem byla na sněmu mágů. Všemu jsem souhlasně přikyvovala. V dlani mě hřál klíč a zároveň pocit, že si můžu v klidu odpočinout. Když se začal omlouvat, upřímně jsem se na něj usmála. Byl opravdu milý. Hned začal nabízet pití a jídlo. Víno. Ochutnala jsem víno již dříve a to sladší, opravdu mi chutnalo. Soudila jsem, že víno z jihu by moji představu mohlo splňovat. Otočila jsem se směrem do hostince abych si vyhlédla jedno volné místečko u stolku, který se nacházel v blízkosti krbu. Bylo až s podivem, že je tam zrovna volno. "Máte pravdu." Promluvila jsem k hostinskému s uvědoměním, že jsem ho zprvu oslovila jako kdybychom byli přátelé. "Přišla jsem z Vlčích hor, byla jsem na sněmu čarodějnic a jsem i unavená. Děkuji za klíč." V břiše mi trochu zakručelo. "Poprosila bych vás o kozí sýr a čerstvý chléb." Ano, opravdu mám kozí sýr moc ráda a v kombinaci s čerstvým chlebem… "Taky vaše víno z jihu bych ochutnala. Posadím se támhle k tomu stolku." Ukázala jsem k prázdnému místu. Netrvalo dlouho a prohlížela jsem si dění v hostinci. Hluk, smích, jeden opilec, hned za ním vidím druhého. Občas i pokus o zpěv. Hostinec měl stěny obložené dřevem, krb pro změnu opracovaným kamenem. Na stůl jsem dostala jídlo a pití dle svého přání. Nožem jsem si pomalu odkrojila sýr a kousek chleba. V žaludku se mi udělalo dobře. Po polknutí sousta jsem ochutnala víno. Ani jsem si neuvědomila, že když toho člověk přes den moc nesní a je unavený, že může i trocha alkoholu být víc než dost. Upíjela jsem ale pomalu. Na druhou stranu, s plným žaludkem a vínem před sebou jsem alespoň pro tuto chvíli zapomněla na svoje každodenní starosti, které mě nyní provázaly. Oheň v krbu příjemně hřál.

Elrik - 04. února 2017 21:21

U Jelena Torik PJ, Kyra O zaklínačích je spousta mýtů a polopravd. Někteří říkají, že jsme bezcitná monstra co zabíjejí jiné monstra. Někteří skutečně jsou. A zrovna tihle parchanti nám u ostatním kazí pověst. To, ale není to hlavní. Lidé mají jednoduchou představu o tom co vlastně zaklínač loví. Jsou to napohled odporní tvorové. Mají spoustu tesáků, drápů, chapadel, rohů, kopyt a dalších odporných věcí. Jsou to znetvořenci s nimiž si místní domobrana ani obtloustlí místní strážní neporadí. Jejich nebezpečnost se měří v mincících a počtu mužů jenž při pokusu o jejich eliminaci padly. To je také pravda. Není to však jediná věc co takový chrabrý mladý zaklínač jako já loví. Jsou tady i jiní oponenti. Nechcete je mít mrtvé... Tedy kromě těch kdo nám kazí pověst. Musíte použít jiné techniky než přesný úder mečem. Musíte použít vtip, důvtip, filozofii a cit pro poezii. Schopnosti v řadách vědmáků tak vzácná. Je pravda, že cena těchto trofejí mže být měřena i v penězích, ale to je pro zkrachovance né pro mě. Samozřejmě i počtem mužů, kteří se jí pokoušeli zdolat před ním. Odměna je možná ještě sladší než u předchozího druhu. Rozdílný je však věhlas. Tyhle trofeje lovíte pro sebe né pro peníze. Chcete aby se o nich vědělo, ale jen ve velmi úzké a specifické společnosti kde si své úlovky proberete jen se sobě rovnými. No dozvěděl jsem se, že v Toriku se koná sněm mágů a nějaký konkurz na zakázku. Zakázka mě nechává chladným. Nějaká obluda na pokosení se najde v každém zapadákově. Tady jsem abych ulovil ten druhý typ trofejí. Sejde se zde tolik rozličných typů lidí, že na další vhodnou příležitost bych mohl čekat měsíce. Dělá mi však starosti jestli nejedu pozdě. Pár dní jsem byl tak trochu ....indisponován. Ztratil jsem pojem o čase. Svého koně, ženu tak jak je to jenom možné... V stáji jsem dal pacholkovi minci aby se mi postaral o koně. Po vstupu do lokálu jsem se rozhlédl a svými dokonalými zaklínačskými smysli a zaznamenal všechno důležité. To znamená dvě možná tři pěkné holky a jedna opravdu zajímavá co sedí sama u krbu. Vezmu si jedno pivo z tácu který je právě nesen k některým ze štamgastů a než překonám vzdálenost k hostinskému korbel vyprázdním. „Achh, to bodlo. Měl jsem dlouho cestu a trochu jsem spěchal. Co je za datum? Probíhá ještě sněm mágů nebo jsem přišel pozdě?" Zahrnu hostinského otázkami než vůbec stačí zareagovat “...Promiňte kde jsem nechal svoje vychování.Jsem Elrik zaklínač. Kdyby jste měl problémy s nějakými monstry dejte mi vědět. Jestli je potřeba nabídnout pomoc v poezii či filozofii mohu taktéž nabídnout své služby." Zářivě se usměji.

Vypravěč - 04. února 2017 22:36

U Jeleňa Torik (podvečer) Elrik Keď hostinský konečne odlepí zrak z výčapu, všimne si tvoje dva meče. "Dobrý deň pán Elrik." Je mu jasné, že si zaklínač. Pár ich vo svojom živote už stretol. V tomto hostinci sa vystriedali všelijakí hostia. "Áno, snem ešte stále prebieha. Zrejme skúšajú posledných adeptov, ďalší prídu na rad až zajtra. Tuším, že zajtra večer majú vyhlásiť mená členov družiny. Mimochodom čo vám môžem ponúknuť? Ostávate aj na noc? Práve sa mi totiž uvoľnila izba, tak či vám ju mám rezervovať. V meste je teraz veľa ľudí kvôli tomu snemu. Dlho tá izba prázdna neostane." ...................... "To viete, problémy s príšerami sú vždy. Tu ani nie, skôr mimo mesta v lesoch. Netvory sú premnožené a zaklínačov málo. Škoda, že ste neplodní, zišlo by sa vás viac. Možno aj na tú ľudskú háveď v Minarise a južnom Eldamare." Povie to tak znechutene, že máš pocit, že si krčmár odpľuje. Našťastie dodržiava pravidlá hygieny a tak v pohári nepristane žiadny fľusanec.

Vypravěč - 05. února 2017 12:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Legenda o Ragovi z Vlčích hôr (miesto na mape - Ragova jaskyňa) Rago bol syn chudobného farmára. Mal ťažký život a v rodine nikdy nemali dostatok peňazí. Tento problém sa rozhodol riešiť lúpením. Začal okrádať miestnych v osade, ale keď to jeho otec zistil, hanbil sa za neho a vyhnal ho z domu. Usadil sa vo Vlčích horách, kde prepadával ľudí prechádzajúcich cez hory do severného Eldamaru. Šlo väčšinou o elfov a ich rodiny, ktoré utekali z neprajných krajín. Využil svoju znalosť hôr a dôveru pocestných. Medzitým sa však vlci v horách stali agresívnejšími a hrozivejšími ako doposiaľ. Začali útočiť na malé osady a samoty v horách. Niektorí vravia, že Rago je už dávno mŕtvy a boli to práve vlci, ktorí ukončili jeho život. Iní si zas myslia, že jeho jaskyňa je ukrytá tak dobre, že sa tam nedostanú ani vlci. Vraj ak raz niekto nájde jeho jaskyňu, dostane sa mu možnosť vidieť nesmierne bohatstvo nahromadené rokmi Ragom. ................................ // Keďže je Kyra z Vlčích hôr, veľmi dobre pozná legendu, ale ona ani nikto z jej osady nikdy Raga nevideli a nikdy nenašli jeho jaskyňu. Občas sa však našli mŕtve olúpené telá medzi horami.

Elrik - 05. února 2017 15:29

U Jelena Torik PJ, Kyra „To je dobře. Myslel jsem, že to nestihnu, ale zajdu se tam podívat až zítra. Není kam spěchat. A ten pokoj... Proč né. stejně jsem se nerozhodl kde dnes budu spát. A ještě mi řekni co se tady pořádá jaká místa bych měl navštívit a tak dál. Kvůli samotné zakázce by tu nebyl takový poprask. Mágové určitě budou pořádat nějaký bál nebo něco takového. Člověk nesmí myslet jenom na práci musí se taky pobavit. Nemám pravdu?“ Nepřestávám se stejně jako celou dobu při konverzaci usmívat. Přemýšlím jestli ho mám zatáhnout do zajímavé debaty o mutacích dědičnosti a magii. Rozhodnu se však, že by mi nebyl vhodným oponentem a tak to radši odpovím na jinou notu. „To, že jsme neplodní neznamená, že se nemůžeme... pobavit.“ Spiklenecky na něj mrknu. „Ale jestli ti leží na srdci naše budoucnost tak nám dej tvého syna. Slibuji, že ho vycvičím já sám.“ Když vidím jeho rozpaky a snahu vymyslet diplomatickou odpověď dobrosrdečně se rozesměji. „To byl vtip kamaráde...“ Poklepu ho po rameni. „Dones mi nějaké jídlo a pivo. ..A dámě dolij víno ať nesedí na sucho.“ Poručím si a aniž bych čekal na potvrzení objednávky už mizím pryč směrem k tetované dívce. „Proč tu sedíš sama?“ Pověsím popruh s meči na židli a posadím se naproti ní. „Nevypadáš jako zdejší.“ Né, že bych měl velkou představu jak vypadá místní obyvatelstvo, ale na tom nezáleží. Nějak začít musím.

Kyra z Vlčích hor - 05. února 2017 18:12

U jelena Torik Elrik Jídlo už jsem měla dojedené. Prázdný tác už byl pryč. Bezmyšlenkovitě jsem zrovna upila vína když na mě někdo promluvil. Proč tu sedíš sama? Zvedla jsem oči abych si prohlédla toho muže mezitím co si odložil své zbraně. Bez zeptání se posadil hned naproti. Nevypadáš jako zdejší. Mlčela jsem. V očích jsem měla chlad. Přemýšlela jsem o jeho způsobech. Možná je to někdo zdejší vysoce postavený nebo koho pověst předchází a kdo je takhle zvyklý jednat s prostým lidem, možná je to tím, že jsem pouze ještě mladá a nechová se jako k sobě rovnému, možná prostě jen někomu z nás dvou sedících u stolu chybí vychování. Hodnou chvíli mi trvalo než jsem odpověděla. "Nemůžu tady snad sedět sama?" Řekla jsem nakonec hořce. Jeho konstatování že nevypadám jako zdejší jsem z hlavy vypustila. Pohled mi padl na jeho meče a pak zpátky na něj. "S mečem zacházet asi umíš." Neptala jsem se. Pouze jsem zhodnotila to, že kdyby s ním někdo neuměl, proč by ho nosil sebou. Během té doby, co jsem seděla sama a v klidu u stolu, jsem si vzpomněla i na různé příběhy. Říkala jsem si, že kdyby mi zítřek nevyšel a nevybrali by mě, co bych si počala potom. Kde bych získala nějaké zlato. Jestli by bylo lepší někde tady v Toriku žadonit o práci nebo se honit za pověstmi, které můžou ale taky nemusí být pravdivé. "Kdo jsi?" Zeptala jsem se zvědavě. …………….. Před sebou vidíš přibližně 19 let staré děvče. Asi 176 cm vysoká, štíhlá postava, zelené oči a dlouhé, rovné, černé vlasy. Na sobě má oblečenou tmavě hnědou halenu, černé kožené kalhoty a kožené boty. Na čele má tetované zdobné runy. Stejné jdou vidět i z části na její hrudi. V bradě má protnutou kovovou ozdobu (která za svou dobu neztratila nic na lesku).

Vypravěč - 05. února 2017 19:07

U jelena Torik Kyra, Elrik Hostinskému bolo jasné, že Elrik pokukuje po slečne sediacej pri krbe. A z jeho slov si dovolil usúdiť aj to, akú má povahu. Teda aspoň čo sa týka žien. Dal mu kľúč od izby so slovami: "Je to predposledná izba vzadu hore na poschodí. Ehm..pri izbe tej pohľadnej slečny, z ktorej neviete odtrhnúť zrak." "Čo sa týka Rádu, neviem aké sú jeho úmysly. Som len obyčajný krčmár, pane. O žiadnom bále som sa zatiaľ nedopočul. Mesto je preplnené aj keď sa nekoná snem, pretože je tu prístav, mnoho obchodníkov, trhy a sklady. Ak smiem byť opovážlivý, je v meste aj zábava, ktorú možno pán vyhľadáva. Blízko prístavu je podnik "U tancujúcej nohy." Poradí krčmár Elrikovy bordel a dúfa, že tým svojho zákazníka neurazí. Keď zaklínač zažartuje o krčmárovom synovi, ten len ťažko prehltne. Keď však výjde najavo, že si robí len srandu, hostinský si vydýchne. Po chvíli príde krčmár k stolu, kde už pri Kyre sedí aj Elrik. "Nech sa páči, vaša objednávka.", vyloží na stôl pečené bravčové s hrachovou kašou, pivo a víno. Potom sa obráti na Kyru: "Môžem slečna ešte jednu otázočku? Čisto len zo zvedavosti. Kolujú reči o tom, že Rago z Vlčích hôr je už mŕtvy. Vraj ho zabili vlci. Myslel som, či o tom náhodou niečo neviete, keď ste odtiaľ." Zaujíma sa krčmár. Občas je klebetnejší ako niektoré ženy. "Ak je to pravda, určite sa tam vydá mnoho dobrodruhov hľadať jeho povestný poklad."

Elrik - 05. února 2017 19:58

U Jelena Torik PJ, Kyra Na mj vpád neodpověděla nijak nadšeně, ale na druhou stranu se ani nezvedla nebo se mě nepokoušela zbavit. To je dobrý začátek. Ikdyž s odpovědí si dávala na čas. Třeba jí rozvážu jazyk. No a přinejhorším to za mě udělá víno. „No není to zakázané..., ale mělo by. Není to zábava. To už by člověk mohl zůstat doma a dívat se do zdi.“ Usmívám se. Konečně někdo kdo dokáže ohodnotit moje nadání na první pohled. Takových lidí si je třeba cenit... „Není moc lidí co s nimi umí zacházet lépe.“ Prohlásím s neskrývanou pýchou v hlase. A proč také né? V boji proti lidem existuje jen hrstka těch kdož jsou lepší než zaklínači. Většinou jsou to jenom pověsti... „Vážně?“ Zeptám se udiveně. Vážně nepozná zaklínače? No to je jedno. O to větší dojem můžu udělat. „Jsem Elrik z cechu zaklínačů. Někdy též zvaní vědmáci. Specializujeme se na zabíjení netvorů soužící lidské pokolení.“ Představím se poněkud škrobeně a celé to doprovodím rozmáchlým gestem a poklonou. „Můžu hádat kdo jsi ty?“ Nepočkám na svolení. „Poškrábu se po bradě. “..Jsi čarodějka z nějaká vzdálené země, která se chce připojit ke směmu mágů?" Potutelně se usmívám a čekám jak bude reagovat. Hostinský přinese objednávku a začne vyprávět něco o nějakých místních legendách a pověstech. Každý zapadákov má nějaké. Jen jsem netušil, že jim lidé věří i v takto civilizované společnosti. Tajně po něm blýsknu pohledem. Nevidíš, že překážíš?! Chce se mi vykřiknout. Doufám, že moje žluté oči jsou dostatečně hrozivé. ________ Zobrazit SPOILER Umělecké nadání mě obloukem míjí a proto musím apelovat na vaši představivost.Odmyslete si prosím pistoli a nahraďte jí rukojetí nože. Úplně prosím zapomeňte na kříž a ramení plát. Na rukavice si přidejte stříbrné cvočky. Představte si žluté oči se svislými kočičími zornicemi. Představte si tohoto muže neustále usměvavého a veselého. Meč vyměňte za tento pár: Jestli se vám to podaří máte v hlavě mojí postavu tak jak jí vidím já :)

Kyra z Vlčích hor - 05. února 2017 21:04

U jelena Torik PJ, Elrik Úsměv toho muže potom co měl proslov o tom, že by mělo být zakázáno aby člověk seděl sám u stolu, jsem neopětovala. Naopak. Na tváři se mi objevil úšklebek. Vím že o mě nic neví, ale stejně. Poslouchala jsem dál jeho proslov. Sebevědomí ti určitě nechybí. Elrik. Přece jenom se představil. Sice to měl udělat už při příchodu se zdvořilostní otázkou o přisednutí, ale řekl to alespoň teď. Zaklínač? Takhle vypadají? Prohlédla jsem si Elrika znovu od hlavy až k břichu, kdy seděl za stolem. Už jsem o nich slyšela, ale nikdy jsem žádného zaklínače neviděla. Nemusela jsem ani mluvit a Elrik si vystačil úplně sám. Mluvil a mluvil. Na poslední slova o tom, že jsem čarodějka ze vzdálené země a že se chci připojit ke sněmu mágů přikývnu hlavou. "Čarodějka." Opakovala jsem nahlas a dívala se přitom do stolu. "Dejme tomu." Než však stihnu cokoliv dodat, přišel hostinský a začne pokládat jídlo a pití na stůl. Zvedla jsem k němu oči a přikývla na jeho otázku. Nyní už jsem Elrikovi ani nemusela odpovídat odkud jsem. Právě se to dozvěděl. Vlci. Pohled který jsem měla upřený na hostinského se najednou stal pohledem prázdným. Ale jen na několik málo okamžiků. "Taky jsem to zaslechla, ale nevím co je na tom pravdy." Ano, byla to věc o které jsem přemýšlela, kdyby mě zítra řekli, že nemají zájem. Hledat jeho poklad. Jen jsem si myslela, že to není takto veřejné. Úplně zapírat by nemělo žádnou větší cenu. Taková zpráva mezi lidi prosákne raz dva. Pořád jsem ale čekala, že to bude pomaleji. Dala jsem hostinskému odpověď, ale nevím, zda s ní bude spokojený. "Potřebuji pouze nějakou práci a u nich by si něco mohla vydělat." Dopověděla jsem Elrikovi odpověď na jeho otázku. "Proč jsi tady ty? Hledáš v Toriku nějakého netvora?" Podívala jsem se na všechno to jídlo a pití které měl Elrik před sebou. "Dobrou chuť." Při těchto slovech jsem již kontrolovala svoje věci které jsem měla vedle sebe ve vaku. "Jsem unavená." Prohodila jsem pouze. Vak se svýma věcma jsem si posadila na klín.

Cassius - 05. února 2017 21:49

Nový den, nová příležitost Torik Pobýval jsem v Toriku už nějakej ten pátek. Nebylo na co si stěžovat, aby se řekla pravda. Tohle město nabízelo mnoho příležitostí a dobře placených práciček. V jedné postranní uličce jsem zrovna měl takovou malou schůzku s jedním novým klientem. ,,Za takovou práci si ale neúčtuji málo. Chcete po mně abych někoho zabil a aby ho nikdy nikdo nenašel. To je už trochu složitější. Takže to uděláme takhle. Já se vydám po stopě cíle a zjistím o něm všechno, co budu moci. Poté vás kontaktuji, kde a v kolik se sejdeme. Vy příjdete s penězmi a já následně provedu ten čin. A teď zmizte, než nás tu někdo uvidí.'' S těmito slovy jsem odešel pryč z místa schůzky a vydal se směrem na nejbližší trh, kde jsem si naplánoval koupi něčeho na zub. Cestu na trh jsem zvládl bez jediného konfliktu. Normálně bych se musel pozdravit alespoň s jednou stráží, která ráda zjišťuje, jestli neplánuji něco nekalého. I když se musí nechat, že každý, kdo kolem mne prošel se díval na můj obličej. Respektive se snažili. Kvůli roušce a kápi mi bylo vidět maximálně tak do očí. Trh byl jako vždycky rušné místo. Kdyby tu někdo někoho zabil, tak se nikdy nezjistí, kdo to udělal. Jak já mám trhy rád. Dostat se ke stánku, který prodával něco na zub nebyl až takový problém. Bývá jich totiž celkem služné množství. U jednoho stánku jsem si koupil dvě jablka a u blízké kašny s pitnou vodou jsem si naplnil kožený měch. O jídlo teda bylo postaráno a bylo na čase se podívat na můj nový cíl. Chvilku jsem bezcílně bloudil po městě. Nedařilo se mi najít onoho muže, který za pár dní měl poznat chuť hlíny pěkně zblízka. Nakonec se mi ale po půl hodině a jednom jablku podařilo ho najít a sledovat. Cesta mnoha uličkama skončila až u domu, který jsem si označil jako jeho možné bydliště. Sedl jsem si na jednu lavičku nedaleko vchodu do onoho domu a vyčkával. Lidi kolem procházely a občas i na chvilku zastínili můj výhled na dveře. ,,Uhni se ženská!'' obořil jsem se na jednu drbnu, která jak na potvoru musela i se svojí skupinou dalších drben zastavit přímo před mojí hlavou. Sakra to byl hnusnej pohled. A ty kecy co měli. Nejvyšší kvalita retardace a lží. Můj pohled však upoutal plakát na zdi dalšího domu. Pomalu vstanu a vydám se k onomu plakátu. Sněm mágů jo? Pořádně vydělat? Hned mám větší zájem a za tohodle chlapa bude jídla jen tak na dva týdny. Tihle mágové by ale za lepší zítřky mohly platit mnohem lépe. Tak je rozhodnuto. Tenhle chlap bude žít. Já si jdu pro lepší zakázku. Strhnu plakát ze zdi, sroluji a vydám se směrem na sněm. Po nějaké delší chvilce, druhém jablku a části vody z měchu jsem dorazil až na místo sněmu mágů. Prošel jsem vcelku velkými dveřmi do sálu, kde postávalo několik různě vypadajících lidí, trpaslíků a...... fuj elfové. Ta údajná perfektní rasa plná arogantních lučištníků. Jak já je nemám rád. S trpaslíky se člověk aspoň může ožrat a může jim i věřit. Ale tohle? To radši svěřím svůj život do rukou popravčího. Opřu se o zeď co nejdál od zbytku osazenstva a čekal jsem stejně jako oni na to, až příjde moje řada. Postupně osazenstvo sálu řídlo. Pak si ale zavolali mne.

Vypravěč - 05. února 2017 23:00

Snem mágov Torik Cassius To čakanie sa ti zdalo nekonečné, ale predsa si prišiel na rad. Z dverí vyšla krásna Alisa. "Ďalší!" Keď uvidela ako prichádzaš k dverám, ostala zarazená. Nechcela to dať najavo, ale stalo sa. Vstúpil si do miestnosti a kým si sa rozhliadal, znepokojená Alisa si sadla. Oproti tebe za masívnym stolom sedeli čarodejnice a mágovia. Nevyzerali však dvakrát nadšene. Mnoho očí sa otočilo na uprostred sediacu čiernovlásku. Bola to Elizabeth. Hlavná čarodejnica, zakladateľka Rádu. -"Snáď ho tu nenecháš stáť. Taký tu nemá čo robiť. Je to risk Elizabeth! Rozmysli si to." Kričali členovia snemu - nektorí mali v hlase zúfalstvo, iní hnev. -"Ukľudnite sa, táto úloha je špecifická a preto si vyžaduje špecifické riešenie. Potrebujeme najlepších aj keby mali byť z radov...", umlčí kolegov so zvýšeným hlasom. - "Čo ak jej ublíži?" - "Alisa, myslíš si, že sme jediní, kto ju hľadá? Nemáme čas. Nebudem to tu teraz rozoberať!" Čarodejnica oprie svoj pohľad na Cassiusa a vážnym hlasom ho osloví: "Predstavte sa nám. A presvedčte členov, prečo by sme mali vziať do družiny práve vás!"

Elrik - 06. února 2017 00:13

U Jelena Torik Kyra U jídla od hladu zápasím s touhou ponořit nos do talíře a polykat dokud se nezadávím. Až vůně masa mi připomene jak dlouho jsem ve skutečnosti nejedl. Můj výcvik mi však toto nutkání pomůže zvládnout a jím v klidu a kultivovaně. Tedy tak kultivovaně jak to jen jde na muže vychovaného bandou zabijáků aby se stal jedním z nich. „Abych pravdu řekl nejsem tu z žádného konkrétního důvodu. Slyšel jsem, že je tu sněm mágů. Myslel, jsem si, že touhle dobou tady bude spousta zajímavých lidí a věcí k vidění. Tak jsem se zajel podívat. Možná zajdu i za samotnými čaroději, ale to se rozhodnu až ráno... To je všechno. Jsem od přírody zvědavý. Můj mistr mě dokonce odmítal cvičit. Nebudu s tím klukem ztrácet čas když se stejně zabije sám, říkával... Ale historky, ze školy nejsou moc zajímavé...“ Odpovím naprosto upřímně. Ujím další část ze své snídaně-oběda-večeře a zapiji to pivem. „Ale myslím, že už jsem svůj cíl splnil.“ Mrknu na ní a doufám, že jí to potěší. Moc nadšení pro náš rozhovor neprojevila. Jsem unavená. Slyším v hlavě jako by to v ozvěně opakovala stovka hlasů. Uvnitř se mi rozběhne hotová královská partie šachů. Stovky figurek pohybující se různými směry, stovky různých výsledků. Jak prohry tak výhry. Stále však nevím jak reagovat? Je to nabídka? je to past? Co mám udělat co mám říct?! Budu gentleman a budu hrát o čas to by mělo zabrat vždycky rozhodnu se. „Byla to náročná cesta? Z vlčích hor je to sem daleko a slyšel jsem o nějakých... komplikacích.“ No dobře to není tak úplně pravda, ale to slovo se dá vyložit dle potřeby. „Muselo to být nebezpečné.“ Pro dívku jako jsi ty... chci dodat automaticky. Tohle by mi však nepomohlo. Je to čarodějka ty se o sebe postarají sami. Někdy lépe než zaklínači. Pobaveně se usmívám aby pochopila, že nic z toho nebylo vysloveno s dusivou vážností.

Kyra z Vlčích hor - 06. února 2017 20:04

U jelena Torik - večer Elrik Není zač. Pomyslím si a dívám se jak se Elrik pustil do jídla. Nechala jsem ho v klidu jíst a povídat aniž bych mu skočila do řeči. Během toho jsem dopila své víno. "Ano, cesta byla náročná." Odpověděla jsem těmito slovy zatímco jsem se zvedala od stolu. Ještě jsem se na Erika podívala. "Pokud půjdeš na sněm mágů, možná ti někdy dopovím jaká byla má cesta do Toriku. Zítra po západu slunce vyhodnotí kdo bude pro jejich úkol ten správný. Koho zvolili do jimi vybrané družiny." Vzala jsem si své věci a zamířila přímo za hostinským abych zaplatila svou útratu. Odpočítala jsem požadované mince. "Ještě jednou děkuji." Vyšla jsem po schodech a zamířila na konec chodby. Odemknula jsem, vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Klíčem jsem otočila do polohy zamknuto. Na malou chvíli se mé tělo opřelo zádama o dveře. Jak tohle všechno skončí. Oknem do pokoje prosvítalo slabé světlo pouliční lampy z ulice. Nebylo těžké najít svícen nachystaný na stole a rozsvítit svíčku. Pokoj byl zařízený jednoduše avšak pohodlně. Postel větší než bych potřebovala, skříň, stůl, židle. Veškerý nábytek z masivního dřeva. Podlaha taky dřevěná. Přešla jsem k oknu abych zatáhla závěs. Dá-li se tak nazvat kousek látky zavěšené u okna. Složila jsem své věci které jsem měla celý den a schovala se pod přikrývku. Svícen byl odložený na nočním stolku. Přes rty jsem větší silou vydechla a plamen svíčky byl pryč. Pouze úzká cestička kouře tancující ve tmě dávala na vědomí to, že ještě před chvílí svíčka hořela. Netrvalo dlouho a po celém dni, možná i po trošce toho vína nebo únavou z předchozích dnů jsem usnula jako špalek. Díky za to.

Cassius - 06. února 2017 20:48

Sněm Mágů Lokalita: Torik Opírání o zeď se zdálo nekonečné. Postavičky postupně ubývali a já cítil, že na mě brzo přijde řada. Měl jsem správné tušení. Doopravdy se otevřeli dveře a já jsem měl přijít na řadu. Odrazím se od zdi a pevným krokem se vydám směrem ke dveřím. Navíc ta, která mě pozvala do místnosti byla velmi udivená, když jsem přicházel. Jako bych jí přišel jako někdo nepřátelský. Jen co jsem došel do místnosti tak jsem se začal trochu rozhlížet po okolí. Přede mnou byl velký stůl a za ním mnoho mágů a všechno možné, co používá ty čáry máry. Navíc se netvářili zrovna nadšeně. Byla to snad jen moje přítomnost? To už mám tak špatnou auru? Jen tak jsem tam stál a poslouchal jejich rozmluvu. Obzvláště mě urazila poznámka, že bych někomu jen tak z radosti ublížil. To není můj styl! Ta, která seděla uprostřed se ke mně obrátila s výzvou. Musíme si nechat, že je to fakt materiál tahle čarodějka. Sundám kápi z hlavy, ale roušku si nechám. Lehce se ukloním a promluvím. ,,Z vašich pohledů a poznámek lze usoudit, že už o mé osobě již něco víte. Ale i tak před váma jistě nic nezatajím. Moje jméno je Cassius Bloodsign a jsem nájemný vrah. Než ale začnete moje povolání soudit tak vězte, že někteří si svůj osud nevybrali dobrovolně. A tu poznámku, že bych někomu ublížil jen tak si vyprošuji. Začnu tím, že jsem tomu, kdo mi zadá práci naprosto loajální. Smlouvu neporuším ať se děje, co se děje. Mohu nabídnou zkušenost v boji. Dostanu se na místa, kam by se ostatní jen stěží dostali. Jsem dobrý střelec a ještě lepší bojovník.'' Po ukončení věty rychle vytáhnu svoji šavli. Zobrazit SPOILER ,,Tahle zbraň se mnou zažila mnohé a dovoluji si tvrdit, že existuje jen málo lidí i nelidí, kteří by tuto zbraň ovládali lépe než já. *schová šavli zpět do pochvy* Mohu nabídnout loajálnost, oddanost pro vaše záležitosti, moje zbraně budou sloužit vašim účelům a moje schopnosti taktéž.'' Domluvil jsem. Víc snad ani není potřeba říkat.

Letha - 06. února 2017 23:10

Na ceste som bola už tretí deň, a aj keď som jazdu na koni lesom zbožňovala, občas teplá postel poteší. Práve som vošla do mesta Torik, kde sa to hemžilo všetkými možnými bytosťami.Jediné čo ma však v tej chvíli zaujímalo bolo jedlo a makká posteľ. Po chvíli som narazila na hostinec menom U Jelena. Prečo nie. Hneď ako som si sadla som si objednala prvé čo som uvidela. Len nech to rýchlo prinesú. Pomyslela som si. Zatiaľ čo som čakala na hostinského začula som ako sa za mnou rozprávajú o nejakom sneme. Normálne by som tomu nevenovala žiadnu pozornosť, no vraj to môže vyniesť veľa penazí a tie by sa mi veru aj zišli a teraz nemám ani žiaden neodkladný plán. Trochu improvizácie nezaškodí. Pôjdem sa tam zajtra pozrieť o čo vlastne ide. Ale až keď sa dobre vyspím. Ach kde je toľko to jedlo? .. "Hostinský prines mi už môj tanier a tiež kľúč od dobrej izby."

Vypravěč - 06. února 2017 23:33

Snem mágov Torik Cassius "Chúďa on si to nevybral, on vraždí z donútenia", zahundre si pod nos jedna z čarodejníc tak, aby to Cassius počul. Elizabeth na ňu hodí vyčítavý pohľad a tá náhle zmĺkne, akoby príkazom. Pozerá do zeme ako zahanbený žiak. "Vaše kladné sebahodnotenie sa počúva dobre", poznamená lišiackym hlasom. "Ale vaše schopnosti si budeme musieť preveriť. Poďte prosím k oknu. Oproti je vežička s miniatúrnym balkónom. Vedeli by ste sa dostať dnu bez toho, aby si vás obyvatelia toho domu všimli a začali kričať? Býva tam totiž moja známa a ona by mi tento fórik neodpustila." Zdá sa, že Elizabeth sa oproti ostatným celkom baví. "Požičala som jej ametystové náušnice. Tvrdí, že mi ich vrátila. Ja tvrdím, že nie. Dostaňte sa dnu a prineste mi ich. Ak pri sebe nemáte svoje náčinie, kľudne si požičajte niečo z tejto izby. Ale vráťte to, inak ma roztrhajú ako divé psy", pozrie na členov rady.

Kyra z Vlčích hor - 07. února 2017 21:25

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro U jelena – je to jen sen, snad Torik – večer Slunce svítilo a já jsem jela na svém koni k rodné osadě ve Vlčích horách. Byla zima a svou kožešinu ze zimního vlka jsem pevněji sevřela a jednou rukou přitáhla k bradě. Pohled z horské stezky do údolí a na okolní vrchy hor byl nádherný. Od úst mi šla při každém výdechu pára. Těšila jsem se zase až uvidím svou rodinu. Své rodiče a bratra. Nebylo to divné, i přes to, že jsem byla ve věku svých 19ti let. Přesně jako teď. Kůň si spokojeně odfrkával a pomalu postupoval dál. "No tak." Nahla jsem se k jeho uchu a přejela dlaní po hřívě. Jako bych chtěla rozcuchat vlasy malému dítěti. Udělala jsem to kvůli tomu, že to vypadalo, jako by najednou znervózněl. Prudce jsem se otočila, když jsem slyšela zavrčení. Co to u sedmi pekel je?! Hlavu jsem rychle otočila o stoosmdesát stupňů. Tentokrát to šlo z druhé strany. Popohnala jsem koně aby běžel. "Ne!" V patách nám byla smečka vlků. Hra na honěnou netrvala dlouho a jeden nebo dva vlci se zakousli do koně za běhu. Strhli ho na zem a já letěla k zemi. Pohmoždila jsem si rameno a žebra. Na spánku jsem cítila teplo, byl to pramínek krve. Byl už zázrak to, že jsem si nezlomila vaz. "Ne. Ne. Ne! Ne!!!" Opakovala jsem stále dokola když jsem viděla jak kůň, můj krásný bílý kůň marně bojuje o svůj život. Byla jsem na zemi, zádama opřená o skálu. Nemohla jsem kouzlit, nemohla jsem si vzpomenout na jediné zaklínadlo i přes to, že jsem měla ruce volné, nic by mi v kouzlení nemělo bránit. Najednou jsem celá ztuhla, nemohla jsem se hnout jako bych měla nohy z kamene. Někteří vlci měli zabořené čelisti uvnitř koně a krmili se čerstvým masem. Ostatní se otočili směrem ke mně a s výhružným vrčením se přibližovali. Pomalu, jako lovci. Opatrně našlapovali na kamení horské stezky. Ten největší z nich přišel tak blízko jak to jen šlo a začal mě očuchávat. Cítila jsem jeho zkažený dech. Třásla jsem se strachy. Když otevřel tlamu plnou ostrých zubů aby zaútočil z bezprostřední blízkosti, celý výjev zčernal. Probudila jsem se v Toriku, v posteli kde jsem ulehla ke spánku. Byl to jen sen. Oddechovala jsem. Když jsem otočila hlavu abych zapálila svíčku, krve by se vě mě nedořezal. Vedle postele stála ve tmě postava. "Kdo jsi!" Řekla jsem nahlas s důrazem. K hrudi jsem si přitáhla přikrývku. Postava se ke mně nakláněla a já se posouvala dál od ní. Lekla jsem se a pohledem střelila ke svíčce která sama vzplanula. Hned na to jsem se podívala do obličeje té postavy. "Neeeeeee!!!!!" Byl to můj otec. Obličej měl z části sežraný od hladových vlků. "Neeeeee!!!!!" Křičela jsem znovu, zavřela oči jako bych to nechtěla vidět a natáhla ruku s otevřenou dlaní směrem k němu, jako bych ho chtěla zastavit. Přesto mi jeho obličej zůstal zarytý v paměti. ……………. "Ne. Ne." Prudce jsem se posadila na posteli a těžce jsem oddychovala, přikrývku jsem měla ze sebe odkopanou. Rozhlížela jsem se kolem sebe a všude byla tma. Cítila jsem jak mám orosené čelo potem a oči vlhké jako by měly co nevidět přijít slzy. Nevěděla jsem ani jestli můj hlasitý křik ve snu byl skutečný ze spaní. Zapálila jsem svíčku abych se ujistila, že jsem v pokoji sama. Trvalo mi nějakou chvíli než jsem se alespoň trochu uklidnila. Nedokázala jsem odhadnout jak dlouho jsem spala, ale nebylo to pravděpodobně moc dlouho. Když jsem nakoukla z okna, po ulici se ještě pohybovali lidé. Když jsem přitiskla ucho ke dveřím a pozorně naslouchala, z hostince byly slyšet hlasy štamgastů a dalších co přišli utopit své starosti v alkoholu nebo prostě přišli za zábavou. Znovu jsem se posadila na postel a přitáhla si přikrývku až k bradě. Svíčku jsem nechala hořet. I přes to, že to byl jen sen, byla jsem vystrašená jako malé dítě. Pořád jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala něco, co tady nebylo.

Cassius - 07. února 2017 21:54

Sněm mágů Nad očekávanou poznámkou se jen pousměji. Každý má předpoklady, podle kterých se hodí na něco jiného. Mě od dětství ovlivnil otec a takhle to dopadlo. Uklidním se a vyslechnu si, co mi chce říci zjevně hlavní čarodějka řádu. Přijdu k oknu a prohlédnu si onu věž a můj úkol. ,,Určitě se dovnitř dostanu, ale nejdříve mě nechte si pořádně prohlédnou tu věžičku ze všech stran, abych mohl zjistit všechny možnosti. Poté teprve zjistím, jestli se mi odsud něco bude hodit. A měl bych ještě jednu otázku. Kolik obyvatelů tam žije? Je to jen vaše známá, nebo ještě někdo?'' Počkám si na odpověď, nasadím si kápi a poté se vydám k věžičce, abych si ji pořádně prohlédl a našel všechny možnosti vstupu a jak se k těm vstupům dostat.

Vypravěč - 07. února 2017 22:59

U jelena Torik - večer Letha "Už idem slečinka, už bežím!", opätuje ti hostinský krik a utrie si pot z čela. Zdá sa, že je tu riadna plnka a chudák by potreboval výpomoc. Po chvíli konečne dobehne aj s jedlom. "Je mi ľúto, ale momentálne nemáme voľnú izbu. Ale ak počkáte, mala by sa jedna uvolniť. Obývali ju dvaja bratia, ktorí majú dnes na pláne opustiť Torik. Už si dali pripraviť kone. Vraj sa im lepšie cestuje v noci." Kým ti podáva tanier s jedlom na stôl, pokúša sa o zdvorilostnú konverzáciu. "Tiež sa chystáte k čarodejniciam? Hmm, každý je zvedavý o čo vlastne ide, ale to povedia asi len tým vyvoleným. Budete si priať ešte niečo?", opýta sa ťa a vyzerá, že má naponáhlo. Ako inak, pred výčapom na neho čaká už pekne dlhá rada. //Ak už nemáš žiadne priania, berme to tak, že izba sa uvolnila a dostala si kľúč. Môžeš teda vďalšom príspevku opísať nasledujúci deň - príchod na snem atď. Ak ešte chceš niečo iné, ako napr. Kyra opísala sen, tak kľudne....

Elrik - 08. února 2017 20:39

Jelen / Směm mágů Torik PJ, Kyra Šach mat. Hra je prohraná. V mé fantazii vidím figurky rozlétávající se na všechny strany. Možná, ale dostanu šanci na odvetu. Pomyslím si když odchází. „Nepolevím dokud nezjistím pravdu, záhadná čarodějko.“ Rozloučím se s přehrávanou vážností. Noc je ještě mladá. Prohlédnu si lokál. Spousta lidí, spousta příležitostí. Vydám se k jednomu ze stolů. „Zdravím dámy... Bavíte se dobře?“ Sice jsem si slíbil, že se tam dostanu hned ráno, ale měl jsem moc práce. Navíc monstra a zaklínači jsou noční tvorové, takže poledne ještě není tak pozdě. Zbavuji se vinny za svojí lenost zatímco se proplétám ulicí přecpanou trhy a lidmi. Než jsem našel správnou místnost, nějakou dobu mi to zabralo. I přes můj dokonalý zaklínačský smysl pro orientaci. Roztáhnu ruce a začnu pronášet svoji teatrální repliku s vervou za jakou by se nemusel stydět žádný profesionální herec s absencí vkusu a talentu. „Zdravím mí stvořitelé... Moji bohové... Čeho si žádáte od prostého služebníka jako jsem já? Bude mi ctí sloužit a splnit jakýkoliv úkol. Za pomoci darů, které jste mi nadělili pro mne nebude nic nemožné.“ Projev zakončím úsměvem a mrknutím na Alisu.

Vypravěč - 08. února 2017 21:10
	Snem mágov Torik Cassius Čarodejnica ti povedala, že tam býva len jej známa s mužom. Majú jednu slúžku. Dverami ísť nemôžeš, to je jasné. Keď sa pozrieš z okna, čaká ťa tento pohľad: Ty sa potrebuješ dostať do pravej hornej časti domu pod strechou. Okná majú pootvorené - vetrajú.

Vypravěč - 08. února 2017 22:18

Snem mágov Torik Elrik, Cassius Po tom ako si vtrhol do miestnosti a vyrušil Cassiusove hĺbavé myšlienky o tom, ako sa dostať do oproti stojaceho domu, Elizabeth prekrútila očami. Tvoje správanie ju nijak zvlášť nepobúrilo, len je už unavená zo všetkých tých ľudí, ich pováh a správania. Už druhý deň zíza na rôzne indivíduá a snaží sa vybrať pár schopných. Ale tvoj výstup zmení Alisin hnev na ...prekvapenie? Ťažko vyčítať z jej tváre, čo si asi myslí. Každopádne po tvojom žmurknutí sa jej trochu začervenajú líca. Každému je pri pohľade na teba jasné, že si zaklínač. Došlo by im to aj bez toho sarkazmu, ktorý si na nich hneď v úvode vyvalil. "Alisa odveď ho prosím do pivnice." Už kráčate cez prah dverí, keď sa zrazu Elizabeth strhne: "Sama s ním nepôjdeš! Viem si predstaviť, ako by to skončilo! Markus, Tanya choďte s nimi. Vybavíme dvoch naraz. Už keď sa sem vlámal."

Cassius - 08. února 2017 22:49

Sněm mágů / Věž Lokalita: Torik Po prohlédnutí onoho obydlí a počtu obyvatel jsem si už v hlavě tvořil plán, jak se dostanu dovnitř. Z přemýšlení mě ale vyrušil chlápek, který vtrhnul do místnosti a začal ze sebe dělat bůhvíjakého miláčka davu. ,,Jestli ti jde boj stejně jako herectví tak klobouk dolů, ale těžce o tom pochybuji.'' Nevybíravě si rejpnu do onoho chlápka a dále se věnuji svému úkolu. ,,Bude mi stačit hák, abych snadněji vylezl. Zbytek už by mělo jít jako po másle.'' pronesu směrem k Elizabeth, vezmu si hák a vydám se k věži. Po příchodu k věži ještě chvilku procházím okolo a snažím se zachytit jakýkoliv hlas, který by odtamtud mohl přijít. Přesto vyberu nejvhodnější místo na lezení. Vezmu hák a začnu šplhat tak, abych nešplhal po oknách. Nechceme aby nás viděli, že milášku? Hups... špatnej příběh :D. Po vyšplhání opatrně nahlédnu do jednoho z pootevřených oken, abych zjistil, jestli se tam někdo nachází. Pokud se tam někdo nachází tak počkám. Pokud ne tak vlezu dovnitř, zajistím všechny přístupové cesty do místnosti(židlí zablokuji dveře, něčím těžkým zatížím padací dveře) a začnu ji prohledávat.

Letha - 09. února 2017 19:53

Keď som prešla veľkými dvermi, vynorila sa predomnou dlhá chodba, kde postávalo množstvo všelijakých bytostí, od ľudí až po trpaslíkov a obrov. Keď som okolo nich prešla aby som sa dostala bližšie k dverám, kde prebiahl snem, všetci upierali pohľad na mňa. Ako keby nikdy nevideli elfku, hrozné. Došla so až ku veľkým dverám. Boli celé drevené a mali na sebe kovové ornamenty znaku čarodejníc. Priblížila som sa k nim, aby som si tento obraz pozrela bližšie, keď som za dvermi začula pohyb.

Vypravěč - 10. února 2017 06:56

Snem mágov Torik Letha Krokry, ktoré si počula patrili Alise. Vyprevadila von trpaslíka, ktorý im ešte pred chvíľou mával sekerou pred očami. "Vojdite dnu", oslovila ťa. Bolo vidieť, že snem sa blíži ku koncu a vonku čaká už len pár uchádzačov. Niektoré čarodejnice postávali pri stole s ovocím. Presedeli už niekoľko hodín a napriek ich magickým schopnostiam utišujúcim bolesti chrbta, toho už mali naozaj viac ako dosť. Dokonca aj Elizabeth sa tvárila unudene. Niektorí pozerali von oknom, iní si podopierali hlavu rukou a snažili sa nezadriemať. Občas si niekto zívol. "Tak čo tu máme", ozval sa hlas mága sediaceho pri hlavnej čarodejnici. "Krásna elfka, niet pochýb, ale či aj šikovná. Predstavte sa nám prosím. A hlavne popíšte svoje schopnosti. Mali sme tu už pár zaujímavých elfov, takže bude trochu ťažšie nás zaujať."

Vypravěč - 10. února 2017 21:33

Ametystové náušnice Torik Cassius Po nahliadnutí cez okno si zazrel tieň. Stojac na drevených trámoch si sa stiahol späť k stene. Zrejme to bola len slúžka. Podľa zvukov si usúdil, že upratovala. Keď hluk utíchol znovu si opatrne nazrel do miestnosti. Tentokrát bola izba prázdna a tak si vošiel dnu. Drevená podlaha jemne zapraskala, tak si radšej ostal stáť. Keď si sa uistil, že ťa nikto nepočul, pokračoval si ďalej. Oproti tebe bola posteľ. Pred ňou nízka podlhovastá komoda. Vľavo stála veľká skriňa na šaty a vpravo pri okne bol toaletný stolík so zrkadlom. Na ňom stála váza s čerstvými kvetmi, dve šperkovnice a svietnik.

Kyra z Vlčích hor - 10. února 2017 21:46

U jelena Torik – ráno Nepamatuji si, kdy mě přemohla únava. Jestli to bylo za hodinu, míň nebo víc. Každou chvíli jsem se převalovala a spánek jsem měl neklidný. Oči jsem otevřela ještě před svítáním. Navíc ke všemu, venku bylo slyšet opilce, kteří se vynořili kdo ví z jakého podniku. Pomalu jsem se posadila na posteli a hlavu unaveně položila do dlaní. Co to bylo? Pohled mi bloudil po místnosti. "Byl to jen sen." Promluvila jsem potichu sama pro sebe. Přešla jsem k malému zrcadlu, které bylo ve výbavě tohoto pokoje. V odraze bylo vidět unavený obličej. Podlité oči, po úsměvu ani stopy. Natáhla jsem na sebe svou halenu, kalhoty i boty. Ostatní věci, mimo svých úspor, jsem nechala tam, kde jsem je večer odložila. To už slunce vyšlo na oblohu. …………… Zastavila jsem se u výčepu, kde se hostinský pomalu chystal na další náročný den. Hospoda byla uklizená. "Mohla bych vás požádat o snídani? Pokud by byly vajíčka, byla bych ráda. Kdyby ne, tak cokoliv jiného." Výmluvně jsem pokrčila rameny. "A mléko." Nohy jako by mi snad až překážely. Posadila jsem se k nejbližšímu stolu. Netrvalo dlouho a snídani jsem měla na stole. V celé hospodě byl klid. Viděla jsem akorát hostinského. "Děkuji. A…" Chtěla jsem promluvit právě když se otáčel k odchodu, ale podařilo se mi ho zastavit. "Můžu v pokoji zůstat ještě jednu noc? Samozřejmě vám zaplatím." Zakousla jsem se do jídla, zatímco jsem čekala na odpověď. "Taky jsem se chtěla zeptat, můžu si tady někde…" Hledala jsem ta správná slova, jak ze sebe dostat co nejrychleji únavu. "Odpočinout? Nějak ze sebe dostat únavu, nemohla jsem moc spát. Tady nebo ve městě?" Nevím jestli mě pochopil, ale dostávám ze sebe to nejlepší co můžu.

Vypravěč - 10. února 2017 22:47

U Jeleňa Torik Kyra Hostinský ti priniesol na stôl presne to, o čo si žiadala - vajíčka a mlieko. "Slečinka, izba, v ktorej ste prenocovala patrí Rádu najvyššej mágie. Ak vás Alisa poslala za mnou s mastičkou, znamená to pre mňa, že ste jej hosťom. Nemusíte teda platiť za izbu a môžete s ňou počítať aj túto noc." Vyzerala si príšerne unavene až krčmára na chvíľu napadlo, že nemal ubytovať toho zaklínača tak blízko tvojej izby. Pomyslel si svoje a potom sa sústredil na tvoju otázku: "Odpočínúť?" Nebol si istý či vie na čo narážaš. "No v meste je liečivá voda. Pán Redin to využil a postavil na tom mieste kúpele. Zamestnal tam aj bylinkárky, ktoré dokážu navodiť pokoj v duši. Robia to v miestnosti, kde pomocou pary uvolňujú vôňu z byliniek ako je medovka, harmanček a ďalších iných rastlín. Telo natierajú ľubovníkovým olejom a masírujú stuhnuté svaly." Na chvíľu sa zamyslí a potom dodá: "Ak máte na mysli niečo zábavnejšie pri čom si ale vaše telo oddýchne, tak zájdite na hlavné námestie. Umelci z viacerých krajín tam predvádzajú svoje nadanie. Môžete tam vidieť divadelné predstavenie, hru na harfu, lutnu, sú tam aj žongléri a ďalší artisti."

Kyra z Vlčích hor - 11. února 2017 00:01

Lázně Torik Děkovně jsem pokývla hlavou, když mi hostinský oznámil, že můžu zůstat bez placení i další noc. Léčivá voda? Koupele? Bylinkářky? Opakovala jsem si pro sebe. Neznala jsem to, nikdy jsem nic takového nezkusila, ale znělo to slibně. Musím… Potlačila jsem zívnutí. Musím to zkusit. Musím se sebou něco udělat, vždyť bych jinak snad ani nedokázala využít svoje schopnosti. "Zkusím léčivou vodu. Bylinkářky. Děkuji." Když jsem dojedla svoji snídani, hostinskému jsem ihned zaplatila a ještě se zeptala na cestu. …………… Prohlížela jsem si budovu, která sloužila jako lázně. Nebylo těžké je najít. Zdobené vchodové dveře, zdobená okna... Na malou chvíli jsem si vzpomněla na svůj domov. Je to tak rozdílné. Je to jako jiný svět. Párkrát jsem navštívila tak velké město, ale nikdy jsem si vše neprohlížela tak podrobně. Už když jsem procházela vchodovými dveřmi, ucítila jsem vůni mnoha druhů květin a bylin. Ano. Tolik rozmanitých vůní, bylo to příjemné. Udělala jsem dalších několik kroků. Trvalo jen malou chvíli, co jsem zůstala bez povšimnutí. To už jsem začala zjišťovat: "Zaslechla jsem, že zde dokážete uspokojit bolavé tělo i mysl." Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. "Je to tak? Potřebovala bych využít vašich služeb."

Elrik - 11. února 2017 19:26

Směm mágů, Pivnice Torik, PJ, Cassius „Někdy se můžeš zajít podívat na moje představení.“ Nabídnu velkoryse zakuklenci co tak nevybíravě ohodnotil mj výstup. Potlesk nebo obdivné ticho by bylo lepší. Avšak nemám mu to za zlé. Chtělo by znát kontext aby mohl být správně oceněn. Vrásky si s tím však nedělám. Jsou tu zajímavější osoby, kterým je třeba se věnovat. Ikdyž jsem čekal, že vyvolám jiné emoce než... rozpaky. No zřejmě jsem prostě neodolatelný. „Do pivnice? Není možné odmítnout pozvání na drink. Ikdyž není moc násilné prohození rolí? Chápu, že žijeme v moderní společnosti. Ale i tak. Někdy ti to budu muset oplatit.“ Prohodím k Alise. „No dovolte. Nikam jsem se nevloupal. Bylo otevřeno. Jsem poctivý zabiják né žádný sprostý zloděj. To si vyprošuji.“ Bráním se. „Jak má potom se sebou člověk, žít když v něj nevěří ani jeho stvořitelé...“ Prohodím přes rameno a následuji svoje průvodce.

Vypravěč - 11. února 2017 21:12

Směm mágů, Pivnice Torik, Elrik Kráčaš dole schodmi spolu s ostatnými. Pivnica je obrovská a má niekoľko miestností. Keď zídete dole, prejdete úzkou chodbou až na koniec. Alisa šmahnutím ruky zapáli svietniky na stenách. Vojdete do poslednej miestnosti. Je plná kvalitných vín - exkluzívne ročníky. Určite by si si dal, ale na to teraz nie je čas. Za stojanom s červenými vínami je prázdne miesto. Alisa nasmeruje ruku k tomu miestu a vysloví formulku. Zrazu sa pred tebou objaví poklop. Otvorí ho a po rebríku zíde dolu. Nakoniec zleziete všetci. Stojíte v úplne prázdnej miestnosti. Je tu tma, nie sú tu žiadne dvere ani nábytok. Len svietniky na stenách, ktoré sa zapália. Mág zapečatí poklop mágiou, aby sa náhodou niekto alebo niečo nedostalo von. Príde ti to celé divné a chvíľu máš pocit ako keby to bola plánovaná vražda, ale predýchaš to spolu so svojimi neodmysliteľnými sarkastickými poznámkami a pozeráš na Alisu, ktorá niečo vyberá spod šiat. Ani si si neuvedomil kedy to tam dala. Vyzerá to ako malá urna. Položi ju uprostred miestnosti. Keď začne odriekavať zaklínadlo, pocítiš chlad. Urna sa začne triasť a výjde z nej dym, ktorý sa vyformuje do tvaru človeka. "Je to prelud. Keďže je nehmotný, nie je tak jednoduché ho zabiť, zaklínač. Ale nebudem ťa poučovať. Určite si sa s niečim takým už stretol", povie zlomyselným hlasom vedľa teba stojaca Tanya. V tom mág zakričí: "Tento zaklínač ťa prišiel zabiť!!!", a ukáže na teba. Alisa ustúpi do rohu miestnosti. Prelud sa otočí tvárou k tebe a Tanya ťa sotí do stredu smerom k nemu. Následne ona aj Markus obsadia ďalšie rohy miestnosti - aby náhodou nezavadzali v boji. Prízrak si ťa najprv obzerá a máš pocit, že syčí a pritom vydáva piskľavé zvuky. Pár krát okolo teba preletí a potom zaútočí. Preletí cez tvoje rameno. Jeho dotyk ťa dosť zabolí.

Vypravěč - 12. února 2017 12:58

Kúpele Torik Kyra "Ak si potrebujete oddýchnuť a nabrať nové sily, ste na správnom mieste. Musím vás však upozorniť, že za služby zaplatíte dvoma zlaťákmi. Ale môžete tu byť celý deň a využívať všetky procedúry. Ak teda súhlasíte, poďte za mnou." Služobná ťa odvedie do prezliekárne. "Tu si prosím zložte veci. Nebojte sa, všetko je tu strážené, určite vám nič nezmizne", ukľudní ťa. "Vezmite si plachtu", ukáže na čisté poskladané plachty na komode, "môžete sa do nej zahaliť ak by ste sa hanbila. Ale ľudia tu väčšinou chodia nahí. Predsa sa budete potiť, budete mokrá a je lepšie ničím nezakrývať póry." Najprv ti odporučí zahriatie v miestnosti, kde je suché teplo. Miestnosť je tmavá a je tam naozaj horúco. Osvetľujú ju len tancujúce plamene ohňa, ktorý spaľuje voňavé drevo. Je to akási piecka a na nej sú naukladané žeravé kamene, ktoré z času na čas niekto poleje vodou. "Vonku je pripravený aj džbán piva, ak ním polejete kamene, celá miestnosť sa zaplní príjemnou vôňou čerstvo upečeného chleba. Ale je už na vás, či radšej zvolíte vodu, alebo či vyskúšate pivo." "Keď budete dostatočne rozohriata, celá sa ponorte do kade so studenou vodou. Nezľaknite sa, je naozaj ľadová. Ale zdržte sa tam len krátku chvíľu. To vám rozprúdi krv. Toto môžete niekoľko krát opakovať. Medzi tým si môžete ľahnúť do odpočívarne. Je tam tma a príjemné teplo, nie však horúčava. Naša šikovná harfistka tam hrá tiché, ťahavé tóny, ktoré vás možno na chvíľu uspia." Potom ti ukáže bylinkovú saunu, kde ti vôňavá para uvolní dýchacie cesty. Znovu si tam zahreješ telo. "Keď budete rozhoriata príďte za mnou a ja vám pomasírujem celé telo ukľudnňujúcimi olejmi. Uvolním vám stuhnuté svaly a potom si ľahnete do bahenného zábalu. Tam si trochu oddýchnete a potom sa vrátite do odpočívarne, kde si kľudne môžete znovu zdriemnuť. Okrem toho tu máme aj bazény s liečivou vodou, môžete navštíviť aj tie. " Ešte ti služobná ukáže, kde ju nájdeš, kde sú džbány s čerstvou vodou na pitie, ovocie na osvieženie a potom ťa už nechá aby si si užila ticho a kľud.

Elrik - 12. února 2017 15:29

Směm mágů, Pivnice Hnusný sklep Torik, PJ „Pěkné..“ Ohodnotím tajnou chodbu. „Musí tam být soukromí.“ A protože nikdo nevěnuje pozornost drinku na který mě pozvali náhodně vezmu jednu láhev červeného vína. Všechny vypadají draze takže usoudím, že na konkrétní láhvi nezáleží. Nakonec je to stejně jenom alkohol. „Tohle děláte ve volném čase nebo si na to najímáte nějaký tajný cech? Musí to dát hodně práce. Všechny ty iluze a mechanismy maskované za svícen nebo knihu. Tedy tak se to aspoň píše v šestákových románech. Ikdyž moc jsem jich nečetl. Zaklínačská knihovna se kromě učebnic soustředí spíše na... kresby.“ Přemýšlím a z části jsem si přestal uvědomovat, že nahlas. Slezu však za ostatními dolů. Láhev při této příležitosti nepomáhá. Ale co bych pro romantiku neudělal. Moje upravené zornice se rychle přizpůsobí okolnímu spornému osvětlení tak jako by byl jasný den. „Zajímavá jeskyně. Ale chtělo by to tady nějaké věci.“ Ohodnotím okolní prázdnotu. „Alespoň pár židlí, pouta, biče a podobně. No věřím, že si nějak poradíme..“ Uvolněně se usměji vlastnímu vtipu a mrknu na Alisu. Upoutá mě Markus, který dělá něco s poklopem. V magickém praxi rozpoznám vzdálené prvky našeho znamení yrden. „Zavírat mě tady není potřeba. Já nikam neuteču. Dámy, jsem přece gentleman a musím vás vyprovodit zase zpět aby se vám nic nestalo.“ Reaguji na situaci avšak není mi věnováno moc pozornosti. Náš vztah ochladl velmi rychle... Pozoruji Alisu, která na zem položí jakousi nádobu a začne pronášet nějaké zaklínadlo. Podle charakteru možná vyvolávání? Medailon se záhy rozvibruje aby mě upozornil na přítomnost magie stejně spolehlivě jako všudepřítomné snížení teploty. Dříve než se duch zhmotní a nežli můj mozek plně zpracuje všechny vjemy mého vylepšeného těla zapůsobí můj tvrdý zaklínačský výcvik, v pravačce držím stříbrný meč a zaujal jsem šermířský postoj. „Tohle není moc romantické...“ Postěžuji si a abych zdůraznil protest pozvednu láhev, kterou mám stále v druhé ruce. „Samozřejmě, že poznám přelud. Takových jsem zabil spousty.“ Odpovím automaticky ikdyž né po pravdě. Za tu krátkou dobu co jsem na stezce jsem bojoval spíše s nudou než monstry, ale tohle si musí člověk nechat pro sebe. Není to dobrá reklama. Každý zaklínač co chodí po světě se vždy musel setkat s každým monstrem nejméně stokrát jinak by si ho nikdo nenajal. „Pohlídej mi ho. Potom si připijeme.“ Hodím Tanye láhev. „Já proti tobě nic nemám...“ Bráním automaticky křivdu. „To tamta tě zamkla do flašky a tenhle tě nutí bojovat jako psa...“ Postupně ukážu na Alisu a Marka a pozoruji jak se stahují do rohů. Nezanamenal jsem, že by se bránily nějakými kouzly nebo amulety. Cítí se tak bezpečně? „Co kdyby jsme se na to vykašlaly?“ Nabídnu mu. Kroužíme kolem sebe. On se vznáší pár palců nad zemí, já si precizními úkroky udržuji odstup. Potom se rozletí proti mě a než stihnu uskočit škrtne moje rameno. „Auu.“ Syknu. Měl bych to brát víc vážně a začít se soustředit. Takže co zabírá na přízraky? Hledám v paměti potřebné učebnice a lekce... Nejspolehlivější je najít mrtvolu probodnout jí srdce kůlem a spálit.. Což zde nepřipadá k úvahu. Ven se nedostanu. Přemýšlím zatímco kroužím a občas se kolem sebe máchnu mečem abych přelud zabavil a rozptýlil. Zničit urnu? Možná později... Vezmeme to od začátku. Všem magickým kreaturám vadí střibro. Přejdu do útoku. Provedu dvě výstavní série základního útoku pokaždé zakončenou obranou piruetou.(78%) „Jóó, supéér.“ Ohodnotím svůj vlastní výkon nadšeně. Přechod do útoku mi svědčí. Cítím v sobě nárůstající adrenalin..

Vypravěč - 12. února 2017 17:12

Prízrak Torik Elrik Zdá sa, že osadenstvo si tvoje poznámky tak ako aj privlastnenú fľašu vína nevšíma. Dokonca to vyzerá, že ani tvoj kritický zásah v nich nevyvolal potrebu zatlieskať ti. Manéver ktorý si predviedol poškodil 89% tvojho protivníka (hodila som si percentovkou na poskodenie preludu a bohužial vyšlo vysoké poškodenie, takže veľa ti nechýba k jeho dorazeniu) - zrejme ten prelud nebude tak hrozný ako vyzerá. Tvoj zásah ho však nasere a plnou rýchlosťou cez teba preletí. Bolí ťa celé telo a než sa spamätáš, už sa znovu chystá zaútočiť.

Elrik - 12. února 2017 17:58

Přízrak Torik PJ Vypadá to, že jsem si dělal zbytečné starosti. Platí na ní staré dobré stříbro. Minimálně dočasně. Uvědomím si když přízrak začne mihotat. I nepravidelné vibrace mého medailonu dávají najevo, že má čím dál tím větší problémy udržet si hmotné tělo v tomto světě. Ale jak se říká protivník zahnaný do kouta je nejhorší. Co se mu musí nechat je, že ani já nedokáži naplno sledovat jeho pohyby. Mágům misí připadat jako sotva postřehnutelná šmouha. Uvědomím si když se mu o palec vyhnu. To ho ovšem vytočí natolik, že můj úskok je přišel o zlomek okamžiku později než mnou prolétl. „Auu! Kurwa!“ Zanadávám a snažím se dát dohromady. Tělo mě rozbolelo až se mi rozostřily veškeré smysly. Pár okamžiků v souboji stejně významných jako dny v běžném životě mi trvá než se znovu mohu plnohodnotně zapojit do boje. Potlačím bolest a soustředím se jenom na meč. Taky ty to chceš hrát drsně parchante?!" Koutek úst se mi zvedne do úsměvu. Já ti ukážu jak se tahle hraje. Vidím jak se chystá znovu nabrat rychlost aby mnou proletěl. Už vžádném případě. Nechám se naplno ovládnout proudícím adrenalinem a opojností boje. Meč držím vodorovně v obou rukách. První krok. Druhý. Třetí. Běžím přímo naproti přízraku. (6%)

Vypravěč - 12. února 2017 18:24

Přízrak Torik Elrik Markus sa už začal obávať, že to skončí skôr ako to začalo a sledovaný boj si neužije. Ale keď ti druhý manéver nevyšiel, arogatne sa zasmial sám pre seba a čakal čo bude ďalej. Zdá sa, že prízraku sa podarilo oklamať ťa. Šiel proti tebe maximálnou rýchlosťou, ale tesne pred vaším stretom sa uhol a ty si vletel do prázdna. To okamžite využil a vrhol sa na teba odzadu. Na chvíľu sa zhmotnil a začal ťa škrtiť rukami. To už Alisa spozornela. Trvalo to ale krátko, lebo už nemal dosť energie. Znovu sa zmenil na prízrak a keď si sa otočil k nemu, strčil ti priesvitný meč priamo do brucha. Meč bol síce len vizuálna forma jeho energie ale tvoja bolesť bola reálna. Niečo podobné ako keby ťa skalný trol kopol do solar plexusu. Po narazených guliach asi druhá najväčšia bolesť. Stojíte teda zoči voči jeden druhému. On má v tebe meč a ty...čo spravíš? Síce umieraš bolesťou ale máš ho na dosah.

Kyra z Vlčích hor - 12. února 2017 18:59

Kúpele Torik I když mi to připadlo poměrně dost, souhlasně jsem přikývla na cenu dva zlaťáky a následovala ženu, která se mě ujala. Aspoň že to je cena za celý den. Nevěděla jsem co od toho můžu očekávat. Tady si odložte věci. Rozhlédla jsem se po místnosti, které říká převlékárna. Nazí? Na chvilku jsem byla zaskočená. Nicméně jsem si pomalu začala odkládat své věci, které jsem také pečlivě poskládala. Ta žena byla asi zvyklá, ale stále povídala, já jsem se zprvu styděla. Byla jsem k ní otočená zády a natáhla se pro plachtu, do které jsem se zahalila. Procházela jsem s ní po budově a tiše naslouchala kde co a jak funguje. Začínala jsem z toho mít dobrý pocit. Podle doporučení jsem nejprve vešla do temné místnosti a bylo to přesně jak říkala. Bylo tam horko, místnost osvětloval pouze plamen z ohně. Stíny v této místnosti poskakovali ze strany na stranu, přesně podle toho jak si s nimi oheň hrál. Všimla jsem si, že je zde i několik dalších lidí. Nebylo zde příliš mnoho světla, ale bylo vidět, že ta žena měla pravdu. Nikdo na sobě plachtu neměl. Přešla jsem na jedno volné místo, kde jsem se posadila. Nohy jsem měla natažené ke středu místnosti, k ohni. Povolila jsem uzel u své plachty a ta sklouzla na zem. Rukama jsem se zapřela a přenesla na ně váhu svých zad. V polosedě, pololeže jsem se nechala unést vůní dřeva. Mozek byl vypnutý. Nemyslela jsem vůbec na nic. Nevnímala jsem ani občasné zvědavé pohledy k mému tělu. "Aaaaaaa…" Stačilo namočit pouze kousíček chodila abych se přesvědčila o teplotě vody. Teď nebo nikdy. Ponořila jsem se do ledové vody. "Ven. Rychle ven." S těmito slovy jsem vylezla z kádě s ledovou vodou. Na celém těle mi naskočila husí kůže. To už jsem měla namířeno do odpočívárny. Jsem v nebi. Ležela jsem na zádech. Na stud už jsem plně zapomněla. Na to, že mě nahou vidělo doteď jen pár lidí, kteří by se dali na prstech jedné ruky spočítat. Spíš by stačila i polovina těch prstů. Pohybovala jsem se po lázních nahá. Jsem v ne.. Zavřeli se mi oči. Jsem… Po brobuzení jsem cítila jak se mi pomalu vrací síla. To už jsem hledala ženu, která mě prováděla. Bylinkovou saunu jsem měla za sebou a těšila se na další část dnešního dne.

Elrik - 12. února 2017 19:31

Přízrak Torik PJ Promáchl jsem. Slyšel jsem smích. To mě rozzuřilo ještě více. Chtěl jsem bezhlavě sekat do přízraku, ale nebyl tam kde měl být. Okamžik zmatku a nechopení následovaná bolestí. Lapal jsem po vzduchu. Bránil jsem se a intuitivním chvatem jsem ho chtěl setřást. Proti přízraku něco takového neplatí. Avšak znovu probleskl a pustil mě. Děkuji za jeho nestabilnost. Přirozeně jsem se k němu otočil, ale to už jsem měl přízračnou energii v břiše. Nedostávalo se mi nadávek a proto ze mě vyšlo jen bolestné zasténání. Ďas aby spral tu jeho rychlost. Cítil jsem, že omdlévám. Bolest byla příšerná a následovaná beznadějí. Ikdyby se mágové přízrak odvolali nemusel bych se probudit. Zmobilizuji poslední zbytky vědomí otočím meč špičkou k zemi. Rukou s mečem ve vertikální poloze zaútočím tam kde by měl normální člověk krk tak aby v přízraku vězela co největší plocha stříbra. (83%) „Už-ko-ne-čně-chcí-pni!!“ Procedím mezi zuby a dělá mi ještě problémy zůstat při vědomí protože přes zápěstí do mého těla proudí víc bolesti a smrtící zášti, nenávisti a smrti. Nedostat do ruky křeč už bych meč dávno pustil.

Vypravěč - 13. února 2017 20:26

Kúpele Torik Kyra Už teraz si sa cítila báječne a to ťa ešte čakala masáž. Ľahla si si na drevený stôl s otvorom pre tvár. Stôl bol vyložený niekoľkými vrstvami bielych plachiet, aby ťa drevo netlačilo. Bylinkárka si chvíľu pošúchala ruky, aby ich zahriala a dala si na ne olej. Začala od krku, pokračovala trapézami smerom dolu pozdĺž chrbtice až ku krížom. Rozmasírovala ti aj to o čom si nevedela, že máš stuhnuté. Potom začala masírovať končatiny. Najprv ruky od ramien až po prsty a potom nohy. Stehná, lýtka a chodidlá. Bola to hotová rozkoš. Keď ti postláčala body na chodidle a všetko ti poriadne rozmasírovala, cítila si sa skvelo. Vôbec sa ti nechcelo vstať a túžila si aby tá masáž trvala večne. Ale ako sa vraví - v najlepšom treba prestať a tvoja hodina a pol rozkoše skončila. Bylinkárka ti odporúčila, aby si si šla znovu ľahnúť do odpočívarne, aby si vstrebala účinky masáže. Po oddychu si si ešte dopriala bahenný kúpeľ. Vyrušili ťa však hlasy z vedľajšej miestnosti. Patrili dvom mužom, ktorých si už stretla pri kadi so studenou vodou. Hovorili o nejakom kupcovi, čo našiel na severe Morkowa staré elfské rujny. No rujny...skôr pár kameňov trčiacich zo zeme a zasypaný vchod do podzemia. Nešiel však veľmi hlboko. Keď začul divné zvuky, otočil sa na päte aj s korisťou, ktorú našiel. Boli to vraj celkom cenné vecičky a teraz ich predáva v Toriku. Nie je predsa hlúpy - obchod v Toriku prosperuje a ceny sú tu drahšie ako inde. Býva tu totiž veľa zámožných ľudí a ty si neváhajú priplatiť za kvalité veci.

Vypravěč - 13. února 2017 20:40

Přízrak Torik Elrik "Takže predsa sa mu to podarilo", cynicky podotkol mág, "to aby sme mu zatlieskali." Zrejme mu kleslo sebavedomie, keď videl ako ťa čarodejnice obkukujú. V okamihu keď si zapichol prízrak, ten stuhol. Vytiahol z teba meč a spadol na zem v podobe popola. Doslova sa rozsypal. Urna v tom okamihu praskla. "No, bude treba pozametať", zasmiala sa Tanya. "Fešák to nakoniec predsa len zvládol." Tebe však do smiechu nebolo. Zvíjal si sa na kolenách od bolesti. Kým Markus odblokoval poklop a vyliezal von spolu s Tanyou, Alisa pribehla a kľakla si k tebe. Rukami ti vliezla pod košeľu. Jednu ti dala na chrbát a druhú na brucho na miesto kde vošiel a vyšiel energetický meč prízraku. Zrazu si pocítil príjemné teplo, ktoré sa rozlievalo. Bolesť postupne ustupovala. Alisa pri tom hľadela do tvojich očí a snažila sa vyčítať ako veľmi trpíš a koľko energie ešte budeš potrebovať. Bohužial to bolo na ňu veľa a po chvíli ruky odtiahla. Už nevládala. Ty si síce cítil ešte miernu bolesť ale bolo ti neporovnateľne lepšie. Mohol si už vstať a chodiť.

Kyra z Vlčích hor - 13. února 2017 21:35

Kúpele Torik To… Snažila jsem se zachytit každou informaci. Zdá se, že tady v Toriku se člověk dozví opravdu spoustu zajímavých věcí. Ale co to mohlo být? Hodně věcí může mít vysokou cenu. Ještě navíc když je to z nějakých ruin. A pokud jsou opravdu tak staré… Mohlo by tam ještě něco být? Musím zjistit víc. Zvedla jsem se z bahenní koupele ať byla sebevíc příjemná. Našla jsem čistou vodu abych se mohla opláchnout a čistou plachtu, do které jsem se zabalila. Tak. Udělala jsem uzel aby plachta držela. Přece jen, nechtěla jsem najednou vejít do vedlejší místnosti tak, jak mě pán bůh stvořil. Pomalu, ale přesto dostatečně rychle jsem našla cestu do vedlejší místnosti. To jsou oni. Můj krok byl pomalejší, jistý. To že jsou to jistojistě oni jsem věděla. Už jsem je dnes potkala. Tep se mi nepatrně zrychlil, takové informace se člověk nesnaží zjistit každý den. A ještě když je mám tahat z někoho koho neznám. Přišla jsem přímo k nim a nejprve pohlédla do očí prvnímu, potom druhému muži. Kupců co prodává něco s vysokou cenou může být plno. "Já…" na malou chvíli jsem se odmlčela. "Zaslechla jsem vás o čem si povídáte. Řekli by jste mi kde bych toho kupce našla? Jak se jmenuje nebo vypadá? Chtěla bych vidět co prodává." Opět jsem na muže pohlédla. "Nebo víte kde ty ruiny jsou? Co tam slyšel za zvuky?" Tyto otázky jsem vyslovila tišším hlasem ale sotva co jsem je dořekla, vědomí mě upozornilo, jak to bylo ode mě naivní. Kdyby to věděli nebo vědělo víc lidí, už by v celých ruinách byl převrácen kámen po kameni.

Elrik - 14. února 2017 08:04

Přízrak Torik PJ „Umělc-vždycky-ocení-ovace-publika.“ Vycedím skrze zuby a snažím se usmívat ikdyž si uvědomuji, že to musí vypadat jako divný škleb. S velkým zadostiučiněním sleduji jak se urna i ten bastard rozpadají na popel. V mysli se mi objeví stovka důvodů proč to dopadlo takhle. Pravdu zůstává, že jsem dostal pořádně na prdel. „To-nic-nebylo.“ Odpovím Tanye s dalším křečovitým úsměvem. Z mé pozice na kolenou to musí vypadat opravdu komicky. Zlomyslná část mě si přeje abych mohl sám sebe vidět a smát se vlastní prekérní situaci. Alisa si ke mě klekne a položí mi ruku na záda dříve než stihnu v mužské pýše něco namítat. Druhou mi položila na břicho. Její ruce byly tak příjemně měkké a hebké jako u všech lidí co nikdy nemusely pracovat. Možná bych měl poděkovat za tu bolest jinak by tohle mohlo být trochu trapné. Přemýšlím když se jí dívám do hlubokých očí. Užívám si příjemné magické teplo, které každou vteřinu odplavuje bolest. Když se odtáhne bojuji s nutkáním přitáhnout si její ruce zpět. Vrávoravě se postavím na nohy a ze stabilitou se mi vrátí i uvolněný rošťácký úsměv. „Že ty jsi mi pomáhala jenom pro to aby jsi mohla zjistit jak emanuji?“ A podám jí ruku abych jí pomohl na nohy. „Myslím si, že tohle si slíbený přípitek určitě zaslouží.“ Pokynu jí rukou k žebříku. „Dámy mají přednost. ...Nebo ti to tady přijde útulné..?“

Vypravěč - 14. února 2017 20:25

Kúpele Torik Kyra Muži sa na teba pozreli a spustili výbuch smiechu. "Kde si sa tu vzala maličká? "Aká maličká, pozri sa na ňu! Povedal by som, že už je z nej zrelá žena", vyhrkne jeden z nich dvojzmyselnú poznámku. "Dalo by sa s ňou kvalitne zabaviť." Vyzerá ako typický slizký úchyl, ktorý za trúfalé slová skrýva svoje malé sebavedomie. "Nechaj ju Edrik, veď je to ešte mláďa", napomína ho druhý a obzerá si tvoje tetovanie. "Máš zaujímavo zdobené telo", podotkne. "Prečo ťa zaujímajú predmety z elfských zrúcanín? Sú to staré haraburdy." "Staré vzácne haraburdy Ian, na to nezabúdaj", Edrikovi sa v očiach zaleskne ľudská chamtivosť. "Áno, áno vzácne...samozrejme, ako inak. Keby si vedel kde to je, už to tam celé vyplieniš, čo?" Ian si chvíľu uťahuje z Edrika a keď sa cíti už dosť pobavene, nahodí vážnu tvár: "Tak kto si? Ani si sa nám nepredstavila."

Vypravěč - 14. února 2017 20:51

Přízrak Torik Elrik Alisa sa na teba jemne usmeje a začne liezť hore po rebríku. Vraciate sa späť a prechádzate miestnosťou kde si si predtým ukoristil víno. Zrazu sa prudko otočí k tebe až do nej skoro narazíš. "Úplne som zabudla", vyhrnie si sukňu a odhalí svoje krásne nohy. Vyzerá ako keby mala podväzok ale je to niečo ako kožený remeň a v ňom sú naukladané malé ampulky rôznych farieb. "Sú to elixíry", vysvetľuje. "Mám tu vlaštovku. Určite to poznáš, pijete to na urýchlenie uzdravného procesu však? Niekoľko krát zriedenú ju podávam aj ľuďom. Je to pre nich silný liek, ale musí byť naozaj dostatočne zriedená, inak by im to skôr uškodilo." Vytiahne ampulku a podáva ti ju. "Nemám už dosť síl, aby som ťa liečila mojou energiou. Dosť si zo mňa vytiahol, ale toto by malo spraviť zvyšnú prácu za mňa." Vrátite sa naspäť a v hlavnej hale sa s tebou všetci traja rozlúčia s tým, aby si sa vrátil na vyhodnotenie, ktoré bude po západe slnka.

Kyra z Vlčích hor - 14. února 2017 21:18

Kúpele Torik Opatrně jsem o dva krůčky zpět ustoupila. Svět je plný zkažených lidí. Z těchto dvou to vypadalo na dobrou polovinu. Zlost ve mně začínala růst. Edrikovi jsem místo odpovědí darovala pohled, kterým bych ho chtěla probodnout. Na jejich poznámky odpovídám pouze mlčením. Pozorně jsem je sledovala. Každý jejich pohyb. Udělala jsem ještě jeden krok zpět abych nebyla na jejich dosah. Najednou se přestali smát a bavit. Tak kdo jsi? Ani jsi se nám nepředstavila. Zaznělo najednou vážně. "Jmenuji se Kyra." Odseknu. "A ptám se proto, že se snažím prostě získat zlato." Přimhouřím oči a na tváři se snažím co nejlépe vykouzlit falešný úsměv. To, že by tam mohlo být úplně něco jiného, v co alespoň doufám, si nechávám pro sebe. "A jak říkal tady Edrik…" Podívám se na toho slizáka ze kterého se slušnému člověku udělá téměř nevolno "…dalo by se na tom dobře vydělat." Zrak mi padne zpět na Iana, který vypadá a vystupuje rozumněji z této dvojice. "Pokud by jste mi alespoň částečně poradili a pokud by se mi něco podařilo najít, nabízím vám podíl aniž by jste cokoliv riskovali." Začala jsem vařit z vody a snažila dohrát tuhle hru. Kterou jsem na začátku nedomyslela. "Nemůžu vám dát víc než svoje slovo. Pokud tomu nevěříte, zapomeňte na to a já zase půjdu." Najednou se to ve mě mlelo. Jedna část chtěla být zvědavá a zjistit víc. Druhá část ale nechtěla mít s těmito lidmi nic společného.

Vypravěč - 14. února 2017 22:27

Kúpele Torik Kyra "Pokreslené mladé dievča, ktoré zháňa zlato a je ochotné samo vliezť do podzemia? A ešte by nám dalo podiel? Zháňaš zákazku? Si čarodejnica?", vyšlo z Ianovej prekvapenej tváre. "Čarodejnica?", zopakoval Edrik. Zrejme si ešte v živote nevidela takto udiveného človeka. Pozeral na teba ako na ducha a zabudol pri tom zavrieť hubu. Rýchlo sa však spamätal a začal kalkulovať. "Podiel, žiadna práca, peniaze...ale akú máme istotu, že sa vrátiš a skutočne nám vyplatíš podiel? Nespadol som z hrušky. Nepoznám ťa a tvoje slovo mi nestačí!!! Zožeň zlaťáky a mi zistíme kde sa to miesto nachádza. Nám ostanú peniaze a ty si nechaj to čo tam nájdeš, nech už je to čokolvek." Edrik je idiot ale nie je hlúpy. Dobre vie, že dnes sa dá málokomu veriť.

Kyra z Vlčích hor - 15. února 2017 20:09

Kúpele – Trh Torik Z falešného úsměvu se mi na tváří pomalu vyloupl úsměv pravý, zlomyslný. Kdybych sama sebe teď viděla, nejspíš by to byl obraz, kdy mám u toho úsměvu mírně sklopenou hlavu a v očích mi až poskočila jiskřička. Má pozice se z ničeho nic úplně obrátila. Čarodějnice? Bylo zábavné ty muže poslouchat to, co právě objevili. Opět jsem ale neodpověděla. Ani Ianovi, ani Edrikovi. Najednou Edrik začal přidávat důraz ve svých slovech. A já, byť jen na nejmenší chviličku, jsem znovu zapochybovala. Byla to ale jen chvíle. Stále s mírně sklopenou hlavou jsem je sledovala a dělala krůček po krůčku dál od jejich společnosti. Sledovala jsem jako když kočka pozoruje myš. "Jestli vás budu potřebovat, setkáme se tady." Neurčila jsem přesný čas, neptala se kolik zlata by bylo potřeba přinést aby mi pomohli. Jakmile jsem byla pryč z místnosti, přidala jsem do kroku a ještě se otočila přes rameno abych se ujistila že za mnou nejdou. Buď víc opatrná! Z těch mužů mi přejel mráz po zádech. ………. Měla bych najít nějakou pomoc. Někoho, kdo by mi pomohl najít nebo prozkoumat ty ruiny nebo Ragovu jeskyni. Kdyby to nevyšlo u mágů. Ten zaklínač. Jak se jmenoval? Edrik? Ne, ten byl v lázních. Bylo to podobně.. E.. E.. Elrik! Pokračovala jsem směrem k trhu. To jeho chování… Ale říkal že tady není z žádného konkrétního důvodu. Ale kde ho najít? Na trhu bylo plno lidí, smlouvání probíhalo v plném proudu. Hledala jsem stánek s nějakými věcmi, nevěděla jsem jak mají vypadat, kde začít… Jen něco starého, co by mohlo vypadat neobvykle… Nejbližší cíl jsem nyní měla abych našla toho kupce. Ale jak?

Elrik - 19. února 2017 18:36

PřízrakTrh Torik PJ,Kyra Nebýt mích mutací nedopatřením bych Alisu srazil na zem. V hlavě se mi rozběhne stovka věcí a všechny nadmíru příjemné. Začne si vyhrnovat sukni a já jsem tak zaskočený, že nenajdu žádný vhodný komentář situace. [/i]Ano ještě kousek... O krůček se k ní přiblížím... Začne mi vyprávět něco o elixírech. Nijak moc jí neposlouchám, ale přikyvuji a prohlížím si její krásné nohy. Už si je představuji v různých situacích... Cože? Vrátí se mi trochu soustředění když mi pod nos strká elixír. Vezmu jí do ruky abych tam nestál jako cínový vojáček. „Chtěl jsem tě unavit příjemnějším způsobem.“ Pokrčím rameny. „Ale ty si mě musela vyzkoušet zrovna takhle...“ Sám slyším zklamaní v mém hlase. Ale to už odchází a zbytek čaroděj mě poklonkuje pryč. Až po té si plně uvědomím co se vlastně stalo. Zabil jsem příznak. Nedostalo se mi žádného uznání mého umění. Málem jsem zemřel. A dostal jsem... Uvědomím si, že nevím co jsem to vlastně dostal. Přičichnu. Voní to povědomě, ale nemohu si přesně vzpomenout. Není moc věcí co by otrávilo zaklínače... Pomyslím si a spolknu obsah ampulky. Vlaštovka?! Zabil jsem monstrum za které bych dostal malé jmění a dostanu ampulku tohohle? Pořádně se mnou vyje... Vlastně ani tohle ne... Nechávám v hlavě vířit myšlenky o tom jak jsem to zpackal. Brzy se však rozhodnu, že co se stalo, stalo se a počkám jak se to vyřeší na večerním vyhodnocení.Třeba mě chtějí odměnit přede všemi./ Ta představa zažene všechnu špatnou náladu. *** Při procházce po náměstí potkávám různé žongléry, hudebníky a podobnou pakáž, kteří si na svoje živobytí vydělávají po boku obchodníků. Myslel jsem, že mě to aspoň na čas zabaví, ale byl jsem zklamán. Lidé jsou zde nadšení z takových maličkostí. Hodit pochodeň a zase jí chytit v tom není žádné umění, kterému by se muselo tleskat. Vidět výcvik u nás na škole musely by jsme tohle nenáročné publikum křísit... Na okraji mého zorného pole uvidím něco co mě zaujme. Tuhle čarodějku není těžké přehlédnout. Zrovna si prohlíží nějaké cetky.Dostal jsem nápad jak se pobavit... Obloukem obejdu nějaké stránky tak aby mě neviděla. Když stojím za jejími zády zakryji její oči. „Hádej kdo...“ Zeptám se vesele.

Kyra z Vlčích hor - 19. února 2017 20:27

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Trh Torik Ten je pěkný! Prohlížela jsem si jeden z mnoha nabízených šátků. Prsty jsem zkoušela kvalitu materiálu a poslouchala přítomného prodejce jak říká jednu cenu a potom začal sám od sebe cenu snižovat. S poděkováním jsem pokračovala dál. Pátrala jsem sice po nějakých předmětech o kterých jsem ani nevěděla jak mají vypadat, ale pokud byl po cestě nějaký obchodník s nejrůznějším oblečením nebo doplňky, vždy jsem se zastavila. Zrovna jsem měla v natažených rukou před sebou rozložený zdobený plášť, který jsem si se zájmem prohlížela. Hodil by se mi na cesty. Byl stříbřité až měsíční barvy, protkaný zlatavou nití a v různých obrazcích zdobený květy. Přesto dostatečně silný aby člověka dokázal alespoň částečně přes noc zahřát. Najednou… Před očima jsem měla tmu. Hlavou mi probleskl útržek obrazu, kdy jsem sebe samu viděla s odhalenou hrudí, zakloněnou hlavou… Oči jsem zase otevřela. Plášť jsem měla přitisknutý k sobě, ještě cítila drobnou bolest rtů, kdy jsem je pravděpodobně skousla a takový... pocit v podbřišku. Hádej kdo. Prvně jsem viděla pohled obchodníka. Ten hlas ale nebyl jeho. "Já… omlouvám se." Vykoktala jsem směrem k obchodníkovi aniž bych pořádně věděla za co se omlouvám, nevím přesně co jsem během té chvíle udělala. Když jsem se otočila. "Ty!" Střelila jsem po Elrikovi jedovatým pohledem. Něco mi říkalo, že v tom mohl mít prsty. "Dlužíš mi tenhle plášť!" V mém hlasu byla znát zlost. Natáhla jsem ruku s pláštěm k Elrikovi. "Ještě není zaplacený."

Cassius - 20. února 2017 19:54

Ohhh, he's stealin' Lokalita: Torik Chvilku jsem jen tak musel viset na stěně baráku. Nejspíš služka tam zrovna teď musela uklízet. Poté, co nastal klid jsem se konečně dostal dovnitř. Jenže to by nebyla dřevěná podlaha, kdyby nezačala popraskávat. Naštěstí to nikdo nejspíš neslyšel a já se mohl dál věnovat svoji práci. Při rozhlédnutí po pokoji jsem viděl několik možných míst, kde by ty náušnice mohly být. Bylo potřeba si pořádně rozvrhnout, co bude nejpravděpodobnější místo úkrytu těch náušnic. Po pár vteřinách jsem se rozhodl nejdříve navštívit šperkovnice, poté se přesunout k samotnému toaletnímu stolku. Pokud to zde nebude, další na řadě bude komoda, poté postel a jako poslední skříň na šaty.

Letha - 20. února 2017 20:05

Otvorila som ústa, že ich ohromím svojími schopnosťami, no všetci sa tvárili už ta znudene, že ma to na chvíľu zasočilo. Mysli Letha, mysli " áno som Elfka a medzi moje schopnosti patrí, že viem vycítiť zviera na míľe ďaleko aj keď ostatní ani netušia, že by sa mohol objaviť. Potom ho dokážem streliť tak, aby strela bola ihneď smrteľná. Vyznám sa v lese, viem sa v ňom pohybovať ako tieň a rozoznám cenné trofeje. " Dokončila som a čakala. Výrazy v ich tvárach boli nečitateľné tak som sa ešte rozhodla dodať: "A úlohu, ktorú začnem, stále dotiahnem do konca. Nič a nikto ma nezastaví.

Elrik - 20. února 2017 20:08

soukromá zpráva od Elrik pro Trh Torik Kyra „Špatná odpověď. Tak snad příště.“ Zašklebím se na oko zklamaně. „A neber všechno tak moc vážně. U nás v moderních městech máme věc zvanou úsměv. Vyzkoušej ho třeba se ti zalíbí.“ Zatvářím se nechápavě. „Jaká plášť? To jsme dospěly do vztahu kdy si dáváme dárky tak rychle?“ To je pro mě novinka. Třeba jsem prostě lepší než jsem si myslet. „Nenásledují předtím jiné věci třeba první pusa a... První pusa pro začátek postačí. Pak můžeme pokračovat s dalšími články vztahu. Jen se obávám, že seznámení s rodiči budeme muset vynechat. Nemám tušení kde bych je měl hledat...“

Kyra z Vlčích hor - 20. února 2017 20:29

Trh Torik Elrik V očích mi poskakovaly jiskřičky, až bych řekla že se to blížilo k blesku. Elrik zase pronášel jednu ze svých řečí. Už se mi do úst drala odpověď. Holky ti padají k nohám, že?! Já… Další věta pro mě byla jako by mě probodl nožem. Ostrá bolest, která však nebyla fyzická. …Nemám tušení kde bych je hledal. Vždycky jsem byla silná nebo jsem si to o sobě aspoň myslela. Až doteď. Už okamžik poté jsem věděla, že tohle si jednou budu vyčítat, ale v tu chvíli se to ve mně všechno nahromadilo a dostalo ven. Roztřásla se mi brada, v koutku oka se mi místo blesku objevila slza. "To já taky nevím kde bys je měl hledat!" Vykřikla jsem a nevšímala si lidí okolo kteří se otočili. Plášť jsem Elrikovi vrazila do rukou. "A až budeš chtít mluvit vážně, najdeš mě U jelena." Rukávem jsem si otřela oči. "Měla bych pro tebe práci, když už jseš ten…" Větu jsem nedořekla a znovu si otírala oči. Snažila se projít směrem k hostinci.

Elrik - 20. února 2017 21:28

Cesta k Jelenovi Torik Kyra Tohle nevypadá jako slzy štěstí. Nebo ano? Možná... Soustřeď se. „Škoda, mohla by to být pěkná rodinná idylka...“ Odpovím automaticky. Soustřeď se. Trochu empatie. Soustředím se na to abych se tvářil klidně a vyrovnaně. Jako nudný normální člověk. Jako všichni ostatní. Je to těžké. Úsměv se mi stal naprostou přirozeností. Samozřejmostí. Uvědomím si, že stále držím v ruce ten hadr. Mrsknu s ním po obchodníkovi. Doženu Kyru. „Co se stalo?“ Zeptám se prostě. Doufám, že to bude znít tak jak má. Výstup před mágy byl snadný. Tohle je o něco horší. Do úst se mi dere další spousta slov. Snažím se je však zavrhnout. Pomohla by teď nějaká vysvětlení. „Práce... Pokusím se, ale už jsem byl na sněmu. Nevím jestli mohu být sluha dvou paní. Ale pro tebe se pokusím.“ Nenuceně se usměji a teprve poté si uvědomím, že jsem během druhé věty vypadl z role. No lepší už to nebude.

Kyra z Vlčích hor - 20. února 2017 22:33

Cesta k hostinci Torik Elrik Idylka? Zastavila jsem se a zblízka se postavila čelem k Elrikovi. Tak, že nás dělilo pouhopouhých několik coulů. "Mohl bys chvíli mlčet!" Nebyla to otázka, hlas jsem měla tichý a slova cedila skrz zuby. Šla jsem svižným krokem, nedívala se doleva, doprava. V tuto chvíli existovala pouze cesta rovně. Co se stalo? Jak bylo mým zvykem, mlčela jsem. Ještě však, než jsme přišli do hostince, zastavila jsem na místě kde se spojují dvě ulice. Ta která vede k hostinci a jedna menší, boční, kde příliš lidí nechodilo.Udělala jsem pár kroků tímto směrem. Po cestě jsem se uklidnila. Pokynula jsem Elrikovi aby mě následoval. Rozhlížela jsem se abych měla jistotu, že nás nikdo neslyší. Přece jenom jsem nechtěla aby se to nějak rozkřiklo. A do svého pokoje jsem Elrika vést nechtěla. "Taky jsem byla na sněmu, ale nikde není psáno že nás vyberou. Jestli by nás nevybrali a nebo pokud by nás vybrali a byl by na to čas." Znovu jsem se kolem nás rozhlédla a hlas jsem ještě ztišila. "Jeden kupec na severu Morkowa našel staré elfské ruiny. Ruiny, no byl to už jen náznak že na tom místě kdysi něco stávalo a byl tam vchod do podzemí. Našel tam nějaké cennosti a teď to někde tady v Toriku prodává. Něco ho z těch ruin vyhnalo. Chtěla bych ty ruiny najít. Jenže nevím kdo je ten kupec, kde jsou ty ruiny a potřebovala bych od tebe pomoc." Tázavě jsem se na Elrika podívala. Vím že jsem nebyla dosud dvakrát milá, ale doufala jsem v příslib.

Nicolas - 21. února 2017 10:58

Topivci Nedaleko od Toriku Odrazil jsem útok Topivce štítem. Vypůjčil jsem si ho od jednoho vojáka. Stejně mu už k ničemu nebude. Je mrtvý. Když jsem tuhle zakázku bral, šel jsem do toho s tím, že narazíme nanejvýš na zloděje a bandity. Ale ten kupec je dobrým přítelem mého šéfa... Už se dost stmívalo když se na nás Topivci vrhli. Z celého doprovodu jsem zůstal naživu jako poslední. To díky mému výcviku. Ale ostatní bojovali statečně. Bylo nás pouze sedm a Topivců bylo dvakrát víc. Nakonec jsem zůstal pouze já a poslední Topivec, se kterým právě poměřuji síly. Další jeho útok vykryji štítem a rychle bodnu. Zásluhou mých zkušeností jsem zasáhnul a probodl ho. Poté jsem pohřbil mrtvé a odvez povoz do Toriku. Trvalo mi to hodně dlouho.. U kotvy a ráhna Torik O sněmu mágů vím delší dobu, proto mě velice stávalo, že jsem musel jít jako ochranný doprovod. Dostal jsem sice zaplaceno předem, ale přesto mě to štvalo. Do Toriku jsem přijel druhý den brzo ráno. Povoz jsem odvezl až před hospodu "U kotvy a ráhna", jak bylo smluveno. Kupec už tam nedočkavě čekal na své zboží. Nemám ho rád, jde mu víc o zlato než o cokoliv jiného. Důkaz je to, že ani neprojevil sebemenší náznak soucitu či smutku nad těmi, kteří zemřeli. Nechtěl jsem s tím parchantem strávit zbytečně víc času, než kolik bylo nezbytné nutné. Takže hned jak jsem předal zásilku jsem se odporoučel dovnitř hospody. Pozdravil jsem se s pár pravidelnými štamgasty a šel rovnou za hostinským, mým šéfem. "Tak ta prácička je hotová. Takže si teď beru to volno, jak jsme se dohodli.." oznamují mu, zatímco si načepuji korbel "Hlemejždě", piva, které můj šéf dováží ani nevím odkud. Radši to snad ani nechci vědět. To pivo chutná jak chcanky. Tedy, ne že bych věděl jak chcanky chutnají, ale mám podezření, že právě asi nějak takhle. Vypijí celý korbel a nevnímám chuť onoho piva. Tedy pokud to můžu nazvat pivem.. Sněm mágů Torik Vypadl jsem od "Kotvy a ráhna" jak nejrychleji jsem mohl. Ani jsem se nestačil umýt. Ale to teď nehodlám řešit. Teď se musím co nejrychleji dostat na ten sněm. Snad to ještě stihnul... Když jsem dorazil na místo sněmu, nikdo už tam nebyl. Tedy nikdo nebyl v čekací hale. Předpokládám, že je to čekárna. Poněkud jsem se vyplašil, že jsem snad přišel pozdě, takže jsem opomněl na slušné vychování a vrazil jsem do dveří bez klepání. K mé smůle dveře zrovna někdo otvíral a já se ocitl na zemi. A nebyl jsem tam sám. Rychle jsem vyskočil na nohy a pomohl vstát tomu povalenému, zatímco drmolím ty nejzdvořilejší omluvy. "Já-já-já o-omlouvám s-s-se. Přišel jsem včas na sněm mágů?" zeptám se a tvářím se náležitě kajícné. "P-p-p-prosím, nepromněňujte mě v žábu..." dodal a doufám, že nejsem odsouzen k životu žáby.

Vypravěč - 21. února 2017 18:38

Ametystové náušnice Torik Cassius Plán si mal dobrý, až na to, že si v šperkovnici nenašiel nič. Medzitým, si však počul krik a... vodu? Áno, znelo to ako keď sa niekto čľapká vo vode. "Irma, prichystala si mi tie veci? S Ianom idem dnes na významné stretnutie a nesmieme meškať!" kričal niekto z vedľajšej izby. Mohla to byť jedine pani domu, služobníctvo sa predsa nebude počas dňa vyvaľovať v kadi s horúcou vodou. "Áno pani", kričal hlas z dola, "veci som vám pripravila, všetko máte na stoličke za paravanom - šaty, topánky náušnice aj náhrdelník. Všetko ladené do fialova ako ste si priali." Uvedomil si si, že hľadať nášnice v izbe je márne. Sú na stoličke vo vedľajšej miestnosti. Prúser je však to, že je tam s nimi aj pani domu. Našťastie je vaňa otočená smerom k oknu. //Keď vojdeš do "kúpelne", vpravo je paravan, aby keď sa niekto prezlieka nebol videný ak niekto vojde. Za paravanom je stolička. Kaďa s vodou má oválny tvar a je uprostred miestnosti, pričom nohy má dotyčná pri okne. V ľavej časti miestnosti sú veľkolisté kvety. Hoď si percentovku, či sa dokážeš dostať do miestnosti bez toho, aby si ťa dotyčná osoba všimla. Ak hodíš menej ako 31% zober naušnice a zdrhaj ;-)

Vypravěč - 21. února 2017 19:24

Snem mágov Torik Letha "Áno, vieme v čom elfovia vynikajú. Vaše luky sú k vám skoro zrastené", poznamená Elizabeth s nepatrným úsmevom na tvári. "Deň sa nám kráti a preto to nebudem naťahovať. Naša krásna Alisa vypustí z okna päť magických holubov. Trafte ich skôr ako sa vám stratia z dohľadu. Nie sú živé, preto vám ich nemusí byť ľúto. Ak ich trafíte, rozplynú sa." Alisa prístúpi spolu s tebou k oknu. V ruke má bielu klietku plnú holubov. Obloha vonku sa začína farbiť do oranžova a slnko pomaly zapadá. Ty sa už pripravuješ a naťahuješ luk. "Leťte!", kričí na vypustené holuby. Tie sa však rozletely na všetky strany. Stihneš ich trafiť všetky? // Hoď si percentovkou.

Vypravěč - 21. února 2017 20:19

Snem mágov Torik Nicolas Nanešťastie ten povalený nebol uchádzač, ten stál za Alisou. "Sakra", schytala to ako inak Alisa. "Ak sa ešte niekedy bude konať niečo podobné, zabudnite na mňa ako na poskoka!", kričí späť do miestnosti na členov. "Už druhý deň otváram dvere a som obeťou prvého priameho kontaktu s tými zadubencami! Mám už toho dosť, najprv šialená žena s útočnou mačkou, potom opitý trpaslík, ktorý ma skoro ovracal a teraz ešte schytám úder od dverí, lebo niekto si ráči prísť na poslednú chvíľu a miesto toho, aby zaklopal a počkal vyrazí dvere!" Zdá sa, že Alisa je rozohnená a tvoju pomoc postaviť ju statočne ignoruje. Keď sa konečne postaví na nohy, sotí ťa do miestnosti. "Nech sa páči, ráčte vstúpiť!" Sadne si za stôl a nechá rozprávať Elizabeth. Charizmatická černovláska ťa osloví: "Dajme tomu, že ste to stihol, aj keď pravdu povediac, chceli sme to už uzavrieť", nahodí mrzutú grimasu. "Tak sa rýchlo predstavte, kto ste, v čom ste dobrý? A snažte sa, za vašu nedochvíľnosť máte čierny bod."

Elrik - 21. února 2017 20:42

Před Jelenem Torik Kyra Když se zastaví pár palců předemnou pohledem neucuknu. Má pěkné oči... Úsměv mi to však z tváře nevymaže. Naše další konverzace vázla na mrtvém bodě a nikam jsme se nedostaly. Tohle bude ještě těžký oříšek. To, že mě pozvala do boční uličky mě překvapilo. Dominantní. Třeba mě chce překvapit... Chci se k ní přiblížit, ale to už začne vyprávět. Proč pořád práce. Dneska jsou všichni hrozní kariéristé... „Mě určitě vyberou. O tom nepochybuj. Nemže tam být někdo lepší než já. Protože to co jsem jim předvedl je... nenapodobitelné.“ Blýsknu úsměvem. „Jestli bude čas pomůžu ti, ale musíme si pár věcí vyjasnit abychom mohli spolupracovat.“ Když si promýšlím požadavky prohrábnu si vlasy. Možnost vyrabovat prastarou hrobku se nenaskytne jen tak. To je pořád zabij potvoru sem, zabij potvoru tam... Žádná výzva. Žádná originalita. Ale jestli nebude čas pro obě dám přednost Alise. Přece jenom je to cennější kořist. Pár okamžiků mám prázdný pohled. „Zaprvé kdo bude zlý vyšetřovatel? Já mám meče, ale ty máš přísnější pohled... Ano přesně tenhle. Je to fakt těžká volba. Ale jak přemýšlím jak chci nemohu se rozhodnout. Myslím, že bych zvládl oboje, ale je to na tobě. Ty jsi má paní.“ „Zadruhé potřebuji zálohu. Určitě se najde něco co mi můžeš nabídnout...“ Poškrábu se na bradě v parodii filozofického uvažování. „Už vím!“ Lusknu prsty v přehrávaném prozření. „Dej mi pusu.“ Usmívám se, ale jinak neudělám žádné další gesto. Čekám jak zareaguje.

Kyra z Vlčích hor - 21. února 2017 21:23

Před Jelenem Torik Elrik Změřím si Elrika pohledem. Je až neuvěřitelné jaké máš sebevědomí! Jenže nemůžu říct jestli je to pravda nebo ne. Zaklínač, nikdy jsem neviděla žádného bojovat, jen jsem o tom slyšela. … ty máš přísnější pohled. V tu chvíli jsem si uvědomila, jaký pohled mám asi teď. Jeden koutek úst se mi pozvedl v mírný úsměv. Ty jsi má paní. Nikdy mi tak nikdo neříkal, ale… líbilo se mi to. "Jakou zálohu?" Zamrkám překvapeně. Najde se něco co můžu nabídnout? Pusu? "Proč bych ti měla dávat pusu?" Zamračím se a přeložím si ruce přes hruď. Vždyť tě ani pořádně neznám. Pohlédnu na Elrika a na chvíli se odmlčím. Podívej, já… omlouvám se že jsem na tebe tak nepříjemná, ale tuhle zálohu nedostaneš. "Je nějaká jiná možnost jak tě přesvědčit?" Zeptám se zvědavě. Než však stihl odpovědět, doplnila jsem. "A abys věděl, jsem si jistější než ty, že mě vyberou. Takže když dneska už toho kupce nenajdeme, možná by jsme při troše štěstí mohli ty ruiny najít po cestě. Pokud naše další cesty budou směřovat na sever. Kdybychom od kohokoliv potřebovali získat nějaké informace, ty budeš ten zlej pokud bude potřeba."

Cassius - 21. února 2017 21:54

Čas zdrhnout Lokalita: Torik/Věžička Šperkovnice bohužel pro mě byla prázdná. Už jsem se chtěl vydat prohledat ten toaletní stolek, když mě vyrušil křik a šplouchání vody. Šlo to z vedlejší místnosti, naštěstí pro mě nikoho ze zdejších nenapadlo sem jít. Významné setkání jo? Náušnice? Všechno fialové jo? No tak už vím, kde ty náušnice jsou. Nastal čas dojít si pro náušnice. Budu s těmi náušnicemi vypadat dobře? Už dlouho jsem na sobě neměl nic luxusnějšího. A jo počkat! Pro jednou to není pro mě tahle loupež. Jaká to škoda. Potichu se přesunu ke dveřím do vedlejší místnosti a zkontroluji, jestli je čistý vzduch. Takže.... kápi? Mám. Roušku? Mám. Hlad? Velikej. To abych to střihnul rychleji. Opatrnosti prý není nikdy dost a proto jsem dveře nejdřív jen pootevřel, abych viděl rozložení místnosti. Měl jsem celkem štěstí. Ta vana byla otočena pro mne správným směrem a stolička s náušnicemi byla vidět. Otevřel jsem pomalu dveře. Bohužel pro mně ty dveře byly prostě špatné a začali vrzat v pantech. No a je to v kelu. Plán B Cassiusi. Seber náušnice a padej dokud můžeš. Paní domu se otočila ke dveřím. Vletěl jsem dovnitř za paravan, vzal náušnice a okamžitě se z oné místnosti vypakoval zpátky do první a k oknu. Všimnula si mě! Tak jo. Náušnice má a do ksichtu ti neviděla. Krom toho, že mě viděla to všechno vypadá dobře. Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu. Znova jsem použil okno, abych se dostal pryč. Dolu to šlo rychleji než nahoru. Stačilo se jen chytnout a postupně popadávat. Na zem jsem se dostal celkem rychle. Taky možná proto, že jsem se v půlce vyháknul a vyloženě spadl. Za vinu to dávám zbrklosti během slézání. Hned co jsem se posbíral tak jsem okamžitě začal zdrhat od místa činu ulicema směrem od sněmu. Vzít to oklikou byl lepší nápad, než běžet přímo na sněm. Pokud mě viděli z okna tak je snad odvedu pryč od sněmu, aby se tam náhodou někdo nepodíval. Sněm mágů Po pár ulicích jsem se zastavil a rychlejší chůzí jsem se vydal okolníma ulicema směrem ke sněmu. Stejně jsem kontroloval okolí, jestli náhodou nikdo nehledá maskovaného zlodějíčka, jehož hlavní náplní práce zlodějina fakt nikdy nebyla. Poté, co jsem se dostal až do sálu, kde se za dveřmi konal sněm, zaklepal jsem na dveře. Jak mi bylo otevřeno, slabě jsem uklonil hlavu a vydal se rovnou naproti části stolu, kde seděla Elizabeth. Položil jsem na stůl ony náušnice. ,,Zde jsou vaše ametystové náušnice. Svůj úkol jsem splnil a zde vracím taky ten hák.''

Nicolas - 21. února 2017 22:03

Sněm mágů Torik Proč právě já musím mít onen zvláštní druh nezdravého, ehm, štěstí. Jako by nestačilo, že jsem nespal, nejedl, pomalu ani nepil a málem přišel o život kvůli Topivcům. Ještě jako korunu všemu jsem nastal čarodějku. A ne jenom jednu, jak se zdá.. Byl jsem lehce nervózní, když mě začali strkat do místnosti. A když řeknu lehce, myslím tím opravdu hodně. Z toho co jsem vypotil by se dal udělat umělý rybník o velikosti celé hospody "U kotvy a ráhna". Nu což, sláva nazdar výletu, tak jsem tady... A mám černý puntík. Nervózně přešlapuji z nohy na nohu. Střídavě zesiluji a zeslabuji stisk na meči. V krku by se mi mohl utábořit štír, jak v něm mám sucho. Nakonec se mi podaří pološeptem vyskřehotat alespoň toto: "J-j-jmenuji se Nicolas, a-ale všichni mi říkají Nico. Je mi tři-tři-třiatřicet let a umím zacházet s mečem. Tedy-tedy, alespoň vím, kte-která strana meče k čemu slouží.. Momentálně pr-pra-pracuji "U kotvy a ráhna" jako vyhazovač a-a-a jako příležitostní lovec potvor... To-tohle jste měla na mysli, m-m-m-madam?"

Vypravěč - 21. února 2017 22:18
	Snem mágov Torik Cassius Členovia ťa už očakávali. "Tá mrcha, predsa ich mala!", pozrela na náušnice, ktoré si pred ňu položil. "Zdá sa, že ste mali menšie komplikácie", žmurkla. "Hlavne, že ste úlohu splnil a náušnice sú znovu u mňa. Ďakujeme za účasť. Príďte prosím na vyhodnotenie, ktoré bude po západe slnka." Rozlúčila sa s tebou a Alisa ťa vyprevadila k dverám.

Vypravěč - 21. února 2017 23:00

Snem mágov Torik Nicolas Keď konečne prehovoríš, začnú si ťa premeriavať všetky tváre, ktoré doteraz driemali, alebo len unudene hľadeli von oknom. Pôsobíš na nich ustráchane a ich prvý dojem je, že si typický nešika - človek čo pokazí všetko, čo sa dá. Úplne všetko. "Ty že vieš držať meč v ruke?", pomyslí si Tanya. Markus sa chytí za hlavu a Elizabeth na teba rovno vybafne otázku: "Prepáčte, vy ste len momentálne nervózny, alebo koktáte stále?" Keď sa všetci spamätajú z tvojho očarujúceho výstupu, odprevadia ťa do pivnice. Ocitneš sa v miestnosti, z ktorej vedú tri východy. Jeden východ sú dvere, ktorými ste prišli. Ostané dva sú mrežovité dvere. Vľavo od normálnych dverí je schodisko, ktoré vedie na balkón tiahnuci sa okolo celej miestnosti. Členovia Rádu sa naň rozostúpia po celej dĺžke, zatiaľ čo ty stojíš uprostred prázdnej miestnosti. Mrežovité dvere oproti tebe sa začnú otvárať. Teda nie len tak, sú zamknuté kúzlom, otvoril ich Markus. Z tmy za dverami začuješ chrčanie. Čakáš a hneď na to sa celá miestnosť zaplní odporným smradom - to sa už na teba valí ghúl. Ide mu len o jediné. Zožrať ťa zaživa.

Nicolas - 22. února 2017 10:12

Sněm mágů Torik Jestli jsem jenom nervózní? Snad každý by řekl, že jsem ztělesnění nervozity. Jasně, že jsem nervózní.. Kdo by nebyl, kdyby nasral čarodějku... "Ehm, ne madam, nekoktám. Jsem nervózní. Není pro mě zvykem mluvit s mágy. A jak se zdá, jednu z vás jsem docela, ehm, naštval." odpovím té černovlasé čarodějce. Mě budou nadávat za neslušnost, ale ani se mi nepředstaví... Mínus sto bodů z kolonky 'Mám rád mágy'.. Pivnice, Souboj s Ghúlem Torik Nemám moc rád stísněné prostory. Přesněji řečeno NEZNÁMÉ stísněné prostory. Mívají totiž tendenci skrývat něco ne zrovna příjemného. A pro jednou se mi tato skutečnost potvrdila. Ghúl. A co hůř, řítí se na mě. Uskočil jsem do strany, čímž jsem se mu vyhnul. Zároveň jsem v onom úskoku vytasil meč. Pak následovala série událostí, za které by se nemusel stydět ani bůh Smůly osobně. Při dopadu jsem špatně došlápl a v kotníku mi ošklivě a hlasitě křuplo. Naštěstí to jen křuplo a bolí to, ale není to zlomené ani zvrtnuté. Při té nečekané bolesti, kterou bych za jiných okolností s klidem vydržel, jsem upustil meč a svalil se na zem. Jestli si o mě doteď nemysleli, že jsem budižkničemu, teď už si to myslí určitě. Ghúl už po mě skáče znovu. To jsem ale čekal, tak jsem vykopl nohou (tou, kterou jsem si neporanil) a zasáhl ho do ksichtu. Což mu nemohlo moc chutnat, jelikož jsem s mým štěstím někde vyšlápl lejno. Přeju dobrou chuť, parchante. pousměji se v duchu. Tak a teď mysli, ty kreténe.. Takhle to posrat můžeš vážně jenom ty.. Nůž? Bude mi k ničemu, ale lepší než úplný hovno.. říkám si zatímco jsem znovu kopl toho sráče do ksichtu. Přikrčil jsem nohu k tělu a z pouzdra v botě jsem vytáhl nůž. Meč, jak jinak, leží těsně mimo můj dosah. Ghúla už asi napadlo, že u nohou nepořídí a tak mě zkusil obejít. Toho jsem využil a odkulil se opačným směrem a nějak jsem se zvládl zvednout do dřepu dřív, než se na mě rozběhl. A už je zase u mě. Na tohle jsem čekal. Lehl jsem si, jeho jsem na sebe nechal spadnout. Ale ne úplně. Levým předloktím jsem ho zachytil pod krkem. Jeho sliny mi stekli do tváře, ale snažím se to ignorovat. Pravou rukou, ve které držím nůž, bodnu ze strany do jeho hlavy. Pokud ho to nezabilo, určitě ho to zpomalilo a zeslabilo natolik, že jsem se stihl zvednout, doběhnout pro meč a useknout mu hlavu. Což jsem udělal, i když jsem ho třeba zabil. To jen tak, pro jistotu...

Letha - 22. února 2017 18:43

Snem mágov Klietka sa otvorila a holuby sa rozleteli na všetky strany. Rada sa usmieva popod nos, myslia si, ako ma dostanú, ale ja im ukážem. Vytiahla som si z puzdra šíp, nasadila na luk, natiahla tetivu ako sa najviac dalo, zamierila, vydýchla a vystrelila. Strela bola rýchla, rovná. Holuba trafila a ten sa rozplynul vo vzduchu. Tak jedného by sme mali. Tak isto som poračovala ďalej, kým už nezostali len poslední dvaja. Po prvej strele som mala dojem, že som na radu urobila celkom dojem, no teraz vyzerali, že sa nudia. Tak zvýšime trošku napätie. Zostali posledné dva holuby. Namierila som na nich a čakala, kedy budú letieť za sebou, aby som mohla trafiť obidvoch jedným šípom. Členovia rady vyzerali prekvapení, na čo toľko čakám, keď predtým som trafila všetky veľmi rýchlo. Zrejme to upútalo ich pozornosť. Mala som šíp natiahnutý na luku a ten už netrpezlivo čakal na svoj posledný zásah. Toto ale musí byť dokonalé, ešte vydržať...ešte chvíiiľku, prsty na tetive sa mi už pomaly šmýkali, ešte vydržať na správny moment, leť holúbok ešte kúsok a TERAZ ! Môj šíp vystrelil ako blesk z jasného neba a preletel, cez telo holuba a vzápätí trafil aj ďalšieho, ktorý letel ďalej za ním a zapichol sa do zeme, neďaleko stola, kde všetci sedeli. Paráda, to sa podarilo celkom pekne. Tak hotovo, skvelý zásah. Ešte vyzerám ako nudná elfa?

Vypravěč - 22. února 2017 18:49

Snem mágov Torik Nicolas "Chvíľu to vyzeralo biedne. Mohlo to skončiť tragicky, ale ustál si to", poznamená Elizabeth a tlieska ti. Členovia obecenstva začnú schádzať dole schodmi. Vyzerajú šťastne, zrejme si uvedomujú blížiaci sa koniec snemu a majú pred sebou vidinu honosnej večere, kľudu a zábavy. Konečne si budú môcť natiahnuť svoje presedené zadky. Elizabeth pozrie na Alisu, ale tá sa zamračí. "Nie ani náhodou! Nedarujem ani kúsok svojej vzácnej energie niekomu, kto mi skoro dverami rozbil nos! Navyše sa ešte musím spamätať z toho zaklínača, stále nie som fit." Elizabeth nahodí prísny pohľad a Alisa pokrčí ústa v znak nespokojnosti. "Hej!", zakričí z balkóna a hodí po tebe flakón s tinktúrou. "Natri si s tým nohu, tíši to bolesť!" Čarodejnice ťa odprevadili späť do haly a rozlúčili sa s tebou so slovami: "Príďte po západe slnka."

Vypravěč - 22. února 2017 19:16

Snem mágov Torik Letha To, že si trafila prvého holuba ich neprekvapilo. Ani to, že si trafila postupne vzdiaľujúceho sa druhého a tretieho. Mušku si mala naozaj vynikajúcu a o rýchlosti ani nehovorím. Časovo to zabralo len pár mrknutí oka. Mágovia vyzerali spokojne a taký Markus si ani nevšímal či si niečo trafila, skôr sa sústredil na tvoje napnuté telo. Členov ale zarazilo keď ostali posledné dva holuby a ty si ostala stáť takmer bez dychu s natiahnutým lukom. Mali pocit, že ti ujdú keď ich hneď netrafíš. Holuby však vleteli dnu, ako keby si to predvídala a podarilo sa ti zasiahnuť oboch naraz v momente, keď sa krížili. Holuby zmizli a šíp sa zapichol do podlahy vedľa Alisy. "Ja už mám na dnes naozaj dosť", prevráti oči. "Večer si privlastním fľašu červeného vína a spláchnem ním tieto dva vyčerpávajúce, zdravie ohrozujúce dni." "Ďakujeme za toto zaujímavé predstavenie, koniec bol naozaj famózny", ozve sa Markus. "Lúčime sa s vami, ale keďže slnko už pomaly zapadá, čoskoro sa uvidíme pri večernom rozhodnutí. Nezabudnite sa vrátiť na vyhodnotenie."

Cassius - 22. února 2017 20:43

Čekání na večer Ještě předtím, než jsem odešel od sněmu jsem si nemohl nechat ujít šanci něco říct. ,,Po západu slunce? Dobře tedy. Jenom pokud se někdy potkáte s tou vaší známou, tak ji vzkažte, ať dá trochu oleje na panty u dveří.'' Odešel jsem s celkem velkým hladem. Bylo na čase se vydat na trh pro něco k snědku a vrátit se před sněm. Chvíli mi trvalo dostat se skrz ulice na trh, najít nějaký dobrý stánek, najíst se a dojít zpět před sněm, ale nakonec jsem to zvládl. Cestou jsem dokonce potkal nějaké stráže, které zjevně měly problém s tím, že si jen tak chodím po ulicích zahalený a navíc i slušně ozbrojený. ,,Helmy na hlavě, štít a meč. Vy máte co povídat.'' Dál už jsem je neřešil a došel kousek před sněm. Pomalu zapadalo slunce a bylo na čase již po třetí zavítat na sněm mágů. Pomalinku jsem se nasoukal do sálu před tou místností se stolem, mágy a jednou vydařenou čarodějkou. Pokud nezavolaj po západu slunce, tak si holt otevřu sám.

Elrik - 22. února 2017 21:05

Před Jelenem Torik Kyra Když jsem mluvil všiml jsem si, že se pousmála. Nebýt mého bezchybného zaklínačského zraku myslel bych si, že jsem si to jenom představoval. Přece jenom jsme neuvázly na mrtvém bodě. Samozřejmě, že je spousta možností jak mě přesvědčit, ale všechny začínají pusou. Chci vyslovit poznámku, ale v tom již pokračuje. „Jsem si jistější než ty..“ Přece jenom možná nebude tak plachá jak jsem ze začátku předpokládal./ „Super. Tak budu ten zlý myslím, že to zvládnu. Pár výhružek o proměně v žábu a budou mě prosit o to aby mi mohli říct ještě něco dalšího. Ale smlouvám tvrdě.“ Složím ruce na prsou v přehrávaně arogantním gestu. „Myslím, že je to výhodná nabídka. Nebude ti chybět a navíc ti jí mohu vrátit kdykoliv o ní požádáš.... Ale jestli nemáš zájem určitě je tu spousta jiných lidí, které pomohou panně v nesnázích...“ Pokrčím rameny a pomalu aby měla dost času mě zastavit se vydávám vstříc hospodě.

Nicolas - 22. února 2017 22:12

Pivnice, Sněm mágů Torik Únava a hlad se dostavili až překvapivě rychle. V kotníku mi stále cuká bolestí, ale chodit můžu. Ztěžka oddechuji. V břiše mi zakručelo, že to znělo skoro jako řev draka. Lahvičku jsem chytil podezřele snadno. "Děkuji.. Otevřu flakónek a potřu si kotník obsahem. Nemohlo tomu být jinak, lahvička mi vypadla z ruky a zbytek obsahu se vylil na zem. Ale flaštička se nerozbila. Alespoň nějaké plus. Rychle jsem flakónek sebral. Ten vražedný pohled jsem raději ignoroval a co nejrychleji jsem zdrhal z dosahu - což je proti mágům dost těžké. Sněm mágů Torik Noha mě pomalu ale jistě přestává bolet. "Po západu slunce, rozumím, madam." Dokonce jsem se přestal tolik potit a ani už nekoktám. To je jedině dobře. Položím flakónek na stůl a než by se kdo nadál jsem pryč. Trh Torik Ze sněmu mířím rovnou na trh, abych si koupil něco k jídlu. Nejlépe masovou uzenku nebo něco takového. Chvíli mi to trvá, ale nakonec se dostanu k jednomu takovému stánku a koupil si pár jablek. Zakousl jsem se do jednoho jablka a, světe div se, nebylo prolezlé červy. Ani nebylo shilé. Bylo ovšem kyselé a tudíž hnusné. Opravdu jsem klikař. Zatímco se přemáhám, abych snědl ono jablko, narazím na skupinku dětí. Smířil jsem se s tím, že už nemám měšec a zamířil jsem do "Kotvy a ráhna". Cestou sním druhé jablko, které bylo ještě kyselejší než to první. U kotvy a ráhna Torik Zapadl jsem do hospody a zamířil jsem rovnou k pultu. " Nalej mi Hlemejždě.. A žádnýho podmíráka, jako to máš ve zvyku. Na sekeru, vždyť víš, že platím." řeknu hospodskému. "A dones mi pečený kuře s chlebem." dodán, když si beru korbel s pivem. Jdu si sedmou na mé obvyklé místo, do rohu místnosti, kde mám záda krytá zdí a zároveň mám dobrý výhled na hospodu. Po nějaké době mi jedna děvečka donesla jídlo a já si objednal ještě jedno pivo. Zatímco jsem jedl, venku odpoledne dost pokročilí. Na obloze už byly červánky.Je čas pomalu jít... Sněm mágů Torik Cesta od "Kotvy a ráhna" na sněm se obešla bez problémů. Což je velice špatné znamení. Když jde něco snadno tak to většinou předvídá něco velmi, opravdu velmi ošklivého. Už tu byli i ostatní uchazeči a já si oddychl, že tentokrát nebudu muset vletět do dveří. Postavím se někam stranou od ostatních, nejlépe do rohu, abych měl výhled, ale záda krytá zdí. Zase se začínám potit. Snad mě vyberou...

Vypravěč - 22. února 2017 22:46

Snem mágov - rozhodnutie Rady Torik 20. apríl 1112 Kyra, Letha, Elrik, Cassius, Nicolas Tak ste sa predsa dočkali. Slnko konečne zapadlo a vy opäť stojíte vo vám už známej hale. Zrazu sa vám zdá malá. Je tu tlačenica a núdza o čerstvý vzduch. To pocíti najme Nicolas. Vedľa neho stojaca banda trpaslíkov mala zrejme na večeru strukoviny alebo niečo podobné. Zrazu sa smerom k nemu tiahne neuveriteľný smrad. Cassius číha v dave. Očami sleduje dvoch ľudí predierajúcich sa dopredu smerom k dverám, kde predtým zasadal snem. Je to Kyra a Elrik. Zaklínač necháva magickú slečnu kráčať pred sebou. Ani náhodou to nie je spôsobené jeho dobrými mravmi. Chce mať čo najlepší výhľad na jej pekné pozadie. Letha stojí pri okne, čaká čo sa bude diať a zíza na ulicu na prichádzajúcich ľudí. Dav za oknom riedne a dnu sa to naopak poriadne zahustilo. Z dverí výjde Elizabeth. Vysoká, krásna čiernovláska s prísnym pohľadom. Dav sa utíši a vy spolu s ním. "Prajem vám všetkým dobrý večer. Boli to pre vás aj pre nás dva náročné dni a tak som rada, že môžem zahlásiť koniec tohto trápenia. Viem, že dobrodruhovia neradi stoja a čakajú. Vaše dobrodružné duše túžia spoznávať a objavovať nové miesta a príležitosti. Preto vás nemienim naťahovať. Poprosím Kyru z Vlčích hôr, Cassiusa, Nicolasa, Elrika a Lethu aby prišli dopredu ku mne. Ostatným chcem poďakovať za účasť. Niektorí ste boli naozaj veľmi zaujímaví, ale niektorí...", neodpustí si čarodejnica úprimné slová, "...niekorí sa spamätajte a to veľmi rýchlo. Trochu súdnosti vám neuškodí! Bože ľudia, choďte radšej okopávať zemiaky", to už ale nepovie nahlas, nechcie znieť až príliš úražlivo či kruto. ---------------------- Čarodejnica si počká, kým sa pretlačíte davom. Je to ako ísť proti prúdu rieky. Aké symbolické, tak nakoniec ste tí vyvolení vy. Elizabeth vás vedie hore schodmi. Túto časť budovy ste ešte nevideli. Všetko je tu honosné. Vojdete cez dvojkrídlové zdobené dvere do miestnosti, ktorá sa zdá byť jedálňou. Už na vás čakajú ostatné čarodejnice a mágovia. Sedia za stolom plným jedla a vína. Nad stolom visia krištáľové lustre a miestnosť je vyzdobená obrovskými maľbami zobrazujúcimi čarodejnice pri rôznych príležitostiach. Nechýbajú tu ani kvety a miestnosť je po stranách obkolesená menšími príručnými stolmi, na ktorých je ovocie, rôzne malé pochúťky, rôzne šťavy a vody s bylinkami. Na jednej strane stola sedia členovia Rady s Elizabeth uprostred. Oproti nim sú pripravené miesta pre vás. "Prosím, kľudne si posadajte", osloví vás. ------------------------ Keď si konečne každý z vás nájde svoje miesto, hlavná čarodejnica spustí monológ. Ostatní striedajú pohľady na vás, na jedlo a zase na vás. Niektorým už škvrká v bruchu, ale najprv sa vybavia formality a potom hor sa do jedla. "Zákazka, ktorú vám ponúkame je veľmi dôležitá. Nie len pre nás ale v konečnom dôsledku pre všetkých obyvateľov Amarthu. Zrejme poznáte príbeh Larisy, malého dievčaťa, ktoré nechtiac otvorilo magický portál do inej dimenzie. Vtedy začal náš problém s príšerami, ktoré sa odvtedy dalo by sa povedať dosť nekontrolovane množia." Elizabeth sa pozrie na Elrika a dodá: "Boli sme nútení niečo s tým spraviť a tak sme vytvorili zaklínačov. Je vás však málo v porovnaní s príšerami. Mnoho z vás umiera pri mutáciách. Situácia sa zhoršuje a my potrebujeme nejaké eso v rukáve. V tomto prípade je to Larisa." "Ak túto prácu vezmete, môže to trvať aj mesiace. A môžete prísť o život, to vám je dúfam jasné. Keby sa niekto pýtal kto ste, nehovorte o Larise. Pokiaľ je možné, chceme skutočný dôvod snemu utajiť. Áno, sme si vedomí toho, že sa možno občas budete musieť pýtať niekoho isté veci na rovinu, ale aj tak budeme vďační, ak budete o svojej skutočnej úlohe hovoriť len absolútnemu minimu ľudí a iba v prípade, že to bude naozaj nevyhnutné." "Alisa povie istej krčmárovej žene, ktorú lieči o verzii, že sme našli nesmierne bohatstvo vo vodách východného Eldamaru. Je tam jaskyňa strážená hroznými príšerami. Krčmárová žena je asi najväčšia klebetnica v Toriku a keďže sa určite každý bude chcieť dozvedieť dôvod snemu, budú bažiť po takýchto informáciách." "A teraz pre vás asi tá najdôležitejšia informácia - odmena. Ak nám Larisu donesiete živú, každý z vás dostane 2000 zlaťákov." Elizabeth na chvíľu mlčí a sleduje vaše reakcie. "Okrem toho vám ponúkame našu priazeň. Mať známych v radách významných čarodejníc a mágov nikdy nie je na škodu. Prosím najedzte sa a popremýšľajte nad tým. Máte čas do rána. Prespíte tu. Teda ak chcete. Izby sú už pripravené. Ráno na raňajkách nám oznámite vaše rozhodnutie. V prípade, že do toho idete, podpíšeme zmluvu a dáme vám ďalšie pokyny." "A teraz dobrú chuť, najedzte sa do sýtosti."

Nicolas - 23. února 2017 00:13

Sněm mágů Torik Když o tom tak přemýšlím, stát v rohu nebylo zrovna nejchytřejší.. Málem jsem umřel smradem. Bylo mi horko, potok jsem se jako prase a lidí stále přibývalo. Raději jsem po dechu ani nelapal, neboť zde bylo riziko, že pokud se nadýchnu příliš zhluboka, otrávím se. V davu to šumělo hovorem a dalšími různými zvuky, jejichž původ bohužel znám. Když se ozvala ta černovlasá čarodějka, všichni rázem zmlkli a - začíná se schylovat k obrovskému průšvihu - utichli i ony hnusné zvuky od mých trpasličích, ehm, společníků. Poté co jde! uslyšel své jméno jsem se začal drát dopředu. Bohužel v tu samou chvíli se všichni nevybraní rozhodli odejít. Než jsem se dostal ke dveřím, měl jde nohy sešlapané na tloušťku listu papíru. Alespoň mi to tak připadalo. Vyšli jsme po schodech nahoru a já, jako obvykle, jsem zakopl o poslední schod a natáhl se na zemi. Rychle se vyhrabu na nohy a následují ostatní. A kurva. Večeře s mágy.. A kurva... pomyslím si když usedám na židli, která na mě zbyla. Poslouchám, co nám ta černovláska říká a koukám do stolu. Při zmínce o penězích otevřu pusu ohromením. Nevěřícně se podívám na všechny kolem. Zavřu pusu, ale pořád nevěřícně valím oči. Potom se všichni pustí do jídla. Natáhnu ruku po lahvi s vínem, ale někdo si ji přivlastnil dřív. Pokusím se vzít si kus chleba, ale zase mi ho ukradnou. Nakonec jsem se zmocnil sklenice vody a hroznového vína. Jelikož jsem už předtím jedl, bude mi to snad stačit. Přespím nejspíš tady, možná se dozvím něco víc. Popřípadě se zapojím do hovodu.

Kyra z Vlčích hor - 23. února 2017 20:15

Sněm mágů - večeře Torik Posadila jsem se vedle Elrika, byl to jediný člověk kterého jsem alespoň trošku znala a pak jsem potřebovala dořešit ty ruiny. Potom už jsem naslouchala hlavní čarodějnici. Mohl tohle být ten problém s těma vlkama? Proto se chovali tak zvláštně. Agresivně. Jako by přemýšleli. Při monologu čarodějnice se mi hlavou honili myšlenky na rodnou osadu v horách. Můžeme přijít o život. Jak jsem poslouchala víc a víc, byla jsem si téměř jistá. Musím to zkusit! Uvědomovala jsem si že to je běh na dlouhou trať, ale takto budu mít alespoň minimální šanci dosáhnout svého cíle. 2000 zlatých! Přízeň mágů! Už teď jsem byla rozhodnutá. …do sytosti. Pomalu jsem se natáhla po pečeném kuřeti a k tomu zelenině. "Všiml jsis čí jméno řekli jako první?" Promluvila jsem tiše, vítězoslavně a s radostí v hlase k Elrikovi aniž bych na něj pohlédla. Oči mi přejeli na pečené kuře. Vonělo pěkně, dozlatova vypečené. Za celý dnešní den se mi zase vracela do tváří zdravá barva. "Naliješ mi pohár vína Elriku?" Pomalu jsem se rozhlížela po ostatních, kteří byli vybráni s námi. Čekala jsem, zda se někdo představí. Příliš se mi nechtělo v místnosti plné lidí začít mluvit jako první.

Elrik - 23. února 2017 21:52

Sněm Pařba mágů Torik Když mě sem pozvali věděl jsem, že je to jenom formalita. Věděl jsem, že mě vyberou. I Kyru vybraly. Třeba vážně jistota v sebe vytváří příznivé okolnosti... Neměl jsem tu knihu, která tohle tvrdila zahazovat jako brak. Jako dalšího vybraly toho zakuklence, kterého jsem už potkal. Škoda, že neviděl můj souboj s přízrakem. Viděl by, že zabíjím mnohem lépe než vypadám a to už je co říct. No a pak ještě jednoho chlápka a elfku, které jsem neznal. Neměl bych si myslet, že je to elfka jenom podle luku a zeleného oblečení. To je hnusný rasistický předsudek. Prodírám se tedy po boku Kyry k mágům. Čekal jsem, že protest davu bude bouřlivější. Já bych se bránil kdyby mě nevybrali. Přemýšlím když si lokty a dupáním na nohy vydobývám můj osobní prostor. Jakmile jsme v hodovním sále rychle se zorientuji a najdu Alisu. Sednu si proti ní. „Těšil jsem se na tebe.“ Řeknu místo pozdravu. Kyra si sedla hned vedle mě. Snad má dost soudnosti aby poznala když začne být na obtíž. Elizabeth spustila svůj monolog a přerušila mi tak mojí plánovanou konverzaci. „Myslím, že se vám to povedlo.“ Usměji se když se pochlubí svými výsledky v oblasti mutací. Ale následně se trochu urazím. „Není sem nutné tahat rodinné tragédie.“ Opravdu se chovají jako bohové. Jako by mě celého do posledního vlasu vyčarovaly. A bez rozmyslu mluví o věcech, které by měli znát jenom sami zaklínači. Na nějakou dobu věnuji svůj pohled mojí ošetřovatelce když je zmíněna její dle mého názoru zbytečně nepodstatná úloha než se vrátím očima zpět k rétorce. Přízeň všech čarodějek? To musím mít ikdyby nenabízeli nic jiného... Je rozhodnuto. „To jen protože dáma má vždy přednost.“ Kontruji neobratně Kyru. „Samozřejmě.“ Usměji se vlídně na její prosbu. Když vezmu do ruky láhev (Konečně moje!) všimnu si, že o ní jevil zájem Nicolas. Jen omluvně pokrčím rameny a věnuji se vlastním záležitostem. Naplním nejdříve Kyřinu sklenici, Alisinu a nakonec mojí. „Omluvte mě prosím dámy. Musím vyřídit jednu formalitu a potom se vám budu plně věnovat.“ Otočím se Elizabeth, která sedí hned vedle. Zvýším hlas tak aby mě všichni dostatečně slyšeli. „Děkuji vám za tu čest, kterou jste mi prokázaly když jste mi svěřily tento úkol. Ani slovy nemohu vyjádřit jak jsem... Myslím, že pro to není slovo.“ Škoda, že neumím brečet na povel.Vypadalo by to lépe./ „Chci však vyřešit ještě jednu nudnou záležitost, než se rozproudí zábava. Při rozhodování o tom jestli jsem vhodný kandidát jsem musel porazit přízrak. Vlastně je s podivem, že jsem musel toto podstoupit. Jestli nedůvěřujete vlastnímu výtvoru, nedůvěřujete sobě...“ Dovolím si rýpnout. „...Proto jako kompenzaci za urážku žádám přiměřenou odměnu stejně jako bych jí dostal při běžné zakázce. Protože i zde jsem riskoval život. Vím, že by se mi Alisa pokusila pomoci jak jen by to bylo možné, ale sami dobře víte že se to nemuselo podařit kdybych nebyl dost dobrý...“ O ty peníze mi ani nešlo. Chtěl jsem se pochlubit před ostatními. A hlavně jsem si nemohl odpustit příležitost naštvat mágy. Přeci jenom ten kdo si dovolí proti bohům je velký hrdina.

Cassius - 23. února 2017 22:40

Vyvolený Lokalita: Torik/sněm mágů Do sálu jsem dorazil jako jeden z prvních takže se dalo najít dobré místo, kde se opřít a přitom sledovat svoje okolí. Sál se ale plnil a brzo byl problém se vůbec někam pohnout. ,,Hele chlapíku. Neroztahuj se tady jak vysokej tak širokej. Už tak je tu málo místa.'' Obořím se na jednoho chlápka a rukou ho kousek od sebe odstrčim. Dál jsem se věnoval jenom už známé tváři a jeho ženské společnosti. Tak on není jen herec, ale i decentní sukničkář. To už se objevila Elizabeth a vyřkla několik jmen. Jaká to náhoda, že zrovna mé jméno tam bylo. Jediným překvapením byl ten herec a sukničkář v jedné osobě. Možná nakonec nebude tak marnej. No uvidíme. To už jsem se prodíral mezi davem odmítnutých přímo ke zbylým čtyřem vybraným. Tentokrát se šlo po schodech nahoru. Jeden nemotora z naší pětky měl to štěstí na posledním zakopnout. Smích jsem zadržel, protože profesionální přístup je teď na místě. Zvláště potom, co projdeme zdobenými dveřmi, kde za stolem sedělo 6 mágů plus Elizabeth. Po vyzvání si zaberu prostřední židli, slušně se posadím a vyčkám na zbytek. Poté hlavní čarodějka spustí svůj projev, který pozorně poslouchám. Zaujalo mě několik věcí. Ten herec je vlastně zaklínač, což mi tak trochu sedělo k jeho chování. Náš cíl je Larisa, takže dost citlivá operace, o které by moc lidí nemělo vědět. Samozřejmě odměna za splnění úkolu, která mě vskutku překvapila. To bylo asi všechno k projevu Elizabeth. Přišlo mi ale dost vtipné, když náš zaklínač herec sukničkář zažádal o peněžní omluvu za nějakej souboj. ,,Je mi jasné, že jsi zaklínač a že je to u tebe tak trochu normální chování, ale chovej se trochu profesionálně. Co by jsi byl, kdyby se nerozhodli z tebe udělat zaklínače? Nějakej vymetač bordelů tak možná? Projev trochu úcty. A to že si tě ozkoušeli je naprosto v pořádku. Při takovémto úkolu bych se nedivil, kdyby nám navalili další zkoušky našich schopností.'' rýpnu si do zaklínače. Potom si odskočím pro trochu té vody s bylinkami a něco malého k snědku. Trochu předkloním hlavu, aby mi nebylo vidět do obličeje, když si sundavám roušku, abych do sebe vůbec něco dostal.

Vypravěč - 23. února 2017 23:29

Večera Torik Kyra, Nicolas, Elrik, Cassius, Kyra Alisa zdvorilostne ukloní hlavu a pozdraví: "Dobrý večer Kyra, Elrik." Zdá sa, že má dobrú náladu. Dokonca ani na Nicolasa nehádže vražedné pohľady. Tie dvere mu zrejme odpustila aj keď pri hlasovaní mu nedala svoj hlas. Ako inak, Elrik znovu utrúsi nemiestnu poznámku. Tentokrát si vyžaduje odmenu za porazený prízrak. Keď to počuje Alisa, snaží sa udržať smiech. Naozaj sa veľmi snaží ale nakoniec vybuchne. "Bože ty si drzí, neuveriteľné." Elizabeth zmraští tvár. "To myslíte vážne?" Kým čarodejnica predýchava šok, Cassius mu medzi riadkami vynadá, za čo mu je tmavovláska nesmierne vďačná. Aj keď len v duchu. Keď sa spamätá, dodá: "Elrik, šli ste sem dobrovolne bez akéhokoľvek nároku na odmenu za skúšku. Navyše, ak by vám hrozila smrť - Markus, Tanya a Alisa by zasiahli a prízrak by znovu uzavreli mágiou do urny. Tak zo seba prosím nerobte hlupáka a nekazte atmosféru. Budem sa tváriť, že som vašu žiadosť nepočula." Predstavila vám zvyšných členov rady a takisto vás predstavila navzájom, keďže sa nepoznáte. Teda poniektorí. "A čo vaše zranenie, Elrik, ako ste na tom?", vyzvedá Alisa. "Pomohla tá vlaštovka? Mám ešte nejakú v zásobe keby trebalo" , žmurkne a smeje sa ešte celá pobavená z jeho predošlého výstupu. Po chvíli sa Alisa otočí na Kyru a opýta sa na krčmára. "Odovzdali ste mu mastičku? Dúfam, že vám dal moju izbu a že za to nepýtal nič. A čo mesto, páči sa vám? Predpokladám, že ste sa tu trochu poprechádzali, keď tu trčíte už nejaký ten deň."

Kyra z Vlčích hor - 25. února 2017 17:44

Večeře Torik Poděkovala jsem když mi Elrik nalil vína. Mělo nádhernou medovou barvu. Trošku jsem ochutnala. Tak lahodné! A to jídlo! Uždibla jsem kousek masa a vložila do úst. V tom začal Elrik svou řeč. Oči se mi málem vykutálely z důlku když domluvil. Byla jsem překvapená. Když začal mluvit ten zahalený muž, Cassius, stočila jsem k němu pohled. Na tváři mi zahrál drobný úsměv, když se zeptal čím by byl kdyby nebyl zaklínačem a následně položil další otázku. Potom ještě dostal odpověď ze strany mágů. "Ano, hostinskému jsem mastičku předala. Byl velmi zdvořilý i milý. I když trošku upovídaný. Klíče od pokoje mi dal. Strávila jsem téměř celý den v lázních. Jsou vážně úžasné." Odpověděla jsem spokojeně Alise. Na to jsem se opět pustila do jídla a pití. Z části pečeného kuřete zůstaly jen kosti. Dopila jsem i pohár svého vína, které mi dodalo nepatrně odvahy. "Ty jsi Cassius?" Promluvila jsem na muže, Nicolase, po své pravé ruce, který ještě během večeře nepromluvil jediné slovo. Pohledem jsem ještě hledala to víno. Opravdu mi chutnalo. "Já jsem Kyra." Představila jsem se s úsměvem. Tenhle večer jsem měla opravdu dobrou náladu.

Vypravěč - 28. února 2017 19:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Večera Torik Cassius Elizabeth ťa sleduje aj keď si sa vzdialil od stola. Bojuješ s jedlom keď ti zrazu zaznie v hlave hlas. Je to zvláštne, počuješ ho jasne, ale vedľa teba nikto nestojí a keď sa obzrieš, dotyčná fyzicky nerozpráva, je ticho. "Nemyslíš si, že by bolo vhodné ukázať tvár, Cassius? Ak sa zajtra všetci rozhodnete bojovať pre ten istý cieľ, mali by ste si navzájom dôverovať. Úprimne, tvoja skrytá tvár príliž dôvery nevzbudzuje. Nevieš si predstaviť koľko námahy mi dalo presvedčiť ostatných členov Rádu, aby sme ťa vzali na túto úlohu. Zaslúžia si vidieť tvár osoby, ktorej budú platiť nemalú čiastku za služby."

Vypravěč - 28. února 2017 20:06

Večera Torik Kyra, Elrik, Nicolas Vedľa Alisy sediaca Laura toho veľa nenahovorila. Nenápadne si obkukávala Elrika. Za jedným stolom so zaklínačom ešte nesedela. Arthur bol ešte mĺkvejší ako Laura a tak sa Alisa snažila udržiavať aspoň nejakú konverzáciu. "Viete kto je na tom obraze za mnou?", spýtala sa vás a odkusla si sústo z mäsa. Obraz Kým ste premýšlali, mäso s chuťou rozžula a zjedla. "Je to Míriel, dcéra pána lesa - Thingola. Bola významnou čarodejnicou v dejinách." Alisina tvár na moment posmutnie. Sklopí zrak a ticho povie: "Vraví sa, že bola posledná ktorá videla Larisu. Neviem či je to pravda alebo sú to len babské povedačky. Zabili ju vraj pár dní na to a tak sa už nik nedozvedel čo sa stalo s Larisou." Na chvíľu sa odmlčí a potom dodá: "No a ten tmavý elf je Arnaith. Vraj ju celý život miloval, ale spoločného života sa nedočkal keďže ona mu lásku neopätovala a neskôr umrela." Alisa sa oprie a vydýchne si: "Uff, riadne som sa najedla, bolo to báječné ale trebalo by to vychodiť. Máme krásne záhrady a teraz podvečer za mesačného svitu sú naozaj očarujúce. Nemáte chuť sa prejsť?"

Letha - 28. února 2017 21:36

Večera Torik Keď som počula od čarodejnice, svoje meno, veľmi ma to potešilo, aj keď môj výkon s holubmi bol dobrý, nikdy nevieš ako to mohlo dopadnúť. Tak to by sme mali, dobrodružstvo sa môže začať. Predtým sa aspoň dobre najeme. Okolo mňa bolo viacero bytostí, ktoré tiež úspešne prešli skúškou a chystajú sa na večeru. Za stolom bolo ešte pár voľných miest, tak som si jedno uchamtla. S chuťou som sa pustila do skvelého vína a mäsa. Tieto dobroty sa rozplývajú na jazyku. Na chvíľu som aj zabudla na ostatných, ktorí sa usadili takisto za stôl. Tak toto budú moji budúci parťáci na ceste. Pomaly som si ich prezerala. Toto bude ešte určite zaujímavé

Vypravěč - 28. února 2017 21:50

Večera Torik Letha Oproti tebe sediaci Markus sa snaží nadviazať kontakt. Teda aspoň to tak vyzerá. Položí ti pár klišé otázok typu odkiaľ pochádzaš, akými cestami sa po svete túlaš a čo si zažila. Na oplátku ti povie pár informácií o sebe. "Moja rodina má niekoľko generácií čarodejov. Sme v tom proste dobrí", Markusovi zrejme nechýba sebavedomie. "Schopnosti som zdedil po mame, ktorá sa mi našťastie dostatočne venovala. Neskôr ma poslali k Elizabeth a tu som sa priučil mnohým ďalším zaujímavým veciam. Viete Letha, život mága je o neustálom učení a objavovaní nových kúzel, možností a dimenzií. Niekomu sa zdá, že je to len prehrabovanie sa v knihách a vo zvitkoch, ale ono je to v skutočnosti oveľa vzrušujúcejšie, ehm." Keď si všimne tvoj skoro prázdny pohár, doleje ti ešte vína.

Cassius - 28. února 2017 21:53

Brouk v hlavě Lokalita: Torik Kyra, Elrik, Letha, Nicolas Vzdálím se od stolu, abych si nabral nějaké to jídlo, přičemž stále bedlivě poslouchám dění u stolu. Takže si vezmu tohle, trochu tohodle a hlavně něco k pití. Vodu s bylinkama a..... to jsou jablka? Na jablíčka se mi začali sbíhat sliny, když jsem zničeho nic strnul. Chvilku jsem jen tak stál a koukal do zdi, následně jsem se několikrát rozhlédnul kolem sebe s lehce překvapeným pohledem. Já z těch kouzel jednou zmagořím. Chvilku jsem přemýšlel než jsem se vůbec zmohl na jakoukoliv činnost. ,,Dobře tedy.'' Promluvil jsem, položil jídlo a sundal si jak kápi, tak jsem úplně odhrnul roušku. Otočil jsem se zpět ke stolu a vzal jsem svoje jídlo, které jsem tam položil. Sedl jsem si a otočil se na Kyru. ,,Já jsem Cassius, ale nevadí. Tohle je můj obličej a jste vlastně taky jediní, kdo mě viděl bez roušky během posledních osmi let nejméně.'' Bylo mi trochu nepříjemné ukázat někomu svůj obličej po tolika letech, ale mohlo to být jen k dobru. ,,Každopádně to znamená, že onoho úkolu se zúčastním.''

Kyra z Vlčích hor - 28. února 2017 22:17

Večeře Torik Letha, Elrik, Nicolas, Cassius Než stihl Nicolas odpovědět, padl mi pohled na Alisu a následně na obraz. Jen jsem zakroutila hlavou ze strany na stranu. Nevěděla jsem kdo je na tom obraze. "Míriel a Arnaith." Tichounce jsem zopakovala jejich jména. "Ráda půjdu." Odpověděla jsem Alise a už pomalu odsunovala židli abych se zvedla. Představa že bych se měla přejíst k prasknutí… Lepší bylo si chvilku odpočnout. Já jsem Cassius. Odpověď přišla z druhé strany než jsem čekala. Neodpověděl muž po mé pravici. Pohlédla jsem na Cassiuse. "Já… omlouvám se." Už jsem ale věděla kdo je kdo. Ten muž si pak sundal svou masku a ukázal tvář. Tolik mi připomínal muže z našich hor. Osmi let? Zarazilo mě to, taková doba. "Také já jsem se rozhodla, že tuto výpravu podstoupím." Řekla jsem rozhodným hlasem ke všem. To už jsem byla na nohou.

Vypravěč - 28. února 2017 22:54

Večera Torik Cassius, Kyra Keď si Cassius zložil šatku a prehovoril, prirodzene si jeho tvár prezreli asi všetci. Teda okrem Alisy a Markusa. Tí len mrkli okom a hneď uhli pohľadom. "Bože, to si ty?" vykríkne Tanya prekvapene a otočí sa k Elizabeth. Ostatní sa tvária, že nevedia o čo ide. A ďalší sa nemusia tváriť, keďže naozaj nevedia čo tým Tanya myslí. "Tak preto si nás toľko presviedčala o kvalitách tohto muža", rozosmeje sa. "Tanya drž hubu a jedz! Myslím to vážne", odvrkne Elizabeth ako inak s vážnou tvárou. Okamžite zmení tému a po tom ako sa Cassius s Kyrou vyjadria, že sa už rozhodli a úlohu príjmu, zdvihne pohár: "Chcem si pripiť na prvých dvoch členov výpravy. Dúfam, že do zajtra sa družina rozšíri o ďalších troch", nahodí oficiálny úsmev a štrngne si s ostatnými. Hneď ako je to možné sa Alisa vyparí z tejto trápnej situácie. "Ideme sa s Kyrou prejsť, ukážem jej naše záhrady", mrkne na hlavnú čarodejnicu.

Vypravěč - 01. března 2017 23:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro V záhrade Torik Kyra Alisa ťa odviedla dolu schodmi odkiaľ ste prišli a prešli ste cez zadné dvere do záhrady. Vonku už bola tma, ale záradu osvetľoval mesiac a horiace fakle v stojanoch zapichnutých do zeme. Lemovali cestu, ktorou ste sa prechádzali. Vytváralo to pekný obraz osvetleného chodníka uprostred rozkvitnutej, v tme zahalenej záhrade. Občas sa kde-tu vzala nejaká tá lavička. Vy ste však pomaly kráčali ďalej a užívali ste si kľudný večer. "Začínala tam byť zvláštna atmosféra. Myslím, že sme vypadli práve včas", podotkla Alisa. Chvíľu ste kráčali až kým ste neprišli k fontáne. Alisa zastala a otočila sa k tebe. "Kyra, neviem to vysvetliť ale dôverujem ti. Pozvala som ťa vonku cielene. Elrika a Nicolasa som pozvala na prechádzku len zo zdvorilosti, aby to nevyzeralo nápadne, ale dúfala som, že odmietnu, že sa im nebude chcieť ísť." "Dlhé roky som sa snažila pomocou kúziel vyvolať aktuálnu Larisinu podobu. Mnohé roky sa mi vôbec nedarilo, bolo to akoby sa stratila z tohto sveta. Nakoniec sa mi to však podarilo, neviem síce na koľko je to čo som videla jej presná podoba, ale chcem ti ju ukázať pre prípad ak by ste ju zahliadli, nech aspoň niekto vie ako vyzerá. Cassiusovi veľmi nedôverujem. A ostatných nepoznám." Alisa sa tým trochu preriekla. Keď si to uvedomila, snažila sa to rýchlo zahovoriť. "Ukážem ti Larisu, budeš teda poznať jej možnú podobu. Nechám na tebe, či ju neskôr ukážeš niekomu z družiny. Ak budeš presvedčená, že im môžeš veriť, nemám proti tomu nič." Čarodejnica chytila tvoju tvár do dlaní a sústredene ti hľadela do očí. Bolo to akoby ťa zhypnotizovala. V tom momente si zahliadla Larisin obraz. Bolo to síce len v tvojich myšlienkach, ale bolo to zreteľné. "Bohužiaľ po niekoľko ročnej snahe sa mi to podarilo len na malú chvíľu. Niečo moje napojenie rušilo tak intenzívne, že som sa nevedela na ňu viac nakontaktovať. Ani neviem, či vnímala, že ju niekto hľadá." Alisa sa na chvíľu odmlčala a potom dodala: "Verím, že ju nájdete. Musíte! Bojím sa, že ste naša posledná nádej."

Kyra z Vlčích hor - 02. března 2017 19:12

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro V zahradě Torik Larisa. Viděla jsem ji naprosto jasně. Až bych byla přísahala, že se podobá andělu. Její obličej si zapamatuju snadno, na takový se hned tak nezapomíná. Bojím sa, že ste naša posledná nádej. Hlavou se mi honilo mnoho otázek. Slova, která mi Alisa během naší procházky řekla, mě potěšila i částečně znepokojila zároveň. "Děkuji za tvou důvěru." Podívala jsem se Alise do očí. "Udělám všechno proto abych tě nezklamala." Nedalo mi to. Některé z otázek jsem vyslovila nahlas. "Kde bychom ale měli začít s naší cestou?" Sklopím zrak k zemi a pak opět pohlédnu k Alise. "Hledá ji ještě někdo o kom bychom měli vědět? A…" hledala jsem ta správná slova. "Proč nedůvěřuješ Cassiusovi?" Řekla jsem rovnou. Přece jenom bude součástí výpravy. "Pokud se rozhodnu, jak můžu podobu Larisi ukázat někomu dalšímu?" Vychrlila jsem ze sebe několik otázek které na sebe navzájem příliš nenavazovaly.

Vypravěč - 02. března 2017 20:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro V záhrade Torik Kyra "Pôjdete tam, kde to všetko začalo - na miesto, kde pred rokmi otvorila portál", odpovie Alisa. "Ale neboj sa, všetky potrebné informácie dostanete zajtra. Teda dostanú ich tí, ktorí sa rozhodnú ísť." Postupne odpovedala na tvoje otázky. Na niektoré viac a na niektoré menej uspokojivo. "Nemáme konkrétnu informáciu, že ju niekto hľadá, ale krk by som za to nedala. Larisa je žriedlo moci, Kyra. Má skutočne veľkú magickú silu. Niekto taký by sa kľudne mohol hodiť napríklad kráľovi Eldamaru alebo iným ľuďom túžiacim po moci." Keď došla reč na Cassiusa, trochu znervóznela. "Áno Cassius bude súčasťou výpravy ale viac menej preto, lebo to tak chce Elizabeth. Ja a Markus sme boli proti. Presvedčila ostatných a prehlasovali nás. On si nás nepamätá ale ... nechaj to tak. Radšej ti ukážem, ako prenášať obrazy mentálne." Chvíľu to s tebou cvičila. Vysvetlila ti, aby si si niečo intenzívne predstavovala a aby si sa cez očný kontakt napojila na jej energiu. Konkrétne na jej myšlienky. "Musís si predstaviť ako dotyčná osoba vidí obraz, ktorý jej vysielaš. Je to v podstate telepatia s použitím obrazov. Podľa mňa je ľahšie posielať obrazy ako hovorené odkazy." Najprv sa ti nedarilo, to je jasné, chce to cvik. Ale po istej chvíli tam začali byť náznaky. Alisa videla nejasné predstavy toho, čo si sa jej snažila zdeliť. A nakoniec to predsa len vyšlo. Prijala obraz, ktorý si jej poslala a opísala ho úplne presne. Obe vás to potešilo. Naučila si sa novú schopnosť. Síce ťa to stojí zatiaľ dosť energie a nemáš to zautomatizované, ale to časom príde. Treba to len praktikovať a dostaneš sa do toho. Noc bola jasná a mesiac svietil naozaj intenzívne. Ale keďže bol apríl, bolo chladno a to vás vyhnalo naspäť dnu do tepla. Vrátili ste sa a pripojili sa k ostatným. //Do denníku ti píšem novú schopnosť. Telepatia - obrazy. To znamená, že zatiaľ nevieš viesť konverzáciu pomocou myšlienok tak, aby ťa dotyčný "počul", ale vieš posielať obrazy. Musíš mať ale očný kontakt s osobou a byť tesne blízko nej, najlepšie ju chytiť rukami napr. chytiť dlaňami hlavu ako keď sa ideš s niekým bozkávať, lepšie sa tak napojíš na energiu a prenos bude intenzívnejší, ľahší a presnejší.

Kyra z Vlčích hor - 02. března 2017 21:49

Večeře Torik Spokojená, unavená, lehoučce prochladnutá. To bych mohla říct, že jsou nyní mé pocity. Avšak s úsměvem na rtech. Po návratu z procházky v zahradách jsem si sedla zpět na své místo mezi Elrika a Nicolase. Jen na malou chvíli jsem ještě překřížila ruce, založila je na hrudi a snažila se vehnat co nejvíce tepla do svého těla. Víno. Pohled mi padl na láhev vína a doplnila jsem svůj pohár. Rychle jsem usrkla. Alkohol. Je to neřest ale častokrát zahřeje. "Přišla jsem o něco zajímavého?" Zeptala jsem se zvědavě Elrika a Nicolase kteří seděli vedle mě. "Padlo rozhodnutí někoho dalšího?" Opět jsem upila svého vína. Najednou… Dlaní jsem si přikryla ústa. Únava se do mě pustila víc než jsem čekala a nedokázala jsem potlačit zívnutí. "Omlouvám se. Jsem unavená." Měla jsem v úmyslu využít pokoj zde. Již se mi nechtělo vracet do hostince. Musím tam hned ráno. Měla jsem tam ještě ustájeného koně.

Elrik - 04. března 2017 20:42

Sněm Pařba mágů Torik Popíjel jsem ostatní. Tedy především Alisu, přirozeně. V jejím podání je historie hned o něco zajímavější. Ujídal jsem s rozličných pokrmů... Heh cože? Nějaký ten románek s Tanyou? Usoudím automaticky hned když čarodějky zareagují na Cassiovu sundanou masku. Kyra slíbí přítomnost na úkolu a hned jak jsou s Alisou z dohledu důvěrně se nakloním k mému spolustolovníkovy. „Celých 8 let?! Vím, dospívání je těžké období a nikdo z nás nebyl spokojený se svým tělem ale tak dlouho? Nenapadlo tě třeba si s někým promluvit?“ Zeptám se procítěně. „Víš nejsem ten kdo je povolaný k takovým soudům, ale podle mě nevypadáš tak hrozně. No a kdyby jsi si o tom chtěl někdy promluvit jsem tu pro tebe.“ Tvářím se naprosto neutrálně. Posadím se normálně a otočím se k Nicolasovy.. „Jsi dneska nějak potichu. Buduješ si pověst osamělého zatrpklého vlka samotáře?“ Popíchnu ho. „No ikdyž to může taky fungovat.“ Dodám spíše pro sebe. „Vůbec nic důležitého se nestalo. Jen nudné chlapské záležitosti. Ale přicházíte právě včas dámy, protože já chci učinit prohlášení.“ Všem v dosahu doplním číše. Svojí vezmu do ruky, postavím se a poodstoupím od stolu. „Slavnostně slibuji, že se zúčastním tohoto úkolu. Splním jej jak jen budu moci a jsem ochoten obětovat vše v honbě za lepším světem. Včetně svého života. Už jen to, že jsem byl spolu s vámi, vybrán jako největší hrdina tohoto věku je pro mě dostatečnou odměnou. Tak na zdraví přátelé.“ Pozvednu sklenici. „Vím, že to má být překvapení, ale já byl vždy netrpělivý... Vím jedna z mích mála chyb... Ale můžeš mi prozradit jestli bude nějaký zasvěcovací rituál?“ Zeptám se Alisy když se posadím zpět ke stolu. „Třeba pasování do řádu rytířů magie? Nebo si navlečeme hnědé pláště s kapucí vezmeme si svíčky a budeme společně upíjet s kalichu života? Nebo za zvuku bubnů a vůně páleného konopí mi vytetuješ magické runy....?“

Vypravěč - 04. března 2017 21:14

Večera Torik Elrik a všetci čo načúvajú Alisa sa nakloní cez stôl smerom k tebe a potichu s úplne vážnou tvárou ti vraví: "Elrik, nemala by som ti to prezrádzať vopred, ale zajtra o polnoci sa zapáli v našej posvätnej záhrade vatra. Budeme okolo nej tancovať nahí. Všetci - aj vy, aj my. Utvoríme kruh a budeme vyriekavať staroveké zaklínadlá, ktoré vám majú priniesť ochranu. Potom budeme spolu obcovať a tesne pred vyvrcholením podrežeme pripravené obetné zvieratá a postriekame svoje telá ich krvou." Chvíľu na teba pozerá a potom sa začne smiať. Oprie sa o operadlo stoličky a s chuťou sa napije vína. "Si spokojný s odpoveďou? Alebo by si sa rád zúčastnil súkromnejšieho rituálu? Tanya by ťa určite rada zasvätila", žmurkne na teba.

Elrik - 04. března 2017 21:47

Večeře Torik Alisa a všichni kdo poslouchají Samozřejmě, že mě napadli i odvážnější rituály, ale v zájmu cudného slušného chování jsem je nechal stranou. Na okamžik mě to překvapilo. Ale když se začne smát rozesměji se taky. „No popravdě... Ta první možnost zní opravdu zajímavě... Nejsem stydliví člověk a věřím, že by to mohlo utužit ducha celé skupiny. Jestli tohle studujete po nocích v těch svých knihách... Mohl bych si jednu půjčit?“ Také se napiji vína. Jestli se budu chtít opravdu opít bude to velký zásah pro jejich sklepy. Zaklínačský organismus má přece jenom své vady... „Ale nevím jestli je něco takového bezpečné. Po tak vážném zranění. Nemyslíš, že bych potřeboval soukromou prohlídku?“ Zeptám se zvědavě a čekám na její reakci.

Kyra z Vlčích hor - 04. března 2017 21:57

Večeře Torik Elrik, Letha, Cassius "Už asi…" Chtěla jsem Elrikovi říct, že nebudu chtít dolít vína. Víno ale bylo dolito. Hned na to vstal a pronesl svou řeč. Pořád jsem nevěděla, jestli svá slova myslí vážně nebo ne. Ať to však bylo tak nebo tak, družina nám pomalu začínala dávat obrys. Pozvedla jsem pohár a připila si. Snad budeme úspěšní. Našponovala jsem uši, když Alisa odpovídala Elrikovi. To nemůže myslet vážně! Tancovat nahá okolo ohně? Vzápětí jsem se však začala hlasitě smát. Tomu jak se začala smát Alisa i tomu, že jsem si myslela že by to snad mělo být tak jak říkala. Ještě před malým okamžikem jsem chtěla jít pomalu spát, ale nyní jsem byla ráda, že jsem zde ještě vydržela. Znovu jsem se napila vína. Potom už se Elrik ponořil do hovoru s Alisou. Našla jsem v sobě kuráž. Zvedla jsem se ze svého místa a přešla o pár židlí dál, kde seděla Letha s Cassiusem. Podívala jsem se na Lethu. "Jsem ráda že jsi tady s náma." Potom mi padl pohled na Cassiuse a zvědavě jsem se zeptala. "Proč svou tvář schováváš? A proč tak dlouho?"

Cassius - 04. března 2017 22:15

Večeře Tak nějak jsem čekal poznámky na to, proč svoji tvář schovávám tak dlouho. Překvapení jedné z čarodějek mě ale zastihla nepřipraveného. ,,Prosím?'' Vyloudil jsem ze sebe neskrývajíc překvapení. ,,Zjevně nevím to co vy.'' Řekl jsem již klidněji. Elrikova poznámka mě lehce překvapila a zároveň i trochu rozveselila. ,,Děkuji za kladné ohodnocení krásy mojí tváře, ale to proč jí skrývám nemá co do činění s dospíváním. Ta léta už mám dávno za sebou.'' Odpověděl jsem Elrikovi, načež jsem se napil vody s bylinami. Otázka Kyry, která taktéž směřovala na moji tvář už byla trochu zajímavější, leč na ní byla jednoduchá odpověď. ,,Je to jednoduché. Při mé práci by jsi jistě nechtěla, aby tě někdo někdy v budoucnu poznal a začal rozkřikovat něco ve stylu ó můj bože to je ten co mě okradl, nebo toho jsem viděl procházet okolo toho chlápka, který zrovna spadl na zem s kudlou v zádech. Pak by nebylo lehké vykecávat s vojáky o tom, že ten dotyčný jen blouzní. Asi vám už došlo, čím se živím. I když o tom nerad mluvím, někdy bych si přál být něčím jiným. Jenže můj otec byl to samé a nic jiného mě nenaučil.''

Vypravěč - 04. března 2017 22:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Večera Torik Elrik "No vlastne jednu takú knihu by som ti vedela požičať." Alisa vstane, obíde stôl a vezme ťa za ruku. Vyvedie ťa z miestnosti a kráčate spolu dlhou chodbou. Vojdete do jednej z izieb. Je pekne vyzdobená, usúdiš, že ide zrejme o jej izbu. Posadí ťa na posteľ, postaví sa pred teba a odkryje rozparok na šatách. Máš pred sebou krásnu čarodejnicu s vytŕčajúcou nohou, ktorú lemuje puzdro s elixírmi. "Máš chuť na vlaštovku, Elrik?" Položí tvoju ruku na jej stehno a dodá: "Ak sa ešte necítiš celkom fit, tak sa kľudne obslúž." Cítiš jej žiadostivý pohľad. Miestnosť je plná jej vône a vzrušenie narastá.

Kyra z Vlčích hor - 04. března 2017 22:40

Večeře Cassius Zloděj? Nájemný vrah? V hlavě jsem si uspořádala myšlenky během toho co Cassius mluvil. Vám? V tu chvíli jsem si neuvědomila jestli je to směřováno ke mě nebo zda to došlo všem. Vím že jsem něco málo už upila, ale najednou ze mě vypadlo. "Jmenuji se Kyra." Mírně přikývla hlavou. "Budeme spolu teď trávit asi víc času." Usmála jsem se a znovu jsem upila vína. "Vždycky je možnost." Dodala jsem trochu opožděně k nově získané informaci, že by si Cassius přál být něčím jiným. "Proč jsi se přidal k téhle výpravě?" Byla má další zvědavá otázka. Zajímalo by mě pro jakou práci se přesně nechává najímat a za jakou odměnu, ale nebyla jsem tak odvážná abych se zeptala člověka, kterého jsem dnes večer poznala.

Cassius - 04. března 2017 23:04

Večeře Kyra a všichni co poslouchají Pravděpodobně spolu budeme trávit víc času, než kdy jindy v tomhle životě. Nad tou větou jsem se lehce usmál. ,,Jsem si vědom toho, že jsou možnosti, ale k čemu bych byl dobrej. Nejsem si jistý, jestli by někdo chtěl apatykáře, nebo pekaře, který skáče po střechách domů. Možná tak špión pro zdejší vojsko, ale s mojí reputací to asi nevyjde. I když....'' Zamyslel jsem se. Další otázka Kyry moje zamyšlení hodně urychlila. ,,V Toriku jsem už dlouho a v životě mi chybí to dobrodružství. Navíc to je výborná příležitost na to, abych si udělal jméno, dobrou reputaci a hlavně, mít za přátele nejmocnější čaroděje nikdy nebude na škodu.'' Snad jsem zodpověděl všechno. Vstal jsem od stolu. ,,Když mě na chvíli omluvíte, rád bych se prošel po zahradách. Pak se k vám znova připojím.'' S těmito slovy jsem se vydal do zahrad.

Vypravěč - 04. března 2017 23:13

Večera Torik Cassius a ostatní Čas pokročil a Tanya vypila už niekoľko pohárov vína. Líca jej očerveneli a jazyk sa pomaly rozplietal. "Prečo sa dal na túto výpravu?", zasmiala sa a hneď reagovala na Kyrinu otázku. "Lebo to tak chcela ona", pozrie na Elizabeth svojimi vínom unavenými očami. V tom sa na ňu nechápavo pozrie aj Cassius. Hľadia na seba a on má zrazu pocit dejá vu. Akoby jej pohľad dôverne poznal už roky. "Ospravedlňte prosím jej reči, je už unavená a vypila trochu viac ako mala. Markus, odprevaď prosím Tanyu do jej izby." "Prečo do izby, ja ešte nechcem spať. Noc sa ešte len začala!", Tanya sa snaží artikulovať čo najlepšie ale veľmi jej to nejde. "Prečo mu nepovieš pravdu! Čo je na tom také hrozné." To ju už ale Markus vyvádza z miestnosti viac menej na silu. Z chodby je ešte počuť Tanyin hlas ale slová sú nezroumiteľné. "Ešte raz sa za ňu ospravedlňujem, Tanya má poslednú dobu nejaké problémy a keď si vypije zvykne tárať takéto nezmysly, ktoré nemajú hlavu ani pätu." Čarodejnica sa snaží zakryť svoje rozpaky, ale vám došlo, že to čo hovorí Tanya je zrejme pravda, ktorá by aj dávala zmysel, keby ste poznali celý príbeh. Ale tento výňatok vo vás len vyvoláva ďalšie otázky.

Kyra z Vlčích hor - 04. března 2017 23:34

Večeře Torik Na jednu stranu mě těšilo, že i čarodějnice a mágové v tomto řádu jsou taky jenom lidé a někteří se neuvedou právě v tom světle jak by se zde slušelo ale na stranu druhou, říká se že ve víně je pravda. Zároveň jsem byla i ráda za rozhovor s Cassiusem. Něco málo jsem se dozvěděla a na oplátku se mě vůbec na nic neptal. I já už jsem začala pociťovat únavu čím dál větší. Ať se projevila ze zahrad nebo z vína. Bude lepší si odpočinout. Pomalu jsem se zvedla od stolu a promluvila k mágům. "Děkuji za vaši pohostinnost." Židli jsem přisunula prázdnou zpět ke stolu. "Budu spát v hostinci U jelena." Na poslední chvíli jsem změnila své rozhodnutí. Uvědomila jsem si, že mám v pokoji ještě některé své věci a chtěla jsem je na ráno mít už nachystané a sebou. "Ráno se uvidíme." Mírně jsem se uklonila. Potom už jsem spěchala do noci a chladna. Přes náměstí… V duchu jsem si zopakovala cestu. A koupím si taky ten plášť než vyjedeme. Ten pěknej.

Elrik - 05. března 2017 21:47

soukromá zpráva od Elrik pro Aliska ♥♥♥ Torik Alisa „Počkej na mě nemusíš tak chvátat. Nevěděl jsem, že jsi taková pilná čtenářka...“ Což je jediné co řeknu a nechám se vést až do... jejího pokoje? Takže mi se nebudeme učit Mám nutkání se zeptat, ale cítím, že jestli se někdy vyplatilo mlčet je to právě teď. Pod svojí rukou cítím její hebkou pokožku. Jemně jí hladím po stehně. Dívám se jí do očí. „Myslím, že bych rád ochutnal něco docela jiného.“ Přesunu svojí ruku na její zadeček a začnu se sklánět k jejím slabinám.

Vypravěč - 05. března 2017 22:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Necudná čarodejnica Torik Elrik Alisa si užíva tvoje dotyky. Jemne vzdychá a celá vlhne. Ale nestačí jej to a chce viac. Naznačí ti aby si sa postavil a keď sa tak stane, začne ti rozopínať nohavice. Medzitým sa bozkávate a ona ťa pár krát jemne kusne do pier. Hladí tvoje prirodzenie, keď zrazu začuješ ako niekto kričí tvoje meno..."Elrik! Elrik, haló, vnímaš ma? Vráť sa do reality!" Zrazu precitneš a zistíš, že si tam kde si bol a to celé sa vlastne nestalo. Sedíš na stoličke a oproti tebe sediaca Alisa sa ťa snaží dostať späť do reality. Trochu sa červená ale len trošičku. "Toto študujem celé noci v knihách. Teda momentálne. Je to istý druh telepatickej komunikácie. Nejde však len o to, že by si počul moje slová alebo len videl statický obraz. Dávam to do pohybu s prídavkom pocitov, aby to dotyčný prežil ako realitu. Ako živý sen. Čo povieš? Oplatilo sa mi študovať?", usmeje sa a užíva si tvoj zmätený pohľad, alebo skôr sklamaný...

Elrik - 05. března 2017 23:14

soukromá zpráva od Elrik pro Zlá Aliska :( Torik Alisa Cože?! Kdo nás to sakra ruší. Proč si každý musí najít zrovna tenhle okamžik aby něco potřeboval. Počkat vždyť nespím! Všechno zatočí a já jsem v knihovně. Co to?! Chvilku jen zmateně zírám s otevřenou pusou než všechno začne dávat smysl. Napozadí mysli se objeví myšlenka proč jsem necítil žádnou magii žádnou zradu. Jako zaklínač bych toho měl být schopen... Je však pohřben palčivějšími myšlenkami. Nevím jestli se mi to líbilo nebo jsem pokořen tyto pocity se míchají stejnou měrou. Žádná nemá navrch. Můj obvyklý úsměv je teď rozpačitý nikoliv veselý. „Určitě je to hodně zajímavé...“ Začnu pomalu. „O tak složítých a komplexních iluzích jsem neměl tušení.“ Odpovím popravdě, protože nemohu zapřít, že z profesionálního hlediska je to působivé. „Nejsem s těch co by bránily pokroku. To vůbec né. Jen si myslím, že některé věci by se měli dělat postraru.“ Snažím se vykouzlit rošťácký úsměv. Téměř neúspěšně.

Vypravěč - 07. března 2017 21:24

Niečo sa končí, niečo začína Torik Kyra, Cassius, Elrik, Nicolas Zdá sa, že Rada naozaj zamýšľala len večeru, žiadna veľká zábava sa totiž nekonala. Bolo to skôr formálne stretnutie, ktoré sa možno nevydarilo úplne tak ako malo. Aspoň, že jedlo bolo vynikajúce a víno naozaj kvalitné. Elizabeth sa nedala zahanbiť a na túto príležitosť obetovala nejedno zo svojich najlepších vín. No na druhej strane to malo aj neblahý efekt. Hlavne na Tanyu, ktorá sa nedala zastaviť a liala do seba pohár za pohárom až začala prezrádzať veci, ktoré mali ostať tajomstvom. Markus ju však včas odvliekol a zrejme ju strážil celú noc, lebo späť sa už nevrátil. Cassius radšej zvolil prechádzku na čerstvom vzduchu a Kyra sa pomaly pobrala kade ľahšie smerom do hostinca. Chvíľu na to sa postavila aj Elizabeth a svoj odchod ospravedlnila únavou. Tým odštartovala rozpad tohto spoločenstva. Nakoniec vám Arthur s Laurou ukázal vaše izby a pobrali ste sa všetci spať. ------------- Vytúžené ráno alebo "Mne sa ešte nechce vstávať" Zrejme ste sa všetci otočili na druhý bok, keď vás služobníctvo budilo klopaním na dvere. Nakoniec ste sa statočne vytrepali von z izieb a poslušne ste sa dostavili do miestnosti, kde ste ešte včera popíjali víno. Tam už na vás čakali výdatné raňajky a spolu s nimi krásna tvár Elizabeth, Alisy a dochvíľnej Kyry a akýsi tučný muž. Plešatý. Ale dobre oblečený. V ruke držal štós papierov - áno sú to včera spomínané zmluvy o vykonaní úlohy a vyplatení odmeny. Posadili ste sa k stolu a kým ste sa napchávali, Elizabeth sa rozhovorila. "Dobrú chuť vám prajem. Takže k veci. Už včera ste sa rozhodli, že úlohu teda prijímate. Aby sme my neoklamali vás a vy nás, poprosila som pána Trebena, aby vyhotovil tieto zmluvy." Každému z vás jednu rozdá a pokračuje. "Prichystali sme vám batohy. Máte tam jedlo a vodu na pár dní. Ako zálohu poskytneme 10 zlatých každému z vás. Môže sa vám to zdať málo oproti celkovej sume ale je to preto, lebo ak by sme každému dali väčšiu sumu, mohli by ste si to po ceste rozmyslieť a zdúchnuť bez akejkoľvek snahy. A tiež by sa vám ťažšie cestovalo s tak plným meštcom. A možno by vás Cassius všetkých okradol a už nikdy by ste nezazreli jeho peknú tvár", usmeje sa, "len žartujem samozrejme." "Takže, každý má dve zmluvy na podpis, jedna ide mne a druhá vám. Zvyšné peniaze budete mať uložené u pána Trebena. Dostanete ich po dokončení úlohy." Elizabeth sa posadí a keď doraňajkujete, slovo prevezme Alisa. Na stôl rozloží mapu Amarthu a ukáže na jeden bod. "Prvý cieľ vašej cesty je miesto, kde Larisa otvorila portál. Je to v Eldamare medzi Lesom príšer a osadou Tora. Teraz tam už nič nie je, ale potrebujete sa tam dostať." Podá Kyre neznámy predmet spolu so zelenkastým kameňom a pokračuje: "Toto je magická lampa. Dlho sme sa snažili vytvoriť niečo, pomocou čoho by sme mohli spätne zobraziť veci minulé. Kyra, lampu aktivuješ pomocou tohto kameňa - je to serpentín. Umožňuje vstup do minulosti. Je veľmi silno nabitý mágiou, aby plnil svoj účel. Vložíš ho dnu a pomocou svojich schopností, by si mala vidieť, čo sa odohralo na danom mieste. Funguje to ale len na miestach, ktoré sú energeticky poznačené, napríklad na bojiskách, na miestach veľmi silného prekliatia a na miestach iných veľkých tragédií..." Mapu odovzdá čarodejnica Cassiusovi. Kyra má lampu s aktivačným kameňom a Elrik si v batohu nájde Vlaštovku. Nicolas je rád, že ho Alisa nakoniec nezabila a tak je spokojný aj napriek tomu, že nedostal nič. "Budeme sa snažiť byť s vami v spojení cez Kyru, kým to pôjde. Veľa šťastia banda!" S týmito slovami sa s vami obe čarodejnice rozlúčia a vy vyrazíte. Chvíľu trvá kým prejdete mestom a je tu ešte priestor, ak by ste si potrebovali niečo zakúpiť na trhu, alebo dať si posledné pivo. //Mapa v HP je samozejme orientačná, to neznamená, že sa cestou nevyskytnú iné osady, lesy atď. Nicolas sa síce na večeri nevyjadril, že úlohu berie ale dovolila som si to domyslieť.

Kyra z Vlčích hor - 07. března 2017 22:30

Začátek… konce? Torik Elrik, Cassius, Nicolas Při rozloučení jsem se s úctou mírně uklonila. Před budovou, kde probíhal sněm mágů, jsem odvázala uzdu svého koně a vedla ho přes město za sebou. Když jsme procházeli kolem trhu, vzpomněla jsem si na ten zdobený plášť. Dostali jsem přece nějakou zálohu a mohla jsem si ho teď dovolit koupit aniž bych přemýšlela nad tím, jaké budu mít ve městě ještě výdaje. "Počkejte na mě chviličku. Hned jsem tady." Prosebně jsem se podívala na své společníky. Než jsem dostala odpověď, už jsem si to namířila přímo k tomu obchodníkovi. Je tady! Srdíčko mi poskočilo radostí, když jsem zahlédla ten plášť. Neprodal se. Je tak pěkný a přesto ještě dokáže za chladnějších nocí zahřát. Byl měsíční barvy prošívaný zlatavou nití. Na ramenou decentně zdobený vyšívanými květinami. Všimla jsem si i spony, která byla stejné barvy jako plášť a zdobená drobnými rytinami. Ještě jsem si ho prohlédla. "Tady." Rychle jsem obchodníkovi odpočítala smluvené mince a spěchala zpět. "Už jsem nachystaná." Se spokojeným úsměvem jsem přispěchala zpět. Byla jsem přesvědčená, že jsem měla nákup vyřízený velmi rychle. "Vy si budete ještě něco kupovat?" Zeptala jsem se a přitom si nasadila můj nový plášť. Zvědavě jsem se podívala na ostatní. Jakmile jsem byla mimo trh, vyhoupla jsem se na svého koně.

Vypravěč - 11. března 2017 12:32

Cennosti Torik Kyra, Cassius, Elrik, Nicolas Žena sa nezaprie. Nový plášť sa predsa vždy hodí a tak sa Kyra rozhodne, že si pred odchodom z mesta rozšíri svoj šatník. Odbehne na trh a vás ostatných nechá chvíľu čakať. Sľub však splní a o chvíľu je napäť aj s krásne zdobeným plášťom. Spokojne vysadne na koňa, keď zrazu okolo vás prechádza obchodník smerujúci na trh. Tlačí akýsi malý voz a rozpráva sa s mužom, ktorý vedľa neho kráča a vyzvedá. Kyra toho muža spozná, je to Ian z kúpeľov. "O cene nehodlám diskutovať. Aby som ich získal, umrelo mnoho mojich mužov. Cesta sem bola ďaleká a výdaje veľké. Každý kúsok má nesmiernu hodnotu, preto kupujte ak máte záujem, v opačnom prípade ma nezdržujte!", rozčuluje sa obchodník Hans. Keď zazrie Nicolasa, mávne na neho rukou na znak pozdravu a kráča ďalej. Ian pokrčí tvár. Nie je veľmi nadšený ale prikývne. Obchodník zastane pár metrov od vás a odkryje plachtu na voze. Sú tam rôzne knihy, amulety, recepty na elixíry, vrecúško s malými vybrúsenymi kameňmi do tvaru obdĺžnika, v ktorých sú vyryté runy a akási mapa, ktorá je ale prázdna.

Kyra z Vlčích hor - 12. března 2017 13:21

Obchodník Torik Elrik, Cassius, Nicolas Už už jsem byla nachystaná k odjezdu, když jsem si najednou všimla dvou mužů kteří kolem nás procházeli. To snad není možný! Člověk kdyby chtěl, tak toho obchodníka snad nikdy nenajde a on najednou prochází kolem nás. A ještě s tím Ianem. Jak procházeli, pomalu jsem za nima otáčela zrak. Kousek od nás odkryl plachtu na voze. U sedmi pekel! Zaklela jsem v duchu a ze hřbetu koně si prohlížela všechny ty věci. Sesedla jsem abych špitla tiše Elrikovi. "To je ten kupec. Chci si ty věci ale nejdřív prohlédnout." Řekla jsem tak tiše aby to kupec nemohl slyšet. Pak už jsem na nic nečekala, udělala jsem několik kroků k obchodníkovi a se zájmem si prohlížela detailně všechny ty věci z blízka. "Zdravím vás." Promluvím k obchodníkovi. "Můžu se zeptat co to zde prodáváte? A kolik ty věci stojí?"

Vypravěč - 12. března 2017 18:16

Cennosti Torik Kyra Skôr ako ti obchodník odpovie, skočí mu do reči Ian. "Vy ste predsa tá krásna mladá slečna z kúpeľov", usmeje sa. "Vyzerá to tak, že sme obaja našli to čo sme hľadali", pozrie jedným okom na tovar povaľujúci sa vo voze. "Tak to mám dnes dobrý deň, ešte som ani nedošiel na trh a už mám dvoch zákazníkov." Mydlí si ruky Hans. "Potenciálnych zákazníkov. Ešte nič nekupujeme, zatiaľ si len obzeráme tovar", opraví ho Ian. Kým sa prehrabuje v elfských šatách, ktoré zrejme vyberá pre svoju manželku, Hans sa obráti k tebe. "Krásny deň vám prajem slečinka. Predávam veľmi cenné veci, nájdené v ruinách starých Elfov. Mnoho dní trvalo kým sem tento tovar dorazil. A nebyť vášho známeho", pozrie na Nicolasa, "zrejme by sa tento tovar nakoniec ku mne nedostal." "Mám tu elfské oblečenie, rôzne knihy, recepty na kadejaké elixíry. Pozrite!", vytiahne mešec plný kameňov v tvare obdĺžnika. Na každom kameni je vyrytá nejaká runa a zároveň má každý kameň v sebe mini kryštál ametystu. "Tieto kamene majú určite svoj účel, ale ja ako obyčajný obchodník vám neviem povedať na čo presne slúžia." Ďalej vytiahne mapu, ale keď ju otvorí, je prázdna. "Aj toto musí na niečo slúžiť. Neverím, že by v elfských ruinách ležali nepotrebné veci", snaží sa ťa presvedčiť o dôležitosti všetkých týchto predmetov. Z mapy a z kameňov cítiš mágiu. Mapa je zrejme uzamknutá, aby nebolo možné vidieť jej obsah. Ktovie prečo. Obchodník pokračuje, ukazuje ti tovar a oboznamuje ťa s cenami. Mešec rún stojí 5 zlatých a mapa 8 zlatých.

Kyra z Vlčích hor - 12. března 2017 19:00

Cennosti Torik "Děkuji za poklonu." Usměju se na Iana. Tentokrát z našeho setkání špatný pocit nemám. Je zde plno lidí a nemá vedle sebe toho slizouna. Najednou mi přejel mráz po zádech, sotva jsem si na něj vzpomněla. "Ano, našli." Odpovím, ale pohled už věnuju všem těm věcem. Když se dal kupec do řeči a následně se podívá na Nicolase, zůstala jsem trochu zaraženě stát. On o tom něco ví. Podívám se zpět na kupce a zvědavě s trošku hraným překvapeným výrazem se zeptám. "Kde člověk může najít takové staré ruiny?" Prohlížím si dál všechny ty věci. Zaměřím se na měšec s kameny a prázdnou mapu. "Chtěla bych od vás koupit měšec s těmi kameny i ten prázdný list." Odmlčím se. "Sama ale taky nevím k čemu to slouží." Pokrčím rameny. "Ale líbí se mi ty věci. Jen požadovaná cena je pro mě příliš vysoká. Mohu nabídnout pouze deset zlatých." Smutně se na něj podívám. "Domluvíme se?"

Vypravěč - 12. března 2017 19:14

Cennosti Torik Kyra "Je mi ľúto, ale aj keď ma o zľavu žiada takáto krásna tvárička", lichotí ti obchodník, "stojím si za svojím a z ceny neupustím. Získaniu týchto cenností predchádzala veľká strata. Ak to nekúpite vy, kúpi to niekto iný." Obchodník je tvrdý a neoblomný. Vyzerá to tak, že nie je ochotný zjednávať cenu. "Možno by vám mohli pomôcť vaši priatelia", mrkne očkom na tvojich obďaleč stojacich "kolegov". Hans nevidí nič len zisk. Vždy mu šlo len o peniaze. Mal prehnitý charakter a vôbec mu to nevadilo. Nechá ti čas na rozmýšľanie a zatiaľ sa otočí k Ianovi. Svoje obchodnícke schopnosti skúša tentokrát na neho. "Toto sú naozaj kvalitné materiály, veď si ich prezrite, vašej ženuške by sa isto páčili..."

Elrik - 12. března 2017 19:25

Cenosti Torik Torik Hlavně Kyra Jedu na svém koni vedle Kyry. Ještě, že se mi podařilo přesvědčit nějaké mladé ucho u mágů aby mi ho vyzvedl a nemusel jsem tam jít sám. Takhle jsem stihl i snídani. Ten vyvoleného mágů už se zdá znatelný. Z školení mágů už jsem prakticky všechno zapoměl. Kromě toho, že nás oškubaly, ale mohlo to být horší. ...Meh, ženské a jejich nakupování. Jestli nám zkříží cestu stánek s botama i jako dlouhověký zaklínač tu pojdu stářím. V duchu si postěžuji když podruhé zastavíme. „...Počkej koupele? A mě nedáš ani pusu? Mám si o vás dvou něco myslet? Měla jsi mi to říct hned...“ Když však začnou smlouvat o ceně na řeč přijdou ruiny konečně se začnu chytat a oči se mi rozzáří v očekávání dobré zábavy. „Mám zahrát toho zlého?“ Zeptám se polohlasně Kyry.

Kyra z Vlčích hor - 12. března 2017 19:56

Cennosti Torik Elrik Mohlo mě napadnout hned, že je to obchodník a nebude chtít příliš vyjednávat. Co se dalo dělat. Už jsem chtěla odpočítat plnou cenu těch věcí. …Počkej koupele?... Elrik. Otočila jsem se k Elrikovi. "Nemusíš si myslet vůbec nic." Elrik a jeho ženy. "Vážně ne." Řekla jsem tiše a klidně. Mám zahrát toho zlého? Pohlédla jsem Elrikovi do očí. "Já nevím. Myslím si že je tady příliš lidí. Navíc…" Pohled mi padl na Nicolase. "Nicolas o tom taky něco ví." Celou dobu jsem šeptala jak to jen šlo. "Raději bych se domluvila s ním. Navíc, jakého kupce máme kdyžtak hledat, už víme." Potom jsem se otočila zpět ke kupci. "Koupím ty věci za vaši cenu. Měšec s kameny i ten prázdný list." Začala jsem odpočítávat mince. "Tady." Chtěla jsem obě ty věci.

Vypravěč - 12. března 2017 21:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Za kráľovským stolom 10. apríl 1112 Minaris, mesto Taris Tarkin Minaris už dávno nie je kľudnou krajinou. Pôda je pofrkaná krvou. Hlavne elfskou. To ťa samozrejme serie, ale keďže si sa potreboval pred pár rokmi schovať, nechal si sa zamestnať u kráľa Minarisu - Harolda I. a o svojom pôvode mlčíš. Odpor voči jeho zaobchádzaniu s elfmi statočne skrývaš. Bodaj by aj nie, keby zistil, že s nimi súcitiš, alebo že ty sám si z časti elf, nechal by ťa obesiť. Hneď. A môžno by ťa predtým ešte chvíľu mučil. Len tak, z radosti. ------ Krajinou pochoduje jeho armáda odetá v červenej zbroji. Zbedačuje posledných neľudí, ktorí ešte nestihli újsť alebo zomrieť, zatiaľ čo ty obeduješ s kráľom. "Milujem mäso divých zvierat", vyžíva sa Harold v chutne pripravenom pečenom mäse. Hovorí s plnými ústami a nechutne pri tom mľaská. "Ktovie ako by chutili diví elfovia. Alebo tá ich divoká Faera. Najprv by som ju vytrtkal a potom zožral. Fuj čo to trepem. Hodil by som ju divokým psom. Špinavá elfka", odpľuje si znechutene. "Počuj Tarkin, Arthurovi zvedovia zistili, že Rád čarodejníc má už skoro mesiac vyvesené oznamy v susedných krajinách. Vraj by mal prebiehať nejaký snem. Hľadajú dobrodruhov na výpravu. Nemáš nejaké informácie? Rozmýšľal som, že by bolo dobré poslať tam nejakého zveda. Čo ty na to?", znovu si odkusne z mäsa. Jedlo mu vypadáva z úst. Napcháva sa akoby nikdy nežral. "Pošli tam Edrika, nech sa skontaktuje s Ianom. A nech sa neflákajú. Potrebujem informácie!"

Vypravěč - 12. března 2017 22:26

Cennosti Torik, 21.apríl 1112 Kyra, Elrik Hans sa tváril ako keby vyhral najväčšiu bitku svojho života. Usmieval sa od ucha k uchu, ale bol to podlý úsmev. Spokojne podal práve predaný tovar Kyre a získané peniaze si dôkladne odložil. "Hmm, tak slečinka je bohatá, pozrime sa na ňu. Tá mrcha ma chcela oškubať o 3 zlaťáky a vraj nemá dosť peňazí", pomyslí si ale navonok sa ďalej usmieva. Potom sa už venuje Ianovi. Ten však na chvíľu odvráti zrak od oblečenia a keď vidí odchádzať Kyru, spýta sa jej: "Myslel som, že ste tu sama. Nebojíte sa medzi toľkými chlapmi? Teda nechcem vyzvedať, ale idete na nejakú výpravu? Lebo vy štyria mi prídete ako zvláštna zmes ľudí. Tým som sa vás pravdaže nechcel nijako dotknúť, je to len číra zvedavosť." //Kyra - neskôr keď budeš mať trochu času (napr. keď budete oddychovať v lese) tak si hodíš percentovku, či sa ti podarí odblokovať mágiu na mape

Kyra z Vlčích hor - 13. března 2017 19:59

Cennosti Torik Elrik, Cassius, Nicolas Pečlivě jsem si uschovala měšec s kameny i prázdnou mapu ke svým ostatním věcem. Tajně jsem doufala, že alespoň část zlata ušetřím, ale byl to přece obchodník, kterému nejde o nic jiného než zisk. Už jsem se chystala nasednout zpět na svého koně, když promluvil Ian. Udělala jsem první co mi blesklo hlavou a přišlo jako nejlepší nápad. S úsměvem jsem se otočila. "Víte, zrovna teď se nebojím nikde." Chytnu Elrika za paži a přitisknu se k němu. Stále s úsměvem na rtech povídám dál. "Zvědavý být můžete, mě to nevadí." Na malou chviličku se odmlčím abych dodala. "Jen vám jen prostě neodpovím. A teď pokud dovolíte, mám nakoupeno." S těmito slovy rozhovor zakončím a otočím se k Elrikovi. "Vyrazíme?" Potom Elrika pustím abych dokončila přípravu na odjezd. Vyhoupnu se do sedla svého koně a pobídnu ho k pomalému odjezdu z tohoto místa. K bráně tohoto města.

Tarkin - 13. března 2017 21:11

soukromá zpráva od Tarkin pro Za královským stolem Nenáviděl jsem to tady, všude krev, elfská krev, z poloviny moje. Rád jsem si myslel že jsem spíš elf než člověk, ale pak jsem si musel vzpomenout na tu svojí druhou polovinu, na polovinu té čarodějné děvky, co svedla mého otce, obyčejného Scoi'tael, to kvůli ní je ze mě tohle. Smutně na sebe pohlédnu, nedivil bych se kdyby velela tomu mágovi, co i to provedl. Ale zpátky k této situaci. Jen tak tam sedím a sleduji večeřícího krále a jeho urážky na elfy, rasista každým coulem, díky bohům za tu kápi. Pak je to zajímavější, nějaká výprava čarodějnic a že bych tam šel jako věd zajímavé… Král a čarodějky, koho z nich nenávidím víc, asi krále, ne všechny čarodějky jsou tak špatně jako oje matka. "Edrika v žádném případě, nadělá si do kalhot, hned jak to uslyší, půjdu tam sám."

Vypravěč - 13. března 2017 21:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Za kráľovským stolom Taris Tarkin "Nie! Teba budem potrebovať na iné veci. Včera chytili pár elfov na úteku. Ale vtáčiky odmietajú spievať. Myslím, že by sa ti mohlo podariť rozpliecť im jazyk. Zisti kto im pomáha a potom ich zabi." Kráľ bol neoblomný, bol to psychopat. Postaviť sa mu znamenalo smrť. Keby len smrť, ale smrť plnú trápenia. "Do Toriku vyšleš Edrika. Zasväť ho do úlohy a nech sa hneď ráno pakuje. Nie že ho tu ráno uvidím povaľovať sa!" Edrik bol niečo po tridsiatke. Bol to slizký parchant, ktorému stačilo zamávať pred nosom meštcom a zabil by aj vlastného brata. Peniaze a kurvy. Nič viac ho nezaujímalo.

Tarkin - 13. března 2017 21:49

soukromá zpráva od Tarkin pro Za královským stolem To si ze mě dělá srandu, mě poslat na mučení elfů, to jim spíš pomůžu a půjdu s nimi od toho hajzla. "Pane, elfové se běžné magie nebojí a s mučením nemám zkušenosti a při vší úctě, Edrik není dobrý špeh, umí akorát chlastat, mučit a kurvit." Osobně si myslí že byla chyba sem k němu chodit, ale co jsem měl sakra udělat, kvůli mé magii, mě skoro každý nenávdí, jako bych za to mohl. edrika jsem nikdy neměl rád, moc rád bych ho zabil, nejsem žáný rytíř bez bázně a hany, to si mají hodit na jiného, já chci jen pomstu.

Vypravěč - 13. března 2017 22:06

Smer Eldamar les (deň cesty od Toriku) Kyra, Elrik, Cassius, Nicolas Tak ste sa krásky a zvieraťa dočkali, cesta môže začať. Nasadli ste na kone a vydali ste sa smerom k eldamarským hraniciam. Kráčali ste južným Morkowom zhruba tri dni. Počasie vám prialo - cez deň bolo krásne slnečno a tak ste bez problémov prešli riadny kus cesty, samozrejme s prestávkami na odpočinok. Cesta bola viac menej pokojná napriek tomu, že ste stretli niekoľko obchodníkov a iných ľudí smerujúcich do Toriku a samozrejme aj pár elfov prchajúcich z Minarisu do severného Eldamaru. To boli tí šťastní, ktorým sa podarilo prejsť hranicami. Možno ste cestou stretli aj nejakých lupičov, ale tí sa pri pohľade na vás tvárili ako nevinní pocestní a útok si rozmysleli. Zásluhu na tom mali Elrikove dva meče a Cassiusova zahalená tvár - z neznámeho ide strach. Konečne ste v polovici cesty z Toriku ku hraniciam. Slnko zapadá a zmráka sa. Vo vzduchu cítite predzvesť búrky a pred vami je les. Možno by nebolo odveci si nájsť vhodné miesto a trochu si oddýchnuť. Lesom tečie rieka a tak by ste sa mohli umyť, ovlažiť. Kone by si tiež radi oddýchli a vám už škvrká v žalúdku.

Kyra z Vlčích hor - 14. března 2017 20:08

Cesta z města Les (den cesty od Toriku) Elrik, Cassius, Nicolas Cestou z Toriku jsem toho příliš nenamluvila. Sotva jsem opustili město, aniž bych chtěla se mi na tváři objevil zachmuřený a ztrápený výraz. Ty dny ve městě mi dávali zapomenout starostem. Ale… byly zase tady. Nic s tím nenadělám. Využila jsem slunečného počasí a tvář nastavila slunci. Vyhřívala jsem se jako ještěrka na kameni. Bylo to příjemné. Lidi kteří měli namířeno do Toriku, které jsme potkali, jsem si prohlížela prázdným pohledem. Možná jsem čekala v to, co přijít nemohlo. Že by zde byl někdo, koho hledám, postrádám… Žádná známá tvář se ale neobjevila. Den ubíhal a pohledem k nebi se dalo zjistit, že se blíží bouřka. Nepatrně jsem se otřásla. Nechtělo se mi v takovém počasí trávit noc venku, ale nic se nedalo dělat. Pravděpodobně nás to nemine. Když byl v dohledu les, již tak unaveného koně jsem přiměla uspíšit své kroky abych se dostala do čela naší výpravy s mírným náskokem. "Tady!" Křikla jsem na ostatní. To potom, co se jsem si náhodou všimla vhodného místa k odpočinku, alespoň podle mě a možná částečně k přečkání deště. Byla zde skála s převisem a jen kousek odtud řeka. Bylo zde i dostatek zeleně a stromy vzrostlé. Ani bych si netroufla odhadnout jak dlouho tady už mohou být. Seskočila jsem z koně a poplácala ho. "Hodnej." Promluvila jsem k němu mezitím co jsem chytla uzdu. Otočila jsem se k ostatním, když přijížděli. "Přečkáme tady noc?" Zeptala jsem. Mám hlad. Pomyslela jsem si aniž bych myšlenku vyslovila nahlas. Nechtěla jsem první den po odjezdu z Toriku hned naříkat. Ještě jednou jsem se rozhlédla po tomto místě. Odpočla bych si.

Vypravěč - 15. března 2017 22:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Keď musíš, tak musíš tábor neďaleko Tarisu Tarkin Harold položil obhryzené mäso späť na tanier. Dal si ruky v päsť a oprel ich o bradu. Chvíľu mlčal a nozdry sa mu rozširovali ako nahnevanému býkovi. Potom sa na teba pozrel: "Tarkin, deje sa niečo? Buď si to zle vysvetľujem, alebo sa mi práve zdalo, že odporuješ mojim rozhodnutiam. Ja som tu kráľ a v tejto krajine platí moje slovo. Povedal som, že pôjdeš vyslúchať elfov. Edrik pôjde do Toriku. Neser ma už aj ty, lebo jedna zo šibeníc bude vyhradená pre teba." Kráľ očividne odmieta tvoje vysvetlenia a zrejme by ťa veľmi rád začal používať ako nástroj skazy - Tarkin, hlavný mučiteľ. Áno nejak tak by mohla znieť pozícia do ktorej ťa chce zrejme povýšiť. -------- Na druhý deň ráno Odviedli ťa do tábora, kde držali spomínaných elfov. Bolo to v lese blízko Tarisu. Nebrali ich na kráľovský hrad, keďže jeho cely boli plne obsadené ako izby nevestinca. Elfovia sa tlačili asi v troch klietkach po piatich. Boli tam muži, ženy, dokonca deti. Áno, malé nevinné elfčatá. Smutný pohľad no vráťme sa späť do reality. Čaká ťa kus práce a ty musíš prísť na to, kto im pomáha. Tábor nebol až tak dobre strážený. Vyzerá to tak, že zhruba polovica rytierov šla ďalej vyčíňať. Druhá polovica, čo bolo asi 10 mužov ostala strážiť živú korisť. Veliteľa v jeho neprítomnosti zastupoval vysoký zdatný mladík. Keď bolo zrejmé, že si ten, ktorého poslal kráľ, čakal veliteľ na tvoje rozkazy čo s väzňami, respektíve či ti má nejakého vybrať z klietky na "kus reči" v súkromí. //Do Toriku pôjde Edrik, nakoľko tam už je, keby si si prečítal príspevky s Kyrou, dočítal by si sa, že sa s ním stretla. Tvoj dej sa odohráva pred tým ako sa uskutočnil Snem mágov v Toriku. Čiže hor sa do mučenia, nemáš na výber, potrebuješ informácie :P

Tarkin - 16. března 2017 01:11

soukromá zpráva od Tarkin pro Je na mě, co musím a co ne, nikdo mě nedokáže zastavit Tábor, kus od Tarisu Ten zasraný bastard si prostě nedá říct, velice obratně mi řekne mnoho věcí, ale smysl je jasný. "Prostě tam půjdeš a budeš je mučit, nebo dám mučit tebe." Pokud si myslí že za něj budu někoho mučit, tak se šeredně plete. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -- - - - - - - - - - -- -- - - --- - - - - - - Druhého dne jsem poslán k výslechu elfů, u jedné základny. Byli v několika klecích, muží, ženy i děti. Jen těžko potlačuji svůj hněv. Bylo tu jen asi deset strážných, zbytek šel holdovat neřestem a podobným věcem. Jen to je mé štěstí. Pak tam byl nějaký mladík, co čekal na rozkazy. "Vyhradte mi nějaký stan a pošlete mi tam nějakého dospělého z nich, ale hlavně at se nikdo nepřiblíží po dobu vyslechu, budou tam působit mocná zaklínadla a následky budou trvalé!" Řeknu s velikým důrazem.

Vypravěč - 16. března 2017 23:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Výsluch Tábor neďaleko Tarisu, 11. apríl 1112 Tarkin, Isylraeth Tarkin bol kráľom Haroldom poslaný do neďalekého tábora jeho vojakov, ktorí chytili pár elfov na úteku. Tarkin sem síce neprišiel úplne dobrovoľne, ale čo už. Jeho úloha je mu jasná a tak si nechal pripraviť stan. Strážnik vytiahol elfku z klietky a za rameno ju dotiahol do stanu. Tam ju posadil na stoličku a zaviazal jej ruky a nohy, aby nemohla újsť. Potom odišiel a nechal Tarkina osamote s elfkou. Isylraeth zatiaľ sledovala situáciu spoza stromu. Elfov, ktorých sprevádzala v noci zajali muži jedného z Haroldových oddielov. Dobrá správa ale je, že v tábore je namiesto pôvodných 20 mužov len 10. Ostatní išli "loviť" ďalších uprchlíkov. Možno by tu bola nejaká šanca dostať ich z klietky. Keď sa Isyl lepšie pozrie, vstup strážia len dvaja muži, klietky traja. Ďalší traja si krátia chvíľu popíjaním piva v stane a dvaja stoja obďaleč Tarkinovho stanu. Debatujú spolu, ale jedným okom sledujú stan. Ale ak sa Isyl rozhodne zúfalých elfov zachrániť, bude musieť zabiť všetkých vojakov v tábore a utekať s nimi naprieč krajinou a to veľmi rýchlo. Harolda to totiž naprúdi tak, že za ňou zrejme pošle celú armádu.

Isylraeth - 17. března 2017 00:48

soukromá zpráva od Isylraeth pro Ty chvíle, kdy se vám prostě nedaří... Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin a jiní Byli jsme celkem malá skupinka. O to méně bych čekala, že dojde k něčemu takovému. První vojáky jsem celkem milosrdně sejmula, ale jejich přesila nás skoro rozdrtila. Až jsem musela své chráněnce opustit a skrýt se. Protože, jestli je tu momentálně někdo, kdo je může zachránit, tak jsem to já. A pokud mě chytí nebo zabijou, těžko jim už něco pomůže. Mohla jsem prostě shrábnout jejich peníze, který je momentálně veškerý jejich majetek, vykašlat se na ně a zmizet za kopci a pahorky. Ale jsou mé krve a navíc - já svoje slovo držím. Ne jako muži... Tiše jsem se jako myška skrývala za mohutným dubem. A moje modré, výrazné oči hleděly na skupinku v kleci. V mém mysli jsem si mapovala každý pohyb. Ale žádný z mých plánů nekončil nijak skvěle. Na druhou stranu mi bylo jasné, že bych neměla příliš otálet. Ti další muži se mohou vrátit kdykoliv. A šance naprosto zmizí. Tak dobrá. Není to až tak veliký tábor. Nejdřív vchod, poté klec a pak prostě ostatní. Je to jasné, že tohle skončí špatně, Isyl? Drž pysk a sleduj! Zhluboka se nadechnu a natáhnu se pro vak s medovinou. Ne. To až pak. Za odměnu. Nádech. Natáhnu luk s jedním šípem v tětivě a druhým v ruce. To dopadne.... Výdech. A najednou rána do zad tlumená brigantinou. Dopr- .... (6%) Skvělý způsob, jak na sebe upozornit! Ale já za toho jelena, co se rozhodl, že by na mi jeho paroží na zádech slušelo, vážně nemůžu!! Z čirého zoufalství se pokusím zcela automaticky v naučeném souboji vystřelit druhý šíp, který se trefí do kolene stráže. (22%) Nemusím asi popisovat to, jak rychle jsem se dala na útěk, že jsem předběhla i samotného vyděšeného jelena. Sama jsem se proklínala a toho paroháče vedle sebe ještě víc. Poulil na mě oči a od nozder mu skoro šla pěna, jak se snažil se mnou utéct. U všech bohů! Chlape! Měl bys mě mít rád! Elfíci a příroda prý mají k sobě blízko!! Vzhled Je celkem vysoké, útlé postavy. Tělo pevné a cvičené, osvalené. Vzhledem k její útlosti a výšce, jí spíše svaly dodávají celkem hezkých křivek. Blond vlasy dlouhé po pozadí. Většinou je má pevně propletené na zátylku kvůli praktičnosti. Její tvář nese elfí až panenkovský půvab. Pronikavé, veliké oči v barvě zelené patiny či temného zelenějšího akvamarínu jsou ohraničeny hustým, ostře vykrojeným obočím a jemným nosánkem. Rtíky sladce vykrojené ukrývají rovné zuby s trošku většími špičáky. Uši přiléhají k hlavě, zato jsou o něco delší a o něco užší a špičatější. Pakliže převádí ostatní elfy, nosí temně hnědou, odlehčenou brigantinu, je-li to zapotřebí, pak pod ni dokáže narvat i jemnější tmavě šedou prošívanici. Nejedná se o těžkou zbroj, potřebuje se pohybovat hbitě a rychle. Pod obojím má tmavě šedou tuniku s upnutymi rukávy a temně, nevýrazně zelené kalhoty. Boty vysoké ke kolenům, tmavě hnědé a též rukavice a natepníky v případě, že má prošívanici, aby jí rukávy nepřekážely při střelbě. Kožená v téže barvě kápě dlouhá po lokty a obepínající její tvář tak, aby ji trošku chránila a zároveň nepřekážela v boji a hlavně střelbě. Šperk na čele je magický, chrání ji před magickými útoky. Není extrémně silný, ale magický útok o malinko zmenší (protože je proti magii jinak celkem bezbranná), patří v tomto směru ke slabším amuletům. Za to je ale silný v tom směru, že ji hůře mohou vystopovat. Věci nosí navěšené na páscích kolem pasu nebo v ranci.

Tarkin - 17. března 2017 08:16

soukromá zpráva od Tarkin pro Výslech Isylraeth Netrvalo to dlouho, brzy ke mě byla přivedena jedna elfka, zvažuji možné strategie, nechci mučit svůj napůl lid, u lidí mi to nevadí, ale elfové... Když stráže opustí stan, potichu pro sebe si zamumlám zaklínadlo, nyní by žádné slovo nemělo opustit tento stan, protože jsem se rozhodl. Pak začnu mluvit, nějak začít musím. "Takže, chápu že ti asi nebude chtít mi věřit, ale pokud mi řekneš vše co víš, mohu vám pomoci, můžu vás odsud dostat." Chvíli zvažuji že si sundám kápi a odhalím svůj původ, ale nakonec to neudělám. Zrovna poslouchám co mi říká, at to jsou urážky nebo cokoliv jiného. Když v tom uslyším křik jednoho strážného. "Co to sakra..." Vstanu a poodejdu ke dveřím, když uvidím co se stane vykulím oči, asi je nedostali všechny, sakra potřebuji pomoci a ten elf(ka) by mohl(a) vědět jak se z toho dostat. celkem dost zbytečně řeknu: "počkej tady a promysli to." Pak vyrazím se stanu ven. "Ani mi nic neříkejte! postarejte se o Willa, já to bastarda dostanu. A ty ostatní elfy nechte než se vrátím, vy s vaším mučením z nich stejně nic nedostanete!" Pak s nečekanou rychlostí vyrazím směrem a při běhu hledám stopy případého lučištníka.

Vypravěč - 17. března 2017 22:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nevydarený útok Tábor neďaleko Tarisu, 11. apríl 1112 Tarkin, Isylraeth Isylina snaha sa cení. Nie je veľa jedincov, ktorí by sa chytených elfov pokúsili zachrániť, obzvlášť keď majú ich zlato už vo vrecku. Napriek tomu, že luk je k nej už skoro prirastený, úprimne, tieto dve strely kvalitne posrala. Prvý šíp sa odrazil od zbroji a druhý šuchol koleno druhého muža, ktorému sa tým podlomila noha a spadol na zem. Zakričal a zanadával. Prvý muž ťa začal náháňať a takmer okamžite pribehli k bráne ďalší muži. Tarkin im však prikázal ostať strážiť tábor a on sám utekal za elfkou a mužom, ktorý ju prenasledoval. Chvíľu mu trvalo kým ich dobehol. Elfka behala hlbšie do lesa kde bola v značnej výhode. Jej útle šľachovité telo behalo pomedzi stromy naozaj veľmi obratne. A hlavne bola vytrvalá, ale to aj muž, ktorý ju prenasledoval. Bol jej za pätami. // Isyl hoď si percentovku, či sa ti podarí doraziť prvého muža, čo ťa prenasledoval Tarkin hoď si percentovku či sa ti podarí dobehnúť Isyl

Isylraeth - 17. března 2017 23:26

soukromá zpráva od Isylraeth pro Je na čase se trochu vzpamatovat a říct jelenovi sbohem...(a ne jen jelenovi) Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin a jiní Šípy mne příliš neposlouchaly. Zato nohy k útěku poslouchají velice dobře. Luk mám stále v ruce i veškeré věci na sobě. Jelen mě škodolibě opustí. Ale chvilku mi alespoň kryl záda. Ten jeden za stráží mě dohání. Vím o něm a rozhodně mi to není příjemné. Má výdrž a mně dochází, že ho jen tak nesetřesu. Nenechá se jen tak uštvat. A tak se rozhodnu pro souboj, protože potom by se mohlo stát, že to budu já, kdo tu vyplivne plíce, co se nabodnou na jeho meč. Tak do toho, Isyl. Odhodím luk. TEĎ!! Prudce se otočím a chytím jeho ruku s mečem, Nezastavuji ho. Naopak. Trhnu s rukou ve směru našeho sprintu, abych ho dostala na zem. Naprav si reputaci! Políbí se s kmenem stromu. Seberu kámen a dvěma mocnými ranami proti kmeni rozdrtím jeho kůstky na hřbetu ruky a prstech i přesto, že má celkem dobré rukavice, takže pustí meč. Dostanu ránu jeho levačkou, až se mi natrhne ret a na tváři se objeví krvavé stopy. Snaží se mi podsmeknout nohy. Na to skončíme oba na zemi a já ho pevně sevřu mezi svými stehny pod jeho kyrysem. Jeho zbroj se mi vtlačuje do kůže. Ale není v ní tak obratný. Nakonec se mi podaří otočit ho na lopatky a strhnout mu přilbici. Moje prsty se zarazí do jeho očnic, zatímco mu klečím na rukách, aby mi nevzal dýky. Promáčknu mu oči a nakonec ho podříznu. Udýchaně schovám dýku a rychle se zvednu. Jsem domlácená, zpocená a poměrně vyčerpaná. Ale to mi dodává jakési síly, tělo se třese, přesto jsem šíleně nabuzená. Krev mi buší ve spáncích. Přiběhnou další...! - probleskne mi hlavou. Rychle se natáhnu pro luk a dám jej na záda. Vzhlédnu, abych našla strom vhodný k tomu, abych na něj vyšplhala a získala tak strategickou pozici pro střelbu. Ale je pozdě. Slyším kroky. Nestihnu ani natáhnout luk a tak položím ruce na dýky. Můj pohled je divoký a bojácný. Rty pootevřené, na zubech krev. Z celého mého těla mi je vidět jen tvář. Vše jen otázka momentu.

Tarkin - 18. března 2017 20:58

soukromá zpráva od Tarkin pro Lov Isylraeth Tohle je vážně den blbec, nejdřív mě pošlou mučit elfy a teď tohle. A ještě k tomu mi spadla kápě a tak je vidět kdo jsem, sakra... Zatímco doháním elfku, tak vidím jak se dost dovedně vypořádá s jedním vojákem a to byl ten voják jedním z těch lepších, co jsem viděl, tedy nyní už byl vyřídila si to s ním. Vidím ji, je hezká, ale to jsou všichni elfové, zuby má od krve a ruce na jílcích nožů. "Rui, sehr…" Začnu zaklínat, oči se mi rozzáří a kolem rukou mi plují různé glyfy a runy. Ale pak si šimnu že neútočí, přeruším kouzlo a spustím. "Počkej! Nechci ti ublížit, ale potřebuji pomoci a ty taky, společně odtamtud ty elfy dostaneme, vím že jsi tam byla kvůli nim, přece tam ty děti nenecháš zemřít!"

Isylraeth - 18. března 2017 21:32

soukromá zpráva od Isylraeth pro Mág? Les, Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin a mrtvý... Přiběhne muž, kápě z hlavy. Nevypadá jako ten mrtvý. Tedy jako bojovník jako takový. Najednou mluví a vidím proudy magie a magické runy a tak. A dopr-!!!! Rychle se rozhlédnu, kam bych se mohla skrýt a utéct. Je to mág, čaroděj. Těm se těžko utíká. Ale on přestane a já se k němu prudce otočím po jeho slovech. Více se rozhlédnu. Mapuji, jestli to není past. Ale to by přece snad nestihli. Mluví o pomoci, jako by mu před chvílí ani náhodou nezářily oči. Olíznu si zuby a polknu svojí krev. Zvědavě si ho prohlížím. A to ti mám věřit proč? Uklidním se, ale přece jsem stále ve střehu. Nedůvěřivě si ho prohlížím a promýšlím jeho slova. Popojdu o pár kroku k němu blíž. Dívám se do jeho očí. Upřeně. V očích se dá vyčíst spousta. "Hmf... Jako bys mi mohl ublížit...," pronesu nakonec. I když je jasné, že ano. Můj dech je už klidný. Mohl na mě zaútočit. Zabít mě nebo spoutat a přidat mě jako další slepici do té jejich klícky. Přimhouřím oči. "Běžel jsi za námi z tábora, že?" zastavím se a držím si od něj odstup, "kdo jsi a proč mě žádáš o pomoc? Mágové většinou nežádají o pomoc někoho jako jsem já. Pro koho pracuješ? Ne... jinak....," tak trochu tuším pro koho dělá, "proč ho chceš zradit?" Dám mu jasně najevo, že našel ucho, které mu naslouchá. Elfí. Když už jsme u těch uší.... Koutkem oka zahlédnu jeho. Poloviční?

Tarkin - 18. března 2017 22:06

soukromá zpráva od Tarkin pro Domluva, snad… ☺ Isylraeth Trpělivě čekám na elfku, co asi zvažuje možnosti. A přitom uvnitř mě probíhá dál psychický boj, nejsem schyzofrenik, ale mohlo by to tak vypadat. Proč by ti měla věřit, splň rozkaz, zabij jí!! Ne, musíš se dostat ze spárů toho hajzla, může ti pomoci. A pak co, chytí ho a umučí. Nechytí, má moc. Ha!, tím pádem mu tuplem nebude věřit, má jinou moc než ostatní. Shrnutě nějak takhle vypadaly moje myšlenky. Přesto vím co musím udělat. Čekám zatímco si mě prohlíží se směsicí nedůvěřivosti a zvědavosti. Pak se mi začne dívat do stále zářících očí, co z nich asi vyčte. Nakonec konečně promluví, v duchu si oddechnu, kdyby si nemyslela že říkám pravdu, nemluvila by. "Jsem si jistý, že bys ses mi dokázala dovedně bránit, ale to není důvod proč jsem tady." Pak začne mluvit a já chápu, dává mi šanci to vysvětlit, to je víc než jsem mohl doufat. Pak se podívá na moje uši a nepatrně vykulí oči, rychle si nasadím kápi a pak spustím. "Ano, běžel jsem z tábora.Jmenuji se Tarkin a máš pravdu, normálně bych o pomoc nežádal, ale nyní musím a když se pomoc naskytne bylo by bláznovství ji nepřijmout. Porazit stráže by nebyl problém, jen nevím, jestli by to všichni přežili, potřebuji, aby mě někdo kryl a i kdyby se mi to samotnému podařilo, nedostal bych se daleko, neznám to tu a ty vypadáš že ano, takhle by mě král dostat nemusel a když zjistí co jsem zač, no je to strašný rasista, strašný, myslím že nějaké elfy i sežral. Tím jsem snad zodpověděl tvé otázky, ale pokud mi nepomůžeš, bude to celé k ničemu." Rezignovaně prohodím rukama. Snad jsem nemluvil moc dlouho. "A znáš rčení, nepřítel mého nepřítele…" Nedokončím a svěsím hlavu, ale jen na okamžik, oči přestávají zářit.

Isylraeth - 18. března 2017 22:51

soukromá zpráva od Isylraeth pro Nový spojenec? Les, Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin Spustí. A mluví celkem rychle a já na něj spíš hledím skepticky a s nedůvěrou. Většinou vidím obě strany mince. Naslouchám jeho slovům a trochu se protahuji a pomalu kontroluji svoje věci. Cucnu si medoviny. Povzdychnu si. "Zní to fér. Jen to má malý háček...," pokračuji, "jak mi chceš zaručit, že nejde o past? Sám víš, že to tu znám. Dobře. Takže asi víš, co u hranic takto dělám. A na mojí hlavu je vysoká odměna. Ať už jenom v podobě přízně svého pána. Takže ... chci záruku. Že nás nezabiješ těmi svými kouzly, než přejdeme přes hranice a pak nedoneseš naše hlavy svému pánovi, abys mu prokázal svojí oddanost, která by zastínila fakt, že jsi poloviční..." S představením se ještě nějakou dobu nespěchám. Protože tomuto muži, mágovi, bych najednou měla věřit jako skoro ani nevěřím svému nejlepšímu příteli? "Chci znát nějakou tvou slabinu. Něco, co mohu proti tobě použít v případě zrady," řeknu mu na rovinu. O krok se k němu posunu blíže. Klopí pohled jako nějaký chlapec a já se snažím uhodnout, zda je to, co dělá, dobré divadlo či pravda. A tak pozorně sleduji každý pohyb jeho těla. Převážně tvář.

Tarkin - 18. března 2017 23:13

soukromá zpráva od Tarkin pro Past? Isylraeth Vidím že jí moje vyprávění nudí, no co, říci jsem to musel. Pak se vyjádří a já kývnu hlavou, nemohla mi uvěřit jen tak. "Máš pravdu zaručit ti to musím, ale jednak myslím že bych vás všechny porazit nedokázal a kdybych chtěl vaší smrt, proč bych ztrácel čas tímhle? Většinu z vás mám pod zámkem a tebe jsem mohl už dávno zabít, proč bych vás zrazoval, když vím, že králi bych mohl přinést hlavy celého elfího národa a on by mě stejně dal mučit a pak zabít. Nemyslím že pro to jsou nějaké specifické důvody." Pak ale vyrukuje s tou slabinou, sakra, vždy jsem se snažil aby o ní nikdo nevěděl, nebylo by jednodušší prostě splnit rozkaz? Je na mě asi vidět že bojuji sám se sebou, Ne, nezaplatím si klid výměnou za opovržení k sobě samému, to nemůžu. "Hmm, jenže tohle taky může být past, na mě, až budeš znát mou slabinu můžeš to použít proti mě a možná by jsi uspěla." Ale už jsem začal, je pozdě se vrátit, napřáhnu ruku a něco zamumlám, vzápětí se mi na ruce roztančí černý plamen, který jako by nasával světlo z okolí, zavřu ruku v pěst a plamen tím uhasnu. "Tak, to je má slabina, podstata mojí magie, je to temná magie, která je ojedinělá a potřebuje stín. Ve dne je slabší, ještě slbší je, když v okolí není žádný stín, bez tmy nemohu kouzlit, kromě toho, kdyby vyšlo na světlo že touto magií vládnu, mágové by mě do týdne našli a kdo ví co by se mnou bylo pak." Smutně se na ní podívám a ruku bezmocně zatnu v pěst, druhá křečovitě svírá rukojeť meče. "Chtěl bych věřit, že to co jsem řekl nebude použito proti mě, snad oprávněně, jsi na řadě, nevystavím se riziku jen tak." Chtěl bych věřit, že to co jsem tu řekl nebude použito proti mě, věřím oprávněně?

Isylraeth - 19. března 2017 12:02

soukromá zpráva od Isylraeth pro Zvláštní spojenec Les, Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin Pozorně ho sleduji. Je na něm vidět nechuť, že se mu do toho příliš nechce. Inu... komu by se chtělo. Uvažuji nad jeho slovy. Je pravda, že jeho pán pozbývá cti. I kdyby mu hlavy celého elfího národa donesl, Tarkina by o tu jeho s radostí připravil - vědět, že je poloviční. To je pravda. Mluví o tom, že to může být past z mojí strany. Začnu se smát. U bohů... nic bych přece z toho neměla. Ani jsem o něm nevěděla. Natož, abych na něj plánovala nějakou past. "Jsem jenom převaděčka. Ale s mágy nemám nic společného," ujistím ho. Promlouvá o svojí slabosti. No ... to je celkem průšvih. Potřebuje hodně stínu. Na druhou stranu mu můžu pomoct, když bude v háji. Podám mu medovinu, aby se posilnil. Rozhlédnu se. "Jsem Isylraeth," představím se mu, "máš nějaký plán?" Přece jen je zná líp. Já je dokážu převést, ale on by mohl vědět, jak je osvobodit. Vydám se pomalým krokem směrem k táboru a čekám, že se ke mně připojí.

Tarkin - 20. března 2017 18:40

soukromá zpráva od Tarkin pro Jaký je plán? Ujistí mě že s mágy nemá nic společného, to je dobře, ale taky jak by mohla? Když mluvím o stínech, trochu se zarazí. "Neboj, špatné to je, když byl byl v pravé poledne na nějaké planině, sice tu nemůžu předvést všechno, ale pár triků zvládnu. Následně mi podá medovinu, s radostí jí přijmu, normálně nepiju, ale tohle je docela o nervy. Pak se mi představí jako Isylraeth a zeptá se jestli mám nějaký plán, pak vyrazíme k táboru. "Něco by našlo, jak jsem říkal stráže nejsou problém, ale bojím se že by zatím mohli ublížit nějakým elfům, myslím že bych tě mohl spoutat magickými pouty, které při nějakém úsilí roztrhneš. Potom, no snaž se nepolekat, vyvolám nějaké stíny, jsou to takové temné bytosti, které ovládám, po vás nepůjdou, s jejich pomocí zvládnu strážce, ale bylo by lepší kdyby jsi kryla ostatní elfy lukem, myslím že nějaký zbabělec by po nich mohl jít. Já mezitím vyřídím stráže, nemělo by jich tam být víc než 10 co ty na to? Kdyby jsi se nechtěla nechat spoutat, můžu říct že jsem tě nenašel a pak na ně jít sám a ty bys pak kryla ostatní."

Isylraeth - 21. března 2017 09:05

soukromá zpráva od Isylraeth pro Spoutat? Les, Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin Naslouchám mu a vypadám celkem zamyšleně. Je na mně více než jasně vidět jakási nelibost z toho, že by mě měl tenhle mág spoutat. Mimoto - důvěra se buduje, no ne? "No a co kdybych hrála omráčenou?" navrhnu na oplátku jenom malou změnu jeho plánu. A popravdě i temné bytosti mi nahánějí hrůzu. Nejsem strašpytel, to rozhodně ne. Ale když vám jeden řekne: ...no snaž se nepolekat, vyvolám nějaké stíny, jsou to takové temné bytosti... to asi nebudou bytosti, které byste měli rádi na dvorku nebo v baráku jako pejsky na mazlení. "Teda ... jestli tě nevysílím," přimhouřím žertovně oči. Je mi to jedno. Jeho plán se mi líbí. On odvede víc práce a já je získám zpátky a budu je moc převést. Zaplatili si to, tak proč svou práci nedokončit. A podle toho, jak Tarkin mluvil, i on mě potřebuje jako převodníka. Mojí službu si za svou pomoc platit nemusí. Ale zatím nesmíme říkat hop - ještě jsme nepřeskákali. Trochu zrychlím v chůzi. Přece jenom jsme běželi nějaký ten kus cesty. Ale pamatuji si to a orientuji se. V duchu se chválím a proklínám zároveň. Kontroluji taky, jestli jsem po cestě nic neztratila. Šípy, dýky, luk, peníze... Je to takový můj zvyk. Protože nikdy si nemůžu dovolit něco ztratit.... no.... obzvláště zákazníky ne.... Před táborem, kdy nás ještě nemohou vidět, zpomalím. Zadívám se na mága. "Tak hodně štěstí."

Tarkin - 21. března 2017 21:33

soukromá zpráva od Tarkin pro Schovat "Myslím že lepší bude, když se schováš, já mezitím vyvolám stíny a ti se vrhnou na stráže, ale jak jsem řekl, nějaký hajzl by se mohl vrhnout na elfy a tam přijdeš na řadu ty, musíš odemknout klece, pustit je ven a dostat pryč, možná to nebude třeba, ale nemám záruku že si s nimi poradím. Proto je musíš dostat pryč." S těmi slovy jí podám nějaké šperháky a sadu paklíčů. "Snad s tím umíš zacházet." Šibalsky se na ní pousměji. Tenhle plán asi není nejlepší, ale nic jiného jsem nevymyslel, jen abychom se odsud dostali všichni se zdravou kůží, ale to se asi nestane, vždy se něco podělá. "Neboj, nemyslím že pouta by mě tak vyčerpala, ale já je stejně nepoužiji, plán s tím schováním je lepší, pokud vím jsou tam jen 2 lukostřelci, ty musíš zabít jako první." Tentokrát řeknu vše naprosto vážně. "tobě taky" Tábor je na dohled, Isylraeth se snad běžela někam schovat a já pomalu mířím k táboru.

Vypravěč - 22. března 2017 20:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Záchrana elfov alebo zbytočné kvipreliatie? Tábor neďaleko Tarisu Tarkin, Isylraeth Pomaly ste sa vracali smerom k táboru. Isyl však šla obkľukou, aby ju nevideli a schovala sa za drevené opevnenie. Za ním bol stan, v ktorom dnes Tarkin vypočúval elfku. Tá už ale bola opäť zamknutá v klietke. Tarkin sa vracal priamou cestou a z diaľky videl stráž. Muži sa medzitým vymenili. Ten poranený sedel v tábore. Dvaja strážnici zvedavo pokukovali po Tarkinovi a hľadeli, či za nim nejde neznámy strelec. Šiel však sám. V tábore vládla nervozita. Jeden z mužov, Edan, bol obzvlášť nepríjemný na elfov: "Chceli vás zachrániť, čo? Vy čvarga smradľavá! Veď počkajte, všetkých vás pozabíjam, keď vás už nebude treba", šťuchal do nich palicou pomedzi mreže klietky. Ostatní muži prešľapávali z miesta na miesto a nevedeli čo čakať. Strieľaľ zrejme len jeden človek ale neboli si istí či ich nie je viac. Či nie sú zalezení niekde v lese za stromami. Navyše druhá polovica mužov sa stále nevracala. Ktovie čo sa stalo. "Nemám z toho celého dobrý pocit. Will, choď sa prejsť okolo tábora a buď opatrný", nariadil zástupca veliteľa. Muž okamžite vykonal rozkaz. Vyšiel okolo strážnikov von z tábora a dal si okolo neho kolečko. Pomaly sa blížil k Isyl, ktorá ticho číhala za opevnením. Cez škáru mohla vidieť časť tábora. //Predstavte si tábor ako kruh. Smerom k lesu kde ste vbehli je východ z tábora. Tam stoja dvaja strážnici. Dookola sú postavené stany, voz, nejaké veci atď. Uprostred je stan veliteľa a za ním 3 klietky so zajatcami. Okolo tábora je spevnená vyvýšená zemina a z dreva postavené opevnenie. Čiže ak by napr. Isyl preliezla opevnenie, dostala by sa medzi opevnenie a stany. Pokial si ju nikto nevšimne preliezať, je šanca, že sa tam vie ukryť.

Isylraeth - 23. března 2017 20:52

soukromá zpráva od Isylraeth pro Klíče a plán? Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin Změní náš plán naprosto. Inu - jenom se na něj podívám a pokrčím rameny. Já se možná orientuji v okolí, ale on zase ve svém táboře. Najednou cosi kolem mě zachrastí a já si vezmu klíče a šperháky. Na chvilku se zarazím a zadívám se na něj. Tiše doufám, že zámky nejsou nijak složité. "No asi budu muset," přimhouřím oči. Totiž já nejsem zlodějíček. Ani zloděj. Ale na útěku jsem už párkrát byla a je zapotřebí překonat pár zámků. Prchat umím. Na druhou stranu: nejsem mistr přes zámky. A tak budu potřebovat přízeň bohů víc než kdykoliv předtím. "Dobře. Udělám co budu moct," odpovím mu. Vytáhnu kousek látky a propletu ji šikovně svazkem tak, aby nechrastil při pohybu. A tiše se od něj odpojím po cestě k táboru. Schovám se a čekám na znamení. Ale je jasné, že nic takhle neuvidím a tak se musím dostat přes jejich opevnění. Rozhlédnu se a uvidím stráže Ale ten není od brány, nebo ne? U hlavního vchodu nejsem a tohle není dobrý. Nejspíš ho poslali dřív, než se tam stihl objevit Torik. Vůbec nemá u svých muží respekt! To já bych je hnala a ukázala, co je kázeň. Hahaha! Nekochám se tím mužem dlouho. I když vypadal celkem statně. Luk ze zad mám už sundaný. Výdech, nádech.... Vystřelím. Dva šípy jako vždycky. Jeden do ramene, druhý do oka. Ani nestihne vykřiknout. Tentokrát tu nejsou žádní běsnící jeleni toužící po mojí přítomnosti a on padne k zemi (74%). Ještě k němu přiběhnu a vezmu si zpátky svoje dva šípy. No co - vždycky se hodí, běžná praxe. Zběžně ho prohledám, jestli nemá u sebe něco, co by se mohlo hodit. Nějaký poklad. Když už se tu tak plahočím. Ale mám smůlu a málo času. (15%) I moje dýky jsou lepší. Škoda. Měla jsem prohledat toho v lese. Ten by něco kápnul. Chtěla jsem si vzít jeho přilbu nebo plášť, abych více zapadla. Někdy mívají pečetě, aby se prokázali. Něco takového by mě uvnitř tábora i případně po cestě ochránilo. Pár takových mám, ale nemají až takovou cenu, jako by měla ta od jejich pána. Nejsem zloděj. Ale mrtvému věci z lidského světa budou těžko co k čemu. Ale nemám čas. Torik mě už určitě bude brzy potřebovat. Vyběhnu tiše a ostražitě vpřed. Jsem ráda za svůj šikovný, malý ale silný, lovecký luk, který mi nepřekáží. Přehoupnu se nepozorovaně (76%) přes jejich opevnění a skryji se u stanů. Více sleduji situaci a obratně mezi stany probíhám. Moje oči bystře sledují situaci a mapují si lučišníky, které zmínil Torik. Kdyby ten mrtvý měl plášť, dostala bych se ke klecím i možná bez problémů. A hlavně by lučištníci váhali vystřelit na vlastního.... to mě tak prudí... Najdu si skrýš a nastavuji schované uši, abych zjistila, co se děje a mohla reagovat. V rukách natažený luk, v něm jeden šíp, připravený hned druhý.

Tarkin - 24. března 2017 17:41

soukromá zpráva od Tarkin pro Útok!! :D Isylraeth "To je dobře, bez nich to nepůjde." Znovu zvážním. Pak už se vydáme k táboru, Isylraeth se mezitím běží schovat na nějaké příhodné místo. Vejdu do tábora, zvědavé pohledy ignoruji a přejdu rovnou k mému zástupci. "Byl to nějaký lučištník, utekl mi, ale to tím pádem znamená že nechal své kamarády na holičkách. Ti by mu za to asi nepoděkovali," Řeknu se sarkastickým úšklebkem. Pohledem hladám v táboře Isylraeth, ale nevidím ji, musím to trochu pozdržet. "Kde je Will? S tou postřelenou nohou by vůbec neměl chodit, ale jestli zmizel, jeho chyba, připravil se o divadlo." Pohlédnu na elfy v klecích a vyberu jednoho, co vypadá jako válečník. "Nyní uvidíte, vy elfští bastardi, co vás bude stát postavení proti našemu pánu." Ukážu na elfa: "Pusttě ho a dejte mu jeho meč, čeká nás zajímavá podívaná." Spatřím Isylraeth, právě včas. Než ho pustí, vyšlu k ělfovi myšlenkový impuls (10%) ze kterého zjistí jen útržky, to že by se něměl bát, ale měl by to dělat. Jakmile je venku s mečem v ruce zařvu. "Hledtě na trest!" Začnu zaklínat (81%) vyšlehne na zemi 8 4erných sloupů a z nich povstanou stíny, černé meče se zalesknou. "Podíváme jak dlouho proti jednomu z nich vydržíš, co elfíku!" Stín se proti němu postaví... Mávnu rukou "Teď!!!" 8 stínových bojovníků se vrhnou na stráže, elf jen překvapeně zírá. "Co tak koukáš, dělej!!" "Isyl! Pojď, rychle!" Vytýhnu svůj dobře známý runový meč a vrhnu se na jednoho vojáka, shodou okolností mého zástupce (28%) je dobrý, ale měl bych ho porazit, asi minutu pak ho bodnu do oka. Nelidsky zařve, není to smrtelné, ale z boje je venku, vytrhnu si z opasku nůž a vezmu ho do druhé ruky a vyrážím na pomoc stínům a elfovi (32%), snad Isylraeth udělá co musí.

Isylraeth - 24. března 2017 22:30

soukromá zpráva od Isylraeth pro Ať nám to vyjde... Bitva Tábor u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin Klidně, tiše jsem dýchala. Luk natažený. Nahlížela jsem na dění kolem. A sotva jsem zaslechla akci, okamžitě jsem vystřelila na pozice, které jsem si pečlivě zmapovala předtím. Ale moje šípy oba minou cíl! (5%, 8%) Do hajzlu! Na nic nečekám. Navíc už uslyším i Tarkinův hlas. Vyběhnu z prozrazeného úkrytu směrem ke klícce a po cestě si připravuji luk pro další střelbu (41%). Jsem rychlá a kličkuji, přesto mě jeden z jejich šípů zasáhne a škrábne mě těsně u rukávu brigantiny. Je to celkem hluboký škrábanec a já zatnu zuby. A hned na to cítím škrábnutí na lýtku. Cítím adrenalin a pot. Svaly se mi napnou. Vykřiknu, abych uvolnila energii, kterou spíš potřebují bojovníci jako berserkeři (což jsem, když se jedná o boj zblízka a beze zbraní). Ale v ten moment přijde uvolnění a já se více soustředím. Je to jenom chvilinka a vystřelím zase. Nevnímám stíny. Nevnímám křik. Slyším jenom tlukot svého srdce a svůj dech, jak se mi hrne adrenalin do krve. Vřavou prosviští dva moje šípy a konečně zasáhnou cíle (47%, 67%). Nevnímám, že první lučišník upadl a pomalu umírá. Jsem už prakticky u klece. Vytáhnu připravené klíče a strhnu snadno látku. Odemykám vysvětlující jim, že je Tarkin na naší straně (93%). Zadaří se prakticky okamžitě a jsou volní. Ohlédnu se po Tarkinovi, abych zjistila, jak se mu daří. Cítím, jak se mi lepí nohavice na lýtko, mokrá od krve. Zneškodnila jsem 4. Zbytek je už na nich. Já si musím ochránit svoje, což je vlastně to nejhorší. Jsem ve střehu a hledám se očima po únikové cestě. Abych zhodnotila situaci a okolí, které jsem doteď ignorovala, protože jsem šla jen po svých cílech.

Vypravěč - 25. března 2017 23:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tarkininove eso v rukáve Tábor neďaleko Tarisu Tarkin, Isylraeth "Meč do ruky elfovi?", muži sa začudujú, ale Tarkin je vyslaný kráľom a preto ho berú ako jeho zástupcu. Bez rečí splnia rozkaz. Elf je vysoký a zdatný. Musí sa krčiť aby sa zmestil do klietky. Na moment ho prepadne zvláštny pocit pokoja ale nevie to vysvetliť. Rýchlo ho to prejde a keď vylezie z klietky, s mečom v ruke si obzerá Tarkina. V momente keď mág vyvolá temné bytosti, elf ustúpi do zadu. Tarkin ich však presmeruje na vojakov. Bytosti sa zhmotnia - sú to golemovia. Je ich viac ako dosť. Vojaci majú problém ich premôcť a tak padajú hlavy a lietajú črevá. Zraneného Willa zaujme krik a v momente keď vylezie zo stanu sa mu naskytne pohľad na umierajúcich mužov. Sledujúc Tarkina ho napadne, že je to práve on, kto ich ovláda. Veď kto iný by to bol... Vojde do stanu a vezme kušu. Znovu sa vynorí a vystrelí. Trafí Tarkina do rebra. Nezasiahne orgán, ale aj tak Tarkin stratí silu a nevládze sa sústrediť. Päť golemov zmizne, ale to už vojakom nepomôže. Ostal už len Will, jednooký zástupca veliteľa a Edan, ktorému došlo, že jeho koniec sa blíži a tak sa posadnutý nenávisťou rozhodol vykántriť čo najviac elfov. Zabil dve deti a ženu. Nakoniec zomrel rukou elfky - Isyl. Kým ho dorážala, jednooký preskočil telá svojich mŕtvych mužov a vrhol sa mečom na Tarkina. Keď elfka vyvádzala zajatcov von z tábora, stihla sa ešte otočiť a streliť Willa, ktorý znovu mieril na Tarkina. Ten padol na zem so šípom zabodnutým v bruchu. Z úst sa mu liala krv a chrčal. Isyl ušla s elfmi do lesa. Je ich veľa, dvanásť a z toho dve deti. Potrvá, kým dôjdu k hraniciam s Morkowom. Tarkin ostal bojovať s jednookým. Jeden na jedného. Ostatní sú mŕtvi a temné bytosti už zmizli. //Isyl, ty nečakaj na Tarkina, potrebuješ dostať elfov čo najrýchlejšie preč od tábora a preč z krajiny. Si v lese neďaleko Tarisu a smeruješ na sever k hraniciam s Morkowom. Tarkin, hádž kockou, bojuj. Nezabudni, že si zranený a vysilený :P

Tarkin - 25. března 2017 23:26

soukromá zpráva od Tarkin pro Ale to snad néé... Isyl Letící šíp, náraz, bolest, to ve zkratce vystihuje v jaké jsem situaci. Will přestože je střelený šípem do kolene mě dokázal střelit, bolí to jako blázen, kašlu krev, ale žiju. Isyl mezitím s elfy utekla a nechala mě tu s někým koho jsem ušetřil a myslel jsem že už se jen tak nezvedne, ale aspoň na rozloučenou zastřelila Willa. Jednooký na mě skočí, je zraněný, já taky, takže jsme vyrovnáni, na magii nesmím ani pomyslet, v tohle stavu mě to buď zabije, nebo vyčerpá tak že pár dní budu ležet, jen drobná kouzla, ale ty mi tady nepomohou. Zlostně si vytrhnu šíp, opřu se o meč a vstanu, pak se bráním (57%). Probodnu ho v oblasti kde je srdce, zo toho by se vykřesat neměl, ale předtím mě stihne seknout přes tvář, od čela přes oko až k bradě, nevím jak je na tom moje oko a nyní mě to ani nezajímá, začnu se pomalu potácet k lesu, ale tak po 20 metrech se zhroutím. Poslední co udělám je že z mého prstu vyšlehnou do nebe černé jiskry, cíl je jasný, pomoc…

Vypravěč - 26. března 2017 00:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Veliteľ sa vracia Tábor neďaleko Tarisu, 12. apríl 1112 Tarkin Omdlel si a teraz dúfaš, že to čo vidíš je len nočná mora. Obkolesili ťa vojaci. Áno, veliteľ s ostatnými desiatimi mužmi sa vrátil. Vôbec ho netešilo to, čo našiel v tábore. Prázdne klietky, vyvraždení vojaci a ty polomŕtvy, pohodený v tráve. Snažili sa ťa prebrať, ale po chvíli si znovu odpadol celý vysilený. Znovu sa zobúdzaš. Tentokrát v posteli, ktorú poznáš. Je to tvoja posteľ, v tvojej izbe na hrade kráľa Harolda. Dvere sú zvonku strážené a pri okne stojí Harold s rukami založenými za chrbtom a medzi prstami drží zdrap pergamenu. Díva sa von oknom a čaká kým sa úplne preberieš. Rebrá, brucho máš ošetrené a obviazané. Bohužiaľ jazva na tvári ti ostane. Ale dobrá správa je, že máš ešte stále obe oči.

Isylraeth - 26. března 2017 01:03

soukromá zpráva od Isylraeth pro Útěk Les u Tarisu, 11. duben 1112 Tarkin Když odemykám, kryje nás Falearn, elf s mečem a jako hora. Je mi k ruce, co se týče obrany a tak jsem ráda, že nejsme jako stádo oveček. Přesto je to k ničemu. Nějaký muž dožene vyděšenou Eloen a ta padne i se svými dětmi. Skočím mu na záda a podříznu ho jako kuře. "Zkurvysynu!!" křičím a ještě ho párkrát bodnu do krku. Cítím v sobě ohromný vztek a zlost a nejraději bych mu dělala horší věci, než tuhle rychlou smrt. Elfové nemívají hodně dětí. A každý mrtvý mladý elf, dítě, je mnohem větší škoda než to lidské. Vyvádím je z tábora a všimnu si, že se pomalu začíná stmívat. Falearn je na chvíli vede, já raději zůstávám za nimi, abych jim kryla záda. S lukem v ruce. Ještě se otočím. Uvidím Tarkina, jak bojuje a je zraněný. Než ho stihne někdo dorazit, zastřelím ho. A napravím tak svoji chybu, že již dávno nezemřel pod sílou mých šípů. Je to to jediné, co mohu udělat. Moje elfí oči v barvě zeleného akvamarínu mu věnují poslední pohled, jako bych mu poslala sil. Otočím se zpět a ztratíme se v lese. Všichni jsme vyčerpaní a začíná se stmívat. Snad nejdřív čekám, že se k nám ten mág přidá, že to dal. Ale jdeme i rychle a děti nám přestávají stačit. A tak je dospělí berou do náručí. I já mám Syndru za krkem. Najednou Syndra vykřikne: "Isyl! Černé hvězdičky!" Rychle se otočím a všimnu si jakýchsi stínů nad okrajem lesa. Jsme už celkem daleko. Zarazím se a smutně vydechnu. Nemůžu. Zbytek mužů se jistě vrací k táboru a jsem příliš vyčerpaná na další souboj. Nemluvě o tom, že je teď nemůžu opustit. "To jsou hvězdy mága, který vás ochránil," odpovím Syndře a pocuchám jí vlasy, "ale bude to naše tajemství. Slibuješ?" "Slibuju." Ušklíbnu se. A ztěžka si povzdechnu. Díky, Tarkine. Hlavou mi probíhaly možnosti, jak bych ho mohla zkusit zachránit. Ale žádné nedopadly dobře. A tak se rozhodnu udělat alespoň jednu práci pořádně. Naše tempo se zpomaluje. Přestávky jsou malé. Musíme se dostat za hranice. Ještě dnes. Krajina se pomalu noří do tmy a vyčerpanost se prohlubuje. Přejdeme nakonec přes mýtinu, která mi je známá. Jsme za hranicemi. Dostaneme k opuštěnému obydlí, kde si konečně odpočineme. Usnu jako dřevo, ale budím se tak jako tak. Nespím klidně. Ale vždy krátce a hluboce. Další den zvolíme pomalejší tempo. Nálada se lepší a u lesního jezírka se alespoň opláchneme. Já hlavně od krve, která už na mně zasychala. Ještě nám to nějakou dobu trvalo, ale nakonec jsme úspěšně dorazili do Tarisu. Na některé tam čekaly jejich rodiny a nadšeně se vítaly s jejich ostatními členy. Jiní šli po svých, další pracovat na pozice, které jsem jim dohodla nebo pokračovali v cestě dál. Bylo to na malém náměstíčku, kde jsme se všichni rozloučili a Syndra mi dala jakýsi špagátek, nabarvený na červeno. Ty nejdražší látky jsou červené. Prý pro šestí. Pak se moje oči setkají s pohledem Aloriena. Čekal na svou ženu Eloen a děti. Věnuji mu dlouhý pohled a kývnu hlavou na zápor. Sklopí pohled. Dojdu k němu a chci k němu mluvit konejšivě. A vrátit mu jeho peníze. Ale vezme si jen část a oba zapadneme do hostince. Potřebuju pořádný jídlo a pití a koupel. "Medovinu a do pusy medovou kachnu s hroznovou šalší! houknu hned. Potřebuju se najíst. Doplnit energii a to můžu jenom z masa. Mám šílenej hlad. A peníze na to mám. Posadíme se s Alorienem a on si dá víno. Je mi jasný, že dneska bude zapíjet tryznu.

Tarkin - 26. března 2017 07:48

soukromá zpráva od Tarkin pro Aaaa sakra Nikdo Probouzím se ve své posteli, Byl to snad všechno jen sen? Ucítím pronikavou bolest hlavy, Ne nebyl, alespoň mám pořád oko, hajzl. Chápu že Isylraeth odešla, ale to neznamená že se mi to musí zamlouvat, příště se na nějakou pomoc vykašlu. Král stojí v mém pokoji, dobře že nikdo nepřežil. "Co se stalo?." Pronesu chraptivě, přece jen jsem nějakou dobu nepil.

Vypravěč - 26. března 2017 22:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokec s kráľom Taris, 13. 4. 1112 Tarkin Harold chvíľu mĺčky stojí a potom sa obráti k tebe. "To mi povedz ty, Tarkin", povie s podozrivo kľudným hlasom. Chvíľu mlčí, aby ťa nechal trápiť sa nad tým, čo mu odpovieš. Ale nedá mu to a tak pokračuje: "V tábore bol jeden muž. Will. Niekto ho ale škaredo postrelil do kolena a do brucha. Vykrvácal. Pred tým však stihol napísať dopis. Našli sme ho v stane." List hodí na teba a nechá ťa aby si si ho prečítal. Will naozaj stihol napísať list. Spravil to, keď vošiel späť do stanu pre kušu, aby ťa postrelil. Na stole našiel atrament a kus pergamenu, na ktorý stihol naškrabať: Veliteľ, mág nas oklamal. Vyčaroval temné bytosti, ktoré mordujú vojakov. Zrejme všetci zahynieme. Will "Takže Tarkin, určite si kladieš otázku ako to, že si ešte stále nažive." Harold sa začne prechádzať po miestnosti a ty znervóznieš. Kráľ sa zhlboka nadýchne. "Poznal som tvoju matku." Skloní hlavu a pokračuje: "miloval som ju, ale ona si vybrala iného. Toho elfského skurvysyna." Zastaví sa a pozrie na teba. "Si nažive, lebo si jej syn! Jej krv koluje v tvojích žilách a aj keď mám chuť rozpárať ti brucho a dať ti zožrať vlastné vnútornosti, neurobím to. Aspoň nie teraz. Dám ti ešte jednu šancu. Ak mi poslúžiš, ušetrím tvoj život." "Edrik je na ceste do Toriku. Keď si doliečiš zranenia, pôjdeš za ním. Tvoj stav nie je až taký vážny. O pár dní by si mal byť v poriadku. Zistite, čo tie čarodejnice chystajú. Kvôli čomu chcú usporiadať snem. " "Teraz je na tebe, či si zvolíš život, alebo smrť. Ak moju výzvu príjmeš a ja zistím, že si ma oklamal, nájdem si ťa aj v tej najhlbšej najšpinavšej hnijúcej diere a vlastnými rukami ťa zabijem. Bez ľútosti. Viac šancí už nedostaneš. Tak si to dobre premysli." S tými slovami ťa nechá odpočívať v posteli. Momentálne utiecť nemôžeš. Dvere strážia Haroldovi muži.

Tarkin - 27. března 2017 17:03

soukromá zpráva od Tarkin pro Pochopení POsouchám králese zatajeným dechem, tak proto, nikdy by neznámého mága, nedal do tak vysoké funkce tak brzo. Nyní už trochu chápu, proč tak nenávidí elfy, další člověk kterému moje matka zničila život. Nad jeho nabídkou nemusím ani přemýšlet, hned souhlasím, nechci ho znovu zklamat a mágů se chci pomstít. "Já rozumím." Vzhlédnu k němu očima, ve kterých se nyní zrdcadlí soucit. Půjdu tam.

Kyra z Vlčích hor - 28. března 2017 15:51

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Zvědavý odpočinek Les (den cesty od Toriku) Než mi stihl Cassius, Elrik nebo Nicolas odpovědět, rychle jsem dodala. "Podívám se po okolí." Otočila jsem se k nim zády a vedla svého koně k jednomu ze stromů, kde bych ho mohla uvázat a aby tam měl zároveň dostatek zeleně kterou by mohl okusovat. Odvázala jsem svůj vak se všemi věcmi a pomalu se ztrácela v lese. Šla jsem k řece, kdy voda narážela do kamenů a vlny se vzájemně o sebe rozbíjeli. Ten zvuk byl uklidňující. Zvuk řeky, občasný zvuk zvířecích obyvatel lesa. I když ještě nebylo úplně teplé počasí, vyzula jsem si boty abych dala odpočinout svým nohám a pokračovala podél řeky bosa. Tady. Přede mnou se objevilo místo u vody. Pobřeží bylo trochu písčité a zároveň se zde mohl člověk ukrýt před okolním světem. Když jsem pohledem zkontrolovala, že za mnou nikdo není, vyndala jsem z vaku deku. Sundala halenu a přišla blíž k vodě. Brrr…Naskočila mi husí kůže když jsem se opláchla studenou vodou. Neodvážila jsem se do vody ponořit. Rychle jsem spěchala abych se usušila a zahalila teplou dekou. Oči jsem zvedla k nebi. I když už ne příliš, bylo ještě dostatek světla abych konečně ukojila svou zvědavost. Další věc kterou jsem vyndala, byl ten prázdný list. Ta prázdná mapa. Chvíli jsem jen hleděla a přemýšlela co by se zde mohlo skrývat. Z mapy byla cítit magie a já se nedočkavě začala soustředit. Zavřela jsem oči. Aniž bych si to uvědomila, z úst mi pomalu a tiše začaly plynout slova. "Mi rejtőzik. Mi rejtőzik. Reveal nekem." Chtěla jsem vědět, chtěla jsem odhalit, co mapa skrývá.

Vypravěč - 28. března 2017 19:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nebezpečenstvo Les, západ slnka Kyra Voda bola síce studená, ale osviežila ťa a ty sama si mala zo seba hneď čistejší pocit. V kľude si si sadla na deku a kým svietili posledné lúče slnka, rozhodla si sa prísť na to ako odkryť mapu. Vyslovila si magickú formulku. Najprv sa zdalo, že sa nič nedeje, ale po krátkej chvíli sa na papieri začali objavovať fľaky, ktoré vytvorili mapu. Bol na nej zobrazený Amarth, bolo to dosť vyblednuté ale na niektorých miestach boli zobrazené jasné farebné symboly. Veľa ti to však nenapovedalo. Rozmýšľala si, ale mapa sa znovu začala strácať. V tom si začula žblnkot vody. Pozrela si rýchlo pred seba. To čo si zazrela ťa vyľakalo. Na druhom brehu boli utopenci. Bolo ich asi 12 a začali vchádzať do vody aby preplávali až k tebe. Musia tu mať niekde hniezdo. Proti jednej osobe jednoznačná presila. Ale ak sa rýchlo dostaneš späť k ostatným, štyria máte veľkú šancu hlavne keď je medzi vami zaklínač. //Mapu vieš odkryť kedykoľvek budeš chcieť. Ak chces skúsiť streliť kušou pár utopencov, hod si percentovkou, ak nie rovno utekaj za ostatnými. Ak ti padne úspech, zabila si dvoch. Ďalší už vo vode plávu smerom k tebe.

Kyra z Vlčích hor - 28. března 2017 20:27

Nebezpečí Les, západ slunce Cassius, Elrik, Nicolas Když jsem viděla prvního jak se noří do vody, na nic jsem nečekala. Deku, prázdnou mapu i boty jsem rychle hodila k ostatním věcem. Z chvíle odpočinku byl najednou běh o život. Podél břehu jsem bosá běžela zpět za ostatními, tak rychle jak jsem jen mohla. "Utopenci!" Křičela jsem aniž bych ještě viděla Cassiuse, Elrika nebo Nicolase. Neohlížela jsem se. Byla jsem ráda že jsem za malou chvilku co jsem zakřičela viděla členy naší výpravy. "Utopenci!" Řekla jsem rychle znovu, když jsem byla alespoň na malou chvíli v bezpečí. Ukryla jsem se za muže. Přece jenom, meče se teď budou hodit. Pomalu jsem popadala dech a své věci opatrně položila vedle sebe. "Viděla jsem jich asi tucet." Prstem jsem ukázala směrem k vodě. Slunce už pomalu zapadalo. Obezřetně jsem sledovala cestu kudy jsem právě přiběhla. Zhluboka jsem se nadechla, připravena bojovat. Udělala jsem několik kroků stranou tak abych měla volný výhled. Stále však v pozadí. Nemám v rukou žádnou zbraň.

Vypravěč - 28. března 2017 21:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro hostinec "U Jeleňa" Torik, podvečer, 21.4.1112 Isylraeth Bohužial nie všetci z elfov prežili ale s tým sa dalo počítať. Dá sa hovoriť o veľkom šťastí, že sa podarilo ostatným dostať až do Toriku samozrejme s tvojou pomocou. Viedla si ich cez les dňom i nocou, lízli ste aj okraj hôr, kým ste sa nedostali až k hraniciam. Odtiaľ ste pokračovali až k Toriku - slobodnému prístavnému mestu, kde je vítaný každý. Elfovia si konečne vydýchli po toľkých dňoch úteku a ty tiež. Odmenu si mala v kapse a spolu so zdrveným Alorienom ste šli zapiť smútok a zároveň osláviť prežitie do miestneho hostinca U Jeleňa. Hostinský priniesol víno, meodvinu a jedlo hneď ako to bolo možné. "Nech sa páči a dobrú chuť vám prajem", usmieva sa ochotný krčmár. Pozrie na smutného elfa a potom na teba a tvoj luk, ktorý maš odložený pri stole. "Hmm, vyzeráte nejako zdrvene a unavene. Vari ste sa tiež ponáhľali na snem a ste smutní, že ste ho nestihli?", vyzvedá krčmár. Jeho žena je tak klebetná, že to už prešlo aj na neho.

Vypravěč - 28. března 2017 21:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Smer Torik Taris, 16. 4. 1112 Tarkin Po troch dňoch si bol fit. Pomohli ti liečivé obklady a keď si nabral dosť síl, pomohol si si aj s trochou mágie. Rany sa ti zahojili, ale jazvy ostali. Kráľ ti dal jasné inštrukcie. Pôjdeš do Toriku a kontaktuješ Edrika. Dal ti jeho adresu,. Vždy keď bol v Toriku, prebýval v hostinci u Jeleňa. Mal tam aj známeho - Iana. Zoznámil sa s ním už dávnejšie, ale pred ním sa hral na dobrodruha, ktorý sliedi po pokladoch. Ian nevedel o tom, že Edrik slúži kráľovi Haroldovi. "V stajni máš pripraveného koňa so všetkým čo potrebuješ na cestu. Ak sa dozvieš niečo nové, pošli správu po Edrikovi." Na cestu si sa vydal okamžite. Z Tarisu si šiel smerom k moru a pokračoval priamo do Toriku popri pobreží. Trvalo to pár dní ale bez menších komplikácií si sa dostal do cieľu. Síce si stretol pár utopencov, ale buď si ich len obehol alebo ti na nich stačila tvoja magická sila a meč. Do Toriku si sa dostal 23.4.1112 podvečer.

Isylraeth - 28. března 2017 22:13

soukromá zpráva od Isylraeth pro Hostinec U Jelena Torik, 21. duben 1112 Alorien, hostinský Hostinský nám donese pití. Hned se pořádně napiju a spokojeně zavrním. Natáhnu si nohy pod stolem a málem kopnu Aloriena. Zahuhlám omluvu a pohladím tětivy šípů. Mluvím s ním a snažím se ho rozveselit. Ale to vím, že teď nic a nikdo momentálně nedokáže. Celkem dost popíjím. A Alorien se taky nedrží zpátky. Moc jsem nejedla a tak cítím, jak mi to lehce leze do hlavy. Sundám si kápi, rukavice, nátepníky a i brigantinu. Mluvím s Alorienem. Nabídne mi přespání u něj. A já ráda přijmu. Držíme při sobě celkem dost. Přinesou nám jídlo. "Oho! To vyba-pa-dá dobře!" motá se Alorienovi trochu jazyk a já se začnu smát a Hned natáhnu ruce pro kachničku. Mám je radši takhle než lítací potvory. A tohle jídlo je jenom pro ty, který si ho můžou dovolit. Hned mu nabídnu, aby si vzal a sám se do toho pustím. Namáčím chléb do šalše a spokojeně pomlaskávám. Hostinský promluví. Zadívám se na něj a zamrkám. "Co?" zeptám se s plnou pusou a Alo si odkašle: "Hm... no ano. Vidie-ěl i-ysem tu... -dost lidí. Konal se tu nějaký sněm... no... nějaký úkol za bě-pěkný balík, řekl bych... Ale mos-c si to nepamatu-ju...." Vysoukal ze sebe a zadíval se na hostinskýho. A já se cpu s překvapením v očích je znát zvědavost. Asi mi něco dost uniklo. "Je možný se ještě přidat?" zeptám se a zacpu si pusu chlebem s šalší. Alorien se začne smát: "Zpomal. S-co si tak od-dechnout?" Je pravda, že bych se teď ráda pár nocí ještě vyspala. "Co všechno o tom víš, hostinský?" vyptávám se.

Tarkin - 31. března 2017 17:01

soukromá zpráva od Tarkin pro Torik Po několika dnech jsem vyrazil, kvůli utajení totožnosti si nikdy nesundavám kápi, nezapoměl jsem, neměli by s tím počítat. Mám jet za tou krysou Edrikem a do hostince u jelena, hostinský ho zná, ale neví komu slouží. Cesta proběhla bez problémů, jediná stopa byli zmasakrovaní topivci. Do toriku jsem se nakonec dostal, hned jsem vyrazil k hostinci. Vejdu dovnitř a zamířím rovnou k hostinskému. "Jdu za Edrikem, kde je?"

Vypravěč - 31. března 2017 22:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec "U Jeleňa" Torik, podvečer, 21.4.1112 Isylraeth Krčmár sa nadýchne a chystá sa ti odpovedať, keď ho zrazu preruší červenovláska v dlhých šatách s plášťom prehodeným cez plecia. Otočí sa od vedľajšieho stola smerom k vám. "Och, drahá, bohužial snem sa skončil už včera. Dobrodruhovia sa dnes ráno vydali na cestu. Škoda, že si neprišla skôr. Teda, podľa oblečenia a vybavenia ťa odhadujem na dobrodružnú povahu. Ak smiem byť smelá, čo vás priviedlo do Toriku? Tvoj priateľ hovorí, že by sa vám zišlo pár dní oddychu. Máte za sebou ťažkú cestu?" vyzvedá mladé pohľadné dievča. "Ospravedlňujem sa, zabudla som sa predstaviť - som Alisa", podá ti ruku a potom aj Alorienovi. Úprimne sa usmeje a čaká, či sa jej dostane odpovede na otázku. Hostinský jej medzitým doleje vína a odíde.

Vypravěč - 31. března 2017 23:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec "U Jeleňa" Torik, podvečer, 23.4.1112 Tarkin Do Toriku dorazíš dosť unavený, predsa len to bola dlhá cesta. Ale neotáľaš a ideš rovno za krčmárom, aby si zistil, kde je Edrik. "Dobrý večer", pozdraví ťa krčmár. "Pán Edrik je pravdepodobne v kúpeľoch. Ale je ubytovaný tu v hostinci, takže ho môžete kľudne počkať. Môžem vám ponúknuť niečo na pitie, alebo jedlo? Odporúčam kačku na mede s hroznovou omáčkou. Mojej drahej polovičke sa naozaj vydarila", chváli krčmár Franz svoju ženu. V tom vtrhne do krčmy žena v dlhých šatách s plášťom a kapucňou. Vyzerá, že sa ponáhľa a tak príde rovno k hostinskému. Dá si dole kapucňu a podá mu mastičku. "Doniesla som Lote ďalšiu dávku." Zdá sa ti povedomá ale nevieš si spomenúť odkiaľ ju poznáš. Pozrie sa na teba a začne sa ospravedlňovať. "Ach prepáčte, asi som vás vyrušila pri rozhovore. Nehnevajte sa, ja som len doniesla mastičku a už utekám." V tom sa vynorí spoza krčmára jeho manželka Lota: "Alisa, vitaj! Och, ako sa ti odvďačím za tie tvoje hojivé maste. Naozaj mi pomohli, bolesť už skoro necítim. Neviem čo by bolo, nebyť teba." Vo chvíli keď krčmárova žena vysloví jej meno ťa napadne odkiaľ ju poznáš. Je to predsa členka Rádu. Elizabethina pravá ruka. Vyzerá to ale, že ťa nespoznala. Tvár máš stále zakrytú. Vidno ti len oči. Navyše v Toriku sú kadejakí podivíni, takže si tu z tvojej tajomnosti nikto nič nerobí.

Isylraeth - 01. dubna 2017 00:03

soukromá zpráva od Isylraeth pro Hostinec U Jelena Torik, podvečer, 21. duben 1112 Alorien, Alisa Hostinský už už by odpověděl, když se najednou otočí k nám nějaká žena a promluví. Pořádně si ji prohlédnu. Lidé se ke mně moc nehlásí. A tak mi to přijde zvláštní, až podezřelé. Nesnáším, když mě někdo nazývá "drahá". Zní to arogantně, skoro nepřátelsky. Dělám, jako bych ani neslyšela. Ale opilý Alorien na ní visí očima. Jeho jsou ještě pořád zarudlý od slz. Spokojeně pomlaskávám a dopiju svojí medovinu. Mávnu na hospodskýho. Aby mi dolil. "Jenom často cestuju. Jsem z Cidaru," a tím končím. Všechny stěny mají uši. A já nemůžu věřit všemu a všem. Jinak bych už čichala ke kytkám zespoda. V tom lepším případě. Dívám se na ni a cpu se. Ale už pomaleji a s rozvahou. "Jo. Byla jsem na dlouhé cestě," odpovím ji a radši to otočím, "jsi čarodějka?" Normálně nosí kápě a pláště a tak i v krčmách. Jenom mě to napadlo. A řekla jsem to první, co mě napadlo, protože nechci mluvit o sobě. Alo radši mlčí. A střízliví. "No... kdyš to ... tak víš.... tys tam... byla?" ptá se místo mě. A zve ji k nám. Chci ho napomenout. Ale jenom mlčky přimhouřím oči. Alo je kráčející opilou mrtvolou, jestli cokoliv cekne.

Tarkin - 01. dubna 2017 08:57

soukromá zpráva od Tarkin pro Co si zvolit? Zrovna jsem si myslel, že si nyní dám v klidu večeři a počkám na EDrika. Ale, ale ale, kohopak tu máme, že by pravou ruku mého nejhoršího nepřítele? Počkám si jakmile odejde a pak řeknu. "Řekněte Edrikovi, ať tu na mě počká, mám práci." Pak vyjdu ze dveří a žačnu jí sledovat, tak aby si toho nevšimla, mám v tom praxi, někdy po zemi, někdy po střechách. Jak to vypadá, tak prodává masti, ale proč by to dělala, to je na tom řád tak špatně? Ale to mě nemá zajímat.

Vypravěč - 01. dubna 2017 21:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec U Jeleňa Torik, večer, 21. apríl 1112 Isylraeth Alisa sa usmeje. "Správny prístup - neprezradiť hneď všetko a každému. Si opatrná a to je v dnešnej dobe veľmi dôležité. Často to zachráni život." Potom si k tebe prisunie stoličku a nakloní sa. Šepotom dodá: "Bola som dnes pri bráne, keď si dorazila do mesta spolu s ním", pozrie na Aloriena, "boli s vami mnohí ďalší elfovia dokonca deti. Vyzerali dosť biedne. Takže, odkiaľ si ich doprevádzala, z južného Eldamaru, alebo z Minarisu? To je vlastne jedno, obaja - Harold aj Arthur sú kreténi. Takto ničiť životy nevinným."Alisa si trochu ponadáva na kráľov tyranov. "Tuším aké je tvoje povolanie elfka, ale ak o tom nemáš najmenšiu chuť hovoriť, úplne to chápem. Museli ste zažiť hrôzy o ktorých sa chválabohu nám v Toriku ani nesníva." Alisa sa znovu oprie o svoju stoličku a odpije si z vína. "A áno som čarodejnica. Nemám dôvod zapierať, ľudia ma tu poznajú. Som členka Rádu, preto viem o sneme a o dobrodruhoch tak detailne. Sem chodím ošetrovať krčmárovu ženu. Mala zdravotné ťažkosti a nosím jej mastičky proti bolesti. Chúďa žieňa. Ak by ste vy alebo vaši spoločníci, najmä tie deti, potrebovali nejaké liečivé tinktúry, maste, sirupy, kľudne mi dajte vedieť. Krčmár spolu so ženou ma kontaktujú." "Ozaj, aká je situácia mimo Torik? Nevytiahla som päty z tohto mesta už pár mesiacov. Cesty sú kľudné? Myslím tu v našej krajine. Stretli ste nejaké príšery alebo zbojníkov?"

Vypravěč - 01. dubna 2017 22:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Neznámy tieň ulice Toriku, večer Tarkin Alisa odovzdala mastičku a svižným krokom prechádzala ulicami Toriku. Míňala dom za domom a v oknách pomaly dohárali sviečky. Večer prechádzal do noci. Na okraji cesty sa obšmietali mačky a v tme im svietili oči. Občas stretla nejakého žobráka, alebo ľudí vracajúcich sa domov (väčšinou z krčiem), inak sa ulice zdali byť prázdne. V istú chvíľu si ale všimla pravidelný krok. Keď zastala, zvuk prestal. Mala nepríjemný pocit, že ju niekto sleduje. Otočila sa ale nikoho nevidela a tak šla ďalej. Keď šla cez námestie, rázne sa otočila za seba a uvidela tieň, ktorý sa rýchlo schoval za odstavený voz. "Už ani v Toriku nie je bezpečne", pomyslela si. "Som ešte mladá na to aby ma nejaký odkundes odpratal zo sveta." S nepríjemným pocitom zahla za roh a riadne pridala do kroku. Keď uvidela dvere sídla Rádu, odľahlo jej.

Isylraeth - 03. dubna 2017 13:59

soukromá zpráva od Isylraeth pro Hostinec U Jelena Torik, podvečer, 21. duben 1112 Alorien, Alisa Mluví dál. Dokonce si přisedne. Ale já ji jenom sleduji a ani se nehnu, když se ke mně nahne. Mluví a mluví jak s omáčkou okolo. A mě to nechává chladnou a jen rozvážně jím. Zapiju sousto medovinou. Jenom na ni znovu pohlédnu a nechávám ji mluvit. Přizná, že je čarodějka. Ah! Můj tip vyšel. Dokonce mi nabídne pomoc. Nehtem si vyškrábnu maso, které zůstalo mezi zuby. "Děkuju," odpovím jí, ale přesto je znát, že jí úplně tak nevěřím a na její otázku ani neodpovídám odkud přesně jdu. Nikdy nevyzradím svoje cesty a triky, které znám a tak se jenom na ní potutelně usměji. "Je bezpečno, jenom pokud jeden zná dobrý cesty," odpovídám jí pořád neurčitě. Není to nic proti ní. Ale ani Alo neví spoustu věcí. "Jsi jak spí-psí ču-mák," podotkne Alorien. Vyletím jako čertík z krabičky a chytím ho krátce pod krkem. Ten se hned vymlouvá a tak. A vzhledem k tomu, že si všimnu, že poutám pozornost, znovu si sednu a dívám se kolem sebe. "Mám svoje důvody. A ty důvody zachraňujou životy," zahuhlám. Povzdechnu si a otočím se k Alise. "Takže jsi z Řádu. To mě tedy těší," jsem trošku přístupnější, "jsou ti dobrodruzi schopní? O co vlastně jde? Teď jsem si sice chtěla dát chvilku prázdnin. Ale jestli byste ještě potřebovali nějak pomoct, tak jsem pořád k mání. A jestli to skončilo nedávno, stihnu si jak odpočinout, tak je i dohnat." Mávnu na hodspodskýho, aby mi dolil a už jenom vytírám chlebem šalši. Kachna ve mně a v Alovi zmizela celkem rychle.

Tarkin - 04. dubna 2017 22:04

soukromá zpráva od Tarkin pro Co to má bejt? Sleduji ji různými uličkami Toriku, zatím mám štěstí, neví o mě, ale na jak dlouho? Jediný kdo mě vidí jsou kočky. A sem tam nějací lidé, co se vrací domů z bordelů, krčem, heren apod. Spodina města, proč sem chodí? Pak začala mít podezření, otočila se a uviděla mě, ale nevěděla kdo jsem, ale řekne to ostatním a ti mě poznají, doprdele! Pak dojde až ke dveřím řádu, nevěděl jsem že tu jsou. Vejde do nich, mám jít za ní? Ne to je sebevražda, raději počkám na Edrika a zjistím co ví, pak se vydám pro něco víc. Vykročím směrem k hospodě a oči mi nebezpečně žhnou.

Cassius - 04. dubna 2017 23:34

Cesta z města Les, den cesty od Toriku, večer Elrik, Kyra, Nicolas Bylo na čase konečně vypadnout z Toriku. Sice jsem zde měl ještě nevyřízené záležitosti, ale přece jenom je lepší se přesunout jinam, než se nechat chytit. Při mé práci sotva někomu mohu plně důvěřovat, takže jsem byl vlastně i rád, že jsem mohl odejít. Aspoň na nějakou dobu. Taky popravdě příjemná změna nespoléhat se furt jenom na sebe. Už jen proto, že jsem tuhle výpravu přijal jim musím věřit a oni musí věřit mě. A toho se nejvíc obávám. Byly jsme na cestě do Eldamaru. Jízda po jižním Morkowu se nesla v celkem klidném duchu. Nezdálo se, že by někdo chtěl nějak extra mluvit a to mne vlastně i celkem vyhovovalo. Stejnak nadejde čas, kdy se budeme muset trochu víc seznámit. Znát svého společníka je prvním krokem k důvěře. Občasně jsem se zamyšleně podíval do mapy a stále přemýšlel nad tou hostinou. Odkud mě zná? Proč jsem byl teda vlastně přijat do výpravy? Snad jsem jí někde neokradl, nebo nezavraždil příbuzného. Hlavou se mi točila spousta myšlenek. Tanya mi nasadila brouka do hlavy a ten se zaryl hodně hluboko. V toku svých myšlenek bych si kolikrát ani málem nevšiml různých pocestných, obchodníku a..... elfů...... Arthura von Vernera nepodporuju. Prostě je nemám rád. Večer se blížil a nejspíš se i schylovalo k bouřce. Zavítaly jsme do lesa, kde to vypadalo, že i přečkáme noc. Kyra, která byla kousek před náma dokonce našla i místo, kde bychom mohli přespat. ,,Vypadá to tu dobře. Pokud bude ta bouřka, tak nám to tu poskytne aspoň nějakou ochranu před deštěm. I tak bude dobrý sehnat nějaké suché dřevo a rozdělat oheň.'' dodal jsem, když jsme se zbytkem skupiny byly na dohled toho převisu. Pomalu se stmívalo a bouřka nejspíš nebyla daleko, když se Kyra rozběhla zpátky ke zbytku skupiny. ,,To nám ta výprava krásně začíná.'' zavtipkoval jsem, když jsem slezl z koně. ,,Teď se ty tvoje triky budou hodit zaklínači. Předveď co umíš.'' vyzval jsem Elrika k akci. Sám jsem zatím tasil svoji šavli a připravil se na první boj. Podíval jsem se po okolí jen abych zjistil, že Kyra je vlastně neozbrojená. Doufám, že toho nebudu později litovat. ,,Tady aspoň něco na obranu.'' řekl jsem Kyre/ře a podal ji svoji dýku.

Vypravěč - 06. dubna 2017 19:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stretnutie s Edrikom Hostinec u Jeleňa, neskoro večer Tarkin Predsa si sa radšej vrátil späť do hostinca, ktorý sa medzitým dosť vyľudnil. Ostali tu asi len tí, ktorí sa tu zároveň ubytovali. Keď si vstúpil dnu, okamžite si uvidel Edrika. Ako inak, sedel za jedným zo stolov čo najbližšie k výčapu a lial do seba jedno pivo za druhým. Spoznal ťa hneď ako ťa uvidel. "Priateľu", postavil sa a chystal sa ťa chlapsky objať. "Dones mu jedno krčmár!" zavelil Edrik smerom k výčapu. Francz by už najradšej zaľahol, ale kým sa v jeho hostinci pije a platí, dovtedy robí. Musí niečim zaplatiť dlhy.

Tarkin - 06. dubna 2017 21:00

soukromá zpráva od Tarkin pro Edrik Bylo to moc riskantní, co kdyby mě tam poznala ona? To by byl slušný průser.. Vejdu do hostince a vidím tam Edrika jak do sebe lije jedno pivo za druhým, štěstí že tu není moc lidí. Cestou vidím akorát pár Otravných žebráků a neméně otravných kurev. Pokud mě vyruší, rozzlobím se. a když se rozzlobím, jsem zlý... Obejmutí odmítnu a raději si s ním potřesu rukou, pak do sebe hodím jedno pivo a bez cavyků mu řeknu. "Edriku, jdu spát a tobě radím to samé, nezlej se tady, zítra tě potřebuji v plné energii, takže se tu moc nezlij, popovídáme si zítra." S těmi slovy zamířím do svého pokoje, ulehnu na slamník a než zabřu oči, vyvolám jeden stín at v noci hlídá...

Vypravěč - 07. dubna 2017 21:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dôverné rozhovory Torik - U Jeleňa, ráno 24. apríl 1112 Tarkin Noc bola kľudná. Dokonca aj ty si sa dobre vyspal. Zrejme preto, že si bol dostatočne ďaleko od Harolda a jeho psychopatického správania. Ráno bolo slnečné a zobudil ťa až hluk zdola. To si štamgasti nemohli nechať újsť ďalší deň strávený v krčme a tak už od rána pili. Francz behá od stola k stolu a jeho milovaná Lota tancuje okolo hrncov. Edrik už na teba čaká. Sedí za tým istým stolom ako včera. Tlačí do seba pečenú klobásu s chlebom a zapíja to ako inak, pivom.

Vypravěč - 07. dubna 2017 22:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec U Jeleňa Torik, večer, 21. apríl 1112 Isylraeth Alorien mal už dosť a tak len sledoval rozhovor teba a Alisy. Opieral sa lakťami o stôl a podopieral si hlavu. Oči sa mu pomaly zatvárali ako keby ho niekto hypnotizoval. Hlava klesala a občas s ním cuklo. Ty si zatiaľ pokračovala v rozhovore s čarodejnicou. "Vybrali sme tých najschopnejších, teda aspoň z toho, čo bolo na výber. Výprava je to určite zaujímavá. Odmena je lákavá a úloha veľmi dôležitá. Ak mám byť úprimná, myslím si, že by sa im zišiel niekto ako ty ale o tom nerozhodujem len ja. Ak máš vážny záujem, môžem sa porozprávať s Elizabethou - hlavnou členkou Rádu. Môžme sa stretnúť zajtra. Prídem tu a prediskutujeme to. Budete prenocovať tu?" Čarodejnica ti položí otázku a pozrie sa na spiaceho Aloriena, ktorý ti síce sľuboval nocľah u známych, ale nie je isté, či by bol schopný tých známych nájsť a dôjsť tam.

Kyra z Vlčích hor - 07. dubna 2017 22:57

Boj! Boj! Boj! Les, den cesty od Toriku, večer Cassius, Elrik, Nicolas Když mi podával Cassius svoji dýku, položila jsem mu ruku na zápěstí a pouze na znamení nepatrně pohyb zastavila. "Mám svoji." Promluvila jsem tiše. S pohledem upřeným na cestičku odkud jsem před chvílí přiběhla jsem dodala. "Teď nemůžu mít…" nedořekla jsem že nemůžu mít zrovna teď nic v rukou, když se objevil první utopenec. Zaklonila jsem hlavu. Nebylo vidět příliš hvězd. Mračna se stahovala. Zvedla jsem ruce nad hlavu dlaněmi k nebi. Stejným směrem kam směřoval můj pohled dokud jsem nezavřela oči. "Adj erőt." Zněl slabě můj hlas. "Adj erőt." Hlas zesiloval. "Adj energiát!" Téměř jsem vykřikla. V obou dlaních mi začaly poskakovat jiskřičky. Sevřela jsem ruce v pěst. I přesto bylo vidět, jak jsou silnější a silnější. Z pěstí mi prosakovalo světlo. Otevřela jsem oči s úsměvem na rtech. Věděla jsem co přijde. To už tam nebyl utopenec sám. Už jich tam bylo několik a ještě pár jich určitě přibude. Dávala jsem si dobrý pozor aby mi nestál v cestě Cassius, Elrik nebo Nicolas. Pravou rukou jsem švihla, jako bych snad chtěla házat plochým kamenen o klidnou hladinu rybníka a zkoušet kolik udělám žabek, k nejbližšímu utopenci. Na konci pohybu jsem však svou pěst rozevřela a z dlaně kde jsem ještě před malou chvílí schovávala poskakující jiskry vytriskl záblesk čiré energie. Blesk. Během malé chvíle jsem udělala stejný pohyb i levou rukou. Jiskřičky, jiskry a následně druhý záblesk. Zapotácela jsem se. Udělala pár kroků zpět a škobrtla o kámen. Nestihla jsem si dát ruce za záda a dopadla tvrdě na zem. Mysl mi říkala abych znovu rychle vstala. A tělo chtělo také.

Vypravěč - 07. dubna 2017 23:33

Nechcená spoločnosť Levonský les, večer Kyra, Cassius, Nicolas, Elrik Dlho to netrvalo a z miesta odkiaľ vybehla Kyra sa vynorili utopenci. Mokrí, slizskí, smradľaví. Kyra neotáľala a šľahla po nich bleskom. Štyroch odhodilo na zem, pričom dvaja zhoreli. Lesom znel príšerný rev. Hneď na to poslala ľavou rukou ďalší pozdrav. Aj tentokrát padli dvaja. Kyru to však unavilo a ocitla sa na zemi za Cassiusom a Nicolasom, ktorí ju teraz bránili. Traja zaútočili na Elrika, ktorý stál trochu bokom a ostatní utopenci sa rozostúpili. Začali sa rozliezať smerom k Nicolasovi, Cassiusovi a Kyre. Medzitým začalo pršať a tma bola čoraz hustejšia. Jediný zdroj svetla bol oheň, ktorý ste stihli založiť, kým bola Kyra preč. Jeden z utopencov skočil na Cassiusa. Miestom sa tiahol smrad zhorených tiel a krik...

Isylraeth - 08. dubna 2017 23:47

soukromá zpráva od Isylraeth pro Hostinec U Jelena Torik, večer, 21. duben 1112 Alisa, opilý Alorien [/center] Všímám si, jak na Aloriena už působí víno, které vypil. Moje oči na něj krátce sklouznou. Snad s lítostí. No na chvíli alespoň zapomene na jeho žal. Na malou chvíli. Víno mu ale ani ženu, ani děti nenahradí. Tiše si povzdechnu a moje pozornost putuje k čarodějce. Dopiji medovinu a hluboce vydechnu. Zívnu. "No asi to už tak bude," mávnu na hostinského. Původně jsem měla v plánu spát u Ala a jeho rodiny. Ale předpokládám, že on se nechce budit bez nich. Navíc už prakticky spí. "Tak jsme domluvené. Zítra. Musím se pořádně vyspat a vykoupat," huhlám pak poslední větu. Otočím se na hostinského: "Máte tu volné pokoje? Nebo stačí jeden, ale postele odděleně."

Vypravěč - 10. dubna 2017 21:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec U Jelena Torik, večer, 21. duben 1112 Isylraeth S Alisou si dohodnutá a tak sa poberie z krčmy. Cestou ešte pozdraví Francza s Lotou. Krčmár ti vysvetlí, kde je vaša izba so slovami: "Máme ešte jednu voľnú izbu. Hore schodmi hneď prvá vpravo. Dvaja sa tam vyspia, len vám tam musím pripraviť druhé lôžko." Kým sa tam vyteperíš držiac Aloriena, Francz ti zatiaľ pripraví izbu. Keď sa konečne dostaneš dnu, zvalíš ho na posteľ. Alorien vydá pár neurčitých slov a spí ďalej. Druhá posteľ je už pripravená a krčmár sa s tebou rozlúči poprianím dobrej noci. Ráno po raňajkách zavíta do hostinca Alisa. Spolu s tebou je v miestnosti pár ďalších ubytovaných hostí, ktorí raňajkujú, takže miestnosť nie je úplne prázdna.

Tarkin - 13. dubna 2017 17:32
	soukromá zpráva od Tarkin pro Edrik Vyspal jsem se dobře, až nečekaně dobře, vzhledem k tlaku, který na mě je tlačen. Zezdola už syším raní pijáky a když sejdu dolů, nepřekvapí mě že je mezi nimi Edrik. Sednu si naproti němu, objednám si nějakou snídani. "Teď, mi řekni všechno co jsi se zatím dozvěděl, potichu a stručně, pak vymyslíme co dál."

Isylraeth - 16. dubna 2017 19:16

soukromá zpráva od Isylraeth pro Hostinec U Jelena Torik, večer, 21. duben 1112 Alisa, opilý Alorien, noc a ráno Alisa odchází a já jsem trochu mimo. No to... to vyvrcholilo rychle. Myslela jsem, že stojí o to, aby tu snámi ještě trochu popila. Ale párty končí. Hostinskej mi řekne, který pokoj je volnej. Tak fajn. Posbírám si svoje věci a hluboce si povzdechnu, když vidím svého slintajícího elfího společníka spícího na stole. Vytáhnu ho na nohy. U všech bohů, ten chlap se pronese. Táhla jsem Aloriena nahoru. Ve tváři byl sinavý, ale spíš usínal než aby zvracel. Hodím ho do postele a udýchaně se na něj dívám. Tak ten už chrní jako zabitej. Otočím ho tváří ke zdi a zády do místnosti. Vytáhnu si káď do místnosti a dojdu si do kuchyně pro dvě vědra horký vody a nějaký to mydlení. Pořádně se v pokoji vydrbu a rozpustím se ve vodě. Taky si tam hned pár věcí přeperu a všechno si připravím na další den. Na to pak zalehnu v čistý, voňavý košili do postele a spím jako zabitá i já. Spím a pochrupkávám. Dobře... chrápu tak, že i kácení stromů je oproti tomu rajskou hudbou. Spím vážně dost dlouho. Takže jsem taková pomačkaná a vypadám jako bych čerstvě vylítla z hnízda. Jsem přespalá a odpočinula jsem si jako dlouho ne. Zívnu a nejradši bych spala ještě. Promnu si očka. Nakonec se posadím, rozpletu si vlasy a učešu je. Potom zas zapletu. Postarám se i o zuby a tak celkově, abych trochu vypadala k světu. Alorien ještě spí. Vzbudím ho a on odejde k sobě domů. I když je pořád celkem zelenej. Na sobě mám ještě pořád trochu mokrý oblečení. Ale hezky voním. Ozbrojím se, jen šípy a luk položím vedle sebe. Pořádně si naplním břich chlebem a sýrem. Unaveně si promnu oči. Když dovnitř vejde Alisa. Mávnu na ní a potom se rozhlídnu. Už jsem myslela, že nepřijde. Hostinec se pomalu vyprazdňuje. Dopoledne tu bývá málokdo.

Vypravěč - 17. dubna 2017 17:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dôverné rozhovory Torik - U Jeleňa, ráno 24. apríl 1112 Tarkin Edrik si odkusne z klobásy a zamľaská. Ešte poriadne nezhltne sústo a už začne tichým hlasom - teda pre neho tichým, rozprávať čo sa mu zatiaľ podarilo zistiť. "Snem sa konal, aby mohol Rád vybrať vhodných kandidátov, ktorých pošlú na akúsi dôležitú výpravu. Zrejme si dali záležať, lebo to trvalo dva dni. Dávali im rôzne úlohy, aby si preverili ich schopnosti. Odmena nebola zverejnená, povedali ju len vybraným dobrodruhom, ale počul som, že je veľmi veľká." Edrik sa napil piva a znovu si odkusol z klobásy a z chleba. Keď prehltol, pokračoval. "Počul som krčmárovú ženu zhovárať sa s jednou z čarodejníc - taká červenovláska. Hneď by som si dal povedať", zasníva sa na moment a pokračuje. "Tá jej vravela, že dobrodruhovia pôjdu do Eldamaru. Na východné pobrežie, niekam blízko prístavného mesta Thared. Niekde tam je vraj neprebádaná jaskyňa s nesmiernym bohatstvom." "Tarkin!" pozrie sa na teba s úplnou vážnosťou, "vyserme sa na Harolda a poďme tam. Budeme mať do konca života zabezpečené pupky. Ostaneme tu v Morkowe a nič nám nemôže, je to neutrálna krajina." Počká ako zareaguješ a potom pokračuje. "Spoznal som v kúpeľoch jedného chlapa. Ešte minule keď som tu bol. Volá sa Ian. Jeho žena je známa tej hlavnej čarodejnice...ako sa volá...Elizabeth myslím. Ale to je jedno. Ian videl tých dobrodruhov. Dokonca jednu z nich sme stretli spolu v kúpeľoch. Taká mladučká čarodejnica s pomaľovanou tvárou. Postavu mala ako lusk. Keď nás počula hovoriť o obchodníkovi a elfských ruinách, bola celá žhavá. Ian ju potom stretol, keď kupoval elfské handry pre svoju drahú od toho obchodníka. Kúpila si akúsi mapu, ale nič na nej nebolo. Okrem nej tam boli traja chlapi - zaklínač - toho spozná človek hneď a dvaja muži - vyzerali ako ľudia. Aspoň si Ian nevšimol žiadne špicaté uši." Edrik chvíľu vyzerá, že nad niečím úpenlivo rozmýšľa. Potom zrazu vykríkne: "Kyra! Tak sa volala ta mladá buchta", zasmeje sa. Potom si uvedomí, že bol asi príliš hlasný a sklopí zrak v očakávaní, že ho zavalíš nadávkami.

Vypravěč - 17. dubna 2017 21:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dôverné rozhovory Torik - U Jeleňa, ráno 22. apríl 1112 Isylraeth Alisa ticho vkĺzla do hostinca, venovala úsmev krčmárovi a kývla na znak odmietnutia, aby vedel, že si nič nedá. Nezdrží sa dlho. "Dobrý deň...", zarazí sa. Vlastne si sa jej doteraz nepredstavila a nepozná tvoje meno. "Večer som sa rozprávala s Elizabeth. Tvoje pripojenie k družine sa jej celkom pozdáva, ale chce ťa vidieť osobne. Má šiesty zmysel na ľudí. Vie dobre odhadnúť ich vnútro. Je citlivá na energie, ktoré iní vyžarujú. Ak súhlasíš, môžme za ňou zájsť okamžite." Kým doješ, Alisa ešte zájde za Lotou. Po chvíli sa vráti. Krčmár ťa skasíruje a ste pripravené vyraziť. Keďže prechádzate viacerými ulicami, vidíš aj kúsok mesta. Rôznorodosť obyvateľov Toriku v tebe vyvoláva pocit slobody a ty sa cítiš absolúte uvolnene. Prejdete cez mohutné dvere budovy hore schodmi do miestnosti pripomínajúcu jedáleň. Je tam obrovský stôl a za ním raňajkuje Elizabeth. "Dobrý deň", odsunie sa od stola, príde k tebe a oboma rukami ti chytí tvoju ruku. "Som Elizabeth, zakladateľka tohto Rádu. Vaše meno ale zatiaľ nepoznám." Pozerá sa ti priamo do očí a ty vnímaš, že sa zrejme snaží čosi vycítiť z tvojej osobnosti. Jej ruky sú horúce. Potom ťa požiada aby si si prisadla k stolu. Ona si sadne oproti tebe. Alisa zatial naznačí sluhovi, aby ti nalial víno. "Viete, pôvodne s nimi mala byť jedna elfka. Jej situácia sa trošku skomplikovala a nakoniec šli bez nej. Z toho, čo mi povedala Alisa to vyzerá, že sa vyznáte v priestore a nestratíte sa. Zrejme vám nerobí problém nenápadne previesť krajinou pár ľudí a mám pocit, že im by sa niekto ako vy zišiel. Potrebujem vedieť kto ste a čo robíte. Potrebujem to počuť priamo od vás. Ak sa na to dáte, musíme si dôverovať. Táto cesta nie je dobrodružstvo na pár dní. Je to komplikované a dobrý koniec vôbec nie je istý."

Tarkin - 17. dubna 2017 22:01

soukromá zpráva od Tarkin pro Odmítnutí Jen já, zcela sám...... "Chceš mi říct, že ti dobrodruzi byli pro tento úkol zvláštně vybráni. To znamená že to asi nebudou obyčejní potulní žoldáci." Jen prosté konstatování. A velká odměna přesvědčí skoro každého, aby za čaroděje dělal špinavou práci. Pak mluví o té čarodějnici, kterou jsem včera sledoval. Takže do Eldamaru, k Tharedu, alespoň má nějaký cíl. A velké bohatství, dá se čekat, že pokud to nejsou přátele, že se kvůli tomu povraždí navzájem. "Ne Edriku, královi pomůžu, částečně z povinnosti a částečně z osobních důvodů. To co jsi řekl jsem právě zapomněl, nebudeme se k tomu nikdy vracet." Tím to uzavřu. Při zmínce o Elisabeth se zamračím, tuhle dostanu, dřív nebo později. Pak přejde na informace o dobrodruzích, ten Ian je viděl a jednu viděl i Edrik, kdyby si jen vzpomněl na jméno, její postava mě nezajímá. Koupila si mapu, měl bych jít za tím obchodníkem. Při zmínce o zaklínačích se neovládnu a nahlas zasyčím, oni ze mě udělali to čím jsem... Pak se dozvím jméno té dívky, ale kapku nahlas, nic neřeknu, jen se na Edrika trochu zamračím. "Příště se snaž být víc zticha, jinak dobrá práce zjistil jsi toho hodně, hádám že král bude chtít, aby jsme tu jeskyni našli, proto zítra já půjdu za tím obchodníkem a zkusím od něj zjistit, kudy přesně šli, ty se mezitím vrátíš ke králi a přineseš mi jeho další příkazy platí?" Jakmile máme vše vyjasněné, zvednu se a jdu za tím obchodníkem.

Nicolas - 18. dubna 2017 15:49

Ideální den pro... Večerní procházka po lese.. Seběhlo se to rychle. V jednu chvíli přiběhla Kyra. V dalším momentu se objevili Utopenci. A pak se vzduch zachvěl a kolem mě prolétl blesk, po pár vteřinách další. Ve vzduchu byl zápach spáleného masa smíšený s přirozeným zápachem Utopenců. Bylo mi z toho na zvracení. Vlastně jsem i vrhnul obsah svého žaludku Cassiusovi na nohy. Promiň. Asi mě za to potom zabiješ.. Bleskne mi hlavou, ale nemám moc času nad tím dále přemýšlet, protože na Cassiuse zrovna jeden Utopenec skočil. Naštěstí jsem nějak dokázal vytasit meč předtím, než jsem se pozvracel, takže jsem byl alespoň ozbrojený. Což mi dlouho nevydrželo. Mokré listí, zvratky a déšť způsobili, že jsem uklouzl ve chvíli, kdy jsem se chtěl vrhnout na pomoc Cassiusovi. Takže se momentálně válím na zemi, meč mi -ehm, jako zázrakem- vypadl z ruky a sápe se na mě Utopenec. Což není zrovna moje oblíbená kratochvíle. Naneštěstí ležím na břiše přímo nad onou záhadnou hromadou, kterou jsem před pár minutami vyhodil. Znovu se mi zvedá žaludek, ale naštěstí ovládnu své útroby a plazím se co nejrychleji k meči, který leží necelý metr ode mě. Což v mé situaci znamená, že umřu strašlivou smrtí, ležící ve zvratkách. Otočím se na záda a zároveň přikrčím nohu a vytáhnu dýku. Alespoň něco. V tom už se po mě sápe Utopenec. Udržuji ho od sebe nohou, nebo se alespoň snažím, zatímco se po zádech snažím stále dostat k meči. Příležitostně bodnu dýkou do ruky nebo do jakékoliv části Utopencova těla a jenom doufám, že po mě nepůjdou další. A taky, že mi nědko pomůže...

Vypravěč - 19. dubna 2017 21:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Obchodník Hans Torik, predobedom 24. apríl 1112 Tarkin Edrika zamrzí, že ti navrhol opustiť kráľa Harolda. Teraz vyzerá ako nevďačník a zradca. Ostáva mu len dúfať, že nedáš vedieť kráľovi o jeho zajačích úmysloch. "Rozumiem Tarkin, na cestu sa vydám hneď teraz, ale počítaj s tým, že cesta tam a späť mi potrvá dva týždne. Dobre ak pôjdem s minimálnymi prestávkami som schopný to dať za 11 dní, ale neviem či to vydrží ten kôň. Budeš tu na mňa čakať tak dlho?" "Pozri ak vyrazili do Tharedu, pôjdu cez Zelený kras a budú pokračovať pozdĺž južnej hranici Morkowa. Cestou je osada Dolná Lesnica. Nebolo by lepšie keby sme sa stretli rovno tam? Neverím, že sa tam nezastavia. Ak by sme ich tam predsa nestihli, možno nám budú vedieť podať informácie miestni obyvatelia. Ak sa budem vracať z Tarisu, môžem ísť rovno tam. Zaberie mi to ten istý čas akurát budeme bližšie k ich stope. Ak súhlasíš, stretneme sa o 11 dní v Dolnej Lesnici. Ak by som neprišiel počkaj deň, dva, alebo mi nechaj odkaz u krčmára kam máš namierené." _____________ Keď sa s Edrikom dohodnete, on vyrazí na cestu a ty ideš hľadať obchodníka. Edrik ti ešte stihol prezradiť jeho meno. Volá sa Hans. Chvíľu sa túlaš po trhu a snažíš sa nájsť niekoho, kto ponúka elfské serepetičky. Je tu takých viac ale ani jeden z nich sa nevolá Hans. Nakoniec ho ale predsa len nájdeš. Stojí pod plátenou strieškou a ponúka svoj tovar okoloidúcim. "Páni kúpte svojim ženám krásne elfské šaty - ľahké ako pierko a skvostne zdobené. Mám tu aj ďalšie zaujímavé vecičky, pristúpte a rozhliadnite sa."

Isylraeth - 24. dubna 2017 21:58

soukromá zpráva od Isylraeth pro Hostinec U Jelena Torik, večer, 22. duben 1112 Kde že to jsem? Ah... Řád... Alisa mi hned přeje dobrý den a pak mluví na mě ohledně toho setkání. Myslela jsem, že blafuje. Možná že ani nepřijde. A tak jsem překvapená, když vážně vyjdeme. Připnu si luk a zaplatím hostinskému za dobrou službu. Poděkuji mu k tomu a poplácám po rameni. Na to se vydáme na cestu. Není tak dlouhá, jak jsem čekala a musím s Alisou držet krok. Ne, že bych jí nestačila. Ba naopak. Jsem zvyklá chodit rychle. Po cestě na mě dosychá oblečení, které je cítit praním a čistotou. Rozhlížím se kolem. Ale nijak nápadně. Přesto zvědavě. Přes cestu nám přeběhnou děti. Už i míšené. Je to celkem příjemný pocit a dobře se mi dýchá. Občas chodím tak rychle, že se zapomenu rozhlížet nejen očima, ale i srdcem. Můj pohled padne na budovu Řádu s ohromnými dveřmi. Snad ze zvyku si zkontroluji, jestli mám všechny zbraně a peníze. Lapků je v takových městech více než dost. Vejdeme do ohromné hodovní síně. Je tam slyšet každý krok a dokonce i moje kroky se trochu ozývají. A když Elizabeth sevře moji ruku, hledím ji klidně do tváře. Přece jen je můj pohled elegantní a nese si elfský půvab. Mlčím a nechám se usadit. Odepnu si luk a opřu o židli u sebe. Dívám se na obě dvě a po prostorách síně Řádu. Možná ani tak s obdivem, jako spíš z praktických důvodů. Nerada bych byla nemile překvapena. po slovech Elizabeth se na obě nedůvěřivě zadívám. Ale připomenu si otrhané plakáty, když jsme šli městem a Alo taky říkal, že o tom ví. Takže po mně vyloženě nejdou. Nabídnou mi víno. Ale já se nenapiju. Pila jsem ráno vodu a teď spíš chci mít mysl čistou. I když medovinu si dám ráda kdykoliv. Položím ruce na stůl a zadívám se na Elizabeth. "Jsem Isylraeth z Cidoru, dcera obchodníka Ídhrona, zvaného Picného," otevřu svá ústa a promluvím. Čarodějky si můžou všimnout něčeho zvláštního, při vyslovení svého jména, r, více odkryji ret a jsou vidět větší špičáky. Nic nenormálního pro člověka, ale zvláštního pro elfy, kteří je běžně nemají. Já si to vždycky vysvětlovala tak, že kdysi dávno se v naší linii někdo zbloudil s jinou rasou. "Převádím bytosti sobě vlastní z Minarisu do bezpečí," odpovím jim stručně. Rozhlížím se a čekám nějaká pouta nebo malou skupinu vojáků. Alespoň. Ale nic se neděje. Ačkoliv mluví o důvěře. Kromě rodiny jsem důvěřovala jen jedné bytosti. A ta mne zradila. Tu pravou důvěru ode mě těžko kdo získá. "Mám spíš dvě otázky. Za prvé: jak je ta práce prospěšná? A za druhé: jaká je odměna?" ptám se nejdřív na morální poslání, ale taky na odměnu, protože mi je víc než jasné, že to rozhodně nebude jednoduchá práce.

Vypravěč - 27. dubna 2017 23:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dôverné rozhovory Torik, ráno 22. apríl 1112 Isylraeth Počúvajúc čarodejnicu si obhliadaš miestnosť. Je plná obrazov. Na stenách sú väčšinou zavesené portréty čarodejníc alebo iných známych osobností z histórie. Jeden z obrazov poznáš, čo nie je prekvapujúce, keďže pochádzaš z Cidaru a si elfka. Je na nej Míriel spolu s Arnaithom. Ich príbeh poznajú viac menej všetci elfovia. Arnaith ju miloval ale ona mu lásku neopätovala. Neostáva ti nič iné len si povzdychnúť. O nešťastnej láske vieš toho viac ako dosť. Obe ťa so záujmom počúvajú keď začneš odkrývať svoje tajomstvá. Zdá sa, že tvoje povolanie ich neprekvapuje, zrejme to tušili. Elizabeth ťa vníma veľmi pozitívne a neprekvapí ju, že niekto ako ty sa opýta na to ako je táto práca prospešná a či má aj nejaký vyšší zmysel. Ostatní sa zaujímali len o to ako veľmi im pôjde o krk a koľko za to dostanú. "Táto úloha je veľmi dôležitá Isylraeth, dcéra Ídhrona. Jej splnenie môže prospieť najme tvojmu ľudu. Hlavne by nám to pomohlo v boji s príšerami, ktoré sa množia akosi príliš rýchlo a tiež by nám to mohlo pomôcť odstrániť jed menom Čistý plameň (viď. Homepage). Hľadáme Larisu. Asi ti nemusím vysvetľovať o koho ide. Máme dôvod si myslieť, že je stále nažive, ale nevieme kde sa nachádza. Larisa nie je len tak nejaké dievča. Má nesmierny dar. Má veľkú magickú silu s ktorou by sa dali robiť zázraky. Ale ktorá by zároveň mohla napáchať nesmierne škody ak by sa dostala do zlých rúk." "Čo sa týka odmeny, ak splníte spolu s ostatnými úlohu a podarí sa vám ju nájsť a priviesť ju sem, dostanete každý 2000 zlatých. To je suma, ktorá bude stačiť na to, aby si veľmi dlho nemusela pohnúť ani prstom. Ale v porovnaní s pokladom, ktorý nam prinesiete je to nič. Preto sme ochotní toľko zaplatiť. Ak pristúpiš a dáš sa na túto úlohu, podpíšeme vzájomnú dohodu - zmluvu. Teda dve zmluvy, jedna bude tvoja a jedna moja. Ako zálohu dostaneš zatiaľ len 10 zlatých. Je to kvôli tomu, že ak by si dostala viac, mohla by si újsť s peniazmi a na celú záležitosť sa vykašľať. A aj keby si nemala zajačie úmysly, ťažko by sa ti cestovalo, behalo a urkývalo s toľkými peniazmi v meštci. Zvyšné peniaze ale budú uložené na tvoje meno u pána Trebena. Ten čaká vedľa. Ak sa teda rozhodneš ísť do toho s nami, zavoláme ho a podpíšu sa zmluvy. Ak nie tak potom môžeš ísť s tým, že od teba budem čakať maximálnu diskrétnosť v tejto veci." Elizabeth sa odmlčí a čaká na tvoje rozhodnutie. ---------------- Míriel a Arnaith Arnaith bol divoký elf pôvodom z rodiny mágov. V jeden osudný deň sa jeho rodičia bohužiaľ utopili keď sa plavili späť z Horiku do Eldamaru. Keďže sa Thingol dôverne poznal s Arnaithovymi rodičmi, vzal si ho k sebe. Mladý elf mal vtedy len šestnásť. Už vtedy sa zamiloval do Thingolovej dcéry Míriel. Po pár rokoch z neho Thingol spravil veliteľa elfov obývajúcich Divoký hvozd a brániacich severnú časť Eldamaru pred Achimom z Edhilu a jeho vojskami - otcom terajšieho kráľa južného Eldamaru Arthura von Vernera. Míriel bola čarodejnica a zároveň veliteľka Thingolových mužov. Bola bojovná a statočná. Za vidinu vybojovania slobody pre elfov bola ochotná umrieť. Arnaithovi lásku neopätovala. Veľmi si ho vážila a obdivovala ho ale len ako bojovníka, veliteľa. Nie ako muža. Neskôr sa Achimovym vojakom podarilo v presile dostať Míriel. Po pár dňoch väznenia ju zabili. Arnaith to vraj natoľko ranilo, že opustil elfov a krajinu, aby mu ju nič nepripomínalo. Dodnes nikto nevie, kde sa túla.

Kyra z Vlčích hor - 28. dubna 2017 22:31

Nechtěná společnost Levonský les, večer Cassius, Elrik, Nicolas Mysl mi říkala abych znovu rychle vstala. Po dopadu na záda jsem ale lapala po dechu. Dýchalo se mi hůř a hůř. A smrad ze spálených těl utopenců tomu všemu vůbec nepomáhal. Stálo mě spoustu sil abych se otočila alespoň na bok. Chroptěla jsem. Před očima jsem viděla veškeré dění kolem sebe. Elrik i Cassius byli ještě na nahou. Nicolas ne. Ale bojovali všichni tři. Pozor. Chtěla jsem promluvit k Nicolasovi, ale z hrdla mi nevyšlo jediné slovo. Chtěla jsem mu pomoct. Pomalu, prachbídně pomalu a těžce jsem se zvedala na nohy. Hlava se mi točila. Vytáhla jsem svou zdobenou dýku a udělala krok k té dvojici. K Nicolasovi který na zemi bojoval s utopencem a snažil se natáhnout pro svůj meč. Ten krok byl ale pro mě příliš rychlý. Upustila jsem dýku na zem a padla vyčerpáním na kolena. Stihla jsem před sebe dát ruce a zastavila tak svůj úplný pád. Dlaněma jsem se opírala o zem. Nešlo to. Nemůžu bojovat. Ne teď.

Isylraeth - 28. dubna 2017 22:38

soukromá zpráva od Isylraeth pro Řádové rozhovory Torik, ráno, 22. duben 1112 Musím uznat, že si Řád potrpí na velkolepost. Všímám si spousty tvorů na obrazech. Už jenom proto, že jsem slyšela velikou spoustu příběhů a vyprávěních na dlouhých cestách. Poznám Míriel a Arnaitha. Cosi na hrudi se sevře, jak moc dobře dokáži sympatizovat s Arnaithem. Ale to jenom na malou chvíli. Snad jako bych zmizela do nitra potrhaných cárů svého srdce a nakrmila se svých bolestných vzpomínek - než se opět zadívám na Elisabeth a začnu jí naslouchat. S klidem poslouchám její slova a jenom si ověřuji vlastně příběhy, kterých jsem slyšela už víc než dost. Když převádím, a jsme na bezpečnějším místě, jeden si vzpomene na kdejakou ságu, na kdejakou legendu a povídačku. Potom mluví o odměně. Jistě. Takže taková je cena mého života. 2000 zlatých. Dlouze mrknu, když promluví o tom, že bych pak nemusela dělat svou práci. To jenom v případě, že se podaří vymýtit ďábla, který si říká Čistý plamen. A to mi popravdě nepřijde pravděpodobné. Protože se schyluje, řekla bych, k velmi ošklivé válce. Pobouřeně se na ní zadívám, protože téct s penězi bez odvedené práce není můj styl. Ale mlčím a krotím se. Snad proto, že jsem se nenapila toho vína. Zadívám se na pohár. V místnosti je už ticho a já sleduji poletujících prach v paprscích ranního slunce, které se sem dere z velikých, nebesky klenutých oken síně. Je to jenom chvilka, ale v hlavě mám tolik myšlenek, že by to možná vydalo hned na několik minut. Možná jsem se na tu malou chvilku vrátila do minulosti, kdy jsem si v šílenství z bolesti a zrady ostříhala vlasy a vydala se zpět domů. Kruh by se uzavřel. "Dobrá. Kdy mám vyrazit a jakým směrem se vaše družina vydala?" to bylo moje ano. Není to tak dlouho co vyšli a pokud se drží cest, dokážu je nejspíš i dohnat. Navíc - čím více osob, tím větší zastávky dělají. Možná bych byla ráda ještě za jeden den. Proválet se v posteli a tak. Zahrabat se pod kůže, nikoho nepustit do pokoje a nabrat sil i sladkou samotou. Na druhou stranu samota přináší trudomyslnost, a tak je jedine dobře, že se prázdniny nekonají.

Vypravěč - 29. dubna 2017 00:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dôverné rozhovory Torik, ráno 22. apríl 1112 Isylraeth Alisa zavolá pána Trebena a podpíšete vopred pripravené zmluvy. Jednu si vezmeš ty a druhú Elizabeth. Na ruku dostaneš 10 zlatých a list, ktorý teraz napísala a zapečatila Alisa. "Družina vyšla z Toriku južnou bránou. Cesta vedie na juh a potom na východ cez Babôčkový les. Pár dní od lesa je väčšia osada Dolná Lesnica. Majú to po ceste, takže ak ich nestretneš v lese, budú podľa mňa smerovať tam. Vyrazili včera ráno a les je deň cesty od Toriku. Navyše je rozsiahly, potrvá ďalší deň kým ho prejdú. Neviem síce ako rýchlo idú ale predpokladám, že sú ešte v lese." "Sú štyria. Majú so sebou mladú čarodejnicu, volá sa Kyra. Spoznáš ju hneď keď ju uvidíš, má pokreslenú tvár. Daj jej tento list a povedz, že ťa posiela Alisa." Nechali ti pripravit koňa a zásobili ťa jedlom a vodou. ---------- Boj Babôčkový les, večer 22. apríl 1112 Isylraeth Vydáš sa na cestu a s vetrom vo vlasoch cválaš tak rýchlo ako len vieš. Dorazíš do lesa a spomalíš. Medzitým začne zapadať slnko a keď tma zahalí okolie, zbystríš. Zaostríš zrak a napneš uši. Ďaleko od cesty po tvojej ľavej ruke počuješ divný krik. Vybočíš z cesty a vydáš sa tým smerom. Z diaľky vidíš tancujúce svetlo. Po chvíli zistíš, že je to oheň a naskytne sa ti pohľad na skupinku ľudí bojujúcich s utopencami. Pár ich už leží na zemi. Ďalšieho práve kántri jeden z mužov. Trochu ďalej od neho bojujú ďalší dvaja muži a za nimi sa tacká tmavovlasá žena, ktorá spadne na zem. Jeden z tých dvoch leží na zemi a snaží sa dotiahnuť na meč, pritom sa snaží odraziť utopenca, ktorý sa na neho lepí. Bolo by fajn mu pomôcť nakoľko má chudák nejak príliš veľa smoly. // Takže si sa práve dostala ku skupine Kyra, Cassius, Elrik - zaklínač a Nicolas - ten čo takmer leží vo vlastných zvratkách a bojuje o život. Príspevok už píš verejne, nech ho vidia aj oni a pri boji si hoď kockou nech vieme či sa ti zadarí :)

Isylraeth - 29. dubna 2017 11:57

Cesta za družinou a milé přivítání Torik, Levonský les, ráno a noc, 22. duben 1112 Naslouchám Elizabeth. Z jejího vyprávění mi dojde, že se žádný odpočinek nekoná. Podepíšu list a druhý si nechám s pečetí Elisabeth. Abych se jim pak mohla prokázat. Peníze přidám ke svým. Budou se hodit. Vstanu od stolu s tím, že si nejspíš půjdu koupit koně, abych byla rychlejší a pár věcí na cestu. Ale získám to hned od řádu. A tak koně pojmenuju Milir. Taky dostanu zásoby. A tak mi nezbývá než vyjet hned. Rozloučím se a vyjedu. Jak projíždím městem, dokoupím ještě pár věcí, nějakého léčivého býlí, česnek a cibule. Ono se to hodí. I když tě bodne včela, stačí přiložit plátek cibule a horkost je pryč. Vyrazím na cestu. Je větrno a mraky se pomalu stahují. Dělám kratičké přestávky, abych Miliho neuštvala. Vítr se zvedá a víc a víc. Zabalím se víc do svého oblečení a na hlavu si dám svou koženou kápi. Moje mysl možná i na chvilku zabloudí k Tarkinovi. Kdo ví, jestli ještě žije. Ale nelituji svého rozhodnutí. Díky jemu jich mnoho přežilo. Vím o nich možná ještě dřív než je spatřím. Slyším je i přes déšť, který se spustí. A tak trochu i utlumí puch, který by se normálně nejspíš rozprostíral na míle daleko. Co na to říct? Kdyby běželi nazí největším trhem v Cidoru, byli by méně nápadní než nyní. Moje oči zahlédnou jejich urputný boj přede mnou. Sesednu z koně. Utopenci. Staří známí pro ty, kteří znají ty správné triky. Jednou rukou klidním Milira, druhou nahmatám stříbrňáky v měšci. Jsou měkké jako plíšky, což je dobré znamení, protože jsou pravé a obsahují hodně stříbra. Obtočím je kolem svých pěti šípů. Jinak by jim moje šípy moc neublížily -utopenci nejsou náchylní na krvácení, pokud bych je netrefila do hlavy. Což nechci riskovat vzhledem k faktu, že vidím jenom stíny v některých případech. V duchu jsem ráda, že jsem sama ještě nakupovala. Nemůžu si dovolit tady svojí typickou techniku dvou šípů skoro naráz. Ale i tak jsem rychlá. Snažím se počítat s deštěm a stříbrným plíškem na mém šípu. Přesto první výstřel, který mířím na utopence, co leží na nějakém muži není úplně jeden z nejlepších a utopenec umírá velice pomalu na otravu, cukající sebou a vyluzující skřeky a puch. A já ani nečekám na jeho smrt. Vystřelím ještě čtyřikrát. Neminu ani jednou cíl. Jednou je to lepší, jindy umřou stejně jako ten, co ležel na tom chlápkovi. Nastane klid. Stáhnu luk dolů. Přimhouřím oči. V tichosti naslouchám liánám deště. Povzdechnu si. Vezmu malou cibuli a rozdrtím ji v dlani nad svým nosem, takže mi její šťáva skape do nosu. I Milimu potřu nozdry. Moc se mu to nelíbí. "Budeš mi vděčný, věř mi," podotknu tiše. Chytím jeho uzdu a vyjdeme směrem ke skupince. Puch je sice velice intenzivní, ale díky cibuli mírnější. Přesto se rozhlížím, jestli ještě někde na nás nějaký nevybafne. Raději držím luk i se šípem. Ale tentokrát obyčejným. Je na čase vzít si své peníze zpět. "Dlužíte mi 5 stříbrných," ušklíbnu se nad svým vtipem a rozhlédnu kolem ohniště. Vzhled Je celkem vysoké, útlé postavy. Tělo pevné a cvičené, osvalené. Vzhledem k její útlosti a výšce, jí spíše svaly dodávají celkem hezkých křivek. Blond vlasy dlouhé po pozadí. Většinou je má pevně propletené na zátylku kvůli praktičnosti. Její tvář nese elfí až panenkovský půvab. Pronikavé, veliké oči v barvě zelené patiny či temného zelenějšího akvamarínu jsou ohraničeny hustým, ostře vykrojeným obočím a jemným nosánkem. Rtíky sladce vykrojené ukrývají rovné zuby s trošku většími špičáky (což je na elfa neobvyklé, protože je normálně nemívají vůbec. Asi jí víc masa než by měla). Uši přiléhají k hlavě, zato jsou o něco delší a o něco užší a špičatější. Pakliže převádí ostatní elfy, nosí temně hnědou, odlehčenou brigantinu, je-li to zapotřebí, pak pod ni dokáže narvat i jemnější tmavě šedou prošívanici. Nejedná se o těžkou zbroj, potřebuje se pohybovat hbitě a rychle. Pod obojím má tmavě šedou tuniku s upnutymi rukávy a temně, nevýrazně zelené kalhoty. Boty vysoké ke kolenům, tmavě hnědé a též rukavice a natepníky v případě, že má prošívanici, aby jí rukávy nepřekážely při střelbě. Kožená v téže barvě kápě dlouhá po lokty a obepínající její tvář tak, aby ji trošku chránila a zároveň nepřekážela v boji a hlavně střelbě. Šperk na čele je magický, chrání ji před magickými útoky. Není extrémně silný, ale magický útok o malinko zmenší (protože je proti magii jinak celkem bezbranná), patří v tomto směru ke slabším amuletům. Za to je ale silný v tom směru, že ji hůře mohou vystopovat. Věci nosí navěšené na páscích kolem pasu nebo v ranci. Doma, v Cidaru nosívá šaty a užívá si tak občas i své ženskosti.

Tarkin - 29. dubna 2017 14:12

soukromá zpráva od Tarkin pro Tak jdeme na to "Klid, král se o tom nedozví." Řeknu trochu konejšivě. Nějakou dobu ho pak poslouchám. "Dobře setkáme se v té osadě a přines mi přesné rozkazy co mám dělat, jinak bychom se mohli snadno přehnátnout. Vzkaz nebude třeba, jistě to stihneš. Hodně štěstí." Pak vyrazím k tomu obchodníkovi zrovna má zákazníky, počkám až odejdou a pak přijdu ke stánku. "Potřebuji s vámi mluvit o samotě, naléhavě." Je jedno jestli poslechne nebo ne, stejně mu to řeknu. "Byla tu skupinka dobrodruhů, zaklínač, žena a dva lidé. Koupili si u tebe mapu, potřebuji vědět co měli v plánu kam šli a podobně ale prosím, když nebudeš lhát, bude to pro nás oba příjemnější, když se tvoje informace ukáží jako užitečné, nebudeš škodný ani ty."

Vypravěč - 29. dubna 2017 22:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Obchodník Hans Torik, 24. apríl 1112 Tarkin Obchodník sa zarazí. Netuší kto si a trochu znervóznie. Nerozumie prečo sú tieto informácie pre teba tak dôležité, ale nechce skúšať tvoju trpezlivosť a tak ti povie čo vie. "Pane, je tomu už pár dní. Stretol som ich keď som vchádzal do Toriku, oni ho práve opúšťali. Tlačil som voz s tovarom a rozprával som sa s jedným zákazníkom. Zastali sme pár stôp od nich a ja som mu ukazoval svoj tovar keď nás v tom vyrušilo to dievča. Malo pomaľovanú tvár. Pozrela na veci vo voze a rozhodla sa kúpiť tú mapu. Bola prázdna ale podľa mňa len bola uzamknutá kúzlom. Tie veci sú z elfských ruin zo severu, z Amon Agnaru. Oni tam určite mali nejaké kúzelné vecičky. Óoo aby som nezabudol, neviem či vám to na niečo bude ale kúpila si ešte mešec v ktorom boli runové kamene. Druh kameňa vám nepoviem, taký som ešte nevidel. Pravdupovediac, nevedel som koľko si za to mám pýtať ale nejak sme sa už dohodli. To je všetko, nič viac vám k tomu neviem povedať. Nezdôverila sa mi kam idú ani prečo to kupovala."

Tarkin - 30. dubna 2017 00:29

soukromá zpráva od Tarkin pro Čas vyrazit. Dlouho a pozorně obchodníkovi naslouchám, takže magicky uzamčená mapa a runové kameny? Velmi zajímavé. Poprvé zapochybuji že bych je v případě nutnosti dokázal sejmout sám. Obchodník pravděpodobně jen prodal věci co sebral ve starých elfských ruinách. "Dobře děkuji za informace." S těmi slovy mu hodím malý měšec, peněz mám docela dost. Následně se vrátím do hospody pro koně a zbylé věci, pak vyrazím přímo do té osady.

Kyra z Vlčích hor - 30. dubna 2017 20:44

Záchrana Levonský les, noc Slyšela jsem boj. Padnutí jednoho těla, dalšího. Jen jsem doufala, že to jsou utopenci. Třetího, … S nadějí v očích jsem zvedla svůj pohled od země. Oddechla jsem si když jsem viděla Cassiuse, Elrika i Nicolase. V utopencích, kteří ještě před chvílí byli na nohou, jsou šípy. Pomalu jsem zvedala své unavené tělo. Dlužíte mi pět stříbrných. Otočila jsem se k ženě, která tuto větu pronesla. Byla to elfka s plavými vlasy. Na její otázku jsem zatím neodpověděla. "Děkujeme ti." Pronesla jsem tiše. "Přijmi místo u našeho ohně." Pokynula jsem rukou. Zápach tu byl hroznej, ale u ohně bylo sucho a dalo se schovat před deštěm. Sama jsem se nejistým krokem k ohni vydala abych se posadila tak blízko jak to jen šlo. Chci spát. "Kdo jsi?" Zeptala jsem se nakonec.

Isylraeth - 01. května 2017 14:33

Tak trochu nepořádek Levonský les, noc bez baboček, 22. duben 1112 Kyra a ostatní Promluví na mě ta žena a já si vzpomenu na slova Řádu. Teda konkrétně Elizabeth. Že tam bude pomalovaná čarodějka. Sundám si kápi, takže mě uvidí v celém mém zjevu. Je to lepší. Prolamuje to ledy líp než být neustále zahalená. Promluví na mě. Jenom nadzvednu obočí a mávnu rukou. "To je v pohodě. Štěstí," pokrčím rameny zatímco jdu k ohništi. Nejsem chvástavá. Vidím, že je ta čarodějka unavená. Chytím pevně její paži, když se ukládá k ohništi. Aby nespadla do ohně. Může cítit, že mám opravdu velkou sílu. Ono je to tím, že mám ráda adrenalin a hlavně boj zblízka. I když jsem s lukem taky jedno tělo. Pomůžu jí se posadit. Ptá se mě, kdo jsem. "Ah! no jo! Vidíš!" plácnu se do čela. Dojdu k Milirovi a přivážu ho, na volno ke stromu. Vytáhnu z brašny bulu, pečeť, a podám čarodějce listinu. Visí na ní bula Řádu. "Mám ti to prý ukázat. Řád mě posílá, abych se k vám připojila," mluvím k ní, "Jsem Isylraeth." Mluvím nahlas, aby mě slyšeli i chlapi. Než ale cokoliv kdokoliv stihne, nasadím si kápi a vyjdu do deště, abych dala těla utopenců na jednu hromadu dál od nás a vzala si svoje šípy a možná i nějaký ten stříbrňák. Déšť pomalu eliminuje puch a osvěžuje krásně vzduch. Smývá špínu. Navíc sám les a tráva voní svěže, když prší. Takže počítám s tím, že brzy tu bude příjemně. A jestli mi chlapi nepomůžou s těly, dám jim to pak určitě pořádně sežrat.

Vypravěč - 01. května 2017 20:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro List Levonský les, noc 22. apríl 1112 Kyra Drahí členovia družiny, osud nám zavial do Toriku elfku, o ktorej si myslíme, že vám padne vhod. Príjmite ju medzi seba ako rovnocenného člena vašej skupiny. Toto nie je prosba ale príkaz nakoľko sme s ňou uzavreli zmluvu. Alisa //List dala Isyl tebe, preto ho preposielam práve tebe, ale nie je tajný, kľudne ich môžeš oboznámiť s obsahom

Kyra z Vlčích hor - 03. května 2017 19:42

Úklid Levonský les, noc Ráda přijmu pomoc od Isylraeth, kdy mi pomůže k ohni. Když mi podá listinu, pozorně si ji přečtu a u toho pokývu hlavou. Vítaná pomoc. Listinu sroluji a podám ji zpět nové člence naší družiny. "Cassiusi, Elriku, Nicolasi." Oslovím muže dostatečně nahlas aby mě slyšeli. "Přivítejte mezi námi Isylraeth." Řeknu s úsměvem na rtech, přesto je stále znát únava. "Dle této listiny je právoplatným členem výpravy, jako každý z nás. Tak praví Řád." Malou chvíli na to se zadívám do ohně, ráda bych pomohla s úklidem, ale mám pocit, že by mi spíš zase museli pomáhat k ohni. Přesto, když se dívám jak se těla pomalu odklízí, připadám si taková… nevyužitá. Opatrně jsem se proto zvedla abych alespoň nasbírala nějaké dřevo navíc. Kapky deště mi stékaly po tváři. To mokré dřevo, které se mi podařilo nanosit jsem rozložila v blízkosti ohně aby alespoň trochu vyschlo, než je přiložíme. Potom už jsem si rozložila na vhodném místě blízko ohně deku, kde si můžu klidně odpočinout a rovnou i složit hlavu. "Jmenuji se Kyra." Představila jsem se opožděně Isylraeth až byla zpět u ohně. "Řekni mi, mimo to že velmi dobře ovládáš svůj luk, co ještě umíš?" Zeptala jsem se zvědavě. "Nejste někdo zranění?" Zeptala jsem se Cassiuse, Elrika i Nicolase na jejich stav po boji než se mi dostalo odpovědi od Isylraeth.

Cassius - 08. května 2017 21:03

Nečekaná pomoc Levonský les, noc Elrik, Kyra, Nicolas, Isylraeth Podařilo se mi šikovně uhnout jednomu z utopenců a změnit svůj postoj tak, abych byl přímo ke svému protivníkovi a nikomu navíc nevadil v boji. Smrad se různě mísil. Ať už z utopenců, nebo z Nicolasovi snídaně. Chvíli to i vypadalo, že se z této patálie nakonec dobře dostaneme. A tento pocit byl nakonec pravdivý, když se nám dostalo pomoci od nějakého lučištníka, který mi sebral můj zářez a taky mnoho dalších. Načež navazovala věta o 5 stříbrných. ,,Střílet lukem ze zálohy umí každý. Taky bych si mohl vzít kuši, jít několik kroků dozadu a střílet šipky zatímco zbytek skupiny bude umírat.'' Nemohl jsem si nedovolit rýpnutí. ,,Každopádně tvoje pomoc přišla vhod.'' Složil jsem aspoň nějaké díky, schoval svoji šavli a vydal se k ohništi, kde poté probíhala nová konverzace. Takže poslána řádem, jako další člen výpravy. Třeba to nakonec nebude tak špatný. Sednu si k ohništi a pozorně naslouchám všemu, co se řekne. ,,Zdravím Isylraeth. Moje jméno je Cassius Bloodsign.'' představím se a ukážu na Elrika. ,,Tohle je Elrik. Náš arogantní zaklínač a napůl ženský herec. Kdyby po tobě za nějakou prosbu požadoval stříbrné, ignoruj ho. Zranění vypadá to že nejsou. Když nepočítáme zničené kalhoty a Nicolasovu pochroumanou důstojnost. Jdu se porozhlédnout po okolí, jestli tu ještě někdo, nebo něco není.'' domluvím, zvednu se a jdu prozkoumat okolí 50 metrů od ohniště.

Vypravěč - 14. května 2017 10:12

Vlci Levonský les Cassius, Kyra, Isylraeth, Elrik, Nicolas Stále prší a vonku je čoraz väčšia zima. Kým sa ostatní zohrievajú pri ohni a snažia sa udržiavať konverzáciu, Cassius sa rozhliada po okolí. Netrvá dlho a o chvíľu sa dostane na druhý breh rieky, odkiaľ priplávali utopenci. V jednej časti sú totiž obrovské balvany, po ktorých sa dá ľahko prejsť po vode na druhú stranu. Chvíľu sa tam moce keď v tom zahliadne obrysy čohosi veľkého. Pripomína to akúsi kôpku bordelu. Smrdí rovnako ako utopenci a keď sa v nej Cassius trochu prehrabne, nájde tam hnijúce handry, kosti, celkom čerstvý pozostatok nebožtíka, nejaký ten peniaz (4 strieborniaky) a iné nepotrebné haraburdy. Blíži sa polnoc a vysoko nad lesom svieti v celej svojej kráse biely mesiac. Všetko sa zdá byť v poriadku až do chvíle, kým skupinka nezačuje príšerné zavíjanie. "Vlci?" Elrik zbystrí ale niečo sa mu nezdá. "Podobá sa to na vlka ale buď je to druh vlka, ktorého nepoznám, čo je nepravdepodobné alebo je to čosi iné." Zavíjanie je hrozivé a smečka sa zdá byť mnoho početná. Zvuky znejú z druhého konca lesa smerom k Dolnej Lesnici, kam sa chystáte ako náhle si trochu oddýchnete. Možno by bolo múdrejšie vyčkať na prvé slnečné lúče kým sa vydáte znovu na cestu. Do rána prestane pršať. Nad lesom sa vznáša opar a slnko postupne ohrieva vzduch.

Bimba - 01. července 2017 16:26

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Isylraeth - 01. července 2017 23:06
	Nerušit. Asi jedeme na zkouškový a prázdninový režim...

Tarkin - 03. července 2017 08:54
	Souhlas. Nerušit

Bimba - 04. července 2017 18:46
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba

Nicolas - 10. července 2017 16:59

Příjemná procházka nočním lesem Lenovský les Útok topivců jsem zdárně přežil. Jak? Těžko říct. Hlavní je, že jsem naživu. Dokonce ani Cassius se mě nesnaží zabít. A to jsem mu pozvracel boty. Náhle se odněkud ozval hlas. Leknutím jsem skoro nadskočil. Nechybělo málo a moje kalhoty by nebyly jenom od zvratků. Seděli jsme u ohně a záhadný hlas se změnil v osobu, přesněji v ženskou osobu, která podala Kyře nějakou listinu a představila se jako Isylraeth. Prý ji poslal řád aby se připojila. "Z-z-z-z-dravím. J-j-jmenuji s-se N-n-ni-k-kolas-s." vykoktám ze sebe a v duchu si povzdechnu. Zase to blbý koktání... Vzhledem k tomu, že jsem si pozvracel kalhoty jsem se rozhold, že si je půjdu vyprat. Což se ukázalo jako ten nejstupidnější nápad dne. Vzal jsem si meč, náhradní kalhoty a došel jsem k řece, šel jsem nějakou dobu doleva, abych měl soukromí (a abych nevyděsil své společníky). Když jsem se ocitl dostatečně daleko - zhruba nějakých 100 metrů - opatrně jsem se přiblížil k vodě a v očekávání, že mě něco stáhne pod hladinu jsem zjistil, že se nic takového nestane. Sundal jsem si proto kalhoty, ponořil jsem je do ledové vody a začal je prát. Uběhlo asi 15 minut, když jsem byl konečně spokojen s výsledkem. Ruce jsem měl zmrzlé, necítil jsem prsty. Do toho ještě pršelo a promoklo mi oblečení. S odevzdaným výrazem s vyhlídkou na rýmu či dokonce nachlazení jsem si oblékl náhradní kalhoty. Nebo přesněji pokoušel jsem se, ale noha mi uklouzla na hladkém mokrém oblázku a já sebou plácl do řeky. Byl to docela šok, přestože pršelo a byla zima. Řeka byla chladnější. Na vteřinu jsem byl omráčen takovou změnou teploty. Naštěstí jsem se vzpamatoval a začal se potácet na břeh. Naneštěstí mě chytla křeč v levé noze zrovna když jsem na ní stál a přesouval pravou nohu dopředu, což vedlo k nevyhnutelné věci. Zase jsem se natáhl do vody. Nakonec se mi podařilo vyhrabat se na nohy a doklopítat ke břehu. Celé oblečení mám mokré, studí a já začínám kýchat. Chladná voda a kýchání mě připravilo o spoustu sil. Rychle seberu své věci a klusem běžím zpátky k ohni, abych se ohrál a nechal si usušit oblečení. Ještě jsem ani nedošel k ohni, ani jsem nepocítil závan tepla, když vzduch prořízlo vytí. Nejspíš to způsobilo to mokré oblečení, ale naskočila mi husí kůže. Dokonce ani zaklínačskej panáček si není jist, jestli to je vlk či nikoliv. Naštěstí pro mě jsme počkali do svítání, než opět vyrazíme na cestu. Mezitím si nechám nad ohněm usušit kalhoty. Snad mi neshoří...

Kyra z Vlčích hor - 20. srpna 2017 12:31

Noční odpočinek Levonský les Cassius, Elrik, Nicolas, Isylraeth Nevydržela jsem příliš dlouho vzhůru. Únava mě přemohla a víčka se mi zavřela rychle. Stihla jsem akorát povytáhnout deku až po bradu, zaslechnout praskání dřeva které hořelo v našem ohništi, dopadání kapek a hlasy ostatních. Nevnímala jsem jestli mě někdo oslovil nebo ne. "Ne!!!" Vykřikla jsem z plného hrdla, to když mě probudili vlci. Zděšeně a křečovitě jsem se rozhlížela kolem sebe a srdce mi prudce bušilo. Když jsem se podívala na tváře ostatních a zjistila, že tady žádná vlci nejsou, pomalu jsem se uklidnila. Oči mi spočinuly na poskakujících plamíncích ohně. Deku jsem si přitáhla blíž k sobě a v dlaních ji pevně svírala. Nyní mi to trvalo o něco déle, ale znovu jsem usnula. Spánek ale nebyl tvrdý a pořád jsem se přetáčela z jednoho boku na druhý. ………. Brzkého rána jsem vstala abych rychle přešla k řece opláchnout si alespoň obličej, trochu se osvěžila. Nechtěla jsem na tomhle místě trávit víc času než bylo potřeba. Naházela jsem své věci do vaku a pospíchala ke svému koni na kterého jsem nasedla. "Pomalu pojedu po téhle cestě dál." Ukázala jsem rukou svým společníkům směr. "Snadno mě dostihnete." Snad to byla nerozvážnost, ale nepočkala jsem a skutečně se dala na cestu. Volným, klidným tempem.

Vypravěč - 01. října 2017 20:04

Vlci Levonský les, približne 3 hodiny ráno Cassius, Kyra, Isylraeth, Nicolas Z biedneho spánku vás vyrušil krik - ľudský. Vytie bolo počuť o dosť bližšie. Niektorí z vás boli schopní rozoznať hlasy vlkov a určiť tak početnosť svorky na viac ako 10 členov. Dážď medzitým ustal a keď ste sa rozhliadli okolo seba, zistili ste, že Elrik s vami nie je. Možno ten hlas patril jemu a možno patril niekomu koho šiel zachrániť. Možno si len odbehol hlbšie do lesa vybaviť isté potreby a možno sa na vás a na celú výpravu vykašľal... Po chvíli vytie ustalo a lesom sa tiahlo ticho prerušované len šumením lístia. Vlci sa vzdialili... Čo spravíte? Počkáte do rána, pôjdete hľadať Elrika, vydáte sa hneď na cestu?...

Kyra z Vlčích hor - 02. října 2017 20:24

Vlci Levonský les, přibližně tři hodiny ráno Cassius, Nicolas, Isylraeth Ne. Ne. Ne! Prudce jsem otevřela oči. Spánek už tak za nic nestál a když jsem se vzbudila podruhé, myslela jsem že se mi vrátila moje noční můra. Cítila jsem na čele studený pot. Byla jsem ale pořád v lese u ohně. Mezi ostatníma lidma z naší malé výpravy. "Kde je Elrik?" Zeptala jsem se tiše. Snad abych nepřivolala vlky kteří byli čím dál blíž, možná z únavy. Jen na zlomek se mi vrátily myšlenky na moje nejbližší. Naprázdno jsem polkla. Najednou bylo ticho. Bez odpovědi, bez vytí vlků. Jenom vítr mezi stromy. Pořád jsem k sobě tiskla deku pod kterou jsem spala. "Já chci pryč." Řekla jsem polohlasem. "Hned!" Začala jsem dávat své věci do vaku.

Vypravěč - 23. října 2017 22:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vlci Levonský les, přibližně tři hodiny ráno Kyra Nie si sama koho krik zobudil. Isyl sa vybrala do lesa aby hlbšie preskúmala jeho zdroj. Keď zmizla v tme, začuli ste z opačnej strany akýsi lomoz. Okamžite ste otočili hlavy tým smerom a Cassius pomaly vykročil ku kríkom, ktorých konce sa ešte stále jemne kolísali. Roztrasený Nicolas držal meč v ruke a zreničky mal širšie ako kedykoľvek predtým. Počula si jeho dych a studený pot, ktorý mu stekal po tvári sa zaleskol v žiare mesiaca. "Aaau, čo to kurva...", skríkol Cassius keď na neho vybehla spoza kríkov akási mršina pripomínajúca vlka. Povalila ho na zem a ako sa snažil chrániť si tvár rukou, kusla ho do nej. On jej druhou rukou zapichol dýku pod rebro dúfajúc, že zasiahol aspoň nejaký dôležitý orgán. Vlčica zaskučala a on ju prevalil na bok. Vytiahol dýku a bodal znovu a znovu...až bol celý postriekaný krvou. Medzitým zvádzal Nicolas svoj boj s mladým vlkom. No neúspešne. Vlk bol silný a kým stihol zareagovať, pohrýzol ho do krku a potom aj do brucha. Celé mu ho potrhal až sa odtiaľ vyliali jeho vnútornosti a pôda okolo neho nasiakla jeho krvou. Meč pustil skôr ako ho stihol použiť. Bol okamžite mŕtvy. Ale aspoň to mal rýchlo za sebou. Síce si sa mu snažila pomôcť mágiou, ale už bolo neskoro. Vlk sa otočil k útočiacemu Cassiusovi. Ten bol však zranený a silno krvácal. Vlčica mu odhryzla značnú časť ruky a tak bol pre vlka slabým protivníkom. V diaľke si počula prichádzajúcich vlkov. Ich zavíjanie bolo ako z tvojich nočných môr. Ale tentokrát bolo ozajstné. Rýchlo si sa spamätala, keď sa ti mladý vlk pripomenul vrčaním. Stál nad Cassiusovou mŕtvolou a z huby mu kvapkala krv. Vyzeral akoby bol besný, zmyslov zbavený, plný nenávisti a hľadel ti priamo do očí. Zrazu ťa premohol pocit, že ten pohľad nepatrí vlku, že pod jeho kožou sa skrýva ktosi iný. Prekročil nevládne telo tvojho spolubojovníka a pomalými ale istými krokmi sa vydal smerom k tebe. Postupne zrýchľoval až napokon skočil...

Kyra z Vlčích hor - 25. října 2017 19:17

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Vlci Levonský les, přibližně tři hodiny ráno Než se mi dostalo od kohokoli odpovědi, než jsem stihla nasednout na koně a odjet někam pryč z tohoto místa, začalo se něco dít. Oči mi těkaly z místa na místo, kamkoli odkud byl právě slyšet nějaký zvuk. To ne, ne, ne, ne. To není možný. Srdce mi znovu tlouklo jako splašené. Opět. Poslední dobou to bylo častěji než je zdrávo. Všechno se stalo tak strašně rychle. Nemohla jsem se pořádně soustředit. Dívala jsem se na Cassiuse a stála jako přikovaná. Pohled mi ve zlomku vteřiny padl na Nicolase. Chtěla jsem mu pomoct. Tak moc. Až bylo pozdě. Koně za mnou ržáli a cukali sebou. "Nicolasi." Vydala jsem ze sebe téměř neslyšným hlasem když to měl za sebou. Couvala jsem pomalu ke svému koni. Hlavou jsem prudce otočila za sebe když jsem slyšela další vlky. Když mi pohled padl zpět ke Cassiusovi… Bylo pozdě. Zdá se, že jsem selhala. Do očí se mi draly slzy. Ale… Najednou to byl pohled z očí do očí. Z očí krvelačné bestie do očí její oběti. "Prosím." Udělala jsem malý krok zpět. "Nech mě být." Jako by mě snad mohl slyšet. Blížil se ke mě. "Hagyj békén!" Zvedal se mi hlas. "Adj nekem erőt!" Byla má poslední slova když jsem vztáhla dlaň k nebi. Vlk skočil. Pravou ruku jsem vymrštila proti té bestii jako bych po něm snad něco házela. Hlavu jsem od něj odvrátila. Nechtěla jsem se mu dívat do očí ve své poslední chvíli. I když jsem měla zavřené oči, bylo znát, jak záblesk protrhl černočernou tmu. Nevnímala jsem ani svůj dech. Chtěla jsem pouze ke svému koni a být pryč.

Vypravěč - 28. října 2017 15:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vlci Levonský les, přibližně tři hodiny ráno Svetlo prebyslo tmou a nachvíľu akoby sa zastavil čas. Podarilo sa ti bleskom zasiahnuť vlka, ktorého odhodilo dozadu ale bola si vyčerpaná a vystrašená natoľko, že ti to zobralo silu a kúzlo bolo slabé. Pre vlka to neznamenalo smrtiaci úder, ale aspoň si nadobudla nejaký čas na útek kým sa zranený vlk spamätal z úderu. Nemala si čas oplakávať mŕtve telá tvojej družiny a ani chuť hľadať v nepriehľadnom lese strateného Elrika a Isyl. Teraz si bola úplne sama a rozhodnutie čo najrýchlejšie újsť ti mohlo zachrániť život. Jedno bolo isté, najbližšie útočisko bolo pre teba za lesom - Dolná Lesnica bolo miesto, ktoré ti mohlo poskytnúť úkryt prd krvilačnými beštiami.

Vypravěč - 28. října 2017 15:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nečakaný nález Levonský les Opustil si Torik a bezpečie, ktoré bolo za jeho hradbami. Okamžite si sa vydal na cestu a prechádzal si cez Levonský les. Tvojmu oku ale neunikli stopy viac početnej skupiny, ktoré odbočili z cesty a smerovali hlbšie do lesa. Doviedli ťa až k miestu, ktoré vyzeralo ako malé táborisko. Vyhasnutý oheň, dve mŕtve telá chlapov a jedno nahé, schúlené, mŕtve telo ženy. Bola dopichaná, zrejme dýkou, ktorá ležala vedľa nej. Jeden z mužov mal rozhryzený krk a brucho. Jeho vnútornosti vytiekli von a stali sa potravou pre muchy a červy. Druhý muž mal rozhryzenú ruku a takisto aj krk. Bol celý od krvi ale viac vcelku ako ten predošlý nešťastník. Mal však zakrytú tvár šatkou. Vykúkali spoza nej len jeho mŕtve oči. Mal si dojem, že ti je odniekiaľ povedomý a tak si mu šatku stiahol. Po chvíli si si uvedomil kto to je. Muž, ktorý pred mnohými rokmi zabil tvojho priateľa a chystal sa zabiť aj teba. Muž, ktorý vtedy ochraňoval Elizabeth - jej vtedajší milenec. Sú to už roky ale jeho tvár si si pamätal akoby to bolo včera. Chcel si ho zabiť. Nájsť ho a rozštvrtiť, pomstiť tak svojho priateľa. Ale niekto ťa predbehol. A z tvojej pomsty už neostalo nič. Už len nenávisť voči Elizabeth. Boli tu aj stopy koní, ale tie sa isto rozutekali. Nenašiel si ani jedného. Blížilo sa poludnie a čím viac hrialo slnko, tým viac si cítil ten mrtvolný puch. Už si sa chystal opustiť toto hrozné miesto, keď si v tom začul šuchot lístia a vrčanie. Spoza kríkov sa vynoril mladý ale silný vlk.

Kyra z Vlčích hor - 29. října 2017 05:53

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Vlci Levonský les, přibližně tři hodiny ráno Potácela jsem se ke svému koni. Nohy se mi sotva pletly, ale hnala mě touha. Chtěla jsem žít a dokončit svůj úkol který jsem si dala. Neohlížela jsem se za sebe. Ani v nejmenší myšlence mě nenapadlo se ohlížet, podívat se na tu bestii. Měla jsem štěstí v tom, že už jsem měla své věci připravené a upevněné k sedlu. No tak! Prsty se mi třásly když jsem odvazovala koně od stromu. K sakru! Napoprvé se mi nezadařilo. Ani ze mě nevyšel žádný vítězoslavný pokřik když se mi hned na další pokus podařilo svého koně uvolnit. Nevím jak, snad jen silou vůle se mi podařilo dostat do sedla a uhánět pryč z tohoto prokletého místa. Koně jsem hnala jako bych ho chtěla uštvat. Nevnímala jsem drobné větve které mi bičovaly obličej, kde mi jistojistě zůstal nějaký drobný šrám. Nakonec jsem se přece jen otočila. Nic jsem neviděla, ale to neznamenalo, že nebezpečí pominulo. "Dolní Lesnica." Zamumlala jsem pro sebe když jsem spatřila první stavení. Jela jsem k němu. Hlava mi začala klimbat. Byla jsem vyčerpaná, úplně. Oči se mi zavíraly.

Tarkin - 11. listopadu 2017 22:02

soukromá zpráva od Tarkin pro Stopa Levonský les Sledoval jsem stopu oné skupiny, se Edrikem jsem byl domluven na srazu, ale to neznamená že jsem si něco nemohl zkusit sám... Našel jsem malé tábořiště a tam těla, zjevně od té výpravy, Dva muži a jedna žena, ženu a jednoho z nich jsem prohlédl jen zběžně, abych se podíval jestli u sebe nemají něco co by se mi mohlo hodit... Ale toho třetího... Po tom co jsem mu sundal masku jsem se neudržel a kopl jsem do mrtvoly, jsem samotář, nemám moc přátel a Tirion byl z té hrstky, nejstarší a nejlepší a tenhle parchant zavinil jeho smrt... Chtěl jsem ho zabít, moc jsem chtěl, ale nyní mi zbývá jen Elisabeth... Však i na ní dojde a ta zemře mou rukou... Viděl jsem i stopy koní, ale vzdal jsem naděje na pronásledování, ti budou dávno pryč, v tom se objeví vlk, nemá u sebe smečku, takže je to buď past, nebo je to vlk samotář, tak jako tak, pošlu na něj mentální nápor, co by ho měl přesvědčit, že má před sebou silnějšího protivníka, následně tasím a nasednu na svého koně....

Vypravěč - 11. listopadu 2017 22:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dolná Lesnica predpoludnie Obloha sa postupne vyjasnila a kým si došla do osady, slnečné lúče ťa už stihli trochu ohriať. Napriek vízii krásneho dňa vyzerali tváre miestnych ľudí smutne a vydesene. Ako si popri nich prechádzala, počula si ako sa zhovárajú o vlkoch. Niektorí plakali a držali mŕtve telá svojich milovaných v náručí. - "Prekliati vlci...", mladá žena oplakávala svojho muža a kričala do prázdna. - "To nie sú obyčajní vlci Marta", pristavil sa k nej okoloidúci starec. "Žijem už viac ako treba a počas svojho života som v lesoch stretol pár vlkov, síce málo ale stačilo to na to, aby som mohol tvrdiť, že títo sa správali veľmi zvláštne." Žena sa na neho pozrela so zaslzenými očami. Starec jej položil ruku na rameno a potom odkráčal. Po chvíli si sa dostala pred malú krčmičku. Drevená chajda bola malá, nebola ako luxusný hostinec v meste ale aj tak to bolo pre teba čosi ako oáza na púšti.

Kyra z Vlčích hor - 12. listopadu 2017 18:24

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Dolní Lesnice Dopoledne Sama jsem se před několika hodinami dostala ze spárů téměř jisté smrti. A teď.. byl to smutný a unavený pohled. Pomalu jsem projížděla kolem všech těch lidí a sledovala jejich utrpení. Přesně to stejné kterým jsem si prošla. Stejně jsem ale byla ráda, že jsem tady. Jiskřička naděje pro mé unavené tělo. I to, že tady je malá hospoda mi udělala radost. Sesedla jsem ze svého koně. Zahlédla jsem pacholka který tady jistojistě pracoval. "Chlapče!" Zavolala jsem na něj. "Tady máš." Podala jsem mu drobnou minci. "Postarej se prosím o mého koně." Který si právě odfrkl. Vzala jsem si ještě své věci. Nejsou to obyčejní vlci. Vzpomněla jsem si na větu toho starce. Měl pravdu. To už jsem vzala za kliku hospody abych vešla dovnitř. Nezamířila jsem ani k volnému stolu, ale přímo k výčepu. V břiše mi zakručelo. V hrdle jsem měla sucho a byla jsem rozhodnutá vzít jakýkoliv pokoj který bude k mání. Přikývla jsem na pozdrav. "Prosím, co máte k jídlu a pití?" Zeptala jsem si polohlasem. "Taky bych ráda volný pokoj." Můj pohled se dožadoval kladné odpovědi na všechny otázky.

Vypravěč - 17. listopadu 2017 11:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Krvavý tanec s vlkom Levonský les Vlk cúvne a chvíľu to vyzerá, že máš vyriešený problém. Potom sa však rozbehne, skočí na tvojho koňa a zakusne sa mu do boku. Kôň sa splaší a vyhodí ťa zo sedla. Uteká hlbšie do lesa a ty čelíš rozzúrenému zvieraťu. Takto si si to nepredstavoval, no čo už. Niektoré dni sú viac na hovno, niektoré menej. Aspoň máš príležitosť si trochu zašermovať. Ako sa staviaš zo zeme, vlk po tebe skočí a škrabne ťa do ramena. Potrhá ti krásny plášť a cez dieru sa vyleje trochu krvi, ktorá vsiaka do látky. //nezabúdaj hádzať kockou či už ide o boj alebo mágiu

Vypravěč - 17. listopadu 2017 12:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dolná Lesnica krčma, dopoludnie Krčma bola poloprázdna, veď kto by v nej dopoludnia vysedával. Bolo tu len pár pocestných, ktorí sa rovnako ako ty zastavili na malý oddych. Krčmár bol zavalitý s okrúhlou priateľskou tvárou. Keď ťa zbadal, spojil si ruky ako keď sa starena modlí a zabedákal: "Bože dievča, čo sa ti stalo. Odpusť, ale vyzeráš unavene a strhane. Voľnú izbu nemám, ale ak počkáš, tak poobede by sa mali dve izby uvoľniť. Ich majitelia sa chystajú do Toriku. No len či tam dôjdu. Máme teraz problémy s vlkmi a vyzerá to tak, že sa zdržujú v Levonskom lese." Krčmár rád rozpráva a tak pokračuje. "Sú to kupci z Eldamaru z toho južného. Ozaj, vraj kráľ Arthur dal zavrieť hranice. Bez priepustky sa nik nedostanete ani tam ani odtiaľ. Šialenec. Kto by do takej krajiny dobrovoľne cestoval. Ten kráľ je obyčajný vrah. Už tadiaľ prechádzalo pár elfských rodín, ktoré utekali pred jeho krutosťou." Po chvíli sa spamätal, keď videl, že každú chvíľu omdlieš hladom a tak ti vymenoval jeho ponuku jedla a pitia. Keď si si objednala, odkráčal do kuchyne pripraviť jedlo.

Kyra z Vlčích hor - 17. listopadu 2017 22:06

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Dolní Lesnica krčma, dopoledne "Já…" Sotva jsem otevřela pusu abych hostinskému odpověděla na jeho otázku, co se mi stalo. Pokračoval dál. Rty se mi zase sevřely a unaveně jsem hostinskému naslouchala dál. "Počkám." Už aby bylo po obědě. "Přišla jsem z Levonského lesa." Odpověděla jsem nakonec a myslím, že tím se vyjasnila i další otázka hostinského co se mi stalo. U sedmi pekel! Zaklela jsem když se k mým uším doneslo, že do Eldamaru kam mám namířeno potřebuju nějakou prokletou propustku. Pohled se mi na malou chvíli stočil na hosty kteří zde právě byli, chtěla jsem se podívat kteří lidé by mohli být těmi kupci. Vybrala jsem si horké mléko a velký kus sýra s čerstvým chlebem. "Děkuji ti." Neměla jsem příliš chuť si s někým povídat, ale musela jsem. Nemohla jsem si jít po obědě odpočnout a doufat že tady ti kupci ještě budou. A než bude jídlo připraveno, mám něco málo času. Pomalým krokem jsem si to namířila přímo ke stolu který jsem měla vyhlídnutý. K tomu stolu, co jsem předpokládala, že se jedná právě o kupce. "Omlouvám se že vás vyrušuji." Prohlédla jsem si pozorně osazenstvo stolu. "Mám namířeno do Eldamaru. Jižního. Prý odtud pocházíte." Odmlčela jsem se. "Dozvěděla jsem se, že potřebuji propustku. Řekněte mi, jak a kde ji můžu získat?" Tázavě jsem se podívala a čekala na odpověď.

Tarkin - 18. listopadu 2017 16:14

soukromá zpráva od Tarkin pro Vlk No, myslel jsem si že to dopadne jinak... Rozhodně jsem nečekal, že jen tak vystartuje a já skončím se škrábancem na rameni s mečem proti vlku... Ale což, dnešek je holt na hovno... Magii se mi používat nechce a já uvítám šanci si trochu zašermovat... Zkusím ho oklamat, ale nevím jak to bude fungovat, ale seknu mečem seshora a pak mu to stočím ke kolenům... 22% No, dnešek je vážně na hovno, uklouzne mi to na kluzkém blátě a meč mi vypadne z ruky, řeknu si že asi nemám moc času než na mě skočí a tam tak na něj pošlu blesk, aby nedošlo ničemu nepříjemnému... (98%)

Vypravěč - 28. listopadu 2017 15:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Krvavý tanec s vlkom Levonský les Meč síce leží pohodený v blate ale ty sa spokojne usmievaš nad vydareným kúzlom. Blesk nebol až taký silný (beriem do úvahy druhý hod 22, pre teba je 21 a vyššie úspech - viď. denník) ale stačil na to, aby odhodil a paralyzoval vlka. Po pár sekundách sa stalo niečo zvláštne. Ten vlk sa zmenil na človeka. Zrazu tam ležal nahý mladý muž, zdatný postavou ale s popáleninami od blesku. Žil. Pohľad mu skĺzol na meč, ktorý ležal medzi vami dvoma. Zdá sa, že adrenalín mu napomohol k tomu, aby sa napriek bolestiam postavil a skočil po meči. Jeho telo ho ale zradilo a spadol v kŕči na zem. Hľadel ti do očí a čakal čo spravíš. V tých predtým odvážnych očiach si zrazu videl strach. //inak mas tam 3 hody kockou 7, 22, 98

Vypravěč - 28. listopadu 2017 15:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dolná Lesnica krčma, dopoludnie Osadenstvo stola sa na teba dívalo ako na niekoho kto ich vyrušil. Mohla si cítiť ich pohľady na tvojej tvári - obzerali si tvoje ornamenty a potom sa pozreli na seba. No povedzme si pravdu, asi si v nich veľa dôvery nevzbudila. Ale niet sa čomu čudovať. Ľudia z južného Eldamaru nie sú zvyknutí baviť sa s čudákmi - teda s ľuďmi, ktorí vyzerajú podozrivo - majú špicaté uši, ornamenty po tele alebo sú veľmi malí vzrastom. Takých totiž ich kráľ veľmi rád vešia. "Nuž dievča", prehovoril jeden z nich, "priepustku dáva kráľ. Ak nemáš priepustku s kráľovskou pečaťou tak sa do krajiny ani z krajiny nedostaneš." Veľa ti teda neprezradil, hneď otočil hlavu k svojmu druhovi a pokračoval v jedle. "Každá priepustka je písaná na konkrétnu osobu. To aby sa s tým nedalo obchodovať", pokračoval druhý obchodník. "Neviem či by som na tvojom mieste radšej nezmenil krajinu, táto nie je veľmi bezpečná pre... No my ti bohužiaľ s priepustkou nepomôžeme." "Psst"...ozval sa zvuk z vedľajšieho stola. Sedel tam starec, ktorého si zazrela po príchode do dediny. Starec, ktorý rozprával o vlkoch miestnej žene oplakávajúcej svojho muža. Zdá sa, že ti chcel niečo povedať.

Tarkin - 29. listopadu 2017 17:51

soukromá zpráva od Tarkin pro //Házel jsem na mobilu, asi se mi ten první hod nezobrazil :( // Levonský les No tak tohle jsem taky nečekal, lykanotropa jsem neviděl už celé věky... Překvapí mě že i přes moje kouzlo se dokázal, nebo se alespoň pokusil dostat se k meči... Pomalu k meči dojdu a seberu ho, následně mu ho přiložím ke krku... "Kdo jsi? Proč jsi na mne zaútočil?? Poslal tě někdo?? Věř mi že pro tebe bude lepší když odpovíš..." Případně nebudu mít nejmenší problém ho zabít a když ho budu muset mučit, udělám i to...

Kyra z Vlčích hor - 30. listopadu 2017 20:01

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Dolná Lesnica Krčma, dopoledne Když si mě prohlíželi, připadlo mi to jako věčnost a popravdě, přepadla mě z nich jistá nervozita. Král dává propustky? Nadzvedlo se mi překvapením obočí. Sice jsem se s žádným králem dosud nesetkala, ale pramálo se mi chtělo věřit, že by se právě král tímto měl zabývat osobně. Musí se tam dát projít i bez propustky. Přece celá krajina nemůže být obehnaní zdí. Po další informaci od druhého muže mi hlavou blesklo, že král osobně přece jen propustky dávat nebude. Na osazenstvo stolu jsem mírně přikývla a přivřela oči. Jako poděkování. Beze slova jsem se chtěla vzdálit zpět na své místo. Psst. Pohled mi padl na staříka u vedlejšího stolu. Chvilku mi trvalo než jsem pochopila, že mi něco chce. Byly to jen dva, tři nebo možná čtyři kroky, přesto jsem pociťovala únavu víc a víc. Nezeptala jsem se. Odsunula jsem jednu židli od stolu tak abych se mohla posadit k němu a té ženě. Unaveně jsem se na ni podívala abych si vzpomněla na ty lidi, s kterýma jsme se vydali na výpravu. Sotva naše cesta začala… Vím jistojistě že dva už to mají za sebou a při troše štěstí se dva někde ztratili. Byla to spíš ale jen útěcha. Zas a znovu jsem si taky vzpomněla na svůj vlastní osud. Sklopila jsem hlavu a zadívala se do svého klína. Prsty jedné ruky jsem propletla s prsty druhé ruky a mačkala. "Je mi líto toho co se tady děje." Znovu jsem se na staříka a ženu podívala. V očích se mi zaleskla nejedna slza.

Vypravěč - 12. prosince 2017 20:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Krvavý tanec s vlkom Levonský les "Nikto ma neposlal. Som tu aby som pomstil Myrnu." Pozrel na nahú mŕtvu ženu a dodal: "Ty a tvoji kumpáni ste ju zabili." Sklonil hlavu k zemi a vykašľal krv. Zrejme bol náraz blesku tak silný, že mu spôsobil vnútorné krvácanie. Jeden z jeho životne dôležitých orgánov si to bohužiaľ odniesol. "Ja už nemám čo stratiť a nedlhujem ti žiadne vysvetlenie, vrah... Môžeš ma zabiť, ale moji druhovia ťa nájdu a pomstia mňa aj Myrnu. Postihne ťa rovnaký osud ako tých dedinčanov." Zasmeje sa, ale dusí ho pri tom vytekajúca krv z úst. // muž je natoľko slabý, že ak sa ho rozhodneš zabiť, nemusíš hádzať kockou....zomrie

Vypravěč - 12. prosince 2017 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dolná Lesnica Krčma, dopoludnie Žena bola celý čas ticho. Hľadela do stola a po chvíli sa zdvihla a odišla. Ostala si tam len ty a starý muž. "Neviem čo ťa ženie do tej krajiny, ale je cesta ako sa tam dostať aj bez priepustky. Pomôžem ti, ale na oplátku za niečo." "Zrejme si si po príchode do našej osady všimla smútočnú atmosféru, mŕtve telá a oplakávajúcich pozostalých. Napadli nás vlci. Je to už druhý útok za pár dní. Je to tlupa a útočia v noci alebo nad ránom. Neviem ako je to možné, ale po ich útoku sú niektoré domy vyrabované. Teda aspoň tie, kde bolo čo ukradnúť." Starec si odpije a utrie si rukou penu z fúzov. "Asi si povieš, že som starý blázon, ale ja si nemyslím, že sú to obyčajní vlci. Niečo sa mi na tom nezdá. Napadnuté boli aj susedné dediny. Akoby sa to nešťastie tiahlo z Vlčích hôr." Zrazu ťa chytí za ruku. "Ty si predsa prišla z lesa. Nevidela si tam niečo zvláštne? Skrývajú sa totiž práve tam."

Kyra z Vlčích hor - 13. prosince 2017 21:11

soukromá zpráva od Kyra z Vlčích hor pro Dolná Lesnica Krčma, dopoledne Dívala jsem se starci do očí a pozorně naslouchala tomu co mi říkal. Měl pravdu. Jistojistě to nebyli obyčejní vlci. Byť jen na malou chvíli, pohlédla jsem přece té bestii přímo do očí. Z Vlčích hor! Má mysl směřovala k mapě kterou jsem měla. Bylo tam přece vyznačené jedno místo v horách. Ale mohlo s tímto mít něco společného? Na malou chvilku jsem přestala staříka vnímat, ale jakmile mě chytil za ruku… Z úst mi vyšlo drobné heknutí. Lekla jsem se. Ty jsi přece vyšla z lesa. Neviděla jsi tam něco zvláštního? Skrývají se totiž právě tam. Byla jsem zpět a poslouchala jeho slova, kterým jsem z části přikyvovala. Naklonila jsem se ke starci a dala se do tichého vyprávění. Nestála jsem o to aby mě někdo slyšel, ale potřebovala jsem se vypovídat. „Byla jsem tam. Společně s dalšími lidmi. Nejdřív nás napadli utopenci které jsme pobili. Ale v noci jsme slyšeli vlčí vytí. Bylo to hrozivé. Běhal mi mráz po zádech. Netrvalo to dlouho a zaútočili na náš tábor. Viděla jsem kolem sebe lidi umírat při boji s těmi bestiemi. Někteří lidi se ztratili, ale nemyslím si že by byli ještě naživu. Jedný bestii jsem se dívala přímo do očí. Nebyl to obyčejný vlk.“ Zakroutila jsem hlavou ze strany na stranu. „Měla jsem štěstí že jsem se ke svému koni dostala rychle a podařilo se mi uprchnout.“ Nepopisovala jsem žádné další věci jak jsem utekla. „Myslím, že můžu nabídnout pomocnou ruku. Ale kdo jsi? Jakou mi dáš záruku že mi pak řekneš to co slibuješ?“ Letmo jsem se podívala jestli už hostinský nenese jídlo. „Můžu se vydat do Vlčích hor a zjistit víc, jestli máš na mysli tohle. Jen se potřebuji najíst a odpočnout.“ Na své způsoby jsem se až nezvykle rozpovídala. Možná mě hnala touha po pomstě a možnost návratu do Vlčích hor. Unaveně jsem si promnula oči. "Nebo chceš abych prozkoumala Levonský les?" Dodala jsem svou otázku.

Bimba - 01. února 2018 23:47

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 17. února 2018 16:26

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba