Naruto: New Era
hrálo se Denně
od: 18. února 2017 21:20 do: 01. července 2017 16:26
Dobrodružství vedl(a) Wraith
| |
NARUTO: NEW ERAVálka skončila před třemi lety, Narutovi již je 20 let a jeho vztah s Hinatou přerůstá zvolna v cosi víc. Sasuke se po dvouletém putování po světě vrátil do Konohy a zakládá rodinu se Sakurou. Hatake Kakashi převzal úřad Hokage a je tak již šestým v pořadí a ačkoliv ho tato role nikdy zvlášť nelákala tak si na ní velmi rychle a zdárně zvyká. Svět se po válce vrací do normálních kolejí a Aliance Shinobi se zdá být neotřesitelným garantem míru. Je to snad poprvé v dějinách světa shinobi, kdy se k budoucnosti vzhlíží s nadějí a důvěrou. Éra míru, kterou Naruto přinesl již vydává své první plody a spolupráce mezi shinobi vesnicemi, velkými i malými národy je slibným příslibem pro zachování tak těžce vydobytého míru. Ale život shinobi jde dál a tak se jak se blíží první poválečné chunninské zkoušky (těsně po válce se nekonaly kvůli nutnosti vesnic věnovat se plně obnově), které bude hostit Konoha, tak čeká nejmladší ročníky jejich první příležitost předvést se před generací jež vybojovala válku, že také za něco stojí. Ostatně i když je mír a hrozba jménem Akatsuki je odstraněna, tak hlavy vesnic sami vědí nejlépe, že pokud má být mír pevný musí být vesnice připraveny jej bránit a lecjaké hrozby existují vždy. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozloučil ses svým klientem - postarším mužem živícím se jako úředník feudálního lorda - kterého jsi doprovázel z Konohy do vzdálené Iwagakure no sato v Zemi země kam ho zaválo jeho povolání a vracíš se bohatší o 50 000ryo* (celkově dotyčný zaplatil 100 000ryo s tím, že půlku platil v Konoze a druhou půlku tobě až po skončení mise) což ti stačí bohatě na zbytek měsíce, který už je v půlce a také se vracíš bohatší o jednu C-rank misi zapsatelnou do tvé vlastní ninja-karty. Ne, že by to byl nějaký zázrak (řada chunninů má i B-rank či A-rank mise ve svých záznamech), ale tobě to stačí. Navíc na eskortování lidí jsi jako většina Inuzuků jako zrozený, protože díky zostřeným smyslům vlastním i tvého zvířecího kamaráda dokážeš vycítit nebezpečí dřív než nastane (obvykle tedy). Každopádně nemusíš domů spěchat misi jsi stihl splnit s předstihem takže po cestě zpátky se můžeš i někde v klidu zastavit. V podstatě jsou ve hře dvě možnosti, buď to vezmeš domů přes Takigakure no sato, kde se konají trhy v rámci nichž jsou i nejrůznější soutěžní klání mezi mistry cukráři a pochopitelně jsou mezi nimi i tací, kteří vyrábějí fenomenální lízátka. Druhá možnost je stavit se v Kusagakure no sato, kde se ve stejnou dobu koná výstava psů a samozřejmě se též soutěží v různých disciplínách. Vzhledem k tomu, že mezi hlavní výhry patří i "hora keksů" (zásoba pro mírně nenažraného psa na celý rok) tak ti je asi jasné co by z dvou akcí upřednostnil Kumaru. A nebo se můžeš na obé vybodnout a zamířit si to rovnou domů do Konohy a ušetřený čas využít k tréninku či k čemukoliv jinému. Ale je to na tobě samozřejmě. Iwagakure - Takigakure (3 dny cesty + 3 další do Konohy a počítej k tomu jednodenní pobyt na místě) Iwagakure - Kusagakure (3 dny cesty a počítej 2-3 dny s pobytem na místě) Iwagakure - Konohagakure (6 dní cesty) *1 Kč = 5 ryo |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Byla to tvá první mise třídy S... dokonce jediná, kterou snad za poslední měsíce Aliance Shinobi vypsala. Odměna za misi ve výši 1 000 000 ryo (1/2 patří ninjovi, 1/2 vesnici, 5ryo=1Kč) nebyla však hlavním lákadlem. Mnohem větším lákadlem bylo to mít misi typu S zapsanou v ninja kartě (jako splněnou ideálně). Supertajná mise jíž ses účastnil pouze do počtu jako pomocník silnějších ninjů (kvůli tvým schopnostem) ti slibovala konečně nějakou pořádnou akci a posun v kariéře. No bohužel... skončila naprostým fiaskem, všichni krom tebe jsou patrně mrtví (ale nevíš, při bitvě jsi ztratil přehled) a ty jsi teď v zamřížované místnosti nějakého sklepení. A se zapečetěnou chakrou k tomu, ten zmetek co ti jí nasadil musel hodně vědět o dávném ANBU-Root, protože použil "tu pečeť", kterou používal vůdce Rootu Danzo Shimura. Ne, že by tě tedy zrovna jeho jméno bůhvíjak zajímalo, ale povědomí o Rootu se po válce zesílilo a vzhledem k tomu, že znáš i Saie, tak tuhle techniku znáš. Že se setkáš s touhle "prokletou pečetí" i mimo Konohu bys však nečekal. Je hrozné necítit vlastní chakru a nemít přístup ke schopnostem, na které jsi zcela zvyklý. Ale aspoň už ses probral z bezvědomí, hlava ti třeští a tělo máš jak z hadru, pohnout rukou či nohou je nadmíru obtížné a nemusíš být zrovna expert na jedy abys věděl, že ti někdo podal v bezvědomí silný "oblbovací dryák"... můžeš jen doufat, že to nebylo něco horšího. Ale hezky popořadě... S-rank mise, na kterou jsi se nechal (doslova jsi žadonil, abys na misi mohl jít, když jsi se dostal do užšího výběru na pozici senzora) poslat měla jednoduchý cíl: "najít a zabít (zajmout)" určený cíl. V dnešní mírové době hodně vzácná mise a i když jsi to nebyl kdo měl cíl dostat, tak už jen podíl na takové misi... to je parádní záznam do životopisu... byl by teda, kdyby to neskončilo takovým fiaskem. No jo no, poučení pro příště - genin a S-rank mise nejdou moc dobře dohromady, ani když jsi tak talentovaný jak jsi. Jo a ještě něco - cílem určeným k likvidaci (či k zajetí, ale s tím se tak nějak nepočítalo) byla zběhlá kunoichi z Konohy, která vstoupila ještě před válkou do Orochimarových služeb. Z její "ninja karty" ses před akcí dočetl následující: Ninja karta S-rank kunoichi:  Dále jste se dozvěděli, že Yamata sloužila u Orochimara až do jeho "smrti" z rukou Sasukeho před 4mi lety a po jeho návratu se již k němu nepřidala. Také vám Ankho Mitarashi (taktéž bývalá Orochimarova studentka) řekla, že Yamata pravděpodobně ovládá většinu Orochimarových technik a může být již vlastní silou na úrovni sennina. Každopádně vás poslali 7 - z toho 5 elitních joninů, 1 tokubetsu jonina a tebe - a zpočátku vypadalo vše bezproblémově. O její skrýši jste informace měli a nebylo problém jí tak vystopovat, nicméně když došlo na Váš útok všechno se zvrtlo... ...ta mrcha byla o krok napřed snad naprosto ve všem. Zjevně o Vás věděla dřív než jsi jí byl schopný detekovat ty a zaútočila jako první a to ještě ke všemu ze zálohy. To co jste celou dobu sledovali byl nejspíš jen její klon, nebo jiná návnada. Tebe vyřídila jako druhého (nejdřív sejmula tokubetsu jonina z Oblačné a můžeš-li hádat tak s oddělenou hlavou od těla se žít nedá, takže ho zabila). Následoval jsi ty - bylo to rychlé a nemilosrdné - nejhorší na tom byla ta bezmoc. To co jsi považoval za své největší přednosti (genjutsu a silnou vůli) převálcovala jako nic. Dostala tě do genjutsu, ve kterém jsi viděl je mnoho párů hadích očí a slyšel hlasy nějaké bestie (bestií?) které tě chtěly sežrat. Byl jsi vyděšený a naprosto bezmocný a pak už jsi cítil jen to jak se podvoluješ strašlivě silné mysli... nebo těch myslí bylo víc? ...a padáš do temnot. Víc si nepamatuješ. No každopádně nevíš jak dlouho tu jsi zamčený (pohozený v podstatě na studené kamenné podlaze) a čas zdá se zde snad ani neutíká. Je tu jen zima, vlhko a hodně "tmavo" (je vidět díky nějakým krystalům ve zdech, které vydávají mléčně bílé světlo nízké intenzity, vlastně tu furt panuje příšeří). Ani nevíš (protože jsi pořád oblbnutý) kolik času uplynulo od tvého procitnutí, když jsi zaslechl kroky a na druhé straně mříží jsi spatřil dvojici postav:  (dívka jménem Maemi oblečená jako kunoichi z Kirigakure s čelenkou Shinobi aliance, pravé oko má hadí zorničku)  )dívka jménem Noriko oblečená typicky jako kunoichi z Otogakure, ovšem bez čelenky, na jejím těle je patrná aktivní prokletá pečeť) Maemi: "Zdá se, že už přišel k sobě Noriko... ale bude ještě hodně oblbnutý, takže si to tolik nevychutná." Noriko: "To nevadí, než se Yamata-sama vrátí máme spoustu času Maemi." Ano... z kontextu nejen těchto, ale i dalších vět, které si mezi sebou obě dívky řekli jsi pochopil hned několik věcí. Zaprvé - jsi v rejži. A to víc jak po krk, možná až po uši. Zadruhé jsi jediný kdo přežil, protože váš cíl Yamata se rozhodla tě zajmout. A zatřetí... tyhle dvě vypadají, že jsou celé žhavé na to si užít s tebou trochu toho poctivého mučení. Vstoupily k tobě do cely. Maemi (snad i díky tomu hadímu oku) vypadá mnohem víc krvelačněji, Noriko má naopak pohled chladný jako led. Ty nemůžeš použít chakru sotva hneš a ned tebou stojí dvojice trénovaných kunoichi (Maemi je nejspíš zrádkyně z Kirigakure, která pracuje pro Yamatu) a vypadá to, že pokud něco rychle nevymyslíš (což je otázka) tak dostaneš přes držku. Můžeš zkusit tak akorát hrát o čas a zaměstnat je pokecem, ale je otázka zda to bude stačit. |
| |
 | soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Domů se vracím s dobrým pocitem z úspěšně splněné mise. Ještě lepší je, že nemusíme spěchat a v takových situacích se vždy najde něco, co podniknout. Kdo by utíkal zpět domů, když nemusí. A já si vzpomínám na obě akce, které se v nejbližší době konají, i když už nevím, jak jsem se o nich dozvěděl. Určitě se o tom někdo zmiňoval. V puse si převaluji jahodové lízátko, předposlední, co s sebou mám. „Tak co říkáš?“ Posadím se na zem a počkám, až ke mně Kumaru přiběhne. Oba dva jsme rozcuchaní a zaprášení, ale ani jeden to neřeší. Kromě svého obvyklého oblečení a vybavení mám ještě na zádech batoh, který nosím na delší mise. Jednou z věcí v něm je podrobná mapa, kterou teď vytáhnu. „Ta nejlepší lízátka, nebo šance vyhrát spoustu keksů?“ Zasměju se, protože od něj samozřejmě přijde úplně předvídatelná odpověď. Pohladím ho po hlavě a pak si najdu obě dvě města. *Zdržení to bude tak jako tak, ale neměl by to být velký problém,* zapřemýšlím a rychle si v duchu sestavím plán cesty do Kusagakure no sato. Skvělá lízátka mají i jinde a pro Kumaru by tam nic nebylo. Ale psí výstavy a soutěže si užijeme oba. Mezitím už Kumaru vybíhá správným směrem a já se na něj zazubím. „Nebuď tak nadšený,“ upozorním ho pak, „je dost možný, že vůbec nebudeš moc soutěžit. Ale určitě tam budou mít haldu věcí, lidi na takových soutěžích nakupují jako šílení. Takže něco pořídíme... Jasně, že keksy taky.“ Ještěže jsem dostal peníze, s sebou jsem jinak měl tak akorát na nejnutnější věci. Zase schovám mapu a vyrazíme. O něco později už jen koušu tyčku od lízátka a Kumaru mám v bundě, odkud zvědavě vykukuje. Jsme na cestě na psí soutěže. Ale ve městě by snad měla být alespoň jedna cukrárna, uvidíme. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Tým 22 Tým 22 - tvůj tým - je složen výhradně z dívek a je to na něm hodně znát. Vaše "dívčí trio" platí za dost legendární hlavně mezi zbylými týmy, kde většinou jsou dva chlapci a jedna dívka, takže na nezájem ze strany chlapců si stěžovat nemůžete. To chlapci si po zkušenostech s Amagi, která puberťáky odhání od sebe obvykle "tečkou" mezi oči by si stěžovat mohli. Každopádně už máte za sebou pár úspěšných misí typu D a C a s blížícími se chunninskými zkouškami samozřejmě vyvstává otázka zda se zkoušek účastnit či nikoliv. Shizune vás do ničeho netlačí, ale je zjevné, že by si přála vaši účast na zkouškách, ty... tak u tebe je to jasné ty samozřejmě chunninem chceš být, pořád se zlepšovat atd... ale Amagi a Yuki... mno jak to říct... ...Amagi má názor, že "rozbít někomu hubu" může i bez titulu chunnina a titul se sílou nesouvisí, takže jí je to víceméně po této stránce buřt a taky tušíš, že zrovna nemá moc chuť se někde veřejně předvádět na zkouškách před davy diváků. Yuki je zase... Yuki je prostě Yuki... zkoušky jsou jí v podstatě šumák jako mnoho věcí co se ve vesnici děje a svou kariéru vidí nejspíš v nějaké kočičí věži plné koček (občas žertujete, že až bude starou babkou tak z ní bude šílená kočičí bába), takže přesvědčit ty dvě, že mít titul chunnina je "dobrá věc" bude ještě oříšek. Asi ne neřešitelný, ale pokud Amagi se proti titulu bouří, protože se bouří ze zásady proti všemu co je "norma", tak Yuki to prostě nějak zvlášť nebere. No jak říkám bude to oříšek. Ale o tom jindy s týmem máš sraz až v pozdním odpoledni... máte teď volno a tak je v plánu využít dnešní večer jako základ pro pánskou jízdu. Amagi nejspíš plánuje provést nějakou lotrovinu nějakým klukům, kteří budou mít tu smůlu že na vás narazí a Yuki bude celý večer hladit kočku (možná i kočky) a trousit občasné ironické poznámky na dění kolem sebe. Asi skončíte v horkých pramenech... kdo ví, kde skončíte dneska. Každopádně pro tebe je tohle příležitost si s parťačkami promluvit o tématu chunninská zkouška, protože - jak ti již mimoděk naznačila Shizune - pokud je nepřesvědčíš k účasti ty, tak nikdo... ...no ale jak jsem psal, týmový sraz je až večer, teď momentálně řešíš jinou věc a sice to, že tvoje mamka po třech let vdovství začala ehm... randit s jedním "pánem", který se ti zjevně má stát náhradním otcem a aby toho nebylo málo tak jde o člověka, který by mohl být spíš tvým starším bratrem než tvým otcem (prostě jo... nabouchla si "zajíčka")...  (Jiman no Akasuna, slepý shinobi ze Sunagakure no sato) ...jako... už to že matka se rozhodla znovu začít "aktivně sexuálně žít" ti přijde odporné, vždyť je přeci beznadějně stará (táhne jí už na 40!!! přeci!!!), ale navíc ti tímhle sebrala iluzi, že pro ní tvůj táta byl jen jediný muž na světě. A navíc ten Jiman... ne nechápeš ten jejich vztah (asi to bude tím, že jsi zaujatý puberťák). On je jen o osm let starší než ty a ve válce přišel o zrak a vůbec dost utrpěl, když měl tu smůlu, že potkal Uchihu Madaru a jeho všudypřítomný katon, který ho dost ošklivě popálil. Ne, že by byl teda úplná zrůda, ale pod jeho obvazy se určitě skrývají pozůstatky těch strašlivých zranění. Vzhledem k tomu, že je slepý, tak si sarkasticky můžeš myslet, že s mámou chodí jen protože jí ještě neviděl (chachá), ale u matky tě její motivace k tomuto vztahu nenechává chladnout. Jiman je pro ní náhražka tvého otce i bratra v jednom (nejspíš, tak se ti to zdá), má se o koho starat a koho opečovávat. Jiman jako takový by problém nebyl... vlastně nechodit s tvou matkou, tak by to bylo v pohodě, je to dobrý posluchač, málo mluví a zjevně je hodně trpělivý a celkem i rozumný... ale sakra chodí s tvojí mámou! A co hůř... máma se dneska fintí jak kdyby jí bylo 15 a včera ti sdělila, že ti dnes hodlá "něco důležitého" oznámit... jestli si ho chce fakt vzít tak!!! |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Měla to být klasická B-rank mise. Zadavatelem byl přímo úřad Hokageho a mělo jít o doručení zprávy (zapečetěné ve svitku) jednomu agentovi Kirigakure v Přístavním městě v Zemi Čaje. Jenže to co mělo být agentem se ukázalo být sexy agentkou jménem Ruka...  ...jenže to by na tom nebylo to nejhorší. Ruka působila rok v Zemi Čaje kde se zabývala sledováním jednoho gangu žoldáků, kteří zjevně začínají ležet Alianci v žaludku a ten vzkaz jí odvolával z mise... což jsi zjistil až v momentě, kdy jsi jí ho přečetl ze svitku. A důvod odvolání? Úřad Hokage jí odvolal z mise, aby se stavila v Konoze a v tamní nemocnici identifikovala své rodiče, jejichž těla byla do Konohy dopravena poté co je někdo zavraždil v hlavním městě Země Ohně, kde dle všeho byli na dovolené. Další částí tvé mise bylo doprovodit Ruku do Konohy (trochu nezvyklý, ale nyní zcela pochopitelný dodatek) a tady právě začíná ta komplikace. Nikdo ti neřekl co přepravuješ za zprávu (to je pochopitelné, že poslové nesmí znát obsah zpráv, aby je z nich nemohl dostat, ale v tomto případě jsi tak neměl šanci Ruku na to připravit)... ...takže jsi to představ. Našel jsi Ruku v lese, kde měla svou skrýš z níž vyrážela celý rok na výzvědy. Unavenou, trochu špinavou (no i když se snažila vypadat upraveně a dbát o sebe v rámci možností tak rok pobytu v divočině na ní zanechal své) a rok bez kontaktu z okolním světem a předal jsi jí takovou zprávu... četl jsi to navíc bez jakékoliv přípravy a nebyl jsi zrovna taktní (ne že bys byl necita, ale zpráva byla zašifrovaná, takže jsi to v podstatně musel rovnou i překládat a úplně ti to nešlo)... takže sumasumárum jsi to na Ruku vypálil zcela bez varování a špetky přípravy a teprve, když ti došel význam toho cos tam přečetl (ani jsi nad tím co čteš moc nepřemýšlel, protože jsi se soustředil na přeložení té šifry) tak jsi trochu překvapeně vzhlédl k ní a tak zdeptaný výraz plný smutku a beznaděje jsi snad ještě neviděl. Takže teď jen tak stojíte proti sobě ona se na tebe dívá napůl nepřítomným, napůl zničeným výrazem a vypadá najednou strašně vyčerpaně (skoro bys čekal kdy se ti skácí k zemi), jakákoliv barva se jí vytrácí z tváře a teď... teď se snaž s tím něco dělat. Protože nechat holku někde rok v lese na misi bez kontaktu se světem (jak se musela těšit domů k rodině?) a pak tam dojít a přečíst takovou zprávu bez jakéhokoliv varování... ...no tohle někdo dost posral to je jasné. Co když se tu teď zabije? (Například, nikdo neříká, že se to stane, ale sebevraždy se páchají kvůli menším věcem.) Navíc z toho co víš, tak mimo rodičů neměla nemá nikoho. Takže z ní je v 15ti sirotek... |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro (Úvodní poznámka k životopisu: Technika Fuuton Kaze Buki nemůže být D-rank, je to technika "chakrového ostří" (stejný typ), takže je to B-rank, jinak v pořádku jen poprosím o přeřazení té techniky do kategorie B.) Jsi Genin, ale je ti patnáct a ovládáš techniky, za které by se chunin nemusel stydět... to má poměrně jasný dopad v tom, že jsi považovaný za "elitního genina" a tedy již občas chodíš na samostatné mise, které jsou ti zadávány mimo jiné i proto, že krom týmové souhry, která platí za stále nejdůležitější součást výcviku shinobi v Konoze je důležitá i samostatnost a specializace a na to jsou samostatné mise ideální. Teď na jedné takové zrovna jsi. Ostatně vzít takovou misi je otázka prestiže, B-rank se geninům obvykle nedává (a už vůbec ne samostatně), takže nebylo moc nad čím váhat.  (Shinonome Ikara, 15 let, genin z Kirigakure) Zadání tvé mise je poměrně prosté, máš vypatrát kunoichi z Kirigakure, která se pohřešuje (za pravděpodobný scénář se považuje únos) jménem Shinonome Ikara. Je jí patnáct let, je považována za klasického genina (nikoliv elitního jako ty), takže podle ninja karty ovládá jen techniky E-C ranku. Živlová podstata chakry je suiton, mezi známá jutsu co umí jsou Kirigakure no Jutsu, Mizu Bunshin a Kuchiyose no jutsu. Přivolává rejnoky. Dále o ní víš, že jde o plachou dívku, introvertní, nepříliš zdatnou ve fyzickém souboji (z jejího hodnocení vyčteš asi to, že z taijutsu u maturity prošla tak tak). Další informací je samotné jméno klanu Shinonome. Jde o nevelký klan žijící v Kirigakure, který má vrozený zvláštní typ chakry - jde o výrazně silnější chakru než je běžné. (Nejde o to, že jí má více, jde o to, že její chakra je silnější.) V praxi to znamená, že jí potřebuje méně na používání technik, či při stejném nasazení chakry jako u normálního shinobiho jsou její techniky větší (asi 3-5x). Manipulaci s chakrou má hodnocenou jako výbornou. Při brífinku před misí ti Anko Mitarashi, která tě na misi připravovala sdělila, že jde tedy o kunoichi, která patrně bude bojovat velmi opatrně a bude si držet odstup, podle toho co ví od kolegů z Kirigakure, tak se Ikara snaží střetům spíš vyhýbat. Co je nejasné je motiv jejího únosu. Ankho v tomhle doslova řekla: "Nevím co na ní může kdo chtít. Výkupné za ní by stejně nebylo tak vysoké, aby to stálo někomu za únos a při vší úctě k ní, tak její techniky také nejsou nijak zajímavé. Pokud nám kolegové z Kiri něco nezatajili což bych nepředpokládala tak nevidím motiv. Rodina Shinonome navíc není v Kiri nijak politicky důležitá takže... vážně nevím. Skoro si říkám jestli nezběhla z vesnice sama, ale to mi zase nesedí k jejímu profilu. Citlivé starostlivé děvče uzavřené spíše do sebe, které má doma milující rodinu... má dva bratry a sestru... nevím. Netuším motiv. Buď jí unesl nějaký idiot, který nedomyslel důsledky, nebo je za tím něco jiného." Každopádně podstatné je, že víš kde jí máš hledat. ANBU dostalo hlášku, že kunoichi z Kiri odpovídající popisu se pohybuje ve Vlnkové Zemi a zakoupila si lístek na loď směřující do "Royal Port" (královský přístav) v Korálovém království (Coral Kingdom) na jihu, vyplout má loď za dva dny. Kancelář Hokage se rozhodla, že v tomto případě nepoužije rovnou sílu ANBU, aby dívku dostali, protože chce zvolit "mírnější přístup"... kdo ví, co když opravdu sběhla? Navíc není známo, že by spáchala nějakou kriminální činnost a její únosce (pokud to je únos) není ani znám. Spatřena byla sama (což je taky podezřelé). Samozřejmě tvůj úkol je jasný, zabránit jí v odjezdu z Vlnkové země, která je posledním místem, kde jí může oficiálně Shinobi Aliance chytnout (pak už by to muselo řešit tajně ANBU). Ty se právě nacházíš u mostu Uzumakiho Naruta. /mapa je v Homepage/ |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamířil jsi do Kusagakure, nemá smysl předstírat, že Kumaru je tou vidinou nadmíru potěšen a hoví si "v kapsičce" snad ještě více než obvykle. Ten pes je vážně krajně zajímavé stvoření, jediné co ho krom tebe zajímá jsou keksy a feny. A na výstavě určitě feny budou, takže bůhví, že si ho budeš muset hlídat, protože přírodě se těžko poroučí. No ale o tom jindy. Na cestě do Kusagakure se nic extra zvláštního nestalo a dorazil jsi tam bez problémů za ty tři dny. Ubytoval ses a šel jsi zjistit, kde se zařizuje zápisné do soutěže. K tvému překvapení jsi nemusel hledat dlouho, protože takový nával pejskařů na jednom místě jsi už neviděl a tak bylo zřejmé, že to bude na opačném konci té dlouhé fronty, než na jakém jsi ty. Bude to nadlouho než se dostaneš k budce, ve které ti vydají potvrzení o zapsání Kumara do soutěže a kde zaplatíš zápisné (2 500 ryo). A překvapením není konec. Chvíli na to si za tebe do fronty stoupl nějaký dlouhán se psem - ani ses na něj moc nedíval, dokud jsi nezaslechl jak se spolu dotyčný muž v civilu a jeho pes baví. O čem se bavili není podstatné... postřehl jsi akorát větu: "Oh to je ale fronta, no myslím Pakkune, že letos to budeš muset vyhrát..." Do tvého mozku se to dostalo celkem rychle a nejen jméno "Pakkun", ale i onen hlas toho dlouhána. "Kakashi?" Když jsi se otočil tak o ano... za tebou stojí ve frontě sám Rokudaime Hokage Hatake Kakashi v civilním oděvu: [img]/https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/97/ae/b2/97aeb252e53bb55cc4c1060e20c3ef21.jpg[img] Pakkuna má v náručí a vzhledem k tomu, že si tě ještě nevšiml (protože Pakkun momentálně civí na stánek s klobáskami a Kakashi kouká do knížky "Erotika pro mírně a středně pokročilé") tak máš iniciativu ty. Představa ale, že Hokage jezdí na psí soutěže zrovna s Pakkunem... no vlastně proč ne že? Ale představa, že HOKAGEHO POTKÁŠ TADY! |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro „Tolik lidí?“ Vydechnu překvapeně, když konečně dorazíme na místo po té dlouhé cestě. Alespoň, že bezproblémové a docela hezké. Některé úseky rozhodně stály za to, s Kumaru jsme si našli i chvíli na bližší prozkoumání pár částí lesa. Ale nechtěl jsem se moc zdržovat, tak jen takové zběžné, škoda. Kumaru vykoukne a já se tedy zařadím na konec fronty. Tohle bude asi ještě na dlouho a už nemám lízátka. Ach jo. Alespoň vylovím ze zadní kapsy keks a šoupnu ho Kumarovi. Už si myslím, že na nás čeká dlouhé a nudné čekání ve frontě, když najednou uslyším to jméno. A cvakne mi to. *HOKAGE SAMA?!* Zakřičím, naštěstí jen v duchu, a když se ohlédnu, jsem rád, že jsem nevykřikl i nahlas. Podívám se rychle zase před sebe a chvíli se koušu do rtů. Je mi úplně jasné, že když se neozvu sám, stejně si mě nakonec všimne. *Nebude vadit, že se tady flákám?* Napadne mě, ale pak se pro sebe zasměju. *Vždy on se taky fláká a to je to Hokage! Tak, Kumaru, rozhodně je nenecháme vyhrát!* A s tím se otočím a zdvořile pozdravím. „Konnichiwa, Hatake-sama, Pakkune.“ Nepoužiju oslovení Hokage. Říkám si, že by možná nechtěl, aby to zaslechli lidé okolo. Třeba by to neocenil, kdyby věděli, kdo je. Co já vím, každopádně je v civilu a na psích soutěžích jeden asi nějaké tituly nevytahuje. Ale je to náš Hokage. A já vím, že je to zatraceně skvělý ninja. Cítím k němu úctu, kdyby to bylo v Konoze, určitě bych ho pozdravil lépe, jak se sluší a patří. Na chvíli zazírám na knížku, kterou drží, ale pak rychle zvednu pohled k jeho tváři. Hatake Kakashi na psích soutěžích s Pakkunem a čte si erotické knížky... *To by bylo něco, porazit je! Dáme do toho všechno!* |
| |
 | soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
 | soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Důležitá mise - Najít Shinonome Ikaru Musím přiznat že něco takového sem nečekal. Doufal sem v to, ale že se to vážně stane by mně nenapadlo. Sice ještě nejsem chunin, ale i tak je pro mně velkou ctí dostat na nabídku misi třídy B. Znamená to že vedení ve mně nejspíše věří, nebo tedy aspoň v mé schopnosti. A toho si vážím. Sice sem doufal že se budu moci plně věnovat přípravám na zkoušky, ale tato mise je teď důležitější. Detaily sem se měl dozvědět až v Konoze. Takže sem se sbalil, rozloučil s matkou a ihned sem vyrazil na cestu. Chvilku to trvalo, ale nakonec sem dorazil na místo a měl sem i štěstí, jelikož sem po cestě nenarazil na žádné problémy. Nebylo nač čekat, sice bych si rád prohlédl Konohu více, ale čas běží a tak se hlásím přímo u Mitarashi Anko. Moc toho o ní nevím, ale z toho co vím bych řekl že bude schopná kunoichi. Když se konečně dozvídám podrobnosti, tak sem docela překvapený. Stejně jako Anko, ani mně nenapadají žádné rozumné důvody proč by prostě jen tak zmizela. Únos? Tím bych si nebyl úplně jistý. Zběhnutí? To spíše, ale uniká mi důvod proč by to dělala. Pokud byla skutečně viděna sama kupující si lístek na loď, tak v tom musí být něco více. Někde musela něco vidět nebo slyšet.. Možná s někým navázala kontakt a teď takhle hloupě riskuje. Je to nějak zamotané, ale já na to přijdu. Po vyslechnutí všeho důležitého nebylo nač čekat. Pokud je vše pravda, tak zde jde o čas, takže si nemohu dovolit se zdržovat. Jdu tak rychle jak jen mohu, ale snažím se abych nebyl moc nápadný. Nepotřebuji aby jí někdo třeba varoval. Pomalu se blížím ke Kirigakure. Ačkoliv jsem na misi, tak si cestu užívám. Je tu všude kolem docela dost vody a tu já mám rád. Zastavuji u mostu a přemýšlím co dál. Mohl bych tam doběhnout, ale nejspíše bych pak byl příliš vyčerpaný... Nebo mohu jet lodí. To bude možná trvat o něco déle, ale bude to bezpečné a možná se dozvím i nějaké nové informace. Ujasním si co a jak dál. Jen pro jistotu si sundám čelenku a dám jí do vaku se svými věcmi (jídlo atp., zkrátka co bylo sbaleno na cestu). Trošku se upravím a pak zamířím k nejbližšímu přístavu, kde se pokusím najít nějakou loďku, která by mně vzala do Vlnkové Země. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro ((Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 93 na kostce s vlastním rozsahem.)) Po tvé řeči vypadaly obě kunoichi trochu zaražené. Maemi sice sebevědomě prohlásila: "Blbost na kvadrát! To by se Yamata-sama zmínila." Nicméně jí to asi vyhodilo z konceptu. Noriko si tě chvíli přeměřovala chladným pohledem a následně řekla Maemi: "Nechala ho jako jediného naživu... ať tak nebo onak s ním má nějaké plány." Maemi se zamračila načež se sklonila k tobě, chytla tě pod krkem a zvedla tě ze země. Ta ženská má sakra sílu a div, že tě nedusí (i tak jsi pořádně přiškrcený). Její jedno hadí oko tě propichuje pohledem zatímco ti říká: "Hele poslyš mladej, je mi jedno co s tebou Yamata-sama plánuje, ale jestli se jí pokusíš vlísat do přízně a zaujmeš moje místo, tak tě zabiju, je to jasné? Ptám se: JE TO JASNÉ?!" Možná bys i odpověděl, ale díky jejímu stisku na tvém krku jsi schopný sotva tak něco zachrchlat. Pak tě jednoduše pustila a ty jsi se svezl na zem (teda jsi spadnul jak hruška, protože končetiny tě stále vůbec neposlouchají).  Maemi se kousla do prstu a vytáhla přivolávací svitek. Nemusíš být zrovna génius, abys věděl, že je na tebe pěkně nasraná, ale současně jí asi vrtá v hlavě možnost, že si tě Yamata "nechala pro další použití", aby tě k něčemu využila. "Doprdele práce... Kuchioyose no Jutsu...," zavrčela Maemi a s hlasitým puffnutím něco přivolala. Když se kouř rozplynul uviděl jsi před sebou (nebo spíš nad sebou) muže v masce:  Pohlédl na tebe a na okamžik jsi zahlédl skrze díru v masce sharingan na místě, pravého oka. "Doufám, že jsi mě přivolala kvůli něčemu důležitému Maemi...," pronesl temným (a nejspíš i dost nasraným) hlasem načež Maemi celkem arogantně opáčila: "Se nečil Shimi... potřebuju jen něco vědět, tenhle smrad zůstal naživu z vůle Yamaty-sama a teď nám tvrdí, že s ní něco peče, říkala jsem si, že by bylo fajn, kdybys na něj mrknul svým krásným okem a zjistil zda náhodou nemluví pravdu. Kdyby ne... hehe... tak by ses k nám mohl přidat až mu zpřerážíme pár končetin." Shimi (zjevně přezdívka - v překladu to znamená "skvrna") se sklonil nad tebe, pak se otočil na Maemi, pak se zase podíval na tebe a zavrtěl jen hlavou: "Jak u debilů na dvorku, přivoláte mě sem kvůli smradovi do kterého si chcete kopnout jen proto, že si nejste jisté zda můžete... Vypadněte... obě dvě!" Obě dívky trochu ztuhly, načež jim věnoval Shimi pohled a už se pakovaly obě dvě. "To svět neviděl a pes nežral," zamumlal si ještě Shimi pro sebe a stočil na tebe pohled svého sharinganu. "Nemůžeš se hýbat co? S tím něco udělám...," z pláště vytáhl injekční stříkačku, natáhl do ní nějaké sérum a vpravil ti do žíly v levé ruce. Za pár vteřin tě zaplavil šimravý pocit, jak jsi ucítil své končetiny přicházet k sobě a do minuty jsi se mohl postavit. Shimi se mezitím opřel o zeď a promluvil: "Dobře, že mě přivolaly... kdyby tě mučily jak mají ve zvyku - jsou to takové dobrácké povahy - tak by je Yamata-sama skutečně nejspíš zabila. Vlastně jsi jim zachránil život, ale to si necháme pro sebe. Jinak gratuluju - jsi jediný kdo tu vaši patetickou akci vůči Yamatě-sama přežil a to znamená jediné, že to není náhoda. Vlastně se ani nedivím, že má o tebe takový zájem, když se vezme v potaz, kdo byl tvůj otec..." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro (Pro ujasnění, Vlnková země se nachází těsně u pobřeží Země Ohně a je to z Konohy na jih (viz MAPA V HP), leží v zálivu Genzai (Genzai Gulf) a cestuje se tam z Konohy na jih a přes most Uzumaki Naruta (ten je dlouhý asi 3 kilometry) přímo do Vlnkové země. Žádné lodě tam vysloveně nejezdí, respektive ne z Ohnivé Země. S Kirigakure ve Vodní Zemi - daleko na východ - každopádně nemá Vlnková země nic společného.) Dorazil jsi do Vlnkové Země a zjistil jsi v přístavu, kdy odplouvá loď, kterou chce Shinonome využít k útěku do Korálového království. Máš tedy ještě necelé dva dny na její nalezení. Vzhledem k tomu, že je Vlnková země poměrně malá (jeden ostrůvek spojený mostem s pevninou a na něm jedno město, které zabírá cca 1/2 plochy ostrova, který má jen cca rozměry 10x5 kilometrů a žije v něm cca 50 000 obyvatel), tak by to snad nemusel být problém. Ostatně buď je už na lodi, která kotví v přístavu, nebo v nějakém z hostinců či zkrátka někde kde přespává. A neměl by snad ani být problém se přeptat místních, kunoichi z Kirigakure bez doprovodu by mohla být přeci jen trochu nápadná. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Ale naozaj, o čo tu ide? Zabralo to. Úsmev na tvári, ktorý som mal v čase keď som im to hovoril mám stále. Určite je to veľmi provokatívne, no na druhej strane to poukazuje na krásny zvrat situácií. Samozrejme, že má so mnou nejaké plány, ináč by som bol dávno mŕtvy, udivuje ma však, že si to oni dve doteraz neuvedomili. Takéto impulzívne a nepremyslené jednanie by malo byť kontrolované. Keď ma chytí pod krkom, okrem toho, že si uvedomím jej obrovskú silu, v tej istej chvíli si uvedomím jej najväčšiu slabosť. Bojí sa o svoju pozíciu, boji sa o priazeň a pozíciu v nejakej hierarchii. To je dobre. Veľmi dobre. Dopadol som na zem a sledujem čo sa bude diať ďalej. Tentoraz som mal viac času nato, aby som si ich prehliadol a zistil čo najviac o ich stavbe tela, oblečení, pohyboch. Netrvá to však dlho, keď sa Maemi rozhodne niekoho privolať. Keď sa tak udeje, ostanem prekvapený. Niekoho takého som tu nečakal. V hlave sa mi vynorilo mnoho scenárov, otázok. Madara, Obito, ako je to možné. Kto to je? Som svedkom rozhovoru, ktorého priazeň sa nakoniec naklonila na moju stranu. Hierarchia funguje aj tu a zdá sa, že tieto dve sú niekde na konci tohto tu celého. Otázkou však naďalej ostáva, kto ten Shimi je. Áno, hýbať sa naozaj veľmi neviem a je to veľmi nepríjemný pocit. Keď vytiahne nejakú injekciu a následne pocítim účinky tohto séra, je to ako pocit znovuzrodenia. Odbúra to všetky látky, ktoré ma paralyzovali a konečne môžem rozprávať bez toho aby som vynakladal na to veľké úsilie. Predtým ako však niečo poviem však sledujem svojho "zachráncu". Informácia o mučení je cennou informáciou, ktorú samozrejme nikdy Yamate neprezradím, hoci neviem prečo ma to vôbec napadlo, no skôr ju využijem nato, aby som tieto dve - ak s nimi ešte prídem do kontaktu, spacifikoval. Následná veta o mojej záchrane, náhode a v neposlednom rade o otcovi ma prekvapí, ale nezaskočí. Nie je to prvý a určite ani ne posledný krát čo som o ňom premýšľal. Vždy, keď som sa pýtal matky na jeho meno, nechcela mi ho prezradiť. Za celé tie roky sa mi však nedalo nevšimnúť, že na môj tréning sa kladie zvýšená pozornosť a všetky tie náhody o tom, kto ma učil boli po čase okaté a bol v tom istý patent. Z mojej dedukcie to musel byť niekto významný z Konohy, kto sa k tomu nechcel alebo nesmel priznať. Skúšal som to zistiť podľa čŕt, no nanešťastie pre tento účel som sa až priveľmi podobal na svoju matku. Ako to však vie tento človek? Vyzerá, že bude pravdepodobne z Konohy, ale nejako si ho neviem priradiť k nikomu. Niekto kto by po nej behal alebo z nej utiekol so sharinganom by bol známy všade. "Rozhodnutie, že som nažive bolo znesené očividne ešte predtým, ako som sa do tejto akcie prihlásil," usudzujem nahlas a celý čas sa chystám nato, ako sa opýtam na tú jednú otázku, na ktorú chcem tak dlho počuť odpoveď. Ak tohto muža rešpektujú tieto dve, mal by som zvoliť podobný prístup. Arogancia sa vypláca iba na časť ľudí. "Poznáte ho?" opýtam sa odhliadnúc od všetkých ostatných možných otázok o tom, prečo som tu, čo so mnou chcete urobiť, kto si a odkiaľ máš sharingan. Všetko to ide bokom, pretože odpoveď na túto otázku mi rozhodne vysvetlí mnohé. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jistě bylo, celá akce nám byla známa dřív než jí Aliance započala," odpověděl "Flek" (Shimi). Co se týče tvé otázky na otce, tak se jen temně zasmál, ale po chvíli ti odpověděl: "Znal jsem tvého otce, ale nejsem si jistý, zda opravdu stojíš o to vědět, kdo to byl... či spíše co představoval." Opět chvíle ticha, pak povzdechnutí a nakonec pokračoval: "Tvůj otec byl ostuda celého světa shinobi. Nejodpornější člověk co kdy žil, člověk kterému šlo jen o jeho osobní prospěch, moc a neváhal pro to zabíjet. Zničil mnoho životů a do temnoty stáhl celou jednu generaci ninjů... Nagata, vůdce Akatsuki připravil o nejlepšího přítele a učinil z něj tak vůdce Akatsuki, který zničil Konohu, Orochimara nutil vraždit malé sirotky, aby získal co chtěl a učinil z něj tak monstrum. Byl zodpovědný i za smrt Rin Nohary, kterou asi nemůžeš znát, kterou využil pro své plány a přivodil její smrt, což změnilo Uchihu Obita v dalšího z členů Akatsuki. Nemluvě o Uchizích, klanu jehož vyhlazení zosnoval a zničil jakékoliv možnosti soužití Uchihů a Konohy, když nařídil Itachi Uchihovi vyhladit svůj klan a poté to vedlo k tomu, že je jeho mladší bratr, když se dozvěděl tuto pravdu ho zabil a toužil zničit Konnohu... ...nejsrandovnější na tom všem je, že tvůj otec celý život tvrdil - a možná tomu hlupák i věřil - že to všechno dělá pro Konohu, ale namísto toho vyrobil Konoze mnoho mocných nepřátel - Obita, Sasukeho, Orochimara či Nagata známého též jako Peina. Akatsuki paradoxně neměla většího spojence - dá-li se to tak říct - než jeho." Neušlo ti, že nejen z toho co říká, ale i z toho "jak to říká" považuje "Flek" tvého otce za nejodpornější hnidu co kdy kráčela po světě. To pohrdání - ani se ho nesnaží skrývat - z něj přímo čiší. "Tvůj otec byl Danzo Shimura, Shinobi no Yami, zakladatel ANBU-Root a člověk přímo či nepřímo zodpovědný za smrt tisíců lidů. Zbabělec skrývající se ve stínech, zrazující své přátele i podřízené, vykradač hrobů... mohl bych pokračovat ještě hodně dlouho, ale v podstatě na tom nezáleží. Sasuke Uchiha nás ho jednou pro vždy zbavil a tím vnesl aspoň trochu spravedlnosti do tohoto světa." Shimi se odmlčel a nechal tě to všechno vstřebat, načež po chvíli pokračoval: "Jediné co po něm zbylo jsi ty... a když uvážím kdo je Yamata-sama, tak si umím představit milion a devět důvodů proč tě tady drží. Může tě chtít zlikvidovat "speciálním způsobem", aby zničila to jediné co po Danzovi ještě zbylo, protože i jí tvůj otec ublížil, nebo tě bude chtít vytěžit kvůli genetickému potenciálu tvého těla... co já vím. Danzo Shimura si s tebou jistě vyhrál... nedivil bych se, kdyby ti implantoval buňky Senju Hashirami či DNA Uchihů... aby v tobě jednou probudil sharingan. Musel s tebou mít velké plány, když jsme se o tobě dozvěděli na základě ukořistěných materiálů zaniklého ANBU-Root, kde jsi byl veden po odznačením "Projekt - 1147 *Yaso*" - těžko říct co s tebou plánoval. Yamata-sama ten spis má u sebe a ta jediná ví a zná všechno o tobě a tvém osudu. Nebudu ti lhát - jak říkám, možná tě ušetřila jen proto, aby jsi skončil na jejím pitevním stole a ona získala informace z tvého těla. Ale možná je v tom něco jiného. Sharingan i mokuton jsou dneska hodně ceněné a vzácné zboží a Yamata-sama umí ocenit ryzí kvalitu." Flek poté přešel k tobě aby si tě zblízka prohlídl načež dodal: "Je až neuvěřitelné, kolik jsi toho po něm zdědil. Dokonce i teď - kdy ti možná hrozí smrt - se snažíš chladně analyzovat, kdo že ten "Flek" a spekuluješ co všechno můžeš využít ve svůj prospěch.... tebe by vážně zajímalo kdo jsem co?" Temně se zasmál a poté jen řekl: "Mohu tě uklidnit jen v tom, že nejsem ani Madara, ani Obito... ani nikdo koho bys znal. Pochybuju, že mě vůbec kdo pamatuje v Konoze a pochybuju, že má cenu mé skutečné jméno... mnohem výstižnější je právě má přezdívka Flek... jsem Flek, skvrna na Danzově jinak bravurním plánu vyhladit celý klan Uchiha." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Mise pokračuje - Ve Vlkové zemi (Aha.. Tak to sorry. Já se právě koukal, ale nikde sem jí nějak nemohl na té mapě najít. Tak sem koukal na jiný a tam byla označená jako takový ostrůvek východně od Země Ohně. Ale tak snad neva, příště budu dávat větší pozor.) Do Vlnkové země se mi daří dorazit docela brzy. Sem rád že to není dál, protože čím déle bych musel jít, tím více času bych ztratil a tím menší pravděpodobnost by byla že se mi podaří najít můj cíl. Takže hned jak dorážím na místo, tak mířím do přístavu. Nevím zda to je tím že vypadám jako shinobi, nebo jsou jen zkrátka místní docela vstřícní, ale podařilo se mi najít loď kterou má Ikara odplout. Dva dny na její nalezení.. Tak velké to tu zas není, najít bych jí měl bez problému. A vlastně ani nevím proč ji hledat, protože pokud chce odplout tou lodí, tak k ní dříve či později bude muset přijít. Za předpokladu že už není uvnitř. Abych zjistil aspoň něco, vyrazím tedy k oné lodi, kde se pokusím sehnat kapitána, nebo někoho kdo by tam měl aspoň nějaké slovo. Teoreticky bych si třeba mohl také koupit lístek abych nevzbudil moc pozornosti a pak se bez obtíží dát do prozkoumávání lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrá otázka," opáčil pobaveně Shimi v odpovědi na tvou otázku "kdy se setkám s Yamatou" načež došel ke mřížím a vyšel ven z tvé cely s tím, že jen poznamenal: "Zjistím jak se věci mají... naštěstí se můžeme s Yamatou spojit." Trvalo to asi půl hodiny než se Shimi vrátil a to i s tvou "oblíbenkyní" Maemi, která vypadala dost "zřízeně" (krůpěje potu ve tváři a vůbec vypadala dost vyčerpaně). Shimi za sebou zamřížované dveře a promluvil k Maemi: "Zruš poutací pečeť ať má přístup k chakře, je to Yamanaka, takže dokáže číst myšlenky." Maemi zaprotestovala, ale nezdálo se, že by Shimi bral na její protesty ohledy. Brzy jsi měl pochopit proč... sotva ti Maemi zrušila pečeť, která ti blokovala přístup k chakře a ty ses stal tak opět "plně bojeschopným" tak ti Shimi vysvětlil jak se spojíte s Yamatou: "Maemino pravé oko není jenom ozdoba, ale taky přímá linka Yamatu. Skrze svůj sharingan, nebo skrze tvou techniku klanu Yamanaka, která dokáže číst mysl lidí se dokážeš s Yamatou spojit." No jistě - tak proto protestovala - protože jí v podstatě Shimi "hodil na milost a nemilost tobě", protože budeš v její bezprostřední blízkosti (vlastně jí musíš položit ruku na hlavu) a bez pečetě, která by t i znemožňovala na ní zaútočit. Nicméně zdá se, že Shimi si z toho nic nedělá (je otázka jak by reagoval, kdyby ses pokusil situace využít a Maemi nějak napadl, ale při pohledu do jeho krvavě rudého sharinganu je spíš vhodnější otázka, zda se vyplatí znovu pokoušet štěstí). "Mluvil jsem s Yamatou, není teď na blízku a má jinou práci, ale pár minut ti věnuje. Maemi stejně déle nevydrží, tahle technika má nemalé vedlejší účinky." Čímž ti vysvětlil vlastně i to, proč je Maemi tak zřízená, zjevně už tu techniku použil. Pokud Maemi funguje jako "vysílač" a technika si bere její chakru, tak to musí být pořádně drsná technika, protože cenou za spojení musí být enormní množství chakry, energie a vůbec. Maemi si před tebe stoupla a poté klekla na jedno koleno, abys jí mohl položit ruku na hlavu a použil tak svou techniku na ní. "Tak pohni zmetku ať to máme za sebou," zavrčela jen a propíchla tě pohledem svého hadího oka, které představuje přímou linku na Yamatu. (Stačí použít yamanackou techniku čtení myslí a technika se spustí.) Maemi sice vypadá, že by tady raději vůbec nebyla a není se co divit, když po dobu spojení bude nejspíš úplně potlačená její mysl a tebe bude mít přímo u sebe. Zabít jí by nebylo nikdy snazší (nebýt tady Shimi samozřejmě). |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ukázalo se, že kapitán je na lodi a není jednodušší cesty než je zakoupení si lístku k jeho nalezení. S kapitánem si mohl promluvit na můstku, kam tě pustili s tím, že viděli shinobiho tak prostě "pochopili, že tu asi o něco jde". Navíc se ukázalo, že kapitánem lodi je taky shinobi... tedy bývalý shinobi a sice genin jménem Sajin.  (symbol čelenky má přeškrtnutý) Ten tě viděl asi tak rád jako osinu v prdeli. Je zjevné, že sám je sběhem z vesnice (nukenin), takže se nejdřív domníval, že jdeš po něm (aspoň, že je natolik inteligentní, že se nepokouší ti klást odpor). Několikrát však zdůraznil, že "ničeho nezákonného se nedopouští" a že už několik let (3 roky) občanem Korálového království. Že i samotné sběhnutí z vesnice je vlastně zločin to tak nějak přešel - vracet se zjevně nehodlá a i když by pro tebe asi nebylo problémem ho sundat, tak by šlo o zbytečný konflikt, který by mohl vyplašit tvůj cíl (i když teoreticky jako shinobi máš potírat zločince, kdekoliv je vidíš... teoreticky). Když Sajin zjistil, že nejdeš po něm, ale sleduješ tu nějakou kunoichi z Kirigakure, tak se jen ušklíbl a řekl: "Tak to jo... hele řeknu ti, kde je a můžeš si jí vyzvednout a pak hlavně rychle vypadnout, nestojím o žádné problémy. Přišla mi celkem podezřelá, ale mám své zásady - neptám se cestujících před čím a kam utíkají... stejně to pokaždé totéž. Zběhlí ninjové, kriminálníci a další existence, které berou roha a snaží se dostat do Korálového království, kde zákony shinobi neplatí... teda... tam vlastně neplatí žádné zákony hehe..." Jo Korálové království, země kde nachází útočiště nejdivnější existence z celého shinobi světa a vstupují do služeb tamních vládců, pro které dělají jako žoldáci. Země, kde jsou podle pirátských legend nekonečné pláže, saké (a rumu) kolik chceš a ženské na prodej... no ale má to i své mouchy pochopitelně mezi které mimojiné patří i fakt, že je to země plná lumpů a grázlů, kteří prchli před spravedlností a živí se nyní jako žoldáci, piráti, otrokáři, gladiátoři a bůhví jako co ještě. Sajin ti pak řekl, kde Shinonome najdeš a nějak zvlášť se nevyptával. Jenom tě upozornil na vlajku Korálového království, která vlaje na jeho plavidle což znamená, že bys měl brát ohled na to, že se nacházíš "na půdě cizího státu" (no prostě to plavidlo je formálně pod ochranou Korálového království, je sice nabíledni, že i kdybys Sajina zabil a celou loď poslal ke dnu, tak kvůli tomu ASI válka nevypukne, ale mohlo by to vést k dost nepříjemným důsledkům - v konečném důsledku by asi žádali Alianci Shinobi aby tě vydala do jejich země před soud). Shinonome jsi našel na zádi plavidla, kde sedí na židli u jednoho ze stolků a čte si nějakou knihu. Nebo spíš předstírá, že si čte protože vypadá, že je myšlenkama úplně jinde. Ze svého úhlu nepoznáš všechno, ale že vypadá dost nervózně to ti neujde. Jsi zatím víceméně schovaný před jejím pohledem a je to nyní na tobě. Bez pochyby to je ona (pokud to není Henge a nebo tak něco) a bezpochyby vypadá, že aspoň část toho co jsi si o ní vyslechnul je pravdivá. "Děcko na útěku" - soudě podle toho jak vypadá, tak má dost pocuchané nervy a nejspíš probulela nejednu noc... ta musí mít opravdu setsakra silnou motivaci pro to, aby prchla do nejhorší země na světě, když vypadá, že se každou chvíli sesype a to ještě ani nevyplula z přístavu. Jenže čert ví co za tím je. Malichernost asi nebude. Spíš nějakej pořádnej průser. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Vlnková země - setkání s cílem Lístek na plavbu sice potřebovat nebudu, ale myslím že je lepší ho mít, aspoň někdo nebude zbytečně otravovat. Co mně překvapilo když sem kapitána zahlédl je jeho čelenka. Nukenin ze Suny.. Že se ničeho nezákonného nedopouští? Zákon porušil už ve chvíli kdy sběhl ze své vesnice. Samozřejmě že bych jej mohl dostat, ale to není cílem mé mise. Navíc kdybych něco zkusil, mohlo by hrozit že vyplaším svůj cíl pokud tu někde je, takže nechci zbytečně riskovat. Naštěstí je kapitán aspoň trochu "ochotný" a odpovídá na vše co potřebuji vědět. Vlastně řekl i více než sem chtěl. Korálové království.. Proč tam Aliance něco neudělá? Hádám že je to pro ně asi lepší nechat tak jak je, než riskovat válku. No co, nemám čas nad tím přemýšlet, musím se teď věnovat své misi. Vyslechnu si ještě kapitánovo upozornění a přikývnu že rozumím. "Děkuji". Řeknu prostě a pak už se začnu ohlížet po svém cíli. Shinonome najdu takřka ihned. Snaží se předstírat že čte nějakou knihu, ale mně neujde její nervozita. Určitě mně už bude očekávat. Byla by blázen kdyby si nemyslela že za ní někoho pošlou. Jak se tak na ní dívám, není mi jasné proč by něco takového chtěla dělat. Buď něco velkého tají, nebo je prostě pitomá. Abych předešel tomu že se něco pokazí, tak popojdu o kousek zpátky. Schovaný vytvořím tiše klona. Kývnu na něj a pošlu jej aby šel za Shinonome. Já sám se držím trochu zpátky a dávám pozor na to aby mně třeba nepřekvapil někdo další. Nebo kdyby ta holka chtěla utéct, nebude vědět o mně a bude tak snadší ji chytit. Klon: Kývnu že rozumím a pomalu a ledově klidným výrazem na tváři se vydávám za tou dívkou. Dojdu až na tři kroky od ní a nepatrně se ukloním. Snad se teď nic nepokazí. Kdyby se náhodou o něco pokoušela, sem připraven ihned vytáhnout katanu. "Shinonome Ikara? Jménem Aliance shinobi vás zatýkám. Neoprávněně jste opustila svou vesnici a já vás nyní musím přivézt zpět.. Takže, půjdete se mnou prosím dobrovolně? Nerad bych nějaké další komplikace". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Sotva tvůj klon promluvil byla Shinonome na nohou. A vypadala pěkně vyděšeně. "Co? To není možné... tady nemůžete... vypadněte! Vypadněte hned než se něco stane!" Zakřičela téměř hystericky, ale když klon vytáhl katanu, tak pochopila... respektive došlo jí, že tohle skončí bojem. Trochu se ovládla a vytáhla kunai na obranu přičemž jen řekla: "Tak dobře, živou mě stejně nedostanete, ale musí se to skončit jinde..." Pak vyskočila dozadu a zmizela přes palubu (seskočila do vody) a rozběhla se co nejdál od lodi směrem na volné moře. Inu vodní ninja můžeš si myslet, protože to dává největší smysl. Tedy ne že by na jejím chování něco smysl dávalo. Tvůj klon jí pochopitelně může pronásledovat zatímco ty se rozhodni co dál. Shinonome je zdá se odhodlaná bojovat, ale hodlá zajistit aby se boj uskutečnil někde na volném moři (proč? těžko říct) co se jí honí hlavou, z hlediska vodních ninjutsu je přeci jedno zda se bude bojovat v přístavu či jinde). A zarážející je ještě věc... "...živou mě stejně nedostanete..." může prohlásit kriminálník, kterého po chycení čeká jistojistě soud se smrtícím rozsudkem, ale proč něco takového prohlašuje 15ti letá holka, která se provinila "pouze" sběhnutím, za které ... no i kdyby dostala kriminál (i když i to je otázka, záleží na motivech, okolnostech atd...)... tak jen relativně nakrátko. Tohle skoro vypadá, jako by "chtěla" zemřít. Jenom ne tady, ale z nějakého důvodu co nejdál na moři. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Ach tá chakra Nečakal som, že to pôjde takto ľahko. Keď Shimi odišiel z cely mal som asi pol hodinu nato, aby som si usporiadal všetky myšlienky. Celá táto situácia je výsledkom mnohých rozhodnutí "môjho otca". Keď nad tým tak premýšľam, je to najpravdepodobnejšie možné vysvetlenie. Toľko životných okamihov, ktoré do tejto teórie zapadajú. Nemôže to byť určite náhoda. Otázkou však ostáva, čo to urobí so mnou. Som tak chladnokrvný ako ma vykreslil Shimi? Určite nie. Záleží mi na Konohe, mám tam veľa kamarátov, mám tam rodinu. Hoci, ak je pravda, že Danzo naozaj urobil všetky tieto veci, bolo by rozumné sa priznať na verenjnosti, že som jeho syn? Určite by ma odsúdili. Nie, nesmiem to prezradiť... hoci, možno to už aj vedia. A aj preto ma poslali na túto misiu. Chceli sa ma zbaviť? Keď sa Shimi vrátil spoločne s Maemi, uvidel som aká je zničená. Nebyť tohto incidentu na začiatku, kedy mnou pohadzovala ako handrou, bolo by mi jej aj ľúto. Teraz však k nej necítim žiadnú emóciu. Dokonca ma to ani neteší, pretože také utrpenie a bolesť nie je príjemné. Keď Maemi zruší pečať, začínam cítiť ako sa vo mne rozprúdila chakra. Ak som sa doteraz cítil bezbranný, už to tak neplatí. Teoreticky by som sa mohol pokúsiť ovládnuť Shimiho, no neviem ako funguje ten záhadný sharingan. Rýchlo zabudnem na túto myšlienku, pretože už samotný začiatok vyhodnotenia tejto bojovej akcie hovorí proti mne. Namiesto toho počúvam ako mi Shimi vysvetľuje celú komunikáciu a schopnosti Maemi. Celé to počúvanie a čas využijem nato, aby som zistil, koľko chakry a osôb sa nachádza v najbližsom okolí. Rovnako za ten čas chcem zmapovať množstvo chakry u týchto dvoch. Prikývnem hlavou, že rozumiem a pristúpim k Maemi. "Shindenshin no Jutsu" Dostanem sa jej do mysle a v okamihu kedy pocítim prítomnosť Yamaty, začnem rozhovor. "Yamata-sama," začnem rozprávať s úctou, "videl som silu vašich schopností a preto viem, že som Vám vystavený na milosť nemilosť. Rovnako som sa však dnes dozvedel kto je mojim otcom. Neteší ma to, no rodičov si nikto nevyberá. Viem, že máme málo času, ale aj napriek tomu, prezraďte mi, kto som? Čo je ten projekt 1147 a čo so sa so mnou chystáte urobiť?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Po přiložení ruky na hlavu Maemi a po té co jsi se rozhodl vstoupit do její hlavy jsi pronesl svá slova... ...a pak jsi byl v onom mentálním světě Maemi doslova sražen na zem. Ano samozřejmě, že víš, že je to jen jako, ale jsi ponořen do světa, který neovládáš, který se chová jako by to byl svět genjutsu. Srdce se ti divoce rozbušila, kolena rozklepala, dokonce jsi se zpotil, zatímco jsi zíral v oné černočerné tmě do dvojice očí...  ...nejsi v realitě, ale v mentálním světě (asi jako Naruto, když chodil za liškou do svého nitra), který navíc jak se zdá je kolbištěm někoho jiného. Hada, který lační po tvé krvi, aby tě sežral - aspoň takový pocit to má vyvolávat a můžeš se sebevíc snažit udržet se chladným rozumem při smyslech, ale tvé tělo je vyděšené asi jako králík zírající do chřtánu kobry... A pak z černé tmy vystoupila ona a oči zmizely...  Oděna v kápi a ozařovaná černo-fialovými blesky přistoupila blíž zatímco měla na tváři pobavený, škodolibý a možná i samolibí úsměv, kdo ví. "Yare, yare... subjekt 1147 klade otázky, nebo snad měla bych říct Shimura Yaso? Docela se ti klepou kolena co?" Ne - tohle je jiná třída. S-rank rozhodně, ale hlavně je to "ten typ", který si libuje v totální moci nad oběťmi a neváhá ani vteřinu, aby z každého svého soupeře před tím než ho sežere udělal rozklepanou a k smrti vyděšenou trosku. Jediný pohled na ní a jen pár vteřin s ní ti stačí, abys fyzicky na sobě cítil tu moc jejích vražedných úmyslů, její temnou chakru (ledovou jak smrt) a abys cítil, že po fyzické stránce jsi vyřízený ještě dřív než může (mohlo by) dojít k jakékoliv konfrontaci. Slýchával jsi o tom z historek, že to prý umí Orochimaru žijící dnes pod dohledem ANBU v jedné ze svých laboratoří i jiní silní shinobi, ale pocítit vražedné úmysly takové síly a ve spojení s takovou silou a vlastně ano... "zlem" ...to stojí opravdu za to, dovedeš si živě představit, že tahle ženská nemusí s polovinou... s 90ti procenty shinobi vůbec bojovat, jediný pohled jí stačí aby se podělali a pomočili strachy. "Chm... Shimi žvanil... nevadí tím pádem máme vyjednávací pozici jednodušší. Co ti Shimi řekl je pravda a s touto pravdou se už do Konohy nevrátíš, ty ani tvé tělo. Máš jediný výběr - buď si vybereš čestný konec a zemřeš mou rukou, nebo poklekneš a budeš mi přísahat věrnost a tvé tělo i tvá mysl budou navždy mými nástroji. Ale předtím ti řeknu o tobě pravdu, někdo musí ostatně že?" Pobaveně se zakřenila a pak se zamračila: "Maemi tě chtěla mučit?" Během vteřiny se tu objevila Maemi (či spíše její mentální obraz) a tys absolvoval praktickou lekci ukázky moci. Několik ran stačilo Yamatě na to, aby se Maemi válela zbitá jak čokl na zemi kašlající krev. A Yamata své údery mířila hodně přesně, praskot žeber jsi slyšel ostatně i ty. A pak Maemi zmizela, Yamata jen pobaveně řekla: "Výhoda sdílených myslí... všechno co jsem jí způsobila zde se projeví fyzicky jakmile přenos skončí, funguje to podobně jako genjutsu... ale vlastně líp, mnohem líp a není z toho úniku." V této fázi ti došlo, že díky tomu, že jsi použil "Shintenshin no jutsu" je možné, že podobné následky se projeví i na tvém fyzickém těle (Yamata asi nepostřehla, žes nepoužil obyčejnou telepatii (jak ti říkal Shimi), ale techniku přenosu mysli... anebo to postřehla a je jí to jedno, anebo jí to jedno není a udělala to schválně). "Ah... kdeže jsme to skončili? Jistě... projekt 1147... Shimura Danzo plánoval - a časem i uskutečnil - vyhlazení Uchiha klanu. Ale současně hledal cestu jak zachovat pro Konohu dojutsu sharingan. Tedy vybral několik desítek dětí - sirotků - a nechal jim implantovat DNA Uchihů, všechny děti zemřely... tedy až na jedno. A tím jsi ty. Nejspíš to bylo tím, že tvůj skutečný otec pocházel částečně z toho klanu, její dědeček byl Uchiha, ale to je vedlejší, stejně jako je vedlejší i to, že ho Danzo nechal zavraždit společně s dalšími Uchihy, ačkoliv tvůj skutečný otec s nimi již neměl skoro nic společného. Danzo tě následně adoptoval a matku instruoval stran výchovy. Měl jsi rozdílnou výchovu od členů ANBU-Root, protože sharingan se probudí díky silné emoci, ztrátě někoho blízkého a tak podobně... tak proto jsi měl volnost. Tvá matka žila ve stínu Danza celý život a věřím, že když zemřel tak si oddechla. Nikdy ti to neřekla - ani nemohla - měla na sobě pečeť, kterou jí implantoval Danzo a po jeho smrti se o tom zmiňovat pochopitelně nechtěla, asi doufala, že se na vše zapomene a projde to bez povšimnutí." Z jejího úšklebku víš jen jedno: "neprošlo" "Danzo tedy "vyrobil" někoho kdo by mohl být nositelem sharinganu a já jsem zvědavá jestli byl úspěšný... a jak moc." Pak Yamata přišla až k tobě a podívala se ti zblízka do očí zatímco tě chytla pod krkem, je to neskutečná nespravedlnost, ale v tomhle světě - i když je v hlavě Maemi - si s tebou viditelně může dělat co chce. "Pro začátek ti dám čas se rozhodnout. Pokud dokážeš probudit sharingan, vezmu si jedno tvé oko a také si vezmu tolik vzorků DNA, kolik potřebovat, abych dokázala celý projekt 1147 naklonovat a nechám tě naživu a v mých službách. Výměnou za jeden sharingan a naprostou věrnost získáš sílu a techniky, o kterých se ti dodnes nesnilo. Volba bude tvá... jenom tvá." A pak vše zmizelo a stál jsi nad Maemi, několik milisekund to vypadalo, že to byl jen sen, ale pak jsi ucítil silné zabušení srdce a ve strašné bolesti a s krví v ústech ses zhroutil k zemi "dobitý jako čokl". Dopadl jsi vedle Maemi, která je na tom stejně, takže se na sebe zblízka díváte a oba těžce oddechujete a snažíte se nezadávit krví (tohle šeredně odnesla pravá plíce a žaludek taky dostal co proto o játrech nemluvě). Bolest vás oba udržuje při vědomí - zjevně nejste (můžeš doufat) zbití tolik, abyste tu zemřely, ale zotavení nějaký čas potrvá. Ještě jsi zaslechl Shimiho hlas: "No jo... to je tak, když se neposlouchá Flek a použije se Shintenshin no jutsu... taková hloupost o jéje..." Pak jen píchnutí injekce a sladké bezvědomí. ------------------------ Probral jsi se na lůžku v nějaké místnosti bez oken s kamennými zdmi obloženými dřevem. Pravidelné pípání přístrojů signalizuje, že jsi naživu. Na vedlejší lůžku leží v Maemi, která se snaží předstírat spánek (nebo se snaží usnout kdo ví), ale moc jí to nejde. Hrudník tě bolí, jako by pro něm prošlo stádo slonů a dýchá se o dost hůře než obvykle (ale nedusíš se). |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Vlnková země - souboj na moři? Klon: Čekal sem že Shinonome bude protestovat, ale to co se stalo mně docela překvapilo. Už od začátku vypadala trochu vyděšeně, teď se to však mění až v hysterii. Také vytáhla kunai, což znamená že se rozhodla pro boj. Musí být vážně zoufalá. K boji však vůbec nedochází, protože Ikara jen tak vyskočila z lodi. Tahle situace je pro mně vážně zvláštní. Vzpomínám jak o ní mluvila Anko. Vůbec to neodpovídá profilu. Vypadá to spíše jako by mně chtěla vylákat z lodi a nebo by byla připravená zemřít. Jenže kdo by chtěl zemřít jen tak? Vyběhnu tedy za Ikarou. Seskočím z lodi a mířím přímo za ní. "Počkej! Uklidni se. Nechci tě zabít. Nemusíme ani bojovat! Chci jen aby jsi mi vše vysvětlila!" JÁ: To co se teď stalo bylo vážně nečekané. Je mi jasné že tu jde o něco vážného a bylo by fajn kdyby se mi podařilo zjistit o co. Abych se ujistil že tohle není nějaká past, tak vytvořím ještě jednoho klona. Ten zůstane zde na lodi, kde se začne rozhlížet a pokusí se zjistit jestli ta dívka byla skutečně Ikara. Já sám se pak pomalu vydávám za klonem číslo jedna, který Ikaru pronásleduje. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ikara utíkala sice jak o život, ale přeci jen je vidět, že nějaký rozdíl ve vaší úrovni existuje, takže po pár kilometrech jí tvůj klon dostihl. Ikara už na víc utíkání zjevně neměla sílu, respektive pokud se rozhodla bojovat, tak právě tady. Na otázku tvého klona nicméně odpověděla: "Nic nevíš! A vůbec jste po mě neměli pátrat, beztak tím akorát přilákáte ty druhé! Do vesnice se nevrátím, nemůžu... nejde to." Dodala ještě rezignovaně a pak jen pokračovala: "Doufala jsem, že se dostanu dost daleko dřív než... "se to stane" ...stejně jsem už mrtvá, podle toho co "oni" říkali... a vůbec... jenže nesmí se "to" stát tady..." Zatímco mluvila dorazil jsi ke klonovi i ty (na nějaké "pomalu" zapomeň musel jsi ho celkem svižně stíhat). Ikaře zjevně došlo, že z toho co tu vykládá nejsi vůbec moudrej a tak se pokusila trochu uklidnit (nepodařilo se to moc) a řekla: "Já za to nemůžu... udělali mi to "oni"... udělali ze mě monstrum...," vyhrkli jí slzy do tváře a pokračovala: "Musíš mě zabít a musíš to udělat rychle jinak se to probudí a zabije to strašnou spoustu lidí...," to už brečela a na vysvětlenou si rozepla vestu a shodila jí ze sebe, aby si poté vyhrnula oblečení a tys mohl spatřit její břicho, na kterém je tetování... ne... to není tetování... to je pečeť...  ...ano je to "TA" pečeť sloužící k pečetění bijuu... ...čímž se dostáváme k hroznému podezření, které v tobě asi začíná zvolna klíčit. "Unesli mě, chlápek v masce se sharinganem a nějaká ženská co si říká Yamata... a... pak do mě zapečetili to monstrum... Isobi... a pak mě ten maskovanej chlápek přenesl do Země Ohně, používá techniku Čtvrtého Hokageho... a nechal mě tam..." Čímž se dostáváme k tomu, že "jo" tohle je průser a ne malej ale opravdovej a to ještě ke všemu ne jeden, ale hned tři v jednom: Zaprvé - "maskovanej chlápek se sharinganem" - to už tu bylo a víme jak to dopadlo. Obito i Madara jsou sice mrtví, ale pokud tu řádí další Uchiha, který má ambici zničit systém shinobi, tak je na co se těšit. Zadruhé - Yamata - to je celkem známá S-rank kriminálnice, kdysi studentka Orochimara, dnes asi největší hrozba, vůči které Aliace stojí. Bezcitnější snad ještě víc než Orochimaru a pokud měla v prackách jedno bijuu... (Isobiho) ...není vyloučeno, že jich měla v prackách víc. Krom Hachibiho a Kyuubiho žijí dnes bijuu volně a nejsou střežená takže... A zatřetí... pokud Isobiho zapečetili do ní tak vyrobili časovanou bombu. Proč se nechtěla vrátit do vesnice je teď jasné... jasně chtěla utéct co nejdál a pak se nejspíš na širém oceánu zabít. Kdo ví co s ní dělali, ale každopádně pokud je majitelem pečetě "maskovanej chlápek se sharinganem", tak se nedá vyloučit, že dokáže pečeť otevřít i na dálku a Isobiho vypustit z jejího těla, kdykoliv si zamane. Takže sumasumárum, vrátit jí do vesnice je šílenství a riziko, které je nepřijatelné. Ono je v podstatě nepřijatelné cokoliv, pokud se Isobi může probudit kdykoliv a bůhví v jakém stavu (jak moc naštvanej, nebo pod čí kontrolou - ve hře je sharingan) tak to znamená, že tahle dívka je potenciální chodící katastrofa nemalých rozměrů. Existuje jen jeden "správný postup" (podle kodexu shinobiho) a ten je jasný... zabít jí okamžitě. Bijuu "zemře spolu s ní" a později se reinkarnuje a vrátí se do světa, ale bude to přirozenou cestou. Tohle domů přivést nemůžeš... v podstatě bys jí měl zabít hned teď a tady. A Ikara si toho je vědomě, takže poté co si opět upravila oblečení (vestu si už neoblékla), tak hodila do vody kunai a klekla si na vodu přičemž sklonila hlavu. Že tiše brečí netřeba dodávat: "Prosimtě vyřiď tátovi a mámě, že je mi to strašně líto. Bráškovi, že ho miluju a že mi bude chybět... sestře taky... já... řekni jim, že je mám strašně ráda...," to už se jí zlomil hlas a se skloněnou hlavou jen čeká až uděláš, to co se udělat musí. Poznámka vypravěče: Zabít je správně podle shinobi kodexu a podle "rozumu". Vlastně ti na to nikdo nic nebude oficiálně moci říct. Ale je jasné, že ve světě, kde převažují myšlenky prezentované Narutem a dalšími kagy se to nebude hodnotit jako zářný příklad správného rozhodnutí a asi budeš nést určité následky (někteří tě mohou považovat za hajzla a bezcitného parchanta). Na druhou stranu rizika jsou strašlivá a Isobiho (Sanbiho) nezkrotíš. Nezabít jí je projevem lidskosti a všeho nového co prezentuje Naruto a spol. ...ale když se něco stane, tak zase budeš čelit tomu, že tě označí za někoho kdo způsobil smrt stovek ne-li tisíců lidí. Zkrátka - žádná možnost není ani dobrá ani špatná - záleží na tom zda se v případě, že jí necháš naživu a vezmeš jí do Konohy, Kirigakure či jinam něco stane nebo ne. |
| |
 | soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro Jiman je fakt moc, lidi. Nou koment.Ty kráso. Ty kráááso. Přesně s takovou myšlenkou jsem se probudila. Nejenže se blíží chuuninské zkoušky (JUPÍ), to by možná asi byl ten nejmenší problém. Zaprvé: Shizune-sensei sice podle všeho chce, aby se tým 22 (BEST tým v Konoze, mimochodem) zkoušek zúčastnil, ale Ama ani Yuki-chan do toho se mnou nejdou. A pokud nepůjdou... jsem namydlená. Žádní parťáci, žádné zkoušky. Konec. Zadruhé: brácha je teď na misi, takže nemám s kým trénovat. Teda mám svůj tým, ale Yuki bude nějaký trénink beztak jako vždy (a jako vše) jedno a Amagi... u Amagi se prostě nedá odhadovat, jakou bude mít náladu. Když dobrou, mohla bych ji nějak navnadit na trénink a v rámci toho ji zlanařit, aby šla do zkoušek. A když ji budu mít na své straně, Yuki už nějak zpracujeme. Ale to ji na tu svou stranu musím nejdřív dostat, žejo... A zatřetí: Bezočko. Teda jako... Jiman. No Akasuna. Jako vážně, CO SE STALO MOJÍ MÁMĚ. Se poslední dobou úplně zbláznila a myslí si, že si ho asi přivede domů nebo co. MÍSTO TÁTY. Ze začátku jsem to vnímala jako fakt velkou křivdu a dneska mě to nebolí o nic míň, když vidím, jak rychle máma to prázdné místo zaplnila. A je mi úplně jedno KÝM ho zaplnila. Ale protože to padlo zrovna na tohohle červenovlasýho zraněnýho válečníka, tak prostě nesnáším červenovlasýho zraněnýho válečníka. Jo, možná by nebyl tak špatnej, kdyby moje první setkání nebylo takový, že jsem přišla domů a on ocucával moji matku. Snažím se mámu pochopit, ale prostě to nejde. Ne tak lehce. Myslí si, že tátu nahradí jen tak lusknutím prstu? Tak to se plete. Cítí se osaměle? Vždyť má sakra mě a bráchu a furt nám vždycky opakovala, jak jsme to nejlepší, co v životě má. Takže o co jí jako jde??! Podtrženo a sečteno: poslední dny trávím buďto tréninkem, běháním nebo prostě někde se svým týmem, a snažím se být doma co nejmíň. Kdyby tu aspoň byl brácha. Ale kdo ví, kdy ten se vrátí. "Mamko?" brouknu při první příležitosti, kdy ji po ránu uvidím. Od té doby, co vůbec nebere ohledy na můj nebo bráchův názor ohledně Bezočka, na nějaké "dobré ráno" nemam náladu. Pořád ale nemám tak blbou náladu, abych si nezachovala zdvořilý tón. "Co jsi mi teda chtěla říct?" optám se. A už spřádám plány o tom, jak půjdu hned po snídani ven a domů přijdu až na večeři. A to ještě kdoví jestli. Možná bych radši přespala u Amagi nebo tak něco, abych se tu už dneska nemusela ukazovat VŮBEC. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Kakashi překvapeně zamrkal, když jsi se na něj otočil a představil jsi se. "Konichiwa... huh... svět je jak se zdá malý..." Pakkun si prohlédl Kumara a dodal: "Nejen svět... chceš kostičku štěně?" A zašermoval mu před nosem malou žvýkací kostičkou. Jo poněkud do Kumara zaryl, ale než ho mohl Kakashi usměrnit, tak Kumaru vyskočil po Pakkunovi, který zrovna seděl Kakashimu na hlavě, takže během několika vteřin jsi mohl pozorovat scénku jak z nějaké komedie, kdy se na Kakashiho hlavě a ramenech o žvýkací hračku, který byl natolik, že Kakashi skončil na zemi a oba psi zmizeli v nejbližším křoví ze kterého se ozývá vrčení, praskot větývek, Kumarův štěkot.... a následovalo bolestivé zakňučení a Pakkun doslova vyletěl do vzduchu ze křoví, zatímco Kumaru visel na jeho ocasu do kterého se zakousl. No prostě psí mela... Kakashi se mezitím posbíral ze země a trochu rezignovaně dodal: "A takhle je to vždycky, když si člověk vezme dovolenou heh..." Pak se ale překvapeně rozhlédl kolem sebe a začal něco hledat, prohmatával si kapsy, koukal se na zem a během chvíle ti to došlo... jeho "Erotické praktiky pro středně a mírně pokročilé" jsou fuč. "Sakra!" zaklel Kakashi, ale než stihl cokoliv dalšího dodat, tak se ozvalo od vedle (asi 5 metrů od vás). "Nehledáte snad něco?"  A vedle vás rudovlasá dívka s Kakashiho "erotickou příručkou". "To vypadá na nějakou červenou knihovnu co?" Pobaveně si prohlédla knížku a poté v ní začala i přes Kakashiho protesty listovat. "No jistě... čuňačinky... zrovna vám se Hatake-san divím... i když vlastně nedivím, když není žádná paní Hatake co?" S úšklebkem hodila knížku Kakashimu a pak se podívala na tebe. "Inuzuka? Máš hezkýho pejska." Usmála se zatímco k tobě dokráčel hrdě Kumaru za nímž se vlekl poněkud pocuchaný Pakkun: "Hezkýho možná, ale beznadějně blbého...," prohlásil rozmrzele, ale to onu dívku neodradilo od toho, aby si Kumara nepohladila. Zdá se, že Kumaru je její přítomností doslova nadšený. Kakashi už zjevně podstatně míň, vypadá zahanbeně a zdá se, že se tihle dva dobře znají. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Mamka tě přivítala a naservírovala ti snídani... moc dobrou snídani, je tam všechno co máš ráda a pokud to všechno sníš, tak budeš minimálně hodinu nepoužitelná. Jo... takhle to začíná, musí to být pořádná jobovka co ti chce oznámit, když udělala takovou snídani. Posadila se naproti tobě a pokusila se o úsměv: "Yuko... je něco důležitého co ti musím říct." Trochu se ošila, zjevně jí je jasné, že se ti to nebude líbit, ale stejně se nezastaví a řekne to: "Jiman mě včera požádal o ruku a já řekla ano... budeme se brát," vysoukala ze sebe a skoro omluvně se usmála. Takže proto ty lívance se šlehačkou... tím se to vysvětluje dokonale. A tím to samozřejmě nekončí, pokud měla tahle zpráva pro tebe sílu těžkotonážního kladiva, tak další zprávou se rozhodla hodit ti na hlavu rovnou nejspíš piano: "A přemýšlela jsem...," tak bacha na to, paní přemýšlela... "...že bych se s Jimanem po chunninských zkouškách odstěhovala do Suny, kdybyste nechtěli mě následovat, tak bych vám nechala celý dům. Stejně se v něm už cítím zabitá, všechno mi "HO" tu připomíná a ty už jsi skoro chunnin a Shiori už je takřka dospělý... říkala jsem si, že by to bylo možné, však bychom se vídali...," podívala se na tebe a zkusila se znovu usmát. Takže je to tak... vezme si přivandrovalce ze Suny a pak se za ním odstěhuje a vás tu prostě nechá, abyste se nemontovali do jejího života? Jako, že to s Jimanem dopadne asi "svatbou" se tušit tak nějak dalo (i když ne tak rychle), ale že vás matka opustí, protože se prostě necítí pohodlně v domě vašeho táty? A do Suny? Než jsi však stačila vybuchnout nemohla ti ujít ještě jedna věc. Vlastně si teď poprvé můžeš uvědomit, jak vyčerpaně a unaveně tvá matka vypadá. Rodina tvého otce jí nijak zvlášť nepřijala a babička pochopitelně její vztah s Jimanem neschvalovala a dávala jí to řádně najevo a ona tu je teď sama... teda ne zcela sama, má vás dva... ale současně by se chtěla "realizovat" a cítí, že to v Konoze nepůjde. Tohle ti všechno dojít může, otázka je jakou tomu budeš přisuzovat váhu. Matka ještě dodala: "Mluvila jsem o tom i s Shiorim než šel na misi... a znáš ho... nedopadlo to moc dobře... vím, že je to asi sobecké, ale já prostě... s "NÍM" se cítím prostě zase jako člověk a ne jako troska, která po válce zůstala sama na všechno." Ať jsi zareagovala jakkoliv vypadla jsi nejspíš z domu co nejrychleji to šlo. Co horšího by se ještě dneska mohlo stát? Kdybys teď potkal Jimana bohové vědí jestli bys ho na místě nezabila, nemluvě o tom co by se stalo, kdyby ho potkal Shiori.. a matka to taky vůči němu udělala "pěkně vychytrala", oznámila mu tohle těsně před tím než šel na misi? Že ho to vytočilo do běla? No to si piš, že vytočilo. Že spolu dva dny před jeho odchodem na misi nemluvili jsi postřehla, ale nenapadlo tě, že by tohle mohla být příčina. Museli se dohádat jak koně. Jenže co teď... matka je zdá se rozhodnutá bez ohledu na to jak sobecké její rozhodnutí je (že se cítí sama jí možná trochu omlouvá, ale v očích teenagera, ze kterého se jejím odchodem do Suny stane skoro sirotek? Nevím.). Mohla bys jít za babičkou, ale ta s matkou teď vychází obzvlášť špatně a bůhví jak by to dopadlo, pokud tuhle novinku ještě neví... tak by to mohlo skončit celkem brutální hádkou snachy s tchýní... a bůhví jaké by to mělo dopady na všechny strany. Takže jsi šla hledat tým... tedy aspoň někoho, s kým bys mohla strávit kus dne. S týmem máš sraz až pozdě odpoledne a ono není ještě ani devět a ty už máš náladu, že bys docela v klidu dokázala někomu rozbít hubu. Nakonec jsi se chvíli tak nějak "cik-cak" potulovala po cvičištích bez nálady na cokoliv, než tě z tvého světa plného rozcupovaných matek, Jimanů a jiných vytrhla detonace jak "kráva". Výbuch přišel z blízkého cvičiště a tlaková vlna tě málem srazila na zem a vysklila okna přilehlých budov. "DO-PR-DE-LE práce!" zaslechla čísi sprosté zakletí a chvíli na to jsi zahlédla kohosi v chunninské vestě jak míří ke kráteru který na cvičišti zanechala zjevně jeho zbraň z jejíž hlavně se ještě kouří. Poznala jsi chunnina jménem Yajirobee:  (Yajirobee - 42 let, Chunnin, přezdívka: "legendární konožský mrzout")  (jím zkonstruovaná "Chakra-Puška") Yajirobee je taková celkem zvláštní postavička v Konoze. Troublemaker jak hrom. Nechvalně proslul před lety, když vedl hon na Naruta, který ukradl nějaký svitek či co a od té doby se má zato, že Naruta chtěl zabít (aby zabránil katastrofě s Kyuubim)... samozřejmě nic není bez příčiny, před víc jak dvaceti lety, když udeřil Kyuubi na Konohu, tak Yajirobee ztratil celou rodinu... ale o tom jindy. Jeho osobní nesnášenlivost či zahořklost vůči Narutovi a "jeho kumpánům" z konožské dvanáctky vydržela až dodnes a není tajemstvím, že (protože jinak samozřejmě celá vesnice má Naruta ráda) ve své osamělé pozici zůstává dodnes. Rozhodně nemá dobrou reputaci - dost shinobi si tropí žerty na jeho účet. Prý ve svém věku už dávno měl být joninem, ale protože není dost silný a pořádně netrénuje, tak zůstává už skoro 10 let chunninem. "Věčný Chunnin" a "Legendární mrzout"... a co umí? No prý právě nic moc... maturitou sotva prolezl, chunninské zkoušky snad skládal desetkrát a ovládá prý trochu doton... no a ta puška a jeho "výbušné vynálezy" jsou prostě technickými pokusy, o nahrazení ninjutsu právě zbraněmi, které pracují s chakrou. Kdyby s tím nedělal tolik bordelu (zdejší lidé ho fakt musí nesnášet, pokud jim pravidelně vybíjí sklo v oknech) tak si toho asi nikdo nevšimne. Pro tebe má Yajirobee ale jiný význam... pokud "TOTO" dokáže být chunninem (byť nijak dobrým), tak tvůj tým by to měl zvládnout bez problému nu? Možná by nebylo úplně od věci ho holkám představit... tedy kdyby se to nějak zaranžovalo, ale to je spíš taková myšlenka co tě tak napadla... otázka je zda to má cenu. Ty se s Yajirobeem znáš hlavně proto, že jsi ho měla pravidelně za zadkem, když se ti podařil nějaký průšvih, protože dělá "v pořádkové policii". Děsně hroznej polda... hotovej fízl. Málokdy tě dostal, častěji si prostě zdrhla, ale tak nějak se znáte. Ne, že byste se kamarádili... jednak je "starej" a druhak... on je fakt mrzout a furt je "děsně vážnej a důležitej" - jak už to u neúspěšných a zahořklých lidí bývá. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Podle toho co "oni" říkali? Teď je mi to jasné. Na tom jejím profilu mi něco nesedělo, ale že by vše dělala z vlastní vůle se mi od začátku nezdálo. Někdo jí k tomu co dělá donutil. Jenže proč? Proč by někdo zrovna někdo něco dělal mladé, plaché dívce? Postavím se vedle svého klona a tiše Ikaru sleduji. Aspoň už není tak hysterická a snaží se normálně mluvit. Jenže z toho co říká nejsem vůbec moudrý. Monstrum? Ikara začíná brečet a sundavá si oblečení. Napřed mně napadlo že chce třeba umřít nějakým určitým způsobem, pak sem však uviděl to tet.. ne, ačkoliv nejsem v pečetících technikách nijak zdatný, tak tohle poznávám. Bože.. To není možné! Když to Ikara vysvětluje, tak je najednou situace ještě horší. Je to mnohem, mnohem větší než by mně ze začátku napadlo. Maskovanej chlápek a Yamata.. Není možné aby to byl Madara, ten už by měl být mrtvý. A Yamata? Pokud je v tom taky, tak je to vážně průser. Člověk by neřekl jak rychle se může obyčejná B mise takhle zvrtnout. Isobi, Tříocasý.. To by mohlo být vážně špatné. Pokud je ve hře Sharingan, tak si nemohu dovolit riskovat. Kdo ví co by se stalo kdybych vzal Ikaru někam do vesnice? Možná že právě na tohle oni čekají. Až se dostane někam kde je spousta lidí a pak prostě BUM! Tolik informací najednou, je toho na mně docela dost. Já sám nemám šanci s Isobim něco udělat a tak je tu jediná možnost. Tiše si povzdychnu a udělám dva kroky k Ikaře. Už vyndavám svou katanu, když v tom začíná dívka mluvit. To co říká je jako by mně někdo pořádně uhodil. Mladá dívka co nikomu nic neudělala, jen měla tu smůlu že si jí někdo vybral jako cíl svého zvrhlého pokusu. Měl bych ji zrovna já zabít? Chvilku jen tak přemýšlím a tiše Ikaru sleduji. Když jí zabiji, tak možná zachráním jiné lidi. Ale možná by se ani nic nestalo, možná bych jen zabil mladou, nevinnou dívku. Musí být jiný způsob. Doufám že toho nebudu později litovat. Katanu dám zpět do pouzdra na zádech a složím pečeť (aby zmizel ten klon kterého sem nechával na lodi). Vezmu kunai který se povaluje na hladině, odstoupím o několik metrů dál a říznu se do prstu. Kunai pustím na hladinu a začnu skládat pečetě. "Kuchiyose no jutsu!" Bílé obláčky a pak se objevuje veliký, mohutný orel. "Zdravím tě, Soko-san". Řeknu uctivě a ukloním se. Kývnu na klona a ten vyskočí rovnou na orla. "Omlouvám se že vyrušuji, ale tohle je otázka života a smrti. Musíš hned letět do Konohy. Nedovol aby tě něco zastavilo, musíš se tam dostat co nejrychleji a za každou cenu!" Řeknu orlovi a pak kouknu na klona. "Ty řekni vše co je třeba aby jsi přivedl Uzumaki Naruta, Uchihu Sasukeho a nějakého experta na pečetící techniky. Ať dělají cokoliv, tak trvej na to že potřebuji OKAMŽITĚ pomoc. Jasné?" Zdůrazním klonovi a když kývne že rozumí tak je nechám odletět. Snad si pospíší.. Kouknu jak Soko odlétá a pak přijdu zpět k Ikaře. Pokud ještě klečí, tak jí podám ruku abych jí mohl pomoci na nohy. "Neboj se.. Řekneš jim to sama". Přátelsky se usměji a čekám zda se zvedne nebo ne. "Jmenuji se Kensei. Byl sem vyslán abych tě našel a přivedl zpět z podezření že tě někdo unesl nebo jsi zběhla. Teď však vidím že to je úplně jinak. Omlouvám se". Na chviličku se odmlčím, rozhlédnu se kolem a pak pokračuji. "Nepočítej s tím že by jsi umřela. Určitě by byla spousta lidí kterým by si chyběla.. Pomoc tu bude každou chvíli. Zatím můžeme zůstat tady, nebo jít do přístavu a dát si aspoň něco k jídlu. Pokud by jsi třeba cítila že je něco v nepořádku, tak vždycky můžeme doběhnout zpátky sem.. Co?" |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Je to tak, tvá situace je naprosto prostá... buď smrt, nebo poslušnost Yamatě, která navíc bude chtít jedno z tvých očí pokud probudíš sharingan... stále je tam ovšem to "pokud", nikde není psáno, že "projekt 1147" bude úspěšný jak si Danzo představoval. Shrnuto a podtrženo máš v sobě DNA své matky, svého biologického otce (který vzešel z klanu Uchiha) a dále ti injekčně byla vpravena další DNA Uchihů... čí konkrétně to nevíš. Co se útěku týče, tak pro začátek víš to, že se nacházíš v nějaké podzemní základně, která může být kdekoliv, bylo by hloupé si myslet, že krom Shimiho, Maemi a Noriko tu nikdo další nebude, takže pokud útěk, tak v tuto chvíli rozhodně nepřichází v úvahu. Řekl jsi Maemi co jsi jí říct chtěl načež jsi v odpověď dostal jen zavrčení: "Tohle tě teprve mrzet bude zmetku!" načež se převalila na bok, aby tě nemusela vidět ani periferním viděním a tím vaše diskuze skončila. Ta na tebe musí být pořádně nakvašená. Ale vlastně se není čemu divit, pokud je Yamata jako Orochimaru svého času, tak si vybírá své favority podle schopností a pokud ty máš takovou cenu v Yamatiných očích (sharingan), tak ti těžko může konkurovat. Maemi nejspíš léta zrazuje Alianci Shinobi, oddala se plně Yamatě a snaží se jí být co nejvěrnější a co nejužitečnější a pak se náhle objevíš ty (jako Sasuke u Orochimara, který pro jeho získání neváhal obětovat celou Zvučnou čtyřku) a ona je najednou "méně důležitá". Svět shinobi je drsný a vzhlížet k brutálním vládcům typu Yamaty má svá ale, odhodí vás všechny v momentě, kdy vás přestanou potřebovat či, když najdou něco zajímavějšího. Yamata určitě zachází s lidma jako Orochimaru, jsou to pro ní jen nástroje k prosazení vlastních ambicí. A je s podivem, že někdo takový může přitahovat jiné lidi, kteří dobrovolně zrazují prostředí z jakého vzešli a dávají se jim dobrovolně do služby. Nakonec jsi usnul, a když se probral znovu, tak už se ti dýchalo lépe a Maemi byla pryč. Zatímco jsi psal tak ti někdo vyměnil kapačky - tos postřehl - a taky jsi postřehl, že někdo je v místnosti.  Když si všimla, že jsi vzhůru, tak se usmála a prohlásila: "Tak vstávat mladý pane, už jsme zdraví jako řípy. Díky mě a nemáš zač. Jo a ahoj, já jsem Suzuka, dělám zde lékařku pro Yamatu-sama, takže se budeme vídat častěji, protože mým úkolem je udržet její subjekty a podřízené co nejdéle naživu." A mohla ještě tímtéž hasem s tímtéž úsměvem dodat: "Dělám jen svou práci, nemůžu za to, že mě to tak baví" Každý Orochimaru má svého Kabuta a tahle ženská (nedávno snad ještě dívka) má sadismus ve svých očích přímo vepsaný. A kdyby tohle nestačilo - že poznáš že se zatím milým ksichtem skrývá sadistický "dr. Mengele" v ženském těle - což jsou informace, které dokážeš získat díky své psychologické průpravě a svou schopností "poznat co jsou lidi zač" díky tomu, že jsi přeci jen Yamanaka - tak tuhle ženskou znáš z bingo knihy. Jmenuje se Suzuka a je to bývalá lékařka v Konoze, je jí 24 let a sběhla z Konohy krátce po válce, poté co se přišlo na to, že prováděla na pacientech (často zraněných ninjích) nelegální pokusy a ještě ke všemu poskytovala mnohým "eutanazii", aby následně mohla pitvat jejich těla. U Suzuky je i výhoda, že se ví "z čeho jí takhle hráblo", za války byla lékařkou přímo v poli a viděla tolik mrtvých a umřelo jí pod rukama tolik lidí, že to asi neunesla a hráblo jí z toho. No i když... některé informace v bingo knize tvrdí, že k tomu měla sklony už před válkou (zdokumentované výpovědi už od školních let, kolikrát někoho je tak pro zábavu šikanovala což se s postupem času zhoršovalo až to válka všechno nechala propuknout naplno). Děcko toho typu co trhá broučkům nožičky vyrostlo v sadistickou "lékařku", která dneska trhá nožičky lidem. A jako každý sociopat je Suzuka dost chytrá na to, aby bylo zbytečné se v její přítomnosti o cokoliv snažit. Sociopaté nejsou jen chudáci postižení mentální poruchou (ačkoliv jí mají), ale taky setsakra uvědomují co dělají a dělají to pro zábavu, či protože v tom vidí nějaký (zvrácený) smysl. Suzuka je žijícím dokladem toho co se stane, když si sociopat udělá ze své záliby koníčka a následně z koníčka svou práci (která jí neskutečně baví pochopitelně). Mít s ní soucit se nevyplácí, tihle lidé jsou o to nebezpečnější, že jejich osudy vzbuzují soucit, že si sami sobě nalhávají, že jsou jen oběťmi a vyvrátit jim je to takřka nemožné (ač vyjímky se pochopitelně stávají). Jediné co je pravda na jejich živote je to, že jejich sklony by možná zůstaly neviditelné a pod kontrolou, kdyby neprošly nějakými těžkými traumaty, jako byla v případě Suzuky válka. Ano... kdyby nebyla ve válce tak možná trhá dodnes nožičky jen broukům a občas šikanuje kolegy... ale válka vše umocnila a tak "trhá nožičky lidem a nehorázně se tím baví". Máš obrovské štěstí, že víš o koho jde, protože ten její nevinný ksichtík by tě dokázal zmást dost na to, aby sis plamínků čirého šílenství v jejích očích nevšiml. "Mám pro tebe dobrou zprávu Yaso-kun... jsi zcela zdráv a to znamená co? To znamená milý Yaso-kun, že tě mám dopravit k Yamatě-sama. Takže se ustroj, věci máš tady a vyrazíme. Yamata-sama mi sdělila, že pokud bys odmítl, tak to znamená, že sis vybral smrt, že "jste tak dohodnutí" což by mě velmi rmoutilo..." Trochu se usmála a je jasné, že by jí to naopak potěšilo, dostala by tě totiž nejspíš jako hlavní chod na pitevní stůl. "Takže jdeme? Nějaké otázky?" |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro NO TAK TO TEDA SI ASI DĚLÁŠ SRANDU, MÁMO.Očka se mi rozzáří, když uvidím snídani, kterou máma normálně rozhodně neservíruje. Většinou si ji beztak chystám sama, ale když už něco od mamky je, není to rozhodně takovýhle ráj. V dalším okamžiku se ale zarazím a do mého výrazu se vkrade stín podezíravosti. Když máma takovou snídani normálně neservíruje... tak to znamená... Po vteřince zaváhání přejdu ke stolu a dva lívance schlamstnu ještě než se pořádně usadím. "-tadakimasu," vzpomenu si už s plnou pusou na slušné mravy. Pak teprve se na mamku zadívám a jsem ochotná ji vyslechnout. Jestli to bude něco s Jimanem, tak... ...ANO, je to něco s Jimanem. Něco. Konkrétněji světová katastrofa. Chtěj se VZÍT. Místo táty přijde Bezočko a bude se tu naparovat. Ale to je ještě docela v klídku v porovnání s tím, co přijde pak. Nejenže beze srandy nahradí tátu, ale ještě si mámu odveze do Suny. Jako jo, počítala jsem s tím, že si ho máma jednou bude chtít vzít, ale tak nějak jsem počítala taky s tím, že tu zůstane s náma. Takže... my tady jako co? To ho vůbec nezajímá, že jeho úžasná nová láska má děti, který s ní celej život vyrůstaly? Ne, nejspíš ne. Jestli u mě nějaké kladné body přeci jen měl, tak je právě ztratil. "Táta," procedím tiše mezi zuby, když domluví. Rychle polknu zbytek osmého lívance a zamračeně se na mámu zadívám. "Byl to TÁTA. Nebyl to "on". Jmenoval se Namikaze Shuuya a vzal si tě, i když celá jeho rodina byla proti. Kdysi byste jeden pro druhýho udělali všechno na světě. Umřel před pár lety a ty už se chceš zbavit všech vzpomínek na něj a odjet s nějakým... nějakým..." V té chvíli už jsem tak rozčilená, že mě ani nenapadá nadávka, která by ho dostatečně vystihovala. Místo toho zatnu pěsti a prudce vstanu od stolu. Teď mi teprv dochází, proč byl Shiori před odjezdem tak divnej. Musela mu to říct. "Když nás chceš opustit, tak prosim. Já jsem pro tebe jenom malá hloupá holka, ne? Dělej si co chceš. Odjeď do Suny a nech nás tu a třeba už se nikdy nevracej! Buď šťastná s Jimanem v Suně a na nás zapomeň stejně jako na tátu!" Po svém ukřičeném výlevu citů (jo, konečně jsem se přestala ovládat a vychrlila jsem tu všechno, co jsem zrovna měla na srdci) se rychle otočím a vyběhnu z kuchyně. Nazuju boty, popadnu mikinu a už jsem venku. Chci kamkoliv, hlavně pryč odsud. Mám chuť někoho zmlátit a jakž takž jsem se ještě držela jen proto, že je to přece moje máma. Když mi trochu vychladne hlava, okamžitě svých slov zalituju. Už se nikdy nevracej? Zapomeň na nás stejně jako na tátu? Vážně, Yuko? Vážně...? Ať je máma jaká chce, vím, že mě i bráchu má pořád ráda. Přehrávám si svoje slova i mámin výraz pořád dokola a za chvíli bych si nejradši nafackovala. Chci být chuuninem a při tom se chovám jak rozmazlený děcko... Super. Doběhnu na naše týmové cvičiště. Na dvacet dvojku. Skoro zdemoluju prvního tréninkového panáka, kterého potkám, ale necítím se o nic líp. Spíš naopak. Dám si kolečko kolem Konohy. Dvě. Tak trochu doufám, že potkám Amagi, Yuki nebo Shizune-sensei, abych s nimi mohla probrat, co se mi stalo, a říct jim o radu (ale vlastně už je znám natolik, abych odhadla, jaká by rada každé z nich asi byla), ale nestane se. A nepotkám ani nikoho známého. Skončím poflakováním se okolo vesnice, z jednoho cvičiště na druhé, a přemýšlením, že bych se mámě přece jen omluvila za svůj ranní výstup. Nemusím ji přece nesnášet celý život... Zrovna přemýšlím o tom, že je všude podezřele mrtvo, když se ozve výbuch a tlaková vlna mě přinutí otestovat mou rovnováhu. Instinktivně se přikrčím a zmateně se rozhlížím, co se to děje. Když ale zaslechnu nechvalně důvěrně známý hlas, mám jasno. No neasi. Yajiro. Noční můra mýho dětství. Jsem myslela, že už umřel... vždyť je starej. Výbuch není začátek Páté velké války ninjů, jak mi v první chvíli proletělo hlavou, ale výsledek zasee nějaké jeho nepodařené loser-zbraně. Úlevou, že nejde o nic vážného, se tichounce zahihňám. Za okamžik ho zahlédnu, jak míří k místu výbuchu a neodpustím si chvíli stát a koukat, co bude dělat. Ha. Tohohle možná budu litovat. "Yajirobee-san!" zavolám na něj s falešně zdvořilým tónem a ještě navíc zamávám v případě, že by si hned nevšiml, o koho jde. "Copak to? Vaše super puška? Bude to tentokrát spasení Konohy, nebo skončí v tý velký hromadě nepodařených pokusů o obohacení vědy a techniky?" hulákám (z bezpečné vzdálenosti, jen tak pro jistotu) a moje srandičky mi na tváři vykouzlily široký úsměv. Ne, nejsem z těch, co by si dělali srandu kvůli tomu, že mu jeho ninjovská kariéra holt nevyšla. Ale moc dobře si pamatuju, jaký peklo mi dělal před lety a hlavně jakou scénu zahrál před našima, když mě čirou NÁHODOU chytil a zavlekl mě až domů. To je to, co mu v životě neodpustím. Zatím se nehýbu, ale pro jistotu se připravím na útěk. Ten děda proti rychlosti Yuky-sama sice nemá nejmenší šanci (dnes už ne), ale... opatrnosti není nikdy dost, ne? |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém zahalekání s sebou Yajirobee překvapeně trhnul v jedné ruce zbraň a v druhé další patronu do pušky. Celkem slušný kráter na tak malou patronu (udělalo to kráter asi jak Narutův rasengan). Chvíli na tebe hleděl a nejspíš se snažil vstřebat to co vidí a slyší. "Nějaká drzá ne?" vykřikl nakonec tvým směrem a už jeho pravá ruka s patronou doputovala k zásobníku pušky v levé ruce, následovalo natažení závěru (hlasité cvak bylo slyšet až k tobě) a chvíli jsi si vážně mohla myslet, že s tím snad chce na tebe vystřelit, místo toho jen křiknul: "Tak sleduj prcku a uč se!" Zalícil kamsi směrem trojici terčů asi tak 200 metrů od tebe, které se používají na trénink s shurikeny. Shoju-Chakura: Bakuhatsu-dan! (Chakrová-Puška: Výbušná střela!) Následovala rána jak vyšel výstřel - poněkud komicky vypadalo, že zpětný ráz zbraně málem Yajirobeeho odhodil na zem - a pak následoval detonace jak prase, jak střela dopadla do prostoru terčů a vypařila je všechny tři (prostě je zničil jedinou střelou a zanechal kráter o průměru tak 10 metrů). "Kurnik moje rameno!" snažil se přitom narovnat si z kloubu vyhozené rameno (nebo to tak vypadalo, ale asi ho vyhozené nemá, to by řval jinak) a poté co se trochu vzpamatoval tak se otočil k tobě s "v rámci možností" se sebevědomým úšklebkem, který jako by říkal "to čumíš co?". Takže oprava - on předtím nenadával proto, že by mu něco nevyšlo, ale protože ta zbraň zjevně kope jak vzteklá koza a každý výstřelem je pro něj hotové utrpení. Přehodil si pušku přes druhé rameno a zamířil zvolna k tobě: "Je to teprve prototyp, ještě se to musí doladit, ale vlastně už je to hotové... za dva nebo tři roky budu mít finální zbraň... když to dobře půjde a budou nějaké peníze. A vůbec... co ty tu děláš Yuko, doufám že neplánuješ zase nějakou hovadinu jako obvykle či?" Yajirobee má zjevně "dobrou náladu" (v rámci možnosti jeho věčného mrzoutství), protože zbraň co sestrojil zjevně funguje (střely létají na cíl) a tak se asi nemíní nechat rozhodit "malou holkou". |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro No né...Jsem myslela, že už sis za ty roky zvyknul že nejsem zrovna porcelánová panenka, odtuším, ale radši si to nechám pro sebe a pro všechny případy nepolevuju v ostražitosti. Kdyby něco, tak zdrhám. Yuka má zkušenosti a nic nepodceňuje. Yuka je vždy připravena. Po menším šoku z toho, že se na mě chystá vystřelit, ale následuje zjištění, že mi jenom chce předvést tu svoji hračičku. "Tak do toho," brouknu a snažím se neznít příliš nadšeně. I když se musí nechat, že ten výbuch nebyl nejslabší. Třeba z toho fakt něco bude. Aspoň by měl do toho svýho brzkýho důchodu nějakej úspěch. Ne že bych mu to přála. Když mi Yajirobee pyšně předvede střelu (plus ho to shodí na zem a málem utrhne rameno, což mě vcelku pobaví), neubráním se uznalému pokývání hlavou. "Je to docela hustý," ohodnotím. Náhodou už nemám náladu ho dál popichovat. Když vidím, že se díky tomu svému "vynálezu" jednou taky nechová jako totální kretén, o něco mi to dokonce zvedne náladu. "Já, jo?" opáčím. Normálně bych na něj vyplázla jazyk a utekla, ale zaprvé se chci chovat dospěle a zadruhé beztak nemám nic lepšího na práci, tak proč mu neříct, jak se věci mají. "Jsem se nějak nepohodla s mámou, tak jsem šla trochu na vzduch. A taky dneska potřebuju přesvědčit svůj tým, ať jdou se mnou ke zkouškám, tak přemýšlím, jak to udělat," pokrčím rameny a začnu zamyšleně rýt špičkou boty do země. Něco mě napadne, zazubím se a kouknu na Yajirobeeho a.k.a. Legendárního mrzoutského poustevníka. "Vsadím se, že s vaší hrač- ...teda jako Chakra-puškou by mi to přesvědčování šlo líp," ukážu bradou na jeho raketomet. Ne že bych vůbec doufala, že by mi ji půjčil, na to ho znám až moc dobře. Akorát s ním chci prohodit pár slov, když už má teda tu "na svoje poměry" dobrou náladu - protože něco takového je fakt nevídaný přírodní úkaz. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Za dva týdny dorazíme namísto Yaso-kun, když tedy všechno půjde dobře, což jak věřím dobře půjde. A neměj obavy, Maemi a Noriko jsem nás zbavila, už tě nebudou nikdy ohrožovat...," zabila je? Přímo se ta otázka nabízí tím jak to řekla... Kdo ví, nebo si prostě hraje na tvoje nervy, každopádně u ní si dokážeš představit jak v jedné místnosti oddělá Noriko i Maemi a pak jde za tebou s úsměvem s tím, že tě odeskortuje k Yamatě. Vzal sis všechny svoje věci a vyrazili jste na povrch. Základna je celkem spletitá - vlastně je to spletitá síť chodeb celé - ale vylezli jste v jeskyni, či spíše jeskyňce (je to jen taková díra do země v hustém lesním porostu a k tvému nemilému překvapení tam už na vás čekal doprovod - čtyři další služebníci Yamaty či Suzuky, kteří tě budou strážit.  (Zleva doprava: Enshin, Iyaso, Kishin, Saya) "Zdravím pánové... a Sayo... tak Vám ho vedu. Yamata-sama ho chce živého, zdravého a pokud možno nepoškozené. Jestli mu vypíchneš oči Iyaso jako posledně tomu z Oblačné, tak tvými orgány vyzdobíme vánoční stromeček a z tvé lebky si udělám pohár na víno, je ti to jasné?" Iyaso se jen debilně v odpověď zazubil a nejvyšší z té čtveřice s pankáčskými účesem prohlásil: "Buďte v klidu Suzuka-san, Yamata-sama dostane své boží naživu, zdravé a nepoškozené... mimochodem jedete taky? Suzuka přikývla a řekla: "Ne, že bych nevěřila ve vaše schopnosti, ale nevěřím vaši sebekontrole." Vyrazili jste čtveřice jde za Vámi a od Suzuki si udržuje odstup skoro to vypadá jako by za vámi šli jako smečka vlků stopujících kořist. Suzuka si všimla tvé nervozity a řekla: "Jen klid, za chvíli budeme u jezera a nastoupíme na jejich loď. Nevšímej si ničeho co tam uvidíš, a určitě tam nic od nich nejez... všiml sis těch lebek co mají kolem krku?" Suzuka se ušklíbla pobaveně a překonala i tvé nejhorší možné obavy: "Jsou to kanibalové. Počet lebek vyjadřuje jejich pozici v klanu. Čím víc lebek kolem krku máš, tím víc jsi sežral lidí a tím je lepší postavení v tvém klanu. Saya, žádné lebky kolem krku nemá, to proto že nejí lidské maso, zato pije lidskou krev. Obvykle vařenou, ale když není hrnec a oheň zvládne i syrovou. No co se tváříš tak šokovaně? " Suzuku tohle vážně baví... když jste dorazili na loď tak se čtveřice jala věnovat práci na lodi. Tedy tři z nich, Saya ti zůstala k dispozici jako tvůj osobní bodyguard. Bude s tebou celou plavbu v kajutě, i když budeš spát - což opravdu přidá na klidu, když se vezme, že se živí lidskou krví což. Každopádně než zaujala hlídku a byl jsi se Suzukou ještě chvíli o samotě tak ti dala poučení a rady: "Zaprvé - nemám čas se ti věnovat Yasu-kun, v podpalubí mám dost práce, takže se ti bude věnovat Saya. Na palubě jsme naživu jen my dva a oni čtyři, ostatní jsou mrtví... kdyby nějací byli... no to je jedno, toho si nevšímej, zůstávej v kajutě, když ti bude dlouhá chvíle můžeš si vyjít na palubu Saya tě ochotně doprovodí. A teď - důležité věci: Všichni naši čtyři "kamarádi" jsou z Korálového království kam jedeme. Jejich klan objevila Yamata-sama před lety jako izolovanou skupinku žijící mimo civilizaci to co tobě přijde odporné je pro ně norma chápeš? Takže se to snaž respektovat. Dále Saya je v rámci možností celkem přátelská - na poměry mezi kanibaly dokonce neuvěřitelně přátelská a poslouchá rozkazy, takže z její strany ti žádné nebezpečí hrozit snad nebude. Ale kdyby náhodou byla agresivní tak si způsob krvácející zranění a nech jí si pochutnat, to jí zklidní. No... přemýšlím co ještě ti říct, něco pozitivního by to chtělo viď? Hele tak o Saye vím - od minulých chlapců, které provázela - že je výborná na jisté věci mezi mužem a ženou. A prý bývá svolná takže byste si mohli zkrátit dlouhou plavbu něčím zábavným..." Nechala ti pak ještě pár svitků s jídlem, náhradním oblečením atp... a upozornila tě, že není "dobrý nápad" se pokoušet o útěk načež zavolala Sayu a ta už s tebou zůstala v kajutě. Sice si neumíš momentálně představit jak bude celých 14 dní vzhůru a nespustí z tebe oko ani na vteřinu, ale to je to nejmenší co tě trápí. Saya zaujala místo u dveří, kde se posadila do proutěného křesla, nasadila přátelský výraz (nebo to co za to považuje), neušly tvému pohledu její tesáky které mírně vyčuhují zpod jejího horního rtu. Tak to jsi dopadl co? Mezi kanibaly na lodi, která uhání po řece nejspíš k moři, aby tě dopravila do Korálového království, do země pirátů, gaunerů a ničemů... že tam sídlí Yamata by tě překvapovat nemělo, spíš by tě překvapilo, kdy by tam tomu všemu nevládla. Co se týče Sayi tak tu si prohlédl. Vypadá celkem trénovaně a bůhví že bude asi nebezpečná, obzvláště s tím mečem. Její schopnosti se blbě odhadují, ale když vezmeš v úvahu její fyzickou stavbu - pevné, štíhlé tělo s nepříliš výrazným svalstvem, tak bude asi pěkně rychlá a obratná. Ale to vaříš z vody, tohle se těžko odhaduje. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Poslal jsi klona na orlovi do Konohy, potrvá mu to tak den, možná dva... přeci jen to pár set kilometrů je. Ikara se mezitím aspoň trochu sebrala a jen uslzená přikývla na tvé rozhodnutí, nicméně po pár krocích směrem zpátky se zastavila a vyjekla: "Sajin! Patří k nim, měl mě dopravit do Korálového království... určitě je už informoval! A pak ti vysvětlila "jak špatně na tom vlastně jste" - Yamata a ten maskovaný muž jí implantovali tříocasého déma, maskovaný muž jí pak vysadil zde a řekl jí ať se nalodí na Sajinovu loď, která jí odveze do Korálového království a pokud se o cokoliv pokusí tak... bum... a budete tu mít tříocasého. "Naruto-sama ani Sasuke-sama to sem nemůžou nikdy stihnout, oni přijdou dřív, možná už jsou na cestě!" A zase se rozbrečela. "Neměl jsi sem chodit, chtěla jsem po cestě na moři vyskočit z lodě a skončit to někde na oceánu..." Nicméně přesto s tebou jde... no tak či onak je otázka co se bude dít, protože jestli Sajin v tom jede s nimi, tak mohl lodní vysílačkou už varovat Yamatu či někoho od ní a to by znamenalo, že už budou na cestě. A pokud se umí "muž v masce" teleportovat, tak tu bude tak či onak dřív a při vší úctě - i kdyby nemohl či nechtěl probudit Isobiho rovnou tady, tak si představ, že budeš čelit sharinganu a bůhví, kdo ten "muž v masce je". Je otázkou co teď dělat, jestli to už ví, tak vrátit se do přístavu je příliš riskantní. Je šance - teoreticky, že když se zdekujete co nejrychleji k břehu a zkusíte se schovat tak vás nenajdou (pokud na dálku ale umí vypustit z těla Ikary Isobiho tak jste stejně v háji). |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Yajirobee si tě vyslechl a vážně vypadal, že o tvém nápadu a tvých trablích přemýšlí. "S matkou se udobři... já to kdysi nestihl." Asi před útokem Kyuubiho. "A dodnes si to vyčítám." Pak však přešel ke zbrani a tvému návrhu a řekl: "No... mám takový návrh... jsi Namikaze a to je dobré jméno, navíc by se mi hodilo, kdyby se taková věc ukázala na zkouškách... přeci jen trocha publicity a zájmu by se mi hodila. Nemáš představu kolik to stojí vyrobit, jak je to náročný... a z platu chunnina se mi to dělá dost těžko. Co kdybychom se dohodli takto... půjčil bych vám tu pušku a naučil vás s ní zacházet, ale jak vidíš dost kope, museli byste mít v týmu někoho silného, někoho kdo má dost velkou výdrž, odolnost a sílu. Stačilo by abych sladil pušku s jeho chakrou - to je to nejmenší - a naučil ho jednu dvě základní techniky. Vy byste získali výhodu v chunninské zkoušce - ostatně hádám, že na příští zkoušce už taková zbraň bude zakázaná, ale teď není - a já bych získal zájem konožského oddělení pro výzbroj a třeba by mi zafinancovali výzkum nebo mě zaměstnali. To zní férově co myslíš?" Ať si říká kdo chce co chce, tak Yajirobee je pěkně přízemní tvor. Prostě váš tým chce použít jako "demonstrátor" technologie, aby mu z toho něco káplo... boží no ne? Ty bys takovou zbraň asi nevyužila, protože... no... po výstřelu bys asi odletěla pár metrů jak to kope, ale možná Amagi by mohla získat zájem. Sice budete "tak trochu" podvádět při chunninské zkoušce (přeci jen posloužíte jen jako nosičky zbraně), ale třeba by vám to nějaký ten bodík k dobru přihrát mohlo. A kdo ví, třeba by Amagi změnila názor, kdyby dostala do pracek takový pořádný kus kvéru. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Z bláta do louže? Vím že to bude asi chvíli trvat než se Soko dostane do Konohy, ale musel sem to risknout. Pokud je ve hře někdo se Sharinganem a Yamata, tak bych mohl být ve vážném problému. Nevím, možná by se mi podařilo utéct aspoň před jedním z nich, ale oba dva by mně rozsekali na kousíčky. Společně s Ikarou vyrážím zpět k přístavu. Ta se však najednou zastavuje a chrlí ze sebe další informace. Sajin? No to si dělá srandu.. Stále mně překvapuje do čeho sem se to vlastně namočil. Měl sem jen vystopovat jednu holku! A ono se to musí takhle podělat. Chvíli jen tak stojím na místě a přemýšlím. Vše co bychom mohly dělat je příliš riskantní. V přístavu jsou lidi, tak by se tam o nic pokusit nemuseli. Na druhou stranu pokud už Sajin někoho varoval.. "Ksóó.." Tiše si povzdychnu a zadívám se směrem k přístavu. "Mám plán". Řeknu tiše směrem k dívce po mém boku. Neříkám že je to dobrý plán, ale aspoň něco. Vytvořím dva klony. Jeden z nich zůstane normálně jak je a druhý se přemění na Ikaru. Tomu svému dám výbušný lístek, takže kdyby ho někdo dostal, tak je šance že tu osobu vezme s sebou a nebo aspoň budu přinejmenším vědět že se něco stalo. Kývnu na klony a oba dva pomalu vyrazí směrem k lodi. Měli by tam dojít a pokusit se chovat nějak normálně. Ten který je přeměněný na Ikaru bude jako vystrašená holka s nervama v kýblu a ten co vypadá jako já, bude prostě já. Tak by nás aspoň Sajin nemusel pronásledovat. "My dva se musíme někde schovat. Nejlépe na druhé straně ostrova, někde na pobřeží. Třeba najdeme nějakou jeskyni... Buď tam doplaveme a nebo.. Cítíš se na použití Kuchiyose? Ten tvůj rejnok by nás tam mohl třeba dostat. Rychleji a nepozorovaně". |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro „Kumaru není žádné ště…“ Začal jsem okamžitě šmudlu bránit, ale to už Kumaru vyskočil ven. Ach jo. Zíral jsem na tu scénku a nakonec jsem se prostě musel smát. To nešlo, ti dva to teda vylepšili. Snažím se popadnout dech, ale upřímně mi to Kakashi-sama s tím prohlášením neulehčí. Nakonec se ale zhluboka nadechnu a uklidním, pohledem zkouknu, jestli je Hokage v pohodě po tom pádu. „Kumaru!“ Zavolám na něj a kroutím nad ním hlavou, ale potom mě zaujme znovu Hokage-sama a ta dívka u něj. Ta o to víc, že ji neznám. Nejdřív jim do toho nechci vstupovat, jenže pak se rudovláska otočí rovnou na mě, tak se pousměju. „Inozuka Toru.“ Dopředstavím se a kývnu. „Jmenuje se Kumaru.“ A k Pakkunovi vrhnu takový pohled,. „Já nevím, kdo prohrál.“ Ušklíbnu se spokojeně a podívám se zpět na dívku. „A vy jste…? Budete soutěžit?“ |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Suzuka ti na otázku "co se s nimi stalo" jen odpověděla: "Nic kvůli čemu by ses musel trápit." Ne, nehodlá ti odpovědět, jen si buď nejistý, to je její taktika zjevně. Později když jste osaměli se Sayou, tak jsi se rozhodl jí zeptat na možnosti tréninku. Chvíli si tě mlčky prohlížela a poté odpověděla: "Chceš trénovat na palubě? A jak moc si myslíš, že tak díky tomu bude nápadní? Krom toho tohle není zrovna velká loď, takže tady moc prostoru není... aspoň ne tohle..." Zvedla se a došla k tobě, aby si tě zblízka prohlédla načež se ti naklonila ke krku a nasála vzduch do nosu: "Příjemně voníš." Zkonstatovala přičemž se zazubila. "Kajuta je na nějaké šermování malá a jinde to taky nejde... co bys chtěl trénovat?" A přejela ti prstem od ucha, přes krk až k rameni. Ona tě balí? Vážně? Suzuka tě varovala, jak Saya "zabíjí nudu na dlouhých plavbách" a zdá se, že jí je úplně (a zcela) jedno, že ti je 13, že jsi zajatec, že umíš ninja techniky a používat chakru... "Co takhle kdybychom si zatrénovali "po mém způsobu", myslím že by se ti to "mohlo líbit"...," navrhla Saya a trochu pobaveně, napůl smyslně a trochu zlehka se usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro Tak ruku na to!Když jsem plácla to o té pušce, nenapadlo mě, že by o tom děda Yajirobee fakt přemýšlel. Proto k němu překvapeně vzhlédnu, když začne s "takovým návrhem", a oči se mi rozšíří úžasem. Nedělá si ze mě srandu...? Ne, nedělá, ten si srandu ani dělat neumí. Vždyť takhle zbraň je jak STVOŘENÁ pro Amagi a ty její monstrózní techniky. Co na tom, že mu budeme dělat reklamu, tady jde o zkoušky, ježkovy voči. A co se týče Amagi, už vidím, že z tohohle bude nadšená a nebude se moct dočkat, až si z toho bude moct vystřelit. Vždyť tohle je jistý vítězství. To, že je to podvod, mě vůbec nezajímá. No a co? Schopnost zařídit si výhodu je přece pro chuunina jasný must-have. "Jojojojo, beru, beru!" Zuřivě mu všechno odkývu a pomalu ho ani nenechám domluvit. Kašlu na to, že ještě před půl hodinou to byl můj bezmála úhlavní nepřítel, teď je to spasitel našeho týmu a pojistka toho, že se fakt zúčastníme zkoušek. Protože jak bude pro Amagi, budou pro všichni. "Jdeme. Musíme najít můj tým a vysvětlit jim, co se bude dít." bez skrupulí ho chytím za ruku a táhnu ze cvičiště. Když si budu jistá, že se mnou jde, třeba ho pustím. Ale spíš ne. Ta jeho puška je moje tajná zbraň, kterou hodlám použít na Amagi, a musím si ji hlídat. "Nebo aspoň Amagi. Yamada Amagi. Znáte ji, ne?" povídám cestou. Nepřijde mi moc pravděpodobné, že by ji s její "s-ničím-se-neseru" povahou někdy nepotkal. Třeba si ji nezapamatoval jménem, ale... však oni si padnou do noty. Ve vesnici hledám jak přímo ty dvě, tak i kohokoli, kdo by mi mohl říct, kde aspoň jedna ze dvou třetin mého týmu je. Hodlám je vypátrat, a dřív nebo později je taky vypátrám. Ha. Prý sraz večer. Žádný takový. Změna plánu. TEĎ bude sraz a vyřešíme svoji účast na zkouškách, protože úžasná a báječná Yuka-sama to zařídila~ ...Beztak to pak půjdeme někam oslavit a protáhne se to až do toho jejich večera. Tak. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Vek nie je iba číslo Keď ma Suzuka varovala pred Sayou, nemyslel som si, že to príde tak rýchlo. Pri okamihu kedy sa nado mnou nahla a ovoňala ma, striaslo ma. Nie, že by nebola pekná alebo niečo, ale vyzerá byť dvojnásobne staršia a.. ja.. určite nechcem nič také robiť. Keď sa ma dotkla prstom a prešla od ucha až k ramenu, odtiahol som sa. Svojou rečou tela dávam najavo, že o niečo také nestojím. "Prestaň," poviem dôrazne. "Ak nechceš trénovať, tak sa môžeme rozprávať," navrhnem, hoci som si vedomý, že som mohol spustiť jej nevôľu. V takomto prípade, ak by sa o niečo pokusila neostane mi nič iné ako použiť chakru a Shinranshin no Jutsu. Moja predstava o tom, že by som si nakoniec s týmito ľuďmi zvykol vychádzať sa jedným jediným gestom vytratila. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ikara se opět trochu vzpamatovala a po "zralém zvážení všech variant" se rozhodla, že použije Kirigakure no Jutsu (techniku skrytí v mlze) což vám dá potřebné krytí a současně nebudete muset do vody. Zafungovalo to dobře a brzy jste došli ke břehu... ne ostrova na němž je Vlnková země, ale přímo ke břehu Ohnivé země. Tam jste skutečně našli jeskyni, ve které jste se schovali. Ikara se mezitím dala dohromady natolik, aby se převlékla z mokrého oblečení do suchého načež se schoulila v koutku jeskyně na dece, kterou měla uloženou ve svitku a řádně se do ní zachumlala. Noc je ještě daleko, ale Ikara se zdá být dost vyřízená a asi i prochladlá (z dneška). Celou dobu mlčí, takže případné pokusy o konverzaci jsou na tobě každopádně k tobě se dostaly zprávy ze všech tvých klonů (krom toho na Orlovi), klony byl zničeny. Jednoho sundal Sajin a další dva...  ...sundal muž v masce. Takže je "tady", nebo aspoň v nejbližším okolí. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Saya se stáhla, když jsi dal najevo, že zrovna tenhle druh tréninku není něco oč bys stál a vrátila se do křesla u dveří. "Chceš si povídat? Můžeme... proč ne ostatně že?" pravila poměrně zlehka a zvolna se natáhla pro svůj meč, který začala zvolna brousit brusným kamenem. Zjevně čeká na to jaké navrhneš téma k rozhovoru, ale vzhledem k tomu, že se hnedka k ničemu neměl, tak ti to zjednodušila: "No tak asi začneme představením se... jméno mé je Saya, je mi sedmnáct a pocházím z klanu z ostrova Shimojishima. Náš klan slouží Yamatě-sama posledních pět let. No... o klanových technikách se se zajatcem bavit nemůžu, takže co já vím. Že se náš klan živí kanibalismem víš od Suzuky, hádám tě varovala... hehehe... není to tak hrozné... nejíme jenom lidi. No... a na sousedním ostrůvku Kurimashima je svatyně našeho klanu, která je zasvěcená bohu Krve a Zkázy lordu Yashinovi. No... a to je asi tak vše co mě napadá, teď jsi na řadě ty." Saya se ušklíbl a dala ti najevo, že teď je s povídáním řada na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V jeskyni, čekání na záchranu Čekal jsem zda Ikara odpoví. Přišla s docela zajímavým nápadem. Trošku sem přemýšlel nad tím zda by nemohlo být riskantní tu techniku použít, ale nakonec to vychází asi nejlépe. Takže jakmile se zvedne mlha, tak vyrážíme ke břehu. Sice sem měl trošku pochyby zda bychom měly jít až tak daleko, aby nás případně Naruto mohl najít. Ale bude to tak asi nejbezpečnější. Na břehu to ani netrvá moc dlouho a nějakou jeskyni se nám daří najít. Napřed ji prozkoumám a když se ujistím že je bezpečno, tak se s Ikarou usadíme uvnitř. Nechám ji se převléct a v klidu odpočívat. Zažila si toho dost a nejspíše to ještě neskončilo. Zatím však není důvod ji nějak trápit. Takže i zprávy které dostávám od klonů si nechávám zatím pro sebe. Je to zlé.. Čekal sem že se to podělá ještě více. Vlastně by to mohlo být ještě horší, kdyby tu třeba byla i Yamata. Ten muž se Sharinganem je sám víc než dost. Naruto-sama.. Pospěšte si.. Nechci zbytečně riskovat a tak vytvořím klona aby hlídal Ikaru. Já sám se vydám ven a zahladím co nejlépe stopy aby nebylo tak lehké nás najít. Hned potom se vracím zpět do jeskyně. Klon se posadím kousek od vchodu a hlídá. Já se posadím kousek od Ikary a vytáhnu z vaku "balíček" z chaluh. Chaluhy rozmotám a ukážou se tak dvě Onigiri. "Máš hlad?" Zeptám se Ikary a pokud bude chtít, tak jí jeden kousek dám. Sám bych si teď docela rád dal, aspoň na chvilku tak zaženu všechny špatné myšlenky. Doufám.. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se ukázalo, že sehnat zbylé dvě členky tvého týmu nebylo vůbec složité. Obě totiž byli u Amagi doma a listovaly si v dívčích časopisech. Otevřela ti Yuki s jednou kočkou na hlavě a druhou v ruce. "Čau. To jsi ty... co tu děláš, myslely jsme že se máme vidět až večer... a tenhleten je s tebou?" Vrhla podezíravý pohled na Yajirobeeho, ale po tvém vysvětlení, že "prostě musíte jít ihned na cvičiště na nic se neptejte všechno vám vysvětlím tam a je to otázka života a smrti" se ti podařilo je vytáhnout ven na nejbližší cvičný plácek. Yajirobee zatím vyčkával bokem a Yuki se tě zeptala: "Tak co máš? Doufám, že to není nějaká kravina, protože v dívčím magazínu jsem měla rozečtený báječný článek o kočkách a tady Amagi zrovna objevila, parádní nové boty co prodávají na hlavní třídě, takže je potřeba jít nakupovat." "Je potřeba jít nakupovat" - zajímavé je, že tahle potřeba vzniká jen tehdy, když ty dvě mají potřebu si něco koupit, že by to byl nějaký objektivní jev typu "a nebesa se zatměla a zahřměl z nich mocný hlas: "Běžte a nakupujte, je to potřeba!"" - tak to rozhodně není. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Sehnal jsi jídlo, Ikara se najedla vypadala jakoby nejedla celý den... nebo týden... kdo ví. Klon pak zůstával u vchodu a hlídkoval. Uběhly hodiny - dvě, tři možná víc, když tě náhle upozornil klon, že na pláži dole pod jeskyní se pohybuje osoba v masce a v plášti. Jo... je to "ten onen, kterého nechceme potkat"... chvíli se rozhlížel kolem (vchod do jeskyně snad nezahlédl, je to ve stráni a je chráněn množstvím vegetace) a pak zakřičel tak abyste ho slyšeli (má docela temný, hrubý, chraplavý hlas): "Tak vylezte, vím že tu někde jste!" Pochopitelně jste nevylezli. Ikaru bys v této chvíli z jeskyně asi ani nedostal. Chvíli se ni nedělo, pak si dotyčný sundal rukavici na pravé ruce a zvolal: No dobrá, jak chcete, když po zlém, tak po zlém! Kousl se do prstu, složil pečetě a: Kuchiyose no Jutsu: Sanbi no Isobi! (Technika přivolání: Tříocasý Isobi!) V ten moment jsi uslyšel jak se Ikara svalila na zem, chytla se za břicho a začala křičet bolestí: "To bolí, to strašně bolí... ááááá..." Očividně to bylo dost hlasité protože asi o vteřinu na to tvého klona něco zničilo (kunai mu prosvištěl hlavou a zůstal zabodnutý ve stropě) a o další vteřinu později byl maskovaný muž ve vchodu do jeskyně a v temnotě jsi mohl vidět jen jeho sharingan a siluetu postavy: "Koukám, že tu máte intimní chvilku co?" prohlásil sarkasticky a ukázal na Ikaru načež dodal: "Neříkal jsem ti snad, abys byla rozumná holka a udělala co se ti řekne? Říkal... řekl bych... a tys neposlechla... to se nedělá. A ty...," stočil pohled na tebe a dodal: "Jsi mladý a docela pěkný...," jo vážně řekl pěkný... "...takže když nebudeš dělat hlouposti, tak tě nechám naživu." Ikaru mezitím přešel záchvat a zcela neshinobiovsky začala škemrat u muže v masce o milost, aby jí nechal být a všechno to zrušil. Ale ten si jen povzdechl a řekl: "Takové problémy kvůli jednomu spratkovi... tak poslouchej holčičko, buď se zvedneš a půjdeš se mnou, nebo tady tebe i toho tvýho kamaráda použiju jako krmivo pro rybičky." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Vždy může být ještě hůř.. Ikara vypadala že má vážně hlad. Kdybych toho měl více, tak bych jí dal klidně ještě něco, ale kdo ví jak dlouho tu budeme. Něco málo musí zbýt ještě na později. Po tom co se najíme už jen odpočíváme. Tedy Ikaru nechávám odpočívat, já sám medituji a snažím se trošku uklidnit. Nevím jak dlouho to bylo, ale najednou se stalo to čeho sem se obával nejvíce. Klon řekl že vidí toho muže v masce. Ksóó!!! Jak nás tak rychle našel? Zamračím se, otevřu oči a postavím se. Najednou uslyším hlas, který nás vyzývá abychom vylezly. Což samozřejmě neuděláme. A to možná byla chyba, protože se pak stane něco nepříjemného. Ikara začne křičet a můj klon je zničen. Hned na to vidím toho muže stát u vchodu. To je zlé.. Vytáhnu katanu a postavím se tak abych stál před Ikarou. Nic neříkám, jen ho tiše pozoruji a poslouchám. Z toho co říká usuzuji že si je sám sebou docela jistý a rozhodně nemá v úmyslu se nad námi slitovat. "Sajin.. Měl sem já jeho použít jako krmivo pro rybičky". Řeknu klidně, trošku pevněji sevřu katanu a pokračuji. "Proč tohle všechno? Proč ona? Nemůžeš ji nechat být?" Trošku se zamračím a sleduji mužovi reakce. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž se pobaveně zasmál svým temným hlasem a opáčil: "Který typ hlupáka vyzrazuje nepříteli nepříteli víc než je potřeba?" Podíval se na tvou katanu a pak dodal: "Vážně by ses neměl snažit... nemá to smysl, žádné posily vám nedorazí - rozhodně tedy ne včas... takže co takhle schovat ten perořízek a přiznat si porážku, nebo si myslíš, že mi dokážeš vzdorovat?" Zase se zasmál a poté si náhle sundal masku a jediným pohybem ze sebe shodil plášť tys mohl jen oněmět... tedy pokud to bylo dost překvapivé.  Dívka - zjevně Uchiha - si ještě z úst vyndala hlasový modulátor (takové udělátko na změnu hlasu) a zatímco jsi zíral na její ksicht a byl jsi jak v Jiříkově vidění (může jí být 20... 25 nanejvýš), tak se její oči změnily:  Mangekyo sharingan... dívka si vám ještě chvilku s mírným úsměvem na tváři věnovala pohled a poté řekla: "Můžete mi říkat Shimi (Skvrna/Flek) protože to je to čím skutečně jsem, flíček na pokusu Konohy zbavit se nás jednou pro vždy či nás zotročit jako mé bratry Itachiho a Sasukeho..." Shimi se na chvíli odmlčela a poté dodala: "Nedivím se, že o mě nic nevíte... jak by taky ano, když si i moje vlastní matka myslela, že jsem zemřela při narození... inu Konoha dává, Konoha bere že, naštěstí díky lordu Danzoovi, který mě unesl ještě jako novorozeně a díky lady Yamatě, která mě zachránila z jeho spárů jsem se vyhnula jistým... nepříjemným událostem, které dopadly na náš klan... tím myslím, že představení z mé strany stačí. A teď půjdete se mnou, nalodíme se všichni na Sajinovu loď a odplujeme dřív než můj patetický bratříček, nebo jeho ještě patetičtější kamarádíček Naruto dorazí... co vy na to? Můžu vám slíbit, že když všechno půjde dobře, tak ty..." Ukázala na Ikaru: "...to přežiješ a budeš se moci vrátit domů i bez té věci, kterou jsme do tebe umístili...." A pak ukázala na tebe: "...a ty... jak jsem říkala vypadáš celkem sympaticky... to přežiješ též a budeš se moci taktéž vrátit. Za pár měsíců, nanejvýš let, dle toho jak se bude dařit věci mé a věci Yamaty. No a pokud budete klást odpor... však víte... mangekyo sharingan, bude to celkem rychlé, tak jako tak nemáte na výběr. Volíte jen mezi "po dobrém" a nebo "po zlém"." Chvíli opět mlčela. Objektivně vzato... je pěkná... typická Uchiha. Cool, ušlechtilý obličej, temně černé vlasy, krásná bledá pleť taková ženská verze Sasukeho a že se na něj ženské lepily to netřeba říkat. Shimi ještě dodala: "Už jsem se představila a koneckonců vám můžu říct i to, že tu jde o nevyřízené účty mě a Yamaty-sama s Konohou, Aliancí Shinobi a celým tímto prašivým světem a my si své účty vyřídíme, tady Ikara jen poslouží pro transport bijuu do Korálového království, tam z ní Isobiho vyjmeme... její klan má dost silnou chakru, takže by to měla přežít. Když budete bezproblémoví, tak se k vám budeme chovat jako k hostům, protože s věcí mou a Yamaty-sama nemáte nic společného a když ne... budeme s vámi nakládat jako se zajatci, to už je na vás." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Den plný překvapení Nic neříkám. Jen tiše stojím na místě, sleduji ho a poslouchám. I když to nerad přiznávám, tak s pomocí nejspíše počítat nemůžeme. A zda bych mu dokázal vzdorovat? No, pokud ano, tak určitě né moc dlouho. Zamračím se a najednou se stane další překvapivá věc. Až teď zjišťuji že ten chlap vůbec není chlap, ale žena. Jak je to možné? Jiní Uchihové by naživu být neměli.. Hned jak si všimnu že se její oči začínají měnit, tak skloním pohled. Mangekyo sharingan... Do háje. Další problém na seznam. Vážně skvělé, jako by toho už tak nebylo dost. Žena začíná mluvit. Mluví docela dost a i když se mi to nelíbí, tak i docela dost vysvětluje. Chce nás vzít do Korálového království? K čertu.. Tohle je vážně zlé. Jak dál mluví, dochází mi o co se tady asi jedná. Už to tu bylo několikrát. Klasický případ shinobiho, který si myslí že mu bylo ukřivděno a chce všem ukázat. Nemůže být přeci až takový blázen. Musí vědět že tohle jí jen tak neprojde. Teď už je definitivně jasné že ani mně ani Ikaru jen tak odejít nenechá. Zvažuji tedy možnosti. Pokusit se utéct? To by nevyšlo.. Bojovat? Proti Mangekyo bych neměl šanci. Musíme jet s ní.. Ještě by tu byla možnost využít toho co má Ikara v sobě, ale pochybuji že by dokázala Isobiho kontrolovat, nebo že by jí chtěl pomoc. Povzdychnu si a dám katanu zpět do pouzdra. Zadívám se na Ikaru a pokud je ještě na zemi, tak jí podám ruku abych jí pomohl vstát. "Musíme spolupracovat. Aspoň prozatím... Nemusíš se bát, vše dobře dopadne. Uvidíš". Řeknu tiše a pokusím se o povzbudivý úsměv. Pak se opět otočím a zadívám se na Shimi. "Tak dobře.. Veď nás". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hodný chlapec, já věděla, že nebudeš patřit k těm šílencům co mají rádi svou krev na ostří cizích zbraní." Nicméně i když to pronesla s celkem přátelským úsměvem tak ostražitá zůstává, sehnula se pro masku a plášť a za chvíli vypadala opět jako "muž s maskou a sharinganem", i hlasový modulátor si vložila do úst s vysvětlením: "Sajin nemusí vědět všechno, to že jsem se odkryla vám berte jako znamení důvěry." Vrátili jste se na loď Sajin se pobaveně křenil při pohledu na to jak se vracíte "jak zpráskání psi" a prohlásil: "To bylo dost rychlé Shimi, klobouk dolů. Kdybys je chtěl ještě trošku vydusit, tak v podpalubí mám jednu kajutu kde si pořádám výslechy hehehe..." Shimi mu věnoval(a) jediný pohled sharinganem a temným mužským hlasem odpověděl(a): "To nebude třeba, proti síle sharinganu jsou tvé metody stejně nepotřebné, ačkoliv věřím, že je považuješ za zábavnější." A bylo hotovo. Sajin zmizel, loď neplánovaně vyplula dřív (po soumraku) a soudě podle hluku strojů pluje nejvyšší možnou rychlostí. Ty jen můžeš doufat, že tvůj orel se vzkazem a klonem dorazí do Konohy co nejdřív, sice již budete na širém moři, až ho bude Naruto či Sasuke číst, ale... aspoň nějakou stopu zanecháte. Když už nic jiného budou varováni... to, že někdo se sharinganem a Yamata unesli Isobiho bude určitě cenná informace. Na palubě lodi jsi mohl zabíjet monotónní nudu leda tak pokecem z Ikary, která vypadá, že teď potřebuje jakoukoliv přítomnost a vlídné slovo, protože vyhlídka na cestu do Korálového království jí vůbec netěší. Shimi vás nespouštěl(a) z dohledu a nepochybuješ, že i v momentech, kdy jste spali, nebo byli sami s Ikarou, tak byl(a) někde poblíž. Sajina jsi viděl málokdy a popravdě... ten zmetek tě štve snad ještě víc než Shimi a Yamata dohromady. Nicka co neudělala ani chunninskou zkoušku, podvraťák na první pohled... a to jak se k vám arogantně chová, on by ho hned úsměv přešel, kdyby neměl Shimi za zadkem. Pátý den plavby - již na širém oceánu - pro tebe nechal Sajin poslat dvojici dětí, aby se k vám přidaly.  (Hitsuji, 11 let)  (Kouma, 11 let) Obě jsou sice fakt ještě holčičky na začátku puberty, ale podle toho že Hitsuji nosí meč (kratší katanu) a Kouma na děcko nezvykle vyrýsované tělo poznáš, že obě prošly výcvikem. Ony se tím ostatně ani netají a přiznali vám, že dorazili na palubu lodi nyní když loď míjela ostrov Sunafuki. Kouma často oslovuje jako Hitsuji-hime což je dáno tím, že Hitsumi má být dcerou samotného krále Korálového království. Kouma má zase tatínka "mocného generála" a zdá se, že jediné na čem jí záleží v životě je aby byla co nejsilnější a byla "mu k užitku". Obě děvčátka zjevně tuší co jste zač, protože vám byla přidělena jako bodyguardi. Neušlo ti, že na Sajina byla obě dost asertivní až drzá, zdá se, že tady na lodi mají vyšší postavení než on. Za další tři dny si tě zavolal(a) Shima do "speciální kajuty" (té kde Sajin tolik rád mučí vězně) a opět se demaskovala. "Doufám, že holky nezlobí a hlídají vás oba jak si zasloužíte," řekla jen Shimi a vypadala trochu ustaraně, nicméně pak zahnala své myšlenky pryč a pokračovala: "Zdá se, že se ti podařilo varovat své přátele v Konoze... jen abys věděl co to znamená... tak Naruto a Sasuke začali pátrat po démonech, nejdřív pochopitelně šli do Vlnkové země, ale to už jsme byli z dosahu a než by jim došlo, že jsem vesničanům vymazala vzpomínky na vás i na loď, tak bychom obepluli zeměkouli asi tak třikrát. No každopádně jakmile vás nenašli, tak oběhli místa výskytu ostatních démonů a spojili se i s Killerbeem. Podařilo se jim zajistit pro Alianci zavčasu šesti a sedmiocasého, nicméně ostatní démoni už padli do našich rukou. Bohužel tvá akce nás připravila o dvojici týmů, které šly na šesti a sedmi ocasého. Takže si můžeš gratulovat, tvé varování zachránilo Alianci dva démony a nás připravilo o šestici skvělých bojovníků. Raději padli než by se vzdali - pochopitelně - a Yamata dokázala díky našim pojistkám zničit i jejich těla, takže Aliance nezjistí nic. Žádnou stopu nemají, jen to, že jim někdo vyfoukl před nosem pět z devíti démonů." Chvíli se na tebe ještě dívala a pak si setřela slzu z pravého oka v němž se zformoval děsivý mangekyo sharingan, děsivý ne proto, že je to "ten super mocný mangekyo sharingan", ale protože i ty dokážeš vnímat tu míru nenávisti, která z něj... vlastně z ní vychází. "Měla bych tě zabít hned teď a tady, ale dala jsem ti slovo, že pokud se budeš ty i Ikara chovat jako host, bude tak s tebou zacházeno. A vzhledem k tomu, že varování si odeslal dřív než jsme se měli možnost setkat, tak to nelze považovat za porušení dohody z tvé strany. Ale pamatuj... od teď to bude osobní, protože ti mrtví měli mocné příbuzné a přátele, kteří je pomstí. Smeteme vás všechny do jednoho celou Alianci a všechny vesnice proměníme v prach a popel a pošleme vás do historie kam patříte. Teď jste měli štěstí, od teď budete mít válku se vším všudy. Všech šest jsem znala a byli to mí přátelé... přísahám, že bratra zabiju. Uchiha Sasuke... se udusí ve vlastní krvi až s ním skončím." Nebyl to rozhořčený vztek, byla to ledová nenávist, tak ryzí, že tys s ní asi neměl moc možnost přijít do kontaktu ve svém dosavadní životě a tohle opravdu "nahání hrůzu". Ne... téhle je úplně jedno zda za něco ponese následky nebo, ona nepřínáší do vašeho světa vizi zvráceného míru jako Obito či Madara, ale vizi totální zkázy a destrukci. Akatsuki šlo o svět míru, nebo aspoň jeho iluzi, Shimi jde o jeho zničení a stažení co nejvíce shinobi do ohnivého pekla za jakoukoliv cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Horší a horší - Jak šťastné vyhlídky na budoucnost... Zdá se že Shimi aspoň prozatím hodlá dodrže své slovo a ani jednomu z nás neublíží. Vážně se mi nelíbí pomyšlení na to že budeme muset plout s nimi, ale.. přinejmenším mám aspoň možnost zjistit nějaké informace. A kdo ví? I když je to nepravděpodobné, možná by se mohla naskytnout nějaká příležitost k útěku. Není nač čekat, vracíme se rovnou na loď. Nebýt toho že nás Shimi sleduje, tak bych Sajina spráskal jako psa. Jedno zda je ta loď pod ochranou Korálového království, mám velkou touhu mu ublížit. A pravděpodobně to i udělám, jakmile budu mít možnost. Prozatím mu však jen věnuji chladný pohled říkající vše, pak už si hledím svého. Překvapilo mně že loď vyplula tak brzo. I když sem to možná měl čekat, protože je jasné že nebudou chtít aby nám dorazil někdo na pomoc. Soko.. Snad to tam stihneš v čas. Je to chabá pomoc, ale snad bude moc Naruto udělat aspoň něco. Za dobu co se plavíme se snažím držet hlavně u Ikary. Chápu že je to pro ní teď těžké. Pro mně vlastně také, pořád sem jen genin který neměl zrovna moc štěstí. Na tohle mně nikdo nikdy nepřipravoval. Ale ona je na tom hůř a tak dělám aspoň to málo co můžu. Kdykoliv sem viděl Sajina, tak mi zbělali klouby vztekem. Nikdy sem na nikoho nebyl tak naštvaný. Přísahám že hned jak budu moc, tak mu zlámu nos. On mu ten škleb z tváře zmizí. Dál už ho jen ignoruji, nestojí mi za to abych si působil další potíže... Na lodi jsme byly už pět dní. Nemyslel bych si že to bude trvat tak dlouho. Touhle dobou sem chtěl být už dávno na útěku, ale bohužel se zatím nevyskytla žádná příležitost. Ještě když jsme dostaly dvě malý holky jako "bodyguardi". Histuji a Kouma. Myslím že bych je obě dvě dokázal porazit, nebo minimálně zdržet na tak dlouho aby mohla Ikara utéct. Jenže je to riskantní, pořád jí mohou ovládat na dálku. Uběhlo několik dalších, velmi dlouhých dnů a lidi se kterými jsem se potkával mi šli na nervy víc a víc. Sajina netřeba zmiňovat. Devátý den plavby si mně Shimi zavolala do vyslýchací kajuty. Buď se něco muselo stát, nebo nějak změnila názor a chce si se mnou pohrát. Jenže to jí nepůjde tak lehce. Složím ruce na hrudi, zadívám se na Shimi a s ledově chladným výrazem poslouchám co říká. Z její strany je to určitě pěkně na nic, ale já mám aspoň trošku dobrý pocit. Ano, sice se nepodařilo zachránit všechny bijuu, ale aspoň skoro polovina je v bezpečí. A aspoň Naruto teď ví o tom že se něco děje, takže s tím Aliance může začít něco dělat. Doufám tedy že něco začnou dělat, protože aby se jim dělo něco takového přímo pod nosem, to je vážně znepokojivé. Vidím že Shimi ukápla slza. Zřejmě to co říká myslí vážně. Jí je líto jejích přátel, ale mně je to že zemřeli úplně ukradené. Kdybych mohl, zabil bych je všechny. Co jsou životy několika kriminálníků proti životům deseti tisíců které by s tou sílou kterou chtěli mohli zabít? Jen letmo zahlédnu Shimi Sharingan. Stačila chvilka a skoro sem cítil tu nenávist kterou v sobě má. Myslel sem že bude aspoň chvíli zticha, ale po chvilce znovu promluvila. Je hodně věcí které bych jí teď chtěl říct. Že dělá chybu, že se jí to nemůže podařit, že by se měla raději vzdát.. Jenže je mi jasné že kdybych řekl sotva pár slov, už bych ležel na zemi v kaluži vlastní krve. Teď není vhodná chvíle abych rýpal do vosího hnízda. Takže si dál na obličeji zachovávám ledově chladný výraz a tvářím se jako by nic. "Dělej jak myslíš.. Můžu teď odejít, nebo mně budeš mučit?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Shimi tě nechala bezeslova odejít, ty můžeš v duchu jásat, že aspoň něco jsi dokázal, ona nejspíš proklíná okamžik, kdy ti slíbila, že se k tobě bude chovat jako k hostu, pokud dodržíš podmínky. Kdyby takový slib teď nebyl... si piš, že už bys byl rozmazanej po zdi. Je vlastně zázrak, že svůj slib neporušila. Vrátil ses k Ikaře a k dvojici děcek, které vás stráží. Snaží se to brát vážně, ale jsou to děcka, takže zrovna největší pozornost vám nevěnují, teda ne že by ti dávali úplně příležitost něco proti nim beztrestně podniknout, ale iniciativu v útoku bys asi měl. Jenže dej záminku Shimi že? No nic, 14 den jste dorazili do města - či spíše "velké námořní základny" - protože to vypadá spíš na pevnost a válečný přístav v jednom než na normální město (ačkoliv obytné čtvrti jsou na svazích též vidět) a ty se jen můžeš kochat názvy zde parkujících lodí. Řadu z nich znáš... z Bingo knihy... kotví tady snad celá pirátská flotila. Samá lepší jména lodí: "Temný lovec", "Věc z hlubin", "Krvavá noha", "Lidojed", "Zabiják", "Nemilosrdný", "Ukrutný"... a další a další zvučná jména. Ikara to sleduje s poněkud rozšířenými zornicemi hrůzou, protože její Země Vody čelí pirátským úderům o poznání víc než třeba Konoha. A tyto lodě zde parkují vedle mohutných korábů válečné flotily zdejšího krále což asi vypovídá o zdejším králi vše. Sajin, který sešel ze svého kapitánského můstku na palubu za váma se zle zakřenil na Ikaru a prohlásil: "Vítejte v zemi, kde je vám celá vaše Aliance k ničemu, v zemi, kde vládneme my." Než bys ho stihl praštit, nebo mu něco odseknout tak k Sajinovi probleskla postava (hodně, hodně, hodně rychlé problesknutí) v plášti z blesků: "To víš, že jo... ty to tady rozhodně řídíš cucáku."  "Akira-sama!" stihl vydechnout akorát Sajin, než dostal takovou pecku pod bradu, že opustil palubu a obloukem skončil ve vodě. "Dement...," utrousil muž oslovený jako Akira, ale to už se k němu řítila Kouma. "Tatíííí!" a skočila po něm tak rychle, že sotva stihl vypnout svůj bleskový štít. Týpek si jí posadil na rameno a řekl: "Rád tě vidím dcero, užila sis misi?" Kouma na to: "Jasně, jasně... cíl eliminován, byla to bžunda, na to, žes tvrdil, že je to elitní jonin, tak jsme ho tady s Hitsuji-hime sundali rychle!" Akira se ušklíbl: "Takže výborně, o jednoho míň... tělo máš?" Kouma mu podala svitek na němž bylo napsáno jen "CÍL" a Akira uznale kývl hlavou a řekl: "Dobrá práce holky," poznamenal k Hitsuji a poté stočil svůj pohled na tebe a Ikaru: "Mou dceru už znáte, jsem Velkogenerál Akira a vítám vás v Korálovém království, od Shimi mám informace, že jste zde jako hosté a dle toho s vámi bude jednáno. Zatím." Pak přešel k tobě... ten chlap je fakt vysokej a fakt velkej, jestli tohle není nějaký příbuzný Raikageho... dal bys za to ruku do ohně: "Takezo Kensei z Amegakure no sato? Tak to mě těší... znal jsem se s Lordem Peinem, velký člověk... ale toho už asi v Amegakure moc neuznáváte co?" Ušklíbl se pobaveně a přešel pohledem k Ikaře: "Lady Yamata se tě ujme v nejbližších dnech a vyjme z tebe Sanbiho, tvá role jest splněna. Jakmile skončí válka budeš se moci vrátit domů, ty i tvůj doprovod... pokud ovšem se budete mít kam vrátit." Poznamenal sebevědomě. V té době se na palubu vyškrábal Sajin vypadající jako zmoklá slepice a sotva postřehl Akirův pohled tak rychle zmizel kamsi do útrob lodě. "Máte někdo na mě nějaké otázky?" zeptal se ještě Akira. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: V kajute Keď sa Saya vrátila na svoje miesto, odľahlo mi. Úprimne, neviem čo v takej situácií robiť a rozhodne to nechcem skúšať na palube kanibalov a psychopatov. Keď začala rozprávať, som rád za každú normálnu vetu. Verím, že to začne postupne všetko dávať zmysel a ja si nejako zvyknem. O tom, že sa odtiaľto nepozorovane dostanem ani nedúfam. Možno v noci.. ale to je zase iná. "Ja som Yaso, Yamanaka? Shiruma? Projekt 1147?" stíchol som. Kto alebo čo vlastne som? "Sám neviem. Za posledný deň som sa o sebe dozvedel toľko vecí, ktoré mi zmenili a obrátili celý život naruby. Som na lodi s ľuďmi, ktorí ak by mohli tak by ma zabili..." začnem lamentovať nad svojím životom. "Ale na druhej strane, mám 13, pochádzam z Konohy, kde životy malých detí asi nestoja za reč," poznamenám znechutene, keď si uvedomím, že možno aj ostrov kanibalov by bol asi lepší. "Čo si myslíš, čo sa chystajú so mnou urobiť?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Saya si tě vyslechla a zdálo se, že z jejího obličeje vyzařuje mírný zájem, když si položil svou otázku tak se pobaveně usmála a nejdřív odpověděla: "Kdo ví, o Yamatě-sama se říká, že malé děti snídá, obědvá i večeří...," asi vtip mladé kanibalky dalo by se říct. Poté řekla trochu klidněji a vážněji: "Pokud mám mluvit ze svých zkušeností, tak řekl bych, že u Yamaty-sama záleží víc na tobě než na ní. Svůj osud máš pevně ve svých rukou ačkoliv to tak nevypadá. Hádám, že ti řekla něco takového jako: "Padni přede mnou na kolena a buď mi na vždy věrný, nebo tě zabiju." Co? Že hádám správně? Typická Yamata-sama!" Začala se gebit a pak s úsměvem dál vzpomínala: "Bylo to před pěti lety, když přišla na náš ostrov. Na ostrov klanu kanibalů... a uctívačů Jashina. Byla první kdo se nebál na našem ostrově plném pirátů a hrdlořezů přistát zcela sám. Nechala se dokonce zajmout, nikdo netušil co je zač a tak jí přivedli k nám do vesnice jako "hlavní chod" pro celý klan. Heh... když jí dali do kotle, tak se pobaveně ušklíbla a řekla: "Padněte přede mnou na kolena, nebo vás všechny zabiju a vaše děti přinutím mi navždy sloužit." Pochopitelně nepoklekli... tak je všechny zabila. Všechny starší patnácti let pobila, jejich těla... jsme pak museli uvařit a snít... nakrmila nás vlastními rodiči." Saya se znovu zasmála (je to šílenství v jejím smíchu, nebo se ti to jen zdá?) a pokračovala: "Pomyslel by sis, že jí mám nenávidět, ale není to pravda. My holky z klanu jí milujeme, sloužili jsme v našem klanu jen na plození děcek a jako jídlo, když jsme se omrzeli. Žádná žena se nedožila dospělosti, od patnácti furt těhotná a ve dvaceti sežraná... mladé maso je chutnější... Yamata nás všechny vysvobodila. A náš klan zreformovala tím, že přervala pouta s minulostí. Víš... vím, že ti to bude znít divně, ale... tím, že nám dala sníst naše vlastní rodiče nás možná osvobodila víc než, kdyby nás prostě unesla... stali jsme se jejími spolupachateli, jejími malými revolucionáři." Došlo ti, že o Yamatě mluví s neskrývaným obdivem... ty si dovedeš představit tu scenérii jako samozřejmě výjev z nejhoršího jícnu pekla, ale pro Sayu, která jako dítě viděla smrt vlastní rodiny a pak je pojídala s ostatními... ona v tom vidí cosi božsky osvobozující, má skoro zasněný výraz ve tváři, když na to vzpomíná. "A tehdy mi to došlo, ne vy shinobi a ten váš Naruto, ale Yamata-sama je skutečnou revolucí v tomto světě. Procestovala celý svět, vybrala si ty nejhorší a nejšpinavější místa a začala je proměňovat k obrazu svému. Mysli si o našem světě co chceš - jsme barbaři a jsme na to hrdí - ale Yamata do něj vnesla revoluci. Očistila můj klan, znavila nás historie protože jí prostě zničila a dala nám naději na lepší budoucnost. Jistě - jsme kanibalové a to se nezmění, ale svou kořist si už jen lovíme, nevychováváme jí doma, nežereme vlastní děti, nevykrmujeme. Udělala z nás opět lovce, ne řezníky na jatkách. Bývalo zvykem, že jsme obchodovali s piráty a ti nám prodávali otroky, dnes my sami jsme těmi piráty a kořist si vybíráme... a taky nežereme lidi od rána do večera. Není to ani zdravé... i když naše techniky jsou na tom založeny. Náš klan Yamata změnila tak, jako jednou změní celý svět..." Znovu ten zasněný výraz... máš před sebou člověka, který uctívá někoho koho ty a "normální lidé z normálního světa" považujete za největšího netvora současnosti. Možná je to tím, že tady nejsi v "normální části světa". Saya se probrala ze svého snění a konečně odpověděla na tvou otázku: "...záleží na tobě. Pokud přistoupíš na to, že Yamata-sama se pro tebe stane až do konce tvých dní jediným člověkem, kterému se plně odevzdáš, tak nejenže přežiješ ale dostane se ti odměn. Skutečných odměn, ne takových jaké se dávají ve světě shinobi - prachy, postavení, tituly... Dá ti sílu, probudí v tobě všechno co v tobě dříme a nechá to rozvinout v něco nového a dokonalého. Vyždíme z tebe veškerý potenciál - tomu věř. Podívej se na mě třeba... ...před pěti lety jsem byla jen zbožím v našem klanu, neuměla jsem ovládat ani chakru... v tvých letech jsem byla naprosto nepoužitelnej nýmand a dneska? Cha! Dneska ovládám techniky svého klanu, mám silnější tělo i chakru a cítím se být víc naživu, než kdy předtím. Yamata-sama mi pomohla odkrýt můj skutečný potenciál a najít mi místo v tomto světě. A i kdyby dělala cokoliv, tak pro tohle jí budu navždy věrná." Zase se neubránila tomu zasněně-obdivnému tónu. Tohle nehraje... ona opravdu Yamatu zbožňuje, je to k nevíře, ale v tomhle světě existují kouty kam se Naruto nikdy nepodíval a Yamata je mezitím stihla začít proměňovat k obrazu svému a ti lidé tady... jí žerou... totálně. Tak jako je hrdina Naruto pro Konohu a shinobi, tak je Yamata hrdina pro Sayu. Cynicky řečeno teda - ve vztahu k tobě se Yamata zrovna s dobrý PíáR nepředvedla, ale vlastně... řekla ti to co říká všem. "Podřiď se nebo zhyň," a pak ti došlo ještě něco dalšího... vždyť to znamená jediné, že konflikt mezi Sílou a Láskou, který rezprezentoval konflikt mezi Uchihou Sasukem a Narutem Uzumakim či Hiruzenem a Danzem je tady opět v celé své kráse. Tam kde Naruto získává lidi svým "dobrým srdcem", tam Yamata "prostě použije sílu". Nediskutuje, nevyjednává, prostě ohromuje svou silou a nechává na ostatních, zda se k její síle přidají (a stanou se její součástí), nebo zda se jí nechají zničit... ...ale i tak... nechat povraždit dětem před očima rodiče a pak je donutit své rodiče uvařit a sníst... ty vole... Yamata je drsnější jak kdokoliv před ní kdy byl. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V Korálovém království Dál už Shimi nic nechce a tak se tedy vracím k Ikaře. Ty dvě holky.. Vím že jsou malé a nejspíše ještě nemají moc rozumu, ale jdou mi docela na nervy. Dlouho sem přemýšlel nad tím že bych je sundal, ale i kdyby se mi to podařilo, tak na Shimi bych nestačil. Škoda že Ikara neumí aspoň trošku ovládat Isobiho, protože použít sílu kterou chtěli získat proti nim samým by nemuselo být na škodu. Trvalo to ještě dlouho. Většinu času sem strávil povídáním si s Ikarou a nebo meditací. Sem tam sem se pokusil přesvědčit i jí aby se ke mně přidala, ne jen aby si tak vyčistila hlavu, ale aby se aspoň mohla pokusit promluvit s Isobim. Bohužel to nevycházelo. Když "konečně" dorážíme do cíle, tak sem nemile překvapen. Nechápu to.. Nechápu jak může Aliance všechno tohle ignorovat. Určitě aspoň tuší že tu není něco v pořádku, ale zda vědí o tomhle všem, to těžko říct. Rozhlédnu se a uslyším Sajina. Kouknu na něj a chystám se mu dát pořádnou ránu do nosu, ale bohužel mně někdo předběhl. Sajin dostal pořádnou pecku a skončil někde ve vodě. Zamračím se a začnu si prohlížet toho muže který teď stojí na jeho místě. Hned se k němu vyřítí jedna z těch holek co nás hlídali. Takže tohle je její otec? Asi je dobře že sem jí nezabil.. Slyším o čem se baví. Že by ty dvě byli schopni dostat nějakého elitního jounina? To se mi nějak nezdá. Poté co se pozdraví s dcerou, začne si ten muž všímat i nás. Nelíbí se mi jak je "uctivý". Sám vlastně dělám totéž, ale přijde mi jako by to on nemyslel vážně. Spíše jen výsměch.. Když přijde až ke mně, tak se mně zmocní pocit nejistoty. Nemám strach, to přímo ne, ale určitě mám před takovým mužem respekt. Už od prvního pohledu je mi jasné že tenhle muž má codočinění s Kumogakure. Akira.. O něm sem nic neslyšel. Přijde mi zvláštní nevědět o někom kdo je nepochybně nějak příbuzný se samotným Raikagem, ale kdo ví.. Možná byli nějaké důvody proč o něm není nic známo. "Nagato-san byl vskutku velký člověk. Udělal hodně chyb, ale nakonec spatřil správnou cestu". Odpovím na jeho "dotaz". Letmo kouknu na Shimi (pokud tu je) a pak zpět na Akiru. To co se dozvídáme se mi ani trochu nelíbí. Já i Ikara jsme vlastně jen o málo více než vězni a máme tu zůstávat bůh ví jak dlouho? Pokud dojde na válku, tak bych tu rozhodně nemohl jen tak sedět a nic nedělat. To bych raději zemřel v boji. "Jak víte kdo jsem? Mohu být tu dobu s Ikarou než jí budete potřebovat? A taky.. Co máte v plánu se mnou? Mám tu jen tak kdo ví jak dlouho sedět na zadku a nic nedělat?" Zeptám se na vše co bych chtěl vědět když nás Akira vyzve. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro (v tvém okolí jsou: Ikara, Akira, Kouma a Hitsuji, Shimi a Sajin v něm nejsou) Akira si těch - budiž mu to ke cti - vyslechl. Chvíli si tě přeměřoval pohledem a zdá se, že se snažil vidět "do tebe" načež se ušklíbl a dodal: "No frajere máš koule to se musí nechat. Ty se k nám nepřidáš ani za zlatý prase... jasně, můžeš být s Ikarou, nevidím v tom žádný problém, u samotného vyjmutí asi nebudeš, ale zeptám se Yamaty-sama zda by i s tím nešlo něco udělat. Není to nic příjemného, takže věřím, že Ikara ocení, když tam někdo z jejich blízkých bude s ní, když už jsme jí takhle "ohavně" unesli." Ušklíbl se při slově "ohavně", ale zdá se, že jistý smysl a cit pro to v jakém rozpoložení Ikara je asi má... přeci jen je to otec a nemá smysl moc pochybovat co by udělal s někým kdo by mu sáhl na jeho dceru. "Jo ale co s tebou to bude horší frajere... jsi nespolehlivý a pokusíš se o nějakou kravinu. Sice odtud není úniku, ale znám týpky jako ty dost dobře, přesto bys to mohl zkusit, nebo se pokusit nějak kontaktovat Alianci, takže bych ti měl nechat zapečetit chakrou a šoupnout tě do zlaté klece dobře zamřížované... taková je logika... ale...," a bylo vidět, že "dostal nápad" a že se ti to nebude možná líbit, ale on v tom vidí jistou možnost jak ti dát aspoň nějakou smysluplnou činnost. "Co vlastně potřebuješ k životu? Hádám, že hlavně budeš chtít nějaký prostor pro trénování a sebezdokonalování, to znamená přístup na cvičiště a myslím si, že by ti nevadilo občas oddělat někoho z našich co? Třeba takového Sajina co?" Nemusel nic říkat, asi z tvého výrazu vyčetl, že by sis dokázal představit velice "milé" chvilky se Sajinem a tvou botou v jeho prdeli. Každopádně trochu tě může děsit kam směřuje, protože přece není možné, že by tě nechal "zabíjet vlastní lidi", aby ti dal "smysl života v zajetí" no ne? Opak je pravdou on to myslí vážně! "Podívej... my jsme barbaři a jsme na to hrdí, takže se rádi pobavíme. Kretény a zmetky, stejně jako zločince najdeš všude, u nás i u vás... takže co takhle kdybych z tebe udělal popravčího? Samozřejmě ne nějakého týpka s kápí na hlavě co věší... kdepak... víš co jsou gladiátorské hry?" Víš a je ti jasné, kam se jeho myšlenky ubírají. "Nevím jak Aliance, ale my zbabělost a zradu v našich řadách netolerujeme. A trestáme je smrtí. Nicméně zločinec se může vykoupit, když zvítězí v gladiátorském utkání s "popravčím" - to bys byl ty. Tvůj úkol by byl, aby se tito lidé už do naší armády nedostali. Budeš je porážet v boji, trénovat a budeš mít možnost u toho mít pocit, že zabíjíš nepřátele Aliance, kriminálníky, gaunery a nejrůznější hajzly. I v naší zemi žijou vrazi, bandité a nenapravitelné živly, které dokonce ani my netolerujeme. Pro ně je souboj naděje na život a propuštění a ty tam budeš od toho, abys je o tu naději připravil. A pamatuj, každý kdo přes tebe projde posílí naše řady v boji proti Alianci. To mi dává smysl... co tobě?" Tak logicky je to celkem neprůstřelné. Pokud je zabiješ v Aréně, tak znemožníš řadě parchantů vstup do armády nepřátel Aliance. Budeš moci trénovat a "zabíjet nepřátele Aliance" zcela legálně. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Takezo Kensei - Popravčí? Ačkoliv to možná není moudré, tak se dívám Akirovi do tváře a čekám. Jsem trošku nervózní, ale snažím s to nedat na sobě znát. Takže s Ikarou být zatím mohu. To je dobře. Není jisté zda s ní budu při vyjmutí Isobiho, ale pokud s ní budu moci trávit čas než na to dojde, tak je tu pořád malá šance na to že by šlo vymyslet aspoň něco. Dál tiše stojím na místě a poslouchám. Nelíbí se mi jak mně Akira popisuje, ale má vlastně pravdu. Už teď myslím na to jak odtud utéct nebo někoho kontaktovat. A té myšlenky se nevzdám. I kdybych měl třeba jen chvilku, nějak se mi to podařit musí. Nejlepší by asi bylo kdyby sem vtrhla armáda Aliance a o všechno se postarala. Nebo aspoň nějaký elitní tým jako Naruto, Sasuke a Kagové. Jenže něco jiného je si to představovat a pak to uskutečnit. Najednou je chvilku ticho a Akira vypadá že přemýšlí. Po chvilce přichází s velmi zajímavým nápadem. Povytáhnu obočí a zadívám se na něj pozorněji, zda to myslí vážně. Myslí.. Sem vážně docela překvapený. Popravčí v nějaké aréně? Já? Na to má určitě vlastní lidi.. Proč já? Že by se chtěl ujistit že mu nebudu škodit více než je třeba? Se zamyšleným výrazem Akiru nehnutě sleduji. Likvidovat ty kteří by jinak mohli zabíjet nevinné lidi... Vážně bych tak pomohl? Nechce mně jen využít? Ještě chvíli váhám a přemýšlím. Nezdá se mi to, ale.. bůh ví jak dlouho tu budu. Musím dělat aspoň něco. "Čím lépe si povedu, tím silnější protivníky z vašich řad budu chtít". Řeknu mu a pokračuji. "A za každého nevinného kterého mi tam nastrčíte si budu pamatovat tři další z vás. Nechci vyhrožovat, nejsem v takové pozici abych mohl. Ale pokud mně budete chtít podvést, budu si to pamatovat". Zbláznil sem se? Že s ním takhle mluvím? Asi ano. Jak jinak bych se mohl dostat do takový kaše? Chviličku čekám a pak k Akirovi natáhnu ruku, čekaje zda mi dá aspoň své slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Psychománia "Ak by som mal svoj osud vo svojich rukách, asi by som tu nesedel," odpoviem celkom nevzrušene. Takéto reči sú výsledkom vymývania mozgov. Napriek tomu to však - aj keď s nie príliš veľkým nadšením počúvam ďalej. V okamihu, keď začala rozprávať o tom ako prvý krát stretla Yamatu, bol som sám zvedavý ako to celé dopadne. Samozrejme, ako som čakal. Bolo v tom neskutočné množstvo sadizmu, hyenizmu a ohavstva. To čo predviedla a urobila Yamata je nechutné. V "civilizovanom" svete by sa určite niečo také nestalo a určite nepodporovalo. Na druhej strane, je to životný štýl tohto klanu a drastická zmena, úplne zrušenie kanibalizmu či iný veľký zásah by určite neprešiel. Ak by sa ich pokúsil napraviť Naruto alebo niekto iný, s najväčšou pravdepodobnosťou by neuspel a dovolím si tvrdiť, že by to malo ešte opačný efekt. Zmieriť sa však s niečim takým a prispôsobiť sa na takýto štýl života si však stále neviem predstaviť. Druhou vecou, ktorá ma fascinuje a zároveň aj desí, je to ako sa na Saya na ňu pozerá. Akoby to bolo to najlepšie čo ju v tomto svete stretlo. Čo som si doposiaľ vážil na Konohe bola sloboda a voľnosť. Ako som si to nedávno uvedomil, všetko to bola iba hra. Nikdy som naozaj nebol slobodný a voľný. Nikdy som nemohol prejaviť svoj potenciál. Ak by som takúto slobodu mal pri Yama.. ale o čom to premýšľam... "Čo by si mi poradila? Ja..." hovorím celkom smutným hlasom, "... pravdepodobne sa odtiaľto nikdy nedostanem a postupne si budem musieť zvyknúť na nový domov... viem, že si skôr či neskôr zvyknem, otázkou je... doteraz som nikde nepatril a.. nechcem aby tak tomu bolo aj teraz. Čo by som mal robiť, aby ma ľudia ako ty medzi sebou prijali?" Vážne?! Vážne o tom uvažujem?! Už som naozaj rezignoval? |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Akira spokojeně přikývl a řekl: "Tak tedy ujednáno. Máš mé slovo, že to bude tak a ne jinak." Akira následně zavelel všem k odchodu a tak jste tedy vyrazili ty, Ikara, jeho dcera a Hitsuji za tímhle ramenatým chlápkem. Procházeli jste městem a ty sis pomalu, ale jistě začal uvědomovat, že "Aliance to netoleruje", ale to "že Aliance nemůže s tím aspoň teď nic dělat". To co jsi viděl je jejich - jak tě poučila s nadšením Kouma "Vesnice války", tedy místo kam koncentrují hlavní vojenskou sílu. Je tu válečný přístav i silná posádka. Napadnout toto znamená jít do války a kdo chce po masakru poslední války, při kterém Aliance ztratila přes 60 000 shinobi (z 80 000 které do války postavila) jít do války další, nad to s nepřítelem, který disponuje nejen kvantitou (jen na téhle základně budou tisíce jejich "vojáků"), ale i kvalitou. (Akira bude bezpochyby na úrovni Raikageho, pak je tu Yamata a Shimi... všechno víc než S-rank kvalita) Jít válčit proti Korálovému království znamená jít do regulerní války s nepřítelem, který sídlí na vzdálených a dobře opevněných ostrovech a ovládá moře. Tohle nejsou Zetsu, tohle jsou lidé. Vlastně by to znamenalo začít válku s minimálně celou jednou "shinobi vesnicí" či celým "shinobi národem", pokud bychom Korálové ostrovy za něco takového chtěli považovat. Akira vás vedl do srdce pevnosti, prošli jste branami na niž vidíš obranné pečetě - určitě mají i dálkové senzory a bariéry podobně jako Konoha a poté jste zamířili až do vnitřního paláce, kde vás v trůnním sále uvítal nikdo jiný, než Yamata sedící na železném trůnu s motivy osmihlavého hada (či draka?).  Akira vás přivedl před trůn a on, Kouma i Hitsuji okamžitě poklekli a Akira prohlásil: "Yamata-sama... Sanbi no Isobu doručen na Váš rozkaz!" Yamata se na vás podívala a poté odpověděla: "Výborně... ale vidím, že bylo doručeno i něco dalšího... proč to neskončilo jako potrava pro ryby?" Její pohled mířil na tebe, Akira odpověděl: "Shinobi z Amegakure Takezo Kensei, na slovo Shimi je zde naším hostem, na slovo mé naším novým popravčím." Yamata se narovnala na trůnu, poté luskla prsty na pravé ruce a rozkázala: "Vy tři rozchod a děkuji Velkogenerále, slova vaše i Shimi budou brána v potaz." Hitsuji, Kouma i Akira s úklonem odešli a náhle jste v sále osaměli s Yamatou. Ta sešla zvolna z trůnu a usmála se na Ikaru:  "Těší mě Ikara-chan. Omlouvám se za způsobené komplikace a mohu tě ujistit, že již brzy se té věci zbavíš," poté se stejným úsměvem přešla k tobě a také tě pozdravila: "Takezo-kun? Pěkné jméno a hezká tvář, budeme mít nejhezčího popravčího na světě, snad se ti u nás bude líbit a najdeš u nás příležitost hledat v sobě sílu." Jo vážně je milá a pokračuje: "Můžete si být jisti, že vše co vám Akira a Shimi slíbili platí, garantuji slova svých podřízených. Nicméně pokud slibují věci jež jsou jen obtížně proveditelné pak je těžké jim vyhovět." Pohlédla na Ikaru, která se instinktivně rozklepala strachy. Yamata je snad děsivější, když je milá, než kdy pouští hrůzu (a nepochybuješ, že tahle čarodějnice to dokáže). "Přežít extrakci bijuu se doposud podařilo jen Uzumaki Kushině a to jen po omezeně dlouhou dobu, totéž platí o dalším případu Narutovi. Nicméně nevybrala jsem si tě jako nosiče Sanbiho náhodou, klan Shinonome má dost silnou chakru, na to aby démona dokázal jinchuuriki udržet a je možné, že ti to i dost pomůže v přežití po jeho extrakci. Abych tě ale udržela naživu počítej s tím, že budu muset sáhnou hluboko do svých kapes plných zázračných technik a to až možná na samotné dno a vytáhnout z něj techniky takové, kterých se obvykle ninjové štítí... kinjutsu." Yamata se usmála tak sladce, že její úsměv by dokázal rozleptat i kované dveře a přešla pohledem na tebe: "No hádám, že za požadavkem na Ikařino přežití jsi ty a potažmo Shini, která je vždycky tak ráda lidská, když to není na její účet. Tedy budiž, zařídím to... ale nejdříve si budeme muset my dva o samotě promluvit." Bylo to jako blesk, Yamata prudce trhla hlavou a vyměnila si s Ikarou oční kontakt a ta se zhroutila v mdlobách k zemi... pak se otočila k tobě. "A je to... tedy k věci... dokážu Ikaru udržet naživu, ale jen potud, pokud budu mít dost životní síly z vhodného zdroje... jiné žijící lidské bytosti. V tomto světě při těchto technikách platí, že je to vždy něco za něco. Technika výměny životní síly zabije jednoho člověka výměnou za to, aby druhý člověk mohl zůstat naživu. Jsi popravčí, takže určíš koho zabiješ tímto svým prvním rozhodnutím zabiješ. Mohu přislíbit, že jeho utrpení nebude až tak hrozné, ačkoliv vědomí vlastní smrti je hrozné tak jako tak. Druhý, kterého nevybereš pak vstoupí do našich řad, takže můžeš zohledňovat i ten fakt, že je pro tebe možná vhodnější vybrat pro smrt silnějšího z těch dvou. Akira ti nabídl pozici, ve které budeš rozhodovat o životě a smrti, tedy teď a tady tvůj první případ."  "Prvním kandidátem je Meiyori Yoshida, kunoichi z Ishigakure no sato. Její provinění proti našim zákonům není žádné, každopádně pro mě není zajímavá z hlediska síly. Je na úrovni chunnina a sběhla do naší země, aby se přidala k naší věci, protože touží ode mne získat sílu, aby mohla sama sobě dokázat, že za něco stojí. Její rodina padla v minulé válce shinobi, takže je to sirotek s poněkud pokroucenými a naivními představami o světě. Když bude bojovat za naši věc nemyslím si, že přežije dlouho. Úroveň genina, je jí třináct let. Kvůli jejímu sběhnutí k nám vypravila aliance misi ANBU, kterou zničili mí vojáci a její útěk tak způsobil smrt osmi shinobi ze Suny. Sám Kazekage Gaara na ní vydal zatykač a nechal jí zapsat do bingo knihy pod požadavkem "živá či mrtvá" s tím, že pro získání odměny stačí přinést její hlavu."  "Druhým kandidátem je Mikakiri. Potulný samuraj bez provinění proti vašim zákonům. Chtěl se proslavit, tak se infiltroval do naší země a pokusil se ukrást ze země jeden cenný artefakt mající kulturní hodnotu. Šlo o sošku Buddhy, kterou kdysi z chrámu ohně ukradli piráti... před staletími tuším podle legendy. Každopádně si při tom počínal dost drsně. Zabil několik mých lidí a vesničanů, kteří s nimi spolupracovali. Za to je u nás smrt. Každopádně se mu nechce umírat a chce se zločinů vykoupit věrností mě. Je mu 24 let, ve válce bojoval mezi samuraji Železné země proti Madarovi a má pro mě nepopiratelnou bojovou hodnotu. Pokud bych volila mezi těmito dvěmi já, vybrala bych si smrt té holky, ale volba je tvá. Jeden z nich každopádně musí zemřít, aby Ikara mohla žít. Každý z nich se provinil - ona ve vaší zemi, on v zemi naší. On má pro mě větší cenu než ona - možná mu tím vystavuji rozsudek smrti, ale spravedlnost má být bezohledně upřímná. Ona každopádně mi bude věrnější než on, protože z ní snáze vychovám sobě oddanou kunoichi. Jak zvolíš?" Yamata se s tím nesere... ani na okamžik. Kat a soudce v jedné osobě, to jsi tady a teď. Oba jsou vinni, každý jinde a podle jiných zákonů. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Saya chvíli mlčela... vlastně docela dlouhou chvíli a snažila se zjevně přijít na to co ti na tvou otázku odpovědět. Nakonec řekla: "Víš... vlastně bych ti neměla radit, jsem zaujatá... jsme nepřátelé, aspoň prozatím a to víš, že bych ti ráda poradila, aby ses přidal k nám, ale popravdě...," zaklonila hlavu a nakonec se usmála a řekla: "Mám to... podívej musíš si vybrat jak se na to chceš dívat. Náš svět je barbarský, je v něm hodně věcí jinak a asi i drsnější a pro spravedlnost se tu neutíká za soudcem, ale k nejbližší zbrani, ale myslím si, že náš svět je upřímnější. Přímočařejší. Kdo má sílu, ten má moc, kdo má moc, ten diktuje. Ve vašem světě... z toho co o něm tedy vím... jedna zrada vedle druhé, hromada lží a iluzí, jen proto, abyste se cítili lépe ve světě v němž žijete. Naruto váš svět změnil k lepšímu, to určitě ano... z pohledu vašeho. Z našeho pohledu je to jinak samozřejmě. Možná je váš svět uhlazenější a mírumilovnější, ale podle mě je taky i o dost nudnější. Navíc ty nevolíš jen mezi dvěma světy - třeba je ten tvůj pro tebe lepší, co já vím - ale mezi životem a smrtí. Můžeš umřít pro svět, který tě nechal věřit, že jsi Yamanaka Yaso a bude to čestný odchod. Yamata ti ho dopřeje, bude rychlý a bezbolestný. A nebo můžeš žít pro svět, který ti řekl, že jsi ve skutečnosti někdo jiný a najít v něm vlastní smysl života. Obě možnosti mi přijdou z tvého úhlu pohledu správné... jen jedna z nich jaksi nezahrnuje tvé další přežití...," zagebila se čímž to celé shodila v jakýsi vtip a náhle se zvedla a dokráčela k tobě, chytla tě za a podívala se ti zblízka do očí: "Za mě... jsi celkem milý a pohledný chlapec, takové vidím nerada umírat. To, že jsi mne prve odmítl ukazuje, že máš i nějaký charakter, vlastně mě málokdy odmítnout, když je začnu svádět... nejsi první a určitě ani poslední, ale jsi jeden z mála a to se cení. Když se rozhodneš umřít, tak mě bude trochu žrát, že už nebudu mít příležitost tě zkusit znovu svádět Yaso-kun." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se usmála a řekla: "Kumaru, moc hezké jméno. Nevadí...?" To nevadí je adresováno tomu, že si s tvým pejskem hraje. Když ses zeptal na jméno, tak odpověděla s úsměvem: "Jsem Kaya, z klanu Uzumaki." A trochu se začervenala ve tváři, Kumaru jí mezitím vyskočil do náruče a dívka s trochu omluvným pohledem vykročila k tobě. "Ne, já soutěžit nebudu. Jsem tady s Ho... vlastně s Hatake-sama jako doprovod, slíbil mi, že mě naučí novou techniku, ale..." a přešla do mírně sarkastického tónu: "Myslím, že mě sem vytáhl jen aby mohl koukat na prsa, když ho omrzí holky z jeho knížky." Načež se vesele zasmála melodickým hlasem a Kakashi se mezitím tvářil "že tu není, že se propadá hanbou do pekla". Každopádně je to milé děvče, kdyby jsi s ní chtěl chodit, tak Kumaru má už jasno, je schválena se vším všudy. Je docela veselá, nebude jí víc než 16-17... Hokage je tedy pěknej zvrhlík to se musí nechat. Nicméně jste mezitím postoupili ve frontě a zapsali své psy na závody. Kakashi poté zadrmolil něco o tom, že se uvidíte na odpoledním bloku soutěžích a se slovy: "Tak se tady bavte mládeži...," se rychle vypařil. Kaya to jen komentovala slovy: "No jasně... něco udělat, beztak zalezl do nejbližšího křoví a očumuje mi zadek hihihi... když si představím, že mýval sharingan... řekl bych, že ho používal nejen ke kopírování technik... hihihi..." Pak se podívala na tebe a zeptala se: "A hale... zápisné máš vyřízené, co se takhle stavit někde na jídlo... mohla bych se utlouct po kotletách a stejně jsou soutěže až odpoledne..." |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Prečo sa vlastne rozhodujem? Sme alebo nie sme nepriatelia? Ja tomu už vážne nerozumiem. Doposiaľ mi nič neurobila, dokonca ani jeden z týchto ľudí. Jediný kto mi ublížil je Yamaka, ku ktorej idem a ktorá sa o mňa vôbec nezaujíma. Zaujíma ju iba môj sharingan, ktorý vôbec nemám a pravdepodobne ani nikdy mať nebudem. Je rovnaká ako ostatní. Som pre nich iba obyčajný pokus. Obyčajný nevydarený pokus, ktorý si nezaslúži nič iné, iba slepo nasledovať a plniť rozkazy. Ako ju sledujem, uvedomujem si, že hoci pochádza odkiaľ pochádza a verí čomu verí, aj napriek tomu je v nej vidieť ľudskosť. Keď prichádza ku mne bližšie, chytí ma za ruku a začne sa so mnou celkom dôverne rozprávať a oslovovať ma... vtedy ostanem na obrovských pochybách. Je to zase len hra? Určite sa chce dostať iba k mojej krvi. Samozrejme, veď to sama vravela. Mladí chutia najlepšie. Na druhej strane má však v tom všetkom jednom pravdu. Ani ja nechcem, aby som umrel. "Ja.. ja som si o nič z toho nikdy nežiadal..." odtiahnem sa, postavím sa a smerujem do kúta miestnosti, kde si idem sadnúť. Na hlavu si dám kapucňu, aby mi nevidela do očí a hlavu si skloním dole. Ja, Yaso, ktorý som si o sebe myslel, že dokážem ísť na S-rankovú misiu tu sedím porazený, bez šance na únik či vyhliadku k lepšiemu životu. Som odsúdený na niečo, čo som si ešte za svoj krátky život nemal čím ani zaslúžiť. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Pokec s Yamatou Hotovo. Vše je zdá se domluveno. Mám trochu pochybnosti zda mohu Akirovi věřit. Věřit mu tedy nebudu nikdy, ale aspoň co se tohoto týče. Zatím na mně působí že má aspoň zdání čehosi čemu by se dalo říkat čest, tak uvidíme jak to půjde dál. Držím se vedle Ikary a společně vyrážíme za Akirou. Jak jdeme dál a dál do města, tak se rozhlížím a poslouchám abych si toho zapamatoval co nejvíce. Teď už chápu. Chápu proč s tím Aliance nic neudělala. Bylo by velmi riskantní jít do války s takovýmhle nepřítelem. Nemyslím že je dobře když se to oddaluje, ale rozumím tomu proč nikdo zatím nepodnikl nic více drastického. I tak si ale myslím že je to jen otázka času, protože ať Aliance chce a nebo ne, tak Akira a ostatní jim válku vyhlásit chtějí. Měli by na to být aspoň připraveni. Po nějaké době dorážíme do velmi dobře chráněného paláce. Tam na nás čeká vůdce toho všeho. Vlastně tedy vůdkyně. Yamata.. Ta hnusná zmije! Je mi jedno co dělají ostatní, já si kleknout nehodlám. Věděl sem že v tom má prsty, ale že by to ona zrovna vedla mně tedy nenapadlo. "Yamata-sama"... Zdá se že k ní chovají velkou úctu. Zamračím se a tiše sleduji a poslouchám co se děje. Najednou zůstáváme v sále s Ikarou úplně samy. A s Yamatou, samozřejmě. Ta schází z trůnu a snaží se chovat jako by se nic nedělo. "Kensei". Opravím ji když promluví na mně. Dál jinak nic neříkám, jen poslouchám. Zdá se že to co Shimi a Akira řekli platí. Dobře, když už nic jiného, tak aspoň to. Nerad bych kdyby se tu věci Ikaře zbytečně komplikovali. Z toho jak se Yamata usmívá mi skoro naskakuje husí kůže. Vždycky je určitě divné vidět psychopata který se snaží vypadat mile. Jenže v jejím případě to platí dvojnásob. Yamata znovu promluvila a pak nějak omráčila. Zřejmě genjutsu. Podívám se zda je v pořádku a pak věnuji pozornost Yamatě když na mně začíná mluvit. Jak jí tak poslouchám, dělá se mi z toho zle. Chce po mně abych zvolil kdo zemře a kdo bude žít? Je vážně šílená. Pokud je tak silná jak si myslí, tak proč to neudělá sama? Jistě by trochu té své síly mohla postrádat. Jenže to je jen mé zbožné přání, říct jí to tak se mi vysměje do obličeje. Nezbývá mi nic jiného než poslouchat a snažit se nevypadat tak že bych nejraději nevzal svou katanu a nechtěl tuhle odpornou ženu rozsekat na kousíčky. Když konečně skončí, tak přemýšlím. Mám rozhodnout zda zemře malá holka, nebo muž který dělal to co bych dělal já? Ani jedno se mi nelíbí. Je to odporné! Ale když se na to podívám čistě ze stránky shinobiho... Pokud je pravda že Kazekage vydal na Yoshidu zatykač, tak asi není co řešit. Beru to tak že ona by skutečně mohla být Yamatě věrná a dělala by pro ní určitě odporné věcí. Patrně asi ze strachu, ale i tak. Za to Mikakiri.. Už jen jak o něm Yamata mluvila mi byl docela sympatický. Býval samuraj, to znamená že by mohl mít blízko stejným hodnotám jako já. Možná by se mi i podařilo udržet ho na své straně. Držet si ho nablízku a pak až to půjde, tak bychom společně udeřily proti Yamatě, nebo aspoň utekly. Tiše si povzdychnu a zadívám se na Ikaru. Tím že jsem se rozhodl ji nezabít se začala spousta věcí komplikovat. Možná bych příště neměl být tak soucitný. Ona je nevinná, nemůže za to co se jí stalo. Ale už před tím si sama uvědomovala že kdyby zemřela, vyřešila by se spousta věcí. Ksóó, o čem to vůbec uvažuji? Tohle místo se zdá se má na mně neblahý vliv. Nebo tedy aspoň to že sem tu teď s Yamatou. Tahle žena umí člověka vystrašit. "Yoshida.." Řeknu tiše jedno jméno. "Rád bych se pak ale setkal s Mikakirim, pokud to bude možné". Dodám pak ještě. Soudce a kat.. Proč sem se do toho musel míchat? Kdo sem abych rozhodoval o něčí smrti? |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Saya tě nechala si sednout do kouta a zůstala sedět na tvé posteli. Mlčela asi měla pocit, že potřebuješ být "sám se svými myšlenkami", tak mlčela, kdo ví. Každopádně jsi měl klid. Sama se přesunula za pár minut zpátky do křesla u dveří na své "hlídací stanoviště" a nechávala tě být jak jen dlouho to bylo možné. Kdo ví kolik času uteklo, snad hodina když do místnosti vstoupila po zaklepání Suzuka.  "Sayo... máme problém, zdá se, že Aliance má poplach, naše loď se blíží k jejich stanovišti, budou to tady chtít nejspíš prohledat." Naděje na záchranu? Saya jen kývla a pak to šlo ráz na ráz, vytáhli tě ven na palubu, kdy jich bylo všech pět tvých "společníků" již shromážděných a sledovali jste na pravém břehu před vámi nějaké ohně... od pochodní. Zjevně ležení shinobi. A není jich zde málo. Suzuka jen vytáhla skalpel a přiložila ti ho ke krku: "Cekni a jsi mrtvej jasné?" Jasné. Je jich tu několik desítek, chunninové a výš... podle vest... Konoha," poznamenala Saya a vrhla pohled na Suzuku, která zůstávala na rozdíl od ostatních v naprosto chladnokrevném klidu: "Co je naším úkolem víme všichni, dopravit tady tohoto mládence k naší paní? A co uděláme? Neposereme to. Pokud se pokusí využít situace a zdrhnout, zabte ho... Lady Yamatě postačí nakonec i jen jeho tělo, pakliže bude jasné, že se pokusil zdrhnout, nebo něco jiného vyvést." Suzuka přešla k jednomu z dalších - k Iaysovii:  "V přímém souboji je sami nemáme šanci porazit, ty jsi z nás nejslabší Iyaso...," kývla na ostatní dva muže a ti Iyasa okamžitě popadli k Suzuce, které se zatím na pravé ruce objevil chakra skalpel, který následně nabil pevnější a "hutnější" formy a zrůžověl: Shijutsu: Shidan (Technika Smrti: Vyříznutí srdce) Iyaso viditelně zbledl a pokusil se vyprostit ze sevření svých dvou společníků, větší z nich - Kishin - mu však jediným chvatem zacpal ústa, aby nemohl křičet a tak jediné cos mohl z jeho reakcí vidět byly hrůzou rozšířené oči a to jak se doslova z minuty na minutu orosil potem - smrtelný strach. "Jen klid Iyaso... srdce ti bije strašně rychle, takhle se netrefím a budu celá dosraná od krve," položila mu levou ruku na hrudník a za chvíli se na jeho hrudi objevila pečeť (kanji symbol pro slovo "oběť"). Ve stejné chvíli jsi ucítil jak tě Saya chytila pevně za jedno rameno a pohlédla na tebe se slovy: "Jestli chceš zavři oči, tohle nebude pěkné... a nedělej hlavně žádnou hloupost." Suzučina levá ruka mezitím chytila Iyasa pod krkem a jeho společníci ho pustili. Nicméně nezačal křičet, ani se nepokusil o nic. Na místo toho spíš ztuhl paralyzován nejspíš nějakou technikou Suzuki, která mezitím začala odříkávat formuli: "Ó Jashin-sama shlédni na svého služebníka jež obětuje se ti ve jménu své krve, shlédni na něj s milostí a přijmi jeho oběť. Je to duše nevinná a čistá, očištěná vlastní krví, přijmi ho s náručí otevřenou a propůjč jeho tělu sílu boha smrti, sílu tvou Ó Jashin-sama..." Levou rukou ho drží pod krkem, pravou se skalpelem zvolna blíží k jeho hrudníku, aby vyřízla zjevně jeho srdce z těle a dokončila nějaký jashinistický rituál. Saya ti mezitím jen vysvětlila: "Nepřátel je hodně a tak Suzuka-san vyjme srdce nejslabšího z nás a zbytek těla obětuje bohu Jashinovi. Do těla pak vstoupí temná síla Boha Smrti a zplodí Shikigamiho, loutku kterou vrhneme na naše nepřátele dřív než se naše loď příliš přiblíží. Bude jako přízrak smrti mezi nimi řádit a my buď proplujeme nebo se pobijeme, každopádně nepřítel bude hodně oslabený útokem Shikigamiho přízraku, který se nedá jen tak lehce zabít, necítí bolest a je jen ztělesněním vůle Boha Jashina získat co nejvíce duší... každý kdo zemře rukou Shikigamiho - přízraku smrti - neskončí v posmrtném životě, ale v místě, kterému vládne Jashin jenž jeho duši pozře a rozmnoží tak své síly. Na to, že je Suzuka-san nevěřící, tak ten rituál ovládá hodně dobře." "Nádobu!" štěkla mezitím Suzuka na Kinshina, který jí přinesl velkou sklenici (tak akorát na lidské srdce) zatímco Suzuka se opět věnovala Iyasovi a řekla: "Neboj se dokud tvé srdce bude bít v tomto světě budeš zde přítomen a věřím, že pro tebe seženeme nějaké vhodné tělo, nebo ti nějaké sestrojí loutkáři hehehe..." Jo chápeš to... obětuje se tu Jashinovi výměnou za vytvoření nějakého mocného přízraku, který napadne konožské shinobi. Kdyby tuhle techniku dělali yashinisté či kanibalové, tak by oběť zcela jistě zemřela, ale Suzuka techniku "vylepšila" tím, že vyrve oběti zaživa srdce a zapečetí ho do nádoby. Pak podobně jako legendární Sasori nechá vyrobit nové tělo a srdce bude ta jediná část původního člověka, která přežije. Zdá se, že Iyaso a jeho síla jí stojí minimálně za to, aby ho neodpravila na věky, ale aby si uložila jeho srdce pro "pozdější použití". Teoreticky do toho můžeš zasáhnout... otázka je jak, oni zjevně chtějí s Konožany bojovat a porazit je (bez ohledu na obrovskou - tak 10ti až 20ti násobnou - přesilu)... infiltrace jim asi říká kulové. Ale je na tobě, zda chceš nyní k smrti vyděšeného a Suzukou paralyzovaného mladého kanibala zachránit či ne. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyslovil jsi jméno té dívky a Yamata vypadala maličko překvapeně (ale spíš v pobaveném slova smyslu): "Wow... dobře ty, drsňák co?" Prohlédla si její fotku a podobiznu Yoshidy pohladila a se skoro mateřským výrazem konstatovala: "Chudák holka, zdá se že má dneska fakt mizernej den." Dodala cynicky a pak si vyslechla tvou žádost. A začala se skoro smát: "Máš mě za idiota? Kensei? Vážně? Myslíš si, že jsem na S-rank úroveň protože, jsem totálně debilní? Ale... haha... dobrý pokus! Řekni... schválně... cos měl v plánu, hned za ním běžet a vyžvanit mu, žes mu zachránil život, že by ti měl být vděčný, a že kvůli tvé volbě zemřela mladší kunoichi s roztomilou tvářičkou? Vážně... spojit se s ním proti mě... bože a já tě měla za větší hrozbu Kensei-chan." Hodně jsi jí pobavil. Otočila se a zamířila k trůnu přičemž ještě utrousila: "Mikakirim se pochopitelně nikdy nesetkáš a on se nikdy nedozví, že byl kdy jeho život podroben takové volbě... heh... ale můžeš se setkat s Yoshidou a říct jí, že jí posíláš na věčnost kvůli Ikaře. Víš co mě na tomhle tvém přístupu baví nejvíc a současně nejvíc sere?" Posadila se na trůn a shlédla na tebe přičemž na tebe znovu natočila fotku Yoshidy: "Pošleš jednu holku na smrt, abys zachránil život druhé, mě viníš z toho jaká jsem já svině, ale přitom je to tvé rozhodnutí a ještě ke všemu se mě snažíš takhle tupě podrážet? Víš co Kensei-chan... ty nejsi jen hlupák, ale ty jsi hlavně pokrytec! Rozhodneš o něčí smrti a snažíš se tvářit, jako bych to rozhodnutí udělala já. Kdybys byl co k čemu, tak necháš Ikaru zemřít a ulehčíš jí odchod na onen svět tím, že tam s ní budeš do konce a pak ano - já budu ta svině co jí to udělala a ona kvůli tomu zemřela. Ale to ne co? To pánovi nevoní. Protože jsme pokrytci a sobci k tomu. Chceš sobecky uchránit Ikaru na úkor cizího života, já ti tu službu poskytnu, ale já jsem tady ten hajzl? Pokrytče! Nelišíš se vůbec v ničem od takových sráčů jakými jsou Sajin a jiní, svoje špatná rozhodnutí svalujete na druhé a nepřízeň osudu. Nasrat Kensei-chan, nasrat. Já jsem možná sadistická mrcha, kterou baví trhat lidem nožičky a ručičky, ale aspoň si za tím stojím a každý to na mě ví! Jenže ty chceš být čistý za každou cenu i v okamžicích, kdy si musíš ušpinit ručičky sám co? Víš co Kensei-chan... zkus dospět, tenhle svět... svět shinobi... vybudovali vrazi na tělech poražených nepřátel a tenhle svět o ničem jiném než o síle není. Nelíbí se ti? Spáchej sebevraždu. Měl jsi Ikaru zabít když jsi měl příležitost, jenže na to jsi neměl koule co? Ale na zabití Yoshidy, kterou znáš jen z mého vyprávění koule máš co? A ještě se chceš tvářit, že ne to ty, ale já jí zabiju že? Tomu se říká pokrytectví. A ty jsi - Kensei-kun- pěknej pokrytec. PO-KRY-TEC!" Celé to pronesla naprosto pobaveně, ani náznak nějaké zloby. Chvíli na to Ikara přišla k sobě a zvedla se země, zjevně netuší co se tu dělo za konverzaci (měl jsi i čas Yamatě odpovědět) což je asi dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Yamatou Trošku mně to překvapuje. Tušila že někoho z nich vyberu. Tak proč takové drama když se dozvěděla že to bude ta holka? Hraje si teď na to že má nějaké city? Určitě u mně chce vyvolat jen výčitky... Když začíná mluvit o Mikakirim, tak je mi jasné že sem udělal chybu. Měl sem se s ním zkrátka setkat a jí neříct ani slovo. Ano, bylo by to riskantní, ale určitě by to nebylo tak hrozný jako když musím poslouchat ty její řeči. Doufal sem že bude konec, ale to né. Místo toho Yamata vytáhla fotku té dívky a pěkně se do mně začala obouvat. Napřed mně nutí do toho abych o něčem rozhodl a teď mi vyčítá že sem to udělal? To nemůže myslet vážně.. Nelíbí se mi co říká, ale možná má pravdu aspoň v něčem. Měl sem to skončit když sem Ikaru potkal. Ano, určitě by se na mně lidé dívali jako na póvl, jenže jak se to liší od toho co se děje teď? Dostanou Isobiho a nás dva k tomu. Přiznávám, udělal sem nejspíše chybu. Ale tak či onak, teď už s tím nic nezmůžu. Nemohu Ikaru jen tak zabít, Isobiho by určitě dostali i tak a zabili by určitě i tu holku kterou sem vybral. O tom že bych umřel já sám nemusí být ani řeč. Chce abych nad tím přemýšlel? Ne.. Ne, to nebudu. Určitě si se mnou jenom hraje, chce abych se cítil provinile. Jenže za všechno můžou oni, né já! Zhluboka se nadechnu a ještě než se Ikara probere tak Yamatě odpovím. "Pokud vím, tak to vy jste mně donutily vzít do ruky nůž. Vy jste ho naostřily.. A já ho jen držím, protože kdybych odmítl, zabijete nás nejspíše všechny... Víš dobře že sem jen genin, ještě dítě. Nemám zkušenosti jako jiní, tohle měla být má první B mise. Dělám to co považuji za správné. Jestli se ti to nelíbí, můžeš mně klidně doprovodit zpátky do Konohy". Tím končím. Sám si svými slovy nejsem jist, poslední dobou si nejsem jist skoro ničím. Ale co jiného bych mohl dělat? Když si budu moc vyskakovat, skončí to špatně. Nezbývá mi nic jiného než držet pusu zavřenou a dávat pozor na to do čeho se pletu. Aspoň prozatím, než se objeví příležitost udělat něco důležitějšího. |
| |
 | soukromá zpráva od Sarutobi Kitsuke (Konohagakure) pro Chvíli to trvalo než jsem našel agenta, který působí v zemi Čaje ve skryté mlžné. Dalo to celkem zabrat, nelze se kohokoliv zeptat na tajného agenta jediné jak danou Kunoichi najít bylo jít po žoldácích. Po pár dnech vyčkávání jsem jí objevil a předal vzkaz. Ze to je Kunoichi mě moc nepřekvapovalo spíš mě zaujala zpráva kterou jsem jí musel přečíst. Bylo nadmíru jasné, že jí do Konohy budu muset doprovodit, jak jinak dát vědět že je mise dokončena. A za další v té zemi žiju. Když jsem dočetl vzkaz o smrtí jejích rodiču předal jsem jí ho. "Odpočineme si a pak vás doprovodím do Konohy k identifikaci těl. Pokud se ukáže že jsou to vaši rodiče tak můžete pohřeb udělat v Konoze nebo si je vzít domu kde jim uděláte pohřeb." Dodám klidným hlasem a sleduju jí. Zůstanu s ní než se z toho dostane a než s ní dorazím do Konohy. přeci jen taková zpráva zamává s každým. Ale dost mě překvapilo že mě vedení aspoň trochu nepřipravilo na typ zprávy. To ale je teď ta nejmenší starost hlavní je dohlídnout na tu Kunoichi a zajistit aby dorazila do Konohy v pořádku. "Jmenuju se Sarutobi Kitsuke." Pokusím se s ní aspoň trochu komunikovat a přimět dívku aby aspoň trochu semnou komunikovala. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Yamata ti už neodpověděla, zjevně když viděla, že se probírá Ikara, tak se rozhodla to před ní neřešit. Asi ti tím dává možnost nezatěžovat Ikaru tím, že její život má dnes opravdovou cenu (ve smyslu, výměny životů). Jen stroze oznámila: "Extrakce bijuu proběhne zítra večer, budete oba přítomni." A s tím Vás propustila. Za dveřmi trůnního sálu však už na vás čekala dívka (ne prostě furt bude někdo kolem vás), která se vám představila jako Iniko, nevypadá na víc než 14 let.  Dívka s bledou pletí, slámově světlými vlasy a modrýma očima ti předala vzkaz od Akiry, ve kterém stojí, že vám jí přiděluje jako asistentku pro váš pobyt a výkon tvého povolání (prostě holka pro všechno). Na pravé ruce má těžkou kovovou rukavici (nebo je to mechanická ruka?). Iniko pravila: "Máte nejspíš hlad a budete chtít konečně někde složit hlavu. Sehnala jsem pro nás byt v ubytovně pro důstojníky, je prostorný a celkem i pěkný. Myslím, že by se Vám mohl líbit." Iniko vás tam poté také odvedla, nachází se to ve vedlejší části celého vnitřního paláce (v samostatném křídle) a ten byt je opravdu... no jsou to komnaty, spíš než byt... velmi luxusní. Iniko si ho přesto kriticky prošla a poté ti s mírným úklonem řekla: "Kensei-san... kdyby bylo cokoliv v nepořádku ihned mne informujete. Mým úkolem je Vám splnit vše co Vám a lady Ikaře uvidím na očích nebude-li to odporovat jiným řádům naší země. V případě jakékoliv nespokojenosti mne máte právo potrestat a to tak jak vy uznáte za vhodné." Předala ti další vzkaz od Akiri, ze kterého vyčteš, že Iniki je trestaný zločinec. Ze spisu vyplívá, že toto děvče zavraždilo své rodiče, protože jí z nedostatku peněz chtěli přinutit nabízet své tělo za peníze... Složka obsahuje kompletní soudní spis - příběh pro někoho jako ty neuvěřitelný (takový nedostatek a bídu aby rodiče posílali svou dceru - ještě dítě - ukájet choutky zvrhlíků do bordelu si neumíš představit), nicméně zdá se, že v tomto případě to tak opravdu je. Zchudlá rodina (svůj majetek ztratila před třemi lety v důsledku války - válečné škody - a emigrovala do Korálového království, kde se rodiče chtěli znovu uchytit). Byli celkem čtyři - rodiče, Iniko a její mladší bratr. Dnes je naživu jen ona, své rodiče zavraždila a o bratra se sama nedokázala postarat (zemřel hlady). Odsouzena k trestu smrti "Tribunálem", rozsudek odložen Velkogenerálem Akirou před dvěma lety na ...dva roky. Přišla o část pravé ruky - poranila se a následně to zhnisalo, takže ruka musela být amputována. Ještě k tomu odkladu rozsudku... Akira má smysl pro humor neuvěřitelný. Iniko brzy vyprší odklad trestu a měla by být popravena a ...popravčím jsi ty že? Takže ti jí poslal k seznámení? A proč? Aby ti to celé komplikoval? Kdo ví... ...když prolistuješ její složku až na konec najdeš od Akiry přilepený vzkaz, ve kterém stojí: "Iniko ví, že se blíží konec odkladu. Vyprší za 14 dní. Pak rozhodnu o tom zda ti jí předám k popravě či nikoliv. Je to tvůj první případ..." (o tom co ti vyvedla Yamata zjevně neví) "...takže ti dám prostor k vyjádření. Buď se utkáte v boji, neboť má právo požádat o boj na život a na smrt, pokud bychom potvrdili rozsudek smrti, nebo jí dám další odklad. Nechci jí dát "život zadarmo", za to co provedla - bez ohledu jak strašná situace rodiny byla - nezasluhuje slitování, nicméně pokud najdeš dle svého uvážení polehčující okolnosti mohu k nim přihlédnout. Na férovku - neslibuju, že k nim přihlédnu, ale mohu. PS: Je ti vydána na milost a nemilost, můžeš jí zabít, můžeš si s ní dělat co chceš. PPS: Asi by nebylo úplně vhodné, aby věděla - může si to myslet - že máš s jejím případem cokoliv společného." Iniko stojí před tebou a snaží se dívat spíš do země a má hlavu mírně skloněnou, nejspíš očekává tvá přání. Nevědět, že je to vražedkyně, tak bys jí považoval za normální holku. Každopádně ty máš aspoň na čtrnáct dní služku... a patnáctý den to možná bude tvá první oficiální soupeřka v aréně. Akira každopádně vydal instrukce tak - to si domyslíš sám - abys měl možnost se za ní přimluvit, máš 14 dní na to jí poznat, asi ti dává tímto prostor nastavit si parametry spolupráce, aby věděl "co mu odkývneš" a "co už ne". Celkem pozorné od něj... nebo aspoň férové (na rozdíl od Yamaty). |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro "Zabydlování se" Yamatě už zdá se došli slova. Buď to a nebo to dál nekomentuje jen kvůli tomu že se probrala Ikara. Samozřejmě že by to mohla říct i před ní, ale nejspíše jí nechce ještě více přidělávat starosti. Což mně překvapuje, protože bych spíše čekal že takovéhle mrše to bude úplně jedno. Oznámí jen že Isobi bude z Ikary vyjmut zítra, což znamená že máme jeden den. Za to asi nic moc nestihnu. Samozřejmě se pokusím udělat aspoň něco pokud budu mít příležitost, ale moc velkou naději nemám. Dál už není co říct a tak odcházíme ze sálu. To bylo nepříjemné.. Doufám že ji nebudu muset potkávat více než je třeba. Sotva vyjdeme ven, všímám si nějaké dívky, která se nám hned začíná představovat. No bezva.. Že by další doprovod? Pozorně si Inako prohlédnu. Určitě je o něco mladší než já a Ikara. Co by mně samozřejmě zajímalo je ta její ruka. Zranění z boje? Převezmu si vzkaz a musím se pousmát. Sotva dostanu nějaké místo, tak už mám asistentku? Velmi zajímavé. Když se zmíní o bytu, tak jen přikývnu a vyrážíme. Není to nějak daleko, což je docela dobré. Aspoň bych mohl mít přehled o všem co se bude v paláci dít. Dorazíme na místo a já se začnu tiše rozhlížet. Tak tohle má být můj byt? Je to tu.. zvláštní. Né že by se mi to nelíbilo, ale nejsem zvyklí na takový luxus. Přijde mi to trochu zbytečné. Projdu si byt a vyslechnu co má Iniko na srdci. Má za úkol splnit vše co budeme chtít? A já jí mohu trestat? To mi přijde divný. Nerad bych dělal cokoliv něco mladé holce, kterou znám sotva kolik, dvacet minut? Vezmu si od Iniko složku a pozorně začnu pročítat vše co v ní je. Hned se mi na tváři objevuje poněkud znepokojivý výraz. Zdá se že tu je spousta lidí kteří měli v životě dost smůlu. Aspoň mi to tak tedy zatím přijde. Zabití svých rodičů.. Sem tu sice "kat", ale soudit se mi jí nechce. Ano, to co udělala je hrozné, ale zachoval bych se na jejím místě já jinak? A ten její bratr.. Toho je mi vážně líto. Chudák holka. Musela si hodně vytrpět. Plus k tomu ještě ta ruka. To také jistě bylo velmi nepříjemné. Aspoň že má tu "protézu". Dočítám vše co bych o ní měl vědět a pak nacházím další vzkaz od Akiry. Zřejmě docela rád píše. Maličko se pousměji a pak už opět s vážnou tváří začínám číst co na vzkazu je. Opět je zdůrazněno že si s ní mohu dělat co chci. To si zde tak málo cení svých poddaných? A čtrnáct dní. Čtrnáct dní na to abych jí poznal a rozhodl se co bude dál. Pořád mi to přijde nějaké divné, nenormální. Ale jak nad tím tak přemýšlím, rodí se mi v hlavě plán. Bylo by to určitě velmi riskantní, ale pokud by to vyšlo... Za předpokladu že by Akira k mému přání přihlédl, možná bych si jí mohl pak nechat jako "asistentku" na trvalo. Zatím sice netuším jaké jsou její schopnosti, ale kdyby se mi podařilo shromáždit aspoň několik lidí kteří by mi věřili a byli mi oddáni... Chvíli o tom ještě přemýšlím a zdá se mi to čím dál tím více jako dobrý nápad. Uvidíme zda by k tomu vůbec byla příležitost. Zavřu složku a položím ji na stolek. Podívám se na Ikaru abych zjistil co tomu říká ona. Možná by jí tohle mohlo aspoň trošku uklidnit, fakt že tu máme nějaké "postavení" a aspoň trochu volnost. "Tvé bojové dovednosti?" Zeptám se a zadívám se na Iniko. Počkám až mi odpoví a pak pokračuji. "Rádi bychom si daly něco k jídlu. Možná by jsi nás mohla zavést do nějaké restaurace a ukázat nám při tom město. Taková menší exkurze.. Co?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Inako si vyslechla tvé otázky aniž by zvedla zrak a v uctivé formě počala odpovídat: "Hai! Jsem poručíkem 3. trestného oddílu. Prodělávala jsem výcvik pod dohledem kapitána Sasakiho. Jsem vzdělána v kenjutsu se specializací na asasinace cílů nižší kategorie, jsem cvičena v přetvářce, skrývání vražedných úmyslů, špionáži a v infiltraci." Takže školená vražedkyně a špionka... čím dál tím líp. Tady v této zemi mají opravdu cynický smysl pro humor. "Mezi mé dovednosti též schopnost "dokonalého lhaní" nerozeznatelného ani s pomocí protivníkova ninjutsu." Stále lepší, takže jí nemůžeš věřit teoreticky ani slovo. Co se požadavku na jídlo týče a procházku městem tak Inako , kývla a řekla: "Pokud mohu Kensei-sama a Ikara-sama něco navrhnout, navrhuji zajít do hospody u "Opilé škeble". Je to sice námořnická hospoda, ale udržuje si úroveň a navíc tam máte jistotu, že hovězí je opravdu hovězí, stejně jako to, že kuchyně pro vás nebude tolik exotická, neboť restauraci vede emigrant z Amegakure no sato." A tak jste vyrazili na procházku, neušlo ti, že se občas kolemjdoucí v ulicích ohlíží za Inako a ukazujou si na krk z čehož šlo vyvodit, že mají na mysli tu elastickou černou pásku co kolem krku má. Ikara tě předběhla a zeptala se co je to "za ozdobu, že si na ní kolemjdoucí ukazujou" a Inako odpověděla: "Všichni trestanci nad nimiž je vynesen rozsudek smrti jej nosí. Nákrčník obsahuje pečetě jež v případě aktivace spustí techniku, která mi oddělí hlavu od zbytku těla. Tak si může být "Tribunál" jist, že mu žádný zločinec neuteče." Ikara vypadala, že chvilku váhá nad tím se zeptat co za zločiny mohla spáchat Inako, ale nakonec se raději nezeptala. Procházka městem byla okořeněna nákupem hovězího na špejli u jednoho ze stánků, protože k restauraci je to trochu dál a Inako vyhodnotila, že se budete chtít asi nejdřív projít a teprve pak jíst (až budete mít plné žaludky chodí se hůř). Město je... no z velké části je to vojenská pevnost posetá citadelami, masivními hradbami, které v několika prstencích (napočítal jsi pět od centra k okraji) obkružují střed města, kde jsou kasárna, centrální pevnost a válečný přístav. Město je rozděleno do šesti sektorů očíslovaných čísly 1-5 (podle počtu hradeb stojícím před ním). Vnější sektory 1 a 2 jsou nejchudší a nejméně bráněné, sektory 3 a 4 jsou bohatší a sektor 5 je pevnost. Sektory jsou dále rozděleny na jednotlivé čtvrti (A-F, 6 na každý sektor). Město je silně rozdělené dle hierarchie a rozdíly mezi čtvrtěmi jsou i v rámci sektorů nemalé. Nejchudší jsou vždy čtvrtě označené jako D,E a F, bohatší pak A-C. Rozdíly mezi sektory jsou pak ještě větší. Vnější sektory vypadají spíše jako opevněný "slum" plný chudáků, žebráků a otroků, 3 sektor je takový takový průměrný a ve 4tém již žijí bohatší elity města. Centrální (pátý) sektor pak obývá armáda a její elita. Co je zajímavé však je to, že ve všech sektorech - bez ohledu na to jak některé domy vypadají zchátrale či pustě - panuje tvrdý pořádek a vojenská policie zde dohlíží na pořádek na každém rohu. Tohle dobýt, či odtud se dostat... i pro průchod mezi sektory je potřeba povolení (skrze brány mezi hradbami)... to je nadlidský úkol. Zajímavé jsou tržnice na hlavních náměstích jednotlivých sektorů... zde se chudí a bohatí (v rámci sektoru) setkávají a vedle sebe tak vidíš bohatého měšťana, jednookého piráta a žebrající děti. Žebrota tu zjevně trestná není, ale má svá pravidla... když Inako dala 50ryo (10Kč) jednomu dítěti tak to vytáhlo notýsek a požádalo o Inačin podpis a potvrzení, že dar dala dobrovolně. Inako to vyplnila během minuty a tys mohl vidět, že každé dítě (či člověk) může za den vyžebrat maximálně 1000ryo (200Kč) legálně a zjevně to pak ještě někdo kontroluje. Inako k vašemu údivu jen poznamenala: "Operuje tu "Cesta míru" (An'neidō)... provozuje jí generál Kōrishi, je to po vašem S-rank úroveň... zlegalizovala žebrotu, zajistila žebrajícím dětem i dospělým útulky a stravu. Žebráci jí odevzdávají vše co vyžebrají a za to mají, kde složit hlavu, co jíst a občas nějaké to ošacení. Dětem pomáhá Kōrishi sehnat práci a aspoň jim zajistí vyúku čtení, psaní, počítání a sebeobrany..." Kōrishi je navíc zdá se docela populární i mezi lidem (cos tak sledoval jak se mezi sebou bavili lidé na tržišti, tak řešili, že se zrovna vrátila i se svou "Ledovou gardou" do města z "nájezdu na nepřátele království", je zjevně považována za nejsilnější ženu v království). Také ses dozvěděl, že město má 250 000 obyvatel (5x víc než Konoha) z čehož 25 000 jsou žebráci a 50 000 tvoří vojáci. "Skoro každý tu má v rodině někoho v armádě." Když jste konečně zapadli do hospody ve 3tím sektory u "Zlámané škeble" měli jste s Ikarou hlad jako vlci. Okamžitě u vás byl pan vrchní:  (pochopitelně není v uniformě a nemá čelenku) Je to Ryusui, toho znáš osobně. Genin z Amegakure, kterého při své infiltraci vyslýchal Jiraiya. Po pádu Nagata a Konan opustil vesnici (jeden z mnoha podporovatelů Akatsuki, kteří se nesmířili s tím, že by měla být jejich vesnice - a tím pádem i oni sami - spojencem Aliance Shinobi - prostě pro část populace Amegakure je dodnes Nagato hrdina a Naruto padouch a vysvětlit si nenechají nic, snad jen čas zhojí rány z minulosti...). Tys ho poznal, on tebe ne (už jste se také 4 roky neviděli). Každopádně máš štěstí, jestli tady vaří jeho žena a on to provozuje, tak to tu bude dobré. Jeho žena byla vyhlášenou kuchařkou. "Budete si přát k pití, máme výborné pivo, domácí výroba." zeptal se uctivě a regulerně vám "nezletilcům" nabídl pivo (zřejmě to není trestné). Z jídelníčku si každopádně můžeš vybrat. Ostatně jeho kuchyni - kuchyni jeho ženy - znáš z Amegakure, tam taky provozovala restauraci. Inako si poručila "jako obvykle" na což Ryusui řekl: "Takže jako obvykle, jedna "poslední večeře", výborná volba jako vždy... divím se, že to na vás není vidět dáváte si to tady pravidelně už dva roky co sem chodíte a nepřibrala jste jediné deko navíc." Složil jí kompliment zjevně netušíc, že "poslední večeře" má pro Inako asi "poněkud" zcela jiný význam než pro něj. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ruku tebou doručená zpráva doslova srazila do kolen, na která se svezla, když jí došel význam tvých slov (klasicky se jí podlomila kolena). Nerozbrečela se, ani nekřičela. Jen prostě mlčky padla na kolena. Pak jí vytryskly slzy a dala si ruku přes obličej. "Pro-promiň... shinobi by neměl brečet...," ještě se omluvila a chvíli to rozdýchávala (skoro to vypadalo, že omdlí jak z tebou doručené novinky zbledla). Každopádně po chvíli se vydrápala na nohy a jen kývla: "Dobře Kitsuke... já jsem Ruka... ale to už vlastně víš." Pořád je ještě bledá, ale vypadá to, že to zvládne. Nemělo smysl zůstávat v lese, takže jste vypadli směrem do Konohy, neběžíte, ani nejdete nijak zvlášť rychle. Ruka toho stejně není zjevně schopná. Většinu cesty přes den mlčí. Když jste museli někde přenocovat (nechtěla moc do hostinců, spíš do otevřené přírody), tak jsi jí párkrát přistihl tiše plakat, ale nikdy jsi nesebral odvahu se k ní přiblížit... přeci jen... neznáte se a co bys jí říkal? Před tebou se úzkostlivě snažila nedávat najevo emoce, ale stačí ti jediný pohled do jejích černých očí, abys věděl, že je uvnitř úplně zničená... skoro jak tělo bez duše. Každopádně když jste dorazili k hranici Země Ohně (se Zemí Čaje, viz mapa v HP), tak se vám osud rozhodl znovu vysmát do tváře... jo... přepadli vás banditi. Což o to... nevypadají bůhvíjak silně a musí být pěkně pitomí, když jich na vás jde jen deset, jenže nevíš zda Ruka zvládne bojovat a chránit jí a ještě odrážet útočníky je docela dost náročné.  (vůdce banditů Syura a jeho kumpani (8 mužů a jedna dívka)) "Ale copak to tu máme?" úšklíbl se vůdce banditů, který se vám následně i představil: "Syura jméno mé... peníze a tu holku, nebo život...," zakřenil se pobaveně a ukázal na Ruku. No jistě... okrást a ženy znásilnit, o tom, že by tě zabili není třeba pochybovat. Syuru náhodou znáš z bingo knihy, low-rank kriminálník, genin z Kusagakure, který za války proti Madarovi zběhl z boje (zbabělec)... tsch... pokud jeho kumpáni ho nějak zásadně nepřevyšují, tak by to měla být hračka. Ale zase... nejspíš budou cílit na tvou slabinu, na Ruku, která momentálně nevypadá příliš bojeschopně. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro U "Opilé škeble" Sleduji Inako a poslouchám. Najednou se mi zdá že to nebude jen tak. Možná jí sem Akira poslal aby mi nesloužila, ale aby mně hlídala a zjistila jestli nechci utéct. Měl bych si před ní dávat opravdu pozor, protože by mi tak chybělo aby se ještě dozvěděla něco co nemá a hned to vyžvanila. Dávalo by mi i teď smysl to trestání a zabití, možná si tak myslel že tím odvede pozornost. Co se jídla týče, Inako navrhla jistý podnik a sdělila že to vede nějaký imigrant z Amegakure. Takže nějaký nukenin.. Zamračím se. Nelíbí se mi že i u nás se někdo takový najde, sem docela zvědavý kdo by to mohl být. Vyrážíme tedy ven. Lidé zde mají docela zvláštní způsoby. Samozřejmě mně zajímá co to má znamenat, dříve než já se však zeptá Ikara. Oddělí to hlavu. To je.. zvláštní. Bylo by lepší jí prostě setnout. Zavrtím hlavou a dál už to nijak neřeším. Uvítám však když aspoň prozatím dostaneme maso na špejli. Hlad to sice nezažene, ale jako předkrm to stačí. Jak jdeme dál, tak vidím a dozvídám se i dost zajímavé a znepokojivé věci. Věděl sem že tohle město je spíše jako pevnost, ale překvapilo mně jak vážně to tu berou. Všechny ty úseky a sektory.. Na bezpečnost tu vážně zdá se dbají. Ksóó, útok by byl sebevražda... Pokud by se sem dostala nějaká armáda, potřebovala by pomoc zevnitř aby vůbec překonali hradby. Nadějí je že pokud dojde k válce, tak se snad bude bojovat někde jinde, kde by naši měli větší šanci. Kromě architektury a obranného sytému mně docela udivuje i řád který zde panuje. Jsou zde vidět chudí a žebráci, jenže podle toho co Inako říká, tak by na tom zas až tak špatně nemuseli být. Celkově se mi tu stále nelíbí, ale tohle má něco do sebe. To počítání peněz se mi nezdá, ale pokud je to všechno pravda, tak by nebylo na škodu kdyby se tak začali starat o své chudé i jiné vesnice. A ta Kōrishi o které je řeč, zní to jako by byla velmi zajímavá žena. Nemusel bych s ní mluvit, ale rád bych jí aspoň někdy viděl na vlastní oči, abych si mohl udělat představu. Další věci už nějak neřeším. To že zde mají velké množství vojáků je znepokojující, ale momentálně mi to k ničemu není. Po dlouhé chvíli kdy sem měl co dělat abych vstřebal všechny informace konečně dorážíme na místo. Nevypadá to tu špatně. Jen mně překvapuje koho zde vidím. Ryusui.. Ten zmetek sběhl sem. Né že bych ho chtěl přímo zabít, ale i tak mám vztek. Vidět zde zrádce a dělat jakoby nic je pro mně těžké. Aspoň že dělá něco užitečného a nijak "nám" neškodí. Posadím se a vezmu si jídelníček. U některých jídel si nejsem jistý co znamenají, ale pokud zde vaří Ryusuiovo žena, sem si jistý že to bude výborné. Nabízení pivo ignoruji, i když to zde není trestné, tak mám stále své zásady. Ještě sem si nevybral, ale Inako už ano. Co slyším je docela zajímavé. Dává si zde jídlo které se jmenuje "poslední večeře", i když to její poslední večeře není? Co v den až to její poslední večeře bude skutečně? Raději se na nic neptám, nechci u ní vzbudit žádné podezření. "Rýži s kuřecím masem a pikantní omáčkou. Děkuji". Objednám si a kouknu na Ikaru zda si dá něco i ona. Když Ryusui odejde, tak dělám jako že nic. Pak se však podívám na Inako. "Kdo tě ke mně poslal jako asistentku? Byl to nápad Akiry?" Zeptám se. Zajímá mně to, protože Akira se zatím chová normálně, takže pokud by to byl jen on, bylo by možné že Inako jiný úkol nemá. Také je tu risk že by i tak od někoho měla úkol se třeba o mně dozvědět víc, ale kdo ví. "Až dojíme, tak bych rád viděl nějaké místo kde by se dalo v klidu trénovat". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ryusui přijal objednávku, Ikara si objednala mísu mořských plodů (její původ z ze Země Vody se nezapře) a dala si i malé pivo, omluvně se usmála a zadrmolila něco v tom smyslu, že "ryby musí plavat". Inako si vyslechla následně tvou otázku a snad poprvé se ti za celou dobu podívala do očí: Kensei-sama... Akira-sama mi nařídil, abych vám byla k dispozici. Řekl mi, že jste tu noví...oba... a potřebujete průvodce. Pro Akiru-sama dělám... dva roky... asi něco víte ze složky o mé minulosti... mohu vás ujistit, že se snažím chovat co nejlépe a plnit všechno co Akira-sama nařídí. Dal mi už jednou dva roky života ačkoliv si tuto velkorysost naprosto nezasluhuji a měla bych zaplatit daň krve a železa za své zločiny... ale věřte mi, že se vážně snažím Akiru-sama nezklamat." Znovu pokorně sklonila hlavu... nevědět v čem je trénovaná, tak bys jí to naprosto věřil, že je to upřímné... a na druhou stranu... co když je? A nebo není? Inako každopádně dodala: "Velkogenerál Akira mi dal šanci dokázat, že jsem věrná Koruně a Trůnu a jeho Veličenstvu Králi a i když nevím zda se mi daří, tak vím, že když budu plnit každičký jeho rozkaz do puntíku a budu hledat chybu v sobě a ne jinde, tak dojdu správného konce... ať již bude jakýkoliv," Inako skončila a to už jste měli jídlo i pití na stole. "Poslední večeře" je ve skutečnosti hromada klobás, fazolí, chilli omáčky a nejrůznějších dobrůtek... vážně to vypadá jako "poslední jídlo", jako jídlo člověka, který se chce ještě naposledy najíst... a to fakt pořádně. Ty bys měl problém ten kopec ne zcela zdravého žrádla sníst, Inako s tím zjevně nemá žádný problém. Bodejť by měla... co když je zrovna dnešní "poslední večeře" její opravdu poslední. Je otázka zda je k tobě upřímná, ale pokud to není všechno jinak a Akira na tebe nešije nějakou boudu, tak tahle kunoichi... vlastně poručice... nemá co ztratit. Dopustila se strašlivého zločinu, byla odsouzena k smrti a Akira jí z nějakého důvodu "dal druhou šanci"... nebo jí třeba jen prodloužil život a za čtrnáct dní ho ukončí svým rozhodnutím. Možná chce znát názor někoho jiného - pokud je férový a Inako není jen špion co tě má sledovat (ale kdyby byla špion, řekla by ti to?). Co se tréninkových prostor týče, tak Inako ti později ukázala několik výcvikových hřišť a arén v centru města (v distriktu 5) . Jsou to v podstatě velká sportoviště a je na nich vše co můžeš potřebovat pro trénink. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro U Zlámané škeble Tak nějak sem čekal že si Ikara dá to co si dala, jen to pivo mně překvapilo. No, je to její volba, poučovat ji nehodlám. Jen se pousměji a pak poslouchám Inako. Samozřejmě se jí také celou dobu dívám do očí, snažíc postřehnout nějakou známku nejistoty či zkrátka čehokoliv co by nasvědčovalo tomu že lže. Moc se mi ale nedaří. Vůbec si nejsem jist zda bych jí měl věřit nebo ne. To co řekla znělo velmi přesvědčivě, ale na druhou stranu, sama řekla že umí dokonale lhát. Akira.. Inako o něm mluví tak uctivě. Zdá se že ho vážně nechce zklamat. Ale co když je to právě to? Uvědomuje si že se blíží její konec a tak špehuje u mně aby pak vše vyžvanila. Ach jo.. Už ani sám nevím čemu věřit, bude lepší když to aspoň prozatím přestanu řešit. Teď si chci hlavně vychutnat to jídlo a pak si odpočinout. Ještě není večer, ale i tak byl dnešní den opravdu náročný. Když je nám donesena objednávka, tak se do toho hned pouštím. Snažím se být tiše, jen si vychutnat své jídlo. Sem tam však mrknu na Ikaru nebo Inako. Nechápu jak tohle všechno může sníst. Dobře, chce se najíst před smrtí. Ale i tak.. Já sám bych měl po tom všem určitě problém i s tím vstát ze židle. Když dojíme, tak sem zcela spokojený. Vážně mi chutnalo. Zaplatíme, rozloučíme se a pak se jde na procházku po městě. Tím jest samozřejmě myšleno to že chci ukázat ty tréninkové prostory. Hřiště a arény.. Doufal jsem v něco kde bude trošku více soukromí, ale asi to bude muset stačit. Aspoň prozatím, možná by pak Akira věděl o něčem klidnějším. Rád bych si zatrénoval, ale vzhledem k tomu že sem právě dojedl, tak nechci riskovat. Zamíříme tedy zpět do "mého bytu". Nějak nevím co bych měl dělat dál a tak se rozhodnu že si odpočinu. Posadím se na židli, kouknu na Ikaru a pak na Inako. "Mikakiri.. Víš o něm něco? Zdržuje se někde tady?" Zeptám se. Dalo by se to brát jako malý test. Pokud by mi řekla více než Yamata, možná bych mohl mít aspoň špetičku důvěry. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co jste dorazili domů šla Ikara rovnou do koupelny zatímco ty jsi s Inako osaměl. Položil jsi svou otázku a Inako ti s úsměvem odpověděla: "Mikakiri... no jémine, kdopak by ho neznal... přijď se podívat do Arény až ho pošlou proti našim popravčím. Vsadila bych se, že ho půjde odpravit samotná Korishi-sama, nebo Akira-sama. Je to zločinec co se pokusil vykrást posvátný chrám. Dost silný a zabil při tom dost lidí i vojáků. Dostala ho teprve Korishi-sama, která je nejlepším šermířem v království." Takže ho zná (ačkoliv zcela jistě neví jaká je dohoda mezi tebou a Yamatou). "Párkrát jsem ho potkala... dělá teď v trestním oddílu a doufá, že ho neodpraví, ale moc bych na to nesázela. Naštval hodně lidí, hodně mocných lidí. Hitsuji-hime znáš ne? Jejímu strýci, bratru feudálního lorda, nasadil parohy. Hrozný skandál. Až takový, že tehdy nechal Daimyo poslat do Arény Hitsuji, aby zabila svou tetu, aby tak očistil jméno rodiny. To bylo vloni. Nevím jak se mu podařilo přesvědčit "Tribunál" aby mu dal odklad... myslím, že si něco takového nezasloužil... ale asi má svou cenu a v naší armádě najde uplatnění ostatně kdokoliv, nemusíš zrovna umět ninjutsu jako u vás, stačí když udržíš meč, nebo máš dost peněz, aby sis koupil hodnost. Ale k Mikakirimu... víš koho mu dali za parťáka na celu? "Strašného klauna"... to je sériový vrah a prznitel dětí, dělal strašné věci, samotná Yamata-sama byla tehdy králem pověřena ho dostat. Popelem přitom lehlo celé divadlo v centru. Tak tohoto šmejda mu dali do cely... asi doufali, že ho "Klaun" zabije. Ne ne... Mikakiri to má spočítané, dřív nebo později ho spravedlnost dostane, zabil hodně lidí a ještě víc jich naštval, buď ho popraví, nebo ho někdo zavraždí. To spíš ten "Klaun" přežije než Mikakiri, i když záleží koho proti němu postaví za popravčího. Když to bude někdo slabý, tak to znamená, že mu dají šanci, když proti němu půjdou Akira-sama, Korishi-sama, nebo Yamata-sama, tak je mrtvý... ...ah ty vlastně o popravčích nic nevíš viď?" Inako se plácla do čela jakoby si uvědomila, že ty jako cizinec budeš vědět prd o jejich soudním systému... nebo spíš... ona neví, že ty jsi nový popravčí, Akira jí to nejspíš neřekl z taktických důvodů, asi opravdu nechce, aby věděla, že jsi někdo kdo může spolurozhodnout o jejím osudu: "Začnu Tribunálem - to je 11 nejstarších soudců v naší zemi - ten vydává rozsudky a pod Tribunálem jsou popravčí, kteří jsou samostatným orgánem. Taky jich je 11. Tribunál vynese rozsudek a předá ho popravčím a ti se rozhodnou, koho postaví proti odsouzenému na smrt. Poprava není jako u vás klasickou popravou. Odsouzenec bojuje o život v Aréně a je jen na bozích jak rozhodnou o jeho vině či nevině. Někdy přijme rozsudek a pak je popraven, ale většinou chtějí všichni bojovat. Popravčí se dohodnou, kdo proti odsouzenému půjde. Proti slabším odsouzencům jdou slabší popravčí, proti silnějším ti silnější. Ale stane se, že občas proti silnému odsouzenci jde slabý popravčí a obráceně... no... občas se té spravedlnosti jde tak trochu naproti. Úkolem odsouzence v Aréně je probít se k východu, úkolem popravčího je mu to znemožnit a zabít ho. Odsouzenec nemusí jít po popravčím, ale popravčí musí jít po odsouzenci. Otevřená vrata na jižní straně arény jsou únikem na svobodu. Teda... někdy ne... už se stalo, že se odsouzenec probil jen proto, aby ho po vyjití Arény zastihl šíp zákeřného vraha, nebo dýka. Příbuzní obětí vrahů si tam na ně občas počkají a spravedlnost dokončí za bohy... samozřejmě je to protizákonné a pak jsou zatýkáni pro vraždu, ale nikdo jim v tom prostoru nebrání zabít odsouzence, protože se to bere tak, že příbuzní oběti mají právo na pomstu. To třeba ve vašem světě co vím neplatí. U vás se vynese rozsudek a ten je konečný, u nás nejprve vyneseme rozsudek - tedy Tribunál vynese rozsudek - ten je pak podroben zkoušce bohů... to je ten souboj a to nakonec je podrobeno zkoušce lidu." Inako se trochu při vysvětlování zadýchala, ale stihla ti ještě vyjmenovat všech 11... vlastně 10 popravčích, přinesla i nějaký časopis, který se jmenuje "Královský Porter", kde byly fotografie popravčích i s krátkými popisky a statistikou poprav: 1. Velkogenerál Akira odkaz (Nejsilnější z popravčích, element blesku, boj s kladivem. Zničující nepřítel. Šance na přežití: 0%) 2. Generál Korishi odkaz (Nejlepší šermíř království, element ledu, boj s mečem. Zničující nepřítel. Šance na přežití: 0%) 3. Lady Protektor Yamata odkaz (Černokněžice z kontinentu, smrtící techniky, boj s hady. Zničující nepřítel. Šance na přežití: 0%) 4. Admirál Kamina odkaz (Skvělý šermíř a nejlepší námořník v zemi. Boj s meči. Šance na přežití: 5%) 5. Generál Kiva-la odkaz ("Růžová princezna", strašný a ponižující nepřítel. Boj s kopím. Šance na přežití: 5%) 6. Démon Akino odkaz (Dítě vychované jako zabiják. Jen pro otrlé povahy. Boj s mečem. Šance na přežití: 5%) 7. Kapitán Yori odkaz (Námořní důstojník, živel vody. Šance na přežití: 10%) 8. Kapitán Karaben odkaz (Dcera Orochimara - boj s kopím a s hady. Šance na přežití: 10%) 9. Kapitán Zaya odkaz ("Princezna z blešího zadku" - boj s meči. Šance na přežití: 15%) 10. Kapitán Tatsumi odkaz (Kapitán gardy, boj s meči. Šance na přežití: 15%.) "Máme jich teď jenom deset, protože jeden z popravčích byl zabit... tedy zabita... ostatní tak povýšili o hodnost výš a nastoupí nový popravčí." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Pokec s Inako Ikara se rozhodla umýt, takže máme s Inako aspoň chvilku o samotě a můžeme nerušeně mluvit. Taky bych si měl dát sprchu.. Trošku pohodlněji se usadím, dám si pravou nohu přes levou a poslouchám. Je mi jasné že Inako Mikakiriho zná. Nevím zda osobně, ale určitě ho zná minimálně z doslechu. To zní jako by byl silnější než jsem si myslel.. Yamata by určitě dělala problémy, ale.. Stálo by za pokus se s ním setkat. Poslouchám vše co o Mikakirim říká a v mysli se musím smát. Ona si o něm myslí to nejhorší, ale dle mého jednal dobře. A taky jim dal pěkně zabrat, což se mi docela líbí. Yamata by byla proti určitě, ale kdyby něco řekl třeba Akira.. Uvidíme. Vše co sem slyšel se snažím si zapamatovat, určitě se to bude hodit. Náhle Inako začíná mluvit o popravčích, netuším že já sám sem jeden z nich. Neřekl jí to Akira, tak já taky nic prozrazovat nebudu. Jak to ale celé funguje mně docela zajímá, takže pozorně poslouchám. Konec konců je řeč o mé nové "práci". Takže nad námi jsou "soudci"? To budou určitě nějací papaláši, kteří si vyberou kdo se jim hodí. Když Inako skončí s vysvětlováním jak je to se soudci a popravčími, tak kývnu že rozumím. Mám zvláštní pocit ohledně těch soubojů. Moc se mi do toho nechce. Přeci jen by se zprávy odtud mohli dostat ven. A když mi Inako ukáže nějaký časopis, tak si sem jistý ještě méně. Tuhle práci zdá se vykonávají lidé kteří jsou možná psychopati a vrazi, ale musím uznat že mají určité schopnosti. A já mám být mezi nimi? "A víš kdy by měl nastoupit?" Zeptám se ještě Inako. Doufám že to nebude moc brzy, minimálně ty dva týdny co mám mít Inako na starost. Zadívám se na ni a změřím si ji pohledem. Chvilku váhám, ale nakonec se zeptám. "Myslíš že by jsi mně dokázala k Mikakirimu dostat? Prý je to samuraj.. Já sem mezi nimi nějakou chvíli žil. Rád bych si s ním popovídal". Přátelsky se usměji. Buď mi bude lhát protože nechce mít problémy s Yamatou a nebo se pokusí mi vyhovět, protože jí to nařídil Akira. Na to jsem docela zvědavý. "Čeká nás teď něco důležitého? Rád bych se taky umyl a trochu si zameditoval. A pak se pořádně prospal. Na lodi to bylo hrozné, nemůžu se dočkat normální postele". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Služba na pitevně v Konoze je ponurá jako všude jinde. Monotónně zde lékaři, kteří už nemají co léčit pitvají subjekty a snaží se z nich vyzískat co nejvíce informací. O příčině úmrtí... a někdy taky samozřejmě něco o jejich technikách, schopnostech a tělesné stavbě. V dobách Akatsuki či v dobách vrcholné Orochimarovi slávy to prý bylo záživnější, to se na pitevních stolech objevovaly opravdu zajímavé "příšerky"... tedy exponáty... tedy... mrtvoly? Svou první pitvu si pamatuješ dodneška, jako každý (či takřka každý) medik jsi doblila co jsi mohla a podělala (ne doslova) co šlo. A to jsi nepitvala ani člověka, ale velkou želvu... od té doby jsi samozřejmě dost otupěla a získala praxi, ale stejně pitvat lidi není nic co by bylo příjemné. Ale je to práce, jenže i práce někdy... je přerušena hodně netradiční zkušeností a to obzvlášť tehdy, když jsou pitvané subjekty zajímavé z lékařského hlediska či co je horší, když zjistíš, že nepitváš, ale provádíš vivisekci (což je vždycky příšerné zjištění) jako právě teď... ...ale začněme odpočátku.  Naruto a Sasuke dostali hlášku či "blbý pocit", je jedno co za tím vězí a začali běhat po místech, kde se vyskytují volně v přírodě žijící démoni (to jest všichni krom osmi a devíti ocasého) a v pěti případech byli démoni fuč (1-5 ocasý) a ve dvou případech (šestka a sedmička) narazili na skupiny cizích shinobi, kteří se je pokoušeli (ty démony) odlovit. Pochopitelně proti Narutovi a Sasukemu neměli ani v jednom případě šanci a byli zabiti. Z šesti těl (2x trojčleynný) tým se dochovaly jen tři (ostatní se než by se vzdali vyhodili do luftu tak, že z nich nedostane nikdo nic - krom vzorků DNA), dvě další těla byla těžce poškozená a mají je na pitevnách Tsunade a Shizune a jedno jediné bylo získáno neporušené. A to leží před tebou. Je celkem zvláštní jak zdání umí oklamat i tak schopné shinobi jako je Tsunade, protože to "nejzachovalejší tělo" dali tobě neboť patřilo někomu koho nepovažovali vůbec za zajímavého. Naruto jí doslova a do písmené ukopnul hlavu v Sage Módu hned v úvodu boje, takže zjevně nebyla nijak zvlášť silná. Tys jí tu hlavu přišila... ne že by to něco měnilo na situaci, ale prostě... tak nějak je to tvoje práce to tělo poskládat rozebrat a znovu poskládat, abys vytěžila všechny informace... vždyť o to tady jde ne? A hlavně... přišití hlavy k tělu jsi považovala za dobrou praxi v procvičení se šití zranění. Dokonce sis dala práci na tom, aby to vypadalo tak, že jí fakt nikdy ukopnutou (oddělenou od těla) neměla, takže jsi použila i lékařské techniky, abys zhojila krční svaly a zasadila správně hlavu na zbytek páteře. Žes to neměla dělat je věc jiná, ale v ten moment jsi prostě považovala za rutinu. A tak nějak za správné. Tělo má být pohromadě a vůbec, jen díky tomu jsi mohla přesně popsat příčinu úmrtí (ač by se zdálo, že na ukopnutí hlavy není nic složitého opak je pravdou). Narutův z leva vedený kop dívce hlavu oddělil tak, že to vypadá jako by jí urval... obratle nebyly rozdrceny (takže jsi to mohla poskládat), ale prostě v ukopnuty. Musela to být šílená rána. Holka ani netušila co jí zabilo. Narutova rychlost plus Sage Mód... strašné. No ale zpátky k věci... Nejprve jsi sešila tělo s hlavou dohromady, poskládat obratle a opravit krční svaly tak, aby aspoň hlava vypadala, že "drží na místě" byla celkem fuška, ale vzhledem k tomu, že se od tebe nic nečekalo a protože se nepředpokládalo, že zabitá bude zajímavý exponát, tak jsi se rozhodla využít její tělo k důkladné "best praktice" (tréninku) svých schopností. Po úvodním ohledání těla (už tehdy jsi si všimla že nenastal rigor mortis (posmrtná ztuhlost) ale to jsi přisuzovala tomu, že jí ANBU dopravili pozdě a rozkladné procesy v těle již začaly, navíc máme léto takže... nebylo se co divit)... tělo jsi omyla a přešla jsi k vnitřní examinaci. Odstranila jsi krev z úst a prozkoumala dutinu ústní, velké špičáky... duté jak jsi zjistila následně a hadí rozeklaný jazyk... bylo to druhé co tě zaujalo, to první byly hadí oči (poté co jsi otevřela víčka). Hadí zorničky... no jistě, možná něco od Orochimara či jeho následovnice vražedkyně Yamaty že? Zajímavé, ale pořád ne dost... ...následně jsi otevřela hrudník a dutinu břišní jen proto, abys zjistila, že máš před sebou unikátní mix ... nebo spíš hybrida, mezi hadem a člověkem. To už jsi začala cítit vzrušení z toho, že máš před sebou něco zajímavého. Samozřejmě jsi nic nikomu neřekla (ještě by ti to vyfoukli, vždyť jsi "jenom" jonin a ne bývalá Hokage či její asistentka Shizuna) a pokračovala dál. Hlídala jsi teplotu v místnosti (6 stupňů Celsia max.) a dávala sis sakra pozor, aby nepoškodila žádný z vnitřních orgánů. Srdce bylo zajímavé, to jsi otevřela a zjistila jsi, že jeho vnitřní stavba jí umožňovala přepínat mezi studenokrevným a teplokrevným režimem, čtverné plíce (zdvojené plíce, položené jakoby na sobě - čtyři plicní vaky, tenčí než u člověka normálního, ale dohromady s vyšší kapacitou objemu), játra s pěti (ne se dvěmi jako normálně) laloky a namísto žlučníku hned několik drobnějších váčků z nichž některé vývody vedou do trávícího traktu a jiné přímo do krevního oběhu. Slinivka břišní, ledviny i slezina... podobné jako u člověka, ale přeci jen trochu jiné. Slinivka dost zvětšená a víc členitá. Pak samozřejmě reprodukční orgány... no... ty jediné byly vyloženě lidské, tedy samozřejmě bude záležet ještě na laboratorních výsledcích, ale vypadaly jako lidské. Nejzajímavější bylo, že jsi nenašla stopy po tom, že by na ní někdo dělal za jejího života úpravy... když jsi došla k poznání, že se takto narodila došlo ti že máš co dočinění s nějakým biologickým experimentem. Vše jsi vrátila na místo, zašila jsi hrudník i břicho. Chovala ses k tomu tělu jak k nádobě, kterou nesmíš poškodit, protože to bude mít význam jak hrom (a ty budeš první, kdo o tom sepíše zprávu jako první, to bude slávy co?). Otevřela si jí ústa a zkoumala jsi dutinu ústní, zjistila jsi, že jazyk je opravdu hadí a že má smyslové buňky (slouží nejen jako chuťový orgán, ale i pro informaci o teplotě vzduchu a pro orientaci jako u skutečných hadů), našla jsi též jedové váčky za zuby a trochu jedu jsi z nich dostala. Také jsi přešla k neurologickému vyšetření (mozek a mícha). Mozek vypadal velmi lidsky a dobře, skoro div, že Narutův úder přežil) a pak jsi v bederní páteři objevila něco fantastického. Měli to jen dinosauři... druhý mozek. Místo kde je mícha širší a vychází z ní mnoho nervových zakončení. Při ohledání svalstva a končetin jsi zjistila proč. Dívka - nemohlo jí být víc jak 16 - se dokázala pohybovat jako hadí žena. Svaly měla mnohem elastičtější než je to u člověka a tak její "druhý mozek" asi sloužil za jejího života pro lepší koordinaci pohybů. Zkoušela jsi ho drobnými elektrickými výboji dráždit a reagoval... nebylo to docela a úplně mrtvé... kus odolné nervové tkáně... až teď ti může dojít, že možná tohle jsi neměla ignorovat (mozek umírá do 4 minut bez kyslíku a tys jí tu - byť v chladu - měla 3 dny)... Byla jsi již na konci pitvy, když jsi se rozhodla ještě jednou otevřít její hrudník podrobněji prozkoumat srdce, které tě zaujalo nejvíc. Prohmatávala jsi ho když tu najednou jsi ucítila v prstech tlak.. a pak znovu... "buch...buch..., buch... buch..." Když se tohle stane člověku zachraňujícímu životy pacientů je to obvykle důvod k radosti... když se to stane patologovi... no málem jsi se tam podělala hrůzou. To je jak kdyby někdo řidiči pohřebního vozu zaklepal zezadu na rameno. Ještě jsi postřehla jak se "to" (vždyť je to mrtvola!) nadechlo a pak jsi ucítila stisk pod krkem. Pohledy tebe a "mrtvoly" se střetly.... její pravačka ti hrozí zadušením zatímco ty máš svou ruku v její (jinak již víceméně zavřené) hrudi - neotvírala jsi jí dokořán, chtěla jsi prozkoumat srdce. Byla to vteřina... dvě? Zírala jsi do těch dvou pološílených očí plných strašné bolesti. Dívka je zasýpala (s dírou v hrudníku se blbě dýchá): "P...u...s...ť...," z očí jí ztékají slzy a ty si můžeš jen domýšlet jak dlouho byla v nějakém stupni vědomí. Zjevně má schopnost regenerace.... co když byla v nějakém druhu vědomí od momentu co jsi jí "nasadila hlavu zpátky na tělo"... 3 dny pitvání bez umrtvení... ...no takhle jasně by ti to nedošlo, kdybys nebyla senzor. U vás senzorů je blbé, že krom chakry občas cítíte i věci co byste nechtěli - emoce lidí - ne, že bys v tom byla nějak dobrá, ale vzhledem k tomu, že tě pod krkem drží v bezprostřední blízkosti na stole ležící holka, kterou jsi rozřezávala tři dny v kuse na kousky, tak její emoce jsou momentálně tak silné, že to prostě cítit musíš. Krom toho držíš v ruce jeji srdce, které jsi prohmatávala (ač jsi ho samozřejmě nevyndala z hrudi)... je to směsice šílenství, zděšení, bolesti a strachu. "P...u...s...ť...," dostala ze sebe ze všech (posledních?) sil a přitvrdila stisk tvého krku tak, že nejenže nemůžeš dýchat, ale skoro upadáš do mrákot (jen skoro). |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Inako přikývla s tím, že se pokusí zjistit, kde momentálně je a vyjednat ti možnost se s ním setkat, zjevně s tím, žádný problém ona sama nemá. Otázka je zda to vyjde. Ty ses pak šel po Ikaře též umýt, horká voda je zázračná věc - co si budeme povídat - a nakonec jsi zahučel v posteli a usnul spánkem spravedlivých. Probudil ses, až když ti bylo vedro. Paprsky Slunce tě olizovaly na tváři a sotva jsi přišel k sobě, tak ti bylo jasné, že musí být "snad aspoň poledne". No tak hrozné to nebylo - je léto - ale i tak... je jedenáct. Aspoň ses pořádně vyspal. Ikaru jsi našel v obýváku na gauči jak si listuje nějakými časopisy co jí přinesla Inako (aby se nenudila) a Inako jsi našel v kuchyni, kde připravuje snídani pro tebe (anglická snídaně... párky, vajíčka, šunka, slanina... zkrátka samé vyloženě zdravé věci). Pozdravila tě a nechala tě se najíst. Nicméně ti pak řekla, že už se snažila vyřešit tu věc s Mikakirim a bohužel neúspěšně. "Bohužel se nebudete moci setkat, včera dostal rozkaz a byl propuštěn z vězení a přiřazen k regulerním jednotkám. Nechápu to. Nechce se mi věřit že ho pustili. Už není ve městě, kam ho přeložili mi neřekli - je to prý tajné. Snad Akira-sama by to mohl vědět, ale ten má dneska zasedání Tribunálu, který svolala Yamata-sama. Co jsem slyšela tak se chystá uvedení 11tého popravčího a už mu připravujou agendu, víc mi neřekli." Takže Yamata zjevně rozhoduje rychle. Mikakiriho pustila a rovnou převelela, abys neměl šanci se s ním vidět a pod "agendou pro 11tého popravčího" si představíš tu holku ze Suny. "Jo a ránu tu byla generál Kiva-la, neřekla mi co Vám chce, ale prý se máte hlásit sám u ní po obědě... v jednu odpoledne v kancelářích centrální arény. Řekla, že jde o tu "vaši práci" - prý už budete vědět. Pokud budete chtít můžu Vás tam odvést, ale sama tam nesmím, tam můžou jen popravčí, zaměstnanci Arény a případně ti co jsou tam předvoláni rozkazem... jo tady..." A podala ti svitek s rozkazem jež tě povolává za Lady Kiva-la. Inako ještě řekla: "Můžu zatím tady být s Lady Ikarou pokud budete chtít... zatímco budete pryč? A kdybyste měl jakékoliv otázky... třeba na Lady Kiva-lu můžete se mě ptát. Jsem tu od toho." V podstatě ti nenápadně naznačila, že by ses jí mohl na tu "Růžovou princeznu" zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Další den Inako souhlasí s tím že se o to pokusí. To mi na ní dává trošku jiný pohled, protože pokud by sloužila například Yamatě, tak by asi něco řekla nebo minimálně naznačila rovnou. Rozhovor je tedy u konce a tak jakmile Ikara vyjde z koupelny, zamířím tam já. Svleču se a dám si pořádnou sprchu. Sice mně tohle všechno pořád štve, pořád bych nejraději domu, ale i tak je teď ta sprcha báječná. Sem rád že je rovnou tady v bytě a né třeba někde na chodbě. Když se umyju tak popřeji holkám dobrou noc a lehnu si do postele. Se spokojeným výrazem na tváři usínám. Ehh, co to.. Rukou si přejedu po obličeji a dám si jí tak aby mi sluníčko nemohlo svítit do očí. Pomalu se posadím. Zívnu a kouknu na okno. Musí být už docela pozdě. Vstanu, obleču se, ustelu postel a zamířím do koupelny, provést každodenní hygienu. Pak jdu do obýváku kde jsou Inako a Ikara. "Dobré ráno". Popřeji s přátelským úsměvem. Posadím se ke stolku a s díky si pak dám snídani. Je to trochu nezvyk, něco úplně jiného než sem zvyklý jíst a taky mi přijde že je toho docela dost. Ale i tak se do toho pouštím. Sem rád že Inako má aspoň nějaké kuchařské dovednosti. Dojím, uklidím nádobí a poslechnu si novinky které má. Ty bohužel nejsou takové ve které sem doufal. Yamata se zdá chce pojistit že se s Mikakirim nesetkám. Mrcha jedna! Další překvapivá věc je to uvedení jedenáctého popravčího, tedy mně. Nečekal sem že to bude tak brzy. Když se pak ještě Inako zmíní že tu byla Kiva-la, tak zvědavě povytáhnu obočí. Takže ona mně nejspíše nějak uvede nebo seznámí s detaily. Skvělé.. Převezmu si svitek a tiše si povzdychnu. "Děkuji, ale doprovod nebude nutný. Stačí když mi když tak popíšeš cestu, určitě to nějak najdu. A budu rád když tady zůstaneš s Ikarou, určitě společnost uvítá". Pousměji se a pokračuji. "Proč se jí říká "Růžová princezna?" Zeptám se na rovinu, protože by mně to docela zajímalo. Je to zvláštní "jméno". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Růžová proto, že nosí růžovou a princezna proto, že její otec je Králem... i když samozřejmě ona je nelegitimní bastard, není tajemství, že Král má mnoho konkubín a ještě víc bastardů, kteří nikdy mít nároky na trůn nebudou, ale často svůj původ zdůrazňují... že jsou od krále... to víte, jediná věc nač můžou být z hlediska rodiny pyšní... pořád je lepší tvářit se, že můj táta je král než připouštět, že máma je... však víte... děvka...," čímž to tak nějak uzavřela, ale přeci jen se rozhodla, že ti ještě něco k ní řekne. "Mohla bych také doporučit si dát na generála Kiva-lu pozor, je dost... marnotratná, posedlá svým vzhledem, ale celkově bych řekla, že nepatří k nejbystřejším, takže chválit vzhled, pronikavou inteligenci a vůbec všeobecně chválit je to co jí dělá dobře. Je to taková pyšná princezna no... všichni to vědí, ale současně, nikdo nechce s ní nebýt za "nedobře" protože dokáže být pomstychtivá. Pár jejích milenců si pouštělo pusu na špacír... už jsou mrtví. Všichni do jednoho, vraždy, sebevraždy, nehody... samozřejmě ona v tom "rozhodně nemá prsty", je to přeci dcera krále a takovou nikdo z ničeho takového podezírat nebude." Spiklenecky zamrkala. No jistě - v každé společnosti jsou nějací nedotknutelní, kteří "jsou rovnější ostatním", Růžová princezna je zjevně z vyprávění Inako rozmazlený a nebezpečný parchant těžící z toho, že "tatínek" je Král (byť jen bastardem - nelegitimním potomkem). Inako ti poté popsala cestu ke Kiva-le a tys mohl vyrazit. Když jsi se ocitl před její kanceláří říkáš si, že bys to našel asi i sám. Kancelář má zřízenou v prosklené báni v nejvyšších patrech pevnosti. Je prosluněná a je tam docela horko. Už zdálky je z kanclu cítit parfém a uvnitř je neskutečné množství koček. Celkově spíš než kancelář připomíná tak kruhová místnost s proskleným stropem něco co projektoval duševně chorý architekt... vlastně ne... ona to nejspíš původně byla hvězdárna jak jsi zjistil z názvu chodby (jsou pojmenované), která se jmenuje "U Hvězdárny" jež kolem kanceláře prochází. Stěny jsou obležené knihami v těžkých policích z mahagonu a na nich kočkami, kanceláři dominuje mohutný mahagonový stůl. Všechno je tu drahé... a podle koncentrace parfému i ten vzduch co dýcháš tu stojí víc než je tvůj roční plat. A je to takové přeplácané a přeslazené... celý ten kancl. Růžové polstrování na sedačkách, růžové dečky, růžové ubrusy, růžové hrníčky... růžová sekretářka... tak počkat...  ...růžovo bílé šatičky, růžová mašle, bílé vlásky, panenka jak z porcelánu... představila se ti jako Shōryō což v překladu znamená... "cukříček"... a v rukou drží bílou kočičku s růžovou mašličkou na ocásku... bože to je tak sladké až by jednomu vypadaly zuby... "Kensei-kun?" promluvila na tebe "Cukříček" sladkým hláskem, který nemá chybu a pokračovala: "Kiva-la -sama není k dispozici, mám každopádně instrukce s tebou vše probrat a připravit." Ta holka vypadá jako by fakt měla místo mozku cukru, tak sladká je... fakt... je to ten románový typ "sladké holčičky" k zulíbání. A vůbec celé to tady... je to jako by tu bydlela ne obávaná generálka a popravčí, ale nějaká teenagerka co začíná i končí den čtením bravíčka. I polštáře ve tvaru srdíček tu jsou. "Můžu ti udělat kafíčko? S cukříčkem?" To nemůže říct "kafe s cukrem"? "Sladíš viď?" Ne... chci hořkou! Pekelně hořkou! Chtělo by se jednomu řvát, ale to nebyla otázka spíš oznámení. Poté co uvařila "kafíčko" v "růžovoučké konvičce" ti do ní dala "mlíčko a cukříček" a přinesla ti jí v "růžovoučkém hrníčku s kouskem čokoládičky - růžovo bílé pochopitelně - vše naservírované na tácíčku s motivy koček... kočiček". Nevíš co Kiva-la a její "Cukříček" (Shōryō) berou, ale musí to bejt hustej matroš, když jim to takhle rozleptalo mozek. Každopádně Shōryō tě usadila na pohovku a sedla si vedle tebe (ne před tebe) přičemž jste "tělo na tělo" a začala vyprávět: "Kiva-la sama dneska bohužel nemůže, je na konferenci, takže to projdeme spolu, ale neboj bude to v pořádku, ty jsi takovej slaďoušek, že...," začervenaly se jí tváře a podala ti rychle složku s tvým jménem. "E...eto..," trochu se zakoktala, asi je nesmělá v jednání s muži (mužíčečky...) a pak pokračovala: "Tohle je seznam práv, povinností, pravidel... jsou tam i smlouvy, hlavně o platu. Budeš začínat na úrovni 11, to je nejnižší úroveň a uvidí se jak se osvědčíš, ale myslím si, že tobě to půjde viď?" A vlepila ti pusu na tvář až ti přitom poskočilo srdce. Vůbec je to zvláštní, jako bys neměl pod kontrolou plně svoje emoce, Shōryō je v tvých očích strašně sladká a tvé tělo je jí úplně zblblé. Rozumově si uvědomuješ, že by byla chyba si s ní cokoliv začínat, ale... tváře máš najednou úplně horké a v ústech sucho. Cosi v tobě by chtělo Shōryō srazit k zemi a "vyšukat jí mozek z hlavy" (nebo aspoň cukr z mozku). Nechápeš to, není na tom co chápat, ale tvé tělo by jí chtělo... a to hodně. //Hodíš si kostkou: 0-50% podlehneš 51-100% nepodlehneš. Pokud pohledneš stačí to popsat do momentu, kdy se na ní vrhneš, pokud ne tak můžeš pokračovat dál v konverzaci, ale počítej s tím, že pořád jí z důvodů, které tvá postava teď není schopná pochopit (není schopná!) budeš strašně přitahovaný. Vžij se prostě do role puberťáka plného hormonů, kterému se najednou zbláznilo tělo, neví proč, ninjovské reflexy jdou úplně do pryč a krev se z mozku přesunuje kamsi do kalhot. :-D Pokud padne 0-50% tak se prostě neovládneš a vrhneš se na ní jak smyslů zbavené zvíře (to ti popíšu pak více méně já), 51-100% s vypětím všech sil se udržíš, ale každý její letmý dotek tě bude neskutečně dráždit (na sex může dojít i při této variantě - ne hned a podstatně kontrolovaněji a v menším měřítku). V té variantě 0-50% se jí v podstatě tvá postava pokusí znásilnit. X-D// |
| |
 | soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Služba na pitevně není svým způsobem nijak záviděníhodná věc. V době míru je mrtvol málo, a když už, tak se obvykle nejedná o žádné zajímavé případy, v době války je jich zase mnoho, ale ačkoliv se příčiny smrti liší, je to všechno pořád tak nějak dokola. Tedy ne, že bych to přímo zažila, ale z vyprávění si člověk leccos umí domyslet... Tohle bylo o malinko lepší. Děvče, které mělo tu smůlu, že se připletlo do cesty Narutovi. Prý v boji nevydržela příliš dlouho, což mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Ovšem tři dny pitev ukázaly, že je na ní mnohem více zajímavého, než by kdo na první pohled odhadoval. Nebo přinejmenším než odhadovala Tsunade-sama. Její tělo bylo nějakým záhadným kompromisem mezi člověkem a hadem a všechny stopy ukazovaly na to, že se tomu tak nestalo nějakými obludnými pokusy, ale že se tak narodila. Což samo o sobě byl samozřejmě pravděpodobně odsouzeníhodný pokus, nicméně bylo jasné, že je to práce někoho velmi zkušeného v genetické modifikaci, protože zařídit životaschopné smíšení lidské a zvířecí DNA je prakticky nemožné. Měla jsem v plánu na tohleto téma sepsat nějakou pěkně tlustou zprávu a pod ní obřími, ovšem nečitelnými - jak se na správnou doktorku sluší a patří - písmeny napsat svoje jméno. Ano, MOJE. Že já, Ishikawa Sora, bezvýznamná konožská medička, jsem popsala takovýhle zvláštní přírodní úkaz... ale předtím jsem se rozhodla dotáhnout examinaci k dokonalosti. Dost mě zaujalo právě její srdce, protože ačkoliv většina orgánů byla zmutovaná, bylo to takovým poměrně pochopitelným způsobem - jako zvětšení či zbytnění, na rozdíl od komplikovaného srdečního převodu mezi teplokrevným a studenokrevným režimem. Ačkoliv stejně tak zajímavé mi přišlo, že valná většina jejích vnitřních změn vlastně nijak zvlášť nesouvisela s křížením s plazy, či jen vzdáleně. Koneckonců, nejvíc připomínala asi hada, a ti mají jednu plíci redukovanou, ne, že mají nějakou nadměrnou kapacitu či dokonce zdvojené plíce... V závěru jsem se na něj tedy znovu rozhodla podívat a držela ho v ruce. Trochu jsem ho prohmatávala a uvažovala nad možností ho vyjmout úplně a rozřezat, abych se podívala, jak přesně vypadá uvnitř, a jestli taky bude mít po plazím vzoru nedokonalou přepážku mezi komorami... když tu najednou jsem to ucítila. Buch buch. Co to...?! Než jsem stačila pořádně zareagovat, zírám do doširoka otevřených očích domnělé mrtvoly plných bolesti a slz a cítím její ruku pod krkem. Je pravda, co se říká, pud sebezáchovy dodává sílu... jinak by snad nebylo možné, aby mě v tomhle stavu zvládla škrtit. Ona je naživu? Ale jak to?! Nezvládám si na to racionálně odpovědět, protože společně s ucházejícím vzduchem z plic narůstá moje panika. A protože nejsem v tuhle chvíli schopná uvažovat dál, než že se nechci nechat uškrtit oživlou mrtvolou, reflexivně poslechnu její požadavek, srdce pustím, a trhnutím se pokusím dostat krk z jejího sevření a sebe z jejího dosahu do bezpečné vzdálenosti. Odtud na ni zírám s vytřeštěným pohledem a vyhrknu první, co mě napadne: "Co se sakra děje?!" Mimoděk vnímám, že ona je z toho zjevně úplně stejně překvapená a vyděšená jako já, ale já tu koneckonců nejsem v tuhle chvíli v pozici, kdy bych ji měla utěšovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Sotva jsi pustila její srdce, tak se ti podařilo vytrhnout svůj krk z jejího sevření a od ní. Ještě jsi viděla jak všechny stopy po pitvě (rány, díra v hrudi atd...) rychle mizí a během několika vteřin vypadala nebyla po jejích zraněních ani památka. Přesto vypadá zraněně... její technika nejspíš spotřebovala většinu její zbytkové tělesné chakry, takže je výrazně oslabená. Přesto se s mírným zavrávoráním postavila, sebrala nejbližší skalpel a nahá zamířila k tobě. Na tvou otázku neodpověděla, namísto toho použila své hadí oko... nějaký druh dojutsu, kterým tě paralyzovala a vypadalo to v jednu chvíli vážně, že už je po tobě. Rozmáchla se tě, že ti prostě rozsekne krk skalpelem, ale sotva by to stihla, tak zavrávorala a zřítila se přímo na tebe. Zjevně spotřebovala úplně všechnu svou sílu a vůli na to, aby zhojila ta nejhorší zranění, aby přežila, ale tím asi tak skončila. Pád na zem a rána do hlavy tě probrala z genjutsu, ale o mnoho sis nepomohla, protože na tobě leží ona (ty ležíš na zádech, ona na tobě na břiše), instinktivně jsi jí chytila ruku se skalpelem, aby tě náhodou nepodřízla, ale shodit jí ze sebe nejspíš nedokážeš, už třeba jen proto, že se ti z posledních sil zakousla do krku svými tesáky a vypustila do tebe všechen jed co měla. (Obrovské štěstí, že jsi váčky s jedem vymačkala, rozborku neurotoxinu, který je v ní obsažen už máš hotovou a víš, že jde o klasický hadí jed. Malá dávka tě oblbne, střední paralyzuje a silná způsobí ochrnutí dýchacího svalstva a smrt.) Každopádně nějaký jed ještě měla a i těch pár kapek stačilo na to, aby ses velmi rychle cítila mdlá (jako při anestezii). Mozek ti funguje dobře, horší je to s koordinací rukou (nemáš skoro žádnou sílu, tu holku ze sebe prostě nejsi schopná dostat). Jediné štěstí je, že ona je na tom ještě hůř. V pravém uchu cítíš její dech, horký a suchý, navíc přerývavý. Jakoby trochu lapala po vzduchu a vnímáš i fakt, že její tělo je v jednom ohni - rozvinula se u ní prudká horečka. Nejspíš důsledek sežehnutí veškeré vlastní chakry v kombinaci s totálním fyzickým vyčerpáním. Co se síly obě jste na tom, asi tak stejně, zvládnete možná tak zlomit parátko. Blbé je, že tady takhle na sobě můžete ležet i několik hodin než odezní jed, do pitevny nikdo dobrovolně nechodí a je nepravděpodobné, že by byl někdo na chodbě zdejší sekce nemocnice. Náhle tě z úvah vytrhl její jazyk, který ti zakmital na pravé líci a pak jsi cítila jak se ti otřela o tvář svou tvář, když se snažila trochu zvednout hlavu... aspoň tak, aby jí udržela nad to tvou a viděla ti tak do tváře. Šílenství z jejích očí ustoupilo, zjevně už většina bolesti povolila. "Ah... hah...," ztěžka ti dýchá do tváře, asi by chtěla něco říct, ale potřeba po kyslíku je silnější. Zaslechla jsi i cinkot na podlaze, to upustila skalpel a pokusila se trochu pousmát na znamení toho, že to bylo dobrovolné. Místo toho chytila tvou pravou ruku... a s vypětím všech sil položila tvou dlaň přímo doprostřed svého hrudníku mezi prsa. "U...zdrav mě...," dostala ještě ze sebe. Tohle jí stojí enormní množství síly, takže na chvíli jsi cítila jen její těžké oddechování. Senzoriku máš aktivní, takže máš představu jak na tom je a každopádně tímhle dost riskuje (použij místo "mystické dlaně" chakrový skalpel a i když ve svém stavu neprosekneš hrudník, tak srdce bys poranit mohla a fatální by to být taky mohlo. "Dám ti... proti...jed...," dostala ještě ze sebe, než pustila tvou ruku, protože teď potřebovala oba lokty, aby udržela hlavu "ve vzduchu" a viděla tak na tvůj obličej. Ty máš dost síly na to, abys prohnala svou ruku, kterou máš položenou na jejím hrudníku dost lékařské či jiné chakry na provedení techniky. Prakticky jí můžeš zabít. Cítíš celkem jasně v jakém je stavu, každý úder jejího srdce i těžké nádechy, i to že má horečku (hřeje jak topení). Musí být na pokraji zhroucení a dát jí chakru je přece logicky blbost ne? Vždyť tě může zabít, je to nepřítel a vůbec... ty nepotřebuješ aby byla silnější než ty! Jenže logika věci je jedna věc a nahá dívka ležící na tobě věc druhá... ne že bys byla na holky (resp. tohle jsi nikdy neřešila), ale zdá se, že vedlejším efektem neurotoxinu je i to, že ostřeji vnímáš její pach a není ti nelibí. Jo jasně, je to tím neurotoxinem... zdá se ti fyzicky přitažlivější, to je strategie toho toxinu... nejen oběť paralyzovat, aby se nebránila, ale současně jí pozbavovat pudu sebezáchovy a logiky. Máš sakra štěstí, že ti nedala plnou dávku... to už bys byla mrtvá, ale že ti zamávala s hormony i emoční stabilitou je pravda. Bůhví co všechno do tebe vypustila... když tě kousla do krku. Má to podobný efekt jako LSD... všechno vnímáš ostřeji... jsi těžce motoricky neschopná a cítíš fyzickou přitažlivost k té holce. Resp. tvoje tělo jí cítí... mozek, kdyby mohl, tak by velel zcela jinak, ale jsi prostě sjetá a je otázka jak moc toho dokážeš svou vůli vůči zbytku těla prosadit. //PS: Prosimtě nejde o to, že by tvá postava s ní chtěla mít sex. To by to musela namixovat jinak. Jsi prostě jen sjetá a ten toxin zjevně obsahuje nějaké látky, které mají oběť podřídit predátorovi, zbavit jí strachu a možná i vytvořit nějakou dočasnou náklonnost.// |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Růžové... všechno Myslel jsem si že je to jen nějaké jméno které si prostě vymyslela, ale zdá se že Kiva-lu je skutečná princezna. Takže to bude nějaký rozmazlený spratek.. Pozorně Inako poslouchám, protože k té ženě bych měl za chvilku jít a rád bych o ní věděl co nejvíce. Dozvídám se spoustu věcí a většina z toho se mi moc nelíbí. Jestli je skutečně pomstychtivá a marnotratná tak bych si měl dávat pozor. Nepotřebuji na sebe poštvat ještě nějakou královskou dcerku. Když Inako skončí, tak kývnu že rozumím. Vyslechnu si kudy se tam mám dostat a pak přejdu ještě k Ikaře. Skloním se k ní a tiše zašeptám: "Buď opatrná". Pak už se vydávám za Kiva-lu. Najít tu její kancelář nebylo zas tak těžké. Z toho co mi říkala Inako mi bylo jasné že to bude rozmazlená dceruška která bude utrácet za co může, ale samotná "kancelář" mně dost překvapila. Růžová princezna.. Trefné jméno. Rozhlížím se a říkám si jak je tohle možné. Typoval bych to spíše na pokoj nějaké malé holky než celkem schopné bojovnice. Nejsem si jist zda sem někdy viděl něco bizarnějšího. Když spatřím i tu "sekretářku", tak už sem mimo úplně. Sotva sem přišel a už cítím že je toho na mně nějak moc. Shōryō? To nemyslí vážně.. Kiva-lu má zdá se pěkný smysl pro humor. Nevím zda je Shōryō její sekretářka, kamarádka nebo něco jako hračka. Když tak nad tím přemýšlím, tak to ani radši vědět nechci. Kiva-la tu není a tak budu muset vyřešit věci s ní. No to tedy bude.. Kafe bych si dal, jen mně poněkud zarazilo to spojení "s cukříkem". Je to dost zvláštní když někdo něco takového říká, jako by mluvila o sobě. A že bych si zrovna chtěl dát jí... Na otázku ohledně slazení jen přikývnu. Když je kafe hotovo tak si jej s díky vezmu. Vzhled hrníčku raději nijak nekomentuji. Chápu že někdo může mít rád určitou barvu, ale tohle už je vážné. Posadím se a usrknu z hrnku. Shōryō sedí těsně vedle mně. Čekal bych že si sedne naproti, ale to jí samotnou nejspíše ani nenapadlo. Když mně nazve "slaďouškem", tak mám vážně co dělat abych se nezačal smát. Radši se jen pousměji a vezmu si svou složku. Tady s věcmi zdá se neztrácejí čas.. Sotva složku otevřu a podívám se na první stránku tak cítím že mi Shōryō dala pusu. Sice jen na tvář, ale i tak.. Co to.. Trošku zmateně se na ni zadívám. Přijde mi docela mladá, ale je tak rozkošná.. Ten obleček, mašlička a to všechno jí docela sluší. Uvědomuji si že ji znám sotva deset minut, ale i tak cítím něco velmi zvláštního. Skoro poslední dva týdny sem v přítomnosti nějaké ženy, ale to co se se mnou děje teď sem ještě necítil. Nechápu to, ale je to jako by mně něco k Shōryō přitahovalo. Dokonce cítím něco co se mi nestalo už další dobu. Mít erekci zrovna v takovéhle situaci je velmi... zneklidňující. I přes to že Shōryō takřka neznám a vidím ji vlastně poprvé v životě, tak cítím že mám velkou chuť na sex s ní. Opravdu mám co dělat abych z ní neserval šaty. No sakra.. Bůh ví co by mi Kiva-la udělala kdyby se o tom dozvěděla. Znovu upiji ze šálku. "Asi. Asi bychom to měly udělat... Teda, myslím jako... dořešit". Vyjde ze mně nakonec. Sakra, to muselo znít pěkně blbě. Raději sklopím pohled a začnu si pročítat první stránku své složky. Snažím se při tom na dívku vedle sebe nedívat a co nejméně brát v potaz její přítomnost, ale moc mi to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Neuvěřitelné, kolik toho z posledních sil dokáže. Jakmile se zranění začala hojit a ona se postavila, reflexivně jsem udělala pár kroků nazpět a zdvihla ruce ve snaze se bránit. Což bych k jejímu fyzickému stavu možná i zvládla, nebýt toho genjutsu. Chikushou! Naštěstí ji ale její tělo zradí, než mi stačí rozetnout krk, upadne a mě strhne s sebou. To mě probralo z paralýzy, ale než jsem se stačila jakkoliv zareagovat, ucítila jsem v krku její tesáky. To snad ne... Díky té šťastné náhodě, že celému tomuhle předcházela examinace moc dobře vím vše o tom jedu a navíc jsem ho odebrala dostatečné množství na to, abych věděla, že mě tohle nezabije... ale na tom, že jsem celkem v řiti, to nic moc nemění. A tak si tam na sobě ležíme. Hadí dívka je ale odolnější, než by kdo čekal... položí moji ruku na svůj hrudník a žádá o uzdravení. Je zcela zjevně na pokraji sil, vyčerpala dost chakry, ztěžka dýchá, má horečku. Ale zřejmě moc dobře ví, jak na mě účinkuje její jed. Nemám v sobě vůbec žádnou sílu. Kami-sama jak se to stalo? Samozřejmě technicky vím jak, ale celá ta situace je tak nepravděpodobná a stala se tak rychle, že nějak nejsem schopná to vstřebat. Naštěstí moje vnímání není zrovna nejostřejší a tohle není něco, čím se teď musím zabývat. Uzdravit ji. No jasně. Najednou mi to přijde jako naprosto přirozená myšlenka. Proč vlastně ne? Je to takové sympatické děvče, chudák se najednou probrala v takovéhle místnosti, není divu, že je vystrašená... vlastně s ní začínám soucítit. Vzpamatuj se! Chce tě zabít! Objeví se najednou naléhavý hlas v mé mysli. Nejprve mám chuť tu myšlenku zahnat. Zdá se mi tak nepravděpodobná. Vždyť mi vlastně nabízí protislužbu, protijed... co na tom, že je to lék na stav, do kterého mě sama dostala, vlastně ani neměla na vybranou, že... chceš umřít? Je to nepřítel a oproti tobě ve výhodě. UMŘEŠ! Ta myšlenka je tak náhlá a znepokojivá, že mou trochu plovoucí myslí projede nůž děsivé hrůzy ze smrti. Reflexivně do ruky na její hrudi vpustím chakru a rozhodně ne léčivou. Ksó! Cos to udělala! Projede mnou naprosto iracionální pocit, že tohle jsem vůbec nechtěla a bylo to špatně. Já ti nechtěla ublížit... Nezmůžu se na nic jiného než na naprosto zmatené zírání do její tváře, jako bych čekala, co se stane. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaútočila jsi chakrovým ostřím, sice mizerným... normálně by sis za něj nafackovala, ale nyní to bylo to nejlepší co bylo k dispozici. Chakrovým ostřím (skalpelem) se sice normálně útočí hranou ruky (kvůli koncentraci chakry do tvaru ostří), ale úder dlaní byl taky devastující. Sice na povrchu nebylo znát nic, ale uvnitř jsi zasáhla všechno, srdce, plíce, velké cévy, jícen... nejvzdálenější paprsky tvé chakry zasáhly dokonce i játra či štítnou žlázu.  V dívčině výrazu zračilo čiré překvapení, ohodila tě krví, která jí vyšla z úst a zhroutila se na tebe s očima do široka otevřenýma leč nyní nevidoucíma. Podle senzoriky její chakra ... tedy spíš ty zbytky co měla... poměrně rychle vyhasínají a jak na tobě bezvládně leží (bradu máš v podstatě v úrovni jejích prsou), tak jen vnímáš vyhasínající tlukot jejího srdce. "Buch... buch... buch........ buch.................... buch................................. buch........ buch........ buch............ .......buch............................." To ticho po posledním "buch" je příšerné. Zabilas jí. Není cesty zpět. Je bez chakry, bez tepu, bez dechu, mrtvá... dočista mrtvá. No dobře... znáš rozdíl mezi biologickou a klinickou smrtí, ale obnovit jí tep do 4 minut, aby jí neodešel definitivně mozek je v tvém stavu nemožné, možná by ses dokázala pomocí svých technik rychle zbavit jedu, aspoň natolik, abys jí mohla zkusit resuscitovat. Ale... jaké jsou reálné šance? Nemusí to být úplně nemožné, nepoužila jsi chakrové ostří správně, nejspíš jsi jí poničila čelní dvojici plicních vaků, možná jsi roztrhla aortu, poranila - ale nejspíš neprorazila (to bude rozhodující) - srdeční sval. Ostatní škody nebudou tak akutní. Kdyby ses rychle vzpamatovala zasvorkovala přervané cévy a nahodila srdce, tak s kyslíkem jí bude možné stabilizovat třeba i na jediný funkční plicní vak. Krevní ztráta sice bude masivní, ale tak seš lékařský medik a plazmu máš (vlastně máš ve svitcích vše potřebné na podobné zákroky). Navíc jsi senzor, takže se ti snáze najdou kritická místa, která bude potřeba řešit. Už teď v podstatě víš co jsi jí způsobila za kritická zranění (roztržená aorta i horní dutá žíla, přervané cévy do pravých plicních vaků a potrhané čelní plicní vaky, levý zadní by měl být nezraněný zcela, pravý zadní těžce, ale možná bude funkční). Jasně, že normální doktoři by takhle zraněného člověka nezachránili, ani kdyby se mu to stalo na chodbě nemocnice, ale vy jste oba ninjové. Ty máš techniky, ona regeneraci a i když je aktuálně vyřízená, tak ty ne. Možná by jí šlo ještě zachránit. Možná. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžce jsi odolal pokušení se jí tady zmocnit, možná tě odradil strach od možné reakce Kiva-ly, možná to byly zbytky sebekontroly. Horší než ta hrozná touha jí povalit na zem je současná situace. Erekci máš pořádnou a musíš potlačovat nutkání zrakem zkontrolovat zda to přes kalhoty není vidět. V ústech máš sucho, srdce ti buší a cítíš, že začínáš blekotat pěkné nesmysly. Ruce se ti skoro viditelně třesou, když si snažíš napít kafe, což se ti sice podaří, ale pak si uvědomíš, že kafe "zvyšuje tlak", který máš už teď nejspíš dost vysoký, takže... no prostě mazec... ...je tohle ona vychvalovaná láska na první pohled? Není to ale pak jen zvířecí pud. Je... je to sakra zvířecí pud. Navíc Shōryō ti v sebekontrole vůbec nepomáhá. Na tvé přeřeknutí se jen zasmála... "tak krásný smích"... bože jsi fakt těma hormonama zblbnutej a opáčila pobaveně: "Jsi legrační víš to?" a hezky při svém následujícím úsměvu odhalila své bělostné zoubky. Tys zatím rozložil svou složku na svém klíně, aby maskovala cokoliv co tam může být, ale netrvalo to dlouho, než jí Shōryō vytáhla z tvých roztřesených rukou, aby tě na v ní upozornila na důležité věci, co bude potřeba podepsat, jaké dokumenty atp. Ty sis už ze zoufalství musel dát nohu přes nohu. Shōryō se o tebe opřela, jak ti znovu ukázala složku a protože jste měli hlavy těsně vedle sebe tak ti mluvila přes ucho. Ani jsi už pořádně nevnímal, jen ten její chladivý dech, který ti "ovíval ucha". Ale konečně si všimla, že se s tebou něco děje? "Kensei-kun? Jsi v pořádku?" a položila ti ruku na tvář (asi aby zkontrolovala jestli nemáš horečku). Během vteřiny jsi si uvědomil jak hebkou má pleť... "bože tohle se nedá vydržet"... A pak se to stalo. Shōryō asi něco zaregistrovala, resp. přišlo jí, že je s tebou v nepořádku. "Vždyť celý hoříš Kensei-kun! Copak se děje?" Jo tváře máš určitě rozpálené a Shōryō to okorunovala v momentě, kdy si ti sedla na klín... teda úplně nesedla, spíš tak obkročmo klečí před tebou a dívá se ti do očí. "A, že vím čím to je?" prohlásila slavnostně Shōryō a podala ti kousek čokolády, který ovšem strčila sobě do pusy a ven nechala koukat jen kousek, přičemž se k tobě nahnula a stisknutými rty (a s kouskem čokolády mezi nimi) zadrmolila: "Ty máš na něco chuť viď?" //Jak jsem řekl, je to na tobě. Ale tvá postava je na infarkt. Pokud existuje brutálnější mučení bez použití násilí, tak o něm nevím. Dej si čokoládku. :-D// |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro Děda Yajirobee, Ama-chan a Yuki the cat freak"Budete čučet," oznámím Yuki tajemně, když se mi je po krátkém přesvědčování podaří vytáhnout ven a připravit půdu pro akci "Přesvědčit-ty-dvě-o-tom-že-zkoušky-budou-super-švanda". To, že se rozhodly udělat si dámskou jízdu beze mě, prozatím přejdu. "A jaký boty?" zajímám se hned. Amagi občas nemá tak špatný vkus, třeba bych se mohla nakonec inspirovat. "NO. To je teď jedno," sebejistě se rozmáchnu rukama, ať už mi Yuki sdělí cokoli, a přejedu ty dvě vševědoucím pohledem. "Já a tady Yajirobee - seznamte se, tohle je Yajirobee a tadycto jsou Amagi a Yuki - máme plán ohledně chuuninských zkoušek." Důležitě se odmlčím a ujistím se, že ty dvě zatím stíhají. "Pan Yajirobee nám k chuuninským zkouškám je ochotný půjčit svou pušku, která využívá chakru. Je to jeho osobní projekt a pokud na zkouškách předvedeme, co dovede, je dost možný, že získá nějakýho sponzora na další výzkum. To je jediná cena, kterou za tu pušku musíme zaplatit." Kývnu na Yajirobeeho, jako aby tu pušku holkám předvedl. "Já viděla, co ta puška dokáže, a říkám vám, že má vážně ránu. Tím pádem se potřebuje dostat do rukou někomu, kdo si s ní bude umět poradit. Někomu silnému. Někomu úplně přesně jako tady Amagi." Podívám se po své parťačce a čekám, co ona na to. Vlastně ne. Zatím jí nedám prostor mluvit, sleduju jen její reakci. Podívám se i po Yuki. "Lidi, víte, jaká je to pro nás šance? Tohle znamená jasný vítězství, pokud do toho půjdeme. Amagi," obrátím se znovu na blondýnku, "Yajirobee tě s tím naučí zacházet. A až to budeš umět, budeš neporazitelná. Tým dvacet dva bude neporazitelnej." V tu chvíli už mám na tváři úsměv od ucha k uchu při představě, jak snadné to bude vítězství, a málem hvězdičky v očích. "Tak co na to říkáte? Jdeme do toho?!" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj nápad ihned získal jednoho podporovatele... Iyaso pochopitelně, kdyby mohl, tak by dal své nadšení trochu víc než jen zakýváním hlavy a úsměvem plným naděje adresovaným Suzuce, o kterou se ten úsměv ovšem naprosto totálně rozbil. Saya chvíli mlčela a zeptala se nakonec Suzuki zda se nedá náhodou loď získat další na jihu v přístavu u moře. Enshin a Kishin se na sebe podívali a pak pohlédli tázavě na Suzuku, která prohlásila jen cosi o prdeli a Iyasa pustila se žuchnutím k zemi. Věnovala ti jeden zabijácký pohled, ale nakonec sama rozhodla, že se tvým plánem budou řídit... "Jenom ho trochu vylepšíme.... protože jim stejně dojde, že jsou na palubě klony a mohli by se nás pokoušet hledat... nastražíme past...." Jakou jsi zjistil hned, podminovali loď velkým množstvím výbušných lístků, které na dálku Suzuka odpálí, jakmile shinobi vstoupí na palubu. Zabíjet se prostě bude, ale chytřeji. Opustili jste plavidlo, které se volně pohybovali k táboru shinobi a když se přiblížilo k nim, shinobi se ho pokusili zastavit, kloni udělali co se po nich chtělo a zatímco shinobi ve stále větším množství šacovali palubu, tak vy se Suzukou v čele jste je pozorovali ze skály na protějším břehu řeky. Shinobi zastavili plavidli a prohledávali loď a Suzuka s úšklebkem složila pečeť pro dálkové odpálení všech výbušných lístků na palubě. "Nejméně třetinu, ne-li polovinu dostanem. A pak bude pokračovat pěšmo dál, doufám, že umíte rychle utíkat." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Shōryō - sladší než cukr Cítím jak mi buší srdce. Je to horší než po nějakém náročném běhu. Také mám vyschlo v puse a ruce se mi třesou. Napiji se kafe v naději že mně to aspoň trošku uklidní, ale situace se spíše ještě zhorší. Kafe sem neměl už dlouho, ale takhle by se mnou nezamávalo. Musí to být něco v něm. Ale proč by sakra přidávali do kafe nějakou drogu? Kdyť sama Shōryō vypadá že je v pořádku. Při zmínce o legraci se jen pousměji a raději si dám složku na klín. Chvilku to jako ochrana působilo, než my jí Shōryō vzala. Ale no taaak.. Dám si nohu přes nohu a snažím se nějak přežít tohle peklo. To už se však nedá. Ona se o mně jen tak opře a ani neví co mi tím působí. Musím ale říct že to není nepříjemné. Je hezká a docela přítulná. Co říká už ani nevnímám, jen očima bloudím po jejím těle. "Co? Jo.. Jo, sem v pořádku". Odpovím s úsměvem i když je poznat že mám poněkud roztřesený hlas. Ucítím její hebkou ručku na tváři a najednou je to tu. Konec, tohle už se vydržet nedá. Pokud je tak hebká všude, tak už prostě nemohu dál odolávat. Když se Shōryō zeptá co se děje, tak už nic neříkám, jen se pousměji s viditelnou touhou v očích. Následující okamžiky jsou pro mně doslova peklem. Shōryō nade mnou klečí, v puse má kousíček čokolády a tvář jen kousek ode mně. Sakra práce.. Snad se nic nestane.. Nechtěl bych nic riskovat, raději bych probral co je třeba a odešel, ale mé tělo chce zkrátka své. A teď už sem na limitu kdy jsem mohl ještě odolávat. Oběma rukama chytnu Shōryō za zadek. Svými rty se přitisknu na její a jazykem si vezmu tu čokoládu, kterou rozkousám a spolknu. Následně začínám Shōryō líbat. Jednou rukou j stále držím za zadek a tou druhou jí přejíždím po zádech ve snaze zjistit zda má podprsenku, o kterou bych jí mohl připravit. |
| |
| Prostě jdeme za nosem „Jasně, že ne.“ Přitakám automaticky hned po té otázce. Copak bych mohl něco takového Kumarovi kazit? V příští chvíli už se blahem roztéká v její náruči. „Uzumaki Kaya.“ Zopakuji si pro sebe. Ale ne, opravdu mi to jméno nic neříká. „Rád tě poznávám, Kayo!“ Usměju se na ní a zachytím ty její červené tváře. Napadne mě, že vypadá roztomile. Hlavně mi pak ale zase zacukají koutky, když ji poslouchám. „Na druhou stranu je přece jasný, že si jako společnost vybírá hezké dívky.“ Upřímně mi v té chvíli nejdřív nedojde, že jí právě skládám kompliment. Jsem prostě upřímný, nesleduji nějaké vedlejší záměry. Po zaplacení zápisného u té budky vůbec nelituji vynaložených peněz. Jsem si jistý, že to bude zábava. Nakonec s Kayou zůstaneme sami a já se jen šklíbnu. „Je to vážně takový zvrhlík?“ Samozřejmě jsem něco slyšel, ale neměl jsem šanci to vysledovat na vlastní oči. „Proč ne. Cestou jsem viděl takovou malou restauraci, není to daleko. Nevím, jestli tam budou mít kotlety, ale co jít tam? Okolo to krásně vonělo. Tak co jít tam?“ Pomalu se rozejdu, abych jí neutíkal. "Tak, Kayo," začnu cestou konverzačně, "jak vám šla cesta sem?" Když dorazíme před restauraci, kterou jsem předtím zahlédl jen letmo, ale najdu ji podle té hezké vůně, podívám se na ni. „Co na to říkáš?“ A pokud souhlasí, že půjdeme sem, tak vejdu dovnitř a podržím dveře. Uvnitř spokojeně začichám. Krása. Jestli to jídlo bude chutnat tak dokonale, jako voní… tolik různých vůní, nádhera, skoro se mi z toho zamotá hlava. Však Kumaru už taky čuchá, ten by si dal. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Už to nešlo vydržet, takže jsi se na ní vrhl. Když se vaše ústa spojili sladkost dostala úplně nový rozměr... absolutní sladkost. Její jemné rtíky i jazýček, bylo to jako bys vstoupil do neposkvrněného chrámu a rozhodl se ho vyrabovat. Nebránila ti, brzy byl do půl těla nahá a ty jsi jí líbat nejen na ústa a krk, ale tak na pevná ňadra, která neměla ani moc velké, ani moc malé, tak akorát. Shōryō nemluvila, jen ti oplácela stejně. Brzy jsi byl zbaven trička a měl rozepnuté kalhoty, dostat se jí pod sukni šlo taky snad, prostě si spustila spodnička a posadila se na tebe. Ani jsi nevěděl jak a byl jsi v ní. Jako ochočeného hřebce si tě podmanila, ani jsi nemusel moc přirážet, všechno zvládla svými svaly v inkriminovaných partiích sama. Ejakulace se dostavila pochopitelně hodně brzo, až sakra moc brzy. Ale tam, kde jsi si myslel, že něco končí opak byl pravdou. Brzy vám byl gauč málo a skončili jste na koberci. Měl jsi možnost jí ochutnat nejen nahoře, ale i dole. V obou případech to bylo něco úžasného. Nejlepší zbavení se panictví těžko může existovat. Uspokojoval jsi jí ty a ano uspokojovala tebe. Těžko spočítat kolikrát jste to měli, ale ona byla úžasná. Pokud existuje bohyně sexu, tak se jmenuje "Cukříček". Tam, kde ses cítil nesvůj tam ti pomohla, navedla tě, dokázala se vždycky správně nastavit a když jsi skončil v poloze na lopatkách zatímco nad tebou klečela a hlavu ti držela oběma rukama tam, kde jí tvůj jazyk vyhovoval nejvíce, tak jsi nemyslel na vůbec nic a jen se snažil dostat co nejdál. Jako medvěd rabující medovou plástev, dokud jsi neměl tu sladkou chuť po celém obličeji. Nemá smysl to do detailu popisovat, jediné do čeho jste nešli byl anální sex, jinak sis zkusil snad všechno. Bylo to neuvěřitelné, ta holčička co má v tvých očích tak 14 roků (doufáš, že aspoň tolik) tě úplně odrovnala, takže jsi po několika hodinách... hele byla jedna když jsi tam přišel a domů ses vrátil až po šesté hodině jsi byl na tom asi tak jako vyloupaný arašíd. Úplně vyšťavenej, úplně zničenej. Na to, že bys měl být být za pár hodin přítomen u vyjmutí bijuu z Ikary a smrti nějaké kunoichi, která poslouží jako oběť jsi vůbec nebyl schopen myslet. Tenhle sex tě nejen připravil o zásoby nahromaděné v koulích za celých 15 let života, ale nejspíš i půlku mozku. Jsi úplně mimo. Ještě ti zůstává v uších její nevinný smích, se kterým ti říkala, že budeš dobrý popravčí, když jste se už jen vyčerpaní (aspoň ty tedy) mazlili. Máš pocit, že jsi se beznadějně zamiloval, co na tom, že šlo jenom o nějaké chemické zbláznění, tohle zbláznění bys mohl mít od rána do večera. Vypudit Shōryō z hlavy bude obtížné ne-li nemožné. Skoro neuvěřitelnou hebkost její pleti cítíš na prstech pořád, vlastně po celém těle, všude kde se tě dotkla (kdybys nebyl tak... eh... špinavý... tak by sis přísahal, že Shōryō ze sebe nikdy nechceš smýt, ale tohle budeš muset, přijít takhle před Yamatu... ne na ní nemyslíš, možná by ti to bylo i úplně buřt) a sladkost jejích rtů a jazyka i jejího lůna máš na jazyku pořád. "Cukříček"... opravdu výstižné jméno. A ty její prstíky... No každopádně jsi se dopotácel (o nějakém dojití) "domů", kde na tebe čekaly Inako a Ikara. Jakmile tě Inako spatřila tak dřív než mohlo cokoliv Ikaře dojít tak tě odvedla do koupelny. "Kensei-sama...," vydechla, když si tě v koupelně prohlédla. Jsi neschopen odporu a možná bys "ojel" i Inako, kdybys nebyl tak vyřízenej. Inako nic neřekla, určitě jí došlo co se stalo, musí to "z tebe smrdět" na sto honů, takže tě omyla dala ti věci na převlečení a přinesla ti láhev vody. Pomohla ti se upravit a vůbec se dát dohromady, abys byl na desátou večer připraven. Ještě jsi postřehl jak ti říká: "Byl tu člověk od Yamaty-sama, Ikaru převezme v devět a připraví jí na extrakci. Sejdete se v deset v centrální laboratoři zdejší nemocnici. Dovedu Vás tam, jakmile bude třeba... nicméně... snažte se dát trochu dohromady... a netvařte se prosím tak pitomě zasněně." Jo kdyby věděla, že myslíš na kapičky té šťávy mezi chloupky Shōryō v jejích intimních partiích... |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro S nemalou dávkou skepse ve výrazu tváře, převzala Amagi zbraň a zatímco jí Yajirobee vysvětlil co s tím tak si pažbu zapřela o rameno, zamířila a vypálila na terče ve vzdálenosti 100 metrů, které se zkázonosnou přesností zničila a kráter, který vyrobila byl mnohem větší než, ten co vyrobil Yajirobee (pochopilas, že chakra uživatele se soustředí do střely, která je silná podle množství a síly chakry uživatele). Ani to s ní nehnulo. Žádný kopanec jako u Yajirobeeho. Ani nemusela nic říkat... ale bylo ti jasné, že tu zbraň už Yajirobee zpátky nedostane. Prostě je její, někdy se to tak stane, že dvě věci se hledají až se najdou a pak přirostou k sobě a už je nic nerozdělí. "Yosh... myslím, že na takovou nabídku musím kývnout. Když dostanu titul chunina zbraň mi zůstane." Yajirobee přikývl a tak se tvůj tázací (tedy spíš na souhlas, nejlépe s nadšením vyjádřený čekající) pohled srazil s pohledem Yuki. Nadšení z tvého pohledu narazilo do jejího pohledu věčného chladu a nezájmu a rozbilo se napadrť... Yuki nicméně nakonec jen kývla a řekla: "Tedy dobrá... sice mě to vůbec nezajímá, ale vzhledem k tomu, že byste to beze mě nezvládli, tak nemám na výběr." Takže hipíjajéj, na chunninskou zkoušku půjdete. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Asi jako každej chlap," odtušila s přehledem Kaya při tvém dotazu na zvrhlictví Kakashiho a pak ti vyprávěla po cestě storky, jak Kakashi používá klony na špehování ženských lázní, jak posílá Pakkuna krást ženské prádlo (kalhotky) z prádelníků a další a další poměrně "chutné storky" ze skrytého života Hokageho. Samozřejmě tě napadlo se zeptat na otázku na to zda ona a Hokage... ale odpověď přišla stejně tak mimochodem v řeči, že nebylo třeba se ptát. Kaya ti sdělila, že si Kakashiho najala na misi třídy S... aby měl výmluvu vytratit se z vesnice. Samozřejmě, že ve skutečnosti jde nanejvýš o C-rank a to ještě ne Kakashiho, ale její vlastní (dělat doprovod Hokagemu). On má možnost ulít se na pád týdnů z vesnice a ona zajímavé zkušenosti a jeho pomoc při vlastním tréninku. Všichni si myslí, že Kakashi plní důležitý úkol pro dceru feudálního pána Země Ohně a on je přitom s ní... no prostě kamufláž jak hrom. Kaya ti nicméně zjevně věří, že o tomhle neřekneš nikomu nic. "I Hokage má právo na odpočinek," podotkla s tím, že Kakashi své oficiální dovolené tráví stejně v Konoze a tu opouští jen občas a tajně právě na takovéto mise. Zatím jste došli do restaurace, kterou jsi vyvolil ty načež jste s Kayou málem porvali o to, kdo se první prodere k automatu na lízátka co tam měli v chodbě. A navíc i překvapivě dobré značky. Nakonec vyhrála ona (díky zrádnému Kumarovi, který se s ní spolčil a kousnul tě do lýtka) a koupila si snad padesát lízátek, takže na tebe jich zůstalo asi jen deset... ale dobrý... lepší než nic. "Restaurace je to pěkná, dám si rámen... a co ty? Kumaru by koukám snědl asi nejradši támhleten pytel granulí hehehe...," ukázala na pytel u vchodu do kuchyně, který tam střeží hospodského robustní ovčák. Kumaru zjevně váhal zda proti němu vyrazit či nikoliv, ale jediný pohled toho ovčáka na Kumara stačil, aby ten zalezl ke Kaye a zabořil jí čumák do klína. "Koukám tvůj pejsek je taky pěknej zvrhlík," prohlásila pobaveně Kaya a odstrčila jemně Kumarův čumák ze svého klína. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Totálně vyšťavený.. Doslova Shōryō nijak neprotestovala a tak sem tedy pokračoval. Ještě nikdy sem se nijak vážně nelíbal, takže se mi tohle opravdu líbilo. A rty nebyli jediné místo kam sem jí dával polibky. Poprvé v životě sem naživo uviděl ženská prsa a nemohl sem se jich nabažit. Bylo moc příjemné se jich dotýkat i je ochutnávat jazykem. Během chvilky jsme skoro nazí a ani nevím jak k tomu došlo, ale najednou sem byl uvnitř Shōryō. Musel sem vzdychat jako blázen, protože tohle byl ten nejlepší pocit který sem kdy měl. Do teď sem nikdy na holky ani nemyslel, ale to se počínaje dneškem mění. Snažil sem se, ale vzhledem k okolnostem to netrvalo moc dlouho a já zažil své první vyvrcholení. Líbilo se mi to tak moc, že i když sem po té první akci cítil trošku únavu, tak sem zkrátka nemohl přestat. A vlastně sem ani nechtěl přestat, když už jsme začaly, tak si to hodlám co nejvíce užít. Ani už si nepamatuji jak dlouho to trvalo, nebo co všechno jsme vyzkoušly. Vím jen že to bylo naprosto úžasné. A i přes naprosté vyčerpání sem odhodlaný si tohle někdy zopakovat. Po skončení se tedy se Shōryō rozloučím s tím že to bylo úžasné a že si to někdy zopakujeme zamířím do svého bytu. V jedné ruce složku s informacemi a mysl plnou vzpomínek na svůj "Cukříček". Shōryō byla vážně úžasná. V momentálním stavu si nejsem jistý co k ní cítím, ale vím že měla nádherné tělo a já bych se ho opět moc rád dotýkal. Byl sem po tom vážně unavený, takže mi cesta zabrala poněkud více času než sem předpokládal. Sotva vejdu, tak už mně Inako vede do koupelny. Inako.. Taky je docela pěkná. Jen by asi neměla tak hebké ruce. Ušklíbnu se nad vlastními myšlenkami a skoro ani nevnímám co se se mnou děje. Až když ucítím ledovou vodu tak se začínám trošku probírat. Omyji se, převleču a pořádně se napiju. Určitě potřebuji doplnit nějaké tekutiny, když sem... vypustil tolik šťávy. Pousměji se, zadívám se na Inako a už s trochu vážnějším výrazem poslouchám co říká. "Dobře, v devět hodin. Rozumím. Děkuji za pomoc Inako, ale myslím že už to zvládnu sám. Jdi za Ikarou, za chvilku sem u vás". Řeknu jí a čekám až odejde. Ještě jednou se napiji a pokusím se upravit abych vypadal co nejlépe. Také se snažím zahnat všechny ty chlípné myšlenky, ale jde to docela těžko. Až se dostanu z téhle vyšoustané nálady, tak se budu muset pokusit zjistit co se to se mnou stalo. Teď je však třeba soustředit se na důležitější věci. Ujistím se že sem řádně upravený a pak zamířím za holkama. Posadím se na pohovku a zadívám se na Ikaru. "Takže.. Jak se cítíš?" Zeptám se. "Já vím, bude to asi těžké, hodně nepříjemné.. Ale neboj se, budu tam s tebou a ujistím se že vše bude v pořádku". Mile se na ni usměji a dál už jen asi čekám až nadejde hodina H. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Poslouchal jsem jí s pobavením, které bylo znát z mého hlasu i obličeje. Nikdy mě nenapadlo, že Hokage bude takový. Člověk pořád něco slýchá, ale tohle bylo rovnou od zdroje. Ale každý jsme nějaký a stejně tomu nehodlám úplně doslova věřit. Může to být nadsazené a vlastně kdo ví. Musel bych toho být sám svědkem. Takhle si to spíš uložím do hlavy jako velmi zajímavou informaci, ve které může a nemusí být velká část pravdivá. A stejně, i kdyby, je to jen tak malá část osobnosti, že to nemůže zformovat celého člověka. A Hatake Kakashi, z toho, co o něm vím, je úžasný člověk. „Tak to samozřejmě má. Jen nevím, jestli by nebylo lepší vybrat si tu oficiální dovolenou. Ale to už je na něm, jak to má zařízené.“ Okomentoval jsem to nakonec ještě, předtím jsem reagoval na různé věci, co říkala. Ale mluvila víc. Koneckonců, já se ptal. „Lízátka!“ Vyhrknu okamžitě, jakmile uvidím automat. A tyhle mám rád! Holka neholka, snažím se k automatu dostat a nakonec naoko uraženě koukám na Kumaru. „No vidíš? Vidíš to, jo? Víš ty co, příště půjdeme na trhy se sladkým, to ti povídám.“ Ale nemyslím to vážně. Jen se nestává tak často, že by byl takhle poblázněný do někoho hned od první chvíle. Rudovláska se mu očividně líbí. Ale proč bych se divil, hezky voní, je milá, drbe ho. A pokud jde o mé lýtko, takových hravých kousnutí jsem za život dostal tolik, že to ani nevnímám. I pár nehravých. To prostě patří k tomu, když máte v domě patnáct psů. Když občas dovádím s větší skupinou, přijdu si pomalu pruhovaný, jak jsem pak doškrábaný. Podívám se pak zase na Kayu. „Zřejmě jsem našel soupeře ve vášni do lízátek.“ Dojde mi, jak velká náhoda to je a musím se tomu zasmát. „Počkej, ty máš to poslední citrónový,“ prohlásím. Vykoupím z automatu zbytek lízátek. „Vyměním za jahodový.“ Natáhnu k ní červené lízátko. „A na ten oběd tě zvu, dáme si do nosu.“ „Asi taky tak. Kumaru. Ty nejsou tvoje, já ti je pak vyndám.“ Kroutím hlavou nad jeho chováním. „Kumaru! Promiň, on si tě asi očividně oblíbil. Psi to takhle nevnímají.“ Je to rudovlásky poznámka, která mi vhrne trochu krve do tváře. Ale jen trochu. A pak zatřepotám hlavou a ono to nakonec docela rychle zmizí. Navíc mám výhodu, díky značkám na tvářích to na mě opravdu není poznat. Mezitím si i objednáme – dvakrát ramen, už se docela těším. Vlastně mám hlad, ale začnu si to pořádně uvědomovat až teď. „Jsi bláznivý štěně.“ Okomentuji Kumara. A čekám, jestli se na mě za to vrhne. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Hodina H, nadešla. Ikara přikývla a poděkovala za všechno. V devět si jí odvedli lidé od Yamaty a na desátou tě Inako dovedla do Yamatiny laborky v podzemí. Ponurá podzemní laboratoř do níž vedou chodbami lemované prosklenými válci s lidskými i nelidskými těly... nejspíš živými, opravdu tuze depresivní a psychotické prostředí. Inako nešla dovnitř. Stráž jí řekla, že "ona nemá povolení od Yamaty-sama". Jsou to hotové katakomby a tebe v laborce čekalo jedno... dost nepříjemné překvapení. Kruhová místnost, dva stoly, na nich dvě dívky... Ikara, na druhé Meiyori Yoshida se zavázanými ústy a děsem v očích. První v bezvědomí uspaná, druhá při vědomí a mezi nimi Yamata s velkou pečetící nádobou a pojízdným stolečkem plným nejrůznějších baněk, zkumavek, injekcí, pečetících lístků.  "Takže jsi tady... můžu tedy začít," napojila Ikaru v bezvědomí na přístroje monitorující životní funkce, zapnula nahrávání a pro záznamové zařízení řekla: "Zápis 11 433 Extrakce Tříocasého za použití Železné pečetě a Techniky výměny životů. Exktrahovaný subjekt - Isobu, jinchuuriki - Ikara, oběť - Meiyori Yoshida. Přihlížející - Takezo Kensei, provádějící: Yamata" Poté přešla k Meiyori a rozvázala jí šátek jimž měla zavázaná ústa a sdělila jí: "Jsi odsouzena pro své zločiny proti Alianci Shinobi k trestu smrti, tvůj nicotný život bude vyměněn za život, na kterém lidem tohoto světa ještě záleží, na tvém životě již nikomu nezáleží. Jsi proto bezcenná a posloužíš jako oběť." Zobrazit SPOILER Co slovo to rána dýkou, mladičké Meiyori jen spadla brada a do očí se jí vedraly slzy. Yamata umí ničit lidi pouhými slovy... vlastně Ibiki Morino je pouhým stínem pokud vezmeme v potaz to jak mučivá umí Yamata být aniž by skutečně použila násilí. Dívka je "přikurtovaná" má spoutané ruce a nohy k lehátku a Yamata jí nechá umírat za plného vědomí a ještě vyprovodí na "onen svět" se slovy, že je "bezcenná". Je to strašné? Je to pekelně hrůzostrašné což Yamata korunovala ještě tím, že odpověděla nešťastné Meiyori na její "ale já to všechno udělala pro Vás Yamata-sama" slovy: "Vítej v pekle!" Bezcitná, krutá a nekonečně zvrácená, Yamata v celé své plné kráse. Ale ne... není to jen o tom, že by byla bezcitná, krutá a nekonečně zvrácená, takových je přeci jen víc... zločin Yamaty v tom, že ona z toho udělal ctnosti. Zakládá si na tom být "největší sviní na celé zemi". Je to součást její image, její maska i její síla v jednom jediném. Nachází ze tváří této "lidské zrůdy" ještě nějaká jiná Yamata? Je to jak se chová jen její maska, nebo je ve skutečnosti ještě jiná.... ne že by tě to až tak zajímalo, ale to jak se chová prostě přesahuje chápání normálních lidí, že se jeden musí ptát, jestli je tohle ještě "normální", jestli za tím není "něco víc". Yamata pohlédla na tebe, všimla si tvého nejspíš dost znechuceného pohledu a řekla: "Extrakce potrvá hodinu, až vyjmu z Ikari bijuu a zapečetím ho do pečetící nádoby převedu životní sílu tady Meiyori do Ikari. Ikara si nebude pamatovat a cítit nic, Meiyori bude při smyslech po celou dobu." Je vážně tak sadistická? Proč to dělá? Nechce tě jen nechat vykoupat v tvém vlastním rozhodnutí, nutit se dívat na utrpení Meyiori, na cenu kterou ona platí za to, aby Ikara mohla žít? Proč chce aby trpěla, kvůli tomu, že je to bezcitná mrcha libující si v sadismu, nebo proto, aby jsi s Meyiori trpěl i ty. Abys to děvče viděl umírat v krutých bolest, abys jí viděl se tu třást hrůzou celou hodinu než dokončí vyjmutí bijuu z Ikari. Nebo je to obojí a Yamata se tím baví stejnou měrou, jakou ti dává lekci, která momentálně přesahuje tvé chápání. Yamata začala s pečetící technikou a z Ikari začala vybublávat rudá démonická chakra, která se pomocí kabelů napojených na přístroj u jejího lůžka stahuje do pečetící nádoby. "Oběť"... Meyiori to sleduje s hrůzou v očích a neujde jak - ač musí vědět, že je to zoufalé a odsouzené k neúspěchu - se snaží přervat pouta, která jí drží na lůžku. Jako každý chce žít... jo... je to psycho a je to Yamatina pomsta za to, že jsi si vybral pro smrt jejího pravého favorita. Tímhle tě trestá, vybral jsi pro smrt osobu, kterou si chtěla nechat spíš než Mikakiriho. Trefil jsi to, takže budeš tady zavřen a budeš se dívat na důsledek své volby. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Extrakce Isobiho Přátelsky se na Ikaru usměji a pak už se jen čeká. Když pro ní přijdou, tak ještě povzbudivě řeknu "neboj, všechno bude v pořádku" a pak ji nechám odejít, doufaje že to tak skutečně bude. Že z ní Yamata jen vyjme Isobiho a nic víc. O chvíli později mně Inako vede k místu kde se má vše odehrávat. Jelikož můj doprovod do laboratoře nesmí, tak jí řeknu ať je někde poblíž nebo ať počká doma, jak sama bude chtít. Jak mířím dál a dál do laboratoře, dělá se mi skoro zle. Vidět všechna ta těla je vážně znechucující. Myšlenky na to co se dělo se Shōryō jsou rázem pryč. Teď se jen snažím soustředit a vypadat jako obvykle. Což se mi ale moc nedaří, obzvláště né po tom co vidím přímo v laboratoři. Dva stoly na kterých jsou dvě dívky. Působí to na mně jako bych právě vešel na pitevnu, což se mi ani trochu nelíbí. Stoupnu si kousek od Ikary, zkřížím ruce na hrudi a pak už jen tiše vše sleduji a poslouchám. Potvrzuje se mi to co sem věděl už dříve. Yamata je hnusná, odporná stvůra. Necitlivá bytost bez špetky svědomí. Meiyori je mi teď vážně líto. Vím že má umřít, ale to jak jí Yamata trápí.. Bylo by mnohem soucitnější jí třeba setnout hlavu. Na chvilku mně napadá zda sem udělal dobře nebo ne. Meiyori nebo Mikakiri.. Ať už bych vybral kteréhokoliv, tak by tu teď ležel a poslouchal co ta stvůra říká. Kdybych nevybral ani jednoho, je možné že bych tam ležel já sám. I když si tedy nedokážu představit že nebýt tu já, tak by Yamata Ikaru ušetřila. Trvá to docela dlouho. Vše sleduji, poslouchám a utvrzuji se v tom že Yamata je nejodpornější člověk kterého znám. Hned bych jí zabil kdybych mohl, ale zkusit něco teď, tak by to byla sebevražda. Po nějaké době Yamata konečně začíná s extrakcí Isobiho. Slyším jak se ta nebohá dívka vzpouzí a snaží se utéct. Jenže nemá šanci. Je mi teď už jasné že to Yamata dělá schválně, aby se mi pomstila. Akorát tak ve mně posiluje touhu ji zabít. A s trochou štěstí to jednou skutečně udělám.. Teď se však dívám na Ikaru a čekám až bude hotovo. "Co pak bude s Isobim? Uděláte nového jinchuurikiho? Kdo to bude?" Zeptám se Yamaty. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjmutí bijuu z Ikary proběhlo bez komplikaci, ta je v hlubokém kómatu a Yamata zatím dokončuje zapečetí bijuu do nádoby, jakmile je hotovo - nijak jí nevzrušuje fakt, že přístroje signalizují, že Ikara je už skoro mrtvá - tak přistoupí k Meyiori. Kunaiem jí rozpáře šaty, provede několik pečetí a na hrudi vyděšené Meiyori, která jí prosí o slitování se objeví značka - symbol znamenající slovo "oběť". Yamata jí nevěnuje žádnou pozornost a pak přejde zvolna k Ikaře. Meiyori vyděšená strachy se snaží prosit tebe, abys něco udělal... abys jí zachránil. Na hrudníku Ikari se mezitím objeví značka - symbol znamenající slovo "vzkříšení". "Nyní provedu výměnu životních sil," prohlásila jen suše a spustila techniku, kterou vynalezla kdysi dávno babča Chiyo ze Sunagakure. Kishō Tensei (Reinkarnace: Výměna životů) Yamata techniku hodně zdokonalila, to se musí nechat. Chiyo musela obětovat vlastní život, aby zachránila Gaaru, Yamata objevila způsob jak může vzkřísit prakticky kohokoliv ... skutečně vzkřísit, ne jen do formy Edo Tensei... výměnou za život někoho jiného. Pro Yamatu zdá se ideální technika. Kolem obou dívek se objevila viditelná aura chakry, která byla z Meiyori na jedné straně odsávána opět přes přístroj jehož kabely vedou k přístroji u lůžka Ikari, kde chakru ... vlastně životní energii ... vyvrhují poblíž Yamatiny pečetě. Asi není moc uklidňující, že technika je pro Meiyori bezbolestná, protože namísto šíleného bolestného řevu tak zůstává plně při vědomí a s brekem stále prosí střídavě Yamatu a tebe o pomoc, o milost... Yamata jen mezitím pronesla: "Potrvá to asi ještě hodinu, kolem jedné bychom mohli být se vším hotovy. Ikaru si pak vyzvednou zřízenci z nemocnice, kde jí pár dní nechají na pozorování." Meiyori mezitím zmlkla a už jen tiše brečí, technika která jí bere život asi začíná působit, takže už nemá tolik sil. Yamata mezitím telepaticky k tobě promluvila: "V této zemi bývá zvykem, že popravčí oběti aspoň sdělí proč je zabita. Na tomhle světě jí to nepomůže, ale duše mrtvých které umírají nesmířené s osudem jsou často chyceny mezi tímto a tím druhým světem v nikdy nekončící samotě, ve které čekají na vysvětlení či své blízké. Ne, že by mi na tom nějak zvlášť záleželo, ale mrtví patří "do toho druhého světa"... jsou-li ve světě mezi světy... má tendenci to potom dělat potíže v budoucnu... někdy." Pozoruhodná "laskavost" od Yamaty a ještě pozoruhodnější je fakt, že něco takového jako Očistec (svět mezi světem mrtvých a živých - byl v něm kupř. Hatake Sakumo) zná a že má zájem, aby tam duše Meiyori neskončila. "Ideální stav je takový, když odcházejí smíření se světem živých... aspoň trochu... někdy pomůže to, že vědí proč umírají, někdy to, že je někdo drží za ruku... možností je hodně. Každopádně tohle by měla být v tomto případě tvoje práce." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Kaya si s tebou lízátko ochotně vyměnila a pozvání na oběd ochotně přijala, co se tvého začervenání se týče, tak se jen uchichtla a řekla: "Neboj, je mi to jasné, však taky nejsme žádné děti že?" Dostali jste jídlo - 2x rámen - a Kaya si pak ještě nechala přinést ještě jednu porci. "Nemůžu si pomoci, ale když jde o rámen a lízátka heh... jsem schopná se klidně užrat." Nějakou dobu jste jen tak tlachali, ona se vyptávala tebe, ty jí - odkud je atp... dozvěděl ses, že nepochází původem z Konohy, ale z Korálového království na jihu, odkud odešla s rodiči před pěti lety. "Proběhl tam převrat a nový král se rozhodl zúčtovat se všemi příznivci starého krále, můj otec byl bohužel královským písařem a diplomatem, takže ho chtěli popravit. Naštěstí se nám tehdy podařilo utéct, bylo to trochu těžké, protože jsem tam nechala všechny svoje kámošky a kamarády z dětství, kus rodiny - rodiče mé matky podporují nový režim... a vůbec, ale v Konoze je fajn. Říkám si, že třeba se do své původní domoviny někdy podívám, ale asi to potrvá ještě hodně dlouho." Vyprávěla ti taky o svém summonovi feně vlka pojmenované Seppen. "Je z ušlechtilého rodu Ookami, velká vlčice... možná by si s Kumarem mohli rozumět, teď je asi někde se smečkou mezi vrcholky hor "věčného sněhu"... to jsou hory na severu u polárního kruhu." Váš pokec přerušil až nově příchozí do restaurace... tedy ne, že by přerušil on vás, ale tys ho poznal...  ...jde o banditu jménem Suika, před pěti lety ho chytili Hinata, Shino Aburame a skončil za mřížemi pro své zločiny, nicméně byl po IV. válce shinobi propuštěn na amnestii a od té doby se už stihl stát zase zločincem (prostě jeden z těch nenapravitelných případů). Nejde zrovna o S-rank, ale míval hodnost jonin (těžko říct, zda je na takové úrovni vůbec) v Takigakure. Ani si tě nevšiml, zjevně se tady cítí v bezpečí... těžko říct co zase kuje, momentálně je stíhán jen v Zemi Ohně (ještě na něj nevydali mezinárodní zatykač) takže tady v Kuse ho zatknout formálně nemůžeš. Akorát je otázka co tady takový zločinec dělá. Živil se hodně únosy, vloupáními a podobnými záležitostmi, taky jako žoldák, že by se sem vydal kvůli psím soutěžím, tak o tom lze pochybovat... leda by tu chtěl nějakého psa ukrást za účelem výkupného. Mimo soutěže tu jsou i výstavy psů a některé exempláře jsou hodně drahé... ale i tak... těžko říct kvůli čemu to je. Šel rovnou na bar a objednal si saké. Kaya si všimla, že ho sleduješ a jen se pobaveně zeptala: "Copak, nějaký tvůj známý?" |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Krvilačnosť sa len tak ľahko nezaprie Po vyslovení môjho návrhu nastala situácia, kedy som len s napätím očakával, čo sa stane. Iyaso samozrejme, že súhlasil a zdá sa, že aj jeho traja spoločníci neboli až tak proti. Predsa len, je to člen ich skupiny, ktorý si nezaslúži umrieť iba tak pre nič za nič. Celé rozhodnutie nakoniec padlo na Suzuku, ktorej sa nepáčilo, no nakoniec nato pristúpila. Jej pohľad som ustál a čakal nato, čo povie. Rozhodnutie, ktoré padlo ma nepotešilo. Zomrie tu takisto obrovský počet ľudí, no pri tomto je predsa len o čosi väčšia nádej, že ich prežije viac. Minimálne naša strana ostane bez zranení. Čo sa týka shinobi aliancie, tak niektorí určite pri výbuchu zomrú, no verím, že mnohí iba utrpia zranenia, ktoré sa budú dať vyliečiť. Takto odstavíme časť prenasledovateľov a ďalšia časť bude pomáhať tým, ktorí to prežijú. Ak po nás vyšlú pátrací tím, určite to bude už o dosť menšia časť, ako som si myslel vo svojom pláne. Pri samotnom výbuchu som sa pozrel na Iyasa, ktorý si je vedomý toho, že som mu zachránil život. Možno raz, keď to budem potrebovať ja, si na to spomenie. Pomocou senzorských schopností sledujem či naša cesta, po ktorej sme sa vybrali je čistá. Ak by nie, budem o tom automaticky informovať celú skupinu. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Extrakce Nehnutě stojím a jen pozoruji co se děje. Ikara je v bezvědomí a zdá se že na tom není zrovna moc dobře. "Naštěstí" už Yamata začíná s tou technikou. Na jednu stranu sem rád, ale na druhou mi rve srdce když slyším jak mně Meyiori prosí o pomoc. Ano, možná udělala špatné věci a zasloužila by si smrt, ale tohle je silný kafe i na mně. Vím že je to necitlivé, ale raději se snažím ji nevnímat, ještě by tak chybělo abych tu začal brečet. Jak tak stojím, spozorovávám jak si Yamata počíná. Mám o ní svůj názor který asi jen tak nikdo nezmění, ale je fascinující co dokáže. Vyměnit život někoho za život jiného. Vzkřísit člověka z mrtvých. Je to až trochu děsivé, když si uvědomím co všechno by s tím mohla dělat.. Docela mně překvapuje že nám tu už zase nechodí třeba Madara. "Dobře". Odpovím prostě když mi Yamata sdělí následující postup. Nelíbí se mi když nebudu vědět co s Ikarou přesně bude, ale doufám že jsou aspoň natolik slušní aby jí nic jiného neprovedli. Myslím že minimálně Akira by nic nedovolil, ale kdo ví.. Chvilku jen tak přemýšlím, když v tom v hlavě uslyším Yamatin hlas. Sem docela překvapený. Myslel sem že tuto techniku znají jen v Konoze, členové klanu Yamanaka. Zase jsem jí ale neviděl dělat žádné pečetě, takže kdo ví jak to vůbec dělá. Zadívám se na Meyiori a přemýšlím o tom co Yamata říkala. Nikdy sem na duchovno moc nebyl, ale od ní mi to skoro znělo jako by se bála aby jí Meyiori nepřišla potom strašit. I kdyby to pravda nebyla, tak nejspíše bude aspoň něco na tom že bychom ji neměly nechávat jen tak. Přijdu tedy k dívce která pláče a vezmu ji za ruku. Zadívám se jí do tváře a začnu tiše mluvit. "Meyiori... Sama dobře víš jaký život jsi vedla. Nebylo to takové jak by se měla mladá dívka chovat... Každý jednou zemře, jde jen o to kdy a jak. Aspoň trošku tě může uklidňovat fakt že i přes všechno zlé co jsi provedla teď nakonec zachráníš někomu život. Věřím že pokud aspoň trošku lituješ, tak skončíš na lepším místě". Tím končím. Snažím se aby můj hlas zněl aspoň trošku uklidňující. Tiše se na dívku dívám a až to bude vypadat že už "odchází", tak jí ještě pohladím po tváři aby ten odchod neměla až tak hrozný. Sám se při tom cítím velmi divně. Není pro mně lehké jen tak stát a dívat se jak někdo umírá. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Těžko říct, zda něco ze slov o tom, že by sama měla vědět, že "nežila dobrý život" mělo nějaký efekt. Meyiori se hlavně cítí zrazená Yamatou (což je po hříchu pravda) a nějaké svoje zločiny asi teď moc řešit nebude. Vždyť se odevzdala Yamatě a ta jí poslala na smrt "za zločiny proti Alianci" i když sama proti Alianci bojuje. Je to výsměch z hlediska jakékoliv spravedlnosti. Yamata nemůže vynášet rozsudky jménem Aliance Shinobi... ale to teď neřešme. Tím, že jí technika rychle připravovala o životní síly neměla moc času a prostoru na nějakou argumentaci. Ale okamžik nějakého "usmíření" přeci jen nastal... bylo to chvíli před tím, než vydechla na posledy, když jsi jí pohladil po tváři, z uslzených očí se vydraly ještě jednou slzy a tichým umírajícím hlasem jen vzlykla: "Je mi to líto..." A pak byl konec. Máš to co asi "je správné" - tedy "hříšníka litujícího svých hříchů" ještě na tomto světě... třeba to něco znamená. Třeba. Yamata dokončila techniku a přešla k tělu mrtvé Meiyori, chvíli na ní hleděla bez jediného slova a poté složila pečeť: Shijutsu: Zonbi no Jutsu (Umění smrti: Technika Zombie) Pleť Meiyori bleskově zešedla, její tělo obalila fialová aura.. děsivá chakra Yamaty... "Meyiori" náhle otevřela očí, které nápadně nyní vypadají jako u mrtvol přivolaných pomocí Edo Tensei a Yamata promptně změnila pečeť a provedla další techniku: Shijutsu: Zonbi no Seigyo (Umění smrti: Ovládnutí Zombie) "Meyiořiny" oči se proměnili na hadí a nemusíš být zrovna inteligent na to, abys pochopil, že Yamata je jak pohádkový nekromant ovládající mrtvá těla. Její nový přírůstek se beze slova zvednul a když procházel kolem Yamaty, tak obdržel "kuchiyose" značku zezadu na krk a poté zmizel v chodbě kterou jsi sem přišel. Ještě jsi viděl "tu věc" lézt do jednoho z prosklených válců, který se následně uzavřel a naplnil nějakou kapalinou. Yamata jen suše konstatovala: "Tak to by bylo. Nemusíš mít obavu, její duše je již mimo náš svět, ale to víš... všechno krom její duše nyní patří mě."  (vnější manifestace Yamatiny chakry) A pak jsi to ucítil, sílu která člověka má tendenci odzbrojit. Chakra tak velká a tak temná, že by se dala poměřovat s démony vycházející z Yamaty. Černo-fialová v podobě klikatých blesků sestavených do podoby motýlích křídel.... křídel Smrtihlava či spíše (noční) můry "Smrtonošky". Jestli chceš někdy Yamatu zabít budeš muset kurevsky trénovat a bůhví zda vůbec dosáhneš byť jen zlomku její síly. Ona není normální shinobi, ona snad není ani normální člověk... cosi děsivého se v ní ukrývá. Těžko říct zda Yamata postřehla, že jsi spatřil byť na zlomek vteřiny (či spíše vycítil) její "auru", ale představa, že tohle vidí senzoři, kteří se jí dostanou do blízkosti... jít proti tomuhle vyžaduje obrovskou sebekázeň, potlačení pudu sebezáchovy a zbavení se strachu na opravdu hodně, hodně profesionální úrovni. Yamata... je rozhodně děsivá a není možné jí soudit standardními lidskými měřítky. Pokud jí má někdo sundat, tak jedině lidé jako Sasuke Uchiha či Naruto. Obyčejný shinobi ani omylem... Bylo po všem a taky jsi se s Inako vrátil nočními ulicemi domů. Naštěstí jsi byl natolik vyčerpaný, že jsi upadnul do spánku bezesného (snad asi lepší po té co jsi viděl vnitřní manifestaci chakry Yamaty) a vyspal ses docela dobře. Inako tě ráno informovala, že Ikara je již v nemocnici a je udržována v umělém spánku, aby se její tělo dostatečně zotavilo. Její pokoj je strážen Akirovými lidmi. Inako ti pak nabídla možnost tréninku ve dvojici (sparingu) s tím, že si myslí, že by ses trochu protáhnout potřeboval, protože... vypadáš "nepříliš zdravě" a není lepší medicíny než tréninku na čerstvém vzduchu. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Detonace otřásla nocí a můžeš jen hádat kolik desítek mrtvých konožských shinobi si vyžádala, výbušnými lístky rozhodně Suzuka a její tým nešetřili. Iyaso na tebe jen kývl hlavou... asi na znamení, že "ví co se stalo" a pak jste zmizeli v temnotě noci. Pronásledováni jste nebyli a noc vám přála i v jiných ohledech... tedy aspoň Suzuce, která je zjevně "nočním tvorem", takže vás obratně prováděla po malých vedlejších stezkách a postupovali jste nejvyšší možnou rychlostí napříč Zemí Údolí. Ty jsi nakonec přispěl aspoň tím, že jsi využil své senzorské schopnosti abyste se obloukem vyhnuli jakýmkoliv shinobi (což je jediný způsob jak můžeš ušetřit jejich životy) a na ránem jste dorazili k mořskému pobřeží. Odpočinek na pláži však nenásledoval a Suzuka vás zavedla do jednoho zálivu, kde byla zaparkovaná menší loď s vlajkou Korálového království. Vlastně jde o jachtu typickou pro nějakého boháče. Na přídi čteš jméno lodi: "Mořský děs" Dost velký rozpor... loď vypadá jako luxusní jachta a je pojmenovaná jako nějaká pirátská loď. Záhy pochopíš proč, když po výskoku z hladiny moře na palubu spatříš jejího kapitána.  Potetovaný snědý muž stár tak kole 25 let, podle chakry blesková podstata a podle tetování z klanu Yotsuki. "Hey yo!" Zahlásil při svém dynamickém nástupu, kdy se před vás katapultoval dvojitým saltem a dopadl naprosto přesně před Suzuku, které přiložil ukazováček své pravé ruky přímo k hrdlu (namířil na něj z jediného centimetru). Nikdo krom tebe to nevidí, ale jeho ukazováček je probitý raiton chakrou a kdyby chtěl, tka může setnout Suzuce hlavu jako nic. Suzuka o tom buď neví, nebo je dostatečně velkej psychopat na to, aby to odignorovala a tak jen prohlásila: "Kretén jako obvykle... vidím, že všechno je při starém "D" (vysl: Dý)..." D se zašklebil a prohlédl si vás se slovy: "Bohajeho, člověk jim dá loď a oni jí zvládnou potopit i na řece... potřebujete odvoz co? No tak vítejte na palubě cucáci a hey ty!" Ukázal náhle na tebe. "Vypadáš trochu líp než zbytek těhle looserů, nechceš mi dělat podkapitána na týhle plavbě. Obnáší to držet správně kormidlo, umět seřvat zbytek posádky a přinést mi rum, když bude třeba, yo!" Suzuka mezitím jen protočila oči v sloup pomyslíc si něco o "idiotovi", ale... ...no možná, že tenhle excentrický pirát by tě mohl osvodit na čas ze spárů psychotičky Suzuki a jejího týmu kanibalů. Ze všech na palubě (krom tebe) se blíží definici "normální člověk" asi nejvíc. Ne, že by Saya neuměla být lidská (když se snaží), ale tady tohle je člověk, který se nemusí snažit být "lidský", on prostě "lidský je". |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Ráno Pomalu mně to všechno dostávalo. Tahle situace na mně byla vážně už moc. Nejraději bych se otočil a odešel, ale nechci tu Ikaru nechávat samotnou s Yamatou déle než je nezbytně nutné. Ještě než Meiyori umřela, řekla že je jí to líto. "Mně taky..." Šeptnu tiše, spíše sám pro sebe. Povzdychnu si a pustím její ruku. Když Yamata přijde blíž tak popojdu o kousek dál a sleduji co dělá. Jako by nestačilo že je Meiyori mrtvá, ona z ní vážně hodlá dělat nějakou ohavnost? Musím se hodně držet abych nevytáhnul katanu. Nezajímá mně co si myslí Yamata, ale tohle je zlé. Zvrácené, odporné. Dělat zombie ze člověka který právě umřel? Se znepokojeným výrazem sleduji co "Meiyori" dělá. Nepochybuji o tom že už teď není sama sebou, Yamata ji má jako loutku. "Všechno kromě její duše patří mně". Takhle mluví psychicky narušený člověk. Ani po smrti nemůže nechat tu chudinku být. Kdyby záleželo na mně, tak tělo Meiyori raději pohřbím nebo spálím. Podívám se na Yamatu a z ničeho nic cítím něco opravdu zlého. Nevím zda to je její chakra, protože takovouhle chakru by člověk mít neměl. Ale je to zlé. Né jako že by to bylo "špatné", ale zlé jako "opravdu zlé". Skoro se mi z toho až dělalo špatně. Dokonce sem od ní raději udělal pár kroků zpět. Teď už je mi to jasné. Já sám Yamatu nikdy nedostanu. Buď to budu muset opravdu hodně, hodně zesílit a nebo by nás na ní muselo být víc. Každopádně jednu věc vím určitě, pokud jsou aspoň velikostí chakry někteří zde podobní Yamatě, tak trénink je věcí na kterou bych se měl primárně zaměřit. Když už je hotovo tak není nač čekat, nechci s ní trávit ani minutu navíc. Pohladím Ikaru po tváři a pak zamíříme společně s Inako domů. Dnešní den mi dal vážně zabrat, takže se jen svléknu, zalezu do postele a rovnou usínám. Když ráno vstanu tak se protáhnu, umyju se, provedu hygienu a dám si čaj (nesladím ho). V klidu popíjím a sem informován jak je na tom Ikara. Dobře.. Pokud s ní Yamata neudělala něco už tam, tak by měla být v pořádku. Všechno se mi zde zdá nějaké divné, pořád bych chtěl domů. Ale aspoň někdo z lidí zde vypadá trochu "normálně". Počínaje Akirou, který má spoustu much, ale nevypadá až tak do kostí zkaženě. Když mi pak Inako nabídne trénink tak se pousměji a přikývnu. "Dobře, rád se trochu protáhnu". Už je to pár dní co sem bojoval nebo v ruce držel meč, uvidíme zda sem ještě ve formě. Dopiji čaj a vytáhnu svou čelenku. Chvilku se na ni jen tak dívám a pak si jí ovážu kolem čela. Ať si tu říká kdo chce co chce, pořád sem shinobi z Amegakure a tuto čelenku budu hrdě nosit dál. "Tak jdeme?" Docela se na trénink těším, aspoň budu moc vyzkoušet jak na tom Inako je se šermem. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodl jsi se protrénovat si šerm. Inako jen přikývla a na hřišti se postavila proti tobě v přiměřené vzdálenosti. Když jsi tasil katanu, ona představila svou mechanickou ruku. (Hodlá jí použít jako zbraň?)  A pak už jste byli "v sobě". Opravdu s tebou bojuje jen pomocí "holých rukou" (tedy té jedné mechanické), která zdá se je k tomu i uzpůsobena a jako zbraň může sloužit (obsahuje skryté výsuvné čepele, které mají tvar kotoučů cirkulární pily a dokážou se taky tak točit). Ta zbraň je hodně dvojsečná (kdyby například jí v plném boji někdo přirazil dobře mířenou ranou Inako na tělo tak jí pořežou vlastní čepele zdá se). Krom toho těch rotujících čepelí je největší výhodou Inačiny zbraně fakt, že dokáže "holou" rukou chytit tvou čepel (kovovou holou rukou) což si jednou vyžádalo to, že jsi od ní dostal její volnou rukou pěstí do tváře. Rozhodně tě nešetřila. Také se ukázalo, že dokáže ze je hodně zdatná v plivání jehlic. Několikrát tě zasáhla v průběhu boje a brzy ses mohl přesvědčit, že všechny její jehlice jsou otrávené, protože tě výrazně oslabovaly po malých dávkách. Její styl boje je zaměřený na vyčerpání soupeře. Jeho utahání, ochromení a pomalé zabití. Není to bojovnice (jednoho útoku), ale mnoha drobných útoků, které nepřítele postupně vyčerpají a umožní jí ho zabít. Taky jsi zjistil, že Inako má poměrně solidní odolnost. Zranění na tváři, rozbitá ústa, úder do hlavy či kopanec do břicha vždy měly menší účinek než na "průměrného shinobiho". Trénink je celkově o dost drsnější. Inako do tebe s "vražedným úmyslem", takže se tomu musíš přizpůsobovat. Je otázkou, kdo z vás je silnější (to možná zjistíš až v Aréně, pokud proti sobě stanete v souboji na život a na smrt), pokusit se zjistit to teď by pro tebe znamenalo jít na to nejen s úmyslem zabít jí, ale také s použitím všech technik a mnohem, mnohem agresivněji. Zranil jsi ty jí, ona zranila tebe. Tys obdržel zásahů od ní více, ona od tebe méně, ale zase o to vážnějších. Na rozdíl od tebe á viditelná zranění (krvácející), ale nezdá se, že by jí to nějak vzrušovalo, její práh bolesti je podstatně výš než ten tvůj (vzhledem k tomu v čem žila se asi není čemu divit). Trénoval jsi s ní snad dvě hodiny a je zjevné, že oba jste si nechali své trumfy v záloze pro nějaké jindy (nedošlo na použití opravdových ninjutsu). Váš trénink přerušil až samotný Akira, který se objevil na cvičišti rychlostí blesku v plné bleskové zbroji a s kladivem v ruce jako nějaký "bůh bouří". Oba jste reflexivně uskočili, ale Akira deaktivoval zbroj a z mírného úsměvu na jeho tváři bylo vidět, že se není čeho obávat. "Vidím, že už se seznamujete. Inako je dobrá bojovnice, má srdce...," a nejen to. V jejích modrých očích, které jsou svým způsobem neodolatelně nyní přitažlivé vidíš "smrt"... ona to opravdu bere zcela vážně.... jsou to oči, které "hledají sílu" dalo by se říci. I Akira si toho všiml a docela pobaveně se jí zeptal: "Ty vypadáš jako bys ho opravdu chtěla zabít. Hahaha...." Inako se omluvně usmála a ten výraz se rozplynul, ale to co po tom řekla ti o ní mohlo povědět mnohé: "Omlouvám se... myslela jsem na jiného muže, kterého musím zabít. Akira-sama." Akira se na ní trochu překvapeně podíval a zeptal se o koho že to má jít: "Však víte Akira-sama... za 13 dní..." Akira mávl pobaveně rukou a řekl: "Ještě není rozhodnuto Inako a navíc, popravčího přece nemusíš zabít, stačí ti se probít přes něj ven..." Inačin výraz trochu potemněl když pak řekla: "Nestačí... zabiju ho a zaujmu jeho pozici. Už jsem se rozhodla Akira-sama... nebudu žádat o spravedlnost, vezmu si jí a stanu se jí já sama." Whoa... ona tohle myslí doopravdy vážně. Pokud proti sobě stanete, tak tě půjde zabít. A můžeš děkovat Akirovi, že tvé působení nechal v tajnosti (a doufat, že si Inako nepřečetla obsah složky co ti dala "Cukříček", ale zjevně ne), protože tohle by ses jinak nedozvěděl. Akira ti věnoval krátký pohled, který mluvil za vše... a poté se jen pobaveně zasmál na Inako a řekl: "No tak to hodně štěstí, pokud ho opravdu zabiješ, staneš se naší novou popravčí ty, to ti mohu slíbit..." No tak to může. Poté odešel za partou vojáků trénujících vedle na hřišti, zatímco ho Inako chvíli sledovala. Náhle se otočila k tobě a s milým úsměvem netušíc, že ten koho hodlá zabít jsi ty řekla: "Tak co Takezo-sama, budeme pokračovat v tréninku boje, nebo jste už protažený dost a zkusíme něco jiného?" Ona to opravdu netuší... možná je školená lhářka... ale ty oči nelžou... má radost z tréninku, baví jí to... a i když má "vražedný výraz" uprostřed boje, tak to je jen důsledek soustředění... ne určitě netuší, že její cíl jsi ty. A ani to, že tvůj cíl je ona. Při pohledu na ní si můžeš říkat jaké by to bylo mezi vámi, kdyby vás Akira nepostavil proti sobě. Je hezká a je ti mnohem bližší (typově) než "Cukříček", možná nemá tak hebkou pleť, ale zase je to válečník a člověk s "rozsudkem smrti nad hlavou" ti bývají vášnivější než kdokoliv jiný... jenže si brzy půjdete po krku. Akira vás proti sobě určitě postaví... a to nejen proto, že je Inako zločinec, ale proto, že souboj vás dvou bude něco co bude stát za to. Nějak teď nepochybuješ, že Akira má pro tohle ten cit... ten jeho pohled tvým směrem... on bude respektovat její rozhodnutí "stát se popravčím" (což jde jen tak, že zabije jiného popravčího)... vyhoví jejímu snu a stanete proti sobě. Inako nic netuší a ty jí to teď dvojnásob nesmíš říct... tohle je tvá jediná výhoda v budoucím boji, že v šoku bude ona, ne ty. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Během hovoru jsem si všiml nově příchozího. A poznal jsem ho. Nikdy si moc nepamatuju, kde na určité věci narazím, ale tu věc jako takovou si pamatuji. Takže teď jsem věděl, že jde o Suiku, i když jsem si už nebyl jistý, jestli jsem o něm četl, viděl ho v knize, nebo mi o něm někdo říkal. Podívám se pak na Kayu. „Je to zločinec.“ Hlesl jsem, aby to slyšela jen ona. A z mého výrazu už bylo předem jasné, co mám v úmyslu. Chtěl jsem zjistit, co má v plánu on. Byl jsem si skoro jistý, že tu nebude jen tak. A s tím odraženým v očích jsem se koukl na Kayu. „Chceš si trochu ozvláštnit výlet?“ |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Trénink Vyrážíme rovnou na cvičiště. Napřed se trošku protáhnu, pak vytáhnu svou katanu, ukloním se soupeřce a zaujmu postoj. Docela mně překvapuje že Inako si žádnou zbraň nevzala. Sem také docela zvědavý jak jí souboj půjde, když má tu mechanickou ruku. Kývnu že sem připravený a vyrážím proti Inako. Čekal jsem že budeme trénovat, že bude možná chtít vyzkoušet i ona mně, ale nečekal sem jak moc se do toho ponoří. Šla do toho vážně tvrdě, takže sem se musel přizpůsobovat, jinak by mi nejspíše něco usekla. Ani nevím zda sem někdy byl takhle zraněný. Těch úderů co sem dostal.. A taky ty jehlice. Na ně si budu muset dávat větší pozor. Sice mně párkrát opravdu nepěkně praštila, ale z toho bych tak hotový být nemohl. Není tedy pochyb že má postupná únava je působena hlavně těmi jehlicemi. Během souboje mi něco došlo. Sice jsme ani jeden z nás nepoužily žádné techniky, ale i tak mi přijde že Inako je na tom s bojovými dovednostmi stejně jako já, né-li lépe. Sem tedy odhodlaný si na ni dávat větší pozor. Zrovna se chystám vyrazit do protiútoku, když v tom koutkem oka zahlédnu blesky. Instinktivně uskakuji a najednou je u nás Akira. Stále mně ohromuje ta jeho rychlost, je to až děsivě fascinující. Když Akira promluví, tak se na Inako zadívám a poslouchám jak mu odpovídá. Když se dozvím proč do toho Inako šla tak vážně tak mně skoro zamrazí. Ona mně chce zabít. Chce zabít MNĚ! Sice neví že nový popravčí sem já, ale i tak je toto zjištění dost zneklidňující. Zabij, nebo budeš zabit.. To mně čeká? Kdyby na to skutečně došlo a my proti sobě musely bojovat, tak nepochybuji že by mi někdo nepomohl, nechali by jí to udělat. A dle Akirovo výrazu na to nejspíše i dojde. Teď sem snad zmatenější než dříve. Budu muset ještě skoro dva týdny bydlet s někým komu se pak budu muset postavit v aréně. S někým kdo mně chce zabít. Nepochybuji o tom že až se dozví kdo sem, tak mně začne nenávidět. A přežijeme-li náš souboj oba.. No, tak to bude určitě o zábavu postaráno. Na chviličku zavřu oči a pomalu vydýchávám abych se uklidnil. Pak oči opět otevřu a zadívám se na Inako. "Né, sem v pořádku. Budeme pokračovat". Opět zaujmu postoj a jakmile bude Inako připravená, tak se do toho pustíme. Určitě to bude brát vážně i teď, takže musím i já. Hodlám maximálně využít fyzické dovednosti svého těla, tedy jí nebudu v šermu nějak šetřit a zapojím do toho více i taijutsu. Taky tentokrát budu dávat pozor na ty jehlice, nepotřebuji aby mně zasahovala jak se jí zlíbí. Abych minimalizoval riziko zásahu a "zvýšil svou rychlost", tak začnu i využívat Shunshin, který by mi mohl dost pomoci. Ačkoliv to hodlám brát vážně, tak nehodlám Inako zabít. Zřejmě jí budu muset ublížit, ale budu si dávat pozor na smrtící zásahy. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Trénovali jste dál a není to tak, že by byla silnější, vzhledem k tomu, že se soustředíte jen taijutsu a kenjutsu, tak skutečná síla vás obou zůstává skryta před tím druhým, nicméně lze hovořit o vyrovnaném boji. Až (pokud) stanete v Aréně proti sobě budeš mít výhodu, že pro ní to bude překvapení... pokud se to tedy neprovalí, ale Akira si dává záležet zjevně, aby Inako nevěděla kdo proti ní stojí. Možná, že ta výhoda toho, že ty celou dobu víš, kdo bude tvůj soupeř sehraje rozhodující roli. Jenže k čemu to je, když... ...ty jí budeš muset zabít. Prostě pokud ona nezvolí taktiku "probij se přes popravčího ven z Arény na svobodu", tak to bude deathmatch. Až jeden z vás padne k zemi, tak bude muset ten druhý zasadit smrtící ránu. Taková jsou pravidla hry a rozhodnutí Inako. Ty se nemůžeš zachovat jinak, souhlasil jsi s tím postem a pokud bys porušil "pravidla", tak bys ohrozil nejen sebe, ale i Ikaru, kvůli které už včera byl jeden život obětován. Pravda je prostá, pokud se tě rozhodne Inako zabít tam v Aréně, nebudeš mít na výběr. Musel by se stát zázrak - a v to nemá smysl doufat - aby ses tomu vyhnul. Řekněme, že jí porazíš... bude ležet bezvládně pod tebou a ty nad ní budeš stát s mečem... nemůžeš udělat nic jiného než jí zasadit smrtící úder. Bylo její rozhodnutí bojovat s popravčím na život a na smrt a je tvou povinností jí "vyhovět". Pokud to bude obráceně a budeš pod ní ležet ty, bude záležet na ní. Ona z Arény může odkráčet ke svobodě, stejně jako tě může zabít, aby zaujala tvoje místo. Ona tu svobodu má, ty ne. Ale z jiné strany... chceš jí nechat rozhodnout o tvém životě. Položit na jednu váhu všechny její tužby o tom, že zaujme místo popravčího, stane se sama spravedlností, osvobodí se ze zničující minulosti a na druhou stranu co? Je tvůj kamarád? Je tvá láska? Proč by tě nechala - v případě, že by zvítězila - nechat na živu a obětovat všechny své sny? Ty máš v podstatě jen dvě možnosti, buď se s ní za těch 14 dní spřátelit natolik, aby rezignovala na to, že chce být sama popravčím a až tě v Aréně uvidí, tak aby to vzdala a probila se přes tebe ven... tam jí pomoci mírně můžeš (nesmí to tak moc okatě vypadat, ale v takovém scénáři po ní nemusíš jít tak tvrdě), a nebo... jí tam pak budeš muset zabít. Není jiné... třetí... řešení. Nemůžeš se nad ní slitovat až bude poražená ležet pod tebou, to bys zradil dohodu s Akirou a ohrozil bys Ikaru. Až bude ležet poražená pod tvým mečem bude už na vše pozdě a budeš jí muset zabít. Dokážeš to? A chceš to dokázat? Naštěstí při tréninku nebyl na takové úvahy čas, Inako sice zmírnila, ale ne o moc a nakonec jste oba skončili unavení po několika hodinách tréninku (intenzivního) na lavičce. Tys byl vyřízená, ona taky nevypadala zrovna při síle, ale zdá se, že těch pár posledních týdnů si vyžádalo daň na tvé fyzičce (na souboj se budeš muset hodně připravovat). Každopádně trénink neurčil - a ani nemohl - jasného vítěze. Má větší výdrž, to asi nezměníš. Ale ty jsi zase obratnější se zbraní, dokážeš jí dotlačit do defenzívy a možná bys dokázal najít v její obraně nějaké to nechráněné místo, kudy by šel teoreticky vést smrtící úder (či rozhodující úder). Její mechanická ruka je těžká, tvůj meč je o dost obratnější, nicméně to stále neznamená žádnou rozhodující představu. "Trénuje se s vámi velmi dobře Kensei-sama... nečekala bych, že si dnešek tak užiju," poznamenala s úsměvem Inako a poděkovala ti za trénink. Následně jste už šli domů, kde jsi musel absolvovat koupel, protože jsi byl "zas jako prase" a s Inako ses viděl až k večeru (mezitím jsi mohl navštívit Ikaru, ke které tě stráže kdykoliv pustí, je sice furt v umělém spánku, ale lékař ti tvrdil, že je vše na dobré cestě). Inako se tě zeptala zda máš nějaké plány na večer. "Pokud byste chtěl Kensei-sama mohu vám dělat společnost, když je teď lady Ikara indisponována. Máte nějaké plány na večer?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Plavba na luxusní jachtě vybavené pořádnými motory byla něco docela jiného než to co jsi prožíval na palubě předchozí lodi. "D" je navíc "normální" takže se můžete bavit celkem otevřeně. A on sám je docela otevřený pokud jde o jeho historii, takže ti na férovku řekl, že když mu jeho sensei Akira - Velkogenerál Korálového Království - řekl, že ho "život v Kumogakure nudí" a že chce jít do světa tak neváhal a vyrazil s ním. O Akirovi mluví hodně s úctou, o Yamatě nepadlo ani slovo a o Shimi (Flekovi) taky ne. O Suzuce ti řekl vlastně totéž co si o ní myslíš ty: "Jo ta je pořádně na palici, ale má svou cenu. Myslím, že by potřebovala pořádně ohnout a vyšukat... i když popravdě nevím, jestli by to na ní fungovalo." Taky ti sdělil, že Saya po tobě zcela zjevně jede a kdykoliv prošla kolem tebe a on byl u toho, tak si neodpustil nějakou tu narážku. K tvému překvapení se Saya několikrát začervenala a vždycky zmizela hodně pryč z dosahu: "Jo chlapče, jede po tobě dobrá kočka, s tou bych si nechal říct i já... hehe a to mám u nás v každém přístavu aspoň jednu maminu co vychovává moje děcko. Pamatuj... že jak si začneš s ženskýma, tak se tvůj názor na život úplně změní." Je to docela upřímná povaha a asi nejvděčnější je, že tebe vůbec neřeší. Jestli něco o tobě ví, tak si to nechává pro sebe. Jako hrozbu tě nevyhodnucuje (možná je to tím, že si (a to asi dost správně) myslí, že kdyby na něco došlo, tak by tě rozmázl po podlaze ani bys nemrkl). Jedinou nevýhodu pobyt s ním má v tom, že musíš pít... a ne limonádu či lehké pivo. Ne, že by tě nalíval, ale každý den v tobě minimálně jeden dva panáky rumu musí skončit. Jeho zdůvodnění? "Za střízliva ti nemůžu věřit... všichni střízliví lžou, protože mozek to dokáže, ale když se napiješ, tak vymýšlet lži je složitější. Zatím seš mladej, ale počkej za pár let, to poznáš svět... yo!" |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Trénink a večer Souboj se táhl dál a dál. Nevím jak dlouho to trvalo, ale bylo to vážně neskutečné. Není to jako připravovat se na boj na akademii, tohle je daleko nebezpečnější a taky více vzrušující. Ten adrenalin, fakt že stačí udělat chybu a můžu být ještě více zraněn. Jistě, je to trochu riskování, ale bez rizika se většinou člověk nenaučí tolik jako normálně. Dalo by se říci že to skončilo remízou. Ani jeden z nás nepoužil jedinou techniku a tak se vítěz nedal určit na sto procent. Sem docela rád že s Inako nebudu muset bojovat někdy teď, protože by to určitě bylo dost těžké. Sedím tedy na lavičce, oddechuji a čistím si meč od těch pár kapek krve které se na něj dostali. Při tom také přemýšlím o tom všem. Nejraději bych odtud utekl a nechal vše za sebou. Ať si je Inako popravčím, ať si dělá co chce. Jenže kdybych se o něco pokusil, tak by určitě ublížili Ikaře. A po tom všem co jsem kvůli ní už udělal si nemohu dovolit tak zariskovat. Souboj samotný mně velmi trápí. Přemýšlím jak z toho vybruslit, ale nic mně nenapadá. Znění je jasné, buď zabiju já jí a nebo ona mně. Ano, je tu možnost že by Inako udělala to o co se ostatní v aréně obvykle pokouší, ale vyjádřila se jasně. Nepodaří-li se mi změnit její pohled na mně, tak to skončí asi vážně špatně. Jenže co bych v tomhle ohledu mohl dělat? Inako je pěkná, to nemohu popřít, ale že bych do ní byl zamilovaný? Tím si nejsem jistý. Možná aspoň získat její přátelství když už nic víc. "Děkuji Inako. I já jsem si to užil". Mile se na ni usměji a zamířím domů. Dříve sem se tak často nemyl, ale nechci být od špíny, krve a potu. Takže ze sebe vše vydrhnu, pořádně se umyji a upravím. Po koupeli zamířím ven, koupit nějaké květiny. S těmi jdu samozřejmě za Ikarou. Nevím kdy se probere, ale až se tak stane, tak by neuškodilo kdyby věděla že na ní někdo myslí. Zítra nebo pozítří jí pak květiny koupím nové, aby tam tyhle nezvadli. Dorazím do svého bytu a přemýšlím co dál. Měl bych si pročíst tu svou složku.. Jenže než se do toho pustím, tak se ozve Inako. Když mi nabídne společnost tak se mile usměji. "Za společnost budu rád, děkuji Inako... Žádné plány ale nemám". Ano, chtěl sem si přečíst tu složku, ale o tom ona nemusí vědět. "Mohly bychom se jít třeba projít. Dát si někde čaj, nebo tak něco". Navrhnu s trochu nejistým úsměvem. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Kaya nenápadně vzhlédla, když jsi zmínil Suiku a jen se na tebe pobaveně podívala. "Tenhlecten? Pche... ten by nezvládl ukrást ani štěně hehe. Ale koneckonců proč ne, aspoň bude sranda." Co se jejího vlčice týče, tak ti řekla: "Seppen se mnou není úplně nejčastěji, ale vždycky když má vrhnout další potomstvo, tak to přijde... to víš že jo. Mrška líná si zvykla na komfort a využívá mé slabosti pro štěňata, abych jí opečovávala maminu. Ale tak nedivím se jí, být alfa-samicí je práce na plný úvazek, každý mladý vlčák při síle si to s ní chce rozdat hehe. Ale s vlky je to jiné, než se psy. Hale vlastně znám jednoho Inuzuku co má potomka Seppen... no to ti byl úlet... normálně zahnula svýmu samečku a spustila se s jedním z těch vašich psů, narodilo se pár mláďat, většina žije se smečkou, ale jeden si nechal ten Inuzuka... prý na památku prasák hehe... a je to pěkně velký a silný psisko dneska. Gaku Inuzuka... říká ti to něco?" No jak by neříkalo, jonin 34 let a má trojici psů, hned je ti jasné, který z nich je potomek vlčice Seppen... ten nejmladší a nejpěknější. Bílý kříženec ovčáka a vlka... s šedými pruhy (československý ovčák v podstatě). Ve zvěřinci Inuzuků vyniká po všech stránkách... nejhezčí samec a současně pěkná bojová mašina. A pořádně divokej a podlej, když dojde na boj, tak nejde nepříteli po rukou či se ho nesnaží srazit k zemi, ale rovnou jde po šlachách nebo po krku. Prostě vlčí geny se nezapřou. Každopádně jste sledovali Suiku, který vypil asi flašku saké a poté zaplatil útratu, aby vyrazil ven. Takže sledovačka může začít. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Inako tě zavedla do nepříliš vzdálené kavárny, kde jsi si mohl dát čaj, kávu, ale třeba i něco ostřejšího, výběr každopádně zde měli velký. Ona si sama dala zase horké saké. Na svůj věk pije celkem dost... ne, že by byla notorik, ale je vidět, že množství alkoholu, které by tebe sundalo pod židli (tak tobě by stačila jedna láhev saké) má na ní jen povzbuzující vliv. "Jsem ráda za tvou společnost," řekla někdy uprostřed rozhovoru o běžných tématech. Vynechala kompletně vykání i titul -sama, kterým ti říká přes den a vypadalo to, že si teď a tady nehodlá na nic hrát. "Většinou si málokdy s někým zatrénuju. Ty máš nějakou úroveň a to je dobře. Držel ses dneska ještě zpátky... ale třeba budeme šanci to někdy dotáhnout k tomu, že půjdeme proti sobě naplno se vším všudy, ráda bych věděla, kdo z nás dvou je silnější...," no tak to možná budete mít příležitost již za dva týdny v Aréně co? Inako vypadá trochu naměkko, zdá se, že jsi po předlouhé době první člověk se kterým se může bavit tak nějak normálně. Pro zdejší je to prostě zločinec a tak k ní přistupují, ostatně "obojek na jejím krku" to říká dost jasně. Pak změnila téma: "Nevím co víš, nebo nevíš... ale za dva týdny půjdu do Arény. Proti popravčímu. Akira-sama sice furt opakuje, že mě možná do Arény nepošle a prodlouží mi odklad, ale já už ani nechci. Už ne... sice mě to zachránilo život, ale měla jsem dost času přemýšlet a vím, že pokud mám žít zpackaný život, nebo zemřít, tak raději zemřu. Ten souboj je pro mě důležitý, pokud popravčího zabiju, tak se konečně osvobodím a naplivu jim na tu "jejich spravedlnost"... vím co jsem udělala sama nejlíp, bylo to strašný a ještě horší bylo, že jsem tím zabila svého brášku. To jediné si pořád vyčítám, že kdybych byla silnější třeba by žil... ale on... on to prostě vzdal, mámu strašně chyběla a když onemocněl, tak jsem tušila, že je konec. Bylo to hrozné sledovat jak je každý den míň a míň živý... pak mě zatkli a obvinili. Všechno jsem jim odkývala, byla jsem na dně. Chtěla jsem umřít, chtěla jsem aby mě popravili... mámu jsem zabít nechtěla... jeho ano, hajzla... a ona ho bránila, připletla se mi do rány. Bránila ho vlastním tělem, to jí tloukl, věčně chodil domů opilý a ze mě chtěl udělat kurvu...," vytryskly jí slzy z očí (asi to v sobě dusila dlouho)... "Ten den přišel zase ožralej, řekl že musím živit rodinu... jako kurva... máma mu nebránila a peníze jsme potřebovali, když nebyl on schopný uživit rodinu. Měla jsem se asi podřídit... možná by bráška a máma žili... ale nedokázala jsem to. Když šli spát... sebrala jsem kunai a šla jsem ho zabít, myslela jsem že už spí, ale místo toho v posteli s mámou šukal... a jak mě viděl s tím kunaiem, tak mě chtěl přibrat do trojky. Byl úplně ožralej... a já... jsem na něj zaútočila. Bodala jsem ho dokud nevydechl naposledy, byl to ten nejbáječnější pocit na světě vidět tu svini mrtvou... jenže máma to neustála a vrhla se na mě, nevím jak se to stalo, nějak se mi zkroutila v tom boji ruka a prostě najednou byla mrtvá..." To už se rozbrečela (ale ne nijak hlasitě), otřela si náhle slzy, pořádně se napila a omluvně řekla: "Promiň, že tě s tím zatěžuju... ale mám pocit, jak to říct, že mi rozumíš... dneska při tom tréninku... prostě poznám chlapa podle toho jak bojuje, neptej se jak, sama to nevím, ale fakt... dost o tom, nechci tě tím otravovat. Za dva týdny už se od toho osvobodím. Prostě buď budu mrtvá a bude mi to už jedno, nebo zvrátím svůj rozsudek a sama se stanu soudce i katem... Oni v Tribunálu nic nechápou, neví jaké to je a jaké to bylo. Jediný Akira-sama... ve mě něco viděl a dal mi šanci... a já jí využiju. Buď přitom zemřu, nebo se konečně postavím na nohy a nechám minulost a mrtvé spát." Z tohoto nepůjde očividně vybruslit jinak než tím, že si z ní uděláš kámošku a ona tu svou "cestu k očištění" vzdá ze sympatií k tobě. Pokud ne... budeš jí muset zabít, je vidět, že sází všechno na to, že jakmile se stane popravčí, tak symbolicky porazí svou minulost a je o tom tak hluboce přesvědčená, že jedině náraz do zdi to může změnit. Vlastně máš takovou "narutovskou roli" ... vymlátit jí to její přesvědčení z hlavy a donutit jí to vzdát. Když se to vezme kol a kolem. Jednu věc jí ale můžeš věřit... že ty dva roky co žije "na podmínku" jsou pro ní peklo, raději by vážně tehdy byla odsouzena a mrtvá. Matku zabila omylem a smrt bratra (který zemřel, protože mu jeho sestra zabila maminku) si vyčítá dodnes. A její otec... no to by šlo asi označit za sebeobranu... teoreticky... je vůbec zločinec? Nebo je sama obětí? Těžké soudit, samozřejmě tohle je jen její pohled a těžko posoudíš jejího otce, kterého neznáš. Ze složky víš, že po válce odešli sem a otec se je snažil uživit, asi se mu to nedařilo a můžeš hádat jestli z frustrace z vlastního selhání propadl chlastu.... ...ať tak či onak rodina Inako představuje další z mnohých obětí poslední války shinobi. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Jak jsem řekl, tak jsem taky splnil. Zaplatil jsem za nás oba, ramen jsem nakonec stihl i dojíst tak akorát načas. Byl jsem zvědavý, jestli má Suika něco za lubem. Zvedli jsme se s Kayou okamžik po něm a vyšli na ulici, kde jsme mu vyrazili ve stopách. Samozřejmě jsme museli dávat bacha. Já měl Kumaru raději u sebe v bundě, aby to pak všechno nezkazil, kdybych ho chytal bůhví kde pelášícího za fenkou. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Normálny a predsa zvláštny Cesta touto luxusnou jachtou sa zdá byť natoľko uvoľnená, že som aj skoro zabudol kam a za kým mám namierené. "D" rozprával o tom ako sa sem dostal. Život na lodi a v prístavných mestách sa zdá byť dosť zaujímavý. Možno by to mohlo byť aj niečo, čo by sa mi páčilo. Ale ktovie. Momentálne mám celkom pestrý život aj bez toho. "Suzuka, je.. svojská. Nemohol som si nevšimnúť ako ste ju mohli svojou elektrickou chakrou podrezať. To jej vôbec nevadilo?" pýtam sa zvedavo, pretože to je vec, ktorá mi udrela do očí. "Vôbec, kde ste sa ju naučili tak dobre ovládať?" hovorím na neho s "úctou", ako by sa podľa pirátskych kníh malo ku kapitánovi lode malo správať. Keď spomenie Sayu, tak som si to začal všímať aj ja. Tento holý fakt, že sa zmenilo jej správanie voči mne ma vyviedol natoľko zmiery, že vždy keď prešla okolo mňa, začal som sa akosi divne správať aj ja. Sám tomuto faktu nerozumiem, no možno to má niečo dočinenia s tým čo "D" povedal, že ako si raz začnem so ženami, tak sa mnoho veci zmení. Čo sa týka alkoholu, tak na mňa účinkuje omnoho silnejšie ako na neho. Rozhodne moje telo ešte nie je stavané na niečo také. Hoci možno, časom sa to vylepší. Jediná výhoda toho alkoholu je tá, že sa celkom spontánne rozprávam s celou posádkou. Pár krát som oslovil každého člena posádky spoločne aj so Suzukou. Stále to však nebolo a nie je ono. Keď som sa raz ocitol so Sayou sám, nemohol som sa neopýtať. "Ehm.. no.. Suzuka spomínala, že máš rada ľudskú krv..." krútim sa okolo toho ako okolo horúcej kaše. "Ja tomu po pravde nerozumiem.. prečo je to tak?" |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Večer s Inako Inako nemá nic proti a tak tedy jdeme ven. Myslel sem že to bude někde dál, abychom se taky trošku prošli, ale nevadí. Kavárna vypadá docela pěkně a mohly bychom tu mít klid. Na rozdíl od Inako já ještě nepiju a začínat s tím nehodlám, takže si dám jen normální zelený čaj. Hned jak pak promluví, je mi jasné že teď už asi kašle na nějaké zdvořilosti. Vlastně mi to ani nevadí, spíše se mi docela ulevuje. Kdo sem aby mi říkala Kensei-sama? Upiji ze šálku, vyslechnu si co Inako říká a pousměji se. "Jo, bylo to fajn.. Myslím že i ty ses držela trochu zpátky. Ale šlo ti to vážně dobře. Myslím že kdybych nedával pozor, tak by mně převálcovala". Znovu upiji trošku čaje a objednám si k tomu Mochi (koláčky), asi pět kousků. Pomalu ujídám, upíjím a poslouchám co Inako říká. Chvilku mluví o tom že by mně opět ráda zabila a pak o své minulosti, což je docela zajímavé, ale i znepokojující. Při vyprávění Inako dokonce začíná plakat z čehož sem trochu naměkko. Jak mluví o otci tak se mi vybaví vzpomínky na toho mého. Také se hádali a vyvrcholilo to tím že mně matka odvedla. Ale že by z ní chtěl třeba udělat kurvu a nebo jí ublížit, to si nedokážu představit. Být na místě Inako, nejspíše bych jednal stejně. Nevím co jí na to říct a tak jen sedím, přemýšlím o tom a dál poslouchám. Zatím mám jasno ve dvou věcech. S Inako budu muset bojovat, to je bez debat. Pokusil bych se to vyřešit jinou cestou, ale bohužel mně nic nenapadá. Pak je tu také můj pohled na ní. Je mi jí vážně líto. Měla těžké "dětství" a ani teď to není žádný med. Musí být hrozné když na vás všichni koukají jako na póvl. Na mysl mi vyjde opět to jak sama Inako řekla že umí dokonale lhát, ale hned takové myšlenky zaženu. Tohle zahrát by nedokázal přeci nikdo. Dojím koláček který mám v ruce a opět upiji trošku čaje. Zadívám se na Inako a chvilku váhám co jí na to říct. Nakonec však začnu mluvit. "Mrzí mně to... Opravdu, nedokážu si představit jaké to muselo být". Řeknu napřed tiše a pak pokračuji. "Vždycky je tu ale možnost aspoň něco napravit. Věřím že se ti podaří získat respekt ostatních a změnit jejich pohled na tebe. Já nevím jak dlouho tu budu, ale myslím že by z nás mohly být přátelé. Takže pokud budeš někdy chtít s něčím třeba pomoc, tak se stačí ozvat". Přátelsky se usměji a nabídnu Inako mochi. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Kumaru zdatně stopoval Suiku a vy jste šli za ním. Suika není zrovna nejlepší. Možná byl kdysi joninem ale dost "upadl". Rozhodně nezjistil, že ho sledujete až ke starému opuštěnému mlýnu u řeky. Opatrně jste ho následovali dovnitř... zdá se, že tady má mít s někým schůzku, protože vypadal nervózně a před vstupem do budovy si chystal nějaké dokumenty, které si vyvolal ze svitku. Kaya vymyslela, že se do mlýna dostanete z druhé strany, přes jedno okno až nahoře u střechy. Byl to dobrý nápad, protože jste se ocitli na ochozu zevnitř velké haly, kde se kdysi skladovala mouka. Dřevěný ochoz až u stropu vám poskytuje výhled a i přes to, že prknům se nedá moc věřit (vypadají dost opotřebovaně), tak s trochou opatrnosti se tam dá pohybovat. Kaya si lehla a vystrčila opatrně hlavu, aby viděla dolů a tys jí instinktivně následoval. Z dřevěné římsy na níž vedou dřevěné schody máte opravdu dobrý výhled na Suiku, který čeká uprostřed haly a nervózně se dívá na hodinky. Pes však z toho radost nemá... ...je nějaký nervózní. Něco tu není v pořádku, ale na zmizení teď není čas, protože postava, na kterou Suika čekal dorazila a od toho momentu vám bylo jasné, že musíte být ticho jako myšky a modlit se ke všem bohům, protože i toho s kým má tady rendezvous okamžitě poznáváte a to minimálně z fotek v bingo knize v kategorii "S-rank kriminálník"....  ...Sasoriza známá jako "Lady Škorpion", nejmladší sestra Yamaty (největší kriminálnice moderního světa) a jedna ze tří "Sester čarodějnic" (Yamata, Jorogumo, Sasoriza)... sice asi nejslabší z nich, ale to váš problém neřeší, pořád je to S-rank. Co se o ní ví? Že studovala jako její sestry u Orochimara, že ovládá mnoho kinjutsu a přivolává škorpiony. Že patří mezi nejhledanější zločince a že vražda je to nejmenší co v jejím bohatém trestním rejstříku můžete najít. Všechny sestry pocházejí z Konohy a v již od raného dětství je vychovával Orochimaru, kterého opustili po jeho "smrti" z rukou Sasukeho Uchihy, před pěti lety a zařídili si vlastní kriminální živnosti, které stihly ve stínu války nebývale rozkvést. Sasoriza má 21 let (Jorogumo 23 a Yamata 26) a není radno jí podceňovat. Vlastně... pokud vás zmerčí, tak už teď se můžete směle považovat za mrtvé. Kumaru má už strach teď... a to to není strašpytel. Každopádně rozhovor ze své pozice slyšíte celý a slyšíte ho dobře: Suika: "Posílá mě lady Jorogumo, nesu to všechno." Sasoriza: "Velmi dobře..." (prohlíží si dokumenty) Suika: "A má odměna?" Sasoriza: "Neměj obavy, dostaneš čeho se ti po právu zaslouží." A pak jediným pohybem svých vlasů stočených do copu připomínajících škorpioní ocas mu zasadila ránu do břicha. Suika vykřikl bolesti a klesl na kolena zatímco Sasoriza pokračuje: "Není to kritický zásah... ale mé vlasy jsou napuštěné jedem, který pozvolna rozpustí tvé vnitřnosti, je to dlouhé a bolestivé. Jed tě navíc ochromí, ale neboj... nepřijdeš o ten zážitek, budeš při vědomí až do konce." Suika se zatím zhroutil a Sasoriza se k němu naklonila, aby ho políbila a s pobaveným smíchem nechávajíc za sebou umírajícího Suiku zamířila k východu... ...a tím by to celé skončilo, kdyby přesně v ten moment římsa na níž jste nepodlehla definitivně vaší váze a nezřítila se i s vámi k zemi za ohlušujícího rachotu rovnou do hromady shnilé slámy. Sasoriza se otočila a pohlédla na vás dva a Kumara jak se hrabete ze slámy načež zkonstatovala k Suikovi svíjejícímu se v agónii u jejích nohou: "Idiot až do konce. Tvým úkolem bylo Hokageho sledovat, ne sem přivést jeho mláďata!" Vztekle mu dupla na hlavu, která se rozprskla jako meloun dopadající na zem a poté se znovu podívala na vás dva a Kumara.  Její ďábelský úšklebek mluvil za vše: "Tak copak jen s vámi udělám? Co byste řekli na pomalou bolestivou smrt jedem, proti němuž není obrany za plného vědomí a po dobu několika hodin? Zní fér ne?" Vykročila vaším směrem. Kumaru sebral v sobě odvahu a nečekaně po ní zaútočil (zjevně zpanikařil, musí z ní "to zlo" cítit mnohem intenzivněji než vy a to jsi se přistihl jak se ti klepou kolena), ale nedoběhl daleko. Jediná rána jejího copu ho mrštila proti zdi. Když dopadl vypadalo to v ten moment, že ho dočista zabila, ale o vteřinu na to sis všiml, že je ještě žije, ale je určitě těžce zraněný. Sasoriza k vám jde stále blíž a spíš pro sebe si říká: "Inuzuka a Uzumaki... jakou byste mohli mít tak cenu? Nejspíš žádnou... ani pro mou sestru se nehodíte, nanejvýš jako pokusní králíci a těch má moře hehehe..." Kaya ti věnovala nervózní pohled a řekla: "Pokusím se pro tebe získat čas..., zachraň Kumara a uteč..." Velmi šlechetné, ale je těžké si představit, že by tahle rusovlasá dívčina mohla Sasorizu zastavit na víc než jen pár vteřin a to nic nevyřeší. Ani k východu by ses nedostal a už bys byl mrtvý. Je to strašné... ale tady je boj zcela marný. Leda by se tu zjevil Hokage, ale ten vás teď jistě hledat nebude... možná později, ale to už bude pozdě na všechno. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Sis všiml jo? Dobrý na takovýho cucáka... no říkali mi, že jsi Yamanaka a že si mám dávat pozor a nebrat tě na lehkou váhu... hehe... Suzuka tě považuje za silného dobrý ne? No to víš, já jí rád takhle mířím raitonovým bodcem na hrdlo a přemýšlím přitom, kdy se neudržím a tu psychopatku podříznu, nezasloužila by nic jiného haha... ne dělám si prdel, možná je magor, ale je to spojenec... spíš si tak jen držím odstup. Suzuka slouží Yamatě a to není dobré spojení, Yamata je... až moc silná, žádný člověk by neměl být tak silný, leze to pak na mozek, když si myslíš, že můžeš dělat všechno co se ti zamane." Pak ti vyprávěl o svém prastrýci Třetím Raikagem, který používal Raiton no Yoroi, který od té doby ovládli v plné formě jen dva další lidé... A a Akira (jež se prý původně jmenoval "B" ... to bylo ještě před KillerBeem) a jeden člověk je tomu blízko: "A to je moje maličkost. Na plnou formu nemám dost svalů... tak jsem se naučil soustředit na svém těle chakru jen v některých místech, hlavně na ruce... tohle ostří prosekne úplně a naprosto všechno. Třetí Raikage s tím usekl roh Hachibiho a dokonce zranil i sám sebe, protože jeho kopí prošlo jeho vlastním Raiton no Yoroi, když upadl při boji na vlastní ruku v níž měl nabitou raiton chakru ve tvaru ostří. Můj sensei je ale jiný kalibr, ten tohle nepoužívá. Propojil svůj Raiton no Yoroi se svou zbraní - kladivem - a když s tím do něčeho praští tak to rozmlátí na padrť. Jednou jsem viděl jak jediným úderem vypařil šlověka... nezůstalo po něm nic víc než ohořelé boty a z nich trčící pahýly nohou... vlastně hey yo! ... druhej den jsem našel na druhé straně města kus jeho ruky hehehe." Jeho sensei musí být monstrum. Pokud jde o Sayu, tak s tou jsi se sešel v její kajutě. Chvíli jste se tak nějak na sebe blbě usmívali a trochu se červenala což na její snědé pleti vypadá... celkem "cute" a pak jsi v řeči vyslovil svou otázku stran její záliby v krvi. Saya se mírně pousmála a odkryla své tesáky... "Lidská krev je zdrojem síly člověka a náš klan ovládá techniky, které jí dokážou využít. Mé tělo je na ní odmalička zvyklé a tak nějak... jo... chutná mi. Cítím se jak po při jejím pití sílím. Teplá lidská krev z žijícího člověka... představ si, že piješ něco a ihned cítíš jak tě to činí silnějším, mladším, krásnějším... a chutná fakt skvěle, ale neboj... tebe nekousnu... aspoň ne bez dovolení," pokusila se o úsměv, ale asi si v duchu říkala, že stejně tím nevylepší jak "ujetě" zní to její vysvětlení a tak to zkusila jinak. Chytla tě za ramena a posadila tě na postel a pak se sklonila k tvému krku. Tak akorát jsi cítil její dech... trochu tě to znervózňovalo a trochu jsi se cítil... vzrušený? Nevíš je to správné pojmenování stavu, ale i když si stále hodně mladý, tak puberta už začíná v tvém těle úřadovat a ano, je to kus ženský s velkými prsy... no to je jedno... soustřeď se na její slova. "Cítím tlukot tvého srdce i tok tvé krve v cévách, cítím to teplo a tu sílu, která z tebe vyzařuje... z tvé krve a podívej...," trochu naklonila hlavu, abys viděl víc její ústa a polkla naprázdno: "Úplně cítím jak se mi na tvou krev sbíhají sliny... každý úder tvého srdce a to se tě nemusím ani dotýkat doslova vidím, cítím i slyším najednou... je to k zbláznění a dá to práci se ovládnout. Je to jako sex... eh... promiň... je to jako koukat se na čokoládový dort a nesmět si ani uždíbnout." Trochu se odtáhla a tobě neušlo, že má trošku rozšířené zorničky a dýchá o fous rychleji, než před chvílí. Ona ti nelže, vážně to musí přemáhat. "Prve jsem tě chtěla svést... víš dělám to často s klukama... ne proto, že bych šla s každým, ale protože... vím, že se potom cítím líp, nejsem tak nervózní, když se s nima vyspím, tak je to skoro stejné, jako bych pila jejich krev, dá mi to stejný požitek a jim to neublíží... spíš myslím, že naopak...," zachichotala se a pak zmlkla a její tvář zvážněla. Je to pár sekund co na tebe tak nějak nepřítomně civí... ...ty vole, ona po tobě vážně jede, to není hra. Skoro tě hypnotizuje svýma černýma očima - jako by ses v nich topil... ty jsi Yamanaka a dokážeš vycítit její pocity... ona se musí hodně přemáhat aby tě na tu postel nepovalila (a že by ses ubránit asi nedokázal je jasné) a nevzala si to co tolik potřebuje... sex nebo krev. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vážně díky Kensei a ještě jednou promiň, že jsem si tady vylila srdce... nějak jsem měla pocit, že bys mi mohl trochu rozumět," a mírně se pousmála. Co se týče procházky tak na tu ještě došlo. V noci osvětlené mnoha světly pouličního osvětlení vypadá toto město opravdu krásně. Jsou tu nasvícené některé pamětihodnosti, zejména starší budovy či věže a to někdy i barvenými světly. Jak jste se procházeli došli jste až na centrální náměstí v 4. okrsku, kde se zrovna konala nějaká akce. Dětský sbor zdejší chudiny a žebráků zde hrál různá představení či zpíval (různé stánky, různé atrakce), výtěžek ze zakoupených předmětů vyrobených maličkými žebráky putuje na jejich ubytovny. Stejně jako příspěvky odevzdávané do kasiček. Měšťané - všiml sis - jsou dneska poměrně štědří... jak by také ne, je tu samotná generál Korishi a každý se chce před "ledovou smrtí" jak zní jméno nejlepší šermířky (v překladu) v Korálovém království. Korishi samotná sedí u jednoho velkého stolu s pár důstojníky, před sebou má půllitr piva a sleduje hemžení na náměstí, nějaký její spolustolovník (již poněkud opilý) jí něco vykládá, ale nezdá se, že by mu věnovala zrovna pozornost.  (Korishi (Ledová Smrt), 25 let, rozhodně S-rank a druhý popravčí) Je to vlastně poprvé co vidíš krom Yamaty a Akira někoho dalšího z popravčích, s Kiva-lou ses nesetkal a "Cukříček" je všechno možné jenom popravčí ne, jen při vzpomínce na její heboučkou pleť ti vstávají chlupy na těle. Korishi vypadá docela znuděně. Inako tě zavedla ke stánku s medovinou a řekla: "Tohle musíš ochutnat, horká je nejlepší." A pak zatímco jste tam upíjeli z kalíšku medoviny si všimla, že "ty sis všimnul" Korishi. "Líbí se ti? Tak na tu zapomeň, to je "Ledová smrt", nebo taky "Železná panna", jak se jí přezdívá... stará se o sirotky, dětské žebráky a lidi to považují za její lidskou stránku, ale v boji jí potkat nechceš. Kolují o ní legendy. V dobách IV. války shinobi byla daleko na severu, takže se nezapojila přímo do bojů proti Madarovi, a rozdrtila - sama - celé jedno povstání, které tam Akatsuki připravila. Představ si to... v jediném pobila tisíce nepřátel, sama zničila celou armádu. Pochází ze Země Démonů, naverbovala jí Yamata-sama, když hledala talenty a bojové kvality. Říká se, že ona sama je démon. Miluje prý boj víc než cokoliv jiného... ale osobně těm historkám moc nevěřím, nikdo jí bojovat nikdy neviděl, a ten co viděl, tak nežil dost dlouho aby o tom mohl někomu vyprávět. Taky je nejobávanější popravčí... nechtěla bych proti ní stát, ale to mi snad nehrozí, proti ní stojí opravdu to nejhorší co v kriminálech máme. A ona s nimi tak jedná... lidé mají její popravy rádi... tedy ta část lidí co si zaplatí lístky na popravu... ona ty hajzly vždycky umučí k smrti a každý... přísahám, čestný slovo, kterého popravovala jí prosil o smrt, o to aby to s ním skončila. Dokud popravovaný o smrt doslova nežadoní, tak není konec. Je strašně drsná... a to jak se stará o ty chudáky žebrající děti je asi něco čím se snaží udržet se člověkem... nevím... ale z ní mám větší strach než z Yamaty-sama, ta když chce někoho zabít, tak ho prostě zabije, ale Korishi... ta s tebou není hotová, dokud nežadoníš o smrt. Není divu, že je pořád sama, při takové pověsti...," Inako skončila s mudrováním a tys ještě chvíli nemohl odlepit z Korishi pohled. Excelentní šermíř. Sama. Celou armádu zničila. Ledová smrt. Železná panna. Sama. Žebrají o smrt. Démon v lidském těle. Tahle země tě asi nepřestane ještě dlouho překvapovat. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Večer s Inako "Vůbec není zač. Přátelé si přeci pomáhají". Mile se na Inako usměji a po zaplacení se vydáváme do ulic města. Když vynechám všechny ty zlé lidi a ohavnosti které se tu dějí, tak je tu vážně krásně. Líbí se mi ta atmosféra. Večerní klid, světla a na náměstí zpívají či hrají různá představení děti. Ještě aby začalo sněžit a bylo by to dokonalé. Pousměji se a najednou si mezi všemi těmi lidmi všímám docela výrazné osoby. Poznávám ji z toho časopisu který mi Inako ukazovala. Tak tohle je Korishi jo? Ta slavná šermířka.. Nevypadá nějak extra nebezpečně. Hádám že teď bude asi v "dobré náladě". Než stačím udělat cokoliv dalšího, tak už mně Inako vede ke stánku s medovinou. Chvilku váhám, ale nakonec se rozhodnu že to zkusím a ochutnám. Mmm, docela dobré. Cítím jak to po polknutí pěkně hřeje v krku, vážně mi to chutná. Znovu si cucnu a kouknu na Inako. Začíná vyprávět o Generálce Korishi. Podívám se tedy na Korishi a poslouchám. To co slyším mi zní skoro až neuvěřitelně, jako nějaká pohádka. Nedokážu si představit že by někdo dokázal pobít sám celou armádu. To nezvládl například ani Uchiha Madara a ten by si s Korishi určitě poradil. Ale když se nad tím zamyslím... Zatím co sem tady, zjistil sem o několika lidech dost zajímavé věci. Třeba ta zkušenost s Yamatou. V jistém směru se zdá být Korishi zvrácenější než ona. Bude mít ráda pozornost a divadlo.. Musím uznat že je to kus ženy, je vážně docela pěkná. Ale pochybuji že by někdo jako ona mohla mít zájem o mně. Vlastně bych asi ani sám nechtěl. Fyzicky mně sice přitahuje, ale pokud je aspoň něco pravdy na tom co Inako říkala, tak vážně nechci riskovat. Stále se spíše víc bojím Yamaty než jí, ale i tak z ní mám velký respekt. "To je.. hrozný". Řeknu tiše a dopiji medovinu. "Myslíš že by stačila na Akiru?"Zeptám se zvědavě. Chvilku počkám na odpověď a pak zamířím k jedné z kasiček. Už se mi docela tenčí zásoby peněz, moc sem si na cestu nebral. Ale i tak se rozhodnu přispět těm sirotkům co můžu. Dám do kasičky sto padesát ryo. Naposledy kouknu na Korishi a pak věnuji pozornost opět Inako. "Takže.. Co teď? Dáme si ještě kalíšek a pak půjdeme domů?" Zeptám se s přátelským úsměvem Inako a pokud bude chtít, tak si ještě před odchodem dáme další medovinu. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hmm to bych neřekla, Akiro-sama je nejsilnější ze všech, lidé co k nám přišli z Kumogakure tvrdí, že Akiro je silnější než kdy býval Třetí Raikage a ten byl schopný bojovat s armádou 10 000 nepřátel dlouhé tři dny, na druhou stranu Korishi... hmm... takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela, těžko říct... záleží asi na tom, jestli by Korishi dokázal projít skrz Raiton no Yoroi, pokud ano, mohla by zvítězit, ale Raiton no Yoroi je "absolutní obrana" takže nevím... hehe.. sledovat takový souboj by muselo být zážitkem po zbytek života," prohlásila nakonec s úsměvem Inako. Jo to by asi byl zážitek, horší je, že ať to počítáš, jak to počítáš, tak už jsou tu tři lidé (Yamata, Korishi, Akiro), kteří možná odpovídají úrovni Naruta či Sasukeho Uchihy. Síla Sasukeho Sharinganu je sice legendární a Narutova výdrž také, ale... a pak je tu ještě "Flek" (Shimi) a její Mangekyo sharingan. Pokud opravdu dojde na válku a Korálové království bude mít nějaké spojence (země mimo Alianci) mohla by z toho být opravdu velká válka shinobi bez jasného favorita, která by znamenala nezměrné utrpení pro většinu světa. "No... můžeme si vzít jeden na cestu," prohodila Inako a tak se i stalo, takže jste šli domů a upíjeli z kalíšku medoviny po cestě. Skončili jste na bytě přičemž Inako ti z koupelny přinesla složku co ti dala Cukříček. "Tohle sis zapomněl posledně v koupelně, když jsi byl tak auf...," uculila se pobaveně Inako a podala ti tvou složku (asi by se tak nesmála, kdyby věděla co je ukryto v ní). Muselo jí dojít, že jsi ten den měl... no však víš... sex, sice asi neví s kým (bordelů je tu ostatně dost a všichni muži mají své potřeby), ale ty ses včera vrátil v takovém stavu, že to nešlo přehlédnout. Inako ti zatím připravila lehkou večeři (obloženou mísu v podstatě) a posadila se naproti tobě v obýváku u stolu načež začala rozvíjet úvahy o zítřejším dni: "Přemýšlela jsem o společném tréninku, čistě taijutsu, kondička a tak... můžeme pak skončit na nějakých strojích v posilce, kdybys chtěl. Ale myslím si, že venku je to vždycky lepší. Kdybys chtěl mohla bych tě seznámit s kumpány se kterými trénuje Akiro, mají tam takový bojový klub. Všechno chlapi jak hora a bojuje se bez použití chakry, je to dost dobrý, sice seš po tom úplně vyřízenej, ale já se tam dost naučila. Ono když mě chytne stopadesátikilový monstrum složený ze svalů a hrozí ti zlomit páteř, tak v sobě objevíš netušené obratnostní schopnosti. Je to nerovný boj, ale na tom se nejvíc naučíš." Teda nevím jestli tě představa, že se pereš s obrovským týpkem "ručně" láká, ale Inako zdá se, je přesvědčena, že to je dobré na "agility", jenže prát se s týpkem co má sílu jako Raikage? Na druhou stranu, Inako ti prakticky ukázala k čemu je to dobré, když k tobě přešla a stáhla si punčochu a nastavila ti své stehno "aby sis sáhnul" (jo takhle to řekla). "No tak, neupejpej se... pořádně stiskni a prohmátni," vyzvala tě. Asi se ti nahrnulo trochu krve do tváře, od té události s "Cukříčkem" je sáhnutí si na ženské tělo pro tebe spojeno s jistými emocemi, které se těžko kontrolují, ale nakonec jsi se odhodlal a prakticky okamžitě jsi zjistil co ti chtěla Inako předvést. "Výsledek tréninku s těmi monstry, na jejich úrovni nikdy nebudu, ale proti běžnému soupeři mám výhodu jak hrom." Jo to má... ty svaly na nohou má jak z ocele a přitom pružné. Samozřejmě tě najednou napadlo, že by stálo zkusit prozkoumat jestli má takové svaly po celém těle (njn zase to tělo), ale Inako není jako "Cukříček", ne že by se ti nelíbila. Sex s ní by musel stát taky za to. Nemá sice tak hebkou pleť, ale má mnohem pevnější tělo. A docela už i chápeš proč je tak odolná, jestli trénuje takhle drasticky. Výsledkem jejího tréninku je to, že nemá sice obrovskou svalovou hmotu (to ženským ani nesluší) a není to na ní moc vidět, ale pod kůží a vrstvičkou podkožního tuku se skrývají svaly jejichž vlákna jsou snad opravdu z ocele. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Stojíš před branami Konohy a sbíráš sílu na to vstoupit do vesnice, ve které má sídlit anděl... Uchiha Sasuke. Obávaný i obdivovaný a podle všeho co jsi doposud slyšela taky dost preferovaný dívkami. Nakonec jsi vstoupila do vesnice a nešpacírovala sis to rovnou k budově Hokageho, kde jsi se začala ochomýtat, abys tak nějak upoutala pozornost a mohla se pokusit dostat se k "andělovi". Což se ti nakonec podařilo, když tě na recepci dole v přízemí ve vstupní hale vyzvala sekretářka, abys předstoupila: "Přejete si?" No ééé um... bylo asi tak jediné co z tebe vypadlo, dokázala jsi si naplánovat jak do Konohy přijdeš a najdeš anděla, ale takové detaily jako "co řeknu sekretářce" jsi nepromyslela. "Hledáte někoho?" No ééé hmpf... Nakonec z tebe vypadlo jméno Uchiha Sasuke a sekretářka si jen povzdechla s pozdviženým obočím a prohlásila: "Heleďte mladá dámo, Sasuke-sama má fanynek plné zuby a momentálně ani není ve vesnici... sakr... to jsem neměla říkat, že je na misi... dopr... tohle jsem taky neměla říkat... prostě tu není," zdůraznila nakonec a s tím tě tak nějak asi odpálkovala. Ono by to nejspíš i tím celé skončilo, kdyby se tam neobjevila nějaká růžovlasá joninka, která asi zaslechla část rozhovoru. "Hledáš Sasuke-kuna?" zeptala se a představila se ti jako Haruno Sakura. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Večer s Inako Poslouchám co Inako říká a při tom Korishi sleduji. Že by Akira byl silnější než Třetí Rikage? Tak to se mi teda nezdá.. Jo, je to hora svalů a je děsivě rychlý, ale Třetí byl legenda. Nemůže se mu přeci jen tak vyrovnat. Jak se zdá, tak souboj mezi Korishi a Akirou by byl něco jako souboj mezi mnou a Inako. Nejspíše by to končilo nerozhodně. Nebo by vyhrál Akira, kdyby se hodně, hodně snažil. Nevím.. Ale vím že je to zlé. Zlé z toho důvodu že tihle lidé jsou vážně silní. A pokud dojde na válku, bude mít Aliance co dělat. Raději si tedy dám ještě trošku medoviny a vyrazíme domů. "Jo... Díky". Usměji se a složku si vezmu. Zajímalo by mně zda se tam podívala a nebo ne. Ale dle všeho nejspíše ne, protože kdyby ano, tak už by mně chtěla asi zabít. Posadím se ke stolku, složku položím před sebe a po chvilce váhání začnu pomalu ujídat z té mísy kterou připravila Inako. Při tom se na ní podívám a poslouchám. Osobně bych to raději zkusil napřed třeba z té posilovně, ale je fakt že trénink s Akirou nebo jemu podobnými by mohl mít něco do sebe. Je mi jasné že po tom budu pěkně zničený, ale určitě bych se tak dostal do dobré kondice, nemluvě o tom že bych pochytil snad aspoň něco ze stylu jakým Akira bojuje. To by se mohlo v budoucnu hodit. Když ke mně Inako přijde a stáhne si punčochu tak sem docela překvapený. Mám si sáhnout? Hned se mi začnou vybavovat vzpomínky na "Cukříček". Trošku se začervenám, ale po chvilce váhání skutečně udělám co Inako chce. Pokožku nemá ani zdaleka takovou jako "Cukříček", ale i tak je to docela příjemné. Když neberu v potaz fakt že se dotýkám ženy, tak je to zajímavé. Nevypadá nějak extra svalnatě, ale na dotek to určitě cítit je. Nejspíše by chvilku trvalo kdybych se pokoušel získat takové tělo já. "Teda, to je.. Působivé". Pousměji se a ještě jednou jí nohu prohmátnu (tedy spíše pohladím). Napadá mně zda bych měl zkoušet něco více nebo ne. Ano, Inako se mi docela líbí, ale jsou tu jisté okolnosti které tohle všechno komplikují. I tak mi ale znovu na mysli vystane vzpomínka na to jak báječné to bylo s "Cukříčkem". Možná mé city k Inako nejsou nějak výrazné, ale i tak se to nakonec pokusím risknout. Začnu jen tím že jí přejedu rukou na zadek, abych zjistil zda by mi dala ránu (v tom případě je vše jasné) a nebo by vypadala že není nějak proti. Zase cítím jak mi při tom začíná bušit srdce, sem docela nervózní. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Jednoho krásného dne (dneska brzy ráno) tě povolali na velitelství ANBU aby ti přidělali speciální misi třídy S. Toho rána tam bylo hodně rušno, zdá se, že sem svolali hodně joninů a brzy bylo jasné i proč.... na místo dorazil Nara Shikamaru (jonin commander) a oznámil vám, že bylo uneseno pět ze sedmi volně žijících bijuu. Naruto a Sasuke prý dokázali ochránit šestku a sedmičku a zničit přitom týmy cizích shinobi, které se pokusily démony odlovit. "Momentálně nevíme mnoho. Podle toho co víme, však víme, že nepřítel se skládá z různých S-class uprchlých shinobi a dále z cizinců ze vzdálených zemí...," rozbalil nástěnnou mapu (je i v Homepage):  "Korálové králoství, Pouštní království, Země Písku, Země liščího kožichu, Země Džunglí, Země Moří, ostrovy na jihu (18, 16,15, 12, 11, 17, 14, 13, 10, 9, 7, 6, 8) a další... jsou země, odkud v poslední době přicházejí špatné zprávy. Zdá se, že někdo není zcela smířen z faktem, že vznikla Aliance Shinobi a tak na jihu buduje vlastní a pokouší se získat i démony. Nevíme zatím přímo, kdo za tím konkrétně stojí, žádné zajatce jsme nechytili, neboť nepřítel raději upřednostnil smrt před zajetím. To co se podařilo zajistit - části těl nepřátel převážně - momentálně zkoumají Tsunade-sama a Shizune-sama. A máme důvodnou obavu, že někdo se tu snaží vytvořit spojenectví, které rozpoutá válku proti Alianci Shinobi a jejím Pěti velkým národům. Manipulují malé země proti nám a ohrožují tak všechno čeho jsme dosáhli po porážce Madary. Tohle je nouzová situace a proto jsme se rozhodli, že vám přidělíme samostatné mise a vyšleme vás na různé strany s úkoly zjistit v jednotlivých zemích, kdo za čím stojí..." Shikamaru následně nechal každého odvést na samostatný pohovor k předání mise, tobě jí předával Sai. Vysvětlil ti, že cílem bude ostrov Shimojishima (17) známý jako "ostrov kanibalů". Sai pokračoval: "Po staletí tam žije klan kanibalů, který se živil hlavně pirátstvím, únosy námořníků, které následně... no jsou to kanibalové, takže si asi umíš představit. Před pěti lety však toto náhle přestalo a jedna z členek klanu byla 4 dny zpátky zabita Narutem... účastnila chycení 7mi ocasého... Chceme tam poslat někoho, kdo zjistí co se na jejich ostrově děje, proč izolovaný klan, který staletí žil jen na takzvaně "svém teritoriu" a aplikoval své zvyky... ať už si o nich myslíme cokoliv... lokálním způsobem se najednou účastní výprav tak daleko od svého ostrova. Vybrali jsme pro tuto misi vás, protože ... aby to nebylo jednoduché... klan patří historicky k uctívačům Yashina, jižně od jeho ostrova je menší ostrov na němž stojí Yashinova svatyně a působí tam klanoví šamani jako jeho služebníci tohoto boha. Vy náboženství rozumíte lépe než kdokoliv jiný a věřím, že dokážete se služebníky tohoto boha Krve a Zkázy vycházet snad o něco lépe než kdokoliv jiný. Máte k tomu nějaké otázky?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Z prohmatávání stehenního svalu se stalo hlazení Inačiny nohy a postup vzhůru až k jejímu zadku... kde tvá ruka spočinula na jejích trenýrkách. Ty jsi nervózní a Inako celá zrudlá. "Kensei-kun?" špitla jen překvapeně. Jeden by řekl, že není proti co? Podobně jako předtím Cukříček se i Inako (ovšem ta velmi zvolna a nejistě) přesunula klečmo před tebe na gauč. Je trochu zrudlá a najednou i trochu zadýchaná. Bingo... je vzrušená, ty jí přitahuješ a docela asi dost... "To bychom neměli...," řekla spíš sama k sobě a přibližila svůj obličej k tvému. Její tvář je o poznání dospělejší a ušlechtilejší než tvář "Cukříčku" (proč je furt podvědomě porovnáváš?) a na rozdíl od ní se zdráhá. Cukříček se nezdráhal ani trochu. Co když je Inako ještě panna a je to její poprvé? Náhle ti byla tak blízko, její teplý dech jsi cítil na obličeji, zavřela oči... naklonila se ještě víc a vaše rty se setkaly a pak i jazyky. Nasládlá chuť v ústech explodovala stejně jako předtím u Cukříčku, i když ne tak intenzivně a když otevřela oči a ty ses začal topit v jejích modrých očích tak jsi na Cukříček úplně zapoměl. Erekce se dostavila rychle a vzrušení také vyskočilo na maximální možnou míru. Líbali jste se dlouho, dotýkali jste se nosy a různě jste se mazlili. Zkoumali jste si vzájemně krky, tváře, uši.... trvalo to dlouho a ty už jsi věděl, že chceš víc, tělo chtělo víc. Druhou metu. Když jsi jí rozepnul blůzku, tak zrudla ještě víc a jakmile její tělo opustila i podprsenka vypadala dost nejistě. Nevěděla kam až tě bude... kam až tě může... chtít zajít, ale dokud by se nezačala bránit, tak ty jsi neměl potřebu přestávat. Její prsa tě ostatně zaměstnávala dost dlouho stejně jako zbytek jejího trupu. Její pleť tě v jistý moment svou hebkostí taktéž překvapila. Drsnější je jen na rukou a nohou. Dost, už jsi to nevydržel, mazlil se s ní dlouho (a ona s tebou též), ale prostě najednou jsi převzal iniciativu a povalil jí na gauči. Ocitla se pod a tys jí začal rozepínat trenýrky aby tvé prsty mohly proniknout pod kalhotky a... ...už jsi tam byl, cítil jsi, že je vlhká, už jsi svými prsty hladil její intimní partie zvenčí i uvnitř. Teď už by stačilo si stáhnout kalhoty a... ...náhle jsi ucítil jak tě chytila za ruku (jo za tu co jsi měl v jejím klině). "Kensei-kun...,"hlesla jenom, druhou tě chytila kolem krku, přitáhla se k tobě a políbila tě na tvář. Tvá druhá ruka stále zůstávala v jejím klíně, dokonce jsi ještě kousíček proniknul hlouběji... cítil jsi jak se vzrušením lehce zatřásla a vzdechla. "Kensei-kun... prosím... to stačí," zašeptala ti ztěžka do ucha. Přitom cítíš jak je tam dole vlhká jak to chce... chce to, musí to chtít, ta slova co ti šeptá jsou přece jen iluze... nemůže to chtít... ty to chceš sakra taky hodně. Zíráš do jejích hlubokých modrých očích sleduješ ty touhou rozšířené zorničky i její zrychlený dech. Všechno ti říká, že to chce, jenom ona šeptá, abys přestal. A přitom tvé prsty jsou již na prahu její panenské blány... ona to ještě nikdy neměla a asi se necítí připravená, i když její tělo se dožaduje tvé útěchy, ona sama se tomu ještě brání. Co teď? |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Večer s Inako Čekal sem možná trošku protesty, ale Inako se nijak nebrání. Vypadá trošku překvapeně, ale neřekl bych že se jí to nelíbí. Obzvláště když pak nade mnou klečí mám dojem že by to nejspíše chtěla také. Neujde mi jak je rudá a trošku i zadýchaná. Že bych se jí líbil? Pousměji se a po tom co Inako řekla sem měl dojem že sleze a bude chtít odejít. Jenže se zdá že touha je silnější než mysl, protože mně začala líbat. Já samozřejmě na nic nečekám a polibky jí s chutí oplácím. Inako se zdá být trošku nejistá a tak na ní jdu pomalu. Líbám její rty, pak krk, uši, zase rty a celkově se prostě jen mazlíme. Je to velmi příjemné, ale nechce se mi zůstávat jen u toho. Takže začnu pomalu odhalovat horní část jejího těla. Už sem to před tím dělal a tak to jde skoro samo. Už před chvílí sem byl docela vzrušený, ale když teď vidím jaká má Inako prsa tak je to ještě silnější. Nejsou tak velké jak by mohli být, ale i tak se mi moc líbí. Chvilku jí je jen tak hladím rukama a pak začnu používat na dráždění svůj jazyk. Už ani nevím jak dlouho to trvalo. Bylo to příjemné, ale zase se mi najednou zachtělo mít víc. Povalím ji tedy na gauč, rozepnu jí trenýrky a začínám jí dráždit prsty. Cítím jak je vlhká. Nepochybuji o tom že je stejně vzrušená jako já, né-li více. Moc se mi líbí jak ji tak dráždím, je to vážně vzrušující, skoro celý se při tom chvěji. I když cítím jak mně chytila za mou ruku, tak ji dráždit úplně nepřestávám. Mám při tom dost zvláštní pocit. Sem vzrušený a chci to, to je jisté. Inako říká že nechce, ale já cítím že její tělo tvrdí opak. Docela mně překvapí když pak mé prsty narazí na její panenskou blánu. Teď už to asi začínám trošku chápat. Inako je ještě pana a nejspíše se na to nějak necítí. Když si vzpomenu na to co říkala o své minulosti, tak to vlastně i chápu. Taky by se mi do toho moc nechtělo. Jenže jí nechat být je teď pro mně těžké. Chvíli váhám a přemýšlím co dál. Nakonec se jí zadívám do očí. "Inako.. Chápu že máš obavy, ale... Líbíš se mi. Líbíš se mi hodně a myslím že tě.. Že tě mám moc rád". Volnou rukou ji pohladím po tváři a pak něžně políbím na rty. "Pokud nechceš, tak můžeme přestat... Ale jinak slibuji že budu něžný". Chviličku čekám zda to bude vypadat že by chtěla víc nebo ne. Pokud by vyloženě řekla že nechce, tak zkrátka potlačím své pudy a přestanu. Byla by to její volba a já bych ji respektoval. V opačném případě ale přestávat nebudu. Začal bych jí znovu líbat i dráždit prsty (přičemž bych ale dával pozor na tu blánu). Chvíli bychom se jen tak mazlily a dráždily a až pak by šel dolů i zbytek oblečení. Nechci na to jít nějak rychle, takže ještě před tím než bych do ní vnikl, tak bych jí zkusil dráždit jazykem aby se více uvolnila. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Inako i přes to, že její tělo jí říká opak se rozhodla jasně. Omluvně se usmála a řekla: "Kensei-kun... známe se jen chvíli... dej mi čas." A jemně vytáhla tvou ruku, ze svého klína. Ještě dala polibek na čelo a zašeptala: "Dej mi čas, dnes by to nebylo správné." Zvolna jste se od sebe odtáhli a ona se pak omluvila, že má "ještě nějaké povinnosti", oblékla se a rychle odešla. Zanechávajíc tě roztouženého za sebou. Ten už jsi mohl udělat tak jediné, jít se vyspat a pokusit se svou erekci přesvědčit, že dneska z toho nic nebude. Další noc beze snů. Probudil ses druhý den ráno a po otevření očí jsi málem dostal infarkt, těsně nad tebou se sklání obličej, který znáš a nepatří ani Ikaře, ani Inako, ani Shoryo, ale Shimi.  Nemáš tušení jak dlouho stála nad tvou postelí zatímco jsi spal, ale každopádně větší šok, než otevřít oči a pohlédnout do dvojice sharinganů se dostává hůř. Vidouc tvůj šokovaný obličej (div, žes nevyletěl ke stropu) ustoupila o jeden krok od postele a přikázala ti aby ses oblékl s tím, že tě počká v obyváku. Jakékoliv protesty "po Uchihovsku" odignorovala a přešla ledovým pohledem, kterému "nechceš odporovat". Když jsi byl hotov s obléknutím se a ranní hygienou, tak jsi za ní došel do obyváku, kde jsi jí zastihl u okna jak se dívá ven do města. Otočila se a řekla jen úsečně: "Sedni si," udělal jsi to. Chvíli na tebe mlčky hleděla a tys zatím mohl přemýšlet jak moc se podobá v obličeji svému bratrovi Sasukemu, ta podoba tam je. Jistě... je to dívka, takže ty rysy jsou výrazně zjemnělé a bohužel pro ní i když se snaží vypadat jako chodící kladivo pomsty, tak tvé tělo po posledních dvou dnech v ní vidí hlavně dívku... byť tahle už má přes dvacet... se kterou by si dokázalo představit úplně jiné věci, než je vedení diskuzí na téma "spravedlivost a nezbytnost všeničící pomsty". Dlouho mlčela, zdálo se to být skoro nekonečné, ale po slovech co řekla to vypadalo jakoby se čas zastavil: "Ikara je mrtvá, zavražděna." Nehnula u toho ani brvou, neuhnula pohledem a nechává tě tu informaci vstřebat. Poté ještě řekla: "Netrpěla, někdo jí podal jed, který jí zastavil srdce ve spánku a máme i pachatele." Z toho jak mechanicky to říká ti přijde, že tyhle věty si trénovala celou tu dobu než jsi přišel do obýváku. Pak sáhla do svého pláště a vytáhla fotografii:  "Anko Mitarashi, Konohagakure no sato. Jednala na přímý rozkaz vedení Aliance. Nejspíš netušili, že už není jinchuuriki a byli přesvědčeni, že dezertovala z vesnice o vlastní vůli. Anko použila jeden z hadích jedů, aby to svedla na Yamatu, byl to pokus o diverzní operaci, která měla rozbít naši jednotu a připravit nás o bijuu. Uvedla jsem Anko do genjutsu, kde se mi ke všemu přiznala, mučit by jí nemělo smysl - je z ANBU - a trvalo by to neúnosně dlouho, s sharinganem na naší straně, ale viditelně nepočítali. Ve složce je zbytek." Vytáhla složku a podala ti jí. Až jí prolistuješ zjistíš, že obsahuje celou výpověď včetně toho jak byla vyslána již před měsícem do Korálového království jako agent. Před dvěma dny jí kontaktovala Aliance Shinobi (Saiův inkoustový pták doručil vzkaz) a vydala jí rozkaz k okamžitému zabití Ikary. "Anko samozřejmě rozkaz zničila, aby nebylo známo, kdo ho na druhé straně vydal, ale podle toho co jsem viděla svýma očima uvnitř její mysli byl podepsán Ibikim Morinem, velitelem Vraždící Divize ANBU. Nechtěli riskovat, že získáme Jinchuurikiho. Anko svůj úkol splnila a následně byla dopadena Yamatou, která její přítomnost dokázala vycítit jakmile jednou použila hadí techniky. Pro Ikaru však již bylo pozdě." Až se vzpamatuješ z obsahu zprávy, tak můžeš přemýšlet zda ti Shimi nelže, nicméně pokud ano, tak by musela být dobrá herečka. Neujde ti, že vypadá trochu unaveně (kruhy pod očima) takže zjevně opravdu celou noc nespala a vedla vyšetřování Ikařiny vraždy. Mluví pravdu. Ale těžko to něco změní na tom, že kdyby ona a Yamata neudělaly z Ikary jinchuuriki a neunesly jí sem tak by Aliance přesvědčená o jejím útěku nikdy nevydala takový rozkaz. Je to jak z absurdní komedie (či spíše tragédie), kvůli Ikaře zemřela Meiyori jen aby den na to zemřela Ikara rukou vraha z Aliance, která tě poslala Ikaru přivést zpět. Shimi nakonec jen řekla: "Je mi to líto." Myslí to vážně? Uchihové se vždycky tváří jak ledové Sfingy a přitom obvykle nikoliv ledový klid, ale vnitřní žár je zevnitř spaluje zaživa, jenže na Shimi nevyčteš nic moc. Nejspíš ale bude nasraná, že se Alianci podařilo dostat svého agenta až sem a zabít Ikaru, protože to prostě nedokázala předvídat či tomu zabránit. "Zemřela jako host, tedy jí budeš moci pohřbít jako jediný člověk, který by se dal považovat za daných okolností za jejího blízkého. O spravedlivou pomstu za její život se postará generál Korishi ještě dnes večer." Jistě... je to Uchiha... o "spravedlivou pomstu" jde vždycky až na prvním místě. Ikara je mrtvá, ale jediná spravedlnost a jediný důsledek je v očích Shimi to, že Korishi brutálně umučí v Aréně všem na očích což se nejspíš donese Alianci (když jí takhle veřejně zlikvidují) a to spustí reakci. Budou další mrtví, a bude další reakce. Oko za oko, zub za zub, dokud nevybuchne otevřená "válka světů" mezi těmi, kteří chtějí mír (Aliance) a těmi, kteří chtějí pomstu (všichni ostatní). Pokud Anko odpraví veřejně nebude cesty zpět, smrt Ikary tak zažehne V. válkou shinobi, ve které nebudou stát lidé proti stvůrám z minulosti, ale zase proti lidem. A ať "vyhraje kdokoliv" výsledkem bude holá destrukce a desetitisíce či statisíce mrtvých... hah... skoro neuvěřitelné, že tohle se děje tak rychle poté co Naruto porazil Madaru a měl vypuknout "věčný mír" mezi národy shinobi.... |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro YAAAAAASSSSSSSSSSS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Div ne se zatajeným dechem pozoruju, jak Amagi postřílí postupně všechny terče a ani to s ní nehne. "Tybrďo," vydechnu šeptem. Ani mě nepřekvapuje, že tu nabídku Amagi vzala - společně s puškou. Jsem si mohla myslet. "Yosh, takže to by bylo!" Zubím se na obě své parťačky i na Yajirobeeho, který z toho má jistě taky radost (konec konců právě dosáhl toho, že jeho superultradrsnej vynález se dostane na oči veřejnosti), a párkrát se samým nadšením zatočím dokola s roztaženýma rukama jak šťastná káča. "Tak jo, jdeme," rozhodnu, chytím ty dvě kolem ramen a zavěsím se do nich. Hlavně teda do Amagi, protože naše Yukinka má konstituci novorozeného koťátka. "Musíme najít Shizune-sensei a oznámit jí to!!!" vysvětlím, zatímco je táhnu pryč. Ještě se otočím na Yajirobeeho a jednou rukou na něj udělám znamení vítězství. "Díky, -bee!" brouknu na rozloučenou. Kdybych před sedmi lety věděla, že z toho bude jednou takováhle symbióza, možná bychom s bráchou nevysklili to okno... chm. Kdo ví. Mířím po paměti k senseičinu domu - kde jinde by taky mohla být, že jo. A kdyžtak se po ní doptám. Už se těším, jak se bude tvářit, až jí to oznámím. A co teprv až se CELÝ TÝM 22 stane chuuniny. Ha! "Hele Ama-chan," obrátím se na zbrusu novou prozatímní majitelku chakra pušky, když mě napadne nepatrný detail, který možná bude třeba doladit, "před Shizune-sensei bychom možná tu pušku měly schovat... ne?" Jako mně je to celkem jedno, ke zkouškám by nás myslím přihlásila tak jako tak, ale upřímně... nemám pocit, že je to úplně legální. I když zakázaný to taky není, tak co. A hlavně: když si tohle eso necháme v rukávu až do doby, než bude potřeba, tak to bude EPICKÝ. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Sayin údiv byl více než znatelný, nevěřícně vstřebávala fakt, že by ti nevadilo, kdyby si vzala "všechno co chce". Uvědomuješ si vůbec, že jsi jí dal právě banco šek na to, aby tě znásilnila a připravila o kus tvé krve? Saya ti odpověděla: "Dobře... dám ti co chceš a vezmu si co chci já...," jako vlk chystající se k útoku na ovci, která včas neutekla před predátorem do bezpečí pokrčila nos a a odkryla naplno své tesáky...  ...pokud jsi doteď nevěděl, že to byla chyba, tak teď sis to mohl uvědomit naplno, vystouplé žíly na jejím obličeji, krví podlitý zrak... vypustil jsi šelmu. Ucítil jsi "štípnutí" na krku jak do tebe pronikly její tesáky a prakticky okamžitě se ti zatočila hlava. Po zbytek celé scény jsi byl bezmocný, ale opravdu bezmocný, s jejím kousnutím jsi byl "otráven" a byl jsi jako v hypnóze naprosto podřízen vůli predátora. Cítil jsi jak se krmí na tvé krvi, cítil jsi její ruce na své hrudi. Vnímal jsi jak tě postupně zbavuje oblečení a sakramentsky jsi si začínal uvědomovat jak strašlivě přitažlivá se ti najednou zdá a jak tohle všechno byla největší krávovina, kterou jsi mohl vymyslet. Směsice vzrušení a skoro až paralyzujícího strachu v jednom. Zmocnila se tě a ty jsi mohl poprvé v životě užít sex... a ano užil sis to. Sice jsi se nezmohl vlastní vůlí prakticky na nic, ale to vůbec nevadilo, protože Saya to zvládla celé sama. Byl jsi uvnitř ní, měl jsi hlavu mezi jejími velkými prsy a cítil jsi její horký jazyk ve svých ústech. Až tohle někdy budeš chtít popisovat budeš to popisovat jako "snový sex", protože si uvědomuješ, že to svým způsobem jako sen je. Jsi v nějaké formě genjutsu způsobeného oním jedem, který do tebe musela vypustit, když tě kousla. A není to nepříjemné, je to ráj. Nemůžeš se u toho sice skoro ani hýbat a ona tvé tělo "plení jako horda nájezdníků", ale ta rozkoš je pro tebe něco co jsi dosud nezažil ani ve svých nejdivočejších fantaziích. Když tě líbala (a současně kousala) na hrudi, břiše a její jazyk zanechával stopu ze směsice krve a slin na tvém břiše směřující stále níž bylo to už k nevydržení, myslel jsi, že exploduješ, ale nestalo se tak, do tvůj intimní orgán neskončil v jejích ústech a ona z tebe nevysála i poslední kapičku semene. Nemáš tušení jak dlouho to trvalo, ale bylo to něco božského, kdybys nebyl najednou tak příšerně unavený, tak by sis přál, aby to nikdy neskončilo. Orgasmů vlastních jsi zažil nejméně pět, dál už bylo takřka nemožné počítat, protože tě zničila. Skoro jako by tě připravila nejméně o dvě třetiny mozku. A pak to pozvolna skončila. K smrti vyčerpaný jsi odpadl v jejím objetí zatímco jsi stále cítil její polibky na svém krku jak se s tebou ještě mazlila. Zatímco černá mlha zahalila tvé zorné pole a ty jsi upadl do spánku či bezvědomí způsobeného totálním vyčerpáním a krevní ztrátou tak Saya byla stále s tebou. Tulil ses k ní, jako ke své milující bohyni, ochutnával jsi její slaný pot a topil ses v jejích očích jež žhnuly chtíčem jako samotné peklo, ten žár tě spaloval. Cítil jsi pach vlastního spáleného masa, ale přesto jsi byl na vrcholu rozkoše... ...a pak jsi se probudil. Byl to jen sen? Byl to jen sen... Teprve poté co jsi si uvědomil, že ležíš na posteli a v jejím ojetí a spíte vedle sebe nazí, tak ti došlo, že to nebyl sen. Celé tělo tě bolí a stále máš problém se byť jen pohnout. Otisky jejich zubů máš snad po celém těle. Zkusil ses přetočit na bok, ale to se ti nepodařilo. Saya jen cosi zamrmlala ze spaní a přitiskla si tě ještě více k sobě takže cítíš na svém krku její horký dech. I kdybys chtěl nemůžeš utéct z jejího sevření, ale kam bys odcházel že... je tu teplo a Saya... Saya ti nyní nádherně voní. Je to jako spát ve voňavé peřince a tak s hlavou zabouřenou v jejích prsech opět usínáš. Saya vypadá tak krásně a nevinně když spí a přijde ti najednou jako někdo koho jsi vždycky chtěl mít vedle sebe... navždy. //Pozn. vypravěče - napiš si do životopisu mezi techniky: Juinjutsu: Chikushō Fuin (Prokletá technika: Zvířecí pečeť) - prozatím to tvá postava ani neví a neumí to ovládat, časem přibudou další změny// |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Ráno Pro dnešek je tedy rozhodnuto. Ačkoliv bych velmi rád pokračoval, tak respektuji to jak se Inako rozhodla. Vlastně jí to ani nemám za zlé, na těch jejích slovech něco bude. Fakt že se známe sotva pár dnů, už tak bylo nejspíše dost to co se mezi námi dělo teď. "Dobře, chápu to. Tak dobrou noc Inako". Řeknu ještě než se zvedne, mile se na ni usměji a pak už ji nechám jít. No, tak dneska nic.. Možná je to tak i lepší. V rychlosti se opláchnu a pak už padám do postele. Zavřu oči a skoro hned usínám. Když ráno otvírám oči tak pár vteřin myslím že se mi něco zdá. Jenže ne, přede mnou skutečně Shimi. Dost sem se jí lekl. "Tohle mi nedělej.." Posadím se a prohlédnu si jí. Vypadá nějak vážně a o něčem se mnou chce mluvit. Co já si vzpomínám, tak sem nic špatného neprovedl, takže by mně docela zajímalo o co se jedná. Zvednu se, vezmu věci a zamířím do koupelny, kde se obléknu a dám do pořádku. Pak jdu do obýváku za Shimi. Posadím se a čekám. Během toho trapného ticha si ji prohlížím. Je sice starší než Inako nebo "Cukřík", ale i tak musím uznat že je docela pěkná. Pousměji se a pak po další chvíli Shimi konečně promluví. Chvíli mi trvá než mozek zpracuje to co řekla. "Mrtvá?" Zopakuji nevěřícně. Podezíravě si ji změřím a když mi pak ukáže fotografii tak je mi najednou vážně na nic. Jako by mi někdo bodl dýku rovnou do srdce. Anko? To není možné.. Zamračím se a poslouchám. Každé slovo které Shimi vypustí z úst je pro mně jako další a další bodnutí. Už s trochu zrychlujícím se dechem beru složku, čtu a poslouchám. Nemůžu tomu věřit. Nechce se mi tomu věřit. Sama Anko mně vyslala abych Ikaru přivedl zpět. Já musel rozhodnout o tom že zemře mladá dívka aby Ikara zůstala naživu a pak jí stejně někdo zabije? Někdo kdo mně poslal abych jí přivedl zpět? Tohle mi přijde jako hodně, hodně špatný vtip. Kde ksakru byli ti Akirovi lidé kterých mluvila Inako? Poslední slova Shimi už skoro neposlouchám. Cloumá se mnou vztek, zžírá mně to. Tolik sem riskoval, málem sem zemřel, už dlouho sem neviděl domov ani matku, musím být tady mezi těmi psychopaty a proč kurva?! Všechno bylo úplně k ničemu.. Sem vážně naštvaný. Zvednu se a třísknu pěstí do stolu. Je mi úplně jedno zda se rozletí na třísky nebo si zlomím ruku. Mám velkou chuť třísknout ještě do něčeho, nebo do někoho. Někomu pořádně ublížit. Přejdu k oknu a zadívám se na město. "Jednou sem s Ikarou mluvil.. Říkala že má malého brášku. Sestry a otce na kterém jí viditelně záleželo. Když sem jí našel, chtěla abych jí zabil a jim vyřídil pozdravy. Nedokázal sem to... Myslím že by aspoň měli dostat tělo, aby jí mohli pohřbít oni". Mluvím tak aby mně Shimi slyšela. Jak mluvím, tak mi dokonce ukápne slza. Smutek a vztek. To je jediné co teď cítím. Otřu si tvář a otočím se na Shimi. "Umučíte Anko.. Aliance se vám pomstí, vy se pomstíte zase jim. Vypukne válka... Zemřou desetitisíce lidí, na obou stranách obrovské ztráty. Zemřou ti další přátelé. Svět bude v plamenech, ale hlavně když vy budete spokojení". Pevně sevřu obě ruce v pěst, až mi zapraskají klouby. Pomalu už toho tady na mně začíná být moc. Nechci tu být, chci se vrátit domů. Nechat všechno za sebou. Popotáhnu a přijdu blíže k Shimi. Zadívám se na ni a začnu mluvit. "Nechci tu být.. Chci zpátky domů. Prosím... Když ne do Amegakure, tak třeba do Země Železa. Zůstal bych mezi samuraji... Nebudu se vám plést do cesty. Klidně mi tím svým Sharinganem můžeš vymazat paměť". |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
 | soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Shimi nedala na sobě znát vůbec. Ani v momentě, kdy jsi rozmlátil stůl, ani v momentě, kdy jsi v podstatě žádal, aby zařídila, že si nebudeš nic pamatovat a ani v momentě, kdy jsi mluvil o válce. Nehnula ani brvou. Je to Uchiha, je to mimo tvé chápání a zákonitě musí být. Po tvé řeči panovalo tíživé ticho a Shimi si dávala čas na odpověď aby nakonec řekla jediné: "Sám víš, že je to nemožné. Jediná cesta odtud vede dveřmi do podsvětní říše. Pokud chceš zemřít...," v jejích očích se objevil Mangekyo sharingan... "...mohu ti vyhovět, to je vše co pro tebe mohu udělat. Není cesty zpět, připletl ses řízením osudu do střetu sil, které stojí daleko nad tebou. Chápu, že to pro tebe není lehké, ale není cesty zpět. Ikara je mrtvá, tvá mise pozbyla smyslu, ty jsi zde a není žádná technika, která by zajistila, že se vrátíš ke svému obyčejnému životu v Amegakure či jinde, která by nám dala záruku, že nepřítel neodhalí některá naše tajemství. Nenáviď si nás, užírej se ve vlastní bezmocnosti, je mi to jedno, nejsem tady od toho, abych byla ta, kterou budeš mít rád. Buď se s tím smiř, nebo zemři, jiná východiska nejsou." Shimi je nemilosrdná. Nedává prostor pro diskuzi. Jí je jedno jak se cítíš ač to možná chápe. Ona má svůj cíl a tím je světová válka - a to se jí mimochodem zdá se daří - a tomu podřizuje vše. Z jejího krvavě rudého sharinganu můžeš cítit její zlobu vůči světu a je to mnohem silnější než co cítíš tady a teď ty. Shimi... možná tě chápe, možná ti rozumí, určitě jí štve, že se jí nedaří zajistit tobě a Ikaře bezpečí jak by si představovala, ale prostě... ona kvůli tobě a tvým citům své cíle neohrozí. Prostě odešla, sdělila ti co chtěla, zanechala ti složku o vyšetřování a nic z toho co jsi jí o Ikaře říkal s ní nehlo. Není šance, že by vydala Alianci tělo k pohřbu. Ona ne. Nikdy. Když odešla mohl jsi dělat co jsi chtěl, možná jsi byl naštvaný a vztekal se, možná jsi byl v depresi a říkal jsi si, že jsi jen loutkou v rukou osudu, který je k tobě mimořádně krutý, nicméně... ať už jsi trávil dopoledne jakkoliv, tak krátce po poledni se u tebe stavil vyslanec samotného krále v doprovodu Inako. Té přikázal počkat mimo komnaty a tobě učinil návrh. "Vzhledem k událostem bylo Tribunálem rozhodnuto, že jako nastupující popravčí můžete vykonat pomstu na Anko Mitarashi, která se tak stane vaším prvním případem. Král dal k tomuto návrhu souhlas a je na vás, zda jej přijmete. Jinak mám pro vás ještě další návrh. První ministr našeho krále by si přál soukromou popravu jen pro něj a několik pozorovatelů. Vašim protivníkem by byl zločinec známý pod přezdívkou "Klaun"." Posel krále ti sdělil zprávy a následně si vyčkal na odpověď. Máš možnost pomstít smrt Ikary na Anko Mitarashi (která tě vyslala zachránit Ikaru), ale současně to znamená, že Inako bude dopředu vědět že jsi jejím popravčím ty. Dále máš možnost (ty dva návrhy spolu nesouvisí) popravit "Klauna" v divadle (jo vážně v divadle) pro pobavení místní smetánky. "Klaun" je pedofilní vrah... mnohonásobný nutno dodat. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Ráno - Poprava? Dívám se na ni a čekám. Čekám že mi to povolí nebo se aspoň nějak vyjádří. Když však konečně promluví, tak to nepomáhá. Spíše mně akorát ještě více štve. Domů jít nemohu, tělo Ikary rodině nevydají a Shimi si pořád mele to své o skonu světa. Takhle podle mně mluví opravdový blázen. Člověk bez citů, kterému je vše u prdele. Dál už mně Shimi nějak nezajímá. Nechám ji odejít a několikrát vztekle třísknu do zdi. Sice mně z toho bolí ruce, ale to nevadí. Aspoň trošičku se mi uleví. Po vyvztekávání se přichází na řadu deprese. Jen tak si dřepnu na zem, zády se opřu o zeď a přemýšlím o svém dosavadním životu. Nemůžu uvěřit že se všechno tak rychle podělalo. Jak se to mohlo stát? Co sem udělal špatně? Podobné myšlenky se se mnou táhnou až do chvíle než někdo začne klepat na dveře. Za nimi je Inako a nějaký muž kterého sem ještě neviděl. Tak vyslanec od krále jo?. Pozvu je dál a poslouchám návrhy. Při tom prvním jen zavrtím hlavou a rovnou odmítnu. Ne jen kvůli Inako, ale i proto že si nejsem jistý zda bych na Anko stačil. A i když udělala co udělala, tak je stále členkou Aliance, stejně jako já. Nemohu se ani pokusit o to ji zabít. U druhého návrhu je to však něco jiného. Stále mám vztek a souboj by mi mohl pomoci si aspoň trošku vyčistit hlavu. Zadívám se na posla a přikývnu. "Přijímám souboj s Klaunem... Ale nechci aby tam byla Inako". Řeknu si jedinou podmínku a pokud nebude mít posel nic proti, tak už asi nebude nač čekat. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Dohodl jsi se s vyslancem krále na popravě "Klauna" a následně jsi prožil tři dny v jednom rychlém tempu. Dělo se toho hodně, musel jsi pohřbít Ikaru... teda ne, že bys "musel", ale tak nějak jsi chtěl. Akira vyjádřil politování nad její smrtí s tím, že bohužel nemohl nic dělat. Inako se ti snažila všemožně pomáhat. Osud Anko Mitarashi byl zpečetěn po tvém odmítnutí jí popravit, datum popravy bylo ještě z taktických důvodů posunuto, ale je jasné, že se proti ní v Aréně objeví Korishi. Ty jsi nicméně potřeboval trénovat na "Klauna", který je tvým prvním cílem. Inako ti byla k dispozici pro trénink kenjutsu i taijutsu (samozřejmě o tvé role neví nic).  Klaun, známý též pod přezdívkou "Piero" (Pierot) je brutální vrah, který má na svědomí podle obsáhlé složky únosy a vraždy několika desítek dětí. Pochopitelně nejznámější případy jsou zde zdokumentovány a brzy před tebou vytanou obrysy odporného pedofilního vraha, který, při výslechu uvedl, že děti zabíjel proto, že "jsou nevinné a když jim nedovolí dospět, tak nevinnými zůstanou navždy". Vyjádřil opakovaně přesvědčení, že "andílci zůstanou andílky navždy", a že on je vlastně chrání před dospělostí. Dospělé lidi považuje za "odpad". Z popsaných případů ve složce ti může běhat mráz po zádech a dělat se pořádně nevolno. "Piero" do Korálového království přišel z kontinentu, uvádí že vystudoval ninja Akademii v Amegakure ještě v dobách Hanzových. Z Amegakure odešel v době smrti Hanza (nejspíš zdrhal před Peinem), nicméně Ame no Kuni (zemi deště) opustil až krátce před poslední válkou. Tzn... vraždil i v Amegakure. Po příchodu do Korálového království sebe prezentoval jako bojovníka proti Akatsuki (protože po něm Akatsuki šla pro jeho zločiny v Amegakure) a nějakou dobu zde působil v policejních silách. Vybudoval a vedl jednotku "Divokých Lovců" což měla být policejní jednotka, která měla likvidovat nepřátele pořádku bez soudu. No pochopitelně ve výsledku tahle jednotka nakonec byla jen Klaunovou teroristickou buňkou, přepadali lidi, dopouštěli se teroristických činů (kupříkladu přepadli divadelní spolek a všechny herce povraždili, herečky znásilnili a jejich děti... dál nemělo cenu číst, Klaun je odporný). Dostala ho Yamata a výslech vedla Korishi. Klaun byl mučen, ale nezdá se, že by byl nějak zlomen. Vyjádřil přání utkat se s popravčím a vybojovat si tak svobodu, aby mohl znovu vstoupit do bezpečnostních sil Korálového království. Má docela mocné známé v Tribunálu - zjevně - protože ti mu vyjednali "nového popravčího" (je vidět, že není tak úplně zájem na Pierotově zabití, když proti němu staví tebe), každopádně král odmítl klasický souboj v Aréně, ale chce popravu na půdě divadla a půjde o deathmach. Piero tě bude muset zabít, aby se dostal na svobodu. Zdá se, že král se snaží mu jeho pokus o dostání se na svobodu co nejvíc zkomplikovat. Ze všech jeho zločinů tě jako shinobiho z Amegakure může zaujmout jeden konkrétní, ke kterému došlo circa před pěti lety.  Ajisai a později druhá Peinova zvířecí sféra byla geninem z Amegakure vyslaným na společné chunninské zkoušky do Sunagakure no sato. Po svém návratu dostala od Konan za cíl stopovat Klauna, kterého Konan chtěla dostat. Bohužel se mise zvrtla a Klaun jejich tým odhalil a Ajisai dostal. Zde ve složce se o tom píše málo (jen jméno a fakt, že došlo k vraždě), ale v Ame je ten případ známý. Když našli jí našli její přátelé ještě žila. Klaun uprchl a ona později podlehla svým zraněním. Bylo jí 12 let a Klaun jí brutálním způsobem utýral k smrti. Byl to otřesný případ, podle toho co jsi měl možnost slyšet, tak jí mnohokrát znásilnil, mučil jí a Ajisai trpěla v jeho zajetí nejméně dva týdny. Když jí našli byla těžce zraněná, měla potrhané vnitřní orgány (hlavně reprodukční a také tlusté střevo, zdá se že když už jí nemohl "šukat" zepředu, tak jí znásilňoval zezadu), těžkou infekci a byla už v podstatě v agónii. Z tehdejší vyšetřovací zprávy vypracovanou Amegakurskými ANBU vyplynulo, že její přátelé už pro ní mohli udělat jen velmi a tak jí medik, který byl v týmu ANBU nakonec poskytl smrtící dávku sedativ, aby jí zbavil "příšerného utrpení" (jak uvádí zpráva). Byl to otřesný případ, Ajisai byla mladou a nadějnou kunoichi a její brutální vražda vzala mnoha lidem dech. Pein jí posmrtně vyznamenal tím, že z jejího těla udělal vlastní sféru. Každopádně po vrahovi se pátralo léta... no a teď ho máš tady. Pokud jde o Klauna, tak používá katon a svou fyzickou sílu. Je hodnocen na úrovni silnějšího chunnina. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno ses probudil stále schoulený a přitisknutý k Saye, která tě jemně hladí po těle. "Dobré ráno Yaso-kun," řekla tiše a zlehka tě políbila. "Vyspal ses dobře?" Ale jo, vyspal... akorát to nic nemění na tom, že i ráno si připadáš, že po tobě přejel buldozer. Saya vás víc zachumlala pod peřinu a začala tě pod peřinou šimrat rukama na břiše. "Hehehe... vstávej, už je ráno...," zachechtla se a za chvíli jsi měl co dělat aby ses jí pod peřinou ubránil, protože svými prsty neustále útočila na tvé nahé a zesláblé tělo. Jak dlouho jste se takto "kočkovali"? Možná půl hodiny, každopádně když náhle do kajuty vstoupila Suzuka (v ten moment tě zrovna Saya drbala na hlavě), tak vás načapala "in-flagranti". Saya jí věnovala pobavený pohled zatímco tobě jen koukala rozpačitě se tvářící rozcuchaná hlava z pod peřiny. Suzuka se na vás chvíli poněkud šokovaně dívala a nakonec prohlásila: "No vidím, že jste se tu nenudili... Sayo... běž za Iyasem a vystřídej ho při službě a ty... umyj se, obleč se a hlas se u mě na ošetřovně, protože...," ráznými kroky přistoupila k posteli a strhla z tebe peřinu, aby zkušeným okem prohlédla tvé dokousané tělo. "Proboha Sayo...," ta se jen zachichotala a přitáhla si tě jen blíž k sobě. "Chtěl vidět svět mýma očima," pronesla poťouchle, zatímco si tě k sobě tiskne jako plyšového medvídka. "No tak to je náramně výborné," opáčila Suzuka sarkasticky a k tobě řekla: "Pohni si, jestli nechceš skončit s hnisavou horečkou, tak ať jsi do dvaceti minut na ošetřovně a modli se ke všem bohům, že si tvé tělo nevytvoří protilátky, proti toxinům, které máš teď v těle." S tím odkráčela a Saya tě zatím políbila za krkem a zašeptala: "Neboj se, určitě se tvé tělo adaptuje... zpočátku budeš možná trochu zmatený, ale už brzy uvidíš svět mýma očima." S tím tě ještě jednou políbila zatímco dlaněmi přejela po tvé hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Návrat do reality Ráno, kedy som sa takto bezstarostne prebudil som nezažil už dlho. Akoby som aj zabudol na všetko čo sa udialo za posledné dni. "Dobré ráno Saya-kun," odpoviem jej na pozdrav a prihlúplo sa na ňu usmejem. Oddýchnutý a už konečne sa môžem hýbať, no napriek tomu pociťujem, že z toho sa ešte istú chvíľu budem spamätávať. Každopádne sa ešte celkom naťahujeme až do okamihu kedy do kajuty vojde Suzuka. Keď zo mňa Suzuka strhla perinu a pozrela sa na moje telo, v tom okamihu som si uvedomil, že som naozaj riadne dokusaný. Saya sa na tomto iba smeje a Suzuka, ktorá je zvyčajne tá psychomaniačka má obavy. To mi nahnalo okamžite strach. Rovnako keď som tam ležal len takto nahý a Suzuka ma súdila, cítil som sa o to viac nesvoj. Keď hovorila o protilátkach a toxínoch, vtedy som spozornel. Takže tie kusance nebudú iba také obyčajné. Och čo som to urobil. "Rozumiem, prídem..." Saya však vyzerá celkom spokojne a sebavedomo. Keď Suzuka odišla, pochopil som, že to nie je hra a neoplatí sa mi strácať čas. Aj keď bola Saya naďalej prítulná a vôbec to tak dramaticky neprežívala rovnako ani to, že má ísť prestriedať Iyasa, ja som sa rozhodol hneď. Aj keď ležať v posteli so Sayou je určite príjemnejšie ako ísť na vyšetrenie k Suzuke, postavil som sa a odišiel som do kúpelne. Horúca sprcha a samotný akt umývania mi odhalilo kusance, ktoré som doteraz nevidel. Nečudujem sa, že sa cítim takto dolámaný. Rozhodne som v kúpelní nezaháľal a hneď ako som sa obliekol, vydal som sa do ošetrovne. Mám v sebe akýsi pocit hanby a viny. Rozhodne idem potichu a nenápadne, aby som nestretol nikoho iného z posádky. Nemám chuť sa teraz nikým rozprávať. "Suzuka-sama?" ohlásil sa, keď vojdem do ošetrovne. "O akých toxínoch je reč?" povedal som s tým, že som začínal chápať, prečo sa o mužoch hovorí, že im môže fungovať v jednom okamihu maximálne jeden mozog. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Přípravy na popravu Je teda domluveno a tak nechávám klauna a Inako odejít. Doufal sem že to bude co nejdříve, ale bohužel sem musel čekat. Aspoň sem tak měl teda dost času na trénink a na pohřeb Ikary. Při tom pohřbu mi dokonce znovu ukápla slzička. Bylo mi jí moc líto a byl sem rozhodnutý jí jednou pomstít. Teď sem se však musel soustředit hlavně na trénink, protože i když je klaun tak odporný, bude proti mně mít minimálně výhodu svého katonu. Tedy kromě chvilek když trénuji s Inako sám zkouším i své techniky, abych je trochu "oprášil". I bez těch zvěstí sem o klaunovi už něco málo věděl. Když se pak dozvídám víc, sem rozhodnutý že tohodle člověka musím zabít. Je mi úplně jedno zda na něj Korálové Království pohlíží jako na svého občana, nebo tak něco, ale já na něj pohlížím jako na zrádce, který zběhl z mé vesnice a zahanbil ji. A za své jednání si zaslouží jediné. Být rozpárán na kusy. A tak tedy trénuji dál, jak to jen jde. Někdy s Inako, někdy sám, využívaje své klony jako protivníky. Napadlo mně také poprosit o pomoc s přípravami někoho jiného, ale nikoho kdo ovládá fuuton zde neznám. Na šerm bych si taky mohl najít někoho jiného než Inako, třeba taková Korishi by mohla být velmi dobrá. Jenže zbývá už jen pár dní a tak ji raději nebudu zbytečně obtěžovat. Dnes sem vstal kolem desáté hodiny. Hned co sem provedl hygienu, převlékl se a dal si čaj sem zamířil na cvičiště. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Inako ti pomáhala s tréninkem, o tom, že půjdeš na Klauna se dozvěděla od Akiry, který tě představil jako zvláštního hosta na této popravě. Neví, že máš být oficiální popravčí, má za to, že jsi dostal možnost jako člověk z Amegakure pomstít Ajisai, kterou klaun zavraždil stejně jako další jeho oběti z Amegakure. Trénink s Inako ti dává hodně, naučil ses dokonce i techniku bleskového tasenií (Iaido), která se dá považovat za úroveň B. //zapiš si do životopisu// Intenzivní trénink s Inako ti navíc hodně pomohl v otázce fyzičky, takže do Amfiteátru, kde se Klaunova poprava odehraje jsi nakráčel plný energie. A mohl ses rychle přesvědčit o tom, jak se to má v této zemi se spravedlností... ...Amfiteátr je soukromá Aréna kam se chodí na "speciální události", sem se nedostane každý, ale jen vybraná smetánka. Že zrovna poprava Klauna je takovou událostí "speciálního význavu" ti došlo ihned, když jsi uviděl jak je v Amfiteátru plno. Mezi jevištěm a hledištěm stojí vojáci z královské gardy, kteří zodpovídají za to, že žádná z technik, kterou ty a Klaun použijete neohrozí diváky. Uprostřed první řady na vyvýšené dřevěné tribuně sedí pak "nejvyšší z nejvyšších", král a jeho poradci.  (Jeho královská milost Makoto.)  (První ministr a Velkogenerál Budou.) Když jsi vstoupil do jeviště ty byl jsi představen generálem Korishi, která tě uvedla následujícími slovy: "Přichází vzácný host z Amegakure no sato, mstitel a náš nový spojenec, potulný samuraj a lovec všeho zla Takezo Kenseiiii!" Král se nadšeně otočil ke svému poradci a něco mu nadšeně říkal zatímco ti (stejně jako zbytek Amfiteátru) tleskal. Zahlédl jsi i Inako, která je zde s Akirou. Pak přišla Yamata a v řetězech přivedla Klauna, kterého uvedla slovy: "Hle - odporný zločinec, lidská kreatura, odporné zvíře... Klaun!" Srazila Klauna k zemi do pozice klečmo a sundala mu pouta a rozpečetila jeho chakru. Klaun vypadá, že dostávala pravidelně naložíno (ručně stručně) ve vězení, ale pokud by sis myslel, že bude výrazně oslabený, tak tě jeho další chování vyvedlo z omylu. Rychle se postavil a jako zápasník či herec přešel po jevišti a teatrálně prohlásil: "Ahahahaha... ano to jsem já! Veselý klaun a taškář, strážce andílků a nekonečně zábavný Piero!" Teprve pak věnoval pohled tobě a pobaveně se sebevědomě usmál. Neušlo (a nebudeš sám) jak odporný pohled vrhl po králi Makotovi (že zemi formálně vládne chlapec, kterému je možná 10 let) by tě nenapadlo) a pobaveně prohlásil: "Má tak rozkošné nožičky, hotový andílek." Učinil ještě jednu oplzlou poznámku, ale to už Yamata a Korishi opustily jeviště před které předstoupil králův poradce (vyslanec), který ti původně nabídl účastnit se této popravy a sdělil Klaunovi jeho obvinění: "Klaune, tak řečený Pierote, byl jste vyzván na souboj na život a na smrt samurajem Takezo Kenseiem pro vraždu Ajisai a pro další nesčetné vraždy spáchané v Amegakure no sato. Chceš k tomu něco říct?" Klaun se na tebe podíval a pak se rozchechtal: "Jo jasně, že k tomu něco řeknu... Ajisai byla rozkošná a do poslední chvíle věřila, že jí její přátelé zachrání včas. Nikdo předtím ani potom nevydržel tak dlouho. Byla úžasným andílkem hehehehe... byla tak sladká, její mindička chutnala skvěle a doufám, že její dušičku v mezisvětě, kam jsem jí poslal jednou ještě potkám, abychom mohli dokončit naše poslední číslo hahaha." Vážně řekl, že jí poslal do mezisvěta? Do světa věčné samoty, kde nesmířené duše násilně zavražděných žijí samy mimo peklo, mimo nebe a trpí samotou až do konce věků? Znamená to, že svět je nespravedlivý i v tom, že Ajisai, která trpěla na světě tomto, trpí a je odsouzena trpět na světě onom až do konce věčnosti. Klaun se ještě hurónsky zachechtal, ale to už došel ke stojanu se zbraněmi a vzal do rukou okovanou pálku s hřeby se slovy: "Kensei jo? No nejsi už nejmladší andílek, ale možná s tebou ještě něco bude. To víš jeden musí slevit ze svých nároků, když je tak dlouho zavřenej bez svých andílků v kriminálu, tak pojď ty andílku, trošku si zašpásujem." Ten jeho pohled je fakt nechutný, nepochybuješ, že Klaun je tě schopný tady umlátit do bezvědomí, aby si pak mohl s tvým tělem ještě užít. Uvaděč se podíval na tebe a řekl klidně: "Je to na vás. Zabte toho zmetka jménem Krále Makota!" Makoto ti jen zamával (je to dítě, pro něj je tohle velká show, při které se prostě jen ukáže mezi významnými lidmi při výkonu "spravedlnosti"). Ještě než jste začli Yamata a Korishi zaujali postavení na okrajích (v protilehlých) hlediště, Korishi stojí za tebou, Yamata z klaunem. Yamata ti věnovala dokonce pohled a řekla ti telepaticky: "Klaun se klaní božstvu jménem Yomi, jestli je Yashin bohem krve a zkázy, pak Yomi je temnota. Své oběti nemučil jen na světě tomto, ale mnoho z nich obětoval Yomimu a odeslal je tak do mezisvěta, kde temné síly parazitují na jejich neštěstí. Dej si pozor na jeho koule..." Těmi koulemi myslí čtveřici orbů, které se houpou Klaunovi za pasem. Yamata má zdá se zájem, abys klauna zabil, proč? To ví jen Yamata. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Odešel jsi k Suzuce do podpalubí na tamní ošetřovnu. Suzuka ti přikázala ať se svlékneš do půl těla a lehneš si na lůžko. Poté odebrala vzorek tvé krve a všechny kousance na tvé hrudi a břiše překryla lékařskými lístky. "Jsi idiot...," konstatovala, když se dívala do mikroskopu na vzorek tvé krve. "Saya tě nakazila toxiny, které obsahuje její krev. Toxiny způsobí mutaci tvé chakry... funguje to podobně jako prokleté pečetě, tvá chakra se stane náchylnější na absorpci senjutsu. Nicméně...," chvíli ještě sledovala krevní vzorek v mikroskopu a pak dodala: "Zdá se, že chápu, proč má o tebe Yamata-sama takový zájem, tvé tělo se s tím pozoruhodně vyrovnává. V zásadě totiž existují jen tři možnosti co tvé tělo může udělat... buď toxiny odmítne a ty onemocníš těžkou horečkou, kterou buď přežiješ a staneš se vůči toxinům zcela imunní, nebo zemřeš. Druhá varianta je, že tělo sice toxiny přijme, ale nedokáže se na ně plně adaptovat, pak se staneš zrůdou, která trpí šílenstvím způsobeným vlivem senjutsu... a nebo zatřetí a to se zdá být tvůj případ, tělo se adaptuje, toxiny přijme a ty budeš moci časem rozvinout zcela nové schopnosti." Ještě se k tobě vrátila a prosvítila ti baterkou oči, trochu se přitom ušklíbla a poté ti nastavila zrcadlo. "Mutace již začala...," pronesla a ty ses mohl podívat na své oči v zrcátku, které ti nastavila před obličej.  Zčernalé bělmo, žluté rohovky... a od očí dolů jsoucí černé značky (jako u Tayuyi). "Časem se to naučíš ovládat... možná..., budeš mít teď ostřejší smysly. Je to přírodní chakra - senjutsu - co teď tvé tělo je schopné v určité dávce vstřebávat. Mělo by ti to zlepšit tvé senzorické schopnosti, ale současně tě to učiní náchylnější na podléhání emocím. V boji snadno ztratíš svůj klid a snáze se dokážeš rozzuřit. Změny nálad, ale můžou přicházet i mimo boj. Co vím, ze zkušenosti, tak srovnávat se s tím budeš zbytek života." Trochu se ušklíbla a dodala: "Doufám, že ti ten sex za to stál, protože následky budou doživotní." Poté ti vysvětlila, že mezi nové schopnosti může přibýt časem "takřka cokoliv" co souvisí se senjutsu, schopnost měnit zčásti své tělesné proporce, manipovat s vlastním tělem a vůbec. Každopádně potrvá týdny, ne-li měsíce než si tělo na senjutsu v něm obsažené zvykne natolik, abys to to mohl plně ovládnout, nakonec dodala cosi co ti na klidu asi moc nepřidá: "Řada Orochimarovým, ale i Yamatiných "příšerek" dokáže díky senjutsu propojit svou tělesnou anatomii s různými zvířecími druhy. Vím minimálně o jedné kunoichi, která převzala schopnosti hadů a o další, která vypadá jako napůl člověk, napůl pavouk. Mutace mohou být různé a různě rozsáhlé, záleží hodně na tvé vůli, každopádně počítej, že tě čekají hodně zajímavé časy." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Den D - Souboj s klaunem Další dva dny sem trénoval takřka od rána do večera. Ano, sice sem byl i trochu unavený, ale potřeboval sem se dostat do formy. Trvalo to dlouho, ale nakonec sem tak připravený jak jen můžu být. Co se fyzické stránky týče, tak se cítím skvěle. Konečně to přišlo. Pomalu sem začínal být už docela nervózní, ale konečně je to tady. Klaun sice nemá nic společného s událostmi poslední doby, ale i tak toho podělal více než dost, takže mu hodlám dát sežrat všechno najednou. V Amfiteátru je docela plno. Nepochybuji že většina z těch co tu jsou sou všelijací potentáti na vysokých postech. Vidím Akiru i s Inako, což mně docela překvapuje. Říkal sem že nechci aby tady byla. Prozatím to tedy nějak skousnu, ale vážně se mi to nelíbí. Bude tak mít výhodu když uvidí co čekat... Co, nebo spíše kdo mně překvapil byl král. Dlouho sem přemýšlel nad tím kdo by to mohl být a když sem uviděl to malé děcko tak mi to začalo pomalu docházet. Nejspíše ani pořádně netuší co se ve světě děje. Krmí ho falešnými informacemi a on se tomu jen směje jako nějaké skvělé show. Tiše si povzdychnu a vstoupím na jeviště, kde mně představí Korishi. Až na tu část o novém spojenci se mi to docela líbilo. Po mně je na řadě Klaun, kterého představuje zase Yamata. Snažím se vypadat naprosto klidně, ale pozornější člověk by mohl vidět že mám ruce sevřené v pěst. Vážně už se nemůžu dočkat až z něj vymlátím duši, nebo až se o to aspoň pokusím. S ledovým výrazem ve tváři stojím na místě a ani se nehnu. Až když Pierot promluví o Ajisai a následně o mně, tak mírně nakloním hlavu a změřím si ho pohledem. Těžko si představit že tenhle špekoun toho mohl tolik posrat. Ale dle toho co sem o něm četl a slyšel bych ho asi neměl podceňovat. Poslední část Klaunova proslovu už nevnímám, stejně jako to když na mně mluví kdokoliv jiný. Trochu mou pozornost upoutá až když na mně promluví Yamata. Vážně by mně docela zajímalo jak tohle dělá... Kouknu na Yamatu a pak na Klauna. Na ty jeho koule si budu muset dávat pozor, nepochybuji že jsou naplněny nějakým jedovatým plynem, nebo tak něco. Není nač čekat a tak začínáme. Já začínám. Kleknu si a zadívám se na klauna. Nespouštím jej z očí, ani se nijak nehýbu. Až kdyby třeba přišel blíže, tak bych se pokusil použít svou novou techniku Iaido. Nejde o to ho zabít, nepředpokládám že by se mi to podařilo, ale rád bych mu rozsekal ty koule, aby je na mně třeba později nemohl použít. Takže po použití Iaido se na něj vrhnu se svojí katanou, ve snaze ho aspoň trošku oslabit abych se do něj později mohl pustit bez nějakého většího rizika |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Telo ideálne na mutácie No to očividne som. Keď si však uvedomím bola to práve Suzuka, ktorá mi vravela, že pri Sayi sa nemám čoho báť. Ak by však nechcela, aby to tak dopadlo, očividne by ma varovala. Preto celej tejto situácií až tak neverím a myslím si, že je to jeden z pokusov a rizík, ktoré bola Suzuka ochotná podstúpiť aj napriek tomu, že by sa mi naozaj niečo stalo. Výsledky tohto pokusu ju však poriadne prekvapili. Keď o nich začala rozprávať, ostal som prekvapený aj ja. Nič z toho čo však hovorila sa nevyrovnalo tomu, keď dala predo mňa zrkadlo a uvidel som si svoje oči. "Čo to do pekla je.." zľakol som sa sám seba. Trvalo ešte nemalú chvíľu ako som sa na seba pozeral a uvedomoval som si, čo so mnou Saya urobila. Vážne, mohol som tušiť, že robím poriadnu blbosť. Suzuka mi však medzitým začne rozprávať o prírodnej chakre a o senjutsu. Nakoniec ako tak počúvam dopadol som pri tejto situácií oveľa lepšie ako ktokoľvek čakal. Ak to posilní moje schopnosti, nakoniec to bude ešte celkom dobré rozhodnutie. Čo sa týka zmien nálad a emócií, to bude ešte zaujímavé. Doteraz som taký nikdy nebol a vždy som všetko riešil chladnou hlavou. Ak to tak príde som si istý, že sa budem viac strmhlavo hádzať do nebezpečných situácií. To by som očividne mal zmeniť aj svoj prístup k boju. Keď uvidím úškrn a úsmev na Suzukinej tvári, viem s určitosťou vycítiť, že je nakoniec aj ona s týmto výsledkom spokojná. Ak by som mal mať schopnosť premeniť sa na nejaké zviera, sám som zvedavý, aké by to bolo. "Ak to záleží na mojej vôli, ako to viem ovplyvniť? Dá sa to nejako trénovať a usmerniť tým správnym smerom?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Suzuka ti řekla, že sama by nikdy neriskovala aplikovat senjutsu na své tělo, takže ti nedokáže dát odpověď, ale prý "čarodějnice Baba Yaga" to dokáže (tedy aspoň jak řekl pobaveně "D" když uviděl tvou novou vizáž). Baba Yaga je "Deeho" označení pro "čarodějnici" jménem Yorogumo, sestru Yamaty, ke které jak ti sdělila Suzuka ve skutečnosti míříte. Yamata se totiž po informaci od Suzuky (loď má radiostanici), že se ti stala "tato věc" přesměrovala tvou cestu ke své sestře. Zbytek plavby proběhl dobře, sice se už na Sayu nemůžeš podívat aniž bys necítil jisté tužby, ale nějak jsi to zvládl. Dorazili jste do zátoky jednoho ostrovů Korálového králoství, kde vás "Dee" vysadil a rozloučil se s vámi. Pouze ty, Suzuka a Saya jste pokračovali na pevninu, zbytek kanibalů i s "Deem" míří do "Port Royale" (královského přístavu na severněji umístěném ostrově). Ostrov je docela děsivý a plný skalisek, rozhodně vznikl vulkanickou činností. Porostlý je hustou vegetací a zjevně tu nikdo nebydlí (krom "Baby Yagy"). Suzuka nebyla příliš nadšená z toho, že tě má vést k ní a Saya ti i pobaveně řekla proč: "Mladší sestra Yamaty, Yorogumo je ještě víc crazy než Yamata... horší už je jen jejich nejmladší sestřička Sasoriza hehehe..." Suzuka si jen odfrkla a dodala: "Yamata-sama je génius, Yorogumo je šílenec a Sasoriza je svině, had, pavouk a škorpion, pěkná rodinka...," neodpustila si narážku na summony Yamaty, Yorogumo a Sasorizi.  (Castle of Baba Yaga) Zámek Yorogumo jste našli vklíněný v propasti mezi vysokými skalisky a Yorogumo na vás již čekala venku, zjevně o vaší přítomnosti a vašem pohybu věděla od počátku. (Ne, že by to bylo až tak překvapivé, když jí "D" váš příjezd ohlásil lodní vysílačkou.)  (Yorogumo) Yorogumo jako by své sestře z oka vypadla. Černé vlasy a normální (ne hadí) oči je jediná větší odlišnost. Mladší ségra Yamaty si to k vám hned zamířila a na tváři měla pobavený úsměv zatímco si tě prohlížela od hlavy k patě. "Oh my, my... ty teda vypadáš... Yaso že? Hahaha... moc pěkná zrůdička se z tebe stala, sestřička už mi říkala, že jsi to pěkně posral... nic ve zlém Sayo, z tebou bych si možná nechala říct i já...," načež se královsky pobaveně zašklebila na Sayu, která vypadala, že by se v ní ten moment krve nedořezal. Přišla až k tobě a chytila tě za bradu: "No ty vypadáš...," zopakovala a rozevřela ti pohybem své ruky čelist a uznale si prohlédla tvůj chrup. "Koukám někomu rostou zoubky co? Oh my, my..." Nahmatal jsi dva špičáky, kterých jsi si doposud nevšiml. Yorogumo kývla na Sayu a Suzuku a řekla: "Fajn holky, běžte se ubytovat, Nyamu se o vás postará," ukázala na týpka, který právě vyšel z vrat zámku.  (Nyau) Okamžitě bylo jasné - i přes jeho holčičí a takřka dětský vzhled - že jde o muže. Prostě jsi to okamžitě věděl. Yorogumo nechala Suzuku a Sayu odejít a vedla tě vedlejším vchodem do svého zámku. "My, my... dna uchihů, vychován yamanaky a teď ještě prokletá pečeť... ty to teda vedeš, doufám, že ti je jasné drahoušku, že už brzo tvá proměna postihne i tvou mysl...," zahlaholila Yorogumo. Jasné? No... cítíš ostřeji, jasně, že se něco děje a možná se cítíš silnější, ale občas máš tendenci propadat nervozitě. Yorogumo otevřela dveře a vedla tě chodbou k výtahu, kterým jste sjeli do nejspodnějšího patra. "Budeme muset nejdřív zjistit co ta pečeť s tebou udělá... máš nějaké kuchiyose? Nemáš viď? No tak to budeme muset zjistit jinak. Kdybys měl kuchiyose inklinace k zvířeti by byla jasná. Ale protože ho nemáš, tak budeme muset zjistit jaképak zvířátko ti bude nejbližší... a ne... vybrat si fakt nemůžeš. Saya má blízko ke krvesajům, netopýrům sajícím krev. Můžeš to zdědit po ní, ale stejně tak můžeš zdědit cokoliv jiného. Tvůj "otec" byl Danzo že? Nebyl to sice biologický rodič ale nepochybně s tebou experimentoval, jeho kuchiyose bylo Baku, tvůj pravý otec byl poloviční Uchiha že? To by zase ukazovalo směrem k jestřábovi a tvá matka Yamanaka... ti kuchiyose nemají - obvykle tedy, ale kdo ví jestli nějaký její předek neměl. My, my... přemýšlím jak to uděláme..." Na chvíli se zamyslela a pak se k tobě rychle otočila a olízla ti tvář. "My, my... nebuď tak nesvůj... když jsi se nechal pokousat Sayou tak jedno mé olíznutí tě nezabije, obzvláště když...," přejela si ukazováčkem po jazyku a nahlas zamlaskala. "Větrná podstata je tak že? Tak přeci s tebou Danzo experimentoval, my my... tys to vážně neměl v životě jednoduchý." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Piero se nerozpakoval a zaútočil na tebe. Na to, že je poměrně vyžraný tak se pohybuje docela rychle. Jeho koule jsou železné a rozseknout asi jen tak nepůjdou, nejspíš půjde o nějaké výbušné orby, nebo... ano může být v nich i jed. Pokusil se tě napadnout kovanou pálkou, takže jsi brzy musel tasit zbraň a Piero tě začal rychle dostávat do defenzívy. Musíš sázet na svou o něco lepší obratnost, protože tou okovanou pálkou, ze které trčí hřeby fakt dostat nechceš. Kor, když náhle vzplála a Piero zaútočil: Katon: Hibashiri (Element ohně: Rychlý oheň) Musel jsi uskočít a za chvíli jsi byl už obklopen plameny ze všech stran. Za plameny jsi viděl pobavený Pierotův oblíčej. Piero se olízl a prohlásil: "Vážně jsem z tebe naměkko, taková hezká tvářička, nejdřív ti pomůžu od šatů...," a znovu máchl tou palicí a plameny obklopující tě zesílily a brzy jsi byl v podstatě uprostřed ohně. Rychlý výskok tě uchránil od větších popálenin, ale přišel jsi o kus rukávu a nohavice. Neušlo ti, jak se Piero labužnicky usmál při pohledu na tvé lýtko. Tohle je totální magor, zvrácenec a šílenec... |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozloučili jste se s Yajirobeem, který vám řekl kde bydlí a ještě dodal, že se sám pak spojí se Shizune, aby vám kdyžtak mohl pomoci s puškou, kdyby něco. Amagi pokrčila rameny, pokud šlo o tvůj dotaz, zda by nebylo lepší zbraň schovat a opáčila: "Žádný zákaz zbraní neexistuje," tak to uzavřela a ty si můžeš být jista, že jestli s tou puškou zabodujete, tak nějaký zákaz časem přijde (ale vás se týkat nebude). Shizune jste potkali u ní doma. Zvonili jste a nic, bouchali jste na dveře a nic. Jediný letící kámen na okno a PRÁSK... je vyskleno. (Dobrá práce Yuko, vážně super...) Shizune vykoukla z okna - očividně spala - "Si děláte prdel?" rozkřikla se nejprve a po peprné výměně názorů (kdy se celý tým krom tebe shodnul na tom, že ten šutrák jsi hodila ty... fakt díky kámošky) sešla Shizune dolů a vyslechla si, že hodláte jít na chunninskou zkoušku. "Ah...ha...," pravila rozespale a prohlédla si vás i tu novou pušku co je na zádech Amagi. "Tak dobře... beru na vědomí, ale na zkoušku vás pustím jen pod jednou podmínkou, že splníte tuhle misi." Vrazila ti do ruky fotku nějaké kočky a tys začínala tušit co za idiotskou misi zase máte. Aneb "D-rank" chyť kočku. (Lepší už je jen "D rank" vyčisti kanál.) Na fotce je napsáno, že se jedná černou kočku... (ona je tam vyfocená, ale zjevně to tam nějaký idiot ještě měl potřebu napsat) ... že slyší na jméno Nyamu, a že je to toulavý kocour co je poněkud... no... řekněme, že ho chtějí chytit, protože si dost místních paniček stěžuje že kocour jim vobtáhl jejich kočky a ony teď mají moc koťat...  Amagi se chvíli dívala na fotku načež Yuki celou náladu v týmu 22 vyjádřila slovy: "Tak to je mise jak zprdele..." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Souboj Brzy mi došlo že ty koule jen tak rozsekat nepůjdou. I tak bych je mohl teoreticky aspoň odseknout, aby je neměl po ruce. Ale nevadí, k tomu se snad dostanu později. Na to že je Piero takový tlusťoch, tak útočí až znepokojivě dobře. Nezbývá mi nic jiného než vytáhnout katanu a bránit se. Najednou přichází to čeho jsem se obával. Klaun začíná používat oheň. Na to sem bohužel krátký a tak mi nezbývá než se držet co nejdál. I když se snažím uhýbat, tak mám brzy poničené oblečení, což dělá evidentně tomu tlustoprdovy radost. Sakra, co dál? Přemýšlím jak na to a nic moc mně nenapadá. A´t bych zkusil cokoliv, tak Pierot má stále výhodu ohně. Vytáhnu tedy kouřovou bombu a mrsknu s ní kousek před sebe. Sám se stáhnu co nejvíce dozadu, abych byl z dosahu ohně. Rychle vytáhnu shuriken a fouknu na něj svou větrnou chakru. odkaz Točící se shuriken pak vrhnu přímo do kouře z bomby, na místo kde sem naposledy viděl Klauna stát. Vytvořím jednoho klona a oba dva čekáme s tasenými katanami zda se vyřítí z kouře nebo ne. Pokud bych třeba v kouři viděl už jen obrys, tak na to místo vrhnu kunai s výbušným lístkem. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
|
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "My, my...," pobaveně vzdechla Yorogumo a došla v laborce do skříně odkud vytáhla dózu z černými pilulemi. "Je to sice staromódní, ale bude to účinné. Jedli to všichni co přišli do styku s prokletou pečetí, dokonce i Sasuke Uchiha my, my...," vysypala ti jich hrst do dlaně a poté pokračovala: "Nicméně za ty roky jsem je dost upravila. Měly by ti pomoci zvládnout mutaci a přitom probudit tvé nové síly. Je to sice poněkud drastický postup, ale... jestliže tvé tělo přežilo fázi jedna, přežije i fázi dvě. Výzkum za ta léta dost pokročil, Fázi jedna prokleté pečetě nepřežilo za dob Orochimara 99 lidí ze sta, později dokázal snížit tento nepoměr na 9:1 a my jsme dnes techniku zdokonalili do stavu, kdy se bavíme o poměru 1:1. Fáze dva již není smrtelná... ale je tu pořád riziko, že se z toho pomátneš. Tyhle pilule uvolní silné látky do tvé chakry a probudí to čemu se někdy nesprávně říká temná chakra...," Yorogumo ti ukázala obrázky temné chakry sálající z různých shinobi... Orochimaru, Zvučná čtyřka, Uchiha Sasuke, Kimimaro... pokaždé je to takový temně fialový odstín. "Není to žádná temná chakra, je to zkrátka senjutsu... jsou z toho složeni démoni, ovládají to seninové a vůbec... je to zkrátka přírodní chakra, která může silně posílit tvé techniky." Pak ti podala sklenici vody a dodala: "Po vypití na tebe možná půjdou mdloby a bude se ti chtít zvracet, toho si nevšímej. Pro tělo je celkem náročné popasovat se s tím návalem chakry. Ucítíš obrovskou sílu... budeš si připadat nadlidsky silný, snaž se aby ti to nevlezlo na mozek. A připrav se na to, že všechny tvé emoce budou výraznější, hlavně ty negativní. Pokud bys dodnes chtěl někoho jen praštit, teď ho budeš chtít zabít, proto se to musíš naučit od počátku důsledně snažit kontrolovat." Koukáš na tu hrst pilulí a sklenici vody. Yorogumo čeká, že to všechno spolykáš. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj útok větrným shurikenem Klauna zjevně zaskočil, protože jsi zaslechl výkřik a pak několik sprostých nadávek. Klona jsi vytvořit stihl taktak. To už Klaun prosvištěl mezi ohněm, aby na tebe zaútočil pomocí pálky. Na jeho pravém rameni vidíš krvavý "šlinc", stopa po tvém úspěšném útoku. V levé ruce drží jeden z těch železných orbů. Fyzicky pálkou útočí na tvého klona, zatímco tvým směrem odhazuje onen orb. "Však počkej andílku, tvá prdel ještě dnes bude hořce litovat!" Zařval nepříčetně (napůl vztekle, napůl... vzrušeně...). A zaútočil. Klon se katanou může bránit, nicméně ty máš problém s tím orbem, protože podle očekávání z něj nevyšel plyn, ale došlo k výbuchu. Je to jak několik výbušných lístků dohromady, ale ještě se střepinami, které se rozletěly z výbuchu. Většinu se ti podaří vykrýt, jedna tě každopádně zasáhne na tváři a zanechá ti tam krvavou ránu. Byla to navíc rána jak prase, takže div ti nepraskla čelist, minimálně jsi však ztratil dva horní zuby na pravé straně a šrapnel uvízl v čelisti. Je to bolest jak prase, protože se to zavrtalo až do kosti. Klaun si všimnul tvého zranění a došlo mu, že bojuje s klonem. Poznamenal: "Škoda té pěkné tvářičky, ale tak co... po dvou letech v kriminále si moc vybírat nemůžu hehehe." |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Souboj s Klaunem Zdá se že můj útok vyšel. Sice né tak dobře jak jsem doufal, ale i částečný úspěch se v tomto případě počítá. Jakmile se Klaun objeví, tak se vrhá na klona a ke mně háže ten orb. Připravuji se uskočit, ale bohužel se zcela nedaří. Čekal sem nějaký plyn, místo toho se ozval výbuch. Dost silný výbuch který má ještě jeden nepříjemný účinek. Aaach.. Do hajzlu.. Střepiny které se rozlétly na všechny strany se mi vykrýt nepodařilo, aspoň né všechny. Jednu cítím přímo na tváři. Volnou ruku svírám v pěst tak, div mi nepopraskají klouby. Určitě mi vypadl aspoň pár zubů. Nejraději bych ten šrapnel vytáhl, ale myslím že bych to podělal ještě více. Sakra práce.. Vyplivnu trochu krve a začnu soustředit svou větrnou chakru do katany. Když je technika připravena, tak přímo na klauna použiji Jūha Shō, jedno zda při tom zničím třeba i svého klona. Ať to vyjde a nebo ne, tak vytvořím pak dalšího a vrhneme se na klauna oba dva. Budem na něj dorážet katanami jak to jen půjde a kdyby se naskytla příležitost, tak použiji Taka no Ken. Vážně, vážně mně ten tlustoprd už štve, chci to ukončit. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jsi chtěl tak jsi zaútočil. Klona si vlastním útokem nezničil a klauna jsi zranil. Hodil po vás druhý orb, opět následoval výbuch, který jsi ustál jen díky tomu, že jsi vlastního klona použil jako štít. V podstatě to ani nijak nešlo. Vytvořil jsi tedy druhého klona a pokoušel jsi se dostat klaunovi na tělo. Konečně jsi byl v ofenzívě a zdá se, že ho předchozí zranění přeci jen oslabila dost na to, abys mohl věřit, že uspěješ. Při jednom z výpadů se ti podařilo provést techniku jestřábího zobáku a vést bodající úder přímo na jeho hlavu. Ostří tvého meče prošlo jeho pravým okem a vyšlo ven na druhé straně jeho lebky. Fatální zásah! O to větší překvapení bylo když klanu chytil pravou rukou bez ohledu na to, že měl být instantně mrtvý (vždyť jsi mu prohnal ostří mozkem) tvůj meč do holé ruky a chytil to ostří tak pevně, že si rozřízl ruku. Ohavně se ušklíbl a řekl: "Pošlu tě za Ajisai!" A odhodil třetí z orbů přímo pod tvé nohy. Pak už následovalo je oslepující světlo a ohlušující výbuch. Ještě jsi postřehl, že tvůj klon mu prohnal vlastní meč zezadu hrudníkem, ale pak už jsi se propadl do temnoty. Byla tam tma a zdálky slyšitelný klaůnův smích. "Pošlu tě za Ajisai hahahahaha!" A byla tam dívka, sama v temnotě v nějakém podzemí. Bylo tam chladno, cítil jsi její bolest... byla zraněná.  Nemohla se pohnout a měla strach. Cítil jsi jak se jí chceš zmocnit, jak jí chceš... ...vzal jsi jí, nemohla se bránit, střepina tvého orbu jí rozštípla páteř, tak byla ochrnutá. Vzal jsi si jí. Jednou, podruhé, potřetí. Byla vyděšená, bezmocná a to tě tak těšilo. Líbal jsi jí na prstech, na krku. Cítil jsi jak umírá a to tě ještě víc vzrušovalo. I to jak plakala, jak tě prosila, abys toho nechal. Když jsi s ní skončil ještě žila, mohl jsi jí zabít, ale přišlo ti zábavnější jí tady nechat. Myslel sis o sobě, jak jsi jí ochránil před zkažeností světa, nikdy nedospěje do světa, ve kterém se stane vrahem. Zabránil jsi jí v kariéře vraha (shinobiho), byl to tvůj andílek... jediné co tě mrzelo, že ty dvě ostatní holky z jejího týmu ti utekly, bránila je a zdržela tě, ale stálo to za to... ještě jsi slyšel jí šeptat, že má strach, že tu nechce zemřít, že jí určitě Pein-sama zachrání... musel ses tomu smát, moc dobře jsi věděl co jsi jí udělal, nikdo jí nezachrání..., že zůstane v temnotě nejen tady, ale i "tam" navěky a těšilo tě to... Probral ses a nad sebou vidíš Yamatu a slyšíš zvuk přístrojů.... ostré světlo zářivek tě nutí mhouřit oči... Yamata si všimla, že jsi se probral a řekla jen: "Vítej zpátky ve světě živých Kensei..., měl jsi z prdele kliku řekla bych, výbuch tě odhodil dobrý deset metrů. Kdo mohl tušit, že ten parchant nemá polovinu mozku." Yamata ti vytáhla z krku hadičku, abys mohl mluvit a zeptala se: "Můžeš dýchat?" Jo můžeš, ztěžka, ale jde to. Yamata pak pokračovala: "Vypadal jsi podstatně hůř, myslela jsem, že i já budu bezmocná - a to už je sakra co říct - naštěstí střepiny minuly aortu i srdce, sice jen o centimetr, ale i to stačilo. Máš proraženou levou plíci a pár hodin potrvá, než opravím tvé nohy natolik, abys mohl zase chodit. Ale budeš v pořádku a zcela zdráv a až bude vhodná chvíle, opravím ti i zuby." Bolest necítíš, Yamata ti musela dát silná sedativa... ale myslet přitom můžeš. "Klaun je mrtvý, tvůj klon ho zabil, nicméně... je tu něco na co se musím zeptat...," naklonila se k tobě a posvítila ti baterkou do očí. "Vím, že ses praštil do hlavy, nicméně mozek poškozený nemáš, takže to, že jsi z bezvědomí volal Ajisai... dívku kterou ta stvůra umučila k smrti... nebylo tím... ale v jednu chvíli jsi mi tady na stole málem umřel, byl jsi v hlubokém komatu, a přesto jsi drmolil...no poslechni si to od někomu, komu věřit můžeš..." Vytáhla magnetofon a přiložila ti ho k uchu: "Tohle jsi mi tu vykládal, když jsi byl v komatu," načež pustila záznam. "Ona tam je... pořád... sama... bojí se. Ajisai. Je to v podzemí, je tam tma a pláče. Je sama... zoufalá. Ajisai... neplač to bude dobré, Ajisai... já nemůžu jí pomoci. Je tam strašná zima!" Tohle a pár dalších minut podobných nesouvislých slov. "Tys tam byl viď? Viděl jsi svět za branami našeho světa že? A ta dívka... ta Ajisai. To byla jeho oběť že?" Odmlčela se a mírně se pousmála načež řekla: "Mám takovou teorii, myslím si, že tvá a klaunova mysl se ne pár okamžiků při tom výbuchu propojily. Tvé ostří je upravené tak, aby vodilo chakru, takže v extrémním případě se něco takového může stát. Co jsi přesně viděl a popiš mi to do posledního detailu. Protože jestli v tobě uvízl kousek jeho chakry a vzpomínek, tak tě mohou pronásledovat po zbytek života a přivést tě k šílenství." Yamata je očividně zaujatá říšemi mimo říši živých víc než kdokoliv předtím. Na druhou stranu... mít to monstrum v hlavě a žít s vědomím, že jedna z jeho obětí "je tam v tom světě" stále sama, zraněná a bezmocná... |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Spolkl jsi ty pilule, zapil je vodou a Yorogumo k tobě přiskočila dost rychle, aby ses při pádu na zem nepraštil o hranu stolu do hlavy. "My, my...," slyšel jsi ještě zatímco jsi se propadal do temnoty. Celé tělo tě pálilo, jako bys hořel, ale nemohl jsi se pohnout ani křičet z tmy se však vynořil obraz. Byl jsi v přístavu, z lodě zrovna vykládali nějaká těla. Loď připlula od někoho komu se říká Lord Orochimaru... říkali ti Sayo, říkali ti, abys pomáhal vykládat mrtvá těla. Byla zmražená, váš klan si je objednal u Orochimara, pro své obřady a svou krmi. Pak jsi viděl jak stařešinové rozdělují mrtvoly, ty a tvá rodina jste dostali tělo dívky. "Bude dobrá," pronesl znalecky tvůj otec a tys jí šel připravit, svlékl jsi jí, opláchl a zbavil všech chlupů na těle. Měl jsi potřebu jí přikrýt plachtou, aby tam neležela tak nahá, představa, že jí za chvíli budete jíst se ti úplně... ...zahlédl jsi svůj obraz v zrcadle, byl jsi Saya!  (ta dívka) Záhy přišel tvůj otec a začal jí porcovat, vyjmul jí z těla vnitřnosti, byl trochu zklamaný že orgány v břišní dutině jsou rozdrcené, obsah střev (která praskla) znehodnotil většinu vnitřností. Otcův soused tvrdil, že zemřela pod stromy, které jí zavalily, ale že za tu cenu je to dobrá večeře. Pak jste jí porcovali, dokud už to nebylo lidské tělo, ale jen kusy masa. Hlavu jste oddělili od těla a předali šamanovi do chrámu Yashina, dle tradice.... ...později jste jedli, matka jí důkladně uvařila, ale ty sis tajně nechala její srdce syrové. Vždycky ti víc chutnalo syrové maso... a nezklamalo ani teď chutnalo opravdu dobře... Probral ses v posteli. Nikde nikdo, je ti celkem dobře, ale trochu se ti třesou ruce. Nemusíš být úplný znalec dějin na to, aby ti došlo co se stalo. Tayuya... zemřela před circa 7mi lety, když se účastnila únosu Sasukeho Uchihy, její tělo prodal Orochimaru kanibalům a Saya snědla její syrové maso. Musela tak vstřebat do své krve i nějaké toxiny z Tayuyina těla a ty pak předala při hryznutí tobě. To by ale znamenalo, že tvůj summon by byl vázán na její techniky. Ještě z akademie víš, co byla Zvučná čtyřka zač a jaké měli techniky. Tayuya povolávala nějaké démony (Doki) a pomocí své flétny je ovládala. Možná jsi zdědil právě to. A pak se ti udělalo strašně a musel jsi se vyzvracet, tvůj mozek se prostě se vzpomínkami Sayi jen tak nevyrovná, to jak Tayuyu porcovala rodinka kanibalů... vybavíš si to všechno, i s těmi pachy, zvuky... se vším. Doblil ses jak šakal (naštěstí tam byl přistavený kýbl)... Yorogumo asi tušila, že to tak dopadne. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Toto mi neuveri nikto "My, my.." posledné slová ktoré počujem predtým ako som sa prepadol do temnoty. Cítim, že pilulky jednoznačne zabrali, pretože celé telo mi horí. Čo sa však stane potom mi vôbec nedáva zmysel. Objavil som sa v prístave a až po dobrej chvíli som si uvedomil, že prežívam Sayinu spomienku. Celá táto spomienka a sen alebo kde som to teraz je až priveľmi živá. Všímam si chute, vône, hlasy. Všetko to prežívam. Chuť ľudského srdca si zapamätám asi navždy. Keď sa konečne preberiem, uvedomím si to. Uvedomil som si odkiaľ ju poznám, uvedomil som si, pomocou čoho tých démonov ovládala. Rovnako som si však uvedomil, že okrem všetkých zmesí a teraz dokonca aj tejto, som stále Yamanaka. Ak by som mal týchto démonov ovládať, nebudem nato potrebovať fletnu ale bude mi pravdepodobne stačiť spojená myseľ. Ak zvíťazila táto kombinácia a tieto kuchiyose sú mi naozaj súdené, budem ich môcť využívať ešte efektívnejšie ako ona. Žalúdok si však hneď spomenie nato čo sa udialo a vedro ktoré bolo pri mne bolo zrazu naplnené zvratkami. "Doki," dostanem zo seba iba toto slovo a nasleduje ďalšia várka zvratkov. |
| |
 | soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Takže máme co dělat s uprchlými nukeniny, o kterých se toho ani mnoho neví. Kromě obecných faktů....když už konečně nastane trochu klid, musí se najít někdo komu to není po chuti. zatnu pěst, ale víc své rozhořčení najevo nedávám. A pokud si dokázali sami zvolit smrt a nenechat se zajmout, určitě máme co dělat s nebezpečnými lidmi, kteří jsou ochotni pro svoji věc zemřít. To je na tom to nejděsivější. Z rozhovoru se Saiem jsem trochu mimo. Jeho slova sice působí normálně, ale jeho výraz a prkenné držení těla mne vyvádí z rovnováhy. ,,...jedli. Je mi to jasné. Ve spoustě starých kultur je pozření protivníka bráno jako transfér jeho síly. Srdce, mozek, játra....ale jen málokdy se konzumují celí lidé." skočím na okamžik Saiovi do proslovu. Poté už bez přerušování si vyslechnu všechno co mi chce Sai sdělit. Chvíli si přebírám jeho slova v hlavě. ,,Uctívači Yashina....to bude zajímavé setkání. I když můj vlastní status kněze k ničemu přímo nebude. Yashinův kult netoleruje ostatní náboženství jako rovnocenné. Uvidím co půjde zjistit. Jak se mám na ten ostrov dostat? Je naplánovaná nějaká loď?" zeptám se ještě na způsob dopravy. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Hezky se ztrapnit hned jak to jde....Tak se mi hned povedlo spadnout do kategorie "bláznivě zamilovaná fanynka"....Přesně to jsem chtěla...fakt že jo... pomyslím si. Když jsem dorazila do Konohy, tak jsem byla chvíli trochu ztracená. Tak moc jsem se soustředila na to se sem dostanu, že mi nedošlo jak těžké může být najít tu Sasukeho. Normálně by nebyl problém ho vystopovat podle dost výrazné stopy chakry kterou za sebou nechává. Ale na tomto místě je mnohem větší koncentrace chakry než jsem si představovala. Už z dálky celá vesnice doslova zářila. Skutečně vhodné místo pro "Anděla". Nakonec jsem šla k největší budově kolem které byla největší koncentrace zbytkových stop chakry, od všech možných zdrojů. Odtušila jsem že to musí být nějaké velitelství nebo tak... A tak jsem narazila na onu slečnu "Neumím držet jazyk za zuby" Na druhou stranu mi sekretářka pomohla, i když zrovna za dobré zprávy to nepovažuji. Zase jsem ho minula. To se mi za posledních pár měsíců stalo už mnohokrát. Doufala jsem že alespoň tady, v jeho domovině, se zdrží trochu déle. V životě holt vše nejde podle plánu. Ze zamyšlení mě vytrhl hlas ženy která se představila jako Sakura. Yuki, 15, 136, B3! Řeknu rychle v pokloně. Po okamžiku mi dojde co jsem udělala a rychle se narovnám opravím se.. Aaa....Tedy...Já se jmenuju Yuki....Promiňte.. Překvapila mě natolik že mi zcela reflexivně utekl povinné představení z arény. Už dávno jsem se naučila že lidem mimo to připadá divné, a nedává jim to smysl. Ano, hledám Uchihu Sasukeho. Pozorně si jí prohlížím. Dětskou chakru už rozhodně nemá, ale zároveň její oběh působí čerstvě. Rozhodně nemá zabarvení které mají starší lidé. Musí být zhruba v mém věku. Její zásoba chakry není zrovna malá, ale nejvíc mě zaujala "hvězda" na jejím čele. Malý bod obrovského množství chakry. Netuším co zač, ale rozhodně bych jí nepodceňovala. Ale teď mě primárně zajímá spíš to co mi může říct o Sasukem..... |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Sakra, sakra, sakra, sakra.... Z úst jí vystříkla krev, výraz se změnil na překvapený, pohled ztratil hloubku. Po pár ztěžklých úderech srdce nastalo hrobové ticho. Sakra... Panikařím. Najednou mě představa, že jsem ji zabila, naplňuje hrůzou. Nechtěla jsem ji mrtvou... vždyť mi byla sympatická! Byla jako člověk, ze kterého jsem měla pocit, že bychom si mohli skvěle rozumět. Že bychom mohly být kamarádky. Smrt je tak definitivní... je to, jako by mě o tu možnost někdo navždycky připravil. Já. Ale kdybych... ještě není mrtvá dlouho. Kdybych se zbavila jedu, mohla bych ji zachránit. Jsem přece medik, to je to, co normálně dělám, ne? A tady mám všechny potřebné věci, takže... Jakkoliv se to zdá být dost náročný úkol pro někoho mých zkušeností, vlastně proč ne. Nejsem výjimečná jako Tsunade-sama nebo Sakura, ale pořád jsem dost dobrý medik... a nějaká šance je rozhodně lepší, než žádná. Musím udělat maximum. Chuuwa no Jutsu. Soustředím velké množství chakry do jater, abych regeneraci co nejvíc urychlila. Už po chvilce cítím, jak mi z toho úsilí vyrašil pot na čele, jak se zvýšenou činností jater stoupá teplota. A taky začinám v té oblasti cítit tupou bolest. Abych se přiznala, naštěstí tuhle techniku na sebe zrovna často nepoužívám... a jak je to efektivní, tak to není zrovna nejpříjemnější zážitek. Nebuď měkká. Jakmile začnu mít pocit, že mám dostatek sil, s heknutím ji ze sebe odvalím a škrábu se na nohy. Bylo by lepší ji mít na stole, ale trochu se mi z toho točí hlava a nemám pocit, že je to pro mě zrovna reálné... namísto toho se rychle potácím směrem k pojízdnému stolku s chirurgickými nástroji, abych ho přisunula k ní. Takže přervaná aorta, vena cava, cévy do plicních vaků... Hlavou mi probíhá, co je potřeba udělat, mezi tím, co zastavuju krvácení a soustředím se na propojení pouze těch konkrétních cév, které potřebuju k tomu, aby až ji nahodím, mohla fungovat. Zbytek prozatiím zasvorkovávám, to vyřeším později. Taky bude potřeba kyslík, který v pitevně zrovna nemám, ale chvíli by to mohla utáhnout na ten jeden plicní vak, co by měl být nezraněný... hotovo? Tak snad. Sainen no Jutsu. Vyšlu do jejího srdce elektrický výboj, který by ho snad měl nahodit. Pokud ne, zkusím to ještě několikrát. Mezi tím, co mé myšlenky začínají být trochu čistší od účinků jedu, najednou se na pozadí mé mysli objeví zvláštní otázka: Proč že já ji chci živou? Aby ji pak mohli vyslechnout? |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Sai ti popsal cestu, zamíříš do Vlnkové země na jihu a odtamtud popluješ smluvenou lodí. "Vše už je zařízeno, ve Vlnkové zemi teď máme dost našich lidí, takže nebyl problém všechno zajistit." Nemá jinak moc smyslu popisovat celou cestu. Ta proběhla v klidu a hlavně rychle o což nyní šlo. Ve Vlnkové zemi ses nalodil na menší loď, která tě měla dovést k ostrovu. Kapitán ti sdělil, že se nepřiblíží k ostrovu na víc než 30 kilometrů, aby zůstal i s lodí "pod horizontem" a neriskoval odhalení. Zjevně nemá zájem se přiblížit k ostrovu než je zbytně nutné. Běhat po vodě umíš, takže z jeho pohledu je to dostačující. Plavba probíhala taktéž klidně, námořníci pracují pro Alianci Shinobi a snaží se potírat pirátství, znají toho i dost ze světa. Od nich se dozvěděl o hrobkách na "Yashinově ostrově" jak mu říkají. Velké pyramidové stavby ukrývající chrám a rozlehlé katakomby. Kdysi dávno ostrov sloužil pro pohřbívání mocných vládců Mořské Říše (která už dávno neexistuje). Námořníci ti také vyprávěli legendy o pohádkovém bohatství, které se pod pyramidami má nacházet. O samotném klanu kanibalů víš z informací co ti poskytlo ANBU toto: Jde o klan, který si vyvinul velice unikátní jutsu založená na pojídání nepřátel. Jejich krev je plná toxinů schopných absorbovat chakru a to jak lidskou tak přírodní. Pojídání lidí (či pití jejich krve) nemá tak jen rituální ale velice praktické důvody, protože jim má reálně umožňovat převzít sílu objektu, který pozřou. Údajně i jeho sílu (živlovou podstatu chakry, techniky apod.). Jejich síla je nějak spjata se silou prokletých pečetí Orochimara (Juugo sice nepocházel z tohoto klanu, ale technika jeho absorpce senjutsu má být podobná). Můžeš se tak těšit ostrov plný pološílených monster. Kanibalové sice žijí převážně na severnějším ostrově, na kterém nejsou pyramidy, ale na druhou stranu na "Yashinově ostrově" (ten s pyramidami) mají své stráže a ty budou patřit k tomu lepšímu co klan po stránce síly umí nabídnout. Možná tam sídlí i vůdce klanu, každopádně je jen logické začít s vyšetřováním asi tam. Na druhou stranu, když začneš na jejich domácím ostrově, který má být obýván převážně slabšími členy klanu, ženami a dětmi, tak nenarazíš na tak silný odpor a možná i tam získáš nějaké informace. O klanu pochopitelně - jak už to tak chodí - kolují mezi námořníky děsivé historky. Nicméně i námořníci ti potvrdili, že za poslední dobu se toho v této oblasti na moři hodně změnilo. Už to není tak, že by námořnictva jednotlivých zemí honila piráty, ale začíná to být spíš naopak. Některé menší země v oblasti (zrovna ty byly jmenovány při brífinku) s piráty nyní kooperují a jsou docela i silné důkazy o tom, že námořnictvo Korálového království s piráty plně spolupracuje. Zdá se, že válka už vlastně začala. Každopádně teď se musíš rozhodnout... buď jít rovnou na ostrov Pyramid (Yashinův ostrov, jižní ostrov), nebo se vylodit na Shimoshijime (na ostrově kanibalů), obé má své plus a mínus, ale vybrat si budeš muset. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Postupovala jsi jak nejrychleji to šlo, opravila jsi (či aspoň zasvorkovala) velké cévy a momentálně se stejně soustředíš jen na "malý krevní okruh", potřebuješ nahodit srdce, plíce a udržet při životě mozek. Všechno ostatní může počkat... aspoň chvíli. Jak pracuješ hekticky a ve stresu, tak jsi z toho celá zpocená. A ne vše šlo tak jak by sis přála. Nahodit srdce ti trvalo mnohem déle než sis přála, můžeš jen spoléhat na zbytkový kyslík v její krvi a fakt, že kardiopulmonární přímá resuscitace aspoň nějaký kyslík do mozku dodá a prodlouží ono časové okno, které se jinak uzavírá s děsivou rychlostí. Srdce nakonec naskočilo - malý zázrak - ale tím tvá práce ani omylem nekončila (spíš vlastně začínala). Na jeden plicní vak sice dýchat může, ale to jí musíš nejdřív zavřít hrudník a ten nezavřeš, dokud neodstraníš, aspoň největší škody. Nakonec ti v rámci záchrany toho co se zachránit ještě dá nezbylo nic jiného, než prostě odstranit přední zničené plicní vaky, které po nahození srdce dost krvácely a spolehnout se na to, že odstraněním těchto dvou orgánů (ze čtyř) jí život zachráníš. Plíce jí tedy zůstávají pouze dvě z toho jedna okamžitě funkční, druhá zkolabovaná (ale pokud by dívce mohla zafungovat regenerace, tak by se mohla zprovoznit poměrně rychle). Zavřela jsi hrudník, odstranila jsi z dutiny ústní veškerou krev a byla jsi popravdě ráda, když se jí reflexivně otevřela ústa a začala dýchat (byť ještě předtím vyzvrátila něco krve. Hlavu jí držíš tak, aby jí nezapadl jazyk a používáš lékařskou techniku mystické dlaně, abys jejímu těla pomohla s regenerací (je úžasné jak to funguje... normálně má lékařská chakra zhojit zranění, ale v tomto případě funguje "super-efektivně", protože je okamžitě absorbována její schopností regenerace, která je o poznání účinnější. Vlastně jí tak jen dodáváš chakru, aby se její tělo uzdravilo samo. A pak samozřejmě přišla práce na "velké krevním okruhu", obnovit tok krve od bránice dolů, pomoci jejím tvou útočnou technikou zasaženým játrům, aby se zhojila do té míry, že nebudou krvácet a tak dále, a tak dále. Dělala jsi na ní snad hodinu, než se ti podařilo dostat se do fáze, že jsi mohla nechat zbytek na jejím organismu, který je neuvěřitelně vitální (když má chakru). Nové plíce jí asi nenarostou, ale jinak bude v pořádku... tedy... pokud jí neodešel mozek. Do čtyř minut jsi stihla pro ní udělat jen velmi málo, do deseti minut dostával mozek aspoň trochu kyslíku díky přímé srdeční masáži a teprve po takřka dvaceti minutách už její srdce bilo sama a sama i dýchala. Můžeš jen doufat, že její vitalita (která je prostě enormní, tohle by nepřežil asi nikdo) jí bude přát i nyní. Když jsi stabilizovala, tak jsi přes ní přehodila aspoň prostěradlo, aby ti tu neležela tak nahá a mohla jsi se vesele sesunout k zemi zcela vyčerpaná a myšlenkově vyflusaná. A v ten moment jsi také mohla přemýšlet proč jsi jí chtěla tolik zachránit. Tak z větší části jsi to udělala reflexivně... možná v tom svou roli sehrálo to, že ti byla působením jejího jedu sympatičtější než za normálních okolností... no a když se nad tím zamyslíš teď v relativním klidu, tak vyvstává opravdu řada otázek. Zaprvé - je to nepřítel Konohy, takže pokud jí předáš orgánům odpovědným, tak jí budou vyslýchat, mučit a nejspíš jí i popraví... toliko k marnosti veškeré tvé dosavadní práce na jejím udržení při životě. Zadruhé - "doma si jí nechat jako mazlíčka moc nemůžeš" - jednak bude chybět tělo v márnici... ale tak to by se asi dalo nějak zakamuflovat, aspoň na čas, ale co až se plně uzdraví? Pokud tě málem zabila, když byla na pokraji smrti jak silná bude až bude při síle? Zatřetí - nechat jí utéct je blbost vůbec největší. Při nejbližší příležitosti by se zas připletla do nějakého boje proti vám a celé by to prasklo. Začtvrté - utéct i s ní na "druhou stranu"? Blbost na kvadrát... jasně z profesního hlediska tam na "druhé straně" asi bude zajímavěji z hlediska lékařského a výzkumného, ale nechat celý svůj dosavadní život jen tak za sebou? Zapát... "Ghhhrk....," vyrušila tě po ona, když nabyla zpátky vědomí. Zírá na tebe a zase se pokusila instinktivně vstát, ale tentokrát je naštěstí příliš slabá i na to. Aspoň, že tak. Píchla jsi jí ještě pro jistotu trochu sedativa, ne snad že by ses bála, že tě zase napadne, protože tentokrát jsi si jistá, že je slabá jako nic, ale proto, že tě nijak moc netěší - po tom všem - když vedle tebe je někdo kdo trpí bolestí jako zvíře. Zajímavé je, že na ní sedativa účinkují prachbídně, pro dosažení stejného efektu jako u člověka normálního bys jí musela 100 násobnou dávku (a to bys jí zase odpravila játra), takže jí držíš na "bezpečné" 10ti násobné dávce s vědomím, že kýženou úlevu od bolesti jí to stejně zcela dobře nepřinese, ale aspoň něco než-li nic. Po chvíli jsi ještě musela převalit na bok, protože začala zvracet (jo, je to z těch sedativ). Jenže co teď... nahlásit to a vydat jí lidem jako Ibiki Morino. V tomto stavu? Navíc... živý exemplář ve tvé moci je pro tebe zajímavější. Vážně uvažuješ o tom, že bys kvůli ní zradila vesnici? Hehe... samé kacířské myšlenky tě napadají, ale na druhou stranu, teď když je bezbranná, tak máš čas... ještě nějaký, asi tak celou noc, do té doby tě určitě nikdo hledat nebude. Dívka tě pozoruje, lačně dýchá a trochu se třese bolestí, neříká nic. Nejspíš je dost v hajzlu, vzato kol a kolem. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobře, tak pojď za mnou do kanceláře," odpověděla ti Sakura a odvedla tě do druhého patra, kde má kancelář. Nabídla ti čaj a poté se s tebou začala bavit na téma Uchiha Sasuke. "Sasuke-kun momentálně není ve vesnici a nevím, kdy bude. Děje se teď hodně věcí a on i Naruto-kun mají hodě práce se zachraňováním světa jako obvykle." Trošku zachichotala a poté stočila řeč na tebe: "Navíc pokud jde o tebe, potřebovala bych vědět kdo jsi, proč jsi tady a vůbec... musím o tobě něco vědět, kvůli bezpečnosti... to víš." Sakura se snaží mluvit mile, ale je ve střehu. A je jasné, že bez uspokojivých odpovědí tě odtud nepustí. Pokud jde o její chakru, tak ta je opravdu zajímavá, je silná, je výrazná a je taková... "hřejivá". Něco podobného jsi měla možnost vidět u lékařských mediků, ale nikdy ne tak intenzivní. Buď je nesmírně talentovaným medikem, nebo je v tom ještě něco víc. Sakura ti ještě sdělila: "Navíc... Sasuke-kun je u dívek hodně populární a řada z nich by ho tak nějak chtěla. Neber si to ve zlém, ale musím to říct rovnou, pokud jsi jen jedna z jeho fanynek, tak já jsem jeho holka a praštím každou, která se k němu pokusí přiblížit a svést ho." Pobaveně se zasmála, ale myslí to vážně. Takže si asi budeš muset dávat záležet na tom co jí řekneš. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Zotavil ses z toho celkem rychle. Výslech u Yorogumo druhý den po snídani nebyl až tak nepříjemný, jak by se ze slova výslech dalo soudit, ale musel jsi jí říct všechno. "Chudák Tayuya... dneska by jí bylo 21...," povzdechla si Yorogumo a možná tohle myslela opravdu vážně a lidsky. Každopádně pak přešla do svého obvyklého "my, my"... "My, my... ale to není vůbec špatné. Otázka je jestli přivolání Doki bude fungovat nebo to budeme muset trochu vyladit. Osobně si spíš myslím, že tak úplně snadné to nebude, protože Doki byli Tayuyina speciální technika. To není jako když chceš přivolávat nějaký živočišný druh. Tayuya si démony vytvořila ze své vlastní chakry a zapečetila je do velkých... bojovníků... teda loutek, prostě to celé sama vyrobila a bylo to na ní navázané, takže pochybuju, že budeš moci využít její techniku. No zkus to." Zkusil jsi a nic se nestalo. "Tak to je blbý...," zkonstatovala Yorogumo a pak ti vysvětlila situaci: "Umíš ovládat techniku, kterou ale nevlastníš a nevlastní jí nikdo krom Tayuyi a netuším ani jak tu techniku oživit. Hmm... potřebovali bychom Tayuyu, nebo aspoň její tělo, jenže to se obávám bychom chtěli příliš. Dostupnější bude její zemřelá duše než tělo co sežrali kanibalové hehe... u té duše aspoň víme kde je a jak jí vyvolat zpět do světa živých." Jasně... oblíbené Edo Tensei. Ty bys ovládal Tayuyu a ona ty své loutky. Hezká představa, úplně na pytel. Yorogumo vypadala zamyšleně a pak nahlas vyslovila jinou myšlenku: "A co když nejsi uživatelem Doki, ale Tayuyi samotné?" Ušklíbla se a pokračovala: "Saya snědla její srdce, které je bohatým zdrojem nejen bílkovin, ale také zbytkové chakry. Tayuya nosila prokletou pečeť, kterou jsi v podstatě podědil po ní... vždyť tvé oči vypadají stejně jako ty její. Není to sice totéž, ale spojitost je jasná. Takže... pracovní teorie... co když máš "smlouvu" s Tayuyou?" Lidské kuchiyose? No proč ne... ale... ona je mrtvá a tělo je sežrané, to je pěkně na pendrek. "Asi bych měla nápad, ale budeme potřebovat moji sestřičku Yamatu... a ty se připrav na to, že budeš první člověk na světě, který bude přivolávat někoho z Očistce." Použila termín "Očistec", ne "Záhrobí" a to je rozdíl. Záhrobí (klasický afterlife) je místo, kde žijí duše zemřelých v klidu. Očistec je místo, kde se duše očišťují od hříchů spáchaných na tomto světě - tvrdí nábožensky založení lidé - ale jak tě Yogorumo poučila, tak je to maličko jinak s tím, že zbytek ti bude muset vysvětlit Yamata. |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Celá ta vyčerpávající akce trvala asi hodinu. Což není nic proti trvání operací bez použití lékařských technik, ale s ohledem na to, že tady šlo tak trošku o víc, to byla i tak příliš dlouhá doba. Ale nedá se nic dělat, snažila jsem se co nejvíc jsem mohla. Nakonec se i poprvé sama nadechla, takže ačkoliv jsem jí ten zázračný plicní aparát musela trochu zredukovat, asi to bude v pořádku, ale jak to zvládla jinak... kdo vi. Na druhou stranu, předtím měla ukopnutou hlavu a byla tak x dní... její regenerační schopnost je neuvěřitelná dost možná bude s dostatkem času v pohodě. Samozřejmě, že nebýt té seberegenerace, tak ji asi nezachráním. Zničená jsem se svezla na zem, když jsem si konečně mohla chvilku vydechnout. Znovu se mi teď vrací ta myšlenka, která mi proběhla hlavou, když jsem s léčením začínala - proč že jsem to celé dělala? Jak můj mozek střízliví, zdá se mi najednou nutnost ji ochraňovat jenom proto, že je to chudák malá holka, která "se sem dostala ani neví jak", jako blbost. Rozhodně ne něco, co bych chtěla dělat. Koneckonců, i kdyby tomu tak bylo, i taková se mě pokusila zabít a když se jí to nepovedlo, využila dost chytrý trik, jak mě přimět ji zachránit. Najednou s ní jako se svým nepřítelem zas až tolik nesoucítím. Pokud je nevinná, tak se to určitě prokáže, že... Zvláštní, co dokáže troška jedu. Možnosti se sice nabízí různé, ale bez účinků jedu dokážu uvažovat naprosto racionálně. Je to nepřítel, pokusila se mě zabít. Určitě by to udělala znovu, kdyby dostala příležitost. Jakkoliv je mladá, není to dobrá omluva. Když někdo zajme mladého chuunina, taky se ho nikdo nebude ptát na to, jestli není náhodou jen chudák "moc malý"... Jediná rozumná věc, co se teď nabízí, je předat ji nadřízeným. Ti ji vyslechnou, budou mučit... kdo ví, co s ní udělají, ale z pragmatického hlediska nebylo zbytečné, že jsem ji zachránila. Může nám teď dát informace, o které bychom jinak byli přišli. A kdo ví, třeba když zmíním, že je zajímavá i z medicínského hlediska, prozkoumáme ji tak jako tak, a třeba dostanu tu čest... Zvuk vycházející z jejích úst mi dá najevo, že je naživu. Píchnu jí další sedativa, protože při vědomí musí být v hrozných bolestech, a když to z ní začne vycházet, otočím ji na bok. Tentokrát mlčí, ani se nesnaží nic říct. Musí jí být zjevné, že by jí to nepomohlo. Nechám ji ležet na boku a pustím ji. Chvíli na ni mlčky koukám a pak pokrčím rameny. "Nic ti nedlužím." S těmi slovy zkontroluju pohledem, jestli je v pořádku dost na to, abych ji tu mohla nechat, přičemž znovu usoudím, že teď ještě hodnou chvíli nebude ve stavu, kdy by se mohla hýbat. Přesto když vyjdu z místnosti, zamknu za sebou, anebo pokud nemám klíče, pošlu tam hlídat první osobu, kterou na chodbě potkám. Sama se vydám za někým ze svých nadřízených, který určitě pak tu informaci předá dále. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamkla jsi pitevnu a zamířila jsi za jediným člověkem, který se teď ve špitále z tvého oddělení může pohybovat a sice za Shizune. Nejdřív ses ale aspoň trochu umyla a převlékla ze šatů "zasraných od krve". Jak jsi mířila k Shizune, tak jsi měla čas si ještě jednou srovnat myšlenky. Vážně děláš správně a víš to. Prostě je to nepřítel, pokusila se ukrást démona, pracuje pro nějaké hodně drsné týpky a informace od ní se mohou hodit. Že jí bude Ibiki mučit? Že jí pak možná popraví. No... to se tak stává, ale ty jsi shinobi a ne někdo, kdo by měl brát přemrštěný ohled na nepřátele. Shizune jsi našla ve své kanceláři zahrabanou v hromadě papírů. Když jsi vstoupila, tak tě přivítala: "Ráda tě vidím Soro... počkej, vydrž... nejdřív já a pak ty jo?" Na odpověď nečekala a rychle tě zasypala novinkama: "Není to ještě oficiální, ale vedení Aliance zahájilo přípravy na válku. Ti týpci... třeba ta holka co jí máš na pitevně patří pod Korálové království a jeho spojence. Vedení aliance se chystá zmobilizovat vojáky a vyhlásit jim válku. Není to až tak tajné jak to vypadá, ale potřebuju pár věcí... podpisy...," předložila před tebe kupu formulářů, že bereš na vědomí "povinnosti shinobiho ve válečném konfliktu" a zatímco jsi četla jedno "pěknější lejstro vedle druhého", tak Shizune pokračovala: "Je to k nevíře, dva roky od poslední války, člověk by doufal v mír, ale nedá se nic dělat. Aliance věří, že pokud zaútočíme jako první, tak je zbavíme možnosti přivést válku na naše území. Viděla jsem nějaké rozkazy od lady Tsunade a můžu říct jedno... nebudeme válčit jen proti bandě nukeninů či proti jedné zemi jako posledně, Korálové království má tucet spojenců a další tucet sympatizantů. Pokoušejí se zmocnit všech bijuu, mají na své straně piráty a armádu, která co do počtů si nezadá nic s těma našima... sakra... jestli se do toho fakt půjde, tak to bude světová válka, která tu ještě nebyla." Shizune se napila kafe ...vypadá docela přepracovaně... "No a teď ty, jak dopadla pitva?" |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Souboj ---> Nemocnice Souboj pokračoval dál. I pře své velmi nepříjemné zranění sem se snažil dělat co jen jde, nejen že se mi nechtělo zemřít, ale nechtěl sem aby mně zabil ten hnusák. Aby mně zabil, sám pak žil dál a dělal další, všelijaké prasárny. Klaun se však nechce dát jen tak a bojuje dál. Ty jeho orby mi vážně lezou krkem, jsou to hrozné věci. Naštěstí sem to tentokrát neschytal a naskytla se šance na útok. Společně s druhým klonem na Klauna tlačíme. Zdá se že mám konečně štěstí. Bez zaváhání mu vrážím ostří svého meče přímo skrz oko. "Smaž se v pekle". Řeknu mu ještě než umře. Aspoň sem tedy myslel že umřel. Když chytl můj meč, tak sem ho div překvapením neupustil. Co to k čertu.. Má bejt mrtvej! Znepokojivě se na protivníka zadívám. Tohle přeci nemohl přežít! Nikdo by to nepřežil! Zamračím se když řekne svá poslední slova. Vidím že sahá po orbu a tak se snažím uskočit, ale už je pozdě. Světlo a výbuch. Vidím ještě že se klonu podařilo Klauna definitivně dostat. Pokud mám umřít, sem rád že ho beru sebou. Tak takové to tedy je? Takové to je být mrtvý? Tma a chlad. Není to nic příjemného, je to spíše dost děsivé. Že bych se dostal do pekla? Je těžké normálně přemýšlet když jediné co vám jde na mysl je že jste mrtvý. Nejsem tu ale sám, vidím nějakou dívku. Až po chvilce poznávám kdo to je. Ajisai... Další věci co se dějí mi nedávají smysl. To co se děje mně dokonce dost děsí. Co já sám provádím mně děsí. Takové věci bych si snad ani nedokázal představit. Tohle musí být peklo.. Najednou se však něco děje. Cítím že někde ležím, na něčem měkkém. Postel, či nějaké lůžko. Otvírám oči a pomalu se začínám rozhlížet. Tohle rozhodně není jedno z mých nejpříjemnějších probuzení. První koho vidím co otevřu oči je Yamata. Co ta tady dělá? Zadívám se na ni a poslouchám. Když mi vyndá z krku hadičku tak zakašlám, je docela úleva se toho zbavit. Na její dotaz jen přikývnu a dál poslouchám. Z toho co slyším mi není dvakrát nejlépe. Takže sem dostal Klauna, ale sám sem při tom málem zemřel. Sem teď skoro mrzák.. Nejsem si jistý zda mně těší že se o mně stará zrovna Yamata. Patrně to bylo třeba, ale i tak se mi to nelíbí, nerad bych aby si myslela že sem jí cokoliv dlužný. Docela by mně zajímalo jak dlouho tu už ležím. Protože pokud je to více než pár hodin, tak se mi nebezpečně krátí čas než se budu muset střetnout s Inako. Má zranění jsou dle všeho vážná, ale jakmile to půjde, tak musím začít opět trénovat. Musím trénovat ještě více a s někým jiným než s Inako. I přes to že sem si přál aby tam nebyla, tak tam byla a viděla co sem používal. Nemůžu dál riskovat že by se dozvěděla ještě o něčem, už tak toho mám docela málo co proti ní budu moci použít pokud to bude třeba. Najednou mi Yamata svítí baterkou do očí, což není moc příjemné. To co říká je dost.. zvláštní. Vzpomínám si na to co sem viděl, ale nevybavuji si že bych něco říkal. Až když mi pustí ten záznam, tak jí začínám věřit. Slyším vlastní hlas jak říkám dost zvláštní věci. Muselo to se mnou být horší než sem myslel. A když teď slyším tohle... Začíná mi být nějak divně. Všechna ta smrt, všechno to co se mi od doby co sem opustil vesnici stalo, zase to na mně začíná nějak doléhat. Ajisai je mi moc líto, konec konců pocházela ze stejného místa jako já. Jenže na ní nechci myslet. Nechci si to připomínat, protože si nejsem jistý kolik toho ještě snesu. Otočím hlavu abych Yamatu neviděl a sotva vnímám její slova. Zaujme mně až ta část o tom spojení myslí. Dávalo by to smysl. To co sem viděl... Musel to být Klaun, museli to být jeho vzpomínky. Povzdychnu si a chvíli dál jen tak ležím. Nic neříkám, nic nedělám, nehýbu se. Až po chvíli znovu otočím hlavu abych na Yamatu viděl. "Ty se bojíš.." Řeknu tiše. Nevím zda je to pravda, ale když se nad tím zamyslím.. Před tím ta dívka co musela zemřít kvůli Ikaře. A teď já.. Dávalo by to smysl. Buď to se Yamata bojí co s ní bude po smrti a nebo je zkrátka jen zvědavá. Pousměji se a zavřu oči. Chce abych jí vše řekl, tak tedy začínám vyprávět. Vyprávím jí o temnotě a chladu. O tom jak sem viděl bezbrannou dívku, umírající, do poslední chvíle doufající že se dočká pomoci. Chce to i s detaily a tak jí do posledního detailu vylíčím vše co sem viděl. Vše co sem s Ajisai dělal. Né, vše co s ní dělal Klaun. Nelíbí se mi že na to musím znovu myslet, dělá se mi z toho zle. Ale Yamata chce příběh a tak ho dostane. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Yamata nic neříkala a jen mlčky poslouchala, když jsi skončil, tak sáhla do kapsy svého pláště a vytáhla krabičku cigaret. Postřehl jsi, že se jí klepou ruce. "Vážně se bojí?!" Zapálila si a potáhla, vůně cigarety se roztáhla po celé místnosti a tvůj zrak zaregistruje, jak i když se Yamatě klepou ruce, tak se její rty zvolna formují do úsměvu. "To je úžasné, věděla jsem to...," řekla rozrušeně a otočila se na tebe. V očích má doslova "hvězdičky štěstí", jako děcko co právě dostalo zmrzlinu... "Věděla jsem to... celou tu dobu, Očistec nebo Mezisvět opravdu existují a není to Čistý svět..." //Pozn. Čistý svět = Afterlife = Svět mrtvých// "Bože co se mnou je, klepu se jak malé děcko...," pronesla spíš sama k sobě a znovu potáhla z cigarety. Poté opět stočila zrak k tobě a už se tváří "jako obvykle" (tedy více méně, pořád je vidět, že je vzrušená ze svého nějakého objevu), ale na tváři má úsměv. "Promiň, dlužím ti vysvětlení. To co jsi viděl byl Očistec, svět mezi světem živých a mrtvých. Svět kam odchází duše zemřelých aby se zbavili hříchů, mohou tam zůstávat - dle závažnosti svých zločinů - různou dobu. Někdo se tam ani neohřeje, jiní tam tráví staletí a ti nejhorší se odtamtud nedostanou nikdy. Klaun je jeden z těch případů, který si tam pobude hodně dlouho. Je to peklo pro ty, kteří si to zaslouží. Vždycky jsem věděla, že existuje...," trochu se ušklíbla a dodala: "Netvař se jako bych tam patřila i já hehe," sarkastický úšklebek a dodala: "...krom toho je tam Ajisai, to už se ti tak nelíbí co? Božská spravedlnost pche... oběť Ajisai a její vrah - netvor Klaun postaveni na roveň..." Jo to je děsivé, Ajisai zůstává i roky po své smrti na tom děsivém místě, ale vlastně proč? Nemusel ses ani moc ptát, Yamata ti vše vysvětlila: "Do Čistého světa mohou vstoupit jen duše zbavené zátěže z Nečistého světa - tedy toho našeho - proto existuje Očistec nebo jak říkám já "mezisvět". Zde se musí duše očistit od zátěže tohoto světa, od veškerého zla a v tom je právě zakopaný pes." Yamata si přitáhla židli a přisedla si vedle tebe u postele, zkřížila nohu přes nohu, znovu potáhla z cigarety a po vyfouknutí kouře pokračovala: "Vím úplně přesně proč je tam Ajisai... některé duše - sebehodnějších a sebevíc nevinných lidí - tam uvíznou, protože přijmou zlo tohoto světa. Ajisai umírala s pocitem nekonečné nespravedlnosti, nenávidíc svůj osud a za strašlivé bezmoci. Jako chlap to nepochopíš, ale já jako ženská vím naprosto přesně jak strašlivou ránu nechá na ženě, kor na mladé dívce znásilnění. Nemluvě o tom, když to udělá takový bastard jako byl Klaun. Musela cítit strašné ponížení, o bolesti nemluvě, nedokázala se s tímto světem usmířit a odvrhnout všechnu tu bolest, kterou na ní Klaun uvrhl... a to jí připoutalo napůl k tomuto světu a uvěznilo v Očistci, kde bude tak dlouho, dokud nedojde poznání, že je mrtvá, že se musí s minulostí vyrovnat, že musí "jít dál"... což je docela drsné, ale bohové nikdy neslibovali, že jsou nekonečně milosrdní. Do Čistého světa mohou jen duše těch, které jsou zbaveny veškerého zla, ať vlastního, nebo cizího, které do nich bylo vtištěno jejich vrahy či trýzniteli." Yamata dokouřila cigaretu a konečně zodpověděla tvou původní otázku: "Ne... nebojím se. Abys mohl skončit v očistci, musíš nejprve zemřít a něco takového já opravdu neplánuju. Tenhle svět mi plně vyhovuje a postačuje. Prostě budu žít navěky a tím vše vyřeším, s dědictvím po Orochimaru-sama a se vším co jsem sama dokázala objevit a zdokonalit pro mě nesmrtelnost není nedosažitelná." Zvedla se ze stoličky a začala ošetřovat tvoje nohy. Yamata JE děsivá, ne protože je zlá, nebo zvrácená, nebo jakkoliv morálně pochybná, ona JE děsivá, protože je silná. A nesmrtelná ještě ke všemu. Jako Orochimaru, ne... víc než Orochimaru! "Víš co je zajímavé? Že duše z očistce si pamatují vzpomínky i když je oživíš, vzpomínky na tu temnotu, ve které byly uvězněny. Naopak duše přivolané z Čistého světa, ze skutečného posmrtného světa si nepamatují na to jak to tam vypadá a víš čím to je? Chakra! Očistec je propojen s naším světem za pomocí chakry a dá se do něj za jistých okolností vstoupit a to mnohem snáze než do Čistého světa. Edo Tensei či Rinne Tensei, nebo Kisho Tensei jsou jediné tři techniky, které umí přitáhnout duši ze světa mrtvých do světa živých, ale s Očistcem to je jednodušší. Tam se lze dostat snáze, když si představím kolik zajímavých duší tam musí být uvězněných...," bohajeho ona snad Očistec bere jako obchoďák, kde může platit kreditkou s neomezeným limitem. "Chtěla bych něco vyzkoušet...," řekla nakonec. (A je to tady, obchoďák jménem Očistec je pro Yamatu nejspíš otevřen a ona už se chápe "nákupního košíku".) "Chtěl bys zkusit se spojit s nějakou z duší v Očistci? A třeba jí i přivést zpátky do světa živých? Já tam nepolezu osobně, tady mi to vyhovuje, ale myslím si, že bychom mohli něco zkusit..." Přešla k druhému (prázdnému) lůžku a vytáhla svitek s nápisem "těla". "Kdysi jsem navštívila Konohu, protože tam po Peinovi něco zbylo... a... je zajímavé jak je svět malý a o náhody zde není nouze, schovávala jsem si to pro strýčka příhodu... a zdá se, že Osud se rozhodl mi dát možnost to vyzkoušet." S puffnutím uvolnila jednu z mnoha pečetí uvnitř svitku a na vedlejším lehátku se objevila jedna z Peinových sfér a tobě zase jednou poskočilo srdce: "Je to ona že?" podívala se na tebe Yamata a tvůj výraz jí odpověděl za vše. "Zvaž si to, nechci odpověď hned, ale můžeš udělat něco co by nemělo být proti tvé morálce a současně to pomůže i tobě, musíš ze sebe dostat Klauna a tohle je jeden ze způsobů. Pošlu tě do Očistce a ty najdeš Ajisai... Shimi pak použije svůj sharingan a Ajisai přivede k životu. Nebudeš v klinické smrti déle než... pár minut... ty se zbavíš klauna - ukážu ti jak se to dělá - Ajisai dostane šance žít znovu.. a lép... já si potvrdím jednu svou teorii a Shimi vyzkouší sílu svého sharinganu. Ostatně... je Ajisai byla kunoichi z Amegakure a studovali jste spolu na Akademii, věkově jste skoro nastejno, takže jste se možná i znali. Můžeš zkusit coby ninja z Ame pomoci jiné kunoichi z Ame." Yamata JE děsivá. Pro ní prostě neexistuje tabu, kdyby jí bůh řekl: "Sedni!" tak by mu odpověděla: "Nebo co?" Nemusíš jí mít rád, můžeš jí nenávidět, ale to, že jí Shinobi Aliance považuje za největšího nepřítele není jen tak. "A můžu ti slíbit, že po oživení nebude Ajisai jen chodícím mrtvým tělem či spoutanou duší nějakou technikou, ale skutečně živou a svobodně se rozhodující bytostí." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Děsivá až za hrob Skončím vyprávění a čekám. Čekám zda k tomu Yamata něco dodá, nebo třeba aspoň něco udělá. Udělá, ale né to co sem myslel. Bere si cigaretu a já si při tom všímám jak se klepe. Musí se bát. Přeci i po tom všem, musí tam někde v její hlavě být místečko které si uvědomuje co dělá a to jí nejspíše děsí. Aspoň na mně to tak působí. Jenže záhy ouvej.. Ona z toho má radost? Povytáhnu obočí, sleduji co dělá a poslouchám. To o očistci sem už tak nějak tušil. Mluvilo se o něm už dříve. Překvapuje mně jen ta část o délce pobytu a o Ajisai. Je velmi smutné že tam musí tak dlouho trpět. Nespravedlivé... Kouknu na Yamatu. Ta se nějak rozpovídala a dokonce si sedla vedle mně. No skvěle.. Tiše si povzdychnu a poslouchám. Dobře, už chápu proč tam Ajisai je. Je mi jí vážně moc líto, ale nemohu jí nijak pomoc. Aspoň tedy myslím že ne, pokud o něčem neví Yamata. Ta začne mluvit o sobě a je až přehnaně sebevědomá. Nesmrtelná? Ha, to těžko. Nikdo nikdy nemůže být opravdu nesmrtelný. Co já vím, tak to nedokázal třeba ani Senin Šesti Cest, takže pochybuji že by se to podařilo Yamatě. Všechno co se narodí jde nějak zabít. Mně samotného dokonce jeden způsob napadá, ale rozhodně nejsem ten kdo by to mohl provést. Nechám ji aby mi ošetřovala nohy a jelikož nehodlá sklapnout, tak mi nezbývá než dál poslouchat ta její moudra. Skoro mi z toho běhá mráz po zádech. Tahle ženská je vážně, vážně nemocná. Nemůže si přeci jen tak myslet že může brát duše z očistce a přivádět je zpět. Vždyť to není správné! Pokud existuje Shinigami a stará se o věci s mrtvými, tak by se mu to určitě nelíbilo. Už když řekne že chce něco zkusit tak vím že je zle. Přechází k lůžku a... Né.. To si snad dělá srandu! Když vidím tělo Ajisai, tak sem vážně v šoku. A po tom co Yamata dál říká se to nelepší, spíše je to ještě horší. To nemyslí vážně.. Nemůže po mně chtít abych dobrovolně zemřel! Zní mi to jako hodně špatný vtip. Chvilku nad tím co říkala přemýšlím, ale nezdá se mi to. Kdybych to udělal a skutečně se podařilo přivést Ajisai zpět, myslím že by to způsobilo více problémů než užitku. "Zatím když sem se vždy snažil někomu pomoc, dopadlo to špatně.. Pro mně". Řeknu jí a pozorně se na ní zadívám. "Moje odpověď zní NE!" Pousměji se a chvilku sleduji její reakci. "Ledaže... Nechce se mi riskovat jen tak a pro tebe už vůbec ne. Pokud by šlo přivést Ajisai zpět, nepochybuji o tom že by jste jí hned začaly zneužívat". Na chviličku se odmlčím, párkrát se vydechnu a nadechnu a pak ještě pokračuji. "Můžeme to zkusit, když mně dostaneš domů. Do Amegakure a necháte mně být... To je má cena... Jinak je odpověď stále NE". |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Yamata si mlčky vyslechla tvou odpověď a trochu se ušklíbla. "Ne, není odpověď," opáčila a pokračovala: "Zajímalo by mě docela upřímně jak by sis ten návrat představoval. Jsi pohřešovaná osoba - pro Alianci - když ti vymažu paměť a pošlu tě zpátky budou otázky, dojde jim to. Je otázkou času, kdy dokáží aspoň zčásti tvé vzpomínky obnovit a pak představuješ riziko i pro nás." Má pravdu, to se nedá rozporovat. "Nemám problém s tím tě poslat ke všem čertům, pro mě jsi nezajímavý, ale nelze tě zpátky poslat jako Takezo Kensei. Musel by ses stát někým úplně jiným, nový vzhled, nové jméno a žádné předchozí vzpomínky na Takezo Kenseie, ten by byl pohřben spolu s tvou pamětí. Navíc by sis novou identitu nemohl ani vybrat, protože... jak to říct, já ti musím zajistit hodnověrný příběh." Yamata se chvíli přehrabovala v papírech na stole načež vytáhla fotografii.  "Tohle je jediná identita z Amegakure, která by připadal v úvahu. Musela bych tě... no... víš jak to chodí, musel bys projít plastickými operacemi, což o to se všechno dá dokázat. Dostal bys falešné vzpomínky a stal by ses někým úplně jiným... začal bys v podstatě znovu. Jenže... pak tu máme Ajisai. Co s ní? Tady mi jí nenecháš, protože se bůhvíproč bojíš, že s ní budu něco provádět - pche... ty i ona jste přitom pro mě naprosto nezajímaví, žádné kekkei genkai... nic... takže jí budeš chtít s sebou. A jí vytvoříme identitu jak? Celý svět ví, že to byla Peinova sféra, přátelé v Amegakure ví, že zahynula na své první S-rank misi, když byla chunnin. Chápeš? To co žádáš... vrátit se prostě do Amegakure... je tak komplikované, že si ani já nejsem jista zda je to možné. A když vás tam někde oba vysadím tak, že vám jen smáznu vzpomínky a ponechám vám vaše vlastní identity tak co si myslíš že nastane. ANBU tě bude vyslýchat od rána do večera, dokud ztracenou paměť neobnoví." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Saya a Suzuka ti byly přiřazeny opět jako doprovod a Yorogumo vás odeslala za Yamatou. Cesta lodí byla tentokrát celkem krátká, protože do "Port Royale" to je jen zlomek cesty oproti té kterou jste urazili doposud. Do města - zdálky viditelného - jste připluly za temné noci. Ozářené město s pevností na skále obklopené pěti prstenci hradeb a s přístavem, kde kotví válečná flotila Korálového Království a snad všichni významnější piráti nabídlo dechberoucí zážitek. Město je ovšem především - jak tě poučila Suzuka - největší válečná základna Korálového Království (ani to není hlavní město, kde sídlí král, to je jinde) a v čele města stojí Velkogenerál Akira (sensei "Deeho") a Velkogenerál Budou. S tím však nebylo nutné se nyní zatěžovat, protože hned z přístavu jste zamířili přes budovu "čističky odpadních vod" do podzemních stok pod městem, kterými vás Suzuka provedla rovnou do katakomb pod "Citadelou" (centrální pevností města), kde sídlí Yamata. Můžeš jen doufat, že vaše setkání proběhne tentokrát lépe.  Yamata vás tentokrát "uvítala" v civilnějším oděvu a Suzuku a Sayu ihned odeslala pryč do paláce vysoko nad vámi, aby si odpočinuly. No... a teď vážně, pochopitelně se jich chtěla zbavit, aby mohla řešit věci přímo s tebou. "Sestřička nepřeháněla," zkonstatovala Yamata a pokračovala: "Nemám ráda dlouhé kecy o ničem, takže přejdu rovnou k věci. Máš v sobě DNA Tayuyi, je zjevné, že Saya, která sežrala její srdce absorbovala i tyto fragmenty Tayuyi. Vlastně to je svým způsobem dobře, protože nám to umožní její duši snáze vyvolat. Navíc máš to štěstí, že krevní vzorek Tayuyi mám stále u sebe, tělo dokážu z genetického vzorku kultivací buněk vypěstovat... vlastně... už se stalo." Ukázala na válec přikrytý plachtou, ta náhle spadla a tys mohl v proskleném válci vidět nahé tělo tak cca 14ti leté dívky... jo je to Tayuya. "Je to jen hmota, duch tomu chybí a tím se dostáváme konečně k tobě." Yamata přišla k tobě blíž, chytila tě za bradu a prohlédla si zblízka tvé oči. "Budu tě muset zabít Yaso... aspoň na chvilku a poslat do Očistce. To je takové místo před branami skutečného posmrtného života, které je ještě propojeno s naším světem pomocí chakry a přebývají zde duše těch, kteří nemohou z nějakých důvodů do "Čistého světa" (do skutečného posmrtného života). Zůstávají tam duše obtěžkané hříchy vlastními či cizími, duše které se nemohou plně osvobodit od našeho světa, protože se k němu cítí být vázány, duše chtějící se vrátit zpátky pro pomstu, duše obětí, které se nesmířily s vlastním koncem. Je to tam dost děsivé.... tedy pro mě ne," ušklíbla se "mile" a pokračovala: "Dokážu tě tam poslat, rezonance mezi chakrou Tayuiyi a tvou chakrou, která obsahuje její stopy by tě měla přivést k ní. Věřím, že Tayuya ještě není v záhrobním světě Čistého světa... zemřela v momentě, kdy měla nad svým soupeřem zvítězit a když jí Kabuto vyvolal pomocí Edo Tensei v minulé válce zpět do světa živých, tak se nedokázala za svou smrt pomstít. Určitě se stále cítí být připoutána k tomu světu a hledá "spravedlnost" ... rozuměj pomstu. Najdeš jí a o zbytek se postará tady Shimi." Do místnosti jako na zavolanou vstoupil maskovaný muž, který si odložil plášť a sundal masku a ty se můžeš podívat do tváře Shimi. Shimi si z úst vyndala drobný hlasový modulátor a již promluvila svým hlasem: "Napojím se na tebe jakmile budeš ve stavu klinické smrti a budu schopná vidět ten svět za tímto světem. Můj sharingan mi to umožní. Jakmile najdeš Tayuyu, tak...," její oči změnily tvar: "Tak použiju Risshugan (Oko Spravedlnosti) a spoutám její duši do Yamatou připraveného těla, čímž bude dokonale vzkříšena. Kývla jsem na to, i když je to pro mě značně náročná a nevyzkoušená technika, protože mám na tom své zájmy."" Ty se zatím můžeš kochat jednou věcí, která ti jako shinobimu z Konohy přijde zcela viditelná. Flek (Shimi) je nápadně podobná jinému Uchihovi, kterého znáš... Sasukemu. Jistě je to dívka... tedy mladá žena, takže jsou ty rysy o dost v obličeji o dost jemnější než v případě Sasukeho, ale je to tam. Navíc... //Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 76 procent// ...na rozdíl od Yamaty tě tahle Uchiha docela fyzicky přitahuje. Je sice starší než Saya a je to úplně jiný typ, ale její ušlechtilý obličej, ono "uchihovské charisma" a vůně ti celkem solidně mávají s hormony. Může jí být tak 24-26 let, takže je tak dvakrát starší než ty a bůh ví, že se nedá říct, zda by o tebe vůbec měla zájem, ale tvé tělo má jasno a tahle Uchiha tě prostě přitahuje. Racionálně... může za tím být cokoliv, to že máš v sobě DNA Uchihů, že nosíš teďka prokletou zvířecí pečeť, která s tebou začíná pěkně mávat, nebo ten její obličej, ze kterého vyzařuje nejen jistá krása, ale i mocné osobní kouzlo. Zní to divně, ale při pohledu na Shimi naprosto chápeš, proč se o Sasukem říká v Konoze, že po něm holky šílej. Ono v těch Uchizích zkrátka něco je. Jasně, že tady před Yamatou nemůžeš dát nic najevo, ale... "Yamato... sotva přijel, ubytuju ho a zítra provedeme tu záležitost, sama na to taky ještě nejsem úplně připravená," řekla náhle Shimi a tobě bůhvíproč z vyhlídky na pobyt s Shimi o samotě poskočilo srdce nadšením. Vážně tě kurevsky přitahuje, jasně... je to zahrávání si s hadem, tedy s Uchihou... je to dráždění kobry bosou nohou, ale co tě na ní přitahuje? Ta síla? Její vůně, pach její chakry... jako Yamanaka co má rozhozený snad všechno, protože se nechal intoxikovat od Sayi to máš blbý, vnímáš teď opravdu mnohem ostřeji a udržet své pudy na uzdě začíná být hodně složité. Zdá se navíc, že sex se Sayou v tvém těle, respektive v rozkroku, probudil doposud spící "Las Vegas" plné tužeb. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Yamatou Ne není odpověď? Zadívám se na ni a usměji se. Ona chce abych to udělal. Ať si říká co chce, tak tohle nepopře. Poslouchám co říká a přemýšlím. Je fakt že kdybych se dostal zpátky, bylo by to pro Korálové království riziko. Jenže co je mně do toho? Proč by mně to mělo zajímat? Při vší té moci bych myslel že poradit si s pamětí pro ně nebude zas tak těžké. I když se jí to asi nelíbí, tak tu přeci jen možnost je. Jenže ta se moc nelíbí mně. Být úplně někým jiným? Přijít o všechny vzpomínky, o to čím sem byl? Prohlédnu si fotografii a přemýšlím o tom. Začal bych znovu.. Je to zvláštní. Na jednu stranu se nechci stát někým jiným, jde přeci o to že já sem já. Ale zase mít možnost vše zapomenout, nechat to za sebou.. to je docela lákavé. Docela bych to i zvažoval, jenže je tu Ajisai. Proč se mi vždycky do nějakého řešení připlete nějaká komplikace?! Z toho co slyším by bylo nejlepší kdyby se stalo to co řekla. Prostě nás v Amegakure oba vysadila a hotovo. Chvíli ještě přemýšlím a pak se na Yamatu znovu zadívám. "Při vší té vaší moci bych čekal že poradit si s něčím jako je paměť pro vás bude hračka". Řeknu suše a pokračuji. "Určitě to musí jít i nějak jinak... Co třeba operace? Nějak se mi povrtat v mozku, upravit tu část kde jsou vzpomínky". Navrhnu ještě a sleduji jak se při tom tváří. Nechce se mi věřit že i když může třeba přivézt někoho z mrtvých zpět, tak nedokáže udělat něco co by teoreticky mělo být podstatně lehčí. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Yamata se ušklíbla a odpověděla: "Sice mě na jednu stranu těší, že mé schopnosti hodnotíš tak vysoko, ale zapomínáš, kdo je naším nepřítelem. Uchiha Sasuke a jeho Rinnegan, Naruto Uzumaki a jeho schopnosti, oba by dokázali přijít na to, že s tvou myslí není něco v nepořádku a to nemluvím o mnoha dalších a dalších elitních joninech vybavených schopnostmi, které se nedají jen tak oklamat. Je to prostě riskantní a já nikdy neriskuju," trochu se zamračila a dodala. "To je taky důvod, proč jsem tam kde jsem. Shinobi neustále riskují a vykládají jak potřeba dát do boje srdce a být připraven něco vlastního obětovat, aby žili jako správní ninjové. Nindo - cesta ninji - tomu říkají. Já jsem v životě kvůli ničemu a nikomu neriskovala, každý můj krok je důsledkem přísně logického postupu, kdy každá příčina má každý svůj následek a ten jest novou příčinou pro další následek. A vede k B chceš-li. Nebudu riskovat celé Korálové království kvůli tomu, že bys rád domů. Musím předvídat nepředvídatelné, možnost že existují způsoby jak tvou mysl obnovit, aniž bych věděla, že neexistují. To je to proč jsem tam kde a to je má vlastní "nindo" chceš-li to tak nazvat: "Nikdy nic neriskovat."" Seznámení s Yamatinou cestou ninji může být možná přínosné, ale na druhou stranu tohle není něco co by tě teď zajímalo. Ačkoliv... jasné je jen to, že se odtud nedostaneš. Yamata následně ještě dodala: "Naštěstí si mohu dovolit tento postup, včera dorazil do města někdo, kdo se se mnou do "Očistce" rád podívá, tvůj souhlas nepotřebuju, Yaso to udělá pro vlastní zisk a to je koneckonců lepší motivace než cokoliv jiného. Nakonec... chtěla jsem jen dát šanci tobě tobě a Ajisai zbavit se Klauna jednou pro vždy, dostat jeho chakru z tvé hlavy bude v tomto světě náročnější než když tě proženu údolím stínů hehe... ale jak jsem řekla, volba je tvá. Já tvé ano či ne v podstatě nepotřebuju, takových co pro mě tuhle práci udělají najdu ve světě dost, pro sílu udělají lidé často věci, které si ani neumíš představit a já mám síly na rozdávání." Yaso? Asi nějaký nový přírůstek v Yamatině sbírce, každopádně ti vyrazila z rukou trumf v tom smyslu, že bys s ní mohl uzavřít rovnocenný obchod. Neuzavřeš, ona má mnohem víc možností než ty, buď na to přistoupíš a zbavíš se Klauna ze své hlavy a přivedeš Ajisai, nebo ... ne. Jí je to jedno, každopádně neohrozí kvůli tvé tužbě jít domů své plány. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Yamatou Ooo, že by Yamata měla z Aliance trošičku nahnáno? Uchiha Sasuke, Uzumaki Naruto.. Taky tu třeba mají Akiru nebo Shimi né? To má tak malé mínění i o vlastních lidech? Tiše se ušklíbnu a poslouchám. Ač je to sice nedůležité, tak je docela zajímavé vědět že si Yamata vlastně celý život plánuje. Nikdy neriskovat.. Jí se to žvaní, nikdy nedělala nic pro druhé. Těžko říct zda jí někdy na někom tak moc záleželo že by pro něj riskovala. Teď je mi jedno jasné. Dobrovolně mně odtud nikdo nepustí. Takže pokud se odtud budu chtít někdy dostat, tak budu muset utéct. Anko se sem dostala, nějak to přeci musí jít. A já na to přijdu. Možná né hned, ale nehodlám to jen tak vzdát. Každopádně to co Yamata říká je velmi znepokojující. Když to neudělám já, tak už na to má někoho jiného? To je vážně mrcha. Asi by nebylo nejlepší nechávat Ajisai v rukou Yamaty, ještě kdyby s ní plánovala bůh ví co. Zadívám se na strop a proklínám svou vlastní bezmoc. Nelíbí se mi být tak slabý že musím být odkázán na někoho jako je ona. "No dobře.. Tak mně tam teda pošly". Řeknu nakonec poněkud otráveně. Pořád se mi to nelíbí, ale lepší když to budu já než někdo jiný. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro A začíná vysvětlování...Jsem hodně nervózní. Z prosté otázky se vyklubal úplný výslech. Tedy minimálně takový pocit mám z atmosféry která v kanceláři po chvíli nastala. Popravdě né jen nervozita, ale i zmatek. Dobrou půlku toho co mi Sakura říkala jsem nepochopila, a marně jsem hledala skryté souvislosti. A už vůbec nechápu co je tu k smíchu. Začínám mít pocit že byla chyba s ní jít. Nic nového jsem se zatím nedozvěděla, a ještě se z toho můžou vyklubat nepříjemnosti. A pak nastalo vyptávání. Né že bych to nečekala, ale rozhodně mě to nepotěšilo... Kdyby mi nepřišla tolik zajímavá, tak hned odejdu, ale ta její chakra...Chci se o ní dozvědět víc. Člověk nepotká každý den někoho takto unikátního. No...úplně moc nechápu, ale...Jsem Yuki. Jsem tu protože hledám Sasukeho. Řeknu tiše, trochu roztřeseným hlasem. Toliko k mému pokusu snažit se působit rozhodně a věrohodně... Její poznámka mě zaujme a zároveň znepokojí. Překvapilo mě že má Sasuke přítelkyni. A o to víc se zvedl můj zájem o Sakuru. Někdo jako Sasuke by nechodil s někým kdo by ho nebyl hoden. Jenže problém je že jsem stále podezřelá, a s tím bych něco měla udělat, než nastanou potíže. Jsem Sasukeho fanynka, ale né v tom obvyklém směru. Hledám ho protože jsem urazila dlouhou cestu abych mu mohla poděkovat, a vyrovnat s ním dluh. Hodně mi dřív pomohl... Dodám nakonec. Tentokrát se mi dokonce povedlo mluvit zřetelně a s jistotou v hlase. Tak už to holt u mě bývá. Jak začnu konverzaci brát jako souboj, tak to jde mnohem lépe. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jak jsem řekla na rozhodnutí má čas a dneska to rozhodně páchat nebudeme," prohlásila s úsměvem Yamata a dokončila poslední práce na tvých nohou. "Yosh... ráno budeš už jenom unavený, den dva odpočinku a budeš zcela fit," dodala a ty sis vzpoměl, že v její složce mimo jiné stojí to, že se učila na medika v Konoze ještě jako dítě než ve svých 11 letech uprchla za svým senseiem Orochimarem do Otogakure, kde v této práci pokračovala. Je sice těžké si představit tuto ženu se ztvrdlými rysy ve tváři, hadíma očima za nimiž se skrývá jed a pověstí S-rank kriminálnice neštítí se ničeho hodlou doktorku (takovou tu typickou doktorku) z nemocnice, ale teď jsi měl skoro na okamžik pocit, že pod vrstvou "jedné Yamaty" se ukrývá "druhá Yamata", jakoby její osobnost byla mnohem složitější než se zdá. Ona má radost z toho, že tě dokáže uzdravit. Musí být nesmírně hrdá na své lékařská ninjutsu a fakt, že dokáže přivést zpátky k životu kohokoliv si zamane a zachránit lidem životy a plně obnovit zdraví i tehdy, když jiní už vyčerpali všechny prostředky. Skoro se nechce věřit, že tato žena se může skládat z tak rozdílných komponent jakými jsou "hodná doktorka" a "zlá čarodějnice". Byla Yamata někdy jiná? A co jí změnilo? Co se muselo stát, aby se dostala tam, kde je teď? A víš sám moc dobře, proč ti tyhle tanou na mysli, nemusíš být zrovna znalý v medicíně, ale nebýt tam při výbuchu Yamata tak jsi buď po smrti, nebo doživotní mrzák. Yamata se zvedla k odchodu, ještě se otočila přes rameno a řekla celkem mile: "Hlavně se pořádně vyspi a kdybys měl nějaké špatné sny - ty víš jaké mám na mysli - tak mi dej hned ráno vědět," zase ten milý úsměv a výraz ve tváři, který ti prostě k Yamatě, tak jak jsi jí znal doposud nesedí. Noc byla naštěstí bezesná, takže ráno se probudil na lůžku pořádně vyspalý. Jsi sice slabý jak čaj, ale když se lépe prohlédneš tak zjistíš, že všechny rány jsou dokonale zhojeny, za pouhý den! To co by trvalo běžnému shinobi uzdravit týdny či měsíce Yamata vyřešila za jediný den. Chvíli po probuzení tě přišel zkontrolovat nějaký její podřízený - zjevně pomocný doktor, který ti přinesl i jídlo a přikázal ti sundat si obvazy a jít se vysprchovat s tím, že pokud budeš během dne vykazovat dobré výsledky, tak tě večer pustí domů. V průběhu dopoledne jsi měl ještě jednu návštěvu a sice Shimi. Tu asi taky nevidíš nejradši, když u tebe byla naposledy tak ti oznámila smrt Ikary a svůj názor na ní ostatně máš. Uchiha co chce vyzabíjet patrně celý svět shinobi... "Vidím, že jsi v pořádku," prohlásila jen chladně zatímco její oči přejížděly ze strany na stranu jak si tě ležícího na lůžku prohlížela. "Mluvila jsem s Yamatou stran jisté záležitosti týkající se výletu do "záhrobí". Jsem tu kvůli technickým detailům, Yamata tě uvede do stavu klinické smrti a kómatu a já použiju své dojutsu, abych pronikla za tebou na druhý břeh. Tam najdeš co hledáš a já použiju dojutsu na to, abych z tebe separovala klaunovu chakru. Možná s tím budeš muset bojovat, svá rizika to má. Nakonec zaměřím cíl - tu Ajisai - a přenesu její duši zpátky do jejího těla a tebe potom Yamata znovu "nahodí"." Shimi zaktivovala sharingan a pomalu zapíchla svůj ukazováček na levou stranu tvého čela. "Je tady, přímo v tvém mozku. Kus jeho chakry... duše i vzpomínek, levý čelní lalok," prohlásila a odtáhla ruku. "Jakmile budeme ve světě, kde budeme mít jen duchovní podobu dokážu ho svou oční technikou z tvé chakry oddělit - bude se bránit, pochopitelně - asi dojde na nějaký boj." Shimi se odmlčela a přešla zvolna na druhou stranu místnosti ke stolku na němž jsou vyskládané lékařské nástroje. Chvíli na ně zamyšleně koukala načež se otočila zase k tobě: "Yamata zmínila, že bys chtěl zpátky do Amegakure. Myslím, že by to nakonec šlo zařídit. Má to sice svá rizika, ale to má tvůj pobyt tady také. Ostatně... pokud vše půjde podle plánu, tak už brzy budeš moci stát po boku svých druhů na bojišti. Aliance zahájila tajně mobilizaci, rozhodli se, že válku rozpoutají oni, aby nás předběhli. Pak bude snadné je označit za válečné štváče rozvracející mír a poštvat na Vás úplně všechny neutrální země. Budeš moci padnout mezi svými...," dodala v závěru a poté zamířila k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V nemocnici Tak nějak sem doufal že se do toho Yamata pustí rovnou, rád bych to měl za sebou co nejdříve. Jenže se zdá že je nutné čekat. Tedy nevím zda je to nutné, ale minimálně Yamata to tak chce. Trochu mně to štve, ale budiž. Ačkoliv celkově mi je Yamata stále jako člověk odporná, musím žasnout nad jejími dovednostmi. To že dokáže někoho přivézt zpět z mrtvých už vím. Ale to jak mně léčí... Nelíbí se mi to, ale uvědomuji si že nebýt jí, tak sem nejspíše už u Ajisai a nebo nadosmrti mrzák. Pořád si myslím své, ale.. Nevím, je to zvláštní. Vidět Yamatu takovouhle, jak se o někoho stará, nepouští hrůzu a nesnaží se z toho člověka udělat třeba zombie... Na mysl mi vychází co se jí asi v životě stalo že se z ní stalo tohle. Určitě zažila něco hrozného co se na ní trvale podepsalo. Nebýt toho, mohla být třeba jeden z nejlepších mediků Aliance. Ale jak už sem zjistil, osud má zvláštní smysl pro humor. "Děkuji.." Řeknu ještě Yamatě než odejde. Vím kdo je, co dělá a tak, ale teď se o mně postarala a minimálně poděkovat bych jí za to měl. Příště by mně mohla třeba nechat někde zemřít, nebo zabít sama. A to bych nerad... Povzdychnu si a snažím se zahnat myšlenky na to všechno co sem právě slyšel. Zavřu oči a usínám. Ráno se budím docela odpočatý. Sice bych asi neuběhl maraton, ale vzhledem k tomu jak sem na tom včera byl je to pokrok. Dokonce větší než sem čekal. Nic mně nebolí a nikde nevidím ani žádné zranění. Zdá se že Yamata se vážně činila. Sotva sem se probral, už je tu doktor. Vyslechnu si co chce a kývnu že rozumím. Poděkuji a hned se pustím do jídla. Po snídani se svléknu, odvážu si ty obvazy a dám si pořádnou sprchu. Voda je vážně osvěžující, přesně něco takového sem potřeboval. Po umytí se trošku protáhnu, obléknu a znovu se vracím na lůžko. Nevím jak dlouho to bylo od doktorovi návštěvy, ale najednou se tu objevil někdo další. No bezva, ta tu chyběla.. Shimi teď vidím vážně nerad. Rozhodně to není člověk který by mi dokázal zlepšit náladu, nebo kterého bych vidět chtěl. Nedívám se na ni, dívám se spíše z okna nebo na strop. I tak ale poslouchám a nechávám si vše vysvětlit. Takže budu mrtvý a budu muset bojovat s Klaunem.. Znovu. Moc se mi to nelíbí, určitě to tam bude dost zvláštní, děsivé.. Ale co jiného mi zbývá, že? Rozhodně nechci aby se ze mně někdy v budoucnu stal vraždící psychopat. Po vzdychnu si a přikývnu že chápu. Už aby to bylo za mnou.. Další věci které začne Shimi říkat mně dost zajímají. Že by mně vážně poslali zpět domů? Skoro se mi tomu nechce věřit. Bylo by to samozřejmě skvělé, ale určitě to bude mít nějaký háček. Poslouchám dál a málem mi spadne čelist. Aliance chce začít válku? To jsou blázni! Předtím než sem se dostal sem jsem si myslel že by to bylo dobré, ale teď vidím že je to šílenství. Pokud je to pravda, tak někdo ve vedení dělá velkou, velkou chybu. "Když bych se odtud dostal, tak mi vymažete paměť, že jo?" Zeptám se ještě Shimi než odejde. "Dobře, to je jedno... Chci domů". Už sem rozhodnutý. Tady v Korálovém království mně nic nedrží. Ikara zemřela a třeba Inako.. Ta se předtím vyjádřila jasně. Sice říkala že není připravená, ale já myslím že by se mnou ani nic mít nechtěla. Pokud se dostanu zpět do Amegakure, nepochybuji o tom že to bude těžké. Velmi těžké než mi třeba začnou znovu věřit, ale je to domov. Pokud začne válka, tak raději padnu tam, než tady. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Shimi tě opravdu z katakomb vytáhla, vzhledem k tomu, že v zákulisí se obvykle pohybuje jako maskovaný muž, tak jí ve městě nikdo nejspíš nezná - její pravou podobu. Odvedla tě do jednoho luxusního baru, kde jak řekla pracují "správní lidé" a skončili jste v izolovaném salónku. Na její účet sis mohl objednat co jsi chtěl, ona si dala rybu s rýží. Vypadá fakt... no jak to říct, jestliže Saya byla "omyl" či spíše "situační záležitost", tak Shimi je opravdu kočka. Když jsi se zeptal na to zda je opravdová Uchiha, tak se jen sarkasticky pousmála a řekla: "Ano, možná opravdovější než který Uchiha, kdy byl." Poté ti řekla, že nemá důvod před tebou cokoliv tajit, protože "tvůj původ" - byť nejsi dokonalý Uchiha - jí dává jisté záruky a naději na to, že budeš některé věci chápat "správně". "Narodila jsem se společně s Uchihou Itachim, nicméně ihned po porodu jsem byla falešně prohlášena za mrtvou a sebrána Rootem. Danzo si mě trénoval pro své osobní účely. Později, když vyhladil Itachi můj klan se mi podařilo zjistit pravý stav věcí. Danzo se mě pokusil zabít a sebrat mi mé oči, tak jak to udělal Shisuiovi. Ale měl jsem smůlu. Uprchla jsem a nechala ho žít v iluzi, že jsem mrtvá. Když se před někým vyhodíš do vzduchu a roztrhají tě výbušné lístky, je to jako důkaz pro většinu lidí dostatečné, nicméně... stálo mě to levé oko, obětovala jsem ho pro techniku, která mi umožnila uniknout ze spárů smrti. Yamata mi jej teprve před několika lety dala do pořádku díky jedné speciální technice. Můžeš mi říkat Nezumi... myška... měla jsem být dle Rootu celý život tichá jako myška a pak až se nebudu hodit zemřít. Splnila jsem jich přání...," a pak poněkud sarkasticky poznamenala: "...a počkala jsem si až budou všichni, kteří by o mě mohli mít povědomí mrtví." Nezumi to tady nepochybně celé řídí a nemá zábrany se o tom s tebou bavit. Důvěřuje ti? To nemusí být o tom, možná si je prostě jistá, že jí nemáš jak zradit a nebo kdo ví... její sharingan si tě už dávno podrobil. Je to Uchiha a působí dojmem člověka, který má naplánovány všechny klíčové tahy předem. A její osud... sebrali jí všechno. Rodinu, přátele, život... a ona je teď za to zničí. Jak prostá a jednoduše čitelná motivace. Teda jeví se to tak. Co ty víš. Nezumi nicméně rychle změnila téma a přešla k tobě: "Když jsme se viděli prvně tak jsem trochu lhala... ne Yamata, ale já byla ta co o tebe měla zájem. Yamata ti řekla, že chce sharingan, protože bylo jasné, že bys takové její motivaci věřil. Popravdě... nic není vzdálenější pravdě, Yamata nic z toho nechce. Krevní vzorky Uchihů může mít ode mne, DNA Hashiramy, které používal Danzo je dnes rozházené v důsledku akcí Orochimara, Danza a dalších skoro všude, takže k němu máme přístup též takže v podstatě z tohoto hlediska pro nás až tak zajímavý nejsi. Nicméně...," Nezumi se mírně pousmála a pokračovala: "To já tě chci, pro ně zajímavý jsi. A je mi jedno zda sharingan někdy probudíš nebo ne... neměla jsem nikdy rodinu a i když máš v sobě jen zlomek Uchihy, tak tě považuji za součást klanu, který jednoho dne obnovím a přivedu na vrcholek světa. Mí bratři se možná smířili s tím, že budou ohýbat hřbety před "historickou pravdou" Konohy až do své smrti, což Itachi dodržel, ale já nemám nic takového v úmyslu. Vezmu ten řád jejich světa a hodím jim ho na hlavu se stejnou grácií jako to oni udělali jiným. Obrátím jejich sny v prach a popel a změní své vlastní sny ve skutečnost... a udělám to co měli udělat Obito, Pein i Madara, přinesu řád do tohoto světa na křídlech skutečné a pravé revoluce, ne jako Naruto s tou svou představou o falešném míru." Zdá se být odhodlaná. Hehe... a stejně je to zvláštní, když chlapi vykládají jak "dobyjou svět" tak jsou většinou směšní a patetičtí, ale když to říká ona... ona to říká, jako by to byla jediná a předem daná budoucnost. Říká to s osudovostí, které nelze uniknout. Ona to myslí opravdu vážně a to jí činí ještě víc sexy. Její chakra je sice hluboce potlačená, takže nezáří víc než chakra normálních lidí, ale ty víš, že tohle je jenom zdání. Že uvnitř ní dříme cosi ďábelsky přitažlivého a současně strašidelného. A tebe zase zrazuje tělo. "Budeš hledat sílu a bude tě přitahovat," vzpomněl sis nepřesně na slova Yorogumo... takže je to tady. Opravdu ti ta prokletá pečeť zatemňuje mozek a opravdu se musíš přemáhat, aby ses vůči Nezumi o něco nepokusil. Je tak neuvěřitelně fascinující, kéž bys jí mohl chytit aspoň za ruku, kterou má položenou na stole. Normálně lačníš po tom se jí dotknout, nejen fyzicky, ale i duchovně ve smyslu její chakry, která - a to jsi si jistý, by ti chutnala. Co se to s tebou děje že? Njn... když děláš kraviny a objevuješ ženskou krásu tak brzy a ještě do toho do sebe rveš "zvířecí toxiny", tak se nediv, že se začínáš chovat jak sameček co touží po samičce. Ale ta divokost co v tobě dříme je fakt najednou velká. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "To možná ani nebude třeba, v podstatě nic nevíš. Jediná informace, která má nějaký význam je to, že "maskovaný muž se sharinganem" je vlastně je holka z klanu Uchiha. Až nebudu potřebovat masku a hrát divadlo, že "Madara je zpět" a vypukne válka, ze které už nebude moci protivník vycouvat, tak tu masku můžu zahodit. Holku by nebrali vážně, ale reinkarnaci Madary brát vážně budou a zaútočí. Takže by ti mohly zůstat i vzpomínky." No má to vymyšlené až ďábelsky precizně. Samozřejmě... pokud je někde Yamata, tak je uvěřitelné, že by mohla přivést v nějaké formě celé to prokletí Uchihů opět zpět, i kdyby ne Madaru samotného, tak určitě třeba jeho bratra, nebo kdo ví... třeba ještě něco horšího. Jenže ono s válkou je to obtíž tak jako tak. Aliance volí v podstatě mezi tím, zda se nechá napadnout (ale pak válka dopadne na území Aliance a budou trpět lidé v zemích shinobi), nebo zda sama zaútočí preventivním úderem a pokusí se tak převést boje rovnou na území nepřítele. Že to poškodí image Aliance je sice fakt, ale na štábu sedí nejlepší mozky Aliance a tak patrně soudí, že toto riziko je méně závažné, než nechat nepřítele vybrat čas a místo útoku. Večer tě ještě přišla zkontrolovat Yamata a propustila tě s tím, že výlet za Ajisai se uskuteční v nejbližších dnech (ještě před tvým soubojem s Inako). Ostatně pokud jde o ní, tak na tu jsi narazil ihned na chodbě jakmile jsi vyšel z místnosti. Sedí tam na lavičce a vypadá... no když se vaše pohledy setkaly, tak ti došlo jak velké má kruhy pod očima a jak je pobledlá. Ta určitě od momentu, kdy tě odnesli z divadla nespala. Ač "k smrti unavená" byla však rychlá jako blesk, pokud jde o tebe: "Kensei-kun!" Vykřikla a rázem byla u tebe a sevřela tě v objetí. Z jejích modrých očí se řinou slzy jako hrachy, drží se tě jako klíště a šeptá: "Díkybohu jsi v pořádku, díkybohu..." Cítíš jak se její tvář letmo otírá o tu tvou a jak se Inako, která vypadá podstatně unaveněji než ty k tobě tiskne, jako by už v životě nechtěla, abys jí opustil. Tak... a máš to... prej, že tě v Korálovém království nic nedrží. Chtěl jsi kamarádku a zdá se, že jí máš... ne... tvůj život prostě nebude jednoduchý a to ani omylem. "Kensei-kun, jsi v pořádku viď?" Ona o tebe ne že měla strach, ona nejspíš hynula hrůzou. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Sakura si tě vyslechla a poté s úsměvem odpověděla: "Tak dobře, Sasuke-kun tu sice není, ale měl by se tu v nejbližších dnech ukázat. Můžeš tady na něj počkat... mimochodem, ani jsem se nezeptala máš kde bydlet a máš kdyžtak nějaké peníze. Já jen, že bys možná ocenila, kdybych ti něco sehnala... ono... máme teď nějaké uvolněné byty a ceny jsou tam rozumné, navíc se dá zaplatit i tak, že si to odpracuješ. Většinou sháníme lidi na nejrůznější pomocné práce, ale záleží na tom co umíš a co by tě třeba i bavilo, zase není rozumné skončit jako myčka nádobí v kuchyni pro vojáky, když třeba umíš něco užitečnějšího a lépe placeného." No... tak to vypadá, že už se tu přemýšlí o tvém ubytování a zaměstnání. Jeden by tedy řekl, že jsi na to měla myslet sama. Jak tu přežiješ a tak vůbec, ale dejme tomu, že vzhledem k tomu, že tvůj mozek vyplnila pouze myšlenka na to se do Konohy dostat a tam poděkovat Sasukemu, tak tyto "technické detaily" šly nějak stranou. Respektive "nešly vůbec." |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Otázka obživy - Začátek nového životaSakura poměrně uděřila hřebíček na hlavičku. Až do teď jsem nikdy nemusela řešit peníze. Byl to sice těžký a krutý život co jsem vedla, ale vždy mi někdo dal najíst a měla jsem střechu nad hlavou. Teď bych specificky na tohle měla zaměřit. Musím někdě začít, a když se mi nabízí pomoc, tak nejsem natolik hloupá abych jí odmítla. Popravdě...moc nevím s čím bych mohla pomoct. Celý život jsem jen trénovala a bojovala. Mimo to jsem se nikdy ničemu jinému neučila, a netuším jak by mě to mohlo v budoucnu uživit. Sasuke prostě jednoho dne přišel, a převrátil celý můj dosavadní život vzhůru nohama. A tak mě nenapadlo nic lepšího než ho následovat. Na chvilku jsem se odmlčela a zamyslela se. V duchu jsem si prošla vše co umím, a snažila se vymyslet pro to užití. Vzhledem k tomu že je doba míru pokud vím, tak bojovník nebude zrovna ideální profese, nehledě na to...Kdo by zaměstnal slepou, malou, holku? Při pohledu na Sakuru mě však něco přeci jen napadlo. I když vlastně...umím ještě léčit. Nikdy jsem to nijak nestudovala, ani na to nijak výrazně nezaměřila svůj trénink, ale mám k tomu určitý talent. Nevím zda by pro to bylo užití, ale jinak mě už nic nenapadá...tedy až na to umývání nádobí.. Dodám nakonec, a trochu se pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Nemocnice - Propuštění Odpověď mně docela překvapila. Nic nevím? I když to není nějak detailné, tak sem myslel že třeba velikost vojska, obrana města a informace o některých lidech je dost na to aby mi ty vzpomínky vymazali. Zřejmě sem se spletl. No, jak by také ne, ty nejdůležitější věci přede mnou nepochybně tajili. Ale nevadí, oni si možná myslí opak, ale já vím tolik abych Alianci přesvědčil o zrušení útoku. Aspoň tedy doufám. Doufám že by někdo poslouchal. Když vezmu třeba v úvahu co všechno v minulosti zažil a udělal Uzumaki Naruto.. Přeci by mně musel vyslechnout aspoň on. Nejsem nějak vysoce postavený shinobi, ani tady ani tam. Ale i tak by bylo nejlepší kdyby se aspoň někdo snažil o zastavení války. Ať si Shimi nebo Yamata říkají co chtějí, tak to přinese jen zkázu. Né jen Alianci, ale všem. Sama Yamata se před chvílí zastavila a řekla že můžu jít. Sice to teď bude ještě těžší, trénovat a zároveň myslet na to co bude s Ajisai... Ale nějak to snad zvládnu. Vezmu si všechny své věci a vycházím ven na chodbu nemocnice. Tam mně docela překvapí když vidím Inako. Sedí na lavičce a nevypadá vůbec dobře. "Ahoj". Pozdravím přátelsky. To už je však Inako u mně a začíná mně objímat. Nelze si nevšimnout jak silně mně drží a že.. brečí? Nějak teď nevím co dělat, něco takového sem nečekal. Jednou rukou jí tedy taky obejmu a konejšivě ji pohladím po zádech. "Sem v pořádku". Odpovím jí tiše. Vypadá to jako že o mně Inako měla vážně strach. Bála se co se mnou je.. Jenže proč? Proč by jí na mně tak záleželo? Bere mně jako kamaráda, nebo něco víc? Ještě před chvilkou sem měl radost z toho že se dostanu domů, ale teď je to nějak pryč. Dobře, Ikara je mrtvá, ale pořád je tu Inako. Za tu dobu co tu jsem sem se sblížil i s ní. Odejít zpět do Amegakure a nechat jí tady. Asi bych si to dlouho vyčítal. Chvilku váhám, ale nakonec se odtáhnu a zadívám se Inako do očí. "Půjdeme si někam sednout? Já.. Rád bych se tě na něco zeptal. Je to pro mně důležité". Řeknu vlastně popravdě a čekám zda bude Inako souhlasit. Pokud ano, tak spolu rovnou vyrazíme do nějaké kavárny, nebo zkrátka někam kam by chtěla. Já si případně objednám čaj a přemýšlím o tom jak začít. Zda vůbec mám začít, protože tohle není lehké rozhodnutí. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro  Po vyslovení své otázky jsi měl možnost sledovat jak Nezumin obličej prošel celým spektrem barevných odstínů až se ustálil někde mezi bílou barvou rozžhavené oceli a popelavou šedí. "Nandeee?" vykřikla a skoro odskočila tak, že kdyby se mohla vmáčknout do zdi, tak by se jí to bezesporu podařilo s rukama v obranné pozici předhozeným před obličej na tebe vteřinu či dvě nevěřícně zírala. "Vždyť jsi ještě děckooo?" zvládla ještě zašeptat a pak její tvář potemněla do černé a jen jsi slyšel jak sama k sobě říká: "To jsem to dopracovala, copak jsem nějaký pedofil?" No vypadalo to, že tě zabije, ale dvou hlubších nádeších se její tvář začala vracet do něčeho co by se dalo nazvat normálem. "Jsi pěknej zvrhlík víš to?" Chvíli mlčela a do její tváře se zvolna vkládal ten "uchihovský vznešený chlad" (pod kterým se obvykle skrývá schovaná síla jaderné hlavice) a když dospěla k názoru, že už se ovládá dostatečně tak řekla: "Dřív zestárnu než dospěješ... vždyť jsi ještě dítě a bylo by to... hrozné tě takhle," chvíli zase mlčela a pak zkusila znovu: "Krom toho na obnovu klanu nepotřebuju nikoho z klanu Uchiha či s klanovou krví. Sharingan je schopnost, která je jen tak nezředí. Navíc si můžu nabrnknout kolik chlapů potřebuju a zamanu... proč bych měla zrovna..." Podívala se na tebe "trochu jinak" než běžně a asi jí něco došlo: "Ty po mě jedeš? Jsi na tripu? Nevím co bereš, ale být tebou tak s tím hnedka přestanu, tohle není normální. A vůbec... nemůžu si dovolit být těhotná uprostřed války..." Jasné "NE" jsi však neslyšel. Každopádně jsi jí pěkně vyvedl z rovnováhy a zdá se, že jí to donutilo dokonce o něčem přemýšlet. Napila se vody a zatímco ty na ní můžeš oči nechat, tak ona nakonec jen s úsměvem odpověděla: "Hele a řekni mi... jak tě tohle vůbec napadlo, že bych zrovna kvůli tomuhle chtěla tebe? Halo? Jsi tam... nečum mi sakra pořád na krk!" Jo čumíš jí na krk, ne na prsa, na její ladnou bělostnou šíji. Někde tam je krční tepna a sladkost vůně její krve tě vyloženě vábí. A je to pořádně intenzivní tužba, dokonce tak intenzivní, že i tvůj pud sebezáchovy, který normálně říká "nesnaž se zaútočit na Uchihu, je to hovadina, je to hovadina a ještě jednou - je to hovadina" ustupuje kamsi do pozadí. Skoro se ti zamlžuje periferní vidění a naopak se zaostřuješ jen na její krk. Cítíš to volání krve a cítíš i vůni Nezumi. Nejde ti jen o krev, nebo jen o sex... tady jde o všechno dohromady a ještě o velkou lásku navíc. //Jo chlapče, tak to máš tady - vidíš svět očima Sayi a k tomu tě ještě Nezumi přitahuje i mimoto. Hoď si procentovkou. 0-50% - vrhneš se na ní, 51% a více - rozhodnutí je tvé, ovládnout se dokážeš.// |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro  (Pozn.: levá ruka mechanická, pravá lidská - nic se nezměnilo, obrázek je jen ilustrační) Skončili jste s Inako v blízké restauraci. Po cestě sis mohl uvědomit, že k tobě něco opravdu cítí. Asi si při tvém zranění uvědomila co to je... možná... nebo to to zranění všechno urychlilo a umocnilo. Když jste byli sami u jednoho stolu a popíjeli šťávu (tentokrát si nedala alkohol), tak tě pořád chtěla držet za ruku a vypadala opravdu šťastně, že jsi v pořádku. Tváře se jí červenají i při obyčejné konverzaci. Jo... bere tě jako něco víc, ne jen jako obyčejného kamaráda. A ty se samozřejmě chystáš jí oznámit něco co... bys jí říkat rozhodně neměl. Objednali jste si jídlo a Inako se ti stihla svěřit, že od momentu co jsi se objevil v jejím životě se cítí tak nějak svobodnější, živější, jakoby jí náhle její život dával naději. Ona to ještě neumí pojmenovat, ale zdá se, že se do tebe opravdu zabouchla. Představa, že tohle někdo dokáže zahrát je naprosto neuvěřitelná. Shinobi trénovaní ve lži dokáží sice zahrát cokoliv, ale Inako je pořád ještě děvče. Víš už teď jednu věc... a je na tobě jak se rozhodneš, že když jí povíš co vás dva čeká tak jí teď a tady zraníš. Čekala na tebe dva dny v nemocnici, nespala kvůli tobě a je šťastná, že jsi živí a zdravý. Říct jí to nyní - sotva jsi vylezl z nemocnice - je... bude... hodně kruté. A je tu i otázka zda je to rozumné, protože jestli se ti na jazyk dere to, že bys jí řekl o tom souboji mezi vámi a o tom, že jsi popravčí, tak uvaž, že ztratíš moment překvapení. Když to zjistí až v Aréně šance, že změní svůj názor je větší, než když bude mít čas se s tím vyrovnat. Nežijeme ve světě, kde láska k blízkým byla víc než kodex shinobi, žijeme ve světě, kde na rozkaz vesnice zabíjejí někteří ninjové i vlastní rodiče a sourozence. Inako se nakonec zcela bezelstně zeptala: "Myslíš Kensei-kun... že bychom mohli... být přátelé?" Těm upřímným, průzračným očím se nechce nevěřit, že by mohly lhát. Inako je s tebou šťastná a chtěla by tě mít za přítele (za prvního ve svém životě?). |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Inako Dojdeme do restaurace kde se ihned posadíme k jednomu ze stolů. Já si dám stejné pití jako Inako a k jídlu si objednávám menší porci sushi. Od té doby co jsme vyšly z nemocnice.. Nelze si nevšimnout jak se chová. Na mysl mi pořád jde to "dokonalé lhaní", sama řekla že je v tom mistr. Ale něco takového by přeci nemohla hrát. To jak mně drží za ruku, jak se u toho tváří a červenají jí tváře. Předtím sem si nebyl jistý zda by mezi námi vůbec mohlo něco být, ale teď už je to jiné. Nechci být domýšlivý, ale myslím že se Inako líbím. A ona.. Ona se mi líbí také. Co na tom že má mechanickou ruku? Zbytek těla je v pořádku. Ke mně se chová mile, dokonce se mnou cvičí. Bojím se jen po tom co se stalo Ikaře aby nedošlo an něco podobného. To už bych asi jen tak nerozdejchal. Sem tedy rozhodnutý. O tom že bych měl být popravčí jí neřeknu, to by způsobilo jen potíže. Ale co se nás dvou týče a našeho vztahu, tak bych jí něco říct měl. Když se mně Inako zeptá, tak jí stisknu ruku a zadívám se jí do očí. Najednou cítím jak mi zase buší srdce, sem trochu nervózní. "Inako, já.. Co když.. Co když bych chtěl víc než to? Co když bych chtěl abychom byly.. spolu". Zeptám se a napjatě čekám jak odpoví. Sem si jistý že ke mně něco cítí, to nemůže popřít ani ona sama. Pokud by teď řekla ne, asi by mně to hodně bolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Začátek mise proběhl podle plánu. Cesta skrze přátelské území, dostatek spojeneckých shinobi i jen obyčejných lidí a loď nachystána podle plánu. Slovům kapitána rozumím a chápu je, že se nechce k ostrovům přibližovat. Přeci jen jsou to prostory nepřátelských pirátů a korzárů. Protože pokud je pravda, že některé země je přímo podporují, mělo by se jim tak říkat. Protože část ukradeného výdělku určitě odvádí právě vládnoucím vrstvám v dané zemi, výměnou za krytí a nepostihnutelnost. Měl bych začít spíše na jejich domovském ostrově. K tomuto závěru jsem došel kvůli tomu, že se musím nejdříve seznámit s prostředím než přímo vpadnout lvovi do tlamy. Pochopit, s čím mám tu čest. Pravda, jejich schopnosti v rámci pojídání nepřátel jsou děsivé sami o sobě. A nesmím zapomínat, že tento úkol nemá s vírou příliš společného. I když se jí určitě některé existence budou ohánět. Počkám si na noc, než se vydám po vodní hladině směrem k ostrovu. Přes den by moje přítomnost na vodě byla nápadná až přespříliš, kdyby jí někdo zaznamenal a v noci, i kdybych narazil na nějakou loď, mohu se položením na vodní hladinu schovat mnohem lépe než ve dne, kdy by mne mohli považovat za utopence a snažit se vytáhnout z vody. Rozhodně by mi pomohlo, kdyby byla obloha zatažena. Pokud se mi podaří dosáhnout břehu nepozorovaně, bude to jen dobře. Můj plán je prohlédnout si okolí a sbírat zatím informace formou pozorování. Třeba se mi podaří narazit na nějakou civilizaci. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Inako jsi svým dotazem hodně vyvedl z konceptu, asi ještě plně neovládá svoje pocity (s její historií se není čemu divit), takže na tebe chvíli zazírala s otevřenou pusou a pak vyhrkla: "Ano... Kensei-kun... ano...," možná by toho řekla i víc, kdyby se v ten nezačala topit ve vlastních slzách štěstí. Ženské jsou hodně zvláštní bytosti, chvíli jsou jako z ledu či z kameny, chvíli jsou jako vše zachvacují požár a pak najedou z ničeho nic se roztečou jak sníh pod paprsky Slunce. Zbytek času strávený v restauraci už netřeba nijak zvlášť popisovat. Nakonec jste se šli projít a Inako byla v tvém závěsu (opřená o tebe). Tohle přece nemůže být lež ani sen, tohle je tak upřímné, že prostě... ...skončili jste u tebe doma. Oba jste celkem unavení a je už dost pozdní večer, takže jste šli spát. Přitulená k tobě usínala Inako v tvém náručí a ty ses mohl cítit jak šťastný, tak zmatený zároveň. Události v tvém životě se řítí v posledních dnech doslova děsivou rychlostí, ale pokud se propracoval k tomu, že se teď k tobě tulí dívka, která tě má opravdu ráda... tak to není špatný vývoj. Horší je, že do osudového dne zbývá pouhých 10 dní a ty budeš muset sakra máknout jak na své síle, tak na svém vztahu s ní, aby to ten den nedopadlo nějakou katastrofou. Když se teď spící choulí k tobě tak si neumíš představit, že bys jí dokázal... zabít. //Můžeš popsat jak trávíš následujících 5 dní, šestý den půjdeš na výlet s Yamatou a Shimi do podsvětí - tak tam to zaraž. Priority jsou jasné - trénink a budování vztahu (vztahu, ne sexu ^^). Trénovat můžeš v podstatě s Inako (kdykoliv), nebo s lidmi z Akirova bojového kroužku (hodně na taijutsu a kondičku), eventuálně kdybys chtěl trénovat s někým spešl (někdo z popravčích, Yamata, Shimi... etc...) tak to dej do žádosti v příspěvku. Trénovat také můžeš s vojáky - najdeš mezi nimi i celkem schopné šermíře, sice ne tvé úrovně, ale zase to může kompenzovat kvantitou (nechat jich na sebe nalítnout víc).// |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Kapitán měl opravdu dobrý důvod pro nepřibližování se k ostrovu, ale to sis uvědomil až v momentě, kdy jsi v noční tmě ozařované jen Měsícem (ne, bohužel není oblačnost ale Měsíc příliš nezáří) zahlédl jeho siluetu.  K výšinám tyčící se hora sahající až do výšky 2000 metrů nad mořem dozajista funguje jako pozorovatelna už třeba jen proto, že jsi postřehl plameny (v této tmě jsou vidět na desítky kilometrů daleko) "věčného ohně" (jak se říká vatrám zapáleným za účelem nějaké signalizace). Nicméně dostal ses nepozorovaně na pláž a zbytek noci jsi vegetoval v lese. Teprve přes den sis mohl naplno uvědomit, jak je tento ostrov divoký. Posetý bujnou vegetací, plný tvorů, které jsi nikdy neviděl - obří mravenci velcí jako lidská dlaň a další a další příšery proporcí, které "nejsou běžné" ani omylem). Ostrov navíc není civilizovaný (žádné cesty, žádná města či kamenná sídla... nic). Na kanibaly jsi narazil tak skoro náhodou a div ses přitom neprozradil.  (Dívka vedoucí skupinu dětí ve věku tak 15 let, ostatní děti ve věku cca 6-12 let.) Narazil jsi na bandu dětí vedených o něco starší dívkou doprovázenou mohutným vlkem. Dívka má kolem pasu zavěšených 6 lebek (signalizuje počet lidí, které zabila a snědla) a dohlíží na děcka, která štvou divokou zvěř. Vypadá to, že jsou na lovu vysoké. Děcka si počínají celkem šikovně a dívku celkem i poslouchají. Protože však setkání s nimi bylo dost nečekané (objevili se tam úplně nečekaně, došlo ti to je, že nezanechávají žádný pach a pohybují se velmi neslyšně) tak jsi skončil v pozici v křoví asi dva metry od té dívky a modlíš se aby se nezměnil směr větru, protože by tě mohla ucítit. Zatímco jsi jako myška tak se děti vrátily v hodně dobré náladě a přitáhli dva mladší kolouchy, které odlovily dřevěnými oštěpy s kamennými hroty. (Jo vítej v době kamenné.) Zatímco je děcka začala na místě porcovat (pomocí kamenných "nožů" - v podstatě dobře zbroušený pazourek) a rovnou i syrové pojídat, tak jsi měl možnost sledovat jejich zvyky a vůbec všechno. Všichni jsou polonazí, odění v kožešinách, jen ta dívka má trochu lepší oblečení a vypadají hodně primitivně... tedy... jako necivilizovaně. Hovoří běžným jazykem s dialektem, který tě dělá občas trochu problém pochopit. Dívka - zjistil jsi, že se jmenuje Taeko (tak jí oslovují Taeko-taicho /kapitán/) - je vyzbrojena kopím s ocelovým hrotem (očividně z dovozu), ale jinak nemá na sobě nic, co by nepatřilo do prehistorických dob. Sleduješ klan... či spíše kmen, který se úplně minul s vývojem času a jejich zvyky tomu odpovídají. Jsou divocí. (Dva kluci se pobili do krve o kus masa a ona nezakročila, připomínají ze všeho nejvíc nějaký druh smečky, než lidi.) Stopovat jsi je mohl až vyrazili pryč. Nijak se neskrývali (tady nemají proč, na jejich ostrov nikdo nechodí) a tak jsi mohl vystopovat jejich vesnici. Je to v podstatě několik "jurt" nasázených mezi stromy zčásti jdoucích do paloučku. U některých jurt jsou připoutané kozy a vidíš tam i centrální ohniště s "pověstným kotlem" (prostě legendy nelžou, všichni kanibalové mají velký kotel)... tenhle je velký tak, že bys do něj nacpal trojici dospělých lidí. Vesnice je plná dětí, dospělé nikde nevidíš, to nejstarší co tam je jsou ta dívka Taeko a několik dalších náctiletých (15-17 let, víc ani omylem), dohromady ne více než 7 (a to se starají o dobrou padesátku děcek). Jediné dospělé, které jsi našel byly kostry naaranžované u některých totemů ve vesnici a v okolí. Kostry tu jsou už dlouho (v řádu let), jsou vybělené, často pomalované a vyzdobené různými proprietami (pestrobarevné peří atp...). Zjevně něco co má odhánět "zlé duchy". Protože byla nejvíc vidět, tak jsi většinu času sledoval onu dívku Taeko, mohlo tě jako člověka z civilizovaného světa šokovat, že má již tři děti (ve věku 2-3 roky), takže tady se začíná hned od počátku plodnosti, které sice již nekojí, ale že je jejich matka jsi poznal. Vybírala jim nějaké breberky z vlasů, jednomu olízla drobný oděrek na ruce, hrála si s nimi, jak to jen dělají rodiče. Krom toho jsi byl svědkem dvojice rituálů, v jednom se postavili proti sobě za obecného výskotu děcek dva chlapci, použili proti sobě svá kopí (vzájemně si způsobili) zranění, olízli hroty kopí a namalovaly symboly Yashina pod své nohy. Ovšem nestalo se to co bys čekal (že by se jejich těla změnila jako to Hidanovo - jak se píše ve spisech ANBU), ne... střídavě si zasazovali různě hluboké rány. Rána kterou zasadili sobě se promítla ihned na těle soupeře, ale i u nich. Cílem rituálu bylo nejspíš udržet se co nejdéle na nohou, protože vítěz odcházel s jednou ze starších dívek (cca 13-14 let), zatímco poražený. Oba byli ošetřeni primitivními metodami v kombinaci se slinami dívky jménem Taeko, která naplivala do hrníčků, následně do toho přidala horkou vodua nejprve jim přiložila na rány čajové lístky vylouhované v té směsi a poté to oba vypili a jejich rány se zatáhli a zhojili. Druhý rituál, kterého jsi byl svědkem byl zjevně spojen s jejich primitivním náboženstvím a kultem plodnosti. Vítěz se svou slečnou to spolu dělali přede všemi u jednoho z totemů a dívka Taeko je obcházela a vzývala přitom Yashina a povzbuzovala je za přihlížení děcek, které jim taky fandily. Jo... fandily. Nicméně co bylo zajímavé a co může něco vyzrazovat o technikách klanu bylo třeba to, oba příslušníci toho šťastného páru před tím než na to vlítli se vzájemně kousli do krku (a přísahal bys, že pili krev svého protějšku) a ještě předtím jim Taeko podala misky, do který následně vymačkala jed z dvojice hadů jež měla připravené v jiné nádobě. Ten druh hadů není tak unikátní, je to jedna z těch černých zmijí, které mají v zubech velice silný neurotoxin. Kousnutí je vždycky smrtelné (nepodá-li se rychle protijed), toxin obvykle způsobí kolaps nervového systému (paralýza, ale člověk zůstává při vědomí, někteří zasažení tvrdili, že po intoxikaci měli pocit, že mají zostřené smysly) a tady jsi viděl ten mladý pár vypít tak odhadem 100 násobek smrtelné dávky bez nějakého viditelného efektu. No... museli být po tom sjetí, protože jinak si jejich chování neumíš příliš vysvětlit. Sledovat ten kmen bylo fascinující, je to opravdu jako by ses vypravil do pravěku se vším všudy. Kmen všechno spolu sdílí (neexistuje zjevně moc soukromého vlastnictví) a pokud jde o lásku, tak ta je tu hodně nevázaná. Zajímavostí je též, že všechny děti bydlí v jiných jurtách než ti starší (náctiletí) a ani Taeko nešla do své jurty se svými syny. Stráže se tu viditelně nestaví (jen jeden náctiletý zůstává až do hluboké noci u ohniště a udržuje oheň). Otázka je co teď? Infiltrace se zdařila, viděl jsi jednu z vesnic (které tady budou ve větším počtu), ale odpovědí ti to asi moc nedá. Mohl bys zkusit někoho zajmout a unést (riziko vyzrazení) a zkusit zjistit víc. Za ideální cíl se dá považovat ta dívka Taeko, je tu velitel, její jurta je na okraji vesnice (a je v ní sama) a její vlk momentálně chrápe u ohniště vedle strážce, který taky nevypadá bůhvíjak schopně (s tvým výcvikem by si tě nemusel ani všimnout). Pokud by ses rozhodl pro únos, tak by asi nebyl problém dostat se do jurty, kde je Taeko a unést ji. Další možností je zde zůstat a sledovat další dění, nebo se přesunout k jiné vesnici, ale ty potřebuješ odpovědi, které těžko získáš několikadenním sledováním (a dlouho se tu taky zdržovat úplně nemůžeš). |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Inako Sem stále docela nervózní, nejsem si jistý co čekat. Když pak ale Inako řekne že ano, tak se na ní mile usměji, pohladím její ruku a dám jí pusu na tvář. Zdá se že je teď nějak šťastná. Pláče, ale není to kvůli něčemu zlému. Skoro z toho má chuť brečet taky, ale udržím se. I tak sem ale šťastný. Bál sem se že by mohla být na pochybách, to je teď všechno pryč. Je to moc příjemné tu někoho mít, někoho u koho vím že mu na mně záleží. Sice se známe jen chvíli, ale city nás obou jsou zdá se silné. Zbytek večera probíhá velmi pěkně. Z restaurace jdeme ke mně do bytu a leháme si spolu na postel. Inako brzy usíná, ale mně to trvá o chvilku déle. Užívám si jak se ke mně tulí a zároveň ji jednou rukou objímám. Moc se mi líbí že je tady se mnou. Je to takové uklidňující. Všechny ty věci co se mi stali.. Lze to aspoň trochu zmírnit tím pocitem že vím že mně má opravdu ráda. Stejně jako já jí. Co mně trápí je ten souboj. Proklínám Akiru a ostatní že mně do toho nutí, nechci s Inako bojovat. I když ale na boj třeba dojde, tak sem si jistý že bych jí zabít nemohl. Nedokázal bych to. Budu doufat v to že se Inako smíří s tím že mně porazí a podaří se jí odejít z arény. Ale pokud ne.. budu muset vymyslet nějaký jiný způsob jak Akiru přemluvit aby ani jeden z nás nemusel umírat. S podobnými myšlenkami pomalu usínám, vedle dívky do které sem se zamiloval. Další dny jsou pro mně docela náročné. S Inako to jde docela dobře, dělám vše pro to aby náš vztah fungoval. Jsem k ní milý, párkrát sem jí udělal jídlo a jednou sem jí dal dokonce květiny. Samozřejmě jí také skládám komplimenty a celkově se snažím jí být co nejblíže. Pro to s ní také i sem tam trénuji. Trénink s Inako je vždy spíše tak nějak na zahřátí, opravdové cvičení je až s Akirovým bojovým klubem. To jsou opravdu ostří hoši, kteří se s ničím nepářou. Celé tělo mně bolí, ale nepochybuji že to přinese později nějaký pozitivní výsledek. Vím že zbývá den než se budu opět muset setkat s Yamatou. Ta patří také mezi popravčí a sem si jistý že by mi mohla aspoň trošku s tréninkem pomoci. Takže buď až ten den kdy se s ní setkám se jí pak zeptám zda by mi pomohla a nebo jí pošlu vzkaz ještě dříve, aby si to mohla třeba promyslet. Nejspíše bych se tak musel vzdát trénování s Akirovo klubem, ale nepochybuji že Yamata je drsnější než všichni ti chlápci dohromady. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Opět si tě vyslechla načež se usmála a řekla: "Yosh, takže máš nějaký druh ninja výcviku? To se ti bude hodit. Pokud umíš léčit, tak bych ti určitě dokázala něco najít a co se týče potřebného vzdělání tak neměj obavy. Trenérů je tu vždycky dost na všechny možné obory a každý, kdo něco umí a má chuť a snahu je v Konoze vítán." Sakura ještě očividně nepostřehla, že jsi slepá, protože jinak by před tebe neskládala s takovou lehkostí formuláře k vyplnění, jak ti řekla, tak jsou tam žádosti o bydlení, zaměstnání, nějaké dotazníky a další serepetičky. Stejně - zdá se - jim budeš muset na sebe prásknout úplně všechno. Tvým zaměstnáním v Aréně počínaje a tvým zdravotním stavem konče. Sakura také dále řekla: "Když budeš chtít, budeš moci začít již zítra, dneska se nastěhuješ a zítra bychom se sešli buď my dvě, a nebo - pokud bych z nějakého důvodu neměla čas - tak s někým ke komu tě doporučím. Vyzkoušíme si jak jsi dobrá v léčení a pokud to půjde, tak tě zařadíme podle úrovně tvých dovedností na patřičné místo. Samozřejmě se časem bude řešit otázka, jestli budeš chtít být plnohodnotnou kunoichi, ale to uvidíš sama, až si tady najdeš přátele a trochu se tu rozkoukáš." Ne, nevšimla si, že jsi slepá. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ale jo, s Inako jste si blízcí jak jen to jde... teda až na samotný sex... ale to není teďka něco co by bylo až tolik na pořadu dne. Usínáte vedle sebe a drobné škádlení je sice jen slaboučkou náhražkou toho co by mohlo být, kdyby byla připravená, ale tak nějak je možná lepší, že na to tehdy nedošlo. Nejspíš z toho má stále strach a zase se není čemu divit, když prošla životem jakým prošla. Ale když vedle tiše oddechuje a ty vnímáš tlukot jejího srdce, je ti tak nějak dobře. S vědomím, že tě má někdo rád, se usíná dobře. Horší jsou tvé sny. Vynořují se ti noční můry, které tě dokáží vytáhnout i z nejhlubšího spánku. Není to sice zatím tak hrozné ale zdá se, že ten "Klaun" který je uvnitř tvé hlavy už začíná úřadovat. Vidět jeho zločiny... jeden hnusnější než druhý... a prožívat je s ním... není zrovna něco co bys musel. Nejčastěji se ti objevuje noční můra, ve které figuruje Ajisai. Asi je to tím, že si na ní pamatuješ. Respektive pod tlakem událostí sis rozpomněl na tu kunoichi, se kterou jsi chodil na Akademii, byla o rok starší, ale vídali jste se každý týden na společných tréninzích. Nenápadná, nicméně snaživá kunoichi, která nikdy neříkala víc než bylo nezbytné. Holka co fakt věřila, že bude dobrou kunoichi, kterou klaun oddělal na první misi když získala titul chunnina. Je to tři roky co je po smrti, ale vlivem klaunových vzpomínek se i tvé vzpomínky na Ajisai zostřili. Patřila k tomu nejlepšímu co na Akademii tehdy bylo a byla to hodná duše, která chtěla pomoci Pein-sama a Tenshi (Konan) v dosažení míru (byť pochopitelně tehdy si nikdo nepředstavoval přesně jak to bude vypadat). Naštěstí proti nočním můrám máš celkem účinný protijed... Inako, která se vzbudí, kdykoliv tě noční můra vytrhne ze spaní a jedno dvě její objetí má celkem uklidňující účinek. Je ale faktem, že pokud se nic neudělá, tak klaunova chakra může převzít další části mozku a uvrhnout tě do mnohem horších stavů. No nic... den D... je tady, vznesl jsi svou žádost Yamatě o trénink, ale ta to odmítla s tím, že ti nemá "co dát" vzhledem k povaze jejích a tvých technik. Nicméně asi aby tě neodbyla úplně ti řekla, že můžeš zkusit požádat Shimi (která tam je pochopitelně taky). Což o to... trénink proti sharinganu by nebyl marný, ale je to Shimi. Holka co si usmyslela zničit tvůj svět, takže je otázka zda s ní chceš mít cokoliv společného. Shimi každopádně k tomu jen řekla: "Pokud o to budeš stát, tak ti budu k dispozici v boji s mečem ti mohu pomoci a já se aspoň trochu protáhnu," sladké... v jejích očích jsi někdo s kým se "trochu protáhne". No ale to už přišla na řadu příprava techniky. Najednou obě dámy začaly pracovat. Jste na pokoji se dvěma lůžky - vlastně je to takový operační sál - a na jednom leží Peinova sféra, původní Ajisaio tělo, nicméně piercingy jsou pryč a otisky Rinneganu též. Peina už připomínají jen rezavé vlasy. Yamata začala s vysvětlováním postupu: "Lehneš si vedle ní, Shimi se postaví k tobě, já na druhou stranu. Bude ti aplikován pentatol sodný do krve, který způsobí srdeční zástavu. Injekci adrenalinu máš?" směřovala Yamata poslední otázku Shimi, ta jen přikývla. "Já jsem zatím připravila její tělo, vyndala jsem z ní všechny kovové části a rekonstruovala vnitřní orgány. Byly sice zakonzervované v konzervačním roztoku, který jí aplikovali v Ame do těla, ale buňky byly pochopitelně mrtvé. Použila jsem svou techniku výměny životů, abych ty orgány opravila od hlavy až k patě, až jsem se dostala k tomuto stavu," přiložila zrcátko k ústům těla Ajisai a za chvíli jsi viděl jak se zamlžilo. Dýchá. Yamata má dýchající tělo bez mysli a duše. "Jakmile mu píchneš pentatol sodný, tak použiješ své "oko spravedlnosti" a uvrhneš ho do genjutsu, tím se tvá a jeho chakra propojí a dojde k propojení vašich myslí, jakmile jeho mysl začne přecházet do Očistce, tvá tam půjde zčásti taky. Shimi... bude to trochu schizofrenní, jednou nohou budeš ve světě tomto a druhou... tam na druhé straně. Pokud se to pokazí, tak z toho můžeš zešílet a být chycena v Očistci, dokud tvé tělo nezemře." Shimi jen kývla a prohlásila chladně: "V takovém případě mě zabij a vyvolej zpět ve formě Edo Tensei, postup máme pro tyto situace." Yamata kývla a Shimi se naklonila nad tebe a v očích jí zazářil sharingan načež složila pečeť a tys měl možnost vidět jak její tělo zalila rudá démonická chakra. Mangekyo sharingan! Yamata se jen na Shimi podívala a zeptala se: "Jak se cítíš, zvládáš to už ovládat?" Shimi se jen zamračila a složila druhou pečeť, z této blízkosti vidíš, že jí používání démonické chakry při snaze zachovat si plnou kontrolu nad tělem docela namáhá. "To půjde...," řekla jen zatímco jí po čele ztekla kapička potu a stiskla pevně rty: Risshūgan ! (Oko spravedlnosti)  V očích se jí objevila nová forma sharinganu nápadně připomínající Rinnegan. "Haaaaaaa....hhhaaaa," zavrčela spíše Shimi a viděl jsi jak celý její démonický plášť vstřebaly její oči kolem kterých se objevily značky rudé značky připomínající Naruta v sennin módu. Shimi trochu zavrávorala a opřela se o postel, držíc se volnou rukou za pravé oko. "Ksó... nemám na to vůbec stavěné tělo, tohle dojutsu přesahuje moje limity." Yamata se jen ušklíbla a opáčila: "Je to jen o tréninku, až se tvé tělo adaptuje na senjutsu tak už s tím mít takové problémy nebudeš, hlavní je jestli dokážeš své oči použít," Shimi jenom přikývla a po chvilce oddechování pohlédla na tebe a řekla: "Oko spravedlnosti... probudí uživatel Mangekyo sharinganu a démonické chakry nebo senjutsu, ono je to vlastně jedno a totéž. Dívej se mi do očí...," řekla ti a postupně se trochu uklidnila. A za chvíli na tebe seslala genjutsu. Tsukiyomi (Bůh Měsíce) Stojíš vedle ní v černo rudém světě, na obloze je vidět rudý měsíc vypadající jako Shimin Risshugan a Shimi ti řekla zatímco stojíte vedle sebe: "Připrav si zbraň a drž se blízko mě. Jakmile vstoupíme do očistce, tak nás napadnou tvoje i moje nejhorší noční přízraky a noční můry jakož i strašné vzpomínky z minulosti. S klaunem se setkáme až najdeme Ajisai." Shimi ti položila ruku na rameno a krátce na tebe pohlédla: "Nedělej žádné hlouposti a drž se mě, jestli se máme odtud dostat s Ajisai, tak musíme spolupracovat, ani jeden z nás tady skončit určitě nechce." A paka tě pohltila spirála (jako Obitovo Kamui). Risshugan: Yomi Tenshin (Oko spravedlnosti: Sestup do Yomiho podsvětí) A vyplivlo vás to v Pekle... stojíte uprostřed pustiny z čediče, kolem vás tečou řeky lávy, vzduch je to štiplavý, ostrý, často plný kouře a páchne po síře. "Hmm... špatná dimenze... zdá se, že Očistec má víc rozměrů. Yamata říkala něco o podzemních katakombách, vlhkých a studených že? Tam jsi viděl Ajisai?" Mohl jsi jen kývnout. Každopádně si od tebe Shimi vyžádala popis místa činu (kde byla nalezena umírající Ajisai) což jsi tak obecně věděl (bylo to v Ame no Kuni v katakombách pod ruinami starého města). Shimi jen kývla a když viděla, jak z lávové řeky začínají vylézat vaše přízraky tak jen dodala: "Musíme to zvládnout pět minut než budu moci přejít do jiné úrovně pekla, potřebuju najít správnou dimenzi a nabít znovu techniku. Tak se drž." V téhle úrovni vás napadli zjevně Shiminy přízraky... nic z toho co vás napadlo jsi neviděl, takže zjevně tentokrát jsi z toho vyvázl tak ne... útočí na tebe tvojí týmoví parťáci, vypadá to hodně přesvědčivě (copak zemřeli a skončili tady Miku a Ryuu?). Na Shimi se zase vrhla banda různých shinobi a mezi Itachi Uchiha! Jakmile ho spatřila, tak ... neviděl jsi někoho rychleji zabitého tohle nebyla normální sebeobrana, tohle bylo bleskové. "Táhni do hajzlu sráči!" zařvala ještě když stín s jeho podobou zbavila hlavy. Jsou to stíny... představy ve vaší hlavě - dochází ti - vidíš tu své týmové kolegy asi protože, bys nechtěl aby zemřeli a tvé podvědomí si to přeje natolik intenzivně, že je promítá jako představu sem. Naštěstí ty stíny nejsou moc odolné. Shimi má přízraků zjevně víc, ale zvládla je taky hodně bleskově. "Tady to nebylo tak hrozné, tohle je nejspíš první dimenze, ještě nejsi dost "mrtvý", takže nejsme dost hluboko, v příštích úrovních to už bude drsnější, to na tebe budou útočit duše těch, kteří zde žijí skutečně... a které jsi sem poslal. Doufám, že jsi moc lidí nezabil, protože já celkem jo." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Yamata a Shimi - V Pekle Následujících několik dnů je docela těžkých. Je to jako nekonečné čekání na něco co ani není jisté. Tréninky jdou docela dobře, stejně tak dobře se vyvíjí i vztah s Inako. Sex jsme spolu zatím neměli, ale vůbec jí to nemám za zlé, úplně to chápu. Vzhledem k tomu co prožila je to že budu muset počkat to nejmenší. Spíše mně pořád trápí ten náš souboj. Bude mně Inako mít natolik ráda aby odpustila od své pomsty? Toť otázka. Další nepříjemností je Klaun. Jako by nemohl prostě zemřít a zůstat v Pekle, musí se mi i začínat hrabat v hlavě. Ty jeho vzpomínky, jsou to vážně zvěrsta. Odporné hnusy, na které se nedá ani dívat. Nejčastěji vidím Ajisai. Chápu že to Klaun dělá úmyslně, aby mně tak mučil. Nemůžu se dočkat toho až bude pryč, protože budit se s nočními můrami není příjemné. Jednou to bylo tak vážné že jsem se vzbudil celý zpocený s pocitem že mi srdce vyskočí ven z těla. Naštěstí byla vždy poblíž Inako. Její přítomnost je příjemně uklidňující. Netuším zda by to vydrželo i déle, ale nehodlám to riskovat. Klaun je příliš velká hrozba, i když už je dávno mrtvý. Co se tréninku s Yamatou týče, tak z toho nic není. Myslím že to není o tom že by nic neuměla, ale že se jí prostě nechce. No a Shimi.. U ní si nejsem jistý zda chci zase já nebo né. Pořád ji nemám rád, možná více než Yamatu. Ona by nejspíše svět chtěla ovládnout a hrát si s ním, ale Shimi ho chce prostě zničit. A to mi přijde daleko horší. Váhal sem, ale nakonec sem přijal. Je tu aspoň možnost že bych se snad trošku naučil bránit proti genjutsu a i když velmi, velmi vzdálená tak snad i možnost že bych změnil její pohled na svět. Snad... Na sálu si lehám vedle lůžka na kterém už jedno tělo je a poslouchám. Je to velmi zvláštní pocit, připravovat se na vlastní smrt. Překvapivé a ne příliš příjemné zjištění nastává když mi Yamata ukazuje že Ajisai je už vlastně živá. Jen v jejím mozku nic není, žádná mysl. Trochu mně také překvapilo že už mají i plány na to co by se stalo kdyby jedna z nich zemřela. Znamená to že kdyby se někdy podařilo někoho z nich zabít, muselo by být tělo okamžitě zničeno. To není zrovna povzbudivé... Sleduji Shimi a divím se že kolem ní vidím chakru démona. Že by toho Isobiho měla v sobě ona? Než dojde na samotné přenesení do očistce, zjišťuji o Shimi další informace. Jsou dost znepokojivé, ale nic s tím teď nenadělám. Zadívám se jí do očí a najednou... Jsme na nějakém velmi zvláštním místě. Nepochybuji že to je genjutsu Shimi, které si tvoří k obrazu svému. Začínal jsem být docela nervózní a Shimi to svým proslovem vůbec nezlepšila. Nejhorší noční můry? Tak to je skvělé... Vytáhnu katanu a nechám Shimi aby nás přenesla. Když se ocitneme na místě, tak sem dost překvapený. Je tu horko a síra, jak se říká v některých pohádkách. I tak je ale velmi zvláštní pocit tu být. Tak tohle je peklo? Představoval sem si to děsivější, ale hádám že to nejhorší teprve přijde. Na dotaz Shimi jen přikývnu a rozhlížím se kolem. Pět minut.. Co pak udělá Yamata aby mně přivedla zpět? Na takové věci není čas myslet, protože z řeky začíná něco vylézat. Ač mi skoro poskočí srdce když to vidím. Tomu s kým bojuje Shimi pozornost moc nevěnuji, zaujme jen Uchiha Itachi. Její bratr či bratranec, nevím, a ona ho takhle zlikviduje? No pěkné... Sám mám však starostí více než dost, protože vidím Miku a Ryuua. Na jednu stranu mně to aspoň maličko těší vidět je znovu, sice jako přízraky, ale i tak... Na druhou mně to vážně štve. Že by byli mrtvý? Né, to není možné.. NÉÉ! Nikdo je přeci zabít nemohl! Dochází mi to až po chvilce. Miku a Ryuu mrtvý nejsou, to mně jen mate má vlastní hlava. Docela se mi ulevuje. Když je hotovo, tak se zadívám na ženu vedle sebe a poslouchám. Hodlá nás dostat na místo kde po nás půjdou ti které jsme zabily. Jenže.. Koho sem zabil já? Ve vesnici se takové věci nedělali. Vlastně až co sem se dostal sem sem prolil první krev. Ta dívka které byl vzán život aby byla oživena Ikara.. Ta by tu být neměla, měla by být na druhém břehu. A i kdyby nebyla... Zabila ji Yamata, né já. Takže jediný na koho bych tu mohl narazit je Klaun. Shimi to bude mít určitě o poznání těžší. Dobře jí tak, aspoň uvidí co mají za následky její činy. Pevně sevřu katanu a čekám až se budeme opět přesouvat. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Pět minut uběhlo, Shimi vyslovila názor, že tohle je "Předpeklí" a že skutečný Očistec (nebo Peklo) je podstatně níž a tak znovu aktivovala svou techniku a objevili jste se v nové dimenzi. Sotva jste se objevili, věděl jsi že jste tady správně. Nejde jen o to, že je tu chlad, vlhko a že se nacházíte v katakombách. Ale fyzicky jsi cítil, že tu Ajisai, někde je. Akorát jsi netušil kde a nebylo moc času se rozhodovat, protože vaši nepřátelé se dali na pochod. "Ale do hajzlu," zaklela sprostě Shimi, když se objevili její nepřátelé. Byli tři, jedna mladá dívka a dva shinobi, která zná asi každý:    Zatímco ty koukáš na Ikaru a Meiyori jak na boží zjevení, jednak ani jedna by tu přeci "neměla být" a druhak ty přece jsi je nezabil. Shimi si prohlédla své nepřátele a řekla sarkasticky: "Hidan, Mangetsu Hozuki a Itachiho děvka Izumi Uchiha...," pronesla zamračeně, ale poté přešla do sarkastického tónu: "Zabila jsem vás jednou, zabiju vás i podruhé!" Hidan na ní ukázal prstem a začal na ní řvát: "Vykopat mou hlavu a sežehnout jí vytrhnout mou duši z těla bylo snadný viď? Ale teď to tak snadný nebude. Ve jménu Yashin-sama tě tady ukřižuju ty svině!" Mangetsu se podíval na Hidana a pak omluvně na vás dva: "Tomu idiotovi furt nedochází, že je v pekle a čeká na toho svého Jashina...," plesk. Hidanova kosa proletěla Mangetsem a změnila ho v louži, ze které znovu zvolna povstal. "Každopádně vrazit mi nůž do zad, od tebe nebylo pěkné," pronesl Mangetsu. Dívka, která sledovala všechno mlčky se jen podívala na Shimi: "Proč jsi mě zabila?" Už jen ze smutku v té otázce jsi postřehl, že Yamata nelhala, jsou zde duše těch, kteří zemřeli nevěda proč. Shimi mírně naklonila hlavu tvým směrem a chytla tě do krátkého genjutsu, ve kterém ti řekla: "Hidan je nesmrtelnej parchant, podrž mi ho na místě sesmažím ho Amaterasem na prach, Hozuki se umí proměnit ve vodu, jeho tělo se dá sice zabít fyzickou zbraní, ale jen pokud je speciálně upravená chakrovým ostřím a Izumi... má sharingan. Hidana jsem vykopala v lese Nara clanu před 2ma lety kvůli informacím o Yashinovi, pak jsem ho odstranila, co s takovým hajzlem. Hozuki... to byla práce pro ANBU-Root před mnoha lety... a Izumi, tu děvku jsem zabila po masakru klanu Uchiha. Itachi jí ušetřil a chtěl s ní uprchnout, nebylo v tom nic osobního, jen jsem chtěla, aby ten hajzl trpěl jak zvíře. Vem si na starost Hidana já se postarám o zbytek." Takže jo... máš tu jednoho hajzla z Akatsuki, jednoho Mlžného šermíře a pak jednu nevinnou oběť. Shimi musí Itachiho hluboce nenávidět až za hrob, když vystopovala a zavraždila jeho dívku, kterou chtěl jako Sasukeho před masakrem ochránit. "Tak pojďte sráči, už jednou jste mi stáli v cestě a chcípli jste!" A bylo to jako blesk. Shunshin skoro nepostřehnutelný a z Hozukiho byla zase louže. Izumi se sice dokázala ubránit jejímu švihu mečem, ale jen proto, aby jí Shimi surově kopla do břicha až ta holka proletěla zdí. Hozuki na ní mezitím zaútočil vodní kulkou prstu zezadu, ale to už byla Shimi zase pryč. Byl bys to celé dál sledoval, kdyby před tebe neskočil Hidan. "Okej... tak půjdu po tobě, když té svini pomáháš hehehe, pro Yashin sama cokoliv." A Hidan zaútočil kosou. Můžeš se bránit, ale začíná tě strašně bolet hlava a skoro se ti zamlžuje. "Uctívač Yashina jo? Hahahahaha!" Je to klaun! Stěží vykrýváš údery Hidanovi kosy a pak ti "vybuchne hlava" a skončiš v kleku na zemi a zatímco bolest rychle povoluje a ty cítíš jak něco opouští tvé tělo, tak se před tebou formuje osobnost Klaun. Hidan se na to podíval a pak na něj ukázal prstem: "Ty! Ta značka! Ty uctíváš falešného boha Yomiho! Za to tě ztrestám!" Mangetsu jen poznamenal: "Idiot i v záhrobí... já se z toho poseru... PLEEESK!" a zase skončil jako kaluž vody, když skrze něj prosvištěla Shimi, která následně opět zuřivě útočí na Izumi, která se stěží brání. Shimi jí doslova "masakruje", místo aby jí "zabila" tak jí nechává vykrývat rány a zasazuje jí kopance a snaží se jí nejspíš umlátit do bezvědomí. Klaun pro změnu kopl do tebe a prohlásil pobaveně: "Zmizni sráči, teď se tady budou prát dospělí." Provedl pečeť a odkudsi přivolal svou zbylou chakru (tu většinu co jsi sem poslal, když jsi ho zabil) a poté už začal bojovat s Hidanem. Dva fanatici se hledali až se našli. Hozuki se znovu poskládal a teď stojí mezi tebou a Shimi, která kope do ležící vztekle do ležící Izumi, jež proti ní neměla šanci před 13ti lety když jí zabil a tím méně šancí má teď. Hozuki se na ní tak podíval a pak se podíval zpátky na tebe: "Eew... chlape já s tebou nechci bojovat... ale ta ženská je magor." No magor, spíš je nepříčetná... a přitom tě tak napadá, že by té holce stačilo říct jen vlídné slovo a důvod proč jí zabila a možná by jí odeslala pryč, na nějaké lepší místo, ale Shimi je jak smyslů zbavená. Z tohoto nehezkého pohledu tě vyrušil výbuch Klaunova orbu a Hidanovo sprosté klení: "Kurva přísahám při Yashinovi, že si z tebe udělám jehelníček." Klaun se zašklebil a opáčil: "Tak pojď ty zkurvenej koňomrde! Tak říkáme vašemu Yashinovi tam u nás!" Hidan zbrunátněl a pak už jsi to nestíhal moc sledovat. Každopádně se musíte dostat k Ajisai, ale nevíš kde přesně je... že se Klaun pustí do Hidana můžeš brát jako příjemnou štěstěnu, ale vidět Shimi jak stojí na dobitou Izumi, zvedá jí hlavu za vlasy, aby s ní potom třískla obličejem o zem... to je hodně drsné. Její oči žhnou teď rudě tak, že by snad propálily i samotné peklo. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V Pekle - Teď už doopravdy Těch pět minut se neskutečně vleklo, připadalo mi to spíše jako pět hodin. Konečně nás pak Shimi znovu přenesla. Vypadá to tu zvláštně. Povědomě.. Je tady.. Ajisai tu někde bude. Cítím ji, takže není pochyb o tom že jsme tu správně. Netrvá dlouho a objevují se ti se kterými bychom měly bojovat. Aspoň tedy ti se kterými by měla bojovat Shimi. Docela mně překvapuje koho mezi nimi vidím. Tu dívku sice neznám, ale Mangetsu Hozuki a Hidan? O těch se ví i v Amegakure... To co se děje poté je dost zvláštní. Mají zajímavý "rozhovor". Hidan je naštvaný že ho Shimi zabila, čemuž se ani nedivím. Co mně však překvapuje je ta dívka. Izumi.. Chudák, vážně se zdá že ani pořádně neví proč je zde. Vsadím se že ji Shimi zabila a neřekla k tomu ani slovo. Chystal sem se jít dál, začít hledat Ajisai, ale najednou sem zase v nějakém genjutsu. A zase... Někdo něco řekne a mně přijde že je to ještě větší magor než před tím. Shimi udělala opravdu odpornosti a vůbec jí to není líto. Itachi chtěl tu holku vzít někam pryč, od všeho zlého a ona jí prostě zabila. Netuším co bych v takovém případě dělal já, asi bych se zbláznil. Shimi taky chce abych se postaral o Hidana. Jenže to se nechce zase mně. Proč bych to dělal? Ona je zabila, ona by si s nimi měla poradit sama. Skoro bych si přál aby jí Hidan rozsekal, ale jak bych se pak vrátil zpět? Než stačím něco namítnout, už je u mně Hidan. Stačím vytáhnout katanu a bránit se proti jeho útoku. "Počkej, já nechci..." Ani to nestačím doříct a mám pocit jako by se mi měla rozkočit hlava. Je to tak neúnosné že si musím kleknout a opírat se o meč. Naštěstí to brzy přechází. A hele kdo je tady... Klaun! Zdá se že s Hidanem si chtějí něco vyřídit. Sice toho tlustoprda nenávidím, ale aspoň je teď trochu užitečný. Nechám je aby se do sebe pustili a pomalu se sbírám ze země. Ten kopanec docela bolel, ale nějak to přežiju. Rozhlédnu se a vidím jak je Shimi jako smyslů zbavená. Doslova masakruje tu chudinku. To už na mně mluví Hozuki. Taky s ním nechci bojovat. Uvažuji o tom zda bych Izumi mohl nějak pomoc, když v tom se ozývá výbuch. Klaun a Hidan si souboj viditelně užívají. Abych pravdu řekl, nevím co teď dělat. Asi bych měl najít Ajisai, jenže jak? A co to co se děje tady? Pochybuji že by to skončilo jen tak. "Shimi.. Dost. Nech toho, to už stačilo... Kdyť má z obličeje kaši!" Řeknu své "kolegyni" a pokusím se jí tak zastavit v tom jejím psychopatickém řádění. Nejspíše mně nebude poslouchat, ale co. "Prostě jí už nech jít. Ona za tvůj zpackaný život nemůže..." Dodám ještě. Nejspíše jí to akorát naštve, ale to vem čert. Co by mi mohla udělat, zabít mně? V Pekle už sem... "Ty... Potřebuji tady někoho najít. Jednu dívku z Amegakure. Nevíš kde by mohla být?" Zeptám se Hozukiho. Upřímně se mi s ním bojovat nechce, pokud s ním má Shimi nějaký problém, tak ať si ho vyřeší sama. Já se začnu vzdalovat od veškerého dění a ať už s Hozukiho pomocí a nebo bez ní, začínám hledat kde by asi tak mohla být Ajisai. Kvůli ní jsme přeci tady. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Trapná chvilka odhaleníPo celou dobu dobu co Sakura mluví se snažím pozorně poslouchat, a zároveň nemít otevřenou pusu. Opravdu dost mě překvapilo jak rychle a snadno to šlo. Vypadá to že Konoha je poměrně dost přátelské místo k usazení. Začíná se mi tu líbit čím dál víc. Jak ale pokračuje, a začne přede mně skládat dokumenty tak opravdu začínám mít problém udržet vážnou tvář. A když to nakonec ukončí tou dokonalou poznámkou, tak už se neudržím a vyprsknu smíchy. Chvíli mi tvá než vůbec popadnu dech, ale nakonec ze sebe dostanu slova.. Hih...ahhh.....Omlouvám se....opravdu...tss....hih.....Určitě se budu snažit se tu rychle rozkoukat, ale budu asi potřebovat pomoct s vyplněním těch dokumentů. Když je člověk slepý, tak se mu poměrně špatně čte... Dokončím a mám co dělat abych se udržela v klidu a nezačala se zase smát. Jinak valná většina z mé minulosti, a toho co jsem do teď dělala by mělo být v Sasukeho hlášení z mise kterou podnikl před zhruba čtyřmi měsíci v zemi blesku. Na zbytek potřebných otázek ráda odpovím. Dodám ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Ohně na přilákání ztracených lodí? napadne mne při pohledu na signalizační ohně. Alespoň to je můj první úsudek. Při nasazení masky se cítím zvláštně. Chápu, že je kvůli skrytí identity ANBU, ale také přináší určité psychologické uvolnění. Být někým jiným, popřít sám sebe? Takto vykonané skutky jsou poutány k masce, ne k osobě. napadne mne s určitým mrazením. Do rána je času dost a tak mám možnost se seznámit s okolní faunou a flórou. Skutečně divoký a bujný ostrov. Ať už jde o zvěř, hmyz či i rostliny. Ale místní obyvatelé, o které mi jde především, zatím nikde. Dávám si však dobrý pozor. Oni se zde vyznají a já si musím dávat kromě jiného pozor i na možné pasti. Nějaké osoby mám možnost vidět až další den a jsou to bez pochyb zdejší domorodci. K mojí smůle zrovna v místě, kde nemám jinou možnost než se ukrýt v křoví. Za jiných okolností by to nevadilo, ale mít jen jednu možnost úkrytu není příjemné zjištění. Nehledě na velkého vlka, na kterém přijela dívka, vedoucí skupinu. Zdá se, že se skupina vrací z lovu. Zůstávám tiše a pozoruji chování skupiny jako takové. Jejich praktiky jsou skutečně primitivní v rámci zpracování zvěře i dalších aspektů společnosti. Jeden by tomu řekl zapomenutý ráj, nebýt toho, že pojídají příchozí "návštěvníky". Pohledem na chvíli ulpím na zbrani, kterou třímá dívka v ruce. Tohle není věc, kterou by bylo možné vyrobit na tomto místě. Takže musí mít nějaké napojení na svět za mořem. Nebo minimálně někoho, kdo jim podobné věci vozí na toto místo. Chvíli čekám, než se odeberou pryč z místa svého úlovku. Nevím co si o nich myslet, ale vypadají šťastně, relativně. Pokud to tak lze říci z toho, co jsem viděl nejen v lese, ale i později ve vesnici. Plížení zde není příliš těžké, jedinou potíží je onen vlk, kvůli kterému si musím hlídat vítr. Dost divné. Divím se, že si tohoto společenství někdo nevšiml už dřív. Podle všeho sliny té dívky mají nějaké regenerační účinky. dojdu k jednoznačnému závěru podle toho, co mohu vidět. Na chvíli se pohledem zastavím na kotli, přemýšlím, jestli vůbec někdy chytili něco dostatečně velkého, aby se ten kotel vůbec využil. Popravdě jsem nyní ještě více rád za masku, protože sám si nejsem jistý, jak se mám tvářit na fakt, že dívka mladší než já už je matkou tolika dětí. Avšak při jejich stylu života.....zdá se, že dívky jsou tady něco jako odměna, které si musí vítěz souboje vážit. Kromě jiného. Zdá se, že znají něco o technikách boha Yashina, obdobně jako Hidan. Ačkoliv Hidanova verze se zdá být mnohem dokonalejší, toto bude patrně její základ. Možná bych se měl k ANBU připojit na stálo. Nebo se aspoň zeptat, jestli si můžu nechat tu masku. dojde mi, že jsem pod maskou rudý jak rak, když jsem svědkem další části společenských manýr tohoto kmene. Měl bych se víc soustředit na svůj úkol, nakonec jde o bezpečnost Aliance. Hadi? Takže jejich těla jsou skutečně nějak přirozeně odolná na jedy. Což by mohlo potvrzovat i ty další zkazky. Čas pomalu plyne a padá noc. Zůstávám skrytý na dohled vesnice, přemýšlejíc co dál. Rýsuje se několik možností, ale pokud chci získat informace o tom, co se v těchto končinách děje, měl bych zkusit něco najít, nějaké stopy. Pokud jde o tuto vesnici, budou nějaké stopy patrně v jurtě oné "náčelnice", řečené Taeko. Vzdálím se kousek od vesnice, ale tak, abych viděl na okrajové jurty a obejdu ji tak, abych z lesa mohl přímo zamířit k jurtě, ve které bydlí Taeko, podle všeho sama. Alespoň jsem neviděl nikoho, kdo by šel s ní. Obhlédnu si její obydlí pořádně než se vydám dovnitř. Můj úmysl je prohlédnout si vnitřek jurty, zda v ní nebudou další věci, které by mi daly nějaké vodítko. Možná by stálo za to si také prohlédnout její kopí. Výrobci na své zbraně dávají své symboly jako reklamní značku. Nechci teď zasahovat přímo proti Taeko, takže doufám, že má tvrdé spaní. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Sasoriza… tady! S ním?! Co spolu mohou mít za lubem. Začal jsem doufat, že se tu neobjeví i její sestry a poslouchal. A pak jsem lapnul po dechu a okamžitě jsem si zacpal pusu. Nečekal jsem… moment. Vlastně mě to zpětně ani nepřekvapovalo. Ale smrt je pořád smrt, trochu jsem se zachvěl. Sledoval jsem padajícího Suika, ale rychle jsem se zaměřil na větší problém. Obrovský problém. Kurva majestátní problém. Stihl jsem se jen přetočit, aby Kumaru dopadl na mě, a pak jsem už ležel ve slámě. Okamžitě jsem se začal hrabat na nohy. *Hokage… o to jí jde!* Musíme ho varovat. Jen se odsud dostat. „Kumaru!“ Vykřikl jsem, to ne, nemůže takhle ztratit nervy, teď! I když upřímně jsem byl taky dost rozhozený. Hodně. Lapnul jsem po dechu a už jsem se chtěl rozběhnout k němu, ale zastavil jsem se. Ne, takhle mu nepomůžu. Umřu, když tam poběžím. Všiml jsem si, že trochu nadzvedl hruď. A zaměřil jsem se na ni. Svině. Kurva! Za tohle zaplatí do háje! Kumaru… vydrž! Ani jsem Kayu neslyšel. A kdyby, neutekl bych. Nechtěl bych a navíc bych to nezvládl. Není čas na dlouhé uvažování ani mluvení. Pořád se blíží. Vytáhnu kunai a mrštím ho po ní. Nečekám, že něco zmůže. Kdybych ji nějak zabavil, popadl Kumaru, abychom mohli utéct… nebo se alespoň dostat ven, v uzavřeném prostoru je to ještě horší. Je mi jasné, že v boji nemáme šanci. „Musíme utéct. Ale drž si ji od těla!“ Řeknu Kaye. I jí musí být jasné, že jediná naše šance je útěk. Přikrčím se. „Shikyaku no Jutsu!“ Tohle jutsu by mě mělo přeměnit, zvýšit mou rychlost, sílu, narostou mi drápy. Čtyřnohé jutsu. Plán je asi takový: přeměním se a rozběhnu se okolo ní. Hodím pár shurikenů. Mohu být rychlý, hodně rychlý, když se změním. Pokud se mi podaří odlákat její pozornost, třeba Kaya má nějakou techniku, kterou použije. Možná se nám ji podaří zdržet alespoň natolik, abychom popadli Kumaru a dali se na útěk. Takže se do toho dám, chci přesně tenhle plán zrealizovat. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Dostat se do jurty, kde bydlí Taeko, nebyl prakticky žádný problém. Muselo tě několikrát napadnout, že je až podezřelé, že to jde tak snadno, ale nikdy (až jsi vždy zkontroloval okolí) jsi si nevšiml ničeho nezvyklého. Vstoupil jsi do jurty. Je tam celkem tma, ale jedna svíčka z vosku (divokých včel) plápolá uvnitř lucerničky, která kdysi zdobila nějakou z lodí (jejíž posádka asi měla tu smůlu, že skončila zde)... může být stará i několik desetiletí (rozhodně se dnes takové už asi ani nevyrábějí). Šel jsi po kopí, ale našel jsi jen dřevěnou násadu, opřenou ve stojanu na zbraně, hledal jsi chvíli hlavici kopí až jsi jí našel v ruce spící Taeko. Ačkoliv spí a tobě se podařilo dostat se do jurty, tak zbraň drží pevně v ruce (hlavici drží jako obrovský tesák či dýku). Taeko leží na boku, pravou ruku má pod hlavou, v levé drží hlavici kopí , je přikrytá v kožešině a ty tam chvíli váháš jestli opravdu spí, protože zbraň drží ve své ruce pevně. Neušlo ti, že spí tak, že kdykoliv by se vzbudila, tak se pravou rukou jen nadzvedne, je na nohou a může vyrazít i se zbraní nejkratší cestou k východu a po cestě ještě pravačkou dřevěný kulatý štít s kováním zavěšený na zdi (zjevně taky dovoz) jurty. Aby ses mohl zmocnit k hlavice kopí, musel bys jí ho vyrvat z ruky (což by asi postřehla), takže ses mohl spokojit jen s tím, že si přečteš značky na kopí (jsou-li tam nějaké). Byl jsi doslova nad ní a velice opatrně pomalu ses natahoval k hlavici kopí, kterou měla v levé ruce. V odrazech plamene svíčky jsi přečetl značku patřící vojenskému cechu v Korálovém královstí (tohle vyrobili zbrojíři tamní armády), ale to už tě zaujalo něco jiného. Jako cvičený ANBU jsi samozřejmě naučený potlačovat všechny emoce a plně se kontrolovat, nicméně jak jsi tam tak v pokleku nahnutý nad Taeko, tak sis uvědomil její pach. Jsi naštěstí ANBU, ale naneštěstí pořád puberťák... ale hlavně ten ANBU. Samozřejmě, že jste prošli v rámci kurzů o potenciálních technikách nepřátel i kurzem "sváděcích technik", nejde o to, že bys to chtěl používat, ale spíš se vás snažili instruktoři naučit jak se tomu bránit. A teď ses bránit musel. Na takovou vzdálenost (blízkost) voní její tělo opravdu... lahodně. I ty dokonce musíš odolávat pokušení se jí dotknout holou rukou a pohladit jí po její něžné šíji... ...jestli tohle je past a nějaká forma ochrany před asasinací, tak je to geniální. Neopatrný vrah, by nemusel odolat, dotknul by se a vzbudil by jí jen proto, aby vteřinu na to skončil se zaraženým tesákem v břiše. Když jsi si to uvědomil, tak tě až zamrazilo při pomyšlení, že Taeko ten svůj spánek předvídá a už už se ti chystá rozpárat tou hlavicí kopí (proměněnou v provizorní tesák) zabít. Je to fakt zrádný, být neškolený tak neodoláš a věříš že spousta geninů či chunninů by tu chybu udělala, vždyť i ty s tužbami svého těla musíš bojovat a jen vědomí, že by to skončilo tvými rozpáranými vnitřnosti ti nechává zajít chuť na tohle zakázané ovoce. Stejně ses musel od ní trochu stáhnout, abys uklidnil tlukot svého srdce a zkorigoval smysly vybuzené strachem a sexuálním vzrušením. Nevíš jak to udělala, jestli je to opravdu její pach pramenící z nějaké její techniky, nebo to je účinek něčeho čím si potřela pleť, ale je to setsakramentsky mazané. A pak ti to možná došlo... ...vždyť ona se nemusí bát o svůj život. Co když je to past na její druhy? Aby se o něco pokusili za temné noci a ona je přitom mohla oddělat (a uvařit či upéct na snídani)? A ne, tady nepůjde o vrstevníky, v tomhle klanu bude vše o rituálech a symbolech. Její vrstevník jí na to už třeba nenaletí, ale nějaký mladší ročník - ekvivalent mladého samečka - by mohl chtít alfa samici a pro ní by byl snadnou kořistí a dobrou snídaní. Takový přírodní v praxi (se snídaní až do postele). Ale může to být jakkoliv, to se ti jen hlavou honí všechny možné úvahy. V jurtě každopádně není nic dalšího kromě tesáku a štítu, obé pochází z Korálového království, lucernička pak z nějaké lodě. Našel jsi také "líčidla", kterými si Taeko upravuje své značky na tváři, nějaké korále, pár pěkných kamínků a v proutěném košíku jsi našel malého plyšového medvídka. Ten taky bude "z dovozu", každopádně ti k Taeko "náčelnici moc nesedí", on taky něco pamatuje (je na něm vidět zub času, ačkoliv je úzkostlivě vyspravovaný) a pokud patří Taeko, tak ho musela dostat v dětství a tento "fetiš" (či artefakt) je pro ní nejspíš hodně důležitý, když se o něj stará i na prahu dospělosti. Medvídek byl vyroben (našel jsi na jeho zadní straně ještě značku) v Konoze. Vyrobil to celkem známý hračkář, jeho krám tam ještě stojí, ačkoliv muž, který tyhle hračky vyráběl je již 15 roků po smrti. Je to ironie, ale ten krám znáš, protože krom hraček vyrábí syn původního majitele i různé náboženské předměty (drobné sošky, obrázky atp...), takže jeho značku i značku jeho otce znáš. Muselo tě napadnout, že ten plyšový méďa této mladé náčelnice je vlastně svým způsobem také pěkným reliktem "zapomenuté minulosti". Umoulosaný a zubem času poznamenaný medvídek by mezi děcky Konohy dneska neměl šanci, v Konoze by byl už dávno vyhozený v popelnici, ale pro obyvatelku této jurty je to zjevně velká cennost. Vždyť ho i trochu vyzdobila medailonkem z per či korálky z kamínků. Je ti skoro trapně, když se na to díváš. Ta holka je svým způsobem děcko, z vás dvou jsi tu školený zabiják ty, ale nemůžeš jí podcenit. Je to dítě vychované v divočině v kmeni kanibalů. Ano... má svého medvídka a vyrábí si korálky a vůbec... hraje si jako dítě... ale taky je to matka tří dětí a válečnice džungle. A jestli jí chceš zajmout tak musíš vymyslet způsob jak to udělat. Na dosah se k ní přiblížit dokážeš, ale nepochybuješ, že se vzbudí jakmile se jí dotkneš či cokoliv postřehne a její reakce bude rychlá, protože bude reflexivní. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Bylo to marné od samotného začátku, ale to sis nemohl asi uvědomit. Sasoriza je S-class, ještě jsi viděl jak jí z hrotu jejího copu vyšlehla záře chakry, která smetla Kayu a mrštila s ní o zeď zanechávajíc jí v bezvědomí a ošklivě popálenou...  ...viděl jsi smetla tvé shurikeny holou rukou (prostě je odhodila jako by to byly nějaké hračky), ještě jsi stihl doběhnout ke Kumarovi, sebrat ho a vyrazit ke dveřím, ale to už jsi jí viděl přímo před sebou. Rána jak z děla ti vyrazila dech, když tě nabrala kolenem a celý vesmír "doslova vybuchl", když nohu narovnala a vykopla přičemž že zasáhl obloukovým kopem vedeným zespodu rovnou do brady. Nějakým zázrakem jsi zůstal při vědomí, takže jsi cítil jak ti z ruky vypadl zraněný Kumaru a pak už jsi se v kotrmelcích doplácal až k protější zdi, o kterou jsi se s těžkým nárazem zastavil. Někdy tehdy jsi musel ztratit vědomí. Probral tě až šimravý pocit a tření hlíny o nohy... nevíš jak dlouho jsi byl v limbu, ale momentálně jsi vlečen za límec Sasorizou, po nějaké pěšínce. Táhne tě levou rukou. Jsi dobitý jak snad nikdy a cítíš jasně, že máš horečku, pálí tě kůže a kdybys mohl křičet a svíjet tak bys tak dělal, ale jsi úplně bezmocný... nejspíš paralýza. Koutkem jediného oka, kterým vidíš jsi zahledl, že si v podpaží ruky nese Kumara, který na tom nebude o nic lépe než ty. Kaya nikde není. Dovlekla tě až do lesa k hromádce kamení a upustila tě na zem, div že sis nerozbil obličej o šutrák trčící ze země. Ležíš paralyzovaný a v bolesti na břiše na zemi, s nosem zaraženým do jehličí a sleduješ Sasorizu (která si tě vůbec nevšímá), jak si prohlíží tvého psa. Pak mu ovázala zraněnou packu a přiložila lékařský listek na hrudník, aby se začal uzdravovat a vložila ho do kotce na psy, který vyvolala ze svitku. No aspoň, že Kumaru je naživu a zdá se, že ho nebude chtít okamžitě zabít.... ...což se ovšem nedá říct o tobě.... ...surově tě kopla ze strany do hrudě až tě tou ranou převalila na záda, jsi přesvědčený, že dvě žebra můžeš odepsat. Poté ti rozepla kombinézu. Jsi sotva při vědomí, nemůžeš pořádně vydat jediný zvuk, jsi paralyzovaný (tvé tělo je jak hadrová panenka) a Sasoriza možná ani netuší, že jsi při vědomí (otázka je jestli by jí to nebylo i tak jedno). Když ohnažila tvůj hrudník a vytáhla kunai, tak tě musel polít ledový pot. Ona tě zabije, teď a tady! Sklonila se k tobě, postřehl jsi její úšklebek na tváři a následně se sklonila ještě níž a náhle měla svou hlavu na tvém hrudníku a zjevně přiložila své ucho k tvému srdci. "Takové silné srdce," poznamenala pro sebe, zvedla hlavu, opřela se přitom pravou rukou o tvou hruď a podívala se ti zblízka do očí (teda do toho jednoho, kterým vidíš) a hnusně se zašklebila, když ti "plivla do ksichtu" následující slova: "...a tak vyděšené!" Jo... teď už víš co Kumaru cítil. Tohle je predátor. Nemůžeš to ovlivnit... tohle je tělesná záležitost, tvůj mozek prostě je vyděšený k smrti. Jsi jen malý pejsánek v klepetech strašlivého škorpiona. Ne... fakt máš strach, tohle nejde vůlí ovlivnit, chtěl bys křičet strachy, škemrat o milost... no naštěstí totální paralýza tě ušetřila takového ponížení, za to tě neušetřila od počůrání se strachy (aspoň, že ses nepodělal, ale daleko k tomu nemáš). Tvé srdce je na infarkt, jsi zbrocený potem a jen zíráš do očí bestie - predátora - který tě tady a teď nejspíš sežere zaživa. Omdlels... tvé tělo to už prostě nevydrželo, ta koncentrace vražedných úmyslů... sakra na tohle vás nikdo nikdy netrénoval. Když ses probral, měl jsi pro změnu zimnici, ale aspoň ses už mohl hýbat. Smráká se a ty ležíš na pořád stejném místě, když natočíš hlavu vidíš Sasorizu jak sedí u ohniště a se znuděným výrazem ve tváři si opeká kus masa nad ohněm. Celé tělo tě pekelně bolí, musíš mít zlomenou minimálně klíční kost, pravou nohu v holeni (již se vytvořil otok a bolí to fakt fest), několik žeber a bůhví zda nemáš vnitřní zranění. Cítíš hroznou žízeň a zimnici. Co se pohybu týče, tak jsi schopný se nanejvýš tak plazit. Hrůza sice povolila (a kalhoty už máš jen vlhké, ne mokré), ale strach o život zůstává. Kaya musí být mrtvá, Kumaru je v kleci a s tebou se bude dít bůhví co. Vlastně... dá se to předvídat, tupá bolest v tvém levém podžebří a na levé straně zad ti dávají tušit, že ten kopanec, kterým tě převalila na bok skončil poškozenými játry a ledvinou. Ne, že bys byl medik, ale jako Inuzuka jsi tak trochu veterinář a poznáváš na sobě, že nemáš úplně v pořádku dech a tep (zrychlený a ne zcela pravidelný)... Sasoriza tvé podezření jen potvrdila, když od ohýnku pobaveně řekla: "Propíchnutá játra a prasklá ledvina... ale neboj, půjde to docela rychle, už za chvíli budeš na druhém břehu, dej tomu tak půlhodinky...," řekla to s úsměvem a otočila se zpátky k ohni. Takže takhle to tedy je. Zemřeš tady pochcaný a vyděšený na vnitřní krvácení u nohou Sasorizi, která ti ukradla Kumara a nejspíš zabila Kayu. Záchvat paniky z blížící se smrti tě na chvíli ochromil, ale snažíš se - reflexy shinobiho až do konce - se aspoň trochu uklidnit. Ještě dýcháš, Sasoriza je medik a má tu určitě lékařské lístky, může tě zachránit. Vždyť nechceš umřít... ...ale budeš tu škemrat o život? Vyděšený z vyhlídky na smrt (kor na takovouhle) a zlomený predátorem jsi toho schopen bez zábran. Už tě zlomila psychicky i porazila fyzicky, už nelze umřít se ctí a důstojně, už se můžeš jen plazit a škemrat o život... nebo to vzdát a zemřít. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco Hidan a Klaun vedou svou nábožensky motivovanou válku (a zdá se, že ti dva se hledali až se našli), tak Mangetsu stojící mezi tebou tebou a Shimi, která si počíná jak smyslů zbavená se na tebe podíval a řekl: "Geez... nemám taky nějak zvlášť zájem s tebou bojovat, vlastně jsem chtěl... heh... ani nevím co, ale když jsi tu postřehl její chakru, doufal jsem, že se jí budu moci pokusit aspoň svést, když naše poslední setkání dopadlo tak blbě...," Mangetsu se ušklíbl a sotva stačil uhnout, když kolem něj proletěla Izumi nakopnutá Shimi. Tys jí - protože jsi byl v trajektorii jeho letu - instinktivně zachytil. Je ošklivě pomlácená (ale nemá obličej ještě na kaši, i když je zakrvácený) vzhlédl jsi, aby ses podíval na Shimi a pohled do její tváře tě ohromil. Byl to pohled do tváře psychotického šílence. V levém oku jí září Mangekyo sharingan a v pravém Risshugan a její tělo je zahaleno démonickou chakrou. "A do hajzlu," vydechl jen Mangetsu. "Tos měl kurva říct rovnou, že jsi sem dotáhl démona!" "Dej mi tu děvku!" zařvala nepříčetná Shimi na tebe a její rysy nabraly ještě démoničtější charakter. Vůbec se neovládá a je otázka zda - dobrá otázka - jestli jí neovládá něco jiného. Démon v pekle... jak tohle může skončit? Když zaútočila, tak Mangetsu stihl vytvořit mezi ní a vámi vodní val, který jí odmrštil zpět. Nicméně to moc nepomohlo, Shimi přistála nohama na zdi, odrazila se od ní a opět prosvištěla skrze Mangetse, za letu tasila katanu a to jediné co tě dělilo useknuté hlavy byl Izumin kunai, který nastavila do dráhy Shiminy katany. Shimi od vás odskočila a její Mangyko sharingan se střetl s pohledem sharinganu Izumi. "Pokusím se potlačit chakru toho démona a zachráním tak tvou kamarádku před ním, když už jí nemůžu zachránit před ní samotnou..." A opravdu se to daří, démonova chakra ustoupila a Shimin výraz ve tváři nabyl lidštějších rysů. Izumi a Shimi stojí proti sobě, Mangetsu se zatím vynořil vedle tebe a kdesi pár set metrů od vás se zatím řežou Hidan s Klaunem jak dva šílenci. "Shimi není tvé pravé jméno že?" zeptala se vyčerpaně Izumi a pokračovala: "Vzali jim všechno, tak chceš všechno vzít jim že? Zabila jsi mě, aby jsi způsobila utrpení Itachimu... chápu...," pronesla smutně, ale i s pocitem jakéhosi klidu. "Máš silné oči... "oči spravedlnosti"... jejich moc je děsivá, mohou rozdávat milosrdenství i pomstu, je jen na tobě jak si zvolíš... vím, že je to těžké, že to nechceš slyšet a mrzí mě to všechno co ti udělali... každopádně ti děkuji, že jsi sem přišla a riskovala život pro takovou špínu v tvých očích jako je tvůj společník, Ajisai či já... děkuji... Arigato Nezumi-san..." a pak jí zalila bílá zář a její duše se rozplynula a odešla... kam? Do čistého světa. Shimi... tedy vlastně Nezumi přimhouřila oči a pak vrhla na tebe a Mangetse tvrdý pohled. Mangetsu bezděky couvl, takže narazil do tebe a Shimi s katanou zamířil k vám dvěma oči nespouštíc z Mangetse s katanou tasenou: "Kde je Ajisai smrade?" Mangetsu zakoktal cosi v tom smyslu, že je to "tamtím směrem" (ukázal) do chodby směřující hlouběji do katakomb a Nezumi se zastavila a stočila pohled na tebe: "Myslím si, že to stačilo... jdeme. Vážně mě to tady začíná srát a ty se mi ztrať z očí, nebo tě uškvařím za mrtva... co tu vůbec děláš?" Mangetsu zaskočený otázkou se poškrábal na hlavě a ušklíbl se: "No co by... čekám na svého bráchu, snad sis nemyslel, že čekám na tebe." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Sakura překvapeně vydechla a zamrkala: "Co? ...ježiš... promiň. Ale jak to, že...?" Zakoktala se a nechala otázku nevyřčenou, když jsi jí prozradila v jaké složce najde materiály o Sasukeho misi, tak hned vyrazila do vedlejší místnosti a za chvíli se vrátila s krabicí plnou složek. "Ah ano... Sasuke-kun říkal, že jde po nějakém kriminálním syndikátu, který obchoduje s lidmi. Stopy vedly do Země Blesku a do Země Ledu na severu...," chvíli listovala složkou a pak zvolala: "Tady tě máme, seznam gladiátorů v Aréně." Chvíli četla jména a schopnosti lidí (tvých protivníků a kolegů spolubojovníků, které Sasuke osvobodil) a pak se dostala k tobě a přečetla Sasukeho zápis o tobě: "Yuki - sirotek - rodiče posláni proti sobě v Aréně, zavražděni Takushim, při výslechu pod mou oční technikou vypověděl vše. Yuki je pohublá a drobná, vypadá zesláble a nemocně. Má senzorickou schopnost velkého formátu, za jiných okolností by mohla být schopným joninem senzorem či lékařem, její bojové schopnosti jsou též pozoruhodné. Ovládá zdá se techniky elementů ying-yang. Vhodná do učení v Nara klanu či pod dozorem učitele specializujícím se na ovládání chakry. Fyzicky slabá, zdravotní handicap - úplná slepota, orientuje se pomocí senzoriky. Ta může být náchylná na použití mého sharinganu. Slabiny - taijutsu, chatrná fyzická stavba. Celkový stav: Podprůměr s vysokým potenciálem za jiných okolností, příliš stará na intenzivní výcvik, s dobrým lektorem nanejvýš vhodná pro podpůrné role. Rank - žádný, silově odpovídá chunninovi. Odeslána s ostatními do Kumogakure." Sakura dočetla, omluvně se usmála a vysvětlila: "Promiň... Sasuke-kun to tak nemyslel, on takhle píše o všech lidech... on... no... jak to říct, je trochu morous." Pokusila se zaflikovat fakt, že Sasuke tě popsal asi se stejným zájmem, jako se popisuje kámen ležící podél cesty a ještě ke všemu tě označil "za příliš starou na to abys mohla výrazněji změnit svůj osud". Sakura ještě dodala: "A neměj obavy, každý má svůj osud ve vlastních rukou... Sasuke-kun je jen občas nezdvořilý a nebere si moc servítky." Poté vzala formuláře a začala je za tebe vyplňovat, aby zabila ticho smysluplnou prací občas se tě zeptala na něco (třeba velikost bot, váhu apod.) co chtěla do dotazníku, ale jinak většinu administrativy za tebe udělala ona. A co se tebe týče... no pro tebe je překvapivé, že si tě Sasuke vůbec všimnul a zahrnul do své zprávy... to se dá vnímat pozitivně ne? |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V Pekle Hidana a Klauna neřeším, zdá se že si mají hodně co "říct". Spíš mně zajímá odpověď Mangetsa. Tu také dostanu, ale né takovou jak sem si představoval. Pořádně nechápu o čem to mluví. Pokusit svést? To myslí Ajisai? Zní mi to jako by úmyslně ignoroval mé dotazy, ale to teď nemám čas řešit. Shimi nakopla tu nebohou dívku a jen tak tak se mi jí podařilo chytit. Co to s ní sakra je? Zadívám se na ní a hned je to jasné. A kruci.. Je jasné že Shimi není sama sebou. Co dál? To by tak chybělo abych musel bojovat i s ní. Následujících pár okamžiků se odehrálo velmi rychle, skoro sem to ani nestíhal sledovat. Nebýt Izumi, tak sem málem přišel o hlavu. Shimi má štěstí že teď není sama sebou, protože tohle bych jí jinak neodpustil. a zachráním tak tvou "kamarádku.." Opakuji si slova Izumi. Ona nic neví, ale Shimi je poslední člověk o kterém bych řekl že je můj kamarád. Teď je to spíše nucený společník, jinak mezi námi není nic. Ať tak či ona, Izumi se daří dát Shimi do pořádku. A pouští se do docela zajímavého "hovoru". Sem v jejích očích špína? No jo, "Aliance"... Co jiného od někoho jako je ona čekat. Rád bych se ještě Izumi na něco zeptal, ale najednou je pryč. Prostě zmizela.. Hádám že konečně našla klid. No, aspoň že tak... Když do mně Mangetsu narazí a já vidím Shimi jak se blíží, tak vytáhnu vlastní katanu a namířím ji jejím směrem. Mangetsu je možná zrůda nebo bůh ví co, pořádně ho neznám, ale Shimi tu už nikoho dalšího ničit nebude. Trochu sem se bál co bude následovat, naštěstí se zdá že konečně dostala aspoň trochu rozum. "Když už tu jsi, zkus pomoc třeba Hidanovi.. Nebo jak chceš". Řeknu prostě a bez čekání na Shimi vyrážím směrem který nám Mangetsu ukázal. Běžím co nejrychleji, připraven se bránit pokud by bylo třeba. Co se Klauna a Hidana týče, je mi fuk co s nimi bude, ale osobně bych byl radši kdyby Hidan měl trošku více štěstí. Toho tlustoprda už potkat nechci... Zavrtím hlavou a zaženu takové myšlenky. Teď bych měl mít jediný cíl a to najít Ajisai. A pak se odtud co nejrychleji dostat. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Podprůměrná nicka...jó to jsem já..Néé...V pohodě. Nevěřila bys jak často si toho lidi nevšimnou. A já si z toho nic nedělám. Řeknu rychle s úsměvem, abych trochu ulevila jejímu svědomí. Pak už jen tiše sleduji jak jde pro složky, a následně se prokousává hromadou papírů. Občas je mi trochu líto že si nikdy nic nepřečtu. Ale zase v lidech je toho tolik zajímavého, že jen čtení jejich chakry mě dokáže zabavit na dlouhé hodiny. Holt každý máme něco. Když čte Sasukeho zprávu tak kupodivu necítím nijak zvlášť ublíženě. To že o mě můj pán nesmýšel moc dobře není nic nového. Vždy mě bral jako odpad, přestože on sám měl talent maximálně na manipulování s lidmi. Proto i kritiku od Sasukeho beru v klidu. Přeci jen on je v pozici kdy může na každého koukat z vrchu. Navíc jsem si svých chyb víc než dobře vědoma. O tom že onen popis nepostihuje nic než základ z toho co umím nemám nijak potřebu říkat. Přeci jen to není třeba. V shinobi rancích se příliš nevyznám takže k tomu nemám moc co dodat. Je milé že se Sakura snaží být na mě hodná. Je to zajímavá změna. V pohodě. Vystihl to poměrně dobře. A od někoho s jeho silou to skoro ani není špatné hodnocení. Přeci jen je na zcela jiné úrovni. Pak už jen zabíjím čas pozorováním Sakuřiny chakry, a odpovídám na vše na co se ptá. Nemám tušení k čemu jim bude dobré vědět moje míry, ale když to chtějí tak nemám důvod odporovat. Když skončíme, tak se protáhnu a dodám se.. Moc děkuju. Zatím se mi to tu zamlouvá. Bylo by hezké se tu usadit. Jen doufám že takový podprůměrný nikdo jako já bude k nějakému užitku. Budu se snažit. Nemůžu si pomoct, ale usmívám se když to říkám. Opravdu na mě Konoha, a i samotná Sakura udělali dobrý dojem. |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Vyrazili jste do hlubin katakomb a už se vám naštěstí podařilo nikoho nepotkat, Mangetsu zůstal nahoře a sleduje souboj těch dvou fanatiků a ty s Shimi kráčíš do stále temnějšího podzemí. Jdete správně, cítíš to... tohle místo si vybavuješ ze vzpomínek klauna, někde tu musí být. Shimi se rozhlédla na křižovatce několika chodeb a nakonec zvolila tu nejtemnější vedoucí ještě hlouběji do podzemí. Vlhko a chlad je tu o poznání větší. Shimi... teda Nezumi která má na tváři chladný výraz se náhle zastavila a naznačila posunkem ruky, aby ses i ty zastavil. "Zdá se, že máme další návštěvu," ...chvíli jste jen zírali do tmy, snažil ses napínat zrak co to šlo až jsi to konečně uviděl...  Trochu vrávorá a opírá se o zeď, když vás spatřila tak se lekla a bezděky ustoupila o krok. "Zajímavé...," řekla jen Nezumí a ukázala na Ajisai, tedy spíš na její kalhoty. Jsou zakrvácené v prostoru rozkroku a stehen, vypadá to, jako by jí právě teď někdo znásilnil. Nezumi se podívala tebe, zatímco Ajisai se krčí u zdi a vyděšeně šeptá: "Prosím... neubližujte... prosím, už ne... já už nemůžu... prosím." Nezumi ti věnovala pohled, který vypadal stejně tvrdě jako znechuceně a řekla: "Tady jí máš... tohle si dělá sama, svou fixací na událost, která jí vzala život, vidím tok její chakry... je to jakoby by byla v genjutsu, ale není to genjutsu. Jen její vzpomínky jí přesvědčili, že není nic jiného než obětí a protože jsme ve světě, kde nemáme fyzická těla, tak se její přesvědčení projektuje v ní samotné. Nejspíš je úplně mimo..." "Přesně tak jak říkáš... vidím, že chápeš rychle Shimi...," ozval se vám v hlavách Yamatin hlas. "Co máš dělat víš, připrav si techniku, ty Takezo... odchyť Ajisai... žije v iluzi... nebo spíš noční můře, ze které se doposud nevzpamatovala a ve které se utvrzuje všechna ta léta co je po smrti. Namísto toho, aby se osvobodila ještě víc zabředla do své mizérie. Očistec je peklo pro ty, kteří se nedokáží smířit a jsou slabí." Shimi... Nezumí je zvedla ruce ke složení pečetě a řekla: "Chyť jí, ať jí můžu teleportovat odtud." Tak je to na tobě... koukáš z pěti metrů na Ajisai, která vytáhla kunai, aby se ti asi mohla bránit a sleduje tě očima, které... jsou nevidoucí... tedy ne, že by byla slepá to ne, ale vidí jen to co ona sama chce vidět. Donekonečna se mučí zde v tomto světě svým utrpením, které si přinesla ze světa živých. Když se pokusíš přiblížit chce utéct, snaží se ti bránit, když jí chytíš tak vyděšeně křičí "ne prosím, přestaň... už dost!"... je úplně mimo. Očistec je Peklo pro ty, kteří nedokážou přijmout pravdu a smířit se s ní. Ajisai prošla těsně před smrtí traumatem, se kterým se nedokázala vyrovnat a zde ve světě, kde představy jsou rovny realitě (není tu fyzické tělo, jen chakra) se tím traumatem mučí již celá léta. Vidět jí takhle je příšerné, je jako nemocná šílenstvím, kterým navíc sama sebe zraňuje a ničí. Je tady vůbec nějaká spravedlnost? Klaun a Hidan se tu v očistci zjevně baví, zatímco Ajisai, která v zásadě nic neprovedla tu trpí jako zvíře. |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro "Yosh... tak tedy tě ještě jednou vítám v Konoze a ... no to je hodin, asi bychom měli zajít na jídlo, trochu tě tu provedu a zajistím ti bydlení, myslím že to je to nejmenší co se dá teď udělat." Prohlásila Sakura a vyvedla tě z Paláce Hokageho, zdržela se sice ještě na recepci, kde tamní sekretářce předávala tvoje formuláře a zdá se, že jí úkolovala, aby ti zajistila bydlení a další věci. Pak už jste zamířili na jídlo. Sakura nakonec zvolila posezení v rámen baru s tím, že je to tu dobré a její přátelé sem chodí často. Mohli sis dát na co jsi měla chuť (Sakura tě přirozeně pozvala). "Pověz mi jednu věc, proč jsi šla takovou dálku až ze Země Blesku sem do Konohy? Vážně jenom proto abys Sasukemu poděkovala? To je dost... jak to říct... skoro neuvěřitelné." Sakuře se zjevně ten tvůj příběh "nezdá"... představa, že bys šla do Konohy říct jenom "děkuji Sasuke-kun" jí při té vzdálenosti a při tvém stavu (a nedostatku peněz a všeho) přijde prostě... hodně crazy. (Ne, že by nebyla hodně crazy.) Každopádně Ayame (servírka v rámen baru) vám přinesla jídlo jaké jste si objednaly a nechala vás o samotě, abyste měli klid na jídlo i na pokec. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Večeře plná otázek...Pozvání na jídlo mě potěší. Jídlo je jedna z mála radostí života. Kdyby tak člověk mohl jen polehávat a jíst...to by byl život... Navíc už mám pořádný hlad. Naposledy jsem snídala, a nebylo toho moc. Z peněz co mi zbývali jsem si toho už moc koupit nemohla. A ta čokoláda za výlohou vypadala tak lákavě...Ne..nikdy nelitovat koupě sladkého. S výběrem podniku nemůžu nijak nesouhlasit. Jednak mě Sakura zve, a jednak jsem rámen nikdy neměla. Kdo ví..třeba to bude i dobré. A jak už jsem tak nějak čekala...s jídlem přišli i otázky. Tak nějak si myslím že i to byl hlavní důvod onoho pozvání. Musela jsem se popravdě docela zamyslet než jsem odpověděla.. Nu...Z části proto, že jsem se cítila dlužna. Sasuke dal mě, i všem ostatním svobodu, a já mám povinnost mu to nějak splatit...Ale taky..i no...hmm...Když se postavil doprostřed arény a vyznal všechny bojovníky naráz, a zvítězil...tak jsem si nemohla pomoci a začala ho obdivovat. Nesměj se...ale jednu chvíli vypadal jako anděl. Tak úžasnou chakru jsem ještě neviděla. A osvobození? Najednou v mém životě byla prázdnota. Žádný cíl. No a tak jsem se na něco upnula. Servírka nám přinesla jídlo, a já se do něj s radostí pustila. Musím uznat že to bylo dobré. Opravdu dobré... Chutná to výborně! Moc dějuji! Vyhrknu ze sebe mezi sousty.. Když ze mě opadne počáteční hlad tak se začnu ptát já.. A jak jsem mluvila o té zajímavé chakře. Je to tak trochu můj koníček sledovat zajímavé lidi. chakra takových jedinců je opravdu podívaná. Když už jsem u toho...Ta tvoje mě taky docela zaujala. Celkový oběh a uspořádání je nesmírně přesné a dokonalé. Je z toho znát velká kontrola. A má i zajímavý nádech. Kdybych si měla tipnout tak řeknu že jsi lékařský ninja. A ze všeho nejvíc mě samozřejmě upoutala ta..když to tak řeknu..hvězda na čele. Nikdy jsem neviděla že by si někdo schraňoval chakru v jednom bodě. To je nějaká technika? Jednak se ptám protože mě to zajímá, ale hlavně chci převést řeč někam jinam. Nerada mluvím o sobě. Cítím se pak jak kdybych onom pomyslném souboji slov byla zatlačována do obrany. Pak ještě dodám něco co mi vrtalo hlavou už nějakou tu dobu. A..no..Proč to pro mě všechno děláš? Proč mi pomáháš? Jsem za to nesmírně vděčná, jen mi to příjde zvláštní......A taky mi příjde že místo abych dluh splácela, tak jen vytvářím nový.. |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Sakura tě pozorně poslouchala, občas se pousmála, jindy vypadal zaujatě, zdá se, že tvou schopnost již v duchu analyzuje. "Ano... je to technika," potvrdila tvou domněnku při otázku na značku na jejím čele. Když jsi se pak zeptala proč to všechno pro tebe dělá, tak odpověděla s úsměvem: "Řídím se heslem dobré rozdávej, dobré se ti vrátí hehe... ale ne teď vážně, máš pozoruhodný talent a věřím, že tady v Konoze bys mohla najít uplatnění. Navíc... Sasuke-kun tě zachránil a já ti ráda pomůžu najít v Konoze nějaké místo. Mimochodem... dovol mi, abych tě někomu představila, myslím že byste se mohli znát. Izou-san pochází ze stejné arény...," jo Izou-san... jakmile jsi postřehla jeho chakru v rámen baru, tak ti byla nějaká povědomá a když ti to došlo o koho jde, tak jsi měla co dělat, aby ti nezmrzl úsměv na rtech.  Izou, věk kolem pětačtyřiceti, sloužil u Takushiho... jako jeden z mála dobrovolně. V Aréně se vyskytoval málokdy, ale pokaždé to stálo za to, konfrontaci s ním žádný soupeř nepřežil. Samuraj, šermíř a člověk, ze kterého sálá pocit, že tenhle týpek má všechno a všechny naprosto u řiti. Neustále se stéblem slámy v puse a s cynickým humorem. Takushimu prokazoval zvláštní služby v oblasti ostrahy jeho "milovaných bojovníků" (prostě pokud by chtěl někdo utéct tak přes něj). Ty ho znáš, on tebe... párkrát tě viděl a ty ses vždycky snažila dívat se jinam a tvářit se "že tu nejsi". Viděla jsi jak některé tvé kamarády dost tvrdě ztrestal (obvykle je tloukl pochvou svého meče) když se vyskytly nějaké problémy. (Pokus o útěk atp.) Sakura ti ho hned s úsměvem představila: "Izou-san pracoval jako špeh Konohy u majitele Arény a pro Takushiho dlouhých deset let, předtím sloužil v Železné zemi jako samuraj a ochranka Mifuneho-sama a ještě předtím patřil k Dvanácti strážcům feudálního pána Ohnivé země... je to bývalý konožský ninja, který se před dvaceti lety rozhodl stát samurajem že Izou-san. To díky němu mohl Sasuke-kun zaútočit na Arénu v momentě, kdy tam byli všichni padouši a zatímco Sasuke-kun bojoval proti bojovníkům pánů, tady Izou-san vyřídil jejich stráže a dostal i Takushiho." Izou ti věnoval jeden pohled svých hlubokých černých očí a pak jen svým hlubším hlasem: "Yuki že?" Načež se otočil k Sakuře a řekl: "Nemyslím si, že je to dobrý nápad Sakuro... ta holka mě viděla bít její kamarády, zabíjet v Aréně a sloužit Takushimu a vůbec páchat věci, které jsou ohavně nečestné... nemyslím si, že se bude v mé přítomnosti cítit dobře." Špeh Konohy? Po celou tu dobu co zabíjel pro Takushiho a dělal pro něj věci... trestal tvé kamarády... byl špeh Konohy? Zatímco vy sedíte u stolku tak Izou stojí a Sakura se na tebe podívala, aby ti řekla: "Víš myslela jsem si, že bys mohla potřebovat někoho, kdo by se o tebe trochu staral... jako s tréninkem a tak... Izou-san je vynikající nindža... eh... pardon... samuraj Izou-san, já zapomněla... a taky jsem si říkala, že pokud se znáte, tak by to pro tebe mohlo být příjemné tu být s někým známým, já... nevěděla jsem, že...," zmlkla v omluvném gestu a Izou ti věnoval jeden ze svých napůl přísných a nepůl typicky "jemivšechnouprdele" pohledů přičemž se podrbal na bradě a přežvýknul stéblo v puse: "Noo... myslela jsi to dobře Sakuro, ale myslím si, že my dva na sebe nemáme úplně ty nejlepší vzpomínky... bohužel věci občas nejdou tak jak bychom si všichni přáli, ale záleží to na ní. Stejně jí někoho budeš muset přidělit. Ovládá chakru a bez dozoru tu pobíhat nemůže, stejně jako potřebuje někoho, kdo jí pomůže s tréninky a vůbec tak nějak se vším... jednala jsi z nejčestnějších úmyslů, to se cení." Takže nejen "pomocník" a "trenér" jak to líčí Sakura, ale také ochranka a "dozor". No jasně, mohlo tě napadnout, že tu člověka s ninjutsu pobíhat samotného nenechají a současně, že Sakura musí sehnat někoho, kdo se o tebe bude starat. Přitom měla nápad, že když se vy dva znáte mohlo by to fungovat. Mohlo? Na Izoua nemáš dobré vzpomínky, bil vás (tebe teda přímo nikdy ne), zabíjel v Aréně a vůbec se zdál být pravou rukou Takushiho, na druhou stranu... když se nad tím tak zamyslíš... trestal jen na rozkaz a nikdy víc než musel. Jeho tresty byly přísné ale nezanechávaly zranění (spíš byly opravdu "výchovné") a v Aréně zabíjel bojovníky jiných pánů a to ještě spíš ty starší (kteří nejspíš taky sloužili dobrovolně). A jeho chakra... teď se zdá větší... a fakt velká, taková koncentrovaná, podobně jako u Sakury, ale jinak. Tohle není lékař, tohle je člověk s mimořádně dobrou sebekontrolou a "ostrou myslí". A možná se ti to zdá, ale jeho chakra je... trošku zabarvená jako Sasukeho... cítíš tam nějakou podobnost, nedokážeš rozklíčovat jakou, ale něco tam je. Zvláštní, že si jeho chakru takhle nepamatuješ, ale Izou tvůj údiv vycítil a rovnou ti odpověděl: "Léta jsem chakru potlačoval, nepotřeboval jsem aby kdokoliv z vás věděl, že jsem silnější než vypadám. Bylo to nečestné, ale... to mě umožnilo pracovat bez povšimnutí pro Takushiho." |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V Pekle - Konečně u cíle Zajímalo by mně jak to mezi Hidanem a Klaunem asi skončí, vypadají že se do toho pustili vážně. Když tak nad tím přemýšlím, tak by se tam klidně mohli řezat věčně. Pousměji se a pak už pokračujeme se Shimi dál skrze katakomby. Nelíbí se mi to, ten chlad a vlhko.. Vyvolává to velmi zvláštní vzpomínky. Je to nepříjemné tu být, ale vím ž je to tady. Ajisai tu někde musí být.. Po nějaké chvíli sestoupíme ještě níž a Shimi mně varuje před další návštěvou. S taseným mečem se dívám směrem odkud by ta osoba měla přijít. Když se pak objeví tak se mi překvapením rozšíří oči. Je to Ajisai! Při pohledu na ní se mi dělá zle. Klaun, ten hnusnej parchant... Teď už dvojnásob doufám že ho Hidan sundá a on se tu tak bude na věky škvařit. Kromě toho že je Ajisai pěkně špinavá tak je jasné že má i strach. Kouknu na Shimi a zamračím se. Asi už by mně mělo přestat překvapovat jak dokáže být necitlivá. Samozřejmě že na tom je Ajisai špatně, je přeci v Pekle! Byla tady dlouhé roky, sama, jen se vzpomínkami na to co se jí stalo. Chystal sem se Shimi něco říct, když v tom se ozvala Yamata. No bezva, ona je tu taky? Docela by mně zajímalo jak to dělá, ale zjišťovat to teď nemá cenu. "Odchyť Ajisai..." Raději bych se jí napřed pokusil vše vysvětlit než na ní hned naběhnout, už tak to musí mít vážně těžké. Zandám svou katanu do pouzdra a zadívám se na Ajisai. Doslova si prošla Peklem, je mi jí vážně líto. Nerad bych jí bral zpět do světa živých, ale horší by pro mně osobně bylo vědět že sem jí dál nechal trpět tady. Nedivím se že se snaží utéct, ale nenechám ji. Doženu ji a pevně chytím. "Ajisai, uklidni se.. Zadívej se na mně pozorněji". Řeknu co nejmilejším hlasem a pokračuji. Nevím zda to vůbec k něčemu bude, těžko říct zda dokáže vnímat i něco jiného než vlastní hrůzu, ale za zkoušku nic nedám. "Vidíš mou čelenku? Jsme ze stejné vesnice. Nemusíš se bát, přišel sem ti pomoc... Půjdeme odtud, ano? Dostaneme tě z tohodle místa pryč a pak už bude všechno lepší. Slibuji". |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Uvnitř jurty Neslyšné plížení tmou, ničím nenarušované. Ani vlk nezareagoval nijak, což signalizuje dočasný úspěch. Divím se, že Taeko nechala zapálenou svíčku v lucerně, přeci jen v takovém stavení je oheň riziková záležitost. Patrně se jedná o nalezení z některého vraků v okolních vodách. Tato společnost nevypadá na to, že by uměla vyrábět podobné věci. Tím spíš jim patrně podobné cizokrajnosti budou připadat zajímavé. Taeko spí na svém místě, takže mám možnost se rozhlédnout po jurtě. Při jejím prozkoumávání a hledání kopí naleznu jen násadu. Proč by sundávala hrot? podivím se, když v mihotavém světle svíčky spatřím hrot v jejích rukou. Pozorněji si prohlédnu to, jak vlastně leží. Jakoby skoro před spánkem očekávala, že sem někdo přijde. Na chvíli mne napadne, že mne snad někde v lese zahlédla, ale to by se asi neobtěžovala s takto složitou pastí. Přesto všechno, od její spící polohy až po rozmístění předmětů, naznačuje, že snad skutečně očekává vetřelce. Bude lepší na nic přímo nesahat, mohla by tak poznat, že tu někdo byl. Tiše a opatrně se nahnu nad spící, abych alespoň zrakem prohlédl hlavici, když mne do nosu praští podivná vůně. Všimnu si ještě na hlavici značky Korálového království, ale to ještě samo o sobě neznamená, že podporuje přímo tuto oblast. Může se jednat o pozůstatek z vraku. Zvláštní....co to má být? zarazím se nad tím aroma visící ve vzduchu a vrátím se pohybem zpátky. Pomalu, abych snad skoro nezvířil ani vzduch v jurtě. Toto je důvod, proč spává sama? Nebo je to účelově, že by sem někoho na noc lákala? Při jejich stylu života bych se ani nedivil. těžko popírat, že její vůně je skutečně vábivá, ale nevím z čeho to přesně pramení. Existuje spousta možností, proč tomu tak je. Je pravda, že blízkost té dívky a její vůně ve mě vyvolávají pocity, se kterými mám prakticky nulové zkušenosti. Pohledem se vrátím zpátky k vybavení jurty a zastavím se u medvídka. Působí v této společnosti i přímo v tomto obydlí strašně bizardně. Mladá dívka, ještě ani ne dospělá, matka, kanibalka a má ve svém obydlí plyšového medvídka. Což je mimochodem věc, která je také jednoznačně z dovozu a určitě to není věc, kterou je možno najít ve vraku. Tohle je dárek. Ale od koho? pohlédnu na Taeko, než zamířím směrem k medvídkovi zjistit, odkud je. K mému překvapení byl vyrobený v Konoze. To znamená přímý odběr, žádný vývoz hraček. Na takových hračkách se nedá vydělat vývozem a prodejem v jiných zemích. Takže někdo, kdo jej sem přivezl, byl v naší vesnici. Mám pár informací, o kterých jsem ani netušil, že by se tady daly najít. Myslím, že tady toho víc nezjistím a na výslech to ještě nevypadá, mám tady ještě práci. rozhodnu se, že Taeko nechám být. Musím se ještě porozhlédnout po druhém ostrově. A také si odpočinout. Zamířím z jurty ven a stáhnu se do krytu lesa, kde si ve stromech chci odpočinout a počkat na další den, rovněž si poté při světle sepsat posbírané informace. Můj další cíl je dostat se na druhý ostrov a prohlédnout i tamní prostředí. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Nezumi pozvedla při tvých slovech nejprve jedno obočí a pak i pak následně druhé. Trochu překvapeně na tebe zírala, ale přeci se jen ovládala o poznání lépe, než když jsi to na ní vypálil bez varování prvně. "Jsi pitomec a moc dobře to víš," prohlásila nakonec s mírným úsměvem a poté se zvedla obešla stůl, aby si následně přidřepla vedle tvé židle. Posunkem ruky tě vyzvala, aby ses k ní nahnul, když jste měli obličeje již blízko sebe (ty jsi měl co dělat aby jsi nezkolaboval z návalu horka a vzrušení), tak tě políbila. A bylo to... bylo to dobré, Nezumi měla zavřené oči, když svým jazykem pronikla do tvých úst, ale to se během mžiku změnilo a síla sharinganu tě málem srazila k zemi. Je to jako nekonečný rok, ač to trvá vteřinu. Musela nějak upravit v genjutsu tvé vnímání času. Ta sladkost v tvých ústech explodovala, její ruka na tvém krku tě pálila jako "ledová ocel"... a mozek se ti seskládal na hromadu, kterou budeš skládat hodně dlouho. Když to skončilo, tak jsi se bezvládně zřitil málem k zemi, kdyby tě včas nezachytila. Všechno v tvém těle je úplně "rozhašené" - sharingan musel přinutit vyplavit tvé tělo snad všechny hormony najednou a ty z toho div nemáš infarkt. Úplně ses rozklepal jako v horečce v jejím objetí. A každé pohlazení v tvých vlasech tě dráždí, jak kdyby... jako když bys to fakt dělal... Nezumi se nehnula k tvému uchu a zašeptala: "Máš před sebou dalekou cestu ninjo, dobýt Uchihu jako jsem já nemůže žádné malé kotě." Ne to nemůže, její dech na tvém uchu a tváři tě málem poslal do komatu. A pak to bylo pryč, jak deaktivovala sharingan... jen jsi na sucho polknul a uvědomil sis v náručí Nezumí, že Saya je proti Nezumí jen roztomilý domácí mazlíček. Jestli dokáže udělat tohle s chlapem pouhým polibkem a technikou sharinganu... tak cesta kterou sis zvolil je opravdu daleká. Nezumi vědouc moc dobře co ti provedla tě usadila na židli a nechala objednat čaj "na zklidnění". Teď by ses ani nepostavil na nohy, jak se ti klepou. Je to příjemné to ano... ale je to taky děsivě silné. Kdyby sis chtěl s ní něco začít, tak přitom asi umřeš (asi by to byla bohovská smrt) a můžeš si jen divoce představovat jak může vypadat nahá a jak chutná tam dole, ale pořád víš jedno. Odrovnala tě dočista jediným polibkem. Dlouho ses z toho dostával, zatímco Nezumi seděla mlčky naproti a upíjela ze svého saké, které si nechala objednat. Vzpamatoval ses nakonec... jo to jo... ale byla to málem tvá smrt. A to to byl jenom polibek. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Opustil jsi neslyšně vesnici kanibalů a také jejich ostrov. Pokud informace které máš nelžou, tak když je propojíš s tím co jsi viděl, tak ti dochází jediné. Schopní dospělí (starší členové klanu či silnější členové klanu) jsou momentálně pryč. Možná na druhém ostrově, a nebo možná... už jsou v armádě nepřítele ať jí vede kdokoliv. Cesta na druhý ostrov nebyla tak hrozná, vzdálen "pouhých" padesát kilometrů byl pro tebe dostupný rychlým během přes moře za dvě hodiny. Každopádně tě mohlo zarazit jak moc se liší od "izolovaného ráje" Shimoshijimi, ze které jsi teď vyrazil. Ten ostrov je holá pustina, poušť. Je to neuvěřitelné, že vedle sebe existují tak rozdílné dva ostrovy, ale je to zkrátka tak. Slunce zde pálí stejně jako na ostrově předchozím, ale není tu vegetace, která by vzduch ochlazovala. Jen nízká řídká křoví a poušť a rudá skaliska. Opravdu nehostinný kraj. Když jsi se dostal na vrchol hřebene před sebou, který odděloval pobřeží od centrální části ostrova, tak jsi zjistil, že hory obklopují údolí v centru ostrova jako nějaké kruhové hradby a uprostřed toho údolí, které sice není moc široké či dlouhé, ale za to pěkně vyprahlé... se tyčí trojice pyramid:  Sestup do údolí po příkrých cestičkách mezi skalisky a strmými srázy tě fyzicky hodně vyčerpal, ale teprve, když jsi byl již v krytu hor jsi zjistil jak moc může být "ještě hůř"... vzduch zde v údolí nerozháněný větrem nad mořem (jako na pobřeží ostrova) pálí jako peklo samo. Je tu sucho, vedro a slunce tě tu nezahřívá, ale spaluje. Když jsi se dostal do údolí musel jsi si odpočinout a vyhledat nějaký... jakýkoliv... stín, protože to tady je opravdu krajně nehostinné. Láhev s vodou v tobě zasyčí jako nic a i když samozřejmě zásoby vody máš a k pyramidám to od okraje údolí nemůže být dál než 10 kilometrů, tak jít to v těchto podmínkách by mohla být sebevražda. Ten kdo ty pyramidy tady postavil moc chtěl, aby kdokoliv, kdo by se je pokusil narušit dorazil k nim již zcela vysílený a zdevastovaný zdejším podnebím. Teploměr ukazuje 80 stupňů Celsia a tak ti asi nezbývá nic jiného než přečkat v nějaké skalní puklině den a doputovat tam v noci. Samozřejmě můžeš jí i za dne, je otázka jaké teploty zde budou v noci (čert ví, na pouštích prý bývá zima, ale tady se o tom dá pochybovat, protože tohle je jen malé údolí). Rozhodnutí je tedy na tobě... přečkat do nočních hodin a vyrazit k pyramidám v noci (riskuješ tím, že se tu budeš celkově déle zdržovat), nebo vyrazit rovnou (riskuješ tím, že budeš vyčerpaný až dosáhneš pyramid)... samozřejmě je tu možnost se i vrátit... |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Nikdy v životě jsem se tak nebál. Do teď jsem ani nevěděl, že je možné se tak hrozně bát. Ležel jsem bezmocný, bolavý, vydaný jí na milost nemilost a i kdybych nebyl paralyzovaný… byl bych jen zkoprnělý hrůzou. Všechny mé instinkty na mě prudce křičely a já nemohl dělat nic. Vůbec nic. Panebože, pomoc! Upřímně… za normálních okolností by mě položilo, kdybych se počůral. Ale teď převládal ten strach a pak dlouho za tím nic a bolest a potom až někde v koutečku byly mokré kalhoty. Když se mi protočí oči, vnímám to jako vysvobození. Ne příliš dlouhé. Probudil jsem se panikařící a dezorientovaný. První na mě zaútočila ta vzpomínka na strašlivý strach a pak hned i všechna ta příšerná bolest. Šokům ale neměl být konec. To maso nad ohněm. Zvedla se ve mně hrůza. *Kumaru!* Ale pak jsem ho uviděl… alespoň on je na tom snad lépe. Bolest. Jedno hloupoučké slovo a tak strašlivá realita. Rozsah svých zranění jsem si nakonec uvědomil. Zkusil jsem se hloupě pohnout, ani jsem pořádně nevěděl, co chci dělat. Ale zaúpěl jsem bolestí a zůstal ztuhlý v třesu. Klid. No tak, klid. Ještě žiju, ještě sakra žiju! Nevzdám to jen tak, no a co, že to bolí, kurva, kurva, kurva! Zkoušel jsem zahnat paniku, která se mě zmocňovala. Sakra, klid! Dosáhl jsem toho, že jsem alespoň začal víceméně normálněji dýchat. Jak jen se dá v bolestivé křeči a se zničenými žebry a tím vším ostatním. Uvědomil jsem si to vlastně až potom, co se mi v očích objevily slzy, a já se začal propadat do další paniky. Nechtěl jsem umřít. Ale copak tady něco zmůžu… Jenže pak mi to došlo. Ještě žiju. Proč ještě žiju? Kayu asi už zabila… A Suika tam byl ponechán jen tak… ale já ne. Možná že je tu ještě naděje. Zkusil jsem něco říct, ale vyšlo ze mě zachraptění. Žízeň… taková žízeň. Znovu, urovnat myšlenky bylo těžší a těžší. Vehnal jsem trochu vzduchu do plic. „Co… po mě… chceš?“ |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ne... Shimi, totiž Nezumí nebyla necitlivá jen měla víc rozumu než ty a vidí tok její chakry. Tohle není jako v reálném světě, kde je možné někoho utěšit dobrým slovem a vše rázem změnit. Ajisai slyší a vidí TO CO CHCE SLYŠET A VIDĚT, takže tvé chlácholení jí znělo nejspíš jako oplzlé poznámky a tvá vizáž se jí promítala v hlavě jako vizáž klauna. Samozřejmě to není tak, že by si Ajisai řekla vědomě, že chce vidět v každém "Klauna" či násilníka, který jí přišel ublížit, ale tady jsme ve světě, kde pracuje naplno podvědomí a pokud má v rukou munici plnou traumat a temných událostí, tak má čím střílet. Výsledek byl tedy, že když ses pokusil jí uchlácholit svou čelenkou tak sis docela drsně naběhl což vyústilo v její útok na tebe. Taková blbost! Každý přece ví, že v té době kdy Ajisai prožila vrchol svého života nosili ninjové z Amegakure mezi svými čelenky přeškrtnuté a naopak čelenky se znakem Ame symbolizovaly spíš oficiální vedení vesnice (Hanza). Ajisai sice nepatřila oficiálně k Akatsuki, ale byla podřízenou Konan, takže... ...takže jsi musel uhnout její ráně. Nezumi jen zavrtěla hlavou, když to sledovala, složila pečeť a zavřela své pravé oko, aby mohla zaměřit všechnu sílu do Risshuganu v pravém oku. Boj s Ajisai naštěstí "na život a na smrt" (pro tebe). Spíš je to strkanice s holkou a nejhorší na tom je vědět asi to, že ona útočí na nějakou chiméru ve své mysli a snaží se tě zabít, protože z tebe má naprostou hrůzu. Určitému násilí jsi se nevyhnul a abys jí zpacifikoval, tak jsi jí nakonec na zem srazit musel (už ti s tím kunaiem před obličejem šermovala příliš blízko). Když jsi na ní dopadl, úplně jsi ucítil jak se chování Ajisai změnilo. Jestli do teď s tebou ze zoufalství bojovala tak teď se pod tvým tělem jak vyděšené ptáče, snaží se přimknout nohy, aby ti zabránila dostat se do ní... ...těžko říct, zda ten pocit být "na dívce která má z tebe hrůzu" byl horší v Klaunových vzpomínkách, nebo je to horší teď. Nechceš jí ublížit, ale to nehraje vůbec roli, protože v "její mysli" jí strašně ubližuješ. To cos ty viděl jako klaun v jeho vzpomínkách, ona zažívá právě teď reálně... ...naštěstí před tím než se ti z tebe samého udělá blbě, tak Nezumi aktivuje Risshugan: Risshugan: Tōsō no Gedo (Oko spravedlnosti: Útěk z Vnější sféry) Risshugan pohltil Ajisai i Nezumi a ty jsi na chvíli osaměl v tomto světě, který už teď považuje za Peklo, ale vlastně to Peklo v pravém smyslu není, je to jen Očistec. A teď když jsi tu byl sám, měl jsi možnost zahlédnout na krátký okamžik své vlastní přízraky... Ikara a Meyiori... byly tam, vedle sebe a hleděly na tebe. Pak tě zasáhl výboj blesku do srdce a svět potemněl. Probral jsi se na nemocničním stole zpátky v realitě. Nad tebou stojí Yamata s defibrilátory a po levé straně leží tělo Ajisai... teda vlastně již Ajisai, živá a zdravá. "Tak to bychom měli, prohlásila vítězoslavně Yamata..." A Nezumí se na ta slova zhroutila k zemi do bezvědomí. Ajisai vedle tebe je zjevně při vědomí, ale stejně tak se asi nemůže moc hýbat, protože (hádáš) bude pod sedativy. Yamata rychle přiskočila k zhroucené a snaží se jí probrat k vědomí. Ajisai zatím natočila hlavu tvým směrem a hleděla ti překvapeně do tváře. "Já...," zachraptěla... "...kde... to... jsem?" |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Zpět mezi živými No fajn, zřejmě sem udělal chybu. Nějak mi v té chvíli nedocházeli jisté věci ohledně minulosti, prostě sem se jen snažil pomoc. A jak to skončilo? Jako vždycky když někomu pomáhám. Do háje.. Povzdychnu si a začínám se bránit. Neútočím, jen se útokům Ajisai vyhýbám nebo je blokuji, snažíc se jí neublížit. Nakonec sem však přinucen něco dělat a tak ji velmi nerad srážím na zem. Hned cítím jaké to pro ni muselo asi být po celou dobu co byla zde. Vybavují se mi Klaunovi vzpomínky a skoro se mi z toho začíná dělat zle. Sic riskujíc že se pokusí znovu utéct sem se chtěl zvednout, protože tohle sem vážně vydržet nemohl. Naštěstí začala jednat Shimi. To je snad poprvé co sem rád že sem s ní. Obě holky mizí a já zůstávám sám. Je to velmi zvláštní pocit, být tu takhle a čekat na to co bude dál. Co si Klaun a Hidan, už se rozsekali na kusy? Postavím se a v tom okamžiku jako by do mně uhodil blesk. Najednou... nic. Nevím jak dlouho to bylo, ale konečně zase otvírám oči a zjišťuji že jsme pořád na sále. "Díky.." Řeknu prostě bez nějakého většího zájmu Yamatě. Jo, jasně, pořád ji nesnáším a chci aby umřela, ale myslím že mohu být dostatečně rozumný na to abych jí poděkoval za to že mně přivedla zpět mezi živé. Sice mně do světa mrtvých sama poslala, ale co... Ohlédnu se a vidím že Shimi na tom není tak dobře jako já. Zřejmě jí to dost vyčerpalo. Nechávám Yamatu aby se o ní postarala a sám se zaměřuji na Ajisai. Tedy až v okamžiku když promluví. "Jižně od Země Ohně, v Korálovém Království". Odpovím na její dotaz. "Já sem Kensei, tohle jsou Yamata a Shimi". Na obě ukážu. "Od tvé doby se toho dost změnilo. Vím že teď není vhodná doba, ale až bude, tak se připrav na lekci z dějepisu". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvé otázce Sasoriza s "ďábelským úšklebkem" zamířila k tobě k tobě přičemž odkousla z masa a opřela opékací vidlici o strom. Poté si k tobě přidřepla a přiblížila svůj obličej k tomu tvému, takže ses mohl dívat do "chřtánu té bestie" ve "full HDTV" což ti na kuráži rozhodně nepřidalo. "Co chci?" zopakovala pobaveně a přiložila svou pravou dlaň na tvou hruď přímo nad srdce. "Chci cítit jak z tebe vyprchá život a zachytit každý z posledních úderů tvého srdce. Chci tě mučit, dokud nepřijdeš zcela o rozum. Chci pít tvůj pot naplněný smrtelným strachem a okusit tvých slz plných bolesti." A levačku přitiskla na tvé pravé podžebří a zatlačila. V ten moment jsi úplně cítil jak ti zlomená žebra zapíchnutá v játrech trhají tento orgán na kusy. Mohl jsi se jen prohnout bolestí a řvát. Když povolila, tak vlna bolesti ustoupila na okamžik do pozadí a ty jsi přistihl sám sebe jak bojuješ o každý nádech, jak jsi zbrocený potem, i když ti je zima. Sasoriza se naklonila ještě blíž a olízla tě na pravé tváři... ...tak z tohoto budeš mít (mimo záznam) zaručeně trauma... ...popadla tě pravá nefalšovaná hrůza. Co asi tak může predátor chtít od své kořisti? Jen jí sežrat a zahodit. Hrůzou se ti snad zježily všechny chlupy na těle a srdce muselo vynechat minimálně jeden úder. Sasoriza se pobaveně zasmál a přejela ti pravačkou od hrudě až k pupku. Jestli je tohle "sex" (s čímž nemáš zkušenost), tak je to od teď tvá nejděsivější noční můra. "Máš tak hezké tělo a ta vitalita... jak se snaží tvé tělo udržet při životě. Oh a jistě... jsi Inuzuka, takže jsi daleko živočišnější než ti ostatní...," nasála tvůj tělesný pach do nosu, když jím přešla od tvého ramene, přes krk až k tváři. Jsi jenom kořist... nic víc. Kořist, která jí baví. Že je to sadistická mrcha? Jo to bys o ní býval řekl, kdybys stál na nohou a nebyla tak silnou, ale tady a teď je to jen predátor a ty kořist. Jak hypnotizovaný králík zíráš do očí kobry, přemáháš bolest, snažíš se znovu a znovu nadechnout, i když je jasné, že je jen otázkou času kdy tě pro zábavu zabije. Ona nic po tobě nechce, chce si jen vychutnat tvou smrt! "Mám ráda takové jako jsi ty... urostlé jedince se silnou životní silou, muže... a Inuzuky obzvlášť stejně jako ostatní klany jejichž chakra je nasáklá odérem přírody..." načež ti zašeptala do ucha: "...vážně mě bavíš..." Chmátla po tvém kunai, který ti vytáhla z pouzdra a přiložila ti ho přímo na hrudní kost, nad srdce. "...ale každá zábava má svůj konec, nezemřeš hned neboj, ještě budeš krvácet a ještě budeš bojovat o život a bavit mě až do posledního úderu tvého srdce..." Jako anděl z nebes a v hodině "dvanácté" doslova a do písmene se tam objevila další žena a jen chladně řekla: "To jsem si mohla myslet, narazí na nedospělého fakana a zbytek dne jí už neuvidím... to snad stačilo ne?" Ty i Sasoriza jste se otočili za hlasem a spatřil jsi ženu ve vojenské uniformě, s absurdně dlouhým kordem a dlouhými modrými vlasy. Vzduch se ve vašem okolí ochladil.  "Buď ho zabij, nebo ho zajmi a přestaň laskavě zdržovat naši misi, nebo tě zabiju, co na to říkáš?" Autorita. Z toho hlasů cítíš autoritu, ta ženská má automaticky respekt. Jestli to dělá ta její uniforma, úsečnost kterou mluví, nebo ty ledově modré vlasy. Ale ta kdyby začala řvát na nástupu jednotky, tak postaví do latě i celý tvůj klan s celým jeho zvířetníkem během pár vteřin. "Ale ale... Korishi... to nedopřeješ člověku trochu radosti? Copak ty už máš hotovo?" Korishi (v překladu: Ledová Smrt) jen opáčila: "Člověku ano, tobě ne. A já hotovo mám cíl Hatake Kakashi eliminován a Kusagakure zničena!" Sasoriza otevřela překvapeně otevřela ústa: "Tys... zničila... celou Kusagakure? Úplně sama?" Korishi se jen ušklíbla a řekla: "Řekla jsem zničila? No... spíš bych měla říct, že Vesnice ukrytá v Trávě se odteď bude jmenovat Vesnice zamrzlá v ledovém pekle. Pusť ho..." Vyštěkla svým autoritativním hlasem v závěru a přistoupila rázným vojenským krokem k tobě a za vteřinu jsi měl už špičku jejího kordu pod krkem. Zvedla si kšilt zakrývající si tvář a podívala se ti přímo do obličeje:  "Přeješ si zemřít, nebo volíš zajetí. Pokud zvolíš smrt ty i tvůj pes zemřete rychlou a bezbolestnou smrtí...," uslyšel jsi u toho jak si Sasoriza odfrkla, ale Korishi pokračovala: "...pokud zajetí garantuju ti život tvůj i tvého psa pod mým dohledem." Teď není vážně čas na žerty. Tahle Korishi pokud si zvolíš smrt, ti prožene hrot svého meče srdcem a vzhledem k tomu, že na čepeli je námraza, tak tě v podstatě dřív než cokoliv jiného zabije to, že ti doslova zmrzne krev v žilách i v srdci... a život... to znamená, že tě zajme a odvleče bůhvíkam. Vlastně ne "bůhvíkam" ale patrně do Korálového království jehož znaky má uniformě. A jo... taky ti to došlo až teď... před chvílí tu řekla, že zabila Hokageho jako by to pro ní nebylo nic a "zamrazila" celou shinobi vesnici. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Hlasivky jsem měl vykřičené a pořád bych křičel, kdyby mi zbýval dech, kdybych nakonec už jen nechraptěl. Zoufale se zkusím odtáhnout od její ruky, ale jsem schopný se jen směšně cuknout a zachraptět bolestí. Nikdy jsem se nepovažoval za slabocha, ale teď… zatoužím, aby to skončilo. Aby ta bolest někam zmizela a ta hrůza už se mě netýkala. Aby na mě nesahala. Nemohl jsem spustit oči z kunaie. Zkoprnělý. Umřu. Já umřu. Ten hlas mi náhle připadal jako hlas boží. V ten pravý okamžik, ať už to byl kdokoliv, přišel a na chvíli můj osud oddálil. Úleva se ale nedostavila. Věděl jsem, jak na tom jsem. Zabijí mě, nebo nechají umřít, zabijí Kumaru, jako zabili Kayu… Začínaly se mi protáčet oči, ale bezvědomí nepřicházelo. Možná by nakonec bylo milosrdnější. Ale ne… ne, teď musím být vzhůru. Hryznul jsem se do rtu a zíral na tu zhmotněnou autoritu. Nejdřív mi ani nedošlo, co to vlastně řekla. To až pak. S kordem těsně u krku, když jsem zíral přímo do její tváře. Hokage sama je mrtvý. Zničila sama vesnici. Hokage je mrtvý… prohrál s ní. Mrtvý. Taky budu brzy mrtvý, pokud nic neřeknu. Bylo mi jasné, že odsud jiné východisko není. Jenom přesně to, co mi dala. Nikdo nemůže mít autoritu a nedržet své slovo. Rozechvělý hrůzou a přitom už tak malátný jsem z ní nespouštěl pohled. Smrt nebo vězení. Už tak těžko chytatelný dech se mi ještě víc ztrácel. Smrt nebo vězení. Kdybych nad tím přemýšlel v jiné situaci, v klidu, doma, určitě bych si v duchu vybájil super historky. O tom, jak jsem těm dvěma statečně čelil, jak jsem si zachoval svou pýchu, jak jsem si zvolil smrt místo pokory a ještě bych určitě nějak superhrdinsky zachránil Kumaru a Kayu a stihl varovat Hokageho. Teď jsem jen úplně mimo strachy a nechci umřít. Nejsem žádný hrdina, bolest mě dohání na okraj příčetnosti. „Z… zajetí.“ Zachraptěl jsem a zavřel oči. Kurva. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi ze sebe z posledních sil dostal slovo "zajetí", tak Korishi stáhla svůj kord a Sasorize přikázala, aby tě "postavila na nohy" a zbavila tě bolesti. Ta s viditelným sebezapřením vytáhla z pláště jednu z jehlic, naslinila jí a pak tě s ní bodla do krku. Tepnu trefila přesně... o dva až tři údery svého srdce jsi cítil jak bolest po celém těle ustupuje a za chvíli již žádnou bolest necítil. Sasoriza mezitím zhojila tvé nejhorší zranění v pravém podžebří, to že přitom kunaiem prořízla svalové tkáně nad játry (a v podstatě tě tak otevřela) jsi nevnímal. Poté co narovnala a zhojila rozbité žebra a zhojila rány na játrech, tak tě zase zavřela (respektive zhojila i celou ránu). Následně tě otočila na bok a za chvíli jsi cítil hřejivé teplo nad svou pravou ledvinou. Nebyl jsi sice moc schopný reagovat, ale po nějaké čtvrthodině, kdy ti ještě dala dvě dávky ANBU tabletek - jednu na podporu těla, druhou na doplnění krevní ztráty jsi byl schopný vstát. Korishi jí dokonce nařídila, aby ti vrátila Kumara. Ten na tom není o mnoho lépe než ty. "Dej mu najíst a napít, čeká nás dlouhá cesta." Přikázala ještě a Sasoriza se s tebou "velice ochotně" rozdělila o maso opečené nad ohněm a dala ti i láhev vody. "Bude nás jenom zdržovat," podotkla Sasoriza a Korishi to odbyla slovy: "Kdo se nás pokusí napadnout zemře. Navíc teď budou mít dost práce. Pokud se tvé sestře podařilo oddělat Gaaru a Kiva-la sundala Raikageho a Akira sejmul Mizukage, tak už zbývají jen Uchiha Sasuke a Uzumaki Naruto. A s těmi si už poradíme." Capeš mlčky za nima s Kumarem v náručí - jdete na jihozápad (do Amegakure) - zdá se, že nikam nespěchají a dochází ti, že zatímco jsi se probouzel do světa míru a Aliance Shinobi, tak usínat budeš již ve světě války a tvých nepřátel. Ale kdo jsou? Jistě... Korálové království je na jihu, sestry Yamata, Sasoriza a Yorogumo jsou S-class uprchlými ninji, ale pokud jsou schopní najednou napadnout všechny Kage (s výjimkou Naruta a Sasukeho) a operovat po území Aliance jako "nic", tak musíte čelit něčemu opravdu velikému. Šli jste celou noc. Korishi se zdála být relativně bezstarostná, ale Sasoriza z tebe nepouštěla zřetel. Teprve nad ránem Korishi zavelela k přestávce v jedné hospodě u cesty do Amegakure a nechala vám objednat všem dost jídla. Pohlédla na tebe a řekla: "Válka touhle dobou už začala, takže... se připrav na to, že pokud se pokusíš v jakémkoliv boji zdrhnout či přeběhnout k nepříteli, nebo jinak porušit svůj status zajatce, tak tě zabiju. Bez ohledu na to, že na tom nemám jinak zájem." Najedli jste se a musel jsi s nimi ještě čekat u stolu v hospodě než dorazili jejich další dva spojenci... očividně tým, se kterým zde mají sraz:  (Shiroyama)  (Rango) Jeden (očividně zběhlý) shinobi ze Suny a jedna dívka, která nevypadá na shinobi. Přisedli k vám ze stolu a Shiroyama se na tebe zvědavě koukla načež se podívala na Sasorizu a prohlásila pobaveně: "To jako fakt... už zase? Už zase jsi si zkoušela pořídit králíčka na hraní a na sežrání. Ale copak, že je pořád naživu? Něco nevyšlo...," zachichotala se a vrhla pobavený pohled na Korishi, která jí sjela přísným pohledem a zeptala se: "Cíl eliminován?" Shiroyama jen přikývla a zahlásila: "Hai! Shikamaru Nara eliminován." Takže dostali Shikamara. Mladík jménem Ranga jen dodal: "Ale byli bychom mrtví, nebýt tady schopností Shiroyami... jeho ochranka se dost činila a stratég to byl hodně dobrý. Není divu, že ho dali na seznam cílů tak vysoko." Korishi jen přikývla a dodala: "Všech 100 cílů musí být bezpodmínečně eliminováno před započetím invaze. Když je zlikvidujeme ještě předtím než dorazí naše hlavní armády, nebudou schopní se zkoordinovat. Jejich početní stavy jsou stále podlomené poslední válkou s Madarou, takže největší hrozbou jsou "speciální bojové kádry" jako Uchiha Sasuke, Uzumaki Naruto, Kagové, Jinchuuriki Hachibiho a další významné osobnosti. Pokud je zbavíme těch, zbytek dokážeme přečíslit a zlikvidovat pomocí početní převahy. Dřív než se stihnou oklepat z prvních ran budou už pod útokem ze všech stran a ta jejich Aliance se sesype jako domeček z karet." Baví se před tebou úplně uvolněně, zjevně tě nepovažují vůbec za hrozbu (ne, že by se bylo co divit)... ale... ...ty se vlastně teď dozvídáš, že Aliance má nějakého nepřítele a zjevně ne jednoho. Někdo vás... všechny shinobi chce zničit ve válce o jejímž smyslu nic nevíš. Kdo vůbec jsou ti lidé. Ranga je sběh ze Suny, Korishi má odznaky Korálové Země, ale současně její uniforma spíš odpovídá Sněžné zemi na severu, Sasoriza je psychopat a sběh a Shiroyama je mírně snědá, takže můžeš hádat, že pochází z jihu. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Ostrov Pyramid Podaří se mi z vesnice i z její blízkosti dostat nepozorovaně. Alespoň doufám. Ale nikdo se za mnou nepustil takže mohu předpokládat, že moje první infiltrace proběhla úspěšně. Dospělí...ti skutečně dospělí.....jsou někde pryč. Ale i tak, pokud žijí takhle.....proč by se zajímali o nějaké světové dění? Tohle nebude samo sebou. Nepotřebují se šířit nějak dál. V tomhle bude něco jiného než náhlý zájem o rozptyl vlastního území. napadne mne cestou po vodě směrem k druhému ostrovu. Ten jeden den ničím nenaznačil důvod, proč by se odkláněly od běžného stereotypu. Rituály, ať už jsou jakékoliv (znovu zrudnu pod maskou), působí dojmem, že jsou zachovávány už po generace. Pokud by se chtěli rozptýlit dál do světa, asi by nenašli pochopení úplně všude. Nehledě na kanibalistickou stránku věci. Na ostrov se dostanu ve chvíli, kdy již slunce stojí na obloze a spaluje své okolí. Navíc zde není žádné viditelné místo, kde se skrýt, což je nevýhoda nejenom kvůli absenci úkrytu před sluncem. Cesta po skalách si vyžaduje dostatek mých sil. Přes den pokračovat v misi na tomto místě by byla hotová sebevražda. Pyramidy. Kdo by něco takového budoval zrovna tady? Mohu se jenom domnívat. Nějaká snaha dřívějších generací o....co vlastně? Plán zní jasně. Zůstat skrytý dokud nepřejdou největší denní horka a vyrazit dál až jak začne teplota klesat. V noci bude patrně foukat chladný vítr od moře a teplota bude hodně nízko, i když by nemuselo úplně mrznout. Pokusím se zašít do nějakého místa, kde je stín a odkud by se v případě potřeby dalo rychle dostat pryč. Snažím se vyhnout nějakým jeskyním s jedním vchodem, spíše jen nějaký převis, puklina. Pokud se nic zvláštního nestane, na večer zamířím dál směrem k pyramidám, dávajíc si tentokrát pozor na věci charakteru mne trochu bližšího. Na prvním ostrově jsem si musel hledět domorodých pastí a zvěřiny, tady už spíše budou věci více z mé civilizace. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Sasorize a Korishi. Ta dvě jména a obličeje k nim patřící se mi vrývaly stále hlouběji do paměti. A nic hezkého s nimi spojené nebylo. Už zase na nohou, nicméně rozhodně ne čilý, jsem schoval Kumara k sobě do náruče. Stihl jsem si ještě zapnout bundu a šoupnout ho dovnitř. Nechci ho už dát z rukou. Kontroloval jsem, jak na tom je, jestli ho skutečně vyléčila a byl jsem hodně opatrný, abych ho moc nepomačkal. Já se fyzicky cítil o dost lépe, byl to neuvěřitelný skok, zato psychicky mě ovládaly stále horší a horší pocity. Když jsem byl schopný zase lépe uvažovat. Cítil jsem se jako slaboch. A vlhké kalhoty najednou byly až moc zřetelné. Napil jsem se a pak vytvořil pro Kumaru misku z dlaně. O maso jsem se s ním spravedlivě rozdělil a koukal jsem okolo jako vyplašené štěně. Nakonec jsem zabodl pohled do země. Nejraději bych se neviděl. A rozešel jsem se za nimi, bez myšlenek na útěk. Copak by to mělo smysl… byl jsem úplně krotký. V hospodě Schoulil jsem se na židli s Kumaru na klíně. Vyčerpaný, mžourající oči a nohy jsem skoro necítil. Došel jsem až sem jen díky působení ANBU pilulek. Když na mě promluvila Korishi, zvedl jsem k ní pohled a pak jsem kývnul. „Dobře,“ zašeptal jsem. Obě dvě mi naháněly strach. A Kumarovi taky, hladil jsem ho po kožíšku a snažil se ho utěšit. Chápal jsem, že modrovláska nežertuje. Pokud se chci někdy vrátit do Konohy, budu to muset promyslet. A asi to bude trvat. Nově příchozí jsem sledoval, ale do jejich konverzace se nezapojil. Zato jsem poslouchal, aby mi nic neuteklo, zatímco jsme do sebe s Kumaru házeli jídlo. V hlavě jsem si třídil to, co jsem se dozvěděl. Shikamaru je mrtvý, Hokage taky. Cílů je sto. Mezi nimi Gaara, Raikage, Mizukage. Sasuke a Naruto. A další budou zbývající Kagové, Jinchuuriki a nebylo těžké si domyslet, kdo všechno by mohl patřit mezi ty významné osobnosti. A pokud budou mít početní převahu, pak musí mít obrovskou armádu. A vzhledem ke složení téhle čtveřice do toho budou zapojení zrádci ze všech možných stran a zemí. Sakra. Sotva jsme se vzpamatovali ze čtvrté války. A teď pátá? Musím nějak vymyslet jak utéct, jak je varovat, jak pomoc. Mrtvé už nezachráním, ale třeba se ještě něco dá dělat. Uzumaki Naruto vždycky něco vymyslí. Všichni to věděli. Kdyby alespoň Kumaru mohl zdrhnout. Jenže čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě znovu chytá strach a příšerný pocit absolutní bezmoci. Nemám nejmenší šanci jim zmizet. Bojím se na to už jen myslet, jakoby mi ty Sasoriziny oči viděly až do hlavy. A to Korishino prohlášení... Chvěju se pod náporem příliš čerstvých vzpomínek a zarývám si prsty do dlaní, abych je zahnal. A když jsme já i Kumaru plní, ještě víc se na židli schoulím a zavřu oči. Možná si potřebuju jen trochu odpočinout... vzpamatovat se, pokud to vůbec jde. Ani nevím jak, ale začnu usínat. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Usnuls... jo byl jsi vyčerpaný... hlavně psychicky. Zbyla z tebe i z Kumara jen hromádka neštěstí a tak se k sobě zničení a vystrašení choulíte. Snad i díky tomu spíte naštěstí beze snů a nočních můr. Probudil tě až zvuk připomínají tření se ocele o ocel... takové to ..."svist, svist, svist"... otevřeš oči a vidíš, že je tma. Na stole je řada vypitých láhví, zbytky jídel a naproti tobě sedí Korishi a brousí si svůj kord. Ostatní jsou pryč. Na stole hoří svíčka v lampě a několik lampionů zavěšených v hospodě dopřávají v této temné noci trochu světla prostoru, ve kterém se nalézáte. A v krbu praská dřeva. Kumaru se probudil s tebou, smutně kníknul a tys ho instinktivně začal drbkat za uchem. Však to nemůže být tak hrozné... žijete... Korishi ti nevěnuje dlouho vůbec žádnou pozornost. Všímá si svého kordu a tvé oči zatím bloudí po stole a hledají čeho by se chytily. Před Korishi je na stole rozložena "Bingo kniha"... kniha, ve které se vypisují odměny na zločince. I když jí vidíš vzhůru nohama tak podobiznu Naruta poznáš... představa, že žiješ v době, kdy se lidé... opory Aliance Shinobi... dostanou do Bingo knihy vedle kriminálníků je... smutná. Neujde ti, že před Korishi je na stole položený symbol vločky... symbol klanu Yuki. Nemusíš být zrovna expert na ninjovskou historii, ale historii klanu Yuki zná (snad i díky příběhu Zabuzy a Hakua a jejich boji s týmem 7) skoro každý. Krvavá historie klanu, která si v ničem nezadala s krvavou historii klanu Uchiha. Členové klanu Yuki byli pronásledování (hlavně Kirigakure v dobách éry Krvavého Mizukage) shinobi různých vesnic a vlastně to zapadá do sebe logicky... Korishi je uživatelka hyotonu, ledového elementu, mocného a obávaného Kekkei Genkai, je to šermířka a nyní stojí na straně nepřátel Aliance. Klan Yuki byl téměř vyhlazen. Můžeš hádat - nějak svou hlavu zaměstnat musíš - proč má na sobě uniformu Sněžné země, emblémy Korálového království, symbol klanu Yuki... ten příběh se ti rýsuje před očima. Narozena v Zemi Vody, vyštvána snad ještě jako dítě ze svého domova a živila se celý život jako válečník. Těžko říct co se skrývá za tím jejím neúprosným výrazem ve tváři, ledovýma očima, které nepromíjejí (sobě) selhání, jaký příběh... ale dá se to dovodit. I Vaši nepřátelé mají důvody proto s Vámi bojovat, Sasoriza je možná šílená sadistická mrcha (jen tě zamrazí, když na ní pomyslíš), ale i jí i Korishi stvořil tento svět. Můžeš sám být překvapený proč se ti derou do hlavy takové úvahy... jenže co? Dodneška jsi žil bezstarostně, zajímala tě akorát lízátka a Kumaru a teď... teď se ti hodí každá znalost z Akademie a z příkladů života shinobi v Konoze, které máš a znáš... Korishi ti věnovala tvrdý pohled a řekla: "Nemusíš mít strach, Sasoriza už odešla, teď už budeš jen v mé přítomnosti, dodržuj má pravidla a ty i tvůj pes přežijete. Měl jsi štěstí, že jsem dorazila...," jo jinak bys byl mrtvý. "...sice by tě nezabila, ale skončil by jsi někde v její díře, kde bys postupně přišel o rozum, tohle dělá mladíkům, kteří se jí líbí. Je to sadistická děvka." Uzavřela to Korishi lakonicky a ty si můžeš vzpomenout na ten výraz ve tváři Sasorizi, když ti říkala, jak tě chce cítit umírat... nejenže je sadistická, zlá a temná... ještě ke všemu je úplně zvrácená, nejspíš si unikl dlouhé a pomalé smrti. "Ale to víš, spojence si nevybereš... spojence prostě máš a pro jejich sílu je potřebuješ." Odtušila lakonicky Korishi a prohlédla si ostří svého kordu. Je nabroušený až hrůza, skoro nevidíš, kde kočí ostří jak je na okrajích ztenčelé pravidelným broušením. "Vezmu tě do Korálového království, kde zůstaneš zajatcem. Cestou jsi promysli co chceš dělat, možností je hodně. Můžeš být zajatec a skončit ve vězení do doby než skončí válka, nebo můžeš mít status "mého hosta" a mít relativní volnost pohybu, budeš moci trénovat a pohybovat se svobodně - nebudeš zkrátka za mřížemi... nicméně status "hosta" znamená, že budeš pro mě i něco dělat. Nejsem mrcha a nepošlu tě bojovat proti tvým přátelům či proti Alianci, k zradě tě nutit nebudu, ale mise pro mě plnit budeš. A nebo... můžeš vstoupit do našich řad, zradit Alianci se vším všudy. Je to na tobě. Ale než se rozhodneš pamatuj na jednu věc: V kriminálu budeš zavřen s lidmi, kteří se od Sasorizi liší jen v tom, že nemají od zamřížovaných cel klíče... a osobně si myslíš, že tam moc dlouho nepřežiješ." Takže za A - kriminál s mizivou vyhlídkou na přežití, B - služba Korishi, která sejmula Hokageho, C - čistokrevná zrada. Samé lepší možnosti. |
| |
VŠEOBECNÉ UDÁLOSTI: //o těchto událostech se dozvídáte všichni, někdo zprávou jež doručí Saiův inkoustový pták, jiný si jí vyslechne od svých nadřízených či spojenců, jinému jí řeknou jeho věznitelé.. všichni se to dovídáte// Nejtemnější Noc: Nepřátelští agenti zaútočili v jednu noc v Kirigakure, Kumogakure, Sunagakure a v Iwagakure - jejich cíle byli Kagové. Raikage ("A"), Tsuchikage (Onoki) a Mizukage (Mei Terumí) byli úkladně zavražděni, pouze Gaara - ač těžce zraněný přežil. Krom útoků na Kagy se cílem nepřátelských asasinací stali také KillerBee (se štěstím přežil), Nara Shikamaru (zavražděn v Amegakure), Ao (zavražděn na velitelství Aliance), Mifune (zavražděn na velitelství Aliance), Yamato (unesen z Konohy)... a řada dalších významnějších jmen. Nejjasnější Den: Den na to - dřív než stihly dorazit zprávy o událostech v noci - byla napadena Kusagakure no sato. Uživatelka Hyotonu proměnila celou vesnici v "ledový hrob", zabila tisíce lidí a mezi nimi též Hatake Kakashiho, Hokageho z Konohagakure. K dalším úderům došlo v hlavních městech některých zemí shinobi Aliance, zabiti byli feudální páni Vodopádové, Travní, Vodní, Bleskové, Ohnivé a Zemní země. V. válka shinobi začíná... Aliance na základě těchto událostí vyhlásila válku Korálovému království jež je podle všech indicií pachatelem těchto útoků. V reakci na to vyhlásili naopak Alianci shinobi válku následující země, které tak odkryly své spojenecké svazky s Korálovým královstvím: Země Liščí kožešiny, Země Písku, Pouštní království, Země džunglí, Aliance východních ostrovů (ostrovy 11-18), Země moří, Země Snů, Země Bažin, Země Démonů, Země Hor, Země Lávy, Země Magmatu, Země Vulkánů, Země Sněhu, Země Mrazu, Země ledovců, Země Vlků a Země ledových polí. Vznikají tak tři hlavní fronty - jižní, západní a severní (odlišeny barevně). Vyhlášení války z tolika zemí zdá se Alianci zaskočilo, Alianci vyhlásily válku ty země, které se neúčastnily poslední války shinobi a vždy stály spíše na okrajích shinobi světa. Ve stejný den pak z vysílače v Korálovém Království promluvil muž jménem "Velkogenerál Budou", který oznámil válečné cíle jeho frakce mezi které patří úplné zničení Aliance Shinobi a reformování kontinentu v první Impérium po vládou "Jeho Veličenstva" krále Korálového králoství a budoucího Imperátora světa... Den Hněvu: První den války vstoupí do historie pod termínem "Den Hněvu", den kdy si hněv malých národů na okraji kontinentu věčně trpících chováním národů shinobi přerostl do otevřené nenávisti a války. Sen o míru, pro který bojovali shinobi v minulé válce tímto dnem zemřel. Obě strany nyní mobilizují desetitisícové armády a válka, která má přijít bude zdá se mnohem horší než ta minulé. Nyní svět shinobi nestojí proti monstrům vyrobeným z démonické chakry (Zetsu) a pár kriminálníkům z Akatsuki. Nyní proti sobě stojí celé národy. Aliance ještě oslabená z poslední války a proti ní země, které se očividně dlouho připravovaly a čekaly na svou příležitost vypořádat se shinobi jednou pro vždy a definitivně. Však Velkogenerál Budou to řekl jasně, po vítězství a nastolení "Impéria" (které má obsáhnout celý svět, sjednotit ho a dosáhnout navždy míru a jednoty) budou všechny shinobi vesnice "vymazány z mapy" a celý systém shinobi zlikvidován. Totální válka může začít... |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Kumaru hřál. Kdybych ho neměl... nechci na to ani pomyslet. Myšlenka, že by zemřel, mi obracela žaludek naruby. Hladil jsem ho a schovával pod bundu. Sám jsem si zatím vše vybavoval a třídil v hlavě. Vzbudil jsem se zase do noční můry. Ale jsme naživu. Spousta pachů. Zdřevěnělé nohy. Skřípání kovu o kov. Naruto v bingo knize. Korishi. Vjemy se střídaly jako ve velkém víru. Přivřel jsem oči a zamyslel se. Nebylo jak si potvrdit mé teorie bez přímých otázek. Korishi je jedna z klanu Yuki a ovládá Hyoton. Domýšlel jsem si její příběh. Najednou na mě působila tak lidsky. Mnohem víc, než předtím, kdy jsem ji v hrůze vnímal jako bohyni. Určitě neměla tak jednoduchý život, jako já. Narodit se s výjimečnou silou často znamená prožít utrpení... Ale taky to může být všechno jinak. A ať už má jakoukoliv minulost a nejrůznější důvody, je to nepřítel. Hodně silný nepřítel. A Sasoriza... otřásl jsem se. Její příběh nechci znát. Nepřítel. Sadista. Tak strašně děsivá mrcha. Přitiskl jsem si Kumaru blíž k sobě a zvedl pohled k modrovlásce. Zachvěl jsem se, když jsem poslouchal. Nezabila by měl hned? Jistě, bylo by to o dost horší. Nechci na to myslet. Znovu to probouzí strach. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil. Do nosu mi vnikla Korishina vůně a uožila se mi do paměti. Často je těžké zapamatovat si přirozenou dívčí vůni, snaží se ji zakrývat parfémy a jinými prostředky. Takový brutální útok na čich. Nicméně u Korishi jsem pronikl až ke skutečnému pachu. A vypálil se mi do hlavy. Na jazyku mě svědila otázka. Zvedl jsem se ze židle a protáhl se, s ohledem na Kumaru. Byl jsem celý ztuhlý z té divné polohy. "Proč jsi jí zastavila a... dala mi na výběr?" Mohla mě prostě zabít. To by se dalo považovat za prosté milosrdenství. Ale to neudělala. Proti své vůli jsem jí vděčný. A navíc mi znovu dala možnosti. Nenechám se zavřít. Chci zjistit, jak utéct. To se mrtvý a ve vězení dělá těžko. Navíc mě ta představa děsí. Takový, jako Sasoriza... to snad nejde, nebo ano?! Host nebo zrádce. Kdybych se k nim přidal, mohl bych zjistit důležité informace a třeba bych měl větší příležitost utéct. Ale nemůžu se donutit na to kývnout. Prostě na to nemám. Nechci. Poraženecky zavřu oči a volnou rukou se opřu o stůl. Nemám žaludek ani odvahu na hnusnou smrt nebo zradu. Podívám se na Kumaru. Jde tu o nás oba, ale jsem si jistý, že bude držet se mnou, ať se rozhodnu jakkoliv. Je jediný, koho teď mám. "Díky za ty nabídky... a naše životy." Dostanu ze sebe a znovu se na ni zahledím. Svým chováním ve mě podtrhuje tu myšlenku, že je jen člověk. Nesmím zapomenout, jak nebezpečná je. Ale to snad není ani možný. "Budeme tvými hosty, pokud nás opravdu přijmeš... a budeme ti sloužit." Dokud nenajdeme způsob, jak utéct. Nějaký být musí. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro VerdiktKdyž si tak v hlavě přeberu tak mi vlastně Sakura na nic uspokojivě neodpověděla. Je evidentní že o oné technice se bavit nechce, a vysvětlení jejích motivů......prostě zvláštní. Musí mít nějaký skrytý motiv. Každý dělá jen to co mu může pomoci. Vždycky. A pak přišel menší šok. Představila mi někoho koho jsem tu nejméně čekala. Izou...jeden z nejděsivějších válečníků které měl Takushi ve svém držení, a dost možná i vůbec v celé aréně. Vždycky jsem v duchu děkovala že sloužíme stejnému muži, protože v aréně bych proti němu stát nechtěla. Prohrála bych. Zcela určitě bych prohrála. Po Sakuřině vysvětlení a slovech jeho samotného však můj šok rychle opadl. Odhalilo mi to onoho muže v cela jiném světle. Na nějakou chvíli jsem se zcela ponořila do myšlenek, pohled upřený na proudy chakry v jeho těle. Nakonec jsem došla k finálnímů závěru. Pokud si myslíte že by Izou-san byl pro mě nejlepší tak nemám žádné výhrady. Sama nemohu určit kdo by byl vhodný jako můj nadřízený. Tak to ve světě nefunguje. Na chvilku se odmlčím a pak pokračuji.. A pokud se jedná o minulost....Necítím k vám žádnou nenávist ani znechucení. Nikdo kdo bojoval v aréně nemá čisté ruce. Přeci jen smrt tam byla zcela běžná, a zmrzačení byla vždy ta nejlepší možnost ve kterou mohl doufat ten co prohrál. Obecně si nemyslím že by jste se choval hůř než ostatní, a mezi těmi "kamarády" nebyl nikdo kdo by mi nevrazil kunai do srdce kdyby mu to mělo přinést Takushiho přízeň. Aktuálně je mojí jedinou tužbou mít někoho pomůže s tréninkem. Mám příliš mnoho silných dovedností které nikdy nebyly pořádně rozvinuty, a to chci změnit. Chci být silná abych byla všem okolo mě prospěšná. Svůj proslov zakončím skoro bez dechu. Není u mě zrovna běžné mluvit takhle dlouho. A pokud možno bych to raději nikdy už nedělala, ale situace kdy je toho potřeba říct najednou víc se prostě jednou za čas naskytne. Bohužel. |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Je pravda, že Korishi parfém nepoužívá... nejspíš z praktických důvodů, jít do bitvy s parfémem znamená být snadno lokalizovatelnou a její tělesná vůně je... no... voní ti. Je taková "obyčejná" nijak zvlášť výrazná, takže jo... tvůj nos si přijde na své. Na tvou otázku "proč tě nechala naživu" odpověděla nejprve protiotázkou: "Myslíš proč jsem tě nechala naživu?" Trochu přimhouřila oči jak se zamyslela nad tím co ti odpovědět a pak prostě řekla: "Co já vím... třeba proto, že mi to přišlo jako správné a čestné?" Korishi o tom asi nijak zvlášť nepřemýšlela, prostě viděla tebe - pro ní jsi asi jen napůl děcko - v chřtánu psychopatky a přišlo jí "tak nějak" správné do toho vstoupit. Prohlédla si své nehty a dodala: "Nebo ty by ses zvládl dívat na to, jak tvůj týmový parťák mučí bezmocného nepřítele? A to, že jsem si z tebe udělala "hosta"? Hmm... to je prosté, jsem pragmatik. Vím, že když se k tobě budu chovat korektně tak nebudeš vymýšlet - pokud nejsi idiot - naprosté hovadiny. Je mi jasné, že za chvíli ti začne v palici šrotovat nějaký ten plán na útěk... to mi nevadí. Nejsi strategický cíl a nemáš žádné tajné informace. Když utečeš ke svým... stane se v konečném důsledku co? Nic... budeš jednou z mnoha obětí této války, protože jsi slabý. Teď tě pustit běžet nemůžu, protože bych tím prozradila kde se nacházím a nechci aby "vaši" znali mou pozici... ačkoliv utkat se s Uchihou Sasukem či s Uzumakim Narutem by mohlo být zábavné..." "Zábavné?" ... Naruto je přeci nejsilnější člověk na světě a ona si bitku s ním představuje jako nějakou zábavu, ať si je sebesilnější, tak Naruto přeci... možná by mu dala zabrat, budiž... ale nakonec by prohrála! A dost možná zemřela! A ona se přitom tváří jako by to byla sranda se poprat s někým takto děsivě silným. Propíchla tě pohledem a dodala: "Vím co si myslíš, že na ně nemám viď? Ale tím být tebou bych si nebyla tak jistá. Války vždycky rozhodovaly armády, ne pár statečných. Minulá válka byla... specifický případ, tahle co zítra přijde bude válkou klasickou. Ani Naruto nemůže být všude a chránit všechny, i jeho chakra má své limity a já ty limity mileráda vyzkouším... a pokud nebudu dost silná a zabije mě, tak se tak staň. Není hanba prohrát s někým jako je on. Radost z toho boje za to určitě stát bude. Totéž se Sasukem, ti jsou opravdu silní." Ona to myslí vážně, pro ní je "boj zábava" a o konečný výsledek jestli prohraje či vyhraje (tak pochopitelně, že dobrovolně neprohraje) se až tolik nezajímá. "Kakashi bojoval dobře... ale bez toho sharinganu to už nebylo ono... ale ne... byl to dobrý soupeř a v jednu chvíli mě skoro dostal. O tom kdo z nás přežije a kdo ne, rozhodla jedna milisekunda, kdyby měl sharingan vyhrál by on... i když to vlastně taky není jisté, protože to bych postupovala míň agresivně, takhle jsem dost odkrývala svou obranu, protože jsem byla odpočátku silnější." Trošku vypadala že si ten jejich souboj přehrává v hlavě a trošku se tvářila zasněně... ona si boj na život a na smrt užívá. "Ale jo, byl to dobrý souboj... tak na Kakashiho, Kopírovacího nindžu ze Skryté Listové a Šestého Hokageho," nalila sobě i tobě saké a pozvedla číši... |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro "No je výborné, že se tak bavíte mládeži, ale ty koukej vypadnout z postele, musím se postarat o Shimi," pronesla Yamata hlasem, který nepřipouštěl moc diskuzi a vytáhla bezvládnou Shimi na lůžko. "Postarej se o Ajisai, je to teď tvoje starost," řekla ještě Yamata a prosvítila Shimi oči baterkou. "Krucinál, měla jsem vědět, že pustit jí tam s chakrou démona je pěkná ptákovina! Bože... co si tady člověk neudělá sám, to není..., prskala ještě pro sebe zatímco napojovala Shimi na přístroje. "Naštěstí má výdrž Uchihy...," podotkla spíš sama k sobě. Ty jsi zatím přešel k Ajisai, která si prohlížela ruce a pak si olízla jeden ze svých prstů. "Slaná... já jsem... vážně... živá," vydechla a zvolna se posadila na posteli. Je jen v županu, takže to bude jí chtít sehnat nějaké šaty, takhle by venku chodit neměla. "Korálové království? Tam jsem se chtěla vždycky podívat, v naší zemi každý den prší... pořád... ale tady svítí Slunce a vítr čechrá vlny teplého moře," řekla tak nějak zamyšleně jakoby vzpomínala na něco co jí někdo vykládal za jejího života o Korálovém království. Pohlédla rozpačitě na tebe: "Co... co se mnou bude?" |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Na sále Když Yamata řekne tak vstanu, nemá smysl jí odporovat, stejně už sem zdá se v pořádku. Shimi zdá se na tom není nejlépe, ale upřímně, je mi to jedno. Přejdu k Ajisai a sleduji jaké to pro ni je, být opět naživu. Když zmíní Amegakure tak se pousměji."Mně se doma líbí mnohem víc než tady. V dešti to aspoň někdy vypadá jako by byl klid a vše špatné odplouvalo". Zvážním a zadívám se na ni. "Půjdeme domů. Zpět do Amegakure". Odpovím na její dotaz. "Vše ti vysvětlím. Teď musíme jít na chvíli ke mně. Můžeš chodit?" Ppčkám až to vyzkouší a pokud by jí ještě neposlouchali nohy, tak jí vezmu do náruče (nebo třeba jen podepřu, jak bude chtít). Vytvořím klona, ten si Ajisai pořádně prohlédne a vyrazí sehnat nějaké oblečení. My dva jdeme do mého bytu. "Od tvé doby se toho dost změnilo... Korálové Království je tím nejhorším místem, plným zločinců. Nikomu tu nevěř". Řeknu jí během cesty a začnu jí vyprávět vše. Úplně vše, od Peinova útoku na Konohu až do doby co sem se dostal sem. Bude to pro ni těžké, ale měla by znát pravdu. U mně v bytě ji nabídnu čaj a ještě zmíním kdo sem. Měla by si pamatovat že sme spolu chodily na akademii, i když byla o ročník výš. |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Nezumí se sebevědomě a trochu potutelně ušklíbla při tvém konstatování, že jsi netušil jak je sharingan mocný a v koutku jejího oka jsi zahlédl "oceán moci" (pokud jde o její přesvědčení o sharinganu). Nejspíš je zrovna tohle co ti udělala "to nejmenší" co sharingan umí. Na dotaz co musíš udělat abys ho probudil ti odpověděla: "Vlastně to nezáleží až tolik na tobě, jako spíš na tvém nepříteli. Potřebuješ se vystavovat bolesti a stresu. Boj na život a na smrt, ve kterém prohráváš dokáže vyburcovat tvé tělo k probuzení sharinganu. Nebo jiný velice velice silný emoční zážitek. Třeba smrt někoho tobě blízkého. Sharingan se vyvíjí čím více bolesti přijímáš. Nejrychlejší cesta k sharinganu vede přes mrtvoly tvých přátel... dá se říct...," dodala trochu cynicky. Každopádně jste tady už byli hotovi a Nezumi tě poslala se ubytovat do kasáren v centrálním paláci, kde ses ubytoval. Nemá smysl moc zabývat se tím cos tu potkal za lidi, protože jich je hodně a jsou to vojáci. Jedna uniforma vedle druhé. Také ses tam druhý den dozvěděl o vypuknutí války. Druhý den tak město bylo takřka neprůchodné, všudy jásající davy lidí vítající válku s nenáviděnou Shinobi Aliancí, děti hrající si na vojáky a shinobi. Podobizny krále, Velkogenerála Budoua a velký lídrů armád Korálového království. No prostě blázinec. Nezumi ti ten den nechala volný. Můžeš si užít atmosféru města, které vítá válku (nějaké peníze ti dali). |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro V úvodu setkání na mě Shizune vysypala hromadu novinek. Trochu to působilo dojmem, jako by se to dozvěděla nedávno a hlavně to potřebovala rychle někomu říct, takovou vzrušující informaci... ale co na tom, znát novinky se hodí. Další válka? Shizune přede mě přisunula hromádku formulářů. Nezbytné papírování. Aliance se sotva vzpamatovala z poslední války a už vyhlašujeme válku někomu dalšímu, protože doufáme, že se to ukáže být jako lepší možnost, než je nechat zautočit první... Mlčky ji poslouchám. Je vlastně docla vtipné, s jakým klidem a nadhledem to říká. Ale svým způsobem má pravdu. Medici ve válce zas až tak často neumíraj, v čele útoku pro ně není prostor. Nakonec dostanu slovo. Pousměju se. "V takovém případě vás asi výsledek pitvy potěší. To děvče má úžasnou schopnost regenerace a je naživu." Na chvilku se odmlčím a nechám ji vstřebat tu neuvěřitelnou myšlenku. Když hadí dívku viděla Shizune naposled, neměla hlavu, koneckonců... "Je dole na pitevně a je vzhůru. Asi byste pro ni měla někoho co nejdřív poslat. Když se probrala, byla na pokraji sil, a přesto se jí málem podařilo mě zabít." Mimoděk si promnu místo na krku, do kterého mě kousla. I když se mi tu myšlenku daří potlačit, játra se stále ozývají takovou tupou bolestí a vím moc dobře, že ještě nějakou dobu budou. A taky mám dost určitě nejmíň zvýšenou teplotu... |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Ajisai chodit může, je trochu rozpačitá a nervózní z tvé péče... nicméně to půjde. Akorát jí teď budeš mít, když si to tak srovnáváš v hlavě nastěhovanou v bytě. Co se týče historie Ajisai si tě vyslechla a trochu překvapivě shrnula celou historii slovy: "Takže velké národy opět vyhrály a naše země je jen jejich hračkou na hraní...," neřekla to tak kategoricky, ale pokud jsi čekal, že jí tebou prezentovaný mír a Aliance Shinobi nadchnou... na poprvé se tak nestalo. Asi bojovalo za něco jiného, za Amegakure v čele s Peinem, která si podmaní ostatní národy shinobi, ne že zas bude jen pátým kolem u vozu. Ale taky řekla jinou věc: "Nechme to být... musím si srovnat myšlenky než ti řeknu co si opravdu myslím..." Informace o Korálovém království vzala na vědomí. Druhý den Inako zmizela hodně brzy ráno (Ajisai bere na vědomí, že máš dívku a Inako se na Ajisai moc nevyptávala, každopádně jsi byl v ložnici s Inako.. holka si to pojistila) a tys netušil proč, dozvěděl jsi se to dopoledne, když jsi Ajisai vyrazil na prohlídku města (chtěl jsi jí tu něco ukázat - hlavně cvičiště a tak)... ale město bylo plné lidí, kteří slavili, chvíli jsi nemohl co slavili, ale když jsi uviděl na velké obrazovce na zdi jednoho z domů obraz Velkogenerála Budoua a v pozadí krále Korálového království a slyšel jsi Budoua... to co říká, tak ti to došlo... válka! Je to tady! Zatímco jsi na to zíral jak opařený, tak z reproduktorů se linul silný hlas Velkogenerála: "Dost bylo bídy a útlaku! Dost bylo toho jejich pokryteckého míru, o který nestojí nikdo jiný než panská vrstva zdegenerováných feudálů Zemí Ohně, Větru, Blesku, Vody a Země a skupina vrahů, kteří si říkají shinobi! My si už nenecháme od Aliance diktovat nic! Oni budou poslouchat od teď nás a budeme k nim ohněm, krví a mečem hovořit hodně dlouho! Čtyřikrát přivedli kontinent tihle "shinobi" (znělo to jak nadávka v jeho řeči mimochodem) na pokraj katastrofy. Statisíce umřely a pro co? Pro nic! Já Velkogenerál Budou přísahám, že tato V. válka bude válkou poslední, válkou, která smete celý shinobi z tváře světa! Obrátíme jejich starý řad v prach a zreformujeme soustavu všech zemí na kontinentu v První Kontinentální Impérium v čele s Císařem!" Lidi vedle tebe doslova "vybuchli" v šílené radostné skandování, když se před obrazovkami objevil desetiletý chlapec, kterého znáš z Amfiteátru... král Makoto: "Můj lide. Včera večer jsem obdržel od Aliance Shinobi ultimatum nařizující nám odzbrojit své královské síly, umožnit vstup inspektorům z Aliance na naši půdu a podřídit se vůli Pěti Kagů ve věci vydání nejrůznějších osob, které oni považují za vrahy, my však za hrdiny! Řekl jsem jejich velvyslanci, že ultimatum odmítám! Následně nám byla vyhlášena válka. Tedy můj lide věz, že my král Makoto se tímto před vámi prohlašujeme Prvním Císařem Kontinentálního Impéria a vyhlašujeme válku Alianci Shinobi a slibujeme jí zmar a zkázu. V této válce nepřistoupíme na žádný druh míru ani příměří, tato válka bude válkou poslední a bude ukončena v momentě, kdy poslední síly nepřítele buď bezpodmínečně kapitulují, nebo padnou v boji! Sjednotíme svět ve jménu Míru a Impéria a přinese Vám - mému lidu - opravdový a věčný mír!" Bouřlivý jásot, potlesk a skandování slov jako "Imperátor", "Makoto" či "válka", připadal jsi si jako v Jiříkově vidění. Ajisai... vyhrkli do očí slzy a možná jsi jí chtěl v první chvíli utěšit, nebo co... ale než jsi tak stihl, tak jsi si všiml, že se u toho usmívá: "Je to jako tenkrát... Pein-sama, Tenshi-sama... vaše věc neumřela, velké národy poznají bolest... děkuji Kensei-san... že jste mě sem přivedl." Můžeš na ní hledět asi jako opařený a vnímat to všechno to jako surrealistický sen, ale je to tady... válka začala a ty jsi v zemi, kde to obyčejní lidé slaví. Vidíš děcka jak si hrajou na hrdiny (vojáky Impéria) a padouchy (shinobi), vidíš mladíky co se překotně snaží podat přihlášku do armády (i když zjevně chakru asi ani používat neumí)... a vidíš desetiletého kluka v obrovské obrazovce, jak říká hrozná slova, která napsali jeho poradce, usmívá se u toho bezelstným dětským úsměvem a slibuje svému národu "světlé zítřky a konečné vítězství". A Ajisai... má v očích slzy štěstí, že sotva vstala mrtvých tak může jít do války, která se jí zdá podobná tomu co hlásali Pein a Konan předtím, než změnili názor... |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Shizune zamrkala překvapením, ale neřekla na to nic neobvyklého, jen se zvedla a řekla: "Dobře, půjdu tam...," zamířila ven z kanclu a tys šla za ní (resp. řekla ti ať jdeš za ní), ještě si vyžádala dvojici ANBU, aby vám dělali doprovod a za chvíli jste byli na pitevně. Otevřeli jste dveře, ANBU vešli dovnitř a vy za nimi. Dívka je schoulená v rohu místnosti v sedě a je oblečená v prostěradle. Jakmile vás viděla vstoupit tak se s vypětím všech sil narovnala. V ten moment jste si teprve všimli, že má v ruce skalpel (musela tu najít nějaký, který jsi tu buď ty zapoměla, nebo byl v šuplíku). "V pohodě, je vyřízená s tím skalpelem stejně nemá šanci," řekl jeden ANBU k druhému zatímco Shizune si složila ruce do tvaru pečetě. Dívka se mlčky podívala na oba ANBU, kteří tasili tanto, pak na Shizune a pak na tebe... na tebe trochu dýl. Senzorikou cítíš, že opravdu "JE" vyřízená, ale pro jistotu jsi připravená, že by na tebe mohla zase seslat to poutající genjutsu, kterým tě posledně paralyzovala. Nestalo se tak. Dívka jen obrátila skalpel proti sobě a přiložila si ho pod bradu, pokud ho do sebe vrazí pod tímto úhlem dostatečně velkou silou, tak se tentokrát již "tutově" zabije (teda nejspíš), na skalpelu je cítit trochu chakry, je to nějaká variace na chakrové ostří, kterou dokáže dívka použít. "Živou mě nedostanete," řekla jen a ANBU se na chvíli zastavili. Shizune se zamračila a střelila pohledem po tobě: "Co myslíš? Blafuje?" A tak tam stojíte v patové situaci... tedy jeví se to tak. ANBU čekají na rozkaz Shizune, dívka je připravená obrátit veškerou tvou práci vniveč (odhaduješ, že pokud se chce vážně "natrvalo" zabít, tak je v tom skalpelu napuštěná nějaká agresivní chakra, která jí z mozku i mozečku udělá kaši a tentokrát už to nedá nikdo a nic dohromady - třeba i proto, že prostě už nemá chakru, i ta trocha co dala do skalpelu je většina chakry kterou má)... a ty máš odhadnout zda blafuje či ne. To se snadno řekne jenže... jako senzor vidíš tok chakry v těle a vlastně vnímáš toho i o dost víc, z toku chakry v jejím mozku vidíš, že je ve stresu, že se bojí... kdo by se nebál, na to nemusíš být einstein, aby ti to nebylo jasné... jenže ono těžko soudit jestli to udělá nebo ne. Působí rozhodně a je v takovém psychickém stavu, že je schopná snad úplně čehokoliv (krom souvislých odpovědí a logického uvažování)... jako bude to natěsno tak či tak... možná zaváhá a pak je tu šance jí dostat živou, ale to jestli zvítězí její pud sebezáchovy (a tím jí odsoudí k odkladu smrti s přídavkem mučení a výslechů předtím), nebo její vůle se stoprocentně říct nedá. Z toho co vidíš ty... je vyřízená, psychicky ... zoufalá, vystresovaná, vystrašená... ale je to nepřítel, takže se nemůžeš nechat oblafnout vlastními pocity. Musela s tím počítat, když se pouštěla do křížku s Aliancí... když se ale zabije, tak to bude na pendrek. Otázka je zda je na místě nějaké vyjednávání (většinou zabírá vyjednávání 1 neozbrojený vyjednavač vs. 1 ozbrojený nepřítel, ale zavři se tu s ní sama a zkus jí přesvědčit, aby se vzdala... nemáš jistotu, že se tě nepokusí oddělat taky či že tě nevyužije jako rukojmí). Je to na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Aemond Targaryen pro Sakura se usmála a prohlásila: "Yosh, tak to je bezvadné. Izou-san... Yuki-chan je odteď vaše! Dodám vám všechny podklady a vypracuju materiály, hlaste se u mě večer a přeji vám oběma zbytek dne příjemnou zábavu... já musím ještě do kanceláře," elegantně se tě zbavila Sakura... ne vážně musí ještě něco dělat, ale tak jako situačně to vyplynulo vtipně... zaplatila (i za tebe) a vzala roha zatímco Izou "přemlaskl" stéblo v trávě a poněkud skepticky si tě prohláší. "To je tak nečestné...," pronesl na adresu Sakury a posadil se na proti tobě na místo, kde předtím seděla Sakura. Chvíli jste mlčeli až si Izou objednal láhev saké (z toho mlčení má žízeň jak prohlásil) a poté co do sebe vyklopil 1/3 láhve na ex, tak řekl: "Takže trénink jo? No... začneme teda rozvíjet ten tvůj potenciál," pronesl skepticky a ukázal na tebe prstem, tedy na tvé tělo. "Začneš s tréninkem fyzičky, nemusíš být zrovna Rock Lee, ale budeš pořádně jíst a hodně makat... s tímhle tělem si nech zdát o rozvoji silných technik, vyžraly by ti z tvého malého tělíčku všechnu chakru ani bys nemrkla a už bys byla mrtvá. Taky nebudeš držet žádné diety, jsi jako lunt... kdo se má na tebe dívat, vypadáš nezdravě, skoro průsvitně... budeš hodně na sluníčku, ať se trochu opálíš a nabereš nějaký vitamín D...," ještě chtěl něco říct, ale náhle zmlk, přežvýkl seno v puse ze strany na stranu a znovu se napil. "A to stačí prozatím, i tak toho bude dost... tak.. ale to bude až od zítřka. Každopádně jestli máš být mou studentkou, tak mě musíš reprezentovat, každý žák je vizitkou svého učitele, tááákže... po jídle už jsme, zajdeme teda do horkých koupelí, pak by sis mohla nechat udělat vlasy a zajdem ti nakoupit nějaké oblečení. Pamatuj si, že správná kunoichi musí být čistotná a mít bystrou mysl a silné tělo, jako Sakura... takže nechci vidět žádnou špínu za ušima a zuby se čistí dvakrát denně a nejlépe po každém jídle," tak dostala jsi senseie nebo fotra? Izou zmlkl a znovu se mocně napil z láhve... "Tak... řekni mi čím chceš začít? Lázněma nebo nakupováním oblečení?" |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Tak to začíná... Čekal sem že Ajisai bude zmatená nebo trochu nervózní, ale to co řekla mně docela zaskočilo. Naše země je jen hračkou? Co to plácá?! Amegakure je možná menší země, ale jsme silní a nikdo s námi jako s hračkou nezachází a ani nebude. Nevím co si myslí, ale asi ji budu muset nějak přesvědčit. I když jak ji poslouchám, tak to půjde asi těžko. Den byl tedy stráven tím že sem se snažil Ajisai přesvědčit aby se rozhodla správně a šla se mnou domů. Těžko říct zda se mi to povede. Aspoň trošku mně uklidnilo že sem spal opět po boku Inako. Uvědomuji si že k ní opravdu něco cítím a trošku mně to až děsí. Protože kdyby se Akirovi nebo někomu z ostatních zachtělo, mohli by ji použít proti mně. A to bych vážně nerad... Ráno sem chtěl udělat snídani a v klidu si popovídat, ale Inako hned někam zmizela. A tak sem vzal Ajisai ven, což se ukázalo jako chyba. Velká chyba... Všude zástupy lidí a pak.. Sotva vidím krále a Budoua tak mi to dochází. To ne.. To není možné. Jak to že tak brzy?! Samozřejmě sem čekal že se do války pustí, ale rozhodně sem nemyslel že to bude tak brzy. Jak Budou mluví, tak se mi oči skoro třeští hrůzou. První Kontinentální Impérium v čele s Císařem! To nemůžou myslet vážně.. Po Velkogenerálovi si bere slovo Makoto a je to ještě horší. Vyhlašuje nám válku a lidi jásají. Ti hlupáci! Vůbec si neuvědomují jaké to všechno bude mít následky. Tohle přeci nemohou vyhrát! Co mně už vážně dostane je když vidím Ajisai jak je plná radosti. Dokonce mi děkuje. Rozhlížím se kolem a z toho co vidím se mi dělá zle. Srdce mi buší a na čele cítím pot. "Chápeš to úplně špatně". Řeknu Ajisai. "Pojď... Musím ti něco říct". Vezmu jí za ruku a vyrazíme zpět domů. Zavřu za námi dveře a oba dva se posadíme na gauč. Chvilku váhám, ale nakonec začnu mluvit. "Ajisai.. To co Pein-sama chtěl, byl mír. Chtěl ostatní k míru donutit, ale tohle je jiné! Oni chtějí vybít všechny shinobi! Ženy, děti, starce... Všichni mají umřít... Dobře vím co jsou tihle lidé zač. Mluví o míru, jenže to co chtějí nemá být mír, ale genocida!" Poslední slova říkám už docela naštvaně. Nevím zda to pochopí, ale přál bych si aby ano. "Já se brzy vracím do Amegakure. Budu bojovat na straně Aliance, proti Korálovému království a jeho spojencům. Nechci být mezi vrahy a násilníky. Tebe sem přivedl zpět, protože sem doufal že se ke mně přidáš. Že mi pomůžeš dokázat že je naše země silná a nebude s námi zametat Aliance, ani nikdo jiný... Takže máš na výběr. Buď zůstaneš zde a budeš zabíjet ve službách nepřítele a nebo se vrátíš se mnou domů a budeme dělat to co skutečně Pein-sama a Tenshi-sama chtěli." Vstanu a zamířím ke dveřím. "Pořádně si to promysli, rád bych odpověď dnes do půlnoci. Pokud se rozhodneš zůstat, tak si můžeš nechat tento byt a také počítej s tím že budeme oficiálně nepřátelé". Rve mi srdce říkat něco takového někomu koho sem teprve nedávno přivedl zpět mezi živé. Někomu pro koho sem tolik riskoval... Ale Ajisai se zdá být velmi tvrdohlavá. Povzdychnu si a zamířím hledat Akiru. Potřebuji s ním mluvit o tom co má být. Rád bych odtud co nejdříve a rád bych vzal Inako s sebou. Pokud by o tom vůbec uvažoval tak to určitě nepovolí jen tak, ale musím to zkusit. Vážně už tu nechci být déle než je nezbytně nutné. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Za hluboké jsi vstoupil do největší z pyramid. Nikde nikdo není, ale hořící pochodně signalizují, že zde nějací lidé budou. Zapamatovat si chodby a všechny odbočky je skutečný test tvých schopností s tím jak postupuješ do hlouby "dungeonu" či spíše katakomb pod pyramidami. Nakonec jsi na ně narazil, na legendární a bájné "Strážce Hrobů" a to ve velkém sálu centrální pyramidy, kam jsi se dostal chodbou, jež tě vyplivla na galerii nad děním v sálu pod tebou. Vidíš kněze s Yashinovými kosami, kteří právě provádí nějaký rituál stojící okolo obrovského symbolu Yashinova namalovaného krví. Pod jejich nohama jsou tak mrtvoly lidí, ze kterých tu krev dostali. Všechno jsou to shinobi aliance - převážně Kirigakure a Sunagakure a pak vidíš za těmito kněžími stát bojovníky klanu kanibalů. Jsou jich tu asi dvě desítky, pomalovaní válečnými barvami (ne-li přímo krví) mezi nimiž dominuje rudá a nakonec uvnitř symbolu vidíš několik chlapců a dívek v pubertálním věku (12-14 let). Jsou do půl pasu nazí a nemusíš být dokonalý znalec Yashinova kultu, abys věděl, že to jsou oběti... lidské oběti. Co je celkem zajímavé je to, že ti chlapci a ty dívky jsou zcela očividně též z klanu (kmene?) a jsou celkem klidní. Nevypadají, že by byli vystresovaní, naopak na svou smrt ochotně čekají a snad se na ní i těší. Je jich tam deset. Hlavní kněz mezitím promluvil: "O Yashin sama! Sešli klanu bojovníka, ztělesnění boha Zkázy a Destrukce, Shinigamiho! Ó mocný Yashine vyber z nabízených ratolestí naší krve tu nejsilnější a proměň jí v nesmrtelný kmen! Ó Yashin sama..." a tak dále, a tak dále... nakonec chlapci a dívky pozvednou obřadní nože, otočí je proti své hrudi... a ty jen můžeš sledovat jak si ta děcka právě dobrovolně vzala životy! Všechny až na jedno popadaly k zemi a výpary jejich krve se zkoncentrovaly v mlhu jež se vznáší uvnitř Yashinova symbolu a stahuje se k poslednímu z dětí, které kleslo na koleno a s výkřikem ze sebe vyrvalo obřadní dýku. Mlha krve se jakoby vsakuje do něj a ten chlapcovo tělo nabírá temnou černou barvu. O Hidanovi jsi slyšel... tak teď tu vidíš i jeho nástupce. Ale je to jiné než u Hidana, čerň zmizela a náhle chlapec zařval bolestí a z ramen mu vyrazila černá křídla, která se zakrvácená od jeho krve roztáhla a sleduješ jak z něj sálá koncentrovaná chakra na několika místech (jakoby Eliášův oheň). :origin()/pre13/72f9/th/pre/f/2016/058/8/5/rin_okumura___fallen_angel_by_chirako-d9ta058.png) Chlapec ještě chvíli oddechoval a poté se otočil k Veleknězi, který před ním poklekl: "Ó děkujeme ti Yashin-sama za seslání Shinigamiho do nejsilnější z našich ratolestí a přísaháme ti, že bude věrně sloužit tvým záměrům. Děkujeme ti Yashin-sama, že jsi vybral našeho Satsurika, aby ti věrně sloužil až do konci dní celého světa!" A tak dále, a tak dále... No jestli sis představoval nějaký démonický smích toho chlapce jménem Satsuriko, tak jsi byl na omylu. Vypadal spíš trochu dezorientovaně a se svou nově nabitou silou se ještě bude asi nějaký ten pátek sžívat. Každopádně "Anděl smrti" je asi to co jeho vzezření vystihuje nejlépe. Velekněz mu ještě přidělil a nechal přivést jednoho ze zajatých shinobi, aby Satsuriko mohl ihned vyzkoušet své schopnosti. Nemělo cenu se pokoušet o jeho záchranu, je to moc daleko a mezi tebou a cílem je nejen několik desítek metrů, ale také řada bojovníků klanu, kteří nebudou úplná másla. Každopádně přivlekli Yugao Uzuki...  Yugao byla v šoku, když viděla ty desítky mrtvých kolem sebe a ztělesnění nového Shinigamiho. Srazili jí na kolena a Velekněz se zeptal: "Vražedkyně Yugao Uzuki, jsi odsouzena králem Makotem, Jeho Veličenstvem vládcem Korálového království k trestu smrti pro pokus o vraždu a několik vražd. Za členství ve vražedné organizaci známé jako ANBU, za to že jsi shinobi tedy vrah! Nějaká poslední slova." Yugao zjevně věděla, že odtud se živá nedostane, každopádně odpověděla: "Ničeho nelituji. Chránila jsem svět před takovými jako jste vy!" V ten moment proti ní ale vystartoval Satsuriko s výkřikem: "A já ochráním svět před takovými jako jste vy! Před vrahy a nepřáteli celého lidstva! Před Shinobi!" Máchl kosou a zranil Yugao na rameni, slíznul krev z kosy, tasil bodec a bleskově si ho vrazil do prsou. Yugao se zhroutila k zemi a Satsuriko vytrhl otec ze svého těla a k umírající Yugao jen prohodil: "Zabila jsi mého otce, Yashin-sama chtěl abychom se znovu setkali a já nastolil spravedlnost, protože JÁ JSEM SPRAVEDLNOST!" A vrhl bodec proti ležící Yugao takovou silou, že jí prošel skrz naskrz lebkou a okamžitě jí zabil. Bez dechu jsi to celé mohl sledovat, ale otázka je co dál? Klan očividně už vede válku se shinobi, ale odpověď na otázku proč pořád chybí. Vtrhnout tam teď a rozdat si to s dvacítkou jejich bojovníků na úrovni chunnin-jonin, jedním "shikigamim" a pěticí kněží by asi moudré úplně nebylo. Vyjednávat je třeba jindy a jinde... takže co zbývá? Ústup? Nebo naopak postup hlouběji? |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzal sis Ajisai stranou a řekl jí vše co jsi jí říci chtěl. Nevěřícně na tebe zírala a pak na tebe začala křičet: "A války předtím nebyly snad genocidou!? Shinobi z Konohy zabili moje rodiče! Konoha nás ovládala skrze Hanza a Danzoua! Velké národy neznají bolest války! Nevědí nic! My trpěli celé století předchozích válek a teď když jim někdo doručí spravedlnost tak to má být špatně Kenseii??!!! Nevím proč Pein-sama Konohu nakonec ušetřil a proč Tenshi-sama nebojovala dál, ale vím, že Velké Národy si nezaslouží nic jiného než projít stejnou bolestí jakou jsme prošli my! Jen tak může být jednoho dne mír a tato válka... k němu může vést!" Do tváří se jí nahrnula krev jak se na tebe naštvala a chvíli mezi vámi panovalo dusné ticho. Ona nezažila to kratičké období po pádu Madary ty poslední 2-3 roky, kdy se svět začal vzpamatovávat a vzhlížet k budoucnosti. Nezná a nemůže znát příběh Naruta a Nagata... vždyť mu pořád říká Pein. A vysvětlit jí něco takového nejde za pět minut. A vůbec... vytáhl jsi jí do světa živých, který spěje mílovými kroky k největší válce ze všech a ona nemá za co jiného bojovat (rodina mrtvá, Amegakure úplně jiná) než za ideály pro které už jednou zemřela... nemá to cenu, ne teď. Naštvaný jsi zamířil k Akirovi, dokonce tě k němu i pustili. Je na vrchním velitelstvím, kde vidíš nástěnné mapy se šipkami - ofenzivní plány - Korálového království a jejich spojenců. Těch šipek je zatraceně moc a vypadá to, že Korálové království vrhá všechny své dostupné síly do invaze na kontinent. Akira uděloval rozkazy důstojníkům zatímco jsi chvíli čekal na okraji místnosti: "Rudá divize se vylodí ve Vlnkové zemi, zde a zde přistanou naši spojenci z Mořské země a Aliance východních ostrovů. Modrá divize se vylodí v pouštním království a spojí se s vojsky tamního krále a vyrazí do pouště proti shinobi ze Suny... pamatujte, že klíčem našich ofenziv je udržet je rozdělené tak, aby každá země bojovala sama za sebe. Držet je všechny pod vytrvalým tlakem a neustále útočit a útočit. Naruto Uzumaki a Uchiha Sasuke nemohou být fyzicky všude a Uzumakiho klony budou sice nepříjemné, ale nebude to něco co by nešlo porazit. Shimi se postará o Uchihu Sasukeho a stále máme v jejich týlu generála Korishi... mimochodem Kusagakure no sato už můžeme odepsat, včera byla zničena. Korishi jí sundala spolu s Hokagem Hatakem Kakashim, její síla se nezapře. Já vyrazím do boje jakmile to bude nezbytně nutné. Ani Naruto, ani Sasuke si neporadí s mým Raiton no Yoroi tak snadno a pokud ty dva rozdělíme, tím lépe, pokud ne tak budou být moci jen na jednom úseku fronty a postup na ostatních úsecích bude pokračovat i nadále. Gardová zlatá divize bude teleportována přímo sem...," zapíchl prst na mapě do Suny... "...Kazekage byl těžce zraněn a jejich armáda bude v poušti bojovat proti naší modré divizi a vojskům pouštního království, pokud naše diverzní jednotky odvedly správně svou práci tak do týdne je Sunagakure v našich rukou a do dvou týdnů i celá země Větru, poté spojíme síly se svým západním křídlem a stočíme úder na Iwagakure a Amegakure..." Akira zaregistroval tvou přítomnost, udělil rychle několik rozkazů a rozpustil jednání. "Kensei!" zvolal pevně a zamířil k tobě zatímco se důstojníci vytráceli z místnosti. "Hádám, že už jsi postřehl tu novinku a kvůli tomu seš tady co?" Opřel se o stůl s operačními mapami a upřel na tebe pohled: "Tak mluv, co žádáš teď? Abych zastavil válku... to už nejde... ani já nemám takovou moc, pokud Velkogenerál Budou a Král... tedy Imperátor... rozhodli, že to vyřeší jednou pro vždy vší silou jsem jen bezmocný služebník Jeho Výsosti. Krom toho generál Korishi už vymazala z mapy celou jednu shinobi vesnici, i kdybychom chtěli jednat, tak nebude na druhé straně nikdo kdo by chtěl poslouchat. Věci zašly příliš daleko... no každopádně... co máš na srdci?" |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Akirou Nemohl sem věřit svým uším. Nechtěl sem jim věřit. Protože to co Ajisai říkala.. Bylo to pro mně jako rána nožem. Přivedl sem jí zpět ne jen kvůli tomu že to chtěla Yamata zkusit, ale protože sem vážně doufal že by mi mohla pomoci. Jenže sotva jí něco řeknu a je už na straně nepřítele. Co to se mnou je? Vždycky když se snažím někomu pomoc, dopadne to pro mně špatně. Skoro jako bych byl prokletý. Snažil bych se to Ajisai vysvětlit dál, ale ona to nepochopí. Nechce to pochopit. "Velké národy po nás šlapou!" Tse.. Až tahle válka skončí, tak nebudou žádné národy! Naštvaný s rukama sevřenými v pěst jí už neřeknu ani slovo, nemělo by to cenu. Mířím ven, rovnou za Akirou. Překvapuje mně že mně k němu pouští jen tak, ale co.. Když se dostanu na místo, tak to zrovna vypadá že mají válečnou poradu. A opět, z toho co slyším mi je vážně mizerně. Vidím mapy s plány útoků, slyším jak si plánují veškerý postup. Držet nás pod tlakem a odděleně.. Nebýt to nepřátelé, tak bych skoro řekl že je to velmi chytrá taktika. I tak ale vím že jim to nevyjde. Nemůže jim to vyjít. Už několikrát proběhla válka a vždycky to skončilo špatně pro toho kdo ji začal. Je jejich osudem aby prohráli... Držím se stranou a snažím se tvářit jako by nic, ale když zaslechnu že chtějí zaútočit i na mou vesnici tak už to nejde. Znovu naštvaně sevřu ruce v pěst, skoro mi až praskají klouby. Mám toho vážně dost. Porada konečně končí a Akira mi věnuje pozornost. Počkám až všichni odejdou, vyslechnu si co říká a začnu. "Věci zašli daleko, protože vy jste to tak daleko dohnali". Řeknu tak nějak ještě klidně a pak pokračuji. "Nevím zda o tom víš, ale... Končím.. Už tu nemůžu déle zůstávat. Shimi a Yamata říkali že můžu odejít, takže už mně tu nikdo držet nemůže. Já vím že jsme teď nepřátelé, ale... Doufal sem že by jsi mi mohl udělat poslední laskavost". Na chvilku zaváhám. Mám mu to říct? Povzdychnu si a pokračuji. "Nech jít Inako se mnou. Sundej jí ten obojek a nech jí aby se mnou odešla. Prosím... Vím že jsme teď nepřátelé, ale taky vím že nejsi jako Shimi nebo Yamata. Nevím zda by Inako odejít chtěla, ale kdyby ano... Udělám pro tebe na oplátku cokoliv co budeš chtít". |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
|
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Přijde mi zvláštní, že nikdo nikde není. Kam by všichni jenom tak odešli a nechali to tady prázdné? Zvláštní.... nepozorovaně proklouznu do pyramidy. Chodbami postupuji pomalu, abych si zapamatoval kudy vůbec jdu. Poslední co potřebuji je někde tady zabloudit. Po chvíli se i podaří dostat se do něčeho, co připomíná hlavní sál. Rozhlédnu se po něm a i přesto, že život shinobi i kněžích je naplněný nejenom radostmi, ale i smrtí a negativní energií, tak to se mnou přeci jen trochu hne. Mrtví shinobi, zástupci Yashina....a děti z vedlejšího ostrova. K čemu se to chystají? Alespoň je zřejmé, kam zmizeli dospělí z prvního ostrova. Jsou tady. Jestli všichni mohu pouze hádat. Skryji se více do stínu, na některou ze stěn, mimo zorné pole osob pode mnou. Nehnutě sleduji i to, jak ty děcka (nehledě na to, že jsou defakto v mém věku) sami sobě vezmou život a jeden vedle druhého se sesunou k zemi. Tedy až na jednoho, který projde na pohled zvláštní proměnou. Podle všeho trvalou, aspoň co vím o rituálech. Na druhou stranu, permanentní proměny nejsou zase tolik silné, jak můžou vypadat, protože tělo si na ně musí dlouhou dobu zvykat. V případě Yashinova kultu se dá patrně hovořit o zázraku, že jim to vyšlo, ať je to co chce. Smrt všech těch dětí by jim asi jinak nevadila. Jsou mezi nimi i rodiče některých z nich? Nebo snad používají ten první ostrov jako nějakou množírnu? napadne mne, když stočím pohled k přihlížejícím. Shinigami? Dost pompézní název. Znám shinobi, kterým by toto označení sedělo lépe. napadne mne. Ale má to pro ně zjevně nějaký náboženský význam. Yugao? Kde se tu bere? pohlédnu na kunoichi, kterou přivlekli. Následuje krátká výměna názorů dvou stejný světů s odlišným názorem na to, jak by to mělo fungovat. A přestože bych rád Yugao rád nějak pomohl, je mi jasné, že tady budu jenom moct přihlížet jejímu konci, což mne stojí značné sebeovládání a kdesi v koutku mozku ucítím podvědomé zaškrábání temného Kuro-ryu, již upoutaného v řetězech. Když všechno to divadlo skončí, Yugao bez dechu a života ležící na zemi. Prozatím budu čekat, jako ANBU mám povinnost nahlásit úmrtí jiného ANBU pokud budu mít jistotu. Přestože první příznaky jsou zjevné, měl bych ohledat tělo a případně z něj odebrat důležité věci, které mohli věznitelé přehlédnout. Kompletně prohledat shinobi, byť spoutané, nemusí být vždy stoprocentní. Vyčkávám a sleduji, co dav podemnou bude dělat a jak bude opouštět místnost, případně co udělá s tělem. Pokud budu mít možnost ohledat tělo Yugao, tak to udělám. Každopádně mám další informace, které je potřeba předat na velitelství. Podle výstupu a slov jmenovaného Satsurika je tento kult zaměřený proti shinobi, ale stále není jasné, kdo za tím vším stojí. Ještě si budu muset rozmyslet, jestli se již stáhnu z ostrova. Další čas budu muset strávit pozorováním osob dole, zda se s někým nesetkají a kdo by jim dával instrukce nebo zda konají z vlastní iniciativy. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Izou-sensei ...Trable začínají..Potom co mě Sakura doslova hodila na krk Izou-sensei, tak to začalo být zajímavé. Nebo né hned tedy. Ani jeden z nás není zrovna ukecaný, jak to tak vypadá, tudíž nastala dlouhá chvíle ticha, až do momentu kdy si Izou musel objednat láhev, aby to nějak ustál. Já zatím zabíjela čas pohořená do sledování vírů jeho chakry. A pak začala první přednáška. Nemůžu říct že by mě zrovna nadchla. Vždycky jsem věděla že moje tělo je mojí největší slabinou. Už od malička jsem byla menší a drobnější než všichni ostatní. Usilovný trénink, ani velké porce speciálního jídla které mi nadiktovali specialisti, na tom nic nezměnily. Nejvíc úsměvné mi ale příjde to opalování. To by byl hezký trénink ležet na lehátku, opalovat se, a cpát se jídlem. Jen to se mnou chudák bude mít těžké. Vždycky jsem byla totálně bílá. Podle všeho z části nedostatkem pigmentu který způsobil že jsem se spíš spálila než opálila. A za zbytek můžu poděkovat svým léčícím dovednostem, které mají zkrátka zafixované že opálení je poškození kůže, tudíž se musí ihned léčit. A pak přišla ještě méně příjemná část. Nejprve jsem se chtěla ohradit že moje oblečení je naprosto v pořádku, ale pak jsem se na sebe podívala. Po dlouhé a nebezpečné cestě bylo celé zaprášené, potrhané, s několika dírami po kunaích. A to koupání...ehh.....Hodně jsem měla chuť se hned otočit a odejít. Pak ale ve mě zavelel můj vytrénovaný pocit nutnosti podřídit se nadřízeným. Nikdy neodporovat. Navíc..hmm..lázně...nemusela bych třeba ani použít moc mýdla...nebo třeba žádné.... Jednu poznámku si ale neodpustím. Co je špatně s mým účesem? A na jeho finální otázku zcela bez čekání vyhrknu.. Nakupovat! Určitě dřív nakupovat! .....Tedy...Abych si po koupely nemusela vlézt zase do špinavého. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Akira si tě vyslechl, ale jeho výraz... nabral výraz, který je asi obvykle ten poslední, který viděl někdo kdo zkoušel řvát na Raikageho s jehož bráchou tady mluvíš. Nicméně Akira se ovládl aspoň natolik, aby tě nevymazal na místě: "Je mi úplně u prdele co říkají ty dvě ženské! Yamata i Shimi jsou podřízenými mě a Velkogenerála Budoa! A my jsme podřízení krále a prvního ministra! A žádný spratek, který je naživu jen díky mé milosti mi nebude vykládat co bych měl nebo neměl dělat!" Jo nasrals ho, chováš se zjevně (v jeho očích) jak nevděčný parchant. "Stojíš si tady v našem velitelství a chceš domů? No báječné... jak moc velký idiot jsem, abych ti takové přání splnil? Bohové vědí, že nevím co všechno víš nebo nevíš, protože jsme tě na rozdíl od běžného postupu nemučili a nevymlátili z tebe i tvé poslední tajemství a víš proč ty spratku?! Protože mě o to Shimi požádala! Dala ti své slovo a i když jsem jí mohl poslat ke všem čertům, tak jsem se rozhodl, že jí dovolím její slovo dodržet a ty teď děláš co? Vztekáš se jak malé děcko! Čeho si myslíš, že takovým přístupem dosáhneš?!" Nechal vyřvanou otázku viset ve vzduchu a zatnul pěst. "A opovaž se na mě takhle ještě jednou rozeřvat, rozbiju ti lebku o nejbližší zeď! Ostatně je to KVŮLI TOBĚ ŽE VÁLKA VYPUKLA PRÁVĚ TEĎ! To tvé varování Konohy vedlo k urychlení celého procesu a odhalení našich záměrů! To ty jsi varoval Alianci Shinobi a všechno ostatní byly už jen následky a co si myslíš, že ti tví kamarádíčci z Aliance udělali jako první? Hned jak uchránili dvojici bijuu, tak poslali Anko Mitarashi a Yugao Uzuki sem k nám s vražednými úkoly! A co následovalo pak, jejich vyslanec nám tady vyhrožoval válkou, když nevrátíme ukradená bijuu... měl jsi vidět Budoua, vymaloval s ním celý trůnní sál, hlavu toho kreténa jsme jim poslali zpátky, aby věděli, že takhle s námi jednat nebudou! Takhle teda ne! Pokud se chtěli vyhnout válce měli jednat jinak, jenže na to se panáčkové cítili moc pevní v kramflecích, tak jsme zaútočili... čtyři z pěti kage jsou po smrti, Gaara a Killerbee si budou lízat rány ještě dlouho a Korishi zničila sama celou jednu vesnici. Zabili jsme na třicítku významných cílů od Nara Shikamary po Hatake Kakashiho! KAŽDÉMU IDIOTOVI BY DOŠLO, ŽE TOHLE JE VAROVÁNÍ, A ŽE NEMÁ DRÁŽDIT KOBRU BOSOU NOHOU... ne tak Alianci, ta nám vyhlásila válku, přesně jak Shimi předpověděla! Dost jsem ty zmetky přecenil, když jsem si říkal, že takhle hloupí být nemůžou. JSOU! Chtějí válku tak jí dostanou, ale tahle válka žádným mírem ani příměřím neskončí, o to se tady my Velkogenerálové postaráme. Budou ještě škemrat, aby mohli do našich rukou kapitulovat. Máme 3x víc vojáků a proti jejich Sasukemu, Narutovi a Killerbeemu můžeme nasadit Korishi, Yamatu, Shimi, mě a mnohé další! Vůbec nemají představu o tom co spustili svým vyhlášením války už teď jsou zděšení z toho, kolik zemí jim vyhlásilo válku, protože každý soudný člověk MÁ VÁS SHINOBI A CELÉHO VAŠEHO POSRANÉHO SYSTÉMU POKRK!" Akira k tobě probleskl, chytil tě pod krkem a zvedl tě do vzduchu nad sebe: "A víš ty co...? Když seš takovej "čestnej kretén" s ideály, na který se ti tu může každý vysrat, tak dostaneš naloženo vlastní medicíny. Ať si Inako vybere! Poprava se uskuteční dnes. Buď tě zabije a stane se generálem a popravčím, nebo se vzdá všeho v co věřila, zradí mě, zradí našeho krále a nás všechny a pak můžete táhnout oba ke všem čertům!" Mrsknul s tebou o zem, div ti nezpřerážel všechny kosti v těle. A zamířil nasraný ke dveřím, ještě zavolal stráže, aby tě doprovodily domů a ty ses připravil na souboj: "V deset v Aréně, s Inako se uvidíš až tam, pokud nepřijdeš, postavím proti Inako jiného popravčího s jasnou instrukcí!" Stráže se s tebou nesraly, odvlekly tě domů, ještě ti tam rozbily hubu (dostals naloženo, aneb policejní brutalita pro všechny) a nechaly tě tam. Posral sis to u Akiry pěkně, možná ti je to šumák, možná ne, ale každopádně s Inako proti sobě nastoupíte v deset večer a nebudeš jí moci vidět předtím... až tam v Aréně. A tam přijde s prostou volbou... zradit svůj svět pro tebe, nebo tě zabít... ty tam jdeš s jakou volbou? Přesvědčit jí, aby šla s tebou? Čím jí chceš přesvědčit? Tady je její doma, Akira jí dal druhou šanci... ano tebe má ráda, ale zradí kvůli tobě Akiru, který jí zachránil život? Zradí "svůj svět"... udělá to, co ty nejsi schopný udělat? (Zradit svůj vlastní svět.) Aspoň ses umyl a trochu se ošetřil, abys nevypadal tak domláceně. Žádné větší zranění nemá, ale bojovat se ti zrovna nejlíp nebude, modřiny o sobě určitě vědět dají... ale tak adrenalin při souboji by mohl tuto bolest dost potlačit. K večeru dorazila Ajisai... když tě viděla, tak se trochu zhrozila a rychle se tě jala aspoň trochu ošetřit. Pokud ses jí snažil odehnat, musel bys použít fyzické násilí (jednu jí vrazit), aby se nepokusila tě ošetřit. Ať už toto dopadlo jakkoliv, tak ti trochu posmutněle každopádně řekla: "Nebudu s tebou bojovat pro věc vaší nové Amegakure, které nerozumím, ani po boku ninjů nosících čelenky vesnic, které nám tolik ublížily. Přemýšlela jsem o tom celý den... nechci abys umřel a přála bych si tě zachránit jako tys zachránil mě... ale já... nikoho tam nemám, všichni jsou mrtví, všechno se změnilo a já...," přivřela oči a s nádechem ztěžka odpověděla: "Půjdu s tebou do mé rodné země, ale nebudu bojovat... když bohové rozhodli, že se mám vrátit na svět asi mi dali tím šanci najít si nějaké místo v tomto světě a já... musím to najít... nějaký smysl života. Pro Pein-sama a Tenshi-sama jsem zemřela, oni už nejsou... má Amegakure už není... už je tu ta tvá, jiná... promiň, ale já už se nechci vrátit tam kde jsi mě našel. Už nechci umírat sama v temnotách a věřit ve věci, které stejně nikdy nenastanou... chci ti být nablízku a oplatit dluh co vůči tobě mám, ale nebudu pro "tvůj svět" bojovat." Ajisai skončila a mlčky civí do země. Musí se cítit strašně mizerně a ještě ke všemu opuštěně, ale je otázka zda máš teď náladu na tohle, když v Aréně tě bude brzy čekat Inako, kterou musíš zabít nedokážeš-li jí přesvědčit k něčemu o čem tebe samotného nedokáže přesvědčit nikdo... tedy k zradě vlastních lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Zábavné! Ovládl mě na chvíli šok a to finální uvědomění, jak moc si tenhle člověk musí užívat boj. „A proč mě prostě někde nenecháš a neodejdeš, když ti je jedno, jestli uteču?“ Ozval jsem se, když se odmlčela. „Sluhu si můžeš udělat i ze spousty jiných… silnějších než jsme my.“ To poslední jsem dodal zcela realisticky a přivřel jsem oči. Po tom včerejšku si připadám jen jako malé, neschopné děcko. Nezvládl jsem vůbec nic, jen jsem skoro umřel, mimo jiné taky strachy. A ona mě zachránila. Zítra. Už zítra chtějí to peklo zahájit. „Hokage-sama byl opravdu silný. Ale ne tak silný, jako Uzumaki Naruto. Pokud tě skoro dostal Kakashi, pak proti němu nebudeš mít šanci. Výsledek války bych si ani netroufl odhadovat, ale výsledek takového souboje jo.“ Ano, bylo to subjektivní, ale zněl jsem, jakože jsem přesvědčený o své pravdě. Už jsem se nadechoval, že ještě něco dodám, ale ona mě překvapila přípitkem. Nikdy by mě podobná situace nenapadla. Pořád jsem žil v domnění, že je po válce, že vše bude zase v pořádku. Že žijeme v míru a nemusíme se bát o své bezpečí. Nikdy jsem ani nepomyslel na možnost, že by se válka opakovala. A navíc tentokrát proti „skutečným“ lidem. Válka, jako jsem slyšel o těch předchozích… nebo ještě horší. A najednou sedím tady. S nepřítelem, jako zajatec a s válkou ženoucí se na startovní čáru. A zvedám číši saké, abych připil mrtvému Hokagovi, kterého má spolusedící poslala na onen svět. Všechno je naruby. V háji. „Na Hokageho-sama. Ať je mu země lehká,“ slyším sám sebe říct a ťuknu lehce o její sklenku, než usrknu. Nejsem zvyklý pít, ale saké už jsem ochutnal, proto mě ta chuť nepřekvapí. „Opravdu válka začne zítra? Jaký je ale její smysl? Myslel jsem, že svět teď žije v míru…“ V tomhle bylo asi třeba mi smýt naivitu z očí. Ale ani jsem neměl moc šancí zjistit, jak to chodí různě ve světě. Znovu si v hlavě začnu přehrávat všechno, co jsem zjistil včera, když jsem celou čtveřici poslouchal. Tolik informací. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Většina lidí z místa odešla, někteří dospělí si vzali těla obětovaných, nebudou to rodiče, ale podle všeho lidé jim blízcí (sourozenci či přátelé) a brzy tu zůstali jen kněží Satsuriko odešel též. Velekněz nechal kněží posbírat mrtvoly shinobi, zapečetit je a odnést pryč a když osaměl nad tělem Yugao Uzuki zdálo se chvíli, že bys snad mohl zkusit změřit síly s tím veleknězem, ale pak stalo cosi co ti to překazilo.  Ani jsi jí nepostřehl, dívku jejíž horní polovinu tvoří lidské a druhou pavoučí tělo. "Našla jsem tě!" prohlásila vítězoslavně a ty jsi zkoprněl. Chvíli ti šrotovalo v palici jak tě vůbec mohla najít aniž by sis jí všiml, ale ona ti odpověděla sama když zvedla ruku a ukázal vedle tebe. Malý skoro nepostřehnutelný pavouček, jakých bývá v takových stavbách stovky... tisíce... sedí vedle tebe (a přísahal bys že se ti výsměšně šklebí, ale to je pochopitelně jen pocit způsobený trapností toho jak ses snadno "nechal chytit")... možná, že kdybys tam nečekal a šel hned dál tak tě nezaregistruje... no už se stalo. Dívka se podrbala na hlavě a poté prohlásila: "Copak s tebou asi udělám, když jsem tě tu tak samotného našla co? Že ty budeš shinobi...?," její pohled sjel na tvou vestu načež se zahihňala (fakt 16ti letá holka... co na to říct) a dodala: "Moc se maskovat neumíš shinobi... a víš, že už se odtud už teď nedostaneš živý že?" Složila pečeť a provedla svou techniku: Juinjutsu: Norowareta chakuramōdo (Prokletá pečeť: Mód prokleté chakry) Kolem očí se objevily fialové skvrny (podobné jako má Naruto v Sage Módu) a poté se náhle odrazila od svých pavoučích nohou až ke stropu a ze svého pavoučího zadku na tebe vyflusla (vyprdla?) bělostnou střelu z pavoučích vláken, která se za letu zformovala ve velkou pavučinu mířící přímo proti tobě. Má to rozměry tak 10x10 metrů a jestli tě to zasáhne, tak pravděpodobně budeš pěkně spoutaný. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Akirou, Ajisai a příprava na souboj No, tak tohle nešlo jak sem si představoval. Nejspíše sem si ani neuvědomoval jakým tónem hlasu mluvím, protože Akira vypadá docela naštvaně. A taky tak mluví a jedná. Myslel sem že se aspoň trochu vzájemně respektují, ale evidentně jsou mu Shimi a Yamata úplně jedno. Obě dvě dokáží být dost děsivé, vím to.. A on dělá jako by to byli jeho psi. To mi moc hlava nebere, ale co. Nemám jinou možnost než stát na místě a nechávat ho aby na mně řval. Udělat cokoliv jiného, tak si to asi ještě více poseru a to bych nerad. Většina z toho co Akira říká je mi tak nějak jedno, ale trochu se zhrozím když uslyším o tom koho všechno nám zabili. Dostali většinu kagů a spousty dalších shinobi. Korishi dokonce zničila celou vesnici a zabila při tom jednoho z nejlepších shinobi o jakých sem věděl. Jak se to sakra mohlo stát?! Samozřejmě že jim Aliance vyhlásila válku, co by asi měli po takovém masakru dělat? Skoro celý se z toho klepu. Cítím jak se mi třesou ruce. Tohle.. tohle jsou věci které mně už vážně dostávají. Najednou je Akira u mně a drží mně pod krkem. V jednu chvíli sem si myslel že je po mně. "Naštěstí" se mnou jen hodil o zem. To co však říkal.. I přes všechno co sem slyšel a cítil sem se při tom tak bídně, tak z toho když končil mi bylo snad nejhůř. Ležím tam tak na zemi a přemýšlím. Budu muset bojovat proti Inako.. Dnes večer... Zabije mně, nebo.. Do hajzlu! Né, rozhodně ji nechci zabít. Nechci aby dál trpěla, ale nejsem si jistý zda její city ke mně jsou natolik silné aby šla se mnou. Nemám moc času o tom déle přemýšlet, protože mně berou stráže a nesou mně domů, kde dostanu ještě pěknou nakládačku. Pustil bych se do nich, ale to jak se mnou Akira třískl pořád bolí a nerad bych si způsobil další problémy. Až po nějaké chvíli vstanu a zamířím do koupelny, dát se trošku do pořádku. I bez tohodle pro mně ten souboj bude těžký. Nedokážu jí ublížit. Nemůžu.. Posadím se v obýváku a za nedlouho se objevuje Ajisai. Ta tu chyběla... Poslední věc kterou bych teď chtěl je poslouchat nějaké další přednášky. Zprvu sem nechtěl aby na mně Ajisai sahala, ale nakonec sem jí dovolil aby mně aspoň trochu ošetřila. Poděkuji a poslouchám co chce říct. Má toho na srdci docela hodně. Takže se mnou nechce jít, ale cítí jakýsi "dluh".. Samozřejmě, proč by bojovala když nemusí? Je to její věc, já už jí do ničeho nutit nehodlám. "Nechceš bojovat pro mně, ani pro Amegakure, ani za sebe.. Dobře, mně je to jedno. Nechci aby si se mnou chodila jen pro to že vůči mně cítíš nějaký dluh... Nic mi nedlužíš! Máš svobodnou vůli, dělej si co chceš. Klidně zde zůstaň a bojuj proti nám když ostatní vesnice tolik nenávidíš..." Nevím co jiného ji říct. Vážně nevím, už je toho na mně moc. Všechno mně bolí, sem naštvaný, za chvíli má jít bojovat s Inako a teď ještě přemýšlet jak uchlácholit Ajisai? NE! Zvednu se a udělám si čaj. Za chvíli budu muset vyrazit do arény, bojovat proti dívce kterou miluji.. Rád bych se před tím pokusil se aspoň trošku uklidnit, zřejmě by nebylo nejlepší přijít tam jako vyklepaný čokl. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro  "Tedy nakupovat... geez... já zapomněl že nesnáším nakupování, jak hanebně nečestné...," povzdechl si Izou a poté ti odpověděl i na tu otázku stran účesu: "Vypadáš zarostle," že to říká zrovna ona. Rozčepířené černé vlasy, strniště od uší až na krk... pokud tu někdo vypadá jako medvěd, tak právě on a ne ty. Přežvýkl stéblo slámy a vyrazili jste na nákupy. Vzal tě do "obchoďáku" s oděvy a nechal tě nakupovat co bylo libo (čehož asi později při placení litoval, ale neřekl nic). Nejdrsnější bylo, když se ho zeptali zda náhodou nejsi jeho dcera (prodavačka), tak Izou bez zaváhání odpověděl: "Geez... jo, už to tak vypadá, je stejně zarostlá jako já, takže to nás asi prozradilo co?" Prodavačka se začala hihňat, dala mu slevu a tvůj "nový taťka" si s ní vyměnil několik komplimentů přičemž jsi se dozvěděla jak je náročná výchova dnešní mládeže s čímž prodavačka souhlasila, že s "dětma je potíž" a že ho "jako otce plně chápe" a "lituje že musí chodit na nákupy se svou dcerou". Vyšli jste ven a na řadě jsou tedy lázně. "Taťka" Izou tě odvedl k horkým pramenům... a poté co ses vysvlékla jsi zalezla do jedné z lázní. Horká voda ti dělala nádherně dobře... tedy do momentu, než se Izou přepásaný jen prostěradlem objevil na scéně a zalezl k tobě do lázně. "Geez... zachoval jsem se hanebně, mám tě hlídat, ale tohle je jen ženská část, tak jsem použil Henge... jak nečestné...," pronesl s výrazem "jakožesestímsmiřmámnasoběprostěradloajemiuprdelecosikdomyslí" a za chvíli mu koukala z vody jen hlava ... a stéblo trávy. Jo... "nějak se to prostě stalo".. Izou.. ne nemohlo to být genjutsu, to by sis všimla změny toku chakry sem přišel s takovou samozřejmostí, že ses v první chvíli nezmohla ani na odpor a tak ho tu teď máš v lázni s jeho podmračeným výrazem v němž se zračí nenapsaný nápis "jemitouprdelegeez", s jeho chlupatou hrudí (jinak je to chlap hodně dobře stavěný a i pár jizev na hrudi a břiše mu zůstalo asi na památku bojů), s tím jeho sežvýkaným stéblem trávy a černýma očima, které si tě zkoumavě prohlížejí. Ty oči... jakoby odhadovaly "za kolik asi stojíš"... ne... on si tě normálně prohlíží! Zcela veřejně šmíruje! Nebo ne? Instinktivně ses víc ponořila a asi jsi hodně zalitovala, že tu nejsou mýdlové bubliny, protože takhle jsi nahá pod hladinou a ničím nekrytá (on má kolem pasu ručník, ty ne!, ty máš ručník na lehátku kousek od lázně, ale aby ses k němu dostala musela by ses zvednout z vody a tím se odhalit zcela, takhle můžeš doufat jen ve zkreslující efekt vodní hladiny). |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ajisai tě nechala být a stáhla se do sebe. Ty ses zatím připravoval na Deathmatch s Inako. V devět se otevřely dveře do tvého domu a v nich se ocitla Yamata. Výraz ve tváři nepřístupný jako vždy a cigareta v puse. Ignorovala kompletně Ajisai a zamířila k tobě: "Jdeme, Tribunál mě jako náhradní popravčí, pokud odmítneš."  "Cítíš se na to? Pokud pošlou mě, tak to udělám rychle a bezbolestně, ale zabiju jí... šanci jí nedám, neohrozím své postavení kvůli ní, ani kvůli tobě," dodala Yamata a stáhla si kapuci více do čela. Vypadá tak nějak... chladně, nepřístupně a "strnule" v jednom. Žádné úšklebky, žádné okrajové poznámky. Pokud bys byl kdy schopen věřit čemukoliv z toho co kdy Yamata řekla, tak teď bys věřil tomu co čteš z jejích očích... že pokud tam půjde, půjde tam "protože jí to bylo nařízeno" a vyřídí to bleskově, bezbolestně a těla Inako se v životě nedotkne... ale nepochybuješ ani na vteřinu, že by to udělala. Yamata o sobě nepochybuje, možná jí tahle situace není příjemná a zdá se, že se asi musí taky občas podřídit (že by tady opravdu vládli Velkogenerálové a ne Yamata se Shimi jak říkal Akira). "Jdeš?" zeptala se a z jejího hlasu jsi pocítil osten netrpělivosti. Po tvém "ANO" (ano že ano?) jste vyrazili neprodleně k Aréně, která je spíš velkým Koloseem. "Vypadáš strašně, takhle tě Inako zabije během prvních deseti minut a buď si jist, že půjde do tebe naplno, Akira už jí vše řekl, viděla jsem jí... no pořádně sis to podělal, i já jsem bezmocná a to je už co říct. Na a sežer to ať máš aspoň šanci!" Podala ti dvojici ANBU tabletek (ty jsou všude stejné) na doplnění chakry, zrychlení metabolismu a vůbec na zlepšení bojových schopností. "Tyhle jsou moje nejlepší, žádné vedlejší účinky jen čistá síla... ani nevím, proč ti chci pomáhat, ale něco jsi mi připomněl a tohle je způsob jakým ti mohu poděkovat za tu vzpomínku," zvláštní... takhle Yamatu neznáš. Skoro bys přísahal, že se v té chladné tváři bestie mihl stín smutku.  Vstoupili jste do Arény... tisíce lidí. A hlas moderátora: "A již přichází... Jedenáctý popravčí Takezo Kensei v doprovody Druhé popravčí Yamaty, strašlivé osmihlavé bestie z mýtlů a legend.. samotné Yamaty no Orochi." Yamata zůstala stát na okraji zatímco ty pokračuješ ke středu Kolosea. Týpek v saku a s mikrofonem komentuje tvůj příchod, tvou historii, dav bučí, když zmíní tvou minulost shinobi a pak zas jásá, když hovoří, že službou pro "Imperátora Makota" hodláš odčinit své hříchy... ani nevíš, kdy sis to uvědomil... tady vůbec nezáleží na tom jaká je pravda, celé tohle místo je jedno obří "genjutsu" místo, kde je lidem řečeno v co mají věřit. Inako stojí proti tobě bledá jak stěna... ne není vystrašená, je to vztek. Vidíš jí a vnímáš i tváře lidí v Koloseu. Vidíš Imperátora, kterému cosi říká Velkogenerál Akira a to dítě jen kýve a kýve a tleská s ostatními, když moderátor opěvuje tvé předchozí angažmá v souboji s "seriálovým pedofilním vrahem známým jako Klaun". Všichni se smějí, všichni tleskají, samá ostrá světla osvěcující arény a jen Inako proti tobě stojí a neříká vůbec nic. "Ve jménu jeho milosti vládce Makota Nejvznešenějšího tři, dva, jedna... boj!" Kdesi za tebou se otevřely velké dveře Kolosea, ke kterým by se měla Inako normálně probít, ale to nebude tenhle případ. Ještě nedoznělo ono "boj" co zařval uvaděč do mikrofonu a Inako už letí plnou rychlostí proti tobě pomocí problesknutí, z mechanické ruky vystupují čepele... úplně zřetelně vidíš kapky jedu, které na nich jsou. Vrhla se na tebe plnou silou. A) Pokud sis vzal tablety od Yamaty... rychle tě tlačí do defenzívy, hodlá to s tebou zjevně rychle skoncovat, ale daří se ti rány vykrývat, je to dané i tím, že necítíš bolest z předchozích zranění a dokážeš se pohybovat dost rychle. S postupujícím časem jejich účinek sílí a vaše síly se začínají vyrovnávat. B) Pokud sis je nevzal... rychle tě tlačí do defenzívy, hodlá to s tebou rychle skoncovat a tobě se příliš nedaří ranám uhýbat či vykrývat. Čepele si sice dokážeš hlídat, víš že díky jedu co na nich jsou (kdo ví co to je za svinstvo, nejspíš něco otupujícího) bys mohl jít taky rychle pod drn, ale pár ran pěstí či jeden dva kopance jsi už od ní schytal. Je pro tebe dost těžké bojovat s ní v tomto stavu V obou případech platí, že když se na ní pokusil promluvit, tak řekla: "Mlč, jen bojuj! Na naší lásce to nic nezmění, ale jsme nepřátelé. Budu si tě pamatovat jakým jsi byl, když jsi byl můj přítel. Ale teď... chcípni!" |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Přistižen Společnost se pomalu rozchází a začíná úklid těl. Vypadá to však, že chtějí odnést i mrtvou kunoichi, tudíž část mého plánu se rozpadá. Než se stihnu pohnout dál, ozve se kousek bokem cizí hlas. Horší je, že je směřovaný zcela zřejmě na mě. Hmm? stočím hlavu k podivné bytosti. Za jiných okolností by měla docela hezký obličej, ale její spodní část těla odporuje zdravému rozumu. A nebýt svědkem předchozích událostí, asi by mne to poněkud vyvedlo z míry, že se tady vyskytuje něco takového. Pootočím hlavu na její gesto a na stěně vysedává pavouk. Takže s nimi dokáže komunikovat a nejde jenom o nějakou divnou mutaci, díky které mohla získat kdovíjaké schopnosti. Možná něco podobného jako bylo to, co jsem teď viděl. A patrně je její sebevědomí hodně vysoko, když na mne nezaútočila nepozorovaně. Už když vidím, že začne tvořit první pečeť, dám se na ústup. Nemám zájem bojovat tady. Vlastně nemám zájem teď bojovat vůbec. Přes strop zamířím dál do svatyně, ačkoliv nevím, kam vůbec vedou a jestli náhodou nevlítnu do ruk nějaké větší rybě. Její síti se pokusím vyhnout, díky vzdálenosti a snad včasné reakci by to snad nemusel být takový problém (37). |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Souboj s Inako Psychicky jsem se snažil připravit na to co má následovat, ale nedařilo se. Ani čaj mi moc nepomáhal se uklidnit. Pořád musím myslet jen na to co bude. Jsem si jistý že Akira napovídal Inako bůh ví co a ona mně teď nejspíše bude chtít zabít. To že sem měl být popravčí jí zřejmě na klidu nepřidá. Ať už je po všem.. Otvírají se dveře a přichází Yamata. Náhradní popravčí? No skvěle.. Na první dotaz jí neodpovídám, jen přemýšlím o tom co říkala. Když odmítnu, Inako zemře. Když tam půjdu, tak se mně bude snažit zabít a s největší pravděpodobností zemře jeden z nás. Sem z toho tak mimo, že sem málem přeslechl Yamatu. "Ano". Řeknu jen a společně vyrážíme k aréně. Ještě než tam dojdeme, podává mi Yamata nějaké pilulky. Chvilku váhám, nejsem si jistý zda jí úplně věřit. Nakonec si je ale vezmu, protože myslím že kdyby mně chtěla zabít tak jed bude asi na posledním místě ze seznamu způsobů. "Děkuji". Řeknu jí a vcházíme do arény. Tolik lidí.. Tolik lidí se přišlo podívat na "popravu". Je to hrozné být tady. Pomalu dojdu až ke středu. Nevnímám to co se děje kolem, to co kdo říká. Důležitá je pro mně jen Inako. Dívka kterou miluji, dívka se kterou teď budu nucen bojovat. Ten její výraz.. Skoro se jí nemůžu podívat do očí. Muselo jí to strašně ranit. Cítím jak mi bije srdce, je to jako by chtělo vyskočit ven a utéct někam daleko. Sotva utichne hlas komentátora, Inako se na mně vrhá. A hned je mi jasné že to tentokrát myslí smrtelně vážně. Vidím jed na jejím ostří. Určitě by mělo velmi nepříjemné následky kdyby mně tím zasáhla. Inako na mně útočí a já se bráním. Cítím že je mi pomalu lépe, aspoň co se fyzické stránky týče. I přes to s ní ale nebojuji. Bojovat s ní nechci a nebudu, né do chvíle než mi začne smrt viset před očima. Do té doby se hodlám jen bránit, hlavně tomu jedu. Ať si mně klidně pořádně zmlátí, nevadí mi to. Když se vyvzteká, tak to snad aspoň trošku pomůže. "Inako, prosím.. Prosím, nedělej to! Nechci s tebou bojovat. Nechci ti ublížit... Vím že už se tak stalo a strašně mně to mrzí. Ale pořád tě mám moc rád. Miluju tě". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrazil jsi přes galerii do chodby, takže se ti podařilo síti vyhnout, ještě jsi za sebou slyšel jak na tebe křičí: "Hééj! Ty zbabělče! Neutíkej, to není čestné!" Jo, je to nečestné a "nesportovní", jenže ty nejsi samuraj ani sportovec. Horší je, že pokud používá nějakou variaci senjutsu, tak tě dokáže vystopovat, o všudypřítomných pavoucích nemluvě. Můžeš utíkat, ale téhle neunikneš, snad jen jí vylákat a porazit by mohlo tvůj problém vyřešit. I když... vzhledem k tomu, že na tebe na galerii křičela, tak nejspíš varovala kněze v hlavním sále... těžko říct, zda její vyřízení ukryje tvou přítomnost... no každopádně by tě to zbavilo nepřítele, který se ti drží v patách. Skončil jsi v sále plném sloupů (které poskytují dobré krytí ačkoliv ne proti senjutsu a pavoukům) a čekal jsi kdy se objeví. "Hůůů-hůůů," zavolala na tebe od vchodu. "Pojď ke Kumo, vím že jsi tady... no tááák, tohle je fakt trapný a je to nuda. Nebudeme se tu snad honit jak děti...," prohlásila. A chvíli čekala na tvou reakci. Zdá se, že její technika naštěstí není tak dokonalá jak senjutsu, ví že jsi tady, ale není schopná tě přesně zaměřit... doufej. Kumojutsu: Fukusū Kumosōzō (Pavoučítechnika: Mnohonásobné pavoučí zlození) Ohlédl jsi se jejím směrem, vidíš že trochu poklekla a zatlačila, tvář se jí zkřivila soustředěním a možná i jistou bolestí a z jejího pavoučího zadku vyšlo několik set... několik tisíc pavouků o velikosti tarantule. Ještě chvilku oddechovala tahle polo-pavoučí královna a poté jsi slyšel jak na tebe zavolala: "Moji drobečkové si tě stejně najdou! Tak vylez a bojuj, nebuď srab!" Zdá se ti to, nebo po technice kterou provedla vypadá trochu unaveně? (Tak logicky, porod je náročná věc a tahle pavoučí královna právě porodila na několik tisíc pavouků ve velikosti plně dospělé tarantule, jeden by se divil, jak se to do ní vejde, ale tyhle ne zcela chutné myšlenky asi nepotřebuješ teď řešit.) Kumo kráčí zvolna středem sálu a její pavouci prohledávají široký prostor kolem ní. Lezou po zemi, po sloupech i po stropě a je jen otázka času, kdy budeš zase muset zdrhat, pokud nevymyslíš něco jiného. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Inako útočí a i bez tvých slov (o tom jak jí nechceš ublížit) poznala, že do ní nejdeš naplno. Na tvá slova nepřišla žádná odpověď... teda vlastně přišla. Inako odskočila přikrčila se a odrazila se od země: Raiton: Shunpo! (Element blesku: Bleskový krok) Uživatelka raitonu... který nachanelovala nikoliv do zbraně (chakrové ostří) ale do nohou a použila sílu svého elementu k umocnění svého Shunshin no Jutsu. Byla rychlá "jako blesk". Z dlaně na mechanické ruce jí vyjelo ostří o délce kratší katany a ty už ses nestačil vyhnout. Sice jsi ještě nastavil svůj meč do dráhy tomu jejímu, ale byla moc rychlá. Ucítil jsi jak ti její ostří olízlo hruď a svezlo se (díky bohu) po hrudním koši k rameni. Máš teď "šlinc" jdoucí téměř od pravého podžebří až k levému rameni. Jen díky krytu na poslední chvíli to nedopadlo rozpůlením. Inako doskočila kousek za tebe (či spíš se tam zjevila s tou svou rychlostí) a otočila se přes rameno na tebe zatímco v mechanické ruce se jí začala objevovat blesková chakra:  "Přestaň mě brát na lehkou váhu! Chceš mě ještě teď a tady ponižovat?" vykřikla na tebe naštvaně a mírněji dodala: "Taky tě miluju, ale musíme-li volit mezi životem v hanbě a smrtí se ctí, volím smrt. Snad budeme mít více štěstí v příštím životě... Sayonara Kensei-kun..." Odhodlání v obličeji je jak z ocele a když vyráží znovu proti tobě s bleskovým krokem a se zbraní napouštěnou bleskovou chakrou, tak vypadá jako sen každého muže. Kdyby ženy mohly být samurajové... byla by Inako jednou z nich... raději zemře (nebo tě zabije), než by žila v hanbě. Žije v zemi, kde platí tvrdá pravidla, vzešla ze strašných poměrů a přesto se nevzdala a rozhodla se stát se aspoň na chvíli zářícím motýlem a nežít věčně jen jako hnusná housenka. Jen ta blankytná modř jejích očí jí trochu zrazuje. Nedokáže zcela zakrýt, že jí tahle situace rve srdce... ale chceš vážně spoléhat na to, že tě nezabije? Nespoléhej. Ano miluje tě, tak hluboce jak jen schopna, ale taky je to bojovnice. Akira jí tak vychoval a vůbec ne špatně, nemusíš ho mít rád, ale ať chceš nebo ne, tak je to férovej a čestnej chlap (no možná trochu cholerik), udělal z Inako, ženskou pro kterou by muži mohli umírat (kdo ví zda dneska se tak nestane) a dal jí naději, že tvrdou prací na sobě, vůlí "nikdy se nevzdat" a přísností vůči sobě dokáže jednou vyletět jako motýl z kukly a žít život, který již nebude životem zločince. Musíš jít do ní naplno hned teď jinak tě zabije... a krom toho... jestli jí miluješ a chceš jí přesvědčit... tak jí MUSÍŠ porazit ať už se pak stane cokoliv, MUSÍŠ s ní bojovat, pokud chceš v jejích očích zůstat láskou, pro kterou stojí za to zemřít (či obětovat cokoliv jiného). |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Úprkem prk Cestou chodbou si připravím výbušné lístky připevněné na lanku. Čekám na nějaký větší otevřený prostor. Nechci používat vlastní techniky pokud nebude úplně nezbytné. Ačkoliv ta pavoučice ovládá něco, co se podobá senjutsu, nezdá se, že by měla normální výcvik pro shinobi, jinak by nebyla tak lehkovážná. Připomíná mi Orochimarovi dřívější pokusy na lidech, o kterých sem si přečetl něco málo ve spisech. Když dosáhnu místnosti se sloupy, využiji té chvilky, které mi náskok z útěku dal. Pomocí kunaiů vytvořím (ironicky) pavučinu kousek za vchodem. Má jednoduchou strukturu a je vidět i s výbušnými lístky na lanku. Což je účel, protože můj plán je použít to jako rybářskou síť. Od mojí pavučiny vede ještě jedno lanko, které funguje jako páka na to, aby síť spadla určitým směrem, nejlépe chytit pavoučici a odpálit lístky. Pavoučice se objeví po chvíli s cílem mne najít, očividně. Pavouk nemá rád, když mu uteče moucha. Co to sakra je? Tady kolem je nějak podezřele moc divných matek. napadne mne, když vidím tu divnou techniku, která má za následek velké množství pavouků. Ještě si odtud odnesu arachnofóbii. Když však pavoučice vypadá, že má po "porodu" dost, zkusím využít situace. Vyšlu chakru skrze lanko a lístky začnou doutnat. Na to hodím kunai s mým koncem lanka směrem na pavoučici. pokud můj plán vyjde, kunai na lanku strhne moji doutnající pavučinu na hlavu té divné pavoučí královny. Moc moc pavouků. Až moc.... |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ale ano... podcenila tě, o tom žádný pochyb být nemůže. Když jí tvá výbušná pavučina padá "na hlavu" tak si toho sice stihne všimnout, ale nejspíš dost pozdě na to aby mohla utéct z dosahu. "Do hajzlu!" Následuje detonace, která by normálního člověka zabila (roztrhala na kusy). Nicméně když se rozplyne dým tak jí vidíš stát na místě a vidíš i to jak se kolem ní rozpouští "kokon" který stihla vztyčit, než pavučina dopadla na ní. "Geez... ufff... no to bylo o chlup... hej ty! Bojuješ jak zbabělá krysa, nedivím se že vás chtějí všechny mrtvé... vrahy útočící ze zálohy nemá nikdo rád!" Pak se usmála spíš sama pro sebe a ty víš proč... pavoučci jsou už blízko a nejspíš už tě některých z nich zahlédl. "Tak pojď!" Kumojutsu: Kakudai! (Pavoučí technika: Zvětšení) Několik pavouků v tvé blízkosti se zvětšilo do... gulp!... mají na výšku tak dva metry a zaútočili po tobě. A s nimi samozřejmě i ty menší bestie. Navíc jsou to pěkně mrštné a rychlé mrchy. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V Aréně, poslední chvilky Nepomohlo to. Zřejmě ať řeknu cokoliv, tak na mně nebude brát ohledy a bude útočit dál a dál. Její další činy jsou toho důkazem. Raiton? Až do teď sem vlastně nevěděl co umí Inako používat. Né že by to k něčemu bylo, ale je to zajímavé. Blíží se ke mně jako střela. Takže mně opravdu chce zabít.. Až na poslední chvíli vytahuji meč a blokuji její útok. Blokovat se ho tedy úplně nedaří, mám ránu přes hruď která pekelně bolí. Mnohem více ale bolí mé city. To co se tu teď děje je pro mně to nejtěžší v životě. Jsem nucen bojovat na život a na smrt s ženou kterou miluji. Co horšího může být?! Zadívám se na Inako a poslouchám. Když domlouvá tak už mi skoro slzí oči. Miluje mně.. Miluje mně, ale i přes to bojuje. Myslím že už to začínám chápat. Bude raději bojovat a zemře, než aby žila život v hanbě. Nedivím se jí. Čest.. Jedna z mála věcí za které opravdu stojí zemřít. Se slzami v očích se vrhám na Inako. Už sem toho v životě tolik podělal, aspoň jednou chci udělat něco dobře. Chci s ní bojovat, tak tvrdě jak bude třeba. Tak dlouho jak bude třeba, aby to vypadalo opravdu vážně. Přes to všechno však stále nejsem schopný jí ublížit. Takže po nějaké době, až to bude vypadat že by mně nedostala tak lehce, nechám ji vyhrát. Ano, vážně chci umřít, tady a teď. Když už né čest, tak za co jiného bojovat? Za lásku. A umřít za to je také jeden z lepších odchodů. Sem samuraj, měl bych odejít se ctí. Než však naposledy vydechnu, chtěl bych se ještě dotknou Inako. Cítit její rty na těch svých.. |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Tak tohle je prekérní situace. Až mám trochu chuť se hystericky začít smát. Chápete... když jsme tu byly jedna na jednoho, byla jsem kvůli svému zaměření a zkušenostem v jasné nevýhodě. A i když si přivedu dva týpky zaměřené právě na boj a manipulaci s takovými, jako je ona, a Shizune, která je starší než já a určitě se víc vyzná v psychologických aspektech takovýhlech lidí, je to hozeno na mě. Protože ti dva zřejmě neumí žádné vhodné genjutsu nebo ninjutsu techniky, které by se daly použít na dálku, a Shizune má asi pocit, že když jsem tu s ní před chvílí strávila pár desítek minut, tak o ní vím všechno. Ale jestli blafuje... Přejedu dívku pohledem. Naštěstí pro mě v téhle situaci není až takový problém uvažovat v klidu. Ono je to hned jednodušší, když máte za zadkem osobní ochranku a soucit je něco, od čeho se jako senzoři musíte odprostit velmi rychle, vlastně už v začátku své praxe. Protože to byste se nehnuli nikdy. I ti nejzlejší lidé většinou mají své důvody, proč dělají to, co dělají, a i kdyby vlastně dávaly smysl, nemůžete kvůli tomu nechat zabít sebe i celou svou rodinu. Takhle svět prostě a jednoduše nefugnuje. No děvenko... kdybys to myslela tak vážně, jak se tváříš, tak by ses zabila ještě dřív, než jsme sem přišli. Což znamená, že do určité míry vyjednávat chceš. Samozřejmě to nic nemění na tom, že jakkoliv má určitý pud sebezáchovy, což je právě důvod, proč tu ještě neleží mrtvá, stačí chvilka a vážně se zabije... ale dává nám to určitý prostor k manévrování. A teď proč Shizune to rozhodnutí hází na mě. Nerada bych, aby se zabila a moje práce přišla vniveč, ale jestli se něco stane, tak to rázem bude moje chyba a bude to ještě horší. Pomalu zavrtím hlavou. "Myslím, že ne," odpovím pomalu. Pohled mám upřený přímo na dívku. Svým způsobem je to taktická odpověď - protože malinko podle mě blafuje určitě, koneckonců tonoucí se stébla chytá, i když pro ni žádné stéblo záchrany v tuhle chvíli vlastně není, že? - aby se mi v případě, kdy bych řekla, že určitě blafuje, nesnažila dokázat opak. Na to mi zase přijde rozhodnutá dost. Vyjednávání čtyři na jednoho je problém. Ale nemám zrovna v plánu se tu s ní nechat zavřít sama. Teď se zdá být ještě víc vyřízená než předtím, ale přeci jenom, že bych dobrovolně chtěla riskovat zajetí či smrt... ne, díky. "Dobře, a co bys teda chtěla, abychom udělali?" zeptám se a stále na ni upřeně hledím. Snažím se ji trochu vykolejit, odvést její myšlenky od té rozhodnosti... prostě jakmile se mnou začne mluvit, máme určitou šanci. I kdyby se týkala jenom toho, že ANBU dostanou prostor ji odzbrojit. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Popravdě tušíš správně, že tahle situace je dost nezvyklá. Shinobi, který nechce padnout do zajetí by se prostě zabil a nevymýšlel by tohle, jen "zbabělý shinobi" by se nezabil... ale ten by zase nevyhrožoval planě sebevraždou a snažil by se spolupracovat. Jenže kde je řečeno, že ta holka má výcvik shinobi? Spíš působí jako "civil" co má zbraň a zajímavé schopnosti (a tací bývají nejhorší, protože jsou nepředvídatelní). Každopádně pokud k ní budeš přistupovat jako k osobě bez vojenského výcviku, tak se dost věcí vyjasní. Náhle je to jednodušší. Ví, že když padne do zajetí tak... čeká správně že bude vyslýchána (a že to nebude hezké, protože jí budou vyslýchat lidé co tu nejsou od hezkých věcí) a bojí se. Jenže bez ohledu na tvůj (neexistující) soucit je rozdíl mezi strachem shinobiho a civila, shinobi s tím umí obvykle pracovat, civil ne. To čeho se bojí je možná právě to, že neví co má čekat (přesně), samozřejmě se určitě bojí bolesti... ačkoliv ta dávka bolesti, kterou dostala "od tebe" je tak velká, že jí už asi nepřekoná ani Ibiki Morino. Když jsi na ní promluvila tak škubla nervózně hlavou tvým směrem a poté jsi dosáhla přesně toho čeho jsi chtěla - dost jsi jí vyvedla z konceptu. Je to civil. Vůbec neví co chce či co má chtít. To jediné co se v těch hadích zorničkách zračí je naprostá bezradnost. (Bacha na to, aby se ti neoddělala jen kvůli tomu, že nebude vidět žádné řešení.) "Já...," začala váhavě a přešla pohledem dvojici ANBU... "...tihle ať vypadnou!" Vyhrkla nakonec. No skvělé - aspoň vidíš jak funguje její mysl... jsou jí nejblíž z vás čtyř a mají tasené zbraně. Svůj požadavek formuluje vůči zjevné hrozbě. Že je tady nejsilnější asi Shizune, jí nedochází (a dojít asi ani nemůže). Shizune proti stažení dvou členů jednotky ANBU v zásadě nic nemá (pochopitelně je sem brala, protože potřebovala někoho, kdo převezme vězně). Nicméně Shizune vydala rozkaz: "Stáhněte se o tři kroky," čímž jen nepatrně vyhověla "hadí dívce", ale zjevně to zafungovalo. Jakmile u ní nejsou nejblíž muži se zbraněmi, ale ty (jsi od ní asi 2 metry, ANBU asi 3 metry), tak trochu polevila ve své nervozitě sice chtěla aby vypadli úplně což zopakovala, ale už ne tak důrazně a Shizunino "zatím NE" jí docela vyhodilo z konceptu, takže zase viditelně hledá něco čeho se "chytit". Nakonec z ní vypadlo: "Co se mnou budete dělat?" Zeptala se nakonec. (No hurá, chtělo by se říci, teď lze trochu i mluvit.) Že zmínit mučení (nemusí jí stoprocentně mučit, ale Konoha je tím celkem známá, že to má jako standardní výslechovou metodu) není úplně nejlepší nápad víš sama. |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Můj plán - tedy dokázat, že ona vlastně žádný promyšlený plán nemá - vyšel. Zdá se být dost bezradná. Nechce umřít, pokud to jen trošku půjde. Ale také se dostala do velmi nepěkné situace, ze které marně hledá nějaké východisko... které možná ani není. Ona možná ani není shinobi v pravém slova smyslu. Najednou mě ta myšlenka trkne. Zdá se, že to je ono. Samozřejmě, něco udělá i věk, od genina byste taky neočekávali, že by si uměli v takovéhle situaci poradit, ale přeci jenom, ti, kteří jsou s kodexem shinobi seznamování a ztotožňování odmalička přemýšlí trochu jinak. Kdyby nechtěla nám padnout do rukou živá, zabila by se. Kdyby viděla nějaké jiné východisko, měla by plán a snažila by se vyjednávat. Ale ona je jen zmatená. Proto mě zas až tak nepřekvapí, že vyhrkne první, co ji napadne. Samozřejmě. Kdyby to šlo, nejradši by byla kdekoliv jinde než tady, kde se ji snažíme zpacifikovat, abychom jí pak udělali bůhvíco. Kdo by to chtěl. A ti dva ANBU s vytasenými zbraněmi vypadají nejnebezpečněji. Nechám to na Shizune, to ona je tu nadřízená. I další otázka dává smysl. Právě toho se bojí a ráda by ode mě ujištění, že to nebude tak hrozné jako v jejích představách... sice nevím, nakolik by prokoukla nějakou vcelku očividnou lež - co kdyby jí věřit prostě chtěla - ale nechci to tak úplně riskovat. Plus trochu pravdy si zaslouží. Mohla bych jí sice naslibovat, že ji teď samozřejmě pustíme a dostane se jí nejvyšší možné péče, ale čemu by to prospělo, kdyby se vzdala skaleplu, ANBU ji popadli a hodili do nějaké kobky? Tomu by asi neuvěřila, ale kdo ví. Nemusím na ni být ještě zbytečně víc hnusná. "Nebudu ti lhát. Zajímají nás informace. Ale nepředstavuj si nic ošklivého. To je pro lidi, kteří s námi mluvit nechtějí. Pokud budeš spolupracovat, určitě se dá nalézt nějaké rozumné řešení. Koneckonců, nejsi žádný válečný zločinec," pousměju se ve snaze to trochu odlehčit. Koneckonců Naruto ji "zabil" hned na začátku boje, takže kromě toho, že je z jiné vesnice, která proti nám zbrojí, ona osobně ani nikoho nezabila. Zatím nejsi válečný zločinec. Už se k tomu ale prý schyluje. Možná dobře, že jsi teď tady. Samozřejmě pracuju s tím, že ona je spíš civil než shinobi. S ním bych se asi těžko bavila o možnosti zachránit si krk výměnou za informace, nebo alespoň ve většině případů by to tak bylo. A Shizune mě v tom totálně nechává. No, jestli se stane něco, co jsme tak úplně nechtěli, je to i na ni! |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Nakupování, a divná koupel...Tssss... To je jediné co ze mě výjde při jeho poznámce na můj vzhled. Na své dlouhé vlasy si dbám...Miluju ten pocit když si je člověk prohrábne rukou. A v boji mi nijak nepřekáží. Je mi přeci jen jedno zda mi zakrývají oči.... Jeho nechuť k nakupování docela chápu. Zvlášť když se jedná o oblečení. Vzhledem k tomu že sebe sama nevidím, a nevidím ani co nosím, tak je mi dost jedno co mám na sobě dokuď je mi to příjemné a dobře se v tom hýbe. Když dojdeme do obchodu a jsou mi takříkajíc ovolněny otěže, tak se s pomocí slečny prodavačky začnu probírat neskutečným množstvím oblečení co tu mají. Nechám se zavést do pánského/dětského oddělení, do míst kde jsou černé věci. Vždy nosím černou, protože co jsem slyšela, je to neutrální barva. Navíc mi údajně jde k vlasům i barvě kůže. Ve zkratce nerada riskuji jiné barevné kombinace. Člověk dost těžko vybere správné barvy když nerozezná ani bílou od černé. Jdu primárně po kvantitě namísto množství různých druhů. Jednak už tak je těžké vybrat jeden set oblečení, na to aby jich bylo víc. A taky mám dost velkou spotřebu. V boji nebo při tréninku je oblečení to první co se zníčí. Takže nakonec vyberu... Uplý nátělník který zakrývá vše a končí u kolen a loktů...deset kusů... Vyztuženou vestu s mnoha šikovnými kapsami......Tři... Trochu volnější kalhoty pevného materiálu.....Patery... Vysoké boty s omotávky až ke kolenům....dvoje... Nakonec pomyslím na to že když Izou mluvil o reprezentování svého mistra, tak by asi neměl radost kdybych vybrala jen klučičí oblečení určené k boji nebo tréninku. Takže nakonec zamířím i do dámské sekce. Ze které nakonec zamířím do té dětské. Nechám si pomoci vybrat nějaké černobílé kimono, a yukatu stejné barvy, pro teplé období. Přeci jen se může stát že nastane chvíle kdy budu chtít vypadat k světu. Když příjdu zpátky Izou-sensei, tak se zrovna baví s prodavačkou...A já mám chuť si zakrýt rukou obličej. Nakonec se ale udržím, nic neřeknu, a vydržím v klidu než vše je zabaleno a zaplaceno. Následovaly lázně, které zrovna nemusím, ale zase jsem se těšila na chvíli soukromí. Které mi k mému šoku nebylo dopřáno. Chvíli jsem totálně zaseklá a nevím jak zareagovat. Normálně by mi to ani tolik nevadilo, ale teď jsem na sobě úplně cítila jeho upřený pohled. Za jiných okolností bych to brala jako plýtvání chakry, ale tahle situace si žádá řešení. Jinak bych tu v klidu být nemohla. Chviličku se soustředím a vzápětí je kolem mých dolních partií koule naprosté temnoty která zakrývá vše od pasu až po stehna. Takhle se cítím mnohem víc, a pokud to genjutsu zruší, tak se jasně odhalí jako starej perverzák. Potom dodám... Izou-sensei....Hodně bych ocenila kdyby jste mi příště řekl dopředu že za mnou příjdete. Potřebuju vždycky chvilku než snížím dosah svého pole dohledu. Protože jinak vás ten ručník zakrývá tolik jako by jste ho neměl. Řeknu zcela klidně a vážně. Samozřejmě kecám. Na to abych mu viděla pod ručník, tak bych se musela chvíli soustře....ehhhhgg....raději na to ani nemyslet. Takhle se ale třeba alespoň na chvíli bude připadat nepatřičně. Alespoň doufám. Ještě nějakou dobu ležím a užívám si tepla. Potom vylezu ven a houbou si vydrhnu celé tělo. Snažím se nepoužívát mýdlo. Mám hodně citlivý nos, a nesnesu ty vůně co dávají do mýdel. Člověk by měl být cítit jako člověk, né jako louka. Jediná výjmka jsou vlasy. Ty si pečlivě umyji šampónem a pořádně spláchnu. Pak se utřu a obléknu se do svého nového oblečení. Té yukaty...přeci jen mu alespoň něčím můžu udělat radost, a na přechod do postele bude ideální. Pak jen počkám než se Sensei také připraví. ******************************************** PS: Tu techniku samozřejmě zruším hned jak se obléknu... |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka tě poslouchala celkem i pozorně, zjevně se upíná ke každé naději v tvém projevu (je to jednodušší případ pro vyjednávání, proto to asi Shizune i nechala na tobě). Všimla sis, že jí při tvém proslovu párkrát zakmital jazyk (že by se snažila zjistit nějak zda jí nelžeš?) a po jeho skončení chvíli mlčela... reálně o tom uvažuje, což je dobře. "Rozumím," řekla nakonec jen a odtáhla skalpel od svého krku a upustila ho na zem. Aniž by sis toho všimla, dala Shizune povel a oba ANBU byli jak blesk u dívky a o mrknutí oka později ta byla sražena k zemi. Spoutání, zapečetění chakry a oblíbený "pytel na hlavu". Bylo to fakt hodně rychlé. Shizune počkala až jí odvedli (či spíše odvlekli pryč) a přešla zvolna k tobě. "Dobrá práce, věděla jsem že to zvládneš. Vem si dva dny volno... zařadím tě do lékařského sboru pro případ války a uvolním tě ze služby na ty dva dny. Myslím, že po dnešku budeš potřebovat pořádnýho panáka. No... a já jdu sehnat někoho kdo povede výslech..." Vyfasovala jsi tedy dva dny volna (během kterých se dozvíš o vypuknutí války, všech těch úmrtích a dalších událostech)... a můžeš si dělat co chceš (whééé :-D). Třetí den ráno se budeš hlásit na centrále Mučící a výslechové divize ANBU, kterou momentálně vede Ino Yamanaka. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém oznámení se na chvíli Izou zatvářil zaujatě: "Hm?" Načež přežvýknul stéblo a pohodlně se rozvalil s tím, že "jemujetovlastněšumák" a "nemámsezacostydět". Co se týče tvé obrany "od pasu po stehna", tak se Izou mírně ušklíbl (on tím směrem fakt čučel!) a prohlásil: "Prokletý Nidaime... tímhle poškodil pornokulturu celého světa, jak nečestné!" A obrátil zrak vzhůru k obloze. Když jsi vylezla z lázně, tak Izou tě nechal převlíct a poté provedl Henge... tedy... tu techniku pojmenoval jinak: Erojutsu: Pureigāru [/[font color=aqua](Sváděcí technika: Playgirl)[/font]i] Přičemž se proměnil na něco co by mohlo figurovat na titulní stránce sexistické a šovinistické příručky... abnormálně velká prsa, předlouhé nohy... no prostě... ne herečka, ale kurva je to! Jestli chlapi mají představy o ženských jako Izou, tak teda potěš koště. Poté odešel do převlékárny a následně jste se potkali až před horkými prameny, kde už měl podobu normální. "A teď si dáme masáž, je tu dobrý salón, kde tě pořádně zničej, na zítřejší trénink budeš fit... co ty na to...?" Masáž po horké koupeli? Pořádnou masáž v nějakém dobrém salonu (při troše štěstí má Izou vkus, nejspíš tam chodí očumovat masérky, takže by tě mohla masírovat ženská). |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Sice jsem nedala nic najevo, ale to drsné zacházení s hadí dívkou mě trochu zaskočilo. To vážně museli tak okatě dát najevo, že jsem vlastně lhala - aniž bych to tedy úplně zamýšlela, ne, že bych byla naivní, ale být vedoucí výslechu, tak mi přijde rozumné zastávat názor, že nemá smysl mučit člověka, který ti všechno vykecá sám, pokud z toho tedy samozřejmě nemáš zvárcené potěšení, což by ale důvod kvůli objektivitě být neměl - a rozumného přístupu se nedočká? Ne, že bych ji pustila jenom tak na svobodu nebo něco, pořád je to nepřítel, ale u ní by rozhodně stačilo být mírnější a mělo by to úplně stejný účinek. Obrátím se na Shizune. Takže tohle měl být jako nějaký test? Nevím, jestli je úplně vhodný s takovýmahle věcma hazardovat. Zase ale nic neřeknu, namísto toho přikývnu. "Arigato. Sepíšu zprávu o jejím fyzickém stavu." S tím se rozloučíme. Večer jsem se rozhodla použít její nápad a zašla jsem do jednoho z konožských barů společně s jednou ze svých kamarádek, které jsem potkala mezi mediky, Akame. Milé děvče, méně talentovaná než já, ale také o mnoho více empatická a proto normálně pracuje v nemocnici jako ošetřovatelka u těch, co se zotavují po nějakém zranění či zákroku. Potřebovala jsem si s někým o té hadí dívce popovídat. Ani mě tak netížilo svědomí proto, že jsem udělala to, co jsem považovala za správné, tedy předala ji příslušným orgánům, ale spíš mě trochu hryzala myšlenka, jestli si jenom proto, že je z nepřátelské strany, děvče nezasloužilo od ANBU a nejspíš i nyní od svých věznitelů špetku slušného chování. Z pohledu Akame byla situace velmi jednoduchá. Chudák děvče, jak ona k tomu přišla, že za to nemůže a tak podobně... "... a co jsem asi měla dělat? Pustit ji na svobodu? Jít prosit na centrálu Mučící a výslechové divize, že na ni mají být hodní?" odpovím jí a zavrtím hlavou. Samozřejmě, že to by ničemu nepomohlo. Ale asi by bylo dobré se s tou dívkou už nikdy nepotkat, protože teď jsem pro ni jen lhářka. Pár kalíšků saké bodlo. Když pak Akame odešla, zůstala jsem tam ještě chvíli sedět sama, až do ranních hodin. Měla jsem takový neurčitý pocit, že nebudu moct spát. Ale nevypila jsem toho při té příležitosti nějak příliš hodně. Až když se rozednělo, vydala jsem se procházkou domů... a trošku jsem si říkala, že bych možná byla radši, kdybych tu službu měla. Nakonec jsem ty dva dny nestrávila něčím úchvatně zajímavým. Nějak jsem na to neměla náladu. Sešla jsem se s další kamarádkou, odpočívala, chodila se fyzicky zničit na cvičiště, i když na taijutsu jinak nejsem prakticky vůbec trénovaná a nemělo to tak žádný vyšší smysl. Prostě jsem se jen chtěla vybít a unavit. Strávila konečně nějaký čas s rodiči, a také jsem sepsala zprávu o všech mých nálezech v těle hadí dívky. Ta by se též mohla hodit. Zprávy o počátku války a všech těch vraždách mi na náladě zrovna nepřidaly. Zvláště proto, že mezi nimi byla i jména, která mi více než něco říkala. Nara Shikamaru, můj vrstevník, a Hokage-sama, Hatake Kakashi. Oba dva velmi sympatičtí a osvícení lidé, kteří naší vesnici budou více než chybět. A mně vlastně taky. Hokageho-sama jsem měla ráda i jako člověka, protože jsem ho moc dobře pamatovala jako jednoho z našich senseiů v geninském věku. Zúčastním se případných smutečních obřadů a přitom přemýšlím nad tím, jak jsem se zasekla ve zvláštním vzduchoprázdnu. Jsem ráda, že mám volno, ta chvilka mě dělí od hrůz války, kdy to všechno, co nedávno skončilo, začne nanovo... ošetřování všech těch zraněných bojovníků, kteří válčí jenom proto, že nemají na výběr, protože hájí čest své země. A zároveň s ohledem na všechny ty události si toho nedokážu nějak užívat. Všechen čas je tíživě tichý. Tahle válka bude zničující. Nepřátel je mnoho. Já na té hlavní frontě sice nebudu... ale moji kamarádi a známí ano. A kdo ví, co se může stát, pokud prohrajeme... snad má hadí děvče aspoň nějaké informace, které nám pomůžou. Třetího dne ráno se podle pokynů hlásím na centrále. S sebou si nesu mnou zpracovanou zprávu o dívčině zdravotním stavu, kdyby to snad někoho zajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Jak dál? Během výbuchu se vydám po jednom sloupu nahoru z dosahu pavouků dole. Snažím se v pavoučici vybudit dojem, že se snažím bojovat z dálky, hledajíc nějakou skulinku. Její tělo jí zřejmě nedovoluje příliš velkou obratnost. Její fyzickou sílu mohu jen odhadovat, ale vzhledem k jejím technikám je spíše specializuje na střední vzdálenost. Takže ji budu chtít vlákat blíže, aby si přestala dávat pozor. To, že se zvětší jen někteří pavouci značí, že buď nemá dostatek chakry pro všechny nebo chce použít nějakého nenápadného pavoučka ze zálohy a zaujmout moji pozornost těmi velkými. Zkusmo hodím kunai po dvou větších pavoucích ve snaze zjistit, jak reagují. Jejich krunýř asi bude dost pevný, ale pavouk jako takový reaguje mnohem lépe pomocí otřesů na pavučině než zraku jako takového. Takže i když nějak mohou cítit moji přítomnost, pořád bych jim měl být schopný unikat v prostoru. Během přesunu po sloupu na něj přilepím několik výbušných lístků. Jeden nikdy neví, kdy se může hodit trochu rozptýlit pozornost. |
| |
Takezo Kensei: Když láska zraňuje... (veřejný epic příspěvek) Aréna. Ostrá záře reflektorů, šílící dav a nic z toho nevnímáš a soustředíš se jen na ženu, vlastně dívku jíž ti osud nadělil za tvou životní lásku i za nepřítele na život a na smrt a na smrt najednou. Jsi rozhodnutý, že jí necháš zvítězit, za cenu vlastního života nechť žije. Stejně bys jí nedokázal zabít. Vrháte se proti sobě. Čepel na čepel a hledáš vhodný moment, kdy by se dalo nenápadně zařídit, abys poraženým byl ty a ne ona. Každé zranění mečem, které jí způsobíš bolí víc než to, které ti způsobí ona. Čteš jí v očích její odhodlání i city které k tobě chová, ani jeden nedokážete bojovat naprosto s chladnou hlavou a to plodí chyby. S tím jak se souboj stupňuje (a Inako určuje tempo) jsou pochopitelně chyby častější a vážnější. Málem jsi jí odsekl hlavu od těla, když podcenila tvou rychlost a sám jsi málem skončil rozseknutý vejpůl její raitonem nabitou čepelí trčící jí z dlaně. Tempo je zběsilé a ty zjišťuješ, že přemoci svůj pud sebezáchovy není v té rychlosti smrtelného tance není vůbec jednoduché. Zkusil jsi udělat chybu, která by Inako zajistila vítězství a tobě rychlou smrt. Nepodařilo se. Tvé reflexy a pud sebezáchovy zareagovaly vždy včas. Můžeš jí milovat jak chceš, ale stejně se nedokážeš přimět tak snadno zemřít. Nejsi stroj, který si něco umane a tak se stane, jsi člověk s tělem jež se hodlá držet na tomto světě za každou cenu. Nemáš tušení jak dlouho to trvalo, ale oba jste byli dost dosekaní, zakrvácení vlastní krví i krví toho druhého a únava si už začala vybírat svou daň. Inako před dalším "rozletem" směrem k tobě změnila náhle postoj a se slovy: "Skončeme to Kensei-kun," vystřelila proti tobě. Zážeh bleskové chakry z jejích chodidel jsi postřehl. Stavěl jsi se do střehu a konečně se ti podařilo přimět tělo, aby kryt katany trochu pootevřelo. Srazit tvou tvou čepel by bylo pro Inako jednoduché. Jenže... ...nebyl jsi jediný, kdo hodlal zemřít rukou toho druhého! Nemohl jsi mít více než milisekundu času těsně předtím než jste se srazili, ale ještě jsi si uvědomit zírajíc z metru do tváře "přilétající" Inako, že se vůbec nekryje a říti se (skáče) přímo proti ostří tvé katany, slzy v jejích očích a mírný úsměv na tváři hovořily za vše a to poslední co sis před srážkou uvědomil bylo prosté: udělali jste záměrnou chybu oba a ve stejný okamžik! "PRÁÁÁÁSK!" Cítíš praskot vlastních kostí, když do sebe plnou rychlostí vrážíte, cítíš jak ti proniká její čepel do břicha a z hrůzou sleduješ jak tvá katana mizí v její bělostné hrudi. Nelze to odvrátit, nelze dělat vůbec nic. Končíte zakleslí v sobě. V ústech cítíš vlastní krev a z úst Inako vytéká proužek krve též. Zhrozeným pohledem sleduješ místo, kde zmizela tvá katana v její hrudi (až po jílec) a modlíš se, abys nějakým zázrakem minul srdce a velké cévy. Oba klesáte v kolenou. A z bezprostřední blízkosti si zíráte do tváře. Oba překvapení, oba se slzami v očích a s krví sebe i toho druhého snad všude. "Proč Kensei-kun? Proč jsi se nebránil...?" vyslovila šeptajíc Inako svá slova zatímco se ti po triku šíří krvavá skvrna. Měl bys stejnou otázku, ale odpověď je stejná jako ta tvá. Oba pláčete pro život toho druhého, který si hodlá ironie osudu vzít s sebou do záhrobí... byla by to tragédie hodná největších spisovatelů... Inako a Kensei... milenci "na život a na smrt". Už chybí jen polibek před vaší smrtí... leč...  ...už k vám doskakuje Yamata, druhá popravčí, aby dokončila exekuci. Z levé ruky bílý had, z pravé černý, černý ke krku Inako nesoucí smrtící jed, bílý ke krku tvému nesoucí nejspíš mix životabudičů a látek proti bolesti. Cítíš jak se ti zakusuje do krku, jak jeho ostré zuby pronikají k tvé krční tepně, vidíš jak ten černý se stejně tak zakusuje do krku Inako. Koutky jejích rtu se mírně zvednou, když zašeptá: "Žij Kensei-kun! Prohrála jsem!" Teď... teď to přijde, kéž by ses mohl pohnout! Nejde to. Ale dřív než hadi vyprázdní obsah svých jedových váčků do vašich krevních oběhů prolétne mezi vámi kladivo (teda spíš cosi nabité raiton chakrou z vašeho úhlu pohledu) a odstřelí Yamatu i s jejími hady proti zdi tribuny. Je to Akira! "Je konec řekl jsem!" Jako bleskový "anděl strážný" stojí vedle vás ta hora svalů a ukazuje směrem k tribuně, kde sedí král Makoto... vlastně... první císař Kontinentálního Impéria a ... on nesedí. On stojí tleská a když netleská ukazuje zdvižené palce svých dětských rukou všem aby je viděli. Ještě jakoby z dálky vnímáš slova moderátora popravy: "To je nevídané! Jeho Veličenstvo Makoto zastavuje exekuci! A uděluje Inako milost a titul 12tého popravčího! Podle zpravodaje po boku císaře prý nemůže dovolit nechat tak velkou lásku zhynout!" Zachránilo vás desetileté děcko! Přiskakují k vám vojáci z lékařských jednotek. Poněkud nakvašená Yamata se objevuje znovu tentokrát, aby vám oběma zachránila život a Akira na tebe mluví, moc z toho nevnímáš, jen slova: "...máš zkurvený štěstí, zatraceně zkurvený štěstí! Važ si toho, Veličenstvo rozhodlo...!" A pak už je tma a bezvědomí. Můžeš do něj upadnout s vědomím, že v blízkosti tolika mediků s Yamatou v čele nehrozí, že byste zemřeli... jste zachráněni. Oba dva. Navzdory všem pravidlům. To poslední co vidíš ve své hlavě před sebou je obrázek mladého krále a jeho palce vztyčené vzhůru... Imperátor Světa (budoucí) vám dal život... protože mohl...  |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Ženská pro kterou bych zemřel Jen s těží potlačuji slzy a musím se pořádně soustředit abych vůbec mohl držet meč. Ač nechtíc, vrhám se proti Inako, odhodlaný odejít z tohoto světa se ctí, udělat pro ní aspoň něco dobrého. Měla život na prd, zaslouží si teď vyhrát a žít jako normální člověk. Každé zranění které jí působím je pro mně samotného jako bych to cítil i já. Nikdy bych si nepomyslel že zrovna zde najdu někoho koho budu tak moc milovat. A že budu nucen s ní bojovat. Osud má velmi zvrácený smysl pro humor. V jednom okamžiku kdy jsem po Inako sekl sem cítil jak mi poskočilo srdce. Málem sem jí usekl hlavu! Ona mně samotného také takřka zabila. Chtěl sem jí to dovolit, ale.. Tak nějak podvědomě se prostě musím bránit. Nevím čím to je, asi i když sem odhodlaný nechat ji vyhrát, tak někde v koutku mysli nejsem připravený na smrt. Kdo by také na něco takového připravený mohl být, že? Přijde mi to jako bych byl znovu v Pekle. Čas se pro mně strašně vleče a jediné co jsem schopný vnímat je bolest. Bolest kterou cítím já, ze všech zranění která mám a bolest kterou působím Inako. Není to pro mně lehké takhle zde stát a bojovat s ní, je jasné že to cítí podobně. Vidím jí to v očích. Když Inako promluví, tak jen přikývnu. "Ano.." Šeptnu tiše a naoko zaujímám postoj, připravený bojovat. Ve skutečnosti se však chystám na to povolit stisk meče a nechat Inako aby mně zasáhla. Jak se ke mně blíží, uvědomuji si že mám sucho v krku, potí se mi dlaně a ruce se mi třesou. Už se na to chystám, když najednou... Oči se mi vytřeští hrůzu. Inako! Co to sakra... Ani mně tak neděsí fakt že jsem probodnutý skrz na skrz, ale to že na tom Inako je úplně stejně. Ne, ne ne.. Tohle né!! Vyplivnu trochu krve a cítím jak se mi podlamují kolena. Zdívám se na Inako a smutně se usměji. "Inako.. Co jsi to udělala?" I přes příšernou bolest a krev vytékající snad odevšad z posledních sil zvedám ruku a prsty jí přejíždím po tváři. Snažím se k ní natáhnout a dát poslední polibek na rozloučenou, ale najednou vidím jak je u nás Yamata a dělá něco hrozného. Né!! To né, udělej to opačně! Chce se mi na ní zakřičet, ale nejde to. Cítím kousnutí na krku a vidím jak další had kouše Inako. Snažím se zvednou ruku a chytit ho, ale už mně neposlouchá tělo. Ruka se mi jen zachvěje a klesne opět dolů. Né.. Tohle není možné. Jak se sakra tohle může dít? Chci se obětovat pro Inako, ale ani tohle mi bohové nedopřejí. S takovými myšlenkami vidím jakousi bleskovou šmouhu jak odstřelí Yamatu někam pryč. V první chvíli s nejsem jistý co to bylo, ale když uvidím Akiru tak je mi to jasné. Zadívám se směrem kterým ukazuje a docela překvapený vidím Makota jak stojí a slyším hlas moderátora. Nemohu tomu věřit. Je to jako bych byl už mrtvý a tohle je poslední co slyším než odejdu. Jenže mrtvý zatím nejsem. Asi bych to mohl považovat za zázrak. Je mi jedno co je se mnou, ale sem vážně moc rád že Inako tohle přežije. A dokonce se stává další popravčí, přesně jak chtěla. Kouknu na Inako, pousměji se a zaslechnu jak mluví Akira. Ano, vážně se zdá že mám štěstí.. Více štěstí než rozumu. Cítím jak mně opouštějí poslední zbytečky sil. Naposledy se zadívám na Inako a pak už padám na bok. S chutí vlastní krve v puse vidím "Imperátora" jak stojí a dívá se na nás. Tak malý hoch, s tak velkou mocí. Zřejmě sem se v něm spletl. Naposledy vydechnu a pak už jen sladké bezvědomí. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Probudil ses ve špitále (po kolikáté už?). Jsi naživu, bolest žádnou necítíš, ale hýbat se moc nemůžeš, přeci jen jsi skoro celý v obvazech. Na vedlejší lůžku je Inako... je na tom podobně, ale je ještě v bezvědomí či spí. Nějakou dobu to trvá, než se postupně probereš natolik, aby ses mohl aspoň převalit na posteli. A asi hodinu pro tvé probuzení vstoupí do místnosti nikdo jiný než Yamata a Akira. Vzhledem k tomu, že jsi spíš ještě napůl v polospánku a máš zavřené oči (přeci jen jsi dost vyčerpaný), tak ani nepostřehnou, že už jsi se probral. Yamata rovnou zamíří k lůžku Inako a chvíli kontroluje přístroje sledující životní funkce. "To bylo dost těsné řekla bych," zkonstatovala nakonec k Akirovi a dodala: "Stačila vteřina, kdybys nezasáhl a byla již na druhém břehu." Akira jen podmračeně dodal: "Jo, bylo to těsné... nečekal bych že Jeho Veličenstvo něco takového udělá." Yamata se ušklíbla a opáčila: "Máte dobrého krále, vidí svět ještě dětskýma očima a má rád příběhy se šťastným koncem." Akira na to nic neodpověděl, jen zvedl Inačinu pravou ruku (která byla mechanická), jež je nyní od ramene až po prsty zafačovaná. "Takže tohle je síla DNA Hashirami Senju?" Yamata jen příkývla a řekla: "Přesně tak, vypěstovat umělé končetiny z buněk Prvního Hokageho není můj vynález, inspirovala jsem se od Tsunade. Každopádně jsem celý proces zdokonalila. Za nějaký čas už Inako ani nepozná, že to není její ruka, dokonale splyne s jejím tělem." Akira se zatím sklonil k Inako a oběma rukama jí chytil za krk: "Tohle už nebude potřeba řekl bych," odepnul jí obojek a schoval ho do kapsy. "Vážně jsi do něj zapečetil techniku jež by jí oddělila hlavu od těla kdyby...," zeptala se Yamata. A Akira jen zavrtěl hlavou: "Ne. Ale nechal jsem jí tomu věřit. Byl jsem si jistý, že nezradí... ale pořádek musel a musí být." Yamata se ušklíbla a pobaveně opáčila: "No jistě... pořádek, na to jste ty a Budou-san docela psy co?" Akira si jen odfrkl a prohlásil: "Lepší být pes na pořádek, než nukenin, který na sebe vzal veškerou hanbu svého mistra a Konohagakure no sato..." Yamata si ho podezřele přeměřila a řekla: "Víš toho o mě docela dost, přesně jak bych od Raikageho bratra očekávala, řekni Akiro... necítíš smutek, že tvůj bratr je mrtev...?" Akira zavrtěl hlavou a odpověděl: "Smutek ne. Jen mě mrzí, že jsme spolu nikdy nevycházeli v dobách, kdy se dalo ještě něco změnit. Vsadil na špatné koně. Zůstal uvězněný ve světě shinobi a nikdy neviděl za hranice toho jejich světa. Nevyčítám mu to, stalo se to všem shinobi. Začali žít jen pro sebe a každého, kdo se pokusil vidět za horizont světa shinobi odsoudili jako zrádce. Jako tebe, mě a mnohé další. Tenhle svět mi bratra sebral stejně jako ho sebrali tobě. Proto je zničíme jednou pro vždy. Makoto je jediný, který může přinést skutečný mír a my pro něj dobyjeme a sjednotíme svět." Zatnul ruku v pěst a dal se k odchodu zatímco Yamata za ním pobaveně zvolala: "Vy chlapi jste pořád tak nemožně patetičtí!" Ty jsi ještě napůl předstíral spánek, když Akira odešel a Yamata zůstávala v místnosti u Inako, která vpravila několik injekcí a vyměnila jí lékařské lístky na hrudi. Pak přešla k tobě. Chvíli nad tebou stála a pohrávala si s injekční stříkačkou, než tě chytla za rameno, aby ti se slovy: "Je čas vstávat Kensei-kun," vpíchla směs něčeho co tě má zjevně probudit. Cítil jsi bodnutí, ale už jsi necítil, že by do tebe ty látky v pravila: "Hej? Ty mizero! Ty už nespíš!" Prokoukla tě (asi jsi s sebou trochu trhnul, když tě bodla jehlou). Vytáhla jehlu z tvého svalu a prohlásila: "Tak vstáváme pane popravčí... sestra ti za chvíli přinese jídlo a bylo by dobré, aby ses vysprchoval a převlékl se." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Klan Yoru sídlí v pohraničí Zemi ohně při hranici země Trávy a žije svůj ospalý život již několik dekád. V dobách shinobi válek (I-III.) se snažil vždycky držet mimo válčení (protože přes území, kde žije se obvykle prohnala válečná fronta hned několikrát) a díky svým technikám mohl poskytovat podporu všem armádám které přes jeho území přešli. Shinobim z Konohy, protože to byli spojenci (respektive jste z té samé země), shinobim z Kusagakure, protože to byli sousedé a obvykle jen figurky na šachovnici mocných národů a shinobim z Iwagakure, protože to byli občas okupanti pohraničí a nebylo by moudré s nimi bojovat. Klan se snažil být "užitečný všem stranám" a i když pochopitelně chtěl víc vycházet s Konohou tak vedení klanu nikdy neriskovalo přímé spojenectví, aby neohrozilo existenci klanu. Tvůj život nebyl odlišný, zažila jsi minulou válku coby členka sboru mediků při Alianci Shinobi, dostala jsi za to nějaké medaile a uznání (nebyla jsi v klanu jediná) a po pádu Madary a Akatsuki se zdálo, že se tvůj život vrací do běžných kolejí... až do dnešního dne, kdy jsi byla na trzích v Kusagakure....  (Korishi... žena, která sama zničila Kusagakure no sato) ...byla jsi zrovna uprostřed trhů ve vesnici, nakupovala jsi bylinky a přemýšlela jsi, že se odpoledne stavíš na psí výstavu a soutěže, které zde Kusagakure každoročně v tomto období hostí, když jsi jí zahlédla. Nejprve tedy obrovská exploze, pak tlaková vlna, ale vůbec ne pálivé, naopak... teplota spadla během několika vteřin pod mrazu... a pak ona. Modrovlasá žena s dlouhým kordem uprostřed ledové plochy ve kterou proměnila celou tržnici. Krystal ledu a v nich zamrzlí lidé, nářek a pláč zraněných a všudypřítomná smrt. Spustila se sněhová bouře a viděla jsi jak pozabíjela desítky shinobi, jako by nebyli vůbec pro ní protivníky. Její hyoton doslova "spaloval" všechno a všechny. Domy se měnily v ledová vězení a lidé v ledové sochy, které s gustem tříštila na kousky. Viděla jsi skupinu shinobi s Hatake Kakashim v čele jak s ní bojovali... zabila je všechny a vypadalo to, jako by si to užívala ze všeho nejvíc. Pak si vytvořila ledová křídla a vzlétla k nebesům a to nejhorší teprve mělo přijít: Aisesai mō fubuki (Ledová smrt: Blizzard!) Rozpoutalo se hotové ledové peklo, teploměr sletěl k minus třiceti stupňům, z nebe padaly ledové střely mrazící úplně všechno... přežila jsi s těžkými "popáleninami" (omrzlinami) jako zázrakem schovaná v budově tržnice, kde to všechno začalo. Když se bouře rozptýlila a žena zmizela naskytl se ti strašlivý pohled na Kusagakure no sato... vesnice v níž žilo před útokem na 30 000 lidí a kvůli trhům sem zamířily tisíce dalších se proměnila v ledové peklo. Dlouho ti trvalo než jsi vůbec ošetřila samu sebe a trochu ses vzpamatovala z podchlazení, kterému jsi byla vystavena zcela nepřipravená na změnu počasí (z plus 25 na minus 30-35 během hodiny). Dvě hodiny po útoku jsi hledala ještě nějaké přeživší, nakonec jsi je začala nacházet. Devastující účinky hyotonu ti zanechaly stovky... ne-li tisíce zraněných, kterým můžeš jen amputovat končetiny zčernalé až na kost, mnoho dalších pak můžeš sice zachránit bez nutnosti drastických zásahů, ale za cenu vlastního vyčerpání. Navíc jakákoliv pomoc přichází až po několika hodinách po odeznění Blizzardu. Do vesnice doráží shinobi z Konohy i z Iwy a z Ame, ale ještě celou noc budeš ošetřovat strašlivá zranění, budeš umírat lidi, kterým není pomoci, neboť pomoc prostě nestihla přijít včas. A to vše proto, aby ses totálně vyčerpaná dozvěděla po skončení "nejjasnějšího dne" a "nejdelší noci", že vypukla nová válka ninjů a ta modrovlasá žena byla jejím praporečníkem. Aliance Shinobi byla napadena, Svět shinobi byl napaden a hned v první den války zahynulo dobrých 20 000 lidí z rukou modrovlasé ženy, kterou jsi měla tu "čest" vidět na počátku útoku z několika metrů. Odpadáš až ani někdy odpoledne další den, kdy už se neudržíš ani na nohou (nechají tě vyspat v provizorním zdravotnickém stanu). |
| |
 | soukromá zpráva od Shizuka Yoru pro Krutá realita Stála jsem na tržišti. Všude kolem pobíhaly děti a jejich rodiče si povídaly u stánku s ovocem, či zeleninou. Rozhlédla jsem se kolem. Usmála jsem se. Takové radovánky se teďkom objevují jen zřídka kdy. Počkat, pomyslela jsem si. Znovu jsem se rozhlédla, tentokrát pozorněji. Něco tu nesedělo, ale nemohla jsem přijít na to co. Všechno vypadalo všedně. Mnoho lidí se sešlo na trhy a mezinárodní výstavu zvířat. Tak co mi to tu stále nesedělo?  Před sebou jsem uviděla Kakashiho. Bílé vlasy střapatě trčely do všech stran. Neměl přes ně svoji čelenku a ani klasických hokagův klobouk. Čistě bílý plášť s červeným nápisem na zádech zakrýval klasický shinobi oblek.
Po dvouhodinové pauze jsem se vrátila zpátky do tábora. Vyhledala jsem velitele mediků z Konohy. „Promiňte, pane,“ oslovím ho. Nijak jsem si nesnažila zakrýt červené, opuchlé oči. Není slabost plakat. „Ráda bych šla s vámi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Po souboji - Nemocnice Pomalu se probírám. Nevím jak dlouho sem byl mimo, ale cítím se nějak zvláštně. Nic mně neboli, ale vše je takové divné, jako v mlze. Je mi dost slabo, ani posadit se mi nedaří. Takže sem to přežil.. Inako! V pokoji nejsem sám, nepochybně je Inako na lůžku vedle mně. Rád bych k ní šel, chytil jí za ruku a zjistil jak na tom vlastně je. Ale pořád sem dost slabý. Nevím jak dlouho to bylo, ale do místnosti vcházejí další postavy. Hned je poznávám podle hlasů. Je to dost zvláštní když tu jsou oba dva. Někdo kdo nás chtěl zabít a někdo kdo nás zachránil. Asi měli své důvody, ale stejně... Nehnutě ležím na místě a poslouchám. Zní mi to dost divně, ale dle všeho má Inako novou ruku. Pokud to tak je... Ta mechanická byla praktická, ale ruka je ruka. Možná jí to bude chvíli trvat, ale časem si snad zvykne. Jak tak o ní přemýšlím, napadá mně co s námi bude dál? Inako si vlastně i přes všechno ostatní splnila své přání a stala se popravčí. A co já? Znamenám pro ní ještě něco? Hádám že na odpověď si budu muset počkat. Slyším jak se ti dva stále baví. Takže Akira je Raikageho bratr.. Tušil sem to. Přijde mi zvláštní že netruchlí, spíše jakoby spřádal "pomstu světu", za svého bratra. Nemyslím že je to dobré řešení, ale každý se s takovými situacemi hold vypořádává po svém. Až když Akira odejde, Yamata přejde ke mně a chce mi dát injekci dám o sobě vědět. Trošku sebou cuknu a otevřu oči. Nic neříkám, jen se zadívám na Inako. " Bude v pořádku?" Zeptám se. Mám o ní vážně starost, doufám že sem jí moc neublížil. Až po chvilce se zapřu rukama a pomalu se posadím. "Vím že je to nejspíš tvoje práce, ale.. Děkuju. Že se o nás staráš". Řeknu Yamatě a začnu se ohlížet po tom oblečení na převlečení (pokud bych si nenašel, zeptám se Yamaty). Pomalu se pokusím postavit na nohy. Půjde-li to, tak dojdu k Inako. Zadívám se na ni a pohladím ji po tváři. Pak zamířím do koupelny. Ještě před tím však věnuji pohled Yamatě. "Co s námi bude dál? Makoto nám dal milost, ale technicky jsme oba prohrály... Budeme mít chvilku na odpočinek, nebo bude třeba něco udělat?". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano," odpověděla jen chladně Korishi na tvůj dotaz zda začne válka a poté dodala: "Svět nežije v míru, to jen shinobi si mezi sebou uzavřeli mír. Jenže my ostatní ten váš mír nechceme, prosadíme vlastní vizi míru. Míru opravdového a věčného, ve kterém bude svět sjednocen a všechny národy splynou v jednu říši. Jenom takové řešení může být trvalé." Co se týče tvé možnosti útěku, tak Korishi jen odpověděla: "Nemůžu tě nechat utéct ze dvou důvodu. Zaprvé protože se to nedělá a zadruhé proto, že v této chvíli, kdybys utekl, tak bys mohl žvanit. Mohl bys říct někomu, že jsem tady a lidé jako Naruto či Sasuke by se na mě zaměřili... myslíš si, že bych s Narutem prohrála, no... na Kakashiho jsem šla zlehka, na něj bych šla s úplně jinou silou a navíc... protože moc dobře známe nejsilnější schopnosti Naruta, tak také víme, že na něj nepošleme jednotlivce. Jediné jeho schopnosti, které se můžeme ještě obávat je jeho schopnost přesvědčit své nepřátele o své pravdě, všechno ostatní se dá překonat. Proti Kyuubimu postavíme vlastního démona, proti Sage Módu postavíme vlastního sennina a proti jeho zásobě chakry nastoupím já. Totéž platí u Sasukeho, proti jeho očním technikám postavíme vlastní, proti jeho genjutsu někoho kdo je na genjutsu zcela imunní atak dále... plán je prostý. Ty dva rozdělit a odděleně zlikvidovat." Korishi mluví celkem v klidu a přesvědčeně o tom, že "tohle bude fungovat". Sama se proti Narutovi nepostaví, kdepak... Naruto i Sasuke budou čelit nepřátelským týmům. Dostal jsi možnost se najíst (zbytků po ostatních) a po nějaké hodině jste vyrazili za tmy dál na jih. Tentokrát už rychle (ninja-běh), zdá se, že Korishi má v plánu se dostat k moři co nejrychleji. Pro tebe vyvstává otázka co dělat. Korishi nejspíš nezdrhneš. S tebou si poradila i Sasoriza a Korishi je ještě mnohem mnohem silnější. Umřít nechceš (to už sis vyjasnil), takže ti nezbývá nic jiného než jí následovat. K moři jste dorazili nad ránem. Korishi zkontrolovala čas a řekla: "Jsme tu dost brzy, rozdělám oheň... ty si zatím odpočiň." Jak řekla, tak udělala... brzy rozdělala pořádný oheň pomocí smůlou napuštěného dřeva jež vytáhla ze svitků a poskládala na obrovskou hranici, plameny sahají snad deset metrů do výše a nemusíš být zrovna jasnovidec, abys nevěděl, že tím někomu dává signál.  A když jsi spatřil na hladině ozařované jen slabým měsíčním světlem desítky mohutných korábů docvakl ti zbytek... invaze začíná, válka začíná. "To jsou lodě Korálového království, deset tisíc mužů vylodíme zde v Zemi Údolí, abychom přetnuli spojení mezi Sunagakure a Konohagakure, na dalších místech se vyloďují další jednotky. Velkogenerálové Akira a Budou už schválili a nařídili invazi. Takové invazní jednotky přistávají teď na více místech kontinentu..." Otočila se zvolna k tobě a trochu se pousmála a řekla: "Přemýšlela jsem... myslím si, že teď tě už opravdu mohu pustit... jestli chceš, nevíš nic podstatného, nic co by Alianci stejně nedošlo či co není stejně dopředu jasné a dané. Takže... pokud chceš utéct... utíkej jako o život, ale předtím než se tak rozhodneš pamatuj si jednu věc. Vy Shinobi máte 50 000 bojeschopných můžu a dalších 50 000 poskládáte ze samurajů a jednotek feudálních pánů. Většinou jde o druhořadou kvalitu, protože o mnohé jste přišli za minulé války s Madarou. Vaše Aliance je dezorientovaná, zabili jsme většinu Kage, feudálních pánů, máme agenty na mnoha místech, kteří čekají jen na signál, aby mohly zabít další cíle či narušit vaše velení a komunikaci. Na tuhle válku jsme se připravovali pět posledních let a vrhneme proti vám 250 000 vojáků a 5 z devíti bijuu. Proti alianci povstanou desítky menších národů, utlačovaných klanů a dalších. Válka bude rychlá a brutální... a Aliance shinobi bude poražena... ...na tvém místě bych přemýšlela, na které straně barikády války budu užitečnější těm, které máš rád. Svou rodinu a klan neochráníš jako shinobi Aliance, na to jsi slabý a sám to víš. Pokud se však přidáš na naší stranu... může být přihlédnuto k tvé práci pro nás a třeba to bude hrát roli v momentě až naše síly dosáhnou Konohagakure, obsadí jí a začne se řešit co s Inuzuka klanem. Neochráníš všechny, ti kteří se proti nám postaví se zbraní ruce zabijeme... ale co děti? Máš sourozence? Co bude s nimi až naši vojáci vstoupí do Konohy? Znám na naší straně dost lidí, kteří nebudou váhat a budou chtít krev všech Inuzuků... když tam však budeš ty coby můj pobočník, tak budeš třeba moct i něco zvrátit a ochránit své blízké. Je to na tobě. Chápu, že nechceš zrazovat své lidi... ale někdy zrada je to nejrozumnější co můžeš udělat. Volba je tvá." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Je povšem? Ano i ne. Zatímco nebesa pláčou nad poničenou Kusagakure, tak z rozhovorů některých shinobi vnímáš slova jako "válka", "Korálové království" a vůbec... tohle nebyl jediný útok. Hatake Kakashi, Onoki, "A", Mei Terumí či Gaara - všichni byli napadeni a s výjimkou Gaary nepřežili vražedné údery vašich nepřátel. Jejich vojáci vraždili i ve feudálních palácích, napadli i hlavní štáb Aliance. A celý den jen z radiostanice zřízené v největším ze stanů mediků přichází jedna strašná zpráva na druhou. Mnoho zemí vyhlašuje Alianci Shinobi válku, cílem nepřátel je "zničení systému Shinobi" a sjednocení světa ohněm a mečem v nové Kontinentální Impérium... ovládnutí celého světa pod vládu jednoho Císaře, který přinese mír poté co zničí všechny nepřátele. Ano... pláčeš, těžko říct co všechno tě nutí plakat... ale sen o míru se definitivně rozplynul. Narutem slibovaný mír... je prostě pryč. Někdo se rozhodl, že takový mír nechce. Velitelem mediků je kunoichi z Konohagakure no sato jménem Oyone:  Vypadá tedy dost zničeně a to jak kvůli práci, kterou zde odvedla, tak zejména asi psychicky z toho co všechno za zprávy stihlo během dne dorazit. Oyone si vyslechla tvé přání a chvíli na tebe nepřítomně zírala než se tak nějak vzchopila a odpověděla: "S námi... myslíš jako, že se chceš k nám přidat?" Obě hledíte na poničené město, ona tedy nepláče... "Těžko uvěřit vlastním očím... ať to udělal kdokoliv..., je to strašné." |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Poslouchal jsem ji. Šla na Kakasiho zlehka a porazila ho… a to, co říkala, dávalo smysl. O jejich plánech jak porazit Naruta a Sasukeho. Ale odmítl jsem tomu věřit, určitě je jen tak neporazí, ať mají jaké chtějí plány. Naruto nám už tolikrát dokázal, že se nevzdá a nakonec vše zvládne. Dokážu být pořádně upovídaný, ale s ní jsem zatím prohodil jen pár vět. Kdo by se mi ale divil. I teď jsem zareagoval jen krátce. „Jenže vy všechny berete jenom jako figurky… ale oni všichni žijí a… určitě na něco přijdou. Ještě se budete divit.“ Asi ve mně přece jen část té naivity pořád zůstává. Já i Kumaru jsme se trochu najedli a pak následovali Korishi. Neměli jsme ani na výběr. Navíc už jsem se s ní přece domluvil, že budu její host. A cestou jsem měl čas si vše rovnat v hlavě a přemýšlet nad tím, co jsem se dozvěděl. Na místě jsem se posadil na zem a hladil Kumaru za oušky. Ten usnul, nechal jsem ho tedy být. Ale vzápětí jsem vyskočil na nohy. Tolik lodí! *Už je to tady.* Zakolísal jsem v kolenou a zíral na flotilu. Všechno, co do teď byly jen řeči, jen povídání z úst nepřítele, na mě najednou dolehlo jako děsivá realita. Skutečně je to pravda. Teď jsem to viděl, na vlastní oči a to je vždy jiné, než o tom jen slyšet. Tolik jsem se strachoval o svůj a Kumarův život a najednou mi došlo, kolik dalších životů na celém světě je v ohrožení. Otřásl jsem se, ale zimou to nebylo. A Kumaru se vzbudil. Přitiskl jsem ho k sobě, jako bych ho snad mohl ochránit. Neochráním, neměl jsem šanci. Z tohohle už neexistovala cesta ven. Korishi měla pravdu, odejdu a co se stane… umřu. S ostatními… vždyť proti nám stojí 250 000 vojáků. Pak jsem se na ni podíval. Jako v jakémsi divném oparu. Ona po mě vážně chce, abych všechny zradil? A ten pocit uvědomění, který na mě začal doléhat, to byl nejhorší ze všech těch pocitů, ze vší té slabosti a bezmocnosti, co ve mně do teď vířily. *Mami, tati. Babi, dědo. Ichiro, Jiro… Ami. Manzo… Kano, Lio, Nibori… Kumaru. A všichni ostatní… moji přátelé. Nedokážu vás ochránit, když teď odejdu.* Začaly mě ovládat myšlenky, které mnou otřásaly jako tornádo. Zabořil jsem si ruku do vlasů a s vytřeštěnýma očima držel Kumaru, který se mi chvěl v náručí. A pak můj pohled zdrsněl... zdivočel. Zavrčel jsem, tak vztekle a zoufale, odhalil jsem zuby a vrčel. S pohledem upřeným přímo na ní. Držel jsem dlaně jakobych skutečně měl drápy, nahrbený, přikrčený... Dostal jsem chuť ji rozcupovat. Zadupat do země. Vyrvat jí srdce z těla, prokousnout jí tepny… Ale k břehu se blížilo několik tisíc vojáků a to pomyšlení mě dusilo. A nutilo se ovládat. Nakonec jsem si sedl na zem a držel si Kumaru na hrudi. Copak skutečně mám na výběr? Vím, že to, co říká, je ta nejlepší možnost. Asi bych jí měl být vděčný, že mi ji vůbec dává. Zase mi dává možnosti. Můžu se stát zrádcem a mít alespoň nějakou šanci, že ochráním své blízké. A oni mě za to budou nesnášet, to je mi úplně jasné. Jsme Inuzuka klan. U nás se pereme do posledního dechu. Asi jsem na to moc velký srab. Sledovat, jak umírají a nakonec sám umřít je pro mě nejhorší noční můra. Samozřejmě, že Korishi mě může jen klamat. Ale odmítám si to připustit. Nakonec se znovu zvednu na nohy a zahleděním se rovnou na blížící se lodě a pak Korishi do těch ledových očí. Už nevrčím, ale nevypadám ani v klidu. „Přidám se k vám… K tobě. Výměnou za to, že dodržíš své slovo. Nejsem silný, ale pořád umím věci, které ti mohou být k užitku. Budeš mít mě i Kumaru.“ Vím, že tomu se to nebude líbit. Ale přesto se s ním neodmlouvám. Ne teď. Takhle budeme mít alespoň nějakou šanci ochránit naše blízké. Vždy jsem byl člověk, kterému záleží na rodině a přátelích. Prostě je nebudu sledovat umírat, pokud je tu možnost, že bych tomu snad mohl zabránit. Není to tak dlouho, co jsem se vzbudil ve svém pokoji, obklopený pejsky a svou rodinou. Všechno bylo tenkrát v pořádku a já se chystal odejít na misi. Kdybych věděl, jak to skončí… něco bych řekl. Připomněl jim, co pro mě znamenají. Upřímně bych hlavně asi nikdy neodešel, ale to bylo vedlejší. Manza jsem dokonce ani nebudil, nechal jsem ho spát. A teď najednou se to zdálo jako roky vzdálený sen. A válka byla realita. Asi byl čas, aby mi někdo sundal ten dětský závoj z očí. Ale ta jiskra naděje, že vše se ještě nějak vyřeší, je ve mně pořád ukrytá, i když hodně hluboko v tenhle moment. Kdyby byla víc na povrchu, možná bych to vše nevzdával takhle lehce. Zhluboka jsem se nadechl a pokoušel se srovnat s touhle novou realitou. „Co teď?“ Vydechl jsem nakonec. |
| |
V. válka shinobi: Invaze! Přišlo to náhle a nečekaně a s prudkostí dlouho odkládaného výbuchu. Síly tzv. "Kontinentálního Impéria" se vylodily na mnoha místech v Zemích Větru a Údolí, aby vyřadily Sunagakure a současně rychlým postupem na Amegakure se zde setkaly se silami útočícími ze Země Démonů. Pokud Amegakure padne bude Země Větru odříznu a pokud uspěje invaze sil Sněžného království proti Takigakure nepůjde zabránit odříznutí taktéž Země země. Boje zde zuří s maximální prudkostí a Aliance Shinobi sem vyslala své hlavní síly, aby uhájila Amegakure. Na bojišti jsou zde přítomni i Naruto Uzumaki a Uchiha Sasuke. Již během prvních 48 hodin války se ukázalo, že Kontinentální Impérium v čele s Císařem Makotem nebude tolerovat ani neutrální země, když vylodilo značné síly západně od Země Větru a rychlým postupem na sever vyřazuje zdejší země, které se stávají jeho provinciemi. Na tomto úseku fronty se nedá hovořit ani o nějakým boji, protože zdejší země se nemají šanci proti obrovské početní převaze protivníka. V Zemi Země naopak zuří tvrdé poziční boje a nepřátelským silám (nepřátelským z hlediska Aliance) se daří postupovat jen zvolna a za cenu nemalých ztrát. Ale zdejší bojiště mají zcela jiný význam pro útočníky. Vážou na sebe velké množství sil Země Země a samuraje ze Země Železa, kteří nemohou být nasazeni jinde. Na severu brání KUmogakure severní část své Země pod vedením Daruie proti útoku Sněžného království a jeho spojenců. Boje o ostrovy sice již bleskoví shinobi prohráli, ale zatím se jim daří nepřátelský postup efektivně brzdit a působit nemalé ztráty. Na druhou stranu i zde platí, že vázání sil Kumogakure znemožňuje jejich nasazení jinde. Země Vody zatím bojuje proti menším silám nepřítele z východu, nicméně nezdá se, že by jí tyto síly nějakým rozhodujícím způsobem vázaly. Zdejší nepřítel je slabší než Země Vody a ta by již tak mohla vyslat své shinobi do útoku, kdyby se v jižních mořích nerozpoutalo peklo. Země moří ve spolupráci s piráty napadla v podstatě naprosto všechny své sousedy a očekává se rychlé dobytí ostrovů Ouzo a Nagi což otevře jejich silám dveře dokořán pro invazi do Země Vody. Nový Mizukage proto vysílá nemalé síly právě na jih aby čelil těmto silám. Eye of the Storm: Všechna ostatní bojiště jsou však ničím ve srovnání s bojištěm hlavním, kde se má zjevně svést rozhodující bitva. Bouře se řítí na Amegakure no sato a Aliance Shinobi a "Kontinentální Impérium" sem vrhají své hlavní síly ze všech možných směrů. Jakmile zde dojde k bitvě, tak to bude bitva, kterou svět nepamatuje. Na 30 000 shinobi a 20 000 samurajů (asi 50% všech bojeschopných sil Aliance) se zde střetne s více než 100 000 vojáky "Impéria". Cíl Imperiálních sil je prostý - dobýt Amegakure a rozštípnout Alianci Shinobi na tři kusy (izolovat Zemi Větru a pak útokem na Kusa no Kuni a Takigakure izolovat i Zemi Země). Cílem Aliance Shinobi je pochopitelně jim v tom zabránit. Bitva která zde brzy vypukne dost možná rozhodne o osudu války jako takové, není divu, že jsou zde přítomni Naruto i Sasuke. Hrůzy války: Jako každá válka tak i tato s sebou přináší své hrůzy a rány, které dopadají na prosté obyvatelstvo i vojáky obou stran. Zničení Kusagakure den před vyhlášením války je jednou z hrůz, která dopadla na svět. Vojáci Impéria podporovaní klanem Shirogane (klan který neměl vůbec dobré vztahy se Sunou a v minulosti byl i cílem útoků ze strany Suny) rozpoutali na jihu Země Větru genocidu všech loajalistů věrných Suně. Klan Shirogane v honbě za svou pomstou vpadl do Malého a Říčního města na jihovýchodě Země Větru a s podporou imperiálních vojsk povraždil všechny potomky bývalých zrádců jeho vlastního klanu. (V minulosti se část klanu Shirogane přidala k Suně a usadila se právě v těchto oblastech). Jako přes "kopírák" si počíná klan Kamizuru ze Země země, který v závěsu za imperiálními vojsky v trhl do města Houshou, které v minulosti přestalo najímat nindži z tohoho klanu a způsobilo jeho úpadek a rozpoutal zde teror. Válka také oživila rány mezi menšími zeměmi na centrálním frontu. Malé země mezi Zemí Větru a Zemí Země v minulosti stály mnohokrát proti sobě a dnes zde opět probíhá vyřizování účtů. Mrtvá těla oběšených lemují nejednu cestu. Imperial Rule No.14: Právo na zajetí Vedle hrůz války s sebou však válka přináší i novinku v podobě zajatců. Impérium bere zajatce (na rozdíl od Aliance, neboť mezi shinobi se brali zajatce jen tehdy šlo-li o to získat nějaké informace) což jim občas pomáhá překonávat odpor (nepřítel se vzdá, když ví, že mu v zajetí nehrozí mučení a smrt). Dalším úkazem jsou popravy imperiálních vojáků, kteří poruší "pravidla války" jimiž je Velkogenerálové Budou a Akira zavázali. Není zcela výjimečné, že důstojníci popravují vlastní vojáky za páchání "válečných zločinů". Samozřejmě to neplatí všude a univerzálně (viz teror klanu Kamizuru či Shirogane), ale i tak je to velká změna oproti minulým válkám, kdy vítězná strana si mohla dělat "co chtěla". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Yamata řekla něco v tom smyslu, že je to "maličkost" a že "Inako bude v pořádku" a na tvůj dotaz co s vámi bude se pousmála a řekla: "Co by? Ty i Inako jste teď popravčí. Složíte přísahy věrnosti a obléknete uniformy Impéria a až se zotavíte tak budete plnit své funkce v týlu či na bojišti. Spadáte pod Akiru prozatím, ale je otázka co s vámi dál bude. Bude záležet hodně na vás do jaké odnože Imperiální armády vstoupíte. Ostatně... tady máš "čtivo"... studuj a vybírej dobře." Pak ses šel vysprchovat, na těle ti nezůstala ani jizvička... Yamata je prostě perfekcionistka... a vrátil ses k Inako. Zdravotní sestra ti přinesla jídlo (Yamata zatím odešla) a ty jsi se mohl najíst a být u postele Inako a držet jí za ruku. Přístroje monitorující její životní funkce pravidelně pípají a křivka jejího EKG i dechu či mozkové činnosti vypadá... no... nerozumíš tomu, ale srdce jí bije pravidelně, dýchá taky pravidelně tak snad by neměl být problém. Mohl jsi taky prostudovat materiály co ti dala Yamata. Jsou to náborové materiály Impéria, aneb "STAŇ SE I TY VOJÁKEM IMPÉRIA!" a motivační obrázek Akiri či imperiálního vojáka v plné zbroji a pod tím text slibující dobrovolníkům, kariéru, možnost růstu a další a další výhody. V podstatě nic moc zajímavého až na to, že sis udělal obrázek o struktuře Imperiální armády a pochopil jsi jak to tady funguje: Imperial Army: (velitelé: Velkogenerál Budou, císař Makoto) - pozemní vojsko(velitel: Velkogenerál Akira) - císařská garda (velitel: Generál Korishi) - tajná policie (velitel: Hazama Terumí) odkaz - tajná služba (velitel: Gin Ichimaru) odkaz - námořnictvo (velitel: Admirál Akina) Mezi další složky patří nejrůznější "specializované jednotky" v rámci "Tajné policie" a "Tajné Služby", dost připomínají svou strukturou ANBU či ANBU-Root, ale je celkem zajímavé, že tyto jednotky mají mnohonásobě rozšířené kompetence a zodpovídají nejen za špionáž, kontrašpionáž, ale též za boj s kriminalitou etc... jejich členové mají "permition to kill" (povolení zabíjet bez souhlasu a vědomí nadřízených) což je určeno na rychlou likvidaci "nepřátel Impéria" (vnitřních i vnějších), v podstatě jde o dvě struktury, které mohou snadno rozpoutat hotové peklo vůči vlastním obyvatelům a rozhodně jde o velmi mocné odnože armády. "Tajná služba" - Imperial secret service (ISS): - pod vedením Gina Ichimara - má celkem sedm oddělení - I. oddělení: "Oddělení cílené asasinace" - II. oddělení: "Oddělení diverze" - III. oddělení: "Oddělení detence" (vězeňská služba?) - IV. oddělení: "Oddělení vojenské špionáže" - V. oddělení: "Oddělení civilní špionáže" - VI. oddělení: "Oddělení kontrašpionáže" - VII. oddělení: "Oddělení strategických operací" (přímo podřízeno Ginovi) "Tajná policie" - Imperial secret police (ISP): - pod vedením Hazamy Terumího - má celkem pět "správ" - I. správa: "Správa policejních operací" - II. správa: "Správa speciálních operací" - III. správa: "Správa detenčních táborů" - IV. správa: "Správa ekonomická" - V. správa: "Správa vývojová" (přímo pod Hazamou) Je otázkou, kde bys chtěl sloužit, ale z materiálů vyplývá, že každý popravčí musí časem složit přísahu a podřídit se nějaké struktuře armády. Asi budete chtít být s Inako někde spolu a pokud jde o tebe... jestli chceš v této zemi něco ovlivnit a nějak prospět svým hodnotám budeš muset uvažovat, zda budeš postupovat nahoru ze stínů "tajné policie" či "tajné služby" což asi nebudou ani trochu hodné organizace (ANBU či ANBU-Root taky nejsou "hodnými" organizacemi), nebo zda to vezmeš cestou přes oficiální armádu. Z úvah tě vyrušila až Inako: "Kensei-kun?" špitla a rukou tě chytila za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V nemocnici To co mi Yamata řekla se mi moc nelíbilo. Asi bylo naivní myslet si že tu budu moci jen tak žít aniž bych do něčeho musel zasahovat. Zatím jsme oba pod Akirou, takže bychom já i Inako měly mít nějaký čas než se budeme muset rozhodnout. Aspoň tedy doufám. Složky od Yamaty nechám stranou, zatím se jdu vysprchovat a přemýšlím o tom všem. Všímám si že nemám ani jednu jizvu, což je vzhledem k tomu co se stalo docela zajímavé. Dává si vážně záležet.. Zajímalo by mně zda na tom Inako bude pak stejně dobře jako já, ale hádám že na to si budu muset počkat. Pořádně se tedy vysprchuji a převléknu. Najím se a posadím vedle lůžka na kterém leží Inako. Kouknu na přístroje. Všechno nějak pípá a bliká, moc tomu nerozumím, ale zatím se zdá být vše v pořádku. "Doufám že budeš brzy v pořádku... Omlouvám se za to co sem ti udělal". Špitnu tiše a vezmu ji za ruku. Tu ruku stisknu a začnu pročítat ty složky od Yamaty. Takže taková má být má budoucnost? Sloužit "Impériu"? Nechce se mi, mám příšerný pocit jako bych zrazoval Alianci a vše čemu sem dosud věřil. Ale když vedle sebe vidím Inako... Co bych pro ní neudělal? Hlavně když budeme spolu. Začínám pročítat věci o Armádě. Takže Akira je až na druhém místě? Myslel sem že on a Budou na tom jsou stejně. Korishi velí Gardě a většinu ostatních neznám. Možná bych si o nich měl něco zjistit, až bude čas. Další věci jsou docela zajímavé, ale už né takové jako klasická armáda. "Tajná služba a Tajná policie". Obojí to dost připomíná ANBU. Zdá se že mají docela veliké pravomoci, ale vsadím se že většina z nich je určitě používá jinak než by měla. Je to možnost jak se dostat vysoko, ale představa že bych se stal vrahem mně nijak neláká. Co by asi vybrala Inako? Z přemýšlení mně vytrhne právě ona. Skoro sem se až lekl když chytla mou ruku. "Inako..." Mile se na ni usměji a opatrně ji obejmu. Vím že na tom není ještě nejlépe, takže je to spíše jen takové "lehčí" obětí. "Moc se omlouvám.. Nechtěl sem ti lhát, ani ti ublížit.. Vážně mně to strašně mrzí". Jemně ji stisknu za ruku. "Yamata říkala že budeš v pořádku, za chvíli by se to mělo zahojit". Dodám ještě a kouknu na její novou ruku. Určitě to pro ní bude dost velké překvapení. Nechám jí chvilku na probrání se a pak se jí zadívám do očí. "Inako, já... Pochopím když řekneš ne, ale my dva... Jsme stále... spolu?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Korishi přikývla a po tvé otázce "Co teď?" tasila kord a přiložila ti ho k rameni. "Poklekni a přísahej..." "Já Inuzuka Toru odevzdávám své tělo i duši Impériu a jeho nejvyššímu představiteli Imperátorovi Makotovi jehož příkazů budu vždy poslušen. Zavazuji se ctít zákony Impéria, subordinaci (posloupnost vedení) a přísahám, že budu plnit rozkazy udělené mi mými nadřízenými dle svého nejlepšího vědomí a svědomi..." Ještě několikrát sis na svou přísahu v následujících dnech vzpomněl, když jsi se ocitl mezi vojáky "Modré divize" kteří se vylodili toho dne v Zemi Údolí. Korishi si tě držela u těla, zbavil ses čelenky a přijal imperiální insignie a uniformu...  (Uniforma impéria, nosíš tedy mužskou verzi, která obsahuje kalhoty a kostýmek je nahrazen "sakem". Vše ve stejných barvách jako Korishi.) ...a pak už jsi byl svědkem tažení Modré divize napříč Zemí Údolí směrem k Amegakure. Dny jsi trávil biflováním se a učením se nových zvyků panujících v imperiální armádě. S hodností podporučíka (nejvyšší poddůstojnická hodnost) jsi si zvykal na hierarchii, na to, že ti salutují naprosto neznámí lidé a na to, že ty musíš salutovat jiným - vyšším hodnostem. Velice rychle jsi se musel naučit jak funguje armádní dril. Důstojníkům se neoponuje, s důstojníky se nediskutuje, rozkazy se zkrátka plní. Je to odlišné a současně je to dost podobné systému ve vojscích Aliance Shinobi, ale jeden hlavní rozdíl tu opravdu je. Dril a disciplína jsou zde mnohem tvrdší než je tomu shinobi. Jedinec neznamená nic (pokud není na úrovni Korishi apod.) a jediné co má hodnotu je celek. Je to armáda, skutečná a opravdová armáda víc podobná samurajům než vám nindžům. A má svá pravidla. Odlišná od těch vašich. Viděl jsi Korishi veřejně popravovat vlastní vojáky za zločiny vůči civilistům či za zbabělost (ta se tu netoleruje, imperiální voják nesmí ustoupit). Těch pár dní uteklo jako nic. Do bojů jsi nezasahoval, mohl jsi jen pozorovat jak válečná mašinérie Impéria pracuje zevnitř. Jako dokonalý stroj. Jednotky Aliance jste v prvních dnech rozprášily jako nic (díky enormní početní převaze) a teprve s blížící se hranicí Země Dešťů začal odpor sílit a postup se zpomalovat. Korishi má nyní pod sebou celkem pět divizí s 50 000 muži a s rozkazem dobýt Amegakure no sato, aby se spojila s vojsky co postupují na Amegakure z druhé strany. Aliance si je však vědoma hrozícího obklíčení Země Větru a rozštípnutí vlastních sil, takže se dá očekávat tvrdá bitva. Byl jsi přítomen válečné poradě pře bitvou mezi Korishi, tebou a několika dalšími důstojníky, přítomni (významní jsou tito): Korishi - tu znáš, tam není nic moc dalšího vysvětlovat Uchiha Nezumí zvaná též "Flek" (Shimi): O ní víš jen to, že vystupuje navenek s Tobiho maskou přes tvář, nechává si říkat Shimi a nezveřejňuje svou identitu s výjimkou této porady. Dále tě uhranula její podoba se Sasukem Uchihou, ti dva musí být nějak spřízněni. Velkogenerál Budo  Drsný týpek a nejvyšší velitel všech ozbrojených sil Impéria. Kapitán Burakku Marin  Podřízený Korishi, velitel speciální diverzní jednotky. Poručík Byakko: .full.1793315.jpg) Velký chlápek s něčím co vypadá jako plamenomet a uživatel fuutonu a katonu. Korishi tě představila a Velkogenerál začal vysvětlovat důvod vaší sešlosti. "Tady Nezumí ovládá časoprostorové ninjutsu, které jí může dostat spolu s vámi do týlu našich nepřátel - do Amegakure no sato - já, Korishi, Byakko, Nezumí a Burakku Marin spolu s tímhle mladým Inuzukou se přeneseme přímo do Amegakure. Máme informaci, že je tam momentálně Uzumaki Naruto a Gaara. Gaara utrpěl před několika dny poměrně těžká zranění, takže je možné, že nebude plně bojeschopný. Za to Naruto bude. Podstatnou správou je, že Uchiha Sasuke byl na rozkaz Aliance odeslán bojovat proti našim silám do Země Země. Takže z těch dvou tu máme jednoho. Tím, že se rozdělili se nám otevírá příležitost sejmout Naruta a podlomit tak bojového ducha Aliance. Co se úkolů týče tak budou následující... ty...," ukázal na tebe tak prudce až Kumaru skoro kníknul schovávajíc se na tvé hrudi pod uniformou: "...jsi Inuzuka a tvůj nos si pamatuje pachy konožských shinobi. A hlavně jsi dobrý v detekci. Budeš sloužit jako náš stopař. Najdeš pro nás Naruta a budeš v týmu s Byakkem a Burakku Marinem. Samozřejmě víme o tom, že Naruto má silné schopnosti senzibila a měl by být schopen nás vycítit, takže je možné, že vás vyhledá sám. To se bude jedině hodit. Byakko má v ruce zbraň hromadného ničení a až rozpoutá peklo, tak se Naruto určitě pokusí své kamarády ochránit. Tady Marin má schopnost, která zajistí, že se udržíte naživu dost dlouho než dorazíme my. Já, Korishi a Nezumi budeme čekat v záloze. Použijeme speciální maskovací techniku, která zabrání Narutovi nás vycítit a teprve až se pustí do boje s vámi, tak se objevíme a převezmeme boj. Hlavní tíhu boje ponesu já a tady Korishi. Nezumi bude záloha. Byakko - ty a Marin zařídíte, že nám tam nebude pobíhat moc klonů toho spratka. Nezumi ty se připrav na použití svého dojutsu, jakmile bude Naruto oslabený, jakmile tvůj Risshugan podmaní lišku, tak ho z ní vytáhni a teleportuj jí do centra města. Kurama způsobí dost velkej binec na to, abychom mohli Naruta a jeho doprovod dorazit. Co se Kazekageho týče tak ten by neměl být schopný zasáhnout, ale pakliže se tak stane... Byakko, víš co máš dělat. Gaara se bude snažit chránit Amegakure před zničením, použij "TU" techniku, která dokáže zničit centrum celého města, Gaara jí jistě zastaví a ty Marine... ho pak můžeš dorazit. A co se tebe týče...," znovu pohlédl na tebe a pokračoval: "Pokud se osvědčíš a přežiješ, povýším tě na kapitána a vydám do tvých rukou dvojici vězněných Inuzuků, které jsme zajali včera při jedné z akcí. Jejich jména jsou Inuzuka Kiba a Inuzuka Hana, pokoušeli se dostat se nám do týlu... no naštěstí jsme je objevili dostatečně brzy. Nějaké dotazy?" |
| |
| soukromá zpráva od Shizuka Yoru pro Rozhodnutí Dívaly jsme se na poničené město. Otočila jsem se ke stanům. Už byl klid. Ano, ještě tu pobíhalo několik lékařských ninjů – někomu se mohlo zdát, že i zmateně – ale oproti posledním dvěma dnům to bylo opravdu klidné. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ukázalo se, že krunýř těch větších bestií je vážně dost pevný. Minimálně natolik vený, aby se od něj odrazily tebou vržené kunaie. Každopádně unikáš ke stropu mezi sloupy, na jeden z nich jsi přilepil výbušné lístky, takže je půjde odpálit a sloup zhroutit, jenže je tu jedna podstatná věc, že tenhle boj se nesmí táhnout už moc dlouho. Čas totiž pracuje proti tobě, čím déle se tu budeš zabývat Kumo, tím víc dřív tě dostihnou její posily. Pokud je tvůj úsudek správný, tak bys mohl zaútočit "skokem od stropu" přímo k ní (předtím samozřejmě můžeš odvést její pozornost výbuchem těch lístků. Z toho jak se pohybuje lze usuzovat na to, že ví "že tu někde jsi" dokáže tě i zčásti lokalizovat, ale nedokáže tě zcela přesně zaměřit. No a vzhledem k tomu jak se pohybuješ a uvažuješ o bitvě ty, tak se ti podařilo dostat se po stropě přímo nad ní, takže bys teoreticky na ní mohl skočit a skončit to jedním jediným úderem. Každopádně bude to chtít rozhodnout se jak konkrétně zaútočíš a na co budeš mířit svým útokem. Z hlediska anatomie je pravda unikátní. Dejme tomu že je složeninou pavouka a člověka. Pak lze hádat, že vnitřní orgány v lidské části budou uloženy stejně jako u člověka. Co se týče pavoučí části, tak tu tvoří "zadeček". V zadečku pavouků se nachází srdce, vývody z travící soustavy a také rozmnožovací orgány (vzhledem k tomu, že jsi viděl porod, tak se dá usuzovat, že tam budou). Mozek pavouka bývá umístěn v jeho hlavě, ale tady ta "Kumo" má místo pavoučí hlavy lidské tělo vystupující právě z té části, kde mají pavouci hrudník... ten tady není. Takže s čím se dá kalkulovat, pokud se bavíme o anatomii? Teoreticky by měla být dvě srdce, jedno umístěné v lidské hrudi, jedno v pavoučím zadečku, dvoje plíce - stejné umístění. Zda má či nemá lidské reprodukční orgány je otázka, ale ty pavoučí má určitě. A pavoučí vlákna přede z konce zadečku. Útok na hlavu s cílem poškození (zničení) mozku, který by měla mít jen jeden (doufej, že další se nenachází ještě uvnitř pavoučí části těla) by mohl být tím pravý řešením... ale je to otázka. Zlomení vazu, či rozbití lebky by jí mohlo zabít, ale zaručeno to nemáš. Útok na pavoučí či lidské srdce jí sice nemusí (aspoň ne okamžitě) zabít, ale zase tam víš kam přibližně mířit. Když to dobře půjde budeš mít každopádně moment překvapení. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Oyone tvou nabídku uvítala a zařadila tě do "Lékařského sboru" Aliance Shinobi. Během několika hodin jsi pak byla odvelena směrem k Amegakure, kde to začalo během tří dní vypadat tak, že právě zde bude rozhodující bojiště této fáze nové velké války. Když jsi dorazila do Amegakure tak pršelo... ne, že by tu pršelo furt jako v minulosti, ale teď prostě leje jako z konve. Město je plné uprchlíků, ale i vojáků Shinobi Aliance a dorazilo i hodně samurajů. Čeká se, že bitva o Zemi Deštů bude největší jaká kdy v historii byla, protože proti 30 000 shinobi a 20 000 samurajům táhnou dvě padesátitisícové armády "Impéria", jedna z jihovýchodu a druhá ze západu. Válka jak jsi mohla zjistit během těch pár dní postupuje opravdu děsivým tempem kupředu. Nepřítel disponuje početní převahou a kvalitou si v ničem nezadá se shinobi. Snad jen přítomnost Uzumakiho Naruta na zdejším bojišti je jakousi nadějí, že se podaří v této bitvě zvítězit nad nepřítelem, který si nebere servítky. Ostatně brzy jsi mohla "druhou stranu" poznat sama. Oyone tě je neposlala sice přímo ošetřovat - brala na vědomí tvé rozhodnutí "nepomáhat druhé straně", ale ocitla ses na stanovišti, kde těch pár zajatců mají. Z těch několika jedinců tě zaujala dvojice kunoichi:  (Saya)  (Sana) Ne, že by tě zaujaly něčím zvláštním. Saya má ale modré vlasy a když jsi naposledy viděla nějakou ženu s modrými vlasy byla z toho zničená vesnice a tisíce mrtvých. Obě byly dopadeny jako agenti nepřítele v řadách Aliance. Původem jde o kunoichi ze Suny, které ale oddělaly třetího člena svého týmu (když přišel na to, že pracují pro druhou stranu) a posléze byly poraženy v boji a zajaty. Lidé z výslechového oddělení mají celkem velký zájem na informacích, které jsou obsaženy v jejích vzpomínkách, protože by mohly napovědět jak nepřítel získává agenty z řad shinobi uvnitř Aliance. Obě dívky i přes svá zranění, která je upoutala na lůžko poměrně dost arogantní a nezakrývají svou sadistickou povahu (podle toho co je o nich známo, tak předtím než byly dopadeny, tak brutálně umučily několik shinobi). Ani to by tě asi tak ještě úplně nezaujalo, kdyby Saya v tvé přítomnosti neprohlásila výsměšně k jednomu z ANBU: "Klidně si nás odpravte, ale Korishi-sama Ledový Anděl Smrti, vás všechny promění na hromadu sraček!" Načež se ušklíbla i Sana: "Jo slyšela jsem, že jsem že Kusagakure se teď jmenuje "Věznice skrytá v náruči ledové smrti." Dvojice shinobi (shodou okolností z Kusy) se na ně chtěla vrhnout aby je umlčela jednou pro vždy, ale ANBU tomu efektivně zabránili. Ty jsi ve stejné místnosti a ošetřuješ zraněné oběti Sayi, která využívá nějaký druh "voodo" (vytvoří panenku shinobiho, do které dostane jeho chakru a následně jí může zraňovat a tato zranění promítat na těle oběti). Potíž pro tebe je ta, že kdykoliv takové zranění zhojíš, tak se znovu obnoví... prostě můžeš jen hádat, že Saya někde ukrývá "panenky" těchto nešťastníků a dokud nebude její technika deaktivována, tak šance na uzdravení je nulová. Maximálně můžeš její oběti zbavit bolesti, ale pokud ty "prokleté panenky" nenajdete tak ti lidé zemřou (25 lidí, z toho deset jsou civilisté). ANBU ti potvrdí, že už to z ní zkoušeli dostat, ale i přes použití "nátlakových metod" (mučení) nedosáhli výsledku a bohužel tu teď není žádný Yamanaka nebo někdo, kdo by je mohl uvrhnout do dostatečně silného genjutsu, které by z nich tu informaci dostalo včas. Jako když vezmeš v potaz své "jedové techniky" a i jed umí způsobit šílenou bolest, nebo vyděsit oběť (která cítí jak postupně umírá)... tak bys mohla "něco zkusit", ale otázka je zda-li máš na něco takového žaludek. Tyhle navíc nevypadají, že by se vyděsily jen tak (na to vypadají dost ostře), ale je šance z nich tu klíčovou informaci zavčasu dostat... můžeš zkoušet mučit jednu před druhou (či zabít jednu před druhou), nebo je mučit obě... můžeš zkoušet teoreticky cokoliv. Sympatie k nim zrovna nemáš důvod chovat, zradili svou vesnici, zabili svého kamaráda, dělají špionáž pro druhou stranu a jsou to obě od pohledu sadistky a arogantní mrchy. Na druhou stranu... ty ses snažila bolest vždycky tlumit a lidi zachraňovat a mučit někoho... i kdyby byl sebezlejší... co to pak udělá z tebe? Jasně, zachránila bys tím až pětadvacet jiných životů, kdyby to vyšlo. Pragmaticky se to dá zdůvodnit, ale i tak... a navíc tady bys musela zajít hodně daleko, možná je i obě zabít |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Držel jsem se u Korishi. Jedna věc se upřít nedala… skutečně mi zajistila dobré postavení. Několikrát mě napadlo, proč tohle všechno udělala. Nejsem pro ně až tak velkým přínosem. Jediné, co by na mě mohli využít, jsou mé znalosti Konohy a znalost pachů a stopování… Opravdu jsem doufal, že mě nebude nutit zradit své lidi ještě víc, přímo… výměnou za záchranu svého klanu, alespoň částečnou. Brzy jsem pochopil, že tady se prostě plní rozkazy, a že pokud nějaký takový dostanu, nebudu mít na výběr. Pronikal jsem do toho složení jejich armády, učil se, komu mám zasalutovat. Bylo to tak divné. Vždy jsem se ošil, když někdo pro změnu zasalutoval mně. Možná by se mi to líbilo, kdybych se o to zasloužil jinak, než zradou. Byť za těch podmínek, které byly. Nejhorší byla ta smrt. Byla úplně všude. Samozřejmě, jsem shinobi. Viděl jsem už umírat lidi. Vždyť jsem také bojoval ve válce… té předchozí. To ale neznamená, že se mi to někdy líbilo. A navíc… tady spojenec popravoval spojence. To bylo něco úplně jiného, než úmrtí za války a asi proto to na mě tak doléhalo. Díval jsem se jinam při popravách a neposlouchal jsem obvinění. Ta malá jiskra naděje se dostala trochu dál, ale měla co dělat, aby se udržela. Zvlášť, když jsem tohle všechno sledoval. A oblečený do té stupidní uniformy. Samozřejmě, byl to ten nejmenší z mých problémů, ale hrozně mě to štvalo. Jinak jsem rychle pochopil, jak to v téhle armádě chodí. To nebyl až takový problém, nebyl jsem žádný hlupák, ani malé děcko, aby mi to nešlo do hlavy. Dokonce jsem se snažil mluvit s některými z vojáků. Alespoň mě nenutili bojovat. Zatím. Vlastně jsem jen čekal, až dostanu nějaký rozkaz. Bylo mi jasné, že to přijde. Pro okrasu jsem tam byl asi těžko, že. Nejméně třikrát denně jsem zalitoval svého rozhodnutí. A říkal si, že jsem měl odejít… alespoň bojovat proti nepříteli… než tu stát… na jejich straně a nedělat nic. Dusilo mě to zevnitř a neskutečně rozčilovalo. Jenže pak jsem si vždycky uvědomil, proč jsem to udělal. Měl jsem přece své důvody… a neměl jsem moc možností. Takhle snad alespoň zachráním svou rodinu… nebo alespoň… některé. Na té schůzce mi došlo, že jsem měl pravdu. Skutečně jsem se jim hodil díky svému nosu a stopování. Přesto když jsem zjistil, koho mám najít, zatrnulo mi. To ne. Do deštné a najít pro ně Naruta… A Sasuke a Naruto se opravdu rozdělili, to je přesně tak, jak mi Korishi říkala. Takhle to chtěla. Zatraceně. Jestli Naruto padne… nechci si to ani představit. Mimoděk zaletím pohledem ke Korishi. Musí vědět, že proti Narutovi stát nechci. Sevřu pevně pěsti a zahledím se zase na Velkogenerála Budo. Vstřebávám všechny informace, nejen to směřované na mě, informace o schopnostech a úkolech ostatních. Hlavou mi běhají šílené myšlenky, snažící se cokoliv vymyslet, co bych mohl udělat. A pak promluví znovu přímo na mě. Kiba a Hana. Najednou se cítím hrozně unavený. Neustále se přede mnou objevují další a další rozhodnutí. Mohu je dovést až k Narutovi a pak jim opravdu pomoc v boji proti němu. Tedy… minimálně se snažit a pokusit se neumřít. Vrátit se zpět a získat Kibu a Hanu. Možná bych jim byl schopný pomoci. Ale pomohl bych k Narutově smrti, protože mi je téměř jasné, že to mají vymyšlené dobře. Sice pořád doufám, že by je Naruto porazil, ale… ta naděje už skoro pohasla. Navěky se na sebe nebudu moc ani podívat. Můžu je dovést k Narutovi a pak se pokusit o nějakou pitomou zradu na téma jak varovat Naruta dřív, než mě zabijí. Nějak mu říct, co má kdo za schopnosti a ať zdrhá. A pak mě zabijí. Nebo jinak, Korishi mě dovede zpět a popraví. A Kumaru taky. A už nebudu mít žádnou šanci zachránit svou rodinu. Byť vím, že oni by si tohle nepřáli. Nechci umřít... nechci, aby oni umřeli. Bojím se smrti. Mohu rovnou teď říct, že jim na to kašlu. Korishi mě popraví a nezachráním už nikdy nikoho. A umřu, toho jsem se děsil taky. Oba umřeme. Skvělé vyhlídky. Třetí tedy nepřipadá v úvahu. Nicméně ať už se nakonec rozhodnu jakkoliv, nebo dokonce vymyslím i jinou možnost, první krok je teď jasný. Přikývnu, že rozumím. „Ano, pane. A vážím si té nabídky.“ Dotazy? Zamyslím se. Měl bych spíš připomínku, ale nebudu jim vrtat do plánů. Mohl bych zkusit zjistit víc informací, ale… to by asi bylo dost podezřelé. „Co mám dělat, až začne boj? Myslím, až se přidáte vy a Korishi. Je mi jasné, že proti takové kapacitě nemám šanci, mám hledat další shinobi? V okolí by mohly být schované záložní jednotky. Dokážeme je vycítit a můžeme pak zahlásit jejich pozice.“ Chlácholivě pohladím Kumaru po hlavě. Mohl bych je poslat na pomoc Narutovi, kdybych nějaké objevil. A přitom bych pak mohl skutečně ty pozice nahlásit, ale oni by už tam nebyli… no zkrátka mi v hlavě šrotují šílenosti jako z nějaké knihy. Ale opravdu se pokouším něco vymyslet. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Ero Samurai...Můj nový sensei mě nepřestává udivovat. Už pomalu přestávám věřit že je to stejný člověk se kterým jsem se vídala v aréně. Například nechápu proč mě vůbec očumoval. Podle jeho přeměny bych tipovala že rozhodně nejsem jeho tip. Což je ostatně jen dobře. Už i tam to s ním budu mýt těžké. Na jeho další návrh se skoro bojím odpovědět. Na druhou stranu by masáž nemusela být tak špatný nápad. Přeci jen bůh ví kdy se zase naskytne příležitost. To zní docela dobře. Ale moc bych se tam nezdržovala. Už jsem strašně unave.... Jako na povel mě přeruší obrovské zívnutí.... Trochu zčervenám, a potlačím nutkání zívnout podruhé. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Velkogenerál Budou si tvůj dotaz vyslechl a jen bleskově řekl: "Nezumi, sharingan!" Dívka s sharinganem tě "propíchla" pohledem sharinganu, ušklíbla se a opáčila: "To víte, že zkouší naši trpělivost. V palici mu šrotuje jen to, jak by nám vrazil kudlu do zad při nejbližší příležitosti. I toho jeho psisko je z toho nervózní." Jasně... podle toku chakry dokáže sharingan poznat leccos, i sebemenší lež. Jsi navíc nervózní, takže toho na sebe prozrazuješ víc než dost. Budou se otočil na Korishi zatímco ty jsi jak připoután ke kobře hleděl do sharinganu té Uchihy a řekl: "Můžeš mi říct k čemu nám tam bude? Pokud zradí, tak to akorát ohrozí misi? Proč jsi ho vůbec neodkráglovala rovnou?" Korishi mu opáčila chladně: "Měl bys už vědět, že dávám každému druhou šanci... ne však třetí, ale protože zrada se nekoná dokud nezradí. A pokud zradí tak se postarám o to, aby si těch pár posledních okamžiků svého života pamatoval i na druhém břehu." Chvíli bylo dusné ticho, ale Budo nakonec mávl rozmrzele rukou a odvětil: "Tak dobře Korishi, ale pokud zradí, tak očekávám, že se k tomu postavíš." Korishi jen přikývla a Nezumi deaktivovala sharingan. Oni ví, že je chceš zradit A STEJNĚ JIM TO JE ŠUMÁK! Buď jsou naprosto šílení, nebo... nebo jsou tak silní, že tě rozmáznou o zeď při tvém prvním pokusu o zradu. Budou se na tebe otočil a z jeho výrazu vyčteš, že nejraději by tě odpravil už teď, nicméně se ti jal odpovědět: "K Narutovi se ani nepřiblížíš, ty ani ten tvůj pes. Budeš se držet vzadu. Určíš pro nás - tady pro Byakka a Marina pozice dalších jednotek a ti už se postarají. Ty sám nic stopovat nebudeš, budeš neustále pod dohledem a při prvním náznaku zrady...," hodil ti obojek. "Připni si to na krk, pokud zradíš aktivuju to a začne to z tebe vysávat veškerou chakru. Budeš šílet bolestí a až jí to nasaje dostatek, tak všechnu tvou chakru to promění na světlo a teplo...," dodal drsně. Nacož Byakko jen dovysvětlil: "Prostě bum!" Oni z tebe udělají "lidskou bombu"! Zrada je nemožná můžeš skončit jen roztrhaný na tisíce kusů. Nezumí jen zavrtěla hlavou: "Počkej Budou, to je docela nerozumné, uděláme to jinak... tu výbušninu aktivuju já. Vepíšu mu do jeho oka kontrolní techniku sharinganu a pokud zradí převezmu nad ním na dálku kontrolu a navedu ho proti nepřátelům, kde to odpálíme. Ať nám nevybuchne někde kde to potřebovat nebude." Při pohledu na ženskou verzi Sasukeho Uchihy, která říká takové věci... no orosil ses. Korishi však rázně drapla obojek a rozdrtila ho ve své ruce se slovy: "Na to zapomeňte! Jasně jsem řekla, že si ho beru na starost já! Pokud zradí, vyřídím si to s ním sama a pokud ohrozí misi přijmu veškerou odpovědnost sama. Takovéhle hovadiny si nechte pro své podřízené, ne pro mé. A ty pojď," zavelela a div, že nevyvlekla z místnosti. "Asi bychom se měli najíst... jídlo je vždycky dobré, těch jejich návrhů tam si nevšímej, jsou nervózní. Pochopitelně... kdo by nebyl, když jde na Naruta...," pousmála se a tys úplně zacítil jak se ona na ten boj těší. Ta ženská prostě nemá strach... skončili jste teda ve stanu, kde se rozdělovala do misky nějaká omáčka s kousky masa a k tomu trochu pečiva. Mlčky jíte. Na misi půjdete až za pár hodin a ty těžko můžeš strávit fakt, že tady proti "těmhle" jsi úplně bezmocný. Každý tvůj krok dokážou předvídat, neunikne jim nic... oni jsou na úrovni Naruta... a ona... ona ho opravdu zabije. Ohýnek naděje umírá v jejích blankytných očích za kterými se zrcadlí nekonečná ledová pole. Ona se bitvu s ním těší. Kumaru vypadá to tak, konečně přišel trochu k životu a začal škemrat u tebe o jídlo (taky dlouho nejedl... nějak se mizerně staráš). Korishi si toho všimla a poručila ať přinesou Kumarovi misku a s úsměvem na tebe řekla: "Vlastně je to taky člen týmu, tak musí jíst, aby byl silný. A Toru... jedna věc... slíbila jsem ti, že nebudeš muset nikoho zabíjet, a že za své služby budeš moci ochránit své blízké. Ale pamatuj... teď jsi náš... jsi imperiální voják, tak se dle toho chovej. Až tahle válka skončí budeš respektovaným důstojníkem Impéria a vládce klanu Inuzuka. Ti kteří se teď na tebe budou dívat jako na zrádce ti po válce budou říkat "pane" a budou vděční za to, že jsi jim zachránil životy. A i kdyby nebyli... nedovolí si proti tobě nic. Pamatuj, že pouze z téhle pozice jim můžeš pomoci.... své rodině a svému klanu, nikdo další v naší dohodě není." |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Zachvěl jsem, se, když se sharingan deaktivoval a já byl konečně schopný odtrhnout pohled a hýbat se. Za tu dobu se mi zježily všechny chlupy na těle. Tyhle lidi… co mezi nimi vůbec dělám. Díval jsem se na Budoua a cítil se ještě menší, než do teď. Obojek jsem instinktivně chytil do ruky. Tiskl jsem k sobě klubíčko chlupů pod svým sakem a bez dechu poslouchal. To, že jsem měl mít obojek, bylo samo o sobě příšerně ponižující. Ale upřímně víc než to mě trápil děs z toho, co ten obojek umí. Mohl jsem si za to sám… dobře… mohl, když se to tak vezme. Ale oni se prostě bavili o tom, jak mě tak příšerně zabijí. A jak mě využijí k zabití ostatních… řízená bomba… Já stojím tady… přímo tady. Nadechl jsem se, že konečně něco řeknu. Netušil jsem co, asi by ze mě vypadlo něco hodně nepromyšleného, hloupého a spontánního. Určitě bych tím celou situaci ještě o dost horšil, ale v tu chvíli jsem nepřemýšlel. Naštěstí mě předběhla Korishi, skoro jakoby tušila, že se chystám říct nějakou hovadinu. Obojek jsem tisknul v ruce a nechtěl jsem si ho nasadit. Ale pak mi ho vzala, a když ho zničila, zase jsem byl schopný se pohnout a přemýšlet. A hlavně nadechnout. Spíš jsem lapnul po dechu, jak jsem si uvědomil, že jsem se za celou tu dobu nenadechl ani jednou. A taky jsem neřekl už ani jediné slovo. A byli jsme venku. Zrychleně jsem oddechoval a zíral na její záda, když mě vlekla. Pak jsem s ní rychle srovnal tempo. „Omlouvám se… děkuju… a…“ Znovu jsem se zhluboka nadechl, v mém hlase byla znát panika. Dost zřetelně. Korishi… zachránila mi život už několikrát. I v takové situaci se za mě postavila… Schovával jsem si Kumara u sebe a v duchu se mu omlouval. Musel to pro něj být všechno jeden velký strašlivý zážitek. Kéž bych ho mohl toho uchránit. Seděl jsem jako na trní a šoupl jsem Kumarovi kousky masa. A snažil jsem se ho uchlácholit, tak jsem ho hladil a mazlil. Bodl mě pocit viny, když zaškemral o víc. Musel mít hlad… nebylo možné ho tady krmit tak, jako doma. A na Korishi jsem se vděčně podíval. „Děkuju.“ Vydechl jsem a sledoval ji. Kumaru jsem pak vytáhl ze saka, aby se mohl vrhnout na svou vlastní misku. „Nemohl bych tu pro něj někde sehnat granule?“ Koukal jsem na ni pak mlčky, než jsem přikývl. „Já vím… a vážím si toho. Jsem ti vděčný za tohle všechno. To jen… nemáte představu, jaký Uzumaki Naruto je. On nás všechny zachránil… Nechci, aby zemřel, nechci ho takhle otevřeně zradit.“ Zabořil jsem pohled do stolu. Zachráním svůj klan… sebe a Kumara. I když tu část se mnou jako vládcem klanu a důstojníkem si nějak neumím představit. A znovu se podívám na modrovlásku. „Korishi, máš k tomuhle všemu nějaký důvod? Proč se k nám chováš takhle?“ Prostě to nedávalo smysl… Znovu mě zachránila. Přejedu si mimoděk dlaní po krku, jakoby na něm ten obojek opravdu byl. Z té představy se mi udělá trochu nevolno. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Pavouci a plán útěku Pavouci jsou odolní, takže svou pozornost bych měl zaměřit spíše na jejich....matku. Pokud to tak lze říci. Nevím, jakou můžou mít životnost, ale velkou patrně ne. Podle toho, co vím o pavoucích (ne že by šlo přímo o podobné tvory, ale jedná se o základní znalosti v rámci práce v terénu) musí být Kumin organismus neskutečně složitý. A zároveň také energeticky náročný, takže za normálních okolností by si nemohla dovolit takto zdržovat. Kolik toho asi musí být schopná sníst s takovým tělem aby doplnila dostatek energie? Musím si pospíšit pryč, určitě už poslala nějakého toho svého pavoučka, aby to nahlásil. Rozhoduji se v rámci vteřin, než se rozhodnu nejít Kumo přímo po životě, stačí když ji omráčím, jakékoliv další zranění je bonus navíc. Po stropu zamířím nad pavoučici, cestou aktivuji výbušné lístky, které odpálí sloup a jeho trosky naplní místnost hlukem, prachem a padajícím kamením. ,,Samasu..." aktivuji první úroveň vlastní kekkei genkai a odrazím se od stropu směrem k pavoučici. Pokud dokáže stopovat chakru, ucítí patrně nárůst energie. Rychlost je vyšší než mohla předtím vidět, což by mi mohlo dát moment překvapení. ,,Josho doragon!" (Stoupající drak) kolem rukou se vytvoří dračí hlavy. Úder vedu na Kuminu část, kde pavoučí tělo přechází v lidské, tedy na její střed. Hlídám si její reakci, pokud nedokáže uhnout, udeřím drakem plnou silou a přibiji ji k zemi a následně se pokusím utéct otvorem, kterým jsme se sem dostali. Jen doufám, že tam nenatáhla síť, přes kterou bych se musel dostávat. Pokud však uhne, pohybem do otočky strhnu ze zad svůj těžký totem a udeřím do jejího těla tak, aby odlétla směrem pryč od vchodu. Díky zvýšeným reflexům bych toho snad mohl být schopen. Nezbývá než to zkusit. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Granule? Hmm... nějaké by mohly být u regimentu stopařů, ti mají taky psy, můžeš je tam sehnat." Odtušila jen Korishi a věnovala se jídlu. Mlčky si vyslechla co jsi říkal o Narutovi, ale nevypadalo, že by jsi jí nějak zasáhl, nebo zaujal. Pro ní je Naruto jen nepřítel. Za to tvá druhá otázka na to "proč to vlastně všechno dělá" jí už zasáhla. Mlčky polkla a upřela na tebe pohled svých očí a chvíli mlčela. Nakonec se opřela na lavici u stolu a řekla: "Důvod... dělám spoustu věcí, chráním Inuzuku s jeho psem, starám se o žebrající děti v hlavním městě mé země, dávám druhé šance...," chvíli tak nahlas přemítala a pak se zjevně rozhodla, že ti dá odpověď, kterou považuje za pravdivou: "Pravda je asi taková, že činy jako tyhle mě udržují příčetnou. Dělají ze mě člověka. Přitom kdesi uvnitř jsem jenom bestie. Jsem silná a vím to, věřím že svět patří silným a ne slabochům a baví mě bojovat. Vždycky mě to bavilo. Bojovat na život a na smrt, neustále zjišťovat jestli jsem silnější než ten druhý a až zjistím že ano, tak ho zabít a poslat mezi slabochy, kteří nemají právo vládnout světu." Trochu se zamračila, vzala svůj řetízek co má kolem krku a ukázala ti na něm zavěšený symbol klanu Yuki. "Tohle jsem... krvelačná bestie se silou všechno změnit v led. Od malička se mě bály, můj vlastní otec proklínal mou matku, když zjistil jaká zrůda se stala jeho dcerou. Dcera jež dokázala proměnit domácího mazlíčka v kus ledu a zabít ho tak. Zrůda před kterou jiné děti prchaly. Taková zrůda, že její vlastní otec zabil svou ženu a pokusil se zprovodit tu zrůdu ze světa, ale ta ho zabila a spolu s ním proměnila v ledové peklo i vesnici v níž se narodila. Bylo mi pět, když jsem je všechny zabila. Všechny sousedy, jejich děti, vše živé, domácí zvířata... všechno a všechny jsem poslala do mrazivého pekla." Z jejího pohledu a vyprávění mrazí. "Narodila jsem se jako Bestie a jsem Bestie. Doby, kdy si na mě mohly děti ukazovat prstem a smát se mi a volat na mě "zrůdo, zrůdo" jsou ty tam, proměnila jsem jejich posměšné úsměvy ve výrazy nejhorší hrůzy a pochopila jsem, že jedině tehdy budu-li silná mohu nadiktovat pravidla já. Žiju, jak žiju - ničeho nelituju - zabiju každého kdo se postaví mě, nebo mým lidem do cesty a neohlížím se zpět. Jsem-li bestie, nechť je tedy tak!" Schovala řetízek a její ztvrdlé rysy ve tváři se mírně uvolnily: "Ale i když jsem byla sebesilnější, byla jsem pořád zrůda. Mohla jsem jich zabít kolik jsem chtěla, ale pořád, pořád jsem slyšela ten smích... a to volání "zrůda", "zrůda"... a tak jsem začala hledat způsob jak to ze sebe dostat a smýt, aspoň z části. A proto dělám takové věci. Proto jsem založila sirotčinec v hlavním městě, proto chci dát dětem, které nemohou za to, že musí žebrat na ulici o skývu chleba šanci na lepší život. Šanci na to, že do nich nekopne kolemjdoucí se slovy "uhni špíno". Proto jsem zachránila tebe ze chřtánu jiné zrůdy, abys měl druhou šanci. Ale nic z toho nemění nic na tom co a kdo jsem." Opět ti věnovala ten svůj přímočarý pohled, ve kterém vidíš jen nekonečné ledové bouře: "Jsem holka a jsem bestie, mé jméno Kori-shi, které jsem si dala znamená "Ledová Smrt". Nebudu měnit nic na tom jak žiju a nebudu litovat těch, kteří mi vstoupí do cesty. Uzumakiho Naruta - to jasné teplo naděje - stáhnu do svého ledového pekla a zadusím ho jednou pro vždy. On není žádná naděje! Jedině Impérium, které sjednotí všechny země světa, zničí všechny nepřátele - vyhladí je do posledního a přerve tak řetězy nenávisti - a nastolí věčný a neměnný řád přináší naději! Ale to není má role... má role začíná a končí v té části o zničení nepřátel. Buď ohnou své hřbety před "Zrůdou", nebo je všechny do jednoho zabiju." Jo... myslí to vážně. Strašlivé dědictví klanu Yuki opět jednou doléhá na svět. Živě si představuješ pětiletou dívku kterou se snaží zabít vlastní otec jehož k tomu dovede šílený strach a tlak ze strany sousedů. Živě jí vidíš nad tělem své matky, kterou zabil vlastní otec. A živě vidíš šílený smích pětileté holky, která hyotonem zabíjí svého otce, své sousedy, jejich děti, psy i kočky a mrazí všechno kolem sebe do křišťálové "krásy ledového světa". Klan Yuki... rozbila ho kdysi Kirigakure no sato za vlády Čtvrtého Mizukageho... ze strachu před jejich Kekkei Genkai. Pár přeživších členů klanu muselo přežívat v ústranní v podmínkách nejchudších lidí. A když se jim narodily děti a projevilo se u nich jejich Kekkei Genkai, tak byli štváni jak divá zvěř. To vy... shinobi... jste stvořili spolu s nenávistí tohoto světa Korishi a to ona ten váš svět teď jde zničit plnou vahou své síly. Ona to přijala... přijala to, že je "Zrůda", tak dlouho jí to všichni říkali až se rozhodla, že bude zrůdou a skutečnou Bestii! Jí baví bojovat a zabíjet - just for fun - protože to jí umožňuje dokazovat neustále sobě samé, že ačkoliv je zrůdou, tak je především neporazitelnou "Bestií", která váš smích (výsměch) promění ve výkřiky plné hrůzy. Kdysi vystrašená a odstrkávaná holčička se proměnila v holku bestii, která hodlá vnutit celému světu vlastní vůli. A že ušetřila tebe a že se stará o sirotky... to dělá jen proto, protože cítí potřebu dělat občas věci správné, aby nezešílela dočista jako Sasoriza a jiní před ní. Kéž by jí někdo podal ruku dřív než bylo pozdě, kéž byste se vy shinobi nechovali k poraženým klanům tak arogantně a neničili je takovým způsobem... klan Yuki, klany Shirogane, Kamizuru... klan Uchiha... všechno stejný příběh. Jednou se to asi stát muselo, že nenávist ponižovaných vybublá na povrch a stane se zkázou vás shinobi a způsobí vám to co jste po desetiletí, staletí dělali vy svým protivníkům. Nevíš... a nemůžeš vědět, jak Korishi skutečně silná, ale její vůle... ne, tu Naruto neukecá, to bude boj na život na smrt, bude chtít ho zničit proto všechno co představuje! Protože kdyby přistoupila na Narutův mír musela by přistoupit na to, že Shinobi nikdy neponesou zodpovědnost za smrt její matky, za zničení jejího klanu, za to vše co si jako malá holka musela prožít. Vzdala by se pomsty a přišla by o možnost nastolit aspoň nějakou spravedlnost. Vždyť za zničení klanu Yuki, Shirogane, Kamizuru et cetera ... nebyl nikdo nikdy stíhán, protože to přece byla politika vesnic. A teď když přijde Naruto mají členové těhle klanů, kteří si prošli v peklem "kývnout na váš mír" a vše prominout? Mají ctít Kagy, kteří způsobili jejich mizérii? Ne... "Ledová smrt" ...je v jejich očích vepsaná až do morku jejích kostí, jí ani Naruto nezmění. Přišla zabíjet a bude zabíjet. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Podařilo se ti co jsi měl v úmyslu. Zasáhl Kumo přesně tam kde jsi chtěl, až to zarazilo její nohy do podlahy z kamene. Je vyřízená. Tvá rána prorazila pancíř jejího "zadečku" a zastavila se až o páteř, kterou sice nepřerazila rozdrtila minimálně dva obratle a poškodila nervové centrum v těch místech (jo má i druhý mozek) to jí ochromilo a poslalo do bezvědomí. Další škody neodhadneš. Mohl jsi jí poškodit i nějaké vnitřní orgány, ale vzhledem k tomu, že nic nekontroluješ a zdrháš kudy jsi přišel tak prostě nevíš jestli jsi jí jen ochromil či přizabil. Zdrháš tedy zpátky a velice rychle si uvědomuješ, že je "už dost" pozdě. Stráže jsou vzburcované. Podařilo se ti většině vyhnout, ale v jednom ze sálů vedoucímu k východu jsi najednou narazil do neviditelné zdi (div, že ses nepřizabil). Když jsi se otřesený zvedl ze země, tak jsi za sebou zaslechl hlas: "Kam ten spěch shinobi?"  Otočil jsi se a spatřil jsi dívku. Kolem pasu má také lidské lebky, takže můžeš usuzovat, že je z klanu kanibalů taktéž: "Ahoj, já jsem Shiroyama...," řekla a ukázala na silové pole, které ti uzavírá cestu ze sálu: "Cesta zpátky je zavřená, Velekněz aktivoval všechny bariéry a pasti. Už se odtud nedostaneš. Takže... je načase to skončit..."  Složila pečeť a jako na povel se celá zpotila, ale není to klasický pot, skoro to vypadá jako nějaký sliz, každopádně je to bez chuti a zápachu. Shiroyama stojí mezi tebou a vchodem, který jsi přišel, jste v sále o rozměrech 20x20 metrů, který je kruhový a jiné východy (krom toho, který je za silovým polem) z něj nevedou (a krom vchodu, kterým jsi přišel). Strop je asi 5 metrů vysoko a není tu žádný sloup... nic za co by se dalo schovat. "Můžeš mi říkat Shiro... a ty jsi? Ráda bych věděla s kým bojuji..." Možná na tebe mluví "jako Kumo", ale její oči tě bedlivě sledují, tahle bezstarostná nebude ani omylem a i když se tváří sebevědomě, tak to nemusí znamenat nic. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Další potíže, je snad už pozdě? Pod rukama chrupne tělo pavoučice, která se sesune k zemi. Nestarám se dál o to, v jakém je stavu, ačkoliv její tělo dostalo solidní zásah a pokud není hned mrtvá, patrně bez pomoci dlouho nevydrží. Což by mi mohlo nahrávat, že by se více starali o ni než o hledání utečence. I když, pořád jsou to vyznavači Yashina, kteří smrt patrně přijímají velice vlažně. ,,Au....ghmmm..." zabručím, když narazím do neviditelné zdi. Zkusmo do ní ťuknu dračí pěstí, ale nezdá se, že by se dala prolomit násilím. Otočím se až při dalším hlase, znovu ženském. To tady nemůže být jediný normální mužský soupeř? zaúpím si v duchu, když si prohlédnu osobu, která mne oslovila. Za jiných okolností bych měl patrně problémy s podobnou dívkou vůbec pronést jediné slovo, navíc vzhledem k jejímu nepříliš zahalenému vršku. Lebky kolem pasu jí dodávají určitou děsivost, rozhodně to působí jako varování. I když těžko říct, komu ty hlavy patřily. Takže kolem jsou bariéry? Dobrá....takže jdeme hledat. Ještě nemusím propadat zoufalství z toho, že se odtud nedostanu. napadne mne. Ale neměl bych si myslet, že tohle je to nejlepší, co může tento ostrov nabídnout. Prohlédnu si tu podivnou tekutinu na jejím těle. K čemu jí to tak může být? přemýšlím, jestli ten pot je příčina nebo důsledek její techniky. Na vyzvání toho, s kým má tu čest se jen lehce nahrbím a připravím k jejímu prvnímu kroku. Snad si uvědomuje, jak moc dokáže kousat tvor zahnaný do rohu. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Aww... nejsi tedy moc komunikativní, ale tak budiž, žádná opověď, taky odpověď...," přikrčila se a odrazila se...  ... a je nepředstavitelně rychlá. Zik-zak formou se poodrážela od stropu, podlahy, zdí i bariéry, několikrát tě v té rychlosti obkroužila a v momentě, když už jsi vůbec nestíhal tak se zjevila před tebou a vrazila ti pěstí do břicha takovou rychlostí, že tě doslova odstřelila jak hadrovou panenku přímo ke vchodu kterým jsi přišel. Kdybys nedokázal reflexivně zatnout břišní svaly, tak bys patrně vydávil své vnitřnosti. Zvedáš se země a v duchu sčítáš škody. Modřinu budeš mít pořádnou, zlomeného není nic, ale chuť v krve v ústech ti napoví, že to tvůj žaludek dostal pěkně zvostra. Ještě jedna taková rána a jsi mrtvý... dočista... tohle je úplně jiný level. Shiro ti ale moc času nedává prudce sebou trhla dopředu a "chrstla" tak po tobě svůj pot, kterým tě pořádně ohodila (nebyl čas uhnout), bleskově složila pečeť. Asejutsu: Mahijōtai (Techniky potu: Paralýza) Pocítil jsi ten následek rychle, můžeš jen hádat že pot kterým tě ohodila obsahuje její chakru a kdo ví co dalšího (toxiny, jedy, bakterie?) najednou cítíš jak tvé tělo "kameni", prostě ti najednou dělá velký problém se pohnout, všechno jde hůř. Přes kůži se to muselo dostat ke svým svalům a způsobit, že... "...tvé svaly jsou teď tužší že, ztrácí svou flexibilitu a jsou jako z kamene. Vlastně...," ukázala ti svou pěst, kterou tě praštila... "...máš teď tak pevné svalstvo jako já před chvílí na ruce, ale neumíš to ovládat a jsi zasažen na více místech, takže ti bude dělat problém se i jen pohnout. Neměj strach, odezní to za několik hodin, ale do té doby budeš tak trochu "jako skála"... pevný, ale nepohyblivý..." Zvolna přešla k tobě a na pravačce se jí objevila černofialová chakra, která obalila její ruku. Juinjutsu: Kuroken (Prokletá pečeť: Černá pěst) Jestli ti zasadí tímhle ránu, tak se můžeš rozloučit s životem. Máš teď tak zatvrdlé svaly, že při kontaktu s její silou jak fyzickou, tak chakrovou se mohou chovat jako ocel, když na ní zapůsobí větší síla, než je schopná snést. Rozbije tě jako kámen kladivem. "Asi by bylo naivní doufat, že se vzdáš co?" Tvůj pohled asi hovoří za vše: "To je škoda, nerada zabíjím hezké muže." Teoreticky bys tu paralýzu mohl překonat pomocí svých technik, které si obvykle necháváš pro krajní nouzi. Překonat paralýzu, dodat si sílu pomocí svého Kekkei Genkai a využít toho, že jsi jak z kamene... kdyby ses dokázal pohybovat dostatečně rychle tak v tomto stavu by tvé údery byly zničující (právě díky technice tvé soupeřky) a mohl bys tak obrátit její techniku proti ní. Jenže je otázka jestli budeš dost rychlý i na "třetí úrovni" svého Kekkei Genkai, tu rychlost cos viděl u ní... sice dokážeš napodobit, ale je otázka zda to bude stačit. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ucítil jsi, že tě také objala a tím se prakticky tvé otázky staly bezpředmětnými, v očích má slzy. Ani si v první chvíli neuvědomila, že má novou ruku, protože tě s ní objala s takovou samozřejmostí, jako se svou vlastní levačkou. "Kensei-kun," zmohla se na jediné slovo a políbila tě. Je ještě hodně slabá, takže toho víc nezvládne (myslím v rovině konverzace), ale když jí držíš za ruku a jsi u ní, tak je prostě šťastná. A ty vlastně můžeš být šťastný též. Všechno dobře dopadlo... princ má svou princeznu, zazvonil konec a pohádky je konec... ...tak by se to dalo napsat, kdyby zde náš příběh, ale protože pochopitelně nekončí, tak musíme pokračovat v jiném duchu. Dopoledne jsi strávil s Inako. Síly nabírá podstatně pomaleji než ty což je dáno nejen tím, že její zranění bylo podstatně horší než to tvoje, ale i tím, že si její tělo zvyká na novou ruku... každopádně Yamata tě při další návštěvě odpoledne ujistila, že bude v pořádku. Nějak věříš tomu, že zrovna Yamatě pacienti neumírají (za to umírají jiní... ale to teď neřešme...), každopádně když udeřila třetí hodina odpolední, tak se za tebou stavil nějaký vojenský důstojník a předal ti rozkaz od Akiry - máš se hlásit okamžitě u Ichimaru Gina, šéfa "Imperiální tajné služby" stran "pracovních záležitostí". Jsi už asi zvyklý že odporovat Akirovi "není moudré", takže jsi ve čtyři u Gina Ichimara na ústředí "ISS". Je to moderní budova odlišná od architektury paláce. Maximálně uzpůsobená pro dosažení co nejvyšší účelnosti. Gin tě přijal ve své kanceláři, je to vysoký muž s krátkými fialovými vlasy, hadím úsměvem a věčně přimhouřenýma očima.  "Tak se konečně poznáváme. Ichimaru Gin, generál poručík Imperiální armády a velitel Imperiální tajné služby... doufám Kensei-kun, že bereš na vědomí, že tvé působení v roli 11. popravčího ještě neskončilo a čeká tě brzy další práce. Ostatně k tomu se ještě dostaneme, nejprve však musíme pořešit otázku tvé a Inačiny bojové schopnosti..." Ukázal na stůl, kde je Inačina rozebraná mechanická ruka, hned vedle tvé katany. "Myslím, že je načase abyste si pořídili coby popravčí odpovídající zbraně, které budou lépe reagovat na vaše schopnosti. Tvůj meč je... no jak to jen říct... průměrný krám, který seženu v každém výprodeji, takže bych si dovolil ti nabídnout tohle..."  "Jmenuje se Kiriichimonji a jde o speciální zbraň, kterou pro mě vyrobila V. správa tajné policie. Sehnal jsem jí od generála Hazamy a je to opravdu krásný kousek. Měla by ti padnout jak ulitá, protože váží takřka úplně stejně jako ten tvůj krám. Kiriichimonji však není jen perfektně vyvážená katana, kterou vyrobili naši vojenští mistři kováři, ale také zbraň, která má speciální schopnost. Zranění způsobená touto zbraní není možné prostě zhojit. I když se vytvoří na ráně strup a ta přestane krvácet, tak k plnému zhojení nikdy nedojde. Je to tím, že zbraň poté co se sladí s chakrou svého uživatele uvolňuje energii, která se usadí v ráně a zabrání zhojení. Samozřejmě nic není absolutní a velmi dobrý ninja-medik dokáže "jed" či spíše chakru z rány oběti vyjmout, ale než přijde na to co za nezhojitelností zranění vězí, tak může být pozdě. Co se týče Inako, tak její mechanickou ruku můžeme předělat na nový model, který bude uvnitř dutý (aby do něj mohla strčit svou skutečnou ruku) a tím pádem lehčí. Momentálně na tom pracuje Hazama a jeho V. správa a myslím si, že Inako-chan se nová zbraň bude též líbit... ale zpátky k práci." Gin vzal ze stolu složku a podal ti jí. "Tvá příští oběť."  (Reōne) "Jmenuje se Reōne... teda i když si myslím, že jde jen o přezdívku, protože nevím o nikom, kdo by své dítě pojmenoval Lvice. Kdysi sloužila Orochimarovi tam u vás a absorbovala nějaký druh prokleté pečetě díky čemuž se umí částečně změnit do podoby lva. Je velice fyzicky silná. Dostal jí až velkogenerál Akira a to se ještě mrška vzpamatovala a přežila. Má solidní regenerační schopnosti a chtěla by svůj život vyměnit za službu Impériu. No... za normálních okolností bychom asi neváhali, ale její zločiny něco takového vylučují. Chci jí mrtvou." Tys zatím ve složce procházel z čeho všeho byla obviněna. Klasika - banditismus, vraždy, loupežná přepadení a pak taky... špionáž! "A to je ono... tam u vás dělala binec, ale když skončila válka, tak jí začala hořet půda pod nohama a tak se "dohodla" s Aliancí, že bude pro ně provádět špionáž a taky vraždit. V žoldu Aliance zabila několik ninjů, kteří asi nebyli Alianci tak úplně pohodlní a plnila mise i u nás. Protože nosí prokletou pečeť tak je tu riziko, že jí může kontrolovat Orochimaru a to je prostě neúnosné. Jestli se dostane do naší armády, tak jí budeme muset nechat zlikvidovat jinak... ale rád bych to měl čistou cestou a to skrze tebe..." Tak proto ti dal jako dárek meč který působí nezhojitelná zranění. Reōne má regeneraci a tohle ti má pomoci jí zabít. Tvůj názor na ní? Ten si musíš vytvořit, ale popravdě. K Orochimarovi šla kvůli síle, dělala pro něj úděsné věci (jako všichni jeho lidi), když jí pak hořela půda pod nohama tak se přidala k Alianci a dělala vlastně totéž pro Alianci... zabíjela jen jiné lidi. Pak jí poslali sem a tady jí chytili. Zabila tu několik lidí při plnění svých misí, ale je otázkou nakolik jí lze dle tvých hodnot považovat za shinobiho (či kunoichi). Vždyť je to normální bandita a zabiják, který zabíjel nejdřív pro Orochimara, pak pro Alianci a teď by klidně zabíjel pro Impérium. Jenže má prokletou pečeť a šéf zdejší tajné služby nechce dovolit, aby mu "Orochimaru" skrze ní viděl do karet. Prosté a jasné. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Váhání Pozoruji jak se rovněž přikrčí a pak už nestačím jen zírat nad jejím pohybem. Než stačím domyslet, že její pohyb je vlastně jedna velká slabina, schytám ránu na břicho a následuje letecký den v mém podání. Bolest na břiše a kovová pachuť krve mi značí, že ta ženská patrně má větší fyzickou sílu, než na kterou reálně vypadá při její postavě. Zvednu se na nohy, ale to už schytám další nepříjemný zásah v podobě potu. První reakce není žádná, což je na jednu stranu dobře. Žádné pálení, nic, takže sám o sobě ten pot asi nebude škodlivý. Až poté, co použila svoji techniku cítím, že její pot začíná pracovat proti mě. Tohle je zlé. Tady jsem někoho zase podcenil já. zjistím, že mi těžkne tělo vlivem její techniky. Vzápětí mi potvrdí moji domněnku a míří ke mně, zatímco kolem ruky se jí zformuluje temná chakra. Vím jaké to je, snažit se zkrotit podobný typ chakry a začínám cítit určitý respekt ke svojí protivnici. Přesto mi to nedá, abych do ní trochu nezaryl. Budu muset jít dál. ,,Tomuhle říkáš temná chakra?" zeptám se skrze masku. ,,Noborimasu..." (Probuzení) V nitru ucítím stoupající teplo a místností proběhne lehké zachvění. Mám štěstí v tom, že mi stačí vybudit vlastní chakru a tělo, nemusím používat pečetě jako v případě Kumo nebo i momentálně Shiro. Tělo mi pokryje pulzující temně modrá aura a možná podvědomě Shiro kdesi z dálky uslyší zařvání draka. I mé tělo se jí mění před očima. Zvětšení svalstva, vlasy naberou ve vlně od kořínků podobně temnou barvu. ,,Dovolíš, abych si trochu odložil?" zeptám se hlasem, možná je to jen její dojem, ale jakoby i tón hlasu nabral hlubší zabarvení. Zvednu ruku, není to rychlý pohyb, ale také není trhaný, jak by byl v předchozí formě. Odpoutám popruh s totemem a postavím jej před sebe, což by jí mělo minimálně zastavit v tom, co s ním mám v plánu. Těžko může vědět, že je to jenom cvičební pomůcka, která nemá žádné speciální využití. ,,Tvoje technika má něco společného s nějakými parazity? Nebo je to jen povrchová záležitost?" nasadím na rozhovor. V této chvíli už moc nezáleží na tom, kolik času tady strávím. Stáhnu si ANBU masku a položím ji na totem. Chvíli si prohlížím Shiro než, s lehce růžovými tvářemi se kterými těžko mohu něco dělat, si odepnu rukavice, které položím na masku, obdobně vrchní část oděvu, vestu a košili. Shiro může vidět, že se při sundávání oblečení pohybuji trochu divně, i navzdory její technice, jako bych měl problémy to ze sebe sundat. Ve chvíli, kdy odložím košili na totem se ozve rupnutí, jak maska nevydrží pod náporem váhovými pečetěmi upravenými kusy oblečení. Nakonec si vyzuji boty. ,,Tohle je lepší." promnu si opatrně zraněné břicho. ,,Takže-" zarazím se, protože v tu chvíli se pod vahou vyvalí dračí totem a místností se rozlehne mírný otřes a chvění jak věci i s totemem spadnou na zem. ,,Omlouvám se za můj disrespekt předtím. Já jsem Matao, dračí kněz.....můžeme?" vyzkouším si protáhnout "zkamenělé" tělo. Odložení zátěže mi o něco pomohlo, snad se mi v této formě podaří regenerací potlačit vliv její techniky. Na ten její pot si musím dávat větší pozor. Kolem paží se znovu vytvoří chakroví draci. Pokud bude chtít znovu použít tu skákací techniku, měl bych být lépe připravený. Protože to vypadá, že během "skoku" nemůže měnit směr, což může být moje výhoda. Přikrčím nohy a natočím se k Shiro bokem, zvednu ruce v na první pohled jednoduchém obraném postoji. Ale nakonec, v jednoduchosti je síla. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Shiro ze sebe vypudí obdívné hvízdnutí, když zaktivuješ svou techniku. "No páni, tohle je tedy něco... chudák Kumo, neměla šanci." Zkonstatovala Shiro. Když jsi zmínil parazity a její techniku, tak se jí ve tváři objevil odpor (takové to jako když se štítíš pavouků), zavrtěla hlavou a opáčila: "Fuj paraziti... za koho mě máš, je to pot smíchaný s mou chakrou, víc v tom není." Ne není... zjevně ne, protože jak jsi postupně zaktivoval svou techniku a probudil plně své tělo, tak jsi cítil jak jsi tu její techniku překonal a její chakru z těla vypudil. Shiro zatím zůstává na místě a nechává si tě odložit (jak šlechetné že?). Shiro tě pozoruje celkem zaujatě, skoro až obdivně... no... spíš zaujatě. "Můžeme, tohle bude zábava, ale předtím... promiň, nemůžu tě tu nechat pobíhat, ještě bys mohl zabít mé kamarády." Za tvými zády se vztyčila druhá bariéra, takže teď jsi v této místnosti ve vězení, bariéry rudě žhnou, takže jsou vidět a Shiro je ovládá, takže je přesunula až ke vchodům (celá místnost je teď volný ring). "Yosh... bude to chvilku trvat, ale neboj nudit se nebudeš...," podotkla Shiro a na jejím těle zaplála temná chakra: Norowaito Chakura Modo (Mód temné chakry) Takže ovládá to co ovládá Kumo, ale zdá se, že líp... a pak to přišlo: Hachimon Kaimon: Kai, Hachimon Kyumon: Kai, Hachimon: Seimon KAI! Shiro otevřela trojici vnitřních bran Hachimonu a zalila jí aura její vlastní chakry, která se smísila s temnou chakrou. Její pleť trochu potemněla (takový trochu tmavší hispánec) a poté přišlo její finále: Hachimon: Norowaito Chakura Modo A propojila svou temnou chakru se silou Hachimonu aura chakry kolem jejího těla zmizela a zkoncentrovala se v jejím těle. Tři brány + prokletá pečeť, vše smíchané a soustředěné do svalů dívčina těla. Přikrčila se a... "VŽUUUUUUM!" ...bylo to jako blesk. To samé co předtím ale tak třikrát rychlejší a tentokrát se vůbec neodrážela od zdí kolem. Prostě do tebe vrazila vahou svého těla. Je to k nevíře, ale je to jako srážka s vlakem vezoucím železo. Odhodilo tě to, ale než jsi stihl dopadnout byla tu zas a narazila do tebe zezadu a vykopla tě vzhůru. A pak byla najednou nad tebou a sestřelila tě k zemi jen proto, aby se těsně před tvým dopadem mihnula vedle a odkopla tě proti zdi. Její síla a rychlost jsou mimo normální možnosti člověka. Zjevně kombinuje senjutsu (prokletá chakra) s vlastní chakrou boostovanou přes techniky vnitřních bran. Na rozdíl od technik Maita Gaie či Rocka Leeho však nesoustředí Hachimon do "vnitřního vyzařování", ale koncentruje ho v sobě, takže z ní nesálá žádná chakra, ale celou sílu má soustředěnou ve vlastním těle a neuvolňuje jí do úderu. Zjevně ani nemusí, protože její technika jí dává enormní sílu a svaly jako z ocele. Je to jako by do tebe pokaždé narazil vagon naložený železem. Naštěstí ani ty nejsi bezmocný, díky své technice můžeš využít relativní předvídatelnosti jejích pohybů (respektive ti stačí se jednou trefit do její trajektorie) a využít vlastní sílu proti ní. Možná v sobě soustředí extrémní sílu a extrémní rychlost, ale je otázka jak na tom bude s odolností. V tomto souboji ostatně stačí pár dobře mířených úderů na zničení soupeře. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V nemocnici - Kancelář ISS Tak se zdá že se odpovědí nedočkám. Nemám to Inako za zlé, chápu že bude nejspíše ještě dost zesláblá. I když toho moc neřekla, tak mně aspoň objala a políbila. To mi tedy aspoň prozatím stačí. S milým úsměvem na tváři dál sedím vedle ní. Yamata říkala že bude v pořádku, ale i tak mi její stav dělá trošku starosti. Po další návštěvě když přijde právě Yamata, tak se aspoň trošku uklidňuji. Přeci jen mně do pořádku dala, věřím že se jí to povede i s Inako. Přišlo mi to jako chvíle, najednou se však znovu otevřeli dveře a vstoupil nějaký posel. Hlásit se u Jina, stran pracovních záležitostí? Nějak se mi to nechce líbit. Yamata přeci říkala že si budeme moci vybrat kam půjdeme. Teď mi to zní jako by Akira vybral za mně. Ale budiž, za to že tam půjdu nic nedám. "Vrátím se brzy, slibuji. Zatím odpočívej". Řeknu Inako. Políbím ji, pohladím po tváři a vyrážím do kanceláře ISS. Tam už na mně čeká Gin, celkem zvláštně vypadající muž. "Zdravím". Pozdravím aby se neřeklo a pak už jen poslouchám. Brzy mně čeká další práce? Docela by mně zajímalo koho to napadlo. Vždyť je to jen pár hodin co sem se sám probral. Byl sem skoro mrtvý! Zavrtím hlavou, prozatím to nechávám být a dál poslouchám. To že můj meč považuje za "krám" se mi nelíbí. Mám ho už pár let a vždy mi sloužil dobře. I tak ale nový meč vzbuzuje mou zvědavost. Je mi jedno co má nebo nemá za vlastnosti, ale uznávám že je moc pěkný. Když pak zmíní Inako... Nejsem si jist zda je pravda to co říká. Já být na jejím místě, tak bych byl rád že mám novou ruku a používal bych ji co nejčastěji. "Protéza" mi tak nepřijde nutná, ale kdo ví, možná se jí to líbit bude. Teď však zpět k práci... Vezmu si složku, poslouchám Gina a při tom si také pročítám různé věci. Nelíbí se mi že bych měl zase bojovat a ještě méně se mi líbí s kým bych měl bojovat. Reöne.. Rozhodně neschvaluji to co dělala, ale asi to chápu. Zní mi to jako by prostě měla smůlu a dělala co musela aby přežila. Chvilku si ještě pročítám informace a přemýšlím. Nakonec složku odložím a vezmu si svůj meč. Ať je horší nebo ne, je to pořád můj meč a já ho rozhodně nechci jen tak zahazovat. Kouknu na Kiriichimonji a pak na Gina. "Se vší úctou Gine-san... Já nepatřím pod ISS. Nemyslím tedy že bych od vás musel přijímat rozkazy... A navíc, pokud jí dostal až Akira, tak pochybuji že bych na ní stačil já, i kdybych měl ten meč... Pokud to požaduje Císař, tak bojovat budu. Ale za to že ji zabiju neručím". |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro V ringu ,,Kamarády? Můžeš je za něco takového vůbec označit?" odvětím s úšklebkem. Obvykle podobné osoby zdrhnou při prvním znaku nepříjemností, pokud je zjevné, že nedosáhnou svého cíle a klidně opustí své "kamarády". Následně již sleduji, jak postupně aktivuje brány Hachimonu. To je od ní dost riskantní. Hachimon jí sice dává velký fyzický boost, ale za cenu vlastní sebedestrukce. Její tělo není na něco takového stavěné. Fajn....takže..... znovu se dá Shiro do pohybu. Tentokrát už je moje pohyblivost lepší a také ještě s lehkými dozvuky její techniky se mi podaří její údery ustát lépe. Když už je zřejmé, že její úder najde svůj cíl, pomohu si skrze Ryu-nagare, které vytvoří vizuálně něco jako dračí šupinu, která pohltí část úderu. Jak dlouho může v tomto módu vydržet? napadne mne, že by mohlo být efektivní hrát na zdržovací taktiku. Momentálně disponuje větší rychlostí, takže přejdu na trochu jiný styl boje. Namísto poměřování síly našich těl se snažím její útoky přesměrovávat chvaty bokem do prostoru tak, aby mne primárně nezasáhla. Protože každý její zásah skutečně bolí a vyražený dech a otřes těla je to nejmenší, co mi způsobuje. Přesto tento styl boje nemám úplně "zmáknutý", protože jej využívají více obratní shinobi, takže od Shiro schytám několik ran. Na Shiro se pokouším útočit právě po úspěšném přesměrování jejího úderu. Nejdu do nějakého neopatrného úderu, který by mě nechal vyloženě nechráněný. Čas tady hraje spíše pro mne, pokud to tak lze říci při uvěznění na tomto ostrově. Snažím se vysledovat, kolik času jí může zbývat a jestli budu nucený přecházet i na svoji poslední úroveň. Protože i ona si určitě schovává nějaké eso v rukávu, nějaký silný útok či techniku, který ji bude stát mnoho. Určitě by nepoužila Hachimon hned takto ze startu, pokud by neměla ještě něco v záloze. Ale co to může být? Myslím, že k nějaké vyloženě sebedestruktivní technice by se snad neuchýlila. |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro ...jako srsly...Víte jak, pro úspěch se musí něco obětovat. Třeba senseičino okno. Nevšímám si toho, že to holky hodily (podle pravdy, přiznejme si...) na mě, na to mám moc dobrou náladu. ...která poněkud ochladne poté, co se dozvíme podmínku účasti chuuninských zkoušek. Na chvilku udělám kyselý obličej. "Sem myslela, že budete ráda, že z vašich žaček budou chuuninové, sensei," brouknu otráveně. Ale mně žádná špatná nálada nevydrží moc dlouho, takže za pár chvilek - zrovna když Yuki vyjádří nevybíravě, co si o té misi beztak všichni myslíme - už se zase culím. "Hele holky, prostě... tohle máme za chvíli zfouknutý a pak už jenom hurá na zkoušky," zahlásím. Tss, jak těžký to může být? Ty časy, kdy nám tyhle mise zabraly celý den, už jsou dávno pryč. Tohle máme za pár minuteček. "Takže Yuki," otočím se na naši kočičí odbornici, "nějaká strategie?" |
| |
| Porušení zásad Dívala jsem se na ty dvě zajatkyně s opovržením. Musíme z nich dostat, kam schovaly ty panenky! Kousla jsem se do spodního rtu. Jestli to půjde takto dál, tak nemáme šanci je uzdravit! Každou jsem si pozorněji prohlédla. Ani jedna z nich nevypadala na to, že by je mučení jakkoli zraňovalo. Jsou to sadistické mrchy! Zarazila jsem se nad vlastní nepěknou slovní zásobou. Ale co mám dělat?! začala jsem si zoufat. Jejich nejlepší vyslýchavatelé ještě nedorazili… tedy pokud vůbec někdy dorazí… Podívala jsem se na těch pětadvacet trpících osob. Jestli rychle něco nepodnikneme… Ani jsem nechtěla pomyslet na to, co za škody by ty dvě mohly udělat. Teď jsem si začala kousat i palec pravé ruky. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak pochopitelně, že poprava nebude hned, ale až za týden - to poprvé a podruhé, generál Akira byl sice ten co tu ženskou dostal, ale to nebylo díky tomu, že by byla až tak silná, ale díky tomu, že Akira byl ten, jehož jednotka jí odhalila a on jí pořešil osobně. A potřetí: "To jistě nemusíš přijímat ode mne rozkazy, sehnat si pod ten rozkaz podpis velkogenerálů Budoua či Akiri, nebo samotného císaře je pro mne to nejjednodušší a před popravou samozřejmě takový rozkaz dostaneš s jejich podpisem." Ginův úsměv se zformoval do něčeho co by mohlo rozkrojit měsíc a pokračoval: "Nicméně, když už jsi to zmínil... samozřejmě, že kdyby z tvé strany byl zájem, tak bych rád o tebe a o Inako rozšířil řady ISS. Po válce bude nastolovat pořádek, hlídat si boky i záda a zajistit, že nepřátelé Císaře ani ti vnější, ani ti vnitřní neohrozí myšlenku jednotného světa. ISS bude hrát rozhodující roli v období, které přijde po válce. Nemyslím si - při vší úctě - že bys chtěl pracovat pro "tajnou policii", ta dělá špinavou práci. ISS naproti tomu bude bedlivě střežit řád a mír uvnitř Impéria zatímco "tajná policie" bude rozsévat teror vůči všem jeho nepřátelům. Úkoly ISS budou zaměřené hodně i na vlastní lidi, budeme muset zajistit, aby se do vlády nedostali extrémisté a aby nepřítel neinfiltroval nejvyšší patra imperiální politiky. Hádám, že boj proti korupci, zkaženosti a extrémismu bude tvořit hlavní náplň práce ISS po válce. Vlastně nehádám - to vím... uvaž to takhle sám. Pro porážku Aliance muselo Impérium získat řadu spojenců, kteří jsou řekněme... zločinci podle všech hodnocení, které na ně můžeš vytvořit. Piráti, zběhlí ninjové, vrazi, psychopati a šílenci, kteří pro Impérium nyní mají hodnotu - jsou silní a vyhovuje je nám použít proti Alianci. Trochu doufáme, že ve válce padnou... ale víš jak, ne u všech se to podaří... a tak po válce nastane otázka co s nimi. Někteří možná začnou sekat latinu, ale stejně bude dost takových, kteří se pokusí vrátit na svou zločineckou dráhu... ...a tehdy tady bude ISS a její vraždící komanda, která je budou odstraňovat. Musíme vyčistit po válce rybník. Až shinobi padnou a zmizí tak vnější nepřítel, bude nutno bojovat s těmi, kteří jsou dnes naši spojenci, ale v době míru budou na obtíž. Jde o stovky jmen, lidí kteří nám budou užiteční nyní, ale na obtíž potom." Takhle to tedy je. Impérium čeká po válce - tedy po genocidě shinobi - ještě genocida vlastních lidí, kteří "včas nepochopí", že mají "sekat latinu". Je možná trochu uklidňující, že nové Impérium nebude ovládáno lidmi jako jsou všichni ti psychopati, piráti, zběhlí ninjové a další - zkrátka "pochybnými existencemi" nicméně Ginův úsměv prozrazuje, že za jeho tváří se skrývá chladná kalkulačka. Ten člověk má "mysl cirkulárky", která seřeže všechny, kteří budou zkoušet narušovat mír po válce. Jasně, že ten jejich mír bude fungovat... když nejdřív sejmou Alianci Shinobi a pak vyhladí všechny, kteří bojovali sice na jejich straně, ale mohli by být nebezpeční. ISS bude chránit mír "ze stínů" a zabíjet vlastní lidi (Imperiály), kteří by mír mohli narušit. Naproti tajná policie bude bojovat s lidmi, kteří i po válce budou nejspíš i nadále rebelovat. Vstup do tajné služby či do tajné policie tedy znamená, že budeš volit mezi zabíjením Imperiálů, kteří ohrožují Makotův mír a mezi zabíjením Rebelů, kteří se nezlomí ani po porážce Aliance Shinobi. "Samozřejmě tě do ničeho nenutím. Práce pro mě je prací ve stínu. V podstatě hodlám dělat to co dělaly některé odnože ANBU, když bylo potřeba uchránit mír i za cenu... použití poněkud drsnějších a nestandardních metod. Samozřejmě by bylo báječné, abychom to dělat nemuseli, ale to by museli být všichni lidé hodní a chápat, že autoritu, pořádek a disciplínu je potřeba ctít. A víme, že takoví lidé nejsou, že se vždycky objeví tací jako Klaun, Reone a další. Vrazi, banditi a různí jiní. ISS bude dohlížet na bezpečí milionů obyvatel Impéria a bude chránit mír... a to všemi prostředky." Jo... je to jako ANBU a Gin mluví pravdu (respektive se to tak jeví, protože ti věci říká naprosto otevřeně). ISS bude chytat zločince ve vlastních řadách a bude zabíjet ty, které nelze z nějakého důvodu postavit před soud. Můžeš si domyslet, že na tom Ginově seznamu budou stovky lidí... nejen bojovníků Impéria, ale třeba i různí boháči či feudálové, kteří porušují lidské zákony (provozují obchody se zbraněmi atp...). Otázka je, ale jestli by se Inako taková práce líbila (a jestli se líbí tobě). "Rozmysli si to, na odpověď nespěchám. A hlavně se oba uzdravte, jste perspektivní kádry a čeká vás velká kariéra." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kamarádi jsou ti, které chráníš!" opáčila ti při výměně úderů. Rozdává solidní rány, ale ty už ses vzpamatoval a začal jsi údery vracet. Je to v podstatě jak to vypadá. Je pro tebe těžší jí zasáhnout (než obráceně), ale když se zásah podaří stojí to za to. Po pár minutách jsou síly poměrně vyrovnané a dokonce bys řekl, že máš mírně navrch. "Uff... tak asi načase brát tě trochu vážněji co?" usmála se a zkřížila ruce: Hachimon Shomon: KAI, Hachimon Tomon: KAI Otevřela další dvojici bran a její pleť nabrala nachový odstín. Opět... namísto toho, aby se síla Hachimonu vybila ven jako u Gaie a Leeho, tak jí "vybila" do vlastního těla, dovnitř, takže z ní nestoupá žádný sloup rudé chakry. Její postoj se však výrazně změnil... klesla na všechny čtyři a na jejím těle se objevil opět pot. Nasáklý rudou chakrou. A pak vystřelila proti tobě, připravil ses na zasazení úderu jako v minulém případě, ale ona těsně předtím uhnula a ohodila tě svým potem, který při kontaktu s tvou chakrou explodoval silou několika výbušných lístků, ale to už byla za tebou a znovu do tebe kopnula. Následujících 30 vteřin jsi prožíval "nirvánu" bolesti. Inkasoval jsi asi 10 ran z různých úhlů a po poslední tě poslala od stropu k zemi, kde s tebou vyhloubila již celkem solidní kráter. Je zázrak, že nemáš nic zlomené, ale pokud "nezvedneš sázky", tak tě na svých pět bran umlátí k smrti. A co je horší... těch bran je pokud správně počítáš až osm, zatímco ona je teprve na pěti. |
| |
| soukromá zpráva od Shizuka Yoru pro Opravdu jsem to udělala! Po souhlasu velitele jsem dostala stísněný pocit. Opravdu se to chystám udělat? Velitel čekal, jestli ještě něco neřeknu. „Ať… Ať…“ třásl se mi hlas. Odkašlala jsem si. „Ať všichni opustí místnost,“ řekla jsem nakonec už trochu sebejistějším tónem. Jiná možnost není. Jiná možnost není. opakovala jsem si tuto mantru pořád dokola. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro V Kanceláři ISS I kdyby poprava měla být až za týden, nejsem si jistý zda bych na to byl připravený. Chtěl sem být hlavně s Inako, aby se jí udělalo co nejdříve aspoň trochu lépe. Takhle to vypadá že bych zase musel dost cvičit a to se mi moc nelíbí. A co se toho rozkazu týče, myslím že pokud to Gin skutečně chce, tak by to měl udělat rovnou, protože já Reöne zkrátka zabít nechci. Má na to určitě jiné lidi, tak by snad nebyl takový problém se o to třeba postarat až skončíme ten souboj. Je zajímavé že já se ještě nerozhodl, ale Gin by nás už teď rád naverboval. Nakonec si budeme muset vybrat, ale i tak bude lepší když to před tím prodiskutuji s Inako a to nejspíše bude chtít nějaký čas. Jak tak Gina poslouchám, zní mi to docela zajímavě. "Boj proti korupci, zkaženosti a extrémismu..." Když to řekne takhle, tak to nezní úplně špatně. Jenže jako vždy je i v tomhle háček. Hájit mír poněkud drsnějšími způsoby.. Hádám že tohle by se dalo velmi dobře zneužít. Někdo z vedení si řekne "ten je mi nepříjemný, sejměte ho" a poslali by nás na něj. Ve skutečnosti to však bude nevinný člověk a z nás se stanou vrazi. To mi dělá největší starosti. Práce ze stínů.. Tomu sem se chtěl vyhnout. Když už by nebylo možné to oddalovat tak sem přemýšlel nad tím dát se spíše někam kde by se o mně vědělo, protože by tak o mně věděli i lidé a mohl bych mít na ně aspoň nějaký vliv. Klasická armáda mi tedy zní v této chvíli zajímavěji, ale asi si to budu muset vážně promyslet, protože hned teď říct "ano" rozhodně nemůžu. Předpokládaje že je stále má si vezmu novou zbraň (Kiriichimonji) a zadívám se na Gina. Podám mu ruku. "Děkuji Gine-san, rád sem vás poznal. Pořádně si to promyslím a vaši nabídku určitě zvážím. Do dne popravy si už budu určitě jistý". Pousměji se, ještě vyslechnu zda by něco nechtěl třeba Gin dodat a pak bych se vydal zpět do nemocnice za Inako. Ještě před tím však zajdu koupit nějaké květiny. Rád bych kdyby se mi podařilo sehnat modré růže (šli by jí k očím), ale když to nepůjde, tak nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Vyhrocení ,,Jenže ti kamarádi musí být ochotni chránit i tebe." odvětím mezi chvilkami prostoje v našem boji. Nevím proč, ale z tohoto boje se cítím dobře. Nehledě na to, že šance dostat se z ostrova je minimální, tak je příjemné měřit síly s někým, u koho se není potřeba držet zpátky. Úder střídá úder, rychlé a přesné pohyby. Na okamžik se od sebe vzdálíme, oba poněkud lapajíc po dechu. Těžko říci, kdo má více navrch, ale čas v rámci boje pořád hraje pro mě kvůli její obousečné technice. Vlastně mne moc nepřekvapí, že se rozhodla přijít s něčím dalším, ale divím se, že se rozhodla otevřít další brány. To znamená hodně další bolesti, pro oba. ,,Skoro se cítím uražený, že si to doteď vážně nebrala." znovu zaujmu postoj a po těle se mi rozprostře chakra. Přestože Hachimon jako takový neovládám, vím jak funguje, hodně jsem si o něm zjišťoval. Bude muset konat rychle, pokud ji má.... moment....něco je jinak. ,,Jak dlouho ti bude trvat než omdlíš na nedostatek krve?" zeptám se, když klesne na všechny čtyři. Tento efekt má Hachimon až u poslední brány. Mám za to, že soustředěním energie dovnitř těla sice získává větší efektivitu techniky, ale také jí to působí mnohem větší sebepoškození, pokud se jí už z těla odpařuje krev. Znovu? napadne mne, když po zemi vystřelí směrem ke mně. Připravím se na úder podobný těm předchozím. Její výsledek je však jiný, když mne doslova ohodí potem, který při dopadu na chakrové pole exploduje. Samo o sobě to v této formě nemá příliš velký účinek, ale je to dost na odvedení pozornosti, když schytám hodně silný úder, na který navazuje série dalších. Koncentruji se nyní vyloženě čistě jen na obranu a ochranu proti fatálnímu zranění. Snažím se udržet pravidelný dech, přestože při úderech je to hodně obtížné. Ale pomáhá to udržet vědomí naplno. Nádech....dvě vteřiny....výdech....dvě vteřiny.... Místností se rozlehne rachot a třeskot, když od stropu mne Shiro pošle směrem k zemi a kolem se rozletí kusy zeminy. Nádech.... kmitnutí nohama, které mne setrvačností dostane do stoje. Přesto si dovolím trochu delší nadechnutí a pohledem zkontroluji jak je na tom Shiro. I Hachimon má svoje limity pokud jde o sérii úderů. Přenesu váhu na přední nohu, abych měl lepší stabilitu a když proti mne vystartuje znovu, dračí pěstí udeřím do země mezi nás. To vyvolá tlakovou vlnu, která ji donutí na okamžik se vzdálit. Pohlédnu Shiro do tváře a v mém obličeji může vidět směsici smutku a pobavení. ,,Je mi líto, že jsme se nemohli setkat za jiných okolností. Mohl sem se toho od tebe hodně naučit. Nevyznám se v ženách, spíš naopak, mám z nich hrůzu. Ale něco mi říká, že pokud bych měl nějakou ženu milovat, asi by musela být minimálně tak jako ty teď. Odhodlaná, silná, elegantní. A trochu agresivní." promnu si břicho v místě, kde jsem schytal její první úder. Cítím v žaludku lehké mravenčení z této situace. Někteří tak popisují skutečně stav zamilovanosti, ale také to může být následek výprasku, který jsem právě obdržel. Znovu pohlédnu směrem k Shiro. ,,Takže tedy....jsi připravena utkat se s drakem?" sevřu ruce v pěst a paže pokrčím podél těla. Po těle mi přeběhne mráz, následovaný elektrizujícími výboji. Vzduch v místnosti zhoustnul. ,,Hyuzu...." (Splynutí) Celá moje postava se ztratí za erupcí temné chakry a průboje naplní velkou část místnosti, kterou se rozlehne už reálné hrdelní zařvání tvora, který zjevně nemá moc společného s člověkem, či aspoň humanoidem. Během mrknutí oka se všechno utiší, pozůstatek je jen divně zapáchající mlha. Mohutná hříva vlasů sahajících k pasu. Cítím okolí o hodně lépe než předtím. Jako bych viděl každý pohyb, každé zachvění Shiroina těla. ,,Víc už ti toho nenabídnu, takže doufám, že budeš spokojená." pronesu směrem ke svojí protivnici a znovu zaujmu svůj postoj. Tentokrát se do útoku pustím sám, snažím se zaklesnout se do Shiro a porovnat momentální fyzickou zdatnost nás obou. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ne, že by ani jedna z nich chtěla skončit chromá, ale tohle opravdu nezabralo. Saya i Sana si po vyslechnutí toho co na ně chystáš jen odfrkly. Řekla bys, že představa pro jakéhokoliv člověka, že skončí jako chromý mrzák je přeci horší než smrt, ale... ...ale jistě a no do prkenný ohrady sis neuvědomila jednu zásadní věc. Stálo tě to dvacet minut času, z obou holek jsi udělala doživotní invalidy, jenže sis neuvědomila, že ony najisto počítají s tím, že je Aliance zabije! A to, že budou chromé v hrobě jim je zcela úplně jedno. Máš proti sobě dvě po hříchu mladé kunoichi (14-16 let víc jim není), které jsou sice zrádkyně a jejich povaha ti taky nebude sympatická, ale přesto mají dost rozumu na to, aby si spočítaly že jsou mrtvé, mrtvé a znovu mrtvé. Život jim zachránit nemůže nic a byly by už mrtvé, kdyby po nich nechtěla Aliance ještě tu informaci. Jakmile ti jí sdělí, nebo jakmile těch 25 shinobi zemře, tak je popraví. Žádná milost nebude. Jsou to nepřátelé (a zrádkyně k tomu). Jak zapůsobit na někoho, kdo je smířen se smrtí, kdo s ní najisto počítá? Vyhrožovat jim životem mrzáků? Stejně by je nikdo nenechal naživu, takže nejsou hloupé, aby ti skočili na iluzi, že budou žít doživotně jako mrzáci. Vědí jak shinobi systém funguje. Už by je popravili, kdyby nepotřebovali tu informaci. Tudy cesta prostě nevede. Obě nic neříkají a z jejich výrazů vyčteš jistou sebejistotu a odevzdanost osudu. Zemřou ještě dnes, tím jsou si jisté a o život žebrat nehodlají (a už vůbec ne o takový, který by znamenal žít jako kripl). A navíc i kdyby jsi přesvědčila Alianci, aby je nechala naživu tak nikdy nevíš... co když někdo jako Yamata, čarodějnice o které se říká, že nezná žádné limity, použije nějaké kinjutsu a vrátí jim možnost se opět pohybovat. Nelze je nechat naživu a ony to vědí asi lépe než ty. Nicméně musí existovat nějaké cesty. Každý se dá přeci zlomit. I když je jisté, že zemřou v momentě, kdy zemře ten poslední z 25ti lidí, nebo v momentě, kdy deaktivuješ techniku musí být přeci něco na čem by jim mohlo záležet. Bolest dokážou snést. Asi nebudou masochistky, ale jsou trénované a dostat z nich pomocí klasického mučení klíčovou informaci by mohlo trvat neúnosně dlouho. Co by mohlo hrát ještě roli? Brzy zemřou... smrt je jistá... ale "její způsob není jistý"! Vlastně to jediné o čem s nimi můžeš "licitovat" je způsob jejich smrti... a co se stane předtím než vydechnou naposledy. Prostá bolest na ně asi platit nebude (ačkoliv dalo by se představit leccos), ale co je to nejhorší co se jim může stát? Nechat sledovat jednu jak z druhé trháš zaživa orgány? Ne... to je furt bolest... možná trochu toho psychologického bububu navíc. Ne... co je pro ženu, 15ti letou holku nejdrsnější a nejtraumativnější zážitek, který může prožít? Odpověď znáš - je to znásilnění. Hloub už klesnout nelze. Je vůbec odporné, že o něčem takovém uvažuješ, ale když si na stůl poskládáš všechny varianty tak tahle - bez ohledu na to jak je odporná - by mohla být funkční. Někdy nezáleží na tom zda člověk zemře, ale jak zemře. A jim je kolem patnácti, určitě jsou ještě panny. Sice teď neseženeš chlapa, který by na povel udělal to "co je třeba", ale tak sama si dokážeš pomoci taky. Jsou bezmocné a jsou ti vydány na milost a nemilost. Máš techniky, kterými můžeš v jejich tělech stimulovat ledasco (včetně orgasmu, když se lékařská technika použije na správných místech... no nechme toho)... ...jenže ačkoliv znáš "správnou odpověď... zbývá poslední otázka. Máš i na tohle? Znásilnit je, ponížit je, ublížit jim tam, kde je to pra každou ženu nejhorší? Ty holky nemají představu o tom jak hrozné může něco takového být což je teď tvoje výhoda. Na jedné straně vah je důstojnost jejich a tvá a na straně druhé je 25 životů, které chtějí zachránit. Jak hluboko se dá až klesnout? Světí účel opravdu prostředky? Máš na tohle žaludek? Tak nějak jsi si jistá, že tohle by fungovalo, že bys to z nich dostala, ale za jakou cenu? Shinobi má umět potlačit pocity a udělat to co je "racionálně správné", ale jsi žena... takový Ibiki Morino by s tím možná měl mnohem méně dilemat nejen proto, že se mučením živý dvě desetiletí, ale i díky tomu, že je chlap. No... je to na tobě. Jediné co jim můžeš nabídnout je aspoň trochu lidská smrt a proto jim budeš muset ukázat jak vypadá ta nelidská varianta. Nebo to můžeš vzdát a nechat těch 25 lidí zemřít. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Užila sis volno jak jen se dalo. Válka vypukla naplno a zprávy, které přicházejí z bojiště svědčí jen o tom, že tahle válka bude opravdové finále... ať tak, nebo onak. Nepřítel útočí na všech frontách a jeho cílem je dobýt celý známý svět a sjednotit ho pod svým praporem, aby nastolil věčný mír (a světovládu k tomu). Desítky... stovky tisíc lidí zemřou, už jen proto, že obě strany mobilizují desítky tisíc vojáků. Nejen shinobi a samurajové, ale také prostí lidé jsou verbováni do armády, protože nepřítel se nechová jinak. Má vojsko, která vás podle odhadů přečíslí pětkrát, reagovat se na to musí a tak země jedna po druhé mobilizují a uvolňují veškeré své rezervy, aby napnuly síly v této válce. Nemá smysl to všechno popisovat a znovu a znovu o tom přemýšlet, hledat kde se stala chyba... prostě na světě jsou lidé, kteří nenávidí váš systém a celou Alianci Shinobi tak, že udělají naprosto cokoliv aby svět který je vám tak drahý rozbili napadrť a na jeho ruinách postavili jednotné Impérium. Třetí den jsi zamířila na velitelství ANBU, Konoha je skoro liduprázdná. Většina shinobi odcestovala do války, část vesničanů byla evakuována (po zničení Kusagakure panuje obava, že by se nepřítel mohl pokusit o napadení Konohy) a vesnici stráží momentálně Tsunade v roli zastupující Hokage. Teď když je Kakashi mrtev, někdo jeho úřad zastávat musí. A jak jsi za chvíli měla navíc přesvědčit, tak válka uvolnila opravdu velké běsy... ...když jsi předávala zprávu Ibiki Morinovi a on tě uvedl do výslechové místnosti, kde je vězněna, kterou jsi "zachránila" tak jsi velmi rychle pochopila, že tvá slova o tom, že "nebude možná mučena" se ukázala být lží. Je tam v bezvědomí připoutána na židli. Morino je sarkasticky poznamenal: "Leze to z ní jak z chlupaté deky, ale k nějakému výsledku se už přeci jen blížíme. Dej jí trochu dohromady ať mi tu do zítřka nechcípne, víc nepotřebuju. Už mele z posledního a tuším, že za chvíli budu vědět všechno co ví." Je dobitá jak pes, vytrhané nehty na rukou, zlámané prsty. Podlitiny od hlavy až k patě, vyražené zuby, zlámaná žebra... zjevně se rozhodla nevypovídat. A zjevně má dost silnou vůli, když jí Ibiki musel takhle zřídit. Je to pro tebe šok, že se tak chováte k vězňům? Ne.. popravdě není, o Ibikim se říká leccos včetně toho, že je sadista. Ale přeci jen nebylo efektivnější použít nějakého Yamanaku. Ne nebylo... jak ti Ibiki řekl, tak to zkoušeli, ale v tý holce je něco... nějaká silná vůle, která Yamanaky vždycky vypudila z hlavy. Skoro bys nevěřila, že tahle "hromada masa" (těžko bys hledala na tom těle nezraněné místo) ještě dýchá. Další ukázka její regenerace, schopnosti která se stala jejím prokletím, protože jí udržuje naživu i tehdy, kdy by jiní byli mrtví. Po tobě se vlastně chce jen to, abys jí "opravila" a celé to mohlo pokračovat dál. Aspoň je v bezvědomí, nebo v to můžeš doufat. Když jí tak zkusmo ohledáváš, tak si všimneš ještě něčeho... přes pas má přehozené zakrvácené prostěradlo a... netřeba domýšlet, udělali jí i tohle. Ale ty už ses přece rozhodla, je to nepřítel a s nepřáteli nelze mít žádné slitování, chtěla tě zabít. Přesto vidět to na vlastní oči... jeden by skoro chtěl zvracet. |
| |
| soukromá zpráva od Ishikawa Sora pro Překvapilo mě zjištění, že ji mučili? Ne. S tím, že je tu nás běžné, jsem počítala. Ale jestli mě překvapilo, když se Ibiki zmínil, že z ní informace mohou jen horko těžko dostat? To teda. Na někoho, kdo se tak bál toho, co bude dál, jako tohle děvče, bych netipla, že bude vzdorovat. Protože kdyby vypovídala, jak jsem jí poradila, tak by snad neměli důvod ji mučit... Ibiki sice je sadista, ale nezdá se mi, že by ji mučil jen pro své potěšení. Dobře, určitě si ji sem nepřivedli na přátelské popovídání, spíš v řetězech... ale jestli se puberťácky zasekla jenom kvůli tomu, tak se asi vina nedá svést jen na ty, co ji vyslýchají... Je ale v hrozným stavu. Je zjevné, že vlastně žije jen díky svým regeneračním schopnostem. Už ty tři dny zpátky byla zralá spíš na nějaké pomalé zotavování než na tohle... ale to prostě nedává smysl. Ano, naštvali mě ti ANBU, že se k ní chovali tak hrubě, když ji odváděli. Tady se k ní určitě nechovali o moc líp. Ale přece by ji nemučili bezdůvodně... co se jí honilo hlavou, když se přede mnou vzdala, a teď stejně odmítla vypovídat? To zacházení s ní mi přijde kruté, ale zároveň se nemůžu zbavit pocitu, že v tomhle případě za to ani tak nemůže její "osud", jako že se sem chudák holka vůbec dostala, ale že si za to svým způsobem může sama. Otázka je, co by s ní udělali, kdyby jim všechno řekla, ale to teď nemá smysl řešit. "Bude to chvíli trvat," oznámím Ibikimu, kdyby se mu třeba nechtělo tomu přihlížet a radši mě tam nechal s ní a nějakou stráží nebo tak. "Baka," zamumlám směrem k dívce. Obdivuju její vůli a je mi jí trochu líto, protože ji zřídili fakt zle, ale zároveň to nechápu. No, jestli je něco zjevné, musím ji vyléčit. Nejprve zkusím pohledem i senzoricky prozkoumat její zranění a pak se dám do opravy toho nejhoršího. Napadá mě, že z mnoha důvodů není chytré sem jako medika posílat mě, která jsem ji vlastně "obelhala", protože kdyby se probrala... ale zase bych se ji pak mohla zeptat. PROČ. Hlavně jsem nemyslela, že jí lžu. Jsou naši vyslíchatelé krutí? Ano. Ale jsou fér? Doufám, že taky ano... proč jsi prostě nemohla s nimi spolupracovat? Pokud se náhodou neprobudí, dokončím, co je potřeba, a vydám se za Ibikim. "Ona s vámi na začátku nechtěla mluvit?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Pustila ses do práce. Naštěstí pro tebe (a naneštěstí pro ní) její vitalita je prostě neuvěřitelná. Stačí trochu lékařské chakry a její buňky pozitivně reagují a aktivují vlastní regenerační schopnost. Všechno se to dá spravit... ačkoliv se člověk musí ptát "k čemu to, když z ní Ibiki za chvíli zase nadělá krvavou kaši". Její schopnost je každopádně neuvěřitelná. Až tak ses zabrala do své práce, že když jsi léčila její obličej, tak jsi nestihla zareagovat včas, když její tělo - ústa konkrétně - opustil drobný bílý had, který se ti bleskově obtočil kolem zápěstí a pronikl pod kůži a "zmizel ti v ruce". To tě asi trochu šokovalo, stejně jako tě nejspíš šokovalo, když se ti najednou rozdělilo zorné pole. Pravým okem vidíš normálně, ale levé ti promítá úplně jiný obrázek a v hlavě slyšíš hlas:  "Vítej v pekle holčičko," což říká obličej ženy, kterou setsakra dobře znáš. Yamata... jedubaba na kvadrát, uprchlý ninja, čarodějnice, S-class... "...no prostě jsi v hajzlu!" Zkonstatovala pobaveně tvoje vlastní myšlenky, které zjevně dokáže číst. Tvá senzorika bije na poplach, uvnitř tvého těla je náhle jakási "černo-fialová" prokletá chakra, která si to prošpacírovala skrze tvou pravou ruku, přes rameno až ke krku, kde se... uff... máš jí zakouslou do míchy! "Hezky v klidu, hezky v klidu. Pořádně se nadechni holčičko a nedělej blbosti, nebo jsi mrtvá ani nemrkneš," hezky v klidu? Jo jí se to řekne! Máš v hlavě Yamatu, při pohledu do misky s vodou vidíš, že tvé levé oko je hadí a můžeš si jen domýšlet co bude dál. "Musím přiznat, že takový vývoj jsem nečekala... chudák Mamushi, tolik jsi toho vytrpěla... ale nakonec to posloužilo svému účelu. Kdybys jí byla bývala nevzkřísila byla bych už dávno venku a našla si jiného hostitele, ale když jsi tak ochotně překazila moje plány... tak se nedá nic dělat." Yamata se odmlčela a po chvíli jsi si všimla, že se snaží převzít kontrolu nad tvým tělem, tomu jsi - jo může tě trochu pozitivně překvapit - dokázala zabránit. I když jí máš zakouslou v nervovém systému, nejsi pro ní díky svým schopnostem snadná kořist. "Hehehe... vážně moc pěkné. No budiž, vůle a kontrola a nad tělem ti zůstane, ale pořád si pamatuj holčičko. Jeden blbý pohyb, jedno blbé slovy - a vidím, slyším a cítím všechno co ty - tak ten jed co ti skončí v mozku skončí tvůj život během vteřiny. Věnuj se své práci a tvař se jakoby nic... zatím si můžeme popovídat." Yamata se rozvalila v křesle (v té hlavě je křeslo?) a pobaveně se usmála. Je si jistá sama sebou (jak by taky nebyla že?). Každopádně teď je jasné, proč ta dívka jménem Mamushi neřekla nic a kde se brala ta její vůle. S Yamatou v hlavě bys měla vůle taky neurékom. A je jasné, proč nechala Mamushi projít peklem. Na Ibikiho si netroufla, protože bůhví jak by reagoval, ten se vlastní smrti asi nebojí, tak nechala Mamushi zřídit, aby poslali pro ní medika a na toho si už troufla. Jak logické. "Mimochodem jsi zajímavá víš to? Pro takovou jako ty bych dokázala najít uplatnění ve světě, který nastane po skončení války. Což bude ostatně brzy. Nevěříš? Pořád si myslíš, že válku vám vyhraje Naruto? Či Sasuke? Hehehe... tentokrát ne. Narutovi zbývají možná tak hodiny, Sasukemu dny a celé vaší Alianci týdny, možná měsíc. Nevěříš... sleduj." Promítla ti nějakou svou vzpomínku na jinou ženu:  Přehrála ti svou vzpomínku na souboj s modrovlasou ženou jménem Korishi. Chtěla její tělo, ta vzpomínka obsahuje i Yamatiny pocity... a modrovláska s ní zametla. Vypudila její jed ze svého těla svou vůlí a proměnila Yamatiny spolubojovníky v ledové sochy, které s gustem rozkopala na miliardu ledových kousků. Yamatu porazila. "Říká si Kori-shi... "Ledová smrt" víš? Tahle kráska s tělem, které se rodí jednou za generaci promění váš svět v jeden obrovský ledový hrob. Ostatně jí znáš určitě z vyprávění... to ona zničila Kusagakure no sato. Sama... zabila tam přes 20 000 lidí, vašeho Hokageho a celou jeho družinu. Je tak úžasná a tak nedostižná, že ani ten váš Uzumaki Naruto s veškerou svou silou na ní nedosáhne. A až ho zabije... přijde sem. A vezme vám všechno co je vám drahé. Co je tobě drahé. Promění to tady v ledový hrob a víš proč? Protože Konohagakure je jedna z těch vesnic, která pronásledovala její klan. Klan Yuki. Jako malá zažila, když shinobi a sousedé přinutili jejího otce, aby zabil její matku, která byla taky z toho klanu, pak chtěl zabít i jí. Všechny je zabila a rozhodla se, že zničí všechny, kteří kdy vztáhli ruku na její klan, kdo vytvořili svět v němž se ona - zrůda která děsila jako malá holka ostatní jen tím že dokázala vytvořit sněhovou vločku na dlani - musela dívat na to, jak její otec zabíjí její matku. Nemáš holčičko představu jak veliká vůle to je. A přijde sem. Už možná zítra, nebo pozítří hned jak odpraví toho Kyuubi-spratka tak jste na řadě." Jasně, že na tebe pouští hrůzu poznáš sama, to dokážeš odfiltrovat. Na její vzpomínce není děsivý ten komentář, ale samotná vzpomínka... to co Yamata viděla a cítila když s ní bojovala. Tu strašlivou sílu vůle, to pobavení z boje a zabíjení. Ty blankytné oči za kterými se skrývá sněhová bouře hrozící zmrazit celý svět a proměnit nejteplejší den v ledový hrob. Skoro tě polil pot... vnímala jsi jasně, že i Yamata z ní měla tehdy strach a ta emoce se přenesla na tebe. "Co jí povíš až sem přiletí na svých ledových křídlech anděla smrti? Vaši vesnici teď nikdo nebrání... všichni jsou v boji a ona sem přijde a bude zabíjet. Nechtěla bys ochránit před ní ty, na kterých ti záleží?" And here we go... samozřejmě, že musela přijít nějaká nabídka. Mohla by ses Yamatina hada zbavit... teoreticky... kdybys použila dotek smrti... jenže způsobem jakým jsi ho ještě nepoužila. Soustředit tu techniku ve vlastní krční páteři a zabít ho. Muselo by to sakra rychle, aby tě nestihl vzít s sebou a hlavně... nikdy jsi to nedělala a když to netrefíš přesně, tak můžeš skončit taky ochrnutá od krku dolů (pokud trefíš vlastní buňky a zasáhne to míchu). A pak taky můžeš... Yamatu poslechnout... ať je ta Korishi, kdo chce... bylo to dost přesvědčivé a ano... o modrovlásce, která proměnila Kusagakure v ledové peklo jsi slyšela taky. Je to na tobě. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Trénovat jsi musel zpočátku sám, protože jak jsi brzy zjistil, tak nikdo z kanibalské jednotky není ve městě. Události zjevně nabraly spád a Impérium vrhá na bojiště drtivou většinu svých ozbrojených sil, takže můžeš jen hádat, že všechny ty ženy, které se kolem motaly momentálně bojují na bojištích V. války shinobi zatímco ty jsi zůstal v hlavním městě tak trochu "na ocet". Ale nebylo to úplně zlé. Nezumi či Yamata ti nechaly přidělit jednoho důstojníka, který ovládá schopnosti podobné tvým a ten ti pomáhal zvládnout techniku prokleté pečetě. Se svým talentem jsi brzy dokázal ovládnout "Fázy 2" a osvojit si novou techniku: Juinjutsu: Norowaito Chakura Modo (Prokletá pečeť: Mód prokleté chakry) Jak správně tušíš jde o jakýsi klon Sage Módu během kterého tvé tělo vstřebává senjutsu a míchá ho s vlastní chakrou což má zajímavé následky. Jsi silnější po všech stránkách, rychlejší a tvá senzibilita se dostává na úplně novou úroveň. Dokážeš detekovat průměrnou chakru až do vzdálenosti 10ti kilometrů a v podstatě se u tebe rozvinula i jakási forma vnitřního zraku. Na kratší vzdálenost dokážeš "vidět" chakru i skrze pevné překážky. V Módu prokleté chakry se ti také instantně hojí drobnější zranění a jsi celkově o dost odolnější. Rozhodně to byly dobře strávené tři dny. Máš talent, takže z toho můžeš těžit. Málokdo by si to osvojil tak rychle, ten důstojník poznamenal, že plné ovládnutí "Fáze 2" trvá někdy až mnoho měsíců. Každopádně čtvrtý den tě cvičišti navštívil generál Hazama Terumí, náčelník zdejší tajné policie s tím, že má pověření od Yamaty aby tě vzal pod svá křídla (aspoň prozatím). "Budeš vyslán na misi, na které sis vyzkoušíš své současné schopnosti v ostrých bojových podmínkách."  Hazama Terumí je vysoký muž se zelenými vlasy a úsměvem gentlemana i zabijáka zároveň. Šéf tajné policie rozhodně nemá v popisu práce "dělat hezké" věci a taky ti nezadává "hezkou misi", nejdřív ti však představil týmové kolegy, se kterými budeš v týmu:  (Ginkan, 16 let, hodnost: poručík, specializace: taijutsu, kenjutsu)  (Enma, 17 let, hodnost: poručík: specializace: genjutsu, kenjutsu) Oba tví noví týmoví partneři jsou cvičenými tajnými policisty a Hazama tě ujistil, že se můžeš spolehnout plně na jejich profesionalitu. Co se mise jako takové týče, tak Hazama označil váš tým za: "Skupinu děsu" a váš úkol podle toho tak vypadá: "Vydáte se do Země Větru do opuštěného města na jejím severozápadě. Aliance Shinobi zde zřídila uprchlický tábor a základnu pro mediky, kteří uprchlíkům pomáhají. A ... zabijete je SKORO všechny do jednoho a postaráte se, aby každý věděl, že to byla akce konožských shinobi. Tady Enma má odpovídající techniky, které zajistí, že přeživší si budou pamatovat, že to spáchali ninjové z Konohy a tady Ginkan má ve svitku dost těl padlých konožských shinobi, aby tam mohly zůstat nějaké ty "důkazy". Cílem mise je podlomit důvěryhodnost Aliance. Srozuměni?" Dvojhlasné "Hai Hazama-sama!" ze strany tvých kolegů rozmetá veškeré tvé pochybnosti o tom co "tihle lidé dělají za práci". Tajná policie = nástroj teroru vůči nepřátelům Impéria. Vítej na palubě Yaso-kun. Hazama se rozloučil a byl pryč. Veškeré podklady pro misi u sebe má Ginkan, která je formálně velitelem. "Mise nám začíná zítra... co kdybychom zašli do cukrárny a trochu se seznámili?" vyhrkla najednou Ginkan. Na někoho kdo před chvílí odkývl, že povraždí stovky, ne-li tisíce civilistů a raněných ninjů ... vypadá dost bezprostředně. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ono nakonec bylo všechno jinak, protože válka udeřila s nečekanou rychlostí a na nic nemá nikdo čas (se ti věnovat). Izou zůstává v Konoze jako jeden ze zdejších ochránců pro případ, že by se snad něco mělo stát a může se ti jako jediný věnovat, ale jinak z Konohy dost lidí zmizelo. Většina ninjů zamířila do války, část civilistů byla evakuována či se pro větší bezpečnost ukryla mimo vesnici, která se může stát terčem nepřátel. Tvůj idol Sasuke je podle zpráv co ti občas přináší Izou na frontě v Zemi Země a je otázkou, kdy se dostane do Konohy. "Válka se nevyvíjí dobře, takže všichni co za něco stojí musí být na frontě... krom mě... to je tak hanebně nečestné," Izou by se asi taky raději viděl na bojišti. Nicméně nemusíš si nic vyčítat, kvůli tobě v Konoze nezůstává, jak již bylo řečeno, tak je to kvůli tomu, že zde má strážní službu. Momentálně bydlíš u něho. Ze slibu Sakury že dostaneš vlastní byt na ubytovně Joninů nezbylo nic, protože Sakuru taky odvelely povinnosti pryč na frontu a tak nějak se na tebe trochu zapomnělo. Vážně to vypadá, že je to dost špatné. Izou tě aspoň trénuje v taijutsu a v kenjutsu. Nejde při tréninzích ani tak o to, aby se z tebe stala atletka s vypracovaným tělem, ale spíš aby sis osvojila základní návyky a postřehy. Izou se tě jednou zeptal: "Zajímala by mě jedna věc, jsi slepá... ale dokážeš cítit chakru, co bys dělala, kdybych po tobě vrhl kunai, který bych nenabil svou chakrou, dokázala bys ho vycítit a uhnout?" |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro //Jsi moc pozadu, takže misi s kočkou skipnu a hodím to rovnou o pár dní dopředu.// Mise s kočkou dopadla nakonec dobře Yuki vymyslela "senzační nápad" a přivolala jednu z vlastních koček doufajíc, že se "zlobivý kocour" chytne na pach samice. (Eeew... fakt takhle.) No a chytil se a vy jste chytili jeho (zjevně moc brzy s ohledem na reakci nastražené kočky). Jenže... pak události nabraly děsivě rychlý spád, který jako děcko máš jen obtíže vstřebávat. Do tvého optimistického a sluníčkového světa totiž v trhla válka... ...během pár dní byla zničena Kusagakure no sato, zabiti 4 z 5ti Kage, povražděna řada feudálních lordů, ale také významných shinobi (kupř. Shikamaru Nara). Během úvodní fáze války se boje přenesly až děsivě rychle do shinobi světa a dospělí často mluví o tom, že celá Aliance Shinobi se nachází pod mohutným útokem. Nepřítel má zjevně navrch a to ne o málo... i to jako děcko vycítíš. I když ty vlastně... nejsi děcko že? Své výhody válka sice má - matčin přítel i přes svůj handicap narukoval jako dobrovolník na frontu a s tím jak většina silnějších shinobi vypadla z vesnice do války vzrostla důležitost geninů. Takže teď máte celkem i důležité mise... no důležité... je to nuda... v podstatě geninské týmy dostaly rozdělené úseky (bloky budov) jako "svá území" a v případě napadení máte jako tým tato místa bránit. Váš úsek se nachází jižním okraji vesnice a zčásti ho vyplňují opuštěné rozvaliny bývalé čtvrti klanu Uchiha, zčásti svatyně Naka a končí až u říčního koryta. Sousedíte asi s pěti dalšími týmy kteří by vám váš úsek pomáhali bránit... ...ale vlastně je to hra na domobranu, kterou si možná užíváš... Pět dní od doby míru... aneb pátý den války jste měli večerní hlídku (střídáte se s týmem), společně s Amagi a Yuki (která v úseku nechává hlídat své kočky jež jí hlásí kdyby něco). Máte za úkol... kdyby jste cokoliv podezřelého zmerčili hlásit to jednotce chunninů a ti zase výš... no prostě teď je půlnoc, je trochu chladno. Procházíte mezi opuštěnými baráky v nichž kdysi žili Uchihové, vypadá to tady trochu strašidelně a jste nějaké zamlklé. Amagi má sice bojovnou náladu a nejraději by vypadla do války (i s puškou) rovnou, ale Yukini rodiči už oba ve válce jsou a tak není úplně a zcela ve své kůži. Z myšlenek těch vytrhla najednou Amagi: "Šššt... slyšíte?" zašeptala. Chvilka soustředění a ano... slyšíš... je to nějaký šramot a vychází z budovy bývalé konožské policie (ve které sloužili Uchihové). "Co teď? Nahlásíme to?" zeptala se Amagi. Yuki: "Nevím... co když je to jenom nějakej toulavej čokl?"  |
| |
| soukromá zpráva od Shizuka Yoru pro Zrůda… To snad není možné… Uběhlo deset minut, patnáct minut a ani jedna nic neřekla. Nemůžu tomu uvěřit. Sama jsem zmrzačila dva lidi, dvě děti. A to jsem se zavázala, že budu každého potřebného léčit. Ano, sice to bylo tak nějak z donucení, ale je to moje povinnost. A dokonce jsem to začala i dělat s radostí, když můj pacient byl sličný muž a mohla jsem ho bez důvodu svlíknout, ale tohle bylo moc. Tohle není nevinné laškování. Občas to zašlo i dál, ale jen pokud chtěli. Zobrazit SPOILER Stoupla jsem si a ukázala na židli. „Měl byste se posadit. Doufám, že máte silný…“ schválně jsem to nedořekla. Čekala jsem, dokud si nesedne. Sklonila jsem se k němu. „Nemějte mi to za zlé. Když to předtím nevyšlo. Zkusím něco jiného.“ Poplácala jsem ho po rameni a otočila se k němu zády. Sice se mi z ní dělalo špatně, ale něco podniknout musím. Modlím se, aby se toho pak ujmul velitel. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro //Házeno na morálku velitele (jak je moc morální): Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 83 procent.// Když velitel ANBU zjistil co tady budeš s těma vyvádět, tak se zvedl a se slovy: "Taky nemusím být u všeho." A opustil místnost. No bezva... jsi na to sama. Takže si to budeš muset cele vyžrat až do dna... na druhou stranu, aspoň nebudou svědci, v konečném důsledku, pokud získáš informaci, můžeš ty dvě zabít. Stejně nečekají nic jiného... a možná to bude pro ně vysvobození až s nimi skončíš. Kdo ví. Začala jsi teda se Sayou...  ...její reakce jakmile jí došlo oč v tomhle půjde stála za to. Zorničky se jí zúžily a v očích vidíš to co vidět chceš... strach. Její týmová kolegyně to taky sleduje dost nevěřícným pohledem. Saya vypadá popravdě během těch prvních pár chvil pěkně zděšeně... ale nakonec trochu přivře oči, zatne zuby a procedí: "Dělej si se mnou co chceš děvko, neřeknu ti nic!" Nezní to ale tak úplně přesvědčivě (stále ještě netuší co asi všechno se může dít). Každopádně to pro tebe znamená, že budeš muset pokračovat. Nějaké to hlazení na hrudi a na břiše nejspíš přežije. Ostatně... hele není tajemstvím, že vesnice své kunoichi připravují i na eventualitu, že padnou do zajetí, kde jim nepřítel může chtít udělat i tohle, takže nějakou teoretickou znalost mají... a rozhodně se nechtějí vzdát tak snadno. Každopádně když už jsi se pustila do něčeho takového tak není cesty zpět navíc, pokud ne Saya, tak její kolegyně Sana, která tě sleduje co děláš její týmové partnerce s vytřeštěnýma očima by povolit mohla. Možná je lepší věnovat se ale nejprve té "odolnější" Saye, aby ta druhá (Sana) viděla co jí čeká taky pokud... ...no když to řeknu cynicky, tohle zajde hodně daleko a "hluboko" protože nějaké povrchní mazlení Sayu nezlomí (a bůhví jestli jí zlomíš i když jí pomocí něčeho znásilníš se vším všudy), ale rýsuje se možnost, že Sana by mluvit mohla, ale taky nejspíš ne do doby, než jí dostatečně nerozleptáš mysl. Jo je to strašné dělat někomu tohle, navíc sotva odrostlým holkám, které jsou sice mrchy a zrádkyně, ale přeci jen tohle drsné až moc. Však... i kapitán ANBU se sebral z místnosti. Proč? Pochopitelně proto, že co "oči nevidí srdce nebolí" a proto, že bude z obliga... a že zajistí, aby ti sem nikdo nevlezl dokud s nimi nebudeš hotová. Vážně je můžeš klidně zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Konečne si ma niekto všimol Ako sa zdá, akékoľvek plány už so mnou mali, museli ísť bokom. Vojna ktorá sa rozpútala bola pre mňa celkom prekvapením. Nečakal som, že sa všetko udeje tak rýchlo. Keď som sa dozvedel, že ani jeden z mojich spoločníkov už nie je v meste, začal som trénovať sám. Je pre mňa dôležité, aby som sa naučil ovládať svoje "nové" telo. Nakoniec to však dopadlo lepšie ako som čakal. Za celý ten čas so mnou začal cvičiť človek, ktorý ma naozaj dokázal posunúť naozaj tým správnym smerom. Naučil som sa totižto ovládať svoju prekliatú pečať celkom dobrým spôsobom. To, že sa mi to podarilo zvládnuť za tak krátky čas nečakal asi nikto a viacmenej ani ja. Sám som nevedel do čoho ide, no môj cieľ je však stále jasný. Príchod generála Hazama Terumí, ako som sa dozvedel, priniesol do môjho tréningu akýsi vyšší zmysel. Moja prvá misia. Konečne budem mať možnosť niečo urobiť. Keď ma zoznámil s mojimi spoločníkmi zo Skupiny desov, uznanlivo som ich pozdravil. S veľkým očakávaním však počúvam, ako znie naša misia. Slová, ktoré som si vypočul na vôbec, ale vôbec nepotešili. Ako sa zdá, budem sa musieť vydať na cestu, ktorá ak vo mne ešte nejaké sú, tak zabije všetky morálne zábrany, ktoré si ešte strážim. Po tejto misii sa zo mňa stane bezcitný tvor, určený na zabíjanie. Ako som si však uvedomil, nemám veľmi na výber a keď to neurobím ja, urobí to niekto iný. "Rozumiem," jednoslovne odpoviem. Generál sa poberie preč a ja začínam rozmýšľať nad tým, čo všetko budem na misiu potrebovať. "Samozrejme, že áno. Ináč ja som Yaso, ale to asi viete..." poviem trochu hanblivo. Samozrejme, že to vedia. Jediný komu tu unikajú súvislosti som tu očividne iba ja. "Ako dlho spolu pracujete?" smerujem otázku na oboch. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi se vrátil od Gina do nemocnici i s kyticí modrých růží, které nebyl problém sehnat, tak jsi zastihl Inako vzhůru. Byla ráda, že tě vidí a zdá se, že se jí zvolna vrací barva do tváře a chuť do života. Poděkovala ti za květiny a přitáhla si tě k tobě, aby tě mohla políbit. Když jste se od sebe odtrhli, tak se na tebe ač unaveně, ale přesto usmála a řekla: "Promiň, že jsem ti nedokázala odpovědět... ale nebyla jsem ze sebe schopná dostat slovo. Ano Kensei-kun... jsme spolu. A chci aby to tak bylo... pořád...," no a máš to tady. Vše prominuto, vše zapomenuto. Zůstal jsi samozřejmě u ní až do večera než tě vyhodila z nemocnice "doktorka" Yamata, která ti oznámila, že už jsi v pořádku a že si Inako potřebuje odpočinout. Takže jsi musel na noc domů. Kam jsi šel tak trochu s hlavou v oblacích a skoro tě až překvapilo, že jsi tam našel Ajisai... což by tě překvapovat nemělo, když nemá kam momentálně jít. Ajisai seděla v otevřeném okně opřená zády o stěnu okna a sledovala zrovna západ Slunce nad oceánem.  Mlčky tě pozdravila kývnutím hlavy a sdělila ti: "Neměj obavy, zdržím se tu už jen přes noc, pak už nebudu na obtíž... odjíždím s vojáky na kontinent," teprve nyní jsi postřehl, že má sbalené věci a mezi nimi je i uniforma. Narukovala jako dobrovolník, razítka má vyřízené a všechny formuláře zařízené. Jejím velitelem bude 8. popravčí Kapitán Karaben, uprchlý ninja z Otogakure no sato. Ajisai slezla z okna a ještě řekla: "Chtěla bych ti ještě jednou poděkovat, že jsi mne přivedl sem. A i když se naše filosofie rozcházejí... věřím, že bohové měli důvod, proto abych byla znovu mezi živými. Nemám ti jak jinak poděkovat tak aspoň tady...," vytáhla z vázy květiny, které natrhala a podala ti je.  "Jmenují se jako já... Ajisai...," řekla a pokusila o drobný úsměv. Když jste se viděli naposled tak to mezi vámi neproběhlo moc dobře, ale ani ve snu by tě nenapadlo, že se nechá zapsat do armády, aby vyrazila do války. Je to "útěk"... svým způsobem... útěk od tebe, vlastně jsi jí tím cos jí vykládal asi odehnal. (To jak jsi říkal, že "chápe všecko úplně špatně atd...") Ale teď je už pozdě na to cokoliv s tím dělat. Ajisai si vybrala (a ty ostatně taky), její regiment míří do Amegakure s cílem dobýt vesnici a porazit zde Alianci v rozhodující bitvě. A ona chce být u toho. Chápeš? Nechápeš? To už je jedno, teď už je správné se asi jen smířlivě rozloučit. Každý jste jinde. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Kamarádství nepočítá s reciprocitou, ale prostě dává," opáčila ti rozverně Shiro mezi útoky. Na tvůj dotaz na nedostatek krve (a kdy omdlí) jen opáčila: "Až po tobě brouku," ne, nic podstatného ti neřekne, na hlavu není padlá. Když jsi pak představil svou finální techniku, tak trochu přimhouřila oči: "S drakem?" zeptala se spíš sama pro sebe a pak znovu zkřížila ruce, aby "rozlámala" další brány. "Já ničeho nelituji, za jiných okolností bychom proti sobě nebojovali vopravdicky a nikdy bych se nedozvěděla jak jsi krásně silný. Sayonara shinobi, tvůj drak se setká s Yokai!" *yokai = démon Hachimon Keimon: KAI, Hachimon Kyomon: KAI Černá, fialová a temně rudá jsou barvy její chakry, krve i potu nyní. Již to nedokáže (či spíše nechce) udržovat v sobě a tak to vytvořilo auru podobnou démonovi s čtveřicí démonických křídel. YOKAI! Vystřelila proti tobě jako blesk... rychleji než blesk... úplně jsi viděl, jak se kolem ní vytvořil "vzdušný zlom", když překonala rychlost zvuku. Náraz vašich těl i chaker způsobil obrovskou rázovou vlnu, která prorazila strop a celé patro co bylo nad vámi se na vás zřítilo (ale všechen materiál, který by spadl na vás se vypařil díky její chakře, která pálí jak právě vybuchlá sopka). Zasypává tě množstvím úderů, ale ty zdárně opětuješ. Její technika je 100% ofenzivní. Vůbec se nekryje (ale ono zasáhnout jí celkem těžké) a prostě jen útočí a útočí. Nakonec se ti podaří jí chytit a ona chytí tebe. Její tělo je sice horké jak rozžhavený kus železa, ale ty jsi taky teď uprostřed své techniky, takže to ani pořádně nevnímáš. Jste v sobě a síly jsou vyrovnané. Je to k nevíře, ale veškerá tvá fyzická síla je zadržována holkou o poloviční váze (no možná dvoutřetinové ať z ní neděláme anorektičku). Chvíli se snažíte jeden druhého přetlačit (jo i o podkopnutí jste se snažili... ne... ten druhý je vždy pevný ve své pozici) a ty se můžeš okamžik chlácholit tím, že zatímco její síla za chvíli pomine a ty jí - byť jen tak tak - porazíš, tak za další "mžik to bylo pryč". Zvedla trochu hlavu, abyste si mohli pohlédnout do očí. "Jsi hodně silný. Jsi silnější bych čekala." Usmála se a potom se stejným úsměvem dodala: "Pak tedy zemřeme společně, sayonara shinobi, sayonara Matao," a ty jsi pocítil exponenciální nárůst její chakry... je ti jasné co se chystá udělat... odpálit 8mou bránu. Tebe zadupe do podlahy (to už nepřežiješ) a sama zemře. Takto se to má tedy skončit? |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Nemocnice, doma... Gin už zdá se nemá co dodat a tak tedy zamířím pro květiny a s nimi rovnou do nemocnice. Inako je vzhůru a ačkoliv je na ní ještě znát únava, vypadá mnohem lépe než když sem tu byl předtím. Dokonce mně políbila a řekla že ano. Že jsme spolu.. Což mi vyvolalo úsměv na tváři, strašně moc mně těší že nezměnila názor. "Bude to tak. Slibuji Inako". Dám jí pusu, pousměji se a vezmu ji za ruku. "Povídáme" (já povídám) si až do večera, když mně vyhodí Yamata. Štve mně že nemohu zůstat, ale nezbývá mi než poslechnout. Vyrážím tedy domů, kde nacházím v okně sedět Ajisai. Zdá se že sleduje výhled. Zapadající slunce je pěkné, ale dle mého se to Amegakure nevyrovná. Ten déšť, cítit kapky vody jak mi stékají po tváři.. chybí mi to. Už první slova mně trošku matou když Ajisai promluví, pak je to však ještě horší. To né.. Sakra. Vážně chce odjet? Chce.. Povzdychnu si a vezmu si květiny. "Jsou moc pěkné. Děkuji". Přátelsky se usměji a vrátím je zpět do vázy, aby neuschly. Pak se znovu zadívám na Ajisai a přemýšlím. Vážně chce odjet? Přijde mi to jako by to bylo kvůli tomu co sem před tím řekl. Sem pěkněj blbec.. Asi by se mi už nepodařilo ji přesvědčit aby zůstala. Povzdychnu si a posadím se na gauč. "Ajisai.. Omlouvám se. To co sem řekl.. nemyslel sem to zle." Zadívám se na ni a pokračuji. "Nenapadlo by mně že se sbalíš a odjedeš... Je to má chyba.. Doufal sem že bychom to mohly nějak překonat. Být tu spolu, jako přátelé". Zvednu se a zamířím do kuchyňky připravit čaj. Tak nějak automaticky připravuji dva šálky, přes to že ani nevím zda by Ajisai chtěla také nebo ne (ten druhý je samozřejmě pro ni). "Nedalo by se s tím nic dělat? V Amegakure je to prý nejnebezpečnější. Napřed Ikara, pak Inako a já.. Nechci aby se stalo něco i tobě... Kdybych někomu řekl, určitě by to šlo nějak zrušit. Mohla by jsi zůstat tady s námi, vstoupily bychom do Tajné služby, Gardy, nebo do takové části armády kdy by nás neposlali hned do boje. To by se ještě promyslelo..." Vezmu oba šálky a jeden podám Ajisai. "Zvaž to prosím". |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jupííí," vypískla Ginkan a začala si to štrádovat směr cukrárna zatímco ty a Enma jste jí následovali: "Na tohle si nezvyknu nikdy," prohodil na adresu Ginkan, která je zjevně posedlá sladkým. "Děláme spolu čtyři roky, jí trénoval Hazama odmalička - profesionální zabiják, já jsem přešel k tajné policii později. Od Akiri a císařské gardy." Došli jste do cukrárny, kde si Ginkan objednala snad všechno co obsahovalo zmrzlinu (včetně pohárů), zatímco Enma zvolil drobný višňový dezert. A zatímco Ginkan se pustila do obléhání hory zmrzliny, tak Enma ti řekl co a jak: "Moc toho o tobě taky nevíme, snad jen to, že jsi hračka Yamaty-sama... neuraž se, ale takhle se vám s prokletýma pečetěma tady říká. Někteří z vás jsou dobří, jiní... jsou jen neužiteční idioti co neumí svou sílu využít a dělají bordel." Načež Ginkan pobaveně zkonstatovala: "A proto máme "Čistící komando", takové jako ty jsem lovila poslední 2 roky, takže bááácha na mě...," jo jasně dáš si bacha... hlavně aby ses nepřipletl mezi ní a zmrzlinu. Enma jen zavrtěl hlavou a dodal: "Jde spíš o to, že tu sílu co máš, neumí každý ovládat a někteří z toho tak trochu zcvoknou, ale tebe se to netýká, četl jsem nějaké reporty o tobě co nám dala Yamata a jseš podle ní v pohodě, a pokud jseš podle Yamaty v pohodě, tak seš v pohodě." Obsáhlé vysvětlení. Ti dva jsou celkem "zábavná" dvojka, z toho co ti Enma řekl vyplývá, že tajná policie funguje jako banda po zuby ozbrojených "uklizečů" a "teroristů" současně. Likvidují i vlastní lidi, pokud je třeba (a dotyční dělají bordel), ale převážně se specializují na diverzní a vraždící akce, jako je tato. "Časem si zvykneš. Možná ti zadání mise přijde drsné, ale jak znám Hazamu, tak vše má své důvody. Sebere tím tisíce životů tady... ušetří tím desetitisíce životů tam, pokud lidé přestanou v Alianci Shinobi věřit, sníží se tím riziko rebélií a to ušetří další životy v budoucnu," jo takže vraždit hodně teďkonc, aby se nemuselo vraždit v budoucnu. To je "neprůstřelná logika". Ginkan k tomu poznamenala: "A hlavně víš jak, uklízet se musí," to ano, to musí. No tak tihle dva jsou "beznadějné případy", nevíš kdo je zpracoval, ale vychoval si je velice dobře. Tihle zabijí i vlastní rodinu (pakliže to už neudělali) pokud jim to někdo nařídí. A na čem jim vlastně záleží? Na kamarádech z týmů... typické pro shinobi, tihle jsou víc shinobi, jak někteří skuteční shinobi. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Šílené rozhodnutí ,,To možná nebude tak zajímavé setkání jak si myslíš." odvětím a sleduji její další otevírání bran. Je to skutečně škoda, i kdyby mě mohla naučit jen tohle. Přesto pořád je teď v pozici mého protivníka, který mne drží na nepřátelském území. Vydáme se následně znovu proti sobě. Jsem překvapený, že ve svém věku je ještě pořád schopná stát na nohou při tak dlouhém užívání Hachimonu. Patrně její tělo je odolnější skutečně víc, než vypadá. ,,Krásný vzhled, působivý." podotknu na její zformovanou chakru, krev a pot kolem jejího těla. Pokud někdo zpoza bariéry sleduje počínání v místnosti, tak velmi brzy nevidí nic než létající kusy kamení a zvířený prach. O hlučnosti ani nemluvě. Občasné využití terénu, házení kusů kamenů po sobě, aby se následně roztříštily o chakru kolem těl. Při zaklesnutí cítím horko sálající z jejího těla. Kolem popraská zemina pod vzájemným fyzickým tlakem. Opětuji jí pohled, když jsou naše obličeje jen pár čísel od sebe. ,,Nápodobně. Ale já ještě nemám v úmyslu umírat. A ani ty ne." podotknu, když mi dojde, co má v plánu. A mne nezbývá než se uchýlit k něčemu, s čím nemám prakticky žádné zkušenosti. ,,Ať už je můj úkol jakýkoliv, pořád jsem zastáncem života. Smrt není řešení pro nikoho. Neber si to osobně." podotknu s lehkým varováním a zatnu ruce víc do jejích paží, abych odvedl její pozornost. Následně posunu svou hlavu o těch pár čísel blíž k té její a dlouze ji políbím na horké rty. Je to asi jediná možnost jak ji rozhodit z jejího soustředění, abych jí následně mohl podrazit nohy a úderem doprostřed hrudi s ní praštit o podlahu díky tomu, že nebude stát na zemi a tak se nebude moc zapřít. Avšak narozdíl od případu Kumo se vyhýbám přímo vitálním bodům, které by ji mohly usmrtit, ale zároveň by úder měl být dost silný na to, aby jí zabránil otevírat poslední bránu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro
Potvrdené. V celkom tomto meste neexistuje jediná normálna osoba |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ajisai si tě vyslechla a trochu se pousmála, trochu - jakoby omluvně... "Netrap se tím Kensei-kun. Já se musím vyrovnávat s návratem do dneška a ty se vyrovnáváš s umíráním včerejška." Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala: "Přemýšlela jsem dlouho o tom co bych měla, co bych mohla dělat... a víš popravdě... líbí se mi myšlenka sjednoceného světa, líbí se mi představa Impéria s Císařem v čele, který ukončí jednou pro vždy všechny války a spory. Nevím zda to bude dokonalé... asi ne, jako nic co vytvoří lidé... ale jednou je to tady a já se toho chci účastnit. Navíc, když se dostanu do Amegakure, kde to znám budu co k čemu. Znám podzemní chodby, mohu pomoci s infiltrací, mohu být užitečná a pomoci k rychlému vítězství. Impérium i Aliance zde soustředí vše. Bitva může skončit jen dvěma způsoby, buď Amegakure dobyjeme rychle, nebo celou zemi zničí dlouhá opotřebovávací válka tak jako v minulosti. Chci pomoci když mohu a chci svůj dobýt co nejdříve, ušetří se tím životy i vesnice samotná. Je to málo, ale je to jediné co mohu dělat." Zavrtěla hlavou když jsi nabízel, že "zařídíš" aby jí převeleli jinam a dodala: "Velké národy se teď učí stejnému ponížení jaké jsme museli zažívat my. Nevím Kensei-kun proč jsi je tolik hájil, co tak úžasného přinesl ten váš Naruto... nerozumím tomu a asi ani nemohu, ale co vím jistě je to, že mohu žít znovu a bojovat za věci, kterým věřím. Tak jako mnozí jiní... a až čas nám ukáže zda jsme se rozhodli každý správně či nikoliv. Nyní věřím Impériu, věřím že přinese mír..." Přešla k tobě a dala ti pusu na čelo: "Arigato Kensei-kun za všechno a ano... jsme a budeme přátelé, i když každý někde jinde." |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ale jo... políbil jsi jí a ano... vyvedlo jí to z konceptu... a dokonce ano, podkopl jsi jí nohy a ano už už jsi jí udeřil do hrudníku, když tu s sebou ale švihla a prudce vykopla takže v momentě, kdys ty zasáhl jí ona zasáhla tebe. Kopancem do hlavy! No tys byl v bezvědomí ihned... takže nevíš co následovalo. Probouzíš se ztěžka až zjevně o nějakou dobu později. Jsi připoutaný řetězy, které ti současně blokují chakru a jsi rád, že jsi rád. Dobitý, dokopaný, hlava ti třeští, vidění máš rozmazané, oblečení ohořelé a jsi celkově grogy. Můžeš jen klečet v nepohodlné pozici, ve které jsi spoután a v duchu přemýšlet o tom jak velký jsi pitomec a proč jsi proboha uprostřed boje vrazil té holce polibek... stálo tě to match a málem i život. Jako víš, žes jí zasáhl, ale kopanec tě zbavil vědomí příliš rychle na to aby sis pamatoval na následky. Nějakou dobu.. hodinu?... dvě? ...můžeš takto sám meditovat v řetězech, než zarachotí klíče v mřížích a do místnosti vstoupí... Taeko (ta z druhého ostrova).  Poznáš jí i když má masku. V rukou nese dřevěný tác a pokládá ho kousek od tebe. Jsou na něm kousky pečeného masa nakrájené na drobné kostičky a také je tam polívka... asi vývar. Vrací se zase mimo mříže aby se znovu vrátila do cely, zamkla za sebou a z lavoru s horkou vodou vylovila hadřík. "Drž," řekla jen rozkazovacím způsobem a chytila tě za bradu přičemž ti začala omývat rány. v obličeji. "Jsem tady abych se postarala, že neumřeš do doby než proběhne rituál, právě mi začala služba, umyju tě, dám ti najíst a pustím tě na chvíli z řetězů, aby s mohl na kýbl," ...na jaký kýbl... ah ano... je tam takový kýbl... improvizovaný záchod... dokonce je tam i hajzl papír, jak pozorné. Chvíli můžeš přemýšlet zda je to náhoda že je Taeko tady či nikoliv, ale soudě z jejího chování to je náhoda. Zjevně se tady na ostrově minimálně část personálu střídá. Když ti otřela obličej a zbavila tě ohořelých kusů oblečení (do půl pasu), tak ti omyla rány na těle. Ty se jí moc bránit nemůžeš, ale... kdybys mohl, tak bys jí nejradši od sebe dostal co nejdál. Zase ta vůně jako tehdy v noci, když jsi byl nad ní. Ať sis předtím myslel cokoliv, tak to nebude nějaká její technika či speciální pach... ona tak voní přirozeně a když tě k tomu ještě omývá a je ta blízko. Škoda že se nemůžeš pohnout... ačkoliv jedné dívce jsi už dneska pusu dal a skončils tady... "Otevři ústa," řekla a čekala až otevřeš ústa, aby ti do nich vpravila lžíci s vývarem a kousíčkem masa. "Není lidské," dodala když jsi chvíli váhal: "Je to hovězí." Jo... je to hovězí a ten vývar naštěstí taky. A tak seš tady. Spoutaný v řetězech a krmenej holkou jménem Taeko, která je pro tvé tělo něco jako oáza uprostřed pouště. A došla ti ještě jedna věc... ironie osudu... kdybys jí předevčírem zajal, vytáhl z ní vše co ví a pak použil Henge, tak jsi sem mohl přijít jako "jeden z nich" a ušetřil by sis tohle všechno. Drsné co? |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Ajisai Sedím na gauči, pomalu upíjím čaj ze šálku a při tom poslouchám co Ajisai říká. Myšlenka sjednoceného světa.. Když to takhle řekne, tak to zní vážně dobře. Jenže to je to, jde jen o slova. Zatím to vždycky vypadá že se najde někdo kdo mír bude narušovat. Zdá se tedy že Ajisai je definitivně rozhodnutá. Má nejspíše podobné cíle jako já, jen na to chce jít jinou cestou. Štve mně to že zase někoho ztratím, ale nemohu jí tu držet násilím. Taky bych chtěl domů, pomoci s čím by tam šlo. Ale nemohu Inako opustit. Né teď, po tom všem co se nám stalo. Věří že Impérium přinese mír.. Bude to skutečně mír a nebo diktatůra? Makoto není zlý, ale lidé kolem něj ano.. Povzdychnu si a když ke mně Ajisai přijde tak se pousměji a vstanu. Zadívám se na ni a obejmu ji. Až po chvíli se odtáhnu. "Vidím že ti to nerozmluvím... Tak tedy dobře. Přeji ti hodně štěstí. A doufám že se opět někdy potkáme, snad i za lepších okolností". Přátelsky se usměji. Rád bych Ajisai něco dal, aby na mně měla nějakou vzpomínku. Zprvu mně nic nenapadá, ale nakonec by tu něco bylo. S těžkým srdcem vezmu svůj starý meč a podám jí ho. "Měl sem ho dlouho, sloužil mi dobře. Je upravený aby vodil chakru, takže se na něm dá vytvořit třeba větrná čepel". Na chvilku se odmlčím a pak pokračuji. "Budu rád když ho u sebe budeš mít, sem si jistý že ti poslouží... A pokud by jsi chtěla, mohli bychom třeba naposledy zajít na cvičiště. Ukázal bych ti jak používat nějaké techniky s tím spojené". Nabídnu Ajisai a čekám zda bude chtít nebo né. Pokud ano, tak jí velmi rád na cvičišti ukážu Iaido, Jūha Shō a třeba i Kaze Buki. Ovšem pochopím kdyby se jí nechtělo, v takovém případě zůstaneme tady, dopijeme čaj a chvíli si ještě budeme povídat než se půjde spát. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ajisai s povděkem přijala tvůj meč, nicméně na nějaké trénování už opravdu není čas, takže můžete jít akorát spát a ráno se rozloučit. Ještě jí doprovodíš k její jednotce, kterou vede kapitánka Karaben....  ...o které toho moc nevíš. Pochází z Otogakure, vidíš přeškrtnutý symbol na její čelence a ovládá hadí techniky, mezi vojáky se šušká, že měla v minulosti hodně blízko k Orochimarovi než ho opustila. Za těch pár chvil co se s ní vidíš, když přijímá Ajisai do jednotky toho o ní moc nezjistíš, ale vypadá celkem vyrovnaně. Pohlédla ještě na tebe se slovy: "Ty jsi ten nový popravčí že? No tak to gratuluji." Stočila zrak na Ajisai a asi jí došlo, že jí "nepouštíš do války zrovna nejraději", tak ještě dodala: "Dohlédnu na ní, bude sloužit přímo pode mnou." A pak už jste se rozloučili. Ostatně na tom náměstí je hafo lidí, tisíce vojáků a samozřejmě taky mnoho civilistů často příbuzných, kteří se loučí se svými blízkými, kteří odcházejí do války. A všudypřítomné děti co si hrají na "zlé shinobi" a "hodné vojáky" klasické dětské hry. V Nemocnici jsi opět mohl navštívit Inako. Vypadá už mnohem lépe a radostně ti oznámila, že by jí měli pustit z nemocnice za dva dny (Yamata zdá se léčí opravdu rychle), taky jste měli možnost se poprvé bavit o tom co budete dělat až bude venku ze špitálu. Inako je trochu nerozhodná stran toho do jaké složky ozbrojených sil by chtěla jít: "Císařská garda je elita, ale tam tě jen tak nevezmou. Musíš mít buď setsakra dobrý původ, nebo hodně peněz a nebo být sakra silný, aby tě tam vzali. Já jsem přemýšlela o gardě, o klasické armádě i o tajné službě.... ale nějak se nevím rozhodnout. Všechno má svoje... a určitě bych chtěla být s tebou, takže... co myslíš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Shizuka Yoru pro Ještě větší zrůda… Rty se mi zavlnily v úsměvu. Určitě jsem šla správným směrem. Velitel ANBU jednotek raději odešel. A pro něj to bude možná i lepší. Alespoň nikdo nebude vědět, co jsem udělala. „Nevím, jestli je pro tebe lepší, že ten dozorce odešel,“ zapřemýšlím nahlas. „Teď můžu dělat, a také to udělám, skoro všechno. Jsem zvědavá, jak dlouho vydržíš.“ |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Saya i Sana jsou z tvého chování celkem dost v šoku, Sanu by to asi i rozložila jenže ti záhy došlo, že ta její kamarádka patrně tu informaci nemá. Má jí jen ta loutkářka - Saya (modrovláska s dlouhými vlasy) - a ta i když je z tvého chování taky dost vyděšená, tak bohužel stále ne dost. "Jseš zasraná děvka," procedila mezi zuby, když jsi jí položila ruku na klín. Celkem i vnímáš, že krom toho, že je z tebe vystrašená, tak je její tělo i vzrušená (jo... je tam dole trochu vlhká). A ne... není ujetá na to, aby jí někdo strkal mrtvolné prsty do klína, tohle je o něčem jiném. Správně jsi vzrušila její tělo a i když je zděšená a myslí by byla někde úplně jinde, tak její tělo reaguje holt jen a pouze na podněty. Je to takový ten stav, kdy sex nechceš, kdy se cítíš bezmocná a ponížená, ale současně tvé tělo reaguje jinak než bys čekala. Jako půjde to, ani Saya není ze železa. Kdyby Sana věděla, kam ty panenky ukryla, tak by ti to nejspíš řekla už teď, ale Sana to neví, takže to musíš vylomit ze Sayi. Chceš to už asi i rychle skončit kvůli sobě, protože to co děláš je... no kdyby ti někdo ráno řekl, že tohle budeš dělat, tak bys ho poslala ke všem čertům. Takže je otázka jak to rychle skončit. Prstíky jsou sice pěkné, ale jsou poměrně malé (navíc a to hlavně nepoužitelné pro jemnější manipulaci, protože je jen držíš v ruce a nemůžeš je přímo ovládat). Buď použiješ vlastní ruku (rukavici máš), nebo se nabízí nějaký předmět. Cílíš na prostý zážitek - na bolest a ponížení v jednom. Když se u toho "udělá" tím líp pro tebe (to znásobí ponížení), každopádně musíš vstoupit přímo do ní a to dost hluboko na to, abys jí zbavila panenství (tam získáš patřičnou bolest). Teoreticky by se dal použít kunai - stačilo by ovázat jeho ostří bandážemi (abys jí tam nepořezala) a pokud bys jeho čepel napustila lékařskou chakrou, tak bys měla stimulovat její tělo dostatečně. Ale samozřejmě použít se dá i cokoliv jiného. Každopádně jsi už ve fázi, kdy se to dá skončit celkem rychle... nebo to aspoň tak cítíš, jsi blízko úspěchu. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Rozloučení a nemocnice Trochu mně mrzí že si Ajisai nechce zatrénovat, ale nevadí. Chápu to, nejspíše se chce před odjezdem aspoň trochu prospat. Dopiji tedy čaj a jde se spát. Ráno si dáme rychlou kávu a pak Ajisai doprovodím k její jednotce. Tu vede Karaben. Pamatuji si jí z časopisu který mi ukazovala Inako. Taky patří mezi popravčí. "Díky.. ". Pronesu prostě. Karaben slibuje že dá na Ajisai pozor, ale z nějakého důvodu mně to moc neuklidňuje. Rozloučím se tedy s Ajisai a nezapomenu zmínit aby byla opatrná. Pak už není nač čekat a tak vyrážím rovnou do nemocnice. Když vidím Inako, tak se mi aspoň trochu uleví, vypadá už mnohem lépe. Dva dny než jí odtud pustí. To už nějak zvládneme. Vezmu jí za ruku a poslouchám. Musím se pousmát, zdá se že Inako přemýšlí podobně jako já. "Určitě bychom měly zkusit tu gardu. Peníze sice nemáme, ale vsadím se že pokud budeme pořádně trénovat, tak by to neměl být problém... Jinak kdyby to nešlo, tak asi ta armáda... Co?". Pousměji se a dám jí pusu. Hodlám tu být dokud mně zase nevyhodí Yamata. A když už by tu byla, rovnou se jí zeptám jak je to s tou Gardou, zda by nás tam mohli vzít nebo ne. Večer bych pak asi nešel rovnou domů, ale trochu si zacvičit. Rád bych zkusil jaké to bude s tím novým mečem. |
| |
soukromá zpráva od Yuki pro Yuki-Senpai :DPrvních pár dnů v Konoze byl naprostý zmatek. Je to možná je to hloupé a i špatné ode mě, ale jsem kupodivu ráda že začala válka. Když už nic jiného tak se mi to hodí. Nikdo nebude ztrácet čas tím kde jsem se tu vzala, ani se nepozastaví nad tím že vidí novou tvář. Ostatně všichni lidé se teď přesouvají z místa na místo. Vojáci a shinobi na frontu, a uprchlíci zase proudí v opačném směru. Jen malé procento zůstává takříkajíc "doma". A mezi nimi jsem já a Izou-sensei. Z čehož specificky ero-senpai není zrovna nadšený. Ale alespoň o to víc času věnuje mě. V tom dobrém i špatném směru. Ostatně u něj i bydlím. Sakura měla evidentně dost jiné práce než se mi starat o bydlení. Né že bych jí to měla za zlé. Trénink nebyl nic zvláštního ani speciálního. Taijutsu jsem se věnovala dlouhá léta, takže teď to beru pouze jako udržování. S tím rozdílem že se můj nový mistr soustředí na to zvednout mou fyzickou kondici. S tím mu mohu jen držet palce. Kenjutsu pro mě na druhou stranu bylo něco prakticky nového. Samozřejmě že před vstupem do arény mě seznámili se základy boje s většinou zbraní, ale nepoužívala jsem v podstatě nic jiného než kunai, a ani ten né zrovna často. Jednoho dne z mého mistra však vyšel dotaz který mě poněkud pobavil, a ihned jsem se rozhodla ho vzdělat.. Odrazila bych ho. K orientaci v prostoru nepoužívám jen cítění chakry. To by moc nefungovalo....ve stěnách nebo sloupech nebývá moc chakry...hih...To bych nepřešla ani z jedné strany ulice na druhou. Mám ale zcela unikátní kontrolu chakry. Podle lékařů, co si je na mě Takushi pozval, jde o to že části mozku které se normálně starají o oči jsou u mě nahrazeny něčím jiným. Můžu díky tomu volně uvolňovat chakru z těla, a zároveň díky tomu mám i ony unikátní senzory na chakru. Řeknu a poklepu si na hlavu a využiju pauzy k tomu abych se vydýchala, a zároveň dala mistrovi čas ty infromace vstřebat. Potom si stoupnu zhruba na 15 metrů o Izou-sensei a pokračuji... Udržuji kolem sebe pole chakry. Můžete si to představit jako bych okolo sebe měla kouli chakry. Tahle vzdálenost je dosah který běžně používám, ale můžu ho libovolně zvětšovat i zmenšovat. Jen mi odebírá z mé chakry. Nijak jí neztrácím, ale zkrátka není v mém těle ale v prostoru okolo mě. Příjdu zase zpátky k mistrovi a zakončím... Takže v podstatě se mnou není třeba jednat jako se slepou. Sice nevidím do tolik do dálky, ani ki nic neříkají barvy a tak, ale má to i svoje výhody. Je mi jedno zda je tma nebo světlo. Proto můžu bojovat v kompletní tmě. A taky vnímám všechno co narušuje to pole. Do všech směrů, včetně toho co je nademnou, za mnou, i podemnou. To poslední je abych třeba mohla chodit po schodech a nezabila se u toho. Proto taky většinou nepouživám větší rádius než to co jsem vám ukázala. Čím větší je oblast, tím těžší je se v tom orientovat. Bavila jsem se o tom s jednou holkou v aréně, a ta říkala že normální člověk má místo které vidí ostře a zbytek je rozmazaný. No a já vidím "ostře" všechno, a ještě do všech směru. A proto i když jsem na to uzpůsobená, tak mě stejně začne bolet hlava kdybych se snažila držet to ve větším měřítku....tak to prostě je... Těmi slovy zakončím svojí přednášku. tak trochu jsme si dnes s učitelem tak trochu vyměnili role. Popravdě zajímavá změna. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro V zajetí Nevím přesně, jak už souboj skončil. Jen si pamatuji úder do hlavy a následně až bolestivé probuzení. V poutech. Netuším, jak dlouhá doba uběhla od boje, při kterém jsem ztratil vědomí. Ale podle bolesti na těle to nebude moc dlouho, protože to skutečně bolí jako zranění z boje a nikoliv proleženiny. Nehledě na to, že ani neležím, kvůli poutům která mi to nedovolují. Lehce pohnu rukama, ale i ten lehký pohyb je dostatečně bolestivý, abych se o moc víc nesnažil. Ztěžka zaostřím na postavu, která vejde do místnosti. Až když se přiblíží dost blízko, je zřejmé, že je to Taeko, dívka z prvního ostrova. ,,To jsi ty?" zeptám se mimoděk tiše. Pravda, ona asi nemůže vědět, že už jsem ji předtím viděl. Převezli mne snad znovu zpátky? Proč by to dělali? přemýšlím, zatímco Taeko položí tác vedle. ,,Ay ay ay ay..." zasyčím bolestivě, když mi začne omývat tvář. Znovu kolem mne provane ta její živelná vůně. Náhle se mi v hlavě vyvine podezření. Možná sama o sobě neměla zájem mít děti v tak brzkém věku i navzdory jejich kultuře. Ale jak se může malá dívka bránit proti starším mužům? Proto se naučila spávat se zbraní? Když začne mokrým hadrem otírat i další části mého těla, neklidně se zavrtím. ,,Jak je na tom Shiro? A Kumo?" zeptám se, když se rozvzpomenu na jména svých protivníků z předchozích bojů. V mém tónu nezaznívá žádná chtivost po tom vědět, že jsou obě vyřízené, spíše naopak. Patrně bude mít Taeko podezření, že bych snad o ně mohl mít starost. Ale to vyznavač Yashina může chápat jen těžko. ,,Rituálem?" pokračuji další otázkou, ačkoliv nevím jestli mi odpoví. Pokud jde o nějaké náboženské věci, možná by se mi z toho mohlo teoreticky nějak podařit vybruslit. Ale na to bych potřeboval více informací. Popravdě jsem rád, když už konečně odtáhne ruce s hadrem, kterým mne omývala, protože si sám nejsem jistý, nakolik se mi to líbilo. Nebo zda se mi to líbilo víc než jsem ochotný připustit. Když mi začne nutit jídlo, na chvíli se zarazím. I po jejích slovech mi to však nedá, abych se netvářil nedůvěřivě. Nevšiml jsem si tady nikde krav, pokud pro ně ovšem hovězí neznamená něco jiného. Nebo zde jen mají nějaký ekvivalent těchto zvířat. Přesto, pokud mám něco vymyslet, abych se dostal z téhle šlamastiky, nemůžu si odpírat zdroje energie, takže poslušně přijímám nabízené jídlo. Pokud mi však chystají jídlo, znamená to, že k rituálu se nebude schylovat okamžitě. Proč by se o to jinak starali? |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Taeko tvou šeptem pronesenou poznámku nejspíš přeslechla. Reagovala až na tvůj dotaz na stav Kumo a Shiro. "Jsou naživu." Byla její jediná odpověď. Jo ta tvá myšlenka, že se musela naučit spát se zbraní, aby neměla furt další a další děti má něco do sebe. Protože jestli takhle přitahuje i jiné muže než jsi ty, tak to neměla vůbec jednoduché. Na tvůj dotaz na Rituál ti taktéž odpověděla: "Vy tomu říkáte soud. My tomu říkáme rituál. Vy soudíte na základě toho kdo se protiví proti vašemu právu a vašim zájmům, my rozhodnutí o vině a necháváme na našem pánu Yashinovi. Bude vybrán jednotlivec, který s tebou bude bojovat v Yashinově kruhu. Žádná chakra, žádné techniky jen boj s tesákem. Jeden zemře, jeden přežije, taková jsou pravidla. Pokud přežiješ můžeš jít kam se ti zlíbí." Šance na propuštění? Světlo na konci tunelu? Nenech se vysmát, i kdyby tě krmili každý den, tak ze spoutání v řetězech budeš mít dost chromé končetiny na to, aby se tvé šance na přežití dostatečně snížily, pak jim stačí vybrat jen toho nejsilnějšího v boji se zbraní a je vymalováno. Bude to chtít hodně štěstí, abys to přežil a zabil toho druhého. "Nejspíš se ti postavím já," řekla nakonec zatímco tě "krmí". "S tesákem tady umím nejlíp, když nepočítám Shiro, která teď není ve stavu, kdy by mohla nastoupit. A má to i tu výhodu, že se můžeme vzájemně trochu předtím poznat," výhodu? Vás zase učí, že největší výhodou v boji je nevědět o nepříteli pokud možno nic, protože tím se vyhnete nějakému emočnímu rozhození. "Samozřejmě můžeš požádat vzetí do zajetí, protože náš klan je nyní součástí armády vašeho hlavního nepřítele a ti uznávají vojenské právo, to je na tobě. Buď rituální souboj, nebo vojenský rozsudek. Podle našeho práva máš šanci padesát na padesát, že přežiješ, vojenský rozsudek z rukou Impéria tě sice nejspíš o život nepřipraví, ale z jeho spárů se už nedostaneš... i když to ti už vlastně může být jedno s ohledem na to co se děje ve světě..." Říká tak trochu, jakoby to jí bylo jedno. Jasně... dobře máš odpověď, klan kanibalů je součástí nějakého Impéria, ale to nevysvětluje to jak se tou součástí stal, kdo je zverboval a co je ksakru zač to Impérium o kterém jsi v životě neslyšel. Taeko tě zatím nakrmila a pustila tě z řetězů, předtím však vzala do ruky své kopí. "Můžeš na kýbl... voda na opláchnutí je támhle," dodala. Sotva můžeš chodit, ale nebýt v řetězech je úžasné... konečně ti proudí do nohou taky normálně krev a přestáváš je mít jak ze dřeva. Taky cítíš svou chakru, teoreticky bys jí mohl napadnout (když tě tak neopatrně pustila z řetězů, které ti zapečeťují i chakru), ale je otázka jak by to dopadlo. Jestli umí bojovat (a na to vem jed, že tahle nebude úplný budižkničemu), tak je to sebevražda (v tvém současném stavu). |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Další bojování ,,To je dobře. I když....asi nechápeš co tím myslím, i když to myslím upřímně." odpovím Taeko na to, že Shiro a nakonec i Kumo jsou naživu. Poté následuje vysvětlení toho, čemu ona říká rituál. Když si to dám do souvislosti s touto kulturou, ani mne to příliš nepřekvapuje. Je to jednoduchý způsob, ačkoliv spravedlnosti se v něm často neučiní zadost. Právo silnějšího, nikoliv toho, kdo má pravdu. Ovšem kdybych dokázal načerpat znovu chakru a zotavit své tělo, tedy před samotným rituálem, mé šance by nemusely být úplně liché. Zakuckám se, když se jen tak zmíní, že se mnou bude patrně bojovat ona. To fakt proti mě nemůže jednou stát nějaký mužský? ,,Ty? Totiž....tohle sis vyžádala sama?" zeptám se a na vysvětlenou toho, že by se mnou jinak bojovala Shiro, se jen pousměji. Sedm bran Hachimonu se uzdravuje hodně dlouho. I pro takové kamenné tělo, jaké má Shiro. ,,Lépe poznat?" zakoktám se lehce, protože si nejsem jistý, co si pod tím představit. ,,Nevím co si pod tím představuješ, ale....proč bys o něco takového vůbec stála?" dodám neobratně a civím prkenně do země. ,,A kolik času mám na rozmyšlenou?" zeptám se ještě, když se zmíní o zajetí. Nevím přesně co si pod tím představit ani to, co se děje ve světě. Ale to budu zjišťovat až potom, jestli se odtud dostanu pryč. Promnu si zápěstí, když jsem zbaven řetězů. Chakra není plně zregenerovaná, takže na nějakou další regeneraci mohu zapomenout. ,,Ehm.....mohl bych aspoň poprosit o trochu soukromí?" zeptám se zrudle, když mi přijde, že se nemá k odchodu nebo alespoň otočení se při aktu, při kterém se při cizí přítomnosti necítím úplně nejlíp. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Poslouchal jsem už téměř od začátku velmi zaujatě. Aby taky ne. Ona okamžitě začala narovinu, žádné chození okolo. Lehce jsem polkl, když se o sobě poprvé vyjádřila jako o bestii. Nemůže být ale přece jen bestie. Dělá všechno tohle. Je to jen o té příčetnosti? A pak se modrovláska začala dostávat dál do své minulosti a mě z toho mrazilo. Takový život… znovu jsem si pomyslel, že velká síla často provází spoustu utrpení. Opět se to potvrzuje. Zapomněl jsem jíst, i Kumaru se naježil a dával pozor. Sledoval jsem Korishi, upoutaný těmi slovy, co tím svým ledovým hlasem říkala. V pěti letech… tolik smrti a… bolesti. Spolu s jejím vyprávěním jsem si vybavoval vše, co vím o klanu Yuki. Vědomí, že její osud má na svědomí svět shinobi, tížilo jako skála. Udeřilo na mě její odhodlání, když jsem si uvědomoval, že necouvne. Naruto už umluvil mnohé, ale… u ní tomu už nevěřím. Buď umře, nebo ho porazí. A bez Naruta bude konec téměř jistý. Ale jak to vše dopadne, bylo skoro jasné už od začátku. Neměli jsme moc šancí vyhrát. Sledoval jsem ji a až o něco později mi došlo, že jsem stále úplně tiše. Nejedli jsme, ani jsme nemukli a já na ní byl přikovaný pohledem. Zamrkal jsem a znovu chytil vidličku do rukou. Nejdřív jsem začal jíst a zdálo se, že nic neřeknu. Úplně mi ukradla slova. Ale pak jsem k ní zvedl pohled. „Nic to nenapraví a zřejmě to pro tebe nebude ani nic znamenat… ale mrzí mě, co se stalo s tvým klanem a tvou rodinou. Takhle by to být nemělo… Tohle všechno… mi postupně asi otevírá oči.“ Jsem upřímný, potřebuji se nějak vyjádřit, aby věděla, že mě její osud vůbec netěší. Sledoval jsem ji a pak jsem i znovu odložil příbor. „Další věc je… měla by sis dávat pozor na své představy… myslel jsem, že teď bude mír, válka skončila a já si představoval jednotný svět a hezkou budoucnost… a jak vidíš, ta se nekoná. Můžeš svým nadřízeným naprosto věřit? … A neobjeví se nakonec stejně někdo, kdo ten mír poruší? Jako teď… Nechci tě tím nějak ovlivňovat… to bych určitě nezvládl. Jen mi to přijde… jako přesně to, co jsem si já myslel, že bude, dokud jste mi neukázali opak.“ Sklonil jsem na chvíli pohled ke stolu. S tím, co oni mi ukázali… skoro nemám vůli uvěřit, že někdy bude trvalý mír. Ale nedivím se, že ona má. Tiskl jsem si k sobě Kumaru a hladil ho. Ale ve chvíli, kdy se začal znovu věnovat jídlu, jsem ho nechal. „Ale co chci hlavně říct… Myslím si, že mnohem důležitější je, jak se na sebe díváš ty sama, než jak se na tebe dívají ti ostatní. A… myslím si taky, že tě nemusí vnímat jako zrůdu… dá se tomu určitě zabránit. Mě si teď ukázala asi obě své stránky a třeba…“ Hlas mi trochu kolísal, těžko jsem skládal dohromady slova a jen jsem doufal, že to vše vyzní tak, jak to skutečně myslím, a ne nějak úplně blbě. Žádné pětileté dítě si o sobě nemyslí, že je zrůda. To okolí ji donutilo to oslovení převzít. A to, co dělá, ta svým způsobem dobrosrdečnost ve mně vzbuzovala pocit, že by chtěla být vnímaná jinak, navzdory tomu, co říkala. Bylo mi z toho na nic. Ale tušil jsem, že pokud ho dám najevo až moc, naštvu ji. A to jsem nechtěl. Chtěl jsem ale, aby něco věděla. „…Já tě jako zrůdu nevnímám, ani jako bestii. Vlastně bys měla vědět, že jsem ti vděčný. Za sebe i za Kumaru.“ Pohladil jsem ho za ušima. „Díky za to, co jsi pro nás udělala.“ Protože toho pro nás udělala vážně dost. S tím uvědoměním k ní nakonec natáhnu ruku. „Snad ti to někdy splatím.“ Impérium je pořád můj nepřítel. Rozhodně se nepočítám jako jeden z nich. Jsem tu… protože jsem měl strach a protože doufám, že alespoň někoho takhle ochráním. Protože když odejdu, nic nezmůžu. Takže ano, Impérium není spojenec, ale nepřítel. Ale Korishi… možná to způsobilo její vyprávění, ale ona toho pro mě vážně udělala hodně. Dala mi šanci… Ona můj nepřítel není. Přesto, co chtěla udělat a že půjde proti Narutovi. Ale to je hlavně dílem Impéria. Ona - Není ani můj spojenec, ale… je to složité. Možná jsem byl prostě ovlivněný tím, co jsem se o ní dozvěděl a celkově toho na mě bylo moc. Ale v tu chvíli jsem to vše myslel upřímně. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano vyžádala jsem si to sama," odpověděla ti lakonicky a dodala: "Není v tom nic osobního, ale shinobi s maskou přes tvář znamená to, že patří k vraždícím jednotkám (doslovný překlad zkratky ANBU). Někdo se těm poslal vraždit, takže bude jedině spravedlivé pokud Yashin-sama skrze můj tesák rozhodne, že patříš do hrobu." Nebo do hrnce. Tvůj další dotaz jí taktéž nijak nevzrušil, zatímco tě odpoutávala z řetězů ti odpověděla: "Nic konkrétního. Vždycky je dobré vědět něco o soupeři. Ke každému boji se přeci váže příběh dvou lidských bytostí no ne?" Cose týče času na rozmyšlenou tak jen odtušila: "Nevím... dva nebo tři dny, až Velekněz rozhodne. Ale pokud se rozhodneš hned pro vojenský soud z rukou Impéria dáme vědět jejich generalitě a někdo si tě tady vyzvedne." Požadavku na soukromí bylo vyhověno... ...teda... ...podala ti černý pásek, kterým si můžeš přepásat oči. Jak originální že? Každopádně poodešla bokem a nezdá se, že by jí nějak zajímal tvůj výkon na kýblu. Ale v periferním vidění si tě držela. Padlá na hlavu taky není. Jakmile jsi skončil a opláchl sis ruce, tak vzala všechny věci (kýbl, lavór, dřevěný tác s miskou) a vynesla je na chodbu, kde je kdosi sebral a odnesl. Přešla k tobě na poloviční vzdálenost kopí a sdělila ti: "Teď tě zase spoutám, klekni si. Ještě ti mám vyřídit od Velekněze, že úplné doznání ti zajistí rychlou a bezbolestnou smrt. Tady...," vytáhla kus svitku se sepsaným přiznáním: "Já ... ...., přiznávám, že jsem byl vyslán Aliancí Shinobi abych zhanobil chrám Velkého Boha Jashina a povraždil všechny jeho věrné, ženy a děti zejména. Doznávám jsem, že jsem odporný shinobi a vrah, doznávám se, že sloužím Alianci Shinobi, která aktivně používá démony k terorizování světa a usiluje o ovládnutí a zotročení celého lidstva. Podpis: ... ...." Těžko říct zda to Taeko četla či nikoliv, ale ty se můžeš zase jednou přesvědčit, že v těchto končinách mají na shinobi "celkem jednoznačný názor". Tyrani a vrazi. "Když to podepíšeš, tak se vyhneš rituálu i vojenskému soudu. Nechají tě uštknout jedním z Kuminých pavouků, takovým speciálním, je to vážně rychlé a neucítíš nic. Každopádně je to na tobě. Jestli chceš můžu zkusit sehnat někoho z Impéria, aby tě seznámil s podmínkami vojenského soudu. Jo a ještě jedna věc... ...mnohým by udělalo velkou radost, kdyby ses pokusil utéct, aby tě mohli dostat do vlastních rukou. Řada strážných se ráda zúčastní tvého lovu a nebude s tebou hotová tak rychle jako já souboji nebo pavouk Kumo jehož jed připravovala samotná Pavoučí královna, sestra Hadí Čarodějky, která náš klan před lety osvobodila." And "here we go" ... "Hadí Čarodějka", další nové pojmenování jednoho a téhož tvora: Yamaty (no Orochi). Tady je ta spojitost. Yamata byla tady, něco tu provedla (proč na každém rohu potkáváš lidi s prokletými pečetěmi že?), klan je jí zavázaný, Yamata chce zničit Konohu (nebo Shinobi)... kousky skládačky začínají do sebe zapadat. sice zvolna a je jich pořád málo, ale pokud kráčíš ve stopách Yamaty, tak se můžeš připravit na cokoliv (a smrt je fakt to nejmenší). |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrážíte až druhý den, takže po seznámení jste se rozešli a předtím si domluvili místo srazu následujícího dne. Druhý den brzy ráno jste vyrazili. Ginkan přivolala trojici orlů, na které jste naskákali (doufej, že nemáš strach z výšek) a následně jste vyrazili. Let byl celkem rychlý, letěli jste se dvěma mezipřistáními (najíst se atp...) den a noc a další den nad ránem se vám již na horizontu rýsovaly předělové hory mezi Zemí Větru a Zemí Země. "Jdeme dolů!" Prohlásila Ginkan a přistáli jste v poušti u menších skalisek. K uprchlickému táboru to máte ještě pár kilometrů, ale není kam spěchat. Ginkan ani Enma nehodlají vést útok za bílého dne, takže stejně počkáte do noci. Postupně se nicméně přibližujete k cíli vaší operace. Před setměním jste na místě, jste na takovém drobném písečném návrší (větší duna) a sledujete před sebou cíl. Uprchlický tábor asi dva kilometry od vás. Tvé senzorské schopnosti jsou už na takové úrovni, že dokážeš bezproblému spočítat chakry v táboře... 5 000 lidí, z toho na 250 má větší chakru, takže se dá odhadovat, že půjde o shinobi. Výlučně ze Suny a převážně jde o mediky. Je tam i lazaret v němž je na 2000 dalších lidí. Celkově máte tedy před sebou 7000 cílů... to je neuvěřitelný počet. Ginkan se na tebe ušklíbla: "Počtů se neděs, těch co se zmůžou na odpor bude jen pár. A i ti budou mizerní, bude to trvat jen tak dlouho jak pomalí budeme my." Přehnané sebevědomí? Ne... pochybuješ, stráže tu sice jsou, ale nenapočítáš více jak 20-30 shinobi, ostatní jsou medici - ti nepředstavují hrozbu, to jsou jen další cíle. "Enma vytvoří své genjutsu, které pokryje celý tábor a pak zaútočíme. Nebudou nás vidět - jen kdyby tam byl Hyuga, schopný senzor nebo Uchiha... a to nehrozí," vysvětlila Ginkan. "Většina ani nebude vědět, že je mrtvá či co je zabilo," zhodnotil situaci Enma a ty zatím senzorikou máš za úkol hledat cokoliv podezřelého. A ne... není zde nikdo... nic, co by mohlo jejich plánu odporovat. Možná mezi mediky nějaký senzor bude, ale chakru Yamanaků zde necítíš - tím líp - vypadá to bezproblémově. Ale ta představa... vy tři zmasakrujete katanama 7000 lidí... je to vůbec fyzicky proveditelné? Ale asi ano, když ti dva jsou profíci a co ty vůbec víš o jejich technikách. "Já si vezmu na starost lazaret," prohlásil Enma. "No... takže ty lazaret a my dva zbytek co Yaso?" Se strážemi její kalkulace zjevně vůbec nepočítají, nechceš si ani domýšlet jestli je tak pošetilá nebo tak silná. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Odhalování opony ,,O tom rozhodne tvůj bojový um, nikoliv Yashin. Stejně jako o mém životě nerozhodne Dračí bůh, ale mé bojové schopnosti." odvětím na její zapálení pro rituál. ,,ANBU jsou vysíláni na mise typu, který si popsala. A kromě toho, vaše chování je dost pokrytecké. Co ta ANBU, kterou jste zajali a defakto popravili? Skutečně mi nepřišlo, že by šlo o rituál nebo něco jiného co jsi mi tady popsala." odpovím při vzpomínce na zabití Yugao. Možná o tom nevěděla, ale to nic nemění na faktu, že jí patrně podobná možnost byla upřena. ,,Hmm?" zatřepu hlavou, když uslyším podvědomé zaškrábání drápu o řetěz. Tohle už mám za sebou. Přemýšlení o Yugao tomu nepomůže. ,,Dvou lidských bytostí? O Kumo bych si dovolil docela pochybovat." odvětím s odkazem na pavoučí část bytosti, která mne tady dokázala najít. ,,Díky." křivě se pousměji nad černou páskou, ale je to lepší než drátem do oka a rozhodně to pomůže lépe. Po vykonání potřeby si umyji ruce a odložím pásku vedle. ,,Úplné doznání?" zeptám se poté, co si kleknu zpátky do pout. Potrvá tak den, než se dokáži zvetit na to, abych vymýšlel konkrétní kroky. Převezmu si papír a narychlo jej přelétnu očima. ,,Humorné, nepravdivé. Váš kněz má smysl pro humor. V první větě je pravda jedna věc, stejně tak ve druhé. Navíc proč bych si dobrovolně volil smrt? Nějakou tu bolest snesu, navíc to bude nic v porovnání s tím, co mi uštědřila Shiro." promnu si ruce. Přestože situace je jaká je, pořád na sobě cítím rány z předchozího souboje. Při zmínce o útěku se na chvíli zamyslím. ,,To těžko říct, jestli by se mi chtělo se nechat nahánět a zbytečně mrzačit další osoby." zavrtím hlavou. Přesto však přemýšlím spíše o zbytku věty, co mi prozradila Taeko. ,,Yamata? Teď to dává smysl. Divím se, že se Shiro nechala ukecat k prokleté pečeti." vzpomenu si, že patrně bez ní by měla mnohem větší problémy v souboji se mnou. Možná je to právě ten předěl mezi našimi silami. ,,A co slíbila Yamata vám, že jste ochotni ji následovat?" zvednu pohled zpátky k Taeko. Co mohla nabídnout národu, který měl prakticky svobodu v tom, co dělá. Nebo šlo Yamatě jen o získání Yashinova kultu? |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Taeko více méně ignorovala tvé poznámky, asi jí jedno co si myslíš o "jejich stanoviscích a postupech", k Yugao jen poznamenala: "Ta žena zabila otce nového Shinigamiho, tak jí vrátil její rozsudek a zajistil jí spravedlnost. Smrt za smrt, oko za oko a krev za krev - to je zákon." Jistě... "oko za oko", to je oblíbené zjevně na celém světě. "Kumo je člověk, nezáleží na tom jakou používá techniku." Odbyla tvou poznámku na Kumo. Jistě - pro část ninjů je hlavní výsledný efekt (mít sílu) a ne to za jakou cenu v tom jste si paradoxně podobní. Tedy aspoň ta část shinobi. Když došlo na Yamatu, tak Taeko chvíli mlčela, ale nakonec řekla: "No... živý se odtud stejně nedostaneš a hlavně i kdyby ano, už se nebudeš mít kam vrátit, takže proč ne. Můžu ti říct co pro nás Yamata-sama udělala." Dokončila tvé opětovné spoutání, přitáhla si stoličku na kterou se posadila a zvedla si masku, takže jsi opět mohl vidět její tvář:  "Náš klan neměl nikdy moc dobrou pověst pro naše praktiky. Pravda je taková, že máme něco co by snad šlo označit za kekkei genkai - vrozenou schopnost - která se rozvíjí pokud pozřeme a strávíme lidské maso či tekutiny. Nestačí nám pro sílu zabíjet, ale musíme své oběti též sníst. No a to nás dostávalo do konfliktu s okolními národy. Pochopitelně - nikdo nechce být snězen. Nakonec se proti nám spojili a ve spolupráci s lidmi jako jsi ty - shinobi - nás porazili. To stalo před mnoha lety. Od té doby si vedení klanu zakázalo pořádat útoky na ostatní lidi a vymyslelo jiný způsob jak lidské maso obstarat. Když nesmíš lovit, začneš chovat... ustavilo se pravidlo, že dívky - jakožto méněcenné v boji - budou poté co dosáhnou věku kdy jsou plodné a zplodí několik dětí - nejlépe tři až čtyři - obětovány. Většinou to přicházelo v sedmnácti či osmnácti letech. Tak mohl klan rozvíjet dál své schopnosti a vyhnout se tomu, aby napadal jiné národy. Zajistilo mu to sílu a přežití. Vlastní rodiče obětovali vlastní děti a pojídali je. S výjimkou výjimek všechny dívky a slabší chlapci byli ve věku dospělosti... snězeni, aby ostatní členové klanu mohli rozvíjet své kekkei genkai. Pamatuju si, když takto obětovali mou sestru...," jo postřehl si v jejích očích v ten moment nenávist. "...ale před pěti lety to skončilo. Na ostrov přišla Yamata-sama a očistila náš klan. Nejsme chovatelé dobytka, jsme lovci a jako takoví buď budeme žít, nebo zemřeme. Yamata-sama zabila všechny šamany, náčelníky, jejich rodiny, většinu dospělých a přikázala je abychom je uvařili a snědli! Bylo to tolik masa, že jsme to jedli několik dní, nikdy jsme v minulosti neuspořádali takovou hostinu, takže to bylo znát. Energie z těl našich rodičů a dalších starších klanu přešla na nás a naše síla rozkvetla jako nikdy předtím. Přísahali jsme Yamatě-sama věrnost nejen pro to, že nás - všimni si, že až na pár vyjímek jsme tu všichni děti nebo teprve skoro dospělí - zachránila, ale taky proto, že nás očistila. Krev našich předků smyla hanbu kmene, spravedlnosti bylo učiněno za dost a rovnováha byla obnovena. Výměnou za to a za to, že od té doby nám Yamata-sama zajistila dostatek potravy pro naší sílu jí sloužíme. A taky proto, že ona je ztělesněním Yashin-sama na tomto světě, ona je vyvolená naším Pánem aby naplnila chrám Krve a Zkázy a zničila pyšné. Yamata-sama je spasitelkou tohoto světa." Ten závěr byl už odříkanou náboženskou mantrou, ale to předtím... no "wow" chtělo by se říct. Typický rukopis Yamaty, kdo sakra nechá děti sežrat své vlastní rodiče? Yamata. Kdo může být v očích těch dětí ztělesnění Yashina? No ovšemže Yamata. Její pověst jí předchází. Jako slyšel jsi už různé zkazky od kolegů z ANBU, ale slyšet něco takového od přímého svědka toho co Yamata provedla. Tohle je hodně za hranou... no vlastně Yamata se žádnými zákony neřídí, ta překonala i Orochimara v bezskrupulóznosti, takže... čemu se divit. A Taeko... jí lidské maso, protože to její klan jedl vždycky, kvůli kekkei genkai - jejich síle - kterou mají. Ti lidé jsou prokletí, aby se mohli chránit musí pojídat jiné lidi. Jeden by tipoval, že zatím bude nějaký druh absorpční techniky, která umí z lidského masa vytáhnout veškerou chakru. Pochopitelně jako shinobi jí nemůžeš nabídnout nic, krom doporučení "aby nejedla lidi, protože se to nedělá" což ale znamená, že přijde o svou sílu a to ti těžko kdy přistoupí (ono to i vysvětluje proč byla Shiroyama tak silná při velikosti svého těla... jestli její tělo obsahovalo energii všech co sežrala a jejich sílu... no tak pak to dává smysl), za to Yamata má pro ně otevřený bufet v márnici. A vždycky bude mít. Co krom vyhlazení nebo živoření na okraji mohli tomuto klanu nabídnout shinobi? Nic. Možná lady Tsunade by časem našla způsob jak jejich kekkei genkai upravit tak, aby nevyžadovala čistě lidskou potravu (nebo to jinak humánně obejít), ale to by musela být náhoda aby se jimi vůbec zabývala. Za to Yamata, která světové kuriozity vyhledává a její márniční bufet bude vždy otevřený dokáže tyhle lidi získat na svou stranu. Použije i jejich víru v Yashina jen aby se stala v jejich očích bohyní. Na to abys vysvětlil Taeko co je Yamata zač není čas a ona to není schopná nyní pochopit (musela by mít jiné zkušenosti a znalosti) a hlavně ani ty sám neumíš dost dobře vysvětlit co je Yamata zač (krom toho, že je to doktor Mengelle v sukních, který se neštítí ničeho). |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Vyprávění ,,Spravedlnost? Právě jsi řekla, že vaše pojetí spravedlnosti je rituál či zajetí či dobrovolná smrt. Ani na jedno z toho to nevypadalo." odvětím Taeko klidně. Nechám její hlavu zpracovat tu informaci. I když ji teď bude odmítat, bude ta informace tam. A bude ji nahlodávat, že něco je špatně. Následně pozorně poslouchám její vyprávění o Yamatě. Přijde mi, že se při tom tváří až téměř pobožně. Chápu proč a také je mi jasné, že Taeko teď nebude ochotná naslouchat. Vedení vesnice zlenivělo a tak začalo pěstovat vlastní rodinu na to, aby byli silnější. To je....otřesné. Jistěže příchod Yamaty sem a její "záchrana" pro ně musí působit jako dar z nebes. Nakolik funguje jejich rodová, či kmenová, vlastnost se mohu jen domnívat. Pokud je Shiro také z tohoto kmene, tak to opravdu bolelo. Přesto to zjevně není nemožné. ,,Spasitel světa nechodí po okolí a nezabíjí všechno v dohledu." odvětím na její tvrzení o Yamatě-spasitelovi. Ta představa je vskutku úsměvná a asi by Taeko byla překvapená, kdyby zjistila co všechno se o ní píše v záznamech. Ale Taeko a její rodina má vizi šířit se dál a to nebude moci, pokud všude nebude vládnout pouze chaos a surová síla, takže je jasné že ji budou následovat. Jestli by bylo možné jejich schopnost dostat pod kontrolu, to se mohu pouze dohadovat. ,,Rozumím tomu, proč ji následuješ nebo snad i obdivuješ. I když jen jednu její stránku, tu kterou ti ukázala. A mohu se jen modlit, aby ses ve svém přesvědčení nezklamala. Navíc, teď určitě po večerech přemýšlíš, že kdyby Yamata nepřišla, blížil by se tvůj život teď ke konci. Dala si život několika dětem a pro představené tvého kmene už by jsi nebyla použitelná." pronesu zamyšleně svoji domněnku. Kdepak, Yamata je pro ni skutečně spasitel. ,,Můžeš si myslet, že konáš správně. A může to být v extrémním případě pravda. Ale Yamata....je bezohledná. Stará se o vás, protože ve vás vidí potenciál. Kdyby tam nebyl, nezdržovala by se s vámi a už vůbec by se nestarala o to, dostat vás z toho řetězce vzájemné konzumace. Dala vám budoucnost za cenu ztráty svobodné vůle. Z jednoho zajetí jste upadli do jiného, příjemnějšího a sebedestruktivnějšího. Co bude chtít Yamata spasit, když všechno zničí. Svět nemůže existovat v jednolité harmonii. Energie jdou proti sobě, vytváření bouře a konflikty a je jen na nás, jestli ten stav dokážeme stabilizovat. Černá a bílá, světlo a temnota. Láska a nenávist, závist a ochota. Mír je vždy vykoupený utrpením a bojem a přesto ti nevydrží věčně, pokud o to nebudou usilovat všichni. A to nepůjde, dokud se lidé budou zabíjet kvůli cizím ideálům." založím si ruce do sebe, skloním hlavu a zavřu oči. Mám nad čím přemýšlet, pomodlit se k Sheogunovi. Mohu jen doufat, že si Taeko z mých slov něco odnese, že trochu poodsune ten šátek, který jí Yamata dala kolem hlavy. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Taeko si tě vyslechla, ale na výrazu její tváře se nic moc nezměnilo. Jsi nepřítel - nemá důvod ti věřit. Každopádně se o tebe po celou dobu služby starala tak jak slíbila a na druhý den (ačkoliv těžko odhadovat jak tady čas ubíhá, protože jsi v kobce, kdesi uvnitř pyramid) jsi byl předveden do centrálního sálu, kde jsi předtím viděl zrození Shinigamiho a celý ten jejich rituál. Taeko se zjevně knězi zmínila o vašem rozhovoru:  (Velekněz kultu Yashina) Skončil jsi tedy na kolenou před ním, z jedné strany si tě hlídá Taeko, po Veleknězově boku stojí Shiro, která je na tom fyzicky asi prachbídně vzhledem k obvazům (vypadá skoro jako mumie, je v obličeji má těch obvazů méně, tak že lze vidět oči i ústa) a také je přítomna ještě osoba, kterou neznáš, vypadá to na samuraje, ale... jeho oči i vzhled... Edo Tensei!  (samuraj přivolaný pomocí Edo Tensei) Velekněz si tě prohlédnul a poté jen řekl: "Shiro i Taeko mi řekli co jsi zač... a vzhledem k okolnostem bude jedině správné, když zemřeš. Nicméně ne dnes, ne tady a ne z našich rukou...," dokončil a tleskl dlaněmi čímž složil pečetě: Hijutsu: Gekkōgēto (Tajná technika: Brána měsíčního svitu) Za jeho zády na zdi se objevily obrysy dveří, které jakoby se vypálily zevnitř kvádrů a následně je vyplnila temnota. Jde o nějaký druh portálu... časoprostorová technika? Nejspíš ano. A po chvíli z té temnoty (vypadá to skoro jako černo-fialová voda to co v těch dveřích je) vystoupila ona...  (Yamata) "Yamata-sama...," vydechla Taeko a ona i Shiro ustoupily bezděčně o krok. Ty zatím můžeš sledovat výjimečně tvrdé rysy Yamatiny tváře, ve kterých není ani plamínek lidského tepla či lidskosti jako takové vůbec. V jejích hadích očích není ani jiskra šílenství či nějaké chtivosti, nebo čehokoliv co by sis představoval, když se řekne "šílená a zlá ženská". Je skoro jako socha. Nepřístupná, nedobytná, neporazitelná a od veškeré humanity odtržená a nad ní povýšená. Není divu, že jí uctívají jako boha. Jako Yashina, jeho ztělesnění. Její aura, její výraz ve tváři. Jakoby se s jejím příchodem úplně změnilo klima v místnosti a čas se zastavil, aby sis mohl "vychutnat" ten náraz její síly, kterou sice nevidíš, ale celé tvé tělo jí cítí. Je to nějaký druh... ne není to genjutsu... je to prostě něco co vnímají lépe zvířata (takové to pudové a reflexivní cítění) jako když dokážou vycítit se blížící katastrofu, ale teď je to tady a tak silné, že to cítíš i ty. Můžeš být jak silný chceš - i kdybys byl v plné kondici - ale imprese z jejího příchodu, která se ti vepsala do těch částí nervové soustavy, která se neřídí vůli a vědomím, ale pocity a nevědomím ti říká jediné. Tohle je úplně jiný level, se kterým si nechceš začínat. Probudila v tobě ozvěny strachu jen svým příchodem a to jsi cvičený ANBU do háje. Co kdyby ti věnovala skutečné vražedné úmysly. Takhle nějak se cítí králík hypnotizovaný kobrou těsně před tím než je sežrán? Kněz mezitím informoval Yamatu o tom co jsi zač, co ovládáš za techniky a taky o tom, že se domnívá, že bys pro ní mohl být zajímavý. (No jistě... houby rituál, houby spravedlnost, chceme se zavděčit Yamatě!) Ta se podívala (či spíše jen natočila hlavu) na Shiro a pak se podívala na tebe.  Sotva se vaše pohledy střetly tak bys šel do kolen (kdybys býval už na nich nebyl). Všechno kolem tebe potemnělo, jen dvojice krutých hadích očí vyplnila tvé zorné pole. Genjutsu? Možná. Nebo jen manifestace její spirituální síly. Z té ženské jde opravdu, ale opravdu hrůza. Náhle to bylo pryč a ty ses přistihl jak zrychleně dýcháš a jak jsi orosený potem. Tohle dokáže jediným pohledem? Ještě slyšíš Velekněze jak hovoří o tom, že jí jako dar stvořili nového Shinigamiho (jo u toho rituálu jsi byl). A pak byl velekněz mrtev. Yamata jenom máchla rukou a hranou ruky ho doslova rozsekla ve dví... opravdu... na dva kusy. Taeko a Shiro v šoku couvli kousek zpátky a Yamata konečně promluvila: "Zdá se, že někteří lidé nechápou něco na větě: "Nebudete se mezi sebou zabíjet ani obětovat. Ten čas skončil." Stočila pohled na Shiro a chladným hlasem dál pokračovala: "Sděl kněžím ať určí nového Velekněze, tenhle už přestal fungovat." Shiro ze sebe vysoukala jen: "H-Hai, Yamata-sama!" ...a rychle opustila sál. Yamata následně přešla k Taeko: "Všichni, kteří obětovali své děti a ten Shinigami, budou v další várce. Nechť se osvědčí v Yashinových očích na bojišti války." Taeko jen přikývla a také opustila místnost. Yamata chvíli čekala než doznějí jejich kroky a pak aniž by hnula rukou jsi ucítil jak z tebe spadly řetězy. Stojíte asi pět metrů od sebe a jsi vyšší než Yamata. Ačkoliv... tělesné proporce by v tomto souboji nehrály roli. "Ty nejsi shinobi, tvá chakra je jiná. Patříš k mnichům z Dračího chrámu. Působivé, ale ne dost." Zkonstatovala a pokračovala: "Než se stihneš vrátit z mise tvá vesnice již nebude existovat, stejně jako již neexistují jiné. Začala V. válka shinobi a momentálně spěje k rozhodující bitvě, ve které zvítězí Impérium. A spolu s ním i já. Ty máš teď přesně dvě možnosti - smrt tady a teď, nebo návrat do Dračího chrámu po válce. Nejsi původem Konožan, takže proti tobě nic nemám, ale nepustím tě dokud nebude po válce, protože bys bojoval na jejich straně. Můžeš žít nebo zemřít, volba je tvá." Chvíli vstřebáváš informace o vypuklé válce (takže přece jen) a snažíš se rozklíčovat co zvláštního ti přijde na jejím hlase i dikci... ah.. no jistě.. to jak ti dala na výběr mezi životem a smrtí, řekla to tak jako by rozhodovala opravdu o tvém životě a smrti s nějakou božskou autoritou. V jejích očích jsi jenom hmyz, který může buď rozšlápnout ihned, nebo si s ním chvíli hrát a pak až jí nebude bavit tak ho zahodí. Ne.. tady opravdu nejde o spravedlnost, ani o žádné jiné ideály. Ty máš prostě dvě možnosti... buď tu zemřít (a ona tě zabije), nebo jít s ní a doufat, že dodrží své slovo a po válce tě pustí. Jenže... přísahal jsi věrnost Konoze i Alianci Shinobi a tohle by byla zrada. Na druhou stranu nechat se tu zabít... jen tak. Vždyť z jejího výrazu čteš jasně, pro ní nejsi ani zajímavý cíl, jen hmyz. Co se musí s člověkem stát, aby se dostal do úrovně, kdy o dalších lidech smýšlí jen jako o hmyzu? A jakou sakra musí mít moc. Ta volba je pro tebe skoro neřešitelná. Buď "čestná smrt" z rukou nepřítele... ale pak už nebude nic a co bude s dračím chrámem a tvou rodinou tam? Nebo "život v hanbě" s možností možná něco trochu změnit, když se ti naskytne šance. Zatímco řešíš tento rébus přiběhla Taeko a Yamata zjevně zabíjejíc čas se jí poté co podala hlášení zeptala stejným (pořád stejně chladným a autoritativním) hlasem: "Jak se mají děti?" Taeko rychle odpověděla: "Děkuji moc za optání Yamata-sama, daří se jim dobře, rostou a již mohou zůstávat sami." Jen ty vidíš v Yamatiných očích ten neuvěřitelný nezájem a tu nekonečnou aroganci její moci. Je vůbec možné, že to Taeko nevidí. "To je dobře. Ráda bych ti nabídla, aby jsi načas odešla se mnou. Pamatuješ jak jsem říkala, že až se tvé tělo plně zotaví po porodu a přestaneš kojit bude možné zapracovat na tvém těle, abys zesílila?" Taeko teď vypadá skoro nábožně.. "Jistě Yamata-sama, bude mi velkou ctí, já vždycky jsem si přála, abych měla tu šanci být ve Vašich rukou Yamata-sama." Yamatin výraz se nezměnil. Zatímco Taeko k ní vzhlíží jak k bohyni, Yamata má výraz... ona jí snad pohrdá!? Nebo je pro ní taky jenom hmyz? "Víš, že to tvé tělo nemusí snést a můžeš zemřít? Máš tři děti, uvaž to." Řekla Yamata, ale Taeko rezolutně zavrtěla hlavou a odpověděla: "Ne, ne, ne... už nechci čekat Yamata-sama, i kdybych to nezvládla a zklamala vás, tak to pro kmen musím udělat. Jen silní mohou přežít. Prosím Yamata-sama, vemte mě sebou." Taeko padla na všechny čtyři a vidíš, že jí z očí kanou slzy: "Vím, že nejsem nejsilnější, ale přísahám Yamata-sama... nezklamu Vás, udělám všechno, abych Vás nezklamala Yamata-sama!" Skoro to křičí. Je to surrealistická scéna. Taeko škemrající o to, aby se mohla stát pokusným králíkem Yamaty. Hada jehož oči na něj prozrazují, že všechno v tomto světě jen "jeho hračkou", že všichni jste jen "hmyz". Hada před kterým každý soudný člověk zdrhá, který má tu krutost vepsanou ve tváři i v očích, jak je možné že to Taeko nevidí? Je to genjutsu? Ne... je to prostě neuvěřitelná realita. "Tedy dobrá, vyhovím tvému přání," odpověděla Yamata a přešla zrakem k tobě zatímco Taeko se zvedá se slzami štěstí v očích. "Tvá volba mnichu zní jak? Život nebo smrt?" |
| |
Inuzuka Toru: Battle of World begins! "Nikdy nikomu nemůžeš na sto procent věřit, ale pokud budu držet stráž dost vysoko, tak každého kdo ohrozí mír zvenčí či zevnitř dokážu odstranit, i kdyby to byl můj nejlepší přítel, tak ho zabiju, jako každého kdo se mi pokusí zkřížit plány." Odpověděla. Tvými dalšími slovy se zdála být nicméně přece jen trochu zaskočena, asi není zvyklá na to, aby jí někdo děkoval:"To nestálo za řeč." Odbila to nakonec. No najedli jste se, odpočinuli jste si a začali jste se připravovat na misi, která měla začít o půl noci. V týmu s Byakkem (a jeho těžkou demoliční výbavou) a Burakku Marinem jste byli teleportováni Nezumi do centra Amegakure. Přesněji do jedné z věží. Ve změti chodeb je docela těžké se vyznat, ale tvůj nos přeci jen odvádí svou práci a brzy jsi schopen udělat si solidní přehled. Třeba i o tom, že vás ihned Aliance zachytila a vyslala proti vám jednotku shinobi přičemž jeden z nich je Naruto... nebo jeho klon:  Nejdříve se objevil Naruto, rychlý jako blesk - měl jsi štěstí, že nešel po tobě (neměl bys vůbec čas zareagovat). Žlutě zářící Rasengan na jeho ruce a celkem výrazně silná chakra a vražedné úmysly ti jasně prozradili že tady končí veškeré hrátky. Narutův (nejspíš) klon si vybral za svůj první cíl Burraku Marina, ten však proti všem předpokladům dokázal rychle zareagovat a pak už začal tanec. Marin nastavil ruku (holou) proti Rasenganu a všechen ho předtím než do něj Naruto narazil absorboval. Po nárazu navíc neodletěl zpátky Marin, ale Naruto, protože dostal do břicha vlastním Rasenganem, který Marin vytvořil na druhé ruce, než na které jej absorboval (tak tohle má být asi ta technika co vás udrží naživu). Klon to každopádně ustál. "Pěkně odolná mrška," poznamenal Marin, kousl se do prstu a složil pečeť: Suiton: Chimamire no dangan (Živel vody: Krvavé střely) Na jeho ruce se zhmotnila koule vody smísená s jeho krví a z ní vyletěly rudé vodní střely, kterými zkropil nepřítele. Viděl jsi minimálně, dvojici konožských shinobi padnout po zásahu k zemi. "Byakko teď!" křiknul Marin a Byakko namířil svůj plamenomet na jednotku shinobi. Katon: Bakuhatsu kakyū (Živel ohně: Explodující Fireball) Hlaveň plamenometu opustila ohnivá střela, které se shinobi dokázali sice vyhnout, ale to už měl Byakko složenou jednoruční pečeť a zaslechl jsi jeho poznámku: "Ka-boom!" Mezi všemi těmi uskakujícími shinobi najednou jeho ohnivá střela vybuchla, a když kolem tebe proletěla odtržená ruka jednoho z nich, tak jsi se mohl vrátit do reality dost včas na to, abys viděl opět Naruta jak se vynořuje u Byakka se slovy: "Tohle vám nikdy neodpustím, chcípni dattebayo!" kterého naplno zasáhl Rasenganem a odmrštil ho kamsi dozadu. Marin však nemarnil čas a vytvořil v ruce krvavé kopí, kterým klona z boku proklál čímž ho srazil na zem: "Z dovolením, tohle si půjčím," řekl ještě a přiložil na klonovu hlavu ruku a ty viděl jak vstřebal všechnu jeho chakru. Pak klon konečně odpuffnul. "Chakra Kuramy je fakt něco... to ti teda povím, hej Byakko... neválej se tam a pojď sem," zařval na Byakka, který proti všem očekáváním přežil Narutův zásah a vyhrabal se ze sutin: "Tomu teda kurva říkám týmová spolupráce jak hrom, jeden na to čumí jak puk a druhý mě tu nechává v roli otloukánka, bych se na to taky vysral," zahudroval Byakko jadrně, ale to už mu Marin stál za zády předal mu část ukořistěné Kyuubi chakry se slovy: "Abys neřekl, že na tebe úplně seru." Pak houkl na tebe: "Hej Inuzuko... kolik těch klonů tu máme čekat?" Podle tvého nosu? Desítky minimálně. Nicméně dřív než dorazí, tak jsou tu nějací přeživší shinobi... zjevně dost otřesení ze síly Marina a Byakka. Je jich pět, hodnost tak chunnin. Tři z nich jsou navíc dost zranění, takže je jasné jak to dopadne. "Ty si vem toho nalevo a my se postaráme o zbytek," křikl na tebe Marin a zmíněný shinobi ti věnoval napůl nervózní, napůl bojovný pohled.  (Shunsui Hyuuga, 15 let) Takže je to tady, deathmatch s někým koho znáš. Shunsuie si pamatuješ z akademie. Ačkoliv o dva roky mladší prodral se díky své cílevědomosti do vašeho ročníku a skládal chunninské zkoušky s tebou. Ironií osudu teď díky tomu stojí proti tobě, kdyby byl jen genin, tak by tady nebyl. A ty se s ním budeš muset utkat v boji na život a na smrt. Aktivoval byakugan a zjevně tě poznal, protože vypadal trochu překvapeně. "Toru... ty?" "...jsi zradil?" chtělo by se dodat. Překonal to a zamračil se: "Pak tedy bojujme, stranu sis vybral sám." A rozběhl se na tebe, že má "nabito a odjištěno" (tedy v obou rukách juuken) je jasné. On je bojovník na krátkou, ty na střední vzdálenost. Co dělat? No... nemáš na výběr, bojovat s ním musíš. Možná bys mohl zkusit ho nezabít, ale Byakko a Marin nevypadají jako týpci (a ona ani povaha vaší mise to moc nedovoluje), kteří by brali zajatce. A i když to zní strašně... pořád ho můžeš zabít na rozdíl od nich nějak normálně, rychle a snad i bezbolestně. Nemusí skončit roztrhaný na cucky nějakou Byakkovou technikou ani nemusí trpět v agónii až ho Marin prošpikuje vlastními krvavými střelami. Je to těžké? Je. Ale tady už jsi dávno propásl moment, kdy jsi se mohl rozhodovat. Boj za Impérium, za Korishi a naděje na záchranu toho co se dá, je to nač jsi kývnul a druhá zrada by ti neprošla. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "To zní zajímavě, tak tedy něco vyzkoušíme, geez... tohle jsem nedělal už léta a je to tak nečestné...," povzdechl si Izou a složil před svým obličejem jednoruční pečeť. Sharingan!  Jeho chakra se ihned změnila, v okolí očí se zkoncentrovala mnohem silnější chakra než jakou jsi doposud viděla. "Tak se podíváme jak tvá schopnost funguje Yuki, braň se!" vykřikl a pak to přišlo. Bleskově probleskl doleva a odhodil na tebe trojici kunaiů, které nesou drobnou chakrovou stopu (asi ta úmyslně nechává chakru, aby se ti to líp sledovalo... to je to první co si můžeš myslet), následuje problesknutí za tebe a další kunaie. Je to šíleně rychlé. Izou je teď tak rychlý, že mezi jednotlivými odhody jsou zlomky sekundy a za chvíli tvůj radar vidí ne pár, ale několik desítek odhozených kunaiů (celkem asi 30 z 10ti různých míst) směřujících na tebe. Uhnout zvládneš ačkoliv představa, že zrovna Izou bude mít sharingan je něco z čeho se ještě vzpamatováváš. "Je to jak jsem si myslel, vidím úplně jasně perimetr tvé chakry. Nemá to žádný slepý bod, takže je to na kratší a střední vzdálenost lepší než byakugan, nicméně...," Izou opět probleskl a odhodil tentokrát 6 kunaiů, které ti doslova září "chakrou" ve tvém výhledu. Následuje další série problesknutí a během necelé vteřiny na tebe míří na 60tka kunaiů z deseti různých směrů a tentokrát obsahují tolik chakry... že... ...tak tak jsi uhnula, ale začíná ti docházet co Izou testuje... jestli se tvá technika dá "oslepit", že ti pošle do tvé blízkosti tolik chakry že neuvidíš nic jiného a budeš oslepená. Už při 60ti kunaiích a silnější intenzitě chakry v nich umístěných to začíná být problém, ale to je nic proti tomu co teprve přijde. Izou zjevně pobavený z toho, že začíná přicházet tvé schopnosti na kloub probleskává se svitkem v ruce a odhazuje z každého z deseti úhlů po jednom kunai. Tentokrát září ty kunaie tak, že je skoro nevidíš (vidíš jen tu chakru kolem nic... a možná obrysy toho kunaie, ale ne úplně dobře)... ale ještě by to šlo kdyby... Tajuu Kage Bunshin Kunai no Jutsu! (Technika mnohonásobného klonování kunaiů.) ...a jsi v perdeli... všechny kunaie se zduplikovaly, z jedno je deset... ne dvacet... ne třicet! Pro samou vlnu záře chakry řítící se na tebe ze všech stran je nedokážeš ani spočítat, ani pořádně vidět! A tentokrát uhnout nedokážeš, všude je jen záře, která se k tobě s děsivou rychlostí blíží, jsi úplně ztuhlá. Tohle se vymklo... určitě... tě zasáhne! Jsi doopravdicky slepá! Tomuhle bys neuhla, byla bys mrtvá, kdyby na poslední chvíli k tobě neprobleskl Izou, nedrapnul tě do rukou a neprobleskl s tebou mimo dopadiště kunaiů... asi jsi leknutím vypískla, ani nevíš. Izou tě pustil, aby ses mohla vydechnout a mezitím deaktivoval sharingan. "Dovolím si hádat, viděla jsi jen oslepující bílé světlo že? Použil jsem techniku na zabarvení chakry. Promiň jestli jsem tě vyděsil, ale potřeboval jsem vědět, kde má tvá technika limity, abychom s tím mohli pracovat. Geez... bylo to podlé a nečestné, ale zkus se na mě nezlobit." Nezlobit? NEZLOBIT? V jednu vteřinu jsi si myslela, že jsi mrtvá, byla jsi úplně bezmocná... tak děsivé to bylo, Izou a hlavně ten jeho sharingan. Rudá stopa chakry v jeho očích už vymizela, ale přísahal bys, že ty ďábelské oči žhnuly krvelačným pohledem. "Dobrý?" zeptal se ještě trochu nejistě Izou, kterému asi došlo, že ten svůj test asi trochu moc předimenzoval. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Císařská garda huh...," Inako se začala přehrabovat v papírech co jste k tomu dostali a na to, že ještě včera vypadala na umření, tak docela ožila. "Císařská garda dost specifická pravidla, nejdřív musíš splnit kritéria... prostě ukázat co v tobě je a pak si kupuješ hodnost a nebo nastupuješ jako řadový voják bez hodnosti než si na nějakou vyděláš. A hodnosti jsou docela drahé, milion ryo stojí hodnost kapitána (to je jako odměna za S-rank misi!), půl milionu poručík, poddůstojnická hodnost se dá pořídit za 100 000 ryo a je to dost důležité, protože to na které hodnosti začneš tě dost ovlivní. Třeba když si koupíš poručíka za 500 000 ryo, tak až budeš chtít povýšit, tak ti nebude stačit milion na kapitána, ale budeš si muset ještě předtím koupit hodnost nadporučíka, takže celkově vydáš 2 250 000 ryo namísto milionu, kdybys na té hodnosti začínal. Je to takto zavedené, aby se jim na vyšší místě v gardě dostávali hlavně lidi ze společenské elity a pak ti co jsou schopní si ze svého platu většinu šetřit a použít na nákupy hodností. Hodnosti rozdává generál Korishi, takže si asi umíš představit kolik peněz jí projde rukama, ona si ty peníze ale nenechává a nakupuje s nimi výzbroj, proviant a další věci co garda potřebuje. Ale vlastně jako popravčí bychom si měli přijít na pěkné peníze, za exekuci je 250 000 ryo na ruku...," v duchu počítáš... Klaun, pak Inako... to už bys měl mít půl milionu no ne? To už je na poručíka! Jako sloužit pod Korishi... no chtělo by si to o ní asi něco zjistit. Inako ví o ní jen to co dělá tady poslední roky - že je generálkou, že je dost drsná na podřízené. Že je přímočará, že její exekuce nikdy žádný odsouzenec nepřežil (a ještě jim z nich udělala hotové peklo), ale že se také stará o sirotky a vůbec. Možná by stálo za to zjistit co je zač, protože podle Inako nepochází z Korálových ostrovů a do ranků Impéria se přidala až pár let zpátky. No každopádně jsi byl celý den s Inako. Chvílemi jste se líbali, chvílemi jste plánovali budoucnost a tak vůbec to byl dobře strávený den, nebýt toho, že vás na závěr nachytala Yamata v posteli (jo zalezl jsi si k ní pod peřinu (ale nic nebylo... teda krom drobného škádlení). A ještě ke všemu jste jí nepostřehli přicházet:  "Jen si pěkně hrajte děti a vůbec si mě nevšímejte, klidně pokračujte jako bych tu nebyla," byla ta slova, při kterých ti zmrzly tvé prsty šimrající Inako nad pupíkem. "Ehw... Yamata-sama...," Inako zrudla a stáhla si peřinu víc na sebe."Hrajte?" "Pěkně?" "DĚTI!?" "POKRAČUJTE?!!" A není Yamata tak trochu ero co? Ero-zvrhlík. Nejhorší je, že se asi nikdo dodnes neshodne jestli je Yamata "strašnější" když se tváří jako maniak, nebo když se pokouší o přátelský úsměv (či dokonce o radost). "My jsme... totiž... ono... to není tak jak to vypadá," zrudlá Inako se snažila něco vysvětlovat, ale v tom jí Yamata vrazila kudlu do její logiky ostrou jako břitva: "A jak to vypadá drahoušku?" Inako zrudla ještě víc a ty můžeš jen přemýšlet jak rychle chceš se odtud vypařit. "Ehm... totiž... Kensei-kun byl celý studený ... a tak... a tak..," koktala blábolivě Inako načež jí Yamata dorazila další ranou dýky do srdce její logiky: "Jsi ho musela zahřát svým tělem viď že jo?" Inako zpitoměle přikývla: "Hmmm, ummm... ano...," načež jí došel ten dvojsmysl: "Teda NÉÉÉ..." Yamatiny koutky se mírně pozvedli a přísahal bys, že všechny věci v místnosti se začaly od toho úsměvu rozpouštět a zatímco Inako byla rudá jak rak a na infarkt, tak Yamata promluvila k tobě: "A ty syp... zítra je otevřeno od devíti a kondomy prodávají i v kantýně," ještě jsi zaslyšel "smrtelný chropot" Inako, která se propadala hanbou pod zem rudá jak komunista na víně a pak už jsi raději zmizel. Žertovat s Yamatou o sexu asi nechceš... a ne asi, ale určitě... rozcupovala by tě na hadry a skončilo by to tvým ponížením, zničeným egem i mužností. Ta ženská umí být neskutečně perverzní, když se jí za chce (a vůbec to není fér, má se tvářit jako psychotická vražedkyně a ne žertovat s náctiletými o sexu, to je tak... děsivé!). Večer máš volný a zítřek v zásadě taky, možná bys mohl zkusit zjistit něco o gardě a o Korishi. Pokud budeš někoho ze svých známých hledat, tak jediný, kdo je k mání, aby ti něco řekl (a koho znáš) je... ...no prosímpěkně and here we go... Cukříček... ta na frontu neodjela (asi by se tam vojákům zkazily zuby ještě před příchodem na bojiště)... |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Velký šéf osobně Nejsem si jistý, kolik času uplynulo, nemohu ho sledovat žádným přijatelným způsobem. A počítat vteřiny, z toho by mi asi brzo hráblo. Přestože v okovech, aspoň trochu se mi podařilo si odpočinout. Taeko není příliš výmluvné a také není moc o čem mluvit. Možná je to dobře. Další den, aspoň to mohu odhadovat, jsem odveden zpátky na místo, kde předtím probíhal onen prapodivný rituál. Ne že by se mi chtělo v takovéto situaci klečet, ale nemám příliš na výběr. Pohlédnu na Shiro, ale výraz její tváře je zahalený obvazy. Ale dokáže stát na vlastních nohách, takže na tom bude patrně dobře. I když se jí dostalo určitě lepší péče než mojí maličkosti. Na okamžik se zastavím očima i na osobě, kterou bych tady nečekal. Edo tensei? Proč by sem někdo tahal oživlé mrtvé? nechápu, k čemu tady je, ani mi nepřipadá povědomí. Slova velekněze se dají předvídat. Smrt je správná, takové je chápání Yashinova kultu. Méně smyslu už mi dává to, co řekne následně. Ne dnes? Co tím myslí? Co je to za techniku? podivím se. Pravda, okolo není ani tolik osob, kolik by si patrně ten jejich rituál zasloužil, z hlediska pozornosti. O co tady má jít? Nemusím čekat moc dlouho, abych brzy viděl portál, kterým vejde momentálně asi nejhledanější osoba celé Aliance. Popravdě jsem rád, že momentálně klečím, protože nevím, jestli bych se udržel na nohou. Přestože vážnost situace si to vyžaduje, při pohledu do tváře Yamaty mne napadne, že asi moc dobře nespí. Kruhy kolem očí a netečnost, jakoby snad neměla potřebu pohnout jakýmkoliv svalem v obličeji. Zalétnu pohledem k Taeko a Shiro, které se zachovají tak, jak se od nich očekává. Není divu, Yamata kolem sebe roznáší nepopiratelnou auru strachu a respektu. Snažím se však snášet její pohled jak je jen momentálně v mých silách, ačkoliv je to tak jediné, co můžu dělat. Těknu pohledem k veleknězi, když začne popisovat mé techniky. Jeho popis je značně amatérský a určitá část mého vědomí, udržující si svoji hrdost i v takové situaci, by se proti tomu nejraději ohradila. Stačím sotva mrknout, když se kněz rozpadne na dva souměrné kousky, které z něj Yamata z nějakého důvodu udělala. Tedy přesněji, ten důvod se dozvím hned vzápětí. Zakázala obětní rituály jako takové. Další náznak toho, proč ji nejmladší z kmene tolik uctívají. Postavil se za ně někdo silný a schopný. Na výzvu ohledně nového velekněze se Shiro vzdálila. Její strach z Yamaty je zřejmě ještě větší než můj. A to asi jen proto, že pořádně nevím čeho je tahle žena schopná. Lehce přimhouřím oči, když k Taeko promluví s tím, že se "další várka" musí osvědčit Yashinovi na bojišti. Jakoby snad ona v nějakého boha věřila. Řetězy zarachotí o zem, když se svezou na zem. Poslouchám její slova, ale jen těžko v nich nacházím souvislost. Kdo by byl takový blázen, aby dobrovolně začínal válku s Aliancí? Jistě, Yamata ano, ale co mohla naslibovat komukoliv, aby ji v tom podporoval? Uhnat na svoji stranu odtržený kmen kanibalů je jedna věc, ale civilizované národy....proč by narušovaly období míru? Chvíli přemýšlím, nezdá se, že Yamata spěchala na odpověď. Vlastně to nevypadá, že by čekala vůbec na cokoliv. Když začne s Taeko řešit odchod, probudí to moji zvědavost a také nechuť. Taeko se tváří jako by hleděla na svatý obrázek a nedochází ji, že Yamata ji bere jen jako další ze svých experimentů. Možná získá mladá kanibalka něco zvláštního, ale když se jí něco stane, Yamatu to nebude zajímat ani v nejmenším. Metoda pokus omyl. Jen silní mohou přežít? Proč mne to nepřekvapuje. A co takhle, že silní by měli chránit ty slabší? Právě před takovými, jako je Yamata? Těknu pohledem zpátky k Yamatě. Nezdá se, že by ji jakákoliv odpověď dokázala rozhodit. Opatrně se postavím na nohy. ,,Víš odkud jsem. Dobrovolná smrt není řešením, takže tuto možnost odmítám. Přestože nevím co obnáší ta druhá, pořád je lepší žít než zemřít." Protože pokud ovládají Edo tensei, tak by moje smrt akorát zapříčinila to, že nebudu mít kontrolu nad vlastním chováním. A takto budu moci třeba něco dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: Ultimate masaker begins Noc pred misiou nebola jednoduchá. Ak keď sme sa dohodli na podrobnostiach, v srdci som mal obavy. Zabiť takéto množstvo ľudí musí byť emočne ťažké pre každého sebasilnejšieho zabijáka. Rovnako som mal obavy z toho, ako môže trojica ľudí napáchať toľko škôd. Ak sú naozaj takí dobrí, ako sú odprezentovaní, tak to bude poriadny masaker. Ranné stretnutie, orly, cesta. Všetko to trvalo. Z počiatku to bolo veľmi nepríjemné a nepohodlné, no časom som si uvedomil, že časti cesty som úplne mimo a spím. Nakoniec sme tam však dorazili. Začali sme klesať a pristáli sme v púšti. Stále to však nebol tento tábor. Naším plánom je zaútočiť v noci, kedy bude odpor najmenší. Samozrejme, musí to byť tichá akcia - respektíve, čím dlhšie bude tichá, tým väčšia pravdepodobnosť, že dopadne úspešne. Čím bližšie sme, tým viac ľudí počítam. Je to neuveriteľné číslo, ktoré mi vyráža dych. Naozaj idem do niečoho takého? Aké monštrum zo mňa bude po tomto všetkom? Na druhej strane, urobia to aj bezomňa. Dnes ešte nemám možnosť rozhodnúť. Pripravujem si shurikeny, výbušné či dymové lístky, katanu a nože. Bude to najdlhšia a najkrvavejšia noc môjho života. "Čakám na povel," hovorím zmierený s osudom, hoci srdce mi bije ako nikdy. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě než jste odešli portálem na druhou stranu, tak Yamata instruovala nového mladého velekněze a šlo to přesně tak jak jsi očekával. Ano - zatrhla jim rituály. "Tohoto jsem pustila ještě celkem lacino, ale tebe... pokud zhřešíš proti mé vůli čeká něco lepšího. Nepošlu tě branou smrti za Yashinem, ale stáhnu tě do hlubin samotného pekla z pánem temnoty Yomim odkud již není úniku. Rozumíme si? Tady Iwatake na tebe dohlédne," kývla k Edo-Tensei samurajovi a jedinou pečetí ho probudila z limbu. Chvíli vypadal zmateně, ale sotva spatřil Yamatu bylo jasné, že ta nejenže z něj udělala Edo-Tensei, ale že byla i tou poslední osobou, kterou za svého života viděl. "Yamata-sama, doufal jsem, že mě pustíte k mé rodině," zkusil "protestovat", ale Yamata ho utnula: "Ještě chvíli vydržíš zde, nový Velekněz musí velmi správně pochopit v čem spočívá jeho role. Za pár dní se shledáš svou rodinou to ti slibuji." Samuraj poděkoval a postavil se po bok kněze. Ty v doprovodu s Taeko jsi pak následoval Yamatu do portálu, který vede bůhvíkam...  ...portál vás vyhodil na druhé straně, vyšli jste z prostředku klasické brány na nejvyšší terase nějaké pevnosti v nějakém městě...  To město nepoznáváš, ale je tu hodně nad 20 stupňů i přes noc, takže jste na jihu. Yamata podala Taeko nějaký svitek a sdělila jí, že s tím má zajít za feudálním pánem města a popsala jí i stručně cestu. "Pak je požádej, aby tě ubytovali z mého příkazu a starali se o tebe, dokud si tě nevyžádám. To bude ostatně brzy." Taeko se uctivě rozloučila a zaběhla do dveří vedoucích z nejvyššího patra pevnosti dovnitř. Osaměli jste a Yamata si shodila z hlavy kapuci, vytáhla krabičku cigaret a zapálila si jednu. "Kouříš?" nabídla ti. Chová se teď... civilně? "Takže kněz z dračího chrámu... no podívejme se... vaše techniky jsou celkem pověstné, ačkoliv ne dost na to, aby mě zajímaly," potáhla z cigarety a obešla si tě s pohledem, kterým asi řezník oceňuje kupovaný kus dobytka. "Říkám si co s tebou udělat, než skončí válka, tak to ještě pár týdnů potrvá ačkoliv Uzumaki Naruto by již touto dobou měl jít do svého životního finále," pronesla trochu pobaveně. A chvíli mlčela, aby tě následně zasvětila: "Asi nevíš co se děje viď? No nebudu tě napínat, ale konečně je tady válka. Korálové království a jeho král Makoto spolu se všemi svými spojenci od pirátů a mořských národů na jihu přes sopečné země západu až po ledové země severu vytáhli do boje proti Alianci Shinobi s cílem dobýt všechny shinobi národy, zrušit systém shinobi a nastolit Nový Řád... nebo jak tomu říkají první kontinentální Impérium. Říši, která sjednotí celý svět ohněm a mečem a nastolí věčný mír a pochopitelně... zajistí jeho podporovatelům dobré startovní pozice. To víš... posty, úřady, moc, majetek... to hraje roli vždycky. Vyhlazena bude celá šlechta všech vašich zemí a jejich majetky... budou rozumně přerozděleny. Půjde o paláce, půdu, celá města a taky ... chrámy." U toho posledního se mírně ušklíbla. "Máte k dispozici - vlastně Shinobi Aliance má k dispozici - asi 30 000 ninjů a 20 000 samurajů, plus možná zverbujete pár desítek tisíc obyčejných lidí jako kanonefutr (žrádlo pro děla), hádám tak dalších 50 000. My - tedy Impérium - má čtvrt milionu vojáků, centralizované velení, moderní postupy a strategie a samozřejmě spoustu velmi silných válečníků úrovně S. Válka vypukla před třemi dny. Kusagakure již byla zničena, zabiti byli i 4 Kagové z 5ti, stejně jako bylo zabito mnoho významných cílů našimi imperiálními vraždícími a diverzními jednotkami. Taky jsme se zmocnili 5ti bijuu a vůbec musím říct, že se nám zatím daří. Denně postupujeme o stovky kilometrů, mnohé klany se k našemu postupu přidávají - Shirogane, Kamizuru a další... klany, které léta živořily na okraji vašeho systému, a které byly utlačovány vesnicemi. To teď končí... teď...," ukázala rukou jedním směrem kamsi za horizont: "...teď naše armády - přes 100 000 mužů - stojí před Amegakure s cílem dobýt jí. Na bojišti je také Uzumaki Naruto, dělá to co vždycky... chrání ostatní a neohlíží se zpět. Máme proti němu několik výtečných válečníků, každého jednoho by sám o sobě možná dokázal porazit, ale společně ho dostanou. Je to ten typ lidí co ho půjde zabít i za cenu vlastního života jen proto, že je to nenáviděný symbol vašeho systému. Neposlali bychom tam takové, které lze o něčem přesvědčit. Potomci krutě trestaných klanů Yuki a Uchiha, velkogenerál Budou, ze kterého tato válka udělá světovládce - aspoň na přechodnou dobu než dospěje král - a samozřejmě také ještě muž, který dokáže oblafnout i Narutovu schopnost cítit v lidech "špatné úmysly", který mu v pravý čas vrazí dýku do zad. A proti nim stojí kdo? Naruto Uzumaki a Gaara, který sotva přežil náš pokus o jeho vraždu a není vůbec při síle... ...jo jo ráno vyjde Slunce a my se probudíme do nového světa, do světa bez Uzumakiho Naruto. To srazí Alianci vaz, bez Naruta jakožto symbolu bude zbytkou hračkou. Pochopitelně tu zbude ještě Uchiha Sasuke, ale ten teď také bojuje bitvu s našimi lidmi. S velkogenerálem Akirou, který má sílu mrtvého Yondaime Raikageho zvaného "Lord A" a pak s několika dalšími, bylo by na dlouho ti to všechno vykládat." Trochu si povzdechla a labužnicky potáhla z cigarety. "Válka skončí do tří týdnů. Aliance bude zničena, vesnice budou změněny v mlčící náhrobky vašeho světa a život půjde dál. Ani bys nevěřil, kolik národů, klanů i jednotlivců vás nenávidí až do morku kostí... a teď když jste po válce s Madarou oslabení se na vás vrhnou jako hyeny na zraněného lva a roztrhají vás na kusy. Vždycky jsem si přála to vidět a vždycky jsem tomu chtěla aspoň trochu jemně a ze stínů napomoci. Splněno... životní sen splněn." Ušklíbla se a otočila se k tobě: "Ty mi teď řekneš co od života v novém světě - ve světě bez shinobi - očekáváš a co chceš dělat. Za mě můžeš být v čele toho vašeho chrámu a zodpovídat se přímo Impériu a jeho Císaři. Já ti mohu nabídnout řešení situace, ale ty musíš přistoupit na to, že svět zítřka bude světem Impéria. Světem, kde lidé jako já konečně zvítězili nad systémem, který je stvořil. Nejsem vůči tobě velkorysá jen tak pro nic za nic, s mou pomstou poprvé nemáš nic společného a podruhé techniky, které se učí ve vašem chrámu plus fakt, že chrámy obvykle schraňují velké moudrosti, po kterých celých život jdu je důvod proč jsi naživu. Impériu loajální Velekněz dračího chrámu se může vždycky hodit. Chápeš?" |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Nemocnice - cvičiště S milým výrazem ve tváři sleduji Inako a poslouchám co říká o gardě. Musím říci že mé představy se úplně lišili. Myslel sem že garda je prostě skupina elitních bojovníků chránících Císaře, né parta zbohatlíků která si hraje na to že jsou něco víc. Nevím zda to tak je, ale mně to tak tedy zní. Kupovat si hodnosti.. Proč je prostě někdo nedostává za zásluhy? Tímto zjištěním se mi představy poněkud roztříštili. Ano, sice bychom mohly nastoupit jako řadový vojáci, ale nechci si ani představovat tu buzeraci kterou bychom poslouchaly ze stran ostatních. Já nemám ani floka, Inako taky ne. Takže si leda někde půjčit, což se mi nelíbí. Další věcí je Korishi. Moc ji neznám, ale i tak bych u ní viděl minimálně dva problémy. Za prvé: Zabila Hokageho. Nebyl to vůdce mé vesnice, ale i tak jí to nemohu odpustit... Za druhé: Je to totální magor. Aspoň tedy vím co dělá vždy v aréně. Nevím zda z toho má potěšení nebo se jen vytahuje, ale zjišťovat to radši ani nechci. Ach jo.. Tiše si povzdychnu a zaženu myšlenky na práci. Dál se věnuji jen Inako. Je moc příjemné s ní takhle trávit čas a vidět že je jí už lépe. Ani nevím jak, ale najednou jsem byl v posteli vedle Inako. Nebudu lhát, dost po ní toužím. Bohužel však nevím zda už bude připravená a vzhledem že jsme tady tak to nebudu ani zjišťovat. Budu si prozatím muset vystačit s těmi polibky a hlazením. Což je tedy také docela pěkné. Skoro mně klepne když se zničeho nic ozve Yamata. Sakra.. Kde se tu vzala? Koukám na ni jako opařený. Nejsem na tom o moc lépe než Inako, nejspíše sem rudý až na zadku. A debata Yamaty a Inako tomu vůbec neprospívá. Skoro se mi až chce utéct, abych to nemusel poslouchat. Když Yamata zavelí tak neváhám, během pár vteřin sem na nohou. Rozloučím se s Inako, dám jí pusu na tvář a raději už mizím pryč. Tak to bylo velmi divné... Yamata je velmi zvláštní, komplikovaná osobnost. Těžko říct zda z ní jde větší strach když má radost, když se směje a nebo když je naštvaná. Chtěl sem sehnat někoho kdo by mi mohl poradit ohledně gardy a financí, ale všichni jsou pryč. Zbývá jediná možnost. Možnost kterou nevyužiji, protože kdyby se stalo to co minule, tak by mně Inako nejspíše už opravdu zabila. Ksóó, proč zrovna ona? Kdybych nebyl s Inako tak neváhám, ale takhle se mi tam jít nechce. Rozhodnu se tedy pro následující postup. Sám zamířím na cvičiště, procvičit trochu taijutsu a pak šerm (k obojímu použiji další klony, pokud nebude k mání nikdo jiný) a za Cukříčkem pošlu jednoho klona. Mohl bych se tak dozvědět informace aniž bych něco riskoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Nové místo, nové zprávy Yamatě to nedá, aby ještě nepohrozila novému veleknězi. Přijde mi, že výběr velekněze Yashina je hodně rychlý, protože se občas stává, že je potřeba je rychle volit. Žádný obřad, rituál, nic takového. Praktické, ale postrádá to onu spirituální stránku věci. "Oživený" samurai vypadá poněkud zmateně, jakoby čekal že má být někde jinde. A prý se setká se svojí rodinou? Umím si představit, co to v Yamatině pojetí znamená. napadne mne, proč volila zrovna tyhle slova. Následně nás vezme skrze portál spolu s Taeko někam pryč. Objevíme se před nějakým městem. Okolní teplota vzduchu je příjemná, vzhledem k tomu, že je noc, budeme někde, kde přes den bývá horko. Možná ani nebudeme příliš daleko vzdáleni z ostrovů. Sleduji, jak Taeko odchází pryč spolu se zprávou pro místního feudálního pána. ,,Ne." odpovím stroze na její dotaz ohledně kouření. Skoro by to vypadalo, jakoby byla uvolněná, ale předpokládám, že v hlavě jí pořád šrotují plány. Otočím hlavu ze strany na stranu, když mne začne obcházet. Uzumaki-sama je v nebezpečí? Co se vlastně stalo za tu chvíli, co jsem byl mimo civilizaci? Následně si vyslechnu její vysvětlování toho, co se ve světě děje. Ovšemže si to přibarví tak, aby mi zahrála na nervy a vykreslila to tak, že mají vítězství jisté. Více mne zasáhne zpráva o tom, že několik Kagů, včetně Hokageho, je po smrti. Čísla válečného stavu jsou jen čísla. Jeden shinobi vydá za mnoho klasických vojáků a ani Yamata nemá takové schopnosti, aby vylepšila každého jednoho. ,,Hmm....chápu postoj okolních vesnic, přestože je neoprávněný a nedělám si iluze, že jste tomu také pomohla. Aliance nebojovala proti zemím, ale snažila se zastavit globální katastrofu způsobenou Akatsuki. Obnova krajů by přišla časem i do zemí, které teď spadají do Impéria. Ale nedělal jsem si nikdy iluze o tom, že by mír vydržel natrvalo. Jen možná o trochu déle." opřu se o zábradlí a zahledím se do dálky. Nedělám si starosti s tím, že bych snad mohl Yamatu svými slovy nějak urazit. Ani svým přístupem. Kdybych se začal chovat tak, že s ní souhlasím, tak by to bylo hrozně okaté a urážlivé v rámci upřímného přístupu. ,,A co chci dělat? Z dlouhodobého hlediska? Udržovat rovnováhu. Pomáhat těm, kteří to potřebují. To, co se Dračí chrám zavázal dělat. I já byl dítě, určené pro diplomatický status. Ale pořád budu mít v srdci a mysli své přátele z Konohy. Jenže těm teď nijak nepomůžu, že?" lehce nakloním hlavu na stranu, z boku pohlédnu na ženu, která tohle všechno způsobila. ,,Dračí chrám jako takový nestojí na ničí straně. Je to útočiště pro ty, jenž se nemohou bránit proti nástrahám vnějšího světa. Není to válečná frakce, jak si mnozí mohou myslet. A pokud jsi nestudovala naši filozofii a tradice ani ty, tak to pořádně mohl dělat snad jenom Orochimaru. Jinak asi nikdo jiný." zauvažuji nad tím, kolik toho vlastně vnější svět o nás ví. ,,Dokonce ani teď se dračí chrám nijak nezapojí do vašich bojů. Ukryje ženy, děti, slabé a zraněné, to ano. A bude odolávat těm, kteří by chtěli ublížit těm, kteří se jim nemohou bránit. Služebníci Sheoguna nejsou oddáni systému, ale svým hodnotám. Popravdě, je to teď jediné místo, kde je možné najít příslušníky Aliance i Impéria bez toho, aby se chtěli pozabíjet." vysvětlím Yamatě, jak se to má vůbec s dračím chrámem. Nevím, jestli to pochopí, to je už na ní. ,,Říkáš, že se mstíš. Kvůli čemu?" stočím dotaz na její osobu. Bylo by zajímavé poznat, o co vlastně této osobě jde. Navíc si nedělám iluze, že Yamatě jde o Impérium jako takové. Jen chce změnit řízení zemí, které se ve výsledku změní jen papírově. Nikdo nedokáže bez rozdělených samostatných území řídit celý kontinent. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Stojíte na vrcholu paláce a Yamata poslouchá to co jí říkáš. Nemá smysl si dělat iluzi, že by jí cokoliv z toho nějak ovlivnilo. Jestli stojí v pozadí této války pak je už dávno rozhodnutá. Každopádně si tě vyslechla, trochu se ušklíbla při tvé zmínce o "neutralitě Dračího chrámu", ale nechala tě vše dokončit, aby poté dodala: "V jedné věci se mýlíš. Neutralita už neexistuje. Impérium napadlo VŠECHNY země, které se k němu nepřidaly, nejen Alianci. Myšlenka Impéria je prostá, vše se podřídí Impériu a co ne to bude zničeno. Zlomeno, obráceno v prach a popel. A týká se to samozřejmě nejen celých národů, ale i nejrůznějších chrámů, spolků, organizací... všeho. Impérium hodlá ovládnout všechno a všechny, aby dosáhlo dokonalé kontroly nad světem a mohlo nastolit vlastní řád. Heh... tuhle část jsem nevymyslela já, to velkogenerál Budou který jako striktní voják nestrpí žádné nepřítele, nebo neutrály. Osobně si myslím, že jeho vliv bude v nadcházejících měsících a letech určující, má rozhodující vliv na krále Makota, tedy vlastně již Císaře. A Budouovi názory na stát jsou prosté - vládne armáda, všichni ostatní poslouchají na rozkaz. Dobrovolně nebo z donucení, na tom Budouovi nezáleží. S dostatkem vojáků a zabijáků dokážeš řídit zemi i několik staletí. Ostatně shinobi v malém měřítku nedělali nic jiného. ANBU sloužily k zabíjení všech co se nehodili do krámu. Ať už byli skutečně vinní nebo ne. Víš o tom, že ten váš šéf ANBU Sai dostával mise "zabij shinobiho z jiné vesnice o kterém se ví, že nemá rád Konohu"? Jo až tak! A tohle bude podobné. Buď se lidé podřídí Impériu, nebo budou eliminováni. Žádná neutralita nebude existovat, viděla jsem už zákony, které se chystají vydat po vítězství... tvůj Chrám bude muset fungovat pod záštitou Impéria jako všechny jiné. Budete vzdělávat, budete trénovat a budete dodávat vojáky a poskytovat služby Impériu. Za to dostanete zaplaceno. Ale na nějakou neutralitu zapomeň, jako Velekněz budeš poslušen Imperátora jako všichni ostatní. Tohle je totiž jiná válka. Mohla bych jí sarkasticky označit za "velký úklid", kdyby se za tím slovním spojením neskrývala genocida, kterou bude válka provázet. Už teď jsou na bojištích speciální jednotky Impéria, které mají za cíl jednotlivé významné rodiny, klany, organizace a další a další, kteří podle vedení Impéria představují hrozbu pro budoucnost. Tahle válka prostě úplně přepíše historii světa. A uzavře jednu celou kapitolu." Jop... tohle je "vyhlazovací válka"... válka a revoluce v jednom. Nemilosrdná, krvavá a všepožírající hydra, která byla vypuštěna, aby OPRAVDU změnila svět (tím, že vyhladí všechny opory starých pořádků). Válka všech válek. Vlastně... trochu nadneseně řečeno usilují o to co Madara... o úplné a věčné podmanění si celého světa. Akorát že namísto Věčného Tsukiyomi volí válku, která zničí samotnou podstatu starého řádu. Všechny autority, všechny zákony... všechno co platilo do teď bude smazáno. Je to promyšlený kalkul, je to "konečné řešení". Pokud válku vyhrají, tak shinobi budou natolik zdecimovaní, elity jednotlivých národů natolik vyhlazené, že bude pro ně snadné dosadit všude své lidi, zabavit veškeré majetky a vytvořit vlastní pořádek. V minulých válkách se toto nedělo. Když jedna země zvítězila nad druhou tak se uzavřel nějaký ten mír, změnily se trochu hranice, nebo se změnily hlavní osoby v čele vlád a tím to skončilo. Tohle... tohle je pokus o "restart" celých dějin. A za ten restart zaplatí statisíce životem, tahle válka nedopadne jen na vojáky Aliance, ale především na civilisty. Můžeš si domyslet, že po vítězství přijde teror... TEROR... během kterého budou zničeny základy vaší civilizace a zabit každý, kdo se buď protiví, nebo představuje symbol (třeba vzdělanostní a obchodnické elity). Ale apelovat na Yamatu, že je to "strašné" nemá smysl. Jí daná situace nemůže nevyhovovat. Pokud vyhrají - bude na vítězné straně, dostane se jí dozajista nemalých odměn za prokázané služby a ještě dosáhne své pomsty. Zeptal ses proč se chce pomstít. Pousmála se, vylovila další cigáro, které si zapálila a teprve poté co vyfoukla obláček kouře ti odpověděla: "Ani nevím popravdě kde začít. Ale když to chceš vědět... Moji rodiče byli obyčejní lidé, vůbec ne shinobi, když se přistěhovali do Konohy jako pár mladých manželů. Matka postupně získala nějaké to zaměstnání v nemocnici a podařilo se jí ovládnout lékařské techniky. Otec byl kameník, zranil se při práci na monumentu Hokage, tehdy to byla hlava Čtvrtého. Doživotní invalidita. Myslíš, že mu pomohl někdo? Ne. Ještě řekli, že si to zavinil sám a nedali mu ani dost peněz za odvedenou práci. Matka nás živila... mě a dvě mé sestry... tehdy čekala Sasorizu, byla těhotná. Chodila do nemocnice do poslední chvíle a hned jak se zotavila po porodu tak musela chodit do práce aby uživila rodinu. Někdy tehdy jí začali vydírat. Byla celkem dobrá na lékařské techniky a tak jí chtěli naverbovat. Matka nebyla bojový typ a tak nechtěla. Tak jí pohrozili... buď vstoupí do ANBU, nebo přijde o práci v nemocnici. Skvělá Konoha že? Už jen za to by zasloužili okusit bolest. Pak na jedné z misí zemřela a co myslíš? Dostala rodina něco? Ne. Otec její smrt nepřežil, upil se k smrti. A zůstala jsem já... bylo mi šest, sestry byly ještě mladší. Chodila jsem na Akademii a musela jsem je nějak živit a protože věděli, že jsem dost dobrá, tak mi dali stejnou nabídku jako matce. Buď budu pracovat pro Orochimara a ANBU-Root, nebo... nebo mě vyhodí z Akademie. Inu dobrá tak jsem tu práci přijala. Orochimaru byl mým talentem nadšený a plánoval mě jako své budoucí tělo, to bylo dávno předtím, než si všiml sharinganu. Chtěl dokonalé tělo a chtěl démona... tak sesbíral po troškách chakru všech devíti démonů - zabil kvůli tomu i jnchuurikiho Oblačné - a vytvořil z jejich chakry zárodek nového démona. A ten zárodek mi implantoval tak kam zárodky patří..." Ok, odtud to začíná být hodně drsné, naštěstí to dál nerozvíjela. "Aby démon mohl zesílit musela jsem přijmout prokletou pečeť a naučit se absorbovat senjutsu. Jedla jsem denně desítky tabletek na posílení chakry a cítila jak ta věc ve mě sílí. Když byla silná dost tak jsem tu věc porodila a Orochimaru jí do mě přepečetil a vytvořil ze mě jinchuurikiho. Bylo mi dvanáct let. Démon ve mě i nadále rostl a živil se nejen mou a přírodní chakrou, ale také mou nenávistí k Orochimarovi i ke Konoze. Když mi bylo třináct sešla jsem se tajně s Uchihou Fugakem a nabídla mu pomoc při plánování převratu. Chtěla jsem být raději mrtvá než mít v sobě tohle. Fugaku mi slíbil, že to ze mě vytáhne a pomocí sharinganu využije k obsazení Konohy a k provedení rychlého převratu. No... jenže pak Uchihy vyvraždili. Kdo? Třetí a Danzou to upekli tajně na radě na základě informací, které jim poskytli Uchiha Shisui a Uchiha Itachi. To jsem tehdá nevěděla. Každopádně po tom masakru jsem už zmizela k Orochimarovi, kde jsem pokračovala ve výcviku a postupně jsem pochopila, že na lidi není spolehnutí... a tak jsem začala komunikovat s jediným tvorem, který mi byl nejbližší... s Yamatou no Orochi, Osmihlavým démonem, jediným kterého nestvořil Rikkudo sennin. Nakonec jsme se celkem i spřátelili... vlastně jsem jeho matka, takže... no my hadi si umíme porozumět. Čekala jsem u Orochimara na vhodnou chvíli, do svého útoku na Konohu mě nezapojil a i jako s tělem pro sebe se mnou přestal počítat. Možná se v koutku duše bál, že bych to byla já kdo by pohltil jeho heh! Taky jsem to měla v plánu." Yamata se odmlčela a ty zatím můžeš vydýchat závažnost těch sdělení. Orochimaru vytvořil úplně nové bijuu! A s Yamatou bys dětství neměnil. "Když Sasuke zabil Orochimara, tak jsem se rozhodla, že už tu na mě nic nečeká a odešla jsem pryč... někam, kde bych mohla najít spojence, kteří by mi pomohli zrealizovat mou pomstu. Ale abys to špatně nechápal... pomsta není to jediné oč mi jde... chci ten systém porazit, chci se nad něj postavit a naplivat do jeho tváře těsně předtím, než se zhroutí jako domeček z karet. Pro ně jsem jen zločinec... budiž, nevadí mi to a zvykla jsem se tak chovat. Je to pohodlné si vzít co chceš, protože prostě můžeš. Ničeho nelituji... ale za to co provedli mě a dalším sirotkům, za to co provedli každému, kdo byl aspoň trochu nadaný... klanům Yuki či Uchiha a mnoha dalším... za to, že vyzdvihují slabé a nutí silnější je chránit za tuhle zvrácenost, za to je zničím. Silní vládnou a slabí poslouchají! Nebo jsou zničeni! Sama jsem kdysi byla slabá tak vím jak tenhle svět funguje a kecy o Ohnivé vůli a o ochraně slabších jsou jen pokrytecké žvásty a lži. Ne... Impérium to vpálí lidem hluboko do jejich srdcí... jediné co rozhoduje v tomto světě je síla. Buď jí máš a nebo...," potáhla z cigarety a věnovala ti celkem upřímný pohled: "...a nebo jsi v prdeli!" |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Cíle a důvody ,,A čím se tedy Impérium liší od současného systému? Je to stejné, pravděpodobně i horší zřízení vedení země než doposud. Vést zemi není jen o nabírání a cvičení vojáků. Zemědělci, rybáři, zedníci a jakékoliv jiná řemesla. Můžeš si naivně myslet, že všechno bude spadat pod Impérium, ale pravda to nebude. Chvíli ano, ze strachu. Ve chvíli, kdy vyjde najevo, že ani armáda Impéria nemůže být všude, začnou rozbroje a začne to všechno znovu. Znovu se objeví nějaká Yamata, která vytvoří něco, co ohrozí stávající svět. A pokud jde o chrám, těžko bude trénovat a vzdělávat, když všechny vědomosti v něm uložené budou zničeny válkou. Myslíš si, že vše jde vyřešit nátlakem, strachem či penězi?" neočekávám, že mi na toto odpoví, protože odpověď oba dva dobře známe, přestože si ji každý vysvětluje po svém. ,,Lidská vláda má jednu výhodu. Lidé umírají, dříve či později. Takže je jen otázka času, než se k moci dostane někdo s rozumem, kdo se bude snažit pomáhat lidem, kdo bude schopný potlačit vlastní hněv ve prospěch společnosti." protáhnu si ruce. ,,A ať se na to dívám jak chci, přijde mi, že pan generál pouze baží po moci a na tom, co bude poté s jeho zemí už moc nekouká." dodám jakoby mimochodem. Yamata může být jakákoliv, ale těžko bude zaslepená před tak očividnou věcí. ,,Pokud jde o ANBU, nedělám si iluze, co se dělo v minulosti, především v jejich tajné sekci Root. Ale jak jsi sama řekla, nebylo to o nic jiné než to, co se děje teď. Čímž se znovu vracíme k tomu, že se ve světě nic nezmění ať už válka dopadne jakkoliv. Nenastane řád a klid, vždy někde budou rozbroje. Budou bandité okrádající ostatní občany. Budou assassíni, úkladně vraždící hodnostáře. Hádám, že představu o budoucí infrastruktuře ani nemáte. A přesto plánujete fungování budoucího chodu světa." zavrtím hlavou. Tuhle vyvolanou válku, přestože proplánovanou, pohání nenávist a hněv. I vojáci časem uvidí, že zabíjejí své bratry kvůli ničemu. Kvůli něčí chamtivosti a pomstě. Následně si vyslechnu Yamatinu minulost. Popravdě je mi té ženy upřímně líto, čím vším si musela projít. Těžko se jí divit, že se považuje za oběť systému, přestože v tom příběhu figuruje řada náhod. ,,Je mi líto, že sis musela projít takovými událostmi. A je škoda, že tě nepotkala cesta do Dračího chrámu. Kdo ví, kudy by se věci poté mohly ubírat. Že si se rozhodla se svojí silou jít touto cestou. Ale nad tím už je teď pozdě polemizovat." pronesu zamyšleně. Vskutku, jaký mohl svět být, kdyby v něm bylo méně hněvu a křivdy? Další válka jen znovu rozdmýchá destrukci napříč všemi vrstvami. ,,Nishikoto-dono......kdyby tak mohl žít v dnešních dnech. Říká se, že dokázal člověku ukázat svět tak, jak jej nikdy neviděl. Aby viděl možnosti, jak jej udělat lepší. Tvrdíš, že chceš vymazat starý systém. Ale nehrozí tak, že se znovu budou opakovat předchozí chyby? Permanentní síla vlády nemůže fungovat, to víme oba a nemá cenu si něco nalhávat." shlédnu na Yamatu se směsicí lítosti a smutku nad její osobou. Přijde mi, že stačil jeden moment, kdy by někdo přišel, objal ji a řekl, že to bude dobré. Teď už ne, dřív, když byla malá a musela prožívat všechny ty hrůzy. ,,Možná bychom měli přejít k praktičtějším věcem. Co přesně máš tedy v plánu se mnou? Strčit mne někam do kobky za mříže?" zeptám se konverzačním tónem. Debaty o válce už z mého pohledu stačilo. Je potřeba se posunout dál a začít rozmýšlet o tom, co bude zítra místo toho, co bude za několik let. |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro Sranda končí, je tu VÁLKA.V následujících pár dnech se věci začnou dít tak rychle, že to málem nestíhám registrovat. Žádná chuuninská zkouška. Žádná svatba mámy a Bezočka. Žádné další tréninky s bráchou. Ten se po návratu z té své superdůležité mise ani neohřál a už musel jít. Do války. Ze začátku jsem to nemohla pochopit. Před pár lety přece skončila Čtvrtá velká válka a Naruto s ostatními nám přece slibovali mír. Tak proč...? PROČ?! Jak se ale ukazuje, přemýšlení o smyslu života, války, smrti a vůbec běhu vesmíru je to poslední, na co bych já nebo ostatně kdokoli jiný měla čas. Už totiž nejsme malé dětičky, jako za minulé války, a musíme bránit vesnici. Tss. Dřív položím ŽIVOT, než se sem ti hajzlové dostanou. Myslím, že tak smýšlí i moje parťačky - a vlastně všichni moji spolužáci, kteří chrání Konohu s námi. Občas, vlastně skoro pořád, to není nějak extra vzrušující, ale pořád je to lepší než "minule" - být malé děcko, které může tak leda chodit do školy, ze školy domů a tam celou dobu čekat, jak to všechno dopadne. Ani teď nám nezbývá o moc víc než věřit, že se nám naši blízcí vrátí, ale můžeme mít aspoň pocit, že na nás záleží bezpečnost naší vesnice. Našeho domova. Dnešní hlídka týmu 22 je večerní. Procházíme potemnělou, ztichlou vesnicí a máme nastražené uši a oči, kdyby bylo poblíž cokoliv podezřelého. Žádná z nás nemá moc náladu mluvit, na to jsme moc soustředěné a navíc se asi každá zabýváme svým vlastním světem. Kouknu se po Amagi a její pušce, kterou nepustila z ruky od doby, kdy ji dostala, a pousměju se. I když se chuuniny asi jen tak nestaneme, je docela super, že tuhle svoji hračku má. A očividně ji miluje. Už k sobě s tou puškou málem přirostly. Co asi dělá Yajirobee. A máma. Ta už určitě spí. A brácha. A i Bezoč- uh. Jiman. Než mě stihne překvapit, že se starám dokonce i o něj, Amagi nás na něco upozorní. Zamračím se a ztuhnu na místě. "Hm..." zamumlám. Nezabere mi moc přemýšlení, než složím pečetě pro svůj Eshi Bunshin a za okamžik se objeví můj klon. Kývnu na Yuku no. 2 - ví, co má dělat. Jít prozkoumat, co může za ten šramot, a vrátit se to nahlásit. "Uvidíme, co zjistí," špitnu směrem k holkám, zatímco moje kopie mizí v budově tak tiše, jak dokáže. Jo, Yuki, třeba je to "toulavej čokl" (všichni známe tvou nehynoucí lásku ke psům), ale třeba taky, žejo, NEPŘÍTEL. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj klon se vydal za šramotem, Amagi zaujala palebnou pozici a Yuki čeká kousek před vámi přikrčená u stromu, v jehož větvích se ukrývá jedna z jejích koček skrze kterou (podobně jako Gaara přes písečné oko) sleduje okolí ve směru přicházejícího zvuku. Chvíli se nic neděje... ...stále se nic neděje, jen vítr si pohrává s listy na okolních stromech... ...pořád nic, panuje takové "divné ticho" (skoro by se chtělo říct před bouří), napětím ani jedna skoro nedýcháte a pak... ...pak sis možná málem stříkla do kalhotek, když jsi pocítila mezi svými lopatkami drobné píchnutí a chlad oceli. Úplně ti naskočila v ten moment husina, tohle je obvykle ten moment, kdy slabší povahy dostávají infarkt. A nejhorší je, že nic nenásleduje. Máš špičku cizí katany (vidíš stín v měsíčním světle) mezi lopatkami těsně vedle páteře. Ať je to kdo chce, tak se k vám dokázal dostat zezadu a nemá smysl moc pochybovat, jediný špatný pohyb, jediný slyšitelný/viditelný/jinak zaznamenatelný signál a to ostří pronikne tvou kůží svaly rovnou do míst, kde se teď v panice rozbušilo tvé srdce. Je ticho... jen krev ti pulzuje ve spáncích. Je to strach? Jo je... někdo tam jen a ty jen koutkem oka můžeš sledovat jeho stín. Je to někdo o dost vyšší než ty... dospělý a je tak.. půlmetru za tebou. Přes své zběsile tlukoucí srdce neslyšíš ani jeho dech. Ze stínu vidíš, že katanu svírá pevně v obou rukou v postoji ze kterého stačí prudce škubnout rukama kupředu čepel jeho katany vyjede ven přímo tvou hrudí. Probodnout tě skrz na skrz, přímo skrz tvé srdce... Amagi je tak blízko a přece tak daleko, je pouhé dva metry od tebe zakleknutá, s prstem na spoušti a s upřeným výrazem v optickém zaměřovači. Nevidí ho, neví o něm a přesto je ten nepřítel tak blízko. Snažíš se sklidnit. Špičku katany cítíš stále zřetelně, ani se nehne... ten musí mít koncentraci jak blázen, když se ani nehne. Ani trochu. Ani údery jeho srdce ho neprozradili. Nic. Je to situace na umření, i kdyby jsi varovala své týmové kolegyně, tak... nestihnou zachránit tvůj život, o tom netřeba pochybovat, navíc pokud by tě zabil, ihned by mohl útočit na Amagi, která by nemusela stihnout postřehnout co se za jejími zády stalo. Jediná Yuki by možná měla šanci. I když spíš asi ne, pokud se ten tichý zabiják dostal tak snadno k tobě, tak bude asi hodně silný na to, aby je vyřídil obě. Furt žiješ... vteřiny dlouhé jako roky odbíjejí jedna za druhou a ty jsi furt naživu a ta čepel katany mezi tvými zády se nehýbe. Tvůj klon mezitím odpuffnul a tobě přišly jeho vzpomínky:  Tvůj klon narazil na nějakého muže a byl okamžitě chycen do genjutsu. Spoután v genjutsu s krvavě rudým měsícem na němž byly jasně vidit tomoe sharinganu:  Ten muž tvého klona nemučil, klon nebyl schopen pohybu ani myšlenky a slyšel jak na něj ten muž mluví: "Yare, yare... jenom klon? Tuhle hru umí hrát dva...," byla první poznámka po které ten muž vykročil k tvému klonu. V ruce držel wakizaši, jehož ostří se následně zvětšilo do délky klasické katany. Muž přiložil čepel katany klonovi ke krku. "Stojím přímo za tebou víš to viď?" otázka jen řečnická. "Takové milé děvče, určitě nechceš ty a tvé kamarádky zemřít zbytečně. Vím i o té kočce na stromě a i o těch dalších dvou, které tvá kamarádka nenápadně vyslala po římse vedlejšího domu. Vím o vás všech. Ty chunniny co vás měli chránit na vedlejším perimetru jsem už vyřídil a dva ze sousedních geninských týmů též, neboj... nejsou na rozdíl od chunninů mrtví, jen v genjutsu. Nezabíjím děti, i když v rukou drží zbraně a říkají si shinobi. Ale není mým úmyslem se nechat chytit." Na chvíli se odmlčel a potom pokračoval: "Máš strach viď, slyším tlukot tvého stále ještě dětského srdíčka. Nechceš umřít pro nic že? Ne ranou vraha do zad viď? To chápu, ale pochop že já jinak nezabíjím. Nejsem shinobi, jsem vrah a má práce se nachází ve stínech a zakládá si na dýkách jež probodávají srdce zezadu či půlí ledviny. Jediný špatný pohyb a zažiješ obé. Můj meč má unikátní schopnost se prodloužit na... no dost, nezkoušej uskočit či uhnout, jen by sis ublížila. Smrtelně ublížila." Jeho úsměv je ostrý jak břitva a jeho hebký hlas drásá jako šmirglpapír: "Zapeklitá situace viď, pořád přemýšlíš jak se z toho dostat a jak se mnou bojovat. Nestojím ti za to, tomu věř. Řeknu ti co uděláš a když to uděláš, tak ty i tvé kamarádky zůstanete naživu. Nejdřív se uklidníš, potichu, v klidu... zpomalíš tep svého srdce a až se na to budeš cítit, tak jim řekneš, že tvůj klon nic nenašel, jen květináč, který shodil vítr. A poté budete pokračovat ve své hlídce dokud nenarazíte na v genjutsu spoutaný geninský tým. Bude vám trvat tak deset minut než na ně narazíte, já se zatím vzdálím. A pamatuj, můj klon, který svírá katanu jejíž čepel cítíš na své překrásně nevinné pleti vám bude stále v patách. Slyší vše, vidí vše... tak žádné hlouposti. Až narazíte na geniny z druhého týmu, tak se sám odvolá, já již budu pryč a vy zůstanete naživu. Pak můžete oznámit, že jste zde zahlédli týpka se sharinganem a vzburcovat celou Konohu. Co říkáš? Na znamení souhlasu mírně pozvedni svou levou ruku." A pak klona zničil tak že mu uťal hlavu. Zpátky do reality... v tom baráku je někdo mimořádně nebezpečný, někdo kdo má sharingan a ten někdo má za tvými zády klony. Musí být proklatě dobrý, když poznal že tvůj Enshin Bunshin je jen klon tak rychle (sharingan?) a současně se k vám dokázal se svým klonem dostat naprosto nepozorovaně. A je i dost chytrý, když dokázal použít tvého klona k vyřízení vzkazu (což znamená, že jeho klon s tebou nemusel vůbec mluvit). Ten chlap... no... chtěla jsi čelit pořádné výzvě, tohle je... S-class... nebo minimálně jonin... ale charisma má jak S-class... a taky má sharingan. Co teď? Když zvedneš mírně svou levou rukou nahoru, tak dáš najevo, že s návrhem souhlasíš. Ale není to zrada? Neměla bys právě teď prokázat, že jsi shinobi a padnout ve jménu Konohy? Ty i tvé kamarádky? Obětovat celý tým? Aby se Konoha o jeho přítomnosti dozvěděla o pár ... deset ... minut dřív. Co může udělat za deset minut? (Popravdě... může udělat cokoliv, to nedomyslíš co všechno, ale tak nejsi úplně blbá.) Vyměnit svůj život, život Amagi a život Yuki za včasné varování vesnice? A doufat, že tu dojde při souboji k něčemu co upozorní další shinobi? Jsi paralyzovaná strachem či nemožností volby? Ostrá a chladná ocel v tvých zádech čeká. A věčně čekat nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro Týpek se sharinganemKaždá z nás zaujme svou pozici, Amagi se svou puškou, Yuki u stromu s její kočkou a já v obranné pozici kousek za ní. Čekáme. Chvíli se nic neděje - jako vůbec nic. Jako by se zastavil svět. A pak to začne. Zalapám po dechu, když ucítím špičku katany na svých zádech. Nejsem blbá, abych věděla, že teď nemůžu podniknout vůbec nic bez toho, aby mi neprojela až do srdce, kdykoli si její majitel usmyslí. Nemůžu se hýbat, nemůžu myslet, nemůžu skoro ani dýchat, jak jsem vystrašená. A že bych se otočila, to už vůbec nepřipadá v úvahu. Dobrá práce, Yuko. Tohle je prostě super situace. A PROČ se ty dvě nekouknou na mě? Nádech, výdech. Čekám, co ten za mnou bude chtít. Pak se mi vrátí zážitky mého klonu, což naznačuje, že je vyřízený. Tohle... Tohle ne. Jak se z toho teď my tři máme dostat? Přemýšlej, Yuko, přemýšlej. No tak. Proč se ty dvě neotáčí?! Proč ta kočka na stromě už dávno nevarovala Yuki a ta něco nepodnikla? Na tohle nestačí ani moje legendární rychlost. Jeden pohyb a je nejenom po mně, ale i po mých parťačkách. Čím déle přemýšlím o všem, co bylo mému klonu řečeno, tím víc je mi jasné, že tenhle shinobi je nad moje síly. Možná kdybychom se spojily... tak možná... ale s tím teď nemůžu počítat. Přehrávám si v hlavě všechny možnosti, jak se z toho dostat, ale každá z nich končí stejně. Tou jeho katanou v mém srdci. I kdyby s ním ty dvě bojovaly, ničemu tím nepomůžeme, tohle je jenom klon a ten chlápek má milion šancí mezi tím utéct, kam jenom bude chtít. Poslechni ho a doufej, že to nějak dopadne a že nezničí vesnici. Někdo si ho přeci musí všimnout, někdo jiný, nabádá mě ustrašený hlásek v hlavě. Nebuď srab, Yuko, nejsi přece blbá. Něco vymysli a postav se tomu hajzlovi čelem. Nejste přece žádní začátečníci, ty a tvůj tým. Společně máte šanci. Nádech. Výdech. Snažím se uklidnit. Vím, že mi na rozmýšlení nedá milion let. Musím něco vymyslet. Rychle. Moment. Když jsou ty ostatní týmy v genjutsu... proč ne my? Proč by nás jako jediné ušetřil a spoléhal by na to, že ho poslechneme? Protože jsme nejblíž? Hm. Nemám ale nervy na to svoji novou nedomyšlenou hypotézu testovat. Zatím. Pomalu, pomaličku zvednu levou ruku, stále doufajíc, že těm dvěma bude divné, že tak dlouho nic neříkám. Pokud se tak ale nestane, spustím levou ruku, spojím dlaně před tělem a vydám se ke svému týmu. V hlavě se mi rýsuje pár plánů. Žádný konkrétní, ale už nejsem tak paralyzovaná strachem jako před pár sekundami - minutami? popravdě jsem na chvíli slušně ztratila pojem o čase - a vím jedno. Sice neplánuju nechat zabít sebe ani svoje parťačky, pokud to bude jen trochu možné, ale taky ho neplánuju poslouchat a zúčastnit se jeho plánu, který nejspíš zní "zničit Konohu". Stále ještě cítím čepel na svých zádech. Poklepu Amagi na rameno. "V pohodě," oznámím jim. Můj tón nezní zrovna bezstarostně, takže by jim mohlo začít docházet, že něco není v pohodě - zároveň se ale snažím nebýt s tím extra nápadná, aby našemu sharinganovému vrahovi ve stínech něco nedošlo. Musí ho za mnou přece vidět. Prostě MUSÍ. A kdyby ne... "Víte, co tam bylo?" podívám se po nich a na chvilku se odmlčím. "Jenom k-květináč, shodil ho vítr." To je to, co sis přál, abych řekla, ne, týpku s katanou? Buď rád. Všechno jde podle plánu. "Tak... můžeme jít." Ne, normálně se nezakoktávám, ani když mám solidně nahnáno. A ony mě znají tak dlouho, že by to měly vědět. Mám chuť se sama sobě zasmát. Právě teď spoléhám jen na to, jestli si náhodou jedna z nich nevšimne, že je se mnou něco špatně. "Můžeme jít," zopakuju, ale stále se nehýbu. A když mám jistotu, že se na mě obě dívají, moje oči zabloudí směrem ke vchodu do bývalé policejní stanice. Balancuješ tady na ostří nože, milá zlatá. Vcelku doslova. Rozhodla jsem se. Já ho utéct nenechám. Nebo pro to minimálně udělám všechno, co bude v mých silách. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro //Hozeno na tvou šanci na úspěch: Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 2 procent.// Bylo to strašně naivní a nemělo to šanci na úspěch od samotného počátku. Přeci jen... S-class není pitomec, aspoň tenhle ne. V podstatě na to přišel okamžitě (to si tak zpětně můžeš pomyslet zatímco ležíš v tratolišti vlastní krve na náhle strašně studené zemi), ale nechal tě hrát tu hru. Když se Amagi i Yuki totiž dívaly tvým směrem spatřila jsi jeho siluetu vycházející z domu a najednou jsi věděla, že je konec. Jak? Buď to bylo tím, že okamžitě probleskl k Yuki a prohnal jí zezadu tělem svou katanu, nebo to bylo tím, že jsi ve stejný zalapala po dechu a začala jsi se dusit vlastní krví, které jsi náhle měla plná ústa. Ještě jsi mohla vidět špici ledově chladné ocelové katany, která ti trčela z hrudníku přesně mezi tvými ňadry. Amagi jako jediná měla jakous takous šanci na reakci, ale sotva se podívala směrem k chlápkovi se sharinganem tak zlověstný rudý záblesk v jeho očích ti stihl prozradit, že použil sharingan a Amagi se bezvládně sesunula k zemi. Chlápek vytáhl katanu z těla ochromené Yuki, která dopadla hned vedle Amagi. Poté otočil ostři směrem k zemi a proklál i na zemi ležící Amagi. Všechny vás dostal stejně... katanou zezadu. Nakonec vytáhl katanu i jeho klon z tvého těla a ty jsi zavrávorala a klesla na kolena. Ještě jsi měla dost síly na to, abys zvedla hlavu a pohlédla do obličeje toho děsivého chlápka s ještě děsivějším úsměvem a do jeho rudě žhnoucích sharinganů. "Volba hodná shinobiho," slyšela jsi ještě jeho slova, než jsi sesula vedla Amagi a Yuki. Ještě jsi ho viděla zmizet problesknutím kamsi pryč. A pak už jsi byla jen sama ležící na chodníku v tmavé noci a bojovala jsi o každý nádech. Bolest... přišla nakonec a rozlila se nemilosrdně po celém hrudníku, každý nádech, každý úder tvého srdce, všechno... to strašlivě bolelo, ale kdybys chtěla křičet nezvládla by jsi to. Mohla jsi nanejvýš kňučet jako postřelený pes. Kdybys mohla v ty chvíle uvažovat tak nějak normálně, tak by ses sama sebe musela ptát, proč jsi ještě naživu, jak je možné že když tě probodl skrz srdce ještě žiješ, že ještě bije. Stále nepravidelněji, pomaleji a slaběji, ale přesto. Nakonec tě ale přeci jen objala temnota a propadla jsi se do milosrdného náručí bezvědomí.... nebo spíš smrti... "Yuko...?" "Yuko!?" Probrala jsi se...? Ne. Musí to být sen. Jsi v nějaké velké jeskyni. Hoří tu ohně v pochodních... a je tu teplo, ani tě nic nebolí. Nejsi zraněná... zdáš se být v pořádku a asi i sama... teda až na ten hlas: "Yuko!" Přichází z druhé strany jeskyně je tam tma... jdeš blíž dokud nenarazíš na mříže přepažující celou jeskyni a dělící jí na dví. Velké mříže, uprostřed nich mřížovaná vrata a za nimi...  ...tvor... nebo spíš netvor! ...asi na něj můžeš tak akorát čučet s otevřenou pusou. Samozřejmě o démonech se ví a tohoto poznáš, v Akademii jste se o nich učili, ale jak se ocitl v tobě... nemáš ponětí. Cítíš jeho horký dech. Každý výdech ti rozevlaje vlasy. "Yuko! Pojď blíž... chceš přeci přežít nebo ne? Nechce umřít, nikdo nechce. Pojď blíž, natáhni ke mě ruku..." |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro WTFCelé jako by se to seběhlo neskutečně zpomaleně. Seš úplně blbá. Měla jsi tušit, že ten chlápek asi ví, o co se pokoušíš. Ale beztak jsi to prostě musela zkusit. To jsi celá ty. Mám, co jsem chtěla, ostatně. "Ne... nngh...." Chci ještě něco říct, ale všechno to zanikne v mojí vlastní krvi, která mi teče po bradě zároveň s ostrou bolestí v hrudi a následným zoufalým lapáním po dechu. Ne, tohle přece ne... Yuki, Amagi... zabila jsem je... Kdybych ho byla poslechla... Tohle je jeden z mála okamžiků v mém životě, kdy cítím naprostou beznaděj. Krev se mísí se slzami a obojí se pomalu rozlévá na zem kolem mě. Jediné, na co se ještě zmůžu, je zužitkovat poslední zbytky sebeovládání a nekňourat bolestí. Vážně se to stalo... Ten hajzl nás všechny zabil a celé to bylo úplně zbytečné... Takhle to přece NESMÍ skončit... ne? Takhle shinobi neumírají. S pohledem na svoje mrtvé přátele, sami a ještě před tím, než dokázali něco pořádného... A ta zem je tak studená... Cítil se takhle táta, když...? Poslední, na co mi zbydou síly, je podívat se na svého vraha a do toho pohledu vložit všechnu nenávist, které jsem vůbec schopná. Ráda bych mu něco řekla, ale síly už nezbývají. A jeho by to stejně nezajímalo... A vůbec... Když znovu otevřu oči, jsem uvnitř jeskyně. Zamžourám do ohně. Teplo, světlo, žádná bolest. ...Žádná bolest?! Neumřela jsem náhodou? Doširoka otevřu oči. Rána na hrudi jako by tam nikdy nebyla. Vstanu a rozhlédnu se. Napadne mě, jestli tu není Amagi a Yuki, ale hned tu myšlenku zase zavrhnu. Je jasné, že jsem tu sama. ..Počkat. Tak zpět, nejsem. "Kdo je tam?!" zavolám poplašeně směrem, odkud přichází hlas volající moje jméno, a rozejdu se do temnoty. Všechno je to tu tak divný, že už se ani nedivím, proč normálně chodím, když jsem dávno mrtvá. Když zjistím, kdo je zdrojem hlasu, chvíli se zmůžu jenom na nevěřícné čučení. "To je Kyuubi." Než mi dojde, že jsem to řekla nahlas, už je pozdě. Ale je mi to beztak jedno. Zmateně se zamračím. "CO?! ...Kde to jsem. Proč tu jsem, když jsem umřela. A co po mně chceš." Koukám do jeho liščích očí a na ty a čekám na odpověď. Dochází mi, že bych se asi možná měla bát a/nebo být v šoku, jak jsem se doprkýnka dostala před devítiocasou lišku, která mi podle všeho nabízí spolupráci (nebo se spíš chce dostat z té klece, jak to tak vidim), a jaktože jsem ještě minimálně trochu živá (takhle přece nevypadá posmrtný život. ...Nebo jo?!) ale na to všecko teď holt není čas.Možná... možná že bych ještě všechno mohla zachránit? Nebo aspoň něco. Prosím... |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hej, hej, hej... klid... hezky popořádku. Ještě nejsi mrtvá, zatím. A tohle není záhrobí, ale tvoje... no... duše? Co já vím, prostě podvědomí dejme tomu. Jsi v bezvědomí a jsi slabá, tvé tělo umírá, proto mě vidíš. A ještě něco... mám jméno. Kurama! Koukej si ho zapamatovat, taky ti neříkám "lidské mládě"...," ohradil se lišák a šel "na packy" tak že si prakticky lehl a má teď čenich ve výši tvé hlavy. Chvíli bylo ticho, ale pak pokračoval: "Tady máme čas, tak ti povím jak jsem se ocitl v tobě... bylo to, když ses narodila, tvůj otec dostal kdysi k narozeninám dárek od Čtvrtého a jeho ženy Kushiny. Byl to kousek mojí chakry. Příliš malý na to, aby to oslabilo mé hlavní já sídlící tehdy v jinchuuriki Kushině ale dost velký na to, aby mohl být někomu pomoci. Tak to aspoň tvůj strýc Čtvrtý říkal. Tvůj otec si nádobu schovával až do tvého narození a pak jí zapečetil do tebe, aby ti zachránil život. Když jsi se narodila... rodiče ti to neřekli, byl to předčasný porod, zjevně jsi se stejně nadšeně drala na svět, jako jsi život žila později. No... málem jsi umřela, byla jsi takhle malá..." ukázal svými drápy jak jsi byla malá při narození: "...jen drobounký uzlíček, který měl jen malé naděje na přežití. A tak tě tvůj otec zachránil. Zapečetil do toho drobného uzlíčku mou chakru a tys přežila a měla ses čile k svět. Tvůj otec nastavil pečeť tak, abych já mohl čerpat tvou chakru jako parazit a tak doplňoval svou sílu a abych ti jí mohl vrátit zpět, kdyby ti něco hrozilo... jako teď. Nejsem jako mé "hlavní já", jsem slaboučký jako stín, ale jsem dost silný na to, abych dokázal zachránit tvůj život..." Lišák se odmlčel a chvíli tě pozoroval, zatímco tvůj "mozek chroustal novinky, o kterých zjevně nevěděl". "...asi se divíš, že jsi o tom nikdy nevěděla a ani sis nevšimla, že máš na sobě pečeť. To proto, že tvá mamka to taky nevědě a pečeť máš umístěnou uvnitř sebe. Tvůj otec nechtěl, aby kdokoliv věděl, že na tebe použil pečetící techniku. Ale to se nyní změní. Jestli použiješ mou sílu, tak se pečeť probudí a objeví se na tvém těle a začne fungovat. Každý den se budu živit tvou chakrou a obnovovat své síly, abych ti je mohl předat až bude zapotřebí. Nemohu ti síly sebrat mnoho, pečeť je nastavená na maximální kapacitu desetinásobku tvé chakry, takže nikdy nebudu mít víc než 10x chakry co máš ty. A denně ti neseberu víc chakry než by sis mohla všimnout... asi 1%, takže své plné síly stejně nenabudu dřív než zase za tisíc dní..." Jojo, matika je neúprosná 100 dní na to, aby měl tolik chakry co ty, 10x 100 dní, aby dosáhl maximální síly. "Mé hlavní já je silnější 1000x než můj limit, jak říkám jsem jenom stín toho co je v Narutovi a jsem dokonce tak slabý, že se musím živit tvou chakrou abych mohl přežít a sílit." Následovalo opět ticho, abys měla čas všechny ty informace vstřebat, poté Lišák pokračoval trochu temnějším odstínem svého hlasu: "Nedokážu zachránit tvé kamarádky, dokážu zachránit jen tebe... a tím pádem i sebe, protože pokud zemřeš já se rozplynu. Ale jednu věc ti říct můžu, pokud se rozhodneš žít, můžu ti pomoci pomstít Yuki a Amagi... ten muž, který je zabil se jmenuje Ichimaru Gin a býval spolužákem Čtvrtého. Zmizel před mnoha lety, tos nebyla ještě na světě a já byl ještě uvnitř Kushiny součástí svého hlavního já... bylo to za III. války shinobi. Čtvrtý a Kushina se zrovna tajně zasnoubili, Gin byl u toho. Poté v jedné bitvě zmizel a mělo se za to, že je mrtev. Našli kus jeho zakrváceného oděvu. To jediné z něj - jak se věřilo - zbylo, když se ocitl on a jeho spolubojovníci pod palbou ninjů z kamenné využívajících bakuton. Gari - tak se jmenoval ten nindža z Kamenné se později chlubil, že Gina zabil svou výbušnou pěstí a Čtvrtý Gina pomstil.... jak se ukázalo až dnes, tak zdá se asi poněkud předčasně, protože vidím, že "Stříbrná liška" z Konohy se má čile k světu. I svůj pověstný falešný úsměv si ponechal. Říkávalo se mu různě "Smějící se démon", "Usměvavý vrah" a nebo právě "Stříbrná liška", s Čtvrtým tvořili dobrou bojovou dvojku. Nevím proč se teď vrátil a proč napadl Konohu... ale vím tohle, bylo neskutečně hloupé se pokoušet s ním bojovat, ale to víš teď už sama. Yuki a Amagi zemřeli tvou chybou, ale... má-li mít jejich smrt smysl měla bys vstát ze země a utíkat do paláce Hokage co ti nohy stačí a vzburcovat všechny! Pokud tu je Gin Ichimaru... znamená to, že invaze do Konohy právě začíná! Vždycky chodil jako předvoj, který odstraňoval stráže a zabíjel kritické cíle - ničil nejsilnější pilíře obrany - plakat a litovat své zemřelé kamarádky stejně jako svého idiotského rozhodnutí můžeš potom!" V závěru zněl jeho hlas docela drsně, ale... on... no co na to říct... má pravdu. Pokud je to tak jak říká, tak smrt Amagi a Yuki má smysl jen tehdy budeš-li žít a varuješ ostatní. Ale... budeš až do smrti žít s tím, že tvé jediné rozhodnutí ty dvě stálo život. Uneseš to? To ukáže až čas, teď bys měla jednat - když už jsi se rozhodla zachovat se jako shinobi jednou a vrhla ses do předem prohrané bitvy s někým, kdo vás rozšlápl jako šváby, měla by ses znovu zvednout a zajistit, aby aspoň nějaký smysl to mělo. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Mlčky si tě pokuřujíc vyslechla. Na tvé filosofické úvahy neřekla nic až u tvé poznámky, že "světu nejde vládnout věčně silou" se ušklíbla, v koutku jejího oka jsi mohl zahlédnout "nekonečný oceán moci" i její přesvědčení pevné jako skála "že to jde", ale neřekla nic. Když jsi skončil, tak je zkonstatovala: "V Amegakure žil muž jménem Nagato... tobě asi známý jako Pein, který věřil, že lze využít chakru démonů k sestavení zbraní - chakrových bomb - které dokáží zničit celá města i kraje jediným úderem. Nevyčerpatelné chakra démonů poslouží Impériu k stvoření těchto zbraní, které následně dokážeme dostat na místo určení, aniž by s tím mohl kdokoliv cokoliv udělat. Každý odpor smeteme silou se kterou se nediskutuje. Když ti zbyde jen to - ohnout se nebo zemřít s celým tobě drahým světem, tak se ohneš. Každý se ohne. A ti co ne tak prostě zmizí. Nebuď ani chvíli na pochybách o povaze světa, který tvoříme my. Každý odpor skončí masakrem všeho a všech, vinných i nevinných. Dokud se lidé nenaučí uctívat Imperátora jako boha a jeho generály jako anděly. Časem ne silou, ale pouhou hrozbou síly a strachem vpáleným do hlubin lidských duší bude Impérium vládnout celá staletí. Každá válka skončí během pár minut vyhlazením protivníka. To je má vize. To je naše vize. A to bude Impérium. Absolutní síla, proti které není a nikdy nebude obrany. Možná to nebude pro kněze jako ty "morálně správné", ale na to kašlu. Aspoň ten svět bude pravdivý. Impérium nikoho přesvědčovat nebudeme, zabijeme ty co se nám postaví i s jejich rodinami, klany či národy - zajdeme tak daleko jak bude třeba, nemám osobně žádný problém vyhladit třebas všech Pět velkých národů do posledního děcka - dokud nezůstanou jen věrní, nebo zlomení a ustrašení. První budou vládnout těm druhým a třetím. A tak se zrodí nový svět. Svět řádu a pevné hierarchie! U žádné experimenty s nadějí a prolhaným "vyšším dobrem", nic takového neexistuje. Jen smrt a zkáza, to pravda. A pravda je hořká a bolí." Yamata je... nihilistický filosof. Ta ženská nevěří absolutně v nič. Za jejíma řečma o absolutní síle se skrývá jen rezignace na víru v lidi. Už je jen cynickým sobcem, který dospěl k závěru, že jediné co na okolí platí je strach. Být tak strašlivý, že proti tobě nikdo nepozvedne zbraň. A to je i vize jejího Impéria. Mocnosti vybavené zbraněmi schopnými provést to co udělal Pein Konoze před 3mi lety a ne jednou, ne několika... desítkami, stovkami... Impérium vlastnící arzenál zbraní schopných fyzicky vyhladit lidstvo. "Buď bude po našem, nebo nebude vůbec!" - Yamata není jako Obito či Madara, ona nechce "věčný mír", ona nechce "svět bez utrpení", ona hodlá světu vnutit "věčný strach z vyhlazení". Je to šílené? ...těžko říct, ale hrozné je to určitě. Impérium, které napomáhá stvořit, ujařmí lidstvo na celá staletí hrozbou totální destrukce, hrozbou vyhlazení, kterou bude schopné naplnit během několika pár minut. Buď bude po jejich, nebo nebude vůbec... ano... Yamata by zvládla zničit svět. Nejen ten tvůj, který napomáhá zničit nyní, ale tak vůbec... svět jako takový, ona by dokázala být "Poslem konce dějin lidstva". Mýtickou bytostí z bájí a legend, andělem s plamenným mečem, který zatáhne oponu za samotnou existencí poté co bohové padnou při "soumraku bohů". Yamata není vizionář, ani idealista. Je to nihilista, fatalista a člověk (zda-li ještě vůbec), který nad lidmi zlomil dávno hůl. A cítí se býti bytostí oprávněnou "to celé skončit", pokud nebude po jejím. Nebo aspoň stvořit Impérium, které to bude skončit. Ale ať už je Yamata jakkoliv zahořklá a cynická, tak v jedné věci má pravdu. Hrozba vyhlazení... fyzického, úplného vyhlazení i za cenu sebezničení, hrozba založená na tom, že "ani když vyhraješ, tak nevyhraješ, protože všechno včetně sebe a tebe zničíme" by svým způsobem fungovat mohla. Bude to temný řád co stvoří, ale bude nejspíš fungovat. Proti šílenci s "atomovkou" nikdo nepůjde. Proti člověku, kterému je všechno jedno, nemá co ztratit a má arzenál zbraní hromadného ničení... kdo proti němu bude chtít jít? Není přeci jen lepší být naživu, než jít rovnou do zkázy? Vlastně to její (či jejich?) myšlení je jakýmsi dotažením hesla "raději padnu, než bych se vzdal" do podoby "raději nás všechny zabiju než bych se vzdal". Když nebude po mém, nebude vůbec! A teď si vyberte. "S tebou nemám v plánu nic konkrétního. Vlastně... jsi kněz, tak mě napadá, že bys měl být vzdělaný," no to bys měl. "O dobré učitele je teď nouze a vím o jednom chlapci, který bude dobrého učitele potřebovat. Možná bys v tom mohl vidět smysl své existence, možná bys v tom mohl vidět nějakou svou šanci." Dramatická pauza, předlouhé potažení z cigarety a pak grimasa v obličeji, která rozbila všechno co by sis mohl o Yamatě myslet na základě jejích předchozích projevů: "Co bys řekl tomu, kdybys své filosofické sračky a další věci učil samotného Imperátora Makota? Asi se shodneme na tom, že by měl mít dobrého vychovatele ne? Nebo ho mám učit a připravovat na velká rozhodnutí jeho života já?" Nabízí se to samo ta otázka: "CO JE KURVA YAMATA ZAČ?" Napřed ti řekne, že klidně spoluvytvoří sílu schopnou vyhladit lidstvo a pak tobě - knězi s diametrálně odlišným viděním světa - navrhne tohle. Učit chlapce - Imperátora Makota - který bude mít prst na "jaderné spoušti" tomu čemu říká "filosofické sračky"... tedy tomu co hlásá tvůj řád. Je to jako by Hitler požádal Ježíše, aby vychoval jeho nástupce. Dokonalý protimluv. Dokonalý nesmysl. Buď Yamata není při smyslech, nebo uvažuje prostě nějak... úplně jinak. No na druhou stranu, kdyby ho Yamata vychovávala osobně tak by z chlapce nejspíš vyrostla strašlivá bytost. Opravdový tyran s božským komplexem... císař-drak v jedné osobě jemuž se musí klanět celé lidstvo. Nebo by to tak nebylo? Tají před tebou něco? Dělá se Yamata "větší zrůdou" než jakou ve skutečnosti je? Je to vše co řekla o genocidách, totální síle atakdále jen nějakou vnější fasádou za kterou se ukrývá "jiná Yamata"? Chce snad Yamata vypadat jako daleko větší monstrum? Tak i to je představitelné, čím strašnější je, tím víc se jí lidé bojí a tím méně si jí na ní troufne. Že by byla ve skutečnosti jiná? Nic se nedá říct jistě jen to, že Yamata je... nesmírně silná, nepochybně mocná a zcela evidentně její inteligence hraničící se šílenství dosahuje hodnot, které si neumíš ani představit. Je šíleným géniem? Nebo geniálním šílencem? A není to jedno a totéž? Stejně na to teď nepřijdeš, ale... jednou možná. |
| |
soukromá zpráva od Vypravěč pro Cukříček tvého klona přijala v kanceláři Kiva-li celkem v klidu, ale dala najevo, že ví, že jde o klona. ((Není to mé "mýrnyxdýrnyx" rozhodnutí, je důvod proč to ví.)) A taky ti řekla, že to považuje za "poněkud neslušné": "Takže Kensei-kun, ráda ti vše povím, ale jen tobě. Ne klonovi, tohle se nedělá, je to nezdvořilé a vůbec. Jak se mám teď cítit, když ti nestojím ani za návštěvu hn?" Co se týče tebe jako takového tak jsi zabíjel čas na cvičišti. Momentálně ve městě zůstává mnohem méně vojáků a tak ani na cvičišti moc lidí nepotkáš, ale nějakého sparing-partnera na šerm jsi přeci jen našel. Pro tvé účely to postačovalo. Každopádně z celkem bezvýznamného dne tě vytrhla nečekaná návštěva, tedy... návštěva... ne, že by šel přímo za tebou, spíš se jen procházel po parku hraničícího se cvičištěm v doprovodu své "hradní kamarily" a gardistů, ale tak všiml si tě a poznal tě... a zamířil k tobě...  ...jo... Imperátor a "Vládce celého světa", jak už mu někteří říkají a současně desetiletý kluk jménem Makoto si to špacíruje rovnou za tebou. Dřív než ses nadál, tak tvůj spolušermíř už "ryl držkou v zemi" jak klečíc v nejponíženější figuře skládal svůj hold Imperátorovi. Tys nepoklekl... a ne, nebylo zatím nic většího než fakt, že jsi byl v daný moment poněkud rozpačitý a málo pohotový. Císařovi gardisté na tebe štěkli: "Padni k zemi před Jeho Veličenstem, nebo..." Zjevně svou práci berou víc než vážně, skoro bys řekl, že se chtějí zavděčit tomu chlapci a vlísat se do jeho přízně co nejvíc to jde, ale Makoto je přerušil: "To není třeba... běžte se projít, chci si s ním promluvit sám..." rozpustil tak Makoto svou kamarilu, která se vzdálila byť s pokusem drobných protestů (nanejvýš opatrných a uctivých) na okraj cvičiště. "Pořád cvičíš? Říká se, že samurajové hodně cvičí..." Pronesl bezelstně a poté se zeptal: "Co Inako-chan. Má se dobře? Yamata-san slíbila, že jí bude dobře... tak se má asi dobře viď?" Chvíli jste na sebe koukali až ses vzpamatoval k tomu mu něco odpovědět. Načež tě Makoto odzbrojil úplně dalšími slovy: "Inako-chan mám jí moc rád, doufal jsem, že tě zabije, ale asi jsi udělal něco, že chtěla raději umřít. Musel jsem jí zachránit. To přátelé dělají." Trochu narůžovělé líce ho prozradily... ten kluk je do Inako zabouchnutej, jak jen děcko v předpubertálním věku může být. On jí miluje... ale jinak než ty... on jaksi ještě... no zkrátka jeho cit vůči ní není o fyzické přitažlivosti, protože je to... ještě děcko víme? Ale tohle ti docvaklo rychle, s Inako jste si povídali o lecčems a od ní víš, že s Makotem nikdy nemluvila - vždyť byla těžkým zločincem - nanejvýš se pohybovala v jeho blízkosti po boku generála Akiry a ten kluk... teda vlastně Imperátor... si jí zamiloval. Dobrej gól co? Ukončil váš souboj protože jí miluje a i když bude mít celý svět, tak jí nikdy mít nebude, protože Inako nejspíš ani netuší, že jí má rád a on jí to nikdy neřekl (a těžko by kdy řekl, vždyť je to Imperátor, někdo jako on přeci nemůže žít s někým jako je Inako!). Kdyby ho neprozradily ty narůžovělé líce od studu (či ostychu), tak by ti to docvaklo pomaleji z toho, že on se o ní zjevně zajímá (zachránil jí život) zatímco ona o něm nikdy jako o "kamarádovi" neuvažovala, ani nemluvila (a nejspíš nikdy nemluvila s ním). Tak teď se můžeš cítit jak "super-samec", stojíš před "Pánem celého světa", ale máš ženskou kterou on mít nemůže i když se mu líbí. Dobrý paradox co? Makoto chvíli rozpačitě mlčel a pak ti řekl: "Buď na ní hodný, nechci aby zase trpěla a bude potřebovat někoho, kdo se o ní postará... i když mi bude chybět, když už nebude po boku generála Akiry navštěvovat můj dvůr... ale to jí neříkej... prostě... jen... postarej se o ní...." Normálně se skoro zakoktával, když ti to říkal. Děcko. Fakt děcko. Ale vlastně... on ti jí dobrovolně přenechává, nebo "svěřuje ti jí do péče"... těžko říct jak to nazvat. Má jí rád a stejně jí nechá tobě, i když by mohl lusknutím prstu zařídit, aby byla členkou jeho tělesné stráže a být mu pořád nablízku. Jasně... je mu líto, že jí už neuvidí a asi jí má opravdu rád a možná by chtěl být její kamarád, nebo chtěl aby ona byla jeho kamarádka, ale přesto... ...a v ten moment ti to došlo: ON NENÍ DĚCKO! Vždyť se chová líp jak většina dospělých a zralých mužů... akt hodný čestného muže... zachránil jí život, uložil ti aby ses o ní postaral a vzdal se naděje, že s ní kdy bude cokoliv co mít (třebas i jen kamarádského vztahu)... a samozřejmě nechce, aby ona věděla, že on jí zachránil život, ale říká to tobě, abys to věděl ty a podle toho si Inako vážil. Není tohle jak z nějakého samurajského románu? Jasně... neřekl to vznešenými slovy jaká se užívají v knihách, ale je to vlastně to samé. Imperátor celého světa, desetiletý kluk, po uši zamilovaný do Inako, který jí zachránil život (a porušil kvůli tomu zjevně všechna dosavadní pravidla, či spíše zvyklosti co se soubojů s popravčím týče) a má vychování a charakter nejdospělejších a nejčestnějších mužů. Možná by sis teď přál zahlédnout v jeho očích něco jiného... něco... cokoliv... co by narušilo ten jeho až skoro nadpozemsky nevinný, upřímný, bezelstný a "dobrotivý" obličej. Už můžeš chápat, proč se v románech píše o tom, jak při takovém gestu jdou někteří beze slova do kolen, proč se čestný válečník rozpláče jak děcko dojetím. Tohle je fakt jak z nějakého románu. Právě jsi zažil něco co nejspíš už nikdo nikdy nezažije... Makoto, vládce světa - ti odevzdal ženu kterou "má rád" (zamilovaný až po uši), protože to považuje za správné byť ho to asi vnitřně trhá na kusy (a to ještě chudák díky svému věku neumí pojmenovat své emoce)... velikost toho gesta ti dojde ve chvíli, kdy si sám sobě položíš otázku, zda bys dokázal něco takového jako on. Ta situace je směšná, absurdní a stejně tak dojemná... všechno dohromady a snad ještě víc. Ale tak... ono se to říká, že dětská upřímnost je odzbrojující, ale tenhle Makoto snad na to má nějaké "jutsu" či co protože to má stejnou sílu jako Narutovo "Talk no Jutsu" směrem k záporákům, které chtěl přesvědčit v minulosti o svých pravdách a uspěl. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Yamata a nenormální nabídka ,,A víš, proč nikdy nedošlo k něčemu horšímu? Na světě existuje spousta síly a energie, o kterých ani nevíme. Přesto existuje věc, která udržuje svět ve svobodě a brání v používání takových věcí. Říká se jí svědomí." odpovím si spíše sám pro sebe. Yamata něco takového patrně nemá a pokud jde o nadřízené v rámci Impéria, asi na tom nebudou o moc jinak. ,,Bůh a andělé nepřinášejí utrpení a strach. Tak jak to vidíš ty je nikdy nikdo vidět nebude." zavrtím hlavou nad jejím tvrzením toho, jak by měli ostatní vnímat svět. ,,Svět je o radosti ze života, o příbězích, budování vlastní budoucnosti. To, co plánuješ vytvořit ty, je jen temná skládka s krysami, kde si ta nejsilnější krysa vezme největší sousto. A je jen otázkou času, než přijde větší krysa a vezme jí to sousto. Až nakonec dojde k dvěma koncům. Krysy se požerou mezi sebou nebo přijde někdo, kdo tu skládku uklidí, vzteklé krysy odstraní a ty krotké nechá jít a vytvoří jim prostor, kde mohou žít bez obavy toho, že je sežere větší krysa." ,,A pokud jde o naději, zapomínáš snad na základní pravidlo jakékoliv tyranie a despotického způsobu vlády? Vytvoříte si nástroj vaší vlastní zkázy. Tak jako se tak můžeš považovat ty se svou minulostí, z tvého řádu vznikne entita, která ten řád podryje a zničí. Ostatně....tak jako vždycky." pousměji se nad tím faktem. Každý systém někomu ublížil, pokaždé se najde někdo, kdo se cítí ukřivděný a někdy i oprávněně. Následně si poslechnu její návrh na to, abych dělal učitele imperátorovi. Asi jsem chvíli chyběl v realitě? Nebo se mi tady Yamata vyměnila za jinou osobu? ,,Pocházím z chrámu a mám tento status. Ale svůj život jsem skoro celý strávil v Konoze, jako dítě diplomatického aktu. Byl jsem vychován převážně v umění Shinobi. Mohu mu předat nějaké znalosti, ale sám se musím učit ještě hodně. Navíc při slově "učitel" si obvykle společnost představí někoho staršího, zkušenějšího pokud jde o vnímání života. A přestože ti nikdo nebude odporovat, nebude to tím, že by s tebou souhlasili. Prostě se jen budou bát, nehledě na to, jestli to rozhodnutí je správné nebo ne." řeknu jí upřímně, jak to vidím i ze svého hlediska. Je to snad Yamatino podvědomí, které se tak snaží vyvážit její skutky, aby si mohla připadat ještě jako člověk? ,,Nakolik má vůbec imperátor moc nad zeměmi, které ho podporují? A nakolik lidé kolem něj? Rád bych slyšel pravdivé odpovědi ať vím, s čím se budu potýkat. Protože tihle lidé budou určitě chtít do jakéhokoliv mého jednání zasahovat. Ty můžeš chtít pravdivý svět uvržený do bolesti, ale spousta těchto lidí bude hledat vlastní prospěch." Vlastně je divné, že se vůbec s imperátorem zabývají. Vsadím svoje boty, že jej používají jen jako loutku. Ale pokud se mi podaří mu do hlavy dostat alespoň něco z pozitivního vnímání světa, bude to dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro S Císařem Když nad tím tak přemýšlím, tak posílat za Cukříčkem klona asi nebyl nejlepší nápad. Dobře, nemyslel sem to zle, ale... Cítím se teď prostě blbě. Něco se mezi námi stalo a měl bych se jí určitě aspoň omluvit. Jenže mám pořád trochu obavy z toho co by se mohlo stát. Předtím to bylo... zvláštní. Bylo to s ní úžasné, ale to jak mně to k ní táhlo mně trošku děsí. I když mám teď Inako, nejsem si jistý zda bych dokázal odolat... Taky mi docela vrtá hlavou jak poznala že klon sem nebyl já, ale byl to jen klon. Že by byla senzibilkou? Podobné věci se mi honí hlavou celý zbytek dne a tak se snažím uklidnit si mysl pomocí cvičení. Naneštěstí tu není skoro nikdo kdo by se mnou trénoval. Musím být rád že se vůbec někdo našel. Nejsem si jistý na jaké úrovni můj momentální společník je a tak raději moc neroskuji a cvičíme jen tak abychom se protáhly. Nevím jak dlouho to bylo, ale najednou se objevil Makoto. Samotný "Císař" je tady na cvičišti a jde přímo ke mně! Vzpomínám si jak sem ho viděl tehdy v aréně. Je to dost zvláštní pocit když je teď tady. Z přemýšlení mně vytrhne až hlas někoho z gardy. Mám kleknout? Už se na to pomalu chystám, když v tom Makoto pošle stráž pryč s tím že si chce se mnou promluvit. Docela by mně zajímalo o čem a tak jen tiše stojím a poslouchám. Na první dotazy nestíhám ani odpovědět, protože Makoto mluví dál. Ale to co říká a jak při tom vypadá... On Inako miluje?! Něco takového sem vážně nečekal. Makoto nás nenechal žít pro to že by mu nás (mně) bylo líto, ale pro to že je do Inako zamilovaný. Nechápu to. Když ji má tak rád, proč dopustil aby se jí dělo to co se dělo? Proč ji nechal trpět? Kvůli nějakým zákonům? Je přeci Král, mohl si dělat co chce ne? Nevím co říct, co dělat. Celá tahle situace je pro mně dosti překvapující. Až když Makoto znovu promluví, donutí mně to se na něj pořádně podívat. Přemýšlet o něm... Je to zvláštní.. Makoto se chová čestně. Působí dojmem rozumného člověka.. Tak proč tohle? Proč se obklopuje lidmi jako je Yamata atp..? Myslím že vím proč. Určitě je v něm nějaké dobro, jen je to stále dítě. Mají na něj zkrátka vliv. Chvilku jen tak stojím, dívám se na Makota a nevím co dál.. Nakonec se však hluboce ukloním. "Děkuji Veličenstvo. Slibuji že se o Inako postarám. Dokud budu žít, nikdo jí neskřivý ani vlásek". Chvilku zůstávám v úklonu, pak se však narovnám a znovu se zadívám na Makota. Najednou mně něco napadá. Když už je tady, proč nezkusit využít příležitost? "Veličenstvo, pokud dovolíte měl bych jednu prosbu". Řeknu mu a až kdyby vypadal že je ochotný mně vyslechnout pokračuji dál. Ještě před tím však pokleknu, abych prokázal aspoň nějakou úctu. "Já i Inako si jakožto popravčí musíme vybrat kam budeme zařazeni. Oběma nám na mysl přišla právě vaše garda... Moc by pro nás oba dva znamenalo kdyby jste nás přijal a dovolil nám prokázat naší vděčnost vám... Ať už vaše úmysly byly jakékoliv, bylo to opravdu šlechtěné gesto. Mohl jste zachránit jen Inako a mně nechat zemřít. Ale neučinil jste tak a za to vám na vždy patří můj dík". |
| |
ZRADA KONOHY! MASAKR V ZEMI VĚTRU!
Světem se šíří zpráva která otřásá Aliancí Shinobi. Přeživší ninjové ze Suny hlásí, že skupina konožských shinobi zmasakrovala na více než 7000 zraněných ninjů, uprchlíků a civilistů v uprchlickém táboře na severu Země Větru. Za noci, kdy byl Měsíc v úplňku napadli ninjové z Konohy uprchlický tábor, ve kterém fungoval i polní lazaret a dopustili se neuvěřitelného zvěrstva. Přeživší svědkové vypovídají přesvědčivě, stejně jako přesvědčivé jsou důkazy (těla zabitých konožských shinobi). ZRADA KUMO! POKUS O PŘEVRAT V ZEMI ZEMĚ!
Ve stejnou dobu přichází zpráva o tom, že konožský shinobi Nara Shikamaru jež byl údajně zabit při akcích diverzních jednotek Impéria (ale jehož tělo se nenašlo) spolu se shinobi Oblačné vedl pokus o převrat proti současnému vládci Iwagakure no sato generálu Kitsuchimu. Generál byl při pokusu o převrat zabit stejně jako nakonec byli zabiti i pučisté. Nicméně mrtvých jsou desítky a v samotné Iwě panuje chaos.
|
| |
IMPERIAL RULE NO.1:
Korálové Království, Sněžné Království, Pouštní Království a mnoho dalších zemích, které nyní tvoří blok nepřátel Aliance Shinobi vyslalo své zástupce do "Královského města" v Korálovém království, kde na se všichni představitelé zemí na straně Korálového království vzdali svých titulů vladařů i práv k nim se vztahujících a přísahali věrnost králi Korálového království a nyní Prvnímu Imperátorovi, Císaři Kontinentálního Impéria Makotovi! Ten se vzdal taktéž formálně svého titulu krále Korálového království a přijal titul Císaře Kotinentálního Impéria. Ustavující sněm nadále vydal zákon Ōsei Īe-1 (Imperial Rule No.1/Císařský zákon č.1), kterým se vyhlašuje vznik Kontinentálního Impéria jež je ustanoveno jako absolutistická monarchie v čele s Imperátorem (Císařem) Makotem a jeho Regentem Velkogenerálem Budouem. Sněm vložil veškerou zákonodárnou, výkonnou i soudní moc do rukou Imperátora (potažmo jeho Regenta) a ten zastoupen Vekogenerálem Akirou následně vyhlásil na Hyaku no Rūru (One hundred Rules/Jedno sto Zákonů). Zákon č.1 - Kontinentální Impérium je jediným státem na kontinentu Zákon č.2 - Všechna území prohlašující se za státy mimo Impérium budou zničena Zákon č.3 - Shinobi jsou postaveni mimo zákon Zákon č.4 - Hranice všech zemí jsou zrušeny a nahrazeny hranicemi imperiálních provincií Zákon č.5 - Osoby ovládající chakru jsou povinni registrovat se u Imperiálních úřadů Zákon č.6 - Osoby které tak neučiní do konce války budou považovány za zrádce Zákon č.7 - Za zradu je trest smrti Zákon č.8 - Zakazuje se výuka ovládání chakry mimo imperiální instituce Zákon č.9 - Zakazuje se výuka ve všechna náboženství, která nejsou schválena Imperátorem Zákon č.10 - Klasické klany shinobi se musí podřídit imperiálnímu právu (jinak vyhlazení) . . Zákon č.31 - Všem vězňům vězněným Aliancí se uděluje milost přidají-li se na stranu Impéria Zákon č.32 - Všem zajatcům Aliance v rukou Impéria se nabízí služba v oddílech Impéria Zákon č.33 - Bingo kniha je zrušena Zákon č.34 - Vzniká "Černá listina" (cca 2 100 jmen) se jmény nepřátel Impéria Zákon č.35 - Zakazuje se pirátství, neregistrovaný obchod se zbraněmi, otroctví Zákon č.36 - Ruší se všechny feudální a samurajské výsady Zákon č.37 - Samurajové jsou zrušeni, mohou se zapsat do imperiální armády Zákon č.38 - Pokud se nepodrobí, či nezmění strany budou vyhlazeni Zákon č.39 - Rodina nese zodpovědnost za zločiny (pokud jde o shinobi) svého člena Zákon č.40 - Rodina = klan ve vyjmenovaných případech (následuje soupis shinobi klanů) . . . . Zákon č.66 - Uzumaki Naruto & Uchiha Sasuke jsou odsouzeni k trestu smrti Zákon č.67 - Odměna za jejich dopadení je 100 000 000 ryo (za hlavu) Zákon č.68 - Zakazuje se kniha "Příběh odvážného ninji" od autora jménem Jiraiya Zákon č.69 - Žáby ovládající chakru jsou povinny předat Myoboku-zan Imperiálním autoritám Zákon č.70 - Neučiní-li tak budou vyhlazeny. . . . . Zákon č.91 - půda nepřátelských klanů, feudálů, rodin shinobi (nezmění-li zavčasu strany) propadá rolníkům na nich pracujích, zabavuje se též půda všech církevních institucí, které nebudou okamžitě přísahat věrnost Impériu a bude přerozdělena mezi venkovský lid . . Zákon č.100 - Imperátor má vždy pravdu a urážka jeho majestátu se trestá smrtí jedince i jeho rodu Takže odteď je to vážné: Sjednocení všech zemí válčících proti Alianci do Impéria není jen inkoustem na papíře, ale představuje to i okamžité faktické změny. Vzniká nová říše, která oficiálně hlásá nejen válku proti systému Shinobi, ale současně oznamuje i jeho zrušení a "revolučním způsobem" vyhlašuje vznik nové jednotné říše, pod kterou bude vše sjednoceno a mimo níž nic existovat nebude. Zakládací zákon Impéria i "Jedno sto zákonů" hovoří jasně: Impérium je jedinou mocí tohoto světa a Imperátor je absolutní monarcha. Shinobi a samurajové jsou stejně jako feudálové a všechny staré pořádky zrušeni a nastupuje zcela nová říše a nová forma vlády. Tohle není jen válka, ale tohle je opravdová revoluce. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Najednou tu byla půlnoc a já se cítil děsivě nepřipravený. Kumaru jsem si držel u sebe a přemýšlel jsem, jak moc velká šance je, že se stane nějaký zázrak. Asi žádná. Zachytával jsem pachy a brzy jsem věděl, že nebudu muset nějak urputně hledat – našli si nás sami. Nejraději bych se zdejchnul. Upřímně jsem doufal, že se probudím a zjistím, že to byl celé jeden šílený sen. Ale to by se taky dalo klasifikovat jako zázrak. Jeden by měl týmovým kolegům věřit, ale s Byakkem a Marinem to bylo těžké. Bylo mi jasné, že jestli udělám blbost, jsem mrtvý. A to ne nutně z rukou nepřátel. Ne… vlastně spojenců. Sakra. Mám v tom opravdu zmatek, ale už jsem se přece rozhodl. Musím se soustředit. Už to nejde vzít zpět, to jsem věděl. Stáhl jsem se stranou, když se objevil Naruto. Celé to začalo. Nevěřícně jsem zíral, jak Marin pohltil Narutovo jutsu a obrátil ho proti němu. Vlastně celý ten boj jsem sledoval docela zaraženě. Klon prohrál. Hrklo ve mně, když Marin oslovil přímo mě a zase jsem se probral. Musím se přece soustředit! „Docela dost… několik desítek.“ Zareagoval jsem a podíval jsem se na tu pětici. Shunsui. Zamrzl jsem. Ne, to se přece nemělo stát. Tohle… udělalo se mi trochu nevolno, ale potřásl jsem hlavou, abych se soustředil. „Kumaru, musíme něco udělat… soustřeď se.“ Zašeptal jsem svému společníkovi, kterého jsem celou dobu strážil u sebe. Začátek boje jsem trávil tím, že jsem se držel od Shunsui dál, od jeho vznešené pěsti. „Poslouchej mě! Vzdej se, impérium bere zajatce… nemusíš umřít, třeba mi můžeš pomoc zachránit jiné.“ Musel jsem to zkusit. Bylo mi jedno, jakou máme misi. Impérium zajatce bere, proti tomu ti dva nemohou přece nic říct. Nic! Doufal jsem, držel jsem se pořád dál, hbitě jsem ho držel v bezpečné vzdálenosti, tedy jsem se o to snažil. Pokud bylo třeba, hodil jsem po něm kunaiem, abych ho odklonil z dráhy ke mně. „Prosím, Shunsui. Prosím, jen se vzdej, sakra musí to být hrozně těžké, ale věř mi, nechci s tebou bojovat. A Aliance nemá šanci... můžeme teď jen zachraňovat tolik životů, kolik můžeme.“ Prostě jsem to zkoušel. Ale pokud to nakonec jinak nešlo, byl jsem připravený bojovat. |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro (téměř)Ultimátní oživovací liška?!!"Kurama..." Zatímco mluví, jsem výjimečně zticha a neskáču mu do toho, protože chci vědět, co se vlastně děje. Yondaime, můj strejda, daroval tátovi kus Kyuu- um, Kuramy, aby ho využil, až bude potřeba. Sice maličký, s tím Narutovým se vůbec nemůže měřit - ale i to je pro mě víc než dost. A táta ho dal mně. Tohle... Jsem z toho všeho celá zaražená, ale nemám nejmenší důvod tomu nevěřit. Kdyby ho táta použil pro sebe, mohl tu ještě být s námi, pokud to, co mi tu ten liščí démon (nebo jeho úlomek) říká, je pravda. Proč by mi taky lhal? Jako ano, napadá mě pár důvodů, proč by mi lhal. Je to DÉMON. Ale všechno to přece dává smysl. Přesně tohle by táta udělal. Měl mě prohlídnutou skrz naskrz. Věděl, že se narozdíl od bráchy někdy dostanu do takovýhle prekérní situace a budu potřebovat trochu, řekněme, nakopnout zpátky do světa živých. Navíc, kdyby si ho táta nechal, bych teď neměla možnost vrátit se a aspoň se pokusit na to, co jsem zpackala. Rozhodování mi dlouho netrvá. Vlastně ve chvíli, kdy mi dopoví o tom, co je tenhle Ichimaru Gin zač, jsem rozhodnutá, co udělám. A jeho další slova mě v tom jen utvrdí. "Tak jo. Dobře. Udělám, co mi říkáš. Poběžíme do paláce Hokage a všem řekneme, co se stalo," netrpělivě odmávnu jeho zhruba poslední dvě věty a přejdu k němu. "Připravenej, Kuramo?" zazubím se a natáhnu k němu ruku. "Pojďme zachránit, co se dá." Možná - ne možná, rozhodně už nepomůžu Yuki a Amagi; a ano, Kurama má pravdu, že je to všechno moje chyba; a ano, nejspíš si tuhle svou volbu budu do smrti vyčítat. Ale pokud je naděje zachránit zbytek vesnice... pro to stojí za to se vrátit, i pokud to bude znamenat, že přežiju právě já, která si to z našeho týmu zaslouží nejmíň. Ještě než mi Kurama předá svoji/moji chakru, mám už jasný plán, co bude, až se octnu zase „ve světě živých“. Rozhodně se nebudu pokoušet hledat toho sharinganového psychopata a bojovat s ním. Místo toho zburcuju celou vesnici. No... aspoň teda Hokageho palác. Pak už budou určitě vědět, co dělat - a pokud jim budu ještě něco platná, udělám všechno pro to, aby už nikam neutekl. Jdeme na to. |
| |
Inuzuka Toru: Deathmatch (posláno úmyslně veřejně) Shunsui zaregistroval tvou snahu ho přimět, aby se vzdal, nicméně tvá snaha vyšla naprázdno: "Jsem shinobi, ne zrádce! Tebe možná dostali na řečičky o záchraně životů, mě ne!" Odpověděl ti zcela jednoznačně a v jeho očích se zračí odhodlání, které nepřipouští kompromis. Musíš se bránit, protože útočí s úmyslem zabít. Kumaru ti zdatně sekunduje - ať už si myslí o vaší změně stran cokoliv, tak jsi jeho přítel, takže ti bude stát po boku ať se stane cokoliv. Vzhledem k tomu, že tobě se bojuje proti Shunsuiovi obtížně a to nejen díky jeho zdatnosti (nedá se zcela jasně říct, kdo z vás dvou je silnější), ale hlavně díky tomu, že ses doposud nedokázal přinutit bojovat proti němu naplno, tak Shunsui rychle získal iniciativu a ty i Kumaru jste měli co dělat. Několikrát vás zasáhl vznešenou dlaní (naštěstí jsi byl schopen minimalizovat škody vhodným krytem rukou) výměnou za což obdržel jeden šrám na tváři od Kumara, který po něm vrhnul (v podobě tvého klonu) kunai. Shunsui využil plně své výhody a podařilo se mu v jeden moment zbavit se Kumara (odhodil ho dobře mířenou ranou pěstí stranou) a dostat se k tobě načež jsi od něj dostal plnou salvu 32 úderů zakončenou pěstí do žaludku, která tě srazila do kolen. Cítíš v puse vlastní krev a nemá smysl si dělat iluze, že si juuken na tvých vnitřních orgánech nevybral svou daň... tímhle tempem zemřeš. "Tímhle tempem zemřeš," zkonstatoval Shunsui, kterému nejspíš došlo, že máš problém jít do něj naplno. "Když se vzdáš, tak se ti dostane spravedlivého soudu," vrátil ti zpátky tvou původní výzvu, aby se vzdal on. Byakko a Marin se mezitím probojovali (zčásti skrz zdi a stropy) o dvě patra níž takže jste tam sami. "Spravedlivý soud"? Co to je? To znamená, že tě Konoha bude soudit za zradu a skončit to může jediným možným verdiktem: vinen. A to v plném rozsahu. A pak? Rozsudek může být jakýkoliv... od několika let, po trest smrti a po tom co se za války už stihlo odehrát nelze moc očekávat, že soud bude bůhvíjak shovívavý. Vzdát se není možnost a Shunsui to vycítil, takže zatímco ses zvedl se připravil do bojového postoje, aby na tebe znovu zaútočil. A už je to tady... ...těžko bys měl šanci se vyhnout dalším dvaatřiceti úderům, kdyby Shunsuie a vlastně celé zdi, strop i podlahu neuchopila obrovská síla a neroztrhala je jako hadrové panenky. Shunsui skončil "odstřelený" "ve zdi" kousek od tebe vlivem síly detonace, která rozmetala kus budovy v níž se nacházíte a tys nedopadl o moc lépe. Oba jste dost odření a těžce se zvedáte z podlahy, tam kde ještě před chvílí pokračovala chodba je nyní... nic... kus budovy výbuch urval a ty stojíš v podstatě na okraji chodby ústící nyní do vzduchu. Oba můžete jen s otevřenou pusou zírat na "anděla s ledovými křídly"...  ....je to Korishi. Mohutná ledová křídla s rozpětím dobrých deset ne-li více metrů jí udržují ve vzduchu a ještě lze vidět kusy ledového štítu, kterým se ochránila od zásahu Narutovou technikou (nejspíš obrovský rasengan... nebo rovnou bijuudama). Vypadá trochu zraněně, ale spíš jde asi jen o povrchová zranění. Naruto je taktéž ve vzduchu na její a vedle něj Kazekage (oba stojí na písečném polštáři, kterým Gaara manipuluje). "Tohle ti nikdy nedovolím!" zařval na Korishi Naruto, která mu jen svým chladným hlasem odpověděla: "Na tvé svolení se tě Kyuubi-spratku nikdo neptá. Jsi jen démon a já jsem lovec démon. Jsi jen kořist jíž se predátor neptá na její názor." Gaara si zachovává "studený psí čumák" a ačkoliv nevypadá nejlíp, tak zdá se je bojeschopný víc než dost. Naruto vypadá jako vždycky - sršící energií - ale je vytočený pomalu do nepříčetna: "Kořist? Predátor? Jsi šílená a ještě ke všemu zlá, nedovolím ti zabít už ani jednoho člověka dattebayo! Míru nelze dosáhnout jinak než porozuměním, ne zkázou!" Korishi se od srdce zasmála a zvedla nad hlavu svůj kord špicí namířený k obloze: "Porozumění? Mír? Kdo o tyhle sračky stojí? Já jsem válka! Já jsem pomsta! A ty zemřeš i s tím svým podělaným mírem!" Meč pokryl led a: Živel ledu: Sto tisíc smrtících střel! Od meče Korishi se rozletěly rampouchy směrem ke Gaarovi a Narutovi... ale vlastně nejen směrem k nim, Korishi odpálila svou techniku na všechny strany, krom té ke které je zády (tedy i k vám). Obrovské rampouchy sice dokázal zastavit Gaarův písek, ale o to zjevně Korishi šlo. Jako blesk probleskla směrem k Narutovi, který ovšem nelenil a vystřelil taktéž proti ní s rasenganem zformovaným na ruce. Potkali se tak napůl cesty rychlostí dosahující téměř dvojnásobku Hiraishinu! Můžeš jen zírat na Narutovu ruku která prošla jejím tělem a zanechala jí v břiše díru o velikosti Rasenganu a stejně tak na Korishin kord zapíchnutý až po rukojeť v Narutově hrudi. Díra v Korishině zamrzla tak rychle, že Naruto z ní sotva stačil vytáhnout ruku (takže ano, kus jejího těla je teď jen led, kterým díru zacelila, aby okamžitě nezemřela - zranění je každopádně fatální, svou smrt jen oddaluje). Vytrhla mu z těla kord, složila pečeť a místo zásahu na Narutově hrudi (pod pravým ramenem) doslova "vybuchlo" (musela v něm zanechat svůj led) a výbuch ledu doslova urval Narutovu pravou ruku. "Je konec," prohlásila vítězoslavně Korishi naprosto ignorujíc vlastní blízkou smrt: "Chcípni Kyuubi-spratku!" Narutovo zranění se začalo pochopitelně rychle hojit (díky kyuubi chakře), ale dřív než se mohla rána zacelit vynořil se zpoza Gaary (ten si ho zjevně nestihl všimnout) obrovský jestřáb a na něm Shimi. "Pozdravuj v pekle svou Ohnivou vůli zmrde!" vykřikla na něj a zatímco se Naruto otáčel jejím směrem seskočila z jestřába přímo na něj a srazila ho z Gaarova písečného polštaře dolů. I z místa kde jsi byl jsi viděl ty prokleté rudé oči a slyšel její slova: "Tak pojď Kuramo k paničce!" A pak se to stalo. Kyuubi! S ohlušujícím výbuchem ho z Naruta vytáhla a zhmotnila ve vzduchu. Ona na něm a Kyuubi na všech čtyřech a Naruto s žuchnutím dole na zemi. Pád ho nezabil to až Kurama. "Jsi jenom zasraná liška, tak z tebe udělám liščí hovno!" Zařvala Shimi na ochromeného Naruta a Kurama s obrovskými sharingany ve svých očích bez jediného zaváhání Naruta... sežral... doslova ho roztrhal ve své tlamě plné obrovských zubů a proměnil ho na krvavou kaši. Byla to vteřina nebo dvě, ale bylo to skoro jako by se čas zastavil. Náhle okamžik ticha ukončený až Shiminým hysterickým smíchem: "HAHAHAHAHAHAHAHA! DOKÁZALA JSEM TO!!!! HAHAHAHA... HAHA... A TEĎ VÁS POMSTÍM VŠECHNY! KYUUUBI... ZNIČ TO TADY VŠECHNO! SMEŤ AMEGAKURE, ZABIJ JE VŠECHNY!" Mohutné zařvání Kyuubiho, pak bijuudama a rovnou směrem do centra Amegakure a detonace....  ...s hrůzou v srdci a s děsem v očích můžeš sledovat jak se střed Amegakure, který obývaly desítky možná stovky tisíc lidí prostě vypařil v obrovské ohnivé kouli. Tlaková vlna tě přinutí se skrčit a málem sestřelí bojem vyčerpanou a těžce zraněnou Korishi, ale ty náhle můžeš vidět přímo na Shimi. Stojí na hlavě Kyuubiho pár metrů pod tebou vedle torza budovy, ve které jsi ty a Shunsui. Pohled do toho šíleným smíchem pokřiveného obličeje, pohled do očí radujících se nad zkázou celé shinobi vesnice... na slzy (štěstí) v jejích očích... je to jak z nějakého psycho-hororu. Korishi mezitím dosedla na hlavě Kyuubiho vedle Shimi a řekla: "Velmi dobře, teleportuj nás všechny k Yamatě, musíme tu věc zapečetit." Korishi vypadá docela jinak, naprosto klidná a chladná jako ocel... jako ostatně vždy. Shimi se na ní rozjařeně podívala a vypadala chvíli, že se bude chtít s liškou pod nohama ještě bavit na účet Amegakure, ale nakonec jen přikývla a ona, Korishi i Kyuubi zmizeli ve spirále do jiné dimenze. Odehrálo se to hodně rychle (ačkoliv boj jistě trval déle, tak jeho závěr se odbyl s děsivou rychlostí), takže teprve teď můžeš procitnout ze šoku. Amegakure leží v rozvalinách, Naruto je... ten zbytek krvavé kaše u paty mrakodrapu v němž se nacházíš a Shunsui na tebe civí se strachem v očích. Zjevně ještě pořád nemůže uvěřit tomu co viděl. Vždyť během těch pár vteřin zařvalo dobrých sto tisíc lidí v centru města. Jedinou pro Alianci dobrou zprávou na pozadí této katastrofy je fakt, že Gaarovi se podařilo uniknout. Shimi zjevně chtěla po zabití Naruta nejprve proměnit co největší část Amegakure v prach a popel. |
| |
| soukromá zpráva od Bruce Wayne (Batman) pro Abych mohl sledovat ten šílený souboj. Naruto a Gaara. Proti nim Korishi a pak Shimi. Zíral jsem na tu scénu. Naruto… zemřel. Kumara byl… ovládaný. Gaara byl… kde byl Gaara ani nevím. Nestihl jsem si všimnout. Amagakure byla zničená. Nenávratně, kompletně. Snažil jsem se ustát tlak a zahlédl jsem Shimi. Jen jsem zíral, bez hlesu. A sotva zmizeli, schoval jsem si šetrně Kumaru k sobě a s prvním pokusem promluvit vykašlal trochu krve. Pak jsem se zahleděl na Shunsui. „Jak je na tom teď Konoha?“ Zašeptám nejprve a pak o dost rázněji zopakuji. „Jak je na tom Konoha! Co Inuzukové?!“ Vyhrabu se na nohy, nahrbený a zaťaté svaly a zuby. Můj postoj připomíná zvíře. Jsem takový hlupák. Blázen. Srab. Zničili Amagakure jako nic! Jakou mám vůbec ještě jistotu, že kdokoliv z mé rodiny žije! Tohle je to jejich braní zajatců?! „Tak mi sakra odpověz!“ Vyprsknu trochu krve a schovám si k sobě Kumaru ještě více. Tiše mu slíbím, že to bude dobré. A zírám na mladého Hyuugu. Možná je tu ještě cesta. |
| |
| soukromá zpráva od Shizuka Yoru pro Neschopnost Neurčitě jsem se zahleděla do prostoru mezi oběma lůžky. Tohle opravdu nejsem já. Já přece nemůžu vyslýchat lidi, jen proto, že na to cvičené jednotky ANBU nemají žaludek. Oba prsty jsem hodila do odpadkového koše. Musím být někde jinde! Otočila jsem se na podpatku a odkráčela ke dveřím. Nechala jsem je tam tak, jak byly. Nezajímalo mě, co se s nimi stane. |
| |
War is always same..."Válka je pokaždé stejná, někdo přežije, někdo zemře. Válka je vždy stejná, nerozhoduje o pravdě či lži, o vítězství či porážce, rozhoduje jen o tom kdo jí přežije a za jakou cenu..."  Čtvrtá válka ninjů trvala 3 dny, pátá 3 týdny. Ve čtvrté válce zahynulo na 60 000 shinobi, 10 000 samurajů a circa 80 000 civilistů. Pátá válka vzala s sebou do záhrobí na milion lidí. Sedmkrát delší, sedmkrát vražednější a mnohonásobně ničivější. Pátá válka za sebou nechala zničená celá města (Amegakure, Kusagakure, město Tanzaku, město Otafuku Gai, Kumogakure, město Chiyuku, město Kakougan a další a další). Po katastrofální porážce Aliance v Ame no Kuni, smrti Naruta a zničení Amegakure no sato byl další odpor zcela marný. Armády ninjů a samurajů padaly jedna po druhé, Impérium opakovaně nasadilo Kyuubiho ve svém držení, kterého ovládalo pomocí sharinganu ženy jejíž jméno si nyní pamatuje celý svět - Uchihy Nezumí a předvedlo též sílu, se kterou hodlalo vyhrát nejen válku, ale taktéž zastrašit či zničit veškerý odpor.  ("Starkiller" - ničitel světů - dopad pěti "chakrových střel" schopných odpařit celá města)  ("Starkiller" - jeden z devíti do kosmu přemístěných kanónů střílejících stlačenou chakru démona uvězněného (zapečetěného) uvnitř satelitu) Již v konečných dnech války představilo Impérium svou představu "míru vynuceného silou", když na nízkou orbitu planety vyneslo pomocí časoprostorového ninjutsu satelity uvnitř nich byly zapečetěni démoni jejichž sílu dokáže satelit čerpat a následně soustředit do výstřelu "orbitálního chakrového děla". Jediný výstřel satelitu má účinek takový, že dokáže odpařit celé město (výbuch zničí všechno až 10 km od místa dopadu - více než 300km2 jediným úderem) načež ústy velkogenerála Akiry byla představena "Akirova doktrína" - jakákoliv rebélie bude zničena automaticky použitím této síly. Oblast, město či vesnice, které poskytnou jakýmkoliv rebelům a teroristům proti Impériu ochranu bude zničena spolu s nimi a to na principu kolektivní viny. Kolektivní vina se dle imperiálního zákona vztahuje vůbec na jakýkoliv odpor - za zločin člena rodiny může automaticky celá rodina, za zločin člena klanu celý klan atd... atd. "Starkiller" - neboli též "Ničitel světů" byl použit k zlomení posledních hnízd odporu Aliance Shinobi. Byl to úder proti Zemím Ohně a Blesku. Po jeho použití Aliance okamžitě kapitulovala. Vyděšené vlády obou zemím dostaly ultimatum - buď přinutí Alianci složit zbraně, nebo každý den bude zničeno pět náhodně vybraných měst. Panika kterou tím Impérium rozpoutalo vyústila v bezpodmínečnou kapitulaci Aliance a rozkol mezi samotnými ninji - mezi těmi, kteří chtěli proti nové tyranii i nadále bojovat a těmi, kterým demonstrace síly ze strany Impéria více než stačila. Měsíc po vypuknutí války byly skončeny všechny boje a císař Makoto formálně převzal kapitulaci všech národů. Kapitulace byla "bezpodmínečná" tzn. že Imperátorovi byl vydán celý svět na jeho milost a nemilost. Regent Císaře Velkogenerál Budou se stal hlavou císařské vlády a oznámil všechny země za zrušené, zakázal používat jejich názvy i vzpomínat jejich historii. Všechny šlechtické rody se musely buď přizpůsobit novým pořádkům a nebo... a nebo přestaly existovat. Vrazi vyslaní Impériem dokončovali "špinavou práci" zatímco Velkogenerálové Budou a Akira diktovali celému světu jeho novou podobu. Osudy prominentů Impéria a Shinobi: Aliance Shinobi: Uzumaki Naruto - zabit Uchiha Sasuke - uprchl Gaara - uprchl a založil odboj Hyuuga Hinata - uprchla, porodila Boruta, členka odboje Darui - podepsal za Alianci kapitulaci, uvězněn Impériem Morino Ibiki - zavražděn Mitarashi Anko - popravena Yamato - popraven Konohamaru Sarutobi - uprchl, člen odboje Mirai Sarutobi - uprchl, člen odboje Kurenai Yuuhi - zabita vlastními lidmi v Konoze (odporovala kapitulaci) Hyuuga Hiashi - podepsal kapitulaci za klan Hyuuga, vládne v Konoze Shikadai Nara & Temari - žijí v Suně Sai - zabit .... Impérium: Korishi - zemřela na sklonku války (odmítla léčbu z rukou Yamaty) Uchiha Nezumí - po vítězství se stala hlavou imperiální tajné policie "Nisshoku" (zatmění) Yamata - po vítězství převzala pozůstatky Orochimarových doupat a Otogakure Velkogenerál Budou - regent Císaře a kancléř Impéria Velkogenerál Akira - vrchní velitel ozbrojených sil Impéria Hazama Terumí - šéf tajné policie Gin Ichimaru - šéf tajné služby Yorogumo - sídlí v zámku "Baby Yagy" na jihu, loajální Impériu Sasoriza - sídlí v bývalé Kusagakure, kterou proměnila ve velkou věznici, které šéfuje Vláda Impéria... Že to nebude žádný med se dalo tušit, ale že to bude hrozné a až tak hrozné tušil málokdo. Impérium se zrodilo z krve a ohně a nárokovalo si pro sebe absolutní vládu nad celým světem. Regent Budou (faktický vládce Impéria) se v prvních měsících nevěnoval příliš poválečné rekonstrukci ale soustředil se na "zničení veškerého odporu", do kterého počítal i ty, kteří "dost rychle" nepoklonili své hlavy před Imperátorem či si chtěli zachovat neutralitu. Jako Damoklův meč tak dopadla je ocelová pěst na nejrůznější doposud nedotknutelné chrámy a řády. I mniši se museli klanět Impériu, nebo byli spáleni ve svých chrámech zaživa. Ani Myoboku-zan, ani další neunikli. Hadi a slimáci se poklonili, žáby ne - byly vyhlazeny a Myoboku-zan zničeno via "Starkiller". Brutalita netušených rozměrů a hrozba úplného zničení zbavili většinu lidí všech myšlenek na jakýkoliv odpor. Pochopitelně odboj se zformoval tak jako tak a to velice brzy z řad přeživších shinobi z Aliance, kteří se nehodlali smířit s tyranií Impéria. Gaara, který odpor zaštítil svým jménem a silou však odpočátku musel formovat strategii odporu tak, aby neohrozil civilisty (nemohl prostě zkoušet dobývat území či města, protože Starkiller by je okamžitě vymazal z mapy). To mělo za následek rozptýlení odboje do okrajových regionů, kde funguje spíš jako banda partyzánů, záškodníků a opravdových vrahů bez pevného domova. Odkázáni sami na sebe tak odbojáři musí žít jako opravdoví shinobi a nemohou o sobě příliš dávat vědět, protože otevřená konfrontace s imperiální mocí je nemyslitelná. Rekonstrukce... První poválečný rok byl strašlivý, druhý taktéž, třetí již o něco méně. Impérium totiž svých cílů (zničit veškerý odpor a zastrašit všechny ostatní) dosáhlo relativně rychle, takže následovat mohla rekonstrukce, která započala v samotném srdci kontinentu v Amegakure.  (Nová "Amegakure no sato" či spíše Distrikt 1 - hlavní město Impéria) Impérium využilo všechny zdroje světa, který dobylo a soustředilo ho k poměrně rychlé rekonstrukci. Během krátké doby se tak naplno mohly projevit účinky sjednocení hospodářství všech zemí v jedno a po pěti letech od války již hospodářství Impéria vykazovalo trvalý a rychlý růst. Během následujících let stoupala životní úroveň většiny obyvatel (stačí být ostatně jen dostatečně loajální) a i když "ekonomický zázrak" není zcela pro všechny, tak nikdo nepamatuje takový blahobyt jaký nastal několik let po páté válce. Výměnou za osobní svobody kterých se obyvatelé Impéria musí vzdát dostávají životní úroveň, která nemá obdoby. Samozřejmě vše má své ale - společnost je přísně hierarchizovaná dle původu (rasy, klanů, společenského postavení atd...) což dává velkou výhodu obyvatelům Korálového království a jeho spojenců, kteří často emigrují z okrajových oblastí Impéria právě do jeho hlavního města. Ame no Kuni - Distrikt 1 je místo "jen pro vyvolené", přežívá zde původní obyvatelstvo, ale hlavní část obyvatel tvoří přistěhovalci z Korálového a Sněžného království, kteří tvoří novou elitu Impéria. Ekonomický zázrak sice získal Impériu loajalitu nemalé části obyvatel, ale nelze zapomínat na to, že Impérium nestojí jen na blahobytu, ale též na teroru a strachu, který se v jeho stínech vznáší i nadále. Tajná policie a tajná služba jsou připravené vždy zajistit zmizení "nepohodlných" a vysoko nad hlavami obyvatel celého světa se vznáší hrozba jménem "Starkiller". Císař Makoto je sice lidem převážně milován, ale jeho "temná tvář" jménem kancléř Budou budí zejména strach. A že se Impérium s odpůrci nemazlí, že je zavírá do míst temnějších než si lidé dokáží představit, že existují temné doly, kde odsouzenci dřou až do smrti vyčerpáním, že existuje temnota jež se jako mlžný závoj pohybuje ulicemi a často v ní v časných ranních hodinách mizí celé rodiny... to vše je pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Namikaze Yuka pro Namikaze Yuka: 12 years laterZatímco čtvrtá velká válka vzala Yukince tátu, ta pátá ji připravila navíc i o bratra a mamku. Její bratr zemřel ve válce jako hrdina - aspoň tak jí to bylo podáno - ani ne tři týdny poté, co její matka dostala plný zásah při bombardování Konohy. Shiori zemřel několik málo dnů před skončením války. Přišla tedy nejen o své týmové parťačky, ale i o komplet celou rodinu (včetně Naruta - který byl sice jejím poměrně dost vzdáleným příbuzným, ale přeci jen byl) a drtivou většinu lidí, se kterými byla v kontaktu.  Prodělala poměrně dlouhé období depresí, ale nebyla by to Yuka (nebo aspoň to, co z ní zbylo), kdyby se zase po čase nepostavila na nohy. Ale když se z nich dostala aspoň natolik, aby mohla zase v rámci možností komunikovat s okolím, velice rychle se přidala k odboji. Jistěže ani na chvíli nepřemýšlela o tom, že by snad hodlala "svézt se s davem" a tak nějak pasivně smířit se s tím, co vyvádí Impérium, poté co ji připravilo o všechno, co jí bylo drahé. Včetně jejího vlastního života. Takže hned, jak se jí naskytla příležitost se přidat ke Gaarovi, po ní chňapla - a už samotná existence odboje jí dodala přesně tu dávku naděje, kterou potřebovala, aby se začala zase dávat dohromady. Pomalu, ale jistě. Pomáhala Hinatě starat se o Boruta, pokud jí to okolnosti dovolily (protože jí jednak připadal už od narození "strašně cute" a navíc chtěla pomoct, jak mohla, kvůli smrti Naruta), pracovala na sobě a dělala pro odboj cokoli, co bylo v jejích silách. Naděje, že by společně s ostatními mohla porazit Impérium, pomstít všechny, které kvůli němu zemřeli, a vrátit věci tak, jak mají být, byla a je jejím hnacím motorem. I když už není malá holka a chápe, že to nepůjde zrovna lusknutím prstu a možná, že se to nepodaří vůbec nikdy. Sice se za těch dvanáct let poměrně výrazně změnila - co do povahy i bojových schopností - ale pořád můžeme dost často zahlédnout tu "starou dobrou" Yuku, která věří, že třeba všechno není tak ztracené, jak ve skutečnosti je.  |
| |
NAMIKAZE YUKA: 12 YEARS AFTER...(odteď až do odvolání píšeme veřejně) Bolestivé vzpomínky na všechno co zůstalo pohřbeno v minulosti tě nepřestaly zcela pronásledovat i po dvanácti letech. Patříš mezi ty, kterým se dnes někdy říká "ztracená generace"... ztratili jste všechno. Přátele, rodinu i domov... někteří se pokusili začít znovu a žít pod vládou Impéria relativně normální životy ačkoliv podle informací, které Odboj má jsou odsouzeni k tomu, že je Impérium bude až do jejich smrti sledovat a jejich potomci a potomci jejich potomků budou ještě dlouho jen občany druhé kategorie. Jiní se rozhodli pro aktivní spolupráci s Impériem... zrádci a kolaboranti, dalo by se říci. Ať už jejich pohnutky byly jakékoliv - ochrana přátel, rodiny či klanu - jejich zradu nelze upřít. Je docela s podivem kolik jich je, kolik pohřbilo své Nindo (cestu ninji) a vydalo se po "Kodo" (císařské cestě) vedoucí do otevřené náruče Impéria. A pak jste tu vy poslední, kteří nedokážete ani s Impériem spolupracovat, ani se snažit ho ignorovat a usilovat o normální životy. Nejde to. Příliš krve bylo prolito, příliš nenávisti bylo zaseto, příliš bolesti zůstalo nezapomenuto. A příliš mnoho ran se nezhojilo. Pro takové jako jsi ty nemá Impérium jinou nabídku, než kterou představuje oprátka. Jste zločinci, psanci, kriminálníci, jména a fotografie mnohých z vás figurují na "Černé knize" - oné neblaze proslulé obdoby "Bingo knihy" z vašich časů. Život, který žijete v Odboji je plný nástrah a je... je těžký. Impérium kolem vás vybudovalo zeď nepropustného mlčení a izolovalo vás od zbytku společnosti, která přivítala či se aspoň smířila s novou epochou jíž Impérium prezentuje. Nemůžete pracovat a vydělat si peníze, nemůžete se bezstarostně toulat městy či krajinou a nemůžete usínat beze zbraně u lůžka. Jen s podivem, smutkem, možná i vztekem můžete pozorovat bezstarostné lidi, kteří žijí své životy dál "jako by se nic nestalo". Na vyzvědačských misích ve městech je míjíš pořád. Rodiny s dětmi, kteří se přizpůsobili nové éře. Můžeš jim závidět tu bezstarostnost, to že mohou mít rodiny, normální práci a žít normální životy a můžeš stejně tak nenávidět Impérium, že tě o to vše připravilo. Už dávno se nehlásá "Ohnivá vůle" mezi ninji... tedy spíš tím co z nich zbylo... motivace proto, aby se člověk postavil proti celému systému, který dnes vládne světu se bere z jiných zdrojů. Každý má své. Hrdost, nenávist, vztek... cokoliv. Jste vlastně svým způsobem jen banda otrhaných a chudých zabijáků, kteří žijí na okraji společnosti jejíž systém se snaží narušit. Doba hrdinských akcí je ta tam... jistě... kdyby Odboj chtěl, dokázal by dobýt nějaké to město a svést s vojsky Impéria nějakou tu bitvu. Možná i vítěznou, kdo ví... ale pak... vždyť tam nad oblaky pořád krouží "Devítka" připravená proměnit jakýkoliv váš úspěch v prach a popel. Nelze bojovat tak jako kdysi - o území, města... nic z toho nemá význam, Impérium zničí i celý vlastní distrikt pakliže by to zničilo Odboj či jeho významnou část. Akirova doktrína "totálního zničení" se stala mementem pro vás všechny. Takže co zbylo? Zbylo jen plížení se ulicemi měst, dokonalé se maskování, snažení se navenek splynout s davem a tu a tam nějaká ta akce, která má za cíl rozrušit strukturu Impéria. Aspoň trochu. Nejhorší není to, že nemůžete bojovat v polích, ale ten důsledek který to přináší - v podstatě můžete jen v temných zákoutích vraždit své nepřátele a pak rychle mizet. Impérium navíc neodpovídá na vaše akce, tak jak by Odboj asi chtěl. Nepíší o vás, nemluví o vás... žádné spílání vám do teroristů a vrahů, kterými v jejích očích jste... jen mlčení. O většině vašich akcí se veřejnost ani nedozví a těch pár, které Impérium a jeho média odhalí světu jsou označeny za "teroristické činy". Jste vrazi. Jste teroristi. Jste zločinci. Jste nic! A jako rakovina se tenhle pohled na Odboj šíří společností zpracovávanou Imperiální propagandou důmyslně řízenou jejich vládou, která sází na to, že lidé spíš budou věřit v Impérium jež je krmí blahobytem, který za vaší éry nepanoval, než ve vás... v odporné zločince, kteří nemají co nabídnout krom návratu ke starým pořádkům, o který - jak se smutkem zjišťujete stojí stále méně a méně lidí. Jakoby zapomněli "na staré časy". Na shinobi, kteří je chránili. Na časy, kdy zločinec byl zločincem a ne policistou, na časy, kdy nevysel ve vzduchu stín smrtonosných satelitů nad oblaky. Na časy, kdy světu nevládla jedna v pravdě totalitní vláda, která může naprosto všechno a všechno jí projde. Víš o Impériu dost na to, abys za ty roky pochopila jak funguje. Ukáže lidem své hospodářské úspěchy, nakrmí je tak jak vy jste to nikdy nedokázali, dá jim pocit, že jsou součástí něčeho velkého, a že Impérium stráží jejich bezpečí a poté za temných nocí zlikviduje svými policejními jednotkami každičký náznak odporu. Svoboda slova? Ale kdeže! Vlastní ambice? Zapomeňte! Tu máte plnou ledničku, pořádně makejte v práci a držte zobák, nebo přes něj dostanete. A obrovskému množství lidí to vyhovuje. Kdysi jste věřili, že "mlčící většina přeci musí nesouhlasit" a doufali jste, že lidé sami se Impérium vzepřou. Čekali jste na takový okamžik. Ale... nikdy nepřišel. Lidé se s novým řádem smířili a drtivé většině v podstatě vyhovuje. Jistě - ani Impérium není dokonalé, takže nějaké ty nesouhlasy tu a tam jsou. Část populace žije jako "občané druhé kategorie" (takřka v chudobě) bez jakékoliv perspektivy a slouží jen jako pracovní síla a ... nic víc. Těch je tak třetina... ale zbytek? Má se dobře a to je ta potíž, že lidem stačí naplnit si svá břicha a zapomenou na leccos a když jim k tomu dáš pocit, že jsou součástí "velkolepého Impéria", tak přestanou i klást otázky. A těch pár co je přesto položí... prostě zmizí. A nikdo se raději neptá kam. Nejhorší je ta "ztráta paměti" a to "zapomnění" do kterého jste uvrženi. Impérium vás navenek převážně ignoruje (rozhodně nějaký Odboj není mezi lidmi důležitým tématem) a co hůř... vašimi akcemi často ospravedlňuje "nutná opatření" (policejní razie, zatýkání, utahování šroubů obecně)... nakonec... jaká ironie jste v očích řady lidí viníky imperiálních represích právě vy - Odboj - protože "provokujete". "Nikdy jsem nesliboval, že to bude jednoduché, ani to, že uspějeme...," řekl už mnohokrát Gaara - poslední z žijících Kagů - a jeho slova se mnohokráte ukázala jako palčivě pravdivá. Odboj... dnes znamená být "nikdo", žít pod falešnou identitou a pohybovat se ve stínech. Vlastně... není to pravý způsob života shinobi? Být navěky ve stínech? Distrikt 11-Hamura (bývalá Konoha):  (Pohled na bývalou Konohu ze strany, kde kdysi byl památník Hokage.) "Hamura...," znamená to "Listová vesnice", tedy to samé co Konoha, ale je to psáno jinými znaky. Impérium má očividně smysl pro humor, nepřejmenovali jí úplně, jen tak nějak... překroutili. To jim jde ostatně skvěle se vším můžeš si sarkasticky pomyslet. Každopádně je Hamura stojící na místě Konohy nejen její "náhražkou", ale také pěti set tisícovým městem (10x víc obyvatel než kdy měla Konoha) vybudovaným po válce. Ze staré Konohy tu prý pár budov - co jsi slyšela od kolegů z odboje - ještě stojí. Stojí tu někde ještě dům, který ti byl domovem? Asi ne... všechno je jiné. Monument Hokagů srovnali se zemí a celé centrum města v podstatě přeložili na druhý břeh řeky Naka, která zdejším krajem protéká. Vlastně centrum Hamury stojí na území bývalého "Zakázaného lesa". Scházíš po cestě do města vybavena falešnými doklady, trochou peněz (asi 5000ryo = 1000kč) a pozoruješ co se tu všechno změnilo. Jako jedna z mála členek Odboje nejsi Impériu známa ani ty, ani tvá podobizna... takže se může pohybovat městem bez obav, že by tě někdo poznal. S doklady to je horší, nesmíš moc vzbuzovat pozornost. Běžnou policejní prohlídku by měli zvládnout, ale pokud je podrobí zevrubnějšímu zkoumání tak jsi v loji. Skončíš v nějaké z jejich cel, kde z tebe vymlátí všechno co víš a nejspíš i tvou duši... iluze není třeba mít. Jejich tajná policie, která je vaším soupeřem vás šetřit nebude.... nešetří nikoho. Jak tak vstupuješ do centra Hamury všímáš si zdejších obyvatel... vypadají trochu jinak a není divu, hlavní část populace je tvořena přesídlenci ze Sněžné Země a původních obyvatel zde najdeš opravdu málo... hodně jich ostatně zemřelo za války a dnes jich tu žije tak 20 možná 30 tisíc. Na hlavní třídě pod výškovými budovami však přeci jen najdeš někoho koho znáš... někoho kdo se nezměnil nikdy, drobný záblesk světýlka uprostřed temného světa... Teuchi a jeho dcera Ayame.   Oba vypadají jako by nezestárli ani o vteřinu za těch dvanáct let (co sakra do toho rámenu dávají?) a oba spolupracují s Odbojem. Správně - spolu-pracují s Odbojem, ale nepracují pro něj. Pravidla ostatně znáš. Teuchi není ninja a jeho dcera také ne, navíc Ayame má rodinu, děti... snaží se žít "jako vždycky", nejsou vycvičení na boj a nechtějí skončit v prackách Imperiální tajné policie. Na druhou stranu měli oba rádi Naruta a asi i proto vám trochu pomáhají. Ayame má vlastní dům (dobře se provdala za jednoho z těch nových podnikatelů) a jeho část slouží Odboji jako konspirační byt, místo, které lze nazvat bezpečným útočištěm. Pravidla znáš - nesmíš je ohrozit ničím, žádnou poznámkou ničím... i kdyby tu nějaký imperiální voják brutálně mlátil děcko nesmíš na sobě nedat nic znát. Sotva se posadíš je u tebe Ayame (proč zde vůbec pracuje, když je její manžel tak bohatý?) s miskou rámenu, přesně takového jaký jedl Naruto, jaký si pamatuješ ty... aspoň něco se vůbec nezměnilo a s bezelstným výrazem ve tváři. Nepochybuj o tom, že ví kdo jsi, vždycky jim dá Odboj echo, když sem někoho z vás posílá... "Najez se, vypadáš unaveně. Někoho sem pak pošlu." No jistě... hlavně nenápadně za každou cenu, nejspíš si za tebou přijde přisednout nějaká z vašich spojek Ayame se rozhodně bude chovat stále jako kdybys byla tuctový host... ...mohla ses aspoň v klidu najíst (a zdarma, což se taky počítá)... ...ale pak už tě u stolu v restauraci (nezmínil jsem se, že se malý Ichiraku-ramen rozrostl v prostornou restauraci?) vyrušila "její spojka" (někdo kdo tě odvede do konspiračního bytu, kde se dozvíš snad konečně co tě tady čeká za misi).  Pro forma se zeptal "zda tu je volno" a pak si přisedl... ano je to... "dědek Yajirobee"... vypadá docela k světu ačkoliv mu bude... kolik? ...přes čtyřicet? K padesáti...? Vypadá celkem mladě, ale neujde ti, že vrásky se mu již množí a dost jeho stáří zakryje i helma na hlavě a brýle s tlustými obroučky, které byly nemožné tehdy a jsou nemožné i nyní. Nenosí tlustší skla než pamatuješ? A ano... je v uniformě, pořád jí tu používají. Bez odznaků Konohy, zato s odznaky Impéria. Zdá se, že Yajirobee pracuje - minimálně navenek - pro druhou stranu. Ayame mu přinesla taktéž rámen a on jí bezeslova (na rozdíl od tebe) zaplatil... až Ayame odešla, tak chvíli mlčky jedl přičemž tlumeným hlasem poté řekl: "Že pošlou tebe bych nečekal... každopádně tady se nemůžeme bavit moc otevřeně. Odejdeme společně, od této chvíle se ke mě chovej jako bych byl tvůj kunčaft a ty jsi jen prodejná šlapka. Vojáci často chodí s... však víš... ale nepřeháněj to. Odvedu si tě na byt, sousedí s tím "jejich" ... pak už to bude hračka." Když skončil, tak před tebe položil 10 000 ryo a již hlasitěji řekl: "Myslím, že by to mělo stačit, zbytek až potom. Čeká nás ostatně dlouhý den a dlouhá noc." Tak je to tady... budeš hrát na veřejnosti Yajirobeemu jeho "děvku". Jako krytí je to dokonalé, vojáci... prostě často chodí do bordelů, nebo si platí tenhle druh žen. Je to uvěřitelné krytí, na druhou stranu... "staříka Yajirobeeho" si umíš představit jakkoliv, ale zrovna jako svého kunčafta... ehm... ehm... ...ale stejně. Je to s podivem, že "věčný chunnin", kterého v Konoze nikdo neměl rád zůstává na straně Odboje, zajímavý paradox což? |
| |
| soukromá zpráva od Takezo Kensei pro Co se stalo s Kenseiem, aneb časi minulé a budoucí Co porážce Aliance byl Kensei zdrcený.. První týden z něj byla naprostá troska, nezbláznil se jen díky Inako. Dlouho truchlil nad ztrátou matky a Ajisai (u obou měl za to že jsou mrtvé pokud nejsou) a mnohých dalších shinobi. Chtěl zabít všechny z Korálového království, nakonec však jen poslal do nemocnice Sajina kterého potkal cestou když se šel "vyvztekat ven". Dlouhou dobu to pak bylo tak že Kensei s nikým nemluvil, pouštěl k sobě jen Inako, jinak trénoval dnem i nocí, až měl zlámané kosti na rukou a strávil opět nějakou dobu v nemocnici. Trvalo několik měsíců než Kensei vše pohřbil. Pohřbil svou minulost a stal se "občanem Impéria". Za uplynulých dvanáct let trénoval s Akirou, s Inako a společně také byli v Císařské gardě, kde se Kensei dostal na pozici plukovníka (nebo obdoba té hodnosti pokud není.. Klidně to může být i výše ;)). Po deseti letech se Kensei s Inako vzali. Oba dva žili společně, trénovali, pracovali společně... Zkrátka se milovali jak to jen šlo. Jejich láska jen vzrostla, když Inako před pár měsíci oznámila že je těhotná. Od té doby Kensei dělá vše aby se postaral o svou ženu a oba dva napjati čekají až se jim narodí dcerka (nechali si říct pohlaví). - Období smutku a vzteku - Kensei se vyšplhal jak vysoko to jen šlo - Trénoval jak to jen šlo - Vzal si Inako - Inako otěhotněla |
| |
TAKEZO KENSEI: 12 YEARS AFTER...(od teď až do odvolání píšeme veřejně) Uběhlo již dlouhých 12 let. Některé roky byly delší a temnější - hlavně zpočátku - ale jiné další byly kratší a kratší a veselejší. Vlastně patříš k těm, kteří již opustili své "Nindo" ve prospěch "Kodo". Je jedno, že tvůj důvod "z masa a kostí" je konkrétní osoba a má své konkrétní jméno. Důvod jako důvod. Každý zrazujeme z jiných důvodů. Hlodá tě to? Ne. Čistě pragmaticky vzato neměla Aliance Shinobi ani sebemenší naději. Impérium mělo krom početní převahy na své straně lidi, kteří byli ochotni za své ideály - sebevíc vzdálené těm kdysi tvým - padnout a "ledový anděl" jménem Korishi, který je dnes v Impérium div ne jako bůh uctívanou ikonou dokázal za cenu obětování vlastního života srazit k zemi z nebes hvězdu jménem Naruto. Zvítězil "ledový žár" mstitelky klanu Yuki nad "ohnivou vůlí" klanu Uzumaki. Spolu s Korishi vymřel klan Yuki zdá se definitivně, ale fakt že výměnou za to byla poražena legenda legend za to zjevně Korishi stál. Nejipozantnější na ní zůstalo ale hlavně to, že kdyby chtěla, tak mohla za pomocí Yamaty přežít, ale protože odmítla, aby se ruce Yamaty kdy dotkly jejího těla, aby Yamata získala přístup k DNA ledového klanu Yuki, tak zemřela. Zaklela sama sebe ve svém posledním "sbohem" do ledového krystalu jež se rozpadl na miliardu kusů, krystal tak ledový, že zničil dokonale její tělo. Nejlepší šermířka Impéria a největší jeho legenda odešla ze světa dobrovolně, s úsměvem na tváři a s dokonanou pomstou. Zničila svět shinobi výměnou za konec svého klanu. Jak epické... není divu, že tato bývalá generálka císařské gardy je zejména v gardě uctívána nadevše. Kult osobnosti, který in memoriam kolem ní Impérium vybudovalo je srovnatelný snad jen s kultem samotného císaře Makota. Ty a tvá láska Inako jste nastoupili na kariérní dráhu do Císařské gardy, kterou po Korishi převzal generál "X-501"...  (X-501... člověk? stroj? ...čert ví...) X-501 je podle toho co je vám známo... no... teoreticky by to měl být člověk, protože má chakru a chakru plodí jen organická hmota. Musí být živý... aspoň zčásti (i kdyby jen jako kdysi Sasori)... ale tohle není to hlavní. Tys tam přišel ještě v době, kdy dočasně garda přešla pod Velkogenerála Akiru a X-501 převzal velení krátce poté. Řada důstojníků gardy nechtěla být (po Korishi) pod velením "nějakého stroje", takže se jich na 500 pokusilo nového velitele "sundat" ihned na nástupu při jeho jmenování velitelem gardy. Akira chtěl zasáhnout, ale X-501 ho zastavil s tím, že si "respekt sjedná sám". To co následovalo... kdybys to neviděl na vlastní oči tak bys tomu nevěřil. Nejenže plně využil předností svého mechanického těla jež ukrývá hotový arzenál zbraní a propůjčuje mu neskutečnou odolnost (ani futonem posílená čepel neprošla skrz jeho zbroj - ač šrám zanechala), ale navíc se prokázal jako mimořádný válečník. Nejenže je do jednoho porazil, ale ani jedno z nich nezabil. V tom divokém tanci, kdy na něj útočili ze všech stran vším co měli, dokázal pouhými čepelemi bez jediné techniky typu ninjutsu či genjutsu nebo taijutsu vyřídit pětistovku nejlepších gardistů Impéria. Jasně... je to stroj... aspoň z rozhodující části, ale taktice a šermířským dovednostem se musel "zaživa" naučit. Kým byl než byl "přestavěn" je věčnou záhadou, ale tohle cos viděl byla úroveň Mifune, ne-li víc. Naprosto nepředvídatelné pohyby... hotový tanec, oko šermíře těžko kdy vidělo něco zajímavějšího než bylo těch deset minut během kterých X-501 potvrdil své uvedení do funkce. "Generál X" se stal šéfem gardy a již nikdo nikdy proti němu nepovstal. Ať je to kdokoliv tak neexistuje žijící šermíř, který by byl lepší. Sice se občas šušká "že X. vs. Sasuke Uchiha s jeho sharinganem" by byl ještě zajímavější souboj, ale těžko říct. Určitě by to bylo "epic", pokud by šlo jen o šerm. Pokud by šlo o techniky... tak vlastně za těch 12 let nikdo nevíte co za techniky vůbec používá (zda-li nějaké), vždy si vystačil jen s mečem (či spíše meči). Spolu s X-501 přišla do gardy až takřka strojová přesnost, nespočítáš už hodiny, dny a týdny, které si strávil drilem a nacvičováním salutování, nástupů, pochodů... tréninků s mečem jsi měl jistě míň. Pokud za Korishi (jak se říkalo) byla garda sborem poněkud nesourodé elity držené v jednotě díky respektu ke Korishi, tak nyní za X-501 jde o jednotku "udrillovanou" k dokonalé jednolitosti. Jste elita. Nemá a nesmí existovat nepřítel, který by vás dokázal jako jednotku porazit. Procházíte všemožnými tréninky a jste experty na boje na bojišti, ale také jste "elitní policejní síly". Kdyby snad někdo chtěl dělat "revoluci, nebo demonstrace" (nemyslitelné mimochodem), tak to bude vy, kdo půjde proti davu s rozkazem "rozsekat je všechny na hadry". Totální loajalita, naprostá disciplína a dril hraničící s fanatismem. Pokud byste byli nasazeni, tak budete bojovat až do konce, proti komukoliv bez ohledu na převahu. Žádná kapitulace, žádná váhání... aspoň taková je doktrína a jádro gardy takto opravdu funguje. I Inako... a tím pádem i ty. Za ní půjdeš až do pekla. A ona se nikdy netajila kým je a na čí straně jednoznačně stojí... v tom jsi měl ostatně jasno už dávno. Ostatně možná díky "strojovému drilu" a lásce k Inako jsi to měl tak snadné. Zapomenout na to co bylo a soustředit se na to co je. Garda - to není filosofování o světě, to je slepá poslušnost. Jste rytíři Impéria a na přemýšlení o rozkazech není čas ani vůle. Vůle je jen jediná - splnit rozkaz ať to stojí co to stojí. Proč? Protože jste elita a je to čest být v této jednotce. X-501 z ní odstranil předchozí "šlendrián" (nakupování hodností atp.), vyházel šlechtické synky a jiné "vadné charaktery" (sám jsi prošel jeho testem o jediný Inačin vlas) a gardu proměnil v opravdu (ale opravdu) elitní útvar, který nemá v historii obdoby. Vlastně i díky jeho reformám jsi udělal tak pozoruhodnou kariéru, která tě vyšvihla a do hodnosti "Velkokapitána" (poslední hodnost před generálskými prýmky). Inako se dostala spolu s tebou taktéž na tuto hodnost a X-501 vás posléze před pěti lety učinil svými dvěma tělesnými strážci. To tě dostalo do nejvyšších pater politiky Impéria. Doprovázíš X-501 na všechna významná setkání a jediné co se po tobě chce je udržovat se v dokonalém fyzickém stavu, neustále navyšovat své bojové kvality a udržovat dokonalou kázeň. Brzy jsi zjistil, že X-501 je blízkým spolupracovníkem Velkogenerála Budoua, který stojí v čele frakce "militaristů" v Impériu. Akira je nyní pro tebe člen konkurenční frakce "populistů". Militaristé jsou "hard-line" Imperiálové, kteří zastupují zájmy vojska v Impériu a slouží jako jeho ozbrojená pěst a současně prosazují ty "nejtvrdší a nejkonzervativnější linie", ano jsi součástí toho co dělá současné Impérium Impériem. A jsi tam díky Inako. Populisté v čele s Akirou se více soustředí na civilní stránku věci. Nedá se říci, že by byli liberálnější (vzhledem k tomu, že pod ně spadá Imperiální tajná služba s Ginem Ichimarem v čele, který je dokonalou enigmou a razí heslo "mrtvý problém, žádný problém"), ale celkově jsou spíš "pro lidi" ve smyslu soustředění se na hospodářský růst Impéria a zajišťování růstu životní úrovně. Oni jsou tou "hodnější tváří Impéria" (aspoň navenek) a vy tou "zlejší tváří", která promazává soukolí (tedy vaše tajná policie v čele s Hazamou Terumím) absolutismu a totalitní vlády krví a potem odpůrců vlády. Je to místo, kde jsi chtěl v životě být? Asi sotva... ...ale... ...když jsi zaprodal svou duši tomu blonďatému ďáblu jménem Inako není již cesty zpět. Ona následuje Impérium, ty následuješ jí. A za další... Budou, X-501 i Hazama Terumí, kteří jsou možná pro Odboj tím nejhorším co existuje v Impériu jsou lidé, kteří (ač za nimi jsou hory mrtvol a hektolitry krve) nepáchají násilí jen tak pro radost. Ano... řekl bys, že reagují přehnaně a možná až moc na tvůj vkus zdůrazňují represivní složku celé věci, ale není to celé o respektu? Militaristé věří, že jediným způsobem jak uchovat mír na věky, je zabít každého kdo se pokusí ohrozit Světový řád (Impérium), který ten mír garantuje... a nejlépe i s celým rodinou či klanem a přáteli, aby nezbyl nikdo kdo by se chtěl mstít. Uvažování Peina na druhou. Pro tebe tak důvěrně známé ze staré Amegakure na jejíchž ruinách vyrostl Capitol, hlavní město Říše. Ona je tu totiž ještě jedna alternativa jménem "Nisshoku" (zvláštní jednotka pod vedením Shimi, neboli Uchihy Nezumí), která stojí mimo vládní tahanice militaristů s populisty... Nisshoku přijde na řadu, pokud vy - garda - selžete. Pokud Odboj něčeho dosáhne tak ona - ta žena s divoce rudýma očima, ve kterých září démonické sharingany - prostě spálí svět. Ona ovládá "Starkiller", devítku satelitů na orbitální dráze a ona nebude váhat sežehnout celé země, pokud je Odboj ovládne či v nich získá převahu. Vídáváš jí na jednáních na která doprovázíš X-501 často a ona je Uchiha... skutečný mstitel a "Anděl Smrti". Tak krásná (pro mnohé), tak vášnivá (chtělo by se říct emočně nestabilní, ale to si o ní nedovolíte ani pomyslet) a tak smrtící. Ve své touze zabít Uchihu Sasukeho a zničit definitivně Odboj váhat nebude, i přes krvavé řeky, i přes hekatomby mrtvých... tahle svého cíle hodlá dosáhnout za opravdu každou cenu. Možná proto je tak důležité, aby garda, tajná policie, tajná služba a další represivní složky státu neselhaly, protože "ONA" je smrt. V jejích očích si dokážeš přečíst, že ona zničí i samotné Impérium pokud spolu s ním zničí Uchihu Sasuke a celý Odboj. "Magor? ...a řekneš jí to ty, nebo já?"(tak se občas v gardě mezi vyššími důstojníky tiše vtipkuje, když X-501 není nablízku). Capitol - Distrikt 1: Dlouho očekávaný den... ...ne ten, který čekáš ty s Inako...  (Imperátor Makoto I. - vládce všeho světa) Vaši elitní jednotku (palácovou stráž - to je ještě výběr z gardy... taková elita v elitě) navštívila dlouho očekávaná návštěva. Samotný Imperátor Makoto. Po kolika letech ho vidíš? Po 12ti! Zatímco v Capitolu sídlí vláda on léta žil na své rezidenci v Korálovém království (dnes Distrikt 2) v "Porte Royale". Na nádvoří centrálního paláce je nastoupena celá vaše jednotka v čele s tebou a X-501 (Inako je pochopitelně mimo službu a ještě nějaký ten pátek bude). Ty stojíš vedle X-501 před zbytkem útvaru jež čítá na 1000 nejlepších mužů. Výška aspoň 190 cm, dokonalá fyzička, perfektní ovládání meče a pochopitelně dovednosti s chakrou na úrovni "jonin" (podle bývalých tabulek ninjů)... to jsou vstupní podmínky. "K poctěéééé zbraň!" zahřímal kovovým hlasem X-501, když Imperátor vystoupil z kočáru, který doprovázeli jeho dragouni do paláce a tys mohl stojíc v pozoru sledovat mladého muže, kterého jsi poznal jako kluka. Imperátor vám pokynul, X-501 se mu zahlásil a pak jsi nastoupil ty. Obřadně jste se "obešli" s velkokapitánem dragounů, který vám symbolicky předal ochranu na Imperátorem. A pak... pak tě X-501 pověřil (ano tebe osobně) doprovodem Imperátora do jeho komnat... samozřejmě ti přiřadil jednu četu (dvacítku gardistů) a celé shromáždění se postupně rozešlo s tím jak třeskl rozkaz "rozchod", ale to už jste tam s Imperátorem nebyli, neboť ho doprovázíš hlavní chodbou vedoucí napříč palácem do nově vybudovaného křídla, které má posloužit jako jeho nová rezidence. Ano... zdá se, že ve svých 21 letech se připravuje na "faktické převzetí moci", regentství Velkogenerála Budoua se chýlí ke konci a tenhle mladík, kterému to tady všechno formálně patří (celý svět) má poprvé ve svém životě začít skutečně vládnout Říši, která byla vybudována jeho jménem a pro něj, ale on se na tom ani za mák nepodílel. Nemusíš být superinteligent, abys nevěděl, že Impérium čeká mnoho změn. Pokud začne opravdu vládnout... může se stát cokoliv, on tu absolutní moc formálně má. Když si zítra usmyslí odvolat Budoua či popravit Uchihu Nezumí, tak se tak "má stát" ...otázka realizace je věc zcela jiná, ale to už je něco co nemáš co řešit. X-501 ač spojenec Budoua je formálně vázán právě k Císaři, takže význam gardy nyní vzroste. S Císařem v rukou "de-iure" vládnete vy. Ne Budou, ne Uchiha Nezumí, ne nikdo jiný... "Muže nechte před mými komnatami, vystačím si s vaší osobní společností," sdělil ti Imperátor, když jste stanuli před jeho osobními komnatami a tobě nezbývá nic jiného než bez odporu poslechnout. Když jsi rozdal příkazy pro muže jež střeží nyní chodby vedoucí k těmto dveřím, tak jsi vstoupil po boku jeho výsosti dovnitř a zavřel za sebou dveře, tak se na tebe Makoto podíval a zeptal se: "Jsem unaven z cesty... ať mě dnes nikdo neruší, mimochodem... neviděli jsme se už někdy?" |
| |
| ...Děda Yajirobee?!Hamura. S hořkým úsměvem se na chvíli zastavím a podívám se na to, co zbylo z vesnice, ve které jsem vyrostla. Z mého domova. Co vlastně? Pár domečků se změnilo ve vyspělé město. Po akademii a cvičištích, které kdysi byly středem mého světa, není ani památky. Lidé jsou pryč a ten zlomek těch, kteří zbyli, si mě nepamatují, nechtějí pamatovat, nebo mě ani neznají. Většina z nich. Možná bych to měla už konečně přijmout, ale... víte, nějak se mi do toho nechce. Takže jo, asi se budu ještě chvíli litovat a vzpomínat na starou dobrou Konohagakure no Sato. Bezva plán. Ve "vesnici" se nechovám nijak nápadně - ne že bych na to měla náladu nebo energii. Objevit se tu takový Gaara, bylo by po něm, ale na mě, řekněme, není nikdo zvědavý. Aspoň ne ti nesprávní lidé. Když už se blížím k prozatímnímu cíli své cesty, neubráním se tomu, aby se mi na rtech objevil náznak úsměvu. Ichiraku... Ne, Teuchi ani Ayame se za ta léta skutečně nezměnili. A navíc mě čeká "all you can eat" ramen zdarma - co víc je třeba ke štěstí, no ne? "Zdravím," kývnu na Teuchiho i jeho dceru a posadím se k jednomu z menších stolků. "Díky moc," zazubím se na Ayame, když mi přinese jídlo. Řekněme, že miska něčeho teplého po dnech energetických tabletek, vody a vzácně nějakého toho ovoce nebo instantních nudlí přijde vážně, vážně vhod. Zvládnu dvě misky, než přijde ten tajemný "někdo", koho zmínila Ayame. Mezi tím si ničeho a nikoho kolem nevšímám a dělám všechno pro to, aby si nikdo nevšímal mě - jako ostatně na každé misi. Dávno jsem se smířila s tím, že do ničeho, co se nás přímo netýká, se prostě nezasahuje. Po řečnické otázce, jestli je tu volno, vzhlédnu. Trvá mi zhruba vteřinu, než přijdu na to, odkud tohle čtyřočko s helmou na hlavě znám. Yajirobee...? Navenek si zachovávám neutrální výraz, ale moje "vnitřní Yuka" kulí oči a zírá s otevřenou pusou. Můj odvěký rival je teď můj kolega. Tomu říkám dějový zvrat. "To jsme teda dva," zamumlám na jeho poznámku, že mě by tu nečekal, a uteče mi drobné pousmání. Když mi sdělí plán, jak se dostat do "našeho" bytu, jen stěží se ubráním otrávenému protočení očí. Vážně? Nestačilo by třeba něco normálního, jako třeba, co já vím, strejda a jeho neteř? Dva staří kamarádi? Ok, očividně ne. Zajímalo by mě, jestli to byl Yajirobeeho nápad. "Výborně, na tuhle roli jsem se celou cestu těšila." Můj hlas je tak prosycený ironií, že by ji rozpoznal i hluchoněmý. Další poznámky nebo kyselé ksichty si ale pro jistotu odpustím. Místo toho shrábnu peníze, vstanu od stolu a přejdu k němu. "Tak já jsem připravená, cukrouši." Hned, jakmile to vypustím z pusy, musím vynaložit všechnu sílu vůle, abych se tu naplno nerozesmála. Když jsi mě kdysi táhl domů, abys našim oznámil, kde jsem zase co zničila, nenapadlo by tě, že skončíme takhle, co? ...Mně taky ne. |
| |
| 12 YEARS AFTER - DEN "C" Dvanáct let... Kdo by si byl pomyslel že to bude už tak dlouho? Stále to mám vše v paměti, jako by to bylo včera. Když válka skončila, tak sem byl na jednu stranu rád, na druhou sem byl velmi naštvaný. Po tom co sem se dozvěděl všechny podrobnosti to se mnou pořádně zamávalo. Maličkou útěchu sem viděl aspoň v tom že zemřela i Korishi, ale to bylo tak všechno. Myslel sem že udělám nějakou hloupost, jako že se třeba pokusím vybít celé město zatím co jsou všichni pryč. Ale byla tu Inako. Snad jen díky ní sem neudělal žádnou větší hloupost. Ztupil sem si meč a zlámal kosti na rukou, to však byla úplná prkotina. Další týdny a měsíce sem překonával také jen díky Inako. Uklidňovalo mně když byla vedle mně, když sem cítil její kůži na své a slyšel její konejšivý hlas. Společně sme udělali to o čem sme se bavily už dříve, vstoupily jsme do gardy. Co tam bylo největší překvapení? X-501.. Věděl sem že po smrti Korishi se bude muset najít náhrada, ale tohle? Vážně by mně nenapadlo že mi bude velet nějaký stroj. A nebyl sem sám kterým se to nelíbilo. Velmi dobře si pamatuji na těch pět set kteří se postavili generálovi X-501. Ohh, jaká to byla pošetilost. Ve válce sem sice nebyl, ale tohle byla dokonalá ukázka toho jak nebezpeční lidé zde mohou být. A byl to právě také bod kdy se většina věcí změnila. Oba dva, já i Inako jsme cvičili jako šílení. Všechny ty nástupy, pochody, salutování... Ani by mi to až tak nelezlo krkem, kdybychom více cvičili s meči nebo nějakými jinými zbraněmi. Ale nakonec sem to zvládl, musel sem. Když už né kvůli sobě, tak kvůli Inako, kvůli dívce která mi byla vším. Doslova... Trvalo to, ale nakonec se všechna ta dřina začala vyplácet. Starý život sem hodil za hlavu, musel sem pokud sem se nechtěl zbláznit. Dosáhl sem na vysoké postavení a pak se stal i tělesným strážcem samotného generála X-501. Samozřejmě to nebylo jako když bych chránil třeba císaře, ale i tak to byla veliká čest. Stal sem se tím čím sem měl být dříve, řádným, disciplinovaným mužem. Jediná skvrnka na tom všem? Shimi... Celých dvanáct let, vždy sem myslel na to co je zač. Nejnebezpečnější osoba na světě. Nepřítel uvnitř mého nového světa. Oficiálně je na straně Impéria, ale stačí si vždy jen představit co vše by mohla napáchat kdyby jí zase přeskočilo a hned mi přejede mráz po zádech. To je jeden z předních důvodů proč sem se tak moc snažil. Nechránil sem jen sebe a Inako, ale všechny. Garda jako taková je doslova linie za kterou čeká smrt. Raději abychom všichni zemřeli a splnili úkol než že bychom selhali a dali tak záminku Shimi. Že je to hrůza? Vlastně ani né... Když se nad tím zamyslím, tenhle život je i přes to všechno to co se stalo to nejlepší co mohu mít. To nejlepší v co sem mohl doufat. Mám dobré postavení, krásnou manželku a brzy se nám narodí naše první dítě. Když sem se to dozvěděl, bylo to velmi zvláštní. Mrzelo mně že se toho nedožila matka, vždy se těšila že jednou bude babičkou. Ale i tak sem teď šťastný. Dnes se probouzím brzy. Vlastně mně dnes budila Inako, nějak se jí podařilo vstát dříve než mi zazvonil budík. Hygiena v koupelně, úprava vlasů (které sem si přestal barvit, místo modré jsou teď černé a sahají nad ramena) a snídaně. Při snídani si povídáme s Inako o tom jaké to bude až dnes dorazí císař a začne opravdu vládnout. Oba dva si uvědomujeme že nás čekají velké změny a oba dva doufáme že k lepšímu. Od toho tady budeme také my, Císařská garda. Bude na nás a tedy i na mně, zajistit aby byl Císař v bezpečí a spokojený. Inako mi pomůže se zbrojí, já si zkontroluji že mám vše co je potřeba a po pár sladkých polibcích od své ženy vyrážím do práce. Nedávám to nijak znát, ale sem vážně nadšený. Po několika hodinách je to tady.. Konečně přijel Císař Makoto. S kamennou tváří stojím vedle generála a sleduji jak Makoto vystupuje z kočáru. Hlavou se mi mihne pár vzpomínek na to jak vypadal když sem ho viděl naposledy. Z malého nevědomého kloučka vyrostl muž. Muž který už brzy bude mít v rukách osud celého světa. A já budu při tom.. Po chvilce všelijakých obřadností mně generál pověřuje abych se postaral o císaře. Je to sice rozkaz, ale i tak sem tím poctěn. Přikývnu že rozumím a společně s Císařem a několika muži vyrážíme do paláce, samozřejmě do míst kde má mít Císař komnaty. Když dorazíme na místo, tak Imperátorovi přikývnu že rozumím. "Čtyři muži u dveří, zbytek se rozmístí po tří metrových rozestupech mezi chodbami. Kromě mně a Imperátora nesmí nikdo dovnitř, ani ven!" Vydám rozkazy, doufaje že není třeba zmiňovat že na uposlechnutí závisí více než kdykoliv předtím. Vstoupím do Imperátorovi komnaty a zavřu za sebou dveře. Zadívám se na Makota. Přikývnu že rozumím a když se pak zeptá na mně tak se řádně ukloním. "Takezo Kensei výsosti. Před dvanácti lety jsme se potkaly v Korálovém království. Tehdy jste velkoryse ušetřil můj život a poté svolil abych vstoupil sem do gardy". Řeknu popravdě a čekám zda bude Imperátor ještě něco chtít. Mezi tím očima bloudím po místnosti, jako bych kontroloval zda je vše v pořádku a ujistil se o tom že je Makoto v bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Kaigari Matao pro Dopady války Mnoho informací se ke mne nedoneslo, kromě obecně známých věcí, něčeho co jsem si vyvodil z logiky a hovorů ostatních příznivců impéria. V něco jsem doufal, více či méně marně, některé zprávy mne příjemně překvapily. Nejvíce ze všech mne však dostal přístup imperátora Makota. Malý kluk, který projevil relativně zvláštní přístup k vladařině. Bylo mi jasné, že valnou většinu zajišťuje Budou se svými osobními příslušníky, ale přeci jen, imperátor je pouze jeden. Také mi přišlo zajímavé, že se velkogenerál nesnažil převzít vládu oficiálně na sebe nějakým dalším převratem. Alespoň na první pohled. Rozvoj zemí a jejich správy se rozběhl raketovým tempem. Přestože jsem stále v sobě uchovával zášť a hněv k tomu, jakým způsobem to všechno proběhlo, kolik nevinných zemřelo a že se svět udržuje strachem a silou, velká stabilita zajistila zlepšování životní úrovně. Bohužel ne pro všechny. Makoto se projevil jako snaživý student, možná až moc. Vypěstoval jsem si k tomu klukovi zvláštní ochranářský vztah. Pokud někdo může bez zbytečné agrese zlepšit podmínky pro ostatní obyvatele, je to právě tento mladík. Můj postoj ke zbylým silám Aliance, které se shlukli kolem Gaary považuji za nutné vyústění. A přestože nemám žádný vyhraněný názor, stále se snažím své aktivity mířit směrem, aby nedocházelo ke zbytečným bojům, při kterých trpí ti, kteří se jich ani neúčastní. Po rozhovorech a trénování s Yamatou jsem se také rozhodl držet své přesvědčení v tomto směru. Ať je to jak chce, pořád jsem vyrůstal v bývalé Konoze jako dítě příslibu Dračího chrámu. Což vrhá světlo na jeho neutrálnost. Při rekonstrukcích jsem dělal vše pro to, aby se z Sheogunovy svatyně zachránilo co nejvíce, a aby byl zachován její původní účel, tedy pomáhat těm, kteří pomoc potřebují. Také jsem si všímal určitých charakterových změn sám na sobě. Možná za to mohl vliv Yamaty a jejích přisluhovačů, se kterými jsem byl nucen přijít do kontaktu. Určitá míra agrese, žádné zbytečné přesvědčování o mém názoru. Jediný, s kým jsem si dával pozor na své chování byl Makoto. Poslední dobou jsem se snažil na imperátora trochu tlačit tím, že by i osoby bydlící v nejnižších "vrstvách" měli mít možnost získat lepší postavení. Sportovní turnaje, veřejné výstavy jejich nápadů v rámci rozvoje společnosti, financování škol. Vždy jsem však v tomto směru vždy přišel s konkrétními kroky, sepsanými a podloženými logickými argumenty. Je pravda, že mi to zabíralo mnoho času, starání se o Makota, vlastní trénink a učení se věcem, které jsem nikdy předtím nemusel umět a vyznat se v nich. Také jsem trávil čas mezi nižšími třídami, kde jsem se snažil pomáhat, učit a také nabrat několik lidí, kteří se rovněž chtěli starat o ostatní. A vytvořit tak nové členy Dračího chrámu, kde mohli lépe pomáhat ostatním. Někteří ve mne vídali snaživce, další ochránce, jiní podezřelou pomoc, další (obvykle vojenské složky impéria) dvojitého agenta pracujícího pro odpůrce režimu. Nedělalo mi to trable, dokud si nestěžoval Makoto či jsem nedostal upozornění od Yamaty. V poslední řadě jsem se také omluvil Shiro za to, jak proběhl náš souboj. A pokud by měla někdy v budoucnu zájem o další střet, tak se tomu bránit nebudu. Také jsem se snažil zjistit, jak dopadla Kumo, přestože s ní jsem si toho neměl zřejmě příliš co říci. |
| |
Namikaze Yuka: V konspiračním bytě Cesta z Ichiraku ramen do konspiračního bytu byla "po této stránce" celkem veselá. Brzy jsi měla možnost pochopit, proč ti byla nabídnuta zrovna taková role... pár vojenských hlídek a policejních hlídek jste přeci jen potkali a Yajirobee zjevně už nějakou tu dívčinu po svém boku měl, takže krom pár pobavených pohledů a necudných komentářů jeho a tvým směrem, které Yajirobee zvládl "po chlapsku" jste prošli bez problémů. Nikdo nechtěl žádné doklady a nikoho ani nenapadlo vás zastavit. Došli jste až k vysoké budově "oblepené" na hoře satelity na níž se skví název: "Asano Zaibatsu".  Jde o budovu patřící korporaci "Asano", která podle Odboje patří k těm společnostem, které jsou silně sepjaté s Impériem. Dodávají Impériu zejména komunikační a telekomunikační technologie, počítače, prostě elektroniku všeho druhu. Jestli tedy manžel Ayame vlastní tuto budovu, tak nepůjde o nikoho jiného než o Asana, jednoho z předních podnikatelů Impéria. Pro Odboj je korporace Asano jedním "z cílů" protože v jejích fabrikách jsou často zaměstnáni vězni, nemluvě o tom, že některé její divize (zabývající se třeba lékařskou technikou) spolupracují s Yamatou a jejími laboratořemi, takže jde o společnost namočenou až po uši nejspíš i do nejrůznějších experimentů na lidech. Představa, že Ayame si vzala za manžela Asana - muže zodpovědného (minimálně nepřímo) za řadu zločinů je docela drsná. Samozřejmě je otázka co Ayame ví o aktivitách svého muže a jeho společnosti. V budově krom kanceláří je i několik pater vyhrazených pro vojáky střežících komplex (ano vítej v novém světě, Imperiální vojska často střeží budovy soukromých společností, propojení byznysu a politiky je viditelné na každém kroku) a právě do jednoho z nich tě Yajirobee odvedl. Na recepci proběhla identifikace - první kontrola dokladů vůbec. Yajirobee jen dal obálku s penězi, aby tvoje doklady nikdo nekontroloval recepčnímu a řekl: "Jako obvykle, ráno bude pryč." Jistě... nikdo nebude identifikovat "děvku", bylo by to kompro proti vojákům, kteří si je sem tahají. A o to nikdo nemá zájem. Jakmile tedy za vámi zapadly dveře a ocitla jsi se v Yajirobeeho služebním bytě, tak jste konečně osaměly a Yajirobee si mohl s tebou promluvit (ačkoliv předtím ještě zatáhl závěsy u oken). "Tak tedy vítej u mě doma, o patro výš to celé patří Asanovi a jeho manželce Ayame. Vojáci tam nechodí, pán Asano si nepřeje být rušen a to znamená, že je to ideální konspirační prostor. Je tam vysílač pro rádiové spojení a všechno ostatní co potřebujeme pro práci. Asano tu bývá málokdy a Ayame nám část prostor vyhradila takže tam můžeme pracovat. Znáš to, pod svícnem je největší tma. Večer se tam máme sejít s jedním z našich kontaktů." Yajirobee se trochu ušklíbl a nechal tě si odložit, aby sis odpočinula. Až do večera jste tak byli spolu v jeho bytě. Mohla ses pořádně vyspat (konečně taky v posteli a ne ve spacáku na cestách) a mohla sis taky jeho byt projít. Yajirobee zjevně na svou starou lásku - puškařinu nezapomněl - aspoň podle množství pušek v kumbále a nákresů v jeho pracovně. On sám ti řekl o sobě jen tolik, že pracuje pro Asanovu korporaci v oddělení pro vývoj a standardizaci nových zbraní: "Vlastně dělám technického inženýra a současně manažere jedné sub-sekce jeho společnosti. Spadá pod mě třicítka lidí jak civilů tak vojáků. Pracujeme tu na nových zbraních, které končí následně ve fabrikách, kde se masově vyrábějí pro Imperiální armádu. Korporace Asano je jeden z dodavatelů elektroniky a zbraní přímo Imperiálním silám, točí se v tom hodně peněz, ačkoliv sám Asano se hlavně snaží prorazit v oblasti civilních telekomunikací - televize, rozhlas... zakázky pro armádu jsou stále důležitým zdrojem příjmů. Využíváme toho, že se nám náš "šéf" Asano zamiloval do Ayame což nám dává slušnou pozici ho a jeho korporaci špiclovat, nevěřila bys k čemu všemu se takhle dokážeme dostat... a hlavně k jakým informacím. Ty jsou pro Odboj ostatně klíčové." Večer jste pak vylezli o patro výš (žebříkem spuštěným ze stropu v Yajirobeeho ložnici), kde jsi se ocitla v konspiračním bytě... jsou to místnosti sloužící jako zázemí pro výpočetní středisko (jo takže regály plné počítačů, disků... a taky několik menších místností schovaných za vhodně uspořádanými regály, kde se dá celé dny, týdny a měsíce v úkrytu přespávat) a zde jsi potkala svůj kontakt, který tě má pověřit misí.  Uchiha Sasuke... ...vynořil se s aktivovaným sharinganem zpoza regálů a okamžitě pomocí genjutsu "uspal" Yajirobeeho: Sharingan: Genjutsu ... Yajirobee zůstal stát na místě, ale očividně je "mimo sebe" a "uspaný". Sasuke věnoval pohled tobě a promluvil: "Jen klid, Yajirobee nepatří k Odboji, pouze si to myslí... on i Ayame a mnozí další jsou vlivem mého genjutsu, ve kterém si myslí, že pracují pro odboj. Jinak jsou to zrádci a kolaboranti." Zatímco mluví ty se můžeš kochat pohledem na muže, který je největším mystériem celého Odboje. Údajně nejsilnější člověk na světě, kterého však celá léta nikdo neviděl. S Odbojem podle všeho kontakty vůbec neudržuje - aspoň ho nikdo z Odbojářů léta neviděl - ale přesto pro Odboj pracuje ze stínů. Jestliže je Kazekage Gaara hlavou odboje, pak Uchiha Sasuke je jeho stínem. Fyzicky je nebezpečně přitažlivý jako vždy, ale je to ten "nebezpečný druh krásy". Tyhle oči už mnohokrát viděly smrt a tenhle muž už mnohokrát zabil, jak za IV. války shinobi, kde stál nějakou dobu na straně Akatsuki, tak později. Kolují o něm legendy. O Uchihovi, věčném mstiteli, který zabil svého bratra, napadl Sraz Pěti Kage a tak vůbec... Sasuke je jedno velké mystérium a těžko si někdo někdy může být jist tím jaké cíle Sasuke sleduje a co si právě teď myslí. "Yuka Namikaze že? Neteř Minata Namikazeho a sestřenice Uzumakiho Naruta... vím co v sobě nosíš a chci to vidět. Možná je ta věc jedinou nadějí, kterou Odboj ještě má." Ví to? Chce to? Ale co... a do prkenný ohrady, jistě ti dochází, co že to pan Uchiha "zabijácký pohled" chce uvnitř tebe vidět. "Tu věc", která ti kdysi zachránila život... ten maličký nepatrný střípek Kuramy, který do tebe kdysi zapečetil tvůj otec. "Takové oči... stejně mocné jako měl Uchiha Madara... ne... mocnější!" zavrčel ti Kurama v hlavě. Ten zjevně moc o setkání tohoto druhu nestojí nicméně... Sasuke patrně není z těch, se kterými se dá tak docela snadno vyjednávat. Asi aby tě "uklidnil" dodal: "Nemusíš mít obavu, vím že jsi to celou dobu tajila... a slibuju ti, že to zůstane mezi námi. Ale potřebuju s ním mluvit... je tu něco co musím vědět." |
| |
Takezo Kensei: Makoto v Capitolu "Ah jistě... vzpomínám si na tebe a na Inako," odpověděl Makoto a posadil se na gauči. "Pamatuju si tě většího... ale to asi bude tím, že jsem byl tehdy dítě." Dodal a nalil si ze džbánu na stole pohár vody, ze které upil. "Cesta byla dost náročná... doufám, že m aspoň po zbytek dne nechají na pokoji. Dost na tom, že ještě nedorazil můj doprovod. Mimochodem, kdyby přišel Kaigari Matao, tak ho vpusť dovnitř, je to můj rádce a učitel. Měl by dorazit spolu s mým služebnictvem v průběhu dne." Makoto se poté znovu postavil a začal přecházet po komnatách: "Je to tady docela velké, větší než na mém letním sídle. Velkogenerál Budou zjevně při stavbě nového císařského paláce na ničem nešetřil." Makoto vypadá nejen unaveně z cesty (ač nijak významně unaveně), ale také trochu nesvůj... ono se není co divit, vzhledem k tomu, že celý svůj život žil v Korálovém království a teprve dnes - kdy dovršil dospělosti a má převzít faktickou vládu - opustil "svůj kraj", aby se usadil v centru Impéria. "Dnes budu odpočívat, ale zítra to celé vypukne. Tady...," vyndal z kapsy s imperátorskými znaky a něco na něj napsal. "S tímhle zajdi za Shimi z oddělení Nisshoku, budeš moje spojka... chci aby ti představila jak funguje Starkiller, chci aby ti řekla všechno. Poté mi podáš hlášení. Potřebuju hlavně vědět jak rychle se dá aktivovat, kde je řídící místnost a chci aby připravila předání celého systému do mých rukou. Mám-li převzít vládu, tohle je prvořadé." No tak to je bezvadná zpráva ne? Starkiller přejde z rukou "psychopata" Shimi (Uchiha Nezumí) do rukou Imperátora, prst na spoušti o zbraně naprosté zkázy tak bude mít "aspoň trochu normální osoba". Tedy tohle je ta dobrá část zprávy... a pak je tu ta horší... nejsi hlupák a dokážeš si řadu věcí spočítat. Imperátor chce převzít moc, chce klíče od Starkilleru, který řídí Shimi a připravit jí tak o její moc. Pak bude chtít nejspíš převzít kontrolu nad vládou - tzn. nad Velkogenerálem Budouem, sebrat mu jeho regentské pravomoce. Vše podle práva... ale je na místě být optimistou a myslet si, že mu Shimi klíče od své superzbraně vydá? Je namístě si myslet, že se Budou vzdá moci? O co se tu ten jednadvacetiletý Makoto, který nic v životě ještě nedokázal (krom toho, že jeho jménem vedli jiní válku) chce opřít? Odpověď znáš... jedině o vás... o Gardu. Všechno ostatní se může zachovat různě, ale Garda ta je jedinou silou, která mu bude věrná. Tohle je patrně největší moment v tvém životě, budeš u toho, kdy se Makoto pokusí převzít skutečnou moc... a kdy ukončí vládu těch, které zrovna dvakrát nemusíš. "Až skončíš u Shimi, navštívíš Hazamu Terumího a Ichimaru Gina z tajné policie a z tajné služby. Hazamova tajná policie musí projít reorganizací, nemůžu nadále trpět ve své Říši něco pod čím nikdo nemá žádnou kontrolu. Totéž platí pro tajnou službu.. až moc dlouho si ti dva dělali co chtěli. Ať mi připraví zprávy o svých operací a dostaví se zítra po jednání se Shimi - jednání mi naplánuj na devátou ráno - v deset, oba dva..." Jo Makoto se s tím zjevně moc "prdět nehodlá", chce získat nejen kontrolu nad Starkillerem ale zjevně si podřídit jak tajnou policii tak tajnou službu (nejdrsnější represivní složky Impéria) pod svou kontrolu. Tohle bude ještě velký! |
| |
| CÍSAŘOVI KOMNATY Rozhlížím se po místnosti a poslouchám co Makoto říká. Nelíbí se mi že zde chce mít někoho o kom sem v životě neslyšel. "Rádce a učitel". Možná mu věří on, ale koho neznám já, tomu prostě nevěřím. Z čehož plyne že budu muset dávat ještě větší důraz na bezpečnost. Spozorním když Imperátor vstane a nespouštím z něj oči. Je mi jasné že je skutečně unavený a ač je mi to možná trošku líto, tak hádám že si ještě minimálně několik následujících dnů moc neodpočne. "S velkou mocí přichází velká zodpovědnost". To nejspíše brzy sám Imperátor velmi dobře pocítí. Ostatně jeho další slova mně přesvědčují o tom že se tady budou odehrávat velké změny. Čekal sem že Makoto bude chtít převzít otěže, ale že hned Shimi vezme Starkiller? To se jí nebude líbit... Vezmu si list a přikývnu. "Jak nařizujete Výsosti". Rozkaz se samozřejmě splnit musí, ale nemám z toho nejlepší pocit. Shimi přijde o část své moci a pokud dojde i na Velkogenerála Budoua... Tomu muži sem nikdy nevěřil, vždy mi přišel dosti ambiciózní. Už tyhle dvě věci mně trochu trápily, ale když pak Makoto vydá další rozkazy tak je to teprve něco. Hazama a Gin... Ani ti dva určitě nebudou příliš nadšení. Hodně lidí teď přijde o to co měli a většině z nich se to nebude líbit. Ano, na jednu stranu sem nadšený, konečně by to mělo být jak má. Jenže jedna věc je o něčem takovém mluvit a druhá to zrealizovat. Služby se mi teď asi protáhnou.. Inako nebude nadšená. Vše si vyslechnu a chvilku počkám zda Makoto ještě nebude třeba chtít něco dodat. "Provedu Imperátore... Mohu se vzdálit?. Dostanu-li povolení, tak se ukloním a vyjdu ze dveří na chodbu. "Zvýšíme bezpečnost, přiveďte ještě jednu četu... Během dneška se má dostavit Kaigari Matao, má povolení jít i se svým doprovodem k Císaři. Všem jim ovšem před vstupem odeberte zbraně. Zpět je dostanou při odchodu..." Vydám další rozkazy. Vezmu si dva muže a ihned vyrážím za Shimi. Sem na setkání s ní docela zvědavý. Napřed jí řeknu ať se zítra ráno v devět připraví na jednání s Imperátorem a až pak o tom že mi má říct vše o Starkilleru. Tohle bude dlouhý den... |
| |
KAIGARI MATAO: 12 years after...Co říci o tvých posledních dvanácti letech? Snad jen to, že žádný shinobi to nemohl dotáhnout dál. Rádce a učitel samotného Imperátora. Už jen ten titul zní tak neuvěřitelně, že by tvé mladší já ničemu takovému nemohlo (či nechtělo) uvěřit. Teoreticky máš mít obrovský vliv, vždyť radíš člověku, který "všechno může"... a to doslova. Za ta léta v Impériu ses naučil držet se imperiálního práva sebeidiotštější mohlo v některých situacích být. Pakliže je Imperátor "bohem na zemi", který podle Ústavy může všechno (a on opravdu může), tak jeho slovo je zákon, příkaz samotných bohů. Měl jsi vizi, měl jsi plán... mít vliv na něj, na chlapce jehož jménem dobyli jiní svět. Na chlapce, který "zdědil Říši - Impérium - kterému vlastně nevládne" v naději, že jednou vládnout bude a bude vládnout snad aspoň trochu ovlivněn myšlenkami, které jsi se snažil v jeho okolí razit. Učit ho "rovnováze", milosrdenství, učit ho... respektu a snad "lásce" ke všem lidem. Tohle není a nikdy nebyla hra. Velmi rychle jsi měl možnost pochopit, že pokud Makoto - svého času desetiletý chlapec - bude vychován, aby byl tyranem, tak jím bude. A nebudeš mu to moci ani vyčítat. Vlastně jsi mohl zjistit, že nejstřeženější tajemství Impéria je to, že Imperátor je kluk, kterému cizí lidé vnutili pozici "jakože" boha jehož jménem vládnou, ale který on sám nevládne. Vytvořili dokonalou iluzi - chceš-li genjutsu - mezi porobeným lidem, že Imperátor je div ne bůh a ty přitom víš, že je to chlapec... tedy dnes pravda už mladík... který rád kreslí obrázky krajiny, který má své naprosto běžné tužby jako všichni jiní. Existují dva Makotové, jeden kterého znáš ty... dnes dospívající muž, jakých jsou veletucty (dobře má elitní výchovu i školy a trénink) a pak ten druhý, mýtus vyrobený imperiální propagandou. "Makoto Dobyvatel", "Makoto Veliký", "Makoto První"... mýtus a realita jsou si tak vzdálené a celému světu to nevadí, jakoby Shimi, Budou a další roztáhli nad světem jedno veliké genjutsu ve kterém lidi věří, že nad nimi stojí Imperátor-Bůh, zatímco ty jsi s toutéž osobou hrál (vždyť to bylo dítě, když jsi se stal jeho rádcem). Makoto... je to jen jméno a je to jen symbol. Úzkostlivě a přísně střežený. Ale přesto jen symbol. Makoto nevybudoval Impérium, Makoto neporazil Alianci, nezabil Naruta, nedobýval svět... ale to vše se odehrálo jeho jménem. A je neuvěřitelné, že to celé svět sežral i s navijákem. Naučil jsi se v té pozici v jaké ses ocitl mnoho věcí. Zjistil jsi nejen to, že Yamata je dokonalou manipulátorkou (po čase ti došlo najevo, že tě chtěla dostat do blízkosti Makota, protože tvá filosofie oslabuje vliv Velkogenerála Budoua), ale to, že šéf tajné služby Gin Ichimaru je dokonalou neznámou, že Hazama Terumí je brutální psychopat, který tajnou policii řídí jako svůj rodinný podnik, že velkogenerál Budou je přísný muž, který si žárlivě střeží svou moc, že velkogenerál Akira chce za každou cenu vládnout silou a že... Shimi... Uchiha Nezumí chceš-li je žena, která skutečně vládne Impériu.  Je to ona kdo ovládá "Starkiller", devítku satelitů na orbitě Země, které jsou připravené spálit na uhel všechno co se pohne jinak než ona chce. Uchiha, která se dokonale pomstila světu. Mladší sestra Itachiho, dvojče Sasukeho Uchihy... ano znáš její příběh od Yamaty. Již při porodu jí ukradli (prohlásili za mrtvou) do ANBU-Root, stvořil jí dokonale svět shinobi. Od malička ukradená od rodiny, vychovaná Danzouem a v ANBU-Root, odsouzená k tomu sledovat pád vlastního klanu a od útlého dětství učená k tomu, aby sloužila Konoze... i za cenu vlastní rodiny, klanu... za cenu sebe sama. V jejím případě však plamen nenávisti Uchihů spálil plamen Ohnivé vůle. Pomstila se... dokonale... zničila svět shinobi. Ona ze všech těch mocipánů Impéria do toho šla s tím, že chce zničit a pohřbít svět shinobi. Dokonalý anděl pomsty jak z nějakých náboženských mýtů. Yamata jí v tomto ohledu nesahá ani po kotníky. Yamata pomstu "zosnovuje", baví se myšlenkami na pomstu, ale Shimi (Nezumi Uchiha) jí žije... celý život... mstí se na světě a systému od momentu, kdy se proti němu postavila. Je docela dobrou ironií, že "stvořitelku Impéria" zplodil svět shinobi. Proč se ale bavíme o Shimi? Protože to je osoba, která je to osobně ponejvíc nebezpečná. Má oční techniky, které můžou ovládnout Makota (i tebe ostatně) a třímá v rukou zbraně schopné "zničit svět". S psychologického hlediska víš moc dobře s čím máš co dočinění - s ambiciózní ženskou, která hodlá vnutit světu svou vůli, která chce aby jiní trpěli stejně (či lépe - více) než trpěla ona. Sasuke Uchiha - její největší nepřítel mimochodem - jí v pomstychtivosti nesahá ani po kotníky. Ona se nesmířila se světem, který je, ona se rozhodla ho zničit a na jeho ruinách postavit jiný a použila úplně všechny prostředky. Stát mezi Shimi a jejím cílem je nejrychlejší cesta do hrobu, zabije i batole, pokud jí bude překážet. Je bez citu? Ne... to není... ta ženská je nestabilnější než černobylský reaktor, je vášnivá - svou pomstu prožívá - ale... vidí jen svůj cíl. Všechno mimo něj jí buď nepřekáží nebo je smeteno. Je jako bouře, jako hurikán. A u ní jediné víš zcela jistě jednu věc... seber jí její hračky a zničí svět. Tahle "není rozumná", tahle "nedělá kompromisy" a neustupuje... buď bude po jejím a nebo nebude vůbec. Odpařit milionové město jen kvůli tomu, že je v něm Sasuke Uchiha? Není problém! Den D a hodina H... Tvůj učeň a chráněnec Makoto... dospěl do věku kdy má převzít vládu a nyní se přesídlil do Capitolu, do hlavního města Impéria. Víš, že se chystá převzít moc a že jedna z prvních věcí je to, že chce získat kontrolu nad Starkillerem (je to logické, ten kdo mu vládne má v rukou hlavní díl moci). Víš, že střet mezi Makotem a všemi možnými zájmy (Shimi, gen. Budou, Ichimaru Gin, Hazama Terumí... a další a další...) je nevyhnutelný (do toho je tu Odboj, na který nesmíš zapomínat) a že mladík, kterého ses snažil nasměrovat k tomu, aby byl "dobrým králem" narazí se svými právy a ambicemi do klubka setsakra nebezpečných bestií. Nemáš se moc oč opřít - Yamata je nevyzpytatelná, za současné situace má ohromující moc ve stínech říše, Shimi je... "zabiják světů" se kterým se nechceš "prát", Hazama Terumí má radost, když může někoho stáhnout z kůže, Gin Ichimaru je usměvavý ďábel patrně bez svědomí, Velkogenerál Budou doteď vládne jako absolutistický vládce a vojenský diktátor a o svou moc se těžko bude chtít dělit (natož se jí vzdávat) a Velkogenerál Akira je "soft verze" Velkogenerála Budoua. Makoto dorazil do císařského paláce a víš co bude následovat...svěřil se ti s tím dávno před cestou. Hodlá to zkusit "opravdově"... převzít moc, kontrolu nad systémem Starkiller, nad rozvědkou i tajnou policií i nad vládou. Celý život mu říkali, že je "absolutní vládce", tak jím hodlá být... hodlá převzít moc... ale je otázka zda mu jí někdo dá. Celá tahle "taškařice" s příchodem Imperátora do hlavního města může skončit snadno katastrofou (a třeba i občanskou válkou) a ty se ocitáš v roli nejhorší, v roli vyjednavače, který má Makotovi - svému chráněnci - zajistit aspoň nějaké spojence v letité síti imperiálních struktur. Tvým jediným kontaktem ovšem není nikdo jiný než Yamata.... mimořádně nebezpečná ženská, kterou jsi (a nelituješ) neviděl již mnoho let.  O to větší překvapení pro tebe bylo, když jsi jí v podzemí císařského paláce v Capitolu potkal v její nově podobě. V podobě malé holčičky. Jestli tě zdání neklame? Ne... neklame. Je to Yamata. Její chakra je tak silná, že jí můžeš vnímat i bez senzibilních schopností. Tak mocná a temná jako obvykle. "Ah, to jsi ty... ztracený filosof a kněz ve světě krutých hyen," poznamenala svým dětským hlasem a bezelstně se (skoro bys jí to v tom jejím novém těle věřil) usmála. "Jsem zvědavá s čím přijdeš... situace je podle mě víc než zajímavá, takže... abych tak řekla, když ohlédnu od toho, že tě dělí jediné Shimino či Budouovo rozhodnutí od smrti, jsem opravdu celkem zaujatá. Makoto potřebuje spojence a ty jsi tu proto, abys mu spojence sehnal což? Nuže dobrá... dám ti šanci - čistě ze zvědavosti - to zkusit. Řekni mi jeden podstatný důvod, proč bych měla tobě a Makotovi pomáhat? Ráda si to poslechnu." No je pravda, že jsi se za ní vypravil - tak trochu na vlastní pěst - abys jí získal. Ono... tady v tomto městě potřebuješ někoho, kdo zajistí, že zítra nebude Makoto rozsekaný na kusy, či že za něj nebude vládnout nějaká loutka (nejspíš on sám ovládaný sharinganem Shimi)... pokud Makoto neuspěje a padne (ať tak či onak), tak ty jsi už teď mrtvola. Kdo by chtěl nechat naživu takového svědka imperiálního zákulisí jako jsi ty že? Shimi? Vůbec ne. |
| |
| Mr. SharinganCestu do bytu jsme společnými silami zvládli dobře, co tak můžu posoudit. Dávám si pozor, abych se neušklíbla, když kolemjdoucí vojáci trousí poznámky na mě nebo 'beeho, i když mám sto chutí to udělat. (Nebo po nich něčím třísknout. Bych vás zrušila, kdybych si tu nemusela hrát na děvku, kreténi.) Chovám se v mezích nenápadně a způsobně, když vejdeme a vypadá to, že budou chtít průkaz - ale ukazuje se, že Yajirobee to už má pořešené. Obálka, aby recepční držel papulu, a jde se. Pěkný. Vypadá to, že svoje pečlivě zfalšované doklady nakonec snad ani nebudu potřebovat. Ale jeden nikdy neví a jít do "nové Konohy" bez nich by bylo čiré šílenství. "Dost dobrý," shrnu všechno, co mi Yajirobee řekl, a uznale pokývám hlavou. Jasně že Odboj není jen tak nějaký spolek amatérů - ale to, že máme k dispozici něco takového, rozhodně řadu věcí usnadňuje. Na zbytek dne, jak se zdá, dostávám volno, takže ho využiju k tomu, abych se trochu dala dohromady. Sprcha, čisté oblečení a měkká postel se stanou pro dnešek mými nejlepšími přáteli. Jako už nesčetněkrát mě napadne, o kolik by byl život v náručí Impéria jednodušší a pohodlnější než ten, který žiju. Ale... dokázala bych být šťastná? A co je důležitější, dokázala bych žít s vědomím, že jsem zradila všechno, za co jsem kdy bojovala? Ne. Rozhodně ne. Myslím, že dál zůstanu ukrytá ve stínech... a taky ve spacáku na zemi místo téhle vymakané supermoderní matrace. Večer se - po dlouhé době plná energie - spolu s Yajirobeem vydám do konspiračního bytu. Všechna ta technika je sice super, ale vzhledem k tomu, že bych ani omylem nevěděla, jak to všechno použít, soustředím se na to, proč tu vlastně jsme. Obrátím se na Yajirobeeho. "Fajn, tak kde je ten..." Nedořeknu. Pátrání po tom, kdo Yajirobeeho "omráčil", mi nezabere dlouho. Sasuke... Uchiha Sasuke. Něco jako živoucí legenda. Tady se mnou v jedné místnosti. Omg. OMG. Vím určitě, že spolupracuje s Odbojem, takže pokud jsem na vteřinku nebo dvě byla zmatená a připravená bojovat, zase se rychle uklidním. "...Aha," je jediné, co mě tak v tu chvíli napadne za odpověď na Sasukeho vysvětlení. Vlastně mě ani tolik nepřekvapuje, že se Yajirobee ve skutečnosti přidal k Impériu. A vlastně mě ani nepřekvapuje to, že někdo tak mocný jako Uchiha Sasuke to tu ve skutečnosti má všechno těžce pod palcem. Chm. Takže pohodička. Mlčky poslouchám, co má tedy na srdci. "No, vlastně můj otec byl bratranec Namikaze Minata, takže tak úplně Narutova sestřenice nejsem, ale..." Ale co. Naše komplikované příbuenské vztahy jsem už vysvětlovala tolikrát, že už mě to dvakrát nebaví. A vůbec, není to jedno? "...ale vím, o čem je řeč," navážu. Nepopírám, že Sasukeho žádost mě při nejmenším překvapila. Poslední naděje Odboje? Že bychom na tom byli tak špatně, že by se někdo spoléhal na ten úlomek Kuramy, který mám v sobě zapečetěný? ...No. Kdo jsem, abych soudila. Uvidíme, co s ním mají za lubem. Podle Kuramova tónu poznám, že z celé situace zrovna nadšený není, ale co se dá dělat. To přežije. A navíc, lidem jako Sasuke se "ne" prostě říct tak úplně nedá. "Hele, nebuď děcko. Chce si s tebou jenom promluvit, dál se uvidí. A "ty oči" jsou na naší straně, tak klid." Podívám se na "pana Uchihu" a přikývnu. "Dobře." |
| |
| Setkání s Yamatou, mračna na obzoru Donesly se ke mne kusé informace, ale z ověřených zdrojů v kruzích kolem imperátora i od samotného Makota je zřejmé, že se chystá......před dvanácti lety bych řekl, že velký problém. Ale co přesně se bude odehrávat v následujících dnech, to těžko odhadnout. Každopádně Makoto chce zjevně začít vystupovat jako skutečně vládnoucí osoba. Snažil jsem se mu získat příznivce alespoň v řadách běžných lidí. Protože pokud jde o vedení tohoto impéria, má každý svoji vlastní motivaci. Snad pochopil, že být imperátor není otázka narození se, ani otázka postavení. Jistě, moc s tím jde v ruku v ruce, stejně jako politika. A čím víc spojenců bude mít, stejně tak bude narůstat počet jeho odpůrců. Probírám se vlastními myšlenkami, když procházím palácem, když mne vyruší cizí přítomnost. Chvíli si prohlížím příchozí než je zřejmé, že se Yamata rozhodla vrátit. Zřejmě se celou tu dobu někde zašívala a také využila Orochimarovi převtělovací techniky. ,,Tvůj tón mi přijde zvláštní, skoro by to vypadalo, že jsme tady na sebe narazili náhodou. Ale to mi u osoby tvého typu moc nesedí." odpovím "holčičce". Poslechnu si její názor na momentální situaci v rámci říše. Může snad ona za to, že můžu víceméně volně chodit po světě? Že by někde zatahala za nitky? napadne mne na chvíli. I když to by odporovalo jejímu vlastnímu názoru. ,,Přesvědčovat tebe? To není třeba. Máš svůj vlastní postoj už teď. Toto není o tom, komu bys měla pomáhat. Makoto je mladý, neostřílený a naivní. Někdo, koho zvládneš "mít pod palcem" mnohem jednodušeji než Budoua nebo Nezumi. Jak jeden tak druhý v tobě vidí riziko. Popravdě větší než ve mne. Jak jsi sama řekla, moje existence závisí od momentální nálady právě těchto dvou." vysvětlím Yamatě momentální status věcí. Ten si však musí uvědomovat lépe než já. Shimi i Budou se vyznají ve světě Orochimarovi žákyně mnohem lépe než Makoto. A kteří budou usilovat o omezení jejího vlivu mnohem aktivněji a účiněji. ,,Přestože se určitě můžeš jen tak vytratit a nezajímat o tyto záležitosti, i tak tě prosím, abys Makotovi pomohla. Budou ani Shimi nejsou schopní vytvořit takové podmínky, ve kterých všichni lidé budou schopni slušně žít. Pod jejich vedením pouze dojde k tomu, že se vrátí zpátky svět, který jsi chtěla pohřbít." Ne, nedělám si iluze o nějakém psychickém Yamatině pohnutí. Ale vědomí toho, že všechno co dělala by bylo bezúčelné by v ní mohlo vyvolat pocit odpovědnosti za svůj předchozí postoj, proč všechno tohle organizovala. |
| |
Takezo Kensei: Vládkyně "ničitele světů"... Cesta za Shimi vedla přes palác do pyramidové budovy, která by se snad mohla nazývat - být to v Orwellově románů - "ministerstvem lásky" už jen proto, že všechno zde obsahuje tolik nenávisti, že jinak se to ani maskovat nedá.  "Černá Pyramida" v centru bývalé Amegakure by tvořila jednu z přirozených dominant města, kdyby nebyla maskována všude okolo stojícími mrakodrapy, které jsou podstatně vyšší. Pyramidová konstrukce je postavena z železobetonu a proslýchá se je schopná odolat přímému zásahu bijuudamy (ale lidi toho nakecají), každopádně je to hotová pevnost jištěná pečetícími bariérami, senzory a samozřejmě též "Černými strážci" což je zvláštní vojenská jednotka Nisshoku, která zde sídlí. Dovnitř vede jediný vchod a tím jsi mohl vstoupit ty i tvůj doprovod. Velitel stráže oděný v černé uniformě na níž jsou nášivky symbolizující zatmění Slunce Měsícem tě následně provedl do středu pyramidy. Neušlo ti, že jste většinu cesty šli dolů, takže když jste dorazili do centrálního sálu pod pyramidou tipoval bys, že jste tak 50 metrů podzemí. Pyramida je zjevně - při své výšce 150 metrů dalších 50-75 metrů zapuštěná do země. Neušlo ti, že jádro pyramidy je postavené z nějakého druhu černého kamene. Centrální místnost, či spíše trůnní sál navrhla zjevně Shimi sama osobně, černý mramor, atmosféra jak z mauzolea, obrovský znak klanu Uchiha vymalovaný na zdi a strop mizící kdesi ve výšce v neproniknutelné černi (dost tomu napomáhá černá barva, takže nedokážeš zrakem odhadnout, kde je vlastně strop).  Shimi jsi zastihl - jak jinak - sedící na trůně a v její tváři se zračilo stejné množství nekonečného klidu, jako se v jejích očích odrážela její nekonečná moc... aspoň tak chce zjevně působit a u ní by ses ani nedivil, kdyby tak opravdu smýšlela. Každopádně tě nechala promluvit. A poté co s vyslechla rozkaz, že se má dostavit v 9:00 ráno k Imperátorovi jí mírně zacukal jeden koutek. Na to, že má být Imperátor nejuctívanější osoba na světě, tak pro Shimi je to zjevně jen a pouze obtížný hmyz. O tom jak se dívá na tebe nemá smysl uvažovat, ona je zkázonosná Uchiha, ty jsi hovno (v jejích očích). Když jsi požádal o informace o systému Starkiller, tak se mírně pousmála (ironicky ovšemže), ale nakonec ti odpověděla: "Tak ty bys chtěl vědět jak Starkiller funguje, jeho Výsost tě vyslala, aby Starkiller převzala?! Hahaha... tak to mám pro vás pěkně blbou zprávu, protože já, jen já jsem Starkiller!" v očích se objevily její Risshugany.  A pak ti ukázala víc než bylo třeba její oči vytvořily holografickou iluzi přes celou místnost uprostřed které byl svět... zeměkoule a kolem něj devítka satelitů, kroužících na orbitálních drahách.  "Madara chtěl promítnout své oči na Měsíc aby uvrhl svět do věčné iluze, já jsem vybudovala systém, který reaguje jen a pouze na mou chakru. Všechna bijuu jsou chycená v mém genjutsu a pomocí jejich chaker mohu změnit pohyb i zaměření satelitů... sleduj." A opravdu jsi mohl během chvilky sledovat jak trojice satelitů změnila své dráhy a zaměřila trojici cílů, které se na holografické iluzi glóbu zvýraznily rudě a nadepsaly se slovy: "Capitol", "Porte Royale", "Hamura" Impresivní, během několika vteřin zacílila trojici velkých měst čítajících miliony obyvatel (dohromady). "Pouze majitelé pokročilých očních technik, kteří navíc disponují chakrou bijuu mohou ovládat takový systém, takže kromě mě... nikdo! Snad si nemyslíš, že bych kdy vytvořila systém, který by mohl kdokoliv jiný ovládat. Takže pokud jeho Výsost uvažuje o převzetí systému, tak že se omlouvám, ale to nebude možné. A možná bys mohl Jeho Výsosti vyřídit i to, že se ze zítřejšího jednání musím omluvit, protože nehodlám přijít pozvána takovým mopslíkem jako jsi ty." Bylo to krátké a poučné. Shimi zvysoka kašle na Imperátora, ona má Starkiller a klidně neuposlechne jeho rozkaz, protože... zvládne zaměřit tohle město během pár vteřin a můžeš jen hádat, že během dalších vteřin by jej dokázala proměnit v hromadu popela. Samozřejmě, že sídlí v podzemí obrněné pyramidy, která by jako jediná dokázala ustát výbuch paprsku Starkilleru. Shimi si je sebou jistá... možná až příliš, ale těžko nyní vidět nějakou skulinu v její síle. Každopádně "bude veselo" až její neuposlechnutí Imperátora bude mít nějaké důsledky. A to ten den tak pěkně začal co? Tady se můžeš jen otočit na podpatku a odejít, stojíš proti ženské co si myslí, že "je bohem zkázy tohoto světa", které žádný pozemšťan nebude poroučet, i kdyby to byl král celého světa. Co by, ale stálo za to (někdy) zjistit jakou páku má na Shimi její spojenec Budou (vždyť s touhle silou ho nemusí teoreticky vůbec poslouchat a přesto ti dva spolu poměrně vycházejí). |
| |
| soukromá zpráva od Yamanaka Yaso pro Yamanaka Yaso: 12 rokov života Keď si mám vybrať, ktoré rozhodnutie alebo činy zmenili môj život natrvalo, nemusím po nich dlho pátrať. Bola to misia z pred dvanástich rokov, počas veľkej vojny kedy som sa ja sám a dokonca vlastnoručne zaslúžil o stovky.. čo stovky... tisíce ľudských životov. Nikdy som nepociťoval toľko znechutenia, ľútosti a paradoxne aj ľahostajnosti za ľudským životom. Na začiatku misie som sa veľmi zdráhal zabiť čo i len prvú obeť. Na rad prišla druhá, tretia, piata, desiata, dvadsiata a ja som si začal uvedomovať, že z každým zabitým človekom vo mne umiera časť mňa. Stával sa zo mňa stroj na zabíjanie, ktorý už postupne nebolo možné zastaviť. Krik, plač, prosby, vyhrážky, schovávanie sa. Nič nepomáhalo. "Vďaka" mojím senzibilným schopnostiam som vedel nájsť každého. Nikomu sa nepodarilo uniknúť. Nikto sa nemohol nikdy dozvedieť o tom, čo sa tu v tú noc naozaj stalo. Psychické a emočné vyčerpanie bolo vtedy tak silné, že v okamihu kedy som už nevládal zabíjať sa vo mne prebudil sharingan s dvoma tomoe.
Bol to okamih, ktorý mi dodal novú energiu a zmysly, ktoré ostali tentoraz umocnené ešte viac. Nikto a nič mi v tú dobu nemohlo nepozorovane uniknúť. Toto masakrálne vraždenie trvalo celú noc, ktorého výsledkom boli tisíce mŕtvych, absolútne vyčerpanie, zlomené srdce a myseľ. Okamih, kedy by som na to všetko zabudol doposiaľ ešte aj po dvanástich rokoch neprišiel. Niet noci, aby sa mi o tom nesnívalo a aby som sa nestrhával zo sna. Keď som sa vrátil z misie, už nikdy som nebol rovnakým nevyzretým dieťaťom. Možno to bolo práve prebudením sharinganu, možno to bolo touto traumou, ale moje "detstvo" v tomto okamihu skočilo. Stal som dospelým, ktorý musí za svoje činy viesť maximálnu zodpovednosť. Naopak, zarmútený z celej situácie som sa rýchlo dočkal v novej domovine veľkého uznania, ktoré umocňoval aj novo prebudený sharingan. Bol som jedným z troch žijúcich ľudí, ktorý ho mali. Prinieslo mi to ešte viac vyhýbavých pohľadov - po ktorých som samozrejme nikdy už viac netúžil. Nechcel som, aby ma niekto súdil. V krátkej dobe sa zo mňa stal veľmi účinný lovec uprchlíkov a ninjov, ktorých bolo treba uloviť. Vďaka senzibilným schopnostiam som sa stal - dovolím si tvrdiť - jedným z najlepších ak nie najlepší assassin a lovec. Prekvapiť ma v boji bolo čoraz obtiažnejšie, no rovnako to bolo aj s celou politikou. S počiatku som tomu nevenoval veľkú pozornosť, neskôr však áno. Po pár rokoch som si však veľmi rýchlo uvedomil, že je to smer, ktorým nemá zmysel sa vydávať. Na politiku potrebujem buď veľa spojencov - ktorých nemám alebo naopak obrovskú silu. Rozhodol som sa teda pre druhú možnosť a tréningov som sa rozhodne nešetril - a nešetrili ma ani moji učitelia. Misia striedala misiu, lov striedal lov a ja som striedal učiteľov. Možno na rozdiel od ostatných som sa dostal do pozície, kedy si z času na čas na mňa našla ako aj Shimi, Yamata či niektorá z jej sestier. Spoločne ma spožiatku trénovali, no potom si uvedomovali, že začínam mocnieť možno rýchlejšie, akoby chceli. Sharingan, ktorý sa mi vyvinul na tretie tomoe a ovládnutie prírodnej chakry cez prekliatú pečať spôsobili, že som postupne ovládol Jing a Jang. Svetlo a Temno, to charakterizuje aj mňa. Vo svojej hlbokej, ale veľmi hlbokej podstate som stále presvedčený o tom, že je potrebné konať dobro a cesta a svet v ktorom som nefunguje dobre. Na druhej strane som jeden z najchladnokrvnejšich zabijákov tejto celej ríše. Minimálne v tomto sa začínam doťahovať na svojich učiteľov. Mutácie a experimenty Danza sa podpísali na mojich schopnostiach rovnako ako aj gény mojej matky. Yamanaka klan sa nezaprel. Vďaka nemu, vďaka sharinganu a učenia od tých najlepších sa moje genjutsu dotiahlo na úplne iný rozmer. Moja myseľ už toho ustojí poriadne dosť a rovnako silné genjutsu aj vyvoláva vo svojich obetiach. Tie väčšinou keď sú cieľom nejakej assasínskej misie umrú ani nevedia poriadne v akom svete. Stal sa zo mňa nástroj na špionáž, vypočúvanie a úkladné vraždy. Yamata, Shimi či ktokoľvek iný z "mocných" veľmi radi v priebehu rokov využívali moje profesionálne služby nato, aby som ich zbavil nepohodlných ľudí. Takto som sa paradoxne dostal ku celkom blízko ku každému z nich. Každý ma svojim spôsobom trochu rešpektuje, pretože vie, že sa im môžem do budúcna hodiť. Na druhej strane, nikto - možno až na Shimi - má nemá nakloneného na svojej strane viac ako ostatní. Ako správny assassin dokážem ovládať svoje telo, pohyby, beh, výdrž dych a samozrejme boj s mečom a shurikenmi. V prípade ak zlyhá schovávanie, infiltrácia a genjutsu - obraciam sa samozrejme na ninjutsu, kde pri pôvodných technikách vody a vzduchu sa vo mne prejavili neskôr aj Uchihovský oheň a z prírodnej chakry zase techniky zeme. Repertoár to je určite veľký, no Yaso bol už od čias Danza predurčený na rovnako niečo veľké. Nevie čo to bude, no uvedomuje si, že ak sa politická scéna v najbližších dňoch opäť rozhodí, bude to pre neho nová skúška a výzva, či ostať viac neutrálnym alebo sa konečne pridať na nejakú stranu. Poslednou nezodpovedanou otázkou však stále ostáva spomienka na Konohu a jeho zaprisahanie, že obyvateľov tejto dediny bude ochraňovať vždy ako sa dá. Kto vie...
|
| |
| "Pokec" se Shimi Není nač čekat, mám toho dnes dost a tak se rovnou pouštím do prvního z úkolů. Společně se svou stráží mířím k Černé pyramidě, kde Shimi sídlí. Jak se blížíme, zmocňuje se mně nepříjemný pocit. Jako bych šel rovnou do tlamy hadovi. I když je to už dlouho, stále si nemohu zvyknout že zde něco takového je. Dle mého by to patřilo spíše do země Větru než sem, ale co... "Musím mluvit s Uchihou Nezumi, rozkaz rovnou od Císaře". Řeknu když narazím na Černé strážce. Naštěstí nijak neprotestují a ani mně nemusí ohlašovat a rovnou jdeme dovnitř. Je to docela zvláštní, nikdy se mi moc nelíbí když musím do podzemí. Mnohem raději sem normálně na volném prostoru, kde nemám pocit jako by se na mně vše každou chvíli mělo sesypat. Raději se pokusím aspoň trochu uklidnit a pokračujeme dál, až do jakéhosi sálu. Vypadá to tu jak kdyby si Shimi myslela že ona sama něčemu vládne. Jak si sedí na trůně, s tím svým šklebem na tváři.. Štve mně to, ale co bych tak já mohl dělat, že? Ukloním se a předám jí vzkaz od Imperátora. Následuje něco, co mi připomene proč sem vždy tuto ženu tak moc nenáviděl. Tón jakým mluví, její smích.. Šílená jako vždy. Takovou věc vem čert, to není důležité. Důležité je to co začala vykládat potom. Dívajíc se po "satelitech" pozorně poslouchám každé její slovo. Když vidím jak nás jeden ze satelitů zaměří tak zneklidním. Shimi je stále šílená, ale nebezpečnější než kdykoliv před tím. Kdyby se jí zachtělo, může během pár minut vyhladit celý svět... To je zlé. Už tohle mně vážně vykolejilo, další věci tomu dodali pořádnou "ránu". Za prvé: Shimi mně považuje při nejlepším za hmyz. Dobře, to mi ani nijak nevadí, možná je i lepší když si tohle myslí. Za druhé: Nikdo kromě ní Starkiller ovládat nemůže, což je velmi špatná zpráva. A do třetice všeho hrozného: Nešlo si nevšimnout jak tato žena pohrdá Císařem. Aspoň tedy mně to tak znělo. Dvanáct let je klid a teď se to všechno musí zase podělat. Mohl bych se tady ohánět tím že musí uposlechnout rozkaz, nebo se jí pokusit donutit silou. Obojí by však zcela jistě skončilo katastrofou a tak raději nic nezkouším. Není co říct a tak se jen ukloním, otočím a vycházím ven. Tohle skončí špatně.. Zavrtím hlavou a pokračuji dál. Mám ještě co dělat. Jako první se vydám do sídla tajné policie za Ginem, kterému samozřejmě řeknu že jej Císař žádá o sepsání zprávy o svých aktivitách a zve jej na desátou hodinu na jednání. To samé řeknu pak i Hazamovi. Doufám že ti dva budou mít více rozumu než Shimi a rozkazy splní. Hned potom se vydám zpět na Císařem, protože toto je docela závažná situace. |
| |
Namikaze Yuka: Sasuke přikývl, Kurama zabručel, něco ve smyslu, že teda jakože nadšený z toho není, ale asi se nedá nic dělat a pak jen záblesk sharinganu a byla jsi "v genjutsu", tedy v genjutsu ani tak ne jako spolu s Kuramou a se Sasukem v tvém vnitřním světě. "Tak přeci jen to byla pravda...," pronesl chladně Sasuke a zamířil ke Kuramovi ležícímu "na packách" před ním. "Dlužím ti vysvětlení... vám oběma... za války s Madarou potkal Naruto tvého otce coby shinobiho, kterého Kabuto vyvolal pomocí Edo Tensei. Jeden z Narutových klonů s ním svedl souboj, porazil ho a tvůj otec mu ještě před zapečetěním prozradil, že zlomek Kuramy zapečetil do tvého těla. Naruto mi tuto vzpomínku předal před dvanácti lety předtím než zemřel. Tušil, že nepřežije a tak chtěl zvýšit naše naděje na úspěch v budoucnu." Sasuke skončil a pohled stočil z tebe na Kuramu, který vypadá momentálně jako někdo "kdo by tady nejraději nebyl" a Sasuke pokračoval: "Celá léta pracuju na tom, jak se vypořádat se systémem, který známe všichni jako "Starkiller", stvořila ho má sestra Nezumí, jako nástroj své pomsty na světě shinobi a jako zbraň, která jí nemůže být odňata. Jen někdo s mimořádně silnou oční technikou a s chakrou bijuu zároveň by možná mohl vyvést systém z její kontroly. Je to teorie - má teorie - a současně je to asi jediná šance jak vrátit světu jeho vládu. A myslím si, že tenhle střípek Kuramy by měl být dost silný na to, aby postačil aspoň na dočasnou deaktivaci systému a umožnil mi mou sestru zabít...," Sasuke skončil zatímco si prohlížel zblízka Kuramu. Zdá se, že Sasukeho osud je pořád stejný celých posledních dvacet let, pořád se honí za tím, aby zabil nějakého svého příbuzného, nejdřív Uchihu Itachiho, pak Uchihy Obita a Madara a nyní vlastní sestru Nezumí. "Naruto měl přístup ke všem devíti démonům, vytvořil "místnost" v sobě samém, ve které s nimi mohl promlouvat. A já bych potřeboval něco takového vytvořit také... spojit se s devítkou démonů a narušit pomocí chakry Kuramy kontrolu, kterou nad nimi Nezumí má, pomocí Rinnenganu bych je měl být schopen najít a pomocí tvé chakry bych se s nimi dokázal spojit... aspoň na krátký čas, dostatečný proto, abych jí mohl zabít a ona nemohla použít v průběhu našeho souboje Starkiller. Pokud se to podaří, pak Starkiller přestane existovat, démoni se osvobodí a bude šance porazit Impérium." Následovalo mlčení na což Kurama jen zabručel: "Mohlo by to fungovat, kdybys krom očí a mé chakry měl ještě dost silný vysílač chakry." Sasuke přikývl a dodal již k tobě: "Což znamená, že se budeme muset dostat do Amegakure a využít jeden z tamních vysílačů pro rozhlas a televizi. Zaměřím satelit, nastavíme vysílač a vyšleme paprsek tvé chakry k satelitu v němž je zapečetěna tvé "větší já" jak to nazýváš. Když to vyjde, budu mít šanci jí zabít, když ne... budete mít čas utéci i s tímto tajemstvím. Věřím, že Gaara pak dokáže i beze mě Starkiller zaměřit jinak a nutnost použití oční techniky nějak obejít. Ostatně, těch způsobů může existovat více." Sasuke ti věnoval přímý pohled a tobě mohlo dojít do čeho ses to tentokrát namočila. Sasuke hodlá spolu s tebou píchnout doslova do vosího hnízda - vstoupit na území hlavního města, obsadit jednu ze střežených vysílacích věží, vyřadit Starkiller a pak najít a zabít svou sestru. Tahle mise... to není S-rank (jedině v případě, kdyby písmeno "S" znamenalo sebevražedná), tohle je úplně jiná úroveň - jdete ne na území nepřítele, ale do jeho hlavního města, kde jsou soustředěny elitní síly Impéria a kde nepřítel ovládá každý metr čtvereční... tohle bude hodně drsné. |
| |
| Dýchánek se Sasukem & KuramouSasuke nás oba "přenese" za Kuramou - a začne vysvětlovat. Hořce se pousměju, když se zmíní o mém otci. Vím, že Edo Tensei bylo to nejhorší, co na shinobi z Aliance mohli vytáhnout. Bojovat proti svým lidem, koho jsme znali, když žil... k tomu by neměl být nikdo donucen. A přesto táta dokázal Narutovi, a tím i nám, nakonec ještě pomoct. Já VĚDĚLA, proč je to můj nejoblíbenější ninja. Napodobím ho, mrknu po Kuramovi a pohledem mu naznačím, ať ještě chvíli vydrží. Sasuke tady mluví o tom, že teď máme reálnou naději porazit Impérium, a to se mi líbí. I když to nepůjde bez další války... bez dalších zbytečných úmrtí... musíme se aspoň pokusit vrátit věci do pořádku. Během Sasukeho monologu mi začíná být čím dál jasnější, k čemu tím vším směřuje. Chakra Bijuu a silná oční technika. Společně máme všechno, co potřebujeme. Nemám zdání, jestli ten střípeček Kuramy, který tu před námi leží a tváří se jak otrávenej puberťák, bude vůbec k něčemu, ale... je nějaká jiná možnost, než prostě vzít, co máme, a risknout to? Ne, není. Zdá se, že i Kurama se svým příspěvkem začíná pomalu... aspoň brát na vědomí to, že tu máme tuhle možnost. Pár chvil poté, co Sasuke domluví, jen mlčím a snažím se tak nějak dovstřebat to, co jsem se za posledních pár minut dozvěděla, než mu odpovím. Tohle je... úplně něco jinýho, než jsem čekala. Tady získáme buďto všechno, nebo nic. "Fajn," řeknu prostě. Vlastně mi dochází, že jsem ani na chvíli nezauvažovala o tom, že bych tady poslednímu Uchihovi řekla "sorry, kámo, tohle nedávám, jdu zpátky domů, čau" nebo tak něco. (Beztak ani žádný domov nemám, ještě ke všemu.) Prakticky nemám jinou možnost, než do toho jít. A kdybych ji měla, vlastně bych se rozhodla úplně stejně. "Fajn," zopakuju ještě jednou, snad abych sama sobě potvrdila, že do toho jako jdu. Obrátím se ke Kuramovi. "Já vím, že se ti to asi moc nelíbí, ale... je to naše jediná šance. A všichni společně to můžem zvládnout." Zatvářím se, jako že jsem aspoň trochu přesvědčená o svých slovech, a obrátím se k Sasukemu - teď už asi zpátky v "našem světě". Tak jo, já jsem připravená. Teda, jakože... připravenější než teď už nejspíš nebudu. Takže za mě můžeme vyrazit." ...Ano, "připravená" možná není tak úplně to pravé slovo pro sebevražednou misi. Čím dřív, tím líp, ne? Ať to máme za sebou. Ať tak, nebo tak. |
| |
Takezo Kensei: Setkání s mocenskými strukturami Rozhovor s Hazamou a Ginem jsi absolvoval na půdě regentského úřadu, který v době zjevné Budouovi nepřítomnosti okupují právě ti dva. Odpočátku ti mohlo být podezřelé, že Hazama se s tebou odmítl bavit bez přítomnosti Gina (prostě tě dekret nedekret poslal "tam kam patříš") a následující události tomu i celkem odpovídali. Imperátor to nebude mít s převzetím moci ani za mák snadné. ISS (Imperial secret service) a tedy i Gin Ichimaru a ISP (Imperial secret police) a tedy i Hazama Terumí ti bez obalu sdělili, že veškeré diskuze o převzetí moci Imperátorem jsou mimo rámec jednání. Regent (Budou) již dávno rozhodl, že korunu předá Imperátorovi ve svém úřadě a celou korunovaci bude mít striktně pod palcem právě on. Hazama tě připravil i o poslední iluzi (pokud jsi nějakou měl) slovy: "Velkogenerál Akira plán podpořil, panuje shoda, že koncentrace moci v rukou jednoho muže bez politických zkušeností nepadá v úvahu. Imperátor bude korunován, ale většina moci zůstane v rukou "Quintumvirátu" (pětivládí) a to jmenovitě v rukou těchto lidí: Akira, Shimi, Budou, já a tady Gin. Nebudovali jsme Impérium proto abys nám teď oznámil, že ho máme někomu vydat... takhle ne. A vyřiď si Makotovi co chceš, buď bude jednat s námi jak se sluší a patří - tedy osobně a na naší půdě, kterou budou mít pod kontrolou naši lidé - nebo... jak jsme jednoho Imperátora nastolili, může být nastolen někdo jiný... a ani Akira proti tomu nebude protestovat." Gin po celou dobu mlčel a záhadně se usmíval (jak jeho zvykem) zatímco Hazama ti s nepokrytým pohrdáním sdělil, že ty osobně jsi "niktoš co jemu nebude nic diktovat" (a Makoto nejspíš taky ne). Je to děs... ale dalo se to čekat, pokud Hazama říká pravdu, tak Makoto bude sloužit ne jako vládce, ale jako "maskot" (vlastně jako tomu bylo doposud). Oni se moci nevzdají... nikdo z nich, a už vůbec ne teď hned. Nemělo smysl se stavět na zadní i s celou císařskou gardou za zády by jakýkoliv spor neměl jiný závěr než prvoplánové krveprolití, které by vám stejně nezaručilo vítězství... a navíc ty na rozdíl od nich svou přísahu Makotovi (či spíše Inako) bereš vážně. Ale co si bude vykládat, je to šok... celá ta léta jsi žil v iluzi, že Imperátorovi jsou všichni oddaní... abys pak zjistil, že to celé bylo vlastně tak, jak jsi z toho měl první dojem tehdy... Makoto je jen děcko, které si skupina mocných vybrala za maskota, který měl svou tváří zaštítit válečné úsilí a používá ho i tak dál. On je jen ikona bez jakékoliv reálné moci. Dokonalé genjutsu, kterému věří miliony lidí po celém světě. Každopádně se nemůžeš k Makotovi vrátit s dobrými zprávami. Jedou v tom nejspíš všichni, Shimi se Starkiller, Gin a Hazama s tisíci agenty a zabijáky schovanými ve stínech, Budou s Akirou a jejich armádami... snad jen císařská garda (pokud vůbec někdo) bude loajální vůči Makotovi. |
| |
Kaigari Matao: Yamata "Náhody neexistují," odpověděla jen s úsměvěm a vyslechla si tvou řeč. Mlčky a s tím stále mírným úsměvem na tváři, který bys věřil dítěti, ale jí ani náhodou.  "Myslíš dobře a mluvíš dobře," zkonstatovala a mávla rukou abys jí následoval do hlubin podzemí pod císařským palácem zatímco k tobě mluvila: "Těch posledních dvanáct let ukázalo mnohé... mimochodem, jak se ti líbí moje nové tělo?" Po vteřině mlčení, která následovala po této otázce (jak by se ti asi mohlo "líbit" dětské tělo??? proboha!!!) vyprskla smíchy a několika omluvnými posunky naznačila, že máš na tu otázku zapomenout: "Sorry, sorry, málem jsem zapomněla jak je ta otázka nepatřičná... mimochodem než si o mě cokoliv pomyslíš, tak ne... není to Orochimarova technika, "nesežrala jsem žádné děcko a nevzala si jeho tělo", to jen aby sis nemyslil. Detaily teď ponechám stranou, ale v rámci svého experimentování jsem se potřebovala znovuzrodit... a voilá... podařilo se, stará Yamata dala život nové a přenesla do ní své vědomí. Vy filosofové tomu říkáte Uroboros...," odkázala tě na termín, který samozřejmě jako učenec znáš: odkaz Had požírající svůj ocas, symbol ukazující na podstatu "věcí" a existence... tzn. že se neustále opakuje totéž, že se rodíme a umíráme a že nejde koloběh života a smrti překonat... tedy až doposud to nešlo, Yamata zjevně smrt ošálila a zatímco pokračujete chodbou tak vysvětlovala: "Možná by ses mohl ptát proč jsem si pořídila mladší tělo... no, řekněme že jsem po létech vývoje konečně dotáhla do konce sen mého učitele Orochimara... být dokonalou bytostí, mít tělo, které zvládne všechno. Všechny živly, všechny typy technik a bude tak silné aby uneslo sílu chakry prokleté pečetě, senjutsu či démonické chakry. Nakonec to tak těžké nebylo. Metodou pokus omyl se k tomu dalo dojít docela rychle, samozřejmě to vyžadovala extenzivní experimentování - ano na lidech, ne na laboratorních myškách - a výsledek se dostavil. První Hokage musí proklínat na nebesích své DNA. Ale to jsem odbočila...," a skutečně zahnula chodbou vlevo a po schodech dolů do ještě hlubšího a temnějšího podzemí. "Nemám v plánu dovolit nikomu, aby se navrátil svět, který jsem pomohla zničit. Chci udržovat vládu jediné Říše a postarám se mileráda o každého, kdo se tu vládu pokusí narušit. Třebas by to byli Regent nebo Imperátor. Je mi celkem jedno která osoba sedí na trůně - já tam stejně nikdy sedět nebudu - pokud ta osoba zaručí řád, spravedlnost a vývoj lidstva kupředu. V současné situaci mohu říct, že všechny mé sny jsou takřka splněny... zbývá jediný... dosáhnout proměny Impéria ze stavu, kdy vládne jako kdyby bylo stále ve válce, do stavu, kdy bude vládnout těmi prostředky, které odpovídají míru. Zkrátka... začíná to chtít generační výměnu. Budou a Akira jsou zkostnatělí a těžko kdy budou dělat věci jinak, než tak jak doposud, tím že je zlomí přes koleno. Hazama a Gin zase nikdy nepřestanou tahat za nitky a Shimi... ta je skutečný problém. Starkiller není nic jiného než hrozba konečného konce a brzda jakéhokoliv vývoje. To je věc, která se musí vyřešit... ale nebude to snadné, Shimi si starkiller vzít nenechá a hlavně to ani nejde. Ona je jediná, kdo ho může řídit. Jedinou cestou jak se zbavit Starkilleru je cesta zbavení se Shimi a bojuj s člověkem, který v průběhu souboje může odpařit celé město i s miliony jeho obyvatel že?" Došli jste nakonec na konec schodů a vstoupili jste do jakéhosi podzemního chrámu - jinak se to nazvat nedá - všude na stěnách jsou symboly odkazující na chakru, na Rikudo Sannina, ying-yang... prastarý chrám někoho, kdo uctíval Hagoroma a jeho učení o správném užívání chakry a dnes jej okupuje Yamata. "Našla jsem to tady před lety... celkem hezké ne? Byli už skoro na vymření, jen prošedivělí mniši opakující do zblbnutí staré a věkem zašlé poučky z historie. Odtržení od reality... vlastně byli mrtví dřív než jsem je zabila a jejich učení si přisvojila. Docela mě to oslovilo... rovnováha... musím uznat, že na tom něco bude. V minulosti jsem já byla proti světu shinobi, abych mu přivedla nový řád a novou rovnováhu a tu teď hodlám zachovávat. Je to prosté... mohu ti pomoci zničit Odboj i Shimi a mohu ti pomoci s reformou vlády. Mám na tom své zájmy, ale nemysli si, že to bude snadné. Imperátor sám nezmůže nic a i kdyby měl dost spojenců není schopen přepsat realitu během jediného dne. Takovou moc má jen Shimi, ta jediná dokáže stiskem jediného "knoflíku" Starkilleru přepsat celé dějiny... a tu moc my ostatní nemáme rádi což?" |
| |
| Zrada kam se podíváš Od Shimi míříme na regentský úřad, kde se mám setkat s Hazamou i Ginem. Přijde mi zvláštní že tu není Budou a ještě zvláštnější je tato situace. Hazama se se mnou odmítl bavit bez přítomnosti Gina. Proč? Bál se snad něčeho? Zřejmě ne. To co mi oba začnou vykládat ve mně už rozdmýchává vztek. Napřed Shimi a teď i oni? S ledovým výrazem ty dva pozorně sleduji a poslouchám co říkají. Tedy co říká především Hazama. Když domluví, tak sem trochu v šoku. To co slyším... Vždyť on zde mluví o zradě. O spiknutí! To už se všichni pomátli? Akira, Shimi, Budou, Gin a Hazama. Chtějí mít Quintumvirát. To je... Ani už nevím co na to říct. Napřed se ozve Shimi s tím že na Císaře kašle a teď se na odpor stavějí i tihle dva kašpaři? Nic se nezměnilo. Z Makota by měla být stále jen loutka.. Já sem vstoupil do Gardy abych chránil ne jen Inako, ale hlavně Císaře. Císaře Makota! Nebudu nečině přihlížet a jen se dívat jak si stále dělají co chtějí. Snaží se zničit "mír" který posledních dvanáct let panuje. To jim jen tak neprojde. Rychle se vzpamatuji a nasadím vážný výraz. Kouknu na Gina a pak se zadívám na Hazamu. "Jsem Velkokapitán Kensei, vyslanec Císaře Makota Milostivého. Ty... Ty nejsi nikdo. Nejsi nic... Budeš se mnou mluvit s úctou". Řeknu chladně. Ano, uvědomuji si že ho tím patrně naštvu, ale to vem čert. Podívám se na Gina. "My dva se moc nemusíme, ale do teď jsi mi přišel jako jeden z mála co má aspoň trochu rozum. Nevměšuj se teď tedy do toho prosím". Řeknu mu a kouknu znovu na Hazamu. "Dávám ti poslední možnost. Buď uděláš co ti Císař nařizuje, nebo tě tady a teď prohlásím za zrádce. V takovém případě budeš předvolán před soud, nebo tě na místě zabiju". Bojím se? Né, těhdle dvou vážně ne. Obavy mám možná ze Shimi, ale tihle dva my strach nenaženou. S kamennou tváří sleduji Hazamu. Jakékoliv případné urážky ignoruji, dávám jen pozor na to kdyby se třeba rozhodl pro boj. V takovém případě by mi nezbývalo nic jiného než se bránit a tasit svou katanu. Neváhal bych použít Iado abych mu aspoň trochu ukázal že to se mnou nebude mít tak snadné. Jak sem řekl, sem Velkokapitán Císařské Gardy. Mou povinností je chránit Císaře, což znamená i likvidování takového odpadu jako je právě Hazama. Dojde-li vůbec na souboj, myslím že ho zvládnu porazit. Pokud se tedy do toho nebude plést Gin, pak už bych si tak jistý nebyl. I když ani já zde nejsem sám... |
| |
Yuki: Osidla zrady... Léta ti to co děláš procházelo. Tvůj "vztah" (přátelský) s Izouem, i to co jsi "jen tak jaksi mimochodem" dělala pro Odboj a ačkoliv sis dávala maximální možný pozor, tak u každého agenta v konečném důsledku platí, že jeho vyzrazení je jen otázkou času. Těžko říct, kdo tě udal... Izou-sensei asi těžko, na toho by musel nastoupit celý regiment a stejně by se postaral, aby jim nepadl do rukou živý, nejspíš to císařským prokecl někdo z Odboje. Můžeš hádat zda-li to byl nějaký dvojitý agent či člen Odboje, kterého chytili a mučili tak dlouho dokud z něj nedostali to co chtěli... každopádně tvé krytí vyzradil a ty jsi se tak ocitla tak "hluboko v prdeli" jak jen je to v tomto světě možné. Stalo se to v kasárnách - zaranžovali to dobře - to se musí nechat, v momentě kdy jsi šla s tácem jídla v jídelně tak kolem tvůj dvanáctiletý podřízený Keita Keichii a jakmile tě minul tak jsi ucítila jeho ruku na svém rameni a pak už tebou jen projel výboj raitonu, který tě srazil na zem. V ten moment jsi netušila vůbec nic, asi by ses i zvedla, aby ses s ním porvala (nebo tak něco), ale to už kolem tebe bylo jedenáct vojáků v plné zbroji a zaslechla jsi jednoho z nich jak se rozkřikl po jídelně: "Všechno je v pořádku, jsme členové Císařské tajné policie a toto je zrádkyně...," pak rána obuškem do zátylku a milosrdné bezvědomí tě ušetřilo všeho dalšího. Probíráš se v cele v nějakém sklepě, rozhodně tu není příjemně - jen chlad a vlhko - a světla tu také není mnoho. Budeš asi v jedné z těch obávaných "černých kobek", ze kterých není úniku. Dobrá zpráva - mezi všemi těmi špatnými - je ta, že ti nezapečetili chakru (že by šlendrián, nebo tě podceňují?) a další dobrá zpráva je ta, že nejsi ani spoutaná. Jakmile rozprostřeš svou chakru do okolí, aby jsi "viděla" tak tě zaujme "černá bublina" (do které nevidíš, absorbuje to tvoji chakru) uvnitř tvé cely. Na výšku má tak 150-160 cm a má tvar lidské bytosti, která má na ramenou nějakého dalšího "živočicha" (snad něco jako lenochod, nebo kočka...) Přes záda má toulec a v ruce luk... nabitý, ale nenapnutý. V tvém zraku je ta bublina černá, ale aspoň dokážeš vidět její obrysy a i to jak se pohybuje. Když na tebe "bublina" promluvila tak ti došlo o koho se jedná...  Kenta Keichii... přijímala jsi ho do jednotky po "jistých událostech" (spojených s tím, že jsi byla po jedné misi jako jediná přeživší) když mu bylo osm let, uživatel raitonu na solidní úrovni a velmi dobrý lučištník (na svůj věk, ale nadprůměrný i v rámci dospělých vojáků). Za ty čtyři roky co "pod tebou" (nechodil pochopitelně s tebou na všechny mise) a co jsi ho měla v jednotce pod dohledem sis o něm mohla udělat vlastní obrázek. K do říšské armády vstoupil jako sirotek v šesti letech poté co byli jeho rodiče zavražděni. Nikdy jsi se nedozvěděla kdo to udělal, ale mladý Keichii měl jasno - Odboj. Ačkoliv by to mohlo svádět k tomu, že se chce jen pomstít Odboji za smrt svých rodičů, tak to není celá pravda. Keichii je děcko... trochu naivní a docela idealistické. Jeho snem je stát se kapitánem být "tak silný aby mohl ochránit své přátele"... (kdepak jsi už tohle jenom slyšela?). No každopádně teď je s tebou v cele a má zbraň a taky tě do té cely dostal (nebo tomu aspoň výrazně napomohl)... kdo ví zda Impérium nepojalo podezření po té misi, kterou jsi jako jediná tehdy přežila a nenasadili ho na tebe "jen tak pro jistotu". ...Keichii na tebe každopádně promluvil: "Jsi při vědomí, poznám to. Nemůžeš mě vidět, protože vidíš jen odrazy chakry a já mám u sebe tvora, který veškerou mou i vlastní chakru dokáže dokonale zakrýt. Mám tě hlídat než si tě vyslechne samotný Hazama Terumí -sama..." Jop tak to jsi v bryndě, pokud se dostaneš do pracek šéfovi tajné policie tak jisté je asi tolik, že už tě nikdo nikdy neuvidí. Ten člověk - kolují o něm tedy víceméně jen legendy - je považován skoro za démona. To on stojí za mašinérii tajné policie, která zatýká, mučí a vraždí všechny, kteří se vládě Impéria znelíbí. To nejlepší co jsi o něm kdy slyšela bylo: "vysoce inteligentní - geniální - psychopat". Jakmile se dostaneš až k němu tak jsi mrtvá... konec, šmitec... z toho tě už nikdo nevyseká (někteří agenti z Odboje proto u sebe nosí sebevražednou piluli navrtanou obvykle do zubu).  Někdy se mu říká "Zahradník", protože jeho zbraní jsou nůžky na větve... ale zahradník to není a větve určitě nestříhá... spíš prsty, uši a ... to samo o sobě stačí. Každopádně u něj ještě nejseš, takže možná existuje naděje se odtud ještě dostat. Keichii dodal: "Je mi líto, že to tak muselo skončit, ale bohužel jsme každý na jiné straně... možná v příštím životě budeme na stejné straně... řekni mi, kdo byl tvá spojka u Odboje, komu jsi dodávala zprávy. Víc mě nezajímá... když mi to řekneš tak ti dám něco, co tě pošle na druhý břeh rychle a bezbolestně." No je pravda, že pokud by ti Keichii dal oblíbenou (mezi Odbojem) kyanidovou kapsli, tak by to bylo jistě rychlejší a lepší řešení, než skončit v prackách Hazamy, ale i tak by to byl konec. Na vysvětlenou každopádně řekne Keichii ještě něco: "Nepotřebuju vědět nic o Odboji, nezajímá mě. Jednou je porazíme. Chci vědět jen kde najdu toho muže, kterému jsi dávala informace... to on je vrah mých rodičů a to jeho chci zabít." Izou? Keichii patrně ani nezná jeho jméno, ale ví, že to on zabil jeho rodiče. Proč by to Izou dělal? Nemusí zatím být nic "velkého", Keichiiho rodiče mohli akorát pracovat pro Impérium a byli pro Odboj nebezpeční, tak je Izou "odstranil" a ušetřil jejich dítě... a to ho teď hodlá najít a zabít. No... každopádně "veselá situace", když Keichiimu neřekneš nic, dá tě Hazamovi a jsi v háji, když mu řekneš co chce vědět, dá ti sebevražednou piluli, ty jsi v háji a Keichiiho patrně rozseká Izou na hadry (tak nějak je pro tebe naprosto neuvěřitelné si představit, že Keichii - bez ohledu na to, že je talentovaný - by dokázal Izoua byť jen škrábnout). |
| |
| Podzemí s Yamatou Vydám se na Yamatin pokyn za ní. Netáhla by mne někam dolů jenom tak pro nic za nic. Nebo za to může fakt, že se mi podařilo vystihnout situaci, ve které se ona nachází. ,,Líbí?" podivím se. Už mi není šestnáct, aby mě taková otázka uvedla do rozpaků, navíc od dívenky jejího vzhledu, nehledě na její reálný věk. Na to se začne smát, což je reakce, která mne zmate ještě o kousek více. ,,Ouroboros? Vážně se chceš považovat za něco takového, když jsi chováním pořád stejná? Navíc, proč ses pro to vůbec rozhodla? Nepovedl se ti snad nějaký experiment a tak ses potřebovala.....restartovat?" použiji jeden z novějších termínů, které do společnosti zavedla Shimi a jí podobní. Zním podezíravě, protože Yamata by dnes vypadala něco kolem třiceti let, pokud si odmyslíme, že by nějak upravovala svůj zevnějšek. ,,Když už jsme u toho experimentování, jak se má Shiro a Taeko? Ještě pořád nadšené z tvých experimentů?" zeptám se mimoděk. Je to už dlouhá doba, kdy jsem o nich mohl něco slyšet. Během vysvětlování vyjde najevo, že Yamata má na stav věcí podobný názor jako ten můj. A sice, že reálný problém je Shimi. Jistě, Budou a jeho nohsledi mají své postavení, ale pořád jsou to "jen" osoby s vlastními schopnostmi. Shimi má ještě něco navíc. ,,Nejde o to se Shimi bojovat. Spíš ji časem přimět k tomu, že ztratil Starkiller význam. Osoba jako je ona se takové věci nevzdá, dokud jí k něčemu bude. Myslím, že pro začátek by jí, stejně jako tobě, mohlo vyhovovat odstavení Budoua a těch dalších. Ne že by ji mohli reálně ohrozit, ale jsou to osoby, se kterými musí zatím počítat. A pokud se ti podaří i tento cíl, tedy dosáhnout klidu mezi lidmi, ne jen pořádkem, Starkiller ztratí význam. Nebude nikdo, na koho by mělo význam jej použít. Na druhou stranu, i v takovém případě asi Shimi nebude chtít propustit Ocasé démony. Přeci jen to jsou myslící a cítící bytosti. A po propuštění by patrně začali řádit. Pokud by je někdo znovu nedokázal silou zkrotit. A jsme zase u toho opakujícího se kruhu." podělím se o své myšlenky. Možná o nich Yamata nebude moc přemýšlet, ale přeci jen, jsem taková šedá eminence. Nic nedělám, za nic nejsem odpovědný, ale o hodně věcech slyším. Během našeho rozhovoru dorazíme na stanoviště, kvůli kterému mne sem Yamata vzala. Rozhlížím se okolo po jeskyni, ve které jsem se ocitl. Existovalo tady něco takového aniž by o tom někdo věděl? Zlehka se dotknu rukou jedné ze stěn. ,,Historii je potřeba si pamatovat. Jinak se bude opakovat. Tohle pravidlo bys mohla znát i ty." podotknu na její tvrzení o tom, že mniši umřeli, jen tak. Když se zmíní o zničení odboje, vrátím zrak zpátky k ní. ,,Odboj není potřeba zničit. Pokud se dopustili nějakého zločinu proti obyčejným lidem, bude jejich chování posuzováno podle toho. Ale chceš někoho soudit za to, že v bitvě způsobil druhé straně újmu? Nedělám si iluze, určitě by Odboj chtěl zavést zpět určitý systém Shinobi vesnic. Jejich učení, tradice. To už bude na jiných, co jim bude povoleno, ale mělo by jim být umožněno se alespoň zapojit do normálního života. Za určitých podmínek a vyřešení případných válečných zločinů." na chvíli se zarazím, spustím ruku ze zdi a ze rtů mi splynu pobavené zasmání. ,,Všechno si to moc maluju že? Zním jako jeden z těch starých mnichů s řečmi o tom, jak spolu mohou všichni vycházet, při vzájemném respektu. Jaký způsob pomoci máš na mysli ty?" vrátím hlas zpátky do chladné reality tohoto novodobého světa. Jsem zvědavý, na co všechno za těch dvanáct let přišla. |
| |
Kaigari Matao: S Yamatou "Taeko, žije svůj život na ostrově, který jsi měl tu možnost navštívit. Je vůdkyní klanu a myslím si, že je spokojená a Shiro? Shiro pracuje po mém boku jako můj člověk pro práci ve stínech.. asasín řekla bych." Odtušila Yamata aniž by dala do hlasu jakýkoliv zájem či zaujetí těmi dvěma. Buď to dělá schválně, aby v životě před nikým (natož sama před sebou) dala najevo, že jí na někom z jejích blízkých (podřízených atp...) záleží, nebo jsou jí lidé kolem ní (včetně těch nejbližších) opravdu volní. "Restartovat... to je dost zavádějící slovo, restart je návratem do výchozího bodu, spíš bych hovořila o "upgradu". Mé staré tělo zkrátka neumělo všechno co jsem po něm potřebovala a tak jsem vyvinula tohle tělo a Ouroboros... haha... chtěla jsem těm ušetřit detailů, ale jak bys nazval techniku, při které se převtělíš tak, že sám sebe porodíš?" Tak tenhle úšklebe byl dost "nedětský" i na jejím dětském obličeji. Takže je to prosté... Yamata se opravdu znovuzrodila - porodila samu sebe - staré tělo zemřelo aby mohlo dát život tělu novému. Nový a zejména lepší začátek v jejím podání a chápání. "Nevíš o Shimi nic. Jejím celoživotním snem je odčinit to co se stalo klanu Uchiha a zničit všechny původce a nositele té zkázy. Udělá úplně všechno proto, aby našla a zničila Uchihu Sasukeho. Epický souboj mezi dvěma super-silnými Uchihy z něhož ona vzejde jako úspěšný mstitel. Myslím, že jí ani ve skutečnosti - ač si to teď asi neuvědomuje - nezáleží na tom vyjít z toho souboje naživu... jde jí jen o to vidět toho druhého vypustit duši dřív než padne ona sama. Víš toho jen málo o hlubinách nenávisti, do kterých jsou schopní ponořit se jen a pouze Uchihové. Sasuke nebyl jiný, když jsem ho před lety poznala v době, kdy přišel za mým tehdejším učitelem Orochimarem. Pamatuji si ty jeho oči, oči prahnoucí po síle, oči plné nenávisti, oči ve kterých se utopí každé dobré slovo. Pamatuj... jsou lidé, které slovy nezměníš. Naruto musel se Sasukem bojovat na život a na smrt, aby změnil jeho názor a to podstoupil, protože se cítil být jeho přítelem... protože chtěl za každou cenu přivést Sasukeho zpět do Konohy, k přátelům... Shimi... nemá nikoho takového. Shimi má jen svou pomstu a tu dotáhne do konce i kdyby kvůli tomu měl vzplanout celý svět." Yamata skončila a usadila se v chrámu na trůn v místech, kde by měl být asi normálně oltář. Taky tu byl jak ti ho řekla, ale podle její logiky "oltáře patří mrtvým bohům, zatímco trůny těm živým"... načež se ušklíbla, aby dala najevo, že své "božství" bere s notnou dávkou rezervovanosti. "Nu, abychom se někam dopracovali. Vrať se zpátky k Makotovi, cestu ven najdeš... respektive dám ti průvodce, bude se ti líbit... materiál pro tvou filosofii řekla bych... nejlepší z klanu kanibalů, ačkoliv... no uvidíš sám. Každopádně slyší na jméno "Toramaru" a bude tvým učněm. Chci aby ho někdo vzdělal v něčem jiném než v zabíjení a trochu zředil jeho přirozenost. Když mi ho "zcivilizuješ" budu ti vděčná a i kdyby ne, tak je to "meč, který může tebe a Makota velmi dobře bránit"." Na ta slova tleskla dlaněmi a před tebou se objevil (shunshin no jutsu) tvůj nový "žák"...  ...tedy objevil, přistál před tebou na všech čtyřech jak šelma a po pohledu, který ti věnoval jsi se možná na půl vteřiny mohl divit proč se neohlásil kočičím "mňau"... tenhle klan, který jsi měl před dvanácti lety šanci poznat tě nepřestane udivovat asi nikdy. Taeko - vlčí jezdkyně, Jogumo - pavoučí královna a teď "Toramaru" - ztělesnění tygra v těle člověka. Jeho nelidské nohy přecházející v nohy šelmy stejně jako zlatě zářící oči prozrazují jediné = nediváš se do očí člověka, ale "šelmy/člověka". Toxin, který umožňuje čerpat senjutsu zanechává své stopy na každém z nich. Jogumo proměnil zpoloviny v pavouka, Toramaru má jen tygří nohy (a vsadil bys jed na to, že jeho Kuchiyose je tygr) o jiných "mutantech prokleté pečetě" nemluvě. Yamata jen poznamenala: "Toramaru - tohle je tvůj nový učitel, když tě naučí jíst vidličkou a nožem bude to úspěch. Matao - tohle je tvůj nový žák, věrnější potvoru v širém světě nenajdeš, skočí kvůli tobě i do dráhy střely bude-li to nutné... trochu mu hráblo z prokleté pečetě, ale tam někde to pořád je člověk... tedy aspoň doufám. Každopádně jako domácí mazlíček poslouží taky dobře, ohlídá dům i zahradu." Načež se pobaveně zasmála. Toramaru se naopak ani neušklibl, jen tě nepřestával s trochu "vyšinutým" úsměvem sledovat. Další z Yamatiných potvor... ať s ním udělala cokoliv, tak "zpracovaný" bude dokonale. Nejenže napůl jako "tygr" vypadá, nejenže bys z jeho postoje i z toho jak tě sleduje mohl nabýt dojmu, že tě sleduje jak šelma svou kořist (nebo tě jako šelma studuje, to už nerozeznáš), ale navíc... jeho "pach"... ne pach... spíš "fluidum", které kolem něj je... vážně je v něm cosi zvířecího, cosi co může děsit stejně jako přitahovat (ne teda, že bys měl chuť ho podrbat jako kočku za uchem, ale cosi... cosi dravého, "kočičího" v něm je). Yamata jen dodala: "A ne... whiskas vážně nežere, ale jen zlehka opečenou flákotou masa nepohrdne. Spíš rare, než medium a určitě ne zcela propečené, a dohlédni na to, ať si každý den čistí zuby. O kočkách se říká sice, že jsou čistotné, ale tenhle je z mého úhlu pohledu pěkné prase. Složku o něm ti pošlu zítra." No bravo... co víc si přát, je mu tak odhadem šestnáct, možná sedmnáct, slyší na jméno Toramaru a máš ho "zcivilizovat" (jak se to dělá?)... a nežere whiskas... a dohlížej, že si bude čistit zuby. Hezkej dáreček, každopádně ze zkušenosti můžeš vědět, že tihle týpci z klanu kanibalů patří mezi opravdu nebezpečné bojovníky se silou obvykle převyšující sílu klasického jonina... hodit se určitě v současné době bude... |
| |
Yamanaka Yaso: 12 years afterKdyž jsi se před dvanácti lety rozhodl vstoupit na "císařskou stezku" měl jsi k tomu řadu důvodů a jedním z nich byla pochopitelně též žena do které jsi se již tehdy beznadějně zamiloval. Bez ohledu na to jaká je. Tvým osudem se stala Uchiha Nezumí známá světu hlavně jako Shimi. Pro některé maniak s komplexem nadřazenosti, pro tebe žena která ti dala smysl života. Poté co jsi probudil sharingan tě uznala za - když ne za sobě rovného - dost silného na to aby jsi se o ní mohl ucházet. Váš vztah asi nenajde srovnání s žádným ze vztahů mezi mužem a ženou, které se běžně vyskytují mezi lidmi. Jenže... který člověk se zamiloval do bohyně? Dávno jsi pochopil (na rozdíl od zbytku světa), že Shimi není měřitelná lidskými měřítky. Její bezmezná moc zní udělala cosi jiného, většího a pořádně děsivého, přesto nebo právě proto jsi k ní přitahován jak noční motýl k plameni. Když už jednou zrada tak pořádná a se vším všudy že? V očích ninjů bys těžko mohl klesnout hloub, ale to není něco co by tě zajímalo. Ty už dávno jsi své nindo opustil ve prospěch Shimi. Opustil jsi i klasickou lidskost... ve prospěch Shimi. A ona tě odměnila tak jak jen mohla, když jsi dospěl do vhodného věku, tak z tebe udělala "otce nového klanu Uchiha". Jo... nakonec jsi dosáhl svého snu a "dostal jsi jí" a nebo... nebo možná ona dostala tebe. Krom toho, že jsi jejím mužem a otcem vašich dětí a hlavou nového klanu Uchiha, tak jsi také jejím osobním zabijákem, který operuje ze stínů a odklízí všechno... tedy spíš všechny... kteří jí překáží. Nemůžeš si stěžovat na dostatek ničeho, máš rodinu, máš peníze a máš pevné postavení uvnitř struktur Nisshoku. Sídlíš v černé pyramidě v Capitolu a na rozdíl od těch "zvenku" ty znáš tajemství Černé Pyramidy ((více poštou)). A znáš i Shimi, její cíle jsou tak prosté až by z toho jeden "brečel" a přitom dokonale vystihují její vlastní přesvědčení. Žena, která "porodila Impérium" nemá jinou ambici než tu, aby mu vládla "navěky věků a nikdy jinak". Imperátoři se mohou střídat, vlády mohou padnout, ale s mocí Starkilleru je prakticky jen Shimi jedinou osobou, která skutečně vládne Impériu. A spolu s ní i ty... aspoň na chvíli, než tě věk a čas sežerou, pak bude Shimi zase sama. Nesmrtelná, neporazitelná a navěky vládnoucí světu, skutečná bohyně, kterou sis ještě jako děcko vysnil. A jednoho dne... jak půjdou desetiletí a staletí ovládnou Uchihové svět definitivně, budou jedinou vládnoucí kastou a jednou pro vždy dosáhnou své pomsty a prosadí svou vůli vůči všem. Vaši potomci:  (Uchiha Yomi, 10 let - váš nejstarší syn, na svůj věk velice vyspělý a to jak mentálně tak fyzicky (vypadá tak na 14), sharingan - 3tomoe, elementy: oheň, země, zvláštní trait: prokletá pečeť. Váš prvorozený podědil všechno včetně toxinu prokleté pečetě (snad i proto tak rychle vyrostl) po tobě. Jeho povaha? No jak to říct - syn bohyně Smrti a Zkázy a profesionálního zabijáka se nemohl vyvinout jinak než v dokonalého psychopata, který ve své mysli snoubí "temnou triádu" tří negativních vlastností: narcismus, macchiavelismus a pak samozřejmě psychopatii. Tvému synovi je úplně jedno (zcela ukradené) zda lidé v okolí v důsledku jeho chování trpí či nikoliv, je přesvědčen o vlastní nadřazenosti (pokud někoho miluje tak jen sebe) nemluvě o jeho manipulativních schopnostech. Na vlastní oči jsi viděl jak ve třídě do které docházel vytvořil prostředí, ve kterém jedni šikanovali druhé (a věřili, že to dělají o vlastní vůli) zatímco Yomi se tím jen bavil. Je to opravdový parchant a na entou. Jak vám svého času sdělila Yamata: "Těžko soudit zda za to může či nikoliv, on prostě pocity druhých nevnímá, necítí nic když se někdo v jeho blízkosti zraní či zemře. Ani vás - vlastní rodiče - nebude oplakávat, protože nebude cítit ztrátu. Miluje jen sebe - pokud vůbec je schopen takového citu - a má v sobě asi tak bezcharakternosti a zla, že by před ním couval i Kyuubi." Pokud jste chtěli syna, kterého byste mohli mít rádi, tak tohle opravdu nevyšlo. Ale pokud Shimi chtěla "génia zla" a budoucího vůdce klanu Uchiha, tak dosáhla svého. Těžko říct, proč je povaha vašeho prvorozeného tak "strašná", možná jste zanedbali jeho výchovu, možná uvěřil tomu, že jakožto syn bohyně je sám polobůh, možná jeho vývoj poznamenala prokletá pečeť - čert ví. Ale tohle děcko je vážně "evil". A Shimi ho miluje ze všech vašich potomků nejvíc.)  (Uchiha Kami, 10 let - vaše nejstarší dcera, vypadá tak na 12-13 let (opět nejspíš side-effect tvé prokleté pečetě) a dvouvaječné dvojče Yomiho. Ovládá sharingan a elementy ohně a větru. Její povaha... na to, že byla v Shimině lůně společně s Yomim, tak nemůže být odlišnější. Pokud jste v Yomim zplodili "boha temnoty", tak Kami je "bohyně světla" - skoro jako by si ti dva mezi sebe rozdělili ještě před narozením veškerý jing a jang princip mezi sebe. Usměvavá, hravá, přátelská, otevřená a tolik se nehodící svým chováním vedle svého bratra. Ačkoliv s ní její vlastní matka příliš nevychází (respektive její preference jsou jasně ve prospěch Yomiho), tak Kami nemá pro Shimi a pro Yomiho nic jiného než "lásku k bližnímu svému". (Jo tohle vypadá na malého Krista v sukních.) Je naivní? To asi ne. Hloupá taky není. A s Yomim drží v síle krok. Prokletá pečeť u ní vymizela ještě v raném dětství (její tělo si vytvořilo na toxiny umožňující absorpci senjutsu protilátky) a namísto toho jí na čele vznikla značka stejná jakou používala svého času Tsunade. Ale neskrývá fyzickou sílu, každopádně se tato pečeť uvolní vstoupí Kami do "Sage Módu", který dokáže přechodně ovládat - cca v řádu několika minut a během, kterého se s ní prát nechceš (chytne tvůj meč klidně holou rukou). Na rozdíl od Yomiho nepoužívá žádné zbraně - ten má oblíbené zejména nože - a s její povahou se na boj ani nijak zvlášť nehodí. Respektive... bránit se bude, ale nemá agresivní povahu.)  (Uchiha Shizu, 7 let... tvůj mladší syn ještě neprobudil sharingan, ale zjevně podědil dovednosti klanu Yamanaku. Je nesmírně vnímavý na chakru, ale i na emoce. Při vyšetření Yamatou před dvěma lety jsi se dozvěděl, že tvůj třetí potomek tě jednou bude předčit o několik pater, pokud jde o senzibilní techniky. Prokletá pečeť se u něj neprojevila a vyrůstá normálním tempem. Co se povahy týče, tak je dost tichý a do sebe uzavřený. Starších sourozenců se instinktivně bojí (jednoznačně vnímá jejich "nelidskou sílu" (jak ti to sám jednou řekl) a vidí v nich něco z čeho má instinktivně strach. Že má strach z Yomiho bys pochopil, že z Kami se chápe už hůř. Ale zdá se, že on v nich vidí něco co ty sám nejsi s to rozpoznat a on to tak nějak neumí popsat vlastními slovy.)  (Uchiha Kodama, 6 let. Váš nejmladší syn je taky velké překvapení. Jedno oko rudé, druhé zelené, světlé vlasy a poměrně bezstarostná hravá, dětská povaha. Jeho "potíž" tkví jinde... s tím jak stárne, tak se ukazuje, že jeho inteligence je... neměřitelná a to ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Jak vám Yamata sdělila při vyšetření: "Normálně bych řekla, že je to debil, ale protože mi neušlo, že má určité zvláštnosti, tak si myslím, že jeho inteligence je prostě jiného druhu. Pro lidi, ale bude celý život idiotem, sotvakdy se naučí mluvit, o nějakém vzdělání nemluvě. Nicméně... třeba je chytřejší než my všichni dohromady a jednoho dne vstoupí do historie jako největší z vašeho pokolení." Yamata každopádně konstatovala, že příčinou jeho "mentální zaostalosti" je zjevně nějaký druh mutace. Co se schopností týče, tak zde to vypadá nadějněji. Ačkoliv v pravém rudém oku nejsou žádná tomoe tak s ním zjevně vidí chakru a co víc... dokáže komunikovat prakticky s jakýmkoliv druhem zvířete (nejraději má králíky, ale to bude asi tím, že je děcko a králíčci jsou prostě "kawaii" huňatá a miloučká stvoření) a přistihl jsi ho vést konverzaci (tedy pokud lze jeho nesouvislé žvatlání a občasné slabiky považovat za řeč) s květináčem v němž máte kaktus.) No co se dětí týče, tak zrovna na skvostné dědice pokolení Uchiha nevypadají. Ze dvou nejstarších jde silou strach už teď. Jejich talent a síla se vymykají přirozenosti, prostřední je strašpytel, který ale možná jednou doroste do někoho, kdo bude schopen přečíst člověka jediným pohledem a ten čtvrtý... no... řekněme, že je "zvláštní" a že je schopnost komunikace se zvířaty a rostlinami může indikovat v budoucnu na nějaké velmi zajímavé schopnosti. (Ačkoliv zatím jeho nejsilnějším "jutsu" je ožužlávání oušek králíčků.) Současnost: Je to pár dní co ses vrátil z mise... vražedné mise pochopitelně, milion vyinkasovaných ryo a jedna odevzdaná hlava rebela je to jediné co je na celé misi významné. Odboj přišel o dalšího ze svých špehů a ty se můžeš v duchu chlubit sobě samému, že jsi byl schopen zabít Hyuugu Hanabi, mladší sestru Hinaty Hyuugy. Pochopitelně byakugany sis nechat nemohl a pochopitelně zamířily někam do organizace Nisshoku (čert ví co s nimi Shimi - Nezumí - udělá). Momentálně jsi měl čas relaxovat. Věnovat se "děckám"... Yomi... čert hádej kde je dneska a komu dělá ze života peklo (snad dojde na večeři), Kami šla hrát vybíjenou (v ní je skvělá, ale soupeřova družstva jsou vždycky "zmasakrovaná až hrůza"), Shizu si čte knížku (je to tlustá bichle o samuraji jménem Musashi) a nejmladší Kodama momentálně po koberci honí dvojicí králíčků... tvůj zjevně vyšinutý potomek, který umí říct tak maximálně "Eek" (znamená ne) a "Ook" (znamená ano) právě v záchvatu honičky naboural do gauče a chvíli to vypadalo, že se bude sbírat ze země, ale nakonec se rozhodl na ní zůstat poté co zjistil, že má svého králíčka na dosah ruky. A ty? Ty hlídáš děti - nebo se tak aspoň snažíš tvářit a popíjíš saké (zasloužené)... sledovat vlastního zjevně retardovaného syna (byť Yamata tvrdí, že může být géniem) by tě za střízliva připravilo patrně o zbytek mentálních sil. |
| |
| Yamata a nečekaný "dárek" Takže to víceméně potvrdila. Zjevně nedokáže zregenerovat své buňky...takže.... ,,Biologické klonování...." šeptnu si pro sebe a podezíravě si Yamatu prohlížím. Přesto je tohle nutné obdivu. Představa donosit sám sebe je hodně divná, ale člověk nesměl věci kolem Yamaty brát se zdravým rozumem. ,,Mstitel? Možná nemám všechny vědomosti o tom incidentu, ale nebyl to Sasukeho bratr, kdo ten incident přímo spáchal? Kdo přesně jej inicioval, to už budeš určitě vědět lépe ty." zhodnotím tvrzení o tom, že se Shimi chce pomstít Sasukemu. Za co přesně? Že nedotáhl svoji pomstu do konce? ,,Tahle pozice ti moc nesedí." zkonstatuji při pohledu na Yamatu sedící na trůně. Možná kdyby byla dospělejší, ale v této dětské podobě.....dokáži si představit, jak houpe nožičkami, kterými nedosáhne na zem. Při té představě mi unikne pobavené zasmání. Malá Yamata, se stuhou ve vlasech v květovaných šatičkách. Možná tak mohla vypadat, kdyby měla trochu víc štěstí v dětství. Její prohlášení o tom, že dostanu na povel jeden z jejích výtvorů mne zrovna nepotěší. Nedivil bych se, kdyby ta osoba měla jako primární úkol prostě jen špehovat hodně zblízka. ,,Zcivilizovat? Je u něj něco takového možné?" prohlédnu si mladíka, označeného jako Toramaru. ,,Kromě toho, já si nikdy na zbraně nepotrpěl, ale to už jsi určitě dříve probrala s Shiro, že?" zakřením se. Umím si představit to vyzpovídání před lety, kterým si musela Shiro projít. Prohlédnu si znovu onoho mladíka. Skutečně těžko popírat, že se jedná o člena kanibalského klanu. ,,Pro začátek, můžeš vstát pokud ti to tvá fyzická stavba dovolí?" zeptám se mladíka. Ať už je klan sebeodtrženější od civilizovaného světa, určitě by měl znát řeč. Následuje výčet toho, jak se o Toramara starat. Asi by mě to nemělo tolik překvapovat. ,,Postarám se o něj jak budu moct. Kdo ví, třeba se v něm ukrývá víc lidského potenciálu, než si myslíš." shrnu nakonec svůj dojem. Za pokus nic nedám, jen nevím jak se na to budou tvářit ostatní. Že jsem ve společnosti všelijakých osob, o tom se ví. Ale i tak to bude budit hromadu dotazů, na které jen těžko budu hledat odpovědi. Dle Yamatina výrazu to bude pro dnešní schůzku všechno. ,,Těžko říci, jestli jsem tě rád viděl. Ale každá chvilka s tebou je určitým způsobem obohacující." nasadím na loučící se notu, v mém hlase zazní určitá nostalgie. ,,Než se rozloučíme, chtěl bych se zeptat, jestli jsi náhodou někde nenarazila na nějaké části učení z Dračího chrámu? Nepodařilo se toho zachránit tolik, v kolik jsem doufal." zeptám se ještě Yamaty. Jistě, tohle určitě nespadalo pod její priority, vlastně ani sekundární záležitosti. Ale jeden nikdy neví, kde může natrefit na podobné věci. Tato jeskyně je toho nakonec krásným důkazem. Ať už je odpověď jakákoliv, lehkým gestem se rozloučím a vydám se v doprovodu svého nového žáka směrem ven. Nechám ho, aby nás vyvedl. ,,Máš nějaké vědomosti o tomto městě? Bavila se o tom Yamata s tebou?" zeptám se Toramara, zjišťujíc jakou (jestli nějakou) má slovní zásobu. |
| |
Takezo Kensei: Odvážnému štěstí přeje... tedy říká se to... Gin neřekl nic, ale po tvém projevu se mu mírně rozšířil úsměv a obočí vzlétla nahoru, zjevně jsi ho zaujal a pobavil. Hazamovi zacukal koutek a jediným pohybem odhodil svůj klobouk a věnoval ti pohled člověka rozhodnutého ztrestat tvoji drzost...  ...jeho chakra zaplála kolem něj takovou intenzitou, že jasně vidíš její černo-zelenou podobu, v ruce se mu zformovala chakrová kosa - černá obalená zelenou aurou (jako by hořela černo-zelenými chakrovými plameny Hazamovi chakry) a Hazama ti uštědřil tvrdý pohled: "Tak se ukaž spratku, ty i Makoto a celá vaše císařská garda jste mi k smíchu!" Zaútočil jsi tedy pomocí Iaido načež ti Hazama nastavil do rány svou kosu (která je z nějakého černého kovu) a útok odrazil aby tě takřka ve stejné chvíli kopl do břicha a odhodil tě od sebe. "Je načase zbavit se svědků," pronesl jen zatímco jsi se sbíral ze země a probleskl k tvým dvěma gardistům, kteří tě doprovázeli. Neměli moc šancí, jednak proto, že Hazama je celkem silný a druhak proto že bojuje naprosto nečestně. Jeden gardista zemřel tak, že odrazil úder kosy (držíc katanu v obou rukou) přičemž Hazama se natlačil na něj tak dokud plameny na kose nepřeskočili na gardistu a ten shořel během několika vteřin v černém plameni připomínajícím nápadně Amaterasu. Druhý gardista, který prvnímu vyrazil na pomoc dokonce Hazamu "probodl" tedy do doby, než je jej rozsekla kosa zezadu (očividně probodl iluzi). Odehrálo se to hodně rychle, ale v Hazamovi před sebou máš soupeře, kterého není radno podceňovat. A navíc pěkně zákeřného. "Gine... jsi mi svědkem, že tenhle důstojník císařské gardy spolu se svými komplici napadl šéfa tajné služby Impéria, domnívám se, že dělá pro Odboj a jeho úkolem je zabít Císaře...," prohlásil náhle Hazama a ty už můžeš začít zvolna tušit do jakých sraček ses svou "nepromyšlenou odvahou" navezl. Tady se nehraje box, tady se hrají šachy a Hazama s Ginem ti jsou schopní dát "šach i mat" podle zákonů Impéria tím, že tě (dvě svědectví proti jednomu) obviní z pokusu o vraždu Hazamy a pro jistotu tě rovnou zabijí, aby nikdo nemohl prokázat opak. Gin s rukama přes založenýma přes prsa se jen ještě více pousmál a dodal: "Taky bych řekl, že pracuje pro Odboj, kdo jiný by chtěl napadnout šéfa tajné policie, císař bude zdrcen až se to dozví... navíc kdo ví kolik takových gardistů se v gardě ještě schovává, asi by bylo záhodno provést nějakou čistku v gardě!" Tak takhle? Použijou incident s tebou pro "útok na gardu"? A pak Hazama zaútočil zepředu, sotva jsi se zvládal bránit jeho kose, když tě zezadu proklál Gin, rovnou do srdce... je konec, padáš mrtev k zemi... ...najednou jsi se probral... stojíš před Hazamou, boj ještě nezačal, tví dva gardisté jsou naživu a cítíš se dost nesvůj, jsi zpocený a máš dost velké podezření na to, že jsi právě prošel genjutsu, do kterého tě jeden z nich uvrhl. Ale kdo... Hazama ne, ten stojí před tebou a pohrává se štípačkami na větve stromů (jo ty jeho obávané nůžky) a Gin? Přísahal bys, že právě zavřel levé oko, že před chvíli bylo pootevřené, musel tě dostat do genjutsu, ve kterém ti vyjevil co se bude dít, když... "Vyhrožuješ mi zabitím či zatčením? Šéfovi policie? Vážně? Tak podívej, buď ohneš svůj hřbet na zem, tak že tvé rty políbí podlahu a neuslyším od tebe nic jiného než nejponíženější omluvy, a nebo tě budu muset zatknout pro podezření ze spiknutí se s Odbojem!" |
| |
| Po uši v... kaši... Nemyslel sem že to bude snadné, ale situace se začala vyvíjet ještě hůř než sem doufal. Začíná se předvádět se svojí chakrou jako tehdy Yamata. Myslí si že mně zastraší? To tak. Dal sem mu na vybranou, chce boj. Bude ho mít. Pevně stisknu svůj meč a útočím na něj. Co to sakra.. Ne jen že můj útok vyblokuje jako nic, ale dostávám poměrně silnou ránu která mně odhazuje stranou. Kruci! Pomalu popadám dech a zvedám se ze země, přičemž si všímám co se děje s mým doprovodem. Oba dva jsou zabiti. Jak se tak na to dívám, nechápu co se to děje. Cvičil sem dlouho a tvrdě, měl bych být dostatečně schopný ty šmejdy dostat! Místo toho si oni s námi hrají jako bychom byly děcka co právě vylezli z akademie a né členové elitní skupiny. Jak je tohle k čertu možné? Jako by toho nebylo málo, domlouvají se na očernění celé gardy. Myslel sem že Shimi je největší mrcha ze všech, ale tihle by si s ní klidně mohli podat ruce. Pomalu to ve mně začínalo vřít když se do mně pustil Hazama. Vypadalo to že budu nucen použít nějakou svou techniku abych si ho aspoň udržel od těla, když v tom náhle cítím bolest v zádech. Ksóó.. ten prohnilej had! Nemám ani sílu na to zvednout ruku. Opouštějí mně síly a padám na zem. Inako, mrzí mně to... To jsou mé poslední myšlenky. Tedy než se vše vyjasní a já sem náhle v pořádku, stejně jako moji podřízení. Na čele cítím studený pot a všímám si že Gin zrovna zavírá oko. Tohle mi přijde velmi povědomé. Stejné jako když mně do genjutsu dostala tehdy Shimi. To není možné. Sakra! Jak by mohl... Nemůže mít přeci Sharingan! To je pro mně docela překvapivé a nepříjemné zjištění. Celou situaci to značně komplikuje. Z přemýšlení se proberu až když znovu začne mluvit Hazama. Chce abych se mu omluvil a nebo mně zatkne? No to je sranda. Já přijdu zatknout jeho a nakonec je to obrácené. "To je opravdu velmi odvážné. Schovávat se za někoho se Sharinganem". Řeknu mu. "Jděte. Počkejte venku". Pronesu ke svým mužům, vteřinku počkám až poslechnou a vytáhnu i svou druhou katanu. "Chceš abych před tebou klečel? Už je mi to všechno jasné... Gina jsi tady chtěl, protože sám víš že na mně nestačíš. Vlastně to vypadá že kromě mluvení a mučení dětí toho moc nezmůžeš". Jo, asi teď hasím oheň benzínem, ale už je mi to jedno. Mohlo by se to posrat ještě víc? "Já půjdu, určitě budete chtít trochu soukromí... Moc rád sem si popovídal". Trošku kývnu hlavou a udělám krok vzad. Pokud budu moci bez nějakých komplikací odejít, tak už radši opravdu půjdu. Meče však nechám ještě vyndané, do chvíle než se dostanu ven a se svými muži odejdu k Císaři, kterému bych samozřejmě nahlásil úplně všechno. Že Shimi je úplně šílená a považuje se za bohyni, že stejně jako Hazama a Gin i ona odmítla Císařovo pozvání a neopomenu zmínit ani onu chystanou vzpouru, přičemž bych však doporučil abychom se Hazami, Gina a Budoua zbavily, Akiru bychom snad mohly přesvědčit aby zůstal s námi a Shimi... Tu by bylo pro teď lepší raději nedráždit. Ono doporučení řeknu samozřejmě jen kdyby se Císař na něco ptal, jinak mu nahlásím vše co je třeba. //Při "odchodu" dávám pozor na Hazamu i Gina, ale tomu už se nekouknu do tváře// |
| |
Takezo Kensei: Zpátky u Makota... Hazama se pobaveně zašklebil, když jsi odeslal svůj doprovod pryč zatímco Gin nehnul ani brvou. Hazama ti výsměšně opáčil: "Dost ubohá provokace, jestli si myslíš, že má strategie je zbabělost, pak já si myslím, že tvá čest je patetická ubohost. Jsi směšný jako všichni ti rádoby samurajové z gardy." Gin se odlepil zatím ode zdi a přešel k Hazamovi, takže stojí v podstatě bok po boku a směrem k tobě jen utrousil: "Pěstní zápasník nikdy nepřemůže mistra shogi, politika se vede jinými prostředky než meči... obvykle dýkou... do zad." Čímž bylo nejspíš řečeno vše. Bylo by chybou si myslet, že tě neberou vážně, přestože jejich posměšky na tvou adresu a na adresu císařské gardy něco takového naznačují. Přeci jen je pravda, že v době jaká je tato lze očekávat dýku za každým rohem a sebelepší válečník může být odstraněn pomocí tak nečestných zbraní jako je jed v jídle či dýka v zádech. A tihle dva problém se ctí nemají vůbec žádný, Hazama ctí zjevně otevřeně pohrdá a Gin? ...o něm se říká, že své oběti zabíjí ze zásady ze zezadu a bez varování. Každopádně jsi mohl odejít, zdá se, že Hazama tvou omluvu nakonec nepotřebuje a nehodlá se tu s tebou zdržovat. Takže jsi se mohl vrátit za Makotem a podat mu kompletní zprávu. Ten si tě vyslechl až s překvapivým klidem, trochu se akorát zamračil při tvé návrhu na "zbavení se těch lidí" a zavrtěl mlčky hlavou: "To není možné. Bez policie, tajné služby, držitelky Starkilleru a vůdkyně Nisshoku a bez loajální armády bychom neměli šanci na úspěch. Umím si celkem dobře představit co by následovat, poté co by porazili gardu pomocí vojska, by Hazama s Ginem Gardu nadobro zlikvidovali a já bych skončil jejich rukou mrtev. Gardu by obvinili ze zavraždění Císaře a našli by si nového Císaře...," Makoto mávnul nad tvým nápadem rukou, ale vzápětí dodal: "Popravdě jsem něco takového čekal. Myslet si, že mi předají moc by bylo bláhové, takhle to bohužel nepůjde a silou proti nim jít nemůžeme - mají všechny trumfy v rukou a já nemohu riskovat, že Shimi použije Starkiller proti Gardě a hlavnímu městu. Pokud je šílená a mocí posedlá jak říkáš, tak by toho klidně byla schopná. Ne... musíme na to jít jinak." Makoto k tobě zvolna přešel a vložil ti do ruky další svitek s císařskou pečetí a dodal: "V tomto svitku je vzkaz pro Velkogenerála Budoua. Sežeň ho a požádej ho, zda by si nenašel čas na to aby mě osobně přijal ve svém regentském paláci. Musíme zjistit zda máme aspoň nějaký manévrovací prostor, nebo ne. Potom až žádost vyřídíš - zdůrazni, že to "já žádám o přijeti u něj a ne obráceně" - tak najdi tuhle ženu, měla by být v centrálním chrámu..."  Podal ti fotografii, ze které kouká na tebe Ajisai ve své "staro-nové" podobě Peinovi sféry a Makoto pokračoval: "...jmenuje se Ajisai a je matriarchou církve, která si říká "Sféra Míru", mnoho o ní nevím, nicméně její církev hlásá absolutní poslušnost vůči Císaři a Impériu. Říká se o ní leccos, že prý je reinkarnací jakéhosi boha Peina..., každopádně má tady ve městě a v některých dalších distriktech celkem velký vliv, nebylo by špatné jí získat na svou stranu..." No... Makoto zjevně neví, že ty Ajisai znáš a zjevně ví málo i o jejím dalším životě po pádu světa shinobi, ty ses s ní párkrát viděl... tedy s ní... s tím, čím je dnes. Nemluvili jste spolu a viděl jsi jí jen z dálky, ale její pověst a to co jsi se doslechl... ...po zničení Amegakure načas zmizela (ale válku přežila), aby se náhle znovu objevila po pár letech ve s podobě "Zvířecí sféry", kterou měla v dobách, kdy byl fakticky mrtvá a sloužila jen jako jedno z těl pro Peina šesti sfér. A udělala něco co je pro tebe asi těžko pochopitelné... zarazila si do těla zpět své hřeby a její oči se vrátily k podobě "Rinneganu" (byť nemá Rinnegan jako takový, spíš nějakou silně "down-grade" mutaci) a opravdu se lidem představila jako "anděl bolesti, který je vyvede do sféry míru" jak nazvala svou církev. To co hlásá je... no zjevně se upnula zpátky k víře v Peina, akorát že teď ho reprezentuje ona. Hlásá naprostou oddanost Impériu, vzdání se svobodné vůle (lidé jsou šťastní jen když se nezatěžují přemýšlením nad věcmi které stejně neovlivní) a získala si mnoho vlivných přátel. (Jak by také ne, když vůči vládě hlásá naprostou oddanost.) To a její údajná moc "zbavit lidi neštěstí" způsobilo raketový nárůst její popularity zejména mezi chudinou. Její církev se věnuje právě nejchudším a nejpotřebnějším. Hlásá naprostou oddanost Impériu, život v chudobě, život "nezatížený svobodnou vůlí" (ano opravdu hlásá "naprostou poslušnost - slepou poslušnost - vůči nadřízeným") a spoustu dalších věcí, které se tobě rozhodně líbit nebudou. Ajisai je však mnohými považována za světici a její učení má oficiální podporu už jen proto, že hlásá že "Císařství = Ráj, Císař = Bůh" (a žádné pochybnosti a ale nepřipouští), její kněží a kněžky jsou... ti lidé jsou zvláštní. Mají takový "prázdný výraz v očích", jakoby opravdu neměli vlastní vůli, někteří se jim posmívají a tvrdí, že jsou "lobotomizováni" a kolují historky, že lidé kteří odešli sloužit do Sféry Míru jako kněží a kněžky nepoznávají své vlastní příbuzné a nepamatují si nic ze své historii, za to prý dosáhli nekonečného štěstí (aneb jak říká jedna z pouček Ajisajiny církve: "Blahoslavení duchem chudí.")... čert ví co Ajisai používá za techniku a jaké schopnosti dokázala v sobě probudit, ale nemusíš být zrovna mudrc, aby ti bylo jasné, že její služebníci prošli čímsi čemu by se dala klidně říkat lobotomie. Nikdo se přece neusmívá pořád, neopakuje donekonečna citace ze svatých knih a není za všech okolností milý a poddajný. A přesně takoví kněží a kněžky této církve jsou... Církev tvrdí, že tito jsou "osvícení" a že již nemají lidské emoce, neboť nahlédli do zřídla ryzího štěstí a prošli "nirvánou"... ty bys spíš tipoval, že jim někdo - Ajisai - vygumoval mozek a udělal z nich bandu poddajných idiotů papouškujících všechno co Církev Sféry Míru říká. A asi si dovedeš představit i motivaci Ajisai... vždyť si na to můžeš vzpomenout před dvanácti lety, jak sama chtěla vždy, když žila v něco věřit... v Peina, pak v Císaře... s něčím se totálně ztotožnit. Jestli z lidí dělá chodící "šťastné zombie", tak si umíš představit proč a z jakých důvodů (ale čím je její metoda odlišná od Mugen Tsukuyomi že?). No každopádně třeba by mohla být užitečná a pokud Makoto má nějaký plán... tak co jiného můžeš dělat než ho vyplnit a potkat se s Ajisai po 12ti letech by možná mohlo být zajímavé i pro tebe... i když... asi spíš ne, jestli je taková jak se o ní říká, tak je z ní svého druhu fanatik. Ale možná... možná se to jen říká a možná to nebude tak hrozné, každopádně by to mohla být první osoba, která se ti nebude smát do ksichtu... |
| |
| Poslíček Kensei Hazamu a Gina už nijak neřeším. Vyjádřily jsme se jasně. Já pohrdám jimi, oni zase mnou. Trochu se teď bojím aby něco nezkoušeli, třeba aby nechtěli něco po Inako. Ale snad nejsou až tak bláhový. Inako je pro mně vše, pokud by jí někdo z nich něco udělal, tak bych nehleděl na následky a vlítnul na ně vším co bych měl. Né že by je to asi nějak děsilo, ale to už je jedno. Své muže nechám zařadit u zbytku a sám jdu k Císaři, kterému řeknu vše. Docela mně překvapuje jak to bere s klidem. Čekal bych že bude naštvaný, ale zdá se že ho to ani moc nepřekvapuje. Když se nad tím zamyslím, bylo asi bláhové nečekat že by se mohli objevit nějaké komplikace. Co se zbavení největších hrozeb týče, tak to nakonec přehodnocuji a uznávám že Císař má pravdu. Bylo by to příliš velké riziko, musíme počkat. Aspoň prozatím. Vezmu si od Makota svitek a poslouchám. Nelíbí se mi že se chce takhle "ponižovat", mělo by to být obráceně. Ale chápu že zde není prostor na chyby a tak jen přikývnu a nic neříkám. Další věc kterou po mně Makoto chce mně docela překvapuje. To by šlo možná vyčíst i z mého výrazu v obličeji. Ajisai... Dívám se na její fotografii a poslouchám. Už tak mi přišlo že dnešní den stojí vážně za nic a teď tohle. Když sem jí naposledy viděl, byla to mladá dívka s možná trochu divokými představami, ale má kamarádka. A teď? Teď vypadá jako někdo kdo se pomátl a nebo... Nebo nevím. Netuším jaké důvody měla pro to co dělala. Proč si do očí opět dala "Rinnegan". Určitě má své důvody, ale nejsem si jistý zda je chci znát. Uplynulo dvanáct let. To je docela dlouhá doba a my spolu nepromluvily ani jediné slůvko. A to sem myslel že jsme byly přátelé. Kam se to všechno podělo? Ještě chvilku se dívám na fotografii a pak jí vrátím zpět Císaři. "Rozumím Výsosti". Ukloním se a pokud nebude Makoto nic chtít, zamířím rovnou do regentského paláce, hledat Budoua. Tentokrát jdu raději sám, pokud by nastali nějaké komplikace, nechci aby to odnesl i někdo jiný. Mužům u dveří zdůrazním aby měli oči otevřené a pak mířím za mužem kterého také dosti nenávidím. Jestlipak i on na mně bude pohlížet stejně jako Shimi a ostatní? |
| |
Namikaze Yuka: Nová mise Sasuke přikývl a dodal: "Dobrá." Mnohomluvný jako obvykle dalo by se říct. Pár následujících dní jsi strávila v bytě vedle Yajirobeeho, který žije v genjutsu v němž pomáhá odboji, takže byl klid. Stejně byl většinu času pryč. Sasuke se objevil asi po týdnu (měla jsi na něj počkat, než "něco zařídí" - ano, sdílný jako obvykle). A poté jste opustili bývalou Konohagakure no sato a zamířili jste směrem k císařskému hlavnímu městu. Třetí den putování (když jste byli na cestě uprostřed lesa) ti Sasuke oznámil, že tady se rozejdete: "Nebylo by moudré přiblížit se k hlavnímu městu společně. Nepřítel by mohl pojmout podezření. Sejdeme se v hlavním městě, ubytuj se v hotelu "Koruna" a počkej tam na mě, dorazím jakmile budu moci, musím ještě cestou něco vyřídit." Ta jeho sdílnost je báječná že? No aspoň jsi nezůstala zcela sama, protože jako na povel se z křoví prodrala k vám na cestu nějaká osoba, kterou ti Sasuke představil jako tvůj doprovod.  "Jmenuje se Akiko a těch čtyřech rukou se neděs, má ještě dvě křídla, ale ta naštěstí dokáže schovat. Je to její Kekkei Genkai zvané Tonbohenkan (proměna ve vážku)." Akiko vypadá hodně mladě buď se narodila už v období Impéria, nebo krátce před ním. Víc jak 13 let jí nebude. Sasuke každopádně dodal: "Je docela silná a dokáže přivolávat vážky, které používá pro sledování nepřátel, to by vám mělo zajistit, že až do hlavního města nikoho z císařských ani nepotkáte. Akiko bude od teď tvou podřízenou a nemusí vědět nic víc než to, že tě má doprovázet a chránit a plnit tvé rozkazy." Poté se rozloučil a byl pryč. Akiko se na tebe tázavě podívala, zjevně nemá ani tušení o plánu se kterým do hlavního města jdete, ale to je pro Odboj typické, čím méně se toho ví, tím lépe. Každopádně vás čekají ještě tři dlouhé dny cesty než dorazíte do hlavního města a vzhledem k tomu, že musíte dojít do města "použitelné", tak bude potřeba se dneska na noc ubytovat v nějakém hostinci a vůbec... všechno je teď na tobě a navíc jsi dostala na starost třináctiletou holku, o které víš jen to, že s těma čtyřma rukama je nenápadná asi jako vyvržená kosatka na pláži. Ale leccos se dá odhadnout, Akiko bude buď potomkem někoho z Odboje, nebo sirotkem kterého Odboj pro jeho schopnosti naverboval a nebo... nebo vlastně netušíš. Navíc pokud jí naverboval Sasuke a sloužila pod ním, tak může být kdokoliv. No aspoň máš s kým kecat, protože Sasuke na nějaký pokec zrovna ideální partner nebyl. |
| |
Kaigari Matao: Od Yamaty k Tomaramarovi... "V tom ti nepomohu, ale pokud vím, tak Gin Ichimaru a jeho jednotky kryly operace proti mnišským řádům a Tajná služba, které velí by něco vědět mohla," odpověděla ti Yamata a s tím jste se i rozloučili. S Toramarem jsi zamířil ven z podzemí a zatímco jste šli, tak ses s ním rozhodl navázat kontakt. Toramaru si tě "vyslechl"... tedy jestli by se tak dalo jeho trhnutí hlavou nazvat a pak se na tebe dokonce i otočil, takže jsi měl možnost pohlédnout do těch jeho šelmích očí, ve kterých moc velkou inteligenci (příčetnost/rozumnost) nevidíš. Zvedl ruku a olízl si ukazováček načež tě s ním "píchl" do nosu a strčil si ho následně do pusy. Byl to mžik co to udělal a navíc to bylo tak... nečekané (je to správné slovo) a vlastně i šokující, že jsi to mohl jen zkoprněle sledovat. Navíc Toramaru náhle vypadal "zamyšleně". Vytáhl ukazováček z pusy a dotkl se vlastního nosu přičemž se nosem dlouze nadechl a následně se trochu usmál a ukázal ukazováčkem a prostředníčkem své levé ruky na tvé oči (zatímco ukazováček pravé ruky měl stále na špičce vlastního nosu) a pak zase na své oči (což několikrát zopakoval). Jak to interpretovat... no jakmile ses probral z tohoto "jiříkova vidění" (někdo ti sahá nasliněným prstem na špičku nosu...) a tvůj mozek byl schopen zpracovat získaná data tak... ...dobře, vypadá to tak, že si tě "očuchal" a "ochutnal" (i když v obráceném pořadí), pak se usmál a udělal gesto "z očí do očí", které by se dalo interpretovat (s notnou dávkou představivosti ovšem) jako že jste "parťáci". Vypadá to, že nemluví, ale rozumí mluvenému slovu... nebo aspoň některým z nich a nejspíš hlavně odhaduje co se mu říká z intonace hlasu... ...jako na rovinu, momentálně můžeš být rád, že ti neočichává zadek, když tak vidíš s čím máš co dočinění. Těžko říct co s ním Yamata udělala (tedy pokud tohle z něj udělala ona), ale tohle co vidíš, je spíš zvíře v lidském těle než člověk. Skoro bys čekal kdy na tebe "mňoukne", nebo tak něco. Spíš než parťáka a ochránce ti Yamata dala domácího mazlíčka, ale jestli je bojově použitelný a tak dobrý jak Yamata tvrdí, tak aspoň, že tak. Každopádně teď na tebe kouká a čeká nějakou odpověď jestli teda jste "parťáci" nebo ne. |
| |
Takezo Kensei: Velkogenerál & Regent Císařství Budou Vyrazil si za Budouem do regentského paláce a poprvé za celý tenhle "podělaný den" jsi měl pocit, že císařova pečeť něco znamená, obyčejní vojáci nižších šarží ti salutovali (ne jak ta banda z Nisshoku) a i důstojníci z armády tobě rovní či dokonce hodnostně na vyšší úrovni ti prokazovali jistou formální dávku respektu. Ani se není moc divit, Budou si potrpí na pravidla a podle toho co se o něm říká tě čeká nesmírně zajímavé setkání...  ...Velkogenerál Budou je přes dva metry vysoký a i se svou zbrojí snad čtvrt tuny vážící kolos, člověk který v souboji dokázal porazit a zabít samotného Lorda A - Čtvrtého Raikageho i jeho "bratra" Beeho. V souboji jeden na dva překonala jeho fyzická síla i úroveň raitonu legendární duo A-B. Samozřejmě to nebylo s lehkostí kočky a z boje vyšel s mnoha zraněními, které by asi normální člověk nepřežil, ale tenhle kráčející tank na dvou nohách má krom fyzičky až nelidskou vitalitu. Ale není to jen o síle a tělu, Budou je hlavně znám jako přísný, přímočarý a na striktní výklad pravidel si potrpící voják každým coulem. Jak by taky ne. Narodil se do zchudlého šlechtického rodu, který se živil po generace žoldáctvím. Všichni jeho předkové byli žoldnéři, vojáci, loupeživý rytíři či piráti. Budoův otec byl jako pirát poražen tehdejším králem Korálového království a výměnou za život vstoupil do jeho služeb a vychoval svého syna ve vojáka jehož neotřesitelná víra v zákony, respekt a vojenské rozkazy spolu s jeho rostoucí silou z něj učinili dnes samojediného vládce světa. Akira je vedle Budoua jednoznačně pouhý odvar. Ne, že by Akira nebyl silný... to je... ale Budou je zcela jiná liga. Míříš k muži, který přežil ve své zbroji zásah bijuudamy Hachibiho, a který je všemi (co neznají Shimi) považován za nejsilnějšího člověka na světě. V přímé konfrontaci sám a ještě ne zcela zotavený z boje s A-B duem zahnal na ústup i Sasukeho Uchihu a dokázal úderem své pěsti prorazit jeho Susanoo a Sasukeho zranit. Říká se, že je imunní vůči genjutsu, přeborníkem v taijutsu, jeho zbrojí neprojde sebelepším mistrem vedený sek kenjutsu a jeho raiton je spolehlivě ochrání před jakýmkoliv ninjutsu. Samozřejmě, že něco může být mýtus a legenda, těžko věřit že by byl tak silný, ale fakta jsou fakta a jeho bojový styl připomíná hodně nintaijutsu Raikageho, jen je krom bleskové zbroje doplněno i o zbroj kovou jež je údajně vyrobena z kovu, který výborně vede chakru i elektřinu a sílu samotného Budoua údajně ještě násobí... ...jako vládce je Budou nekompromisní. Nepřijímá žádnou kritiku a vládne "železnou pěstí", je obklopen svými ministry, kterým jako jediným důvěřuje a svou moc opírá o sílu vojska čítající statisíce vojáků. Mezi jeho hlavní spojence a současně rivaly patří Akira, Hazama a Gin (celá ta sebranka), jaký má vztah s Shimi... netušíš... zjevně mu nevadí co jeho "spojenci" páchají ve stínech a jaké praktiky provozují, pokud jimi udržují svět v hrůze před Impériem a znemožňují jakýkoliv reálný odboj. Budou je diktátor, vojenský diktátor, který má dost rozumu na to, aby hospodářství nechal řídit technokraty, úředníky a podnikatele, kteří se rádi lísají do jeho přízně. Krom této silové stránky, je však nutno brát v potaz i to, že Budou dbá o svou prestiž a popularitu zejména mezi prostými lidmi. Jím prosazené zákony - povinná bezplatná školní docházka, bezplatná základní zdravotní péče, zákazu dětské práce, zrušení šlechtických privilegií (včetně takových jako je právo první noci), rozbourání celého feudálního systému a zavedení divokého kapitalismu jsou právě těmi zákony, které dávají Impériu i jeho "milejší stránku". Budou je stejný jako Říše, kterou vybudoval - má dvě tváře - tvář nekompromisního vojáka, brutálního diktátora, který neváhá zničit jakýkoliv odpor, paličatého muže jehož slovo je zákon a militaristy, který ve volbě mezi perem a mečem vždy neomylně sáhne po meči, stejně jako má tvář prozíravého "osvíceného" vládce, který přinesl světu "nové století" plné hospodářského rozvoje bržděného feudálními pořádky minulosti, který zavedl rovnost mezi lidmi (zrušil kompletně šlechtu, resp. její privilegia), který dal lidem půdu (pozemková reforma na začátku jeho vlády sebrala půdu šlechtě a rozdělila jí mezi drobné rolníky) a který vytvořil nepokrytě mnohem spravedlivější řád, než ten který platil pro "obyčejné lidi" před válkou... ...vlastně i Odboj a (vlastně i ty) musíte uznávat, že Budou ukázal celému světu jak shinobi+samurajové udržovali u moci bohaté feudály, kteří vládli chudým lidem často krutě a nespravedlivě... Ale nedělej si iluze ani na vteřinu, člověk jako Budou rozmáčkne každý odpor i nesouhlas jako mouchu. A nemá smysl doufat, že Makotovi "jen tak" odevzdá svou absolutní moc nad Impériem (má vůbec důvod to udělat?). Dveře do jeho kanceláře jsou obrovské (na výšku tři metry) a stráží je dva vojáci. Ukážeš pečeť Imperátora a rovnou tě pouští dovnitř... Budou tě už zjevně očekává.  (Asi takový je mezi vámi výškový rozdíl...) "Velkokapitán Takezo Kensei? Podejte hlášení!" zavelel hlasem, který nepřipouští kompromis Budou sotva jsi vešel až ti ruka instinktivně vystřelila k zasalutování. Že je tvým nejvýše postaveným Makoto? Je... ale zastupuje ho Regent, takže formálně jsi povinován i loajalitě vůči němu. Podal jsi hlášení (vlastně po vojensku vyštěkal proč se tu nacházíš) a předal mu vzkaz od císaře. Budou si chvíli prohlížel Makotův svitek a pak jen zabručel: "V pořádku... pohov!" Odložil svitek na svůj velký mahagonový stůl a zamířil za něj, aby se usadil v mohutném křesle na jehož opěradle je navrchu vyryto znaky kanji heslo: "Kdo chce mír chystá válku!" Což bude nejspíš i jeho heslo. Budou tě chvíli provrtával pohledem a pak před sebe vyskládal tři svitky... sotva jsi viděl pečetě bylo ti jasné oč jde... pečetě Shimy, Hazamy a Gina... "Pěkně sis zavařil vojáku! Jedna žádá tvou hlavu, druhý tvé tělo a třetí tvou ženu Inako jako rukojmí...," Budou to odříkal poměrně s odporem, takže zjevně těmhle žádostem vyhovět nehodlá. Že tě Shimi a Hazama chtěli mrtvého je... zlé, ale vlastně předvídatelné... že však Gin, který tě varoval sharinganem před dalším blbnutím tam u nich chtěl tvou ženu Inako jako rukojmí, aby se s tebou dalo lépe manipulovat už začíná být docela děsivé. "První naseru, druhého pošlu do prdele a kvůli třetímu jsem poslal rozkaz tvému veliteli X-501 rozkaz, aby zesílil stráže kolem Císaře a dal stráže i do okolí tvé ženy a děcka co čeká." Že by spojenec? Ani náhodou! "Můžeš mi vysvětlit vojáku jak je možné, že jsi se choval před Shimi, Hazamou a Gin jako totální idiot?! Dát jim tolik záminek? Tebe a tvou ženskou vem čert! Ale ohrozit Císaře?! Musel jsi zešílet, když jsi tam vyrazil. Příště až ti Jeho Výsost cokoliv nařídí, tak půjdeš nejdřív za mnou! Jasný?! Já jsem Regent, já vládnu! On je nyní jen jméno, nic víc, nic míň! A ty nejsi jeho, ALE MŮJ PODŘÍZENÝ!" Může za to ten hlas... řve na tebe jak na malého spratka a má to účinek, být netrénovaný, tak se tu asi složíš, ale i tak z tohoto běhá mráz po zádech. "Příště až ti cokoliv nařídí, nejdřív informuješ mě! Dokud nemá korunu na hlavě a dokud nepřevezme moc - což nebude, to si vyjasněme rovnou, ani zítra, ani za rok, nesvěřím sotva dospělému děcku celou Říšu, kterou jsem těmahle rukama vybudoval - tak budeš poslouchat moje rozkazy! Doufám, že je to pro příště jasný! Ale máš štěstí, pro tentokrát to není jen tvoje chyba, měl jsem tušit že Makoto bude chtít být jako každý mladý pitomec hned akční a najde si dalšího mladého pitomce, který třema návštěvama málem způsobí palácový převrat. Subordinace je od teď následující - já velím X-501 a ten velí tobě! Pokud ti nařídí plnit přání Císaře, tak každé jeho přání - pokud nepůjde o úplnou banalitu - budeš tlumočit nejprve mě a poté jej s mým souhlasem provedeš. A budeš mi taky pravidelně hlásit co se kolem císaře děje. Císaři vyřiď, že ho navštívím zítra před obědem a společně poobědváme v císařském paláci, nesluší se aby chodil on za mnou. Nějaké dotazy?" V závěru už neřval, ale prostě oznamoval. Ale jeho hlas... i ta intonace to říká jasně... "já jsem tady šéf, mé slovo je zákon a doprdelekurvaneserte mě, nebo bude zle!" Každopádně... nedopadlo to asi tak špatně, Budou - i když vládu Makotovi nedá ani omylem (rozhodně ne v dohledné době) - hodlá dodržovat aspoň vnějškové formality a nesrat Makotovi na hlavu tak okatě. A když už nic jiného, tak pro tentokrát ochránil Inako před úlisným Ginem... ten člověk je vážně děsivý, kdyby se zmocnil Inako a tvého nenarozeného děcka... co bys dělal? To si řekni sám sobě rovnou - všechno co by ti nařídil než bys z toho Inako nějak dostal. |
| |
| Seznamování Vypadá to, že můj nový společník vnímá má slova, ale těžko říct, zda jim plně rozumí, protože z něj nedostanu pro začátek ani slovo. Umím si představit, že ho Yamata držela kdovíkde. Možná i v kleci s jinými tygry. Hodně tygrů a hodně dětí a přežije pouze nejsilnější. A přesto Toramaru vypadá tak, že mu chybí jen lehce zastříhat pomyslnýma ušima a víc vykulit oči, aby si ho kdejaké dítě chtělo vzít na hraní domů. Do jeho gesta ani nestihnu zasáhnout, ale nevypadá to na něco "škodlivého", i když mi dělá problémy zjistit, o co mu přesně jde. Co mě tak napadá je fakt, že postrádá šelmovité smysly, takže si pomáhá takto přímým kontaktem. Tohle asi znamená, že si zapamatoval pach? Že si mě k němu přiřazuje. napadne mne při pohledu Toramara, který na mne zůstane koukat. ,,Já jsem Matao. Tím bychom asi měli představování za sebou. Ale teď máme ještě schůzku s císařem. Drž se u mě." vybídnu jej lehkým gestem. Skutečně by mě zajímalo, čím si musel v životě projít, že se dostal do takového stavu. Vymotáme se ven a zamířím konečně za imperátorem. Předpokládám, že někde cestou narazím na císařskou stráž, přesto však doufám, že nás jinak nebude obtěžovat nikdo. A že se Toramaru nebude chtít seznamovat s každým na potkání. |
| |
Kaigari Matao: ....a od Toramara k Makotovi Nejsi si úplně jistý, ale zdá se, že Toramaru pochopil, alespoň základ toho co jsi mu řekl, protože tě následoval jako věrnej kocour. V podzemí to tolik nevyniklo, ale když jste se dostali na povrch a přecházeli po nádvoří, tak ti neušly i další detaily. Třeba jeho chůze, teprve teď ti dochází, že je opravdu neslyšná a není to jenom těma "tygříma nohama", ale i způsobem našlapování. Ninjové v minulých dobách se učili technice tichého zabíjení a i řada mnichů v rámci různých cvičení trénovala "kočičí chůzi", ale takhle přirozeně a perfektně jsi to nikdy nikoho neviděl dělat. Zatímco trénovaní ninjové a mniši dokázali sice neslyšně chodit, ale bylo vidět, že se snaží o neslyšnou chůzi, tak Toramarovi pohyby jsou tak plynulé, že je to až k nevíře. A další věc, i když jdete normálním tempem, tak to vypadá jako by se Toramaru pohyboval "jak ve zpomaleném filmu" (ale přitom drží tempo), teprve po chvilce jsi vytrénoval svůj zrak natolik, abys rozklíčoval ten zrakový klam. On nedělá jediný zbytečný pohyb a všechny jeho pohyby na sebe plynule navazují, takže to vypadá opravdu jako by se pohyboval pomaleji než je tomu ve skutečnosti. Při normální chůzi to je jen taková kuriozita, ale povědomé mrazení v zádech začneš mít, když si uvědomíš, že máš vedle sebe profesionálního zabijáka trénovaného Yamatou jež je očividným nositelem prokleté pečetě... ...představa tohoto optického klamu ve skutečném boji, kde se vše odehrává v nejvyšší možné rychlosti daných soupeřů začne být nebezpečná skutečně až v momentě, kdy záleží na přesném odhadu protivníkovi rychlosti... můžeš už teď tipovat, že devět z deseti Toramarových soupeřů "zařve" na tom, že podlehnou tomuto optickému klamu a dopustí se fatálního omylu, když považují tohoto "kočičáka" za pomalejšího než ve skutečnosti je a ještě něco... nejsi sice nositelem sharinganu, ale to jak na sebe Toramarovi "zcela plynule" navazují je strašlivě matoucí nejen z hlediska rychlosti, ale taky z hlediska předvídání, vstupovali jste do dveří a Toramaru se v jednu chvíli podrbal pravou rukou za uchem, aby následně vzal za kliku, ten pohyb a způsob jakým to udělal byl naprosto nepředvídatelný, když spouštěl ruku od ucha dolů netipl bys ani omylem, že jeho dlaň spočine na klice, vůbec jsi totiž nepostřehl, že mezitím přenesl váhu z nohy na nohu a pohnul se celým tělem dopředu tak, že jsi to v danou chvíli nepostřehl. Došlo ti to okamžitě poté a je to jako by si tvůj mozek přehrával Toramarovi pohyby s dvouvteřinovým... třívteřinovým zpožděním! Tohle je... S-rank technika ať je to cokoliv a musí to normálně vyžadovat extrémní soustředění a sladění pohybů všech svalů na maximální fyzicky možné úrovni. Chlap normálně nezvládne dělat víc jak jednu věc (a to i pohybově - normálně dokážeš jít, ale když chceš vzít za kliku u dveří tak se buď zastavíš, nebo se začneš soustředit na ruku a dáš jí "příkaz" vem za kliku), ale Toramaru? Ten dělá XY pohybů najednou a vypadá to tak neskutečně přirozeně, plynule a přitom je to pro mozek pozorovatele tak nepřirozené... vlastně už víš čemu se to podobá... Opilé pěsti! A je to! Toramaru nemá ve svalech nepřirozené svalové napětí (jako člověk, když třeba bere za kliku, nebo se přikrčí), ale je zcela uvolněný! Nejenže ti Yamata dala opravdu silného bojovníka, ale nadto... tohle by pro tebe byl docela dobrý sparing-partner pro kontaktní boj. Na rozdíl od Shiro a jejího Hachimonu bys nestál proti soustředěné síle (proti kameni), ale proti uvolněné a roztroušené síle (proti vodě?)... tedy ještě jsi ho neviděl bojovat, ale technicky vzato to musí být hodně zajímavá podívaná a hodně dobrý zážitek pro trénink. No ale na nekonečné pozorování chování tvého partnera nemáš zrovna nekonečně hodně času. Dorazili jste do císařských komnat a byli jste vpuštěni ačkoliv stráže měly rozkaz nepustit nikoho krom tebe, tak poté co pochopili, že Toramaru je "tvoje věc", tak ustoupili... nebo spíš... "ono se tak nějak stalo", že Toramaru "skrze ně" tak nějak přirozeně prošel (ale s tak nehoráznou samozřejmostí, že to bylo až neuvěřitelné), že se nezmohly na nic. Nakonec jste stanuli před císařem... tedy před Makotem, protože teď bys ho Císařem asi nenazval...  ...zjevně zase maloval obrazy a oblečen do uvolněných šatů mlčky pozoroval výjevy, které namaloval. Makoto má na tváři ten svůj zatracený vyrovnaný úsměv - zjevně vybil své emoce do obrazů - plných šmouh a cákanců (impresivní surrealismus nebo surealistický impresionismus - čert ví co to je)... a náladu zjevně neměl úplně nejlepší (to se pozná podle množství rudých a černých skvrn), jeho obrazy nepopisují postavy, krajiny či situace... promlouvají z nich pocity a v tomhle je docela dobrý... možná i génius, ale jeho malířský talent je k ničemu (světu) s ohledem na to, že má být císařem. "Ah Kaigaro to jsi ty... omlouvám se za ten binec, nechal jsem se trochu unést... ale stojí to za to," omluvil se za cákance od barev na prostěradle na kterém sedí a kývl k největšímu z pláten. Ty vidíš jen změť rudo-žluto-černých šmouh a cákanců mezi kterými prosvítá modrá, i když celková kompozice působí tak trochu jako boj mezi chladnými a teplými odstíny barev. Toramaru naopak na plátno civí jako by byl hypnotizován. "Přivedl sis kamaráda?" kývnul Makoto na Toramara, který se k němu otočil (zjevně dokáže pochopit kontext a ze situace usoudit kdy se mluví o něm, protože kývnutí Makota vidět nemohl - byl k němu zády). "Věci nejdou zatím příliš dobře, spíš než Císař jsem jak to tak vypadá vězněm ve vlastní Říši, ale s tím se asi prozatím nedá nic moc dělat. Co máš za novinky? Šlo jednání s Yamatou aspoň trochu dobře?" Makoto si pak vyslechl tvé odpovědi zatímco Toramaru sledoval stříbrnou kočku, která se tu zjevně s císařem zabydlela (ne, že by Makoto neměl rád kočky, zjevně jim dává přednost před psy). Makoto poté začal vysvětlovat: "Budu teď nejspíš hodně sledovaný a střežený, věřím že Velkogenerál Budou mě nespustí z dohledu, takže budu potřebovat lidi venku, lidi jako ty a další, kteří mi pomohou zjistit jaká je situace, objevit slabiny našich nepřátel a poté jich využít ke změně kterou země potřebuje..." V tomhle je císař už dávno vyučený tebou takže jeho ideologie je značně založená na tom, že Říše potřebuje "liberálnější politiku", aby se proměnila ze státu, kde se všichni bojí ve stát, kde se dá normálně žít. Byl by asi i pokračoval, kdyby vás nepřerušil Toramaru, který náhle tasil (z rukávu mu vyletěla čepel) a zaútočil se zcela zjevným vražedným úmyslem po stříbrné kočce, ta sice stihla uskočit, ale to už byl Toramaru u ní a nakopl jí takovou silou, že bys přísahal, že jí zabil, proletěla čajovým servisem a rozplácla se o protější zeď načež spadla na zem... ...a následovalo puffnutí...  ...z obláčku kouře se vynořila dívka (nemůže jí být víc jak 14, spíš méně)... "Uggh... jak...jak jsi k čertu prohlédl mou transformaci?" zvládla se ještě lapajíc po dechu zeptat a zatímco se pravou rukou držela bolestivě za pravé podžebří, tak se levou rukou pokusila tasit meč... ale na Toramara byla příliš, příliš pomalá (snad i kvůli zranění, které utrpěla - tipoval bys to na několik zlomených žeber na pravé dolní straně hrudníku). Ten byl okamžitě u ní (Shunshin jak vyšitý) a sevřel jí levačkou po krkem tak, že jí div nerozdrtil hrdlo. Dívka zoufale a reflexině chytila svýma rukama (tak směšně malýma a slabýma) Toramarovu ruku drtící jí zatímco ten už čepel na své druhé ruce neomylně namířil směrem do její hrudě se zjevně jediným cílem... odpravit jí na místě... Ta dívka nevypadá na nikoho z císařských, žádnou uniformu či symboly odkazující na nějakou císařskou organizaci na sobě nemá (i když to samo o sobě nemusí nic znamenat), rozhodně je to čísi agent vsazený do bezprostřední blízkosti Císaře. Může být od Odboje stejně dobře jako od někoho jiného, ale to v této chvíli roli moc nehraje, její zabití (jen tak mimochodem) je v dané chvíli naprosto v pořádku z hlediska práva i logiky situace (co když vás měla v nestřeženém okamžiku zavraždit)... každopádně Toramaru by měl na slovo poslouchat tebe, takže co se stane v následujících vteřinách je nejspíš na tobě. |
| |
| V paláci Regenta Nemohu popřít že sem trochu nervózní. Jdu teď za Budouem, za člověkem kterého bych raději neznal. Shimi mně poslala do háje, stejně tak Hazama a Gin. Kdyby se to stalo i teď, tak už bych pak asi vážně potřeboval panáka. Klid, tohle nebude nic hrozného.. Doručím zprávu od Císaře a půjdu. Nasadím opět klidný výraz a pokračuji dál. Trochu mně uklidňuje když vidím že aspoň tady někdo uznává něco jako postavení. Když mi někdo zasalutuje tak kývnu na pozdrav, vyšším šaržím salutuji i já. Budou se mi možná nelíbí jako člověk, ale aspoň že tu má pořádek. Pokračuji dál a opakuji si vše co o něm vím. Něco z toho mi zní jako nesmysly. Zabil Raikageho, přežil zásah Bijuudamou a zahnal Uchihu Saskeho? Sakra, myšlenka na to že by něco takového dokázal je docela děsivá. I Shimi se mi proti tomu zdá jako slabý odvar. Hlavně v klidu. Mluvit s úctou, zbytečně nežvanit.. Na chvilku zastavuji před dveřmi do regentovi kanceláře. Spíše než dveře to trochu vypadá jako brána. Tak do toho. Ukážu Makotovu pečeť a vstupuji dovnitř. Ihned jak uslyším regentův hlas se stavím do pozoru a salutuji. Podám hlášení a předám svitek. Všímám si při tom jeho křesla i těch svitků které má u sebe. Co má tohle znamenat? To hned všichni šli žalovat? Hned se dozvídám o co jde a sem docela v šoku. Čert vem Shimi a Hazamu, ale Gin... Ten hnusnej parchant? Jak si vůbec něco takového dovoluje?! Už předtím mi šel na nervy, teď bych ho však nejraději zabil. Vím že bych tím spůsobil další problémy, ale... Nikdo nebude ohrožovat Inako. NIKDO! Sem docela rád když regent oznamuje že vše zamítá. Ovšem to co následuje... Mám co dělat abych dokázal stát v "klidu" na místě a nesesypal se jak malé děcko. I dříve na mně nadřízení řvali, nikdo však nepůsobil tak jako Budou. To co následně řekl bylo dost jasné, ale i znepokojivé. Mám pro něj dělat špeha u Makota... No, nevím co teď dělat. Zdá se že nemám jinou možnost než poslechnout. Mám snad riskovat život svého dítěte? Život své ženy? Pokud z toho mám vyjít nějak rozumně, hádám že budu muset aspoň částečně sloužit i jemu. Zadívám se na Budoua, zhluboka se nadechnu a vytáhnu svůj meč. Pokleknu a katanu držím na dlaních natažených rukou. "Omlouvám se za své chování Velkogenerále. Udělal sem chybu, už se to nebude opakovat. A děkuji za vaší ochotu, velmi si cením toho co jste udělal". Skloním hlavu a čekám až mi bude řečeno že mám vstát nebo odejít. Další krok je jasný, až se dostanu odtud, musím jít za Ajisai. Co se jí týče... Chci vědět zda si mně aspoň pamatuje a pokud ano tak zda mně ještě bere jako přítele. Takže se budu chovat formálně (jen tam dojdu a řeknu že bych s ní rád mluvil... Nepředstavím se, nezmíním Makota pokud to nebude nutné, nic...) Zkrátka chci vědět zda si mně pamatuje a pokud ano, tak jak se zachová. Ještě před tím však udělám jednu drobnost. Až mně odtud Budou pustí... Vytvořím klona a pošlu ho aby koupil květiny. Ty doručí samozřejmě mé ženě. I když teď s Inako nemohu být, chci aby věděla že mi chybí, že na ní myslím. |
| |
| Narušitel Ještě mě napadá, jestli i tohle není jeden z klonovacích pokusů Yamaty? Nějak spojila buňky zvířete s lidskými? napadne mne, když po chvíli slyším pořád jeden monotónní zvuk. A sice zvuk svých kroků. Ale nebýt toho, že Toramara vidím, jen těžko bych odhadoval, kde může být. Když se dostaneme na světlo, chvíli "kocoura" pozoruji. Je zřejmé, že je zvyklý se pohybovat v neviděných místech a pobyt mezi společností mu nebude dvakrát znám. Jinak by se už určitě naučil chodit "normálně". Aby alespoň trochu zapadl. Od mala zavřený ve stínech.....a teď chce Yamata, abych ho civilizoval? Co je jejím skutečným cílem teď? Že by skutečně jen chtěla, aby okolo bylo co nejméně těch, co se jí budou plést pod nohy? Obdobně jako jeho zvířecí spolusouputníci má výbornou orientaci v prostoru. A stejně jako kočkovité šelmy nepodléhá jeho tělo zbytečné tenzi. Hádám, že to není něco, co by se dalo naučit. Možná částečně osvojit, ale podle mého je to především záležitost instinktů. Navíc ať už je sebelepší bojovník, s tím, jestli by byl schopný se o tuto pohybovou techniku si hodlám pochybovat. ,,Zdravím Makoto. Našel sis chvilku na relax?" zhodnotím pohledem barvy na "obrazech". Nikdy jsem nerozuměl tomu bezmyšlenkovitě čmárat po plátně a papíru. Ale pokud mu to pomůže filtrovat stres, je to jen dobře. Ne, jak ostatní Makota oslovují všelijakými vznešenými přízvisky, u mě tohle neplatí. Může být císař, ale pořád je to svým způsobem můj žák. ,,Tohle je Toramaru. Je trochu.....je od Yamaty." nezatěžuji se vysvětlováním toho, co je vlastně Toramaru zač. Snad i Makoto pochopí, že vysvětlení ohledně Yamaty je dostatečné. ,,Jedná se o takový dárek. Spíš pomoc, i když nevím co si o něm ještě přesně myslet." zarazím se, protože kočičák pořád zírá na obraz. Může v něm vidět něco jiného než hromadu barev? ,,Každopádně se zdá, že Yamata se více přiklání k tobě než ostatním." shrnu výsledek mého setkání. Že je to hlavně kvůli Makotově menší moci nad ní než je tomu u ostatních nechám zatím stranou. ,,Budou....budu znít divně, když řeknu, že mu sice teď věřit je bláhové, ale mohlo by se to změnit?" přejdu k oknu, zatímco Toramaru si začne všímat zdejší kočky. ,,Měl bys před ním projevit víc....síly. To je to, na co slyší. Možná ho i požádat o bojové instruktory. Aby viděl, že v čele země stojí někdo, kdo se nebude bát nejenom politického, ale i fyzického střetu. Nepřítel pro něj možná není správné označení. Snaží se bránit zemi před každým. Ale pokud uvidí, že ji dokážeš bránit lépe na všech úrovních, mohlo by to trochu ovlivnit tu jeho tvrdost, kterou se reprezentuje." přestože mluvím, v duchu o Budouovi přemýšlím. Možná si najdu i čas na návštěvu a začnu se vyptávat. Opatrně samozřejmě. ,,Ať-" zarazím se, když moji další větu nabourá rachot a kočičí vřískot. Vidím, jak se z kočky stala přeměnou dívka a jak po ní Toramaru skočil. ,,Dost!" křiknu jeho směrem, když je zjevné, že Toramaru se chystá s narušitelkou udělat krátký proces. Doufám jen, že můj hlas pro teď poslechne. Přelétnu pohledem mezi těmi dvěma a Makotem. ,,Ty se hni a zemřeš." pronesu vážně směrem k dívce. ,,Kdo jsi a jak ses sem dostala?" přelétnu dívku pohledem a ačkoliv má dětskou tvářičku, zbytek jejího těla je ženský až dostatečně na to, abych si nemyslel, že je až moc mladá. Někdo z tajných? Odboj? Jak dlouho už vlastně má Makoto tu kočku? Pokud dívka udělá něco jiného, je mi jasné, že Toramaru s ní bude rychle hotový. A kromě jiného zřejmě dokáže odhalovat jiná zvířata. Nebo alespoň kočky. Pravda, jeho příbuznost s takovými tvory je zřejmě o hodně silnější než nějaká přeměna, byť sebelépe provedená. Dojdu ke kočičí dvojici a sleduji každé cuknutí jejího těla, kdyby se chystala vykroutit nějakým nekalým způsobem. |
| |
Takezo Kensei: Ajisai... Budou tě propustil a ty jsi mohl vyrazit za Ajisai, zatímco klona jsi poslal k Inako. Jelikož jsi se rozhodl neprokazovat se císařskou pečetí musel sis na Ajisai někde počíhat, protože dostat se "jen tak" k hlavě církve "Sféry Míru" není vůbec snadné. Nakonec jsi jí mohl konfrontovat v prostorách před hlavním chrámem, kde se pohybovala ve skupině kněží a dalších věrných z její církve mezi shromážděnými prostými lidmi. Zdá se, že řada lidí věří v to, že i pouhý letmý dotek "matriarchy" má zázračné účinky a bylo poněkud zvláštní vidět Ajisai takto uctívanou. Každopádně v davu se dalo k ní přiblížit a pozdravit jí. Napřed ti pozdrav opětovala slovy: "I s tebou mír bratře...," což je zjevně její univerzální odpověď na "dobrý den" či "čau", ale pak zjevně konečně dorazilo pochopení do jejího mozku a uvědomila si kdo jsi. "Takezo?" hlesla jen překvapeně a kývla na své dva nejbližší kněží, aby tě odvedli do chrámu: "Sejdeme se tam." Kněží ti pomohli skrze dav do budovy mohutného "gotického" chrámu a následně tě odvedli do jeho zadního traktu který zjevně slouží jako zázemí pro členy církve. Nechali tě v jedné místnosti, kde ti doporučili "počkat na matriarchu a mezitím zpytovat své hříchy" (to asi říkají každému). Počkat jsi musel dobrou čtvrthodinu než Ajisai dorazila. Dveře se otevřely aniž by se jich dotkla a stejně tak se i zavřely (že by si osvojila schopnosti ovládat "gravitaci" či telekinezi?) sotva jimi prošla. Jakmile jste osaměly věnovala ti dlouhý výraz a mlčky tě pozorovala. Stále nosí čelenku s přeškrtnutým symbolem Amegakure no sato a černý plášť na němž chybí pouze rudá oblaka.  Byla to zvláštní chvíle - skoro až nepřirozeně dlouhá - mlčky pozorovat jeden druhého. Mohl jsi si jí zblízka prohlédnout... dospěla... už není dítětem a vyrostla v poměrně hezkou ženu (o tom zda jí piercingy spíš hyzdí, nebo naopak činí přitažlivější si rozhodni sám, názory se na tohle budou různit, každopádně to jsou hřeby zaražené hluboko do její tváře a jejich implantace určitě nebyla bezbolestná). Její oči jsou... šedé... není to fialový Rinnegan, ale spíše jeho šedý stín... určitě nezdědila plnou sílu Peina, jen asi našla způsob jak část Peinovi síly přivést zpět. "Proč jsi tady?" zeptala se nakonec čímž prolomila mlčení. Nespouští z tebe pohled, je to v kus nevěřícnosti, že pořád žiješ, že jsi tady a taky nemalá dávka ostražitosti. Jste kamarádi? Těžko říct... byli jste jimi vůbec někdy? Nebo jsi jen spolu se Shimi zažil nevšední zážitek - možnost podívat se do záhrobí a vytáhnout odtamtud jednu duši zpět do světa živých, aby jste se pak rozešli. Měl jsi jí rád? Byla ti OPRAVDU blízká, nebo jsi chtěl jen udělat co jsi považoval za správné. "Myslela jsem, že jsi zemřel, po válce jsem o tobě vůbec neslyšela...," dodala... to není divu, ty jsi svá léta po válce strávil v rancích císařské gardy na půdě nejrůznějších výcvikových táborů... a ona? Ta byla někde pryč, pět let jí po válce nikdo neviděl než se vrátila v této podobě zpět. No viditelně neví jak začít rozhovor s tebou... nejspíš je překvapená (možná tak trochu i v šoku) z toho, že jsi vůbec naživu. |
| |
Kaigari Matao: Kin... Toramaru opravdu na tvůj povel zareagoval, když zastavil svou čepel přesně mezi jejíma prsama na úrovni doteku s kůží. Kdyby nebyla situace tak vážná bylo by zábavné ono "štronzo" sledovat. Na první pohled malá holka svíraná "mohutným tygrem" s vyceněnýma zubama... skoro jak "kráska a zvíře"... jo a Toramaru má fakt vyceněné zuby a přísahal bys, že jsi zaslechl zavrčení, ale možná to byla představa tvého mozku. Toramaru následně pochopil i to, že chceš s dívkou mluvit (což jaksi nejde, když jí levačkou drtí hrdlo) a tak s ní mrsknul o zem div si nerozmlátila obličej o podlahu a sám ladným kočičím skokem dopadl zezadu na ní. Dívka je teď "rozplácnutá na břiše" s rukama roztaženýma daleko od sebe a s Toramarovým kolenem na bederní páteři a jeho čepelí opřenou o týl její hlavy. Šach a mat... pokud ještě před chvílí mohla pomýšlet na nějaký zoufalý pokus o obranu tak teď pod Toramarovou vahou nemá šanci na nic. Ne s jeho reflexy, vražedným instinktem a tím vším co jsi u něj měl možnost za těch pár chvil odpozorovat. Navíc je dobitá pořádně... k zlomeným žebrům v pravém podžebří bys mohl připočíst rozbitou hlavu (ne nijak vážně), vyražený dech, pohmožděná záda (páteř) a dalo by se pokračovat. Toramara rozhodně nelze podezírat z jakéhokoliv slitování vůči ženám, nepřítel jako nepřítel. Dívka se pokusila trochu podepřít se levou rukou, ale Toramaru si správně vyložil tvá slova k ní (pohni se a zemřeš) a během jediné "mikrosekundy" jí vrazil čepel volné přímo jejího levého předloktí(minul kost i velké cévy, nejspíš úmyslně) přičemž čepelí probodnul i podlahu čímž dívčinu ruku definitivně přišpendlil k zemi. Bylo to tak rychlé, že to v daný moment asi bylo i bezbolestné, dívka jen s šokem ve tváři zazírala na svou prošpikovanou ruku a natočila hlavu hodně doleva, aby viděla na Toramara. Pohled na něj jí zjevně vyděsil. Můžeš hádat dvakrát, vidíš to vlastně i ty. Toramaru je "opravdová šelma" - nejenže se tváří děsivě (ta vyceněná zubiska vypadají roztomile asi jen v momentě, kdy tě dotyčný nebodá do rukou), ale z něj doslova vyzařují vražedné úmysly. Skoro jako z Yamaty, ale tohle je jiné. Yamata je "děsivá chladným způsobem", je jako had, slizká, úskočná a nebezpečná, děsí tím, že člověk neví co od ní čekat a tím co prezentuje - mrchu všech mrch... Toramaru je naopak horkokrevná šelma, to - a to už přímo nevidíš, ale lze to z kontextu domýšlet - co z něj sálá, to co ta dívka vidí v jeho očích jsou oči rozzuřeného a k zabíjení připraveného zvířete. Šelmy. Tygra! Je to stejné jako když tě napadne obrovský pes, tlama plná zubů a oči divoké a hrůzu nahánějící. Toramaru se po jediném očním kontaktu s ním pro ní stal ztělesněním ďábla. Divokého netvora (pochopitelně ona nemůže tušit co je zač). "Uááá... dejte to ze mě pryč! Dejte tu VĚC ze mě pryč!" regulerně zpanikařila, na tohle jí nikdo nepřipravil (a těžko zda na tohle připravit lze) než se vyděšeně křičíc (Toramaru se ani nehnul a krom občasného zavrčení nevydal ani zvuk) aspoň natolik vzpamatovala, že ti mohla odpovědět. "Jsem Kin... a... a... přinesl mě mezi ostatní kočky můj komplic ještě v Porte Royale! Proboha... ať TO ze mě sleze! Tohle je odporně ubohé!" vykřikla... snaha o nějaký náznak protestu v hlase tam byla, ale čirá hrůza z Toramara suverénně převažuje. Je jak zločinec povalený rozzuřenou dogou, která mu cení zuby do ksichtu. Makoto mezitím popošel až k tobě a řekl polohlasně: "Nevýhoda těch silných dveří, stráže před nimi neslyší co se tu děje... nebo možná výhoda v dané chvíli, každopádně... v tomto stavu nám nic neřekne, vždyť to... teda ten... Toramaru jsi říkal? ...skoro vypadá jakoby jí chtěl roztrhat na kusy až sem cítím ten jeho pach smrti..." "Pach smrti"? Nakrčil jsi nos a ... jo... i tohle umí... jeho potní žlázy generují v silné intenzitě pach odpovídající agresivní šelmě... predátorovi. Člověk to málokdy umí ucítit, ale teď když se na to zasoustředíš, tak to ucítíš a Kin to má hnedka z první v plné intenzitě, možná i proto ztrácí takřka rozum, když je v tomhle stavu, takhle blízko ní. Ale bez ohledu na to, že je to dívka (a ano vybavená je, ale opravdu jí nebude víc jak třináct, holt... puberta občas nadělí pořádně), tak to bude nějaký druh špeha, nebo hůř - vražedkyně. Toramaru jí zpacifikoval a těžko říct co je zač. Sice bys asi chtěl být gentleman, ale ona je nepřítel a to se nemá a nesmí podceňovat. |
| |
| S Ajisai Budou už nic zdá se nechce a tak vyrážím ke chrámu kde by Ajisai měla být. A skutečně, vidím ji před chrámem v hloučku knězů a lidí. Zdá se že je docela populární.. Je to pro mně zvláštní ji takhle vidět, ale... Myslím že sem rád že jí vůbec vidím a že je v pořádku. Aspoň tedy fyzicky. Není nač čekat a tak se protahuji skrze dav téměř k ní. "Dobrý den". Pronesu prostě. Zprvu sem zklamaný, zdá se že mně nepoznala. Po chvilce však uslyším jak říká mé jméno. Jen přikývnu a kouknu na ty její kněze. Nemám proč odporovat, bez problému jdu s nimi do vnitřku chrámu. Rozhlížím se po místnosti kde čekám na Ajisai a snažím se zahnat nervozitu. Ano, sem trošku nervózní. Kdyť spolu budeme mluvit poprvé za dvanáct let! Chvíli to trvalo, ale nakonec se dveře otevřeli a vešla Ajisai. Mlčky se na ni zadívám. Stále nosí svou čelenku.. Já mám svou doma, ale je to už pár let co sem ji měl na hlavě naposledy. A ten její plášť, skoro jako plášť Akatsuki. A ty její oči... Nevím co kde dělala, ale zdá se jako by měla funkční Rinnegan. Je to trochu až děsivé... Jen tak stojíme a koukáme jeden na druhého. Chtěl bych něco říct, ale nevím jak začít... Nakonec promlouvá Ajisai. Zadívám se na ni trochu pozorněji. Když znovu promluví tak jí chvilku jen tak sleduji. Nakonec se odhodlám, přijdu k ní a obejmu ji. "Omlouvám se. Měl sem se pokusit tě kontaktovat. Opravdu mně to moc mrzí". Řeknu upřímně, po chvilce povolím obětí a poodstoupím. "Když jsi odjela, přemýšlel sem o tom co jsi říkala... S Inako jsme vstoupily do Císařské gardy a i přes to že sem měl z počátku stále pochybnosti, začal sem sloužit Císaři. Dlouho sem jen cvičil.. Teď sem Velkokapitán a Inako... Čeká dítě, takže ta je teď doma". Řeknu tak nějak v rychlosti co se dělo. Nečekám že by se postoj Ajisai vůči mně hned změnil, ale zaslouží si vědět aspoň něco. "Když jsi se po válce nevrátila, bylo mi hrozně... Vím že jsme se neznaly dlouho, ale cítil sem takovou bolest, jako bych přišel o jednoho z nejdražších přátel". Mluvím klidně, ale vnitřně je to pro mně mnohem těžší. Chvilku Ajisai jen tak pozoruji. Nakonec k ní natáhnu s dotazem ruku. "Jsme stále přátelé?" |
| |
| Kin Zdá se, že Toramaru toho dokáže vnímat víc, než by se zdálo. Možná to vnímá nějak vnitřně nebo prostě mu jen vyhovuje se navenek tvářit necivilizovaně. Nakonec, dělá to jeho život o hodně jednodušší. Dívka bohužel udělá tu chybu, že se mu snaží vzpouzet. Za jiných okolností bych zasáhl o něco aktivněji, ale tady se jedná o špeha nastrčeného k Makotovi. Takže s takovým zacházením musí počítat. ,,Ta Věc má jméno milá zlatá. Ne že by to pro tebe teď bylo důležité." odpovím přísně a dojdu k válející se dvojici. Kdesi v koutku mysli mě napadne, co by se stalo, kdybych těm dvěma hodil klubíčko nitě. Očima zalétnu na okamžik k její ruce, ale nevypadá to, že by jí něco extra bylo. ,,Ubohé? O moc víc, než vědomě podvádět svého hostitele, který se o tebe staral?" kývnu hlavou k Makotovi. ,,Sem člověk velké trpělivosti, takže si spolu hezky promluvíme. Když ne, tady Toramaru si s tebou bude vědět rady." pronesu prostě. Nemám v úmyslu jí brát život, navíc tohle rozhodnutí by bylo na Makotovi. Ale musí si uvědomit, v jaké je zde pozici. ,,Začneme trochu oficiálně. Necháš výslech na nás nebo zavoláš někoho z oficírů?" zeptám se Makota, přeci jen toto se dá nahlásit jako narušení vnitřní bezpečnosti. A to by byl problém také pro všechny Makotovi oponenty u vlády, kdyby se toto profláknulo. Takže z téhle situace můžeme jenom získat. Pokud to Makoto nechá na mne s Toramarem, prostě se jen Kin začnu ptát. Odkud přišla, kdo ji poslal, ke komu se hlásí....takové ty klasické věci. |
| |
Haki: Po dvanácti letech...Otevřel jsi oči... nemáš absolutně žádnou představu o tom jak dlouho jsi byl v bezvědomí a jen těžko se snažíš zorientovat se v prostoru. Teprve po několika minutách si tvé oči přivykají na ostré světlo v místnosti a zaostřují na zdroj zvuku, který zde slyšíš... je to hlas... ženský hlas.  (První osoba, kterou tvé oči spatří po dvanácti letech...) Stojí nad tebou černovlasá žena s orochimarovsky hadíma zorničkama v očích a přejíždí rukama z nichž sálá rudá chakra od tvého hrudníku k břichu a zase zpátky a mezitím cosi diktuje do mikrofonu, který má připnutý na klopě v úrovni krku... "Osoba mužského pohlaví, stáří mezi 25-30ti lety schopná ovládat chakru. Implantovaný byakugan v obou očích, podle rozboru DNA byl jejich původním majitelem Hyuuga Hiroki - zabit před 13ti lety na základě tajných zpráv ANBU v bývalé Konohagakure no sato. Subjekt 117-23-41 je tedy osoba jež se shoduje s osobou pod jménem Haki vedenou v těchtýž záznamech ANBU. Podle dostupných údajů se nachází v kómatu dvanáctým rokem. Kóma bylo důsledkem zranění na hlavě způsobené tupým nástrojem - dle dokumentace úderem bojového kladiva - dnes je již toto zranění zcela zhojené. Na subjektu jsem provedla následující procedury - provedla jsem hloubkovou regeneraci zdegenerovaných svalových tkání, jež zdegenerovaly v důsledku dlouhodobého komatu, reaktivovala jsem kompletně chakrový oběh subjektu a použila techniku "reverzibilního stárnutí" umožňující omlazení buněčných struktur o 5-15% - tedy v tomto případě o 1-5 let. Subjekt se momentálně nachází v plné fyzické kondici ačkoliv lze očekávat, že po probuzení bude vyžadovat čas nezbytný k zorientování se, je nutno též přihlédnout k psychickému stavu subjektu jehož svět, ve kterém žil zanikl. Všichni jeho příbuzní, přátelé, spolubojovníci i vesnice, které znal jsou pryč a shinobi jsou zničeni, nehledě na technický, společenský a celkový civilizační pokrok, který ve světě v posledních dvanácti letech proběhl. Cílem experimentu se subjektem je ověření procesů regenerace, rekonstrukce a reverzibility tkání do stavu před pádem do kómatu, získané poznatky mohou posloužit pro zdokonalení techniky nesmrtelnosti, stejně jako být aplikovány v medicíně při hojení závažných zranění či při léčbě starých a přestárlých pacientů. Vojenská sféra ocení jistě schopnost mnohonásobně vyšší účinnosti těchto procedur v porovnání se zastaralou technikou mystické dlaně a chakrového skalpelu zdokonalenou pátou Hokage Tsunade a nepřítelem Impéria Haruno Sakurou. Tyto procedury také dokáží bezpečně zlikvidovat veškeré dosavadně užité jedy a biologické zbraně povstalců, za kterými stojí dotyčná teroristka Haruno Sakura. Metoda "heuristické analýzy" užívaná v rámci těchto procedur dokáže instinktivně vyhledávat a ničit známé i neznámé jedy a viry na základě jejich patologických projevů v živoucím organismu a to na stejném základě jakým dokáže detekovat a likvidovat veškeré degenerace, jizvy, pozůstatky vnitřních i vnějších zranění a veškeré ostatní nestandardy uvnitř lidského organismu..." Ucítil jsi když skončila s technikou kterou na tebe aplikovala, nevšimla si, že jsi přišel k sobě a přehodila přes tebe prostěradlo (jen hlava ti kouká ven) a zamířila do rohu místnosti, kde jak po očku sleduješ něco zapisuje do počítače. Jsi příšerně unavený, zblbnutý (nejspíš ti dala nějaké drogy/léky) a jen sotva dokážeš pohnout prstem. Za to jsi však velmi dobře vnímal co si diktovala do mikrofonu... jsi pro ní jen "subjekt 117-23-41" a to i přesto, že zná tvoje jméno Haki. A co je horší byl jsi v kómatu 12 let a zdá se - podle jejího projevu - že se toho hodně změnilo... zničení Konohy? Zničení shinobi vesnic? Haruno Sakura zrádce? Impérium? Odboj? ...zdá se, že se ve světě událo mnoho, mnoho věcí.. a popravdě sice znáš tuhle "ženskou" jen pár minut a možná je to právě ona kdo tě probral z kómatu, ale moc sympatií u tebe rozhodně nepobrala. Její chladný hlas, i její hadí oči ve kterých není ani stopa po nějaké "jiskřičce dobra" to vše signalizuje, že tahle nebude "ta hodná". A její podoba... kdyby neměla černé vlasy, tak bys jí tipl na missing-nin jménem Yamata, která kralovala Bingo knize výší odměny... brutální masová vražedkyně, nepřítel celého světa shinobi, takový "Orochimaru v sukních" a bůhví co všechno. Buďto je to zkrátka Yamata co si obarvila vlasy na černo a nebo je to něco s Yamatou / Orochimarem (Yamata byla jeho žačka) něco hodně spřízněného. Buď jak buď to může být dost špatné. Ty seš shinobi a Yamata je váš nepřítel... je jen otázka jak moc špatné to je. |
| |
Takezo Kensei: Matriarcha Ajisai... Přistoupil jsi k ní a objal jí. Objetí neopětovala, ale nebránila ti a každopádně tě mlčky vyslechla. Ať byla tehdy jaká byla, tak rozdíl mezi Ajisai "tehdy|" a "nyní" je docela hmatatelný a i když ty v ní pořád vidíš tu holku, kterou jsi spolu s Shimi vytáhl z pekla, tak ona urazila opravdu dlouhou cestu... jako v nějakém flashbacku ti její dívčí tvář na okamžik splynula s její současnou tváří...  ...ano. Ona byla vždycky taková klidnější, introvertnější a málomluvná, ale přesto bylo cítit že je to člověk, bytost s emocemi. Teď ... teď tě obchází nejistota. V těch "rinneganech" či co to je nacházíš to samé co jsi jako jeden z těch, kteří mohli vidět Peina a jeho sféry v dobách "staré Amegakure"... nadlidskou a nelidskou autoritu. Strnulý až kamenný výraz ve tváři a stále jakoby kamsi skrze tebe upřený pohled jí asi hodně přidávají na autoritě uvnitř Církve i pro její věřící, ale pro tebe je obtížné tam najít Ajisai, se kterou jsi se rozešel před dvanácti lety. Jakoby byla víc Pein než Ajisai... víc "bůh než člověk"... tedy samozřejmě, kdybys věřil v to, že Pein byl bohem, ale i tak... zkrátka z ní cítíš cosi nelidského... nebo spíš nadlidského. Shimi, Yamata, Hazama i Gin... znáš výrazy v očích a ve tvářích, které odrážejí nekonečnou moc těchto jedinců i krutost jejich povah a osudů, ale nic z toho na Ajisai nenacházíš. Její výraz je (naštěstí) jiný... ale možná o to víc nelidštější, kdyby projevovala víc emoce - ať již negativní či pozitivní - bylo by to pro tebe jednodušší. Jenže ona připomíná oživlou sochu tak jako kdysi v dobách, kdy její tělo sloužilo skutečnému Peinovi jako "zvířecí sféra". "Přátelé...," zopakovala bezbarvě to slovo po tobě, jakoby ho chtěla slyšet znovu a poté ti odpověděla: "Ty, Shimi a Yamata jste mě navrátili do světa živých, vděčím vám za své životy, za druhou šanci. Ano... myslím, že jsme přátelé." Tak po tomhle si asi nejsi jistý jak chápe slovo přítel, ale třeba ho chápe dobře, jen to řekla tak, že... no vlastně ti řekla, že "jste přátelé, protože ti je zavázaná". "Je to dost zvláštní situace, já přátele nemám. Jen ty, kteří pochopili, že svět odměňuje jen naprostou oddanost, čistou a prostou mysl a plnění zadaných úkolů. A ty...," nechala větu nedokončenou - snad jakoby chvíli váhala, ale vyčíst cokoliv z jejího "kamenného ksichtu" je na nadlidský výkon: "...ty jsi zde nyní proč? Nemyslím si, že bys přišel proto, abys mě po letech viděl, nebo proto, aby jsi mi řekl, že budeš otec - to dítě vám oběma přeji... kdo a proč tě sem poslal?" |
| |
 | Po dvanácti letech... Poprvé za těch proklatých 12 let jsem otevřel oči. Během těch let se mi zdála spousta všelijakých snů. Žil jsem během toho v takovém svém světě. Ale jakmile jsem se probudil, tak všechny vzpomínky na tento svět byly pryč. Normálně bych měl všechny vzpomínky pryč i na ten minulý, ale s pokrokem v medicíně jsem byl schopný si vzpomenout téměr na vše. S prvním otevřením očí jsem se viděl v nějaké divné místnosti, ale vypadalo to, že se o mě starají. Nejsem zatím schopný se hýbat ani mluvit. Chci na sebe upozornit, ale jde to velmi těžko. Koukám se na sebe a vidím a cítím, že jsem převlečen. Myslel jsem si, že mě jen převezli do nemocnice a další den jsem se probudil. Během války se na takové zbytečnosti většinou kašle, tak co se děje? Vlastně nemám ani vzpomínky proč jsem se sem asi dostal. Pak jsem se ale zaposlouchal do její mluvy. ,,13 let?“ řekl jsem si pro sebe. Dále následovala spousta dalších otázek na sebe sama o tom co se stalo a děje. Nejvíce mě zarazila slova bývalá Konoha. Po všech těchto informacích se mi do očí vlily slzy. Vůbec jsem neřešil, kdo se o mě stará a jak se o mě stará, jen jsem chtěl vidět svět a co se s ním stalo. Vší silou jsem ze sebe dostal hlásku, která ovšem nedávala vůbec smysl. Bylo to spíš takové zahýkání. Musela si mě všimnout a když si mě takhle všimne, tak mě určitě odpojí a já se budu moct podívat co se stalo s konohou a tím vším. Přesně toto jsem si říkal a doufal jsem, že vše co říkala nebyla pravda. |
| |
| Rodinná večera Rodina by mala byť na prvom mieste. Tá moja je, dovolím si povedať veľmi rozmanitá. Ak by som začal od manželky, tak musím povedať, že ju milujem po tých rokoch stále rovnako. Samozrejme, možno to nie je už také vášnivé ako kedysi. Vtedy tam možno bolo až príliš vášne z ktorej vznikli moje štyri deti. Náš terajší vzťah má v sebe o čosi viac vzájomného rešpektu. Popri všetkom tom čo sa deje sa snažím nemyslieť na politiku, Starkiller a podobne. Je pravda, že chodím stále na misie, no radšej by som svoj čas trávil so svojimi deťmi. Tie naozaj milujem a sú pre mňa všetkým. Aj keď je každé z nich rozdielne od seba ako sa dá, stále sa pokúšam nájsť nejakú spoločnú aktivitu, aby sa medzi nimi držalo rodinné puto. Ak to puto medzi nimi bude existovať, budú si pomáhať aj keď tu ja už nebudem. Viem, Yomi je celkom ťažký oriešok, ale povedzme si, kto nebol. Je to môj prvorodený syn, ktorému nechcem ako ani nikomu inému z mojich detí klásť prekážky pod nohy. Nech si každý jeden z nich vyberie tú svoju cestu a až čas ukáže, čo z toho bude. Rozhodol som sa, že dnes navarím večeru ja. Rodinnú večeru, kde by boli všetci prítomní sme nemali už dlhšiu dobu. Po večeri, by sme sa mohli ísť so Shimi niekde prejsť. Zdá sa mi, že je poslednú dobu trochu nesvoja. Trochu sa sústredím a pomocou mojich schopností nájdem každého člena rodiny nech už je kde chce a oznámim im, že dnes budeme mať spoločnú večeru. Po kuchyni lietam celkom obratne. Keď je všetko hotové, stôl prestretý tak začnem vyčkávať, že sa začnú všetci zbierať. |
| |
| S Ajisai Stále je to pro mně velmi zvláštní. Sem moc rád že Ajisai zase vidím, že s ní mohu mluvit. Stále vidím tu dívku kterou sem znal před lety. Přijde mi to jako včera co odjela do války a dnes je to jako by se vrátila. Vrátila se, ale trochu jiná. Pochopitelně by mně zajímalo kde vzala ten Rinnegan, nikdo by ho neměl mít. Možná tedy až na Uchihu Sasukeho, ale to je jedno. Více mně poněkud znepokojuje to jaká teď Ajisai je. Vyčíst něco z její tváře je opravdu těžké, stále se tváří tak chladně. Nevím co si o ní mám myslet, nebo co si myslí ona o mně. Tak či onak, vím že tam ta Ajisai kterou sem znal ještě někde je. Nemohla se přeci změnit tak moc. Dívám se na ni a když znovu promluví, tak mám ten nepříjemný pocit jako před lety. Jako tehdy když říkala že je mi zavázána. Nelíbí se mi to. Myslel sem že si budeme moci trochu popovídat, ale zdá se že Ajisai chce jít rovnou k věci. "Je to pravda, chtěl sem tě vidět a popovídat si". Řeknu prvně, zadívám se jí do tváře a pokračuji. "Ale také mně posílá císař Makoto... Víš je to zvláštní, ale myslím že on je opravdu dobrý člověk který by mohl změnit svět k lepšímu. Bohužel jsou zde lidé jako Shimi, Hazama Terumí a Gin Ichimaru, kteří mu to značně komplikují. Jde o to že Císař by tě chtěl požádat o spolupráci. Žádá zda by se z vás nemohli stát... spojenci". Na chvilku se odmlčím a nechávám Ajisai prostor aby to zpracovala. "Myslím že Makoto je jediný koho máme. Kdybych pomyslel že místo něj bude stále vládnout Velkogenerál Budou nebo Shimi, tak..." Větu nedokončím, není to třeba. Sem si jistý že Ajisai vše pochopí. Vyčkávám na její odpověď. Svůj úkol sem splnil, takže bych se měl vrátit k Císaři. Napřed bych s Ajisai však ještě prohodil pár slov. Počkám až mi odpoví, vše se pokusím co nejlépe uvážit a poté pronesu ještě pár slov. "Měla by jsi zítra čas? Rád bych si s tebou popovídal, někde nad šálkem čaje. Né jako Císařův vyslanec, ale jako přítel... Je to dlouho co jsme se viděly, určitě jsi toho spoustu zažila". |
| |
ÚtěkProbudím se, a první co udělám je že se chytnu za hlavu/ zakryji si tvář rukama. Nemůžu uvěřit že jsem se nechala takhle hloupě chytit. Věděla jsem že mě dřív nebo později odhalí a půjdou po mě. Byla jsem připravená na nějaké přepadení v temné uličce, na cestě, nebo i že se probudím s nožem na krku. Ale takové veřejné odhalení mě ani nenapadlo. Imperiální kurýři jsou dost vážení, a dost si zakládají na pověsti a prestiži. Vzhledem k tomu že přenášejí zprávy které jsou natolik tajné a důležité že je nejde svěřit papíru, tak mají největší prověrku a snaží se působit jako “ti nejvěrnější, nejpoctivější, nejtvrdší”. Evidentně se ale změnila politická situace a mě to uniklo. A proto taky teď sedím v cele. Vzápětí se ale vzpamatuji a začnu analyzovat svojí situaci. *1 Ihned si všimnu onoho černého bodu, který se vzápětí ukáže být mým nezvedeným podřízeným. Popravdě nevím zda být zklamaná nebo naštvaná. Buď jsou totální tupci, nebo mě nehorázně podceňují. Nebo obojí. Obyčejná cela, a ani mi nezablokovali chakru. V každém případě u mě imperiální tajné služby klesly. Následuje proslov pana podrazáka, u kterého mám co dělat abych se nerozesmála. 2* Ten hlupák se snaží vyjednávat/vyslýchat, a přitom dělá hned zásadní chybu. Nic si pořádně o mě nezjistil a tak nemá správný ani cukr, ani bič. Postavím se a začnu. Dost jsi v mých očích klesl. Stejně tak i tvojí komplicové. Přepadení na jedničku, ale zajištění vězně? Výslech? Ahhh...škoda mluvit. Tak zaprvé...Nemám žádný vztah k odboji, takže kdyby jsi mi nabídl práci dvojitého agenta, nebo prostě jen chtěl informace, tak ti na to ihned kývnu. Takhle bych ale musela zradit svého přítele, a to odmítám. Nehledě na to že by to skončilo jen tvou smrtí. Kde jsi vůbec přišel k tomu že ten někdo koho neznáš zabil tvoje rodiče? Hazami se nebojím ani trochu. Mnohem víc by mě trápilo dostat se do rukou Yamaty. Nehledě na to že kdybych se chtěla zabít tak si můžu prokousnout jazyk a v tichosti vykrvácet. A vzhledem k tomu že jste mi ani nezablokovali chakru, tak se můžu kdykoliv zabít i zcela bezbolestně. Což byla největší hloupost. Zavřít se do jedné místnosti s člověkem co už v 17cti pozabíjel celou imperiální jednotky zhruba trojnásobek rebelů, a vyšel z toho bez škrábnutí. Ono jste si sice mohli myslet že odboj pobil mojí jednotku a mě nechal naživu protože jsem byl s nimi. Tak to ale nebylo. Já totiž nestraním s odbojem. Je jsem zabila protože se mě snažili zabít. A moje jednotka? Tu jsem musela vybít protože viděli moje schopnosti. Měli jste vidět jak rychle hodili za hlavu kdo je imperiál a kdo rebel když zjistili že je tam jiná hrozba. Teď né že by jim to krátké spojenectví pomohlo. *3 Mluvím jednak abych vše vyjasnila, ale hlavně abych si koupila čas. Během svého monologu totiž provádím svůj plán. To přepadení mě sice zaskočilo, ale na podobnou situaci jsem už dávno byla připravená. Popravdě... měla jsem vymyšlená řešení i na mnohem horší situace. Pak následuje spuštění plánu. Ještě než ten tvor začne křičet nebo jinak reagovat na mé akce proti němu, tak aktivuji Kokuangyo no Jutsu. Tím oslepím svého soupeře, a zároveň zakryju všechny moje akce i všem jiným možným pozorovatelům. Pak téměř okamžitě přejdu do útoku. *4 Ihned se rozebehnu ke dveřím. Po celou dobu ale věnuji pozornost svému soupeři. Měl by být mrtvý, ale nechci se nechat zaskočit. Odemknu dveře a proběhnu ven. Za sebou zavřu a zamknu. Jednak pro případ že by přežil a taky abych zamotal hlavu všem vyšetřovatelům zkoumajících jak jsem utekla. Pro jistotu pak mříž nabiju imunitou na ninjutsu, která by měla vydržet nějakou tu minutu. A pak prchám. Celou dobu skenuju okolí abych věděla kam běžet, a zároveň odhalila jakýkoliv útok či past v čas. Je mi trochu líto že jsem ho musela zabít, ale nebylo zbytí. Dělal by mi problémy. Navíc to byl tak jako tak mrtvý muž. Buď by umřel rukou Izou-sempai, nebo by si na něm smlsl Hazama za ten můj útěk. V podstatě jsem mu prokázala službu. Jsem ostražitá a napnutá jak pružina, ale nemám strach. Celé to šlo sice do háje, ale alespoň jsem tady. Že všech míst mám tady všechny trumfy. V hustém lese nebo na otevřené pláni bych byla v nevýhodě kvůli svému zraku. Ale uzavřené místnosti? Ohh...Pochybuju že by mě tu dokázal porazit kdokoliv kromě těch nejsilnějších. Mám tu všechny výhody na své straně, a všechny mé nedostatky se tu anulují. Dokonalé místo pro tak špatnou situaci. ****************** Jednotlivé akce jsem vypsal sem a do textu je označil...pro přehlednost a zachování soudržnosti textu. *1 Nejprve otestuju jestli nejsem v genjutsu. Sice bych to hned měla poznat… ale jistota. Pak skoro všechnu svojí chakru výšlu do prostoru za mříží, abych viděla co je v okolí zhruba 100m. Také svými senzorskými schopnostmi vycítím všechny vojáky v okolí. *2 prozkoumám chakrou vnitřek zámku na mřížích tak abych dokonale viděla vnitřní mechanismus. Potom uvnitř vytvořím a vytvaruji hmotu tak aby vytvořila v podstatě klíč. (Uvnitř zámku aby nebyl vidět) *3 Vzhledem k tomu že onen tvor se dotýká svojí chakrou té mé, tak na něj uvrhnu sérii genjutsu ve kterých je sled náhodných rychle měnících se tvarů, obrovská agónie a strach. Pak zkusím využít toho že mi vysával chakru a zkusím ten tok obrátit. S mojí kontrolou chakry by se mi mohlo přivést vysát chakru z něj. Nikdy jsem to nezkoušela ale za pokus to stojí. *4 vytvořím tyč uprostřed toho místa kde nevidím. Tenčí nežli chakrové vlákno, tak tenkou že není ani vidět, a ani kdyby ho probodla tak by jí neměl ani cítit. A pak jí zploštím do prakticky nano čepele která v podstatě vytvoří hvězdu (*). Vše samozřejmě obrovskou tvrdostí a rychlostí. V podstatě by to mělo rozřezat cokoliv v tom rohu místnosti na několik kusů. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR