Numenera: Prach a chrom
hrálo se Denně
od: 14. listopadu 2017 20:05 do: 18. února 2018 15:13
Dobrodružství vedl(a) Jonaleth
| |
 |   |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Tak tohle jsou Pláně pilířů, byli by i obdivuhodné, jako krajina kovu a dokonalé mechaniky, kdyby nebylo třpytného prachu, jenž se vetře do každé skuliny. Alespoň tvá pevná kůže a oční mžourky, činí pokus o pohodlí, chráníce vzácné zraky, pod kterými je pustina plejádou lelkujících barev a skrytých sil, tančících s prašným chromem či kolem obřích pilířů. Takovou konstruci nemohl vystavět kdokoliv z Devítisvětí, odhadovala bys na starší z Osmi světů, ale kdo ví, prach sedřel skoro vše, až na znaky, zaryté v tvrdém povchu Plání. Písmo ti nic neříká, zkroucené křivky pouze pletou pohled. Při příchodu do údolí, spatříš shromaždiště poutníků a karavan, kypící napnutým stanovím. V centru se tyčí modravá kopule, zvláštní numenera, jakou jsi dosud nespatřila. Snad společnost zcestovalých přinese nějaké odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro A prach, prach byl všude, i tam kde neměl. Svrběl a brněl, když se parchant přetřel, tak i kousal. Sypal se z výsep sloupů, snášel se do jídla i vody. Není divu, že dobrá polovina lidu je zahalená v hadru. Při příchodu do údolí, tě upoutala kopule, modrý monumet, pnoucí se nad špičkami stanů. Organický tvar ti vzdáleně připomíná skořápku či mušli, materiál se však vymyká všemu, co jsi kdy viděla. Pocit z prostředí je však zvláštní, ve stínu kopule necítíš úctu pramenící z prastarých numener, spíše nesoulad, cosi cizího. Ostatní to cítí také, schovaní ve stanech tam dole, opíraje se o bezpečí společnosti. Zdá se, že tam to taky žije. Zděšení a vyčerpaní, odvádějí pozornost nepřebernými způsoby, třeba by se našlo i něco pro tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro v tvář kovovému kolosu nechávala své připomínky pro sebe. Jakoby patřil mezi obří pilíře, zahlcené znaky, které v tvých očích neznačili víc, než hra prachu pod nohama. Pláně samotné, jsou však neskutečnou konstrukcí, souhrou chromu a na pohled nepříjemného prachu, který by nebýt bytelného obleku nejspíš řádně poškrábal. Pílíře jsou prastaré, zchátralé vichrem i prachem, přesto stále čitelné, ač nesrozumitelné. Konstrukt takových rozměrů a provedení, by mohl pocházet z původních světů Osmi, čtvrtého či snad i třetího. Princip provedení a pohybu téhle monstrózní mašinérie, je však za hranice tvého vědění, rozhodně zde hraje roli více, než pouhá mechanika. Při příchodu do údoli, přehlédneš uskupení stánků i stanů rozprostřených po dně, podobných plechové plísni obklopující vyboulenou kopuli. Tvar je ti to cizí, vzdálený všem formám tobě známé architektury i konstrukce. Celé to tu působí pustě a dosti divoce, což Torimu, ženoucím se po prašných vírech, očitě dočista vyhovuje. Snad zde najdete víc, než prach a chrom. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro V prostředí jako je toto, také žádné rozvinutější civilizace nepřežijí, jen prach. Když už je o něm řeč, číhá na každém rohu, hryže a žere tělo, techniku i trpělivost. Zde na Pláních, chorobné svrbění vede k vážným úvahám o plné mechanizaci. Nespočetné sloupoví se stará o sterilní prostředí, kde života je zdá se poskrovnu, i když odér feromonu tvrdí opak. Ve škvírách v kovu to zavání pachem utrpení, zřejmě menší stvoření lapena v núprosném tření kovu o kov, pářící se prach chrlí důkazy hmyzích pudů i putující karavana ponechá páchnoucí cestičku. Při příchodu do údolí, tě udeří nezaměnitelný ozón shromaždiště, ta směsice hněvu, vášně i strachu, zvaná život. Od kopule ve středu se k tobě nese cosi cizího, nezařaditelné aroma, které tě snad i trochu znepokojuje. Všehovšudy je zde skutečný život, což je víc, než se dá říct o Pláních, alespoň toho co jsi z nich zatím viděla. A kde je život, tam jsou snad i odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro I místní tvorstvo se naučilo přežít v prašném chromu, povšimla sis nepatrných cestiček v písku i poblíž kovových skulin, stejně jako nočních zvuků, svědčících o životě čehosi většího. Zaprášené pilíře však vzdorovali ze všech nejlépe, udržujíc své nesrozumitelné poselství netknuté v křivkách neznámého jazyka, který ti nepříjemně připomínal svaté texty z dob Rozpuku. Při příchodu do údolí, tě přivítal pohled na vyboulenou kopuli, modrou jako noc, organického tvaru a neznámého určení. Nepatrně ti připomínala Kreace rozpuckých umělců, minulost však i tady jen překrucovala skutečnost, šlo spíš o jakousi skořápku či ulitu, příliš vzdálenou pro podrobnější průzkum. Tady a teď jsi však stála před zástupem stanoví, úlem kultur a líhní života, místem, kde bys snad měla mít vše potřebné. |
| |
 |
Cesta do pustinyVždy jsem si myslela, že když se mi něco bude dít, tak moje drahá polovička mi nějak pomůže. Ale... nebylo tomu tak, aspoň, když jsem měla noční můry. Dny, kdy jakýkoliv prudký pohyb byl brán jako nevole byly pryč a já zůstala více-méně sama. Ten moment, kdy jsme se potkali se mi stále zobrazoval před očima. Bylo vtipné, že jsem ten pocit strachu stále měla ve mých vzpomínkách. Ruku jsem natáhla směrem na pilíře, jako kdyby tam stál a díval se na mne s tím, že kdykoliv a kdokoliv by se mi snažil něco udělat, tak hned přiskočí a ukáže, že Tayře se neubližuje. Realita byla ale nyní jiná a bylo to, jako kdyby mé vzpomínky na minulé dny skákaly z pilíře na pilíř. Povzdechla jsem si a nadzvedla jsem si masku, abych se mohla napít a sama šla zjistit, co se zde vlastně děje. I když můj jediný a milovaný nebyl přímo u mně, cítila jsem, že kdyby bylo potřeba, přispěchá, i kdyby to mělo být přes celou poušť. No... spíše jsem si tím byla jistá. Stáhnu si zase masku, schovám si čutoru a porozhlédnu se po okolí, co tu mají. V rukách nic nemám, na boku mám jakýsi dobře vytvarovaný vak (novodobá taška) a přes hlavu kapuci a přes obličej samozřejmě masku, která má již pár perforací sem a tam. Slunce se mne dotýkalo jen, když jsem vážně chtěla a díky tomu, že jsem nepotřebovala a nechtěla být popálená, zde nebyla potřeba odkrývat i píď mé kůže. Pilíře mi říkali asi tolik, jako mi říkali všichni léčitelé a podobní kejklíři ohledně mé noční můry. Nic. A tak to skončilo jen přejetí prsty přes hladký povrch a krátký pohled na jejich vrchol. Vzpomínky jsem nechala, ať si dělat co chtějí a tak jsem se ani nesnažila něco zjistit z těchto ocelových masivů, nebo z bůh-ví čeho byly. Tudíž můj cíl byl prostý, jít do jedné z větších "budov", pokud se tomu tedy tak dá říkat a za prvé najít něco k jídlu a nebo někoho, kdo to tady organizuje. Prohodit slovo o místním okolí se vždy může hodit a tak proč tak neudělat i nyní? Přesto, najít oboje by bylo fajn. Jíst stále starý chleba mi již leze na nervy. |
| |
 |
Cesta do pustinyPoradili mi, abych si před cestou dala práci a pořídila si lepší oblečení. Neměla jsem radost chodit v tak hrozivě vypadajících hadrech, ale nebylo zbytí. Bílý dámský plášť dělaný z konopných vláken mi byl všeho všudy velký a k tomu i nepříjemně štípal zrovna tam, kde to nebylo zapotřebí. Měla jsem aspoň dost rozumu, abych si zaplatila těžkou truhlici, která se mnou jela na jednom z vozů. Nemusela jsem se tedy starat o přenášení věcí a mít u sebe jen to nejnutnější. Karavana se usadila a já konečně měla dostatek času přemýšlet nad svými vlastními problémy. Nikdo na mě už podivně nekoukal. Neprohlížel si husté ostny vyrůstající mi místo vlasů až do půlky zad, nebo mojí podivně nelidskou zelenou pokožku. Ne, náhle jsem byla mezi cizinci. Každý tu byl svůj. Pro mě to byl čas vrátit se ke svým dámským prostředkům. K bylinám, voňavce a mytí. Samotnou vanu jsem už dny neviděla a zřejmě ani dalších pár dní neuvidím. Musela jsem tedy vypadat hezky s tím co bylo. Upravovala jsem se a hleděla vstříc stínu ohromné kopule. V hlavě mi však myšlenky pobíhaly někde jinde. Odplivla jsem z úst zrnka nepříjemného prachu. Mé poslední rande bylo spíše k pláči a já, i když jsem se měla soustředit na to proč se pohybuji s karavanou, jsem měla opět chuť se s někým seznámit. Od té doby co je ze mě mutant, projevovala se ve mně určitá nejistota ohledně navázání trvalého vztahu. Byla určitě možnost jak skloubit dvě věci dohromady. Vyrazila jsem vstříc mnohým kulturám, upravená a vypadajíc co nejvíce vyzývavě. Opatrně a pomalu přecházela skrze podivné narychlo vytvořené uličky. Stála jsem stranou davu, osamoceně, aby si mě povšimli tvorové hledající pozdvižení na dlouho trvající cestě. Doufala jsem, že se na mou vábničku chytí nějaký žádostivý jedinec, ale nevsázela jsem na to vše. Každopádně jsem nebyla vybíravá. Očima jsem hledala prodejce jídla a vody. |
| |
 | Hledání odpovědí Při putování s karavanou se soustředím na primitivní kmeny. Není snadné získat jejich přízeň, a ještě horší je si ji udržet. Nebodnou vás ale do zad jao ti takzvaně civilizovanější vrahouni a žoldáci. Muži a ženy beze cti. Neříkám, že se od nich nějak zásadně odlišuju, ale nejsou typ, který bych s oblibou vyhledávala. Ve volných chvílích sedávám na jedoucím povoze a malým ručním měchem si vyfoukávám písek zalézající do škvír, spár rýpanců na levé paži. O umělou kůži na ruce se také musím starat. V tomhle prostředí je potřeba jí čas od času namastit, abych s ní mohla efektivně manipulovat. Při pohledu na modře se lesknoucí kopuli se mě zmocní lehký neklid. Takové to hluboké hlodání v podvědomí, kterého se nemůže zbavit, ani když chcete. Není to vzhledem, ani umístěním. Už jsem viděla mnohem bizardnější věci. Ale jde o to, co se skrývá pod kupolí. Nemám ponětí, co to je. Už ale jen tenhle fakt probouzí mou zvědavost. A když nakonec zjistím že to, může za ty příšerné sny, s radostí tomu nakopu prdel. Jídlo i vodu jsem si zaopatřila již během cesty. Naivní mladík s robotickým malíčkem si nejspíš myslel, že na mě tím udělá dojem. Prodal mi část zásob, co vezl právě na ono shromáždění za výrazně příznivější cenu. No, přiznává, že jsem mu k tomu malinko dopomohla, ale hej, dělej, co umíš, ne? Když jsem seskočila z vagónu, na jehož korbě ve stínu jsem byla zaparkovaná, labužnicky jsem se protáhla a usmála. Život z toho místa před námi jen sálal. Konečně změna oproti dním promarněným sledováním kopečků písku. Má radost neměla dlouhého trvání. Vítr se rozhodl zrovna mým směrem přivát několik zrnek písku, které se mi okamžitě usadily v očích. Podrážděně jsem si odfrkla a pokusila si je vyšťourat, což pálení jen zhoršilo. Super, takže budu muset shánět něco na oči, fakt bezva. To mi tak nesluší. Povzdechla jsem si a rozhodla se překontrolovat zbytek zásob. Prohrabala jsem obsah vaku, který jsem měla na popruhu přehozený přes rameno. Následovaly obsahy váčků na opasku. Všeho jsem měla zatím dost, ale v tomhle suchém a nehostinném prostředí se výrazně tenčily mé zásoby oleje a hydratační masti. Doplnit je se tudíž stalo mou hlavní prioritou. Vykročila jsem s lehkým úsměvem na rtech směrem k záplavě stánků, barev, vůní a nejrůznějších podivných bytostí. Dávala jsem pozor, kdo je dobře naladěn, a tudíž ochoten mi prodat to, co si přeji, či mě aspoň nasměrovat správným směrem. Na sobě jsem měla navzdory teplu a osobním preferencím dlouhé, bílé, volné triko s přišitou kapucí a pruhem látky přes pusu, který se dal vzadu na hlavě koženými šňůrkami stáhnout a připevnit tak před obličej. Nohy jsem si chránila hnědými, volnými kalhotami vyrobenými z tlustší látky a obdařené několika zavíracími kapsami. Kusy solidní kůže připevněné k chodidlu silnými pruhy látek se staly na kovovém písku samozřejmostí, a i když jsem milovala volnost, o rozřezaná chodidla jsem nestála. Tady bych pravděpodobně nedůvěřivý či překvapený pohled neschytala ani kdybych měla druhou hlavu. Se zakrytou mechanickou paží jsem vypadala akorát podivně normálně. Pokud jsem zaslechla jakýkoliv rozhovor ohledně pilířů či tajemné kopule, okamžitě jsem se pokusila vmísit do rozhovoru všemi možnými prostředky. |
| |
| Tayra  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Stan před tebou byl však příběhem sám o sobě. Dvojčata před vchodem se pohybovala s naprostou sehraností, až děsivě vypočítavou přesností. Lákali kolemjdoucí a vskutku se zdálo, že je zde zdárně narváno. Rozmanité zboží též budilo údiv i hlad, absurdně barvité plody vybízeli k zakousnutí, krámky s numenerami k nakouknutí a prozkoumání. Žádné zboží však nepřekanalo tvé překvapení, když se Tori triumfálně vrátil s celým cechem za ocasem. Děvče, které tě oslovilo, značně mladší než ty, s tváří zjizvenou stříbřitými strupy a přebujelou gestikulací, zakončilo každé vylouděné slovo znakem ruky a pantomimou mimiky, čímč působilo lehce komicky. Co ti to Tori zas přinesl? |
| |
| Ann  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Podivní prodejci si tě měří sevřenou škvírou v purpurovém hávu, zabydleni mezi nádobami většími než ty sama, i titěrnými čutorami. Občas usrknou trošku z kameninového kalíšku, chrastíc při tom závojem z drobných ozdob, gombíků a korálků. Řezníkovo rázné vyřvávání zjitří vzpomínku na Rozpuk, prý území v těle nezměrného organismu, kde lidé vzkvétají v útrobách a těží tkáň z masitých stěn, aspoň tak si zaslechla. Spatříš též množství zvláštních tvorů, kupříkladu cosi, co se prodíralo v obklíčení obchodníků a zmizelo ti z dohledu. Pohledné lidi, vzdouvající se o hlavu nad davem s těli urostlých tvarů a tvářemi bez poskvrnky, kyborgy obohacené o končetiny pro ty s divočejším vkusem i jednoho z monstrózních Cizinců, bublavou obludnost odporující biologii, tvořenou vírem bulv a orbů, vyhrazenou snad pro nejzasší experimentátory. Povšimla sis však i stříbřitého hocha, mladého a šlachovitého, nikoliv nehezkého, spíše kuriózně zabaleného v prachové pokrývce, jako maso v krustě. Nespustil z tebe oči, držící se v pozadí, snažíce se zmizet v těžkém plášti, krom kterého jej kryla bederní rouška ke kolenům a pár cetek kolem krku. |
| |
|
Kolik asi tak vážím?Prodírat davem mi nedělalo zas takový problém a díky jedné ruce na svém příručním batůžku jsem se ani nebála o své věci. Neměla jsem toho přeci moc. Většinu věcí měl můj milý u sebe a já věděla moc dobře, že kdyby to ztratil, tak udělá cokoliv, aby to vrátil. Proč? No, přeci se o mne vždy chtěl postarat a například ztratit ty zásoby chleba a nějaké to sušené maso by nebylo fajn. I když... nějak jsem tušila, že kdyby šlo do tuhého, nebál by se kvůli mne i zabít nějakého člověka, jen proto, abych si jej mohla upéct na ohni. A kdybych nechtěla, našel by asi způsob, jak mne tím nakrmit. Musela jsem si díky těm představám povzdechnout a zavrtět hlavou, skoro mi kvůli nim přejel mráz po zádech. Někteří neznají soucit. Probuzena ze zamyšlení zvukem a hudbou, která mne skoro až donutila se vrtět do rytmu. Zatím jsem nepotřebovala nic kupovat, protože jsem nějak tak tušila, že se něco stane. Intuice? Možná... nebo to bylo díky tomu, že jsem dokázala odhadnout, kde se má maličkost nachází a že se přibližuje. A to jsem si skoro již naivně koupila jeden plod ovoce, který vypadal neskutečně dobře! Možná až moc dobře... hm. Ruku, která měla vzít ovoce z pultu, jsem si jen protáhla, aby to nevypadalo tak nápadně a šla o kousek dále. Maska mi kryla pohled dost dobře a s nánosem toho jemného prachu, který mi je samozřejmě náležitě zašpinil. O to lépe jsem se mohla v rámci možností koukat do stran bez toho, aby to někdo tušil. Aneb, můj jediný se ukázal a okolo sebe hordu obchodníků, kteří rozhazovali rukami, mluvili nějakou hatmatilkou a u toho gestikulovali tak, že mne mátli ještě více, než bylo potřeba. K tomu se připojila drobná dívka a prudkým zdvižením ruky vůči ostatním, krom dívky samo sebou, jsem se je pokusila utišit. Když se vymáčkla, tak jsem tam chvilku jen stála a pak pomalu kývla hlavou. Normálně jsem nebyla tak tichá, právě že naopak, ale naučila jsem se jednomu. Pokud něco dělalo dobrý obchod, bylo to tiché jednání a ne ukecaná dívka, která je možná občas až otravná. "Veď," řekla jsem hlubším hlasem, což nebylo tak, že by jsem se snažila, ale opět díky masce. Ach jo... Doteď si pamatuji, jak jsem tím vyděsila děti. Podívala jsem se na mého milovaného, honosící se jménem Tori a položila mu ruku na hlavu a párkrát ho poplácala. Dala hlavu blíže k jeho a řekla tak tiše, aby to slyšel jen on: "Víš, že jsem ti za toto vděčná, ale jednou mne svou pomocí zabiješ," Odtrhla jsem se od něj a rozešla se tedy za tou dívkou, obchodníky nebo kdo tu všechno byl. Aspoň se mi Tori postaral o něco dobrého k jídlu a pití... budu chtít zkontrolovat vodu tím, že ho nechám udělat svoje... ještě by mne mohli otrávit... pak se napiji a ještě si na lepší dohodnutí a utužení vztahů nechám dát něco k jídlu. Zjistím nějaké informace o těch pilířích a pak šup pryč se slovy, že to nechám projít hlavou! HAHA! Jak geniální nápad, jsem to ale dobře vymyslela!" V ten moment do mne zezadu dloubl Tori a já věděla, že nějak tuší, OPĚT, nad čím asi přemýšlím. Byl to celou dobu jeho plán? Aspoň, že by mne nenechal sníst nějaké jedovaté ovoce nebo otrávenou vodu. Tayry milovný, Tori... Tori... usměj se!  |
| |
| Exotická jídlaPřešlapovala jsem opatrně mezi rozloženým zbožím a rozhlížela se. Zaujaly mne ony kroutící se železné plachty. Postavila jsem se na výstupek, zvedla paži vysoko a velmi lehce jsem přes ně přejela prsty. K ruce jsem poté přičichla a olízla jí, načež jsem dělala, že jsem nic takového neprovedla.Měla bych se více soustředit. Uklidnit se a nemyslet pořád na to, jaký mám hrozný hlad. Můj pohled sklouzne k exotické tkáni. Zastavím se a sleduji s jakou láskou se trhovec stará o své zboží. V puse se mi dělají sliny. Nemám ponětí co to je, ale určitě bych tu chtěla utratit strašnou spoustu peněz, abych vše mohla ochutnat. Nevím jestli do toho mám jít. Zadívám se na své úspory a ještě chvíli vyčkávám, ale dlouho to nevydržím. I když se snažím, slin se mi sbíhá mnoho a já si musím utřít pusu do rukávu. Mutantní slina v něm vypálí díru. Zoufale zahrčím, neboť to nedávno bylo zcela nové. Dělám poté, že se mě to netýká a pokračuji pomalou chůzí dále. Povšimnu si spousty věcí, nad kterými se mi honí myšlenky. Dlouhých lidí tyčících se nad ostatními. Být výrazná, veliká a majestátní. Do většího těla se toho více vleze... a ty obří chodidla. Všichni víme co se říká o velikosti nohou... Určitě má spoustu skrytých předností. Taky bych chtěla mít tak vyhlazenou a čistou pleť. Být výrazně vysoká ale není nic pro mě. Kyborgů a lidí spousty lidí s udělátky. Takový tuhý kus kovu není k zahození. Asi bych to taky snesla, ale jsem spíše na to být čistě přírodní. No... v rámci možností. Hlavně, kdo ví, jak to vlastně funguje. Cizinců z dalekých krajů. No, tak tady už o něčem hovoříme! Spousta bulv, orbů. Paráda. Od toho bych si nechala říct, ale pochybuji, že bude mít zájem. Povšimnu si stříbřitého hocha, ale prozatím dělám, že nic. Otočkou se vrátím k prodejci exotických plecí. „Ráda bych si vzala tuhle porci.“ Pronesu na něj s klidem a ukáži přichystané peníze. Kéž bych jich měla na víc pochoutek, ale moje možnosti jsou velmi omezené. Jak čekám, než mi je potravina vydána, zlehka se otočím ke schovanému pod prachovou pokrývkou a usměji se. Poté opět dělám, že nic. Převezmu nakoupený výrobek a jdu si s ním pomalu stoupnout stranou. V dohledu mladého hocha. |
| |
 | ''Tak, konečně něco zajímavého...'' Povzdehla si podráždeně a vyskočila z karavany. I když nebyla zvyklá na prachové klima, jejímu vzhledu to neubralo nic na prohnanosti, kterou se tak vytrvale snažila vyzařovat. Možná za to také mohl Pe'shi, bez něho by nepřežila všechen ten otravný prach. ''Děkuji'' pronesla do větru a významně pohladila svou chlupatou vestu. Zatímco se rozhlížela kolem shromáždění. Snažila se najít menší stánek s potravinami nebo vodou. Pokud chtěla pokračovat ve svém poslání, potřebovala co nejvíce hodnotné potraviny pro své výtvory. Snad se jim poštěstí a přežijou tuhle zpropadenou krajinu. Na to by také potřebovala domorodé bestie. Původních zvířat tady moc neviděla ale vědoma si jejich pudu, skrývat se před potencionálním nebezpečím, nepřišlo jí to zvláštní. Musí je objevit. Musí je získat. Musí zvýšit šance pro přežití svých dětí. Zafoukal vítr a chromový prach se vznesl do vzduchu. Otřásajíc se ani nepostřehla, jak se Pe'shi více ovinul kolem ní. Byla ztracená ve snu železné hrůzy, který už znala nazpamět. Věděla co znamená, přesto nevěděla co přesně má dělat nebo proč onen úděsný výjev stále pronásledoval její sny. Zadání které měla dáno, chápala. Její rozhodnost ke splnění úkolu byla skálopevná a jistota kterou cítila jí to jen potvrzovala. Ale nerozhodnost, kterou pociťovala, dráždila její mysl a dělala jí více otevřenou k útočným taktikám než se jí líbilo. Postávat celé ráno na karavaně možná některé lákalo, avšak více útrapnou věc by nedokázala vymyslet, když náhle zjistila, jak mrhá drahocenným časem. Seskočila na zem a rozhodným pohledem znovu prolétla to zatracené místo. ''Tak jo,'' pronesla protahujíc se, ''první potraviny a voda.'' Rázně prohodila a vkročila do těch prokletých ulic doufajíc, že se dokáže držet při zemi. Možná i dostat se k oné tajemné modré kouli. Tam by mohlo být něco užitečné. Tam by mohl být důvod, kvůli kterému sem byla naváděna Rozpukem. |
| |
| Železná pěst  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Na očích tichých kolemjdoucích, si též všímaš toho, co jsi cestou postrádala. Úzké očnice kovových obrouček, kryjící zrak před nejhorším z prachu. Klepy padnoucí ti do ucha nestojí za moc, jde spíše o směsici obchodu a denodení strasti. Z jednoho stánku k tobě doléha tichý rozhovor, ohledně jakési mrtvé dívky, nedokážeš však přiliš rozlišit detaily. Z druhého konce k tobě jde klevet skupinky zvrhů, mutantů stěžujícíxh si na nebezpečí v ulicích, a útlak z řad ostatních osadníků. Zbytek zaniká ve všeobecném šumu. I když smíchem tu nikdo zrovna nehýří, všimneš si výrazné trojice žen, každá k nerozeznání od druhé, krom účesu a osěvu. působí uvolněné ve skupince čelem k sobě, jakoby si snad něco šuškali. Vyznat se v tomhle bludišti, bude jak návrat do starých časů. |
| |
 | Cesta V těchto chvílích závidím těm kteří nemají sny protože jejich těla nepotřebují odpočívat. Uznávám že jsem pro svůj vzhled podceňována, někteří mnou i pohrdají protože nejsem schopná pochopit základní premisu, ale dokázala jsem že i lidské maso a krev může být za jistých okolností užitečné. Vstanu protáhnu se a potom se podívám na cíl naší cesty, jsou to Pláně pilířů místo ke kterému bych se stejně jednou vydala. Poušť mi nevadí dokonce asi běžný písek mi nevadí, ale tohle není běžný písek. Nečekala jsem že jakmile uvidím pilíře tak se mi náhle zjeví co mně sem vlastně přivedlo,možná to bylo to co prý živoří uvnitř. Ten kdo je v srdci stroje umírá a musí být vystřídán ... Zavrtím hlavou a pak se poškrábu na šátku který mám omotaný okolo žaber, ale ani on nezabránil přítomnosti prachu který se dokáže dostat všude. Zatím co obvykle cestu sama teď jsem se přidala ke karavaně která cestuje k oáze pod pilíři. Jídlo si dokážu obstarat, ale moje zásoby se tenčí protože teď se ukazují další slabiny neboť někteří nepotřebují jídlo ani vodu (případně ani vzduch). Aspoň že se nemusím bát že se mi dostane ten všudypřítomný písek do očí, ne že by mi můj jiný pohled tentokrát pomohl protože všechno kolem je rozpálené. Rozdrtím další kovové zrno zatímco si prohlížím jak pilíře zaplavuje sluneční světlo protože i tak to je úchvatné místo. Pláně pilířů jsou úžasným místem kovu a mechaniky, ale taky všudypřítomného kovového prachu. Tohle je hodně, hodně, hodně staré. Přesněji to nepoznám protože i kdyby by už písek nedokázal zahladit vše písmo které vidím mi nic neřekne. Pomalu sestupuji dolů směrem k záplavě stánku, vysoké boty (které vypadají jako sešité z různých kusů umělé hmoty zatavené k sobě) se boří do písku, ale můj krok je stály. Na sobě mám šedé tílko a černé kalhoty (obojí se spoustou kapes) a s kovovým obočím a kovovými pláty na zápěstí nejspíš vypadám jako normálně tulák nebo šmelinář. Jako první se vždy vydám ke stánkům a nejsem jediná. Zatím co se rozhlížím po zboží svým vylepšeným sluchem naslouchám rozhovoru místních a pokud najdu něco co mně zaujme nebo zaslechnu nějaké zajímavé téma vydám se tím směrem. |
| |
| Naezah  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Obchod s nádobami roztodivných tvarů, taktéž žije, možná se jedná o prodej vody i jiných tekutin. Dav je plný podivností a Cizinců, kuriózních i znepokojivých. Nikdo z nich, zdá se nevěnuje pozornost oblé kopuli na obzoru, snad jí považují za samozřejmost. Povede tě vědění Rozpuku i mezi cizinci a nástrahami Devítisvětí? |
| |
| Ann  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Kus který jsi dostala je stále teplý, kroutí se ve snáze o únik a trochu krvácí. Dav si tě dále nevšímá, až na mladíka, který příjde s výrazem nevěřícného překvapení. Jeho černé oči jsou zarudlé od prachu, šatstvo zanesené, ale praskliny v prašné krustě kopírují koutky úsměvu a mnoha emocí, což mu dodává až vtipný, jakoby vrásčitý výraz na mladém těle, které rozhodně není k zahození, od pohledu jde o maso muže, který se umí ohánět i když skrovná strava si vybrala svou daň. Jeho slova příjdou s chrapotem, který působí, jako by dlouho nepromluvil, nebo měl jen ústa zanesena pískem. Dodává cizinci zajímavý náznak tajemna a klidu, který bys u někoho tak mladého nečekala. |
| |
| Tayra  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Stan na tebe působí psychedelicky, desítky barev a tvarů se prolína v obrazce zrkoucených tvorů, symbolů nápadně připomínajícíh ty na pilířích, a další šílenou směs. Stvoření, které se povaluje poblíž, vypadá jako pořádný chochvalec prachu, akorát, že očividně žije a nabaluje bohatou nadílku okolních smítek. Nepřipadá ti jako stroj, nevídíš žádné zřejmé mechanismy ani způsob, jak by se mohl pohybovat. Uvnitř tě čeká tvá mlčenlivá průvodkyně spolu s tím, který by měl být ten věhlasný Hathur, obchodník na obchodníky, moc toho z něj nevidíš, těžký závoj a háv, jej kryje od hlavy až k patě. Co však vidíš, jsou desítky numener, některé mechanické a hodnotné, jak můžeš rozeznat, mnohé ti neznámé. Když stařík předvede svou znakovou plejádu a dívka přeloží, stan utichne a vyčkává tvé odpovědi. |
| |
| Rozpucké maso pro ni nebyla žádná specialita ale v tomhle nehostinném prostředí chtěla mít jistotu kvalitního masa. Stejně ji mohl ošidit ochraptělý řezník a díky znalosti Rozpuckého masa, by mu po prvním náznaku znehodnoceného zboží ukázala svůj hněv. No, možná ne hned. Možná bude lepší, když se stane zdrojem potravy on. Pokud je jeho prodejní maso tak špatné, že se ani nevyrovná standartům jako maso lidské. Ale povyk před jeho stánkem jí naskytoval ještě lepší myšlenku o které mohla přemýšlet. Vypadalo to, že její plán na pomstu nevykonané zlodějiny bylo jen další marné uvažování tohohle rána. Zdálo se, že před šejdířovým stánkem byl ruch. Naděje jí objala, jako to Pe'shi tak často dělá. ''konečně možnost získání dalších ingrediencí.'' Prohodila, zatímco se nadšení vlilo do její tváře. Po uvědomění si svého okolí, rychle skryla zlepšení své nálady svým typicky prohnaným úšklebkem. Pokud se naskytne příležitost rozhodně si osvojí co nejvíce vzorků. Ale možná by bylo rozumnější první koupit to maso. Peníze ve svém životě moc nevyužila. První jí živily ty zrůdy a po jejím útěku už si potravu dokázala obstarat sama. Díky druhům z Cechu měla zajištěno i nové variace subjektů, se kterými občas pracovali. Takže peníze co měla nastřádané, byly dostatečné pro uspokojení požadavků které měla. Odhodlaně vykročila k řezníku, připravena mu dát i přemrštěnou částku za co nejvíc masa. Dalším cílem by byla voda. Něco co si byla jistá, že v tomto zaprášeném pekle bylo nediskutovatelně potřebné. Nedaleko viděla i obchod s tekutinami. Tam zamíří poté. Pokud to tedy vážně jsou tekutiny. V téhle prokleté zemi by se nedivila kdyby z oněch nádob nevyskočili vražední brouci. Po získání nezbytného, mohla konečně jít dál od všech zrůd které si většinou věřili, že jsou lidské. Kromě té nechutné koule bublající nad zemí a občasných podivných cizinců, u kterých si nebyla jistá co přesně jsou, to byli všichni nevědomí neznalci, jenž nevěděli jakou zkázu jim všem chystá. Byla rozhodnuta dostat se co nejblíže k tmavě modré kouli, jak jí to menší uličky s co nejřidším obyvatelstvem dovolí. Možná je někde průchod dovnitř. Možná tam čekají i nějaká vysvětlení. |
| |
|
^ Dusty, Dostanu napapat a napít?Aneb, všechny ty zkroucené tvary, symboly a směsky všeho mi dokázali tvořit mžiky před očima. Připomínalo mi to jednu "medicínu" šamana, který spaloval různé rostliny, aby mne dostal do jakéhosi transu. Jediné, co se stalo bylo to, že se mi motala hlava a další den jsem myslela, že uvidím i jídlo z minulého týdne. Prachová koule, která nejspíše byla něco živého mne docela zaujala. Za normálních okolností bych si i k tomu klekla a zkusila to pohladit, ale nyní, když jsem byla žádána někde jinde? Radši ne. Tori do mne neustále šťouchal, brněl a vydával své unikátní zvuky. Věděla jsem moc dobře, že jakmile bude zle, tak se jeho oči zbarví do oranžové a následně do červené... do teď si pamatuji, že když jsou jeho oči červené, tak se k němu nemám přibližovat. Již několikrát jsem dostala do těla jeho dlouhým ocasem a měla jsem nakročeno ke zlomeným žebrům. A to jen proto, abych ho zastavila! Vlezla jsem tedy dovnitř a uviděla toho muže s průvodkyní, která jakž-takž uměla mluvit jako já. Nebyla to žádná hitparáda, ale lepší než nic, hlavně, když se dorozumívali více gesty než slovy. Přijde ale na otázku a já tedy spustím, pomalu, aby to stíhala překládat a zároveň mi bylo rozumět. "Přicházím díky vizi, která mne stále pronásleduje," z batohu vydám kus papíru, kde jsou nakreslené pasáže ze snu, přesněji okolí, jak si to vybavuji a podobně. Ten jsem znala skoro nazpaměť a než to vždy každému vysvětlovat jim stačilo ukázat pár papírů s mnou načrtnutými pasážemi ze snu. "Jak očekávám, tak by jste měl též zájem o něj," poukážu na Toriho a dodám: "Jistě ale chápete, že své obchodní partnery by jste měl pohostit nějakým jídlem a též trochou vody. Po tak dlouhé cestě bych něco takového docenila a jistě chápete, že se mi lépe dostanete pod kůži, když se budu cítit spokojená, než naopak, nepletu se?" Nadzvedla jsem masku a vyplázla špičku svého jazyku a zase si masku stáhla dolů. Tori věděl, že jej nechci prodat, ale dostat jídlo zadarmo a pití též by se hodilo, navíc... již jsme měli nahráno, že když nějaké jídlo nebo vodu plánuji jíst, tak opět zkontroluje, jestli je v pořádku, nebo ne. Pokud je, tak to normálně sním a pokud ne? Tak to sám sní a já to zahraji na jeho nevychovanost. Byli jsme dobrý tým... tedy, hlavně já. |
| |
| ... čerstvé z Rozpuku.Teplé maso se mi v rukách kroutí, ale já se ho nehodlám zbavit. Koutkem oka si povšimnu příchozího mladíka. Hledí na mě s překvapivým úsměvem a s těma černýma očima. Pronese ku mně chraplavá slova. Pomalu se ku něj otočím čelem. Organické ostny na mé hlavě lehce zašustí pohybem a oči se na moment divoce roztančí plamennou září. V tichosti a bez odpovědi si hocha prohlédnu. Od hlavy až k zemi. Přemýšlela jsem. Co mám udělat? Co mám říct? Měla jsem před sebou šanci, kterou jsem si nechtěla nechat utéct. Byl to pohledný mládenec a ty jeho oči... jak asi vidí... a co vidí? Měla jsem náhlou potřebu vše zjistit. Seznámit se. Se zrakem upřeným přímo na něj, pozvedla jsem kus plece ke své puse. Nadlidskou silou jsem se do onoho pokrmu zakousla, tak jak byl. Na bílý plášť a po bradě mi tekly zbytky čerstvé krve. Polkla jsem, ale neutřela si obličej. Sklopila jsem zbytek oné cukavé plece. Stále, po celou dobu jsem na mladíka hleděla. Byla jsem ticho. |
| |
| Jde se na nákupy |
| |
| Sae  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Slova částečně zanikají v šumu, ovšem podaří se ti rozluštit útržky z rozhovoru dvou trhovců a skupinky žen. Obrana a bezpečí, je zřejemě na mysli většiny, neboť spatříš rozličné zbraně ze všech koutů Devítisvětí. Mnohé prosté čepele, některé obohacené o cizokrajné vzory či úlomky numener. Útočné automatony, číhající v záhybech hávů svých pánu a paní, i biologické zbraně, prazvláštní úponky a pomocníci, odstrašující už svým vzhledem. Kopule stále na obzoru, věnující ti modrý záblesk vzdálené odpovědi, snad se vysmívajíc tvé nevědomosti. |
| |
| Naezah  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Kousky a zbytky z řeznického pultu, spadané do prachu, prostě žijí vlastním životem, živoříce v neúprosných podmínkách. Nejmenší z nich, ne o moc větší než malíček, vzrostlější se plouží o délce menšího hada. Řezníkův krám ti nepříjde nijak podvodný, maso je ovšem překvapivě čerstvé, něco, za co by se drobný obchodník nedoplatil, ne s dovozem až z Rozpuku. Ač na tebe hledí se srdečným pohledem pří škvaření škubavých kotlet, nemohla sis nepovšimnout, že nazelenalému zvrhu před tebou prodal maso syrové. Krutý vtip, na který by se rozpucký nenachytal. Celkově se jedná o zvláštní postavičku, se svou sadou nožů, zanesených, ale zachovalých. Oděn v zaprášené zástěře a lysou hlavou, která s uctihodnou výškou a vyhublou postavou, čini ukázkovou lidskou verzi supa mrchožrouta. |
| |
| Tayra  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Jídlo, které je ti přineseno se nepodobá ničemu, co znáš. Plod vypadá jako ořech, nebo něco s tvrdou slupkou, možná i vejce. Taktéž průhledný mok s odstínem bílé, nepůsobí jako voda. V slabém světle stanu vše působí skrytě a tajemně, i mladá tlumočnice tě pozoruje s čímsi vepsaným ve tváří. Snad zvědavostí, strachem? |
| |
|
Obchodník a obchod se snemStarý muž vážně vypadal na to, že se brzo za chvilku rozpadne v prach, jako se stalo mně ve snu. I když nebyl asi nemladší a medicína v těchto krajích je nejspíše nulová, tak přeci to byl znalec statisíce slov, tradic obchodů a tradic, ne? Ale, nechala jsem to tedy být... ať si myslí co chce, je jen někdo, kdo mi může pomoci v mém cíli. Jakmile byli ale předány mé nákresy, tak to vypadalo, že i on byl zaskočen. Podívala jsem se tázavě na Toriho, kterého si nikdo nevšímal. Tedy, jak si někdo nemůže všímat něčeho, tak velkého, jako je on je velká otázka. Protože mne již nebavilo stát, tak jsem se sama posadila a než jsem se nadála, tak mi jako opěrka na záda posloužila Toriho přední noha. Mírně jsem se pousmála a tedy čekala, co z nich vypadne. Do ruky se mi dostalo jakýsi plod a k tomu jakési bílé cosi. Možná to bylo mléko z nějakého z tamních zvířat? Třeba z těch koulí, které nabírali více a více bordelu na sebe sama? No nevím nevím. Vytáhla jsem si z batůžku nůž a zeptala se: „Nejsem znalá, jak se místní ovoce... nebo co toto je jí, tudíž mohu na to s nožem?“ Zeptala jsem se spíše té dívky, která se na mne tak dívala než toho Hathury. Pokud ano, tak jsem Toriho plod nechala uchopit a buď jednou rukou, nebo popřípadě oběma jej probodla. Následně rozpůlila a začala jíst cokoliv bylo uvnitř, pokud to samozřejmě nebylo něco jako velké vejce plné pavouků, nebo tak. Ohledně toho mléka... to jsem zatím nechala být a napila se jen v případě, že ten plod nebyl zevnitř dužnatý. Přeci jen, otrávit ovoce je těžší než nějaký nápoj, tedy... samozřejmě, pokud tento plod sám o sobě není jedovatý. Masku jsem si při tom ale nesundávala, jen jsem si ji vysunula tak, aby mi byla odhalena pusa. Věděla jsem moc dobře, jak se Torimu nelíbí, když ji dávám z ruky. Ale... za to si můžu jen sama. Aneb, kdysi jsem ji mohla klidně úplně sundat i v cizí přítomnosti, ale protože jsem se ji naivně snažila prodat, tak nyní? Jen na ní sáhnu v cizí přítomnosti a Tori se na mne kouká tím svým mechanickým pohledem. Nejspíše k původnímu majiteli měl nějaký vztah, co já vím. Mluvit neumí. „Mohu vám přeříkat sen, jak si jej pamatuji... ale když vás to tedy tak očividně zajímá, docela ráda bych dostala za to přeříkání možnost doplnit své zásoby vody. Nepotřebuji moc...“ Ukážu na dvě čutory na Torim a jednu na svém boku. Pokud tedy souhlasí, tak mu to přeříkám. Přesto trvám na tom, abych si vodu vzala sama. „Pokud si dobře pamatuji, tak to bylo někde, kde všude byli jakési pilíře, podobné jako máte na stanu. Všechny se hýbali a vše bylo zastřené rudou barvou slunce. Všude jen tyto pilíře, nic jiného. Chromitý prach všude kolem, nechávajíc pachuť na jazyku, jako kdyby někdo smíchal tento prach s krví. Jakýsi vrčení všude kolem mne, nic, co bych dokázala popsat. Pamatuji, že tam bylo i moře... což zde asi není. Následně zvuk byl agresivnější, jako kdyby byl přímo za mnou. Následně mezi pilíři vidím nepatrnou zeleň, pučící ve smaragdový prales rostlin a podobně. Vím ale, že pokud vstoupím, tak tam na mne něco čeká. Ten zvuk mne pořád otravuje, je hlasitější a hlasitější, na což se mi mé tělo rozpadá v prach...“ Přeříkám mu tedy celý sen, který si takto pamatuji a čekám, co mi tedy řekne. Následně ale dodám: „Přesto říkáte, že mnoho přišlo ale nemnoho odešlo... víte o někom odsud, kdo se vrátil? Ráda bych si s ním nebo s ní popovídala." Mírně se protáhnu a poplácám Toriho po boku. |
| |
| Ann  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Prohlédla sis ,,zájemce,, od hlavy až k patě, a vypadá, jako bežná člověk Devítisvětí, žádný zvrh ani Cizinec, i když nechápeš, jak se mu prach zanesl tak hluboku do kůže. Vybroušené zuby jsou ti novinkou, přesto to není praktika mnoha kmenům neznámá. Jeho vybavení působí, jako každého zodpvědného dobrodruha, nesnažícího se o cestu pacifisty nebo sebevraha, což se počítalo, jako totéž. Dokonce i jeho prach měl ,,praženou,, příchuť, cosi suchého a křehkého. Oči na tebe hledeli, stále trochu zarudlé, ale přesto pronikavě černé s víčky mírně sešíkmenými, proti vtíravému prachu. |
| |
| Úsměv dravceNeusmívám se. Stojím před ním a v pokoji, pozorujíc ho, si utírám pusu od krve. „Dobře.“ Pronesu s velmi vážným klidem při pohledu do jeho černých očí. Poté sklopím oči k masu, které držím v rukou. Neutekl, což je zvláštní. Zřejmě má na svůj věk bohaté zkušenosti. Z mnoha věcí jsem však v nepokoji. „Deset tretek pro klasiku na hodinu, ale jen když máš nějaké místo, kde můžeme být o samotě. Na veřejnosti nepracuji.“ Pozvednu kus masa k puse a rozhlédnu se po okolí. „Za vše ostatní jsou příplatky dvě tretky, ale nejdříve mě to nech dojíst. Potom můžu být celá tvoje.“ Znovu se zakousnu do masa z rozpuku, tentokrát už jím velmi střídmě a nedělám nepořádek. |
| |
|  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Nádobka sádal působí solidně, jedná se o našedlou hmotu mazlavé konzistence, která by měla zvlhčit i promastit mechaniku. Když dorazíš k trojici, potvrdíš si s jistotu, co už jsi věděla. Jsou zcela stejné, až na účes a oděv. Dokonce i mluví v souhře, harmonickým hlasem, nikoliv však bezcitným, spíše uvolněným a vyváženým. Mechanika na spáncíh upoutala tvou pozornost. Když už se někomu drbali v hlavě, býval to buď sebevrah, nebo boháč. Nebyla sis jistá, které z těch dvou jsou tyhle ,,sestry,,. |
| |
| Tři podivínky
Jakmile ženské kopie spustí, netuším, jestli se mám divit, nebo křivit nos nedůvěrou. Stejný vzhled bych ještě nebrala za nic neobvyklého, ale tohle už začíná být divné. Jsou snad nějak napojeny těma hejblatama na spáncích? Nejspíš jo, jinak by rozhodně nezněly takhle sladěné. Leda že by si to dlouho nacvičovaly. Nenechám se vyvést z míry, na tváři se mi stále rýsuje jenom příjemný úsměv. „Vy jste si to nacvičovaly fakt dlouho, že?“ Zeptám se škádlivým hlasem a ukazováček pravačku zabodnu do vzduchu jejich směrem. Aspoň že mi rozumí. A že já rozumím jim. Znaková řeč se ani náhodou nevyrovná té mluvené. I když upřímně netuším, jestli s touhle trojičkou půjde navázat nějaký smysluplnější rozhovor. Zatím z jejich slov moc moudrá nejsem. „Jmenuju se Železná Pěst.“ Představím se a levačkou se mírně bouchnu do hrudi. Rukáv se mi při tomto gestu lehce posune a odkryje kovové předloktí. „Ale říkat mi můžete, jak chcete.“ Dodám s mrknutím připravena jim podat pravačku, pokud by o ni měly zájem. Nemnoho lidí a nelidí si v dnešní době pouští cizince tak blízko k tělu, aby si s nimi potřásli rukou. „O pokladech uvnitř nic nevím, tipuju to spíš na nějaký svinstvo, nebo svini, když se mi dokáže dostat do hlavy.“ Chtě nechtě se při vzpomínce na své sny otřesu. Ty se mi fakt dostávají pod kůži. Jinak bych sem nepřišla. „Velmi živé…řekněme…sny mě přivedly na tohle místo. Nerada bych to ale řešila tadyhlec na ulici. Mohla bych vás, dámy, doprovodit někam, kde budeme mít větší soukromí?“ Na podtržení své žádosti se rozhlédnu po lidech kolem. Část je apatická, ale část také upoutala přítomnost těchto „sester“ i když se s nimi neodvážili dát do řeči. Čím míň zvědavců, tím líp. Už takhle se necítím na to mluvit o svých nočních můrách. Jinou možnost mi ale tohle místo zřejmě nenabízí. |
| |
| Tayra  |
| |
| Z červů tedy nic nezíská. Ta myšlenka sice povzbuzující nebyla ale posloužila aspoň jako připomínka života, co si vždycky najde cestu. Když přicházela ke krámku, dbala na to, aby nepoškodila stvoření bojující o svůj život. Nebyli její a přesto je chtěla ochránit, dovolit jim žít v lepších podmínkách nebo jen dát jim šanci podívat se odkud pochází. Než dobojovala se svým nepotřebným nutkáním adoptovat bezbranné obrazy jejího domova, už byla před nadšeným řezníkem který si nemohl vynachválit známějšího člověka. ''Ano, moc lidí odtamtud se tady nenajde.'' Promluví s kývnutím a s něčím, co doufá , že vypadá jako přátelský úsměv. ''A nejspíš tady moc lidí ani neví jakým stylem se u nás podává večeře.'' Praví ztlumeným, pobaveným hlasem zatímco tmavýma očima si prohlédne posledního zákazníka stánku. Nevypadá špatně. Než si ji stihne celou prohlídnout, násilně odtrhne své oči od jejích ladných křivek a soustředí svoji pozornost zpátky na řezníka. ''Tak, velký pytel nejlepšího masa by mělo pro tuto chvíli stačit.'' Pronesla, kontrolujíc zda maso dávající do pytle doopravdy svou kvalitou odpovídalo objednávce. Už to nebylo tak, že by nevěřila muži jenž před ní stál, spíše to byl zvyk matky, chtějící pro své dítě jen prvotřídní hračky. Po naplnění pytle si nachystala pár tretek a při výměně zboží nepatrně vzala jeho ruku přičemž jí jemně otočila k jeho tváři. ''Možná ještě něco byste mi mohl poskytnout,'' řekla zaujatě, ''třeba informace o modré kouli v horizontu tohohle prašného blázince.'' Snad aspoň on jí poví pravdivé sdělení. Váha pytle byla snad i těžší než očekávala, což s jiskrou v oku a s úšklebkem na tváři přijala. Hnedka z pytle vyndala dva menší kousky upečeného masa vysoké jakosti. Jeden začala spokojeně žvýkat zatímco druhý po cestě hodila s úsměvem do hromady svíjejících červů. Když jim nevadí kanibalismus nebude jim vadit ani tohle. Vyhlídnutý stánek, v kterém doufala, že najde vodu, byl stále stejně zatížený jak když ho poprvé viděla. Před roztodivnými nádobkami se pořád zdráhala ale odhodlaně vykročila rozhodnuta najít vodu. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Zřejmě se po stanovišti před tebou pohybovali ještě tři, muž a dvě ženy. Jen pištec se svou zlověstnou melodii zněl jaksi povědomě. |
| |
|
Cesta za pravdouS ovocem jsem dostala nakonec pomocnou ruku a moje dohoda ohledně vody byla uzavřená též. Naplnila jsem si tedy zadarmo svoje čutory a aspoň si byla vědoma tím, že na poušti neumřu na nedostatek vody. To by bylo neskutečně mrzuté. A hlavně něco, čemuž by ani Tori nemohl zabránit. Nějak jsem chápala, že v sobě nějaké kapaliny má, ale kdybych si jen svlažila nimi jazyk, tak mne čeká rychlejší smrt než kdybych byla kompletně bez vody. Plod jsem snědla celý a pak se napila i toho bílého čehosi, co jsem dostala k tomu. Nevěděla jsem opět moc o zdejší kultuře, ale většinou nevzít to, co je naděleno byla urážka. Na to jsem si opět upevnila masku a mírně se protáhla. Dohoda zněla prostě... zjistím od těch místních bláznů co vím a pak se vrátím. Nevím tedy, proč tento muž tam nemohl poslat jednu ze svých dívek, ale dobře. Kývla jsem mu na to, možná trochu naivně, ale tak co jsem měla dělat. Buď něco zjistím, nebo ne. Navíc, když jsem byla mladší, tak jsem slyšela jedno moudro. A to, že hlupák je neustále spokojený a šťastný. Možná, když se zblázním, tak budu konečně navždy šťastná? Kdo ví. S tím jsem tedy odpověděla jen: "Vrátím se, až budu vědět více," vyhoupla se na záda Toriho (jak měl tak strašně rád) a ukázala jsem směrem ven ze stanu. Následně mi tedy stačilo hledat nějaký zdroj hudby, na Torim by se mi samozřejmě hledalo lépe, ale tak nějak jsem tušila, že při první příležitosti sebou "omylem" cukne a já sletím hezky z výšky dolů. Očividně rád simuloval chování zvířat ale to, že bych byla jeho paničkou se mi asi zrovna dvakrát nelíbilo. Při tom všem jsem ale tedy chtěla nakoupit nějaké sušené maso na cesty. Vodu jsem již měla, tudíž, pokud se cestou za hudbou našel nějaký rozumný prodejce sušeného masa, tak jsem si od něj něco koupila. Samozřejmě s Torim číhajícím zpovzdálí, ale jestli mi cena nějak neseděla, tak jsem jej náznakem přivolala blíže, aby se podíval na toho prodejce zblízka. Jen málo lidí dokázalo udržet chladnou tvář před Torim a... no, já toho dost zásadně zneužívala. |
| |
|  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro S hlavou strženou vzád, vidíš pouze část tváře svého ,,zákazníka,, který se soustředěným výrazem miří na tvé břicho. Ať už jde po čemkoliv, nevypadá to pro tebe dobře. Slyšela jsi o překupnícíh s orgány, což by ve tvém zmutovaném stavu přidalo na ceně. Se stiskem svírajícím tě za výrostky a nožem u břicha, jsi ve vskkutku svízelné situaci. Jak se Ann, dostane z tohohle? ( Hoď si na Vitalitu, pokud chceš překonat jeho stisk, jinak si můžeš vybrat ze všech třech, pokud chceš zkusit něco jiného. ( Př. Zadáš 40 bodů do procent, padne ti 60% - úspěch, pak zapsat pod příspěvek) Na dotazy rád odpovím ,) ) |
| |
| Vlákno V tomto stanovišti je zmatek který bych jindy uvítala, ale nyní působí poněkud rušivým efektem. Tento dav je stejný jako každý jiný jsou zde mutanti, kyborgové či kněží hlásající méněcennost masa kteří na mně shlížející s lítostivým pohledem. Ano je na mně žalostný pohled a oni jediní asi uvažují o tom zda se mnou učinit obchod nebo mně okrást. Normálně bych jim ukázala že své úpravy nemusím dávat na odiv abych jim mohla ublížit, ale nyní je moje pozornost zaměřena jinam. 1.Sehnat nějaké jídlo ať se nemusím spoléhat na tu umělou náhradu. 2.Sehnat vodu ať jí nemusím získávat ze svých tekutin. 3.Sehnat něco co se mi bude hodit. 4.Zjistit co je ta numenera a co znamenají mé sny. Možná se jen jedná o způsob přepravy, ale v tom případě kam? Všichni jako by se překřikovaly,ale když odfiltruji obchodníky vychvalující své zboží přece jen zaslechnu něco užitečného.někteří mluví o nějakém nebezpečí, ale ani to mně nepřekvapí. Hrozí vám nebezpečí vždy tomu tak je a je na mně abych tomu zabránila, ale já si nestěžuji protože tohle je můj úkol (tedy jeden z nich,jeden z mála a jeden z mnoha). Potom tu jsou obchodníci, kupci a jejich stráž a ti co obývají tu kupoli a shlížející na ostatní se shovívavým pohledem. Oni by to mohli vědět, ale pochybuji že by mně jen tak přijali ... Můj pohled na chvíli připoutá muž (který aspoň myslím) který drží něco co je zřejmě přirozená zbraň ,ale pak se vydám k těm třem ženám které mně zaujaly už dříve. Rozhodnu se jednat rychle než je ta čtvrtá odvede stranou a tak pokud mi to okolnosti dovolí se během cesty odrazím udělám ve vzduchu otočku a dopadnu v bezpečné vzdálenosti od všech čtyř. Nesnažím se na nikoho udělat dojem vlastně pochybuji zda by to něčím podobným bylo možné jednalo se jen o zkrácení cesty. No dobrá tak úplně ne ... „Zdravím vás dámy vidím že jste místní. Já sháním průvodce který by mně zde provedl po zajímavých místech jako je třeba to pod kterým se nacházíme.“ Ano vím je to slabé,ale když se potloukáte pustinou moc společenských dovedností nepochytíte (i když se tomu někdy nevyhnete nebylo to ani mým původním úkolem) a tak až domluvím složím si ruce na hrudi a čekám až se některá z dam vyjádří. |
| |
|
Láska muže a ženyPozřu zbytek chutné kroutící se tkáně a přijmu nabízené cennosti. Zákoutím zafouká jemný prachový větřík a na zádech projede mi mráz. Dostanu z toho husí kůži. Konečně jdeme na to. Už mě nebavilo tak dlouho čekat. Krev ve mně pumpuje vzrušením. Mladík je silně odhodlaný. Líbí se mi, uchvátí mě jak cení své roztomilé tesáky. Chci ho. S jasnou mužností si mě, křehkou ženu, odvádí stranou, aby na mě konal, aby se se mnou pářil. Odevzdávám se mu, přitisknuta k pevnému sloupoví. Srdce mi bije, šat ze mě spadá. Jeho slova jako pohlazení, jeho dotek, tak něžný na mé paži. Rukama projíždím lehce po mužné hrudi. Jeho prsty dráždí mé organické chvějící se ostny. Prokrvená kůže žhne a zeleň ve tváři pomalu mizí v krvavou červeň. Byla jsem připravená. Předložila jsem se mu s poslušností. Z pusy mi unikne milostný vzdech. Cítila jsem, jak projíždí dotyky mé boky. Bylo to krásné. Mé oči zářily když jsem si ho prohlížela. Vnímala jsem každý jeho pohyb. Mé hladké a jemné ruce se pomalu přesouvali od hrudi k jeho pasu. Měla jsem dost, ale žadonila jsem o to dostat více. Hlava mi trhne vzad a já ucítím chlad opracovaného kovu. Předehra skončila.
Láska mezi mutantyS rychlostí a smrtelnou přesností popadli mé holé ruce zápěstí se zbraní. Nebyl to již ten něžný dotyk ženské ruky. Z pevných nehtů na ruce se náhle staly dlouhé drápy, které projeli mladíkovou kůží jako dobře naostřený nůž. Rázným a krátkým trhnutím jí bez milosti rozervali na cáry. Organické ostny na hlavě, kroutící se jako nedávno snědené maso z rozpuku, obtočí se ve stejný moment kolem jeho druhé ruky v drtivém sevření. Jako nenasytná chobotnice, přitáhnou ho vlasy blíže k hlavě, která se začne rozevírat jak překrásná kvetoucí rostlina. Tři řady jako skalpel ostrých žraločích špičáků se protočí ve víru vzrušení blíže k mužské lebce. Pusa plná trávicích slin se otevřená dokořán zakousne do jeho krásného čela a odloupne z něj s mateřskou něžností co největší kus. V extázi a vzrušení s páření, započnu nekontrolovaně hltat zbytek jeho těla. (Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 70 procent) |
| |
|  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro „Zdravím vás dámy vidím že jste místní. Já sháním průvodce který by mně zde provedl po zajímavých místech jako je třeba to pod kterým se nacházíme.“ Nepříliš elegantní představení, co však dívka nepochytila na šarmu, vyváží tělem, doslova. Mechanizované paže a nohy sahají až kam ti oděv dovolí dohlédnout, nemáš tušení, jak rozsáhlé úpravy jsou, rozhodně jsou však proti tvé v přesile. Na krku má dokonce cosi, jako dýchací štěrbiny. A ani jednou nemrkla. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Po kryptické zprávě zůstanete se čtvrtou pozadu. Zdá se, že je kyborgem jako ty, zatím však vidíš jen kousek zahalené paže, a při pečlivém pohledu i pár šrámů na tváři, odhalující skrytou konstrukci. Celkově se jedná o mladou ženu, s hlavou zčásti vyholenou a vlasy nepřirozeně rudé barvy. Dobře stavěná a řádně zjizvená, to tedy je. Skočila si neznámé přmo do řeči, něco s: "..ít větší soukromí? “ |
| |
|  Rudé oko hněvu |
| |
| Naezah  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro V mase to není, to je perfektní kvality, až se musíš pozastavit, jak se udržuje tak čerstvé při přepravě prašnou pustinou. Do téhle odlehlé obasti osidla Cechu ještě nedosáhla, prostě proto, že zde zatím nebylo nic, co by za to stálo. Až na modrou kopuli. Těžko uvěřit, že něco tak masivního se zjevilo před pár měsici. Zhmotnila se, přesunula, vyrostla? Rozhodně celá struktura působí dosti živě, jako ulita obřího mlže. U stánku s amforami tě čeká postarší trhovkyně. Stařena v puklicovitém klobouku se závojem z korálků, který chrastí při pohybu. Obklopena nádobami z keramiky, kovu i kameniny, různého tvaru i velikosti, mnohé oznčené zvláštním symbolem - vypadající jako věž, nebo žahavec. Co tě ovšem upoutá, je cosi ve vzduchu. Nádherný nádech smyslného pachu, při kterém Pe'shi naježí štetiny, a ty sama pozoruješ jisté ,,změny,,. Není divu, že stařenka má obtíže udržet vážnou tvář. |
| |
| Když někdo vidí rudě Sestry? Nemyslím i když jsem neviděla nikoho dalšího ona rozhodně není součástí mého projektu ... I když právě proto jsem zde a nejspíš nejenom já a tak si opět prohlédnu tu druhou ženu. Možná vypadám hůř než ona, ale ona asi nebude tak vyspělá jako já. Zřejmě se rozhodla nahradit pouze část svého těla podobně jako já, ale na rozdíl ode mně asi nepřišla na to že lidské maso a krev se dá nahradit pokud máte možnost je někde odebrat. Zřejmě jsem jí skočila přímo do řeči což nejspíš ponese poněkud nelibě. No nebylo by to poprvé ... Často si mně prohlíželi a přemýšleli co všechno ještě umím a to ještě předtím než jsem jim to ukázala. Ta druhá žena je zřejmě naštvaná že jsem je přerušila a ano já si to uvědomuji a je mi to naprosto jedno, obě tady jsme ze stejného důvodu tak proč bychom se nemohli dohodnout. Zřejmě se nedohodneme ... „Sociální téze jsou jen další dogmata které používají ti jejichž mysl je stejně omezená jako jejich tělo.“ Pronesu nezúčastněným hlasem složím si ruce na prsou a obě mé kovové obočí se nadzvednou pozorný pozorovatel si může všimnout teď když se vlasy svezli toho že mé uši nemají přesně ten stejný odstín jako zbytek mé pokožky. Když se potom ženě rozzáří rudě jedno oko jak se na mně snaží udělat dojem a tak se rozhodnu že to udělám taky. „No obě jsme tady z podobného důvodu a já jen tak neodejdu. Máš s tím problém? Pokud ano tak je mi to jedno, vždy mi to bylo jedno a vždy mi to jedno bude.“ Obě mé oči se na to rozzáří rudě, já spustím ruce, vytvořím jistou tím stříšku a když domluvím sevřu ruce v pěst. Z plátů na zápěstí se vysunou čtyři kovové drápy které tak vytvoří písmeno X, dvě vteřiny počkám ruce opět uvolním a drápy zasunu. Nemělo to být míněno jako hrozba spíš oznámení že se jí neleknu, což asi znamená že jsem buď tak hloupá nebo silnější než ona. A obě víme že to první to nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Zpátky ve stanovišti se šrumec o něco zahustil. U stánku a pod plentami není k hnutí, cesty se však krapet pročistili. Nic ti nebráni dopravit se k záhadné hudbě, kterou jsi zaslechla. Virtuoz sám, je ovšem v obležení přihlížejících, dostat se k němu, bude vyžadovat průraznost či obratnější přístup. Zdali bude řešením tvá tradiční strategie ,,Toriho davového pluhu,, , nebo něco originálního zůstavá otevřeno. Slunce už přeslo poledne a začíná se pozvolna vzdávat vládě noci. Co ta přinese, těžko říct, po Cizincích které jsi tu viděla ( obzvlášte bizarní zámotek masitých orbů, který odporoval základním zákonům i zdravému rozumu ) by nesjpíš spát na ulici nebylo nejlepším řešením. Kdo ví, dokázal by tě Tori ubránit i před nástrahami neznáma? |
| |
| Tayra  |
| |
|
Jídlo nikde, ale aspoň je zde něco k poslouchání a to dokonce nad hlavami všech!Nikdo zde nevypadal, že by strádal a potřeboval by nutně najíst, což bylo to nejzvláštnější. Na místech jako jsou tato bych čekala, že se zde bude vystavovat to nejlacinější jídlo zároveň dáváno za nejvyšší ceny, nejlépe se slovy, že se jedná o ohromnou delikatesu. Kdo by na to naletěl? No, třeba já. Jak mám vědět, co se zde normálně jí a co je zde považováno za to nejlacinější jídlo. Nijak. Naštěstí cena většinou říkala co a jak a nějaké to handrkování za pomocí Toriho vždy zabralo. Povzdychla jsem si a nechala tedy můj lov na nějaké sušené maso na někdy jindy a přemýšlela, jestli rozkaz Torimu, aby šel něco ulovit by dopadl kloudně. Nerada bych zítra byla nařknuta za zabití kohosi, co byl živý a myslící tvor, jenom proto, protože Tori ho bral za divoké zvíře. Normální prodírání lidmi mi nedělalo zas takový problém, protože kdo se zastavil byl mnou popostrčen a nebo odsunut, pokud šlo, něžně stranou. To tedy do doby, dokud mne nezaujala jakási vysoká postava, která byla vyšší než Tori a to je co už říci. Orby vnikli do "toho" a zase vystoupili jinde. Vypadalo to skoro, jako kdyby mne to vábilo, abych se toho dotkla ale drcnutí Toriho, který očividně nečekal, že bych se mohla zastavit mne nechal chladnou. Maska skryla můj nadšený pohled pro tajemno a pootevřenou pusu, takže vše vypadalo jen tak, že jsem se prostě zastavila a zablokovala tak desítkám lidem rychlý průchod. Myšlenku, kde a jak budu spát jsem nechala za hlavou. Buď mi můj "kamarád" který zná všechny obchody nabídne přístřešek, nebo se prostě někde dále od tohoto místa vyspím v přítomnosti svého společníka. No... nakonec jsem se tedy dostala k těm zvukům a podle davu okolo těchto lidí jsem věděla, že bude problém se dostat vyloženě bezprostředně k nim. Otočila jsem se na Toriho a chytla jej za tlamu, kterou poslušně sklopil a já mu dala nohu na spodní čelist. Věděl, co chci udělat a tak hlavu zaklonil a já se jen držela za jeho čumák v moment, kdy se on více méně "posadil", zadní nohy na zemi, ocas natažený za sebou (chudáci všichni, kteří zakopnou), aby neztratil balanc. Já, stojící na jeho čelisti a vysoko nad všemi zde. To upoutá pozornost! Pomyslela jsem si a zasmála jsme se sama sobě a ukázala tedy na ty, kteří vytvářeli tu hudbu a hlasitě řekla: "Potřebuji si promluvit!" |
| |
| Ann  |
| |
| Komu není rady... //Sice nevím, jak to teď má fungovat, jestli házíme či co, ale ber to tak že kdyby se mi podařilo podrazit ti nohy, tak dál neútočím a jenom se na tebe dívám ostražitým pohledem s povýšeným úšklebkem |
| |
| Mezi námi děvčaty Ano teď už mluvím jako ti kněží kteří kážou o méněcennosti masa a dívají se na mně stejným útrpným nebo lítostivým pohledem. I přes můj vzhled já nakládám se svým tělem jako by bylo mechanické. I tkáň a krev se dá nahradit pokud máte odkud. A pak tu jsou osoby využívající numenery k ovlivnění pocitu nebo zvláštní prášek protože nyní jsem opět ucítila ten zvláštní pocit. Ale co to vlastně mělo být? Nakonec ho však zaženu jako všechny dotěrné myšlenky když vzpomínku kterou to vyvolalo přeruší žena přede mnou. Moje červené oči pohasnou a okolí opět nabere normální barvu. Možná kdybych si dala tu námahu mohla bych poznat co je mechanické a co ne podle tělesného tepla či jiných příznaků, ale nechci s tím ztrácet čas. Možná ho ani nebudu mít protože to vzala jako hrozbu, možná je jen naštvaná že jsem se nasáčkovala do jejich rozhovoru. No nebyla by první, tehdy jsem ukázala jestli pozdě tasíš život sobě zhasíš ... Snad to nebude tento případ, protože ta žena se rozhodne že nepřijme svou smrt v leže nebo se jen tak nelekne (být muž řekla bych neuteče se staženým ocasem). Rozhodnu uskočit před jejím výpadem a pokud možno dostat se do bezpečné vzdálenosti. 60 Metabolismus Hod 7% //Snad to bude stačit,nesnáším procentovou kostku. :( |
| |
| Láska ve větruPřistoupila jsem k lásce velmi agresivně. Drápy jsem ve víru vášně dostávala skrze rozervanou ruku blíže ku jeho srdci. Sameček se však zdál velmi chtivý, a než jsem stačila cokoliv udělat, již mi do těla strkal svůj malý nožík. Vzdychla jsem a z rozevřených úst jsem chrchlajíc vypustila zasténání. Bolelo mě to. Partner se vyprostil z mého sevření a já sledovala jeho ústa uvnitř změti krve. Polkla jsem chtivě část ukousnuté hlavy a zapulsovala lakotně ostrými zoubky. Mladý a nepřipravený na vážný vztah, snažil se záhy po předehře naše radovánky ukončit. Já však již byla velká. O pouhé oťukávání jsem neměla zájem. Chtěla jsem kus pořádného chlapa. Mé ostny se naježí a propnou jako natažené struny. Zachytávajíc se o pevné věci v uličce, napnou mě jako prak. Upřu pohled na prchajícího a pokrčím se v kolenou, jako roztomilý králíček. připravuji se ke skoku. Zuby v otevřené tlamě se vyvrátí kupředu, lana vlasů splasknou a já vyletím k útoku uhryzávaje mu část těla. |
| |
| Železná a Sae  |
| |
| Tayra 
|
| |
| Ann  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Jsi nyní v nejisté pozici. Nohu naplou pod vahou kovové končetiny, snad by ses dokázala uvolnit s trochou úsili, kdo však ví, jak se situace vyvine. Feromony nejeví na ženštinu jakýkoliv vliv, dav v okolí však zbystřil a začal se shromažďovat v uctivé vzdálenosti, snad v naději na řádnou rvačku. Jsou mezi nimi i Sestry, které vše pozorují se svým odměřeným zájmem. Teď už to není soukromý souboj, ale veřejná podívaná. Dostane se davu svědectví o síle, odhodlání či něčeho zcela jiného? |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Cítíš však ještě cosi. Cosi tak nepatrného, až je to skoro jen pocit - Hrozbu a brutální běs, řvoucí na hranici tvého vědomí, pomalu si prodíraje cestu. Pokud mu dopřeješ čas, mohl by se stát nesnesitelným. Být běžnou ženou, nejspíš by ses svíjela v děsu z dravého hněvu, jak vidno v davu. Shromáždil se kolem vás v uctivé vzdálenosti, snad v naději na vřavu a rvačku, krev a kov. Jsou mezi nimi i Sestry, sledujíc situaci s odměřeným zájmem, zřejmé hodlaje dát všemu volný průběh. Teď už nejde o soukromý souboj, ale veřejnou podívanou. Dostane se davu svědectví o nadřazenosti kovu či čehosi jiného? |
| |
| Ve jménu oceli Jak předvídatelné nebyla by první kdo se rozhodl mně naučit slušnému chování a já jsme na takové situace připravená.Ukážu jí kdo je zde lepší,ani mé tělo nebylo plně nahrazené mechanickými komponenty spíš šlo o vylepšení aby se zabezpečila tyto místa a dosáhlo se požadovaných výsledků. Kdyby se našlo něco co by prorazilo mou pevnou kůži možná bych ostatní šokovala skutečnou krví a ne jen fyziologickým roztokem který byl nabarvený tak aby krev imitoval. Podaří ze mi dostat z dosahu kopance a zároveň uvěznit její nohu tou svou.Je zřejmě se ženě její snaha naučit mně slušnému chování nevyplatila,ale já se rozhodnu situaci dál nehrotit a tak jen pozvednu své kovové obočí.Ovšem pak zachytím to co jsme dřív cítila a co si postupně prodírá cestu.Tedy pokud tomu dám příležitost,rozhodnu se proto si vyčistit mysl a odstranit či uzamknout vše co by tento pocit mohl využít. Jako povodeň která se rozlije aby se nakonec neškodně vsákla do země. Přitom stojím se svou nohou kterou mám přišláplou na noze té naparující se ženy a pak když je vše hotovo rozhlédnu se kolem.Tehdy si všimnu si davu který se těší na dobrou rvačku,jsou tam i ty tři sestry které zřejmě čekají kdo získá navrch. |
| |
| Hudebník a trocha soukromíBez problémů jsem tam stála a jak to, tak vypadalo, tak jsem se stala novou atrakcí. Ono... ještě aby ne! Když Tori byl větší než některé stany tady a já mu ještě dodávala nějaký ten metr k tomu. Muž vypadal poměrně normálně, nebo aspoň tedy ze začátku. Sice jako na poušti, kde jídlo není zas tak časté je zvláštní najít někoho zavalitějšího, ale to nebylo ono! Co tam tedy nehrálo? Vous? Ne. Slepené vlasy? No... ne. Možná to šatstvo, které vypadalo, že se v něm musí docela přes den upékat za živa. Možná. Ale bylo tu ta divná kapka rtuti. No... vše se ale brzo začalo měnit, když on začal mluvit. Lehce jsem sebou škubla, protože toto jsem vážně nečekala. Ta kapka se začala čeřit s jeho slovy, jeho tělo se začalo ohýbat a měnit, jako kdyby nebyl to, co kdy býval? Nebo se možná jednalo o něco podobného, jako byla ta osoba s orby? Kdy to do něj vplulo a zase vyplulo? Kdo ví. No, přesto na mne zíral a já se musela činit, protože tu stát takto vysoko na očí kde-koho asi též nebylo fajn. „Ano, přesně!“ Řekla jsem skrz masku a poklepala na tlamu Toriho, aby mne položil. Tentokrát se natáhl dopředu, a protože asi nikdo nechtěl skončit jako mastný flek, tak uhnul jeho dopadajícímu tělu. Já se tak objevila přímo před ním a otočila se směrem na svého přerostlého strážce. Nevěděla jsem moc dobře, jak se na tuto cestu připravit, ale pamatovala jsem si jedno. Navzdory mé masce... písečné bouře byly zlo. Sice zde by lítali ty kusy železného čehosi, ale to je detail. A proto! Proto jsem v brašně měla velkou plachtu, kterou jsem vyhodila nad nás a nechala ji spadnout tak, že přikryla jak mne, tak i Toriho. On ji ze strany k divákům přišlápl a já ji natáhla za toho umělce (pokud samozřejmě nezdrhl) a takto vytvořila hodně provizorní stan. Za ním jsem ji zajistila jednou ze svých brašen a konečně se k němu otočila. Dost provizorní a amatérský stan, ale na to, abychom si v soukromí něco řekli to stačilo. Aspoň se na nás nebude nikdo koukat. V moment, kdy tak bylo hotovo a muž neutekl... tak jsem se mu představila slovy: „Tayra!“ A začala mu vyprávět můj sen. Snad mi pomůže a nebude se tu jen měnit v jakési cosi... |
| |
| Mrška mrštná Mrcha! Zavrčím si pod vousy, když se stihne dostat z dosahu mého devastujícího kopu. Tohle byla moje divoká karta. Ráda ji hrávám. Když se vám povede protivníka dostatečně zarazit, většinou to vzdá. Tahlencta to ale nevzdala. Přímo se na mě vykašlala. Naparovačně stojí na mojí noze, obočí pozvednuté jako by říkala. „To jako vážně.“ Cítím, jak se mi v rychlých pulzech svaly napínají a uvolňují. Je moudré rozpoutávat opravdovou rvačku? Očividně je propracovanější, co se do mechaniky týče, kdo ví, jak je na tom ve skutečnosti s bojem. Třeba spoléhá na svou hezkou tvářičku, aby za ní řešila problémy. Ale to se nedozvíme, když to nezkusíme. Mé rozhodování asi trvá déle než obvykle, protože se Stříbrovlasá rozhodne rozhlédnou kolem. Velká chyba. Netuším, co se tam může dít tak zajímavého, že spustila oči ze zjevně naštvaného protivníka, ale budiž. Hlupákům, nechť je země lehká. Zapřu se pořádně na levou nohu a škubnu tou pravou abych se vyprostila a ženě přede mnou rozhodila balanc. Následuje úder levačkou zespodu na bradu a hned na to napřaženou pravačkou ze strany. Zuby mám pevně zatnuté v maximálním soustředěním. Do mých osobních věcí se nebude nikdo plést! Ať už vylezl z kterékoliv skládky. Hod na vytažení nohy V 60/30 M 60/60 K60/60 26% Hod na první úder V 60/30 M 60/40 K60/60 36% Hod na navazující druhý úder V 60/30 M 60/30 K60/60 58% |
| |
| Tayra  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Jedná se sice o obhrouble působícího chlapa, ovšem v jeho očích se skrývá cosi víc. Vzdálený, až pohřbený smutek. Věc na jeho rameni je stále záhadou, víš jistě, že se nejedná o stroj, alespoň ne o mechanismus tobě známý. Dav, který se trošku pročistil po čemsi za zorným úhlem tebe i Toriho, ti konečně dovolil dýchat. Otázkou zůstáva - Co s pištcem a jeho ,,mazlíčkem,, ? |
| |
| Druhé kolo Ano ta žena je poněkud naštvaná možná i poněkud prchlivá,ale není to první horká hlava kterou musím krotit.Většinou jsem podceňovaná což je častou chybou neříkám že to dělám já u ní protože ta žena se mi to rozhodne pořádně natřít. Ano já vím že je naštvaná a že tohle skončí rvačkou. Já mám své poslaní a v něm mi nebude bránit nikdo,podívám se na oblohu a pak se začnu věnovat té ženě.Nejdřív se pokusím zabránit tomu aby mohla uvolnit svou nohu,potom se pokusím uhnout prvnímu úderu a pokusím se zablokovat ten druhý.Vím že to je složité nebo by to aspoň bylo složité pro někoho jiného,ale nyní uvidíme kdo z nás dvou je lepší. První hod Vitalita 60/60,Koncentace 60/60,Metabolismus 60/40 – 53% Druhý hod Vitalita 60/60,Koncentace 60/60,Metabolismus 60/40 – 63% Třetí hod Vitalita 60/60,Koncentace 60/40,Metabolismus 60/40 – 63% |
| |
| Sae a Železná  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Dav se zřejmě začal skutečně bavit, a překvapivě v tobě našel zalíbení i tváří v tvář dosavadnímu neúspěchu. Zaslechla si pokřik ve stylu - "Rudá do toho!" či "Nadělej z ní šrot!" což částečně jistě vycházelo z tvé nezanedbatelné pohlednosti, působících feromonů a nevzhledné mechanizace sokyně. Ač v trapně patové poloze, všimla sis čehosi, co ti vlilo nový zápal do žil. Stisk Stříbrovlasé slábl, feromony se museli konečně dostavit s účinkem. Železná pěst ( V 60/30 M 60/30 K60/60 ) |
| |
| Ať se dav baví |
| |
| Stan a co se děje v němA tak náš rozhovor mezi čtyřmi očima pokračoval. Nyní nebudu počítat bezpočet očí Toriho, protože u něho bylo tak trochu jedno, jestli tu je, nebo ne. Věděla jsem moc dobře, že i kdyby byl přes celé město, tak nějak ví, co říkám. Aneb, když jsem ho jednou chtěla prodat, tak než jsem vyšla z místnosti, tak tam čekal a to byl přes půlku města pryč! No... skončilo to tím, že mne odnesl za město a lehl si na mne a je vážně vopruz nebýt schopna si vzít nějaké sousto nebo pití. Hlavně když ví a to moc dobře, kdy potřebuji napít a najíst, proto mne může držet tak, jak chce, až moc dlouho. Díky vzpomínce jsem si povzdechla a zavrtěla hlavou, podívala jsem se přes sklíčka na toho muže a málem se sebou trhla, když zahrál tu tóninu. To bylo přesně z toho snu, musel o tom něco vědět... buď si ze mne dělal srandu, nebo! Ne... jeho oči říkali něco jiného. Co když to, jak můj sen končí... se jemu stalo a stane se to i mně? No, na píšťalu se asi díky tomu naučil hrát a Tori... natočila jsem hlavu tak, abych se na něj podívala a pak zpátky na toho muže. Tori mne bude moci aspoň dělat dobrý poutač, dokonce... sakra, na co to myslím, dala bych si facku, ale jaksi přes masku by to ztrácelo na efektivitě a nyní se to nehodilo. "Hm, chápu... můžu?" Zeptala jsem se a namířila prstem v rukavicích na tu kapku a zkusila jsem se na ní podívat dost zblízka. Byla jsem ale připravena uskočit nebo udělat nějaký manévr, kdyby to mělo nějaký ochranný mechanismus. Nebyla jsem idiot. Pokud jsem se nic nedozvěděla a ani Tori nic nezjistil, tak jsem toho zkusila dotknout nejdříve s rukavicí a potom bez. To samozřejmě jen v případě, že mi to muž dovolil a necukal se, jinak bych se mu snažila nějak domluvit. |
| |
| Fáze I. Dotek kapky byl chladný, ale nikoliv vlhký. Povrch se rozvlnil pod tvýmy prsty a vpustil tě do nitra tekutiny, kde jsi nenahmatala nic, co by připomínalo pevnou strukturu, orgán či konstrukci. Co se týče kapky, tak ta nic nenamítala proti ruční pitvě, pouze švitořila za čeření stříbřitého povrchu. Pištec se tvářil trochu nesvůj, zřejmě se ale necítil v pozici, kdy by mohl odmítnout. Měla jsi z něj pocit, že by si nechal líbit kde co, i přes svůj ranařský vzhled. Pokud nebyl vysloveně vystrašený, tak alespoň zmatený a rozhodně nevypadal na spor. Vzhledově je kapka tím, čím se jeví. Koulí tekutiny, která si ovšem udržuje konzistenci a poměrně stálý tvar. Zrcadlí v sobě tvou ruku i masku, činící z nich grotekní karikatury sebe sama. Tvé prsty prostě obteká, netušíš tedy, jestli reaguje na jiné podněty, než zvuky, které má očividně vcelku v oblibě. Sebemenší ševel ji neunikne, napadobí každé odkašlání, trhnutí plachty i ruch davu. Vskutku zvláštní numenera, která přináší víc otázek než odpovědí. Vnese snad světlo na tajemství tvého snu, či pištce samotného? |
| |
| Tohle (už) není hra Vidím že ona je rozhodně schopná,docela dost schopná,ale já byla upravena na boj.Samozřejmě že vím úpravy nejsou vše,ale zde nejde jen o úpravy.Přesto to co jsem už předtím cítila nyní nabývá na síle.Sice nevím co to je,ale vím že to je silné a někoho jiného by to už dávno složilo. Jistě je způsob jak to zjistit,ale za současné odolnosti je poněkud nepravděpodobné. Dav mezitím povzbuzuje někoho kdo to nejspíš potřebuje aby jim poskytl patřičnou zábavu a nešel k zemi příliš rychle.Rozhodnu se tedy vsadit všechno do své výdrže a přijmout její úder ovšem zároveň se rozhodnu vyrazit oběma rukama proti její pravačce kterou má před obličejem a strhnout jí dolů. První hod Vitalita 60/40,Koncentace 60/60,Metabolismus 60/40 – 92 Druhý hod Vitalita 60/40,Koncentace 60/30,Metabolismus 60/40 – 99 |
| |
| Divnější to být již nemohloTekutina nereagovala jak na podměty přes mé rukavice, ale i když jsem si ji sundala. Skoro, jako kdyby prostě jen byla a tím to končilo. Sem tam jsem se podívala na výraz muže, který vypadal... no, sice rozrušeně, ale nekřičel bolestí, neprosil o zastavení a ani se mu to vyloženě nelíbilo. Nevypadalo to tedy, že by to na něj mělo nějaký větší vliv, takže co už. Nasadila jsem si tedy opět rukavici a otočila se směrem k Torimu, abych si vyndala papíry s náčrty snů, které jsem stále měla a podala je muži. Když má slova o snu, který jsem mu již převyprávěla nerozsvítila světlo nad jeho hlavou, tak třeba nákresy pomůžou? Pokud ani to, tak jsem mu ještě dala prázdný papír, kus uhlu a nechala jej prostě buď něco napsat nebo nakreslit, pokud si to samozřejmě takto přál. Bylo možné, že se ale také nic nestalo, žádná reakce na nákresy a tak. Pokud tomu tak samozřejmě bylo, tak jsem mu do ruky dala pár mincí, které by si svou hudbou asi vydělal a začala balit "stan" s tím, že se musím ještě zastavit za tím "obchodníkem všeho", abych mu řekla, na co jsem přišla. Byla to taková dohoda a já jsem nebyla vážně ta, která by se snažila z něčeho vyvléknout, nebo někoho podvést. |
| |
| Po večeřiMůj přítel skončil natrávený v mém žaludku. Byla jsem však zklamaná, že mi vztah s nápadníkem nevydržel déle. Klečela jsem v uličce na kolenou a pozorovala krev nasáklou pískem. Byl tu klid, čas na to rozmýšlet. Kryté zákoutí, schované pod prapodivným plachtovím, působilo nesmírně přívětivým dojmem. Ukolébaná zvukem daleké melodie, posadila jsem se stranou uličky. Hleděla jsem jak se mé nahé tělo pozvolna mění. Hluboce jsem vzdychla, mé bříško zabručelo. Upletené z organické tkaniny, zjevilo se na mě zprvu nenápadné oblečení. Jakási směsice čehosi co měl můj milý za živa na sobě a mého starého bílého hávu. S jakousi nechutí jsem se prohlédla a povšimla si odlesku na jedné z kovových tyčí. Vzhlížela v něm na mě jakási černovlasá osoba, dívka. Usmála jsem se na ní a ona na mě. Byl to můj vlastní odraz. Posedávala jsem tam ještě notnou chvíli a na mysl se mi dostali mě neznámé vzpomínky, jakési střípky přítelových memoárů. Plavala jsem v nich, přehrávala si je, než si uvědomila co zde vlastně dělám. Zavalila mě lítost z vlastních činů. Ztráta času nad něčím co jsem vlastně ani udělat nechtěla. Musela jsem zjistit něco o svých snech. Nakupování jídla pro mě nebylo potřebné, byl čas jednat. Procházela jsem bludištěm ohebných chodeb z plechových plachet. Šla jsem přímo za zvukem mimozemské melodie, do víru davu. Snad někde mezi všemi spatřím nějakého průvodce, či zajímavý stánek, který by mě navedl na správnou cestu. Možná, že teď když mi poletující písek tolik nevadil, spatřím i něco víc... |
| |
| Sae a Železná  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Když se chopíš pravačky své protivnice, stojíte tváří v tvář. Ona stále v šachu, díky tvé noze a pevnému sevření právé ruky. Vidíš všechny detaily jejího obličeje, vcelku pohledné rysy, zkřivené v hněvu a snaze o výhru. Jizvy, které odhalují skrytou mechaniku jsou teď ještě patrnější. Tohle je kyborg, jako ty sama, přesto padne před dokonalejší. I s vítězstvím nadosah si začínáš uvědomovat, že zde máš dočinení s něčím, mimo tvůj obor. Něco na téhle ženě tě ovlivňuje. Cítíš pocity, které jsi dávno měla za pohřbené. Zmatek, rozrušní a snad .. strach? ( Sae - Veškeré hody s postihem 40% ) |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Tvé eso v rukávu zabralo, přesto si Stříbrovlasá počíná nad očekávání dobře. Snad to chce více času, nebo se ta piksla bude muset prostě sešrotovat. Jsi s ní teď tváří v tvář, pravačku zakleslou v jejím sevření, nohu stále pod tou její. Konečně pohlédneš do tváře své protivnice, tváře, připomínající masku s nelidskýma očima, krytýma dvojitým víčkem. I přes kamenou tvář, jsi si jista, žes spatřila záblesk pochyb - Důkaz účinku tvé tajné zbraně. Tohle nemůžeš déle strpět, jsi tu jako uvězněna v tanci s neobratným partnerem, který je ti blíže s každým krokem. Nedopřejš davu ponižující prohru. |
| |
| Z výšky se nejlépe padá k zemi |
| |
| Ocel proti oceli Kolem nás se stahuje dav neboť náš souboj přitáhl víc pozornosti i než numenera která se tu objevila.A tohle je skutečně vyrovnaný boj který skončí až bude jedna z nás doslova zadupaná do prachu na zemi. A je zřejmě jasné kdo to bude ... Tohle jsem už často zažila svět se mění a my s ním tedy aspoň ti kteří neskončí v propadlišti dějin.Sice mně překvapí když ta žena udeří někam jinam než to vypadalo,ale snesu ten úder a pak chopím její pravačku. Tak to mysleli tím dvě kovové sestry ... Teď když si můžu prohlédnout jak vlastně vypadá tak jizvy jsou ještě patrnější,tahle žena je kyborg jako já přesto já jsem dokonalejší.Ale něco z té ženy mně ovlivňuje nevím přesně co,ale vím že to je něco co by někoho běžného dávno odrovnalo. Musím to ukončit a zbytečně to neprotahovat protože na to zřejmě ta žena čeká. Nevím proč bych se měla bát zrovna jí nebo zda to je relevantní,ale vím že to nejsou běžné pocity.Ovšem z těchto myšlenek mně vytrhne to že ta žena má něco v úmyslu a taky vím že tyhle pohyby jsou dokonalé stačí však když je něco jinak a výsledek může být ... jiný.Když mně strhne k sobě pustím její nohu dřív než se pokusí osvobodit a zároveň jí strhnu sama jiným směrem než měla původně v úmyslu.Není to daleko jen o malý výsek,ale i to stačí abych jí (společně s tím uvolněním nohy dřív než čekala) vyvedla s rovnováhy.Až obě spadneme na zem uvidí se co bude dál. Vitalita 600,Koncentace 6060,Metabolismus 60/40 – 71 |
| |
| Fáze I. Tvé nákresy snů se setkají s nečekaným účinkem. Pištec na ně upřené hledí s výrazem, který by se dal popsat snad jen jako směsice smutku a touhy. Žádné povědomé uvědomění ani obeznámené poznámky, spíše jen tužebné ticho a usilovné soustředění. Jakoby se snad snažil rozpomenout. Kapka na jeho rameni začne vydávat niterný zvuk, který přichází přímo zevnitř kapaliny. Jedná se o jakési hluboké " hummm ", které trne v uších. Povrch se čeří v pravidelných, loudavých vlnkách. " Je to známé, ale ztracené. Uzmuté. " Promluví pištec s nostalgickým tónem a skelnýma očima - Tohle je první výrazná emoce, kterou jsi u něj spatřila. Upřeně na tebe hledí, jakoby se snažil něco sdělit. Jasně na něm ovšem vydíš, že mu schází vyjadřovací prostředky. Pohlédne na papír a úhel, pak udělá cosi, cos nečekala. Uchopí kapku do rukou a napřáhne ji před sebe. Povrch tekutého kovu se začne čeřit a přetvářet, dokud nepřipomíná klubko červů či chapadel. Očividě to pištce stojí spoustu soustředění. S nadějí v očích se zřejmě snaží něco sdělit. " Zloděj. Vzal všechno, nechal jenom Zvuk. " Vynasnaží se, než kapka opět splaskne. Tohle bylo vskutku podivuhodné představení, nějaké spojení mezi pištcem a kapkou tu tedy bude. Když začneš balit stan a proplatíš pištci pár mincí, stále ti stojí po boku. Po pár krocích si uvědomíš, že tě hodlá následovat - Zřejmě sis zajistila spojence, i když se jedná o mlčenlivého obra s kapkou na rameni. S Torim a pištcem po boku si rovnou můžete otevřít potulné představení. Už se povážlivě blížilo k večeru, zarudlé paprsky už se vzdávaly vládě noci, přesto si prostranství udrželo shromáždění, od kterého se ozývalo kovové rachocení a nadšený ruch. O komedianty tu zřejmě nebyla nouze. Vyrazit za Hathurem by tě stálo čas do večera, octla by ses tak na milost ,, obchodníka všeho ,, nebo noční ulicy. Tori, který se ti rozhlíži po boku, by ti snad poskytl bezpečí. Sám tvůj kovový společník vypadá neobvykle zaujatý nedalekým kovovým lomozem, snad hledá řádného kouska šrotu na hraní. Těžko říct, co proudí jeho mechanickou myslí. |
| |
| Fáze I. Tvá nová podoba byla vítanou volbou do zaprášené pustiny. Černé vlasy i oči, které jsi ,, podědila ,, po posledním milém se skvěle snoubily s bledou pokožkou, která se nejspíš skrývala po stříbrnou vstvou tvé kořisti. Šaty se smísily se třpytným prachem a získaly kovový lesk, který ladil okolí. Byla jsi jako oděna v tenkém kovu, vláčném a povolném, jako tkanina - Skoro ti připomínaly kůži oběti. Tvé nyní sešikmené oči dokázaly vzdorovat vtíravému prachu, ladné, i když protáhlejší křivky zapadaly ke zkrouceným stěnám. Byla jsi perfektním predátorem stanoviště. Zahltily tě vzpomínky pozřeného hocha - Bolest, strach a pokroucené city. Zaujalo tě, že jste přeci jen měli cosi společného - Oba jste měli dosti alternativní pohled na lásku. Vnímáš záblesky bez kontextu - Pustiny řvoucí chromovými vichry a oslepující bouřemi stříbra. Noci strávené u ohnišť stanovišť a objetí těl i obětí - O ano, mladík se se svými úlovky také nepáral, i když ke tvému krutému umění měl daleko. Vidíš všechny ty tváře, které se staly úlovky. Krása pohledět, až bys dostala znovu hlad, kdybys nebyla tak sytá. Nehodláš se ovšem ztratit v minulosti, tebe čekají současné problémy. Hudby, kterou se rozhodneš následovat, po nějaké době utichne a ty se ocitneš na prostranství obklopeném stany a pilířy. Nepřehlédnutelné shromáždění obklopuje kakofonii kovových zvuků. Že by muzikant změnil styl? Krom hloučku též uprostřed prostranství stojí drobný stan podpírán mechanickým monstrem, jaké jsi neviděla. Několik metrů navýšku se jedná o působivou konstrukci, která však nezobrazuje nic živého, co bys znala. Pokud tedy odpustíme čtyřnohou stavbu vlastní většině šelem. Dostala ses na místo, kde ale hledat? Schyluje se k večeru, a ty jsi nejsi jista, jestli jsi to nejhorší, co tu loví po nocích. |
| |
| Snad se vyspím, nebo vyspíme?Aspoň nákresy měly nějaký účinek, a to byl samozřejmě úspěch. Mohlo to vždy skončit tím, že se prostě lekne, nebo naštve a bude problém. Sice se Tori většinou choval jako přerostlé štěně, nebo kočka, i když při pohledu na mou krev je jaksi... řekněme, jako když matka dítěte vidí agresora a jde přes cokoliv, včetně mrtvol. Moc toho neříkal, kapka dělala nějaký zvuk a on konečně něco řekl, přesto... mi to moc nedávalo smysl. Pak to ale vypadalo, že se začal absolutně maximálně snažit, uchopující kapku do své ruky, která začala něco znázorňovat a ten pištec k tomu řekl něco pozoruhodného. Nevypadalo to, že by kapku bral jako něco, co by mu škodilo, ale spíše jako něco, jako byl můj Tori... jen možná méně praktický. I když? S pohledem na ocelový kolos jsem si vzpomněla, kolikrát mne dostal do potíží díky své velikosti za což kapka vypadala v těchto ohledech mnohem více praktický. Asi ta kapka vážně měla něco do sebe. Poděkovala jsem mu tedy a po darování nějakého toho menšího obnosu a sbalení mého stanu jsem se otočila. Pištec tam stál a tvářil se pohledem: “Álé, já jdu s tebou“, což jsem tedy nechala být. Nevěděla jsem tedy moc co s ním, protože co takovýto muž může pro mne udělat? Beztak se mne po nějaké době vzdá a nechá mne být, ale kdo ví. Díky aktuálnímu času mi nezbývalo moc možností, první byla jít za obchodníkem všeho, nebo zůstat na noční ulici. Bylo mi jasné, že by mne nejspíše vykopl ze svého stanu, jakmile by se dozvěděl informaci a já tak tedy věděla, že budeme muset někde ponocovat. Mimo tuto osadu to bude nejspíše nejideálnější, protože... rozkládat stan někde zde by zabíralo místo a ráno bych se mohla probudit s někým, kdo by po mne chtěl ještě nějaký peníz. Popošla jsem k Toriho hlavě, který již vyhlížel kus železa, který by si jistě rád vzal a celou noc by ho ožužlával, nebo bůh ví co dělal. „Najdi nám místo mimo město, kde můžeme přespat,“ poplácala jsem ho po ocelové pleci a vyskočila na něj s tím, že jsem podala ruku i tomu, kdo mi před chvílí dal pár informací. Mohl to přijmout, nemusel... já věděla, že když ho Tori shodí, tak bude obviňovat Toriho a ne mne, což bylo docela dost pravděpodobné, když Tori byl docela dost majetnický. Ale riskovat to, že mu prostě ujedeme a muž bude jak zapomenuté štěně hrát na celou osadu, dokud nás nenajde jsem riskovat též nechtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro V klubku boje a bolesti si konečně osvobodila své nohy, přesto jsi v sevření Stříbrovlase a ona v tvém. Byla by to dojemná milostná scéna, nebýt mučivého prachu a davu přihlížejících. Ty zřejmě vývoj souboje nadmíru potěšil, dokonce sami sestupují do prachu, aby byli v úrovni boje. Ač se tvá situace může zdát nevýhodná, víš, že feromony si prokousávají cestičku k tvé sokyni, nebude dlouho, než před tebou bude ležet roztřesený uzel nervů, jenž půjde snadno dominovat. Pokud se nestane nic nečekaného. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro V klubku boje a bolesti, jsi s ní lapena uprostřed davu. Chce to jen jeden rozhodující úder - A je načase, plíživé emoce, které zaplavují tvou mysl jsou stále silnější. Víš, že je nejspíš tvá poslední chvíle, kdy budeš schopna kontrolovaného útoku, než tě cizí pocity pohltí docela. Přišel okamžik pravdy. Zasadíš poslední úder, nebo padneš ve strachu a ponížení? |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Fáze I. Tvá natažená ruka se setká s pevným stiskem pištcovým, až drtivým sevřením, které působí v kontrastu k bezelstné tváři. Po zápolení se vydrápe na Toriho, v oblyčeji neskrývané obavy z jízdy na hřbetu divoké mašiny. Když se usadíš s Pištcem za zády, Tori se s radostí vrhne vstříc pustinám. Beží jako o závod, vstříc prachu i větru, před kterým tě kryje tvá věrná maska. Tvůj spolujezdec tak štastlivý nebyl, ochranu mu poskytne jen závětří tvé přitomnosti, přičemž svíra Toriho v komické poze, přitisknut k němu skoro čelem, rukama i koleny svíraje pelášící boky. Míjíte stánky i stany, cesty a kolemjdoucí, kteří v údivu uhíbají. Když se octnete mimo město, ruch utichne a vy jste sami v prašné pláni nekonečna pilířů a občasných vzdušných vírů. Slunce už je za obzorem a na bloze začnou prosvítat první hvězdy. Tohle byl naplněný den,získal jsi první kontakty a né jeden. Poohlédneš se po Pištci, který dezorientovaně slézá z kovového hřbetu. Tori vám našel pěkný plácek, ohraničen čnícími pilířy. Tady snad budete v bezpečí. Jako na potvrzení k tobě Tori přivinul svůj ,,čumák,, a vydal několik klapavých zvuků, které jsi zařadila jako vrnění. Ve stanovišti byl trochu nesvůj, přeplněn dojmy a novým prostředím, tady se ti ovšem rozhodl plně věnovat. S ním po boku, se nebude čeho bát. |
| |
| soukromá zpráva od Tayra pro StanováníNakonec se pištec dostal nahoru též a já jsem se musela vesele pousmát. Nevypadal úplně plný důvěry, hlavně, když stroj pod ním ho byl schopen rozšlápnout na dva kusy, jako kdyby nic. Zvyklá na tuto rychlost a běh jsem seděla poměrně lehkovážně, ale náš další člen do skupiny vypadal, že brzo spadne a tak jsem se ho odhodlala přidržovat jednou rukou. Přeci jen Tori věděl vždy o momentu, kdy ztrácím balanc nebo něco a tak se vždy přizpůsobil. Některé kusy, které jsme byli schopni provádět při tomto trysku by nám záviděl leckterý jezdec. No a nakonec jsme se dostali k místu, které Tori vybral a já jej poplácala po pleci. "Jestli chceš, vem si nějaké přikrývky, jsou tady... mám jich více hlavně díky chladnějším nocím, ale to zde asi nehrozí," vzala jsem si tedy jednu a to již můj přítel začal přitlačovat svůj čenich vůči mému břichu do momentu, kdy jsem si nuceně sedla a opřela se o něj. "Již ti někdo někdy řekl Tori, že jsi občas víc náročný než kde jaký mazlíček? A to ti nemusím ani kupovat jídlo!" Zasmála jsem se a pohladila jej po hlavě a nacpala si pokrývku mezi něj a mne. Pištec nejspíše nic neříkal a našel si své místo též... přesto jsem řekla Torimu: "Ne, že ho vytlačíš pryč v průběhu noci. Je to náš nový přítel a jestli tak uděláš, tak věř, že se s tebou nebudu týden bavit," zasmála jsem se a poplácala jej po hlavě. Byla jsem si vědoma, jak žárlivý občas dokázal být a najít pištce ráno třeba deset metrů dále jen kvůli tomu, že si Tori myslel bůh ví co jsem nechtěla. No a s tímto a hlazením Toriho po hlavě jsem začala pomalu usínat a upadat do říše snů... snad to nebude zase ten samý sen. |
| |
| Boj na zemi |
| |
| Kdyby se ještě zajímala o Cech, určitě by se pokusila zjistit příčinu řezníkova znervóznění. Podle jeho hrůzy ze člena z Rozpuku hádala, že způsob dopravy jeho masa nebude nejtradičnější. Tak či tak, záležitosti teď už jejich bývalých společníků neměli nic společného s cílem, který měla v mysli. V minulosti by bylo její povinností ničit takové komplikace v proudu obchodu. Tedy pokud na nějaké narazila. Avšak teď jí to mohlo být ukradené. Tak proč si to v hlavě stále odůvodňovala? Zdá se, že před minulostí neuteče. I když jí vůbec nezájímá ani Cech, ani minulost, kterou tak vehementně popírá. Krámek s nádobami na tomhle zatuchlém místě nijak zvláštně nevyniká, přesto jí po vstupu ovine velmi divný pocit. Stařena, která hleděla zvláštně a zmateně jakoby na něco, co tam už dávno nebylo, se na ni ani nepodívala a jen pár gesty naznačila co si může vybrat za předměty ke koupi. Čím délé hleděla na stařenu, tím méně chápala co se bábě honí hlavou a přesto tím více cítila, že se jí taky něco začíná dít. Ochvěv vesty jí vytrhl z tranzu. Rozlíceně si uvědomila, čeho se ta babizna snažila docílit. Už senilní žena chtěla otupovat slabé, využít jejich hlouposti, vzít si jejich peníze a sama poté spadla do své pasti. Jenže na její schopnosti byla tahle rašple krátká. Na její intelekt a schopnosti neměla dostatečnou sílu jakéhokoli ovlivňovače, který používala. Za tuto urážku musí přijít trest. Před krámkem je dost lidí na to, aby jakýkoli fyzický trest přilákal nechtěnou pozornost některých, co neměli ponětí o jakou záležitost se tady jedná. Takže tedy trest bude vykompenzován jednoduchým darem. Hned po rozhodnutí se soustředěně začala dívat na nekompetentní ježibabu a v okamžiku, kdy byla nejvíc nesoustředěná, si podstrčila jednu láhev vody Pe'shimu. Pak s klidným pohybem vzala láhev druhou, zamávala jí stařeně před obličejem a do ruky jí dala dostatek tretek, aby se stařena nacítila ošizená. Konečně dál od toho krámku cítila jak vlivy klamu babizny doznívají. Teď s čistou hlavou, rozhodně vykročila k modré kouli v dobré náladě s dostatkem surovin a jasným cílem před sebou. Koncentrace 50/60 Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 81 procent |
| |
| Tayra  |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Zvuk se nese podivným způsobem, mnohdy zůstává trčet v zákoutí s opakovanou ozvěnou, či se zcela ztratí v hlubinách komplexu. Necítíš nic zvláštního, ni nepozoruješ záchvěv větru ( I když maska tě značně omezuje ve vnímání ). Tori je v nedohlednu, na tom se nic nezměnilo, alespoň hlídá vaše spící těla v pustinách. Zato Pištec s tebou podnikl nečekanou pouť, čehož od pohledu lituje. Třese se po celém těle, což není zimou, teplota je naopak velmi příjemná. Svou Kapku na rameni nemá. Celá konstrukce je nad tvé chápání, nevidíš žádný důvod za slepými chodbami, zákruty a zákoutími, které ve tvých očích postrádají účelu. Stěny se kroutí a poskytují pohled na spoustu víklenků, někdy plněných podivnou směsicí pokroucených výrostků či vedoucích do temnot. Prostor působí jako pórovitá jeskyně, přeplněná podivnými úkazy. Nespozoruješ nic, co by připomínalo mechanismus, ani prosté vybavení podobné dvěřím i schodištím - Jsi ve zcela cizím území. Zvuk se zatím nedostavil, přesto netušíš, kolik času ti zbývá. Jsi si jistá že sen již těď přesáhl obvyklou dobu, ale proč to? |
| |
| Sen nebo něco víc?Po nějaké té chvilce s Torim jsem usnula. Bylo stejně vtipné, že se stroj, který v dnešní době je více méně nad chápání kohokoliv snaží napodobovat zvířecí chování. Za což někteří lidé se snaží přiblížit více a více právě strojům. Probudila jsem se? Ne... byl to sen, avšak jakési bludiště? Pištec tu byl se mnou a vypadal neskutečně vyděšený. Navíc k tomu neměl svou kapku a já se musela zamyslet, co se asi tak děje. Poškrábala jsem se zezadu na krku a aspoň věděla, že kdyby se něco dělo, tak mne Tori probudí. Vždy vycítil, když se něco dělo, a i zde se něco brzy může stát. Popošla jsem k pištcovi a zeptala se jej: „Víš, kde to jsme? Nebo mi dokážeš aspoň něco říci?“ Zeptala jsem se jej a pokud neodpověděl, tak jsem mu vlepila facku, aby seuklidnil. Nic nedávalo smysl, všechno bylo divné a já vážně moc nevěděla, co mám dělat. A co jsem tedy udělala? Sedla jsem si do tureckého sedu a začala se rozhlížet po okolí. Většinou sny mají nějaké větší myšlenku a já věděla, že pokud mi bude ukázána, tak nemusím nic dělat. Jednoduše mi bude vmetena do obličeje ať se mi to líbí nebo ne. Pištec se snad brzo uklidní a já budu vědět, co se děje... hlavně ale bylo divné jedno. Tento sen trval déle než obvykle. Aspoň podle toho, co si mé snové já pamatovalo. Mohla to být přeci jen iluze. |
| |
| Dohra Oba padáme do písku který je pro mně pouze pískem,ale té rudovlasé ženě z toho vyhrknou slzy což dokazuje není tak vyspělá jako já. Slabí zahynou. Kdesi v hloubi mysli se objeví mohutný muž ve zvířecí kožešině který křičí,vydává zvířecí zvuky a vzývá zapomenutá božstva.Nevím kdo to je ani proč tomu tak je,ale z toho muže vychází strach.Svíjíme se uprostřed v písku který musí být pro mou sokyni utrpením a přitom nepolevuji z mého plánu udělit té drzé ženě lekci.Žena se zmítá a já sbírám veškerou sílu k rozhodujícímu útoku.Sice to nebude tak elegantní,ale je čas na eleganci vypršel.Snažím se zachytit její ruce a pak s nimi udeřit na její obličej (pokud možno tou pravou rukou). Vitalita 60/0,Koncentace 60/0,Metabolismus 60/40 – 70 |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj pro Fáze I. Pokroucený prostor ti to nehodlal ulehčit, zkřivené zdi i nelogická geometrie nedávaly žádná vodítka, proč nebo k čemu jsi zde. Pištec se zdá o něco chápavější situace, ne že by mu to pomohlo. Od pohledu je v šoku, což u zavalitého velikána působí o to zlověstněji. Když k němu přijdeš s otázkami, nezmůže se na víc, než pár přiškrcených šepotů a horečného těkání očima od rohu do rohu. Rozhodneš se zažehnout mu kuráž řádnou do tváře, stane se však cosi, cos nečekala. Pištcova ruka vyletí působivou rychlostí a zadrží rukou tvou, než stihne udeřit. Spíše instinkt, než úmysl, přesto je tvá ruka na okamžik v drtivém sevření. Vzápětí tě Pištec propustí, nejspíše sám v rozpacích nad svou silou, kterou jsi přes zjevný vzhled zdá se neuvědomuje. Zaujmou tě však dvě věci. Jednak podivná vlhkost, který v Kopuli panuje, někde dokonce stéká v stroužcích čirého viskózního slizu. A pak to, že tu nejste sami. Někdo vás sleduje. Postava ve stínech, snad příliš plachá, než aby se odvážila přiblížit. Nejsi jsi jistá, ale zdá se lidská, ženských proporcí. Snad další Snivec v tomhle labyrintu? |
| |
| Kde divokost vítězí Sae Jsi silnější, rychlejší, dravější. Přesto rudovlasá divoženka stále vzdoruje. Když se vyhoupne do vedení nestihneš ani mrknout druhým víčkem. Rudovlasá tě doslova osedlala, tvář zkřivenou zuřivostí, za skřípotu prachu mezi zuby na tebe hledí zarudlými zraky. Nevyděsíš se snadno, povětšinou se však nepotýkáš s běsy. Začínáš ztrácet skálopevné přesvědčení o svém vítězství - " Jak mohou slabí tak dlouho vzdorovat? " Pokusíš se zachytit útočící ruce, síla tvé mechanické paže proti nelidskému odhodlání protivnice. Možná to bylo ono, možná byla tvá protivnice naopak až příliš lidská. Železná Tvé jméno není nadarmo. Říkají ti Železná, a ty držíš jako z oceli, nedbaje prachu, ran ani vyčerpání. Víš, že tenhle souboj musíš skončit, jinak tě tvá protivnice zmůže. Víš, že musíš zasadit poslední úder. Úder, který prokáže tvé druhé jméno. Říkají ti Pěst, a ty udeříš s plnou silou své paže. Stříbrovlasá se snaží bránit, uchopit tvou ruku do svých. Když ji však pohlédneš do očí, víš kdo dominuje. Tvůj úder dopadne tvrdě a nemilosrdně, už žádná síla ho nebyla schopna zadržet. Zvedne menší mračno prachu a pošle hlavu sokyně do pozice, která by byla smrtelná - Pro prostého smrtelníka. Zvítězila jsi, sic se sokyní naživu, rozhodně však venku z boje. Odnese si nepěknou promáčklinu na pravé tváři, ze které se začíná odlupovat povrchová úprava a menší otřes, po kterém chvíli válčit nebude. Sae 70 (-40%) < Železná 99 Dav oslavně zahlaholí na počest vítězné bojovnice. Vidíš mnohé zklamané diváky, kteří vsadily na špatnou protivnici. Rozhodně ses ovšem stala miláčkem publika, zanedlouho tě obklopí skupinka přihlížejících snažících se alespoň dotknout tvé vítězné paže. Dnešní den, končí úspěchem. |
| |
| Báječný opar vítězství |
| |
| Fáze I. Po tvém vítězství nejsou diváci k zastavení. Ze tvé ruky se stala doslova relikvie, po které kupci pokukují, znalci uznale pokyvují a jejímž doteku muži ( i ženy ) touží. Tvé zbývající přednosti však rozhodně nezůstali opomenuty, tudíž se prodíráš davem s příjemnějšími i méně příjemnými setkáními. Tvá výzva k noclehu a stravě vzbudila ohlas, dav se může přetrhnout. Jeden muž ovšem převyšuje ostatní, od pohledu zámožný velmož ověšený tretkami od ramen po paty. Když k tobě přistoupí s lákavou nabídkou, je těžko odolat. " Výborný boj cizinko, dosud jsem u člověka, natož ženy, neviděl souboj tak dravý a udatný. Upřímně jsi mi dnes vydělala značnou částku a já na výdělečné nezapomínám. Co říkáš na noc v prostorném stanu mé karavany, kdokoliv může směnit své příběhy, pojíst a popít s rudou bojovnicí? " Muž na tebe působí typem vypočítavého kupce, který by prodal i vlastní dceru. Přesně ten typ, který by se ti nedovolil ublížit, právě naopak plně využil tvé přítomnosti ve svém stanu. Když se k tobě nakloní stranou davu, zpozorníš. " Dokonce se dnes cítím natolik štědře, že daruji Rudé divou bestii hodnou její nespoutané síly. Přeci jen, splacené dluhy dělají dobré přátele. " Taková nabídka se neodmítá, Železná je však vládkyní svého osudu. Strávit noc ve stanu nečekaného mecenáše či se snad poohlédnout dále v davu? |
| |
| Příslib luxusu |
| |
| soukromá zpráva od Tayra pro Snové stezkyPřekvapeně jsem vydechla, když mi mojí ruku pištec chytil a ještě se tvářil, jako kdyby si nebyl vědom faktu, že je toho schopen. Ale tak co, protočila jsem očima a nechala jsem to tedy být, jen jsem mu řekla: "Je aspoň dobré, že se dokážeš popřípadě ochránit," promnula jsem si místo, kde mi ji před chvílí stiskl a promnula jsem si následně krk. Co bylo prostě divné na takovýchto snech byl už jen fakt, že když už si uvědomím, že jsem ve snu... tak jej mohu ovládat. Ale tyto sny takové nebyly, byla to spíše vize, kterou jsem si mohla bezprostředně, hm... jak to nazvat? Užít? Možná. Přesto tu bylo něco, nebo někdo, kdo nás pozoroval. Takový ten pocit, jako když vám někdo dýchá na krk, ale nikdo tak blízko není. Jen prostě to bylo neskutečně divné. Povzdychla jsem si a trochu podrážděně jsem roztáhla ruce a řekla: "Tak se nám aspoň ukaž, když už tě tak zajímáme!" Jednou rukou jsem si sáhla na masku, která pořád velebila můj obličej a strhla ji k zemi. Ve snech přeci bylo jedno, že někdo ví, jak vypadám a... Tori tu též nebyl, takže proč se o to starat, že? "No tak bude to?" Zeptala jsem se a začala chodit v kruzích, zkoumající všechny zákoutí tohoto nelogického prostoru. Na pištce jsem nedbala, vypadal, že je rád za to, že je... a očividně facka, která by ho probudila nebyla v mých možností. Tak co už! |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR