Vypravěč - 12. listopadu 2019 16:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když je den za dnem horší Ten den slunce prahlo jako snad nikdy dřív. To vás při práci v dole moc nepotěší. Již ti docházeli síly, to utrpení bylo nekonečné. Sáhl jsi si na lidské dno a ztratil víru v život. Žít ti vlastně přestávalo dávat smysl. Zrovna si vezl zlato z dolu do skladu, když si uslyšel hrozný křik. Nemohl jsi ale nic dělat, neb za tebou byli stráže. Zprvu to znělo, jakoby se tam pobili skřeti, ale pak se křik a nářek začal rozléhat po celém dole. Viděl jsi, jak do dolu vlétla tmavě zelená energie, poté křik utichl a důl se zřítil. Z děr utvořených mezi kameny začal prosakovat zelený kouř ze kterého se zhmotnilo stvoření s ženskými rysy. Pak jsi viděl, jak se za ní postupně objevují pavouci velcí jako kůň a začínají zabíjet všechny okolo a spřádat pavučiny. Stráže tě opustili a snažili se zahnat tyto síly. Ty jsi využil příležitosti a dal se na útěk. Doběhl jsi už docela řádný kus od dolu, když jsi ucítil značnou bolest hlavy. V hlavě se ti ozval ženský hlas. Fedrone, miláčku, pojď ke mě blíž... Vrať se zamnou, čekám na tebe v dole Byl to hlas Jinstany... Ač tě málem dostala, nenechal ses očarovat a pokračoval dál, poté tě ale hlava začala bolet natolik, že jsi spadl na zem. Opět jsi slyšel ženský hlas, ale už byl hrozivý, měl jsi z něj husí kůži a cítil, jakoby jsi měl za zády samu smrt Hahahaha snažíš se utéct? Tvoje nejhorší rozhodnutí Fedrone...Když tvého syna nebyli schopní zabít oni, zabiju ho já!! Ha ha haa.... Ležel jsi povalený uprostřed lesní cesty, paralizovaný a prakticky nehybný s pocitem, že ti praská hlava. Po chvíli k tobě přišlo několik skřetů, ti tě spoutali a najednou ses mohl hýbat a hlava tě pomalu přestávala bolet. Skřeti tě naložili na povoz a někam s tebou jeli, cestou ale, jakoby váš povoz napadl les. Kořeny stromů začali napadat a chytat skřety, několik vlků přiběhlo a dorazilo zbytek přeživších. Než ses stačil postavit na nohy, zjevila se před tebou víla držíc lahvičku, která je pomale větší než víla. Jestli chceš žít, vypij tohle A pustí na tebe lahvičku pak kamsi vyletí a křičí Rychle poleť zamnou! Ehm, poběž...

Vypravěč - 14. listopadu 2019 11:00

Stará historie – přísně tajné spisy nepřístupné veřejnosti Kdysi byl svět rozdělen do několika říší, téměř každá rasa měla své království. Kromě jižanů, tam žili převážné menšiny a ostatní, kterým vyhovoval jižanský styl života. Poté ale náš svět dohnala lidská pýcha, chamtivost a lhostejnost. Král Manovar toužící po moci vládnout celému světu zaprodal sebe i celý svůj lid neznámé temné síle. Tato síla jej pohltila a stala se z něj zrůda. Jeho nejvyšším dala moudrost takovou, že sestrojili válečné stroje, chrlící oheň. Jeho nespočetná armáda, jakoby neznala strach, únavu, či lítost, nebo lásku. Jakoby lidé přišli o lidskost… Když bylo vše připraveno, vydali se lidé na tažení proti elfům. Elfí království bylo velké a rozsáhlé, říká se, že spolu elfové dokázali komunikovat skrz stromy. Žili se všemi v míru, než temné stroje začali pálit jejich les. Elfové se proti takovéto síle nedokázali ubránit a žádný jiný národ jim na pomoc nepřišel. Většina elfů byla upálena spolu s lesem, někteří ale byli chyceni a zotročeni a některým se povedlo uprchnout a schovat pod zem. Na zotročených elfech byly dělány různé pokusy a zkoumány mučící praktiky, až se z krásných andělů stali hrbaté stvůry s prasečími rysy, dnes zvaní Skřeti. Věřilo se, že jejich duch je zlomený a ztracený, že slouží temnotě. Dnes se ale ví, že skřeti mají vlastní vůli, a proto jsou tolerováni. Většina jich žije za zdí, spolu s ostatními temnými tvory, ale někteří žijí s ostatními v Říši, jsou jim přidělovány ale nejhorší práce a zachází se s nimi bídně. Elfy, kterým se povedlo uprchnout a schovat pod zem vedl král Nylian, původní elfí král. Nylian vládl elfům již po tisíc let a elfí říše byla v míru a prosperovala celý čas. Byl to dobrý vládce a jeho vláda pokračovala, s uprchlými elfy založili v podzemí novou říši. Časem jejich kůže ztmavla a zrak se přizpůsobil noci. Pohltila je nenávist. Matka příroda vymřela a tak i propojení všech elfů, byli sami, jejich milovaní byli mrtví a oni byli odvrženi do světa tmy. A tak již několik staletí, možná tisíciletí čekají v podzemí na správný moment, aby se znovu vrátili na zem. No a dál? To nikdo neví.. Svět se úplně přetvořil…

Vypravěč - 14. listopadu 2019 11:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nová historie – všem přístupná Už ani nikdo neví, kdo vytvořil tu zeď, nebo proč je to zlo za tou zdí. Ví se jen, že tam je a že může kdykoliv přijít. Skoro všechny národy byly tehdy ve válce, potom ale přišel půlelf. Velice vzácná bytost v dnešní době. Většinou je lovili a zkoumali. Půlelf, který přišel do války národů, se jmenoval Oidus. Oidus, jak mocný válečník, tak mocný mág přišel na bitevní pole a ukončil válku. Zabil mocné krále a sjednotil jejich rozpadlé světy. Vytvořil tak území zvané Říše. V Říši žili všechny rasy v relativním míru pohromadě. V městech se vytvořili oddělené čtvrtě pro dominantní rasy a tak se zmenšila kriminalita. Říše nyní existuje přes 500 let a je stále pod vládou krále Oiduse. Severně od Říše je království trpaslíků. Trpaslíci se kdysi uzamkli v horách a bojí se otevřít své brány, bojí se okolního světa. Po velkém sjednocení říše se některá trpasličí království rozpadla a stala se součástí Říše, neb horští trpaslíci pro ně ze strachu odmítli otevřít brány. Severně od trpasličího království jsou barbarské vesnice, krollové, obrové a neprobádaná území. Tento svět se distancuje od okolí, podobně jako trpaslíci. Jižně od říše jsou pouště, kde u velké zdi je království orků, což je velice agresivní rasa, se kterou se opravdu špatně jedná. Součástí pouští jsou také dvě města Ozezel a Weka. Ozezel je město, kterému vládne drogový král, lichvář a mistr klamů Fénix. Weka je město cizinců a uprchlíků, kde se schovávají ti, co nejsou nikde vítáni. Vládce Weky je nelítostný a přezdívá se mu Černý Tapír. V uplynulých letech král Oidus uspořádal sněm nejvyšších, kde se řešili budoucí kroky celého východního světa, neb si je každý vědom toho, že zlo za zdí se může kdykoliv vrátit. Výsledek tohoto sněmu je přísně tajný. Co se stalo před těmito událostmi je neznámé.

Vypravěč - 14. listopadu 2019 15:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro I beze cti lze dosáhnout slávy Rolland se ti během let stal skvělým šéfem, ale i učitelem a skoro až přítelem. Vyprávěl ti o jižních zemích, že prý je tam jen písek a žádné stromy, taková bouře tam na jihu není žádná prdel, jako tady. Prý tam jsou všichni lestiví a lakomí, každý je bezohledný a hlavně sám za sebe, chvíli budeš mít hlavu v oblacích a jsi okradenej a pomlácenej se válíš v rohu ulice. Jsou tam dost divní tvorové. Během svého působení v díře jsi utrpěl značný počet ran a proto jsi se naučil jak se o rány starat a jak o ně pečovat. Rolland měl vždy dostatek těchto bylin. Staral se o tebe vždy výborně, dával ti nejlepší jídlo a občas i nějaké kurvy. Časem se jeho učení začalo obracet více duchovním směrem, naučil tě speciální rituály, při kterých je možné čerpat sílu z místních duchů, či s němi dokonce mluvit. Stal jsi se jeho cenným bojovníkem a začal ti opravdu věřit, občas si s tebou zahrál nějakou hru a většinou vyhrával, ale v kostkách si jej vždy porazil. Dal v tebe takovou důvěru, že tě sebou bral vlastně jako svojí ochranku, nebo ti dával jednoduché úkoly a pouštěl samotného ven. Jednou večer si tě zavolal a pochválil tě za tvé služby, přičemž ti dal meč Gladius, meč jenž dělá z otroka, z gladiátora, svobodného muže. Varoval tě ale nad nadcházejícím dnem. Celou noc jsi nemohl usnout. Přeci jen jsi žil celý život žil v otroctví a teď máš být svobodný, taky tě vyvádělo z míry, že se Rolland něčeho bojí, takového ho neznáš... S těmito myšlenkami jsi strávil probdělou noc. Další den ráno si tě Rolland zavolal Hej, SogAarthe, pojď sem. Dnes nás čeká důležitý úkol, doufám, že ses pořádně vyspal. Většinu dne strávíme na cestách, půjdeme vyřídit nějaké nezbytnosti do dolů, to bude brnkačka. Večer se ale vrátíme, dnes se musím sejít s jedním lichvářem, kterej měl trochu problém a tak jsem mu půjčil. No on se teď nehlásí, tak mu musíme ukázat, kdo tady tomu velí. Nebude o nás vědět, ale jsem si téměř jistej, že peníze nedá zadarmo a že nebude sám. To víš, jeto lichvář, to jsou hovada... Je to trpaslík, ale nenech se překvapit, je to ten nejpodlejší skrček, líbilo by se mu v mém rodném městě... Ale jen první hodinu, než by ho vykuchali.. Řekl úsměvně. Pak jste vyrazili na cestu do dolů, cestovali jste na koních, ale i tak cesta půl dne zabrala. Když jste dorazili, viděl jsi několik budov před dolem, to byli asi skladiště a několik vstupů skálou do dolu. Bylo zde téměř 500 otroků a všichni těžili zlato. Viděl jsi všechny ty strápené duše, pomale přicházející o chuť žít. Došli jste před jednu z budov a Rolland se zastavil a řekl ti, ať tu počkáš a sám šel do budovy. Chvíli čekáš, když v tom tě někdo okřikne hej, ty! Padej do práce! Přibližuje se k tobě strážný. Ty namítáš, že nejsi otrok, že máš gladius a že čekáš na svého pána, ale stráž vidí jen dalšího skřetího otroka. Vyhrne ti rukáv, kde je cejch otroka. Vytáhl na tebe meč a zavolal další 4 strážné Běž do dolu skřete! Když najednou jsi uslyšel hrozný křik. Zprvu to znělo, jakoby se tam někdo pobil, ale pak se křik a nářek začal rozléhat po celém dole. Viděl jsi, jak do dolu vlétla tmavě zelená energie, poté křik utichl a důl se zřítil. Z děr utvořených mezi kameny začal prosakovat zelený kouř ze kterého se zhmotnilo stvoření s ženskými rysy. Za ní se začali postupně objevovat pavouci velcí jako koně, začínající zabíjet všechny okolo a z dolu vytvořit království z pavučin. Na chvíli ses zamyslel nad vším tím, co se stalo.. Vlastně se cítíš dost zmatenej. Stráže tě opouští a běží bojovat proti silám zla. Trochu zmateně tam stojíš, když tě najednou odhodí exploze domu opodál. byl to právě ten dům, do kterého vlezl Rolland. Utrpěl jsi lehké popáleniny a víš, že pokud ihned neutečeš, nejspíš zemřeš, jako všichni ostatní.

Sog-Aarth - 15. listopadu 2019 13:05

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Poslední sbohem Vyplivnu trochu krve smísené s prachem, zatřepu hlavou, abych zase dostal smysly pod kontrolu a sbírám se ze země. Oprašováním se nezdržuji. Hledím směrem k bývalé budově, ve které zmizel můj mistr, jestli snad nezahlédnu nějaký náznak přeživších. Nic. Vůbec nic. Tohle je konec. Sbohem Rollhame, můj pane. Ať je ti v pekle příjemné teplo a valkýry tě ještě na poslední cestě pořádně ojedou. Znovu si odplivnu a otočím se směrem k dolům. Prach a kouř se pomalu usazuje, je slyšet jen vyděšený křik zoufalých otroků, kterých se zmocňuje armáda onoho zeleného přízraku. S úšklebkem a slabým zadostiučiněním sleduji, jak strážce, co mě před chvílí hnal do otrocké práce, marně bojuje s obřím pavoukem. Nemá šanci. Ani neví, jak tu obludu znevýhodnit a pak se dostat k její slabině. I kdyby to věděl, pravděpodobně by se netrefil. Žabař. Moje letité zkušenosti z bojových Jam mi nastavují jasný obraz toho, co bude brzy následovat. Úpění raněných a výkřiky hrůzy, až na nich budou pavouci hodovat, nejspíš ještě zaživa. Vyhodnocuji situaci jako naprosto beznadějnou. Jestli se chci z téhle šlamastiky dostat, musím vzít roha. A to hned. Opodál stojí naši koně. Jsou velmi neklidní. Není divu. Ten výbuch je určitě polekal, a navíc cítí všudypřítomnou smrt, která se nevyhnutelně blíží. Chytnu za ohlávku mého koně a konejšivě ho pohladím. Zprvu to nebude jednoduchá jízda. Snad se dostaneme rychle do bezpečné vzdálenosti. Zaváhám. Jo, chlapče, teď jsi v tom sám. Musíš myslet na zadní vrátka. Takže opratě Rollhamova koně přivážu nadlouho k hrušce mého sedla. Ten kůň má cenu pěti obyčejných. Jenom za to zdobené sedlo můžu dostat hrst stříbra. I u toho šejdíře, mého známého překupníka. Kdo jiný by taky ode mě něco koupil. Ve městě, kde mám reputaci, snad. Jinde těžko. Vyšvihnu se na koně, semknu pevně stehna a sevřu v rukou opratě. Pobízet koně jsem ani nemusel. Přešli téměř okamžitě do prudkého trysku. Držím se ze všech sil. Neřídím, však oni ví nejlíp, jak odsud rychle utéct, sám se nechávám vézt. Schytám několik šlehanců od větví mladých břízek, jenž tvoří řídký lesík u cesty. Právě tudy se koně rozhodli běžet pryč. Logicky, co nejdřív a co nejdál od nebezpečí. Útěk. První automatická reakce každého živého tvora na situaci, která přesahuje jeho chápání. Tedy obyčejného tvora. Já se dostal do nepříjemností tak často, že to ani nespočítám. Umím myslet chladně. A tak, když koně vyjedou na druhé straně lesa, necítí nebezpečí a nechají se už lépe ovládnout, zklidním jízdu a nasměruji je k městu. Půl dne sem, půl dne zpátky. Večer budu ve městě a můžu zkusit štěstí. Co taky můžu ztratit? Jedině krk. A svou těžce nabytou, křehkou, ale hluboce zakořeněnou sebeúctu. Mám v plánu oslovit pár nejvěrnějších borců, nakukat jim, že nás Rollham posílá na fachu, pořádně se vyzbrojit a pak si došlápnout na toho trpasličího lichváře. To by mohlo hodit ještě nějakou škváru do začátku nového života. Konečně vidím v nastávajícím šeru na obzoru městské hradby, na kterých již poblikávají první světla strážných ohňů. Tohle město je prohnilé jako stará děvka. Tak otevři vrátka, miláčku.

Vypravěč - 18. listopadu 2019 09:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Útěk nad tvé síly Využil jsi příležitosti a dal se na útěk. Nasedl na koně a vyrazil, byl jsi docela řádný kus od dolu, když jsi ucítil značnou bolest hlavy. V hlavě se ti ozval hlas. Sog-Aarthe, pomoz mi, ležím v dole a nemůžu se hnout Byl to hlas Rollanda... Málem tě dostala, věděl jsi, že Rolland je příliš hrdý na to, aby takhle škemral. Nenechal ses očarovat a pokračoval dál, poté tě ale hlava začala bolet natolik, že jsi spadl z koně na zem. Opět jsi slyšel hlas, ale už byl ženský, byl hrozivý, měl jsi z něj husí kůži a cítil, jakoby jsi měl za zády samu smrt Hahahaha snažíš se utéct? Tvoje nejhorší rozhodnutí Sog-Aarthe...Jdu si pro tebe.. Ležel jsi povalený uprostřed lesní cesty, paralizovaný a prakticky nehybný s pocitem, že ti praská hlava. Po chvíli k tobě přišlo několik skřetů, ti tě spoutali a najednou ses mohl hýbat a hlava tě pomalu přestávala bolet. Skřeti tě naložili na povoz a někam s tebou jeli, cestou ale, jakoby váš povoz napadl les. Kořeny stromů začali napadat a chytat skřety, několik vlků přiběhlo a dorazilo zbytek přeživších. Než ses stačil postavit na nohy, zjevila se před tebou víla držíc lahvičku, která je pomale větší než víla. Jestli chceš žít, vypij tohle A pustí na tebe lahvičku pak kamsi vyletí a křičí Rychle poleť zamnou! Ehm, poběž...

Fedron Sitl - 18. listopadu 2019 12:00

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Den za dnem Klopýtám. Padám. Promnu si oči, zatřepu hlavou. Utíkám. Klopýtám. Padám. Promnu si oči, zatřepu hlavou. Co mi chce ten motýl? Tamta byla víc sexy. Tělo Bohyně. A měla hlas jako.. jako.. Nemůžu si vzpomenout. Zelený dým, pulsující aura moci. Chci ji. Moc ji chci. Stačí se otočit a chvilku počkat. Aby ti, až se s ní dopáříš, jako samička pavouka ukousla hlavu a sežrala tě. Zapomeň a zdrhej! konečně se ozve můj druhý hlas - to je ten rozumnější. A pak, bác! Po jednom z mnoha klopýtnutí, stejně mě dostala. Když ne psychikou, tak fyzicky. Ani páření nebude, jen bolest.. ví o Fedronovi! Jak? Proč? Jinstanu vem čert, ale on? Nezaslouží si zemřít! Nechápu spoustu věcí. Má vůle něco dělat je na dně, nechám se svázat a hodit na povoz jak pytel masa. I mysl je ve stavu hybernace, maličká a skrytá někde dole, protože jinak bych se musel zbláznit. Krátké kodrcání, pád na zem. Zvuky. To jsme moc daleko nedojeli, povytáhne mysl opatrně hlavu a probouzí smysly k životu. Ty se brání, mají strach z hrůzy, klamu a bolesti. Ale ten hlas ke mě pronikne. "Jestli chceš žít..." Znovu trochu povědomý, ale tohle není faleš. Je pravý. Dochází mi, že kořeny stromů mě zbavily pout. Je to past, druhý hlase? Další podvod? Nečekám na odpověď a vyklopím do sebe obsah lahvičky. Mžourám do světla a LETÍM (skoro) za ní..

Vypravěč - 19. listopadu 2019 10:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ťuk ťuk Zvedáš se z vozu a utíkáš za vílou, sem tam zaškobrtneš, dost se ti motá hlava, tělo tě neposlouchá a cítíš se lehce omámený. Utíkáš za svítící tečkou do hlubin lesa. Vyhýbáš se stromům a kořenům, občas spadneš, ale hned se zvedneš a následuješ vílu. Víla se najednou zastaví, vidíš dost rozmazaně, takže jsi ze začátku ani nevěděl proč, potom jsi ale zamžoural a zaostřil a pochopil, že vedle tebe zcela klidně stojí vlk se sedlem. Víla křičí Honem nasedni!! Nasedáš na vlka a ten ihned vyráží. Utíká stále hlouběji do lesa a ty se sotva držíš. V jeden moment, jakoby jsi snad usnul, nebo vlk udělal pohyb který jsi zkrátka neustál, ale spadl jsi z něj a a při pádu sis poranil nohu o kámen. Vlk i víla se u tebe zastavili. Kořeny stromů tě nadzvedli a nasadili zpět na vlka. Dotkl jsi se jeho srsti a jakoby se tvé ruce ponořili dovnitř vlka a tam zarostli. Vlk se hned poté rozběhl. Náhle cítíš tlak, jakoby se do tebe něco chtělo dostat, jakoby se něco chtělo dostat přímo do tvé duše. Nevidíš, neslyšíš a necítíš. Cítíš jen ten tlak, jakoby ti někdo klepal na duši. Je jen na tobě, jestli ho pustíš dál.

Fedron Sitl - 19. listopadu 2019 14:47

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Váhám. Ukrutně váhám a bojím se. Nechci se rozhodnout hned. I když se zdá, že jsem v místech, kam už tamta nedosáhne. Kdo je to? Kdo chce vstoupit? zamumlám bez toho, že bych čekal odpověď. Ale třeba víla nebo vlk budou tušit. Rozhlédnu se, ale nic nevidím. Pak se maximálně uvolním, snažím se ignorovat bolest všech odřenin, modřin a boulí, ke kterým jsem cestou přišel, zapomenout na fyzično a veškerou vůli a um komunikace s veškerými bytostmi směřuji k tomu něčemu. Kdo jsi? A co mi chceš? Proč tě mám pustit ke své duši a do svého srdce? Pokud se mi nepodaří zjistit o svém hostu nic dalšího, vsadím na rozum a otevírám dveře. Mnohem raději bych tak učinil s pocitem úlevy a radosti než ve strachu z toho, co bude následovat.

Sog-Aarth - 19. listopadu 2019 21:26

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Lesní bytosti V hlavě mi ještě zní ozvěna toho ďábelského hlasu. Pryč! Jen dál od té pekelné stvůry. A pak to přišlo znovu. Tentokrát v plné síle. Spadl jsem z koně. Dost nekontrolovatelně. Jak žok slámy. Jistě se to neobejde od nějaké odřeniny. No fajn. Jsou to jen oděrky, stejně, jako ty lehké popáleniny. To, co mi ale nutí hlavu k prasknutí, je mnohem horší. Neumím s tím bojovat, nedokážu to přeprat, ne… Z porostu se vynořily postavy skřetů. Mám vše jako za záclonou, takže nedokážu rozeznat, zda jsou to ti otroci z dolu, které si ta čarodějka podrobila nebo její dávní služebníci. Neurvale se mnou smýknou na zem. Nebráním se. Ani nemohu. Jediné, co pořádně vnímám, je ta ukrutná bolest. Pak se ocitám na voze, svázaný, nemohu se pořádně hnout. Pozitivní na tom je, že bolest povolila. Jenže jsem to nebyl já, kdo tu sílu přemohl. To ona. Už mě zpacifikovali. Nepotřebuje se dál vysilovat. Úleva je taková, že zas dokážu jasně přemýšlet. Nechám zavřené oči. Budu dělat, že jsem v limbu. Dobrý trik na překvapení neopatrného strážného. Zbystřím teď raději ostatní smysly. Jenže co to. Podivné vykviknutí jednoho ze skřetů následují vzrušené výkřiky dalších. Zvuky dušení, sekání železné čepele do dřeva, šustění látky i listů a praskot větví. Nevydržím to a otevřu oči v očekávání možného nebezpečí. Nechce se mi věřit, čeho jsem svědkem. Kolem se rozprskne hlína, ze které se vztyčí hlízovitý šlahoun nějaké rostliny. Chová se jako chapadlo. Nebo obří had škrtič. Někteří ze skřetů už to mají za sebou. Ostatní kolem sebe sekají hlava nehlava. Když tu neslyšně prolétne vzduchem šedivé tělo lesní šelmy a s jistotou lovce prokousne dalšímu hrdlo. Jsem další na řadě. Je to jen otázkou času. Tady mi fígle nepomůžou. Musím si chránit holý život. Jsem malátný, ale naštěstí teď nepotřebuji udržovat rovnováhu. Snažím se nahmatat své zbraně. Leží na voze jen kousek ode mne. Jenže vlci i kořeny se vytratili tak náhle, jako se zjevili. Než jsem se stačil zbavit pout, vznáší se nade mnou malé okřídlené stvoření. Třepotá namáhavě křídly a její tělo spanilé dívenky září dobrotou. V náruči svírá lahvičku, kterou na mne upustí v okamžiku, kdy jsem přeřezal poslední pramen konopného motouzu a uvolnil si ruce, takže ji jen tak tak zachytím. Sám se tomu podivím, protože svým reflexům ještě nemohu plně důvěřovat. Po jejích slovech mám však jasno v jednom. Tohle je opak toho netvora z hlubin země. Volba je tedy jasná. Odšpuntuji zátku a vyklopím do sebe celý obsah naráz. Ať je hořký, sladký, kyselý. To je fuk. Pobral jsem v rychlosti zbytek svých věcí a jen podle jejího hlasu jsem ji dokázal opět lokalizovat. Támhle je. Je rychlá jako vážka, která má ještě navíc naspěch. Seskočím tedy z vozu a rozeběhnu se jejím směrem. Div, že nezakopnu o mrtvého skřeta s vypoulenýma očima. Není divu, jeho druhá půlka leží o několik sáhů dál a střeva tvoří malou kaluž, která se pomalu vpíjí do půdy. Teď rychle. Snažím se zkoncentrovat všechny smysly a přinutit nohy k poslušnosti. Postupuji vpřed tak rychle, jak to jde. Často klopýtnu, ale nějak to ustojím. Jen stále za ní. Než mi frnkne docela. Mám lehké zranění za popáleniny, pád z koně a neurvalé zacházení věznitelů.

Vypravěč - 20. listopadu 2019 12:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Koncentruješ se, ač ti je přetěžko a promlouváš k bytosti. Ta ale neodpovídá. Jakoby to nebyl člověk... Cítíš přitom velikou přítomnost magie, takovou sílu jsi ještě necítil. 'Otevíráš vrátka' a tvá duše se rozplynula, jako když propíchneš žloutek vajíčka. Ale potom se opět zcelila. Byla ale jiná... Tvá duše se propojila s vlčí. Každý nesete část duše toho druhého. Začínáš vidět, ale nevidíš tak, jako vždy. Jakoby jsi zároveň viděl očima toho vlka. Cítíš pachy, které jsi předtím necítil a slyšíš to, co jsi dřív neslyšel. Se zaujetím se snažíš vzpamatovat, když se vlk zastaví. Tvé ruce, jakoby opět odrostli od vlka a padáš na zem. Pád to nebyl velký, protože se vlk přikrčil. Vstáváš a tvůj zrak je rozmazaný, už neslyšíš, necítíš jako předtím. Ale ač nevidíš, stále cítíš přítomnost toho vlka. Cítíš jeho myšlenky a rozumíš jim. Cítíš jeho tlukot srdce i jeho pocity. Znáš jeho minulost tak, jakoby jsi jí sám prožil. Fefnir zvaný Spasitel Jedním z potomků původních vlků, kteří bránili elfí říši, před králem Monovarem. Zapřísáhlý bránit to, co z matky přírody zbylo. Není součástí žádné smečky, je součástí přírody a její armády.Armády přírody se seskupují a očekávají útok z temné strany... Přeci jen, tohle je první z nich. Začínáš se rozkoukávat a před sebou vidíš starého sedícího muže svírající hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, až tě to znervózňuje. Vítám tě, Fedrone. Nemusíš se bát, o tvého syna je dobře postaráno. Je v bezpečí v hlubinách lesa,opečováván lesními vílami, naše říše v něj vkládá velké naděje. A stejně tak v tebe. Udělej si pohodlí, možná si ošetři rány, máme chvíli času. Víla zatebou přiletí s jakýmsi obkladem Přivaž si jej na nohu, za 3 dny bude rána vyléčena.. Poté letí, za starcem, ten jí pochválí Dobrá práce, Alménie, Fefnire. Ještě by tu byl jeden... Alménie, ani Fefnir na nic nečekají a vyráží.

Vypravěč - 20. listopadu 2019 12:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zvedáš se z vozu a utíkáš za vílou, sem tam zaškobrtneš, dost se ti motá hlava, tělo tě neposlouchá a cítíš se lehce omámený. Utíkáš za svítící tečkou do hlubin lesa. Vyhýbáš se stromům a kořenům, občas spadneš, ale hned se zvedneš a následuješ vílu. Víla se najednou zastaví, vidíš dost rozmazaně, takže jsi ze začátku ani nevěděl proč, potom jsi ale zamžoural a zaostřil a pochopil, že vedle tebe zcela klidně stojí vlk se sedlem. Víla křičí Honem nasedni!! Nasedáš na vlka a ten ihned vyráží. Utíká stále hlouběji do lesa a ty se sotva držíš. Vlk tebou kymácí a houpe a sedlo ti moc nepomáhá. Po chvíli v sedle, naštěstí bez pádu, se ti docela zlepšili smysly a cítíš se mnohem lépe. Vlk běžel stále hlouběji do lesa, až byl tak hustý, že koruny stromů zakryly oblohu. Vlk doběhl na vzdálený palouk, kde vidíš starého sedícího muže svírající hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, až tě to znervózňuje. Kousek opodál sedí člověk a něco dělá se svojí nohou. Dle odění asi pracoval v dole.

Vypravěč - 20. listopadu 2019 12:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Záchrana Matky Poté, co nějaká chvíle uplynula, akorát, když Fedron dokončoval práci na obkladu přiběhl Fefnir s Alménií. Fefnir nesl na zádech skřeta. Nebyl určitě urozený, ale ani nevypadal jako otrok. Jeho oblečení trochu připomínalo jižanský styl oblékání, hodně korálků, náramků a přívěsků. Sog-Aarth sesedl z vlka a starý muž pravil: Vítám i tebe, Sog-Aarthe. Posaď se, udělej si pohodlí, ošetři si ránu a poslouchej. V tom přilétla víla s jakýmsi obkladem Přivaž si jej na nohu, za 3 dny bude rána vyléčena.. Stařec pokračoval Tohle byl první útok temné síly po 1500 letech. Našli způsob, jak přejít přes zeď. Pokud něco neuděláme, naše říše je ztracená. Už nemáme příliš moc času... Sama příroda vás dva vybrala, abyste doplnili řady obránců čistoty, krásy a míru. Musíte tuhle zprávu rozšířit, musí se o tom dozvědět král Oidus, musí se všechny východní říše sjednotit a připravit na nadcházející zkázu. My, přírodní bytosti nemůžeme jít jednat za králem, ale vy ano. Pomozte zachránit svět živých..

Vypravěč - 20. listopadu 2019 12:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nová historie – všem přístupná Už ani nikdo neví, kdo vytvořil tu zeď, nebo proč je to zlo za tou zdí. Ví se jen, že tam je a že může kdykoliv přijít. Skoro všechny národy byly tehdy ve válce, potom ale přišel půlelf. Velice vzácná bytost v dnešní době. Většinou je lovili a zkoumali. Půlelf, který přišel do války národů, se jmenoval Oidus. Oidus, jak mocný válečník, tak mocný mág přišel na bitevní pole a ukončil válku. Zabil mocné krále a sjednotil jejich rozpadlé světy. Vytvořil tak území zvané Říše. V Říši žili všechny rasy v relativním míru pohromadě. V městech se vytvořili oddělené čtvrtě pro dominantní rasy a tak se zmenšila kriminalita. Říše nyní existuje přes 500 let a je stále pod vládou krále Oiduse. Severně od Říše je království trpaslíků. Trpaslíci se kdysi uzamkli v horách a bojí se otevřít své brány, bojí se okolního světa. Po velkém sjednocení říše se některá trpasličí království rozpadla a stala se součástí Říše, neb horští trpaslíci pro ně ze strachu odmítli otevřít brány. Severně od trpasličího království jsou barbarské vesnice, krollové, obrové a neprobádaná území. Tento svět se distancuje od okolí, podobně jako trpaslíci. Jižně od říše jsou pouště, kde u velké zdi je království orků, což je velice agresivní rasa, se kterou se opravdu špatně jedná. Součástí pouští jsou také dvě města Ozezel a Weka. Ozezel je město, kterému vládne drogový král, lichvář a mistr klamů Fénix. Weka je město cizinců a uprchlíků, kde se schovávají ti, co nejsou nikde vítáni. Vládce Weky je nelítostný a přezdívá se mu Černý Tapír. V uplynulých letech král Oidus uspořádal sněm nejvyšších, kde se řešili budoucí kroky celého východního světa, neb si je každý vědom toho, že zlo za zdí se může kdykoliv vrátit. Výsledek tohoto sněmu je přísně tajný. Co se stalo před těmito událostmi je neznámé.

Vypravěč - 20. listopadu 2019 16:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Úkol jako dělaný pro novice Úspěšně jsi dokončil akademii a byl jmenován královským novicem. Všichni absolventi jste se přestěhovali do hradu, kde celé podzemní patro patřilo mágům. Vás věecch se ujal Velemág zvaný Brillwing. Byl oděný dost prostě oproti ostatním a vyzařoval z něj klid. Ehm, zdravím vás moji mladí kouzelníci. Prosím, zabydlete se, věci byste již měli mít ve vašich pokojích. teď se nacházíme v místnosti zvaná hala, je to taková společenská místnost, sloužící k setkáním, či projednáváním některých věcí. Ehm, součástí tohoto patra je také knihovna, jídelna či tréninková místnost.. A taky vaše pokoje. Udělejte si pohodlí, neb zítra nás čeká první úkol. Ehm, půjdeme se podívat ke zdi. V ten moment se v hale rozlehlo ticho, neb magie zdi byla jednou velkou záhadou. Nikdo neví, jakým kouzlem je zeď očarovaná, říká se jen, že síla toho kouzla je nadpozemská. Ehm, tedy né úplně ke zdi, ale kousek k ní. Náš arcimág zde nalezl nějaký magický výkiv. Nejsme ale přesně schopni identifikovat o co se jedná, proto to je zapotřebí prošetřit. Ehm, nemějte ale obavy, jednalo se o malý výkyv, což může být například smyčka v časoprostoru, nebo třeba jen přítomnost silně magického předmětu... Poté se na chvíli zamyslí a praví Ehm, tak se připravte, budeme tam cestovat tři dny. Ehm, Spacáky a podobné věci najdete ve skladě, ten je na nádvoří. další den ráno tě probudila jakási magická síla, vzbudil ses tedy a vyrazil do jídelny, kde ti Brillwing osvětlil, že se jedná o jakýsi hromadný budíček. Po jídle jste každý dostal osla a vyrazili jste na cestu. Cesta to byla poklidná, první noc jste přespali v hostinci a druhou pod širákem. Třetí den večer jste dorazil do cílové destinace. Byl to důl na zlato. Všichni jste cítili jakousi divnou erergii, s takouvou se většina z vás nesetkala. Brillwind s úsměvem praví Ehm, tak! Ehm, kdopak z vás ví, co se tu stalo? Po chvíli si sám odpoví Je tu nějaká ztracená zatoulaná duše ehm. A kdopak z vás ví, co taková ztracená duše dokáže? Ehm, taková ztracená duše není žádné trápení, ale tahle je mocná. Jedná se o velice magickou duši, která se ztratila. Bloudí světem zmatená, dezorientovaná a ve strachu. Ehm, takováhle duše dokáže neúmyslně lámat prostor... Ehm a kdopak ví, co se může stát s takovou duší plnou hněvu? Ehm, démon! Z takových duší vzniknou démoni, my ale veškeré magické dění kontrolujeme, ehm, a proto se ve východní říši neobjevil démon již přes 1500 let. Brillwind se opět na chvíli odmlčel a přemýšlel, poté ukázal rukou na jeden z domů Zde budeme dnes spát, budova byla vyklizena speciálně kvůli nám. Zítra ráno se podíváme na tu duši A tak jste šli spát, spali jste na slámě a spaní nebylo kdovíjak pohodlné, s mágy se obvykle zachází mnohem lépe. Další den ráno tě opět probudila přítomnost jakési energie. Otevřel jsi oči a viděl, že zároveň s tebou se probouzí i všichni ostatní. Rozhlédl jsi se a viděl Brillwinda uprostřed místnosti s očima obrácenýma vsloup. Náhle jakoby se probudil Ehm, tak, honem vstávat mladí kouzelníci, čeká nás dnes spousta práce... Studium nepočká! Probrali jste se a shromáždili před budovou. Otroci v dole už makali. Bylo zde téměř 500 otroků a všichni těžili zlato. Viděl jsi všechny ty strápené duše, pomale přicházející o chuť žít. cítil jsi lítost, ale Brillwind, jakoby nic vybral jeden ze vstupů do dolu a tama vás vedl. Všichni jste ho následovali a čím hlouběji do dolu jste vstupovali, tím byla energie silnější. Najednou se ale Brillwing zastavil, vzal svojí hůl a její konec přiložil ke stěně skály. Něco zamumlal a hůl se rozsvítila. Po chvíli jsi cítil přítomnost magie a Brillwing odletěl a bouchl se o protější stěnu skály. Jakoby ho něco odhodilo... Brillwing se svalil na zem a ležel, najednou z jeho hole vyletěla tmavě zelená energie a letěla rovnou pryč z dolu. Ve stejný moment, jakoby jste slyšeli nářek, pláč a utrpení tisíců duší. Z podivné zelené energie jsi cítil temnotu, probouzela v tobě strach a paniku. Zelená energie se najednou vrátila k vám, ucítil jsi temné kouzlo a zem se začala třást, energie se začala měnit v plyn a důl se začal řítit. Zelený plyn začal prolézat přes škvíry mezi kameny, až úplně vymizel. Jeden z žáků nad vámi vyčaroval magickou bariéru, která držela kameny, aby vás nezasypali. Museli jste jednat rychle. Rozdělili jste se do tří skupin. Jedna dodávala energii tomu, kdo držel tu bariéru, druhá vymýšlela plán úniku a třetí se snažila přimět k vědomí Brillwinga. Po chvíli Brillwing bezeslova vstává a začíná máchat svojí holí, jakoby snad tancoval. Jeho oči začali zářit a kameny se postupně začali posouvat za vás, takže se vám postupně tvarovala cesta ven z dolu. Když jste vyšli z dolu, uviděli jste zřícené domy a stovky mrtvol. Kolem bylo spoustu pavouků a uprostřed toho všeho byla bytost s ženskými rysy Pak už si toho moc nepamatuješ, cítil jsi tak velký nápor magie, že jsi přišel o část paměti. Jediné, co si pamatuješ je to, jak utíkáš a náhle tě začala bolet hlava a ozval se ti ženský hlas v hlavěOh, Furione, útěk je to nejhorší rozhodnutí... Nebo mám snad říct Mak-Li? Hahahaha Hlas to byl vyloženě děsivý, běhal ti mráz po zádech a měl si pocit, jakoby jsi za zády měl samu smrt. Běžel jsi ale dál, pak jsi ucítil opravdu prutkou bolest hlavy, až tě svalila na zem. Ležel jsi povalený uprostřed lesní cesty, paralizovaný a prakticky nehybný s pocitem, že ti praská hlava. Po chvíli k tobě přišlo několik skřetů, ti tě spoutali a najednou ses mohl hýbat a hlava tě pomalu přestávala bolet. Skřeti tě naložili na povoz a někam s tebou jeli, cestou ale, jakoby váš povoz napadl les. Kořeny stromů začali napadat a chytat skřety, několik vlků přiběhlo a dorazilo zbytek přeživších. Než ses stačil postavit na nohy, zjevila se před tebou víla držíc lahvičku, která je pomale větší než víla. Jestli chceš žít, vypij tohle A pustí na tebe lahvičku, uvolní ti pouta a pak kamsi vyletí a křičí Rychle poleť zamnou! Ehm, poběž...

Furion - 21. listopadu 2019 12:01

soukromá zpráva od Furion pro Úkol jako dělaný pro novice Mé studium v akademii je u konce. Jsem na sebe hrdý, stal jsem se kouzelníkem. Ano, zatím jsem jen novic a v kouzlení začátečník, tedy mé studium magie bude ještě stále pokračovat. Velemág Brillwind se mě hned začal líbit. Vyzařovala z něj moudrost ale i dobrotivost. A jeho časté "ehm" bylo charakteristickou známkou jeho řeči, kterou jsem se naučil hned rozeznávat. Hned druhý den jsme vyrazili na naši první misi a to rovnou k velké zdi. Trochu mě zachvátily obavy, přeci jen o zdi jsem zatím jen slyšel a kdo ví jaké zlo tam za ní číhá. Po třech dnech jsme dorazili k jakémusi dolu na zlato poblíž zdi. Po přenocování v jedné z budov jsme se ráno vydali do podzemí. Bylo mi líto otroků tam pracujících, ale nebylo v mé moci s tím cokoli dělat. V dolech jsme však narazili na cosi, zřejmě onu ztracenou duši. A zdá se, že byla mocnější a temnější než si Brillwind nebo kdokoli jiný myslel. Jen tak tak jsme nakonec z dolů unikli. Ale ani to nebyl konec. Jakási entita, zřejmě ta ztracená duše, ze které se stal démon či co, tak tam již na nás čekala. Dále si už moc nepamatuji. Jen její hrozivý hlas v mé hlavě a strašnou bolest. Ale také… jak to že zná mé rodné jméno? Záhada. Možná čte myšlenky? Neměl jsem však čas nad tímto dumat. Byl jsem zajat skřety a kamsi odvážen. Když se v jedné chvíli na skřety vrhl oživlý les a tím mne osvobodil. Jakási malá létající víla mi dala lahvičku a pobídla mě abych ji následoval. Jakmile jsem se vyprostil ze zbytku pout, sebral jsem lahvičku a bez váhání ji vypil. Pak jsem se rozhlédl po té víle a rozeběhl se za ní.

Sog-Aarth - 21. listopadu 2019 22:51

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Je toho na mě trochu moc najednou. Ztěžka dosednu na kmen padlého stromu a zírám na podivného starce, jehož neproniknutelný zrak mi září nejspíš až na dno duše. Nepřítomně si od víly vezmu obklad. Vnímám její radu, ale zároveň nedokážu odtrhnout zrak od onoho lesního ducha. Cože? Přivázat si ho na nohu? Co to, sakra… Proč? Vždyť obklad patří na ránu, ne? Mám lehké popáleniny na rukou, na hrudi a nejspíš i v obličeji. Pár nepěkných podlitin od pádu z koně. Ty začínám teď, když hladina adrenalinu poklesla, intenzivně cítit. Nemám sílu nad tím teď přemýšlet. Dál svírám léčivý obklad v dlaních, aniž bych se zatím donutil ho použít. No co. Pakliže mě vyléčí za 3 dny, nesejde na tom, jestli si ho dám hned nebo za chvíli. Konečně se můj pohled začíná vymaňovat z intenzivní aury starce, klesá po bílém vousu na jeho hruď, sleduje cestičku podivného tetování, zkoumá šlachovité končetiny a mechem obrostlé nehty u nohou. Pak stočím zrak stranou, tam, kde křídly třepotá maličká víla a vznáší se jen pár palců nad hlavou obrovského, osedlaného vlka. Ten klidně leží a odpočívá po dlouhém běhu. Jakmile si všiml, že se na něj dívám, zvedl náhle hlavu, kterou měl do teď položenou na předních tlapách. Zastříhal ušima a lehce zakňučel. Skoro jako by se ptal, co na to řeknu. Nakonec se opatrně otočím k onomu člověku a důkladně si ho měřím. Jak ten se tady octnul? Nejspíš nějaký ubožák z toho prokletého dolu. Přijde mi při smyslech. To by většina lidí, kteří by přežili výpad oné temné síly, rozhodně nebyla. Můj zájem o něj je však nyní dost povrchní. Probral mě až pohled na jeho obklad. Jo. Tím bych mohl začít. Získat čas. Pomalu si vyhrnu nohavici. Snažím se omotat vílí dar kolem lýtka, a přitom si srovnat myšlenky. Co to ten lesní mudrlant plácal o králi Oidusovi? Jako že já, skřet, donedávna něčí majetek, a pak tenhle chudák, máme stanout před králem? A i kdyby se nakrásně taková věc podařila – podvědomě ze sebe vyrazím uchechtnutí – co si asi pomyslí, až mu budeme vykládat o útoku zelené mlhy, ze které vylézali metrákoví pavouci. A že nás posílá dědula s parohama a nějaká víla zubnička? Ne. Zavrtím hlavou. Vrtím s ní ze strany na stranu stále rychleji, jako bych se snažil z ní vyhnat všechny myšlenky na zážitky uplynulých několika hodin a proměnit je v pouhý zlý sen. Pak se zhluboka nadechnu a zůstanu civět do nebe. Nemůžu se udržet a hystericky se nahlas rozesměju. Kéž teď namístě zešílím. Aspoň budu mít pokoj.

Vypravěč - 22. listopadu 2019 09:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Srdce lesa Zvedáš se z vozu a utíkáš za vílou, sem tam zaškobrtneš, dost se ti motá hlava, tělo tě neposlouchá a cítíš se lehce omámený. Utíkáš za svítící tečkou do hlubin lesa. Vyhýbáš se stromům a kořenům, občas spadneš, ale hned se zvedneš a následuješ vílu. Víla se najednou zastaví, vidíš dost rozmazaně, takže jsi ze začátku ani nevěděl proč, potom jsi ale zamžoural a zaostřil a pochopil, že vedle tebe zcela klidně stojí vlk se sedlem. Víla křičí Honem nasedni!! Nasedáš na vlka a ten ihned vyráží. Utíká stále hlouběji do lesa a ty se sotva držíš. Vlk tebou kymácí a houpe a sedlo ti moc nepomáhá. Po chvíli v sedle, naštěstí bez pádu, se ti docela zlepšili smysly a cítíš se mnohem lépe. Vlk běžel stále hlouběji do lesa, až byl les tak hustý, že koruny stromů zakryly oblohu. Vlk doběhl na vzdálený palouk, kde vidíš starého sedícího muže svírající hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, až tě to znervózňuje. Vítám tě, Furione. Posaď se a udělej si pohodlí. Musíme spolu probrat zásadní otázky existence východní říše... Víš, že tohle byl první útok temné síly, po 1500 letech? Zlo přišlo na způsob, jak přelstít kouzlo zdi. Zlo se 1500 let připravovalo na tento den, zatímco my nejsme připraveni vůbec.

Fedron Sitl - 22. listopadu 2019 13:30

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Můj syn! Je v pořádku... Díky všem dobrým tvorům lesa, pane..." Kdo to vlastně je? Přinejmenším jsem o takovém lesním duchu slyšel, ale nemohu si vybavit od koho ani v jaké souvislosti. Zkoumám toho muže a snažím se ho zařadit mezi bytosti, které mi byly téměř rodinou. Kdo to vlastně je? Bezmyšlenkovitě utrhnu pár listů sršavce, který tu roste v četných ostrůvcích. Bez váhání je strčím do úst a začnu žvýkat. Jsou hořké, ale skvělé pro vyčerpaný organismus a to já tedy mám. Tělesně i duševně. Ještě by to chtělo nějaké ovoce, přemítám chvíli až překvapivě prakticky. Pak se objeví Fefnir a veze na hřbetě nějakého skřeta. Zajímavé. Pousměji se, když také dostane obklad a ve stejnou chvíli jako on, stejně mlčky, protože ani já moc nevím, co a jak teď říct, si jej přikládám na zraněnou nohu. Přemítám. Já a ten skřet. Vyvoleni přírodou? Co je zač? A co jsem já, abych přesvědčoval lidi, že mají něco udělat? Co vlastně mají udělat? Důležitá otázka, než případně vyrazím (nebo vyrazíme) na cestu. Co ta sexbomba v zeleném plynu, ano, na to se také musím zeptat. Jít za králem. No, to si neumím dost dobře představit. A jestli starý Sitl pokračoval ve své slibně rozjeté kariéře, nedivil bych se, kdyby se dnes motal někde u dvora. Potkat ho tam, je po mě. Ale to jsem hodně odbočil. Ještě chvíli si tak přemítám, až mám pocit, že bych měl něco udělat. Nevybírám si ale ani starce, ani vílu, ani vlka. Jdu ke skřetovi. Hned jsem si všiml, že je popálený. A jsme spolu ve stejné bryndě. Shýbnu se a něco trhám. "Tumáš, podám mu několik květů hluchavky, rozemni to v prstech a dej si to na spáleniny. Ne, že by to léčilo, ani za tři dny ne, ale příjemně to chladí." Když vidím jeho výraz, na chvilku se nervózně odmlčím. "A tohle je moc dobré jídlo, pokud ses živil poslední dobou téměř výhradně starým chlebem jako já," ukážu na sršavce vedle něho, utrhnu jeden list a s plnými ústy, což bere mému prostému kulatému obličeji zbytky jakékoliv noblesy, podám skřetovi pravici a představím se. "Jmenuji se Fedron."

Furion - 22. listopadu 2019 15:32

soukromá zpráva od Furion pro Srdce lesa Po setkání se zelenou magickou smrtkou jsem ochoten věřit komukoli a čemukoli co mě nabídne jakoukoli pomoc. Proto se ani moc nezdráhám na vlka nasednout a jen se ze všech sil snažím na něm udržet, když se řítíme hlubokým lesem. Na palouku se setkávám s podivným mužíkem, který z nějakého důvodu zná mé jméno. Z jeho slov a z celé situace cítím, že jsem mimo bezprostřední nebezpečí. Proto se uklidním, ztiším mysl, tak jak jsem se to učil v akademii a začnu opět přemýšlet. Kdo to asi je? Zkouším si vzpomenou na svá studia knih a učení v akademii, zda jsem o něčem (nebo někom) podobném neslyšel či nečetl. Mezitím se rozhlédnu, kam bych se mohl posadit. Vyberu příhodný kámen a posadím se. "Děkuji za záchranu, ...eh, jak vám mám vlastně říkat?" "A co byla ta ohavnost u dolu? … Všichni tam byli mrtví. Já ani nevím co se stalo s mými kolegy kouzelníky a Velemágem Brillwindem." dodám smutně. Možná někdo přežil podobně jako já. Mohu jen doufat.

Sog-Aarth - 22. listopadu 2019 19:30

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Proslov Můj zoufalý smích ustane stejně náhle jako začal. Ne, žádné šílenství se dnes nekoná. Tedy, když pominu společnost, s kterou tu sedím, zelenou zmiji, její nohsledy a to, že je můj bývalý pán mrtev. Vyhnu se pohledem lesním bytostem, protože vážně netuším, co jim odpovědět. Na druhou stranu mě obchází posvátná úcta. Ti, kterým jsem občas něco obětoval výměnou za prachmizernou naději na přežití, se teď klidně zjevují, přímo se mnou mluví a… Zachránili mi život! Ten člověk udělal první krok. Promluvil na mě. Zdá se, že dokonce bez předsudků. Že by byl nakonec také z města? Spíš ho ale tipuju na nějaké potrhdílo z vesnice. Takový ten prosťáček, co se raději sám toulá v lesích, než aby pracoval na poli. Octnout se tady s těmi pohádkovými postavami pro něj musí být splněný sen. Přemítám, zda je jeho zájem o má zranění upřímný. Mele něco o různých rostlinách, zatímco já ho poslouchám jen na půl ucha. Studuji jeho pohyby, výraz tváře, tón hlasu. A čím dál víc se mi potvrzuje prvotní odhad. Alespoň, že pro mě není nebezpečný. Vstanu a jeho napřaženou ruku jemně odrazím hřbetem levačky. Květy hluchavek se rozlétnou do všech stran a dopadnou na mechem porostlou půdu. Pak mu věnuji letmý pohled. Nikoli opovržlivý, ani nepřátelský. Ale tvrdý a neprostupný jako skála. Moje jméno už slyšel říct toho paroháče, takže já se představovat nemusím. Udělám dva kroky vpřed ke starci. Cítím, jak se mi končetiny třesou únavou ze zběsilé jízdy na vlkovi. Z jeho mírumilovného pohledu se mi motá hlava. Pak zvítězí dlouho zadržovaný vztek a já to ze sebe prostě nekontrolovatelně vychrlím: „Jak jste to mohli dopustit? Copak jste to necítili? Tvrdíte, že jste nevěděli, že se něco chystá? Kecy! Žádný odpor. Žádný protiútok. Zbaběle se stáhnete do hvozdu, do svých skrýší ve stromech. A pošlete si nás kliďánko pro posily. Skvělé! Bravo! Jakým právem?“ Jsem rudý hněvem a zadýchaný, jak jsem naštvaně plival ta slova. Několikrát se zhluboka vydýchám a pak se mi podlomí kolena a já padnu na čtyři. Pozvednu znovu hlavu a pravím, teď už smířlivěji: „Jak máme podle vás uspět? Copak si myslíte, že dostat se ke králi je tak jednoduché? Dva špinaví poutníci… Vyženou nás jako žebráky nejspíš už od hradní brány. Nebo snad máte nějaký plán? Můžete nám poskytnout něco, čím vládce přesvědčit? Zprávu? Pečeť? Cokoli?“

Fedron Sitl - 22. listopadu 2019 21:24

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Co.." koktnu, když mi Sog-Aarth vyrazí květy z ruky. ...děláš, ty debile? Jeden to s tebou myslí dobře a ty takhle. Stáhnu se a chvíli jsem uražený. Hodně uražený. Má toho plné kecky, jistě, ale to asi my všichni, i Alménie a Fefnir. Asi se neumí moc ovládat, nejdřív smích, pak vztek, po chvíli ale vidím, že ze sebe ty emoce trochu dostal a začíná se chovat "normálně". Asi bych se i já měl přestat chovat jako malá holka. Dám mu ještě šanci. Ale vnucovat se mu už fakt nebudu, to ne. Jeho otázky jsou velmi blízké mým a tak nakonec upřu svou pozornost ke starci a napjatě čekám jeho odpovědi. Mezitím laskám hluchavky, které jsem zbavil květů, aby jim nebylo líto té zbytečné ztráty.

Vypravěč - 26. listopadu 2019 09:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Sog-Aarth začal rozřuzeně mluvit, stařec se nenechal rozrušit, stále z něj šel klid. Stařec pohlédl na Sog-Aartha Mohu tě ujistit, že o tomto útoku nikdo z našich řad nevěděl. Z okolí dolu šla cítit energie, ale jednalo se o zatoulanou duši. Tyhle záležitosti mají na starost královští mágové. Poslali sem skupinku mágů... Některé se nám povedlo zachránit... Možná, že právě oni tu otevřeli tu bránu... Poté, co zanikla elfí říše jsou přírodní síly téměř bez moci. Ostatní rasy postupně kácí naše lesy a my stále slábneme. Teď je ale zapotřebí přestat válčit a sjednotit východní zemi. Oh, ano. dopis... Stařec vstal a odloupl kus kůry ze stromu. Kůru mnul chvíli v rukou a potom vidíte, že místo kůry drží papír. Pak vzal jehličku ze stromu a tou se píchl do prstu. Jehlička překvapivě prošla skrz kůži. Stařec pak jehličku vyndal a opět jí promnul v rukou. Pak něco začal psát jehličkou na papír. Až dopsal, tak dopis sroloval a ovázal větvičkou. Pak udělal divný zvuk pusou, takové divné mlasknutí a za chvíli přilétlo hejno včel, ty se slétly na větvičku ovázanou okolo dopisu a následně odlétly. Na srolovaném dopise teď byla hrouda medu, stařec k medu přiložil ruku, ta zčervenala, až se rozzářila. Stařec pustil dopis na zem, ten vzala veverka a přinesla jej Fedronovi na dopise byla pečeť, byl tam velký strom a za ním dvě skály. Tohle by vám mělo zajistit plynulý průchod až ke králi.

Vypravěč - 26. listopadu 2019 10:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jsem duch tohoto lesa, bezejmenný strážce. Bohužel nevím, co to bylo zač. Obávám se ale, že jí sem přivolal jeden z vašich mágů. Nejspíš vytvořil bránu, která obchází magii zdi. Bohužel v dole spoustu bytostí zahynulo. Některé se nám povedlo zachránit, ale né všechny. Bohužel o žádném Brillwingovi nemám zprávy. Pokud něco neuděláme, celá východní říše je ztracená. Už nemáme příliš moc času... Musíš tuhle zprávu rozšířit, musí se o tom dozvědět král Oidus, musí se všechny východní říše sjednotit a připravit na nadcházející zkázu. My, přírodní bytosti nemůžeme jít jednat za králem, ale ty ano. Pomoz zachránit svět živých, než nás pohltí zkáza.

Furion - 26. listopadu 2019 10:52

soukromá zpráva od Furion pro Jeden z našich mágů? Byl to záměr? Nebo omyl? "To myslíte, že někdo z mágů sem toho démona přivolal záměrně? Nebo šlo o nehodu?" "A co ti skřeti? Ti přece sídlí na této straně zdi, nemohou za tím být oni? Přeci mě zajali a vezli bůhví kam a bůhví proč. Nezdá se že by byli právě na straně království." Nemám důvod duchovi lesa nevěřit. Zachránil mě a zdá se že má starost o východní říši a její obyvatele. Pokývnu hlavou, "Dobře, rozumím a souhlasím. Král se o tomto musí dozvědět." "Já,… myslím, že mohu vyrazit hned. Jen doufám, že mi pomůžete dostat se z tohoto lesa někam, kde to budu znát. Momentálně totiž netuším kde to vlastně jsme a kterým směrem bych se měl vydat."

Vypravěč - 26. listopadu 2019 14:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stařec udělá divný zvuk, skoro jako mlasknutí a po chvíli přiběhne jednorožec. Nasedni na něj, doveze tě za dalšími dvěma ochránce východní říše, kteří jsou na cestě za králem. Mají dopis, který musí předat králi. A k tvým otázkám... Opravdu nevím, proč by někdo otevíral bránu k západní zemi... Víš, Furione... Kromě té zelené bytosti, do našeho světa proniklo více nestvůr. Nevíme, jestli se jedná o dočasnou bránu, nebo trvalou. Myslím, že otroci v dole byly zabiti, nebo zotročeni... Právě z dolu dělají jejich první pevnost. Starci začne téct z nosu krev. Cítím, jak kácí lesy... Měl bys rychle vyrazit!

Furion - 26. listopadu 2019 15:08

soukromá zpráva od Furion pro Chvíli nevěřícně koukám na jednorožce. Není to zvíře z bájí a povídek? Ale není čas na to nějak nad tím dumat. Jednorožec je tady a čeká. Zvednu se a přistoupím s úctou ke vznešenému zvířeti. Ještě než naskočím, otočím se zpět na lesního ducha. "Jak vás pak opět najdu nebo kontaktuji?" Ať už pak odpoví jakkoli. Naskočím na jednorožce, mávnu na ducha a pokloním se mu hlavou "Ještě jednou děkuji." A pak se nechám nést kam je třeba.

Vypravěč - 26. listopadu 2019 15:56
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Celý les je propojený, pamatuj, že jsem duch trpasličího lesa. odpověděl stařec,. Ty jsi mezitím nasedl na jednorožce a vyrazil na cestu.

Vypravěč - 26. listopadu 2019 15:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Už ani nikdo neví, kdo vytvořil tu zeď, nebo proč je to zlo za tou zdí. Ví se jen, že tam je a že může kdykoliv přijít. Skoro všechny národy byly tehdy ve válce, potom ale přišel půlelf. Velice vzácná bytost v dnešní době. Většinou je lovili a zkoumali. Půlelf, který přišel do války národů, se jmenoval Oidus. Oidus, jak mocný válečník, tak mocný mág přišel na bitevní pole a ukončil válku. Zabil mocné krále a sjednotil jejich rozpadlé světy. Vytvořil tak území zvané Říše. V Říši žili všechny rasy v relativním míru pohromadě. V městech se vytvořili oddělené čtvrtě pro dominantní rasy a tak se zmenšila kriminalita. Říše nyní existuje přes 500 let a je stále pod vládou krále Oiduse. Severně od Říše je království trpaslíků. Trpaslíci se kdysi uzamkli v horách a bojí se otevřít své brány, bojí se okolního světa. Po velkém sjednocení říše se některá trpasličí království rozpadla a stala se součástí Říše, neb horští trpaslíci pro ně ze strachu odmítli otevřít brány. Severně od trpasličího království jsou barbarské vesnice, krollové, obrové a neprobádaná území. Tento svět se distancuje od okolí, podobně jako trpaslíci. Jižně od říše jsou pouště, kde u velké zdi je království orků, což je velice agresivní rasa, se kterou se opravdu špatně jedná. Součástí pouští jsou také dvě města Ozezel a Weka. Ozezel je město, kterému vládne drogový král, lichvář a mistr klamů Fénix. Weka je město cizinců a uprchlíků, kde se schovávají ti, co nejsou nikde vítáni. Vládce Weky je nelítostný a přezdívá se mu Černý Tapír. V uplynulých letech král Oidus uspořádal sněm nejvyšších, kde se řešili budoucí kroky celého východního světa, neb si je každý vědom toho, že zlo za zdí se může kdykoliv vrátit. Výsledek tohoto sněmu je přísně tajný. Co se stalo před těmito událostmi je neznámé.

Vypravěč - 27. listopadu 2019 14:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prolog Když jsi utekl z klece, nebyl problém prchnout z domu. Proskočil jsi oknem, ale ocitl jsi se přímo uprostřed náměstí nějakého města. Vydal ses na útěk, cestou tě nepřijemně zranili šípem, který ti trčí z nohy, ale utéct jsi zvládl. Utíkal jsi dokud ti síly stačili. Poprvé v životě jsi viděl přírodu. Ta vůně a krása tě ohromila. Utíkal jsi stále dál, neb to byl jak splněný sen o který jsi nechtěl přijít. Pak už si toho ale moc nepamatuješ. Asi jsi ztratil hodně krve a omdlel, nebo upad a bouchl se do hlavy, ale probudil ses uprostřed lesa v jakési noře. Podíval ses na svoji nohu a byla téměř vyléčená. Snažíš se vstát a rozhlížíš se kolem, když uvidíš starého sedícího muže svírající hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, až tě to znervózňuje. Zjistil jsi, že je to duch lesa a že přírodní síly se tě ujali a zachránili tě. Rozhodl jsi se zůstat v lese, byl jsi volný a přitom tvůj život měl konečně smysl. Duch tě učil o světě a vynahradil ti všechny ty roky v kleci. Jednou ale byl duch velice neklidný, téměř celé ráno strávil meditací, či nějakým kouzlením, když se najednou probudil, poslal tebe a jednu z víl pro člověka. Doběhněte k dolu, naberte toho ubožáka a doveďte ho zamnou. Musíte jej zachránit od temných sil! A tak jste vyrazili. Počkal jsi opodál, zatímco víla osvobodila muže. Ten na tebe nasedl, ale nedržel se dost pevně, neměl zkrátka síly a zpdl z tebe, přičemž si poranil nohu. Muž na tebe opět vylezl, ale cítil jsi velkou přítomnost magie a jakoby jeho ruce projížděli dovnitř do tvého těla a tam zatuhly. Rozběhl ses a náhle cítil velký tlak na duši. Jakoby se měla rozervat vejpůl. A pak se to stalo, tvá duše splynula s duší muže. Slyšel jsi jeho myšlenky a měl jsi pocit, jakoby jsi ho znal od mala. Fedron, cítil jsi to, co cítí on a věděl jsi co zažil. Byl to klidný den v dole, když na ně zaútočila... Nikdo neví odkud se vzala, ale zničila celý důl a všechny živé bytosti, pravděpodobně není sama... Dovezl jsi Fedrona k duchovi, ten jej uvítal a řekl ať se posadí. Po chvíli tebe i vílu vyslal pro dalšího muže, měl to být skřet. Dovezl jsi tedy skřeta a duch pravil Tohle byl první útok temné síly po 1500 letech. Našli způsob, jak přejít přes zeď. Pokud něco neuděláme, naše říše je ztracená. Už nemáme příliš moc času... Musíte tuhle zprávu rozšířit, musí se o tom dozvědět král Oidus, musí se všechny východní říše sjednotit a připravit na nadcházející zkázu. My, přírodní bytosti nemůžeme jít jednat za králem, ale vy ano. Pomozte zachránit svět živých.. načež se skřet, přezdívaný Sog-Aarth zvedl, nohy se mu třásly, ale v hlas měl z ocele Jak jste to mohli dopustit? Copak jste to necítili? Tvrdíte, že jste nevěděli, že se něco chystá? Kecy! Žádný odpor. Žádný protiútok. Zbaběle se stáhnete do hvozdu, do svých skrýší ve stromech. A pošlete si nás kliďánko pro posily. Skvělé! Bravo! Jakým právem? Byl rudý hněvem a zadýchaný, jak naštvaně plival ta slova. Několikrát se zhluboka vydýchal a pak se mu podlomila kolena a spad na čtyři. Pozvednl znovu hlavu a řekl, teď už smířlivěji: Jak máme podle vás uspět? Copak si myslíte, že dostat se ke králi je tak jednoduché? Dva špinaví poutníci… Vyženou nás jako žebráky nejspíš už od hradní brány. Nebo snad máte nějaký plán? Můžete nám poskytnout něco, čím vládce přesvědčit? Zprávu? Pečeť? Cokoli? Když Sog-Aarth začal rozřuzeně mluvit, stařec se nenechal rozrušit, stále z něj šel klid. Stařec pohlédl na Sog-Aartha Mohu tě ujistit, že o tomto útoku nikdo z našich řad nevěděl. Z okolí dolu šla cítit energie, ale jednalo se o zatoulanou duši, možná o časovou smyčku. Tyhle záležitosti mají na starost královští mágové. Poslali sem skupinku mágů... Některé se nám povedlo zachránit... Možná, že právě oni tu otevřeli tu bránu... Poté, co zanikla elfí říše jsou přírodní síly téměř bez moci. Ostatní rasy postupně kácí naše lesy a my stále slábneme. Teď je ale zapotřebí přestat válčit a sjednotit východní zemi. Oh, ano. dopis... Stařec vstal a odloupl kus kůry ze stromu. Kůru mnul chvíli v rukou a potom vidíte, že místo kůry drží papír. Pak vzal jehličku ze stromu a tou se píchl do prstu. Jehlička překvapivě prošla skrz kůži. Stařec pak jehličku vyndal a opět jí promnul v rukou. Pak něco začal psát jehličkou na papír. Až dopsal, tak dopis sroloval a ovázal větvičkou. Pak udělal divný zvuk pusou, takové divné mlasknutí a za chvíli přilétlo hejno včel, ty se slétly na větvičku ovázanou okolo dopisu a následně odlétly. Na srolovaném dopise teď byla hrouda medu, stařec k medu přiložil ruku, ta zčervenala, až se rozzářila. Stařec pustil dopis na zem, ten vzala veverka a přinesla jej Fedronovi na dopise byla pečeť, byl tam velký strom a za ním dvě skály. Tohle by vám mělo zajistit plynulý průchod až ke králi.

Arlisen - 27. listopadu 2019 20:18

soukromá zpráva od Arlisen pro Při jejich rozhovoru si pohodlně lehnu blízko starce. Poslouchám jeho slova, když v tom uslyším křik skřeta, který je pro můj dobrý sluch jako hromy v bouři. Úlekem vyskočím na všechny čtyři a vylekaně se podívám po Sog-Aarthovy. Chce nám ublížit? Proč jsme vlastně přivedly tyhle dva dva? Minimálně ten skřet nevypadá přátelsky. pomyslím si. Zase si spokojeně lehnu, ale pak si uvědomím co stařec řekl. Podívám se po něm a pomyslím si: Tohle je moje šance konečně poznat svět. Navážu telepatický kontakt s duchem. Velký duchu, mohl bych se prosím vydat na cestu s nimi? Učil jsi mě jak svět vypadá, ale já ho potřebuji spatřit na vlastní oči. Jsem tady v lese šťastný ale chcu to všecho vidět. Mohl bych tedy odejít?

Fedron Sitl - 27. listopadu 2019 22:57

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Obřadně převezmu od veverky dopis a bez nějakého prohlížení či přemítání jej strčím do záňadří. "Tomu moc nerozumím," ozvu se trochu nečekaně po chvilce mlčení. "Co jsou královští mágové? Co že tu dělali? Jak mohli otevřít bránu? Jakou bránu? Co je zatoulaná duše? Jak poznáme, kdo je spojenec a kdo nepřítel? Na jakých místech má smysl prokázat se tímto dopisem? Máme jít sami dva? Odděleně nebo společně? Jaká je nejschůdnější cesta? Máte nějakou mapu? Ve městě jsem nebyl spoustu let. Co když nás znovu napadnou ty věci? Ta hrůza?" Znovu se odmlčím. "Kdy máme vyrazit?" položím nakonec ještě jednu otázku přiškrceným hlasem plným nejistoty.

Sog-Aarth - 27. listopadu 2019 23:06

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Úkosem pohlížím na starcovo počínání. Celá ta šaráda je mi k smíchu. A zároveň mě neskutečně štve. Čaruje si tady psací potřeby z jehličí, ale proti té čarodějnici se nepostaví. Tvrdí, že s tím můžeme ke králi? Nu dobrá. Když si ten človíček pergamen převezme, začne klást otázky také on. Příliš mnoho otázek. Ne, že by mě nezajímaly odpovědi. Ale všechny ty předešlé kecy o bránách, duších a elfí říši mi akorát zvoní v uších. Měli bychom vypadnout. Jestli je nebezpečí blízko, jde o čas. Nervózně se podrbu za krkem. Syknu bolestí, když si nešťastně rozškrábnu puchýř na spálenině a zakleju. Otřu si prsty od krve smíchané s hnisem do kalhot a nahlas mlasknu. „Říkal jste něco o královských mázích? Že jste nějaké zachránili? Jako nás?“ Hodím okem po Fedronovi, zdali chápe, kam tou otázkou směřuju. „Jestli někdo zná cestu ke králi… jestli je někdo, komu budou naslouchat… mohl by to být právě jeden z těch přizdisráčů.“

Vypravěč - 28. listopadu 2019 13:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stařec se odmlčí a po chvíli praví Tvá duše je rozervaná a já tě od ní nemohu dělit, jdi za svým osudem... tato slova ale nepatřila Fedronovi, ani Sog-Aarthovi, nýbrž Arlistenovi, vlkovi, který ty dva zachránil. Fedron se zneklidněl a zasypal lesního ducha salvou otázek Nemáme příliš mnoho času, měli bysme si pospíšit. Vemte si tohle Zpoza pasu vytáhl jakýsi srolovaný papír a opět jej pohodil na zem, veverka jej sebrala a přinesla Fedronovi. Musíte se dostat do hlavního města Říše, Arkwellu. Zde sídlí král Oidus i arcimág. Musíte okamžitě vyrazit! Jděte tudy, přičemž ukázal za vás, dokud nedojdete k cestě po které se vydáte směrem pryč od hor.... Zajistím, aby vás při této výpravě jeden mág našel a doprovodil vás až do samotného Arkewllu. Tento čaroděj vám snad řekne více o tom, co se stalo v dole... Duch zneklidní Není čas, musíte ihned vyrazit, pokusíme se je zdržet. Přičemž vyskočil na strom, pohoupl se a rázem byl na dalším. Takto zmizel v korunách stromů. Sog-Aarth v dáli slyší dunivé zvuky, jakoby něco neustále naráželo do země... Možná padající stromy?

Sog-Aarth - 29. listopadu 2019 22:52

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Tak. A děda je v tahu. Nežli se někdo zmůže na rozpačité odkašlání, natož promluvu, začne se ozývat zvláštní dunění jak vzdálené hromobití. Každá rána je doprovázena mírným zachvěním půdy, asi jako malé zemětřesení. V duchu polituju všechny ty skřítky a nebohé víly, kteří zřejmě brzy přijdou o střechu nad hlavou. Minimálně jim tady něco hodlá nadělat pěknou paseku. Co? Jestli to bude jen trochu možné, rád bych si tuhle otázku kladl co nejdéle, aniž bych na ni znal odpověď. Nemám totiž vůbec v úmyslu to zjišťovat. Hodím si přes rameno malou sedlovou brašnu, kterou se mi jako zázrakem podařilo strhnout při pádu z koně. Mám v ní především měch s vodou, nějaké ty drcené byliny a křesadlo. Obrátím se a svižně vykročím směrem, kam ukazoval stařec. Neotáčím se, abych zjistil, zda mě někdo následuje. Přesto bedlivě naslouchám, zda se mi v patách ozve šustot listí či prasknutí větvičky.

Fedron Sitl - 30. listopadu 2019 13:56

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Není čas No, taky odpověď. Vidím, že skřet to vzal šmahem. Chvíli mi trvá, než se rozeběhnu za ním, aby mi neutekl. Jednou je asi nějaký důvod, abychom cestovali společně. Nemám žádný důvod tomu lesnímu duchovi nevěřit. Chtěl bych si odpočinout, chtěl bych se napít, chtěl bych se převléknout do něčeho normálního, chtěl bych.. .. Chtěl bych vidět Fedrona. Moje naděje, že ho uvidím, se odkládá na neurčito až věčnost. Zahledím se na Arlisena. Co ty, vlčku, kamaráde.. jdeš s námi viď? pomyslím si a zdá se mi, že mě slyší, že mi rozumí. Už je to tak, patříme k sobě, on a já. Zlehka ho podrbu mezi ušima. Pak se konečně spěšně vypravím za Sodákem. Nebo Sob-hákem? Nějak tak to znělo, ale když to stařec říkal, nedával jsem právě moc pozor. A ten morous se představil činem namísto jména. Mohl bych mu říkat Vyrážka, pousměju se. "Hej! Hej, počkej na nás!" Dávám pozor, jestli jde správným směrem, kdo ví, jaký má v lese orientační smysl. "Jak že se jmenuješ?" zeptám se zadýchaně, když ho doženu.

Arlisen - 30. listopadu 2019 15:48

soukromá zpráva od Arlisen pro Děkuju Velký duchu. pošlu telepaticky zprávu starci a otočíme se za skřetem. Ten se ale žene. Asi chce být z lesa co nejdříve pryč. Ale proč? Nelíbí se mu tady? Né, to musí být něčím jiným. Zeptám se ho na to. Pak ale uslyším myšlenky Ferdona a přijdu k němu. Neboj, zase ho uvidíš. Nechám se podrbat a pokračuju Jdu s tebou a Vyrážkou. Víš já jsem už dlouho tady v lese. Svět znám jen z vyprávění. Ale tys tam byl. Je opravdu tak velký? zeptám se a na chvíli se na něho zahledím svýma modrýma očima. Pak se ještě ohlédnu Sbohem duchu. Nikdy nezapomenu co jste pro mě udělal. Chvilku tak nejistě stojím ale pak se rozběhnu za Vyrážkou a Ferdonem.

Vypravěč - 02. prosince 2019 10:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro A tak jste vyrazili na cestu za králem. Prohodili jste pár zdvořilostních, seznamovacích vět a poté se každý zanořil do svých vlastních myšlenek. Přeci jen se toho stalo opravdu hodně a každý to potřeboval nějak vstřebat. Jen Arlisen vypadal o něco spokojenější, než ostatní... Jdete stále lesem, z poledne se stalo odpoledne a Arlisena z dáli zneklidní blížící se tlukot kopyt. Po chvíli v dáli mezi stromy vidíte jezdce. Blíží se stále blíž a blíž k vám, když si všimnete, že kůň, na kterém jede má na hlavě roh. Bájný jednorožec... Jezdec je oblečený v poměrně nóbl šatech oproti vám, už z dálky z něj cítíte moudrost, možná, že je to ale jen upraveným plnovousem... Osobu byste na první pohled tipli jako mága. V dáli vidíš skupinku bloudící lesem. Tvůj oř míří přímo k nim. Je tam člověk, dle oděvu otrok, pak nějaký skřet, ověšený různými náramky a korálky a vlk, ze kterého máš snad pocit, jakoby modře svítil... Kůň doběhne až k nim, zastaví a čeká, až si sesedneš.

Furion - 02. prosince 2019 15:05

soukromá zpráva od Furion pro Setkání v lese Přijíždím lesem k podivné a rozmanité skupince tvorů. Vypadá to, že jednorožec mě nese právě k nim. Zastavil. Usměji se tedy na ně a prohlédnu si je. Zarazí mě jakmile rozpoznám skřeta a úsměv mi trochu ztuhne na tváři. Co tu dělá skřet? Ale nebudu soudit předem. Když mě duch poslal právě za nimi, musí být i on na naší straně. Pak udělám rukou několik rychlých gest. Z jednorožčího hřbetu se vznesu do vzduchu a pak plynulým pohybem klesnu opět k zemi vedle jednorožce. Mé tmavě modré kouzelnické roucho během letu vzduchem lehce šustí a plášť, který mám kolem ramen, se několikrát vzedme jakoby ho nadnášela jakási neviditelná síla. Lehce se ukloním na znamení pozdravu. "Jsem Furion, čarodějnický novic z královské kouzelnické akademie." Čekám na reakce svých nových společníků.

Arlisen - 02. prosince 2019 20:37

soukromá zpráva od Arlisen pro Vykračuju si lesem vedle svých společníků a se zájmem poslouchám jejich rozhovor. Co to asi neseme tomu králi? Co je na tom svitku napsané? přemýšlím ale vzápětí začnu myslet na něco pozitivnějšího Král žije v tom velkém městě že? Zajímalo by mě jestli je opravdu tak velké jak ho líčil Duch. Ale aby něco tak velkého existovalo je snad nemožné. Uvidím. Budou tam snad další jako jsem já? Možná. posmutním když si vzpomenu že jsem asi jediný svého druhu na světě. Pak ale uslyším kopyta. Varovně zavrčím na své druhy a vyšlu vzkaz k Ferdonovi: Slyším koně. a otočím se směrem ke zvuku. Za chvíli vidím jak se objeví jezdec. Ten kůň má roh? zmateně si pomyslím když spatřím roh který vystupuje koni z čela. Až pak si začnu všímat také jezdce který se na mé společníky usmívá. to vypadá jako jeden z těch mágů o kterých Duch mluvil. a moji domněnku potvrdí jezdcovo slezení z koně. Po jeho slovech se s ním pokusím telepaticky spojit a říct Zdravím, mé jméno je Arlisen. Co to je za koně? a podívám se směrem k jednorožci.

Sog-Aarth - 02. prosince 2019 20:52

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Rázuju lesem. Vyhýbám se přerostlým větvím, které vyčuhují do toho, o čem si myslím, že by mohla být stezka. Nejspíš je zvířecí. Potvrzuje to i chování vlka, který mě každou chvíli předhoní, běží kousek napřed, tu čenichá u země a sleduje nějakou stopu, jinde zas ustrne na místě a s nastraženými slechy civí kamsi do hustého porostu. Jsem rád, že se oba bez okolků vydali za mnou. Nicméně to na sobě nedávám znát, lhostejně si vykračuju a udržuji svižné tempo. Pak se ale prostor podél cesty trochu otevře a já si okamžitě všimnu, že se k nám blíží jezdec. Automaticky mám tendenci najít si nejpříhodnější místo k úkrytu či k obraně a má ruka sklouzne instinktivně ke zbrani. Jenže vlk se zdá být i nadále klidný. Ani Fedron nevypadá poděšeně. Dovolím si delší zkoumavý pohled směrem, odkud se k nám jezdec blíží a užasnu. Duch lesa nekecal. Poslal nám mága. To fakt čumím. Ohromeně zírám na jednorožce. V aréně jsem viděl ledacos. Taky jsem tam fůru podivných „věcí“ zabil. Ale před tímto tvorem mě přepadá posvátná úcta. Myslím, že jsem v nějakém z Rollandových spisů četl o koních s rohem na čele v souvislosti s bohyní Liantel. Je to převzácný tvor. Prý magický. Dobře si všimnu, jak se výraz kouzelníka změní, když zrakem přejíždí naší kumpanii a očima zavítá až k mojí osobě. To mě však z rovnováhy nemůže vyvést. Jsem na to zvyklý. Vlastně i trochu hrdý. Stále a stále lidi zaráží, že by mohli vidět skřeta jinde než v železech, shrbeného v kamenolomu, anebo po kolena v ucpané strouze plné splašků. A já? Sog-Aarth, šampion Rollandovy gladiátorské stáje. Železy podrážel protivníkům nohy, shrbený leda nad dokonávajícími těly, z kterých na mne prýštila čerstvá krev, po kolena ve vyhřezlých střevech, uťatých údech, hlavách a rudých pilinách. Zarazí mě, když se mág vznese. Tohle potlačení přírodních zákonů je jistě fascinující. Nejprve uznale pokývám a o pár coulů ucouvnu, kdyby snad pro přistání potřeboval víc místa. Posléze se představí a v jeho hlase nezaznamenám žádnou panovačnost, kterou bych býval očekával od takhle vzácně oděného muže. Takže mi to nedá a s jistou dávkou jízlivosti si do něj rýpnu: „Koukám, že na královské akademii vás ještě nestihli naučit, jak se sesedá z koně.“

Fedron Sitl - 02. prosince 2019 21:34

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Potřebuju se napít. Krom miniaturní lahvičky, kterou jsem vypil na hranici vyčerpání a smrti, jsem už celkem dlouho nepolkl víc, než nějaké to listí a spousty dalších otázek, na které bych beztak nedostal odpovědi. Zato jsem utíkal, dusil se plynem, utíkal a utíkal a tak. Utíkal, například. Pak, tím obrovským překvapením, jsem na ni na chvíli zapomněl, ale po prvních pár stovkách metrů svižné chůze mě zase dohnala. Žízeň. Vyrážka se zatím nepřekřtil, jelikož se opět neobtěžoval mi představit. Říkat mu tedy o vodu je mi dost trapné. Požádám proto Arlisena, zda by věděl, kde se dá nejblíže napít. Nečekaně brzy poté přijde ten cirkusový výstup. I já jsem ohromen ušlechtilým jednorožcem. Měl jsem tu čest jej jedné noci spatřit proběhnout tmavým lesem, ale tohle? Aby na něm někdo jel? Když se ale ten muž vznesl a zase klesl k zemi, roztáhly se mé rty od ucha k uchu v širokém úsměvu. Připomíná mi to kousky kejklířů, kteří hrávali v mém rodném městě. To už je nějaký ten čas zpátky. Teď je tu tedy Furion, kejklíř. Eh, mág. Jsem mu rozhodně vděčný, že se představil. "Jsem Fedron," usměju se přihlouple, "Švec. Teda kdysi. Teď jsem novic na téhle výpravě," vyšperkuji svůj projev ještě hloupějším výrazem a nabídnu Furionovi pravici, načež plánuji podívat se blíže na jednorožce.

Furion - 02. prosince 2019 23:09

soukromá zpráva od Furion pro Arlisenovi odpovím v myšlenkách: To je jednorožec. Duch lesa mi umožnil na něm za vámi jet. Telepatie? Zajímavé, o té jsme se na akademii také učili. Ale tenhle bílý vlk je mi záhadou, nikdy jsem o takovém tvorovi neslyšel. Zdá se však přátelský. Rád bych ho podrbal za ušima, ale nevím jak by to bral … možná později. Pak mě osloví skřet. Místo aby se mi představil má jízlivou poznámku. "Ale ano, jak se sesedá z koně nás tam učili... jenže tohle není kůň." Usměju se na něj nevinně. "A sesedání z jednorožců mi nikdy moc nešlo. To víš, málo praxe." dodám potom. Fedron mi podává ruku, kterou přijmu a potřesu mu jí na pozdrav. "Těší mě, Fedrone." Pak si ale všimnu, že ho víc zajímá jednorožec než já. Tak o krok ustoupím a nechám ho aby si ho prohlédl. Stejně mám pocit, že si jednorožce lesní duch během chvilky zavolá zpět k sobě.

Vypravěč - 03. prosince 2019 09:49
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co Furion z jednorožce 'sesedl' se na vás jednorožec podíval, všechny si vás prohlédl a utekl zpátky do lesa. Vám začíná docházet, že za 4 hodiny bude tma a vy jste celý den nic nejedli...

Vypravěč - 04. prosince 2019 10:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nová historie – všem přístupná Už ani nikdo neví, kdo vytvořil tu zeď, nebo proč je to zlo za tou zdí. Ví se jen, že tam je a že může kdykoliv přijít. Skoro všechny národy byly tehdy ve válce, potom ale přišel půlelf. Velice vzácná bytost v dnešní době. Většinou je lovili a zkoumali. Půlelf, který přišel do války národů, se jmenoval Oidus. Oidus, jak mocný válečník, tak mocný mág přišel na bitevní pole a ukončil válku. Zabil mocné krále a sjednotil jejich rozpadlé světy. Vytvořil tak území zvané Říše. V Říši žili všechny rasy v relativním míru pohromadě. V městech se vytvořili oddělené čtvrtě pro dominantní rasy a tak se zmenšila kriminalita. Říše nyní existuje přes 500 let a je stále pod vládou krále Oiduse. Severně od Říše je království trpaslíků. Trpaslíci se kdysi uzamkli v horách a bojí se otevřít své brány, bojí se okolního světa. Po velkém sjednocení říše se některá trpasličí království rozpadla a stala se součástí Říše, neb horští trpaslíci pro ně ze strachu odmítli otevřít brány. Severně od trpasličího království jsou barbarské vesnice, krollové, obrové a neprobádaná území. Tento svět se distancuje od okolí, podobně jako trpaslíci. Jižně od říše jsou pouště, kde u velké zdi je království orků, což je velice agresivní rasa, se kterou se opravdu špatně jedná. Součástí pouští jsou také dvě města Ozezel a Weka. Ozezel je město, kterému vládne drogový král, lichvář a mistr klamů Fénix. Weka je město cizinců a uprchlíků, kde se schovávají ti, co nejsou nikde vítáni. Vládce Weky je nelítostný a přezdívá se mu Černý Tapír. V uplynulých letech král Oidus uspořádal sněm nejvyšších, kde se řešili budoucí kroky celého východního světa, neb si je každý vědom toho, že zlo za zdí se může kdykoliv vrátit. Výsledek tohoto sněmu je přísně tajný. Co se stalo před těmito událostmi je neznámé.

Fedron Sitl - 04. prosince 2019 13:49

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Nejlepší spižírna je les Pro Fedrona problém hladu odpadá - je v lese. A v lese je vždy co jíst. Po cestě jsem se nacpal všelikým dalším listím, bobulemi a kořínky. Vlastně jsem najezený lépe, než jsem kdy byl v dole. Dalšími výživnými dobrotami, které je dobré před konzumací povařit, jsem si cestou nacpal kapsy. Jen ta žízeň mě trápila, ale tu jsem navzdory drobné zacházce již také zahnal. Ano, s vodou je to vždy složitější, chtělo by to měch.. Fakt je, že vlk ani skřet nejspíš listí nežerou, ale to mě upřímně dosud nenapadlo. "Co vy, Furione, víte o naší cestě? Jak dlouho by měla trvat? A za jak dlouho opustíme les?" Na ten okamžik se upřímně netěším a mírně to kalí mou radost z nečekaně nabyté svobody. Svět je, Arlisene, obrátím se v myšlenkách k vlkovi, ještě mnohem větší, než se povídá. Máš se na co těšit!

Vypravěč - 04. prosince 2019 15:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prolog Je tomu více, než jsou nejstarší bytosti staré, již přes 1000 let, kdy byla vybudována ohromná zeď. Zeď oddělující temnotu od okolního světa. A přitom je stejně tak jeho součástí… Byli jste odvrženi a zapomenuti, celou věčnost sbírali své síly a připravovali se na návrat. Návrat chaosu, zkázy a utrpení. Již při stvoření magické zdi prorok předpověděl, že jednoho dne se temnota opět dostane do východního světa, opět bude mít šanci a možnost podmanit si vše živé… Někdo vytvoří magický portál, přes který se bytosti temna dostanou přes zeď. Západní svět je rozdělený do několika provincií, přičemž každou provincii má na starost jeden z vládců. Všichni vládci se zodpovídají královi Manovarovi, který se již několik set let neukázal. Jediný, s kým je v kontaktu, jsou právě vládci. Morgana, temná černokněžka, jenž se baví utrpením druhých. Již nespočetněkrát prokázala svojí oddanost temnotě. Její metody řešení problémů jsou drastické a bez kapky slitování. Její přístup je krutý a bezlítostný. Ty silné ale respektuje, svůj respekt ale ukáže opravdu zřídka kdy. Většinou svojí pravou povahu schová za krutost. Právě ona dostala za úkol vést výpravu do východní říše. Morganina pravá ruka a prakticka ta, která řeší všechny zdejší problémy. Vaella je stráž, ale stejně tak nájemný vrah. Již na první pohled z ní srší divokost, červené šaty upevňují sexappeal a její pohled, jakoby pronikl až do tvého vnitra… Vaella byla u Morgany spokojená, její nová rodina, která jí umožňovala žít dále její život. Morganiným přímým podřízeným jest Seipent. Známý Nekromant, jenž se má také účastnit nájezdu na východní říši. Je zodpovědný za část armády, řeší sekundární rozhodnutí tažení. V armádní hierarchii je přímým nástupcem Morgany. Brána se otevřela a vy jste pronikly do východní říše, jako jediná spása a naděje temné strany. Velvyslanci Manovara, do jejichž rukou byl vložený osud všech. Jako první pronikla sama Morgana. Stojíc před bránou uviděla krysu, napřáhla rukou a krysa se vznesla přímo k ní. Morgana do ní nehtem udělala díru a nechala pištící krysu vyset ve vzduchu. Temný hlas se rozezněl ve vašich hlavách Nikdo nevstoupí, dokud z krysy nevykape poslední kapka... Načež sama vstoupila. Když jste prošli bránou, objevili jste se východním světě. Bylo to na první pohled jasné všem. Vše v okolí bylo zelené a obloha modrá, slunce pálilo hrozně zářilo. Na to jste nebyly zvyklí. Nad vaší říší je vždy temný oblak zamezující průsvit. Protojste zpočátku byli opravdu hodně oslnění. Když jste se rozhlédli, zprvu jste viděli spoustu krve. Samá mrtvá těla... Rozhlédli jste se a pochopili, že se nacházíte před dolem. Před vámi byla Morgana, která ukončovala život posledního přeživšího. Pak pohlédla na vás a v hlavách se opět ozval ten hrůzyplný hlas Tohle bude váš nový domov... Rázem začalo osydlování. Spolu s vámi se přeskupili skřeti a velcí pavouci, nějací elementálové a jeden démon. Všichni vlezli do dolu a začali jej upravovat obrazu svému. Sama morgana roztáhla ruce a měnila tvar skály, byla schopna vytvořit několik strážných věží. Pak únavou po boji a přetvoření hory padla na zem. Skřeti Morganu odnesli a uložili ji. Když jste za ní přišli stěží s vámi mluvila Potřebuji si odpočinout, vytvoření magického portálu, s přebráním dolu zabralo moc síly... Už jsme začali kácet lesy. Musíme nabrat co nejvíc dříví a oslabit lesní říši, než se o našem příchodu dozví ostatní... Pak budeme obklíčeni. Musíme se na to připravit. Já nemám sílu. Jako můj nástupce dočasně přebíráš vedení, Seipente... Vaello.. Pohlédla na ni Má nejvěrnější, buď mu rádcem a oporou... Za týden nabudu plné síly, do té doby je to na vás...

Vypravěč - 04. prosince 2019 16:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prolog Opustil jsi královskou stráž a začal jsi dělat osobního strážce. Našel jsi velmi dobrého zákazníka. Moc dobře platil a moc nemluvil. Museli jste ale odcestovat do západního města, kde měl být váš nový domov. Vyhlídky se ti líbili, a proto jste s otcem vyrazili. Poslední noc jste přespávali v jedné z budov poblíž dolu na zlato. Ráno vás ale vzbudil křik a nářek. Vstal jsi a oblékl se, aby ses podíval, co se děje. Vyšel jsi ven z budovy a viděl jsi, jak do dolu vlétla tmavě zelená energie, poté křik utichl a důl se zřítil. Z děr utvořených mezi kameny začal prosakovat zelený kouř, ze kterého se zhmotnilo stvoření s ženskými rysy. Za ní se začali postupně objevovat pavouci velcí jako koně, začínající zabíjet všechny okolo a snažíc se z dolu vytvořit království z pavučin. Na chvíli ses zamyslel nad vším tím, co si právě viděl. Trochu zmateně tam stojíš, když tě najednou odhodí exploze domu opodál. Vstáváš a nemůžeš, hlava se ti motá a třeští ti v ní, jakoby měla puknout. Neslyšíš a vidíš dost rozmazaně. Chceš utéct, chápeš, že tohle je nad tvé síly, když pohlédneš před sebe. Vidíš svého otce ležícího v kaluži krve s polovinou hlavy. Možná jen sníš… Vstáváš a vydáváš se na útěk, když najednou se ti v hlavě ozve mužský hlas Synu, Eldriasi.. Jsem v dole, zachraň mě... Nenecháš se ošálit, tvůj otec by nikdy neprosil o záchranu. Stále pokračuješ v útěku, když opět hlas v hlavě. Teď už ale opravdu temný, jakoby ti na záda dýchala smrt Eldriasi, zastav se, nebo skončíš hůř, než tvůj otec... Utíkáš stále dál, když tě začne urputně bolet hlava, najednou ztrácíš sílu a padáš k zemi... Jakoby jsi byl paralizován. Po chvíli k tobě přišlo několik skřetů, ti tě spoutali a najednou ses mohl hýbat a hlava tě pomalu přestávala bolet. Skřeti tě naložili na povoz a někam s tebou jeli, cestou ale, jakoby váš povoz napadl les. Kořeny stromů začali napadat a chytat skřety, několik vlků přiběhlo a dorazilo zbytek přeživších. Než ses stačil postavit na nohy, zjevila se před tebou víla držíc lahvičku, která je pomale větší než víla. Jestli chceš žít, vypij tohle A pustí na tebe lahvičku, odemkne ti pouta a pak kamsi vyletí a křičí Rychle poleť zamnou! Ehm, poběž...

Průvodce - 04. prosince 2019 17:38

soukromá zpráva od Průvodce pro Střípek naděje Eldrias Ráno Byl překvapený, že matka opustila post v relativním bezpečí města a byla rozhodnutá jít s ním. Ještě noc před odchodem se na tohle téma znovu pohádali. Věděl, že matka byla výborná válečnice, ale její nejlepší léta už byla dávno pryč. Nechápal proč by měla podnikat něco tak riskantního, když tady měla jistotu, zázemí a vlastně všechno na klidné dožití. Pokud byl Eldrias považovaný za tvrdohlavého, tak každý kdo mohl poznat jeho matku, hned věděl po kom to má. Nespokojeně rozhodil rukama, protože ani tahle hádka nic nezměnila a když to nedokázal zvrátit, musel se s tím prostě smířit. Onoho rána jej místo očekávaného hlasu probudil nářek a křik. Rychle sebou trhl a jeho ruka instinktivně sáhla po jílci meče. Když však zjistil, že mu nehrozí přímé ohrožení, tak se začal rychle soukat do svého oblečení. Dostal se ven právě v okamžik, kdy spleť podivné zelené energie vlétla do blízkého dolu. Nestihl udělat pořádně ani krok, kdy se důl proměnil v hromádku karet, které někdo gestem ruky smetl ze stolu a v tom okamžiku explodoval i nedaleký dům. Šoková vlna výbuchu byla tak silná, že se mladičký půlelf proletěl vzduchem několik metrů a dostal několik nepěkných zásahů sutí. Jakmile přijde alespoň malinko k sobě, rozhlédne se. Všude kam jeho rozmazaný zrak dohlédne vidí jen smrt a zkázu. "Matko... Matko..." pokusí se volat ve snaze najít jediného jemu blízkého člověka, ale v uších má jenom šum. V tu chvíli jí spatřil. Ležela tam bezvládně a kolem jejího těla se zvětšovala tmavě rudá kaluž krve. Do očí mu vyhrkly slzy. Jenže teď nebyl čas truchlit. Musel zmizet a hned, jinak skončí stejně. Donutil svoje nohy k pohybu. Běžel, neohlížel se a to ani když se mu do mysli vloudil povědomí hlas. "Vypadni z mojí hlavy démone!" křičel, zatímco stále utíkal. Viděl svou matku stále živě a jasně, takže ho takovým laciným pokusem nemohl ošálit. Už to skoro vypadalo, že se mu podaří uprchnout, když ztratil kontrolu nad svým tělem. Padl k zemi jako podťatý a zůstal tam ležet. Byl to pro něj zvláštní pocit, skoro jakoby byl nezávislým pozorovatelem a jeho tělo bylo zařízení, které mu poskytovalo pouze obraz a bolest hlavy. Spoutaný ležel na povozu, na který ho odhodili skřeti, jakoby to byl pytel mouky a protože bolest hlavy rychle ustupovala, začali se mu myslí prohánět temné myšlenky na to, co ho nejspíš čeká. Možná by bylo lepší, kdyby si místo úprku vzal život a vyhnul se tak případnému utrpení, kterého s největší pravděpodobností čekalo, ale na to už bylo trochu pozdě. Pokusil se převalit na bok, když si všiml prvních kořenů, které ze země vyrazili jako trýznivé biče a začali trestat jeho věznitele. Nevěřícně sledoval, jak se jeho šance na přežití opět rapidně zvedají a doufal, že ten kdo napadl skřety, nemá v plánu udělat to samé jemu. Pokusil se na povozu zdárně posadit, když se objevila droboučká, ale přesto nádherná víla, která sebou nesla ampulku. Nemusela ho pobízet dvakrát. Jakmile Eldrias lahvičku vypil, posbíral všechny svoje věci a vyrazil co nejrychleji za vílou. "Počkej... jsi moc rychlá." vysoukal ze sebe a snažil se, neztratit vílu z dohledu.

Vaella - 04. prosince 2019 20:39

soukromá zpráva od Vaella pro Prolog Když jsme se konečně dostali k bráně, kde se všichni těšili a já ani nevěděla proč, tak se má paní rozhodla, že půjde napřed. Dala všem ultimátum, že nesmí vstoupit dříve než odkape všechna krev z té malinkaté krysy. Sice to na mně nebylo zdát, ale bála jsem se. Bála jsem se toho, že když vstoupíme do portálu, tak tam má paní vůbec nebude, nebo bude mrtvá. Když konečně odkapala všechna krev, tak se všichni začali hrnout k portálu. Já, jelikož jsem byla v první řadě, jsem tam ale byla jako první, i když to bylo nejspíše proto, že mne tam všichni zezadu natlačili. Poté, co jsem vyšla na druhé straně portálu, tak jsem chvíli zašla nad tím, co vidím, protože takovou hezkou scenérii jsem nikdy neviděla tam na druhé straně. Svůj úžas jsem ale rychle zakryla, protože jsem nepotřebovala, aby mne tak někdo viděl. Jakmile jsem spatřila tu spoustu krve a mrtvých těl, tak jediné, co mi proběhlo hlavou bylo.: Takové zbytečné plýtvání jídlem... Z mého uvažování o plýtvání jídlem mne probral hlas mé páni, když jsem na ni pohlédla a spatřila jsem čerstvě zabitého přeživšího, jak ještě padá z jejích rukou, tak jsem bez přemýšlení poháněná hladem vystartovala ze svého místa. Zachytila jsem mrtvolu ještě dříve než stihla dopadnout na zem. A nakonec jsem se do ní bokem pustila. Když dokončím svačinku, tak si všimnu, že už se vše dalo do pohybu a že má paní na tom není nejlépe, tak jsem si utřela krev z mých rtů do dlaně a vydala jsem se za ní. V její nové komnatě jsem se střetla se Seipentem, se kterým jsem zatím moc nemluvila. Vlastně jsem s kýmkoliv než s mou paní zase až tak často nemluvila, takže takových jako je Seipent je vlastně dost. Po slovech mé paní jenom tiše zašeptám, tak aby to slyšela jenom ona.: "Ano, má paní." A poté si nakloním hlavu doleva a upřu svůj mrtvolně klidný a nic neříkající pohled na Seipenta. (Ano, dívám se na něj jako na obrázku)

Vypravěč - 05. prosince 2019 09:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stařec s rohy Zvedáš se z vozu a utíkáš za vílou, sem tam zaškobrtneš, dost se ti motá hlava, tělo tě neposlouchá a cítíš se lehce omámený. Utíkáš za svítící tečkou do hlubin lesa. Vyhýbáš se stromům a kořenům, občas spadneš, ale hned se zvedneš a následuješ vílu. Víla se najednou zastaví, vidíš dost rozmazaně, takže jsi ze začátku ani nevěděl proč, potom jsi ale zamžoural a zaostřil a pochopil, že vedle tebe zcela klidně stojí vlk se sedlem. Víla křičí Honem nasedni!! Nasedáš na vlka a ten ihned vyráží. Utíká stále hlouběji do lesa a ty se sotva držíš. Vlk tebou kymácí a houpe a sedlo ti moc nepomáhá. Po chvíli v sedle, naštěstí bez pádu, se ti docela zlepšili smysly a cítíš se mnohem lépe. Vlk běžel stále hlouběji do lesa, až byl tak hustý, že koruny stromů zakryly oblohu. Vlk doběhl na vzdálený palouk, kde vidíš starého sedícího muže svírající hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, až tě to znervózňuje. Probíráš se, bolí tě hlava a vlastně ani nevíš kde seš... Pak si vzpomeneš na ten obrázek.. Ta hůl, rohy a tetování... Ty oči... Pak ti dojde co se stalo v dole. Tolik věcí se stalo a tvá hlava to zkrátka nemůže zpracovat. Rozhlédneš se kolem a jediné co vidíš je les. Už není ráno, naopak se začíná stmívat. Asi jsi proležel celý den. Tak tedy vstáváš a rozhlížíš se kolem, přemýšlejíc kudy se vydat, když z dálky přiletí tatáž víla. Lesní duch by s tebou rád mluvil, ale momentálně musí bránit les, byla jsem pověřena, abych ti předala poselství matky přírody. Víš, že tohle byl první útok temné síly, po 1500 letech? Zlo přišlo na způsob, jak přelstít kouzlo zdi. Zlo se 1500 let připravovalo na tento den, zatímco my nejsme připraveni vůbec... Pokud něco neuděláme, celá východní říše je ztracená. Už nemáme příliš moc času... Musíš tuhle zprávu rozšířit, musí se o tom dozvědět král Oidus, musí se všechny východní říše sjednotit a připravit na nadcházející zkázu. My, přírodní bytosti nemůžeme jít jednat za králem, ale ty ano. Pomoz zachránit svět živých, než nás pohltí zkáza.

Furion - 05. prosince 2019 10:27

soukromá zpráva od Furion pro "Hmmm, odhaduji že když budeme pokračovat lesem standartním tempem, tak by jsme měli za nějakých pět hodin vyjít z lesa na větší cestu. Možná o něco dřív." Pak se postupně podívám na Fedrona, Soga i Arlisena a povídám. "Rád bych se o vás něco dozvěděl. Zdá se že budeme cestovat spolu a pokud se nemýlím máme společný úkol a sice donést králi jakýsi dopis, který předpokládám jeden z vás má." Pokud během mého povídání ostatní vyrazí na cestu lesem, přidám se. "Nejsem si jistý co vše víte a jak jste se k tomuto úkolu nachomýtli. Já jsem za vámi byl poslán Duchem lesa. Ten mi řekl, že máte dopis který musí být doručen králi. Zlo totiž proniklo skrz zeď v nedalekém dole a všechny tam povraždilo." "Mě se nějakým zázrakem podařilo odtamtud utéct, ale pak mě zajala skupina skřetů a někam mě vezli." Podívám se na Soga. "Omlouvám se za mou prvotní nedůvěru, ale po této mé zkušenosti jsem si nebyl jistý zda nepatříš k nim. Věz, že já otroctví neschvaluji. Věřím, že každý by měl být souzen podle jeho činů a chování a ne podle toho čím je." Po krátké odmlce pokračuji. "Duch lesa mě od skřetů zachránil a pak jsem se s ním potkal v lese na mýtině, kde mi vše vysvětlil a půjčil mi toho jednorožce abych vás dohnal." Dokončím svůj příběh a pak se rozhlédnu po ostatních s očekáváním v očích.

Arlisen - 05. prosince 2019 19:53

soukromá zpráva od Arlisen pro Stojím. Ale po zmizení jednorožce obratim své modré oči k Ferdonovi.Je mi líto ale nevím kdy by tady mohla být voda. Tak daleko Jsem ještě nikdy nebyl. Pak se ale zamyslím nad odpovědí na mojí otázku. Vážně obrovský? Určitě zase přehání. ale vím že to Ferdon myslel upřímně a tak si dám sobě snažím nalhat že je to blbost. Pak se ale konečně podívám na mága. Jednorožec..hm..zajímavé asi je to něco vzácného že jsou z něj všichni tak pav. Mě nepříjde že by byl tak vímečný. Ale asi je na něm něco o čem nevím. a pomocí myšlenek řeknu Furionovi: Ty ses učil telepatii? To je to co používám já na komunikaci? To jde jen tak naučit? Já jsem taky o žádném jiném jako jsem já neslyšel. v tu chvíli mě případně smutek na tím že jsem sám. Tak sám. Ale setresu ho že sebe a pokračuju: Jestli mě chceš podrbat tak můžeš. Já se tě pokusím nekousnout. I když mám hlad. Nemáš s sebou něco k snědku?

Sog-Aarth - 05. prosince 2019 20:17

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Chvilku civím za jednorožcem a nepřítomně poslouchám konverzaci ostatních. Ten mág je docela splachovací, přešel moji narážku jako nic. Rozhodně není žádná netykavka. Dobrá. Zkusím se konečně trochu uvolnit. „Tvůj pohled, čaroději, mne nijak neurazil. Buď klidný. Svoji volnost jsem si vysloužil a otrokem se znovu stát nehodlám. To radši zemřu v boji za svobodu.“ S podezřením v očích se otočím směrem, odkud jsme přišli. „I já jsem byl svědkem toho, co se stalo s dolem. Taky mě napadli skřeti, lesní bytosti zachránily a teď jsem tu. Brzy bude tma a bylo by dobré najít místo na spaní. Pak můžeme vymýšlet, co dál. Ostatně, ten dopis má tadyhle Fedron.“ Významně nadzdvihnu jedno obočí a přesunu pohled i na našeho dalšího dvounohého druha. Pak oběma věnuji nepatrnou úklonu, kterou jsem byl zvyklý zdravit své přátele na cvičišti. „Jmenuji se Sog-Aarth.“ Své jméno vyslovím přísně skřetím dialektem. Trochu se přitom zašklebím a poodhalím chrup, ve kterém je patrná díra po chybějícím zubu.

Seipent - 06. prosince 2019 08:18

soukromá zpráva od Seipent pro Prolog Dlouhé přípravy byly ukončeny a my nyní stojíme před zdí. Morgana rituálem vytvořila bránu a prošli jsme skrz. Venku již bylo hotovo, k zemi padal poslední mrtvý a zem byla jedna velká krvavá skvrna. Co mě doslova oslnilo bylo světlo a stovky barev, kterými nový svět zářil. Některé barvy nejsem schopen ani pojmenovat. Morgana se ale okamžitě pouští do práce a brzy se z jeskyně stává pevnost. Z hromad kamení vznikají věže a mění se tvar stěn. Mrtvoly nechám odnést stranou, s nimi mě čeká ještě práce, abych jimi rozšířil naše omezené síly. Jakmile jsou základní rysy pevnosti vytvořeny, Morgana padá vyčerpaná k zemi. Jindy by to byl pro mě signál k tomu, využít situace, ale vím, že její moc ještě budeme potřebovat. Skřeti ji zvednou a spolu s Vaellou ji doprovodím do její komnaty. Pokud bych někdy upadl v nemilost Morgany, Vaella by téměř jistě byla tou, která mě zbaví života. Morgana mi slábnoucím hlasem předává moc nad celou pevností. Jak si přejete. Odpovím stručně na své povýšení a vyjdu z komnaty. Nechám si zavolat dva ze svých nejschopnějších strážců a pověřím je hlídáním Morganiných komnat. Jednak z obav o její bezpečí a jednak abych měl informaci o tom, až Morgana opět nabere síly. Počkám, až Vaella vyjde ven. Od teď máš na svou odpovědnost vnitřní chod pevnosti a péči o Morganu. Vím, že i kdybych ji poslal zpět do temné říše, našla by si cestu zpět, aby jí mohla být nablízku. Takže bude jednodušší, když bude u ní. Pokud to ovšem není nad tvé síly. S úšklebkem ji popíchnu. Je třeba ji probrat, aby vyhnala alespoň trochu z hlavy Morganu a začala fungovat. Mé požadavky na pevnost ti průběžně budu posílat. Poté se odeberu za vůdci skupin skřetů, pavouků a nemrtvých. Kolem pevnosti zanechte pruh lesa. Obsadí jej pavouci a zaplní je svými sítěmi. Zvířata si žerte, ostatní mi ale přivedete živé. Za tímto pruhem skřeti začnou kácet a vypalovat les. Pavouci vám nechají průchody, kterými budete stahovat dřevo do pevnosti. Poté se odeberu za mrtvými skřety a pustím se do práce. Je čas nabrat síly.

Fedron Sitl - 06. prosince 2019 11:37

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro „Já tam pracoval. V dole. Možná budu mít ve vlasech dost prachu, podle kterého to lze poznat. Dostal mě tam jistý vlivný muž. Sitl. Dalo by se říci, že jsem unesl jeho dceru do těch nejkrásnějších lesů světa." Chvíli se zasněně usmívám. Nemyslím na Jinstanu, ale na stromové skřítky, víly a dryády, na gnómy a nymfy z mokřadů.. „Vlastně,“ zapřemítám nahlas, „mi ty síly, co důl přepadly, zachránily život. Všechno má svůj smysl.. Teď mám ten dopis a nesu ho ke králi. Mám ještě mapku,“ řeknu a vytáhnu ji ze záňadří. „Víte někdo, kde jsme?“ zeptám se zvědavě, když ji rozbalím. Tak tedy Sog-Aarth. Zajímavá výslovnost, to si zapamatuji.

Furion - 06. prosince 2019 13:30

soukromá zpráva od Furion pro Arlisenovi odpovídám: "No jak vidím tak ty čteš myšlenky i když nejsou určeny tobě. Ale ano, my tomu říkáme telepatie. A běžně lidé telepatii neumí. Ale někteří kouzelníci dokážou pomocí magie telepatii dočasně získat. Ty však, jak se zdá, ji máš vrozenou." Na Sog-Aartha se usměju a zopakuji jeho úklonu. "Máš mou podporu ve svém případném boji za svobodu, Sog-Arthu." A slušně napodobím skřetí řeč, dávaje tím najevo, že jí rozumím a umím jí mluvit. Pak se podívám na Fedronovu mapu. "Hmm, ano,…. ten důl je zde, na rozmezí lesa a hor na konci té cesty do království Trpaslíků. My jsme prchli na východ do lesa, tedy jsme někde zde vpravo od té cesty. Půjdeme-li jihozápadně, měli by jsme asi po těch pěti hodinách dorazit na cestu a po cestě pak k mostu přes řeku. Za mostem je vesnice Velha. Do hlavního města by nám to mělo zabrat zhruba dva dny." Pak sáhnu do svého vaku. Ještě štěstí, že mě o něj skřeti neokradli. Vytáhnu kus sušeného masa a nabídnu Arlisenovi. "Nic lepšího pro tebe asi nemám." Pak Arlisena podrbu za ušima v jeho měkké bílé srsti. Z vaku ještě vytáhnu nějaké další jídlo. Jde převážně o trvanlivé cestovní jídlo, nějaké placky, suchary, chléb, sýr, sušené maso, sušené ovoce a ořechy. A nabídnu ostatním. Také nechám kolovat měch s vodou, ve kterém je snítka máty pro trochu chuti a vůně. "Vodu bychom se měli snažit někde najít, aby nám vydržela. A jídla pro nás všechny mám tak akorát na dnešek a možná něco zbyde na ráno. Takže budeme muset něco ulovit nebo nalézt. Možná vydržíme do té vesnice a tam něco koupíme."

Vypravěč - 06. prosince 2019 14:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co vám Morgana předala vedení, nabrala posledních sil, aby vás vyhnala z jejího pokoje. I když je takřka bez síly, jde z ní opravdová hrůza. Běžně se stává, že skřeti při komfrontaci s Morganou neudrží moč... Vyjdete ven z dolu a rozhlédnete se, přičemž pochopíte, že důl není plně obklopený lesem. Důl je ve skále, za kterou jsou mnohem větší skály. V těch horách můžou žít obři, lední trollové, nebo trpaslíci. Naopak před dolem se vede cesta, kterou obklopuje les. Kapitán skřetů je hned poblíž a s úsměvem přijímá rozkaz od Seipenta a vydává se k lesu. Za zvuku padajícíh stromů se tedy vracíte do pevnosti, akorát jste si stačili nalít, když přiběhl jeden ze skřetů Pane, les se začal bránit a skřeti jsou proti němu takřka bezmocní, stáhli jsme se a čekáme na další rozkazy, přeci jen nás portálem nepřešlo tolik... Jsem jen ubohý posel pane, neubližuj mi... Krčí se skřet. Prý tam je spolu se stromy mocná bytost, bránící ohni, aby se rozšířil...

Průvodce - 06. prosince 2019 16:19

soukromá zpráva od Průvodce pro Všechno se to odehrálo tak neuvěřitelně rychle, že sám nevěděl, co je víc absurdní. Mrtvá matka, zkažený démon nebo jeho pavoučí nohsledi? ”ughh..” vyšlo z jeho úst něco mezi ušklíbnutím a znechucením, když se v jeho mysli začal znovu tvořit obraz těch osminohých zrůd. Myšlenka na ty nechutná stvoření byla tak silná, až se znovu otřásl. Pak tu byl ten podivný stařec se svítícíma očima a jeho pomocníci. Vlci, víly a sám les jako takový. Znovu se nespokojeně převalil, až se jeho tvář otřela o něco mokrého a studeného. Rychle otevřel oči, aby zjistil, že leží na palouku pokrytém mechem a všude okolo byl hluboký les. Unaveně se posadil, zatímco očima prozkoumával okolí. Instinktivně rukama zkontroloval svou výzbroj a trochu ho uklidnilo vědomí, že je všechno stále na svém místě. Pohled se mu zastavil na přilétajícím stvoření. Byla to ta samá víla, která mu pomohla uprchnout ze skřetího vězení, takže nebyl důvod k panice. Opřel se o lokty, zahleděl se na nebe nad sebou a poslouchal to, co se mu snažila víla sdělit. “To je od matky přírody moc hezké, vážně.“ utrousil možná až zbytečně přehnaným sarkastickým tónem, ale než mu mohla cokoliv vytknout, pokračoval. “Ale jestli jste si s matkou nevšimli, tak zrovna já nepředstavuju diplomata, který by měl přístup ke královskému dvoru.“ přejel pravou rukou od vlasů přes svůj zjizvený obličej, aby poukázal na svou surovou krásu, která mu dokázala odepřít přístup do leckterého lepšího hostince. “Skutečně věříte, že se dostanu ke králi? A kdyby se to nějaký skutečným zázrakem stalo, a já tomu chci fakt věřit, proč by poslouchal král nicku, jako jsem já? To mě tu můžete rovnou zabít a nejspíš na tom budu lépe.“ odfrkl si nespokojeně, aniž by během svého konstatování změnil polohu. Možná by jí měl v první řadě poděkovat a kát se, ale jak by mohl, když po něm chtěli něco tak hrozně absurdního?

Sog-Aarth - 07. prosince 2019 23:44

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Což o to, ono se to řekne: rozbít tábor. Jenže kde? Furion o tu trochu vody, kterou má, brzy přijde. Sám mám posledních pár kapek v sedlové brašně, kterou nesu přes rameno. Určitě by bylo dobré se ještě posunout. Ideálně najít nějaký potok. Navíc každá píď, která nás bude dělit od té zelené zrůdy, obrpavouků a těch smradlavých… eh, skřetů… jen dobrá. Cestou se však začnu poohlížet po nějakém dřevu. Tu a tam seberu suchou větev. Nakonec zaseknu tomahavk i do menší soušky a táhnu ji s sebou. Předpokládám, že Fedron, jakožto lesu naslouchající tvor, vybere brzy vhodné místo, kde by se dalo utábořit. Jestli mág znovu projeví svou pohostinnost, vezmu si kousek sýra a chlebovou kůrku k ukojení toho nejhoršího hladu. „Pořád se to tu může hemžit bůhvíčím. Jsem připravený část noci hlídat. Pokud by to teda nezvládl tady vlk.“

Fedron Sitl - 09. prosince 2019 11:05

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Podle rázu krajiny soudím, že nějaký vodní tok bude tímhle směrem. Od cesty se moc neodchýlíme a budeme se moci umýt a dosyta napít ještě i ráno. Něco k jídlu se dá v lese najít vždy." Rozhlédnu se kolem. "Třeba tamhle Krvník," ukážu na keř s výraznými červenými květy. "Je už trochu zavadlý, takže bude bez šťávy, zato touhle roční dobou obsahuje nejvíc živin. A samozřejmě můžeme něco ulovit. Ovšem nemám zbraň. Vlastně krom tadytěch hadrů nemám nic." Pokud vidím, že mi skupina v tomto směru důvěřuje, bez váhání vyrazím směrem, kde očekávám nějaký potok a nedaleko něj vyberu vhodné místo k utáboření. "I já si samozřejmě vezmu hlídku, bude-li třeba. Jak to vidíš, Arlisene?"

Furion - 09. prosince 2019 11:45

soukromá zpráva od Furion pro Souhlasím, že by jsme se měli začít poohlížet po vhodném místě na táboření. Zároveň ale ještě nějakou dobu můžeme cestovat. Pokývu tedy hlavou na souhlas s tím co mí společníci navrhují a vydám se s nimi směrem, který naznačil Fedron. "Nejsem lovec, ale pokud se nám do cesty připlete nějaký zajíc nebo srnka, mohl bych případně obětovat trochu magie a … ehm … zabít je." pokrčím trochu nejistě rameny, nevím zda by třeba zajíc byl ještě poživatelný po zásahu mou magií. S největší nadějí co se lovu týče, bych se obrátil spíš na Arlisena, přeci jen je to vlk. Cestou, když vidím, že Sog sbírá klacky a větve tak jich také pár seberu. Sice neunesu tolik co on, ale každý trošek se počítá. Zároveň sleduji cestu a krajinu kolem nás, a snažím se si všímat zajímavých orientačních bodů a také zda neuvidím nějaké to zvíře či nezaslechnu třeba zurčící vodu.

Seipent - 09. prosince 2019 12:28

soukromá zpráva od Seipent pro Ani nemáme příležitost nějak naplánovat další kroky, když přilítne vyplašený skřet a blekotá něco o tom, že proti nim bojují stromy a nějaká mocná bytost ... Hlavou mi začnou běhat myšlenky, jestli je to možné a co za sílu by to mohla být, než ... Jak si dovoluješ mi říkat, co s tebou mám a nemám dělat? Jsem rozčilením bez sebe ale fyzicky se nezmůžu na víc, než nakopnutí. Já bych jej musel zabít ... a poté oživit ... a znovu zabít ... Vaello, zjisti o té "bytosti" víc. Já se pokusím zjistit informace jinde. Otočím se k Vaelle. Pokud nebude mít námitky, vydám se k místu, kde jsem nechal shromáždit mrtvoly. Přichystám si vše potřebné pro rituál a jednoho po druhém se pokusím oživit. Potřebuji, aby byli schopni mluvit a myslet. Pro každého mám nabídku. Pokud mi prozradí, co za sílu brání kácení, tomu dovolím zemřít. Ti ostatní mi budou sloužit, případně pokud se nepodaří obnovit myšlení u nemrtvých.

Vypravěč - 09. prosince 2019 13:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Víla se nenachala odradit To říkal i ten skřet, myslím že se Sog-Aarth jmenoval... Budete si rozumět... Lesní duch vás zachránil s vidinou, že vy pomůžete zachránit jemu celou východní říši. Právě teď bojuje s temnými silami, aby vám dal čas, než upozorníte krále a ostatní vládce východu... Družina s tímto úkolem již vyrazila a ty je můžeš bez obav dostihnout. Víla vidí tvůj úškleb, usměje se a pokračuje Neměj starosti, jeden z členů této výpravy je královský čaroděj, s tím se ke králi jistě dostanete. Kromě toho mají dopis od lesního ducha. Musíš si pospíšit, naše síly dlouho nevydrží vzdorovat temné síle... Musíš nás zachránit... Mezitím, co víla mluvila k vám přiběhl kůň. Byl vysoký a mohutný, jeho srst byla bílá a na hlavě měl roh... Bájný jednorožec... Tvůj pohled neutkvěl jen na rohu, ale také na sedle, které měl připevněné na zádech. Víla: Zachraň svět, jednorožec tě doveze na okraj lesa, kde jsou ostatní... Našemu světu, světu živých, nezbývá moc času.

Průvodce - 09. prosince 2019 16:47

soukromá zpráva od Průvodce pro ”Skřet?” povytáhl překvapeně pravé obočí. Pokud si dobře vzpomínal, tak se ho ještě před pár hodinami pokusila banda skřetů unést, bůh ví kam a teď má s jedním z jejich rasy spolupracovat? ”Takže se mi snažíš naznačit, že mu to vlastně dlužím?” odtušil nahlas a v jeho tónu byla cítit tichá rezignace. Očividně už ani příroda a její poddaní nedělali nic jen tak z dobrého úmyslu. Pomalu se posadil, zatímco se ho malá poletucha dál snažila přesvědčit, že to poslání bude rychlá a jednoduchá záležitost. ”Očividně nemám na výběr.” konstatoval a pomalu, neochotně vstal. Mezitím se přihnal už osedlaný jednorožec, který tomu všemu dodával glanc ještě větší bizarnosti. Vyprávět mu něco takového ještě týden zpátky, vysmál by se tomu dotyčnému do tváře a nazval jej bláznem. Přejel rukou po koňské pleci a bez dalších zbytečných otázek se vyhoupl do sedla. ”Měl bych vědět ještě něco, než vyrazím?” zeptal se naposled víly. Poté pobídl oře, aby jej dovezl za zbytkem výpravy.

Arlisen - 09. prosince 2019 19:51

soukromá zpráva od Arlisen pro No, já budu rád hlídat. Ale taky bych si chtěl odpočinout. Alespoň trochu když pak máme celý den cestovat. Reaguji na Vyrážku a Ferdona. Já půjdu lovit. Tohle sušené maso dokáže zahnat hlad ale moc mi nechutná. A klidně jestli chcete tak můžu ulovit i něco pro vás Zase všem zdělím. Vyrážíme na cestu. Jdu v čele kousek před skupinou a rozhlížím se po případném nebezpečí. U toho ale také pro jistotu čmuchám po nějáké kořisti. Když konečně dojdeme na to místo tak mezitím co ostatní chystají tábor se vydám do lesa na lov.

Vaella - 09. prosince 2019 20:12

soukromá zpráva od Vaella pro K lesu Po rychlé návštěvě venkovního prostředí se spolu se Seipentem vracíme zpátky do hradu. Jakmile dojdeme do místnosti, kde hodláme naplánovat naše další kroky, tak k nám doběhne vyděšený skřet s ne moc příjemnou zprávou. Bohužel. Ke konci jeho zprávy se skřet dopustil něčeho, co se Seipentovi moc nelíbilo. Ono se to nelíbí žádnému vládci, ale že Seipentem vyjela v tu chvíli taková vlna hněvu, že jsem se divila, že toho skřeta jenom nakopnul. Kdyby mne někdo urazil takovým způsobem, tak zažije takové muka, že by se divil jakým způsobem se mu podařilo přežít jenom proto, aby zažil další muka. Po Seipentových rozkazech jsem se na skřeta podívala svým prázdným pohledem. V tu chvíli by podle mne chtěl být ten skřet nejlépe kdekoliv jinde, než se mnou v místnosti. Došla jsem k němu. Natočila ho ke dveřím. A zašeptala mu do ucha.: "Doveď mne k lesu..." Po těchto slovech jsem vyrazila ze dveří a vydala se ven z hradu.

Vypravěč - 10. prosince 2019 11:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Neděs se Říkala víla Nemůžeš odsoudit všechny skřety, jsou to nepochopení tvorové... A ti, kteří se tě pokusili zajmout jsou stoupenci zla, kteří přišli ze západu... Né... On to dělá, neb miluje živé tvory. Né pro nějaký dluh. Snažím se naznačit, že když celý východní svět nebude spolupracovat, tak nebude nic živého. No a ty jsi součástí, stejně jako já, nebo lesní duch. Není času nazbyt ujížděj... Vše ostatní ti řeknou oni dobrodruzi. A tak jsi vyrazil, jednorožec byl až překvapivě rychlej, asi po hodině jízdy v dáli vidíš skupinku 4 bytostí. Skřet ovázanej různýma náramkama a šňůrkama, pak člověk, podle oblečení asi otrok a druhý člověk, vzenšeně oblečenej, bezpochyb šlechta, nebo mág. Poslední je modrý vlk, jakoby jsi měl pocit, že snad malinko září.

Vypravěč - 10. prosince 2019 11:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokračujete stále dál lesem, vedeni Fedronem. Hledáte zdroj vody u kterého byste mohli přenocovat. Po několika hodinách chůze se Fedron zastaví a všimne si, že je půda až příliš vlhká. Protože je dobrý zálesák tak ví, že když zde vykopete díru asi metr hlubokou, na dně by měla být louže s vodou, ze které byste se při nejhorším mohli napít. Kousek opodál vidíte vstup do jeskyně, ideální na přenocování, pokud v ní něco nežije... Naprostá tma bude asi za dvě hodiny a příprava na přenocování může zabrat od půl hodiny do hodiny a půl. V podobný moment Arlisen postřehne z dáli zvuk kopyt. Opět se k vám blíží jezdec na jednorožci. Opět dojede až k vám, sesedne a jednorožec zmizí v hlubinách lesa.

Vypravěč - 10. prosince 2019 11:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Většina mrtvých nebylo použitelných k oživení, byly rozcupováni na několik kousků. Ale po chvíli hledání jsi našel jedno z pár použitelných těl. Oživil jsi jej poměrně bez problému. Mrtvý zvedl svůj bezvláčný obličej ze země, dívajíc se na tebe. Potom začal mluvit, zprvu dost neohrabaně, ale jak rozhýbal svaly, začal jsi mu rozumět V dole se říkávalo, že v lese něco je. Nějaký přízrak, či duch. Nikdy nám nic neudělal, ale říká se, že pokud jsi nějak poškodil les, tak si pro tebe příjde. Víc nevím. Poté co domluvil otočil svůj mrtvý pohled dívajíc se před sebe, čekajíc na další rozkazy.

Seipent - 10. prosince 2019 14:37

soukromá zpráva od Seipent pro Vyslechnu si, co mi řekne můj nový nástroj a nejsem příliš spokojen. Aby sis zasloužil posmrtný život, budeš se muset snažit víc. Pojď se mnou. Třeba si cestou vzpomeneš. Oživím ještě několik mrtvol, které jsou alespoň v trochu použitelném stavu. Přikáži jim následovat mě a vydám se směrem k lesu. Sice nevím, kam přesně šla Vaella, ale skřeti mě jistě nasměrují. //Využiji soukromého příspěvku k naznačení mých plánů. Chci se dozvědět o tom přízraku víc, ať už od nových nemrtvých nebo zkrátka tak, že dostanou pochodně a pošlu je vypálit les. Potřebuji zjistit, s nakolik mocnou postavou mám co do činění. Pokud někdy přeženu své schopnosti, tak mi v tom jakkoliv zabraň. Jen si osahávám mantinely.

Průvodce - 10. prosince 2019 15:33

soukromá zpráva od Průvodce pro Všechno ostatní se dozvíš od ostatních… Skřet, čáryfuk a někdo další… Fakt super indicie, snad alespoň ten poník ví, kam máme jet a koho hledat. povzdychl si v duchu Eldrias a snažil se udržet na hřbetě jednorožce. Koník, jakoby mu snad četl myšlenky a ještě natruc zrychlil. Vítr ho šlehal nekompromisně do tváře, takže z cesty lesem měl jen jednu dlouhou nepříjemnou šmouhu. ”Potvoro.” zabrblal mu potichu do ucha, když jednorožec zastavil u skupiny, která vesměs odpovídala zběžnému popisu víly. Jako odpověď dostal pobaveně znějící zařehtání a tak jak se původně objevil, zase jednorožec zmizel. Eldrias se otočil k podivné skupince dobrodruhů, kteří dostali ten prakticky nesplnitelný úkol. Pohledem zhodnotil každého z nich a potom jednoduše řekl: ”Eldrias.” jakoby to snad všechno vysvětlovalo. To se samozřejmě neshledalo s valným úspěchem, tak to stručně rozvinul a doufal, že to bude dávat větší smysl. ”Poslal mě duch lesa, že by se vám mohla hodit pomoc.” rozpažil rukama v nejistém gestu a čekal, jak se k tomu skupina postaví. Zobrazit SPOILER Popis: výška 188cm, svalnaté střední postavy, úzké hnědé oči, ostrý nos, krátce střižené vlasy barvy měsíčního svitu, které svými střapatými konci lemují úzký obličej. Nejčastěji je pak oděn v černé tunice s kapucí, která zakrývá jeho nepatrně do špičky tvarované uši, dlouhých kalhot a vysokých kožených bot.

Sog-Aarth - 10. prosince 2019 16:50

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro „No tak to je bezva. Jedeš jako na zavolanou. Když už jsi tu, můžeš rozdělat oheň, prozkoumat támhletu jeskyni, trochu to tam vysmýčit a připravit pro nás nocleh. Co nevidět se vrátí vlk. Snad ne s prázdnou. Pak budeš mít šanci to vykuchat a opéct. S jedením už pomohu. Tady Furion nejspíš taky nepohrdne. Naštěstí Fedron dává přednost kořínkům a suchýmu listí. Určitě si dej taky. V tuhle dobu je totiž obzvlášť výživný.“ Po těch slovech upustím náruč nasbíraných větví ke svým nohám.

Průvodce - 10. prosince 2019 20:04

soukromá zpráva od Průvodce pro "Jeden by řekl, že když už ses dokázal naučit mluvit naší řečí," přejel přes skřeta kritickým pohledem a pokračoval "že z tebe vypadne i něco kloudného, ale to už bych od tebe chtěl asi moc." Větu zakončil rezignovaným pokrčením ramen. Většina i podprůměrně inteligentních lidí se dokázala alespoň představit, než dala na obdiv svojí hloupost nebo aroganci, případně obojí. Skřet nezvládl ani to. Eldrias ve skutečnosti od skřeta nečekal mnoho, protože trpěl stejnými předsudky jako většina východní říše, ale dostal ještě méně. Rozhodl se tedy prozatím obludku ignorovat a obrátil svou pozornost k čaroději. "Furion, královský čaroděj?" zeptal se, jakoby mu to jméno mělo něco říkat. Nicméně vycházel pouze z informací, které mu předala víla před jeho odjezdem. "Přišel jsem ti nabídnout svoje služby, co by strážce, na tvé cestě. Tedy pokud o ně stojíš, pokud ne, půjdu si dál svou cestou." Chtěl lesnímu duchovi oplatit jeho laskavost, ale rozhodně ne za každou cenu.

Furion - 11. prosince 2019 11:40

soukromá zpráva od Furion pro Výborně, jeskyně. K tomu máme i vodu a možná i něco k jídlu bude, jestli Arlisen uspěje v lovu. Zatím to vypadá dobře. Zatímco takto rozmýšlím, dorazí k nám jednorožec s půlelfem. Hmmm, jízda na jednorožci asi nakonec nebude nic tak speciálního jak jsem si myslel. Pomyslím si trochu zklamaně. Poté co našeho nového společníka přivítá Sog-Aarth, mám co dělat, abych se nezačal smát. Ten skřet se mi líbí čím dál víc, má smysl pro humor. Eldrias, jak se nám půlelf představil, vtípek však nepřijal moc dobře. Eldrias pak obrátil svou pozornost na mě a nabídl se coby můj strážce. Nikdy mi nikdo nic takového nenabídl. Potěšilo mě to. Odhodil jsem nasbírané dřevo na hromadu od Sog-Aartha a pak půlelfovi odpovím "Zdravím tě Eldriasi, pokud tě vyslal duch lesa, pak jsme všichni na stejné straně. Náš úkol je donést dopis do královského města a varovat království před zlem pronikajícím skrz zeď." "Tvá pomoc v tomto úkolu je vítána, přidej se k nám. Zrovna se chystáme utábořit na noc. Tady náš skřetí společník Sog-Aarth jen vtipkoval, neber to prosím příliš vážne." Otočím se pak na Soga s úsměvem a mrknu na něj. Pak se otočím zpět na Erldriase, pokynu rukou k Fedronovi. "Tohle je Fedron, vyzná se v lese a přírodě jako nikdo jiný." Pak se rozhlédnu po tábořišti "A pak tu někde bude vlk Arlisen, ale nenech se mýlit jeho vzhledem, je velmi chytrý, což myslím brzy sám poznáš." "Pověz nám ještě, odkud pocházíš a jak jsi se dostal k lesnímu duchovi?" vznesu k Eldriasovi dotaz.

Fedron Sitl - 11. prosince 2019 12:29

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Jsem trochu zklamaný, že jsem nenašel potůček, ale místo se jinak zdá příhodné k utáboření. Vzhledem k tomu, že se zde pravděpodobně sbírají prameny, navíc je tu ta jeskyně, předpokládám, že bude možné tu najít nějaké bytosti lesa. Pochopitelně se budou spíše skrývat před naší pestrou a poměrně početnou skupinou. Zanechám tedy své společníky na pár minut o samotě, obejdu skálu s jeskyní a zkusím své štěstí zde. Rád bych se jen zeptal, zda je tu bezpečno a rozhlédl se, kde by voda mohla vyvěrat na povrch. Cestou zpět nasbírám také nějaké byliny, které by se daly použít jako koření nebo příloha k plánovanému masnému pokrmu. Příjezd Eldriase mě překvapí. Nečekal jsem tak velkou výpravu. Také mě překvapuje, že nabízí své služby Furionovi. Na rozdíl od uhlazeného mága se neovládnu při Sog-Aarthově reakci a začnu se smát. "Já maso rád, ale nejím ho syrové - oproti většině listí," opáčím s úsměvem a také s půlelfem si jdu potřást pravicí: "Těší mě Eldriasi. Jsem Fedron, jak už tu zaznělo. I mě poslal duch lesa na tuto cestu."

Průvodce - 11. prosince 2019 17:07

soukromá zpráva od Průvodce pro Čarodějova odpověď byla přesně taková, jakou ji Eldrias očekával. Uhlazená, diplomatická a přesto věcná. Zároveň půlelfovi představil všechny ostatní členy skupiny, jenž dal očividně dohromady právě duch lesa. "I mě těší." odpověděl stroze, zatímco mu stále ještě usmívající se Fedron třásl pravicí. Očividně tu byl jediný, komu skřetova poznámka nepřišla vtipná. Možná by se na to také dívali jinak, kdyby je pár hodin zpět naháněla a nakonec zajala tlupa skřetů. Nicméně stříbrovlasý mladík nepatřil mezi muže, kteří by se pokoušeli něco tak malicherného vysvětlovat, místo toho pokynul hlavou na znamení, že je vše v pořádku. "Pocházím z nejsevernější lidské osady, jenž hraničí s říší trpaslíků." přešel pomalu k jeskyni, kterou označil Sog, jako útočiště pro dnešní noc. "A historka, jak jsem se dostal k duchovi, je poněkud delší..." na chvilku se odmlčel, když u svých nohou hledal kámen, který by padl velikostí tak akorát do ruky. Sevřel ho v dlani, poté ho mrštil vší silou do jeskyně a čekal. Pokud by něco v jeskyni žilo, byla dost velká šance, že to vyleze ven, kde se s tím mnohem snáz dokáží vypořádat nebo to udělá alespoň nějaký zvuk. No a pokud tam nic nežije, alespoň bude mít představu, jak je ta jeskyně zhruba velká(pokud tedy není vidět až nakonec, pak by si to celé odpustil). "Pokusím se jí teda zkrátit. Zlo proniklo skrze důl až k nám. Ten explodoval a vyvalila se z něj temnota, která vraždila vše živé. Vlastně nevím, jestli to kromě mě někdo přežil." jeho hlas byl přitom sdělení chladný skoro až netečný. Těžko na první pohled soudit, jestli už se s tím stihl tak rychle vyrovnat nebo mu to bylo jedno. "Snažil jsem se před tou zkázou schovat v lese, ale šla po mě tlupa neúnavných skřetů." udělal krátkou pauzu, ale nic přehnaně dramatického. "Nebýt ducha lesa, asi bych už byl také na druhé straně. No a teď jsem tady a všechno to zní tak absurdně, že ani já sám tomu sotva věřím." byl rád, že nebude ten, kdo se o tom bude snažit přesvědčit krále, když nedokázal pořádně přesvědčit ani sám sebe. Teda za předpokladu, že se tak daleko vůbec dostanou. "Hodil by se zdroj světla..." poznamenal a obrátil svou pozornost zpět k jeskyni.

Vypravěč - 12. prosince 2019 10:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Fedron obchází jeskyni, přičemž si všimne, že půda v okolí jeskyně je všude dost vlhká a rostou zde rostliny, které nejčastěji nalezneme u jezer. Fedron obešel celou jeskyni, nebyla ani moc velká, spíš jako větší dům. Cestou ale nepotkal žádné lesní bytosti, ba chvíli v osamění si uvědomil, že neslyší zpěv ptáků, nebo třeba chroustání veverek. Les je nejspíš zcela prázdný... Eldrias vhodil kámen do jeskyně a dle zvuku se kámen odrazil asi po deseti metrech letu a spadl na zem. Vidíte prvních 5 metrů jeskyně, ale zbytek zahaluje tma. Z jeskyně nevychází žádný zvuk, vše tedy nasvědčuje tomu, že je prázdná. Arlisen je stále na lovu

Vypravěč - 12. prosince 2019 10:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Skřet vede Vaellu před důl, kde pavouci udělali jakési malé hradby z pavučin, třísek a různého smetí. Vaella se pozastavuje nad prací pavouků, když cítí divný chlad zpoza zad... To se jen vrací Seipent a vydává se s vámi směrem k lesu. Prošli jste dál, pře provizorní hradby, až jste došli k lesu. Před lesem bezmocně stojí vaši skřeti, někteří z nich zraněni. Jejich vůdce natáhne ruku a ukazuje do lesa Támhle, jak je ten strom, vedle něj na tom kameni... Je na nás, skřety, moc silný. Tak 50 metrů před vámi vidíte starého sedícího muže svírajícího hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí do dálky a z hlavy mu rostou rohy. Cítíte z něj až zvláštní klid, velice vás to znervózňuje. Najednou oba cítíte mírnou bolest hlavy. Seipent poznal, že se mu právě někdo dostal do hlavy, načež se vám v hlavě ozval hlas. Vítám vás ve východní zemi. Tento důl neopustíte. Život je posvátný a vy budete pykat za své hříchy, proti matce Zemi! Táhněte zpět do pekel, bytosti temnoty! Najednou se spoza starce začali objevovat různí tvorové. Jeleni, vlci, medvědi, ale i víly, kentauři, nebo fauni.

Fedron Sitl - 12. prosince 2019 15:15

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Je to tu ... ... je to tu divné," pronesu po svém návratu k ostatním. "Nevím, co si mám myslet. Já byl také v dole, otročil jsem tam," pronesu hlavně směrem k Eldriasovi a povytáhnu si symbolicky svou děravou a špinavou košili na prsou, abych ukázal, jak jsem oblečený. Pak se otočím na Furiona: "Je tu mrtvo. Les je prázdný. I ta jeskyně bude asi prázdná," zavětřím v jejím ústí a necítím-li čerstvý zvířecí pach, udělám dva kroky dovnitř. "Mám z toho pocit, že jsme tomu ještě tak úplně neuprchli. Nevím, jestli je dobrý nápad tábořit tady." Pokrčím rameny a mírně rozpřáhnu ruce, když opět vystoupím z jeskyně ven, zatímco se rozhlížím po tvářích kolem. Své jsem si řekl a doufám, že rozhodnou oni. Hledám ve svém srdci Arlisena. Možná to půjde i na dálku, po tom všem. Jak on cítí les? Vrať se brzy, zbytečně neriskuj..

Sog-Aarth - 12. prosince 2019 20:23

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Ať je to jak chce, za chvíli je tma a hledat jiné místo by mohlo situaci jedině zkomplikovat. Přemístím hromadu dříví k ústí jeskyně a vybírám menší chrastí na podpal, pak menší větvičky na přikládání. Zbytek má čas. Jak řekl Eldrias, bez světla nebudeme moudřejší. Oheň může také ledacos udržet v uctivé vzdálenosti. Jak pravil Fedron, je tu mrtvo. Může být klid celou noc, ale může to být také klid před bouří. Jak pravil můj bývalý pán a mistr, buď připravený na nečekané. Tak pravím já: "Štěstí přeje připraveným." Vytáhnu křesadlo a dám se do rozdělávání ohně.

Vypravěč - 13. prosince 2019 10:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Od příchodu k jeskyni uběhlo sotva 10 minut a Fedron navazuje spojení s Arlisenem, přičemž zjišťuje, že Arlisen bez jediného problému našel kořist, ale samotný lov byl velký problém. Taky si sám uvědomil, že vlastně nikdy pořádně nelovil. Třeba časem Arlisenovi přibude štěstí, nebo to vzdá a vrátí se s prázdnou... Sog-Aarth vytáhl křesadlo, a dal se do rozdělávání ohně. celá jeho technika byla naprosto špatná, chudák si oheň prakticky sám zhasínal, ale nakonec, díky křesadlu oheň úspěšně rozdělal, na velkém balvanu, před vstupem do jeskyně.

Arlisen - 13. prosince 2019 13:25

soukromá zpráva od Arlisen pro Lov Začmuchám u země kde je stopa mladé laně. Byla tu nedávno. pomyslím si. Jdu po stopách s čenichem u země. Přece nemůže být tak těžké zvíře chytit. Pro pár minutách už konečně dorazím k malému jezírku u kterého se laň zastavila na pití. Prikrčím se a pomocí svých přirozenych schopností se snežím doplížit k ní co nejblíž ale moc se mi to nedaří a udělám hluk při němž se laň otočila a podívala směrem na mě. Stuhl jsem na místě doufaje, že si mě nevšimne. Laň však spatřila moji výraznou bílou srst a odběhla pryč dřív něž jsem stačil cokoliv udělat. Naštvaně zavrčím a lehnu si k jezírku. Myslel jsem že to bude lehčí. Ale musím něco chytit jinak nam dojde jidlo. Ponořím čumák do vody a napiju se. V tom uslyším vzkaz od Ferdona. A odpovím mu: Neboj, jsem v pořádku. Zatím se mi ale moc nedaří. Přičemš mu pošlu moje vzpomínky z nepodařeného lovu. musím alespoň něco ulovit. Jinak budeme o hladu ne? Jak to vypadá u vás?

Furion - 13. prosince 2019 13:45

soukromá zpráva od Furion pro K Eldriasovu příběhu v krátkosti doplním. "Ano i já jsem byl u toho dolu. S několika dalšími mágy jsme byli zkoumat jakousi anomálii, …" pak si uvědomím že ne každý by mohl to slovo znát a tak dodám "...ehm, zvláštnost." "Když najednou se tam objevil jakýsi démon, který skoro všechny povraždil. Skřeti mne pak také zajali a duch lesa osvobodil podobně jako tebe." Pak trpělivě sleduji Sogovo počínání s ohněm a přitom chystám další klacky a větve. Jakmile se oheň rozhoří, vezmu jednu zapálenou větev a jdu s ní posvítit do jeskyně. Opatrně postupuji dovnitř hledaje jakékoli známky života.

Vypravěč - 13. prosince 2019 15:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Furion jako první vstupuje do jeskyně. Udělá jen pár kroků a louč osvítí stěny skály, až na konec chodby, kde se různě povalují kosti. Furion dojde až ke kostem, kde jej do nosu praští odporný smrad. U kostí se chodba stáčí doprava, kde po pár metrech ústí do menší místnosti. Je zarážející, že stěny jeskyně jsou celé obrostlé různou zelení, která neplní pouze všechny stěny uvnitř jeskyně, ale také obrůstá celou skálu zvenčí. Čím víc se Furion blíží k místnosti, tím se zvedá počet kostí, ale také intenzita smradu. Furion se ale nenechá zastrašit a pokračuje, světlo z louče pomalu odkrývá obsah místnosti, když Furiona něco zaujme. V rohu místnosti leží na zemi velký griffin. Zprvu působí strašidelně, ale pak si všimnete, že je celý od krve a nehýbe se. Při bližším pohledu je jasné, že zde takto leží už několik týdnů. Na těle má několik bodných ran, má uřízlou nohu, má vydloublé oči a nemá genitálie. Dle odrazu světla je jasné, že chodba na konci místnosti pokračuje dál.

Průvodce - 13. prosince 2019 15:40

soukromá zpráva od Průvodce pro Jako reakci na Eldriasovu historku, se Fedron i Furion zmíní o tom, že byli také svědky podivných událostí, které se staly v dole. Byla to hořká zkušenost, které proplétala jejich osudy tím nejhorším možným způsobem a to smrtí. Půlelf zpozorní, když se Furion rozpovídá víc a vyjde najevo, že i jeho naháněla krvelačná tlupa skřetů. Tázavě pozvedne levé obočí, a chvilku už to vypadá, že se chce na něco zeptat, ale nakonec jen pokrčí rameny. Třeba někdy jindy. ”Souhlasím, bude lepší být připraven a čelit čemukoliv tady, než klopýtat nočním lesem.” přitaká na skřetovu strohou poznámku a sleduje jeho počínání při rozdělávání ohně. Sám by to nedokázal lépe, takže byl rád, že se mu to nakonec podařilo. Pohledem přeskočil na Furiona, který ho předběhl s provizorní pochodní a vkročil do jeskyně jako první. Vyšel tedy pomalu za ním a držel si odstup zhruba tři až čtyři kroky od něj, s rukou připravenou na jílci meče. Jeho původní test s kamenem napovídal tomu, že by to mělo být bezpečné, ale kdo ví, jak moc jsou tihle noví nepřátelé lstiví.

Průvodce - 16. prosince 2019 13:09

soukromá zpráva od Průvodce pro Při prvním pohledu se jeskyně vizuálně příliš nelišila od svého venkovního vzezření. Možná, že kdyby se nad tím víc zamyslel, tak by mu to přišlo i divné, ale protože se o flóru nikdy nezajímal, tak to přešel s jednoduchou myšlenkou. Další smradlavá díra. Došel za Furionem, až k hromádce kostí, kde zatuchlý smrad ještě zesílil. Nespokojeně nakrčil nos, zatímco jeho ruka ještě pevněji sevřela jílec meče. ”Smrdí to tu, jakoby tu chcípla celá vesnice.” zhodnotil, jakoby ten smrad sám o sobě nestačil a nebylo to oběma dostatečně zřejmé. Pokračovali jedinou možnou cestou dále a s každým dalším krokem zmíněný smrad sílil. Nedošli daleko, když Furionova pochodeň ozářila zdroj toho všeho. ”Tak to je hnus.” vyšlo z jeho úst tiše se a znechuceným výrazem ve tváři. Udělal několik opatrných kroků směrem k mrtvému zvířeti, ruku nespouštěl ze své zbraně. ”Skoro to vypadá, jakoby toho grifa někdo úmyslně mučil.” prohodil k čaroději, když si zvíře prohlídl z větší blízkosti. V jeho slovech by se jen těžko hledal soucit k padlému zvířeti, spíše bylo cítit znechucení. ”Chceš jít dál nebo o tom nejdříve uvědomíme ostatní?” zeptal se Furiona a nechal rozhodnutí na jeho bedrech.

Furion - 16. prosince 2019 15:02

soukromá zpráva od Furion pro Z toho zápachu se mi zvedá žaludek a tak si zakrývám nos a ústa cípem pláště. "U Lumina, co se tady stalo." pronesu když najdeme mrtvého griffina. Když si mrtvolu lépe prohlédnu, odpovím Eldriasovi. "Nemučili ho. Zabili ho, aby mohli získat několik vzácných surovin pro temné rituály." Pokynu rukou k chybějícím očím a genitáliím. "Co se týče nohy, tak nevím jistě, ta pro žádná kouzla není třeba. Je možné, že ti co ho tu zabili, tak pak vzali tu nohu jen kvůli masu, jen jako potravu." Pak nakouknu do pokračující chodby. Ale nepostupuji dál. Ustoupím zpět a otočím se na Eldriase. "Neriskoval bych. Kdoví kam až to vede a co tam může číhat. Navíc toto není pořádná pochodeň," pozvednu hořící větev, "za chvíli to dohoří. Pojďme ven a domluvíme se s ostatními co dál."

Průvodce - 16. prosince 2019 17:07

soukromá zpráva od Průvodce pro Furion nesouhlasně pokýval hlavou a opravil půlelfovo tvrzení o mučení. Eldrias sice nikterak neprotestoval, ale silně pochyboval o tom, že byl grif definitivně mrtvý, když si z něj brali ty „vzácné“ suroviny. No očividně každý z nich měl trochu jinou představu o tom, co už se dá brát jako mučení. Pokrčil nad tím rameny. ”Souhlasím…” přitakal a vydal se rovnou k východu z jeskyně. Venku však počkal na Furiona a nechal čaroděje, aby jejich nález přetlumočil ostatním. Přeci jen měl asi jasnější představu o tom, co se tam stalo.

Arlisen - 16. prosince 2019 17:46

soukromá zpráva od Arlisen pro Prikrčil jsem se a připravil. Teď. Skočil jsem na potkana a přimáčkl jsem ho tlapou k zemi. Víťězně jsme zavrčil Já ho chytil. Mám ho. Konečně. přičemž si ale nevšímám ostatních kteří rychle zmizeli v trávě. Zabiju ho, ale ušklýbnu se (alespoň jak to vlk dokáže) protože mi je zabíjení trochu proti srsti, ale hlad je hlad. Je sice skvělé že jsem chytil potkana, ale ten nám na večeři asi nebude stačit. To mi poněkud zhorší náladu. Podělím se se svým úspěchem s Ferdonem. A poraženě se, plný studu, vrátím ke zbytku. Doufám že už stihly přichystat tábor. Duch lesa nám dal zajímaví úkol. A vybral si zajímavé osoby. A to vše kvůli zajímavé události.

Fedron Sitl - 17. prosince 2019 11:58

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro To je v pořádku, Arlisene, dobrá práce. Bude to jen lepší. Fedron se po této Arlisenově zprávě hodlá pustit do hledání něčeho objemnějšího a výživnějšího v blízkém okolí. Houby, hlízy a další pochoutky. Možná dřív, než se mág rozpovídá o tom, co našli s Eldriasem uvnitř jeskyně, se Fedron donutí ostýchavě zeptat ostatních: "Půjčil by mi někdo z vás nůž?" Nejvíce směřuje dotaz k Furionovi, ale chce aby ho slyšeli i ostatní. Čaroděj ale zatím působí nejshovívavěji - a nejvybaveněji. "A kdyby měl někdo kotlík, udělal bych výživnou polévku, když nic jiného. Obávám se, že se tu toho v těchto dnech příliš ulovit nedá," zastanu se vlka. Nevím proč, ale taky jsem si představoval, že Arlisen přitáhne srnu.

Vaella - 17. prosince 2019 17:48

soukromá zpráva od Vaella pro U lesa Když nás skřet konečně dovede k lesu, tak se slova hned ujme skřetí vůdce a ukáže někam do lesa. Když tam pohlédnu, tak spatřím divného mužíka, který vypadá zvláštně, ale ještě zvláštnější je ta zvláštní aura, kterou ze sebe vyzařuje. Tato aura mi připomíná pocity, které jsem naposledy cítila v lesích se svojí starou rodinou. Z ničeho nic mi začne ten divný mužík mluvit v hlavě, načež se za ním objeví různá zvířata včetně několika, které jsem nikdy ve svém životě neviděla. V tu chvíli padnu na všechny 4 a mé oči začnou projíždět oči všech zvířat (i těch magických). Nakonec z ničeho nic popojdu o pár kroků dopředu (Pořád jsem na všech 4.). A zavrčím ve svém rodném jazyce na zvířata.: "Co se to tady děje?"

Vypravěč - 18. prosince 2019 10:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nový začátek, nebo vlastně konec? Zvířata se 'překřikují'. Vidíš především hněv a u některých strach. Pořádně ti nikdo neodpovídá, neb jsou od tebe relativně daleko a každý z nich něco řve, takže v závěru nerozumíš ničemu. Odpoví ti ale onen hlas v hlavě My jsme lesní tvorové. Nic jiného, než les neznáme a jinde bychom nepřežili. Pouze se snažíme ubránit naší domovinu. Nebuď naivní Vaello, copak si myslíš, že až temná strana ovládne svět, že tě nechá naživu? Až temná strana zvítězí, pozabíjí jejich živé následníky a na zemi nezbude nic živého. Nebude tu jediná rostlina, či brouk. Bude zde jen prach a kámen... O co vlastně usiluješ Vaello? Jaký je tvůj důvod k bytí? Nevěřím tomu, že bolest a utrpení! Je v tobě dobro a já ho cítím... Během toho se ti v hlavě zjevil děsivý výjev znázorňující konec světa. Výjev plný utrpení, bolesti a smrti. Smrti všech a všeho co dýchá, nebo cokoliv cítí. Svět je v plamenech a již postrádá smyslu, neb temné bytosti splnili svůj úkol a pomalu ztrácí důvod k bytí... Výjev tě vyděsil, i přes tvojí lásku k utrpení... Nejvíc tě zasáhl obraz Morgany, jak připravuje svoji nejvěrnější o život. Nejvěrnější bezvláčně padá na zem, přičemž kožich, který má na zádech odhaluje její červené šaty. V duchu ti hrklo... Ve vizi se pomale odkrývá obličej oběti a jsi to dle očekávání ty... Máš nasazený svůj oblíbený nepřítomný výraz... Už napořád...

Seipent - 19. prosince 2019 13:25

soukromá zpráva od Seipent pro U lesa Když se mi mužík vloupe do hlavy, jsem naštvaný sám na sebe. Taková neopatrnost by se mi ještě včera smrtelně vymstila. ¹q skočí na čtyři nohy a začne vrčet. Já nemám v plánu si s nimi povídat ani bojovat. Zpět do dolu! Dohlédnu na to, aby skřeti vzali s sebou i ty nejvíce raněné, samozřejmě pokud by nás lesní monstra nepronásledovaly a nehrozilo by, že ztratíme víc skřetů než kolik zachráníme. V dole se dáme do přípravy obrany. Krom obsazení věží a budování nějakého opevnění dám rozkaz těm nejzručnějším za úkol postavit katapult. Pokud je les mimo dostřel, tak by měl být pohyblivý. Jakmile se dají přípravy do pohybu, odeberu se na kraj dolu, kde začaruji co nejvíce drobných tvorů pod svou vůli. Zatím je nechám, ať se skrývají pod zemí.

Furion - 19. prosince 2019 13:37

soukromá zpráva od Furion pro Vyjdeme z jeskyně. Dohořívající větev hodím do ohně. Rozhlédnu se po ostatních. Vidím že se už vrátil i Arlisen z lovu, ale bohužel nebyl moc úspěšný. No nevadí, do zítra hlady určitě neumřem a pak už by jsme mohli dorazit do civilizace. Fedronovi pak podám svou dýku, ta jako nůž poslouží dobře. "Bohužel kotlík nemám. Můžeme alespoň zkusit k ohni dát nějaké ploché kameny a něco by se dalo opéct na nich." Navrhnu. Pak společníky zpravím o tom co jsme v jeskyni nalezli. "Nemyslím, že jeskyně bude dobrá na přespání. Je tam strašný smrad z rozkládající se mrtvoly griffina. Někdo tam to vznešené zvíře zabil již před mnoha dny a vypadá to, že kvůli surovinám na jakési magické temné rituály." "Jinak jeskyně pak pokračuje kamsi hlouběji, ale tam jsme s Eldriasem už nešli. Musíme se teď domluvit co dál." "Můžeme tu přespat pod širákem u ohně. Nebo neriskovat a jít kus dál odsud a rozdělat nový oheň a nový tábor." "Pokud se rozhodneme přespat tady, tak bych asi doporučil jeskyni prozkoumat ještě dál, aby nás v noci něco nepřekvapilo. Jsem schopen kdyžtak pro průzkum poskytnout kouzelnické světlo, kdyby bylo třeba. Pochodeň nemáme a hořící větev vydrží svítít jen chvíli." Pak se rozhlédnu po ostatních co oni na to a jaké mají návrhy oni.

Sog-Aarth - 19. prosince 2019 20:33

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Dřepím u ohýnku a snažím se nepřikládat zbytečně příliš mnoho klacíků. Dost s tím zápolím, ale nějak se mi daří ho udržovat. Dřeva máme nakonec celkem dost na to, aby vydržel hořet do rozednění. Když se vrátí Furion s Eldriasem a sdělí nám novinky, vykulím oči. „Griffin? Jako fakt? Jednou jsem viděl toho tvora v aréně. Byl na řetězu, ale stejně přitom dokázal rozcupovat deset bojovejch psů. To musel bejt fakt pěknej parchant, co ho skolil. Je už skoro tma a stěhovat se nemá smysl. Fakt bych raději prozkoumal tu jeskyni. Třeba bude prázdná.“ A třeba taky ne. Vytáhnu tesák, podívám se tázavě na půlelfa a jeho zbraň a pak kývnu do temnoty. Furion slíbil nějaký čarovný světýlko, tak to snad pochopí a půjde s námi. Fedron si už s ohněm jistě bude vědět rady. Třeba i něco ukuchtí. A kdyby něco, má tu vlka.

Průvodce - 20. prosince 2019 10:29

soukromá zpráva od Průvodce pro “Ani já nemám žádný kotlík.” přidá se k Furionovi Eldrias a tak nejspíše budou muset přejít k čarodějovu návrhu číslo dvě, aneb improvizovaný gril nebo… ”Ale myslím si, že mám řešení pro ostatní naše obtíže.” shodí zezad svou brašnu a začne se v ní přehrabovat. Brzy se na kusu hadříku vedle něj postupně objeví několik sucharů o velikosti lidské dlaně, pytlík, který po bližším prozkoumání odhalí nasolené sušené maso a jedna menší lucerna. V lucerně ještě zkontroloval stav oleje a až poté ji předal čaroději. “Pokud tam žije něco, co dokázalo zabít takovou bestii, bude lepší, když budu mít obě ruce volné.” poklepe volnou rukou na malý štít, který se mu houpal zavěšený přes rameno na zádech. Skřetův pohled byl všeříkající, ale pokud měli jít prozkoumávat bůhví jak velkou jeskyni, chtěl se nejdřív posilnit. “Ne s prázdným žaludkem.” odpověděl a pohostinně rozpřáhl ruce nad trochou jídla. Pokusil se u toho i o typický pohostinný úsměv, ale v jeho podání to působilo spíš jako škleb. Sám si rovnou vzal jeden suchar, hrst masa a pustil se do jídla. Jakmile bylo všechno jídlo pryč, sbalil hadr zase zpět do brašny, přehodí si do levé ruky štít a pravou ruku umístí na jílec meče. Nemělo smysl tahat meč v ruce už teď. Vyrazil ke vchodu do jeskyně a počkal na zbytek skupiny. Jakmile světlo lucerny ozářilo prostory před nimi, vyrazil vpřed.

Fedron Sitl - 20. prosince 2019 14:10

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Tak i trocha jídla se našla, pomyslí si Fedron. Slušně poděkuji Furionovi za dýku i Eldriasovi za vítané občerstvení. "Dokud je trochu denního světla,"řeknu poté, "pomozte mi vyhloubit jámu na získání vody a upravit ohniště tak, aby vydrželo a zároveň neohrozilo les požárem. Také bych se rád podíval dovnitř," kývnu hlavou k jeskyni. "A tam bude jedno, jestli je den nebo noc." Budou-li společníci souhlasit, vysvětlím, že jáma na vodu stačí poměrně mělká, jen je dobré vodu z ní několikrát vybrat a poté nechat aspoň půl hodiny odstát, než se bude pít. Neuspořádané ohniště poté dám do takového stavu, aby zde vydrželo žhavé, ale oheň téměř nehořel. Zbyde-li čas do setmění, pokusím se vyrobit pár jednoduchých pochodní za pomoci smůly, uschlých trav a dalších dostupných surovin. Vstřícného Eldriase či Furiona požádám o kousek látky či provazu. Potkana zavěsím za ocas na strom kousek od jeskyně, případně jej ponechám Arlisenovi, má-li hlad a zájem. Hledání něčeho dalšího k jídlu si můžeme dovolit odložit na ráno a tak se zvědavě zařadím na konec průzkumné skupiny. Pokud ostatní nebudou chtít čekat do setmění, hodlám veškeré přípravy nechat být a stejně se k nim připojit, velice mě to zajímá. Mrtvý gryf? Podivné!

Vypravěč - 20. prosince 2019 18:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stmívání Trpasličí les První den od útoku temných Arlisen se po pár minutách vrátil z jeho prvního lovu. Pyšně se procházel kolem, přičemž mu z pusy čouhal myší ocásek. Fedron si mezitím našel malou chvilku pro sběr různých plodů či jedlé zeleně. A pochodil výborně. Ostatní kolem sebe vidí pouze stromy, ale Fedron vidí zdroje živin. Jen se kousíček prošel a vrátil se s hrstí plnou konzumovatelných pokrmů. Po chvíli se Furion s Eldriasem vrátili a Furion se podělil s ostatními o zážitek v jeskyni. Každý na to reagoval jinak, ale všechny zajímalo, co je uvnitř jeskyně. A tak jste se vydatně občerstvili před možným nebezpečím, připravili díry na vodu a upravili ohniště. Nashromáždili jste 2 provizorní louče - každá vydrží hořet asi půl hodiny a lucernu - hoří 4 hodiny Vše nasvědčovalo tomu, že jste připraveni vyrazit. Eldrias již nedočkavě čekal před jeskyní a ostatní se k němu přidávali. Jen Arlisen seděl opodál a stále nevěděl, jestli se k ostatním připojit. Třeba se rozmyslí a ostatní dožene. Vstupujete všichni dovnitř do jeskyně. Stejně, jako posledně vás nejprve zaujmou kosti pohozené jen pár metrů od vchodu. Poté se chodba stáčí doprava, kde ústí do menší místnosti. V jejím rohu leží mrtvý griffin. Griffin má vydloublé oči, postrádá genitálie, má odřízlou nohu a na těle několik bodných ran. Také jste si na první pohled všimli, že pod Griffinem je spousta sena a rapidně se zvětšil počet kostí v okolí. nejvíce kostí se nachází v okolí griffina. Stěny jeskyně jsou kompletně obrostlé různou zelení, která ústí ven z jeskyně a celou jí obklopuje. Všimnete si také, že z místnosti vede další chodba.

Arlisen - 20. prosince 2019 19:18

soukromá zpráva od Arlisen pro Ze svého chabého výsledku jsem trochu smutný. Se svěšenou hlavou dojdu k Ferdonovi a položím před něj potkana. Když ale vidím že si ho můžu nechat ta odejdu kousek stranou a sním ho. Pozoruju přitom počínání ostatních. Zvědavě popojdu blíže. Ale pak spatřím oheň ze kterého mám nevím proč strach. Přikrčím se a varovně na něj zavrčím. Co to je? zeptám se Ferdona. Pak se ale trochu uklidním a zvědavě se podívám po Vyrážce a Eldriasovi kteří zbrojí. Proč se tak zbrojí? zeptám se znovu Ferdona. A kdo je vůbec toto? kývnu na Eldriase. A pak promluvím přímo na něj. Ahoj, já se jmenuju Arlisen. Těší mě. A poté se taky vydám s ostaníma do jeskyně. Když vejdeme trochu hlouběji tak si ostatní všimnou magického modrého světla které vychází z mojí srsti. Smrad který panuje v jeskyni je, díky mému jemnému čichu ještě nesnesitelnější. Když spatřím mrtvolu leknu se a připravím k boji, ale pak si všimnu jeho poškození a zase se uklidním. Co je to? A co se mu stalo? zeptám se Ferdona.

Vaella - 20. prosince 2019 20:55

soukromá zpráva od Vaella pro Co??? Poté, co přejdu z mého postoje na dvou nohách na postoj na čtyřech nohách, a poté, co si pořádně "zavrčím", by se některým mohlo zdát, že někoho, či něco, poslouchám, ale nikdo kromě mne nic neslyšel. Najednou strnu a po pár sekundách v této póze bez toho, aniž bych pohnula brvou, se sesunu na zem. V podstatě je to skoro poprvé, co mne mnozí z přítomných vidí vyjadřovat nějaké emoce. Některým se může zdát, že se válím na zemi v slzách. Z ničeho nic se postavím na dvě nohy čelem k lesu. Otočím svou hlavu směrem ke skřetům. Některým by se mohlo zdát, že i když mi nejsou schopní vidět do očí, tak vidí v mých očí malé ohýnky, které za chvíli zmizí a celé mé oči zrudnou. Má hlava se nakonec otočí zpět na své původní místo…

Vypravěč - 21. prosince 2019 10:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prolog Je tomu více, než jsou nejstarší bytosti staré, již přes 1000 let, kdy byla vybudována ohromná zeď. Zeď oddělující temnotu od okolního světa. A přitom je stejně tak jeho součástí… Byli jste odvrženi a zapomenuti, celou věčnost sbírali své síly a připravovali se na návrat. Návrat chaosu, zkázy a utrpení. Již při stvoření magické zdi prorok předpověděl, že jednoho dne se temnota opět dostane do východního světa, opět bude mít šanci a možnost podmanit si vše živé… Někdo vytvoří magický portál, přes který se bytosti temna dostanou přes zeď. Bude to vůle boží! Západní svět je rozdělený do několika provincií, přičemž každou provincii má na starost jeden z vládců. Všichni vládci se zodpovídají královi Manovarovi, který se již několik set let neukázal. Jediný, s kým je v kontaktu, jsou právě vládci. Morgana, temná černokněžka, jenž se baví utrpením druhých. Již nespočetněkrát prokázala svojí oddanost temnotě. Její metody řešení problémů jsou drastické a bez kapky slitování. Její přístup je krutý a bezlítostný. Ty silné ale respektuje, svůj respekt ale ukáže opravdu zřídka kdy. Většinou svojí pravou povahu schová za krutost. Právě ona dostala za úkol vést výpravu do východní říše. Morganina pravá ruka a prakticka ta, která řeší všechny zdejší problémy. Vaella je stráž, ale stejně tak nájemný vrah. Již na první pohled z ní srší divokost, červené šaty upevňují sexappeal a její pohled, jakoby pronikl až do tvého nitra… Vaella byla u Morgany spokojená, její nová rodina, která jí umožňovala žít dále její život. Morganiným přímým podřízeným jest Seipent. Známý Nekromant, jenž se má také účastnit nájezdu na východní říši. Je zodpovědný za část armády, řeší sekundární rozhodnutí tažení. V armádní hierarchii je přímým nástupcem Morgany. Brána se otevřela a vy jste pronikly do východní říše, jako jediná spása a naděje temné strany. Velvyslanci Manovara, do jejichž rukou byl vložený osud všech. Jako první pronikla sama Morgana. Stojíc před bránou uviděla krysu, napřáhla rukou a krysa se vznesla přímo k ní. Morgana do ní nehtem udělala díru a nechala pištící krysu vyset ve vzduchu. Temný hlas se rozezněl ve vašich hlavách Nikdo nevstoupí, dokud z krysy nevykape poslední kapka... Načež sama Morgana vstoupila. Když jste prošli bránou, objevili jste se východním světě. Bylo to na první pohled jasné všem. Vše v okolí bylo zelené a obloha modrá, slunce pálilo a hrozně zářilo. Na to jste nikdo nebyl zvyklí. Nad vaší říší je vždy temný oblak zamezující průsvit. Proto jste zpočátku všichni byli opravdu hodně oslnění. Když jsi se rozhlédla, zprvu jsi viděla spoustu krve. Samá mrtvá těla... Rozhlédla jsi se a pochopila, že se nacházíte před dolem. Před vámi byla Morgana, která ukončovala život posledního přeživšího. Pak pohlédla na vás a v hlavách se opět ozval ten hrůzyplný hlas Tohle bude váš nový domov... Rázem začalo osídlování. Spolu s vámi se přeskupili skřeti a velcí pavouci, nějací elementálové a jeden démon. Všichni vlezli do dolu a začali jej upravovat obrazu svému. Sama Morgana roztáhla ruce a měnila tvar skály, byla schopna vytvořit několik strážných věží. Pak únavou po boji a přetvoření hory padla na zem. Skřeti Morganu odnesli a uložili ji. Zrovna jsi procházela okolo jejího nového pokoje, z kterého jsi mohla slyšet: Potřebuji si odpočinout, vytvoření magického portálu, s přebráním dolu zabralo moc síly... Už jsme začali kácet lesy. Musíme nabrat co nejvíc dříví a oslabit lesní říši, než se o našem příchodu dozví ostatní... Pak budeme obklíčeni. Musíme se na to připravit. Já nemám sílu. Jako můj nástupce dočasně přebíráš vedení, Seipente... Vaello.. Pohlédla na ni Má nejvěrnější, buď mu rádcem a oporou... Za týden nabudu plné síly, do té doby je to na vás... Seipent s Vaellou se poté odebrali směrem k lesu...

Fedron Sitl - 21. prosince 2019 11:33

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Zatímco chystám, co jsem uchystat chtěl, promlouvám k vlkovi a odpovídám mu na jeho otázky. Na první pokus to vůbec nebylo špatné, Arlisene. Vůbec mi to nedošlo, že nemáš zkušenosti s lovem, když jsme tě na něj vyslali. Á, to je oheň - mocný přítel a strašlivý protivník. Cítíš, jak hřeje? V zimě dává teplo a nám lidem umožňuje upravit mnoho věcí tak, abychom je mohli bez úhony jíst. Je ale třeba vyhnout se přímému kontaktu s ním a také dávat pozor, aby se moc nerozšířil, proto jej trochu upravím, než půjdeme dovnitř. Vidíš, jak požírá dřevo? Takhle je schopen strávit většinu materiálů, kromě hlíny a kamene. Jsem rád, že je vlk zpět, cítím se v jeho blízkosti lépe a ještě více ji ocením, když nám lehce přisvětlí temné jeskynní prostory. Puch je tady opravdu odporný, možná nebyl tak dobrý nápad se před vstupem najíst. Gryf, takhle tedy vypadá. No, raději bych jej poznal živého, přes všechno to strašlivé vzezření. Ze setkání s gryfí mrtvolou jsem lehce zklamán, ale co jsem asi tak mohl očekávat? Snažím se příliš nedotýkat zarostlých stěn a čekám, až se náš průvod posune k další chodbě. Dýchám mělce a zkoumám, zda je prostor dílem přírody, či uměle vytvořený. Můj dojem je zatím takový, že oboje.

Průvodce - 22. prosince 2019 11:56

soukromá zpráva od Průvodce pro Než se jejich podivná družinka zformovala k průzkumné misi, proběhlo několik nezbytných věcí. Mezi nimi bylo i seznámení posledního člena Arlisena s Eldriasem. Ten odpověděl svým typickým stručným stylem: "Eldrias..." a prozradil tak vlkovi pouze své jméno. Poté pokračoval v konzumaci "večeře", zatímco si modrosrstého tvora prohlížel. Jakmile vkročili do útrob jeskyně, donesl se k němu opětovný zápach, který postupem, směrem k mrtvole grifa, jen a jen sílil. Půlelf neměl nikterak citlivý čich, ale i přesto zalitoval, že poskytl hadřík na provizorní pochodeň místo toho, aby si vyrobil roušku. Jakmile dorazili k zuboženému tvoru, tak ho rychle přejel pohledem, jestli se za dobu jejich nepřítomnosti něco nezměnilo. Byl to automatický reflex, který získal už dávno a i když mu párkrát pomohl, v tuto chvíli byl úplně k ničemu. Zvíře tlelo dále ve stejné poloze, jako před hodinou. Obezřetně nakoukl do neprozkoumaného ústí chodby a počkal, až mu někdo se světlem posvítí na cestu. Štít v levé ruce si strčil před sebe a postupoval obezřetně kupředu. Poslední, co by skutečně chtěl, by bylo zbytečně uspěchaným postupem přehlédnout například jeskynního hada schovaného mezi zeleným porostem a doufat, že nebude smrtelně jedovatý.

Vypravěč - 22. prosince 2019 14:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vaella se upřeným pohledem dívá k lesu, její tep je mnohem rychlejší, než před chvílí a ostatní mají pocit, jakoby její nic neříkající pohled chtěl vykřičet do světa díru. Najednou Vaella udělá něco, co by nikdo z ostatních nečekal. Padá na všechny čtyři a sama se rozbíhá proti lesu. Skřeti se Seipentem, jenž jsou právě na odchodu k dolu, uvidí Vaellu, jak vbíhá na pomyslné bojiště... Vlastně je to velice podivné, že skřeti zareagovali právě tak, jak zareagovali... Není jim to vůbec přirozené. Skřetí vůdce cosi zařval a skřeti se rozběhli za Vaellou. Již byla téměř na půl cesty k duchovi lesa, když po ní jeden ze skřetů skočil a chytnul jí za nohu. Vaella spadla, ale ihned se otočila na skřeta. Skočila na něj a prokousla mu hrdlo. Už se chtěla zvedat a běžet dál, ale dalších deset skřetů na ní naskákalo. Následoval několikaminutový řev, pláč a jakési těžce popsatelné zvuky. Lesní bytosti na to celé koukali, jako na nějaké představení... Najednou se ale vše uklidnilo, skřeti začali pomale opouštět hromadu a stahovat se k dolu. Nakonec tam zbyla jen nehybně ležící Vaella a pár mrtvých skřetů. Poslední ze skřetů vzali Vaellu za ruce a odtáhli jí zpět k dolu. Ta si pravděpodobně chvíli pospí. Lesní bytosti přitom zmizeli v hlubinách lesa. Seipent nařídil stavbu katapultu a sám se šel pokusit si podmanit krysy a podobnou havěť. (Prosím hoď si) Dle reakce lesních bytostí se nejspíš nechystají zaútočit, ale ani vás nechtějí pustit skrz les. Ještě jste neprozkoumali druhý les, jenž je od tohoto oddělený cestou, ale pravděpodobně budou lesní bytosti spolupracovat (Ale možná taky ne, přeci jen jste ve východním světě nikdy nebyli). Další možný postup je skrz hory, ale cestování v horách je velice náročné (jak fyzicky tak časově) pro bytosti, jenž nejsou horám přizpůsobeny. Pravděpodobně právě máte spoustu času na to se rozhodnout, jaké budou další kroky, nebo jak obelstít, či porazit lesního ducha.

Furion - 22. prosince 2019 17:16

soukromá zpráva od Furion pro Převzal jsem lucernu a uznale a s díky pokývnu hlavou na Eldriase. Jsem rád, že máme tento zdroj světla. Mohl bych sice vytvořit kouzelné světlo, ale raději šetřím svou magickou energii. Jdu pak s ostatními zpět na průzkum jeskyně. Svítím lucernou a nechávám jít Eldriase vpředu, který vypadá i dobře vyzbrojen. Postupujeme od griffina do neprozkoumané chodby. Všiml jsem si jak se Fedron vyhýbá rostlinám obrůstajícím stěny. Jak je vlastně možné že rostliny rostou tady uvnitř, kde je tma? "Hej, Fedrone, co si myslíš o těch rostlinách tady? Přeci není normální, aby to tu tak bujelo životem, když je tu tma. Rostliny přece potřebují světlo." Svým pohledem pátrám ve tmě před námi a po stěnách kolem, zda si nevšimnu něčeho podezřelého.

Fedron Sitl - 22. prosince 2019 20:43
	soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Jsou rostliny, které se bez světla dokáží obejít. Je pravda, že to není úplně typické. Myslím, že tyhle využívají velkou vlhkost ve stěnách a fungují podobně jako třeba řasy v hlubokých vodách. Spíš bych byl opatrný na to, co se v nich může skrývat," zareaguje Fedron tiše na kouzelníkův dotaz.

Seipent - 23. prosince 2019 19:00

soukromá zpráva od Seipent pro Vaellina reakce mne překvapí, ale ve chvíli, kdy je přes těžké ztráty zpacifikována, se můžeme v klidu stáhnout do pevnosti. Lesní zrůdy se nevydaly nás pronásledovat, takže možná si netroufají na přímý útok. Nebo naopak mají takovou sílu, že nás mohou obléhat, dokud nepochcípáme. Nechám skřety vyrobábět zápalnou munici do katapultu a odeberu se k tělu Vaelly. Může být pod vlivem nějaké kletby. Každopádně nemohu riskovat, že nás zase napadne. Nechám ji spoutat dvěma řetězy/lany (aby mohla být vedena dvěma strážci a na žádného nemohla dosáhnout). Zatím ji nechám někde bokem, dokud se neprobere. Trest nechám na Ní. Poté začnu mobilizovat všechny síly. Jakmile bude les hořet, budeme na řadě my.

Sog-Aarth - 23. prosince 2019 20:50

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Přiběhl vlk a v tlamě má nějakou krysu nebo co. Nese si to jako velikou trofej, ale vypadá jako obyčejná kočka, co ulovila ve spíži malou myšku. Tesák zase schovám a pomáhám podle Fedronových instrukcí vyhloubit mělkou studánku na pití. Pak ani já nepohrdnu Eldriasovým pohostinstvím a schroupám suchar s pár kousky sušeného masa. „Hm. Jedl jsem už horší.“ Utrousím. Načež se na něj ještě s plnou pusou pousměju. Z koutků mi při tom padají drobečky sucharu. Snad ten fór tentokrát pochopil a nebude následovat další proslov. Lucerna konečně svítí a celá společnost se odebírá na prohlídku jeskyně. ‚Pozor, vážení návštěvníci, podlaha je poněkud kluzká. Po pravé straně můžete spatřit okouzlující mrtvolu griffa z konce minulého týdne. Nebudeme se zde zastavovat, jelikož zápach je již poněkud nepříjemný, slabší žaludky by to tedy nemusely unést a mohly by nám tu poničit onu úchvatnou expozici zvířecích kostí poházených okolo. Nedotýkat se, prosím! Nežli půjdeme dále, dovolím si vás upozornit na strop, jenž je nádherně zdoben mechovým aksamitem s lišejníkovými reliéfy.‘ Mrtvola je jen začátek. Opět mám v jedné ruce obnažený tesák, do druhé mi vklouzl tomahawk. Jdu za kouzelníkem, anebo, pokud nechce jít Fedron úplně vzadu, uzavírám procesí a kryju záda. Očima se snažím proniknout do chodby před námi a být připraven na nečekaný výpad ze tmy. Něco mi tu furt nesedí. Ale necítím nic, krom vlhké zatuchliny a opět ustupujícího pachu rozkladu.

Vypravěč - 27. prosince 2019 15:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Procházíte stále hlouběji do jeskyně, mrtvolný pach necháváte zasebou a prostupujete do jakési místnosti. Opět vás do nosu uhodí mrtvolný pach. Ale je poněkud snesitelnější, než ten griffí. Stěny místnosti se špatně identifikují přes houšť zeleně, ale vypadá to, že se jedná o přírodní útvar. Když se rozhlédnete, asi vás nejdřív zaujme oltář, který je přímo uprostřed místnosti. Jedná se o kamenný oltář, do kterého jsou vyryté různé znak. Přímo nad oltářem je díra ve skále a vidíte přímo na noční oblohu. Okolo oltáře je několik mrtvých těl. Jedná se především o lidi a trpaslíky, ale všimnete si i skřeta, nebo reptiliána. Těžko určit příčinu smrti, neb každé tělo vykazuje jiné známky. Jedno tělo je téměř roztrháno, druhé celé poškrábáno, po dalším zbyla jen pouhá kostra... Rozhodně tu ty mrtvoly leží pár dnů, narozdíl od griffa, který tam musí být pár týdnů... Také si někteří z vás všimnou, že pod nohama nemáte kámen, nýbrž hlínu, která je velice vlhká. Když se Arlisen dobře zaposlouchá, jakoby i vodu v okolí slyšel... Po okolí v místnosti je také stůl a pár skříněk. Na stole jsou nějaké baňky, jedno griffí oko, netopíří křídlo a několik dalších přísad.. Stůl je celý zamazaný od krve, téměř, jakoby na něm někoho operovali... Fedron si všimne na zemi pár stop, které budou ještě z dnešního dne... Stopy ale nejsou od bot, ale od kopyt...

Vypravěč - 27. prosince 2019 16:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Z dálky vidíš, jak se Seipent s vaellou zastavili kus před lesem a chvíli jen tak stáli... Docela tě to zaujalo a tak jsi šla blíž. Ještě jsi nebyla u nich, ale už jsi dohlédla na les. Byl tam jakýsi starý muž. Starý sedící muž svírajícího hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí do dálky a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, velice tě to znervózňuje. Vypadá to, že všichni na sebe jen tak koukají... Jen najedou se spoza stromů začnou objevovat lesní tvorové... Divoká prasata, vlci i medvědi, ale také kentauři a víly... Vaella padne na zem, mírně sebou cuká.. Jakoby snad brečela..? Náhle se ale opět narovná, podívá se na skřety a poté otočí svojí hlavu prosti lesu. Bezmyšlenkovitě se vrhá vstříc lesním bytostem. To už je ale Seipent se skřety na odchodu... Kapitán skřetů ale neváhá a docela tě překvapí.. Cosi zařval a skřeti se rozběhli za Vaellou. Když už byly asi v polovině cesty k lesu, jeden ze skřetů vyskočil a chytnul Vaellu za nohu. Ta spadla a vrhla se na skřeta. Naskákalo na ní několik skřetů a chvíli šli slyšet opravdu divné zvuky, pak se to ale utišilo. Skřeti vzali Vaellu a stáhli se zpět do dolu... Seipent neváhal a přikázal svázat Vaellu, načež pověřil několik skřetů, aby vyrobili zápalnou munici do katapultů. Dle očekávání se katapult postaví během zítřího rána a také budete mít 5 zápalných koulí. Na konci zítřejšího den stihnete vyrobit dalších 10 koulí (Dohromady tedy 15).

Furion - 28. prosince 2019 16:55
	soukromá zpráva od Furion pro "Tohle vypadá jako nějaké rituální místo. Zajímalo by mě co se tu stalo." Nejprve přistoupím k oltáři a snažím se rozluštit ony symboly na něm. Snažím se pochopit k čemu oltář slouží nebo sloužil. Potom přejdu ke skříňkám a otevřu je, abych se podíval co je uvnitř.

Arlisen - 28. prosince 2019 17:43
	soukromá zpráva od Arlisen pro Opatrně vejdu do místnosti. To je mrtvých. Co se tu asi stalo? pomyslím si když spatřím vnitřek místnosti. Něco tichého uslyším, tak se zastavím a zaposlouchám. Voda? Zní to tak. Pak uslyším Furionova slova. Rituální místo? Co to asi je? ale neptám se protože nechcu vypadat hloupě.

Maescia von Krauss - 28. prosince 2019 20:27

soukromá zpráva od Maescia von Krauss pro Emisarka Vzhled Maescia je vysoká 5 stop 10 palců (179cm), štíhlé a ladné atraktivní postavy, jejíž každý byť sebemenší krok a gesto oplývá elegancí. Havraní vlasy jí sahají až k bokům, které jí krotí diadém připomínajíc korunku z černého kovu, a zpoza kterých vykukují špičatá ouška. Její hladká sněhobílá pokožka tak k nim tvoří dokonalý elegantní kontrast. Její uhrančivé, avšak chladné oči mají duhovky výrazného odstínu zlata , ještě zvýrazněné černočernými linkami, zatím co její rty jsou rudé jako krev vytékající z žil posledního z jednorožců. (více, líčidla nepoužívá.) Prostředníček pravé ruky jí zdobí prsten s černým kamenem, ve kterém je karmínový symbol hada s dračími křídly v kruhu třinácti zapovězených run, který je znakem jejího postavení a hodnosti emisarky. U boku na řetězu se jí pohupuje odkaz v deskách z černé vrásčité a popraskané kůže patřící snad nějakému časem již zapomenutému tvorovy, a na druhé straně dýka s dlouhým a útlým ostřím v obětí pochvy z černé šupinaté kůže. Stejně tak jen zřídka kdy je je možné spatřit emisarku bez doprovodu tajemné, zahalené a vždy naprosto mlčící postavy s širokými rameny, jejíž zbroj ž tvrzené kůže pobyté železnými cvoky zahaluje důkladně každý kousíček včetně jeho tváře hladkou maskou z kovu a kápí. V levé ruce třímající mandlový štít s bodci a v pravé kopí se zubatým hrotem Jeden krok, ne více bylo potřeba abych se ocitla na opačné straně jako i zbytkem výpravy, krok jenž jsem udělala s posledním zoufalým zakvičením krysy. Odlišný, tak se dají vylíčit první dojmy z východního světa. Nepříjemným oslňujícím slunečním paprskům nic nebrání v jejich cestě až ke mně, místo temného oblaku blankytná obloha s nadýchanými bílými mráčky. Několik minut trvalo očím si na to aspoň trochu přivyknout. Okamžitě začalo osidlování tohoto nového kotku světa, kde vše započne a mým “domovem“ se stala díra v zemi… Mému zraku neuniklo, že Seipent a Vaella (jejichž jména jsou mi známá jen díky skutečnosti, že jsou služebníci Morgany) kráčeli směrem k lesu a kousek před ním zastavili. Získalo si to mou pozornost, popravdě ne, že by jí bylo příliš čemu věnovat, rozhodně ne pracujícím skřetům. Vykročím tedy směrem k nim, než jsem spatřila i starce s vlasy i vousy protkanými šedinami, tetováním na zvráštěné kůži, zářícíma očima a rohy. Doprovází ho prazvláštní klid, jenž mne znepokojuje. K trojici se přidá i lesní zvěř a já své kroky zastavím a stejně tak můj doprovod, ne však z obavy ale zvědavosti, zda bude něco následovat. Vývoj je vskutku zajímavý, žena padne na zem, kde sebou začne svíjet snad pláčem, než se její chování diametrálně změní a rozběhne se k lesu. K mému lehkému překvapení, ji kapitán nechá chytit. Skřeti na ní naskákali za doprovodu divných zvuků, ale nakonec se jim to povedlo a Vaellu nechal spoutat. Vskutku zajímavá podívaná, neočekávala jsem, že se začne vbrzku něco dít. Nyní je potřeba zjistit, co se stalo a zda má úvaha je správná… Mé kroky a mého doprovodu zamíří tedy k zástupci Morgany, „S potěšením bych byla obeznámena s tím, co se před malým okamžikem událo,“ pronesu poněkud chladným hlasem, ovšem ne však ostouzejícím či pohrdavým, a pozvednu nepatrně ruku aby bylo možné spatřit prsten, který je znakem mého postavení a hodnosti emisarky; temní čarodějové a čarodějky zodpovídající se pouze třinácti arciemisarům, mágům samotného krále, jehož vůli prosazují.

Průvodce - 29. prosince 2019 14:01

soukromá zpráva od Průvodce pro Opatrně vstoupil do místnosti, jenž obsahovala spoustu podivných věcí na jeskyni. Mnohem raději by objevil brloh horského medvěda než tohle. Vlastně ani nedokázal určit, co to vidí. Popošel více do středu a když se vše zdálo relativně bezpečné, pokynul ostatním. Alespoň čaroděj měl okamžitě jasnou vidinu toho, co objevili a tak to mohl nechat na něm. A protože místnost neobsahovala žádný další viditelný průchod dál, vrátil se zpět ke vchodu odkud přišli a vyčkával, co jeho společníci objeví dalšího.

Fedron Sitl - 29. prosince 2019 18:25
	soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Stopy. Dnešní. Kopyt." Vypouští pozvolna z úst Fedron. "Vzhledem k těm úzkým chodbám... ... by to mohl být pegas. Ale to opravdu hádám. Možná bych se podíval, jestli nevyčtu ze stop něco víc, než to tu zdusáme. Přestože moje objevitelská touha je u konce. Nejraději bych zmizel zase co nejrychleji ven," přiznávám.

Arlisen - 30. prosince 2019 18:37

soukromá zpráva od Arlisen pro Znechuceně pozoruji mrtvoly a prochazím pokojem, přičemž si dávám pozor abych nezničil stopy o kterých mluvil Ferdon. Když uslyším výčet podivných slov, zvednu hlavu a s otázkou ve tváři se podívám na Ferdona. Pegas? Kentaur? Fau? Démon? Co to je? A proč by to tu mělo být? A kdo zabil tolik bytostí? Proč by to někdo dělal? Zavalím ho přívalem otázek protože jsem čím dál zmatenější z dění okolo mě. To dokáže Ferdon taky cítit.

Sog-Aarth - 30. prosince 2019 20:09

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Já stopy nezničím, jelikož jsem zůstal stát v chodbě těsně předtím než ústí do místnosti. Dosti nesvůj z pohledu na těla oněch ubožáků se k nim postavím bokem a dávám pozor, zda se v chodbě za našimi zády něco neozve. Vídal jsem mrtvá těla často, ale ne takhle zohavená. Jediné, co mne zaujalo, je ten průduch nad oltářem. "Pegas by se tím komínem asi neprosoukal. A kolik těch kopyt vlastně je? Jen mě napadá, že to taky může být kentaur. Anebo faun, pokud stopy odpovídají dvounožci." Jedno jako druhý, pěkný zmetci.

Průvodce - 30. prosince 2019 20:11
	soukromá zpráva od Průvodce pro "Nebo taky třeba rovnou démon..." přihodí si Eldrias, ke skřetově výčtu, první bizarní nápad, který mu přišel na mysl. Když se ale rozhlédl kolem sebe, nejspíš ani nemusel být příliš daleko od pravdy. Znechuceně nakrčil nos a pohled raději upřel zpět do chodby, odkud přišli.

Fedron Sitl - 30. prosince 2019 20:34

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Furionova bezostyšná aktivita, kdy se bez okolků noří do skříněk, polic a tajemných znaků mi dodá trochu odvahy. Vstoupím proto do místnosti a kouknu se zběžně po stopách. Více se však soustředím na zdroj vody, pokusím se nalézt nějaké vlákno, cestu, jak oslovit undinu, která zde dle mého musí někde být. Ať už volná nebo spoutaná. Arlisena zatím jemně odbudu a požádám jej, aby byl velmi ostražitý.

Vypravěč - 31. prosince 2019 12:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Furion bez váhání vyrazil. Přeskákal mezi kusy těl až k oltáři, který si řádně prohlédl. Jedná se o kamenný oltář, tvaru válce. Po stranách jsou na něm vyryté runy a z vrchu jsou také nějaké symboly tvořící zajímavý obrazec. Na oltáři je pár kusů bylinek a oko griffina, vše je potřísněno již zaschlou krví. Některé runy Furion poznává, především runu vyvolání a runu lsti. O Griffím oku víte to, že se používá při rituálech, pro spojení s bohem. V dáli, na konci místnosti jste uviděli ohniště s kotlíkem, které jste předtím neviděli, přes rituální kámen ve středu místnosti. V kotlíku je zbytek pravděpodobně guláše, dle vůně by ještě mohl být poživatelný... Po okolí ohniště je pod kusy těl rozmístěných několik spacáků, sice jsou od krve, ale možná by se dali použít... Fedron zběžně obhlédl stopy, kopyto je bohužel pro něj blíže neidentifikovatelné a je zde dost dalších stop, ale všechny jsou od bot, ač různých. Neztrácel tedy čas a snažil se přijít na zdroj vody, prozatím zpozoroval pouze to, že u chodby je zvuk vody slyšet lépe, než na konci místností (u ohniště). Sog-Aarth se přiblížil k oltáři, pozorujíc díru nad ním. Těžko říci, jestli je to dílo přírody, nebo člověka, neb je díra obrostlá rostlinstvem. Jde pouze krásně vidět na oblohu, žádný strom, nebo větev nezasahuje do výhledu. Furion šel mezitím prozkoumávat skříňky, ve kterých byly především různé sušené bylinky, také alchymistické nádoby, chleba, srp, oblečení a jedna ze skříní byla z půli naplněná dřevem. Fedron si všiml, že se na zemi povaluje vyzdobený nůž. Někdo si může myslet, že patřil někomu velice bohatému, ale Furion si vzpomněl na jednu z knih o temné magii, kde byl podobný nůž znázorněný. V té knize bylo zmíněno, že rituální nože jsou využívány především v temných magických odvětvích, nebo minimálně pochybných odvětvích. Také jste si u těl, jenž měla nepoškozený obličej všimli, že všichni mají na čele kruhovité tetování. Nejspíš půjde o nějaký znak, nebo symbol. Pouze jedno tělo tento symbol na čele nemělo, bylo téměř netknuté, měl jen podříznuté hrdlo. Velice vás ale zarazilo, že to byl elf...

Vypravěč - 01. ledna 2020 15:11
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokud stojíš v chodbě a hledíš do místnosti, pak zdroj zvuku vody je dle tvé intuice někde po tvé levé ruce

Sog-Aarth - 01. ledna 2020 22:41

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Vida, že Eldrias se věnuje chodbě, přenechám mu post zadáka. Je dobré, aby někdo z nás byl přeci jen ostražitý. Kývnu na něj a pak se šourám i já na obhlídku místnosti. Snažím se přitom moc nepřekážet Fedronovi, pokud stále zkoumá stopy. Poté, co nakouknu do komína, překročím několik dalších těl. Podle stavu jejich oblečení se pokouším odhadnout jejich původ. Snad by se dalo při bližším ohledání najít ještě něco zajímavého. Neváhám se toho zhostit. Mrtvoly nekoušou. Aspoň doufám. I když jsem zaslechl ledacos o nemrtvých, tohle snad není ten případ. Ať už je mé prohledávání úspěšné nebo ne, rozhodně se chci mrknout, jaké bylinky objevil Furion v těch skříňkách. „Hele, Fedrone, pojď se podívat na to bejlí, možná bychom z toho vykřesali nějaké užitečné suroviny. Třeba na polívku nebo čaj, když nic jiného. Každopádně bych sebral aspoň to dřevo a vypadnul odsud.“ S plnou náručí suchých polínek se otočím k odchodu. Pak se na okamžik zarazím. Dlouze se zadívám do tváře mrtvého elfa a přemítám, jakou strašnou proměnou prošla naše rasa. Neubráním se tomu, aby mi po zádech nepřeběhlo zamrazení.

Furion - 02. ledna 2020 10:52

soukromá zpráva od Furion pro Prohlížím místo a přemýšlím co se tu asi mohlo stát. "Dle mého názoru to skoro vypadá na členy nějaké sekty." Ukážu na humanoidy se symboly na čele a snažím se je spočítat, kolik jich tu leží. Potom také spočítám spacáky zda počet odpovídá. "Prováděli nějaký temný rituál. S největší pravděpodobností se chtěli spojit s bohem, s nějakým zlým bohem. Možná s Markusem, nebo Snejzlem. Myslím, že toho elfa obětovali pro ten rituál. Ať už se to povedlo jak zamýšleli nebo ne, byli potom zabiti. Možná tím co vyvolali, nebo samotným bohem. Těžko říct." Ještě kouknu kde ležela ta dýka a zda je od krve. Mohla by rána na krku elfa odpovídat té dýce, že by se potvrdila moje domněnka o jeho obětování? Pak se podívám na toho co z něj zbyla jen kostra. Vypadá čerstvě jako ostatní mrtvoly? Nebo jako že, zde leží mnoho let? Jak je možné že z něj je jen kostra? Bylo maso z něj opáleno, nebo ohlodáno, strháno, či to vypadá na nějakou magii? Také prohlédnu ty alchymistické nádoby a suroviny ve skříňce. V alchymii se trochu vyznám. Není tam něco co bych dokázal použít? "Fedrone ty stopy kopyt, nedalo by se určit zda jde o dvounohého či čtyřnohého tvora? A také zda vedou z této místnosti někam pryč. Žádná mrtvola tady kopyta nemá, takže ten tvor musel odsud někam zmizet." Kouknu nahoru na ten otvor ve stropě. "Možná vyletěl tamtudy, pokud to byl nějaký démon." Pak se rozhlédnu po místnosti. "A nebo tu pořád někde je."

Fedron Sitl - 02. ledna 2020 12:03

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Z těch kopyt nic víc nevyčtu, bohužel. Je tu pak spousta stop humanoidů v botách, pochopitelně. V každém případě tady by mohl být zdroj té vody," začnu blíže prohledávat levou část místnosti z pohledu od chodby. Takovéhle zvláštní místo by mělo být správně plné elementálů. Zdá se, že se skrývají před temnými silami, které zde působí. No tak, nebojte se, jsem váš přítel.. Pokud se mi nepodaří nic nalézt, na někoho se napojit, mám v plánu na Sogovu radu popadnout veškeré sušené býlí, co zde je, a prozkoumat je až venku. Dokud se ale nechystají všichni pryč, doufám, že se nějaká bytost ozve nebo objevím ještě něco jiného.

Seipent - 02. ledna 2020 12:28

soukromá zpráva od Seipent pro Přípravy běžely na plné obrátky a už se mi zdálo, že se dílo konečně začíná dařit, když se odnikud zjevila Maescia. Zrovna, když se má moc upevnila uvězněním Vaelly, přichází mocnější nespojenec. Emisaři si hrají na svém písečku a už teď vím, že bude třeba spousta úsilí, aby tato mise neskončila bratrovražedným masakrem. Uvede se pro začátek ještě docela snesitelně, svou nadřazenost ale i tak dává naprosto dostatečně najevo. Na druhou stranu je to momentálně jediná myslící bytost, takže nyní ji potřebuji mít na své straně víc, než je mi příjemné. Dostali jsme se do kontaktu s nějakým druidem, který nám odmítá dát k dispozici les. Na otázku, co se konkrétně stalo Vám jistě odpoví Vaella sama, jakmile bude schopna mluvit. Z Maescii mám menší obavy, než kdyby se na stejnou otázku ptala Morgana, ale i tak se necítím zrovna komfortně ... Mohu se zeptat, co nyní máte v plánu?

Maescia von Krauss - 02. ledna 2020 14:20

soukromá zpráva od Maescia von Krauss pro Vůle našeho Pána „Děkuji,“ pronesu nezměněným chladným tonem, „a žádám Vás tedy, jakmile toho bude schopna abyste mne vzápětí informoval.“ Leč celá událost jest jistě interesantní a vzbuzuje můj zájem díky zmínce o druidovi o to víc, stejně tak se mi nastalá situace z mnoha důvodů nezamlouvá jelikož nepřišla ve vhodnou dobu. Od těchto úvah mou mysl odvede dotaz Morganina zástupce, jako by odpověď nebyla naprosto zřejmá, „Dohlédnout na to, aby vůle našeho Pána se stala skutečností,“ odpovím po kratičké tiché odmlce. „Nyní se otážu já Vás, jak hodláte započít a postupovat v plnění této vůle,“ otážu se na plán postupu s nepatrným úsměvem na rtech, který by však jen málokdo popsal jako vřelý, a naopak i on působí chladně a odměřeně. Můj tichý společník ve zbroji po celou dobu nehnutě stojí necelé dva kroky ode mne a spíše nyní připomíná sochu vytesanou z kamene než pohybující se bytost.

Vypravěč - 04. ledna 2020 12:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Furion si prohlíží rozsápané tělo. Tělo bylo rozsápané natolik, že zbyla více méně jen kostra... Kostra na které vyseli zbytky masa. Furion koukal na kostru, ale o příčině smrti toho moc nezjistil, ale Fedron poznal hned, že se muselo jednat o nějakou bestlii... Nemusela být nutně zlá, mohlo to být něco podobného medvědovi, jen víc nenasytného... Furion si šel prohlédnout alchymistické potřeby a bylinky. Alchymistické potřeby byli zcela klasické, především kádinky různých tvarů, v některých byla stále tekutina, dále různé hadičky a trubičky. Bylo tam zařízení, jehož funkčnost vám zprvu nebyla zcela jasná, ale vypadalo to, že když natahujete pákou, tak natahujete vzduch, který poté protláčí kapalinu skrz trubičky mnohem rychleji dál... Bylinky které tu jsou furion rozhodně nepoznal, jen jedna se mu zdála povědomá.. Jednou v knihovně narazil na zapadlou knihu, byla celá od prachu a sotva držela při sobě. V té knize byl obrázek podobné byliny, pamatuje si, že to byla jeskynní bylina, při požití velmi silně halucinogenní, říká se, že je to rostlina boha Snejzla - boha klamu a iluze... Fedron se mezitím snaží komunikovat s místními elementáli, velice jsi se soustředil a ačkoliv ti nepřišla odpověď, vycítil jsi, že za jednou ze zdí cítíš průvan energie, kter tě vnitřn naplňuje. Mohlo by tedy jít o elementál. Zeď je kompletně zarostlá rostlinstvem, takže tam může být tajný vchod. Sog-Aarth se mezitím s hrstí dřeva připravil k odchodu, Eldrias hlídá záď a Arlisen je ostražitý...

Fedron Sitl - 05. ledna 2020 16:23

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Tady se dá dostat nejspíš ke zdroji té vody, která je tu tak silná." Rozhrnuji zprvu opatrně, po chvíli už poměrně bez rozpaků porost na zdi ve snaze najít nějaký průchod. Přitom chvíli velice věrně napodobuji zurčení čilého potůčku, chvíli zas šum jezu na řece. Chci tím oslovit tvory vod, pomyslím si směrem k Arlisenovi. Mohl bys mi tady pomoci tohle odhrnout? Navíc lépe uvidím. "Všššššffffffff!"

Furion - 05. ledna 2020 17:40

soukromá zpráva od Furion pro Prohlížím si nalezenou bylinu. "Hmmm, tak nejspíš Snejzl." Mumlám si spíše pro sebe. Bylinu schovám do své mošny. Nic jiného použitelného nevidím a tak se otočím k ostatním. Zaujme mě konání Fedrona. Vydává podivné zvuky a cosi hledá v rostlinstvu na stěnách. Protože pořád držím lucernu, přijdu blíž abych mu posvítil. "Dobrý nápad. Za tím rostlinstvem by mohla být skrytá chodba."

Arlisen - 05. ledna 2020 18:48

soukromá zpráva od Arlisen pro Opatrně přijdu k Ferdonovi a začnu mu pomáhat jak nejlépe dovedu. Trhám to roztlinstvo drápy i tesáky dokud se nám nepodaří dostat se za něj. Co přesně čekáš že najdeš? A kde ses naučil tak dobře napodobovat vodu? Cítím se jako bych byl někde úplně jinde. zaposlouchám se do toho zvuku a na chvíli dokonce přestanu odstraňovat roztlinstvo ze zdi, než si to uvědomím a zase začnu.

Průvodce - 06. ledna 2020 07:54

soukromá zpráva od Průvodce pro Nespokojeně zabručí, když se mu začne světlo z lucerny vytrácet, jak se Furion pomalu přesouvá za Fedronem. Upře svůj zrak do temné chodby a nechává oči přivyknout. Schválně se nezaměřuje jen na jeden bod, ale přesouvá svůj pohled od stěny ke stěně tak, aby byl schopný zachytit i nepatrný pohyb, který by mu jinak mohl snadno uniknout. Byla to přirozeně jednoduchá technika, kterou ale málokdo znal.

Seipent - 06. ledna 2020 09:14

soukromá zpráva od Seipent pro Vůle našeho Pána Pokývnutím dám na jevo, že jakmile bude Vaella schopná vypovídat, informuji o tom Emisarku. Velmi rád slyším, že máme stejný cíl a splnění Jeho vůle je naší společnou, nejvyšší a jedinou prioritou. Neodpustím si malé popíchnutí. V domovské říši by se mi toto mohlo krutě vymstít, ale zde vím, že bez mé pomoci zcela jistě selže. A jsem si stoprocentně jistý, že se hněvu Manovara bojí přinejmenším stejně jako já. Mám v plánu ten les spálit a zničit všechny, kteří se nám postaví do cesty. Řeknu rozhodným hlasem, který by snad mohl Maescii překvapit. Nevím, na kolik je zvyklá na takové jednání, ale já před ní kolena neohnu.

Vypravěč - 06. ledna 2020 10:02
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Fedron se snaží odhrnout rostlinstvo, to ale jako by bylo přibité. Arlisen se přidává a snaží se využít svých drápů a tesáků, zakousne se do tlustého stonku kytky, přičemž se rostlinstvo samo začne hýbat. Kdekdo by čekal, že na vás snad zaútočí, ale ono vám uhlo a odhrnull se vám průchod, puklina ve skále. Když posvítíte dovnitř, vidíte průchod chodbou.

Sog-Aarth - 06. ledna 2020 22:56

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Ti ubožáci u sebe nejspíš nic nemají. Konstatuji nakonec v duchu, když zkusmo špičkou boty pootočím jednu z mrtvol a nezdá se mi, že by měla cokoli užitečného. Už mířím s hrstí dřeva k východu, s vidinou spočinutí u hřejivého ohýnku. Jenže pánové se nějak zapomněli. Čaroděj si s vědeckým zaujetím prohlíží jednu z bylin. Já bych leda přemýšlel, jestli ji půjde nacpat do fajfky. Nu a Fedron se dlouze poflakuje u stěny. Podle zvuků, jež vyluzuje, se mi nejprve zdá, že tam močí. Pak se k němu přidá i vlk. Jenže ten nezvedl nožku. Naopak se zakousl do jakéhosi popínavého šlahounu a za chvíli už Furion svítí lucernou do skryté prostory. Odložím dřevo na jednu ze suchých poliček, aby nakonec nenavlhlo. Syknu na půlelfa a pohodím hlavou směrem k ostatním, aby pochopil, že by ho mohlo být třeba jinde. Sám se obloukem přemístím za Furionova záda tak, abych do průchodu dobře viděl a zbraně mám zase v pohotovosti. Začíná to být zajímavé. Vydrž, ohýnku, jen vydrž.

Vypravěč - 07. ledna 2020 08:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zpětná reakce na Sog-Aarthovo prohledávání těl Mrtvoly u sebe měly běžné předměty, především karty, kostky, různé kožené náramky, měšce, vaky, olej do lucerny, krátké lano, pláště, oblečení a použité boty, látku, kus drátu, kapesníček. zbraně: Dýky 2x Krátký meč 2x Luk 2 Šípy 25 Část brnění, kterou dokáže zkušený kovář přibýt k nějakému brnění. (vylepšení brnění) 50 Měďáků, 10 Stříbrňáků

Furion - 07. ledna 2020 10:37

soukromá zpráva od Furion pro Rostliny které se samy hýbou. Zajímavé. Nějak mi to ale nesedí dohromady tady s těmi kultisty. Věděli o této chodbě nebo ne? Nahlížím a svítím lucernou do nově objevené chodby. Pak se rozhlédnu po společnících. "Jdeme?" Pokud ostatní vyrazí do chodby, jdu s nimi. **** Z nalezených věcí projevím zájem jen o lahvičku s olejem, jelikož nesu lucernu, tak abych mohl případně doplnit palivo. Od Fedrona si jen vyžádám zpět svou dýku, kterou jsem mu před jeskyní půjčil.

Průvodce - 07. ledna 2020 12:54

soukromá zpráva od Průvodce pro Estráda zvuků obsahovala věrohodné zurčení vody, něco co připomínalo bublání, škrábání a pak samozřejmě hlasy, kdy se jeho noví společníci bavili o objevených věcech. Nic z toho ho však nepřesvědčilo, aby odtrhl zrak od jejich jediné únikové cesty. Eldriasova pragmatičnost prostě občas hraničila až s nezájmem o věci, které nebyly na jeho první dojem důležité. Jasně, byli v rituální místnosti plné mrtvol, ale to už nemohlo nic změnit. A rozhodně nehodlal věřit tomu, že se tu najde něco, co jim odhalí celý příběh. Otočí se tedy teprve až tehdy, když na něj Sog-Aarth sykne. Rychlým pohledem zhodnotil situaci a se souhlasným kývnutím vyrazí k puklině. Po cestě ještě pro jistotu znovu zkontroluje upevnění štítu na ruce, a pokud nemá nikdo nic proti, vyrazí jako první se štítem před sebou a volnou rukou na odjištěném jílci meče.

Vypravěč - 07. ledna 2020 13:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Fedron s Arlisenem stojí v úžasu, zatímco se Eldrias se Sog-Aarthem rozhodli převzít situaci do svých rukou. Eldrias se škvírou provleče jako první a s pozvednutým štítem čeká na ostatní. Sog-Aarth jej následuje a stejně tak Furion. Čekáte za průlezem, přičemž Furion osvítí okolí. Rostlinstvo stále obklopuje stěny i strop a vy cítíte, že zem je mnohem víc nasáklá vodou, než doposud. Vaše boty se začali postupně zanořoval do bláta...

Průvodce - 07. ledna 2020 14:40

soukromá zpráva od Průvodce pro Průlez nebyl nikterak velký, ale když se trochu sešteloval, povedlo se Eldriasovi prolézt skrz i se štítem na ruce. Na druhé straně udělal jen nezbytný počet kroků, aby se za něj vešel hlavně čaroděj se zdrojem světla a poté i zbytek skupiny. Jakmile místnost předním ozářili paprsky z lucerny, přejel pohledem nejdříve široké okolí. Když nespatřil žádného viditelného nepřítele, obrátil svou pozornost ke svým botám, které se zatím pomalu, ale bez přestání, začali více a více nořit do bahnitého povrchu. ”Myslím, že máme problém.” pustil ruku z jílce a ukázal na boty. ”Je tu moc měkké podloží. Vrátil bych se pro tuhle chvíli zpátky a vzal si něco, čím by se dala otestovat hloubka tohohle sajrajtu.” pronese možná až zbytečně melodramaticky. Nemohl vědět, jestli je tu nějaká hloubka nebo jestli bahno nesahá například pouze po kotníky, ale nehodlal nic riskovat.

Arlisen - 07. ledna 2020 16:20

soukromá zpráva od Arlisen pro Drásám rostlynstvo když tu náhle, zrovna když chcu odstranit jednu kytku se začne něco dít. Leknutím jsem skočil dozadu a zavrčel jsem přičemž jsem hledal náznak nebezpečí. Pak jsem si ale uvědomil co se stalo a opatrně jsem nahlédl skrz škvíru. Co to bylo? zběžně se zeptám Fedrona. Když ale vidím jak Jde Eldrias dovnitř tak jsem zase stáhl hlavu abych mu nepřekážel v průchodu. počkal jsem dokud neprojdou dovnitř a pak jsem se i já vydal dovnitř. Opatrně jsem se protáhl vchodem a s stanul na rozblátěné zemi. Znechuceně se podívám jak mi hnědne moje světlá srst a začnu si prohlížet kde to vlastně jsme.

Fedron Sitl - 07. ledna 2020 17:05

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Sotva na Furionovu žádost vyměním jeho dýku za dýku jednoho z mrtvých, už je značná část družiny v objeveném průchodu. Mnou objeveném průchodu. Nechtěně vesele zareaguji na Eldriase několika bahnito čvachtavými zvuky. "Mohl bych na chvíli zkusit tam..." zaváhám při hledání vhodných slov. "Sám? Jako zkusit něco zjistit?" Zuju se a prolezu otvorem, ať už ostatní uvolní místo nebo ne. Do bahna bez přemýšlení rýpnu dýkou, předpokládám, že podloží bude bahnité nejvýše tak na délku ostří. Pokud by bylo bahno hlubší, prodloužím měřák o svou paži. Trocha bahna ještě nikoho nezabila. Stále hledám vodní bytost, nehrozí-li bezprostředně utopení, pokročím hlouběji do objeveného prostoru a znovu vydávám vodní zvuky. Jsme přátelé. Přátelé lesa. Rád bych s Tebou promluvil.

Sog-Aarth - 07. ledna 2020 19:22

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Tak přece. Na první pohled to moc nevypadalo, ale když jsem se trochu rozkoukal, tak se mezi tou krví a cáry kůže nakonec pár věciček našlo. Zbraně dávám na jednu hromádku, aby si mohli všichni případně posloužit. Další nalezené věci na hromádku druhou. Kusy látky třeba využijeme na pochodně nebo jako obvaz. Provaz se hodí vždycky. Sám jsem o spoustu věcí přišel na útěku od dolu, zůstaly nejspíš na koni. Furion záhy sáhne po oleji do lucerny. Fedron si přišel pro jednu dýku, jenže šáhl po tom prvním, co mu přišlo pod ruku. Chytím ho za paži a podám tu druhou. „Je ostřejší a mnohem lépe vyvážená.“ dodám na vysvětlenou. To ovšem ještě netuším, co s ní bude za chvilku provádět v bahně. Mince si přidám do svého měšce, aniž bych se to snažil nějak skrývat. Nakonec si vezmu jeden luk a deset dobrých šípů. Do pukliny se vůbec nehrnu. Naopak. Stojím za kouzelníkem, který drží světlo a nahlížím mu přes rameno. Fedron se nezdá být moc spokojen s tím, že ho Eldrias předešel. Spíš se celý chvěje a zdá se mi, že by tam byl nejraději sám. „Jen ho nechte, ať jde první. Když se v tom chce rochnit. Ostatně, on to našel.“

Vypravěč - 08. ledna 2020 08:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro A tak jste se prostupně všichni protáhli puklinou. Eldrias šel jako první, a za ním Furion se svítilnou, potom se znepokojením Fedron, Arlisen a jako poslední vešel i Sog-Aarth. Eldrias navrhl se vrátit, ale to už byl Furion vedle něj a Fedron se dral puklinou do chodby... netrvalo dlouho a všech 5 vás bylo nasáčkovaných na začátku chodby, pomale propadajíc se do bahna... Ale než stačili všichni prolést, to už měl Eldrias kotníky zabořené v bahně a potápěl se stále rychleji. Fedron mezitím svojí ostrou a vyváženou dýkou testuje hloubku. Ač je bláto na povrchu relativně husté a zprvu trvá, než jej 'prorazíte', ostří dýky jím zcela volně proplulo, jak byla ale dýka proražená v blátě, musel Fedron dost zabrat, aby dýku protlačil hloub, nicméně to stále šlo...

Průvodce - 08. ledna 2020 08:46

soukromá zpráva od Průvodce pro "Říkám zpět a hned!" zavrčí už dost podrážděně, když vidí, jak se Fedronova dýka snadno ztrácí ve vrstvě bahna. Až si bude chtít dát bahenní koupel, bude to rozhodně v příjemnějším prostředí než bylo tohle. Pokud by ho i přes tuhle důraznou žádost nikdo neposlouchal, pokusil by se dostat zpět klidně sám a pokud by to bylo nezbytné, prorazit si cestu zpět silou. (štít před sebe a buldozer)

Maescia von Krauss - 08. ledna 2020 10:44

soukromá zpráva od Maescia von Krauss pro Hoř plamínku hoř Seipentova drobné popíchnutí neunikne mé pozornosti, přesto ho nechám bez povšimnutí. Hrozba sovy se zdá myškám vzdálená, napadne mne. „Dobře,“ lehounce přikývnu hlavou se stále chladnou tváří zdobící studený úsměv, „Pokud nám nechtějí poskytnout, co je nám potřeba dobrovolně, ať shoří,“ pronesu stále nezměněným tonem hlasem, „Pokud je zde něco, co mohu učinit, neostýchejte se požádat. Jak jste sám řekl, máme stejný cíl, ovšem každý šplháme po jiném žebříku, takže pád toho druhého nám nebude ničemu přínosný,“ na chviličku se odmlčím, „Nebudu Vás již nadále zdržovat, pokuste se pouze nezměnit všechno dřevo v popel,“ koutky rtů se o ještě nepatrný kousek pozvednot.

Furion - 08. ledna 2020 11:26
	soukromá zpráva od Furion pro Jakmile vidím a cítím že bahno není jen tenká vrstva na povrchu chodby, snažím se vrátit zpět na pevný povrch v průrvě. Pomáhám si zapřením o stěnu a chytím se rostlinstva které tam raší. "Kdo má to lano? Honem, natáhněte ho mezi nás." zvolám ještě rychle.

Fedron Sitl - 08. ledna 2020 11:31

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Jsem malinko nervózní z Eldriasovy prudké reakce. Nevím, jestli je to hrůzou z bahna nebo se takto snaží vyklidit prostor na základě mé prosby. To by od něj bylo hezké. Vůbec se mi zdá, že všichni tihle chlapíci jsou zvyklí a ochotní spolupracovat pro blaho celé skupiny. I Sog mi bez váhání doporučil kvalitnější dýku. A měl pravdu, tahle se už jen drží lépe. Potěžkám zablácenou dýku v ruce a poté se soustředím na chování podloží. Vracet se rozhodně ještě nechystám. Prošel jsem mnohokrát močálem a tak se snažím odhadnout charakter "tohohle". Jak správně rozložit váhu, jak často přešlápnout, zda je bahno opravdu nebezpečné. Zdá se mi, že víc než ke kolenům bych se zabořit neměl. Spoléhám v tomto na silné paže svých druhů, kdyby šlo nečekaně do tuhého. Pohledem i rukama prohledávám prostor, šplouchám a šumím. Jsem připraven vyrazit přinejmenším o pár kroků dál, pokud to bahno dovolí. "Posviťte mi, prosím," uvědomím si, že jsme skupina a že to má své výhody.

Vypravěč - 08. ledna 2020 13:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oprava Dovolte mi menší opravu, v minulosti jsem psal, že katapult bude postavený další den ráno... Tuto informaci bych rád pozměnil: Katapult bude připravený již dnes v podvečer, spolu s ním i 5 zápalných koulí, skřeti jsou schopni postavit za každou hodinu jednu zápalnou kouli... + Jak jsem psal, máte čas na promyšlení strategie, či cokoliv chcete! V momentě kdy budete chtít, tak se stačí dohodnout, napsat mi a posunu vám čas :) První den, den vniknutí na východ, poledne

Vaella - 08. ledna 2020 16:05

soukromá zpráva od Vaella pro Útěk Poté, co se probudím, tak zjistím, že jsem uvězněná v řetězech, což se mi samozřejmě nelíbí. Po rychlém rozhlédnutí kolem sebe zjistím, že Seipent mluví s někým, o kom má paní říkala, že jde s námi jako kontola pro někoho, komu prý všichni sloužíme... Slyším útržky jejich rozhovoru a na chvíli se dostanou ke mne, tak začnu předvídat spánek, protože se mi nezdá z toho, co jsem zatím zaslechla z jejich rozhovoru, jako nejlepší nápad je nechat zjisti, že už jsem vzhůru. Jakmile slyším, že je nebezpečí zažehnáno, tak se podívám kolem sebe a začnu pozorně poslouchat vše kolem mne. Když si budu uvědomovat, že je všude klid a bezpečno, tak se pokusím utéct z řetězů.

Sog-Aarth - 08. ledna 2020 19:51

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Udělám krok zpět, prostrčím jednu paži a chytím se pevně kraje pukliny. Povytáhnu se aspoň částečně skrz. Zaklíním se a vzepřu ve skalní průrvě a pak rozmotám kus onoho lana, které jsem našel u mrtvých. Hodím jeden konec směrem k Furionovi a Eldriasovi. Počínám si klidně. Zaprvé se tak snažím působit na panikařící druhy. A pak, kdo se vrtí, zapadne do bahna ještě rychleji a hloub. To je přece obecně známá věc. „Co vidíte? Je tam větší prostor nebo další chodba?“ Možná to záhy končí, nic tam není a my se tu jen zbytečně plácáme v bahně. Pozoruju, co ta situace dělá s Arlisenem. Vlk by mohl začít docela vyšilovat, což by situaci moc nevylepšilo. Omotám si jedenkrát provaz šikmo přes hruď a druhý volný konec zhoupnu k jeho mordě. Bude-li se chtít vytáhnout, může se zakousnout.

Arlisen - 08. ledna 2020 20:15

soukromá zpráva od Arlisen pro Stojím v bahně když v tom si uvědomím že pomalu zajíždí dolů. Začnu panikařit kopat okolo sebe a podivně kňučet, čím si ale moc nepomáhá a klesá stále níž a níž až mi tam zmizí skoro celé končetiny. Ty se sice snažím dostat pryč ale to mi nejde a tak se jen dívám po ostatních s nadějí že mi pomohou. Ale nic jim telepaticky neřeknu ,protože se teď vůbec nemůžu soustředit. A tak pomalu klesám...

Furion - 08. ledna 2020 21:22

soukromá zpráva od Furion pro Mezitím co Sog-Aarth připravuje lano, držím se jednou rukou rostlinstva abych dále neklesal. Druhou rukou si zaháknu lucernu za opasek, abych měl obě ruce volné. Pak se chytím hozeného lana, stojím co nejblíže kraje chodby, prakticky těsně u stěny. Tam by bahno mělo být nejmělčí. Podám ruku Eldriasovi, který se bahnem pachtí směrem ke mě. Nejsem nijak silný, Eldrias něco váží a tak mám co dělat, ale nakonec i Eldrias dosáhne na lano. "Polož si štít na bahno a zapři se o něj, rozloží se váha." Poradím mu ještě. "Svícení musí počkat, Fedrone." odpovím našemu jedinému společníkovi, který se zdá být bahnem fascinován. Pak se kolem něj, stále podél stěny, snažím dostat k Arlisenovi.

Vypravěč - 09. ledna 2020 08:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bláto První den - Setmění Trpasličí lesy Eldrias křičí k ústupu, neb se pomale ale jistě boří do hlubin zvlhčené půdy. Fedron ale neztrácí rozum a soustředí se na cit svých nohou, snaží se přešlapovat a měnit těžiště, aby pochopil strukturu bláta.. Bláto funguje na jednoduchém principu, čím víc se budete hýbat, tím víc vás to stáhne dolů... Bahno je konstruované tak, že na povrchu je nejpevnější vrstva, kterou ale svojí váhou a případným pošlapáváním prorážíte čím dál víc. Pokud se někdo propadne pod tuto vrstvu, nebude již moct z bláta vytáhnout nohu... Vrstva může mít asi 20cm... pokud se naruší, klesání je urychleno... Alespoň tolik dokázal Fedron poznat ze složení bláta jež se nachází právě pod váma. Furion mezitím zvolal pro lano a Sog-Aarth se toho ihned chytil, zalezl do pukliny a pohodil mezi ostatní lano. Fedron rozluštil záhadu složení bahna a rozhodl se lehnout, přičemž se mírně ponořil. Celá ta situace ale neudělala moc dobře Arlisenovi, který z toho všeho začal panikařit a děsně sebou škubat. Narušil prvotní vrstvu bahna a začal se topit rychleji. Všichni jste pocítili, jakobyste taky o kousek poklesli. V ten moment už ale má Eldrias zabořené nohy v blátě až po lýtka. Pokud nepřečtete vaše jména, otevřete obrázek v novém okně, mělo by to být lepší... A co bude dál? Rozběhne se do toho všeho Eldrias se vztyčeným štítem proti svým druhům a přiblíží je tak smrti? A jak si poradí se Sog-Aarthem, blokujícím puklinu?

Fedron Sitl - 09. ledna 2020 09:23

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Mám co dělat, aby mě nestrhla vlkova panika s sebou. Později, než by bylo dobré, proto sděluji svůj poznatek ostatním. Vzhledem k tlačenici u východu vsadím na svůj úsudek natolik, že se pomalu položím na břicho směrem do chodby, kde teď očekávám krustu na povrchu neporušenou a tedy pevnější. Předtím jen zkusmo zatlačím na podloží celými plochami dlaní. "Vidíte? Ten povrch je dost pevný, aby udržel člověka. Štít by mohl pomoci, pokud ale nemá ostré výstupky. Pozor na to." Pak už se plně soustředím na vlka, který momentálně páchá největší škody. "No tak, vlčku. Klid. Klid, Arlisene, prosím. Musíš nám teď věřit a nechat se vytáhnout. Úplně se přestaň hýbat. Jen na chvíli. Vyráž.. - Sog s Furionem ti pomohou zpátky. Taky se přestaneš bořit hlouběji, když se uklidníš. Taak, to je ono, jen klid."

Průvodce - 09. ledna 2020 10:37

soukromá zpráva od Průvodce pro Konečně i ostatním dojde, že v tomhle počtu tudy cesta prostě nevede a to Eldriase trochu uklidní. Jenže jeho klid mu nevydrží příliš dlouho, protože jestli on byl neklidný, tak Arlisen začal neuvěřitelně vyšilovat. To prašivý psisko sebou začalo pohazovat, jakoby ho někdo vraždil, což způsobilo jen další propad pro všechny v blátě. Fedron se ho rozhodl uklidnit a k tomu si v tom sajrajtu i zaplavat. Jasně proč taky ne že? Ten člověk je prostě blázen. Jeho ruka ještě pevněji sevřela štít, když se přímo před ním objevilo lano. Instinktivně se podíval směrem, odkud přiletělo a na jehož konci byl zapřený Sogi. Úlevně si oddychl a přijal pomocnou ruku od Furiona. ”Až po tobě čaroději.” pobídl kouzelníka stojícího vedle sebe, jakmile se oba drželi pevně lana.

Furion - 09. ledna 2020 11:08

soukromá zpráva od Furion pro Jsem kousek od Arlisena. Fedron se ho snaží uklidnit. Také se přidám. "Klid Arlisene, pomůžu ti, nehýbej se a neboj se." Nejsem tak silný abych vlka vytáhl z bahna za použití svalů, proto se rozhodnu pomoci si magií. Natáhnu se abych se Arlisena mohl dotknout. Tiše pronesu hlubokým hlasem naučenou formuli. "Hal'Ra-Gravitor" Pak pokynu rukou směrem vzhůru a Arlisen cítí jak je nadnášen neviditelnou silou. Ta ho postupně vytáhne z bahna. Průchod však zatím blokuje Sog-Aarth. "Sogu uvolni prosím místo, vytáhni nás ven." Zvolám na společníka, zatímco se soustředím na kouzlo a druhou rukou se držím lana.

Sog-Aarth - 09. ledna 2020 19:51

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Všichni se jako zázrakem uklidní. Vlk kňučí Furionovi v náručí, alespoň to tak vypadá. Ten použil nějaké kouzlo, což bylo v tuto chvíli rozhodně praktické. Větší strach mám teď o Eldriase, který je v těch sračkách už docela hluboko a bez naší pomoci se odtamtud dostane jen těžko. Fedron se podle všeho s bahnem kamarádí. Jen nevím, jak to tam zvládne bez světla. „Furione, podej mi Arlisena. Bude nejlepší, když vám tam nebude překážet.“ Vysoukám se z pukliny do místnosti, zatímco lano mám stále ovázané kolem sebe. Je to jen kousek, takže ostatním by nemělo vyklouznout z rukou. Nešťastného a zabahněného vlka chci pustit do místnosti, kde se snad uklidní. Natáhnu se pro něj a od čaroděje ho převezmu. „Dobře se oba držte a zkuste se vlastními silami vytáhnout. Já se tu vzpříčím.“ Sednu si na zem s nohama proti skále a vzepřu se, abych poskytl pevný bod. Můžu zkusit i trochu táhnout tím, že si vždy lehnu, pak sednu, dotáhnu lano a zase lehnu. Mezi těmi sedy-lehy mi ještě sepne hlava: „Lucernu tam někde klidně položte, ať Fedron vidí. Sem jde trochu světla komínem a pak zapálíme pochodeň.“

Arlisen - 09. ledna 2020 20:08

soukromá zpráva od Arlisen pro Zoufale hrabu do bláta když v tom najednou ucítím podivnou sílu která se mě snaží vytáhnout pryč z bláta. Chvíli jsem zmatený a snažím se té moci vykroutit, ale pak si uvědomím Fedronova slova a přestanu se hýbat. Pomalu mě ta síla zdvyhá výš a výš až se dostanu do Furionovy náruče. Moc se omlouvám. zdělím všem a zahambeně stáhnu ohon. Kdyz mě Kouzelník podává Vyrážkovy tak se snažím co nejméně hýbat abych jim pomohl. Když se konečně dostanu na pevnou zem tak chvíli pobíhám ale pak prispěcham a pokusím se Sog-Aarthovy pomoc s taháním.

Furion - 09. ledna 2020 20:28

soukromá zpráva od Furion pro Soustředím se na kouzlo a zvedám jím Arlisena z bahna. Najednou je však mé soustředění přerušeno když mi podklouzne noha v bahně a zaboří se hlouběji. Tím ztratím na okamžik rovnováhu a kouzlo skončí. Arlisen je však již naštěstí z bahna venku. Jen ho ještě rukama popostrčím Sogovi do náruče a pak se pomocí lana soukám ven do průrvy. "Nic se neděje, Arlisene, nikdo z nás netušil že tu bude močál." Když jsem v průrvě, odepnu si lucernu a jak radil Sog-Aarth ji nechám Fedronovi na zemi hned u průrvy, aby se nepotopila do bahna. Pak ještě pomáhám s lanem aby se k nám dostal i Eldrias.

Vypravěč - 10. ledna 2020 09:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bláto První den - Setmění Trpasličí lesy Fedron si lehá na zem a postupuje vpřed, postupuje dál a dál, až se mu zdá, že se první vrstva bláta začíná zmenšovat, jistě by takhle mohl postupovat až za roh, ale nemá už světlo a kdo ví, jaká konstrukce bláta je dál... Tohle můžete projít jedině, když vaše váha zapůsobí na bláto v co největší ploše. Mezitím Furion úspěšně spáchal záchrannou akci Arlisena, přičemž ale sám sebe ponořil po lýtka do bláta. Spolu se Sog-Aarthem Arlisena vytáhli zpět do místnosti a otáčí se na Eldriase. Ten trpělivě čeká, kdy na něj příjde řada, přičemž má kolena dávno zabořená v blátě... No a Fedron je tak nějak celý od bláta, ale zůstává na povrchu. Furion, snažíc se z bláta dostat na poslední chvíli přešlápl na místo, kde byla první vrstva bláta neporušená a ač jí nakonec poničil, dostal se zpět do místnosti.

Fedron Sitl - 10. ledna 2020 09:38

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Váhám, zda ještě pokračovat, abych alespoň nahlédl za roh. Nakonec usoudím, že by to bylo pro teď zbytečné riziko. To počká. Dle toho, co slyším za sebou, se situace u pukliny stabilizovala. "Lezu zpátky!" oznámím ostatním. "Pokud Eldriase nepůjde vytáhnout, pomohu mu." Pokusím se v lepším případě v chodbě otočit a vrátit popředu, pokud to nepůjde, plazím se pozadu tak, abych maximálně využil plochu stehen a těla, nohy v kolenou pokrčené. Nespěchám, abych neudělal zbytečnou chybu a také se zbytečně nevyčerpal. Klidně si po pár přísunech na chvilku lehnu celou plochou těla a vydýchám se. Pokud je to všechno jedna velká rostlina, možná by se dalo lézt po stěně, napadne mě po cestě. Zkusím později na pevném podloží tu možnost prozkoumat lépe. Jsou-li stonky dost silné, mohl bych rostlinu požádat o pomoc. Dolezu-li bez újmy k puklině a ani Eldrias již v tu chvíli nebude v problémech, požádám druhy o lano, kterým bych svůj výstup pojistil. Předpokládám ale, že nesmírně praktický skřet už na mě s lanem bude čekat. Fakt mě ten chlapík dostává, vždycky je tam, kde je třeba. Nasbíral dřevo, rozdělal oheň, ať už jakkoli, obral mrtvoly, poradil mi s dýkou, hned tu byl s lanem. Ale i ten čaroděj... téměř fyzicky jsem cítil Arlisenův pocit, kdy ztratil váhu. Dobrý trik! O Eldriasovi nepochybuji, že nám vytáhne trn z paty, když bude potřeba bojovat. Arlisen se bude muset hodně učit - pak bude také nesmírně užitečný. Co si asi myslí ostatní o mě? Pousměju se při té myšlence když zrovna odpočívám rozpláclý v blátě jak vodoměrka.

Průvodce - 10. ledna 2020 09:42

soukromá zpráva od Průvodce pro Čekal, až na něj přijde řada a zatím zmizela jeho kolena ve vrstvě bahna. Pokud by Furion potřeboval pomoct, postrčil by ho jednou rukou směrem k východu, zatímco tou druhou by se pevně držel lana. To by nejspíš zapříčinilo jen jeho další propad, ale pokud se chtěl dostat v co nejkratší době ven, byla by to nejrychlejší cesta. To se ale nestane a Furion se dostane zdárně ven. Nespokojeně si poté odepnul štít z ruky. Už nebyla šance, že by se mu podařilo nohy vytáhnout, takže se bude muset spolehnout na svoje ruce a sílu ostatních. Položil štít před sebe na vrstvu bláta, tak jak mu čaroděj radil už dříve a položil se hrudníkem plochu štítu. Doufal, že se tak rozloží jeho váha a bude pro něho jednoduší se přitahovat směrem ven.

Maescia von Krauss - 10. ledna 2020 11:24
	soukromá zpráva od Maescia von Krauss pro Reakce na Opravu Tak rozhodně jsem pro plánování ale ráda bych zapojila i Vaellu, ať to všechno nemusí probíhat bez ní a může taky hrát :) Není nic méně zábavného, než sledovat, jak ostatní hrají. Takže jsem nějak doufala, že jí po rozloučení Seipent půjde probrat a pak zavolá, jak slíbil.

Seipent - 10. ledna 2020 14:02

soukromá zpráva od Seipent pro Hoř plamínku hoř Hezky se poslouchá, jak Maescia mluví o spolupráci, ale jestli není hloupá, tak mi nedůvěřuje stejně jako já ji. Les v popel, stvůry v prach ... Potřebujeme rozšířit řady stoupenců našeho Pána. Získat spojence v boji nejen proti těm monstrům v lese, ale pro následující rozšiřování vlivu a splnění Jeho Vůle. Mohu Vás tímto úkolem pověřit? Není zde schopnějšího a oddanějšího, komu bych takový úkol svěřil. Máte volnou ruku, koho vezmete sebou, snad jen mít na paměti, že nepřátelé jsou blízko. Jestli tuto výzvu přijme nebo nechám na ní, poté se rozloučím a vydám se za Vaellou. Jestli Emisarka odejde, bude opět jedinou myslící bytostí v mém okolí.

Maescia von Krauss - 10. ledna 2020 16:55

soukromá zpráva od Maescia von Krauss pro Volná ruka „Příjímám Vaší, žádost,“ nepatrně, sotva postřehnutelně, pokynu souhlasně hlavou, i když tímto způsobem se mne chce nejspíše jen zbavit. „Jakmile se probere ctěná Vaella a vyslechnu jí, může skýtat podstatné vědění o té tajemné bytosti a její podstatě, s potěšením tak učiním.“ připomenu svou žádost a otočím se s poslední slabikou na podpatku k odchodu. Můj společník dál zírá na Seipenta aspoň do chvíle, než kolem něho projdu, s tím se také otočí a opět mne začne následovat. Rozšířit řady stoupenců, získat spojence, pro rozšiřování vlivu a splnění vůle Pána…Nesnadný úkol vzhledem k tomu, že jen málo je mi známo byť o tom, kde se nacházíme. Přesto plný příležitostí. Mé rty se rozšíří do úsměvu, chladného, nehezkého, a zlého. Zastavím se až ve středu tábora a začnu zvažovat, kdo rozšíří můj doprovod. Mému pohledu neunikne nejstatnější z minotaurů s popelovou srstí, pavouk s karmínovou skvrnou na zadečku připomínající zlověstný škleb, a nakonec mi do oka padnou i dva vysocí svalnatí skřeti ve zbrojích nesoucí nejen známky boje ale i péče o ní. Všechny dotyčné spojovala ještě jedna věc, nezaměnitelný pach smrti je následující. To bude mé společenstvo a potom, co všem osobně oznámím, že jsou ti šťastlivci, jenž mi budou složit, nezbývá než čekat, až se Vaella probere.

Sog-Aarth - 10. ledna 2020 21:35

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Jeden po druhém se členové téhle slavné kumpanie vyloupávají z porostu kolem průrvy a mě to přijde jak nějaký nepovedený pokus laciné divadelní společnosti o znázornění porodu. Nedá mi to. Když vidím, že jsou všichni mimo nebezpečí, rozřehtám se na celé kolo. Vlk, urousaný jako kotě se zplihlou srstí. Čaroděj, z jehož pláště s pleskáním odkapávají kusy hnědé hmoty. Nezapomeňme na děsně vážného půlelfa, který vypadá, jako kdyby uprostřed konání potřeby propadl latrínou. Moje maličkost, sedící uprostřed té spouště na zadku. A to nemluvím o Fedronovi, který se v tom ještě stále koupe a podle všeho si to neskutečně užívá. Směju se nahlas a je mi jedno, jestli to slyší nějaká šelma v blízkém okolí jeskyně či bahenní příšera číhající jen pár sáhů za rohem.

Furion - 11. ledna 2020 12:06
	soukromá zpráva od Furion pro Ztěžka oddechuju opřen o stěnu jeskyně a podupávám nohama aby opadalo co nejvíc bláta. Sogův smích mě nejdřív překvapí. Čemu se směje? Ale pak se rozhlédnu po nás všech a nakažen jeho smíchem se začnu smát taky.

Fedron Sitl - 11. ledna 2020 19:43

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro A tak se i z průrvy do tajuplné rituální prostory donese smích. Fedronův smích se připojí k ostatním, byť se rychle nutím ke klidu, aby mě ten smích ještě neutopil. Užívám si chvíli téměř euforický pocit z nabyté svobody. "Hoďte mi sem, prosím, lano, ať taky vylezu!" Až se tak stane, možná mě tu rádi nechají, nadhodím pár tipů, co dělat dál. "Takže," zasměju se zase a pokud se někdo přidá, jistě se neudržím. "Takže, pokračuji, "Můžeme použít prkna z těch skříněk. Jako lávku. Nebo do chodby nastrkat napříč dlouhé větve. Zapřít je o stěny. Nebo použít šlahouny té kytky, budou-li dost silné." prohlížím rostlinu na zdi a zatahám za některý silnější šlahoun, abych jej otestoval. "Tedy, jestli nás to pořád ještě zajímá." Podrbu Arlisena mezi ušima a krátce ho obejmu. Počkám, co na to ostatní, a z hromádky po mrtvých se snažím vybrat něco, co by mi trochu bylo, abych se po skončení bahenních lázní zbavil těch hadrů, co jsem nafasoval v dole. V tom mi dojde ještě jedna věc.. Sáhnu do záňadří pro mapu a dopis od Ducha lesa. Trochu vylisovaný, lehce zavlhlý a ušpiněný, ale zdá se, že to přežil. "Možná bude lepší, když ho ponese někdo jiný," podávám s pohledem upřeným do zdi svitky čaroději.

Arlisen - 11. ledna 2020 23:06

soukromá zpráva od Arlisen pro Když vidím že jsou konečně vsichni v bezpeči tak se uklidním. Málem nás porazilo prosté bahno. Ta komická myšleka mě ale trochu děsí. Co budeme dělat až potkáme pravé nebezpečí? lehce se zachvěju a pak uslyší ten podivný zvuk vycházející od Sog-Aartha. Smích? Trochu se podivým, zvláště když se další přidají. Ale pak se rozhlédnu okolo sebe a pochopím. Stočím se do klubíčka a pokusím se očistit od bláta. Moc se mi to ale nedaří. Když vidím že ke mě jde Fedron tak toho nechám a podívám se na něj. Jeho blízkost mě něják uklidňuje, proto se nechám podrbat a když mě obejme tak se k němu taky trochu přitulím.

Vypravěč - 12. ledna 2020 20:03
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Jen co tě spoutali jsi se rozhodla uniknout, využila jsi své drápy a ač se to zdálo nemožné, přálo ti štěstí a odemkla jsi pouta. Povedlo se ti utéct z cely, ale ani jsi se nenadála a slyšíš z dáli blížící se kroky. Pečlivě se tedy ukryješ za sudem, ležícím ve tmavém rohu chodby. Přichází Seipent...

Vypravěč - 12. ledna 2020 20:06
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Seipent pověřil Maesciu úkolem a ta se vydala hledat svoje následníky. Seipent se mezitím rozhodl navštívit Vaellu. Seipent přichází do jedné z důlních 'místností', kde ale místo Vaelly pouze pouta na zemi leží...

Seipent - 13. ledna 2020 07:53

soukromá zpráva od Seipent pro Volná ruka Nelíbí se mi, že Maescii dávám prostor k získání většího vlivu, ale nemohu opustit pevnost a hnát se za osobními cíly. Nezbývá, než vyčkat na lepší příležitost. Cestou k Vaelle přemýšlím, jak si co nejlépe poradit s tím druidem, aniž bych ztratil víc sil, než kolik je potřeba k přežití. Navíc je další přežití závislé na úspěchu Maescii. Což je mi k smrti nepříjemné. Zahloubán do myšlenek dojdu až k místu, kde je uvězněna Vaella ... tedy ještě nedávno měla být. Na zemi leží jen pouta. Rozhlédnu se okolo a hledám známky boje, mrtvá těla hluk boje ... Jestli nic neobjevím, vydám se co nejrychleji ke komnatě Morgany ... Doufám, že Vaellu nenapadlo nic hloupějšího, než doteď prováděla ...

Vypravěč - 13. ledna 2020 10:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seipent prohledává místnost, hledá krev, či známky boje, ale nic nevidí... Ač se ti zdálo, že se díval přímo na tebe... Najednou rychlým tempem, ač poklusem mezí v chodbě... Schováváš se za sudem v tmavém rožku, před sebou máš asi 40m dlouhou chodbu, jenž je rozdělena dvěma odbočkami vpravo. Moc si nepamatuješ, kudy tě sem táhli a ještě jsi neměla dostatek času, aby jsi se plně vyznala v 'novém domově'... Nevíš tedy, kde přesně se nacházíš a ani jak co nejrychleji ven.

Vypravěč - 13. ledna 2020 11:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prohledáváš místo, kde byla Vaella držena, ale nic nevidíš, ani známka po boji, nebo Vaelle. Vydáváš se tedy rychlím tempem, až klusem za Morganou. Její komnata je v samotném vrcholku dolu a tak ti schodový systém dal docela zabrat. Doběhl jsi až nahoru, kde před Morganinou komnatou stáli dva ozbrojení Minotauři, vrhajíc na tebe vražedné pohledy a velmi hrubým hlasem tě rovnou oslovili Morgana si nepřeje být za žádnou cenu rušena!! Omlouvám se, ale vstup do jejích komnat není pro nikoho bez vyjímky možný, pane.

Vypravěč - 13. ledna 2020 11:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyhlédla jsi si své vyvolené a oslovila je, každý z nich odpověděl prakticky stejně Bude pro mě čest vás následovat, má paní! Rozhodla jsi se tedy naplánovat strategii, než ti dá Seipent vědět ohledně Vaellina stavu. Důl leží mezi kopci, obklopen zezadu spoustou velkých hor a zepředu dvěma lesy, jež odděluje cesta. Pokud stojíš před dolem a hledíš na cestu, pak les po tvé levici je lesem, kde se objevil starý muž s lesníma bytostma.

Průvodce - 13. ledna 2020 13:23

soukromá zpráva od Průvodce pro Netrvá to dlouho a i Eldrias se, za pomoci ostatních, ocitne na pevné zemi. Skoro okamžitě začne očima bloudit po místnosti hledajíc mrtvolu, na které zbylo alespoň pár cárů oblečení. Byl odhodlaný zbavit se co největšího množství bláta v co nejkratším čase a nemusel hledat dlouho. Od nedaleké mrtvoly okultisty sebral první kus a pustil se do odstraňování bahna z bot a kalhot, na kterých byla vrstva minimálně až na stehna. Nespokojeně si u toho pro sebe něco mumlá, když se ozve pronikavý smích. Překvapeně zvedne hlavu, aby zjistil, že zdrojem je skřet, ke kterému se vzápětí přidá i čaroděj. Tázavě pozvedne levé obočí a chvilku mu trvá, než si spojí souvislosti. Nicméně ani potom ho to nepřiměje se rozesmát. Z jeho pohledu nebylo úplně čemu. Měli za úkol projít královstvím a varovat krále. Místo toho se plácali v prvním bahně, na které narazili. Byl to velice žalostný výsledek, který by příště nemusel být vykoupen pouze špinavými kalhotami, ale i jejich životy. Před očima se mu znovu přehnala vzpomínka na valící se kupu démonů z dolu. Možná, že tomu všemu jen přikládal zbytečně moc velkou váhu, ale pokud by měl zemřít, dal by přednost více heroickému skonu, než padnout za oběť obyčejnému blátu. Dalším kusem látky setřel nános z povrchu štítu. Věděl, že to nejsou cvičení vojáci ani žoldnéři, ale i tak nejspíš očekával víc. Jakmile smích utichne, přijde Fedron se směsicí nápadů, jak zdolat tuto nepříliš přátelskou cestu. Nevěděl, co na tom bahnění plaváček viděl, ale on byl rozhodnutý se tam nevracet. ”Upřímně si nemyslím, že je to používaná cesta, která by nás mohla dovést k něčemu užitečnému.” pokrčil přitom prohlášení rameny. ”Jsem proto sebrat všechno užitečné věci, přečkat noc a vyrazit dál.” přednese svojí preferovanou volbu ostatním.

Furion - 13. ledna 2020 16:54

soukromá zpráva od Furion pro Když nás přejde veselí, převezmu od Fedrona dopis a schovám ho do své brašny. Na jeho návrh pokývu hlavou. "Ano to by také myslím šlo. Zabere nám to ale nějaký čas. Než ty skříňky rozložíme a nasoukáme do chodby..." Vloží se do toho Eldrias. V jeho názoru vidím pragmatičnost. Je pravda, že zabahněnou chodbu zkoumat nemusíme. "Jeskyni jsme šli prozkoumat abychom ověřili, že tu na nás nečíhá nějaké nebezpečí. Myslím si, že odtamtud na nás nevyběhne žádná nestvůra, to je pravda. Ale celé toto místo je podivné a čpí magií. Nejsem plně přesvědčen, že jsme v bezpečí, tam vzadu může být cokoli. Mohli jsme například popudit nějaké vodní či jiné přírodní duchy... a... hmm, ano přiznám se, že navíc mě pohání jen čirá zvědavost, co tam je." "Fedrone, ty se zdáš, že si s takovými duchy rozumíš. Jsi schopný poznat, zda nám odtamtud hrozí nějaké nebezpečí?" Pak se ještě rozhlédnu po ostatních. "A co ostatní? Chcete to tam zkoumat nebo to nechat být?"

Sog-Aarth - 13. ledna 2020 19:00

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Na tyhle řečičky si úplně nepotrpím. Raději něco dělám. A je po smíchu. Do prkýnka… A tak zatímco se ostatní radí, jestli zůstat, zkoumat chodbu, anebo se pakovat, uslyší záhy praskání dřeva. To od toho, jak jsem začal rozštípávat skříňky na zmiňovaná prkýnka. Když to jde, prostě se skříňkou mrsknu o zeď nebo o zem. Případně prošlápnu, odkopnu bok, dvířka, poličky. Jestli dobře drží, použiju tomahawk nebo zapáčím jedním z krátkých mečů. Vtom zachytím pohledy ostatních. „No co. Dohodněte se. Já bych tam teda klidně mrknul. Celý tohle místo je divný. Není jen tak, že je tady takovádle ‚tajná chodba‘, si myslim. Stejně už sme zaprasený.“ Narovnám si záda, odhodím na zem další kus dřeva, potáhnu nosem a odplivnu si. „A jestli tam jít nechcete, tak to můžem spálit.“

Fedron Sitl - 13. ledna 2020 20:55

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Sogovo odplivnutí mi připomene všudypřítomné bláto a tak chvíli plivu a smrkám také já. Snažím se to dělat nenápadně. Ale vlastně to dost dobře nejde. "Takovéhle místo," zvednu ruce dlaněmi vzhůru jako farář při mši a odpovídám na Furionovu otázku: "By mělo být plné různých gnómů, permoníků a undin. Zkoušel jsem volat. A nic. Dle mého se lekli toho, co se tu stalo, a ukryli se." Namířím ukazovák k průrvě: "Tam. Kdybych se k nim dostal blíž, možná by mi prozradili, co se tu stalo. A rozhodně není vhodné, abychom tam chodili ve větším počtu, jak jsme si ověřili," podívám se na Eldriase, ale rychle zase pohledem uhnu. Z celého Fedronova projevu a postoje je zjevné, jak moc ho chodba zajímá, přesto řekne nakonec trochu schlíple: "Možná je to opravdu jenom ztráta času, vracet se tam."

Arlisen - 14. ledna 2020 19:13

soukromá zpráva od Arlisen pro Ještě jednou se pokusím setřít ze sebe bláto ale zase bez nějakého valného úspěchu. Když uslyším ze máme jít zpátky do toho bahna tak se chtě nechtě zatřesu. Ne, znovu už prosím ne. Vyskočím na nohy a podívám se na ostatní. U každého na chvili zůstanu s pohledem. Nejdéle ale můj pohled zpočine na Fedronovy. Pak řeknu všem: Ne, pojďme pryč. Už je stejně pozdě a nevím jak vy, ale já jsem unavený. Můžeme se vyspat a kdyžtak se tam můžeme zítra podívat. Přitom ale vím že i zítra budu proti.

Seipent - 15. ledna 2020 07:42

soukromá zpráva od Seipent pro Nechápu, co se děje ... Naštěstí se zdá, že se nepokusila napadnout Morganu ... na druhou stranu kdyby mě zbavila Morgany ... rychle zatřesu takové myšlenky ... ještě ji budu potřebovat, než se stabilizuje situace. V pořádku ... jen jsem kontroloval, jestli Morgana nic nepotřebuje. Snažím se skrýt to, že jsem až nahoru téměř běžel a že není situace v mých rukách. Nyní musím zvážit, co podniknout dál. Vrátím se zpět ke vstupu do dolu, abych mohl dohlížet na přípravy. Je potřeba z dostupných zdrojů vybudovat alespoň část hradby. Také si nechám předvést skřeta, který měl na Vaellu dohlížet. Jistě bude postaven do první linie. Pokud tedy ještě žije.

Furion - 16. ledna 2020 07:58

soukromá zpráva od Furion pro Sogova aktivita na mě udělá dojem. To je muž činu. Nebo spíš skřet činu. "No tak se rozdělíme. Arlisen s Eldriasem můžou jít před jeskyni a připravovat tábořiště nebo si odpočinout. Já s Fedronem a Sogem půjdeme prozkoumat chodbu." Pak začnu vhodé kusy prken postupně tahat směrem k průrvě. V jednom okmažiku mě ještě napadne jedna věc. "Kdyby se něco stalo, můžeme dát Arlisenovi telepatickou zprávu. Funguje na takovou vzdálenost?"

Fedron Sitl - 16. ledna 2020 09:57

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Já. Arlisen. Arlisen. Já," řeknu po křovácku, protože nemohu najít vhodná slova. Dochází mi, že jsem velmi dlouho pořádně nemluvil s lidmi. Se svou ženou jsem se poslední rok už příliš nebavil a s dozorci v dole toho člověk také moc nenamluví. "Duch lesa nebo nevím co nějakým způsobem propojil - nás dva. Dokázal jsem ho vnímat i daleko, když byl na lovu. Takže, chci říct, že s ním budu moci určitě mluvit. Viď, vlčisko? A neboj, Arli, nikdo nechce, abys chodil dál." Podrbu zase srdečně našeho zvířecího společníka. Jsem rád, že mě Furion zahrnul do skupiny průzkumníků a dodalo mi to novou chuť. V chodbě chci následně z desek udělat jakousi dlažbu. Stoupnout si každou nohou na jednu, před sebe položit další dvě, přestoupit na ně, vzít ty dvě uvolněné za sebou a dát před sebe a tak pořád dokola. Než vyrazím, chvíli zkoumám rostlinu na zdi. Zdá se mi, že jde o jeden velký celek, chvíli na ni proto promlouvám. Děkuji jí, že nás vpustila dovnitř, zbavuji ji opatrně zahnilých listů či slimáků a dalších parazitů. Přitom k ní tiše promlouvám: "Dovol nás se tě držet v případě potřeby, jsme přátelé života. Dovol nás se tě držet v případě potřeby, jsme přátelé života. Dovol nás se tě držet v případě potřeby, jsme přátelé života. Prosím." Jde-li o aspoň trochu standardní popínavku, měla by mít místy silné dřevnaté šlahouny pevně zapuštěné ve zdi. Chci je vyzkoušet a při pohybu využívat, abych odlehčil bahnu při přenášení váhy. "Jdeme!?"

Průvodce - 16. ledna 2020 12:47

soukromá zpráva od Průvodce pro Postupně se i ostatní vyjádří k otázce dne a skřet se dokonce pustí do destrukčních aktivit. Výsledek hlasování se půlelfovi vůbec nelíbí, protože krom vlka jsou všichni pro návrat do bahnolandu. Fedron je dokonce natolik natěšený, že se hned pustí do přípravy navrhované provizorní lávky. Eldrias setře poslední kusy bláta ze štítu, pohledem najde čaroděje a pokusí se naposledy zaapelovat na jejich smysl pro logičnost. ”Nevím, co se téhle bandě povedlo vyvolat,” přejede v jednoduchém gestu přes řádku mrtvol. ”ale doufám, že si plně uvědomujete, že ta věc může tuhle jeskyni stále brát jako svůj brloh. Možná proto tu Fedron nenašel žádné ty svoje permoníky.” Pohled mu sklouzne k díře na stropu jeskyně a potom k tomu, co se zatím podařilo postavit Fedronovi. Byl to hodnotící pohled bojovníka, který si v hlavě dával dohromady šance na přežití v tom nejhorším možném scénáři. „A možná se to mezitím vrátí domů…“ pokrčí nakonec rameny, zatímco si hodí štít na záda. Nehodlal jim to více rozmlouvat, pouze chtěl poukázat na fakta, která jim mohla unikat. ”No třeba to vidím jen moc černě.” uzavře svůj hlasitý myšlenkový pochod. Pokud si to ostatní nerozmyslí, začne se místo toho zabývat praktickými věcmi. První, co mu přišlo na mysl, bylo světlo. Předpokládal, že si budou chtít vzít lucernu sebou, takže bude muset vyrobit provizorní pochodeň. Ještě ho napadl Arlisen, ale ten teď byl skoro celý špinavý a vydával jen mlhavé množství světla. Což byla vlastně ta lepší varianta, protože svítící vlk v temném lese by budil příliš mnoho zbytečné pozornosti. Uzme si jeden s odsekaných kusů dřeva od Sogiho, obmotá ho kusem hadru, který pak zapálí o plamínek lucerny. Z hromádky nalezených věcí si vezme lépe vypadající krátký meč a vydá se k východu. Naposledy se otočí k ostatním: ”Tak hodně štěstí.” popřeje jim a pak se podívá na vlka. ”Jdeme?”

Sog-Aarth - 16. ledna 2020 17:21
	soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Nevím, kolik těch prkýnek je nakonec použitelných. Ale postavím se prostě k té díře a budu je Fedronovi podávat. „Na začátek si jich dej radši víc. Pro případ, že bys potřeboval rychle vypadnout… Furion ti posvítí a já tu budu připravený s lanem i zbraněma, kdyby něco.“

Arlisen - 16. ledna 2020 19:56
	soukromá zpráva od Arlisen pro Pozorně poslouchám konečné shodnocení situace. Tak mi to vyhovuje. Snad budu alespoň v něčem užitečný. Pomalu vstanu a naposledy se podívám na ostatních, které tu nacháváme a obětuju půlelfovy jeho pohled. Jdem.

Vypravěč - 17. ledna 2020 11:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdyby tohle bylo jedním z čísel v jednom z divadel, jistě by to byl hit! Pohled na 4 zoufalce a vlka rochnící se v blátě by musel být pro mnohé k nezaplacení. Ale co se stalo, stalo se a je zapotřebí se poučit, neb příště to nemusí být pouze bláto. Eldrias s Arlisenem vyrazili přes smrdutý pach z griffina k ohništi před skálou. I když jste byli v lese, docela pofukovalo a zatímco jste byli pryč, oheň zhasl a zbyl jen žhavý popel. Fedron, za podpory Sog-Aartha a Furiona se mezitím vyzbrojil kusy skříní a vyrazil na svoji bahenní misi.

Vypravěč - 17. ledna 2020 11:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Byly tam 3 skříně, z toho nebyl sebemenší problém vypodložit chodbu a pokračovat dále. Pak ale dřevo došlo a Fedron musel začít brát kusy, které pokládal na začátku. Přitom uznal, že podložení hodně pomáhá a dřeva je dost, proto by neměl být problém, kdyby se Sog-Aarth s Furionem přidali a drželi se opodál. Tak jste postupovali hlouběji, až jste se dostali za samotný roh chodby. Kousek před vámi byla průzračná studánka a slyšeli jste jakýsi pláč, či snad kapání vody...? Čím blíž studánce jste byli, tím bylo bahno řídší, ale vaše podložení bylo kvalitní a proto jste ke studánce mohli přistoupit všichni. Zvuk vody vás dovedl až za pravý roh místnosti, kde se ukrýval zcela maličký vodní elementálek. Neubližujte mi prosím... Řekl jemným tónem elementál... tedy alespoň to mu Fedron rozuměl, ostatní slyšeli jen jakési lehoučké šplouchnutí a dopad vody na zem.... Mezitím Sog-Aartha s Furionem zaujalo, jak je studánka průzračně čistá. Ze studánky stoupali opět šlahouny rostlin a pozdávalo se vám, jakoby na dnu cosi leželo.

Vypravěč - 17. ledna 2020 12:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Scházíš dolů a jednomu ze skřetů říkáš, ať ti dovede toho, jenž měl Vaellu na svědomí. Ten pokroně odchází a za chvíli ti jej vede. Skřet se vystrašeně krčí Můj pane, odpusťte? Řekl jste ať dám Vaellu bokem, tak jsem jí dal do prázdné místnosti, nikdy bych nečekal, že se dostane z okovů... Chtěl jsem nás proslavit v bitvě a proto jsem šel raději trénovat, odpusťte mi mistře... Koktá skřet.

Furion - 17. ledna 2020 15:18

soukromá zpráva od Furion pro Fascinovaně si prohlížím prostor se studánkou, když si v rohu všimnu malého vodního elementála. Zprvu zpozorním, zda není nepřátelský. Ale nevypadá to, spíš se jen krčí v koutě. Mrknu na Fedrona, jak se na něj tváří, ale vypadá to, že ani jemu nepřipadá elementál nebezpečný. Nechám Fedrona aby si s elementálem popovídal a začnu se zajímat více o studánku. Snažím se odhadnout jak je asi hluboká (vědom si toho, že věci pod vodou se jeví zkreslené) a co to tam na dně leží (pozorování hod 10 a pak 9).

Vypravěč - 17. ledna 2020 15:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Furion pohlédne do studánky a když zří, co se dole nachází, projde jím náboj energie. Náboj tak velký, že jej odhodí pár metrů do vzduchu. Bylo to až abnormální štěstí, že jej to neodhodilo přímo do zadu, tedy do středu chodby... Pravděpodobně by to už nebyla taková sranda ho vytahovat. Proud Furiona tedy odhodil a on se zastavil o jednu ze stěn skály (Hoď si k10) Furion po chvíli vstal a docela ho bolela hlava, ale to co viděl vyzařovalo velkou energií, ani nevěděl, jestli to byl jen sen, nebo se to opravdu stalo... Rozhodně to nebyla standardní magie... S největší pravděpodobností se jedná o artefakt, nebo alespoň jeho část... A artefakty jsou předměty samotných bohů! V tomto případě půjde dost možná o jakousi rukojeť. Voda dost zkresluje a tak se to dost špatně odhaduje, ale může to být 10 metrů, dle Furionova úsudku.

Vaella - 17. ledna 2020 16:47

soukromá zpráva od Vaella pro Do neznáma Jakmile vím, že Seipent odešel, tak začnu pomalu a opatrně vylézat ze stínu zpoza sudu. Kdyby tam někdo byl a viděl mne, tak bych mu připadala jako zraněné neškodné plaché mládě, které vylézá ze svého bezpečného úkrytu, ale ti, co mne znají, ví, že bych je byla schopná na místě zabít. Poté, co vylezu ze svého úkrytu, tak se rozhlédnu kolem, jestli tam opravdu nikdo není a poté se vydávám do chodby následující svůj zvířecí instinkt, ať mne dovede kamkoliv.

Seipent - 17. ledna 2020 17:22

soukromá zpráva od Seipent pro Odpustit ... Hehe ... Zasměji se tomuto vtipnému slovu, jehož skutečný význam téměř nikdo nezná. Máš do západu slunce čas na to, aby jsi zjistil, kde Vaella odešla, kdo jí pomáhal a jestli se ztratil někdo nebo něco jiného ještě. Pak se vrať s výsledkem a uvidím, jestli se s tím odpouštěním bude dát něco udělat. Jestli ti to pomůže, vem si na pomoc dva skřety. Ne že by vyvázl se sebelepším výsledkem bez trestu. Jen je otázkou, jestli do nejtěžší části bitvy bude postaven ještě někdo další. Poté věnuji pozornost lesu. Vyhlédnu si místo dál od prostoru, kde byl druid a co nejdál od zdroje vody v dostřelu katapultu. Po západu slunce to bude první místo, kam dopadne oheň.

Fedron Sitl - 17. ledna 2020 20:15

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Bublám, zurčím, šplouchám a tělem vytvořím jakousi bariéru mezi elementálem a mými druhy. "Neboj se, maličký, jsem tu, abych ti pomohl, pokud můžu. Dělo se tu něco hrozného, viď? Fššššš, ftum, vch! Fšššš. Neboj se nás a prozraď: co se tu stalo a jak ti můžeme pomoci?" Prááááásk! Furion najednou letí jak vichřice vzduchem. Co se to děje? Další nadlehčovací kouzlo? Dost se o čaroděje bojím, ale periferně vnímám, že je tu pohotový Sog a tak se jen krátce rozhlédnu, zda nehrozí i mě nějaké nebezpečí a snažím se udržet pozornost elementála a získat jeho důvěru.

Sog-Aarth - 18. ledna 2020 14:41

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Bahno je v pohodě. Od přírody sice nejsem prase, ale jako skřet k tomu nemám zas tak daleko. Chá, chá. Jenže tohle je voda. Což o to. Čistotný jsem. Myju se poměrně rád. Vzpomínám na to blaho, když jsem si občas dopřál lázeň a v horké vodě se z mého těla smýval pot, prach a zaschlá krev protivníků, spolubojovníků i má vlastní. Jenže tohle je nějaká studánka. Navíc hluboká. A kope! Co se stalo Furionovi, byla otázka okamžiku a já ani nestačil nijak zareagovat. O to víc, že mám před vodou respekt. Nevím, jestli ten útok měl na svědomí průhledný mužíček v koutě, ale já ho nemám chuť provokovat. Tím spíš, že jsem něco podobného jaktěživ neviděl. Furion se zvedl svépomocí, takže se na něj jenom zmateně a nechápavě dívám. „Co to do hajzlu bylo? Jsi v pořádku?“ Téměř nevědomky pomalu couvám po prknech zpátky. Schovaný za Fedronovými zády. On si počíná sebejistě. A opět mám dojem, že by nás tu ani nepotřeboval. Že by si tady spokojeně bublal a čvachtal a ten trpajzlík ho třeba nezmasakroval. Věřím mu. Kdyby cítil, že je v průseru, vezme roha. Nebo ne? Zaváhám. Nakonec ale pokračuju v couvání ještě o kus. Ale tak, abych na něj ještě viděl. Na čaroděje pokynu. Nikterak naléhavě. Zda mě bude následovat, je na něm.

Furion - 19. ledna 2020 17:07

soukromá zpráva od Furion pro Sbírám se ze země, trochu otřesen a překvapen. Sogovi odpovím. "Jo, dobrý. Au, má hlava." Co to k sakru bylo? Nedává mi to smysl, nějaký obranný mechanismus možná. Ale jen kvůli tomu, že jsem se na to podíval? Každopádně studánka vypadá velmi hluboká, rozhodně tu věc nevytáhneme jen tím, že se tam rukou natáhneme. Možná ten vodní elementál bude klíčem. Nechám Fedrona s ním komunikovat, snad něco zjistí. Zatím sedím na jednom z prken u stěny a odpočívám a dumám. Snažím se si vzpomenou a zařadit ten výboj, který mne zasáhl. Jakého byl typu? Vyšel z té věci na dně nebo z té vody nebo odněkud jinud? Potom přemýšlím o tom artefaktu. Nějaká část, vypadalo to jako rukojeť. Ale čeho? Meče, dýky, kladiva? Nebo rybářského prutu?

Vypravěč - 20. ledna 2020 10:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Elementálek se dívá na Fedrona, zpočátku chvíli váhavě, pak ale řekne A jak ti můžu věřit? Co když jsi jeden z nich a přišel jsi pro to, co jsem jim vzal! Maminka říkala, že jiným tvorům, než tvorům lesa se nedá věřit... Pak chvilku mlčí a jen tiše povzdechne Ach, Maminka... V tom jej ale vyrušila rána, kterou udělal Furion. Elementálek se skrčil a začal se malinko třepotat...

Vypravěč - 20. ledna 2020 10:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrážíš vstříc chodbu, přičemž obě z odboček byly jen prázdné místnosti, podobné té, ve které tě uvěznili. Kousek před sebou jsi stále slyšela Seipentovi vzdalující se kroky. Šla jsi chodbou stále dál a chodba byla kupodivu zcela prázdná. Dostala jsi se tak blízko, že jsi i na konci chodby Seipenta zahlédla. Nakonec ale došel ke schodišti a vydal se nahoru. Rozhodla ses tedy využít příležitosti a vydat se opačným směrem. Nakonec jsi se dostala před vchod do dolu, kde se na tebe upřeně díval minotaur, říkajíc ostatním Nezavřel tu mrchu náhodou náš pán Seipent? najednou se zpoza něj ozvalo Asi jí pustil, nech to bejt, do politiky nevidíš... Stejně tak do mozku zvířat... Načež se všichni začali smát. Věděla jsi, že nemáš moc času, než se všichni dozví, že tě Seipent nepropustil.

Fedron Sitl - 20. ledna 2020 11:35
	soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Neboj, já jsem tvor lesa, bubly bubly, žbluňk, copak to není jasné? Neboj. Chci ti pomoci. Co pro tebe můžeme udělat? Řekni, prosím." Snažím se jej opět uklidnit. "Moji společníci nejsou s lesem tolik spjatí jako já, ale všechny nás poslal samotný Duch lesa za důležitým úkolem. Třeba můžeš pomoci i ty nám a tak všem lesním bytostem."

Vypravěč - 20. ledna 2020 11:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Fedronova slova na elementálka zabrala a uklidnil se. Když slyšel, že může pomoci ostatním lesním bytostem, nadchl se a 'vykulil oči' Já? Mě vždycky maminka říkala, že jsem na to moc malý, to proto jsem zůstal tady... říká smutně. Nevím, jestli by byla ráda, kdyby věděla, že se s vámi bavím... Poté chvíli mlčky přemýšlí a nakonec zvedne hlavu A jak bych měl pomoct? Vidíš zájem, ale neustále je plný pochyb

Fedron Sitl - 20. ledna 2020 13:16

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Zkusím na tu strunu opatrně přitlačit, ale pomalu, vím dobře, jak plachá tahle stvoření mohou být. Měl bych být přesvědčivý, protože zcela upřímně toužím tomu malému pomoci, než bych myslel na vlastní prospěch. "Tvoje maminka by byla pyšná, kdyby tě viděla, jak pomáháš lesu. Pomůžeš nám už jen tím, když mi prozradíš, co je tohle za místo, jaký je zde tvůj úkol. Je to tu úžasné, musím říct." Opět chvilku jen tak zurčím, jako malý pramínek, klidně a stereotypně. "A když nám řekneš, co hrozného se tu stalo minulé dny. Nás se neboj, nepatříme k ´tomu.´"

Průvodce - 20. ledna 2020 16:27

soukromá zpráva od Průvodce pro Vrátí se jeskynními chodbami až k samotnému vstupu, kde na ně čekala jen hromádka nasbíraného dřeva a skoro mrtvé ohniště. Půlelf se obezřetně rozhlédl po okolí a až teprve když nabyl pocitu bezpečí, vykročil ven. Nepříjemný vánek se mu okamžitě zakousl do tváří. ”V noci bude proklatá zima.” oznámil nahlas, ale těžko říct, jestli byla zpráva určena vlkovi nebo jen vyslovil svoje myšlenky nahlas. Ohlédl se zpět do jeskyně a přitom jen vteřinku zvažoval, jestli by nebylo rozumnější přespat v jejích útrobách. Tenhle návrh okamžitě zavrhl. Jeskyně neměla žádnou rozumnou únikovou cestu a ne, bahnitá stezka nebyla podle něj řešením a už vůbec ne v případě nouze. Budou muset zůstat venku. Rozhodl se znovu rozdělat oheň. Přiklekl k ještě teplému ohništi, zarazil provizorní pochodeň do země a z hromádky klacíku vybral pár těch tenčích. Připravil si poté malé ohniště a do jeho středu umístil stále ještě hořící pochodeň. Jakmile chytily, přiložil pár větším klacků a vydal se porozhlédnout po nějakém vzdálenějším stromě, na který by bylo možné snadno vylézt a ideálně na něm strávit i noc. Každopádně chtěl zůstat na dohled ohniště, které mu mělo posloužit jako odpoutávač pozornosti pro nezvané hosty. Vlka si víceméně nevšímal. Pokud mu to zvíře bude něco chtít, předpokládal, že na něj telepaticky promluví nebo jinak upozorní.

Vypravěč - 20. ledna 2020 16:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Elementálek si prohlíží Fedrona, načež jej zasype otázkami: Nevypadáš moc jako lesní tvor, vždyť nemáš ani parohy... Všichni statní tvorové lesa jsou teď s duchem, proč tam tedy nejsi ty? No, a .... Mluvil jsi s duchem lesa? Neříkal ti, kdy se maminka vrátí? Poté opět chvilku přemýšlí a vypadne z něj Tohle je náš domov, mám tu jen počkat, než se vrátí maminka... Šla pomáhat lesnímu duchovi, zůstala tu s námi jen Maruna, měla nás hlídat, ale já jí slyšel hrozně křičet a tak jsem se raději schoval.... Dokážeš udržet tajemství...? Otázal se elementálek Tohle se máma nesmí dozvědět, ale jednou jsem vyšel ze svého úkrytu, abych dokázal, že už nejsem malé dítě... Cítil jsem, že tam dělají něco moc špatného... Chtěl jsem se jim postavit, ale pak mě přepadl strach a tak jsem vzal tu věc z toho kamene a utíkal se zpátky schovat... Schoval jsem se, ale oni mě hledali... Asi pro ně ta věc byla dost důležitá, začali dost panikařit, řvát a mlátit o stěny jeskyně... Už jsem si myslel, že mě najdou, když jsem uslyšel dupání kopyt a řev... Potom se ale vše utichlo, dokud jste nepřišli vy... A já od té doby nenabral odvahu, jít se podívat ven.... Mezitím Sog-Aarth ustupuje do chodby, ale je již na okraji posledního dřeva a proto stojí a čeká co se bude dít dál. Furion se mezitím posadil a přemýšlel o co se může jednat, jediné na co přišel byly dvě teorie: Nejen, že sis artefakt prohlížel fyzicky, ale také jsi pozoroval jeho magickou stránku a právě to mohla být příčina, artefakt může být prokletý, nebo je v něm zkrátka taková energie, že jen při pokusu o napojení se k ní došlo k 'výboji'

Fedron Sitl - 20. ledna 2020 19:44

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Aha, takže jsi jim tu věc sebral z kamene," opakuji normální řečí tiše, abych ho nevylekal, ale dost nahlas, aby mě slyšeli mí druhové. "A oni tě potom hledali. Ale pak se ozval řev a dusot kopyt a pak byl do našeho příchodu klid." Přejdu zase do táhlého šumivého hovoru s undinou: "Jsi velmi statečný. Duch lesa na tebe bude pyšný. Pokud bys poznal pečeť Ducha lesa, mohu ti ukázat dopis od něj, který neseme králi lidí. To je náš úkol. Proto vybral nás, i když nemáme parohy. A cos vlastně z kamene vzal? Mohli bychom to odnést pryč, a nechat za sebou záměrně stopy, aby to tu už nehledali a ty s maminkou byl ve větším bezpečí." Trochu se leknu vlastního nápadu. Co za odpornou věc asi mohli vyvolat? Ale na druhou stranu, pokud se to dostane pryč, mohlo by jim to opravdu zkřížit plány a undinu nepřímo ochránit před dalším nájezdem.

Vaella - 20. ledna 2020 20:51

soukromá zpráva od Vaella pro Slohovka ;) Když vyběhnu ven, tak narazím na část naší armády. Jenom se jim ukážu na oči a už se začnou smát a posmívat. Normálně bych to nechala být, ale od té doby, co jsem poprvé potkala toho mužíka, který mi připomněl, jak jsem se cítila se svojí starou rodinou, která byla chladnokrevně vyvražděna, což je to, co jsme udělali tady... Protáhnu se přes ty nestvůry, v obličeji kamenná, ale za maskou skrývající slzy. Pokud se mi někdo z nich postaví do cesty, tak na něj chladnokrevně zavrčím a pokud neuhne, tak ho obejdou. Stále přitom uvažuji o tom, jak jsem se cítila při tom, jak jsem potkala toho mužíka a spojovala si různé spojitosti. (Tak nějak, jak skončil první odstavec.) Když se probudím z hloubi mé mysli, tak zjistím, že stojím na kraji kopce k lesu, přičemž dole vidím toho mužíka. Znovu se ve mně probudí emoce (Tentokrát bez spuštění berserka.) a já je nechám volně vyplout na povrch. Se slzami v očích, ale zatím ne tolika, abych neviděla, se rozhlédnu, jestli mne někdo očividně nesleduje a poté se pomalu vydám dolů. Že začátku pomalu, ale čím více jsem blíže k lesu, tím jsem rychlejší. V nějakou chvíli skočím na všechny čtyři a běžím čím dál tím rychleji. Pokud se mi ten mužík podívá do hlavy, tak neuvidí nic jiného než kupu různých emocí a žádné zlé úmysly proti lesu, ani jeho obyvatelům. Pokud se dostanu k lesu, tak nějakému medvědovi začnu bouchat do břicha. Bude to velmi slabě a zároveň se rány v čase budou zpomalovat a zeslabovat. Potom nevědíc, co dělám, skončím hlavou ve klíně toho mužíka a budu brečet tak, jak jsem nebrečela od dob smrti mé první rodiny. (Od té doby jsem ještě nebrečela a je to o něco méně než tehdy.)

Vypravěč - 21. ledna 2020 10:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když začne Furion mluvit obecnou řečí, elementálek začne divně nakukovat a potom spustí blum blum blem pssst kap kap kapity kap psum... Fedron tomu ale vůbec nerozumí, jakoby to vůbec nedávalo smysl... Pak z něj ale vypadne: Pečeť ducha lesa bohužel neznám... přičemž se zatváří provinile Vzal jsem jim tu věc, přes kterou prováděli hrozivé věci... Nevím co to je... A myslím, že by to duch lesa rád viděl.... A vy jste se viděli s duchem lesa? Říkal něco o mě? Elementálek se zamyslí Pokud tě opravdu poslal duch lesa, určitě uhádneš jeho oblíbenou hádanku: Za tmy tmoucí vstala víla, plnou hrstí perly sila. Měsíc viděl, nepověděl, hvězdy znaly, pohlídali, slunce vstalo, posbíralo... Co to je? Šklebí se Elementálek

Fedron Sitl - 21. ledna 2020 11:14

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Přeci noční vláha to je, malý hrdino. Hází perly rosy. To je krásná hádanka." Začínám být z toho soustředění a bublání unavený a snažím se proto hovor ukončit. Přejdu tedy přímo k věcem, které mě nejvíce zajímají. "Dej nám tu věc, dobře se o ni postaráme, slibuji. Duch lesa na tebe bude pyšný, pochválím tě u něj. Má voda z tohoto pramene nějakou moc? Mohou z něj lidé a zvířata pít? A neboj, mamince to neřeknu," mrknu na něj spiklenecky jedním okem.

Vypravěč - 21. ledna 2020 12:26
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Malý elementálek se zaraduje Tak přeci si tvor lesa... hihi.... Zasměje se a hupsne do vody, tam se vytvoří vír a předmět začne stoupat vzhůru, nakonec se vznáší nad vírem, dokud si jej někdo nevezme. A proč by někdo pil z mého domova? On nám chce někdo ublížit? Zarazí se elementálek a čeká na odpověď..

Fedron Sitl - 21. ledna 2020 12:59

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Já a mí společníci určitě ne, příteli," sáhnu po té věci na hladině. "Ale existují takové bytosti, které by nám všem ublížit mohly. Vytvoříme falešnou stopu, aby tady tu věc pokud možno nehledali a tys zůstal v bezpečí. Děkuji ti!" Z vděčnosti ještě chviličku počkám, jestli nemá něco dalšího na srdci, poté podám Furionovi tu věc. V tu chvíli se mi maličko podlomí kolena. Musím prudce zatřást hlavou a zaostřit pohled. "Pojďme vsšššspět," řeknu nezřetelně svým druhům.

Vypravěč - 21. ledna 2020 13:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prolog Je tomu více, než jsou nejstarší bytosti staré, již přes 1000 let, kdy byla vybudována ohromná zeď. Zeď oddělující temnotu od okolního světa. A přitom je stejně tak jeho součástí… Byli jste odvrženi a zapomenuti, celou věčnost sbírali své síly a připravovali se na návrat. Návrat chaosu, zkázy a utrpení. Již při stvoření magické zdi prorok předpověděl, že jednoho dne se temnota opět dostane do východního světa, opět bude mít šanci a možnost podmanit si vše živé… Někdo vytvoří magický portál, přes který se bytosti temna dostanou přes zeď. Bude to vůle boží! Západní svět je rozdělený do několika provincií, přičemž každou provincii má na starost jeden z vládců. Všichni vládci se zodpovídají královi Manovarovi, který se již několik set let neukázal. Jediný, s kým je v kontaktu, jsou právě vládci. Morgana, temná černokněžka, jenž se baví utrpením druhých. Již nespočetněkrát prokázala svojí oddanost temnotě. Její metody řešení problémů jsou drastické a bez kapky slitování. Její přístup je krutý a bezlítostný. Ty silné ale respektuje, svůj respekt ale ukáže opravdu zřídka kdy. Většinou svojí pravou povahu schová za krutost. Právě ona dostala za úkol vést výpravu do východní říše. Morganina pravá ruka a prakticka ta, která řeší všechny zdejší problémy. Vaella je stráž, ale stejně tak nájemný vrah. Již na první pohled z ní srší divokost, červené šaty upevňují sexappeal a její pohled, jakoby pronikl až do tvého nitra… Vaella byla u Morgany spokojená, její nová rodina, která jí umožňovala žít dále její život. Morganiným přímým podřízeným jest Seipent. Známý Nekromant, jenž se má také účastnit nájezdu na východní říši. Je zodpovědný za část armády, řeší sekundární rozhodnutí tažení. V armádní hierarchii je přímým nástupcem Morgany. Brána se otevřela a vy jste pronikly do východní říše, jako jediná spása a naděje temné strany. Velvyslanci Manovara, do jejichž rukou byl vložený osud všech. Jako první pronikla sama Morgana. Stojíc před bránou uviděla krysu, napřáhla rukou a krysa se vznesla přímo k ní. Morgana do ní nehtem udělala díru a nechala pištící krysu vyset ve vzduchu. Temný hlas se rozezněl ve vašich hlavách Nikdo nevstoupí, dokud z krysy nevykape poslední kapka... Načež sama Morgana vstoupila. Když jste prošli bránou, objevili jste se východním světě. Bylo to na první pohled jasné všem. Vše v okolí bylo zelené a obloha modrá, slunce pálilo a hrozně zářilo. Na to jste nikdo nebyl zvyklí. Nad vaší říší je vždy temný oblak zamezující průsvit. Proto jste zpočátku všichni byli opravdu hodně oslnění. Když jsi se rozhlédla, zprvu jsi viděla spoustu krve. Samá mrtvá těla... Rozhlédla jsi se a pochopila, že se nacházíte před dolem. Před vámi byla Morgana, která ukončovala život posledního přeživšího. Pak pohlédla na vás a v hlavách se opět ozval ten hrůzyplný hlas Tohle bude váš nový domov... Rázem začalo osídlování. Spolu s vámi se přeskupili skřeti a velcí pavouci, nějací elementálové a jeden démon. Všichni vlezli do dolu a začali jej upravovat obrazu svému. Sama Morgana roztáhla ruce a měnila tvar skály, byla schopna vytvořit několik strážných věží. Pak únavou po boji a přetvoření hory padla na zem. Skřeti Morganu odnesli a uložili ji. Zrovna jsi procházela okolo jejího nového pokoje, z kterého jsi mohla slyšet: Potřebuji si odpočinout, vytvoření magického portálu, s přebráním dolu zabralo moc síly... Už jsme začali kácet lesy. Musíme nabrat co nejvíc dříví a oslabit lesní říši, než se o našem příchodu dozví ostatní... Pak budeme obklíčeni. Musíme se na to připravit. Já nemám sílu. Jako můj nástupce dočasně přebíráš vedení, Seipente... Vaello.. Pohlédla na ni Má nejvěrnější, buď mu rádcem a oporou... Za týden nabudu plné síly, do té doby je to na vás... Seipent s Vaellou se poté odebrali směrem k lesu... Z dálky vidíš, jak se Seipent s Vaellou zastavili kus před lesem a chvíli jen tak stáli... Docela tě to zaujalo a tak jsi šel blíž. Ještě jsi nebyl u nich, ale už jsi dohlédl na les. Byl tam jakýsi starý muž. Starý sedící muž svírajícího hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí do dálky a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, velice tě to znervózňuje. Vypadá to, že všichni na sebe jen tak koukají... Jen najedou se spoza stromů začnou objevovat lesní tvorové... Divoká prasata, vlci i medvědi, ale také kentauři a víly... Vaella padne na zem, mírně sebou cuká.. Jakoby snad brečela..? Náhle se ale opět narovná, podívá se na skřety a poté otočí svojí hlavu prosti lesu. Bezmyšlenkovitě se vrhá vstříc lesním bytostem. To už je ale Seipent se skřety na odchodu... Kapitán skřetů ale neváhá a docela tě překvapí.. Cosi zařval a skřeti se rozběhli za Vaellou. Když už byly asi v polovině cesty k lesu, jeden ze skřetů vyskočil a chytnul Vaellu za nohu. Ta spadla a vrhla se na skřeta. Naskákalo na ní několik skřetů a chvíli šli slyšet opravdu divné zvuky, pak se to ale utišilo. Skřeti vzali Vaellu a stáhli se zpět do dolu... Seipent neváhal a přikázal svázat Vaellu, načež pověřil několik skřetů, aby vyrobili zápalnou munici do katapultů. Potom si šel promluvit s Emisarkou, rozhovor to byl docela rychlý a poté si šel každý po svém. O chvíli později se před dolem objevila Vaella, vyhla se všem obloukem a kamsi se vydala... O chvíli později už ale vidíš Seipenta jak křičí na jednoho ze skřetů že jestli Vaellu nenajdu do večera, tak s ním bude zle.... Rozhodl jsi si z toho všeho vyčistit hlavu a přečkat do západu slunce, kdy taky měla začít pravá podívaná...

Vypravěč - 21. ledna 2020 13:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Fedron uchopil rukojeť, ucítil opravdu neskutečnou energii, která ho celého pohltila. Pocítil oblak eufórie a věděl, že rukojeť je jeho zdrojem. Během sekundy mu přirostla tak hluboko k srdci, jako téměř nikdo (Prosím hoď si k10)

Vypravěč - 21. ledna 2020 14:00
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Omlouvám se za zpětné dodání informací, Furion ztratil 16 životů nárazem hlavou o jeskyň. Aktuální stav životů : 49 maximální stav životů: 65 Bolí tě hlava, trochu teče krev a máš lehký otřes mozku. PS: Doufám, že nevadí, že jsem odhalil tvé životy (řekl jsem si že by to pro vás mohlo být přijemnější, abyste se nemuseli dívat do těch deníků :) )

Vypravěč - 22. ledna 2020 08:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Během zbytku dne jste úspěšně dobudovali vaši pevnost a postavili kataplut, spolu s ním 5 zápalných koulí. Vaši pevnost zdobí pár ostražných věží, ale vaše hradba je opravdu prozatím zcela provizorní... Seipent vyšel na jednu z věží, která mu dávala dobrý rozhled a přehled o situaci. Díval se do dáli, kde uviděl Vaellu, jak vstupuje do lesa s tím starcem... Rozhodl se ale zůstat klidný, pozoroval les a snažíl se zachytit sebemenší pohyb, ale už nic nespatřil. Proto obrátil svůj pohled na jeho následníky a na to, jak pracují a co přitom dělají. Zarazil se u mladíka, který zcela vyčníval z jeho družiny. Vypadal jako obyčejný člověk, špína.. Slabý a ovládaný emocema... Ale pro Morganu byl z nějakého důvodu velice důležitý, Seipent ale nevěděl proč... Jmenuje se Julius a narozdíl od ostatních bytostí nepracoval, jen se tak poflakoval... Slunce nad dolem pomale zapadlo za obzorem a přesně v ten čas vystřelil katapult první zápalnou kouli do lesa. Les se okamžitě zapálil a oheň se rychle rozšiřoval. Jakoby stařec ale myslel na vše, vyslal vodní elementál, který měl oheň uhasit... Katapult vrhl druhou kouli, která padla o několik desítek metrů vedle. Kdo ví, co se v tom lese dělo, ale přes celé okolí se rozléhal řev a nářek. Oheň se opět začal rozšiřovat, ale dle všeho Elementálové požár stíhali hasit... Třetí koule byla vržena, přičemž se z lesa vyřítili nejrůznější lesní bytosti. Utíkali nespořádaně a některé z nich dokonce hořeli. Na ten moment jste byli připravení... Ohnivý elementál vniknul ze strany do lesa a podpálil celou východní stranu. Stejně tak byla vržena čtvrtá koule, která opět vytvořila nový zdroj žáru... Lesní stvoření se se slzami v očích řítí na vaši armádu, která je zasype šípy a tak jsou vaše ztráty zcela minimální. Byla vržena poslední zápalná koule, která vás pouze utvrdila ve vašem vítězství... Oheň se šíří hloub a hloub do lesa a urputný řev, křik a nářek pomalu utichá...

Vypravěč - 22. ledna 2020 09:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Fedron uchopil rukojeť, přičemž jím projela energie, pocítil dotek euforie a uvnitř jeho duše se obtiskl tvar rukojeti... Fedron sebou cukl a ač nátlak akrtefaktu byl velice silný, tak Fedron dokázal odolat a artefakt upustil, než jeho pravá síla začala působit... Nicméně takový pocit, jaký měl když držel tu rukojeť... Tak takový pocit neměl už velice dlouho a proto se mu touha po artefaktu a jeho moci zaryla do mysli... Neovládá ho to, ale narušuje spánek a pomale, ale jistě mu tato myšlenka začne ničit zdravý rozum... Artefakt se pokutálel po zemi, načež jej Furion uchopil do hadříku a artefakt zabalil a vložil do brašny.

Vypravěč - 22. ledna 2020 10:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Doběhla jsi k lesu se slzami v očích, stařec tě uvítal a ty jsi padla na prvního tvora, které jsi viděla a začala brečet... Náhle jsi cítila ohromnou slabost, kovovou chuť v ústech, špatně se ti dýchalo a do toho jsi celou dobu brečela... To se ale začal zhoršovat, začalo ti být mdlo a začali se ti stahovat svaly na rukách i nohách, přičemž jsi neměla sílu téměř nic kontrolovat... Pocit omdlení sílil a ty jsi měla pocit, jakoby to byl tvůj konec... Pak už si nic nepamatuješ... Probrala jsi se v podvečer, slunce již téměř zapadalo. Když byl Stařec obeznámen o tvém probuzení, tak za tebou přišel... Ležela jsi v jakési noře, zabalená do mechu a listí, stařec k tobě přišel se slovy Vítám tě mezi námi, jak chceš, abychom ti říkali? Zeptal se poklidně, přičemž se pomalu přiblížil. Pokud chceš nějak zareagovat, jeho medový hlas tě značně uklidní (možná ne úplně, ale pomůže ti) Není čas... Cítím ve vzduchu napětí a to nevěstí nic dobrého... Vaello, musíš nám pomoct! Musíš pomoci zachránit svět živých, nebo na světě nezbude nic než prach a popel... Musíš pomoci skupině dobrodruhů doručit velice důležitý dopis králi a informovat ho a nájezdu temných.. Pokud se to nedozví včas, temní nabudou síly.... Každý z nás se musí na této spáse podílet a každý musí něco obětovat. Oddychne zhluboka V tom jej ale vyruší rána do země, která otřásla lesem Katapult!!! Elementálové, uhaste ten oheň!! rozdává stařec příkazy, pak se ale obrátí na tebe a hledí ti poměrně zblízka přímo do očí Nasedni na toho jednorožce, doveze tě za ostatními... Musíš sepsat na papír zprávu o počtech a taktice temných a dát to také králi... Ale dávej bacha, nikdo nesmí poznat, že jsi původem temná... To starce ale přeruší druhá rána z katapultu. Oheň se rozléhá lesem a údolím se šíří křik a nářek lesních bytostí.... Máš před sebou jednorožce se sedlem, připraveného vyrazit... Stařec v tom zmatku zmizel mezi ostatními bytostmi... Oheň se šíří, stromy padají a lesní bytosti kolem zmateně pobíhají, rozhodně právě nejsi na bezpečném místě...

Furion - 22. ledna 2020 10:56

soukromá zpráva od Furion pro S potěšením sleduju že Fedronův rozhovor s elementálkem přinesl ovoce a artefakt se objevil na hladině. Chci Fedrona upozornit aby byl opatrný, ale je pozdě a Fedron tu věc vzal do ruky. Spatřím, že se něco stalo když sebou Fedron cukl a upustil artefakt na zem. Ztěžka vstanu ze země, trochu se mi stále motá hlava. Opatrně rukojeť zabalím do hadříku a strčím do brašny. Prozkoumávat ji kdyžtak můžeme později. Jen se Fedrona zeptám."Jsi v pořádku? Co se stalo? Zjistil jsi něco zajímavého o tom co se tu děje? A co je ta věc?" Zatím jen vím, z toho co Fedron zmínil v obecné řeči, že elementálek sebral ten artefakt kultistům z oltáře a to zřejmě způsobilo, že se jim rituál nepovedl. Možná ten komu ho měli nabídnout, tak se rozzuřil a pobil je.

Fedron Sitl - 22. ledna 2020 13:24

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "V pořádku? Ehm, no. Vlastně ano. Bylo to něco, to držet. Cítil jsem se jako Bůh. Síla, radost, moc!"podívám se nadšeně čaroději do očí a ignoruju další Furionovy otázky, pořád mi hlavou běží ten pocit. "Nakonec bych tu věc možná mohl nést já, ne?" sjedu krátce pohledem k jeho brašně a na Soga. Trochu vnímám, že se děje něco, co by se nemělo, ale nějak se mi nedaří si věci v hlavě srovnat a začínám z toho být nervózní.

Vaella - 22. ledna 2020 14:03

soukromá zpráva od Vaella pro Jednorožec Jakmile se proberu a stařec se mne zeptá na otázku, tak nevím, co odpovědět a i kdybych věděla, tak bych nemohla, protože jsem cítila, že by se mi tolik třepal hlas, že by mi stejně nerozuměl. Proto radši nic neříkám. Poté už jenom poslouchám a snažím se pochytit všechno, co řekne. Když mi poté ukáže na jednorožce a já ho vidím. Tak uvažuji jestli na něj mám naskočit nebo ne. Jakmile kolem sebe ale vidím všechen ten oheň, tak nepřemýšlím, naskakuji a odjíždím.

Sog-Aarth - 22. ledna 2020 20:15

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Celkem rád shledávám, že se vrací i Čáryfuk s Bublifukem. Druhý zmiňovaný má na tváři zvláštní výraz. Něco mezi zamilovaností, závistí a neutuchající touhou. Skoro šlápne mimo prkno a mírně zavrávorá. To k němu nějak nesedí. Nechápu, co na té Furionově brašně vidí. Svitne mi, až když proběhne jejich hovor. Takže máme nějakou věc, která byla ve vodě a patřila těm, co tu teď leží jejich tlející ostatky. Nemůžu říct, že bych sdílel Fedronovu touhu a chtěl něco podobného vlastnit. Odhrnuju porost, netrpělivě kynu k východu a nabízím pomocnou ruku. „Tak pohněte. Je čas se trochu ohřát a usušit u ohně. Aspoň ten sajrajt ráno odrolíme.“ Poberu zbytky výstroje a porůznu si je na sebe navěsím. Nakonec se opět chopím náruče dřeva a s vidinou brzkého spočinutí se mám k odchodu. Jsem ovšem závislý na Furionově lucerně, takže čekám, zda mají moji druhové v místnosti ještě něco v plánu. Doufám, že se nepobijou kvůli chlebníku. A na ten smrad z grifa se upřímně vůbec netěším. Už aby to bylo za náma.

Vypravěč - 23. ledna 2020 11:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dusot kopyt se rozléhá lesem. Opět kolem projíždí jednorožec a veze další osobu, jenž má předůležitý úkol od lesního ducha. Jediné, co přehlušuje zvuk kopyt, jsou zvuky v dáli padajících stromů... Oř veze dívenku, jenž má dlouhé blonďaté vlasy a pod hřející kožešinou jí planou rudé šaty. Dojede až ke vchodu do jeskyně, před nímž je rozdělaný oheň. Jeskyni obkloupuje malá mýtinka, kterou zahaluje okolní hustý les. Jednorožec se zastaví a dívka tedy sesedne, načež jednorožec zmizí v hlubinách lesa. Dívka se nejprve rozhlíží kolem a potom si všimne, jak pár metrů od ní, sedíc pod stromem, na ní zírá asi roční vlček, jehož obklopuje modrá jemná záře, jenž je s přicházející nocí čím dál více výrazná...

Seipent - 23. ledna 2020 12:17

soukromá zpráva od Seipent pro Hoř plamínku ... Ze strážní věže dobře vidím na pevnost i okolí. Na kraji lesa zahlédnu Vaellu s druidem. Co má v plánu nevím, ale jestli se mi dostane do rukou, tak se to rychle dozvím ... pokud se tedy nedostane do spárů Morgany dřív. V chaotické činnosti pod věží svým flákáním vyčnívá mladík. Další z chráněnců Morgany, u kterého nechápu, proč si jej drží. Víc si jej nevšímám a sleduji západ slunce. Jakmile pohasnou poslední přímé paprsky slunce, vznese se ohnivá koule a dopadne do míst, které jsem určil. Okamžitě se začne šířit oheň, který je ale záhy uhašen. Druid vyslal vodního elementála. Ani druhý požár neměl dlouhého trvání. Avšak třetí koule zasáhla do živého ... doslova. Z lesa se vyhrnuly lesní příšery, některé hořící, které našly brzy smrt pod našimi branami. Východní část lesa začal spalovat můj elementál. Poslední dva zásahy již jen dokonaly zkázu. Tváří se mi mihl krátký úšklebek ve tvaru úsměvu. Prchající netvoři dál šíří oheň. Nyní je na čase začít těžit naše dřevo. Nechám si povolat skřeta, který nechal Vaellu uniknout. Jděte kácet stromy. Začněte těžit tak, aby se zastavilo šíření ohně. Jestli narazíte na odpor, tak mě informuj. Poté se odeberu do své komnaty. Spát ale nemohu.

Julius Lipovan - 23. ledna 2020 12:34

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Lehárko Intenzivní nicnedělání se na mě začíná pomalu podepisovat a já se začínám nudit. Trochu příležitosti k rozptýlení mi přinesou dva skřeti neopatrně manipulující se sudem. "Jestli ten petrolej vylijete, osobně vás v něm vymáchám a podpálím." Pohrozím jim i když od někoho jako jsem já to určitě nevyzní tak hrozivě, jako kdyby jim vyhrožoval démon, nebo někdo z jejich předáků. Nakonec se tedy vydám na procházku po okolí, abych obhlédl pokračování stavebních prací. Nekromanta očividně nedostatečné opevnění nevzrušuje, raději tedy zajdu osobně k jednomu ze stavařů. "Měli byste vykopat příkop, až sem vběhne z toho lesa něco většího než elf, tak se to k nám hodně rychle dostane. A osobně bych ho vybavil ještě naostřenými kůly, ať to taky něco zastaví." Poté však jen pokrčím rameny jako že mě to vlastně může být jedno a vydám se někam k horním patrům nově opevněného dolu, odkud budu mít doufejme dobrý rozhled do okolí. Potřebuji si zmapovat terén. Zůstanu na pozorovatelně až téměř do večera a do hlavy si ukládám všechny významnější orientační body v okolí. Věřím, že mě Morgana nepovolala do svých řad proto, abych seděl na zadku v pevnosti a nedělal nic. S postupujícím večerem se však dohlednost krátí a nezbývá tedy, než se poohlédnout po nějakém místě, kde by se pohodlně dala přečkat noc. Chodby jsou tu dlouhé, třeba někde najdu příhodně měkké a pohodlné místo.

Furion - 23. ledna 2020 13:39

soukromá zpráva od Furion pro "Bůh? Moc? Hmm, ano i já jsem cítil, že je ten artefakt neskutečně mocný. Ale mohl by být i prokletý. Dotkl jsi se ho a evidentně jsi byl vystaven jeho moci. Ať ti udělal cokoli, nevíme zda je to dobré nebo špatné. Ale protože to měli kultisté boha Snejzla, neřekl bych, že to bude něco dobrého. Pojďmě ven do tábora, tam se na to budeme moci podívat. Klidně ti to pak dám aby jsi to nesl, ale doporučuju se toho už nedotýkat a držet to zabalené a skryté." Snažím se si vybavit zda jsem někdy během studií o nějakém takovém artefaktu nečetl nebo neslyšel. Nebo o projevech jeho moci. (hod 8) Vydávám se za Sogem a pak ven z jeskyně. Po očku nicméně stále Fedrona sleduji, zvlášť když si všimnu jak on sleduje mou brašnu a je nervózní.

Vaella - 23. ledna 2020 16:16

soukromá zpráva od Vaella pro Dívenka v červeném Když jedu na jednorožci, tak cítím volnost. Volnost, jenž jsem již dlouho necítila. A docela si jí užívám. Celou cestu také přemýšlím o slovech toho mužíka a o tom, jak jsem odjela bez rozloučení, ale kdybych se vrátila, tak mne nejspíš zabili. I když věřím ve své spojení s mou bývalou paní, tak vím, že by mne zabila a že na ni musím zapomenout. Z mého rozmýšlení o minulosti mne probere zastavení jednorožce, ze kterého sestoupím dříve než se rozhlédnu, kde jsem. Jakmile sestoupím jednorožec zmizí v lese, takže se nestihnu ani rozloučit. Jelikož mi nezbývá nic jiného, tak se rozhlédnu, kde jsem. Jakmile spatřím malé vlče, tak padnu hned na všechny čtyři a začnu se k němu přibližovat. Začnu na vlče svým rodným jazykem, takže mi bude rozumět.: "Ahoj. Kdo jsi?"

Arlisen - 23. ledna 2020 21:43

soukromá zpráva od Arlisen pro Následuju půlelfa okolo hnijícího gryfa pryč s jeskyně. Když se konečně dostanu zpátky na slunce, zhluboka se nadechnu. Ach, čerstvý vzduch. Popojdu kousek dále od východu z jeskyně a uvelebim se na zemi. Zase začnu s očistou od bahna. Nyní je však úspěšnější a já se tak zbavím většiny. Pak si spokojeně položím hlavu na packy a pozoruju Eldriase při práci. Velice pozorně pak pozoruju hlavně rozdělávání ohně. Chvíli pak ještě pozoruju ten zajímavý úkaz, než uslyším vzdálené zvuky kopyt. Že by přišel další člen naší skupinky. podivým se při známém zvuku. V tu chvíli ztratím zájem o oheň a začnu vyhlížet přijíždějícího jezdce. Toho taky za chvíli spatřím. Ostražitě se přikrčím, připraven se v případě potřeby bránit. Když ale vidím jak dívka sleze z jednorožce a po čtyřech se přiblíží ke mě, rozhodí mě to natolik že zapomenu na nějákou ostražitost. Ale jeste víc mě rozhodí řeč kterou na mě promluvý. Kterou i přesto že jsem ji nikdy neslyšel znám. Tou samou řečí ji odpovím: Dobrý den. Já jsem Arlisen. A kdo jste vy?

Průvodce - 24. ledna 2020 09:30

soukromá zpráva od Průvodce pro Během prohlídky okolí si našel ideální skrýš. Pro jistotu obešel vybraný strom ještě dvakrát dokola, než vylezl nahoru. Bylo to přesně to, co hledal. Dost daleko od rozdělaného ohně, aby ho jeho světlo nemohlo odhalit. Listnatý tak, aby viděl skrz, ale jeho silueta, se v závoji listí a tmy ztratila. Přehodil přes sebe ještě svůj černý plášť, aby eliminoval případné odlesky kovových částí výstroje a raději si přes hlavu přetáhl kapuci. Zavřel oči a pokusil se svou dnešní, emocemi nabytou mysl, zklidnit a trochu si u toho i odpočinout. Nicméně tento stav mu nevydrží příliš dlouho, protože se z dálky nese jejich směrem dusot kopyt, který každou další vteřinou sílí. Okamžitě zpozorní a ruka mu instinktivně sjede k jílci meče. Netrvá to dlouho a uvidí jednorožce, který na zádech nese jezdce. To majestátní zvíře v něm vyvolá podivný pocit klidu. Podle toho, co zjistil od ostatních, tak ani on nebyl první, kdo na jednorožci přijel. Takže by to mohl být další vyslanec ducha lesa? napadne ho, ale na své ostražitosti nepolevuje. Ze svého úkrytu sleduje relativně drobnou dívenku v červených šatech, co skoro okamžitě padne na všechny čtyři a zamíří k našemu vlkovi. Vlčí kožešina, kterou měla přehozenou přes sebe, teď z jeho pohledu zakryla její siluetu a svým způsobem ona sama vypadala, jako neomalený vlk. Celý tento efekt umocní, když na Arlisena začne poštěkávat a vrčet. Modrý vlk jí odpověděl stejným způsobem, takže i když jim nerozuměl, předpokládal, že spolu mluví? Eldrias vyčkával. Pokud by však nově příchozí projevila jakoukoliv známku agrese, byl připravený zakročit.

Vypravěč - 24. ledna 2020 12:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prolog Je tomu více, než jsou nejstarší bytosti staré, již přes 1000 let, kdy byla vybudována ohromná zeď. Zeď oddělující temnotu od okolního světa. A přitom je stejně tak jeho součástí… Byli jste odvrženi a zapomenuti, celou věčnost sbírali své síly a připravovali se na návrat. Návrat chaosu, zkázy a utrpení. Již při stvoření magické zdi prorok předpověděl, že jednoho dne se temnota opět dostane do východního světa, opět bude mít šanci a možnost podmanit si vše živé… Někdo vytvoří magický portál, přes který se bytosti temna dostanou přes zeď. Bude to vůle boží! Západní svět je rozdělený do několika provincií, přičemž každou provincii má na starost jeden z vládců. Všichni vládci se zodpovídají královi Manovarovi, který se již několik set let neukázal. Jediný, s kým je v kontaktu, jsou právě vládci. Morgana, temná černokněžka, jenž se baví utrpením druhých. Již nespočetněkrát prokázala svojí oddanost temnotě. Její metody řešení problémů jsou drastické a bez kapky slitování. Její přístup je krutý a bezlítostný. Ty silné ale respektuje, svůj respekt ale ukáže opravdu zřídka kdy. Většinou svojí pravou povahu schová za krutost. Právě ona dostala za úkol vést výpravu do východní říše. Morganina pravá ruka a prakticka ta, která řeší všechny zdejší problémy. Vaella je stráž, ale stejně tak nájemný vrah. Již na první pohled z ní srší divokost, červené šaty upevňují sexappeal a její pohled, jakoby pronikl až do tvého nitra… Vaella byla u Morgany spokojená, její nová rodina, která jí umožňovala žít dále její život. Morganiným přímým podřízeným jest Seipent. Známý Nekromant, jenž se má také účastnit nájezdu na východní říši. Je zodpovědný za část armády, řeší sekundární rozhodnutí tažení. V armádní hierarchii je přímým nástupcem Morgany. Poslední důležitou figurou této výpravy jest Maescia... Obsidiánová věž, sídlo třinácti nejvyšších temných arciemisarů; černokněžníků sloužících jen Temnému králi a nezodpovídajících se žádnému z vládců, naopak jsou to často oni, kdo jim našeptává jako rádci a napňující tak jeho vůli. Sám temný lord přikázal, aby jeho nejvěrnější vyslali někoho z jejich oddílů, kdo by reprezentoval emisary a dohlédl na naplnění vůle pána temnot. Vybrána byla Mescia... Brána se otevřela a vy jste pronikly do východní říše, jako jediná spása a naděje temné strany. Velvyslanci Manovara, do jejichž rukou byl vložený osud všech. Jako první pronikla sama Morgana. Stojíc před bránou uviděla krysu, napřáhla rukou a krysa se vznesla přímo k ní. Morgana do ní nehtem udělala díru a nechala pištící krysu vyset ve vzduchu. Temný hlas se rozezněl ve vašich hlavách Nikdo nevstoupí, dokud z krysy nevykape poslední kapka... Načež sama Morgana vstoupila. Když jste prošli bránou, objevili jste se východním světě. Bylo to na první pohled jasné všem. Vše v okolí bylo zelené a obloha modrá, slunce pálilo a hrozně zářilo. Na to jste nikdo nebyl zvyklí. Nad vaší říší je vždy temný oblak zamezující průsvit. Proto jste zpočátku všichni byli opravdu hodně oslnění. Když jsi se rozhlédla, zprvu jsi viděla spoustu krve. Samá mrtvá těla... Rozhlédla jsi se a pochopila, že se nacházíte před dolem. Před vámi byla Morgana, která ukončovala život posledního přeživšího. Pak pohlédla na vás a v hlavách se opět ozval ten hrůzyplný hlas Tohle bude váš nový domov... Rázem začalo osídlování. Spolu s vámi se přeskupili skřeti a velcí pavouci, nějací elementálové a jeden démon. Všichni vlezli do dolu a začali jej upravovat obrazu svému. Sama Morgana roztáhla ruce a měnila tvar skály, byla schopna vytvořit několik strážných věží. Pak únavou po boji a přetvoření hory padla na zem. Skřeti Morganu odnesli a uložili ji. Zrovna jsi procházela okolo jejího nového pokoje, z kterého jsi mohla slyšet: Potřebuji si odpočinout, vytvoření magického portálu, s přebráním dolu zabralo moc síly... Už jsme začali kácet lesy. Musíme nabrat co nejvíc dříví a oslabit lesní říši, než se o našem příchodu dozví ostatní... Pak budeme obklíčeni. Musíme se na to připravit. Já nemám sílu. Jako můj nástupce dočasně přebíráš vedení, Seipente... Vaello.. Pohlédla na ni Má nejvěrnější, buď mu rádcem a oporou... Za týden nabudu plné síly, do té doby je to na vás... Seipent s Vaellou se poté odebrali směrem k lesu... Z dálky vidíš, jak se Seipent s Vaellou zastavili kus před lesem a chvíli jen tak stáli... Docela tě to zaujalo a tak jsi šel blíž. Ještě jsi nebyl u nich, ale už jsi dohlédl na les. Byl tam jakýsi starý muž. Starý sedící muž svírajícího hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí do dálky a z hlavy mu rostou rohy. Cítíš z něj až zvláštní klid, velice tě to znervózňuje. [/img] Vypadá to, že všichni na sebe jen tak koukají... Jen najedou se spoza stromů začnou objevovat lesní tvorové... Divoká prasata, vlci i medvědi, ale také kentauři a víly... Vaella padne na zem, mírně sebou cuká.. Jakoby snad brečela..? Náhle se ale opět narovná, podívá se na skřety a poté otočí svojí hlavu prosti lesu. Bezmyšlenkovitě se vrhá vstříc lesním bytostem. To už je ale Seipent se skřety na odchodu... Kapitán skřetů ale neváhá a docela tě překvapí.. Cosi zařval a skřeti se rozběhli za Vaellou. Když už byly asi v polovině cesty k lesu, jeden ze skřetů vyskočil a chytnul Vaellu za nohu. Ta spadla a vrhla se na skřeta. Naskákalo na ní několik skřetů a chvíli šli slyšet opravdu divné zvuky, pak se to ale utišilo. Skřeti vzali Vaellu a stáhli se zpět do dolu... Seipent neváhal a přikázal svázat Vaellu, načež pověřil několik skřetů, aby vyrobili zápalnou munici do katapultů. Potom si šel promluvit s Emisarkou, rozhovor to byl docela rychlý a poté si šel každý po svém. O chvíli později se před dolem objevila Vaella, vyhla se všem obloukem a kamsi se vydala... Načež už ale vidíš Seipenta jak křičí na jednoho ze skřetů že jestli Vaellu nenajdu do večera, tak s ním bude zle.... V táboře se neustále něco děje... A když už to vypadalo, že bude klid, předstoupila před všechny Maescia Toto je má družina, jdeme na výpravu s cílem rozšíření našich dosavadních řad, myslí si ještě někdo z vás, že je hoden mě doprovázet na této výpravě? Vedle ní přitom stojí nejstatnější z minotaurů s popelovou srstí, pavouk s karmínovou skvrnou na zadečku připomínající zlověstný škleb, a nakonec i dva vysocí svalnatí skřeti ve zbrojích nesoucí nejen známky boje ale i péče o ní. Všechny dotyčné spojovala ještě jedna věc, nezaměnitelný pach smrti je následující... Potom se ale odebrala za Seipentem, načež byl konečně do západu slunce klid... Jak ale poslední sluneční paprsky zapadli, začalo peklo,v ten moment vystřelil katapult první zápalnou kouli do lesa. Les se okamžitě zapálil a oheň se rychle rozšiřoval. Jakoby stařec ale myslel na vše, vyslal vodní elementál, který měl oheň uhasit... Katapult vrhl druhou kouli, která padla o několik desítek metrů vedle. Kdo ví, co se v tom lese dělo, ale přes celé okolí se rozléhal řev a nářek. Oheň se opět začal rozšiřovat, ale dle všeho Elementálové požár stíhali hasit... Třetí koule byla vržena, přičemž se z lesa vyřítili nejrůznější lesní bytosti. Utíkali nespořádaně a některé z nich dokonce hořeli. Na ten moment jste byli připravení... Ohnivý elementál vniknul ze strany do lesa a podpálil celou východní stranu. Stejně tak byla vržena čtvrtá koule, která opět vytvořila nový zdroj žáru... Lesní stvoření se se slzami v očích řítí na vaši armádu, která je zasype šípy a tak jsou vaše ztráty zcela minimální. Byla vržena poslední zápalná koule, která vás pouze utvrdila ve vašem vítězství... Oheň se šíří hloub a hloub do lesa a urputný řev, křik a nářek pomalu utichá...

Maescia von Krauss - 24. ledna 2020 12:16

soukromá zpráva od Maescia von Krauss pro Měla jsem svojí družinu už připravenou Hmm, jak mám asi rozšířit naše síly? Ani nevím kde jsme, nebo jak tu vůbec žijí.... Nejdřív bychom se měli zbavit problémů s lesními bytostmi a poté proniknout, neb jak se mi zdá, jsme tu celkem obklíčení... Promítám si hlavou strategii svého plánu, když v tom se dozvím, že se Vaella postrádá... Nebuď naivní Seipente, samozřejmě, že i v těchto řadách mám své špehy... Potom vstoupím před ostatní ukazujíc na mé následovníky Toto je má družina, jdeme na výpravu s cílem rozšíření našich dosavadních řad, myslí si ještě někdo z vás, že je hoden mě doprovázet na této výpravě? Vedle mě přitom stojí nejstatnější z minotaurů s popelovou srstí, pavouk s karmínovou skvrnou na zadečku připomínající zlověstný škleb, a nakonec i dva vysocí svalnatí skřeti ve zbrojích nesoucí nejen známky boje ale i péče o ní. Všechny dotyčné spojovala ještě jedna věc, nezaměnitelný pach smrti je následující. Poté, co je mé verbování u konce, jdu vyhlídnout Seipenta, jeden ze skřetů ho viděl jít do jedné z věží, tak tedy vyrážím za ním... Dojdu až nahoru a zrovna zachytím moment, kdy v dáli Vaella odchází s lesním starcem. Seipente, nerada ruším Váš klid... Nemyslete si, vaše myšlenky nejde neslyšet a stejně to ví i Morgana... Zdá se mi mírně zneklidněný, že jsem narazila na takové téma, můžu očekávat výhružky, smrt? Nepřicházím v nepřátelství, pouze jsem Vás chtěla usměrnit... Některé bitvy nelze vyhrát a do některých věcí nelze vidět... Morganina smrt by Vám přinesla jen prokletí a život v zatracení, berte to jako přátelskou radu.. A dám vám ještě další zcela zdarma, na počest dobrých vztahů... Nedělejte hloupé rozhodnutí? Věřte, že Morgana byla pro tento úkol vybrána zcela záměrně a nepodceňujte sílu vědění... Copak víte, jak se vytvořil portál? Víte, co tady mají naše síly vůbec za úkol? Víte, co je tohle za zemi, jaké jsou zde zvyklosti, či snad jaké jsou počty nepřátel? Jsou všichni na tomto světě nepřátelé? Děláte zbrklá rozhodnutí Seipente a pokud se nad sebou nezamyslíte, bude vás to stát život... Pravý účel této družiny je najít způsob, jak vytvořit portál trvalý... Tudíž naše prvotní kroky by měli vést k vědění... Kdo, nebo co vytvořilo ten portál? Ano, jistě... Morgana... Její síla by ale zdaleka nestačila pro tak mocné kouzlo, popírající božskou sílu... Jediné, co nám tedy mohlo pomoci byl sám bůh, či jeho artefakt... Snad je vám více jasné o co zde jde... A věřte, že takových tajemství má Morgana víc a přesně to je jeden z důvodů, proč vždy budete pod Morganou... Když už mám svoji družinu pohromadě a Seipent na mě neměl žádné otázky, vyčkávám na západ slunce a spolu s prvním výstřelem katapultu následuji ohnivý elementál. Ten útočil na les z nejvýchodnější části a přesně tudy jsme se chtěli proplížit... Vzali jsme to mezi lesem a horama....

Moledir - 24. ledna 2020 13:45

soukromá zpráva od Moledir pro Morgana, Vaella, Seipent a Maescia... Každý má něco do sebe ale nakonec to jsou jen další podivíni... Morgana navíc pěkně pošahaná podivínka ale alespoň se už nenudím. Můj úkol je ve své podstatě snadný a dost podobný jako úkol ostatních... Mít pro všechny případy připravené drápy na rozkrájení nepřítele... Moje malá shrbená pokřivená maličkost celou dobu jen tiše stojí či bloudí a pozoruje okolní dění. Není tak úplně příjemné být součástí takhle početné sebranky ale alespoň se už tak moc nenudím a pravá zábava má teprve nastat. Pak to konečně i přišlo - do lesů se vrhaly zapálené koule a les pohlcovaly plameny. Ačkoliv se dařilo plameny hasit tak byla vržena další hořící koule a vznikl další zdroj plamenů... Nakonec to konečně přijde. Zoufalé bytosti vyběhnou z lesa v chaotickém neuspořádaném houfu bez jakékoliv strategie jako prasata na porážku a já se těším na střet. Bohužel většinu cílů pobijou šípy a k nám se dostane jen hrstka. Nakonec to bylo mnohem nudnější než jsem doufal... A tak si opět jen sednu a moje 4 bílé očka pozorují okolí. Maescia v doprovodu pár dalších vyzve přítomné zda má někdo odvahu a myslí si, že je hoden ji doprovázet. Chvíli nedělám nic než se pomalu postavím a předstoupím před ni. Uklonil bych se ale vzhledem ke shrbenému postoji to už více nejde. Stále ale nemluvím a je otázkou zda bez pusy vůbec mohu mluvit. Jediné co mám na tváři jsou 4 malé bílé očka. Moje malá shrbená maličkost

Julius Lipovan - 24. ledna 2020 14:57

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro "...popírající božskou sílu... Jediné, co nám tedy mohlo pomoci byl sám bůh, či jeho artefakt... Snad je vám více jasné o co zde jde... A věřte, že takových tajemství má Morgana víc a přesně to je jeden z důvodů, proč vždy budete pod Morganou..." Zajímavý proslov se donesl až ke mě a tak vykouknu zpoza rohu, abych zjistil kdo to má tak inspirující řeč. "Pokud sháníš noshledy, prozatím se hlásím. Stejně tady nemám nic lepšího na práci." Ozvu se ze svého tichého místa kousek stranou od hloučku. Stojím tam opřený o roh chodby ve své naprosto netemném oblečení a s netemným a relativně milým úsměvem na tváři. Skoro by se dalo říct, že do vašeho světa jaksi nepatřím a díky zeleném šátku kolem krku a zelené šerpě kolem pasu působím ještě nepatřičněji než většina přítomných. vzhled

Vaella - 24. ledna 2020 15:19
	soukromá zpráva od Vaella pro Modrý vlk Poté, co mi Arlisen odpoví, tak se pomaličku přiblížuji a pokračuji v našem rozhovoru.: "Já jsem Vaella. Jsi součástí smečky dobrodruhů, o kterých mluvil ten srandovní lesní mužík?"

Arlisen - 25. ledna 2020 07:14

soukromá zpráva od Arlisen pro Červená dívka Aha, takže je poslaná stejně jako my lesním mužem. Ale kdo vlastně je zač? Nikdy jsem nic takového neviděl. Ale já jsem toho vlastně celkově moc neviděl. Po jejích slovech se úplně uklidním. Ano. Jsem. A, jestli to ne zní hloupě nebo tě to neuráží, mohl bych se zeptat co vlastně jsi zač? Nikdy jsem ještě nepotkal dvojnožce který by uměl naší řeč. Promluví zase rodným jazykem a omluvně se na ni podívám. Pak se ale vzpamatuju a zeptám se. Nechceš si jít sednou k ohni? U něj je teplo.

Vaella - 25. ledna 2020 09:34

soukromá zpráva od Vaella pro Modrý vlk a oheň Tento rozhovor s Arlisenem ve mne vyvolává vzpomínky na moji starou rodinu, Už je to strašně dlouho od doby, kdy jsem mluvila s někým z mého druhu. proto mne taky překvapila Arlisenova otázka, která následovala pozvánkou k ohni. "Ráda si sednu k ohni." Byla moje odpověď. Následně jsem se přiblížila trochu plaše k ohni a schoulila jsem se do klubíčka. Po chvíli jsem vystrčila hlavu a podívala se na Arlisena přičemž jsem promluvila.: "Abych odpověděla na otázku, kdo jsem: Jsem potomek vlků. Od mala jsem žila se svou smečkou. Má smečka mne vychovala. Žila jsem s mou smečkou v klidu a v míru, ale jednou jsem se vzbudila a všichni byli mrtví. Jediného koho jsem tam našla byli lovci..." Jak tak povídám tak se mi vrací vzpomínky. Takže jakmile se dostanu ke smrti své smečky a k lovcům, tak už se celá třepu a brečím. Vzhledem k minulým událostem jsem začala být až moc citlivá...

Arlisen - 26. ledna 2020 07:56

soukromá zpráva od Arlisen pro Červená dívka a oheň Pozoruju jak se dívka přibližuje k ohni a tam se stočí do klubíčka. následuju ji a posadím se kousek od ní. Chvíli neodpovídá a to mi trochu vadí, ale pokusím se zvládnout svou nedočkavost. Nekonec se dočkám. Je na tom stejně jako já. Nebo alespoň podbně. Taky jsem stratil toho kdo mě vychoval. Ale ja jsem ho neměl rád. Pro ni to muselo být hrozné. Sám se při tom pomyšlení otřesu. Pak ale spatřím v jakém stavu je Vealla. Pomalu se k ní přiblížím a jemě se ji dotknu čumákem v uklidňujícím gestu. To muselo být hrozné.

Vaella - 26. ledna 2020 15:56

soukromá zpráva od Vaella pro Čumák modrého vlka Když do mne Arlisen šťouchne, tak ho pohladím a on může cítit mé drápy, které mám na konci prstů. "Ani nevíš jak... Ale bylo to dávno." Při těchto slovech si snažím utřít slzy, ale moc mi to nejde, protože když si jedny utřu, tak se další vyroní. Po chvíli, ale už nebrečím, ale pořád mám takové rozmočené oči. Arlisenovi by se mohlo zdát, že se mé oči třpytí, ale je to jenom efekt té rozmočenosti. Když se uklidním a trochu mi oschnou oči, tak se otočím na Arlisena a promluvím na něj.: "A co ty a tvoje minulost?"

Arlisen - 27. ledna 2020 15:08

soukromá zpráva od Arlisen pro Třpyt v očích červené dívky Sleduju jak se Vealla pokouší si utřít oči. Má pravdu. Nevím jak moc ji to zasáhlo. Nikdy jsem nikoho neměl rád nakolik abych litoval jeho odchod. Tiše si povzdechnu. Podívám se dívce do tváře, ve které mě zaujmou její oči. Jako by se třpytili. Chvíli je se zájmem pozoruju a chvíli mi trvá než zareaguju na otázku. No...Já jsem byl vychovaný jedním podivným člověkem. Ten mě držel v kleci a zkoušel na mě podivné věci. On mě naučil mluvit lidským jazykem. Teda alespoň telepaticky. Tak říkal mé schopnosti. Ale jednoho dne se něco nepovedlo a moje vězení bouchlo a já jsem utek pryč.. Při vzpomínání na toho muže mnou projede vztek, ale také smutek. Přece jen mě naučil skoro vše co dnes umím.

Vaella - 27. ledna 2020 16:33
	soukromá zpráva od Vaella pro Kdo dál? Po Arlisenových slovech se ho zeptám: "Mohu tě obejmout?" Pokud řekne ano, tak se k němu přisunu a celého ho obejmu. Poku řekne ne, tak to neudělám. "To jsi tady sám, nebo je Vás víc? Bylo mi řečeno, že máte být skupina..." Ještě se zeptám.

Fedron Sitl - 27. ledna 2020 16:55

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Nevnímám moc, co říká Furion nebo Sog, jako ve snách tělo a paměť s přehledem zvládnou cestu zpět. Nebe nad hlavou, teplo ohně, Arlisen (s kým se to tam baví?), na to ještě zvládnu myslet a táhne mě to ven. Z oblečení, co nám nechali mrtví, si vyberu mně velikostně nejbližší a vyměním jej za zablácené hadry. Přemýšlím mechanicky a bez citu. Mrtvoly, hnijící gryf. Hm. Ten kus rozlomeného meče bych měl získat. A proč mě to tak láká? Protože mě s ním bylo dobře. A není to nebezpečné? Jak to mám vědět? Protože vím, že je.. Vycházím s Furionem a Sogem z jeskyně.

Arlisen - 27. ledna 2020 19:49

soukromá zpráva od Arlisen pro Obětí Červené dívky Takovou otázku jsem vážně nečekal. Ale dlouho se nerozmýšlím a odpovím ji. Klidně. Nechám se obejmout. Myslí se natáhnu po té její a odpovím také na její druhou otázku. Nejsem tady sám. Já bych nikdy nezapálil oheň. Je nás tu více. Jeden je někde tady a zbytek je v jeskyni. Pokynu hlavou k otvoru ve skále. Uslyším Fedronovy myšlenky a tak zjistím že už jdou ven. Za chvíli příjdou.

Vaella - 27. ledna 2020 21:20

soukromá zpráva od Vaella pro V obětí V obětí s Arlisenem se držím trochu déle než jsem původně zamýšlela. Jednak proto, že jsem už velice dlouho necítila na své kůži srst živého vlka, což ve mně vyvolalo vzpomínky. A za druhé proto, že už jsem dlouho nikoho neobjímala. Když už konečně Arlisena pustím a on mi odpoví, tak už si jenom lehnu, hlavu si o něj opřu a řeknu.: "Tak to nám nezbývá nic jiného než čekat."

Vypravěč - 28. ledna 2020 09:07
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Uběhla chvilka a z jeskyně vychází 3 muži, přičemž jeden z nich je celý od bláta. Vychází z jeskyně, kde u ohně sedí Arlisen v objetí s.... dalším vlkem...? Né, nejspíš je to pouze někdo s kožešinou na zádech... nějaká dívka, došlo vám, když jste zahlédli vyčnívající rudě červené šaty...

Průvodce - 28. ledna 2020 10:28

soukromá zpráva od Průvodce pro Sledoval tu podivnou scenérii pod ním a nevěřil vlastním očím. Ti dva na sebe poštěkávali, jako dva smetáci z ulice a pak se přesunuli společně k ohni. Když se poté další vlně poštěkávání a vrčení dívka rozbrečela, naklonil nevěřícně hlavu na stranu. Vlk jí v návaznosti na to šel nejspíš utěšit a tak se teď nacházeli v něčem, co by se asi dalo nazvat obětím? Pustil ruku ze své zbraně a byl rád, že měl Arlisen dostatek rozumu, aby neprozradil jeho úkryt. Tedy alespoň podle dívčiných reakcí to tak zatím vypadalo. A i přestože Eldriase skupina přivítala, jakoby k nim patřil téměř odjakživa. On sám tolik důvěry v ostatní neměl a už vůbec ne v dívku, která svým vystupováním připomínala mnohem víc divoké zvíře, nežli člověka. Netrvalo to příliš dlouho a ven z jeskyně vylezou i jejich tři odvážní průzkumníci. Teda doufal, že to jsou oni. Přeci jen přes hustou korunu stromu nebylo dobře vidět, o koho se jedná, ale tím že Arlisen zůstával v klidu, tak to jednoduše předpokládal. On sám se rozhodl zůstat stále ve svém úkrytu na stráži.

Vypravěč - 28. ledna 2020 12:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Prolog Je tomu více, než jsou nejstarší bytosti staré, již přes 1000 let, kdy byla vybudována ohromná zeď. Zeď oddělující temnotu od okolního světa. A přitom je stejně tak jeho součástí… Byli jste odvrženi a zapomenuti, celou věčnost sbírali své síly a připravovali se na návrat. Návrat chaosu, zkázy a utrpení. Již při stvoření magické zdi prorok předpověděl, že jednoho dne se temnota opět dostane do východního světa, opět bude mít šanci a možnost podmanit si vše živé… Někdo vytvoří magický portál, přes který se bytosti temna dostanou přes zeď. Bude to vůle boží! Západní svět je rozdělený do několika provincií, přičemž každou provincii má na starost jeden z vládců. Všichni vládci se zodpovídají královi Manovarovi, který se již několik set let neukázal. Jediný, s kým je v kontaktu, jsou právě vládci. Morgana, temná černokněžka, jenž se baví utrpením druhých. Již nespočetněkrát prokázala svojí oddanost temnotě. Její metody řešení problémů jsou drastické a bez kapky slitování. Její přístup je krutý a bezlítostný. Ty silné ale respektuje, svůj respekt ale ukáže opravdu zřídka kdy. Většinou svojí pravou povahu schová za krutost. Právě ona dostala za úkol vést výpravu do východní říše. Morganina pravá ruka a prakticka ta, která řeší všechny zdejší problémy. Vaella je stráž, ale stejně tak nájemný vrah. Již na první pohled z ní srší divokost, červené šaty upevňují sexappeal a její pohled, jakoby pronikl až do tvého nitra… Vaella byla u Morgany spokojená, její nová rodina, která jí umožňovala žít dále její život. Morganiným přímým podřízeným jest Seipent. Známý Nekromant, jenž se má také účastnit nájezdu na východní říši. Je zodpovědný za část armády, řeší sekundární rozhodnutí tažení. V armádní hierarchii je přímým nástupcem Morgany. Poslední důležitou figurou této výpravy jest Maescia... Obsidiánová věž, sídlo třinácti nejvyšších temných arciemisarů; černokněžníků sloužících jen Temnému králi a nezodpovídajících se žádnému z vládců, naopak jsou to často oni, kdo jim našeptává jako rádci a napňující tak jeho vůli. Sám temný lord přikázal, aby jeho nejvěrnější vyslali někoho z jejich oddílů, kdo by reprezentoval emisary a dohlédl na naplnění vůle pána temnot. Vybrána byla Mescia... Brána se otevřela a vy jste pronikly do východní říše, jako jediná spása a naděje temné strany. Velvyslanci Manovara, do jejichž rukou byl vložený osud všech. Jako první pronikla sama Morgana. Stojíc před bránou uviděla krysu, napřáhla rukou a krysa se vznesla přímo k ní. Morgana do ní nehtem udělala díru a nechala pištící krysu vyset ve vzduchu. Temný hlas se rozezněl ve vašich hlavách Nikdo nevstoupí, dokud z krysy nevykape poslední kapka... Načež sama Morgana vstoupila. Když jste prošli bránou, objevili jste se východním světě. Bylo to na první pohled jasné všem. Vše v okolí bylo zelené a obloha modrá, slunce pálilo a hrozně zářilo. Na to jste nikdo nebyl zvyklí. Nad vaší říší je vždy temný oblak zamezující průsvit. Proto jste zpočátku všichni byli opravdu hodně oslnění. Když jsi se rozhlédla, zprvu jsi viděla spoustu krve. Samá mrtvá těla... Rozhlédla jsi se a pochopila, že se nacházíte před dolem. Před vámi byla Morgana, která ukončovala život posledního přeživšího. Pak pohlédla na vás a v hlavách se opět ozval ten hrůzyplný hlas Tohle bude váš nový domov... Rázem začalo osídlování. Spolu s vámi se přeskupili skřeti a velcí pavouci, nějací elementálové a jeden démon. Všichni vlezli do dolu a začali jej upravovat obrazu svému. Sama Morgana roztáhla ruce a měnila tvar skály, byla schopna vytvořit několik strážných věží. Pak únavou po boji a přetvoření hory padla na zem. Skřeti Morganu odnesli a uložili ji. Zrovna jsi procházela okolo jejího nového pokoje, z kterého jsi mohla slyšet: Potřebuji si odpočinout, vytvoření magického portálu, s přebráním dolu zabralo moc síly... Už jsme začali kácet lesy. Musíme nabrat co nejvíc dříví a oslabit lesní říši, než se o našem příchodu dozví ostatní... Pak budeme obklíčeni. Musíme se na to připravit. Já nemám sílu. Jako můj nástupce dočasně přebíráš vedení, Seipente... Vaello.. Pohlédla na ni Má nejvěrnější, buď mu rádcem a oporou... Za týden nabudu plné síly, do té doby je to na vás... Seipent s Vaellou se poté odebrali směrem k lesu... Z dálky vidíte, jak se Seipent s Vaellou zastavili kus před lesem a chvíli jen tak stáli... Docela vás to zaujalo a tak jste pohlédli na les, kde byl jakýsi starý muž. Starý sedící muž svírajícího hůl. Má dlouhé zašedlé vlasy a vousy a jeho staré povadlé tělo zdobí zvláštní tetování. Jeho oči svítí do dálky a z hlavy mu rostou rohy. Cítíte z něj až zvláštní klid, velice vás to znervózňuje. Vypadá to, že všichni na sebe jen tak koukají... Jen najedou se spoza stromů začnou objevovat lesní tvorové... Divoká prasata, vlci i medvědi, ale také kentauři a víly... Vaella padne na zem, mírně sebou cuká.. Jakoby snad brečela..? Náhle se ale opět narovná, podívá se na skřety a poté otočí svojí hlavu prosti lesu. Bezmyšlenkovitě se vrhá vstříc lesním bytostem. To už je ale Seipent se skřety na odchodu... Kapitán skřetů ale neváhá a docela vás překvapí.. Cosi zařval a skřeti se rozběhli za Vaellou. Když už byly asi v polovině cesty k lesu, jeden ze skřetů vyskočil a chytnul Vaellu za nohu. Ta spadla a vrhla se na skřeta. Naskákalo na ní několik skřetů a chvíli šli slyšet opravdu divné zvuky, pak se to ale utišilo. Skřeti vzali Vaellu a stáhli se zpět do dolu... Seipent neváhal a přikázal svázat Vaellu, načež pověřil několik skřetů, aby vyrobili zápalnou munici do katapultů. Potom si šel promluvit s Emisarkou, rozhovor to byl docela rychlý a poté si šel každý po svém. O chvíli později se před dolem objevila Vaella, vyhla se všem obloukem a kamsi se vydala... Načež už ale vidíš Seipenta jak křičí na jednoho ze skřetů že jestli Vaellu nenajdu do večera, tak s ním bude zle.... V táboře se neustále něco děje... A když už to vypadalo, že bude klid, předstoupila před všechny Maescia Toto je má družina, jdeme na výpravu s cílem rozšíření našich dosavadních řad, myslí si ještě někdo z vás, že je hoden mě doprovázet na této výpravě? Vedle ní přitom stojí nejstatnější z minotaurů s popelovou srstí, pavouk s karmínovou skvrnou na zadečku připomínající zlověstný škleb, a nakonec i dva vysocí svalnatí skřeti ve zbrojích nesoucí nejen známky boje ale i péče o ní. Všechny dotyčné spojovala ještě jedna věc, nezaměnitelný pach smrti je následující... Během této řeči se k Maescii rozhodli přidat i Moledir a Julius. Když poté Maescia odcházela, vyhlédla si vás dva se slovy Vy půjdete také! Potom se ale odebrala za Seipentem, načež byl konečně do západu slunce klid... Jak ale poslední sluneční paprsky zapadli, začalo peklo,v ten moment vystřelil katapult první zápalnou kouli do lesa. Les se okamžitě zapálil a oheň se rychle rozšiřoval. Jakoby stařec ale myslel na vše, vyslal vodní elementál, který měl oheň uhasit... Katapult vrhl druhou kouli, která padla o několik desítek metrů vedle. Kdo ví, co se v tom lese dělo, ale přes celé okolí se rozléhal řev a nářek. Oheň se opět začal rozšiřovat, ale dle všeho Elementálové požár stíhali hasit... Třetí koule byla vržena, přičemž se z lesa vyřítili nejrůznější lesní bytosti. Utíkali nespořádaně a některé z nich dokonce hořeli. Na ten moment jste byli připravení... Ohnivý elementál vniknul ze strany do lesa a podpálil celou východní stranu. Stejně tak byla vržena čtvrtá koule, která opět vytvořila nový zdroj žáru... Lesní stvoření se se slzami v očích řítí na vaši armádu, která je zasype šípy a tak jsou vaše ztráty zcela minimální. Byla vržena poslední zápalná koule, která vás pouze utvrdila ve vašem vítězství... Oheň se šíří hloub a hloub do lesa a urputný řev, křik a nářek pomalu utichá...

Maescia von Krauss - 28. ledna 2020 12:39

soukromá zpráva od Maescia von Krauss pro Jsme již připravení vyrazit a nachystaní na samotném okraji lesa na to, kdy příjde ono rozptýlení... Trpělivě čekáme a slunce pomalu zapadá, přičemž mi ale začne brnět jeden z náramků na mé ruce.. Moment... Řekne, přičemž dá oči vsloup a je chvíli potichu... Musíme se vrátit... Řekne prostě, bez dalšího vysvětlení. Dojde s družinou zpět k dolu, kde ji vyhlíží Seipent Seipente, musím neprodleně vyřídit emisarské jednání. Nemohu se tedy účastnit této výpravy.. Pokud chceš, můžu na to zde dohlédnout a ty můžeš jít místo mě, stejně nemám žádný zájem někomu poroučet, úmysli emisarů jsou mnohem vyšší! Ať už se Seipent rozhodne jakkoliv, odeberu se do svých komnat, přičemž družině dám najevo, že by měla opět vyrazit, ale bezemně...

Kiyandre diˈGráinne aep Sidheˈag - 28. ledna 2020 19:17

soukromá zpráva od Kiyandre diˈGráinne aep Sidheˈag pro "Tohle bude váš nový domov..." Světlo. Tolik světla! Chvíli mi trvá než oči přivyknou, než si uvědomím, že na modrém nebi září slunce. Jeho paprsky na kůži pálí... Ne, hřejí. Sotva vnímám krvavou řež, která se za bránou rozpoutá, okouzleně sleduji vlastní ruku v tom světle, tu zeleň, ty barvy. Tohle je tolik jiné než má domovina, tolik rozdílné než to, co jsem dosud poznala. I vzduch voní jinak, tolik nových pachů, ta zvláštní svěžest. Ta krásná vůně, když se všude kolem rozline sladký železitý odér krve. A já v tu chvíli vím, že tohle bude náš nový domov. Musí být. A taky se tak stane, taková jest vůle Manovarova. * * * Nedá se říci, že by následující vývoj situace byl uspokojivý. Jistě, Morgana splní svoji roli, přesně jak to mělo být a očekávalo se od ní, ovšem od toho okamžiku zpozoruji hned několik výrazných zakolísání, ke kterým dojít nemělo. Především to je útěk Divoké, zmizení Vaelly, která měla být Morganinou věrnou?! Nad tímto pochyběním se mi svírá srdce a myslí rezonuje odpor a rozhořčení nad tak odporným činem, kterého se Vaella dopustila. Je to výsměch. Věrná? Loajální? V mých očí si nezaslouží nic jiného než utratit jako ta toulavá čubka, kterou je. A dost možná vždy byla. Nechávám si své závěry ovšem pro sebe, nad všemi a nad vším. Možná až příliš lhostejně sleduji dění okolo sebe, s jistým zájmem pozoruji jednání emisarky. Nemám dovoleno o ní zatím pochybovat, ačkoliv si stejně myslím své. Trpělivost. Chce to jen... Trpělivost. A já trpělivá jsem. Když mě emisarka vybere jako součást své družiny, sice spokojeně přikývnu, ačkoliv sotva se otočí a odejde, vyprovází ji už jen můj zamračený přemýšlivý pohled. Do večera trávím svůj čas jen zkoumáním dolu, všeho toho nového, co tento svět přináší. A večer... Oh, to je podívaná! Přidala bych se, tak ráda bych se účastnila toho lovu! Mé srdce buší jen pro ten okamžik, avšak i přesto se stáhnu za zadní řady naší armády a vše jen pozoruji z bezpečné vzdálenosti. Stojí mě to tolik přemáhání a sebekontroly, kterou si snad ani nikdo neumí představit, zatímco fascinovaně pozoruji hořící les, zmírající zvířenu i bytosti v smrtelné agónii, krev vsakující se do země, lačně ji hltající po galonech... Mělce dýchám, svírám v dlani medailon visící ze sametky kolem krku, útroby mi svírá to bolestivé vzrušení, co v sobě potlačuji a krotím. On přijde můj čas. Bezpochyby. Ale ne teď. Ne tady. Trpělivost. Pamatuj. Trpělivost je umění. Střet je u konce, a přec tak úplně není. Nyní už emisarku sleduji s neskrývanou zvědavostí i zájmem, avšak nedozvím se více, než nám řekne, když vydá rozkaz ke stáhnutí. Ta slova vyvolají v mé tváři ten zmatený údiv - nebo udivený zmatek? Na tom nezáleží. Situace se opět mění a já nevím, co si z toho přesně vzít. Vyvodit. Co se děje? Podrážděně odfrknu než se v mé tváři opět rozhostí ten neutrální výraz, se kterým pohlédnu na Seipenta. Snad se prokáže schopnějším než byla ona slavná Vaella. Byla by to věčná škoda. Nakonec si tak během čekání, než se rozhodně co bude dál, rozhlédnu i po ostatních, kteří byli vybráni původně jako doprovod emisarky. Tak copak to tu máme? Kiyani Nevysoká žena poměrně křehkého a jemného vzezření. Rozpuštěné rusé vlasy rámují tvář něžných rysů, bledá kůže se zdá bez jediného kazu či poskvrny. Kolem krku má sametku s drobným přívěškem, který pro magicky citlivé rezonuje v něm skrytou magií, oděná je v lehkých černých šatech, které halí její postavu, je viditelně neozbrojena. Pohybuje se tiše, téměř neslyšně, tak trochu jako kočka na lovu.

Seipent - 29. ledna 2020 07:42

soukromá zpráva od Seipent pro Výprava Co mi tím chtěla říct? Chtěla mě zastrašit? Ponížit před ostatními, když mě obvinila přede všemi obvinila ze zrady? Nebo na tom, co říkala něco je a dělám špatná rozhodnutí?. Nemohu se rozhodovat jinak, než jak se rozhoduji. Jen blázen dělá něco, o čem ví že je pro něj špatně. Přemýšlím na slovy Emisarky a sleduji malou skupinu, která čeká na kraji lesa. Každou chvíli by měli zmizet mezi stromy, když si všimnu, že se vrací zpět. Útočí na nás a proto ustupují zpět? To by snad spěchali ... Hlavou se mi honí možnosti a důvody, proč nepokračují zpět a postupně se mě zmocňuje zloba. Nesnáším, když podřízení nejsou schopni splnit jednoduché úkoly. Když se přiblíží, nechám jim otevřít bránu. Maescii nechám vyjít až nahoru za mnou. Vyslechnu si její výmluvy ... Nebo snad kuje nějaké pikle? Možná mi čte myšlenky, ale nepřemýšlím nad ničím, co by ji mělo nějak překvapovat. Nemám jediný důvod ji důvěřovat jen proto, že jsme společně prošli portálem. Maescia si rovnou řekne o velení nad pevností a dohledem na Morganou. Chvíli váhám, co je lepší volbou. Zda dohlédnout na bezpečí a budování pevnosti, nebo mít kontrolu nad tím, zda budoucí otroci budou mými otroky a ne Maescianými. Nakonec se rozhodnu pro druhou možnost. Příležitost získat větší vojenskou sílu než jaká je v současnosti v pevnosti je příliš lákavé. Navíc pevnost je v docela dobrém stavu, nebezpečí od druidových příšer nejspíš pominulo. Jen mi odloučení od Morgany bude nepříjemné, přestože nyní odpočívá a nějakou dobu bych si s ní nemohl promluvit. Dobře. Svěřuji ti velení nad pevností. Ve volném čase se klidně věnuj svým "Vyšším cílům". Řeknu mírně pohrdavě a dám najevo svůj pohled na její vyšší cíle. Poté převezmu velení nad pavoukem, minotaurem i dvěma skřety, které vybrala pro svou výpravu- nejstatnější z minotaurů s popelovou srstí, pavouk s karmínovou skvrnou na zadečku připomínající zlověstný škleb, a nakonec i dva vysocí svalnatí skřeti ve zbrojích nesoucí nejen známky boje ale i péče o ní Prohlédnu si výpravu a chvíli zvažuji, zda by mě pavouk nebo snad Moledir unesl, přeci jen dlouhé pochody nejsou mou největší zálibou. Možná někdo zůstane raději s Maescií. Jakmile jsme tedy všichni připraveni, výprava se vydá opět na cestu. Když procházíme kolem spáleného lesa, vezmu si ohořelou třístu a uváži si ji jako náhrdelník. Můj první "úspěch" a důkaz, že se nezastavíme a neskloníme před nikým. Doutnající a hořící části lesa mi ale moc klidu nepřidávají, požár se rozšířil mnohem víc, než jsem čekal. Jakmile se vzdálíme od pevnosti, vyšlu Moledira dopředu jako průzkumníka, pokud se nenabídne někdo jiný místo něj.

Julius Lipovan - 29. ledna 2020 11:38

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro "Raději bych šel já. Lépe se ztratím i v jejich řadách a pokud mě uvidí s vámi, už je nezvládneme tak snadno infiltrovat." Prohodím směrem k Seipentovi, který určuje, kdo půjde na průzkum. Hlavně by bylo příjemné dostat se dál od toho smradu některých bytostí v okolí. Střelím pohledem směrem k Moledirovi a jeho sekáčkům. "Pokud Vám to ovšem nevadí" Naznačím uctivou úklonu, která má naznačit mé uznání jeho schopností.

Moledir - 29. ledna 2020 12:36

soukromá zpráva od Moledir pro Stojím u Emisarky a pozoruji jak se přidávají další dva. Ten podivín a chvilku po něm i nějaká dívka. No ani jeden z těch dvou nevypadá příliš nebezpečně ale zdání může klamat... Hlavně ten chlápek se svým podivně přátelským přístupem vypadá spíše jako člověk z východního světa než bytost, která patří mezi nás. Ale nejspíš by tady nebyl kdyby to tak bylo. Jen shrbeně stojím a jednou ruku mám položenou na zemi a opírám se o ni. Když je potom už skupina kompletní a my se vydáme konečně na cestu tak se přestanu rukou opírat o zem a trošku se narovnám ale stále jsem hodně shrbený.Moje chůze vypadá těžkopádně ale přesto je moje chůze nezvykle tichá. Nedržím se však v tom jejich houfu ale spíš jsem od skupiny 2 metry vpravo. Upřímně nevěřím ani samotné emisarce. Nejsme nic víc než banda poskládaná z různých tvorů, kteří se rozhodli s tím souhlasit. Ovšem jejich cíle a povahu si nejspíš už Morgana nezjišťovala. Není to tak dlouho co jsme tady a jedna z těch výše postavených už zradila... Nedůvěra je víc než na místě. Poté se zastavíme a máme se vrátit. Nejspíš bych si povzdechl nebo něco otráveně zamručel... Ale nemám pusu... Vydáme se tedy zpět a tam se změní velitel skupiny a jdeme znovu na cestu. Znovu se držím kousek vpravo a když nekromant řekne že mám jít napřed na průzkum a na to ten lidsky vypadající chlápek reaguje nabídkou že půjde on. Párkrát otočím hlavou když střídám pohledy mezi ním a nekromantem. Po jeho dodatku zda mi to nevadí pokrčím opatrně prsty aby jsem si vlastními drápy neprobodal dlaň a ukážu mu palec nahoru. Je zvláštní že jsou mé drápy i bodec na ocase z kovu ale přesto vypadají jako pevná součást těla. Když jsem dal chlapíkovi najevo, že mi nevadí když se průzkumu zhostí on tak se podívám na nekromanta. Nakonec je to na něm zda vyhoví chlápkovi nebo si ho bude chtít držet ve skupině.

Seipent - 29. ledna 2020 14:25

soukromá zpráva od Seipent pro Když se ozve Julius, souhlasím. Jestli je schopen nás včas varovat před nebezpečím, je mi jedno, kdo z nich půjde. Na vhodných místech na nás počkej a zvážíme další postup. Moledir může jít dál od nás, abychom měli další oči i ze strany a zároveň zálohu, kdyby se něco pokazilo. Momentálně hledáme pracovní sílu a spojence, ochotné sklonit se dobrovolně před Pánem. Všem je asi jasné, že jakmile se otevře brána a budou do říše proudit další posily, spojenců již nebude třeba. Ale to je stále vzdálená budoucnost a je potřeba vytvořit silné zázemí.

Kiyandre diˈGráinne aep Sidheˈag - 29. ledna 2020 16:29

soukromá zpráva od Kiyandre diˈGráinne aep Sidheˈag pro Naslouchám krátké rozmluvě o tom, kdo půjde napřed jako průzkumník a proč a... Krátce se zamračím, avšak pochyby nad celou touhle výpravou si nechám pro sebe. Přelétnu pohledem po těch pár bytostech, které se staly členy této skupiny a já po pravdě nechápu, co vedlo Emisarku k tomuto výběru - pokud vůbec tedy nějaké důvody měla. Její chování bylo celé... Podivné. Nelíbilo se mi to. "Mistře Seipente," promluvím na nekromanta, hlas mám trochu hrubší než by se hodilo k mému vzezření, avšak zde se nemusím hlídat ani si dávat pozor na dikci a výslovnost, "jak si vlastně představujete celé to... Získávání spojenců a pracovní síly?" zeptám se. Na násilné podmaňování zdejšího obyvatelstva nás vskutku není mnoho, nemluvě o tom, že zplanýrování lesa a dolu také nebude zcela jistě zdejšími tvory nepovšimnuto.

Julius Lipovan - 29. ledna 2020 18:31

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro "Počkám vás na příhodných místech a nebudu daleko, v nejhorším se ozvu." Ujistím Seipenta a velice potichu (mám si hodit na plížení?) se ztratím mezi stromy ve směru, kterým má skupina namířeno. Sleduji okolní les a dívám se hodně dopředu, přeci jen by nebylo záhodno nechat se překvapit někým, nebo něčím, co tu na mě může vybafnout. Doufám jen, že lesní tvorové, kteří ještě neutekli jsou dostatečně chytří, abych si s nimi mohl promluvit. Nerad si špiním meč krví.

Sog-Aarth - 29. ledna 2020 19:32

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Vycházím ven ze smradlavé chodby zprvu bez obav. Ohýnek si vesele plápolá a u něj leží Arlisen. Podle očekávání. Jenže, jak se záhy ukáže, Eldrias nikde. Ba co víc, k vlkovi se tulí ženská postava. Zarazím se a nervózně se rozhlédnu kolem. Snažím se očima proniknout tmou, což je dost obtížné, vzhledem k světlu, které vydávají plameny. Kam se ten půlelf sakra poděl? Že by šel sám někam na výzvědy? Teď? Do tmy? Je to divný. Něco tu smrdí. A nejsou to moje nohy. Ty poznám. Vezmu to obloukem podél stěny jeskyně a snažím se stát tak, aby byl oheň mezi mnou a onou neznámou. Důkladně si ji prohlížím a odhaduji, co může být zač. Zároveň jedním okem šilhám po Furionovi s Fedronem. Sám zatím neříkám nic. Nejsem žádný uvítací výbor. Jakkoli se to může zdát složité, druhým okem zas pošilhávám okolo a naslouchám do tmy, protože Eldriasova absence mě nenechává klidným.

Malideltis Jurad - 29. ledna 2020 22:16

soukromá zpráva od Malideltis Jurad pro Východní říše, pomyslím si a zhluboka se nadechnu. Všechno to světlo a život ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky. Nevím jestli jsou moje nebo ne, sám je už nedokážu rozpoznat. Dnes… dnes započla nová éra. Éra Manovara mocného. Netrvalo dlouho a naše nové sídlo se začlo budovat. Sledoval jsem z povzdáli práci ostatních, ale sám jsem se nezapojoval. Má preference byla spánek venku. Tvořit si citový vztah k věcem nebo k místu je slabost, tak jak brzy pocítí obyvatelé nedalekého lesa. Naše vyčerpaná vůdkyně, Morgana, dočasně předá vedení Seipentovy a Vaellie, kteří se jen chvíli na to vydali do lesa. Je potřeba vědět vše o svých vůdcích, abych mohl usoudit, zda-li jsou hodni mého následování a proto je celou dobu nepozorovaně sleduji. O Morganě nemám pochyby, ale tihle dva… jsou pro mě nový. Zprva vypadali, že mají situaci pod kontrolou, ale to se velmi brzo zvrtlo. Celou situaci tiše sleduji. Později večer jsem zvolen na výpravu s takzvanou Maescií. Na příkaz souhlasně přikývnu. Více není potřeba. Tichý voják, dobrý voják. Společně sledujeme jak les před námi hoří a beznadějnost místního života a jeho zápasem s našemi ohni. Oheň čím dál více roste a pohlcuje vše v jeho cestě. Stále čekáme na příkaz, ale výjimečně mě čekání nevadí. Mám před sebou krásný pohled. Když už to konečně vypadá, že by mohla začít i akce, náš vůdce dá příkaz se stáhnout. Mám své pochyby, ale následuji. Dostaneme nového vůdce. Zvláštní způsob, ale vzhledem k tomu, že nás má vést nikdo jiný než samotný Seipent, budu i nadále následovat tento plán. Malideltis Malideltis: středně rostlý muž s krátkými tmavými vlasy doplněnými o hnědé oči a pečlivě oholenou tváří. Oděn je ve tmavém kabátu, co je pod ním nejde vidět. Ve tváří má většinou neutrální výraz a nedává své emoce vidět. --- Jeden ze členů bývalé skupiny si není jistý plánem našich vůdců. Tentokrát se i já přidám. „Podívej se opět na ten les a řekni co vidíš.“ Chvíli počkám. „Oheň. Co dělá oheň? Zabíjí. Koho?“ zeptám se a na chvíli zmlknu. Nářky a zoufalý křik se ozývají z lesa. „Všechny,“ doplním svoji otázku. „Zaposlouchej se do líbezné hudby našich nových jednotek. Ten křik… úpění… vztek… lítost. Zaposlouchej se do jejich emocí, je to naposled co nějaké mají. Až oheň upadne a my budeme procházet naše vítězné zpopelené pole, budou pod nohama těla- nebo raději kosti- všeho co zde žilo. A teď mi odpověz, co si myslíš, že udělá mistr nekromancie s něčím takovýmhle?“ zeptám se a usměji se.

Vypravěč - 30. ledna 2020 12:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vaše skupinka se už tedy doufejme ve finálním rozpoložení vydala na průzkum končin. Během ohnivého útoku se vám povedlo proplížit a pokračovali jste dál. Julius se držel před vámi a prozkoumával terén, nicméně je noc a v noci je velmi lehké cokoliv přehlédnout... Mezitím se oheň povedlo rozšířit a dle původních pokynů Seipenta byly vysláni skřeti, aby zastavili šíření požáru... Již takto putujete hodinu a mezitím probíhá vláčná diskuze, když zvuky trpících lesních bytostí pomaličku utichají. Je jasné, že se skřetům daří onen požár uhasit... Poté ale za zvuku praskajícího dříví a padajících stromů zazněly další nářky, nářky vašich skřetů... Nejspíš je někdo napadl, nebo si ublížili sami... Je nutné chápat, že každý strom na mapě neznamená každý strom ve skutečnosti. Bohužel jsem neměl lepší editor a ani možnosti pro znázornění aktuální situace (za tipy budu rád, mapu světa samozřejmě mám) Před vámi jsou po vaší levé straně kopce a různé palouky, měnící se ve skály a hory. Načež po vaší pravé straně je částečně hořící les a vaši skřeti. Vydáte se skrz kopce a skály, nebo půjdete na pokraji lesa, či skrz les? Nebo se snad vydáte pomoci vašim skřetům?

Seipent - 31. ledna 2020 07:29

soukromá zpráva od Seipent pro Když slyším reptání a zpochybňování Vůle Pána, na okamžik zalituji, že jsem nezůstal se smradlavými skřety v pevnosti. Sice bych byl obklopen nekonečnou hloupostí, ale čas bych mohl věnovat studiu portálu a dalších věcí, o kterých Maescia mluvila. Na druhou stranu bude lepší se držet od Emisarky dál. Naše kroky jsou řízeny Vůlí Pána. Proto jsme byli vybráni, proto jsme tady a proto půjdeme tam, kam nás naše kroky povedou. Jestli o tomto někdo pochybuje, není zde pro něj místo. Samotného mě tíží pochybnosti, ale nic jiného než jít dál nám nezbývá. My můžeme pro Manovara získat deset služebníků. S podporou těch deseti získáme stovky, s podporou stovek získáme tisíce. Pak již nebude existovat žádná síla, která zabrání příchodu Pána. V lese se ozvou výkřiky skřetů. To je už ale problém Maescii. Nemůžeme se hnát lesem v noci. Stejně tak je nebezpečné stoupat do neznámých hor bez světla. Zbývá tedy jít podél lesa. Seipent

Fedron Sitl - 31. ledna 2020 11:42

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Díky spojení s Arlisenem nemám pocit, že by od dívky hrozilo snad nějaké nebezpečí. Zároveň si nejsem jist, co vlastně dělat. A tak dám svou přítomnost najevo pouze symbolicky. Přijdu k ohni, zkontroluji jej, případně upravím či přiložím, aby správně hořel. Zaposlouchám se do zvuků lesa, nasaju jeho vůni. Co to říkal ten maličký? Že šli všichni na poradu za duchem lesa? Proto je tu asi tak podivný klid. Zajdu k naší improvizované studni a s chutí se zhluboka napiju. Pak nabírám vodu do dlaní a opatrně, abych ji zbytečně nekalil, si trochu omyju obličej. Trocha rozmazaného bahna na něm jistě zůstane, ale Fedron není z těch, kdo by něco takového řešil. Hlavně aby se později nedrolilo do očí.

Julius Lipovan - 31. ledna 2020 12:51

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Nezbývá, než jít dál. Výkřiků ze tmy si příliš nevšímám, netýkají se mě. Já hledám zvuk, které do okolí nepatří a zrakem i když ve značné nevýhodě prohlížím tmu. Zároveň našlapuji velice zlehka, pokud by na zemi ležela past snad si jí všimnu dřív, než do ní šlápnu. Tu a tam se zastavím a zaposlouchám se do zvuků nočního lesa, pokud nic neslyším, ani nevidím jdu pokud možno neslyšně dál.

Furion - 31. ledna 2020 20:51

soukromá zpráva od Furion pro Vycházíme z jeskyně do našeho primitivního tábořiště. Ani já nečekám změnu v sestavě kterou u ohniště spatřím. Eldrias nikde a místo něj je tu s Arlisenem jakási vlčí dívka. Sog začne opatrně obcházet ohniště, zatímco Fedron se chová jakoby nic. No, asi to je zase na mě. Pokusím se nejprve telepaticky spojit s Arlisenem. Arlisene, kdopak je ta osoba a kde je Eldrias? Doufám, že můj dotaz zachytí. Jsem opatrný a zatímco přistupuji k ohništi a k oběma "vlčiskům" rozhlížím se kolem, zda nespatřím známky po Eldriasovi (7). Jakmile jsem u ohniště, upřu svůj zrak na dívku ve vlčí kůži a promluvím na ní. "Zdravím tě. Kdopak jsi a co děláš v našem táboře?"

Vypravěč - 03. února 2020 14:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokračujete stále hlouběji a hlouběji lesem, přičemž se skřetí nářek po malé chvilce ztišil. Procházíte skrz trávu, která je vsazená mez stromy, po vaší pravé ruce a kopcy po vaší levé ruce. Vaši cestu doprovází občasné zavytí vlků a zvuk padajících stromů, jenž ale také postupně utichá a dle všeho to vypadá, že skřeti uhasili požár, což zároveň může dát lesním bytostem příležitost nabrat sílu. Některé z vás můžou obzvlášť zaujmout kopce, které se postupně mění ve skály a hory, možná by se tyhle skalní cesty dali nějak využít? Možná je tu poklad? Nebo drak? Občas sebou někdo cuknete, když lesem proběhne veverka, spadne šiška, nebo slyšíte nedaleké praskání klacíků... Nicméně pokračujete stále dále již několik hodin, když v tom Julius cosi v dáli uvidí, čím blíž se přibližuje, tím je mu to jasnější... Pravděpodobně půjde o nějakého člověka, či jeho tělo...? Leží asi 20 metrů před Juliusem, zatímco Seipent a ostatní se pohybují v dosahu 70 metrů. (Prosím hoďte si všichni na postřeh k10)

Arlisen - 03. února 2020 21:57

soukromá zpráva od Arlisen pro lidé z jeskyně Když se konečně dostanu z dívčina obětí, uslyším zvuk přicházející z jeskyně. Otočím se a spatřím své druhy jak vylézají ven. Už jsou tady. Štěknu na Veallu. Otočím se zpátky k jeskyni a spojím se s nimi. Ahoj. To vám to trvalo. Nechápavě sleduju Vyrážku který oheň podivně obchází. Z toho mě ale vyruší Furion který se se mnou pokouší spojit. Tohle je Vaella. Poslal ji tu Duch lesa. A stejně jako ty přijela na jednorožci. Odpovím. Pak se ale postavím a běžím za Fedronem, abych se s ním přivítal.

Julius Lipovan - 04. února 2020 07:29

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Pomalinku, polehounku vytáhnu z pochvy u pasu svůj meč a trošku se přikrčím, jak mě to učil můj starý mistr. Očima stále prohlížím své okolí a ono tělo před sebou si udržuji v periferním zorném poli, kdyby se to po mě najednou chtělo rozběhnout. Přibližuji se k onomu jedinému zajímavému bodu v okolí, několik metrů od něj se zastavím a dám rukou znamení ostatním za mnou. To, že když se budou držet na dohled ode mě nikoho neoklamu si můžeme vyříkat později. (Hod 10, 1, 9 - promiň nevím jak se to háže celkově, takže jsem vypsal co mi padlo a přizpůsobil to tomu, že mám na 10 a 1 házet znovu)

Seipent - 04. února 2020 07:51

soukromá zpráva od Seipent pro Skřetí kvílení mizí a postupně se opět objevují zvuky padajících stromů. Nevím, jestli to jsou skřeti, nebo zda se do zamezení šíření požáru zapojily zrůdy z lesa. Ale zase toto je nyní problém Emisarky. Kolik vody je potřeba vylít z nádrže, aby v něm nemohly žít ryby, ale zároveň aby tam bylo dost pro uhašení žízně celé říše? Nechat les shořet a definitivně tak vyhnat lesní příšery, nebo spálit jen část a moci tak dřevo vytěžit? Kdybychom dřevo nepotřebovali, vůbec bych se o toho druida nestaral. Bohužel pro ně se nám postavili do cesty. Cestou jsem spíše zabořen do vlastních myšlenek a občas si prohlédnu okolí, abych si udělal malý obrázek o tom, jak vypadá okolí pevnosti. Když se celá výprava zničehonic zastaví, chvíli mi trvá, než si uvědomím, proč zastavujeme. Na zemi něco nebo někdo leží. Rozhlédnu se a pokusím se zjistit, zda a z jakého směru bychom mohli očekávat útok. Dost možná jsme padli do pasti. V ruce svírám rukojeť své zbraně, ještě stále připnutou k opasku. Jinak stále stojím na místě a čekám, až někdo tělo obhlídne. Marně se snažím najít "Hlídače". Ale to, že jej nevidím je naprosto správně.

Vypravěč - 04. února 2020 09:57
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Prosím všechny o hod k10.

Kiyandre diˈGráinne aep Sidheˈag - 04. února 2020 10:39

soukromá zpráva od Kiyandre diˈGráinne aep Sidheˈag pro Pohlédnu na Malideltise, který se vloží do mého rozhovoru se Seipentem. Dá-li se o nějakém rozhovoru vůbec mluvit, samozřejmě. Zpříma na něj hledím, zatímco ke mne mluví, než nakonec povytáhnu na krátkou chvíli levé obočí a nakloním hlavu krátce se straně. „Oh, oheň zabíjí, stravuje a ničí. Z ohořelých zuhelnatělých mrtvol je špatná pracovní síla, jen první linie, co jde první k zemi, když dojde na střet,“ pokrčím nezúčastněně rameny a zamračím se. „Mě zajímá, jaký je plán mistra Seipenta na získávání spojenců.“ Jsme malá skupina. Velmi různorodá skupina. Vyrazili jsme jen tak, bez ničeho, bez podpory napříč nepřátelským územím – dokonce bez toho, aniž by si Seipent či Emisarka zjistili, kým jsme a co umíme! Jak můžeme být při tomhle úkolu nápomocní. Manovar buď mi svědkem, ale větší hloupost jsem již dlouho nezažila. Ani od Seipenta se mi nedočká lepšího vysvětlení, než kdybych byla snad třetiřadým tupým skřetem. Respektive, nedočká se mi žádného vysvětlení, jen zopakování něčeho, čeho je mi záhadou, jak chce dosáhnout. Pro tebe tu není místo, nekromante. Podřízení Morgany mi byli zatím velkým zklamáním. Zůstanu mlčet. Mluvilo by ze mne rozhořčení, frustrace a znechucení. Nikoliv nad vůli Manovara, ale nad jeho služebníky. Jdu mezi posledními ve skupině, poslouchám zvuky, rozhlížím se. Přemýšlím, co se situací, která nastala. Nelíbí se mi. Ale je příliš brzo… Nebo příliš pozdě? To mě trápí o něco více. Měla jsem zasáhnout v okamžiku, kdy se Emisarka začala chovat tak nesmyslně. Když se zastaví skupina, zastavím se i já. Rozhlédnu se, nos mi zacuká, jak zavětřím a nasaji pachy okolí. (hod k10 >> 6)

Průvodce - 04. února 2020 16:51

soukromá zpráva od Průvodce pro Postavy vystoupily ze stínu jeskyně do osvětleného prostoru ohněm, což Eldriasovi vůbec nepomohlo. Výhled mu zakrývala jedna hustě pokrytá větvička, a pokud se chtěl skutečně ujistit, že je to zbytek bahňáků, musel se jí zbavit. Pomalým pohybem pravé ruky, se jí pokusil odsunout na stranu. V první chvíli to vypadalo, že se mu to podaří bez vydání jediného zvuku, ale opak byl pravdou. Větévka mu proklouzla mezi prsty a se znatelným mlasknutím ho švihla přes obličej. Půlelf se neubránil polohlasnému syknutí, jenž přitáhlo pohledy všech, co něco nebo někoho hledali. Nyní byl prozrazen a tak neměl důvod setrvávat ve svém úkrytu. S relativně tichým žuchnutím dopadl na zem. Na tázavé pohledy jen pokrčil rameny. ”Máme nezvaného hosta.” ukázal prstem na Vaellu, jakoby to už všichni dávno nezaregistrovali. Poté si upravil šaty a přešel pomalým krokem k Sogimu, který stále stál trochu opodál od ostatních. Bez jakýchkoliv servítek vstoupil do jeho osobního prostoru a něco skřetovi pošeptal. Poté se sebral a bez dalšího vysvětlení se lehkým klusem vydal do útrob lesa.

Průvodce - 04. února 2020 16:59
	soukromá zpráva od Průvodce pro Eldrias ti pošeptal jen tři krátké věty: ”Přijde mi na ní něco povědomého, ale musím si to ověřit. Nečekejte na mě. Najdu si vás.” Jeho pohled tentokrát nebyl prostý emocí, tak jak tomu bylo doposud, ale mísila se v nich změť emocí.

Sog-Aarth - 04. února 2020 18:57
	soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Eldriasovo strohé vysvětlení mi stačí. Vím, že s ním nemá cenu o jeho rozhodnutí debatovat. Chvíli za ním hledím, dokud se mi neztratí ve tmě. Jen mě to utvrdí v podezření, že ta ženská není tak úplně "čistá". Kde ji ale Eldrias mohl vidět? A jaké konkrétní emoce se v něm mísily? To je mi stále záhadou.

Vypravěč - 05. února 2020 12:18
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Julius se pomale přibližuje k nehybnému tělu, čím je blíž, tím jasněji vidí, že přes postavu přehozený plášť. Víc v té tmě bohužel nerozpozná, i když je již vedle nehnoucího se těla. Mezitím ostatní zastaví, čekajíc na signál. Nikomu nepřipadá nic podezřelé, pouze Seipent uviděl v lesním houští pohyb, mohlo se jednat o fauna, nebo podobnou bytost.

Seipent - 06. února 2020 10:40

soukromá zpráva od Seipent pro Slova Kiyandre mě uklidní, když chápe, že ohořelé kosti nemají mnoho užitku. Snad na vyplašení pár sedláků, ale jinak je to plýtvání silami a ztráta času. Pak ale protivně rýpe a zpochybňuje moji autoritu. V této říši nejsem o nic déle než ona a o tomto světě toho jistě nevím o nic víc. Mám chuť jí říct, že se může vedení chopit sama, ale toto pokušení spolknu. Jsem příliš důležitý pro tuto výpravu na to, abych svůj život vložil do rukou nějaké víly, která nemá konstruktivní nápad. Jestli máte pochybnosti o správnosti rozhodnutí Morgany nebo samotného Manovara, počkejte na ně u portálu a osobně se jich na to zeptejte. Očima přeskakuji mezi Juliusem, lesem, horami i tím, co je za námi. Spíše jen periferně zahlédnu nějakou postavu mezi stromy, ale než se stačím podívat lépe, zmizí mezi stromy. Nelíbí se mi tato situace. Dám pokynu kentaurovi, aby dával pozor na les a udělám pár kroků směrem k Juliusovi. Bodni do něj a vrať se! Křiknu a připravím se na protiútok. A budu doufat, že náš Bystré oko dává dobrý pozor. Ať je postava kdokoliv, nemáme čas se starat o raněného. A pokud je mrtvý, další rána mu neublíží.

Vaella - 07. února 2020 13:21

soukromá zpráva od Vaella pro Všichni Po Arlisenově upozornění převrátím svůj zrak ke vchodu z jeskyně. Spatřím tam 3 postavy, které z ní právě vycházely. Sleduji je všechny. Nakonec ke mne promluvil až poslední z nich. Když jsem se mu hodlala odpovědět, tak mne vyrušil zvláštní zvuk, za kterým, když se ohlédnu, tak spatřím muže, který právě seskočil ze stromu. Neubráním se myšlenkám.: To tady byl celou dobu... To mne celou dobu sledoval... Tak trochu s podezřením ho sleduji, i když to já jsem vpadla do cizího tábora, takže podezřelá jsem tu spíše já. Pak si vzpomenu, že jsem ještě neodpověděla na otázku tomu muži.: "Já jsem Vaella a i když to bude znít divně, tak mne jsem dovezl jednorožec."

Furion - 07. února 2020 14:03

soukromá zpráva od Furion pro Chvilku zmatěně hledím za Eldriasem. Kam to běžel? Pak ale Vaella odpoví. Usměji se na ní a lehce se ukloním. "Těší mne. Já jsem Furion, novic z královské kouzelnické akademie." "A ano, za normálních okolností by to znělo divně, ale věz, že i já jsem přijel na jednorožci. Předpokládám, že tě poslal duch lesa, stejně jako nás všechny tady." "Koukám že s Arlisenem jsi se již seznámila. Tamhleten opatrný skřet je Sog," začnu představovat své nové přátele. "a ten celý zablácený je Fedron. Eh,… a ten co byl na stromě a odběhl si do lesa, to byl Eldrias." tázavě pohlédnu na Soga, kterému Eldrias něco šeptal než zmizel. Dojdu k ohni, který před chvilkou Fedron obhospodařil a usadím se. "Jsi tu vítána, Vaello. Povíš nám něco o sobě? Jak jsi se dostala k duchovi lesa a řekl ti něco?"

Fedron Sitl - 07. února 2020 21:35

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Také se s chutí přivítám s Arlisenem, když ke mě přiběhne. Trochu si zablbnu, chrstnu na něj trošku vody a i když vím, že nebude tušit, o čem je řeč, v mysli se ho zeptám: "Tak kdy bude svatba?" Pak dodám vážněji: Cítil jsi tu sílu se mnou, když jsem držel v rukách tu věc, co jsem našel? Co si o tom myslíš? K nově příchozí jsem stále netečný. Vnímám ale, co říká Furion a na její reakci jsem zvědavý. Na její barvu hlasu, intonaci.. Člověk nebo zvíře? Eldriasův odběh také vnímám, ale jelikož jsem nezaregistroval jeho šepot směrem ke skřetovi, předpokládám, že ho přepadla náhlá potřeba. Ty jahody, co jsem našel, nebyly z nejzralejších.

Sog-Aarth - 07. února 2020 23:16

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Ještě okamžik hledím do lesního porostu tonoucím v nočním šeru. Než v něm půlelf zmizel, vyjádřil přinejmenším jasnou nelibost. Prý nezvaný host. Jako kdyby zrovna jeho někdo zval. Vlastně jo. Duch lesa. I když to, co předváděl s těma včelama, bych pozvánkou taky nenazval. Jenže ani mně se nastalá situace nelíbí. Možná proto, že jsem u jejího slavného příjezdu osobně nebyl. Nevěř nikomu. Krej si záda. Buď ve střehu. A do toho si kouzelník dává hubu na špacír a vytrubuje o nás první poslední. „Ještěs‘ jí zapomněl prozradit číslo svý ubikace na akademii.“ Káravě se na Furiona zadívám podmračeným pohledem. Ten vzápětí přesunu na Vaellu. „Myslím, že by nám měla tady dáma nejdřív vyklopit něco o sobě a svých úmyslech. A co se jí stalo předtím, než se ocitla tady mezi náma.“ Zatraceně. Duch lesa je asi fakt v pěknejch sračkách, když shromažďuje každý individuum, na který narazí. A nejspíš mu taky docházej zdroje, páč si udělal z jednorožce blbou drožku!

Vaella - 09. února 2020 08:37

soukromá zpráva od Vaella pro Jakmile začne Furion mluvit, tak hned při slovech o královské kouzelnické akademii se na něj podívám velmi nechápavým pohledem, jelikož jsem v životě neslyšela o něčem takovém. Když Furion začne představovat ostatní, tak si je prohlédnu a už od pohledu vím, že se tomu skřetovi nezdám. S tím ale nemůžu nic udělat. Věděla jsem, že mne asi nepřijmou, ale co jsem měla dělat, kdybych tam zůstala, tak zemřu. Po Furionově otázce a po nemístné poznámce Soga, i když v jeho pozici asi není tak nemístná, vstanu na 2 nohy že země a ukloním se v pukrle, jak mne to učila bývalá paní.: "Vychovala mne smečka vlků. Jednoho dne jsem se probudila a všichni byli mrtví, jenom skupina lovců stála nad nimi. Poté se mne ani ne na den ujal duch lesa. Po tom dní se nás někdo pokusil vypálit. Teda spíše se pokusil vypálit celý les. Takže mne duch lesa posadil na jednorožce a poslal za Vámi." Jakmile to dořeknu, tak si uvědomím, že jsem to říkala jedním dechem, a také si uvědomím, co jsem řekla. Takže spadnu na zem a stočím se do klubíčka.

Furion - 09. února 2020 21:34

soukromá zpráva od Furion pro Zaznamenám Sogův výraz a jeho poznámku. Dojde mi, že jsem možná příliš vstřícný a sdílný k nové neznámé. Ale nemyslím, že je to takový problém. Arlisen potvrdil, že přijela na jednorožci. To znamená, že ji poslal duch lesa. To znamená, že jsme všichni na stejné straně. "Dobře Vaello, díky. Vypálení lesa zní hrozivě. Tipuju, že za tím budou bytosti zla, které pronikly přes zeď." Pak se obrátím na skřeta. "A Sogu, číslo sedmnáct, kdybys někdy chtěl zajít na návštěvu." A bezelstně se na něj usměju. Pak se začnu věnovat ohništi a přípravě večeře, kterou Fedron nasbíral v okolí. Trochu mi stále dělá starosti to, že nevíme kam se poděl ten kopytnatý tvor z jeskyně, ale asi s tím teď stejně nic nenaděláme. Budeme muset držet v noci hlídky a doufat, že se sem nevrátí.

Julius Lipovan - 10. února 2020 07:34

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Chvíli nad seipentovými slovy přemýšlím. Nakonec však nechám zvítězit svou zvědavost, postavím se tak, ať mě ležící nemůže bezprostředně překvapit a s mečem nachystaným k rychlému bodnutí skopnu z oné postavy plášť. Pokud nekromant chce, abych se vrátil určitě je něco v nepořádku, nebo ho to možná jen přestalo bavit. Z mích zkušeností, je však potřeba prozkoumat cokoliv, co není úplně obvyklé.

Průvodce - 11. února 2020 08:39

soukromá zpráva od Průvodce pro Seipentův rozkaz zněl jasně ale i přesto se Julius rozhodne neuposlechnout a zvolí méně radikální volbu. Udělá obratný úkrok do strany, tasí svůj meč a hrot namíří k stále nehybnému tělu. Položí špičku pravé nohy na nejbližší cíp pláště a trhnutím ho vykopne směrem za sebe. Byl připravený na jakýkoliv náznak nebezpečí, což se nakonec ukáže, jako zbytečně vynaložené úsilí. Pod pláštěm byla ukryta pouze mrtvola muže. Tělo leží na zádech, takže je muži vidět do tváře. Výraz, který mu zůstal, vypovídal o tom, že svojí smrt nejspíš vůbec neočekával. Překvapením vykulené oči, otevřená ústa v němém výkřiku, levá ruka položená na hrudi, žádná viditelná rána. Všechno napovídalo kradmému útoku ze zálohy. Teda pokud mohl soudit z prvního pohledu. Co ho však zaujalo mnohem víc, byla barva mužovi pokožky. Nebyla růžová jako u něj a ostatních lidí, ale měla šedivý odstín podobný Seipentovi. Stejně tak jeho rysy byly mnohem víc ostré, než bylo u lidí běžné. Pokud by se Julius odvážil odhrnout mrtvole vlasy, objevil by také špičaté uši.

Malideltis Jurad - 11. února 2020 19:44

soukromá zpráva od Malideltis Jurad pro Vůle pána, zbytečná snaha… Výmluvy! Taky můžu považovat bránění ostatních jako zbytečně vynaloženou sílu a krýt si jen svůj vlastní krk, přičemž budu sledovat jak umírají. Z odpovědi Seipenta a jeho společnice jsem zklamán. A na co jinýho asi chcete použít mrtvoly než jako oběť v první linii. Nebo snad chce abysme šli my jako první linie?! Nemám rád vůdce, kteří zachází se svojí jednotkou a svými vojáky jako s postradatelnou komoditou a ‚mistr‘ Seipent se mi jeví jako jeden z těchto vůdců. Ovšem nebudu ničit morálku celé skupiny tím, že budu podrývat jeho ‚autoritu‘, na zpochybňování a výměnu vedení bude dostatek času, až se vrátíme zpět. Poté se ovšem Seipent ohradí a mluví o správnosti rozhodnutí Morgany nebo pána Manovara. Vůdce co si brání své rozhodnutí tím, že předstírá, že je to rozhodnutí někoho mocnějšího a důležitějšího. Zbabělé, ubohé, ale hlavně, drzé. Snaží se snad srovnávat se s Manovarem?! Pravdou je, že momentálně velmi zpochybňuji rozhodnutí Morgany o předání jejím vedení. A i o jejím vedením jako takovém. Skupina zastaví a vyčkává. Bez váhání vytáhnu dýku z kabátu, párkrát s ní zkušeně protočím v prstech, až ji nakonec pevně uchytím. Seipent dá rozkaz a já tiše sleduji Juliuse. Ten samozřejmě rozkaz neuposlech a udělal si co chtěl. Na mé tváři, která běžně nedává emoce najevo, se mi objevil velmi zlomyslný úsměv. Mistře Seipente, je čas předvést, co jste zač, pomyslím si.

Seipent - 12. února 2020 07:39

soukromá zpráva od Seipent pro Chaos ve skupině by se dal krájet. Nejsme vlastně ani skupina ... jen banda jednotlivců, která míří stejným tempem stejným směrem. Zpochybňují mé velení, které se ještě nemělo mnoho příležitostí se projevit. A když nějaký rozkaz vydám, zkrátka jej ignorují. Opatrně přijdu k místu, kde je mrtvola a rozhlédnu se kolem ní. Zajímá mě, zda byla přitáhnuta na toto místo, nebo zde zemřel právě tady. Poté přijdu k Juliusovi tak blízko, že by mezi naše tváře nevešla ruka. Čemu konkrétně jsi na rozkazu nerozuměl? Myslel sis, že tu někdo leží jen tak unavený a chtěl ses ho zeptat na cestu? Ohrožuješ celou skupinu! Mohl bych mu udělat spoustu věcí, ze kterých by si minimálně nadělal do kalhot. ale ničemu by to neprospělo. Ovládat strachem své podřízené jsem viděl mnohokrát ... a nikdy to neskončilo dobře. Ale s touto bandou chytrolínů to nebudu mít snadné. Každý se tváří, že by to zvládl lépe, ale ještě jsem od nich neslyšel rozumnou větu. A vzhledem k tomu, že otevřeně ignorují rozkazy a podrývají mé velení to není z důvodu, že by se mě báli. Očima přelétnu kraj lesa a naše okolí a pokud neuvidím nic podezřelého, skloním se k mrtvole. Pozorně si ji prohlédnu. Nejvíce mne zaujme zabarvení pleti, které je podobné mé barvě, ale to může mít spoustu příčin. Například některé jedy by mohly způsobit toto zbarvení. Poté prohlédnu jeho oblečení a při té příležitosti se pokusím zjistit příčinu smrti. Chce k tomu někdo něco říct? Nebo budete zase jenom blbě čumět? Dovětek si nechám jen pro sebe, nemá význam stupňovat nervozitu.

Vypravěč - 13. února 2020 12:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nového člena jste každý uvítal po svém, načež se představování změnilo v trapnou chvilku ticha, kterou přerušil Furion, když začal připravovat jídlo. Vypadalo to, že Furion ví, co dělá, pouze Fedron uviděl pár chyb při přípravě a tak Furionovi pomohl jídlo dodělat. Netrvalo dlouho a jídlo bylo nachystané, jednalo se především o různé bylinky, či plody ze stromů. Když Arlisen viděl Vaellyn pohled na připravené jídlo, se podělil o zbytek potkana. Bohužel většinu potkana už snědl a tak Vaella ohlodávala zbytky. Ať už Vaelle a Arlisenovi někdo nabídl další jídlo či ne, šli jste si všichni lehnout. Rozložili jste si spacáky před jeskyní, okolo ohně. Věděli jste, že tohle místo není nejbezpečnější, přeci jen se sem může kdykoliv kdokoliv či snad cokoliv vrátit. Uvnitř jeskyně by bylo i možná pohodlněji, nefoukalo by a nebylo by chladno, nicméně taky byste neměli žádnou únikovou cestu a pravděpodobně by nikdo přes ten smrad neusnul. Během příprav na přenocování jste upozornili Vaellu, že pokud chce, uvnitř v jeskyni, jsou nějaké spacáky, které by se teoreticky dali použít, pokud by chtěla... Když už jste se všichni najedli a připravili se na přenocování, vydali jste se nasbírat dostatek dříví, abyste vklidu přečkali noc. Když už bylo vše nachystáno, rozdělily jste si hlídky, načež šli spát. Noc plynula zcela poklidně a nikdo z hlídkujících neviděl nic až tak podezřelého. Občas proběhla kolem veverka, či spadla šiška, která upoutala vaši pozornost, jinak se v okolí ale nic zajímavého nestalo. Když měl zrovna Fedron hlídku, všem se začal zdát stejný sen. V tom snu jste byli všichni na pokraji lesa a vedle vás stál starý lesní duch. Vedl vás do války. Stáli jste v přední linii armády lesa a čekali na rozkazy, když se země začala otřásat a les hořet. Ohnivé koule padali do lesa a požár se rozšířil. Lesní armáda začal zmateně pobíhat po hořícím lese, přičemž způsobili ještě větší chaos. Spoustu hořící zvěře se rozběhlo, proti nepříteli, který tento chabý pokus odvrátil hrstkou lukostřelců. Lesní duch se zmateně rozhlíží kolem, načež dává znamení k ústupu. Najednou se ale vize mění a vy vidíte svět v otroctví a plamenech. Ve východní říši nezůstala jediná rostlina a všichni živí tvorové byli okradeni o svojí duši a stali se z nich přízraky. Armáda nemrtvých putuje světěm a srovnává vše se zemí. Po vaší existenci tak nezůstává jediná stopa. Zahalená bytost, postavou by se dala odhadnout na muže, držíc kopí, ze kterého sálá nadpozemská energie. Tento výjev ukončuje vaší vizi, spolu se slovy lesního ducha To kopí je příčinou i řešením... V ten moment se všichni zároveň probudili. Škubli jste sebou natolik, že vás to probudilo, všichni jste byli upocení a každý jste se cítil zvláštně, jakobyste prožili průběh vlastní smrti, přitom jste si ji ale nepamatovali. Pouze Arlisen s Vaellou spali dál, přičemž sebou občasně cukli, nebo udělali nějaký padivný zvuk. Když jste se rozhlédli kolem, usoudili jste, že podle polohy měsíce bude svítat za 4 hodiny. O chvíli pozděj sebou Arlisen s Vaellou cukli natolik, že se oba probudili. Fedronovi se tento sen nezdál, ale díky svému propojení dokázal vnímat Arlisenův sen.

Vypravěč - 13. února 2020 12:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vaše vize se opět změnila a vy jste byli na místě plné různé zeleně. Nohy se vám bořili do mechu a po nohách vás lechtala vysoká tráva. Všude okolo rostly stromy, po kterých běhaly veverky. A vůbec, když jste se zaposlouchali, slyšeli jste, jak nad vámi letí ptačí hejno, nebo jak se hádají brouci, schovaní pod kůrou stromu. Docela vás to uklidnilo, ale nemohli jste se zbavit toho neustálého neklidu. Z rozjímání vás vyruší hlas lesního ducha, který sedí přímo před vámi. Věci se dali do pohybu a náš svět čelí čím dál většímu nebezpečí, božský artefakt má být zhoubou i spásou. Vše bylo plánováno a předpovězeno a přesto o tom nikdo z nás nevěděl. A právě proto pro vás mám nový úkol, stejně důležitý... Nemůžu jej svěřit jen tak někomu a proto jste byli vybráni vy dva. Vyhledejte lesního ducha západního lesu, musíte mu říci, co se stalo. Řekněte mu, že kopí rozhodne o našem osudu. On už bude vědět, co dělat dál... Hned poté vize skončila a vy jste se probudili. Fedron se nemohl zbavit toho stejného pocitu, jako když se dotkl nalezené rukojeti. Nemohl z hlavy vypustit výjev postavy držící kopí... Opět jej chvilkově ovládl jeho skrytý vnitřní hlas, který chce onen mocný artefakt jen pro sebe.

Vypravěč - 13. února 2020 17:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyhodnocení hry Sog-Aarth: 14ZK Roleplay – 5zk Nasbírání hromady dříví + rozdělání ohně- 4zk (interní důvody) Vytahování ostatních z bláta – 5zk Furion: 12ZK Roleplay – 4 zk Identifikace rituální situace – 4zk Vytáhnutí Arlisena z bláta – 4zk Fedron: 19ZK Roleplay – 5zk Vyhledání jídla – 3zk Vymyšlení systému projitím skrze bahno - 3zk Objevení tajné chodby a zdroje vody – 4zk Získání části artefaktu – 4zk Arlisen: 5ZK Roleplay – 3zk Lov – 2zk Vaella 6ZK Roleplay – 1zk Proplížení kolem Seipenta – 5zk Pokud si otevřete homepage, pak pod nadpisem Zkušenostní body naleznete návod, jak zkušáky rozdělit :)

Fedron Sitl - 13. února 2020 22:15

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Když kdosi zmíní, že v jeskyni jsou spací pytle, dojde mi, že jsem si sice vzal oproti vězeňskému čisté a velmi kvalitní oblečení, ale nemám nic, co by mě zahřálo v noci. Možná oheň a Arlisena. Třeba by se přitulila i Vaella, jenže pořád netuším, zda je víc žena nebo vlčice.. Nabídnu se tedy, že pro deky a spacáky dojdu a také tak hned učiním. Posvítím si lucernou vstřícného Furiona, zpola vyhořelou pochodní nebo Arlisenovou srstí. Až když podruhé vyjdu z jeskyně, dojde mi, že zde není Eldrias. Zas tak hrozné střevní potíže určitě nemá, byť se od začátku do konce tvářil kysele. "Kde je..." nemohu si vzpomenout na jméno. "Kde je ten tamten? El Días?" zeptám se svých druhů, zatímco Vaelle podávám přikrývku. --- Noční hlídka. Příjemný chladný vzduch. Ticho a klid. Hluboký nádech.. Sleduji upřeně Furiona a jeho brašnu už poměrně dlouhou dobu, když ten sebou náhle podivně cukne. Klid spáčů se zdá být pryč. Jako by všech najednou. Zvláštní. Instiktivně se napojím na Arlisena a vidím ty podivné obrazy. "Dost!" křičím v duchu, když vidím vše živé zničené a v očích mám slzy. Hluboký nádech. Zamračím se. Hluboký výdech. Můj pohled se upře do tmy, kde je vidět daleká budoucnost. Rytíř Fedron s magickým kopím běží hustým hvozdem. Skokem překonává prastaré padlé kmeny. Jedinou ranou odráží obřího pavouka, který mu vstoupí do cesty. Kolem začíná hořet. Zrychluji krok. Zamračím se víc. Můj obličej je zlověstně zachmuřený. Poslední skok a jsem z lesa venku. Planina je posetá temnými bytostmi zla. Sotva však spatří zářícího bojovníka a jeho kopí, jejich tváře se naplní hrůzou a zoufalstvím. Bum, prásk, konec. Dobro zvítězilo. Zatřesu prudce hlavou. Hluboký nádech. Sakra! Jsem to já nebo to nejsem já? Proč bych to nebyl já, kdo zachrání svět živých? A proč bych to já byl? Otřesu se celý. Mám strach a nejsem si tak docela jistý, z čeho vlastně. Jenom 3 zkušenosti za vynález prkýnkové metody!!!???

Julius Lipovan - 14. února 2020 08:01

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Jakmile se Seipent přiblíží až příliš blízko, nezbývá mi než stáhnout svůj meč tak, že určitě nešťastnou náhodou končí jeho špička kousíček pod nekromantovou bradou. Celé to vypadá jako jeden velký omyl a pouze Seipent může v mích očích vidět, že to omyl není ani v nejmenším. "Na to, že ohrožuji celou skupinu, jsi ty až příliš zvědavý zjistit co se s ním stalo." Udělám krok dozadu a spustím meč. Nemá cenu vyhrožovat jeden druhému, když máme spolupracovat. "Tvoje rozkazy jsou mi upřímně volné, nejsem jeden z tvým skřetů, ani nemrtvých a jsem tu na pozvání lady Morgany, ne na tvoje. Takže pokud chceš, abych se řídil tím, co mi řekneš, měl bys napřed zapřemýšlet nad tím proč bych to měl dělat." Své jsem řekl a zbytek nechávám na ostatních, rozhlédnu se po okolí, jestli naši malou estrádu nepozoruje někdo, kdo by ji neměl vidět a ohledání mrtvoly nechám raději někomu, kdo by tomu mohl rozumět.

Furion - 14. února 2020 11:29

soukromá zpráva od Furion pro Večer u ohně Během přípravy večeře spolu s Fedronem mé myšlenky toulají po dnešních událostech. Tolik se toho stalo. Když jsem se dnes ráno probouzel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi takhle převrátí svět a život vzhůru nohama. Měl to být jednoduchý průzkum magické anomálie... Úplně jsem zapomněl na ten artefakt co mám v brašně. A i zmizení Eldriase mě nijak netrápilo. Soustředění na aktuální úkol vytěsnilo vše ostatní. Příprava jídla. Tohle rozkrojit, tohle přidat, sem tuhle bylinku, tuhle houbu víc posolit,... Až když Fedron Eldriase zmínil, zmateně jsem se rozhlédl. "On se ještě nevrátil? Kam to šel? Sogu, tobě něco říkal než odběhl? Neměli by jsme se po něm podívat?" Během jídla si uvědomím, že mě stále pobolívá hlava z té rány. Pořádně se napiju a vyčistím si vodou ránu na hlavě. Tu si pak ovážu kusem látky než půjdu spát. Noc Takový hrozný sen, hotová noční můra. Všude oheň a hořící les. Zmatek. Snažím se proti nepřátelské hordě vyvolat kouzla, snažím se pomoci, ale vždy mne něco vytrhne ze soustředění a kouzlo selže. Jsem frustrovaný a vystrašený. Prchám hořícím lesem. Čekám kdy se objeví opět ten zelený démon, kdy ucítím bolest hlavy... Jakto že mě ten démon znal? ... úprk, strach, smrt... pode mnou se otevírá propast, temná jáma bez dna a já padám. Křičím a padám... Najednou vidíme toho zahaleného asi-muže s kopím. Můj pohled sklouzne na ono kopí. Prohlížím si ho do nejmenších detailů. Je důležité, jak záhy duch lesa potvrdí. Probouzím se zároveň se Sogem. Arlisen a Vaella stále spí a Fedron, který je na hlídce na nás vystrašeně civí. Jak mám vyschlé hrdlo jen zachrčím "Ten sen…" pomalu se vzpamatovávám. Je stále tma. Jdu si k naší provizorní studánce opláchnout obličej a napít se a mezitím se probudí i Arlisen s Vaellou. Náhle mě něco napadne. S hlasitým nádechem vyskočím a pokleknu blíž k ohni abych měl světlo. Z brašny opatrně vyjmu ten artefakt, který jsme nalezli v jeskyni. Rozbalím ho, ale tak abych se ho nedotkl a prohlížím si ho… není to náhodou část toho kopí ze sna?

Průvodce - 14. února 2020 11:38

soukromá zpráva od Průvodce pro POZOR TEMNÍ Dostal jsem od vás zpětnou vazbu a na základě té jsem se po domluvě s PJem rozhodl vaší dějovou linku RESTARTOVAT. Co to přesně znamená? Napíšu celý nový začátek, který bude obsahovat i shrnutí ohledně věcí, ke kterým ve světě už došlo. Například vypálení části lesa, zběhnutí Valei apod. to vše ale bude zasazeno do jiné situace a tak prosím, abyste jako hráči manipulovali jen s tím, co se během prvního příspěvku vaše postavy dozví. Pokud půjde vše hladce, tak nejpozději v pondělí by tu ten příspěvek mohl být a vy se budete moci pustit přímo do hry. Ještě jednou se vám všem omlouvám za ten vzniklý chaos, ale jako temní byste na něj měli být zvyklí. :D

Vaella - 15. února 2020 09:46

soukromá zpráva od Vaella pro Když se tak barvitě a několikrát představím, tak si řeknu, že na jeden den jsem toho řekla dost a už nepromluvím. Když Furion, myslím že to byl Furion, řekne, že večeře je hotová, tak se po něm hladově obrátím, protože od toho dělníka jsem se moc nenajedla, ale po tom, co jsem spatřila, co považuje za večeři, tak jsem si uvědomila, že nejspíš budu o hladu. Naštěstí se se mnou rozdělil Arlisena o zbytek potkana, takže jsem se alespoň trochu najedla. Navečer se jenom stočím do klubíčka a doufám, že neumrznu. Když mi ten srandovní mužík, který byl od bláta, nabídne deku, tak ji beze slov přijmu a přehodím ji přes sebe předtím než usnu. ##### Jakmile se probudím po našem malém výletu za duchem lesa, tak hned nasadím ostražitě svůj nic neříkající výraz myslejíc, že jsem stále u Morgany. Když si uvědomím, že už u ní nejsem, ale že jsem u té nové skupiny, tak si ho stejně nesundám z tváře. Vím, že už neusnu, tak vstanu a všimnu si, že jsou vlastně vzhůru všichni. I tak si ale sednu ke stromu a nic neříkám. Jenom pozoruji, co se bude dít.

Sog-Aarth - 15. února 2020 19:38

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro „Jen tak mezi námi, brachu, Eldrias se vypařil.“ Zašeptám stranou a zády k ostatním do Furionova ucha. Když vidím jeho pozdvihnuté obočí, pokouším se ho uklidnit. „Ne, neutekl. Spíš mám pocit, že ho něco táhlo zjistit, odkud se vzala Ona.“ Pohodím hlavou směrem k ohni, kde teď Vaella žvýká zbytky hlodavce. „Nejspíš něco ví, ale kam přesně šel, nemám ponětí. S večeří bych na něj nečekal. Prostě se buď vrátí nebo ne.“ Prohlásím pragmaticky. „Souhlasím s hlídkami. Pro NAŠE bezpečí.“ A opět významně kývnu za sebe. S plným břichem a poblíž ohně jsem nakonec neměl problém usnout. Byl to dlouhý den. Z lesa se téměř nic neozývá, a tak žádný podezřelý zvuk nepřeruší moje propadnutí do snu. Ale do jakého snu, kur..! Posadím se a hledím do praskajících uhlíků. Obsahují jen malou část větve, na které tančí pár plamínků. Fedron ví, jak oheň pomalu udržovat, aniž by zhasl. To se mu musí nechat. Víc dřeva spálil Furion při svém kuchtění nežli on za celou dosavadní hlídku. Rozhlédnu se po ostatních. Ani oni nepůsobí zrovna dojmem, že se vyspali do růžova. Pohlédnu na oblohu a po prvních paprscích světla ještě není ani vidu. A protože jsem na noční běsy zvyklý a také vím, že chci-li být ve dne ostražitý, musím spát, otočím se na druhý bok, upravím přikrývku a oči opět zavřu. Před utěsněnými víčky dál tančí plameny, jako předtím. Ze všech sil se snažím, aby tyhle plameny zhasly.

Průvodce - 18. února 2020 09:42

soukromá zpráva od Průvodce pro Nový začátek Morganina komnata dopoledne Byl typický ponurý podvečer, když se většina Morganiných vybraných stoupenců sešla na úpatí Sarkilských hor. Nikdo přesně netušil, co se má stát, ale každý kdo dorazil, očekával něco velkého. Přeci jen Manovarova pravá ruka by nesvolávala věrné pro nic za nic. Když jste se rozhlédli kolem sebe, mohli jste spatřit houfy skřetů, několik kentaurů, minotaurů, chimér, ale i bestie, které už tak běžné nebyly, jako běsy a stíny. Všichni trpělivě vyčkáváte, zatímco atmosféra začíná pomalu houstnout. Poskakující trojice skřetů vřeští na jednoho minotaura, který nejspíš udělala něco, co se jim zrovna dvakrát nelíbilo. O kus dál se zase chiméra ohání tlamou a ocasem po stínovi. Všechno by to nejspíš působilo groteskně, kdyby nehrozilo to, že se tu všichni během půlhodiny pozabíjejí. K tomu ale nedojde, protože se davem rozezní, pro všechny dobře známý, Morgany hrozivý hlas. „Děti Manovarovi!“ osloví všechny z nedaleké vyvýšené skalky a vstřícně rozpřáhne ruce. Její vyzáblé ženské rysy zahalují pouze cáry zbytků po dříve nádherných černých šatech a tvář je skrytá pod stejně barevnou kapucí pláště, který za ní vlaje, jako vlajka samotné smrti. „Jste tu dnes proto, že nadešel náš čas! Proroctví se začalo naplňovat a cesta do východních zemí se nám právě dnes otvírá. Já jí pro nás otevřu!“ Morgana se odmlčí, zatímco co dav propadne v nadšený rykot a řev, který notnou chvíli neztrácí na síle. Ukončí je zase až ona pohybem svých rukou, které obě vyletí směrem k nebi a z konečků prstů vytryskne tyrkysovo-zelená záře, která vedle ní, na přírodních schodech, vytvoří magický portál. „Jděte a zabijte vše, na co na druhé straně narazíte.“ Dá rozkaz přihlížejícímu davu a celá masa se začne hrnout do portálu. Manovarovi věrní, s vámi ve svých řadách, se vynořili uprostřed skalního útvaru, který se později ukázal jako důl. Učinili, co jim Morgana přikázala, a pobili všechny, na které narazili. To vše bez větších ztrát na životech. Jen velice málo z překvapených obyvatel východní říše úspěšně uniklo a i těm musela pomoct mocnější bytost známá později jako duch lesa. Během setkání temných sil s tímto duchem došlo i ke zběhnutí Valei, známe jako lovkyně zběhů, která podle dostupných informací dobrovolně zmizela bez dalších stop na území nepřítele. Morganu stálo vyvolání portálu velké množství sil, takže nebyla v danou chvíli schopna se s takovým odporem vypořádat a tak poručila skřetům plenit, pálit les a vybudovat v zabraném dole pevnost, jako základnu pro další jejich postup. Následující den si vás Morgana zavolala do své provizorní komnaty. Místnost neskýtala žádný nábytek kromě obrovského křesla (někdo by mohl tvrdit, že je to spíš trůn), které bylo vyrobené z lebek. Lebek, které ještě pár dní zpět, byly na krcích myslících bytostí. Jak jste to mohli poznat? Velice snadno. Většina těchto lebek na sobě měla stále maso nebo alespoň kůži svých původních majitelů, což kromě vizuální stránky, také zaplnilo místnost velice znatelným zápachem tlejícího masa. Morgana seděla zhroucená ve svém křesle a někomu by se mohlo zdát, že její nemrtvý prázdný pohled už nadobro opustil tento svět, ale jakmile se za vámi zaklapnou dveře, okamžitě ožije. „Aaa… moji noví oblíbenci.“ Zapřede mile svým chladným, skoro až nemrtvým, hlasem, ze kterého jde mráz po zádech. „Jen pojďte blíž, pojďte.“ Vybídne vás, vstane ze svého křesla a udělá pár kroků směrem k vám. Pomalu přistoupí jednotlivě ke každému z vás a zahledí se vám do očí ze vzdálenosti menší než je velikost pěsti dospělého muže. Je to velice nepříjemné, protože její oční důlky jsou prázdné, a když se zahledíte víc, začne vás pohlcovat sama temnota. Podle jejího výrazu si tohle velice užívá, a to i když jsou na ní jasně vidět známky únavy. „Julius Lipovan…“ zasyčí tvoje jméno jako by snad byla had. „Můj oblíbený hledač.“ Přejde k muži stojícímu vedle. „Overlord… cestovatel.“ přejede prstem po jeho masce a jen veliký hlupák by v tuhle chvíli ucukl. „Ooo… Moledir…“ Pronese skoro až blaženě, zatímco si prohlíží jeho drápy a bodáky vystupující na pažích. „…strážce mých křehčích oblíbenců.“ Při těchto slovech přeskočí pohledem na posledního člena skupiny. „Seipent… tak talentovaný že?“ skoro to zní, jakoby ho snad chtěla popíchnout. Pomalým krokem se vrátí zpět do svého křesla. „Pokud nechceme, aby naše návštěva ve východním světě neměla krátkého trvání, musíme se připravit a najít způsob, jak otevřít další portál.“ Její hlas byl najednou hrubý, tvrdý, po jakýchkoliv známkách libosti jakoby se slehla zem. „Nemůžeme si dovolit selhat, a proto mám pro vás úkoly. Julius a Overlordem se vydají po cestě směrem na jih. Najdou nejbližší město, infiltrují ho, zjistí všechny důležité informace, které by mohli ohrozit naši věc, případně jestli se mezi lidmi nenachází nějací spojenci. Pokusí se také získat více informací o kopí osudu, známém spíše jako Snejzlovo kopí.“ Na chvilku se odmlčí a skoro to vypadá, že pomocí nějakého kouzla vysává zbytkovou energii ze svého trůnu. Jakmile skončí, obrátí pozornost na zbylé dva členy. „Pro vás dva mám jiný úkol. Najdete mi tu prašivou zrádkyni Valleu. Chci si její hlavu přidat k ostatním.“ přičemž poklepe prsty na kostěné madlo. „Abyste nehledali úplně naslepo, můžete zkusit získat nějaké informace od naší nové zajatkyně, kterou dnes ráno objevila plenící skupina skřetů. Salkesh vás tam zadvede.“ Zpoza trůnu se objeví malý stín, který během chvilky nabude humanoidního tvaru a zamíří si to ke dveřím, kde počká. „Abych nezapomněla. Mám pro každého malý dárek.“ Její ústa se otevřou ve zlověstném šklebu, který měl být nejspíš úsměvem. Natáhne svou kostěnou ruku směrem k vám a vy můžete vidět čtyři kostěné prsteny. Prsteny jsou víceméně stejné, liší se jen kůstkou, která je na nich připevněná. Runa vyrytá v kosti je také stejná na všech čtyřech kusech. Morgana počká, než si každý vezmete jeden. Pokud by se některý z vás pokusil si ho rovnou nasadit, zastaví vás. „Tyto amulety vám na omezenou dobu propůjčí iluzi lidského vzhledu, což by vám mělo usnadnit průchod nepřátelským územím a pomoci během vašich úkolů. Myslete na to, že jejich moc je omezená mírou nabití a nevydrží déle než jeden den. Poté se musí znovu doplnit.“ Uvelebí se zpět na svém trůně, když jí napadne ještě jedna věc. “Ooo a ve vlastním zájmu, byste se měli během jejich nošení vyhnout čarodějům a bytostem citlivým na magii. Nějaké otázky?“ zeptá se, ale ve skutečnosti žádné neočekává. Pokud by se přeci jen některý z nich odvážil zeptat, měl by svou otázkou bedlivě zvážit. Mohla by být klidně jeho poslední.

Julius Lipovan - 18. února 2020 11:25

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Nezbývá, než se držet trochu stranou od větších příšer a těch radikálnějších obyvatel temné strany. Naštěstí to hluboká kapuce a ta divná maska s nelidskými rysy jistí, takže nejsem zase tak moc nápadný a výjimečně mi nikdo nechce bodnout něco ostrého mezi žebra. Žít na tomto místě s příliš lidským zjevem není úplně bezpečné, možná i proto jsem souhlasil s touto výpravou, i když co si budu nalhávat, Morgana se tak úplně neptala jestli se chci zúčastnit. Portálem projdu až jako jeden z posledních, nemá cenu se příliš hrnout před ty velké a horda skřetů v zádech většinou také nevěstí nic dobrého. Nespěchám, řezničinu si jiní užijí víc, já jen občas zabořím meč do srdce, nebo hrdla umírajících, kteří neměli to štěstí, že by je zabil první úder. Můj úkol zde navíc není vraždit a ubližovat, na to není potřeba mozek a šikovné ruce. To, že si nás zavolá tak brzy nevěstí nic dobrého. Jsem rád, že jsem našel tu skulinu a mohl se propsat v klidné části dolu, než ji našla Glob-Krulova skupina. Když Morgana promluví přímo ke mě v rámci zachování vlastního života se mírně avšak velmi uctivě ukloním. Naštěstí jsem se již odnaučil vnímat pach rozkladu, který se kolem všech nemrtvých vznáší a tak i nyní udržím klidnou tvář i přes to, že se můj žaludek všelijak kroutí zčásti strachem a zčásti pouze tím smradem. "Děkuji za tuto příležitost paní." Znovu se ukloním a nechám prsten vklouznout do jedné z mnoha kapes na opasku. Chvíli ještě počkám jestli chce něco dopovědět a poté se podívám na Overlorda vedle sebe a naznačím svůj úmysl odejít.

Vypravěč - 18. února 2020 15:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Každý z vás svojí noční můru přetrpěl nějak, někdo okamžitě znovu usnul a někdo zase šel zkoumat její význam. Jedno vás ale spojovalo a to byl pocit, že jste součástí něčeho, co vás všechny převyšuje. Furion neotálel a z brašny vyhrabal získaný artefakt, který si začal nad ohněm prohlížet. Téměř na první pohled to bylo jasné, i ta energie, která z artefaktu vycházela… Byla stejná, jako ta z kopí. Každý jste již zbytek večera strávili po svém, možná jste ještě trochu promluvili. Ale pak ti, kdo mohli, šli spát a ostatní čekali na rozednění. Uprostřed noci se opět začali navracet ony dunivé zvuky, které pomalu sílili. Vítr se zvedal a napětí by se dalo krájet. Bohužel si toho všiml jen Furion, který měl zrovna hlídku. Byl chladný večer a Furionovi dělal společnost pouze oheň a občasný dunivý zvuk. Jakoby se zdálo, že dunivé zvuky pomalu sílí a i ve vzduchu byl jakýsi zápach. Furion tedy vstal a obešel jeskyni, směrem k děsivým zvukům. Protáhl se mezi listím a přeskákal mezi kořeny a když už se dostal za jeskyni, uviděl přibližující se požár. Oheň zžíral les a mezi padajícími stromy občasně proběhlo nějaké zvíře, či jiný lesní tvor. V dáli, po tvé pravici jsi zahlédl lesního ducha, jak okolo sebe máchá a rozdává rozkazy. Pár vodních elementálů se přibližuje vstříc ohni. V tom tě ale vyruší další pád stromu, který dopadl nedaleko tebe. Oheň se pomalu ale jistě rozšiřuje k vám.

Overlord - 18. února 2020 17:17

soukromá zpráva od Overlord pro „Pokus číslo padesát osm byl velkým zklamáním. Subjekt podlehl testování příliš rychle a Aetherické stopy byli nulové,“ stál jsem v temné místnosti a přede mnou kniha, do které jsem zapisoval své poznatky. Za poslední větou jsem udělal tečku větší než obvykle… zlostně. Posledních několik pokusů bylo obrovským zklamáním a já jsem se cítil, jako bych byl od svého cíle čím dál vzdálenější, než abych se k němu blížil. Brko jsem vložil do knihy a zavřel ji. S povzdechem ze smutku jsem se zadíval na knihu. „Teď tě nějakou dobu nebudu potřebovat,“ řekl jsem a s lehkým pohybem pravé ruky jsem vytvořil ve vzdychu malý magický kruh – portál. Do něj jsem vložil knihu a portál opět uzavřel. Čas se pomalu a nezvratně blížil. Čas čeho? To jsem v tu chvíli ještě nevěděl… Skupina Morganiných vyvolených se měla dnes dostavit k Sarkilským horám a i ke mně se tato informace dostala. Bylo mi jasné, že to nebyla žádná náhoda. Někdo tak mocný a tak blízko k temnému pánu by nenechal takovou informaci jen tak uniknout… pokud by nechtěl aby ji slyšelo určité ucho. Blízko skupiny se otevřel portál dostatečně velký pro většího člověka, možná i orka. Vyšel jsem z portálu, který se za mnou hned zavřel. Rozhlédl jsem se kolem a pravdou bylo, že skupina byla velmi… různorodá. Většina z osazenstva zde byla zaneprázdněna potyčkami mezi sebou. Už to i vypadalo, že jejich střet vyústí v jatka a i by tomu tak bylo, kdyby Morgana přišla jen o moment později. Napětí a očekávání stoupalo, až nám Morgana oznámila náš úkol… východní říše. Řev a jekot se ozýval krajinou. Bylo to pochopitelné. Být takový primitiv, také bych si zaječel. Proslov se příliš neprotahoval a na konci mi byla připomenuta moc Morgany. Obrovský portál se otevřel před námi a Morgana vydala rozkaz. Byl jsem uchvácen pohledem na tu krásnou tyrkysovou perfektnost a nejraději bych ji šel okamžitě studovat. Ovšem neuposlechnout Morganu by mělo následky. Bolestivé. Raději budu plnit příkazy a jednoho dne se mi třeba poštěstí a bude mi umožněno její portál studovat v klidu a i s požehnáním Morgany. Portálem jsem prošel jako jeden z posledních. I když bych rád sledoval úmrtí tolika výchoďanů, nechtěl jsem riskovat ušlapání stádem krvelačných armád temnot. Východní země byla… zvláštní. Nedokázal bych tento pocit popsat, ale… něco mě zde znervózňovalo. Čím déle jsem zde ovšem byl, tím více jsem si uvědomoval, že nejsem tak mocný, jako na západu. Hmm… rozdílné proudění magie? Nebo snad úplně jiný druh? zamyslel jsem se. Portály jsou velmi citlivé na tyto změny, ale je možné, že je důvodem něco úplně jiného. Když už i poslední člen uvítacího výboru výchoďanů padl, tak jsem se odebral do nově zabraného dolu, kde jsem si našel tmavou místnost, ve které jsem trénoval svoji magii a o dění venku jsem se nezajímal. Trénování mě ovšem vyčerpalo a musel jsem si jít odpočinout dříve, než jsem plánoval. Odpočinek se ovšem velmi nekontrolovaně přehoupl ve spánek a já se probral až druhý den ráno. Hned ráno jsem posnídal část zásob, které jsem si sbalil na cestu a šel jsem se podívat ven z dolu. Už jen průchod cestami, kterými jsem včera večer kráčel, mi připadal jako nová, neznámá věc. Důl se i za jeden den změnil k nepoznání. Jen co jsem ovšem vyšel ven, zastavil mě jeden ze skřetů. Přes jeho hihňání, a další prapodivné zvuky co vydával, bylo těžké rozpoznat co přesně chce, ale tak nějak mi došlo, že se mám dostavit za Morganou. A tak tu jsem, stojíc u dveří s dalšími třemi tvory… Do místností vstoupíme zároveň a postavíme se naproti trůnu Morgany. Vypadá ještě hůř, než je u její nemrtvé formy běžné. Portál ji musel opravdu vyčerpat. Pach hnijícího masa se konečně vkrade i pod moji masku a já jej ucítím v plné síle. Není to něco, s čím nejsem seznámen. Ba naopak, tento pach znám velmi dobře. Morgana ovšem se stále nehýbe. Dveře se za námi zavřou a Morgana okamžitě ožije. Prohlídne si nás a přistoupí blíž. Možná až trochu blízko z čehož mám smíšené pocity. Když prstem přejede po mé masce, nemohu si pomoct a usměji se, což ovšem přes masku nejde vidět. Cítit její magii tak blízko… tak… intimně… i zde z ní cítím silný Aether. Morgana přejde k dalšímu… tvoru a můj úsměv opět zmizí. Morgana nám zadá úkol. Já mám spolupracovat s hledačem, podle toho jak jej Morgana nazvala. Náš úkol zní zábavně. Infiltrovat město a vyzvídat. Třeba se najde i chvíle na můj výzkum. Když Morgana dokončí vysvětlování, dám ruku v pěst, položím ji na hruď a Morganě se ukloním na znamení souhlasu a porozumění úkolu. Druhá skupina se vydá na lov zběha. Vypadá to, že jsem prospal více než jsem čekal. Nakonec nám Morgana předá prsteny a vysvětlí jejich funkci. Prsten si schovám do kapsy a vidím, že můj nový společník chce odejít. Znovu se pokloním Morganě a z místnosti odejdu. Overlord Osoba zahalená v tmavém oblečení s tmavou metalickou maskou přes obličej a s širokým černým pláštěm s kapucí, kterou momentálně nemá na hlavě. Postavou vypadá jako více rostlí čtyřicátník. Pod maskou jdou vidět zlověstně rudé oči. Levou ruku schovává pod svým pláštěm. Když už jsme venku z místnosti Morgany a dveře se opět za námi zavřou, otočím se na svého společníka. „Měli bysme se také jít podívat za tímto vězněm. Třeba z něj dostaneme něco o jižních městech, případně nějakou mapu. Nechce se mi cestovat naslepo.“

Moledir - 18. února 2020 18:50

soukromá zpráva od Moledir pro Je to sotva pár týdnů co jsem se rozhodl osamostatnit a tu díru i se všemi údaji o mém narození a teď už jen kostrou mého otce jsem důkladně podpálil. Bylo to pro mě spíše symbolické... Už se za touto minulostí nechci ohlížet a proto jsem to nechal shořet na prach... Uběhlo jen pár týdnů než se ke mě dostala ta zvláštní pozvánka... Nové místo? Nemám rád když je někde příliš tvorů ale myšlenka jít do východní země byla velmi lákavá. Nový život si žádá i nové místo... To byl nejspíš můj jediný důvod proč jsem souhlasil... No možná i zvědavost jak to vypadá na východě... Byl jsem nejspíš mezi prvními u portálu a jak se tam hromadili skřeti a další hromada různých potvor tak sem se stahoval stále dál... Ve formě stínu mě mohlo vidět sice pár tvorů ale jen ti, kteří mají nějaký rozum a to mi nevadilo. Hlavně, že jsem se vyhl povědomí skřetů a dalších tupých bojechtivých loutek... Jsem až příliš vzadu než abych zaznamenal nějaké potyčky v davu. Jen tiše vyčkávám dokud se okolím nerozezní hlas Morgany. Teprve tehdy zpozorním... No možná jsem až moc vzadu protože ji sotva slyším ale naštěstí nejsem moc daleko. Sleduji procházející hordy a při mé shrbené postavě se obávám, že o mě někdo zakopne a jen ho zbytečně naštvu... Proto se rozhodnu projít portálem jako úplně poslední. Následují krvavá jatka... Bitva... To není nic pro mě a proto se držím vzadu a snažím se lovit jen ty, kteří se pokusili utéct a tím se vzdálili od bitevní vřavy. Bohužel i tak se to několika jedincům povedlo... Zbytek času se opět držím stranou... Až příliš očí a krvežíznivých podivných tvorů... Tohle vážně není nic pro mě... Proč sem tady vlastně přišel? Mohu vůbec doufat, že se dostanu mimo hlavní tábor?... Tyhle odpovědi se snad brzy zodpoví... Možná že tahle Vaella měla z tohoto místa stejné pocity nervozity a nejistoty jako já... Možná jim podlehla a utekla... Možná se ji ani moc nedivím... Bez pevného vedení za zadkem se tahle skupina nejspíš pobije navzájem a já mohl jen doufat že je někdo bude stále držet pevně na uzdě. Jak jsem doufal tak se i stalo. Mé odpovědi měly být brzy zodpovězeny samotnou Morganou. Byl jsem jeden z těch, které si k sobě pozvala Morgana... Moledir Přijdu spolu s ostatními, tentokrát už v hmotné formě rozhlížím se okolo. To co během jediného dne stihli je vlastně skoro až úctyhodné... Ale nejsem tady abych obdivoval pracovní výkon... Jsem však zvědavý proč tady vlastně jsem... Morgana se zdá být mrtvá... Navíc ta kostra... Připomíná mi trošku otce... Taky byl mrtvý, taky to byla jen kostra a taky stejně tak nehybně seděl v tom svém křesle... Sotva se však zavřou dveře tak Morgana ožije a přistoupí k nám. Postupně nás osloví. Je to trošku ostudné ale asi jako jediný ji nevěnuji úklonu... Ani nemohu protože mě má stavba těla nutí chodit velmi shrbený a jednou rukou se opírat o zem. Styl mé chůze připomíná trošku ten opičí jen se o zem opírám dlaní a pouze jednou rukou. No i tak se opřu jen o špičky aby jsem byl alespoň o pár centimetrů vyšší. Morgana nejspíš jen svěsí hlavu když mě oslovuje. Poté Morgana osloví i Seipenta... Pokud to chápu správně tak je jeden z těch, které nazvala křehčími oblíbenci... Prohlédnu si tedy i jeho a potom i toho druhého, který bude se Seipentem ve skupině. Když mluví o úkolech tak ten první pro Juliuse a chlápka s maskou mě tolik nezajímá dokud nezmíní druhý název toho předmětu. /Snejzlovo Kopí/ Zpozorním a pozoruju Morganu... No na jednu stranu jsem ale rád, že nejdu s tím co má na hlavě masku... Mám z něho zvláštní pocit... Nevím proč ale jsem z něj poněkud nesvůj... Na tu druhou bych radši sbíral informace o tom kopí... Nakonec mi však nezbývá než to skousnout... Když pak dostáváme prsteny tak si ten prsten jen prohlížím... Každý si ho dává do kapsy... A já žádné nemám... Chvíli váhám co s ním mám dělat... Nakonec se na mé černé hlavě, na které jsou jinak jen 4 bílé očka objeví dole i ústa s ostrými zuby a prsten vložím do úst, která se po zavření zase zacelí a nejsou po nich ani známky. Tato ústa sotva budou ke mluvení... Dle velkých ostrých zubů a absence jazyka mají moje ústa jen jediný účel... Pouze vděčně krátce skloním hlavu čímž se dostane skoro až k zemi. Alespoň takhle vyjádřím svoji vděčnost a úctu... Má mise tedy nejspíš bude doprovod Seipenta... A tak u něj jen stojím a pozoruji ho prázdnýma bílýma očima a jen čekám kdy vyrazí aby jsem mohl vyrazit s ním.

Fedron Sitl - 18. února 2020 20:23

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Když spatřím Furiona, jak vybaluje artefakt, mé oči se rozzáří i něčím novým než jen odleskem ohně. Přijdu k němu. "Viděl jsi to? Myslím, že bych měl nést to kopí a všechny je rozdrtit. Myslím, že mám najít další část toho kopí a zachránit nás všechny. Co myslíš?" Čarodějova první reakce s mými slovy zjevně nekoresponduje, sklopím zrak a bojím se něco říct. Znovu znejistím. Raději přejdu k Arlisenovi. "Viděl jsem tvůj sen. Kdo jsou ti dva, co mají varovat Ducha na západě? Ty a já? Spíše ty a ona, jestli jsem to pochopil. Měli byste spěchat." kývnu hlavou směrem k Vaelle. O něco později se vystřídám s Furionem na hlídce a netuše, co se bude dít, pokusím se následovat skřetův příklad a osvěžit tělo i mysl blahodárným spánkem.

Průvodce - 19. února 2020 07:13

soukromá zpráva od Průvodce pro Je to sotva pár týdnů co jsem se rozhodl osamostatnit a tu díru i se všemi údaji o mém narození a teď už jen kostrou mého otce jsem důkladně podpálil. Bylo to pro mě spíše symbolické... Už se za touto minulostí nechci ohlížet a proto jsem to nechal shořet na prach... Uběhlo jen pár týdnů než se ke mě dostala ta zvláštní pozvánka... Nové místo? Nemám rád když je někde příliš tvorů ale myšlenka jít do východní země byla velmi lákavá. Nový život si žádá i nové místo... To byl nejspíš můj jediný důvod proč jsem souhlasil... No možná i zvědavost jak to vypadá na východě... Byl jsem nejspíš mezi prvními u portálu a jak se tam hromadili skřeti a další hromada různých potvor tak sem se stahoval stále dál... Ve formě stínu mě mohlo vidět sice pár tvorů ale jen ti, kteří mají nějaký rozum a to mi nevadilo. Hlavně, že jsem se vyhl povědomí skřetů a dalších tupých bojechtivých loutek... Jsem až příliš vzadu než abych zaznamenal nějaké potyčky v davu. Jen tiše vyčkávám dokud se okolím nerozezní hlas Morgany. Teprve tehdy zpozorním... No možná jsem až moc vzadu protože ji sotva slyším ale naštěstí nejsem moc daleko. Sleduji procházející hordy a při mé shrbené postavě se obávám, že o mě někdo zakopne a jen ho zbytečně naštvu... Proto se rozhodnu projít portálem jako úplně poslední. Následují krvavá jatka... Bitva... To není nic pro mě a proto se držím vzadu a snažím se lovit jen ty, kteří se pokusili utéct a tím se vzdálili od bitevní vřavy. Bohužel i tak se to několika jedincům povedlo... Zbytek času se opět držím stranou... Až příliš očí a krvežíznivých podivných tvorů... Tohle vážně není nic pro mě... Proč sem tady vlastně přišel? Mohu vůbec doufat, že se dostanu mimo hlavní tábor?... Tyhle odpovědi se snad brzy zodpoví... Možná že tahle Vaella měla z tohoto místa stejné pocity nervozity a nejistoty jako já... Možná jim podlehla a utekla... Možná se ji ani moc nedivím... Bez pevného vedení za zadkem se tahle skupina nejspíš pobije navzájem a já mohl jen doufat že je někdo bude stále držet pevně na uzdě. Jak jsem doufal tak se i stalo. Mé odpovědi měly být brzy zodpovězeny samotnou Morganou. Byl jsem jeden z těch, které si k sobě pozvala Morgana... Zobrazit SPOILER Přijdu spolu s ostatními, tentokrát už v hmotné formě rozhlížím se okolo. To co během jediného dne stihli je vlastně skoro až úctyhodné... Ale nejsem tady abych obdivoval pracovní výkon... Jsem však zvědavý proč tady vlastně jsem... Morgana se zdá být mrtvá... Navíc ta kostra... Připomíná mi trošku otce... Taky byl mrtvý, taky to byla jen kostra a taky stejně tak nehybně seděl v tom svém křesle... Sotva se však zavřou dveře tak Morgana ožije a přistoupí k nám. Postupně nás osloví. Je to trošku ostudné ale asi jako jediný ji nevěnuji úklonu... Ani nemohu protože mě má stavba těla nutí chodit velmi shrbený a jednou rukou se opírat o zem. Styl mé chůze připomíná trošku ten opičí jen se o zem opírám dlaní a pouze jednou rukou. No i tak se opřu jen o špičky aby jsem byl alespoň o pár centimetrů vyšší. Morgana nejspíš jen svěsí hlavu když mě oslovuje. Poté Morgana osloví i Seipenta... Pokud to chápu správně tak je jeden z těch, které nazvala křehčími oblíbenci... Prohlédnu si tedy i jeho a potom i toho druhého, který bude se Seipentem ve skupině. Když mluví o úkolech tak ten první pro Juliuse a chlápka s maskou mě tolik nezajímá dokud nezmíní druhý název toho předmětu. /Snejzlovo Kopí/ Zpozorním a pozoruju Morganu... No na jednu stranu jsem ale rád, že nejdu s tím co má na hlavě masku... Mám z něho zvláštní pocit... Nevím proč ale jsem z něj poněkud nesvůj... Na tu druhou bych radši sbíral informace o tom kopí... Nakonec mi však nezbývá než to skousnout... Když pak dostáváme prsteny tak si ten prsten jen prohlížím... Každý si ho dává do kapsy... A já žádné nemám... Chvíli váhám co s ním mám dělat... Nakonec se na mé černé hlavě, na které jsou jinak jen 4 bílé očka objeví dole i ústa s ostrými zuby a prsten vložím do úst, která se po zavření zase zacelí a nejsou po nich ani známky. Tato ústa sotva budou ke mluvení... Dle velkých ostrých zubů a absence jazyka mají moje ústa jen jediný účel... Pouze vděčně krátce skloním hlavu čímž se dostane skoro až k zemi. Alespoň takhle vyjádřím svoji vděčnost a úctu... Má mise tedy nejspíš bude doprovod Seipenta... A tak u něj jen stojím a pozoruji ho prázdnýma bílýma očima a jen čekám kdy vyrazí aby jsem mohl vyrazit s ním.

Seipent - 19. února 2020 09:57

soukromá zpráva od Seipent pro V poslední době přestávám rozeznávat jednotlivé dny. Vše mi splynulo dohromady. Nevím, jak dlouho nespím a nejím. Je předemnou spousta práce a vše musím stihnout dřív než ... už je pozdě. Dívám se na několik desítek knih, které jsem stihl přepsat a hromadu stovek dalších, které na přepis čekají a vědomosti kterých mi nejspíš uniknou. Jeden z mých nejpovedenějších výtvorů, nemrtvý stojící u stolu a hledící do otevřené knihy, přepisuje znaky do čisté knihy. Možná kdyby se mi podařilo víc takových ... zavrtím hlavou. Už jen sehnat jediného vhodného "dobrovolníka" byl náročný úkol. Vezmu hromadu vybraných knih a položím ji ke stolu. Aniž by odtrhl zrak od knihy nebo přestal přepisovat, z jeho hrdla se ozve pláč či nářek. Bylo mu slíbeno, že jakmile dokončí práci, jeho duše bude propuštěna. To již bohužel nestíhám. S trochou štěstí se budu moci vrátit. Nebo v okamžiku, kdy projdu portálem, vtrhnou sem ti nízcí červové a vyplení mé komnaty, laboratoře a zničí vše, co v jejich očích nebude mít hodnotu. Ke dveřím postavím dva strážce, ale víc obětovat nemohu. Je čas sbalit věci a jít se podívat, zda se Morganě podaří to, o čem jsem v poslední době slýchával. Sbalím velkou část svých knih a vydám se k místu setkání. Přijdu pozdě, Morgana již promlouvá k velkému zástupu věrných. Své věci nechám na okraji shromáždění a sám se prodírám davy. Přijdu akorát včas, když se otevře portál. Vcházím mezi prvními. Na Druhé Straně jsou jen sprostá jatka. Krvežíznivá armáda se vrhla na překvapené oběti s takovou silou, že nestačili zorganizovat jakýkoliv náznak odporu. Za první vlnou se hrnou další a další, kteří často jen sekají do umírajících nebo již jednoznačně mrtvých. Často jen proto, aby zkropili své zbraně krví. Když je po všem, stejně jako někteří jiní si najdu komnatu, ve které si mohu odpočinout. Všude kolem jsou naskládané nejrůznější knihy, alchymistické nádoby a krabice plné všelijakých látek. Bude trvat týdny, než tomu dám nějakou použitelnou formu a uspořádání. Když se probudím, ucítím jen zápach kouře. Jen pár hodin třídím svůj majetek, když mě Morgana povolá do své komnaty. Cestou zahlédnu sloupy kouře, stoupající k nebi z blízkého lesa. Seipent Vysoká hubená postava, téměř nahá krom několika pruhů látky. U pasu připevněný cep a na druhé straně malá brašna. U Morganiných komnat nejsem sám, ale nikoho z nich neznám. Snad krom toho Tvora. Vzpomínám si, že jsem pomáhal při jednom pokusu, ale nepodílel jsem se na něm až do konce. Jen jsem slyšel, že se příliš nepovedl. "Může to být On?" Pozorně si jej prohlížím. V jeho očích vidím, že je to ještě mládě, ale současně to už není dítě. Z dalšího zkoumání mě vytrhne otevření dveří a všichni vstoupíme dovnitř. Jsem překvapen, čekal jsem spíše, že si mne zavolá soukromě. V místnosti je jen tělo Morgany, válící se na trůnu z čerstvých lebek. Podle zápachu poznávám, že patřily obětem z nedávné bitvy. Jakmile se dveře za námi zavřou, Morgana procitne. Poznávám, že je naprosto vyčerpaná a při vědomí ji drží jen její moc. I tak je ale mnohonásobně silnější, než jak mohu být nyní já. Dostávám úkol, spolu s Tvorem. Najít a přivést Vaellu. Ještě včera Morganinu chráněnkyni a oblíbenkyni. Nyní zrádkyně. Není to snadný úkol. Jestli opravdu zradila, má namířeno hluboko do říše nepřítele. I s tím prstenem nebude jednoduché proklouznout, natož ji vypátrat a dostat živou před Morganin soud. Jak si přejete. Toto je pro Morganu důležitý úkol, přesto si myslím, že bych mohl být platnější jinde se svými schopnostmi. Krátce si prsten prohlédnu a ukryji jej do brašny. Záhy na to opustím komnatu a s Tvorem v patách a Salkeshem jako průvodcem se vydáme vyslechnout zajatkyni. Když se přiblížíme, řeknu Tvorovi Drž se mimo její pohled, jakmile ti dám znamení, můžeš se přiblížit k ní zezadu. Neubližuj jí ... alespoň zatím. Teď dávej pozor, aby nás nikdo nerušil.

Arlisen - 19. února 2020 10:53

soukromá zpráva od Arlisen pro Už nadešel čas spánku a já narozdíl od ostatních žádný spacák nepotřeboval. Naopak jsem měl dilema, koho zahřeju? Na jedné straně Fedron, má spřízněná duše... Ale ač máme propojené myšlenky, obávám se, že mi nikdy nebude spřízněnou duší, jako Vaella. Takový výběr mi nebyl přijemný, ještě před chvílí bych nečekal, že takový musím uskutečnit... A tak jsem se raději sám smotal opodál do klubíčka tak, abych nezabíral místo u ohně. V noci mě probudila děsná noční můra, během které se mi ale zjevil lesní duch. Věděl jsem, že to nemůže být žádná temná síla, neb jsem cítil duchovu upřímnost a čistotu. Za zvuku kvílení a sténání jsem se probudil, se stáhnutým ocasem jsem oběhl ohniště a instinktivně se přitulil k Fedronovi, přičemž jsem mu myšlenkama sděloval Kopí rozhodne o osudu východní říše, tak pravil lesní duch a udělil nám nemilý úkol příteli... Chce, abych tě opustil... Můj úděl má být jiný, než tvůj a to mi láme srdce, buť jen dočasné odloučnení... Kňučím a pokňukávám, ležíc ve Fedronově náruči.

Julius Lipovan - 19. února 2020 10:59

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro "Výtečný nápad zjistit si informace Overlorde. Jen bych se jí možná rád zeptal, než začnete vy dva, když dovolíte pane Seipente." Mluvím tak napůl k Overlordovi a k Seipentovi zatímco kráčíme chodbami, nejsem si úplně jistý, jestli se mám obracet i na Moledira, protože nevypadá jako někdo kdo by byl zvyklý konverzovat. Mezitím si konečně sundám tu nepohodlnou kapuci a zbytek maskování a odhalím tak dokonale lidský vzhled. Julius Relativně vysoká šlachovitá postava dává znát, že Julius dlouhodobě hlady rozhodně nestrádá. Jeho oblečení je sice již relativně použité, pořád by se však dalo označit za kvalitní cestovní oděv skládající se z koženého kabátce, bílé košile, tmavých kalhot ze silné a kvalitní látky a opasku na kterém se houpe spousta váčků a také závěs s mečem. Kolem krku má uvázaný ozdobný zelený šátek a kolem pasu pod opaskem šerpu z té samé látky. Na nohou pak má vysoké pohodlné boty, které však už očividně také zažily lepší časy. Julius Maska "Nemyslíte, že by stálo za zkoušku napřed ji zkusit ukonejšit mím vzhledem a vytáhnout z ní informace, které nám bude chtít říct sama, než se do ní pustíte vašimi metodami?" Nadhodím ještě a tázavě se zahledím na své nové kolegy. Před vstupem do vězeňské komnaty se zastavím a počkám, jestli bude chtít někdo jiný vstoupit přede mnou. Pokud tak nikdo neučiní vydám se dovnitř v první fázi sám, pokud bude chtít vstoupit někdo jiný dřív ustoupím stranou a nasadím si zpět masku a kapuci než se do místnosti vydám

Fedron Sitl - 19. února 2020 11:23

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Také mi to rvalo srdce, když jsem vlčka posílal pryč. Vždyť jsme se sotva poznali. Dokonce na chvíli zapomenu na to prokleté kopí. Pracují kolem nás mocná kouzla. A to uběhl jediný den, který mě dělí od útěku z dolu! Máš pravdu, také jsem to ve tvé mysli viděl. Tohle poslání by mělo být rychle vyřízené, zase se brzy uvidíme, neboj, konejším ho. V myšlenkách budu pořád s tebou. A teď spěchej! No tak, běž! Vezmi ji s sebou, to ona má jít s tebou, a spěchejte! "Tak běžte už!" vykřikl jsem omylem nahlas. Ať už zareagují jakkoliv, já se následně krátkou obchůzkou tábořiště pokusím uklidnit natolik, abych dokončil svou hlídku a poté mohl aspoň chvíli spát.

Furion - 19. února 2020 12:01

soukromá zpráva od Furion pro Moje doměnka se potvrdila. Máme část kopí z našich snů. To které rozhodne o osudu celé východní říše. Je mi okamžitě jasné, že toto nesmí padnout do rukou temné strany. "Fedrone, jsi jediný, který se artefaktu dotkl a vidím, že to na tebe mělo nějaký vliv. Nemyslím že je moudré se toho více dotýkat. Vždyť v tom snu to kopí přinášelo zkázu a smrt. Určitě se nechceš stát tím zahaleným mužem, který celou tu zkázu způsobil." pohlédnu na Fedrona trochu s obavami v očích. "Artefakt navrhuju donést spolu s dopisem do královského města." Později během mé hlídky… Požár lesa. Jakmile ho spatřím a uvědomím si, že se blíží, okamžitě se vrátím do tábora abych všechny vzbudil. Musíme vyrazit na cestu. Prchnout. Tleskám rukama a u toho křičím "Hej, vstávat všichni. Musíme okamžitě pryč." Nezdržuju se ohništěm, proč hasit oheň když se blíží požár. Jen popadnu své věci a případně pomohu ostatním se spakovat. Kde jsou jednorožci, když je potřebuješ… teď by se nám jich tu pár hodilo.

Overlord - 19. února 2020 12:11

soukromá zpráva od Overlord pro Cestou do věznice nás Julius seznámí s jeho plánem na ‚výslech‘. „Klidně s výslechem začni, i když nevěřím, že něco zjistíš. Já věřím více ve strach, ale k tomu bude dostatek prostoru i prostředků,“ podívám se Moledira a pak zpět na Juliuse, „později.“ Když dorazíme k věznici, vytáhnu ještě z kapes srolovaný kus pergamenu, malé brko (kterému někteří říkají brčko) a lahvičku inkoustu a předám je Juliusovy. „Pokud bude ta osoba tak sdílná a poví nám cestu do nejbližšího jižního města, nezapomeň ji zapsat nebo alespoň nakreslit.“

Sog-Aarth - 21. února 2020 21:07

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Vyskočím na nohy vzburcován Furionovým křikem. Sbírá v rychlosti, co mu přijde pod ruku a působí vyděšeně. Mrknu na oblohu nad skálou a je mi to hned jasné. Svítá totiž úplně na druhé straně. Tohle je jasně záře velkého ohně. Jako v tom snu. Požár! V lese. Sakra. Nevím, jestli by mi teď nebyla milejší ta zelená čarodějnice s kostlivým úsměvem. Protože dostat se v hořícím lese do pasti zavání strašlivou smrtí. Seberu svou deku a použiju ji jako provizorní pytel na všemožné zbytky věcí, které se v našem improvizovaném táboře ještě povalují. Opásám se zbraněmi a přes rameno hodím sedlovou brašnu, jejíž popruhy jsem si trochu upravil, aby tolik nepadala z ramene. Mělo by se dát s ní bez větších problémů i běžet. Zbytek svinu do deky a převážu v rychlosti provazem, takže vznikne takový raneček. Kouzelník nás dokázal vzbudit včas a koupit tím trochu času. Plameny se ale blíží rychle. Vychrlím pár stručných povelů, což pomůže zorganizovat naši čím dál menší skupinku. To, že vlk s vlčí ženou chybí, jsem zaznamenal, ale než že by mě to znepokojilo, spíš se mi ulevilo. V téhle situaci by nám táhnutí dvou štěňat s sebou příliš nepomohlo. Zeptat se na ně můžu později. Teď to zkrátka neřeším. Takže se s Fedronem a Furionem v zádech poklusem vracíme, pokud možno na původní cestu. Tam by se náš postup dal značně zrychlit. Jestli to není možné, pak zkrátka pryč od té výhně. Vidět by mělo být už poměrně dobře. Ať už díky vycházejícímu slunci nebo díky plamenům.

Fedron Sitl - 22. února 2020 11:41

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Spal jsem? Nespal jsem? Cítím se, jako bych nespal, což znamená, že jsem rozhodně aspoň na chvíli usnul. Proč Furion tak křičí? Vždyť jsem - on má vlastně hlídku, tak to jsem toho určitě moc nenaspal - on má vlastně hlídku, tak to se asi něco děje. Do háje! Něco se děje!! Vyskočím na nohy a dívám se spolu se Sogem na oranžovorudé nebe. Tak to nebyl sen. Potom konečně po dlouhých vteřinách přepnu na zálesácký režim. Sbalím deku, hltavě se napiju, posbírám zbytky poživatelných věcí, co nám zbyly. A počítám. Směr a síla větru. Jak daleko čaroděj říkal, že nám zbývá z lesa, a kterým je to směrem? Jak daleko je ten oheň a kterým směrem? Kolik mám sil? "Zdá se mi bezpečnější zůstat tady," řeknu pak zbylým druhům. Jak rychle se naše společnost rozrůstala, tak rychle se zase tenčí. "Je tu extrémně vlhko, požár to místo pravděpodobně obejde. I kdyby byl dost silný, aby to tu spálil, můžeme se ukrýt v jeskyni. Pokud nejdou hned za plameny nějací netvoři v systematických rojnicích, prostě počkáme, než bude oheň pryč."

Sog-Aarth - 23. února 2020 10:45

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Přelétnu pohledem oba dva a zamračím se. Je v pořádku být opatrný, ale někdy vás opatrnost může zabít. Mám zato, že vidím do Fedronova srdce. Je plaché. V pořádku. Ale v krizi se zasekne jako hodinový strojek plný písku. Spoléhám na to, že Furion se nechá přesvědčit. Ostatně, i on už balil věci a boural tábor, neb mu bylo jasné, že zůstávat zde je nesmysl. „Podívej, jestli ten žár rozpálí skalku, akorát se tam upečem ve vlastní šťávě a naše nebohý dušičky vyletí tim komínem. Oheň přeskakuje ze stromu na strom. Máme čas se zdekovat. K brodu to mají být asi štyry hoďky cesty. Poklusem to zvládnem za tři, ne-li za dvě. Za řekou už budem v bezpečí.“ Doufám. „Hele, nevim, co se zdálo vám, ale já měl kurevskou noční můru a těch netvorů v rojnici, jak říkáš, se právě obávám. Tohle není jen tak ledajakej pořár, sakra! Nevim, co přesně se děje. Ale má to určitě něco společnýho s tim, že kdovíjaký síly pronikaj skrz zeď. Možná i s tim, že jsme vyslaný zatracenym duchem lesa, momentálně hořícího. Jestli máme jeho zprávu doručit, měli bychom sebou hodit. A hlavně: Nechci tady zůstat v zasraný pasti. Jasný?“

Seipent - 23. února 2020 13:24

soukromá zpráva od Seipent pro Když Julius argumentuje svým neděsivým vzhledem, nechápavě se podívám na jeho odporný ksicht. Možná tím myslí to, že vypadá stejně degenerovaně jako Tvor nebo lidská podrasa. Ukáži mu prsten, který každý dostal od Morgany. Otázka je, proč jej má i Julius. Když se přiblížíme cele, kde má být zajatkyně, nasadím si prsten. Do místnosti vkročím za Juliusem. Jakkoliv jí ublížíš, ublížím já tobě. Řeknu směrem k Juliusovi, jakmile nás začne otrokyně vnímat. Poté se postavím stranou tak, aby na mě viděla jen když úplně otočí hlavou.

Fedron Sitl - 23. února 2020 15:53

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro "Je to na vás," pokrčím rameny. "Můj úsudek odpovídá normálnímu lesnímu požáru. Skálu to tady určitě neroztopí. A jsem si jistý, že v té tajné chodbě by nás nenašli." Pravda je ta, že si pořád nějak nedokážu spočítat, kterým směrem vlastně potřebujeme jít a odkud jdou oni.. A tak čekám na Furiona, kterému spadl do klína úkol rozhodnout a zároveň si co nejpohodlněji připevňuji přes rameno deku, jakožto mé jediné zavazadlo. Do ní zavážu zbytek bylin i dýku. "Můžeme vyrazit," oznámím skoro zvesela, jako by se o kousek dál nic zvláštního nedělo. Nemá smysl o tom nyní přemýšlet.

Julius Lipovan - 24. února 2020 07:46

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Ve vězení Když za mnou Seipent vkročím do místnosti na okamžik se zarazím, pak však zahlédnu jeho podobu a bez větších okolků pokračuji dál. Projedu pohledem místnost, několikrát se zhluboka nadechnu, abych zjistil kvalitu ovzduší v okolí, odepnu si meč a společně s brčkem a pergamenem ho položím na stůl. Až po tomto malé nachystání se otočí k vězeňkyni a odepnu si od opasku lahev vody. "Zdravím vás, požádaly mě abych dohlédl na vaše pohodlí v této cele." Vezmu si stoličku a sednu si dostatečně daleko od vězeňkyně na to, aby se na mě nemohla vrhnout, ale zároveň dostatečně blízko na to, aby byl rozhovor myšlen intimně. "Nejste žíznivá, nebo hladová?" Odzátkuji lahev, trošku se sám napiji a počkám jak se a o bude tvářit vězeňkyně. //rád bych při této příležitosti použil schopnost přesvědčování a svým chováním ji uklidnil tak, aby se nás nebála a pokud možno začala pochybovat o tom, že ji zajala banda temných (hod 9 + výborné přesvědčování)

Vypravěč - 24. února 2020 09:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Orientace a možný postup vpřed Celou dobu míříte na jihozápad. Tímto směrem byste za pár hodin měli dojít na cestu, která vás po dni chůze dovede do nejbližší vesnice - Velhy. Takové byly pokyny lesního ducha. Podle mapy, kterou vám dal, jste schopni vyčíst, že pokud byste se chtěli dostat k řece, o které se zmiňoval Sog-Aarth, museli byste jít na východ, případně jihovýchod, což je skrz les a trvalo by téměř den, než byste k ní došli. V obou případech se budete od požáru vzdalovat a přibližovat k Arkwellu, hlavního města a sídla krále. Pokud se ale vydáte k řece, nepůjdete po vyšlapaných cestách, ale neupravenou a možná nebezpečnou přírodou. Nicméně stále máte třetí možnost a tou je přečkat požár v jeskyni.

Arlisen - 24. února 2020 09:45

soukromá zpráva od Arlisen pro Kňučím a pofňukávám a přitom cítím, že ač Fedronovi ústa křičí zlostí, jeho srdce cítí bolest. Chápu jeho rozčílení, i já bych mohl být.. Ale cítil jsem spíš smutek a žal, položil jsem svojí hlavu, zavřel oči a šel dospat noc. Ráno mě probudil Furion, panicky utíkal a křičel. Dost mě to vystrašilo, Fedron měl nejspíš pravdu, když říkal že je oheň velice nebezpečný... Začínalo být všude hrozné horko a plameny žraly a poráželi stromy bez jediného problému. Ten pohled ve mě vyvolal paniku a dost možná také nějaké staré vzpomínky. Rozhodl jsem se utéct, bez jediného slova nebo rozloučení. Možná Fedron cítil mojí paniku a pochopil, že se potřebuju vzdálit, nadechnout a uklidnit... Ač jsem se s Fedronem cítil poměrně v bezpečí, tohle na mě bylo moc... Utíkal jsem co nejdál od ohně, až jsem zmizel kdesi v lese. Vaella neváhala a vyrazila zamnou, její stavbou těla mi však plně nestačila, přesto také zmizela v lesní hlubině

Furion - 24. února 2020 12:03

soukromá zpráva od Furion pro Chvilku nevěřícně koukám na Fedrona. To myslí vážně zůstat tu? Pak ale nesouhlasně zakroutím hlavou. "Já tu teda zůstávat nechci. Požár se šíří ze směru od toho napadeného dolu. Ve snu jsme viděli podobný výjev. Dá se tedy předpokládat že je to dílo těch démonů. Budou potom tedy pátrat po přeživších. Musíme pryč. Navíc náš úkol je daný, dojít do Arkwellu co nejdříve a varovat království. Čekat tady by mohlo znamenat zdržení i na několik dní." Arlisen i s Vaellou mezitím prchnou do lesa. A nakonec i Fedron vypadá přesvědčen, že vyrazíme. Zvolím směr jihozápad. Pryč od požáru a zároveň směrem k cestě, po které se rychleji a bezpečněji dostaneme k mostu přes řeku a do civilizace.

Průvodce - 24. února 2020 12:43

soukromá zpráva od Průvodce pro Výslech provizorní vězení dopoledne Každý jste přijal a poděkoval za Morganin dar po svém. Následovala jediná vhodná chvíle na případné dotazy, ale buďto jste žádné neměly nebo vám strach z její reakce nedovolil se zeptat. Až už to bylo jakkoliv, rozhodli jste nezůstávat v její přítomnosti déle, než bylo nezbytné a vydali jste se dveřmi ven ze sálu. Salkesh se ujme vedení a vede vás podzemním labyrintem důlních chodem s neochvějnou jistotou. Vašeho rozhovoru si nevšímá a zastaví, až před zavřenými dveřmi. Po krátké rozmluvě vstoupíte do místnosti. První Julius a za ním Seipent, který se už rozhodl využít Morganina daru a vy tak místo šedivého vychrtlého míšence můžete vidět holohlavého muže. Místnost je vcelku malá. Napravo za dveřmi se nachází něco, co nejspíš kdysi bývalo stolem, nalevo je přiklopený sud a přímo proti dveřím je další stůl na němž leží klec. Klec je obyčejná a dříve nejspíš sloužila na slepice. Nyní se v ní nachází tvor, kterého jste nejspíš nikdy v životě neviděli, ale Julius o něm možná slyšel z nějakých příběhů a tak mu přijde na mysl spojení lesní skřítek. Tvor se při vašem vstupu do místnosti okamžitě otočí vaším směrem. Podezřívavě si vás přitom prohlíží. Podle několika zřejmých šrámů, na jejím drobném těle, můžete usuzovat, že se nedala chytit snadno. Vlastně pokud se nad tím víc zamyslíte, je až k nevíře, že se skřetům podařilo někoho takového zajmout. Seipent si dá se svou poznámkou náležitě záležet, a tak nebylo pochyb, že jí ta maličká zaslechla. Nicméně se stále nabízela otázka, jestli vůbec rozumí lidské řeči. Julius si mezitím odloží svoje věci na zbytky stolu umístěného u dveří, vezme si od něj stoličku a posadí se metr před klícku. Skřítek přesune pozornost právě k němu a když Julius zmíní, jestli nemá žízeň, tak drobně přikývne. Udělá krok směrem dopředu a jednou rukou se chytí za mřížku. ___________________________________________________________ Skřítek není uvnitř klece nijak spoutaný. Pokud jí chceš dát napít, musíš klícku otevřít, protože láhev ani hrdlo otvory neprojde.

Průvodce - 24. února 2020 12:56

soukromá zpráva od Průvodce pro Výslech provizorní vězení dopoledne Každý jste přijal a poděkoval za Morganin dar po svém. Následovala jediná vhodná chvíle na případné dotazy, ale buďto jste žádné neměly nebo vám strach z její reakce nedovolil se zeptat. Až už to bylo jakkoliv, rozhodli jste nezůstávat v její přítomnosti déle, než bylo nezbytné a vydali jste se dveřmi ven ze sálu. Salkesh se ujme vedení a vede vás podzemním labyrintem důlních chodem s neochvějnou jistotou. Vašeho rozhovoru si nevšímá a zastaví, až před zavřenými dveřmi. Tady si Seipent nasadí prsten a jeho fyzická podoba se okamžitě změní. Poté s Juliusem vstoupí dovnitř, zatímco vy vyčkáváte venku. Chvíli se nic neděje, ale nakonec se na konci chodbi objeví skřet, který si to houpavým krokem míří přímo k vám. Už od pohledu vypadá poněkud vyděšeně. Nabízí se otázka, jestli je to kvůli tomu, že jde zrovna za vámi nebo jeho úzkost pramení z něčeho úplně jiného. Jakmile dojde až k vám spustí: "Paní.. paní.. chtěla, jooo... chtěla, aby Selki vám to dal." Natáhne obě ruce směrem k vám a v každé z nich je jeden svitek. "Honem honem vy vzít od Selkiho, on chtít zpět... jooo zpět, ke skupině." vehementně u toho pokyvuje hlavou a nutí vám každému jeden ze svitků. Zvenku vypadají oba stejně. Klasický pergamen smotaný černou nití, která vypadá jako smotaná z něčích vlasů a uprostřed Morgania pečeť.

Moledir - 24. února 2020 14:50

soukromá zpráva od Moledir pro Potichu následuji Seipenta a na jeho slova jen souhlasně přikývnu na znamení, že rozumím a dál ho následuji. Když se na mě Julius podíval věnoval jsem mu krátké zamávání volnou rukou. Pohled Overlorda mi už tak příjemný nebyl a já hned přešel z normální formy do stínové formy a stáhne se blíže k Seipentovi a otáčí hlavou tam a zpět čímž střídá pohled mezi Seipentem a Overlordem. Jako první vejde Julius. To Moledirovi příjemné není už jen proto, že venku bude o něco déle v blízkosti toho s maskou ale naštěstí Seipent nasadí prsten a vchází hned za Juliusem. Zpozorním a chci se vydat po chvilce za ním ale dveře cely se zavřou... Tak a teď jsem sám ve společnosti chlápka, ze kterého jsem pořádně nervózní... A teď když jsem s ním sám jsem nervózní ještě víc a doufám že mě ve stínové formě neuvidí (Hod 2 + 10 za velmi dobré stínování - jestli je hod nutný) Pak přijde ten skřet a já si nemohu pomoct... Buď má problém se vyjádřit nebo si to vymýšlí za pochodu k čemuž mě vede jeho přílišné kývání hlavou... Ocasem omotám jeden ze svitků u konce a vytrhnu mu ho. Pak ho položím ke stěně vedle sebe... Předám to Seipentovi až se vrátí... Čtení jsem se ještě nestihl pořádně naučit a tak bude lepší když si to vezme on... Stále ve stínové formě jen pozorně sleduji Overlorda a stojím u stěny ale pořád napjatý protože z něj mám tak trochu strach...

Overlord - 24. února 2020 17:17

soukromá zpráva od Overlord pro Seipent trvá na tom, že se výslechu zúčastní a nasadí si prsten od Morgany. Jeho lidská forma vypadá velmi komicky. S Juliusem vejdou do věznice a hned za sebou zavřou dveře. Já se mezitím opřu o zeď a čekám, až vyjdou buď informacemi, nebo s nutností přistoupit na jiný druh výslechu. Stojím venku jen chvíli, když si to ke mně začne štrádovat skřet. Jako bych dnes už neměl dost skřetů a jejich otravnýho způsobu… žití. Skřet se zastaví blízko mě a natáhne ruce se svitky, pobízejíc, ať si je vezmeme. Moledir se hbitě ujme jednoho z nich a tak já si vezmu ten druhý. Podívám se na skřeta, který stále nějak zaseknutý. „Potřebuješ ještě něco, nebo už hodláš zmizet?!“ zeptám se ho důrazně. „Skřeti,“ nevěřícně se povzdechnu a podívám se na svitek. No co, alespoň budu mít zatím co dělat. Z pod pláště konečně vytáhnu i svou levou ruku. Už první pohled dává najevo, proč byla celou dobu schovaná. Místo kůže místy rudé, místy šedé šupiny, pokryté černými žilami, které vytváří výstupky, prsty delší než na druhé ruce, které se zužují jak se postupně blíží ke špičce a místo nehtů dlouhé ostré drápy. Svitek držím v pravé ruce a svoji znetvořenou z něj stáhnu niť i s pečetí. Pokud pečeť drží na svitku, opatrně ji zničím. Svitek rozmotám a podívám se na něj.

Vypravěč - 25. února 2020 13:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Druhý den od příchodu temných Trpasličí lesy Ráno Zachvátilo vás poměrně rušné ráno a každý se mu postavil jinak a každý byl zastáncem jiného postupu řešení, v závěru jste se ale velice rychle domluvili a vyrazili dál skrz les, směrem k cestě. Oheň se nerozšiřoval až tak rychle a tak jste nemuseli ani příliš spěchat. Zhruba po hodině chůze jste si uvědomili, že buď jste se od požáru vzdálily opravdu hodně, nebo se uhasil. Pokračovali jste na první pohled obyčejným lesem, jen Fedron věděl, že se stále něco děje. V okolí byly pouze ty bytosti, které se nemohou pohnout. Žádní ptáci, či jeleni, vlci, žádný volně pohyblivý tvor... Pouze pár lesních bytůstek, které se krčili a skrývali před zraky ostatních. Pokračovali jste dál, čas plynul a každý svoji volnou chvíli trávil po svém. Najednou vás ale zarazilo jakési štěbetání, znělo to, jakoby někdo nadával. Ale ten zvuk, ten hlas byl tak jemný, trochu upištěný a do toho vstoupil i druhý, mnohem hrubší, ale přesto podobně jemný. Zdroj zvuku byl v nedalekém kři vpravo od vás, když jste se tam ohlédli hlasy utichli. Následoval poměrně rychlý pohyb z houští do houští. Bylo to jakoby cosi malého proběhlo a běželo to skryté v houští kamsi před vás, kde se to schovalo mezi stromy. Pak se na pár sekund vše uklidnilo. Klid před bouří, jak se říká, přičemž najednou k vašim nohám přilítli postupně tři šípy. Když dopadl poslední, z houští v koruně stromů, asi 20 metrů před vámi se odkryl střelec. Mééé, kdo jste a co tu děláte? Okamžitě se prokažte, Méé, nebo s vámi bude zacházeno jako s temnými! Mééé Prosím hoďte si 2x k10

Seipent - 26. února 2020 07:18

soukromá zpráva od Seipent pro Výslech Když vstoupím do místnosti již s prstenem na ruce, jsem překvapen tím, co vidím. Z nějakého důvodu jsem očekával nějakou inteligentní bytost a ne toto zvíře. Chvíli váhám, jestli se ihned neotočit a nejít pryč. Když ale zareaguje na Juliuse, který se rozhodl jít na výslech po dobrém, rozhodnu se ještě chvíli vyčkat. Mučit můžeme začít kdykoliv. Otázka je, jestli toto není jen ztráta drahocenného času. Vaella se každým okamžikem vzdaluje a stopy po ní budou rychle mizet. Opřu se o sud a sleduji Juliusem, jak se snaží komunikovat s veverkou.

Julius Lipovan - 26. února 2020 08:29

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Výslech Místo, abych pouštěl skřítka, nebo co to je z klece, odvážu si od pasu jeden kožený váček, který vodu alespoň na chvíli udrží, pečlivě ho očistím a naleju do něj něco málo z lahve a podám to skřítkovi mezerou v kleci. "Jak jsem již řekl, jsem tu proto, abych dohlédl na vaše pohodlí, to však neznamená že se od vás nemám něco dozvědět. Jste ochotná mi za dobré zacházení, nějakou vodu a jídlo dát informace o okolí?" Stále mluvím tím příjemným tichým hlasem, který musí po tom co se setkala e skřety znít pomalu jako pohlazení po duši.

Průvodce - 26. února 2020 08:54

soukromá zpráva od Průvodce pro Návštěva provizorní vězení dopoledne Moledir se před Overlordovým pohledem pokusí instinktivně zmizet ve své stínové formě. Kdyby něco takového udělal ve chvíli, kdy se na něj nedívá, nejspíš by uspěl. Takhle je Overlord stále schopný pozorovat Moledirovi pohyby. To samé se bohužel nedá říct o skřetovi, který vám přinesl Morganiny svitky. Jakmile se ze stínu zhmotní tvůj ocas na svitku, doslova vyjekne hrůzou a udělá dva kroky zpět. Než ale stihne, jakkoliv dál vyvádět, tak si vezme druhý svitek i Overlord a položí mu jednoduchou otázku. Skřet překvapeně zamrká. Očividně nečekal, že by se ho někdo na něco měl ptát. "Eee… Selki měl… jo měl vyřídit…" Potom, co vytáhneš druhou ruku z pod pláště, jeho výraz obličeje se zkřiví v nefalšovaném zhnusení a jeho koncentrace je ta tam. "Fuuuj… Farik taky měl na ruce. My mu jí useknout a teď o moc lepšííí." Bylo zvláštní, že když mluvil, tak se tentokrát nezadrhával. Nápad s useknutím ho očividně rozveselil, natolik, že zapomněl i na to, co ho tak děsilo. Dokonce byste mohli přísahat, že si ten prevít radostně povyskočil. Jeho výraz ale zase zbledne strachy, když se tvoje drápy přiblíží k převazu z vlasů a pečeti. Bez jakéhokoliv varovného signálu tě praští přes ruku dřív, než stihneš pečeť rozlomit. "Hlupák… hlupák…" Instinktivně udělá několik kroků zpět do chodby. Nejspíš vás napadlo, jestli tím oslovením myslí sebe nebo Overlorda, ale když pak poskládá další větu, je vám jasné, že to oslovení patřilo právě Lordovi. "Selki říkal… jo… říkal neotvírat! Nebo ne? Joo… říkal! Ty hlupák… to komunikační svitek s paní… Pečeť pryč… obraz paní tady objevit… spojení navázaný. Ale jen jednou… joo?" Nespokojeně přešlápne a vy můžete usoudit, že ten strach, který ho od začátku provází není vůbec z vás, ale z Morgany. Jen málo který z jejich spojenců si užíval její přítomnosti dobrovolně a jen ti nejšílenější ji přivolávali bezdůvodně. Jistě svitek neposkytne víc než spojení, tedy pokud ten skřet mluví pravdu, ale ani tak by nebylo moudré ji jen pozdravit, když vytvoření takového svitku stálo nemalou řádku úsilí. Skřet už na nic nečeká a dá se svým typickým rychlým a houpavým krokem na ústup.

Průvodce - 26. února 2020 09:10

soukromá zpráva od Průvodce pro Výslech provizorní vězení dopoledne Skřítek natáhne svoje drobné ručky a váček si od tebe vezme. Lehce si usrkne a zbytkem si poleje svojí rostlinou hřívu, která okamžitě spokojeně zašustí. Dokonce i na malou chvilku postřehneš náznak spokojenosti na její tváři. Pokračuješ v konejšení a tónu, který si zvolil už na začátku a skřítek znovu přikývne. Přeci jen to byl diametrálně rozdílný přístup oproti tomu zacházení, kterým si nejspíš do teď prošla. Když už se zdá, že sama něco řekne, tak se zpoza dveří ozve vyděšený výkřik. Těžko říct, co tam ti dva venku dělají, ale tobě to rozhodně nepomohlo. Zajatkyně instinktivně uskočí na druhou stranu klícky, co nejdále od tebe a nespokojeně zasyčí.

Vypravěč - 26. února 2020 09:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stará historie – přísně tajné spisy nepřístupné veřejnosti (Stará historie je také první veřejný příspěvek) Kdysi byl svět rozdělen do několika říší, téměř každá rasa měla své království. Kromě jižanů, tam žili převážné menšiny a ostatní, kterým vyhovoval jižanský styl života. Poté ale náš svět dohnala lidská pýcha, chamtivost a lhostejnost. Král Manovar toužící po moci vládnout celému světu zaprodal sebe i celý svůj lid neznámé temné síle. Tato síla jej pohltila a stala se z něj zrůda. Jeho nejvyšším dala moudrost takovou, že sestrojili válečné stroje, chrlící oheň. Jeho nespočetná armáda, jakoby neznala strach, únavu, či lítost, nebo lásku. Jakoby lidé přišli o lidskost… Když bylo vše připraveno, vydali se lidé na tažení proti elfům. Elfí království bylo velké a rozsáhlé, říká se, že spolu elfové dokázali komunikovat skrz stromy. Žili se všemi v míru, než temné stroje začali pálit jejich les. Elfové se proti takovéto síle nedokázali ubránit a žádný jiný národ jim na pomoc nepřišel. Většina elfů byla upálena spolu s lesem, někteří ale byli chyceni a zotročeni a některým se povedlo uprchnout a schovat pod zem. Na zotročených elfech byly dělány různé pokusy a zkoumány mučící praktiky, až se z krásných andělů stali hrbaté stvůry s prasečími rysy, dnes zvaní Skřeti. Věřilo se, že jejich duch je zlomený a ztracený, že slouží temnotě. Dnes se ale ví, že skřeti mají vlastní vůli, a proto jsou tolerováni. Většina jich žije za zdí, spolu s ostatními temnými tvory, ale někteří žijí s ostatními v Říši, jsou jim přidělovány ale nejhorší práce a zachází se s nimi bídně. Elfy, kterým se povedlo uprchnout a schovat pod zem vedl král Nylian, původní elfí král. Nylian vládl elfům již po tisíc let a elfí říše byla v míru a prosperovala celý čas. Byl to dobrý vládce a jeho vláda pokračovala, s uprchlými elfy založili v podzemí novou říši. Časem jejich kůže ztmavla a zrak se přizpůsobil noci. Pohltila je nenávist. Matka příroda vymřela a tak i propojení všech elfů, byli sami, jejich milovaní byli mrtví a oni byli odvrženi do světa tmy. A tak již několik staletí, možná tisíciletí čekají v podzemí na správný moment, aby se znovu vrátili na zem. No a dál? To nikdo neví.. Svět se úplně přetvořil… Nová historie – všem přístupná Už ani nikdo neví, kdo vytvořil tu zeď, nebo proč je to zlo za tou zdí. Ví se jen, že tam je a že může kdykoliv přijít. Skoro všechny národy byly tehdy ve válce, potom ale přišel půlelf. Velice vzácná bytost v dnešní době. Většinou je lovili a zkoumali. Půlelf, který přišel do války národů, se jmenoval Oidus. Oidus, jak mocný válečník, tak mocný mág přišel na bitevní pole a ukončil válku. Zabil mocné krále a sjednotil jejich rozpadlé světy. Vytvořil tak území zvané Říše. V Říši žili všechny rasy v relativním míru pohromadě. V městech se vytvořili oddělené čtvrtě pro dominantní rasy a tak se zmenšila kriminalita. Říše nyní existuje přes 500 let a je stále pod vládou krále Oiduse. Severně od Říše je království trpaslíků. Trpaslíci se kdysi uzamkli v horách a bojí se otevřít své brány, bojí se okolního světa. Po velkém sjednocení říše se některá trpasličí království rozpadla a stala se součástí Říše, neb horští trpaslíci pro ně ze strachu odmítli otevřít brány. Severně od trpasličího království jsou barbarské vesnice, krollové, obrové a neprobádaná území. Tento svět se distancuje od okolí, podobně jako trpaslíci. Jižně od říše jsou pouště, kde u velké zdi je království orků, což je velice agresivní rasa, se kterou se opravdu špatně jedná. Součástí pouští jsou také dvě města Ozezel a Weka. Ozezel je město, kterému vládne drogový král, lichvář a mistr klamů Fénix. Weka je město cizinců a uprchlíků, kde se schovávají ti, co nejsou nikde vítáni. Vládce Weky je nelítostný a přezdívá se mu Černý Tapír. V uplynulých letech král Oidus uspořádal sněm nejvyšších, kde se řešili budoucí kroky celého východního světa, neb si je každý vědom toho, že zlo za zdí se může kdykoliv vrátit. Výsledek tohoto sněmu je přísně tajný. Co se stalo před těmito událostmi je neznámé.

Fedron Sitl - 26. února 2020 09:37

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Cesta je únavná, stereotypní. Ale něco vydržím. Po cestě využívám možností zobnout si tu a tam nějakého výživného listí či květů, kořeny ukládám do deky do zásoby. Na pochodu lesem se takto dá hravě uživit, dokonce v každé roční době. Přesto jednám spíše bezmyšlenkovitě, hlavou mi běží tisíc různých scénářů věcí nynějších a příštích. Požár, Arlisen, kopí. Na případné nebezpečí jsem tentokrát nedával ani trochu pozor. "Satyr?" podivím se nyní nahlas, ale překvapení je to příjemné. "Rád tě vidím, příteli. Posílá nás duch lesa, nejsme z temných, jsme na stejné straně jako ty."

Overlord - 26. února 2020 11:59

soukromá zpráva od Overlord pro Skřet mě zastaví v otevírání svitku. Podle všeho se jedná o jednorázový komunikační svitek. Svitek tedy schovám do kapes pod plášť a než jsem schopný se skřetovy pomstít za jeho poznámky a chování, tak už je dávno pryč. „Jen počkej ty zrůdičko,“ řeknu směrem, kudy skřet odcházel, „až se vrátíme, udělám si z tebe subjekt na další experiment! Selki…“ zopakuju si jeho jméno pro sebe a aji bych si ho někam zapsal, ale uvědomím si, že mé brčko má teď Julius. Opět se opřu o zeď a čekám na návrat mého budoucího společníka.

Seipent - 26. února 2020 13:29

soukromá zpráva od Seipent pro Zdá se, že Juliusova metoda funguje, přeci je to jen primitivní tvor a naplněním základních potřeb je lze přimět prakticky k čemukoliv. Pozoruji tuto zrůdičku a přemýšlím, kdo všechno je v té kleci zavřený. Minimálně flora na hlavě žije nějakým vlastním symbiotickým životem. Podrobit si tento svět bude vyžadovat víc než jen tupě máchat zbraní. Musíme najít slabiny a citlivá místa a tam udeřit plnou silou. Uprostřed mého rozjímání se ozve výkřik. Nepovedenec mluvit nedokáže a nezdá se, že by to byl Overlord. Rozhodnu se tedy přijít ke dveřím a jakmile se přesvědčím, že Julius se opět chopil meče, tak je otevřu.

Julius Lipovan - 26. února 2020 13:43

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Po výkřiku se zatvářím poněkud nešťastně a vstanu. "Omluvte nás prosím, zdá se, že někteří místní obyvatelé ještě nepochopili, co to znamená chovat se slušně." Rozpačitě pokrčím rameny a dojdu si pro meč. Nečekám, že by za dveřmi něco zvládlo přežít, obzvláště když vím, kdo za nimi čeká. I přesto mě však zajímá kdo se rozhodl vejít do místnosti se zajatcem. S mečem stále v pochvě v jedné ruce se postavím tak, abych viděl ze dveří a zároveň pokud možno stínil výhled z klece a na klec a kývnu na Seipenta.

Moledir - 26. února 2020 16:42

soukromá zpráva od Moledir pro Jsem rád, že skřet upoutal pozornost tohohle chlápka a jen stojím u stěny a konec ocasu je jednou omotaný kolem svitku a držím ho před sebou aby jsem si ho zvědavě mohl prohlédnout. Jsem však opatrný aby jsem neporušil tu super důležitou pečeť a náhodou svitek neaktivovat... Netuším sice co znamená slovo Komanikuční ... No tak nějak to těžké slovo bylo... Ale jinak jsem tomu co říkal rozuměl takže je mi jasné, že je to důležitý svitek a nesmí se porušit pečeť... Nakonec se rozhodnu svitek dál nezkoumat. Stejně vidím jen kus smotaného papíru s pečetí... Rozhodnu se tedy místo zkoumání svitku být dál jen u stěny a čekám až se vrátí Seipent... Ještě zvažuji jak se vypořádám s tím, až mu budu muset vysvětlit co je to za svitek...

Vypravěč - 26. února 2020 21:35
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Seipent otevírá dveře, přičemž se vám naskytne pohled na Overlorda, jak hledí do chodby a pod maskou žbleptá Jen počkej ty zrůdičko, až se vrátíme, udělám si z tebe subjekt na další experiment! Selki… Když jste se pořádně rozhlédli, za Overlordem stál ve stínu Moledir, pozorujíc jakýsi smotaný papír, s pečetí, pravděpodobně nějakou zprávu.

Vypravěč - 26. února 2020 21:35
	soukromá zpráva od Vypravěč pro V momentě, kdy začal Overlord pronášet své přísliby pomsty se otevřeli dveře. Pokud jste se otočili a podívali do dvěří, stál v nich Seipent a podle silně mimických rysů jeho aktuální podoby nešlo přehlédnout, že působí poněkud zmateně. Hned za ním stojí Julius, čelem k vám a s vytaseným mečem, nakukujíc Seipentovi přes rameno.

Moledir - 26. února 2020 22:34

soukromá zpráva od Moledir pro Když se konečně otevřou dveře trhnu s sebou a ohlédnu se. Vidí překvapeného Seipenta... Zajímalo by mě co se tam stalo, že vypadá tak překvapeně a proč má Julius v ruce ten meč? Namísto vyslovení otázek mohu však jen naklonit hlavu na levou stranu v tázavém gestu. Chvíli jen tak stojím a pozoruji o se bude dít dál... No po chvíli čekání si něco uvědomím. Svitek, okolo kterého je omotaný konec mého ocasu si dám před obličej a ohlédnu se na Overlorda. Další chvíli váhám než se pomalu a váhavě rozejdu k němu a pokud by si mě nevšiml a ignoroval by mě tak zruším stínovou formu a zatahám ho lehce za nohavici. Než by mě stihl nakopnout tak pozvednu svitek a střídavě se dívám na něj a na Seipenta než ruce spojím v prosebném gestu a doufám, že pochopí o co jej žádám...

Overlord - 26. února 2020 22:46

soukromá zpráva od Overlord pro Dveře se otevřeli a musím říct, že jsme nakonec nečekali až tak dlouho. Ovšem Seipent i Julius vypadali… nenormálně. „Vidím, že výslech neprobíhal tak jak bylo v plánu. Co se stalo?“ zeptám se a můj pohled přechází z jednoho na druhého. Než ovšem stihnou odpovědět, zjeví se u mé nohy Moledir a snaží se upoutat moji pozornost. Podívám se na něj. Předpokládám, že se mi snaží naznačit, abych Seipentovy, a vlastně i Juliusovy, řekl o našem setkání se skřetem a svitcích, co jsme dostali. „Vydrž,“ řeknu Moledirovy, „myslím, že podle jejich výrazu ve tváři budou potřebovat chvílu na rozdýchání a vrácení se do reality. Neboj, pak jim to řeknu,“ přikývnu Moledirovy a čekám na vysvětlení od Seipenta a Juliuse.

Furion - 27. února 2020 09:01

soukromá zpráva od Furion pro Jak postupujeme lesem a vzdalujeme se požáru, panika mě postupně opouští a nahrazuje ji cílevědomost a odhodlání pokračovat v našem úkolu. Jdeme se Sogem a Fedronem víceméně v tichu, každý pohroužen do svých myšlenek. Les je tichý a prázdný. Zřejmě duch lesa všechny zvířata povolal buď do boje nebo do úkrytu. Proto jsem celkem překvapen, když se kolem nás začne něco hýbat a šustit v podrostu. Ostražitě se rozhlížím, připraven se bránit holí či kouzlem. "Něco se děje." zašeptám k ostatním. Najednou se před námi do země zapíchly tři šípy. Ruku mám připravenou v gestu pro kouzlo štítu, kdyby se nějaký šíp vydal mým směrem, ale není to potřeba. Rohatá lesní bytost se odkryje a promluví na nás. Tak satyr, hmm o nich jsem možná něco četl. Tvor přírody. Nepochybně stráží místní les. Sáhnu do brašny a vytáhnu dopis od ducha lesa a zvednu ho do vzduchu aby na něj tvor viděl. "Jak říkal zde můj společník, jsme vyslanci ducha lesa." **** Hod 2x k10: 1 a 3

Seipent - 27. února 2020 09:09

soukromá zpráva od Seipent pro Chvíli nechápavě koukám na Overlorda i Moledira, který drží nějaký pergamen. Výslech ještě nezačal. Slyšeli jsme nějaký křik, který ruší. Nezdá se, že by se tu něco stalo vážného. Není tedy důvod se zdržovat. Jestli dovolíte, vrátím se zpět k zajatci. Vrtá mi hlavou, o čem to Overlord mluvil. Z čeho usuzuje, že výslech nejde podle plánu? Zavrtím hlavou a vrátím se zpět do cely. Pokud Julius nevejde za mnou, ujmu se výslechu já.

Julius Lipovan - 27. února 2020 15:13

soukromá zpráva od Julius Lipovan pro Vypadá to, že přede dveřmi je vše v pořádku a maximálně se tam naši kolegové bavili po svém. Odložím meč zpět na stůl dál od klece a vrátím se na stoličku. "Ještě jednou se omlouvám, kde jsme to přestali? ... A, ano už vím, jste ochotná říct nám něco o místním okolí? Pokud snad neumít mluvit, zvládnete to alespoň napsat nebo nakreslit?" Opět se zatvářím pokud možno mile a snažím se působit dojmem, že skřítce chci pomoct a jde mi o její pohodlí a zdraví.

Sog-Aarth - 27. února 2020 21:04

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Jsem rád, že jsme se dali do pohybu. Už mi to u té jeskyně začínalo být nepříjemný. Naštěstí měl Furion stejný názor na věc. Jdeme klidným tempem, až jsem z toho malinko nervózní. Radši bych to vzal poklusem. Jenže Fedron se furt někam shýbá a natahuje, každou chvíli něco utrhne, celou cestu bez přestání žvýká. Zakoulím očima. To jsou mi prazvláštní stravovací návyky. Má obezřetnost je orientovaná za nás směrem zpátky. Kdyby nás snad někdo nebo něco pronásledovalo, nejspíš bych to včas zaznamenal. Zepředu jsem nějak vůbec nebezpečí nečekal, takže mě ty tři šípy před našima nohama docela zarazí. Situaci ale vyhodnotím po svém a bleskově. Tedy žádné kotouly stranou, ani otočka s úprkem. Natož pomyšlení na útok. Kdyby útočník chtěl, už bychom měli šípy v sobě. Tohle bylo jen varování s úmyslem zastrašit. No, povedlo se. Ale zůstávám klidně stát, pozvednu ruce dál od zbraní, abych neprovokoval ty zbylé, co na nás nejspíš stále míří. Kozel? S lukem! Cože? Fedron ho nazval satyrem. Marně přemýšlím a pátrám v paměti, v aréně jsem něco takového asi neviděl. Bude to výhradně lesní bytost. Snad plachá. Věnuju jí pohled, v němž se za předstíraným klidem až znuděností skrývá detailní odhad jejích bojových schopností. Minimálně s lukem to umí slušně. Navíc se tady v lese vyzná a má dobrou pozici. Nemluvě o tom, že dost možná budou v přesile. Pak pootočím hlavu směrem ke kouzelníkovi. Chtějí, abychom se prokázali. Pokud si vzpomínám, má svitek od lesního Ducha v rukávu Furion. Jen aby teď nezpanikařil a neudělal nějakou kravinu.

Vypravěč - 02. března 2020 12:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hned poté, co vás Kozel upozornil na jeho pozornost spatřili Fedron i Furion nepatrné pohyby v jejich okolí, pohyb byl jak v pravém kři, tak v tom levém, vedle vás. Hoď jej mééé na zem. Pár metrů před sebe. ozvalo se, přičemž opět napnul svůj luk. Čekal až tak uděláš a pokud ti to chvíli trvá, upozorní tě, že jej začíná bolet, ta ruka kterou drží tětivu na níž je připevněný šíp, mířící tobě na hlavu... Pokud tak uděláš, ozve se zamečení, přičemž z pravého kře vyběhne velmi rychle malé stvoření, předběhne před vás, sebere svitek a zmizí v levém kři. Proběhlo to velice rychle, až si nikdo nejste jistý co jste viděli, ale vypadalo to pravděpodobně takto. Chvíli se nic neděje, jen se občas ozve nějaký zvuk, paskvíl či zamručení právě z toho kře. Po chvíli vyleze z křáku vydra a mávne rukou na kozla, který sklopí zamířený luk. Průměrnou rychlostí dojde až k vám a postaví se na zadní a vrací Furionovi dopis od ducha lesa, pokud by ses na něj podíval, pečeť vypadá naprosto totožně. Vydra se na vás podíval a promluvil Dobrý den, pánové. Jmenuji se Geron a věřím vám. Jsme jedna z hlídek ducha lesa. Můžete volně projít, ale mám na vás prosbu. V Arkwellu, hlavního města Říše mám svého dobrého známého, říká se mu Grillwind. Potřeboval bych, abyste mu donesli tento dopis. Přičemž jej vytáhl ze své brašny a nastavil ho, jakoby vám ho chtěl podat. Grillwind byl mým dobrým druhem a bratrem ve zbrani, dokud nezačala válka. Byly jsme oddělení a odstrčeni na odlišné strany barikády. Zažil jsem toho s ním víc, než s vlastní rodinou, kterou teď musím chránit... Je to kyklop, který by měl mít dobrou pozici v armádě, třeba by vám byl k užitku... Domluvil a pokorně na vás koukal a čekal na reakci.

Průvodce - 03. března 2020 13:28

soukromá zpráva od Průvodce pro Zkontrolovali jste se Seipentem situaci venku, ale nezdálo se, že by se tam odehrálo něco výjimečného. Vrátili jste se tedy zpět do provizorní výslechové místnosti, ale škody, které byly napáchány, už nešly vzít zpět. Jekot zvenčí a nepřiměřená reakce, kdy se Lipovan dokonce vyzbrojil mečem, vyvolali u stvoření vlnu nelibosti. Skřítka si nad tvojí omluvou jen nespokojeně odfrkne. ”Pokud si myslíššš, že si mě koupíššš trochou vody, tak se pleteš zběhu.” procedí skrze zuby, jenž připomínaly svým vzhledem malou pilu, která má po krajích dva větší špičáky. Její tón byl na první pohled tvrdý neústupný, ale Julius v něm mohl postřehnout i příležitost. Stvoření bylo očividně bojovného ducha, ale nehodlalo zemřít v téhle bídné kobce.

Sog-Aarth - 03. března 2020 20:46

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Kolem nás se to začíná hemžit satyry, pidimužíky, skunky a další havětí. Jsem jenom rád, že se chovají víceméně přátelsky. Tedy až na ty natažené tětivy. Dělám, že ne, ale po očku stále sleduju, zda hrot satyrova šípu ještě pořád míří na kouzelníkovu hlavu. Pak totiž můžu předpokládat, že nějaký ten druhý nebo třetí míří z houští i na moji a Fedronovu hlavu. Tuhle audienci bych chtěl mít tedy co nejrychleji za sebou. Udělám krok vpřed a s rozpačitým výrazem vezmu z natažené ruky té ozbrojené vodní šelmy její listinu. Prý pro kyklopa. Nejistě se na tvora usměju a otočím se tváří ke svým souputníkům. Můj výraz se změní. Oči se rozšíří a nevěřícně jimi zakoulím. Přičemž směrem k jejich uším tiše syknu: „Ta vydra… Mluví!“

Fedron Sitl - 03. března 2020 22:04

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Grillwind. Snažím se výjimečně to jméno zapamatovat napoprvé, jelikož mi jej nejspíš nikdo nepřipomene. Otázka, kolik kyklopů se dá nejvýše potkat v jednom městě, ale kdo ví? Já to nejsem. Pobaví mě Sogova reakce na mluvící vydru. Jako by si ještě nezvykl na to obrovské množství uvolněné magie všude kolem. Ještě se budou dít veliké věci. "Děkujeme za důvěru, Gerone, budeme se snažit doručit mu tu zprávu co nejdříve." Mechanicky vezmu list skřetovi z ruky a posunu jej pohybem předloktí o kousek blíž k Furionovi. Jakmile si jej vezme, vyrazím mlčky dál. Měl jsem už sice na jazyku slova o požáru za námi, ale byl by zázrak, kdyby o něm tato hlídka nevěděla. Proto to nešťastné téma vůbec nepřipomínám, myšlenky na něj bolí.

Furion - 04. března 2020 09:17

soukromá zpráva od Furion pro Převezmu vrácený dopis pro krále od Gerona a schovám ho zpět do brašny. Grillwind. To jméno mi znělo v hlavě, připomnělo mi totiž jiné jméno. Brillwind. Velemág Brillwind. Až zajímavá náhoda jak ta jména jsou podobná. Ale velemág rozhodně nebyl kyklop. A kdo ví zda je ještě naživu. Přejede mi mráz po zádech když si vzpomenu na události včerejšího dne v tom dole a mimoděk se otřesu. Když mi Fedron podá i druhý dopis, pozvednu obočí, ale mlčky ho převezmu a také uložím do brašny. Začínám si připadat jako listonoš. Lehkou úklonou směrem k lesním stvořením jim dám najevo svou úctu a díky a pak vyrážím za Fedronem. Určitě je dobré získat kontakt na někoho v armádě, mohlo by se nám to později hodit, pomyslím si.

Vypravěč - 04. března 2020 11:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zavraždila jsi svého strýce a dala jsi se na útěk. Sledovala jsi, jak mu krev teče a vystřikuje z krku a on jen lapá po dechu. Už to bylo, v jeden moment sebou přestal škubat a uklidnil se. Jeho pohled již navždy volal po záchraně a spáse. Pozorovala jsi nehybné tělo a nějak ti ani ten kámen ze srdce nespadl. Z rozjímání tě vyrušil sluha, který tě uviděl s dýkou v ruce nad strýčkovým tělem. Ani ses nenadála a už začal křičet o pomoc. není čas ztrácet čas, rozhodla ses utéct. Pod oknem jsi měla přistaveného kradeného velblouda, na kterého jsi skočila. Sama ses až podivila, že ti to vyšlo a uháněla jsi pryč z města. Projela jsi branou, ale strážní tvého strýce jedoucí zatebou upozornili stráže a tak se tě snaží dostihnout takových 20 mužů. Tvůj velbloud běžel jak jen mohl, ale byl pravděpodobně už trochu starší, neb tě ostatní doháněli. Dostala jsi se až na samotnou špičku jedné z dun a odkryl se ti pohled na blížící písečnou bouři. Neměla jsi na výběr... Tvůj velbloud vběhl přímo do bouře, zatímco stráže začali prchat zpět do města. V poušti jsi vyrostla a proto jsi tušila co dělat. Obličej jsi si zahalila, včetně očí a přitiskla si celé své tělo k velbloudovi v doufání, že to nějak zvládne. Po chvíli začal ale i velbloud panikařit a povedlo se mu tě shodit a utéct. Věděla jsi, že musíš jít dál za každou cenu a proto jsi po čtyrech, absolutně slepá s omezeným dýcháním pokračovala. Pak si toho ale moc nepamatuješ. Jakoby ses probrala opět u své matky doma. Rozhlédla jsi se po okolí a spatřila svojí matku v rohu místnosti, jak sedí v jejím oblíbeném křesle. Rakheilo, co jsi to udělala? Pomstou a nenávistí nikdy nemůžeš dojít pokoje.. Musíš být pokorná a dobrá, nemstít se a nevykonávat vlastní spravedlnost.. Není na nás, abychom soudili. chovej se dle těchto slov a jednoho dne se znovu setkáme. Tvá role je v tomto světě velice důležitá, myslím že to ani jednu z nás nikdy nemohlo ani napadnout. Situace mezi bohy není ideální a zanedlouho se východní země zcela změní. Bude tu boj o moc a budou prolity hektolitry nevinné krve. A ty Rakheilo, jako pouštní škorpion zasáhneš bytosti temna a zaseješ mezi ně jed... Jed, který je všechny rozhádá! Pamatuj si na tyto slova, neb příležitost budeš mít pouze jednu za celý život... A tvé rozhodnutí ovlivní tisíce dalších... Dojdi do Říše, tvá pouť začíná ve vesnici Velha. Potom jsi se ale probrala uprostřed pouště. ležela jsi smotaná v klubíčko a tvůj velbloud ležel jen pár metrů od tebe. Sáhla jsi do své brašny, kde jsi měla nachystané jídlo na pár dnů a taky mapu. Jsi uprostřed pouště, mezi Wekou (tvým rodištěm) a vesnicí Anama. Je jen na tobě kam budeš směrovat své kroky, ale při přecházení hranic pouště s hranicí Říše si dávej pozor na stráže a jejich věže. Mohli by jednoduše vzniknout nepřijemnosti. Říše si velmi dobře hlídá cizince.

Vypravěč - 08. března 2020 14:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jste již na odchodu od lesních bytostí, které vám uvolnili cestu. Udělali jste teprve pár kroků a Geron na vás začal volat Počkejte, dobří pánové... Vaše první zastávka v Říši by měla být vesnice Velha. Mám tady známou, je to malá blonďatá holčička s jasně modrými panenkami. Vždy jsme se scházeli na kraji lesa, u stromu tisíce duší a ona mi vyprávěla lidské historky a já zase ty naše. Bylo zajímavé, že druhá strana vždy byla v očích vypravěče považována za tu špatnou... Ale to jsem odbočil... Vidíme se vždy při prvním východu slunce, který startuje nový týden. Setkávali jsme se u lesa, před mostem do vesnice Velhy. Bohužel na náš poslední sraz nedorazila a já o ní mám vážné obavy, pokud byste měli chvíli můžete se po ní podívat a říct jí že na ni nemohu čekat, skrz tuto stráž...??? Při jeho proslovu vás akorát doběhl a opět nasadil jeho prosebný výraz. Mezitím jste si všimli, že kozel opět zmizel v houští koruny stromu.

Rakheila - 08. března 2020 19:31

soukromá zpráva od Rakheila pro Proroctví Kdesi uprostřed pouště, den Slunce rozpalovalo písek doběla. Cítila jsem, jak mě na suchém patře škrábe a nahmatala mezi svými věcmi čutoru. K mému překvapení ještě nebyla prázdná. S úlevou jsem svlažila nejprve opatrně své rty a posléze polkla pár doušků. Netušila jsem, jak dlouho jsem tu ležela a kolik cesty je ještě přede mnou. Pokusila jsem se vstát, zem byla stále trochu vratká a musela jsem se pohybovat skutečně pomalu, aby mne nepřemohla malátnost. Stále jsem ale byla naživu. "Bohové pouště budiž požehnáni," v duchu jsem jim poslala krátkou modlitbu. V mysli se mi však stále vracela ona tajemná slova... Byl to snad nějaký prapodivný sen, omdlela jsem v poušti vyčerpáním a přišly si pro mě pouštní běsy? Mé zvíře stále leželo kousek opodál, útěk do víru písečné bouře se skutečně stal. Krev na mých rukou ještě ani nestihla pořádně zaschnout a už jsem se za svůj hřích musela zpovídat. Ano, byl to ten nejodpornější čin, toho jsem si byla moc dobře vědoma, ale přesto... "Udělala bych to znova, slyšíš. Pro tebe, matko!" To, co provedl, jednoduše muselo být potrestáno. Proč jsem se však teď cítila tak mizerně? Její slova pálila více jak jed pouštních hadů, někde uvnitř jsem si uvědomovala, že hovoří pravdu. Nebylo na nás, obyčejných smrtelnících, soudit. Ale došel by ten muž skutečně spravedlivému trestu? Nejspíš budu mít dostatek času o tom přemýšlet. Vidina to byla zvláštní, skoro jako tehdy, když se mi vyjevily ty hrůzné okamžiky, jen o něco zřetelnější, detailnější. Nebyl to záblesk minulosti, spíše něco jako proroctví, snad poslední vůle mé matky. Dojde klidu, pokud splním, co mi nakázala? Dokáži tím odčinit své hříchy? Byla to nejspíš jediná cesta. "Dobrá, udělám to. Pakliže je to tvá poslední vůle, postarám se o to, aby byla vykonána." Věděla jsem, že tu není nikdo, kdo by má slova mohl zaslechnout, přesto jsem věřila, že se k ní nějakým způsobem dostanou. Byl to skutečný závazek, slib učiněný ve srdci pouště a ty byly závazné. Z pochvy jsem vytáhla nůž a pomalu čepelí přejela po dlani. Dívala jsem se, jak se kapky mé krve pomalu vpíjí do posvátných písků. "Tak přísahám." Ještě okamžik jsem zůstala stát na místě a hleděla do dáli, do neznámých končin, o kterých jsem slyšela jen z vyprávění stařešinů. Už dlouho se nikdo z nás za hranice pouště nevydal, nebylo žádných svědectví a zpráv, jež by mi mohly napovědět, co mě za zlatým obzorem čeká. Odhodlání mi však nechybělo. Kouskem látky jsem si zavázala stále lehce krvácející ránu a vytáhla jsem svou mapu ve snaze alespoň přibližně určit oblast, ve které jsem se nacházela. Okolí Weky jsem znala dost dobře, ale teď jsem nejspíš byla mnohem dál než kdykoliv předtím. K Anamě to bude nějaký den cesty, Velha však ležela kus za ní, v jedné přímce. Nemělo by být tak složité se k ní dostat, ačkoliv svého zvířete se budu nejspíš muset na hranici pouště vzdát. Bez něj se kolem strážných věží proplížím mnohem snáz. Znovu jsem si zkontrolovala stav svého vybavení, své zásoby i zbraně a zkusila, zda se i můj věrný společník ještě dokáže zvednout na nohy. Ať už s ním či bez něj jsem se vypravila směrem k první vesnici. Příliš jsem nespěchala, šetřila jsem své síly, abych dokázala přežít z minima zásob. Cestou jsem se občas i zastavila, abych zpod písku vyhrabala jedlé rostliny či menší obyvatele, co mě taktéž mohli zasytit a předat trochu své vláhy. Mířila jsem doprostřed oblasti, kterou kontrolovaly věže, jestli se budu moci někde nepozorovaně prosmýknout, pak právě tady. Ve vesnici bych si pak mohla snad doplnit zásoby vody a získat nějaké informace.

Seipent - 09. března 2020 10:20

soukromá zpráva od Seipent pro Když se vrátíme, zdá se, že tvorečkovi narostlo sebevědomí. Zcela bezdůvodně, jeho situace se nijak nezlepšila. Ovšem Juliuse pomyslné vystrčené drápky zaskočily a vyrušily z tempa. Dám mu chvilku, než se zorientuje a ještě chvilku přemýšlím nad zvláštní situací za dveřmi, než ji definitivně hodím za hlavu. Julius stále chytá dech, proto využiji mezery, abych převzal výslech. Čímpak si tě můžu koupit já? Zkusím navázat tónem, který předtím fungoval. Ale jsem připraven rychle přejít na mě prověřenější metody výslechu. Zvířátka nemají rády oheň a louč na zdi je skoro příliš snadným způsobem, jak tu potvoru naučit poslušnosti. Když jsme u zběhů, tak tví kamarádi mají také jednoho. Nechceš mi o tom něco povykládat?

Fedron Sitl - 09. března 2020 12:18
	soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Otočím se na patě a dobrácky se na Gerona usměju. "Myslím, že je to samozřejmost." Rozhlédnu se po svých druzích: "No ne?" "Znáš její jméno, abychom si ji nespletli?"

Průvodce - 10. března 2020 07:08

soukromá zpráva od Průvodce pro ”Ty?” přesune svůj pohled na Seipenta, který převzal iniciativu namísto Juliuse. Chvilku na něj upřeně hledí, jakoby snad něco hledala a až poté znovu promluví. ”Chci to, co mi ty stejně nedáššš pekelný zplozenče.” její rostlinná hříva nespokojeně zachrastí. Nebyl sis jistý, jestli naráží na to, jakou stranu sis zvolil nebo snad jestli je schopná rozpoznat iluzi, která tě aktuálně zahalovala. Než se nad tím stihneš více zamyslet nebo jí snad odvětit něco patřičného, vyřkne skřítka svou cenu. ”Chci svobodu… to je má cena, pokud vám mám něco říct..” skřítky pohled se vám zdál upřímný a ani její řeč těla nenapovídala tomu, že by vám lhala. Nejspíš si plně uvědomovala, v jaké situaci se nachází a učinila volbu, které bude možná ještě litovat. Možná…

Vypravěč - 10. března 2020 10:53
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Fedron zmíní, že je to samozřejmostí, v Geronově výrazu šlo vidět štěstí. Brunhilda vyhrkl, načež se netrpělivě rozhlížel na další dva dobrodruhy.

Furion - 10. března 2020 13:06

soukromá zpráva od Furion pro Souhlasně pokývnu hlavou jak na Fedrona, tak na Gerona. "Určitě se tam po ní poptáme a pokud budeme moci tak ji vzkaz předáme. Náš hlavní úkol ale je dostat se co nejdříve do královského města." Osobně doufám, že Brunhildu ve vesnici zastihneme a vzkaz bez problému vyřídíme. Ale nejsem si jistý zda si budeme moci dovolit nějaké dlouhé pátrání pokud by Brunhilda ve vesnici nebyla. I když by mi to bylo líto a rád bych Geronovi pomohl, je zde v sázce mnohem víc než osud jednoho ztraceného děvčátka.

Seipent - 11. března 2020 07:32

soukromá zpráva od Seipent pro Zatímco na mě tato zmutovaná veverka zírá, celou dobu se usmívám. Teda alespoň si to myslím, v této podobě jsem sám sebe nikdy neviděl. Jakmile určí cenu, zazáří mi oči. Mohu ti dát tolik svobody, kolik uneseš. A kolik si zasloužíš. Stále si držím odstup od klece. Netvory této říše neznám a nevím, jaké by mi mohlo hrozit nebezpečí. Také proto zatím neuvažuji o tom, že bych měl tuto zrůdičku pouštět z klece. Takže jsi tu zrádkyni viděla? Co mi můžeš o ní říct?. S kým odešla? Co jim nabídla a kam má namířeno? Začínám to zasypávat otázkami.

Vypravěč - 11. března 2020 11:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi uprostřed pouště Odpoledne, den neznámý Srovnala jsi své myšlenky a vydala se opět na cestu. Pokud ses rozhlédla, nikde jsi neviděla jinou bytost, než klasické pouštní hady, škorpiony a podobné. Známka inteligentního života však nikde v okolí nebyla. Když se rozhlídneš po okolí, vlastně ani pořádně nevíš kde jsi, či jakým směrem se vydat. Chvíli tedy váháš a rozhlížíš se, nicméně tvé pouštní zkušenosti tě nenechají ve štychu a zvládneš si vydedukovat směr tvé cesty. Nasedáš na velblouda a vyrážíte na cestu. Jedeš už pěkných pár hodin a slunce praží a praží, sice máš zahalený obličej, což ti pomáhá a v poušti jsi vyrostla, ale ani tak ti několik hodin na přímém slunci nedělá moc dobře. (Prosím hoď si k10, pokud hodíš 1-2, pak to teplo hodně špatně zvládáš a tvé tělo dle toho reaguje... Uveď tento výsledek v dalším příspěvku) Voda v čutoře také pomale dochází, je tam už jen na pár doušků. Ty ale víš, že se vrátit nemůžeš a proto jediná možná cesta je vpřed. Vyškrábeš se na jednu z větších dun a naskytne se ti výhled na hranici Říše. Před tebou je v dáli vesnice, dle mapy by to měla být Anama, přičemž nalevo i napravo od ní jsou umístěné věže. Věže jsou od sebe umístěné v takové vzdálenosti, že pokud by ses pokusila jít přímou cestou do Anamy, nejspíš by tě ani jedna neviděla... Je ale otázkou, jestli zde Říše nemá nějaké další zabezpečení, které není na první pohled zřejmé... Také jsi si všimla, že blízko pravé věže vede cesta, na první pohled obchodní cesta. Dokonce v dáli vidíš malou karavanu, která míří právě tím směrem. Pravděpodobně ač Říše kontroluje hranice a kontroluje cizince, obchodní vztahy s pouštními městy stále fungují. Nikde také není psáno, že cizince do říše nepustí, jen zkrátka jsou vůči nim obezřetnější.

Průvodce - 12. března 2020 09:46

soukromá zpráva od Průvodce pro Skřítka se pod návalem tvojí neočekávané ochoty zarazí. Nevěřícně a hlavně pochybovačně na tebe hledí, zatímco ty se rozhodneš využít tento čas a zasypat jí otázkami. Na první otázku spíš automaticky, nežli vědomě, souhlasně přikývne, poté ale už přijde k sobě a na nic dalšího ti neodpoví. ”Zatím to jsou jen plané sliby. Až budu venku, odpovím ti na zbytek tvých otázek.” Po tomto prohlášení se posadí a založí si vzdorovitě ručky na hrudníku. Na další případné otázky nereaguje.

Seipent - 12. března 2020 11:52

soukromá zpráva od Seipent pro Všimnu si, že můj přístup na krátko prolomil defenzivní postoj skřítky. Bohužel příliš krátko na to, abych získal byť jen střípek hodnotné informace. Když promluví zajatec, jsem zaražen pro změnu já. Jak venku? Nemám důvod tě pouštět. Alespoň prozatím. Zdá se, že s ní slovy neprojdu. Odkráčím k louči, která osvětluje místnost a vytáhnu ji z držáku. Sundám si prsten a s loučí se přiblížím ke kleci. Omlouvám se, náš rozhovor jsme začali ze špatného konce. Můžeme začít znovu? Louč posunuji ke kleci, dokud v očích toho zvířete neuvidím strach.

Průvodce - 12. března 2020 13:41

soukromá zpráva od Průvodce pro ”Žádná svoboda, žádné informace.” stojí si na svém skřítka. Dojdeš k pochodni, u které si sundáš iluzi vytvářející prsten. Tvoje periferní vidění sklouzne k postavičce v kleci, ale pokud jsi očekával, že tvůj vzhled skřítku zaskočí, tak se tak nestalo. Očividně je tomu skutečně tak, jak říkala Morgana. Magické bytosti mohou iluzi vycítit nebo ji dokonce prohlédnout, pokud jsou dostatečně magicky nadané. Rozhodneš se jednat a přibližuješ se s pochodní ke klícce. Skřítka instinktivně vyskočí na nožky a couvá, dokud nenarazí zády na mříže, které už jí nepustí dál. Oheň jí očividně navozoval stavy úzkosti a strachu, i přesto se jí nakonec povede něco říct. ”Pokud.. pokud mě zabiješ, tak se nic nedozvíš, hloupý démone.” podle tónu usuzuješ, že se tě nepokusila urazit, ani ti vyhrožovat, ale že se jedná jen o pud sebezáchovy.

Seipent - 13. března 2020 07:45

soukromá zpráva od Seipent pro ... démone ... to mi lichotíš ... Usměji se a pohledem hodím k Juliusovi. Ne proto, že by mě zajímal jeho názor na mé metody. Spíš proto, že nevím, co on ví o mých schopnostech ... Myslíš si, že smrt je konečný stav? Netušíš nic o tom, co dokáži. Když budu chtít, budu tě zabíjet a vracet tak dlouho, dokud z tebe něco zůstane. Není důležité zmiňovat detail, že opakovat oživení většinou nemá význam a často to ani není možné. Jestli chceš vyjednávat o své svobodě, budeš mi muset dát nějaké informace ... a jemu taky. Takže? Lehce klepnu loučí o klec, takže vyletí pár jisker směrem k ní.

Průvodce - 13. března 2020 10:05

soukromá zpráva od Průvodce pro Julius se nad tvým počínáním zaškaredí. Nebylo mu zrovna pochuti, že se to tak rychle zvrtlo, ale sám o sobě nikterak nezasáhl. Nejspíš věří, že víš, co děláš. ”Já nejsem ta, co toho tady ví nejmíň..” pokusí se zaoponovat, ale jakmile klepneš loučí o klícku a rozletí se vzduchem desítka jisker, tak strachy vypískne a přitiskne si svou rostlinou hřívu na hruď. Sleduje každou jiskru tak ostražitě, jakoby jí snad mohla zabít, dokud všechny úplně nezmizí. ”Dobrá.. dobrá, odpovím ti na čtyři otázky teď a na čtyři, až mě venku pustíš, ale musíš dát tu věc pryč.” Vysouká ze sebe a je patrné, že tahle bytůstka moc psychického stresu nesnese. Pokud by si to přehnal, mohlo by se stát, že se zhroutí a už z ní nedostaneš vůbec nic.

Seipent - 13. března 2020 10:41

soukromá zpráva od Seipent pro Proto se ptám já tebe a ne ty mě ... Odpovím na výsledek soutěže vědomostí. Po tváři se mi rozběhne úšklebek, když vidím, že můj postup nese první ovoce. Pořád je příliš drzá na to, v jakém je teď postavení. Vyzkoušíme si to. Po chvilce přemýšlení pokračuji. Kam má namířeno zrádce a s kým jde? Ber to klidně jako dvě otázky. Doprovodíš mě dokud ji nenajdu nebo dokud tě nepropustím ze svých služeb? Poslední ze čtyř otázek ti položí tady Julius. Poodstoupím, aby se mohl i Julius zeptat.

Průvodce - 13. března 2020 15:25

soukromá zpráva od Průvodce pro Skřítka se nad rychlou salvou otázek zamyslí a zároveň obezřetně vyčkává, dokud se tvoje pochodeň nevzdálí z blízkosti její klece. Jakmile se tak stane, je na ní vidět značná úleva. ”Duch lesa jí poslal na východ do Herwaldského hvozdu. Když jsem jí viděla naposledy, cestovala sama.” pronese stále nejistým hlasem. U dalšího požadavku se zarazí. Nejspíš jí tahle možnost vůbec nenapadla a podle jejího výrazu, se jí to ani moc nezamlouvalo. ”K čemu bych ti byla dobrá?” zeptá se místo odpovědi na otázku. Poté přijde na řadu Julius, který ze své židle pozoruje celé dění. Narovná se v zádech, vezme si do ruky pergamen s brkem, který dostal od Overlorda a požádá skřítku, aby mu popsala co možná nejpřesněji nejširší okolí. To se také stane a Julius teď disponuje jednoduchou mapou nejbližšího okolí.

Rakheila - 14. března 2020 09:09

soukromá zpráva od Rakheila pro Cesta Kdesi uprostřed pouště Odpoledne, den neznámý Žár slunce neustával, jako by se jeho paprsky snažily z krajiny vysát poslední zbytky vláhy. Mé tělo naštěstí chránila hustě tkaná látka pouštního oděvu a šál hlavu a ústa před všudypřítomnému prachu z jemných zrnek písku. I tak to bylo nesmírně náročné, neznala jsem zdejší kraj, netušila, kam se v případě nouze úchylit. Překonávala jsem se svým věrným zvířetem jednu dunu za druhou v naději, že snad konečně zahlédnu stopy po čemkoliv. Pouštní bohové se nade mnou nakonec slitovali, s námahou jsme se vydrápali na další vysokých dun a před námi se konečně rozprostřela zelenavá krajina. Viděla jsem, jak písek pomalu přechází v hlínu a v dáli se vinul nespočet cest. Některé z nich i udržované, snad obchodní. Obraz odpovídal kresbám na mapě, i to mi přineslo kýženou úlevu. Chvíli jsem pohledem sledovala pruh karavany mířící do Říše, spatřila jsem je pouhým okem, možná, kdybych přidala, byla bych ještě schopná je dohnat a pokračovat s nimi. Pakliže to byli obchodníci, budou mít určitě spousty informací, snad bych jim mohla nabídnout i své služby výměnou za vstup přes hranice. Bylo to bezpečnější, než se zkoušet pokoutně plížit mezi věžemi a doufat, že si mě nevšimnou, nebo budou hlídky shovívavé. Věděla jsem toho o zdejších krajích příliš málo a tušila jsem, že následování Proroctví nebylo dostatečným důvodem, proč by mi měl kdokoliv důvěřovat. Stočila jsem zvíře bokem, nasměrovala ho tak, aby se naše cesty s obchodníky střetly. Raději bych cestovala i nadále sama, ale můj úkol byl příliš důležitý, abych si mohla dovolit cokoliv podcenit. Jakmile jsem byla na dohled, zvedla jsem ruku v pozdravu a zkusila utahané zvíře přeci ještě trochu popohnat. Zbraně jsem však měla stále připravená, nepolevovala jsem v ostražitosti, ba právě naopak, musela jsem počítat i s tím, že skupina nebude přátelská.

Sog-Aarth - 14. března 2020 11:19

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Na Vydrův pohled plný očekávání odpovím pouze souhlasným pokývnutím. Pak si netrpělivě nadhodím brašny na zádech a vykročím odhodlaně dál směrem po cestě. Jakkoli se to může zdát neslušné, ať už k mým druhům nebo ke zvířecí patrole. Zkrátka ukazuju kozlům záda. Když ujdeme nějaký kus cesty bez vyrušení a bez nehody, otočím se k oběma lidem. „Co to u všech bohů mělo bejt? To je teďka nejspíš normální, co? Příště nás zastaví bažanti a koroptve. Se zatracenejma sekerama. Klidně! Proč taky ne?“ Zastavím a napiju se vody. Trochu se tím uklidním a zároveň dám Furionovi s Fedronem šanci se vyjádřit. Poslední věc, kterou bych chtěl dělat, je hledat nějakou vesnickou holku. Spíš by se měla varovat celá vesnice, že se mají mít na pozoru před tím, co se blíží. Ať už je to cokoli.

Seipent - 16. března 2020 11:45

soukromá zpráva od Seipent pro Dlužíš mi odpovědi na další čtyři otázky. Takže se mnou zůstaneš, dokud mi je nezodpovíš. Nebo tu můžeš zůstat, ale neručím za tvé bezpečí. Vysvětlím veverce svůj pohled na věc. Bude se nám hodit průvodce touto neznámou zemí. Prohlédnu si mapu, kterou s pomocí zajatkyně Julius nakreslil, abych měl přibližnou představu o nejbližším okolí směrem na východ. Poté se podívám po nějakých poutech. Pokud nic nenajdu v cele, vyjdu se poohlédnout ven a Juliuse pověřím dohledem nad veverkou.

Vypravěč - 31. března 2020 17:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poledne Druhý den, po vniknutí temných bytostí na východ Geron přikývne s chápavým pohledem ve tváři, popřeje vám šťastnou cestu a zmizí kdesi v houští. Vy se tedy poklidně vydáváte dál. Netrvá to dlouho a dorazíte na cestu, přesně tak, jak bylo v plánu. Pokud byste šli po cestě ve směru ze kterého jste přišli, pak vás dovede přímo k onomu osudnému dolu. Vaše pouť však směruje na druhou stranu. Cesta je jako každá jiná, tvořena hlínou a dost prašná, široká tak, aby zvládli projet dva vozy, přičemž si i všimnete, že jsou na ní vyryté stopy od kol vozů. Chvíli jdete po cestě a každý tráví svůj čas jinak, když se pomale přibližujete k rozcestí. Jedna z cest vede doprava, přičemž v dáli vidíte strážnou věž. Kdybyste se vydali po této cestě, dostanete se do druhého největšího města Říše, Oktarov. Druhou možností je pokračovat rovně. Pokud byste pokračovali rovně, večer byste dorazili do vesnice Velha, která je vzdálená jeden den od hlavního města Říše, Arkwellu. A právě tam vás poslal lesní duch. Pokud se rozhlédnete, cesta stáčející se doprava je obklopena lesy, zatímco cestu do Velhy obklopuje les pouze z pravé strany, po levici je mýtina a v dáli jde vidět opět strážní věž. Když přicházíte k rozcestí, uvidíte že na vás kdosi mává. Při bližším prozkoumání zjistíte, že je to strážný Říše, jenž je v doprovodu dalších dvou strážných. Ten neváhá a ihned vás osloví. Jeho hlas je rázný a přísný, slabší povahy dokonce pocítí závan úzkosti. Kdo jste, odkud jdete a co tu pohledáváte? Načež si vás důkladně prohlédne. Jeho pohled zůstane u čaroděje, který jako jediný nevypadá jako otrok z dolu.

Sog-Aarth - 02. dubna 2020 20:01

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Á, pán je filozof. Málem jsem to řekl na hlas. Huba nevymáchaná. Ale cosi ve výrazu a postoji tohohle strážce pořádku mě včas zarazilo. „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme“ si kladlo už mnoho myslitelů. Pár jejich knížek jsem měl možnost přelouskat ještě v domě páně Rollhamově. Je fakt, že musíme působit krajně podezřele. A nemyslím si, že záře lesního požáru nebyla ze strážní vížky vidět. Je jen logické, že se zbrojnoš, chtíc vysvětlení, obrací na Furiona. Nechám ho mluvit. Jeho výřečnost je stejně koneckonců těžké potlačit. A sám snad budu raději dělat, že mluvit neumím. Mohlo by to být jednodušší. Nevím, jestli je obvyklé, aby si mág vydržoval otroky. Ale v tuhle chvíli by to bylo nejlepší vysvětlení mé přítomnosti. Kdybych uměl kouzlit, teď bych chtěl být neviditelný.

Průvodce - 03. dubna 2020 03:55

soukromá zpráva od Průvodce pro Juliusovi první dvě otázky padli k mapě a tak místo obyčejné čáranice, vznikla relativně ucházející a užitečná mapka i s popisky. Poté se projevila Juliusova zvědavost a přirozený hledačský instinkt. Zeptal se tedy skřítky, jestli se v okolí nenachází něco zajímavého, co by vám, jako Morganiným stoupencům mohlo pomoci. Skřítka neochotně přikývla, ale víc toho neprozradila. Julius rychle pochopil, že pokud se má něco dozvědět, musí lépe zvolit poslední otázku. Seipent využije příležitosti a obeznámí skřítku se situací. Ta nemuselo přemýšlet příliš dlouho, aby jí došlo, že tady jí nečeká nic jiného než smrt. Neochotně znovu přikývne. To už se ale Seipent rozhlíží po poutech. Uvnitř žádné nejsou a tak se zajde podívat ven.

Průvodce - 03. dubna 2020 03:59

soukromá zpráva od Průvodce pro Stojíte přede dveřmi a čekáte. Zevnitř můžete občas zaslechnout především Seipentův hlas, ale slovům nelze skrze zavřené dveře rozumět. Těžko soudit, zdali se výslech ubírá správným směrem, ale když už vám to přijde jako věčnost, tak se otevřou dveře a v nich znovu Seipent. Rozhlíží se po chodbě, jakoby snad něco hledal, ale podle jeho nespokojeného výrazu můžete usoudit, že to očividně nenašel.

Fedron Sitl - 03. dubna 2020 10:38
	soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Ani já nespěchám s nějakým projevem a stejně jako strážný (strážný - strašný, podoba slov čistě náhodná?) věnuji pohled očekávající odpověď a ochranu čarodějovu. V lese mi bylo hej, mezi lidmi, obzvlášť takovými, se přestávám cítit volně. Znovu pomyslím na kopí a věci, které by se s ním daly dělat.

Furion - 03. dubna 2020 15:32

soukromá zpráva od Furion pro "Zdravím, dobrý muži." pozdravím strážného když se na mne obrátí a zvednu ruku v gestu běžného pozdravu v Řiši. "Jsem Furion, novic královské čarodějnické akademie." A poukážu na svůj amulet, který toto dokazuje. "Jsme jedni z mála přeživších z dolu u hor na severu odsud. Důl byl přepaden a zničen démony z poza velké zdi. Náš cíl cesty je královské město Arkwell, kde musíme varovat krále před nadcházející pohromou." Vysvětlím strážnému po pravdě účel naší cesty, nemám důvod mu nevěřit a čím více lidí o tom bude vědět, tím lépe se země připraví na obranu. "Je potřeba varovat okolní strážnice, vesnice a města. Ten požár co je možno vidět na severu je jen začátek."

Vypravěč - 06. dubna 2020 17:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kdesi uprostřed pouště Odpoledne, den neznámý Vyrazila jsi vstříc obchodníkům, musela jsi sice trochu zrychlit, aby jsi je dohnala, přičemž jsi cítila, že i tvůj velbloud je docela unavený a určitě by vám oběma prospěl odpočinek. Když už jsi byla v dohledné vzdálenosti, všimla sis že se celý povoz zastavil. V ten moment jsi pokynula přátelsky rukou a jeden z obchodníků ti oplatil, načež vyjel ze spořádané formace tobě naproti. Popojel ale jen o pár metrů, tedy tak aby sám sebe neohrozil a příliš se nevzdálil od ostatních. Čím jsi blíž, tím více detailů si všímáš. Karavanu tvoří přibližně 40 bytostí, přičemž většina z nich jsou reptiliáni. Jasně můžeš odlišit obchodníky od otroků, už jen podle oblečení. Ať už se jedná o cokoliv, určitě je to výnosný obchod, neb obchodníci jsou opravdu bohatě oděni. Za nimi v ušmudalných hadrech a někdy ani v těch ne, se táhnou svázaní otroci. Každý z otroků nese na zádech velký batoh. Když jsi se přiblížila, muž jenž byl v popředí na tebe pokynul rukou ve znamení zastavení. Dle oděvu byl jistě ze všech nejbohatší a podle zvrásčené kůže a šedivých vousů také nebyl nejmladší. Ve své pravé ruce svíral jakousi hůl, ale nevíš proč. Mohl jí přece dát na jeden z povozů, sám seděl na velbloudovi, takže jí určitě nepotřeboval k podpírání. Na reptiliány jsi byla zvyklá, málokdo jim rozumí a proto je jim obzvlášť ve Wece, městě vyhnanců dobře. Poušť tě naučila nikomu nevěřit, neb většina pouštních tvorů jsou falešní zrádci, jejichž kompasem je pouze jejich vlastní prospěch. Co zde pohledávášš a co od nás chcešššš? Vypudil ze sebe chraptivým hlasem.

Vypravěč - 08. dubna 2020 09:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Strážný čeká na Furionovu odpověď a když ji dostane, jeho výraz se změní. Mírně otevře pusu a přivře oči, malinko zakroutí hlavou a začne se dívat do stran na reakce jeho kolegů, přičemž mu i cukne koutek úst. Jakoby se tomu snad i chtěl zasmát. Jeho kolegové vypadají, že jsou v dost podobném rozpoložení a tak strážný opět obrátí svůj pohled na vás Dé-démony, zpoza velké zdi? Řekne, přičemž mu opět cukne koutek, ale mnohonásobně výrazněji, přitom ale vidíte náznak strachu v jeho očích. A jak víte, pane Furione, že ti Déémoni přišli zpoza zdi? Poté se na chvíli zamyslel Víte, že kdyby mi tohle řekl kdokoliv jiný, šel by vyset za šíření poplašné zprávy, pane Furione. Ale vy jste údajně novic naší akademie... Řekl mírně ironickým tónem a pokračoval. K čemu vám poté jsou tihle dva... otroci..? Řekne a opět se zamyslí a pohlédne na les Ani žádný požár nevidím, čím nás tedy můžete přesvědčit, že jste ten za koho se vydáváte a že této zprávě můžeme věřit?

Rakheila - 08. dubna 2020 10:23

soukromá zpráva od Rakheila pro Otrokáři Kdesi uprostřed pouště Odpoledne, den neznámý "Vydrž ještě chvíli, příteli," konejšila jsem cestou své věrné zvíře, cítila jsem každý škubanec jeho svalů i stále namáhavější dech a Poušť mi byla svědkem, že i já byla unavená. Potřebovala jsem se co nejrychleji dostat hlavně ke zdroji vody. Jak jsem se blížila karavaně, začala jsem možná i trochu pochybovat o svém úsudku. "Otrokáři, že všech obchodníků bývají tihle nejtvrdší a nejvíce nebezpeční." Nerada bych pak sama skončila mezi skupinou nosičů. Ale stalo se. Na reptiliánův pokyn jsem zastavila a znovu poklepala velblouda po šíji. "Buďte zdráv, " začala jsem zdvořile, hlas mi stále jemně skřípal, jak jsem měla sucho v hrdle, "mířím do Říše. Potřebuji doplnit zásoby." Pohledem jsem přelétla jeho karavanu a lehce se usmála. Jistě, viděla jsem obchodníky, mohla jsem doufat, že s nimi třeba něco směním. Tmavé oči se zastavily na otrocích. Ale tohle nebylo to, co jsem hledala. "Hlavní cesta je tu jen jedna," pokračovala jsem, "pravděpodobně ji budeme sdílet." dodala jsem a lehce pokrčila rameny. "Doufala jsem, že bych se od vás snad mohla dozvědět i nějaké informace, zdejší kraj budete jistě znát lépe než já." Po společnosti, zvlášť otrokářů, jsem dvakrát netoužila, ale zároveň jsem nechtěla udělat nic, co by je mohlo jakýmkoliv způsobem popudit. Byla jsem tu sama proti obrovské přesile, kdyby došlo na nejhorší. Hnát zvíře na útěk by nejspíš znamenal i jeho pád. Stále jsem ale seděla uvolněně, zbraně schované. Zkušené oko si jich samozřejmě všimlo, ale dávala jsem si pozor, abych neudělala žádný neopatrný pohyb.

Furion - 10. dubna 2020 14:03

soukromá zpráva od Furion pro Nad reakcí strážného se lehce zamračím. Amulet a mé oblečení mu nejsou dostatečným důkazem? Možná nějaká magie ho přesvědčí. "Ano, rozumím Vám. Amulet královské kouzlenické akademie nosí kdekdo, stejně tak kouzelnické roucho. No snad Vás přesvědčí nějaké kouzlo?" Provedu sérii naučených kouzelných gest a pronesu zaklínadlo "Faler Tuhar En Taliusius ´Unre Kirmatar!" Pak pokynu směrem k lesu, odkud jsme přišli. Strážný může spatřit jak z něj vyplouvá zelená démonická bytost, ta samá, kterou jsem spatřil u dolu. Les za ní náhle pohltí plameny a promění se v obrovský požár. Celé to trvá ani ne půl minuty, pak mávnu rukou a obraz zmizí. "Toto je to, o čem mluvím. Toto je to, před čím musíme varovat království. Je mi jedno jestli tomu budete věřit nebo ne, ale jsem čaroděj (tentokrát záměrně vynechám slovo novic) na důležité misi a doufám, že mi nebudete bránit."

Sog-Aarth - 10. dubna 2020 22:57

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro To, jak strážný reaguje na první Furionova slova, mě dost vytočí. Ten hajzl by bez svý uniformy a dalších dvou kumpánů byl jen břichatej břídil, co tráví večery ve vesnický nálevně a bije doma ženu, protože ho štve okopávání brambor. Přesně ten typ, kterej si potřebuje něco dokazovat. A povyšovat se nad ostatní. Jenže my se nechcem prát. Teda, já bych se klidně i popral. Vím přesně o místech, kde mu ta jeho zbroj nepomůže. Naopak, je kvůli ní pomalejší a neobratnější. Zrazuje mě fakt, že má zbraň, kterou by si mě mohl dobře podržet od těla, kdyby mi první překvapivý výpad nevyšel. A pak ty dvě jelita za ním a nepříjemně oficiální status všech třech. Kdo mě tentokrát překvapí, je Furion, kterýho vojákova slova evidentně nakopla taky. A hodlal mu to dát sežrat. Než se všichni nadějeme, pustí se do ofenzívy. Pěkně od plic mu dal najevo, že mu znevažování jeho pozice přijde nepatřičná, a že naše mise dost spěchá. Načež začne mávat rukama a z úst mu lezou slova, který by nevymumlal ani ork po dvanácti pintách tmavýho piva. Neodvažuju se otočit. Jen sleduju výraz toho ozbrojence. Strážnému se rozšíří zorničky, nejistě sebou celý cukne nazpět a ruce mu mimoděk sevřou zbraň v nezdravé křeči. Ať už vidí za kouzelníkovými zády cokoli, já to snad raději ani vidět nechci. Jen si pro sebe připomenu, že už bych se neměl o mágově výřečnosti vyjadřovat ve zlém. Ne v dohledné době.

Fedron Sitl - 11. dubna 2020 10:03

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Reakce strážného je přesně taková, jak Fedron očekával. Povýšená, protivná, zbytečná. Vždy před takovou konfrontací utíkal. Je vděčný za to, že na cestě není sám a že má své neobvyklé společníky, Pokolikáte už? tentokráte Furiona. Aura, která z něj náhle vyzařuje, mě také ohromí. S pocitem jistého zadostiučinění se pokusím využít situace a strážných se hned zeptám: "Znáte takovou blonďatou holčičku? Brumheldu?" Jakmile řeknu to jméno, moje sebevědomí je zase mávnutím kouzelného proutku pryč. Ta moje paměť na jména.. že to bylo jinak? Udělám krok dozadu a rozhlížím se po svých společnících.

Vypravěč - 14. dubna 2020 11:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Poledne Furion provede pár gest, přičemž zamumlá zaklínadlo, načež se v blízkém okolí rozlehne magická energie. Strážný stojí jako kůl, přičemž s vykulenýma očima zírá na les za vámi. Spodní čelist mu pomale padá a jeho oči se kulí stále víc a víc, až máte pocit že by snad i mohli vypadnout z očních důlků. Když už se mu začne strachem kroutit celý obličej a jeho nohy dělají malé kroky vzad, rozlehne se po okolí zápach fekálií. Furion v ten moment přeruší svoji iluzi, načež strážný přepadne dozadu a spadne na záda. Obratem vstává a rozhlíží se po svých kumpánech a přitom se poohlíží za vás a kontroluje les. Pa - Pa - Pardón, pa-pane Fu-ri-ri - one... Řekne a otře si pot z čela, napije se z čutory a zhluboka se rozdýchá. Nepochybuji o vašich schopnostech a pravdivosti vaší zprávy. Uvědomím nejbližší strážnice a města a pošleme průzkumnou výpravu k dolu... Pokud půjdete po této cestě, dojdete do vesnice Velha... Pak se otočí a něco řekne svému kolegovi, který se otočí zády a mírně se předkloní. Strážný vytáhne pergamen a něco na něj napíše, sroluje ho a podává ho Furionovi Když ve vesnici vyhledáte kováře Halbana a předáte mu tento dopis, vybaví vás třema koněma, abyste dorazili ke králi co nejdřív... Když skončí, promluví Fedron. Nad Fedronovým dotazem trochu odfrkne, jakoby mu snad ani nechtěl odpovídat. Poté ale jeho zrak uklouzne zpět k Furionovi a svůj postoj přehodnotí. Hmmm, Brumhelda... Mladá a blonďatá? Asi... Asi neznám, znám jen Brunhildu.. Je to problematická holčička z vesnice Velha. Kdysi byla obviněna za pomáhání lesním tvorům a pomoc při sabotáži na naše dřevorubce... Ale jak jsem řekl, žádnou Brumheldu neznám... Doufám, že je to vše, pane Furione... Řekl mírně neochotně, přičemž udělal další dva kroky zpět a uvolnil vám cestu, čekajíc kdy odejdete.

Sog-Aarth - 15. dubna 2020 18:41

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Tak to by bylo. Strážný se připosral a konečně dostal rozum, což je pochopitelně jen řečnický obrat. Dokonce spolupracuje a vybavil nás dopisem pro provianťáka. Ten ale nechám vzít Furiona. Ostatně, nositelem svitků je tady on. Zatím projdu mezi ostatními dvěma řízky ve zbroji. Klidně jako první z nás. Chci být už odsud pryč. A hlavně být za řekou. Moc se snažím, aby mi na tváři nehrál samolibý úsměv. Jsem tady přeci jenom za otroka a povyšování by nemuselo dopadnout dobře. Myslím si ale stále své. Když jsme opodál, nedá mi to a nakloním se k Fedronovi. „Brumhelda, Brunhilda, je to fuk. Ale znělo to v tu chvíli, jako bychom vyšli z lesa natěšený na mladý masíčko. Štěstí, že je jim osud tý holky docela fuk. Spíš by se jí asi rádi zbavili. Bodejť, když se paktuje s mluvícíma vydrama proti lidem.“ Jdu mnohem bezstarostněji po cestě k Velze. Možná si i lehce pohvizduju. Vrátím se v myšlenkách k tomu, že chtějí strážní do lesa vyslat průzkumný oddíl. To mi nepřijde jako moc dobrý nápad. Ledaže mají vysoké stavy okolních posádek a chtějí trochu ušetřit na žoldu. Ale aspoň to podpoří naši verzi z jiného zdroje. Snad to aspoň jeden dva pitomci přežijou.

Vypravěč - 16. dubna 2020 10:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nabídka Odpoledne, den neznámý Ještěr přivře jedno oko a poté si svým rozpůleným jazykem olízne rty. Mhmm... Říše si dobře hlídá koho pustí na jejich území. Přeci jen jdeš po cestě z Weky... Přičemž mu jemně cuknou koutky úst, pak ale pokračuje. Říše si dobře hlídá své hranice s pouští... Moc dobře vědí jací jsme a co od nás můžou očekávat. Řekne, přičemž na tebe mírně pokývne s úšklebem na tváři. Pak ale pokračuje: Můžeš putovat s námi, dostaneme tě přes hranice, ale odpřisáhneš nám pomoc, až jí budeme nejvíc potřebovat. Tedy... Pokud se vůbec znovu potkáme! A ještě jedna věc.. Nebudeš mluvit s žádným z otroků, nahlížet do našich vozů, nebo se jakkoliv plést do našich záležitostí. Budeš vzadu, zticha a hledět si svého, jestli zjistím, že strkáš nos kam nemáš, nedopadne to dobře. Pokud souhlasíš, naše cesta vede přes vesnici Molatu, tam přejdeme hranice, pak hlavní město Říše Arkwell, vesnice Velha až do zlatého dolu, který je v horách u království trpaslíků. Přitom po tobě hodí srolovanou mapu východního světa. Co se týče Říše, je to země bez písku, namísto velbloudů mají sice rychlejší, ale taky méně vytrvalé tvory, koně... Žijí tam všechny rasy pohromadě, kromě lesních tvorů, ti jsou s Říší ve válce, neb Říše potřebuje dřevo a lesní tvorové se odmítají vzdát jejich způsobů žití. Říše kácením ničí lesy, domovy lesních podivínů... Nedá se říct, že je to vyrovnaná válka, spíš jakási snaha o marnou rebélii. Z lesních tvorů nemusíš mít strach, jsou zalezlí a schovaní v lesích a nos z lesa vystrčí jen aby udělali sabotáž na dřevorubce... Jinak je Říše prosperující země, její král se jmenuje Oidus a je to jeden z mála žijících tvorů s elfskou krví v žilách... Divím se, že jej ještě nezabili ti maniaci, posedlí elfama... Pokud je to vše, můžeme vyrazit...?

Fedron Sitl - 16. dubna 2020 13:52

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Nedá mi to se nad Sogovou poznámkou dále na cstě nepousmát. Má úplnou pravdu. Teď ale ze zcela jiného důvodu doufám, že ji najdeme, rád bych vydrísovi prokázal nějakou drobnou službičku. Musíme si pomáhat, obzvlášť v této době. Skřetova uvolněnost a pohvizdování mi pomohou aspoň trochu se uvolnit. Přesto se mě drží nejistá úzkost a křeč. Zase po mnoha letech ve světě lidí. Důl nepočítám. Tam měl každý své jisté a vlastně nebylo moc nad čím přemýšlet. Chcípnu tady? Nechípnu tady? A to bylo asi tak všechno. Teď bych nejraději práskl do bot a šel do svých zamilovaných lesů. Jenže oni by přišli i tam. A pak je tu to zatracené kopí, které zatím nehodlám opustit. Nebo ono mě.

Furion - 17. dubna 2020 19:43

soukromá zpráva od Furion pro K mé spokojenosti kouzlo zafungovalo perfektně. Celou iluzi viděl jen ten strážný. Udržuji vážnou kamennou tvář, zatímco strážný nám předává dopis pro kováře a odpovídá na Fedronův dotaz. Jen pak dodám. "Ano, jde o Brunhildu. Ten popis na ní sedí." Pozvednu v ruce dopis, který mi právě předal a stále s vážnou tváří povídám. "Díky, byl jste nám velmi nápomocen, zmíním se v Arkwellu o vaší ochotě." Jak to strážný pochopí či nepochopí už mi je jedno, otáčím se odcházím s ostatními.

Rakheila - 18. dubna 2020 02:15

soukromá zpráva od Rakheila pro Překvapivá nabídka Kdesi uprostřed pouště Odpoledne, den neznámý Reptiliánova nabídka mě vskutku překvapí, opravdu jsem nečekala, že bude tak přívětivý. Jistě, určitě v tom bude nějaký háček, vžycky byl. "Pomoc, ve chvíli, kdy ji budou nejvíce potřebovat," to mohlo znamenat cokoliv, lehce jsem možná při těchto slovech zaváhala, čelo se drobně nakrčilo, ale do řeči jsem mu nevstupovala. Prozatím. A vlastně ani později, zasypal mne takovým množstvím informací, že mi chvilku trvalo, než jsem si je zvládla alespoň nějak předat. Možná aspoň zbytek cesty strávíme v tichu, vlastně by mi to i celkem vyhovovalo, únava mě zmáhala stále více a vždy se hodilo mít po ruce několik párů dalších očí, co mohou dávat pozor. I když patřily otrokářům. "Děkuji, budu vám vděčná, když mi umožníte s vámi cestovat," odvětila jsem, uctivě, dokonce jsem i lehce sklonila hlavu, "i během cesty vám mohu být nápomocná, pokud by snad došlo k nějakým potížím." Ruka mi mimoděk sjede k jílci zbraně, "Umím se o sebe postarat a samozřejmě budu respektovat vaše podmínky," pokračovala jsem, když se ruka vrátila zpět a opřela se o kožené sedlo. "Potřebuji se dostat až do Velhy, tam se tedy naše cesty nejspíš rozdělí." Náhle jsem se lehce zarazila, "ah," vydechla jsem, "říkají mi Rakheila," představila jsem se. Tón zněl trochu omluvně, uvědomila jsem sio, že jsem to měla udělat mnohem dříve. "Netřeba se tedy dále zdržovat, můžeme vyrazit." Sama jsem pobídla zvíře do kroku. "Tohle šlo mnohem snáz, než jsem si myslela." Přesto jsem nemohla polevit v ostražitosti, ale využila jsem aspoň pomalejšího tempa, abych si odpočala. Neměla jsem skutečně nijak v úmyslu dělat cokoliv proti ještěrově vůli, jakmile jsme se domluvili, zařadila jsem se na konec. Měla jsem nakonec dost věcí, o kterých jsem mohla přemýšlet. Ať už šlo o věštbu či informace, které mi vůdce skupiny předal. Určitě se pak budu snažit zjistit ještě víc, ale zatím, zatím se nechám jen vést.

Vypravěč - 20. dubna 2020 11:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Druhý den, po vniknutí temných bytostí na východ Večer Strážného se vám podařilo přesvědčit a tak jste se rozhodli pokračovat v cestě. Neuniklo vám, že jeden ze strážných se vydal za vámi. Nijak se nesnažil se skrývat a šel poměrně rychlejším tempem. (Pokud jste tedy zpomalily, pak vás předehnal) Cesta byla dále klidná, šli jste téměř celý den, občas si udělali přestávku na jídlo, které Fedron cestou posbíral, či občas prohodili pár slov. Po vaší levici byla rozsáhlá mýtina, na jejímž konci vás pozorovala strážná věž, po vaší pravici byl hustý les. Nic zvláštního, ani zajímavého se cestou nestalo. A tak jste chvíli po setmění dorazili k mostu přes řeku, který je přímo před vesnicí Velha. Z dálky toho vzhledem ke tmě moc nevidíte, nicméně kousek vedle vesnice je osvětlený robustní větrný mlýn, vesnice jako taková nemá žádné hradby, nicméně před vesnicí stojí asi čtyři postavy s cepy, kladivy, vidlemi a loučemi, dost pravděpodobně se jedná o domobranu.

Vypravěč - 20. dubna 2020 11:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Odpoledne, den neznámý Ještěr se pousmál, pravděpodobně je rád, že si rozumíte... Pak jen pokynul hlavou a zamumlal své jméno, znělo to jako Nejlz, ale šlo mu docela špatně rozumět. Cesta pokračovala klidně, zařadila jsi se ke konci karavany a v tichosti přemýšlela nad událostmi jenž se v posledních dnech staly. Slunce pálilo a před vámi byl ještě kus cesty, ty a stejně tak tvůj velbloud jste slábli, až si z něj div nespadla. Probral tě až jeden z otroků, který na tebe siknul. Podívala jsi se na něj, šel spolu s ostatními v řadě zasebou, každý řetězy spoutaný k jinému a ten první z nich byl připoutaný k vozu. Každý z otroků nese na zádech velký vak, který na první pohled vypadá přeplněně. Kolem vás, v blízkém okolí zrovna nebyl žádný z obchodníků ani strážných. Podívala jsi se na otroka, který když uviděl tvůj pohled, šeptnul Zachraň nás, čeká nás osud horší než smrt, odvděčím se ti čímkoliv budeš chtít... Prosím.. Na jeho obličeji vidíš čiré zoufalství a jeho oči jsou plné slz, nohy se mu třesou a dle všeho to už moc dlouho nevydrží.

Rakheila - 21. dubna 2020 14:01

soukromá zpráva od Rakheila pro Těžká rozhodnutí Cesta Odpoledne, den neznámý Nejspíš mne na chvilku pohltil mikrospánek, silný sluneční žár a únava nebyly nikdy dobrou kombinací, mohla jsem jen děkovat Duchům, že mě velbloud stále srdnatě nesl na svých zádech a nenechal se ještě udolat. I tak jsem doufala, že karavana brzy zastaví k odpočinku, takto bych jim beztak nebyla nijak k užitku. Byl to ale až hlas jednoho z otroků, co mě vytrhlo úplně. Namáhavě jsem zamrkala, abych si opět oči přizpůsobila světlu a mohla zhodnotit situaci. Společnost mi teď skutečně dělala jen řada otroků, zbídačených a zesláblých. Nebyl to hezký pohled. Na druhou stranu, netušila jsem, co byli ti lidé původně zač. Obyvatelé přepadené vesnice, zločinci? Mužovy oči se propalovaly do mých a cítila jsem, jak i mnou prostupuje jeho zoufalství, usadilo se v útrobách jako klubko hadů. Nebylo snadné nedat na tváři nic znát, neprojevovat soucit, ačkoliv by to mohlo být to nejmenší, co bych mohla nabídnout. "Jak? Dokážete se ubránit a přežít?" šeptla jsem, možná až příliš tvrdě. Hrdlo jsem měla stále stažené a vyschlé, můj hlas drhl a mluvit vlastně bolelo. Napila bych se vody, ale nechtěla jsem teď, před nimi. Jistě, mohla jsem se pokusit ty lidi osvobodit, ale k čemu? Dokázala bych snad sama porazit vůdce karavany i s jeho suitou? Otroci byli už tak zesláblí, nebyli by nijak k užitku a jaká by byla šance, že se dostanou někam do bezpečí? "Vydržte do večera." Hlesla jsem nakonec. Pokud by byla nějaká naděje, pak pod příkrovem tmy, až budu vědět, jak dobře je zdejší skupina organizovaná. I tak mi ale bylo jasné, že pouštět se proti nim je bláznovství a já nebyla žádný hrdina. Ať už by mne jejich osud mrzel jakkoliv, nemohla jsem se přeci sama takto zbytečně obětovat.

Fedron Sitl - 21. dubna 2020 14:22

soukromá zpráva od Fedron Sitl pro Jsme uprchlí otroci z dolů za zdí a rádi bychom si zašpásovali s Brumheldou! Všichni najednou. Hehe! Těmhle by to mohlo být o trochu méně jedno, než strážným, takže jsem zticha, hezky vzadu a čekám, co Furion se Sogem. Já jim sehnal ulomené kopí i trochu jídla a vody, tak ať se taky snaží.. Co asi dělá Arlisen, připomenu si vlka a věnuji pár vteřin snaze jej v duchu oslovit.

Furion - 25. dubna 2020 20:50

soukromá zpráva od Furion pro Dorazili jsme k vesnici Velha. Konečně. Snad se tu trochu najíme i něčeho lepšího než kořínků a listů Jak koukám máme tu uvítací výbor, že by ten strážný už zmobilizoval místní obyvatele? Možné to je. Sog se chopí akce a vydá se chudáky sedláky vyděsit. No nechámu mu jeho zábavu. Ale jsem připraven do toho vstoupit, pokud by je naštval tak, že by začali být agresivní. Nepotřebujeme tu další prolitou krev.

Sog-Aarth - 29. dubna 2020 21:26

soukromá zpráva od Sog-Aarth pro Konečně. Civilizace! Ne, tak ne. Hlouček vesničanů s improvizovanými zbraněmi mě vybudí. Prostě neodolám tomu svrbění a vykročím k nim. Užívám si, jak pomalu přicházejí na to, že postava, která k nim míří, je skřet. Jak vykulí nevěřícně bulvy. Jak nejistě koukají jeden po druhém. Jak najednou nevědí, jak ty svoje zemědělské pomůcky uchopit. Jako zbraně nebo jako nástroje? Možná se o ně raději budou jen opírat. Ne, ani jeden z nich proti mně nic špičatého nepozvedl. Jdu přímo k nim a tvářím se tak sebejistě, že by to zmátlo i golema. A pak, když se malinko rozestoupí a já jsem přímo mezi nimi, bafnu. Aspoň dva z nich odskočí. Jeden se konečně poddá reflexu a nastaví ty svoje vidle mezi sebe a mě. V tu chvíli se široce usměju, dám si ruce v bok a oslovím tu sebranku. „Mohli byste nám, pánové, laskavě říct, kde se v týdle PRDELI najde kovář?“ Načež si odplivnu před sebe na zem. Je dost možné, že trefím něčí botu.

Bimba - 30. června 2020 10:14
	Postava Fedron Sitl vyřazena na vlastní žádost. Bimba

Jessica Fletcher - 30. června 2020 10:30
	Postava Furion vyřazena na vlastní žádost.