Ve výstavbě.

Nosiregské Souostroví

Klap. Klap. Klap.
Tiché klapání kroků na prkenné podlaze. To bylo první co jsi uslyšela. Následoval dotek studené prochladnuté ruky, jejíž dlaň ti prvně zpočinula na čele a poté ti její prsty přejely jemně po tváři až na krk kde se chvíli zastavily, aby ti zkontrolovaly tep.
Otevřela jsi oči. A ucítila jsi jak tě bolí celé tělo.

Nad sebou jsi uviděla sklánět se mladíka s krátkými blond vlasy a nevinným pohledem.

Když se vaše oči setkaly, tak jsi spatřila jak mu tvář ztuhla údivem. "Jééé. Tak jsi se konečně probrala? Už jsem v to ani nedoufal. Jmenuji se Shalnark."

Když se rozhlédneš okolo sebe, tak vidíš, že jsi v jakési převeliké kleci, která zabírá skoro celou velikou dřevěnou místnost. Klec je opatřena masivními železnými pruty a tísní se v ní zhruba padesátka osob nejrůznějšího věku a vzezření. Děti, ženy, muži, starci. Dle oděvu se jedná o nějaké prosté vesničany. O vyděšené vesničany. A dle houpání se právě nacházíš v trupu nějaké lodi.
Snažíš se rozpomenout na cokoliv, ale jediné co si dokážeš připomenout... Je jen tvé křestní jméno. Ceria. Jen to a nic jiného! Nedokážeš si vzpomenout ani na své přijmení, něco ze svého života.. Nedokážeš si vzpomenout kde jsi, jak jsi se sem dostala.. Nedokážeš si vzpomenout vůbec na nic!!
Zato tě, ale bolí celé tělo. A když se na ně podíváš, tak není divu! Máš na sobě jen lehké šaty, které by toho nejspíše za běžných okolností dosti odhalovaly. Jenže ty sama jsi nyní snad celá zafašovaná v obvazech a náplastech!

Shalnark se vedle tebe posadí na podlahu. "Téda, už jsi mi dělala pořádné starosti. Prvně si spadneš jen tak z nebe nedaleko mého domu a probereš se skoro až po měsíci. Ikdyž... Nevím jestli sis pomohla. Vzal jsem tě sice domů k mé rodině, ošetřily jsme tě a čekaly až se vzbudíš, ale naše vesnice byla napadena Garedovými piráty a vypleněna. Moji rodiče jsou mrtvý a já a daší přeživší odvedli jako otroky. Už za dvě hodiny dorazíme do Nosiregského Souostroví a vhodí nás do bojové jámy pro pobavení davu a sázení kdy zemřeme."

Nosiregské Souostroví

Slyšela jsem nějaké klapání a pak jsem ucítila něčí studenou ruku. Bylo to docela příjemné, ale jakmile ruka sklouzla na krk, tak jsem prudce otevřela oči.
Uviděla jsem nad sebou mladého muže, možná teprve dospěl, těžko říci. Mladík první ztuhl, ale pak poznamenal, že jsem se konečně probrala a představil se.
Pomalu jsem se pohnula, bolelo mě celé tělo, trochu jsem při tom pohybu zahekala. Rozhlédnu se, byli jsme v kleci. Velké kleci, kde kromě nás byla spousta dalších lidí, různého věku, ale očividně vesničané, obyčejní lidi.

Dotknu se hlavy a snažím si na něco vzpomenout. Co se stalo, jak jsem se tady ocitla, ale jako kdybych hleděla do temné, bezedné jámy. Jediné co se mi vybavilo bylo jméno. Bylo, ale moje? Ceria? Bylo to jediné co se mi vybavilo... tak to asi bude mé jméno.
Samozřejmě jsem si uvědomovala, že bych si něco měla pamatovat. Dětství, přátele, rodinu cokoliv... ale nic tam nebylo.
A proč mě všechno tak bolelo? Podívala jsem se na sebe. Nebylo divu, že mě všechno bolí! Byla jsem celá obvázaná! Co se mi stalo?
Shalnark se vedle mě posadí a začne povídat. Říkal, že jsem spadla z nebe? Že se o mě staral a že to bylo skoro měsíc co jsem mu spadla na dvorek. Jenže mezitím se stalo neštěstí, vesnice byla napadena Garedovými piráty, vypleněna, jeho rodiče mrtví a nás teď měl čekat osud v aréně. Podívala jsem se na něj a pak na ostatní co tu byli. Oni mají bojovat? Vždyť jsou tu děti a starci.
Chvíli váhám než promluvím. „Děkuji... že jsi se o mě postaral. Jmenuji se Ceria... aspoň myslím.“ Zamrkám a opatrně jsem kontrolovala stav svého těla.
„Nic... si nepamatuji. Ale jsem naživu. Díky tobě.“ Zdá se. Řekla bych, že kdyby mě nechal být tak bych zemřela. Jak jsem mohla spadnout z nebe? Křídla jsem neměla.
Pro jistotu jsem se ohlédla jestli je vážně nemám.
Začala jsem přemýšlet co dál. Nebyla jsem v nejlepším stavu a do dvou hodin se rozhodně dohromady nedám. Takže boj v aréně nepřipadal v úvahu.
Takže jsem měla dvě hodiny na to, abych nás osvobodila. Podívám se na svou ruku. Aspoň něco jsem věděla.
Pokusím se postavit. „Kolik je na lodi nepřátel? Máš nějaké tušení?“ zeptám se.

Nosiregské Souostroví

Shalnark se na tebe pousměje. "Ceria? To je moc pěkné jméno. No... nevím přesně kolik je tu stráží. Vím, že z Garedovi posádky tu zůstal Bobobo a jeho skupina. Ikdyž to jsem jen zaslechl, těžko říci kolik jich je a jak jsou silní. A pak otrokáři, kterým tahle loď patří pod vedením kapitána Tatsuya. Ten má s sebou asi padesát otrokářů.
A pak jsou tu dvě žoldácké skupiny. Jedna pod velením Halekulaniho a Hatenka.
Proč to, ale chceš Cerio vědět? Vlastně.. umíš bojovat?"

Shalnark ti rovněž popíše vzhled čtyř zmíněných mužů. Bohužel o jejich bojových schopnostech nic neví, ale je zřejmé, že slabý nebudou. A určitě tu na lodi mají ještě i vlastní podřízené.


A Shalnark pokračuje! "Jak jsem říkal, vezou nás do bojových jam. Jenže my jsme jen vesničané a neumíme bojovat. Pustí na nás dravou zvěř. Jenže zároveň tam sváží i bojovníky a uživatele ďáblova ovoce, kteří tam bojují jako nějací gladiátoři. Na život a na smrt. A i zde na lodi jsem nějaké takové zahlédli, ikdyž ti jsou uvězněni mnohem pečlivěji. Každý má svoji vlastní celu. Pokud bychom je, ale nějak osvobodili, tak by nám určitě s útěkem mohli pomoci. Jenže absolutně nevím jak se dostat z naší cely, natož někomu pomoci z té jeho."
odkaz

Nosiregské Souostroví

Řekl, že mám pěkné jméno. Přikývnu, jen doufám, že je moje.
Pověděl mi, že neví kolik přesně tu je stráží, ale začal vyjmenovávat. Shalnark rozhodně měl pozorovací talent. Možná sám uvažoval o útěku, jenže k tomu neměl prostředky.
Nakonec skončil s otázkou proč to chci vědět a jestli umím bojovat.
Zaváhám s odpovědí, ale pak přikývnu. „Řekla bych, že ano. Jen pořád asi nejsem moc ve stavu kdo ví co vyvádět, ale to nebudu ani za dvě hodiny, takže... myslím, že naše nejlepší šance je pokusit se něco udělat teď. Dokud ještě můžeme ovládnout loď a dostat se z toho.“ Podívám se na něj.

Shalnark mluvil o bojových jámách. Neměla jsem zrovna chuť bojovat na život a na smrt. Na nebohé vesničany poštvou zvěř? Roztrhají je!
Zavrtím hlavou. To by nešlo. Zmínil, že jsou tu další uvěznění, ale mnohem lépe střežení než my.
„To nějak vymyslíme.“ Zamumlám a vydám se ke dveřím od klece.
Chytnu se mříží a rozhlédnu se okolo, potřebovala jsem se ujistit, že tu nikdo nehlídá. A třeba budeme mít štěstí a někde na zdi budou vyset klíče. Copak tohle v žalářích nedělají? Pověsí klíče na háček na zdi, odkud na něj zajatci vidí, ale nemůžou dosáhnout. Byl to druh výsměchu. Svoboda na dosah. Ale přesto stále příliš daleko.
Pokud nikdo v okolí nebude nadechnu se a změním své tělo v oblak mlhy, který připomínal obrys těla a prošla jsem skrz mříže a zase se zhmotnila. Teď přijít na to, jak odemknout mříže.

Nosiregske souostroví

Přijdeš k mříži a rozhlédneš se.
Místnost v níž jste je bez stráží, proč by tu také měli být stráže, když vězni jsou zamčení v kleci? Nikde, ale ani nevidíš pověšené klíče. A zámek je dosti masivní, aby jsi jej svou silou neurazila.
Ve stěnách místnosti jsou, ale tři dveře. Zavřené, ale nezamčené.

Shalnark přijde k tobě a ukáže na dveře.
"Ty první vedou na spojovací chodbu této paluby. Na ní myslím hlídkuje několik členů posádky, ikdyz pochybuji, že by dávali nějaký veliký extra pozor.
Druhé dveře vedou do kajuty, která je podobná téhle. Velká klec a zavření vesničané.
A třetí dveře vedou do malé kajuty v níž je zavřený jeden z bojových otroků. Viděl jsem jak tam mají v kleci Jengrarana.
Jak se chceš, ale dostat z této klece? "

Nosiregské Souostroví

Nikde nikdo, to bylo dobré. Prozatím. Klíče jsem nikde neviděla, tolik štěstí jsem asi mít nemohla. Shalnark mě následoval k mřížím a začal ukazovat. Podívám se na něj.
„Ty jsi docela sledoval co se kolem děje, co?“ pousměji se. Asi taky nic moc dělat nemohl, kromě starání se o mě až do samého konce. Je docela možné, že ani nepočítal s tím, že se dožil mého probuzení.
„Uvidím co se dá dělat.“ Řeknu a po jeho otázce, jak se chci dostat ven jsem se změnila v mlhu a prošla skrz mříže. Na druhé straně jsem se zase změnila zpátky. Otočím se a vidím, jak na mě zírají. Pousměji se na ně.
„Sice si nic nepamatuji, ale tohle ano.“ Rozhlédnu se a pak se podívám na zavřené dveře, kde měl být ten Jengraran.
„Uvidím co se dá dělat. Zatím zůstaňte klidní.“ Řeknu Shalnarkovi a vydám se ke dveřím.
Pohyb mě bolel, ale čím víc jsem šla tím víc jsem si zvykala. Ale neznamenalo to, že to bolí méně.
Přešla jsem ke dveřím, kde byl zavřený onen Jengraran. Když má vlastní kajutu, asi byl cenný... tedy silný. S jeho pomocí bych jistě spíš dostala ostatní z klecí.
Přiložila jsem ucho na dveře a poslouchala jestli tam někdo nemluví, ale pak jsem opatrně otevřela dveře a vklouzla dovnitř.

Nosiregské Souostroví

Shalnark se pousměje. "Snažil jsem se. Čekal jsem na jakoukoliv příležitost k útěku. A začínám mít pocit, že... ehm, co toooo?"
Během jeho mluvení se totiž změníš na mlhu prostě projdeš mříží. Ostatní vesničané užasle lapají po dechu, drží si ústa, aby nevykřikli úžasem, valí oči div jim nevypadnou a jsou tak v naprostém šoku. Shalnark na tebe jen užasle pohlédne. Je zřejmé, že i on je naprosto překvapený, ale vidíš, že má výborné sebeovládání.

Shalnark spokojeně hvízdne. "Chtěl jsem říci a teď to vím jistě, že mám pocit, že ty budeš naší záchranou. Buď, ale opatrná. Pokud tě chytí, tak tě hodí o patro níže. I tam jsou v podpalubí cely, ale slyšel jsem, že se jedná o malé polozatopené kajuty plné mořské vody. A pak naše šance budou nulové."

To už se, ale dostaneš ke dveřím za nimiž má být Jengraran. Přiložíš na ně ucho a... ticho. Nic neslyšíš.
Opatrně tak dveře otevřeš, nakoukneš do nich a uvidíš, že se jedná o malou kajutu. Je zhruba sedm metrů dlouhá a tři metry široká, přičemž její větší část je zamřížovaná. V této cele sedí mohutný mladý muž podivného divokého vzezření! Dlouhé rovné rozježené vlasy modré barvy, rovněž barva jeho kůže má lehký tmavý odstín. Jengraran může mít na výšku tři metry a ikdyž se podobá člověku, tak je zřejmé, že to úplně člověk nebude.
Jengraran momentálně... spí. Není nijak svázaný, ale mříže jsou pevné a stejně tak i zámek, který je drží.

Napravo od tebe se ve zdi nachází další dveře. Ty jsou lehce pootevřené a mírně se otevírají a zase mírně zavírají, dle toho jak se loď houpe na vlnách mořských. A z těchto dveřích slyšíš hlasy. Dle umístění se jedná o dveře vedoucí na chodbu, kde mají hlídat strážní-námořníci. A opravdu slyšíš, že jich tam několik je.
Ale jestli hlídají? Pochybuješ.

Slyšíš jak se strážní vesele baví a dohadují. Zřejmě hrají kostky, takže se navzájem povzbuzují, hecují, posměšky pobízí své soupeře či spoluhráče. Cinkají sázené mince i vrhané kostky. A skleněné lahve. A máš takový pcoit, že v těch lahvích určitě nebude limonáda.
Můžeš přejít k Jengraranovi. Jenže nevíš kde jsou strážní. A pokud by se dveře zrovna pohybem lodi otevřeli více a oni byli někde u dveří, tak by tě mohli zahlédnout.
A stále nemáš žádný klíč.
Strážných odhaduješ pěti třemi až sedmi osobami maximálně.

Nosiregské Souostroví

Podívám se na Shalnarka, který nakonec pronesl, že měl pocit, že zrovna já je zachráním.
„Udělám co můžu.“ Slíbím mu. Zmínil, že že v dole jsou cely, které jsou napůl zatopené cely. Mořská voda? Zamyslím se. Je možné, že zrovna tam vězní všechny uživatele Devil Fruit, protože mořská voda nás oslabuje.
Vydala jsem se do cely Jengrarana, opatrně jsem vešla dovnitř a zarazila se překvapeně na velkého muže. Nevypadal úplně jako člověk. Byl moc velký a jeho kůže také neměla správný odstín. Vypadal divoce, netušila jsem nakolik bude inteligentní, možná je to nějaký barbar. Jestli se mi ho podaří pustit ven, nemusel by na nic čekat a prostě se vrhnout na otrokáře. A to by nebylo dobré dokud nás nebude víc.
Nemluvě o tom, že odtud vedli další dveře, které byli otevřené a slyšela jsem za nimi naše únosce, jak se očividně baví hazardní hrou.
Tohle bylo zatím příliš riskantní, nejspíš dobře, že Jengraran spal. Opatrně jsem couvla a raději znovu vyklouzla ven z kajuty.
Místo toho jsem se šla podívat jestli nezmůžu něco v zatopených celách. Pořád jsem přemýšlela, jak se dostat přes ty zámky. Potřebovala jsem něco vymyslet... nebo někde sehnat klíč.

Nosiregské Souostroví

Ustoupíš zpátky do vlké kajty v níž je vězneš Shalnark a další vesničané. Následně se ale změníš opět v mlhu a škvírami v prkenné podlaze začneš sestupovat dolů.
Zhmotníš se zpět v kajutě velikosti té v níž byl modrý divoch. tato, ale nemá klec. Ne. Uprostřed kajuty je díra v podobě vany a v ní mořská voda. V této "vaně" leží dívka s dlouhými černými vlasy, unavenou tváří a dosti volným oblečením. Dle Shalnarkova vyprávění odhaduješ, že se jedná o Tolvu. Shalnark, ale nevěděl, že i ona je uživatelkou Ďáblova Ovoce.

Na okrajích vany jsou připevněny velké kruhy od nichž vedou provazy, které má Tolva přivázané k zápěstím. A ty ji tak nutí být v díře s mořskou vodou. Dívka je tak unavená a naprosto beze sil. Zřejmě se tu nachází celou dobu své cesty.
Když, ale uvidí tebe, tak jí v očkách zasvítí drobný plamínek naděje. "Ahoj... pomůžeš mi... prosím?"

Provazy jsou poměrně obyčejné, takže by jsi je měla po chvilce snažení a díky svým schopnostem přetrhnout. Nebo je můžeš rozvázat.
Z kajuty vedou jedny jediné dveře, které jsou zavřené. A zajistěné z druhé strany na závoru.

Nosiregské Souostroví

Nadechla jsem se a rozložila jsem se na oblak mlhy. A začala jsem procházet skrz podlahu. Proklouzávala jsem skrz škvíry a mezery. Sice to nebylo plynulé, ale dostala jsem se skrz. Klesla jsem k podlaze kde jsem se zase zhmotnila a rozhlédla se. Byla to další místnost, ale s vanou ve které byla připoutána dívka s černými vlasy. Nejspíš to byla Tolva další uživatelka.
Přišla jsem blíž a prohlédla si kruhy s provazy. To, že šlo o provazy bylo pro mě jenom dobře.
Dívka vypadala unaveně, bylo na ní skoro žalostný pohled. Nevím jak dlouho jsme se plavili, ale musela v té vodě sedět od začátku.
Podívala se na mě a v očích ji zazářila naděje.
Kývnu hlavou a podívám se ke dveřím, které jsou zavřené a zajištěné z druhé strany. Přitisknu si prst na rty, nevím jestli za těmi dveřmi někdo nehlídá a bylo by lepší, kdyby se o tom, že jsem volná ještě chvíli nikdo nedozvěděl.
Přišla jsem k provazům, přeměnila jsem své ruce do mlhy a uchopila jimi provaz. Díky tomu jsem mohla vynaložit na provaz docela silný odpor a přetrhl se. Potom to samé u druhého, než jsem oba konce uchopila a začala ji tahat ven z vody. Musela jsem to dělat takhle, protože jsem nechtěla také přijít o sílu.
Po pravdě jsem věděla, co nám voda dělá, ale nedokázala jsem říci, jaký je to pocit. Jistě jsem někdy s tím zkušenosti měla... ale... prostě jsem si nevzpomínala.
„Hodlám všechny osvobodit a převzít kontrolu nad lodí. Nehodlám se jít rvát někam do arény. Pomůžeš mi s tím?“ zeptala jsem se ji šeptem, když byla venku.

Nosiregské Souostroví

Přeměníš ruce na ruce z mlhy a takto posílená přetrhneš provazy jimiž je Tolva držena ve vodě. A vytáhneš ji ven. Tolva je překvapená tvou proměnou v mlhu, ale přece jen i ona je uživatelkou Ďáblova Ovoce a není tak zaskočená jako Shalnark a vesničané.
Tolva se převalí na podlahu jak leklá ryba s menším zaduněním a chvíli trvá než se alespoň trochu vzpamatuje a načerpá kousíček své síly na to, aby se posadila.

Na tvá slova Tolva přikývne a v očích ji zaplanou ohníčky rozhodnosti. "Samozřejmě! Pomohu ti se vším Štěstím a společně to zvládneme!"
Dívka se malátně zvedne. "Já jsem Tolva. Děkuji ti za pomoc. Jak se jmenuješ ó má zachránkyně?"

V tu chvíli, ale ve dveřích zarachotí odsunutí závory a dveře se vzápětí rozletí dokořán. A v nich dva muži v prostých lehkých oděvech námořníků. Za pasem šavle a v rukou pistole mířící zatím volně do prostoru kajuty v níž jsi ty a Tolva. "Co je to tu za rámus! Cooooo???"
Jeden z nich zakřičí, ale hněvivý hlas hned přejde do úžasu, když vidí, že je Tolva osvobozená a je tu s ní další osoba. Oba dva jsou vcelku v šoku, ale vidíš jak instinktivně pohnou svými pažemi, aby na vás namířili a je zřejmé, že stejně instinktivně ve svém úleku i vystřelí.

Z chodby slyšíte tři další muže jak překvapeně volají na dvojici, která útočí na vás. Trojici nevidíte a nachází se zřejmě někde dále v chodbě.

Nosiregské Souostroví

Podařilo se mi ji vytáhnout ven z kádě, být v jiné situaci asi by mě pobavilo to, že působí jak leklá ryba. Nabrala trochu síly, aby se posadila a odpověděla mi. Trochu moc hlasitě, podívám se na dveře, ale nic. Dala jsem rukou znamení, aby se ztišila, ale ona pokračovala, ptala se na mé jméno.
„Ceria. A to jestli jsem tě zachránila se ještě uvidí.“ Řeknu ji, narovnám se a v tu chvíli se dveře rozletí a v nich stáli dva námořníci.
Drželi pistole a zůstali na nás dvě překvapeně zírat stejně jako já na ně. Nečekala jsem, že nás tak brzy objeví. Doufala jsem, že než na nás přijdou podaří se mi osvobodit aspoň ještě jednoho nebo dva.
Vzpamatovala jsem se rychleji než oni, tohle bylo teď na mě. Tolva ještě nenabrala sílu a po pravdě netuším co že to má za schopnost. Štěstí?
Hned jsem se přeměnila na mlhu a vystartovala na muže, které jsem zahalila do oblaku mlhy.
„Grip.“ Zaznělo v uších námořníků mé zašeptání a kolem nich se sevřeli provazce mlhy. Ale tím jsem neskončila. Pořád tam byli další tři a potřebovala jsem se postarat i o ně než spustí poplach. Takže můj oblak vyrazil dál a táhla jsem sebou uvězněné muže, kterým jsem provazcem mlhy zakryla i ústa a nos a začala je dusit. Hodlala jsem je pustit jakmile na nedostatek vzduchu omdlí.
Ti tři další námořníci mohli vidět, jak se k nim chodbou hrne oblak mlhy, který ji skoro celou vyplnil, ale mohli také zahlédnout u země kmitající nohy těch mužů co jsem držela v sevření.
Bylo zvláštní, že i když jsem měla mlžnou podobu, cítila jsem jak mi srdce splašeně buší, jak doufám, že překvapené výkřiky nepřiláká příliš pozornosti.

Nosiregské Souostroví

Vyřítíš se vpřed ještě než stačí námořníci zareagovat. Přeměníš se na mlhu, obklopíš je a.... PRÁSK, PRÁSK. Padnou dva výstřely!
Střely tvou mlhou jen neškodně proletí, minou Tolvu a zasáhnou zeď kajuty. Nikomu tak neublíží. Jenže hlasitá střelba se určitě rozlehla po celé lodi!

To už, ale oba dva muže chytíš ve své mlze a vyvlečeš je ven. Cítíš jak se snaží zmítat a bránit, leč marně. Jsi mnohem silnější než oni.
Chodba je zhruba dvacet metrů dlouhá a dva metry široká i vysoká. Po levé straně jsou tři zavřené dveře od kajut, po pravé straně jsou dveře od Tolviny kajuty a další dvě dveře zavřené.
Zhruba deset metrů od tebe se nachází uprostřed chodby malý soudek kolem něhož sedí dva námořníci a na soudku hrají karty. Další námořník sedí kousek od nich opřený o zeď chodby a zřejmě kontroloval a nabíjel svou pistol. A čtvrtý námořník sedí za těmito třemi a kontroluje kvalitu láhve s rumem.

Všichni tito čtyři okamžitě vyskočí na nohy. Jen co padne výstřel a vyřítí se jejich směrem oblak mlhy. Hráči hned vytáhnou pistole, stejně jako pijan rumu a namíří je na tebe. Jen ten co pistol kontroloval a nabíjel svoji momentálně prázdnou zbraň zahodí a v rychlosti tasí krátkou šavli.
Ozvou se tři výstřely jak proti tobě trojice námořníků vystřelila. A cítíš jak tebou neškodně proletěly tři kulky, které ale z mlhy nevylétly. Naopak cítíš jak dvojice námořníků uvězněných ve tvém mlžném sevření se otřásla a... přestali se hýbat. Když jsi je pustila, tak k zemi klesli dva zranění. Jak moc nemáš čas samozřejmě zkoumat.

Vyběhne proti tobě námořník ozbrojený šavlí, alevzápětí tvá mlha už obklopuje celou čtveřici. A ti konečně začínají pociťovat strach. I tak, ale zkouší do mlhy bodat, mlátit a kopat. Naprosto neúspěšně.

Na konci chodbičky, která je zhruba deset metrů před tebou, vidíš schodiště, které vede vzhůru. Zatím je všude klid. Ale dokážeš si představit jakou pozornost vzbudilo těchto pět hlasitých výstřelů. A dokážeš si představit jak právě nyní za tebou pádí několik desítek nohou, aby se podívali co se stalo a případně vyřešili problémy s patřičnou dávkou násilí.
Za sebou slyšíš Tolvu, která vyšla ze "své" kajuty a zamířila hned ke dveřím naproti sobě. Zřejmě ti chce pomoci osvobodit zajatce.

Nosiregské Souostroví

Moje schopnost Mist Mist no Mi byla vážně užitečná. Zajímalo by mě jak jsem ji získala. Jak dlouho?
Kulky mlhou jen prolétali a bodání mečem mi nic nezpůsobovalo. Bylo to štěstí, jenže netušila jsem jak dlouho se mě štěstí bude držet. Tohle byli jen obyčejní námořníci. Bylo jen otázkou času než se objeví někdo kdo je více schopný. A určitě objeví, protože ta střelba rozhodně nemůže zůstat nepostřehnuta.
Dva muže, které jsem držela v zajetí postřelili jejich vlastní lidi, pustila jsem je, teď už jsem je nemusela svírat. Jakmile jsem je pustila vystartovala jsem po ostatních mnohem rychleji, samozřejmě váha hmotných těl pohyb mé mlhy zpomalovali.
Zahalila jsem je a znovu použila Grip, abych je spoutala a udusila do bezvědomí.
Slyšela jsem Tolvu, která vyšla ze své cely a vydala se k dalším dveřím, aby osvobodila další zajatce.

Dusila jsem zajatce dokud nepadli do bezvědomí, pak jsem je pustila.
„Tolvo.“ Ozvu se z mlhy. „Nechám osvobození ostatních na tobě. Budu zatím hlídat, jistě jsme neušli pozornosti.“ Řeknu ji a jakmile byli všichni námořníci v bezvědomí, přesunula jsem se na schodiště, kde jsem svou mlhu rozprostřela a zaplnila schodiště mlhou. Čekala jsem tiše, jako had v trávě aby uštkla neopatrné. Pokud někdo vejde na schodiště, musí vejít i do mé mlhy. Hodlala jsem je vtáhnout do sebe a utišit.

Nosiregské Souostroví

Bez větších problémů lapíš čtveřici námořníků, přidusíš je a poté co upadnou do bezvědomí, tak je spustíš na zem. A chodba je bezpečná. Prozatím.
Tolva křikne na souhlas a pustí se do osvobozování zajatců, zatímco ty zaplníš schodiště. Doopravdy do tvé mlhy po malé chvíli vběhne několik námořníků, které bez problémů chytíš a opět jim omezíš přísun vzduchu, takže upadnou do bezvědomí. A u úpatí schodiště se už tvoří pěkná hromádka.

Mezitím už k tobě přijdou i posily, tedy osvobození zajatci. Tolva. Magg. Telmaxa. A Zazzir.
Je vás tedy pět uživatelů Ďáblova Ovoce. A celá osvobozená čtveřice vypadá dosti naštvaně na své únosce. Je zřejmé, že ti bez sebemenších námitek moc rádi pomohou.
jediným problémem bude možná Zazzir. Cítíš doslova jak jej obklopuje aura krvelačnosti a temného zlého hněvu. Je zřejmé, že Zazzir je doopravdy nasraný. A nepřátele rozhodně šetřit nebude, naopak bude určitě chtít zabíjet.

Všichni čtyři, ale stanou před tebou. A prozatím bez sebemenších námitek uznávají tvé velení. koneckonců, ztím jsou ti vděční, že jsi je osvobodila. A dokud nebudete v bezpečí, nebo se jim to nebude hodit, tak zatím ti odporovat asi nebudou.

To už se, ale příval námořníků zeshora zastaví. Ikdyž slyšíš jak se o patro výše šikují. Zřejmě už se rozneslo, že schodiště je blokované. A vzápětí zaslechneš škodolibý hlas. "Vzdejte se a dostanete svoji šance v aréně. Pokračujte a všechny vás tu zabiju!"
Magg se znepokojeně ošije. "To je Hatenko. Má zbraň z Kairoseki! A je nás stále málo, musíme osvobodit všechny. Nejlépe, kdybychom se co nejrychleji dostali na palubu. Tam mají v kleci toho šermíře a dvě šermířky. A všichni tři jsou ohromně silní. Bez nich nikdy Boboba a ty ostatní neporazíme!"
Zazzir vydá divný klokotavý zvuk a zformují se mu kousek od rukou dva velké stínové pařáty. "Všechny je zabiju! A budou potrestáni!!!"

Nosiregské Souostroví

Hlídala jsem schodiště, nevím jestli ti námořníci byli hloupí nebo si mysleli, že ta mlha je kouř, bez váhání do ní vběhli a já se o ně postarala. Nakonec příval návštěv opadl, ale to už Tolva osvobodila zbylé vězně.
Nejvíce znepokojivý byl Zazzir, který kolem sebe šířil zlobu a krvelačnost. A vypadal i docela děsivě. Ale co já mám říkat? Jsem ženská z mlhy.
Slyšela jsem, jak venku se připravují muži a pak zazněl něčí posměšný hlas.
Magg řekla, že je to Hatenko. Přesunula jsem svou pozornost dozadu ke své partě osvobozených a aniž bych stáhla mlhu ze schodiště, vytvořila jsem z mlhy svou podobu, tedy jen hlavu a ramena, aby měli k čemu mluvit. Měla jsem za to, že by to pro ně mohlo být pohodlnější, když budou moci k čemu mluvit. Přesto jsem spíš vypadala jako mlžný přízrak.
„Rozhodně nemám v plánu se vzdát. Radši umřu při pokusu o svobodu než umřít v nějaké aréně pro pobavení nějakých pitomců.“ Pronesu k nim.
Zazzir běsnil. Pokud bude chtít zabíjet, nehodlala jsem ho nijak zastavovat, podívám se na něj. „Jen si dej pozor, aby jsi při tom nezabil nějakého vězně. Na lodi je spousta lidí kteří jsou ještě vězněni.“ Řeknu mu, protože jsem měla obavy, že by mohl mít problémy se sebeovládáním.
„Takže Kairoseki?“ podívám se na Magg. „Hm... to je špatné. Umí někdo z vás bojovat i jinak než jen při použití své schopnosti?“ zeptám se.
Být v dobré kondici, tak bych to snad zvládla. Vím, že jsem rychlá a ohebná, ale teď jsem byla pořád ještě ve špatném stavu na to, abych předváděla nějaké kreace.
Zamyslím se. „Dokáži projít skrz zdi a podlahy. Mohla bych se dostat k těm o kterých jste mluvili. Ale to jestli se mi je podaří osvobodit je také otázka.“ Stisknu rty. „Dokážete se tu nějakou chvíli udržet?“

Nosiregské Souostroví

Tvá slova o umírání přešli bez verbální reakce, ale Telmaxa si posměšně odfrkne a Magg se zatváří mírně ustrašeně.
Zazzir naštvaně pohodí hlavou. "Tak ať se mi nikdo neplete do cesty! A to, že má Kairoseki mu prdel nezachrání! Roztrhám jej na kusy jako odplatu za to, že mě unesli a zavraždili moji rodinu!! Všichni, všichni zemřou!!"

Když se ptáš, jestli se dokáží udržet, tak všichni přikývnou. Zazzir se viditelně jen třese chladným vztekem na to až se bude moci pustit do nepřátel. Magg s Telmaxou jsou méně bojechtivý, ale přece jen i oni určitě udělají všechno pro svoji záchranu.
Jediná Tolva vesele přikývne a ukáže ti vztyčený palec. "Spolehni se na nás Cerie! Uděláme tu takový šrumec, že sem přitáhneme pozornost všech. A ty budeš mít volnou cestu při osvobozování dalších vězňů. Na nás se můžeš spolehnout. Nedovolím, abychom tě zklamali, když už jsi zařídila naše osvobození!"

Tolva následně rozpřáhne ruce a začne zpívat. Krásnou a líbeznou melodii.

Nosiregské Souostroví

Zazzir vzteky sršel a řekl ať se mu nikdo neplete do cesty, chtěl pomstu za rodinu co mu zabili. Oni mu zabili rodinu aby ho zajali?!
Zavrtím hlavou. „Nejsi jediný komu tady někoho zabili. Máš loď plnou nepřátel. Snaž se aspoň nezasáhnout ty co trpěli stejně jako ty.“ Namítnu.
Zeptala jsem se jestli to zvládnou, zdáli si tím jistí. „Zbytečně neriskujte. Nevím jak to probíhalo předtím. Bojovali jste proti nim samy? Teď je vás víc. Nebojujte jako jednotlivci, ale jako skupina. Předtím vás dostali jako jednotlivce, když je vás víc, tak to tak snadné nebude. Budu se snažit získat pomoc co nejdříve to půjde.“ Slíbím. Tolva vypadala skoro nadšeně a ujistila mě, že to zvládnou. Přikývnu.

Chtěla jsem ještě říci, že svobodní ještě nejsme, ale ona začala zpívat. Zamrkám. Měla pěkný hlas.
„Stáhnu mlhu. Hodně štěstí.“ Řeknu. Počkala jsem až se připraví, nevím co se stane až uvolním schodiště.
Nadechnu se a začnu se přesouvat, stáhla jsem se ze schodiště a přesunula se za ně. Teď měli volnou cestu, ale nepřátele také. Přesunula jsem se na druhou stranu chodby. Nevím kdo nahoře je, ale radši bych proklouzla nezpozorována.
Počkala jsem ještě chvíli než se strhne mela, následně vystoupám ke stropu a začnu znovu proklouzávat skrz škvíry. Říkali, že ti šermíři jsou vězněni na palubě. Budu muset až tam.

Nosiregské Souostroví

Zazzir po tobě šlehne pohledem. "Napadli naše malé město. Napadli můj domov a moji ordinaci. Několik jsm jich zabil a byl bych pokračoval, kdyby nezajali moji ženu. Vzdal jsem se, aby ji ušetřili. Ale stejně jsem pak sledoval jak i mého malého syna zavraždili. Jen, aby mě rozzuřili a já bojoval v aréně vztekleji. Mají co chtějí! Ale nebudu čekat až na arénu. A všechny ty zmetky zabiju ikdybych při tom měl sám zemřít!!!"
Magg a Telmaxa naopak postrádají celkově nadšení do boje, ale určitě bojovat budou. Nic jiného jim asi stejně nezbyde. Zato Tolva přejde tvoji otázku ohledně zajetí a jen na tebe mrkne. A pokračuje dále ve zpěvu. Všimneš si, ale že ze zad je vyrašila malá zlatá křídla. Ty rozhodne ještě před chvílí neměla! Máš rovněž pocit, že její zpěv nebude ledajaký, cítíš z něj prazvláštní mystickou sílu, ale nezdá se ti, že by měl nějaký hmatatelný efekt. Ale kdoví?

Opustíš schodiště po němž okamžitě vyběhne Zazzir následovaný zpívající Tolvou a váhajícím Maggem a Telmaxou. A začneš stoupat vzhůru, přičemž za sebou necháváš jasně patrné zvuky boje.

Nijak se nezdržuješ a dostaneš se až na palubu. Na naprosto prázdnou palubu kde není žádný námořník ani žádný další nepřítel. Dokonce i kormidlo je opuštěné a jen zajištěné. Že by náhoda? Nebo štěstí?
A sotva uděláš krůček dopředu, tak ti něco zacinká pod nohama. Ano! Přímo u nohou ti leží veliký klíč.

Nedaleko od tebe se nachází tři klece. A v každé je jedna osoba. Jeden muž. A dvě ženy.
Dle Shalnarkova vyprávění poznáváš Kenshina, Zakenu a Kaggumu.
Když, ale zkontroluješ zámky od jejich klecí... pasuje do nich ten klíč jenž ti ležel při vzetupu na palubu u nohou? Divné na to jak byla dosud posádka v těchto věcech opatrná. Že by náhoda? Nebo štěstí?

Kenshin i obě mladé ženy na tebe hledí hodnotícími pohledy. A pozorně naslouchají zvukům boje, který se táhne zespod.
Z paluby vedu tři cesty. Jedna přímo do kapitánské kajuty. Druhá po schodišti do prvního patra podpalubí. A třetí ven z lodi přes její okraj na širé moře. V dálce se už rýsuje několik neznámých ostrůvků. Lodě ale naštěstí nevidíš zatím žádné.

Nosiregské Souostroví

Zazzir mi popsal co se mu stalo, pokývám hlavou. Asi měl potřebu to někomu říci, nakonec přece jsem mu nezakozovala aby nikoho nezabíjel. Jen aby nezabíjel naše. Tedy vězně.
"Do toho." Jen kvůli tomu, aby ho naštvali, tak mu udělají něco takoého... slitování si rozhodně nezaslouží.
Magg a Telmaxa se nezdáli, že se jim chce bojovat, bohužel neměli na vybranou. Měla jsem dojem, že tohle byl naše jediná šance. Aréna? Pche... i kdybychom všechno přežili, stejně by nás nepustili.
Jak Tolva zpívala, tak se ji za zády objevili... křídla? Zlatá křídla. To mě trochu překvapilo a když se vyřítili vpřed zvědavě jsem se za ní dívala než jsem vystoupala nahoru.
Co to měla za schopnosti? Prošla jsem patrem, slyšela jsem zvuky boje. Zdá se, že se do toho opravdu pustili. Stoupla jsem ještě výš až jsem se nakonec dostala až na palubu. Zhmotnila jsem se a musela se zhluboka nadechnout mořského vzduchu. Takhle asi voněla svoboda. Opravdu krásně.

Rohlédnu se, ale nikdo tu není. Ani u kormidla. To všichni naběhli dolů? A pak se trochu leknu, když o zem cinkne klíč. Zamrkám a zadívám se na něj.
Klíč? To někdo ve spěchu vytratil klíč od.... od čeho? Všimnu si klecí, kde byli vězněni šermíři. Tedy šermíř a dvě šermířky.
Na chvíli mě napadlo jestli to není past. Ale.... nikoho jsem neviděla. Pokud není neviditelný... vydechnu. Možná jsem měla jen štěstí? Napadlo mě co říkala Tolva... něco o svém štěstí... že by s tím měla něco společného?
Potřesu hlavou a seberu ze země klíč. Rychle přicupitám ke klecím a zkusím odemknout první tu Kenshina.
"Já jsem Ceria. Snažíme se osvobodit a ovládnout loď. Pomůžete nám?" zeptám se zatím co je pouštím. Sice jsem počítala s tím, že pomůžou. Oni samy určitě také nechtějí být otroky v nějaké aréně. Bylo divné, že tu nikdo nebyl. Možná je nenapadlo, že někdo umí procházet zdmi? Mohli si myslet, že přes ně nikdo neprojde.

Nosiregské Souostroví

Odemkneš klec Kenshina a ten vklidu vyjde ven. Vidíš jeho ocelový klid a neskutečně pevné sebeovládání. Kenshin přikývne a i obě dívky přikyvují. "Samozřejmě, jen si musíme vzít své zbraně. Jsou v kapitánské kajutě." A hned k ní i zamíří. Klidným a vyrovnaným krokem pevného sebeovládání.

Zakena tě sleduje ledově chladnýma očima a se snad nulovými emocemi čeká, jestli ji rovněž pustíš. Zato Kagguma už naštvaně cloumá mřížemi od své cely a vidíš v ní nespoutanost. Zavření v kleci pro ni musí být peklo. "Tak co? Pustíš nás také? Zavřená ti ksakru asi k ničemu nebudu!"

Vzápětí se už Kenshin vrací. Na zádech má pochvy s velikými meči Zakeny a Kaggumy. Sám má u pasu dvě pouzdra se svými katanami. Čas na protiútok?

Nosiregské Souostroví

Pustila jsem Kenshina ven, ten se jevil velmi klidně a vyrovnaně. Jako kdyby ho nic nemohlo rozházet. Takový klid jsem mu docela záviděla.
Řekl, že potřebují své zbraně a hned zamířil ke kapitánské kajutě. Zvědavě jsem se za ním dívala.
Všichni zatím byli v různém rozpoložení, vztek, nadšení, obavy... on se zdál, že vše bere jako samozřejmost.
Kagguma mě vytrhla ze zamyšlení. „Jistě. Promiň. Jen mě trochu vykolejilo jak je klidný.“ Řeknu a jdu k její kleci.
Kenshin se už vracel i se zbraněmi, pustila jsem obě ženy z klece. Divné, že klíč pasuje ke všem zámkům, ale je pravda, že takhle by museli mít hromadu klíčů ke každé kleci. Pro jistotu si klíč nechám, jestli nebude pasovat i k jiným.
„V podpalubí už se bojuje. Zdá se, že všichni otrokáři se nahrnuli tam. Asi je nenapadlo, že tu je někdo kdo dokáže projít skrz podlahu nebo zdi.“ Pronesu. „Řekla bych, že budeme mít moment překvapení.“ Podívám se na ně.
„Ale přemýšlím jestli nemám jít ještě osvobodit ostatní. Dole je ještě jeden vězeň, modrý a velký Jengraran. Myslím, že jeho pomoc by se také hodila. Chtěla bych jít pustit ještě jeho.“ Řeknu jim. „Mimochodem nepouštějte po cestě nikoho dalšího pokud to nebude bojovník. Jsou tu i obyčejní lidi, vesničané. Jen by přišli k úrazu, kdyby vyrazili ven ze svých cel.“

Nosiregské Souostroví

Kagguma si odfrkne. "Jo. Jeden je kliďas div, že není mrtvý. A druhá je zase ledový čumák. Byla tu úúúúžasná zábava. Díky!"
Kaggumu i Zakenu pustíš. Kagguma hned vystartuje ze své lece a vrhne se ke Kenshinovi. A vezme si svůj meč s planoucíma očima, jak kdyby to byl její největší poklad. Zakena se rovněž ozbrojí, ale s ledovou pečlivostí doprovázenou rozhodností jako když se valí ledovec - nikdo si mu nedovolí postavit se do cesty a každý raději uhne.

Kagguma pak na tebe kývne. "Dobře. Postarám se o Jengrarana a všechny protivníky, kteří mi přijdou do cesty. Však těm šmejdům ukážu!" A s tím se zuřivě rozeběhne do prvního podlaží podpalubí.
Kenshin na tebe kývne a vyrazí mírným klusem za Kaggumou. Skok. Skok. Skok. Všechny stejně dlouhé, jak kdyby je pečlivě odpočítával. A i tn ti rychle zmizí v dohledu.

Zakena k tobě přijde. "Měli bychom jít společně a spolupracovat. Budeme tak mít nejvíce šancí na úspěch. Souhlasíš?"
Její hlas je ledový, že i snad sněhulákovi by při jeho poslechu zamrazilo v zádech.

Nosiregské Souostroví

„Mohlo to být horší.“ Poznamenám na její stížnosti. Nakonec nebyli jsme na výletě.
Všichni se ozbrojili a Kagguma řekla, že se postará o Jengrarana a protivníky. Zaváhala jsem, protože jsem měla spíš za to, že se o to mám postarat já zatím co oni zaútočí. Není to tak, že bych nechtěla bojovat. Ale pořád mě všechno bolelo a na nějaký tvrdší boj jsem nebyla zrovna v kondici a tak bych aspoň měla dělat to co zvládnu.
Ale to už byla pryč a Kenshin taky vyrazí. Vzdychnu a ke mě přišla Zakena z které vyzařoval chlad až mě zamrazilo v zádech. Jestli je tak chladná tak si nejspíš budeme rozumět. Mlha přece není kdo ví jak hřejivá.
„Rozhodně.“ Řeknu. Možná, že tihle otrokáři dostali všechny tyhle lidi po jednom, ale teď bojují pohromadě. Šance jsou teď dost vyrovnané.
Vyrazím tedy za ostatními do podpalubí, bylo dobré vědět, že nikdo není na palubě, takže nám nikdo nemohl vletět do zad.
„Bojujme za naší svobodu a ne pro něčí pobavení.“ Pronesu, jen bych si přála aby mi bylo lépe.

Nosiregské Souostroví

Spojíš se se Zakenou a vyrazíte společně do podpalubí. Doběhnete ke schodům na palubě a po nich dolů. Dolů do první části podpalubí.
Zde se nachází spousta kajut a velikých nocleháren, zřejmě právě v této části bydlí většina posádky i dalšího personálu, tedy všichni vaši protivníci. A tak je pravděpodobné, že právě zde bude silná koncentrace nepřátel. Jenže tomu tak není. Naopak vidíte pěknou brázdu mrtvých rozsekaných těl, zdi jsou zastříkány krví a všude se povalují části rozsekaných protivníků. Vidíte tak jasnou cestu kudy se řítila Kagguma a Kenshin.

Kagguma zřejmě zamířila přímo dále dolů, přičemž u schodiště i po celém schodišti jsou poházená divoce a brutálně rozsekaná těla. Kagguma musí mít ukrutnou sílu a značně divošský způsob boje.
Zato Kenshina vidíte právě mizet v jedné vzdálené noclehárně snad na druhé straně této první paluby. A za ním zůstaly jen hromádky čistě usmrcených protivníků. Kenshin si zřejmě v síle vůbec nezadá s Kaggumou, ale bojuje více technicky a pečlivě. Žádný pohyb není zbytečný.

Než stačíte se Zakenou pokračovat, tak se ozve spláchnutí a otevřou se dveře zhruba sedm metrů daleko po vaší levici. Tedy na druhé straně než kudy poběhl Kenshin. A z těchto dveří vyjde Halekulani, který si upravuje svoji podivnou masivní zbroj na sobě a slyšíte jeho mumlání. "... jsem to ksakru snědl? Taková běhavka a zrovna v tuto chvíli. Grrr. Musej to vyřešit, raděi se nebudu vzdalovat. Už jsem musel jít třikrát během pěti minut. Co to je sakra za smůlu, že zrovna teď... Hej!"
Pak, ale uvidí vás, křikne na vás a zamračí se.

Halekulani se opatrně rozkročí a zatne pěsti. A naštvaně se rozhlédne okolo sebe. Na své rozsekané podřízené! "Co to ksakru...? HEJ! Za tohle zaplatíte!!!!" A ikdyž je Halekulani naštvaný a připravený k boji, tak se nehýbe od záchodu. A i vy slyšíte jak mu bublá v břichu. Asi na tom není úplně nejlépe a zřejmě se nechce od svého záchodku vzdalovat. Jaké toť štěstí pro vás že?

Nosiregské Souostroví

Vydali jsme se ze Zakenou dolů, kde nás čekala krvavá ulička. Trochu jsem se oklepala, když jsem viděla všechny ty mrtvé. Bohužel nedalo se nic dělat. Ti muži byli krutí otrokáři, kteří unášeli lidi k tomu, aby se vraždili po pobavení jiných.
Ne snadno se mi na to koukalo. Zahlédli jsme Kenshina, který zmizel v nedaleké noclehárně, tam se nejspíš stane další tragédie.
Snažila jsem se nedívat se příliš na mrtvé a šli jsme dál.
Když se, ale najednou otevřeli dveře zastavila jsem se a dívala se na muže s vlasy jako bodláky a zbroji, jak si mumlá nadávky na to, že zrovna teď ho chytila běhavka.

Zdá se, že boj tady proběhl hodně tiše, že nic neslyšel, protože se naštvaně rozhlížel po masakru a pronesl, že za tohle zaplatíme.
Sledovala jsem ho, ale nehýbal se. Vlastně se nevzdaloval od záchodu a až k nám dolehl zvuk jeho bouřícího se žaludku.
„Většina vězňů je osvobozena. Nemáš šanci. Zvlášť ne v tomhle stavu. Uděláš nejlépe když se vzdáš a vlezeš zpátky na ten záchod, stejně slyšíme, že zase musíš.“ Pronesu. I když já bych byla schopná ho vysadit třeba na loďku, ale nevím jak ostatní. Jestli je to jeden z těch co se účastnil zabíjení nevinných rodin vězňů, tak ho někdo bude chtít rozsekat.
„Tohle je jen spravedlivá odplata za to co jste udělali.“ Pokrčím rameny.

Nosiregské Souostroví

Halekulani se na tebe zamračí. "Já že nemám šanci? Já? JÁ??? Tak to se ještě uvidí! Rozdrtím vás tu i všechny ostatní! Bul----"
Halekulani se už staví do bojového postoje a napřahuje svoji velikou pěst. Jenže jak se rozkročí, tak najednou ztuhne, žaludek mu zabručí jak podrážděný medvěd a vzápětí se Halekulani otočí rychlostí blesku a s úzkostným výrazem zapadne na záchod div, že za sebou neurazí dveře jak je prudce zabouchl.
Zdá se, že tento protivník má doopravdy velikou smůlu.

Sejdete dolů a dostanete se konečně do druhé části podpalubí. Právě na tomto podpalubí jsi byla uvězněna. Kajuty jsou nyní téměř všechny otevřené, všude se povalují mrtvý a zranění. Bohužel ne všechno se jedná dle oblečení o námořníky, piráty či žoldáky. Je tu i dosti vesničanů či dalších zajatců.
Boje, ale stále pokračují.

Nalevo je otevřená převeliká kajuta, zřejmě původně jedna z velikých klecí. Kagguma tam právě bojuje proti houfu asi tuctu pirátů, kteří jsou vedeni dvěma zkušenými šermíři. Kagguma je sice silná a vůči její fyzické síle se jen tak někdo nevyrovná, ale dvojice šermířů je schopná ji zablokovat a ostatní piráti na ni doráží.

Napravo je rovněž veliká kajuta a zde boj pomaličku dohasíná. Vidíš zde čtveřici "společníků", které jsi zanechala o patro níž a kteří se zřejmě úspěšně probili až sem. Jenže na více už ji zřejmě síly nestačili.
Telmaxa leží na zemi, ale její hlava s vytřeštěnýma očima plnýma výčitek leží o kousek dále.
Tolva sedí opřená zády o stěnu kajuty se zakrvácenou hlavou a je zřejmě v bezvědomí.
U Tolvy se krčí Magg, který ji zřejmě chrání vlastním tělem. A že je to zřejmě potřeba, protože je pořádně domlácený a několikrát postřelený a posekaný.
A uprostřed kajuty je Zazzir. Klečí na zemi. Krvácející z několika ran. Obklopený kruhem osmi pirátů s tasenými šavlemi a mířícími pistolemi. A přímo nad Zazzirem stojí ohromný Bobobo. Ten má snad dva a půl metru na výšku a vypadá neskutečně hromotlucky.

Vidíš, že Bobobo akorát zvednul ruku zaťatou v pěst a... BUCH. Zazzir už se nezvládl ani bránit, jen klečel a podivně napíral síly jak kdyby jej držela nějaká neviditelná síla. Bobobova pěst dopadla přímo na jeho hlavu a omráčila jej.
Kajuta je veliká. Má snad deset metrů na dvacet, ale její zadní polovinu zabírá klec se zavřenými vesničany.
Těžko říci co má Bobobo za sílu, ale je určitě hodně silný. A i jeho osmička podřízených vypadá na obyčejné piráty nějak silně.

Nosiregské Souostroví

Halekulani se začal rozkřikovat, tušila jsem, že to tak dopadne. Jenže ani nedomluvil, když se chodbou rozeznělo silné burácení jeho žaludku a on zmizí znovu na záchodě.
Koutky mi zaškubou a začnu se smát. A smála jsem se ještě, když jsme procházeli kolem. Halekulani měl vážně smůlu, ale dobře pro nás.
Doufám, že tam zůstane ještě hodně dlouho.
Smích mě, ale o patro níž přešel. Vlastně jsem se zděsila a zbledla, když jsem viděla většinu klecí otevřených a mezi mrtvými piráty jsem viděla i mrtvé vesničany.
Stisknu rty a začal ve mě vřít vztek! Kdo je sakra pustil!? Chtěla jsem aby zůstali v klecích pro vlastní bezpečí, aby se tohle právě nestalo! Rozhlédnu se. Viděla jsem Kaggumu která nejspíš se snažila osvobodit modráka, když ji tam zastihla skupina bojovníků a sice to zvládala, ale jen tak aby ji nepřipravili o život a kdo ví jak dlouho.
Ze skupiny co jsem osvobodila jako první byla Tolva v bezvědomí Magg velmi zraněný, ale snažil se chránit Tolvu. Telmaxa byla mrtvá, odvrátila jsem se o její utnuté hlavy a viděla Zazzira, který byl zrovna poražen velkým Bobobo s blonďatým afrem. Neviděla jsem co přesně udělal, ale Zazzira poslal do bezvědomí. Chápala jsem, že se snažili nás spíš nezabíjet. Nakonec byli jsme kořist.
Zdá se, že jsme se dostávali do finále, přála bych si abych byla v lepší formě.
"Zakeno." Oslovím společnici. "Můžeš pomoci Kaggumě?" zeptám se. "Já zatím zkusím tu hlavní sílu zdržet. Myslím, že proti nim budeme potřebovat všechno co máme." Řeknu ji. Netuším co měl ten obr za sílu, ale mohla jsem jen doufat, že proti mé mlze nic nezmůže.
Bobobo skončil se Zazzirem, bylo jasné, že by šel po ostatních. Jenže ti teď byli příliš zranění nebo měli dost práce. Takže.... řekla bych, že pro nás byla tohle nejlepší strategie. Boboba zdržet než dorazí pomoc.
Vyrazila jsem pomalými kroky k Bobobovi, podívala jsem se na Zazzira, snad ze sebe nějaký ten vztek dostal.
"Řekla bych... že tohle je ponaučení, že ano?" Promluvím na ně. "Nebrat na palubu bezvědomou ženu o které nemůžete nic zjistit. Řekla bych, že za tohle nadělení můžeš děkovat mě." Usměji se. Snažila jsem se, aby se zaměřili přímo na mě a nehledali protivníky jinde.

Nosiregské Souostroví

Zakena přikývne, tasí svůj masivní dlouhý meč a odběhne pomoci Kaggumě. A ty vejdeš do kajuty kde je Bobobo a tvoji poražení přátelé.

Když promluvíš, tak se na tebe piráti i Bobobo podívají. A mohutný chlapík si prokřupe prsty. A hlubokým hlasem promluví. "Takže to TY? Dobře, tím lépe. Uhněte mi z cesty. Rozdrtím ji!"
Piráti se rozestoupí a Bobobo vyrazí klidným krokem k tobě. Přímo k tobě!

Je od tebe asi deset metrů daleko a za ním jsou seřazení jeho podřízení. A Bobobo se stále k tobě blíží.
Devět metrů. Osm metrů. Sedm metrů...

Když je od tebe Bobobo asi sedm metrů daleko, tak ucítíš jak kdyby tebou prošla jakási neviditelná síla. Jak kdyby tě zasáhla slabá Bobobova aura. A vše se ti najednou podivně urychlí! Bobo najednou jak kdyby se hýbal mnohem rychleji až jej skoro nestíháš! Až skoro nestíháš sledovat jeho kroky!

Jenže Bobobo nezrychlil. Ne. To tvoje vnímání tak zpomalilo.
Šest metrů. A stále se blíží. Přímo k tobě.

Nosiregské Souostroví

Bobobo i jeho muži se na mě podívají. Prokřupe si prsty a řekne, že mě rozdrtí. Doufám, že to nebude mít tak snadné.
"Tak tak. Já. Bylo mi potěšením." Řeknu vesele.
Oproti mě byl ten chlap vážně obrovský, nechápala jsem, ale proč působil tak směšně. Možná aby na lidi působil méně strašlivě?
Bobobo se ke mě vydal a já čekala, blížil se a já najednou něco ucítila. Něco od Boboba, jakoby aura?
Bobobo najednou byl rychlejší, překvapeně jsem o krok ustoupila, jeho nohy se kmitali, že jsem je skoro neviděla! Ale jak jsem se pohnula, tak jsem si uvědomila, že on nezrychlil, ale já zpomalila. Co je to za schopnost? Zpomalení časového pole člověka? Nebo zpomalení molekul? Nebo tak něco?
Takhle jsem vůbec nedokázala odhadnout, jak rychle se ke mě dostane. Zdálo se, ale, že neuvrhl to zpomalení na mě, ale že jeho to spíš obklopuje.
Co s tím?
Radši jsem na nic nečekala, nemohla jsem si dovolit nechat se tím hrubiánem nechat zasáhnout, nevím v jakém stavu jsou moje kosti.
A tak jsem se rozpustila do mlhy. Mohl mě zpomalit, ale určitě nedokáže zasáhnout mlhu. Jestli mě takto nedokáže zasáhnout i když budu zpomalená, můžu ho bez problémů udusit.... snad.

Nosiregské Souostroví

Rozložíš se na mlhu a snad téměř vzápětí ucítíš jak mlhu protrhávají údery. Nu vzápětí. Těžko říci jak dlouho to trvalo vzhledem ke tvému zpomalení. Jenže bylo jedno jak moc jsi zpomalená. Bobobo ti nedokázal ublížit. A jeho pádné pěsti tak jen neškodně máchaly v mlze.

Zato ty jej obklopíš, čemuž ti on sám ještě dobrovolně pomůže tím, jak na tebe útočil. A lezl čímdál více do tvé mlhy. A brzy jsi jej už sevřela. Mlha mu vnikla do hrdla a začala jej dusit. Proti tomu neměl Bobobo obrany.
Cítila jsi i jak ti mlhou projíždějí čepele šavlí a kulky z pistolí od Bobových pomocníků, ale ani oni ti nedokázali ublížit.
A po době, která se ti zdála snad věčností, konečně klesl Bobobo přidušený a v bezvědomí k zemi...
// dobrý nápad //

Efekt zpomalení se porážkou Boboba zrušil a ty jsi zase cítila klasický běh času. A viděla jsi i osmičku pirátů, jak se snaží svému vůdci pomoci. A jak marně do tvé mlhy sekají, bodou, mlátí a tlučou.
Jejich porážka byla dílem okamžiku. Zvláště, když se ve dveřích do kajuty objevila Zakena s Kaggumou.
Kagguma by sice své protivníky ve vedlejší místnosti zvládla, ale stálo by jí to čas. Zato s pomocí Zakeny, pirátští šermíři neměli ani nejmenší šanci. A obě šermířky ti hned spěchaly na pomoc.

Tímto byla loď brzy vaše.
Kenshin totiž zabil Tatsuyu, kapitánka lodi na níž se plavíte a bezpočet námořníků, žoldáků a pirátů.
Hatenko byl zabit Zazzirem. Bobobo poražen tebou. A Halekulani zřejmě vyrval záchodové zařízení a uprchl i s ním, společně s několika přeživšími žoldáky na malém člunu.
Zhruba třetina vašich nepřátel padla. Dále je tu dvacet těžce zraněných námořníků, kteří jsou vám vydaní na milost a nemilost. Zbytek nepřátel prchl.

Loď je tak plně ve vašich rukou. Ikdyž většina zajatců je stále zavřena ve svých klecích. Ano, osvobodili jste loď jen v pár osobách.
Jste, ale zhruba jen dvě hodiny od Nosiregského Souostroví. Místa kde je zřejmě ještě spousta nepřátel a je určitě jen otázkou času než se o tomhle dozví. Pokud to ještě nevědí.

// Telmaxa je mrtvá. Tolva, Magg i Zazzir středně zranění. Magg potřebuje ošetřit. Ostatní NPCečka z docu jsou v pořádku (krom zmněných a trojice šermířů jsou stále v klecích, stejně jako zhruba padesátka vesničanů).

Nosiregské Souostroví

Naštěstí zpomalení nebylo dostatečné na to, aby mě stihl zastavit. Moje tělo se rozplynulo do oblaku mlhy. Cítila jsem jak Bobobo do mě mlátí, ale jeho údery jen procházeli skrz. A nehodlal to vzdát a jen mi tím pomohl. Začala jsem ho dusit, ostatní jeho muži pochopili, že má jejich šéf problémy a pokoušeli se do mě bodat a střílet. A jak už to bylo předtím, bylo to zbytečné. Ulevilo se mi, pořád jsem se bála toho, že tu bude někdo kdo mě bude moci zasáhnout, ale nestalo se tak.
Brzy Bobobo skončil v bezvědomí a jeho schopnost na mě přestala působit. Otočila jsem se na jeho kumpány a vypořádala jsem se s nimi stejně.
Brzy na to se už objevila Zakena a Kagguma, ale to já už stála nad poraženou skupinou a usmála jsem se na ty dvě.
Nakonec to nebyl tak tuhý boj jak jsem se obávala.

Porazit další odpor už bylo snadné a ovládli jsme loď.
Kenshin zabil Tatsuyu, kapitánku lodi. Já si říkala kde byl, ale zdá se, že šel rovnou po ní. Hatenko byl zabit, Bobobo poražen mnou, Helekulani utekl nejspíš i se záchodem. Řekla bych, že takové ztrapnění si bude dlouho pamatovat. Možná jsme ho měli zabít, ale vážně... mě samotné by bylo trapně, kdybych to udělala zatím co byl na záchodě.
Bohužel ještě nebyl čas odpočívat. „Ještě to není úplně za námi. Loď je naše, ale jsme blízko místa kde nás chtěli vylodit. Brzy se donese na souš co se stalo. Musíme zmizet dřív než za námi někoho pošlou.“ Řeknu nahlas.
„Pusťte všechny z klecí. Ti co se umí plavit ať se dostaví na palubu, ti co umí ošetřovat ať se postarají o zraněné. Otrokáři co přežili zavřeme místo nás do klecí. Později vymyslíme co s nimi. A kdo na to bude mít žaludek může ošetřit i zraněné otrokáře. Ale nikoho k tomu nenutím.“ Netušila jsem co s nimi, ale zabíjet zajatce mi nebylo zrovna po chuti. Přesto co s nimi?
Začala jsem se rozhlížet po Shalnarkovi.

Nosiregské Souostroví

Přítomní přikývnou a dojde k pouštění zajatců z jejich klecí. Vesničané i bojovníci, všichni jsou puštěni na svobodu.
A téměř všichni se také hned ozbrojují zbraněmi padlých.

Shalnarka najdeš opásaného šavlí, nožem a právě nabíjejícího dvě pistole. Trochu nervózně se usměje, když jej "přistihneš" při této činnosti. "Děkuji ti Cerie za záchranu. Jen škoda, že jsem ti nemohl pomoci více. Tedy.. škoda, že jsem ti nemohl vůbec nějak pomoci. Nejsem sice žádný válečník, ale i já bych odvedl svůj díl."

Mnozí vesničané ti děkují jen co se potkáváte a i někteří z bojovníků ti zajdou poděkovat. Jako první přikluše dobromyslný Jengraran jenž se na tebe usmívá od ucha k uchu a kdyby jsi nesnědla Logii mlhy, tak by ti snad při děkování tvoji drobnou ručku svou prackou rozdrtil. "Pomohla jsi mi a dala jsi mi svobodu. Na to nikdy nezapomenu. Odvděčím se ti a splatím ti to! A když už jsme na svobodě, tak pro všechny něco dobrého uvařím." A s tím tento obří modrásek zamíří do kuchyně odkud se po chvíli začne linout líbezná vůně.

Dalším z děkovníků je rybák Hagar. I on je mnohem vyšší než ty a mohutnější, vůbec si v tomto s Jengraranem nezadá. Oproti němu je, ale mnohem rezervovanější a nedůvěřivější. A přišel ti snad poděkovat jen z povinnosti! "Húm húm. Jsem Hagar. A.. děkuji ti. Jsi dobrá. Na člověka. Svůj dluh ti splatím."

Ani zástupci lidské rasy, ale nezůstali pozadu. Zastavili se za tebou bratři-kováři Guro a Trirog, šermířka Algua či oplzlý žoldák Datheus, který ke svým díkům přidal s úsměvem i několik lehkých nemravných návrhů.
Bohužel, asi ne všichni sdíleli nadšení z toho, že je osvobodila nějaká mladá a nezkušená holčička. A slyšela jsi po lodi nějaké zvěsti, že někteří se chvástají, že by to zvládli ještě lépe než ty, kdyby měli stejnou příležitost a že to co jsi dokázala je naprosté nic.

Loď je zastavena, plachta zkasána a vyhozená kotva. Stojíte zhruba na místě. Dvě hodiny plavby od Nosiregského Souostroví. A všichni se schromáždí na palubě dle tvého přání.
Když jdeš na palubu rovněž, tak si všímáš, že všude stále leží mrtvá rozsekaná těla a krev se vpíjí do dřeva lodi.

Na palubě už jsou všichni. Zhruba padesátka vesničanů. Nejčastěji muži, ale nechybí ani ženy, děti či staří lidé.
Rovněž z původně uvězněných bojovníků a bojovnic tu jsou všichni. Kromě dvou. Jengraran kuchtí něco ve své kuchyni a vzhledem k tomu jak krásně to voní tak jej nikdo neruší. Zkusil to jen jeden odvážlivec a setkal se s rozzuřeným kuchařem, přičemž byl hned z jeho svatyně vyhozen. A Zazzir ošetřuje a operuje zraněné. Nejen Magga, ale i poražené protivníky. Nchal se, ale slyšet, že je jeho povinností doktora je ošetřit. Ale až budou zdraví, tak je všechny vlastnoručně zabije!

Přicupitá za tebou Tolva s širokým úsměvem. "Jééé, Cerie! Tak jsme to dokázali. Byla jsi naprosto úžasná. Súúúúper! Někteří, ale o tobě mluví dost škaredě. Zejména válečník Hagrar (ne ten rybák) a krotitel Kongmun. Prý to bylo jen štěstí, že tě nedaly také do kádě s mořskou vodou. Že by to svedli ještě lépe, že jsi nezkušená a tak. Kongmuna jsem dokonce slyšela jak říká nějakým vesničanům, aby tě tak slepě nezbožňovali, že jsi možná jen součástí nějakého divného programu našich protivníků a tohle celé je jen další škaredá krvavá šaráda.
Kagguma a Hagrar chtěli dorazit zaněné protivníky, ale Zazzir se jim postavil na odpor a Zakena jej podpořila. Už to vypadalo, že se kvůli tomu do sebe pustí, ale nakonec přestali s těmito hloupostmi.
Každopádně, víš.. mohla bych tě o něco poprosit? Garedovi Piráti nezajali jenom mě, ale i mého bratra Agama. A jeho odvezla už první loď, která byla plná a mě tady ta druhá vzala dál pro další zajatce. Agam už je tak na támhle tom ostrově a bojím se o něj. Pomohla by jsi mi prosím jej zachránit?"

Ještě než začneš, tak k tobě přijde rybák a dá před tebe svoji zaťatou pěst. A když ji otevře, tak vidíš Log Pose a Eternal Pose na Nosiregské Souostroví. "Měli tu ještě několik Eternal Pose na další ostrovy, ale ty byly zničeny během boje. A Log Pose ukazuje také na Nosiregské Souostroví. Pokud chceme plout pryč, tak buď musíme počkat než se Log Pose nastaví, což může zabrat i několik dnů a týdnů a musíme být na ostrově. Nebo musíme nějaký nastavený Log Pose či jiný Eternal Pose, sehnat. Nemáme nyní kam plout. A jídlo nám všem vydrží sotva na pět dnů. Nemají u příliš velké rezervy."

V tu chvíli se ozve hlasité dupnutí a válečník Hagrar na sebe tak přiláká pozornost všech. A rozpřáhne ruce, když se otočí k tobě. "Ty jsi Cerie že? Já jsem Lord Hagrar, náčelník kmene Medvěda z Ijonského Ostrova! Děkujeme ti všichni za tvoji menší pomoc v tomto boji, ale nebyla zase až tak potřeba. Sám jsem měl v plánu se dostat do arény a posekat se na svobodu. Hehe, nic by nebylo jednodušší. Takhle jsi mě okradla o moji pomstu! A já i mnozí další chceme splatit Garedovým Pirátům krvavý dluh! Já jdu na Nosiregské Souostroví. A utopím Garedovu Posádku i ty další šmejdy v krvi!!!"
Nutno uznat, že někteří mu přizvukují. Téměř každý se chce pomstít. Dokonce i několik vesničanů souhlasně přikyvuje. Chtějí bojovat. A pomstít tak své mrtvé příbuzné, kamarády, sousedy. Protože kromě tebe tu asi každý někoho ztratil.

Nosiregské Souostroví

Všichni se pustili do práce a já našla Shalnarka, který se zrovna ozbrojoval. Ulevilo se mi, že se mu nic nestalo. Nakonec... v podstatě tu byl pro mě nejbližší osoba.
„Promiň. Připadalo mi lepší, když lidi co nejsou zvyklý na boj aby zůstali zavření. Zbytečně by při bojích přišli o život.“ Vysvětlím mu. „Ale svůj díl jsi určitě odvedl. Dal jsi mi spoustu užitečných informací.“ Položím mu ruku na rameno.
Pak mi, ale začali lidi děkovat. Vesničané, přišel ke mě Jengraran z kterého se vyklubal docela milý chlapík. Trochu jsem se zastyděla, že jsem měla obavy, že je to nějaký divoch.
„Hm... to je v pořádku.“ Řeknu, ale to už mířil do kuchyně něco uvařit. A brzy se z kuchyně linula krásná vůně.
Tak on byl kuchař?

Další byl rybák Hagar, který byl rezervovaný, ale slušný když mi přišel poděkovat.
„Nemáš zač. Ale nic mi nedlužíš.“ Nevím proč všichni děkovali mě. Nakonec jsem to nezvládla sama.
A chodili další co mi děkovali, bylo to milé, ale trochu únavné.
Ale co jsem slyšela, tak ne všichni mi jsou vděční, prej tu někdo prohlašoval, že jsem měla jen štěstí a tak dále. Po pravdě mi to docela bylo jedno. Nedělala jsem to kvůli vděčnosti.
Vyšla jsem na palubu, kde se všichni sešli. Loď byla zastavena a byla vyhozena kotva. Rozhlédnu se po té spoušti. Měli bychom co nejdříve se jich zbavit.
Nebyli tu všichni. Jengraran vařil a toho nikdo rušit nechtěl a Zazzir ošetřoval i nepřátele, byla jsem ráda, že zůstává doktorem i když je pak chce zabít až budou zdraví. Později bych ho měla navštívit aby se podíval na mé vlastní zranění. Nevím co mi přesně bylo. Zlomeniny? A možná mi poradí i ze ztrátou paměti.

Přišla ke mě Tolva, pousměji se na ní, byla jsem ráda, že je v pořádku. Byla docela taková veselá. Docela se mi zamlouvala.
Řekla mi, že o mě Hagnar a Kongmun ošklivě mluví, pokrčím rameny. „Ať si mluví. Nedělala jsem to, abych na někoho dělala dojem.“ Ale prej, že chtěli dorazit zajatce, ale Zazzir je zarazil a už od toho opustili.
Ale pak se mě zeptala jestli bych ji nepomohla osvobodit jejího bratra, kterého unesli před ní. Na první lodi a už jsou na ostrově. Bylo mi líto jejího bratra, ale po pravdě jsem neměla dojem, že je pro nás dobrý nápad na ten ostrov plout.
Aspoň ne teď.
Ale než jsem stačila něco říci, tak přišel Hagar a ukázal mi Eternal Pose. Ve chvíli kdy jsem se na to podívala, jsem si uvědomila, že má pravdu. Poškrábu se ve vlasech. „Zdá se, že nemáme nakonec na vybranou. Eternal Pose a taky zásoby. Takže....“ Přikývnu. „Tam poplujeme a při tom zachráníme lidi z té prokleté arény.“ Řeknu.

V té chvíli někdo hlasitě dopnul a já se otočila na válečníka Hagrara.
Mluvil povýšeně a tvrdil, že jsem mu překazila plány, zatvářila jsem se otráveně a udělala pohyb zápěstím, jako kdybych říkala „No a co?“
„Ano, ano ano, velectěný Lorde Hagrare. Řekla bych, že teď už je jedno „Co by kdyby“ teď jsme volní a to je hlavní.“ Namítnu.
Zadívám se na něj. „V pořádku. Stejně musíme na Nosiregské Souostroví. Musí se nastavil Eternal Pose a potřebujeme zásoby na plavbu. Navíc zdá se, že před námi tam připlula ještě další loď s otroky. Takže mám v plánu tu jejich prokletou arénu vzít útokem a osvobodit ostatní otroky.“ Rozhlédnu se. „Takže nemějte obavy, ke své odplatě dostanete příležitost.“ Řeknu nahlas.
„Teď je potřeba postarat se o pár věci. V první řadě musíme najít na ostrově místo k zakotvení. Nemůže si jen tak přistát v přístavu a zaútočit bez plánu. Další věc, potřebuji aby někdo posbíral mrtvé. Mrtvé piráty hoďte přes palubu, ale naše padlé pochováme až přistaneme na ostrově. Takže do práce lidi.“ Tlesknu rukama. Zdá se, že jsem zvyklá rozkazovat. Mohla jsem mít předtím nějakou vůdčí pozici?

Nosiregské Souostroví

Shalnark se na tebe radostně usměje. "Díky Cerie."

Rybák Hagar po tobě zle šlehne očima. "Rybák nikdy nedovolí, aby byl dlužen člověku! Splatím ti to. A pak si budeme kvit. Nedovolím, aby pak někdo o mě říkal, že jsem se nechal zachránit člověkem a ani mu to nesplatil!"

Rozhodneš nakonec pod tíhou okolností, že se přeci jen musíte na nedaleké souostroví vydat. Bez připraveného Log Posu a bez zásob jen těžko můžete vyplout na moře. Zvláště, když vaši nepřátelé drží další zajatce a otroky.
Začneš tak udílet rozkazy zde přítomným. Jenže... jaké k tomu máš právo?

Lord Hagnar a Datheus, oba tito muži se hned ozvou na protest!
Lord Hagnar vztekle vzkřikne. "Hej! Proč se chováš jak kdyby jsi byla naše vůdkyně a mi tvoji podřízení? JÁ bych byl lepší vůdce než ty, mám mnohem více zkušeností. Kdo tedy udělal vůdce z tebe?"
Rovněž Datheus dá najevo svůj názor. "Helelele krásko, neber to zle, ale nebudu tě poslouchat jen proto, že máš hezkou tvářičku. Nemluvě o tom, že mám větší nárok na pozici vůdce. Jsem zkušený a jsem princ z Olwenského Království. A ne nějaká malá holka, která spoléhá jen na hezký ksichtík."

Oba dva tak vystoupili z davu schromážděných. A chtějí uchvátit pozici Vůdců.
Než, ale stačíš zareagovat, tak se mezi oba dva odpůrce a tebe postaví jedna osoba. Osoba, kterou obklopuje aura ledu a chladu, která mrazí nejen lidská srdce, ale i jejich ambice. Zakena!
Zakena probodne pohledem Lorda Hagnara i prince Datheuse. "Nevím kdo Vás pustil z klecí. Mě, ale pustila ven Cerie. A společně jsme osvobodili vás ostatní, přičemž Cerie porazila Boboba. A proč se Cerie chová jako náš vůdce? Protože my nyní vůdce potřebujeme. A ona jediná má na tuto pozici nárok. Nebo s tím máte problém?"
Zakena tasí svůj veliký meč, obouruční masivní katanu. A není tu snad nikoho komu by srdce nesevřela ledová ruka smrti. Postavit se Zakeně by mělo jen jediný výsledek. SMRT!!!

Vedle Zakeny následně stanou i další osoby. Kenshin a Kagguma!
Kagguma oba dva drzouny probodává vyzývavými pohledy. Tam kde ze Zakeny vyzařuje ledovost, tam z Kaggumy šlehá nezkrotný oheň její divoké povahy. Kagguma nemusí ani nic říkat a stejně cítí každý kdo na ni pohlédne jak kdyby se díval na divokou nezkrotnou strašlivě nebezpečnou bestii. Na predátora, kterému není rovno!
Zato Kenshin vypadá stále stejně klidně a pečlivě si oba dva prohlíží. Sám s rukama položenýma na rukojetích svých mečů promluví a pečlivě volí svá slova. "Taste meče, nebo mlčte navždy. Na ostrovech nebude čas na tyto problémy."

Tolva, Guro s přísným pohledem, Trirog, Hagar, Shalnark. I tito se připojí k tobě a nespokojeně hledí na lorda Hagnara a prince Datheuse.
Ani jeden z odpůrců meč svůj netasí. Zakena, Kagguma, nebo Kenshin.. každý z této trojice by je rozsekal oba dva. Jak by tak vůbec mohli pomyslet, že by se postavili všem třem? To by nebyl souboj, to by byla naprostá poprava.
Princ Datheus smutně přikývne. "Máte pravdu. Mýlil jsem se."
Zato lord Hagnar se k vám otočí zády a naštvaně oddupe pryč.

Když je toto vyřešeno, tak se k tobě otočí Shalnark. Chvíli ještě přemýšlí, ale poté spustí se soustředěným výrazem. "Nosiregské Souostroví je tvořené třemi ostrovy. Pluli jsme přímo vpřed k tomu prostřednímu ostrovu. Je tak pravděpodobné, že právě tam je sídlo našich nepřátel. Možná bychom tak měli vyrazit k ostrovu co je nalevo, nebo napravo. Mohu vyslechnout Boboba a dostat z něj nějaké informace. Ale čím déle tu kotvíme, tím větší je pravděpodobnost, že si nás všimnou. Nebo že se tu objeví další loď plující k ostrovům. A ikdyž se tu dost lidí umí na lodi plavit, tak tato bárka není příliš vhodná k námořnímu boji."

Když se rozhlédneš po lodi, tak vidíš, že Shalnark má pravdu. Není to žádná válečná, natož bitevní loď. Spíše se jedná o bachratou bývalou loď obchodní, která je vybavena jen pár děly. A namísto skladišť jsou nyní cely pro otroky.
Pokud by na vás zaútočila nějaká válečná loď, tak nejen že bude mnohem rychlejší než vy a vy jí tak pravděpodobně nedokážete uniknout, ještě ke všemu vás bude moci odstřelovat děly a nejspíše vás tak i potopit.

Nosiregské Souostroví

Rybák rozhodně nechtěl zůstat nic dlužen, asi měl silnou averzi k lidem. Takže jsem se usmála a kývla hlavou "Dobře. Děkuji." Řeknu.
Bohužel pak mě čekala méně příjemná výměna názorů. Lord Hagnar a Datheus. Jakmile jsem začala vydávat rozkazy ohradili se a zdá se, že mají pocit že by byli lepší vůdci. Mají přece zkušenosti a postavení. Docela jsem to nesla s nelibostí. Nevím proč jsem měla tendence mít velení, ale připadalo mi to tak správně. Hagnar navíc řekl jaký by byl vůdce. Než on by se dopracoval ke svobodě nebo svobodě ostatních bylo by mnohem víc mrtvých a to princatko zase mělo za to že jsem si snad svobodu vyžebrala svým vzhledem. To mě i trochu urazilo.
Přemýšlela jsem nad tím že bych jim ukázala čeho jsem schopná. Možná kdyby chvíli vyseli přes zábradlí, ale než jsem se rozhodla co jim provedu tak se za mě někdo postavil.

Zakena. Překvapeně zamrkám a podívám se na ní, tedy na její temeno, protože se postavila přede mě. A nebyla sama. I ostatní se za mě postavili. Bylo to docela milé, že se za mě takhle všichni postavili. Dokonce i Hagar co nemá rád lidi.
Podívala jsem se na ty dva mé odpůrce, pochybovala jsem, že budou stejně proti, když mám takovou podporu. A kdo chce umírat zrovna když se mu podařilo osvobodit.
Datheus ustoupil a Lord Hagnar naštvaně oddupal.
"Hm.... děkuji vám." Řeknu jim všem trochu na rozpacích. Odkašlu si a podívám se na Datheuse, který tu jediný zůstal.
"Nejsem žádný despota princi. Pokud budete mít nápady nebo rady, rozhodně se mnou vše můžete probrat. Nakonec všem nám jde o to samé, že? Osvobodit zajatce, rozbít držku těm zmetkům a zůstat živí." Pousměji se.

Shalnark se pak na mě otočil a začal mi povídat o ostrově před námi a dalších dvou. Nemluvě o tom, že mě upozornil, že tahle loď na nějaké mořské bitvy nebyla stavěná. Když jsem se tak rozhlížela, musela jsem uznat, že má pravdu. Tohle rozhodně nebyla loď vhodná do boje.
Přikývnu hlavou a zadívám se na Shalnarka, pousměji se na něj. "Jsi studnice vědomostí. Tohle jsou moc dobré informace." Pochválím ho.
"Bobobo možná nebude chtít mluvit. Myslím, že zvládneš pokládat ty správné otázky, ale získat odpověď bude těžší. Vem si někoho k ruce, aby ti s tím případně pomohl." Řeknu mu.
"Dobrá. Vyrazíme třeba na ten levý ostrov, kde zakotvíme. Uvidíme co se nám podaří zjistit od místních. Ti určitě o aréně budou vědět. Pokud tedy nic nevyrazíme ze zajatců." Rozhlédnu se a tlesknu.
"Takže do práce lidi. Radši zmizíme než sem někoho pošlou!"

Nosiregské Souostroví

Shalnark se vesele usměje. "Jen se dívám okolo sebe."

Pokyny jsou vydány a skoro všichni se pustí do práce.
Kotvy jsou zvednuty, plachty nataženy a Guro u kormidla navede loď k levému ostrovu. Vesničané začnou uklízet a mrtvá těla jsou házena do moře. A podlaha drhnuta do čista.

Shalnark s sebou vezme Hagara a oba dva zamíří za Bobobem. A vše krásně odsýpá.
Když jste už zhruba jen hodinu od levého ostrova, tak pomocí dalekohledu na něm už vidíte i nějaké podrobnosti. Je to ostrov spíše menší velikosti, celý by jsi jej určitě prošla křížem krážem za pouhý den. Je porostlý lesem a uprostřed dosti hornatý.
A přímo před vámi je větší přístavní město. Spíše tedy, bývalo. Nyní vidíš, že se jedná jen o trosky vypálených domů, na pobřeží jsou kůly s pověšenými lebkami či hnijícími hlavami. A nikde ani živáčka.

Nezdá se, že by ve vypáleném městě někdo žil. Ikdyž těžko říci jestli se někdo v troskách neskrývá.
Město, ale bylo vypáleno už před delší dobou - týdny, spíše měsíce. Rozhodně se nejedná o nic čerstvého.

V tu chvíli na palubu přijde ustaraně vypadající Shalnark. "Cerie, mohla by jsi jít se mnou za Bobobem? Nevím, ale... nevypadá to asi dobře. Bobobo dosti vyhrožuje. Jeho kapitán Gared je prý jeden z podřízených piráta Krvavého Admirála Atekse. A Krvavý Admirál Ateks sem prý přišel z New Worlds a je to přímý podřízený jednoho z Yonkou! Sídlí na jiném ostrově, ale tohle je jeho teritorium a už teď nás bude lovit Gared. A když bude Gared neúspěšný, tak si pro nás přijde někdo z posádky Krvavého Admirála Atekse. New World. To je celkem průser. Bude asi lepší to tu co enjrychleji vyřídit, sehnat pořádnou loď a uprchnout."

Nosiregské Souostroví

Všichni se pustili do práce, byla jsem ráda, že teď šlo všechno dobře. Mrtví byli házeni přes palubu a začali drhnout krev z podlahy. Bylo to potřeba, bylo by dost zdraví škodlivé kdybychom to tak nechali. Nemluvě o tom, že tu byli děti.
Přiblížili jsme se k ostrovu a už se pomocí dalekohledu dalo poznat co je to za ostrov. Nebyl velký, ale to příliš nevadilo.
Ale spíš mě znepokojovalo to co jsem viděla. Zničená vesnice a mrtví vystavení jako nějaký odstrašující příklad. Nebo spíš jen částmi mrtvých.
Skloním dalekohled a mračím se. Nikoho živého jsem neviděla. Nedokázala jsem určit, jestli to udělal někdo na tom ostrově nebo jestli to neudělal někdo jiný a pak odplul.
Ale přinejmenším se to stalo už před nějakou dobou. Rozhodně první musíme prozkoumat jestli je to bezpečné než pustíme na pevninu někoho z vesničanů.

Se zamyšlení mě vyrušil Shalnark, který přišel zpátky a vypadal ustaraně.
Otočím se na něj. Jméno Krvavý Admirál Ateks mi nic neříkalo, ale Yonko to jsem už znala.
To rozhodně bylo znepokojivé. „Taky jsem neměla v úmyslu se tu zdržovat déle než je nutné. Přesto nemá cenu se hodit. Dokud se nenastaví Log Pose. Nebo dokud nenajdeme Eternal Pose někam jinam.“ Řeknu a odložím dalekohled.
„Doufejme, že budeme mít aspoň trochu času dát se dohromady než budeme muset zase bojovat.“ Poznamenám a vydám se za Shalnarkem.
Bobobo se zdá dost jistý sám sebou, nebo spíš tím co se stane. Ale řekla bych, že se může docela snadno přepočítat. Jako třeba se mnou.

Nosiregské Souostroví

Vykročíš za Shalnarkem a ten začne říkat co se zatím dozvěděl. "Nosiregské Souostroví má tři ostrovy. Nosir 1, 2 a 3. Pff, opravdu nápaditá jména. Celému Souostroví vládne Královský rod Temirů. Už jsem o nich slyšel, dříve to byl asi pěkný rod, alespoň starý král Telus byl oblíbený. Ten, ale před třemi roky zemřel za dosti záhadných okolností. Byl zřejmě otráven, ale kým.. těžko soudit. Nyní tak kraluje Talus, jediný Telusův syn. A to je hňup. Pokud by byla pravda jen desetina z toho co jsem slyšel... záleží mu jen na jediné osobě a to je on sám. Smrkáč, kterému je teprve devatenáct let, nepoznal nikdy nic jiného než absolutní přepych a luxus a je zvyklý, že každý jej hned poslechne na slovo. Takže si asi dokážeš představit jakou má povahu a jak je neoblíbený."

Shalnark se nadechne a pokračuje se zjištěnými informacemi. "Ostrov uprostřed kam jsme původně pluli je Nosir 2. Největší a nejobydlenější ostrov. hned u moře je obrovské přístavní město Nosirus, které je zároveň i městem královským, hlavním městem celého souostroví. A sídlí zde i královská rodina.
Na Nosiru 1 bylo rovněž několik měst a vesnic. Jenže neoblíbená vláda mladého krále Taluse vyvolala značné protesty a vznikla jedna odbojná revolucionářská skupina. Orlové Svobody. Ti veřejně kázali proti káli a dokonce vypouštěli na světlo světa nepodložené zprávy, že král Talus otrávil svého otce. Došlo k zatýkání, to vygradovalo k potyčkám, přepadům, sabotážím a další násilí.
Nakonec se zjistilo, že Orlové pochází nejvíce z Nosiru 1. Mají tam v horách, městě či vesnicích přátele a rodiny, kteří jim pomáhají, skrývají je a zásobují jídlem. To samozřejmě král Talus nemohl nechat jen tak a vedl na tento ostrov své královské vojsko. Plavil se v jejich čele a určitě si myslel, že bude nějaký veliký obyvatel. Jenže se spletl.
Orlové o chystaném útoku věděli. Podminovali pobřeží a když se královská armáda začala vyloďovat, tak vyhodili kus pobřeží do vzduchu. I s mnoha vojáky a loděmi. Při tomto výbuchu zemřela značná část vojáků a hlavně i armádní štáb. Mimo výbuch byl jen král a několik mladých důstojníků, kteří mu pochlebovali. A na tyto zbytky poté zaútočili Orlové. A vyhráli.
Královská armáda byla kompletně rozprášená. Králi Talusovi se, ale podařilo uprchnout..."

".... A v tu chvíli jsme sem připluli MY s panem Jasonem. A ten podělanej králík škemral o naši pomoc. Nemuseli jsme mu ani nic nabízet, nemuseli jsme jej nijak přemlouvat. Nabídnul nám to sám. Pan Jason s ním pak dohodnul jasnou dohodu. My mu pomůžeme srovnat se zemí Nosir 1 a jeho království se připojí k teritoiu Krvavého Admirála Atekse, našeho velebosse!
Pan Jason vedl náš útok s pár dalšími členy posádky Krvavého Admirála. Ti ptáčkové se nám pokoušeli postavit na odpor, ale neměli proti panu Jasonovi ani nejmenší šanci. A my jsme odvedli práci, kterou jsme měli. Zabili jsme všechny všiváky. Zabili jsme úplně všechny. Nejen ptáčky. Všechny, úplně všechny. Město, vesnice, všechny jsme zabili. Tady vidíte naši naprostou strašlivost! Takže mě a mé lidi pusťte hned na svobodu! A možná přesvědčím kapitána, aby vás neuštval až na kraj světa!
Pokud budete takhle pokračovat, tak si pro vás přijde pan Jason osobně. A proti němu nemáte ani tu nejmenší šanci! Nikdo nedokáže porazit třetího nejsilnějšího z posádky Krvavého Admirála Atekse, člena flotily jednoho z Yonkou!!"
Ano, Bobobo vás slyšel mluvit. A samovolně navázal a pokračoval. A snaží se vás přesvědčit.

Nosiregské Souostroví

Vydala jsem se za Shalnarkem, který mě vedl za zajatci. Začal mi povídat o tomhle souostroví. Nosir 1, 2 a 3. Ano opravdu, to byli velmi originální název. Spíš to znělo jako nějaké heslo pro nějakého se sklerózou.
Povídal mi o královské rodině, králi Tulusovi, který byl oblíbený a jeho synovi, který není. Samozřejmě, tak to asi obvykle končívá ne? Lidé co jim v životě nic nechybí se stanou namyšlenými a sebestřednými.

Povídal o revolucionářích, kteří pak proti novému králi bojovali a nejspíš by vyhráli, kdyby se neobjevili piráti.
Tedy tady převzal slovo Bobobo, který se vychloubal tím co udělali. Zastavila jsem a hleděla na něj, jak vyprávěl o dohodě, o tom jak odboj povraždili, ale ne jen aktivní členy, ale všechny. Takže teď jsme mířili k tomu ostrovu ano? Tam jak vystavili zabité revolucionáře.
Zamračím se na něj. „Oh ano. Máte být na co hrdí. Zavraždit ženy, děti i starce. To vyžaduje hodně odvahy.“ Řeknu úsečně na jeho vychloubání.
Zadívám se na něj a pak se podívám na Shalnarka. „Vím, že tě jeho slova znepokojila. Ale pustit je nemůžeme.“ Vzdychnu. „Už jenom tohle vyprávění to dokazuje. Pokusili by se nás zabít, nebo znovu zajmout. A pořád platí to co jsem řekla. Radši budu bojovat a zemřu svobodná než bojovat a zemřít v nějaké aréně pro pobavení znuděného obecenstva.“ Zavrtím hlavou.
„I kdyby to měl být někdo z flotily Yonkou. Nikdo nemůže tvrdit, že v Aréně by to bylo lepší. I kdybych vyhrála, pochybuji, že by mě pustili. Nechali by nás tam bojovat dokud bychom nezemřeli.“ Podívám se na Boboba.
„Řekni mi co je ten Jason zač.“ Zeptám se. Mohla jsem doufat, že vyklopí všechno ve snaze nás ještě zastrašit. Přemýšlela jsem co udělat. Po pravdě nemyslím si, že půjdou po všech. Tedy vesničanech, obyčejných lidech. Takže by bylo rozumné pokud možno co nejdříve odeslat někam do bezpečí je. Jenže to pořád vyžaduje lepší loď a taky nějaký cíl.

Nosiregské Souostroví

Bobobo si tvá slova nijak k srdci nebere, asi na nich nevidí nic tak špatného. Naopak se na tebe ještě posměšně zašklebí. "Pusť mě a vypadni odsud. Nebo tě čeká mnohem horší osud než těch ptáků. Nemáte ani tušení co pan Jason dokáže.
Myslíš si, že když jsi porazila mě díky tomu, že jsi sežrala zatracenou Logii, tak že porazíš i pana Jasona? Myslíš si, že když si někam zalezete, tak vás nenajde? Hlupačko! Kdyby blbost nadnášela, tak tu lítáš.
Pan Jason je třetí nejsilnější z posádky Krvavého Admirála Atekse. Prosadil se i v New World! Myslíš, že Logie ti pomůže? Pan Jason má nějakou techniku díky níž sokáže zablokovat holou rukou schopnosti Ďáblova Ovoce! Je to mocný bojovník, který boj vyhledává a dychtí po něm! Právě on založil Arénu a musíme mu vozit do ní otroky-účastníky a přijíždějí i mnozí dobrovolní účastníci. Kdo projde prvními koly, ten se s panem Jasonem střetne. A pokud si boj pan Jason užije, tak nabízí mnohé poklady jako výraz svého vděku.
A co se týče skrývání, jste jen hlupáci! Pan Jason s sebou tahá jednu holku, která dokáže vidět daleko. Ulessu. Ta hledá správné účastníky do Arény. Našla jen pomocí své mysly na dálku Zakenu, Kaggumu, Kenshina, Jengrara, Zazzira, Hagara a další! Myslíte si, že vy jí dokážete uniknout? Hahahahaha! Jste jen hlupáci, kteří naprosto nechápou do čeho se to namočili!"

Shalnark se na tebe udiveně podívá. "Pustit? Proč bychom jej měli pouštět? Jsem mírně znepokojený, ale to je vše. Chce to sesbírat co nejvíce informací. A dle toho určit strategii jakou budeme pokračovat."
Zdá se, že Shalnark má výbornou analytickou mysl. Jak už ti dokázal dříve. Je snad možné, že poznal jak jsi silná, ikdyž jsi byla tolik dnů v bezvědomí? Máš pocit, že Shalnark není tak jednoduchý jak se zdálo. A těžko říci jaká je jeho minulost, obyčejný vesničan to asi nebude.

Když to Bobobo, ale slyší, tak se na vás zamračí. A založí si paže na hrudi. "Už vám nic neřeknu. Pusťte mě! A to hned!"

Zaduní schody a prkna na chodbě. A dovnitř nakoukne Gurova mohutná hlava. "Šéfko. Jsme u pobřeží. Můžeme zakotvit."
Nosir 1 vás čeká.

Nosiregské Souostroví

Babobo nezklamal a mluvil. Rozhodně jsem si nepřipadala nedotknutelná jen proto, že mám Logii. Vím dobře, že je spousta těch co mě může zranit. Nemluvě o zbraních z mořského kamene.
To, že na lodi nebyl nikdo kdo by to dokázal bylo jen mé štěstí.
Takže onen Jason je tedy jeden z těch, který mi zvládne uškodit. Tušila jsem to, ale bylo dobré vědět to jistě. A vědět o té holce co nás dokáže vypátrat... to byl problém. Zdá se, že nemáme moc času. Nejspíš jakmile tahle loď nedorazí včas začnou pátrat co se stalo a ona to zjistí rychle.
Nemáme moc času. Ale zdá se, že Babobo pořád nechápe.... jít bojovat do té pitomé arény není pro nás žádná možnost. Teď jsme měli aspoň šanci.

Shalnark se divil, proč jsem mluvila o tom je pustit. To nebylo to co měl na mysli. Je znepokojený, ale nechtěl je pouštět. Jen získat informace. Podívám se na něj a usměji se.
„To máš pravdu.“ Řeknu. Shalnark rozhodně nebyl obyčejný. Možná, že nemohl bojovat jako já, ale rozhodně dokázal používat mozek lépe než kdokoliv jiný.
Bobobo si uvědomil, že ho nepustíme a tak se zatvrdil. Otočím se na něj. „Řekla bych, že jsi řekl už dost. Udělej si pohodlí. Chvíli si tu pobudeš.“ Pronesu.
Zaduněli schody a objevil se Guro, který řekl, že jsme na pobřeží. „Dobře. Díky.“ Řeknu mu a podívám se na Shalnarka. „Zkus vyzpovídat i další zajatce. Zatím rozhodně dobrá práce.“ Pochválím ho a vydám se zpátky na palubu.
Měla jsem v plánu aby první na pláž vstoupili bojovníci a odstranili ty mrtvé než vypustíme na ostrov i vesničany. Děti více hrůz vidět nepotřebovali. Zajímalo mě jestli najdeme někoho živého, ale co jsem slyšela o Ulesse tak to nebylo moc pravděpodobné. Nejspíš našla každého do posledního.

Nosiregské Souostroví

Shalnark přikývne. "Pokusím se. Jen se obávám, že většina je tak zraněná, že nebudou schopní nic říci."

Vyjdeš na palubu, kde vydáš pokyny, aby na ostrov prvně vystoupili bojovníci a zajistili okolí. Což se tak také stane.
Dospělí vesničané a bojovníci odklidili mrtvé dle tvých pokynů a teprve poté vyšly z lodě i děti.
Jak se ukázalo, tvé obavy byly naprosto oprávněné. Po hrubém průzkumu města jste zjistili, že v něm nikdo není. Jen samé trosky domů, rozmlácené věci a další známky bezudného ničení.

Po chvíli průzkumu si tě našel Zazzir. Zkontroloval tvé rány a zranění, načež ti několik starých ran natřel podivnou mastí a obvázal tě. "Nemáš už nic vážnějšího. Už jen nějaké modřiny a jsi dost potlučená. Potřebuješ si odpočinout, pořádně se najíst a vyspat. Pak budeš už plně v pořádku."

Průzkum vám zabral asi tři hodiny.
Jengraran vás začal volat na večeři, přece jen v dálce už se co nevidět začne stmívat a není snad nikdo komu by nekručelo v bříšku. Zvláště, když se z lodi line úžasná vůně a Jengraran s pár dalšími vesničany začne na pobřeží chystat velké stoly a z lodní kuchyně začal vynášet plné koše a hrnce jídla. Úžasně vypadajícího i vonícího jídla. A všichni se snad začali schromažďovat k velké večeři.
Najednou jsi, ale uslyšela volání Hagara, jenž stál na lodi na hlídce.
K ostrovu se blíží malá loďka!!

Během pár minut u pobřeží vedle vaší lodě zakotvila malá loďka. Tu pohánělo vesly pět ubrečených a uštvaných chlapíků mezi dvaceti a třiceti lety. Když zakotvily, tak se zvedly ze svého místa a s výrazy naprosto bez jakékoliv naděje vyrazily k tobě. Vidíš, že se jedná o celkem svalnaté chlapíky, ale s ohnutými hřbety. Zřejmě řemeslníci či nosiči, rozhodně žádní vojáci. A vypadají pěkně zbědovaně, jako lidské trosky.
Všech pět před tebou padne na kolena a podají ti balíček. A spustí hořekování.
".... prosím, poslechněte jej...
... prosím, vězní naše ženy a děti ...
.... zabije Eddie a Bree! Moje dvě dcerušky...
..mým synům jsou teprve tři roky! Prosím!!...
.... prosím, prosím..."

Když rozděláš balíček, tak zjistíš, že je v něm černé Den Den Mushi. Šnek otevře oči, otevře ústa a promluví hlubokým sytě temným hlasem. "Haló haló? Tady Jason. Myslím, že si musíme promluvit. S kýmpak mám tu čest?"

Nosiregské Souostroví

Shalnark řekl že to zkusí, ale neměl dojem že to k něčemu bude.
"Jen to zkus. Jestli to pak bude opravdu zbytečné tak se na to vykašli." Kývnu a vydám se na palubu.
Podle mých rozkazů vyšli na souš první dospělí a odklidili to co děti vidět nemuseli.
Pak teprve mohli všichni vyjít na ostrov. Udělali jsme menší průzkum, ale bylo to tak jak jsem si myslela. Vše zničeno, žádný přeživší. Všechny je zmasakrovali a ostrov zůstal opuštěný a nevyužitý. Smutný osud tedy.

Našel si mě Zazzir, který mě prohlédl a ošetřil nějaké staré rány, ale prej bych po jídle a kvalitním spánku měla být v pořádku. Trochu jsem doufala, že najde i nějaké známky toho proč jsem ztratila paměť, ale nic nezmínil a zdá se, že si ani nevšiml. Prozatím jsem nic neřekla. Nakonec jsme měli větší starosti a svou paměť mohu řešit jindy. Pokud ji dy bude.

Jangrarar dokončil jídlo a že to vonělo skvěle. Uvědomila jsem si, že mám vážně hlad a řekla bych že dobré jídlo i všechny povzbudí.
Bohužel se mi nedostalo toho luxusu abych se v klidu najedla.
Zavolal mě Hagar a tak jsem se odtáhla od vůně jídla a šla se podívat co se děje. Mířila k nám nějaká loďka, která odhalila docela zuboženou skupinku můžu.
Nevím jestli jsem působila velitelsky nebo jestli věděli koho hledat, ale vyrazili rovnou ke mě, padli na kolena a pustili se do prošení a předali Den Den Mushi z kterého se ohlásil hned Jason. Skoro to vypadalo jako kdyby na druhé straně už čekal až budeme mít spojení. Asi se nemohl dočkat až si promluvíme.
Sebrala jsem Den Den Mushi a vydala se pryč od ostatních. Nechtěla jsem aby vesničané to slyšeli. Taky potřebovali trochu oddychu a tohle by je mohlo dost.
"Říkám si Ceria. Takže ty jsi Jason? Na to jaký jsi prej zmetek máš docela příjemný hlas. O čem chceš mluvit?"

Nosiregské Souostroví

Jason se pobaveně zachechtá. "Iááááchachachááá. Na to, že jsi malá holčička, tak jsi pěkně drzá. Iááááchachachááá iááááchachachááá iááááchachachááá.
O čem chci mluvit? Je to jednoduché... Cérie. Něco jsi mi vzala. Vzala jsi mi mé pobavení. A dosti jsi mě urazila, že jsi odmítla mé pozvání a sama jsi zdrhla. Takže chci pár věcí.
Pozítří začíná veliký turnaj v mé Aréně. Chci, aby ty jsi se jej zúčastnila. Stejně tak slavní šermíři jako Kenshin, Kagguma a Zakena. A samozřejmě i další, které s sebou vezmeš. Čím více, tím více zábavy, že? Iááááchachachááá..."

Jason se opět začne chechtat, ale jen co zkončí tak pokračuje. "Nemusíš se obávati, turnaje se nezúčastní jen otroci. Je to otevřený turnaj i pro všechny bojovníky z širého okolí s mnoha zajímavými cenami! A ti nejlepší budou odměněni úplně super extra úžasnou cenou! Dávám totiž dohromady vlastní posádku a ti nejlepší budou mít možnost do ní vstoupit.
Má kamarádka mi řekla, že jsi silná a snědla jsi Ďáblovo Ovoce typu Logia. To je opravdu vzácné ve zdejších vodách a jsem si jistý, že ty si vysloužíš místo v mé posádce určitě! Iááááchachachááá.
Teď si určitě říkáš proč by jsi měla přijít, že? Je to naprosto jednoduché. Má kamarádka mi i řekla, že máš převelikou slabost po děti. Takže pokud mě neuposlechneš... právě nyní mám více jak stovku dětí ve svém držení. A ty přece nechceš, aby se jim něco stalo, že? Iááááchachachááá..."

Nosiregské Souostroví

Jasona má slova pobaví, docela dost. Až se z toho hýkavě smál. To už tak příjemné nebylo. Znělo to jako když se směje kůň.
Nakonec, ale začal mluvit. Samozřejmě jsem nebyla tak v klidu jak jsem mluvila. Věděla jsem, že to jak to teď zahraji bude velmi důležité a měla jsem celou šíji napjatou.
„Hm... tvé pobavení. Z toho co jsem slyšela, jsem tušila, že tohle bude to co ti bude vadit nejvíce.“ Poznamenám. Nemělo cenu mu vyčítat, že způsob jeho pozvání na turnaj byl zase hodně nevhodný. Znovu se začal smát a teď to trvalo déle než se uklidnil. Nevím co mu připadalo tak vtipné.
Když se dosmál, tak pokračoval. Mluvil o tom, že turnaje se zúčastní i další, ne jen otroci, ale i bojovníci z širokého okolí a že budou odměny a že ti nejlepší budou mít super extra úžasnou cenu. Pozvednu nad tím obočí. Počkat, tak ta úžasná cena má být to, že se přidáme k jeho posádce? To má být ta úžasná cena? O to jsem ani trochu nestála.
Jason pak zmínil, že kdybych náhodou nechtěla přijít, tak vzal do zajetí stovku dětí pro které jsem měla prý slabost.
„Slabost pro děti?“ opakuji a ohlédnu se ke stolům, kde byli vesničané.
„Hm... možná. Ale není to tak jednoduché. Ano i když je mi líto dětí a jejich rodin tak... kvůli tomu, že máš děti v zajetí na mě moc velký tlak nepůsobí.“ Přemýšlela jsem nad tím a musela jsem říct, že je to pravda. Samozřejmě jsem nechtěla aby se jim něco stalo, na druhou stranu jsem ale ani nechtěla aby mě to zahnalo do kouta.
Znovu se otočím na Den Den Mushi. „Řekla bych, že vážně musíš o naší účast stát. Jsi prý pěkně silný. Takže bych řekla, že by jsi neměl problém jít sem a dostat nás. Jenže to bychom skončili mrtvý a o to nestojíš, že ano? Chceš bojovníky do svého turnaje a my jsme v tvých očích pěkně stoupli, když se nám podařilo nejen utéci, ale porazit i naše věznitele. A my jsme bojovníci, takže skončíme raději mrtví než v zajetí. Takže momentálně jsi se uchýlil k vyjednávání.“ Poklepu si prstem na ret.
„Oh nemysli si, že si kvůli tomu myslím, že jsme v bezpečí nebo tak. Je mi jasné, že pokud na tvůj turnaj nepřijdeme ani tak, tak se dost naštveš a půjdeš po nás.“ Pronesu a přemýšlela jsem.
„Obávám se, ale, že nabídka neurčitých cen, místa v tvé posádce a ani životy stovky dětí není pro nás zrovna velká motivace.“ Zavrtím hlavou.
„Tvoje kamarádka má sice pravdu v tom co viděla. Starám se o děti, ale jen o ty co jsem zachránila spolu s ostatními. Necítím odpovědnost za děti co držíš v zajetí. Protože to jsou tvoji lidé. Tady tihle jsou zase moji.“ Vysvětlím mu, že jeho zajatci mě nestresují.
„Vzhledem k tomu, že trpím ztrátou paměti, tak nevím nic o sobě a můžu se odrážet jen od toho co zrovna cítím. A teď cítím to, že nic z toho co jsi zmínil mě moc nezajímá.“ Podrbu se na zátylku a pohlédnu na nebe. Nakonec vrátit paměť mi nemůže. Samozřejmě vím, že musím jít na ten turnaj, ale jestli má být odměna, ať je to tedy aspoň něco co chci.
„Takže jestli chceš, abych bojovala. Tak jako odměnu chci něco co si sama vyberu.“ Pronesu.
Zadívám se upřeně na Den Den Mushi. „Takže když se přidám do toho tvého turnaje. A vyhraji. Chci aby jsi mi splnil tři jakákoliv přání. Taková je moje cena, Jasone.“

Nosiregské Souostroví

Jason na chvíli zklapne, když slyší jak jeho návnada nezabrala. Zřejmě se, ale umí perfektně ovládat, protože nedá nahlas ani sebemenší náznak podráždění.
To už, ale pokračuješ a vyslovíš naopak svoji nabídku.
A Jason se... ne, nikde není ani památka po jeho posměšném smíchu. "Dobře."
Stručné a jasné slovo jako odpověď. Ale přesto ve způsobu jakým to řekl slyšíš jen uznání.

"Musím se přiznat, že mě překvapuješ čím dál více Cerie. A moc se mi to líbí, tvoji cenu to ještě zvedá. Když turnaj vyhraješ, splním ti tři přání. Když jej nevyhraješ, tak se přidáš k mé posádce! Dobře. Moc dobře! S tím souhlasím. Zítra ráno připlujte do přístavu. Zaručuji Vám bezpečí. Vaše zraněné můžeme přijmout do nemocnice a dostane se jim ošetření. Všichni co nebudou chtít bojovat... vesničani, děti, ženy a tak.. zaručuji jim bezpečný pobyt na deset dnů a jídlo třikrát denně. Takže ikdyby jsi v turnaji zemřela, tak o ně bude na chvíli postaráno, než si sami něco najdou.
Zítra ráno v přístavu! Bude tam na vás čekat můj člověk jenž vás zavede do arény a vysvětlí vám pravidla. Zatím se měj. A už se moc těším!"
Nikde žádný posměšný smích. Jen naprostá vážnost, klid a rozhodnost. Že by se tě prvně pokoušel smíchem jen vyprovokovat?
Jason nečeká na tvoji odpověď. A zavěsí.

Každopádně, jste dohodnutí! A jedná se o vpravdě zajímavou dohodu.
// moc chválím za vznešení vlastních "požadavků" //

Nestačíš si snad v mysly ani přehrát co se to tu stalo, když...
Nacházíš se za vypáleným městem, na menším plácku. Okolo tebe jsou nejrůznější křoví a o pár desítek metrů dále začíná les.
Najednou, ale uslyšíš... CVAK... jak někdo natáhnul pistol či pušku! Stačí už jen zmáčknout spoušť a ozve se výstřel! Jenže takových zvuků neuslyšíš pár. Ne. Je jich alespoň sedm (až) dvanáct! A jsou všude kolem tebe.

V křovích okolo tebe se tak nachází zřejmě několik lidí, obklíčili tě a nyní na tebe určitě míří svými zbraněmi. "Hej TY! Ty Vysoká! No ty šmudlo! Co máš ksakru společnýho s Jasonem, co to s ním kuješ za pikle? A mluv, nebo se neznám! Rozstřílím tě se svýma kámošema na sračky a bude to! Slyšíš? Ty Vysoká?" Hlas je chraplavý a drsný, jak hlas dospělého statného muže, který snad už dvacet let kouří jednu cigaretu za druhou.

Najednou se, ale za křovím z něhož vycházel hlas vztyčil Hagar. A namířil na křoví svoji pistol. CVAK. A následně okolím zaburácel jeho hlas. "Všichni se uklidněte, nebo vám zastřelím vůdce. Míříte na ženskou, která mi zachránila život. A ikdyž vy prckové jí nedokážete nic udělat, protože snědla Ďáblovo Ovoce typu Logia, tak mě svým chováním nepěkně serete! Húúm húúm!!!"

Nosiregské Souostroví

Jason byl potichu, což bylo znepokojivé a přestal se smát. Že bych to přehnala?
Když najednou souhlasil, a nesmál se. Spíš to znělo jako... uznání? Dokonce mi zalichotil! I když tedy ne zrovna dobrým způsobem, ale co nadělám. Lepší než nic.
Bylo zajímavé, že i přes to, že prohraji mě chce v posádce. Zajímalo by mě jaké by to bylo... asi moc dobré ne. Masakrovat lidi nebyl zrovna můj šálek kávy. Ale docela se mi ulevilo, že už nezmínil ty děti. Nejspíš jsem ho přesvědčila, že mi na nich nezáleží. Samozřejmě jsem nechtěla aby se jim něco stalo a možná pokud by šlo jen o mě, tak bych ustoupila, ale měla jsem na starost víc lidí než jen sebe
A taky, že se postará o vesničany? Počkat od zmínil, že je nechá být? I kdybych prohrála nebo zemřela?

Než jsem stačila něco říci nebo se nad tím vůbec zamyslet stali se dvě věci. Jason zavěsil aniž by počkal a pak jsem se ocitla v obklíčení. Zamrkám nad tolika cvakání zbraní a rozhlédnu se. Křoví kolem mě se chvěli a mě bylo jasné, že tam jsou ukrytí, ale zdá se, že jich bylo hodně. Tady nakonec žili lidé?
Pak chraplavý hlas, který mě nazýval Vysokou a šmudlou?! Se ptal co to kuji pikle s Jasonem. Já? Jestli tu byli tak to přece museli slyšet? Spíš mě víc překvapovalo, že na tomhle ostrově někdo přežil.
Ale pak se objevil Hagar... nechápu, že jsem si ho nevšimla.... je docela velký. I on měl pistoli a mířil na jeden keř a vybídl aby se vzdali nebo zastřelí vůdce.
Podívám se na něj a pousměji se. „Díky, že mi kryješ záda.“ Řeknu mu. To šel za mnou, když jsem odcházela stranou?
Rozhlédnu se... po keřích.
„Nic s ním nemám společného. Jsme jeho uprchlí zajatci a vyjednávala jsem s ním.“ Vysvětlím. „Jen se nás snažím zachránit. Nejsem jeho kámoška nebo tak něco.“

Nosiregské Souostroví

Hagar na tebe jen kývne, ale pistoli nespouští dolů. A drsný hlas v křoví začne sprostě klít. "Co to ksakru? Co jsi za odporného a všivého hajzla? Ty hnusná rybí tlamo?"
Hagarovi naskočí hněvivá žíla na čele, ale to už se ozve vysoký pisklavý hlásek ze druhé strany. "Hale, sejmeme ho jestli chceš. Vsadím se, že to nezvládne zmáčknout dříve než z něj naděláme cedník!"

"Cože? Ty hnusná tlamounská kryso! Opovažte se něco udělat a pro tebe, ty zgrbe Ursův to platí obzvláště! Ani si nemysli, že mě tu necháš odkráglovat a pak polezeš králi Ohrovi do prdele. Všichni okamžitě skloňte zbraně. Však dělejte! Slyšeli jste tu Vysokou, nejsou s tím tchořákem, kéž by mu vyskočila vyrážka na gulách, zadobře."
S tím se křoví pohnou a nic... Zatetelí se vzduch a vy najednou uvidíte jak z křoví začínají vylézat malí mužíci i ženy, kteří předtím byli neviditelní! A nejsou samozřejmě jen v křoví, zviditelňují se i na volných prostranstvích. Všude. Všude okolo tebe. Musí jich být alespoň třicet..

Vypadají sice jako lidé, ale jsou podsaditější a mají na výšku pouze něco přes metr (cca metr a dvacet centimetrů). Vypadají, ale i tak dosti neohroženě. Nejrůznější kožené oblečení, nejčastěji černé barvy, tetování a každý má v rukou i za opaskem zbraně. Pušky, pistole, ale i nože, mačety, sekery a obušky. A snad každý z nich má i neohrožený výraz vytesaný do tváře.
Zdají se býti i nejrůznějšího věku. Od mladíčků, kterým snad ještě ani nevyrašili první vousy až po postarší veterány u nichž se divíš, že se dokáží ještě hýbat, natož tě přepadnout.

Z křoví u Hagara vyleze obzvláště statný, ale stále jen, prcek. Tetování brázdící tělo, u pasu se mu houpe železný boxer a dlouhá dýka. A v každé ruce nese skloněnou pistol.

A probodává Hagara vzteklým pohledem. "Ty rybí hajzle. Mířit na mě? Posral sis to! No! Jen v tom pokračuj. Dál na mě miř tou bouchačkou. Protože jakmile ji skloníš, tak já na tebe skočím. A ukážu ti.. ukážu ti... ukážu ti, že s HALAROSEM SI ŽÁDNÝ SRÁČ ZAČÍNAT NEBUDE!!!"
Hagar začíná, ale také vypadat dosti nasraně. Se není asi čemu divit, zvláště tomuto hrdému rybákovi?

Nosiregské Souostroví

Chvíli jsem jen sledovala příval slov. Netušila jsem jestli tedy hodlají útočit nebo co, protože pořád zněli docela hrubě.
Ale nakonec mi uvěřili a rozhodli se složit zbraně. Nejspíš slyšeli dost z mého rozhovoru s Jasonem na to, aby mi věřili.
Byla jsem ráda, že se už dneska zvládneme vyhnout dalšímu boji. Mluvili zvláštně... nějaké nářečí?

Křoví se pohnulo, ale nikdo z nich nevyšel. Zmateně zamrkám a pak znovu, když se začali objevovat. Malí lidé. A bylo jich dost a po zuby ozbrojení. Nikdy jsem takhle malé lidi neviděla... ne...vlastně... možná ano? Nevím...
Promnu si spánek. Bylo těžké určit co jsem viděla a co ještě ne.
Hodně z nich byli potetovaní, nějaké klanové znamení? Byli klanem? Po pravdě mě dost překvapilo, že tu někdo žije a dokonce tolik! Zachránila je ta jejich neviditelnost? Zvláštní schopnost. Vzhledem k tomu, že byli neviditelní všichni tak asi nepůjde o ovoce. Nějaká technika?
Z křoví u Hagara vylezl jeden silně vypadající mrňous, vypadal jak ostřílený veterán. Jen malý. Ten se otočil na Hagara a řval na něj. Vzdychla jsem a posadila se na zem. Položila jsem před sebe Den Den Mushi a začala ho zbavovat sluchátka a všeho co z něj dělalo telefon. Chtěla jsem ho pustit do přírody. Už jsme ho nakonec nepotřebovali.
„Vy dva mi připadáte hodně podobní.“ Řeknu, když místo křiku se teď navzájem měřili. „Oba dva jste dost hrdí. Klidně si dejte do držky, ale nezabíjejte se prosím.“ Řeknu jim. Muži přece jen i přes rvačky budují přátelství ne? Ti dva vypadali jako, že by se mohli stát přáteli. Myslím.
„Mimochodem, ahoj. Já jsem Ceria.“ Pozdravím, sundala jsem poslední část a pak nechala šneka aby se začal volně plazit pryč.
Otočím se na navztekaného vůdce. „Vy jste místní obyvatelé? Myslela jsem si, že tu nechal Jason všechny povraždit.“

Nosiregské Souostroví

Sedneš si vklidu na zem a začneš odstrojovat šneka, jak kdyby tě to co se děje vůbec nezajímalo. A ještě je pobídneš ať si klidně dají přes hubu.

Hagar skloní svoji pistol. Však na co by ON, veliký a silný rybák potřeboval pistol proti takovému jedinému skrčkovi že?
Halaros spokojeně zaryčí. "Urvu ti hlavu a naseru ti do krku!" A rozeběhne se přímo proti Hagarovi. Ten se jen posměšně ušklíbne, napřáhne pravačku v drtivém úderu, skloní se a udeří. Jak je větší, tak má mnohem větší dosah než malý Halaros.
A trefí se.

Uslyšíš strašidelné zasvištění vzduchu a obrovskou ránu. Kdyby jsi schytala takovouhle ránu od Hagara ty a nesnědla jsi Logiu, tak by tě Hagarova pěst rozprskla snad po celém ostrově. V očekávání krvavé sprchy tak dokonce přivřeš mírně oči, aby tě létající krev do nich nezasáhla. A Hagar má dle velikého šklebu stejný názor.
Jenže jak jste se ty i Hagar mýlili.

Hagarova pěst zasáhne Halarose, přičemž trefí jeho hlavu a hruď pouhou svou velikostí. Pod silou úderu se snad i celá země otřese.
Jenže Halaros vydrží. Vztekle tento malý trpaslík zavrčí. Když Hagar překvapeně stáhne svoji pěst, tak ano, Halarosův obličej krvácí a Halaros hůře dýchá kvůli úderu na hruď, ale vypadá spíše nasraně než poraženě! A vzápětí už Halaros popoběhne kupředu a vší silou udeří sám. A na jediné místo kam při své výšce dosáhne.
Hagar zaskučí bolestí a padne na kolena, držíc se za rozkrok. Halaros mu spokojeně zakřičí do obličeje. "Tady to máš ty rybí ksichte! Nikdo nebude na mě mířit zasranou bouchačkou!"
Bum. Bác.

Hagar inkasuje několik pderů do obličeje, které jej v jeho mírně ochromeném stavu pošlou k zemi.
Je zřejmé, že Halaros absolutně není tak silný jako Hagar.
Hagarovi svaly jsou desetkrát silnější než svaly člověka, takže nejen, že dost vydrží, ale hlavně, jeho údery jsou zničující.
Zato Halaros, ten je snad jeho opakem. Jeho tělo je snad ztělesněním skály. Jeho pěsti tak rovněž oplývají celkem silou, ale hlavně, jeho tělo je tvrdé a odolné jak skála. Takže ani Hagarovi pěsti je nedokáží snadno zničit.
Takže jsi měla před očima souboj brutální síly a nezlomné obrany.

Hagar se svezl na zem, Halaros na něj hned skočil a začal do něj kopat a mlátit jej. Hagar se, ale rychle vzpamatoval a začal se aktivně bránit. Výměny úderů, bušení do protivníka, objevující se tržné rány na obou bojovnících a kolem létají kapky krve.
Halaros má už rozbitý a zakrvácený obličej. Hagar má zase problémy uchránit své místo mezi nohama, přičemž má domlácené obě holeně a holena, takže se už neudrží na nohou a Halaros jej čímdál snadněji sráží k zemi. Kde, ale souboj nelítostně pokračuje.

Souboj nakonec končí patem, kdy už ani jeden z bojovníků nemůže. Oba dva se zkrvavenými obličeji, zlomenými nosy a opuchajícími rty se na sebe dívají. Zprvu zle a naštvaně. Ale zlost a vztek se mění v úctu a respekt. Oba dva si zřejmě věřili, že toho druhého snadno porazí. Oba dva se určitě považují za drsňáky, kterým není rovno. A zde potkali někoho, kdo je jim rovnocen.
Po dlouhých minutách vydýchávání se k sobě opět vydají. Pozvednou ruce zaťaté v pěst. A pěsti vyrazí vpřed.
Jenže není to úder! Oba dva si ťuknou svými pěstmi a usmějí se na sebe se zakrvavenými ústy. A začnou něco nesrozumitelného rozbitými ústy blekotat, ale nejde jim rozumět. Ikdyž se zdá, že oni si rozumí.
Nechápeš co se to tu stalo.

Až je hotovo, tak Halaros na tebe kývne. A mávne jak kdyby jsi jej měla následovat. A spokojeně, bok po boku s Hagarem, vyrazí někam do nitra ostrova.
Zdá se, že ostatní prckové jsou stejně zaskočeni jako ty.

Nosiregské Souostroví

Okamžik jsem pozorovala jak se šnek plazí pryč než jsem se otočila a sledovala pěstní výměnu názorů.
Halaros se vrhl na Hagara a ten se rozmáchl a musela jsem přivřít oči, protože jsem si myslela, že chudákovi tím urve hlavu. Sice to byla pořádná rána, ale Halaros to ustál.
A Hagarovi to vrátil, ale tím, že ho praštil tam kam dosáhl. Do rozkroku. Sice nejsem chlap, ale stejně jsem soucitně sykla.
Začali se rvát... fakt rvát a já mohla jen zírat a mrkat. Začínala jsem mít trochu obavy, aby to nepřehnali a vážně si něco neudělali.
Začínala jsem mít tendence do toho zasáhnout, ale udržela jsem se to nedělat. Nakonec jsem je vybídla, aby si rozmlátili hubu. Snad to nepřeženou.

Halaros dostával pěkně do tlamy, ale Hagar zase do nohou a rozkroku, který si ho teď snažil docela bránit.
Nakonec skončili na zemi, kde se ještě chvíli váleli, ale nakonec jim došla síla a zůstali jen ležet. Váhavě jsem se dívala z jednoho na druhého. Když popadli dech, znovu se zvedli a už to vypadalo, že budou pokračovat. Už jsem se nadechovala, abych se zeptala jestli jim tohle nestačilo, ale další ránu si nedali. Místo toho si ťukli pěstmi a napuchlými rty si začali něco brblat. Očividně si rozuměli.
Promnu si kořen nosu. Mužský. Vážně....
Ale aspoň to nakonec dopadlo tak jak jsem doufala, teď z nich budou přátelé?
Halaros na mě kývla a mávl abych ho následovala. Zvednu se a následuji ty dva nové kámoše.
Dívala jsem se na záda rybáka a záda mrňouse. Jak tohle ještě dopadne?

Nosiregské Souostroví

Následuješ zmíněnou dvojici a za tebou cupitá pořádný oddíl Halarosových kámošů a kamarádek.
Jdete asi hodinu lesním porostem, když přijdete k jakémusi velikému balvanu. Halaros kývne na několik svých druhů, kteří balvan odsunou a spatříte, že pod balvanem je otvor do země!

Hagar se dost ošije, když mu Halaros ukáže na díru v zemi, ale nakonec se rybák odhodlá a do díry vleze. Nutno dodat, že se do ní sotva vleze.
Následuje řada na tobě a když k díře přijdeš, tak vidíš, že se jedná o jakýsi vchod do podzemí. Dole svítí nějaké malé lucerničky a v kolmé stěně, která začíná pod tebou, je připevněný žebřík.
Halaros kývne k díře a žebříku. "Běž holka, zvu vás ku mě domů. Představím tě fotrovi a ukážu ti náš domov. A pak si můžeme pokecat o tom co mělo znamenat to tvoje cukrování s tím tchořím prdelákem, kéž by mu koule zfialověli a upadli."

Během chvíle se dostaneš dolů. Žebřík je dlouhý jen asi dvacet metrů, ale pro slabší jedince by to i tak bylo dost.
Dole u úpatí už na vás čeká Hagar a masíruje si tělo, které si zřejmě trochu podřel od lezení v malém prostoru. Jenže po boji s Halarosem tohle byla určitě jen brnkačka.
Zatímco slézají i ostatní, tak se můžeš rozhlédnout. A žasnout.

Ocitla jsi se v říši podzemního lidu, v říši trpaslíků. Všichni jsou podobní Halarosovi a jeho skupině. Malý, podsadití a tváří se jak největší drsňáci, kteří ti klidně utrhnou hlavu a naserou ti do krku.
Není taky snad trpík a trpaslice, aby nebyli ozbrojeni. Boxery, obušky, nože, pistole a někteří mají dokonce malé pušky a někteří obzvláště svalnatí jedinci dokonce třímají něco co vypadá jako malé dělo. A všichni si vás z dálky, cestou za svými pochůzkami, prohlíží.
Vidíš tu samozřejmě i spoustu nejrůznějších kamenných a dřevěnných domů, či spíše paláce. A vše osvětluje spousta luceren.

Halaros k tobě přistoupí a hrdě ukáže okolo. "Toto je můj domov. Hezkej co? Tak pojď kámo i ty ženská. Dáme nějakej žvanec a pivo."
Halaros vás provede labyrintem uliček a budov až do jendoho obzvláště krásného a velkého. Brzy už sedíte v prostorné síni za pořádným masivním dřevěným stolem jenž se téměř prohýbá pod tíhou jídla a hlavně pití, kterém sem Halaros a jeho kumpáni během chvíle nanosili.
Halaos vás usadí vedle sebe, zatímco jeho kumpáni se rozesadí kde se dá.
A zatímco vás Halaros pobídne k jídlu a pití, tak ukáže na tebe. "A zatímco budeme dlabat, tak můžeš žvatlat. Co máš s tím prdeloksichtem?"

Nosiregské Souostroví

Následovala jsem trpaslíka a obra a za námi zbytek trpaslíků. Byla jsem docela ráda, že si ti dva nakonec porozuměli. Dvě tvrdé hlavy plné chlapáckého testosteronu prostě musí být přátelé.
Dorazili jsme až k velkému balvanu, který posunuli a odkryli tak díru do země... se žebříkem. Tak takhle se vyhnuli řádění, když sem přišli vraždit Jasonovi lidi.
„Uhm... děkuji.“ Řeknu trochu zaraženě, chci říci je hezké že mě zve k sobě domů, ale proč mě chce představit otci. Copak mám být jeho nevěsta nebo co?
Hagar s jistými obtížemi a nechutí se vecpal do díry a já ho následovala, naštěstí jsme nelezli hluboko. Rozhlížela jsem se po podzemní chodbě. Naštěstí tady dole to bylo dost velké i pro nás větší lidi, nemuseli jsme se krčit nebo něco takového. Čekali jsme na ostatní a já se docela divila. Tady pod povrchem vytvořili v podstatě celé město.

Jeho obyvatelé... no vypadali stejně jako ti s kterými jsme přišli. Tvářili se jako drsňáci a všichni byli ozbrojeni jako kdyby se chystali do války.
Sledovala jsem tolik drsňáckých výrazů, že jsem si byla jistá, že tady musí mít i soutěže o nejvíce nasraný výraz. Řekla bych, že tihle to umění ovládli perfektně.
Domy byli dřevěné, ale většinou byli velké a mě napadlo jestli si velkým domem nekompenzují svou malou výšku. Ale nebyla jsem blbá abych něco řekla nahlas.
Řekla bych, že tihle malí lidé nejdou pro ránu daleko. Možná že rvačky tu mají jako národní sport?
Jak jsme procházeli, tak jsme byli celkem středem pozornosti. Rozhodně ne takový jako, že moc velké lidi nevídají, spíš jako co taky sakra děláme?
Halaros ke mě přišel a ukázal kolem sebe. „To ano. Je neuvěřitelné, že tady dole je celé město.“ Pousměji se a trochu mi škublo v tváři, když mě nazval ženskou. Doufala jsem, že abych si získala respekt tak mu nebudu muset namlátit... a navíc mám pocit, že kdybych to udělala s mou silou tak by to nepřijal. A o tělesný boj... no nebyla jsem si jistá, že bych ho přeprala.
Dovedl nás až do svého domu, který byl jeden z největších co jsem tu viděla, s jeho stavbou si někdo dal vážně práci. Tihle lidé museli být velice dobří řemeslníci. Zajímalo by mě, jakou by třeba dokázali postavit loď. Jistě by to bylo umělecké dílo.
Vešli jsme a odvedl nás do prostorné síně, kde jsme se usadili a brzy se objevilo jídlo. Připomnělo mi to, že jsem se nestihla najíst než se ozval Jason a mě už od hladu bolel žaludek.
Napila jsem se, ale než jsem stačila něco si vůbec nabrat, tak mě Halaros pobídl abych mluvila. Dobře... snad mě potom už nechají najíst, nebo mi asi praskne cévka.
Vzdychnu. „No. Abych to vysvětlila. Moje první vzpomínka je, že jsem se probudila na lodi zamčená v kleci spolu s dalšími zajatými lidmi. Ukázalo se, že jsme byli zajati Jasonovi lidmi a vezou nás do jeho Aréne a kdo ví kam ještě. Neměla jsem zrovna chuť se stát něčím otrokem, takže jsem unikla z klece a začala zajatce osvobozovat. Spolu jsme porazili posádku a přistáli u tohohle ostrova. Potíž spočívá v tom, že nemáme kam dál plout dokud se nenastaví Log Pose nebo dokud aspoň nenajdeme Eternal Pose.“ Podepřu si rukou bradu.
„Samozřejmě mi bylo jasné, že brzy se Jason dozví co se stalo a půjde si to s námi vyřídit.“ Na chvíli se odmlčím a polknu, protože se mi v puse hromadili sliny jak mi jídlo vonělo pod nosem.
„Ale Jason místo nějaké pomsty byl spíš zaujat a zdá se, že to, že jsme se osvobodili vzbudilo jeho zvědavost. Poslal mi Den Den Mushi a myslel si, že mě donutí se přidat do turnaje, tím, že drží sto dětí jako vězně, že jim ublíží pokud nepřijmu. Jasně jsem mu řekla, že jeho děti mě nezajímají. Nabídl mi nějaké odměny a tak. S čímž jsem také nesouhlasila.“ Podívám se na trpaslíka. „Místo toho jsem s ním usmlouvala to, že se zúčastníme a vyhraji, tak mi splní tři jakákoliv přání. Když prohraji budu se muset přidat do jeho posádky. Zítra ráno máme připlout do přístavu a zaručil nám bezpečí. Po dobu turnaje bude o všechny postaráno. Pak si ti co nebudou chtít bojovat musí vystarat samy. A zdá se, že všechny vesničany a ne zrovna bojově založené lidi nechá být.“ Narovnám se a pokrčím rameny.
„Souhlasila jsem. Ne že bychom měli jinou možnost.“

Nosiregské Souostroví

Halaros a jeho lidé tě nechají mluvit, poté co dovykládáš, tak se Halaros otočí na Hagara. "Mluví ta ženská pravdu? Fakt jste nakopali otrokářům zadky?"
Hagar přikývne na souhlas. "Jo, ale bez ní bychom to nezvládli. Cerie nás všechny osvobodila a díky tomu jsme dostali šanci bojovat. Vděčíme jí svými životy a udělám všechno, abych jí to splatil, ikdyž nevím jestli to někdy dokážu. A kámo, Cerie je silná. Ani já bych si vůči ní neškrtl."

Kolem stolu se ozve podivné mumlání a i Halaros na tebe kouká jinýma očima. S mnohem větším respektem. Zřejmě má pro něj Hagarovo uznání ke tvé síle velikou váhu. "Zajímavý. Vypadá, že by ji i kuře vyfackovalo vlastní hnátou, ale dobře.
Hej, ženská, Cerie. Takže se jdete zúčastnit toho Turnaje a předpokládám, že Jasonovi a jeho paznechtům budete chtít namlátit? Jason, šmejd jeden. Nejradši bych mu utrhl hlavu a nasral mu do krku! Grrrrrr!!!"
Halaros vztekle bouchne do stolu až předměty na něm poposkočí. "Cerie, mám pro tebe nabídku. Spojíme svý síly. Ty, Hagar a další. A já se svýma lidma. Zúčastníte se turnaje zatímco my se díky sloučení se zemí rozlezeme po celém ostrově a pak... BUM! BÁC! Nakopat zgurvence Jasona do koulí! A ukrást jeho poklad. Co ty na to? Vysoká?"

Nosiregské Souostroví

Halaros se otočí na Hagara a ptá se ho jestli nelžu. Protočím oči, ale využiji toho abych si konečně nandala a nacpala si do pusy cokoliv co vypadalo chutně.
Hagar má slova potvrdí a zmíní, že jsme silná a že ani on by si neškrtl. To byla pravda, ale nebyla jsem ve skutečnosti tak silná, jen jsem měla dobrou schopnost. Ale pokud se objeví někdo kdo mě dokáže zmlátit i v mé mlžné podobě, tak to bude docela problém.

Ozvalo se mumlání a Halaros se na mě díval s mnohem větším respektem i když jsem asi nevypadala zrovna kdo ví jak, když jsem měla tváře nacpané jídlem jak křeček.
Nakonec na mě zavolal, rychle jsem sežvýkala co jsem měla v puse, abych mohla odpovědět.
„Nemáme moc na vybranou.“ Řeknu v odpověď a zadívám se na něj. Zajímalo by mě čím si Jason tento malý lid znepřátelil.
A pak měl návrh, že půjdou s námi, zakopají se do země a později napadnou Jasona a ukradnou mu poklad.
Pomalu se napiji, abych si dopřála čas to promyslet.
„Mám jisté pochybnosti, že po porážce Jasona se nám ostatní ochotně vzdají. Mohli by vypuknout velké boje. A my budeme vyčerpaní ze soubojů nevím jak bychom to ustáli. Navíc Jason má tu holku která dokáže používat tu Jasnozřivost. Překvapit je čímkoliv nebude snadné. Ještě dřív než vystoupíme na zem, tak o vás už můžou vědět. Což mi připomíná, jak jste se jim dokázali ukrýt?“ zeptám se a zvědavě se na něj zadívám.
„A proč chcete zrovna jeho poklad?“ připadalo mi trochu divné, že očividně touží zrovna po jeho pokladu, který jen tak mimochodem přidal do věty.

Nosiregské Souostroví

Halaros na tebe pohlédne jak na blázna. "Jasnozřivost? Víme o ní. A postaráme se o ní jako o první. Máme pár triků v rukávu jak se vyhnout té její slídivé schopnosti. Pekelná mrcha. Bez problémů se dostaneme až k ní a zakroutíme jí krkem. Jenže to vyvolá bitku. A potřebujeme, aby někdo odvedl pozornost. Ty.
Co takhle vysoká... Vy se zúčastníte turnaje a uděláte bordel. Během toho se mi dostaneme do paláce, sejmeme tu mrchu a další pochopy od Jasona. A pak vletíme i na toho prdelotlamouna Jasona. Dám mu takovou ránu až se mu hlava zarazí do krku!!"

Halaros to zřejmě příliš nerozmýšlí a prostě jen plácne to první co jej napadne. Jenže, je to špatný plán? Přece jen takhle jsi tam chtěla jít stejně, ještě než jsi o trpaslících věděla. Takže by jsi takhle získala spojence.
Jenže... Jenže můžeš mu věřit? Co když ukradne poklad, zdrhne a všechny problémy hodí na vás?
Zdá se, ale že Hagar mu věří.
A zdá se, že Halaros i jeho druhové jsou opravdu natěšení do boje.

Halaros na tebe kývne. "Takže vysoká? Mám svolat všechny bouchače?"

Nosiregské Souostroví

Halaros na mě koukal jak na blázna. Nevím proč, byla to docela rozumná otázka.
Prozradí mi, že ví jak na ní a že po ní půjdou jako první. Promnu si čelo, protože jsem měla pocit, že Halaros si to představuje příliš jednoduše. Jasně, někdy jednoduché věci fungují, ale nevím jestli to vyjde v tomhle případě. Jason by se nakonec nedostal tam kde je, kdyby byl hlupák.
„Není to tak, že bych o vaši pomoc nestála. Ale mám obavy, že tak snadné to nebude. Jason jistě bude očekávat nějakou zradu a bude na to připravený.“ Podívám se na Halarose vážně.
„Bylo by skvělé kdyby stačilo prostě někam vlítnout a všem namlátit, ale nesmíme být zbrklý. Než se do něco pustíme musíme taky obhlédnout situaci. Ve vašem podání to všechno zní dost jednoduše, ale na místě se může vyskytnout spoustu věcí....“ Zmlknu a rozhlédnu se.
Vzdychnu. „Řekla že je zbytečné dělat si starosti dřív než je to vůbec nutné. Hagar vám věří, tak budu i já. Dobrá. Jsme domluveni.“ Rozhodla jsem se, že to prostě nechám osudu. Jestli se vyskytnou problémy, nějak se s tím vypořádám. Prozatím nemůžu řešit co kdyby.
„Můžu se teď prosím najíst?“ zeptám se. Budu mít možnost se vůbec i vyspat? Pořád bylo něco co bylo potřeba řešit. Netušila jsem, že mít za někoho odpovědnost je tak namáhavé.

Nosiregské Souostroví

Halaros si odfrkne. "Pche, mejlíš se vysoká. Prostě tam vletíme, všem rozmlátíme tlamy, Jasonovi prdeldechovi dvakrát a vypadneme i s pokladem. Ten sráč si vyskakoval už pěkně dlouho. A teď. KONČÍ!!!"
Dokončíte oběd, přičemž vidíš, že Halaros se svými druhy a Hagarem víří alkoholem. Je ti následně dovoleno zde i přespat, ikdyž je zřejmé, že tvoji druhové na pobřeží tě už nejspíše budou hledat.

Tvoje oznámení o zúčastnění se turnaje všichni přijmou. Někteří s nadšením, protože to vidí jako možnost pomstít se. Nebo si zabojovat. Jiní s tím moc nesouhlasí, ale následují prostě tebe.
A druhý den ráno tak vplouváte do přístavu. Do přístavu hlavního města tohoto souostroví.
Do přístavu, kde už na vás čekají.
Dle dohody zde na vás čeká váš průvodce, respektive vaši průvodci. Jedná se o tři muže a jednu ženu, kteří vypadají dosti drsně.

Ze všech čtyř osob cítíš sílu, je zřejmé, že se jedná doopravdy o silné a zkušené piráty. Nevíš co přesně dokáží, ale máš takový pocit, že i ty by jsi se s nimi zapotila. A začínáš cítit první pochyby zdali jsi udělala dobře, když jsi sem připlula.

Reno se představí a představí i své druhy. "Pojďte se mnou. Odvedu vás do kolosea a řeknu vám co a jak. Turnaj začíná za hodinu.
Takže, přijdeme do kolosea a všichni se zapíšete. Každý nahlásí jméno. Dle náhodnýho výběru budete zařazeni do tří skupin. Je moc účastníků, takže musíme oddělit zrno od plev. Třicet posledních na nohou stojících z každé skupiny postoupí do finále. A ve finále se střetnou všichni zase mezi sebou dokud nezůstane posledních deset. Ti pak budou vyzkoušeni kapitánem Jasonem a námi, členy jeho posádky.
Kdo se osvědčí, ten dostane možnost se k nám přidat.
Všichni co se dostanou do Velké Desítky, tak získají slušnou odměnu. Čím vyšší pozice v oné desítce, tím odměna větší. Peníze, zlato, světoznámý meč a pro toho nejlepšího Ďáblovo Ovoce.
Během vyřazovacích bojů musíte zůstat stát. Povoleno je vše, i zabíjení. Občas se přece jen stane, že někdo náhodou zemře. Hehehehe."

Než tak vykročíte, tak by bylo asi dobré rozhodnout kdo do arény půjde. Přece jen, ne všichni jsou úplně nejlepší bojovníci. Nebo půjdete všichni?
O zraněné a civilisty je postaráno.

Během cesty přes město vidíte plno zvědavých pohledů. Lidem se tu asi nedaří úplně špatně, ale jde vidět, že z Rena a jeho společníků mají strach. Nikdo se na ně ani nepodívá a každý raději sklopí zrak k zemi, aby neupoutal nežádoucí pozornost.
Najednou se, ale mezi lidmi rozlehne nějaký vzteklý křik. "To jsou ti šmejdi! Ti parchanti! Zabiju je! Všechny je zabiju!"
Mezi lidmi se vám do cesty procpe svalnatý, ale ošklivý chlapík. A ohání se podivnou čepelí, kterou ukáže vaším směrem. "Zabiju vás vy hnusáci!"
Nevíte co se děje, ale asi nějaký odpůrce Jasona a jeho lidí?

Jenže to už se pohne Jugo Bugo, který prostě přiskočí k nebezpečnému muži, levačkou chytne mužovu pravou, aby mu znehybnil paži s mečem a dá mu pár facek. Jen to mlaskne. "Ty červe, ty se vzpíráš kapitánově rozkazu?"
Neznámý útočník v Jugově sevření zvláční a začne koktat. "Ale, ale, ale oni zabili mí kámoše! Vzbouřili se a pobili moje kámoše na lodi! Hatenka a ostatní! Chci se pomstít!"
Reno se zlomyslně pousměje. "Tak ty se chceš pomstít? Dobře, Jugo vem jej s námi. Přihlásí se také do arény. A v ní si může dělat co chce. Hehehehe."
A váš průvod se rozejde dále. I s neznámým útočníkem, kterého Jugo táhne za vámi. I přes jeho nadávky, prosby a nářky. Aréna bude asi nebezpečným místem a útočníkovi se do ní nechce. "P-prosím ne, já si to rozmyslel, prosím." Marně.

Brzy se už dostanete k aréně. K převelikému koloseu kolem něhož hlučí spousta lidí. Diváci se už srocují a stojí v dlouhých řadách frontu. A velikou branou vstupují účastníci turnaje.
U brány je několik stolků s úředníky. Každý ze zájemců nahlásí jméno, hodí si kostkou a následně je mu dáno barevné razítko na hřbet pravé ruky.
Tři barvy určené dle hodů kostkou. Tři skupiny zápasníků, kteří budou bojovat proti sobě navzájem v aréně.
Červená barva (1,2 na kostce), modrá barva (3,4 na kostce) a bílá barva (5,6 na kostce).
Někteří účastníci se nahlašují dobrovolně. Jiní účastníci jsou nahlášeni násilím, podobně jako neznámý útočník, které dotáhne Jugo k jednomu stolku a následně po obdržení razítka jej prohodí bránou do arény.
A některé skupinky účastníků jsou dokonce přivedeni v řetězech a poutech.
Všichni jsou, ale pečlivě zapsáni a jejich hřbety rukou opatřeny razítkem.
A nyní začíná být řada i na vás.

Nosiregské Souostroví

Vzdychnu. „Doufám, že máš pravdu.“ Zamumlám. Bylo by fajn kdyby trochu používali hlavu a ne jen k prorážení zdí.
Takže jsme se najedli a já bych ráda šla spát, bylo mi nabídnuto zůstat a tak jsem zůstala i přes to, že jsem tušila, že ostatní nás budou hledat. Snad si nebudou dělat moc velké starosti.
Když jsem se vyspala cítila jsem se lépe, ale paměť se nevrátila. Asi bylo marné doufat, že se mi vybaví aspoň něco.

Vrátili jsme se pak k ostatním s výsledkem vyjednávání. Ne všichni byli nadšení, ale neměli jsme moc na vybranou. Buď budeme bojovat nebo nás budou lovit. Sice jsme se osvobodili z okovů ale pořád jsme byli ještě v kleci.
A tu bylo nutné překonat. Takže jsme se nalodili na loď a odpluli do přístavu, kde se na nás už čekalo.
Docela silná čtyřka, doslova jsem z nich cítila, že by představovali problém. Přemýšlela jsem nad tím jestli někdo z nich je Jason, ale ukázalo se, že nikdo. Takže pořád pro mě zůstal mužem bez tváře a jen hlasem. Hezkým hlasem, ale hrozným smíchem.
Náš doprovod nás rovnou vedl do arény, tomu říkám rychlost a při tom nám vysvětlovali pravidla. No zdá se, že Jason svým lidem nezmínil, že já měla trochu jiné podmínky. Přidat se k jeho posádce jsem neměla v úmyslu. A osobně jsem ani Ďáblovo ovoce nepotřebovala, nakonec bylo dobře, že jsem vyhandlovala jiné odměny. Tyhle vážně nestáli za nic. Pro mě. Nás.
„Dobře.“ Řeknu na to jen krátce. Vysvětloval to docela srozumitelně.
Teď byla otázka kdo půjde s námi. O civilisty bylo postaráno, aspoň jsem v to doufala. Aby se neukázalo, že je nakonec někde vězní aby námi mohli manipulovat.

Samozřejmě mohl se zúčastnit kdokoliv chtěl. Nikoho jsem nehodlala nutit. Naštěstí hodlal jít Kenshin, Zazzir, Kogmuna, Zakena, Hagar a Tolva.
„Nevím jestli budeme spolu nebo proti sobě. Tak či onak dokud to nebude jeden na jednoho tak se snažte spolu spolupracovat a pomoci si navzájem postoupit. Pokud se stane že budeme stát proti sobě, nedržte se zpátky. Ale prosím aby jste se vyvarovali tomu se navzájem zabít.“ Řeknu jim krátce.
Ale přeruší nás příchod nějakého hysterického muže. Nebyla jsem si chvíli jistá na koho to křičí než si uvědomím, že na nás.
Zamračím se a nad jeho obviněním si odfrknu. Chce se mstít? Za to, že jsme zabili jeho kámoše otrokáře a vrahy? Ano, to mě velmi, ale velmi nemrzí.
Ale zaujalo mě, že Jason vážně vydal rozkaz, aby nám nikdo neškodil. Zdá se, že asi přinejmenším své sliby plní.
Reno tohohle mužíka, ale rychle zpracoval a nakonec ho táhl s námi do Arény. Asi to tam bylo dost krušné místo nebo si byl ten mužík vědom toho, že tam nevydrží.
Šli jsme dál a já si všímala lidí, nezdálo se, že by trpěli ale rozhodně měli z pirátů strach. Mohlo by to být horší, mohli by žít v bídě a být pod nadvládou tyrana. Tihle jsou jen pod nadvládou tyrana.

Došli jsme k aréně, kde už byla dlouhá fronta čekatelů a čumilů. Všimla jsem si, že ne všichni přišli dobrovolně. Některé přitáhli násilím, jiné v řetězech jako otroky. Tak jsme mohli taky dopadnout.
Čekala jsem mlčky v řadě a vnímala okolí, prohlížela si ostatní co šli do Arény, doufaje, že jejich vzhled mi něco napoví. Nejsem hloupá a rozhodně tu budou někteří, kteří mi budou schopni ublížit.
Když jsem došla na řadu nahlásila jsem své jméno. „Ceria.“ Řeknu jen a použiji kostku. Padlo 3, takže modrá barva. Pak jsem čekala na ostatní.
Kensihn hodil 5 tedy bílá.
Zazzir 4 také modrá.
Kogmuna 3 taktéž modrá.
Zakena 1 byla červená.
Hagar 2 také červená.
A Tolva 4 v modré. Skončilo nás celkem dost v modré. To bylo dobré.

Nosiregské Souostroví

Kenshin (5), Zazzir (4), Kogmun (3), Zakena (1), Hagar (2) a Tolva (4) nebyli jediní kdo chtěl.
Přidali se i bratři, Guro (4) a Trirog (5), Algua (2), Jengraran (5), Hagrar (4), Datheus (6) a Kagguma (5).
Shalnark se s tebou rozloučil s tím, že se určitě ještě uvidíte. Těžko říci jak to myslí, ale nyní asi není čas na vykecávání. A vy se vydáte k aréně. K velikému koloseu!

Když se ohlédneš, tak doopravdy je vás dost v modrém týmu. Ty, Zazzir, Kogmun, Tolva, Guro a válečník Hagrar. Ale ani ostatní týmy nebyli slabé.
A vy vkročíte do kolosea. Zde jsou skupinky či jednotlivci soutěžících, kteří různě postávají, polehávají či sedí. Po stěnách jsou vitríny se zbraněmi, které jsou k dispozici. Většina zbraní zde u vchodu už je sebrána, zbyli jen staré a špatné kusy. Dále v koloseu bude zbraní, ale určitě více, takže se každý z účastníků může vyzbrojit. Střelných zbraní je jen pár, zato je tu mnoho nejrůznějších variant mečů, šavlí, kopí, seker a dalších zbraní na blízko.

Zazzir na tebe kývne. "Kapitánko, jaký je nyní plán? Máme asi půl hodiny času než začne boj červených a my budeme čekat až dobojují. Budeme se dívat na boj v aréně, nebo trochu projdeme okolí a porozhlédneme se co tu je za protivníky?"

Hagrar už někam zmizel, Datheus i Kogmun se rovněž někam vypařili. Z modré skupiny jsi tak zůstala jen ty, Zazzir, Tolva a Guro. A vy se držíte pospolu.
Jen pár metrů od vás je vaše skupinka červených. Zakena, rybák Hagar a šermířka Algua. Není jich sice mnoho, ale věříš, že se jedná o silné a schopné jedince, kteří to společně určitě zvládnou.
Když se podíváš na druhou stranu, tak vidíš vaši skupinku bílých. Kenshin, Trirog, Jengraran a Kagguma. Tato skupinka to určitě zvládne.

Nosiregské Souostroví

Nakonec se jich přidalo víc, je fakt, že čím více tím větší šance na postup, na druhou stranu víc životů o které se budu obávat.
Shalnark se rozloučil, byla bych ráda kdybych ho mohla mít sebou aby nám mohl radit, měl nakonec výborný postřeh, ale musel by bojovat a to jsem nehodlala riskovat.
Koloseum bylo obrovské, zajímalo by mě jak dlouho to stavěli nebo už to tu stálo, když sem Jason vtrhl?

Rozhlédla jsem se, byli tu zbraně, ale ty dobré už byli rozebrané. Já naštěstí k boji zbraň nepotřebovala. Přesto, možná by bylo dobré moci se vyhnout ukazování mých schopností dokud to půjde, takže jsem si vzala tu nejlehčí možnou zbraň, která by se hodila k mé rychlosti. S Akrobacií a rychlostí bych se mohla dostat přes první boj, aniž bych hned ukazovala co dokážu. Ošuntělý rapír by mohl být to pravé.
Zazzir se zeptal co uděláme, otočím se na něj. Je pravda, že vidět boj by nám pomohlo, ale neuvidíme tak všechny bojovníky, na druhou stranu očumováním co budou sedět nemusíme zjistit vůbec nic.
„Budeme se dívat na probíhající boje. To bude asi nejlepší možnost jak se připravit na to co bude.“ Řeknu. Všimnu si, že Hagrar, Datheus i Kogmun někam zmizeli, viděla jsem tým červených. Těch moc nebylo, ale řekla bych, že to zvládnou pokud vážně budou podporovat jeden druhého ve skupinovém boji. Navíc je tam Zakena. A tým bílých... o ty jsem se bát nemusela. Hlavně když je tam Kenshin, který je vážně silný.
Chtěla jsem se zeptat jak se Zazzir cítí, nakonec na lodi to dostal dost, ale i kdyby teď už bylo pozdě cokoliv měnit.
„Pojďme si najít nějaká dobrá místa.“ Pobídnu je.

Nosiregské Souostroví - Koloseum

Usadili jste se a vyčkávali jste. A brzy došlo na to, na co jste čekali. A s vámi i tisíce dalších lidí, kteří se přišli podívat na zábavu.
Koloseum je obrovské a samotná aréna je také veliká. Má kruhový tvar, přičemž je vysypaná pískem. Asi se do něj lépe vsakuje krev. Na šířku má alespoň padesát metrů. Následuje asi tři metry vysoká zeď na jejímž vrcholku se nacházíte vy a díváte se. A nad vámi se poté už tyčí sedadla s tisíci a tisíci diváky.
A už dojde k prvnímu zápasu.

Zakena, Hagar i Algua se vydají do arény a členové tvé "posádky" jim přejí štěstí. Zakena jen kývne, Hagar se ušklíbne a jen nervózní Algua všem děkuje a uklání se na výraz díků.
A aréna se začne zaplňovat. Vidíte, že účastníků je hodně přes sto. Když, ale komentátor zahalasí, všechny bojovníky i diváky přivítá, tak vás vyrazí zjištěním, že červených zápasníků je přesně 371!
To nikdo z vás moc nečekal. Skoro čtyři stovky zápasníků. A vaši druhové jsou pouze tři. A ze skoro čtyř stovek zápasníků postupuje dále pouhých třicet! To není ani jeden z deseti!
Boje budou určitě drsné.
A také, že jsou.

Rychle jste našli Zakenu, Hagara i Alguu, kteří se drží pospolu. A to ikdyž následně začne krutá bitevní vřava. Ano! Protože toto nejsou souboje, toto je bitva.
Někteří jedinci viditelně natěšení na boj se hned zuřivě vrhnou na ty nejbližší a začnou dokonce cíleně napadat silné. Jen kvůli radosti z boje.
Mnoho účatsníků bojuje s tím nejbližším.
A pak jsou tu skupinky či jedinci, kteří vyčkávají. Napadají ty nejslabší a snaží se prostě vydržet co nejdéle a ušetřit co nejvíce sil.

Zakena jasně udávala cíl jejich skupinky a prostě se vrhla do útoku s cílem vyřadit co nejvíce protivníků a tím urychlit konec tohoto prvního kola.
Zakena na čele útoku, Algua za ní hlídající boky a Hagar jako poslední kryjící záda svých šermířek.
Zakenina mrazivá aura projela bojištěm a její killing intent stačil k ochromení slabších protivníků, které jednoduše omračovala. Zakena neřešila koho napadne, prostě se řítila vpřed a vypořádávala se s překážkami.
Zlomový okamžik nastal, když se před ní objevila velká skupinka asi z nějakého království. Parta vojáků ve sevřené formaci a v jejich středu princ-velitel. Tato formace pomalu postupovala arénou a likvidovala sehranými pohyby protivníky. Zakena do nich, ale vpadla a rozmetala je jak bowlingová koule kuželky, až chudáci vojáci létali vzduchem.

Vidíte, ale samozřejmě i další nebezpečné osoby, které se v červeném týmu nacházejí.
Jedním z nejnebezpečnějších je Shane, zabiják ohánějící se dvěma noži a jenž zřejmě snědl také Ďáblovo Ovoce typu logia. Nevyužívá je k útoku, ale jen k rychlému přesunu po bojišti a nestarání se o vlastní obranu. A likviduje protivníky zběsilou rychlostí.

Dalším je Roug, snědší muž v rudé žoldácké zbroji, který vede skupinu pěti dalších žoldáků. Roug používá dva boxery na rukou a rozdává s nimi strašlivé rány. Jeho přátelé žoldáci mu fungují spíše jako podpora.

Sanga je dalším z řady nebezpečných jedinců. Je dokonce tak nebezpečný, že se k němu nikdo nepřibližuje a všichni naopak z jeho dosahu prchají. Sanga má totiž jednu zvláštní schopnost. Nejen, že je nesmírně fyzicky silný, odolný, obratný a je skvělým zápasníkem. On navíc snědl DF, které mu umožňuje vytvářet výbuchy! Kterému jemu neublíží. Zato každý jeho úder vybouchne jako na těle protivníka jak nálož dynamitu.

Toki je rovněž muž s nímž se musí počítat. Podobně jako Sanga je velice fyzicky schopný. A podobně jako on snědl mocné DF. Těžko říci co to je za ovoce, ale Toki se prudce vyřítí kupředu jak kdyby jej někdo vymrštil ke svému cíli, udeří a zmizí, jen aby se vzápětí objevil na svém původním místě. Jako nějaké lidksé jojo.

A tím to nekončí. Pak tu je Heart, obrovský zápasník jenž má alespoň čtyři metry na výšku a má snad sílu obrů! Navíc snědl nějaké DF, takže když na něj někdo zaútočí, tak Heartovo tlusté tělo se jen pod útokem prohne, útočící předmět/končetinu obalí tuk a útok nemá žádný účinek. A pak následuje Heartova drtivá rána, která každého zarazí do země!

Samozřejmě, ale že všichni nejlepší zápasníci nejsou jen a pouze ti co snědli nějaké DF.
Jedním z nejnebezpečnějších je Raoh, mohutný bojovník jenž má snad tři metry na výšku a ohání se masivní obouruční sekerou. Viděla jsi, ale i jak jednomu protivníkovi prostě rozmáčkl hlavu svou mocnou tlapou.

Dalším je šermíř Thamas ohánějící se skládaným jestřábím mečem, jenž likviduje množství silných protivníků.

A také se nesmí zapomenout na Smrťáka Lucila, který kosí jednoho soupeře za druhým.


Boje zuří. Protivníků ubývá a bitva je tak intezivnější. Už se nejde skrýt, už nejde se vyhýbat silným. Zbývá snad už jen posledních padesát účastníků a boje dosahují vrcholu.
A vidíš, že tvá skupina má rovněž těžkosti!
Zakena se střetla s Raohem a pustí se oba dva do sebe. A vidíš, vidíš, že si jsou snad rovni! Zakena má s Raohem a jeho brutální sekerou značné problémy! Oba dva na sebe zuřivě útočí a boj se neustále stupňuje. Dochází i k prvním zraněním a lehkým šrámům. A to na obou tělech. Zakena i Raoh si jsou snad rovnocennými protivníky a oba jsou už lehce zranění!
Na Hagara a Algu mezitím zaútočí Roug se svými žoldáckými druhy. Hagar má nad samotným Rougem viditelně navrch, ale jen co Rouga podpoří i jeho kumpáni, tak se miska vah začne převažovat. Alga porazí několik protivníků a podpoří zase Hagara. Hagar a Alga. Proti Rougovi a jeho pěti kumpánům. Vyrovnaný boj.
Hagarovi se podaří dva žoldáky zlikvidovat a dokonce zraní Rouga. Jenže vzápětí se mihne v jejich okolí Smrťák Lucil! A naprosto zákeřně sekne zezadu svou kosou na Algu. A zasáhne!
A hlava Algy se kutálí po zemi...

Smrtí Algy se ozve hvízd oznamující ukončení bojů první skupiny! A ta má totiž už svých třicet nejlepších!
Zakena a Hagar jsou mezi nimi. Těžce oddechující. Stejně tak Shane, Roug se třemi žoldáky, Sanga, Toki, Heart, Raoh, Thamas, Smrťák Lucila a sedmnáct dalších.
První skupina ukončila svůj boj. A červení mají své postupující!
Nyní přicházíte na řadu. Nyní během následujících deseti minut má nastoupit Vaše skupina!
Modří.
Zvládnete to všichni? Nebo bude někdo následovat osud Algy?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Našli jsme si dobrá místa a čekali až to vypukne. A že to tedy vypuklo, červených zápasníků bylo hromady! Skoro čtyři sta! Měla jsem obavu, že své lidi nenajdu, ale nebylo tam tolik bělovlasých bojovníků, takže podle Zakeny jsem je našla.
Byla jsem nervózní a zatínala pěsti a doufala, že všichni tři projdou.
Jak boje vypukli, zvládla jsem sledovat naše, ale také jsem si nemohla nevšimnout těch nejsilnějších v aréně, kteří dobře věděli jak ovládat svoje umění.
Bylo tam dost nebezpečných lidí, ostatní jako kdyby byli spíš stíny, nemělo cenu si jich všímat, protože jsem už věděla, že neprojdou. Má pozornost se zaměřila jen na naše a ty co jim byli rovni nebo představovali ohrožení.
Bylo zde hodně uživatelů Ďáblova Ovoce. Uvažovala jsem nad tím, kteří pro mě představují nebezpečí. Sangan, jeho výbuchy by mě mohli poškodit i v mlžné podobě. Zdálo se, že, ale výbuch nastane jen když udeří. Což by mohla být pro mě výhoda, ale jestli ho napadne udeřit do něčeho jiného v mé blízkosti byl by to problém.
Ale jak se zdálo útoky ostatních byli fyzického rázu a to by neměl být pro mě problém. Doufám, pokud nemají samozřejmě ještě esa schovaná v rukávu. Možná ještě Shane, ten byl rychlý, mohl by být rychlejší než já a to by se mi mohlo vymstít. Řekla bych, že bych možná měla své tělo nepatrně proměnit v mlhu, tak aby to nebylo vidět na první pohled a kdyby na mě někdo zaútočil jeho útok by prošel skrz jakoby mlhou. Jenže to není snadné na udržení, mlha se chce rozpínat.

Už to skoro končilo. Byli poslední finální boje, Zakena byla vážně dobrá. Dokázala s ostatními držet krok. Ale neměla šanci boj dokončit, protože se najednou u Algy objeví Smrťák Lucil a Algu zabil!
S výkřikem jsem vyskočila na nohy, schovala jsem na chvíli obličej do rukou a hluboka vydechla. Přesně tohohle jsem se bála. Samozřejmě jsem počítala s tím, že se to může stát, jenže jsem doufala, že ne tak brzy.
Zatnu zuby a skloním ruce a zadívám se na Smrťáka Lucila. Za tohle zaplatí!
Otočím se k ostatním. „Alga je mrtvá. Musíme si z tohohle vzít ponaučení, aby se něco takového neopakovalo.“ Řeknu ostatním zachmuřeně.
Vydala jsem se dolů, abychom se připravili na náš boj. Očima jsem ale hledala Smrťáka Lucila a když jsem ho našla v očích mi planul zuřivý oheň.
Vydala jsem se k Zakeně a Hagarovi, abych jim pogratulovala, ale dala jsem si záležet abych prošla kolem Smrťáka.
„Moc se neraduj. Jakmile budeme stát proti sobě tak jsi skončil.“ Prohodím aniž bych se zastavila a věnuji mu svůj nejvíce zdrcující pohled než se otočím na Zakenu a začnu si dělat starosti o jejich zranění.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Všichni na tvá slova přikývnou. Jenže vidíš, že nejsi jediná kdo se chce pomstít. Snad v každé tváři z vaší skupiny vidíš zlost! Zlost a vztek na Lucila za to, že zabil Algu. Je zřejmé, že každý má nyní o důvod více, aby se dostal do finále.
A Lucilovo přežití začíná být vysoce nepravděpodobné.

Lucila potkáš jak vychází z arény a ten se na tvá slova jen posměšně zašklebí. "Tááák? A co mááá být? Chichichi. Pěkně se její hlavička kutálela. A když jsem sekl, jen to mlasko. Chichichi. A ty také tak zkončíš. Chichichi."
Je zřejmé, že se tě snaží vyprovokovat. Zazzir s Gurem vztekle zavrčí a těžko říci jestli by si nepodali Lucila rovnou. Jenže v tu chvíli se ozve úder a Tolva vedle vás padne k zemi!

Když se ohlédnete, tak za vámi stojí několik šupáků a posměšně se na vás šklebí.

Žena v rudém (předposlední obrázek) se na vás posměšně zašklebí. "Copak copak? Vaše společnice asi nevydržela hrůzu z boje a nějak vám omdlela. Hahahaha."
Na Tolvině hlavě jde jasně vidět zřetelná boule! Někdo ji zezadu bouchnul do hlavy! Jenže díky Lucilovi, jenž se vám chechtá a jde pryč, jste neviděli kdo to byl. Je, ale zřejmé, že to byla buď ona ženská, nebo někdo z její skupiny. Protože jen ti stojí za vámi a posměšně se na vás dívají a vyzývavě se šklebí.

To už, ale k vám zamíří jeden z místního personálu. "Hej hej, nezastavujte se a pokračujte do arény. Nechte si to do ní, žádné šarvátky. Á? Někdo omdlel, zdravotníci, vemte ji na ošetřovnu."
A s tím ukáže na Tolvu, která před vámi leží v bezvědomí. A se stále zřetelnější boulí na hlavě.
Účastníky červených z arény vyprovází zdravotníci, kteří jim pomáhají na ošetřovnu a odnášejí i ty, kteří sami jíti nemohou. A chopí se tak i Tolvy.
Tolvy, která doufala, že zachrání svého bratříčka, jenž má být rovněž někde mezi soutěžícími!
Boj modré skupiny ještě nezačal a z vašeho čtyřčleného týmu jste už jen tři.

Právě v tu chvíli vyšla z arény Zakena a Hagar a uviděli Tolvu. Jde vidět, že Hagar zuří nad smrtí Algy a kolem Zakeny se vznáší předzvěst strašlivé ledové bouře. Je zřejmé, že oba dva jsou na pokraji výbuchu, ikdyž Zakena se stále jen přece lépe ovládá než vztekle funící rybák.
Hlídač, ale jen znovu mávne k Tolvě a zdravotníkům. "Odneste ji. A vy pokračujte! Rudí dovnitř a Modří ven do arény! Žádné zdržování!"

Však už se za vámi štosuje řada dalších sutěžících a ozývají se i nadávky, kdo tu sakra blokuje cestu.
A skupina Beta se na vás stále vyzývavě šklebí.
Jenže je rozumné rozpoutávat boj tady, když za chvíli se budete moci porvat v aréně?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Lucil se mi posmíval a vím, že se mě snaží jen vyprovokovat. Předvedu mu svůj nejvíce milý a vražedný úsměv.
„To se uvidí.“ Pronesu, ale najednou Tolva padne k zemi, prudce se otočím a vidím, že za námi stojí banda otrapů. Tolva naštěstí žila, ale byla v bezvědomí a podle boule na hlavě, ji právě tahle sebranka omráčila.
Stisknu rty a zaměřím svůj stále více zuřivý pohled na tu bandu. Tolva nebyla ve stavu kdy se mohla účastnit. Doufám, že v naší skupině nebude její bratr a omylem ho tímto nezabijeme. Stisknu rty.
Ale to už se sem hnal někdo z personálu a zamítal šarvátky a chtěl Tolvu odnést. Nedalo se nic dělat. Nemohli jsme ji tam nést s tím, že se snad probudí a někdo ji zabil.

Objevila se Zakena a Hagar. Otočím se na ně. „Dobrá práce. Dělali jste co jste mohli. Teď si odpočiňte, Zakeno, jak budeš na ošetřovně dej pozor na Tolvu ať na ní nikdo nic nezkouší.“ Nevěřila jsem zdejší morálce a ani zdravotníkům. Tolva byla pěkná holka a kdo ví co by je mohlo napadnout v jejich pokřivené hlavě.
Vybízí nás abychom se hnuli, takže vykročím, ale ohlédnu se na tu bandu za námi. „Ubožáci. Zdá se, že nezvládnete víc než na někoho útočit zezadu. Pochybuji, že se dostanete dál.“ Řeknu jim jen. Měla jsem v sobě nashromážděno spoustu zloby. Teď ji ze sebe jistě dostanu.
A hodlala jsem své lidi chránit za každou cenu, nenechám ve svém týmu nikoho dalšího umřít!

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zakena přikývne. "Buďte opatrní."

Žena za vámi se Skupinou beta se ti vysměje do obličeje. "A ty umíš jen žvanit, náno. Však za chvíli uvidíme!"
Vstoupíte do arény a pod nohama vám zašustí písek. A k vaším uším dolehne řičení davu a diváků. Ohlušující ryk vás bude doporovázet celou dobu a ty cítíš jak se tě zmocňuje vzrušení. Takovouhle pozornost jsi asi ještě nikdy nezažila, takže to bude asi poprvé co budeš bojovat před tolika lidmi.

Aréna se začíná plnit a zdá se, že vás bude asi stejně jako červených. Což značí problémy, ikdyž se zdá, že většina soutěžících je slabá. Bandité, vojáci, žoldáci, lovci odměn a určitě i piráti. Ti všichni zkouší štěstí.
Ať se se Zazzirem a Gurem přesunete kamkoliv, tak vás následuje Skupina beta. Široce se na vás usmívající a vyzývavě na vás kývající.
Zdá se, že si vás vyhlídli jako nejsnazší kořist, zvláště když už zneškodnili Tolvu a nyní se vás chtějí držet.

Do začátku zbývá pět minut.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Ženská se mi vysměje, už jsem ji nic neřekla a jen se na ní shovívavě usmála, jako když člověku se nechce dohadovat s děckem.
Vešli jsme do arény a musela jsem uznat, že to byla docela silná atmosféra, tolik lidí, tolik hluku a ve vzduchu se vznášelo vzrušení, které se mě také začalo zmocňovat.
Takový pocit jsem ještě nezažila, cítila jsem to, že tohle je poprvé co stojím před tolika lidmi.
Přistihla jsem se, že se usmívám, musela jsem se plácnout po tvářích abych se vzpamatovala. Teď nebyl čas na nějaké předvádění. Dokud mám po svém boku lidi, které musím ochránit tak žádné blbosti.
Přesto myšlenka na to, že bych předvedla pořádnou show se mě držela. Docela se mi líbila představa, jak diváci skandují mé jméno a fandí mi.
Podívám se po ostatních a všimnu si, že ta otravná skupina se nás drží.
Zdá se, že mají dojem, že námi bude dobré začít. Sice netuším co vše dovedou, ale rozhodně jim nehodlám dopřát žádné potěšení.
Přivolám k sobě ostatní a dáme hlavy dohromady, jako kdybychom se chystali na nějaký sportovní zápas a ne na boj na život a smrt.
„Dobrá. Dávejte si všichni pozor. Je tu dost silných lidí. Dávejte si pozor na záda, určitě tu bude pár takových co se snažit nenápadně dostat ostatním za záda a bodnout do zad. Kdyby jste cítili, že máte potíže, stáhněte se k někomu z nás a pomůžeme si navzájem. Nepřejte si mě pokud tu někdo z vás zařve.“ Narovnám se. Přála bych si, abych svou sílu nemusela předvádět hned v tomhle hromadném boji, ale nejspíš se tomu nevyhnu.
Podívám se na rapír co jsem si vybrala a prudce s ním švihnu, nevím jestli jsem někdy ovládala nějakou zbraň, ale cítila jsem, že to není ono. Ale prozatím si ho nechám, možná pro jiné působím jako šermířka a to by je mohlo na okamžik zmást. Než si uvědomí chybu bude pozdě.
„To zvládneme lidi.“

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zazzir i Guro přikývnou na souhlas.
Zastavíte se a čekáte. Čekáte na zahájení.

Po pár minutách zazní koloseem zvuk mikrofonu a vzápětí i hlas komentátora. "Vítejte v koloseu! Nyní před sebou máme vyřazovací část druhé skupiny, skupiny modrých! Huáááá!
Modrých je celkem 388, přičemž postupuje pouze 30 posledních co zůstane na nohou! Takže modří, bojujte statečně a tvrdě. Konkurence je veliká. A. Můžeme. Začíííííííít!"
A kolem vás se hned ozve třeskot zbraní a výkřiky, jak se soutěžící pustí do sebe.

Vám zastoupí hned cestu Skupina beta i s jejich kapitánkou, Ursulou. "Hej, vy tři. Ty jseš Cerie, že? Vůdkyně těch šašků, hehehe. Dobrá, vyzývám tě tedy na souboj! Odvážíš se, nebo tu budeš plakat a schovávat se za svými pohůnky?"
O dva kroky vpravo vedle Ursuly se postaví další člen její posádky, šermíř Dunhall. A ten upe svůj zrak na Zazzira. "Ty hnuse, vyzývám tě rovněž na souboj! Rozsekám tě!"
A na dva kroky vlevo od Ursuly se postaví Obr Lambert a kývne na Gura. "Ty prckůůůů. Ty jsi můůůůj. Pojď a do země tě zarazííím."

Zbylý členové Ursuliny posádky, Bostel a Adler se drží v pozadí.
Bostel vás pozoruje opatrně, připraven kdykoliv se začít bránit. Zato Adler vypadá nesmírně znuděně. Cítíš také, že Adler je silný, Nejspíše silnější i než jeho kapitánka.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Brzy se ozval hlas komentátora, který ohlásil další zápas a odstartoval ho. Ostatní moc neváhali, skoro ihned zazněly zvuky boje.
A jak jsem si myslela ta skupina otrapů nám zastoupila cestu. Ursula se chovala dost povýšeně, netuším proč si na nás zasedli, ale rozhodně jim to nehodlám tolerovat.
„Víte vůbec co je to vyřazovací boje? Tohle nejsou boje jeden na jednoho.“ Pronesu otráveně.
Vážně o čem to mluví? Netuším jaké zvěsti tady kolují, že získala pocit, že jsem nějaká chudinka. Schovávat se za ostatní?
Nechtělo se mi jimi zabývat, příliš to odvádělo pozornost, ale obávala jsem se, že by nám nedali pokoj.
„Nevím kdo ti co nakecal, hlupačko, ale já nejsem jedna z těch co se ukrývá za jiné.“ Pronesu. „Ale jak chceš. Stejně se zdá, že by jste nás nepřestali otravovat.“ Poznamenám a pozvednu meč.
„Tak pojď.“ Pobídnu ji. Chtěla jsem ji nechat zaútočit první, pořád jsem netušila co dokáže, sice se chovala jako kráva ale to neznamenalo, že nebude silná.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Ursula se na tebe zašklebí a napřáhne na tebe ruce, dlaněmi napřed.

Guro a Zazzir nečekají až na ně zaútočí nepřátelé a vrhnou se vpřed jako první.
Guro se vyřítí z místa jako malý tank, totem zdvyžený nad hlavou, jen s ním Obra Lamberta rozmáznout.
Zazzir zase napřáhne své podivné spáry vytvořené pomocí jeho DF, chtíc soka roztrhat na kusy.
Jenže v tu chvíli Ursula pohne rukama. Dlaně už nemíří na tebe, ale jedna dlaň na Zazzira a druhá na Obra Lamberta. A z obou vzápětí vystřelí podivný světelný náboj, který zasáhne Zazzira i Gura.

Oba dva tvoji společníci se zastaví uprostřed kroku. A ztuhnou, naprosto nehybně.
Ursula se zachechtá. "Výborně. Chlapci, jsem ráda, že jsem vás tady potkala. Ta malá mrcha co je za vámi mě napadla. Vím, že ji také nesnášíte. Mohli by jste mě ji prosím zbavit?"
Zazzir s Gurem se otočí na tebe. Jejich pohledy jsou mírně bezvýrazné, ale stejně jednohlasně odpoví. "Ano, kamarádko Ursulo. Zničíme tu hnusnou nenáviděnou Cerii. Spolehni se na nás."
A tentokrát Zazzir i Guro vykročí proti tobě. Zazzir s pařáty před sebou a Guro s napřaženým totemem.
Jdou tě zabít. Za Ursulina veselé smíchu.

Vidíš ještě, jak Adler stojící za Ursulou si povzdechne a mávne rukou. Beze slova se otočí, chopí se své zbraně a vběhne do klubka nepřátel.
Zbytek posádky se chechtá spokojeně a už vyhlíží další cíle.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Ztuhla jsem, když najednou Ursula své ruce natáhne směrem k Zazzirovi a Gura a zasáhne je nějakými paprsky. Prudce se otočím, protože už jsem se bála, že je tím zabila, ale oni jen ztuhli. Trochu jsem si oddychla, dokud nepromluvila a nenakázala jim mě napadnout.
A ti poslechli. Zatnu zuby a vztekle s nimi zaskřípu.
„A já si říkala, proč tě následuje někdo kdo je o hodně silnější než ty. Protože ho můžeš ovládnout.“ Poznamenám nahlas. Samozřejmě jsem si všimla, že Adler je silnější než ona, ale i nejlepší schopnosti takovouhle sílu nejde překonat. Navíc odešel, nejspíš si už myslel, že jeho kapitánka vyhrála.
Otočím se znovu směrem k ní a ukážu na ní rapírem. „Tak tohle umíš. Hm... dobře, že jsem si počkala. Teď si myslíš, že jsi vyhrála co?“ přemýšlela jsem jestli použít svou schopnost, ale to bych se odhalila dřív než jsem chtěla. Na druhou stranu, taky může zasáhnout tím bleskem mě a nechat mě bojovat proti Zazzirovi a Gurovi dokud bychom se navzájem nezabili.
„To že jsi mi na moje přátele sáhla se ti teď vymstí děvko.“ Zavrčím a rozpřáhnu se s rapírem, jako kdybych chtěla zaútočit. Ale místo toho jsem ho upustila, změnila se v mlhu a přiřítila se na ní jako velká voda. Zahalila jsem ji do mlhy a spoutala ji ruce, aby je znovu nemohla použít a začala ji dusit.
„Udělala jsi chybu...“ Zazněl mlhou můj šepot.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Ursula se uchechtne. "Myslíš Adlara? Ne, toho jsem neovládla. Je to můj bratr ty hloupá huso. Hahahaha."
Jenže to už se změníš na mlhu, proletíš útočícím Zazzirem a Gurem a dostaneš se až k Ursule, kterou obklopíš. A začneš ji dusit.
Ursula zazmatkuje a ikdyž má spoutané ruce, tak z nich začne střílet ony světelné náboje. A protože jsi všude kolem ní, tak ikdyž jí ruce držíš, tam nemáš kam je stočit, aby nestřílela na tebe.

Cítíš jak tě několik světelných nábojů zasáhlo! Neproletěly tebou, ale zasáhly tě!
Cítíš jak se snaží její schopnost ovlivnit tvůj úsudek, tvé vědomí. Jenže pak ucítíš něco dalšího. Ucítíš sebe!
Tvá vůle, je mnohem pevnější než jsi kdy čekala. A Ursula, ikdyž tě zasáhla, tak tě nedokáže svou schopností ovlivnit.
A vzápětí už, klesne Ursula k zemi. V bezvědomí.

Cítíš jak na tebe útočí Dunhall se svým mečem a Obr Lambert se svou sekerou. Jenže jejich útoky tebou jen procházejí.
Vzápětí tebou už, ale proskočí Zazzir se svými spáry a dopadne na Dunhalla, kterého vztekle přišpendlí k zemi. Trhnutí drápy. A z Dunhallova těla vystříkne záplava krve.
Guro rovněž nemešká a vrhne se přímo na Obra Lamberta, do kterého začne bušit svým masivním totemem a vztekle u toho řičí. Obr je sice větší, jenže proti naštvanému Gurovi nemá šanci. A ten jej několika údery zmlátí k bezvědomí, za značného praskotu kostí.
Ještě jste ani nezkončili s těmito a Bostel už vzal nohy na ramena. Neutekl, ale daleko. Stačilo několik kroků a jak probíhal kolem skupinky bojujících nepřátel, tak jej zasáhla do hlavy palice a srazila jej k zemi.

Vyhráli jste první bitku, jenže když se podíváš okolo sebe, tak turnaj teprve začíná.
Nacházíte se asi deset od obvodu arény, kde by jste měli alespoň chráněná záda. Cesta ke zdi je, ale zaplněná bojujícími skupinkami i dvojicemi.
Stejně tak napravo od vás vidíte situaci podobnou u obvodové zdi. Skupinky či dvojice bojují proti sobě. Jenže stále se asi jendá o slabší protivníky, nezdá se ti, že by jsi viděla někoho vašeho kalibru.
Zato nalevo od vás se rozhání Redgar svými řetězy. Jedná se o masivní ocelové řetězy využívané kotvícími loděmi a on tu s nimi mává jak lanem! Každý jeho úder láme a drtí kosti i zbraně. Redgar právě bojuje s tlupou asi deseti žoldáků, které rozhazuje jak hadrové panenky.
A asi pět metrů za vámi vidíte další nebezpečné protivníky! Popravčí Merrick, vysoký a hubený šermíř zde společně s Alminusem bojuje s vojáky z jakéhosi království. Dvacet či třicet vojáků drží sevřenou formaci za štíty a s napřaženými kopími. A snaží se oba dva agresivní bojovníky nepustit do svého středu, kde křičí své výhružky mladý princ, zatímco se mu strachy klepou kolena.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Její bratr? No vůbec si nejsou podobní, ale na tom nesejde. Oba doplatí na svou namyšlenost.
Změnila jsem se v oblak mlhy a proletěla neškodně skrz svoje dva zblblé druhy a vrhla se na ní.
Ursula zpanikařila a začala kolem sebe pálit ty své blesky, zasáhli mě, toho jsem se obávala a cítila jsem, jak se snaží její schopnost nade mnou vyhrát, ale moje vlastní vědomí bylo mnohem pevnější. Nečekala jsem to, pořád jsem nakonec neznala pořádně ani sebe samu. Tohle jsem nemohla tušit.
A tak její schopnosti na mě neúčinkovali. Ursula nakonec díky nedostatku vzduchu omdlela, samozřejmě pokračovat dál, tak ji udusím úplně, ale to jsem neměla zapotřebí. Nikoho z mých nezabila, byla jen blbá a příliš sebevědomá. Cítila jsem jak jejich společníci na mě útočí, bylo zajímavé jak se o to vždycky pokoušejí. Nejspíš zoufalství? Takový to, třeba to vyjde? Možná mám zázračnou zbraň, díky které ji zraním?
A díky tomu, že Ursula byla mimo, přišli k sobě i Zazzir a Guro, kteří se vrhli na své soupeře, plní vzteku.
Změnila jsem se znovu do své normální podoby a sebrala ze země rapír, pořád se to dalo využít, nakonec ne všichni dávají pozor co se kolem nich děje.
Viděla jsem Bostela, jak utíká, ale ne moc daleko, schytal to náhodným úderem a padl k zemi.

Tohle jsme sice vyhráli, ale boje rozhodně ještě neskončili. Rozhlédnu se. Přemýšlela jsem co udělat, bylo by nejlepší kdybychom se vydali ke stěně a chránili si tak záda. Na druhou stranu získat tu nějaké spojence by nebylo na škodu. Jenže ti silní neměli zrovna dvakrát potíže a ti slabí... no jediný kdo stál za zvážení bylo to princátko. Jenže otázka byla jestli by se nám to vážně vyplatilo. Očividně je dost namyšlený aby nechal za sebe bojovat jiné, ale dost chytrý na to, aby si jich vzal dost. Je možné, že než se dostanou k princi tak bude konec.
Ale jak jsem nad tím tak uvažovala, projít může jen třicet z nás a to je v podstatě počet princových vojáků. Takže nakonec přece jen by se nám to spíš nevyplatilo. Tolik daleko k plánování. A ti ostatní na mě nepůsobili prostě zrovna dvakrát důvěryhodně.
„Přesuneme se ke zdi ať máme chráněná záda.“ Pobídnu ostatní. „Když bude příliš složité dostat se skrz, tak vás zahalím do mlhy a zastavím každý útok dokud nebudeme tam. Ale snad to nebude nutné.“ Upoutali bychom příliš pozornosti. Vyrazila jsem k nejbližšímu obvodu arény a snažila se vybrat co nejvíce schůdnou cestu.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zazzir i Guro přikývnou na souhlas. A vyrazíte ke zdi, k okraji arény.
V cestě vám sice stojí několik desítek protivníků, kteří bojují i mezi sebou, ale pro vás nejsou překážkou. Míhající se meče, sekery a kulky ti nic nedělají, jen protínají mlhu. Zazzir s Gurem navíc fungují jako výborní útočníci. Obzvláště Gurova surová síla a útoky mohutným totemem likvidují protivníky ve velkém množství.

Beze zranění a bez vydání větších sil se tak dostanete až ke stěně. A máte chvíli klidu.
V aréně zuří boje a počty soutěžících jsou rychle snižovány.
Jenže klid jehož se vám dostalo nemá dlouhého trvání.

Uvidíš totiž jak se k vám zprava blíží Corin. Velice schopný šermíř jenž si prosekává cestu. Něco ti, ale říká, že on je schopný zranit i tebe. Obejít svými schopnostmi tvé mlžné tělo!
A z vašeho původní místa k vám postupuje Popravčí Merrick a Alminus.
Tito tři vás už spatřili, spatřili se i navzájem a blíží se rychle k vám.

Počty účastníků se snižují, první i druhé potyčky končí a je tu tak plno lovců rozhlížejících se po další kořisti. Pokud si se svými blížícími se protivníky nepohnete, tak by mohlo dojít k tomu, že na vás zaútočí další. A další soutěžící.
Ty máš sice své mlžné tělo, ale to tvoji přátelé ne. A Zazzirova zranění z předešlého dne ještě stále nejsou ani zdaleka zahojena.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Dostali jsme se ke stěně docela bez problémů, mě nic nezranilo a Gurova značná síla nám to také usnadnila. Konečně jsme za zády měli zeď, připadala jsem si bezpečněji.
Ale klid nám dlouho nevydržel, všimla jsem si, že se k nám blíží Corin u kterého jsem měla pocit, že mi může způsobit problémy a pak si všimnu, že se blíží i Popravší Merrick a Alminus.
„Máme společnost.“ Řeknu hochům. Zajímalo by mě, proč si vyhlédli zrovna nás, když v blízkosti mají dost soupeřů.
A teď si všimli sebe navzájem a zrychlili. Vážně teď se ještě hodlají předhánět kdo dřív nás dostane?
„Vážně musíme zjistit jaké zvěsti o nás tady kolují, nějak jsme populární.“ Poznamenám.
Přemýšlela jsem co udělat. Ráda bych si je vzala na starost sama, abych kluky ušetřila boje a případného zranění, ale Corin mi dělal starosti.
„Zvládnete Corina? Já bych si vzala Merricka a Alminuse.“ Corin vypadal hodně schopně, ale snad i na něj budou dva bojovníci příliš.
Ale početní převaha není vždy všechno, přesto radši je postavím proti němu než proti těm dvěma, navíc Zazzir ještě nebyl úplně zdravý.
Chtěla bych vytvořit mlhu, jenže pokud Corin do ní bodne mohlo by to být nakonec k ničemu. Ale pokud by do ní vešli, bylo by všechno trochu snadnější.
„Vytvořím kolem vás mlhu. Ve směru kde bude Corin udělám přelud, aby jste věděli kde bude. Pokud budeme mít štěstí tak do mlhy prostě vejdou. Ale moc bych s tím nepočítala.“ Vydechnu.
Střídavě jsem hleděla z jednoho protivníka na druhého. Když se víc přiblížili, tak jsem rukou sáhla za sebe jako kdybych něco brala. Když ruku vytáhnu, předstírala jsem, že něco držím a pak tím mrskla na zem. V té chvíli jsem se začala měnit v mlhu od nohou a rozpínala ji kolem nás. V podstatě jsem se snažila vzbudit dojem, že jsem použila nějakou kouřovou bombu.
Zakryla jsem Gura a Zazzira do mlžného oblaku a co nejvíce se rozptýlila do stran, tak, aby mlha nebyla příliš průhledná.
Sledovala jsem naše protivníky a ve směru Corina jsem uvnitř mlhy vytvořila stín, aby věděli kluci kde Corin je.
V duchu jsem se modlila, aby na ten trik skočili a prostě do mlhy vešli.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Merick a Alminus se zastaví, doslova zabrzdí až patami vyvorají v písku menší výmol. Zdá se, že rozhodně nemají v úmyslu do mlhy vstoupit, ať už jsi udělala cokoliv.
Dokonce se otočí a rozeběhnou se zpátky, zřejmě za někým jiným. Ty se svými dvěma druhy jim zřejmě nyní přijdeš příliš riskantní a cílů je tu koneckonců ještě stále dost.

Rovněž Corin zabrzdí a zastaví se pár metrů před mlhou. Jenže narozdíl od Merricka a Alminuse se napřáhne s volnou rukou, v níž mu zableskne jakési světlo. A potom hodí jak kdyby házel vší silou kámen!
A z Corinovi ruky vyletí koule, která je veliká asi jako střední kámen (tenisák) a světélkuje nejrůznějšími barvami. A značnou rychlostí letí přímo do tvé mlhy. Přímo směrem ke tvým dvěma společníkům, kteří o Corinově útoku nemají ani tušení.
A ty máš jen nepatrnou chviličku nějak zareagovat.
Nebo myslíš, že vržená koule podivného světla nemůže nic způsobit?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Merick a Alminus se zastavili, nevím co si mysleli, ale rozhodli se radši, že tohle nebudou riskovat a rozběhli se někam jinam. Aspoň o dva nepřátele méně.
Corin byl na druhou stranu jiný případ. Také se zastavil, ale nerozhodl se změnit cíl. Natáhl ruku v které se mu objevilo světlo a hodil ho jako kdyby to byl kámen.
Vyletěla mu z ruky koule, která světélkovala, netuším o co šlo, ale rozhodně se mi to nelíbilo. Navíc mířil na moje dva společníky, netuším jak zjistil kde jsou.
Netuším jestli to nebyl jen trik nebo dokáže opravdu něco udělat, tak či onak nemohla jsem riskovat, že to ty dva zraní.
„K zemi!“ pronesla jsem do mlhy k Gurovi a Zazzirovi a při tom mlhu zahustila čímž se zmenšila a začala před podivnou střelu stavět jednu překážku za druhou, abych ji zastavila, vytvořila jsem mlžné úponky a snažila se to chytit.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Varuješ své společníky a začneš se snažit vypořádat se s útokem!
Cítíš, že za normálních okolností by to pro tebe byla hračka. Jenže máš pocit, že stále umíš jen minimum toho co jsi uměla dříve. A ikdyž se tak snažíš zbrzdit či uchopit světelný míč, tak tvá mlha je slabá.

Zazzir padne k zemi, ale Guro zůstane stát.
Vidíš Corina jen pohybuje s prsty a světelná koule mírně zatáčí a mění svůj směr. Zřejmě ji po slepu navádí, možná dle zvuku?
A světelná koule nejen, že láme tvé překážky, ale letí i přímo na Gura, jenž se napřáhl se svým totemem. "Jen pojď, ať tě rozdrtím!"

Světelná koule tvořená z tvrdého světla prorazí všechny tvé zábrany a máš pocit, že kdyby zasáhla tvé mlžné tělo, tak by ti ublížila stejně snadno jako oněm zábranám.
A když Guro vykřikl svoji výzvu, tak se koule přesně na jeho osobu nasměrovala!
Jenže vzápětí Guro mohutně máchl svým totemem a předvedl ti, že ani on není žádný slabý ubožáček, který by se musel spoléhat jen na tvoji ochranu! Jeho totem v mocném úderu do světelné koule narazil a srazil ji do strany, jak kdyby odrážel míček pálkou.
Světelná koule narazila do stěny arény v mírném záblesku. A se silou, jež stěnu znatelně pokřupala. Je zřejmé, že ikdyž se nejednalo o příliš obrovský útok, tak Corina nemůžete podceňovat.

Corin se ušklíbne. Schová svůj meč do pochvy a napřáhne obě ruce dlaněmi vzhůru. "Zajímavé. Uvidíme jaké další triky máte v rukávu. A jak dlouho se mi dokážete bránit!"
Mezi Corinovými dlaněmi se začne schromažďovat světlo až vytvoří tenkou nit, nataženou mezi Corinovi dlaně. A vzápětí se na této niti začne formovat několik dalších světelných koulí! Jedna, dvě, tři,... sedm. SEDM!
Je zřejmé, že Corin je následně nějk vyšle proti vám.
Nebo stačíš nějak zareagovat?
Je zřejmé, že ty jsi jediná z vaší trojice, která vidí co se děje!

Zazzir nevstává a zašeptá k tobě. "Cerie, dokážeš mě k němu hodit?"

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Guro zůstal stát, sykla jsem. Doufala jsem, že ví co dělá. Moje pokusy zastavit to světlo byli marné, mými překážkami projíždělo jako nic. Kdyby zasáhl mé tělo, tak bych měla velký problém. Goro vyzval Corina a já si všimla, že na zvuk zareagoval nepříjemně přesně a koule vyletěla ke Gorovi. Štvalo mě to. Vím... cítila jsem, že jsem svedla kdysi mnohem více.
Naštěstí byl silný a úderem svého totemu kouli odpálil pryč. Narazila do stěny a ta viditelně popraskala. Jeho útok měl pořádnou sílu. Pořád jsem netušila co je to za schopnost, ale rozhodně si s tím nehodlám zahrávat.

Corin se ušklíbl. Podívám se na něj. Rozhodně měl i velmi vytříbený sluch, že dokáže útočit jen podle něj. Přesto... jak dlouho se dokážeme bránit? Ah jistě.... moje mlha vypadá asi spíš obranně. Nejspíš si myslí, že se snažíme jen schovávat a bránit se. Nakonec asi to tak vypadalo, to jak jsme utíkali ke stěně. Jistě nějaké schopnosti máme, ale nejspíš si říká, že jsou to spíš triky.
Corin začal vytvářet další koule, jednu za druhou až jich bylo sedm! Nevím jestli Guro dokáže odrazit všechny.
Ozval se Zazzir. Vytvořila jsem mlžná ústa u jeho ucha, aby Corin nic neslyšel.
„Ano. Hodím tě ze shora, aby jsi nenarazil do jeho útoku.“ Šeptnu.
Vytvořím úponky, kterými Zazzira chytím a na různých místech ve své mlze vytvořím další kopie úst. Jestli se řídí po zvuku, tak mu to udělám trochu složitější.
„Nebuď tak plný sám sebe.“ Řekla jedna moje kopie a hned na jiném místě se ozvala další.
„Dokážeme mnohem víc než jen triky.“
„Očividně nás nebereš moc vážně.“
„Jsi silný, ale jen si nás takhle oťukáváš, že ano?“ začala jsem na Corina mluvit z jednoho místa na druhém a mezitím zvedala Zazzira výš.
„Jsem ráda, že na rozdíl od jiných máš pořád mozek.“
„A víš jak ho použít.“ Zamířila jsem.
„Ale nemění to nic na tom.“
„Že nás stejně.“ A hodila Zazzira ze shora na Corina.
„Podceňuješ.“
„Uvidíme kdo z koho.“

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Corin vyslal dvě z koulí do mlhy. Jedna naprosto minula a druhou Guro opět odrazil pryč, tentokrát na druhou stranu a koule vletěla do arény, kamsi do klubka bojujících, kde opět vybuchla. Nejspíše v něčím obličeji.
Jenže následně jsi vytvořila ústa v mlze a začala jsi na Corina mluvit z nejrůznějších směrů. A ano! Toto je zmátlo. A zastavilo jeho útok.

Corin už prostě nedokázal odhadnout kde přesně jste a pochopil, že je to nějaký trik vůči němu. A že nemá cenu útočit nazdařbůh. A tak s útoky počkal, hledajíc možnost jak zaútočit efektivně.
A našel ji.

Díky ústům a záplavě mluvení jsi zmátla Cornův sluch. Jenže to bylo jen velice slabé odvedení pozornosti od vás jakožto celku. A ikdyž má Corin výborný sluch, tak není slepý.
Naprosto tak uvidí Zazzira, jehož jsi zvedla vzhůru. A kterého jsi následně na něj vrhla.
Corin se pousměje. A mávne rukou.
A všech pět zbývajících koulí se rozletí na Zazzira!

Zazzir začne mávat svými prackami a dvě první koule rychle zničí svými seky. Jenže další už Corin navádí a uhýbá s nimi. A Zazzir je stále zraněný, ještě ze včerejška.
A toto vše probíhá doslova v následujících desetinách vteřin.
Zazzir bohužel v letu je zranitelný, zvláště vzhledem ke svým zraněním, únavě a tomu, že Corin dokáže se světelnými koulemi manipulovat.
Zazzirovi se podaří zlikvidovat ještě jednu světelnou kouli.
Ale poté... poté už dostane dva zásahy!
Jeden do hrudi, druhý do pravého boku.

Vidíš jak oba nárazy a menší výbuchy Zazzirem otřásli. A Zazzir dopadl v záplavě krve na zem, před Corina!
Sama jsi cítila jak tebou několik kapek Zazzirovi krve proletělo a Guro jich pár má na obličeji a hrudi také. Velké krvavé kapky.
Zazzir je těžce zraněný, hruď i pravý bok má roztrženou pod vlivem menšího výbuchu.
Bez ošetření bude asi jeho přežití obtížné.

Corin se usměje. "To je vše? Už vám došlo, že bez útoku nepřežijete, ale tohle byl opravdu slabý útok. O dalšího méně."
Corin skloní ruku opět k pasu a tasí meč, jenž napřáhne nad Zazzira. A ve druhé ruce opět vytvoří světelnou kouli, zřejmě kdyby jste na něj někdo zaútočil.
A meč pozvedne, aby Zazzira dorazil. Ikdyž je určitě už mezi vyřazenými.

V tu chvíli se, ale ozve hlas komentátora, jenž doteď hodnotil a komentoval souboje. "STOP! Všichni přestaňte bojovat! Máme tu finálních třicet modrých bojovníků, kteří přežili divoké vyřazovací boje a měli to štěstí, že se nedostali na dosah k Podrickovi!
Podrick, Alminus, Regdar, šermíř Zane, Lorcan, Popravčí Merrick, Corin, Cerie, Guro, Wang Xiao, Daevi, členové Řádu z Šadaru Randal, Luth, Renfield, Tesela, Agost a Jaret! Dalším postupujícím je smrťák Adlar, posádka Rudookých tvořená kapitánem Jamirem, Dannadem, Bellou, Bellis, Ephyrou, následují Hagrar......"
Komentátor vyjmenoval všechny postupující, ale Kogmun mezi nimi také nebyl. A ani Zazzir. Pouze ty, Guro a ten protiva Hagrar, také nějak postoupil.
Je zřejmé, že boje museli být hodně divoké, když zkončili tak rychle.

Aréna otevřela několik východů a dovnitř proudí dav zdravotníků a nosičů s nosítkami.
Jeden zdravotník společně se dvěma nosiči a nosítkami se hned přířítí k Zazzirovi.
Corin se jen zklamaně ušklíbne, když skrývá svůj meč, protože nemohl Zazzira dorazit. Podívá se, ale přímo na tebe a pokrčí rameny. "Nevadí. Stačí mi, když zabiji tebe. A splatím ti tak to co ti dlužím. Ty jedna mrcho!"
S tím se Corin otočí a začne odcházet.
Guro ti položí ruku na rameno. "Zazzir bude vpořádku. Půjdeme za ostatními? A co je mezi tebou a tím Corinem, že po tobě jde?"

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Můj pokus ho rozptýlit vyšel, ale ne dost na to, aby si nevšiml Zazzira.
Bohužel bylo pozdě na to, abych náš pokus zastavila. Jakmile si ho všiml, tak použil ty své podivné koule.
„Sakra... sakra...“ zavrčím. Už jsem se připravovala na to, že na něj vyrazím. Možná to tak vypadalo, ale moje mlha se samozřejmě mohla pohnout sama od sebe.
Zazzir skončil na zemi velmi zraněný, ale naštěstí naživu. Corin se ho chystal dorazit.
„Ne to teda ne!“ ale než jsem se stačila pohnout zazněl konec.
Zarazila jsem se, ale pořád jsem sledovala Corina jestli se ještě nepokusí Zazzirovi něco udělat.
Slyšela jsem jména, Zazzir tam samozřejmě nebyl, možná je to dobře. Jeho zranění a i ta předchozí... byla to chyba, že se do boje přidal.
Do Arény začali proudit zdravotníci a k mé ulevě Corin se rozhodl tímto skončit.
Ale jeho poslední slova mě zarazila. Corin... mě zná? Když odešel, změnila jsem se zpět do pevné podoby a hned se sklonila nad Zazzirem.
„Promiň Zazzire.“ Počkala jsem dokud nedorazí zdravotníci a nepostarají se o něj. Vydechnu. Aspoň, že nikdo neumřel.
Guro mi položil ruku na rameno, bylo trochu zvláštní, že mě teď utěšoval když ještě nedávno jsem mu byla spíš trnem v oku.
„Ano. Pojďme.“ Řeknu a vykročím. Zeptal se mě co je mezi mnou a Corinem.
Podívám se na něj. „Netuším.“ Odpovím. „Guro. Trpím ztrátou paměti. Nemám žádné vzpomínky na život před tím než jsem se probudila na otrokářské lodi.“ Řeknu mu. „Ani nevím jestli jméno Cerie je opravdu mé vlastní. Ten Corin... jestli mě zná. Nejspíš o mě ví víc než já o sobě.“ Stisknu rty.
„Nejspíš se ho prostě půjdu zeptat. Mimo arénu na mě nejspíš nezaútočí.“ Zamyslím se.
„Ale možná mě nezná. Je jasné, že tady kolují o nás nějaké zvěsti. Možná to bylo kvůli tomu.... tak či onak. Zajdu za ním a zkusím se ho zeptat.“ Uvnitř kolosea jsem se po něm rozhlížela.
„Běž si odpočinout.“ Řeknu Gurovi. „Nebo můžeš jít se mnou jestli chceš. Já za vámi přijdu. Jen se ho musím zeptat.“ Pronesu a jdu najít Corina.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zazzir je v bezvědomí a moc ti tak toho neodpoví. Zdravotník jenž se jej, ale ujme jej rychle provizorně obváže a zatímco nosiči Zazzira rychle odnášejí na nosítka do arénové nemocnice, tak ti zdravotník potvrdí, že Zazzir bude vpořádku.

Guro přikývne. "Buď opatrná, Cerie. Nezapomínej. Nejsme obyčejní účastníci. Nejsme jako ostatní."
A ukáže na Corina jenž se proplétá už davem pryč. Je zřejmé, že tady by tě Guro akorát zdržoval.
Z arény proudí nejen zdravotníci, nosiči s nosítky a zraněnými, ale i další zranění účastníci, kteří jsou schopní chůze a také samozřejmě výherci.
Jenže do arény proudí i další účastníci, účastníci z poslední skupiny, bílý.
Corin se mezi všemi proplétá se značnou zručností a máš co dělat, aby jsi mu stačila.
Při vchodu do arény dokonce o několik metrů mineš Kenshina, Kaggumu, Triroga a Hagara, kteří naopak vstupují do ní. A všichni čtyři se tváří více než bojovně.

Corin se nezastavuje, vkročí do útrob arény a zastaví se až asi o padesát metrů dále od vchodu, kde je volná menší lóže, jež mu poskytuje výborný výhled do arény. A zde jej konečně doženeš.
Nikdo není moc v doslechu, jen další a další účastníci či pořadatelé chodí pár metrů za vašimi zády, tenké kamenné zdi vás dělí od dalších kójí, nad vámi burčí diváci a pod vámi se srocují bílí účastníci.
Corin se na tebe zamračí a položí ruku na meč. "Co tu chceš Cerie?"

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Podívám se na Gura a přikývnu. „Neboj se o mě. A i kdyby.... se mi něco stalo. Nejsem tu přece jediná kdo bojuje. Pokud by se stalo, že padnu. Vy musíte pokračovat.“ Řeknu mu, pousměji se na něj a vydám se pak za Corinem. Proplétal se mezi lidmi docela dobře, nejspíš za to mohl jeho výcvik šermíře. Mohla bych docela dobře se proměnit v mlhu a prostě proletět, ale to by bylo zbytečné plýtvání energií.

V jednu chvíli jsem viděla jak vstupuje Kenshin, Kagguma, Triroga a Hagar. Ohlédnu se na ně. „Hodně štěstí!“ houknu na ně i když mě možná neslyšeli. Bylo dobře, jak se na boj soustředili. Viděli dost už bojů aby věděli, že je tu dost nebezpečných soupeřů.
Dařilo se mi Corina neztratit a nakonec jsem ho dostihla v jedné lóži.
Teprve teď si všiml, že jsem ho následovala a otočil se na mě s rukou na meči, možná si myslel, že jsem si to s ním přišla vyřídit.
„Přišla jsem se tě na něco zeptat.“ Řeknu mu a postavím se tak, aby ze mě neměl pocit hrozby. Nepřišla jsem s ním bojovat.
Zadívám se na něj. „Ty víš kdo jsem? Co jsem zač?“ zeptám se. Samozřejmě jsem byla smířená s tím, že se mi třeba paměť nevrátí a nezáleželo na tom dvakrát co se dozvím. Ale když se mi naskytla příležitost zjistit něco o sobě, nemohla jsem to nechat jen tak být.
„Při nějaké nehodě jsem ztratila paměť. Nepamatuji si nic ze své minulosti. Moje první vzpomínky nedosahují dál než pár dní. Ale ty jsi mluvil jako kdyby jsi o mě něco věděl. Můžeš mi prosím říct co o mě víš?“

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Corin si odfrkne. "To, že jsme se ještě neviděli neznamená, že nevím kdo JSI! Pamatuješ si na Bitvu o Asnetský Průplav, která se odehrála rok a půl zpátky? Byla jsi na lodi svého bratra a společně s ním i jeho posádkou jste stáli na straně vítězů. Na straně poražených, poslaných ke dnu moře, se ale nacházela má starší sestra! Pirátská kapitánka Oakmis! Vím moc dobře, že ty, tvůj bratr a jeho posádka, že jste moji sestru a její posádku zabili! A za to se Vám pomstím. Zabiji tu v aréně tebe. A dříve nebo později dopadne stejně tvůj prašivý bratr a každý člen jeho mizerné posádky!"

Následně se mu, ale přiznáš s tím, že si na nic nepamatuješ. Jenže se nesetkáš s pochopením. Oči se mu naopak zablýsknou radostí. "Vážně? Ano, vím toho o tobě hodně. Stejně tak o tvé rodině a lidmi jimiž se obklopuješ. Ano, vím toho opravdu dost. Ale nic z toho ti nepovím! A umřeš tak ve své nevědomosti.
Tak a teď táhni odsud! Nebo chceš zemřít už nyní ty mrcho?"

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Corin se rozpovídá. Můj bratr? Takže mám rodinu. Přinejmenším bratra. Bitva o Asnetský Průplav? Samozřejmě jsem o tom nic neslyšela. Takže jsem pirát? Ne to neřekl. Jeho sestra byla pirát. Podle toho co říkal jsem klidně mohla být i u Maríny

Když jsem mu řekla, že si nic z toho nepamatuji tak měl docela škodolibou radost.
A samozřejmě odmítl mi cokoliv dalšího říci, ale vzhledem k tomu, že neprotestoval nijak vůči mému jménu, tak to je nejspíš správně.
„Minulost mě netrápí. Jen jsem si myslela, že když už jsem potkala někoho kdo o mě něco ví, tak se můžu něco dozvědět. Nechceš mi nic říci. Také dobře. A pokud se ti uleví, můžeš se mě pokusit zabít. Ale nemysli si, že ti to hodlám pokojně dovolit.“ Pronesu.
„Díky za tvůj čas.“ Rozloučím se s ním a vydám se pryč. Takže bratr. Zajímalo by mě co je zač. Plavila jsem se na jeho lodi? Ale pak proč jsem skončila jak jsem skončila? Spadla z nebe. Pořád jsem v podstatě nic nevěděla.
Nic moc jsem se nakonec nedozvěděla, ale přece jen jsem měla střípky. Bitva o Asnetský Průplav? Určitě bude stačit, když se na tohle poptám. A dozvím se více.
Vydala jsem se za ostatními, nakonec byl čas podívat se na poslední boj, tentokrát snad projdou všichni z našich. A nikdo neumře nebo nebude vážně zraněn.
Pak se ostatních zeptám na ten boj. Co ví. Musela to být velká událost ne?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Corin se na tebe vyzvavě šklebí, ale nic dalšího nedodá. Má zřejmě radost, že tu bylo něco co ti mohl odmítnout. A dokonce něco takhle důležitého, jako je povědomí o vlastní osobě a původu.
Ano, Corinovi jsi udělala moc velkou radost.

Vrátíš se ke svým druhům, kteří na tebe už netrpělivě čekají.
Zakena, rybák Hagar a Guro. Teprve, když uvidíš tyto tři, tak ti dojde jak moc se vaše počty snižují! Alga, Tolva, Zazzir,...
Zakena na tebe kývne. "Tolva je v pořádku a propustili ji z nemocnice. Ale také z kolosea. Každý kdo nepostoupil dál a je vpořádku, tak byl vypuštěn ven. Říkala, že si půjde sednout do hlediště. A že mezi bílími musí být i její bratr, tak se jej pokusí najít."
Guro upoutá vaši pozornost. "Dívejte, už to zase začíná."

A opravdu! Koloseum se opět roznese hlas komentátora jenž vítá účastníky bílé skupiny. Všech 396 účastníků!
Vidíte i skupinku vašich přátel, kteří stojí spolu snad uprostřed arény! Jak kdyby vůbec nedbali na vlastní bezpečí a chtěli se naopak vrhnout do boje! Kagguma už netrpělivě mává svým mečem ve vzduchu, Kenshin rovněž dlaně položené na rukojetích, Trirog si uvolňuje ramena a Jengraran si protahuje mocné paže. Tito čtyři jsou opravdu silní a je zřejmé, že budou chtít bojovat hodně agresivně.
Jenže i další jedinci ti jsou silní.

Přímo pod vaší kójí se opírá o zeď znuděně vypadající mladík v křiklavém oděvu jenž si hraje s kartami. A snad vůbec nevnímá své okolí. Cítíš, že je silný. Zatraceně silný! Ucítíš dokonce jak ti steče po zádech studený pot, když tohoto mladíka spatříš.
Je nebezpečný.
Smrtící.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Brzy jsem našla ostatní. Čekali na mě. Bylo to tak nějak zvláštně příjemné, že na mě čekali. Okamžik jsem na ně hleděla. Neznali jsme se dlouho, ale stejně tak nějak vzniklo mezi námi jistě pouto. Jak by to asi dopadlo kdybych se probudila a nikdo mi nepomohl? Asi bych byla úplně beznadějná.

Zakena mi řekla, že Tolva je v pořádku, ale vypadla takže musela ven z kolosea. Vlastně všichni co už byli v pořádku byli vykázání. Ale prej bude na tribunách a hledat svého bratra.
Snad ho najde.
Postavila jsem se tak abych viděla do arény a hned si všimla naší dynamické skupinky.
Pousměji se na to jak byli nachystaní, nejspíš už byli celí napumpování bojovým elánem.

Podívala jsem se dolů a všimla si jednoho mladíka. Vypadal uvolněné až znuděně. Přesto jsem z něj cítila, že je silný. A to velmi. Dost mě to znervóznělo.
„Ten muž pod náma. Je hodně nebezpečný.“ Poznamenám nahlas. Upozornila jsem na něj ostatní. „Jestli s ním někdy budete bojovat. Buďte velmi obezřetní.“ Stisknu rty. „Nebo to možná rovnou vzdejte.“ Není to tak, že bych je podceňovala, ale byla jsem si skoro jistá, že by je zabil.
Doufala jsem, že nepůjde po našich.
Naklonila jsem se, abych si ho lépe prohlédla. Jestli je tu víc takových jako on, tak máme vážně velký problém. Co to má s těmi kartami?
Zaklonila jsem se, abych na něj lépe viděla a zamračím se. Do háje s tím! A to jsme si myslela, že první kola budou snadná.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Hagar už se chce ozvat s námitkami, ale Zakena přikývne. "Máš pravdu. Ten muž je nebezpečný. Má silnou auru smrti."

Komentátor mezitím pokračuje ve žvatlání a představuje i zdejší účastníky.
Hned jako prvního poukáže na velikého šermíře ozbrojeného dvěma masivními zahnutými noži. "Ó mocný Gugri, jeden z členů posádky samotného pána Jasona! Gugriiii, jóóóóó!!"

Hned následuje i vaše skupinka. Kenshin, Kagguma, Trirog a Jengraran. "Udatní válečníci z Černého Korábuuuuu!" Neřekl o nich nic špatného, ale přece jen máš pocit, že diváci mírně vůči tvým lidem zahořkli a nezní příliš nadšených pokřiků.

"Dalším účastníkem je Agem, skvostný klenot zápasníků z Eréniky, jenž navíc snědl ultra mocné Ďáblovo Ovoce Inu Inu no Mi, Model: Cerberus! Přivítejme Agema!"

"Dále tu máme postrach všech moří, kruťáka jehož se obává celé West Blue! Muže, který je vycházející pirátskou hvězdou a dokonce i Marína na něj vypsala už odměnu na sto osmdesát miliónů belli! Nekron Arasdel!!"


Takhle by to zajisté šlo dále, ale cítíš jak se ti začíná klimbat hlavička a zavírat oči.
A najednou... jak kdyby se ve tvé hlavě začal přehrávat nějaký film! Uvidíš totiž něco jiného. Sen?
Uvidíš přepychově zařízenou místnost a stůl s několika Den Den Mushi nejrůznějších druhů, barev i velikostí. A jedno Den Den Mushi, celé tmavě černé bez zvýrazněného obličeje, právě mluví hrubým hlasem! ".... prej by tu mohla ta malá holka někde být. V takovém případě ji musíme zajmout a poslat našemu šéfovi, jasné Jasone?!"
"Ano Ateksi. Safra, to by bylo dobré, moc dobré. Tím bychom smazali naše prohřešky a mohli se vrátit zpátky, že?"
"Určitě. Šéf ji chce. Je jen divné, že ji sám nedokáže najít se svým Okem. Každopádně, tuto zprávu dostali všechny hlídky a součásti celé flotily Yonkou. Všichni se po té malé mrše poohlížejí, ale může být kdekoliv. Pokud bychom narazili na její stopu, tak se na nás usmálo štěstí a musíme ji dostat."
"Samozřejmě Ateksi. Dobrá, jdu to hned říci svým lidem."
Černý Den Den Mushi se odmlčí, ale zarachotí zase jiný ze šneků. Tentokrát veliký Den Den Mushi se zvláštně velikou tlamou. A z ní mu začne vyjíždět pomalu obrázek. Obrázek TEBE!

Jasonova svalnatá ruka se po tvém obrázku natáhne. "Takže Cerie? To je ta malá mrcha co nakopala Garedovým otrokářům a osvobodila Černý Koráb. Pochybuju, že by šlo o shodu náhod-jmen. Uvidíme, uvidíme. Pokud je to opravdu ona, tak se na mě konečně usmálo štěstí. Muhehehehe. Nábor posádky bude brzy ukončen, zde v Koloseu najdu určitě poslední členy. Zajmu Cerii a pošlu k čertu toho hlupáka Atekse, už mě nebaví ten jeho hnusný rypák a ty jeho stupidity. Pokud by dělal problémy, tak mu nakopu prdel. Vrátím se zpátky do New World i s Cerií a mou novou posádkou a šéf mě ještě moc rád přijme zpátky. A já se určitě stanu brzy jedním z nejdůvěrnějších lidí Yonkou, našeho šéfa. Muhehehehee...."

KŘACH! PRÁSK!
Trhneš s sebou a tvá vize, sen, nebo co to bylo zmizí! A mžouráš opět do arény! Do arény kde vrcholí boje bílých. A stačí ti jediný pohled, aby jsi věděla, že se muselo jednat o drsnou řežbu.
Všude se válí rozsekaná těla, mrtvý a zohavení. Tato skupina je zřejmě nejbrutálnější, nejspíše se zde seběhlo nejvíce šermířů.

Vidíš, že Trirog je zraněný a v bezvědomí leží na zemi. Guro nad osudem svého bratra drtí v zubech kletby a nadávky, přičemž rukama drtí kamenný okraj vaší lóže. Je sice zřejmé, že bude Trirog v pořádku, ale i tak zřejmě byl poražen a zraněn údery zezadu.
Zato Jengraran, Kenshin a Kagguma se zdají téměř nezranění a v plné zuřivosti.
Kenshin a Kagguma, ale nyní bojují s dalším úctyhodným protivníkem. S Gugrim, jenž má nejspíše na svědomí právě nevětší jatka. Kenshin i Kagguma do toho dávají vše, ale Gugri je jim plnohodnotným pohledem!
Na Jengrarana útočí několik protivníků, a silných, ale on se svým nelidským původem, neuvěřitelně fyzicky zdatným tělem a brutálním bojovým uměním, je na výši a ikdyž občas nějaký úder inkasuje, tak se nezdá, že by měl s nějakým protivníkem větší problémy.

A pak uvidíš smrtícího muže, jenž postával pod vaší lóží. Hisoku, jak jej představil komentátor. Hisoka se proplétá po bojišti, zaměřuje se na silné protivníky a užívá si s nimi boj. A s jasnou převaou vyhrává. Je neuvěřitelně mrštný, rychlý. A zkušený. Snad pouhým mrknutím oka dokáže vyhmátnout protivníkovi slabiny a efektivně jich využít. A zdá se, že jeho karty jsou snad tvrdší než ocel a ostřejší než meče. Vidíš jak s nimi nejen zabijí, ale dokonce přesekává i zbraně a zbroje!
Nevíš jak dlouho jsi byla v klimbu, ale i toto kolo je už nyní přerušeno a arénou se ozve komentátorovo STOP.
Gugri, Kenshin, Kagguma, Jengraran, Hisoka, Agem, Nekron Arasdel a další a další postupují.

Nevíš co to bylo za sen, ale máš pocit, že byl pravdivý! Že to nebyl sen, ale vize!
A máš pocit jak kdyby jsi si společně s tou vizí vzpoměla i na malý střípek svých vzpomínek!

// můžeš si vybrat jednu osobu blízkou na níž si vzpomeneš, dle výběru informace, schopnosti, techniky, apod. Některé osoby jsou důležité hodně, jiné jen málo. Ať máš šťastnou ruku. xD

1. nevlastní sestra Varsa, starší o jedenáct roků
2. Trenérka Bechana
3. sluha Haul
4. kamarádka Hotaru

GL xD

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zakena mé tvrzení podpořila. Takže nikdo další nic nenamítal, doufala jsem, že budou varování brát vážně a jen kvůli tvrdohlavosti boj s ním nebudou vyhledávat.
Komentátor začal mluvit a představovat bojovníky, všimla jsem si, že při oznámení naší skupiny lidé moc nefandí. No možná jen tajně v duchu, řekla bych, že veřejně se bojí dávat najevo nějaké ty kladné pocity vůči nám.
Představování pokračovalo a já cítila, že se mi zavírají oči, chvíli jsem se s tím snažila bojovat, ale nakonec se mi oči zavřeli a usnula.

Začal se mi zdát sen. Sledovala jsem místnost s hromadou Den Den Mushi. Na chvíli jsem si myslela, že by to mohlo být nějaké velitelství Maríny. Oni přece mívají takové štáby ne?
Ale poznala jsem hlas Jasona. Domlouval se... s někým. Ateksi? Hledají nějakou malou holku? Chce ji Yonku? Zajímalo by mě jakou, možná je to někdo z mých lidí, že se mi o tom zdá? Jenže po skončení hovoru jeden Den Den Mushi začal tisknout fotku a poznala jsem na ní sebe.
Zamrazilo mě. Proč u všech moří hledají zrovna mě?!
A co je horší, Jason mě z obrázku poznal. Děje se to teď a nebo už dřív? Před naší dohodou? Je možné, že na mé podmínky přistoupil kvůli tomu, že mě chce zajmout? Nakonec to bylo jedno. I kdyby, tak rozhodně nehodlá naší dohodu dodržet.
Hluk mě probudil a já se prudce probudila. Zamžourala jsem a promnula si oči. Zadívám se do arény. Spala jsem asi dlouho, protože boje už docela postoupili.
Ráda jsem viděla, že většina z naších je v pořádku. Trirog byl mimo, ale naživu. Viděla jsem, že Guro je dost naštvaný, podívám se na něj a v uklidňujícím gestu položím jemně ruku na jeho paži.
Kenshin a Kagguma bojovali s Gugrim a vedli si dobře. Přesto jeden na jednoho by to bylo asi horší. Gugri byl dost silný.
Jengraran byl také dobrý, vlastně si vedl skvěle! Po pravdě jsem si chvíli myslela, že nebude kdo ví jaký bojovník. Když byl v kleci vypadal dost nebezpečně, ale jak byl venku byl tak veselý a šel vařit.... no tohle ukazuje, že jsem se mýlila.
A pak tu byl ten nebezpečný muž. Hisoka, myslela jsem si, že jeho karty jsou jen na to aby se zabavil, ale on je používal v boji! Zajímavá technika.
A pak byl konec. Zajásala jsem nad tím, že většina naších postoupila.

Ale pak jsem se musela zamyslet znovu nad snem. Neměla jsem pocit, že to byl sen. Ale... nějaká vize? Nedokázala jsem pochopit, proč bych měla být pro Yonku důležitá. Ale je mi jasné, že i kdybych vyhrála nic to neznamená. Jason se mě bude snažit zajmout tak či onak.
Jen jsem přemýšlela proč mě navezl do tohohle boje. Jestli mě potřebuje živou, tak tyhle boje jsou dost rizikové.
Ale moje myšlenky byli přerušeny, když jsem si najednou na něco vzpomněla. Zamrkám a pohlédnu na nebe. Trochu mě z toho bolela hlava, ale vzpomněla jsem si na sluhu Haula!

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Vzpomínka... Tvoje první vzpomínka! Sluha Haul!
Pamatuješ si moc dobře na tohoto elegantního postaršího sluhu s šedivými vlasy. Pamatuješ si, že s tebou byl od malička, byl s tebou vždy! Když jsi žila v domě své matky, ikdyž jsi jako malá byla převážena na širém moři od jednoho ostrova ke druhému.
Nevíš proč jsi tak hodně cestovala, víš jen, že matka a ani tvoji sourozenci nebyli. Jen sluha Haul! Sluha, jenž ti byl zároveň i tajným osobním strážcem, mistr s bojem s noži a s jejich vrháním. A obrysy neznámých tváří, mnoha neznámých tváří!
Jedno nebezpečí střídalo druhé, neustále pod útoky, neustále v obavách z pronásledovatelů a nebezpečí. Jedna posádka střídala druhou jak jich ubývalo pod čepelemi nepřátel.

Nevíš kam jsi plula, ale konec plaveb byl už blízko. Vrcholky pohoří ostrova k němuž jste pluli už se tyčili nad mořem, když vás dostihl další útok!
Oheň, kouř, zvuky výstřelů.. a výkřiky nepřátel: "Je to Zrádcova dcera! Dcera Zrádce! Musíme ji zabít! Zlikvidujeme ji! Pomstíme se Zrádci!"
A bohužel, při tomto posledním útoku byl Haul při obraně tvé kajuty zabit. Bojoval, ale až do konce a moc dobře si nyní vzpomínáš na jeho staré, ale šlachovité tělo, které obdrželo několik ran a zásahů. Ale Haul se nevzdal a i s těžkými zraněními pomohl posádce porazit nepřátelské útočníky a ochránit tak tvůj život.
Tvoje poslední vzpomínka na tohoto ocelového, odvážného, ale milého starce je, jak vidíš jeho tělo zabalené do plátna, vrženo moři. Poslední tvou vzpomínkou na Haula je jeho pohřeb. A na jeho vrhací dýky, které ti jako malému děvčátku po Haulovi zůstali.

Tvoje první vzpomínka na tvůj život, není asi zrovna příliš uspokojivá. Zdá se, že vzpomínka na Haula ti neobjasnila moc věcí, možná i proto, že zemřel už dávno. Je, ale zřejmé, že tě chránil a nejednou mu vděčíš za svůj život.
Když se soustředíš a mysl ti zaplaví obrázek Haulových vrhacích dýk... vytvoříš si vlastní, jen z mlhy. Nejsou příliš ostré, ale špičaté ano. A ovládáš je pouhou vůlí, díky tomu, že jsou z tvé mlhy. A pouhou vůlí je můžeš i vrhat, s trochou tréninku možná i jejich dráhu letu měnit, podobně jako Corin své světelné koule?



Komentátor nyní vyhlásil pauzu na oběd a další občerstvení.
Mezi diváky se rozejdou nejrůznější prodejci a nosiči jídla, přičemž i mezi vámi ve vnitřku Kolosea se rozejdou mladí lidé s podnosy naloženými jídlem. Každý z vás účastníků se může najíst do sytosti. Což bude určitě pro některé pobídka, aby se nacpali snad k prasknutí.
Společně s jídlem se k vám vrátí i postupující. A tak jste zde všichni.
Zakena, Hagar, ty, Guro, Kenshin, Kagguma a Jengraran. Sedm.
Postupujících je celkem devadesát, takže je zřejmé, že je tu proti vám stále značná početní převaha. A co více, teď už tu asi nikdo slabý ani nebude. Naopak, všichni postupující si už prošli krutým vyřazovacím bojem.

Kagguma má obvaz na pravé ruce, zřejmě byla zraněna Gugrim. Kenshin je také mírně posekaný, ale jinak se zdají být všichni v pořádku.
Kagguma k tobě, ale hned přistoupí a podá ti složený papírek. "Cerie, tohle mi dal jeden ze zdravotníků. Je to prý pro tebe. Od Shalnarka."
Když papír rozevřeš, tak uvidíš psaní.

Kapitánko. Mezi soutěžícími jsou Jasonovi favoriti, aby zredukovali co nejvíce osob. Do poslední části se přidá i Jasonova posádka. Jason snědl Ďáblovo Ovoce, paramecia, dovoluje mu ovládat zem. Poslední část bude v labyrintu jím vytvořeným, bude jej moci i dále ovládat a manipulovat s ním. V některých částech pasti, jámy a výbušniny. Je tu hodně těch, kteří Jasona nenávidí. Pokusím se vám co nejvíce pomoci. Projděte bránou s co nejmenšími čísly.

Jenže, můžeš si být doopravdy jistá, že je to zpráva od Shalnarka?

Aréna se mezitím začíná měnit. Jak kdyby sama od sebe. Její půda pomalu klesá a mizí, jen některé části zůstávají. Části, které tvoří zdi. A neustále se mění, posouvají a přeskupují. A vytvářejí tak bludiště! Labyrint, jak se píše v onom dopisu.
Do labyrintu je vchod přes deset bran, přičemž každá je očíslovaná (od jedničky do desítky), přičemž ty se nacházejí okolo celého bludiště.
Z prostředku bludiště se najednou začne zvedat jakýsi stožár a na něm stojí svalnatý chlapík, jenž se směje od ucha k uchu. Jason.

V ruce drží mikrofon, na zádech má veliký baťoh a volnou rukou mává divákům po celém stadionu. A ti jej vesele opatrně zdraví.
"Nazdááár všichnííí. Díky, že jste přišli. Vítám vás na finále, tohoto krásného turnaje. Tak, povíme si prvně něco k pravidlům, jo? Ty jsou jednoduchý.
Každý z účastníků si při vchodu do arény vylosuje jakou bránou a kolikátý dovnitř projde. Poté bude postupovat vpřed, přičemž úkolem je dostat se do středu. občas se může stát, že dorazíte do slepé uličky, na níž je symbol zkřížených čepelí. Stačí v té uličce chvíli počkat než přijde někdo další, porazit jej a otevře se vám cesta dále. Jednoduché jako facka, že?
Ten kdo se dostane do středu labyrintu, tak se potká se mnou a dostane svoji odměnu. Ti nejrychlejší si ji mohou dokonce vybrat. A co je vše na výběr? No jen pohleďte!"
A s tím začne z batohu vytahovat nejrůznější věci a popisovat je.
"Ďáblovo Ovoce typu Ancient Zoan a Paramecia. Sto miliónů beli ve zlatě. Osm velkých rudých perel, každá v hodnotě patnácti miliónu belli! A dračí vejce, opravdové a plnohodnotné dračí vejce! Stačí se o něj jen trochu starat a vylíhne se Vám vlastní drak!
A pár dalších maličkostí!
Takže účastníci finále, pojďte do arény. A začnama zábavu převelikou! Ííííííááááááááá..."
A s tím sjede zase dolů a zmizí v labyrintu i se svými poklady.

K vám dojde jeden z mladíčků s poloprázdným podnosem s jídlem a podá ti další lísteček. "Tady prosím, od Shalnarka."
Když lístek rozděláš, tak v něm stojí...

Kerberus je bratr Tolvi, chtějí jej zabít. Dejte si pozor na Salamandry. Shalnark

// k10 na číslo brány, podruhé k10 (výsledek-1) na pořadí vstupu do brány. Vchází se ve dvou minutových intervalech.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Vzpomněla jsem si na Haula. Dobrého a staršího sluhu, který mě chránil. Byl se mnou pořád. Z nějakého důvodu jsem jako dítě hodně cestovala a i když se mnou nebyla rodina, on tam byl. Viděla jsem obrysy tváří lidí, bylo jich mnoho, byli důležití? Nebo to byli jen stíny?
Proč jsem se tolik plavila? A kde byla má rodina? Věděla jsem, že mám sourozence, i rodiče... ale proč jsem byla sama?
A nechápala jsem ani to, proč jsem byla pronásledována. Podle vzpomínek Haul mě musel hodně chránit. Snažili se mě mnohokrát zabít.
Proč?

Haul byl zabit v jednom z útoků. Slyšela jsem výkřiky útočníků. Dcera Zrádce? Snažili se zavraždit dítě jen proto, že je něčí dítě?
A drahý Haul zahynul.
Poslední vzpomínka na něj byl jeho pohřeb.
Když jsem se vzpamatovala z náhlého záblesku vzpomínky zjistila jsem, že brečím. Zavřela jsem oči a začala si otírat slzy. Věděla jsem, že Haul mi byl velmi drahý.
Vzpomněla jsem si na Haulovi dýky. Zvedla jsem ruku a vytvořila jsem z mé mlhy tvar dýky. Vzpomněla jsem si na ně celkem jasně. Zdá se, že Haul nakonec opravdu bude vždycky se mnou.
Musela jsem se hlasitě vysmrkat. Vzpomínka mě spíš znepokojila. Rozhodně se zdálo, že jsem dcera někoho nechvalně známého. Ale možná, že už je to dlouho a lidé zapomněli. Tady mě nikdo nepoznával, tedy až na Corina. Ale ten mě chce zabít z jiného důvodu.

Byla přestávka. Lidé se mohli najíst a přidali se k nám ostatní. Samozřejmě, že jsem se hodlala najíst. Bylo potřeba, abych byla silná a nepodlamovala se mi kolena z hlavu. Ale jeden z mladíků co roznášeli jídlo mi přinesl i zprávu. Od Shalnarka. Samozřejmě jsem to řekla ostatním. Bylo možné, že to nebylo od něj, ale tomu jsem moc nevěřila. Shalnark se jistě pustil do získávání informací.
Navíc jak se začala Aréna měnit, bylo jasné, že ta zpráva musí být pravá. Sledovala jsem, jak se aréna sama o sobě pohybuje a mění. Země.... nepříjemná schopnost. Ale.... řekla bych, že oproti zemi budu mít docela výhodu.
A pak se vynořil Jason. Naklonila jsem se, abych si ho prohlédla. Nevypadal zle... jeho vzhled moc neodpovídal jeho povaze. Spíš jsem čekala nějakého surovce. On vypadal jako bukanýr.
Jason začal hlásat do mikrofonu a lidé ho vítali, ale spíš tak na oko. Zajímalo by mě jestli Jason ví, že ho lidi nemají rádi.
Takže losování. Takže těžko ovlivnim jakou bránou projdu. Vysvětloval pravidla. Takže čekat v uličce, když je slepá? Jestli by to brali jako podvod kdybych prostě tu zeď přeletěla?

Pak říkal co čeká vítěze. Nic moc mě nezaujalo. Tedy.... Až na to vejce. Vlastní drak? Opravdový?
To by se mi docela líbilo. Jenže je tu pořád to co se se mnou stane. Je mi jasné, že Jason mě nenechá jít. Na to mě příliš potřeboval jako úplatek pro Yonku.
Po odchodu Jasona jsem se otočila na ostatní. Přemýšlela jsem jestli jim to říci, ale po chvíli uvažování jsem se rozhodla, že radši jen něco.
"Je docela možné, že v labyrintu zmizím... či budu zabita, nebo to přinejmenším bude tak vypadat." Řeknu jim. "Zjistila jsem, že z nějakého důvodu mě Jason potřebuje živou. Takže pokud zmizím nejspíš se Jasonovi mě podařilo zajmout. Pokud zemřu. Pravděpodobně to bude jen na oko a stejně mě bude někde držet." Odmlčím se.
"Tím neříkám, že očekávám, že mě přijdete zachránit. Já se o sebe postarám. Říkám vám to, aby jste kvůli tomu pak třeba neklesali na mysli. Pokračujte dál." Ohlédnu se k aréně.
"Kdyby jste někdo z vás měli vážné potíže. Zkuste mě zavolat. Zdi pro mě nic neznamenají, vyrazím za vámi pomoci." Vzdychnu.
"Pokud budu v doslechu." Podívám se na poslední vzkaz.
"Kerberus je bratr Tolvy. Prej ho chtějí zabít. Pokud se s ním setkáte tak mu to řekněte a řekněte mu o Tolvě. Nejspíš se k nám přidá. A také si máme dávat pozor na Salamandry." Zamračím se a podívám se na ně.
"Co se mě týče... dávejte si pozor na všechno. Nikomu nevěřte." Řeknu jim nakonec.
"Hodně štěstí. Zvládnete to." S tím jsem se vydala vylosovat si číslo. Vůbec netuším co se bude dít dál.
K mému štěstí jsme si vylosovala bránu 1. Nižší číslo tu snad ani nebylo. A druhé číslo bylo 2. Nedokázala jsem říci jestli je to dobře.
Vydala jsem se tedy ke své bráně.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Tvoje slova by slabší jedince dosti možná vyděsila a mnohé by určitě znervóznila. Jengraran, Hagar i Guro opravdu vypadají dosti šokovaně, nechápavě a nervózně.
Kagguma na tebe kouká s otevřenou pusou a viditelně prostě nechápe.
Kenshin je zticha a nereaguje vůbec, jak kdyby jej to skoro ani nezajímalo.
Zato Zakena ti lehce položí ruku na rameno. "Vše bude v pořádku."

Následně zamíříte do arény.
Ty si vylosuješ první bránu a jdeš do ní dokonce jako druhá. To je snad dobrý výsledek?
Zakena má bránu s číslem dva, Kenshin rovněž, Guro má sedmičku, Kagguma šestku, Jengraran desítku. A Hagar také jedničku! Jenže narozdíl od tebe jde Hagar až úplně poslední. I tak se možná budete schopni spojit a podpořit se?

Brzy tak stojíte u brány s velikým číslem jedna. Jenže, nejste tu samozřejmě sami. Během chvíle je tu všech devět soutěžících.
Vidíš Shana, Sangu a Smrťáka Lucila jenž zabil Algu! Rovněž je tu Agem, bratr Tolvy! A Dračí Rytíř Agost.
Poslední dva soutěžící u vaší brány vypadají poměrně nenápadně. Mají na sobě nevýrazné ušmudlané oblečení a mají rudými šátky zakryté obličeje. Jeden je ozbrojený několika dýkami, druhý má zase dva meče.
Jenže pak si toho všimneš! Tetování, které má šermíř na paži a muž s dýkami na čele! Tetování nějaké ještěrky. Tetování Salamandra.

Rozezní se gong, brána se před vámi otevře a spolu s tím k ní přistoupí i jeden z organizátorů se stopkami. A vpustí do ní zabijáka Shana, jenž se hned rozeběhne kupředu. A brána se zavře.
Za dvě minuty se brána opět otevře, ikdyž se ti zdá, že cesta je mírně jiná než předešle. Zdá se, že zdi labyrintu se doopravdy neustále pohybují a mění!

Hned za bránou je asi deset metrů dlouhá cesta, která vede šikmo dolů! Směrem do podzemí! A po deseti metrech se nachází křižovatka tvaru T, kde následují klikaté cesty. Doprava či doleva?
Zdi jsou zde vysoké asi pět metrů, ale s tím jak cesta neustále klesá, tak se výška zdí bude určitě i zvyšovat. A je pravděpodobné, že to nebudou jen zdi, ale zachvíli k nim přibyde i strop.
Přece jen, aréna není moc veliká, takže by to nebyl příliš veliký labyrint. Takže mu Jason asi udělal několik pater. A kdoví, které je správné.
Možná je načase přestat hrát dle pravidel?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zakena se mě snažila ujistit, že vše bude v pořádku. Podívám se na ní a usměji se. „Samozřejmě.“ Odpovím. Pak byl čas jít do brány. Nebyla jsem sama, kdo dostal jedničku. Hagar také, ale měl jít až dlouho po mě.
U brány jsem se rozhlížela kdo vše tu je. Corin tu nebyl, tak aspoň ho nebudu mít hned za zadkem i když je mi jasné, že se mě pokusí najít.
Byl tu Smrťák Lucil, kterého na druhou stranu bych chtěla potkat já. A taky Agem, bratr Tolvy.
A dva muži, kteří mi nebyli povědomí, zahalené tváře, ale nemohla jsem si nevšimnout tetování, které vypadalo jako.... ještěrky.... Salamandr?
Šťouchla jsem do Hagara a poukázala na ně. Teď jsme nic dělat nemohli, ale rozhodně jsem si na ně hodlala dávat pozor.
Jako první byl dovnitř vpuštěn jeden z nich. Jak se brána zavřela, šla jsem za Agem. „Jsem Cerie.“ Řeknu mu tiše. „Přítelkyně Tolvy. Ta je v hledišti. Všichni z naší skupiny se ti pokusí pomoci pokud se v labyrintu setkáte. Ale dávej si pozor. Prý se tě budou snažit zabít.“ Varuji ho.

Jenže pak byl čas abych vešla i já. Vrátila jsem se k bráně a všimla si, že cesta se změnila. Zdá se, že Jason labyrint přestavuje. Vydala jsem se vpřed a hned za bránou se zastavila a rozhlédla se. Cesta vedla do podzemí a to by mohl být pro mě problém. Je mi jasné, že jakmile budu mít nad hlavou strop, tak nebudu moci použít svou mlhu abych unikla. Nakonec labyrint není postavený z jednotlivých kusů skály. Pravděpodobně nebudou nikde žádné spáry kudy bych se protáhla.
Jason to nejspíš proto takhle vytvořil, aby moje cesta vedla zrovna do podzemí, kde by mě mohl zavřít do nějaké kamenné krychle odkud se nebudu moci dostat ven.
Že bych mu to měla usnadnit mě chytit? To si nemyslím. Navíc pokud vím, tak nestanovil žádná omezení. Prostě se jen máme dostat do středu labyrintu. Bude to tedy vůbec proti pravidlům.
„Hmmm...“ Zabručím zamyšleně a projela jsem si prsty vlasy. „Tak se na to podívejme.“ Poznamenám a vydám se vycházkovým krokem dál. Zastavila jsem se až ve chvíli, kdy se objevil i strop. To jsem se znovu zastavila.
Pohlédnu vzhůru, jak jsem na to tak koukala, víc a víc mi to připadala jako jedna velká past. A tak jsem se proměnila v oblak mlhy a namísto toho, abych vletěla dovnitř, tak jsem se vynesla nahoru a vyrazila ke středu arény.
Trochu jsem očekávala, že brzy zaslechnu nějakého hlasatele, že začne tvrdit, že podvádím. I když řekla bych, že stejně to tak snadné nebude.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Agem se na tebe podívá podezřívavě. "Jak přítelkyně? Jak v hledišti? Kde je má sestra? Co s ní je? Co se stalo? I já jsem viděl Salamandru a pokud také patříš k Bossovi, tak táhněte k čertu! Neutekl jsem, ale unesli mě i Tolvu ksakru! A nic jsem neřekl! Co ode mě chcete?"
Máš pocit, že Agem není tak klidný jak vypadá. Strach? Zoufalství? Dost možná.

To už jsi, ale vyvolána rovněž ke vstupu do arény. A vejdeš.
Jenže ty nehodláš hrát dle Jasonových pravidel! A vzlétneš vzhůru, nad zdi bludiště!
Otevře se ti tak pohled na celou arénu, respektive na celé bludiště. A vidíš, že to není tak jednoduché. Jason zřejmě, aby dodal divákům co nejvíce zábavy a zmátl soutěžící, tak manipuluje s celým bludištěm. Nejen, že některé cesty klesají a on tak samostatné soutěžící skrývá, ale další stezky a části naopak pozvedává výše, takže do nich diváci dobře vidí. Například strop u cesty pod nějž jsi měla vkročit není strop jako takový, ale podlaha části arény, která je o úroveň výše. A kde právě bojují dva účastníci mezi sebou.

Zahlédneš rovněž střed arény, kde na vysokém hliněném sloupu sedí sám Jason! Vidíš, že má zavřené oči a soustředí se. A vyrazíš k němu!
Hlasatel doopravdy zareaguje, ikdyž namísto podvádění se dočkáš naopak nadšeného volání! "Účastnice Cerie se dostává do výše a zkratkou míří přímo ke středu arény!"
Jenže uletíš sotva dva metry, když se zeď pár kroků před tebou začne zvyšovat a její horní okraj tvarovat do otevřené dlaně. Jak se tak hlína zvedá, tak je zřejmé, že ti bude stát dlaň v cestě. Velká hliněná dlaň.
Jenže copak by hlína mohla zastavit mlhu?
Je zřejmé, že v plné rychlosti ji obletět či přeletět nestačíš. A pokud zpomalíš, aby jsi se jí vyhnula, tak se určitě pohne stejně tak i dlaň.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zmateně se na Agema podívám, když začne mluvit o něčem čemu jsem nerozuměla. „Nevím o čem to mluvíš. Kamarádka Tolvy. A je v hledišti. Snažila se soutěžit, ale nedostala se dál. Tak sleduje zápasy. Tolva už není otrok. A nic po tobě nechci. Musím jít.“ Už jsem se s ním nemohla dál zdržovat. Za chvíli jsem byla na řadě.

Vešla jsem do arény a rozhodla se zamířit výš. K mému překvapení strop nebyl tak ani stropem, ale další cestou bludiště. Rozhlédnu se a vidím, že bludiště rozhodně není snadné projít. Pořád se měnilo, měla jsem podezření, že je to zařízeno tak aby se moc lidí dál nedostalo. Jason to celé ovládal, určitě nechává projít dál jen ty co se mu zamlouvají.
Zahlédla jsem i střed arény, kde seděl Jason se zavřenýma očima. Tohle určitě potřebovalo hodně úsilí vytvořit.
Hlasatel se ozval, ale nekřičel nic o podvodu, ale že mířím ke středu arény. Takže přece jen je to tu bez pravidel. Výborně.
Jenže nedoletěla jsem daleko, Jason si mě všiml a zvedl přede mnou stěnu, kterou proměnil ve velkou ruku, kterou mi postavil do cesty.
Přemýšlela jsem jestli mě dokáže zastavit. Chytit mlhu není nic snadného, ale to neznamená, že je to nemožné.
Ale neměla bych se na to spoléhat, možná má nějaký plán, jak na mě. Možná to tedy pro mě nebude tak přímá cesta jak jsem doufala. Místo toho, abych zpomalila nebo pokusila se projít skrz, tak jsem změnila směr. Zahnula jsem doprava, možná bude fungovat méně přímá cesta. Posouvat se křížem ke středu, tak či onak využila jsem tuhle delší cestu k tomu, abych se podívala jestli neuvidím dole někoho z našich nebo Agema... a nebo toho zatraceného popravčího.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Zabočíš v letu doprava a začneš se rozhlížet po nějaké známé tváři. Najednou na tebe padne stín. A vzápětí na tebe zvrchu a z boku dopadne hliněná dlaň!
Ikdyž jsí zabočila, tak Jason zřejmě ruku prodloužil a dlaní na tebe zaútočil.

Jenže, stále je to hlína a tys jen mlžný oblak. Jak by ti mohlo něco takového ublížit, že?
Jenže v poslední chvíli uvidíš jak původně hnědá hliněná dlaň zčernala a podivně se zaleskla. Jako... Haki!
A vzápětí na tebe dlaň dopadne brutální silou, cítíš jak kdyby na tebe spadla celá hora! Záda a levý bok inkasují zásah a ty jsi sražena dolů, jak míček při nějaké sportovní hře!
Cítíš, že po zásahu Haki bylo na chvíli tvé mlžné tělo rozhozeno a tak i na zem jsi dopadla jako další běžná smrtelná bytost. Pleskla jsi s sebou na tvrdou zem z hlíny až jsi se probourala o patro níže. A za hučení v uších jsi slyšela hýkání hlasatele jak zvesela hodnotí tvůj pád.
Zdá se, že Jason tě srazil z oblohy zpět do bludiště.

Chvíli trvá než se vzpamatuješ, ale po pár minutách jsi už v pořádku. A dokážeš vnímat i své okolí.
Zdá se, ale že Jason udělal přesně to, čeho jsi se obávala. Poznal tě. A uvěznil tě. Jsi v temné místnosti bez jediného zdroje světla, nahmatáš, že má tvar kvádru a je asi pět metrů dlouhá.
Jenže nikde nejsou žádné dveře, nikde nejsou žádná okna, nikde není ani sebemenší škvírka, kterou by jsi se mohla protáhnout!
Jen tma. A omezené množství kyslíku.
Cítíš jak tě levý bok i záda lehce bolí, ale naštěstí nejsi vážněji zraněná.

Najednou.... zachvěje se zem pod tvýma nohama a cítíš jak se místnost s tebou posouvá někam kupředu. Stále aniž by jsi dostala jedinou šanci uniknout!
Vzápětí, ale zaslechneš zašramocení. A hlas! "Hej TY vysoká! Co se tu gurva flákáš? Jdeš nebo coO?"
Vzápětí se ozve škrtnutí, zaplane plamínek a spatříš malého drsňáka Halarose jak si zapaluje veliký doutník. Vedle Halarose je vyhrabaná v hlíně slušná díra a z ní vykukuje veliký krtek!

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Nečekala jsem, že takhle ruku natáhne, sotva jsem měla čas se otočit a uviděla jsem, jak na mě padá obří ruka. Černá a já poznala, že jde o Haki. Podělaný Haki!
Dostala jsem přímý zásah a ten mě poslal k zemi. Útok mé mlžné tělo rozhodilo a tak při dopadu jsem měla zase pevný stav. Narazila jsem do země a propadla se skrz a dolů do bludiště.
Chvíli jsem byla asi trochu mimo, docela to bolelo, ale zdá se, že jsem nebyla tak vážně zraněná jak bych mohla být.
Horší bylo to co jsem zjistila a čeho se obávala. Jason mě uvěznil. Začala jsem osahávat vše kolem sebe, jenže bylo to tak jak jsem si myslela. Krychle, bez spár nebo jiného východu. Zaklela jsem a udeřila do zdi. Tak daleko k mé snaze se tomuhle vyhnout.
A to nemluvím ani o tom, jak dlouho mi vydrží kyslík. Takže Haki... to bude složitější než jsem si myslela. Na druhou stranu teď přibližně vím co umí.... pokud dostanu příležitost se mu postavit.

Najednou ucítím, jak se zem pohnula a místnost se přesouvá. To mě už někam nese nebo co?
Zaskřípu zuby, když najednou někoho uslyším. Vysoká? Halaros?
Zaplál plamínek a já uviděla trpaslíka, jak si zapaluje a z nory z které se sem dostal koukal velký krtek!
Chvíli jsem na něj zírala. Roztomilý!
„Díky Halarosi. Jasně, že jdu.“ Řeknu. „Přišel jsi právě včas. Měla bych problém se odsud dostat.“ Počkala jsem až uvolní tunel a vydala jsem se za nimi.
„Jak jste zjistili, že jsem zrovna tady?“ zajímalo mě.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Halaros popotáhne doutník a požitkářsky vyfoukne. "Jak? No nejsem blbej ne? Prostě vím. A Šmulda taky."
Místnost se stále přesouvá, ale jen co krtek Šmulda uhne z díry, tak jí proklouznete také. Hned sice sklouznete na zem a spíše cítíš než vidíš, že místnost kde jsi byla se přesouvá na nějakých hliněných kolečkách či něčem podobném. Zažiješ si tak chvíli strachu, když nad tebou místnost přejíždí, ale vzápětí už jsi v "bezpečí".

Halaros se zvedne také, což odhaduješ dle rozžhaveného konce doutníku a ucítíš jak vyfukuje kouř. "Takže Vysoká, jseš připravená na pořádný BUM BUCH? Je tu hodně sráčů co chtějí Jasona sundat, takže musíme být první. Je to jasný? Tak nezdržuj a klapej za mnou.
Šmulda nám udělá díru, vylezeme z ní u Jasona a rozkopeme mu frňák. To bude i signál pro moji grupu. Doufám jen, že máš koule na pořádnou mlatu. A nebudeš mi tu brečet jak nějaký uřvaný pískle."

Jenže je dobré hned zaútočit na Jasona? Ten krtek Šmulda se zdá dokáže vycítit osoby v okolí. Co kdyby jste prvně vyzvedli nějaké spojence? Jenže toho by si zase Jason mohl asi všimnout?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Podívám se na krtka Šmudlu. Na to jaký jsou to drsní chlapíci, tak pojmenovali svého krtka docela roztomile. Ah ten čumáček s vousky!
Vklouzla jsem do díry a na chvíli mi zatrnulo, když se místnost znovu pohnula, ale už jsem byla v bezpečí. Zajímalo by mě kam míří. Rovnou k Jasonovi? Jak se asi bude tvářit, když zjistí, že tam nejsem?
Halaros říkal, že je tu hodně těch co chtějí Jasona sundat a že si tedy musíme pospíšit. Nebylo to spíš lepší, že je nás víc?
Když Halaros řekne, abych mu tu pak nefňukala, otráveně ho zpražím pohledem. „Hele tyhle řeči si odpusť. Až bude po všem klidně si to s tebou rozdám a uvidíme kdo bude fňukat.“ Nechápu proč se do mě musí strefovat.

Napadlo mě, že by nebylo špatné vyzvednout ostatní na druhou stranu bychom mohli přijít o moment překvapení, kdyby si toho Jason všiml. Nejspíš měl co dělat sledovat a ovládat labyrint, takže je dost možné, že neví co tu trpoši vyvádějí. Sice bych raději měla nějakou podporu, ale... Jason by mohl svolat ostatní nebo preventivně všechny moje společníky zablokovat.
„Tak pojďme.“ Pobídnu ho. Když bude mít co dělat s námi, tak nebude mít čas zavírat ostatní do krabiček, kde by se udusili. Snad.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Halaros spokojeně přikývne, zkontroluje dvojici pistolí co má u pasu, dva velké bojové nože, boxer, obušek a vražedně vypadající hřeben. "Drž se za náma. Vpřed bejkůůůů!" A Šmulda vyrazí.
Velký krtek vám vyhrábá díru v hlíně a vytváří tak rychle tunel jímž se protáhnete. Není to sice žádný pohodlný tunel, spíše naopak je značně úzky a osoba trpící klaustrofobií by tu určitě zešílela hrůzou. Ale vy pokračujete vpřed.

Netušíš jak je to dlouho, zdá se ti to jako věčnost. Monotóní věčnost.
Tak monotóní...
...
..
.
.
..
...
Tma tunelu ti zmizí z očí a ty uvidíš světlo. Vidíš a slyšíš něco jiného! Vidíš Jasona!
Jason sedí na své vysoké věži a právě telefonuje z Den Den Mushi. "... cože? Jak jako, že tam není? Vždyť jsem ji sejmul a zavřel! Zatraceně! Mrcha jedna! Dobrá dobrá, tak běžte zjistit kde ta Cerie je! Muriel vám to řekne. COŽE??? Jak jako, že nemůžete Muriel najít? Kde se zase schovává??!! Hned ji najděte a ať najde tu Cerii!!"
Jason třískne s Den Den Mushi a rozhlédne se po aréně. Stejně tak i ty. A to co vidíš se ti moc nelíbí.

Jason sice sedí na svém vysokém sloupu, ale kolem sloupu je volný prostor. Kruh asi o poloměru deseti metrů, poté už nejrůznější zdi labyrintu, zvedající se a klesající místnosti a tak.
Jenže prostor kruhu u sloupu není prázdný.
Vidíš v něm Podricka, Wang Xiaa, Regdara, Gugriho, bratra Tolvy Agema, Shane, Sanga, šermíř Thamas. Osm velice silných jedinců. Mnozí dokonce se silou Ďáblova Ovoce. Jenže nikdo z nich neútočí na Jasona! Ne, oni s ním spolupracují!

Vidíš jak právě společně porazili rychle několik protivníků. Není to boj, je to masakr! A vidíš jak Jason mávne rukou, zdi se opět pohnou a do kruhu k této osmici Jasonových Vyvolených jsou vpuštěni tři bojovníci. Roug, Hisoka a... a.... JENGRARAN!
A osmice bojovníků se na ně hned vrhne! Společně!
Je zřejmé, že Jason si už své Vyvolené vybral. A nyní jim podsouvá protivníky, které poráží jak na běžícím pásu. A zřetelně se tak stmelují.
Zajímavý nápad jak si vybrat posádku a stmelit ji dohromady.
Jenže! S takovou tvoji přátelé zemřou!

Vidíš jak Roug byl zabit, Gugri a Wang Xiao jej rozsekali na kousky!
Hisoka a Jengraran jsou, ale silní. A bojují z plných sil! Je zřejmé, že tito dva se jen tak nedají. Jenže jak dlouho dokáží vzdorovat takové přesile?
A Jason už začíná posouvat další místnosti a připravovat si tak další kořist k likvidaci! Strážce Jarret, Hagar a Zakena!
...
..
.
.
..
...
Tvé vědomí je zpět v tvém těle. A vidíš, že jste opět v tunelech. A stojíte na místě.
Halaros si něco špitá se Šmuldou a slyšíš nad sebou zvuky boje. Není zde v tunelu místo k nějakému čajovému dýchánku a tak uslyšíš jen Halarosův hlas. "Vysoká? Jsme tu. Nad námi je střed Arény a ten zasranec Jason. Teď tam bojují. Přidáme se do mlaty?"


Opět jsi měla vizi. A ta nepřinášela mnoho radosti. Jengraran právě bojuje svůj marný boj o svůj život! A pokud zaútočíte na Jasona, tak na vás budou prvně čekat jeho osmička Vyvolených.
A máš pocit jak kdyby jsi si společně s tou vizí vzpoměla i na malý střípek svých vzpomínek!

// můžeš si vybrat jednu osobu blízkou na níž si vzpomeneš, dle výběru informace, schopnosti, techniky, apod. Některé osoby jsou důležité hodně, jiné jen málo. Ať máš šťastnou ruku. xD

1. nevlastní sestra Varsa, starší o jedenáct roků
2. Trenérka Bechana
3. kamarádka Hotaru
4. bratr Octaver, starší o pět let

GL xD

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Lezla jsem za Halarosem, který následoval krtka. Nebylo to zrovna moc pohodlné, ale dostávali jsme se vpřed. Neměla jsem strach z tísněných prostor, ale příjemné to taky nebylo. Představa, že by se na mě hlína sesunula byla dost nepříjemná.
Najednou se objevilo světlo a mě napadlo, že jsme venku než si uvědomím, že mám další vidinu.

Viděla jsem Jasona, který mluvil do Den Den Mushi a musím říci, že jsem měla škodolibou radost z toho, že jsem mu unikla. Byl dost naštvaný a překvapený. On si myslel, jako že mě tou jedinou ranou odrovnal? Asi mě podceňuje. Ale je pravda, že bez Halarose bych se nedostala ven.
Ale pobavení mě přešlo, když jsem viděla koho tam má sebou. Byl tam i bratr Tolvy, a všichni s ním spolupracovali. To nebylo dobré. Hlavně, když zjistím co dělají! Tohle není žádná soutěž, tohle je pořádný hnusný podvod! Teď je mi jasné, že slovo Jasona stojí za nic a začínala jsem mít obavy o naše civilisty. Jediné co mi připadá jako možné je že je nechal být, protože o ně zájem nemá. Na co mu budou obyčejní lidé co neumí bojovat?

Vháněl dovnitř soutěžící a jeho noví posluhovači je zabíjeli. Už tam bylo několik mrtvých a teď přišli další a byl tam i Jengraran a připravovali se další. Srdce se mi rozbušilo rozčílením a obavami.
Znovu jsem přišla k sobě a zjistila jsem, že jsme na místě. Halaros se ptal jestli se přidáme, sice budeme proti přesile, ale nemohli jsme čekat.
„Ano. Jason si už vybral svoje vyvolené. Teď je má nahoře a vraždí ostatní soutěžící. Je jich tam spolu s Jasonem osm. A je tam i bratr Tolvy, jedné z mých. Toho musíme nechat žít. Halarosi, musíme nahoru ale pošli svého krtka, aby vykopal průchod pro naše lidi, aby nám přišli pomoc. Tohle bude těžký boj.“ Pobídnu ho. „Teď pojďme na to.“ Pobídnu ho. Cítila jsem, že se mi vrátila další vzpomínka. Vzpomněla jsem si na nevlastní sestru Varsu.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Varsa, tvá nevlastní sestra. Máte společnou matku, jen otec je jiný. Škoda, že si na ně nevzpomínáš.
Varsa je o jedenáct let starší než ty. Přílíš jste se nevídávali, ale vzpomínka na jedno krásné léto s Varsou byla jedna z tvých nejštastnějších ještě před výpadkem paměti. Alespoň to si pamatuješ!

Když ti bylo dvanáct let, tak jsi žila na podivném ostrově pokrytém pralesy. Zdejší klima bylo tvrdé, v pralesých se skrývala nejrůznější nebezpečenství. Jedovatí hadi, mouchy přenášející nemoci či nebezpeční dravci. O kmenech primitivních, ale silných domorodcích ani nemluvě.
Matně si vzpomínáš na obrysy nějakých osob s nimiž jsi na tomto ostrově vyrůstala, ale... nevidíš je zřetelně.
Jednoho dne na tento ostrov byla vyplavena Varsa. Byla pomlácená, potlučená a připlula jen na prostém voru, jenž se jí rozpadal. A byla zraněná.
Spřátelili jste se a povídáním jste se dozvěděli, že máte společnou matku a že jste nevlastní sestry! Jaké to bylo úžasné shledání!
Varsa starší jak ty byla zkušená a více než schopná bojovnice. Měla navíc bystrý zrak, výbornou analytickou mysl a dokázala ti i v mnoha věcech poradit. Společně jste zažili několik úžasných měsíců plných hrátek.
Společně jste si podmanili prales, obrovské i malé tvory v něm. A dokonce i domorodé kmeny se vás začali bát, domorodci před vámi prchali a v noci ve svých chýších zapalovali byliny, aby zahnali zlé duchy "Velké a Malé Bestie".

Varsa ti jednoho dne odhalila několik tajemstvích. Pověděla ti ak to ve světě funguje. O Maríně, CP, Yonkou a pirátech. Prozradila ti rovněž, že ona sama je agentem CP-6. V té době ti vykreslila piráty jako hnusáky a Mariňáky jako slušňáky, přičemž CP jako ty největší hrdiny strážící klid a pořádek celého světa. Byla jsi sama dosti nadchnutá se k CP přidat.
Varsa ti pověděla rovněž o několika signálech.
Signál tajných agentů CP-6 k prokázání totožnosti:
- Maríně (hodnost Kapitán a výše, nižší hodnost tuto znalost nemá) "Bílé pírko letí na vlně spravedlnosti."
- signál ke svolání tajných agentů či posluhovačů CP na daném místě: "Já jsem dlaň na níž se točí svět."
- ostatním členům CP (šestce i dalším skupinám) "Šestý prapor"

O pár dní později pro ni připlula loď a ona odplula. Nevíš proč, ale už jste se nikdy neviděli. Čas s ní ti toho, ale dal hodně. Jenže si pamatuješ, že jsi byla hodně zapálená přidat se do služeb CP! Změnilo se to? Nebo jsi doopravdy členkou CP?

// Varsa tě sice nemohla naučit nic s tvým DF, protože sama DF neměla, ale měla jiné kvality. Můžeš si vymyslet vlastní styl boje (nějaké spešl bojové umění, apod. klidně i zkombinované s tvým DF), nebo můžeš umět Rokushiki (povolil bych 1 či 2 techniky). K tomu si můžeš dát 2 podpůrné dovednosti (ať už lepší akrobacii, nebo nějakou schopnost analýzy protivníků, znalost jedů, mučení, ... ... .... cokoliv co tě mohla naučit sestra z CP xD) //


Halaros rázně kývne. "Dobroš. Tak jdeme gurva na NĚĚĚĚĚĚĚ!!!!!"
Jeho krtek prorazí díru na povrch, uhne vám z cesty a Halaros a následně i ty se vyříte z díry v podzemí ven do sluneční záře. Slunce tě na chvíli prudce oslepí, ale rychle si přivykneš. A rozhlédneš se.
Roug je mrtvý, jeho smrt jsi viděla už předtím.
Hisoka je silný, to jsi poznala už předtím. Jenže nyní stojí proti značné přesile. Podrick, Wang Xiao, Gugri, Agem v jakési hybridní podobě Kerberose kdy vypadá jako černo-kamenný pes veliký jako kůň a Sanga. Hisoka se vyhýbá útokům, proplétá se mezi protivníky a svými ostrými kartami odráží dokonce i Gugriho čepele! Jenže začínají se mu na těle množit drobná zranění. A Hisoka zvládá se jen taktak bránit, na protiútok nemá ani sebemenší prostor a je tak jen otázkou času kdy bude zraněn těžce a to bude zřejmě i jeho konec. Obzvláště Sangovi výbuchy mu dávají těžce zabrat.
Jengraran stojí proti Regdarovi, Shanovi a šermíři Thamasovi. A ani on není slabý! Jengraran i přes svoji velikou postavu je nejen silný, ale i velice obratný a rychlý! Postrádá sice Hisokovu eleganci a nejrůznější akrobatické manévry, zato je brutálně přímí. Jengraran bere na svoji obranu menší zřetel, aby mohl útočit. Vrhá se tak do brutálních útoků za použití jakéhosi rychlého bojového stylu podobného kickboxu a snaží se ignorovat vlastní šrámy. S Regdarem si už vyměnil několik úderů, ale Thamas si drží odstup a Shana kvůli jeho logii nedokáže zasáhnout, ikdyž se snaží a několikrát jeho tělem promáchne. A rány hlavně od Shanovi dýky se začínají na těle Jengrarana množit.

Hisoka se skupinou bojuje nalevo od tebe, Jengraran zase napravo. Zdá se, že vaši protivníci je od sebe schválně oddělili, aby si nemohli pomáhat. Vás si také všimli, ale zatím proti vám nic nepodnikají. Ikdyž je zřejmé, že překvapit útokem se vám je nepodaří.
A Jason... ten sedí na vrcholu deset metrů vysokého sloupu jenž je hned u tebe a překvapeně na tebe dolů shlíží.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Vzpomněla jsem si na Varsu. Svou nevlastní sestru, společná matka, ale jiný otec. I když byla nevlastní, měla jsem pocit, jako kdyby byla vlastní.
Byla jsem na nějakém ostrově, který byl dost divoký, nevzpomínám si, ale jestli jsem tam byla s někým nebo sama. A i kdybych tam byla sama... tak proč?
Varsu to vyplavilo zraněnou na pobřeží a my se spřátelili a nakonec zjistili, že jsme příbuzné. Jaká to náhoda.... začínala jsem přemýšlet jestli čirou náhodou má rodina není tak rozvětvená, že mám příbuzné snad všude. Nakonec jak velká náhoda tohle musela být?
Strávili jsme spolu krásný čas, podmanili si ostrov, dokonce domorodci nás měli za démony.
Varsa mi i řekla nějaká tajemství, třeba to, že je u CP-6. Vyprávěla mi toho hodně a tenkrát mě dost nalákala na to, abych se k nim přidala. Zajímalo mě jestli se tak stalo. Znala jsem tajné signály a dokonce mě i něco naučila.
A pak jednoho dne musela odejít a už jsme ji neviděla. Jestli pak se s ní ještě někdy setkám? A jak to bude vypadat? Přátelé? Nepřátelé? Netušila jsem. Přesto... byla jsem ráda, že teď je někdo z mé minulosti naživu.

Halaros přikývne a s pokřikem jsme se vydrali nahoru.
Ostatní pořád bojovali. Roug byl mrtvý, ale Hisoka a Jengraran pořád statečně bojovali. I když Hisoka se spíš jen bránil.
Útočníci si nás všimli, ale nepolevili v útocích. Zatnu pěsti a podívám se na Jasona, který pořád seděl na tom svém trůnu a tvářil se překvapeně že mě vidí. Okamžik opětuji jeho pohled, ale pak se dám do pohybu.
Zvednu ruce, které si pomocí své mlhy proměním v dýky, které byli pro mě teď už tak známé. Možná jsem ztratila pravou dýku, ale věděla jsem moc dobře, jak vypadá a to stačilo.
„Soru.“ Použiji novou schopnost na kterou jsem si vzpomněla. Neútočila jsem však na Jasona. Místo toho jsem se bleskově přemístila k Jengrarovi a dýkami probodla Regdara, zableskla jsem se a ocitla se u Shana, pak Thamasu a u nich jsem nehodlala zůstat. Hodlala jsem zlikvidovat všechny, tedy kromě bratra Tolvy. Toho jsem hodlala jen znehybnit a ne zabít. Neměla jsem zrovna čas ho přesvědčovat. Hisoku taky ne, snad bude v tuhle chvíli na naší straně.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Přeměníš si ruce v mlhu a tu v dýky. A pomocí Soru skočíš k Regdarovi.
Takovou rychlost od tebe nikdo nečekal a tak se ti přece jen podařilo Regdara překvapit! Bodnutí do zad, vystříknutí krve a pocit tepla okolo tvých dlaní, jak je máš v podobě dýk zabořené do zad Regdarových.
Ten vykřikne bolestí, vyplivne krev a klesne na všechny čtyři za řinčení svých řetězů. Není mrtvý, netrefila jsi zřejmě životně důležité orgány a je to tvrďák, ale přece jen je těžce zraněný. A nyní nejspíše i boje neschopen.

To už, ale skočíš k Shanovi a opět bodneš. Opět zdárně zasáhneš Shana do zad, ale tentokrát je to jiné! Žádná krev. Žádné teplo těla na mlžných dýkách. Jen podivné mravenčení!
Vzápětí ucítíš promáchnutí a spatříš jak se ti do břicha boří Shanův nůž jenž drží v pravé ruce. Naštěstí se neboří do tvého skutečného těla, ale jen do mlhy. Tvůj útok byl pohlcen silou Shanovi logie a stejně tak dopadl i jeho útok na tebe.
Shan se, ale otočí a vrhne se na tebe, přičemž po tobě zuřivě seká. A narozdíl od tvých náhodných útoků, tak jeho útoky míří přímo na tvé životní orgány a další místa, kde jediný zásah znamená smrt či zmrzačení. Naštěstí máš stále své mlžné tělo.

Jengraran už takhle, ale stojí jen proti jedinému protivníkovi! Vidíš, jak se vrhl na Thamose. Ten jej sice dvakrát zasáhl prudkým bodnutím do pravého předloktí, ale to už se k němu dostal Jengraran blíže, vyskočil kupředu a zasáhl Thamose brutálním kopem kolenem do obličeje až Thamos odlétl dozadu!
ikdyž silně otřesený a s přeraženým nosem, tak se Thamos hned škrábe zpátky na nohy, aby dále Jengraranovi čelil. A ten je ještě více zraněný než Thamos!

Halaros se vrhl na pomoc Hisokovi a pustil se s Podrickem do tvrdé bitky. Halaros se prvně pokusil Podricka odstřelit, jednou ale minul a podruhé jej zasáhl do stehna. Následně, ale Podrick se svými pěstmi a Halaros s velikým nožem a boxerem se do sebe pustili.
Podrick je zřejmě zkušenější a silnější, dokonce i rychlejší. Jenže Halarosova malá výška poskytuje tvému drsnému kamarádovi výhodu a Podrick si musí dávat pozor na nůž i boxer. A oba dva do sebe mlátí a řežou jak vzteklí.

Uvidíš Jasona, jenž se na tebe zle dívá, zatímco jsi pod útokem Shana a pohne pravou rukou. Zřejmě v nějaké technice svého DF, vzhledem k tomu, že cítíš jak se ti začíná chvět zem pod nohama. Jenže hliněný sloup na němž Jason sedí najendou zakosílá, začne se naklánět a spadne na druhou stranu než bojujete! A to i s Jasonem, přičemž tento pád jeho techniku zrušil.
Z díry pod sloupem na tebe kývne Šmudla, Halarosův krtek!

Bum. Buch.
Jason připravované místnosti s další trojicí zřejmě přinesl příliš brzy. Zakena svoji zeď totiž prosekla a nyní se řítí Hisokovi na pomoc! A stejně tak se zdí proboural i mohutný Strážce Jarret a rovněž další část zdi povolila pod Hagarovými nelidskými údery!
A všichni tři se hned vrhnou na nejbližší protivníky. A tou jsou nepřátelé, kteří bojují s Hisokem!
Síly se nyní vyrovnali. Je, ale zřejmé, že toto nebude ještě jednoduchý boj.
Zvláště, když se z hroud hlíny ze spadlé věže ozývají nadávky, jak se Jason vyhrabává a nadává.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

První útok vyšel. Regdar klesl zraněn na zem, neměla jsem tendenci ho dorážet, pokud zůstane na zemi, možná to přežije. Znovu jsem použila Soru a tentokrát zaútočila na Shana, jenže ten měl také logii jako já a můj útok prošel jenom skrz. Přinejmenším to upoutalo jeho pozornost, otočil se na mě a začal jako šílený sekat do mého nehmotného těla.
Jengraran tak stál proti Thamosovi, podařilo se mu ho odkopnout, ale sám při tom získal zranění.

Halaros se zase vrhl na pomoc Hisokovi a pustil se do křížku s Podrickem, který možná měl větší zkušenosti v boji, ale Halaros to nahradil svou chutí bojovat a jeho výška mu dávala také jistou výhodu.
Jason nebyl z naší návštěvy nadšený a začal něco dělat, cítila jsem, jak se hýbe zem, ale v té chvíli se jeho sloup nahnul a začal padat a spadl i s Jasonem. Objevil se Šmudla s tím jeho roztomilým čumáčkem. Šikovný krtek!

A přicházeli další. Zakena prosekla seď a šla pomoci Hisokovi. Hagar se také proboural a objevil se i Strážce Jarret. Všichni se vrhli na naše nepřátele.
Síly se vyrovnali, ale pořád tu byl ještě Jason, který se drápal na nohy. Jeho nadávky byli i přes hluk boje docela slyšet.
Shane do mě pořád bodal, oddělila jsem od svého těla kousek mlhy, kterou jsem přetvořila na další mlhu a poslala ji do zad Thamosovi, je mi jasné, že nepřestane s útoky na Jengrara a ten byl teď poměrně zraněný, nehodlala jsem o něj přijít.
Pořád jsem, ale musela něco udělat se Shanem. Nevím jestli tu někdo něco s jeho typem Devil Fruitem svede. A mě přinejmenším neublíží. Ale nějak ho zastavit musím.
Rozplynula jsem se do obláčku mlhy a zahalila do něj jeho hlavu. Oproti mému normálnímu rozpětí, jsem teď byla veliká asi jako polštář a zpevnila jsem se. Ne úplně, ale jako když ve své mlze vytvořím chapadla, kterými znehybňuji nepřátele. To samé jsem udělala i teď, jenže jsem se takto zpevnila celá kolem jeho hlavy a tiskla. Nevím jestli to něco udělá, ale zatím to byl můj jediný nápad.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Pokusíš se vyslat Thamasovi do zad obláček mlhy, ale Shane jej rozežene svou dýkou. A když se pokusíš Shanovi uvěznit jeho hlavu.... prostě jen ji změní v jakousi divnou zelenou kapalinu a spojí se o kousek vedle tebe.
A zase pokračuje v útoku.

Mezitím se srazí v boji Hisoka, Halaros, Zakena, Hagar a Strážce Jarret proti Podrickovi, Gugrimu, Wang Xiao, Agem a Sanga!
To už se, ale rozletí i trosky hliněného sloupu a vyskočí z nich naštvaný Jason! A hned se rozeběhne přímo na tebe!

Uvidíš najednou jak se za Shanem něco mihlo, nějaký stín. A vzápětí zasvištěli karty!
Za Shanem se objevil Hisoka, jenž Shana okamžitě napadl svými kartami. Kartami, které podivně zčernali, podobně jako Jasonova hliněná dlaň jež tě srazila z oblohy. Hisoka umí používat Haki! Což bude asi taky jediný důvod, že přežil v boji s tolika protivníky, zvláště proti Sangových výbuchů.
Shan, ale díky svým instinktům zabijáka rozpoznal zavčas útok a pokusil se vyhnout. Což se mu úplně nepodařilo a Hisoka využívajíc své karty posílené Haki jako břitvu, usekl Shanovi pravé ucho!

Shan zavrčí bolestí a odskočí od vás. Je zraněný, vidíš že namísto ucha má jen krvácející ránu. Jenže stále je plně bojeschopný. A stále je nebezpečný. A smrtící.
Hisoka se na tebe pousměje. "To je vše co umíš? A to jsem si říkal jaká jsi.... zábavná."
Z jedné strany Shane, z druhé Jason. Ty a Hisoka. Jenže můžeš věřit Hisokovi?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Můj pokus vyšel neúspěšně, to ale nevadilo, protože jsme měla jiný nápad. Ale ten jsem nestačila vyzkoušet, protože se za Shanem něco mihlo a já uviděla Hisoku s jeho kartami. Které při útoku zčernali, stejně jako Jasonova hliněná ruka. Používal Haki, čímž se ukázal být mnohem bojeschopnější proti Shanovi než já. Shan se sice vyhnul, ale přišel při tom o ucho. Trochu mi z toho naskočí husí kůže, protože takové ucho je prostě pryč, to se mu už nenapraví pokud mu ho tedy nestačí ještě přišít.

Jason se vydrápal z trosek a vyrazil přímo na mě. Asi jsem mu docela hnula žlučí. Tak nějak jsem mu kazila plány no ne?
Hisoka se na mě usmál s tím, že ode mě čekal víc. Měla jsem věřit Hisokovi? Rozhodně ne. Ale momentálně jsem mu mohla věřit víc jak našim nepřátelům, takže to asi risknu.
„To je mi fakt líto, že jsem tě zklamala.“ Řeknu. Zrovna nebyl čas na to, dělat tu komedii.
„Postaráš se o Shana? Já si vezmu Jasona. Stejně na mě má pifku.“ Řeknu a sleduji Jasona. Také má Haki, já ne... bude to problém, ale snad se mi s nově objevenou schopností podaří většině útokům vyhýbat.
Nejsem si jistá, ale jak je to s jeho schopností. Ovládá jen zemi? Nebo se sám může změnit v zeminu?
Jestli je také logie, tak mám problém. Ale vždycky přece jsou nějaké způsoby jak porazit logii i tak.
„Tvoje čestné slovo stojí za starou bačkoru, Jasone!“ houknu. „Soru!“ použiji rychlost, abych se dostala k němu a udeřila dýkami, ale nehodlala jsem čekat až mě praští. Hned jsem se problikla za něj, vedle něj a útočila.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Hisoka se na tebe usměje. Nic více. Jeho pološílený úsměv, ale vydá za tisíce zlovolných blábolů a ty cítíš jak na tebe působí vliv tohoto šílence. Šílence jenž touží prolévat krev a bojovat. Jeho chuť zabíjet tě málem ochromí, ale naštěstí není mířená vůči tobě. A Hisoka hnedle obrátí svoji pozornost vůči Shanovi.

Ty se tak můžeš věnovat Jasonovi a hned na něj zaútočíš!
Vyřítíš se vpřed, ale pak pomocí Soru se dostaneš Jasonovi do zad. A udeříš! Jenže mlžné dýky se jen zlomí o Jasonova záda.
Proklouzneš rychle k jeho boku a opět udeříš, ale mlžné dýky se opět jen zlomí. A vzápětí tě zasáhne náhodný úder, jak se po tobě pomalejší Jason ohnal. A cítila jsi, jak ti dal facku. Není to ani pořádný úder jak tě téměř netrefil, jen menší facka. Nic ti tak téměř neudělala, jen cítíš jak ti pravá tvář hoří. A jak začínáš cítit čímdál větší stud. Facka! On ti dal facku!

Jason od tebe poodskočí, skrčí se a položí dlaně na zem. Cítíš jak se zem kolem vás začíná měnit. A měknout! Až se z hlíny stane bahno, břečka, která se lepí a ztěžuje pohyb. Hodně jej ztěžuje.
Je zřejmé, že Jason tímto způsobem se snaží zpomalit tvé pohyby. A když cítíš jak se ti nohy boří do těžkého bahna, jak se ti lepí na nohy a jak se najednou pohybuješ snad pomalu jak šnek (bez Soru), tak se mu to zřejmě i podařilo?
Asi by jsi už na pouhou rychlost spoléhat neměla.
Jenže jsi Jasona dvakrát zasáhla a tomu to asi nic neudělalo, naopak útoky zničily tvoje mlžné dýky. Co budeš dělat dál?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Byla jsem vážně ráda, že Hisoka svou krvelačnost nezaměřil na mě. Postavil se Shanovi a já si vzala na starost Jasona.
Zaútočila jsem na něj pomocí Soru a mých dýk, ale když jsem se ho pokusila bodnout mlžné dýky se zlomili, pokusila jsem se o to znovu, ale výsledek byl stejný.
Jason se po mě ohnal a vlepil mi facku! Nebyl to nijak velký úder, ale stejně jsem cítila, jak mě pálí tvář. Facku? On mi dal facku?!

Jason odskočí a dotkne se země, která se začne měnit v bláto. Než si stačím uvědomit co dělá, tak se moje nohy chytli do břečky, kterou vytvořil.
Pohybovat se v tom nebylo vůbec snadné a bylo jasné, co udělal. Zamezil mi používat Soru, s tímhle se už nemůžu pohybovat tak rychle.
Moje dýky neměli účinek, používá Haki? Nebo jen využívá svou sílu k tomu aby měl nějakou ochrannou vrstvu?
Tohle bude mnohem těžší než jsem si myslela. Jako kdyby nestačilo, že má Haki.
Na druhou stranu, teď pro mě vytvořil dobré podmínky na to použít Extension. Proměnila jsem se v mlhu a dala se do pohybu. Začala jsem kroužit kolem Jasona, abych se vyhnula případnému útoku a začala do sebe nasávat vlhkost z bahna a nabírala jsem na objemu. Snažila jsem se ji nabrat co nejvíc a co nejrychleji, v obřím rozměru budu mít tak čas na jeden nebo dva drtivé útoky, než se zase začne vlhkost odpařovat a začnu se zmenšovat.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Přeměníš se na mlžný oblak a zatímco používáš Extension, tak kroužíš okolo Jasona.
Ten tě sleduje očima. A vidí jak se zvětšuješ, zvětšuješ a zvětšuješ. Pozvedne pravou ruku, kterou zatne v pěst a napřáhne se. "Tak pojď!"

Tvůj mlžný oblak je už tak dvakrát či třikrát větší a tomu by odpovídalo i tvé tělo, pokud by jsi se nyní změnila zpátky do lidské podoby. A také tvá síla.
Jason zřejmě, ale něco podobného asi čeká a rozhodl se ti čelit svou silou.
Více vlhka už nezískáš, ale snad to bude stačit.

Zatímco kroužíš kolem Jasona, tak slyšíš, jak se kolem vás stále bojuje. Tvoji spojenci zřejmě stále bojují s Jasonovými Vyvolenými.
Slyšíš, ale rovněž výbuchy a zvuky mocných úderů z labyrintu. Jak Jason nyní není schopen s labyrintem manipulovat, tak účastníci se zřejmě chopili svých šancí a prostě se k vám probourávají. Je zřejmé, že by tak mohli dorazit účastníci další. Jenže budou to spojenci? Nebo nepřátelé?

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Jason mě sledoval, nebyl hloupý pochopil co jsem dělala. To, ale neznamenalo, že mi v tom zabránil. Měla jsem obavy, že ani tento můj útok nebude fungovat, ale pokusit se o to můžu.
Postřehla jsem, že z labyrintu se ozývá lomoz. Zdá se, že jak Jason se nemůže soustředit na labyrint tak si ostatní prostě probíjejí cestu skrz. Nevím jestli budou na naší straně, řekla bych, že pár nebude. Takže by bylo lepší tady to nějak ukončit dřív než se sem dostanou a nepřátel jen přibude.

Zadívám se na Jasona a zhmotním se. Moje větší já sice bylo pomalejší, na druhou stranu jsem měla neuvěřitelnou sílu. Bude to však stačit?
Rozpřáhnu se a udeřím na Jasona velkou pěstí, zatím co druhou pěst přeměním na dýku a udeřím i s ní.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Z obrovského mlžného mraku se přeměníš zpátky do lidské podoby. Jenže jsi nyní mnohem větší! Má snad přes čtyři metry na výšku a čníš se tak vysoko nad Jasonem! Dokonce i tvá pěst je tak nyní větší než Jasonova hlava!
A právě s tou pěstí udeříš!

Jason vykřikne a vaše údery se za menšího výbuchu střetnou. Hned ucítíš v pravé ruce strašlivou bolest a do okolí se rozstříknou roztrhané chuchvalce mlhy. Vidíš, že i Jasonova tvář se zkřivila bolestí a jeho pěst je mírně otlučená, kůži na kloubech na ruce má roztržené a teče mu z nich krev.
V tu chvíli, ale dopadne úder tvé druhé ruky! Té, jejíž dlaň se přeměnila v nůž!
Nůž pronikne pod šmátravým Jasonovým mávnutím, s nímž se chtěl asi instinktivně bránit a narazí do Jasonovi hrudi. A tentokrát se nůž nezlomí, ale probodne jej!

Úder srazí Jasona k zemi k níž ho tvůj nůž přibodne! Jason se vzepne bolestí, ale hned jednou rukou nůž chytí a druhou rukou jej zlomí. Sice se tak nyní osvobodil, ale vidíš, že je těžce zraněný. Přece jen i nůž byl větší než ty předchozí, takže rána nevypadá ani jako od nože, ale spíše jak od sekery.
Tobě se mezitím vrátí cit do pravé ruky s níž jsi udeřila jako první a do očí se ti vhrnou slzy. Ta BOLEST!!! Je zřejmé, že Jason měl, možná i díky Haki, o něco větší sílu i než ty a pouhé vaše střetnutí pěstí by vyrál on. Protože cítíš, že máš zlomené zápěstí a celá pravá paže tě bolí jak kdyby ti ji pošlapalo stádo koní.
Jenže nebyl to souboj jediného úderu. A takhle jsi vyhrála ty! Ikdyž máš nyní těžce zraněnou pravou ruku, tak Jason je zraněný těžce sám a pokud mu nebude poskytnuta pomoc, tak tu zřejmě během pár minut vykrvácí. Nemluvě o tom, že když se nyní začal zvedat, tak na nohou stojí vratce jak nějaký opilec.
A ty máš tak čas rozhlédnout se právě po ostatních.

Shan leží na zemi, mrtvý a má v sobě několik zabodnutých karet. Na jeho těle si sedí Hisoka jak kdyby se nechumelilo a své karty, jednu po druhé, si čistí. Hisoka má také několik šrámů, ale nezdá se, že by nějaký byl závažnější.
Thamos rovněž leží na zemi a je v bezvědomí. Jengraran jej umlátil, přičemž on sám, ale vypadá jak jehelníček. Má na těle množství drobných ran a bodnutí, která mu slabě krvácí. Krve z ran neteče sice mnoho, ale množství ran je... i tak životu nebezpečné. A Jengraran by měl být co nejdříve ošetřen.
Vidíš Halarose jak klečí na Podrickovi, drží jej za vlasy a sází mu jednu ránu za druhou do obličeje. A to ikdyž je Podrick už v bezvědomí a leží nehybně na zemi. Jde, ale vidět, že i sám Halaros dostal dost do těla.
Hagar se stále ještě bije s Agemem, ikdyž je zřejmé, že mohutný rybák už svého protivníka pořádně zmlátil a má nyní už jasně navrch. I přesto, že je sám Hagar mírně popálený a pokousaný.
Zakena se ztěžka opírá o svůj meč a vedle ní je u zdi posazený Gugri a Wang Xiao! Ikdyž je Zakena viditelně posekaná, tak jsou to stále Gugri a Wang Xiao, kdo už sedí na zemi, jsou těžce zranění a sýpavě se brání proti návalům bezvědomí. Zakena porazila dokonce dva protivníky!
Strážce Jarret a Sanga se vyřadili asi zároveň. Vidíš, že oba leží na zemi a ikdyž je zbroj Strážcova mírně potrhaná výbuchy, tak se zdá, že oba dva žijí.

Labyrint se začíná hroutit. Hlína měkne jak Jason ztrácí své síly, takže účastníci už snadno ničí zdi a zřejmě se blíží ke středu.
V tu chvíli, ale vystřelí několik děl, nacházejících se neznámo kde, ale vypadá to jak kdyby byly snad po celém obvodu arény! A ty vidíš, jak do středu arény letí dvanáct dělových koulí! Tyto koule letí do míst kde jsi ty. Kde jsou tvoji přátelé, kteří právě svedli pořádně drsný boj. A stejně tak letí i do míst, kde leží vaši nepřátelé. Poražení. A vyřazení z boje.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Naše pěsti se střetli. Bolelo to. A dost, ale ani Jason nevyšel bez zranění. Zatnula jsem zuby, abych nevykřikla a ucítila jsem v ústech krav, jak jsem si prokousla tvář. Nezastavila jsem se a udeřila nožem. Tentokrát se, ale moje dýka nezlomila, na to byla příliš velká. Ne. Probodla ho. Jason byl přišpendlený k zemi a probodnutý. Zlomil čepel mé mlžné díky, ale už jsem věděla, že mele z posledního.
Co bylo horší, ozvala se moje ruka. Zlomené zápěstí, ruka byla v jednom ohni, možná jsem měla i poraněné svaly. Přes samou bolest jsem těžce oddychovala. Zajímalo by mě jestli by moje kosti vydrželi víc, kdybych měla více času na to se zotavit. Jason se zvedal, moc času neměl. Ale přinejmenším jsem musela obdivovat jeho sílu vůle.

Rozhlédnu se a vidím, že Hisoka je v pohodě a vypadá dokonce spokojeně. Zvrácený bastard. Ale dobré bylo, že se neobrátil proti nám. Zatím.
Většina nepřátel byla mimo, ale ani moji lidi na tom nebyli nejlépe. Někteří potřebovali i nutné ošetření. Vyčerpání, zranění a to ještě nebyl konec.
Labyrint se začal hroutit, jak Jasonovi ubývala síla a ostatní se k nám dostávali. Bohužel přijdou i nepřátele.
Nebyli jsme myslím ve stavu, kdy bychom snesli více. Já možná ještě ano, ale rozhodně bych nezvládla všechny.
Výbuch mě přinutí se otočit a srdce vynechá úder když vidím co sem letí. Dvanáct koulí... to po nás... střílejí i když tu je Jason? Zdá se, že někdo se hodlal chopit příležitosti a zbavit se všech.

"Halarosi. Může Šmudla vykopat únikovou cestu? Musíme se přeskupit. Přichází další a nejsme na tom dobře." Sice přicházeli i naši spojenci, jenže kdo dorazí dřív?
Zvednu se do plné výšky a otočím se směrem k letícím dělovým koulím. Znovu se proměním v mlžný mrak, snažila jsem se pořád udržet svou velikost. Roztáhla jsem se do délky a šířky a snažila se dělové koule zastavit.
"Nesmí projít skrz!" zatnu zuby. Doufala jsem, že mezitím Halaros vytvoří tule kudy budeme moci uniknout.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Halaros přikývne. "Jen to bude asi chvilu trvat. Zatím si tak budeme moci užít...." Vyplivne chuchvalec krve. "... rubu s dalšíma zmetkama."
Krtek se pustí do práce a přibíhají další účastníci. Zbytek rytířů, přátelé Strážce Jarreta, kteří se na vás dívají se zbraněmi v pohotovosti. Přece jen jejich druh tu leží zraněný v bezvědomí, tak asi předpokládají, že jste jej sundali vy.
A objevují se další. Daevi, posádka Rudookých pirátů pod velením Kapitána Jamira, pirátský kapitán Nekron Arasdel, Toki a Raoh. Rovněž přichází, ale Kenshin, Kagguma a Guro.

Všichni vidí tebe a Jasona, stejně jako spoustu zraněných a poražených. A pochopí, že soutěž je u konce, i vzhledem k tomu jak komentátor vyhlašuje tvé vítězství. Tvé vítězství v souboji s Jasonem! Až doteď jsi slova komentátora snad ani nevnímala.
A pak zazní výstřely z děl.

Neváháš, vymrštíš se do výšky, kde se rozprostřeš jako mlha. Dělové koule do tvé mlhy vletí, ale ty je zadržíš a vybouchnou jen v tobě. Cítíš jejich výbuchy, cítíš jak trhají tvoji mlhu na kusy, ale tobě to nijak neubližuje. Zvládla jsi to! Zastavila jsi všech dvanáct dělových koulí a dokonce jsi vstřebala i jejch výbuchy!
Jenže problém teprve přijde.
Nejednalo se o obyčejné dělové koule.
Po výbuších... se ze středů dělových koulí uvolní zvláštní nažloutlý plyn, jenž se díky výbuchům začne rychle rozpínat z tvé mlhy.
Z mlhy, potrhané výbuchy.
A sama cítíš, účinky toho plynu. Jedná se totiž o jed! Uspávací jed! Cítíš jak pomalu začíná dokonce i tobě otupovat tvé smysly. Je pravděpodobné, že pokud se jej budeš snažit udržet ve své mlze, tak budeš slábnout, vláčnět až nakonec během pár desítek minut usneš.

Výstřely z děl, ale překvapily asi všechny. Matně vnímáš dokonce i paniku mezi diváky, kteří prchají z arény pryč. Do toho zazní tupý zvuk nesený mikrofonem a když se podíváš ke komentátorskému stanovišti na vrcholku jedné z tribun, tak vidíš, že komentátor je v bezvědomí. A nad ním stojí několik mužů, přičemž jeden z nich, muž s brýlemi, ulízanými vlasy a v obleku, se mikrofonu chopí.
"Omlouvám se za vyrušení. Ale něco bylo odcizeno Salamandře. A TA SI TO NYNÍ BERE ZPÁTKY!"

A vidíš i další skupinu mužů i žen, kteří se řítí po tribuně dolů. Dolů směrem k Aréně. Přímo na Agema, jenž ztěžka oddechuje na okraji Arény přímo pod touto běžící skupinou.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Halaros souhlasí, ale že mezitím, že si může užít další rvačku s nově příchozími. Přála bych si spíš aby se soustředil na to, jak uniknout.
A přicházeli ostatní, naštěstí se do boje nepouštěli a spíš hodnotili situaci, aspoň že tak. Snad jim to ostatní nějak vysvětlí, teď jsem na to neměla čas. Letěli sem totiž dělové koule. Zaslechla jsem, že hlasatel vyhlašuje mé vítězství. Zdá se, že ani on neměl tušení o podvodu, který Jason připravil jinak by to znělo jinak ne?

Dělové koule vletěli do mé mlhy a vybouchli. Měla jsem obavy, že jsou nějak speciální, ale výbuchy mi nic neudělali.
Ale speciální opravdu byli. Uvnitř nich byl nějaký plyn... uspávací. Nepůsobil na mě ihned, ale působil. Cítila jsem jak mi otupuje smysly. Navíc mi nějaký unikl.
„Pozor! Je to uspávací plyn!“ zavolám a zkouším vypouštět ze své mlhy plyn po větru, aby ho zanesl pryč.
Zvuk od mikrofonu upoutá mou pozornost a vidím, že hlasatele omráčila nějaká skupina lidí. A očividně silných lidí. Salamandři.... odcizeno?
Všimnu si kam se ženou. Agem! To jsou tedy ti co se ho snaží zabít? Sakra! Víc zkomplikovat by se to nemohlo?
Znovu spojím svou mlhu a popadnu do sebe co nejvíce plynu. Rozhodně jsem s nimi bojovat nemohla. Zničili by mě. Bylo jich hodně a očividně silní.
Spolu s plynem jsem se rozletěla k Agemovi. Měla jsem trochu času než mě plyn uspí, ale pořád jsem ho mohla využít.
Letěla jsem co nejrychleji to šlo. Doufala jsem, že to stihnu. Měla jsem v plánu na ně vypustit ten plyn a uspat je. A pak dostat Agema do bezpečí.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Plyn sice vypouštíš, ale ten moc nespolupracuje a šíří se prostě všude.
To už vykřikneš své varování a rozletíš se k Agemovi, aby jsi mu pomohla. Jenže Salamandra si jej nehodlá nechat uniknout. Vidíš jak žena s podivným velikým kloboukem (obr. č.5) mávne paží a z vnitra klobouku se natáhne několik párů přízračných rukou. Rychle překlenou vzdálenost k Agemovi a obtočí se kolem něj jako přízrační natahovací hadi!
Žena se sice nachází uprostřed tribuny, asi dvacet metrů od začátku arény, ale její éterické paže či co to je se natáhli až k Agemovi šílenou rychlostí. A žena se nyní pohybuje už jen pomalu, zatímco éterické paže Agema svírají a snaží se jej vytáhnout nahoru na tribuny.

Proti tobě napřáhne paži maskovaný muž ovládající jakési podivné kameny, který rovněž zpomalil a zaměřil se na tebe. Vidíš, že jeho tři kameny podivného vzhledu, které obklopuje mysteriózní modrá záře, vzlétnou do výše a vyrazí směrem k tobě. Jeden letí přímo na střed tvého mračna mlhy, ale letí pomalu. Druhé dva naopak letí rychleji, ale míří napravo a nalevo od tebe. Jak kdyby tě chtěli sevřít do obklíčení? Kdoví jaké může mít maskovaný muž s nimi úmysly.

Z účastníků v aréně se do akce nikdo příliš nežene, naopak všichni bojeschopní se připravují na to, aby se bránili.
V tu chvíli, ale k Agemovi přiskočí Zakena! A sekem meče přesekne éterické paže a Agema tak osvobodí!
Je, ale jediná. Jengrar, Hagar, Halaros,... jsou příliš zranění. Vidíš, že i Zakena mele spíše z posledního. Přece jen sama přetdím porazila dva protivníky z Jasonových Vyvolených!
A na tebe čímdál více působí jed. Cítíš jak ti ochabují smysly a jak se ti začíná čímdál hůře tvá Logia kontrolovat.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Salamandři si mě všimli, samozřejmě. Začínala jsem si říkat kde jsou, kam zmizeli vlastně ti dva co šli do labyrintu? Doufala jsem jen, že nezaútočí na ostatní.
Žena použila jakési éterické paže, které zdolali vzdálenost mezi nimi a Agem a svázala ho jimi.
Sakra! A co bylo horší, ten plyn na mě působil čím dál tím víc, měla jsem obavy, že ho nezvládnu dotáhnout až k nim. Jenže musela jsem, protože jinak je určitě nezvládnu, dokonce ani jednoho. Vyčerpala jsem dost sil na Jasona, ruka je zlomená a přebytečná vlhkost se odpařovala.

Ještě jsem tam ani nebyla a už podnikali proti mě kroky. Maskovaný muž proti mě poslal podivné koule. Tři, které se mě snažili obklíčit. Uhnout by asi nemělo cenu, nejspíš by mě následovali. Co dělají? Vyslala jsem k nim úponky mlhy a zkusila jsem je plácnutím poslat jiným směrem, ale svůj let jsem nezpomalila.
U Agema se objevila Zakena a osvobodila ho, jenže jsem viděla, že je také dost vyčerpaná.
Tohle bylo špatné. Docela dost špatné.
A ten jed.... napadlo mě něco jiného. Vypustila jsem plyn ze svého mlžného těla, ale hned jsem se přesunula, abych ho jen obklopila, zhustila jsem mlhu, aby byla hustší než plyn a místo toho, abych ji táhla v sobě, tak jsem ji přesouvala jako kdybych ji nesla v baloně. Když se jed nebude promíchávat s mou mlhou neměl by na mě působit.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Přeměníš se a hned cítíš, že je to mnohem lepší.
Modře žhnoucí kameny začnou zvětšovat svoji záři a nabírat energii. Je jasné, že se na něco připravují. Ty, ale zareaguješ pohotově, vyšleš k nim trochu své mlhy a udeříš do nich! A kamemy zhasnou jak plamen svíčky a silou úderu odletí pryč.

Řítíš se k Agemovi a Zakeně, stejně jako vaši nepřátelé. Když tu se najednou pod Agemem a Zakenou propadne zem! A oba se zřítí kamsi do hlubin.
To už jsi, ale i poměrně blízko se svým jedovatým nákladem. Muž jenž je vede (obrázek č.1) zahvízdá a ukáže na tebe. A celá skupina nepřátel zabrzdí a začne couvat. A stahují se zpět ke komentátorskému stanovišti. A odtud určitě zamíří i pryč z arény.
Možná si myslí, že Agem je mrtvý?
A druhým důvodem je možná, že mají splněný svůj hlavní cíl. Když totiž zrak tvůj padne ke komentátorskému stanovišti... Vidíš jak je na ně právě dotažena vzpírající se Tolva několika členy Salamandry!

Když se podíváš na druhou stranu arény, tak vidíš další členy Salamandry vedené Smrťákem Lucillem, jak prchají z arény. Jejich mise byla neúspěšná, zabití Agema. Ale kdoví co vlastně bylo vše jejich úkolem?

A všichni členové Salamandry se i se zajmutou Tolvou stahují pryč.
Jsou všichni daleko, mimo tvůj dosah. Můžeš se je pokusit pronásledovat, ale mnoho tvých přátel, kteří bojovali po tvém boku v aréně by potřebovali ošetřit. A ikdyž jsi porazila Jasona, tak by jsi neměla zapomínat na to, že jste vlastně ještě stále na nepřátelském území. A Jason tu má určitě spoustu dalších lidí a podřízených.
A jed tě pomalu uspává. Díky létání se pohybuješ rychleji než běžný člověk, ale těžko říci jestli by jsi je stihla dostihnout předtím než by jsi usnula.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Ty podivné kameny po úderu zhasly a odletěli pryč. To bylo docela snadné. Možná až moc, ale zdálo se, že se vážně nevrátí.
Letěla jsem k Agemovi a Zakeně, když tu se najednou pod nimi otevřela zem a oni zmizeli v podzemí. Napadlo mě, že je to asi práce Šmudly.
Salamandrové se začnou stahovat, jenže pak si všimnu, že to není proto, že by se vzdali.
Ale měli Tolvu?! Proč ještě ji? Byla jejich hlavní cíl? Nebo ji zajali aby tak měli páku na Agema?
Co má sakra tohle znamenat?!

Ale co jsem měla dělat? Mohla jsem je pronásledovat, ale je docela možné, že bych mezitím usnula. Ostatní jsou zranění a potřebují ošetřit. Jestli během pronásledování usnu, tak pak budu bezbranná a někdo mě v klidu může zabít.
A i když je doženu, bylo jich moc. Neměla jsem sílu na to je porazit. Zatnu zuby. Musela jsem se rozhodnout. „Tolvo!“ Zakřičím. „Nedokážu tě teď zachránit! Ale přijdu si pro tebe!“ slíbím ji. Nic jiného jsem teď dělat nemohla. Vše bylo proti mě. Vypustila jsem uspávací plyn, už mi byl k ničemu. A místo za Tolvou jsem zamířila do díry, kterou propadla Zakena s Agem. Štvalo mě to, že ji zajali. První, ale musíme vyřešit zraněné a situaci celkově.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Vidíš Tolvu. I její vyděšenou tvář plnou slz. A ona vidí tebe, stejně jako slyší tvá slova. A přikývne, popotáhne a hned nasadí pevnou tvář. Je zřejmé, že jsi ji dodala naději.
Můžeš jen doufat, že svůj slib dokážeš splnit.

Rozletíš se za Agemem a Zakenou, přičemž jen co vletíš do díry v zemi, tak uvidíš Šmudlu a asi stovku dalších krtků! To oni vykopali tunel a zachránili Agema před Salamandrou. A právě tyto dva zmíněné uvidíš v jejich středu. Vpořádku.
Sama, ale cítíš jak tě ovládl uspávací jed. A jen co dosedneš na zem, tak padáš k zemi a stejně tak i do říše snů.... ............



Probudíš se v měkkém jen mírně zapáchajícím lůžku. Otevřeš oči a uvidíš, že ležíš v malém, ne zrovna příliš útulném, hostinském pokoji. Je zde pár skříní, okno a u něj pracovní stůl nad nímž se sklání Hagar a studuje nějaké mapy. A od něj se také následně dozvíš všechna informace.
"Ehm, usnula jsi. Rytíři z Šadaru žádali vysvětlení ohledně toho jejich druha, naštěstí sami předtím od komentátora něco slyšeli, takže to nebyl problém. Všichni účastníci navíc ví jak Jason manipuloval s labyrintem a pravý význam celého turnaje. Aby sehnal posádku, která by se sžila a zmasakrovala nás ostatní. Účastníci jsou ti tak pořádně vděční za to, že jsi Jasona sejmula, ani jich moc nedělalo problémy a jen pár se jich pokusilo ukrást výhru. Máš ji tu v truhle pod postelí.
Salamandra zdrhla i s Tolvou. Jasona a většinu jeho vybraných lidí vyzvedli potají zbytek posádky a zdrhli.
Díky tomu, že Jason vypadl, tak jsme osvobodili toto království. Jenže ten cucák co sedí na trůnu je opravdu hňup. Namísto, aby se pokusil poděkovat, tak vyhlásil, že celá výhra patří jemu, protože to jsou věci co Jason ukradl královské rodině. A pokoušel se dokonce zbytek zúčastněných proti nám poštvat. Všichni se na něj vykašlali. Tak na nás poslal vojáky, ale nebyli jsme na tom ještě rozhodně tak zle, aby jsme jim nevysvětlili, že nám mají dát pokoj, hehehe.
Usadili jsme se tak v několika blízkých hostincích. Zazzir a pár dalších doktorů mezitím ošetřilo zraněný. Alga byla zabita už v rozřazovacích bojích, Tolva je unesená, ale jinak jsme všichni jakžtakž vpohodě. Dokonce i ten drzej prcek Halaros, hahahaha. A Agema držíme pod zámkem, chce s tebou strašně moc mluvit. Stejně tak ten Hisoka.. mám z něj vážně blbý pocit.
A jsme připravení. Všichni jsme slyšeli co jsi křikla za Tolvou. A pokud chceš, tak půjdeme s tebou. Kapitánko."

Hagar si zamne tvář a pokračuje. "Trirog, Guro a Shalnark vytipovali pár lodí z královského námořnictva, které by mohli být pěkné. Tak doufáme, že si vybereš. A s nimi i posádku. Všichni už čekají dole v pivnici.
Shalnark, Guro, Trirog, Kenshin, Kagguma, Zakena, Magg, Zazzir, Jengraran a stejně tak i Halaros a Hisoka."

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Tolva přikývla, byla statečná. Mohla jsem jen doufat, že ji mezitím neudělají nic hrozného. Je hodně věcí horší než smrt. Mohu jen doufat.
Rozletěla jsem se tedy za Agemen a Zakenou, viděla jsem, že je tu Šmudla a spousta dalších. Dosedla jsem na zem, ale účinky uspávacího jedu mě taky už dohnali a jakmile jsem byla na zemi usnula jsem.

Když se probudím, ležela jsem v měkké posteli i když to tu trochu páchlo.
Promnu si oči a rozhlédnu se, pokoj... hostinec? Ne zrovna útulný. U okna byl pracovní stůl, kde se Hagar skláněl nad mapou.
Posadím se a zkontroluji svou ruku, pamatuji si dobře, že jsem měla ruku zraněnou.
Hagar hned jak jsem se probudila mi začal sdělovat novinky. Naštěstí rytíři Šadaru nedělali problém kvůli jejich druhovi, věřili jim, když řekli že s tím nemají co dělat. Zdá se, že moderátor celé té hloupé soutěže byl vážně mimo, protože hlásil co se dělo, takže to nám nejspíš pomohlo. Většina účastníků nám je teď vděčná... samozřejmě ne všichni. Vím přinejmenším o jednom co by mě raději zabil. Pár jich chtělo ukrást výhru, kterou jen tak mimochodem mám pod postelí.
Poslouchám ho a mezitím zaujatě výhru vytáhnu, tedy hlavně to dračí vejce a začnu ho zkoumat jestli je vážně pravé. Mít draka by se mi líbilo.

Zamračím se, samozřejmě vím, že Salamandra utekla i s Tolvou. S tím se nedalo nic dělat. Jason i se svou posádkou taky unikl. Takže přežil? Myslela jsem si, že stačí umřít... zdá se že ne. S ním budou ještě problémy.
Nakonec přestanu vejce zkoumat a jen ho k sobě přitisknu a obejmu, zadívám se na Hagara, který dal povídá o tom, že místní král je pěkný debílek. Chtěl nám vzít naší výhru, a ne rozhodně ji nehodlám vracet. Řekla bych, že za všechnu tu práci si ji víc než zasloužíme. Zkoušel na nás poslat soutěžící, ale taky stráže. Ani jedno jim nevyšlo. Nakonec se všichni usadili různě po hostincích, odpočívají a zotavují se.
Naše ztráty? Alga mrtvá a Tolva unesená. Se Smrťákem si to ještě vyřídím. Možná ne v blízké době, ale jednou ano.
Ale teď je podstatné zachránit Tolvu.
Hagar říká, že Hisoka a Agam se mnou chtějí mluvit. Agam to jsem chápala, chce jít pro svou sestru. Ale Hisoka?
„Řekla bych, že jsme nakonec dopadli docela dobře.“ Pronesu. „Tolvu hodlám zachránit. Nechci jen tak porušovat sliby. A jestli jste ochotní mě následovat, tak budu moc ráda.“ Přikývnu a usměji se.
Hagar mi řekl, že si vytipovali nějaké lodě. Stačilo si jen vybrat. „První se musí všichni trochu zotavit. Chtěla bych vyrazit hned, ale první musíme zjistit aspoň jakým směrem Salamandři vyrazili.“ Zvednu se a vrátím vejce do batohu a pak si ho dám na záda. Nehodlám to tady jen tak nechávat.
„Tak... půjdu dolů. Promluvím s Hisokou a pak s Agamem.“ Postavím se. Taky jsem umírala hlady a měla hroznou žízeň. A taky jsem se chtěla podívat na ostatní.
„Díky Hagare.“ Řeknu a vyrazím dolů.

Nosiregské Souostroví – Koloseum

Podíváš se do truhly s výhrou a není tam jen a pouze dračí vejce. Ne, je tam toho mnohem více!
V truhle je dokonce i tobě neznámé Ďáblovo Ovoce! A zlato v hodně 150 miliónů belli!
A podivně vypadající dýka. Dýka, která je celá ze zvláštního ostrého ledu, přičemž pouze rukojeť má omotanou koženým provázkem.

Dáš si vejce do baťohu, ale je zřejmé, že vše sama nepobereš.

Dole tě přivítají oslavné ovace od tvých přátel a spolubojovníků. Dokonce i Halaros zde sedí nad korbelem piva a všichni si pochutnávají na jídle, jež právě servíruje Jengraran (jenž zaujal místo zdejšího šéfkuchaře a starý šéfkuchař mu dělá pomocníka).
Zdá se, že všichni jsou už jakžtakž v pořádku. Možná ne ještě úplně na sto procent, ale rozhodně se už nerozsypou.

U jednoho stolu sedí Hisoka, vykládá si před sebe karty a ujídá jahodový zmrzlinový pohár.
Když k němu přijdeš, tak se na tebe úlisně usměje. "Dobré poledne. Líbilo se mi naše představení v aréně. Rád bojuji, jen mám trochu problémy s hledáním důstojných protivníků a cestovat samotný je tak nudné. Co jsem pochopil, tak jsi kapitánka a máš posádku. A přitahuješ problémy. Rád bych se přidal."

Hagar poté přivede Agema. Ten není svázaný ani jinak zabezpečený, ale o to se možná tváří sklesleji. "Cerie, omlouvám se za to, že jsem se připojil k Jasonovi. Doufal jsem, ale že když mu budu úspěšný, tak nechá Tolvu na pokoji. A nezjistí tak nic o její speciální schopnosti. Bohužel, Salamandra nás vypátrala rychle.
Slyšel jsem, že chceš Tolvu zachránit. Chci se přidat, je to ostatně moje malá sestřička, kterou musím chránit! Mohu nabídnout informace. Protože vím o Salamandře. Vím o nich vše. A vím kam Tolvu vezou."

Pokud chceš zachránit Tolvu, tak si musíš vybrat posádku. A zdá se, že ne všichni spolubojovníci spolu vychází.
Zakena, Kagguma a Kenshin. Je zřejmé, že tito tři se vedle sebe nesnesou. A pokud budou spolu ještě déle, nebo dokonce v jedné posádce, tak mezi sebou budou bojovat, aby si vyjasnili kdo je silnější. A prohra může znamenat jedině smrt.
Dále tu je Hagar, Halaros, krtek Šmudla, Guro a Trirog, Magg, Zazzir, Jengraran a Shalnark.
To, ale nejsou jediní zájemci! Toki, Raoh, Alminus, Lorcan a Popravčí Merrick mají rovněž zájem přidat se do tvé posádky!
Raoh je, ale trnem v oku Hagarovi. Oba dva na sebe vrčí nesnášenlivé poznámky. Jeden nadává na rybáky, druhý zase na lidi.
Alminus a Popravčí Merrick zase jsou znepokojeni z Maggova slabého vzhledu a dělají si legraci z jeho učených poznámek.
Lorcan zase o sobě prohlašuje, že je mnohem lepší kuchař než Jengraran a že jeho jídlo je hnus.
Toki a Zazzir mají také nějaké neshody.

Nosiregské Souostroví – Hostinec

Kromě zmíněných odměn, bylo v batohu i něco navíc. Podivná dýka. Krásná, budu ji muset později prozkoumat. A ďáblovo ovoce. Rozhodně dobrý poklad. Ale nejvíc mě prostě zajímalo to vejce. Chtěla jsem to vzít všechno, ale neunesla jsem to. Nejvíce váhy samozřejmě udělali peníze, dala jsem je tedy na starost Hagarovi a sešla dolů.
Vypadalo to, že se slavilo, ostatní jedli a vesele mě vítali. Usmívala jsem se na ně, byla jsem ráda, že jsou v pořádku. Jengrar vařil a samozřejmě to jistě bude pochoutka.
Ale první jsem se vydala za Hisokou, který seděl sám. Přisedla jsem si k němu.
„Dobré.“ Pozdravím. Řekl mi, že by se chtěl ke mě přidat, chvíli se na něj dívám. „To záleží.“ Pronesu. „Samozřejmě někoho tak silného jako jsi ty uvítám. Ale nechci aby jsi při rozepři s posádkou vybuchl a někoho zabil. A když v nějaké situaci řeknu nezabíjet... tak opravdu nezabíjet. Pokud se s tímhle smíříš tak se jistě můžeš přidat.“ Řeknu.

Hagar pak přivede Agema, který se mi omluví. Mávnu rukou. „V pořádku. Myslela jsem si, že to tak nějak bude. A s tvou pomocí počítám. Nakonec byl by jsi špatný bratr, kdyby jsi nechtěl svou sestru zachránit.“ Přikývnu. „Výborně. Později svoláme všechny a řekneš nám vše co víc.“ Pronesu.
Jenže moje nesnáze ještě neskončili. První jsem se najedla a mezitím zjistila, že ne všichni tady spolu vycházejí. A kvůli fungování posádky bylo potřeba je roztřídit, protože... no spolu nevycházeli. Největší problém pro mě představovali Zakena, Kagguma a Kenshin. Chtěla bych je všechny sebou, jenže oni mezi sebou příliš soutěžili. Nechtěla jsem se rozhodovat, nakonec nás všechny hodně spojovalo. Ale musela jsem. A po pravdě byla jsem rozhodnutá pro Zakenu, protože... no jsem měla pocit, že ze všech nejvíce prokazovala věrnost. Pořád jsem nezapomněla, jak se za mě postavila. Ne, že by nebyla sama, ale hodně mě podporovala.
Ale kromě mé staré party tu byli i ostatní soutěžící z kolosea co se najednou ke mě chtěli přidat.
Když jsem se najedla, tak jsem vstala a hvízdla abych si sjednala ticho.
„Dobrá lidi. Vážně mě těší a lichotí, že chce tolik z vás mě následovat. A samozřejmě ráda přivítám v naší posádce každého kdo se chce přidat. Ale vidím i to, že ne všichni se shodnete.A to platí hlavně pro zájemce z kolosea. Řeknu to teď jednoduše a jasně. Vždy dám přednost těm co se mnou byli na otrokářské lodi. Je mi jedno jestli třeba jste lepší nebo silnější. Společná zkušenost nás spojuje.“ Rozhlédnu se. „Takže. Pokud nejste schopni s mými lidmi vyjít. Tak to nebude fungovat. Raohu! Vadí ti, že je Hagar rybák? Tvůj problém. Jestli kvůli své nesnášenlivosti nedokážeš nejen s Hagarem vycházet nebo by jsi dokonce ho kvůli tomu jako svého parťáka nechránil kdyby to bylo potřeba. Tak můžeš jít. Alminusi, Merricku. To, že Magg nemá horu svalů neznamená, že nemá svou cenu. Nemám nic proti přátelskému popichování, ale posmívání a zesměšňování v mé posádce nemá místo. Lorcane! Jengraran je výborný kuchař. Je mi, ale jasné, že každý z vás umí lépe něco jiného. Proč tedy namísto toho nespojíte své síly? Mnoho restaurací na světě má ve své kuchyni víc kuchařů a přesto dokáží spolu vytvářet neuvěřitelná jídla.“ Nadechnu se a zamračeně se podívám na Tokiho a Zazzira.
„A o čem se hádáte vy dva? Jste snad oba doktoři a oběma jde o to samé ne? Léčit a zachraňovat životy. Jste snad oba profesionálové ne? Copak neumíte vést normální diskuzi?“ zavrtím hlavou.
„Takže takhle se to má. Pokud víte, že se nepohodnete s mými lidmi. Tak je mi líto, ale do posádky vás nevezmu. Rozumíme si?“

Nosiregské Souostroví – Hostinec

Hisoka se pousměje svým zvláštním pološíleným úsměvem. "Dobře.... kapitánko. Slibuji ti, že splním každý tvůj rozkaz a nezabiji nikoho z posádky pokud na mě nezaútočí jako první. Spokojená?"

Kenshin i Kagguma si všimnou tvé náklonosti k Zakeně. Chápou to. Rozloučí se a odejdou.
Účastníci kolosea si prostě s některými nesednou a po tvé výzvě a chvíli přemýšlení se rozloučí. Takže Raoh, Alminus, Merrick a Lorcan odejdou. Pouze Toki zůstane, ikdyž se občas přece jen se Zazzirem provrtají pohledy. Je, ale zřejmé, že pokud to budou okolnosti vyžadovat, tak spolupráci zvládnou. Za hodně řečí, ale zřejmě zvládnou.
Zazzir, ale tvá slova odmítne. "Vždyť on ani není doktor! Toki mi přebral včera večer v hospodě ženskou."
Toki se jen ušklíbne, ale nekomentuje to. Zdá se, že on je velice klidné a vyrovnané povahy, zato Zazzir je občas pořádný vztekloun. Snad to nějak dopadne.

// posádka?
- Zakena - 1. důstojník
- Hagar - navigátor
- Jengraran - kuchař
- Zazzir - doktor
- Halaros - průzkumník pevniny?
- krtek Šmudla - mazlíček
- Hisoka - zabiják?
- Toki - lupič
- Guro a Trirog - kováři, mechanici a výrobci zbraní
- Magg - archeolog
- Shalnark - zvěd
- Agem - strážce

Může, asi, být? xD
//

Poté co jste si vyřešili otázku posádky, tak před vás předstoupil Agem a na tvůj pokyn spustil.
"Prvně bych se vám všem chtěl ještě jednou omluvit.
Tolva je má sestra, přičemž oba dva jsme sirotci. A bývalý otroci. Jako malé děti nás ukradl z ulice Mafiánský Boss Lorenzo, jeden z vůdců mafiánské skupiny Salamandra. Lorenzo nám dal sníst neznámá Ďáblova Ovoce a nestačil se divit. Jak už víte, já snědl ovoce typu mystický Zoan Kerberos. Jsem díky tomu silný, odolný a mám další schopnosti zaměřené na obranu a strážení. Má sestra Tolva, ta rovněž snědla mystický Zoan Tyché. Dokáže ovládat svým zpěvem samotné štěstí, nebo naopak smůlu.
Díky tomu se stala nejdůležitějším majetkem Lorenza. A já jejím osobním strážcem. Dokázala sesílat smůlu na jeho nepřátele a naopak nehorázné štěstí přímo na něj. Před pár týdny jsem se se sestrou plavil na lodi, přesouvali jsme se jako dva pasažéři na ostrov pod vlivem Lorenza, abychom se zúčastnili nějakého jednání, které jsme měli zvrátit na jeho stranu. Při cestě nás, ale přepadli Jasonovi pochopové, porazili mě a zajali mě i Tolvu.
O Tolvě nezjistili její schopnosti, zato o mě ano. A vybrali mě tak jako bojovníka vhodného do arény a poslali mě přímo sem.
A zbytek už znáte.
Salamandra musela nějak zjistit kde se nalézáme a poslala sem svůj speciální oddíl. Ten se vmísil mezi bojovníky i diváky a v příhodnou chvíli získali svoji hlavní kořist. Moji sestru Tolvu! Je zřejmé, že Tolvu dovezou zpět k Lorenzovi. A to na ostrov Nibelia! Kde má Lorenzo svoji hlavní základnu a kde sám se svou rodinou sídlí."

Nosiregské Souostroví – Hostinec

Hisoka souhlasil. „No zdá se, že ano. Ale ani je neprovokuj.“ Pronesu.
Pak jsem k ostatním promluvila. Kenshin a Kagguma si všimli toho, že víc se přikláním k Zakeně a tak s pochopením odešli. Rozloučila jsem se s nimi s tím, že kdyby někdy potřebovali pomoc ať dají vědět. Mrzelo mě to, ale nedalo se nic dělat. Co se týkalo ostatních z kolosea tak ti shledali, že vážně nezvládnou s ostatními spolupracovat a odešli, tedy až na Tokiho. A Zazzir mi oznámil, že není doktor, že mu včera jen přebral ženskou.
Chvíli koukám a pak si stisknu kořen nosu a radši jsem to nekomentovala.
Tak nakonec jsme tedy měli posádku. Řekla bych, že to byla docela dobrá sestava.

Pak jsme se sesedli a Agem se k nám přidal. Čas na poradu.
Bedlivě jsem poslouchala a mnula si bradu. Rozhodně zahrávat si ze Salamandry nebude legrace. Organizovaný zločin, způsobí nám dost problémů a jejich elitní tým rozhodně byl nebezpečný. Sice jsem neviděla co vše dokážou, ale už od pohledu bylo jasné, že si s nimi užijeme.
Taky nám řekl něco o něm a jeho sestře. Unesení, přinucení sníst ďáblovo ovoce a pracovat pro ně. Aspoň, že mohl být se svou sestrou když už nic jiného.
„Takže musíme najít Eternal pose na Nibeliu. Pokud tu žádný nenajdeme budeme muset plout k dalšímu ostrovu a snad tam nějaký najdeme. Budeme potřebovat všechny informace co o Salamandře máš. Velikost, důstojníci, samotný Lorenz. Jakou mají obranu. Jak vypadá jejich hlavní štáb a tak dále.“ Promnu si zátylek.
„Dobrá. Teď tedy bychom měli jít vybrat nějakou loď. Sehnat zásoby, najít cestu do Nibelii a vyrazit. Vy ostatní asi potřebujete i nějaké vybavení, že? No máme peníze z výhry, tak si rozhodně něco dovolit můžeme.“

Nosiregské Souostroví – Hostinec

Agem přikývne. "Je to už, ale chvilka co jsem tam byl. Dej mi prosím trochu času, všechno si sepíšu. Nerad bych na něco zapoměl. Může být?"
// info dostaneš během plavby? jestli může být //

Když zmíníš peníze z výhry, tak někteří nakrčí nos. Samozřejmě, ne že by neměli rádi peníze, to rozhodně ne. Ale proč by tu měli za něco platit? Zvláště, když král je už teď na ně naštvaný, stejně chcete ukrást loď a není tu vlastně nikdo kdo by vás mohl zastavit?
Je tak zřejmé, že pokud nezakročíš, tak zdejší město vyrabují a co chtějí, to si asi prostě vezmou.

Hagar kývne k Agemovi. "Pokusím se najít Eternal Pose, ale hodila by se mi i pomoc."
Máš nějaké rozkazy k posádce?
A kolik mají času než se vypluje?

// loď si můžeš popsat a pojmenovat sama, tj. najdeš takovou jakou budeš chtít xD //

Nosiregské Souostroví – Hostinec

Agem řekl, že potřebuje chvíli času, aby si dal dohromady všechny informace a že je sepíše.
Přikývnu. „Určitě.“ Pronesu.
Když jsem zmínila, že by měli za věci co potřebují platit, tak se nezdáli spokojení.
„Místní nemůžou za to, že mají za krále debila.“ Pronesu. „Přesto možná by první nebylo špatné třeba vyrabovat Jasonovu základnu. Určitě museli odjet dost narychlo a hodně tam toho nechali.“ Pronesu. Nemohla jsem je však zadržet, aby nerabovali. Nemohla jsem je všechny hlídat.
Hagar řekl, že by šel pátrat po Eternal Pose, ale že by potřeboval pomoc. Podívám se na Agema a kývnu. „Jistě. Pusťte se do toho spolu.“ Řeknu. „Fajn. Já teď půjdu vybrat nějakou tu loď. Sejdeme se v přístavu. Pokud někdo z vás bude potřebovat peníze, tak se obraťte na Hagara, kterému jsem svěřila hotovost.“ Řeknu. Myslím, že jsem jim dala jasně najevo co bych chtěla, ale pokud chtějí rabovat, tak jsem jim to ani nezakázala. Je fakt, že do většího průšvihu než ve kterém jsme už byli se tady nedostaneme.
„Vyplujeme pozítří.“ Řeknu. Až vybereme loď bude ještě potřeba ji zásobit. Předpokládám, že dnes ostatní budou věnovat hledáním toho co by se hodilo. Zítra bychom nanosili zásoby a pozítří ráno vypluli.
Jestli nikdo nic dalšího nemá, tak jsem vyrazila do přístavu, abych se podívala na lodě.

Dorazila jsem do přístavu a začala si prohlížet lodě. Rozhodně jsme nepotřebovali nějakou obrovskou. Zase nás moc nebylo, takže bychom ji stejně neuřídili. Ale nějakou střední? Abychom se tam všichni vešli a případně bychom mohli i pár lidí přibrat?
Chodila jsem od jedné lodi k druhé až se zastavila u jedné. Vypadala dobře, velikostně odpovídala. Vlezla jsem na ní a začala se rozhlížet. Dvě děla na každé straně, jeden vzadu a jeden na přídi, solidní dřevo. Jídelna s kuchyní v podpalubí na zádi úložní prostory, kajuty posádky a kapitánská kajuta na přídi. Jedna stěna byla prosklená. Zaklepala jsem na sklo, bylo tvrzené, takže se hned tak nerozbije pokud ho nezasáhne dělová koule.
To by šlo.
/šlo by to? :D /

Nosiregské Souostroví – Hostinec - Přístav

Posádka zamručí, že se uvidí. Zdá se, že některé jsi přesvědčila, jiné ne. Přece jen cedili svůj pot a krev, tak proč by si nyní trochu neužili a nevzali si co se jim líbí, že?

Dorazíš do přístavu a začneš obhlížet lodě. A brzy se do jedné snad přímo zamiluješ!
Krásná hlídková loď Barbossa, kajuty pro dvacet osob, děla, úložný prostor a.... Vypadá navíc velice rychle.
Jak si tak obhlížíš lodě a zamilovaně staneš u Barbossi, tak k tobě přispěchají dvě "děti", kluk a dívka, oba ve věku čtrnáct či patnáct let. Kluk se na tebe podívá a osloví tě. "Ahoj, ty jsi Cerie, že? Máme ti předat jeden balíček."
Dívka nervózně popotáhne, ale nakonec se odhodlá a podá ti jeden balíček. "To je od pana Jasona."
Když balíček rozděláš, tak v něm uvidíš tři malé a hnědé Den Den Mushi. Nejsou nijak označené, nemají ani žádný tvar a vypadají dost neurčitě. Vzkaz je jen pár slov, které jsou viditelně narychlo naškrábané.

"Vyhrála jsi naši sázku. Máš tři přání. Tady máš tři jednorázové Den Den Mushi, které jsou napojené na mě. Až budeš vědět co chceš, tak zavolej. Tři přání.
Jason"

Je to opravdu překvapující! Tak Jason nakonec svoji dohodu dodržel! A máš tak svoje tři přání. Využiješ je hned? Nebo si je budeš šetřit?
V tu chvíli, ale uslyšíš nervózní odkašlání. A když se podíváš mimo vzkaz, tak uvidíš, že poslíčci, kluk s holkou, tu stále čekají. A kluk, jenž si nervózně odkašlal nyní promluví, když přitáhl tvoji pozornost. "Cerie? ..... ehm, no, ..... mohli bychom se přidat do tvé posádky? Nic tu nemáme a chceme vyrazit na moře! Zbohatnout a už nikdy nehladovět ani se nenechat šikanovat. Budeme pilně pracovat. Kapitánko!"
Obě "děti" na tebe koukají s odhodlanými výrazy. Jsou to, ale ještě děti? Jejich oblečení je dosti nuzné, plné hrubých záplat, ale čisté. Jsou trochu podvyživení a vidíš i několik téměř zahojených modřin a šrámů. Je zřejmé, že nemají snadný život a jsou zvyklí na ledaccos.


Během následujících dvou dnů jste připravili zásoby a loď k odplutí.
Jengraran zaplatil za zásoby jídla (500 000 beli), Hagar za Eternal Pose (2 500 000 beli) a Guro s Trirogem si zabrali na lodi dílnu, přeměnili ji a vybavili stejně tak nakoupili plno podivných věcí a zaplnili s nimi část skladiště. Společně utratili téměř všechny peníze! Za své nákupy zaplatili 145 miliónů beli! Z celé výhry ti tak zůstali pouhé dva milióny.
Oba dva vynálezci a kováři se střetli s dost velkou nelibostí některých členů posádky, že rozházeli peníze. A dostali mnoho návrhů, že se mají vykšlat na placení a zboží prostě ukrást! To, ale Guro s Trirogem zatvrzele odmítali a vyhrožovali dokonce, že pokud jejich obchodníky někdo okrade, tak ty peníze vezmou a dají jim je zpátky. Naštěstí k ničemu nedošlo.

Zakena nic nepotřebovala, ale Zazzir, Halaros, Toki, Magg, Shalnark, Agem a Hisoka se s placení neobtěžovali. Ti, ale moc výdajů neměli, kromě pár tretek a lahví s kořalkou, s vyjímkou nějakých léků, obvazů a dalšího drobného vybavení pro zásobení ošetřovny.
A teď, třetí den ráno, jste připravení na odplutí.
Otázkou rovněž zůstává co s dračím vejcem a Ďáblovým Ovocem? Dračí vejce je sice pěkné, ale po tu dobu co je máš v držení se nezdá, že by se chtělo vylíhnout.
A Ďáblovo Ovoce dáš někomu k snězení, nebo si je zatím necháte na lodi?

// a jak vzpomínky? Chceš už konec, na většinu si vzpomenout, nebo tě baví vybírání těch osob a vzpomínání si postupně? Jen nevím jak dlouho ještě budu zvládat mlžit. xD

Nosiregské Souostroví – Hostinec – Přístav

Loď vypadala skvěle. Barbossa. Řekla bych, že jméno se k ní hodilo. Dvou dětí si nevšimnu, dokud na mě nepromluví.
Otočím se na ně. Dívka a chlapec, snad kolem čtrnácti a patnácti let.
„Ano.“ Odpovím a převezmu si balíček. Od Jasona? Otevřu ho velmi opatrně, ale nebylo to nic nebezpečného. Vlastně tři malá Den Den Mushi. Zmateně jsem si přečetla vzkaz. Bylo to pro mě udivující. Jason nakonec chtěl splnit slib? Tři přání? Chvíli jsem uvažovala jestli je to pravda, nebo jeho poslední pokus, jak mě zajmout. Ale jediné co mohl díky tomuhle zjistit je má poloha.
Schovala jsem Den Den Mushi, protože momentálně mě žádné přáni nenapadalo. Ve skutečnosti, jsem tenkrát domluvila tuhle dohodu kvůli tomu, že jsem čekala nějakou zradu, třeba že někoho z mých zajme, nebo bude znovu zkoušet použít zajatce.

Děti se znovu ozvali, zapomněla jsem, že tu ještě jsou. Podívám se na ně a pronesli zvláštní žádost. Chtěli se přidat k mé posádce. Zaraženě se na ně dívám, tohle jsem úplně nečekala. Co budu dělat s dvěma dětmi? Jistě bylo mi jich líto, podle toho co jsem viděla, tak děti už měli něco za sebou.
Ale líbilo se mi jejich odhodlání v očích. „Ale uvědomujete si, že to nebude snadné? Nebezpečí, budete riskovat neustále životy. Být v mé posádce nebude žádná vyhlídková plavba.“ Varuji je.
Pokud si budou stále trvat na svém, tak se podvolím. Když to nebude fungovat, tak je prostě můžu nechat na nějakém jiném ostrově. Dám jim něco do začátku a půjdou si budovat normální život.
„Jestli jste s tím smíření. Tak tady si tohle vezměte.“ Dám jim trochu peněz. „A běžte si koupit na sebe nějaké slušné oblečení. Pak se vraťte.“

Během následujících dvou dnech se vše připravovalo k odplutí. Jengraran nakoupil jídlo, Hagar sehnal Eternal Pose a Guro s Trirogem si zabrali dílnu a nakoupili hromadu věcí, kterým zaplnili skladiště. Naše peníze najednou byli pryč a nic moc nám nezůstalo. Na chvíli dokonce vypukla neshoda v posádce kvůli tomu. Některým se nelíbilo, že se tolik utratilo. Ale Guro a Trirog pohrozili, že jestli půjdou obchodníky okrást, tak si to s nimi vyřídí.
Pokud šlo o mě, já s tím byla v pohodě. Řekla bych, že tahle země je docela dost vyždímaná, dost pochybuji že Jason za něco platil. A navíc pořád jsme měli ještě ty perly, které pořád můžeme prodat.
Ostatní toho moc nepotřebovali, sice se z placením neobtěžovali, na druhou stranu toho ani moc nevzali, takže to nebylo tak hrozné.
Vejce nejevilo známky, že by se chtělo vylíhnout, nebyla jsem jistá, jak se o něj starat. Takže jsem ho uložila do postele a zabalila do přikrývky, aby bylo v teple. A Ďáblovo ovoce? Po vyplutí jsem ho hodlala ostatním nabídnout k jídlu. Ať se přihlásí ten kdo ho bude chtít. Kdyby jich bylo víc, tak by se to vyřešilo losováním mezi zájemci.
Tak či onak, třetí den byl čas vyplout.
„Hagare?“ otočím se na našeho navigátora. „Jsme připraveni. Nastav směr k Nibeliu.“ Řeknu mu. „Získáme zpátky Tolvu a Salamandrům trochu počechráme šupiny.“

Plavba

Upozorňuješ mladé adepty do tvé posádky na nebezpečí, ale jejich odhodlání nijak nezeslábne. Ba naopak! Mladík i děvče rázně přikývnou! A jejich hlasy se stanou jedním. "Ano kapitánko Cerie! Chceme se připojit do posádky!"
Když jim dáš peníze na oblečení, tak se jim oči zalesknou slzami. Dostat od někoho peníze, a jen tak, to se jim snad ještě nestalo. Jenže je potřeba vyřešit ještě jednu věc.
Dívenka na tebe pohlédne. "Kapitánko? Chtěla bych vás o něco poprosit. Nikdy jsem nepoznala své rodiče. Vyrůstala jsem tady jen se svým bráškou a živořili jsme jak se dalo. Nemám žádné jméno. Jen přezdívku, kterou mi dali ostatní a ta se mi nelíbí. Nyní jsi naše kapitánka. Dala by jsi mi jméno?"
Mladík hned také přikyvuje. "Ano, ano, ano. Mě také, prosím kapitánko. Dala by jsi mi prosím také jméno?"

Osob co nesnědli ovoce je celkem dost. Jedná se o Zakenu, Hagara, Jengrarana, Halarose, krtka Šmudlu, Hisoky, Gura a Triroga, Shalnarka i obou "dětí". Nikomu se do DF moc nechce, snad jen Hisoka, Halaros, Trirog, Shalnark či některé z dětí? Ostatní se vůči DF dosti vyhrazují.

Následně už, ale vyplujete. Vyplujete na širé moře vstříc novým zážitkům.
Jenže cesta není klidná. Víte, že plujete přímo do války se Salamandrou..

Už první noc na moři jsi měla neklidné sny. Sny, které se ukázali jako probuzené vzpomínky na několik osob ze své minulosti.
A občas jsi dokonce viděla ve spánku Tolvu. Tolvu, kteráž ležela schoulená v jakési zamčené kajutě, na lůžku a střídavě plakala a střídavě doufala..

// můžeš si vybrat 3 osoby na něž si vzpomeneš

1. Trenérka Bechana
2. kamarádka Hotaru
3. bratr Octaver, starší o pět let
4. Otec Godrick a Matka Velva
5. Harper Dred, lovec odměn
6. Halton Zeus, kapitán Maríny
7. Egerton, druhý z devíti bastardů
8. pirátský kapitán Donald 'Crazy Eyes' Vexacion

Plavba

Děti, nebo spíš puberťáci přesto chtěli do posádky. Napadlo mě taky jestli nejsou špehové Jasona, ale to mě napadlo trochu pozdě.
Když jsem jim dala peníze, tak se mi tu div nerozbrečeli. Myslela jsem si, že půjdou,ale dívka mě chtěla o něco požádat.
Zůstala jsem chvíli překvapeně zírat, když mě požádali o to abych je pojmenovala. A já si uvědomila, že nejen, že jsem je přijala do posádky. Ale v podstatě jsem je adoptovala. To jsem si tedy pořádně naběhla. Ale odmítnout jsem to už nemohla.
„Dobrá děti.“ Řeknu, stoupnu si mezi ně a obejmu oba kolem ramen a prohlédnu si je. „Takže ty děvče se od teď budeš jmenovat Kimi. A ty chlapče Keny. Kimi a Keny. Líbí?“ po pravdě jsem asi moc talent na jména neměla a nic mě jiného nenapadalo.

Pokud šlo o DF zase o ně tak velký zájem nebylo. Myslela jsem si, že je nechám losovat, ale po pravdě jsem nechtěla aby ho získalo některé z nezkušených dětí. I když možná by je to mohlo ochránit, kdyby se něco stalo.
Chvíli jsem to zvažovala, ale nakonec ho nabídla Shalnarkovi. Pořád jsem nemohla Kimi a Kenymu důvěřovat. To ukáže až čas.
Pak jsme vypluli. Doufala jsem, že Tolva je v pořádku a snad Agem brzy dá dohromady všechny informace. Děti jsem nechala dělat obvyklé práce a požádala Tokiho aby děti naučil nějaké základy boje a sebeobrany, aby nebyli úplně bezbranní. A Jengrarovi jsem dala za úkol, aby je vykrmil, protože byli pohublí.
Co se vejce týkalo, tak to jsem nechávala zabalené ve své posteli a když jsem šla spát, tak jsem se k němu přitulila a zahřívala ho.

Během spánku se mi postupně zdáli sny. Nebo spíš vzpomínky a občas vize, kdy jsem viděla Tolvu, která byla někde zavřena. Zdála se mi nezraněna, ale hodně smutná.
Ale hlavně, vzpomněla jsem si na další věci z mé minulosti.
Na Otce Godricka a Matku Velvu. Na trenérku Bechanu a na Egertona.

Plavba

Kimi a Keny. Nejsou to sice nějaká světoborná jména, spíše jména naprosto obyčejná (styď se! xD), ale děti i tak vypadají velice spokojeně.
Shalnark DF přijme a po krátkém přemýšlení a váhání je přece jen sní.
// možnosti jaké DF:
1. můžeš si vymyslet samozřejmě svoje vlastní xD
2. Omou Omou no Mi (Think Think) - veliký boost mozku dané osoby, ta je mnohem chytřejší a inteligentnější, velmi vysoké IQ. Díky tomu se u dané osoby začnou rozvíjet i parapsychologické schopnosti (možná telekineze, telepatie a mnoho dalších).
3. Ningyo Ningyo no Mi (Puppet Puppet) - Shalnark může manipulovat s neživými objekty, ale i s živými bytostmi (a zvířaty) jako s loutkami.
4. Marionetto Marionetto No Mi (Marionette Marionette) - Shalnark dokáže "oživovat" loutky a předměty. Nebo lidi na živé loutky měnit.
//


Během svého spánku si vzpomeneš na další osoby ze své minulosti. Na Matku a svého Otce!
Godrick a Velva byli tvoji rodiče. Milí a hodní lidé ke tvé osobě, ale párkrát jsi viděla Godricka, velikého šermíře naštvaného a to z něj pak šel strach až se i mocní lidé krčili, skrývali se a řvali o pomoc. Po většinu času to byl, ale hodný mužík a táta, který si s tebou rád hrál, vyráběl ti panenky a pilně se ti věnoval. Velva byla mnohem starostlivější, většinu času se strachovala, aby sis nic neudělala a často jsi ji viděla naštvanou, když křičela na Godricka a honila jej s pánvičkou, protože si s tebou hrál nebezpečným způsobem. Ať už tě vyhazoval do vzduhcu, točil s tebou držíc tě jen za ruce (a občas za nohy), skákání z velikého útesu do moře a spoustu dalších šíleností, které dle Velvi nebyly pro její sladkou holčičku vhodné. I Velvu jsi, ale viděla v boji a ať její dlouhé nože, pistole, nebo krátký obušek, vše v jejích rukou bylo nebezpečné.
Pamatuješ vždy, že jste se často stěhovali. Godrick, Velva, sluha Haul a ty samozřejmě. A honili vás a pronásledovali nebezpeční lidé, kteří se tě snažili zabít. A tvůj otec, tvoje matka i sluha Haul, ti všichni tě chránili.

Teprve až na ostrově Lakash jste nalezli bezpečí. Bohužel, až sem se Haul nedostal a při úprku na tento ostrov zemřel při tvé obraně, jak už dávno víš. Godrick a Velva tě, ale na Lakash přivezli, začlenili se jako prostí členové do komunity malé vesničky, která zde stála a jejíž lidé se nezajímali o okolní svět a neměli o něm ani tušení.
Máš pocit, že sami zdejší obyvatelé něco skrývali, něco nesmírně důležitého, ale nemůžeš si vzpomenout co.
Právě na Lakashi jsi potkala Varsu a společně jste ovládli zdejší prales a jeho obyvatele, ať už se jednalo o zvířata či domorodce.
A právě v tomto pralese jsi narazila na podivné ovoce, které jsi snědla. A až poté jsi zjistila, že se jedná o Ďáblovo Ovoce a ty jsi ztratila schopnost plavání.

Když ti bylo patnáct let, tak na ostrov připlula veteránka Bechana, bojovnice mnoha bitev, snad padesátiletá žena! Tělo zjizvené, chybějící pravé oko a stejně tak i levá ruka, kulhajíc snad na obě nohy. A vznesla na tebe nárok! Godrick i Velva se jí postavili do cesty, ale nakonec uznali, že tato stará dáma... má na svůj nárok právo.
A společně, mezi deseti očima, jsi se dozvěděla pravdu. Ty, Godrick, Velva, Bechana a.... .... .... nedokážeš si vzpomenout, kdo byl poslední osobou, která tam byla s vámi.

Godrick a Velva nejsou tvoji pravý rodiče. A Bechana si ujala slov dalších. "Tvůj otec, zasranec, zrádce podělaný, kéž by mu racci vyklovali oči. Je snad mrtvý. Ale tvá matka je Carys. Bohužel, její otec, tvůj dědeček, je mocný muž. A můj boss. Je mocný, ale má i spoustu nepřátel. Obzvláště jich měl spoustu před patnácti lety. A pak je tu pár dalších... věcí. Každopádně, pro tvoje bezpečí jsi nemohla vyrůstat se svou matkou, ale vychovával tě Godrick a Velva. Nyní jsi, ale dost stará na to, aby jsi se vrátila tam kam patříš. Domů."
Od Bechany jsi se dále dozvěděla, že tvůj dědeček není nikdo jiný než jeden z mocných Yonkou! A nabízí ti tak místo ve své posádce! Nabízí ti tak život plný zábavy a dobrodružství. Nabízí ti co budeš chtít. Kdo by nepřijal?
Bechana tě pár měsíců cvičila a její trénink byl doopravdy... brutální. Naučila tě pořádně používat své Ďáblovo Ovoce, naučila tě jak bojovat. Jenže boj nebyl jedinou věcí. Přece jen máš v sobě krev jednoho z mocných Yonkou! Krev Vůdce! Krev Dobyvatele! Naučila tě tak jak vést podřízené...

Když uznala Bechana, že se o sebe dokážeš aspoň trochu postarat, tak jste vypluli. Vypluli na širé moře a za nebezpečím. Za nebezpečím, které se brzy ukázalo jako velice reálné.
....
....
....
Nedokážeš si přesně vzpomenout co se stalo, ale víš, že došlo k boji. Byli jste napadeni! Ty a Bechana, vy dva proti celé obrovské posádce jakéhosi nepřítele! Byl to krušný boj. Bylo vidět, že stále máš co trénovat. Ale Bechana i přes svá znevýhodnění řádila jako zběsilá šelma. I tak, ale byla přesila příliš veliká.
V tu chvíli, ale připlula další loď. A pomohla Vám!
Divoký statný kapitán se vrhl na vaše nepřátele a se svou posádkou je rozprášil, přičemž jejich loď vyhodili do vzduchu. Vítězství!

Bechana z vašeho veselého zachránce zrovna dvakrát šťastná nebyla. Egerton. Druhý nejstarší z devíti Zrádcových bastardů! Egerton je totiž tvůj nevlastní bratr! A ty se od něj během následující oslavy na vaše vítězství (aneb hledání jakéhokoliv důvodu proč chlastat xD) od něj vše dozvíš!
Máte společného otce. Zrádce. Váš otec se jmenuje Shadam. Býval to mocný pirát patřící k velké skupině, velké pirátské flotile. Jenže jednoho dne zradil všechny své přátele a známé. Všechny své druhy, celou svoji rodinu. Všechny své druhy, kamarády a známé pozval na velikou oslavu, kterou proměnil v jatka. Všechny hosty pozabíjel, všechny známé, přátelé a dlouholeté spolubojovníky. A jejich hlavy... předal Maríně. Díky tomu se stal jedním ze shichibukai. Stal se Zrádcem.
Shadam byl vždy veliký svůdník a rád si užíval života. Nikdy se sice neoženil a neusadil, ale i tak má pár dětí. Přesněji řečeno devět. Devět bastardů s devíti různými ženami. Devět bastardů zlořečeného Zrádce!
Egerton je druhý nejstarší. A ty... ty jsi druhá nejmladší.
Zdá se, že máš převelikou a zajímavou rodinu.

.....
....
...
..
.

Plavba

Shalnark si nakonec DF vzal a když ho snědl, docela jsme ho napjatě pozorovala. Ukázalo se, že šlo o Omou Omou no Mi. Což mi připadalo skvělé, zvlášť pro Shalnarka, který už tak byl chytrý. Tohle pro něj i pro nás bylo výborné.

Během plavby jsem si i vzpomněla na více věcí. Hlavně na své rodiče, milovali mě a já byla šťastná i když jsem pochopila, že rozhodně nebyli obyčejní rodiče. Na to byli příliš silní.
Hodně stěhování
Nakonec jsme měli najít bezpečné místo, ale sluha Haul to až tam nedostal. Ale dostali jsme se tam a já tam žila z rodiči. A tam se ukázala Varsa. To, že mě brzy na to našli jsem nejspíš mohla vděčit právě jí. Nejspíš prozradila někomu kde mě najít.
Objevila se děsivá Bechana, která mi řekla pravdu. O mé rodině a mých rodičích co nebyli mí rodiče.
Mě to, ale bylo docela jedno. Byli to jediný rodiče co jsem měla a nechtěla jsem od nich pryč. Jenže jsem v tom neměla na vybranou. Bechaně bych neutekla a rodiče nemohli odmítnout pokud nechtěli zemřít. Loučení bylo hodně ubrečené a srdceryvné.

Pravda o mé rozvětvené rodině byla docela šokující. Můj děda je Yonku? Můj otec je zatracený zrádce, který se zaprodal Mariňákům.
Tím pádem já jsem nakonec asi taky původně pirát ne?
Bechana mě trénovala a že si nebrala servítky. Kolikrát jsem si přála jít prostě zpátky k rodičům a zapomenout na všechno to nové co jsem zjistila.
Vím, že jsme byli napadeni nějakým nepřítelem, předpokládala jsem, že to byli další ti co chtěli zabít dítě zrádce. Přesila byla obrovská a nejspíš bychom to nezvládli i když Bechana řádila jako blázen. Ale objevil se Egerton, druhý nejstarší syn zrádného otce a můj nevlastní bratr, který nás zachránil.
Zjistila jsem od něj i toho víc, co přesně se otec dopustil a že mám docela dost sourozenců.
Řekla bych, že rozhodně mám dost zajímavou minulost a rodinu.
Po tom co se mi tohle všechno vybavilo jsem si do kajuty pozvala Shalnarka a všechno jsem mu řekla a ptala se ho jestli bych to měla říci posádce.

Zařídila jsem se případně podle jeho rady. Není to tak, že bych to chtěla držet před ostatními v tajnosti. Ale neznali jsme se dlouho a netuším, jak by reagovali na takové novinky. A během plavby jsem začala trénovat nově objevené techniky. Starala se o vejce u kterého jsem každý den kontrolovala jestli neproběhla nějaká změna a taky jsem se věnovala svým dvěma novým dětem, dávala jsem pozor jestli ztrácí svou vyhublost a nabírají sílu.

Nové útoky rozhodně byli zajímavé.
Fake Clone – Vytvoří tři své mlžné klony, které sel nemají žádnou sílu a po jediné ráně se rozplynou.
Real Clone – Jeden klon, který je stejně silný jako Cerie, ale výdrž má menší než její předloha.
Big Hand – Dokáže si ruce mnohokrát zvětšit, oproti její jiné technice, kdy musí pro zvětšení nabrat vlhkost z okolí, pro tohle využívá vodu ve vlastním těle. Tento útok však hodně dehydratuje.
A nakonec pokročilejší styl boje s mlhou.

(Takhle v pohodě? :D )

Plavba

Poté co si vzpomeneš na značnou část své minulosti, tak si pozveš do své kajuty Shalnarka. A vše mu řekneš.
Shalnark se zamyslí a pokrčí rameny. "Mno. Proč by jsi jim to neměla říci? Myslíš, že někdo z nich odejde jen proto, že jsi dcera TOHO a vnučka Yonkou? Pche, nemyslím si, všichni budou nadšení. Zato kdyby jsi to neřekla a dozvěděli se to až kvůli tomu, že tě někdo pozná, ts ts, nebylo by to asi dobré. Navrhuji, aby jsi jim to řekla. Ale konečné rozhpdnutí je samozřejmě na tobě kapitánko."
// pokud se rozhodneš jim to říci, tak napiš co přesně jim řekneš xD //

Kim a Keny pilně pracovali až se loď jen blýskala jak byla naleštěná. A stejně pilně i cvičili. Každý člen posádky jim věnoval alespoň chvíli a ukázali jim nějaký speciální trénink či předvedli své techniky. Toki je učil základy sebeobrany a Jengraran se postaral nejen o jejich vykrmení, ale i o neskutečně tvrdý fyzický trénink.
Z dětí tak nejsou ani náhodou nějaké vraždící mašiny a o jejich bojeschopnosti můžeš mít stále značné pochyby. Jejich tělíčka, ale sílí a něco už vydrží.

A vejce.... Hlídala jsi je pečlivě a ještě pečlivěji jsi je kontrolovala a starala se o něj. Zdá se, ale že s vejcem se žádné změny nedějí. Až najednou...!!

Nevíš co se změnilo a z jakého důvodu, ale najednou vejce začalo praskat! A během pár minut se skořápka vejce protrhla a okolím zaznělo pištění a veselé švitoření a syčení malého dráčka!
// foto pouze ilustrativní, zvol si barvu dráčka a jeho druh - ohnivý, ledový, zlatý, mlžný, apod. apod. - dle toho budou odpovídat jeho schopnosti //

Během tréninku sis osvojila některé nové techniky a zlepšila ty staré.
Náhodou jsi objevila i nesmírně mocné využití svého Ďáblova Ovoce. Exploding bait. Změníš vnitřní část svého těla v mlhu a necháš pevnou část pouze svoji kůži a začneš se hýbat. Mlha uvnitř tebe se pohybem zahřívá, díky čemuž ti dodává energii a jsi tak stále rychlejší a rychlejší. A čím rychleji se pohybuješ, tím je mlha uvnitř tebe teplejší až dojde do bodu varu. Tím se začne tlakovat až vybouchne. Tvému tělu logie výbuch nijak neublíží, zato může zničit nepřátele, nepřátelské lodě, vše okolo tebe. Bohužel, můžeš tak ohrozit i své spojence. Po výbuchu opět zformuješ své tělo a můžeš začít s touto technikou znovu od začátku, či s jinou. Během této techniky nemůžeš používat žádné techniky jež mění tvé tělo a pokud budeš více zraněna, tak může být technika zrušena, nebo může dojít k předčasnému menšímu výbuchu.


Plavíte se několik týdnů a váš cíl stále k nedohlednu. Něco takového jste nečekali, přece jen jste všichni doufali, že to do Nibeliu nebude moc daleko. Bohužel je. A vám začínají docházet zásoby.
Jídlo i vody silně ubývá a Jengraranova tvář se zachmuřuje. Až ti kuchař jednoho dne oznámí, že máte poslední zásoby jídla jen na týden.
Naštěstí, právě tento den za tebou přiběhne Kim! "Kapitánko, na obzoru je v dálce nějaký ostrov. Vypadá, že je dost velký. Hagar se ptá jestli proplujeme kolem něj dle plánu, nebo jestli tam nenakoupit jídlo a načerpat pitnou vodu?"
Ostrov vidíte v dálce jen jako malou černou tečku, ale je patrné, že se jedná jen o menší ostrov. Pokud je obydlený, tak by tam, ale nějaké to město či vesničky být mohli. Pokud není obydlený, tak tam určitě bude alespoň nějaký zdroj jídla a vody. Hagar potvrzuje díky svému dalekohledu, že na něm vidí nějakou zeleň. Nejspíše stromy.

Plavba

Promluvila jsem si o své minulosti se Shalnarkem, vzhledem k jeho ostré mysli a brilantnímu myšlení mi doporučil, abych to ostatním řekla. A jeho názoru jsem důvěřovala. Sice jsem z toho byla nervózní, ale měl pravdu, že bude lepší když se to dozví ode mě než jinak.
Takže jsem počkala do večeře, kde jsme se všichni sešli, jakmile jsme se najedli, tak jsem si sjednala ticho a postavila se.
„Je tu něco co bych vám ráda řekla.“ pronesu a rozhlédnu se po nich.
„Jak jistě víte... trpím ztrátou paměti. Nepamatuji si nic až do doby kdy jsem se probudila na té otrokářské lodi. Nebo tak to aspoň bylo. Dnes se mi část paměti vrátila. Nepamatuji si ještě úplně všechno, ale to na co jsem si vzpomněla je... no... docela podstatné.“ Nadechnu se.
„Zdá se.... že... můj dědeček je jeden z Yonku. Což vysvětluje proč mě chtěli zajmout živou, vypadá to tak, že se po mě asi můj děda shání. Ale to není tak úplně to nejvíce podstatné.“ Promnu si zátylek.
„Vzpomněla jsem si na to kdo jsou mí rodiče. Ve skutečnosti mě vychovali náhradní rodiče a otce jsem nikdy nepotkala, aspoň myslím.... no... Můj otec je Shadam. Tedy jinak řečeno Zrádce. A teď také Shichibukai.“ Oznámím jim trochu nervózně.

Kim a Keny na sobě pilně pracovali. Byli šikovní a sílili, pořád bych je neposlala do nějakého tvrdého boje, ale už se o sebe tak nějak zvládli postarat.
Byla jsem ráda, že ostatní neměli problém je trénovat.
Čas utíkal a já se starala o dračí vejce, pořád se nezdálo, že by se mělo vylíhnout. Měla jsem své pochybnosti o tom jestli je opravdu vejce živé.
Ale pak jednou, najednou se začalo klubat! Napjatě jsem líhnutí pozorovala dokud se ven nevyklubal malý dráček. Živě pištěl a zdál se zcela zdravý.
„Ahoj maličký!“ řeknu nadšeně a hned ho beru do náruče, voněl trochu jako močál a tlející listí... jako podzim a jeho šupiny se modře blyštili.
(Barva je v pohodě jak na obrázku. Bude to vodní dráček :D )
„Budu ti říkat.... Toro.“ Aspoň jsem si myslela, že je to kluk. Po tom co se malý Toro trochu rozkoukal šla jsem ho ukázat posádce.

Také jsem se naučila novou schopnost dost mocnou. Nemohla jsem ji zkoušet na lodi, takže jsem se musela pohybovat mimo loď jako mlha. Výbuch to byl docela silný a rozhodně jsem Exploding Bait nesměla používat neuváženě.
Začínali jsme mít, ale potíž. Docházeli nám zásoby a Nibeliu nikde v dohledu. A nakonec Jengraran oznámí, že už máme zásoby jen na týden. To bylo zlé, kdo ví jak dlouho se ještě budeme plavit?
Naštěstí zasáhl osud a ještě ten den se na obzoru objeví ostrov. Vydala jsem se ven a hleděla do dálky kde jsem viděla malou tečku. Ostrov to nebude velký, ale byla tam potvrzena zeleň, takže byla šance, že bude obydlený nebo přinejmenším, že tam najdeme nějaké zásoby.
Ne, že bychom měli moc na vybranou. „Zastavíme tam. Potřebujeme nabrat zásoby. Doufejme, že když už tam nebude vesnice nebo město tak tam bude aspoň zvěř na ulovení a pitná voda.“ Řeknu.
„Zakotvíme na ostrově.“ Přikývnu. „Hagare sleduj ten ostrov. Řekni mi jestli tam uvidíš známky obydlení.“ Přikážu mu aby ostrov nespouštěl z hledáčku.

Blackglass Island

Na večeři všem povíš o svém původu. Celá posádka ti bedlivě naslouchá a když domluvíš, tak se rozhostí ticho.
Mrtvolné ticho.
To, ale netrvá dlouho, protože na stůl vyskočí Halaros a pozvedne vzhůru číši s pivem. "Na naši kapitánku! Vnučku Yonkou! YAHOOOOOOO."
YAHOOOO
YAHOOOOO
YAHOOOO
YAHOOO
YAHOOOOOOO!
Celou jídelnou se rozlehne nadšený řev tvé posádky. Zdá se, že každý kašle na to kdo je tvůj otec, děd. Pro ně jsi důležitá TY! Ale je příjemné slyšet, že máš tak slavné příbuzné a pocházíš z mocných poměrů, že?
Ano, jsi dcerou Zrádce. Ano, jsi vnučka jednoho z Yonkou. Tvá posádka je na tebe pyšná a má radost, že jsi si na něco vzpoměla, ale rozhodně si z těch velkých jmen do kalhot nenadělají. Oni jsou totiž posádkou Cerie!

Vydáš pokyn Hagarovi, aby se dostal k ostrovu jež máte na dohled. A Hagar poslušně stočí kormidlo.
Brzy "něco" s lodí, ale hodí a vy ucítíte jak loď zrychluje. Což je divné, protože plachty visí spíše splihle a jde vidět, že se do nich moc vítr neopírá. Proud! Okolo ostrova je mocný podmořský proud jenž vám nedovoluje s lodí manévrovat. Jen vás vede kupředu!
A brzy vidíte další podrobnosti z ostrova. A ne, nejsou dobré.
Ostrov se na dálku matně leskne a vidíte, že je tvořen z jakéhosi podivného matného černého skla. A ani na něm nic neroste! Žádné keře či stromy! Ona zelená barva jež Hagar viděl jsou veliké stany ze zelené látky!

Jak plujete blíže k ostrovu, taženi mocným podmořským proudem, tak vidíte že ostrov je spíše menší. Má na rozlohu jen několik kilometrů, během pár hodin jej lze bez problémů přejít křížem krážem.
Na okraji ostrova u vás se nachází veliké tábořiště tvořené zelenými stany, přičemž některé z nich jsou opravdu obrovské. Mají na výšku snad padesát metrů a sto na šířku.
I samotné tábořiště je obrovské, přičemž zde musí být alespoň tisíc lidí. Lidí jež pobíhají mezi stany a nyní se i zvědavě a ostražitě dívají na vaši přibližující se loď. A všichni jsou ozbrojení. Pušky, pistole, meče, šavle,...
Hned je ti také jasné s kým máš tu čest. S piráty!
Nad stany totiž vlaje několik vlajek. Černá vlajka s bílou lebkou. Nad lebkou ční namalovaná koruna stromu s větvemi, pod lebkou, jak vousy, kořeny stromu. Tuto vlajku neznáš a ani nikdo z tvé posádky. Ale je zřejmé, že se jedná o piráty! Alespoň o tisíc pirátů!
A nikde nejsou vidět jejich lodě.

Hagar ti rychle oznámí, že na druhé straně ostrova je zřejmě dost podobný tábor. Jen stany nejsou zelené, ale červené.
Co má tohle znamenat???
A je tu vůbec nějaký zdroj jídla a vody? Těžko říci.

Blackglass Island

Když jsem všem řekla na co jsem si vzpomněla, tak jsem rozhodně nečekala takovou reakci. Byli nadšení. Spíš jsem si myslela, že budou mít obavy, protože kvůli mě mohou mít spoustu problémů. Ve skutečnosti jsme to spíš oslavili. A já věděla, že tohle je banda lidí, kterým můžu věřit.

Když jsme se blížili k ostrovu, tak nás začal táhnout spodní proud, což by nebyl tak úplně problém kdyby tedy se neukázalo, že onen ostrov není normální. Vlastně byl celý z nějakého skla! Ta zelená předtím byli ve skutečnosti stany. Obrovské stany! První co mě napadlo bylo, že by tam mohli žít obři?
A pak mě napadlo, že ve skutečnosti je to prostě lákadlo, které má lodě přilákat blíž, aby je strhl proud.
Na druhé straně ostrova také byli stany, ale jen jiné barvy. Co to mělo znamenat?
Ale pak jsem viděla vlajky a stovky lidí se zbraněmi.
„Sakra! Jde ještě změnit směr?!“ zavolám, ale dost jsem o tom pochybovala. Bojovat proti proudu je nemožné, aspoň s touto lodí.
„Připravte se všichni k boji, ale neútočte dokud nezaútočí samy! Děti! Schovejte se do podpalubí!“ Kim a Keny na tohle střetnutí nejsou ještě připraveni.
Jenže co uděláme? Je jich příliš moc, na to vážně nestačíme, ale co můžou chtít? Nic moc cenného jsme neměli. Mohli by mi zkusit sebrat Tora...
„Kim a Keny. Vemte sebou i Tora. Dobře se schovejte. Dávám vám ho na starost.“ Ještě rychle dodám než odejdou.

Blackglass Island

Hagar smutně zavrtí hlavou. "Bohužel, ne. Proud je příliš silný."
A vám tak nezbývá nic jiného než plout kupředu.

Posádka se na tvůj rozkaz připraví k boji. Kim a Keny se chopí Tora a všichni tři zmizí v podpalubí.
Když piráti na břehu vidí, že se připravujete k boji, tak i oni na vás namíří své pušky, tasí šavle a meče a začnou výhružně po vás křičet.
Schromáždí se jich hned na břehu asi dvě stovky. A přibíhají další.
Davem pirátů se proderou tři osoby.
Prvním je statný muž v podivné zbroji a se zeleným sklíčkem na levém oku. Je velice svalnatý a má delší a hustší hřívu vlasů než ty!

Za ním následují dva výhružně se tvářící mladíci.


Cítíte, že jen pár desítek metrů od ostrova a tábořiště se zelenými stany (a dvěma stovkami zuřivých pirátů) proud zeslábl až úplně zmizel. A vy tak konečně dostanete nad svou lodí vládu. Je zřejmé, že můžete pokračovat v plutí dál, ostrov obeplout a odplout pryč. Jenže bez zásob? Jak dlouho bez zásob vydržíte? Týden. A co potom? Na širém moři?
Piráti uctivě ustupují přicházející trojici a ta tak dojde až k pobřeží. A statný muž ve zbroji a sklíčkem na oku... na vás mávne. Cítíš, že tento muž je doopravdy silný a nebezpečný.
Není tak mnoho divu, že Hisoka přistoupí až k zábradlí a téměř slintá. Je zřejmé, že rád by s bojovníkem ve zbroji změřil síly.
A statný neznámý na vás zakřičí. "Hola hej! Jsem Raditz, zástupce Pirátského Admirála Woodmana Abrahama Andersona. Kdo jste a co tu chcete? Zmizte, tady se chystá svatba pro uzavřenou společnost. Nebo snad patříte k těm hňupům od Holtona?"

Shalnark k tobě přistoupí. "Už jsem o nich slyšel. Pirátští Admirálové, Woodman Abraham Anderson a Žár Elger Holton. Oba dva mají velké území, které ovládají a velkou flotilu pirátů. Na každého z nich je vypsána odměna 200 miliónů belli a ani Mariňáci si na ně moc netroufají. Vypadá to, že ten tábor na druhé straně, ten co je v červené barvě, patří Holtonovi. Což moc nechápu, protože dle toho co jsem slyšel, tak jsou dost silně znepřáteleni a neustále mezi sebou bojují a válčí."
Ještě jedna věc moc nedává smysl. Zdá se, že ostrov je poměrně pustý a neobydlený. Není tu žádný zdroj potravy ani vody. Jen dva tábory. A hlavně! Nejsou tu vidět ani žádné lodě!

Blackglass Island

Když piráti na pevnině, pokud se to dalo nazvat pevninou, že se připravujeme k boji, tak se rozčilovali.
Nevím co čekali, když někdo vidí takovou bandu po zuby ozbrojených lidí, jistě se začneme ozbrojovat také.
Objevili se další tři osoby, očividně to byli výše postavení důstojníci nebo možná i kapitáni.

Teprve v blízkosti ostrova konečně nás proud pustil a my bychom mohli odplout, jenže kdy zase narazíme na možnost doplnit zásoby?
„Drž nás poblíž Hagare, ale nezakotvi.“ Řeknu a otočím se znovu na čekající piráty. Ten se sklíčkem na oku na nás začal pokřikovat. Admirál Woodman? Holton? Neznala jsem ani jednoho, ale já zatím neznala kde koho. Tyhle informace se ke mě ještě nevrátili.
Naštěstí jsem tu měla Shalnarka, který mi hned stál u boku a začal vysvětlovat.
Takže silní piráti s velkou flotilou, ale bylo mu divné, že tu jsou oba když se nesnášejí.
„Mluvili o svatbě. Nejspíš se manželským svazkem snaží ti dva mezi sebou zlepšit vztahy.“ Řeknu. Domluvený svazek? Nebo se opravdu někdo z jedné posádky pirátů zamiloval do někoho z jiné posádky?
„Jsem Kapitánka Cerie! Nechceme nijak narušovat vaše slavnosti, ale mysleli jsme si, že je to normální ostrov a pak už bylo pozdě změnit směr!“ přemýšlím.
„Dochází nám zásoby, když už jsme tady, můžeme tady u vás nakoupit nějaké zásoby?“ za zeptání nic nedám, že ano.

Blackglass Island

Shalnark přikývne. "Asi máš pravdu kapitánko. To by byla veliká událost."

Raditz se uvolní, když slyší tvá slova. "Dobře, můžete tu zakotvit, porozhlídnout se a nakoupit si zásoby. Nechceme, ale aby jste tu dělali žádné problémy. Z vaší lodě tak mohou vystoupit pouze tři osoby."
Následně kývne na svůj doprovod. "Gary (první) na vaši loď dohlédne a zajistí, že nebudou žádné problémy. Svatba je tu za dva dny. Takže si nakupte zásoby a zítra ať vás tu nevidím."
Raditz vám vyšel vstříc, ale dal vám i jasně najevo, že vás tu nehodlá trpět celou svatbu. Přece jen jste cizinci a jak řekl, tohle je uzavřená společnost. Můžete si, ale nakoupit zásoby a vyrazit dál.
Jenže.. máte dost peněz?
A kdo na pevninu půjde?

Raditz odejde, už jej nezajímáte a s ním i druhý mladík. Gary, černovlasý mladík není zrovna nadšený, že tu musí zůstat a na tváři se mu usadí dosti nakrknutý výraz. Je zřejmé, že u něj po dobrém asi moc nepochodíte, ale určitě vám nebude dělat ani žádné problémy. Přece jen, Raditzův rozkaz byl jasný.
I okolní piráti se uklidnili. Zbraně byli schovány a všichni se rozešli do okolních stanů, usedli k ohništím či si prostě jen lehli na zem.
A napjatá atmosféra se změnila zpět v krásně uvolněnou. Všude se ozývá veselý hovor, smích, zpěv, všichni se cpou jídlem a hrdlem prolévají rum, pivo i víno.
Však tady se přece chystá svatba!

Blackglass Island

Ani jsem to nečekala, ale Raditz souhlasil. Možná kvůli svatbě se cítili velkorysí?
„Dobrá. Děkuji.“ Řeknu a sleduji, jak se všichni na ostrově uvolní. Teď jenom doufejme, že na nákup budeme mít dost peněz.
Otočím se na svou posádku. „Dobrá. Můžete si dát pohov posádko. Zdá se, že nebudeme mít problémy.“ Přemýšlela jsem koho vzít sebou.
„Jengrarane půjdeš ty, nakonec ty nejvíc víš co potřebujeme za zásoby. A ještě půjdeš s námi ty Shalnarku. Nakonec na sbírání informací jsi ty ten nejlepší.“ Poklepu ho po rameni.
„Zakeno zatím co budeme na ostrově máš velení. Doufejme, že bude všechno v pořádku.“
Zašla jsem první pro peníze a byla jsem připravena na vylodění. Počkala jsem na ostatní a pak jsem s hochy vyšla na pevninu.
Vydala jsem se ke Garymu, který tu kvůli nám musel čekat. „Nebudeme vás tu otravovat dlouho.“ Slíbím mu. „Kde tu můžeme koupit zásoby?“ zeptám se na směr.

Blackglass Island

Zakena přikývne a přejede přísným pohledem zbytek posádky. Je zřejmé, že tahle ledová ženská tu udrží pořádek stůj co stůj!
Ty mezitím vybereš Jengrarana a Shalnarka, aby ti pomohli s nákupy. Což se neobejde trochu bez reptání ostatních. Není snad člena posádky, který by nechtěl využít příležitosti, aby si protáhl nohy na pevnině. Nikdo to, ale neřekne nahlas.
Vezmeš peníze na nákupy jídla a s dosti nepříjemným pocitem zjistíš, že máš pouhé dva milióny belli. Ano, na minulém ostrově jsi získala výhru v aréně, ale vzpomínáš si, že někteří členové tvé posádky provedli pár nákupů. Obzvláště Guro a Trirog si kompletně vybavili dílnu za pořádnou hromadu miliónů!

Vylodíš se na břeh i se svým doprovodem. Gary si mezitím rozložil na pobřeží deku, na níž se usadil a nevrle probodává pohledem všechny v okolí. Nneí tak divu, že i členové jeho posádky se z jeho okolí rychle vytrácí. Je zjevně pěkně nasrán, že tu musí zrovna on tvrdnout a hlídat vás.
Když tak k němu přijdeš a položíš mu otázku ohledně nákupu, tak se na tebe jen zamračí a hrubě ti odsekne. "Nevím. Nezájem."
Nezbývá vám tak asi nic jiného než si někoho najít sami.
Všude vidíte odpočívající skupinky pirátů, kteří se zřejmě vypořádávají s různými stádii kocoviny, přípravy pokrmů na různých ohništích a celkově panuje všude klid a značná míra relaxace, která nasvědčuje tomu, že piráti každou noc pořádně slaví, pijí, tancují a hodují, aby řádně oslavili nadcházející svatbu.
Informace o vás se zřejmě už i tak mezi všemi rozšířila, protože si vás mnozí zvědavě prohlížejí, ale nikdo vás nezadržuje a nechávají vás na pokoji.
Všimnete si, ale jedné skupinky pirátů, může jich být asi tucet, kteří si ostří šavle a meče, čistí pistole a pušky a holedbají se jak "někoho" sejmou a jak nebude mít ani sebemenší šanci. Kdoví koho mohou mít na mysly.
Rovněž spatříte jednu dívku okolo dvaceti roků jak šermuje se třemi cvičnými soupeři. Její soupeři jsou schopní, ale dívka se chová nesmírně agresivně a divoce a je zřejmé, že s mečem to doopravdy umí. Její tři protivníci mají tak co dělat, aby nebyli zraněni a to přitom bojují všichni jen s cvičnými dřevěnými meči. Od okolo polehávajících pirátů se dozvíte, že se jedná o Ciri, dceru jejich kapitána a nastávající nevěstu. Velice naštvanou nevěstu, která tu ze sebe vybíjí vztek a běda tomu, kdo by jí naštval.


Shalnark se vyptává a hledá kohokoliv kdo by vám prodal zásoby. Většina pirátů je na to, ale moc utahaná a nemá chuť na nějaké obchodní handrkování. Najde se pár vyjímek, které zavětří příležitost, ale ti vás chtějí pořádně vyžídmat a nasadí pořádně vysoké ceny. S takovou by jste své peníze utratili za jídlo a vodu jen na pár dnů.
Nakonec, ale od pár starších a rozumějších pirátů dostanete jméno. Rylan.
Brzy Rylana objevíte v jednom ze stanů kde čte nějaké svitky a přivítá vás s úsměvem. Jedná se o muže v nejlepších letech a jednoho z hlavních členů posádky velkého bosse. Rylan je totiž navigátor celé flotily pirátského Admirála Woodmana!

Když vás uvidí přicházet a Shalnark mu vše vysvětlí, tak se Rylan pousměje. "Vaše situace vpravdě není moc dobrá. Mám dostatek jídla i vody, které bych vám mohl poskytnout, ale něco za to chci. Ne, peníze ne. Vaše ubohé dva milióny mi za to nestojí. Chci, ale něco jiného!"
Rozhlédne se po okolí, aby se ujistil, že vás nikdo neposlouchá. "Jistě víte, že na druhé straně ostrova táboří posádka Holtona. Holtonova navigátorka Ralphina má nádhernou mapu, kterou vyráběla sama a do níž zaznamenala všechny možné podrobnosti míst a moří kudy kdy plula. Mapa je nesmírně přesná, podrobná a skvostná. A já ji chci. Když jí ji ukradnete a přinesete mi ji, tak vám dám jídla a vody kolik budete chtít.
Pokud selžete či budete neopatrní a pokusíte se Ralphině namluvit, že jsem vás poslal já, tak samozřejmě vše popřu.
Tak, co říkáte kapitánko Cerie? Jen vás musím upozornit, že pokud by jste odmítla, tak vás asi z tohoto ostrova hned vykážu a můžete si na moři dělat bez jídla a vody co chcete."
Je zřejmé, že Rylan dostal úžasný nápad jak se zmocnit pirátské mapy své sokyně po níž určitě už nějakou chvíli prahne. A snaží se vás do přijetí a splnění tohoto úkolu vehnat pohrůžkami o vypovězení z ostrova pokud odmítnete. Jenže na druhou stranu, pokud odmítnete, tak by vás opravdu mohl vyhnat? Jako navigátor tu má určitě mezi Woodmanovými piráty dost vysoké postavení na to, aby si vaše vypovězení zařídil.

Blackglass Island

Někteří z posádky reptali protože chtěli také na souš, ale vím, že s tím nic nenadělám. Prostě mohu vzít jen dva další. Ať už bych vybrala kohokoliv vždycky by někdo reptal.
Moje otázka na Garyho nepadla na úrodnou půdu. Myslela bych si, že si řekne, že čím dřív vypadneme tím lépe pro něj, ale zdá se, že hodlá být uražen.
„No jak myslíš.“ Pronesu a vydám se tedy dál najít někoho kdo by nám prodal zásoby. Peněz jsme moc neměli, ale snad seženeme co potřebujeme.

Piráti na tomhle ostrově byli vážně uvolnění a nejspíš neustále naloženi v lihu. Aspoň většina. Zkusili jsme nějaké piráty oslovit, ale ti co nám byli ochotni něco prodat, tak nasadili příliš vysoké ceny, takže jsme museli dál.
Cestou jsme narazili na skupinku, která trénovala. Lépe řečeno ženu, která cvičila proti třem protivníkům. Chvíli jsem ji pozorovala, protože byla dost schopná a očividně naštvaná. Brzy jsem zjistila proč. Ona je ta šťastná nevěsta. Zajímalo by mě jestli je naštvaná kvůli svatbě, kterou nechce nebo jestli se třeba nepohodla se snoubencem. Pravděpodobně to první. Žádná žena nestojí o politické manželství.
A i když mi bylo líto jejího osudu, nic mi do toho nebylo.

Nakonec jsme získali jméno. Rylan. Našli jsme ho a ukázalo se, že je to dost vysoko postavený důstojník. Navigátor. A dokonce nám byl ochotný pomoci, ale za jistou cenu. A ne peněžní.
Vzdychnu a promnu si spánek. „Děláte čest svému řemeslu Rylane.“ Pronesu. „No nezdá se, že bychom měli na vybranou, takže jsme domluveni. Uvidím co se s tím dá dělat.“ Pronesu. A tak mi nezbývá než se vydat k druhému táboru. S mou schopností nebude problém mapu získat. Hlavní problém bude zjistit kde je schovaná a zajistit aby mě při tom nikdo neviděl.
„No... nejsou sice moc přátelští, ale je to lepší než jsem od jiných pirátů čekala. Taky nás klidně mohli vyhnat nebo potopit nebo zajmout a tak dále.“ Řeknu hochům.

Blackglass Island

Rylan se uchechtne. "Uvidíte co se dá dělat? No, doufám, že to nějak vymyslíte. Pro dobro vašich žaludků, chachacha."
Odejdete od Rylana a vydáte se na cestu. Shalnark na tvá slova přikývne. "Alespoň tak ušetříme peníze a třeba tu i něco vyděláme? Jen si vem kapitánko, jsou to dvě posádky, které byli dlouhé roky velice znepřátelené. Teď sice chtějí nastolit mír pomocí svadby, ale neříkej mi, že jsou z nich nyní kamarádi. Však to vidíš i na tom Rylanovi a tomu co po nás chce. Myslím, že kdybychom do nich trochu zašťourali, tak zjistíme, že mír mezi nimi je velice křehký. Pokud by jsi chtěla, tak si myslím, že bychom je velice snadno proti sobě opět popudili. A šlo by na tom i vydělat."

Ostrov je mírně kopcovitý, ale většina zdejší půdy je tvořena kameny a podivným černým sklem, které tu v různých útvarech trčí ze země a je nejen nesmírně tvrdé, ale i ostré.
Musíte tak dávat pozor kam šlapete.
Brzy dorazíte doprostřed ostrova, kde je menší údolíčko a v něm menší skalnatý záliv a několik vraků lodí.
A právě v tomto údolíčku spatříte velikou podívanou!
Právě v tomto údolíčku zahlédnete onen tucet pirátů, kterých sis všimla už předtím v táboře - jak si čistili zbraně, šavle i pušky a holedbali se jak někoho sejmou.
Nevíte co tu dělají, ale mají zbraně, šavle i pušky, připravené k pohotovosti a rozhlíží se okolo sebe.
Najednou z jednoho vraku vystoupí veliký muž podivného vzezření. Vypadá to jak kdyby neměl oči, jen černé bělmo. Jeho barva kůže je šedá a má na sobě prostý oděv z kůže. Vypadá primitivně.

Šedý muž vykročí ke skupince pirátů a ti se na něj hned vrhnou.
Zasviští šavle a zahřmí pušky.
Kule zasáhnou muže do těla a i šavle se do něj zaboří. Muž se nepokusil o sebemenší obranu. Vidíš, že mnohé šavle museli proseknout i jeho srdce a další důležité orgány, ale... muž stojí!
Najednou mávne svýma rukama a pouhým švihnutím se šavle změní v úlomky roztříštěného železa, jak je svou silou zničil.
Další mávnutí a úlomky se zformují do několika železných masek, které se přitisknou nešťastným šermířům na obličeje. A za strašlivého křiku zemřou.
Polovina pirátů zaútočila šavlemi. A zemřela. Druhá polovina, která je ozbrojená puškami, se je snažila rychle přebít, ale když viděli jak jejich druhové padli, tak se s hrůzou otočili a začali prchat.
Neznámý šedý muž je nepronásledoval. Ale obrátil svůj zrak k vám, kteří stojíte na vrcholku okraje údolí.

Jít přes údolí je nejrychlejší, nejpřímější a také nejpohodlnější cesta. Žádné ostré skleněné úlomky, které vám drásají boty a oblečení.
Jenže co když vás tento šedý muž rovněž napadne?
odkaz

Blackglass Island

Shalnark začal cestou mluvit o tom, jak bychom mohli piráty zase rozkmotřit a ještě na tom vydělat.
„Oh?“ pronesu zaujatě a zadívám se na něj.
„Já nejsem moc v plánování takových věcí dobrá, ale zdá se, že ty už máš něco vymyšleno. Rozhodně si to ráda vyslechnu.“ Řeknu. Možná nás nechali v klidu zakotvit a jsou ochotni nám prodat zásoby co potřebujeme, ale neměla jsem pocit, že jim kvůli tomu něco dlužím.
Cestovat skrz ostrov nebylo zrovna příjemné, museli jsme jít opatrně abych se nenapíchli na ty podivné skleněné skály.

Dorazili jsme k nějakému údolíčku kde byli vraky lodí. Jak se sem dostali bylo pro mě záhadou. Pobřeží bylo daleko. Možná nějaká velká vlna je sem vrhla?
Co víc mě zajímalo byla ta skupina pirátů. Co tu pohledávala? Vypadalo to jako kdyby se chystali k boji.
A brzy jsem zjistila s čím chtějí bojovat. Z jednoho z vraku vystoupil podivný muž. Šedý a černé oči. Uživatel Devil Fruit? Ale nikdy jsem neviděla a ani neslyšela, že by nějaké tak podivně změnilo vzhled člověka.
Piráti se na šediváka vrhli ale byl to dost jednostranný boj. Ať už útočili jakkoliv tak šediváka nijak nezranili a on pak zaútočil on a... no většinu zabil během chvíle. Použil i to černé sklo... to je jeho schopnost... je možné, že tento ostrov je jeho výtvor?
Ti co přežili uprchli, ale muž je nepronásledoval. Trochu mi zatrnulo když se podíval naším směrem. Jít tudy by bylo nejrychlejší a nejvíce pohodlné, ale možná také nejvíce nebezpečné. Neříká se, že ta nejrychlejší cesta nemusí být vždy nejbezpečnější?
„No... řekla bych, že jsme narazili na velmi unikátní osobu.“ Pronesu váhavě. „Počkejte tady. Se slušností nejdál dojdeš. Zkusím se ho zeptat jestli můžeme projít. Když ne... půjdeme okolo. Radši bych si to s tímto člověkem nerozházela.“ Řeknu a vydám se dolů k šedivákovi. Použiji svou schopnost, abych udělala své tělo nehmotné, ale nebylo to na první pohled vidět, to kdyby mě napadl.
„Zdravím vás.“ Řeknu když se k němu přiblížím. „Vy jste jistě pán tohoto ostrova. Mohu vás požádat o svolení, abychom dočasně pobývali na vašem ostrově a nechal nás projít vaším údolím?“

Blackglass Island

Shalnark přikývne a zamne si ruce. Jde vidět, že se na budoucí souboje důvtipu a intriky více než těší.
Dojdete k údolíčku v němž se rozkládá zátoka s vraky lodí a shlédnete souboj podivného šedivce s piráty. A rozhodneš se, že sestoupíš k němu dolů. Tvoji společníci nevypadají zrovna sebejistě, ale nikdo se s tebou nepře. Však moc dobře vědí, že jsi silná a není tak žádný logický důvod se o tebe bát. Vždyť jsi navíc vnučka jednoho z Yonkou!

Začneš scházet dolů. Neznámý šedivák se zarazí, pohlédne zpříma na tebe svýma temnýma očima a.... čeká. Čeká nehnutě, ale viděla jsi to sama před chvílí, podobně nehnutě stál i předtím než zmasakroval pirátskou skupinku.
Pak, ale promluvíš. A požádáš jej o pobyt na ostrově a o průchod jeho zátokou.
Chvíli je ticho a muž se ani nepohne. Pak, ale otevře ústa. "Nejsem pánem ničeho. Nejsem pánem vlastního těla, natož ostrova. Můžete si tak dělat co chcete. Jen nerušte mé rozjímání."
Zdá se, že pokud jej nenapadnete, tak nezaútočí ani on na vás.
Ikdyž pronese svá slova, tak se nepohne a dál jen stojí na svém místě. Čeká ještě na něco? Nebo je jen opatrný a chce počkat až odejdete? Nebo snad... se tě snaží jen uchlácholit, aby na tebe mohl zaútočit? Ale i piráti přece útočili jako první a šedivák se "jen" bránil?

Blackglass Island

Šedivák na mě hned neútočil a vyslechl si moje slova, ale chvíli trvalo než zareagoval. Nakonec nám dal svolení projít, nechá nás být pokud ho nebudeme rušit. Přikývnu, ale něco co řekl mi vrtalo hlavou. A samozřejmě to také mohla být past, jenže tamti piráti nebyli napadeni dokud oni samy nezaútočili. Takže by to mělo být v pořádku.
Už už jsem se chtěla vydat zpátky a říct klukům, že je to bezpečné, ale nakonec se ještě opatrně zeptám.
„Nejste pán vlastního těla? To znamená co? Jste tu vězněm?“ nevím jestli tohle bude brát za rušení, takže jsem připravena dát se na ústup.

Blackglass Island

Šedivec na tvoji otázku zavrtí hlavou. "Ne, nejsem zde vězněm. Jsem zde, protože tu byl klid. A já tak mohl přežívat. Protože nic jiného mi nezbývá.
Prohrál jsem. A byl jsem okraden o vlastní tělo, zůstal jen stín mého já. Dříve jsem doufal. Doufal, že ji někdo porazí, že zemře a já budu svobodný. Ale jak roky plynuly beze změny, tak zmizela i má naděje.
Ale to stačí. Jsou to jen mé problémy.
Nerušte mě. A budeme spolu vycházet."
Šedivakovi se ve tváři nehne ani sval, když hovoří. Jeho hlas je, ale plný smutku a beznaděje.

Blackglass Island

Na to, že chce být Šedivák sám a mít klid tak docela rychle řekl co ho trápí. I když to příliš neupřesnil. Buď to ve skutečnosti samotu tak moc nevyhledával, nebo.... začínal být zoufalý?
Dívala jsem se na něj a i když jeho obličej se nehnul, tak jeho hlas zněl pohnutě.
Poškrábu se na zátylku. Ne, že bych se tolik chtěla zabývat problémy někoho jiného, ale tohle skoro znělo jako kdyby žádal o pomoc. I když nakonec pronesl ať vypadneme. I když moc procítěně to neznalo.
„Okraden o vlastní tělo? A.... kdo je ta ona?“ odmlčím se. „Hele.... vím, že mi do toho nic není a tak. Ale co kdyby jsi mi to vysvětlil? Třeba ti budu schopna nějak pomoci.“ jak mu vůbec mohli ukradnout tělo, když... tělo má? Nebo to není jeho tělo?

Blackglass Island

Šedivák se na tebe na chvíli zadívá, ale pak pokrčí rameny. "Dobře, sdělím ti tak příběh o své hanbě, pokud po tom tolik toužíš. Předem tě, ale varovat musím, že pomoci mi je nemožné.
Býval jsem dobrodruh a lovec pirátů. Putoval jsem po Grand Line, lovil piráty a chránil ty, kteří moji ochranu potřebovali. Svými činy jsem si, ale udělal nepřátele a dostal jsem se do křížku se Salamandrou, jednou z nejmocnějších mafiánských skupin, které v Grand Line sídlí. Přesněji řečeno, překazil jsem plány dcery hlavního bosse Salamandry, Cornelii. Pochopové Cornelie mě porazili a ona využila schopností svého podivného Ďáblova Ovoce. Ukradla mé tělo, jež se tak stalo loutkou v jejích rukou. A mě zůstal pouze můj stín.
Má mysl je stále aktivní, ale nemám žádné fyzické tělo. Nestárnu, nemusím jíst ani pít, nelze se mě dotknout, jsem jen nehmotným stínem. Nechodím po zemi, pouze se vznáším. Zvířata mě nevycítí, protože nemám žádný pach a dokáží procházet i pevnými předměty. Jako duch. Schopnosti Ďáblova Ovoce jež jsem před dlouhými časy pozřel mi zůstali a dokáži díky nim alespoň trochu bojovat, ale nedokáži se ničeho dotknout.
Čekám jen kdy se začnu ztrácet a zmizím z tohoto světa.
Myslím, že kdyby někdo porazil Cornelii, tak by se její technika zrušila a já bych získal zpět své tělo. Což je pouhá domněnka, která nikdy s praxí nestřetne se. Cornelie je silná, obklopená těmi jimž ukradla těla a má navíc silnou ochranku jak se na dceru vůdce Salamandry sluší. A nikdo neví kde zrovna může být.
Ukojil jsem tvoji zvědavost neznámé děvče?"

Blackglass Island

Šedivák se rozmluvil, tak nakonec se nezdálo, že by byl tak mrzutý aby mě prostě vyštval. Vyprávěl a skoro hned si získal mou pozornost tím, že zmínil, že se dostal do křížku se Salamandrou. Jaká náhoda....
Cornelie, která mu ukradla tělo a nechává se chránit všemi ukradenými těly.To rozhodně byli dobré informace o schopnosti jedné z nich. Pravděpodobnost, že se s ní setkám byla docela velká.
Vysvětloval mi čím je a co dokáže, sice jeho existence byla dost... nezáviděníhodná, protože byl vlastně naživu a nebyl, ale jeho schopnosti byli dost užitečné. A i když říká, že jeho schopnosti jsou pouhý stín toho co uměl, tak pořád jimi dokázal zlikvidovat dost pirátů.
Nakonec domluvil a já se na něj usměji.
„Řekla bych, že naše setkání je osud.“ Pronesu. „Jmenuji se Ceria a jsem kapitánka pirátů. A pokud nejsi k tomuto místu připoutaný, tak ti nabízím, aby jsi se ke mě přidal.“ Řeknu mu vážně.
„Protože náš cíl je společný. Salamandr unesl jednoho z mé posádky. Jsem na cestě na její záchranu. Je mi jasné, že podobném to s nimi nepůjde, tak s nimi budu bojovat. A je tu velká možnost, že se setkáme i s tou Cornelií. Pokud mi přislíbíš pomoc a věrnost, tak přísahám na svůj život, že budu o tvou svobodu bojovat. A až bude po všem a budeš mít své tělo zpět, tak pokud nebudeš chtít s námi zůstat tak budeš moci odejít a jít žít svůj život.“ Nabídnu mu.

Blackglass Island

Zareaguješ vpravdě rychle a nabídneš šedivákovi místo v posádce, přičemž mu vylíčíš i to, že jsi ve křížku se Salamandrou rovněž. Na potencionálním novém členu, ale nejsou vidět žádné emoce. Chvíli je zticha, bez jediného pohybu. Načež promluví.
"Ach, nabízíš mi naději. Ale já už žádnou naději nemám. Vidím tebe i tvé přátele. A nemyslím si, že by jste byli dostatečně silní. Já... mám strach. Už jsem jednou zažil moc a krutost Salamandry. A nechci ji zažít znovu v nějakém marném pokusu o útok na Salamandru. Jmenuji se Maddox."
Nezdá se, že by byl Maddox zbabělec, spíše asi ztratil všechnu naději a zahořkl na celý svět. Možná si sám vtoukl do hlavy, že tu žádná naděje už není.

"Vím toho o Salamandře poměrně dost a mám i hrubou mapu jejich území, stejně jako Eternal Pose na několik jejich ostrovů. Mohu vám to dát a sám se k vám přidat, ale... Potřebuji vědět, že je tu alespoň nějaká šance na úspěch.
Salamandra je mocná organizace čítající několik tisícovek členů. Bohatá, mocná a rozlezlá po mnoha ostrovech. Ale já potřebuji důkaz, než budu moci začít doufat." Maddox nešťastným hlasem dodá.
V tu chvíli se za tebou ozve Shalnark, který s Jengraranem sešel za tebou. "Chceš důkaz? Jak říkáš, Salamandra je silná a mocná organizace. Zde na ostrově jsou dvě pirátské flotily. My překazíme jejich svatbu a vyženeme je z tohoto ostrova. Bude ti to jako důkaz stačit?"

Maddox se podívá na Shalnarka. A přikývne. "Budu vás sledovat z povzdálí." Načež se otočí a odejde, než se stačíš probrat ze svého překvapení.
Shalnark se na tebe usměje. "Doufám, že jsem nepřekročil své kompetence kapitánko. Ale jistě sama uznáš, že pokud nezvládneme tyto dvě pirátské flotily, tak nemáme mnoho šancí ani proti tak mocné skupně jako je Salamandra, že?"

Blackglass Island

Nečekala jsem zrovna, že by po mé nabídce skočil jako pes po kosti, ale že bude až tak v depresi jsem také nečekala. Myslela bych si spíš, že radši zariskuje než aby zůstával dál v takovéhle existenci.
Chtěl důkaz jestli jsme dost silní na to se vypořádat se Salamandrou, přemýšlela jsem co jako důkaz by mohlo stačit, když se do toho vložil Shalnarak, který už měl asi dost čekání a chtěl zjistit o čem se s ním bavím.
Ohlédnu se asi tam stál dost dlouho, aby porozuměl situaci a sám udělal návrh. To Maddoxovi stačilo. Pokud se nám podaří tyhle dvě posádky co se zde usadili rozeštvat, tak se k nám přidá.
Shalnark se omluví jestli nepřekročil hranici tím, že zasáhl do rozhovoru. Přijdu k němu a obejmu ho kolem ramen.
„Rozhodně ne. Udělal jsi to dobře.“ Pochválím ho. Mávnu na Jengrarana, že můžeme jít. Prošli jsme údolíčkem na druhou stranu a já se podívám na Shalnaraka.
„Takže předpokládám, že jsi už vymyslel plán, když jsi mluvil s Maddoxem tak sebejistě?“ zeptám se.

Blackglass Island

Jengraran se k vám připojí a vy bez větších problémů procházíte zátokou mezi vrakami lodí.
Shalnark se pousměje. "Zatím ještě nemám nic konkrétního, ale cítím tu kapitánko tunu příležitostí. Jasně, chtějí mít svatbu a usmířit se, ale dokud neproběhne svatba, tak ten jejich mír je dost nejistý. A určitě bude v jejich posádkách dost osob, které budou nenávidět ty ostatní a ty budeme moci využít. Jen si vem Rylana, poslal nás, abychom ukradli mapu od Ralphiny, navigátorky Holtonovi posádky. A takových tu bude určitě více.
Potřebuji, ale zjistit více informací. Hmm. Měl bych tak kapitánko prosbu. Já, Halaros, Hisoka a Toki, žádám o svolení, abychom dostali volnou ruku na dvacet čtyři hodin a provedli průzkum. Vrátíme se pak na loď a řekneme vše co jsme zjistili a já nadnesu i plán. Potřeboval bych, ale aby jste do té doby přitahovali co nejméně pozornosti. Budeme tak mít jen jeden den na překažení svatby, ale věřím, že to zvládneme bez problémů."

Jak tak procházíte mezi vraky a posloucháš Shalnarkova slova, tak ti zrak padne na jednu menší pirátskou loď. Leží na boku na mělčině, rozpůlená jak vyvržená velryba, polámaná a děravá. Hned poznáš, že ta tu neleží dlouho, musela tu ztroskotat maximálně pár dnů zpátky. Možná těsně před připlutím pirátských posádek toužících oslavit svatbu?
Pohled ti, ale padne na její jméno. Black Eagle. A najednou tě zasáhne poznání! Znáš ji, znáš tuto loď! Víš dokonce, že jsi se na její palubě dokonce chvíli plavila!
Ale nemůžeš si vzpomenout na nic dalšího. Nedokážeš si ani vzpomenout s kým jsi se na ní plavila. Zatracený výpadek paměti. Třeba je, ale uvnitř něco co ti pomůže vzpomenout si?

Blackglass Island

Shalnark řekl, že nic konkrétního neměl, ale že si je jistý, že tu bude spousta příležitostí jak svatbu narušit a žádal jestli by by si mohl vzít pár lidí z posádky a zkusit udělat průzkum.
Zamnu si bradu a přikývnu. „Jistě. Věřím ti. Takže to nechám na tobě. Ale dávej pozor na Hisoku. Je trochu... nestabilní.“ Doporučím mu, aby ho nenechal moc rozvášnit. Nestojím o to, aby pak přišel někdo s tím, že někoho zákeřně zavraždil.
„Ahh jsem tak ráda, že vás mám hoši.“ Usměji se na ty dva. „Je fajn nebýt na věci sama.“

Smích mě, ale brzy přejde. Když jsme procházelo vrakovištěm uviděla jsem jednu novější loď, kterou... kterou jsem poznala!
Vím, že jsem se na ní plavila... kdysi... ale.. to bylo všechno. S kým a kam, proč... vůbec nevím.
Zalapám po dechu a rozběhnu se k ní. Myslela jsem si, že se mi už paměť vrátila, ale zdá se, že ne zcela. Další kus vzpomínek mi ještě chybí. Co všechno jsem si ještě nepamatovala.
„Tahle loď...“ Řeknu klukům. „Na ní... jsem se kdysi plavila. Moc si to nepamatuji, ale určitě je to ona.“ Začnu hledat cestu dovnitř. „Jak se sem asi dostala?“ uvažuji nahlas.

Blackglass Island

Shalnark ti poděkuje kývnutím a odejde zpátky, aby kontaktoval vybrané členy posádky a zahájili průzkum.
Ty pokračuješ dál s Jengraranem, když uvidíš vrak lodi Black Eagle. Loď, která ti přijde až moc povědomá! Začneš ji obhlížet a najdeš až moc možností jak se do ní dostat. Loď je v naprosto zdevastovaném stavu.

Black Eagle mohla být loď velká asi jako ta tvá, ale zdá se, že si zažila nějaké těžkosti. Trup prostřílený dělovými koulemi, na některých místech jsou dokonce mnohem větší díry jak kdyby v něm něco vybuchlo. Pravý bok lodi je téměř celý pryč a levý bok lodi je rozpáraný jak kdyby ji někdo prosekl.
Oba stěžně jsou pryč i s plachtami.
Je zřejmé, že Black Eagle už opravit nikdy nepůjde, jsou z něj už jen trosky. Stále si, ale nemůžeš vzpomenout na vlastníka této lodi. Dostaneš se do nitra vraku, ale zjistíš jen, že vrak je kompletně vyplněný. Všude se povalují rozbité sudy, rozbité nářadí a v jedné kajutě najdeš dvě veliké převrácené truhly a rozházené mužské oblečení. Kapitán tak musel být muž, nebo žena co se jako muž obléká. Není tu, ale nic co by se dalo využít. Tedy, kromě dřeva z vraku lodi.

Mezi hromadami oblečení najdeš plakát. Pirátský plakát s vypsanou odměnou!


Ano! Znáš jej! Hned si vzpomeneš! Jack je syn jednoho ze členů posádky tvého dědečka, který je, ale celkem nešťastný z toho, že je jeho otec slavnější než on. Chce jej překonat, ale odvahu si často plete s bláznivostí a velice přeceňuje své síly. Jack měl jen menší posádku, ale o to větší skutky se s ní snažil předvést. Když se rozhlédneš, tak je jasné, že Jacka jeho legendární štěstí opustilo. Jack se musel s někým střetnout, možná dokonce s některou ze zdejších posádek? A prohrát.
Otázkou, ale je, kde je on, nebo jeho posádka? Přece nezmizeli? Nebo stačili opustit zničenou loď?
Než se nad tím stačíš zamyslet, tak najednou uslyšíš táhlé zavřeštění!
Jengraran varovně vykřikne. Otočíš se. Ale to jen vidíš jak po tobě skáče malá opička. Jackova opička! Jackova opička Alvin, která vřeští nadšením, z očí se jí řinou slzy jako dva vodopády kdž ti skáče kolem krku a objímá tě jako svého zachránce zatímco ti proud jejích slz zalévá oblečení. A cosi žvatlá doslova ohromnou rychlostí, jenže narozdíl od Jacka jí nerozumíš.
Je to, ale zřejmé. Jackovi se muselo něco stát. Alvina by nikdy neopustil!

Blackglass Island

Black Eagle byla vážně poničená. Některé díry byli jasné známky po dělové kouli, ale co to další?
Mohl vybouchnout sud se střelným prachem? Dostala jsem se dovnitř jednou z děr. Black Eagle byl mrtvý o tom nebyl pochyb. Ale jak se sem dostal? Tak daleko od pobřeží? Byla to docela záhada.
Vrak už dávno někdo vybral. Přeživší posádka nebo nálezci? Trochu se mi, ale ulevilo že jsem nikde neviděla žádné lidské pozůstatky.
V jedné kajutě jsem našla převrácené truhly a oblečení. Kapitán byl tedy muž. Nejspíš.
Trochu jsem se bordelem nohou přehrabala a našla jsem plakát. Když ho zvednu poznání mě udeří.
Jack!
Vzpomínky ke mě přicházeli. Věděla jsem o Jackovi hodně, jako jak ho štvalo, že nemůže překonat svého otce a chtěl pro to udělat cokoliv.... byli... jsme přátelé? Proto jsem se plavila na jeho lodi? Jenže kde je? Mrtvý? A co jeho posádka?
Najednou uslyším vřískot, leknu se a i přes varování Jengrama můžu jen zvednout hlavu, abych viděla jak na mě útočí ubrečená opice!
Samozřejmě jsem poznala opičku a neútočila, vřeštěla nadšením a nejspíš plakal radostí? Nebo úlevou? Pustím papír s odměnou a jemně Alvina obejmu.
„Ahoj Alvine.“ Pozdravím a ráda bych rozuměla tomu co říká, ale jemu rozuměl jen Jack.
„No tak. No tak. Je to dobré. Promiň Alvine, ale nevím co mi říkáš. Ale taky tě moc ráda vidím.“ Pohladím ho.
„Chudáčku. To jsi tu byl celou dobu sám?“ bylo mi opičáka líto. Byl to Jackův nejlepší přítel, to že tu skončil úplně sám pro něj muselo být traumatizující.
Jemně jsem ho utěšovala a čekala až se uklidní, sice jsem mu nerozuměla, ale Alvin je chytré zvíře a jistě mi dokáže i nějak jinak říci co se tu stalo a kde je Jack.

Blackglass Island

Alvin se po chvíli uklidní a začne přikyvovat. Vzápětí začne opět vřeštět, ukazovat na Jackův plakát a různě mávat tlapkama ve vzduchu. Něco se ti asi snaží říci, jenže nemáš vůbec ponětí co.
Až moc, ale Alvin ukazuje k červenému táboru pirátů, k Holtonům, u nichž máš ukrást Ralphině její mapu.
Nevíš co to má znamenat a co si o tom myslet, začínáš z toho, ale mít velice špatný pocit.

Jengraran si toho také všimne a také nevypadá dvakrát nadšeně. Poškrábe se na hlavě a kývne směrem k červeným. "Kapitánko, co jim vůbec řekneme až tam dojdeme? Ahoj, přišli jsme vám ukrást mapu? Asi by to chtělo nějakou zástěrku ne? Snažil jsem se na něco přijít, ale nic mě nenapadá. Doufal jsem a myslím, že Shalnark něco vymyšlenýho měl, ale ten uspěchanec zdrhl než nám to řekl.
Máš tak nějaký plán, nebo nápad kapitánko? Vůbec nic o nich nevím."

Blackglass Island

Alvin se nakonec uklidnil a já se na něj usmála a dala mu malou pusu na jeho chlupatou hlavu.
Ale začal znovu vřeštět a ukazovat na Jackův plakát a pak směrem k táboru červených. Netuším tedy co se stalo, ale bylo jisté, že s Jackem mají něco společného. Pohladím ho po hlavě. „Takže ti budou vědět co se s Jackem.“ Pronesu zamyšleně.
Ozval se Jengraran, který měl starosti s tím co jim řekneme, dobrá poznámka. Podívám se na něj a zamyslím se.
„No to jim rozhodně říct nemůžeme. A co tedy náš původní záměr? Hledáme někoho kdo by nám prodal zásoby za rozumnou cenu? Tamti jsou pěkní vydřiduši tak se snažíme najít někoho s nejlepší cenou?“ pokrčím rameny.
„Připadá mi to jako nejrozumnější. Další možnosti jsou, že se procházíme. Přišli jsme je pozdravit.... eh... a ne... další důvod proč bychom tam měli být mě nenapadá.“ Znovu pohladím Alvina a pak se na něj podívám.
„Takže říkáš, že tamti...“ Ukážu na tábor červených. „Vědí co je s Jackem. Nebo ho drží zavřeného?“ ptám se opičky.

Blackglass Island

Dáš Alvinovi pusu na hlavu a hned je klidnější.
Jengraran pokrčí rameny jako že asi souhlasí, ale do mluvení se určitě tento divoššký kuchař nepohrne.
Položíš následně svoji otázku Alvinovi a po menším problémů s domluvou zjistíš, že Jack je nejspíš v zajetí. Ale zdá se, že nic podrobnějšího neví ani Alvin.

Vykročítáte dále. Opustíte Maddoxovu zátoku a vykročíte dále.
Brzy v dálce zahlédnete rudé skvrny a jak se blížíte, tak vidíte že i tato skupinka pirátů má postavené obrovské stany. Jen tentokrát v rudě červené barvě.
Vidíš, ale že z tábora se tvým směrem blíží dvě skupinky osob.
První skupinka je tvořená klopýtajícím mužem ve špinavém a potrhaném oděvu, který sám je samá modřina, podlitina a krvavý šrám. Muž vypadá i na dálku jak kdyby měl za sebou značné mučení, přičemž v každém lýtku má zaražený nějaký krátký kůl, zřejmě železný a ten mu znemožňuje běžet. Muž tak pouze klopýtá, ale i tak se snaží seč mu síly stačí.

Druhá skupinka je tvořena čtyřmi muži a jednou ženou, všichni jsou poměrně mladí, asi ve tvém věku.


Tato druhá skupinka je v plné síle a vesele se smějí. Kráčejí rychlým krokem za klopýtajícím mužem a drží se zhruba ve stejné vzdálnosti, což je asi dvacet metrů.
Žena semtam vytvoří mezi svými dlaněmi podivné zrcadlo světla z nějž vyšle něco jako přízračnou vyjící hlavu, která muže zasáhne a tento zásah s ním trhne jak kdyby byl velice bolestivý.
Žena i trojice divokých mladých mužů se chovají úslužně k mladíkovi v obleku se žlutýma očima, jehož šat je semtam ozdoben maličkými lebkami.
Je zřejmé, že mučeného muže jen trápí a užívají si jeho bolest. Ty sama zmučeného muže neznáš, ale... Alvin začne na tvém rameni ustrašeně pištět. Alvin toho muže zná! A mučený muž je dokonce zřejmě Alvinův kamarád, možná člen Jackovi posádky?

Blackglass Island

Vydali jsme se dál a opustili Maddoxovu zátoku. V dálce jsme viděli rudé stany, tak uvidíme jestli tam něco zjistíme. Nebo získáme zásoby.
Ale ještě jsme k táboru ani nedošli a viděli jsme skupinu lidí jak jdou naším směrem. A vedou nějakého chudáka. Jak jsem se blížila nezdál se mi muž nijak povědomý. A možná bych ho ani nepoznala i kdybych ho znala podle toho jak byl zřízený.
Prohlédla jsem si skupinku. Vypadali dost... schopně. A podle toho, jak se chovali k mučenému muži, tak byli i dost nemilosrdní.
I když mi bylo muže líto, neměla jsem však nutkání zasáhnout. Jenže to by nesměl Alvin zase začít vyvádět.
Ukazoval na toho vězně a já si povzdychla. Sakra.
Pohladím ho. „Dobře. Rozumím. Teď se, ale uklidni. Pokud se domáknou, že s tím mužem něco máme společného budeme mít z toho problém.“ Řeknu mu tiše a i když jsem to původně neplánovala, tak jsem zamířila ke skupince. Zvednu ruku na pozdrav. „Ahoy.“ Pozdravím je po námořnicku.
„Můžu se zeptat? Máte ve svém táboře někoho kdo by nám prodal nějaké zásoby?“ zeptám se jich, když jsem k nim došla.
Pak se podívám na mučeného. „Ale. To je jeden z vašich? Co provedl?“ zeptám se a přijdu k němu blíž a zamnu si zamyšleně bradu.
„Máte ho v plánu zabít? Jestli ano. Neprodáte mi ho?“ zeptám se a podívám se na ně. „Docela by se mi hodila oběť na jeden experiment.“ Uculím se.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Prosím nemazat.