Pokémon: Európske dobrodružstvo
autorefresh

hrálo se Denně

od: 15. ledna 2018 10:02 do: 18. července 2019 19:51

Dobrodružství vedl(a) Ruddy02

Profesor Javor - 15. ledna 2018 10:02

Písal sa dátum 6.8. a 9.8.1945, keď boli zhodené z amerického bombardéru B - 29 Enola Gay dve atómové pumy ,,Little boy" a ,,Fat Man" na japonské mestá Hirošima a Nagasaki. USA tým chceli docieliť ukončenie vojenského konfliktu, pretože masívne pozemné operácie spojencov vedené proti fanatickým a císarovi Hirohitovi oddaným Japoncom by sa určite zmenili na krvavý kúpeľ. Na druhej strane však atómové bomby spôsobili obrovské ľudské a materiálne škody. Odhaduje sa, že v Hirošime po zhodení atómovej pumy zomrelo asi 80 000 - 100 000 ľudí, v Nagasaki potom okolo 40 000 civilistov. Šesť dní po bombardovaní Nagasaki vyhlásil cisár Hirohito kapituláciu. Japonci podpísali 2.9.1945 kapitulačnú listinu, čím sa definitívne skončil posledný konflikt druhej svetovej vojny.

A ako sa už bežne hovorí: „Tam, kde sa niečo končí musí nutne niečo nové začínať.“ Tak začala aj nová etapa sveta Pokémonu. Historky o azda najslávnejšom trénerovi a cestovateľovi Ashovi Ketchumovi dnes pozná asi každý, málokto však vie, že sa nejedná len o historky. Európa sa o tom presvedčila pár rokov po skončení druhej svetovej vojny, keď v japonských regiónoch zavládli nehostinné podmienky takmer pre všetkých Pokémonov. Naviac sa nenašlo moc trénerov, ktorí by mali chuť sa po týchto udalostiach venovať šíreniu Ashovho odkazu. Tak sa začala nateraz posledná etapa Pokémonov s prívlastkom veľké putovanie. Zatiaľ čo jedna početná skupina našla svoj domov na pobreží Havaja, ostatným trvalo 5 rokov, kým sa skupina húževnatých Pokémonov dostala k prvým hostinným krajom – na územia dnešného „európskeho“ Ruska, Ukrajiny a Poľska. Až do 26.4.1986 bola Ukrajina jednou z najväčších rezervácií Pokémonov. Nasledovala však udalosť, ktorá opäť zmenila beh dejín a spôsobila ich rozšírenie do celej Európy.

***

Píše sa dátum 26.4.2017, 31.výročie rozšírenia Pokémonov. Praha sa práve prebúdza do jedného z prekvapivo studených rán po skončení Veľkonočných sviatkov. Počas posledných dní neočakávane napadol čerstvý sneh a teplota vonku sa pohybuje len okolo nuly.

Obrázek

Dnes je ten deň. Európska Únia dnešok vyhlásila pamätným dňom, pretože každoročne sa mladí chlapci a dievčatá vydávajú, po dovŕšení svojich 13. narodenín, na svoju prvú veľkú cestu svetom Pokémonov. Mládež z celej Európy obsadila včera takmer všetky pražské hotely, pretože skoro ráno je potrebné vyraziť pre prvého Pokémona. Profesor Petr Javor je prvý človek, ktorý má mladých ľudí uviesť do tajov tohto zázračného sveta. Vstal skoro a už začal prvé prípravy vo svojom Žižkovskom laboratóriu na príchod nových adeptov titulu šampióna Pokémonu.

Profesor Javor - 16. ledna 2018 19:54

Poké Laboratórium Žižkov

Pííííííííp píííííííp píííííííp

Je 5:00 ráno, tichom malej izby na poschodí nad laboratóriom profesora Javora sa rozoznie ostrý tón budíka. Laboratórium sa pre nových dobrodruhov síce otvára až o 7:00, ale tento rok sa očakáva až prekvapivo veľký nával mladých ašpirantov na cestu trénera, chovateľa, pozorovateľa či cestovateľa svetom Pokémonov.

Starší pán vo veku odhadom okolo 50 rokov pomaly zhupne nohy z rohu postele a nazuje hnedé, kožušinové papuče. S ďalším zívnutím sa postaví a strasie tak zo seba posledné zvyšky nočného sveta snov. Rutinne sa načiahne na zápästie kde vypne kvíliaci budík na svojich iWatch.

Ja viem, veď už vstávam a idem nato.

Trvalo presne 15 minút a 20 sekúnd, rovnako ako každé ráno, než spravil všetky úkony svojej rannej rutiny. Najprv hygiena, prezlečenie, následne raňajkové smoothie a zelený čaj a už sedí pri Youtube, kde práve sleduje zaujímavú časť nahrávky svetového Pokéfylozofa Tonyho „Pinsira“ Poppinsa na tému motivácia Pokémona a jeho trénera.

Takže pokiaľ chcete zmeniť svojho Pokémona, výsledky vašich zápasov, správanie vášho Pokémona a ľudí okolo, v prvom rade musíte zmeniť sami seba.

Práve doznie z reproduktoru a profesor už vyťahuje z kartónových škatúľ pri dverách s nápismi TRÉNER, CHOVATEĽ, POZOROVATEĽ a CESTOVATEĽ kusy výbavy pre nádejných dobrodruhov, ktoré mu tento rok poslala Európska Únia mimoriadne s predstihom.

Hm, väčšinou zvyknú meškať ešte mesiac potom, čo vyrazia prví tréneri.

Úhľadne ich poukladá na kôpky, tak ako ich bude prideľovať mládeži. Pousmeje sa a keďže sa ručička prehupne cez šiestu hodinu, svižným krokom vykročí k zadnej klimatizovanej miestnosti, kde sú v prítmí na policiach úhľadne poukladané Pokébaly.

Snorlax, Tauros, Heracross, ... ááá, tu to máme.

Prikročí k polici, v ktorej je nízka sivá škatuľa a na nej narýchlo napísané čiernou prepiskou 2017 STARTERS.

Tak poďte konečne sa vám dúfam dostane starostlivosti akú si zaslúžite. Viem, že ste mladí a potrebujete sa hýbať a rozvíjať. To vám ja bohužiaľ zaručiť nemôžem. Môj výskum s vami už je takmer na konci a Praha mi neumožňuje tento prepych, tak je načase sa pohnúť.

Vynesie škatuľu na osvetlený stôl v strede laboratória (vedľa druhého stola, na ktorom je pripravené vybavenie) a úhľadne rozloží 12 Pokébalov jeden vedľa druhého. Pri každom položení Pokébalu si niečo zamumle. Keď už je škatuľa prázdna, odloží ju pod stôl a venuje posledný pohľad Pokébalom na stole, jeden akoby sa zachvel.

Aj ty mne!

Rýchlo pozrie na iWatch a digitálna silueta analógových hodín na displeji sa začína nápadne podobať na sedem hodín. Vykročí ku dverám laboratória.

Naši návštevníci už musia byť netrpezliví.

Dvakrát pootočí kľúčom v zámku a s hlasným prasknutím vpustí do laboratória ranný chlad zasneženého pražského apríla. Zatiahne kabát, ktorý si stihol natiahnuť na vyblednutú a obnosenú modrú vestu (veľa kolegov si myslí, že naposledy ju vyzliekol ešte na Karlovej Univerzite ako študent). Prstami si prejde po sivých fúzoch a s nádychom predstúpi pred dav vyprevádzajúci dobrodruhov na ich cestu.

Táááák vás tu vítam priatelia. Myslím, že mnoho z vás sa nemohlo dneška dočkať, tak vás nebudem už naťahovať a tí z vás, ktorí sa tento rok rozhodli vydať na cestu poďte za mnou.

Zvrtne sa na päte a rozvážnym krokom (pretože cez rameno sleduje tohtoročných adeptov) predstúpi ku dvom stolom v strede laboratória, kde sa otočí opäť čelom k mládeži a venuje jej úsmev.

No, pozrime sa čo tu tento rok máme.

Počká než predstúpia všetci, ktorí sa pohli, aby mohol začať s „rituálom“.

Daniel O`Neill (Trenér) - 16. ledna 2018 21:32

Začátek - Laboratoř profesora Javora

"Slib že na sebe budeš dávat pozor! A musíš pravidelně jíst a měnit si spodní prádlo. A taky se nám ozveš hned jak budeš moc, jasné?" Pamatuji si slova své matky. Vždycky o mně měla starost, skoro mně nechtěla pustit ani tento rok. Ale díky taťkovy se jí nakonec podařilo přemluvit. Sem už dost starý na to abych věděl co a jak, na co nebo koho si dávat pozor. Takže poté co sem se sbalil a ujistil že mám vše co by se mi mohlo hodit sem se ještě jednou se všemi rozloučil a vyrazil na cestu.

Taťka mně měl původně odvézt autem, ale nečekaně ho zavolali do práce a tak sem se rozhodl pro cestu vlakem. Ještě byla tma, svítat mělo začít až za pár minut a tak sem docela uvítal že budu mít klid a pohodlí. Sice sem musel i přestupovat, ale to nevadilo. Aspoň sem měl dostatek času na přemýšlení. Co já budu dělat až budu mít svého prvního pokémona? Počítám s tím že nebudu jediný kdo se bude chtít vydat na cestu a tak mně napadalo jaké pokémony by nám kromě základních startérů mohl dát profesor na výběr?

Docela rád bych měl Eevee, kromě toho že se může vyvinout v dost silné pokémony je i strašně roztomilá. Ale tak třeba i nějaký bojový nebo ohnivý typ by byl fajn. Já vlastně budu rád za jakéhokoliv pokémona, i kdybych dorazil třeba poslední a neměl už na výběr. Každý pokémon může být silný, když ho trenér dobře vychová..

Kvůli námraze se nemohlo jet tak rychle a tak trvalo více jak dvě hodiny než sem konečně vystoupil na Pražském nádraží. Podívám se na hodinky na své levé ruce. Fajn, to bude akorát k laboratoři.. Sice bych se rád zdržel, prohlédl si památky a tak, ale na to teď není čas. Možná později, až budu mít svého prvního společníka. Natáhnu si kapuci a vyrážím. Ještě doma sem se díval na mapy abych se ujistil že se tu neztratím, přeci jen sem tu poprvé. I tak mi ale docela trvalo než sem našel profesorovu laboratoř.

Přesně jak sem myslel.. Evidentně nejsem jediný kdo se dnes rozhodl že se vydá na cestu. Pousměji se a jelikož se nechci někam cpát, tak si stoupnu někam stranou a stejně jako ostatní čekám až se objeví profesor Javor. To trvá asi jen tři minuty. "Dobré ráno". Pozdravím ho zdvořile a poté co nás vyzve jej následuji do laboratoře. Nechci mu to tam moc zadělat a tak si ještě před vstupem očistím pořádně boty o rohožku. Uvnitř si pak sundám kapuci, zvědavě se rozhlédnu po místnosti a čekám až nám profesor řekne z jakých pokémonů budeme mít na výběr.

Karen Dale (chovatel) - 18. ledna 2018 12:55

Cesta začína, laboratórium profesora Javora

Bolo presne 6 hodín ráno, keď sa hotelovou izbou rozoznel zvuk budíka. Napriek mojej bežnej nevôle vstávať skôr ako o 8mej, tento raz som na nohy vyskočila hneď a zvonenie utíšila. Rodičia už boli hore a všetky veci som mala pripravené v batohu už od včerajšieho večera. Lenu som nechala ešte spať, stačí ak vstane trošku neskôr.

Sú to štyri dni odkedy sme prišli do Prahy. Je fajn, že si rodičia vzali dovolenku a prišli sme takto spolu, je v tom niečo upokojujúce. Počas predchádzajúcich dní, ktoré sme v tomto meste strávili sme okolo laboratória prešli trikrát, niekedy medzi prezeraním pamiatok a flákaním sa len tak. Praha je krásne mesto, aj Lene sa páčilo, hoci je ešte pomerne malá. A ludia sú tu dosť milí. Nevadilo by mi zdržať sa dlhšie.

Ranný rituál prebehol za prekvapivých 10 minút, po ktorých som zobudila Lenu. Bola podstatne menej nadšená ako ja. Nasledovali spoločné raňajky a posledné rady, ktoré mi rodičia udelovali pred odchodom. Už som velká, viem sa o seba postarať...
Posledný krát som prebehla zoznam, ktorý obsahoval všetko, čo som si chcela zbaliť a o pol 7 už sme boli všetci na ceste. Na miesto činu sme dorazili o 6:50. Dostatočne s predstihom, aby sme nemuseli čakať príliš dlho. Miesto už bolo obsadené mnohými mladými budúcimi trénermi, chovatelmi a ostatnými nadšencami pokémonov, a tak sme sa všetci zaradili do skupiny. Vyzerá to, že mnohých prišli vyprevadiť rodičia či starší súrodenci.

Presne o 7:00 sa dvere otvorili a vyšiel von postarší pán vítajúc všetkých nováčikov. S úsmevom upretým na rodičov a sestru na nich kývnem a spolu s ďalšími mladými ľudmi vykročím smerom k profesorovi. S rodičmi sa ešte azda uvidím vonku, predtým, než sa poberiem, aby sme sa mohli rozlúčiť. Aspoň taký bol plán.

"Dobrý deň," pozdravím slušne pri vchode do laboratória, pred ktorým si na rohožke najskôr poriadne ošúcham topánky o rohožku. S batohom na chrbte sa zaradím medzi ostatných nováčikov, ktorý dorazili a rozmotám šedozelený šál. Pohľadom prebehnem po všetkých, ktorí spolu so mnou čakajú a následne ho vrátim späť k profesorovi, očakávajúc čo príde.

Thomas Derner - 18. ledna 2018 14:28

Začátek cesty... A fůra lidí... To je dobré já počkám...Hehe...

Bylo kolem 6 hodny ráno když mi zazvonil budík. Dnes tedy ve sluchátkách aby jsem nevzbudila svou tetu. S kocovinou by jistě zase měla hromadu řečí a rozhodně by se moje cesta dnes jen tak nekonala. Udělám tedy narychlo ranní hygienu, na cestu si vezmu jen 3 rohlíky se salámem aby jsem cestou do prázdného žaludku alespoň něco po ránu dostala. Vezmu si našetřené peníze na cesty, už připravený batoh se sbalenými věcmi kde mám hlavně i věci pro nákresy a na krk si dám nov koupený foťák. Nemá blesk, je tichý a má překvapivě kvalitní rozlišení. Když bude něco opravdu nádherného takhle to zachytím v plné kráse. V batohu si nesu i kameru. Vykouknu z okna... Včera v noci se to zdálo níže ale dnes je už jasné že seskok by byl pěkně hloupý nápad. Odstoupí tedy od okna a nakonec to vezme normálně dveřmi a klíče od bytu nechá ve schránce. Tetě nechala samozřejmě dopis kde je pouze informace že vyráží na cesty a kde dopsala že klíček od bytu najde ve schránce. Venku se naposledy ohlédla a na dveře od panelového domu, kde její teta bydlí a kde ji nechává. Pak se už jen podívá před sebe a odhodlaně vyrazí na cestu k profesorovi.

Před laboratoří se ale zastaví a zůstane stát jako přimražená * Dva, Čtyři, šest... Téda to je lidí.... * Přesto, že ceremoniál očividně začal tak ona zůstala venku jako přimražená. * Půjdu tam... až za chvilku... jo určitě... vymluvím se že jsem zaspala, určitě bude mít pro opozdilce pochopení...
* Rozhodnu se v mysli. Bylo mi prakticky jedno koho mi dá. Každý pokemon má své osobní kouzlo.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 18. ledna 2018 19:36

Konečně jsem se dočkala!

První tričko skončilo v cestovní tašce. Druhé tričko jakbysmet. Tepláky, kraťasy, náhradní boty, čepice, šála a prostě všechno oblečení, co by se mi mohlo hodit, se přidalo do cestovní tašky. Otočila jsem se k cestovní tašce, když jsem vyprázdnila celou skříň, a zamyšleně na ni koukala. Nejméně tři čtvrtina z oblečení byla vně tašky, namísto uvnitř. Takhle to bylo teda nešlo, pomyslela jsem si a přistoupila k té hromadě. Teď nastal čas to všechno znovu protřídit.
Po dalším tříděním, které trvalo asi půl hodiny to dopadlo obdobně. Sice jsem některé věci vrtila zpátky do skříně, ale i tak toho bylo strašně moc. „Iááááááá!“ zatahala jsem se za vlasy. Prostě to nešlo nijak zredukovat!
Uslyšela jsem ode dveří zachichotání. Nasupeně jsem se otočila na svoji matku. „Nic neříkej!“ křikla jsem na ni okamžitě.
„Ale zlatíčko…“ začala moje maminka.
„Pšt!“ umlčela jsem ji.
„Většina cestovatelů si balí jen to nejnutnější…“
„Pšt! Pšt!“ Vždyť jsem si zabalila jen to nejdůležitější. Nechtěla jsem si s sebou vzít celý dům, i když to tam nejspíš vypadalo.
Maminka se na mě usmála. „Tak to zkus znovu a když něco zapomeneš, tak si to prostě dokoupíš.“
Už jsem na nepštovala, protože to očividně nemělo cenu. Jen jsem na ni hodila svůj dotčený pohled, že při mé první cestě mi musí radit. Byla jsem přece už velká a chtěla jsem si tu cestu zorganizovat sama!

Do večera se mi podařilo zredukovat moji cestovní tašku tak, že byla dokonce z čtvrtiny prázdná. Mamka měla pravdu, když mi bude něco chybět, tak si to prostě koupím. Nastal čas jet na letiště. I přes mé protesty se rodiče rozhodli, že pojedou se mnou do České republiky, kde dostanu možnost odejít od rodiny, alespoň na nějaký čas. Nastoupili jsme do letadla a odletěli z Velké Británie.

***

Po přistání na pražském letišti, jsme odjeli do nejbližšího hotelu, který otec zarezervoval před naší cestou. Nadšeně jsem hodila tašku na postel – naneštěstí jsem měla svůj pokoj – a zapnula otcův počítač. Připojila jsem se na hotelový internet a začala vyhledávat na mapě. Sice jsem v Praze už byla, ale chtěla jsem mít jistotu, že se cestou nikde neztratím. Napsala jsem si adresu a dvakrát se ujistila, že je napsaná dobře, pak zavolala na recepci a na ráno si objednala taxi. Teď už jen vyčkat do rána.

Usnula jsem až pozdě večer, protože jsem se nemohla už dočkat, proto budík s řinčením zvonil snad nejdéle ve svém životě. Otočila jsem se na bok a zaklapla ho. Ještě chvíle spánku nikomu neuškodí. Ani jsem nestačila znovu zabrat, když někdo zaklepe na dveře mého hotelového pokoje. Hned na to se ozval otcův hlas: „Jessico, jestli nechce přijít pozdě na svůj začátek cesty, tak bys měla vstávat!“ řekl to zvýšeným hlasem a na chvíli se odmlčel. Pak dodal: „Za půl hodiny tu bude taxi, tak si pospěš.“
Když jsem uslyšela jeho slova, vystřelila jsem z postele tak rychle, že to jistojistě překročilo rychlost světla. V koupelně jsem provedla rychlou ranní očistu, převlékla se do pohodlného oblečení a s batůžkem vyrazila do hotelové restaurace, kde číšníci ještě neměli pořádně nachystaný stůl se snídaní. Nabrala jsem si sladké pečivo a vzala hrnek s kakaem a sedla si ke stolu za otcem. Ten spokojeně četl noviny a jakmile jsem si k němu sedla, tak se podíval na hodinky. Byla jsem dole ani ne za deset minut. Potutelně se usmál. Nebylo zvykem, že bych tak rychle vstala, i kdyby se jednalo o něco veledůležitého. Ale tohle bylo jiné. Tohle byla moje cesta a rozhodně jsem na ni nechtěla přijít pozdě!

Po snídani jsme spolu nastoupili do taxíku a po nadiktování cílového místa, jsme se rozjeli. Dívala jsem se z okna a počítala jsem každou uličku, každou zatáčku a už si přála, aby řidič zastavil a vysadil nás u laboratoře.
Asi po pětadvaceti minutách, které mi připadaly jako věčnost, řidič zastavil. Vyskočila jsem z taxíku a hned se zarazila. Nebyla jsem jediný člověk, co se dnes chtěl vydat na svoji cestu. Něco jsem si zabručela pod vousy a založila si ruce na prsou. Chtěla jsem být první, chtěla jsem být jediná.
Otec do mě jemně strčil, když se dveře laboratoře otevřely. V nich se objevil starší pán, který nás vyzval dovnitř. Nemusel to dělat dvakrát. Rychle, jak jen to hlouček dětí dovoloval, jsem se vydala za ním, aby mi neuniklo žádné jeho slovo.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 18. ledna 2018 19:43

Žižkovský začátek

Poké laboratoř Žižkov, Praha

Na Prahu padá ranní mlha. Vltava a majestátní Hradčany se schovaly za bílý oblak. Úžasná chvíle a já si ještě víc uvědomil, jak toto město miluji. Nejsem zdejší - přiznávám, ale cítím se tu jako doma. Už poprvé, kdy jsem toto krásné město uzřel, nadchlo mě. Bylo to kombinace moderního velkoměsta a historického centra, které v sobě neslo desítky tajemství a zákoutí. Seděl jsem na jedné z mnoha laviček posetých po Praze a zamilovaně hleděl na Pražský hrad a jeho okolí. Už v Praze jsem takřka rok a půl, přicestoval jsem sem ihned potom incidentu s otcem. Mělo to být jen jedno z mnoha míst mé cesty, avšak můj pobyt se zde prodloužil. Za ten čas jsem se dokonce naučil obstojně Česky. Můj přízvuk však hovoří za vše.

Dnes jsem si přivstal, abych si opět vychutnal tu ranní Prahu. Ráno a v noci je tu nejméně turistů, přitom je Praha v ten čas nejkrásnější. Sedím a přemýšlím nad dnešním dnem. Dnes bude pro mě velký den. Nejenže zřejmě bude znamenat konec mého působení v Praze, ale bude dokonce znamenat i mého prvního pokémona. Bude velmi paradoxní, že ho budu dostávat společně s dětmi, které jsou takřka dvakrát mladší než já. Mé hodinky ukáží šest hodin, dnes jsem si přivstal, byl jsem nedočkavý. Nemohl jsem spát. Už je čas vyrazit, metrem a následně autobusem není Žižkov daleko, ale lze očekávat, že takhle po ránu bude metro přeplněné k prasknutí.

...

Už od začátku musím být mezi všemi ostatními velmi nápadný, nejen výškově, ale i ledově klidným pohledem. Byť jde o mého prvního pokémona na které se těším možná ještě víc než ty děti okolo mě. Dokážu to pevně skrýt za svojí ledově klidnou tvář. Nedůtklivě stojím a ťukám si všelijaké věci v telefonu, abych si zkrátil aspoň chvíli čekání na příchod profesora.

Zbystřím, kdy se ledovým vzduchem plného napětí a očekávání ozve praskající zvuk zámku. To musí být on! Zvednu hlavu a nedočkavě pohlížím ke dveřím. Jestli jsem se ještě před chvílí tvářil jako důstojný dospělý člověk, teď už mám výraz jako všichni ostatní. Dveře se otevřou. Vystoupí z nich profesor, vypadá jako sympatický, zkušený člověk. Avšak snad od něj budu potřebovat těch rad, co nejméně. Vydám se na chvostu zástupu mířícího do laboratoře. Nechci být nějak nápadný. Nebo nějak vystupovat z davu. Chci být jen prostě ta šedá myška, co se objeví a zmizí bez většího poprasku.

Michael Karrym(chovatel) - 18. ledna 2018 21:44

Začátek cesty

Všechno jsme si připravil už den předem. Můj batoh ležící vedle mé postele a hromádka oblečení ležící na nedalekém stole. Přesto mne budík vzbudí hodně dlouho před úsvitem a sedmou hodinou. Nadšeně vstanu z postele a jdu se umýt. Pak si vezmu seznam, co je třeba udělat a postupně metodicky je začnu plnit a odškrtávat.
Umít se. Hotovo
Obléct. Hotovo.
Teď zbalím poslední věci... uvažuji a cpu do batohu poslední pár nezbytností. Hodně se mi uleví, když zavřu batoh.
Tou dobou hodina dost pokročila a tak si ho hodím batoh na rameno a sejdu dolů na snídani. Tu jako vždy vaří mamka. "Dobré ráno." pozdravím a sednu na své místo ke stolu. Batoh odložím vedle. "Ahoj Mami." usměji se než se pustím do snídaně tvořené tousty a černým čajem. Otcovo místo je prázdné, což jsem tak nějak čekal. Taťka vždy pracuje dlouho do noci a stává proto pozdě. S velkou chutí to sním a zamířím ke dveřím, cestou seberu ze země svůj batoh, který mi přijde o dost těžší než nahoře v pokoji.
Docela mne proto překvapí, když mne otec čeká u dveří a usmívá se na mne."Víš, že na s mamkou nejsme na proslovy. Takže nám občas napiš a nezapomeň co jsme tě učili a dobré vychování." poklepe mi na rameno.
"A buď opatrný." poprosí mne mamka.
"Budu." slíbím a vyjdu ze dveří. Bydlíme nedaleko profesorovy laboratoře a tak tam snadno dorazím před sedmou.

"Zdravíčko." pozdravím přítomné a zvědavě se rozhlížím po ostatních. To dnes na cestu vyráží spousta lidí. Jestli pak jsou to všichni trenéři? uvažuji zatím, co čekáme než odtikají poslední minuty do otevření laboratoře.

"Dobrý den." pozdravím slušně profesora i přítomné. Následuji jej do laboratoře a zvědavě se po ní rozhlížím. Zastavím se u jednoho ze skenerů a zvědavě si ho prohlížím. Dávám přitom pozor, abych se jej ani nedotkl.
Hmm, mamčina laboratoř vypadá trochu jinak. Zajímalo by mne, k čemu slouží tenhle přístroj. No, neměl bych se rozptylovat. Přece jen tohle je moje velká chvíle. napomenu se a otočím k profesorovy a ostatním.

Annika Winkler (trenér) - 18. ledna 2018 21:52

První krůčky

Praha, 5:30
Wir beide[/right]

"Weisst du eigentlich was du bist für mich? Alles and..." ruka poslepu zašmátrá na nočním stolku, dokud nenahmatá displej mobilního telefonu a přesně naučeným pohybem neumlčí budík, připomínku našeho závazku. Konečně tedy ten den přišel, po dlouhých třech letech. Probouzím se sama v jinak prázdném, skromně zařízeném hostelovém pokoji. Lampa ozáří těch pár kousků zanedbaného nábytku a do koupelny mě provází jen zvuk došlapování bosých nohou po chladném dláždění. Vždycky jsem si myslela, že je mi dobře samotné, ale nemohla jsem jen tak přehlédnout třas rukou, když jsem se snažila hřebenem zkrotit neposlušné prameny vlasů. Uvědomila jsem si, že nikdy předtím jsem nebyla nikdy skutečně sama a navíc tak daleko od veškerého zázemí. Několikrát jsem zhluboka vydechla, abych zahnala návaly paniky.

"No tak, buď silná! Ona to přeci zvládla taky," drobná pěst se křečovitě opřela o hranu umyvadla. Tolikrát jsem si vykreslovala v myšlenkách dnešní den, ale veškeré představy pozbyly barev v náhlém střetu s tíživou skutečností. Jedna z těch největších zkoušek začíná. A nemohu se přeci vrátit zpátky, jak by se na to doma dívali? Vzdát se, sotva se vzdálím několik hodin cesty od domova. Opláchla jsem si obličej studenou vodou, abych potlačila příval dalších nepříjemných myšlenek. Představila jsem si, jak by se na mě teď tvářila Katja a rty se mi samovolně zkroutily do trpkého úsměvu.

Další sadou naučených, každodenně opakovaných pohybů jsem dokončila zbytky ranní hygieny a navlékla se do oblečení. Mechanicky jsem složila pokrývku do úhledného obdelníku, nazula boty, zvedla batoh a zamknula za sebou pokoj. Klíče jsem předala dole na recepci usměvavé světlovlasé slečně a vydala se útrob města Prahy. Byla jsem tu poprvé, ale díky mapám v mobilním telefonu jsem neměla až takový problém se navigovat. Město se sotva probouzelo a menší uličky byly liduprázdné. Chladný vzduch příjemně osvěžoval tvář a jakmile jsem nasedla do tramvaje, nasadila jsem si sluchátka a nechala se kolébat známou melodií. Ulice zalité prvními paprsky hned dostaly zcela jiný nádech a má mysl se mohla toulat na vlnách fantazie. Jakého Pokémona asi dostanu? Vznikne mezi námi takové pouto, o kterém všichni tak zaujatě hovoří? A co ostatní děti, kolik jich tam vlastně bude? Nevšimla jsem si, že by v autobuse z Berlína cestoval někdo mě podobný, ale možná jen mohli dorazit v jiný čas...

Cesta netrvala příliš dlouho a zakrátko jsem se ocitla v centru Žižkova. Znovu jsem nahlédla do mapy, abych se vydala správným směrem k poké laboratoři. Bylo to ostatně velmi těžké minout, nebyla jsem rozhodně jediná, kdo mířil ke stejné budově. Nervózně jsem si zastrčila ruce do kapes a nejistým krokem pokračovala dál. Dav se pomalu začal zvětšovat a před světem okolo mě doslova chránila už jen sluchátka. Dost dětí bylo na první pohled i o něco starší, nebo tak alespoň působily. Proklouzla jsem dovnitř a zamířila rovnou do označené místnosti, kde jsem si konečně sluchátka sundala a nechala je viset za krkem. Na mé smysly okamžitě zaútočil typický ševel prodchnutý takřka hmatatelným očekáváním, ve vzduchu bylo cítit napětí a určitě jsem nebyla jediná, kdo tak nejistě přešlapoval. Většina pohledů pak mířila ke dveřím, očekávajíce příchod profesora Javora.

Jakmile ten okamžik nastal, cítila jsem, jak se mi do tváře hrne horkost a napětím se mi napjal snad každičký sval. "Dobré ráno," zamumlala jsem a doufala, že se můj hlav v tak početné skupince jednoduše ztratí. S mou drobnou postavou by to ostatně nebyl až takový problém, i když tu červenou kštici obvykle nelze jen tak přehlédnout. S napětím v očích jsem čekala, co se bude dít dál. Celý svět se zúžil na linku mezi mnou a profesorem. "Tak který z nich to bude?"

vzhled postavy

Marcus Diron (Trenér) - 20. ledna 2018 02:23

Na začátku

Ráno se probudím v hotelovém pokoji, který sem si včera pronajal. Let z Londýna proběhl docela v kludu, i tak je to nezvyk bejt sám takhle daleko, ale jak už táta říkal, sem už velkej kluk, takže se o sebe už umím postarat sám. Je policajt, takže většinou na mě nemá moc času, ale včera si vzal volno a spolu s mámou a mojí mladší ségrou Clarou mě doprovodil na letiště. Claře sem musel slíbit, že jí pošlu nějaké fotky pokémonů. Hrozně chtěla jít se mnou, ale rodiče jí to zakázali, protože je ještě moc malá.

Umyju se obleču se, všechny své věci naskládám do batohu a už upaluju z hotelu k laboratoři, kde už čekaj další adepti. Profesor očividně čeká, až tu budou všichni a tak trpělivě čekám a přemýšlím, kterého pokémona dostanu.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 20. ledna 2018 12:00

Cestovatel ? Kdo je to ?

A je to tu. Pro jiného den jako každý jiný. Pro mě je to ale den plný možností. Den kdy přestanu válet svůj zadek na jednom místě a konečně se postavím na své vlastní nohy. Teda alespoň to bylo původně v plánu……
Cožeee ? Ona se dá vybrat i nějaká role ?? Prosadit se v pokemon světě není tak lehké jak jsem očekával. Hlavně je tu několik možných rolí, o kterých jsem doteď neměl ani páru. Chovatel ? Ne, vždyť se nepostarám ani o mazlíčka. Pozorovatel ? Taky těžko. Nevydržím jen tak stát na místě a na něco čučet. Trenér? Sice nezvládnu udržet přednastavený plán ale co...a pak je tu cestovatel....proč ne...rád cestuju... Tak jsem si během pár minut vybral svou budoucnost. Ještě stihnu přečíst pár krátkých článků a přitom se postupně odpichuju od země, jen abych udržel stálou rychlost. Podvědomě udržuji balanc a přitom se snažím nevrazit do některého z lidí. Jo jízda na skateboardu je poměrně lehká. Jen musím dávat pozor abych do někoho nevrazil. Ale hold na nic jiného nemam money. Stejně mi to tak vyhovuje nejvíc.

Cesta je poměrně klidná. Většina lidí se mi jednoduše vyhne, takže nemam ani žádné extra problémy. Díky tomu dorazím k laboratoři přesně na čas. Whoaaaa tady je lidí.... Párkrát se odpichnu od země, předjedu nějakého prcka a zařadím se hned do jedné z prvních skupin. Přeci se nenechám předběhnout takovým žabákem. Sesednu ze skateboardu, vložím si ho do podpaždí a vstoupím společně s ostatními do laboratoře. V ní se začnu okamžitě aktivně rozhlížet. Šmatám na vše, co se mi dostane pod ruku. Od různých přístrojů až po pootevřené složky plné nejrůznějších dat. Dokonce jsem stihnul očekovat i jeden z mikroskopů. Jen vůbec nevím, co to bylo za blivajs. Asi nějaká bakterie nebo co. Stejně rychle a zvědavě jsem projel i mou konkurenci.
"Wow vááás tu je..."
Očima tikám od jednoho k druhému a čistě bezmyšlenkovitě si je ohodnotím. Od staršího pohodáře až po prcka s výraznými rudými vlasy. Dokonce je tu i pár nadějných dívek. U těch se zastavím o něco déle. Not bad…na svůj věk…pěkné baby… Ale je to jen způsob zabavení. Jakmile profesor začne, zbystřím a věnuji mu svou pozornost. Teď si vlastně uvědomuji jednu důležitou věc. Já vlastně vůbec nevím, co se bude dít. O zmíněném rituálu vím snad ještě méně než o samotných pokémonech. Takže vím v podstatě úplné prd. Ale co, hold budu improvizovat.

Profesor Javor - 20. ledna 2018 19:39

Pokémon, volím si teba

Profesor stojí celý čas rozkročený so založenými rukami chrbtom k pripraveným stolom a čelom k nádejným dobrodruhom a svojim ľahkým úsmevom vnáša kľud a príjemnú atmosféru do inak chladného a stroho zriadeného laboratória. Trpezlivo čaká, kým sa nezoradia všetci pred neho a pomaly začne:

Pre tých, ktorí ma ešte nepoznajú, moje meno je Petr Javor a som hlavným Pokémonovým profesorom pre Európu, blízky východ a severnú Afriku. Každoročne pripravujem mladých ľudí na cestu svetom Pokémonov a pomáham im s výberom ich prvého spoločníka. Výskumu Pokémonov sa venujem už 30 rokov, prakticky odvtedy, čo sa objavila prvá podložená zmienka o ich existencii v strednej Európe. Za tie roky prešlo mojimi rukami už mnoho slávnych objaviteľov, trénerov a šampiónov, ale aj dnešných slávnych chovateľov a pozorovateľov, v súčasnosti už profesorov sveta Pokémon. Každý jeden z vás môže byť tým ďalším.

Urobí krátku pauzu, v ktorej prejde pohľadom po každom jednom z vás.

Dnes vás však čaká prvé dôležité rozhodnutie a tým už od dávna je výber prvého Pokémona. Musím vás však upozorniť, vyberajte dôsledne, pretože nevyberáte len váš prostriedok k víťazstvu v zápasoch, ale verného spoločníka a priateľa. Okrem toho mám pre vás na výber z prakticky vzácnych Pokémonov Európy. Jedná sa o druhy, ktoré pri sťahovaní na západ utrpeli najviac strát a preto sa v divočine Európy dá každý z nich chytiť len na jedinom mieste.

Profesor, nudíš ich, k veci!

Tak pristúpme k vášmu výberu. Každý z vás ma možnosť si vybrať len jedného Pokémona, pokiaľ by vznikol boj o niektorého z nich, ktorý by nemal diplomatického riešenia, rozhodne o výbere náhoda. Tu sú teda Pokémoni, z ktorých dnes môžete vyberať. Mám tu pre vás vodné typy Squirtla a Totodila,

Ohnivé typy Cindaquila a Charmandra,

Travných Pokémonov Bulbasaura a Chikoritu,

Elektrický typ Pichu,

Kamenný typ Geoduda,

Jedovatého a temného Zubata,

Vílieho Igglybuffa,

Lietajúceho Pokémona Hoppipa,

A na záver môjho obľúbeného Eeveeho.

Každý si vyberte jeden Pokébal s vami zvoleným Pokémonom a rozdeľte sa do skupín podľa, či hľadáte na cestách poznanie, objavovanie nových krajov, víťazstvo v lige alebo chovateľské zručnosti, bude vám podľa toho pridelená výbava schválená Európskou Úniou.

Keď dohovorí ústupy stranou, aby uvoľnil cestu k stolu s pokébalmi.

Daniel O`Neill (Trenér) - 20. ledna 2018 20:06

MŮJ PRVNÍ POKÉMON!

Docela mně překvapilo když sem viděl že někteří z ostatních jsou viditelně starší než já. Myslel sem že tu budou spíše lidé mého věku, ale evidentně sem se spletl. Dokonce sem viděl jednoho muže. Né chlapce, ale dospělého chlapa. Co ten tady dělá? Chce vyrazit až teď? Přijde mi docela zvláštní že by někdo vyrážel až v takovém věku, ale co, je to jeho věc, určitě pro to měl své důvody. V laboratoři se pak zadívám na profesora a poslouchám každé slovo které vypustí z úst.

Něco málo sem už o profesorovi samozřejmě slyšel, ale i tak je to co říká docela zajímavé. Aspoň tedy pro mně. Sem si jistý že bude mít bohaté zkušenosti, snad by mi i v něčem poradil kdybych někdy potřeboval. Docela mně zaujme když řekne že budeme mít na výběr ze vzácných pokémonů kteří se zde vyskytují.

Poslouchám ho a pokaždé když řekne nějakého pokémona tak se zadívám na jeho pokébal. To sem tedy nečekal. Doufal sem že tu bude nějaký zajímavý kousek, ale tohle? Dokonce je tu na výběr Eevee! V tom případě je výběr jasný.. Pousměji se a jako první přijdu ke stolku na kterém jsou pokébaly. Vezmu ten ve kterém je Eevee. Nenapadlo by mně že budu mít hned ze začátku takové štěstí. Asi bude trošku těžší ji trénovat, ale sem si jistý že se to vyplatí.

Přejdu kousek stranou aby si mohli vybírat ostatní a zadívám se na profesora. Zvednu volnou ruku aby si mně všiml. "Promiňte pane profesore, rád bych se zeptal.. Eevee je tedy samec nebo samička?" Ptám se hlavně pro to že to nebylo upřesněno a když je takhle v pokébalu tak to asi těžko zjistím. A vypouštět pokémona tady když je tu tolik lidí nechci, mohl by se polekat. Teď už jen počkat až si vyberou i ostatní a profesor nám dá vybavení. Pak už budu konečně moc jít.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 20. ledna 2018 23:19

Zvolení prvního pokémona aneb první nepřítel na světě!

Vstoupila jsem do laboratoře s ostatními žadateli celá nedočkavá. Přeběhl mi mráz po zádech. Nebylo to však nic nepříjemného, nýbrž onen příjemný pocit nedočkavosti a přicházejícího vzrušení. Popravdě mě ani ostatní žadatelé nijak nezajímali, alespoň pro zatím. Mysl jsem měla vymezenou pouze na pokémony, které na nás čekali. Co tady bude? Travní? Ohnivý? Vodní? Dračí? Duchový? Něco jiného? Momentálně jsem si nemohla vybavit všechny typy pokémonů, jak jsem se soustředila na profesorův výklad.
Začal nudnou formalitou. Tohle všechno se dalo zjistit na internetu, tak si to mohl odpustit. Vílí? Jedový? Elektrický? pokračovala jsem ve svém výčtu při profesorově pauze.
Další nudné informace, které všichni obdrželi, tedy měli obdržet, aby se rozhodli, jestli se vydají na tuto cestu. Důležité však bylo, kteří pokémoni nám konečně dá na výběr. To jsem nikde najít nedokázala.
Létající… Při svém výčtu jsem se zarazila. Konečně je to tady! Přejdeme k výběru! Jupí V duchu jsem si poskočila. Netrpělivě jsem přešlápla z pravé nohy na levou nohu. Tohle bylo snad nenapínavější okamžik v mém životě. Takto všechno zdržovat jen kvůli formalitám, které žádná děcka, natož děti v pubertě, nezajímala. Naklonila jsem se dopředu, aby mi neunikl žádný z dalších profesorových slov.
Hm… Vodní typ, to pro mě není moc vhodný výběr… Zakroutila jsem hlavou. Ohnivý typ, to už je lepší výběr! Trochu jsem se usmála, když jsem si vzpomněla, že mě jednou otec přirovnával k ohnivému pokémonovy, když jsem se jednou rozčílila. Uvidíme, s čím přijde dál. Travní typ rovněž není pro mě vhodný. Elektrický? To by možná šlo. Pokývala jsem hlavou. Kamenný a jedový… Tyhle dvě možnosti jsem hned zavrhla. Vílí pokémon a létající jsou roztomilí, ale šla bych do nich později. Zamyšleně jsem si třela bradu ukazováčkem a palcem. Eevee! On opravdu řekl Eevee! zvedla jsem hlavu. Takovou šanci jsem si nemohla nechat ujít. Chtěla jsem se už přihlásit, abych si mohla vybrat první, ale někdo mě předběhl!
Zaskřípala jsem zuby. Střelila jsem uražený pohled na toho opovážlivce, který se opovážil promluvit dřív než já a vyfouknout mi tak takového vzácného pokémona. Jedno jsem věděla jistě. S tím klukem se rozhodně přátelit nebudu.

Vystoupila jsem dopředu k pokébalům. Takže který z pokémonů půjde se mnou? Pokývala jsem hlavou. „Já si vybírám Charmandera!“ Vzala jsem si pokébal s vybraným pokémonem a odkráčela jsem na opačný konec místnosti, než byl ten kluk, který se svým výběrem stal mým nepřítelem číslo jedna!

Karen Dale (chovatel) - 20. ledna 2018 23:31

Prvý pokémon! Vyberám si teba!

Len čo sa všetci nahrnú dopredu, profesor Javor začne s výkladom a tak sa prestanem rozhliadať a svoj pohľad zameriam na profesora. Snažím sa čo najviac si z jeho reči zapamätať. Aj keď sa pristihnem, že pri predstavení sa občas rozhliadam a pozornosť venujem viac okoliu, než profesorovi. „Dávaj pozor!" Zahriaknem sama seba a znovu upriem všetku svoju pozornosť na profesora.

"Každý z nich sa dá chytiť len na jednom mieste... To by ma zaujímalo kde..." Prebehne mi hlavou pri profesorových slovách. Následne už začne predstavovať pokémonov. Ten výber znie velmi dobre. Páčili by sa mi mnohé. "Taká eevee... alebo chikorita tie sú rozkošné... alebo cyndaquil,... alebo pichu... alebo..." Zahriaknem sa znova, keď profesor prestane ukazovať na jednotlivé pokébally. Následne prichádza ešte pár informácií.

Len čo profesor dokončí výklad, zostanem chvílku stáť a uvažovať, kým sa stihnem znovu pohnúť, nejaký chlapec už sa vyberie dopredu a vezme si pokéball s eevee. Trošku sa zamračím. "Nevadí... tak teda..." Spravím krok vpred spolu s hnedovlasou slečnou, ktorá však stála o trošku bližšie a tak bola pri pokéballoch prvá.

Len čo slečna skončila a vzala si svoj pokéball, našťastie nič z toho, čo som mala na mysli ja, pristúpim dopredu a načiahnem ruku k jednému z pokéballov, ktorý by mal obsahovať chikoritu. "Ja by som si teda vzala Chikoritu." Prehlásim zároveň s tým, ako vezmem pokéball do ruky a ustúpim stranou. Po očku pozriem na profesora a potom už vykročím smerom k slečne, ktorá šla predo mnou. "Oh a... ja sa vydám na cestu za chovatelskými zručnosťami." Doplním ešte po ceste a pozriem do davu s jemným úsmevom. Profesor predsa povedal, že sa máme rozdeliť do skupín, tak ak niekto bude chcieť, môže sa postaviť ku mne. Ak tam nejaký chovatel bude...

Pristúpim trošku bližšie k dievčaťu a zlahka sa na ňu usmejem a kývnem predtým, ako sa priblížila a postavila len kúsoček od nej. Tak, aby som neohrozovala podla možností jej osobný priestor, ale mohla sa pridať, ak by bola chovatelka.

Annika Winkler (trenér) - 21. ledna 2018 12:14

PRVNÍ POKÉMON

S příchodem profesora se samozřejmě všichni okamžitě nahrnuli dopředu a já měla co dělat, abych si našla nějaký volný koutek, kde do mě pokud možno nikdo nebude strkat a uvidím, co se v laboratoři děje. Teď mě i všechny ostatní přeci čeká ten nejdůležitější okamžik, volba prvního pokémona, prvního parťáka a možná i kamaráda. Nemohu zapomenout na tehdejší telefonát od Katjy, když mi s dojetím líčila kouzlo okamžiku, kdy poprvé držela svého Cindaquila v náručí, vzájemně si pohlédli do očí a vzniklo pouto, které nelze přerušit. Jako to naše. Bude to tady stejné?

Se zaujetím jsem hltala každé profesorovo slovo, jako bych se právě stávala součástí nějakého pradávného rituálu zasvěcení. Jako pomyslná čára nad minulým životem. Dost možná se někteří z přítomných vydají stejným směrem a staneme se rivaly. Tím nejlepším trenérem může být přeci jen jeden. Konečně se profesor ve svém proslovu dostal i k vyjmenování našich budoucích společníků.

Než jsem si vůbec stačila vybavit obrazy všech v hlavě, protáhl se kolem jeden z mladíků a hnedka čapl Eevee. Musela jsem se lehce pousmát, nebylo divu, že si vybral právě jednoho z nejroztomilejších pokémonů, který je díky svým rozličným evolucím často předmětem řady akademických debat. Druhou dívku tím ale určitě nepotěšil, před pohledem, který mu věnovala,a bych hned ucukla.

Bylo pro mě docela obtížné si proklestit cestu vpřed, ale když se mi to konečně podařilo a já stála v centru všeho dění, tváře mi začaly hořet studem. Věděla jsem, že se všechny pohledy stočily ke mně a začaly mě hodnotit. Znovu jsem se zhluboka nadechla a přistoupila před řídnoucí řadu pokéballů.

"Dobré ráno, profesore. Mé jméno je Annika a vybírám si Bulbasaura," promluvila jsem k profesorovi a jakmile se naše pohledy střetly, sklopila jsem v lehkém návalu paniky zrak. "Chci se stát trenérkou pokémonů," do dalších slov jsem se snažila dát tolik rozhodnosti, co to jen šlo. Můj záměr možná trochu kazily mé hořící tváře, nápadně připomínající barvu vlasů. S pokéballem v ruce jsem pak vyrazila do části určené trenérům a přenechala jeviště ostatním. Konečně jsem to měla za sebou!

Marcus Diron (Trenér) - 21. ledna 2018 12:44

Konečně mám pokémona!

Jsem nadšený, že už to konečně začne. Konečně vyrazím na cestu, budeu trenérem pokémonů, tím nejlepším ze všech! A když vidím možný výběr, pohled mi ihned padne na několik favoritů. Totodile, Squirtle nebo snad... Igglybuff? To je Vílí pokémon, ne? Nejsou náhodou dost silní vůči drakům? Vodních pokémonů je na světě celá řada, nějakého si chytím, ale Vílí jsou vzácní. Zase, vodní pokémoni jsou moji nejoblíbenější. A Totodila jsem vždycky chtěl... Claře by se určitě líbil Igglypuff, já mám ale už jasno. "Profesore, já bych si vzal Totodila, jestli by to šlo." oznámím profesorovi a čekám, co bude dál.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 21. ledna 2018 14:44

Who is that pokemon ?

Konečně...hlavní show dnešního dne... Plný nadšení i elánu se poslušně zařadím mezi ostatní a sleduji, co se bude dít. Ale už po minutě se neděje vůbec nic. Buď čekáme až se profesor vykecá nebo zdržuje někdo jiný. ....nuuuuudaaa....nech si ty keci na jindy páprdo..Se stisknutými zuby se snažím překousnout tuhe nudnou přednášku a cíleně se motivuji na hlavní část téhle výpravy. Proto tu přeci jsem ne. Nepotřebuji znát jeho životní story. Ani mě to nezajímá.
Po půl minutě už to nevydržím a začnu hledat židličku, na které bych se mohl rozvalit. Když už mam tohle poslouchat, tak bych se k tomu rád posadil. Přesněji našel místečko, kde to můžu zapíchnout. Ale v tom momentě se vše mění. "Konečně..."Prohodím štíplavou poznámku při ukončení profesorovy přednášky. Nyní je čas na tu lepší část. Takže koho....evee....mam rád lišky ? Né, nechci...ty dva růžové jsou moc růžové...žlutý moc žlutý... a kameny si můžu posbírat časem....cože ? oni mají netopýra ?" Nevnímajíc ostatní přemýšlím nad touhle fascinující kreaturou. Kdo má kurňa fix vedle sebe netopýra ? Nikdo. Toho chci. Musím ho mít.
A tak je má první volba jasná. Naštěstí ostatní mají oproti mě jiný vkus. Jsou to takové ty obyčejnější volby od pokemona se zapáleným ocasem až po bláznivou ještěku. Zajímavý to pokemoni. Ale to už na řadu přicházím i já.
"Ooookej...beru neto....zubata!!! "
Nečekaný přeřek rychle poupravím a okamžitě se vrhnu na jeden z pokeballu. Teprve až když ho mam, popojdu kousek stranou a přemýšlím nad jednou velmi zajímavou myšlenkou. Zubat je netopýr....a já jsem chlap....to ze mě dělá Batmana ne ? Ale bláznivé nápady hned vyženu stranou. Místo toho se zařadím mezi cestovatele a dál věnuji svou pozornost profesoru. Samozřejmě mi neujde počet cestovatelů v této skupině. Co to s nimi je.....to asi budu jediný...nevadí, třeba dostanu speciální profiiiitttt..

Michael Karrym(chovatel) - 21. ledna 2018 15:56

Nový společník

Profesor začne s úvodem a já mu zaujatě naslouchám. Četl jsem záznamy toho, jak tento rituál probíhá a tak mne jeho slova nepřekvapují. Za to mne zaujme, že tuto práci dělá už tak dlouho. Ten už toho musí tolik vědět! No, až se vrátím domů určitě ho navštívím. umíním si.

Dívám se na pokebali a uvažuji, který pokémon by se ke mně nejlépe hodil. No, ideální by pro mne byl nějaký klidný trpělivý pokémon, který s těchto nabízených to asi je?
Možná bude lepší nehnad se kupředu. Přeci jen, žádný z pokémonů není můj vysněný, takže není kam spěchat. Je zbytečné sebrat někomu s pod ruky toho jeho a udělat si tak nepřítele.
Bylo by fajn, kdyby na mne zbyl Evee, protože to je roztomilý pokémon, ale to je bez šance. usměji se a pomalu se šourám k pokebálům. Dávám tak čas těm nejnadšenějším, aby si vybrali pokémony první.

Možná bych si měl vybrat nějakého ohnivého, tak to prý udělal otec. uvažuji na poslední chvíli, když sem už jen pár kroků od pokebalů. Tato myšlenka mne zaujme natolik, že jí hned převedu ve skutečnost.
"Jsem Michael rád bych se stal chovatelem pokémonů a pokud to nebude nikomu vadit, rád bych si vzal Cindaquila." dám ostatním okamžik na reagování a pak pokud nikdo neprotestuje si vezmu pokebal a vrátím se na své původní místo.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 21. ledna 2018 22:47

Výběr

Poké laboratoř Žižkov, Praha

Všichni

Profesorova řeč mě nepřekvapila. Byla nudná, ale moc dlouhá ne, naštěstí. Pro ty děti okolo mě dobrá. Zarytě poslouchaly a snily o velkých úspěších. Zřejmě nikdo z nich nedosáhne větších úspěchů, zaplují do dějin jako naprostí nýmandi, ale jejich nadšení se mi líbí, schválně jak dlouho jim vydrží.

Profesor ale měl i pár zajímavých a hlavně nových informací, které mě zaujali, takže jsme brzy koukal se spadlou bradou jako všechny děti okolo mě. Pablb se ozve vždy jako první, a tak tomu bylo i dneska. Copak nemá žádnou úctu nebo vychovaní? Správný gentleman jako já by nechal vybrat první dívky, až potom by přišel na řadu on. A dívkám se to zřejmě nelíbí, nedivím se jim, i já jsem poměrně znechucen. Naštěstí ostatní chlapci se drží jakýchsi mezí. Dnešní mládež zas není tak zkažená.

Opatrně šťouchnu do Jesssici. "Stejně z něj bude špatný trenér, nenechte se jím rozhodit. Jednou si vlastní chytíte." Promluvil jsem lámanou Češtinou. Nechám si vybrat všechny, až potom se vydám na řadu já. Mlčky se postavím před stůl na kterém jsou pokébally. Zalomím ruce v kříž a ledovým pohledem si přeměřím každý zvlášť. Chci si vybrat nějakého, který by byl přesný opak mě. Který by byl spíše silný a přemýšlel by víc pěsti než mozkem. A přesně jeden takový tady na mě čekal. Uchopím pokéball s Geodudem. Postavím se na stranu ode všech a ironicky prohodím. "To jsem tu jediný cestovatel?" Projedu si rukou vlasy a připravím se na další zdlouhavé mluvení profesora. Ten člověk je úžasné zkombinování zajímavých vědomostí a příšerné nudy. Tolik jsem v životě zatím moc nepotkal.

Marcus Diron (Trenér) - 22. ledna 2018 06:46

Zbytek ceremoniálu

"Děkuji, pane profesore, kdyžtak já se chci stát trenérem." odpovím profesorovi, když mi podá Totodila a zeptá se mě, ke které skupině chci patřit, poté i s Totodilem zamířím ke skupince trenérů. Neuniknou mi závistivé pohledy, co spousta lidí vrhá na kluka, který si vybíral jako první a vzal si Eeveeho. Abych řekl pravdu, nikdy sem nechápal, co na Eeveem všichni vidí, já osobně bych si ho nevybral i kdyby to ještě šlo. Největší problém s tím zřejmě měla nějaká holka co stála nedaleko naší skupinky, tam kde se shromažďovali pozorovatelé a nějaký starší kluk, co té holce říká, že z toho zrzavého určitě bude učitě špatný trenér, což se mi podařilo zaslechnout. "Pitomec." pomyslím si a ihned se otočím k tomu rudovlasému trenérovi, co na něj všichni žárlí. "Hele, neposlouchej je, jenom závidí, sem si jistej, že budeš super trenér. Kdyžtak já sem Marcus."

Profesor Javor - 22. ledna 2018 16:40

Bez Pokédexu ani na krok

Profesor s úsmevom sleduje celé dianie v laboratóriu. Pri každom výbere uznanlivo prikývne hlavou, niečo akoby na znak, presne toto som si myslel, alebo ten sa k tebe hodí. Pri štipľavej poznámke o dĺžke jeho prejavu jedného z cestovateľov sa nachvíľu zachmúri, ale prekvapivo si spomenie na slová Ježiša Krista na kríži:

Odpusť mu, lebo nevie čo činí.

Pri tejto tomto prepojení sa pousmeje, lebo to nečakal ani sám a sleduje ďalej dianie v laboratóriu. Už tradične sa strhol boj o Eevee, čomu sa však vôbec nečuduje. Na otázku mladého tréner na pohlavie Pokémona sa preberie z polozasneného úsmevu a stroho odpovie:

Tento konkrétny Eevee je samček.

A pokračuje ďalej v sledovaní výberov. Keď už majú všetci svojho prvého Pokémona a sú rozdelení do štyroch skupín, tak pristúpi k druhému stolu na ktorom ležia úhľadne poukladané kôpky výbavy. Zo stola najprv zoberie výbavu z kôpky, pri ktorej je škatuľa s nápisom VŠETCI a začne s výkladom.

Keďže každý už máte svojho prvého Pokémona prejdeme k prideľovaniu základných kusov výbavy. Len pre informáciu všetko čo o chvíľu dostanete sú Európskou Úniou schválené kusy výbavy pre dobrodruhov sveta Pokémon. Európska Únia tak ustanovila ...

K veci!

Ehm, prepáčte. Prejdeme teda k prvým kusom výbavy. Najdôležitejším kusom vašej výbavy, ktorý treba strážiť ako oko v hlave je Pokédex. Je v ňom nahratý nový software od Apple, takže tam máte všetky aktuálne a dostupné informácie o Pokémonoch. Vo veľa prípadoch vie zodpovedať aj na miesto výskytu a vývojových štádií Pokémonov. Vpredu máte kameru spojenú s 3D skenerom vďaka ktorému viete zhotovovať fotky v slabšom rozlíšení a načítať Pokémona v okolí. Na jednej strane je jednoduché ovládanie, okrem toho je vybavený aj dotykovým displejom a na pravej strane máte slot na minidisky, vďaka ktorým viete Pokémona naučiť nový útok, obranu alebo pomôcť mu k vývoju. Funguje to tak, že minidisk vložíte do slotu, zasuniete do Pokédexu, na obrazovke vyberiete vašeho Pokémona, ktorého sa bude vylepšenie týkať a potvrdíte. Z prednej kamery sa vám ukáže holografický obraz zvoleného Pokémona pri vykonávaní útoku, obrany alebo vývoja. Tento lúč z kamery treba namieriť na vstupný bod Pokébalu daného Pokémona a ostatné sa vykoná automaticky. Okrem toho Pokédex slúži aj nato, ak už vlastníte 6 Pokémonov a chcete chytiť ďalšieho, tak cez mechaniku Pokédexu mi môžete poslať niektorého do úschovy.

Obrázek

Po vysvetlení rozdá každému jeden Pokédex a pokračuje ďalej.

Ďalším veľmi dôležitým kusom sú Pokébaly, ktoré sa dajú zakúpiť v každom bežnom Poké Markete, avšak na začiatok každý z vás dostáva 3 do základnej výbavy. Trénerom sú pridelené dva Pokébaly a jeden Masterbal, s ktorým máte pravdepodobnosť chytenia 100%.

Obrázek

Pristúpi k Marcusovi a podá mu svetlomodrý minidisk s grafikou kvapky, pokračuje k Danielovi, ktorému podá na pohľad obyčajný disk striebornej farby a na záver prikročí k Annike, ktorej vloží do rúk svetlo zelený minidisk s grafikou lista. A pokračuje ďalej k škatuli Chovateľ.

Pre chovateľov tu mám okrem Pokébalov pár zaujímavých pomôcok. Prvou z nich je fľaša mlieka Miltanka, ktoré dokáže zvýšiť silu útoku alebo obrany Pokémona. Ďalej tu pre každého z vás mám jeden liečivý elixír v spreji, ktorý dodá energiu unavenému, rovnako ako vylieči zraneného Pokémona. A na záver špeciálna vec, ktorá patrí do rúk každému dobrému chovateľovi – inkubátor. Ten vám pomôže s liahnutím nájdených Pokémoních vajec. Aby ste s ním necestovali len tak naprázdno, tak vám dám na výber každému aj jedno vajce Pokémona, popravde u mňa by sa im až tak dobre nedarilo.

Obrázek

Znova spraví úkrok od stola, aby si každý mohol vybrať jedno z vajec. Vám sa naskytne pohľad do škatule, v ktorej leží 6 vajec a každé sa líši farbou. Leží tam zelené, modré, čierne, fialové, ružové a žlté vajce.

Obrázek

Po výbere každého z chovateľov prikročí k tretej škatuli, na ktorej je zreteľne napísané POZOROVATEĽ.

Prejdime teda k nástupcom inteligencie, teda pozorovateľom. Pre vás tu mám pár úžasných vecičiek. Začneme balením ryžových pochúťok (6), ktoré vám pomôžu ukľudniť a prilákať Pokémona a tak uľahčia jeho skicu alebo fotku. Pre každého tu je tiež jedna malena, ovocie podobné našej maline, ktoré vám uľahčí chytenie divého Pokémona. Na záver tu pre každého z vás mám fantastickú novodobú pomôcku pozorovateľa – YOGA BOOK, ktorý vám uľahčí skicovanie Pokémona, rýchly zápis poznatkov, fotenie a rovnako v tam máte nahratú svetoznámu publikáciu profesora Oak-a, Pros and cons, ktorá vám zodpovie na všetky otázky ohľadne Pokémonových zápasov a spávneho výberu Pokémona, preto si myslím, že nejeden z vás bude veľmi dobrým spoločníkom na cestách pre trénerov.

Obrázek

Po odovzdaní posledného YOGA BOOK-u prikročí k poslednej škatuli na ktorej svieti nápis CESTOVATEĽ.

A konečne prechádzame k poslednej skupine – cestovateľom. Myslím, že vám trochu pomôžeme s orientáciou v teréne, keď vám dám podrobnú mapu sveta, s obrázkovým sprievodcom každého mesta. Vzpružiť vášho Pokémona na cestách by mal Revitalizačný sprej, ktorý dokonca preberie aj Pokémona v bezvädomí. A na záver špičková zrkadlovka CANON, vďaka ktorej môžete zachytiť monumenty jednotlivých miest. Pokiaľ týchto fotiek nazbierate 5, tak v niektorých miestach sú zmenárne, kde vám tieto fotky zmenia za tréningový alebo vývojový minidisk.

Obrázek

Profesor odovzdá posledné kusy výbavy a počká než sa všetci zoznámia so svojimi novými „hračkami“ a pomôckami. Keď už si je istý, že všetká pozornosť je venovaná opäť jemu odkašle si a začne so záverečnou pasážou.

Ehm ehm, tak teraz keď už máte všetko, čo na cestu potrebujete je na čase, aby sme sa rozlúčili. Predtým vás ale chcem upozorniť na smernicu Európskej Rady číslo 244/2017 o právach a povinnostiach trénerov Pokémonov, ktorá hovorí o ...

Profesor, zase?!

Proste z dôvodu udalostí, ktoré sa už dobrodruhom na cestách stali, nemôžete cestovať po svete sami. Máte na výber, buď pôjde s vami niektorý z rodičov, alebo vytvoríte skupinky tu, z prítomných dobrodruhov. Každá skupinka si určite lídra, ktorý odo mňa dostane ešte iWatch, vďaka, ktorým viem s vami komunikovať Face Time ak to bude nutné.

Obrázek

Vytvoreným skupinkám rozdelí hodinky a za pomaly odchádzajúcim ľudom ešte zakričí.

Želám vám veľa štastia na ceste. A aby som nezabudol, z Prahy sa môžete vydať na všetky 4 smery, počiatočným bodom cesty je Hlavní Nádraží, odkiaľ môžete do najbližšej lokality cestovať vlakom. Pokiaľ si vyberiete východnú cestu nezabudnite si na Ruskej ambasáde v centre vybaviť víza a na Okresnom Riaditeľstve policajného zboru v Prahe pas. Pas bude treba aj tým, ktorí sa rozhodnú cestovať do Británie. Víza sú spoplatnené 20 PE a pas vás vyjde na počkanie na 50 PE.

Ach, keby som sa aj ja mohol vrátiť do tých čias.

***

Marcus, Daniel, Annika, hoďte si percentkou a na základe výsledku píšte reakciu:
Marcus: 0-45% - škrábací útok (0), 46-80% - hryzavý útok (U+1), 81-100% - vodné delo (U+1)
Daniel: 0-45% - pieskový útok (O+1), 46-80% - rýchly útok (U+1), 81-100% - hryzavý útok (U+1)
Annika: 0-45% - jedovatý peľ (0), 46-80% - výhonky (U+1), 81-100% - listová britva (U+1)

Michael, Karen vyberte si jedno z vajec (informácie o vajciach sú v HP)

Ľudia z Británie alebo Ruska nemusia vybavovať formality, pre ostatných berieme, že nemajú pas ani víza.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 22. ledna 2018 19:58

První přítel na cestách?

V klidu jsem si to stála v nějakém hloučku, a přitom držela svůj první pokébal. Teda nebyl první, ale rozhodně první pravý s pokémonem uvnitř. Už jsem měla jistotu, že se mi to opravdu nezdá. Vážně jsem v ruce držela svého prvního pokémona. Nemohla jsem se dočkat, až ho ukážu svým rodičům.
Všichni si mezitím, co jsem byla tak rozčarovaná, vybrali svého pokémona. Popravdě jsem ani moc nedávala pozor, protože to pro mě nebylo důležité, jakého pokémona si kdo vybere.

Profesor začal opět mluvit. Zvedla jsem hlavu a podívala se. Všichni ve svých rukách drželi své pokébaly. Pokédex jsem si vložila do kapsy. Určitě si budu muset pořídit nějaký pořádný batoh na své věci. Pak na řadu přišly pokébaly. Postavila jsem se do řady a vzala jsem si tři červenobílé kuličky, které ve své miniaturní podobě byly krásně přenosné. I tak skončily v druhé kapse. Snad toho nebude moc, už na další věci nemám kapsu! pomyslela jsem si. Rovněž jsem se proklínala, že jsem si nepořídila ten batoh a nepřišla s ním rovnou sem.
Další položka ve výbavě není zas tak těžká a objemná, tak obálka skončila pod paží. Neměla jsem strach, že mi ji někdo sebe. Každý ji dostal a určitě by nezačal nejlíp, kdyby někomu jeho peníze ukradl.

Pak si profesor zavolal jednotlivé osoby s určitou specializací. Nejdříve na řadu přišli trenéři, pak chovatelé a jako třetí skupinka byla pozorovatel. Postoupila jsem si dopředu, abych dobře slyšela. Koneckonců polovina z nás už měla svoji výbavu a nejspíš ji začnou zkoušet a bavit se o ní. Ty rýžové pochoutky bych si spíš dala já… pousmála jsem se. Sice jsem ráno snídala, ale když jsem tu viděla ty pochoutky, tak jsem začínala mít zase hlad. Pak vytáhl jakousi malinu, která taky nevypadala vůbec špatně! A pak přišla na řadu asi ta nejúžasnější věc na světě! Hned jsem si ji chtěla vzít a jít ji vyzkoušet, ale přemohla jsem se. Yoga book skončil pod mojí druhou paží, ani nevím, jak jsem to tam dostala, a odkráčela jsem na své původní místo.
Ověnčená darovanými předměty a pokémonem jsem čekala na konec přednášky. Na řadu přišla další skupinka a konečně to vypadalo, že další krabice není. Užuž jsem se nemohla dočkat až se vydám na cestu. Pak mi všechno málem spadlo. Cože?! Proč nemůžu jít sama?!! Čuměla jsem na profesora a modlila se, aby to byl nějaký vtip, ale nejspíš to tak není.
Chvíli mi trvalo, než se vůbec rozhýbu, ale nějak jsem si uvědomila, že mé nohy zamířily k někomu. „Tak co? Jdeme si chytit nějakou tu Eevee?“ zeptala jsem se Jeffersona a usmála jsem se na něj.

Karen Dale (chovatel) - 23. ledna 2018 10:58

Prvý krok za dobrodružstvom, nová parta

Len čo si vyberú pokémona aj všetci ostatní, ujme sa slova profesor. A že je to slovo pomerne dlhé, ale poučné. Všetkým rozdá pokédex a tak ho s vďačným kývnutím a úsmevom prevezmem. "Pekná hračička." Usmejem sa sama pre seba a schovám pokédex do vrecka tmavých džín, ktoré mám na sebe a pozriem znovu k profesorovi, ktorý dorozdáva zvyšok pokédexov a pokračuje v rozprave. Až teraz mi dôjde, že v miestnosti plnej ludí začína byť až moc teplo a tak si zložím svoj ruksak a bundu, ktorú cezeň prehodím spolu so šálom, ktorý som si odviazala už predtým, a polozím si batoh k nohám.

Na rad prídu pokébally a tak vykročím a podla pokynov si vezmem príslušný počet pokéballov. V tejto zmenšenej podobe sú rozkošné a tak si ich strčím do vrecka na bunde, tam sa pomestia. Zaradím sa späť na približné miesto, kde som stála predtým a počkám, kým si i ostatní vezmú svoje pokébally. Následne profesor rozdá obálky s peniazmi. Prijmem obálku, ktorú podáva. "Ďakujem."

Teraz už príde časť, kedy sa rozdávajú časti výbavy pre jednotlivé odvetvia. Tréneri dostanú nejaký fancy disk, vyzerá to pekne, aj keď musím uznať, že tým sa to hodí najviac, ale moc toho teda nedostali. Následne príde čas na nás, chovatelov. Pripadne mi flaška mlieka Miltanka, ktorú by som pokojne vypila i sama, kto vie, či chutí dobre... Liečivý lektvar, ten sa vždy hodí, a inkubátor. To je pekné, ten sa mi páči. Zahladím sa na inkubátor. Okrem toho dostávame i pokémonie vajce. Všetko teda nastrkám do batohu, len tak do vrchu, aby som nezdržiavala. Potom pomalým krokom pristúpim bližšie ku krabici, nechávajúc batoh tam, kde bol. Je tu šesť vajec, každé inej farby... "Ktoré si mám vybrať? Všetky sú určite super..." Bezradne sa zostanem dívať do krabice... Napokon sa teda načiahnem a vyberiem ružové vajce. "Nech sa z toho vyliahne čokolvek, budem to mať rada ako svoje vlastné."

Odstúpim od krabice a len čo si i ďalší z chovatelov vyberie svoje vajíčko, profesor pokračuje. Medzitým sa stihnem vrátiť k svojmu batohu, vajce tam však nedávam. Zatial si ho nechávam v rukách. Pozorovatelom daruje chutne vyzerajúce jedlo a ani nemusím byť pokémon, aby som naň dostala chuť... A yoga book, dobre, musím uznať, že im ho trošku závidím. Ale určite sa im hodí. Napokon dostanú svoje veci i cestovatelia a profesor nám prezradí šokujúcu časť. Nikto nesmie ísť sám.

Nespokojne nakrčím nosík. Nie že by som chcela ísť sama, to nie, rada sa budem držať so skupinou. Ibaže... nikoho tu nepoznám... Určite nemôžem chcieť aby šli rodičia... ale kto bude ochotní ísť so mnou?! Kto bude dobrý spoločník, s kým si budem rozumieť? No tak teda dobre, tak to tipnem na sympatie... Rozhliadnem sa po miestnosti odhadujúc nové tváre. Bude najlepšie, ak sa k niekomu pridružím, inak skončím s rodičmi tak či tak... Vezmem svoje veci a prehodím si batoh cez rameno.

Trochu váhavo vykročím... noha cez nohu, a potom znova a znova až dorazím k fialovovlasej slečne, ktorá si vybrala bulbasaura, prezradila pri výbere i svoje meno a cestu, myslím, že to mala byť trénerka... "Ahoj, myslíš, že by som sa k tebe mohla pridať?" Zatvárim sa trošičku rozpačito, ale na perách mám úsmev. "Moje meno je Karen." Tento raz už sa úsmev na mojich perách rozžiari viac. Len dúfam, že slečna moju ponuku prijme. Pôsobí milo, mohlo by to byť fajn.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 24. ledna 2018 00:01

Cestovatelská skupinka, aneb školní družina na výletě

Poké laboratoř Žižkov, Praha
Všichni

Profesor dál mluví. Nemůžu mu to vyčítat, je to jeho povinnost. A přeci jen, byť si toho většina z nás ještě tolik neváží, předává nám důležité informace do života. Tady se začíná oddělovat zrno od plev. První věc kterou nám představí je Pokédex. Ten zná skoro každý, a kdo si s ním aspoň jednou nehrál, jakoby nežil. Je to pro mě docela známá věc, ale ten pocit, že konečně mám vlastní, je k nezaplacení.

Spokojeně si ho prohlížím, avšak abych uchoval taktnost, schovám si ho do své cestovatelské brašny. Nehodlám rušit profesorův výklad nějakými vylomeninami hodných puberťáků. Když profesor mluví o pokéballech, přikyvuji a jako většina ostatních si ze stolu vezmu svoje první tři. Jeden si takticky uschovám do kabátu. Zbylé dva putují do brašny.

Když začne mluvit o penězích, odfrknu si. Je to ta poslední věc, která mě může tížit. Pokud nebudu utrácet jako zběsilý, ještě několik měsíců bez problémů vyjdu. A do tak daleké budoucnosti ještě nemyslím.

Potom, co rozdá výbavu takřka všem, přijde řada ně mě. Mapa a prášek putuje do mé brašny. Kamera na krk. Fotografování je jedna z věcí, co mě baví už od mala. "Děkuji moc." Řeknu už trochu nemyslíc, protože si představuji ta evropská velkoměsta, které vyfotím do posledního detailu.

Poslední profesorova slova mě nepřekvapí.Většina z jeho trenérů ještě není plnoletých, což by působilo jen právní problémy, pokud by se jim něco stalo. V tomto mám docela přehled, jelikož jsem se tomu věnoval poslední šest let svého života. Šest let života zmuchlaných a vyhozených oknem. K čemu mi to vlastně vůbec je? Bez váhání si od profesora vypůjčím jedny hodinky. Zatímco si je obepínám kolem ruky, osloví mě Jess. "Bude mi potěšením." Zazubím se. A rozhlédnu se kolem. "To budeme cestovat jen my dva?" Nevadilo by mi to... asi první týden, potom bych se musel zastřelit. Moc dobře si pamatuji na moje spolužačky, když jim bylo sedmnáct. Hotové peklo na zemi.

Michael Karrym(chovatel) - 24. ledna 2018 20:14

Přidělení vybavení a dělení do skupin

Když si všichni vybereme pokémona, přistoupí profesor k druhé části jednání. Předá nám pokedexi a pokébaly. Oboje prozatím schovám do kapsy i s obálkou s penězi. Následuje část, kdy předá vybavení trenérům. Zvědavě naslouchám a prohlížím si disky. Jo o nich jsem už slyšel, přesto vypadají vážně zajímavě. Asi bych se nezlobil, kdyby mi nějaký taky dal. druhou stranu já je na nic nepotřebuju. Spíš by se mi hodila nějaká praktičtější věc. přesto pozorně naslouchám k čemu ty disky slouží a jak se používají.

U bedny pro chovatele se potkám s Karen a přátelsky se na ni usměju. Takže budoucí kolegiňka, to je docela překvapení. Čekal bych, že tu bude víc chovatelů a teď jsme tu jen dva. No, jo pro spoustu z nich jsou pokémoni jen prostředkem k úspěchu. mírně se zakaboním, když do přebírám první věci, jenž pro nás profesor připravil. Nekaboním se ani tak kvůli myšlence, ale jako spíš tomu, že můj batohu je už plný a já to nemám kam dát. No, budu muset vytáhnout brašnu na rameno a tam si to dát. Taky jsem na to mohl myslet rovnou. Raději to udělám hned. rozhodnu se a z batohu vytáhnu brašnu na rameno a tam hned nasypu pokebaly a vložím pokedex. Mnohem opatrněji tam umístím láhve s mlékem a léčivý sprej. Inkubátor zatím nechám venku.
Mezi tím si Karen už vybere své vajíčko a jsem na řadě já.
Vezmu si to zelené vajíčko." prohlásím rozhodně a opatrně si jej vytáhnu s krabice. "Děkuji." prohlásím rozzářeně a vložím jej do lůžka v inkubátoru. Když je tam vajíčko bezpečně usazeno, hned se vzdálím od krabice abych udělal místo ostatním. Stoupnu si na kraj a začnu studovat inkubátor.

No, měl by být v pořádku, ale jak říká mamka. Ničím si nemůžeš být jist dokud to sám nezkontroluješ. s touto myšlenkou opatrně vložím ruku dovnitř a ujistím se, že nehřeje až moc. Ujištěn, že ne, začnu zkoumat jestli se dá nastavit. Brzy jsem se svou kontrolou spokojen a usadím inkubátor do brašny. Snad je nerozbitný, ale stejně musím být opatrnější než normálně! přikáži si a pozvednu hlavu, abych našel někoho, kdo vyrazí stejným směrem. Tou dobou se už dala dohromady jedna skupinka kolem dívky s fialovými vlasy. Dva chovatelé v jedné skupině to by sice mohlo být zajímavé, ale nejspíš by to nedělalo dobrotu. Takže nejlepší bude počkat, jak se domluví ostatní a nabídnout jim své služby. dojdu k tomuto závěru a hodím si na záda batoh a čekám.

Daniel O`Neill (Trenér) - 24. ledna 2018 22:48

VÝBAVA NA CESTU A... SKUPINA?

Takže sameček.. dobře. Né že by to bylo nějak podstatné, ale radši sem se prostě zeptal než abych to pak musel někde zjišťovat. Pokébal se svým Eeveem zmenším a dám si jej do pravé kapsy na své bundě. Možná bych si pak měl pořídit nějaké pouzdro, nebo něco na opasek. Abych je u sebe měl všechny. Dál tiše sleduji profesora a ostatní kteří si vybírají své pokémony. Najednou na mně promluví jeden kluk u kterého vím že je trenérem jako já.

Vyslechnu si ho a podívám se na tu holku a toho dlouhána. To jí to tak naštvalo? Mohla si ho přeci vzít sama.. Nechápu proč se lidi rozčilují na někoho jiného když samy udělají chybu, ale to je jedno. "Já sem Daniel. To je v pořádku, já si takových věcí stejně nevšímám.. A děkuju, snad ano". Přátelsky se na Marcuse usměji a pak už věnuji pozornost opět profesorovi který k nám začíná promlouvat.

Věřím že vše z toho co nám říká by mohlo být někdy k užitku a tak dávám pozor. Pokédex? Výborně, ten se bude hodit. Jeden si od profesora vezmu a zvědavě si ho prohlédnu. Bude velmi užitečné mít na cestě něco takového. Schovám si ho do pravé kapsy svých kalhot a dál poslouchám. Všichni dostáváme několik pokébalů. Jen u nás trenérů je jeden z nich trochu jiný. Masterbal? No paráda, i ten se bude hodit. Asi chvíli potrvá než pro něj najdu využití, ale nevadí, je lepší být připravený. S díky pak od profesora vezmu obálku s financemi. Něco málo už sem měl z domova, ale určitě se bude hodit mít na cestě trochu více prostředků. Je to docela dost peněz, takže nějakou dobu by to mělo vydržet. A časem snad vydělám ještě něco zápasením...

To však není všechno. Všichni trenéři, včetně mně dostávají ještě minidisk s neznámým obsahem. Nevadí mi že nevím co na něm je, tak jako tak to bude určitě užitečné. Prohlédnu si ho a rozhodnu se že ho použiji až později a tak jej dávám do své brašny, stejně jako pokébaly. No a po nás dostávají výbavu i ostatní. Musím říct že tam mezi tím mají dost zajímavé věcičky. Třeba chovatelům docela závidím že s sebou dostávají ještě pokémoní vajíčko. Nikdo neví co z nich bude, ale i tak musí být vzrušující s sebou něco takového mít. No co, ještě sem ani nezačal.. Cesta bude dlouhá, kdo ví, možná na ní také něco najdu.

Výbavu pak dostanou i cestovatelé a profesor přichází s poněkud znepokojivou zprávou. Musíme vyrazit ve skupinkách? To néé.. Chtěl sem vyrazit sám abych měl po cestě klid, ale zdá se že taková možnost padá. No bezva, teď abych se tu koukal po cizích lidech a přemýšlel s kterými z nich bych mohl vyrazit. Opravdu z toho nejsem moc nadšený, ale co se dá dělat. Ach joo.. Povzdychnu si a začnu se rozhlížet. Vypadá to že někteří z ostatních už začínají vytvářet skupinky. Já bych se nerad někam vnucoval a tak raději ustoupím někam stranou a čekám zda na mně někdo zbude. No to to skvěle začíná.. Měl sem se domluvit s taťkou.

Annika Winkler (trenér) - 24. ledna 2018 23:57

Vzhůru na cestu

Praha, 8:00

Zasněně jsem převalovala kulatý pokéball v dlaních a představovala si své první setkání s Bulbasaurem. Jaký asi bude, neměla bych mu vymyslet nějakou pěknou přezdívku? Občas se mi koutky mírně zvedly do úsměvu, jak mi v mysli vytanulo hned několik možných oslovení. Ani jsem nevnímala ten frmol okolo, jak si další z dětí chodí pro svého prvního pokémona. Zaujal mě až jeden ze starších mladíků, kterého jsem předtím považovala spíše za odborný personál. Zřejmě ale není nikdy pozdě, dát se na kariéru trenéra pokémonů. Nakonec to dokonce vypadá, že jsem tu i nejmladší. No co naplat, budu se s tím muset nějak vyrovnat, nikdo mi nesliboval, že to na začátku bude snadné.

Z myšlenek mě vytrhne až hlas profesora líčící naše budoucí kroky. První části o opatřeních Evropské unie jsem vlastně ani moc nerozuměla, vůbec jsem doteď netušila, že s tím vlastně mají co dočinění. Naštěstí se posléze pokračovalo už bez těchto formalit a já se snažila zachytit pokud možno co nejvíce užitečných informací. Nikdy nevíte, kdy se vám to později může hodit. Nelíbí se mi, že někteří vyrušují, nebo se dokonce chovají dost neurvale, ale nakonec je to jen jejich vizitka.

"Děkuji," hlesnu, když se konečně profesor dostane až ke mně a vloží mi do rukou Pokédex. Opatrně, skoro až s posvátnou úctou, jej několikrát obrátím v rukou a prohlédnu ze všech možných úhlů, nebýt pokračujícího výkladu, který už i mně přijde neskutečně dlouhý, začala bych se vrtat i v nastavení. Musím opravdu silou vůle potlačovat svou zvědavost, která svádí nerovný boj se slušným vychováním, které mi tak důrazně vštěpovali rodiče.

Počet předmětů, které obdržíme, se pomalu začíná zvyšovat a moje dlaně nejsou rozhodně bezedné. Uvažuji, kam všechno poskládat, ale nakonec si vezmu příklad od ostatních a pokébally jednoduše schovám v kapse. Čas na organizaci všech věcí budu mít jistě později. Nejvíc mě zaujme asi zelený disk ukrývající nový útok pro Bulbasaura, ten si uložím zvlášť pečlivě, zaslechla jsem, že takové předměty bývají obzvlášť vzácné.

Poslední zmínka o nutnosti cestovat ve skupinkách mě však docela nepříjemně zaskočí. "Opravdu je to nutné? Katjase o ničem takovém přeci nezmiňovala," probleskne mi hlavou a uvažuji, v čem je skupinka mladších dětí vlastně zvýhodněná před jedincem. Nebo s námi snad musí jít někdo dospělý, aby na nás dohlédnul? Takový kandidát je tu ale podle všeho jenom jeden...

Není těžké přehlédnou, že podobně smíšené pocity má více z nás a ti odvážnější už se začínají rozhlížet, s kým by to dali dohromady. Nedokáži skrýt překvapení, když mě znenadání osloví sympatické děvče představivší se jako Karen.

"Určitě, budu ráda." Vykoktám ze sebe, stále poněkud zmatená. "Jsem Annika," představím se a natáhnu k ní dlaň, ačkoliv ve tváři mám výraz jako Eevee zatlačená do kouta. Nakonec je to ale pro celou situaci vlastně docela dobře; neměla jsem čas utéct a byla připravena o povinnost udělat první krok. Postupně se můj výraz přeci jenom trochu uvolní a ukáže i svou přívětivější stránku.

Budou ale dvě mladé dívky na cestách v bezpečí? Jestli mi jdou ještě stále dobře počty, měly bychom mezi sebe přibrat ještě někoho. "Přidá se ještě někdo k nám?" zazní otázka do pléna a pohledem sleduji, kdo se chytne. Když už jsem do toho musela vložit tolik úsilí, musí se přeci někdo ozvat!

Gabriel Haas (Cestovatel) - 25. ledna 2018 16:42

Kdo mě chce ? Jsem malej, přítulnej a nekoušu...

Postupně si každý vybere svého vysněného parťáka a následně to celé profesor zakončí svou obvykle nudnou řečí. Zákony, evropská unie atd....Bla bla bla...chápu. Nebudu vyvádět blbosti a půjdu poslušně s davem jako hodný kluk.. Takové věci bývají často důležité ale u teenegera je to komplikovanější. Tam jdou takové věci jedním uchem dovnitř a druhým ven. Sem tam si něco zapamatuji ale vědu z toho nedělám a študovat to taky nebudu. A až narazím na problémy, prostě udělám to, co kdokoli jiný. Tak jako vždycky.

Ale starosti stranou. Společně s profesorovou slohovou prací přichází i další milejší část této návštěvy - rozdávání výbavy. Pro mě osobně je to jako mít "druhé vánoce". Tooolik supr věcí a úplně zadarmo. Takže pokedex, klasika...money,hohohooo tatťka dneska jí v luxusní restauraci....a samozřejmě i pokebally.. Nestačím skrývat svůj údiv. Pro někoho, kdo v životě neměl ani vlastní pokoj, je to opravdu moc. Ani to nestačím pobírat. Musím odložit svůj skate na zem, otevřít bágl z mých zad a naházet to celé do něj. Samozřejmě s tou největší opatrností, údivem a spokojeností. Jde to i prodat ?..

Podobný výraz mam i při přidělování speciální výbavy pro jednotlivé role. Každý dostal něco jiného. Pro mě, jako čerstvého nováčka ve světě pokemonů, je to jedna velká přehlídka. Tolik drahých věcí....opravdu vysněná dovolená..Na ostatní to může působit divně. V podstatě jen popobíhám kolem, zvědavě si obhlížím výbavu ostatních, a přitom netrpělivě čekuji profesorovu řadu. Cestovatelé jako takový řeší až jako poslední. A navíc nás tu není moc. Jen já a divnej starší kliďas, který vypadá dost zvláštně. Ale to jsem hold já a můj příšerný čich na lidi.

Před profesorem se nijak nezdržuji. Prostě věci naskládám k těm ostatním, očima přejedu po své nové mapce a vše pečlivě zabalím. Baťoh si zase přetáhnu přes záda, skate chytnu do pravé ruky a vrátím se zpět do reálného světa k ostatním. Zrovna ve chvíli už zmíněného rozřazování do týmu. Takže skupinka nebo rodiče...a co když nemam rodiče? ...ale to je fuuk...nechci jít sám....na druhou stranu ke komu se přifařit ?.... Hlavou mi prolétávají různorodé myšlenky. Na ostatní, na skupinky i na komplikace s doklady. Je toho tolik. Celé mi to ulehčí jedna z místních dívek. Ta rudovlasá (nebo to je fialová ?) zakrslá. A u sebe má ještě jednu. Dvě pěkné holky....stejný věk...je to jasné...výhra !! Rychle zvednu ruku a sebevědomě se přes celou místnost ohlásím. "Jáááá prosíííím..." S lehkým úsměvem projdu celou místností a zastavím se až těsně před holkama. Na to každou z dívek jednotlivě pozdravím chytnutím a potřásáním ruky. Vlastně ani nečekám na to až mi vyjdou vstříc. Asi to bylo tím nadšením z mých dobře vybraných společnic. Jedna hezčí než ta druhá. Připadám si jako výherce loterie..... Ale své nadšení hned zase skryji pod řádnou kontrolu. ".....woow, díky za přibrání mezi vás....Nechtěl bych tu skončit sám....jsem Gabriel..." Pronesu už s klidnějším výrazem ve tváři. Malý výstup na mě asi trochu upozorní, ale to mě osobně nijak neštve a neubere to ani mému sebevědomí. Naopak. Jsem rád sám sebou. No a každý je hold "nějaký".

Obrázek

Karen Dale (chovatel) - 27. ledna 2018 12:42

Hurá za dobrodružstvom! Posledné drobnosti.

"Napokon sa dievča nezdá, možno len potrebuje popostrčiť." Preletí mi mysľou po tom, čo sa výraz Anniky z prvých niekoľko vyplašených sekúnd zmení na uvolnený a nasleduje ho dotaz do pléna na ďalších členov do skupiny. Neubránim sa úsmevu, keď ju tak chvílku sledujem. Svojim spôsobom mi pripomína Lenu, tá občas tiež potrebuje postrčiť, ale hlavne čo sa týka povinností, na neplechu, na to by ju bolo.

Tok mojich myšlienok preruší hlas, ktorý sa hrnie našim smerom a skôr ako sa stihnem nazdať, musím pokémonie vajíčko prichytiť len jednou rukou, pretože tou druhou mi trasie akýsi mladík. Vyzerá tak hrozne nadšene, až to pôsobí aj na mňa a zazubím sa na oplátku na neho. "Vitaj, ja som Karen, rada ťa poznávam." Zasmejem sa pri predstavení. Jeho šťastný výraz pôsobí priam nákazlivo. "Tak super, to vyzerá na dobrú partu." Súhlasím v mysli s príchodzím a rozhliadnem sa, dávajúc tak priestor Annike aby sa predstavila sama. Zdá sa, že väčšina je poskupinkovaná a nikto z tých, kto sa nejak zvlášť k nikomu nepritrafili sa nedíva našim smerom, že by sa rád pridal. No to nevadí, takto to stačí. Trojica, kde je tréner a chlapec určite bude dostatočne bezpečná. Veď čo zlé sa môže stať, ak sebou máme našich pokémonov?!

Myšlienkami sa zahĺbim do vecí, ktoré nám chýbajú. Musíme si určiť lídra, vziať si hodinky, rozlúčiť sa s rodinami, ak nejaké prišli aj s ostatnými, chcelo by to preorganizovať trochu batoh, ako som to tam nahádzala len tak... možno budú potrebovať vybaviť víza. Mimovolne zdvihnem pohľad z podlahy, kam som sa zahladela v premýšlaní na Gabriela a Anniku. Je toho pekná kôpka. Chvílu však zostanem mlčky postávať, či sa niekto rozhodne prevziať iniciatívu.

Po chvílke však usúdim, že bude asi lepšie prevziať ju sama. Nie že by som im neverila, iste budú skvelí vodcovia obaja, ale keď si predstavím, ako tam Lena musí vonku čakať, určite už je celá premrznutá a stepuje vonku aby sa zahriala. Ešte posledný raz tiknem pohladom medzi dvojicou novo nájdených, budúcich priatelov.

"Um...," začnem trošku rozpačito žiadajúc o pozornosť. "Myslím, že potrebujeme ešte pár vecí, kým sa vydáme na cestu... nevyzerá to, že by sa ešte niekto pridal." Začnem pomaly sunúť myšlienky, ktoré sa snažím spracovať predtým, než vôbec otvorím pusu. "Asi by sme mali vybrať lídra, kto si pôjde pre hodinky od profesora. Ja navrhujem Anniku, ako trénerku, čo myslíš?" Pozriem na Gabriela s dotazom, jasne, možno by bol chlapec lepší, ale je to trénerka a asi bude vedieť, kam sa vydať, koniec koncov ide len o to, že niekoho teraz pošleme po hodinky a rozhodovať sa budeme potom spoločne.

"No,... a okrem toho, potrebujete sa rozlúčiť? Vybaviť víza?" Spýtam sa oboch z dvojice a tiknem pohladom z jedného na druhého. "Ja sa budem musieť rozlúčiť z našimi a sestrou, čakajú vonku. Ale víza nepotrebujem, všetko ostatné mám vybavené." Vysvetlím, čakajúc na ich odpovede. Preorganizácia batohu môže počkať na moment, kedy budeme mať všetko vybavené, alebo budeme na niečo čakať a tým ukončím svoju rozpravu. Asi som povedala všetko, čo potreba. Mimovolne pohladím jednou rukou vajíčko v rukách. Možno by vlastne bolo lepšie dať ho do inkubátoru, keď je vonku taká kosa...

Annika Winkler (trenér) - 27. ledna 2018 23:59

Třetí do party

Karen, Gabriel

Před Gabrielovým nenadálým útokem jsem musela instinktivně couvnout, abych si uchránila alespoň poslední zbytky osobního prostoru. Zamával se mnou jak s hadrovou panenkou a chvilku mi trvalo, než jsem opět popadla dech.
"Aaah....Annika....těší mě," odvětím, stále malinko vyplašená z nastalé situace. "Uf, tohle možná opravdu nebyl dobrý nápad. Co teď budu jenom dělat?" Na chvilku začnu hledat útočiště u Karen, která rozhodně vypadá ve společenské interakci o něco zběhlejší...

Marná snaha. Krom toho mě ještě navrhne jako lídra skupinky. Nevěřícně ukážu prstem na sebe s nevyřčenou otázkou na rtech. "Mě? Opravdu?! " Neměl by nás přeci jen vést někdo zkušenější?
"Nevím, jestli je to nejlepší nápad," špitnu s hlavou zabořenou v ramenech. Pravá bota se mermomocí snaží udělat do země důlek. "Nejspíš jsem z vás nejmladší, nemám až tak moc zkušeností." podotknu vzápětí. Vůbec si nedovedu představit, že by třeba Gabriel chtěl v něčem poslouchat tak malou holku. Možná by se té role nakonec mohl ujmout i on, přeci jen je to jediný kluk v naší skupince a jako cestovatel by se měl minimálně velmi dobře vyznat v mapách.

"Hlasovala bych pro Gabriela, přeci jen bude asi nejlépe z nás vědět, kudy se máme vydat." A určitě bude i tušit, co všechno je třeba zařídit při cestování do ostatních zemí. Toho jsem si v minulosti také moc neužila a nutnost zřizovat si víza a cestovní pas mě teď poněkud zaskočila. "Musím si ještě zařídit i doklady, abych vůbec mohla vyjít na cestu," nervózně si rukou prohrábnu vlasy, "na tohle jsem předtím vůbec nemyslela."

"Rodiče o tom ale přeci museli vědět! Proč mi nic takového neřekli?" Jediné štěstí, že jsme už na začátek obdrželi docela štědrý finanční obnos a nebude problém vše zařídit.

"Co ty na to?" obrátím se přímo na Gabriela s otázkou. Jakmile to rozhodneme, můžeme se konečně vydat na cestu.

Marcus Diron (Trenér) - 28. ledna 2018 19:36

Laboratoř - Jessica, Jefferson

Myslel sem, že dáme dohromady skupinku s Danielem, zdá se ale, že mi nevěnuje moc pozornosti. Hned jak začne mluvit profesor mě začne ignorovat a potom někam zmizí. No, tak tohle nevyšlo. Mezitím se ale už všichni ostatní zřejmě rozřadili do skupinek, jenom já tu zůstal jak kůl v plotě.

Zbývá už jen jedna možnost. Ta holka s tím klukem, co na mě předtím neudělal moc dobrý dojem, ale zdá se, že jinou možnost než se k nim přidat nemám. No, snad to je jenom špatný první dojem, dám mu šanci. Povzdechnu si, přijdu k těm dvěma a pozdravím je.

"Ahoj, já sem Marcus." řeknu a podám Jeffersonovi ruku. "Můžeme chodit jenom ve skupinkách a já zatím žádnou nemám. Nevadilo by vám, když se k vám přidám? Patřím k trenérům."

Pokud teda budou souhlasit, tak ještě dodám. "Dobře, asi bychom měli vyrazit, už tak jsme tu zbyli jako poslední." Pokud nebudou nic namítat, tak vyrážím ven z laboratoře spolu s Jessicou a Jeffersonem.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 28. ledna 2018 21:55

Rozloučení a vzhůru na cestu!

Tak jako Jefferson, tak i já jsem se rozhlédla. Pokrčila jsem rameny. „Nejspíš,“ řekla jsem. Ale vůbec mi to nevadilo. Nemuseli bychom se tolik zdržovat, kdybychom cestovali v menší skupince. „Tak tedy půjdeme?“ otázala jsem se. Než mi však stačil odpovědět, tak k nám přistoupil trenér.
Neslyšně jsem si povzdechla.
„Hele, jdu ven. Musím se rozloučit s otcem. Sejdeme se tam.“ Sice asi budu vypadat jako rodičovský mazánek, ale bylo mi to jedno. Je dobré vědět, že mě někdo podporuje a můžu se kdykoliv někam vrátit.
S věcmi v náručí jsem opustila laboratoř. Měla jsem co dělat, aby mi to všechno nevypadlo. Doslova jsem vyběhla ven a zamířila k autu. Podařilo se mi dostat k otci bez toho, aby mi něco z rukou spadlo.
Otec poslušně čekal u taxíku. „Tak jsem konečně tu!“ usmála jsem se na něj. Sklonila jsem hlavu a podívala se na hromadu těch věcí, co jsme dostali. „No hm… Budem…“ začala jsem.
„Muset koupit batoh,“ dokončil za mě otec.
Zvedla jsem hlavu. „Jo! Přesně!“
Otec otevřel dveře od taxíku a já chtěla nastoupit – úplně jsem zapomněla na to, že musím počkat na své kolegy – ale stejně jsem ani nastoupit nemohla. Na zadním sedadle byl položený cestovní batoh. „Jééééé!“ vykřikla jsem a věci položila na sedačku.
„To sis myslela, že ti mamka nechá odjet nepřipravenou?“ zasmál se. „Nevím, co ti tam všechno zabalila, ale určitě jen samé užitečné věci. A kdybys něco potřebovala, můžeš se kdykoliv ozvat, nebo se zastavit.“
Horlivě jsem si zabalila zbytek věcí od profesora do batohu a do ledvinky si dala pokédex s pokébalem a penězi, abych je měla vždycky po ruce. Pak jsem otci řekla všechno, co nám řekl profesor a ujistila ho, že jsem si vybrala člověka, který vypadal nejvíce věrohodně. Tohle mi nechtěl věřit, ale nic jiného mu stejně nezbylo. Kdyby mě chtěl odvést dom, rozhodně by to jeho ušní bubínky nepřežily v pořádku.
Po stém ujištění, že budu v pohodě, konečně svolil, že můžu jít. Vytáhla jsem svůj čtyřiceti pětilitrový batoh a hodila ho na záda. Čekala jsem, že bude těžší, ale určitě se pronese. „Tak a můžu vyrazit!“ Byla jsem připravená na všechno, co by nás mohlo potkat, teda mamka by byla, tudíž mi tam zabalila vše potřebné.
„Ještě ne.“ Udiveně jsem se k němu otočila. Otec se naklonil do vozu a vytáhl ještě nějakou větší ruličku. Pochopila jsem, že to bude spacák. „Spacák a karimatka. Stan jsme nekupovali, tak si ho pořiď.“ Horlivě jsem pokývala hlavou. Nechala jsem ho, aby mi spacák připevnil na spodek batohu a už jsem vyrazila za svými kolegy, kteří stáli venku před laboratoří.
Otec se podíval na Jeffersona. Chvíli si ho zkoumavě prohlížel a pak nastoupil do taxíku. Určitě chtěl něco říct, ale tuto debatu jsme uzavřeli ještě dřív, než ji vůbec začal. Zamávala jsem mu, když odjížděl.
Přistoupila jsem ke klukům. „Tak kam jdeme?“ zeptala jsem se jich – spíše Jeffa.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 28. ledna 2018 23:16

Jess a Marcus

Jess a Marcus

"Super." Myšlenka cestování jen s Jess mě docela lákala i děsila zároveň. Buďto to bude úžasná holka nebo naprostá otravná. V druhém případě jí budu muset udusit ve spánku. "Tak jo." Řekl jsem klidně a rázným krokem se vydal z laboratoře. Zase na čerstvý vzduch, konečně začít pořádně cestovat. Ale přeruší mě jeden kluk. "Těší mě." Ne. Netěší. Vůbec. "Já jsem Jeff." Zamyslím se. "To se budeme aspoň dobře doplňovat." Zasměji se, falešněji to už nejde. A proč jsem k tomu klukovi tak drsný? Není mi sympatický a chtěl se kamarádit s Danem, prostě nepřítel číslo jedna.

"Jasně." Odpovím Jess, na mě naštěstí nikdo nečeká, a tak krom nepříjemného pohledu otce Jess se můžu v klidu vydat na cestu.

Profesor Javor - 29. ledna 2018 20:58

Je tu ešte niekto?
Poké laboratórium – Žižkov, Praha

Profesor dokončí každoročnú rutinu s novými dobrodruhmi a postupne sleduje ako sa laboratórium vyprázdňuje. Podá jedny hodinky najstaršiemu chlapcovi (skôr mužovi) v skupine, druhé pridelí drzému mladíkovi so Zubatom a keď sa nikto iný nemá k ďalším tak zvyšné odloží späť do škatule na stôl. Postupne sleduje ako sa laboratórium vyprázdňuje a aj dav pred ním pomaly utichá. Ľudia sa začínajú trúsiť späť do zamestnaní a nový dobrodruhovia vyberajú prvý cieľ svojho nového dobrodružstva. V hlavnej miestnosti laboratória ostanú prakticky len profesor a dvaja chlapci, ktorí sa ako to vyzerá začínajú tiež nadväzovať prvý kontakt s budúcim spolucestovateľom. Profesor si to nevšíma a vie, že každý potrebuje na prípravu na cestu svoj čas. Odoberie sa teda opäť k stolom v strede miestnosti a začne rovnať Pokébaly nevybratých Pokémonov a upratovať výbavu späť do škatúľ s nápismi.

Tak koho to tu ešte máme, hmmm. Á, squirtle, nezúfaj ešte sa určite ukážu nejaký oneskorenci, každý rok to tak býva, aj tvoj čas príde. Igglybuff, zaujímavé, na teba by som povedal, že sa minieš ako jeden z prvých. Hoppip, častokrát podceňovaný, môj priateľ. Aj keď nie si v pravej podstate lietajúci typ, tvojim výskumom som sa v tejto oblasti posunul najviac. A na záver Pichu, veľmi obľúbený a roztomilý partner na cesty. V rukách dobrého a milujúceho trénera ozajstný šampión. A pozrime sa čo nám ostalo tu. Zásoby sú tentokrát prekvapivo štedré, ešte nám tu ostali štyri obálky a pokédexy a dostatok Pokébalov, hmm, nejaký ten Masterbal by tu mal byť ešte tiež, aaaa, tu je, dvoje hodinky ...

Po tom čo profesor uloží Pokébaly opäť úhľadne vedľa seba na prvý stôl, prikročí k výbave a postupne preveruje kúsky, ktoré ostali v jednotlivých škatuliach. Sem-tam si niečo zamumle, niekam sa zahľadí alebo uznanlivo pokrúti hlavou. Keď zrazu ho zo zamyslenia vytrhnú kroky pri vchode do laboratória.

Tak, koho to tu ešte dnes máme?

Thomas Derner - 29. ledna 2018 23:43

Tak konečně dovnitř

Stojím tam poměrně dlouho a to vyčkávání je ubíjející. Už bych nejraději vyrazila ale do toho davu mě nedostanou ani násilím.
*Nevadí. Prostě počkám. Každý pokémon má své přednosti a budu pozorovatelka takže nepotřebuji nejsilnějšího ani nejlepšího. Ale raději bych někoho roztomilého s kým se bude dobře cestovat...* A zatímco jsem ponořená v přemítání o jednotlivých roztomilých pokémonech se náhle otevřou dveře a lidé začnou vycházet ven ve skupinkách. *Ano! Konečně!* Zaraduji se v duchu a když se laborka vylidnila tak jsem ještě chvíli přemýšlela než jsem vešla dovnitř. " D-Dobrý den... " Řeknu nejistě a rozhlédnu se po laborce " Já jsem Alex... Ráda bych byla pozorovatelka a... Pardon ale nemám davy ráda... " Řeknu trošku nejistě a potom nejspíš následují profesorovy slova k tomu být pozorovatelem tak to zvědavě poslouchám
*Pokédex... Ten se bude určitě hodně hodit, 3 pokebally jako obvykle... A pokéeura? No peníze sice mám ale mít zálohu pro jistotu bude jen k užitku! Potom 6 rýžových pochoutek pro snadnější skicy... To se bude taky hodit... Malena? Nemohu se dočkat až si vyzkouším jak usnadní chycení divokých pokémonů... Slyším to poprvé ale na začátku cesty se mám ještě určitě hodně co učit... a YOGA BOOK? Opravdu? Vypadá pěkně draze... A těch funkcí... Tohle je lepší než vánoce a narozeniny v jednom!* Přemýšlím zatímco mi ukazuje výbavu

" Mnohokrát děkuji pane profesore! " Řeknu nadšeně a potom si ze zbylých pokémonů váhavě vyberu Pichua " Věřím že bude pro mě ideální společník... Elektrické typy mě vždycky zajímaly a on je navíc roztomilý... " Poté se ale profesor zmíní o nutnosti tvořit skupiny což mě zarazí. Jediní dva které tam vidím jsou Daniel a Michael. Na první pohled sympatičtí ale vysvětlete to introvertovi... Pomalu k nim tedy přejdu a řeknu " Ehm... Ahoj... Prý musím být v nějaké skupině... Takže pokud přijmete pozorovatelku..." Začnu docela nejistě a nervózně

David Morrison (Trenér) - 30. ledna 2018 00:17

Z Yorku do Prahy - Začátek Cesty

Slunce zrovna vychází nad obzor, ovšem já jsem již dávno vzhůru. Ještě teď mám krosnu položenou na posteli a naplňuji ji zásobami na cestu. Můj spolubydlící na pokoji James mě přitom sleduje o všem věděl a byl jsem mu vděčný, že mě neprásknul vychovatelům. Vlastně James by jediný ze sirotčince, s kým jsem vycházel. Ostatní byli všichni poskoci Erica, kluka který si myslel, že celému sirotčinci kraluje. Navíc byl oblíbencem vychovatele Browna, surovce, který nás všechny ostatní jenom tyranizoval, jenom Ericovi toleroval cokoliv.

"Hele, myslíš to s těma pokémonama vážně? Podle mě je to jenom blbost, nic tam nebude." ozve se James, já ale pokračuji v shromažďování zásob. "Určitě, mám to z dobrýho zdroje, je to vážně reálná věc. A i kdyby tam v tý Praze nakonec nic nebylo... všude je líp než tady." Povzdechnu si a přehodím si naplněnou tašku přes rameno. "Ještě stále můžeš jít se mnou. Co říkáš? Můžem trénovat pokémony společně." James zavrtěl hlavou. "To není pro mě, navíc mě bude za půl roku osmnáct a můžu jít kam chci, do tý doby to tu nějak přežiju. Ale tak, snad ti to vyjde.."

Na nic nečekám a po krátkém rozloučení už chodbami sirotčince pádím pryč. Většina je ještě v postelích, takže mi nikdo snad nezabrání v útěku. Dostanu se na nádvoří, brána od sirotčince je už na dohled... "Tak tady seš, Morrisone!" Jasně, tak jednoduché to být nemohlo. Měl sem podezření, že Eric měl o mých plánech nějaké tušení a už jen čeká na příležitost, aby mě mohl načapat a nahlásit Brownovi. A teď tam tak stojí se svými dvěma nohsledy, s pitomým úšklebkem na tváři jako kdyby zrovna vyhrál milion liber v loterii.

"Tak ty teda fakt chceš zdrhnout, jo? No, tak to teda prr. Samozřejmě tě budem muset vzít k Brownovi, ať tě za to potrestá. Myslím si taky, že když ti při zabránění v útěku dáme trochu do těla, moc mu to vadit nebude, co myslíte kluci?" Oba dva mají stejně odporné škleby na tváři jako Eric, což si vyložím jako tichý souhlas. Já je ale ignoruji a koukám se do očí Ericovi.

"Jestli nechceš, abych ti roztrhal tu tvoji hnusnou košili, tak teď uhni. A to platí i pro ty tvoje blbý kámoše, jasný?" Neposlechnou. Jasně, že neposlechnou, po všech těch letech ještě stále nepochopili, s kým si zahrávaj. Já si jen povzdechnu, odhodím tašku stranou a protáhnu se. Zdá se, že si cestu ven budu muset probít...

Napadli mě jako první, tři proti jednomu, samozřejmě, ovšem já jsem měl praxi. Přepral sem už větší kluky, než jsou tihle tři. Pral sem se, mlátil, kopal a po krátké chvíli jsem jako jediný stál na nohou, Eric se svými nohsledy se válel na zemi, posetý modřinami a s monoklem, z roztrženého rtu mu crčela krev.

"Vypadněte! A řekněte vychovateli Brownovi i ostatním, že už se nikdy nevrátím, jasný?" zavrčím na ně a už jen pohled v mých očích je po tom výprasku dost na to, aby je zahnal na útěk. Já si jen přehodím tašku přes rameno a naposledy se zadívám na budovu, která byla od smrti mých rodičů mým domovem... nenáviděl jsem to tu a všichni nenáviděli mě. Popravdě řečeno, nemohu se dočkat, až tohle místo, ne, celé tohle město nechám zasebou a už nikdy sem nevkročím. Ať už půjdu kamkoliv, bude to tam lepší než tady. Ale čeká mne ještě dlouhá cesta. Tak tedy vyrazím a mé první kroky směřují na vlak do Londýna...

Praha - Laboratoř

"Snad nejdu pozdě..."

To je jediná má myšlenka, která se prohání mou hlavou, zatímco pádím ulicemi města až k laboratoři. Z té ale už začíná vycházet dav lidí, což mě přinutí ještě zrychlit. Snad ještě není pozdě. Nakonec vběhnu do téměř prázdné místnosti s profesorem a chvíli se vydýchám, než oslovím profesora. "Zdravím, to tady se rozdávají ti pokémoni?" zeptám se ho a když mi ukáže nabídku pokémonů... no, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

"Takže, buď nějaká růžová... věc, kvůli které by se mi všichni smáli hned co by ji uviděli, létající pampeliška nebo... nějaká modrá želva, co plive vodu. A to já zrovna moc nemusím. Jestli ale je tohle ten výběr, tak moc možností nemám." "To... to jsou všichni pokémoni, co zbyli na výběr?" zeptám se profesora. "Nemáte tady náhodou ještě nějaké jiné, které bych si mohl vzít? Víte, nechci být nezdvořilý, ale..." kouknu na pokébaly. "Nějak si nemyslím, že bych si moc rozumněl s kterýmkoliv z těch tří." Ruku mám poblíž pokéballu se Squirtlem. Pokud mi totiž ten profesor řekne, že nic jiného není, je ta vodní želva nejspíš to nejmenší zlo.

Profesor Javor - 30. ledna 2018 13:24

Vyberaj starostlivo
Poké Laboratórium - Žižkov, Praha

Prvé kroky patrili mladému, troška bojazlivému dievčaťu. Profesor však trpezlivo prešiel všetko, presne ako so skupinkou dobrodruhov ráno. Po výbere Pokémona jej pridelil všetku výbavu, ktorú si ako pozorovateľka zaslúžila a s úsmevom sledoval ako sa nesmelo prihovorila k chlapcom v laboratóriu. V tom ho však vyrušil ďalší hlas dožadujúci sa pozornosti. Bol to chlapec so silným britským prízvukom a veľkou dávkou sebavedomia a nezávislosti. Po otázke na správnosť miesta profesor opäť prikývne a pustí sa do výkladu, ktorý si starostlivo pre nových dobrodruhov pripravoval. Keď sa dostane k časti výberu Pokémona, tak chlapec položí dotaz, či by bola aj iná možnosť ako sú Pokebaly na stole. Profesor nachvíľu stuhne, ale napokon akoby túto chvíľu očakával pohotovo zareaguje.

Ja viem, že výber je už strohejší, tak to ale bohužiaľ okolo obedných hodín už býva. Všetci Pokémoni, ktorí ostali na stole sú veľmi silní, netreba žiadneho z nich podceňovať. Ak však máš aj napriek tomu problém s výberom, tak jediné čo môžem pre teba spraviť je dať ti môjho spoločníka. Európska Únia má totiž vymedzené pravidlá, akých Poémonov môžem prideliť a ktorých už nie. Preto jediný, koho ti môžem mimo bežný výber ponúknuť je môj verný partner Magnemite. Bude mi tu síce bez neho smutno a trochu tma, ale čo by som pre začínajúceho trénera nespravil. Tak čo, ktorého Pokémona si vyberáš?

Obrázek

Profesor vytiahne z vrecka Pokébal a natrčí ho smerom k Davidovi v otvorenej dlani.

David Morrison (Trenér) - 30. ledna 2018 14:00

Praha - Nový pokémon

Profesor mě nakonec vyslechne a ačkoliv očekávám, že mě jen tak odbyde, opak je pravdou. Místo toho mi nabízí svého Magnemita, což je o hodně lepší možnost než cokoliv, co tam zbylo. Byl bych blázen, kdybych nebral!

"Díky moc, profesore, vzal bych si teda Magnemita." řeknu a vezmu si od něj pokéball. Potom jen čekám, jestli nebude mít ještě něco na srdci. Slyšel sem něco o nějaké výbavě, kterou nám mají dát na začátek a to by se celkem hodilo.

Daniel O`Neill (Trenér) - 30. ledna 2018 18:47

V NOVÉ SKUPINCE

Tak se zdá že na výběr moc mít nebudu.. Sice i tak trochu vlastním přičiněním, ale co. Tiše sleduji jak ostatní utvářejí skupinky a po prohození několika slov odcházejí. Nakonec to vypadá že budu muset vyrazit ještě s jedním klukem který tu také zůstal. Nevím jak se jmenuje, ale vím že je chovatel. To by se při cestách mohlo hodit. Udělám tedy krok směrem k němu, když v tom skrze dveře laboratoře prochází dívka. Zastavím a tiše ji sleduji.

Nemá ráda davy? To čekala celou dobu venku? To mi přijde docela nepraktické, ale chápu ji. Také nemám rád když je někde příliš rušno. Dívka si vybere pokémona a pak přichází k nám. Kouknu na toho kluka a pak zpět na ni. "Ahoj.. My jsme tedy skupinku ještě nevytvořily, ale zdá se že tak či tak nemáme na výběr. Budu tedy rád když budu moc vyrazit společně s vámi.. Jmenuju se Daniel". Odpovím jí a zároveň se představím. Zdá se že už nějakou skupinku tedy mám. Skvělé..

Profesor říkal cosi o tom že by každá skupinka měla mít "lídra", takže navrhnu že u nás by to mohl být Michael. Vypadá že z nás bude nejstarší, takže by to byla logická volba. "Co takhle jít ven, najít nějaký obchod kde dokoupíme co budeme potřebovat a pak si sednout třeba v nějaké kavárně? Mohly bychom v klidu naplánovat cestu a aspoň trochu se poznat". Navrhnu ještě. Jakožto trenér bych logicky měl jít po stadionech, ale těch je spousta. Bude lepší když budeme mít aspoň nějaký plán než že bychom se slepě někam vydaly.

Michael Karrym(chovatel) - 30. ledna 2018 19:39

Založení nové skupiny

Poměrně rychle se dá dohromady skupinky, které zamíří pryč a zůstanu stát v laboratoři. Jediný další mladík, který se odhodlá a udělá krok ke mně. Zrovna se nadechuji, abych ho oslovil, když vejde dívka. Oba si vyslechneme její slova. Ani se jí nedivím. Nemám taky rád davy.

"No, vzhledem k tomu, že jsme tu zbyli téměř jen mi, tak holt skupinou jsme." usměji se na své nové spolucestující.
"Ahoj, jsem Michael, chovatel pokémonů. Rád se vydám na cesty s pozorovatelkou." představím se dívce i klukovy ruku k potřesení. "No, můžeme myslím vyrazit. Klidně si můžeme pro začátek sednout do kavárny a probrat, kam se vydáme." odsouhlasím Danielův plán a převezmu hodinky.
Připnu si je na ruku a sebejistě vykráčím ven. Sebejistě se usmívám, ikdyž se tak sebejistě necítím. Tak jsem se stal vůdcem skupiny. Chjo, proč nechce být vůdcem Daniel, vždyť je trenér. uvažuji, když vyjdu před laboratoř.

"Danieli, co přesně chceš nakoupit? zajímám se a vážně se nad tím zamyslím, jelikož mám téměř všechno v batohu.

Daniel O`Neill (Trenér) - 30. ledna 2018 22:02

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

NA CESTĚ - ZAČÁTEK

Pokusím se o přátelský úsměv a potřesu Michaelovi jak se můj společník představil, rukou. S Alex na tom trvat nebudu, vím že by mohla být ještě docela nervózní, vyrážet se dvěma neznámýma klukama na cestu. Ale o tom to je, musíme se poznat. Zatím se vyjádřil jen Michael, ale Alex by určitě také souhlasila a tak tedy následuji našeho lídra ven. Natáhnu si kapuci od své bundy a přemýšlím kde by tu nějaká ta kavárna nebo obchod mohly být.

Neměl sem zatím moc času to tu prozkoumávat. "Možná bych dokoupil nějaké pokébaly. Přeci jen jich můžeme mít šest a kdo ví kdy se pak dostaneme k dalšímu obchodu. U tebe sem viděl že jsi dostal ten léčivý sprej, ale jeden mi přijde docela málo. Co kdybychom třeba v jednom dnu zápasily všichni a musely jej použít? Nevím zda by stačil na všechny tři naše pokémony... Ale hlavně, není s námi žádný cestovatel, takže pokud jeden z vás nemá mapu, tak bychom měly koupit tu.

Né vždy by bylo možné podívat se přes mobil. A navíc na mapě si třeba můžeme poznamenávat různé věci. Památky, místa kde už jsme byly, kam jít chceme a tak". Odpovím Michaelovi. Fakt je, že chci být zkrátka připravený na všechno. Byl bych nerad kdyby nás něco překvapilo a my na to nebyly připraveni. Zadívám se na oba své kolegy, usměji se a pokud budou připraveni tak se vydáme hledat nějaký ten obchod. Tedy za předpokladu že by někdo z nich nechtěl třeba něco jiného. Mně to vadit nebude, u mně to byly jen návrhy.

Luka Rankov (chovateľ) - 30. ledna 2018 22:56

Prvý pokémon
Praha

Cesta vlakom z Petrohradu do prahy trvá večnosť a zdá sa mi akoby bola nekonečná. Keď to konečne vyzerá, že už sa blížime na územie Česka, zrazu vlak s trhnutím zastaví a my musíme čakať než odpracú novonapadaný sneh z koľají. Mal som to presne naplánované na čas, teraz budem určite meškať a už tam pre mňa neostane žiaden Pokémon. Do ... Z premýšľania ma vytrhne Ďalšie trhnutie vlaku, ktoré znamená opäť pohyb. Onedlho dorazíme do Prahy. Musím si však pohnúť pretože už sa blíži čas obeda a čas vyhradený na výber Pokémona sa tak kráti. Električkou sa tveziem na Žižkov a otvorím mapu, kde si presne nájdem polohu laboratória. Napravím batoh na pleci a dám sa do svižného kroku.

Keď dorazím k laboratóriu, vyzerá už opustene. Predpokladám, že dav, ktorý bol vonku sa už rozprchol a tréneri už tiež vyrazili na svoje cesty. Dúfam, že mi ešte niečo nechali. Vkročím istým krokom do laboratória, kde už ostal len profesor s jedným tmavovlasým chlapcom. Chlapec si práve vzal od profrsora Pokébal. Zdravím profesor, moje meno je Luka. Poviem silným ruským akcentom. Chcel by som sa stať chovateľom Pokémonov, tým najlepším. A ako prvého Pokémona si vyberám Squirtla. Prikročím k stolu a zoberiem si svoj prvý Pokébal. Úžasné, nemyslel som si, že by na mňa ostal taký skvelý Pokémon. S radosťou z nového spoločníka sa otočím na chlapca, stojaceho vedľa mňa a kývnem mu bradou na pozdrav. Čau. Ďalej už sledujem profesora, čo sa bude diať.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 30. ledna 2018 23:16

Hlavák

Hlavní nádraží, Praha

Jesica Vafer a Marcus Diron

Cesta na Hlavní nádraží nebyla nikterak dlouhá. Metrem bychom tam byli za pár minut, jenže ta tramvaj je stejně krásnější. Naposledy jsem si chtěl vychutnat toto krásné město, než mu dám na dlouhou dobu sbohem. Trhalo mi to srdce, ale na druhou stranu takových měst mě ve světě čeká tisíce, možná nebudou tak krásná, ale budou mít něco do sebe. A na to já se neskutečně těším. "Tak. Kam se vydáme?" Zeptám se své skupinky, nedám jim však možnost odpovědět. "Já bych se vydal do Mnichova a odtud do Paříže." Mnichov i Paříž jsou krásná města. Bude z nich mnoho dobrých fotek. "Nebo máte jiné nápady?" Zeptám se vesele.

Hlavní nádraží je jako vždy plné lidí, a tak Jess a Marcuse střežím jako oko v hlavě. Přeci jen furt je mám na starost a byla by docela špatná vizitka je hned ztratit. A pokud nebude nikdo mít námitky, koupím rovnou jízdenky do Mnichova.

Profesor Javor - 31. ledna 2018 03:31

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Jediný spôsob ako si byť istý, že chytíme vlak, je zmeškať ten čo ide pred ním
Hlavní nádraží, Praha, 11:40

Po príchode na stanicu vás privíta dav ľudí, ktorý nie je až tak veľký ako tomu býva. Predsa len čas už poskočil k obedu a väčšina ľudí už zarezáva v zamestnaní. Potulujú sa tu však hlúčiky študentov, ktorí práve pricestovali na poobedné vyučovanie.
Budova stanice je normálna strohá, podlhovastá budova plná malých obchodíkov a stánkov. Nájdete tu veľa malých suvenírových stánkov, obchod s porcelánom a sklom, dve pobočky bánk, malý obchodík, nad ktorým svieti nápis Poké Shop, obchod s knihami, mapami a cestopismi, kapsulový hotel, kde sa môžu cestujúci, ktorý čakajú na dlhý prestup prespať, samozrejme miestnosti toaliet, ďalej okienka, v ktorých sa dajú kúpiť lístky na vlak a malý zastrčený stánok v rohu budovy stanice, pri ktorom je rozkladacia reklamná tabuľa s nápismi LEVNÉ JÍZDENKY a POZNÁVACÍ ZÁJEZDY.

Nad okienkom predaja lístkov svieti na tabuli cenník:
OSTRAVA 10€ / 10PE
DRÁŽĎANY 10€ / 10PE
BRATISLAVA 15€ / 15PE
MNÍCHOV 15€ / 15PE
BERLÍN 25€ / 25PE (cez DRÁŽĎANY)
PARÍŽ 30€ / 30PE (cez MNÍCHOV)
MILÁNO 35€ / 35PE (cez MNÍCHOV)

Gabriel Haas (Cestovatel) - 31. ledna 2018 20:04

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Volba hlavního kápa

Naše výprava začíná opravdu zajímavě. Ani jsme nevyšli ven z laboratoře a už tu máme patovou situaci. Nikdo si nechce vzít vůdcovské hodinky. Já osobně se do toho nezapojuju. Vlastně to ani nechápu. Co se řeší...stejně se bude rozhodovat vše společně...V celé této kauze se ke konci zmíní i mé jméno. Právě to mě vybídne k reagování."Houu houu houu...já to nechci....byste mě uškrtily kdybych to někde rozmlátil....Mé brzké odmítnutí vůdcovské čepice doplním trefným úsměvem a pohledem sjedu na skateboard, který si celou dobu přenáším v ruce. Holky už pochopí zbytek. Ve skutečnosti jsem ten poslední, kdo by měl něco takového mít.

Jiné je to s cestováním. Podle mě se zde očekává má iniciativa. Ale opravdu jsem ten pravý koho se ptát ? Vždyť jsem nevystrčil paty z Prahy. I mapu vidím poprvé. Asi o některých věcech pomlčím...jinak mě vymění hned na rohu první ulice.... Když se holky zeptají na cestu, ani nehledám mapu a jen ukážu na východ z profesorovi laboratoře. "Nejlepší cesta bude jít přímo za nosem..."
Pomalu dotlačím holky k odchodu, a přitom sáhnu do baťohu pro nedávno získanou mapku. Takže...kde je Praha ?...je tu vůbec vyznačená ? A tak začíná velké hledání. Kde je vlastně Praha ? Kudy se vydat ? A proč jsem si vybral roli Cestovatele, když jsem nevystrčil paty z rodného města ? Odpovědi už asi nedostanu. Ale tu Prahu jsem nakonec našel. Takže zatímco se dívky loučí nebo škrobrtají o nesmrtelnosti brouka, já vybírám naše možné cíle. Někdy si mapku přeroluji na šířku, někdy jí zase jen tak roztáhnu proti sluníčku. Ostatním to může připadat jako takové zoufalé hledání pokladu. Skoro jako bych se tam pokoušel něco vyčíst. Na konci všeho přijdu zklamaně k holkám a mapku jím ukážu i se zapíchnutím prstem na našem aktuálním místě. "Máme spoustu možností kam jít...takže...kam chcete jít ?...někam za sluníčkem ? protože mě by se pláž líbila..." A rozhodně bych je chtěl vidět v bikinách...nebo ve společné sprše...Zatímco slintám nad puberťáckými myšlenkami, dám holkám dostatečný prostor a očekávám jejich nápady na naší cílovou destinaci. Koneckonců je to i jejich vysněná cesta.

Marcus Diron (Trenér) - 31. ledna 2018 21:02

Hlavní Nádraží - Jefferson, Jessica

Na nádraží se ihned začne řešit naše první zastávka. Jefferson chce jít nejdřív do Paříže přes Mnichov, já mám ale trochu jiný nápady. "Myslím, že by bylo lepší se před Paříží zastavit nejdřív v Kodani, je tam jeden stadion co si pamatuju, je to sice trochu odlehlý místo, ale stejně tam jednou musíme. Takže já navrhuju jít vlakem do Berlína, z Berlína do Hamburku a z Hamburku do Kodaně." řeknu. "Navíc, v Paříži maj elektrický typy a proti těm si Totodile ani neškrtne. Radši bych se na to nejdřív připravil a nachytal nějaké pokémony." dodám svůj názor, konečný rozhodnutí ale nechám na Jeffersonovi, je cestovatel, tak se v tom asi vyzná líp než já.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 31. ledna 2018 21:37

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Hlavák

Hlavní nádraží, Praha
Jesica Vafer a Marcus Diron

"Chytneš něco v Berlíně." Zamyslím se. "Nikdo z nás nemá peníze na rozhazování a Kodaň by byla zbytečná zajížďka." Usměji se a bez váhání přejdu k pultíku s lístky. "Nebo..." Zamyslím se, když spatřím světelnou tabuli. "Uděláme si menší zastávku v Drážďanech, co vy na to?" Pousměji se. Jess mi všechno schválí, je to dva proti jednomu. Máme vyhráno.

"Brej den." Zazubím se na prodavačku. "Prosím třikrát do Mnichova přes Drážďany, děkuji." Znovu pohlédnu na tabuli nade mnou. "A nešlo by to rovnou koupit z Mnichova do Paříže? S nějakou slevou?" Každý peníz dobrý. Za Jess to tentokrát zaplatím já - jsem přeci gentleman. Marcus to však musí zacálovat z vlastní kapsy.

Profesor Javor - 01. února 2018 02:35

Posledný do party
Poké laboratórium - Žižkov

Po výbere oboch chlapcov profesor schová Pokébaly s Hoppipom a Igglybuffom do vrecka. a pristúpi posledný krát k stolu, na ktorom sú škatule s výbavou. Najpr podá každému Pokédex a Pokébaly, ktoré mu náležia. Rovnako Masterbal putuje do rúk Davida. Z vrecka vyberie posledné dve obálky s finančným obnosom prideleným EÚ pre nových dobrodruhov a pokračuje škatuľami pre jednotlivé role. Najprv pristúpi k tej pre trénerom a vyberie z nej pre Davida jasne žltý minidisk s grafikou blesku. Popri tom samozrejme vysvetľuje s každým kúskom výbavy o čo sa jedná. Následne vyberie zo škatule pre chovateľov prvé zásoby pre Luku vrátane Inkubátora. Rovnako ako predošlým chovateľom dá aj jemu na výber zo škatule s vajíčkami Pokémonov, v ktorej ostali 4 vajcia. Na záver podá lídrovi hodinky a vyprevadí poslednú skupinku z laboratória.

Tak, to by sme mali a konečne sa môžem vrátiť k svojmu výskumu.

***

Pre vysvetlenie výbavy odporúčam prečítať príspevok nižšie, kde bola prideľovaná ostatným a HP, kde je vysvetlená tiež. Rovnako použitie minidisku pre Davida je vysvetlené v príspevku nižšie.

David - ak sa rozhodneš použiť minidisk tak si hoď percentkou, aby si vedel čo na ňom máš a podľa toho píš reakciu: 0-45% - elektrická vlna (0), 46-80% - elektrošok (U+1), 81-100% - bleskový útok (U+1).

Profesor Javor - 01. února 2018 04:38

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Nastupovať
Hlavní nádraží, Praha, 12:00

Z okienka pod tabuľou na vás vykukne hlava nie moc príjemnej pani, ktorá môže mať tak okolo 50 rokov. Mávnutím ruky vám naznačí, aby ste pristúpili a dá tak priestor vaše požiadavke.

Takže trikrát Drážďany budú 30 eur. Pre pokračovanie cesty do Mníchova je treba si kúpiť spätný lístok do Prahy a odtiaľto potom môžete ísť do Mníchova. A čo sa týka zliav, tak na rozdiel od tamtoho samaritána, ukáže na stánok v rohu budovy, my máme len štátom schválené zľavy pre študentov, dôchodcov a invalidov. A myslím si, že ani do jednej z týchto skupín nepatríte. Takže ma nezdržujte a pýtajte si.

Posledné slová už viac-menej odvrkne a niečo si ešte zamrmle popod nos.

Stanicou sa rozoznie kovový hlas: Vlak 1219 práve dorazil na nástupište číslo 2, Odchod vlaku je 12 hodín 15 minút, vlak pokračuje ďalej smer Ostrava.

TABUĽA ODCHODOV VLAKOV:
OSTRAVA 12:15
DRÁŽĎANY 12:30
MNÍCHOV 13:00
OSTRAVA 13:15
DRÁŽĎANY 13:30
BRATISLAVA 14:00
OSTRAVA 14:15
DRÁŽĎANY 14:30
MNÍCHOV 15:00

Thomas Derner - 01. února 2018 09:02

soukromá zpráva od Thomas Derner pro

Představení a první cíl cesty

Při seznámení Michael řekne, že rád bude cestovat s pozorovatelku. Chvilku se na něj jen zaraženě dívám než odpovím slovy " A já se těším na cesty s chovatelem. Ráda se přiučím o chování pokémonů " Řeknu trošku potichu. Byla jsem ten typ co dává přednost mlčení ale jestli s nimi mám na další kdo ví jak dlouhou dobu putovat asi by bylo lepší trošku mluvit.

Mlčky si vyslechnu Danielův návrh a přikývnu na souhlas " Jo... Podle mě... To je dobrý nápad... " Odpovím trošku váhavě a držím se na levé straně.
*Ještě jsem se jim vlastně nepředstavila... A oni už se představili... Doufala jsem že to odložím až na kavárnu ale nebudou si myslet že jsem nezdvořilá nebo tak? * Zamyslím se a nakonec řeknu " Ehm... Promiňte ale zapomněla jsem se představit... Jmenuji se Alex " Řeknu nakonec

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 01. února 2018 14:54

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Příjemná paní

Hlavní nádraží, Praha
Jesica Vafer a Marcus Diron
12:00

Znuděným pohledem pohlédnu na paní za okénkem. "Tak se omlouvám, že jsem se zeptal." Řeknu ironicky. "Tak prosím třikrát přes Mnichov do Paříže." Zašklebím se. "Teda jestli Vás to nezdržuje." Ironicky dodám. Jsem sice gentleman, ale všechno má své meze. Paní by třeba byla šťastnější, kdyby se občas usmála. Potom co zaplatím lístky a od Marcuse si nechám vyplatit 30PE, se vydáme čekat na příjezdovou kolej. Bylo by špatné si nechat ten vlak ujet.

Karen Dale (chovatel) - 01. února 2018 16:15

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Kam ďalej

Napokon si Gabriel síce vzal hodinky, ale poukázal na fakt, že u neho nebudú v bezpečí a autenticky sa previezol na skateboarde. "Tak viete čo, ja si ich vezmem, aby sme ich nerozbili, keď ich nikto z vás nechce, ale rozhodovať budeme všetci spoločne aj tak, platí?" Pobavene nadhodím. O nič predsa nejde no nie. Ak všetci súhlasia, nasadím si hodinky na zápästie dúfajúc, že po mne nikto nič s nimi chcieť nebude. Budem na ne musieť keď tak dávať pozor, ešte by nám ich nechali preplatiť a to by sa mi nepáčilo.

Na to vyjdeme z laboratória s rozlúčkou profesorovi. "Dajte mi minútku prosím." Usmejem sa na dvojicu a odbehnem za našimi, ktorý ešte stále čakajú už v pomerne riedkom dave. Prehodíme zopár posledných slov, niekoľko dobrých rád, ubezpečím ich, že nebudem cestovať sama a ukážem pokéball Lene, mladšej sestre, ktorej teraz ťahá na 9. Moji spolucestujúci si môžu všimnúť, že v jednu chvílu na nich ukážem, keď rodičom vysvetlujem s kým pôjdem.

Netrvá to dlho, pár minút, niekoľko slov a zopár objatí a už bežím späť k skupine. "Ďakujem," poďakujem dvojici za to, že ma počkali. Predsa len, vždy mohli zdrhnúť, aj keď na to ani jeden z nich nevyzerá. Medzi tým, čo som bola preč sa Gabriel venoval naplno mape a tak to netrvalo dlho po tom, čo som prišla, a už mal návrh.

"Hmm... vlastne prečo nie, mohlo by byť príjemne, niekde v teple keď tu je zima." Pokývam súhlasne. "Ale najprv by sme mohli vybaviť víza pre Anniku, ísť môžeme spolu." "A ja si preorganizujem poriadne veci." Pomyslím si k tomu. Nechám však dvojicu aby sa rozhodla, či tento návrh bude dobrý a kam presne pôjdeme. A tiež sa chcem zoznámiť so svojou novou Chikoritou a na to uvítam trochu pokojnejšie miesto, ešte by sa mohla vydesiť davu a to by nebolo dobré zoznámenie.

Michael Karrym(chovatel) - 01. února 2018 19:02

soukromá zpráva od Michael Karrym(chovatel) pro

První cíl cesty

Vyslechnu si Daniela a přemýšlím nad jeho slovy. Ano, to dává smysl. Mapu potřebujeme, ale nejdřív se musíme rozhodnout, kam vyrazíme. Ikdyž pochybuji, že v dohledné době budu potřebovat víc, jak jeden pokeball. "Souhlas, jdeme směr obchod. Jeden tu leží nedaleko." přikývnu a vedu své nové spolucestovatele obchodu. Chodil jsem kolem něj tak dvakrát denně a tak k němu znám cestu téměř zpaměti. Na okamžik zvážím možnost zastavit se doma, ale tu myšlenku zavrhnu skoro ve stejný okamžik, co se objeví. Přece jsem se s rodiči loučil před půl hodinou a Alex s Danielem by museli počkat přede dveřmi, než mi rodiče povolí je pozvat dál. To nejde, co kdyby mi utekli. To bych musel jít s otcem a to by byl hrozně nepříjemný. naprázdno polknu, když si představím, jak nepříjemný by taťka byl.

"Ta mapa je vážně dobrý nápad, ale musíme se domluvit, kterým směrem se vydáme a podle toho koupit mapu." uvažuji na hlas a zvažuji, co dalšího bych v obchodě vlastně chtěl. Možná nějaký obecný lék, nebo něco na popáleniny? No nejlepší bude zjistit kolik ty věcí stojí a podle toho se rozhodnout. odložím tuto úvahu na později. Bojovat neplánuji a tak bych léky potřebovat neměl.

"Rád tě poznávám Alex." povzbudivě se usměju na dívku. Očividně moje přetvařování funguje. Jsem nejspíš stejně nervózní, jako ona. nevědomky se kousnu do rtu, když na mne dopadne tréma.

"Máte vytipovaný nějaký směr kam se vydat? Kdyby to bylo na mně vyrazil bych na západ do španělska, jelikož jsem se vždycky chtěl podívat do Madridu, ale pokud máte jiné návrhy rád se o nich pobavím. " navrhnu další směr cesty než dojdeme k obchodu.

David Morrison (Trenér) - 01. února 2018 23:12

Konečně po všem - Luka Rankov

Poté, co si od profesora vezmu všechny své věci mu poděkuji. Co si pamatuju, tak musíme cestovat ve skupinkách. Vážně nechápu, proč to tak mají, až sem sme se dostali sami bez pokémonů, aspoň já teda, ale to je jedno. Ten dědek nás kontrolovat nemůže, není vševidoucí a kdyby se mi náhodou nelíbilo cestovat v něčí přítomnosti, můžu vždycky po odchodu z Prahy odejít sám a nikdo si toho nevšimne. "Jako vždycky, stupidní pravidla se daj obejít. Tohle zní jako něco, co by si vymyslel vychovatel Brown jen proto, aby si připadal důležitý."

Oslovím nejdřív toho kluka, co tu je se mnou. "Čau, hele, prej nás nepustí samotný. Nechápu proč. Tak to asi vypadá, že půjdem spolu." pokrčím rameny. Vypadá fajn, nemuselo by to bejt špatný. "Já se jmenuju David Morrison, a ty? Plánoval sem se vydat někam na jih. Řím zní fajn, potom můžem jít do Athén. Nebo máš nějaký jiný návrhy?"

Profesor Javor - 02. února 2018 17:02

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Čo vám môžem ponúknuť?
Poké obchod - Žižkov

Obchod, ktorý spomenie Michael naozaj leží neďaleko laboratória a takmer po 10 minútach chôdze dorazíte k úzkemu výkladu medzi dvomi veľkými budovami, jednou je obchod siete hypermarketov a druhou pobočka fastfoodu. Malý obchodík akoby sa krčil medzi tými dvoma gigantami. Nad vchodom do predajne poblikáva červený nápis Poké Shop. Po otvorení dverí sa ozve malý zvonček na znamenie, že prichádzajú zákazníci. Od pultu zdvihne hlavu malý zavalitý predavač. Môže mať tak 25 rokov, je vysoký len 165 cm a nad pásom mu tričko vydúva mohutná pneumatika. Odloží nedojedený hamburger a usmeje sa na vás pehavou tvárou poznačenou kečupom a syrom.

Vítam vás dobrodruhovia. Moje meno je Jirka a vlastním tento obchodík. Stavím sa, že idete priamo od profesora so svojimi prvými Pokémonmi. Priskočí s fučaním k vám a už vyzvedá. Ukážte, koho ste si vybrali, hmm. Uznanlivo pokýva pri každom hlavou. A teraz poďte ukážem vám, čo tu mám. Rozhodí rukami a postupne ukazuje po stroho zariadenom interiéri. Nemá tu vlastne nič moc, len pár poloprázdnych regálov a malý pultík s kasou. Tu mám regál s liečivami, tamto sú pomôcky pre trénerov, vzadu v rohu je chladiaci box s potravinami a tu rovno oproti nám je regál s mapami a cestopismi. Vyberte si čo vám je po chuti, obchody síce neidú ako by som si predstavoval, ale vám dám super zľavu.

REGÁL S LIEČIVAMI:
recept na liečivý elixír - 20 PE
recept na chlasivý sprej - 25 PE
5x liečivý elixír v spreji - 35 PE/ks
2x kofeinový elixír - 40 PE/ks

REGÁL PRE TRÉNROV:
10x Pokébal - 30 PE/ks
3x Greatbal 50 PE/ks
opasok na upevnenie 6 pokébalov - 25 PE
Minidisk večnosti - 50 PE
Červený tréningový minidisk - 100 PE
Kniha: Ako naučiť prudký útok (U+1) - 75 PE
Kniha: Tréning očarujúceho úroku (0) - 75 PE

CHLADIACI BOX:
10x Malena - 25 PE/ks
5x Nanás 50 PE/ks
3x mlieko Miltanka 75 PE/ks

REGÁL S MAPAMI:
Podrobná mapa Nemecka - 20PE
Západná Európa (Francúzsko, Španielsko, Británia) - 25 PE
Južná Európa (Balkán, Grécko, Taliansko) - 25 PE
Cestopis na Island a späť - 100 PE

Profesor Javor - 02. února 2018 17:15

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Rýchlik na tretej koľaji
Nástupište č. 3, Hlavní nádraží - Praha

Predavačka sa zamračí na Jeff a pri jeho požiadavke sa neochotne vtiahne späť cez okienko. Zadá pokyny a vytlačí tri lístky do Paríža s dvomi prestupmi. Takmer ich hodí do priehradky pred Jeffa a vytrčí ruku so slovami: Bude to 90. Hneď po prebratí finančného obnosu zabuchne okienko a ďalej sa venuje Solitaire na pracovnom počítači.

Keď sa lepšie pozriete na lístky tak na každom svietia veľkým nápisom mestá PRAHA a PARÍŽ, medzi tým sú však dva riadky, ktoré hovoria o prestupoch. V prvom je označený prestup v Mníchove, kde máte prestup takmer 10 hodín dlhý a následne v druhom riadku je Štrasburg s časom prestupu 33 hodín.

Chvíľu študujete lístky, keď sa ozve z reproduktorov stanice: Vlak 1288 práve dorazil na nástupište číslo 3. Odchod vlaku je 13 hodín. Vlak pokračuje smer Mníchov.

Dorazíte práve včas na nástupište, kde na vás už čaká žltá lokomotíva vlaku, za ktorou je zapojených 10 vagónov. Prvý je jedálenský, druhý spací a nasleduje 8 cestovných. Vlak varovne zapíska, čím naznačí, že o chvíľu sa vydá na svoju cestu Európou.

Luka Rankov (chovateľ) - 02. února 2018 17:44

Nový spoločník
Praha

S úžasom sledujem, čo všetko od profesora dostávam. Najprv pokédex,pokébaly a Pokeura. Úžasné, pokédex sa mi určite bude hodiť a nejaké tie Pokébaly do začiatku sú tiež neni zlé. Nato mi je pridelený liečivý sprej a mlieko Miltanka. O tomto nápoji som už počul, hneď ako bude čas, vyskúšam ho na Squirtlovi, čím silnejší Pokémon, tým lepšie. A pomaly sa tak dostávame k zlatému bodu programu. Profesor mi do rúk vloží nový inkubátor. Som z toho úplne nesvoj a po chvíli si uvedomím, že na neho zízam s otvorenými ústami dokorán. Naviac, k tomu dostanem na výber aj z vajíčok Pokémonov. Tam mám jasno, prikročím ku krabici na stole: Ďakujem, za úžasné dary profesor. A vajíčko si vyberám tamto čierne. Opatrne uchopím vajíčko do oboch rúk, pohladím ho po povrchu a vložím do inkubátora, ktorý pevne zavriem. Vypočujem si so záujmom, čo ešte profesor hovorí a pri slovách o skupine, v ktorej musíme cestovať ostane môj výraz neutrálny. Aj tak by ma nebavilo cestovať samého, teraz aspoň budem mať spoločníka. Ostal tu už len jeden, takže s výberom to nebude ťažké. Keď ma David osloví trochu sa trhnem. A-Ahoj, Luka. ja sa volám Luka Rankov. Jasné, že môžme ísť spolu, aspoň nebude nuda. Profesor hovoril niečo aj o hodinkách, myslím, že by si ako tréner mal mať ty, čo ty nato? A Rím je super, s tým plne súhlasím, len keď tak nad tým uvažujem, možno by bolo lepšie keby sme išli opačne cez Balkán, vieš v Ríme, keď si dobre pamätám je silný trénerský pár a neviem, či by ich dvaja začiatočníci porazili. Povzbudivo sa usmejem. Ale konečné rozhodnutie nechám na teba, ide predsa len o tvoje odznaky. Počkám než si David zoberie od profesora hodinky a som pripravený vyraziť.

Tak kam najprv? Čo tak hlavní nádraží, či chceš sa ešte zdržať v Prahe? Nechám otázku visieť vo vzduchu.

David Morrison (Trenér) - 02. února 2018 19:04

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Praha - Směr nádraží

"No, to máš recht. Tak teda nejdřív do Sofie v Bulharsku, pak do Atén a z Atén do Říma. Platí?" zeptám se Luka a pak si ještě vyzvednu ty hodinky od profesora. "Asi bysme měli co nejdřív vyrazit, už tam maj ostatní náskok a nechci jim dát ještě víc výhod. Tak teda na nádraží!" řeknu Lukovi a vyrážíme na nádraží.

Profesor Javor - 02. února 2018 19:16

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Jediný spôsob ako si byť istý, že chytíme vlak, je zmeškať ten čo ide pred ním
Hlavní nádraží, Praha, 13:30

Daniel O`Neill (Trenér) - 02. února 2018 19:28

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

V OBCHODĚ

Michael se tu zdá se vyzná a tak mu tedy důvěřuji a oba dva ho následujeme. Cestou se dívám po okolí a přemýšlím o svých nových společnících. Alex je sice zdá se trošku plachá, ale to není nic co by nám nějak muselo vadit. Já teda společnost moc nemusím, ale oni mi oba dva přijdou zatím docela fajn. Nakonec možná nebude na škodu mít někoho takového s sebou. Slyším jak Michael uvažuje a souhlasně přikývnu. Já bych na to domlouvání měl raději klid, ale v podstatě s jeho myšlenkou souhlasím.

"Já vím, slyšel sem tě už v laboratoři. Ale i tak tě rád poznávám". Řeknu Alex po té co se nám představí a přátelsky se na ni usměji. I přes tu plachost se zdá být docela milá, bude dobře když nebudeme jen my dva kluci. S dívkou ve skupině by to mohlo být zajímavější. "Radši bych se domlouval až se budeme moc v klidu podívat na mapu, ale ano, Španělsko zní docela dobře". Odpovím Michaelovi. Stejně sem doufal že se budu moc vydat napřed na západ, tak proč né?

Netrvá dlouho a dojdeme k tomu obchodu. Čekal sem že to bude vypadat o trochu lépe, oproti těm dvěma kteří jsou vedle něj vypadá poněkud "nuzně". Ale pokud tam budou mít co potřebujeme, tak na vzhledu nezáleží. Kouknu na své kolegy, přijdu ke dveřím a podržím jim je aby mohly vejít. Já vejdu dovnitř hned za nimi a začnu se rozhlížet. Říká se že zdání klame, ale v tomto případě bych si dovolil nesouhlasit. Nevypadá to tu nějak moc luxusně. A obsluha.. no, nejsem si jist zda toho pána jeho práce vůbec baví. "Zdravím". Pronesu i tak zdvořile. Svého pokémona mu neukážu, ale řeknu mu že sem si vybral Eevee.

Pak už si s ostatními necháváme ukazovat co je zde ze zboží na výběr. Teď sem vážně rád že jsme sem šly. Né že by to tu měly nějak super čuper zařízené, ale raději si ani nepředstavuji jak by mohly vypadat obchody někde jinde. Darovanému koni na zuby nekoukej.. Vyslechnu si ještě poslední slova prodavače a pak se začnu po zboží dívat sám. Jako první přijdu k regálu s léčivami. Recepty? Já je asi nevyužiji, ale Michelovi by se jako chovateli hodit mohly. Bylo by fajn kdyby se to naučil a my nemusely za léčiva platit. Teď si však po chvilce přemýšlení vezmu nakonec dva léčivé elixíry ve spreji a jeden ten kofeinový elixír. Možná že časem ho někdo z nás rád použije...

Tím můj nákup však nekončí. U regálů pro trenéry si vezmu jeden pokébal a ten opasek na pokébaly. Taková věcička se bude hodit, lepší než kdybych pak měl všechny pokébaly různě po kapsách. Ještě chvilku přemýšlím zda si vzít tu knihu jak naučit prudký útok, ale nakonec se rozhodnu že jí brát nebudu. Ještě mám od profesora ten minidisk, kdo ví co bude na něm? V chladícím boxu si pak vezmu ještě jednu Malenu a jedno mléko Miltanka. Myslím že se mi to všechno bude vážně hodit ať už rovnou teď nebo i někdy později. No a nakonec je tu otázka ohledně těch map. Jakou bychom měly vybrat?

Nevím co ostatní, ale já bych vzal jen tu Západní Evropu. Zbylé by se nám zatím moc nehodili. Počkám co ostatní na to a pokud by ji nevzal třeba Michael, tak ji vezmu sám. Tak či tak jdu pak k pokladně a zaplatím vše co sem si vzal. Všechny své pokébaly si pak dám rovnou na ten opasek který si rovnou vezmu na sebe. Hned je to lepší pocit když něco takového mám... Ostatní věci si pak uložím do batohu a počkám až budou mít vybráno i moji kolegové.

David Morrison (Trenér) - 02. února 2018 19:57

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Hlavní Nádraží - Luka Rankov

Kouknu se na ceduly s odjezdy a u okénka se zeptám, jak se dostaneme do Sofie a prý musíme přes Ostravu. "Dobře tedy. Dvakrát do Ostravy, prosím." řeknu a s Lukem si koupíme lístky. Tohle bude ještě zážitek. "Asi bysme měli jít rovnou na vlak, co?" zeptám se Luka, jestli náhodou ještě něco nepotřebuje.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 03. února 2018 16:03

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Chytání vlaku aneb když vlakem jedete poprvé
Jefferson a Marcus

Kráčela jsem za Jeffersonem. I když byl starší a určitě moudřejší, neznamená to, že budu vždycky souhlasit ze vším, co bude chtít dělat. Teď jsem však nevěděla, co nejdříve. Tedy jasně. Chtěla jsem si chytit pokémona, kterého mi vyfoukl ten kluk se jménem „Nepřítel číslo jedna!“
Nakráčeli jsme na vlakovou stanici. Všude bylo spousta lidí. Měla jsem co dělat, abych se jim vyhnula a nevráželi do mě. U okýnka Jeff koupil lístky, a když jsem mu chtěla dát peníze jen zakroutil hlavou. Zazubila jsem se na něj a pokrčila rameny. Když nechtěl, přemlouvat ho nebudu. Peněženku jsem tedy schovala do ledvinky a lístek si od ně vzala.
Pořádně jsem si ho přečetla. Abychom vlak stihli, museli bychom si trošičku pohnout. Začali jsme se tedy prodírat davem. Pro potvrzení mých slov se z reproduktorů ozval příjemný ženský hlas, který všem oznamoval, že vlak – náš vlak – přijel. Měla jsem trochu obavy, že ho nestihneme. Přece jen jsem byla zvyklá, že na letišti musíte být o několik hodin dřív.
Naneštěstí pro Jeffa, jakožto zkušeného cestovatele, nebylo problém vyznat se na nástupišti a najít správnou kolej. Užuž jsem chtěla nastoupit do prvního vagónu, když jsem byla upozorněna, že to je pouze jídelní vůz a tam se smí, až se vlak rozjede. Vyplázla jsem na stevarda jazyk a uraženě jsem šla dál. Raději jsem minula ještě čtyři vagóny, než jsem se uráčila nastoupit. Nechtěla jsem zase vejít do nějakého, který je přístupný pouze za jízdy. Hned jak jsme byli uvnitř, vlak se začal rozjíždět.
Protlačila jsem se hloučkem studentů a nakukovala do každého kupé. Konečně jsem našla prázdné. Rychle jsem do něj vklouzla, protože z druhé strany se už řítil silnější kluk, který hledat totéž. Sedla jsem si k oknu a vedle sebe položila batoh. Místo už bylo obsazeno a rozhodně tam nepustím nějakého tlouštíka, který nebyl tak rychlí, aby se sem dostal přede mnou!

Luka Rankov (chovateľ) - 03. února 2018 18:31

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Lístky
Hlavní nádraží - Praha

Po príchode na stanicu sa rozhliadnem po budove a upútajú ma dva stánky, najprv jeden, ktorý hovorí o lacných lístkoch na vlak a potom Poké Shop. David ale zamieri rovno k okienku a tak sledujem ako objednáva lístky a pri platení mu podám moju časť platby za lístok do Ostravy. Táto trasa mi vyhovuje, ako sme sa dohodli prejdeme Balkánom cez Grécko do Talianska a to bude v tomto ročnom období paráda. Lístky už máme a teraz len počkať na správny vlak, ktovie kedy asi ide ten Ostravy, ale keďže sme v Prahe, tak si myslím, že tento smer bude jazdiť často. Nato sa ma David spýta, kam ďalej, tak len myknem plecom a nadhodím: Prakticky by mi nevadilo, aj keby sme išli priamo na vlak do Ostravy, ale myslím si, že odtiaľto bude vlak na ten smer jazdiť každú chvíľku. Čo keby sme pozreli tam ten obchod, možno budú mať niečo čo sa nám hodí? Taká mapa by možno nebola na zahodenie, keďže nemáme v tíme cestovateľa. A možno tam budú mať nejaký zaujímavý tovar. Celkom by ma zaujímalo aj to, čo predávajú v tom stánku s poznávacími zájazdmi a lacnými lístkami,
ale keďže už máme lístky, tak asi zbytočné zdržovanie. Čo ty nato? Pozriem spýtavým pohľadom na Davida.

Profesor Javor - 03. února 2018 18:47

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Nastupovať
Hlavní nádraží, Praha, 13:15

Z okienka pod tabuľou na vás vykukne hlava nie moc príjemnej pani, ktorá môže mať tak okolo 50 rokov. Mávnutím ruky vám naznačí, aby ste pristúpili a dá tak priestor vaše požiadavke.

Takže dvakrát Ostrava je spolu 20. Neochotne sa stiahne späť do okienka a vytlačí lístky, skoro vám ich hodí, zoberie peniaze, niečo si ešte zamrmle popod nos a zabuchne okienko, aby sa mohla vrátiť ku svojej rozohranej partičke Solitaire.

Stanicou sa rozoznie kovový hlas: Vlak 1333 práve dorazil na nástupište číslo 5, Odchod vlaku je 13 hodín 30 minút, vlak pokračuje ďalej smer Drážďany.

TABUĽA ODCHODOV VLAKOV:
DRÁŽĎANY 13:30
BRATISLAVA 14:00
OSTRAVA 14:15
DRÁŽĎANY 14:30
MNÍCHOV 15:00
OSTRAVA 15:15
DRÁŽĎANY 15:30
BRATISLAVA 16:00
OSTRAVA 16:15
DRÁŽĎANY 16:30
MNÍCHOV 17:00

Annika Winkler (trenér) - 03. února 2018 21:25

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Poslední formality před cestou

Karen, Gabriel

Mohla jsem čekat, že se můj plán nesetká s velkým nadšením a začali jsme si profesorovy hodinky, symbolizující jistý druh zodpovědnosti, přehazovat jako horký brambor. Nakonec ale přeci jen skončily v rukou toho nejrozumnějšího, Karen. Souhlasně jsem přikývla v odpověď na její návrh.

"Tak to bude určitě nejlepší," podpořila jsem ji ještě slovy a pomalu ji následovala ven z laboratoře. Když se šla ale rozloučit se zbytkem rodiny, udržovala jsem si od ní přeci jen nějakou vzdálenost, aby měli dostatek soukromí. Trochu se mi zastesklo po mých vlastních rodičích; ti se mnou bohužel do Prahy přijet nemohli. Vytáhla jsem z kapsy mobil a poslala alespoň rychlou zprávu.

"Ahoj, tak už mám konečně svého prvního Pokémona. Vybrala jsem si Bulbasaura a za chvilku konečně vyrážím z Prahy. :* Anni"

"S tebou se nepřišel nikdo rozloučit?" Otočím se pak na Gabriela, když mi dojde, že ode mě bylo možná trochu neslušné hned zabořit svůj obličej do displeje telefonu. Byla to ale samozřejmě taková spíše řečnická otázka, která nám měla trochu zkrátit čekání. A nedá se říci, že bych předtím trávila zrovna hodně času v přítomnosti chlapců, navíc sama. Sice tu bylo všude okolo velmi rušno, ale prostor kolem vás občas hraje svoji vlastní hru.

Naštěstí to čekání nebylo nakonec moc dlouhé a konečně jsme se mohli společně vydat kamsi do ulic. "Doufám, že ví aspoň trochu, kudy jít. Alespoň na autobus nebo vlak by přeci mohli trefit..." trochu rozpačitě sleduji Gabrielovu práci s mapou a netvářím se zrovna důvěřivě.

"Cestovní pas by možná mohl zatím stačit, když nepojedeme moc daleko," odpovím mezitím Karen, pokud mě paměť neklame, po Evropě by to mělo stačit a nějaké to moře se tu také najde,
"teď už jenom zjistit, kde je vydávají."Rozhlédnu se kolem a hledám po ulicích nějaké záchytné body, abych se mohla zorientovat a najít pak podle mapy cestu k nějakému úřadu. "Také bych chtěla někam do tepla, co kdybychom jeli třeba do Itálie?" navrhnu cestou

David Morrison (Trenér) - 04. února 2018 18:48

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Nádraží - Jdeme do Pokéshopu!

Ta baba, co tu prodává lístky je tak jedovatá, až se bojím, jestli nás nekousne. Ale já zažil už horší. Určitě by si rozumněla s vychovatelkami v mém sirotčinci, ty byly taky třída. No, co už, zaplatím, vezmu si lístky a od Luka peníze. "Dobře, tak dík, vidím, že vás zdržuju od hraní Solitaire v pracovní době, tak radši mizím. Pa!" zamávám té babě a spolu s Lukem kráčíme pryč. Z tabule odjezdů zjistíme, že nám vlak jede až v 14:15, takže ještě máme 45 minut a potom jede každou hodinu. "Máš pravdu a podle toho, co tam píšou jede náš vlak až za třičtvrtě hodiny, takže máme čas. Tak teda do pokéshopu." souhlasím s Lukem a vydám se prozkoumat ono místo.

Marcus Diron (Trenér) - 04. února 2018 19:04

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Na nádraží s Jessicou a Jeffersonem

"Do Kodaně stejně musíme, ne? Takže teď by to byla kratší zajížďka než pak. Ale jak myslíš." pokrčím rameny a dál to neřeším. Čekám teda, až nám vezme lístky, dám mu prachy a pak už jenom mířím na vlak. Skoro nám ujede, ale nakonec to stihneme. Do vlaku naskočím hned za Jessicou, která nám hned najde kupé. "Super, štěstí žes nám zabrala kupé." kývnu na Jessicu a protáhnu se kolem toho tlusťocha, co se asi právě rozhodoval, jestli tam má vlézt za ní. Zaberu si místo u okna naproti Jessice, chci se po cestě koukat, jestli náhodou neuvidíme nějaké pokémony. Jeffersona tu ještě nevidím, asi ho zablokoval ten tlustoprd na chodbě, co tam jen stojí a čumí na Jessicu. Batoh položím do poličky nad sebou, nabídnu to i Jessice pokud chce a pak jen čekám, až se k nám připojí Jefferson a vlak se konečně rozjede.

Profesor Javor - 04. února 2018 21:21

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Stovežatá
Praha - centrum

Gabrielovi sa nakoniec aj s pomocou Anniky a Karen podarí nájsť správnu stranu v sprievodcovi svetom. Nalistuje teda Prahu a dokonca ju má tentokrát aj správne otočenú. Je teda už ľahké nájsť jednotlivé úrady. Prstom prechádza medzi jednotlivými pamiatkami, ambasádami a úradmi, až nakoniec neďaleko Karlovho mosta smerom na Hradčany nájde zastrčený úrad, kde ako vyčítal na nasledujúcej strany vydávajú cestovné doklady aj pre cudzincov. Vyhľadá teda najlepšie možné spojenie. Odporúčaná v sprievodcovi je cesta električkou zo zástavky pri hotely Olšanka, ktorá vás dovezie až priamo do centra.

Cesta netrvá dlho a nakoľko už čas pokročil k obedu tak električka nie je ani tak plná ako tomu býva. Vystúpite na začiatku Václavského námestia a odtiaľ to síce nie je naskok, ale pre troch mladých ľudí, to nie je žiadna štreka. Vyberie si teda cestu po vlastných. Ako tak prechádzate Prahou veľakrát sa vám do výhľadu okrem obchodíkov so suvenírmi, ktoré sú tu na každom rohu, votrie aj malý oznam vytlačený na krikľavo zelenom papieri a vyvesený hádam na každom druhom stĺpe.

Po príchode na Karlov most sa vaše putovanie spomalí, keďže ten je plný stále bez ohľadu na deň, čas či ročné obdobie. Keď sa vám konečne podarí prebrodiť okolo poslednej skupinky Koréjcov s plyšovou slnečnicou nastoknutou na zlomenej tyčke od dáždnika, otvorí sa vám opäť voľnejší priechod, mierne stúpajúcej cesty do kopca smerom k pražskému hradu. V strede uličky svieti malá tabuľka CESTOVNÉ DOKLADY - CUDZINECKÉ ODDELENIE OR PZ PRAHA. Už už sa chystáte vkročiť a vybaviť tak pre Anniku potrebné doklady, keď vám smutný, starší pán vloží do rúk malý krikľavo zelený ústrižok a odkráča s hlavou zaborenou do zeme. Karen je z vás najzvedavšia a tak sa pustí do čítania:

NA PRAŽSKOM HRADE STRAŠÍ!
Z dôvodu opakovaného napadnutia turistov neznámym páchateľom je pražský hrad až do odvolania pre verejnosť zatvorený. Ak by sa našiel odvážlivec, ktorý by mestu s týmto problémom vedel pomôcť hláste sa v stánku pred hlavnou bránou do areálu hradu.

Pražský občan v núdzi

Michael Karrym(chovatel) - 04. února 2018 21:55

soukromá zpráva od Michael Karrym(chovatel) pro

Obchod

"No, koupím mapu a pak se v kavárně domluvíme na tom, kudy přesně půjdeme." souhlasím s Danielem. Než vejdeme do obchodu. Už jsem v něm byl a tak vím, co čekat. Včetně trošku vlezlého obchodníka. Lehce se zamračím, když chce vidět naše pokémony.
"Vybral jsem si Cyndaquila.
Omlouvám se, ale zatím jsem se na svého pokémona neměl čas podívat sám. A poprvé ho chci vyvolat na nějakém přirozeněji vypadajícím místě." vysvětlím trpělivě.

Bezváhání si vyberu oba dva recepty. Kolik tu vlastně chci utratit? Nebo spíš co potřebuju? při téhle myšlence přidám do košíku dva léčivé elixíry a jeden kofienový. Přidám mapy západní evropy a zamířím k pokladně.
"Já si vezmu tohle." usměju se na obchodníka.

Zaplatím a zamířím do kavárny naproti. Je to příjemné místo a proto jsem vybral právě tento obchod.
Čekám až i ostatní dokončí nákupy.

Thomas Derner - 05. února 2018 05:51

soukromá zpráva od Thomas Derner pro

Obchod

Nervózně sleduji vlezlého prodavače a nijak mu neodpovím. Když konečně domluvil jdu se podívat po obchodě, vezmu si tam 1 malenu a 2 pokébally... Dále opasek na pokébally ze stejného důvodu jako Daniel... Na závěr si vezmu poslední léčivý sprej. Dále mě napadlo koupit ty recepty pro Michaela ale naštěstí vidím, že ho to napadlo ihned tak nakonec zaplatím co co jsem si vybrala a zaplatím u pokladny. Opasek i dám k pasu a pokéball s Pichu a 5 prázdných si tam hned umístím a po zaplacení jsem vyrazila s Danielem do kavárny, kde už na nás čekal Michael.

Je škoda že tam neměl větší výběr nějakých pochoutek pro pokémony nebo jiné věci, které by se hodily na cesty. Třeba kastrůlek, nějaké náčiní a jiné věci ale snad je má někdo z nich.. Na to se budu muset zeptat... Sedla jsem si tedy ke stou, u kterého už seděl Michael a zeptala se co v kavárně mají na výběr.

Profesor Javor - 05. února 2018 12:43

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Z obchodu do kaviarne
Žižkov – Praha, 14:00

Obchod síce nie je najlepšie vybavený, ale všetko čo na úvod potrebujete tu nájde každý z vás. Postupne sa vystriedate pri pokladni a keď Jirka vidí objemy vašich nákupov tak sa nadchne. No to je úžasné, už dlho som tu nemal takých dobrých zákazníkov. Viete čo, tak ja vám každému dám 10% zľavu na nákup. Postupne teda blokuje každému jeho položky nákupu a pýta vylepšenú cenu. Na znak spokojnosti sa nečakane na každého z vás ešte vyrúti spoza svojho predavačského pultíka a pokúsi sa vás mierne šokovaných objať. Je to proste veľmi priateľský extrovert. Ako odchádzate z obchodu tak ešte počujete ako si popískava známu pieseň z filmu, ktorý sa vám na prvé počutie bohužiaľ nedarí identifikovať.

Kúsok oproti obchodu je malá zastrčená kaviarnička, kde je relatívne prázdno, tak sa posadíte za stôl pre troch v kúte miestnosti pri bare. Všetci zhodia svoj batoh vedľa stoličky a uľavia nohám po „dlhej ceste“. Ticho pri stole preruší čašníčka, očividne brigádujúca študentka niektorej z univerzít, podávajúc vám nápojový lístok so slovami: Zdravím, tak čo si dáte? Tento týždeň máme juhoamerický týždeň, takže ponúkame výbornú kolumbijskú kávu, brazilskú horúcu čokoládu a čokoládový brownies z originál ekvádorských kakaových bôbov. Máte už vybraté?

MENU:
Neperlivá minerálka – 2E/0,5l fľaša
Zelený čaj – 3E
Espresso – 4E
Capuccino – 4E
Kolumbijská Mocca – 5E
Brazílska horúca čokoláda – 5E
Biela horúca čokoláda – 5E
Muffin – 3E
Čokoládový muffin – 3E
Ekvádorské brownies – 4E

Karen Dale (chovatel) - 05. února 2018 14:29

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Záhada na Pražskom hrade

Podarí sa nám dostať na správnu stopu a tak sa vypravíme spoločne vybaviť doklady Annike. Kúsok električkou, kúsok pešky, užívame si ešte kúsky Prahy, ktoré máme k dispozícii predtým, ako sa z nej poberieme preč. Vyzerá to, že do teplých krajín. To je fajn, teplo bude príjemnou zmenou. V Anglicku je večne chladno a prší, Prahu som zastihla v období zimy, teplo mi len príde vhod. Pokial nebude tak hrozne velké...

Chvílkami v tichosti, chvílkami s drobnou konverzáciou nezáväzných viet prechádzame mestom a ja nechávam oči na rôznych obchodíkoch zo suvenírmi aj iným tovarom. Samozrejme medzi tým si všímam aj kriklavo zelených papierikov, ktoré sú takmer na každom stĺpe.

Pri prechode cez Karlov most mi vlastne vôbec nevadí skupina Kórejcov, ktorá blokuje cestu, môžem si tak užiť krásny výhľad i napriek tomu, že už som tu tento týždeň raz bola. Tesne pred cielom nás zastaví smutne vyzerajúci muž a do rúk mi vloží kriklavo zelený papierik, ktorý už som po ceste tolkokrát videla.

Bez väčšieho zdržiavania sa naň pozriem a začnem potichu čítať. "Na Pražskom hrade straší..." Predčítavam text v mysli, ale ako správna žena s dobrým multitaskingom sa nijak obzvlášť nezastavujem a či chcú alebo nie, vediem nás dnu do budovy, kde sa dajú vybaviť doklady.

"Na hrade vraj straší, mohol by to byť kludne pokémon čo myslíte? Neskúsime sa tam pozrieť?" Navrhnem niekedy po tom, kedy noha posledného z našej skupinky prekročí prah dverí. "Samozrejme, najprv doklady, bude lepšie to asi vybaviť čo najskôr, ale ja by som do toho šla, možno tam bude niečo zaujímavé." Hovorí zo mňa viac túžba dozvedieť sa viac o prípadnom pokémonovi, ktorý za tým stojí, než túžba púšťať sa do detektívneho dobrodružstva. Pozriem na Anniku a Gabriela s iskrou v očiach, očakávajúc ich odpoveď.

Profesor Javor - 05. února 2018 18:27

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Staničný Poké Shop
Hlavní nádraží Praha, 13:20

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 05. února 2018 19:46

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Vlak do Mnichova

Hlavní nádraží, Praha - Vlak do Mnichova
Jesica Vafer a Marcus Diron
12:00

"Ano. Stejně tak musíme do Paříže." Odmlčím se. Uvědomím si, že můj tón byl možná až moc nevrlý. "Ale do Kodaně se taky dostaneme." Odvětím. Kodaň je prý krásné místo, historické centrum, co víc je velmi nízko položené, takže se tam používají loďky stejně často jako auta. Navíc ty lahodné sýry a čerstvé ryby. Co víc si přát?

Jenže teď nás čeká cesta do toho nejromantičtějšího města na světě. Paříž je prý docela podobná Praze, jen o něco větší a minimálně stejně půvabná. Těším se tam.

V Mnichově se moc neohřejeme, přestup nám tam trvá jen 10 hodin. Sotva se podíváme po městě. Ale snad ukojíme Marcusovi tužby a konečně vyzkouší si uloví svého prvního pokémona. Štrasburk bude o dost zajímavější, strávíme tam den a půl. Kde přespíme? Kolik to bude stát? To všechno nechám plavat. Času na to máme ještě dost.

...

Následuji Jess, zatímco já sem nás dovedl na nádraží, ona nás dovede do vagónu. Bohudík jsme věřili v její schopnosti a procpali se do úplně volného kupé. Posadím se se vedle Marcuse. Svoje věcí si hodím na sít nad námi. "Jak dlouho to tak trvá do Mnichova?" Zamyslím se nahlas. Čtyři hodiny? Nemám tušení.

"Tak jo." Na svém chytrém telefonu zobrazím mapu Evropy a nakloním se tak, aby do ní viděla Jesica i Marcus. "Teď bych Vás asi měl seznámit s mým plánem, že ano?" Pohlédnu na mapku před sebou. "Když pomineme Mnichov a Štrasburk, naše další lokace je Paříž." Ukáže na tečku ve Francii kousek od států Beneluxu. "Potom se vydáme jižněji do Španělska." Ukážu na Madrid. Tam se hodně těším. "Potom se vydáme na cestu jižní Evropou. Přes Itálii, možná Maroko, se dostaneme do Řecka." Podívám se na všechny, jestli mi dobře rozumí. "A odtud se vydáme na sever, přes státy východní Evropy až do Skandinávie. A nakonec to ukončíme Anglií a Islandem." Zazubím se. Čeká nás ještě spousta dobrodružství.

Profesor Javor - 06. února 2018 15:43

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Bavorský expres
Kupé vo vlaku do Mníchova (niekde pri Plzni)

Jessice sa podarí dostať veľmi rýchlo do vlaku, ktorý sa závratnou rýchlosťou začína plniť. Prebehne prvým vagónom, do ktorého nastúpi a dostane sa tak do druhého v poradí, kde približne v polovici vagónu nájde zatiaľ úplne prázdne kupé, ktoré si bohužiaľ okrem nej vyhliadol aj jeden obézny mladík. Dôrazne mu dá najavo, že toto kupé je celé rezervované a tak urobí priestor pre Marcusa a Jeffersona. Zástupcovia mužského pohlavia sú jej v pätách a aj im sa nakoniec podarí pretlačiť okolo obézneho mladíka. Len čo zložia svoju batožinu vlak sa dá do pohybu. Jeff vytiahne smartphone a začne behať prstami po mape, s výkladom akú cestu pre skupinku pripravil. Všetci sú natoľko zabratí do mapy, že nikto si nevšíma obézneho mladíka na chodbe, ktorý stále pozerá zamračený do kupé a moc sa mu nepáči, že mu Jessica vyfúkla voľné miesto. Z plánovania cesty vás vytrhne žuchnutie dverí do kupé a tvrdý neohrabaný hlas:

Vidím že moc slušnosti ste nepobrali. Toto kupé som mal vyhliadnuté ja! A tiež vidím, že máte so sebou pokébaly. Takže, keď tu je medzi vami nejaký schopný tréner, vyzývam ho na zápas o miesto v tomto kupé. A čo tak to spraviť zaujímavejšie aj stávkou o 50 Pokeur? Tak čo trúfne si niekto 1 na 1?

Až k oknu je cítiť jeho smradľavý, pomalý dych, alebo skôr fučanie, a závan potu z trička, ktoré už nejakú tú cestu má za sebou. Sťažka vydýchne, aby sa dostal k Pokébalu pripevnenému na opasku, držiacemu len tak-tak. A nastrčí ruku z Pokébalom smerom k vám.

***

Zápasiaci hráč napíše príspevok, kde bude voľba Pokémona, útoku a obrany v prvom kole a hodí si 3krát šesťstenkou. Následne napíšem ja po hodoch ako rpvé kolo dopadlo.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 06. února 2018 15:57

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Bavorský expres

Vlak do Mnichova, kupé
Jesica Vafer a Marcus Diron

Z mého proslovu mě vyruší ten obézní chlapík, to nepochopil, že tohle kupé už je rezervované? Aha. Má na srdci něco jiného, chce zápasit. Blázen? Trochu. Ohlédnu se po Marcusovi, to on chtěl bojovat. To on je trenér.

A doufám, že ten souboj bude co nejrychlejší, brzy totiž zřejmě přijdu o svůj čich. Ten smrad se nedá vydržet! Namáčknu se na Marcuse, abych byl co nejdál od toho muže. Stále však cítím jeho teplý nepříjemný dech na své tváři. "Tak co Marcusi, chtěl si souboj, tady ho máš. Můžeš trénovat." Odvětím s úsměvem, nepředpokládám, že by tento nýmand měl být větším problémem i pro začínajícího trenéra.

Marcus Diron (Trenér) - 06. února 2018 21:16

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Kupé ve vlaku - Jefferson, Jessica

Jefferson začne plánovat naši další cestu, ale než mám příležitost promluvit, vloží se do toho ten tlusťoch z chodby, co ho Jessica předběhla. Chce zápasit a Jefferson mě ihned navrhne jako kandidáta. "Nejdřív sem si chtěl chytnout nějaký další pokémony a tenhle není Snorlax, i když se mu podobá." odfrknu si a zvednu se ze sedačky, pokéball v ruce. "Ale ok, když jinak nedáš." řeknu a přivolám Totodila. Hned jak zápas začne, přikážu Totodilovi použít Škrábací útok a Obratnou obranu.

Hody: 6, 4, 1

Profesor Javor - 07. února 2018 10:47

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Prvé kolo prvého zápasu
Vlak do Mníchova

Tučko víťazoslávne zdvihne pokébal k stropu vozňa a hrdo zvolá: Rattata, volím si teba. Na podlahe vagóna sa sformuje vystrašene vyzerajúca malá, fialová myška a zamrká na osadenstvo vozňa očkami. Nato Marcus vstane z miesta pri okne a povolá z pokébalu Totodila (6 vs. 3+1). Škrábací útok Totodile (4+1+0+0). Tučko tak nezachytil moment prekvapenia a len v poslednej chvíli zvolá na Rattatu: Rattata, rýchlo, obratný úskok (1+0+0). Je však očividné, že Rattata zatiaľ nedostala dostatok priestoru na tréning a pravdepodobne je to aj pre ňu len prvý stret s iným pokémonom. Pokúsi sa teda uskočiť vpravo, to je ale presne strana, z ktorej začína Totodile škriabať pazúrmi, zrazí ju tak doľava a pokračujúcim útokom následne späť vpravo až ku sedadlám v kupé. (rozdiel 4)

Oslabená takmer vyradená Rattata sa ťažko zdvihne na oslabené labky, ale Tučkovi to očividne neprekáža, alebo nezaujíma. Pokračuje tak hlúpo v prehratom súboji: Rattata, nárazový útok (1+0+0+0), načo Marcus húkne na Totodila: Obratná obrana Totodile (1+0+0). Značne oslabená Rattata sa snaží kvôli svojmu trénerovi predviesť ten najlepší nárazový útok aký vie, Totodile má však výhodu plnej energie a tak poľahky vyskočí do výšky a Rattata len prebehne podpod neho až k oknu, kde sa zarazí a zmätene začne hľadajúc súpera pozerať sprava doľava. (rozdiel 0) Keď nič nenájde zvolí rýchlu otočku späť a zazubí sa na Totodila. Jej vystupovanie však nepôsobí tak sebavedomo ako Tučkove, labky sa jej trasú únavou a snaží sa plytko dýchať. Je však pripravená zniesť ďalšie údery za svojho trénera. Tučko už sa nadychuje k ďalším pokynom.

***

Tučkov Pokémon:
Rattata (R+1) / NORMAL – rozdiel na vyradenie 5 (ostáva 1)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Marcus v druhom kole hádžeš už len dvakrát šesťstenkou a začínaš útokom.

Marcus Diron (Trenér) - 07. února 2018 13:48

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Souboj pokračuje - V kupé ve vlaku s Jeffersonem, Jessicou a smradlavým skoro-Snorlaxem

Totodile se do toho opře plnou silou a zdá se, že ta jeho Rattata bude brzy vyřazená z boje. Díky bohu, protože z toho smradu sem se začínal pomalu dusit. "Jó, bezva Totodile! A teď to ukonči! Nárazový útok! Obratná obrana!" zvolám, ale nějak to nejde tak hladce, jak sem čekal.

Hody: 1, 1

Profesor Javor - 07. února 2018 14:35

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Druhé kolo zápasu
Vlak do Mníchova

Zatiaľ čo Totodile už sa vidí ako jasný víťaz zápasu a ľahkým pokývnutím dá Marcusovi najavo, že pokyny pochopil a tento zápas už je pre neho minulosťou, Rattata naberá všetky posledné zvyšky síl. Prichádza Marcusov pokyn: Nárazový útok! (1+1+0+0) Čo sa už bez výhody momentu prekvapenia Tučko snaží vykryť: Tak Rattata, opäť obratná obrana a teraz poriadne! (4+0+0) Totodile dá do tohto útoku oveľa menej sily a snahy ako do predošlého a Rattata sa naopak na trénerove vyburcovanie vypne k nadpokémonskému výkonu. Rattata nielen že sa Totodilovi vyhne rýchlym úskokom, Totodile vo svojej rýchlosti dokonca narazí do steny kupé pod oknom a mierne otrasený padne na zadok (rozdiel -2).

V tom Tučko cíti slabosť súperovho Pokémona a zavelí do útoku: Rattata a teraz vylepši aj nárazový útok! (1+0+0+0) Marcus sleduje otraseného pokémona, ktorý sa pomaly zbiera na nohy a volí najlepšiu možnosť: Obratná obrana! (1+0+0) Otrasenému Totodilovi sa podarí pozbierať na nohy, mrkne na Marcusa a poľahky uskočí nárazovému útoku Rattaty. Znova sa tak plne koncentruje na zápas, ktorý nemieni prehrať. Rattata však týmto kolom nabrala tiež odvahu a ukázala, že sa nevzdá len tak.

***

Tučkov Pokémon:
Rattata (R+1) / NORMAL – rozdiel na vyradenie 5 (ostáva 1)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Marcus v opäť hádžeš už len dvakrát šesťstenkou a začínaš útokom.

Marcus Diron (Trenér) - 07. února 2018 14:40

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Souboj pokračuje - V kupé ve vlaku s Jeffersonem, Jessicou a smradlavým skoro-Snorlaxem

Vypadá to, že ten tlusťoch se jen tak nedá, ale to já taky ne. Stačí jeden dobrý zásah a je po boji, tak teď jen aby to vyšlo. Příkážu Totodilovi použít znovu škrábací útok a obratnou obranu.

Hody: 3, 4

Profesor Javor - 07. února 2018 20:27

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Prvé víťazstvo
Vlak do Mníchova

V ďalšom kole zápasu sa Totodilovi podarí opäť sústrediť na boj a čaká pripravený na pokyny svojho trénera. Ukonči to škrábacím útokom Totodile. (3+1+0+0) Vydáva jasný pokyn Marcus. Načo Tučko, povzbudený úspechom druhého kola víťazoslávne zvolá: Rattata ukáž mu ako má vyzerať obratná obrana. (2+0+0) Totodile vyrazí vpred ako prvý a mohutným úderom pazúrov na tvár Rattaty, zrazí pokémona k zemi, načo Rattata nedokáže odpovedať a ostane bezvládne ležať na zemi. (rozdiel 2) Totodile sa hrdo pozrie na Marcusa a následne už veci naberú rýchly spád. Urazený Tučko zabručí: Rattata vráť sa do pokébalu. Pokémon sa zmení na červený lúč svetla a vráti sa do rúk majiteľa. Zahanbený protivník hodí bankovku vedľa Marcusa na sedadlo a vyparí sa z dverí rovnako, ako smrad, ktorý ho sprevádzal. Kupé tak ostane len našim trom dobrodruhom, ktorí môžu nerušene pokračovať v ceste do Mníchova.

Luka Rankov (chovateľ) - 07. února 2018 20:54

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Staničný shop
Hlavní nádraží Praha

Potom ako sa nám podarí kúpiť lístok si ho poriadne prehliadnem. Takže máme ešte 45 minút, to je fajn. Rozhodneme sa teda ísť do obchodu, ktorý nie je extra veľký ani extra plný, ale myslím, že všetky základné veci, ktoré sa nám na úvod môžu hodiť tu nájdeme. Dvakrát prejdem dookola popri regále a postupne z neho vyberám veci. Najprv 2 pokébaly, kráčam postupne ďalej pridám ešte mlieko Miltanka. Jedno síce už mám od profesora, ale čo aspoň mám možnosť posilniť ešte viac svojho Squirtla. Tiež ma zaujme recept, ktorý pridám k nákupu, prihodím aj sadu na varenie, nech na ceste nehladujeme a na záver priložím ešte dve vrecká na bylinky, aby som suroviny na elixír podľa receptu mal kde uchovávať čerstvé. Celý nákup prinesiem pred nezaujatého mladíka a žuchnutím ho hodím na pult. Ehm, ehm. Vyžiadam si pozornosť. Beriem si toto, môžte mi to zúčtovať, prosím? Po zúčtovaní zaplatím a pobalím si nové veci úhľadne do mojej cestovnej tašky. Vyjdem pred obchod, kde počkám Davida a po jeho príchode vyrazím spolu s ním na nástupište, nech nezmeškáme vlak.

Marcus Diron (Trenér) - 07. února 2018 21:57

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Po boji - Jessica a Jefferson

Tlusťoch prohraje na "Jó! Dobrá práce, Totodile!" zvolám, vezmu ho do náručí a začnu s ním skákat radostí po celém kupé. Tlusťoch nevypadá moc šťastně a jen neochotně mi dá těch 50 PE, sotva tak učiní tak za ním zabouchnu dveře od kupé. "Konečně klid." "Hele, otevřu okno, z toho smradu, co tu po něm zbyl se nedá dejchat." A jak řeknu, tak udělám. Sotva sem pustím nějaký čerstvý vzduch tak se zase posadím na své místo. "Tak, moje první vyhraná bitva, to by chtělo nějak oslavit! Kdyžtak Jeffersone, ten tvůj plán cesty zní dobře."

David Morrison (Trenér) - 07. února 2018 22:10

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Pokéshop a nástupiště - Luka Rankov

V obchodě toho až tolik není, přesto je to ale dost velký výběr. Musím se rozhodnout, co všechno si koupit, jelikož peněz nemáme nazbyt a tak vezmu jen to nejnutnější:

Nákupní seznam:

1 x Opasek na upevnění 6ti pokéballů - 25 PE
1 x Pokéball - 35 PE
2 x Great ball - 100 PE
1 x Kniha naučení Prudkého Útoku - 75 PE
1 x Mapa jižní evropy (Balkán, Řecko, Itálie) - 25 PE
2 x Mléko Miltanka - 150 PE

Celkem: 410 PE

Po zaplacení vyjdu s nákupem z obchodu a s Lukem zamíříme na vlak do Ostravy.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 07. února 2018 22:53

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Po boji

Vlak do Mníchova
Marcus a Jess

S napětím sleduji souboj. "Hodně štěstí. Ať vyhraje ten lepší." Pronesu suchým hlasem. Loket složím na stoleček pod oknem a druhou ruku se chytnu za opěradlo sedačky, abych měl na sledování souboje, co největší komfort, a abych moc nepřekážel. Souboj bude podle všeho vyrovnaný, ani jeden z nich není zkušený trenér. Pro pokémony je to první ostrá zkouška. Totodile je silnější, Rattata může překvapit svojí rychlostí. Ale věřím ve výhru Marcuse.

Oba pokémoni se proti sobě postaví, zatajím dech. Totodile se lépe zorientuje, využije pochybností Rattaty i jejího trenéra a silně Rattatu udeří. Ze začátku má navrch Totodile a po chvilce to už vypadá, že je dobojováno. Ani druhý dech, který Rattata popadne jí nezachrání od potupné prohry. Výhra je na naší straně. "To bylo rychlé." Zasměji se. "Blahopřeji." Zazubím se na účet lidského Snorlaxe. "A není mu nic?" Optám se starostlivě na stav pokémona stojícího opodál. "Nehezky se tam uhodil. Třeba by mu mohlo něco být." Upozorním Marcuse. "A víte co bych mohl?" Pohlédnu na hodinky. "Aspoň napsat panu profesorovi, že máš první vítězný souboj za sebou." Dám jakkoliv vědět profesorovi, že Marcus vyhrál svůj první souboj. Nehodlám mu hlásit každou blbost, ale tohle mi připadá jako docela důležitá maličkost.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 08. února 2018 08:42

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Ve vlaku do Mnichova
Jefferson a Marcus

Kluci dorazili za mnou do kupé. Odložili si batohy, zatímco já ten svůj ještě nechala vedle sebe pro případ, že by ten tlusťoch chtěl jít za námi. Začali jsme se bavit o cestě, když vtom ten pomalý hoch vrazil do našeho kupé a začal nás vyzívat k souboji.
„Ty ses snad zbláznil? To chceš zápasit v tak malém prostoru, kde se stěží pohne člověk?!“ zaječela jsem na něj. Nikdo mě však neposlouchal a Marcus nabídku přijal. „Vy jste fakt idioti!“ Rychle jsem svůj batoh vytáhla nahoru, aby nepřišel k úhoně a sama jsem se přitiskla co nejvíc do sedačky. „Jsou to fakt magoři…“ mumlala jsem si stále pod nosem.
Avšak mi to nedalo a po očku jsem sledovala souboj. Nebylo to jen kvůli tomu, abych si dávala pozor před nečekaným odraženým útokem. Dokonce mě i napadlo, že kdyby Marcus prohrál, tak by si to pěkně odskákal. Volné kupé bychom už nenašli a museli bychom cestovat na chodbě.
Naneštěstí to všechno dopadlo dobře. Trochu jsem se pousmála a jakmile ten tlusťoch odešel, otevřela jsem okno. Hezky pěkně dokořán ať to rychle vyletí. Pak jsem se otočila k Marcusovi, když jsem v plicích měla čerstvý vzduch a nedělalo se mi špatně. „Jsi idito?!“ zapištěla jsem. „Nechat zápasit pokémona v tak malém prostoru?! Co kdyby se zranil, no? Co kdyby byl ten tlusťoch silnější a měl vytrénovaného pokémona, hm?! By nepřišel k úhoně jen tvůj pokémon, ale i my! Máš jedno velký štěstí, že oba jste uměli jen základní útoky!“ Kecla jsem si na zadek a založila si ruce na prsou. Nafoukla jsem tváře a uraženě jsem se koukala z okna ven. Nějakou dobu jsem nehodlala promluvit, teda alespoň s ním. A vlastně s Jeffersonem taky ne, protože ho k tomu vlastně nabádal.

Profesor Javor - 08. února 2018 08:42

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Rýchlik na tretej koľaji
Nástupište č. 3, Hlavní nádraží - Praha

Chlapík za pokladňou znudene zdvihne hlavu od smartphonu a vytiahne sluchátka z uší. Ako spomalený film nahadzuje veci do pokladne a očividne ho práca, ktorú tu vykonáva nielen že nenaplňuje, priam nebaví. Nakoniec sa mu podarí vyúčtovať Lukov nákup a následne aj Davidov. Preberie od oboch peniaze a ani sa neunúva vám podať účtenku.

V obchode to prekvapivo trvá dlhšie ako ste čakali, keď sa ozve z reproduktorov stanice: Vlak 1544 práve dorazil na nástupište číslo 3. Odchod vlaku je 14 hodín 15 minút. Vlak pokračuje smer Ostrava.

Dorazíte práve včas na nástupište, kde na vás už čaká žltá lokomotíva vlaku, za ktorou je zapojených 10 vagónov. Prvý je jedálenský, druhý spací a nasleduje 8 cestovných. Vlak varovne zapíska, čím naznačí, že o chvíľu sa vydá na svoju cestu krížom cez Českú Republiku.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 08. února 2018 17:00

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Pražský strašidelný hrad

"Né, jsem vlk samotář."Odpovím Annetě svou bleskovou reakcí a zároveň se zazubím od ucha k uchu. Ve skutečnosti se semnou nemá kdo rozloučit. Jako sirotek vychovávaný v pečovatelské péči, nemam žádné blízké příbuzné ani dospělé. Mam jen pár přátel podobných jako já. Ale to si nechávám pro sebe. Stejně to nikoho nezajímá...
Zatím co se Karen muchlá s rodiči, očima projíždím rozloženou mapku a plánuji naše budoucí kroky. Alespoň jsme se shodli na společném cíly - Itálie. Stát s výborným počasím, pěkným mořem a ještě pěknějšími holkami. Doslova ráj pro muže. Co udělám první ?...najdu si nějakou pěknou italku....a dám si pizzu...a zmrzlinu..a smáchám se v italském moři....parádička...Tiše strádám myšlenky na celé dny dopředu a přitom se pomalu přesouváme k neodkladnému cíly, který leží v samotném srdci Prahy. Snad nebudou ty doklady moc drahé...nechci utrácet jediné peníze co mam...ale tu zmrzku bych si dal... Zbytek cesty už probíhá o něco klidněji. Společně se bavíme o různých prkotinách, sondujeme místní obchůdky a střádáme plány na italské hříšné noci. Cestou potkáváme kdejakou bačkoru, které úspěšně ignoruji. Neznám ho, nezajímá mě a já nezajímám jeho.

U vydávání dokladů se ale vše změní. Coooooo...na hradě straší ?...jako strašák ? nebo co tak může dnešní době lidi tak vylekat ?..Na krátkou chvíli se opět přesunu do země myšlenek. Teprve až Karen zaviní oživení mé motoriky. " Joooo !!!!! Konečně vzrůšo.."
Radostí poskočím na desce skateboardu a pomalu objíždím nejbližší blok. Celá změna cesty ve mě vyvolá neobyčejnou zvědavost. "...to bude švanda....a Itále hold počká na zíttra. ." Sebevědomou volbou rozhodnu za svou maličkost a počkám až se vyjádří i zbylé dvě spolucestovatelky. Ve skutečnosti jsem myšlenkami zase jinde. Paráda...počkám si až se holky letnou a pááááák...nabídnu odvážnou chlapskou náruč...a třeba si i sáhnu...ehmm.. Pestré představy burcují mou fantazii a postupně začíná reagovat i mé tělo. Teda spíš mi ukápla slina. Asi sem divnej. Ale koho to zajímá. Jdu do strašidelného hradu, u boku dvě kočky a v obličeji viditelně nabuzenější náladu. Jaký to ale pěkný den. Dokonce i zapomenu, proč tu vlastně jsem. Připomenete mi to až Annita, která mi podobný problém jako já. Žádné doklady, žádné cestování. Takže dalších deset minut hold strávím nejrůznějším papírováním, úřednictvím a všelijakými nudnými proslovy. Klasika. Má jediná naděje je onen hrad. A příležitostné okukávání slečen. Snad se nebudu bát více než oni....to by byl trapas...

Annika Winkler (trenér) - 08. února 2018 18:53

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Na Hradě straší!

Potěšilo mě, že se skupinka rozhodla jít poslední část srkze Staré město pěšky, zatím jsem ještě neměla možnost podívat se po těch nejznámnějších památkách a určitě by byla škoda opustit Prahu tak rychle. Zvlášť, když nás možná čeká výlet na samotný Hrad! Nejdřív je ale třeba vyřídit všechny potřebné doklady. Na úřad vejdu hned v závěsu za Gabrielem a několikrát se s ním musím poradit, co vlastně vyplnit. Kdo by byl řekl, že stát se trenérem bude obnášet tolik papírování! Snad nám profesor řekl skutečně všechno a nebudeme se muset zdržovat dalšími podobnými formalitami. Od toho mám přeci rodiče!

Když je vše konečně úspěšně za mnou a já se dívám do malé knížečky s unaveným portrétem, mohu svou pozornost přesunout na náš první bojový úkol. "Klidně by v tom mohl mít prsty nějaký psychický typ pokémona, takového si chytit...!" Vždycky mě svým způsobem fascinovali, pro jejich záhadnou auru a prazvláštní působení. Dokáží prý ovlivnit i myšlenky samotných lidí. To je určitě věc, která je hodna prozkoumání.

"Jsem pro!" Potvrdím svoji účast, i když je ve mně taky samozřejmě malá dušička a pociťuji svým způsobem i trochu strach. Zatím jsem o něčem podobném jenom četla a všichni víme, že realita dokáže být občas velmi vrtošivá.

"Myslím, že bychom se měli vydat tudy," ukážu rukou směr Malostranské náměstí, kde se nám naskytne pohled ještě na Kostel sv. Mikuláše a posléze se můžeme napojit na Zámeckou ulici a postupovat stále nahoru až ke schodům vedoucím až k Hradu. "Teď už jenom kousek do kopce a jsme tam." Snažím se aspoň trochu držet hovor a zároveň sleduji malebné úzké uličky a zachovalé domy lemující jednu z nejpoužívanějších turistických tras.

"Teď už jenom najít ten stánek," pronesu a porozhlédnu se po náměstí, když konečně dorazíme nahoru. Jakmile se dostane do mého zorného pole, vyrazím rovnou k němu.

Marcus Diron (Trenér) - 08. února 2018 19:39

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Po vyhraném souboji ve vlaku - Jessica a Jefferson

"Jasně, klidně mu to napiš. Co se týče Totodila, tak snad to bude v pořádku, je to jen modřina a stejně u sebe nemám nic, co by mohlo pomoct. Ty jo?" zeptám se Jeffersona, to už se ale ozve Jessica s tím, že ten souboj byla pitomost. Jestli něco řekla předtím, tak sem to asi neslyšel, buď z toho, jak sem byl fixovanej na zápas nebo z toho, jak mě omámil ten jeho zápach. "Vždyť to byla jenom Rattata, ta těžko svede něco nebezpečnýho." pokrčím rameny a dál to neřeším. Sednu si zase k oknu a čekám, až Jessica vychladne.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 08. února 2018 22:44

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Jízda

Vlak do Mníchova
Marcus a Jess

"Notak." Pokusím se uklidnit Jess příjemným úsměvem. "Vždyť se nic nestalo." A já zatím slavím jackpot, vybral jsem si cestování s psychicky labilní holkou. Super. Na to jsem se celý život těšil. "Nebuď uražená." Zasměju se, neví to, ale vypadá strašně vtipně. Asi jako malé dítě, kterému seberete jeho hračku a velmi špatně hraje svoje naštvání, jenže ještě tisíckrát komičtější.

Podívám se na hodinky a začnu do toho něco ťukat. Po chvíli pípne odesílající se zpráva. Opřu svojí hlavu o okno, líbí se mi, jak to se mnou příjemně drncá. "Mám, ale tohle by bylo plýtvání." Pohlédnu na Totodila. "Chceš jít v Mnichově lovit?" Zeptám se Marcuse. "Jsou tam travnatí pokémoni. Proti vodním to není nic extra." Podívám se z okna. "Ale určitě nějakého ulovíš. Nevím jestli by Jess šla s tebou nebo by se samou uražeností propadla do země, ale já asi budu chodit po památkách." Chvilku se hrabu v tašce až z ní vyndám takovou malou knížečku, je to můj zápisník, mám tam všechny památky, které chci vidět, postupně si budu psát deník a odškrtávat památky. Z Mnichova tam mám vyznačené například Mariánské náměstí, Frauenkirchen, Viktualienmarkt nebo například Olympijský stadion. "Možná se k Vám potom přidám." Vzpomenu si, že i můj pokémon by potřeboval provětrat. Není to sice mojí prioritou, ale mimo fotek bych rád posbíral i pár pokémonů. "Teda jestli Jess nepůjde se mnou." Nadzvednu obočí. Je to nepravděpodobné, je pozorovatelka, a tak pro ni budou pokémoni asi záživnější než budovy, které tu budou stát ještě sto let po naší smrti.

Thomas Derner - 08. února 2018 22:44

soukromá zpráva od Thomas Derner pro

Kavárna

Během nakupování nám dal slevu za což jsem byla ráda ale když jsme vycházeli a já slyšela běh tak jsem se jen letmo ohlédla. V momentě kdy jsem viděla jak na nás běží jsem neváhala a rozběhla se z obchodu pryč. Především tedy proto, že jsem se ho lekla. Už tak působil jako podivín a nechtěla jsem zjišťovat proč se na nás takhle rozběhl a tak jsem raději co nejrychleji zapadla do kavárny, kde jsme se měli sejít.

V kavárně nám servírka dá Menu a řekne nám že mají teď jihoamerický týden. Chvilku nad výběrem přemýšlím, než se rozhodnu slovy " Tak... já... já bych si dala Brazilskou horkou čokoládu prosím... " Poté menu znovu odsunu ke kraji stolu aby ho mohla odnést. Samozřejmě mě napadlo vyzkoušet i to Ekvádorské brownies ale to by bylo už na mě moc čokolády tak zůstanu jen u toho nápoje.

Profesor Javor - 09. února 2018 12:00

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Strašidelný hrad
Pražský hrad, 14:15

Úrad pre vybavenie dokladov prekvapivo nie je tak plný ako tomu býva zvyčajne. Predsa len jedná sa o bežný deň v týždni a ešte je len apríl, takže veľa ľudí ešte nad pasom nerozmýšľa. Ako tomu je v našich končinách, to že potrebujú pas, zistí väčšina cestovateľov až dva dni pred odletom a potom budú úrady plné na prasknutie. Aj vybavovanie ide hladko. Najprv vypíše dokumenty Gabriel, hneď za ním Annika, počkajú si na zavolanie, kvôli fotke. A o dva blesky neskôr už majú každý v rukách svoj prvý, vlastný pas. Pani za okienkom bola veľmi príjemná a dokonca sa podujala pomôcť aj s vízami do Ruska, ak by ich bolo treba, a do prvého pasu vám ich dokonca vybavila s 3 mesačnou platnosťou na jeden vstup, úplne bezplatne. A prvé dopoludnie dobrodruhov sveta Pokémonov je za vami. Predstavovali ste si ho inak? Áno, to mnohí.

Po opustení úradu sa vám naskytne ešte pár krásnych pohľadov na Prahu zaliatu studeným svitom slnečných lúčov. Sneh, ktorý sa ešte ráno držal na chodníkoch a cestách sa pomaly, ale isto premieňa na hustú kašu pod kolesami aut a topánkami turistov. Netrvá dlho a po ľahkom zadýchaní sa, stúpaním do kopca sa pred vami ukáže vysoká veža Katedrály sv. Víta. Všetci sa obzeráte po Hradčanskom námestí so snahou nájsť malý stánok, spomenutý v ozname. Keď zrazu Annike udrie do očí ako prvej. Prechádza očami po munumentálnom súboji titánov vyobrazenom na oboch stranách hradnej brány, po malých modro-bielych „domčekoch“ hradnej stráže, keď ho zrazu zazrie. Hneď za hradnou bránou na Prvom nádvorí sa krčí malý stánok vyhotovený z tmavohnedej tkaniny, ktorá splýva s fasádou katedrály a jednotlivými stenami hradného areálu. Vo vnúti sa krčí vyziabnutý chlapík, trasúci sa očividne od zimy, keď sa pozriete bližšie zistíte, že to je ten istý človek, ktorý podal Karen oznam pred úradom. Hrad vrátane celého areálu vyzerá opustene, dokonca aj domčeky hradnej stráže sú prázdne, pokryté hustými spleťami pavučín. Vlákna podobné pavučinám visia aj nad bránou katedrály. Situácia teda musí byť naozaj vážna.

Profesor Javor - 09. února 2018 12:29

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Bavorský expres
Vlak do Mníchova

Pocity v kupé po zápase s Tučkom sú zmiešané. Na jednej strane sa asi všetci tešia, že nemusia prenechať kupé páchnucemu votrelcovi, na druhej panuje však Jess-ine znechutenie nad súbojom pokémonov v stiesnenom priestore a v hlave jej víria myšlienky nad všetkým čo sa mohlo stať. Jeff to berie s nadhľadom a Marcusa podporuje, na znak čoho posiela správu profesorovi. Chvíľu teda vládne v kupé husté, nepreniknuteľné ticho, netrvá však dlho, kupém sa rozoznie známa zvučka a na hodinkách zabliká zelená obálka s odpoveďou.

Gratulujem. Vedel som, že tohtoročná skupinka je niečím výnimočná a už dlho visí vo vzduchu očakávanie nových zmien vo svete Pokémon. Držím palce aj naďalej, dávajte na seba pozor a očakávajte, že vás budem v blízkej budúcnosti kontaktovať so zaujímavými správami.

Len čo Jefferson so záujmom dočíta správu, vyruší ticho v kupé opäť tresknutie dverí od kupé. V prvom okamžiku to vyzerá, akoby si tučko rozmyslel svoju prehru a prišiel si pre odvetu. Napokon však, to čo cez záves na dverách vyzeralo ako obrovské brucho odhalí svoju pravú tvár. Jedná sa o predajný vozík, tlačený malou usmievavou pani s príjemným hlasom:

Dobrý deň drahý cestujúci. Dúfam, že vás nevyrušujem od nejakej dôležitej činnosti. Usmeje sa na vás. Keďže väčšina vlaku je plná začínajúcich trénerov a dobrodruhov sveta Pokémonu, tak by som vám chcela predstaviť nás pojazdný Poké stánok. Sortiment síce nie je tak bohatý, ako vo väčšine kamenných obchodov a supermarketov po Európe, ale to najpodstatnejšie máme. Môžem vám ponúknuť niečo z nášho najnovšieho tovaru? Máme liečivá, pomôcky pre trénerov a pochúťky pre pokémonov aj ľudí.
Siahne na stranu vozíka a odklopí bočné dvierka, čím vám odhalí jeho obsah.

1. REGÁL na pravej strane:
5x Pokébal – 35 PE/ks
3x Greatbal – 60 PE/ks
5x Liečivý elixír v spreji – 40 PE/ks
3x Detoxikačný elixír – 50 PE/ks
3x Mlieko Miltanka – 80 PE/ks
3x Malena – 30 PE/ks
2x Pohár medu – 50 PE/ks
Recept na liečivý elixír – 25 PE/ks

2.REGÁL na pravej strane s policou na disky:
2x Minidisk večnosti – 50PE/ks
Svetlomodrý tréningový minidisk – 125 PE
Červený tréningový minidisk – 125 PE
Hnedý tréningový mindisk – 125 PE
Žltý tréningový mindisk – 125 PE
Svetlozelený tréningový mindisk – 125 PE
Mesačný minidisk – 250 PE

3.POLICA cez celú ľavú stranu vozíka:
5x balíček čokoládových sušienok (6) – 5 PE/bal
5x balíček ryžových pochúťok (6) – 10 PE/bal
5x balíček syrových krekrov (6) – 10 PE/bal
3x balíček zeleného čaju(10) – 5 PE/bal
3x balenie kávy (10) – 10 PE/bal
10x 0,5l fľaša minerálky – 3 PE/fľaša

David Morrison (Trenér) - 09. února 2018 19:21

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Rychle na vlak - Luka Rankov

Prodavač nás obslouží rychlostí mrtvého lenochoda, chci mu k tomu něco říct, ale nakonec uznám, že to nemá cenu, podle toho jak pořád jenom kouká do mobilu mi stejně nejspíš nevěnuje dostatek pozornosti na to, aby mě slyšel. Když už je po všem a společně s naším nákupem stojíme před pokéshopem, je to jako vysvobození.

Kouknu se na hodinky, jestli máme dost času ještě někam zajít a zakleju. Kdyby to tomu prodavači trvalo o něco déle, tak už ten první vlak prošvihnem, takhle máme ještě čas. Otočím se na Luku a popoženu ho: "Musíme jít, náš vlak už zachvíli přijede-" To už se ale z reproduktorů ozve, že již přijel. Na nic nečekám a mířím na třetí nástupiště. Tam už stojí žlutá lokomotiva vlaku s deseti vagóny, do kterých se už hrnou lidé. Gestem Lukovi naznačím, aby měl následoval. Vím dobře, jak to chodí, většinou se všichni hned nahrnou do několika prvních vagónů a ty ostatní se naplní až když v těch prvních není místo. Pokud chceme kupé jen pro sebe, tak ho musíme hledat v těch zadních.

Zavedu Luka až do cestovního vagonu, který je v pořadí čtvrtý od konce. Nuto říct, že i tenhle je už pěkně plný. Projdeme kolem kupé, které obsadili nějací studenti, pak kolem několika dalších obsazených, až skoro na konci konečně najdu jedno neobsazené. Rychle do něj vpadnu, abych ho zabral pro nás, věci si dám na mříž nad sedačkou a až do kupé vejde i Luka, tak si konečně sednu k oknu, na sedadlo ve směru jízdy. "Tak, konečně nám to začíná. Snad to příště nebude tak na poslední chvíli." povzdechnu si.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 09. února 2018 20:26

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Bavorský expres

Vlak do Mníchova
Marcus a Jess

V kupé je ticho. Nikdo nechce mluvit a já se koukám z okna. Nestíhám se na nic moc zaměřit, a tak spíš než krajinu v okolí sleduji zelenou rozmazanou šmouhu. Najednou mi zabrní ruka a displej hodinek se zeleně rozsvítí. Profesor odepsal! Nahlas přečtu celou zprávu a dodám. "Co myslíte? Co to bude za zprávu?" Po půlce mě však přeruší bouchnutí dveří. Pokud je to ten klus s Rattatou, tentokrát ho vyzvu já, nevypadal nějak zkušeně a byť by měl o jeden souboj navíc, jeho pokémon by byl unavený.

Naštěstí je to někdo koho vidím mnohem raději než toho chlapce. Stará příjemná paní prodávající různé pokémoní dobroty a potřeby. "Emmmm..." Zamyslím se. Nemůžu se rozhodnout, něco z toho by se mi hodilo určitě, ale za většinu vyhodím jenom zbytečně peníze. V tom se mi rozsvítí v hlavě nápad. Léčivý elixír tu prodávají za 40 pokéeuro kus, zato návod na jeho výrobu jen za 25 pokéeruo, což mi dává možnost zbohatnout na jednom kusu 15 pokéeuro. Kdybyste mě sledovali pozorně, určitě si všimnete v očích záblesk dolarových bankovek. "Prosím pěkně, jeden recept na léčivý elixír." Z kapsy vytáhnu požadovaných 15 pokéeuro a podám to do dlaně té paní. Teď začíná pravý byznys.

Marcus Diron (Trenér) - 09. února 2018 21:12

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Ve vlaku s Jeffersonem a Jessicou

"Jo, určitě půjdu lovit. Sice jsou tam travní pokémoni, ale snad se mi i tak podaří nějakýho chytit." odpovím Jeffersonovi, to už ale odpoví profesor na jeho zprávu. "Netuším, možná po nás bude něco chtít? Třeba nějaký výzvy typu kdo chtí nejvíc pokémonů?" navrhnu, ale to už sem přijede nějaká ženská se stánkem. Dost se to hodí, neměli sme čas nakupovat. "Tak já bych si vzal... dvakrát mléko Miltanka, dvakrát pokébal, jeden světlemodrý minidisk, dva balíčky těch rýžových pochoutek a dvě flašky minerálky." řeknu, zaplatím a jednu z těch pochoutek dám Totodilovi jako odměnu za vyhraný zápas.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 09. února 2018 21:34

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Ve vlaku do Mnichova
Jefferson a Marcus

Celou cestu jsem si jich nevšímala. Ani jsem nereagovala na jejich jízlivé poznámky. Raději jsem se koukala z okna na ubíhající krajinu a případné domky. Přistihla jsem se, že se mi oči zavírají. Nebyla jsem unavená, ale prostě se mi samy zavřely a bylo stále těžší je otevřít.
Doslova jsem nadskočila, když se dveře zase s třísknutím otevřely. Zmateně jsem zakroutila hlavou. Užuž jsem se chystala tomu klukovi vynadat, aby nás konečně nechal na pokoji nebo ho vykopu z vagónu a bylo mi jedno, jestli stojíme nebo jedeme, ale nebyl to ten tlustý kluk. Ve dveřích do kupé se objevila postarší paní s vozíkem. Nabízela nám sortiment pro cestovatele a začínající trenéry. Její poké stánek byl možná malý, ale na jeho velikost skýtal velké množství sortimentu. Naklonila jsem se dopředu, abych si lépe prohlédla.
Nejdříve si vybral Jefferson. Pokývala jsem hlavou. Určitě v pojízdném poké stánku budou mír sortiment dražší než kdekoliv jinde, ale chtěla jsem si něco koupit. Z ledvinky jsem si vytáhla peněženku s penězi a přikročila jsem ke stánku. „Já si vyberu ten červený minidisk, jeden balíček čokoládových sušenek, jeden balíček rýžových pochoutek a dvě flašky minerálky, prosím.“ Počkala jsem až mi to všechno vydá a na oplátku jsem jí dala peníze. Sušenky a vodu jsem si dala do batohu a minidisk do ledvinky k peněžence. Jednu flašku jsem si rozdělala a rovnou se napila. Sedla jsem si na své místo u okna a přemýšlela jsem o tom, co za tréninkový minidisk jsem si pořídila.

Luka Rankov (chovateľ) - 10. února 2018 08:37

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Hurá na vlak
Hlavní nádraží - Praha

Z obchodu sa vymotám ako prvý a keďže viem, aký akčný je predavač v tomto obchode, tak si čakanie na Davida skracujem upratovaním cestovnej tašky a ukladaním do nej nových kusov výbavy. Priebežne sledujem hodinky na mobile, keď ma konečne vyruší David s dokončeným nákupom. Prehodíme pár slov o tom, ako sa treba ponáhľať na vlak, aby sme ho nezmeškali, keď zrazu náš vlak vyhlásia ako pristavený pri nástupišti. David vyštartuje hneď a ja sa snažím držať v tesnom závese za ním, predsa len by nebola príliš dobrá vizitka stratiť spoločníka hneď na začiatku cesty. Po chvíli ľahkého behu sa dostaneme na nástupište, kde už čaká náš vlak. Nasledujem teda Davida, keďže aj ja mám značné skúsenosti s cestovaním vlakom a rozumiem teda jeho snahe. Dobehnem ho tesne pri schodíkoch do vozňa, ktorý vybral, nasledujem ho tesnou uličkou až ku kupé, kde hodím cestovnú tašku cez dve sedadlá na opačnej strane ako si sadol David a sám si sadnem vedľa nej k oknu, oproti Davidovi. Nechceme predsa, aby nás niekto počas cesty otravoval svojou prítomnosťou. Už tak si myslím, že by bolo fajn, ak by sme sa poriadne zoznámili hlavne my dvaja.

Profesor Javor - 10. února 2018 11:20

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Mníchovské dobrodružstvo
München Hauptbahnhof, 6:30

Pani s pojazdným predajným stánkom srší počas celého nákupu úsmevom a pozitívnou náladou. Postupne vám každému dá požadovaný nákup, vyúčtuje sumu, vezme peniaze a podá každému účtenku, pre prípad, že by ste sa chceli zapojiť do nadnárodnej bločkovej lotérie. Ďakujem vám pekne za váš nákup a želám vám veľa šťastia vo vašom ďalšom putovaní. Majte sa, ja musím ešte obslúžiť kopu ctižiadostivých trénerov ako ste vy. Ešte posledný raz sa na vás usmeje a pomaly vytlačí svoj predajný vozík do úzkej chodby vagóna. Zabuchne za sebou dvere a kupé sa opäť ponorí do ticha.

Všetci prezeráte veci, ktoré vám pribudli do vašej výbavy a nemáte moc chuť na rozhovor s ostatnými členmi skupiny. Pár pokusov o prerušenie ticha sa ešte objaví, keď padne na vlak tma a vaše putovanie pokračuje nočným Rakúskom a Nemeckom. Prvá noc na cestách prejde pre vás až prekvapivo hladko a nadránom vás postupne prebúdza aprílové slniečko svojimi lúčmi presvitajúcimi cez závesy na okne vášho kupé a chladný alpský vzduch, signalizujúci, že ste prekročili nemecké hranice. Zobudíte sa s dostatočným predstihom nato, aby ste sa stihli pripraviť na vystupovanie.

Po približne hodine jazdy sa vlak s pišťaním a trhnutím bŕzd zastaví v mníchovskej hlavnej stanici, kde už kovový hlas staničného rozhlasu víta novoprichádzajúcich cestujúcich. Jefferson počas cesty a aj po vystúpení stihol podrobne preštudovať sprievodcu na strane o Mníchove, ktorého mu dal do základnej výbavy profesor.

MNÍCHOV

Obrázek

***

Ak chcete ešte počas cesty vlakom použiť zakúpené minidisky, tak si môžete hodiť percentkou a podľa toho napísať do príspevku:

Marcus – 0-33% bublinový útok (0), 34-67% dažďový tanec (O+1), 68-100% vodné delo (U+1)

Jessica – 0-33% dymová clona (0), 34-67% horúci dych (U+1), 68-100% plameňomet (U+1)

Pre bližšie info o útokoch pozrite HP.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 10. února 2018 17:27

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Ve vlaku do Mnichova
Jefferson a Marcus

V klidu jsem si to podřimovala zabořená pohodlně do sedačky, když mě vzbudí hluk z vedlejšího kupé. Probrala jsem se, protáhla se a promnula oči. Zívla jsem. Ještě bych klidně spala další dvě tři hodiny. Otáčela jsem hlavou, abych se zorientovala. Došlo mi to až když jsem chvíli koukala z okna a přírodu nahradily cihlové budovy.
Zkontrolovala jsem si, jestli mám všechny věci, hlavně ty, které jsem včera koupila. Minidisk byl stále bezpečně schovaný v ledvince. Mohla bych ho rovnou použít, ale raději to udělám až venku, abych provětrala svého pokémona a ujistila se, že se útok naučil bez nějakých potíží. Ve vlaku by to šlo stěží, pokud bych to tu nechtěla zničit.
S batohem na zádech jsem vystoupila z vagónu. Počkala jsem až tam bude Marcus a Jefferson se mnou. Otočila jsem se k nim. „Tak jak to uděláme? Rozdělíme se s tím, že si půjdeme po svých a někde se pak sejdeme, nebo půjdeme společně? Myslím, že jak jsi studoval tu svoji mapu, tak jsem tam zahlédla něco o nějakých zahradách?“ otočila jsem se směrem na Jeffersona. „To by mohla být naše zastávka mezi prvními. Nejen, že se projdeme, ale můžeme tam konečně vypustit naše pokémony. Hm?“ Vyčkávala jsem na jejich reakci. Ráda bych naučila charmandera nový útok a ještě bych si mohla i nějakého pokémona chytit a když budu mít štěstí, tak i namalovat nebo vyfotografovat.

Annika Winkler (trenér) - 11. února 2018 10:01

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Strašidelný hrad

Praha, 14:15

"Uu-uh, to je děsivé," nakrčím nos při pohledu na změti pavučin pokrývající náměstí před hradem. Snažím se procházet tak, abych se pokud možno do žádných nezapletla. "Myslím, že je to támhle," ukážu na chatrný stánek krčící se u hradní brány. Jednoho možná ani nepřekvapí, kdo se choulí v jeho útrobách. Jediným společníkem na cestě k němu je skučící vítr hledající skulinky mezi budovami.

Trochu zaváhám, nepůsobí to tu zrovna přívětivě a nejsem si tak docela jistá, zda na to budeme jen my tři stačit. Zvlášť, když ty dva vlastně pořádně ani neznám a netuším, co od nich čekat. Tohle bude ale možná nakonec dobrá zkouška charakteru nás všech. Zhluboka vydechnu a vykročím k utrápenému muži.

"Chceme vědět, co se tu stalo," vypadne ze mě nakonec po chvilce přemýšlení, jak vůbec formulovat slova. Není to možná zrovna nejštastnější začátek, ale snad nám poví něco víc. Obezřetně se dívám i kolem sebe, jak mi nervozita nedovolí soustředit se na jeden jediný bod.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 11. února 2018 15:50

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Mnichovské dobrodružství

München Hauptbahnhof, 6:30
Marcus a Jess

Účtenku od té paní odmítnu ze slušnosti. Konečně máme klid, čeká nás ještě několik hodin ticha. Nikdo nechce mluvit, Jess je uražená a s Marcusem si nemám co říct. Brzo usnu, dnešní den byl náročný, navíc jsem brzo vstával.

***

Probudím se velmi brzy, možná hodinu před tím, než se probudí ostatní obyvatelé tohoto kupé. Ze svého batohu proto nenápadně vytáhnu kožený deník s propiskou a začnu si zapisovat svoje nejnovější zážitky. Chci to mít všechno zmapované, abych až jednou budu starý, mohl vzpomínat na ty dobré časy před několika lety.

Deník uklidím zpět do batohu a ještě jednou vyndám průvodce po Berlíně. Já se budu řídit té trasy a půjde se projít po městě, jestli půjdou se mnou nebo se vydají rovnou do zahrad už nechám na ostatních. Je mi to jedno. Musím toho dneska ještě hodně nafotit.

***

Na nádraží je plno. Davy lidí proudí sem a tam. Pohledem furt hledám Jess a Marcuse, nechci abych je ztratil z dohledu, mám je na starost. "Tak... půjdete se mnou nebo sami? Já si půjdu prohlédnout ještě několik památek, ale přes zahrady, kde se vyskytují pokémoni půjdu taky." Řeknu svůj plán. Je na nich jestli se přizpůsobí. "Sejdeme se tady půl hodinu před odjezdem vlaku." Řeknu jim, pokud bychom se ztratili nebo bychom se rozdělili. Zbytek nechám na jejich rozhodnutí. V pokédexu si však mezitím najdu, jak vypadá harmanček nebo kvet púpavy, a kde ho můžu najít.

Karen Dale (chovatel) - 11. února 2018 15:58

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Na hrade, kde... straší?!

Cestovné doklady sa odbavili prekvapivo rýchlo, a tak sa vyberieme pomaly za našim prvým dobrordružstvom. Obzerajúc si krásy Prahy s občasným hlasným nadšením a drobnou konverzáciou, prejdeme až k hradu, kde už to nie je až tak krásne. Jedine, že by ste mali radi hororové filmy, to potom áno... Súhlasne pokývam na komentár Anniky na atmosféru panujúcu okolo hradu. Následne už venujem pozornosť miestu, ktoré ukázala. "Áno, to vyzerá ako ono." Prikývnem v duchu, hlavne preto, že je to jediný stánok, kde je aspoň niekto, narozdiel od zvyšku ľudoprázdneho námestia. Pomaly pristúpime bližšie pod vedením Anniky, čo je trošku prekvapenie, ale milé. Nemôžem sa ubrániť úsmevu, keď sa sama podujala viesť. Mám z nej pocit, že sa fakt snaží.

Len čo dorazíme bližšie, prezriem si pána za pultíkom a pozdvihnem obočie. "Zdá sa mi to, alebo to je naozaj ten istý chlapík, ktorý nám dal letáčik." Prezriem si ho od hlavy až po kraj pultu, teda presne tam, kam moje oko dohliadne a zlahka mu kývnem na pozdrav.

"Radi by sme pomohli, ak to bude v našich silách." Doplním vetu Anniky o tom, že by sme chceli vedieť čo sa stalo. Samozrejme, nepôjdeme do niečoho, čo bude jasne nad naše schopnosti, myslím teda... Ale ak to bude niečo pomerne rozumné, prečo nie?! Pohodím batohom na ramenách a zahladím sa na muža očakávajúc, že začne rozprávať, alebo aspoň niečo napíše na papierik.

Marcus Diron (Trenér) - 11. února 2018 19:25

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Mnichov s Jessicou a Jeffersonem

Světlemodrý disk hned použiju (76%), abych Totodila naučil další útok. Stejně tak mu dám trochu mléka miltanka, abych jeho Vodní Dělo dál vylepšil (má teď útok +2). Takhle určitě budu připravený na cokoliv, co v Mnichově potkám. Jefferson se zeptá, jestli půjdeme s ním po památkách a cestou možná i přes zahrady, já jsem ale nedočkavý. "Já asi půjdu rovnou do zahrad na ty pokémony. Jessico, jdeš taky?" zeptám se a potom se vydám do těch pokémoních zahrad.

Profesor Javor - 12. února 2018 13:12

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Mariánské námestie
Mníchov

Na mníchovskej hlavnej stanici nakoniec prídete k rozhodnutiu, že Jefferson sa na cestu po pamiatkach vydá sám a ostatní dvaja členovia skupinky si vyberú cestu hneď do Anglických záhrad. Než vyrazíš pokédex ti ešte vychrlí stručné odpovede na tvoje otázky: Harmanček, po česky Heřmánek je liečivá rastlina používaná v mnohých liečivých čajoch, vývaroch a kúpeľoch. Vyskytuje sa hlavne na horských lúkach a v kotlinách s dostatočným slnečným svitom. Najvhodnejší čas zberu je od konca apríla do júla. ... Púpava, po česky Pampeliška, žltý kvet s liečivými účinkami. Využíva sa výrobu čajov, medov a marmelád. Jedná sa o rastlinu s hojným výskytom takmer na všetkých lúkach na celom svete. Kvitne od apríla do októbra. Najvhodnejší je zber v prvých jarných mesiacoch nakoľko sa kvet s príchodom jesene mení na páperové výtrusnice. Pokédex postupne ukáže obrázky oboch kvetov.

Prvý úsek trasy sa rozhodnete ísť spoločne, až kým nedorazíte na križovatku, kde sa cesty rozdeľujú. Trasou ďalej na východ sa vyberie Jeff, pretože sa jedná o trasu, ktorá vedie na mariánske námestie. Marcus a Jess sa vydajú mierne na sever po trase k anglickým záhradám.

***

Cesta na mariánske námestie ubehne rýchlejšie ako si čakal. V Mníchove je príjemné jarné ráno a svieti jemne chladné aprílové slniečko. Mníchovské uličky plné farebných fasád meštianskych domov vyzerajú v tomto slnečnom svite úžasne. Po chvíli rezkej chôdze sa ti v plnej kráse ukáže prvá mníchovská dominanta – katedrála panny Márie so svojimi dvoma charakteristickými, zelenými, kupolou zakončenými vežami. Máš dostatok času nato, aby si sa pokochal pohľadom zvonku aj zvnútra. Po podrobnej prehliadke katedrály sa poberieš ďalej na východ, netrvá dlho a začne pred tebou stúpať vysoká veža novej radnice stojacej na náprotivnej strane mariánskeho námestia. Námestie je rušné, plné turistov a predajcov rôznych suvenírov. Námestie je rozľahlé, obkolesené nemeckými domčekmi odetými do všetkých farieb palety, z jednej strany je ohraničené obrovskou budovou novej radnice so zvonkohrou, za ktorou sa týči ďalšia veža najstaršieho kostola sv. Petra. Na lavičkách obkolesujúcich námestie si užívajú život mladé páry zaľúbencov, hlúčiky študentov, ktorých očividne netrápi dnešné vyučovanie a skupinky seniorov diskutujúcich o nesmrteľnosti chrústa. Jarné slniečko ešte viac dokresľuje túto krásnu oddychovú atmosféru nemeckej metropoly.

Profesor Javor - 12. února 2018 13:31

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Anglické záhrady
Mníchov

Na mníchovskej hlavnej stanici nakoniec prídete k rozhodnutiu, že Jefferson sa na cestu po pamiatkach vydá sám a ostatní dvaja členovia skupinky si vyberú cestu hneď do Anglických záhrad. Prvý úsek trasy sa rozhodnete ísť spoločne, až kým nedorazíte na križovatku, kde sa cesty rozdeľujú. Trasou ďalej na východ sa vyberie Jeff, pretože sa jedná o trasu, ktorá vedie na mariánske námestie. Marcus a Jess sa vydajú mierne na sever po trase k anglickým záhradám.

***

Cesta do anglických záhrad je celkom vyčerpávajúca. Na cestu vám síce svieti jarné slniečko a aj aprílové počasie vám ukázalo svoju krajšiu, teplejšiu tvár. Záhrady sú však ďalej ako ste najprv očakávali. Po asi hodine chôdze sa vám podarí doraziť ľahko vyčerpaným k slávnemu renovovanému múzeu - Dom umenia, za ktorým sa týčia oceľové vráta, ohraničujúce anglické záhrady. Po prekročení tejto hranice sa vám rozprestrie takmer nekonečný výhľad na trávnaté plochy prerušené len malými hájikmi, lesíkmi a kvetinovými záhonmi. Po pravej strane sa vám týči les asi dvadsiatich vysokých sekvojov, ktorých okolie pokrýva nízky porast kríkov a vysokej trávy. Vľavo je malý hájik s brezami a kvetinovým záhonom plným ruží, fialiek a iných rôznofarebných kvetov. Spod vašich nôh sa do diaľky vinie kľukatá cestička, ohraničená živými plotmi a kvetmi obrastenými stĺporadím, stúpajúca mierne do kopca. Spoza kopca pred vami vykúka kruhová budova Monopterosu obkolesená stĺpmi a špica nevysokej čínskej veže. Záhradou sem tam podfúkne jarný vánok, ktorý v sebe nesie vône kvetov a tiež vlhkosť neďalekého záhradného jazierka a rieky Iser ohraničujúcej záhradu od východu.

***

V prípade, že sa vyberiete preskúmať niektorú z oblastí záhrad, tak si na každú menšiu udalosť, ako plazenie, plíženie, beh, šplhanie, skrytie sa a pod. hoďte 6stenkou (1 - totálny nezdar, 2 - nezdar, 3 - skôr nezdar, 4 - skôr zdar, 5 - zdar, 6 - totálny zdar/prekvapenie naviac), hody píšte do zátvorky za akciu, na záver príspevku si hoďte percentkou na celkový úspech akcie. (na koniec príspevku do zátvorky dajte percentá)

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 12. února 2018 17:54

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Mnichovské dobrodružství

Mnichov

"Tak jo." Půjdu sám, možná je to tak lepší, budu mít víc času na fotky. Těším se. "Počkejte ale ještě chvíli." Sundám si ze zad svůj těžký batoh, položím ho na zem a přikleknu k němu. Se vší opatrností z něho vytáhnu fotoaparát, který jsem dostal včerejšího rána. Opasek u foťáku si přehodím přes krk, aby se mi lépe nosil. Dnes v něm vznikne spousta fotek.

Nejprve jdeme společně. Vyjdeme z přelidněného náměstí, abychom se na nedaleké křižovatce rozdělili. "Tak na nádraží." Věnuji poslední slova svým přátelům a zběsile se ujmu fotoaparátu. Za ten den vznikne snad tisíc fotek. Většina nekvalitních, ale některé se opravdu povedli.

Počasí v Mnichově je překrásné. Je to jako vystřižené z nějakého cestovatelského dokumentu, jarní čerstvé slunce svítí na cihlové tašky střech. Mnichov žije svým volným jarním životem. Člověk je hned šťastnější. Mnichovské ulice dnes hrají barvami. Na svět koukám spíše pohledem fotoaparátu než normálně.

Dlážděné ulicemi kočičími hlavami a barevné fasády mě dovedou až k prvnímu cíli mé výpravy. K Frauenkirche neboli katedrále Panny Marie. Je to monumentální budova. Viděl jsem už hezčí katedrály, ale i tahle má něco do sebe. Líbí se mi hlavně ty dvě zelené věže a interiér, která mnohokrát předčí pohlednost budovy zvenčí. Pokud to bude možné, vystoupám po schodech, co nejvýše do jedné z věží a vyfotím z ptačí perspektivy celý Mnichov.

***

Vydám se dál po Mnichově a během chvíle narazím na Novou radnici a Marienplatz neboli Mariánské náměstí. Nová radnice je snad ta nejhezčí věc na Mnichově. Zalíbil jsem si jí, prostě pro tenhle styl mám slabost. Potom co pořídím několik fotek a poslechnu zvonkohru se vydám na Marienplatz a ke kostelu svatého Petra. Poté co všechno nafotím a prohlédnu si, usoudím, že je čas trochu zpomalit. Najdu si nějakou útulně vypadající kavárnu a na venkovním stolečku si dám šálek dobré kávy.

Až si budu připadat dostatečně odpočatý, zaplatím a vydám se opět na cestu po Mnichově.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 12. února 2018 19:03

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Strašidelná party začíná !!

Vytváření dokladu byla fakt bída. Netrvalo to tak dlouho. Jen to byla strašná nuda. Navíc ta fotka... Při cestě k hradu jsem si doklady ještě několikrát prohlížel a kontroloval, jen abych vystihl onu podobu. Neúspěšně. Povedl se mi takový ksicht, který nepoznávám ani já sám. Ale na úřadech to berou. To je pro mě nejdůležitější.
Cesta k hradu byla o to zajímavější. Dokonce i holky to patřičně zaujalo. Několika odrazy nohou zrychlím svou jízdu a dostanu se tak až k hustým pavučinám, které nahnaly holkám strach. Nevím, co jim tak vadí. Sám rukou projedu tou největší pavučinou, jen abych holkám ukázal můj nejnovější objev. "Wooow, oni jsou pravé !! Hele !!!" Při posledním slovu přijedu zpět k holkám obalený v obří pavučině. Shit..tohle jsem nechtěl... Rychle jí setřesu, rukou si projedu vlasy a hned je zase doběhnu i s malou omluvou. "...chybička...

U samotného hradu ale změním přístup. Vážně to tu vypadá divně. Jak kdyby tu celé století nikdo neuklízel. Holky samotné se chytili iniciace a já se tak nemusím ani zapojovat.Tohle bude nuda...nějaké story na dobrou noc... Místo toho se párkrát projedu okolo hradu. Abych zkontroloval okolí, prošmejdil jak je to tu vlastně velké a tím i zabil čas. ..Jako by tu někdo někoho zabil...

Profesor Javor - 12. února 2018 20:12

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Pražský hrad, ... alebo to čo z neho ostalo
Praha

Chlapík v stánku najprv vôbec nereaguje na otázky dievčat a celý čas sleduje Gabriela ako jazdí dookola po nádvorí. Nespúšťa z neho vôbec oči, dokonca za celý ten čas ani nemrkol. Niečo si po chvíli začne mrmlať. Moc mu však rozumieť nie je. Jediné čo zachytíte znie ako: ... cítim tu temného Pokémona ... ten chlapec ... Potom akoby sa strhol zo sna a pozrie najprv na jedno dievča a potom na druhé. Pokúsi sa o úsmev, ale skôr to vyzerá akoby na jar po celom dni roboty na poli na vás vytiahol hrdzavé hrable. Očividne moc času zubnej starostlivosti nevenuje a pravdepodobne ho netrápia ani veci ako zdravotné poistenie a preventívna prehliadka. Celý stánok je cítiť akousi vlhkou zatuchnutou vôňou, pravdepodobne tu už nejaký čas stojí a párkrát aj zmokol. Čo sa stalo? Hmm, čo sa stalo? Aha, čo sa stalo? No stalo sa to, že vlastne ani nevieme čo sa stalo. Počkať, aaaa, už viem. Chvíľu ešte drmolí niečo o tom, že sa niečo stalo, kým sa dostane k prvým zrozumiteľným slovám. Stalo to, že jeden deň sem proste nakráčal tréner temných a tieňových pokémonov, za ním prišla akoby temná vlna. Niektorí hovoria, že to bolo obrovské množstvo Pokémonov po kope, iní hovoria, že to je nejaký mág. Každopádne odvtedy nepustil do hradu nikoho. Postupne si s tými svojimi Pokémonmi obsadil celú budovu hradu a spolu s jeho vplyvom sa postupne rozširovali aj pavučiny od brány hradu, cez nádvoria až k hradčanskému námestiu. Hovorí sa, že na hrade robí nejaké divné pokusy s pokémonmi. Ja si myslím, že ak to takto pôjde ďalej tak sa mu bude máliť aj hrad a obsadí celú Prahu. So svojimi pokémonmi je veľmi silný, ale schopní tréneri pokémonov by ho mohli poraziť a nadobro vyhnať z hradu. Okrem toho cítim, že váš kamarát má temného pokémona. Viem to. S trochou šťastia by ste to mohli zvládnuť. Popravde, trochu šťastia tu pre vás mám aj ja. Vytiahne z útrob hnedého plášťa tmavomodrý minidisk a načiahne sa s ním v ruke ku Gabrielovi. Chlapče zober si to, vo vnútri sa vám to určite hodí. Teda ak sa nám rozhodnete pomôcť. Spýtavo sa zahľadí na dievčatá pred ním. A ešte jedna vec, dávajte pozor kam stúpate. Už ako by bral samozrejmé, že sa rozhodnete pomôcť.

***

Gabriel ak sa rozhodnete pomôcť, tak si hoď percentkou pri použití minidisku a napíš v ďalšom príspevku aj reakciu na výsledok. 0-60% - ultrazvuk (0), 61-100% laserový zrak (O+1)

Daniel O`Neill (Trenér) - 12. února 2018 21:33

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Kavárna + Plány

Během chvilky měl nakoupeno i Michael a vyrazil napřed. Byl bych radši kdyby na nás počkal, ale jak chce. Aspoň já čekám na Alex, aby se necítila sama. Ještě než pak stačíme odejít, vrhá se ke mně možná až příliš nadšený prodavač a objímá mně. Moc se mi to nelíbí, ale co můžu dělat? "Děkujeme. Nashledanou". Rozloučím se s ním sotva mně pustí a společně s Alex vyrážíme do té kavárny kde už na nás čeká náš kolega.

Posadím se vedle něj, sundám si ze zad batoh a rozhlédnu se. Nevypadá to tu špatně. Sice tu mají trochu prázdno, ale to mně osobně nijak nevadí. "Dobrý den". Pozdravím obsluhu když k nám přijde, s díky si vezmu ten nápojový lístek a rovnou se podívám co na něm je. Číšnice nás láká na akci kterou zde zrovna mají, ale já nějak nemám chuť na sladké. "Já si dám ten zelený čaj. A pokud by to šlo, tak bych prosil i trošku mléka, do nějaké malé mystičky. Děkuji". Vrátím jí ten lístek a ze svého nového opasku vezmu jeden z pokébalů.

Tak je na čase se představit.. Pokébal zvětším, vytáhnu z batohu jeden z mála pamlsků pro pokémony které sem si vzal ještě doma a vypustím z něj na stolek před sebou svého Eeveeho. "Ahoj Eevee. Já jsem Daniel, tvůj nový trenér. Ode dneška budeme všude spolu. Doufám že se nám bude dařit". Mile se na něj usměji a opatrně mu nabídnu pamlsek který mám ve své ruce. Počkám zda si ho vezme a pokud by to vypadalo že se mu aspoň trochu líbím tak si Eeveeho vezmu do náruče a začnu ho hladit. V opačném případě bych ho vrátil zpět do pokébalu, nechci aby tady vyváděl. Podívám se na Michaela.

"Mohl by jsi rozložit tu mapu?" Zeptám se ho a pokud to udělá tak se na ni rovnou pozorně zadívám. Už sem o tom přemýšlel a cestou do Španělska bychom se mohly zastavit ještě někde jinde. "Takže.. Jet odtud rovnou do Španělska by byla škoda, minuly bychom dost zajímavých míst. Napadlo mně tedy vzít to odtud do Amsterdamu, odtamtud do Paříže a pak do Madridu. S tím že cestou bychom se ještě mohly zastavovat v nějakých městech, nebo zajímavých místech která by byla kolem. Co říkáte?"

Profesor Javor - 13. února 2018 08:03

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Začiatok dobrodružstva
Vlak do Ostravy

Len čo sa usadíte do kupé a zatiahnete závesy na dverách, tak aby to vyzeralo, že kupé je už plno obsadené sa dá vlak s pískaním do pohybu. Nečaká vás dlhá cesta, ale aj tak máte dostatok času si odpočinúť a trocha viac sa spoznať. Cesta za oknami ubieha rýchlo a vlak míňa stanice jednu za druhou. Čím viac sa blížite na východ, krajina sa zdá byť viac pokrytá jarným snehom, ako tomu bolo v Prahe. Zima tu asi ešte necháva známky svojej poslednej tohtoročnej sily. Keď už sa cesta kráti a chýbajú možno dve hodiny, než vlak dorazí do stanice v Ostrave, sa otvoria dvere kupé a do miestnosti sebavedomo nakráča dievča. Jej kvetinový parfém ochvíľu zaplní celé kupé, ktoré teraz vonia po ružiach a ďalších kvetoch, ktoré váš mužský nos nemá šancu rozoznať. Ehm, ehm, máte tu voľno? Spýta sa skôr len zo slušnosti a bez čakania na odpoveď si sadne vedľa Davida a zahľadí sa na jeho opasok s pripnutými pokébalmi. Vidím, že ste tréneri pokémonov. Čo tak menší zápas? Nechá visieť otázku vo vzduchu.

***

Ak sa niekto rozhodne zápasiť, tak treba napísať stávku, o ktorú chcete zápasiť, voľbu pokémona, útoku a obrany v prvom kole. Následne si hodiť 3krát 6stenkou. O ostatné sa postarám už ja. V čase kým príde dievča do kupé môžte kľudne ešte použiť výbavu, ak chcete.

David Morrison (Trenér) - 13. února 2018 14:20

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Bitva v kupé - Luka Rankov

Po zabarikádování kupé chvilku pozornosti věnuji mému novému pokémonovi. Vypustím ho z pokéballu a dám mu jméno Sparky, Magnemitovo zapípání si vyložím jako souhlas s mým výběrem. Následně mu chci dát trochu mléka miltanka, abych jej posílil, tak nějak netuším, jak jej do něj dostat, když nemá žádnou tlamu nebo něco podobného, nakonec se o to postará Magnemite sám a já jen žasnu, jak v něm mizí oba kartony mléka, které jsem koupil (Používám 2x Mléko Miltanka, Elektrickou Vlnu vylepšuju z 0 na U+2).

Poté zkusím zapříst hovor s Lukem, ale přeruší mě příchod nějaké holky. Nejdřív si myslím, že snad nepochopila, že zdejší kupé je obsazené, nakonec se ale ukáže, že chce zápasit. Sotva to uslyším, ihned se přihlásím. Asi jsem měl počkat na Luka, jestli neprojeví zájem on, ale tak, já byl trenér, on chovatel, takže bojovat s vyzyvateli je převážně má práce. Možná je trochu blbé bojovat v kupé vlaku a tak nějak tuším, že to asi nebude úplně podle předpisů, ale tak já nikdy nebyl z těch, které dodržování pravidel moc bavilo, takže mě to netrápí.

"Jasně, sem pro. Sázka bude třeba... 100 pokéeur, přijímáš?" zeptám se holky a pokud souhlasí, otočím se na svého spolucestujícího. "Luko, radši jdi trochu dozadu, tohle bude divoký." zazubím se na něj a poté věnuji pozornost jenom svému pokémonovi a také soupeřce. "Připravenej, Sparky?" Souhlasné zapípání mi úplně stačí, k tomu, abych věděl, jak konat. "Sparky, Elektrickou Vlnu a Obratnou obranu!" řeknu ihned, jakmile přivolá svého pokémona a souboj začne.

Hodil jsem 1, 6, 1.

Profesor Javor - 13. února 2018 15:23

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kvetinový zápas
Vlak do Ostravy

Dievča vyskočí zo sedadla potešená Davidovim záujmom o zápas a sleduje Davidovu voľbu pokémona. Odhalí bielu blúzku v oblasti pása a z elegantnej ladvinky vytiahne zmenšený pokébal. Takže jeden na jedného! S vkladom samozrejme súhlasím. Vyhodí pokébal do vzduchu. Oddish, volím si teba. Uprostred kupé, presne oproti Magnemitovi sa zhmotní malý modrý uzlíček. Zamrká na trénerku a zamračí sa na súpera. Je vidieť, že Oddish už nejaký zápas má za sebou, pravdepodobne ich ale nebolo veľa. Zareaguje na pokyny trénera ako prvý (6 vs. 1) Oddish, nárazový útok! Pískne na pokémona pohľadná trénerka (1+0+0+0). Načo veľmi pohotovo zareaguje David svojim pokynom: Obratná obrana, Sparky! Magnemite vyzerá vo veľmi dobrej forme. Profesor sa o neho určite výborne staral a navyše mlieko Miltanka ho posilnilo pred bojom ešte viac. Poľahky urobí oblúčik vpravo, čím sa bez problémov vyhne Oddishovi (6+0+0). Oddish zmätene prebehne okolo poletujúceho Magnemita a v plnej rýchlosti vrazí do sedadla pod Lukom. Odrazí sa od neho a chvíľu zmätene hľadí na sediaceho chovateľa. (rozdiel -5) Načo David vydá svoj druhý pokyn. Sparky, teraz to skús Elektrickou vlnou! Vystrašená trénerka len vypípne: Obratná obrana, Oddish. Magnemite vyletí k stropu kupé, vzduchom sa ozve hlasné prasknutie a smerom k omráčenému Oddishovi vyšľahne žltá elektrizujúca vlna (1+1+2+0). Tesne predtým, než vlna zasiahne Oddisha sa mu podarí vyskočiť na sedadlo vedľa Luku a silný úder energie zapraští pod Lukovími nohami do zeme (4+1+0). Vyzerá to tak, že Magnemite dal do útoku takmer všetku svoju energiu a vyzerá zľahka vybitý. (rozdiel -1) Oddish odhodlane zoskočí späť na podlahu a napriek tomu, že dýcha sťažka, vyzerá to, že obaja pokémoni sú po prvom kole oťukávania pripravený na druhé kolo.

***

Kráskin pokémon:
Oddish (O+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 6 (ostáva 6)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Zdvojenie (O+1)

Obaja tréneri hádžu už len dvakrát, keďže vlna nezasiahla pokémona.

David Morrison (Trenér) - 13. února 2018 15:33

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Bitva v kupé - Luka Rankov

Bitva je fakt divoká, to musím uznat. Luka má co dělat, aby se vyhnul zápasícím pokémonům, naštěstí se mu nic nestane. Už si myslím, že je konec, když tu Oddish najednou uskočí a elektrická vlna mine. "Sakra, už sem myslel, že to mám v kapse, no nic, tenhle souboj jen tak nevzdám!" "Sparky, znovu, Elektrickou Vlnu a Obratnou obranu!" Tentokrát se to už musí povést, ne?

Hodil jsem 2, 6.

Profesor Javor - 13. února 2018 17:38

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kvetinový zápas
Vlak do Ostravy

Do druhé kola naskočí Oddish znova plný odhodlania tento súboj doviesť do víťazného konca. Trénerka zvolí opäť nárazový útok. Oddish, teraz daj do toho nárazového útoku všetko. V momente ako Oddish vyštartuje, zavelí aj David. Obratná obrana, Sparky. Oddish sa tento krát snaží do toho dať úplne všetko. Vyštartuje najrýchlejšie ako vie a výskokom zamieri na Magnemita (2+0+0+0). Na čo Magnemite pohotovo zareaguje, ale vyčerpanie z prvého kola mu ubralo dávku rýchlosti (2+0+0). Už-už to vyzerá, že Oddish mieri v druhom kole presne, ale tesne pred momentom stretu, sa Magnemite vznesie o kúsok vyššie, dostatočne nato, aby ho iba otreli Oddishove okvetné lístky (rozdiel 0). Oddish dopadne na zem pred svoju trénerku a je pripravený uskočiť, v prípade Magnemitovho útoku. Sparky, znovu, elektrickú vlnu. Zavelí David, načo sa Sparkyho magnety po stranách roztočia, vo vzduchu je znova cítiť tú oceľovú pachuť, ako pred búrkou, nasleduje prasknutie a elektrická vlna sa už opäť rúti na nechráneného Oddisha (6+1+2+0). Skús zdvojenie, Oddish. Zvolá na poslednú chvíľu trénerka. Jej pokyn však prichádza neskoro (4+1+1) a len čo začne Oddish pobiehať priam nadzvukovou rýchlosťou do kola zasiahne všetkých aktuálne viditeľných Oddishov elektrický náraz. Keď pominie vo vzduchu elektrický opar, ukáže sa jediný Oddish ležiaci na zemi kupé, pokúšajúci spraviť pohyb. (rozdiel 3) Pri elektrickej paralýze to však nejde tak rýchlo ako v predošlých kolách. Nakoniec sa mu však podarí pozbierať na nohy pripravenému do ďalšieho boja. Oddish ... vydá vzlyk trénerka. My to zvládneme, pokračuj v zdvojení.

***

Kráskin pokémon:
Oddish (O+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 6 (ostáva 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Zdvojenie (O+1)

David hádžeš iba na útok, trénerka iba na obranu, kvôli paralýze. V ďalšom kole nemôže byť Oddish paralyzovaný, ale vlnu môžeš použiť normálne ako útok

David Morrison (Trenér) - 13. února 2018 22:07

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Konečný úder - Luka Rankov

"Jó! Skvěle, Sparky!" triumfálně zařvu, když Sparky trefí oddishe elektrickou vlnou. Bohužel ani to nestačí na to, aby to travního pokémona vyřadilo. "Musíme to ukončit!" "Sparky, doraž ho zase Elektrickou vlnou!" Upřímně doufám, že tohle je naposledy, co tohle budu muset v tomhle souboji říct. Ten její Oddish je důstojný soupeř, to je jasné.

Hodil jsem 3.

Profesor Javor - 14. února 2018 09:48

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Elektrizujúci záhon
Vlak do Ostravy

Oddish je síce vytrénovaný na obranu dobre, útočne to však trochu zaostáva. Po poslednom údere je pre neho pohyb veľmi ťažký a elektrická paralýza mu dovoľuje len obmedzené možnosti pohybu. Na pokyny trénerky sa teda aspoň pokúsi ubrániť ďalší elektrický útok Magnemita. Rozbeh do zvojenia už nie je taký ako tomu bolo v minulom kole, ale po chvíli zahriatia sa už dostáva do obvyklej rýchlosti a opticky sa zdá akoby kupé nachvíľu zaplnil snáď tucet Oddishov. (2+1+1) Sparky, doraz ho zase elektrickou vlnou. Reaguje na vzniknutú situáciu David. Magnemite je však po predošlých dvoch elektrických útokoch značne vybitý a preto ani obvykle silný útok, nie je tak intenzívny ako v predošlých kolách. (3+1+2+0) Nič to však nemení na tom, že kupé opäť nabije statická elektrina, ktorá sa sústredí do koncov Magnemitových magnetov a následne zintenzívnená opäť smeruje k zemi, kde pobehuje stále tucet Oddishov. Vlna tentokrát nevyradí všetkých, zasiahne len pravú polovicu kupé, stačí to však nato, aby odhalila miesto, kde práve stojí skutočný Oddish a zrazila ho späť k trénerkiným nohám. (rozdiel 2) V miestnosti opäť ostane len jeden, značne vyčerpaný, ale odolný Oddish.

To stačí Oddish, vráť sa do pokébalu. Magnemite je moc silný , ale bojoval si skvelo. Hneď ako zastavíme odnesiem ťa do Pokémonského strediska na ošetrenie. Schová pokébal späť do ladvinky a otočí sa k Davidovi. Ďakujem za zápas, ale nebudem v ňom už ďalej pokračovať. Ste na nás ešte moc silný. Gratulujem k víťazstvu a tu máš svoju výhru. Zaslúžiš si ju. Podá Davidovi dve 50 pokeurove bankovky, potrasie mu rukou a vytratí sa z kupé, tak rýchlo, ako sa v ňom objavila.

Medzitým sa ozve z vlakových reproduktorov ten známy, kovový hlas: Vlak onedlho dorazí do stanice Ostrava, pripravte sa na vystupovanie. Stanica je konečná, vlaku nebolo umožnené pokračovať ďalej. Nadzemné koľajisko bolo zničené. Ďakujeme za pozornosť a želáme pekný deň v Ostrave.

David Morrison (Trenér) - 14. února 2018 12:33

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Ve vlaku - Luka Rankov

"Jó, výborně Sparky! Šlo ti to skvěle!" oslavuji Sparkyho úspěch. Oddish sice nebyl ještě úplně neschopný boje, ta holka se to ale rozhodne neprotahovat a uzná naši výhru. Plný nadšení si od ní vezmu svou výhru. "Díky, ty i Oddish jste taky byli super soupeři. Jestli se někdy zase potkáme, určitě bych si dal odvetu!" S tím holka odejde a já začnu věnovat pozornost Lukovi.

"Sorry, trochu se to vymklo z rukou. Seš v pohodě?" zeptám se Luky a ujistím se, že je v pořádku. Příště si radši budu vyhledávat souboje v místech, kde je víc prostoru na manévrování. Další rozhovor ale přeruší hlášení v rozhlase.

"A sakra, to neni dobrý." otočím se k Lukovi. "Budem si muset najít nějakej alternativní způsob dopravy. Pěšky se mi až do Bulharska nechce." Upřímně doufám, že se po té dálce nebudem muset vracet zpět do Prahy. Ale tak, je zbytečné to vzdávat hned na počátku.

Marcus Diron (Trenér) - 14. února 2018 12:42

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

V zahradách s Jessicou

Nakonec do zahrad vyrážíme společně s Jessicou. Rozhlížím se na všechny strany a sekvojovej les napravo se mi zdá jako místo, kde mám nejlepší šanci nají nějakýho pokémona. "Já jdu tam napravo, mezi ty sekvoje. Ve vysoký trávě určitě něco bude." oznámím Jessice a vydám se tím směrem. Začnu se plížit doprostřed toho lesa, abych pokémony nevyplašil, tam se schovám v jednom keři a pozoruju okolí, jestli nějakýho nespatřím.

Hody: Plížení 4, Číhání 3

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 14. února 2018 17:55

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady
Marcus

I když naše cesta začala společně za chvíli jsme se rozdělili. Jefferson šel na východ a já s Marcusem jsme se vydali na sever. Sluníčko nás trošičku hřálo, i když to nebylo tak jako na jaře a v létě, kde nepotřebujete moc oblečení. Teď jsem měla na sobě tepláky a na tričku ještě mikinu. Bundu jsem sice nepotřebovala, ale i tak, kdyby začalo foukat vítr, byla by mi zima. Ze začátku jsem nasadila svižné tempo, abychom tam mohli být rychleji, ale asi po půl hodině se nezdálo, že bychom byli někde blízko, a tak jsem krok trošičku zpomalila.
Nakonec jsme však dorazili k branám zahrady. „Uf,“ oddechla jsem si. Byla to dlouhá cesta. Překročili jsme ohraničení zahrady a hned se nám naskytl krásný výhled. Zhluboka se nadechla. Vůně květin, který se mísil ve vzduchu naznačoval, že za chvíli bude opravdu teplo. „Jo jo, běž,“ řekla trochu nepřítomně. „Sejdeme se tu tak za dvě hodiny!“ Nečekala jsem na odpověď a vydala se po cestě najít to jezírko. Tam bych mohla najít nějaké pokémony, které bych mohla vyfotografovat. Nejraději mám kreslení, ale občas se stane, že někdo přijde a není moc času na kreslení, proto nejdříve fotím a když o mě neví, tak vytáhnu kreslící potřeby. A někdy mám i štěstí, že si je dokážu nakreslit, aniž bych měla rozkreslený obrázek, což naprosto nesnáším!
Z batohu jsem si vytáhla Yoga book, abych byla připravená. Vzpomněla jsem si, že mám ještě ten červený tréninkový minidisk, který jsem chtěla použít hned jak sem přijdeme. No, ten mi nikam neuteče! Rozhodla jsem se, že ho tedy použiju až později. Zrovna jsem nehodlala bojovat s pokémony. Tak to má chvíli čas.
Podařilo se mi najít, podle šipek jezírko. Nenakráčela jsem tam však se vztyčenou hlavou, ale sehnula jsem se a co možná nejtišeji jsem se šourala dopředu. Po pár krocích jsem se vždycky zastavila a naslouchala. S tím batohem to šlo trochu těžce, ale neměla jsem tu nikoho, kdo by mi ho pohlídal, a nechat ho někde ležet se mi nechtělo. Opět pár kroků schovaná za stromy jsem se pomalu blížila k jezírku.

Plížení: 1
56 % (ale tohle myslím nemá cenu, když mám totální nezdar :D)

Michael Karrym(chovatel) - 14. února 2018 18:11

soukromá zpráva od Michael Karrym(chovatel) pro

V kavárně

"Já si vezmu bílou čokoládu." usměji se na servírku a vyčkám na ostatní. Uvažuji, jaké to bude cestovat v takové trojici. Moji společníci se dostaví záhy a Daniel vyvolá Evee a musím přiznat, že je to hezký pokémon. Je vůbec povolené v kavárně vyvolávat pkémony? leknu se podvědomě, jelikož si vzpomenu, jak mne a otce při podobném incidentu vyhodili s restaurace.

"Jak si přeješ." rozložím na stole mapu a pak zaujatě naslouchám Danilově plánu. Zadívám se na mapu a trochu se zachmuřím. "No, já původně chtěl dojet o španělska a k Madridu dojít tak nějak po svých. Jelikož, když budeme přejíždět mezi velkými městskými aglomeracemi, ty sice rychle navštívíš stadiony, ale mi nebudeme mít moc příležitostí studovat pokémony. Já bych se naopak rád dostal z těchto aglomerací pryč, co nejdříve a prošel toho, co nejvíc po svých." oponuju vážně, jelikož se mi prostě nechce trávit celou dobu ve vlaku a dívat se jak nám krajina utká pod nohami.

Luka Rankov (chovateľ) - 15. února 2018 12:58

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Zápas v kupé
Vlak do Ostravy

V momente, keď sa snažím si nájsť najvhodnejšiu polohu v polovičnom sede, polovičnom ľahu, aby mi čo najlepšie utiekla cesta vlakom, keď do kupé vstúpi Ďalší cestujúci. Vlastne sa jedná o veľmi pohľadné dievča. Prevonia svojim parfémom celé kupé, nakoniec z nej ale vypadne, prečo vlastne prišla. Kvôli zápasu v Pokémone. David jej výzvu očividne veľmi rád prijal, i keď mne ako chovateľovi sa nepáči tento nápad. Pokémoni by sa mohli zraniť v tak stiesnenom priestore. Skôr než však stihnem niečo povedať pokémoni sú už vonku a len o chlp sa mi podarí vyhnút elektrickému útoku Davidovho Magnemita. To sú blázni, niekto tu príde k úrazu. Nakoniec však všetko dobre dopadne a okrem vyčerpaného Oddisha sa nič moc nestane. Davidova otázka my vytrhne zo sústredenia. Áno, som v pohode, dík za opýtanie. Gratulujem David, prvá výhra je vždy dôležitá. Aj keď si nemyslím, že bol dobrý nápad nechať zápasiť v tak malom priestore. Mohol sa zraniť niektorý z pokémonov alebo sme mohli príjsť k ujme aj my. Moje moralizovanie však prehluší hlásenie o konečnej stanici. No pekne, a čo teraz? Niekoho by sme sa asi mali spýtať, ako sa dostaneme ďalej, keďže chceme ísť do Sofie. Čo myslíš?

Profesor Javor - 15. února 2018 13:33

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Sekvojový háj
Anglické záhrady – Mníchov

Nakoniec sa rozhodnete aj v záhrade ísť každý sám. Jess ostáva na ceste, zatiaľ čo Marcus sa vydá k sekvojovému hájiku na východnom okraji začiatku záhrady.

Postupne ako sa približuješ ukazuje sa ti hustejší a hustejší nízky porast hájika. Pokémoni tam určite budú, o tom niet pochýb, ale pohyb v háji nebude tak jednoduchý ako to vyzeralo z diaľky. Stromy sa týčia do výšky azda 200 metrov a na vrcholku je vidno nejakých vtákov. Sú však tak vysoko, že ľudské oko ich nedokáže rozpoznať. Celý hájik je obkolesený nízkymi krami a vysokou trávou. Medzi dvoma najvyššími stromami je však vyšľapaná (alebo skôr vyplazená) úzka cestička hlbšie do kríkov. Plíženie ti nejde úplne najlepšie, ale aspoň si dokážeš dať pozor nato, aby si bol potichu a nešľapol na nejakú suchú halúzku alebo opadané lístie. Týmto spôsobom sa dostaneš do stredu lesa na malú čistinku, na ktorej leží padnutý, dutý kmeň stromu. Skúsiš sa za neho schovať, sprvu to vyzerá ako dobrý nápad, nakoniec sa ti ale nešikovnosťou podarí zakopnúť o kmeň, ten sa prevalí na bok a zvnútra smerom k tebe je počuť pohyb. Niečo sa snaží dostať von tvojim smerom ...

***

Hoď si kockou na základe číhania 3 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-15% Weedle (R+1) – rozdiel na vyradenie 4 (chytenie 50-100%)
16-30% Caterpie (R+1) – rozdiel na vyradenie 4 (chytenie 50-100%)
31-45% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
46-60% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
61-75% Ledyba (O+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
76-90% Scyther (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 70-100%)
91-100% Tangela (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)

Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom, prípadne na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Profesor Javor - 15. února 2018 13:46

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Záhradné jazierko
Anglické záhrady – Mníchov

Nakoniec sa rozhodnete aj v záhrade ísť každý sám. Marcus sa vydá k sekvojovému hájiku na východnom okraji začiatku záhrady, zatiaľ čo Jess ostáva na ceste a pokračuje ňou ďalej na sever.

Postupne ako kráčaš zľahka do kopca sa ti odhaľuje krásna scenéria jarných záhrad. Kvety už začínajú kvitnúť, udržiavaná tráva a živé ploty sa geometrickou presnosťou vinú okolo cesty. Postupne minieš kvetinové záhony, ktorú sú tu naozaj na každom kroku. Sem tam sa ti aj zdá, že ťa z nich pozorujú zvedavé páry očí, ale keď sa lepšie pozrieš, nič nevidno. Obídeš okolo monumentálnej stavby Monopterosu, prevažne zhotovenej zo stĺpov antického slohu ukončených kupolou na vrchu a vysokou spleťou trávy a kríkov okolo stĺpov. Nasleduje čínska veža, ktorá sa teraz zdá omnoho vyššia ako tomu bolo pri pohľade od brány záhrad. Na jej špici sa týči rozhľadňa s výhľadom do širokého okolia. Ty však pokračuješ ďalej k jazierku. Narazíš na vysokú trávu a rákosie, kde je prakticky nemožné sa ticho pohybovať. Chvíľu aj skúšaš tiché plíženie, ale keď tam aj nejakí pokémoni boli, už tam isto nie sú. Postupne odhŕňaš vysoké chumáče trávy, až slepo kráčajúc zakopneš o koreň alebo poleno ponorené do vysokej trávy a vyvalíš na drevenú podlahu terasy rybárskeho domčeka na malej čistinke, na prvý pohľad skrytej za rákosie a vysokú trávu. Domček má dva vstupy, zo strany terasy, na ktorej práve ležíš, visí drevený erb s Magikarpom ulovenom na udici, na druhej strany je očividne reštaurácia s terasou, zakončenou mólom do stredu záhradného jazierka.

Karen Dale (chovatel) - 15. února 2018 13:58

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Tak predsa je v tom pokémon!
Praha, hrad

Hoci chlapík najprv len blaboce a pokukuje po Gabrielovi, "možno je to gay a Gab sa mu páči", nakoniec z neho vypadne aj pár užitočných vecí. Z jeho strohého vysvetlenia, ktoré trvá hádam večnost, ale napriek tomu ho s Annikou počúvame, teda aspoň ja sa snažím z jeho reči poskladať to, čo sa hodí, nám dá radu, aby sme dávali pozor kam stúpame. Ten chlapík to definitívne nemá v hlave v poriadku.

Len čo skončí odvrátim pohlad na Anniku. "No, za pokus to stojí, čo myslíš?" Otočím hlavu aj na Gabriela, dúfajúc, že dával aspoň miestami pozor, alebo aspoň trochu vie, do čoho by sme sa pustili. "Ale zaujímalo by ma, prečo sa do toho nepustil nikto iný ešte." Pošeptám k Annike. Ale ako tak poznám ludí, je to buď preto, že nikto v okolí nemal pokémonov, alebo preto, že za to nebola ponúknutá poriadna odmena. Ludia v dnešnej dobe idú len po peniazcoch... Nakrčím nad touto ideou vnútorný nosíček nespokojne.

"Skúsila by som to, ale neviem, či sa nám to podarí. Na druhú stranu, to bude dobrá skúsenosť." Doplním svoj názor a pozriem znova z jedného na druhého. Je mi jasné, že sme parta začiatočníkov a ja o boji zas tak moc neviem, ale predsa len, niečím by sme začať mali a pri tomto ešte môžeme niekomu aj pomôcť, a možno tam budú zaujímaví pokémoni, o ktorých by som mohla niečo viac zistiť. A to sa vždy hodí... Pokial teda nekončím v nemocnici, po stretnútí s týmto trénerom.

Profesor Javor - 15. února 2018 14:05

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Staré mesto
Mníchov

Postupne prechádzaš od pamiatky k pamiatke a tvoj fotoaparát sa takmer nezastavuje. Fotíš všetko, čo ťa zaujme, upúta alebo prekvapí. Po čase si s cieľom oddýchnuť si a vychutnať prvé jarné slnečné lúče nájdeš malú útulnú kaviareň v starom meste neďaleko kostola Sv. Petra. Usadíš sa na terase a čašníčka ti onedlho s úsmevom prinesie objednanú kávu. Zatiaľ kontroluješ snímky zhotovené počas cesty po pamiatkach. Katedrála vyšla super, nová radnica absolútne bez chybičky, takmer umelecké dielo, ale fotka kostola sv. Petra bohužiaľ nevyšla podľa predstáv. V poslednom momente ti spoza veže ožiaril slnečný svit objektív a fotka ostala moc tmavá. Dopraješ si chvíľu oddychu, dopiješ kávičku a vyberieš sa ďalej na cestu Mníchovom. Cesta vedie Ďalej na sever do anglických záhrad.

Cesta do anglických záhrad je dosť vyčerpávajúca. Na cestu ti síce svieti jarné slniečko a aj aprílové počasie dnes proste ukázalo svoju krajšiu, teplejšiu tvár. Záhrady sú však ďalej ako si najprv očakával. Po asi polhodine chôdze sa ti podarí doraziť ľahko vyčerpanému k slávnemu renovovanému múzeu - Dom umenia, za ktorým sa týčia oceľové vráta, ohraničujúce anglické záhrady. Po prekročení tejto hranice sa ti rozprestrie takmer nekonečný výhľad na trávnaté plochy prerušené len malými hájikmi, lesíkmi a kvetinovými záhonmi. Po pravej strane sa týči les asi dvadsiatich vysokých sekvojov, ktorých okolie pokrýva nízky porast kríkov a vysokej trávy. Vľavo je malý hájik s brezami a kvetinovým záhonom plným ruží, fialiek a iných rôznofarebných kvetov. Spod tvojich nôh sa do diaľky vinie kľukatá cestička, ohraničená živými plotmi a kvetmi obrastenými stĺporadím, stúpajúca mierne do kopca. Spoza kopca pred tebou vykúka kruhová budova Monopterosu obkolesená stĺpmi a špica nevysokej čínskej veže. Záhradou sem tam podfúkne jarný vánok, ktorý v sebe nesie vône kvetov a tiež vlhkosť neďalekého záhradného jazierka a rieky Iser ohraničujúcej záhradu od východu.

***

V prípade, že sa vyberieš preskúmať niektorú z oblastí záhrad, tak si na každú menšiu udalosť, ako plazenie, plíženie, beh, šplhanie, skrytie sa a pod. hoď 6stenkou (1 - totálny nezdar, 2 - nezdar, 3 - skôr nezdar, 4 - skôr zdar, 5 - zdar, 6 - totálny zdar/prekvapenie naviac), hody píš do zátvorky za akciu, na záver príspevku si hoď percentkou na celkový úspech akcie. (na koniec príspevku do zátvorky daj percentá)

Marcus Diron (Trenér) - 15. února 2018 16:24

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokémon na obzoru!

Nakonec jednoho pokémona zahlídnu. Je to Ledyba! Rychle přivolám Totodila, ukážu na Ledybu a přikážu Totodilovi použít vodní dělo a obratnou obranu.

Hody: 69%, 5, 5

Gabriel Haas (Cestovatel) - 15. února 2018 17:26

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Strašidelný hrad

Praha

[/i]

Proháním se po nádvoří ztrouchnivělého hradu, a přitom jedním uchem poslouchám onoho záhadného starce. Neřeším ani jeho vzhled, ani očiidnou náklonost mé osobě. V podstatě jen zabíjím svůj čas a mluvení nechám na holkách. To jim půjde mnohem lépe než mně. Wow pokemonní mág....to sem ještě neslyšel....umí i kouzlit ?...Mé myšlenky se rozléhají po celém nádvoří a stejně rychle i mizí. Soustředím se až při nabídnutém minidisku mé malé osobě. Ani nemyslím na následky a už držím minidisk v ruce. "Hezkyyyyy, beru.....teda, bereme..." Omluvím své chování nevinným úsměvem a opět se na svém skatu rozjedu pryč. Stejně jen objíždím furt ten samý blok. Asi na mě zapůsobilo to varování o bezpečném našlapování.

Teprve až když se dívky dostanou od starce, sesednu ze skatu a společně pokračujeme do další části. Co sem to jen chtěl...ah už vím.. Nicméně už tam obě dvě rázně zastavím. Stáhnu si baťoh ze svých zad, vytáhnu foťák a několikrát vyfotím celý strašidelný hrad z nejrůznějších možných úhlů. Tohle se bude určitě hodit...kdo by nechtěl strašidelný hrad.... Dokonce i několikrát blejsku obě dvě mé společnice. "Řekněte NebojímSeStrašidelnéhoHradu...."Předlouhé slovo složené z jiných řeknu ještě vtipnějším zrychleným způsobem, tak aby to u děvčat vykouzlilo úsměv na tváři. Ať už to bude úsměv pobavení se nad mou fotící frází nebo trapností, dosáhnu svého a vytvořím si tak pěknou památku na první den našeho týmu. Fotku oběma ukáži a následně zabalím foťák zpět do baťohu. Přesto nevyjdu z prázdnou. Místo foťáku si do ruky vezmu pokedex i s pokeballem. "Asi je načase tu potvůrku provětrat……třeba mě doktor v laborce ošidil…" Na mém věčně úsměvavém obličeji se objeví vzácný výraz zdůrazňující mou vážnost. Opravdu to myslím vážně. Kdo ví, co nám doktor přidělil za monstra. Proto nečekám na reakci týmu a okamžitě povolám zubata ven ze svého pokeballu. Chvíli si ho prohlížím, šťouchnu do něj a dokonce si ho projedu mým připraveným pokedexem. Vše jen abych se o něm dozvěděl víc. Počkám si tedy na reakci pokedexu a chvíli poté začnu zkoumat právě obdržený minidisk . Jak to vlastně funguje…. Po několika minutách zjistím kam se to strká a i jak to funguje. Alespoň myslím. Díky tomu by si měl můj netopejr naučit útok navíc (71%). Ale jak vlastně funguje onen útok ? I na samotné zodpovězení otázky použiji právě pokedex. Koneckonců je to nekonečný zdroj informací. Otázka je jak účinně ty informace vstřebám. A jestli je vstřebám.

Obrázek

Annika Winkler (trenér) - 15. února 2018 20:47

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Strašidelný hrad

Pozorně si vyslechnu vše, co má starší muž na srdci a několikrát nesouhlasně zavrtím hlavou nad Gabrielem. Alespoň trochu té úcty k starším by mohl projevit. Rozhodně by to na mě udělalo asi větší dojem než podobná divadýlka. Karen taky zrovna nevypadá, že by podobné jednání zrovna oceňovala. A jestli to má být zrovna jeho temný pokémon, co nám možná zachrání krk...

"Děkujeme za rady," odpovím zdvořile muži, "pokusíme se zjistit co nejvíce a uvidíme, co je v našich silách." Při posledních slovech se ještě zadívám na Gabriela. "Kdyby aspoň zvládl slušně poděkovat," smířlivě pohlédnu na muže a pak se vydám v Gabrielových šlépějích. Vzít si na pomoc naše pokémony je ale vlastně dobrý nápad, hned sáhnu po svém drahocenném pokéballu a stiskem jej otevřu. Záhy se z téměř oslepující záře vyloupne můj Bulbasaur. Uvědomím si, že je to vlastně poprvé, co si můžeme navzájem pohlédnout do očí.

Na chvilku k němu přikleklu a pohladím ho po malé, roztomilé hlavičce. "Teď jsem tvoji trenérkou, doufám, že si budeme rozumět," pak postupně ukážu na svoje společníky, "tohle je Karen a Gabriel, jsou na cestě s námi." Postupně oba představím a počkám chvilku, než se Bulbasaur rozkouká. Doufám, že ho ty všudypřítomné pavučiny akorát nevyděsí.

Ostatně pokud by se to nepovedlo pavučinám, stále je tu Gabriel, který se rozhodl pořídit si těch obrazových památek o něco víc. Z jeho konání rozhodně nejsem nadšená a odmítám se podívat do objektivu. "Běž s tím pryč!" okřiknu ho a zastíním si obličej dlaní. "Nemám ráda focení," dodám vzápětí, "a vůbec, neměli bychom dělat takový kravál!" Když nepomůže taková obyčejná obrana, vždycky se můžu začít aspoň ksichtit. Ba ne, mojí modelkovskou fotku opravdu mít nebude!

Obrázek

S Bulbasaurem po boku se pak vydávám dále do útrob strašidelného hradu a pečlivě si vybírám místa, kam šlapu. "Prý tu straší, pokud uvidíš nějakého Pokémona, šťouchni do mě výhonkem!" zadám ještě instrukce svému Pokémonovi a ohlédnu se na ty dva, jestli už nechali všech hloupostí a taky vyrazili.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 15. února 2018 23:37

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Mnichovské dobrodružství

Mnichov

Konečně mám čas se podívat na pořízené fotky. Kdybych teď většinu z nich nesmazal, určitě by mi za chvíli došla paměť. Konečně se přede mnou objeví káva, spiklenecky mrknu a povím. "Danke." Tedy jedno z mé velmi omezené německé slovní zásoby. Mám radost z fotek. Katedrála i radnice vypadají výborně. Škoda kostela sv. Petra, fotil jsem proti sluníčku a zapomněl na potřebný efekt. Z toho nic nebude. No. Nevadí, každý den není posvícení a já se prostě bez té fotky obejdu. Byl jsem tam a to mi bohatě stačí.

Dopiji kávu a vydám se opět na cestu. Tentokrát mi turistické mapy docela podrazí nohy, místo plánovaných patnácti minut totiž cesta zabere celkově přes půlhodinu a docela mě vyčerpá. Na konci mě už začínají bolet nohy a těším se na zasloužený odpočinek v Anglických zahradách. Stále fotím a řekl bych, že mi to jde fotku od fotky lépe. Navíc Anglické zahrady je radost fotit, jsou krásné.

Vydám se do sekvojového lesíka. Je čas vyzkoušet nového pokémona. Jsem na něj zvědavý a docela se těším, navíc bude milým překvapením, když se mi podaří ulovit dalšího cestovatele do party. Schovám se za jeden keřík a vyhlížím na prostor přede mnou, jestli se tam neukáže nějaký pokémon (2). Pokud se mi však žádný neukáže, vydám se udělat nějaká fota k jezírku a Monopterosu nebo Čínské věži.

Profesor Javor - 16. února 2018 07:20

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Súboj s lienkou (beruškou)
Sekvojový háj – Anglické záhrady (Mníchov)

Dutého kmeňa sa po chvíli napätia ukáže veselá hlava Ledyby. Veselá je vlastne len do momentu, kedy zistí o čo a koho vlastne ide. Netrvá dlho a Ledyba v plnom bojovom nasadení krúži okolo Totodila a chystá sa zaútočiť. Totodile je však pripravený na boj trochu lepšie, keďže sa jedná o trénovaného Pokémona. Vodné delo, Totodile! Zavelí Marcus. Nato sa Totodile mocne nadýchne a vyšle na Ledybu silný prúd vody, nato že sa jedná o jeho prvé použitie tohto útoku, vyzerá veľmi dobre (5+1+2+0). Ledyba vyzerá veľmi prekvapene, že sa niekto v tomto hájiku rozhodol na ňu zaútočiť a tak ani jej obratná obrana nie určite z tých najsilnejších (1+1+0). Pokúsi sa teda vyhnúť doľava, obrana však postráda dostatok koncentrácie a zmetie ju tak plný zásah Totodilovho vodného dela späť k dutému kmeňu na zemi. (rozdiel 6) Zmätene zamáva premočenými krovkami a ostane vyradená ležať prišpendlená k trávniku.

***

Ledyba je vyradená, percentuálny rozsah na chytenie je teda: 0-10% útek pokémona, 11-100% chytenie.

Profesor Javor - 16. února 2018 07:38

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Sekvojový háj
Anglické záhrady – Mníchov

Po príchode do záhrad sa vydáš k sekvojovému hájiku na východnom okraji začiatku záhrady. Postupne ako sa približuješ ukazuje sa ti hustejší a hustejší nízky porast hájika. Pokémoni tam určite budú, o tom niet pochýb, ale pohyb v háji nebude tak jednoduchý ako to vyzeralo z diaľky. Stromy sa týčia do výšky azda 200 metrov a na vrcholku je vidno nejakých vtákov. Sú však tak vysoko, že ľudské oko ich nedokáže rozpoznať. Celý hájik je obkolesený nízkymi krami a vysokou trávou. Medzi dvoma najvyššími stromami je však vyšľapaná úzka cestička hlbšie do kríkov. Z hĺbky hájika, niekde uprostred, je počuť hlasný, vzdialený šuchot a dupot. Ty si však vyberieš krík v prvej vrstve hájika. Skúsiš sa za neho schovať, sprvu to vyzerá ako dobrý nápad, nakoniec sa ti ale nešikovnosťou podarí zakopnúť a prepadnúť rovno do neho. V kríku kúsok pred tebou sa niečo pohne, zašuchoce a snaží sa dostať von tvojim smerom ...

***

Hoď si kockou na základe číhania 2 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Veverička
21-40% Weedle (U+1) – rozdiel na vyradenie 4 (chytenie 50-100%)
41-60% Caterpie (R+1) – rozdiel na vyradenie 4 (chytenie 50-100%)
61-80% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
81-100% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)

Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom, prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Profesor Javor - 16. února 2018 14:43

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ktorý je toto Pokémon ... ?
Pražský hrad, Praha

Gabriel to zoberie ako veľké dobrodružstvo i keď väčšinu času počúva len na pol ucha a vozí sa po okolí na skateboarde. Spozornie až keď vychudnutý pán zo stánku vytiahne minidisk a podá mu ho. Následne už veci naberú rýchly spád. Skupinka sa rozhodne jednohlasne, že pomôžu Prahe získať späť svoj hrad. Gabriel vytiahne foťák a začne fotiť ako zmyslov zbavený, z čoho nie je vôbec nadšená Annika, napodiv sa mu však podarí spraviť aj jeden veľmi pekný záber hradu, ktorý sa mu určite ešte v budúcnosti hodí. Následne doplnia skupinku pred hradom aj ich pokémoni, ktorých postupne vypustia na vzduch ich tréneri. Prvý sa objaví Zubat, ktorý preletí okolo najbližšieho stĺpu a pristane Gabrielovi na plece. Ten vytiahne pokédex, ktorý po nasmerovaní správnym smerom vysloví: Zubat, netopierí pokémon. Zvyčajne vytvára kolónie na permanentne temných miestach. Používa ultrazvukové vlny na identifikáciu prostredia a prekážok. Chvíľu trvá než Gabriel umiestni minidisk do pokédexu správne. Napokon sa mu to podarí, z pokédexu vyšľahne lúč modrého svetla, ktorý pohltí Zubata. Svetlo pominie rovnako rýchlo ako sa objavilo. Po ďalšej otázke pokédex opäť spustí: Laserový zrak, psychická obrana. Pri zápase dokáže oslepením súpera zabrániť útoku. Vedľajším efektom je paralýza súpera. Mimo boja môže byť využitý na odhalenie tieňových a skrytých pokémonov. Dokončí pokédex a vypne displej. Hneď nato sa vonku z pokébalu objaví aj Annikin Bulbasaur. Poskočí od radosti, že je na čerstvom vzduchu, zamračí sa na pavučiny na hrade a pritlačí sa k Annikinej nohe. Na pokyn k oznámeniu o prítomnosti pokémona kývne na Anniku a zamračí sa na bránu do hlavnej budovy hradu.

Po krátkej chôdzi posledným nádvorím prídete k hlavnej bráne hradu. Musíte sa zaprieť úplne všetci vrátane pokémonov, aby sa vám podarilo bránu odtlačiť. Nakoniec sa so škrípaním dvere otvoria do korán a pochmúrny interiér osvetlí úzky pásik svetla. Tesne za vami sa ťažká brána opäť zabuchne, načo sa odlepí od stropu chumáč pavučín a dopadne vám na ramená a vlasy. Budova hradu je slabo osvetlená a chvíľu musíte žmúriť, aby ste rozoznali aspoň obrysy budovy. V prítmí sa vám odhalí veľká kupolovitá budova v tvare lode. Na vašej, širšej strane sa týčia dvoje vysoké dvere. Jedny napravo, druhé presne oproti naľavo. Ďalej v tme rozoznávate tmavú vstupnú halu zakončenú špicatým pôdorysom po stranách ktorého je možné rozoznať ďalšie dve dvere po stranách špicatého výbežku. Podlaha po každom našľapnutí vŕzga a pravidelne sa vám darí zakopnúť o nahrnutú kopu kamenia, špiny alebo pavučín. Pohyb v tejto tme ide veľmi pomaly. Dôležité však je, že sa pohybujete.

***

V prípade, že sa vyberiete preskúmať niektorú z oblastí hradu, tak si na každú menšiu udalosť, ako plazenie, plíženie, beh, šplhanie, otváranie dverí, skrytie sa a pod. hoďte 6stenkou (1 - totálny nezdar, 2 - nezdar, 3 - skôr nezdar, 4 - skôr zdar, 5 - zdar, 6 - totálny zdar/prekvapenie naviac), hody píšte do zátvorky za akciu, na záver príspevku si hoďte percentkou na celkový úspech akcie. (na koniec príspevku do zátvorky dajte percentá)

Profesor Javor - 16. února 2018 15:23

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Pokémon, volím si teba!
Ostravské laboratórium

Dnes je ten deň, kedy má prísť tvoj veľký čas a konečne sa vydáš na cestu svetom za Pokémonmi. Večer trvá dlho, než na to prestaneš myslieť a konečne sa ti podarí zaspať. Naopak ráno je ťažké sa dostať z postele. Vlastne iba dovtedy, kým pozrieš na hodinky a zistíš, že je takmer obed. To urputné večerné rozmýšľanie ťa pripravilo o hodiny spánku, ktoré ti ráno chýbali a tak prebudenie proste neprichádzalo v úvahu. Možno si práve prišiel o šancu vyraziť na svoju cestu tento rok a budeš musieť čakať ďalší, kým sa to konečne podarí. Nalistuješ teda na facebooku stránku profesora Javora so snahou, že sa ešte bude dať niečo zachrániť, status, ku ktorému sa po chvíli dostaneš vykreše malú nádej aj pre teba.

Profesor Javor sa z dôvodu svojho výskumu musel presunúť zo svojho žižkovského laboratória do ostravského. Tréneri, ktorí chcú tento rok ešte vyraziť na cestu, nájdete ho tam aj s potrebným vybavením. Ešte má aj pokémonov. Treba sa však ponáhľať.

Po tejto informácii ti už netreba veľa hovoriť a krv v žilách ti stuhne natoľko, že by sa ti krvi nedorezal nikto. Zbalíš len to najnutnejšie a chytíš prvý spoj do Ostravy. Informačné tabule v meste sú veľmi dobre organizované a tak sa bez zbytočného blúdenia dostaneš po chvíli do laboratória. Ručička na hodinkách sa prehupla cez 13. hodinu, profesor však očividne ešte čaká na posledných oneskorencov. Otočí sa k tebe, doširoka sa usmeje a začne.

Vitaj, predpokladám, že si si prišiel pre prvého pokémona. Každý rok sa podarí niekomu v tento deň zaspať, vôbec nezúfaj. Už ti však môžem dať na výber z poslednej dvojice Igglybuff alebo Hoppip. Tak, ktorý to bude pre teba.

Po výbere pokémona ti postupne pridelí výbavu, najprv všeobecnú: Najdôležitejším kusom tvojej výbavy, ktorý treba strážiť ako oko v hlave je Pokédex. Je v ňom nahratý nový software od Apple, takže tam máš všetky aktuálne a dostupné informácie o Pokémonoch. Vo veľa prípadoch vie zodpovedať aj na miesto výskytu a vývojových štádií Pokémonov. Vpredu máš kameru spojenú s 3D skenerom vďaka ktorému vieš zhotovovať fotky v slabšom rozlíšení a načítať Pokémona v okolí. Na jednej strane je jednoduché ovládanie, okrem toho je vybavený aj dotykovým displejom a na pravej strane máš slot na minidisky, vďaka ktorým vieš Pokémona naučiť nový útok, obranu alebo pomôcť mu k vývoju. Funguje to tak, že minidisk vložíš do slotu, zasunieš do Pokédexu, na obrazovke vyberieš tvojho Pokémona, ktorého sa bude vylepšenie týkať a potvrdíš. Z prednej kamery sa ti ukáže holografický obraz zvoleného Pokémona pri vykonávaní útoku, obrany alebo vývoja. Tento lúč z kamery treba namieriť na vstupný bod Pokébalu daného Pokémona a ostatné sa vykoná automaticky. Okrem toho Pokédex slúži aj nato, ak už vlastníš 6 Pokémonov a chceš chytiť ďalšieho, tak cez mechaniku Pokédexu mi môžeš poslať niektorého do úschovy. Ďalším veľmi dôležitým kusom sú Pokébaly, ktoré sa dajú zakúpiť v každom bežnom Poké Markete, avšak na začiatok každý z vás dostáva 3 do základnej výbavy. Posledným dôležitým kusom základnej výbavy sú Pokeura. Teda mena, ktorá platí v každej krajine Európy, kde sa Pokémoni vyskytujú. Európska Únia prisúdila každému základný obnos na cestu 750 Pokeur, ktoré môžete využívať na súboje alebo nákup výbavy. Minimálna stávka v zápase je 50 Pokeur, takže by vám mal tento obnos vydržať dostatočne dlho. Následne ti pridelí výbavu určenú každému pozorovateľovi: Pre pozorovateľov tu mám pár úžasných vecičiek. Začneme balením ryžových pochúťok (6), ktoré ti pomôžu ukľudniť a prilákať Pokémona a tak uľahčia jeho skicu alebo fotku. Pre každého tu je tiež jedna malena, ovocie podobné našej maline, ktoré vám uľahčí chytenie divého Pokémona. Na záver tu pre teba mám fantastickú novodobú pomôcku pozorovateľa – YOGA BOOK, ktorý ti uľahčí skicovanie Pokémona, rýchly zápis poznatkov, fotenie a rovnako tam máš nahratú svetoznámu publikáciu profesora Oak-a, Pros and cons, ktorá ti zodpovie na všetky otázky ohľadne Pokémonových zápasov a spávneho výberu Pokémona, nielen preto si myslím, že budeš dobrým spoločníkom na cestách pre každého trénera.

Vysvetlí všetko potrebné a na záver dodá: Mimochodom, určite si už počul o zákone vydanom Európskou Úniou, že žiaden dobrodruh sveta Pokémonov nesmie cestovať sám. Poteším ťa však aspoň informáciou, že jedna skupinka trénerov, práve cestuje na tunajšiu hlavnú stanicu. Verím, že sa ti podarí s nimi stretnúť. Jedným je z nich je chovateľ Luka, vysoký, ruský športovec s blond vlasmi a druhým je divoko vyzerajúci Brit David oblečený v tmavom. Myslím, že by nemal byť problém pre teba ich nájsť. Držím palce a želám veľa šťastia.

Marcus Diron (Trenér) - 16. února 2018 15:56

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Chytání pokémonů v Mnichově

Totodile se do toho hned pustí se vší vervou a vodním dělem vytopí Ledybu z toho kmene, ve kterém se schovávala. Následně vyletí do vzduchu a snaží se zaútočit, ale Totodile ji sestřelí na zem, kde už se jen chvilku zmítá na zemi a nakonec zůstane ležet. "Jó, super totodile! Pokébale leť!" zařvu a hodím po Ledybě pokébal. S napětím sleduju, jak sebou pokébal šije, nakonec se ale světýlko ustálí a je to jasný. "Jó, chytil sem prvního pokémona!" Vezmu pokébal s Ledybou, dám si ho za opasek jdu se porozhlédnout po dalším místě, kde by mohli být pokémoni. Pokud v sekvojovém hájku už nic není, vydám se jinam.

Hod: 28%

Alex Malle (pozorovateľ) - 16. února 2018 16:44

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Cesta sa začína (aj keď neskoro..)

domov, neskôr Ostravské laboratórium

Ách..! To som sa ale vyspal!
A to som sa obával že budem unavený...no počkať! Mňa ale žiaden budík nezobudil! Koľko je to vlastne...
ČO?! VEĎ JE UŽ OBED!!! vykríknem a rýchlo vyskočím s postele. MAMI! Prečo si ma nezobudila?? Veď meškám! poviem zhrozene a popritom si už navliekam jednu stranu nohavíc na nohu. Zlatko, ale veď si povedal že si tú cestu naplánuješ sám no nie? ozve sa hlas z kuchyne. Radšej ani neodpovedám, lebo už teraz som od zlosti celý červený. Keď si dotiahnem kožený opasok na rifliach a začnem si obliekať tričko a mikinu, zároveň už balím tie najdôležitejšie veci na cestu: Som to ja ale hlupák! Prečo som si veci včera nenabalil?? Tak..čo si vezmem..zubná kefka, pastu si dokúpim, mydlo tiež, potrebujem ale náhradné spodné prádlo, jedlo a pitie mi dá mama dole v kuchyni a ostatné veci ktoré potrebujem by mi mal dať profesor..ale..kam vlastne pôjdem? Bude profesor ešte tam? rýchlo si sadnem na stoličku a zapínam svoj notebook. Noták..rýchlo!
Keď sa zapne, automaticky zapínam facebook a idem pozrieť profesorov status na ktorom sa píše že profesor odišiel z pôvodného laboratória do Ostravského.
Viac som ani nepotreboval vedieť! Letím dole schodmi a cestou míňam otca ktorý si išiel na prvé poschodie po kľúčiky od auta. Mami! Povedz že máme nejaké sendviče a balenú minerálku! po tom ako pri chladničke zahliadnem mamu ako súhlasne kýve hlavou si vydýchnem a schmatnem dotyčné veci ktoré mama pohotovo podávala. Diky! Teraz sa už iba dostať z luxusnej poschodovej izby s kuchyňou v Prahe do Ostravy..

Po takmer trištvrte hodine náhlenia sa v aute dorazíme iba vďaka oznamovacích tabúľ všade naokolo ku profesorovmu laboratóriu a uvidíme ho ako sa usmieva a kýve hlavou že našťastie stíhame. To som si ale vydýchol!
Vyskočím s auta a nechám rodičov zaparkovať zatiaľ čo si pred vchodom čistím topánky na rohožke a vchádzam dnu.
Veľmi ma poteší keď mi profesor oznámi že ešte má dvoch pokémonov a keď mi povie že medzi nich patrí Igglybuff a Hoppip, rozhodne si vyberiem Hoppipa. Profesor mi povie že keď sa poponáhľam stihnem dvoch chlapcov, takže mi náhle vysvetlí čo a ako a dá mi pokédex a 3 pokébaly. Potom mi podá niekoľko zaujímavých pochúťok pre pokémonov a špeciálnu YogaBook čo ma celkom zaujme ale keďže nemám veľa času, tak mu iba poďakujem a z jeho ruky prevezmem pokébal s mojim prvým pokémonom. Tak dovidenia pán profesor! A ešte raz prepáčte že som meškal! vybehnem von z budovy a vbehnem do auta ku rodičom kde im poviem inštrukcie ktoré mi povedal profesor aby som našiel moju novú skupinu. Takže stanica hovoríš? zamrmle otec a naštartuje motor.

Po 15. minútach takmer už o druhej prichádzame na stanicu, kde sa lúčim s rodičmi. Ahoj mami! Budem vám písať každý deň keď to bude možné! Ahoj oci a dávaj pozor na mamu! zakričím a za plaču mamy vchádzam do stanice kde sa rozhliadam po mojich nových parťákoch. Takže blonďák a týpek v čiernom..hmm. Aha! Tam sú! rozbehnem sa za dvomi chlapcami vedľa seba celý šťastný že moja cesta sa práve začína!!!

Profesor Javor - 16. února 2018 18:20

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Blízke stretnutia ...
Ostravská hlavná stanica

David a Luka
Na hlavnej stanici v Ostrave je omnoho väčší ruch ako tomu bolo v Prahe. Čo je na jednej strane prekvapivé, na druhej strane to však ovplyvnil fakt, že koľajisko za Ostravou smerom na východ a juh bolo zničené a týmto smerom cesta vlakom proste ďalej nepokračuje. Veľa ľudí tu panikári a rozmýšľa ako sa dostať ďalej. Aj vy hľadáte smer kade by ste sa vydali, keď zrazu zadrnčí Davidovi ruka. Lepšie povedané hodinky od profesora. Zablikajú na zeleno a obálka na obrazovke signalizuje, že vám prišla nová správa. Keď David správu otvorí zistí, že je od profesora.

Zdravím vás dobrodruhovia. Počul som, že ste sa vydali smerom na východ. Bohužiaľ zločinecká organizácia ovplyvňujúca Balkán a blízky východ zničila všetky koľajiská. Počul som, ale že niečo sa deje v starých baniach. Choďte do Hornického múzea-Landek Park, tam sa dozviete viac. V okolí múzea je okrem toho park, bohatý na výskyt hlavne hmyzích pokémonov. Prikladám mapu.

Mimochodom, posielam vám posilu. Každú chvíľu by mal na stanicu doraziť mladý pozorovateľ, ktorý by sa rád vydal na cestu s vami.

Alex
V rýchlosti sa vrútiš na stanicu plnú ľudí. Je ťažké sa tu orientovať a niekoho nájsť, to je ako hľadať ihlu v kope sena. Chvíľu teda chodíš pomedzi ľudí a nástupištia, až zazrieš dvojicu hľadiacu do hodiniek jedného z nich, veľmi podobnú profesorovmu popisu. Pravdepodobne si našiel, čo si hľadal ...

***

Odteraz píšete súkromne medzi sebou Luka, David a Alex.

Alex Malle (pozorovateľ) - 16. února 2018 18:43

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Ostravská stanica

Luka a David

Po namáhavom a dlhom hľadaní dvoch chlapcov o ktorých mi povedal profesor Javor, keď som si už zúfalo myslel že budem cestovať sám, som si všimol v ďiaľke dvoch chlapcov, z ktorých jeden sedel opisu profesora..blonďák a chlapec v čiernom..áno to budú určite oni! No..ale čo teraz? Iba ku nim prídem a pozdravím sa? To bude trápne.. aspoň sa trochu upravým.. prejdem si rukou po vlasoch aby mali istú formu a aby som vyzeral trošku "cool" a vykročím vpred. Váhavo k ním pristúpim a všimnem si že hľadia do špeciálnych hodiniek a dočítavajú o nejakom chlapcovi ktorý by k nim mal prísť. Ach jaj! To je teda ale trápne že som tu v tomto momente! No..ale teraz už nemôžem ustúpiť.. podídem k nim a pozdravím sa: Čaute. Profesor Javor ma za vami poslal...tak som tu! povedal som a pristihol sa pri tom ako hľadím do zeme a tak som sa im pozrel do očí. Preboha to bol teda riadny trapas..ale hlavné je, že to mám za sebou! zamyslím sa a usmejem sa na nich.

Tak čo je v pláne? A čo vlastne robíte? mal som veľa otázok ale nechcel som byť otravný, tak som radšej držal ústa a čakal na ich reakciu.

Marcus Diron (Trenér) - 16. února 2018 19:28

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Hledání pokémonů v Mnichově

Poté, co získám Ledybu se vydám do hustých keřů na okraji hájku, kolem sekvojů. Rozhlížím se na všechny strany, snažím se najít nějakého dalšího pokémona a plížím se neslyšně, ať je nevyplaším. Aspoň se o to pokouším.

Hody: 6 (Hledání), 2 (Plížení)

Daniel O`Neill (Trenér) - 17. února 2018 13:25

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

V kavárně

Můj Eevee se zdá být zatím v pořádku a tak ho držím v náručí a hladím. Má krásně hebký kožíšek, je to docela příjemné. Co se mého návrhu týče, tak Alex zatím nijak nereaguje. Michael ano, ale moc mně tedy nepotěšilo to co řekl. Nechápu ho, jako by vůbec nepřemýšlel. "To mi musíš vysvětlit.. Chceš jet do Španělska, ale nechceš abychom při tom navštívily i jiná místa?

Takže místo toho abychom si cestu užily a zastavily se někde kde by to mohlo být zajímavé a né jen kvůli tomu že tam jsou stadiony, tak prostě pojedeme celou dobu, odtud rovnou ke hranicím Španělska a odtamtud pěšky do Madridu?" To by snad nemyslel vážně. Chce studovat pokémony? Kdyť to může všude, né jen ve Španělsku! Čekal jako že vybereme jedno místo a tam se budeme zdržovat měsíce? "Alex, co říkáš ty?" Zeptám se své kolegyně a podívám se na ni. "Tak či tak, budeme muset jet vlakem. A můj návrh je přeci logičtější né?"

Annika Winkler (trenér) - 18. února 2018 11:20

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Průzkum hradu

"Aaaaa," vyjeknu, když mi na vlasy dosedne chumáč pavučin a špíny. Zbrkle se snažím ze sebe to svinstvo vytřepat, čímž si na hlavě akorát vytvořím nepěkné hnízdo. Bez hřebenu ty pavučiny asi opravdu nesundám. Ozvěna mého vyděšeného hlasu mě pak ale donutí se vzpamatovat a poplašeně si rukou zakryji ústa, aby nevydala už ani hlásku. Cítím, jak mi po zádech stoupá husina a nejsem si úplně jistá, zda za to může pavučina v mých vlasech nebo ten obrovský, ponurý sál, do kterého jsme vkročili.

Sotva je tu vidět na krok a nikde nevidím ani okna, ze kterých by se daly alespoň strhnout závěsy. "Teď by se tu opravdu hodil nějaký ohnivý pokémon," postesknu si v duchu. Vyplašeného Bulbasaura se snažím uklidnit pohlazením, ale možná jsem to i já, kdo by sám potřeboval trochu utišit obavy.
"Nemá tu někdo z vás baterku?" zeptám se svých společníků a snažím se stále přizpůsobit horšímu osvětlení v místnosti. "Bez světla se asi moc daleko nedostaneme," pohled mi pak sklouzne ke dveřím po obou stranách sálu, "leda by ty ostatní místnosti měly okna."

"Zatím asi bude muset stačit tohle," řeknu si spíše pro sebe a z kapsy vytáhnu mobil. V nastavení přepnu na svítilnu a trochu se zamračím nad stavem baterky. "Nějakou dobu to snad vydrží." Snažím se prozkoumat nejbližší okolí, abychom před vstupem do dalších místností nic nepřehlédli (3). Světlo vycházející z přisvětlovací diody telefonu je bohužel někdy až moc intenzivní, zvlášť, když se vám podaří neopatrnou manipulací zamířit jeho svit přímo do očí...

Pak musím spoléhat na svého Bulbaraura a společníky, že mi v případě nouze pomohou. Rozdělovat se tady by asi nebyl ten nejlepší nápad. (58%)

Karen Dale (chovatel) - 18. února 2018 13:19

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Hurá do hradu
Praha, hrad

Napokon i ja, ako posledná, vyvolám z pokéballu svojho pokémona. Po stisknutí tlačítka na loptičke, ktorá sa razom zväščí ju zamierim smerom pred seba a s oslňujúcim zábleskom sa do tretice objaví Chikorita. Kvoknem si s vajíčkom stále v rukách a usmejem sa na ňu. "Ahoj, ja som Karen, dúfam, že si spolu budeme rozumieť. A toto sú naši spoločníci. Annika a jej bulbasaur a Gabriel a jeho zubat." Predstavím nie len seba ale aj svojich spolucestovatelov.

Nechám Chikoritu aby sa chvílku porozhliadala po okolí a zapamätala si ostatných, prípadne sa trochu oťukala. Medzi tým zložím batoh z ramien a opatrne doň uložím inkubátor, ktorý preventívne obalím po stranách oblečením, ktoré je na vrchu. Len pre prípad... Následne vstanem a hodím batoh zase na ramená.

A potom už sa všetci šiesti vydávame do útrob hradu. Nemôžem povedať, že pavučiny vo vlasoch mi robia radosť. Ale len znechutene nakrčím nosom, keď sa nejaká obtrie okolo. Zato sebou celkom solídne cuknem, keď Annika vykríkne. Len čo vojdeme, hlavné vráta sa zavrú a nás obkolesí tma. "Teraz by bolo fajn mať nejakého ohnivého pokémona." Neodpustím si doternú myšlienku a podla slov Anniky o baterke predpokladám, že ju mohlo napadnúť niečo podobné. Našťastie náhradný plán v podobe mobilu je fajn riešenie, pretože na to, ako velký batoh nesiem na ramenách a čo všetko v ňom je, baterka ma vôbec nenapadla. "Ako to, že ma to vôbec nenapadlo?! Pri najbližšej príležitosti si musím zohanať baterku." Pokývam v duchu a prižmúrim oči v žiare diódy mobilu.

Keď si trošku privyknem na svetlo, rozhliadnem sa odhadujúc, kde čo je (3) skúmajúc nie len steny, ale i podlahu miestnosti. Bohužial, v tomto svetle, ktoré je síce ostré, ale občas až moc, sa mi až tak dobre nedarí. Zažmurkám trochu a pokývam, moc dobre to nezačína. "Tak, kam sa teraz vyberieme? Zostala by som pospolu, kto vie, čo tu nájdeme." Navrhnem a sama spravím krok bližšie k Annike zakopnúc trochu o kameň, našťastie sa len viditelne podknem ale ustojím to pomerne dobre. "Ja sa tu zabijem aj sama a ani mi nikto nebude musieť pomáhať." Nespokojne zamrmlem popod nos keď naberiem stabilitu.

Otočím hlavou ku Gabrielovi. "Ktoré dvere navrhuješ?" Preskúmala by som to postupne, nie je zas tak moc sa kam náhliť a lepšie dať si pozor a postupovať pomaly, aj keď neviem, či to s Gabrielom vyjde dobre. V očakávaní jeho odpovede mimovolne pozriem dolu na Chikoritu, ktorá sa netvári zrovna najviac nadšene z prostredia, ale zatial to berie celkom športovo.
(66%)

Luka Rankov (chovateľ) - 18. února 2018 19:25

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Nový spoločník
Ostrava - hlavná stanica

Potom, čo vystúpime z vlaku začnem uvažovať čo ďalej. Chcel by som sa zoznámiť aj so svojim novým Squirtlom, ale vypustiť ho tu na preľudnenej stanici nie je asi úplne najlepší nápad. Tak sa pustím do riešenia ďalšieho hlavolamu, kam ďalej. Nemám ani potuchy, akým spôsobom by naša cesta na Balkán mala pokračovať, keďže všetky koľaje boli zničené. Keď zrazu moje premýšľanie preruší zadrnčanie iWatch na Davidových rukách. Podídem bližšie k nemu, aby som si mohol aj ja prečítať správu od profesora. Tak to je výborné. David, čo ty nato, konečne viem ako ďalej. Možno niečo zaujímavé v tých baniach zistíme. Rozplývam sa nad novo získanými pokynmi, keď ma zrazu preruší prichádzajúci chalan. Nazdar, ja som Luka. Som rád, že sa naša partia rozrastie o ďalšieho člena. Viac hláv, viac rozumu. Práve rozmýšľame ako sa dostaneme ďalej na Balkán, konkrétne do Sofie, kde chce David vyzvať tamojšieho trénera štadióna. Takže v pláne je podľa posledných informácií pravdepodobne cesta do baníckeho múzea. Povzbudivo sa usmejem na nového člena nášho tímu.

David Morrison (Trenér) - 18. února 2018 21:32

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Noví přátelé i nepřátelé v Ostravě - Luka Rankv, Alex Malle

Zdá se, že v Ostravě je toho víc, než jen rozbité koleje a naše roztříštěné sny o hladkém průjezdu. Nějaký zločinecký gang a navíc i nový společník. S tím Alexem se v rychlosti seznámím, informace nechám na Lukovi, který se toho ihned ujme.

"Přesně tak. Myslím, že bychom měli jít co nejdřív do toho muzea, ale nejdřív bychom si měli nachytat nějaké další pokémony v tom okolním parku. Jestli tam budou nějací zločinci tak to budou fakt drsní borci, na který sami mít nebudem. Potřebujem se ujistit, že máme víc než jednoho pokémona na osobu. Tak pojďte." řeknu a vedu je podle mapy k tomu muzeu. Jestli je to tak naléhavé jak říkal profesor, tak není času nazbyt.

Jefferson Dorsey (Cestovatel) - 18. února 2018 23:56

soukromá zpráva od Jefferson Dorsey (Cestovatel) pro

Sekvojový háj

Anglické zahrady, Mnichov

Háj není tak malý a neškodný, jak jsem si myslel. Čím víc se k němu přibližuji, tím více se mi hůře pohybuje. Anglický trávník brzo nahradila neupravovaná louka prorostlá kořeny stromů a keříky. Naštěstí nejsem jediný, kdo si zřejmě udělal někdy výlet do tohoto háje, a proto brzy narazím na vyšlapanou cestu. Byť se snažím najít nějaké pokémoni, nezapomínám fotografovat jako zblázněný. Mám tu úplně jiný pocit než v centru Mnichova. Je to takové uvolněné, celý Mnichov byl takový uspěchaný, ale tohle je něco úplně jiného. Tady člověk nevnímá čas a jen si úžívá čerstvý vzduch a krásnou přírodu.

Schovám se za keř. Nesmím pokémony vyplašit. Jenže povede se mi přesný opak. Zatímco si vybírám pohodlné místo v keříku, zasekne se mi noha pod kořen a já se sebou švihnu o zem. Tohle musel slyšet celý háj. Teď už nenápadný asi nebudu. Zatímco bolestivě koukám před sebe a zaťatými zuby prskám anglické nadávky, zjeví se přede mnou Rattata (77%). "Ahoj." Usměji se a vyndám z kapsy svůj jediný plný pokéball. "Geodude volím si tebe!" Zvolám na celý les. Pokéball vypustí obláček světle červené barvy, která se postupně zformuje v drsně vypadajícího Geoduda. "Nárazový útok!" Přikážu (4). Nechci Rattatu zničit, chci jí oslabit, aby bylo snazší jí chytit.

"A hned potom obratnou obranu." V pokémoním zápase není možní jen útočit, někdy je potřeba se stáhnout a nabrat nových sil (4). A pokud se mi podaří Rattatu aspoň trochu oslabit (aby byla pravděpodobnost chycení 75%-100%), tak vytáhnu z kapsy jeden z pokéballů a neohroženě ho po Rattatě hodím.

Profesor Javor - 19. února 2018 09:00

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Myší zápas
Sekvojový háj, Anglické záhrady – Mníchov

Po nahnevanom šuchote krovia a chvíle napätia sa na teba vyrúti z kríka vyrušená, naštvaná Rattata, zamračí sa a sleduje, čo sa bude diať. Potom, čo sa pred ňou zjaví kamenná hora svalov, Geodude začne nahnevane prskať. Po Jeffovom usmernení vyrazí Geodude rozhodne podľa daných pokynov v ústrety Rattaty. Rattata vyzerá veľmi obratne, avšak tvrdému nárazovému útoku Geoduda (4+0+0+0) sa jej nepodarí uskočiť využitím obratnej obrany (3+0+0). Geodude vrazí tvrdo do Rattaty a tú odhodí späť ku kríku do trávy (rozdiel 1). Po chvíli sa Rattata otrepe a vyštartuje späť do zápasu. V plnej rýchlosti sa rozbehne na Geoduda a kľučkovaním sa snaží odhaliť jeho slabinu (4+0+0+0). Geodude je odpočinutý a tak sa poľahky vznesie ponad zježenú srsť na chrbte súpera a poľahky sa vyhne úoku Rattaty (4+1+0). Tá prebehne okolo neho, zmätene zvrtne hlavu späť na Geoduda, čo vyruší jej koncentráciu na útok natoľko, aby si nevšimla rovnaký koreň ako Jeff, zakopla a tvrdým žuchnutím narazila tvárou na odhalený kúsok tvrdej zeme pri kríku (rozdiel -1). Vyzerá to však, že táto Rattata je veľmi húževnatá a nehodlá sa len tak vzdať. Nasleduje teda znova otrepanie hlavy, vypľutie nazberanej hliny z úst a naštvané prskanie na súpera.

Presne v čase, keď Jeff dáva svoje pokyny pre druhé kolo Geodudovi sa po úzkej vyšľapanej cestičke z prostriedku hájika vynorí známa tvár. Zamyslený Marcus kráča von z hájika ako obarený a keď si všimne zápas odohrávajúci sa neďaleko podíde bližšie k zápasisku.

***

Rattata (R+1) / NORMAL – rozdiel na vyradenie 5 (aktuálne 4)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Môžeš hádzať znova na útok a obranu 2x šesťstenkou, alebo na chytanie percentkou po hodení pokébalu. Rozsahy na chtenie sú 0-10% útek pokémona, 11-44% vyskočenie z pokébalu, 45-100% chytenie pokémona.

Profesor Javor - 19. února 2018 09:21

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Stretnutie s legendou
Sekvojový háj, Anglické záhrady – Mníchov

Tvoj tím sa práve rozrástol o hmyzieho pokémona a chuť prvého úspechu ťa navnadila na ďalší lov. Vydávaš sa teda späť po vyšľapanej cestičke do hustého nízkeho porastu na okraji hájika. Keď ťa zrazu udrie do temena niečo čo padne zo stromu na d tebou. Na zemi pri nohách ti po bližšom preskúmaní leží suchá halúzka. Dvihneš teda pohľad, aby si sa pozrel, odkiaľ ten útok prichádza. To čo zazrieš ťa takmer priková do zeme. Na najnižšej halúzke blízkeho stromu sedí malý, zamyslený Celebi a pravdepodobne si užíva prvé lúče tohtoročného slniečka a prežúva prvé jarné plody okolitých stromov.

Očividne si ťa ešte nevšimol. Vydáš sa teda jeho smerom a snažíš sa spôsobiť čo najmenej hluku, aby si ho nevystrašil. Zaujatý tak blízkym stretnutím s tak vzácnym pokémonom si však nevšimneš suché halúzky pod tvojimi nohami. Na jednu neopatrne našľapneš a hájikom sa rozoznie hlasné *PRÁÁÁSK*. Celebi otočí hlavu tvojím smerom, nakloní ju do strany, príjemne sa na teba usmeje, nasleduje už len hlasné zasvišťanie zvuku a legendárny pokémon zmizne nevedno kam. Neostáva ti teda nič iné len pokračovať ďalej po úzkej cestičke von z hájika. Zo zamyslenia ťa vytrhne až známa tvar na okraji hájika. Jeffov Geodude si tu práve meria sily s divokou Rattatou.

Profesor Javor - 19. února 2018 09:39

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Landek park
Ostrava

Po prvom oťukaní a zoznámení sa na stanici sa vyberiete bok po boku v novovzniknutej cestovateľskej skupinke do profesorom avizovanej destinácie – Landek Parku v okolí ostravského Hutníckeho múzea. Mapa, ktorú vám profesor poslal, je dostatočne podrobná, takže nemáte problém sa cez Ostravu dostať na príjemné miesto na severnom okraji mesta. Už z diaľky vidíte ako sa nad vysokým a hustým porastom stromov týči vrchol tunajšej rozhľadne, strohej drevenej stavby pozostávajúcej s postranných pilierov, schodišťa a plošiny so zábradlím na vrcholku. Cez vysokú kovovú, hrdzou napadnutú a pravdepodobne len málo udržiavanú bránu vykročíte na chodníček vedúci do stredu parku. Na prvom rázcestí je rozdeľovník, ktorý ukazuje na všetky smery. Šípka vpravo nesie nápis mŕtve Rameno Odry, teda rieky, ktorá obkolesuje park a ukazuje tak na malú oázu plnú rákosia, vysokej trávy, nízkeho porastu krovia a prevažne stojatej vodnej ploch. Cesta doľava je popísaná ako smer k starej bani Anselm, tu sa cesta zvažuje trocha nadol a jej okolie je pokryté prevažne vyhrnutými sutinami a kamením. Kde, tu sa objavuje malá jaskyňa ako pozostatok baníckej činnosti. V diaľke sa tu týči komplex budov múzea. Cesta dopredu je popísaná šípkou s nápisom chránený les Landek Parku. A to je práve cesta, ktorá bola vidno už z diaľky. Cestu lemujú vysoké stromy, husté chumáče trávy a nízky porast kríkov. V diaľke sa týči už spomínaná rozhľadňa.

***

V prípade, že sa vyberiete preskúmať niektorú z oblastí, tak si na každú menšiu udalosť, ako plazenie, plíženie, beh, šplhanie, skrytie sa, tichá chôdza, prikrčenie sa, prehľadávanie a pod. hoďte 6stenkou (1 - totálny nezdar, 2 - nezdar, 3 - skôr nezdar, 4 - skôr zdar, 5 - zdar, 6 - totálny zdar/prekvapenie naviac), hody píšte do zátvorky za akciu, na záver príspevku si hoďte percentkou na celkový úspech akcie. (na koniec príspevku do zátvorky dajte percentá) Tu je možné sa aj rozdeliť, s tým, že pred pokračovaním v ceste sa treba samozrejme zase stretnúť

Profesor Javor - 19. února 2018 10:10

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

S teplým nápojom sa vždy lepšie plánuje
Kaviareň, Žižkov

Ako tak sedíte nad mapou a dohadujete ako budú vyzerať vaše najbližšie kroky príde čašníčka s vašou objednávkou. Postaví nápoje pred vás. Nech sa páči dáma, páni. Otočí sa k Davidovi a podá mu malú keramickú kanvičku s mliekom. A nech sa páči vaše mlieko k čaju. Vyúčtuje nápoje, vezme peniaze a ešte dodá. Mimochodom, vôbec by som vás nechcela vyháňať, ale keďže sme skôr dopoludná kaviareň pre študentov, tak za hodinku zatvárame. Kľudne si dopite, máte ešte čas, len aby ste o tom vedeli. Zahľadí sa na mapu roztiahnutú na stole a potom otočí pohľad k Danielovi. Jéééj, to je nádherný Eevee, mohla by som si ho pohľadiť. Usmeje sa milo.

Nasleduje malá výmena názorov o ďalšej ceste medzi Michaelom a Danielom. Alec je tichý človiečik, ktorý sa moc do rozhodovania a určovania smeru nehrnie a tak len načúva a presúva zrak z jedného chlapca na druhého. Pri vyslovení svojho mena a Danielovej otázky sa strhne, akoby prekvapená, že niekto sa pýta na názor aj je. Iba mykne plecom a slabým hláskom dodá: Ja ... ja, to nechám radšej na vás. Skúsi nesmelý úsmev. A tak to vyzerá, že na ceste sa nakoniec budú musieť zhodnúť Daniel s Michaelom.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 19. února 2018 18:59

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov

Jak jsem se tak plížila vysokou trávou, nevšimla jsem si blížícího se kmene. Zakopla jsem o něj a natáhla se na terasu. Svůj Yoga book jsem držela nad hlavou, zatímco obličej jsem neuchránila a nos si vrazila až na druhou stranu hlavy. „Au, au, au!!“ zasténala jsem a hlavu opatrně zvedla od dřeva. Ujistila jsem se, že nos se mi nerozmačkal na podlahu a kupodivu byl celý, i když naražený a bolavý. V očích se mi zaleskly slzy.
Klekla jsem si, položila Yoga book a začala si ohmatávat nos. Hned jsem toho litovala, protože přes tu bolest nešlo absolutně vůbec nic cítit. Jen jsem se modlila, aby nos nebyl zlomený a otok nebyl velký a hned zmizel. Sice jsem nebrečela, ale slzička se mi řinula po tvářích. Utřela jsem si je a uklidila svůj Yoga book. Přemáhala jsem se, abych si na nos pořád nechytala a rozhlédla jsem se. Všimla jsem si erbu, na němž byl vyobrazený magikarp chycený na udici. Na této straně, kde jsem se natáhla, byly jedny dveře. Možná jsem čekala, že z nich někdo vyběhne, když jsem tu křičela, ale nikde nikdo nebyl. Zvedla jsem se na nohy a šla po terase na druhou stranu. Terasa pokračovala za rohem až do jezírka. Na terase byly stole a židle. Vypadalo to na nějakou restauraci. Rychle jsem se otočila a vrátila se na místo nehody. Rozhodně jsem nechtěla, aby mě s tím nosem někdo viděl!

Profesor Javor - 19. února 2018 19:44

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Jazerný domček

Anglické záhrady, Mníchov

Pád na terasu nakoniec nie je tak strašný ako to sprvu vyzeralo. Všetko vybavenie ostalo bez ujmy, jediné čo utrpelo je tvoja tvár, keďže ju nemalo čo chrániť. Najviac to odniesol nos. A ako tomu vždy býva, úder na nosnú prepážku vyženie slzy do očí. Z jednej nosnej dierky sa ti dokonca spustí úzky prúžok krvi. Bolesť je síce silná, ale nos vyzerá v poriadku. V ľahkom šoku prebehneš dopredu a zase späť v snahe skryť sa pre ľuďmi obedujúcimi na terase. Popri tom strácaš kvapky krvi. Aj do úst sa ti dostáva kovová pachuť krvi a v momente, keď zistíš, že krv pochádza z nosa. Zašramotí zámok na zadných dverách. Vykročí z nich nízky, starší pán, zavalitej postavy, tak okolo šesťdesiatky. Kto to tu kričí? Čo sa tu deje? Začne sprvu trochu namosúrene. Potom si uvedomí čo sa vlastne stalo. Už asi tisíckrát som hovoril záhradníkom a správcovi záhrad, aby ten porast okolo jazierka skrátili. Oni budú čakať, kým sa tu asi niekto zabije, ale stratí nejaké malé dieťa. Kvôli ich lenivosti tu dochádza k úrazom. Pri posledných slovách vyťahuje z vrecka látkový kapesník a podáva ti ho. Nech sa páči, použi toto. Pritlač si to poriadne a poď sa trochu umyť, máš celú tvár od krvi. Naznačí ramenom do pootvorených dverí. Vedie ťa prvou miestnosťou, ktorá slúži očividne ako rybársky obchodík. Na stenách sú vystavené prúty s cenovkami a v presklennom predajnom pulte zásuvky s rôznymi rybárskymi pomôckami a návnadami. Vedie ťa ďalej do zadnej miestnosti, kde má malú kuchynku a toaletu s umývadlom. Nech sa páči opláchni sa. Namočí druhý kapesník do studenej vody a priloží ti ho na zátylok. Toto by malo pomôcť. Kľudne si odpočiň koľko potrebuješ, keby niečo budem vpredu na predajni. Povzbudivo sa usmej a odíde rovnakými dvermi ako ste prišli pred chvíľou.

Alex Malle (pozorovateľ) - 19. února 2018 22:49

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Cesta k baniam!

David a Luka

Akonáhle sa mi noví "parťáci predstavia, spomeniem si že práve ja som ostal ten, čo sa nepredstavil: Som to ja ale nevychovanec.. zamyslím sa a hneď spustím: Volám sa Alex a chcem sa stať pozorovateľom pokémonov! Takže ak nebudete namietať, tak keď vyjdeme von zo stanice a zoznámim sa so svojim pokémonom, rád by som preskúmal aj vašich..viete..potrebujem si ich načrtnúť a počas ciest s vami o nich získať čo najviac poznatkov! Ale nie som náročný..počkám kým sa rozhodnete.. poviem a povzbudivo sa na nich usmejem.
Keď David vyhlási aby sme ho nasledovali, ihneď vykročím. Po nejakom čase, keď sa nám podarí cez dav ľudí si prekliesniť cestu a konečne sa dostaneme von, zavediem chlapcov niekam nabok, aby som konečne prevetral svojho Hoppipa. Keď konečne zájdeme o niečo ďalej od stanice, odopnem si pokébal od opasku, a zvolám: HOPPIP! Volím si teba! Všetci vlastníci pokébalu brali tento moment ako čosi úplne normálne, ale ja som bol nesmierne vzrušený keď sa pokéball otvoril a za červeného svetla sa z neho vyformoval môj pokémon. Vyzeral ÚŽASNE! Bol to ružový pokémon so zelenými lístkami na hlave a vznášal sa vo vzduchu. Usmieval sa čo ma upokojilo a nezachytil som na jeho výraze hanblivosť ani stres. Vedel som prečo ho vyvolať mimo rušnej miestnosti.
Nazdar kamarát! usmejem sa na neho a pohladím ho po hlave zatiaľ čo sa na mňa začudovane pozerá svojimi žltými očami. Vyzerá to tak, že som tvoj nový tréner. Vybral som si ťa preto, lebo som v tebe videl najlepšieho spoločníka a verím, že ním aj si. žmurknem na neho a keď vidím ako sa začne veselo točiť vo vzduchu, nesmierne sa poteším. Nechcem vás ale zdržovať. otočím sa na svojich parťákov. Ináč zabudol som sa vás opýtať: Akých máte vlastne pokémonov? Predstavím vám svojho ak ste to zatiaľ nevykonali pomocou pokédexu a nepoznáte ho: Toto je Hoppip- trávnatý a lietajúci typ. Hmm..zatiaľ o ňom ani ja veľmi neviem no..budem si musieť o svojom pokémonovi viac zistiť. poviem a počkám na ich reakciu a uvidím či sa aj oni chcú zoznámiť so svojimi pokémonmi.
Či tak urobia, alebo nie, po čase sa zodvihnem od svojho pokémona a začnem ho pobádať aby mi vyletel na plece keď nebude vládať poletovať. Keď tak urobí, opýtam sa Davida a Luka či už ideme: Mali by sme si pohnúť. Ale navrhujem aby sme ešte skočili niečo nakúpiť do PokéMarketu..nehovorím o pokébaloch...tie 3 by nám zatiaľ mohli stačiť no..nejaké liečivá a tak ďalej by sa zišli no nie? usmejem sa a mávnem rukou nech pokračujeme v ceste avšak počkám na povely Davida, pretože on má mapu a vyzerá to tak že je v obraze.

Luka Rankov (chovateľ) - 20. února 2018 10:28

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Hurá do baní
Landek Park - Ostrava

Len čo vyjdeme zo staničných priestorov von na ulicu Alex hľadá priestor, nato, aby mohol vypustiť svojho pokémona. Na jeho poznámku o pozorovaní našich pokémonov reagujem stroho. Ak chceš,
tak v pohode môžeš môjho Squirtla pozorovať a nakresliť si ho. Teraz ho, ale vypúšťať určite nebudem, za prvé by sme si mali pohnúť a za druhé si to nechám na vhodnejšie okolie a priestory, ktoré budú určite v areáli parku. Vyhodím si pokébal so Squirtlom do vzduchu a vložím späť do vrecka. čo sa týka toho Pokémarketu, tak to je určite dobrý nápad, ale popravde nemám ani poňatia, kde by sme tu hľadali nejaký Poké shop. Myslím, že najlepšie bude, keď pôjdeme do toho areálu baníckeho múzea a tam možno niečo nájdeme, kto vie? Prehodím športovú tašku s vecami cez rameno a rozhodne vykročím podľa Davidovej mapy k Landek Parku.

***

Netrvá dlho a dorazíme k bráne parku. Zvonku nevyzerá moc areál moc vábne, len čo prejdeme ale okolo zhrdzavenej brány naskytne sa nám krásny pohľad na tri rôzne prírodné rezervácie. Po príchode na rázcestie si pozorne prečítam všetky smerové ukazovatele. Alex, myslím, že tam pri starom dole Anselm bude aj areál múze s nejakými obchodmi a reštauráciami, možno tam bude aj Poké Shop, čo ty nato? Žmurknem na Alex a položím ďalšiu otázku. Tak ktorým smerom sa vydáte vy? Ja asi pôjdem pomalým tempom preskúmať to kamenisté okolie cesty k múzeu. Ak by ste chceli ísť skúsiť šťastie inam, tak vás môžem počkať pri múzeu. Nechám otázku visieť vo vzduchu.

Počkám si na odpovede ostatných členov výpravy a či už sám, alebo s niektorým parťákom sa poberiem rozvážnym krokom troška ďalej od cesty, ale stále sa snažím smerovať dole kopcom k múzeu. Po chvíli si všimnem malé jaskyne alebo diery alebo čo to vlastne je, v kamenistej pôde. Vyberiem si tú najbližšiu a rozhodnem sa ju pozorne preskúmať (5). Posadím sa vedľa nej a prezerám sprava, zľava, do vnútra, z každého smeru, všímam si všetko čo by mi mohlo napovedať, akého pôvodu diery sú. Pre istotu povolám Squirtla von z pokébalu. Squirtle, poď von! Z červeného svetla sa sformuje malý, modrý korytnačí pokémon. Ahoj, ja som Luka. Vyzerá to tak, že spolu strávime nejaký čas. Verím, že si budeme rozumieť. Poškrabkám ho za krkom pri panciery a podám mu na znak priateľstva napiť z mlieka Miltanka. (vylepšiť nárazový útok na U+1) Daj si kamarát, toto ti bude určite chutiť. Potom už sa opäť sústredím na dieru v zemi a podrobne skúmam jej vnútro aj zovňajšok.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 20. února 2018 16:31

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Prohlídka hradu

Zaníceně hledám nejdokonalejší úhel pro mou fotku a zároveň tak nestydatě očumuji dvě své nové kamarádky. Je to nejdokonalejší způsob očumování holek ever. Vždyť jen fotím kolní přírodní krásy. Nic víc, nic míň. Hihihi :) ...A teď úsměv...to je ono...ale ne.. sakra.. Udělám pár snímků a po té jen tiše kleji nad holčičí stydlivostí. A to jsme si mohli užít tolika zábavy. "Áááále..každý má rád focení...navíc budeme mít památku..." Úskočně se uchichtnu a postupně skládám svůj foťák zpět do baťohu. Nesmím to moc uspěchat. Jsou tu dvě mladé holky. Ještě bych litoval, kdybych je vylekal nějakou prasárničkou. Ale budeme na tom pracovat (:D).

Realita mě posadila zpět na prdel. Po extravagantním výstupu jen tiše postupuji vpřed a netrpělivě se rozhlížím kolem sebe. Obzvlášť hrad byl čím dál víc divný. Nevypadá to tu tak strašidelně....jen jako by tu chyběla uklízečka... Každopádně před samotným hradem sáhnu pro pokeball a vytáhnu z něj mého nového neocenitelného parťáka. "Whooaa.....pašáák"Tiše okomentuji Zubatův krátký let, přijetí nového minidisku i následné přistání na jednom z mých ramen. Očividně si mi dva padneme do noty. Uvítal jsem i ukecaný pokedex přeplněný informacemi. Takže jako netopýr...jen dokáže ostatním natrhnout prdel...chápu...

Se zubatem na rameni se cítím hned o něco bezpečněji. I když i mě při vstupu do hlavní síně naběhla husí kůže. Je to jako bych vstoupil do stařecké zaprdlé místnosti plné zatuchlin. Samá pavučina, prach a ten studený trpký vítr. Nedořešenou viditelnost okamžitě vyřešil jeden z těch hezčích mozečků v naší partě. "Cool.."Tiše ocením Annity nápad. Mě samotného by něco takového asi nenapadlo. Ještě zítra bych tu zkysnul po tmě. Naštěstí je fajn mít po boku pár nových přátel. "Takže....co tu vlastně hledáme ? Pokemona nebo trenéra ? Protože tady bych jako člověk nezůstal ani přes noc..."
Nadhodím svůj o málo chytrý postřeh a pozorně našlapuji ihned za ženskými siluety. Někdo hledá okolo sebe, někdo zase přemýšlí nad tím kam dál. Jen já očekávám jakýkoli možná náznak ducha. Nechci se leknout jako první. A že k tomu mam jen kousíček... Ale nakonec i mě napadne něco chytrého. "Stejně o nás už ví....co to nechat na Zubatovi ? Orientuje se pomocí zvukových vln ne ? Takže je mu jedno jestli je tma nebo světlo....stačí když najde něco co stojí za naší pozornost...myslím..." Nápad dobrý ale jak bude proveditelný, to nevím. Počkám na výřečný souhlas mých dvou okouzlujících společnic a následně i na pochopení plánu samotným Zubatem. Tomu to klidně vysvětlím i dvakrát (4) Jednoduše má prohledat hrad pomocí odrážení zvukových vln (echolokace) a nalézt cokoli podezřelého. Od pěkných pokladů až po tajemné trenéry či šílené duchy. Prostě něco, co se vyjímá obyčejnému pustému hradu. Jakmile něco najde, nechám mu volnou cestu a pokračujeme za ním. Rozdělovat se nepřipadá v úvahu. Nemáme světlo navíc a i duchové samotní by nás potrhali až až. (48%)

PS: Omluvám se za neaktivitu. Rozbitý PC. Teď už je vše v pořádku a opět pojedu na plný plyn. Tak trochu :)

Profesor Javor - 21. února 2018 07:49

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Na tom hrade naozaj straší
Pražský hrad, Praha

Po vstupe do hradu vás pohltí temnota a chvíľu trvá, kým si vaše oči privyknú na šero a začnú rozoznávať aspoň základné obrysy v miestnosti. Vaši pokémoni sa vám tlačia k nohám a tiež nie sú dvakrát nadšení z temnoty, ktorá ich obkolesila. Jediný, kto si to očividne užíva je Zubat. Ten preletuje po okolí, vzlietne do výšky a zase sa spustí nadol, na chvíľu sa usadí na nejaký trám vytŕčajúci zo steny a zase sa vráti ku Gabrielovi, kde celý radosťou bez seba poletuje okolo vás.

Prvý nápad na pokus ako zistiť viac o miestnosti, v ktorej sa nachádzate vznikol v hlave Anniky, ktorá vytiahne mobil a osvetlí tak aspoň ako tak okolie. Svetlo však nie je dostatočné, ukáže len viditeľnejšie obrysy miestnosti v tvare veľkej lode a vaše najbližšie okolie, približne do vzdialenosti 5 metrov. Problém v šírení svetla predstavuje aj vysoká hromada sutín a kamenia nahrnutých v strede miestnosti presne pred vami. Malý posun vpred vám osvetlí vďaka Annikinmu mobilu priechod okolo sutín vpravo. Svetlo však rozhýbe ešte niečo v miestnosti. *SWEEEEEEEP* Vzduchom sa rozoznie svišťanie niečoho a keď sa pokúsi Annika namieriť svetlo smerom, odkiaľ zvuk vychádza, zazriete už len zelenú šmuhu smerujúcu k špicu miestnosti pred vami. Nasleduje echolokácia v podaní Gabrielovho Zubata. Čo sa v konečnom dôsledku ukáže ako dobrý nápad, pretože síce toho neodhalí veľa, ale vďaka zvukovým vlnám vám odhalí obrovskú jamu hneď vedľa prvých dverí vpravo a hromady sutín uprostred miestnosti. Zubat pokračuje ďalej miestnosťou, zrazu sa však pri ľavej stene v diaľke pred vami rozžiaria tri páry červených očí, čo znateľne rozhodí aj zatiaľ suverénneho Zubata, ten sa v rýchlosti zvrtne späť a posadí sa sprevádzaný malou triaškou na Gabrielovo rameno. *GRRRRR* Bulbasaur a Chikorita odskočia od svojich tréneriek a začnú nahnevane vrčať a prskať na dvere vpravo, ktoré sú teraz najbližšie k vám. Celým hradom je cítiť akási nepríjemná zatuchlina a vlhkosť, ktorá sa mieša s pachom alkoholu a všade visia zo stropu chumáče pavučín, niektoré popadané už na zem a zmiešané s hromadami sutín a kamenia.

Obrázek

Karen Dale (chovatel) - 21. února 2018 21:58

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Prvé strašidlo
Praha, hrad

Je mi úplne jasné, že Chikorita, ktorá sa mi tlačí na nohy vždy, ako to je možné, nie je ani trošku nadšená z okolitého prostredia. To nie je asi nikto, okrem Zubata, ktorý sa rozletel a začal poletovať hore dolu. No, aspoň niekto z toho má radosť. "Ja myslím, že hladáme čokolvek užitočné." Odpoviem na Gabrielovu otázku, po ktorej nasleduje aj návrh. "Znie to ako dobrý plán." Súhlasím, hoci to asi ani nie je potreba, Zubat už poletuje a snáď by dal vedieť, ak by niečo našiel. Ale čo, aspoň som povedala svoj názor, no nie?!

Venujem pozornosť znova okoliu, ktoré stále osvetluje mobil Anniky a zažmúrim, rozoznávajúc len ako-tak okolitý bordel. Svetlo telefónu sa presunie, a vyruší tak čosi... Trhnem sebou a pozriem za zeleným tieňom, no nič zvláštne nevidím a tak len potrasiem hlavou zaháňajúc husiu kožu, ktorá mi naskákala aj na miestach, kde som doteraz netipovala, že by mohla byť. "Asi sa mi to len zdalo." Pomyslím si zaháňajúc nepríjemný pocit, že som práve naozaj videla ducha. Tí predsa neexistujú... Velmi podobný pocit má asi aj Chikorita, ktorá sa oprela o moje nohy a odmietla sa na chvílku pohnúť, akoby tam snáď prirástla.

Zubat sa však už dal do práce a napriek tomu, že si nie som úplne istá čo, niečo našiel. Našťastie to netrvá dlho a všetci vieme, že na ono miesto si máme dať pozor. Medzi tým preskúmavam skôr svoje okolie, snažiac sa ho zapamätať, aby som sa nezabila, keď sa budem chcieť znova presúvať (2). Mám skvelú fotografickú pamäť, len mi do nej nikto nezohnal film, takže je mi to preskúmavanie zatial vcelku nanič... Prehladávanie miestnosti teda radšej nechávam plne na Zubatovi a moc sa nehýbem, kým netreba. Bude lepšie počkať aby sme vedeli, kadial je to najbezpečnejšie a kam vlastne chceme ísť. Ten sa však o chvíločku vracia a to extra rýchlo, akoby pred niečím utekal.

Spozorniem a zdvihnem hlavu len na to, aby som zachytila tri páry červených očí žiariacich v tme. "Iiiik!" Vypísknem vystrašene pri pohlade na zlovestne vyzerajúce oči v tme. Aj keby to bol ten najrozkošnejší pokémon na svete, v tomto momente by ma vydesil úplne rovnako. Chikorita pohotovo vyskočí viac dopredu a zaujme obrannú pozíciu sprevádzanú vrčaním, zato ja reagujem úplne opačne. Vyvalené oči a pootvorené ústa s jednou nohou pripravenou na útek avšak zmrazená na mieste.

"Čo-čo to je?!" Nadhodím ukazujúc ochromene na miesto, kde sú oči. Následne skĺznem pohladom k Chikorite a až potom mi dôjde, že Chikorita, ani Bulbasaur, ktorý sa k nej pridal, vlastne nereagujú na oči, ale na dvere. Na dvere, ktoré sú trochu inde. Znatelne zmätený výraz v mojej tvári vystrieda bezradnosť, zdesenie a následný výraz odhodlania zvieraťa zahnaného do kúta. Kým sa ale nebezpečenstvo nezačne približovať, nijak sa nesnažím ho sama nasledovať. Len očami tikám z jednej strany na druhú, akoby som sa nevedela rozhodnúť, čo teraz. A to to celé pomáhanie hradu, bol vlastne aj môj nápad... Do čoho som sa to len zamotala...
(81% just in case)

Profesor Javor - 22. února 2018 15:49

Update systému
Online svet

Všetci ste zabratí do aktuálnej činnosti, každý v trocha inom kúte Európy, keď vás mykne až poskočíte (niektorých doslova takmer porazí). Nezdá sa vám to, váš Pokédex naozaj vibruje. Pozriete prekvapivo na malú červenú vecičku, ale očividne sa nemýlite, pravdepodobne táto hračička dokáže toho ešte viac, ako ste očakávali. Po otvorení sa čierna obrazovka rozžiari a z nej na každého z vás zamrká rovnaký usmiaty obraz profesora v bielom plášti, pri svojom laboratórnom vybavení.

Zdravím vás dobrodruhovia. Mám pre vás úžasnú novinku. Apple práce ohlásil nový update software-u pre naše Pokézariadenia. Hodiniek sa to až tak nedotklo, je tam len pár menších úprav a fixov, ale nič podstatné. Podstatná zmena sa ale udiala v rámci pokédexu, kde práve vyšiel update na iOS 11. Do základného operačného systému boli pridané dve podstatné aplikácie, ktoré už máte medzičasom všetci automaticky nainštalované priamo v Pokédexe. Prvá z nich zabezpečí lepšiu komunikáciu medzi jednotlivcami v rámci skupiniek, ale aj celosvetovo medzi každým z vás. Jedná sa o aplikáciu Pokéchat, vytvoril som pre tohtoročných dobrodruhov chatovú skupinu „Javorove komando“, v ktorej je už pridaný každá z vás, takže hocičo tam napíšete, každý z vás má k tomu prístup a dokonca si môžete nastaviť notifikáciu, aby vám pokédex nové správy ohlásil. Sprisahanecky na vás mrkne. Pre dotazy adresované priamo mne však používajte stále iWatch. Druhá podstatná aplikácia dostala názov Pokexchange, ako už z názvu vyplýva, umožňuje výmenu Pokémonov na diaľku. Systém je rovnaký, ako keď posielate Pokémona mne. Treba sa najprv dohodnúť vo dvojici na výmene, napríklad cez Pokéchat, potom už len vybrať zo zoznamu trénera, s ktorým idete meniť a vložiť pokébal každý na mechaniku svojho pokédexu, za pár sekúnd prebehne vzájomná výmena. A môžete sa tešiť z nových pokémonov. Z mojej strany je to zatiaľ všetko a držím palce v ďalšej ceste.

Obrazovka nachvíľu opäť stmavne a potom sa rozžiari domovská obrazovka pokédexu, kde sa okrem pôvodných aplikácií obleskujú dve nové ikonky.

***

V prípade, že budete písať do skupiny, tak píšte verejne. Ak budete chcieť písať s niekým konkrétnym tak súkromne len medzi vami dvomi, rovnako aj pri výmenách pokémonov (Verejný dotaz, či chce niekto vymeniť konkrétneho pokémona, môžete písať tiež verejne do skupiny).

Btw, toto neberte ako posun, len taký „medzikrok“.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 22. února 2018 19:40

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov

Začala jsem málem ječet znovu, když se dveře otevřely. Naneštěstí jsem nezačala šílet tak, že bych skočila do trávy a schovala se. Rychle jsem zamrkala, abych rozehnala slzy. Jen jsem pokývala hlavou a vydala se za tím pánem.
V koupelně jsem si opláchla obličej. Muž, co mě pozval dovnitř, měl pravdu. Celý obličej jsem měla od krve. Kdybych se rozhodla utéct, udělala bych si ještě větší trapas než s ním. Zkontrolovala jsem si i oblečení, ale naneštěstí jsem ho špinavé neměla. Nos bolel, tak jsem ho umývala velice, ale opravdu velice lehce.
Jak jsem byla v koupelně, tak mi zavibroval pokédex. Rychle jsem ho vytáhla a otevřela. Na obrazovce se objevil profesor. Vyslechla jsem ho. No nevím, jestli vůbec někdy využiju chat a výměnu pokémonů, protože jsem nehodlala své drahocenné pokémony měnit. Pokédex jsem opět schovala.
Vyklouzla jsem z koupelny a našla jsem toho milého pána. Odkašlala jsem si, aby si mě všimnul. „Promiňte. Chtěla jsem vám poděkovat za vaši laskavost.“ Usmála jsem se. Měla jsem pocit, že nos mám dvakrát tak větší, ale ujistila jsem se, že je v pořádku, když jsem odcházela. „S tou trávou byste měl ale něco udělat, aby si tu někdo ten nos opravdu nezlomil.“ Zamrkala jsem, abych rozehnala slzy, které se mi vyhrnuly do očí při té bolestné vzpomínce. „Jestli nebudete něco chtít…“ myslela jsem za tu pomoc, „tak se vydám zpátky. Členové týmu tam určitě budou na mě nedočkavě čekat.“ Usmála jsem se na něj znovu a čekala, jestli bude chtít nějakou tu malou odměnu za pomoc.

Profesor Javor - 23. února 2018 08:42

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Rybársky obchod
Anglické záhrady, Mníchov

Keď sa vrátiš späť do miestnosti predajne, chlapík povytiahne obočie a nad vylepšenou tvárou sa pousmeje. To je lepšie, tak peknej mladej tváričke nesvedčí krv. Nemáš vôbec zač, som rád, že sa ti nestalo nič vážne. Zareaguje na poďakovanie s úsmevom stále na tvári. Na výtku k tráve sa opäť nachvíľu zachmúri. Áno, viem, už mesiac to pripomínam záhradníkom, ja bohužiaľ už nemám sily nato, aby som to pokosil sám. Neostáva mi len veriť tým lenivcom na údržbe záhrad. Zo zachmúrenia prejde do ľahkého smútku. Pri otázke na odplatu opäť zdvihne obočie. Niečo chcieť? To si robíš srandu, pomohol som ti absolútne nezištne. Jediné, čo by si mohla pre mňa urobiť, tak pokiaľ pôjdeš smerom na olympijský areál, tak pri severnej bráne záhrad je údržbársky domček. Mohla by si im vysvetliť, prečo by bolo vhodné, aby zdvihli tie lenivé zadky a zbavili ma tej trávy. Okrem toho, že sa tam už veľa ľudí takmer prizabilo, kazí to aj obchody. Už týždne sa tu nikto nezastavil a to tu mám ten najlepší rybársky sortiment. Veď sa presvedč sama. Prítomnosť cudzieho človek v jeho obchodíku ho očividne nadchla a prebudila v ňom obchodníka. Postupne ti s veľkým nadšením a zápalom začne vysvetľovať, čo všetko ponúka. Mám tu všetky tipy rybárskych prútov, od najlacnejších až po profesionálne, široké spektrum návnad, háčikov, vlascov a iných potrieb. Postupne prechádza od steny k stene a ukazuje stojany na prúty. Až skončí ľahko zadýchaný z nadšenia späť pri sklenenom pulte s návnadami. Takže na oplátku sa spýtam ja teba, či nebudeš niečo chcieť. Doširoka sa usmeje.

Prúty:
Starý prút – 100 PE
Dobrý prút – 200 PE
Super prút – 300 PE
Zlatý prút – 500 PE

Návnady:
Lesklé návnady (3) – 30 PE
Aromatické návnady (3) – 45 PE
Fosforeskujúce návnady (3) – 60 PE
Luminiscenčné návnady (3) – 90 PE

Pomôcky:
Set háčikov (6) – 30 PE
Podberák – 50 PE
Stan – 100 PE
Spacák – 30 PE
Prikrývka – 15 PE
Ďalekohľad – 50 PE

Alex Malle (pozorovateľ) - 23. února 2018 13:27

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Landek park!

David, neskôr Luka

Keď sme nakoniec konečne vyrazili zo stanice do parku, Davis nás pomocou svojich špeciálnych hodiniek doviedol až ku bráne..tá ale vyzerala akoby si prežila apokalypsou..bola zhrdzavená a veľmi, veľmi stará a tak si zamrmlem: Prišiel som sem po Caterpieho alebo nejakého kamenného pokémona, no tu by som nebol prekvapený, kebyže uvidím Ghastlyho.. pousmejem sa a otvorím bránu..naskytne sa mi nádherný pohľad na krásne zelený park, s obrovskými stromami..vo vetre sa mi zdalo, že som započul Pidgeyho ale to sa mi asi marilo..prvé na čo som pomyslel bolo, koľko druhov pokémonov tu asi bude. Rozhodne by som nechcel prísť o príležitosť, nejakého si chytiť! A tak som sa pozrel na šípky, ktoré ukazovali cestu (kde čo je) a keď som počul Luka, ako navrhuje že pôjde prehľadať nejaké kamenisté oblasti, rozhodol som sa, že pôjdem s ním: Počuj David..asi pôjdem s Lukou..rád by som sa pozrel, či sa tu vyskytuje Onix alebo Geodude..okey? navrhnem a keď mi Luka ukáže smerom k múzeu a povie mi že by sa tam dalo niečo kúpiť, súhlasne som zamával hlavou a nasledoval som ho.
Keď sme dorazili ku kamenistým miestam a zbadal som že ich Luka obhliada, rozhodol som sa že bude lepšie keď si ich pozrieme z viacerých strán a trošku sa vzdialime. Navrhol som mu to, ale v tom momente som poskočil od ľaku. Začal mi brnieť pokédex. Vybral som ho z tašky a pozrel sa, čo sa to vlastne deje..započúval som sa do profesorovho oznamu a keď skončil, pomyslel som si..: Super! To bude niečo podobné ako Facebook! Cool! Aspoň spoznám niekoho z ostatních skupín pretože som meškal keď boli v Žižkovskom laboratóriu.. poteším sa a pozriem si ďalšie funkcie ktoré pridali do pokédexu. Obdivne si zahmkám, no po čase si uvedomím, že tu mám nejakú prácu: Počuj Luka. Trošku sa od teba vzdialim..idem prehliadnuť tie miesta na druhej strane. Keby niečo, zakrič..snáď ťa budem počuť. poviem a začnem sa od neho vzďaľovať a popritom premýšľam, čo také asi teraz robí David.

Keď som už dosť vzdialený od Luka, navrhnem Hoppipovi, ktorý bol ešte stále na mojom pleci, nech vzlietne nad tie diery, aby ma zachytil keby som padal. Pomaličky k nim prídem a nahnem sa nad nich (6). Prekvapivo sa mi nič nestalo..Neviem ale aké sú hlboké a či tam môžem vliezť. Radšej tam neposielam Hoppipa pre istotu ale pozorujem diery.

30%

Gabriel Haas (Cestovatel) - 23. února 2018 16:09

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

V naší, v naší
V naší rujně straší
Tak honem domu braši
Jsme ve strašidelné kaši

Praha

Nevím proč ale při pohledu na dovádějícího Zubata, mě pohltí chvilka spokojenosti. Aspoň někdo si to tu užívá. O ostatních se to tak říci nedá. Proč mají ostatní takové posránky ? Jako by nikdy neviděli chuchvalce pavučin....a nějakou tu temnou díru navíc... Nechápavě pokoukávám po obou vyděšených pokemonech a čistě nevinně zabloudím očkem i na dívčí nohy. I v tak špatné viditelnosti je jistě na co koukat. Ale můj moment pozornosti vyprchá s neočekávanou vibrací mých kalhot. Něco jsem zapomenul vypnout ? Šáhnu do kapsy, vytáhnu pokedex a umlčím vibrace tichým pootevřením rudého krytu. Ihned poté, začne profesor představovat své nejnovější updaty. Vážně ? Právě teď ?Nechám profesora domluvit, přikývnu a pokedex opět zaklapnu. V té chvíli si uvědomím, jak hlasitý jsem pravděpodobně byl. "Soráč....asi už o nás ví.."Obrátím se na dívky i s lehkým úsměvem posilující mou omluvu. Jestli o nás doteď nevěděli, teď už pravděpodobně budou. Stejně mi na tom tak nezáleží. Nejsme tu na prázdninách.

Atmosféru zhoustne náš poslední objev. Divné několikatero očí v rohu místnosti. Kolik to má sakra očí....A hned jako na zavolanou přijde další problém. Něco divného v pravých dveří. Dokonce i pokemoni spozornily. Tenhle hrad začíná být opravdu děsivý. Měl jsem stát kuchařem...tady začíná jít o kejhák.. Na sucho polknu a šeptem upozorním své dvě týmové dívčiny. "Možná bychom měli jít do těch pravých dveří, protože ty oči se na nás furt dívají.....a nejsou jen dvě..." Naléhavě zatáhám za oběma dívkám za rukáv. Atmosféra strašidelného hradu začíná působit i na mou maličkost. Ale furt jsem schopný odolávat. Dokonce se i po momentu zklidním a pečlivě kontroluji ony záhadné oči. Holkám nechám doposud uzavřené dveře. Pokud se hnou, hnu se s nimi. Nicméně pokud se dají stvoření s několika oči vpřed, spoléhám na Zubata a jeho instinkty nočního dravce. Ať už obranné či útočné.

Annika Winkler (trenér) - 25. února 2018 15:59

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Strašidelný hrad

Zpočátku nevinné prohledávání místnosti začalo pomalu nabírat na obrátkách a rázem jsme se ocitli uprostřed noční můry. Nejprve to byl prapodivný stín mihnoucí se na okraji zorného pole, několik párů zlověstně žhnoucích očí sledujících každý náš krok, splašení pokémoni a v tom "nejlepším" náhlé zavibrování pokédexu. Toho se nakonec leknu asi nejvíce a v panice poskočím, než mi dojde, že ten podivný pocit vychází z profesorova zařízení a není to žádný pokémon, který by se mi v mezičase snad vyšplhal do kapsy. Stejně jako Gabriel přístroj ihned vypnu a nevěnuji nové zprávě moc pozornosti. Jenom doufám, že se mezitím ty potvory sledující nás z povzdálí nepřiblížily. Začínám si připadat jako v pasti, obklíčená neznámým nepřítelem.

Nejhorší na celé situaci je fakt, že vůbec netušíme, proti komu a čemu stojíme. Těžko vytvoříme jakýkoliv plán postupu, navíc s ohledem na dost omezené prostředky, které máme k dispozici. "Opravdu ti to přijde jako nejlepší nápad?" opáčím Gabrielovi s pohledem upřeným na zavřené dveře, ze kterých už teď jde strach. Ani se ho nijak nesnažím skrývat a hrát si na hrdinku. "Jestli z nich vyskočí další pokémoni, budeme v maléru," poznamenám. A dle reakce Bulbasaura i Chikority tam pro nás určitě není přichystaný slavnostní salónek s občerstvením. "A pokud půjdeme dovnitř, máme v zádech naše pozorovatele," povzdechnu si. Opravdu to pro nás nevypadá dobře. "Co se nejdříve postarat o ně?" navrhnu.

"Pokud ale trváš na těch dveřích, prosím," rukou naznačím směr, "ale otevíráš." Opravdu to nevypadá, že bych se někam hrnula, snažím se jenom přiblížit k Bulbasaurovi, abych měla aspoň zdánlivý pocit bezpečí. "Co myslíš ty, Karen?" otočím se ještě za svou společnicí, která je na tom podle všeho dost podobně. Doufám, že ji můj hlas alespoň přivede zpět a začne se opět soustředit, sama také nemám daleko od toho, abych začala zoufale pobíhat okolo.

Profesor Javor - 25. února 2018 18:49

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Nepredvídateľné skutočnosti
Kaviareň, Žižkov

Dohadovanie sa o ďalšom pokračovaní v ceste nakoniec prinesie ostrejšiu výmenu názorov medzi Danielom a Michaelom. Zatiaľ čo Daniel navrhuje logicky jednu z ciest, tak Michael silou mocou trvá na jeho spôsobe cesty prevažne peším spôsobom do Španielska. Alex k tomu nemá očividne čo dodať a navyše vyzerá ešte viac vystrašená a popletená ako keď ste do kaviarne vošli. Vyzerá to, že hádka nemá konca kraja, obaja tvrdohlavo trvajú na svojom a Alex nechce byť tým pomyselným jazýčkom na miskách váh v tomto konflikte. Hádku nachvíľu preruší volanie volanie prírody. Danielov zelený čaj začal účinkovať a ukázal svoju močopudnú stránku. Daniel teda trocha v rozpakoch a ľahkej frustrácii z nie príliš svetlého výhľadu o zhode na ďalšej trase opustí dvojicu pri stole.

***

Po návrate z toalety ťa však čaká trpké prekvapenie. Stôl, pri ktorom sedela plánujúca partia ostal úplne prázdny. Po chvíli čakania a obzerania, k tebe pristúpi servírka s jemne zmäteným výrazom. Tvoji spoločníci sa rozhodli odísť. Vyzeralo to, že mali celkom naponáhlo. Poprosili ma, aby som ti dala toto. Spoza chrbta vytiahne hodinky iWatch a podá ti ich. Vraj ich budeš potrebovať viac ako oni. A mimochodom, o chvíľu už naozaj zatvárame. Otočí sa na podpätku a pustí sa do upratovania kaviarne.

***

Po upustení kaviarne a lepšom prizretí sa na hodinky, zistíš, že na obrazovke bliká zelená obálka signalizujúca prijatú správu. Po otvorení zistíš, že správa je od profesora. Zdravím ťa Daniel, dostal som naliehavú správu od Michaela. Vraj sa neviete zhodnúť na ceste a tak sa rozhodli s Alex ísť svojou cestou. Viem, že nariadenie EÚ je v tomto dosť obmedzujúce a tak ti chcem povedať, že najbližšia skupinka, ku ktorej by si sa mohol pridať je práve v ostravskom Landek Parku. Lístky máš zabezpečené v okienku na stanici. Stačí len chytiť prvý vlak. Posielam aj mapu zo stanice do Landek Parku.

Obrázek

Cesta uteká rýchlo a všetko ide podľa plánu. Na stanici ťa čaká milí pán s tvojim menom na kartónovej tabuli. Pán ti podá lístok na tvoje meno na vlak do Ostravy. Aj cesta vlakom ubehne rýchlo a myšlienky ako sa bude tvoja cesta uberať ďalej ťa ani nevieš ako prenesú na ostravskú stanicu.

***

Mapa, ktorú ti profesor poslal, je dostatočne podrobná, takže nemáš problém sa cez Ostravu dostať na príjemné miesto na severnom okraji mesta. Už z diaľky vidíš ako sa nad vysokým a hustým porastom stromov týči vrchol tunajšej rozhľadne, strohej drevenej stavby pozostávajúcej s postranných pilierov, schodišťa a plošiny so zábradlím na vrcholku. Cez vysokú kovovú, hrdzou napadnutú a pravdepodobne len málo udržiavanú bránu vykročíš na chodníček vedúci do stredu parku. Na prvom rázcestí je rozdeľovník, ktorý ukazuje na všetky smery. Šípka vpravo nesie nápis mŕtve Rameno Odry, teda rieky, ktorá obkolesuje park a ukazuje tak na malú oázu plnú rákosia, vysokej trávy, nízkeho porastu krovia a prevažne stojatej vodnej plochy. Cesta doľava je popísaná ako smer k starej bani Anselm, tu sa cesta zvažuje trocha nadol a jej okolie je pokryté prevažne vyhrnutými sutinami a kamením. Kde, tu sa objavuje malá jaskyňa ako pozostatok baníckej činnosti. V diaľke sa tu týči komplex budov múzea. Cesta dopredu je popísaná šípkou s nápisom chránený les Landek Parku. A to je práve cesta, ktorá bola vidno už z diaľky. Cestu lemujú vysoké stromy, husté chumáče trávy a nízky porast kríkov. V diaľke sa týči už spomínaná rozhľadňa.

Profesor Javor - 25. února 2018 19:23

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Cesta k baniam
Jaskyne – Landek Park, Ostrava

Ako prvý sa z rázcestia na niektorú z ciest vydá Luka, ku ktorému sa onedlho pridá Alex. Obaja si vyberú smer k starej bani Anselm na kamenisté podložie v okolí cesty. David tak ostane na križovatke sám a neskôr sa vydá smerom k mŕtvemu ramenu rieky.

***

Cesta sa vám postupne zvažuje pod nohami nadol a čím viac sa vzdialite od cesty, tým je horšie našľapovanie a náročnejšie držať rovnováhu v kamennom teréne. Po malej prehliadke terénu sa nakoniec rozhodnete rozdeliť. Luka sa vydá na ľavú stranu cesty, kde si postupne prehliadne pár jaskýň a výbežkov. Nakoniec si jednu vyhliadne a učupí sa k nej. Vyvolá Squirtla, ktorý sa po posilnení mliekom Miltanka a poškrabkaní po hlave pritúli k jeho nohe a dá mu tak najavo, že si ho obľúbil na prvý pohľad. Chvíľu si užíva priazeň svojho trénera, následne však začne aj on podozieravo skúmať jaskyňu, ktorú zvolil Luka. Z jej hĺbky sa ozve škrípanie akoby sa kamene mleli jeden o druhý a rýchlo sa ten zvuk začne približovať smerom k Lukovi.

***

Alex si vyberie pravú stranu, na základe kamenného podložia okolia cesty sa mu však nedá postupovať rýchlo, a ani sa vzdialiť príliš ďaleko, takže má stále výhľad na Lukov chrbát. Veľmi dobre sa mu darí manévrovať pomedzi hustú spleť jaskýň. Uskakuje ako lasička a aj v prípade jaskýň, ktorým by boli náročné sa vyhnúť nemá najmenší problém. Dostane sa tak na úzku plošinu, kde si aj on po chvíli vyberie jednu z jaskýň s Hoppipom na ramene. Čakanie ho už pomaly začína nudiť, keď sa nič nedeje a už-už to vyzerá, že zmení „revír“, keď sa aj v jeho jaskyni niečo pohne, tesne pod povrchom. Tieň z jaskyne sa začne približovať.

***

Luka hoď si kockou na základe číhania 5 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
21-40% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
41-60% Diglett (O+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 60-100%)
61-80% Sandshrew (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 70-100%)
81-100% Onix (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Alex hoď si kockou na základe číhania 3 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-15% Weedle (U+1) – rozdiel na vyradenie 4 (chytenie 50-100%)
16-30% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
31-50% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
51-75% Diglett (O+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 60-100%)
76-100% Sandshrew (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 70-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom(v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Karen Dale (chovatel) - 25. února 2018 20:12

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

A čo teraz?!
Praha, na hrade

Odrazu mi vo vrecku zavibruje čosi až so mnou trhne, než ale stihnem zahrabnúť do vrecka, čo za divnú vibrujúcu vec som tam nechala, dôjde mi, že to bude pokédex a to hlavne vďaka Gabrielovi, ktorý ten svoj vytiahne a hlas profesora pokémonov sa rozlahne po celej miestnosti až mi po chrbte stečie studený pot. Pokial sme doteraz boli ako tak potajme... už nie sme.

Následne na to príde Gabriel s nápadom, ktorému však oponuje Annika. Jej hlas ma privedie do prítomnosti a zameriam pohľad najprv na ňu a potom na pokémonov. "Um, súhlasím s Ann," prehodím polohlasne skrátiac Annike meno, hádam jej to moc vadiť nebude. "Chikorita sa moc netvári, že by za tými dverami nič nebolo, alebo tam bolo niečo priatelské, radšej by som sa pohla keď budeme mať za chrbtom ako tak čisto. Ak by nás niekto napadol aj z predu aj zozadu nebude to dobré... z boku by sme to mohli zvládnuť, ale ani to sa mi moc nezdá..." Predsa len je tu možnosť, že sa tie dvere otvoria, ale tak lepšie zboku, než zo zadu.

"Alebo si môžeme vybrať proste iné dvere, ak chceme do nejakých ísť." Dokončím svoju rozpravu nechávajúc vlastne Gabriela aby si vybral buď iné dvere, alebo zahájime nejaký protiútok. Samozrejme, trojoký nepriatel nemusí byť nepriatelom, ale radšej by som vedela, čo čakať a či mi niečo hrozí alebo nie, než sa nechať napadnúť z dvoch strán, obzvlášť aj kednou bude chrbát. "Tak či onak by som sa nedelila ani náhodou, nechcem týmto miestom prechádzať sama." Doplním ešte a zatvárim sa úplne rovnako paranoidne, ako sa cítim. Celé toto miesto mi naháňa hrôzu čím ďalej tým viac. "Koho to bol nápad sem ísť, há?!" Zarypne si do mňa vnútorný hlások, ktorý ale rýchlo zaženiem potrasením hlavy.

Daniel O`Neill (Trenér) - 25. února 2018 20:49

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Z Prahy do Ostravy, aneb "výlet zdarma"!

No, tak se zdá že se asi nedohodneme. Myslel sem že bude všechno v pořádku, ale Michael je tvrdohlavý jak osel a Alex neřekne jediné slovo. To je mi tedy tým. Eeveeho nechám vypít to mléko z misky pokud bude chtít, pokud ne tak ho vypiji já. Když už sem si ho objednal, byla by škoda ho tu nechávat. Netrvá však dlouho a dostavuje se u mně potřeba. No skvělé.. Ještě že jsme někde kde mají toalety. Eeveeho vrátím do jeho pokébalu a kolegům oznámím že si musím odskočit, což pak jdu také vykonat.

Když se pak vracím, sem nepříjemně překvapený. Kde jsou? Že by se Alex a Michael sebrali a jen tak odešli? Zdá se že ano. Ostatně mi to potvrzuje i servírka. Nechápu to, to se tolik naštvali že mně tu nechali a odešli? To se asi stává.. Ach jo.. Tiše si povzdychnu a vezmu si od servírky ty hodinky které si rovnou připnu na levé zápěstí. "Dobře, děkuji. Jen si vezmu věci a už půjdu". Řeknu jí, vezmu si své věci a zaplatím pak ten čaj s mlékem. Poděkuji, rozloučím se a vycházím z kavárny teď. Co já teď budu dělat?

Profesor říkal že všichni musíme být ve skupinkách. Podívám se tedy na své iWatch a s překvapením zjišťuji že profesor se ozval mně. Takže nová skupinka.. To budu muset jet až do Ostravy? Evidentně ano. Nechci zmeškat vlak a tak tedy vyrážím rovnou na stanici. "To sem já". Oznámím trochu nejistě tomu pánovi s cedulkou na které je mé jméno. Zřejmě to bude někdo komu dal profesor vědět. "Děkuji". Řeknu zdvořile, vezmu si ten lístek a nasedám do toho vlaku. Cesta bude chvíli trvat a tak si mohu aspoň odpočinout a přemýšlet.

Abych uklidnil matčiny obavy, tak si během jízdy i vyfotím mobilem Eeveeho a pak další fotku kde ho držím v náručí. Obojí mamce pošlu na mobil s tím že se vydávám na východ a že se ozvu ještě později. Zatím není jinak nic zajímavějšího co bych jim mohl říct... Nevím jak dlouho to přesně trvalo, ale nakonec se dostávám do Ostravy. Vzhledem k tomu že sem tu ještě nikdy nebyl tak se profesorovi opravdu vděčný že mi poslal tu mapu. Tak kudy? Rozložím ji, podívám se na cestu a vyrážím. Dostanu se do parku a zvědavě se začnu rozhlížet.

Rozhledna, muzeum, jeskyně a ta voda.. Páni, určitě by se tu daly najít nějací zajímavý pokémoni! Měl bych se asi pokusit najít svůj nový tým, ale snad nebude vadit když se tu prvně trošku porozhlédnu. Zandám tedy svou mapu a pustím ven Eeveeho z jeho pokébalu. "Trochu se tu porozhlédneme kamaráde.. Buď zatím potichu, abychom nevyplašily ostatní pokémony, ano?" Řeknu mu tiše, pohladím ho a beru jej do náruče. Vyrážím pak opatrně, tiše vpravo, k té oáze (1). Byla by úžasné kdyby se mi podařilo najít a chytit nějakého vodního pokémona! (56%)

Luka Rankov (chovateľ) - 26. února 2018 08:41

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Jaskynný duel
Landek Park

V pohodlnom podrepe sledujem jaskyňu, v ktorej je cítiť pohyb. Aj Squirtle vedľa mňa je už nepokojný. Pravdepodobne cíti pokémona. Squirtle, buď pripravený, keď niečo vyrazí z jaskyne ideme nato. Squirtle na mňa žmurkne na znak pochopenia. Netrvá dlho a z nory sa vyrúti naštvaný Sandshrew, pravdepodobne sa mu nepáči, že sme si zabrali priestor z jeho teritória. Squirtle, nárazový útok! (6) Sledujem prvý bojový výpad Squirtla. Potom vyrazí Sandshrew. Obratná obrana a daj do toho všetko! (1) V zápale sledujem súboj a okolie akoby prestalo existovať.

Profesor Javor - 26. února 2018 10:00

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Vitaj späť temnota
Pražský hrad, Praha

Všetci zamrznete uprostred situácie, ktorá vyzerá na prvý pohľad neriešiteľná. Nikto nechce byť tým, kto rozhodne, ktorý smer bude ten správny. Vybrať niektoré z dverí, alebo azda vyriešiť situáciu priamo v hlavnej sále. Ani pokémoni nevyzerajú, že by im bolo jasné, ktorou trasou sa vybrať. Zatiaľ čo Bulbasaur stále sleduje v bojovom postoji dvere vpravo, Chikorita pribehne ku Karen a predné nohy zníži do bojového postoja smerom k prostriedku miestnosti. Zubat vyzerá stále vyľakaný sediac na Gabrielovom ramene. Situácia má hneď niekoľko riešení, ale ani jedno nechce samotné dobrodruhom rozhodovanie uľahčiť.

***

Po prerušení ticha Gabrielovým pokédexom sa veci dajú opäť do pohybu. Tri páry planúcich očí akoby sa zmenili na ohňostrojové projektily, vyleteli k stropu a rozprskli sa do červených lúčov iskier pripomínajúcich ruže. Červené svetlo nachvíľu osvieti mdlú sálu, ale prakticky neodhalí nič nové, o čom by ste doteraz nevedeli. Po očiach akoby sa zľahla zem (alebo vzduch). V diaľke je stále počuť svišťanie niečoho drobného vzduchom nasledované rýchlym cupotaním do kútov miestností. Dvere vpravo sa tiež dajú do pohybu, jemné pootvorenie je sprevádzané vŕzganím a naštvaným vrčaním Chikority a Bulbasaura, ktorý sú už opäť bok po boku pred pravými dverami. To niečo, čo pootvorilo dvere sa pravdepodobne zľaklo toho, čo zazrelo, pretože dvere sa zastavia otvorené len na malú škáročku, nasleduje slizký zvuk spoza nich znejúci stále z väčšej diaľky. Na dverách sa objaví stekajúca kvapka niečoho ako vlhkého bahna, tesne pri otvorenej hrane dverí, stekajúca gravitáciou nadol.

***

Následne sa celá miestnosť ponorí opäť do temnoty a ticha. Aj pokémoni sa zkľudnia a nakráčajú s víťazoslávnym výrazom, že zahnali "bubáka", späť k nohám svojich tréneriek. Chvenie Zubata tiež povolí a aj ten sa odlepí od Gabrielovho ramena, zamáva krídlami, ale aj on sa pre istotu drží v tesnej blízkosti svojho trénera.

Profesor Javor - 26. února 2018 10:41

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Rameno Odry
Landek Park, Ostrava

Cesta k ramenu Odry je väčšinou rovinatá prašná cestička obkolesená riedkym porastom nižších stromov a kríkov. Postupne ako sa približujete k vodnej ploche okolie chodníčka začína byť hustejšie a vo vašom okolí začína vznikať nepreniknuteľný listnatý háj. Stromy sa týčia do veľkej výšky, ich korene sú obrastené hustým porastom vysokej trávy a čistinky pomedzi stromami zapĺňajú porasty hustých kríkov. Po chvíli chôdze týmto lesným chodníčkom sa dostanete na malé rázcestie k vodnej ploche. Rameno vyzerá ako veľké jazero takmer stojatej vody. Na opačnej strany sa týči vysoká priehrada s výhľadovým mólom. Cesta vpravo vedie popri okraji ramena z jeho pravej strany. Samotný chodníček a vodná plocha je oddelená vysokým a hustým porastom rákosia a vysokej trávy s občasnými vynechanými plochami, očividne vykosenými a pripravenými pre miestnych rybárov. Cesta vľavo je krátka ulička, ktorá končí pri malom drevenom domčeku s dreveným erbom Magikarpa zavesenom na udici, visiacim na reťazi ponad dverami. Cestička ďalej pokračuje lesom smerom k chráneným lesom Landek Parku.

***

Prvý na rázcestie dorazí David a chvíľu sa kochá pohľadom cez vodnú plochu na okolitú prírodu. Rozmýšľa nad tým, kam sa ďalej vydať a po akých pokémonoch vlastne pátra.

***

Daniel práve kráča lesným chodníčkom pomedzi stromy, keď zazrie v diaľke postavu s čiernymi vlasmi stojacu na rázcestí dvoch ciest, vedúcich na obe strany vodnej plochy. Pokémoni sa mu priamo na pravdepodobne normálne rušnom chodníčku zatiaľ vyhýbajú, očividne pre ich nájdenie je potreba nájsť menej rušné prostredie. (hod 1)

Alex Malle (pozorovateľ) - 26. února 2018 12:02

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Jaskynka

Hoppip a Luka

Akonáhle sa vzdialim od Luka, a začnem pozorovať jaskynku predo mnou, niečo sa tam pohne a začne sa to ku mne desivo približovať (98%). Keď sa tá záhadná vec nakoniec rozhodne ukázať sa, spoznám dotyčného pokémona: bol to Sandshrew. Páčil sa mi a tak som sa rozhodol chytiť si ho..teda ak sa mi to snáď podarí. Pousmejem sa na Hoppipa a on mi opätuje pohľad. Bolo vidieť že vie čo ho čaká. A je to tu! Môj prvý súboj!
Ideme na to Hoppip! zavolám na Hoppipa. Nárazový útok! (1)! Celý útok Hoppipa pozorujem z diaľky, no potom na neho povzbudivo zavolám: Hoppip. To nevadí..na tom zapracujeme! Ale vedieš si dobre! Pozor za tebou! zakričím, pretože zbadám ako sa Sandshrew pripravuje na útok. Hoppip! Vyhni sa jeho útoku! (2)! síce som nevedel názov útoku ktorý Sandshrew použil, určite to bolo lepšie ako útok. Pousmial som sa. Výzva pre mňa! Nebola by predsa sranda bez problémov! no znova zdvihnem hlavu a sledujem čo sa bude diať.

Profesor Javor - 26. února 2018 14:42

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Z temnoty na svetlo
Landek Park, Ostrava

Ako tak Luka čupí bok po boku so Squirtlom vedľa jaskyne, z nory priamo pred nimi sa vyrúti naštvaný teritoriálny Sandshrew. Rozbehne sa priamo na Squirtla. Luka zareaguje veľmi pohotovo a dá jasný pokyn Squirtlovi na nárazový útok. Squirtle zareaguje takmer rovnako pohotovo ako Luka a obrovská radosť z prvého zápasu mu pridá rýchlosť v rozbehu do prvého nárazového útoku. Vyštartuje tak v plnom šprinte priamo na Sandshrewa (6+0+1+1). Sandshrew je v ľahkom pohybe proti Squirtlovi a v ľahkom prekvapení, že Squirtle neutiekol, ale rozbehol sa priamo na neho, sa pokúsi využiť obratnú obranu schúlením a výskokom do vzduchu (6+1+0). Jeho reakcia však príde pomerne neskoro a tým pádom sa pri ústí jaskyne ozve silný čelný náraz dvoch tvrdých pokémonov, ktorý zvíri prach vo vzduchu a zakryje tak výhľad na bojisko. Po usadení prachu stojí Squirtle pevne na zemi a Sandshrew sa ľahko potáca zo strany na stranu. (rozdiel 1) Po ľahkom otrasení je však opäť pripravený na boj a aj on sa rozbehne do nárazového útoku z rovnakou vervou ako Squirtle pred chvíľou (6+0+0+0). Squirtle stále ešte poskakuje na znak radosti z podareného útoku v prvom kole a tak si ani nevšimne, že Sandshrew už je opäť pevne na nohách a mieri priamo na neho. Keď sa konečne vráti do reality Lukovým pokynom k obrane, nestačí už zareagovať dostatočne pohotovo a jeho úskok vľavo skončí tvrdým zásahom Sandshrewa priamo do boku (1+1+0). Silný náraz Squirtla odhodí späť k Lukovým nohám a chvíľu mu trvá než sa z tvrdého nárazu otrasie (rozdiel 4). Sandshrew je očividne posmelený a pripravený na druhé kolo.

***

Alex sa po dlhšom čakaní dočká nakoniec tiež, keď sa tieň vychádzajúci z jaskyne sformuje do Sandshrewa. Nevyzerá veľmi nadšene a ešte viac ho naštve Hoppip víriaci vzduch nad jeho teritóriom. Alex však neváha ani chvíľku a Hoppipovi velí nárazový útok. Ten zakrúti listovou vrtuľou vo vzduchu a naberie všetku rýchlosť z jasného vánku (1+0+0+1). Sandshrew však podobný kúsok od svojho súpera čakal a tak len poľahky vyskočí schúlený do klbka a útoku sa vyhne obratným obranným úskokom (3+1+0). Hoppip ľahko zmätený preletí okolo a vrazí do kameňa vedľa vstupu do Sandshrewovej jaskyne, po ktorom sa zvezie až na zem. (rozdiel -2) Sandshrew neváha ani sekundu a chystá sa súperovi oplatiť oko za oko. Jeho nárazový útok vyzerá veľmi silný. Akoby sa na ešte stále zmäteného Hoppipa valila kamenná guľa (4+0+0+0). Hoppip sa po silnom náraze dlho zbiera a otriasa a tak ani reakcia na Alexov pokyn k obrane nie je veľmi pohotová (2+0+0). Napokon sa mu však podarí zozbierať posledné zvyšky síl a pokúsi sa vzlietnuť na jarnom vánku späť k nebu, kameň za jeho chrbtom však bráni prúdeniu a tak jeho pokus o vyhnutie sa útoku končí fiaskom. Hoppip sa teraz ešte ťažšie zbiera priklincovaný ku kameňu ako v prvom prípade. (rozdiel 2) Naopak Sandshrew vyzerá plný sily a chute k ďalšiemu zásahu.

***

Lukov súper:
Sandshrew (O+1) / ROCK/GROUND – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 7)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-15% útek pokémona, 16-59% vyskočenie z Pokébalu, 60-100% chytenie

Alexov súper:
Sandshrew (O+1) / ROCK/GROUND – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 8)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-20% útek pokémona, 21-69% vyskočenie z Pokébalu, 70-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie vášho pokémona si môžete skontrolovať v denníku.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 26. února 2018 17:37

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov

Překvapeně jsem zamrkala. Rozhlédla jsem se po obchůdku. Všude měl rybářské náčiní. Nebylo ani divu, když jsme se nacházeli na okraji jezírka. Ačkoliv to mohlo být super chytit si nějakého vodního pokémona, ale na rybaření mě nikdo neužije. Zaprvé mě rybařit nikdo neučil, zadruhé bych to ani neuměla a zatřetí nejsem osoba, co by seděla na břehu rybníka a dívala se na vlasec, jestli se pohne nebo ne. Sice jsem trpělivá, to koneckonců musí každý pozorovatel být, ale sedět a čučet na jezero prostě není můj styl.
Zamyšleně jsem se koukala po inventáři, který tam onen starý pán měl. Poškrábala se na bradě. Kdybych ho odmítla, bylo by to velmi nezdvořilé, ale opravdu na to rybaření nejsem. Přemýšlela jsem, jak z toho ven aniž bych ho urazila. Přejela jsem pohledem rybářské pruty, návnady, a nakonec jsem spočinula pohledem na příslušenstvím. Spacák jsem měla svůj, ale stan mi rodiče nekoupili a ten se určitě hodit bude. Našla jsem své hledané řešení!
„Tak já bych si vzala ten stan? Je z kvalitního materiálu? Vydrží i nepřízeň počasí?“ Určitě bych nechtěla žádný levný stan, který by po prvním postavení se někde roztrhl a zničil se.
Pokud mě utvrdí, že je to kvalitní stan, tak si ho koupím.
„A poradíte mi, kde bych tu našla nějaké pokémony? Chtěla jsem u rybníka nějaké najít, jenže se mi stala ta malá nehoda…“ očima jsem uhnula k zemi. Na důkaz pravdy mě zabolel nos.

Luka Rankov (chovateľ) - 27. února 2018 09:14

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Kameňák 2
Landek Park, Ostrava

Prvé kolo sledujem so zatajeným dychom. Prvý Squirtlov malý úspech ma poteší, ale očividne nás oboch poteší až moc a vyvedie tým z koncentrácie. Squirtle tak skončí zrazený pri mojich nohách. Squirtle, nie je ti nič? Chceš pokračovať? Na otázku o pokračovaní na mňa zazrie akoby som ho urazil a už je opäť pevne na nohách odhodlaný dať do ďalšieho súboja všetko. Tak sa mi páčiš, bojovník ako ja! Tak poď do toho. Ešte raz nárazový útok a tentoraz ho zmeť späť do jaskyne kam patrí! Zo zaťatými päsťami držím Squirtlovi palce a sledujem ako mu útok pôjde. Obratná obrana, uskoč! Zareagujem na Sandshrewovu odvetu.

Daniel O`Neill (Trenér) - 27. února 2018 14:22

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Nikdy sem zde ještě nebyl, ale musím uznat že to tu vypadá vážně pěkně. Ta příroda kolem, keře, stromky a ta voda, prostě úžasné. Vážně bych se divil kdyby na takovém místě nešlo najít jediného pokémona. I když mně osobně se tedy zatím moc nedaří. Zřejmě se neumím blížit tak nenápadně jak sem myslel. "No co, ještě se tu porozhlédneme.. Určitě se zadaří".

Řeknu s úsměvem Eeveemu kterého držím v náručí a dále se rozhlížím kolem. Ten domek který sem viděl, vypadá to něco jako místo kde se dá rybařit. Možná že by to nebyl špatný nápad, ale šlo by mi to vůbec? A půjčily by mi tam nějaký prut, nebo bych si ho musel koupit? Nemohu si totiž dovolit tolik utrácet. No co, tak možná někdy jindy.. Pokračuji dál, když v tom si kus před sebou všímám nějaké postavy. Hmm? Že by další z trenérů kteří se zde rozhlížejí po pokémonech? Takhle z dálky nemohu říci kdo to asi je a tak jdu blíže.

Pak si najednou všímám že ta osoba vypadá jako jeden z kluků kteří přicházeli k profesorovi do laboratoře, zrovna když sem já odcházel. "Ahoj". Pozdravím a přijdu ještě o kousek blíž. "Hele, ty jsi byl taky u profesora, že jo? Já sem Daniel". Představím se a podám mu ruku. Jedno zda ji přijme nebo ne. "S mým týmem jsme se rozdělily a tak mně profesor poslal sem, s tím že bych tu měl narazit na nějaký další tým. Takže..
jsi tady sám?"

Alex Malle (pozorovateľ) - 27. února 2018 18:56

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

2. kolo

Hoppip a Luka

Ako som tak rýchlo zhodnotil prvé kolo, nebolo to nič moc..Hoppip svojim "vánkom" akurát tak zobudil Sandshrewa ale nie mu nejako ublížil. Teraz do toho ale musí dať všetko!
Hoppip! Nárazový útok! Ale tentokrát poriadne! zakričím a pred tým ako vyštartuje, ho povzbudivo potľapkám. (1) Hoppip sa rozbehol a udrel Sandshrewa..bohužiaľ, zase ho iba "škrabol".. Avšak by už mohla byť väčšia šanca chytiť ho. Z dumania ma preberie rozbehnutý Sandshrew a tak reagujem:Vyhni sa mu Hoppip! (4) Hoppip sa obratne vyhne, aj keď ho Sandshrew stihne " škrabnúť". Rozhodne to ale bolo lepšie ako minule..aspoň sa zlepšil. Výborne Sandshrew! zakričím šťastne a siahnem si na opasok spotenými rukami..urobiť to teraz či neskôr? Zovrel som pokébal v ruke, no ešte som počkal čo sa bude diať.

Profesor Javor - 28. února 2018 15:00

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kamenná päsť po druhé
Landek park, Ostrava

Squirtle už je opäť na nohách a odhodlaný dať Sandshrewovi poriadne do tela. Na Lukov pokyn k nárazovému útoku nebadane prikývne na súhlas a opäť vyštartuje priamo na Sandshrewa. Rozbehne sa a po dvoch kľučkách doprava a následne hneď doľava, aby zmiatol súpera, vrazí plnou silou do Sandshrewa (5+0+1+1). Sandshrew sa pokúsi o obratnú obranu, keď sa vyhne prvej kľučke, ale na druhú už nestihne zareagovať a tak ostane bezvládne stáť priamo v Squrtlovej rane hlavou (2+1+0). Sandshrewa rana do pravého boku doslova odstrelí späť k ústiu do jeho nory (rozdiel 4). Trvá mu dlhšie než sa dostane späť do koncentrácie a zamieri Squirtla, ktorý tentoraz nechce spraviť predošlú chybu s prílišným nadšením. Po zameraní budúceho cieľu sa Sandshrew schúlený do klbka roztočí v plnej sile nárazového útoku priamo na Squirtla (4+0+0). Ten však pohotovo zareaguje na Lukov pokyn k obratnému úskoku (3+1+0) a poľahky Sandshrewa tesne pred nárazom preskočí (rozdiel 0). Sandshrew sa však ihneď zvrtne a sformuje do bojového postoja, pripravený na ďalší súboj.

***

Hoppip povzbudený Alexom zakrúti listovou vrtuľou o čosi naštvanejšie ako v predošlom útoku a vyzerá opäť pripravený na načúvanie Alexovým pokynom. Počká si kým sa dvihne silnejší vietor poháňaný prúdením z jaskyne a zamieri nárazovým útokom priamo na Sandshrewa (1+0+0+1). Ten je však veľmi húževnatý súper a ľahkým obratným úskokom do strany sa opäť vyhýba prekvapenému Hoppipovi (4+1+0). Ten sa stihne len tak-tak zvrtnúť späť do boja, predtým než v plnej rýchlosti vrazí do Alexa. Úhyb vo vetre ho vyvedie z rovnováhy a končí tak opäť rozplesknutý na zemi (rozdiel -3). Sandshrew nečaká ani chvíľku a schúlený do klbka vyrazí nárazovým útokom priamo na ležiaceho Hoppipa (4+0+0+0). Hoppip však tento krát zareaguje veľmi pohotovo a obratným saltom vo vzduchu sa vznesie ponad krútiaceho sa Sandshrewa (4+0+0). Ten však zareaguje takmer okamžite a po vytvorení brzdnej dráhe ako po valiacej sa pneumatike kamióna sa zvrtne späť do boja (rozdiel 0), naštvaný ešte viac, ako tomu bolo predtým.

***

Lukov súper:
Sandshrew (O+1) / ROCK/GROUND – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-10% útek pokémona, 11-35% vyskočenie z Pokébalu, 36-100% chytenie

Alexov súper:
Sandshrew (O+1) / ROCK/GROUND – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 8)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-20% útek pokémona, 21-69% vyskočenie z Pokébalu, 70-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie vášho pokémona si môžete skontrolovať v denníku.

Alex Malle (pozorovateľ) - 28. února 2018 15:18

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

3. kolo

Hoppip

Prvé a druhé kolo dopadlo katastrofálne..ja som ale odhodlaný chytiť Sandshrewa, a tak pobádam Hoppipa nech tentoraz dá do útoku všetko.
Hoppip! Tentoraz do toho daj všetko! Nárazový útok! zakričím a zotnem päsťe. (4) Výborne! A teraz mu uskoč kým ťa nezasiahne! (6) Konečne!!! zvýskol som, pretože ma zaskočilo, s akou obratnosťou sa Hoppip po predošlom neúspechu pohybuje. Výborne Hoppip! Si úžasný! zakričím a celé to sledujem z diaľky. Tentoraz mu ale poriadne dal Hoppip zabrať. Toho Sandshrewa proste MUSÍM mať v týme! Urobím pre to čokoľvek.
Stále zvieram pokébal v ruke, ale zhodnocujem, či je Hoppip schopný ďalšieho kola. Hoppip! Si v poriadku? opýtam sa ho starostlivo, pretože ako jeho tréner určite nechcem aby sa veľmi zranil. Ale stále si v mysli predstavujem koľko nových informácií budem mať zo Sandshrewa...
A tak tam stojím zahľadený a dúfam že to vyjde a Sandshrew sa pripojí na naše cesty!

Profesor Javor - 28. února 2018 15:36

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Pokémon pod stan do každého počasia
Anglické záhrady, Mníchov

Chlapík v obchode sa trošku zamračí, keď vidí ako dlho ti trvá než si niečo vyberieš. Nakoniec sa rozžiari, keď vidí, že predsa ťa niečo z jeho ponuky zaujalo. Stan? Ten stan je z toho najlepšieho materiálu aký dnes v Európe nájdeš. Je ručne tkaný, každý kus je vlastne originál, vydrží každé počasie, je vodotesný a dokonca je pretkaný ohňuvzdornými vláknami. Dokáže držať teplotu až do vonkajšieho chladu -10 stupňov, vnútri to vôbec necítiť. Dokonca je veľmi jednoduchý na zloženie, zvládne to aj malé dieťa. Naozaj znamenitý výber. Uznanlivo nad tvojim výberom pokyvuje hlavou a čaká ako sa nakoniec rozhodneš. Pri otázke na pokémonov v okolí sa nachvíľu zamyslí a po okamihu akoby na niečo prišiel. Popravde veľa pokémonov kvôli ruchu z náprotivnej reštaurácie tu nenájdeš. Jediný spôsob dostať sa v tejto záhrade k vodnému pokémonovi je rybárčenie. Keďže si mi ale veľmi sympatická poviem ti, kde v záhrade pokémonov dozaista nájdeš a ešte mám pre teba jedno prekvapenie. Včera som mal veľmi úspešný deň, pokémoni brali ako na páse a mám tu dvoch nových. Osobne neviem, čo by som s nimi robil, keďže už nemám moc čas na zápasy a tak by som ti ako odškodné za tvoju bolesť jedného rád daroval. Chcela by si radšej Woopera alebo Poliwaga? Natrčí k tebe ruku s dvoma pokébalmi a počká kým si vyberieš. A pokiaľ ide o pokémonov, tak najviac ich nájdeš, keď sa vrátiš troška späť k monumentu nazývanému Monopteros. Stĺpovitá stavba pripomínajúca budovy z antického Grécka. V jej okolí je listnatý hájik a prakticky celá budova je situovaná na kopci, obkolesená hustým krovím a vysokou trávou. V tom lesíku a hustom poraste je obrovské množstvo divo žijúcich pokémonov. Na záver sa hrejivo usmeje a zamáva ti na odchod. Veľa zdaru v tvojej ďalšej ceste a keď stretneš záhradníkov, nezabudni na mňa.

***

Pokémoni na výber:

Poliwag / WATER (U+1) - rozdiel na vyradenie 7
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Wooper / WATER (R+1) - rozdiel na vyradenie 8
Nárazový útok (0)
Úder hlavou (U+1)
Obratná obrana (0)

Luka Rankov (chovateľ) - 01. března 2018 08:41

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Pokébal leť!
Landek park, Ostrava

So zaťatými päsťami, až do zbelenia hánok sledujem Squirtlovu snahu, ktorá v druhom kole vychádza úplne bezchybne. Po jednom z úderov vyzerá Sandshrew dosť oslabený a následná obrana nám vyjde ešte lepšie. Na súperovi je vidieť snahu o dôstojné pokračovanie súboja, ale aj nastupujúcu únavu. Pokúsim sa preto využiť chvíľu. Vytiahnem z kapsičky pripnutej cez opasok zmenšený pokébal. Zväčším ho v dlani a vrhnem priamo do oslabeného Sandshrewa. Pokébal, leť! Sandshrewa obklopí červená žiara a pohltí ho otvorený pokébal. Nasleduja nekonečná chvíľa napätia. Pokébal spraví jeden otras ... päste sú stále viac nepokojné ... druhý otras ... aj so Squirtlom napäto sledujeme čo sa stane ... tretí otras ... svetlo zhasína a nasleduje neskutočný príval radosti (53%). Schytím Squirtla do náruče a začnem tancovať dookola. Máme Sandshrewa, máme Sandshrewa ... Napokon Squirtla položím na zem a pohladím po hlave. Výborný zápas Squirtle, ďakujem za spoluprácu. A teraz si odpočiň. Aj Squirtla pohltí červené svetlo a o chvíľu zmizne vo svojom pokébale. Vrátim ho do kapsičky a pristúpim k Sandshrewovmu pokébalu. Vítaj v našom tíme. Bojoval si veľmi statočne. Ďakujem. Aj jeho pokébal vložím do kapsičky. Po zápase sa vrátim do reality a rozhliadnem sa okolo seba. Ďalej na druhej strane cesty zazriem Alexa, ktorý vyzerá to tiež prežíva svoj prvý zápas. Vydám sa teda obohatený o nového pokémona a prvé víťazstvo priamo k nemu.

David Morrison (Trenér) - 01. března 2018 20:20

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

U Odry - Daniel

Chvíli se rozhlížím po okolí na rozcestí. "Voda, rákosí, bažina, nádrž plná vody... to jsem to zase vyhrál." pomyslím si, to už mě ale osloví nějakej zrzek s tím, jestli sem od profesora Javora. "Jo, byl sem tam. Jmenuju se David Morrison a ty?" zeptám se ho, představí se mi jako Daniel a potřesu si s ním rukou.

"Ostatní šli ke kamenolomu chytat pokémony, já šel místo toho sem. Za hodinu máme sraz u muzea. Zrovna sem chtěl omrknout tu chatku s magikarpem, přidáš se?" Možná tam budou mít něco na rybaření. Sice vodní pokémony moc nemusím, ale tady asi nic jiného nechytím a lepší nějaký pokémon než žádný. "Nebo, jestli se na to cítíš, můžem si dát menší zápas."

Profesor Javor - 02. března 2018 08:44

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Jeden dole, jeden ostáva
Landek park, Ostrava

Lukov pokébal mieri presne na Sandshrewa a po chvíľke napätia je pokémon napevno uväznený v ňom. Nasleduje výbuch radosti a víťazný tanček vo dvojici so Squirtlom. Obaja sú napokon spokojný s priebehom a výsledkom duelu a tak sa vyberú za ešte stále bojujúcim Alexom. Prídu na miesto jeho zápasu práve včas nato, aby videli v priamom prenose útočiaceho Hoppipa. Na Alexov pokyn sa Hoppip vznesie už pomerne nahnevane z predošlých úspechov do vzduchu a v plnej rýchlosti sa vyrúti do nárazového útoku proti odolnému Sandshrewovi. Tento krát naberie naozaj obdivuhodnú rýchlosť a vyzerá to na silnú zrážku pre Sandshrewa (4+0+0+1). Sandshrew sa pokúsi o obratný úskok, no namiesto podarených schúlených úskokov z minulých kôl, zvolí tento krát úhyb do strany, ktorý je v konečnom dôsledku o moc pomalší (2+1+0). Úder zľava do Sandshrewa spôsobí jeho stratu rovnováhy a pád na zem na pravý bok (rozdiel 2). Sandshrew však prekvapený silou Hoppipovho útoku vyskočí rýchlo späť na nohy a pokúsi sa vrátiť do koncentrácie nárazovým útokom. V tomto kole to však vyzerá veľmi ležérne z jeho strany a jeho kamenná sila sa míňa účinku (1+0+0+0). Hoppip s obrovskou ľahkosťou nadletí do vzduchu a po dvoch obratných piruetách a jednom salte poháňanom jarným vánkom dopadne pred Alexa na nohy (6+0+0). Sandshrew prekvapene prebehne a schúlený do klbka vpáli v plnej rýchlosti do kameňa, pri ktorom sa ešte nedávno trápil Hoppip (rozdiel -5). Tentoraz Sandshrewovi trvá veľmi dlho než sa pozbiera z tvrdého nárazu na skalu, zatiaľ, čo Hoppip je s ľahkosťou pripravený do ďalšieho súboja.

***

Alexov súper:
Sandshrew (O+1) / ROCK/GROUND – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 6)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-15% útek pokémona, 16-54% vyskočenie z Pokébalu, 55-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie tvojho pokémona si môžeš skontrolovať v denníku.

Profesor Javor - 02. března 2018 09:01

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kde sa niečo končí, niečo nové začína
Sekvojový háj - Anglické záhrady, Mníchov

Jeffovi zrazu uprostred súboja zazvoní mobil. Je to krátky a vyzerá, že veľmi súrny telefonát. Áno ..., áno ..., rozumiem, ... už som na ceste! Po novine, ktorú telefonujúci odovzdal Jeffovi, nevyzerá Jeff veľmi nadšene. Popravde presne naopak, úplne zbledne v tvári a vyzerá akoby videl smrtku. Správa, ktorú práve počul musela byť strašná. Akoby v tranze vytiahne pokébal: Geodude, vráť sa! Prekvapený pokémon sa sformuje do červeného lúča svetla a zmizne v útrobách pokébalu. Divá Rattata vyzerá tiež prekvapene a po chvíli sledovania deju sa stiahne späť do hustej splete kríkov a vysokej trávy. Zmätený Jeff pristúpi k Marcusovi a podá mu hodinky a cestovateľského sprievodcu: Prepáč Marcus, musím vás nechať na tejto ceste len vo dvojici. Musím sa urýchlene vrátiť domov, dejú sa hrozné veci. Tu máš môjho sprievodcu, aj keď možno ako tréner nebudeš rozumieť všetkému, myslím, že vám to pomôže. A pre komunikáciu s profesorom si vezmi aj hodinky. Pozdravuj odo mňa Jess, vysvetli jej prosím, čo sa stalo a dávajte na seba pozor. Maj sa. Zamyslený Jeff sa otočí na päte a odkráča k bráne záhrad, za ktorou zmizne pravdepodobne navždy.

Alex Malle (pozorovateľ) - 02. března 2018 11:46

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Pokébal do toho!

Hoppip a Luka

Akonáhle Hoppip poriadne udrie Sandshrewa, dorazí Luka, s natešeným výrazom v tvári.
Ach jaj..to bude trapas keď ja svojho nechytím.. zamrmlem si a túžobne sa pozriem sa Sandshrewa. Zotnem päste a pokébal držiaci v ruke od minulého kola si zväčším, pobozkám a hodím rovno na Sandshrewa. A potom mi neostáva nič iné, iba čakať.. (38%)
Niee! zakričíma a zúrivo, s odhodlaním sa pozriemna Hoppipa: Hoppip! Doraz ho prosím! smutne zakričím dúfajúc, že je ešte šanca na chytenie Sandshrewa. Hoppip! Nárazový útok!!! (4) Hoppip vyzerá, že do toho dáva všetko a tak zakričím na Hoppipa predtým, ako Sandshrew zaútočí: Vyhni sa mu! (6)
Neuveriteľné..vedie si rovnako ako v minulom kole! Tentoraz ale hodím pokébal na oslabeného Sandshrewa a zahryznem si do pery..: Nech to vyjde..nech to vyjde..

Daniel O`Neill (Trenér) - 02. března 2018 13:23

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Při představování se si tedy potřesu s Davidem rukou. Tou druhou stále držím svého Eeveeho a dávám pozor aby mi neupadl nebo se mi třeba nějak nevysmekl. Samozřejmě poslouchám jak na tom David je se svýma kolegama, kvůli tomu sem přeci tady. Takže za hodinu sraz u muzea? Dobře.. Rád bych se trochu porozhlédl kolem po nějakých dalších pokémonech, ale i David má nějaké nápady. "Zápas né, promiň.. Ale k té chatce s tebou půjdu". Oznámím mu a zřejmě se tam rovnou vydáme. Proč nechci zápasit? To je prosté. Nevím jakého pokémona David má, mohl bych být v nevýhodě. A také, kdybychom se tu pustily do zápasu, nejspíše bychom vyplašily všechny pokémony v okolí. Takže i když sem nechtěl, půjdu se tedy raději podívat do té chatky. Možná by si tam šlo půjčit nějaký prut za rozumnou cenu.

Annika Winkler (trenér) - 02. března 2018 23:13

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Strašidelný hrad

Někdy se vyčkávání ukáže jako ta nejlepší taktika. Tedy, ne že bychom měli zvlášť na výběr a nebyly to naše strachem zamrzlé údy, co nám nedovolily se pohnout, ale přesto uvítám ten krátký okamžik klidu, kdy mohu konečně s úlevou vydechnout. Pobaví mě i bulbasaurův vítězný taneček a nezapomenu jej poplácat po hlavě na znamení vděčnosti. Nepřítel byl zahnán, tedy alespoň na nějakou chvíli.

"Jsou fuč," vydechnu a ještě pro jistotě chvilku pátrám ve znovuobjevší se tmě po žhnoucích bodech. Kromě občasného cupitání v rozích místnosti je tu ale klid. Otevřené dveře napravo jako by nás zvaly dovnitř. Trochu se ošiju, když si vzpomenu na ten táhlý, slizký zvuk a v hlavě se mi zhmotní pěkná řádka odporností, co by něco takového mohla vydávat. "Uuuh," unikne mi skrze zuby, než zaženu všechny myšlenky zase někam do kouta.

"Tak co? Půjdeme za tím?" mrknu na své společníky a bulbasaura. Jestli máme přijít na kloub místní záhadě, neměli bychom příliš otálet. "Dokážeš svými úponkami otevřít dveře, abychom mohli projít?" zadívám se na bulbasaura. "Bez šance, že bych se toho dotkla, fuj!"

Počkám, až bude škvíra ve dveřích dostatečně široká na to, abych se bez problémů protáhla a nepřišla do kontaktu s mazlavou tekutinou. Znovu rozsvítím telefon a zkusím nám odhalit, co skrývá další místnost. Opatrně postupuji dovnitř a snažím se držet co nejblíže svého pokémona. "Tak pojďte," šeptnu na ty dva, ať se od sebe příliš nevzdalujeme. "Ať už to hlavně máme za sebou!"

Marcus Diron (Trenér) - 03. března 2018 01:47

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Zahrady

Zmateně koukám na Jeffa, který se najednou rozhodl skončit s cestou a vrátit se domů. "Co, tak najednou... tak fajn no, vyřídím to Jessice, ty se měj." Všechny ty věci, co mi dal si dám do batohu a rovnou napíšu Jessice přes ten chat. "Jefferson se musel vrátit domů, tak budem cestovat sami." Pak jdu do tý tý trávy, kde Jeff našel tu Rattatu, abych zkusil najít další pokémony. Pochybuju, že se mi podaří znovu najít toho legendárního pokémona, ale něco by tu bejt mohlo.

Hod: 5 (Hledání)

Profesor Javor - 03. března 2018 11:55

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Vyvrcholenie súboja
Landek Park, Ostrava

Hoppip povzbudený predošlým úspechom je pripravený pokračovať v nárazoch do zmäteného a zraneného Sandshrewa. Na Alexov pokyn sa opäť jeho vrtuľa roztočí a naberie podobnú rýchlosť ako v minulom kole a namieri si to priamo na Sandshrewa. Rýchlosť jeho útoku je opäť obdivuhodná (4+0+0+1). Sandshrew stále otrasený iba stojí pri kameni, do ktorého v minulom kole vrazil tesne vedľa ústia do jeho jaskyne. Pokúsi sa uskočiť (2+1+0), ale tento krát nestihne spraviť ani úhyb stranou a Hoppip do neho vpáli plnou rýchlosťou. Sandshrewa náraz opäť zrazí k zemi (rozdiel 2). Sandshrew síce naštvane, avšak nie moc sebavedomo vyskočí na nohy a pokúsi sa nárazovým útokom oplatiť Hoppiov náraz v predošlom výpade (2+0+0+0). Hoppip je ale aj tentoraz úspešný, keď sa poľahky zdvihne obratne späť do vánku (6+0+0) a nechá sa odniesť zo Sandshrewovho dosahu, ktorý po ďalšom neúspechu padne veľmi oslabený na zem (rozdiel -4). Alex sa snaží nezaváhať ani chvíľku, ale ním vrhnutý pokébal postráda presnosť a tak len udrie vedľa Sandshrewa na kameň a zmizne v temnote jeho diery (9%). Sandshrew sa medzitým otrepe zo zápasu a mrštne skočí priamo za pokébalom do čiernoty jeho nory. Na bojisku tak ostane len Alex, Hoppip a Luka.

Profesor Javor - 03. března 2018 12:57

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Rýbárske potreby
Rameno Odry, Ostrava

Po úvodnom zoznámení sa teda spolu zhodnete na ďalšom pokračovaní do rybárskej chatky na konci prašnej cestičky vpravo o vás. Chatka nie je moc veľká a ani nejak prehnane vybavená. Proste sa jedná o obyčajnú rybársku drevenicu. Po otvorení dverí vás čiastočne prekvapí interiér, pretože je veľmi útulne zariadená a pôsobí takým príjemným dojmom. Za predajným pultom sedí na rybárskom kresle pohľadná asi tridsaťročná žena. Hneď ako vás uvidí vstupovať zareaguje na zvonček nad dverami a vykročí vám v ústrety. Dobrý deň, mladí páni. Vítam vás v našom rybárskom obchodíku na brehu Odry. Čo vám môžem ponúknuť? Máme tu široký sortiment výbavy pre rybárov a dobrodruhov. Rukou postupne prechádza po stene, kde sú v stojane pripevnené rôzne typy udíc a podberákov. Potom pristúpi k poličkovej skrinke, kde vám postupne odhalí ďalšie pomôcky, prechádza postupne cez jednotlivé oddelenia, kde sú úhľadne poukladané návnady, háčiky, vlasce a ďalšie pomôcky. Na záver vás prevedie k náprotivnej stene, kde je rozložené provizorné stanovisko rybára na reklamné účely s rozloženým stanom, spacákom, prikrývkou, stoličkou a ďalšou nevyhnutnou výbavou. Ku každému zakúpenému prútu je samozrejme rybársky a pokérybársky lístok platný v celej Európe. Pre toto územie Odry máme navyše špeciálnu ponuku pre začínajúcich rybárov, ktorá zahŕňa požičanie jedného z našich starých prútov a výbavy na 30 minút a lístok platný po dobu tohto času na našom mŕtvom ramene Odry. Jediné čo si budete musieť zakúpiť alebo použiť svoje sú návnady. Tak čo, vybrali ste si niečo? Zakončí milo úsmevom.

Prúty:
Starý prút – 100 PE
Dobrý prút – 200 PE
Super prút – 300 PE
Zlatý prút – 500 PE
Pôžička na 30 minút – 50 PE

Návnady:
Neónové návnady (3) – 15 PE
Aromatické návnady (3) – 45 PE
Fosforeskujúce návnady (3) – 60 PE
Melodické (3) – 120 PE

Pomôcky:
Set háčikov (6) – 30 PE
Podberák – 50 PE
Stan – 100 PE
Spacák – 30 PE
Prikrývka – 15 PE
Baterka – 30 PE
Ďalekohľad – 50 PE

Profesor Javor - 03. března 2018 13:10

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hľadanie v kroví
Sekvojový háj - Anglické záhrady, Mníchov

Po napísaní správy Jess sa pokúsiš ešte prezrieť krovie na okraji hájika, v ktorom našiel Jeff pred svojím odchodom divú Rattatu. Hľadanie pre teba nie je moc náročné, keďže Rattata ti svojim pohybom ukázala, ktorým smerom treba hľadať. Netrvá dlho a po jej stopách dorazíš na malú čistinku hneď za prvou radou kríkov, na ktorú z náprotivného krovia vyštartuje proti tebe Pokémon ...

***

Hoď si kockou na základe hľadania 5 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Caterpie (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 50-100%)
21-40% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
41-60% Scyther (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 70-100%)
61-80% Tangela (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
81-100% Pinsir (U+1, O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

V prípade chytenia Pinsira mu bude pridelený ešte jeden bod do bonusov k útoku.

David Morrison (Trenér) - 03. března 2018 15:42

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Rybářská chatka, Ostrava - Daniel O'Neill

Daniel se očividně necítí na zápas, což mě trochu zklame, ale nakonec času na to bude dost později. Společně se teda vydáváme k rybářské chatce se symbolem Magikarpa, tak upřímně doufám, že to není jediný pokémon, který tu plave. Jo, sice se vyvíjí v Gyaradose, ale to by bylo až za dlouho. "Takže teď s náma budeš v týmu? Měli sme v plánu cestovat do Bulharska, ať můžu v Sofii zkusit překonat svůj první stadion. Pak pokračovat do Řecka, odtamtud na západ to Říma a pak pokračovat po jižní evropě." sdělím Danielovi naše plány ještě než vejdeme do obchodu.

Tam je toho k výběru fakt hodně. Půjčka se nevyplatí, to už si můžu rovnou koupit vlastní prut. "Vzal bych si tedy jeden starý prut. Ten rybářský lístek platí i v Rusku nebo tam budu potřebovat nový?" zeptám se prodavačky a pak přemýšlím, co budu potřabovat dál. "Dál bych si vzal tu sadu háčků, jedny ty neonové návnady, podběrák a baterku." Baterka se hodí vždy. Stan zatím nepotřebujeme, nebudeme ještě tábořit v divočině a i kdyby, to je investice, kterou bychom si měli rozdělit mezi sebou. Zaplatím a pak se otočím k Danielovi, který si ještě vybírá. "Hele, já jdu ven zkusit něco chytit. Tak se tam sejdem, zatím čau!" řeknu a se svým novým prutem zkusím chytit něco v té Odře. A zdá se, že mám hned na začátku štěstí!

Starý Prut - 90%

Marcus Diron (Trenér) - 03. března 2018 16:09

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Mýtina

Vyřítí se na mě Scyther, takže hned přivolám Totodila. "Totodile, Vodní Dělo a Obratnou Obranu!"

Pokemon: 57% (Scyther)

Útok: 2
Obrana: 1

Daniel O`Neill (Trenér) - 03. března 2018 18:50

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Oba dva se vydáváme tedy k té chatce. Během cesty se můj nový kolega rozpovídá ohledně plánů na další dění. "Zřejmě ano. To mi profesor nějak neupřesnil, bylo mi jen řečeno že bych vás tu měl najít.. Ale ten plán zní docela dobře". Já chtěl tedy vyrazit úplně opačným směrem, ale když se nad tím zamyslím, tak i to co říká David je docela fajn. O Bulharsku toho moc nevím, ale Řecko a Řím jsou krásné země, určitě by tam toho byla spousta k vidění.

Vejdeme do obchůdku a začnu se rozhlížet. "Dobrý den". Pozdravím prodavačku a nechám si ukázat zdejší nabídku. Mají toho tady docela dost. Já na rybaření nikdy moc nebyl, vlastně sem neměl ani moc příležitostí držet někdy v ruce prut. Ale jak to tak slyším a poslouchám, začínám si říkat že bych si přeci jen něco koupit mohl. Sice sem to v plánu neměl, ale určitě narazím na nějaká pěkná místa kde by se dali chytit zajímavý pokémoni. Nemluvě o tom že bych si mohl třeba i chytit večeři, kdyby bylo nejhůř.

Zatím co se rozhlížím, David už má nakoupeno a evidentně se chystá své nové vybavení rovnou otestovat. Vlastně se mu ani nedivím, také bych na to byl docela zvědavý. "Dobře, tak pak. Zatím čau". Nechám ho běžet a sám se ještě chvíli rozhoduji. Nerad bych moc utrácel, už tak mi něco ubylo. Ale i tohle jsou věci které bych mohl někdy potřebovat. "Já teď budu mít nějakou práci, ale určitě se uvidíme ještě později. Zatím si odpočiň". Řeknu Eeveemu, trošku se s ním pomazlím a vrátím ho do jeho pokébalu. Pak už se věnuji prodavačce.

"Já si tedy vezmu také ten Starý prut, aromatické návnady, sadu háčků, podběrák a baterku". Spacák už mám srolovaný na zádech nad svým batohem, takže ten není třeba. Přemýšlel sem že bych si vzal i ten stan, ale.. už bych toho měl docela dost, nemluvě o tom že ani není jisté kdy bych ho potřeboval. Když bych spal někde venku, tak nejspíše postačí když si ustelu u ohně. A kdyby třeba pršelo, tak nějaký úkryt jistě najdu.

Takže tedy zaplatím, vezmu si všechny své věci, rozloučím se a stejně jako David jdu i já otestovat své nové vybavení. Pokusím se pro to najít nějaké vhodné místečko, kde bude klid a nikdo by mně nerušil. A to sem si myslel že chytím nějakého pokémona normálně, bez toho abych utrácel. No co, možná budu mít štěstí.

Profesor Javor - 04. března 2018 11:37

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Rybárčenie na Odre
Rameno Odry, Ostrava

Pani v obchode ochotne sleduje ako si prechádzate jej tovarom a postupne vám podáva tovar, ktorý si vyberiete. Netrvá dlho a vaše nákupy sú ukončené a sortiment vyplatený pri pokladni. Pani sa pri Davidovej otázke na platnosť lístka pousmeje a stručne odpovie. Naše lístky sú platné v celej Európe vrátane Veľkej Británie, Ruska a blízkeho východu, takže nemusíte mať žiadny strach. Po zaplatení sa prvý vytratí z obchodu David a vyberie si jedno z miest na brehu Odry, okolo ktorých ste pred chvíľou prechádzali. Uviaže na svoj nový starý prút, pribalený plavák, olovko a jeden zo zakúpených háčikov. Pridá neónovú návnadu a nasleduje jeho prvé nahodenie. Na nováčika mu to ide veľmi dobre. Chvíľku sedí a čaká. Nasleduje prudký zásek, ktorý mu takmer vytrhne prút z ruky. Chvíľu bojuje s očividne dobrým plavcom na háčiku. Po krátkom súboji o nadvládu nad udicou sa nad hlavou objaví malá hlava Woopera.

***

Po krátkom okamihu nasleduje Davidove kroky aj Daniel, ktorého nákup vyzeral veľmi podobne. Aj on sa rozhodne nájsť si tiché miestečko na rybolov. Po chvíli chôdze zazrie na jednom z rybárskych miest Davida, ktorý práve bojuje s niečím na udici. Pokračuje si teda aj on nájsť miesto, kde vyskúša svoju novú výbavu. Kúsok od Davida je ďalšie voľné miesto. Aj Daniel teda pripraví udicu na prvý nadhod. Použije jeden z háčikov, na ktorý napichne aromatickú návnadu. Onedlho nasleduje aj jeho prvé nahodenie. Plaváčik sa drží na hladine celkom dlho. Napokon aj tu nasleduje záber a boj. Prút sa ohýba pod váhou pokémona na konci. Trvá to kratšie ako v Davidovom prípade, ale zabrať to dá podobne, keď sa zrazu nad hladinou zjaví Krabbyho oranžové klepeto.

***

Davidov súper:
Wooper (R+1) / WATER – rozdiel na vyradenie 8
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie po hode pokébalu: 0-10% útek pokémona, 16-64% vyskočenie z Pokébalu, 65-100% chytenie (s použitím neónovej návnady), pri použití podberáku sú percentá: 0-49% vyskočenie z pokébalu, 50-100% chytenie, pri použití greatbalu atď. - ďalej treba znížiť o percentá uvedné v HP.
Tiež môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole)

Danielov súper:
Krabby (O+1) / WATER – rozdiel na vyradenie 7
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie po hode pokébalu: 0-5% útek pokémona, 6-59% vyskočenie z Pokébalu, 60-100% chytenie (s použitím neónovej návnady), pri použití podberáku sú percentá: 0-44% vyskočenie z pokébalu, 45-100% chytenie, pri použití greatbalu atď. - ďalej treba znížiť o percentá uvedné v HP.
Tiež môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole)

Profesor Javor - 04. března 2018 11:50

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Súboj na čistinke
Sekvojový háj – Anglické záhrady, Mníchov

Po chvíľke napätia vyskočí na čistinku namosúrený Scyther, ktorému sa očividne nepáči, že narúšaš jeho teritórium. Zabrúsi o sebe jeho dve ostré čepele a po vyvolaní Totodila sa pripraví do bojového postoja. Totodile posmelený úspechmi v minulých zápasoch sa však zorientuje lepšie a po tvojom pokyne sa nadýchne k mocnému prúdu vody. Vodné delo má o niečo slabšiu intenzitu ako v súboji s Ledybou, ale aj tak má dostatočnú silu nato, aby Scythera vyviedlo z miery (2+1+2+0). Scyther sa pokúsi obratným zvrtnutím do piruety vyhnúť útoku (3+0+0). Úhyb však nemá dostatočnú rýchlosť a vodné delo zmetie Scythera ku kmeňu prvého stromu na okraji čistinky (rozdiel 2). Scyther sa rozzúrený vyšvihne späť na nohy a otrepe prebytočnú vodu z kroviek. Vrhne sa v plnej rýchlosti do nárazového útoku proti Totodilovi, bez ďalšieho váhania (4+1+0+0), načo sa Totodiel povzbudený prvým kolom a Marcusovým pokynom pokúsi obratným kotúľom do pravej strany vyhnúť Scytherovi rútiacemu sa na neho v plnej rýchlosti (1+0+0). Totodiel je však vyvedený z miery Scytherovou rýchlosťou a nedá teda do jeho obrany dostatok koncentrácie nato, aby úskok vyšiel. Presne v schúlení do neho napáli Scyther mocným ramenom a Totodile len bezmocne odletí dvomi kotúľmi späť a pristane priamo pred Marcusom na bruchu (rozdiel 4).

***

Marcusov súper:
Scyther (U+1) / BUG – rozdiel na vyradenie 7 (aktuálne 5)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-10% útek pokémona, 11-49% vyskočenie z Pokébalu, 50-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie tvojho pokémona si môžeš skontrolovať v denníku.

Daniel O`Neill (Trenér) - 04. března 2018 14:06

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Vše co sem si koupil stálo docela dost peněz. Sem rozhodnutý už neutrácet, pokud to tedy nebude nezbytně nutné. Vydávám se hledat nějaké pěkné, tiché místečko a všímám si při tom Davida. Vypadal že je na to docela natěšený, tak snad se mu bude dařit. Koutkem oka ještě zahlédnu že mu zrovna něco zabírá. Docela by mně zajímalo kdo to asi bude a zda se Davidovi podaří jej chytit. Nejspíše se to pak dozvím později. Hmm, tady by to šlo.

O kousek dál si najdu pěkný plácek a je jasné že to zkusím tady. "Tak jo, snad se zadaří". Odložím si batoh, připravím si prut a pak poprvé nahodím se svým novým prutem. V klidu, tiše čekám a pozoruji vodní hladinu. Nějakou dobu se nic nedělo a tak sem si říkal že bych se možná mohl posadit, když v tom! Klepeto? Jo, to bude Krabby! Pokud se nepletu, tak by to bylo úžasné! Nemohl bych si snad přát na svůj první pokus lepší úlovek.

Rozhodně nechci aby mi utekl a tak jednou rukou prut pustím a beru do ní podběrák. Přijdu tak blízko k vodní hladině jak jen to jde, ponořím ho do vody a chytnu do něj toho Krabbyho. Když bych se ho snažil dostat na souš a zápasit s ním, tak bych riskoval že mi třeba uteče a to je to poslední co bych chtěl. Takže si prut dám mezi nohy, co nejpevněji ho stehny sevřu a rychle sáhnu ke svému opasku pro volný pokébal. Na nic nečekám a rovnou ho hodím po Krabbym. Prosím, prosím, prosím... Ať to vyjde!

87%... YEEEESS ;DD

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 04. března 2018 15:04

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov

Se stanem mě opravdu potěší. Vážně jsem ráda, že se mi podařilo najít obchod, kde jsem mohla koupit tak skvělý stan. Ještě aby to všechno, co řekl byla pravda. Stan jsem si tedy koupila. Zaplatila jsem jistou částku. Stan jsem si vzala do rukou a později budu muset vymyslet, jak to připevnit na batoh, když už jsem tam měla připevněný spacák. Lepší by bylo, kdybych měla opravdu tu cestovní tašku, s kterou jsem přicestovala do České republiky, a ne ten malý batoh, který mi dal otec. Ale stejně třetinu věcí z batohu vyhodím, protože to bylo jen jídlo a voda.
Poděkovala jsem mu za tak dobrou koupi stanu a poslechla jsem si jeho rady ohledně toho, kde najít nějaké pokémony. Horlivě jsem pokývala hlavou a opět mu poděkovala. Pak jsem na něj zůstala zírat s otevřenou pusou. „Vy mi opravdu dáte jednoho pokémona?“ Zamrkala jsem. „Opravdu?!“ Zkoumala jsem pokébaly. „Poliwag nebo Wooper?“ Rychle jsem uvažovala, kterého pokémona bych si měla vybrat. Poliwaga jsem jednou viděla, ale nevzpomínala jsem si, že bych něco věděla o Wooperovi. Takže volba byla jasná! „Tak já si vezmu, pokud tedy můžu Woopera!“ Po souhlasu jsem se natáhla pro pokébal a pokémona si vzala.
„Moc děkuji!“ Dokonce jsem se mu i uklonila. Zazubila jsem se na něj. „Nebojte, určitě se stavím za někým a řeknu jim o té trávě!“ ujistila jsem ho a vyběhla jsem ven z obchodu.

Venku jsem si přečetla zprávu od Marcuse. „Nééééé,“ zaúpěla jsem. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že mám ještě nějaký čas, tak jsem se rozhodla zajít na to místo, co mi obchodník poradil.
S novým pokémonem jsem se vydala zpátky po cestě. Tentokrát jsem si dávala pozor, abych v trávě o něco nezakopla. Další pád bych rozhodně nechtěla. Narazila jsem na nějaký monument. Netušila jsem, jestli je to ono místo, co mi řekl, protože jsem nevěděla o antickém Řecku vůbec nic. Rozhlédla jsem se. Někde by tu měl být nějaký listnatý háj. Pokrčila jsem rameny. Začala jsem tedy chodit hustým křovím, které bylo všude okolo. Teď jsem rozhodně nikam nepospíchala, abych znovu nespadla a nenarazila si nos ještě víc!

(Hledání – 6)

Marcus Diron (Trenér) - 04. března 2018 17:45

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Mýtina

"Tak tohle je špatný." pomyslím si když vidím, že to nejde ani zdaleka tak dobře jako minule. Nejdřív chci pokračovat v boji, ale pak si uvědomím, že by to bylo pro Totodila nebezpečné. Tak se to rozhodnu riskovat něco jiného než svého pokémona. Vezmu jeden ze svých pokébalů a s "Pokébale leť!" ho hodím na Scythera.

Chytání pokébalem: 95%

(Jestli musím nejdřív i bojovat a pak hodit pokébal, tak Útok 2, Obrana 6, zase Vodní Dělo a Obratnou Obranu)

David Morrison (Trenér) - 04. března 2018 18:06

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

U Odry, Ostrava

Po nákupu potřebného vybavení je moje peněženka o dost lehčí. Budu muset najít nějakého trenéra, kterého bych mohl vyzvat na zápas o peníze a pak udělat všechno pro to, abych neprohrál. Daniela ne, ten nebude mít o moc víc peněz než já a navíc je teď v našem týmu, takže náš zápas by byl spíš přátelský, ne o peníze. I tak, tahle investice byla dost drahá.

Na nic ale už nečekám a vyrazím k nejbližší vodní ploše, abych to zužitkoval. Chvíli se nic neděje, pak ale nějaký pokémon zabere a ... Wooper? Vodní/Zemní typ, rozhodně je to ten z pro mě zajímavějších vodních pokémonů. Na nic nečekám, vytáhnu podběrák, do kterého Woopera chytím a pak po něm hodím jeden z pokébalů.

84%

Profesor Javor - 05. března 2018 07:45

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

To je teda úlovok
Rameno Odry, Ostrava

Prvý dostane k brehu svojho pokémona natoľko, aby mohol použiť pokébal David. Po dlhom boji konečne dostane aj s pomocou podberáka Woopera na súš. Pokémon je veľmi živí a snaží sa bojovať ako o život, ale čím viac bojuje tým viac stráca síl a tým zamotanejší v sieti podberáka je. David napokon vytiahne pokébal a hodí ho priamo na sieťou zmotaného Woopera. Pokébal mieri presne a tak pokémona okamžite pohltí červené svetlo, ktoré nakoniec zmizne v pokébale aj s pokémonom. Nasleduje prvý otras, druhý o niečo naliehavejší, pri treťom sa pokébal prevráti na jednu stranu a svetlo na jeho vstupnom bode zhasne. Wooper je bezpečne chytený.

Tesne po zmiznutí Woopera v útrobách Davidovho pokébalu sa podarí aj Danielovi dostať uloveného Krabbyho dostatočne blízko nato, aby mohol použiť podberák. Krabby nahnevane cvaká okolo seba klepetom, ale ani jemu to moc nepomáha. Sieť podberáka je presne nato určená a pripravená, takže aj on sa len viac a viac zamotáva do vlákien siete. Daniel rovnako vytiahne pokébal a vrhne ho po zapletenom Krabbym. Po chvíľke napätia a troch nekonečných otrasoch pokébalu je aj Krabby ulovený a pokébal stuhne v blate na okraji vodnej plochy.

Profesor Javor - 05. března 2018 07:58

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ďalší chrobák do zbierky
Sekvojový háj – Anglické záhrady, Mníchov

Totodile síce po prvom kole skončil na bruchu tesne pri trénerovi, ale netrvá dlho a už je späť na nohách. Na Marcusov strach o jeho bezpečnosť len zakrúti hlavou a odhodlane pozrie na Scythera. Nasleduje mohutný nádych a druhý pokus o zrazenie Scythera vodným delom. Tento krát sa Totodile pokúsi dať väčšiu intenzitu ako predtým, ale aj na ňom sa už podpisuje vyčerpanie z predošlých bojov (2+1+2+0). Scyther sa opäť obratne roztočí sa vzlietne v obrannom úskoku ponad prúd vody (5+0+0). Totodilove vodné delo sa teda minie účinku úplne a spôsobí len zaliatie kríkov na okraji čistinky (rozdiel 0). Scyther je teraz priamo na Totodilom vo vzduchu a z tejto pozície sa hneď aj pokúsi nabrať rýchlosť potrebnú na úspešné prevedenie jeho nárazového útoku (1+1+0+0). Z ničoho nič sa však zdvihne jarný vánok priamo oproti letiacemu Scytherovi, čo spôsobí jeho spomalenie. Totodile tak povzbudený Marcusovim pokynom len zľahka uskočí stranou a bez problémov uhne letiacemu Scytherovi (6+0+0), ktorý bezmocne narazí do zeme, kde ešte pred chvíľou stál Totodile a ostane ležať (rozdiel -4). Marcus sa tak pokúsi využiť chvíľu Scytherovej nepozornosti a pripraví si v ruke pokébal. Scythera pohltí červené svetlo smerujúce priamo do rozovretého pokébalu. Ten sa okamžite zaklapne a nasleduje nahnevané hádzanie pokébalom zo strany na stranu. Po troch nekonečných otrasoch sa pokébal nakoniec ustáli na jednom bode a jeho vstupný bod stmavne. Scyther je chytený.

Profesor Javor - 05. března 2018 08:15

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Blízke stretnutia hmyzieho druhu
Monopteros – Anglické záhrady, Mníchov

Po chvíli chôdze späť k vstupnej bráne do záhrad sa ti pred očami začne zjavovať a postupne zväčšovať kruhová stavba pozostávajúca zo stĺpov a jednej kupoly na vrchu. Toto bude určite Monopteros, o ktorom hovoril pán v obchode. Ako sa približuješ k stavbe musíš stále viac stúpať do kopca, až sa dostaneš na vrchol. Budova je obkolesená kríkmi a porastom vysokej trávy. Priamo za budovou sa zo všetkých strán, okrem tej, ktorou si prišla týči listnatý háj. Rozhodneš sa teda vybrať priamo do neho. Presne ako hovoril pán je tu určite veľa pokémonov. Všade navôkol je počuť šum a cupitanie nôh. Prezeráš všetko krovie veľmi pozorne, až si napokon vyberieš malý chumáč listov na najnižšej halúzke jedného z listnatých stromov, ktorý svojim šuchotom prezrádza, že sa tam niečo schováva.

***

Hoď si kockou na základe hľadania 6 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Paras (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
21-40% Scyther (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 70-100%)
41-60% Tangela (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
61-80% Pinsir (U+1, O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
81-100% Heracros (U+1, O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou), to však nie je povinné, aj ti budem priebežne meniť percentá, ako budeš oslabovať súpera.

V prípade chytenia Pinsira mu bude pridelený ešte jeden bod do bonusov k útoku, v prípade Heracrosa jeden bod k obrane.

Profesor Javor - 05. března 2018 08:26

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Prvé dvere
Pražský hrad, Praha

Po chvíľke váhania sa teda prvá rozhodne Annika, ktorá požiada o Bulbasaura, aby pomohol s dverami zašpinenými od slizu. Ten sa teda pokúsi dvere pootvoriť viac, tak aby bolo možné prejsť. Nakoľko však, ešte úplne neovláda svoje úpinky, tak ako by mohol je to pre neho ťažšie než sa zdá. Napokon k nemu priskočí aj Chikoria, ktorá by sama mala pravdepodobne podobný problém, ale spolu dvere poľahky otvoria úplne dokorán.

Miestnosť neskrýva nič špeciálne. Po prikročení bližšie a osvetlení miestnosti Annikynmi mobilom zisťujete, že sa vlastne jedná o starú chodbu, ktorá sa mierne zvažuje smerom nadol. Obložená je celá kamením, ktorý dýcha chladom do celého priestoru. V lete by to bol príjemný chlad, za súčasných okolností však trochu mrazí. Na konci je vidno, že chodba je zasypaná kamením, tesne pred stenou zosunutého kamenia je však drevená komoda plná pergamenov, papierov, listín a kníh. Očividne s ajedná o začiatok knižnice, ktorá pokračuje ďalej za kamennú suť, tam je však cesta nepreniknuteľná. Pred poslednou dostupnou skriňou knižnice na zemi to vyzerá akoby tam chýbala podlaha na pár miestach a na povrch sa tak dostala mokrá hlina. Celý priestor je teraz tmavý bez pohybu. Po rýchlom pohybe z pred pár minút akoby sa zľahla zem.

Marcus Diron (Trenér) - 05. března 2018 08:49

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Park

Další úspěch! Dám si pokébal se Scytherem za opasek a pak vyrážím najít Jessicu, vrátím se zpátky na místo, kde sme se rozdělili a pak mířím směrem, kterým se vydala ona, po cestě se ještě rozhlížím a zkoumám okolí, jestli nezahlídnu dalšího pokémona, co bych si ho moh přidat do sbírky. Snad tu jsou i jiný typy než jen broučí. Třeba nějakej travní, Belsprout, Oddish nebo něco podobnýho, rozhodně to tu vypadá na místo, který by jim vyhovovalo.

Hod: 5 (Hledání)

Luka Rankov (chovateľ) - 05. března 2018 14:01

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Aj prehratý zápas prináša skúsenosti
Landek Park, Ostrava

Po vyhratom zápase sa presuniem k miestu, kde vidím zápasiť Alexa. Jeho Hoppip ukáže pár veľmi dobrých výpadov a techník. Myslím, že v tom pokémonovi je veľa skrytej sily. Je veľmi húževnatý. Už -už to vyzerá, že aj Alexovi sa podarí uloviť Sandshrewa, len sa trocha uponáhľa s hodom pokébalu, ktorý totálne minie cieľ a Sandshrew zmizne v nore. Škoda, mal to tak dobre začaté. Vidím, že prvý nezdar ho trochu sklamal, okrem toho prišiel takmer zadarmo o pokébaly. Prídem teda k nemu a pobúcham ho po ramene. Heej, pohoda. Nič sa nedeje. Takých zápasov ešte bude. Netreba byť príliš smutný, určite budete mať s Hoppipom ešte šancu. Mimochodom sledoval som tvojho Hoppipa, bojoval fantasticky. Budete dobrý tím. Trocha sa ho pokúsim povzbudiť. Chceš tomu ešte dať druhú šancu a nejakého pokémona ešte pohľadať, alebo sa poberieme k tomu múzeu nájsť nejaký Poké Shop? Položím otázku a počkám na Alexa.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 06. března 2018 16:46

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Slepá Ulička

Pražský hrad

Můj energický nápad byl zamítnut a než jsme se stihli rozhodnout co dál, stvoření se zářícími oči zmizeli bůh ví kde. Co to sakra bylo zač ? Se to rozprchlo v jiskrách ? Divné.. Moc nám nenapoví ani záhadné zvuky z pravých dveří. Místo toho se nám dostlalo jen dalšího velkého otazníku. Oproti tomu pokemoni mají o něco lepší náladu. Aspoň oni. Holky na tom byli trochu jinak. Přiznám se, že i semnou to umělo pěkně pohnout. Nelekl jsem se, ale z toho studeného záhrobního větru mi je šoufl. Jako bychom byli v jeskyních. Čekal jsem toho velkého mága a ono nic...jen pár pokemonů...nebo duchů...

"Co navrhujete teď ?"Upozorním na sebe šeptem po téměř několika minutovém tichu. Nechci být nápadný. Jen opravdu nevím kam dál. V celé zoufalosti se skloním k námi dostupné části knihovny a prošmejdím zdejší materiály. Svitky, knihy nebo záznamy. Cokoli, co nám napoví víc. Ať už o samotném hradu, pokemonech nebo té hororové záhadě. "....Odklízet to nebudeme ne ? Spíš bych to radši obešel...nebo se kouknul na jiné dveře...třeba?" Svým oddaným tónem nechám rozhodování o naší cestě opět na tu chytřejší část skupiny. Na ty dva mozečky pod těmi krásnými vlasy, pěknými těli a .....zdatnými pokemoni. Ehm. Nemůžu se nechávat takhle rozhodit....Pomyslím si ve chvíli, kdy se sám přichytím při dívání se na mé dvě společnice. Netradičné myšlenky. Okolo nás je tma, samé pavučiny, oči se rozprskávají v jiskry a mě provětrávají hlavu hormony. Zatracená puberta.

Alex Malle (pozorovateľ) - 06. března 2018 17:44

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Potupná prehra

Hoppip a Luka

Hoppip sa držal perfektne, avšak už som ho nechcel nechať bojovať, keď na ňom bolo vidieť trápenie sa. A tak som hodil unáhlene pokébal, no bohužiaľ som netrafil..a tak tam stojím so zvesenou hlavou a čakám.
Keď ma Luka povzbudí, usmejem sa a poviem: Vďaka kamoš. No musím sa sústrediť na dôležitejšie veci a na jeho otázku či sa ešte chcem pokúsiť niečo chytiť, odpovedám: Hmm..teraz už asi nie, no David mal pravdu..musíme mať viac ako jedného pokémona.. ale teraz sa musíme pohnúť a ja si musím dokúpiť pokébaly..každopádne mám pocit, že tvoj boj dopadol výborne! Mali by sme to oslávit! Keď tu bude nejaká reštaurácia, rozhodne ťa pozývam! Tak poďme! zavelím a vyzvem ho aby ma nasledoval cestičkou ku múzeu..: Snáď sa tam stretneme s Davidom povedal som a vydal som sa smerom k múzeu.

Profesor Javor - 07. března 2018 10:01

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Múzejné námestie
Landek park, Ostrava

Trvá asi desať minúť než sa kamenistou cestou dolu kopcom dostanete na priestranné kruhové námestie obkolesené budovami. Po ľavej ruke od vás stojí najvyššia z budov, jedná sa o banícke múzeum. Hneď vedľa nej je najnižšia, nad ktorou je nápis Poké zmenáreň. Zmenáreň má spoločnú stenu s obchodíkom nad ktorým visí ceduľa oznamujúca, že ide o ostravský Poké shop. Presne oproti vám, vedľa obchodu je malý priechod do lesíka obkolesujúceho námestie. Nasleduje priestranná kaviareň a reštaurácia s vonkajšou terasou, z ktorej sa šíria vône čerstvo napečeného pečiva a práve dovarených dobrôt cez celé námestie. Ďalej vedľa terasy nasleduje pokémonské stredisko a lekáreň. Kruh uzatvára po vašej pravej ruke pokračujúci kamenný chodníček na ktorého konci sa týči vstupná budova starej bane Anselm. V strede kruhového námestia je fontána s vyhotovením Machoka držiaceho v rukách Magikarpa, ktorý pľuje vodu do spodnej nádoby fontány. V okolí fontány sú už rozložené stoly s lavicami určenými na oddych a načerpanie energie pre návštevníkov múzea.

Karen Dale (chovatel) - 07. března 2018 15:27

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Tajomstvo za dverami
Praha, hrad

Tri páry svietiacich očí sa premenili na ohňostroj a vrčiaci pokémoni sa upokojili hneď po tom, čo sa ozve slizký zvuk a pomaly sa vzdiali. Potom sa rozlahne ticho... ticho a tma... Víťazoslávny výraz Chikority a Bulbasaura ma prinúti sa usmiať a ja sa pokúsim skrotiť svoje búšiace srdce. Ann vydýchne a ja súhlasne prikývnem. "To bolo desivé..." Šepnem do tmy a zohnem sa k Chikorite, ktorá znovu postáva pri mne. Pohladkám ju po hlave za dobrú prácu, odstrašila predsa čosi, no dobre, vlastne to mohol byť ten ohňostroj, ktorý to čosi odstrašilo, ale aj tak si zaslúži pochvalu, bola predsa šikovná. Na Bulbasaura sa tiež usmejem, aj keď si nie som istá, či to v tme uvidí.

Na návrh pokračovať kývnem a vydám sa za Annikou, ani nemusím nič hovoriť a Bulbasaurovi pomôže Chikorita a podarí sa im dvere otvoriť. To je fajn, toho hnusu sa mi dotýkať moc nechcelo... Brrr... Pomaly vstúpime všetci do miestnosti skúmajúc pohľadmi všetky strany, azda čakajúc, že na nás niečo vyskočí... A ono nič.

Svetlo Annikynho telefónu ukazuje len pokémonoprázdnu a ludoprázdnu chodbu zvažujúcu sa nadol. Po chrbte mi prejde studený pod a vlasy na zátylku sa mi zježia nepríjemným chladom tiahnucim sa zdola. Tento raz sa iniciatívy chytí Gabriel skúmajúc komodu s listinami. Nakuknem mu cez rameno odhadujúc svojim laickým skúmaním, či niečo z toho stojí za povšimnutie (4). Pokial by som našla niečo zaujímavé, vezmem to do rúk a skúsim sa pozrieť, či v tom niečo zaujímavé nevyčítam (2). Tak či onak prípadnú zaujímavú knihu či zvitok do komody zatial nevraciam.

"Odpratávať sa mi to tiež nechce, mohli by sme sa zbytočne unaviť." Odpoviem na Gabrielovu otázku. "A nocovať tu zaručene nebudem. Nezažmúrila by som oka, čo ak tu fakt straší?!" Skĺznem myšlienkami niekam úplne mimo na chvílku, kým sa zas vrátim k svojej odpovedi. "Nevyzerá to, že by sa tadialto dalo prejsť. Čokolvek tu bolo, buď sa to tu niekde schovalo," "o čom teda vážne pochybujem," "alebo sa to nejak premiestnilo či prelialo cez tú suť." Vyjadrím svoj názor zamysleným tónom. Pohľad mi skĺzne k vrecku s pokédexom, možno by vedel, čo za pokémonov sa môže presunúť cez takú suť, ale nechce sa mi ho úplne otvárať, aby sa Profesorov hlas znovu nespustil celým hradom.

"Vrhla by som sa teda na ďalšie dvere, možno by sme tieto mohli nejak zavrieť, trebárs zahradiť niečím, aby sa nedali tak lahko otvoriť? Pre prípad..." Ani sa nenamáham dokončiť tú vetu, vlastne nemám moc chuť ju dokončovať, pretože keď si vybavím ten slizký zvuk, je mi všetko len nie dobre. Mimovolne sa otrasiem a zapátram po prítomnosti Chikority. Som rada, že sme sa nijak nerozdelili, fakt je to tu strašidelné. Ale na druhú stranu, aj vzrušujúce.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 09. března 2018 09:23

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov

Jak jsem se tak plížila tou vysokou trávou, vytáhla jsem si svůj Yogabook. Jednoho pokémona jsem dneska dostala, tak mi bohatě stačilo získat nějaké ty fotky nebo kresby divoce žijících pokémonů. Tudíž jsem neměla v plánu dalšího pokémona chytat. Sice jich budu mít určitě míň než Marcus, ale já si pokébaly hodlám šetřit na později.
Najednou jsem si vzpomněla, že jsem chtěla svého pokémona vyvětrat a naučit ho nový útok. No, bude to muset ještě chvíli počkat. Nejdříve, když budu mít štěstí, si něco vyfotím nebo namaluji.
Nakoukla jsem z poza listí a uviděla jsem tam Scythera. Jů, snad si mě nevšiml! pomyslela jsem si a rychle jsem se začala připravovat na focení. Chvíli jsem počkala, jestli nikam nezdrhne a když jsem se ujistila, zvedla jsem Yogabook a nastavila režim focení. Malování jsem nechtěla riskovat, protože při mém štěstí by zdrhl ještě dřív, než bych vůbec zvedla tužku.
Jedno zmáčknutí, druhé zmáčknutí. Trochu pootočit Yogabookem a vyfotit ho z druhé strany.
Jakmile jsem měla dost fotek, stáhla jsem se zpátky do trávy a odplížila jsem se od něj dál. Zkontrolovala jsem fotky a ty rozmazané jsem hned smazala. Jen by mi zbytečně zabírali místo.
Pak jsem si vytáhla pokédex a minidisk. Vybrala jsem si Charmandera a potvrdila naučení útoku. Můj pokémon se naučil dýmovou clonu. (Našla jsem si starší postík ve vlaku, kde to tam je, měla jsem na to 8 %.)
Trochu jsem se zamračila. Myslela jsem, že se můj pokémon naučí něco pořádnýho a byla to jen clona. Vyhodila jsem pokébal do vzduchu a zvolala: „Charmandere, vylez ven!“ Červený paprsek zformoval malého pokémona před mýma nohama. Klekla jsem si k němu. „Ahoj, já jsem Jessica a jsem tvoje trenérka!“ představila jsem se mu. Odmlčela jsem se a čekala, co udělá.

Daniel O`Neill (Trenér) - 09. března 2018 14:24

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Opravdu sem si nemyslel že bych mohl mít takové štěstí, Krabby je jeden z vodních pokémonů kteří se mi vážně líbí. Pro to sem odhodlaný dostat ho za každou cenu. Klidně bych za ním skočil do té vody kdybych musel! Naštěstí to zdá se nebude nutné.

Nejsem žádný expert přes rybaření, takže mi to chvíli trvá. Nakonec se ale zadaří, pokémon je chycený v podběráku a stačí už jen hodit pokébal. Napadlo mně zda by ten masterbal co mám nebyl lepší, ale nejspíše bych ho jen zbytečně vyplýtval. Tedy né že by za to Krabby nestál, ale kdo ví.. Možná bych narazil i na nějaké vzácnější pokémony.

"Ano!!!" Vyřknu nadšeně když pokébal zhasne. Krabby je můj! První den na cestě, ani né nějak dlouho a takhle se zadaří. Měl sem pochybnosti, ale teď vím že ten prut i se vším ostatním vybavením se mi bude hodit. Dojdu si pro ten pokébal ve kterém je Krabby chycený a se zcela spokojený se dám do balení svých věcí. Mohl bych to samozřejmě zkoušet dál, ale sem spokojený s tím co mám.

Nehledně na to že bych mohl narazit na nějaká pěkná místa a pak bych třeba litoval že už mi nezbyly návnady. Tak jo, to by bylo.. Zabalím si všechny věci a přemýšlím co dál. Mohl bych jít za Davidem, ale kdo ví zda třeba nebude chtít ještě rybařit. Nerad bych ho rušil. Co ta jeskyně? Cestou sem sem zahlédl nějaké sutiny, kameny a jeskyni. Bylo by úžasné kdyby se mi podařilo chytit i zemního nebo kamenného pokémona. Předtím sem si koupil tu malinu a tak by byla škoda ji nevyužít.

79%

David Morrison (Trenér) - 09. března 2018 18:37

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Rameno Odry, Ostrava

"Jo, konečně!" radostí zařvu, když chytím svého prvního pokémona. Pokébal potěžkám v ruce, následně Woopera vypustím, abych se mu představil a dal mu jméno. Několik mých návrhů zavrhne, nakonec ale přijme jméno Woody. Když je seznamování u konce, otočím se k Danielovi.

"Hele Dane, super úlovek. Kdyžtak, co říkáš na to, že bychom šli s ostatníma ke kamenolomu? Stejně se tím směrem musíme vydat, protože je tam to muzeum, už tolik času nemáme a tady nejspíš chytíme jen vodní pokémony. Rád bych si chytil nějakého kamenného a měli bychom příležitost představit tě ostatním. Ale jestli chceš, můžeme tu ještě zůstat a rybařit." Rozhodnutí nechám na něm. Na rybaření budou příležitosti i jinde a já chci mít především rozmanitý tým, který se nebude skládat jenom z jednoho typu pokémonů. Chci být totiž tím nejlepším. Pokud Dan bude souhlasit, tak se vydávám ke kamenolomu za ostatními.

Profesor Javor - 10. března 2018 18:21

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kto hľadá nájde
Anglické záhrady, Mníchov

Chvíľu kráčaš po chodníčku vedúcemu na sever záhrad a snažíš sa hľadať pokémonov. Momentálne sú však asi poskovávaní a hlavnej cestičke sa vyhýbajú. Netrvá dlho a pred tebou sa začne týčiť monument Monopteros, na miernom kopci, obkolesený listnatým lesom a nízkymi porastom kríkov. Tvoje hľadanie je nakoniec predsa úspešné, keď už sa chystáš pokračovať ďalej, zrazu zazrieš známu postavu. Z diaľky spoznáš, že sa jedná od chrbta od Jessicu, ktorá sa vydá priamo do listnatého lesíka za monumentom

Profesor Javor - 10. března 2018 21:18

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Zázrak do päť minút, umelecké dielo na počkanie
Monopteros – Anglické záhrady, Mníchov

Lesík okolo monumentu je naozaj preplnený vzácnymi pokémonmi a tak ti netrvá dlho, kým na jedného, nie úplne bežného narazíš. Na čistinke, niekde uprostred hájika sa ti naskytne pohľad na majestátneho Scythera v plnej kráse. Dokonca sa ti podarí nájsť aj výborné miesto s krásnym výhľadom. Tvoj pohyb pripomína lasičku, jediný, kto v celom lesíku vie, že si tam, si pravdepodobne ty sama. Netrvá dlho a na disku Yogabooku sa objavia tri fotky. Vlastne nie fotky, skôr majstrovské diela, tentoraz sa ti naozaj podaril záber spredu aj zozadu. Dokonca to vyzerá, akoby ti Scyther pózoval a vedel o tom, že ho fotíš. Po poslednom cvaknutí fotoaparátu sa vytratí späť do krovia.

Nasleduje tvoj prvý tréning, i keď momentálne virtuálny, ale aj to sa počíta. Po krátkom rituáli s minidiskom a voľbou prvého pokémona sa za asistencie červeného svetla sformuje na tráve, kúsok od teba malý, oranžový dráčik s horiacim plamienkom na chvoste. Na privítanie a oznámenie úspešného tréningu vypustí malý obláčik dymu. Skúmavo si ťa premeria, nasleduje chvíľa váhania, no napokon sa ti rozbehne v ústrety. Jeho trénerka sa mu očividne páči. Objíme tvoj členok a spokojne sa usmeje. Jeho objatie je však tak nešikovné ,že ti takmer podpáli chvostom nohavice

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 11. března 2018 19:14

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov

Usmála jsem se, když se Charmander ke mně rozeběhl a přivítal mě jako svého trenéra. To by udělala radost každému! Určitě bych se nechtěla potýkat s pokémonem, který by mě neměl rád. Tahle spolupráce se nám určitě bude zamlouvat.
Začichala jsem. Vytřeštila oči a trošičku uskočila dozadu. Vysmekla jsem nohu z Charmanderova objetí. rychle jsem si k němu klekla, abych to nevypadalo, že ho nemám ráda. Usmála jsem se na něj. „Budeme muset dávat trochu pozor s tím ocáskem!“ Zvedla jsem ruku a pohladila jsem ohnivého pokémona po hlavičce. „Nechceme přece něco podpálit, že? To si necháme na zápasení, nemám pravdu?“ Vzpomněla jsem si na dalšího pokémona, kterého jsem dostala. „Nechtěl by ses seznámit s novým kamarádem?“ zeptala jsem se Charmandera a zalovila v ledvince pro další pokébal.
„Woopere, přidej se k nám!“ vypustila jsem ho z pokébalu. Po zhmotnění jsem se na něj usmála. „Charmandere, tohle je Wooper, tvůj nový kamarád,“ představila jsem vodního pokémona. Pak jsem se otočila na Woopera. „Woopere, tohle je Charmander, můj začátečnický pokémon! Tak se seznamte a žádné vylomeniny!“ Podívala jsem se kolik je hodin. Asi bychom už měli jít. Za chvíli uplyne čas do setkání, a ještě musím najít zahradníky, abych je informovala o té vysoké trávě, jak jsem slíbila tomu obchodníkovi.
Podívala jsem se na své pokémony. „Chcete si protáhnout nožičky nebo se chcete vrátit do pokébalu?“ Nastavila jsem pokébaly k nim. Kdyby se do nich chtěli vrátit, stačilo se dotknout středového tlačítka. Pokud se však chtěli projít, nebyla jsem proti.

Annika Winkler (trenér) - 11. března 2018 19:35

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Hrad plný překvapení

Se zatajeným dechem jsem prokouzla do prostoru schovaném za těžkými dvěřmi. Když světlo postupně osvětlovalo bezútěšnou scenérii před námi, ani jsem nedutala. Úleva se mísila se zklamáním. "Někam se ten pokémon přeci musel schovat. Ale přes tuhle překážku se jen tak nedostaneme," myšlenky jsem si prozatím nechala pro sebe a nechala i ty dva, ať zhodnotí situaci. Do odklízení sutin se mi také zrovna nechtělo. Tolik námahy a obav pro nic!

Karen se už mezitím protáhla až ke knihovně a začala se probírat jednotlivými svazky. "No, tudy to asi opravdu nepůjde," poznamenám poněkud lakonicky. "Myslíš, že by se dala použít některá z těch polic? Možná budou prkna uvolněná," navrhnu v otázce zajištění prostoru, i když mám pocit, že zrovna v tomto případě nebude jakákoliv fyzická překážka stačit. Jak jinak by se odtud ten Pokémon dostal tak rychle pryč? Matně si vybavím zkazky o přízracích schopných procházet skrze zdi...

"Ale šla bych co nejrychleji odtud," povzdechnu si a rukama si několikrát přejedu po pažích, abych z nich vyhnala chlad. "Můžeme zkusit třeba ty dveře naproti, mohly by také vést dolů," odhaduji a pomalu se přesouvám do vstupní haly. Ještě zkontroluji, jestli je Bulbasaur stále při mně a povzbudím jej poplácáním po temeni hlavy. Začínám být i poněkud netrpělivá, mám pocit, že se tu na začátku plácáme až příliš dluho. Jestli na nás někdo čeká, dali jsme mu skutečně dostatek času na to, aby se mohl náležitě připravit. Moment překvapení rozhodně nebude na naší straně.

Ještě jednou se zadívám na druhý konec sálu, jestli se náhodou opět nezjevily žhnoucí oči. Cestou k opačné stěně si sažím dávat pozor na to, kam šlapu. Varování muže, co nás sem poslal, mám stále v živé paměti. Jestli se Karen s Gabrielem podaří uvolnit nějaká volná prkna, pomohu jim se zatarasením dveří, pokud bude laťky o co zapřít. Poté se skupinkou zamířím k dalším dveřím a zkusím, jestli se podvolí tlaku našich rukou.

Profesor Javor - 12. března 2018 09:31

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Blato v knižnici
Pražský hrad, Praha

Obrázek

Po krátkom zostupe schodmi a asi desať metroch chôdze rozšírenou chodbou sa dostanete až k drevenej skrini na knihy, ktorá ostala ako jediná prístupná po zasypaní knižnice. Prvý sa pustí do prehľadávania políc Gabriel, ktorý vo vrchnej polici zazrie zrolované pergameny, jediné čo však v zhone nasledujúcich udalostí dokáže postrehnúť je nápis Európa na jednom z nich.

Chvíľu nato ho nasleduje Karen, ktorá začne od police priamo pred ňou a kniha, ktorá ju upúta má na zaprášenom chrbte nápis Tréning travných pokémonov – rozšírené vydanie doplnené o minidisk. Skôr než však v knihe niečo plodné nájde a dostane sa k minidisku pripevnenom na zadnej strane knihy, jej z ľaknutia kniha vypadne priamo na podlahu.

Annika je pri vstupe do pochmúrnej chodby najopatrnejšie a pozorne si všíma okolie. Až priamo k policiam sa jej očividne nechce a preto má najlepší výhľad na zasypanú predsieň niekdajšej knižnice. Pohľad, ktorý sa jej naskytne priamo za chrbtami Karen a Gabriela ju okamžite vydesí. Po pokémonoch, ktorí boli na isto ešte v priestoroch tejto chodby sa naozaj zľahla zem, a to doslova. Absurditu situácie si uvedomia všetci, až keď sa z miest, o ktorých si na prvý pohľad mysleli, že je odkrytá kamenná podlaha, odhaľujúca mokrú hlinu sformujú traja pokémoni, jedná sa o Grimerov a všetci sa až nebezpečne rýchlo sunú po chladnej podlahe ku každému z členov tímu.

***

Divý súperi:
3x Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Každý z vás môže hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínate útokom (v príspevku zvoľte útok a obranu, ktorú chcete použiť v prvom kole), prípadne ak chcete tak môžete hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Pravdepodobnosť na chytenie: 0-59% vyskočenie z Pokébalu, 60-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete priebežne kontrolovať v denníku.

Luka Rankov (chovateľ) - 12. března 2018 10:16

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Nákupy pred cestou
Múzejné námestie

Po krátkom zostupe z kopca dorazíme na malé kruhové námestíčko. Cesta doprava očividne vedie k nášmu ďalšiemu cieľu, teda starému dolu Anselm. Najprv by však bolo fajn sa pred cestou posilniť, vrátane pokémonov a možno aj doplniť nejakú tú výbavu. Popravde rád by som sa pozrel aj na exponáty v múzeu, možno by sme sa tam mohli niečo zaujímavé dozvedieť. Otočím sa teda na Alexa. Tak čo, aký je náš ďalší plán. Ja by som asi navrhoval najprv pozrieť sortiment obchodíku, možno tam niečo zaujímavé pre nás nájdeme, potom návštevu pokécentra, nech si odpočinú aj naši pokémoni. Ja by som potom chcel skočiť ešte do lekárne a ani návšteva múzea by nemusel byť zlý nápad. Okrem toho ako pozerám, tam oproti je vstup do lesíka, možno budú aj nejaký pokémoni, ktorým moc nevadí ruch okolia. Povzbudivo sa usmejem na Alexa a čakám, aký postup navrhne on. Pokiaľ bude súhlasiť s mojim návrhom vykročím rovno k obchodíku.

Marcus Diron (Trenér) - 12. března 2018 18:52

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Hledání

Pokémona žádného nenajdu, tak pokračuju za Jessicou. Tu zahlédnu v dálce, tak se za ní vydám do toho lesa za monumentem. Rozběhnu se za ní, ale zakopnu a spadnu na zem.

Hod: Běh (1)

Profesor Javor - 13. března 2018 10:20

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Cesta k múzeu
Landek Park, Ostrava

Po pobalení prvého chyteného pokémona, rybárskych potrieb a vlastne všetkého čo ste si pred rybačkou vybalili, sa dohodnete na ďalšom pokračovaní cesty. Vaše kroky vedú späť na rázcestie s turistickým rozdeľovníkom oznamujúcim destinácie na konci ciest. Cez rázcestie pokračujete rovno, priamo podľa šípky oznamujúcej smer k starej bani Anselm. Cesta sa zvažuje smerom nadol a má prevažne kamenisté podložie. Na oboch stranách cesty sú kde-tu navŕšené kopy vyhrnutého kamenia. Celé okolie cesty je posiate menšími, či väčšími otvormi v zemi. Niektoré vyzerajú akoby nory, iné ako jaskyne, do ktorých by sa bez problémov zmestil aj celý človek. Rastliny a porast tu nemá moc hostinné podmienky a tak väčšia časť prostredia predstavujú holú kamenistú pláň.

***

V prípade, že sa vyberiete preskúmať niektorú z oblastí, tak si na každú menšiu udalosť, ako plazenie, plíženie, beh, šplhanie, hľadanie, skrytie sa, tichá chôdza, prikrčenie sa, prehľadávanie a pod. hoďte 6stenkou (1 - totálny nezdar, 2 - nezdar, 3 - skôr nezdar, 4 - skôr zdar, 5 - zdar, 6 - totálny zdar/prekvapenie naviac), hody píšte do zátvorky za akciu. Píšete stále medzi sebou súkromne, aby to videli obaja, pretože vzdialenosť medzi vami nie je veľká a vidíte sa minimálne od chrbta.

Alex Malle (pozorovateľ) - 13. března 2018 23:01

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Múzejné námestie

Luka

Po tom ako sa vydáme cestičkou až k nášmu cieľu, vypočujem si Lukov návrh, no navrhnem to trošku ináč: Súhlasím..no myslím že NAJPRV by sme si mali ísť dať vyliečiť pokémonov, a potom až ostatné. Do obchodu určite sa potrebujeme po niečom pozrieť a čo aa týka "mini" lesíka naľavo, môžme to tam omrknúť..ktovie..možno si tam niečo chytím.. poviem svoj názor a vykročím k pokécentru. Cestou ešte pripomeniem Lukovi, že som ho pozval do reštaurácie na oslavu jeho prvého chyteného pokémona, ale až keď sa tu poobzeráme a v reštike môžme počkať na Davida.

Akonáhle teda vojdeme do pokécentra, pozdravím liečiteľku a spýtam sa jej: Dobrý deň..viete..môj Hoppip je celkom vyčerpaný..môžem vám ho sem nechať vyliečiť? opýtam sa službukonajúcej a premýšľam koľko asi trvá také liečenie..
Vytiahnem teda svoj pokébal s Hoppipom a položím ho na pult. Potom sa poobzerám po nejakom kresle v miestnosti, zo stola schmatnem Poké-magazín a zahĺbim sa do jeho stránok, kým čakám na Luka.

Daniel O`Neill (Trenér) - 14. března 2018 18:03

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Sotva si zabalím věci, tak se u mně objevuje David. Dle toho jak se tváří bych řekl že se mu také zadařilo. Vyslechnu si co chce a přikývnu. "Tak jo, můžeme jít. Myslím že pro dnešek už bylo rybaření dost.. Ale bylo by fajn kdyby se podařilo chytit i nějakého kamenného nebo zemního pokémona". Ještě když teď máme oba dva vodního, tak by to nemuselo být zas tak nereálné.

Ujistím se že mám všechno a pak vyrážím za Davidem. Stále sem docela šťastný z toho že se mi podařil takový úlovek, klidně bych si cestou pískal nebo prospěvoval, ale raději sem potichu, nechci plašit pokémony kteří by mohli být poschováváni v okolí. Ještě by bylo fajn najít si nějaké místečko na odpočinek. A nebo počkám až budeme ve vlaku.. Eevee by se mohl seznámit s Krabbym.

Netrvá dlouho a dorážíme na docela zajímavé místo. Pokud by se někde mohli schovávat kamení pokémoni, tak je to určitě tady. Hromady kamenů, jeskyňky, "nory".. co více chtít? "Podívám se na druhé straně. Zůstanu tak abychom byly na dohled". Řeknu svému kolegovy a jdu "nalevo" od něj. Když budeme každý na jedné straně této plochy, tak máme větší šanci že nějakého toho pokémona najdeme. Já se rozhodnu začít u těch "nor". Pomalu se k nim přiblížím (1) a pokusím se vždycky nahlédnout dovnitř (2), zda tam a nebo aspoň někde kolem neuvidím aspoň třeba nějaké stopy.

David Morrison (Trenér) - 14. března 2018 19:35

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Daniel souhlasil s mým nápadem a tak jsme vyrazili. Zde v téhle oblasti budou kamenní a zemní pokémoni, proti nimž Sparky nebude moc platný, ale zato Otty by měl být velmi užitečný. Luku s Alexem zatím nevidím, nejspíš budou dál. Daniel se vydá na jednu stranu hledat pokémony, já souhlasím s jeho návrhem a jdu na opačnou stranu.

Na druhé straně cesty si všimnu vchodu do jeskyně, tak se tam pomalu připlížím, abych nikoho nevylekal a měl tak šanci, že najdu nějakého pokémona. Sotva jsem v jeskyni, ihned ji začnu zkoumat, zda tam nenajdu nějakého pokémona.

Plížení: Hodil sem 2.

Hledání: Hodil sem 5.

Karen Dale (chovatel) - 15. března 2018 11:05

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Nečakané stretnutie
Praha, hrad

Popri hladaní v knižnici ma zaujme jedna z kníh a tak ju vytiahnem a začnem študovať jej obsah. Vlastne len preletím prvých pár strán pred tým, ako sa s trhnutím obzriem, keď sa za mnou sformuje odporná vec. Kniha mi pri trhnutí a otočení vypadne z rúk a s hlasným buchnutím dopadne na podlahu, aspoň v mojich ušiach znie jej dopad až príliš nahlas. Rovnako tak moje srdce splašene bije ako zvon a určite ho musia počuť ostatní.

Inštinktívne sa pokúsim od pokémonov ustúpiť, pohľadom vyhľadávajúc Chikoritu, ujisťujúc sa, že je stále pri mne. Nestala som sa trénerkou, pretože mi na zápasoch nezáleží, nie je to moja priorita. Je mi však jasné, že niekedy je boj nutný. Pokémoni sa sunú rýchlo a napriek tomu, že by som sa im najradšej vyhla, asi nebude táto možnosť. "Asi nebudeme mať na výber, čo?!" Nadhodím ustupujúc smerom k Annike, ale neočakávam odpoveď. Len kútikom oka sledujem aj Gabriela, nenechám ho tam predsa samého. "Aj tak bude lepšie, ak sa ich zbavíme, nech nás neprekvapia neskôr." Nasleduje krátky myšlienkový pochod. Pokial sa dovtedy Gabriel nehne, načiahnem sa a potiahnem ho za rukáv, bude lepšie držať sa pohromade.

Pozriem k Chikorite, ktorá ale nevyzerá nadšene. "Chikorita, pripravená? Spoločne ich zaženieme." Zlahka sa na pokémona usmejem, ale sama si tým nie som úplne istá. Ako to vlastne funguje som však čítala. Zhlboka sa nadýchnem. "Beriem si toho úplne vpravo." Oznámim do pléna, v podstate je jedno, aký štýl boja sa zvolí a či sa niekto pridá k rovnakému pokémonovi ako ja. Moc času na dohadovanie nemáme, niečo mi hovorí, že tam tí pokémoni nebudú čakať, kým sa dohodneme na taktike. "Tak Chikorita ideme na to! Nárazový útok." Zadám pokyn svojmu pokémonovi. (4)

Nechám Chikoritu, aby sa pokúsila ako najlepšie jej to pôjde, povzbudzujúc ju svojim lahkým úsmevom a pevnými pokynmi. Čítala som, že tréner by sa mal so svojim pokémonom zžiť, a že pokémoni majú radi, keď ich najprv tréner usmerňuje. Zaujímalo by ma, či je to pravda... Odhodlane sledujem počiny Grimerov, zvažujúc vytiahnutie pokédexu v tomto momente. Bližšie informácie by sa hodili, ale viem, že o týchto stvoreniach som tiež niečo už prečítala. Len si spomenúť, čo to bolo... (3)

Moc si toho nepamätám a tak kým pátram v mysli po informáciách bez využitia pokédexu, nechám Chikoritu, aby sa prípadnému útoku zo strany Grimera bránila sama (5).

Profesor Javor - 15. března 2018 15:22

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Opätovné stretnutie
Monopteros – Anglické záhrady, Mníchov

Jessica
Charmander najprv uskočí, pretože sa zľakne, že ti podpálil oblečenia, tak ako sa mu to už veľakrát podarilo s profesorovým plášťom. Napokon, ale vidí, že to vôbec neberieš zle a tak len prikývne na dotaz k zápaseniu. Onedlho ste už traja, keď sa vedľa Charmandra sformuje zo žltého svetla malá, modrá, klzká guľôčka. Veľké oči sa rozžiaria a ako náhle ťa zazrie rozbehne sa aj on okolo teba, začne ti behať osmičky pomedzi nohy a okolo Charmandra. Vyzerá akoby bol napájaný z atómovej elektrárne. Napokon priskočí k Charmandrovi a drgne do neho hlavou. Charmander zo strachu pred vodou uskočí trochu stranou, ale kamarátsky úder mu vráti rovnako hlavou. Na dotaz k vráteniu do pokébalov obaja nesúhlasne pokývajú hlavou a vykročia vedľa teba von z lesíka. Charmander kráča spoľahlivo vedľa teba a sem-tam po očku ťa sleduje, zatiaľ čo Wooper pobehuje stále okolo vás a robí osmičky v behu pomedzi teba a Charmandra. Napokon sa vrátite späť na kopec, z ktorého si vošla len nedávno do lesíka. A čo nevidíš. Nejaká známa postava. Rovno na svahu kopca pod vami leží tvárou dole v tráve Marcus.

Marcus
Keď zazrieš Jess najprv si ešte raz pokúsiš spomenúť na jej oblečenie, či to je naozaj ona. Ako náhle sa v tom uistíš rozbehneš sa za ňou, aby sa ti nestratila v lese. Tráva je však ešte stále vlhká od rannej rosy a kde-tu musíš spomaliť, aby si sa nepošmykol. Po krátkom výstupe si už takmer na vrchole, keď chceš vybehnúť posledný úsek rýchlejšie, zrýchliš do behu, nohy sa ti podkĺznu a spadneš rovno na tvár do mokrej trávy. Takto roztiahnutý na svahu kopca musíš vyzerať komicky.

Profesor Javor - 15. března 2018 15:35

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ošetrovňa
Múzejné námestie – Landek Park, Ostrava

Napokon sa teda zhodnete na prvej destinácii, ktorú sa rozhodnete na námestí navštíviť. Je ňou Poké centrum, kde vás už od dverí veľkým úsmevom víta ošetrovateľka. Na visačke jej uniformy si môžete prečítať meno Jana.

Zdravím vás dobrodruhovia. Vy ste si k nám určite prišli oddýchnuť aj so svojimi pokémonmi. Vidím vám to na tvárach. Pokojne sa u nás posaďte a dajte si čaj tam vzadu z kanvice. Ak by ste chceli niečo pod zub, tak tam vzadu máme automaty s jedlom. Nič moc výber, ale na posilnenie stačí aj bageta, sušené mäso, či ovocie a zelenina, čo poviete?

Usmeje sa na vás a z vašich rúk si preberá pokébaly.

Tak ukážte, nech sa postaráme aj o týchto drobcov. Nebojte sa nebude to trvať dlho. Dajte mi polhodinku a máte ich späť.

Odnesie pokébaly dozadu na ošetrovňu a nechá vás tak v miestnosti úplne samých. Neďaleko vás je pár stolov so stoličkami dookola na krátke posedenie. Pri jedno z nich je pultík s kanvicou a čajmi na výber a vedľa pultíka dva automaty s rýchlym občerstvením. Ako hovorila, majú neveľký výber. Prakticky len bagety za 2 PE, obložené žemľe za 1,5 PE, balíčky sušeného hovädzieho mäsa za 1 PE a ovocné alebo zeleninové šaláty za 2 PE.

***

Po sľúbenej polhodine sa dvojkrídlové dvere na ošetrovňu opäť rozletia a v nich sa objaví ošetrovateľka Jana so svojou sestričkou Blissey. Blissey ma v rukách tácku na ktorej ležia tri pokébaly úhľadne uložené. Na ľavej strane je Alexov s Hoppipom a na pravo dva Lukove.

Dúfam, že ste nečakali dlho. Vaši pokémoni sú už opäť fit a pripravení do boja. Rady vás tu opäť privítame.

Profesor Javor - 15. března 2018 15:53

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kameňákov
Landek Park, Ostrava

Po príchode na rázcestie sa vydáte nadol smerom k bani. Netrvá dlho a začne sa vo vašom okolí rozprestierať kamenná krajina kam len oko dovidí. Prvý sa rozhýbe Daniel, ktorý sa vyberie na ľavú stranu chodníčka. Chvíľu sa pretĺka pomedzi navŕšené kopy kamenia až sa dostane do oblasti, ktorá je celkom výrazne posiata malými norami a otvormi do kamenistej pôdy. Najprv sa snaží pomaly priblížiť, v tomto prostredí na tejto pôde sa však snáď ani pomaly ísť nedá. Podarí sa mu však zakopnúť o jednu navŕšenú kopu kamenia a spadnúť presne na rebrá na tvrdú, kamennú pôdu. Chvíľu trvá než sa mu podarí pozviechať v bolestiach naspäť na nohy. Väčšina pokémonov, ktorí sa v norách schovávali, zareagovala na Danielov náraz útekom. Ostal už len jeden zmätený obyvateľ nôr, obývajúci noru hneď vedľa Daniela roztiahnutého na zemi. Náraz ho natoľko zmiatol, že sa vydal nesprávnym smerom a šuchotom sa vyvalil rovno oproti práve spamätanému trénerovi.

David sa teda vybral na pravú stranu, na ktorej je rovnako niekoľko kôp navŕšeného kamenia a pár otvorov. David si vyberie hneď ten najväčší, ktorý už je skôr jaskyňou ako norou, pretože otvorom sa bez problémov pretiahne aj útly človek. Najprv sa snaží ísť pomaly a narobiť čo najmenej hluku, po kope kamenia sa však skôr pohybuje ako slon v porceláne. Nakoniec to teda vzdá a jeho bežný spôsob pohybu robí menej hluku, ako to o čo sa pokúšal pred chvíľou. Hneď ako zabočí do prvej tmavej zákruty jaskyne sa proti nemu vyvalí zvuk nárazov niečoho tvrdého o kamenné podložie jaskyne.

***

David hoď si kockou na základe hľadania 5 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
21-40% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
41-60% Diglett (O+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 60-100%)
61-80% Sandshrew (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 70-100%)
81-100% Onix (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš, tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Daniel hoď si kockou na základe prehľadávania 2 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Weedle (U+1) – rozdiel na vyradenie 4 (chytenie 50-100%)
21-40% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
41-60% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
61-80% Diglett (O+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 60-100%)
81-100% Sandshrew (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 70-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom(v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Annika Winkler (trenér) - 17. března 2018 10:42

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

První souboj

Pražský hrad

"Z...za tebou!" roztřesený prst se natahuje směrem k náhle obživnuvším hromádkám hlíny. Mělo mě to napadnout, kde by se tu uvnitř hradu vzala? Leda by tu někdo z polic shodil truhlíky s kytkama. Místo toho jsem se znovu vydala dál a nechala se takhle nepříjemně překvapit. Ten doslova slizký zvuk bych si ale nespletla s ničím jiným. Zaškaredím se na ta tři odporná stvoření a přes záda mi přejede zimnice. "Jsou ještě škaredější než na obrázku," pomyslím si a musím se skutečně trochu přemoct, abych začala jednat.

Karen naštěstí zareagovala mnohem rychleji a vyslala Chikoritu do útoku. Kývnu na souhlas a svoje opovržení namířím k prostřednímu z nich.
"Tenhle je náš," zvolám a zadívám se Bulbasaurovi do očí, "Bulbasaure, nárazový útok!" zavelím a znovu ukážu na protivníka uprostřed. (1) S napětím sleduji Bulbasaurovo počínání, strach pomalu ustupuje soustředěnosti. Kromě svého Pokémona bedlivě sleduji i okolí, snažím se analyzovat prostředí, abych byla schopná jej posléze využít ku svému prospěchu.

"Nenech se zasáhnout, odskoč vpravo," nasměruji svého Bulbasaura k místu, kde se může skrýt i za smetí, které by mu ovšem nemělo nijak ublížit, "obratná obrana!" předám další pokyn a mrknu na Gabriela: "Poslední je na tobě!" Společně to určitě zvládneme!

Daniel O`Neill (Trenér) - 17. března 2018 14:35

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Takže nějaký kamenný pokémon.. To bych si možná měl připravit Krabbyho. Sem připravený kdykoliv z opasku sundat pokébal a vypustit pokémona ven, ale zatím to nedělám. Rozhlížím se kolem, zejména po těch norách a snažím se být co nejvíce potichu. No co, i kdyby se mi dalšího chytit nepodařilo, tak... Zřejmě sem byl moc zamyšlený a nedával tolik pozor. Sakra!

Sotva před sebe stačím dát ruku abych si chránil obličej a padám na zem. Auu.. Kruci.. Teď sem si nejspíše všechny vyplašil. Taková smůla, zakopnu o hloupý kámen. Bolí to, ale určitě to nebude nic vážného. Tak jo, zpátky na nohy.. Pomalu se zvednu, opráším se a Davidovi ukážu palec, jako že sem v pohodě. Co to.. Ani se nenaději a z jedné "nory" vedle se přímo proti mně řítí jeden pokémon. To je přeci Diglett né? Zdá se že mám dneska štěstí.

Usměji se a vytáhnu pokébal s Krabbym. Tohodle pokémona určitě nenechám jen tak utéct. Vypustím Krabbyho ven. Jak lépe se seznámit než prvním společným zápasem? "Ahoj Krabby.. Já sem Daniel, tvůj nový trenér... Tenhle Diglett si myslí že nemáš na to aby jsi ho porazil. Ukážeme mu jak se mýlí?" Přátelsky se na svého pokémona usměji a jakmile bude připravený tak začneme. "Nárazový útok a obratnou obranu!"

Gabriel Haas (Cestovatel) - 17. března 2018 16:40

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Jožin z bažin

Pražský hrad

"Kde....co..." Zbrkle se ohlížím po náhlém Annitině varování. A taky to varování mělo patřičný důvod. Příšera z bláta ? a tři ? jak se sakra dostali do hradu ? Viditelně rozhozený popadnu jedinou použitelnou knížku s názvem Evropa a odběhnu k Annitě. Neběžím až k ní. Jen si dělám menší prostor mezi mnou, a právě napadajícími vetřelci. Knížku samotnou uložím v horní kapse mého báglu. Mezitím kočky vedle mě pomalu kují své pikle a brousí si své čerstvě naostřené drápky. Poctivě si nepřátele rozdělí, povzbudí své parťáky a už zasypávají nepřátelé svými útoky. Čerstvé trenérky a už mají takové instinkty....závidím... Trochu jsem se styděl. V porovnání s nimi jsem opravdový loudal.
A to mě vyhecuje k zapojení. Jen zvolím jiný postup. Nebojím se útoku náhodného blátivce. Vlastně ani nevím co je zač. Proto vytáhnu pokedex a zatímco holky nakopávají zadky ostatním, já pátrám po užitečných informacích (4). Něco, co nám pomůže tuhle situaci vyřešit.
Do opravdového konfliktu se zapojím až později. Takže zatímco holky posílají své parťáky zpřerážet hnáty těm druhým, já se teprve připravuji. To ale nemění na mém plánu. "Zubate......použij Laserový zrak " Nový útok na delší vzdálenost (4). Vyřeší to i případný útok posledního z nezabavených blátivců. To kdyby se náhodou rozhodl mi nakopat pr*el. A to jsme sotva vyšli z druhé místnosti celého hradu....co se tu sakra děje...

////Místo prvního útoku volím získání informací z pokedexu, obrana je pak samotný útok. Nevím, jestli se to hodnotí jako protiútok nebo ne.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 18. března 2018 12:10

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov
Marcus Diron

Musela jsem se smát, jak Wooper stále poskakoval a běhal. Určitě bude mí dost energie i na zápasení a snad i bude silný. Teda pokud se to podle jeho energetického běhání dalo soudit, tak by byl určitě silný, ale kdo ví, jak se zachová při zápasu. No, budu to muset brzo zjistit, ale zatím jsem neměla v plánu nějakého pokémona chytat, když jsem jednoho dostala. Jen ať jsi jsou v přírodě, kam patří. I když mě stále v hlavě hlodala ta Eevee. Opravdu si budu muset nějakou najít a chytit. Kdybych byla rychlejší než ten kluk… Dostala jsem vztek a při tom jsem zapomněla dávat pozor pod nohy a málem jsem zakopla o ubohého Woopera, který se snažil vybít svoji přebytečnou energii běháním.
To jeho dovádění mě zase vrátilo do veselé nálady a občas jsem si s ním poskočila. „Jen se přidej Charmandere!“ vybídla jsem svého pokémona a za chvíli jsme všichni tři radostně poskakovali.
Vyšli jsme na kopec a lesík jsme nechali za námi. Už jsem ze Charmanderem přestali poskakovat a nechali jsme to jen na Wooperovi, který se snažil o to víc. Zastavila jsem se a můj začátečnický pokémon mě napodobil, jen Wooper běhal stále kolem nás nevšímaje si, že jsme zastavili. Před námi ležela na zemi postava s tváří k zemi. Podívala jsem se na Charmandera a začala jsem se smát. Vzpomněla jsem si, jak jsem se sama natáhla u toho obchůdku a málem si zlomila nos. Naštěstí neutrpěl velkou ujmu!
„Co tam hledáš, Marcusi? Jestli potřebuješ návnadu na rybaření, tak jsou i lepší způsoby!“ Neudržela jsem se a zase jsem se začala smát. Pokud by do deseti vteřin nevstal, požádala bych své pokémony o pomoc, ale myslím, že Marcusovi by se to asi nelíbilo.

David Morrison (Trenér) - 18. března 2018 12:37

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Sotva vlezu do jeskyně, strnu strachem když uvidím obrovského kamenného hada, který se chodbami sune přímo proti mě. "Ok, tak tohle není dobrý. Doufal sem v něco lehčího." pomyslím si, když to tak sleduji.

Ihned vytáhnu pokébal a hodím jej po něm, nečekám že ho jen tak hned chytím, v nejhorším případě se osvobodí z pokébalu a já budu mít aspoň čas na to se stáhnout, ale stane se zázrak a po chvíli se světlo na pokébalu ustálí a Onix je můj!

Pokémon 81% - Onix

89% - Hod na chycení

Profesor Javor - 19. března 2018 08:39

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hradné blato
Pražský hrad, Praha

Moment prekvapenia síce využili divý pokémoni, ale absencia tréningu, v nich neprebudila takú intuíciu, aká sa zrodila v Karen ako prvej. Chikorita bez váhania skočila medzi svoju trénerku a hrozbu nového súpera, najprv nevyzrá, že by mala chuť zápasiť a možno malú úlohu zohráva aj strach z jej prvého ostrého zápasu, napokon však rýchlym pohybom hlavy sebavedomo naznačí Karen, že sa netreba ničoho báť a ona to zvládne. Posmelená pokynom trénerky vyštartuje do plnej rýchlosti proti prvej hromádke vlhkého bahna. Jej nárazový útok vyzerá naozaj odhodlane a v plnej rýchlosti smeruje priamo na zaskočeného Girmera (4+0+0+0). Chikoritin útok má na prvý pohľad veľmi dobrú rýchlosť aj silu, Grimer je však slizký pokémon a jeho obratný úhyb do strany, je až nepochopiteľne prudký, akoby sa iba prelial zo strany na stranu (4+0+0). Chikortia teda prebehne miestom, kde ešte pred pár sekundami stál Grimer a obratne sa zvrtne do obranného postoja (rozdiel 0). V prekrytom čase sa Karen pokúsi vyloviť o Grimerovi niečo z pamäte, čo by mohlo byť v tejto chvíli užitočné. Jediné čo ju však v zápale boja napadne je, že sa jedná o jedovatých pokémonov. To už sa jej súper pripravuje na nárazový útok, vyzerá to, akoby sa proti Chikorite zdvihla bahnitá vlna tsunami a chystala sa ju zmiesť nárazovým útokom (3+1+0+1), ktorý vyzerá naozaj hrôzostrašne. Chikorita však zachováva chladnú hlavu a bez pokynov trénerky sa pokúša o obratný výskok ponad vlnu bahna (5+1+0), čo sa jej darí priam náramne. Chikorita sa len nohami obtrie o hlavu Grimera a dopadne za neho, opäť pripravená útočiť. Grimer sa s tvrdým žuchnutím rozpleskne o kamennú podlahu a chvíľu trvá než sa opäť sformuje (rozdiel -1).

Ako druhá v poradí zareaguje Annika, ktorá po chvíľkovom zdesení z prekvapenia za chrbtami spolucestujúcich už hrdo posiela Bulbasaura do súboja proti jednej z kôp bahna. Bulbasaur je najprv trocha zmätený z novovzniknutej situácie napokon ale zareaguje na pokyn trénerky a vyštartuje do nárazového útoku (1+0+0+0). Bulbasaurov útok však nie je vôbec tak odhodlaný ako ten Chikoritin a Annikyn Grimer má viac času na reakciu. Obratne sa rozleje do blatovej mláčky na podlahe a Bulbasaur cez neho nekontrolovane prebehne (4+0+0). Annikyn pokémon však už nabral celkom slušnú rýchlosť a pri pootočení hlavy späť na formujúceho súpera stratí chvíľkovú pozornosť, čo má za následok tvrdý náraz do komody s knihami. Tá sa pod silným nárazovým útokom Bulbasaura rozletí a knihy z nej nekontrolovateľne vypadnú na podlahu. Bulbasaur dostane spätný ráz a končí na zadku vedľa spúšte, ktorú spôsobil (rozdiel -3). Sformovaný Grimer však na nič nečaká a aj on sa v nárazovom útoku valí priamo na zľahka omráčeného Bulbasaura (1+1+0+1). Bulbasaur sa dostane do prítomnosti až na trénerkin pokyn k obratnému úskoku stranou. Otrasie hlavou, vyskočí na všetky štyri a obratne sa vrhne vpravo za hromadu kníh, ktorú svojim útokom vytvoril (4+1+0). Grimer, ktorý bol až príliš sebavedomý po predošlom zdare a tak nedal do útoku dostatočnú razanciu len preletí okolo kníh aj on vrazí v plnej rýchlosti do už tak polovične zbúranej komody (rozdiel -2). Čím sa rozplesne, stečie späť na podlahu a aj on sa začne formovať do pôvodnej podoby. Posledná polica bezmocne zavŕzga a tam, kde pôvodne stála posledná dostupná skriňa kníh je teraz už len hromada dreva a kníh.

Posledný sa spamätá Gabriel, ktorý sa pokúsi uchmatnúť knihu, ktorú zazrel z police. Grimerovia sa tu však sformovali za účelom chrániť obsah políc a tak len projektil vytvorený z bahna vyrazí Gabrielovi knihu z podpazušia na zem vedľa komody. Divý Grimer sa postupne blíži k trénerovi so Zubatom, zatiaľ, čo Gabriel vytiahne pokédex a zvuky súboja v miestnosti pretne inštruktáž umelej inteligencie. Grimer, bahnitý pokémon. Zdržuje sa v skupinkách na tmavých a vlhkých miestach. Živý sa jedovatým odpadom z chemických tovární. Jeho bahnité a gumené telo sa dokáže pretiahnuť cez akokoľvek malý otvor. Patrí medzi jedovaté pokémony, teda má výhodu voči travným typom. Svojmu trénerovi je až nevídane verný a ochranársky. To už sa však Grimer priblíži až nebezpečne rýchlo a vrhne sa do nárazového útoku priamo proti Zubatovi (3+1+0+0). Gabriel však zareaguje pohotovo a prikáže svojmu pokémonovi novonaučenú obranu pomocou laserového zraku. Zubat vzlietne do výšky priamo nad Grimera a vyšľahne proti nemu červený lúč smerujúci priamo na oči útočiaceho pokémona (4+1+0). Aj napriek tomu, že sa Zubat útok naučil ešte len nedávno, vyzerá to, že má k nemu prirodzené vlohy, pretože hneď na prvý raz miery presne. Grimer sa zrazu zasekne na mieste v komickej póze letiaceho bahna a zmätene pretáča očami sprava doľava, no ostatným telom sa mu hýbať akosi nedarí (rozdiel -1).

***

Divý súperi:
3x Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Karen a Annika môže opäť hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínate útokom (v príspevku zvoľte útok a obranu, ktorú chcete použiť v prvom kole), prípadne ak chcete tak môžete hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Gabriel hádže iba na útok, keďže jeho súper je v ďalšom kole paralyzovaný.
Pravdepodobnosť na chytenie pre Karen a Anniku: 0-59% vyskočenie z Pokébalu, 60-100% chytenie
Pravdepodobnosť na chytenie pre Gabriela: 0-39% vyskočenie z Pokébalu, 40-100% chytenie.

Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete priebežne kontrolovať v denníku.

Profesor Javor - 19. března 2018 11:08

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Jaskynné súboje
Landek park, Ostrava

Ako prvý narazí na niektorého z obyvateľov kamennej pláne Daniel. Hneď ako sa pozviecha z tvrdého pádu a nárazu na rebrá sa pred ním z jednej z nôr vystrčí hlava zmäteného Digletta. Daniel na nič nečaká a z červeného svetla sa sformuje nedávno ulovený Krabby. Zlostne zacvaká pri poznámke na porážku Digletta klepetom a vrhne sa vpred väčším z klepiet do nárazového útoku. Jeho pohyb vyzerá najprv trocha komicky, ale je až prekvapivo mrštný. Na jeho nárazovom útoku je však vidno, že ešte za sebou nemá poriadny zápas alebo tréning (2+0+0+1). Diglett sa na jeho nárazový útok pokúsi zareagovať obratným úhybom späť do nory (1+0+1), je však pomalší akoby sa od tak malého a klzkého pokémona čakalo a Krabbyho klepeto ho tak triafa priamo do útleho telíčka (rozdiel 1). Diglettov výraz tváre sa zmení a jeho hnev sa premení do nárazového útoky vedeného novovykopanou chodbičkou priamo pod Krabbho nohami (4+0+0+0). Krabby zareaguje hneď ako Daniel vysloví pokyn k obratnej obrane a prudko uskočí stranou (5+1+0). Diglett po nepresnom útoku padne bezmocne na kamenné podložie a chvíľu mu trvá než sa zavŕta späť do zeme (rozdiel -2). Krabby sa nad ním stále týči v útočnej póze ako víťaz prvého kola.

David zatiaľ na opačnej strane chodníka objaví jednu väčšiu jaskyňu, ktorá vyzerá ako veľmi sľubné útočisko pre kamenného pokémona. A vôbec netrvá dlho, kým sa presvedčí o tom, že jeho predpoklad je správny. Po nedlhom kráčaní kamennou chodbou, plným zakopávania o nánosy kamenia na tmavom podloží jaskyne sa priamo proti nemu vyvalí obrovská kopa kamenia. Najprv mu situácia vyrazí dych v predpoklade, že sa na neho valí kamenná lavína, napokon si však oči privyknú na šero jaskyne a v obrysoch kamenia David rozpozná známeho kamenného obra – Onixa. Onix sa nahnevane valí priamo na nevítaného návštevníka jeho súkromnej jaskyne, keď si v hneve nevšimne stalaktit visiaci zo stropu a v plnom hneve a rýchlosti vpáli rovno do neho. Situácia najprv vyzerá celkom komicky, ale len do okamihu, keď sa začne rozpadať strop v celej jaskyni. Jediné, čo Davida napadne je vrhnúť pokébal po omráčenom Onixovi a ten prekvapivo trafí presne a po chvíli sa svetlo na jeho vstupnom bode ustáli. Neostáva už nič iné len rýchlo chňapnúť po pokébale a zmiznúť z tohto rúcajúceho sa kamenného príbytku.

***

Danielov súper:
Diglett (O+1) – rozdiel na vyradenie 7 (aktuálne 6)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš znova hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš opäť, prípadne ak chceš tak môžeš hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Pravdepodobnosť na chytenie (pokébal): 0-10% útek pokémona, 11-50% vyskočenie z pokébalu, 51-100% chytenie.

David Morrison (Trenér) - 19. března 2018 11:32

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Ani nemohu uvěřit svému štěstí. To, že jsem nalezl někoho tak silného jako je Onix by se dalo označit jako štěstí i neštěstí. Ono, chvíli jsem si myslel, že je po mě, buď mě rozmáčkne Onix nebo se strop jeskyně zřítí a pohřbí mě zaživa. Nakonec jej ale dokáži chytit a i s pokébalem vyběhnu z jeskyně pár vteřin předtím, než je vchod zavalen. Možná jsou to moji rodiče, kteří nade mnou shůry drží ochrannou ruku nebo je to prostě štěstí, nevím. Každopádně mám teď pokémona, který by byl schopen srovnat celý ten nenáviděný sirotčinec ve kterém jsem vyrůstal se zemí. Ne, že bych měl něco takového v plánu, ale stále to byla příjemná myšlenka, taková moc pod mým velením, nyní se jen naučit ji používat rozumně. Za tak krátkou dobu jsem se stal o tolik silnější. Již nikdy mi někdo jako Brown nebude rozkazovat a snažit se mě zastrašovat.

Poté co se vydýchám vypustím Onixe ven z pokébalu a po krátkém seznámení mu dám jméno Rocky. Jelikož je Onix obrovský a s ním bych pokémony spíše odehnal, vrátím jej zpět do pokébalu a vydám se hledat další pokémony. Na obzoru zahlédnu nějakou velkou jámu, snad vykopanou nebo vyvrtanou, tak se připlížím k ní a opatrně nahlédnu dovnitř. Ani jedno z toho mi moc nejde.

Plížení: 1

Hledání: 3

Marcus Diron (Trenér) - 19. března 2018 11:49

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Anglické Zahrady - Mnichov

Natáhnu se na zem, chvíli tam ležím a nakonec uslyším Jessicu, která ke mě přiběhla. Hned se vyškrábu na nohy a otřepu si hlínu z kalhot. "Blbá tráva, jak má v tomhle člověk chodit." postěžuju si Jessice, která má z mého nezdaru ještě srandu, ale nevztekám se, spíš vypadám trochu otráveně. "Dostala jsi ode mě tu zprávu, ne? Jefferson musel odjet, tak budem cestovat sami dva, dal mi ty svoje hodinky." ukážu jí iWatch. "Jinak vidím, žes měla štěstí s úlovkem. Já celkem taky." řeknu a ukážu Jessice své pokémony. Z pokébalů postupně přivolám Totodila, Scythera a Ledybu. "Máš nějaké plány? Jefferson měl celou tu cestu naplánovanou, ale ten je teď v tahu, tak nějak nevím kam teď. Chceš tu ještě zkusit něco chytit nebo jdeme pryč? Možná bychom mohli zkusit zavolat profesorovi, třeba bude mít nějakou radu." A taky mu říct o Jeffersonově odchodu, jestli to ještě neví.

Karen Dale (chovatel) - 20. března 2018 10:11

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Súboj s bahnom
Praha, hrad

Chikoritin útok je velmi podarený, aj napriek tomu, že sa mu Grimer vyhne. "Nevadí, pokračujeme." Pochválim nás obe v mysli. Žial nepodarí sa mi vypátrať nič užitočné, všimnem si však, že je ten slizký kus bahna pomerne lahko preskupitelný. A to sa mi vôbec nepozdáva. Zastreným pohladom však vnímam, ako sa Chikorita obratne vyhne a je pripravená znovu útočiť. Usmejem sa, "výborne Chikorita, ide ti to skvele!" Pochválim ju len čo sa jej nohy dotknú podlahy. Kútikmi očí vnímam aj zvyšok. Annika zareagovala hneď po mne a hoci sa mi zdá, že Chikorite sa darí lepšie, aj Bulbasaur je velmi šikovný.

Zvuk boja pretne hlas pokédexu, ktorý nám dá ešte zopár odpovedí, na ktoré som doteraz nestačila prísť kombináciou informácií, ktoré som si dokázala vytiahnuť z mysli. "Takže Chikorita aj Bulbasaur majú nevýhodu, to nie je moc príjemné..." Zamyslím sa, ale nenechám myšlienky rozptylovať príliš dlho. Ak sa nemýlim, Chikorita príliš mnoho útokov zatial nepozná, a hlavne ja ich nepoznám, ale to sa časom napraví. "Skúsime to znovu, nárazový útok!" (2) Inštruujem Chikoritu krátko potom, ako sa Grimer znovu otočí pripravený niečo vykonať. Ale nie dostatočne na to, aby Chikorita stihla zareagovať skôr, než sa Grimer spamätá. "Ale to pôjde, to zvládneme" odhodlane prikývnem všimnúc si, že sa zadarilo aj Gabrielovi a to velmi pekne. Možno nás nakoniec odtialto všetkých dostane on.

Grimerov útok očakávane prichádza. "Chikorita, nenechaj sa zasiahnuť, skús sa vyhnúť!" (3) Nechám Chikoritu previesť obratnú obranu, aj keď tento raz to nevyzerá tak krásne ako predtým. Zatnem ruky v päste pozorne sledujúc súboj pokémonov, pričom občas tiknem pohľadom aj po zvyšných súperoch.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 21. března 2018 19:56

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov
Marcus Diron

Přestala jsem se smát. Bylo to velmi neetické, i když opravdu srandovní. Na chvíli jsem se zamračila. „Jo, dostala,“ řekla jsem poněkud zachmuřeně. Opravdu jsem si myslela, že tahle cesta bude pohodička s někým zkušeným, ale asi nebude. Spolknu svoji nadávku „vejtaha“ a jen se usměju. Prej celkem taky… Vejtaha jeden!
Podívala jsem se na jeho pokémony. Vypadali celkem k světu a s dobrým tréninkem to budou skvělí pokémoni.
„Co teď?“ zamyslela jsem se. „Ty už nechceš jít na ten stadion v Paříži?“ podivila jsem se. „Nebo jsi při tom všem chytáním zapomněl, že máme koupené lístky až do Paříže? To je chceš promrhat jen kvůli tomu, že Jefferson musel odejít?“ Mě to vlastně bylo jedno. Já jsem si lístek neplatila, zaplatil mi ho Jefferson.
„A pokud chceš zavolat profesorovi ohledně jeho odchodu, tak to můžeš bezpečně z nádraží, ať nám to neujede.“ Pak mi něco došlo. Vůbec nevím v kolik to má pokračovat. To věděl Jefferson! „Kdy nám to vlastně jede?!“ vyjekla jsem náhle. Modlila jsem se, aby nám to neujelo!

Marcus Diron (Trenér) - 21. března 2018 20:15

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Park v Mnichově - Jessica

"Myslel sem, že máme ještě spoustu času než nám pojede vlak? Jefferson chtěl jít po památkách, ale to zdá se s jeho odchodem odpadlo, takže máme ještě čas." zkusím jí trochu objasnit jak jsem to myslel. "Jestli jede nějaký dřívější vlak tak můžem jet z Mnichova do Paříže už teď, je mi to jedno. Původně sem nechtěl jít do Paříže jako první zastávky, to byl Jeffersonův nápad. Mají tam na stadionu elektrický pokémony a proti těm má totodile nevýhodu. Ale ty lístky už máme, takže by byla škoda nechat je propadnout, takže s původním plánem souhlasím." Docela mě štve, že mi můj návrh s Kodaní zamítnul a hned na začátku si jen tak zmizí a nechá nás v tom samotné. "A profesorovi můžu zavolat klidně i po cestě, mám přece ty hodinky co dal Jeffersonovi." Další rozhodování nechám na Jessice, jestli se rozhodne jít na nádraží a čekat na nejbližší vlak tak ji následuji a po cestě kontaktuji profesora. Řeknu mu o našich nových pokémonech a Jeffersonově odchodu.

Luka Rankov (chovateľ) - 22. března 2018 21:30

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Opäť fit
Landek park, Ostrava

Potom čo predám sestričke pokébaly so Squirtlom a novým Sandshrewom za ňou ešte preventívne zavolám: A dávajte mi na nich pozor. Popravde nerád púšťam z rúk tieto moje poklady. Čakal som dlho než som sa k nim vôbec dostal. Napokon si ale poviem, že sa jedná o profesionálku a upokojím sám seba. Nie som ani moc hladný a tak len prikročím ku kanvici a zalejem si čaj. Posadím sa k horúcej šálke čaju a chvíľu si odpočiniem z cesty.

Po prinesení pokébalov si vezmem z tácky svoje dva a schovám ich späť do kapsičky pripnutej k opasku. Ďakujem. Dodám smerom k ošetrovateľke a otočím sa na Alexa. Tak čo, kam teraz? Som za obchod. Usmejem sa doširoka.

Daniel O`Neill (Trenér) - 23. března 2018 14:19

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava
Další chycený pokémon?

Můj první zápas s divokým pokémonem. Sem opravdu nadšený! Ano, předtím sem už chytal Krabbyho, ale proti němu nikdo nezápasil. Bylo by opravdu štěstí kdyby se mi hned první den podařily tak skvělé úlovky. Napjatě sleduji odehrávající se souboj. Krabbymu by bez pochyby prospěl ještě nějaký trénink, ale i tak se mu daří velmi dobře. Jeho útok i obrana byly na čerstvě chyceného pokémona výborné. Někde v pozadí sem slyšel docela hlasité zvuky, jako by se řítilo kamení či co. Snad je David v pořádku.. Asi bych se na něj měl jít podívat, ale napřed si chci chytit toho Digletta. "Jsi úžasný Krabby, jen tak dál! Nárazový útok a pak obratnou obranu!" Sdělím svému pokémonovi další pokyny. Mohl bych zkusit Digletta chytit už teď, ale nechci aby mi pak třeba utekl. A navíc, bude se hodit když Krabby získá nějaké zkušenosti z boje.

Alex Malle (pozorovateľ) - 23. března 2018 15:04

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Ošetrovňa

Luka a Hoppip

Akonáhle odovzdám pokébaly sestričke, posadím sa za stôl a vezmem kanvicu do ruky: Ako vedeli že mám chuť práve na čaj? pousmejem sa a zamrmlem si pre seba. Vychutnávam si prostredie a rozhliadam sa okolo seba.

Akonáhle pípnu dvere a otvoria sa, uvidím sestričku držiac v ruke môjho kamaráta. Hoppip! vykríknem a vrhnem sa k nej.
Ako sa má? spýtam sa sestričky a starostlivo na neho pozerám. Bojoval skvelo..snáď si dostatočne oddýchol. poviem a vezmem dychtivo pokébal do ruky. Ďakujeme!

Na Lukovu otázku či pôjdeme do obchodu odpovedám: Neviem či by sme nemali počkať na Davida. Predsa len sme sa dohodli že sa tu stretneme no nie?. No vzpätí dodám: Ale na druhú stranu..potrebujem druhého pokémona..máš pravdu! Poďme nakúpiť a čeknút tú záhradu vedľa. zavelím a vediem ho von z ošetrovne.

Profesor Javor - 24. března 2018 17:48

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Druhý pokus
Landek Park, Ostrava

David sa rozhodne ešte ďalej preskúmavať okolie aj po tom, čo sa mu podarí úspešne uloviť a zoznámiť sa s jeho novým Onixom. Pokračuje po svojej strane cesty v hľadaní, jeho pokus o tichú chôdzu sa však končí totálnym fiaskom, keďže pravidelne zakopáva o navŕšené kamenie a hromady hliny. Robí okolo seba taký hluk, že ho počuť až k Danielovi na druhú stranu chodníka. Napokon si vyhliadne jednu noru v zemi ako miesto svojho ďalšieho bádania, jeho predošlé počínanie však spôsobilo, že na žiadneho pokémona sa mu zataiaľ naraziť nedarí.
Daniel sa zatiaľ púšťa do druhého kola súboja s Diglettom. Krabbyho povzbudeného zdarom v prvom kole neopúšťa nadšenie a bojuje stále tvrdo podľa pokynov svojho nového trénera. Na Danielov pokyn sa vrhne nárazovým útokom, klepetom vpred proti ešte stále zmätenému Diglettovi (2+0+0+1). Oslabený Diglett sa v tom pokúsi o obratnú obranu, prekopaním sa mimo dosah Krabbyho klepeta (5+1+0), čo mu aj tento krát výborne vychádza. Príliš sebavedomý Krabby tak len nechápavo preletí okolo Digletta a vrazí klepetom rovno na kopu kamenia, čo spôsobí jeho poskakovanie od bolesti zo strany na stranu (rozdiel -3). To už však Diglett povzbudený čiastkovým úspechom vyráža do nárazového útoku priamo na poskakujúceho Krabbyho (5+0+0+0). Krabby sa spamätá až po Danielovom ďalšom pokyne, tesne pred tvrdým stretom a pokúsi sa obratným úskokom preskočiť valiaceho sa Digletta (5+1+0), čo sa mu aj výborne vydarí a aj Diglettov nárazový útok končí na kope kamenia, ktorú už načal Krabby (rozdiel -1). Diglett sa po údere však otrasie rýchlejšie ako v predošlom kole a už je pripravený čeliť opäť vodnému súperovi.

***

Danielov súper:
Diglett (O+1) – rozdiel na vyradenie 7 (aktuálne 6)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš znova hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš opäť útokom, prípadne ak chceš tak môžeš hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Pravdepodobnosť na chytenie (pokébal): 0-10% útek pokémona, 11-50% vyskočenie z pokébalu, 51-100% chytenie.

V prípade použitia maliny to máš 0-40% vyskočenie z pokébalu, 41-100% chytenie pokémona.

David Morrison (Trenér) - 24. března 2018 17:57

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava - Do třetice všeho dobrého

"A do háje!" pomyslím si, když se podemnou zem začne bortit a ten hluk by probudil i spícího Snorlaxe. Nakouknu do nory, ale je mi jasné, že po tom co jsem předvedl tak žádného pokémona nenajdu.

Musím na to lépe. Poodejdu dál, někam kde bych měl ještě mít šanci něco najít. Tentokrát si dám pozor na to, abych to nepokazil tak jako minule a oči mám na stopkách, hledám jakhokoliv pokémona budu moci. Kamenný typ už mám, hodil by se ještě zemní.

Plížení: 6

Hledání: 3

Profesor Javor - 24. března 2018 18:02

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Pokélympiáda
Mníchov

Chvíľu trvá než si po opätovnom stretnutí vymeníte navzájom nové skúsenosti ktoré vás v poslednej dobe postretli. Niektoré veselé, iné úspešné, ale aj tie nepríjemné, akou je napríklad Jeffersonov odchod. Situácia však už nastala a teda neostáva už nič iné, len ju riešiť najlepšie ako viete. Pri pohľade na lístky zisťujete, že z času, ktorý máte vymeraný pre návštevu a spoznanie Mníchova vám ostala, ešte značná časť, keďže najbližší spoj do Paríža ide zo stanice až za 7 hodín. Je teda na vás akým spôsobom zvyšný čas využijete. Sprievodca hovorí, že okruh, ktorý je pre trénerov naplánovaný trvá 4 hodiny, bez prestávok, takže stále je ešte dostatok času aj na iné aktivity. Dohadovanie a plánovanie o ďalšom napredovaní zrazu preruší mestský rozhlas, ktorý sa rozozvučí celým areálom Anglických záhrad a pravdepodobne aj ostatných oblastí Mníchova. Z rozhlasu sa ozve mužský hlas so silným nemeckým prízvukom.

Dobré dopoludnie drahý Mníchovčania a návštevníci nášho krásneho mesta. Chceme vás upozorniť na práve prebehajúce dianie v našom meste. Najprv informácie pre turistov - pravidelné vyhliadkové autobusy so sprievodcom a cestou po pamiatkach mesta štartujú každú hodinu od Starej radnice. A teraz k novinkám z diania v meste – všetkých vás srdečne pozývame na práve prebiehajúcu Pokélympiádu v mníchovskom olympijskom areály. Tí najlepší pokémoni si tu zmerajú sily v atletických a plaveckých disciplínach. Rovnako si môžete okrem fandenia so svojimi Pokémonmi sami zasúťažiť o zaujímavé ceny. Ďakujem za pozornosť a želám pekný deň.

Anglické záhrady sa tak ponoria opäť do zvukov zurčiacej vody, turistického ruchu a cvrlikania hmyzu.

Profesor Javor - 24. března 2018 18:22

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Obchod na korze
Landek Park, Ostrava

Po vzájomnej dohode teda napokon opúšťate Pokémonské stredisko a prebehnutím cez kruhové námestíčko sa dostávate k neveľkému obchodu s nápisom PokéShop nad dverami. Vkročíte teda dnu a naskytne sa vám tak pohľad na interiér malého, ale útulného obchodíka. Za pultom stojí na pohľad sympatická pani, ktorá po zazvonení zvončeka nad dverami, oznamujúceho prichádzajúcich zákazníkov, zloží rozčítané noviny a so širokým úsmevom vykročí v ústrety novým návštevníkom.

Dobrý deň. Vítam vás v našom skromnom Poké obchodíku. Nie sme žiaden veľký supermarket, nájdete však u nás všetko, čo skúsený dobrodruh sveta Pokémonov môže na svojich cestách potrebovať. Máme tu mapy a cestopisy, ktoré vám pomôžu s navigáciou po celej Európe, ďalej dobroty a lektvary pre pokémonov a tiež základné pomôcky pre trénerov. Nech sa páči, čo vám môžem ponúknuť?

Postupne ako vysvetľuje ukazuje na jednotlivé regále obchodu, v ktorých sa tovar danej kategórie nachádza.

SORTIMENT OBCHODU:
10x Pokébal – 35PE/ks
3x Greatbal – 50 PE/ks
2x Mlieko Miltanka – 75 PE/ks
2x Malena – 25 PE/ks
2x liečivý elixír v spreji – 35 PE/ks
5x detoxikačný elixír v spreji – 50 PE/ks
Minidisk večnosti - 50 PE
Červený tréningový minidisk - 125 PE
Hnedý tréningový minidisk – 125 PE
Tmavozelený tréningový mindisk – 125 PE
Svetlozelený tréningový minidisk – 125 PE
Modrý tréningový mindisk – 125 PE
Žltý tréningový minidisk – 125 PE
Sivý tréningový minidisk – 125 PE
Mesačný minidisk – 250 PE
Kráľovský minidisk – 250 PE
Mapa severo-východnej Európy (Ukrajina, Rusko, Škandinávia) – 50 PE
Cestopis: Cyperský labyrint – 100 PE
Cestopis: Ako prežiť sibír - 100 PE

Marcus Diron (Trenér) - 24. března 2018 18:53

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Mnichov

"Smůla, zdá se, že nám to jede až za sedm hodin." řeknu Jessice, když zkontroluju lístky. "Tak jak tu ten čas zatím strávíme?" zeptám se Jessicy a mezitím v rychlosti napíšu professorovi zprávu o Jeffersonově odchodu. Jako na zavolanou nám je ale městkým rozhlasem sdělena super zpráva. "Pokéolympiáda? To je něco pro mě! Poď Jess!" vykřiknu nadšením a zamířím směrem, kterým je ten stadion, jeho polohu si zkusím najít na internetu.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 25. března 2018 18:12

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady - Mnichov
Marcus Diron

Podivila jsem se. To jsme fakt měli tolik času? Poté, co jsem se na vlastní oči ujistila, tak jsem tomu tedy uvěřila. Ale zdálo se mi to divné, ne, že bych Marcusovi nevěřila. Spíš jsem myslela, že uběhlo více času do odjezdu. „No já…“ začala jsem, ale přehlušil mě místní rozhlas. Zmlkla jsem, protože jsem ho nechtěla překřikovat. Navíc přišel vhod, abych si mohla promyslet, co bychom mohli dělat.
Jenomže z rozhlasu jsme se dozvěděli, že se ve městě koná pokéolympiáda a jak se dalo očekávat, tak Marcus se jí chtěl účastnit. Nedal mi vlastně ani čas na odpověď a už pospíchal ke stadionu, kde se pokémoní olympiáda měla konat. „Díky, že jsi mě vyslechl,“ zamručela jsem si pod nosem. Povzdechla jsem si. „No nic, kamarádi, tak teda jdeme.“ Zavolala jsem je zpátky do pokébalů a vydala se za Marcusem. Třeba bych se jí mohla také zúčastnit, kdyby to bylo zajímavé.

Annika Winkler (trenér) - 26. března 2018 13:48

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Grimer

Pražský hrad

Ve chvíli, kdy Bulbasaur zahučí mezi regály, musím si na chvilku zakrýt tvář dlaněmi. Skoro, jako bych ten náraz pocítila taky. "Ouch...," vydechnu a chvilku přemýšlím, jak se z té patálie vymotat. Myšlenky mi přeruší až mechanický hlas řinoucí se z Gabrielova Pokédexu. "...Tedy má výhodu proti travním typům, to vůbec není dobré," pomyslím si a navážu oční kontakt i s Karen. Lehce zachmuřený výraz dost jasně naznačuje, co se mi honí hlavou.
Bulbasaurovi se ale už konečně podařilo vyhrabat z nepořádku, který způsobil a vyhnout se i Grimerovu prudkému útoku. V odpověď se ozvala další rána a z police nezůstalo už opravdu vůbec nic. To je dobrá chvíle k zahájení dalšího protiútoku.

"Skvělé, Bulbasaure," snažím se nejprve svého parťáka povzbudit, "použij znovu nárazový útok. Ukaž mu, co v tobě je!" vydám další pokyn a sleduji jeho akci. Snad už bude mít protentokrát větší štěstí. (5)

Hlavně se nenechat zasáhnout! Náraz do knihovny Bulbasaura určitě už dost vyčerpal a nemusel by moc dalších útoků zvládnout. Na druhou stranu už jsme si oba všimli, jakým způsobem Grimer obvykle útočí. "Dávej si pozor na jeho útoky, obratná ochrana!" Co bychom to také byli za skupinku, abychom se společně neubránili třem kopkám smrdutého bahna! "Věrný a ochranářský,uf...to si opravdu nedovedu představit!" (3)

Profesor Javor - 26. března 2018 19:41

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Pokélympiáda
Olympijský areál, Mníchov

Nakoniec sa teda rozhodnete pokračovať v pôvodnej trase do olympijského areálu. Vydáte sa teda opäť na sever, miniete záhradné jazierko obrastené vysokou trávou, až dorazíte k severnej bráne zo záhrad, nie je ničím zaujímavá a od južnej sa líši len tým, že vedľa nej je umiestnená unimobunka, na ktorej je ceduľa oznamujúca účel a teda – údržba záhrad.

Na ceste do olympijského areálu nemáte kde zablúdiť, za prvé sa nad ním týči svetoznáma mníchovská olympijská veža a za druhé hluk vychádzajúci z areálu slúži ako dobré navádzanie. Po príchode do areálu vás privíta malá olympijská dedinka, ktorá pozostáva z pokémonského strediska, stánku s občerstvením, malého obchodíku s chovateľskými pomôckami a areálu zloženého zo šesť veľkých stanov pre prihlásenie do jednotlivých pretekov.

Areál bzučí ako úľ plný nahnevaných Beedrillov a ľudia po boku so svojimi pokémonmi pobiehajú od stanu k stanu. Pri vstupe do areálu je na drevenej tabuli označenej nadpisom všeobecne záväzné pravidlá Pokélympiády uvedený výpis základných regúl:

1.Každý súťažiaci pokémon musí byť riadne nahlásený v stane pre konkrétnu disciplínu.
2.Každý prihlásený pokémon musí byť pri plnom zdraví.
3.Jeden pokémon sa môže zúčastniť maximálne troch discilín.
4.Každej disciplíny sa môže zúčastniť maximálne šesť pokémonov.
5.Každý tréner môže prihlásiť do každej z disciplín len jedného pokémona.
6.V každej disciplíne sú vyhlásené a ocenené prvé tri miesta.
7.Za každú medailu sú trénerovi pridelené body, ktoré si môže zameniť za hodnotnú cenu v stánku výhier.
8.Zlatá medaila dáva trénerovi 10 bodov, strieborná 6 a bronzová 2.
9.Pri nesplnený pravidiel je tréner aj s pokémonom vylúčený.

Prvý najmenší stánok spoznáte ako už na tabuli spomínané stanovište určené pre výmenu získaných bodov za hodnotné ceny. Ceny sú tu rozdelené do 6 kategórií podľa počtu získaných bodov:

0-10: 2 greatbaly alebo 1 mlieko Miltanka alebo 100 PE
11-20: 2 ultrabaly alebo tréningový minidisk pre typ podľa výberu alebo 150 PE
21-30: 1 masterbal alebo tréningový minidisk s útokom/obranou podľa výberu alebo 200 PE
31-40: Ľubovolný Evolučný minidisk alebo Super prút s aromatickými návnadami alebo 250 PE
41-50: Zlatý prút s fosforovými návnadami alebo 500 PE
51-60: Dratini alebo 1000 PE

Ďalej sú už rozmiestnené jednotlivé stany, nad ktorými vlajú olympijské zástavy. Nad každým z nich je veľký nápis disciplíny, pre ktorú slúži na prihlasovanie. Takto sú za sebou rozmiestnené stany pre beh na 100 metrov, beh cez prekážky, plávanie voľným štýlom na 200 metrov, atletický trojskok, vrh guľou a hod oštepom. Každý zo stanov je plný ľudí po boku so svojimi pokémonmi čakajúcich trpezlivo v radách na registráciu do jednotlivých súťaží.

***

V každej disciplíne sa používajú 2-3 schopnosti jednotlivých pokémonov – rýchlosť (R), výbušnosť (V) a sila (S). Pokémon, ktorý má bonus k rýchlosti ho využíva aj v disciplíne, pokémon s bonusom k útoku má lepšiu výbušnosť a pokémon s obranným bonusom využíva pri disciplínach svoju silu.

V každej z disciplíne sa hádže 5-6 krát šesťstenkou na čiastkové úspechy a súčet hodov s bonusmi udáva celkové poradie. Hody v jednotlivých disciplínach s využitím príslušných bonusov sú rozdelené takto:

Beh na 100m: Štart (V) (v prípade hodu 1 alebo 2 sa hod opakuje, po dvoch hodoch 1 alebo 2 je pokémon diskvalifikovaný za predčasný štart) + Rozbeh (R) + Beh (R) + Finiš (V) + Dobeh (R)

Plávanie na 200m: Štart (V) (v prípade hodu 1 alebo 2 sa hod opakuje, po dvoch hodoch 1 alebo 2 je pokémon diskvalifikovaný za predčasný štart) + Otočka po 50m (R) + Otočka po 100m (R) + Otočka po 150m (R) + Finiš (V)

Trojskok (Ráta sa celkový súčet z dvoch platných pokusov): Rozbeh (R) + 1. Odraz (V) (v prípade hodu 1 alebo 2 sa jedná o prešľap a celkový súčet je v tomto pokuse 0) + 2. Odraz (V) + 3. Odraz (V) + Doskok (S)

Beh cez prekážky: Štart (V) (v prípade hodu 1 alebo 2 sa hod opakuje, po dvoch hodoch 1 alebo 2 je pokémon diskvalifikovaný za predčasný štart) + 1. až 3. prekážka (V) + 4. až 6. prakážka (V) + 7. až 9. prekážka (V) + Dobeh (R)

Vrh guľou (Ráta sa celkový súčet z dvoch platných pokusov): 1. otočka (S) + 2. otočka (S) + Došľap (V) (v prípade hodu 1 alebo 2 sa jedná o prešľap a celkový súčet je v tomto pokuse 0) + Švih (S) + Odhod (S)

Hod oštepom (Ráta sa celkový súčet z dvoch platných pokusov): Rozbeh (R) + Zdvih oštepu (S) + Došľap (V) (v prípade hodu 1 alebo 2 sa jedná o prešľap a celkový súčet je v tomto pokuse 0) + Švih (S) + Odhod (S)

Počítať to budem ja a aj vyhodnocovať, len to uvádzam, pre lepší výber vhodného pokémona.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 26. března 2018 20:40

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Trocha bahna na botách

Pražský hrad[/center]

Sakra...ono to vážně funguje... Nevím, jak na tom jsou ostatní, ale já sem spokojený. Úspěšně zastavím pohyblivé bláto, a ještě si získám nějaký ten čas navíc. Dokonce to ve mě probudilo lehký pocit uspokojení. Přirovnal bych to k takové první puse. Prostě moment, který si člověk zapamatuje do konce svého života. Teď to jen nezkazit....nehýbe se, je ochromený...mam čas...musím vymyslet něco lepšího..
A tak se v mé hlavě odehrála jedna velká komedie. Co bych měl udělat ? Bude to fungovat ? Jak dlouho je omámený ? A co holky ? Prostě tucet otázek na jednu hloupou mysl. Zbrkle obhlédnu holky, přičemž si uvědomím jejich stav. Obě už zranily oba své soupeře...a furt stojí...sakra vždyť jsou pomalu lepší než já...Nevím, na co jiného myslet. Dokonce se ve mě probouzela myšlenka samotného důvodu "proč tu vlastně Grimeři jsou ?". Ale hodně toho nevím. Vlastně nevím vůbec nic. Jen že něco chrání. Stejně se budeme muset probojovat silou.

"Zubate, zaútoč nárazovým útokem do jeho slepého místa. A dej si na čas." Přednesu svůj plán mému věrnému společníkovi. To, jak úspěšně ho provede je už na něm. (4). Samozřejmě účel jistě chápe. Zasadit kritickou ránu do nechráněného místa. Jinak nevím, jak takový druh pokemona porazit. Chce to využít ten správný moment a vymyslet co nejefektivnější řešení. Jenže něco takového je na mě prostě moc. Proto spíše improvizuji. I v tom je nějaké to kouzlo.

Daniel O`Neill (Trenér) - 26. března 2018 23:04

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava
Pokračující souboj

Sem opravdu rád že už sem nějakého pokémona našel a bojuji s ním. Protože kdybych teď někde hledal, nejspíše bych díky tomu hluku který David dělá nenašel vůbec nic. Co tam sakra dělá? Raději si toho nevšímám a soustředím se na svůj zápas. Krabby se opravdu snaží, ale je vidět že je nezkušený. A právě pro to musíme pokračovat dál, i když to zatím moc nešlo! Tak do třetice.. Zadívám se na oba dva pokémony a tomu svému dám další pokyny. "Vedeš si vážně dobře Krabby, pokračuj! Ještě jednou nárazový útok a obratnou obranu!"

Profesor Javor - 27. března 2018 12:49

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hradné blato II.
Pražský hrad, Praha

Chikorita v bojovom postoji oproti Grimerovi stále po očku sleduje svoju trénerku a v strehu je pripravená ihneď zareagovať na jej nové pokyny proti bahnitému súperovi. Po vyslovení pokynu k nárazovému útoku nie je vôbec treba ho opakovať dvakrát a Chikorita vyrazí v plnej rýchlosti proti pripravenému Grimerovi (2+0+0+0). Preukáže sa však začiatočnícka neskúsenosť, keď v poslednej chvíli naznačí Grimerovi, kadiaľ bude jej útok viesť a tak sa Grimer pokúsi včas obratne preskupiť o kúsok vľavo (1+0+0). Grimer však v tomto ľahko zvládnuteľnom úhybe preukáže viac sebavedomia ako skúseností a tesne predtým ako zmení skupenstvo dostáva tvrdý náraz zo strany, ktorý ho odhodí k neďalekej stene (rozdiel 1). Trocha zahanbený, doudieraný, ale odhodlaný úder Chikorite vrátiť sa Grimer opäť sformuje do nahnevanej hrudy blata. Slizkým, kĺzavým pohybom vyrazí prudko oplatiť Chikorite nárazový útok rovnakou mincou (1+1+0+1). Vyzerá to tak, že presný zásah dodal Chikorite ešte viac kuráže a taká povzbudená zareaguje na pokyn svojej trénerky k obratnému vyhnutiu sa (3+1+0). Už od pohľadu je vidno, že Chikorita je prirodzený talent na obratné úskoky a aj v tomto prípade rutinérsky preskočí ponad jeho nárazový útok (rozdiel -1). Grimer sa opäť rozpleští tento krát na podlahe z druhej strany Chikority. A v tomto prípade mu sformovanie do pôvodnej polohy nejde už tak ľahko ako v predošlých prípadoch.

Bulbasaurove bojisko sa teraz mení na prekážkovú dráhu plnú kôp dreva a kníh z rozbitých políc. Ako prvý sa lepšie zorientuje, po nie úplne vydarenom prvom kole Bulbasaur. Po trénerkinom pokyne poskočí a vyštartuje opäť proti Grimerovi do nárazového útoku. Tento krát sa mu dokonca podarí vyvinúť ešte väčšiu rýchlosť a výbušnosť ako pri prvom použití útoku (5+0+0+0). Grimer sa ešte zbiera spomedzi zbúraných kníh a políc, keď si všimne, že Bulbasaur je už opäť v plnom nasadení a v pohybe smerom k nemu. Pokúsi sa teda na poslednú chvíľu obratne vyhnúť stranou, keďže sa už nestíha preformovať (3+0+0). Jeho pokus však vyjde úplne navnivoč a po Bulbasaurovom tvrdom údere hlavou končí späť v hromade neporiadku (rozdiel 2). Bulbasaur posmelený čiastkovým úspechom si poskočí a stále ostáva v strehu pred Grimerovým protiútokom. Grimer sa po chvíľke napätia opäť vyhrabe z pozostatkov knižnice a spočiatku váhavo vyrazí vrátiť nárazový útok Bulbasaurovi, vrátane úrokov (3+1+0+1). Jeho rýchly a slizký pohyb vydáva zvuky, ktoré spôsobujú zimomriavky. Bulbasaur ostáva stále v strehu pripravený načúvať Anikine pokyny. Po ich započutí nasleduje obratný úskok stranou, pričom sa snaží napodobniť úspešný pokus z prvého kola (3+1+0). Teraz však mieri presne aj Grimer, ktorý zasiahne Bulbasaura priamo vo výskoku zo strany do jeho cibuľky. To spôsobí stratu rovnováhy a tvrdý pád Bulbasaura na kamennú podlahu (rozdiel 1). Dopad však vyzeral horšie ako v skutočnosti bol a pokémon v snahe dokázať svoju silu a odhodlanie je už opäť na nohách pripravený tento zápas doviesť do víťazného konca.

Po prvom kole mali najlepšiu východiskovú pozíciu Gabriel so Zubatom, ktorých súper ostal po Zubatovom laserovom pohľade stáť ako prikovaný uprostred miestnosti a nejavil absolútne žiadne známky pohybu. Gabriel mierne zmätený a hlavne potešený úspechom jeho prvého použitia nového útoku, si dal s ďalšími pokynmi pre svojho pokémona na čas, keď konečne vyslovil pokyn k nárazovému útoku. Zubat sa už nedočkavo a hlavne potešene vyšvihol do vzduchu priamo nad Grimera a zamieril nárazovým útokom strmhlav nadol priamo k miestu, kde by za normálnych okolností mal každý bežný pokémon či človek hlavu (4+0+0+0). Grimerovi sa nedá snaha o vyhnutie sa Zubatovmu útoku odoprieť, jeho aktuálny stav mu však moc pohyblivosti neumožňuje (1+0+0). Zubat mieri absolútne presne a jeho zásah spôsoby rozpadnutie sa Grimera na kôpku hliny, ktorej to dá poriadne zabrať sformovať sa späť do bojovej pózy (rozdiel 3).

***

Karenin súper:
Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 5)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Annikin súper:
Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 4)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Gabrielov súper:
Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 2)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Môžete opäť hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínate útokom (v príspevku zvoľte útok a obranu, ktorú chcete použiť v ďalšom kole), prípadne ak chcete tak môžete hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Pravdepodobnosť na chytenie pre Karen: 0-5% útek pokémona, 6-49% vyskočenie z Pokébalu, 50-100% chytenie
Pravdepodobnosť na chytenie pre Anniku: 0-5% útek pokémona, 6-39 vyskočenie z Pokébalu, 40-100% chytenie
Pravdepodobnosť na chytenie pre Gabriela: 0-5% útek pokémona, 6-19% vyskočenie z Pokébalu, 20-100% chytenie.

Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete priebežne kontrolovať v denníku.

Karen Dale (chovatel) - 27. března 2018 15:35

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Boj s bahnom
Praha, hrad

Na chvílu zachytím pohlad Anniky, keď venujem krátky pohlad aj jej Bulbasaurovi. Je mi jasné, že nám obom došlo, že sme v nevýhode, ako jasne prezradil Gabrielov pokédex. Nenechám sa tým však rozptýliť. Nemôžeme si dovoliť prehrať v tomto boji. Venujem pohľad útočiacej Chikorite. Tá je ale velmi šikovná v jej prvom boji a to mi dodáva dávku odvahy. Napriek tomu, že je to rovnako aj môj prvý súboj a nervozita ma šteklí v žalúdku pri každom útoku Chikority aj jej protivníka. Inštinktívne zatnem ruky v päsť v momente, kedy Chikorita vyráža do útoku, držiac jej palce. Jej obratný útok sa vydaril, aj keď to chvílu vyzeralo zle a ja si zhlboka vydýchnem. "Skvelé!" Poteším sa nad jej výkonom a usmejem sa.

Následne sa do útoku pustí aj Grimer, ale Chikorita znovu obratne uskočí a ja na ňu vrhnem potešený úsmev. "Výborne Chikorita!" Pochválim ju nahlas a môj tón jasne prezrádza moju radosť. Kútikom oka vnímam aj ostatných bojovníkov, ale pozornosť venujem primárne svojmu pokémonovi a jej protivníkovi. Len čo Chikorita dokončí svoj úhyb a znovu sa obráti ku Grimerovi očami skĺznem po jej blátivom protivníkovy.

"Skúsime to znova Chikorita, ide ti to výborne. Znovu Nárazový útok!" (3) Zadám pokyn a zovriem palce v pästiach. Môj postoj naznačuje, že som sa práve vložila do súboja celým telom. Sledujem Chikoritu pozorne, každý jej pohyb, každý pohyb jej protivníka. Ak sa Grimer pustí do ďalšieho útoku, nasleduje štandartná veta. "Chikorita, vyhni sa zlava, obratná obrana," (3) zadám príkaz a zubami sa zacvaknem do spodnej pery.

Profesor Javor - 27. března 2018 16:47

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Voda verzus kamenie
Landek Park, Ostrava

Na tretí pokus to konečne už vyzerá tak, že David zistil ako sa ticho pohybovať po kamennom podloží. Jeho predošlí pohyb pripomínajúci skôr valiaceho sa Onixa, než ticho pohybujúceho sa mladíka, ho prinútil ísť ďalej od chodníka, pretože v miestach, kde sa hýbal predtým už na 100% žiadny pokémon nebude. Podarilo sa mu tak dostať až na pokraj kamennej plochy, do priestoru, kde sa začínal dvíhať zo zeme medzi kamením riedky zelený porast. Ak by pokračoval ďalej tak sa dostane až do hustého lesa Landek Parku. Jeho pohyb teraz pripomína skôr mrštnú lasičku ako práve prebudeného Snorlaxa, ktorého pravdepodobne napodobňoval doteraz. Vďaka tomu, že zmenil spôsob pohybu a jeho zmena polohy je teraz absolútne nepozorovateľná ani pre citlivých pokémonov, sa mu podarí nevyplašiť pár zvyšných, ktorí ešte neutiekli. Hľadanie mu však už tak dobre nejde, kde tu zazrie pohyb chumáča trávy, ale keď sa priblíži nič nenájde. Trvá mu riadnu chvíľu než konečne zastihne nepripraveného pokémona.

Danielov Krabby zatiaľ stále zvádza urputný súboj o víťazstvo nad oslabeným Diglettom. Nato, že sa jedná o čerstvo chyteného pokémona reaguje Krabby na pokyny svojho nového trénera výborne. Po Danielovej rade k nárazovému útoku, vyrazí Krabby takmer okamžite klepetom proti otrasenému Diglettovi (5+0+0+1). Diglett sa opäť pokúsi obratne prevŕtať mimo dosahu Krabbyho klepeta (2+1+0). Ten je však zasiahnutý tento krát úplne presne a celou silou Krabbyho klepetom ešte predtým než sa stihne vôbec schovať pod zem (rozdiel 3). Diglett sa chvíľu omráčene kýva zo strany na stranu, kým sa vráti späť do reality a uvedomí si, že je uprostred súboja. Vyrazí do nie moc odhodlaného nárazového útoku (3+0+0+0). Krabby však vyzerá čím ďalej viac sebavedomý a na Danielov príkaz reaguje obratným zdvihnutím nohy na strane, na ktorú vedie útok Diglett (2+1+0). Čo úplne stačí nato, aby Diglett minul (rozdiel 0). Ten sa už trochu frustrovane z toľkých neúspechov otočí späť do boja pripravený prijať Ďalšie rany.

***

David hoď si kockou na základe hľadania 3 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-25% Caterpie (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 50-100%)
26-50% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 50-100%)
51-75% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
76-100% Sentret (O+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom(v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Danielov súper:
Diglett (O+1) – rozdiel na vyradenie 7 (aktuálne 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš znova hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš opäť útokom, prípadne ak chceš tak môžeš hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Pravdepodobnosť na chytenie (pokébal): 0-5% útek pokémona, 6-29% vyskočenie z pokébalu, 30-100% chytenie.

V prípade použitia maliny to máš 0-19% vyskočenie z pokébalu, 20-100% chytenie pokémona.

David Morrison (Trenér) - 27. března 2018 20:34

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Tentokrát mi neslyšný pohyb jde o hodně lépe a po pár nezdarech konečně najdu dalšího pokémona. Chvíli přemýšlím, jak se vlastně jmenuje, až poté si uvědomím, že je to Spinarak. "Hmyzí pokémon? No, bude se hodit." pomyslím si a přivolám Sparkyho.

"Sparky, Elektrickou Vlnu a Obratnou obranu!" přikáži svému pokémonovi a ihned jak je Spinarak oslaben po něm hodím pokébal.

Pokémon: 54%

Útok: 4

Obrana: 6

Chytání: 71%

Marcus Diron (Trenér) - 27. března 2018 23:45

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Mnichov - Jde se soutěžit!

Mé první kroky vedou do pokécentra, kde nechám všechny své pokémony vyléčit, však si to i zaslouží. Předpokládám, že Jessica učiní totéž. "Tak co, Jess, budeš soutěžit?" zeptám se jí, očekávám, že odpověď bude nejspíš ano, ale kdoví jak to s ní bude. Já si mezitím prohlížím pravidla soutěže a také i přichystané ceny. Dratiniho bych chtěl, ale ačkoliv byly mé vyhlídky optimistické, nevěřil jsem že budu mít dostatečný počet bodů na jeho získání. Pokusíme se umístit co nejlépe a proto musím sestavit ten nejlepší tým co jde. Mám tři pokémony, je šest disciplín a tak tedy pro každého pokémona vyberu dvě, ve kterých by měl vynikat. Po krátké poradě s pokédexem vypustím z pokébalů všechny své pokémony, kterým osvětlím danou situaci. Naštěstí všichni vypadají, že se na možnost soutěžit v pokéolympiádě těší. Začnu tedy se zadáním úloh. "Totodile, ty nás budeš reprezentovat v plavání na 200 metrů a běhu na 100 metrů. Scythere, ty budeš ten nejlepší pro trojskok a překážkový běh. Ledybo, tebe čeká Vrh Koulí a Hod Oštěpem. Zvládneš to?" Ledyba souhlasí, s její silou je pro to nejlepší kandidátka. Následně všechny tři pokémony přihlásím na zvolené disciplíny. Tedy, Totodila přihlásím na Plavání na 200 metrů a Běh na 100 metrů, Scythera na Trojskok a Překážkový běh a Ledybu na Vrh koulí a Hod oštěpem.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 28. března 2018 17:24

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Ještě, než jsme opustili zahrady jsem na konci uviděla ceduli ÚDRŽBA ZAHRAD. „Hned tě doběhnu!“ Odbočila jsem k budově. Zaklepala a hned vstoupila dovnitř. „Dobrý den! Jen bych vás chtěla informovat o tom, že byste měli něco udělat s tou trávou kolem jezírka! Pokud to nebude až půjdeme zpátky na vlak, tak chci vidět, že si v té vysoké trávě už nerozbiju svůj nos opět!“ Otočila jsem se a rázně odešla. Snad s tou trávou něco udělají.
Dohnala jsem Marcuse a za chvíli jsme dorazili do areálu, kde se konala pokélympiáda. V olympijské vesničce jsme jako první navštívili pokémoní středisko. Sice jsem s pokémony nebojovala, ale nechala jsem sestru Joy, aby se na ně podívala.
Jak jsme čekali, tak jsem si také pročítala pravidla. Mám jen dva pokémony a je dohromady šest disciplín. To znamená, že by každý měl mít tři, ale to rovněž záleží na podstatě těch disciplín… Každopádně to bude záležet na mých pokémonech, jestli se budou chtít pobavit. Nikoho do ničeho nutit nebudu a když nebudou chtít dělat nějakou disciplínu, tak ji vynecháme. Nikde v pravidlech nebylo, že se trenér musí zúčastnit každé disciplíny.
Když mi sestra vrátila zpátky mé pokémony, poodstoupila stranou, aby měla soukromí. Vypustila jsem je z pokébalů. Usmála jsem se na ně. „Tak jsme na pokélympiádě. Jestli se budete chtít zúčastnit, tak to můžete zkusit. Co vy na to?“ Bez jejich souhlasu bych nepokračovala. Po udělení souhlasu jsem pokračovala: „Je šest disciplín a jeden pokémon se může zúčastnit maximálně třech, ale pokud budete chtít nějakou vynechat, tak klidně můžete!“ Pokývala jsem hlavou. „Disciplíny jsou běh na 100 metrů, plavání na 200 metrů, trojskok, běh přes překážky, vrh koulí a hod oštěpem.“ Podívala jsem se na své pokémony a odhadovala jsem je. „Plavání si vezme Wooper.“ Je to vodní typ, tak by to mohlo vyjít. Navíc při cestě ze zahrad prokázal, že má spoustu energie. „Taky by mohl zkusit trojskok a běh přes překážky?“ navrhla jsem mu. To se podle mého názoru asi hodilo nejvíc při tom všem poskakováním a běháním, co mi zatím předvedl. Otočila jsem se na Charmandera. „A ty můžeš zkusit běh na sto metrů, vrh koulí a hod oštěpem.“ Sice jsem na chudáčka malého Charmandera naložila hodně, ale jak jsem řekla, klidně může odmítnout nějakou disciplínu. „Co vy na to?“ Pokud mým návrhem budou souhlasit, tak je půjdu zapsat do jednotlivých stanů.

Annika Winkler (trenér) - 29. března 2018 22:50

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Bitva ještě nekončí

Pražský hrad

Boj s Grimery se zdá být skoro nekonečný. Kolik úderů bude ještě muset Bulbasaur zasadit, aby se vypořádal se svým protivníkem? Ač potěšená jeho posledním úspěchem, nemohu si odpustit jisté obavy. Stále jsme ještě na samotném začátku, bůhví kolik podobných skupinek na nás ještě čeká. Bojím se, aby se naši pokémoni nevyčerpali dřív, než vůbec byť jen zahlédneme našeho skutečného soupeře. Ne, musíme to dokončit co nejdříve!

Gabriel má k cíli zatím asi nejblíže, jeho Zubat s palalyzujícím pohledem je naší cennou oporou. Jeho schopnosti by se určitě daly využít i v případě, že bychom odsud museli kvapně odejít. Jeho úspěch ve mně znovu rozdmýchá oheň.

"Výborně! Nenech svého soupeře vydechnout, teď máš šanci!" povzbuzuji svého parťáky s povzdálí, ruku pevně zaťatou v pěst. "Nárazový útok! Dej do toho vše," zvolám a snažím se v hlase najít co nejvíce jistoty a sil, které bych mohla Bulbasaurovi předat. (6)

S napětím sleduji jeho další počínání, stejně tak útoky svých společníků, připravená přispěchat komukoliv z nich na pomoc. Možná i proto mi kvůli nezkušenosti unikne ten správný moment, kdy je čas vydat pokyn k obraně. "Obratná obrana!" vyhrknu trochu poplašeně a modlím se, aby Bulbasaur zareagoval včas. (1)

Luka Rankov (chovateľ) - 30. března 2018 09:21

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Nutné nákupy
Landek park, Ostrava

Po Alexovom vykročení s Pokécentra sa vyberiem spolu s ním k obchodu, kde by sme si mohli doplniť zásoby, predsa len by sa mi malé doplnenie asi zišlo. Po vkročení do malého, ale útulného obchodíku sme obslúžený prakticky ihneď veľmi príjemný obchodným personálom, ktorý nám podrobne povysvetľuje, čo všetko sa tu dá kúpiť, poukazuje nám jednotlivé tovary s pôsobí na mňa veľmi príjemne. Počkám než dohovorí a odprezentuje svoj obchodík a vykročím priamo k nej.

Dobrý deň, veľmi ma teší, moje meno je Luka. Mňa by zaujímalo z vašeho tovaru hneď niekoľko vecí. Najprv by som si zobral jeden Greatbal, potom dva detoxikačné spreje a ešte by sa mi hodil ten hnedý tréningový minidisk. Koľko to bude spolu?

Po vyslovení sumy, zalovím vo vrecku a vytiahnem bankovky príslušných hodnôt, zaplatím a schovám si novú výbavu do športovej tašky prehodenej cez rameno. Následne sa postavím k východu a počkám na Alexa, než aj on ukončí svoj nákup.

Profesor Javor - 30. března 2018 10:12

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Pripraviť sa k štartu
Olympijský areál, Mníchov

Po tom čo Jessica pri východe zo záhrad otvorí dvere unimobunky údržby, vyvalí sa na ňu silný závan alkoholického zápachu a naskytne sa jej pohľad na dvoch chlapov spiacich opretých hlavou o stôl pri prázdnej fľaške vodky, položenej na stole. Po oslovení obaja zmätene zdvihnú hlavy a začnú si pretierať oči po nie moc výdatnom alkoholickom spánku. Pri upozornení na vysokú trávu v okolí jazierka len súhlasne zamrmlú niečo, čomu nie je možné rozumieť a pokúsia sa zaostriť, kto to na nich vlastne hovorí. Jeden z nich vyzerá, že by dokonca siahol po kosačke a išiel nato, napokon ale obaja opäť bezmocne žuchnú späť na lavicu a unavené hlavy oprú o stôl.

Olympijský areál dýcha krásnou, súťaživou, jarnou atmosférou plnou napätia. V olympijskej dedine sú všetci príjemný a ochotný pomôcť a keďže vaše prvé kroky vedú do Pokémonského strediska, tak aj tam vás hneď privíta večne usmiata ošetrovateľka Janna so svojou vernou sestričkou Chansey. Po chvíli s vašimi pokébalmi vám vráti pokémonov opäť v plnej sile, pripravených do akcie.

Ďalej sa vyberiete k registračným stánkom, prvý sa nadšene rozbehne Marcus, ktorý postupne prihlási svojich pokémonov, každého do dvoch disciplín. Jessica si naopak dáva trošku načas a najprv svoje rozhodnutia konzultuje priamo s pokémonmi. Wooper sa pri zmienke o účasti v disciplínach opäť rozžiari a rozbehne do plnej aktivity v behu pomedzi Jessicu a Charmandera. Charmander pôsobí oveľa pokojnešie, avšak aj toho očividne potešila účasť v olympijských disciplínach a na dotaz či zvládne účasť vo všetkých disciplínach rozvážne prikývne na Jessicin dotaz. Nasleduje postupné poprihlasovanie k jednotlivým disciplínam.

Zrazu sa dav rozostúpi a pomedzi stále ešte registrujúcich sa trénerov prebehne Machoke držiaci v rukách ohnivú pochodeň. Vyzerá to tak, že práve dorazil pokélympijský oheň a začal sa otvárací ceremoniál. Machoke vbehne do neďalekého štadióna a následne už vidieť na veľkých obrazovkách ako postupne vystupuje schodmi k miestu, kde bude zapálený olympijský oheň. Nasleduje dotyk pochodne s ohniskom a žiarivý efekt olympijského ohňa za ohlušujúceho hluku fanúšikov z tribún štadióna. Následne sa ozve z reproduktorov hlas komentátora.

Dobré ráno všetkých fanúšikom Pokémonského športu. Vítam vás pri slávnostnom otvorení 5. ročníka pokélympisjkych hier. Dejiskom tohto ročníka je nádherné, olympijskou históriou dychajúce mesto Mníchov, ktoré preberá pochodeň od minuloročného poriadateľa ukrajinského Donecku. Týmto teda môžeme považovať 5. Pokélympijské hry za otvorené. Otváracou disciplínou bude pokébeh na 100m. Disciplína začína za polhodinu na bežeckom ovále olympijského štadióna. Tento rok mám v súťaži skúseného, už trojnásobného držiteľa zlatej medaily z tejto disciplíny Dodua s jeho domácim trénerom a miláčikom mníchovského publika Jensom. Štadión pri vyhlásení prvého súťažiaceho ešte zvýši svoje už aj tak vysoké decibely. Ďalej sa nám do finále prekvapivo prebojoval fínsky súťažiaci Jigglypuff so svojou trénerkou Linou. A tiež dvaja už pravidelný účastníci veľkých finále – bulharský reprezentant Hitmonlee s trénerom Stankom a český súťažiaci Sentret s trénerkou Slávkou. Šesticu finalistov nám dopĺňa dvojica nováčikov – trénerka Jessica so súťažiacim Charmanderom a tréner Marcus so svojim Totodilom, ktorý sa do finále prebojovali po víťazstvách vo svojich rozbehoch. Prosíme súťažiacich, aby sa pripravili na štart. Nasleduje chvíľkové stíchnutie reproduktorov, nie však nadlho a komentátor sa ozve znova s rôznymi štatistikami a historickými milníkmi pokélympiády.

***

Môžte kľudne napísať prípravu a pod. a potom si nahádžte 5 hodov šesťstenkou na priebeh disciplíny, pokiaľ bude prvý hod 1 alebo 2 tak hádžte na štart ešte raz. Ak hodíte aj druhý štartový hod 1 alebo 2 tak je to diskvalifikácia. Ja nahádžem zvyšných súperov a potom napíšem priebeh

Marcus Diron (Trenér) - 30. března 2018 13:49

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Mnichov - První disciplína

"Skvělé, Totodile! Já věděl, že to dokážeš!" ječím nadšením, když se Totodile probojuje až do finále. Vezmu ho do náruče a točím se s ním kolem dokola, zatímco oba radostně vřeštíme. Zpátky do reality mě vrátí až hlasatel, který představuje naše soupeře. Několikanásobní finalisté... dobře, tak myslím, že naše šance na výhru jsou mizivé, přesto ale musíme do tohoto turnaje dát všechno, pokud se chceme zlepšit. "No tak, Totodile, to zvládneš. Vydej ze sebe maximum a nad ničím jiným nepřemýšlej, dobře?" promluvím ke svému pokémonovi, pak se otočím k Jessice. "Gratuluju k umístění do finále, Jess, tak ať vyhraje ten nejlepší!" usměju se na ni, to už ale disciplína pomalu začíná. Upřeně ji pozoruji, nečekám, že dostaneme zlatou medaili, ale bylo by dobré získat alespoň bronzovou. Nebo porazit alespoň Jessicu.

Hody - 3, 2, 5, 4, 2

Daniel O`Neill (Trenér) - 30. března 2018 15:50

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava
Konec souboje?

Vodních pokémonů je vážně spousta, ale já sem vážně rád že mám toho Krabbyho. Pokud si tak dobře vede už teď, co teprve až bude pořádně vycvičený? Myslím že by to mohl být jeden z mých nejlepších pokémonů. Ale k tomu je ještě daleko.. Diglett vypadá už poněkud naštvaně, čemuž se vůbec nedivím. Mohly bychom pokračovat dál a čekat až ho Krabby porazí úplně, ale nechci ho zbytečně trápit. Snad to vyjde.. Vytáhnu z opasku jeden z pokebalů, zvětším jej a rovnou hodím po Diglettovi. Už je docela oslabený, tak uvidíme zda to vyjde. Pokébal se chvíli kymácí a bliká, ale nakonec vše ustane a já mám nového pokémona! Anooo! Seberu pokébal, spokojeně se usměji a zmenšený si ho dám zpět na opasek. "To bylo úžasné Krabby, vedl jsi si vážně skvěle. Těším se až si znovu zazápasíme". Dám mu jeden z pamlsků které sem si doma bral na cestu a až ho sní, tak vrátím Krabbyho zpět do jeho pokébalu. Fajn, mám Digletta.. Kdo by to byl řekl že budu mít takové štěstí hned první den? Na čas už mám vystaráno, takže chytat budu asi až jindy. Teď se rozhlédnu, najdu Davida a přejdu tak abych byl kousek od něj, viděl jak zápasí, ale nijak mu do toho nezasahoval.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 30. března 2018 17:07

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Když mí pokémoni souhlasili, šla jsem se do jednotlivých stanů registrovat. Byla škoda, že jsem na běh nemohla vybrat svého Woopera, který by na to byl jako stvořený. Ale to nevadí. Hlavní je zábava při soutěži. Po registraci jsme se museli zúčastnit rozstřelovacího kola, a tak jsme se dostali do finále. Usmála jsem se. „Dobrá práce!“ pochválila jsem je. „Tak, Charmandera čeká první disciplína. Chceš se na to koukat, Woopere, nebo se schováš do pokébalu?“ Vytáhla jsem pokébal a jako posledně jsem ho nastavila tak, aby se v případě zájmu mohl schovat. Ale tušila jsem, že se bude chtít dívat.
Pokébal jsem tedy schovala a všichni tři jsme vyrazili na běžecký ovál, kde se konal běh na sto metrů. Došli jsme ke stadionu. Tam jsme poslechli rozkazy pořadatele a vydali se určeným směre. „Woopere, prosím nikde se mi tu neztrať, ano?“ Při té jeho aktivitě jsem se trošičku obávala, aby se mi nikde nezatoulal.
Pokývala jsem nepřítomně hlavou. „Jo jo, hodně štěstí,“ popřála jsem mu, tak jak se to obvykle dělá. Pak jsem se otočila k Charmanderovi.
„Tak, neboj se! To zvládneš!“ snažila jsem se ho povzbudit. „Snaž se jak nejlíp umíš a i kdyby se to nepovedlo, tak se nic neděje! Svět se nezbortí a určitě se na tebe nebudu zlobit. Je to ve tvých šikovných packách!“ Povzbudivě jsem se na něj usmála. „No tak, Woopere, taky ho trochu povzbuď!“ Poplácala jsem Charmandera po jeho maličkých zádech. „Snaž se a půjde to!“
Stoupla jsem si. Už byl čas na to, abychom opustili dráhu a nechali tam jen závodící pokémony. Zvedla jsem ruce v zaťat pěst, aby viděl, že mu držíme oba palce a šla jsem stranou.
Závod mohl začít!

Hody: 1 (xD, ok, to začíná pěkně! :D) tak 3; 3, 4, 4, 5

Profesor Javor - 01. dubna 2018 15:41

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ďalší prírastok
Landek Park, Ostrava

Krabbymu sa nakoniec podarí celkom poľahky Digletta oslabiť natoľko, že Danielov presne mierený pokébal nemá inú možnosť ako nového člena tímu bezpečne polapiť vo svojich útrobách. Po úspešnom boji nasleduje Krabbyho víťazný tanček a radostné mľaskanie na pochúťke od svojho trénera. Daniel pridá pokébal s Diglettom do zbierky a vyberie sa hľadať Davida, ktorého nájdem pomerne ďaleko od cesty, takmer už na okraji chráneného parku. David sa práve chystá na boj s divokým Spinarakom.

Po odsunutí jedného chumáča trávy, ktorý práve dokončí svoj pohyb, sa podarí konečne objaviť divo žijúceho pokémona. Je ním malý Spinarak. Spinarak sa vydá naštvane priamo proti svojmu narušiteľovi, ktorý bez váhania privolá na pomoc Magnemita. Magnemite je v boji omnoho skúsenejší a preto takmer inštinktívne reaguje na Davidov pokyn k elektrickej vlne. Vo vzduchu zapraská statická elektrina a proti malému pokémonovi vyšľahne lúč žltej energie (4+1+2+0). Spinarak sa pokúsi vystreliť pavučinový lúč a obratne po ňom zmiznúť z dosahu Magnemitovej elektriny (4+0+0). Postráda však bojovú prax a tréning a jeho pohyb tak nie je dostatočné rýchly nato, aby sa útoku vyhol. Dostane plný zásah a elektrický výboj ho dokonca dočasne znehybní elektrickou paralýzou (rozdiel 3), takže v tomto kole ani nevráti Magnemitovi útok späť. David pohotovo vrhne smerom omráčeného pokémona pokébal, ktorý splní svoju úlohu dokonale a po prvom otrasení uväzní Spinaraka natrvalo.

Profesor Javor - 01. dubna 2018 17:29

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Finále behu na 100m
Olympijský areál, Mníchov

Svojich pokémonov nechávate na štarte bežeckého oválu, kde už onedlho začne boj o prvú tohtoročnú zlatú medailu. Váš zrak sa už upriami na veľkú obrazovku, premietajúcu celý závod zblízka. Z reproduktorov sa už opäť ozve hlas športového komentátora.

Milí diváci, vítam vás pri prvej finálovej disciplíne tohtoročnej pokelympiády, na záver ktorej sa dozvieme mená držiteľov prvej medailovej sady v tomto ročníku. Je ňou finále behu na 100 metrov. Na úvod si predstavíme jednotlivých finalistov. Kamera sa postupne presúva od jedného bežca k druhému, podľa toho, o kom práve komentátor hovorí. V prvej dráhe nám beží prvý nováčik a prekvapivý účastník finálového behu Totodile. V druhej dráhe sa nám predstaví rovnako nováčik a veľký bojovník z rozbehov Charmander. V tretej dráhe máme niekoľkonásobného finalistu Hitmonleeho. V dráhe číslo štyri štartuje najväčší favorit a držiteľ už dvoch zlatých medailí z posledných ročníkov pokélympiád Doduo. V priatej dráhe máme najväčšie prekvapenie tohto ročníka, Jigglypuffa, u ktorého len málokto predpovedal účasť vo finále, každopádne už v rozbehoch bolo vidno tvrdý a poctivý tréning, ktorý závodom predchádzal. A štartovú líniu nám uzatvára bežec v dráhe číslo 6, ktorým bude tiež už pravidelný účastník finále na všetkých veľkých bežeckých podujatiach – Sentret. A máme tu pokyn k príprave na štart. Bežci už kľakajú do štartových blokov a od prvého finále nás delí už len jeden výstrel.

Pripraviť sa ... pozor ... *PRÁSK* ozval sa nám štartový výstrel a bežci sú na trati *PRÁSK* Niektorý z bežcov nám pravdepodobne vyštartoval predčasne. Pozrime si záznam ... Áno máme tu hneď dva žlté terčíky, prvým previnilcom je Sentret (2) v dráhe číslo 6 a upozornenie pred diskvalifikáciou si bude musieť na druhý pokus dávať aj nováčik Charmander (1+1). Nasleduje nám po druhýkrát príprava k štartu.

Ideme teda na druhý pokus. Pripraviť sa ... pozor ... *PRÁSK* Bežci sú opäť v plnom nasadení *PRÁSK* Tak aj na druhý pokus sa nám nepodarilo odštartovať v poriadku. Pozrime sa teda, kto sa previnil tento krát. To je obrovská škoda, druhý neúspešný pokus o štart pre Sentreta (2) a to znamená diskvalifikácia pre už stabilného člena finálových behov. Sentreta pravdepodobne ovplyvnila nervozita a zodpovednosť a tak mu už ostávajú iba oči pre plač. Naše finále však musí pokračovať a veríme, že do tretice to prebehne všetko v poriadku.

Bežci sú opäť v štartových blokoch a rituál nám začína odznova. Pripraviť sa ... pozor ... *PRÁSK* Pozrime sa či tento raz vyšlo všetko tak ako malo. A vyzerá to, že áno. Do tretice sa nám finálová disciplína rozbehla v poriadku a súboj sa začína. Najlepšie vyštartoval podľa očakávania obhajca Doduo (6) s tesným závesom ostatných súťažiacich. Na prvých metroch to však vyzerá na malé zaváhanie favorita (2), keď sa pred neho tesne dostávajú jeho večný súper Hitmonlee (5) a tiež prekvapenie finálového behu Jigglypuff (5). Dnes to vyzerá na čierny deň favoritov, keď sa Hitmonlee (1) spolu s Doduom (2+1) dostávajú až na samotný chvost štartujúcej pätice. Do čela sa nám derie nováčik Totodile (5), za ktorým sú bok po boku Charmander (4) s Jigglypuffom (3). A bežci sa nám už dostávajú do finišu. Na čelo sa nám opäť predral Hitmonlee (6), za ktorým sa o dĺžku azda pol kroku drží hneď trojica bežcov – Totodile (4+1), Charmander (4+1) a Jigglypuff (5) bok po boku. Za bojujúcou štvoricou sa nám neočakávane drží s veľkým odstupom domáci favorit Doduo (3). A práve nám začína mohutný boj o konečné umiestnenie. To je nevídané ... Do čela sa prebojoval fantastickým zrýchlením Jigglypuff (6) a získava tak svoju prvú zlatú medailu. A my pokračujeme vo finiši, v cieli máme druhého bežca. A je ním nováčik ... Charmander (5) a za ním už sa nám strháva veľký boj o poslednú medailu. Toto bude tesné. Naozaj tesné. Rameno vedľa ramena nám bežia Totodile(2) s Hitmonleem (1). A už sú v cieli, naozaj vám neviem teraz povedať, ktorý z nich bol rýchlejší, tu bude pravdepodobne rozhodovať až cieľová fotografia, na ktorú si budeme musieť počkať. A v cieli máme medzitým aj posledného bežca, dnes neočakávane až na piatom mieste Doduo.

A už tu máme aj fotografiu z cieľovej rovinky. Bronzovú medailu nakoniec ukoristil ďalší nováčik na bežeckej listine – Totodile (2 vs. 1). Tak to je dnes naozaj obrovské prekvapenie. Jeden z favoritov bol prekvapivo diskvalifikovaný už na štarte a ďalší dvaja favoriti sa nám umiestnili na posledných dvoch priečkach finálovej listiny (17 a 18/1). Medaily nám teda ukoristili premiérový účastníci finále v poradí: Tretie miesto – Totodile (18/2), striebro ukoristil Charmander (21) a prvú zlatú medailu v kariére a tomto ročníku si odnáša Jigglypuff (24), ktorý sa v závere behu vypol k naozaj nadpokémonskému výkonu a už beží svoje víťazné kolečko. Prvú trojicu pozývame k slávnostnému ceremoniálu odovzdávania medailí.

David Morrison (Trenér) - 01. dubna 2018 17:43

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava - Daniel

Tak, další pokémon, můj tým se rozrůstá celkem rychle. Spinaraka po chycení vypustím z pokébalu a dám mu jméno Arach, potom si všimnu Daniela, který celou dobu stál opodál a sledoval náš souboj.

"Tak co, půjdeme do toho muzea nebo ještě chceš něco chytit?" Pokud bude souhlasit s cestou do muzea, tak se tam hned vydám. Snad tam potkáme Alexe s Lukou.

Marcus Diron (Trenér) - 01. dubna 2018 18:07

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokéolympiáda v Mnichově

Napjatě sleduji celý průběh sportovní disciplíny a rozhodně musím říct, že to skončilo úplně jinak než jsem čekal. Dva favoriti doběhli jako poslední, vyhrál Jigglypuff, Charmander Jessicy má stříbro a po porovnání fotografií se ukáže, že tentokrát si bronz odnesu já s Totodilem. "Výborně Totodile, vedl sis skvěle!" pogratuluji svému pokémonovi. "A tobě taky, Jess. To jsme to těm profíkům natřeli, co?" Sice jsem neporazil Jessicu, ale získal jsem medaili, což mi bohatě stačí. Ihned se i s Totodilem vydám na tu ceremonii, abychom převzali medaili a až bude po všem, tak se vydám na další disciplínu, kterou by mělo být Plavání na 200 metrů.

Daniel O`Neill (Trenér) - 01. dubna 2018 18:19

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Začátek dne nevypadal zas tak dobře jak sem původně doufal, ale teď se to úplně obrátilo. Sem vlastně i rád že se stalo to co se stalo. Mohl sem si tak chytit úžasné pokémony a seznámit se s někým dalším. Najdu svého kolegu, postavím se o kousek dál a sleduji jak si počíná. Zdá se že je v pořádku, ať ten hluk způsobilo cokoliv, tak mu to nijak neublížilo.

Spinarak jo? Hmm, pěkné.. Hmyzího pokémona nemám, ale možná časem taky na někoho narazím. "To bylo působivé". Řeknu uznale když David skončí. "Půjdeme.. Jen chvilku vydrž". Vytáhnu svůj pokébal s Diglettem a vypustím ho ven. Opatrně mu pak podám jeden z posledních pamlsků které mám. "Ahoj Diglette. Já sem Daniel, tvůj nový trenér. Moc se ti omlouvám za ten zápas..

Ale vypadáš jako úžasný pokémona já sem moc chtěl aby jsi šel s námi". Z batohu vytáhnu jeden z léčivých elixírů co sem si koupil a vystříkám jej na pokémona aby se aspoň trochu uzdravil. "Později se budeš moc seznámit s ostatními. Ale teď už musíme jít". Pokud to půjde, tak pokémona pohladím a vrátím zpět do jeho pokébalu. Kývnu na Davida že sem připravený a vyrazíme k tomu muzeu za ostatními.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 01. dubna 2018 22:28

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Hradní dobrodružství

Praha

Celé tohle malé hradní divadílko vrcholí do svého konce. Já pomocí mého okřídleného parťáka zasadil kritickou ránu bažňatci a následně to oslavil hlasitým "Juhůůůů". Podle okolních zvuků jsou na tom stejně dobře i ostatní. Jako profíci...nikdo by v nás ty nováčky nepoznal... Ale je to vůbec dobře ? Jásat nad pokemonem zraňující jiného. Jako kdybych fandil vojákovi, který právě postřelil svého nepřítele. Nebo to tak není ? Sám nevím. Vlastně to byla jen sekundová myšlenka, která se vypařila stejně rychle jak přišla. Místo toho zvážním a začnu přemýšlet o možnosti použití pokeballu. Jen musím přijít na to jak to vlastně funguje.

"Zubate, zaútoč na něj zpříma tím samým. Nedávej mu čas se vzchopit.." (2) Hlasitě vyštěknu. Ačkoli jsem dal pokyn k útoku, stále mě hlodá myšlenka možného chycení. Přeci jen už dostal pořádnou sodu. Každý by měl být v téhle chvíli dost grogy. Stačí to jen zkusit. Proto počkám až Zubat zaútočí a pak přijdu na řadu já. Šáhnu po jednom z pokeballu, napřáhnu pravačku a vrhnu pokeball vstříc Grimelovi. (79) Je jedno jak zubat dopadl. Dokonce ignoruji i případnou možnost protiútoku. Beru to jako by mi šel vstříc. Těžko říct jestli je to začátečnické zkušenosti nebo má nerovážná povaha. Prostě ho chci chytit, tak to prostě udělám. A běda ti jestli to nevyjde....ty budeš můj...velkej slizkej...a ochočenej...

///Předem se opětovně omlouvám za pozdní dodání. Zároveň si nejsem jistý hodem u procentovky. Buď sem dal vlastní rozsah, kde mam 79 nebo procentovku, kde je asi 3% :D. Takže to ber případně v potaz a omluv mou neznalost PJ :)

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 02. dubna 2018 10:09

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Napjatě jsem čekala na stanovišti pro trenéry. Svírala jsem ruce v pěst až mi bělely klouby. To dáš Charmandere! Ty to určitě zvládneš! křičela jsem na něj v duchu. Nahlas jsem ho nechtěla už povzbuzovat, aby neztratil koncentraci. No při prvním startovním prásknutím můj malý Charmander vystartoval dřív ještě s jedním pokémonem. „To nevadí!“ zakřičela jsem na něj, aby neztrácel odvahu. Při druhém pokusu o start opět nějaký pokémon vystartoval předčasně, tentokrát Charmander vyčkával. No vidíš! Teď to bylo dobré! pousmála jsem se. Ruce v zaťaté v pěst jsem skoro necítila.
Třetí start proběhl v pořádku a pokémoni se vydali na svůj běh na sto metrů. Běž! Běž! Běž! opakovala jsem stále dokola, dokud jsem si neuvědomila, že pokémoni jsou už v cíli. Překvapeně jsem zamrkala, než mi došlo, že je konec. S Wooperem jsme se vydali na závodiště za Charmanderem. Cestou jsem poslouchala hlas hlasatele. Jak jsem byla zabraná do tichého povzbuzování, tak jsem zapomněla sledovat umístění. „Cože?!“ vyjekla jsem překvapeně. „Charmander je druhý?!“ s otevřenou pusou jsem se podívala na Woopera. „Jupí!“ Zbylou cestu k udýchaným pokémonům jsem uběhla. „Charmandere!“ volala jsem na něj z dálky. „Gratuluji k druhému místu!“ klekla jsem si k němu a pořádně ho objala. Hlavně jsem si při tom objetí dávala velký pozor na jeho hořící ocásek. „Zvládl jsi to!“ Pořád se věnuji gratulaci svému pokémonovi, zatímco na mě Marcus mluvil. Jen jsem mu pokývala hlavou.
Po několika minutách jsem konečně Charmandera pustila. „Tak si pojď převzít zaslouženou medaili!“ Všichni tři jsme se vydali na ceremonii. Očkem jsem koukla po Wooperovi. „Neboj se, ty to taky zvládneš a jednu získáš,“ povzbudila jsem ho tiše a usmála jsem se na něj.

Profesor Javor - 04. dubna 2018 08:34

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hradné blato III.
Pražský hrad, Praha

Boj v bývalej vstupnej hale do hradnej knižnice pokračuje ďalej. Chikorite ide zatiaľ bránenie proti súperovi vo výhode výborne a to jej dodáva sebavedomie a odvahu aj do ďalšieho útočenia. Karen tiež stúpa nadšenie ruka v ruke s adrenalínom a do tretieho kola už je úplne pohltená zápasom. Chikorita už rutinérsky zareaguje na trénerkin pokyn k nárazovému útoku a vyrazí priamo na otraseného opäť sformovaného Grimera. Do útoku vyrazí s ešte väčším zápalom ako v predošlých prípadoch – zuby zaťaté, svaly napnuté a jej rýchlosť sa postupne zvyšuje (3+0+0+0). Grimer začína vyzerať mierne vykoľajený z Chikoritinho sebavedomia, pravdepodobne očakával hladké víťazstvo, zatiaľ čo sa to pre neho začína komplikovať. Na útok súperky sa pokúsi zareagovať obratným presunom na stranu (1+0+0). Chikorita však prezieravo volí pre útok presne totožnú stranu, ako si vybral Grimer na úhyb a tak vrazí v plnej rýchlosti do slizkej hromady blata, ktorú odmrští a s hlasným čľupnutím dopadne neďaleko hromady odpadu, ktorú vytvorili Bulbasaur so svojim súperom (rozdiel 2). Grimer sa čím ďalej dlhšie a s väčšími problémami dostáva späť do vzpriamenej polohy. Po sformovaní však vyráža s omnoho väčšou nenávisťou v očiach do nárazového útoku oplatiť Chikorite úder (6+1+0+1). Chikorita zatiaľ pôsobila v súboji úplne suverénne a obrana jej vychádzala bez chybičky, preto si verí aj tento krát a venuje obrane menšiu pozornosť ako v predošlých kolách. Pokúsi sa zareagovať na pokyn trénerky a obratne uskočiť pred Grimerovím útokom vľavo (3+1+0). Strata sústredenia ju však stojí aj tú malú výhodu prevahy, ktorú doteraz mala, pretože Grimer vyzerá ako valiaca sa tsunami, ktorá demoluje všetko, čo jej stojí v ceste. Priamym úderom do pravého boku vrazí do uskakujúcej Chikority, ktorá končí tvrdým nárazom pri trénerkiných nohách a chvíľu jej trvá, než sa pozbiera opäť na nohy (rozdiel 4).

V súboji číslo 2 má zatiaľ Bulbasaur tiež mierne navrch, ten sa však so svojim súperom doteraz potrápil trošku viac. Priebežný stav ho už začína štvať a keď kútikom oka zazrie ako Grimer zmetie Chikoritu úroveň jeho hnevu začína stúpať. Prikývne Annike na pokyn k útoku a v sprievode jeho naštvaného vrčania vyráža proti kôpke bahna oproti nemu. Jeho nárazový útok vyzerá tento krát naozaj ukážkovo a určite bude pri zásahu veľmi bolestivý pre akéhokoľvek súpera (6+0+0+0). Grimer zneistený sprievodnými javmi Bulbasaurovho nárazového útoku ostáva vyčkávať a dáva si so svojim obratným úhybom riadne na čas, čo ho môže v konečnom dôsledku riadne mrzieť (2+0+0). Adrenalínom a hnevom poháňaný Bulbasaur mieri absolútne presne na Grimerove najslabšie miesto a súpera nešetrí (rozdiel 4). Grimer vyletí po strete do vzduchu a po náraze na jednu z trčiacich políc sa po nej zosunie až na podlahu, kde z neho ostane len bezvládna kôpka slizu.

Najlepšie je po druhom kole zápasu na tom Gabriel so Zubatom, ktorý sa povzbudený predošlými úspechmi vydávajú opäť do útoku proti poslednému z Grimerov. Gabriel vydáva pokyn a Zubat neváha ani chvíľku. Vyzerá to tak, že táto dvojica je už za tú chvíľu čo sú spolu celkom zžitá. Zubatov nárazový útok však nie je tentoraz taký prudký ako v predošlom prípade (2+0+0+0). Otrasený Grimer, ktorému dalo riadny kus námahy sformovanie sa do pôvodnej podoby, sa pokúša o obratný úhyb, na ktorého prevedenie zatiaľ nemal moc príležitosť (2+0+0). Unavenému Grimerovi sa nakoniec podarí spraviť presun vpravo, ktorým sa vyhne Zubatovmu náletu (rozdiel 0). Zubat sa pripravený brániť intuitívne zvrtne späť na súpera. Grimer sa pokúša o nárazový útok, ktorý je značne oslabený dvomi prehratými kolami (1+1+0+0). Zubat preto nemá veľa práce s tým, aby sa obratne vyhol. Najprv vyčkáva na Gabrielov pokyn k obrane, ten sa však venuje viac loveniu a príprave pokébalu, než sledovaniu zápasu a tak zareaguje Zubat inštinktívne radšej sám (4+0+0). Spraví vo vzduchu úhyb vľavo a unavený Grimer len bezmocne preletí okolo neho a s tvrdým nárazom sa ocitá opäť rozpleštený na tvrdej podlahe (rozdiel -2). Gabriel konečne nájde čo hľadal a na bezmocného Grimera hodí svoj prvý pokébal. Miestnosťou sa rozžiari červené svetlo, ktoré obkolesí pokémona. Grimer zmizne v útrobách pokébalu a nasleduje chvíľka napätia. Prvé zatrasenie ... druhé ... a ... pokémon je chytený. Pokébal stmavne a ostane ležať na podlahe, kde ešte pred chvíľou bola hromada bahna.

***

Karenin súper:
Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Annikin súper:
Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 0)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)

Karen môžeš opäť hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom, prípadne ak chceš tak môžeš hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Pravdepodobnosť na chytenie pre Karen: 0-5% útek pokémona, 6-24% vyskočenie z Pokébalu, 25-100% chytenie
Pravdepodobnosť na chytenie pre Anniku: 0-10% útek pokémona, 11-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete priebežne kontrolovať v denníku.

Profesor Javor - 04. dubna 2018 09:52

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Múzejné námestie
Landek park, Ostrava

Profesor Javor - 04. dubna 2018 12:44

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Medailová ceremónia
Olympijský areál, Mníchov

Totodile aj Charmander poskakujú od radosti v cieľovej rovinke ešte dlho po dobehu do cieľa, keď sa ukáže, že ako absolútny nováčikovia sa umiestnili na medailových pozíciách. Celý natešený sú dokonca ešte aj keď sa prídu s nimi potešiť aj ich tréneri a prakticky aj celú cestu na medailovú ceremóniu, kde už je pripravený stupienok víťazov a zástup gratulantov priamo pred hlavnou tribúnou. Z reproduktorov sa ozve hymna olympiády a po jej posledných tónoch nasleduje už známy hlas komentátora, ktorý postupne vyhlási víťaznú trojicu. Ako prvého privíta na stupienkoch víťazov bronzového Totodila, ku ktorému pribehnú mladé Nemky s medailou a škatuľou pokémonských dobrôt, ďalej nasleduje ocenenie Charmandera rovnakým spôsobom len farba kovu sa líši. Nakoniec je odmenený Jigglypuff, pribiehajú fotografi a robia zábery do novín a po ďalšej olympijskej hymne z reproduktorov je prvá tohtoročná ceremónia na svojom konci. To už sa ale areálom opäť rozliahne hlas komentátora.

Drahí prítomní, máme za sebou prvý bod programu, ktorým bolo prekvapivo ukončené finále behu na 100 metrov. Prvé medaile v tomto roku ukoristili absolútni nováčikovia po priam heroických výkonoch. Náš program však musí pokračovať a preto vás všetkých prosím o presun do plaveckého areálu, kde sa v krytom bazéne odohrajú súboje o postup do finále prestížnej plaveckej disciplíny – plávania na 200m voľným štýlom.

O pár rozplavieb neskôr
Plavecký areál vyzerá nádherne. Všetko je tu priam nablýskané a čistučké. Biele obloženie stien a podlahy dopĺňajú mozaiky s vyobrazeniami predošlých víťazov a piatich olympijských kruhov. Rozplavby boli namáhavé a napínavé, ale nakoniec sa nám vykryštalizovala finálová šestica.

Milí nadšenci plaveckých disciplín a vodných športov. Hlásime sa vám s plaveckého areálu, kde sa nám už onedlho začne druhá finálová disciplína tohtoročného programu pokélympijských hier. Šestica, ktorá sa prebojovala do finále si už o chvíľku zmeria svoje sily v plávaní na 200 metrov voľným štýlom. Do finále sa nám prebojovali títo pokélympionici. V prvej dráhe nám štartuje nováčik, veľmi dobre si počínajúci v rozplavbách, Wooper s trénerkou Jessicou. V dráhe číslo dva máme dnes už dvojnásobného finalistu a držiteľa bronzovej medaile z behu na 100m Totodila s trénerom Marcusom. V trojke štartuje obhajca zlata z minuloročnej pokélympiády Polywag s trénerkou Kate. Dráha číslo štyri patrí ďalšiemu debutantovi vo finále, odchovancovi miestneho plaveckého oddielu pokémonovi Staryu s trénerkou Idou. V dráhe číslo 5 máme ďalšieho veľkého favorita na zisk zlatej medaile, zverenca gréckeho trénera Kostasa, Squirtla. A v poslednej šiestej dráhe máme ďalšie prekvapenie. Svoju prvú finálovú účasť si vybojoval aj ukrajinský plavec Machop s trénerom Jurijm. Nastražte svoje zmysly, pretože nás podľa štartovnej listiny určite čaká napínavé finále. Štartujúci sa nám už pripravujú na svoje mostíky ...

***

Môžete kľudne napísať prípravu a pod. a potom si nahádžte 5 hodov šesťstenkou na priebeh disciplíny, pokiaľ bude prvý hod 1 alebo 2 tak hádžte na štart ešte raz. Ak hodíte aj druhý štartový hod 1 alebo 2 tak je to diskvalifikácia. Ja nahádžem zvyšných súperov a potom napíšem priebeh.

Marcus Diron (Trenér) - 04. dubna 2018 14:05

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Vzhůru na další disciplínu! - Mnichov

Spolu s nadšeným Totodilem si převezmeme ceny i medaili, ale sotva je to všechno za námi, ihned vyrážíme k bazénu, ať neprošvihneme rozplavy. "Skvěle Totodile, jsi třída! A teď se snaž, abychom si domů odnesli ještě další medaili!" povzbuzuji ho. Samozřejmě se umístí ve finále, koneckonců je to vodní pokémon, který je malý a mrštný, tak snad si povede dobře. Pak už zase začne disciplína, tak o krok ustoupím a držím Totodilovi palce. Zajímá mě i, jak si asi povede Jessica s tím pokémonem, co ho zrovna chytla.

Hody: 2 (Totodile má bonus na výbušnost, takže se to počítá jako 3 a teda nenásleduje diskvalifikace), 1, 3, 6, 4

Karen Dale (chovatel) - 06. dubna 2018 14:13

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Prehnane dlhý súboj
Praha, hrad

Chikorite sa podarí zaútočiť velmi pekne a tak na ňu súhlasne kývnem. Ruky zaťaté v päste a oči sledujúce pohyby oboch pokémonov s napätím a vzrušením. Nikdy som si nemyslela, že prvý zápas, ktorý zažijem bude tak ťažký a vzrušujúci. Adrenalínové vzplanutie prechádza celým mojim telom a ja sa snažím podporovať svojho pokémona všetkým čo mám. Chikoritina obrana však už nie je tak skvelá ako bola predtým a na moje prekvapenie a zdesenie zároveň je Chikorita zmetená vlnou valiaceho sa hnusu. "Chikorita!" Zvolám a zohnem sa k nej, keď sa snaží postaviť. Zdesenie v mojich očiach však nahradí úlava, keď sa malý pokémon vyškriabe na nohy. "V poriadku? Môžeš ešte?" Opatrne sa jej dotknem a v očiach pokémona čítam odhodlanie vrátiť útok Grimerovi.

S kývnutím hlavy sa znova pomaly postavím. "To zvládneme, určite už moc nevládze." Prehodím polohlasne k Chikorite a všimnem si žiarivé červené svetlo, ktoré na chvílu zaplaví miestnosť, keď Gabriel skúša chytiť svojho protivníka. Využijem situáciu kedy by Grimer mohol byť ešte zmätený z ožiarenia od vedla. "Teraz Chikorita, Nárazový útok!"(6) Dám pokyn svojmu malému pokémonovi dúfajúc, že táto taktika by mohla zabrať.

Pästě opätovne zovreté a zuby zaťaté pri sledovaní Chikority. Medzi tým si všimnem, že aj Annikin súper vyzerá byť už pomerne bezvládny. Pokial by sa Grimer ešte pokúšal zaútočiť na Chikoritu, nevšimnem si ho včas a tak môj pokyn na obratnú obranu prichádza o zlomok sekundy neskôr, než by bolo dobré (1).

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 07. dubna 2018 11:29

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Charmander celý natěšený, že získal svoji medaili si ji šel vyzvednout. Tleskala jsem mu co nejhlasitěji. Byla jsem ráda, že se umístil a měl z toho velkou radost. Sice jsem po tom jednom předčasném vystartování trochu pochybovala, ale nakonec to zvládl! Medaili jsem mu nechala na krku a natáhla se po pamlskách. „Dostaneš jen jednu, aby tě nebolelo bříško, ještě tě čeká další disciplíny. Aš to všechno skončí, můžeš to sníst všechno!“ Udělali jsme takovou úmluvu a už jsme se museli jít připravit na další disciplínu.
Jak jsem očekávala Wooper si při rozstřelu vedl velmi dobře. Voda byla jeho živel a s jeho čilostí se nemohl nikdo srovnat. Snad mu to vydrží i na závody. Naklonila jsem se k Wooperovi. „Tak. Teď je řada na tobě. Pamatuj, že kdyby se to nepovedlo, nic se neděje,“ usmála jsem se. „Snaž se jak nejlíp umíš a bude to v pořádku.“ Už jsem neměla co k tomu dodat, tak i s Charmanderem, který byl stále okouzlen svojí medailí, jsme se vydali do hlediště za ostatními soutěžícími trenéry. Už mi nezbylo nic jiného než se dívat na svého nového pokémona, jak si povede.

Hody: 3; 3, 4, 4, 3

David Morrison (Trenér) - 07. dubna 2018 19:32

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Po příchod na náměstí nejdříve zajdu vyléčit své pokémony do pokécentra, potom se jdu podívat, co mají za nabídku v pokéshopu.

Annika Winkler (trenér) - 07. dubna 2018 23:07

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Po kolenech v bahně

Pražský hrad

S úlevou sleduji, jak se Grimer pomalu mění v bezvládnou hroudu bahna. "Uf, ještě o kolo déle a možná by mého Bulbasaura i vyřídil. Snad už nám teď dají pokoj." Tuším, že teď by byla ta správná chvíle vytáhnout pokéball a snažit se soupeře chytit, jenže představa, že bych snad měla cestovat s Grimerem po boku mě spíš děsí a jakmile dojdou i poslední zbytky adrenalinu po souboji, vrátí se mi i pocit nepříjemného mrazení v zátylku. Jen tak tak ho ze sebe setřesu.

"Uf," vydechnu, "tohle teda stálo za to." Přiblížím se k Bulbasaurovi a konejšivě ho poplácám po hlavě. "Vedl sis úžasně!" Z pokleku ještě přelétnu situaci kolem sebe. Jak vidno Gabriel svůj zápas vyhrál a dokonce se mu podařilo nepřátelského Grimera i chytit. "Což ovšem znamená, že s námi bude cestovat stejně, achjo!" Karen mezitím stále bojuje a její Chikorita vypadá už notně vyčerpaně. Grimer se sice sotva drží, ale všichni moc dobře víme, co může takový soupeř zahnaný do kouta ještě zvládnout.

"Měli bychom ji pomoct, co říkáš?" pohlédnu na Bulbasaura. Vím, že je už dost unavený, ale nakonec jsme jeden tým a vyřazení Chikority by nás mohlo nepěkně oslabit. Raději si ale i tak počkám na Bulbasaurův souhlas. Nakonec by teď mohl využít momentu přelvapení, kdy se Grimer plně soustředí na Karenina pokémona. "Nárazový útok! Ale dej pozor, ať netrefíš Chikoritu!" Dám Bulbasaurovi pokyn, pokud tedy bude chtít a bude mít možnost ještě do souboje nějak zasáhnout. (4)

Profesor Javor - 09. dubna 2018 10:50

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Finále plávania na 200m
Olympijský areál, Mníchov

Po krátkom úvode komentátora už nasleduje pokyn k príprave na štartovacie bubny. Pokémoni sa zoradia do svojich dráh od jednotky po šestku a trpezlivo čakajú na štartovný výstrel. Celé dianie opäť komentuje už veľmi dobre známy hlas z reproduktorov.

Finalistov máme už pripravených k štartu a držíme všetkým palce nech nám predvedú úžasný finálový súboj. A máme tu štart závodu. Pripraviť sa ... Pozor ... *ČĽUP* A máme tu dvoch súťažiacich, ktorí boli trochu menej trpezliví a vyštartovali skôr. Pozrime sa o koho sa jedná. Takže jeden žltý terčík si do druhého štartu prenášajú prekvapivo náš favorit v tretej dráhe Polywag a Squirtle z dráhy číslo päť. Nasleduje teda krátke upokojenie a následne opravný štart.

Súťažiacich máme opäť zrovnaných na štartovných mostíkoch a pripravených vyštartovať. Držíme palce, aby nám štart na druhý pokus vyšiel bez chyby. Pripraviť sa ... Pozor ... *ČĽUP* A to je obrovská škoda, máme tu opäť predčasný štart. A žiaľ je o to väčší, pretože sa jedná opäť o azda najväčšieho favorita plaveckých disciplín Polywaga, ktorý pravdepodobne nezvládol hladinu tlaku na jeho krehkú osobu. My sa však musíme sústrediť na piatich ostávajúcich súťažiacich a po krátkej prestávke budeme pokračovať, veríme už s ostrým štartom.

Olympionici sú do tretice pripravený vyraziť a diváci už začínajú byť netrpezlivý. Pripraviť sa ... Pozor ... *PRÁSK* A máme odštartované. Do tretice sa všetkým ostávajúcim plavcom podarilo vyštartovať bez chyby. Najlepšie vyrazil outsider Machop (7) v šiestej dráhe, ktorému jeho sila a mohutné zábery zabezpečili pribežné prvé miesto po prvých pár metroch. Tesne za ním vyrazil Squirtle (5), ktorý si už po predčasnom štarte dal poriadny pozor a ostatní finalisti si po dvoch napomenutiach dávali pravdepodobne až prílišný pozor nato, aby nevyrazili predčasne.

A plavci sa nám už dostávajú k prvej obrátke poradie sa nám trochu pomenilo hlavne vďaka veľmi zaujímavej technike plávania, ktorú zvolila Staryu (6) dohmatajúca na priebežnom prvom mieste, hneď za ňou sa takmer súčasne na obrátku dostáva hneď trojica plavcov – Wooper (4), Squirtle (4) a Machop (4). Plavci nám tak po obrátke vyrážajú do druhej päťdesiatky a pribežne vedúca Staryu začína strácať nadobudnutú rýchlosť. Pravdepdobne si začína siahať na dno svojich síl, pretože sa nám prepadá stále hlbšie v štartovacej listine.

Súťažiacich máme takmer pri druhej obrátke, tak poďme spolu sledovať, kto pre seba strhne priebežné vedenie po 100m. Hneď dvaja plavci nám dohmatajú na priebežnom prvom mieste. Jedná sa o silného Machopa (5), ktorý ako totálny outsider načasoval spolu so svojim trénerom svoju formu priam výborne. V rovnakom čase sa do ďalšieho priebehu púšťa energický Wooper v prvej dráhe (5). Na vedúcu trojicu sa dotiahol Totodile (3), ktorý pravdepodobne doteraz šetril sily, lebo jeho štýl vyzerá momentálne úplne odlišne od prvých 100 metrov.

Súboj graduje a s istotou sa nedá povedať, kto v tomto finále uchmatne medaile. Aktuálne sa na prvú priečku predral doteraz nie príliš výrazný plavec Totodile (6), ktorý sa aj aktuálne ako vedúci pretekár dostáva na poslednú obrátku v tesnom prenasledovaní Wooperom (5) a Machopom (5), plávajúcim približne v jednej línii. Posledných 50 metrov nám tak sľubuje veľký súboj. Všetci plavci sa dostávajú takmer na jednu úroveň (3,4,5). Rozhodovať budú pravdepodobne až posledné metre. A máme tu prvý dohmat. Zlatú medailu si nakoniec odnáša bojovník Machop (24), ktorý predvádzal výborný výkon počas celého závodu. Tesne za ním sa do cieľa dostáva Wooper (20), ktorý v posledných metroch takmer o poldĺžky prekonal Totodila (18), ktorý si týmto vybojoval svoju už druhú bronzovú medailu na tejto pokélympiáde. O štvrté miesto sa strhol ešte veľký boj, keď súperov delili len stotiny. Povestnú zemiakovú medailu nakoniec uchmatol Squirtle (17/5), ktorý o dve stotinky prekonal Staryu (17/1).

Druhé tohtoročné finále máme teda za sebou a bol to teda naozaj súboj hodný šampiónov. Len čo sa súťažiaci osušia prejdeme k udeľovaniu medailí. Následne vás všetkých pozývame opäť do atletického areálu, kde nám už čoskoro odštartujú prvé pokusy v atletickom trojskoku.

Daniel O`Neill (Trenér) - 09. dubna 2018 15:28

soukromá zpráva od Daniel O`Neill (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava
U muzea

Nedával sem přesně pozor na čas, ale myslím že v okamžiku kdy docházíme k muzeu by to mělo být akorát, kdy by se měli objevit ti Davidovy kolegové. On sám na nic nečeká a rovnou se někam vydává. Já se rozhlížím kolem a přes to že je zde dost zajímavých míst, nakonec se vydám k té fontánce. Myslím že mám vše co bych mohl potřebovat a tak si sundám věci ze zad, posadím se na lavičku a jen tak odpočívám a čekám až bude mít David hotovo a přijde zpět i s těmi svými kolegami.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 09. dubna 2018 17:37

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Bahnitý společník

Praha

Tak makej makej.....kde to jen je.... Zbrkle prohledávám baťoh, zatímco Zubat zaměstnává bahnitého soupeře. Naštěstí mé hledání netrvá věčnost. Během krátké chvíle najdu jak pokeball, tak i svůj už vyřízený cíl v podobě rozteklého bláta. Nechutný....ale sakra dobrý... Bez rozmyslu mrsknu pokeballem po unaveném Grimerovi a sleduji následné chycení trvající pár sekund. Na první pokus 100% úspěšnost. I tak malý úspěch ve mě vyvolá vlnu radosti.
"Woooahhhh...." Zajásám. "....první chycení pokemon.....na perfect.."Pochválím se. S úsměvem ve tváři shlédnu na obě dvě společnice a po očku kontroluji pokeball s chyceným Grimlem. Sakra....nemůžu tam teď jít...je to moc blízko souboje...a já nechci dostat ťafku od těch zelených čtyřnožců..."

Ačkoli mam evidentně tu nejlepší náladu z týmu, dál už se neprojevuji a jen sleduji, jak se se soubojem vypořádá Karen. Samozřejmě jí držím palečky, ale nechci se do toho plést. Koneckonců je to její cesta a ta by neměla mít žádné zkratky. I když Annika na to má jiný názor. Co blbne...jedu trochu fair play ne....vždyť i prohra přináší své zkušenosti...Ale ani to moc neřeším. Vlastně se tomu ani nedivím. Jsou to hodné holky. Když vidí nesnázi u své parťačky, zasáhne. Něco takového by se dalo i ocenit. U holky.

Profesor Javor - 10. dubna 2018 12:35

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Spúšť v knižnici
Pražský hrad, Praha

Posledný stojaci súper sa nachádza oproti Kareninej Chikorite, ktorá už je opäť na nohách. Povzbudená Bulbasaurovim víťazstvom naberá aj ona dostatok sebadôvery k silnému útoku. Grimer sa bezmocne rozhliadne po miestnosti a zisťuje, že v nej ostal ako jediný schopný boja za temnú stranu. Jeho sebavedomie začína naopak klesať ku dnu. Karen sa síce trochu obáva po poslednom zásahu o svojho pokémona, ale napriek tomu vydáva pokyn k nárazovému útoku. Chikorita sa tento krát pokúša dať do toho naozaj všetko a svojho súper teda vôbec nešetrí. Vyrazí tak rýchlo, že pri Karen sa zdvihne kúdol prachu za Chikoritinimi nohami. Rovnako ako Bulbasaur pred chvíľou aj Chikorita sa pokúša pridať do svojho útoku nahnevané vrčanie (6+0+0+0). Načo Grimer reaguje ľahkou triaškou celého tela. Nachvíľu ho to vyvedie z miery natoľko, že zabudne na svoju obranu. A tak namiesto pokusu o obratnú obranu (1+0+0) len ostáva stáť ako prikovaný na mieste. Chikorita do neho vpáli plnou rýchlosťou a rozplesknutá, zapáchajúca hromada bahna dopadá len kúsok od Anniky a Bulbasaura, práve sa chystajúceho pomôcť Chikorite v prípade potreby (rozdiel 5). Na Chikoritinej tvári sa objavia veselé očká a náznak úsmevu, po ktorom nasleduje víťazný tanček. Bulbasaurov predošlý súper sa medzitým sformuje a potichu vyparí pomedzi kamenie a suť niekam do priestorov zavalenej knižnice. V miestnosti tak ostáva kopa kníh a polámaného dreva, Gabrielov pokébal, kopa zapáchajúceho bahna, ktorá ostala s Kareninho súpera a naši traja tréneri so svojimi pokémonmi.

***

Karenin súper:
Grimer (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 0)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Pravdepodobnosť na chytenie pre Karen: 0-10% útek pokémona, 11-100% chytenie.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 10. dubna 2018 17:56

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Držela jsem svému pokémonovi palce. To se od jeho trenéra očekávalo, ale já mu opravdu fandila a přála jsem mu, aby vyhrál. Sice tam byly favoriti, ale nikde nebylo psáno, že by nemohl vyhrát nováček. Tak jak jsme to s Marcuse už jednou předvedli. Nejspíš byl trochu naštvaný, že při první disciplíně byl můj Charmander lepší než jeho pokémon, ale oba jsme se umístili, a to bylo pro naše pokémony nejlepší. Neztráceli tak sebedůvěru.
Plavání mělo dokonce tři starty, přitom Wooper trpělivě vyčkával a nevystartoval předčasně. Po startu jsem zatleskala a vykřikla. Je vidět, že se poučil z Charmanderových chyb. Neměla jsem za zlé, že Charmander jednou vystartoval předčasně. Hlavní bylo, že se vůbec účastnil.
Ale zpět k současnému závodu. Wooper do toho dával všechno a za hlasitého burácení a hlasu komentátora se pokémoni blížili do cíle. Naklonila jsem se dopředu až jsem málem přepadla přes zábradlí. „Jooooo!“ zakřičela jsem. To byl můj další pokémon, který získal druhé místo. Měla jsem prostě jen ty nejlepší pokémony!
S Charmanderem jsem vyběhla za Wooperem, který byl stále ve vodě. „Zvládl jsi to! Jsi skvělý!“ Wooper radostně vyskočil a skočil mi do náruče. Úplně jsem zapomněla, že je ve vodě a celou mě promáčel. Z té radosti mi to ani nevadilo. Sice budu za chvíli remcat, ale teď to byla Wooperova chvíle. „Tak pojď, jdeš si pro medaili.“ Vydali jsme se ke stupni vítězů. „Pak tě čeká trojskok.“ Jen jsem se modlila, aby pak další disciplína nebyla běh přes překážky, aby si Wooper mohl odpočinout.

Karen Dale (chovatel) - 11. dubna 2018 10:31

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Prvý súper zahnaný
Praha, hrad

Posledná rana Chikority bola skvelá a len čo sa jej protivník rozpleskol na zem, už sa ani nepokúšal vstať. "Výborne Chikorita! Skvelá práca." Usmejem sa na pokémona, ktorý svoje víťazstvo patrične oslávil malým tančekom a prisahala by som, že som ju videla sa usmiať. Kvoknem si a počkám, kým ku mne Chikorita príde a pohladkám ju po hlave za odmenu. "Si skvelá. Chceš si na chvílu odpočinúť v pokéballe?" Ponúknem jej a počkám na jej reakciu. Ak bude chcieť, vrátim ju do pokéballu, ak nie, nechám ju vonku. Chytať Grimera sa ani nepokúšam, roztečené blato na podlahe okázale ignorujem.

Následne venujem pozornosť knižnici. "To je spúšť..." Nakrčím nosíkom a spomeniem si na knihu, ktorú som predtým držala v ruke. Pri pohlade na knižnicu sa mi v nej teda moc hrabať nechce... Pozriem na bahno pri nohách a opatrne ho obídem smerom ku knižnici. Kvoknem si a pozriem na zmes kníh a bordelu. Jednu z kníh vezmem za rožtek tak, aby som sa čo najmenej dotýkala prípadného hnusu, ktorý by tam mohol zostať po pokémonoch a zdvihnem ju. Letmo sa pozriem, či nenájdem stratenú knihu. (1)

S tichým povzdychom nad stretenou knihou sa pozriem k Annike a Gabrielovi. "Čo teraz? Budeme pokračovať?" Na jednu stranu by sme mali, na druhú to vyzerá, že naša príprava nie je najlepšia. "Ak sa správne pamätám, v batohu mám jeden liečivý sprej, to pre troch pokémonov stačiť nebude. Jeden zápas mooožno ešte zvládneme... Ale kto vie či viac. Čím dlhšie ale budeme preč, tým viac sa spamätajú aj ostatní pokémoni..." Zamyslene znova pozriem ku knihám, ktoré ešte posledný raz rozhrniem, či v nich nenájdem prípadne nejakú inú zaujímavosť, ktorá by nám mohla buď pomôcť, alebo aspoň zahnať prípadné starosti (4). Medzi tým počúvam, čo za návrhy bude mať Gabriel a Annika.

Marcus Diron (Trenér) - 11. dubna 2018 14:39

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokéolympiáda - Mnichov

Jessica má stále štěstí, ale stejně tak mi. Pogratuluji jak Totodilovi, tak Jessice, poté si s Totodilem jdeme vyzvednout medaili a pak jdeme se Scytherem na disciplínu trojskoku. "To zvládneš, Scythere, věř si!" povzbuzuji svého pokémona.

Profesor Javor - 12. dubna 2018 14:45

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ošetrovňa a obchod
Múzejné námestie – Landek Park, Ostrava

Napokon sa teda rozhodneš navštíviť Poké centrum, kde ťa už od dverí veľkým úsmevom víta ošetrovateľka. Na visačke jej uniformy si môžete prečítať meno Jana.

Zdravím ťa. Ty si si k nám určite prišiel oddýchnuť aj so svojimi pokémonmi. Vidím ti to v tvári. Pokojne sa u nás posaď a daj si čaj tam vzadu z kanvice. Ak by si chcel niečo pod zub, tak tam vzadu máme automaty s jedlom. Nič moc výber, ale na posilnenie stačí aj bageta, sušené mäso, či ovocie a zelenina, čo povieš?

Usmeje sa na teba a z tvojich rúk si preberá pokébaly.

Tak ukáž, nech sa postaráme aj o týchto drobcov. Neboj sa nebude to trvať dlho. Daj mi polhodinku a máš ich späť.

Odnesie pokébaly dozadu na ošetrovňu a nechá ťa tak v miestnosti úplne samého. Neďaleko teba je pár stolov so stoličkami dookola na krátke posedenie. Pri jednom z nich je pultík s kanvicou a čajmi na výber a vedľa pultíka dva automaty s rýchlym občerstvením. Ako hovorila, majú neveľký výber. Prakticky len bagety za 2 PE, obložené žemľe za 1,5 PE, balíčky sušeného hovädzieho mäsa za 1 PE a ovocné alebo zeleninové šaláty za 2 PE.

***

Po sľúbenej polhodine sa dvojkrídlové dvere na ošetrovňu opäť rozletia a v nich sa objaví ošetrovateľka Jana so svojou sestričkou Blissey. Blissey ma v rukách tácku na ktorej ležia 4 pokébaly úhľadne uložené.

Dúfam, že si nečakal dlho. Tvoji pokémoni sú už opäť fit a pripravení do boja. Rady ťa tu opäť privítame.

***

Tvoje ďalšie kroky mieria do obchodíka naproti. Prebehneš teda námestím, kde už sa Daniel usadil na jednu z lavičiek a rozhodol sa užiť si prvé lúče jarného slniečka. Hneď ako vstúpiš takmer vrazíš do Luku, ktorý čaká pri dverách na Alexa, platiaceho za svoj nákup pri kase. Sympatická slečna za kasou len zdvihne pohľad k dverám a s príjemným úsmevom na tvári zvolá: Hneď som pri vás, len dokončím tu s mladým pánom.

SORTIMENT OBCHODU:
7x Pokébal – 35PE/ks
3x Greatbal – 50 PE/ks
1x Mlieko Miltanka – 75 PE/ks
2x Malena – 25 PE/ks
2x liečivý elixír v spreji – 35 PE/ks
3x detoxikačný elixír v spreji – 50 PE/ks
Minidisk večnosti - 50 PE
Červený tréningový minidisk - 125 PE
Hnedý tréningový minidisk – 125 PE
Tmavozelený tréningový mindisk – 125 PE
Svetlozelený tréningový minidisk – 125 PE
Modrý tréningový mindisk – 125 PE
Žltý tréningový minidisk – 125 PE
Sivý tréningový minidisk – 125 PE
Mesačný minidisk – 250 PE
Kráľovský minidisk – 250 PE
Mapa severo-východnej Európy (Ukrajina, Rusko, Škandinávia) – 50 PE
Cestopis: Cyperský labyrint – 100 PE
Cestopis: Ako prežiť sibír - 100 PE

Annika Winkler (trenér) - 15. dubna 2018 09:15

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Kam dál?

Pražský hrad

Bulbasaurův zásah nakonec ani nebyl potřeba. Karenina Chikorita dala do posledního útoku opravdu všechno a soupeře doslova rozmázla do zbytků knihovny. Měla jsem s Bulbasaurem co dělat, abych se tomu nepořádku vyhnula. Přeci jen bych nechtěla, aby do mě nedejbože vlítl kus Grimera. Sledovat jejich zápas bylo pomalu stejně tak napínavé, jako se ho přímo účastnit. I tady jsem viděla, jak po okamžiku naprostého soustředění a bojového zápalu přichází zasloužená úleva.

"To bylo skvělé," s radostí okomentuji snažení obou aktérů a pak už jen koutkem oka sleduji, jak se Grimer potupně vytrácí kamsi do skulin hradu. Velké nadšení ovšem netrvá moc dlouho, je třeba se rozhodnout, zda vůbec budeme pokračovat dále. Zatímco se Karen přehrabuje ve zbytcích knihovny, využívám ten čas k rekapitulaci našeho souboje. Na chvilku, jako bych vypadla ze soustředění. A pochopitelně mlčím.

"Sice jsme ten souboj vyhráli, ale moc velkou díru do světa jsme teda neudělali," vydechnu a zatvářím se poněkud rozmrzele, "může nás tu čekat ještě celá řada soupeřů a jestli stojí na konci trenér, asi nebudeme mít šanci." Zhodnotím to na závěr. I tady potřebovali naši pokémoni hned několik zásahů k tomu, aby vyřadili protivníka.
"Pokud by se situace musela řešit soubojem, budeme mít proti sobě trénované pokémony, ti budou mnohem silnější než divocí Grimerové," dodám posléze nad čím jsem celou dobu dumala. Navíc je tohle místo tak obrovské! Podařilo se nám odhalit sotva pár místností!

"Nechce se mi to vzdávat hned na začátku, ale myslím si, že s tím, co máme k dispozici zvládneme se štěstím tak dvě místnosti." Uzavřu to celé a ještě si k sobě zavolám Bulbasaura, abych ho mohla poplácat. Není to tak, že bych mu nedůvěřovala, ale už po prvním souboji na sobě má známky únavy, a to měl často opravdu štěstí.
"Můžeme zkusit prozkoumat ještě kousek a pak se třeba vrátit do nějakého pokécentra, nemusíme to snad vyčistit na jeden zátah," navrhnu a pak můj zrak spočine na Gabrielovi. Uvidíme, co nám k tomu řekne.

Profesor Javor - 16. dubna 2018 11:05

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Príprava na trojskok
Olympijský areál, Mníchov

Víťazná ceremónia prebehne takmer totožne ako v bežeckom areály ihneď potom ako sa súťažiaci pokémoni osušia. Komentátor opäť vyhlási výsledky, pogratuluje víťazom a pozve všetkých na ďalšiu disciplínu do atletického štadióna, kde už je všetko pripravené na začiatok atletického trojskoku do diaľky. Okolie pieskoviska určeného k dopadu súťažiacich pokémonov sa to len hemží súťaživými pokémonmi. To už sa všetci pripravujú na svoje prvé pokusy v úvodnom kole. Každý pokémon z celkovo dvadsiatich súťažiacich postupne odskáče svoje dva pokusy, na základe ktorých sa vykryštalizuje finálová šestica, ktorá si zmeria sily v ďalších dvoch finálových pokusoch. Burácajúce publikum, ktorého zjavne počínanie súťažiacich náramne baví, preruší opäť známy hlas komentátora hier.

Dobré odpoludnie, milí fanúšikovia atletického športu. Hlásim sa vám opäť z atletického oválu, kde sa nám šesť finalistov pripravuje na boj o medaile v atletickom trojskoku. Predstavme si teda šesticu, ktorá sa na základe svojich predošlých výkonov kvalifikovala do tohto súboja. Z prvého miesta po kvalifikačných skokoch postúpil favorit súťaže Mankey s talianskym trénerom Carlom po dvoch vynikajúcich pokusoch. Tesne za ním sa umiestnil nováčik súťaže Scyther so svojim trénerom Marcusom, keď len o pár centimetrov zaostal za víťazom kvalifikácie. Na delenom treťom mieste postúpili do finále držiteľ striebornej medaile z plávania Wooper s trénerkou Jessicou a holandský súťažiaci Oddish s trénerom Robinom. Na piatej priečke sa podarilo umiestniť a tak si zaručiť miesto vo finále Eevee s trénerkou Alex a ako posledný postupujúci bude štartovať domáce prekvapenie Bulbasaur s trénerkou Elsou. Súťažiaci sa nám opäť predstavia v dvoch súťažných pokusoch, z ktorých sa do celkového hodnotenia počíta ten lepší a týmto spôsobom sa dopracujeme k držiteľom tretej medailovej sady týchto pokélympijskych hier. A my už máme na štarte prvého atléta – Bulbasaura. Poďme spolu sledovať počínanie týchto borcov ...

***

Môžete si nahádzať prvý pokus. Treba hodiť 5 hodov, pokiaľ bude druhý v poradí 1-2 (Marcus iba 1, keďže Scyther má bonus na výbušnosť) tak pokémon mal prešľap pri odraze a pokus sa teda nepočíta.

David Morrison (Trenér) - 16. dubna 2018 21:55

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Obchod

V obchodě si koupím jeden pokébal a poté se i s Alexem a Lukou vydám zpátky za Danielem.

Marcus Diron (Trenér) - 16. dubna 2018 22:05

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Trojskok

Scyther je připravený ke skoku a já mu jen držím palce a doufám, že tentokrát si z odneseme zlatou nebo alespoň stříbrnou medaili.

1. Pokus: 2, 4, 6, 3, 5.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 17. dubna 2018 14:25

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Pokračování dobrodružství v Strašidelném Hradě

Praha, hrad

Wauuuu, to je hooodně creepy.. Pomyslím si při sledování vyřízeného Grimera, který odpadl během útoku od pokemona patřící některé z holek. Sám nevím, co se přesně stalo. Viděl jsem jen tu kupu bahna, pár knih a samé sutiny. Po pokemonovi jako by se slehla zem. Teprve až po chvíli se opět "zformuje" a nabere svou původní velikost. ....jo takhle..to se bude hodit..Situace zachráněna, pokemoni stále žijou a my jsme veselí jak blechy. První duel, první výhra a i první úlovky. Alespoň v mém případě. Holky na to asi ani nepomysleli. Přitom je Grimer tak supr pokemon.

...Až mě holky naštvou...pošlu na ně Grimera....čeká je slizká odplata...Pomalu strádám své plány a přitom se veškeré souboje v chodbě dokončí. "Wauuu, jste dobré....a já taky..."Pochválím sám sebe a dojdu si pro svého nového parťáka. Takového slizkého oře. S trochou tréninku bude ideální soupeř na fyzické typy. Nikdo přece nechce bouchat do hromady bláta....nebo pod ním ležet.
Ale už nebudu Grimera dneska zatěžovat. Navíc sám nevím, jak bude takový chycený pokemon reagovat. Bude vstřícnej ? Nebo mě zavalí a získá si tak volnost ? Kdo ví. Hold nevýhoda nulové znalosti tohoto světa je viditelně velká. Jako bych byl vidlák cestující velkoměstem. Což i v podstatě jsem.

Naštěstí naše oslavy netrvají věčnost. Ani nestihnu Grimera uklidit zpět do baťohu, holky už promítnou své myšlenky a přednesou svůj plán. Nechce se mi tam a sem....zase....radši už bych se opaloval někde na slunci...nebo se aspoň válel ve vlaku...ale mají pravdu. Přikývnutím odsouhlasím Anniky nápad a společně vyrazím zpět do hlavní chodby. Nicméně další směr nechám přímo na holčinách. Mě je to v podstatě jedno. Já bych to celé vzal šupem, vše prošmejdil a pak si dával pauzičky. Stejně jsme tři, cizí trenér je jeden. Tak co se tu vlastně řeší ? Počty mluví jasně. Nakopeme mu zadní otvor, vybrakujeme a předáme spravedlnosti. Hrad bude zachráněn, záporák poražen a třeba dojde i na nějakou tu princeznu. Která se vždycky hodí..

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 19. dubna 2018 16:39

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Úspěšně jsme se s Wooperem dostali přes rozřazovací kolo. Nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem na své pokény pyšná! Měla jsem je jen chvíli a už si vedli tak dobře, aniž bych je nějak trénovala. A až se pustím do trénování, tak budou ještě lepší.
Wooper se nachystal na svoji disciplínu. Nějak se mi zdálo, že máme velkou konkurenci, ale přesto jsem svému pokémonovi věřila!
Můj malý Wooper se připravil na svůj skok a po zaznění signálu začal! Držla jsem mu pevně prsty, ať je nakonec ze sebou spokojený. Snad jen nebude unavený z toho plavání, co měl před chvílí.

Hody: 2, 2, 6, 4, 4

Profesor Javor - 19. dubna 2018 17:03

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Vydýchnutie po boji
Pražský hrad, Praha

Keď je porazený aj posledný z obrancov knižnice hrad sa opäť ponorí do ticha a temnoty, ktoré narúša iba tiché cupitanie doliehajúce z rohov miestnosti a najtemnejších kútov. Po chvíli sa sformuje aj posledný Grimer a ticho sa odplazí nepozorovane k hromade sutín, cez ktoré sa pretlačí na druhú stranu, rovnako ako jeho parťák pred chvíľou.

Karen sa spamätá ako prvá a vyrazí celkom svižne k hromade dreva a toho, čo ostalo z kníh po divokom súboji v knižnici. Prvé prehrabnutie najbližšej hromady nie je moc úspešné a končí zadretím triesky trčiacej z jedného kusa ulomenej police, priamo do dlane. Náhle bodnutie a ostrá bolesť prejde Kareninou rukou. Napokon sa však prinúti aj napriek nepríjemnej skúsenosti prehrabnúť blízku hromadu. Najprv opatrne šmátra špičkou, až narazí na niečo pevné. Pri lepšom preskúmaní zistí, že polica sa zrúti tak, že jedna ostala takmer celá nedotknutá a ostatné ju pri svojej demolácii prekryli. V nedotknutej poličke objaví Karen knihu o travných pokémonoch, ktorej súčasťou sú dva svetlo zelené minidisky. Na jednom z nich je napísané čiernou fixkou Útok: Výhonky, zatiaľ čo druhý nesie nápis Útok: Listová britva. Okrem toho je v polici vložená papierová skladacia krabica, v ktorej sú úhľadne uložený pokébal, liečivý elixír v spreji a baterka.

To už ale Annika a Gabriel naliehajú na opustenie miestnosti a netrvá dlho keď celá trojica svižne vybehne schody a ocitne sa späť v hlavnej sále hradu, kde sa za ten čas nezmenilo prakticky nič.

Profesor Javor - 19. dubna 2018 17:20

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Stretnutie na námestí
Landek Park, Ostrava

Zatiaľ čo Daniel si spravil pohodlie na jednej z lavičiek a užíval si spolu so svojimi pokémonmi prvé jarné slniečko, David, Luka a Alex doplnili zásoby a v družnom rozhovore plnom výmeny skúseností uplynulých chvíľ sa vyvalia z obchodu. Vyzerá to, že všetci našli čo potrebovali, lebo ich tváre neopúšťa úsmev. Len čo David zazrie Daniela uprostred námestia nasmeruje zatiaľ neznámych spoločníkov smerom k nemu. Všetci pristúpia bližšie a vytvorí sa tak chvíľa na zoznámenie novovzniknutej skupinky. David sa ujme predstavovania kamarátov Danielovi, aj keď ich tiež pozná práve dlho.

***

Alex a Luka
Ak chcete použiť tréningové minidisky, tak tu sú rozsahy na útoky/obrany na nich:
Hnedý minidisk: 0-33% Pieskový útok (O+1), 34-66% Valivý útok (U+1), 67-100%, Podzemný útok (U+1)
Svetlozelený minidisk: 0-33% Jedovatý peľ, 34-66% Semienková strela (U+1), 67-100% Bavlnený štít (O+1)
Modrý minidisk: 0-33% Akrobatický útok (U+1), 34-66% Letecké eso (U+1), 67-100% Vzdušný vír (U+1)

David Morrison (Trenér) - 19. dubna 2018 18:06

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava - Alex, Daniel, Luka

"Luko, Alexi, tohle je Daniel, profesor Javor ho k nám přidělil, abychom společně vyřešili tu věc v muzeu a nejspíš i cestovali spolu. Dane, tohle je Luka Rankov, chovatel pokémonů z Ruska a Alex Malle, který je myslím pozorovatel." představím všechny, pak si ale uvědomím, že jsem na něco zapomněl. Mám teď přece Onixe!

"Sorry hoši, počkejte chvilku, musím si pro něco skočit." S tímhle tam Alexe s Lukou nechám, ať se seznámí s Danielem sami, vrátím se do pokéshopu, kde si koupím jeden hnědý tréninkový minidisk a po zaplacení se vrátím k naší skupince.

Karen Dale (chovatel) - 20. dubna 2018 14:10

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Nález a odchod
Praha, hrad

"Auč..." zasyčím potichu. "To prehrabanie kníh sa zas tak moc nevyplatilo," poviem si keď mi rukou prejde ostrá bolesť a v dlani ucítim kus dreva. Stiahnem ruku a pozriem na ňu. Napriek tme miestnosti je trieska zadretá tak, že sa dá nahmatať, takže sa mi ju ako tak podarí vytiahnuť, radšej sa na to ale ešte pozriem na dennom svetle neskôr, o zápal fakt nestojím. Napriek nepríjemnému prvému prekvapeniu pokračujem v hladaní. "Beriem späť," pomyslím si pri následnom náleze, všimnem si knihu, ktorá ma zaujme i papierovú krabicu, ktorej obsah v rýchlosti pohladom preskúmam. Nájdenú knihu vyberiem a jedným okom prejdem, rovno z nej aj vyberiem minidisky keď ju držím v ruke. Zložím si batoh z ramien a minidisky uložím do bočného vrecka zapínaného na zips. Následne knižku uložím do vnútra batohu k inkubátoru, ktorý je stále bezpečne uložený na vrchu. Pohladom prebehnem, či sa vajíčko nejak pohlo, či je uložené stále správne a nič sa s ním nedeje. Ale zdá sa nečinné a v tomto svetle by som asi lahko nezistila, či sa mu niečo stalo. Stavujem teda na to, že som bola opatrná dosť a len ho trošku poupravím medzi oblečením, aby sa nepoškodilo. K tomu vložím i liečivý sprej, ktorý som našla. "To by sa mohlo hodiť," a hodím ruksak zase na ramená. Baterku si vezmem do ruky.

Medzi tým pokračuje debata, ktorú som začala a to, kam ďalej. "Díky, všetci sme si viedli dobre," usmejem sa zlahka nad pochvalou Gabriela, aj keď teda chváli všetkých vrátane seba. "Súhlasím, aby sme preskúmali ešte kúsok a potom sa pobrali si odpočinúť, budú to potrebovať hlavne pokémoni." Odsúhlasím Annikin nápad a prezriem si baterku zo všetkých strán, následne ju skúsim zapnúť. "Našla som nejaké veci, možno sa nám budú hodiť, beriem ich sebou." Vysvetlím svoju činnosť, ale bližšie to nešpecifikujem. Svetlo baterky sa rozlahne miestnosťou a osvetlí ju. "Ha! Budiš svetlo!" Okomentujem svoj úspech. Ostatní sa pomaly začínajú presúvať a tak sa svižne presuniem za nimi dávajúc pozor kam pokladám nohy.

Len čo sa vrátime do hlavnej miestnosti, rozlhliadnem sa. Zatarasenie dverí asi nemá úplne zmysel v tomto momente. "Tak ktorým smerom?" Prehodím polohlasne skôr k Annike a pomaly posvietim svetlom baterky po miestnosti.

Profesor Javor - 23. dubna 2018 10:11

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Trojskok - 1.kolo finále
Olympijský areál, Mníchov

Olympijský štadión sa pri finále trojskoku dostáva do varu a predstavenie, ktoré predvádzajú finalisti baví divákov náramne. Aj táto atmosféra môže niektorých pokémonov vyburcovať k ešte lepším výkonom, iných zasa znervózniť natoľko, že to poznačí ich výkon. Finále je ešte napínavejšie ako samotná kvalifikácia, nakoniec sa však vykryštalizuje poradie po prvom skoku. Tento krát sa favoriti držia v popredí, nič však nie je stratené ani pre jedného finalistu, nakoľko nás čaká druhé kolo, ktoré môže ešte významne zamiešať poradie. To už sa ale slova ujíma opäť komentátor.

... Naši borci majú za sebou prvé kolo finále atletického trojskoku, ktoré nám prinieslo niekoľko úžasných výkonov a rovnako pár sklamaní. Najväčším sklamaním doterajšieho priebehu sú zatiaľ asi súťažiaci postupujúci z kvalifikácie z deleného tretieho miesta, teda Oddish a Wooper. Obaja totiž po nie veľmi vydarenom rozbehu a odraze videli pri svojom pokuse červenú zástavu, na znamenie prešľapu. Ich pokusy sa teda do celkového poradia nezapočítavajú a budú sa preto musieť o to viac snažiť v druhom kole. Delia sa teda o pribežné piate miesto. Na štvrtom mieste sa umiestnila Eevee (15), ktorá po výbornom rozbehu a priem ukážkovom odraze trochu podcenila nasledujúce odskoky a dopad. Na bronzovú medailu po prvom kole prekvapivo siaha jednou rukou outsider Bulbasaur, ktorému k posunu tabuľkou pomohol dvojitý prešľap súperov vo finále. Po nie veľmi vydarenom rozbehu a odraze na hrane prešľapu predviedol fantastický odskok a dopad, ktorý ho práve na pribežnú tretiu priečku posunul (18). Na prvých dvoch miestach prišlo len ku kozmetickej zmene, keď si dvaja favoriti súťaže vymenili priečky z kvalifikácie. Na druhom mieste sa priebežne nachádza Mankey po úžasnom výkone v rozbehu a odskoku, ale hlavne jeho dopad spôsobil pokles o jednu pozíciu nižšie (20). No a vo vedení je momentálne nováčik, ale už po kvalifikačných výkonoch veľký favorit, Scyther. Pri rozbehu v úvode síce predviedol malé zaváhanie, následne ale bol jeho pokus bez chybičky a prakticky učebnicovým odrazom odštartoval fantastický trojskok s ďalekým dopadom (23). Pribežné poradie teda máme, to však ešte nemusí znamenať vôbec nič, pretože každý súťažiaci bude mať ešte jednu šancu svoj výkon vylepšiť. Finalisti sa už po krátkej prestávke vracajú v doprovode svojich trénerov späť na trať a čaká ich konečné rozhodnutie v tejto disciplíne. Máme sa načo tešiť ...

***

Môžeťe si hodiť na druhý pokus, podmienky sú rovnaké. Ak je druhý hod v rozmedzí 1-2 jedná sa o prešľap (Marcus iba 1). Do celkového poradia sa porovnáva lepší z dvojice pokusov.

Marcus Diron (Trenér) - 23. dubna 2018 19:35

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Olympiáda v Mnichově

Potřebujeme to vyhrát, to je jasné a máme i velkou šanci, že se dostaneme na medailovou pozici. "Věřím ti, Scythere! Zvládneš to!"

Hody: 1, 3, 3, 5, 1.

Luka Rankov (chovateľ) - 26. dubna 2018 11:38

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Zoznámenie
Landek Park, Ostrava

Keď má konečne nakúpené aj Alex a už ide zaplatiť k pokladni sa zrazu rozletia dvere do obchodu a v nich sa objaví známa tvár. Čau, David, som rád, že sa opäť stretávame. Usmejem sa na známeho a podám mu ruku. Keď máme všetci nakúpené David nás vyvedie von z obchodu, kde nás už čaká štvrtý člen našej výpravy. S Davidom sa už očividne poznajú a preto sa hneď aj ujme nášho vzájomného predstavovania. Ahoj, teší má. Ako hovoril David, moje meno je Luka a chcel by som byť ten najznámejší chovateľ pokémonov na svete. Natrčím ruku k Danielovi na potrasenie.

Len čo sme zoznámený poodídem kúsok ďalej a nechám tak priestor na predstavenie aj Alexovi. Ja zatiaľ vytiahnem zo športovej tašky minidisk, ktorý som pred chvíľou kúpil a nahrám ho do pokédexu. Pokédex mi ukáže, že obsahom disku je tréning valivého útoku (52%), tak vyberiem Sandshrewa v pokébale a nasmerujem na neho pokédex. Netrvá dlho a po modrom záblesku sa vysvieti nápis na obrazovke. Sanshrew sa práve naučil valivý útok. Zajasám a očividne sa poteším. Super, ty budeš fantastický pokémon. Zašeptám k pokébalu. Napokon všetko odložím na svoje miesto a vrátim sa späť k skupinke.

Alex Malle (pozorovateľ) - 26. dubna 2018 19:52

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Seznámení v parku

Po nákupech a seznámení s tím Davidem a Danielem se ozvu zase já s otázkou "Tak, co teď? Já bych asi ještě šel chytat pokémony, moc štěstí sem neměl a žádného sem nechytil." S hoppipem moc daleko nedojdu, snad ostatní budou mít pochopení.

Luka Rankov (chovateľ) - 28. dubna 2018 08:42

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Zoznámenie 2
Landek Park

Len čo sa zoznámi s Danielom aj Alex a vysloví jeho žiadosť o pokračovaní v love pokémonov, pokývam uznanlivo hlavou. Súhlasím s Alexom, my sme sa vlastne o tom už pred tým, než sme šli nakúpiť a ošetriť pokémonov bavili, takže ja pôjdem určite s ním, aj keď už nemám v úmysle loviť. Tu oproti je úzky prechod do malej časti lesíka za námestím, myslím, že ak ešte polhodku stratíme, tak sa nič nedeje a predsalen by mohlo pomôcť, mať silnejšiu zistavu pred vstupom do bane. Profesor predsa hovoril, že je obsadená nejakou podivnou skupinou, ktorá zaterasila všetky koľajové trasy na juh a východ. Vyzerá to tak, že budeme musieť aj bojovať a ďalší pokémon do tímu je len plus. Potľapkám Alexa po ramene. Tak kámo, poďme nato. Naznačím rukou presne opačným smerom ako je cesta, ktorou sme vošli na námestie, presne tam, kde vedie prašná cestička do malého lesíka za námestím. Pridá sa ešte niekto?

Annika Winkler (trenér) - 28. dubna 2018 09:12

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Taktický ústup

Pražský hrad

Zatímco se Karen ještě přehrabuje v sutinách, počkám aspoň na Gabriela kousek přede dveřma, abych na tomhle strašidelném místě nebyla sama. "Opravdu skvělá práce v tom boji, Gabrieli!" kývnu uznale. Nakonec většinu času jsem se bavila spíše s Karen a chci, aby i Gabriel věděl, že jsem zaznamenala jeho úspěchy. "Ale toho Grimera prosím nevyndávej," na oko se zaškaredím, ale pak se mi na tváři přeci jen mihne úsměv. Spojený s úlevou, že aspoň tu jednu část máme už za sebou.

Karen mezitím aspoň stihne sbalit všechny své cenné nálezy. Docela by mě zajímalo, co všechno se dá v takových sutinách vůbec objevit. No, třeba nám to nakonec i prozradí. "Moje řeč," vydechnu, když se souhlasně vyjádří k mému plánu. Mám stále trochu pocit, že Gabriel nás vnímá jako dvě padavky, ale já bych tu opravdu nechtěla skončit s vyřazenýma pokémonama, naháněná smečkou Grimerů. "Tak doufám, že jsou ty věci aspoň užitečné," zkusím po chvíli přeci jen nadhodit, když už se o nich sama Karen zmíní, "šla bych asi prozkoumat další z dveří," změním hned téma a jsem ráda, že už zase máme světlo. "Možná rovnou ty naproti," ukážu tím směrem. Ostatně předtím, než nás napadla skupinka Grimerů. byl náš plán naprosto stejný. "Všichni připraveni?" otáži se ještě pro jistotu a pak vyrazím naznačeným směrem.

David Morrison (Trenér) - 28. dubna 2018 15:26

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

"Jasně, proč ne." řeknu a vydám se za Lukou a Alexem. Snad nás Daniel bude následovat nebo na nás počká tady.

Profesor Javor - 30. dubna 2018 09:19

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hájik pri námestí
Landek Park

Celá skupinka s výnimkou Daniela sa nakoniec rozhodne vyraziť do hájika za námestím, týčiacim sa za budovami presne oproti kamennému chodníčku vedúcemu na námestie, ktorým ste prišli. Trojica dobrodruhov vykročí prašnou cestičkou medzi budovami a po krátkej chvíle kráčania tmavou uličkou všetci vyjdu na čistinku uprostred hája. Trojica stojí uprostred trávnatej lúky kruhového tvaru o priemere asi desať metrov. Očividne sa tu o to niekto stará, pretože trávnik je krásne upravený, pokosený a uprostred lúky je ohnisko s miestom na sedenie a opekanie. Celú kruhovú lúku s výnimkou strany, z ktorej ste prišli obklopuje vysoký porast listnatých stromov, ktoré dopĺňa nízky porast kríkov a kosodreviny v okolí každého stromu. Hájik vyzerá hojný a vytvárajúci vhodné prostredie pre život rôznych živočíchov a samozrejme určitých typov pokémonov.

***

V prípade, že sa vyberiete preskúmať niektorú z oblastí, tak si na každú menšiu udalosť, ako plazenie, plíženie, beh, šplhanie, hľadanie, skrytie sa, tichá chôdza, prikrčenie sa, prehľadávanie a pod. hoďte 6stenkou (1 - totálny nezdar, 2 - nezdar, 3 - skôr nezdar, 4 - skôr zdar, 5 - zdar, 6 - totálny zdar/prekvapenie naviac), hody píšte do zátvorky za akciu. Píšete stále medzi sebou súkromne, aby to videli vy traja, pretože vzdialenosť medzi vami nie je veľká a vidíte sa minimálne od chrbta.

David
Ak chceš použiť tréningový minidisk, ktorý si si kúpil, tak tu sú rozsahy na útoky/obrany na ňom:
Hnedý minidisk: 0-33% Valivý útok (U+1), 34-66% Podzemný útok (U+1), 67-100%, Hod kameňa (U+1)

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 01. května 2018 17:23

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Bylo trochu zklamání, když Wooper přešlápl, proto se jeho skoky nepočítali. Sice jsem nějak zklamaná nebyla, ale Wooperovi to bude určitě líto. „To nevadí!“ zakřičela jsem na svého pokémona. Jednu medaili už získal, proto by ani nemusel být nějak zklamaný. Sklonila jsem se k Charmanderovi. „Trochu ho povzbuď,“ usmála jsem se na něj. Trochu jsem ho pobídla rukama. On ho taky bude povzbuzovat, tak by mohl vynaložit trochu snahy. „Další kolo zvládneš!“ Zakřičela jsem na Woopera. Pevně jsem stiskla ruce v pěsti až mi klouby zbělely.

Hody: 5, 1, 4, 4, 3 (ok, tak další přešlap :D)

Profesor Javor - 02. května 2018 14:41

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Trojskok – 2.kolo finále
Olympijský areál, Mníchov

Len čo komentátor dohlási priebežné poradie športovcov po prvom kole trojskoku pustí sa do svojho druhého pokusu priebežne piati súťažiaci. Ako prvý sa do trojskoku rozbieha Oddish.

... do druhého kola nám ako prvý vyštartuje Oddish, ktorý v prvom kole nešťastne prešľapol a tak má na svojom konte zatiaľ len neklasifikovaný pokus. Rozbeh, ktorý predviedol síce nie je nič moc a pri odraze to vyzerá až moc opatrne, pravdepodobne sa bojí druhého prešľapu. Tento krát, to však dopadlo dobre, nasleduje ale nemasný-neslaný výkon v odrazoch a doskoku (11), čo ho priebežne posúva jedine pred Woopera, ktorý v prvom kole rovnako prešľapol, teda na piatu priečku. To znamená, že lepšie ako piaty už neskončí a tak je na jeho tvári vidieť aj očividné sklamanie.

Ako druhý je na štartovej čiare Wooper, ktorý je tiež zatiaľ neklasifikovaný po prvom kole. Na štarte vyvíja priam nadzvukovú rýchlosť a blíži sa k odrazisku. A ... to je obrovská škoda. Wooper si nedokázal vypočítať odraz v tak vysokej rýchlosti a po dvoch neklasifikovaných pokusoch končí na finálovom šiestom mieste. Po spozorovaní červenej zástavky sa mu nahrnuli do očí slzy a rozbehol sa k svojej trénerke.

Tretiu v poradí máme pripravenú Eevee. A už ju máme na trati. Predvádza vynikajúci rozbeh, jej štart je snáď ešte lepší ako Wooperov. Odraz je síce trochu opatrný, ale ďalšie odskoky už vyzerajú sebavedomo a letí ... letí naozaj ďaleko. Tak to je úžasný výkon, bude sa merať a vyzerá to veľmi tesne okolo prvého pokusu Scythera. A máme tu výsledky z premerania. Eevee stráca len pár centimetrov na prvú priečku a zaraďuje sa tak na základe výkonu v druhom kole na priebežné druhé miesto s úžasným výkonom (22/5). Uvidíme, ako sa s jej výkonom popasujú ostatní súperi.

Ďalší nám vybehne na trať prekvapenie z prvého kola Bulbasaur. Jeho rozbeh v druhom kole postráda rýchlosť a je pravdepodobne poznačený stúpajúcou únavou. Naopak odraz je opäť v jeho podaní perfektný a letí naozaj ďaleko. Už nám dopadá do piesku a po konečnom premeraní doskočil presne rovnako ako v prvom kole (18), čo ho odsúva z medailových pozícií na štvrtú priečku.

Teraz nás už čaká vyvrcholenie finále. Predstavia sa nám už len prvý dvaja pretekári po prvom kole. Zatiaľ čo Mankey už môže ako jediný odsunúť Scythera z vedúcej priečky a okrem toho bojuje aj o svoju striebornú priečku z druhého kola s húževnatou Eevee. Mankey už je v plnej rýchlosti na trati a dostáva sa k odrazu. Ten je priam bezchybný, nasleduje malé pošmyknutie na prvom dopade, stále je však na dobre ceste. Už ho máme vo vzduchu a letí naozaj ďaleko. Týmto pokusom určite prekonáva svoj skok z prvého kola. Opäť je potrebné premerať. Na vedúceho Scythera to stačiť už nebude, ešte je však stále v stávke strieborná medaila. No toto ... tak to je prekvapenie, Mankeymu chýba snáď päť centimetrov na druhú Eevee (22/2) a umiestňuje sa tak na bronzovej priečke, čo zo Scytherovho pokusu robí prakticky len povinnú jazdu.

Scyther to tak očividne aj berie, rozbeh je v jeho podaní skôr sporadický, odraz priemerný, ale bez prešľapu, aj ďalšie odskoky už postrádajú dynamiku, ktorú predviedol v prvom kole a pri dopade necháva dokonca za sebou jednu čepeľ a tým predvádza prakticky druhý najhorší výkon v tomto kole (16). Nič to však nemení na tom, že si odnáša zlatú medailu za fantastické predstavenie (23), ktoré nám ukázal pri prvom pokuse.

Týmto pádom máme uzavreté už tretie dnešné finále, ktoré konečné poradie je: šieste miesto obsadil diskvalifikovaný Wooper, piaty sa umiestnil Oddish, tesne za medailové priečky doskákal Bulbasaur a prvá trojica vyzerá tak, že favorit Mankey si nakoniec vybojoval „len“ bronzovú medailu, na jeho úkor si pre striebro v druhom kole doskočila Eevee a tohtoročným víťazom súťaže trojskoku sa stáva nováčik Scyther. Súťažiaci sú pozvaní na medailovú ceremóniu a po krátkej prestávke sa ozveme opäť z bežeckého oválu, kde nás čakajú prvé rozbehy v behu cez prekážky.

Reproduktory opäť zmĺknu a onedlho nasleduje hymna pokélympijády, ktorá ohlasuje začiatok medailovej ceremónie.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 02. května 2018 18:06

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Co dalšího ten hrad skrývá ?

Vše dobojování, pokemon chycen a ještě nám zbyla nějaká kořist ukrývající se v regálech staré knihovny. Máme štěstí.... Sledujíc Karen jen tiše vyčkávám a v ruce mnu pokeball s novým blátivým kámošem. V tom se ozve Annika s její motivující pochvalou i varováním. Hrdě nasaji nozdrami kyslík do plic, přiskočím k Annitě a jednou rukou jí obejmu. Jako kdyby to byl nejlepší kámoš. Zároveň jí před obličejem mávám s pokeballem patřící právě Grimerovi. "Anni ale no táák.....vždyť je tak pěknej...blátivej...s ním ještě bude tooolik srandy...." Vše jen doplním veselým pobaveným úšklebkem. Stejné udělám i s Karen. S jednou rukou tak obejmu Anniku, s druhou zas Karren a přitisknu vaše hlavy k sobě. Takové neohrabané obejmutí veselého blázna. "...ale vážně holky....povedená prácička...jen tak dál..."

Ale vše trvá jen kratičkou minutu. Pak se zase ovládnu, osvobodím obě mé společnice a rovnou se vydám směr hlavní místnost. Čas ujmout se vedení... Motivovaný vítězstvím vkročím do tmy pokrývající známá místa. Až v hlavní místnosti počkám na světlo patřící ostatním. Zároveň se začne debatovat o dalším cíli. "Nemá cenu jít tak brzo pryč....ještě furt jsem nezjistily to hlavné...proč je strašidelný hrad strašidelný..." Nepřemýšlíc nad svými slovy vyhrknu to první co mě napadne a jen přikyvuji iniciujícím holkám. Ty přebrali vedení naší malé toulající se skupinky a vybrali další z tajemných dveří. Já jako poslušný týmový mužský člen je tiše naťupkávám za holkami, ohlížející se na vše možné kolem mě. ....dá se tu něco šlohnout ?

David Morrison (Trenér) - 02. května 2018 22:29

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Alex s Lukou se rozhodnou jít do hájku chytat další pokémony, zatímco Daniel na nás počká na náměstí. Sotva tam dorazíme, nechám ostatní jít trochu napřed a mezitím použiji svůj nový minidisk na to, abych Onixe naučil nový útok.

Když s tím skončím, vydám se směrem, kterým jsme šli doteď do lesa, snažím se tiše našlapovat a hledám jakékoliv pokémony, kteří mi chybí ve sbírce. Hodil by se nějaký travní typ.

Minidisk: 64%

Plížení: 5

Hledání: 3

Profesor Javor - 04. května 2018 08:21

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Späť v hlavnej sále
Pražský hrad, Praha

Karen svoj cenný nález schová do tašky ešte skôr než si ostatní všimnú, čo vlastne našla a zatiaľ sa rozhodne, že okrem baterky si nechá informácie o náleze zatiaľ pre seba. Celá trojica sa nakoniec rozhodne vrátiť do hlavnej siene hradu, čo je vlastne asi jediná možnosť ako pokračovať ďalej v ceste. Svetlo baterky vnesie do hlavnej sály nový rozmer. Ukáže sa prakticky to, čo ste už videli, miestnosť je vo forme provy veľkej lode, priamo pred vami je hlboká diera, na ktorej dno nie je vidno a vedľa nej nahrnuté kopy kamenia a hliny. Za touto prekážkou vpravo je už sála skoro prázdna. Svetlo ale rozhýbe niečo ďalšie v miestnosti, nie je však úplne jasné, o čo sa jedná. Prvé zvuky čo sa ozvú po osvetlení miestnosti je už známe cupitanie, ktoré smeruje do najtmavších kútov, do výšky pod strechu, baterka tak nedokáže úplne odhaliť, pôvodcov zvukov. To čo nasleduje nie je úplne príjemné, pretože z prednej strany miestnosti za začnú do vzduchu zdvíhať samé od seba kamene a hrudy hliny. Nasleduje obhadzovanie trojice dobrodruhov všetkým, čo sa zdvihlo pred chvíľou vzduchu. Zatiaľ nikto z prítomných nepríde k ujme, ale hlina a kamenie dopadá niekedy až nebezpečne blízko v okolí trojice. Dobrodruhovia sú tak nútení pridať do kroku v ceste smerom k prvým dverám vľavo. Prichádza však ďalšie prekvapenie a zádrhel v hladkom priebehu. Dvere sú síce odomknuté a vyzerá to, že voľné, ale pri snahe o ich otvorenie sa vytvorí len úzka asi 5 centimetrová škára, ktorá odkryje dôvod obmedzeného pohybu dverí. Celá miestnosť je zvnútra zasypaná kamením až po samotné dvere. Cesta tak vedie už len priamo k na prvý pohľad levitujúcim kameňom a hrudám hliny. Kto je ale váš súper, dá sa vôbec poraziť niečo, čo nikto nevidí? Možno by pomohlo zmeniť uhol pohľadu alebo niečo čo by podporilo schopnosti vášho zraku.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 04. května 2018 17:42

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

I přesto, že jsem svému pokémonovi tolik fandila, a i Charmander ho povzbuzoval, jeho druhý pokus skončil úplně stejně. objevila se opět červená vlajka a Wooper se s brekem rozeběhl k nám. Kousla jsem se do rtu, abych se zklamaně zatvářila. Klekla jsem si a chudáčka Woopera objala. „Ale no ták. To nevadí,“ utěšovala jsem ho. Poplácala jsem ho po jeho maličkých zádech. „V další soutěži se ti povede lépe. Určitě to zvládneš!“ snažila jsem se ho povzbudit. Vytáhla jsem sušenku, co vyhrát s první medajlí a nabídla jsem mu ji. „Na, a příště určitě získáš další sladkosti, jo?“ usmála jsem se na něj. „A co rovnou u další disciplíny? Zkusíš to?“ Naklonila jsem hlavu na stranu. Sice to bude jeho v pořadí třetí disciplína, ale určitě má dost energie a po tomhle nezdaru se určitě bude snažit.
„Tak jo, hoši, jdeme na další disciplínu, ju?“ Stoupla jsem si a i s Wooperem a Charmanderem jsme se vydali do dalšího stadionu na běh přes překážky.

Alex Malle (pozorovateľ) - 05. května 2018 15:36

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

V lese v Ostravě

Vylezu na nejbližší strom a začnu tam hledat nějaké pokémony. Třeba v koruně stromu najdu Pidgeyho nebo nějakého jiného létajícího pokémona. Sice mám Hoppipa, ale ten za moc nestojí.

Lezení na strom, Hledání pokémonů - 2, 5

Marcus Diron (Trenér) - 05. května 2018 16:12

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Zlatá Medaile

Když se dozvím, že Scytcher vyhrál první místo, radostí s enemohu udržet. "JOOOOOOOOOOOOOOOOOO! SCYTHERE, TY SEŠ BOŽÍ!" zařvu na svého pokémona a obejmu ho. Ledyba s Totodilem začnou nadšeně poskakovat. Tohle sem si nedokázal představit ani v těch nejdivočejších snech. Na první pokus vyhraji zlatou medaili na pokéolympiádě s pokémonem, kterého jsem jenom nedávno chytil? To se musí pořádně oslavit. Poté, co si se Scytherem převezmeme medaili se vydám hledat Jessicu, ta se na mě ale ani nekoukne a jde na další disciplínu bez toho, aby mi něco řekla. Doufal sem, že Jessica mě a Scytherovi aspoň pogratuluje nebo něco, jako jsem to zatím vždycky udělal já když dostala stříbrnou a já bronzovou, ta mě ale naprosto ignoruje a místo toho mě ignoruje. "To je uražená nebo co? Nebo závidí?" divím se, zklamaný. Dobrá nálada je rázem tatam a tak jenom jdu za Jessicou na další disciplínu a přemýšlím nad tím, co je s Jessicou.

Luka Rankov (chovateľ) - 06. května 2018 10:04

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Hájik za námestím
Landek Park

Keď prídeme na trávnatú lúku obaja moji spoločníci sa vyberú každý iným smerom hľadať pokémonov, mňa to však pre dnes už neláka. Sadnem si na jeden pník uprostred lúky, hneď vedľa ohniska a začnem vybaľovať cestovnú tašku. Kde som to len odložil? Najprv vyberiem opatrne inkubátor s tmavým vajíčkom, skontrolujem jeho obsah a starostlivo ho položím na trávnik vedľa seba, nasleduje sada hrncov na varenie, keď konečne nájdem čo hľadám. Vytiahnem list papiera zrolovaný do rolky v malej kartónovej tube. Chvíľu zamyslene čítam, čo všetko je potreba na výrobu liečivého elixíru a keď zistím, že určite nenájdem všetko, čo potrebujem nasleduje chvíľka sklamania. Nakoniec ale mávnem rukou a pustím sa do hľadania aspoň tých ingrediencií, ktoré by sa tu nachádzať mohli. Keď sa vám podarí niečo uloviť, budem vás tu čakať s vývarom, už sme dlho nič nezjedli. Teda aspoň verím, že nájdem všetko čo k nemu potrebujem. Zbalím teda oblečenie, ktoré som vyhádzal a do neho vsuniem opatrne inkubátor späť do tašky. Sadu hrncov nechám ešte na tráve a pustím sa do hľadania všetkého, čo by sa mi mohlo hodiť, či už na výrobu elixíru, alebo chutného vývaru. Najprv snorím po lúke a pokúšam sa nájsť najjednoduchšiu ingredienciu - púpavy (5), čo sa mi podarí bez väčšej námahy, nakoľko je jar a sme na krásnej zelenej lúke, kde žlté kvety bijú priamo do očí. Schovám pár kvetov do vrecka na bylinky a pokračujem trochu hlbšie do lesíka a snažím sa obzerať po harmančeku, ktorý by sa tu tiež mohol nachádzať (1). Miesto ale nezvolím práve najšťastnejšie, keďže tu nie je moc slnka, tak sa budem musieť asi poobzerať niekde inde. Nevadí skúsim to neskôr, poďme teraz na ten vývar. To by sa mohla hodiť nejaká divo rastúca koreňová zelenina a bylinky. V taške mám ešte kúsok sušeného hovädzieho z domu, z čoho sa traja asi nenajeme, ale čo už, aspoň na chuť a vôňu to postačí. Snažím sa teda pozorne prehľadávať zem a objaviť nejakú koreňovú zeleninu, ktorá by sa dala použiť (1). Prvý pokus je neúspešný, ale v tomto prípade sa len tak nevzdám, predsa nebudeme hladní. Dám do toho teda ešte väčšiu snahu (4) a napokon sa mi podarí nájsť aspoň pár použiteľných kúskov. Teraz ešte nejaké bylinky alebo koreniny, tie by tu rásť mohli. Zložím zeleninu pri ohnisku a pustím sa opäť do hľadania (4) a opäť sa mi podarí nájsť pár kúskov. Nie je to síce nič svetoborné, ale aspoň bobkový list a rastlinka u nás doma nazývaná polievková bylina. Tak to by sme mali, teraz už len voda a rozložiť oheň. Zoberiem od ohniska, kde už je všetko pripravené menší z dvojice hrncov a moju cestovnú fľašku a vyberiem sa nájsť nejaký lesný potôčik alebo prameň (6). To my netrvá ani chvíľku, keďže zvuk tečúcej vody mi presnú polohu prezradí takmer okamžite, naberiem teda plný hrniec aj fľašu a keď už sa idem zdvihnúť späť na nohy zazriem ešte majorán a pažítku. Tak to je fantastické, vývar bude vynikajúci. Vrátim sa späť k ohnisku a pripravím všetko do veľkého hrnca. Fľašu s vodou schovám do tašky, ešte by sa mohla zísť. Teraz už len založiť oheň. S tým by mohol pomôcť Sandshrew. Squirtle, Sandshrew, poďte obaja von z pokébalov. Porozhliadnite sa po okolí po suchej tráve a halúzkach a nanoste ich sem, pokúsime sa niečo dobré uvariť, čo vy nato? Povzbudivo sa na oboch usmejem ešte predtým, než sa rozbehnú hľadať. Netrvá dlho a v trojici nazhromaždíme slušnú kôpku na oheň. Sandshrew skús teraz pázurmi vykresať iskru priamo nad tou suchou trávou. Sandshrew sa rozbehne k ohnisku a celý šťastný, že môže byť užitočný zabrúsi o seba pazúrmi (1), prvý pokus ale moc nevyjde. Nevadí, skús ešte raz, nepoznám nikoho, komu by to chytilo hneď na prvý pokus. Povzbudivo sa usmejem, ten dá do toho pri druhom pokuse všetko (6) a odskočená iskra rozhorí malý plamienok, ktorý sa postupne zväčšuje. Keď už horí dostatočný oheň prihodím aj suché haluze a kôru. Pripravím trojnožku a umiestnim na ňu hrniec s vodou, zeleninou a bylinkami. Prihodím ešte posledné kúsky sušeného hovädzieho a posadím sa späť na pník po stranách so svojim pokémonmi. Tak teraz si môžeme chvíľu odpočinúť. Vôňa sa postupne zosilňuje a o chvíľu sa z bublajúceho vývaru šíri asi do celého hájika. Zatiaľ čo pokémoni spokojne odfukujú v tráve, vytiahnem z tašky knihu, ktorú som si zobral z domu a pustím sa do čítania.

Profesor Javor - 06. května 2018 10:26

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hurá na prestávku
Olympijský areál, Mníchov

Wooper je síce najprv veľmi sklamaný, po tom čo sa mu aj druhý pokus nevydarí, po chvíli utešovania od Jessici a Charmandra sa mu ale nálada opäť zlepší. Za okamih akoby zlá nálada ani nikdy nebola a Wooper už opäť poskakuje ako motorová myš. Rovnako je na tom Scyther, ktorý poskakuje z nohy na nohu a plný radosti z úspechu, ktorý hneď na prvý pokus dosiahol beží priamo k Marcusovi, kde ho bez varovania chytí za obe ruky a spraví s ním dve tanečné kolá. V tom Marcusovi zavibruje vo vrecku pokédex. Keď ho vytiahne a otvorí zobrazí sa na jeho displeji otázka: Scyther sa snaží zvládnuť Rýchly útok (U+1), chcete aby sa útok naučil? Pod otázkou svietia dve možnosti – POTVRDIŤ a ZAMIETNUŤ.

Po skončení preteku sa už všetci odoberú na medailovú ceremóniu, ktorá sa nijak špeciálne nelíši od tých predošlých pri iných disciplínach. Po slávnostnej ceremónia nasleduje polhodinová prestávka na obed a občerstvenie, po ktorej sa začnú prvé rozbehy v behu cez prekážky.

Profesor Javor - 06. května 2018 11:15

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Lov v hájiku
Landek park, Ostrava

Len čo prídete na lúku za námestím každý sa rozbehne iným smerom. Ako prvý sa rozhýbe David, ktorý sa rozhodne ešte pred ďalším pokračovaním naučiť Onyxa nový útok z minidisku, ktorý si kúpil na námestí v obchode. Pokédex mu pri nahratí minidisku ukáže na displeji útok, ktorý sa Onyx chystá naučiť. Jedná sa o Podzemný útok (U+1), ktorý pokémon zvládne bez väčších problémov. Potom sa David už vydá hľadať pokémonov. Po predošlých skúsenostiach je pre neho už celkom jednoduché pohybovať sa po lesíku, tak aby o ňom prakticky nikto nevedel, že tam je. S hľadaním, je tu až ale trochu horšie. Aj napriek tomu, že lesík je na pokémonov celkom hojný mu trvá až pridlho, kým niečo objaví. Napokon sa rozhodne prehrnúť nízky porast na okraji lúky, kde už rozvoniava Lukov vývar. V kríku sa niečo rozhýbe a vyskočí priamo proti Davidovi s nahnevaným výrazom v tvári.

Alex sa medzitým, než David naučí Onyxa nový útok, rozbehne hlbšie do hájika. Rozhodne sa pre prehľadanie korún stromov, kvôli nálezu lietajúcich pokémonov. Priskočí k jednému zo stromov a vyhupne sa na prvú haluz. Haluz sa mu však takmer okamžite podlomí pod nohami a s hlasným žuchnutím dopadne presne doprostred malého kríka v okolí kmeňa stromu, ktorý si vybral. Tesne predtým než dopadne na zem, začuje pod sebou pohyb a keď sa usadí rozvírený prach zistí, že hľadí z očí do očí pokémonovi.

***

David hoď si kockou na základe hľadania 3 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-25% Weedle (U+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 50-100%)
26-50% Caterpie (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 50-100%)
51-75% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
76-100% Sentret (O+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom(v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Alex hoď si kockou na základe hľadania 5 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Caterpie (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 50-100%)
21-40% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
41-60% Sentret (O+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
61-80% Spearow (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 70-100%)
81-100% Pidgey (U+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 75-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom(v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou).

Pri použití Maleny pred útokom si znížte percento na chytenie pokémona o 15%.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 07. května 2018 17:10

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Dorazili jsme na stadion a zjistili, že je přestávka na oběd. Posadili jsme se do první řady. Z batohu jsem vytáhla rýžové pochoutky a nabídla po jedné každému pokémonovi. Nechtěla jsem, aby se přecpali a pak by jim bylo špatně, ale také jsem nechtěla, aby byli hladní. „Na velký oběd si zajdeme až po soutěžích, aby vám nebylo špatně!“ Oznámila jsem jim. I kdyby chtěli jít se najíst, tak bych jim to stejně nedovolila. Nebylo to kvůli tomu, že bych byla zlá, ale fakt mi šlo jen o jejich žaludek. Nebylo by pro ně hezké, kdyby po doběhu do cíle vyvrátili svůj oběd. Sama jsem si vytáhla dvě čokoládové sušenky, které jsem slupla a zapila vodou. Celou půl hodinku jsme odpočívali, já to sice nepotřebovala, to jen Charmander a Wooper. Pak jsme se vydali na první rozběhy. „Tak Woopere, snaž se!“ povzbudila jsem ho. Snad to nedopadne jako posledně, to už by asi tak rychle nerozdýchal.

Marcus Diron (Trenér) - 08. května 2018 19:45

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokeolympiada

Na pokedexu dám tlačítko potvrdit a po obědě se Scytherem jdeme na ty rozběhy.

David Morrison (Trenér) - 08. května 2018 20:41

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Netrvá to dlouho a objevím v keři Caterpie. Už instinktivně po ní vrhnu svým novým pokébalem a tentokrát se pokébal ani nepřevaluje, Caterpie je chycena ihned. Bohužel, není to zrovna pokémon po kterém bych toužil.

Zahlédnu Alexe, jak leze po stromech a napadlo mě to vyzkoušet taky. Ptačí pokémon by se hodil. Bohužel mi to vůbec nejde a sotva někam vylezu, tak se podemnou utrhne větev a já spadnu zase na zem a vyplaším všechny pokémony, kteří se v tom stromě uhnízdili.

Pokémon: 42%

Chycení: 99%

Šplhání na Strom: 1

Hledání pokémonů: 1

Alex Malle (pozorovateľ) - 08. května 2018 20:56

soukromá zpráva od Alex Malle (pozorovateľ) pro

Hájek

Dobře, tak lozit po stromech jako nějaká opice možná nebyl ten nejlepší nápad, ale účel světí prostředky. A i navzdory tomu potupnému pádu jsem já dobrého pokémona na chycení našel. Spearow... toho musím chytit. Na nic nečekám, vypustím z pokébalu Hoppipa a přikáži mu zaútočit.

Útok - Nárazový útok (2)

Obrana - Obratná Obrana (2)

Gabriel Haas (Cestovatel) - 10. května 2018 17:22

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Neobyčejný zážitek

Praha

Konečně to tu začíná vypadat jako strašidelný hrad. V místnosti obrovská díra, furt ten divně ťapkací zvuk a zbylé sutiny létající našim směrem. Ona celá situace vypadala poměrně vtipně. Jako z nějakého videa na internetu. Přesto už při druhé missnuté ráně blátem zvážním. Do ha*zlu...tohle začíná být vážné...musíme pryč.. Udělám krok vpřed, stoupnu si před holky a společně se pokusíme dostat do našeho domluvené cíle. Přitom všem se snažím krýt holky tělem. Koneckonců jsem chlap !!
Jen cesta se nám poněkud nedaří. Dveře jsou zablokované a já nevím co dál. Možná bychom měli utéct.... Váhavě shlédnu mé něžné společnice s výrazem vyjadřující totální nevědomost. Nevím kam dál ani co dělat. Nakonec mi nezbývá nic jiného než čelit hrozbě čelem. A to i s viditelným zoufalstvím ve tváři. Tak tohle jsou ty duchové...ale jak má člověk vidět něco jako duchy...jsou neviditelný....a.....no jasně !! ten páprda to přece říkal.... Nápad přicházející z čista jasná. Jako když v naprosté tmě rozzáříte žárovku. Nepřemýšlím, jen sáhnu do zadní kapsy baťohu a vyndám pokeball s mým esem. Dnes už podruhé. "Nebojte se holky, mam nápad....asi....snad..." Hodím pokeball před sebe a nechám vyvolat naše momentální eso. Svého věrného a dnes už bojem ošlehaného Zubata. "Kámo...teď si naše jediná naděje....zkus ten trik s hlasem a najdi ty neviditelné sráče !!"Chtíc nechtíc zapojím u posledních pár slov i své nervy. Opravdu se mi nelíbí naše daná situace. Obzvlášť když některé z právě prolítajících sutin trefí i má citlivá místa. Nehledě na holky vedle mě. To jsou taky taková má "citlivá místa". Nicméně Zubat má pokyny jasné. Lokalizovat, pomocí jeho ultrazvuku, tvůrce této šarády (4). Teprve pak se rozhodnu co dál.

.....Hodil jsem si 6k. Snad to byl správný odhad.

Profesor Javor - 10. května 2018 17:41

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Cesta do finále behu cez prekážky
Olympijský areál, Mníchov

Prestávka medzi pretekmi všetkým prospeje, spôsobí upokojenie divákov na tribúnach nedočkavo sledujúcich prebiehajúce dianie na pokélympiáde a rovnako odplavenie nervozity zo súťažiacich pokémonov. Olympijská dedina sa zaplní opäť ľuďmi a ich pokémonmi, ktorý hľadajú tiché a pokojné miesto na naplnenie žalúdka a krátky oddych. Polhodina naplánovaná na prestávku prebehne až prekvapivo rýchlo a z reproduktorov sa opäť ozve hlas komentátora, pozývajúceho prítomných na zápolenie v behu cez prekážky, ktorého rozbehy onedlho začnú.

O pár rozbehov neskôr:
Práve sa končiaci druhý semifinálový rozbeh skompletizoval finálovú šesticu, ktorá predvedie svoj um vo finále behu cez prekážky. Istotu účasti z prvého semifinále už má trojica bežcov, ktorá sa umiestnila na prvom, druhom a treťom mieste v tomto rozbehu. Prvú finálovú trojicu tak vytvorili Hondour, Cyndaquil a Phanpy, ktorý skončil s odretými sloními ušami na poslednom postupovom mieste. Druhé semifinále sa práve skončila a štartová listina bola naozaj nabitá kvalitne pripravenými bežcami a skokanmi. Aj tu sa nakoniec vykryštalizovala finálová trojica, ktorá doplní počet účastníkov finále na šesť. Postup z prvého miesta si vybojoval Scyther, ktorého nasledovali tesne Wooper a Pichu. Toto semifinále nám uzavrelo rozbehy a trojica bežcov doplnila štartovú listinu vo finále. Posledný krok ostáva teda pred nami – samotné finále, ktoré onedlho odštartuje.

***

Môžete kľudne napísať prípravu a pod. a potom si nahádžte 5 hodov šesťstenkou na priebeh disciplíny, pokiaľ bude prvý hod 1 alebo 2 (v prípade Marcusa len 1) tak hádžte na štart ešte raz. Ak hodíte aj druhý štartový hod 1 alebo 2 (v prípade Marcusa len 1) tak je to diskvalifikácia. Ja nahádžem zvyšných súperov a potom napíšem samotný priebeh behu.

Profesor Javor - 10. května 2018 18:27

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Popoludnie v hájiku
Landek park, Ostrava

Zatiaľ čo Luka sa dá do varenia, hľadania surovín na neskorý obed či byliniek a odpočinku, ostatní dvaja dobrodruhovia sa pustia do lovu pokémonov. Obaja slávia malý úspech, keď sa im podarí nejakého objaviť. Ako prvý narazí na svojho súpera David, ktorý po dlhom hľadaní objaví v kríku Caterpie. Rozhodne sa teda hneď pre hod pokébalu a ten prakticky bez väčšieho odporu uväzní hmyzieho pokémona vo svojich útrobách. Davidovi sa úspech ale máli a tak sa vyberie hľadať ďalej. Prvé čo ho napadne, je vyšplhať na najbližší strom a porozhliadnuť sa po lietajúcich pokémonoch hniezdiacich v korunách. Prvá haluz, na ktorú sa vyhupne, ale praskne a s tvrdým dopadom spolu s trénerom dopadne späť na zem. Pokémoni, ktorý sa v okolí aj nachádzali vzali pred hlasným zvukom nohy na ramená a po krátkom šuchote v kríkoch, trávniku a korunách ostal hájik v Davidovom okolí prázdny, teda až na jedného trénera.

Alex má trochu viac šťastia, keď sa mu podarí dopadnúť takmer priamo na Spearowa. Pokémon však z tohto stretu nie je úplne nadšený a skôr to vyzerá, že jeho hnev na nového votrelca v jeho teritóriu sa stupňuje. Alex však zareaguje pohotovo a proti nahnevanému pokémonovi vyšle Hoppipa s pokynom k nárazovému útoku. Hoppip zocelený predošlým súbojom roztočí listovú vrtuľu a vyrazí trochu nesmelo proti Spearowovi (2+0+0+0). Spearow útok očakáva a tak sa pokúsi obratne uskočiť na vtačích nohách stranou (6+0+0), čo sa mu podarí priam výborne. Bez veľkých ťažkostí uskočí pred neistým súperom a Hoppip tak končí zamotaný v haluziach, ktoré ostali z kríka pod stromom po Alexovom páde (rozdiel -4). Čím viac sa snaží dostať von, tým viac zamotaný vyzerá byť. To už ale do nárazového útoku vyráža naštvaný vtačí pokémon (2+1+0+0). Aj keď je vidno, že nemá veľa skúseností so zápasením, tak to vyzerá že tento krát mieri presne. Hoppipovi sa na poslednú chvíľu podarí vymotať sa z nepríjemného zovretia haluzí a v čase, ktorý mu ostáva na obranu zvolí obratný úhyb ponad bežiaceho Spearowa (2+0+0). Taktika, ktorú v rýchlosti zvolil, ale nie je úplne šťastná, pretože Spearowovi stačí malý poskok, aby mieril presne a zrazil Hoppipa späť na zem (rozdiel 1). Nie je to síce žiadny silný náraz, ktorý Hoppip práve dostal, ale chvíľu mu trvá, než sa pozbiera späť na nohy.

***

Danielov súper:
Spearow (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (aktuálne 7)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš znova hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš opäť útokom, prípadne ak chceš tak môžeš hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Rozdiel na vyradenie svojho pokémona si môžeš sledovať v denníku.

Pravdepodobnosť na chytenie (pokébal): 0-15% útek pokémona, 16-70% vyskočenie z pokébalu, 71-100% chytenie.

V prípade použitia maliny to máš 0-55% vyskočenie z pokébalu, 56-100% chytenie pokémona.

Marcus Diron (Trenér) - 11. května 2018 17:30

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Běh přes překážky - Mnichov

"Tak jdi do toho Scythere, minule jsi je všechny porazil, tak teď v tom pokračuj. Jsi jednička, tak to všem předveď a dej do toho všechno!" povzbuzuji svého pokémona ještě před začátkem kola. Dostal se až do finále a zatím byl ze všech nejlepší, jenom doufám, že to tak bude i teď. Pak už je ale ohlášen začátek, tak Scythera poplácám po zádech a držím mu palce. Nevím, kde je Jessica, začínám si myslet, že se mi nějak vyhýbá.

Hody: 2, 3, 6, 1, 3

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 11. května 2018 19:34

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Ničím a nikým jsme se nerozptylovali. Soustředili jsme se pouze na závody. Nebylo by hezké se nechat rozptýlit a pak ztratit soustředění. Semifinálové kolo dopadlo dobře a Wooper se probojoval so finálového kola. Snad to nedopadne jako posledně, pomyslela jsem si. „Tak jo Charmandere, budeme ho povzbuzovat, aby to zvládl, jo?“ pošeptala jsem mu. Do jeho malých ruček jsem mu dala jistý předmět. Pak jsem se otočila k závodišti. „Ty to tentokrát zvládneš!“ zakřičela jsem na Woopera. Charmander zvedl nad hlavu malou vlaječku s jeho obličejem a začal s ní mávat nad hlavou. Snad ho tento čin vybičuje k lepším výkonům. Zazněl výstřel a závod začal.

Hody: 1; 2 -> tohle jako není fér :/ :D

Profesor Javor - 15. května 2018 10:22

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Finále behu cez prekážky
Olympijský areál, Mníchov

Príjemné popoludnie všetkým prítomným na olympijskom štadióne v Mníchove. Pokélympijske súťaženie sa nám pomaly prehuplo do svojej druhej polovice a čaká nás tak posledná bežecká disciplína tohtoročného zápolenia. Finalisti si o malú chvíľu zmerajú sily v behu cez prekážky na 110 metrov. A finalisti sa nám už zoraďujú do štartovných blokov. Poďme si predstaviť jednotlivých účastníkov tohto prestížneho súboja. V dráhe číslo jedna máme nováčika, ale vďaka plaveckému zápoleniu na tejto pokélympiáde, už dobre známeho Woopera trénerky Jessici. V dráhe číslo dva beží podobne známy Scyther trénera Marcusa, víťaz disciplíny atletického trojskoku. V dráhe číslo tri potom ďalšie finálové prekvapenie Pichu so svojou francúzskou trénerkou Jasmine. Drahá číslo štyri patrí jednému z favoritov na zisk zlata, zverencovi ukrajinského trénera Alexeja – Hondourovi. Prekvapivý finalista predvádzajúci veľmi dobré výkony v rozbehoch Phanpy s írskym trénerom Robbiem bude štartovať v dráhe číslo päť. A poslednú finálovú miestenku si vybojoval zverenec španielskej trénerky Sofie – Cyndaquil a ten bude bežať v šiestej dráhe.

Bežcov máme teda pripravených v štartovných blokoch a závod čoskoro začne. Pripraviť sa ... Pozor ... *PRÁSK* a ... hneď po štarte tu máme žltý terčík pre dráhu číslo jedna, kde bol trochu nedočkavý súťažiaci Wooper a vyštartoval ešte pre výstrelom.

Borci sú už opäť v pokľaku pripravení vyraziť na trať. Pripraviť sa ... Pozor ... *PRÁSK* Tento krát to vyzerá, že ... tak nie opäť máme na trati žltý terčík a bohužiaľ opäť pre dráhu číslo jedna. Wooper je teda v tomto behu diskvalifikovaný na základe dvoch predčasných štartov, čo je veľká škoda, pretože v semifinálovom rozbehu si viedol mimoriadne dobre.

Súťažiacich máme teda už do tretice pripravených na štarte. Uvidíme, či bude platiť do tretice všetko dobré. Pripraviť sa ... Pozor ... *PRÁSK* Teraz už to vyzerá, že všetko je v poriadku a pätica bežcov vyráža na trať. Najlepšie sa podarilo vyraziť Cyndaquilovi (5) v poslednej dráhe. Súťažiaci sa nám už ale blížia k prvej prekážke, nasleduje druhá a teraz tretia. Po prvých prekážkach sa prebojoval do čela závodu favorit na medailové umiestnenie Hondour (7). My však už pokračujeme ďalej na trati. Nasleduje štvrtá, piata a šiesta prekážka. Druhá trojica prekážok už nevyšla Hondourovi tak dobre, keď sa prepadol až na tretie miesto (4), na jeho úkor sa dostal do vedenia Scyther (7) s Phanpym (6) v tesnom závese za ním. Trať ubieha a blížia sa nám siedma prekážka, bežci už skáču cez ôsmu a deviatu. Tak to nie Scyther sa na nej potkol a padá na zem (2), ale dvíha sa pokračuje ďalej. Do čela sa tak prebojoval opäť Hondour (7), ktorý teraz beží bok po boku s Cyndaquilom (7) a tesne za nimi sa stále drží v dobrom tempe bežiaci outsider Phanpy (6). Teraz nám bude nasledovať posledná prekážka a samotný finiš, uvidíme k akým výkonom sa vyburcujú súťažiaci. Cyndaquilov posledný preskok sprevádza malé zakopnutie a strata rovnováhy (2). O prvé miesto sa tak pobije dvojica Hondour (4) a Phanpy (5). A to je neuveriteľné, Phanpy ušetril dostatok síl, aby sa pred cieľom schúlil do klbka a dobehol tak na prvom mieste (26), tesne za ním finišuje Hondour (25). Tretie miesto aj napriek zakopnutiu nakoniec udržal Cyndaquil (22). Na štvrtom mieste dobieha Scyther (19), ktorý doplatil hlavne na stratu pri preskoku cez ôsmu prekážku a šiesty už podľa predpokladov dobieha Pichu (18).

Tento bežecký súboj máme teda za sebou, posledná sada medailí bude rozdaná v bežeckých disciplínach už o chvíľu a potom už sa presunieme do vrhačského areálu, kde nás čakajú posledné dve disciplíny tohtoročných súťaží. Začíname vrhom guľou.

Profesor Javor - 15. května 2018 10:31

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Všetky Zubatove zmysly
Pražský hrad, Praha

Bombardovanie trojice blatovými guľami a hrudami hliny stále neutícha. Po presune k ďalším dverám, zisťuje Gabriel, že sa nedajú otvoriť a sú zaterasené. Sú teda len dve možnosti vpred alebo vzad. Aj keď nesmelo cestovateľ sa nakoniec rozhodne vpred. Povolá teda z pokébalu Zubata. Z červeného svetla sa sformuje lietajúci pokémon, ktorý ihneď čelí blatovej guli a len tak-tak sa mu podarí vymanévrovať pred zásahom. Keď si privykne na situáciu, v ktorej sa už aj on nachádza začuje svojho trénera s pokynom k ultrazvuku. Pokúsi sa teda vyslať ultrazvukové vlny do miestnosti. Útoku sa však ešte nebolo čas venovať a preto ho nedokáže ešte úplne ovládať. Podarí sa mu zistiť že vo vzduchu priamo pred vami sa nachádzajú dva predmety, ktoré stoja za levitujúcim blatom a hlinou, ale kto alebo čo to je ostáva stále vašim zrakom skryté. Zubat sa previnilo zvrtne na Gabriela a zosadne mu na rameno.

***

Hádzal si si správne 6k kockou, ale keďže Zubat ešte neovláda tento konkrétny útok, tak by si potreboval hodiť 6 (totálny úspech).

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 21. května 2018 13:25

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Tak moc jsme s Charmanderem drželi pěstičky a Charmander dokonce mával vlaječkou s jeho podobiznou, aby věděl, že mu moc a moc fandíme. Při prvním výstřelu se zvedla žlutá vlaječka, což znamenalo předčasný start. Zatajila jsem dech a hlas komentátora oznámil, že to byl Wooper. „No tak, uklidni se a soustřeď se!“ šeptala jsem si pro sebe. Určitě byl ještě rozhozený z jeho předchozí diskvalifikace. Sice jsem se ho snažila uklidnit a povzbudit a vypadalo to že to i zabralo, když se dostal přes kvalifikaci. Jenže když napětí ve vzduchu zhoustlo očekáváním, určitě si vzpomněl na svůj předešlý závod, a to ho znervóznilo.
Pokémoni se postavili na startovní čáru a čekali na další výstřel. Ten se ozval vzápětí a opět byli všichni zastaveni, kvůli žluté vlaječce. I přesto, že jsem se modlila, ne kvůli sobě, ale kvůli svému pokémonovi, aby to byl někdo jiný. Opět hlas komentátora oznámil Wooperovo jméno, jakožto diskvalifikovaného závodníka. Svěsila jsem hlavu. Tohle bude rozhodně horší, protože už to byl druhý závod, co byl diskvalifikovaný. „Tak pojď, Charmandere, půjdeme za ním.“ Oba jsme se vydali k závodišti, kde chudákovi Wooperovi tekly slzy proudem.
Mile, povzbudivě jsem se na něj usmála. „Pojď sem,“ klekla jsem si a napřáhla ruce. Ani jsem se pořádně nepřipravila, když do mě vrazil a utíral si uplakaný obličej do mého trička. „Ale no ták. Nebuď smutný, vždyť jsi jednu medaili získal, a to je přece skvělé!“ Poplácala jsem ho po zádech. Vytáhla jsem jeho medaili a zavěsila jsem mu ji za krk. „Tak utřeme ty slzy a půjdeme pyšně na další disciplínu, ano?“ Modlila jsem se, aby se nechtěl schovat do pokébalu, ale snad mu ta medaile dodá odvahu. Zdálo se mi, že to trošičku zabralo, tak jsme se všichni tři vydali na další závodiště, kde se Charmander zúčastnil kvalifikace hodu koulí a dostal se do finále. „Hodně štěstí! Budeš dobrý!“ povzbudila jsem ho a dále jsme jej nerozptylovali. Já s Wooperem jsme se vydali na tribuny.

Marcus Diron (Trenér) - 23. května 2018 02:58

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Olympiáda

Co se dá dělat, Scytherovi řeknu, ať si z toho nic nedělá a vydávám se s Ledybou na další disciplínu.

Annika Winkler (trenér) - 24. května 2018 22:30

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Hlavní sál

Praha - Gabriel, Karen

"Ah, sakra!" zakleju, když hrouda bláta dopadne těsně vedle mě následovaná několika kameny. Snažím se nějak uskakovat, ale sem tam si nějaký ten kus nepořádku ke mně stejně cestu najde. "Tohle bylo děsné. Museli jsme je něčím pěkně rozčílit," napadne mě a marně zrakem pátrám po neviditelných protivnících. Nakonec situaci konečně do rukou vezme Gabriel a postaví se, jako správný chlap, před nás. Tím to ale vlastně všechno skončí, stejně jako my, ani on si pořádně neví rady. "No tak, vymysli něco. Přeci tady musí být nějaký způsob, jak je přelstít..."

Tok myšlenek přeruší až záblesk rudého světla, když z Gabrielova pokéballu vyletí Zubat. "Ultrazvukové vlny, to je nápad! To by tu snad mělo pomoci." A povedlo se! Sice se nám nepodařilo zahlédnout je v jejich plné kráse, ale rozhodně dokážeme určit směr.
"Ha, támhle jsou!" namířím prstem kamsi za levitující nepořádek. Teď je řada na mně.
"Bulbasaure, jedovatý pyl, snaž se mířit tímhle směrem!" zavelím k útoku, když vypustím svého společníka také ven. I kdyby se je třeba nepodařilo otrávit, malé částečky pylu by mohly prozradit jejich přesné obrysy a pro mé společníky bude pak snazší zaútočit. (3)

Karen Dale (chovatel) - 25. května 2018 13:28

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Neviditelný nepriatelia
Praha, hrad

Po prvej úspešnej bitke sa teda poberáme ďalej, nanešťastie chvílka pokoja, v ktorú dúfam, neprichádza. Miesto nej po nás začne neviditelný nepriatel hádzať hrudy hliny a iného bordelu. Beh k dverám, kam sme mali namierené je márny a dvere nám odmietnu otvoriť cestu ďalej. Našťastie Gabriel má plán a tak sa len snažím uhýbať pred padajúcou hlinou ako sa len dá. To oblečenie nebolo najlacnejšie.

Gabrielov plán však vychádza len trošku. Ale lepšie než nič. Síce sa nám nedarí zahliadnuť našich nepriatelov, približný odhad kde by nepriatelia mohli byť. No ale čo s tým? Chikorita ovláda len nárazový útok a bez toho aby vedela, kde nepriatel je, by to pravdepodobne nepomohlo. Mysel mi skĺzne k dvom minidiskom, ktoré som našla, no je dobrý nápad učiť ich Chikoritu bez toho, aby som vedela, na čo slúžia?

Našťastie sa reakcie pohotovo chytá Annika s Bulbasaurom. A tak spravím jediné čo ma napadne. Zohnem sa, vezmem hrudu hliny zo zeme a šmarím ju plnou silou na opačnú stranu k neviditelným nepriatelom. (6)

Gabriel Haas (Cestovatel) - 25. května 2018 17:49

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Přestřelka bez viditelného cíle

Praha

Dnes už se nemůže stát nic horšího. S bůh ví jakým očekáváním prozkoumáváme zbytek hradu a přitom narazíme na to, co jsme všichni čekali. Duchy. A ke všemu dost hravé duchy. Postupně jsme zasypáváni blátem a teprve až já vystoupím z né příliš důvěryhodným nápadem. Ale ono se vše povedlo !! Částečně. Kde sakra je.....to je vážně neviditelný ? sakra silnej pokemon.. Postupně se přidá i můj šarmantní tým a doslova vznikla jakási přestřelka. Na jedné straně zmatení trenéři útočící vším čím mohou a na druhé straně.....nikdo....nebo nic ? Sám nevím. Proto udělám to, co mě jako první napadne. "Zubate...soustřeď svůj Laserový zrak na toho sráč....teda na místo odkud létají ty koule.....(5)" A můj oddaný společník poslechne. I přes ten značný úbytek výdrže. Koneckonců už má jeden fight za sebou. Ale teď není čas ztrácet čas. Snažím se lokalizovat i dočasně paralyzovat divné objekty a čekám jaký efekt to v nich vyvolá. Stejné to je i u Anniky. Ta má zase své plány. A dokonce i Karren si hodila omítkou. Ale bude to stačit?

Profesor Javor - 28. května 2018 15:21

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Príprava na vrh guľou
Olympijský areál, Mníchov

Po vstupe do vrhačského areálu vás privíta rozburácaný dav, ktorý si očividne súperenie pokémonov v rôznych disciplínach nesmierne užíva. Komentátor už nadšene ohlasuje finálovú šesticu, ktorá vzišla z kvalifikačného zápolenia. Súperenie v kvalifikačných hodoch bolo veľmi napínavé a prakticky do posledného okamžiku nebolo jasné, ktorý šiesti pokémoni sa stretnú v súboji o medaile. Posledné kvalifikačné hody nakoniec rozhodli o tom, že do finále postúpil z prvého miesta Geodude so škótskym trénerom Angusom, tesne za ním sa umiestnil Tyrogu – zverenec gréckej trénerky Heleny, na treťom kvalifikačnom mieste sa spoločne prebojovali do finále Charmander trénerky Jessicy a Ledyba trénera Marcusa. Piate miesto nakoniec uhájil Elekid so svojim francúzskym trénerom Julianom a posledné postupové miesto uchmatol Sentret s maďarskou trénerkou Silviou. Komentátorove predstavovanie sprevádza búrlivý potlesk a krik z tribún. Dav sa mierne utíši až pri výzve komentátora k prvému hodu Sentreta ...

***

Môžete kľudne napísať prípravu a pod. a potom si nahádžte 5 hodov šesťstenkou na priebeh prvého pokusu (hádže sa celkovo dvakrát a berie sa lepší z dvojice pokusov), pokiaľ bude tretí hod na došľap 1 alebo 2 (v prípade Jess len 1) tak sa jedná o prešľap a hod sa teda nepočíta.

Profesor Javor - 28. května 2018 15:40

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Blatová guľovačka
Pražský hrad, Praha

Zubatov ultrazvuk síce odhalí približnú polohu útočníkov, ale stále nie je jasné o čo alebo koho sa jedná a kde presne sa útočník nachádza, prípadne či je ich viac. Na odhalenie približnej polohy zareaguje ako prvá Annika, ktorá sa rozhodne vyslať do útoku Bulbasaura. Ten najprv prikývne na trénerkin pokyn a prikrčí sa k útoku. Jeho cibuľka na chrbte sa začne otvárať, keď sa zrazu rozhliadne po miestnosti a uvedomí si, že hrudy hliny a kamenie lieta len tak odnikiaľ zo vzduchu a nikoho sa na strane protivníka nevidí. Začne vystrašene cúvať až vrazí Annike zadkom do holennej kosti. Vystrašene pozrie hore na trénerku. Nato schytí Karen jednu z prilietajúcich hrúd hliny a hodí ju späť smerom, kde Zubat odhalil približnú polohu útočníkov. Najprv to vyzerá, že hruda len tak preletí vzduchom a narazí do protiľahlej steny, keď zrazu skončí svoju púť vzduchom uprostred sály, do niečoho vrazí, odrazí sa a dopadne na zem. Intenzita prilietajúcich kusov zeme sa zníži a už nevyzerá tak nebezpečne. V tom dostane Gabriel výborný nápad použiť Zubatov nový útok laserový zrak. Zubat vzlietne nadšene opäť do vzduchu a vyšľahne smerom k neviditeľným útočníkom červený záblesk svetla. Ozve sa hlasné prasknutie vzduchu a vašim očiam sa odhalia dvaja pokémoni. Jeden Gastly leží na zemi pred vami, jemne omráčený úderom Kareniným kusom hliny, zatiaľ čo druhý sa vznáša vo vzduchu so omámeným pohľadom, upretým na Zubata v dlani zvierajúc ďalší kameň.

***

Divý súperi:
2x Gastly (U+1) / DARK(GHOST) – rozdiel na vyradenie 6
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžete hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínate útokom (v príspevku zvoľte útok a obranu, ktorú chcete použiť v prvom kole), prípadne ak chcete tak môžete hneď hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.

Pravdepodobnosť na chytenie: 0-59% vyskočenie z Pokébalu, 60-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete priebežne kontrolovať v denníku.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 28. května 2018 17:18

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Wooper se už zdál být v pořádku. Byla jsem ráda, že to vzal sportovně a jedna medaile mu stačila. Já jsem na něj byla moc pyšná, i když v posledních dvou disciplínách byl diskvalifikovaný. Aspoň jsem věděla, že má pořád v sobě spousty energie, s níž budu muset něco udělat. Nechtěla jsem, aby pak zbytečně tropil neplechu, takže ho budu muset začít pořádně trénovat. Aby s tou energií netrénoval spíš on mě. Zasmála jsem se nad tou představou. Ale zatím tomu všechno nasvědčovalo. Možná jsem začala litovat toho, že jsem se na cestu vydala jako pozorovatel.
Ale zpátky do reality. Charmander se dostal do finále, takže jsme se museli soustředit na jeho povzbuzování. „Tak Woopere, budeme mu fandit, aby všechny porazil?“ usmála jsem se na něj. „A až to skončí, tak vás vezmu na ten největší zmrzlinový pohár, jaký jste kdy viděli!“ spiklenecky jsem na něj mrkla. Doufala jsem, že nebude pak skleslý, kdyby Charmander měl víc medailí než on. No, necháme se překvapit.
Charmander se připravil ke startu. „Do toho!“ vypískla jsem na něj a ukázala mu zvednuté ruce zaťaté v pěst.

Hody: 6, 6, 3, 4, 1

Annika Winkler (trenér) - 31. května 2018 15:47

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Na hradě straší!

Praha - Karen, Gabriel

"Néé, nééé, na nás ne!" V panice máchám rukama před sebou, když vidím, jak se Bulbasaur bezradně snaží najít cíl útoku a couvá přímo k nám. V duchu se modlím ke všem Stvořitelům, aby jedovatý pyl nevypustil na naši skupinku. Naštěstí mi ale jen narazí do nohy a místo útoku se zmateně rozhlíží. Příště budu muset zvolit asi trochu jednoznačnější instrukce.
"To bude dobré," chlácholivě ho pohladím po těle a lehce přivinu k sobě, aby se cítil v bezpečí. Nakonec třeba ještě bude mít svou šanci předvést, co v něm je.

Karen obratně sebere hroudu hlíny a její perfektně mířený hod dokonce zasáhne cíl. Díky Gabrielovu dobře zvolenému útoku máme konečně možnost zahlédnout naše protivníky. "No vida, Gastly! To jsem si mohla myslet, " probleskne mi hlavou, "chytit takového pokémona by se určitě hodilo. Ale nejdřív bychom je asi měli ještě trochu oslabit." Jeden z nich dokonce leží na zemi, takže se k němu může můj Bulbasaur bez problémů dostat.
"Jsi připraven?" kývnu na svého společníka a připravuji se s ním k útoku, "nárazový útok! Ukaž, co v tobě je!" Vydám povel a prstem ukáži na ležícího protivníka. (4)
"A pak obratná obrana," zaúkoluju ho s obranou akcí. (1)

Karen Dale (chovatel) - 01. června 2018 16:14

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Strašidiel sa nebojíme
Praha, hrad

Po svojom prvom hode ma neočakávanosť a absurdnosť celej situácie priam dohnala k záchvatu smiechu. Len čo som hodila kus hliny, čakala som, že nič netrafím. Predsa len obvykle hádžem ako žena... takže netrafím nič ani na meter. Ale zdá sa, že vypätá situácia mojej muške dopomohla. Kus hliny do niečoho narazil a potom odletel. Niekedy v tom čase dostáva druhý nápad Gabriel a Zubat znovu vzlieta aby sa rozhliadol, tento krát s laserovým zrakom. A hla, naozaj odhalí pár nepriatelov, ktorý nie sú až tak priehladný, ako by možno teraz chceli byť. Jeden z nich sa tvári polo omráčene, to bude asi ten, ktorého trafila hruda blata. Z celej situácie najprv vypúlim oči, potom pootvorím pusu a potom sa nekontrolovane zasmejem predtým, ako si pusu zase zakryjem rukou. Kto by to čakal?!

"Ehm.." Pokúsim sa odkašlaním zakryť smiech a na tvári sa mi objaví ospravedlňujúca grimasa. "Teraz keď vidíme svojich protivníkov, je to podstatne jednoduchšie." Ak sa správne pamätám, pán hovoril, že trávny pokémoni majú nevýhodu... "Ale oni sú dvaja a my traja... to by snáď šlo...." S týmito myšlienkami siahnem do vrecka, kde sa nachádza pokéball s Chikoritou, napriek tomu, že jej nebude najlepšie, bude ideálnejšie, ak ostatným pomôžeme.

"Tak čo, pustíme sa do toho?" Spýtam sa svojich spoločníkov a jemným ťuknutím zväčším pokéball. Dlho nečakám a Annika sa rovno pustí do útoku na pokémona, ktorého som zrazila k zemi. Hneď na to z neho vyvolám Chikorittu. Na toho druhého by to chcelo aby Chikorita vysoko vyskočila a Bulbasaurovi sa iste hodí pomoc. "Chikoritta, budeme ťa potrebovať, poď." Zlahka sa na ňu usmejem, len čo sa objaví. "Chikorita, pomôž Bulbasaurovi. Nárazový útok!" (1) Ukážem na Gastlyho ležiaceho na zemi. Pokial by sa Gastly ešte pokúsil o protiútok po Chikoritinom útoku, nechám ju previesť Obratnú obranu samostatne. (5)

David Morrison (Trenér) - 03. června 2018 17:35

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Tak tohle teda nebyl tak dobrý nápad, ale co už. V okolí už žádného pokémona nenajdu, tak se vydám o dost hlouběji do lesa hledat travní pokémony.

Snad tam nějakého najdu a neodehnal sem všechny v okruhu několika kilometrů.

Nenápadnost: 5
Hledání pokémonů: 4

Marcus Diron (Trenér) - 03. června 2018 17:39

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokéolympiáda - Ledyba v akci

Totodile a Scyther to už mají za sebou a teď je řada na Ledybě, pokud si bude vést aspoň z poloviny tak dobře jako ti dva tak myslím, že tuhle pokéolympiádu mohu považovat za velký úspěch. Popřeju tedy Ledybě vše nejlepší a potom jí už jen držím palce z publika.

Hody: 5, 3, 3, 2, 5

Profesor Javor - 04. června 2018 10:34

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Noc pri múzeu – súmrak nad parkom
Landek Park, Ostrava

Zatiaľ čo Luka sa rozhodne založiť táborisko a pripraviť chutnú večeru pre dobrodruhov a ich pokémonov, ostatní využívajú posledné chvíľky na objavenie ešte nejakých pokémonov v okolitom lesíku. Neďaleké zvuky súperenie Alexa a Spearowa sa síce postupne vytrácajú, trénera však stále nevidno vracať sa z lesíka, asi sa rozhodol ešte pokračovať hlbšie. Rovnaký nápad po prvom nezdare mal aj David. Tomu však trvalo riadnu chvíľu než sa dostal do čo i len trošku obývanej časti lesa, nakoľko jeho predošlá hlučná prítomnosť spôsobila doslova vyprázdnenie okolitého hájika. Už počas jeho presunu začína padať súmrak a čím hlbšie v lese je, tým ťažšie je niečo zazrieť a už dupľom niečo nájsť. Popri sústredení si ani neuvedomí ako rýchlo uteká čas, až keď sa dostane na hranicu lesa, ktorý je tak hustý, že už tak slabé denné svetlo zaniká takmer úplne v hustom poraste a pokračovať je tak nemožné. Už-už sa chystá otočiť späť, aby sa po svojich stopách vydal k Lukovmu táboráku, keď sa zachveje krovie tesne pri jeho nohách.

***

David hoď si na objavenie pokémona (hodil si síce 4, ale sťažené okolité podmienky ovplyvnili percentuálne šance):
0-50% chvenie opäť zmizne a nezazrieš nič
51-75% Sentret (O+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
76-100% Nidoran♂ (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 70-100%)
Pokiaľ sa ti podarí objaviť pokémona, môžeš klasicky začínať útokom súboj, prípadne ak chceš rovno hádzať pokébal)

Profesor Javor - 04. června 2018 11:45

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Vrh guľou – 1. pokus
Olympijský areál, Mníchov

Po veľmi napínavých prvých šiestich pokusoch v predposlednej disciplíne tohtoročného pokélympijskeho zápolenia sa dav utíši v očakávaní druhého rozhodujúceho pokusu. Toto chvíľkové stíšenie využije reproduktor, ktorý zapraská a ozve sa už veľmi známy hlas komentátora.

Dovoľte nám využiť krátku prestávku medzi dvoma finálovými pokusmi na vyhlásenie priebežných výsledkov. Čím viac sa blížime k záveru hier, tým napínavejšie súťaženie pokémonov je. Ani táto disciplína nie je výnimkou, keď prvé a piate miesto delí len 15 cm v celkovom poradí.

Poďme sa ale pozrieť nato, ako vyzerali pokusy našich finalistov v prvom kole a ké je teda priebežné poradie súťaže. Jediným súťažiacim, ktorému sa nepodarilo odhodiť guľu pod bielou vlajkou a jeho došľapnutie sprevádza prešľap je Elekid, ktorý sa týmto výkonom zatiaľ zaradil na chvost štartovacej listiny. Na piatom mieste nemáme nikoho, keď nám presne identický výkon, čo sa dĺžky hodu týka predviedli hneď dvaja pretekári. O delenú štvrtú priečku sa tak po prvom kole rozdelili Geodude a Sentret. A teraz sa poďme pozrieť akoby by vyzeralo delenie medailí, ak by disciplína končila po prvom kole. Na priebežnej bronzovej priečke sa umiestnil tesne Charmander, ktorému však na prvé miesto chýbalo len 7 cm. Druhé miesto v prvom pokuse obsadila opäť veľmi tesne Ledyba a najdlhší hod nám predviedol v prvom kole Tyrogue. Rozdiely medzi súťažiacimi nám ale sľubujú veľmi zaujímavé druhé kolo disciplíny. Poďme teda bez zbytočných rečí opäť do vrhačskej klietky, kde už sa nám pripravuje na opakovaný hod Elekid.

***

Môžete nahádzať 5 hodov šesťstenkou na priebeh druhého pokusu (berie sa lepší z dvojice pokusov), pokiaľ bude tretí hod na došľap 1 alebo 2 (v prípade Jess len 1) tak sa jedná o prešľap a hod sa teda nepočíta.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 08. června 2018 12:18

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Poté, co Charmander doházel, znalecky jsem si pokývala pro sebe hlavou, ačkoliv jsem neměla páru o tom, jestli výkon byl dobrý nebo ne. Mě se zdál, že byl a po posledním hodu a oznámení průběžného pořadí, to opravdu dobrý hod byl. „Skvěle, Charmandere!“ Zapískala jsem a zatleskala s ostatními. I kdyby teď jeho hody byly zlé, přesto jsem doufala, že budou ještě lepší, mohl by se přesto umístit na nějaké výherní příčce.
Charmander se chopil koule a potěžkal ji. Nahodil svůj bojový pohled a už se vrhl na svůj hod. Koule letěla a letěla až dopadla do trávy, kde vyhloubila díru a trsy trávy odlétaly stranou. Bude to však stačit na stupně vítězů?

Hody: 2, 1, 5, 3, 4

Marcus Diron (Trenér) - 10. června 2018 02:12

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokéolympiáda - Mnichov

První pokus byl dobrý, snad ten druhý bude ještě lepší. Ledyba se už nemohla dočkat, až se bude moci zase předvést a já jen napjatě sledoval, jak to tentokrát dopadne.

Hody: 1, 2, 6, 5, 6

Profesor Javor - 11. června 2018 14:03

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Vrh guľou – 2.pokus
Olympijský areál, Mníchov

... Ako som už spomínal na štartovacej čiare máme prvého súťažiaceho Elekida, ktorý v prvom kole bohužiaľ prešľapol a tak mu ostáva už len tento pokus, aby sa v konečnom poradí posunul vyššie. V prvej otočke naberá celkom slušnú rýchlosť, druhá až tak isto nevyzerá, máme tu malé zakopnutie, došľapnutie a odhod. Tak ani v tomto pokuse sa merať nebude pretože máme hore červenú zástavu za prešľap a nešťastník Elekid tak obsadil konečnú šiestu priečku.

Ako druhý sa do vrhacieho kruhu vydáva Geodude, ktorý už rovnako zviera guľu v dlani. Geodude má ešte šancu zabojovať o posun v celkovom poradí, keďže po prvom hode sa umiestnil na delenej štvrtej priečke tesne za medailovým umiestnením. Úvod pokusu však nevyzerá veľmi sebavedomo. Nahrádza to ale priam perfektným došľapnutím (6) a odhodom (7). Guľa je vo vzduchu a dopadá, vo vzduchu je aj biela zástava, takže sa merať bude. To je veľké prekvapenie, druhý pokus je presne rovnaký ako prvý (20) a to znamená, že lepšie ako štvrtý sa tento súťažiaci neumiestni. Prekonať ho ešte môže jeho priamy súper o štvrtú priečku z prvého kola Sentret. Už máme aj toho pripraveného na štarte s pripravenou guľou. Jeho pokus vyzerá ale veľmi zbrklo. Prvá neistá otočka (2), druhá ešte neistejšia s malým vyklonením (1), zakopnutie a pád na vrhaciu plochu (2), tento pokus sa teda merať očividne nebude a už je teda jasné, kto si podelí medaile. Nás môže zaujímať už len to, kto uchmatne aký kov.

Ako prvý z vedúcej trojice zabojuje o vylepšenie svojej pozície z prvého kola Charmander, ktorý už je pripravený na štarte. Prvé pohyby vyzerajú neohrabane, dokonca sú sprevádzané malým zakopnutím, všetko ale nahrádza priam perfektným došľapnutím a veľmi slušným odhodom. Guľa dopadá ďaleko, ale nie som si celkom istý, či to bude stačiť na jeho súperov na prvých dvoch priečkach. A ako ukazuje meranie, tak sa mu podarilo, len kozmeticky o pár milimetrov vylepšiť prvý hod (21) a to pre neho znamená veľmi slušnú bronzovú medailu zo súťaže vrhu guľou.

Nasledujú posledné dva hody, ktoré nám ukážu, či sa bude priebežné poradie ešte meniť. Ako prvá je k svojmu hodu vyzvaná Ledyba. Vyzerá veľmi odhodlane a po prvej neistej otočke, zlepšuje druhú a po učebnicovom došľapnutí predvádza silný odhod. Guľa letí veľmi ďaleko a tento pokus by dokonca mohol znamenať posun na prvých priečkach. A máme tu výsledok merania. Je to tak, Ledybe sa podarilo prehodiť Tyrogov hod z prvého kola (24) a posúva sa tak na priebežnú zlatú priečku, z ktorej ju môže zosadiť už len sám Tyrogue.

Tyrogue vyzerá veľmi nervózny a niet sa čomu čudovať. Myslel si, že už má zlatú medailu vo vačku, ale Ledyba mu ju tesne pred koncom súťaže vytiahla bližšie na svoju stranu. Bojovník je už pripravený. Predvádza nám krásnu rýchlosť a švih v prvej otočke (6), v druhej to ale nevyzerá až tak ružovo. Dopláca na rýchlosť, ktorú do prvej otočky dal a vykláňa sa z ideálneho miesta odhodu. A to je obrovská smola ... Tyrogue prešľapuje a jeho nádej na zlato z tejto disciplíny sa tak totálne rozplýva vo vzduchu. Na základe hodu v prvom kole finále končí teda na striebornej priečke a uzatvára nám tak súťaž vrhu guľou.

Zrekapitulujme si teda konečné poradie. Na šiestom mieste sa v predposlednej súťaži dnešného zápolenia umiestnil Elekid, ktorému sa nepodarilo vo finále ani raz odhodiť guľu. Potom tu máme delené štvrté miesto, nakoľko Geodude a Sentret nám predviedli takmer identické pokusy. Medailové priečky si teda rozdelili dvaja nováčikovia a asi najväčší favorit súťaže. Bronz si vyhádzal napokon Charmander s trénerkou Jessicou, striebro si odnáša najväčšia nádej tohto športu Tyrogue po malom sklamaní v poslednom hode a na prvom mieste sa umiestnila veľká malá bojovníčka Ledyba s trénerom Marcusom. Všetci súťažiaci sú srdečne pozvaní na slávnostné vyhlásenie výsledkov a odovzdanie cien a následne sa už presunieme k poslednej disciplíne, opäť sem do vrhacieho areálu, kde si olympionici pomeria sily v súťaži hodu oštepom.

Marcus Diron (Trenér) - 12. června 2018 07:07

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokéolympiáda - Mnichov

"Výborně, Ledybo!" zajásám a společně s Ledybou si jdu převzít medaili. Jsem nadšený, takový úspěch jsem nečekal ani ve svých nejdivočejších snech. Po převzetí medaile jdeme na poslední disciplnu, kde už se s Ledybou připravujeme na hod oštěpem.

David Morrison (Trenér) - 12. června 2018 07:15

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Vypadá to, že nakonec mám štěstí. Z křoví vyleze Nidoran a mě je jasné, že taková příležitost se mi znovu jen tak nenaskytne. Ihned po něm hodím pokébal, ale minu, hozený pokébal mine Nidorana a spadne někam do trávy.

Nečekám tedy na to, až se Nidoran vzpamatuje a rovnou přivolám Sparkyho (magnemita). "Sparky, elektrickou vlnu a obratnou obranu!"

Pokémon: 88%

Chycení: 22% (Netrefil jsem se)

Útok: 4+2+1=7 (Elektrická Vlna)

Obrana: 4 (Obratná obrana)

Profesor Javor - 12. června 2018 11:13

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Prvý duch na obzore
Pražský hrad, Praha

Potom čo sú súperi odhalený akoby sa do hradu vrátilo trocha svetla. Pravdepodobne držali Gastly hrad v temnote pomocou svojho zmätenia nežiadúcich hostí. Dokonca sa vám miestami zdá akoby začalo cez vysoké mozaikové okná z farebného skla kde-tu začali presvitať prvé nesmelé lúče poobedného slnka. Scéna sa zatiaľ ale nemení, naši traja dobrodruhovia stoja uprostred veľkej haly, po pravej ruke sa im črtá jama obrovskej hĺbky a priamo pred nimi dvojica súperov. Gastly ležiaci vo vzduchu sa po chvíli spamätá zo Zubatovho mätúceho laserového pohľadu a s ostrým smiechom trhajúcim ušné bubienky sa pustí do poletujúceho Zubata (5+1+0+0), načo drobný poletujúci netopier nedokáže absolútne zareagovať a jeho let končí tvrdým nárazom na kamennú podlahu pri Gabrielových nohách, zatiaľ čo Gastlyho nepríjemný rehot sa ďalej rozlieha sálou.

Druhý Gastly to nemá také ružové, keďže leží zrazený po náhodnom Kareninom zásahu na chladnej podlahe. Tomu teda do smiechu nie je vôbec, skôr naopak, ak ste ešte nikdy nevideli vystrašeného ducha, tak teraz máte šancu. Najpohotovejšie z celej trojice zareaguje Annika, ktorý vyšle proti zrazenému protivníkovi svojho Bulbasaura. Ten sa síce pred chvíľou vystrašený až na smrť schovával za trénerkine nohy, ale akonáhle sa jeho súper zhmotnil zaujal opäť bojový postoj pred Annikou. Na pokyn k nárazovému útoku prikývne a vyrazí priamo na ležiaceho ducha. Jeho útok poháňaný odhodlaním dokázať, že predošlý strach bolo iba chvíľkové zaváhanie vyzerá veľmi sľubne (4+0+0+0).

Ležiaci súper, ktorý je zodpovedný za nepríjemné chvíle z predošlých okamžikov nakoniec nenechá chladnou ani Karen, ktorá vlastne stojí za jeho momentálnou situáciou. V záblesku červeného svetla sa sformuje Chikorita presne v momente, keď Bulbasaur vyráža do svojho nárazového útoku. Chvíľu s očakávaním hľadí na svoju trénerku, než vydá pokyn. Po vyslovení výzvy k nárazovému útoku sa očividne poteší a takmer okamžite vyrazí za bežiacim Bulbasaurom. Jej útok však nevyzerá tak odhodlane ako Bulbasaurov, o to viac sa ale snaží zrýchliť (1+0+0+0).

Ležiaci Gastly zmätene vyvaľuje oči na dvojicu trávnych pokémonov blížiacich sa až nečakane rýchlo. Takýto odpor určite nečakal a tak sa pokúsi obratne zmiznúť a objaviť sa za chrbtami útočníkov (1+0+0). Jeho pokus však končí iba slabým mihnutím vzduchu, zábleskom, nachvíľu zmizne, ale hneď sa objaví presne tam, kde ležal doteraz. To znamená, že nárazový dvojútok mieri absolútne presne a protivníka sila nárazu odmrští obrovskou silou, hlavne vďaka naštvanému Bulbasaurovi na blízku kopu štrku, kde sa Gastly rozplesne opäť. (4+1 vs. 1 – rozdiel 4). Gastly sa však očividne nemieni len tak vzdať a po chvíli sa už opäť zdvíha do vzduchu. Rozzúrený si vyberá krvou podliatymi očami svoj nasledujúci cieľ (1-3 Bulbasaur, 4-6 Chikorita – hod: 4), napokon sa rozhodne pre Chikoritu, ktorá sa mu po obdržanej rane zdá ako slabší súper. Vyrazí teda priamo proti nej (3+1+0+0). Chikortia však neváha ani chvíľu a obratným úskokom stranou sa vyhýba letiacemu protivníkovi (5+1+0). Gastly tak dobre načasovanú obranu nečakal (rozdiel -2) a tak len preletí dverami vpravo od dobrodruhov, za ktorými sa ozve hrmot a po chvíli sa vynorí späť do hlavnej sály, bezmocne rozhodí rukami, začne klesať k podlahe a čaká čo príde, vyzerá to tak, že v tomto súboji rezignoval.

***

Karenin a Annikin súper:
Gastly (U+1) / DARK(GHOST) – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 2)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžete opäť hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínate útokom (v príspevku zvoľte útok a obranu, ktorú chcete použiť v druhom kole), prípadne ak chcete tak môžete hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-24% vyskočenie z Pokébalu, 25-100% chytenie

Gabrielov súper:
Gastly (U+1) / DARK(GHOST) – rozdiel na vyradenie 6
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť), prípadne ak chceš tak môžeš hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-59% vyskočenie z Pokébalu, 60-100% chytenie

Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete priebežne kontrolovať v denníku.

Profesor Javor - 13. června 2018 12:58

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Nočný nepriateľ
Landek Park, Ostrava

Z tmavej časti lesa sa zo zvlneného krovia vynorí najprv fialová hlava a následne celý zajačí pokémon. Mladý samček Nidorana najprv nechápavo hľadí na dianie okolo. V tejto nočnej hodine by v tejto časti lesa neočakával návštevu. Než však stihne prekvapený pokémon zareagovať a skočiť späť do krovia letí na neho greatbal z rúk nevítaného návštevníka jeho teritória. Nidoran pred letiacim predmetom uskočí do strany a hodení greatbal nenávratne mizne v tmavom a hustom poraste za pobúreným obyvateľom lesa. Na túto výzvu zareaguje už aj Nidoran doteraz plánujúci útek späť a skočí do bojového postoja priamo pred Davida. Následne sa v záblesku červeného svetla sformuje priamo medzi nimi silueta a napokon aj celý Magnemite pripravený brániť svojho trénera.

Nidoran teda získava kvôli Davidovmu nepresnému pokusu s greatbalom výhodu a než sa Magnemite stihne sformovať vyrazí priamo proti nemu s predklonenou hlavou a vzpriameným rohom, pripraveným do klovacieho útoku, ktorý vďaka jeho rozzúreniu vyzerá veľmi nebezpečne (4+1+1+0). Magnemite Sparky sa ešte len sformuje a už sa priamo pred ním zjaví ostňom zakončená hlava súpera. Na Davidov pokyn sa pokúsi o obratnú obranu malou otočkou vpravo (4+0+0), čas na reakciu je však veľmi malý a elektrický pokémon sa tak dostáva ihneď po sformovaní do priameho kontaktu s rohom Nidorana, ktorý na neho doráža, až ho zrazí k zemi do uváľanej trávy (rozdiel 2). Magnemite síce končí na zrazený a dozrážaný na zemi, jeho sile to ale nejak zásadne zatiaľ neubralo a tak sa opäť vznesie do vzduchu. David už vykrikuje pokyn k elektrickej vlne, zo vzduchu akoby naraz vyprchala všetka vlhkosť a všade naokolo počuť praskať statickú elektrinu. Po Sparkyho stranách sa v oboch magnetoch vytvorí žltá guľa nabitá energiou okolia a okolo pokémona vyšľahne elektrická vlna tak silná, že zrazí z nôh aj Davida (4+1+2+0). Nidoran stihne len bezmocne a vystrašene vytreštiť oči na vlnu valiacu sa priamo na neho. Zaskočený sa ani nepokúša o obranu, ktorá by pravdepodobne aj tak nevyšla (1+0+0). Oddaný na okraju stromového porastu tak schytá obyvateľ lesa priamy zásah na vlastnom teritóriu, ktorý ho prišpendlí priamo k zemi a elektrická paralýza mu zabraňuje zdvihnúť sa späť na nohy. Tak len vystrašenými očami sleduje, čo sa bude diať ďalej (rozdiel 6).

***

Davidov súper:
Nidoran♂ (U+1) / POISON – rozdiel na vyradenie 7 (aktuálne 1)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Klovací útok (U+1)
Môžeš ďalej hádzať na útok ak chceš, keďže je súper paralyzovaný v ďalšom kole tak na obranu nehádžeš (šesťstenkou), môžeš hádzať aj na chytenie.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-10% útek, 11-100% chytenie (s greatbalom si nemusíš hádzať percentkou, keďže chytenie je isté +15%)

Aktuálny rozdiel na vyradenie tvojho pokémona si môžeš priebežne kontrolovať v denníku.

PS: Píšem o greatbaloch, pretože už nemáš pokébaly a ostáva ti jeden greatbal a masterbal.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 13. června 2018 16:45

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Docela jsem byla překvapená, když se Charmander dostal na stupni vítězů. Snad se Wooper nebude cítit ublíženě a nevznikne mezi nimi nesoutěžní rivalita, která by bránila k jejich vzájemné komunikaci. Přece jen Wooper získal pouze jednu medaili, zatímco Charmander už má druhou. A poslední disciplína ještě čekala.
Poté co si Charmander převzal medaili a dobroty, vyrazili jsme na poslední disciplínu. Každému jsem cestou dala po jedné dobrotě ať mají přísun cukru pro další soutěž a fandění. „Tak snad nejsi unavený, Charmandere. Ještě tě čeká poslední disciplína. Tak hodně štěstí.“

David Morrison (Trenér) - 18. června 2018 13:47

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Můj první greatball mine, ale Nidoran vypadá po útoku Sparkyho dostatečně oslabený, tak vezmu svůj zbývající greatball a zkusím ho chytit. Greatball tentokrát najde svůj cíl a za okamžik se můj tým rozroste o dalšího pokémona. "Super, další pokémon! Výborně Sparky!" pochválím svého pokémona, poré se začnu věnovat Nidoranovi. Vypustím jej z greatballu, představím se mu a dám mu jméno Bobby.

Poté se rozhodnu, že už mám dochytáno. Nejdřív zkusím v tom křoví najít ten greatball, co se předtím netrefil, koneckonců jsou dost drahé. S greatballem zpět v mém batohu se vydám najít Alexe s Lukou a řeknu jim, že bychom se za 15 minut měli sejít u toho muzea. Já se tam už vydám, nejdřív navštícím pokémonní centrum, abych si vyléčil své pokémony a pak už na Luku s Alexem čekám před muzeem.

Hledání Greatballu: 4

Annika Winkler (trenér) - 19. června 2018 09:55

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Ghost Story

Pražský hrad - Gabriel, Karen

S prvními paprsky světla se do místnosti vlila i nová vlna naděje. Sledovala jsem, jak i můj Bulbasaur pookřál a pak se s novou silou vrhl na soupeře. Obě ruce jsem měla pevně zaťaté v pěst, jak jsem sledovala jeho útok. A Karenina Chikorita rozhodně nebyla pozadu. "Jo!" vykřikla jsem nadšeně, když naše společná snaha jednoho Gastlyho téměř vyřadila.

Jenže Zubat to měl bohužel o něco horší. Jemu možná to spásné světlo tolik nesvědčilo a a nechal do sebe opravdu ošklivě vrazit. "Je v pořádku?" ohlédnu se starostlivě ke Gabrielovi, u jehož nohou skončil. Nebylo by zrovna dobré ho teď ztratit. Brzy se ale otočím zpět, abych neztratila pozornost v souboji.

Můj pohled hned spočine na ležícím Gastlym. "Toho tak chytit! Vždycky jsem chtěla mít nějakého psychického pokémona,..." pomyslím si. A dlouho neváhám. Vytáhnu z kapsy jeden z pokéballů, ještě ho trochu požmoulám pro štěstí a pak jej vrhnu proti nepřátelskému pokémonovi. "Prosíím, chyť se!" Přeji si v duchu a napjatě sleduji, co se bude dít...
(13%)

"Buď stále v pohotovosti, Bulbasaure," promluvím ke svému společníkovi, "a připrav si obratnou obranu, kdyby to nevyšlo." Dám mu další instrukce, kdyby se náhodou jeden z nich pokusil zaútočit. (4)

Profesor Javor - 19. června 2018 15:08

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hod oštepom – 1.kolo
Olympijský areál, Mníchov

Vyhodnotenie súťaže je opäť slávnostné a veľkolepé. Každý, kto sa dnes pristavil musí mať z tohto zápolenia pokémonov obrovský zážitok. Prekonávajú sa tu výborné výkony s ešte lepšími a davy na tribúnach šalejú. Jednému by mohlo byť aj ľúto, že sa tohtoročná pokélympiáda neúprosne blíži k svojmu záveru. Predposledný set medailí je v tomto roku rozdaný a čaká nás posledná disciplína – hod oštepom.

Po návrate do vrhačského areálu je už všetko pripravené na záverečnú disciplínu. Dokonca aj všetci súťažiaci sú už pripravení pobiť sa o posledné tohtoročné medaile. A súťaž o 6 finálových miesteniek v hode oštepom sa tak pomaly rozbieha.

...

Prvé dve kolá tejto disciplíny ukázali ako veľmi sa súťažiaci snažia počas celého dňa o zisk aspoň jedného cenného kovu. Do posledného finále dňa však môže postúpiť len šestica štartujúcich, ktorá sa nám nakoniec vykryštalizovala v zaujímavom zložení. Opäť tu máme pár cieľavedomých nováčikov, ako napríklad Ledybu trénera Marcusa, ktorá nám už svoje kvality predviedla v predošlej disciplíne alebo Charmandera s trénerkou Jessicou, ktorý tiež už dnes ukoristil dve medaile. Túto perspektívnu dvojicu doplnili už skúsený harcovníci v hode oštepom. Do finále sa totiž prebojoval minuloročný víťaz Sandshrew, spolu so svojim úhlavným rivalom Mankeym, tiež pravidelný účastník vrcholných podujatí v tejto disciplíne Grimer a finálovú šesticu nám napokon prekvapivo uzatvára ďalší nováčik, ktorého by pred štartom na finále tipoval len málokto – húževnatý bojovník Azurill. Finalisti sú teda známy a posledné finále tak môže začať.

***

Môžete kľudne napísať prípravu a pod. a potom si nahádžte 5 hodov šesťstenkou na priebeh prvého pokusu (hádže sa celkovo dvakrát a berie sa lepší z dvojice pokusov), pokiaľ bude tretí hod na došľap 1 alebo 2 (v prípade Jess len 1) tak sa jedná o prešľap a hod sa teda nepočíta.

Profesor Javor - 19. června 2018 15:19

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Práve včas k večeri
Landek Park, Ostrava

Nidoran je po Magnemitovej elektrickej vlne paralyzovaný a prišpendlený k trávniku pod ním. Keď David vytiahne druhý greatbal, tak sa nezmôže prakticky na žiadnu obranu. Greatbal priletí odrazí sa o bezvládneho pokémona, ktorého pohltí červené svetlo a Nidoran zmizne v útrobách zariadenia. Nasleduje krátke zatrasenie a vstupný bod greatbalu okamžite stmavne. Nadšený tréner vypustí svojho nového pokémona opäť na vzduch kvôli zoznámeniu. V záblesku červeného svetla sa teda sformuje oslabený Nidoran, ktorý na unavených vratkých nohách dokráča k svojmu novému trénerovi a ňufákom rezignovane párkrát drgne do Davidovho vaku.

Po prvotných formalitách s novým pokémonom sa David rozhodne ešte pohľadať prvotne použitý greatbal. Tma a hustý porast hľadanie obrovsky sťažujú a Davidovi sa greatbal nakoniec nájsť nedarí, aj napriek tomu, že tomu venoval celkom dosť času a veľkú snahu (4 - 1 postih za nepriaznivé podmienky). Napokon sa rozhodne vrátiť späť k skupinke trénerov, od ktorej sa pred niekoľkými hodinami oddelil. Po svojich stopách sa vráti do táboriska, kde nachádza driemajúceho Luku s vypustenými pokémonmi a všade naokolo rozvoniava variaca sa dobrota. Po Alexovi nie je ani vidu ani slychu, čo je vzhľadom na pokročilú hodinu nanajvýš podivné.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 19. června 2018 17:34

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Můj odhad byl správný. Můj Charmander se probojoval mezi těmi všemi pokémony do finálové šestice. Jásala jsem s davem. Pokélympiáda se blížila ke konci a tohle byla poslední soutěž. Myslela jsem, že z celého dne soutěžením budou diváci unavení, ale spíš mi to připadalo, že jejich pokřik stále sílí. Posadila jsem se na lavičku a Wooper s jednou medailí kolem krku mi vyskočil na klín, aby lépe viděl. „Tak co myslíš? Zvládne to?“ zeptala jsem se ho. Neviděla jsem na něm, že by se trápil z toho, že získal pouhou jednu medaili. Fandil Charmanderovi stejně jako já.
Charmander se rozcvičoval. Sledoval své soupeře před ním a přemýšlel nad správnou taktikou. Pak přišla řada na něm. Vzal si oštěp do své tlapičky a potěžkal ho. Pevně ho sevřel a poskočil. Sehnul se, přimhouřil oči a sledoval vzdálený bod na trávě před sebou. Zavrčel a rozeběhl se směrem k čáře. Napřáhl se a hodil.

Hody: 1, 5, 4, 2, 1

Karen Dale (chovatel) - 20. června 2018 22:54

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Duchovia
Praha, hrad

Po krásne predvedenej odplate Bulbasaura a Chikority na Gastlym, ktorý to predtým schytal hrudou hliny sa spokojne usmejem. "Super! Sme skvelí tím!" Pomyslím si spokojne, ale radosť netrvá tak dlho, keď Gabrielov zubat schytá útok od Gastlyho.

Pozriem sa tým smerom a potom zas k nášmu protivníkovi. Všimnem si, že sa Annika rozhodla Gastlyho chytiť a vyťahuje pokéball. Teraz je asi najlepší čas preskupiť sily na bojových poliach. "Držím palce, s Chikoritou trochu pomôžeme Gabrielovi." Poviem k Annike keď hodí pokéball na pokémona a zlahka sa usmejem. V duchu jej naozaj prajem, aby ho chytila, ja by som sa o to ani nesnažila, preto najlepšie bude, ak pomôžeme trochu vedla. Ako sa hovorí, vo dvojici to ide lepšie.

Nezostanem sa teda dlho dívať a pozornosť presuniem na druhého ducha. "Chikorita, nárazový útok!" (6) Poviem rozhodne a ukážem na Gastlyho, ktorý útočil na Zubata. Zatnem ruky do pästí a sledujem súboj s druhým duchom. "Buď v strehu a pripravená aj na obratnú obranu." (6) Vydám ešte pokyny na každý prípad a po očku pozriem k Annike a jej pokuse o chytenie prvého Gastlyho.

Marcus Diron (Trenér) - 27. června 2018 03:44

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokéolympiáda

Posadím se pozoruji, jak si Ledyba počíná při prvním pokusu.

3, 4, 4, 2, 5

David Morrison (Trenér) - 30. června 2018 07:18

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Večeře

"Ahoj Luko, co tam vaříš?" zeptám se Luky, voní to doopravdy lahodně. "Neviděl si Alexe? Myslel sem, že už tu bude předemnou."

Počkám na odpověď a mezitím vypustím své pokémony trochu na vzduch. Je čas večeře, tak jim dám nějaké dobroty ze svého batohu.

Profesor Javor - 02. července 2018 09:57

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Strašidelný hrad
Pražský hrad, Praha

Zatiaľ čo súper vo vzduchu sa raduje z prvého úderu, ktorý sa mu podarilo uštedriť vystrašenému Zubatovi s jeho zaskočeným trénerom Gabrielom, druhý Gastly je na pokraji vyradenia. Annika sa na jeho pokles entuziazmu pokúsi zareagovať pripraveným pokébalom. Pokébal nie je však vrhnutý dostatočne silno a tak ho aj vyčerpaný Gastly poľahky odrazí úderom chrbtom ruky. Annika tak bezmocne sleduje kotúľajúci sa červeno-bielu loptičku, ktorá po pár metroch kotúľania mizne v priepasti uprostred miestnosti. Gastly je síce stále vyčerpaný, ale malý úspech s pokébalom mu trochu zdvihne náladu. Rozšíri ústa v jeho typickom až strašidelnom úsmeve a chce využiť malú nepozornosť Bulbasaurovej trénerky, tým že vyrazí proti pokémonovi do nárazového útoku (1+1+0+0), jeho útok však nie je ani prekvapivý, ani rýchly a už vôbec nie presný. Annika na neho stihne zareagovať pokynom k obratnej obrane pre svojho pokémona. Bulbasaur zareaguje okamžite a absolútne bez námahy sa obratne vyhne do strany (4+1+0) plachtiacemu duchovi, ktorý len preletí a vrazí do steny vedľa dverí vľavo od dobrodruhov (rozdiel -3). Po náraze sa otrasený pokémon zosunie k zemi.

Karen prenechá vyčerpaného pokémona svojej spolubojovníčke z prvého kola a vydá sa na pomoc spolu s Chikoritou Gabrielovi, ktorý zatiaľ stojí ako obarený priamo pred rehotajúcim sa Gastlym vo vzduchu. Karen nechce stratiť ani sekundu navyše, nakoľko Zubat sa stále iba pomaly zbiera zo zeme pred jeho trénerom. Zadá Chikorite pokyn k nárazovému útoku. Chikorita potešená predošlým úspechom nebadane prikývne a vyrazí priamo proti druhému Gastlymu visiacemu vo vzduchu kúsok nad zemou. Gastly jej zatiaľ nevenuje moc pozornosti, ale Chikorita začína naberať naozaj serióznu rýchlosť, dokonca už miestami začína dosahovať rýchlosť, ktorá je ťažko pozorovateľná pre ľudské oko. Proti Gastlymi akoby sa valili zeleno-žlté šmuhy nabité obrovskou kinetickou energiou. Tesne pod Gastlym vyrazí Chikortia výskokom priamo proti druhému duchovi (6+0+0+0). Tento Gastly však vyzerá podstatne silnejší ako bol ten predošlí, zareaguje celkom pohotovo, keď sa obratne vo vzduchu pokúsi presunúť o kúsok vpravo, tak aby ho útočiaci pokémon minul vo výskoku (5+0+0). Jeho pokus už vyzerá takmer úspešný, Chikoritina rýchlosť bola však nevypočitateľná a tak priamy úder nakoniec dostáva aj sebavedomý protivník (rozdiel 1). Gastlyho to prinúti prestať sa rehotať a úroveň jeho hnevu začne očividne stúpať. Nasleduje jeho pokus oplatiť úder nabudenej Chikorite. Vyrazí teda priamo na drobného pokémona na podlahe nárazovým útokom (3+1+0+0). Karen sa však za tú chvíľku čo sa poznajú až pozoruhodne zžila so svojim prvým pokémonom. Pohotovo reaguje pokynom k obratnej obrane, ktorý Chikorita vykoná poľahky výskokom ponad valiacu sa čiernu priehľadnú guľu (6+1+0). Gastly končí svoj útok totálnym neúspechom, keď potupený vráža do kamennej podlahy, do miest, kde ešte pred sekundou stála Chikorita (rozdiel -3). Druhý duch tak ostáva otrasený ležať na podlahe podobne ako jeho parťák pred chvíľou. Chikorita podíde k zranenému Zubatovi a opretím sa do neho bokom mu pomôže späť na nohy. Netrvá dlho a aj ten sa zotaví a už trepoce krídlami okolo hlavy svojho trénera, ktorý zatiaľ iba stojí a s vytreštenými očami sleduje súboj dvoch nových kamarátok.

***

Annikin súper:
Gastly (U+1) / DARK(GHOST) – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 2)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš opäť hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v druhom kole), prípadne ak chceš tak môžeš hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-20% vyskočenie z Pokébalu, 21-100% chytenie

Karenin a Gabrielov súper:
Gastly (U+1) / DARK(GHOST) – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 5)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžete hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínate útokom (v príspevku zvoľte útok a obranu, ktorú chcete použiť), prípadne ak chcete tak môžete hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-49% vyskočenie z Pokébalu, 50-100% chytenie

Profesor Javor - 02. července 2018 10:27

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hod oštepom – 1. kolo
Olympijský areál, Mníchov

Za búrlivého potlesku a revu z tribún sa šestica finalistov púšťa do záverečného zápolenia tohtoročnej pokélympiády v hode oštepom. Postupne odhádže svoje prvé finálové pokusy každý z prvej šestky a vykryštalizuje sa tak priebežné poradie, ktoré by nám mohlo napovedať, ako sa môže táto disciplína skončiť. Ako sme sa ale už mnohokrát v športe presvedčili, môže to dopadnúť ešte aj úplne opačne. Rev z tribún preruší zapraskanie reproduktorov vo vrhačskom areály a ozve sa z nich už notoricky známy hlas komentátora hier.

Prvé kolo poslednej finálovej disciplíny tohto roku máme za sebou a poďme sa teda pozrieť nato, ako nám vyzerá priebežné poradie v tomto súboji o poslednú sadu medailí. Ako sa to už stalo v priebehu tohto dňa, aj teraz tu máme pár prekvapení. Poďme teda pekne po poriadku. Na šiestom mieste sa nám priebežne umiestnil Mankey, ktorému sa nepodarilo oštep odhodiť, nakoľko prešľapol. Ostatným sa už podarilo predviesť regulárny pokus a ich pokusy boli merané. Najkratší finálový hod predviedol v prvom kole Charmander (14), ktorý tak priebežne obsadil piatu priečku. Na štvrtú priečku sa prekvapivo dohádzal nováčik v tejto disciplíne Azurill (17), ktorý tak len potvrdzuje dobrú formu z kvalifikácie. Medailové pozície si súťažiaci zatiaľ rozdelili nasledovne. Na treťom mieste je priebežne jeden z favoritov tejto disciplíny Sandshrew, ktorý predviedol veľmi dobrý technický výkon (18), avšak, čo sa týka diaľky hodu, ostal za očakávaním. Jeho malé zaváhanie sa podarilo využiť Grimerovi (19), ktorý sa druhým najdlhším hodom súťaže dostal až na druhú priečku a vo vedení máme priebežne nováčika, avšak netreba ho podceňovať, nakoľko svoje kvality už predviedol vo vrhu guľou, ktorým nie je nik iný ako Ledyba (21) patriaca trénerovi Marcusovi. A keď sa pozerám dobre do vrhačského areálu, tak súťažiacich už máme pripravených k druhému pokusu. Začínať nám bude podľa poradia z prvého kola Mankey ...

***

Nahádžte 5 hodov šesťstenkou na priebeh druhého pokusu, pokiaľ bude tretí hod na došľap 1 alebo 2 (v prípade Jess len 1) tak sa jedná o prešľap a hod sa teda nepočíta.

Karen Dale (chovatel) - 02. července 2018 12:28

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Duch číslo dva
Praha, hrad

Rýchlosť Chikoritinho útoku bola extrémna a ja nezvládam nič iné než zažmurkať nad zeleno-žltou rútiacou sa šmuhou. Potutelne sa pri tom usmejem, Chikorita ešte len teraz začala so súbojmi a už jej to ide perfektne. Akoby sa pre to narodila. Gastly sa jej však vyhol a moje ruky sa inštinktívne zatnú v päste. Stisnem pery a sledujem pozorne každého pokémona na scéne, ktorý sa pohne, aby som mala čo najlepší prehlad. Zdá sa, že Gabriel je zo súboja otrasený rovnako ako Zubat, na druhú stranu ja by som tiež bola asi trochu zdrvená, keby Chikorita dostala takú tvrdú ranu. Našťastie som si Gastlyho pohyb všimla včas a Chikorita sa tak obratne uhla a ešte zvládla pomôcť Zubatovi. "To je môj pokémon!" Spokojne pochválim Chikoritu vo svojej mysli.

"Výborne, len tak ďalej. Nárazový útok!" (2) Zadám znovu pokyn keď sa Chikorita znova pripraví k boju. Aspoň si to myslím, že je pripravená, krátko po tom, čo sa Zubat vráti ku Gabrielovi. Pohladom na chvílu tiknem k chlapcovi, či je v poriadku a potom sa zase venujem Chikorite a Gastlymu.

Kúsok vedla ešte Annika s Bulbasaurom dávajú zabrať druhému duchovi, kútikom oka vidím, ako sa vyčerpaný záškodník odhodláva k útoku, ktorý končí neúspešne. Našťastie to dopadá dobre pre nás. Po tomto by sme si fakt mali dať pauzičku na ošetrenie a vydýchanie...

V momente, kedy si všimnem, že sa môj aktuálny protivník pokúša o akýkolvek útok, neváham a hneď dávam Chikorite rozkazy. "Nenechaj sa trafiť, obratná obrana!" (6) Je mi jasné, že by som to ani vyslovovať nemusela, ale niekde som čítala, že pokémoni majú radi, keď im trénery dávajú pokyny. Možno to bol blud a možno sa naozaj lepšie zžijú s trénerom. Budem sa na to Chikority musieť spýtať... V hlave mi premiela množstvo myšlienok, no oči sledujú zápas.

Marcus Diron (Trenér) - 02. července 2018 18:17

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Pokéolympiáda

Ledyba si v prvním kole vedla výborně, ovšem v tom druhém... nevím, v čem byl problém, ale vypadalo to, jako by najednou byla nervózní a pokazila, co se dalo, ještě štěstí, že nepřešlápla. Zatnu zuby a doufám, že její výkon z prvního kola nebude překonán.

1,5,3,1,1

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 04. července 2018 16:57

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Charmander sice nepřešlápl, ale i tak jeho výkon nebyl nic noc. Kousla jsem se do rtu. Kdyby se vyvinul v Charmeleona, měl by lepší šanci. Ale to je jedno. Aspoň bude navnaděný k tréninku, který mu pomůže zesílit. Hned, jak se s Marcuse vydáme na cesty, budeme trénovat a chytíme si Eevee a budeme mít všechny její evoluce!
S touto myšlenkou jsem se rozhodla k dalšímu postupu. Nebudu spokojená, dokud svůj sen nesplním. Jen snad Marcus nebude tolik natěšený na turnaj, že budeme jen cestovat od jednoho stadionu k druhému a nikde se nezastavíme pro to, co budu chtít. Což mi připomnělo, že jsem ho celou soutěž skoro ignorovala. Věnovala jsem se jen svým pokémonům a tomu, aby se cítili dobře a věřili si, i když soutěž projeli. Nebyl to přece náznak jejich slabosti, ale v případě Woopera to byla jeho dychtivost. Tohle je chvíle pokémonů a chvíle pro mého cestovního kolegy nastane až půjdeme zase na vlak a budeme pokračovat v cestě.
Na řadu se opět dostal Charmander. Držela jsem mu pěstičky, aby si vedl lépe než předtím. Rozeběhl se a háže…

Hody: 1, 4, 4, 5, 3

Luka Rankov (chovateľ) - 06. července 2018 10:21

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Podáva sa večera
Landek Park, Ostrava

Potom čo nájdem všetky ingrediencie k príprave večere a dám to všetko variť sa rozhodnem na chvíľu si zdriemnuť, predsa len zvuky lesa, bublanie v hrnci a spokojné odfukovanie mojich pokémonov pôsobí veľmi upokojujúce. Zobudím sa iba chvíľu predtým, než dorazí David, jediné čo stihnem, než položí svoje otázky je zobrať hrniec s hustým vývarom a kúskami mäsa z ohňa a odložiť ho na plochý kameň.

Vitaj späť David. Vlastne som nám pripravil niečo na večeru, ktovie ako to bude vyzerať v tých baniach, a či vôbec bude ešte čas sa niekde najesť. Dáte si?

Načiahnem k trénerovi a jeho pokémonom ruku s miskou naloženou vývarom. Keď si vezme začnem nakladať aj pre jeho pokémonov, následne pre mojich a poslednú misku si vezmem ja.

Neboj sa mám toho dosť pre všetkých. Usmejem sa na spoločníka. Vidím, že sa ti na love darilo. Musím povedať, že ten Nidoran vyzerá veľmi vitálne.

Následne sa zarazím, pri Davidovej ďalšej otázke. Vlastne ozaj, čo je s Alexom, dúfam, že sa mu nič nestalo. Možno by sme ho mohli súsiť kontaktovať cez pokédex. Vytiahnem z vrecka pokédex, otvorím ho a zazriem na ňom blikajúcu správu práve od pohrešovaného parťáka.

Čítam nahlas: Nečakajte na mňa, rozhodol som sa ísť svojou cestou.

Vyzerá to tak, že sme ostali opäť len my dvaja. Čo navrhuješ ďalej? Prehodím trochu sklesle nad stratou Alexa smerom k Davidovi.

David Morrison (Trenér) - 06. července 2018 14:56

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

S Lukou

"Takže Alex odešel." povzdechnu si. "A co s Danielem? Ten na nás měl počkat u muzea. Snad se taky jen tak nerozhodl, že půjde pryč? Zkus mu radši taky zavolat." Mezitím co Luka zkouší kontaktovat Daniela, já konečně začínám jíst. Je to dost dobré. Lepší než cokoliv, co jsem za ta léta ochutnal v sirotčinci. "Měli bychom jít do toho muzea, jak po nás chtěl profesor. Očividně to bylo důležité."

Profesor Javor - 10. července 2018 18:35

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Nečakané rozuzlenie
Olympijský areál, Mníchov

... a komentátor nadšene pokračuje ďalej vo svojom výklade poslednej disciplíny za ohlušujúceho potlesku tribún ...

Mankey vyzerá po prvom neúspešnom pokuse veľmi odhodlaný a dal do prípravy na druhé kolo naozaj všetko, veď ide o posledný pokus na tohtoročnom zápolení. Mankey došľapuje a máme hore bielu vlajku, tým pádom sa bude merať. Vyzerá to na veľmi slušný hod približujúci sa k medailovému umiestneniu. A máme výsledky (18) – je to presne rovnaká vzdialenosť ako dohodil Sandshrew v prvom kole a to znamená, že momentálne sa nám o bronzový kov delia hneď dvaja pretekári.

Ako druhý bude hádzať priebežne piaty súťažiaci Charmander. Aj na tomto súťažiacom je vidieť, že chce predošlé nezdary zmazať a dať do posledného pokusu všetku energiu, ktorá v ňom ešte ostala. Oštep je už vo vzduchu a aj v tomto prípade bolo všetko v poriadku a tým pádom sa bude merať. ... Wow ... Tak toto je nevídané oštep skončil na rovnakej vzdialenosti akú pred chvíľou dosiahol Mankey a presne rovnakej ako Sandshrewov pokus z prvého kola (18). Takže teraz máme priebežne dokonca troch držiteľov bronzovej medaile.

Zatiaľ sa nám to teda zamotáva priam úžasne a viac svetla do konečného poradia nám môže vniesť ďalší súťažiaci a ním nebude nik iný ako priebežne posledný Azurill. Po prvom kole obsadil ako nováčik veľmi pekné štvrté miesto, zatiaľ ale obaja predošlí súťažiaci prekonali jeho hod z prvého kola. A ďalší oštep nám už sviští vzduchom. A ... to ... bude veľmi ďaleký hod. To môže byť útok na zlatú medailu. Azurill nám predviedol v druhom kole naozaj technicky veľmi dobre zvládnutý hod a jeho oštep končí na vzdialenosti ... počkajme si ešte na výsledky. Tak to je úžasné, Azurill vyrovnal zlatý pokus Ledyby z prvého kola (21). A momentálne máme teda dvoch súťažiacich na priebežnom delenom prvom mieste, jedného na striebornej priečke a troch atlétov na delenom bronzovom stupienku. To je teda krásne zavŕšenie dnešného súťaženia.

Poďme sa ale pozrieť ako sa finále vyvinie ďalej. Na štarte už máme Sandshrewa, ktorého výkon z prvého kola bol už dvakrát dorovnaný v druhom hode. Sandshrew v rozbehu a odhode technicky čistý, presne ako sa od neho očakávalo, ale jeho hod v druhom kole je nakoniec kratší (17) ako ten v prvom a to znamená, že ostáva na delenej tretej priečke, čo nám už teraz napovedá, že môžeme byť svedkami historickej chvíle, ktorá sa ešte nikdy nestala a už nikdy sa nemusí zopakovať, kedy si všetci šiesti finalisti odnesú cenný kov z jednej disciplíny.

Na štarte už máme ale priebežne strieborného Grimera, ktorý sa pokúsi zabojovať o najcennejší kov. Jeho druhý pokus ale končí skôr ako začal, keď sa mu podarí zakopnúť a hromada blata prepadá cez došľapový stupienok. Červená zastávka ide do vzduchu a to znamená, že Grimer skončí na základe prvého hodu najhoršie tretí. Jediný, kto to ešte môže ovplyvniť je Ledyba, ktorá bude bojovať to, či si zlatú medailu odnesie sama, alebo sa o ňu podelí a tým pádom sa nám naskytne historický zážitok v podobe, o ktorej som už hovoril pred Grimerovým pokusom.

Ako poslednú s oštepom v ruke máme teda Ledybu, ktorá naberá rýchlosť, došľapuje v poriadku, švih však už nie je tak razantný ako v prvom kole , ale oštep sviští vzduchom. Malé fúknutie vánku zo strany, oštep sa chveje a dopadá do veľmi krátkej vzdialenosti na zmenu priebežného stavu (14). A tým pádom tu máme situáciu, ktorá ešte nikdy nenastala. Všetci šiesti finalisti končia na víťazných stupienkoch a spoločne nám teda takto krásne uzavrú dnešný súťažný deň. O bronz sa nakoniec podelili Charmander, Sandshrew a Mankey. Striebro si odnáša Grimer a najcennejší kov si rovnako bratsky podelila Ledyba s Azurillom.

Nasledujú obrovské ovácie, priam nekonečná mexická vlna sa točí okolo štadióna a ohlušujúci potlesk pri odovzdávaní poslednej (doplnenej) sady medailí. Ďalej pokračuje slávnostný záverečný ceremoniál, kedy predvedú krásne tanečné predstavenie Sunflory z miestnej farmy a nad štadiónom sa vznesie chladný vzduch nasledovaný mohutnými mávnutiami modrých krídiel. Articuno sa vznesie nad času s ohňom a slávnostne sfúkne ľadovým dychom pokélympijsky oheň. Dvakrát mávne krídlami a zmizne v opare nad štadiónom. Komentátor ešte stihne nasmerovať súťažiacich k výmene bodov získaných za súťaženie za hodnotné ceny v stánku pri vstupe a zaželá postupne sa vyľudňujúcemu štadiónu krásny zvyšok popoludnia.

***

Marcus – 34 bodov
Jessica – 16 bodov

Annika Winkler (trenér) - 10. července 2018 19:28

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Ztracený Pokéball

Pražský hrad - Karen, Gabriel

"Áaaaah, zatraceně!" zakleju a natažená ruka jenom prohmátne vzduch, jak se bezmocně natáhla po mizejícím pokéballu. "Tak ten už nenajdu a zbývá mi jen jeden." Zamračím se. Tolik jsem si toho Gastlyho přála! Naštěstí mi na podobné myšlenky nezbývá moc času, jelikož to mého protivníka pochopitelně motivovalo k novému útoku. Jenže na Bulbasaura si jen tak nepřijde. Musím toho malého, roztomilého tvora skutečně obdivovat. I když mám samozřejmě i trochu obavy nad tím, jak moc se všechny souboje protahují. Zvlášť, když Gabriel stále čučí někam do blba.

Koutkem oka ještě pozoruji snažení Karen. Vypadá, jako by se se svým Pokémonem už dokonale sžila a oba se pro takové šílené nasazení přímo narodili. Také jsem měla problém v té rychlosti sledovat, co její Chikorita vlastně vyvádí.
"No tak Gabrieli, dávej pozor!" zkusím alespoň houknout jeho směrem a doufám, že ho to probere. "Je to snad také nějaký Gastlyho útok, pomocí kterého se mu podařilo Gabriela omámit?" bleskne mi hlavou. To už se ale můj Bulbasaur obratně vyhýbá dalšímu útoku, který pro mého soupeře ovšem nedopadl vůbec dobře. "Možná ještě jeden pokus," kousnu se do rtu a střídavě se dívám po Karen a Gastlym svíjejícím se na zemi. Vypadá to, že moje kamarádka má situaci pevně ve svých rukách.

"Promiň, bude to ještě chvilku jen na tobě!" zazubím se a vytáhnu druhý pokéball. Takovou příležitost si prostě nemohu nechat ujít. Zhluboka se nadechnu, přiložím pokéball ke rtům a jemně na něj zafoukám. "Pro štěstí," hlesnu a pak se znovu napřáhnu a hodím pokéball po vyčerpaném protivníkovi. Tentokrát do toho dám skutečně všechno, celé své tělo i mysl. "Tak Gastly, teď budeš můj!"(94%)

S napětím sleduji trajektorii Pokéballu, že úplně zapomenu vydat Bulbasaurovi další příkazy. Věřím, že tentokrát je už nebude potřebovat a bude si moct dopřát alespoň jedno kolo oddychu.

Profesor Javor - 11. července 2018 08:58

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Posedenie v lese
Landek Park, Ostrava

Skupinka pozostávajúca opäť už len z dvojice dobrodruhov sa v družnom rozhovore zloží spolu s pokémonmi na Lukom umne a chutne pripravenej večeri. Chvíľu je počuť len spokojné mľaskanie a chlípanie spokojných a očividne už značne hladných pokémonov. Tieto zvuky spokojného vychutnávania jedla preruší až Davidova obava o ďalšieho člena pôvodného zoskupenia – Daniela. Luka sa teda natiahne pre pokédex, aby kontaktoval ďalšieho člena tímu, ktorý ostal čakať v odpočinkovej zóne na námestí. Keď však už otvorí zariadenie, Daniel ho predbehne správou. Luka sa teda pustí do čítania a nahlas tak posunie oznam aj zvedavému Davidovi.

Čaute, nehľadajte ma, pripojil som sa k Alexovi a rozhodli sme sa, že pôjdeme ďalej len vo dvojici. Neberte to osobne, ale štyria v jednej skupine už je podľa mňa moc. A hlavne dvaja tréneri v jednom tíme nie je vždy úplne dobrý nápad.

Želám vám veľa šťastia a dúfam, že sa ešte spolu zídeme v nejakom dobrom súboji.
Daniel

Dočíta Luka nahlas správu od Daniela. Medzitým sa čas pomaly posunie a nebezpečne sa priblíži k večeru. Hodiny síce ukazujú sotva šesť hodín, ale aprílové počasie začína vystrkovať rožky, keďže aj napriek tomu, že v aprílu je svetlo dlho do noci, tmavé oblaky zatiahnu oblohu nad doteraz slnečným Landek Parkom.

Profesor Javor - 11. července 2018 10:39

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Duchovia na pokraji zúfalstva
Pražský hrad, Praha

Gabriel stále nejaví žiadnu aktivitu, očividne na neho nejakým tajomným spôsobom zapôsobila prítomnosť duchov v areály hradu. Zubat zmätene poletuje okolo svojho trénera a snaží sa ho prebrať späť k životu. Súbojov sa teda musia chopiť dievčatá. Zatiaľ čo Annika sa snaží dostať do pokébalu jedného súpera, Karen sa presúva do súboja s pôvodne Gabrielovým protivníkom.

Annika sa po chvíľke sklamania zo straty pokébalu vráti pozornosťou späť k vyčerpanému duchovi a dá svojej výstroji ďalšiu šancu na úspech. Vyberie teda druhý pokébal, vykoná s ním rituál pre šťastie a prudkým oblúkom ho pošle priamo na oslabeného pokémona. Pokébal vrazí priamo do tváre Gastlyho, ktorý sa zatvári zmätene. Odrazí sa do krátkej vzdialenosti späť k Annike a červený lúč svetla pohltí ducha do jeho útrob. Červeno-biela lopta dopadne s cinknutím na kamennú podlahu, raz sa mykne do strany a žiariaci vstupný bod takmer ihneď stmavne. Pokémon je teraz bezpečne chytený a uväznený v jeho vnútri. Po jeho chytení sa miestnosť opäť o pár odtieňov zosvetlí akoby ju predtým pohlcovala nejaká Gatslyho snaha.

Karen zatiaľ zvádza tuhý súboj so silným súperom. Z prvého kola súboja zatiaľ vychádza Chikorita ako mierny víťaz, nič však zatiaľ nenasvedčuje tomu, že Gastly číslo dva, by sa vzdal len tak ľahko a rýchlo. Karen s Chikoritou, ale vyzerajú dostatočné odhodlané ho prekonať a hrá pre ich aj malý úspech z prvého kola. Karen teda vydá ďalší pokyn k útoku pre svojho pokémona. Chikorita nečaká dlho a napriek tomu, že sa jej nedarí rýchlostne nadviazať na predošlý výborný výkon, tak sa nemenej sebavedomo púšťa do nárazového útoku (2+0+0+0). Gastly vyzerá, že sa zatiaľ náramne baví, hlavne na Gabrielovi, ktorého sa jemu a jeho spoločníkovi podarilo dokonale vydesiť. Preto nezaregistruje naplno Chikoritinu snahu a jeho obratná obrana preto prichádza veľmi neskoro (1+0+0). Gastly je s grimasou spájajúcou škodoradostný úsmev a vydesenie odrazený o pár metrov späť (rozdiel 1). Po tomto zásahu to vyzerá tak, že Chikorita začína Gastlyho iritovať a s hrozivým smiechom vyrazí priamo proti svojej súperke. Jeho naštvanie sa už začína odzrkadľovať v sile útoku, keď rýchlosťou napodobní Chikoritu z prvého zásahu a zmení sa na čierny fľak mihajúci sa vzdchom v nárazovom útoku (6+1+0+0). Chikorita je ale plne odhodlaná tento súboj vyhrať a jej sebavedomie začína naberať na obrátkach. Zamračí sa priamo na súpera, prikrčí sa k podlahe a sústredene pozoruje pohyb čiernej šmuhy vzducho. Tesne pred tým ako by malo prísť k nárazu prudko a obratne vyskočí do vzduchu v obrannom manévri (6+1+0). A na prekvapenie všetkých v miestnosti ju duch tesne minie a zmätene skončí presne za miestom jej dopadu na zem (rozdiel 0). Teraz stojí dvojica pokémonov priamo zoči voči v neľútostnom súboji vražedných pohľadov.

***

Karenin súper:
Gastly (U+1) / DARK(GHOST) – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 4)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť), prípadne ak chceš tak môžeš hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-35% vyskočenie z Pokébalu, 36-100% chytenie

Karen Dale (chovatel) - 13. července 2018 10:23

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Súboj pohladov
Praha hrad

Atmosféra sa z posmešno-brániacej razom zmení na dusne nevraživú a táto zmena je cítiť azda v celej miestnosti. Aspoň mne sa to tak zdá. Po krásnej obrane Chikority sa zmohnem len na dve zažmurkania a mierne pootvorenie úst. "Wow... proste... wow! To bolo super!" Zahrmí mi myslou udivené jásanie nad výkonom vlastného pokémona. Je to holt šikula. Teraz už len to dokončiť. Moc sa mi však nechce prerušovať očný súboj pokémonov. Z nejakého dôvodu na mňa pôsobí príliš zastrašujúco. A tak tam chvílku stojím a dívam sa, ako na seba hladí Chikorita s Gastlym. Z myšlienok ma vytrhne dopadnutie pokéballu na podlahu a tak odvrátim na chvílu pohlad a usmejem sa keď si všimnem, že druhý Gastly chýba a pokéball, ktorý Annika hodila s cvaknutím stmavne a prestane sa hýbať. Miestnosť zlahka zosvetlí a aj to, aj Annikyn úspech mi dodá druhý dych a tak sa otočím späť k pokémoniemu zápasu myslí.

"Chikorita, zbavíme sa ho, máš na to! Nárazový útok!" (2) Nariadim Chikorite predsa len zaútočiť, pri troche šťastia zvládneme Gastlyho odradiť alebo zastrašiť, prípadne sa k nám pridá aj Annika s Bulbasaurom.

Len čo Chikorita zaútočí, neuhnem pohladom z boja, jedine, že by som sa musela niekam presunúť práve kvôli nemu. "A nenechaj sa trafiť." (1) Inštruujem malého zeleného pomocníka, ktorý bojuje. Predsa len sa pamätám, Chikorita má voči Gastlymu nevýhodu. Napäto však sledujem celú situáciu ďalej.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 13. července 2018 18:55

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

Napjatě jsem čekala na výsledky. Tahle poslední disciplína byla tak strašně napjatá, že bych samu nervozitou snědla asi tři velké čokolády. Naneštěstí jsem u sebe neměla nic, tak mi musel stačil palec. „Jooooooo!“ zakřičela jsem. Charmander se umístil a získal tak další medaili. A nebyla jsem to jenom já, kdo jásal na celé kolo, ale i všichni diváci a trenéři jásali. Tohle byla poslední disciplína a všichni soutěžící se umístili na stupních vítězů a všichni tak krásně završili konec turnaje. A ještě k tomu se vzácný pokémon snesl dolů a uhasil turnajový oheň. Prostě zážitek k nezaplacení!
A jelikož nastal mumraj, odvolala jsem Woopera do pokébalu. Nevím, co by se stalo, ale s jeho energií by jásal mezi davem. Pak jsem si šla pro Charmandera. S radostí jsem se k němu rozeběhla a pořádně ho objala. „Byl jsi skvělý!“ Zazubila jsem se. „Teď si zasloužíš pořádný odpočinek!“ odvolala jsem ho do pokébalu. Stoupla jsem si a rozhlédla jsem se. Hledala jsem Marcuse, ale nějak se tu nakupilo spoustu lidí.
Usoudila jsem, že vhodné bude, když se potkáme někde stranou. Snad ho to taky napadne. Cestou jsem se pořád rozhlížela, ale marně. Nikde jsem neviděla žádnou známou tvář. Pak mě napadla myšlenka, že na něj počkám u stánku, kde se rozdávají odměny. Tam určitě zamíří, tak bude nejlepší na něj počkat tam.
Přistoupila jsem ke stánku. Cestou jsem se rozmýšlela jakouže to odměnu bych mohla zvolit. Bylo to těžké, ale nakonec jsem se rozhodla. „Dobrý den. Měla jsem šestnáct bodů a ráda bych chtěla jeden tréninkový minidisk. Ehh pro ohnivé typy.“ Jelikož si Charmander odnesl nejvíc medailí je jen logické, aby ho dostal on. Tím ale Wooper nebude nikterak ztrácet. Převzala jsem si odměnu a stoupla jsem si vedle stánku, abych mohla počkat na Marcuse a popřát mu.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 14. července 2018 23:15

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Probuzen opět k životu

Ani nevím, co to do mě vjelo. Jako bych zamrznul. Asi. Tyhle duchové....sakra děsivý smích...proč mi to připomíná něco z mládí ? Jako bych čučel do noční můry....ale je to jen pokemon...sakra.... Zmatený vlastním zaváháním jen nečinně stojím a sleduji veškeré dění okolo mě. I s mírným pocitem nejistoty. A strachu. ...je to divný...co mi sakra je... Ani nevím kdy jsem přišel zpět k rozumu. Vlastně ani nevím jak. Je to jako čistý vzpomínka z dětských let, kdy sem se bál i přihlouplé tmy. Ale vše jednou končí.

Probudím se z nečekaného zamrznutí a okamžitě se ohlásím mé věrné skupině. "Promiňte...nevím co to do mě vjelo....sakra" Prokleju sám sebe a natáhnu ruku vedle sebe, aby měl Zubat kde přistát. Rychle ho očima zkontroluji a zhodnotím jak na tom vlastně je. I když já sám vím o zdraví pokemonů prd. Ale lítá, mrká a dýchá. Co víc potřebuji vědět ? Prostě je ready.
Ale co teď ? Nechci se nacpat ostatním do soubojů. Vždyť je to jejich výzva. Asi. Nebudu se zapojovat....jen jí budu krýt záda....asi... Mé rozhodnutí je definitivní. Neútočím, jen bráním sebe i Karen. To kdyby její Chikorita na Gastlyho nestačila. Ale stejně zapojím Zubata jen při kritickém útoku od Gastlyho. Menší zranění by měla čtyřnohá potvůrka ustát. " Zubate....hlídej Chikoritě záda...kdyby to nezvládla, odveď Gastlyho pozornost Laserovým zrakem (6)" A přitom jen dál civím jak si obě děvčata povedou. Koneckonců tohle je jejich chvíle.

David Morrison (Trenér) - 20. července 2018 02:34

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Landek Park, Ostrava

Daniel odešel s Alexem, takže jsme s Lukou zase sami, bezva... "Dobře Luko, tak co myslíš, ůjdeme do toho muzea jak chtěl profesor, ať to máme za sebou dříve než se setmí?"

Koukám na něj a pokud nemá jiný nápad tak vyrážím zpátky na náměstí k muzeu.

Marcus Diron (Trenér) - 20. července 2018 02:46

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Konec Pokéolympiády

Tak a je to u konce. Raduji se společně se svými pokémony když staneme na stupních vítězů a legendární pokémon Articuno, který uhasí olympijský oheň mě přímo fascinuje. Jednoho dne budu mít také legendárního pokémona!
Nejdříve chci najít Jessicu, ale v tom davu lidí ji nikde nemám šanci nalézt a tak se rozhodnu si nejdříve vyzvednout svou cenu a pak jí třeba zavolat, pokud ji tam taky nenajdu. "Dobrý den, já mám 34 bodů, chtěl bych jeden evoluční minidisk pro... totodila." řeknu obsluze ve stánku s cenami a rozhlížím se kolem, jestli tu Jessicu někde nezahlédnu.

Annika Winkler (trenér) - 20. července 2018 14:33

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

A jsi můj!

Pražský hrad - Gabriel, Karen

Zatínám ruce v pěst, až se mi nehty otlačí do dlaní a napětím skoro nemohu dýchat. Pohledem hypnotizuji Pokéball od okamžiku, co opustil mou ruku. Těch pár krátkých cuknutí se mi zdá jako celá věčnost, ale nakonec to za to určitě stálo! Za Gastlyho překvapený výraz a především mého prvního chyceného Pokémona. Radostí nadskočím a hned se rozeběhnu k němu.
"A teď jsi můj!" majetnicky převaluji Pokéball v ruce a na rtech se mi usadí vítězoslavný úsměv. Nebyl to lehký boj a doufám, že Gastly bude se stejným zápalem stát i po našem boku. Ještě ho ale nechám chvilku odpočinout, alespoň do momentu, než si i Karen vybojuje svoji bitvu. Pak se nám ale pomoc Pokémona, co určitě moc dobře zná každičké zákoutí hradu, bude nesmírně hodit.

Ze zamyšlení mě vythrnou Gabrielova omluvná slova. "No konečně se probral!" prolétne mi hlavou, pomalu jsem už o něj začala mít strach. "Hlavně, že jsi v pohodě!" prohodím jeho směrem a doplním svá slova ještě vztyčeným palcem. Tma opět o něco ustoupila a zdá se, že karty osudu konečně hrají v náš prospěch. Stejně jako Gabriel zaujmu obranný postoj a sleduji, jak se daří Karen. Tentokrát si ani já nedovolím zasahovat, je vidět, že souboj již dávno přerostl v něco osobního a mezi trenérkou a její Chikoritou se utvořilo silné pouto. Přivolám si Bulbasaura k sobě, kleknu k němu a podrbu ho na hlavě.
"Skvělá práce, jsi jednička," zašeptám mu a ukážu Pokéball v ruce, "buď ale stále ve střehu, kdyby se objevil nějaký další." Duchové jsou pěkně zákeřní, to víme všichni, bůhví, kolik se jich tu ještě může schovávat. A pro ně podlahy a zdi nemusí představovat žádnou překážku.

Profesor Javor - 23. července 2018 10:31

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

V ústrety svetlejším zajtrajškom
Pražský hrad, Praha

Karen s Chikoritou sú už totálne ponorené v zápale boja proti húževnatému a nedostižnému súperovi Gastlymu, ktorý naznačuje, že nechce zložiť zbrane len tak ľahko. Medzitým ako sa Chikorita snaží vysporiadať s aktuálne posledným duchom na scéne sa preberie späť do reality dočasne paralyzovaný Gabriel. Annika tiež už dokončila svoj súboj, zbalila pokébal s novo-uloveným spoločníkom a spolu s Bulbasaurom sa pripojili ku Gabrielovi a Zubatovi na stranu pozorovateľov Kareninho zápasu. Bulbasaur je očividne nedočkavý a nahnevane poskakuje okolo Anniky, akoby sa chcel aj on ešte zapojiť do súboja. Zatiaľ však ostáva len pri poskakovaní a vrčaní smerom ku Gastlymu popri nohách trénerky. Zubat ostáva pokojne na Gabrielovom ramene a vyčkáva trpezlivo na svoju šancu zažiariť.

Karen sa teda spolu so svojim pokémonom púšťa do ďalšieho boja. Chvíľu nahnevaného hypnotizovania sa medzi pokémonmi, preruší Karen s pokynom k útoku pre Chikoritu. Bojujúci pokémoni sú však v tesnej blízkosti a tak priestor na nábeh do poriadneho nárazového útoku nie je príliš veľký. Chikorita sa však aj napriek týmto okolnostiam snaží robiť všetko čo sa dá, nato aby svojho súpera zmietla k zemi (2+0+0+0). Gastlymu však tesná blízkosť súperky nahráva do karát a tak len poľahky zmení svoju polohu obratným úskokom, skôr než sa útočiaca Chikortia stihne vôbec priblížiť (3+0+0). Chikortia prebehne popri uhýbajúcom sa duchovi a chvíľka nepozornosti spôsobí jej pošmyknutie s následným pádom na zadok a podkĺznutie až ku stene. Náraz na stenu nie je chvalabohu vôbec silný a Chikorita je tak onedlho späť na nohách pripravená k obrane (rozdiel -1). Teraz prichádza na radu Gastly so svojim útokom. Rovnako ako Chikorita pred okamihom volí aj duch nárazový útok a vydáva sa prudko priamo na drobného trávneho pokémona pri stene. Podľa intenzity, ktorú Gastly do útoku vložil to vyzerá tak, že chce tento zápas čo najrýchlešie skoncovať. Opäť začne vzduchom víriť čierna šmuha, ktorú majú naši dobrodruhovia problém vôbec zachytiť svojim zrakom (6+1+0+0). Gastly mieri priamo na Chikoritu, ktorá z rešpektu pred silou jeho útoku očividne začína strácať suverenitu a jej telom prejde viditeľná triaška. Už-už sa schiľuje k priamej zrážke pokémonov, keď Karen vykríkne v poslednej chvíli svoj pokyn k obratnej obrane. Chikorita je však natoľko paralyzovaná strachom, že jej inokedy perfektná obratná obrana vyzerá ako v spomalenom filme (1+1+0). Nato sa už ďalej nemôže dívať doteraz chladný Zubat, ktorý vzlietne priamo pred trasúcu sa Chikoritu do dráhy útočiaceho ducha a vyšľahne ku Gastlymu dva červeno žiariace kužele svetla, sprievodné znaky svojho novo-naučeného útoku – laserový zrak (6+0+0). Gastlyho nadzvuková rýchlosť akoby v okamihu vyprchala a duch sa tesne pred Zubatom zastaví vo vzduchu, načo začne ako spokojný obláčik vzduchu klesať zasiahnutý paralýzou k zemi (rozdiel 6+2 vs. 7 => -1). Priestory hradu sa po tomto zásahu Zubata začnú už zreteľne podobať pôvodnému stavu.

***

Karenin súper:
Gastly (U+1) / DARK(GHOST) – rozdiel na vyradenie 6 (aktuálne 4) – PARALYZOVANÝ
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť), prípadne ak chceš tak môžeš hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-20% vyskočenie z Pokébalu, 21-100% chytenie

Profesor Javor - 23. července 2018 12:10

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Odmeny pre víťazov
Olympijsky areál, Mníchov

Záverečný ceremoniál je krásny a majestátny, ale všetko musí raz skončiť a ani tento krát tomu nie je inak. Akonáhle sa slávnostne ukončí tohtoročné zápolenie pokémonov, štadión sa premení na obrovské mravenisko hemžiace sa ľuďmi a ich pokémonmi, v ktorom je prakticky nemožné niekoho nájsť. Tak sa obaja dobrodruhovia odoberú každý sám so svojimi pokémonmi vybrať si odmenu za získané body počas súperenia pokémonov. Ako prvej sa podarí predrať k stánku s odmenami Jessice. Na jej žiadosť o tréningový minidisk odíde obsluhujúci mladík dozadu a prinesie červeno žiariaci disk uložený v priehľadnom púzdre na disky. Minidisk pôsobí na prvý pohľad akoby bol vyrobený z červeného rubínu. Žiari sýtou červenou farbou, ktorá akoby sálala teplo aj napriek uloženiu v púzdre. Na disku je vyrazený tmavočervený ornament plameňa, ktorý pri pohybe disku v ruke sprava doľava akoby imitoval ozajstné horenie plameňa.

O pár minút neskôr sa podarí zo štadióna predrať aj Marcusovi, ktorý rovnako musí najprv vystáť rad pred stánkom, pričom sa už vzájomne spozorujú s Jess, čakajúcou na neho vedľa stánku. Nakoniec sa dostane na rad aj Marcus a po vyslovení požiadavky ostane na neho chlapík v stánku nechápavo zírať. Evolučný minidisk pre Totodila ... hmm ... opakuje si sám pre seba a očividne nad niečím premýšľa. Potom odbehne dozadu a listuje nejakú knihu o hrúbke telefónneho zoznamu celej Európy. Prehľadá pár krabíc a preloží zopár listov. Napokon sa so zvesenými ramenami vráti späť k okienku, kde čaká Marcus. Ehm ... To s tým evolučným minidiskom ... ste sa musel asi zmýliť. Ospravedlňujúco pozrie na Marcusa. Mám tu síce vodný minidisk, ktorý vám samozrejme môžem na základe získaných bodov dať, ale pokiaľ viem, tak Totodile k svojmu vývinu nepotrebuje minidisk. Patrí k pokémonom, ktorí sa vyvíjajú prirodzeným spôsobom. Dám vám ten vodný minidisk, alebo si budete priať niečo iné?

***

Pre info – Na základe získaných bodov si môžete vyskladať aj viac cien z nižších kategórií, nemusíte brať len tú najvyššiu, na ktorú máte podľa bodov nárok.

Marcus – pre info o pokémonoch, ktorí potrebujú evolučný mindisk ku svojmu vývoju, vrátane konkrétnych tipov a názvov minidisku nájdeš v HP, v sekcii VÝVOJ.

Jess – hoď si percentkou na útok, ktorý je na minidisku, keď ho budeš používať: 0-40% Žeravý dych (U+1), 41-80% Popálenie (U+1), 81-100% Výbuch plameňa (U+2).

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 23. července 2018 15:14

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Pokélympiáda - Mnichov
Marcus Diron

V ruce jsem stále držela červený minidisk. Při hledání Marcuse přemýšlím, jaký nový útok tam bude. Co nového mého pokémona naučí? Zvedla jsem hlavu a podívala se ke stánku. Zrovna tam stál Marcus a vybíral si svoji odměnu. Usmála jsem se na něj. Vypadalo to, že už si vybral, když mladík odcválal dozadu. Pak se ale vrátil. Že by odměnu už neměli? Ale tolik lidí tam ještě nebylo, aby ji všechno rozdali. Tak snad tam budou mít i jinou která by pro něj byla dobrá.
Trpělivě čekám vedle stánku a pořád přemýšlím, co nového svého pokémona naučím. Charmander bude rád! Už ve vlaku jsem koupila jeden minidisk a teď jsem měla pro něj další. Snad bude rád.

***
Jo tak to jsi měl říct dřív.

A Charmander se potom naučí: 29 % - žeravý (momentálně mi nedochází, co je to česky xD) dech

Profesor Javor - 25. července 2018 07:50

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Cesta do minulosti
Múzejné námestie, Landek Park – Ostrava

Chvíľu trvá než Luka poupratuje, poumýva a pobalí všetky svoje veci, ktoré boli potrebné k príprave večere a ešte predtým, než sa začne stmievať sa staro-nová skupinka dvoch dobrodruhov vydá úzkou lesnou cestičkou späť na námestie a ďalej pred jednu z najväčších budov rovno k múzeu. Vstup do múzea je priamo oproti samotou dýchajúceho vchodu do starého opusteného dolu Anslem.

Bránu do múzea tvoria klasické, ošúchané a už značne opoužívané, naviac vŕzgajúce, vysoké, drevené dvojkrídlové dvere, po stranách ktorých sedia dvaja kamenný Growlithovia na vrchole schodiska vedúceho k nim z námestia. Po prechode bránou vám udrie do nosa pach práchnivého dreva, naftalínu a vlhkého kameňa. Podlaha tiež už nie je v najlepšej kondícii, čo je počuť a cítiť pri každom kroku. Pri vstupe cez druhé o niečo zachovalejšie, presklené dvere sa vám naskytne pohľad na pokladničný pult, za ktorým unavene stojí starší pán vo vedeckom plášti a s okuliarmi založenými nízko na nose. Vyzerá to, že niečo píše a pomaly sa chystá zatvárať. Keď vstúpite do miestnosti zdvihne pohľad a zľahka prísnym pohľadom dodá: O chvíľu budeme zatvárať. Ak máte záujem o exkurziu, budem vás musieť sklamať. Všetci sprievodcovia sú už doma. Môžem vás pustiť jedine samých bez sprievodu, pokiaľ mi sľúbite, že do hodinky ste naspäť. A ... ehm ... aby som nezabudol, vstupné je 20 PE na osobu. S ťažkým vzdychnutím sa usadí na stoličku za počítač na pulte.

Karen Dale (chovatel) - 26. července 2018 16:52

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Priatelia držia spolu
Praha, hrad

Zápas pokračuje a zdá sa, že Gastly sa nás chce rýchlo zbaviť. Kútikom oka si všimnem, že Gabriel aj Annika sú v poriadku a obaja svoju pozornosť obracajú k súboju Chikority a Gastlyho. Venujem im však len letmú pozornosť. Miesto toho sa zameriam na Chikoritu, ktorá po svojom nie úplne vydarenom útoku vyzerá byť v kaši. Čas akoby sa spomalil a každá sekunda trvá nekonečne dlho. Gastly sa mení na šmuhu, rotujúcu vo vzduchu, šinúcu si to na chúďa Chikoritu, ktorá stráca doslova pevnú pôdu pod nohami. Jej ramienka sa zosunú a nohy zaklepú. Už už vidím, ako schytá hrozný zásah, no nie som schopná tomu akokolvek zabrániť. Inštinktívne vložím jednu nohu pred druhú pripravená chrániť svojho pokémona, alebo azda len zmierniť jeho dopad, keď vtom sa čas opäť pohne a ja nestihnem viac než len civieť, ako Zubat priletí pred Chikoritu a oslepí nás červené svetielko. Rukou si prikryjem oči a v tom momente mi vzdialene dôjde, že obaja moji nový priatelia, prikázali svojim pokémonom zapájať sa len v prípade núdze, chrániť toho môjho. Otočím sa na nich a vďačne sa usmejem. Nevadilo by mi, ak by sa pripojili k zápasu, ale toto gesto pre mňa znamená mnoho.

Otočím sa na zubata a usmejem sa i na neho. "Ďakujem," poviem a v mojom hlase je cítiť, že to myslím vážne. Chikorita a ja sme spolu len chvílu, no i tak by som o ňu nerada prišla. Zatnem ruky v päsť a opriem sa do nohy, ktorú som predtým položila vpred. "Chikorita, ukončime to! Nenechaj Zubatovu pomoc vyjsť navnivoč! Nárazový útok!" (4) Zavolám na svojho pokémona a v hlase mi znie väčšie odhodlanie ako kedy predtým. To zvládneme. Spoločnými silami to zvládneme. Aj hrad vyzerá, akoby do neho vstúpilo viac svetla a to mi dodáva nie len nádej, ale i odvahu.

Dovolím si od súboja na chvílu odlepiť oči a pozriem na An a Gabriela. "Pokial ho niekto z vás chce, je čas sa o to pokúsiť. My by sme si nerozumeli." Prehodím k nim s úsmevom na perách, Annika už svojho chytila, ale ak by chcela druhého, alebo by mal záujem sa pokúsiť Gastlyho si chytiť Gabriel, je lepšie im dať vedieť, že ja o neho nestojím, predtým, než nám ujde. Mám pocit, že tento pokémon ma už teraz nenávidí. Potom pozornosť znovu rýchlo obrátim na Chikoritu a jej protivníka.

David Morrison (Trenér) - 26. července 2018 21:40

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Muzeum v Ostravě

Lukovi samozřejmě s úklidem pomůžu a už se vydáváme na cestu do muzea. Cestou profesorovi napíšu zprávu o tom, že už jsme skoro v tom muzeu kam nás poslal a poprosím jej, ať nám pošle další instrukce, tedy od koho se dozvíme ty informace a jak.

Když vejdeme do muzea, ihned k nám promluví muž ve vědeckém plášti, co to tu zrovna chtěl zavřít. "No, a nebyla by možnost nějaké slevy? Když to je bez průvodců? Nebo nějaká sleva pro trenéry pokémonů?" zeptám se ho, přeci jen, nemáme peněz nazbyt a za zkoušku snad nic nedám. "Kdyžtak jsem slyšel, že v těch starých dolech v okolí je prý něco zajímavého. Tam jsou taky prohlídky?" Koneckonců, profesor říkal, že o tom co se v těch starých dolech děje se dozvíme právě tady, tak to zkusit můžu. Možná je tohle nějaký z Javorových spolupracovníků?

Marcus Diron (Trenér) - 26. července 2018 21:59

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Konec Pokéolympiády

Jessicu nakonec zahlédnu, ale chlap u stánku mi řekne, že Totodile žádný evoluční minidisk nepotřebuje. "A jo vlastně!" plesknu se do čela, jelikož tohle byla úplná začátečnická chyba. Asi jsem z celé té olympiády úplně vyšťavený, stejně jako moji pokémoni. "Ale Scyther evoluční minidisk potřebuje, že? Jestli jo, tak bych si ho vzal. Myslím, že to je ten ocelový? Jak to vůbec funguje, když jej použiju, tak se hned vyvine na Scizora?" Poté, co si převezmu svou odměnu se vydám k Jessice.

Annika Winkler (trenér) - 02. srpna 2018 23:02

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Zubatův zásah

Praha - Karen, Gabriel

V posledních vteřinách souboje skoro nedýchám. Hutná atmosféra mě okamžitě obklopila a stáhla s sebou, takže prožívám nejspíš to samé, co právě Karen. Gastly je poslední překážka stojící nám v cestě a všechny mé myšlenky jsou upnuty jen k tomu, jak ji z ní odstranit. Své naděje taktéž vkládám do Chikority, která se už v předcházejících chvílích opravdu vyznamenala. Ale nic bohužel nemůže trvat věčně; únava si pomalu výbírá svou daň a utváří trhliny v pozornosti i odhodlání. Ruka mi automaticky zakryje ústa, jak s hrůzou sleduji Gastlyho útok. Pohled mi chvilku sjede i k Bulbasaurovi, ale na to je už bohužel příliš pozdě...

Gabrielův Zubat naštěstí zareagoval rychleji a zčistajasna se zjevil Gastlymu v cestě. Srdce mi poskočilo až ke krku, už jsem se bála, že je všemu konec. Hrdinský čin hodný obdivu, jen co je pravda!
"Skvělé, Zubate!" vykřiknu, radujíc se nad výsledkem bitvy, když ze mě veškerá tenze opadne.
"To bylo opravdu neuvěřitelné," stále tomu tak trochu odmítám uvěřit, další z nepřátelských pokémonů leží na zemi omámen a místnost se pomalu zalévá světlem.
"Myslím, že jeden bude stačit," odpovím pak na Kareninu nabídku s jemným úsměvem, spokojená, že už to máme všechno za sebou, "myslím, že jsme to opravdu zvládli. Dobrá práce, vy všichni,..." na moment se zarazím, jako by mi snad došla slova, načež se i lehce začervenám. Uvědomila jsem si, jak nerada podobně promlouvám k lidem. Raději jsem si tedy znovu klekla ke svému pokémonovi a poplácala ho něžně po hlavě a nechala tak zbytek slov viset ve vzduchu. Beztak je přeci čas si aspoň trochu odpočinout...

Profesor Javor - 06. srpna 2018 06:22

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Cesta pokračuje
Olympijsky areál, Mníchov

Chlapík za pultom pri Marcusovom ospravedlnení iba zakrúti hlavou a naznačí, že mu to nevadí. Očividne nebol Marcus prvý, kto prišiel so zvláštnou požiadavkou za ním, v týchto dňoch. Po zmene požiadavky sa už usmeje a prejde dozadu. Prinesie žiarivo sivý minidisk, ktorý pôsobí svojim vzhľadom ako čerstvo naleštený vodovodný kohútik. Nech sa páči, tu je váš oceľový evolučný minidisk. Funguje to tak, že disk vložíte do pokédexu a navolíte pokémona, na ktorého ho chcete použiť. Potom stačí namieriť šošovku prednej kamery pokédexu na vstupný bod pokébau patriaceho vybranému pokémonovi a ďalej už to pôjde automaticky. Áno, stačí použiť minidisk a váš Scyther sa okamžite vyvinie na Scizora. Upozorním však nato, že niektoré útoky, ktoré sa Scyther ešte nenaučil, už nebude mať Scizor možnosť sa naučiť, preto si to dobre premyslite a držím vám palce v ďalšej ceste. Chlapík od okienka sa usmeje a venuje svoju pozornosť ďalšiemu v poradí. Areál sa postupne vyprázdňuje a už je v ňom celkom voľný pohyb, takže nemáte vôbec problém sa nájsť a vybrať sa okolo vysokej budovy olympijskeho PokéCentra späť do rušných uličiek Mníchova, kde sa už schyľuje k večeru.

***

Žeravý je po Česky žhavý, teda pre Charmandra sa jedná o útok Ember.

Luka Rankov (chovateľ) - 06. srpna 2018 06:30

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Cesta do múzea

Po zbalení všetkého potrebného vybavenia nasleduje Davida priamo k bráne múzea. Vchod nie je ničím výnimočný, iba vyzerá trochu ošarpaný a zanedbaný. Hlava mám vykrútenú dozadu a pozorne si obzerám každý kúsok starobylého vzhľadu. Keď ma zo zamyslenia vytrhne hlas pracovníka múzea. Jasné, nejaká zľava by bola fajn. Predsalen sme ešte mladiství, ktorí iba dnes vyrazili na cesty. Posiela nás sem profesor Javor. Prikývnem a doplním Davidov výklad.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 07. srpna 2018 12:12

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Hrdinové přicházejí vždy na poslední chvíli

Praha - Karen, Annika

Oba souboje se pomalu blíží ke svému konci a já se mezitím držím stranou. Nechci zasahovat do tak důležité chvíle. Já bych byl asi naštvaný....přeci jen je to o tomhle...a i samotná prohra patří k růstu.. Mé myšlenky jsou jasné. Přesto je poruším hned při prvním náznaku problémů. Zatímco Annika úspěšně dokončí svůj duel, Karen lehce klopítne a vystaví se tak kritické chvíli. V tu chvíli instinktivně zadám Zubatovi povel a ten zastaví právě postupujícího Gastla ještě před jeho útokem. Ani nevím proč jsem to udělal. Sakra....možná jsem to měl nechat být...musím se omluvit...

Gastly paralyzovaný Zubatovým útokem padne k zemi a nám tak zbývá chvilka času pro nás. Karen pomoc mého pokemona uvítala, přesto jsem k ní přišel a náhle jí chytl za ruku. Ignoruji ten neznámý pocit hebké ženské ručky a místo toho svůj omluvný psí pohled. "Vážně se omlouvám. Asi jsem ti zkazil souboj.....nevím co to na mě přišlo..." Jak divné je omlouvat se za zachránění před útokem rozzuřeného pokemona ? Sám nevím. Mé mozkové buňky si letos dávají relax. Proto to vypadá tak jak to vypadá.

Zobrazit SPOILER

Ale omluvu jsem dodal. K tomu i neodolatelné psí očka. Co víc si přát. "S gastlym si dělejte co chcete...ať o něm rozhodne ta, s kterou bojoval..." Opět se otočím na Karen. Tentokrát ale pustím její ruce a místo toho přejdu k svému pokemonovi. Pašák...Nemluvím, jen ho podrbu na bříšku a pak ho stáhnu zpět do pokeballu. Pro dnešek toho má dost. Vlastně i já toho mam dost. Takže než se děvčata rozhodnou, tiše projdu nově osvětlenou místnost a zrekapituluji si náš postup. Protože to hledání hradu chci ještě dnes dokončit.

Profesor Javor - 07. srpna 2018 15:14

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kolega z múzea
Pokémúzeum, Landek Park, Ostrava

Ahaa ... Takže od profesora Javora. Odpovie mierne zamračeným výrazom tváre chlapík za pokladničným pultom múzea. Tak konečne ten starý páprdo vyslyšal moje volania ... pche ... a že kolega. Ale prečo poslal nováčikov? Zahľadí sa spýtavo na dvojicu dobrodruhov. No nič, opäť musíme veľkému profesorovi byť vďačný aj za tie odrobinky, ktoré nám necháva a za to málo čo nám dáva. Pokračuje vo svojom namosúrenom monológu. No poďte, poďte. Zdvihne odklopnú časť pultu a vyjde vám v ústrety. Moje meno je profesor Stone. Bohužiaľ nemám čas vás tu previesť, ale v zadnej miestnosti pravekého mora vám všetko vysvetlí môj asistent. Poškriabe sa po brade. Dostanete sa tam tak, že pôjdete priamo cez miestnosť zbierky motýľov a hmyzu, na ktorej konci zabočíte doprava do miestnosti pravekých pokémonov a jej stredom priamo k náprotivným dverám pomedzi výstavné skrine. A za týmito dverami vás čaká môj asistent Jirka. Povedzte mu, že vás posielam kvôli problémom so železnicami, on už to pochopí a prejde s vami podrobnosti. Prešľapne z nohy na nohu. A tentokrát to máte zadarmo, ale moc si nato nezvykajte. Ešte zamrmle než stihnete odísť.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 07. srpna 2018 17:05

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Ulice Mnichova
Marcus Diron

Vypadalo to, že Marcus si konečně vybral svoji odměnu za výhru. Vůbec se mu to rozhodování nezáviděla. Získala jsem, tedy získali jsme, jen málo bodů a byla jsem ráda, že nemám tolik na výběr jako on. To bych tam strávila třikrát tak větší než on. Viděla jsem, jak se vzdaluje od stánku. „Marcusi!“ zavolala jsem na něj a rozeběhla jsem se k němu. „Cože sis vybral, hm?“ nakukuji mu přes rameno, abych mohla spatřit jeho odměnu.
Zazubím se na něj. „Byl jsi dobrý! Máš úžasné pokémony!“ řeknu a poplácám ho přátelsky po rameni. „Můžeš se rovnou vydat získat první odznak na stadionu!“ Zasměju se. Hned mi však do smíchu není.
„Náš vlak! Kolik je hodin?!“ vyjeknu z nenadání a snažím se najít nějaké hodiny. Rozhlížím se jako zběsilá po okolí.

Profesor Javor - 08. srpna 2018 08:42

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Záblesk nádeje
Pražský hrad, Praha

Traja dobrodruhovia uprostred temného hradu sa tešia a svorne potľapkávajú jeden druhého aj svojich pokémonov na oslavu víťazstva. Nikto si však nevšíma paralyzovaného Gastlyho, ktorý sa už začína preberať opäť k životu (teda natoľko, ako sa len môže pokémonový duch k životu vôbec prebrať). Nasleduje jeho zlovestný smiech pripomínajúci hrmenie naznačujúce búrku a vycerené zuby vyzerajú priam hrôzostrašne ....

Predtým než však stihne ktokoľvek z družiny zareagovať vyskočí Bulbasaur aj Chikorita priamo pred rozzúreného pokémona a na Bulbasaurovu cibuľku sa sebavedomo vznesie Zubat. Celá trojica svorne čaká v bojovom postoji na Gastlyho temné činy, ten však zhodnotí svoje šance, ktoré sú momentálne mizivé. Roztrasie sa, čím rozvibruje aj okolitý vzduch a s vytreštenými očami zmizne stenou preč z hradu.

Akonáhle sa udeje toto, hradom sa rozžiari svetlo, v stene sa objavia veľké okenné otvory, ktoré predtým vyzerali ako nepriepustná stena. Pražský hrad vyzerá opäť takmer normálne. Jediné čo po temných pokémonoch ostalo je jama uprostred veľkej haly, inak ale stavba vyzerá ako v bežný turistický deň. Dokonca sa podarí dovnútra preniknúť aj pár nesmelým lúčom poobedného, aprílového slnka. Gabriel povolá Zubata späť do pokébalu a naša skupinka doplnená dvomi travnými pokémonmi tak stojí uprostred presvetlenej haly pražského hradu a posledné dvoje dvere sa týčia priamo pred nimi po každej strane. Dvere vpravo vyzerajú úplne normálne, dokonca sa zdá, že sú jemne poodchýlené a sviští z nich svieži vánok. Dvere vľavo vyzerajú pevne zabuchnuté a s pod ich spodného lemu sála chlad a posledné kúsky temnoty pohlcujúce túto významnú stavbu.

Profesor Javor - 10. srpna 2018 11:36

Druhá šanca pre opustených
Worldwide broadcast

Každého z vás svojim spôsobom opäť prekvapí už známe drnčanie vo vrecku alebo batohu, ktoré vás pristihne vo chvíli a na mieste, kde sa práve nachádzate. Po vytiahnutí drnčiaceho pokédexu a odklopení displeja na vás vykukne tvár, ktorú už dôverne poznáte. Usmiaty profesor na druhej strane vysielania má očividne dobré správy, čo potvrdzuje širokým úsmevom.

Zdravím vás pokédobrodruhovia,
Dlho sme sa nevideli, čo ... ha, ha, haaa ... pre niektorých z vás mám výborné správy, hlavne sa ale jedná o výborné správy pre mojich pokémonov. Ako ste si už mnohí z vás všimli, niektorí dobrodruhovia, ktorí sa vydali na cestu spolu s vami sa rozhodli počas jej úvodných kilometrov napokon inak a rady tohtoročných objavovateľov sveta pokémonov opustili, skôr než ich stihol pohltiť. Uhm ... vlastne ... dúfam, že vás nevyrušujem pri niečom dôležitom. Doteraz vysmiata tvár zvraští trochu obočie. Správy, ktoré dostávam o vašich doterajších cestách ma veľmi tešia. Tento rok to naozaj vyzerá na výborný ročník, čo sa nováčikov týka. Ehm ... ale späť k veci. Ako isto viete, tak spolu s dobrodruhmi, ktorých som už spomínal vyrazili na cesty aj moji pokémoni – ich štartovní partneri na cesty. Títo pokémoni sa mi ale bohužiaľ vrátili a po tom, čo zažili možnosti, ktoré im ponúka svet ostali veľmi nešťastní. Preto som sa pustil do tvrdých rokovaní s európskou radou a podarilo sa mi uspieť. Juchú ... Víťazoslávne zvolá a povyskočí si pred obrazovkou. Uhm ... teda s určitými podminkami. Loboval som o to, aby sa pokémoni mohli vrátiť na cesty a pripojiť sa k niektorým z vás. Keďže je aj rada unesené s pokrokov, ktoré robíte tak pristali na môj návrh s určitými podmienkami. Dovolia vám vybrať si ďalšieho spoločníka pri splnení nasledovného. Prvá možnosť je taká, že jedného z vašich súčasných pokémonov vymeníte za niektorého z tých, čo sa mi vrátili. Druhá možnosť je taká, že pokémona vám môžem poslať, za podmienky, že na účet európskej rady pre pokémonie záležitosti prevediete späť 400 PE, ktoré vám boli radou poskytnuté ná úvod vašej púte. Dostal som rovnako obmedzenie na počet pokémonov, ktorých týmto spôsobom môžem vrátiť na cesty. Rada my umožní rozposlať celkovo štyroch pokémonov. Rozhodol som sa vybrať túto štvoricu – Pichu, Geodude, Eevee a Cyndaquil. Pokiaľ o niektorého máte záujem napíšte mi do chatu a prevody spravíme vzápätí cez pokédex. Zatiaľ sa majte a veľa zdaru pri ďalších dobrodružstvách všetkým. Stará tvár profesora sa posledný krát rozžiari v bodrom úsmeve a obrazovka zariadenia stmavne.

***

Správy do chatu píšte verejne, keďže to je verejná chatovacia miestnosť a aby sme predišli riešeniu cez súkromné správy to že niekto chce toho istého pokémona. Platí kto skôr príde, ten skôr melie, za predpokladu, že sa nedohodnete medzi sebou inak.

David Morrison (Trenér) - 11. srpna 2018 05:12

Výměna pokémona

Zatímco procházíme muzeem, rychle píšu zprávu, ve které žádám o jednoho z volných pokémonů. "Dobrý den, pane profesore. Rád bych si vzal Cyndaquila. Výměnou vám pošlu Caterpie. Prosím o instrukce ohledně toho, jak by měla probíhat výměna."

Koneckonců, dva broučí pokémony mám a Spinarak se mi zdá užitečnější než Caterpie. Doufám, že profesor na výměnu přistoupí. Koneckonců, i když je Caterpie dost běžný pokémon, nikde se nezmiňoval o tom, že je bude měnit jen za vzácné pokémony.

David Morrison (Trenér) - 11. srpna 2018 05:20

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Muzeum v Ostravě

Pomalu začínám litovat, že jsem s Lukou nezůstal tábořit v parku, jestli se takhle k nám budou chovat všichni. "Hele, tak bacha, buďte rádi, že sme vůbec přišli!" odseknu tomu chlapovi, protože na takové řeči vážně nemám náladu. Urážek jsem si vyslechl už dost v sirotčinci, tady to snášet nehodlám.

Když nás vpustí dovnitř, podaří se mi uklidnit a spolu s Lukou míříme k tomu jeho spolupracovníkovi, co nám to prý všechno vysvětlí. Upřímně doufám, že ten bude mít aspoň trochu slušnosti. Mezitím mi ale přijde dost zajímavá zpráva od profesora. Tuto nabídku si rozhodně nedám ujít a tak zatímco jdeme skrz muzeum, tak píšu profesorovi zprávu, ve které chci Cyndaquila výměnou za Caterpie.

Karen Dale (chovatel) - 11. srpna 2018 19:27

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Nie tak temný hrad
Praha, hrad

Gabrielovo ospravedlnenie ma zaskočí a jeho náhla prítomnosť a blízkosť spôsobí lahký rumenec na mojej tvári. Rýchlo zažmurkám snažiac sa vyčistiť si mysel, v ktorej zostalo odrazu prázdno. "Um.. t-to je v pohode," zakoktám sa trošku na začiatku dívajúc sa na Gabriela a jeho psí výraz. "Mne nevadí, ak sa pridáte k súboju, nepotrebujem vyhrať sama a Chikorita určite tiež ocení pomoc." Odpoviem mu už bez koktania a usmejem sa na neho. Pohlad venujem i Annike, aby vedela, že táto odpoveď sa netýka len Gabriela.

Potom si však kvoknem a pohladím Chikoritu po hlavičke. "Bola si úžasná." Usmejem sa na ňu s pochvalou na perách a vytiahnem pokéball, aby sa do neho mohla vrátiť a chvílu si odpočinúť. Pohladom prejdem po dvojici dobrodruhov, ktorá tu so mnou stojí a ich pokémonoch, odhadujúc ich zdravotný stav a vyčerpanie. No zdá sa mi že sme vyčerpaný úplne všetci, preto sa otočím na ich trénerov. "Budeme ešte pokračovať, alebo si chceme všetci chvílu odpočinúť?" Dotážem sa. V tom ma vyruší známy zvuk pokédexu. Rozhliadnem sa avšak vyzerá to, že žiaden protivník tento raz nie je v okolí a tak vytiahnem pokédex a otvorím ho. Na mňa sa usmeje profesorova tvár na obrazovke a vypočujem si hlásenie. "Pokémon za pokémona, alebo za 400 pokéur, to je velmi zaujímavá ponuka." Prebehne mi myslou a na chvílu sa zamyslím nad ponúkanými pokémonmi. Niektorí z nich sú proste rozkošní...

Otvorím chat a skontrolujem, či si niekto o pokémona už napísal, len aby som zistila, že si niekto vypýtal Cyndaquila. Zaujímavé, ale najprv by sme mali asi dokončiť to, čo sme začali... Okrem toho je to transakcia, ktorú potreba viac premyslieť. A tak zavriem pokédex a otočím sa na svojich spoločníkov očakávajúc, či sa pustíme ďalej, alebo nie.

Annika Winkler (trenér) - 14. srpna 2018 14:58

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Chvilka oddechu

Praha, Hrad - Gabriel, Karen

"No, nakonec jsme to zvládli jako tým," prohodím a s menšími rozpaky sleduji, jak se Gabriel a chápe se Kareniny ruky. Těžko říci, kdo z nás je tím více zaskočen. Náhle se objevivší okna do prostor pustí opět o něco více světla a atmosféra působí hned odlehčeněji. Ideální čas pro menší odpočinek. Než ale stihnu cokoliv z toho navrhnout, ucítím známé vibrace v batohu. Zašmátrám rukou v kapse, dokud se mi nepodaří pokédex vylovit. Stejně jako ostatní pak poslouchám nové zprávy od profesora. "Tolik jich skončilo? Taková škoda," bleskne mi nejdřív hlavou. Jak asi muselo být těm opuštěným pokémonům? Instinktivně se znovu sehnu k Bulbasaurovi a pohladím ho po hlavě. Možnost vyměnit si Pokémona je rozhodně lákavá; taková Eevee by se mi určitě líbila, ale ještě jsem se ani nestačila s nově chyceným Gastlym pořádně seznámit, nebylo by ode mě hezké posílat ho hned pryč.

"Chcete nějakého z nich?" otáži se zbytku skupiny. "Já si své pokémony určitě nechám," doplním hned, aby věděli, že nebudu případně blokovat jejich volbu. Pohled se mi celou dobu ale stále stáčí ke dveřím nalevo. "Že by tam mohl být už náš cíl?" všude okolo už vypadá prostředí hradu normálně, otázka je tedy na snadě.

Chvilku počkám, jak se ti dva rozhodnou, než začnu řešit náš postup. "Myslíte, že máme ještě dostatek sil na další souboj?" zeptám se trochu váhavě a v mém hlase jsou patrné lehké stopy nedůvěry. Poslední zápasy nám rozhodně daly zabrat a i když se nám podařilo vyváznout, neměli bychom se nechat tak rychle strhnout úspěchem. Jenže pokud se tomu nepostavíme teď, budeme mít ještě nějakou šanci? "Bůhví, jak je na tom můj Gastly, jestli by se vůbec dokázal ještě zapojit." Otázku nechám ještě chvíli viset ve vzduchu, tentokrát nechci být tím rozhodujícím členem.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 14. srpna 2018 18:04

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Ulice Mnichova
Marcus Diron

Jak jsem se tak rozhlížela a hledala hodiny – vůbec jsem si neuvědomila, že se můžu podívat do pokédexu, se ozvalo zadrnčení onoho přístroje v mé kapse. Překvapeně jsem zamrkala a stroj vytáhla. „Jé, dobrý den profesore!“ pozdravím ho.
Pozorně poslouchám jeho zprávu. Dobré zprávy, jo? Jsem zvědavá, co to bude za tak dobré zprávy. Ale chudáčci pokémoni, politovala jsem je mysli a vážně mě zajímá, co se z profesora vyklube. Hrbila jsem se nad pokédexem a v duchu ho popoháněla dopředu.
Kousala jsem se do jazyka, abych nevykřikla na svůj pokédex, aby si profesor pohnul. Ha! Můžeme si vybrat dalšího pokémona? V očích se mi objevily jiskřičky, které zmizely hned po jeho další větě. Semkla jsem rty Vyměnit za některého svého nebo vrátit poskytnutou dotaci? Obrazovka zčernala.
Podlomili se mi kolena a žuchla jsem na zem. Vyměnit nebo vrátit peníze? Toť to byla moje otázka, která mi způsobovala dilema. Vytáhla jsem své pokébaly a podívala jsem se na ně. Vyměnit za některého svého pokémona? Zamyšleně jsem pozorovala pokébaly. „Nééééééééééééééééé!“ zakřičela jsem. Otočila jsem se na Marcuse. „Tohle není fér!“ nafoukla jsem tváře. „A ne, nesměj se mi!“ Rty se mi zavlní. Tohle opravdu nebylo fér. Otočila jsem se k němu zády a zase se zadumala.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 14. srpna 2018 18:08

Ulice Mnichova

Tak jo, rozhodla jsem se. Vytáhnu pokédex, který jsem předtím schovala a dumala. Najedu na veřejný chat s profesorem a s ostatními.

„Dobrý den, pane profesore, ráda bych si vzala Eevee za poskytnutou dotaci.“

Přemohla jsem se, abych tam nedala spoustu smutných smajlíků a nářků a zprávu odeslala. Vyčkávala jsem reakci od profesora a modlila se, aby mě nikdo nepředběhl, přece jen jsem si předešlé zprávy nečetla.

Marcus Diron (Trenér) - 15. srpna 2018 20:20

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

V Mnichově

Vezmu si ocelový minidisk a sotva uvolním místo dalšímu ve frontě, už ke mě běží Jessica. "Díky, tobě a tvým pokémonům to taky šlo dost dobře! Fakt sem nečekal, že na první pokus v pokéolympiádě vůbec získám nějakou medaili." Stále tomu nemůžu uvěřit. To mi ale zadrnčí pokédex a z té zprávy radostně vyskočím. "To je super, Jess! Konečně můžeš mít toho Eevee cos tak chtěla!" Ale co si vezmu já. Jessica bude chtít Eevee a Cyndaquil je zabraný, takže je to buď Geodude nebo Pichu... a Pichu je podle mého názoru lepší pokémon. Kouknu na hodinky, kdy nám to jede a zjistím, že máme do odjezdu ještě tak dvě hodiny. "Hele, ještě máme čas. Co říkáš na to, že bychom se vrátili do zahrad a chytili tam nějaké pokémony co můžeme vyměnit za ty od profesora? Peníze budeme ještě potřebovat." Pokud Jessica souhlasí, tak se vydám do zahrad. Mezitím se kouknu do pokédexu, abych zjistil, jaké útoky se to Scyther po vývoji na Scizora nebude moci naučit.

Marcus Diron (Trenér) - 15. srpna 2018 20:21

Zpráva profesorovi

"Dobrý den, pane profesore, vyměnil bych jednoho svého pokémona za Pichu."

Luka Rankov (chovateľ) - 16. srpna 2018 11:15

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Expozície
Múzeum, Landek Park, Ostrava

Vyzerá to tak, že z našej večernej návštevy nie je vedecký pracovník veľmi nadšený, aj keď na druhú stranu hovorí niečo o tom, že niekoho od profesora už čakali. Ktovie prečo potrebujú pomoc trénerov. Čo sa tu asi mohlo prihodiť? Z myšlienok ma vytrhne David, ktorý na vedcove nie príliš príjemné privítanie zareaguje tiež svojsky. Chytím ho okolo ramena a skúsim ho trochu ukľudniť. Hej, kašli na neho. Nestojí zato. Je to len starý, nepríjemný páprdo, ktorý trávy celý svoj život pri skúmavkách a za pokladňou múzea. Nejak sa to na ňom predsa muselo podpísať. Pošeptnem mu a s úsmevom ho bodnem lakťom do rebier. Poďme radšej zistiť o čo tu ide.

Vykročím zarovno s Davidom, ale pochvíli sa zarazím, keď mi vo vaku zavibruje pokédex. Pozorne sledujem profesorovu správu a trpezlivo čakám, čo z neho vylezie. O ďalšieho pokémona zatiaľ záujem nemám, mám teraz dvoch relatívne nových a ešte sa musím starať aj o to vajíčko čo som dostal do starostlivosti. Prečítam si správy, ktoré tam už stihli pribudnúť a všimnem si aj Davidovu. Následne pokédex zaklapnem a zbalím. Takže dopĺňaš ohnivý typ. Vyzerá to tak, že pre každého trénera budeš poriadne tuhý oriešok. Som rád, že nás osud spojil dohromady. Prehodím k Davidovmu výberu a pokračujem múzeom. Hlava sa mi vrtí zo strany na stranu ako sledujem všetko čo míňame. Veľmi pozoruhodné výstavy tu majú. Keď však vkročíme do sály prehistorických pokémonov spadne mi sánka. Drgnem do Davida. Neprezrieme si to trochu bližšie? Vyzerá to veľmi zaujímavo a vždy je lepšie poznať históriu, keď chceš byť dobrý aj v budúcnosti. Počkám na Davidove rozhodnutie a podľa toho sa vyberiem buď k prvej vitríne alebo priamo za vedeckým pracovníkom, ktorý nám to tu má všetko objasniť.

Gabriel Haas (Cestovatel) - 16. srpna 2018 20:12

soukromá zpráva od Gabriel Haas (Cestovatel) pro

Světlo v temnotě

Jsem rád jak to Karen vzala. Jako by tu samotnou pomoct považovala za samozřejmost. S čímž na jednu stranu nesouhlasím. Jestli si máme vybojovat své bitvy tak jen vlastními silami. Proto dojdu k jednoduchému opatření pro podobné situace. "Faaajjneee....ale příště se s tím musíš poprat sama....není to fér...." Ozdobím své prohlášení nadšeným úšklebkem a dál se věnuji prozkoumávání hradu. Tentokrát už o něco osvětlenějším hradu. Co tu máme....hrad je v pořádku...jen obrovská díra v zemi, pár nevymetených pavučin a....o sakra !!!! V momentě mého bádání se probudí jediný zbylý duch tohoto hradu a doslova mě vyděsí k smrti. "Hoooly shit....hajzle....mazej zpátky na hřbitov !!!" Okamžitě doprovodím ducha pár příjemnými slovy a nenápadně se tak snažím zakrýt svou chvilku slabosti. I když mé leknutí bylo viditelné na několik metrů daleko. ...asi jsem se posral...

Ale zmizí stejně rychle jako se probudil. Místo toho se nám ozve pokedex i s divnou nabídkou výměny. Tak takové je to kšeftovat s pokemony...divné. Na výměnu se nehlásím. Alespoň né teď. Stejně tam nezazní nic zajímavého. Né že bych ty jména znal. Jen si pamatuji jejich zařazení mezi startujícími pokemony v laboratoři a už tam mě nikdo z nich nezaujal. Ale místo toho se věnuji otázce shrnující naše další kroky. "Já mam ještě dost sil..." Promluvím natěšeným tónem, přičemž zatnu bicák. Jen abych ukázal kolik energie vlastně mam. "....pojďme prošacovat zbytek hradu a pak se zdejchneme rovnou k nádraží. S trochou štěstí se můžeme za pár dní válet u vody....hmmm..." Svou větu dokončím hlasitým oddechnutím. Původně jsme plánovali výlet k vodě a stejně furt trčím na tom jednom místě. Jsme jak zakletý vlak bez kolejí. Tak i tak, projdu zbytek místností. Ať už s tím má neocenitelná parta souhlasí nebo ne. Protože v takovém hradu musí být kurňa velké bohatství. A proč bych si ho nemohl vzít ?

Profesor Javor - 17. srpna 2018 09:05

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kam ďalej?
Olympijsky areál, Mníchov

Nakoniec sa vám celkom svižne podarí vybaviť všetky podstatné náležitosti po ukončenej pokélympiáde a môžete sa tak vybrať ďalej vo svojej ceste. Jess si správne uvedomí, že pravdepodobne vám neostáva veľa času do odchodu vášho vlaku do Štrasburgu a skontroluje čas. Na jej naliehanie napokon aj Marcus skontroluje čas a vyzerá to tak, že si ho svedomito strážil, nakoľko vie absolútne presne, že do odchodu ostávajú nejaké dve hodiny. Cesta na hlavnú stanicu trvá asi hodinu a to znamená, že vám ostáva ešte hodina v Mníchove, kým sa budete musieť pohnúť v najneskorší možný termín k stanici.

Riešenie časových otázok preruší profesor svojou informáciou, ktorá nesie pozitívny nádych do ďalších ciest, ale môže so sebou priniesť aj negatívnu emóciu z pocitu straty, ktorý doprevádza pocit zisku nového spoločníka. Ten sa naplno prejaví u Jess, ktorá sa síce teší z toho, že dostala druhú šancu na zisk Eevee, pokémona, ktorého je po rozšírení pokémonov do Európy veľmi ťažké nájsť v divočine, ale na druhej strane príde o cennú časť dotácie od únie.

Marcus sa medzitým snaží zistiť, ktoré útoky predčasným vývinom stratí a dotáže sa na to vševedúceho pokédexu. Ten vychrlí krátku formulku:
Vývinom Scythera na Scizora pomocou oceľového evolučného minidisku stratí váš pokémon možnosť naučiť sa niektoré hmyzie útoky. Jedná sa o útoky Hmyzie uhryznutie a U-otočka, naopak získa možnosť naučiť sa mnohé oceľové útoky. U Scizora sa jedná o veľmi silného a tvrdohlavého pokémona, mnohí začínajúci tréneri majú problém ho zvládnuť. Dobre si ten krok premyslite. Digitálny hlas sa opäť odmlčí a nechá dobrodruhov len so svojimi myšlienkami.

***

Vyjadrenie profesora vám dám spoločne všetkým do chatu, keď sa vyjadria aj ďalšie skupiny k tomu čo som písal do diskusie.

Čo sa týka ďalšieho chytania v záhrade, tak nič vám v tom samozrejme nebráni, každopádne treba rátať s tým, že keď sa tréner ponorí do zápalu chytania, môže čas utekať rýchlejšie a tým pádom sa zvyšuje riziko, že prešvihnete hodinu, ktorá vám v Mníchove ešte ostáva. A len pre upozornenie profesor pokémonov nerezervuje, takže pokiaľ ich chcete, treba napísať za čo ste ochotní ich vymeniť, pokiaľ si ich nikto iný nevyberie, budete ho môcť vymeniť aj neskôr (po chytení iného pokémona), nemáte to ale zaručené, keďže nie sú rezervovaný len pre vás.

Na záver upozorňujem na to, čo som písal aj Marcusovi do správy – časové údaje do budúcna nechajte na mňa. Tentokrát náhodne trafil úplne presne časový interval, ktorý som vám chcel dať aj ja, takže to nechávam tak.

David Morrison (Trenér) - 17. srpna 2018 09:53

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Muzeum

"Však víš, každý trenér pokémonů musí mít tým schopný zvládnout cokoliv a ohnivý typ mi dost chybí." ušklíbnu se na Luku a už doufám, že se ta výměna uskuteční rychle. Jenom bych měl začít přemýšlet o tom, jak pojmenuji svého Cyndaquila.

Luka mezitím navrhne, že než půjdeme k spolupracovníkovi starého páprdy, tak si to tu můžeme trochu prohlédnout. Tyhle věci mě nikdy moc nezajímaly, maximálně tak fosílie pokémonů a i ty hlavně proto, že se prý daly oživit a prehistoričtí pokémoni poté použít v boji. I tak ale myslím, že bych si to tu měl zkusit trochu užít. V muzeu sem totiž doteď nebyl, v sirotčinci nás málokdy někam brali a všechno se má zkusit. "Tak dobře, ještě máme čas a potom na to už příležitost mít nebudeme." řeknu, nechci mu kazit příležitost si to tu prohlédnout a když už tu jsem, tak se tu můžu porozhlédnout taky. "Vidíš tu něco zajímavého?" zeptám se jej a zamířím za ním k vitríně.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 17. srpna 2018 10:44

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Ulice Mnichova
Marcus Diron

Na chvíli jsem se zamyslela. To, co řekl Marcus něco do sebe má. „Máš nejspíš pravdu. Třeba by to šlo i změnit, ale jelikož tu chuděrku Eevee chci, protože ji nějaký začínající trenér vrátil, tak jsem ochotná přijít i o tu dotaci. Sice by bylo lepší, kdybych ty peníze měla, jen tak pro jistotu.“ Pokývala jsem hlavou.
„Můžu jít zkusit chytit nějakého pokémona a popřípadě ho vyměnit za Eevee, ale nevím jestli to půjde. Pokud ne, tak aspoň budu mít dalšího pokémona!“ Už jsem se tak nějak smířila s tím, že přijdu o dotaci. „Koneckonců spoléhám na tebe, že peníze vyděláš zpátky tím, že budeš vyhrávat nad trenéry!“ Zazubila jsem se na něj a rozeběhla se do zahrad. Tím jsem ho možná postavila před hotovou věc, ale co se dá už dělat.
Celou cestu jsem utíkala, protože času k odjezdu vlaku bylo málo.

Marcus Diron (Trenér) - 17. srpna 2018 15:05

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Mnichov

Jessica souhlasila a tak ji následuji do zahrad. Snad tam chytíme nějakého nového pokémona.

Profesor Javor - 20. srpna 2018 13:10

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Späť v záhradách
Anglické záhrady, Mníchov

Celú cestu späť bežíte a vzdialenosť, ktorú ste už dnes raz absolvovali prekonáte takmer dvakrát rýchlejšie. Do záhrad vstúpite cez ich severnú bránu, presne cez tú istú, cez ktorú ste ich skôr doobeda opúšťali. Po ľavej strane miniete unimobunku údržby a po pravej ruke sa kľukatí cestička hlbšie na juh do záhrad. V diaľke sa týčia už obom známe budovy Monopterosu na kopci a čínskej veže s charakteristickou architektúrou použitou na výstavbu a výzdobu striech v číne. V diaľke po pravej strane sa vám odráža zapadajúce slnko vo vzdialenej vodnej ploche, s ktorou už má Jess svoje zážitky. Aj keď čas už pokročil bližšie k večeru, záhradami sa stále hemžia davy turistov a vzduchom sa šíri ruch vravy a vôňa čerstvo pokosenej trávy doplnená o rozmanitú paletu vôní práve kvitnúcich kvetov.

***

Do odchodu vlaku ostáva: 1:45 (cesta na stanicu zo záhrad trvá cca. 30-40 minút svižnou chôdzou).

Marcus Diron (Trenér) - 21. srpna 2018 06:56

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Zahrady

V zahradách se s Jessicou rozdělíme, já se vydám doprava. Snažím se co nejrychleji najít nějaké pokémony. Mám oči na stopkách a snažím se být co nejtišší. Čas od času kouknu na hodinky, abych měl nějaké ponětí o čase. Nějaký travní typ by byl fajn.

Hledání Pokémonů: 6

Plížení: 6

Profesor Javor - 21. srpna 2018 09:25

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Výstava prehistorických pokémonov
Múzemu, Landek Park – Ostrava

Luka nakoniec ukecá Davida nato, aby sa trocha viac porozhliadli pomedzi exponáty výstavy prehistorických pokémonov. Po pravej aj ľavej ruke sa vám týčia obrovské presklenné vitríny, v ktorých sú umiestnené rôzne ukážky z prírodného prostredia prakontinentu, ako rastliny, kamene, či obrovská napodobenina pravekého jazera obkoleseného jaskynnou sústavou. Keď prejdete trochu hlbšie medzi exponáty, scéna sa mení. Na podlahe z umelého machu, obkolesenej zlatými tyčami spojenými hrubým červeným lanom pre zabránenie vstupu do expozície na vás vykúkajú voskové repliky pravekých pokémonov Kabuto. Prostredie sa postupne mení a mach prerastá do plastovej repliky jazierka, spoza ktorej zurčí voda z dvoch fontán simulujúcich prirodzené prostredie ďalšieho typu prahistorickým pokémov. Na plastovej hladine sa týčia voskové ulity pokémona Omanyta vo veľkom húfe pod vedením osamelého Omastara. Na brehu jazierka sa ešte týči malá vosková replika nejakého neznámeho pokémona pripomínajúceho trilobyta. Dokonca ani pokédex nevie zodpovedať, čo za pokémona to je. Na brehu, kúsok ďalej sa v replike hustého porastu týčia fialové hlávky nejakých neznámych kvetov, pri ktorých sa vám zdá, akoby z ich stredu vykúkali tiež oči. Ďalej scéna potemnie, prostredie okolo vás vyzerá, akoby ste vstúpili do starej, vlhkej jaskyne. Z tieňa po pravej strane sa zrazu vynoria obrovské roztvorené čeľuste Aerodactyla. Najprv vyzerá ako, keby sa vás chystal práve zožrať. Potom si však všimnete, že je tie len z vosku. Scenériu dopĺňa zvuk, ktorý imituje trenie dvoch kovových čepelí o seba. Scéna začína vyzerať ako z hororu. Napokon si všimnete, že zvuky vychádzajú z reproduktoru umiestneného ponad hlavu realisticky pôsobiacej voskovej figuríny Kabutopsa so spojenými čepeľami. Dva posledné exponáty vyzerajú ešte nedokončené a sú prekryté ťažkou sochárskou plachtou. Už-už sa snažíte odísť, keď sa vo vašom zornom uhle na konci umelej jaskyne niečo zaleskne. Zvedavá dvojica prikročí bližšie a zistí, že sa jedná o vitrínu s reálnymi skamenelinami prehistorických pokémonov. Presklenná skrinka ukrýva vo svojich útrobách päť kameňov, každý trocha iného tvaru. Zrazu si všimnete, že veko vitríny je na dvoch miestach poodsunuté, akoby len nedávno niekto vkladal skameneliny do jej vnútra.

***

Na základe spoločného hodu 7 sa vám podarilo objaviť skrýš so skamenelinami pra-pokémonov.

Pokiaľ sa rozhodnete siahnuť po skamenlinu treba si hodiť percentkou na to, ktorú dočiahnete. Prvý hádže David, nakoľko k celkovému úspechu prispel vyšším hodom. Ako hodí aj Luka rovnaký rozsah, tak automaticky padá do nižšieho rozsahu.

Rozsahy skamenelín:
0-30% Kupolovitá skamenelina
31-60% Špirálovitá skamenelina
61-80% Starý jantár
81-90% Pazúrová skamenelina
91-100% Koreňová skamenelina

David Morrison (Trenér) - 21. srpna 2018 16:30

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Fosílie v Muzeu

Tohle je teda zajímavý objev. Rychle se porozhlédnu kolem, jestli tu není ještě někdo jiný, potom spiklenecky mrknu na Luku. "Máme štěstí, co?"

Pak se natáhnu pro fosílii a zkusím nějakou vytáhnou. Když vytáhnu ruku z krabice, tak v ruce mám...

Hod 44%

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 23. srpna 2018 09:53

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady v Mnichově
Marcus Diron

Za chviličku jsme dorazili do zahrad. Než jsem se nadála, Marcus odběhl chytit si pokémona. Zkontrolovala jsem zprávy na chatu a nijak se nezdálo, že by profesor reagoval. To mi alespoň dávalo trochu času.
Ještě, než vypustím Charmandera z jeho pokébalu, tak použiji ohnivý minidisk. Tohle je druhý útok, co se za den naučil. Snad to nebude na něj moc. Ale pevně jsem věřila, že to bude v pořádku. Tak se Charmander naučil žhavý dech. „Pojď ven, Charmandere!“ vyhodila jsem pokébal do vzduchu a červeným paprskem pokémon vylezl ze svého pokébalu.
„Co bys řekl tomu, že bychom chytili nějakého pokémona a vyměnili ho za novou kamarádku? Pokud to nestihneme, tak nevadí. Přijdeme jen o pár peněz, ale ty si vybojujeme zpátky, že?“ vybafla jsem na něj všechno, co bylo třeba. Možná byl trochu zmatený. Usmála jsem se na něj. Zakroutila jsem hlavou. „Tak jdeme někoho najít, jo? Pořádně se dívej a musí jít opatrně a potichoučku,“ poučila jsem ho. Opravdu jsem nechtěla opět sletět nosem na podlahu. Zakřenila jsem se.
Vysoké trávě se vyhneme a jdeme raději mezi křoviny. Dívala jsem se jak po nějakých pokémonech, tak i pod nohy, abych nezakopla.

Hledání pokémona: 5

Profesor Javor - 23. srpna 2018 12:28

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ťažké rozhodovanie
Pražský hrad, Praha

Skupinke sa podarilo značne vyčistiť hrad a každý si radosť z čiastočného úspechu vychutnáva po svojom. Niekto sa venuje svojim pokémonom, niekto prehľadáva hlavnú sálu hradu. Gabriel miestami až komicky pobehuje tu a tam a prezerá kopy kamenia a staré drevené lavice, akoby si myslel, že tu na neho čaká neodhalený poklad. Nenachádza však okrem pozlátenej zlomenej sviecne a pár strieborných drobných mincí, nič čo by sa mu mohlo hodiť.

Skupinka tak stojí pred rozhodnutím ako pokračovať ďalej a kam sa vybrať. Existujú len tri cesty – jedna vedie vpravo do dverí, ktoré sú zjavne poodchýlené a cez úzku škáru v nich presvitá farebná hra svetiel, druhá pokračuje do dverí vľavo, ktorú sú pevne zabuchnuté, ale až k skupinke cítiť chlad, ktorý sa spod nich valí, no a tretia cesta vedie tam, odkiaľ naši dobrodruhovia prišli, teda cez hlavnú bránu späť na nádvorie. Trojica vyzerá akoby sa nevedeli rozhodnúť a nikto nechcel vysloviť ten ortieľ nad ich pokračovaním. Ticho preruší tupý náraz ozývajúci sa z diaľky, akoby z vyššieho poschodia a zvuky trieštiaceho sa skla na drobné úlomky ...

Profesor Javor - 23. srpna 2018 12:55

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Opäť v záhradách – opäť v súboji
Anglické záhrady, Mníchov

Obaja sa napokon veľmi svižne dostanete do záhrad a aj keď to bola najprv Jessica, ktorá prekročila ako prvá branú záhrad, je to Marcus, kto vyštartuje hneď na lov pokémonov. Ani nemusí moc hľadať vhodné miesto. Vyštartuje tak potichu ako sa len dá popri cestičke priamo do kvetinového záhonu napravo od prašnej cesty. Porast sa postupne zhusťuje a po chvíli sa už tréner prediera pomedzi polovysoké záhony, živé ploty a kríky. Podarí sa mu nájsť vchod do detského bludiska zo živého plotu a hneď za prvou zákrutou na neho spod živého plotu vyštartuje vyľakaný pokémon.

Jessica zvolí strategickejšiu cestu a tak po vstupe do záhrad vyberie minidisk a na pokédexe navolí Charmandera, ako pokémona, ktorý sa má naučiť nový útok. Z prednej šošovky pokédexu vyšľahne modrý lúč a s cinknutím sa dotkne vstupného bodu Charmanderovho pokébalu, ktorý tiež na okamih zmodrá. Napokon stmavne a na trénerkin pokyn vyskočí drobný dráčik na úhľadne pokosený trávnik. Z hrdla vydá zvuk akoby si odgrgol a vzduch okolo Jess okamžite pocitovo oteplie. Zahanbene sa usmeje na svoju trénerku. Keď na neho Jessica vychrlí, čo všetko sa chystá, nechápavo krúti hlavou zo strany na stranu a napokon sa poškriabe na zátylku. Po inštrukciách však prikývne, akoby presne vedel o čo Jess ide. Obaja sa vydajú k hustej výsadbe kríkov, neďaleko od vstupu do záhrad a po krátkom upozornení potichu našľapujú priamo medzi krovie. Nemusia ani ísť príliš hlboko, keď sa spodné konáre blízkeho kríka zatrasú a z ich tieňa vyštartuje drobný tvor.

***

Marcus hoď si kockou na základe hľadania a plíženia 6 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Paras (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
21-40% Scyther (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 70-100%)
41-60% Tangela (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
61-80% Pinsir (U+1, O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
81-100% Heracros (U+1, O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou), to však nie je povinné, aj ti budem priebežne meniť percentá, ako budeš oslabovať súpera.

V prípade chytenia Pinsira mu bude pridelený ešte jeden bod do bonusov k útoku, v prípade Heracrosa jeden bod k obrane.

Jess hoď si kockou na základe hľadania 5 tam máš tieto rozsahy pokémonov:
0-20% Rattata (R+1) – rozdiel na vyradenie 5 (chytenie 55-100%)
21-40% Spinarak (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 55-100%)
41-60% Paras (R+1) – rozdiel na vyradenie 6 (chytenie 60-100%)
61-80% Scyther (U+1) – rozdiel na vyradenie 7 (chytenie 70-100%)
81-100% Tangela (O+1) – rozdiel na vyradenie 8 (chytenie 80-100%)
Následne môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť v prvom kole), prípadne ak chceš tak hneď na chytenie po hode pokébalu (percentkou), to však nie je povinné, aj ti budem priebežne meniť percentá, ako budeš oslabovať súpera.

Do odchodu vlaku ostáva: 1:35 (cesta na stanicu zo záhrad trvá cca. 30-40 minút svižnou chôdzou).

Luka Rankov (chovateľ) - 23. srpna 2018 16:20

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Cesta do praveku
Múzeum, Ostrava

Celý čas, čo sme v múzeu točím hlavou a sledujem všetky expozícii dookola, ale až keď prídeme do sály prahistorických pokémonov a David schváli krátku obhliadku, to konečne začne byť zaujímavé. Neviem sa vynadívať na repliky ozajstného prostredia, v ktorom kedysi dávno žili pokémoni. Dokonca aj voskové figuríny vyzerajú tak, že by som si ich išiel hneď pohladiť a dal im niečo dobré pod zub. Keď sa však dostaneme do tmavej časti sály a z tieňa vykuknú obrovské čeľuste, mám čo robiť aby som nevrazil do Davida a nespadol spolu s ním na podlahu múzea. Do toho aj tie zvuky škrípajúcej ocele. Veď to je ako z hororu, čo ty nato? Majú to tu celkom realistické. Drgnem lakťom do Davida. Popravde sa však len snažím zakryť svoj strach rozhovorom.

David niečo zazrie na konci chodby a keď pribehneme bližšie, zistíme, že sa jedná o pripravovanú výstavu skamenelín, ktorú by som si, nebyť Davida vôbec nevšimol. David, počkaj. Myslím, že by sme nemali ... Nestihnem však ani dopovedať a môj spoločník má už ruku medzi fosíliami a niektorú z nich loví von. Toto asi nie je úplne správne. Kradnúť v múzeu exponáty. Čo by nato povedal profesor? Ale to nutkanie chovateľa vo mne nakoniec vyhrá boj s morálnym uvažovaním. Tak dobre, ale čisto pre výskumné účely. Zalovím v rukou pod odkryté veko vitríny a keď nahmatám studený kameň, ruku rýchlo zovriem a vytiahnem von. Fosíliu s prehliadam položenú na roztvorenej dlani. Čo myslíš, z ktorých pokémonov asi pochádzajú?

Hod: 92%

Profesor Javor - 24. srpna 2018 08:22

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Historický objav
Múzeum, Landek Park – Ostrava

Vitrína s fosíliami najprv poteší Davida, ktorý neváha ani chvíľu a už aj má ruku dnu, skôr než by hocikto stihol hocičo povedať. Luka sa ho chvíľu snaží odhovárať, ale keď zazrie špirálovitú skamenelinu v jeho rukách, neodolá napokon ani on. Luka chvíľu šmátra po polici a nedarí sa mu dlho uchopiť nič, až nahmatá dlhú, úzku fosíliu, ktorú napokon aj dostane von cez úzku škáru. Na otvorenej dlani si prehliada aj on svoju koreňovú skamenelinu. Ticho a napätie v múzejnej jaskyni preruší akýsi hlas. Hej ... čo sa to tu deje. Tu vzadu nemáte čo robiť! Zvolá ďalší pracovník múzea v dlhom bielom plášti do ozvenou naplnenej jaskyne a rýchlym krokom sa vydá priamo k dvojici objavovateľov prehistorického sveta. Kto ste a čo tu chcete? Nakráča priamo pred dvojicu.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 24. srpna 2018 19:29

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady v Mnichově
Marcus Diron

Spolu se svým pokémonem se plížíme lesem a hledáme nějakého pokémona. Pomaloučku a potichoučku se suneme mezi křovinami, když v tom na nás vyskočí nějaký tvor. (95 %) Vykřikla jsem, poněvadž jsem nečekala, že pokémon bude hledat nás místo my jeho. „Rychle Charmandere!“ vzpamatuji se okamžitě. „Nárazový útok!“ nařídila jsem mu zaútočit (6). Ačkoliv se naučil asi nejsilnější útok, nechtěla jsem, aby ho hned použil. Všechno má svůj čas. Dívala jsem se, jak můj malý pokémon se rozeběhl směrem k Tangele. Držela jsem mu pěstičky, protože to byl jeho první opravdový zápas. Snad vyhraje!
„A teď kouřovou clonu!“ rozhodla jsem použít clonu na obranu. (3)

Karen Dale (chovatel) - 29. srpna 2018 13:00

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Rovno za nosom
Praha, hrad

Všetci traja zostaneme stáť pred ďalším rozhodnutím a nikto sa príliš nemá do toho, aby určil osud našej skupiny. Pohlasom skĺznem na pokéball s Chikoritou a zúbkami si prejdem po spodnej pere. Naši pokémoni i my sme vyčerpaný, ale Gabriel má pomerne pravdu, pokial by sme to zvládli na jeden šup, bolo by to lepšie. Môžeme hneď navštíviť najbližšie pokécentrum a potom rovno vyraziť za teplom, trochu si odpočinúť. V batohu ma čakajú dva liečivé spreje, keby došlo k najhoršiemu. Síce nevyužijeme plný potenciál nových prírastkov do skupiny, no predsa len možno bude lepšie sa posunúť ďalej.

"No..." Začnem pomaly stále zvažujúc situáciu. "Moc sa mi do toho nechce, ale Gabriel má pravdu, najlepšie asi bude ak skúsime ešte pokračovať, kým môžeme. Čím skôr preskúmame celý hrad, tým lepšie. Ani protivníci nebudú mať čas sa zotaviť, predsa len nám ich zopár prekĺzlo medzi prstami a kto vie čo všetko tu čaká a či nemáme šťastie že aj oni sú vyčerpaní." Vyslovím svoje myšlienky pomaly a spravím krok dopredu. Teraz už je v miestnosti celkom svetlo a tak baterku nepotrebujem, no i tak si dávam pozor na to, kam stúpam, sledujúc priestor pod nohami.

Dôjdem až k dverám, ktoré vyzerajú zavreté a je pri nich pomerne zima. "Navrhujem postupovať sem." Prehovorím avšak môj hlas je tichý, akoby som sa bála, že ma za dverami bude počuť. Potom sa ešte obzriem za svojimi spoločníkmi, čakajúc na ich povolenie. Pokial všetci s postupom budú súhlasiť a podídu ku mne, skúsim dvere pomaly otvoriť.

Annika Winkler (trenér) - 03. září 2018 22:14

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Cesta dál

Pražský hrad - Karen, Gabriel

Vyslechnu si odpovědi obou společníků a nakonec jim musím dát za pravdu; bylo by teď nejspíš zbytečné odcházet a zase se vracet zpět. Nehledě na to, že bychom tak našemu protivníkovi jenom pomohli znovu nasbírat síly a možná by to už nebyl jen jeden zatoulaný Gastly, co málem vystrašil Gabriela k smrti. Jeho reakce jsem se možná lekla mnohem více než zbloudilého Pokémona. Nakonec tedy oběma přikývnu: "Máte pravdu, měli bychom jít dál a dokončit, co jsme tu začali."

Nakonec mám ještě jednoho Pokémona v záloze, kterého budu nejspíš v následujících chvilkách také potřebovat. Pomalu jsem tedy vykročila za Karen, směrem k podezřelým dveřím, dokud mé kroky nepřerušil podivný zvuk přicházející shora.
"Slyšeli jste to taky?" otočím se na své společníky, "jako by se někde rozbilo sklo." Na moment se zastavím a znovu se zaposlouchám do zvuků hradu. Pomalu se pak budu přesouvat k našemu cíli, ale stále mám uši i oči na stopkách. Kdo ví, možná se za dveřmi, do kterých míříme, nachází schodiště vedoucí do druhého patra.

"Gastly, je řada na tobě," pronesu a vypustím Pokémona z Pokéballu, "určitě můžeš procházet skrze stěny, podívej se, co je nad námi, jestli na nás ještě někdo nečíhá! A opatrně, vrať se mi zpátky." Vysvětlím mu svůj plán, v takto uzavřených prostorech budou jeho schopnosti nedocenitelné, může fungovat jako taková předsunutá hlídka.

Marcus Diron (Trenér) - 06. září 2018 06:51

soukromá zpráva od Marcus Diron (Trenér) pro

Bludiště v Mnichově

Sotva jsem vešel do bludiště z živého plotu, tak před sebou uvidím Heracrosse. "Super!" pomyslím si, Heracross se totiž bude hodit. Ihned hodím pokébal po tomto pokémonovi, ten ho ale odrazí rohem a pokébal se mi odkutálí k nohám. "Takže to bude těžší..." Přivolám si totodila a přikáži mu použít vodní dělo a obratnou obranu, ale zdá se, že mě neposlouchá nebo je po olympiádě unavený a pozorovat ten souboj je fakt strašné. Budeme muset víc trénovat. Proto Heracrosse zkusím chytit znovu. Druhý pokébal letí někam úplně mimo, ale ten třetí konečně Heracrosse konečně chytí. Oddechnu si. Konečně je to za mnou, potom zkusím posbírat ty neúspěšné pokébaly.

Na pokémona jsem si hodil 95%

Chycení (Pokus 1): 62%

Útok: 2

Obrana: 1

Chycení: 2%

Chycení: 95%

David Morrison (Trenér) - 06. září 2018 07:18

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Noc v Muzeu, Ostrava

Vítězně se podívám na svou fosílii a prohlédnu si i tu Lukovu. "Nevyměnil bys tu svoji za tu moji?" To už ale slyším kroky a tak rychle fosílii schovám ve své kapse. Ještě štěstí, že jsem tak udělal, protože zachvíli se ozve křik a další vědátor si to za námi žene. "Sorry, ale nikde tu nevidím ceduli 'vstup zakázán'. Podle toho co vidím, je tu všechno kolem součást expozice." pokrčím rameny a dělám, jako že jsem zmatený.

"Ale to je jedno. Posílá nás profesor Javor, prý s něčím potřebujete pomoct. Jeden chlap na recepci nám řekl, že máme jít někam k expozici starověkého moře, kde nám to všechno vysvětlí jeho asistent, ale nějak jsme zabloudili. Můžete nám říct, kde ho můžem najít?" Snad se nebude moc ptát a vezme nás tam.

Luka Rankov (chovateľ) - 06. září 2018 08:51

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Odhalenie?
Múzeum, Ostrava

Len čo vytiahnem svoju skamenelinu na svetlo, spýta sa David, či by som ju s ním nechcel vymeniť za tú jeho, do čoho sa mi moc nechce. Mno ... vieš, radšej by som si nechal túto. Len čo dopoviem vyrúti sa proti nám ďalší vedecký pracovník múzea. Rýchlo zbalím fosíliu do dlane a schovám ju do vrecka, skôr než by si ju stihol niekto všimnúť. To už ale počujem ako David vysvetľuje, čo tu vlastne robíme. Áno, presne tak. My sme si len chceli pozrieť expozíciu a zaujal nás tamten Kabutops. Máte to tu naozaj krásne vybavené a zariadené. Ukážem prstom na voskovú figurínu vydávajúcu zvuky brúsiacej sa ocele. Zvyšok už nechám na Davida, ktorý sa chopil slova, aby vedcovi vysvetlil, prečo sme vlastne tu.

Profesor Javor - 09. září 2018 12:30

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Protivníci z krovia
Anglické záhrady, Mníchov

Husto nasadené kríky sú napokon priechodnejšie ako sa na prvý pohľad z diaľky zdalo a tak sa Jessice s Charmandrom pri nohách pohybuje celkom ľahko pomedzi stredne vysoký porast krovia a aj s nepočuteľnosťou to nie je tak náročné akoby sa jednému mohlo zdať. Po prekonaní prvých konárov a vyššej trávy sa jeden z kríkov zachveje a priamo od jeho koreňov vybehne vyľakaná Tangela s vytreštenými očami od údivu. Nechýbalo veľa a vrazila by priamo do Charmadra pri trénerkiných nohách. Prekvapení pokémoni stoja teraz zoči-voči a s vygúľeným zrakom si obzerajú jeden druhého. Prvý sa napokon spamätá Charmander, ktorého preberie z údivu pokyn trénerky a rozbehne sa tak na krátku vzdialenosť, ktorá delí priestor medzi ním a Tangelou, až pozoruhodnou rýchlosťou do nárazového útoku (6+1+0+1). Tangela nevychádza z údivu a stojí ako obarená priamo naproti v plnom behu blížiacemu sa Charmanderovi, ten už skláňa hlavičku do tvrdého nárazu, keď sa Tangela preberie späť k pohybu a pokúsi sa o obratný úskok späť ku kríkom (5+1+0). Očividne je to ale Charmander, komu sa podarilo využiť moment prekvapenia na maximum a trávneho pokémona tak zráža dobre miereným nárazom zľava späť do stredu bojiska (rozdiel 2). Tangelu nečakaný útok nielen, že prekvapil, ale aj nahneval. Už to nie je ten milý, bojazlivý pokémon, ktorý pred pár okamihmi vyskočil z kríka. Svižne vyskočí na nohy a nahnevaným výrazom vyšľahne dva výhonky priamo proti oranžovému dráčikovi (4+0+1+0). Načo vydá Jess pokyn k dymovej clone, aby sťažila Tangele triafanie svojho cieľa (3+0+0). Tangeline výhonky sú však natoľko silné, že stíhajú pretnúť vzduch ešte skôr než sa dym naplno rozvíri (5) a mieria tak presne na drobného pokémona. Charmander tak schytáva dve rany, jednu z každej strany a mierne otrasený tackavo kráča zo strany na stranu v snahe vyhnúť sa skryť sa do rozvíreného dymu (rozdiel 2).

Marcus zatiaľ tiež nezaháľa a vydá sa priamo do bludiska zo živého plotu, kde sa na neho rovnako usmeje šťastie. Teda či to je práve šťastie, neviem, ale Heracross to je teda určite. Tréner sa ani nestihol zahriať a po prvom odbočení za hradbu zo živého plotu tam stál hmyzí pokémon takmer ľudskej veľkosti a očividne sa mu nepáčili narušitelia jeho teritória. Ešte viac ho rozzúri Marcusov prvý pokébal, ktorý len ľahkým pohybom hlavy odstrelí rohom veľkou rýchlosťou pomedzí živý plot napravo do neho a vyrazí v rýchlostí do nárazového útoku (5+1+0+0). Následkom útoku sa snaží zabrániť Marcus, ktorý narýchlo povolá Totodila, ale tomu stíha zadať iba pokyn k obrane, ktorý už aj tak prichádza dosť neskoro (2+0+0). Totodile sa teda pokúša uskočiť do strany, ale ulička bludiska je natoľko úzka, že schytáva plný náraz a s bolestivou grimasou dopadá k trénerovým nohám (rozdiel 4). Marcus však neoblomne trvá na chytení tohto pokémona a tak vyťahuje druhý pokébal a vrhá ho Heracrossovým smerom. Pokébal však míňa svoj cieľ úplne a mizne za hmyzím pokémonom vo vysokom kroví. Heracrossova zúrivosť sa stupňuje a všetku nezodpovednosť trénera si vyzerá to tak odnesie opäť Totodile, ktorý sa pomaly vyhrabal opäť na nohy presne v momente, keď proti nemu vyráža Heracross do rohového útoku (4+1+1+0). Zmätený Totodile stihne len zdvihnúť hlavu ku svojmu trénerovi, ktorý akoby mal zastretý zrak len novým úlovkom a tak sa ani nepokúša o obranu (1+0+0). Od Heracrossa tak dostáva ďalší tvrdý náraz a tentokrát ho mohutný roh odhodí ku koreňom živého plota (rozdiel 5), kde ostáva ležať, aj keď vykazuje slabé známky pohybu. Nahnevaný Heracross teraz už stojí zoči-voči bezmocnému trénerovi a chystá sa mu dať víťazný zásah, keď mu pre chvíľku nepozornosti unikne blížiaci sa pokébal. Vrazí mu priamo do oka a červené svetlo ho schová do svojich útrob. Pokébal sa ešte hodnú chvíľu nahnevane vrtí na zemi, kým zhasne aj s uväzneným pokébalom. V momentne ako vstupný bod pokébalu stmavne a ten sa ustáli na zemi zavibruje Marcusovi pokédex. Po jeho otvorení na displeji svieti správa:

Totodile sa chce naučiť novú obranu HROZIVÝ VÝRAZ (O+1). Váš pokémon však ovláda už štyri rôzne akcie. Chcete, aby Totodiel, niektorú akciu zabudol a naučil sa novú obranu? Ak áno ktorá to má byť?

Keď Marcus zdvihne zrak od displeja všimne si ako k nemu kríva unavený Totodile.

Po odložení pokédexu späť do vrecka sa z bludiska vynorí mladých chlapec. Hej ty! Sledoval som tvoj zápas s Heracrosom. Čo tak si dať súboj o nejaké Pokéura?

***

Jessicin súper:
Tangela (O+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 6)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Výhonky (U+1)
Môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť), prípadne ak chceš tak môžeš hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Tangela v najblžších dvoch kolách hádže pri útoku aj na úspech, kvôli dymovej clone.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-60% vyskočenie z Pokébalu, 61-100% chytenie

Heracrossovi bol pridaný ešte jeden bonusový bod k obrane.

Rozdiel na vyradenie svojich pokémonov môžete sledovať priebežne v denníku.

Do odchodu vlaku ostáva: 1:25 (cesta na stanicu zo záhrad trvá cca. 30-40 minút svižnou chôdzou).

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 09. září 2018 17:47

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady v Mnichově - boj s Tangelou
Marcus Diron

„Ale ne, Charmandere!“ zaúpěla jsem, když Charmander dostal od Tangeli několik ran. „Dobře tedy! Teď žhavý dech!“ Zakřičela jsem na svého pokémona. (3) Musím rychle Tangelu oslabit, abych ji mohla chytit a vyměnit za Eevee. Pokud bych to však nestihla, vůbec by mi to nevadilo. Ale jak Marcus říkal, určitě budeme peníze potřebovat.
Tangela po našem útoku určitě zaútočí, tak je třeba vrhnout se na obranu. Jelikož dýmová clona je téměř pryč, musím zvolit jinou obranu. „Obratná obrana!“ zkusím tento druh obrany. (4) Tedy alespoň myslím, že to je obrana, když už to má ve svém názvu. V zápalu boje jsem rychle nedokázala určit, co je to za druh útoku, obrany. Můj mozek nepracuje tak jak by měl.

Profesor Javor - 10. září 2018 12:34

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Za dverami, za stenami ...
Pražský hrad, Praha

Ako prvá z trojice sa nakoniec rozhýbe Karen, ktorá sa vydá ku dverám vľavo, ktoré sa zdajú temnejšie a cítiť z nich chlad. Už pokladá ruku na kľučku, ktorá prekvapivo nekladie žiaden otvor, takže dvere nie sú zamknuté, keď ju preruší Annika so snahou najprv preskúmať, čo sa deje nad nimi. Gastly sa zhmotní priamo pred ňou a na jej pokyn k preskúmaniu miestnosti prikývne a s hlasným *GHAAASTLYYYY* zmizne v strope. Zdá sa vám akoby to bolo večnosť a naozaj to trvá veľmi dlho než sa Gastly vráti z prieskumu. Očividne ho to čo videl prekvapilo a pobavilo, pretože sa vrátil s hlasným smiechom. Hodnú chvíľu mu trvá než skľudní svoj smiech a dostane sa späť k Annike, aby odovzdal získané informácie. S potláčaným chichotom naznačí akoby v jednej ruke zvieral fľašku, ktorú obráti hore dnom a hodí o zem, pričom druhou rukou si ukazovákom si ukazuje krúživým pohybom na oblasť hlavy, kde sa nachádzajú spánky. Len čo to ukáže opäť vyprskne do hlasného rehotu. Karen medzitým dotlačí kľučku, aby objavila, že za dverami, je podobne temno, ako tomu bolo v hlavnej sále ešte nedávno a vidno len točité schody smerujúce vo veľkých oblúkoch dohora, končiace niekde v tme nad ňou.

***

Na akcie ako prieskum pokémona si do budúcna hádžte šesťstenkou na úspech.

Profesor Javor - 10. září 2018 13:03

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Čo sa deje s železnicami?
Múzeum, Landek Park – Ostrava

Chlapík v plášti nakráča priamo pred vás a chvíľu si vás podozieravo obzerá z každej strany. Napokon po vysvetlení oboch letmo prikývne a prehodí cez vitrínu s fosíliami tmavú plachtu a pri Lukovom dovysvetlení sa otočí na exponát Kabutopsa. No dobre ... dobre, verím vám. Predsa len táto expozícia vie byť naozaj pútavá a človeka zaujme viac akoby si jeden vedel predstaviť. A ty .., neprskaj hneď, veď sa iba pýtam. Otočí sa na záver k Davidovi. Prepáčte, že som na vás tak vyletel, ale dnes už človek nevie, kto sa tu môže ponevierať a čo má za ľubom, preto máme aj prísnejšie bezpečnostné opatrenia.

Ten pracovník, za ktorým vás posielali som vlastne ja, už som na vás čakal. Usmeje sa letmo na dvojicu. Profesor písal, že máme očakávať skupinku veľmi schopných, mladých trénerov. Odkašle si. Ehm ... viete, nemôžete sa na nás hnevať, že sme taký nervózny a každý tu je ako na ihlách. Profesorovi sme písali o pomoc, pretože si nevieme dať rady s jednou zločineckou organizáciou. Vyhodili totiž do vzduchu časť koľajiska smerujúcej na východ a tak sa dobrodruhovia cestujúci smerom na Ukrajinu a na Balkán, nemajú ako dostať ďalej. Jediná možnosť je cez neďalekú starú baňu Anselm, ktorú rovnako obsadili. Spolu s ňou majú pod kontrolou aj celé podzemie parku a teda aj podzemnú železnicu, v súčasnosti okrem lietadla, jedinú cestu do spomínaných destinácií. Povráva sa, že tam dolu niečo našli alebo ešte len hľadajú. Pravdu zatiaľ nezistil nikto a pokiaľ nemá dotyčný tučné vrecká alebo obrovskú odvahu postaviť sa im, tak sa o tom asi ani nepresvedčí. Preto sme žiadali pomoc od profesora, lebo nedávno tu viedol výskum a pravdepodobne vie, čo hľadajú, nechcel sa však z pochopiteľných dôvodov o jeho vedecké zistenia a výskumy podeliť. Vyjadril sa však tak, že nám pošle skupinku dobrodruhov, ktorí by nám mali pomôcť s touto šlamastikou. Čo hovoríte, ste ochotní nám pomôcť? Pozrie na vás prosebným výrazom v tvári.

Karen Dale (chovatel) - 18. září 2018 13:03

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Pátranie pokračuje
Praha, hrad

Na chvílu odlepím pohlad od dverí, keď Annika vyšle Gastlyho preskúmať podlažie nad nami. Musím povedať, že zvuk rozbíjajúceho skla som síce počula, ale po tom všetkom si prídem už trochu otupelá. Potrebujeme to dokončiť, prvé čo spravím, keď nasadneme do vlaku niekam preč bude, že si poriadne odpočiniem, dám si šlofíka, zabavím sa so skupinou. Žiadne desivé príhody a žiadne boje aspoň na pár hodín.

Gastly na Annikyn príkaz vyrazí na prieskum smerom k stropu. Keby som mala hodinky, iste by práve tikali a tikali, pretože mám pocit, že sa ten čas hrozne vlečie. No neprehovorím, len sa občas pozriem na Anniku a občas na strop a ruku mám stále položenú na klučke dverí.

Len čo sa však Gastly vráti s jeho hurónskym smiechom, takmer poskočím. Zdá sa ale že sa pokémon snaží a jeho smiech prejde do chichtania a Annike začne ukazovať čo videl. Pri pohlade na neho pozdvihnem obočie. "Dúfam, že myslí ožralu a nie blázna" Prehodím smerom k Annike no i tak opatrne dotlačím klučku a otvorím dvere, pri ktorých stojím. Ktokolvek tam je, asi ideme po ňom.

Za dverami sa objaví tma... a v tej tme sú schody, schody vedúce nahor. Trochu ustúpim od dverí aby aj zvyšok skupiny videl, čo sa za nimi skrýva. "No... už chápem, prečo si všetci myslia že tu straší a nikomu sa do toho pátrania moc nechce. Ale... asi pokračujeme?" Ešte raz sa spýtam a vyberiem z vrecka opäť baterku. Len pokial sa nikto nebude mať dotoho aby šiel prvý ale budeme sa všetci chcieť vydať nahor, vykročím ku schodom prvá. Tak či onak pred vstupom do dverí stisnem tlačítko na baterke a osvietim miestnosť ešte skôr, ako do nej ktokolvek vstúpi. Je dobré vedieť, kam vlastne ideme.

Profesor Javor - 27. září 2018 15:07

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Útočné výhonky
Anglické záhrady, Mníchov

Tangela aj Charmander sú už obaja zohriaty na prevádzkovú teplotu a poskakujú po bojisku v snahe ukoristiť víťazstvo na svoju stranu. Jessica vydá najprv vystrašený výkrik, napokon sa ale vráti späť k zápasu a dá svojmu pokémonovi pokyn k ďalšiemu útoku proti rozhnevanej Tangele. Tentokrát volí ohnový dych, teda útok, ktorý sa Charmander len pred chvíľou stihol naučiť. Drobný ohnivý pokémon pri Jessikiných nohách sa teda poriadne nadýchne a nasaje tak plné pľúca vzduchu, ktorý plánuje vo svojich útrobách prehriať vyslať späť do útoku. Následne sa Charmanderove ústa roztvoria dokorán a vyrazí z nich závan sálajúceho tepla, vzduch pred ním sa zavlní ako rozpálené sklo a prúd na maximum rozžhaveného dychu vyrazí proti trávnemu súperovi (3+1+1+1). Výraz v tvári Tangely sa razom zmení s rozzúreného pohľadu na vystrašenú tvár. V snahe vyhnúť sa spaľujúcemu teplu zvolí obratný úskok do strany (3+1+0). Bojisko je však stále pokryté Charmanderovou dymovou clonou, takže je úskok končí priamo v jej epicentre, čo znamená stratu výhľadu a očného kontaktu s vlnou tepla, ktorá ju vzápätí zasiahne vo svojej plnej sile (rozdiel 2). Na jej výhonkoch spôsobí dymiace popáleniny a výrazne ju oslabí pred ďalším bojom. Pomaly jej začína dochádzať aj energia, napriek tomu sa však len tak vzdať nechystá. Proti Charmanderovi opäť vyšle svoje výhonky (4), z kúdolu dymu tak vyrazia priamo proti Charmanderovi opäť dve výhonkové chápadlá šľahajúce do strán okolo seba ako dva rozzúrené hady (1+0+0+0). Útoky vyčerpanej Tangely však chýba potrebná sila a čím sú výhonky bližšie cieľu tým pomalšie sa pohybujú, čo dá priestor Jessice vydať pokyn k obratnej obrane. Charmander má dostatok času na dokonalé prevedenie obrany a ohybne preskočí jeden z unavených výhonkov (4+0+0), ktoré sa bezúspešne vrátia späť do kúdolu dymu k ich majiteľke (rozdiel -3). Dymová clona postupne redne a na chvíľu odhalí pohľad na sťažka dýchajúcu Tangelu v jej útrobách. Jessice uprostred rozbehnutého súboja zavibruje pokédex so stručnou, ale jasnou správou od Marcusa: Nečakaj na mňa! Mám zápas. Dobehnem ťa na stanici.

***

Jessikyn súper:
Tangela (O+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 4)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Výhonky (U+1)
Môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť), prípadne ak chceš tak môžeš hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné. Tangela v najbližšom kole hádže pri útoku aj na úspech, kvôli dymovej clone.
Pravdepodobnosť na chytenie: 0-35% vyskočenie z Pokébalu, 36-100% chytenie

Rozdiel na vyradenie svojich pokémonov môžeš sledovať priebežne v denníku.

Do odchodu vlaku ostáva: 1:15 (cesta na stanicu zo záhrad trvá cca. 30-40 minút svižnou chôdzou).

Luka Rankov (chovateľ) - 27. září 2018 16:44

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Železnice? WTF?
Múzeum, Ostrava

Najprv sa zľaknem, že nás chlapík z múzea práve odhalil a už-už sa chystám vybrať fosíliu z vrecka späť do dlaní, aby som ju vrátil, keď sa ukáže, že vedec si nič nevšimol. Zamyslene ho sledujem a čakám, aké informácie pre nás má. Niekoľkokrát počas jeho vysvetľovania prikývnem a udivene sa pozriem na Davida. Keď vedec skončí poškriabem sa vo vlasoch a chytím sa za bradu. Fúúúha, tak to je celkom zodpovednosť. Čo ty nato David? Ja som za, aby sme im pomohli. Nie som síce nejaký skúsený v boji pokémonov a už vôbec sa nevyznám v mysliach kriminálnikov, ale ten profesorov objav v podzemí ma celkom zaujíma. Pomôžeme im? Predsa len mám pocit, že tempo a smer by mal udávať David keďže je tréner. Starať sa o pokémonov sa dá predsa všade, on má ale inú úlohu. Vybral si zbieranie odznakov za výhry na štadiónoch, takže sa mu do navigácie nejak závažne pliesť nebudem. Teda pokiaľ o to nepožiada.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 27. září 2018 18:05

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady v Mnichově
Boj s Tangelou!

Charmanderův nový útok měl skvělý účinek. „To bylo skvělé, Charmandere!“ povzbudila jsem ho a mírně si poskočila. Opravdu se mi ten jeho nový útok líbil a můj malý Charmander vypadal s ním úžasně. Další útok Tangely byl na první pohled ochablý. Za chvíli bude po všem. Ještě chvíli a budu mít dalšího pokémona!
Kouř už téměř zmizel a odhalil na chvíli těžce dýchající Tangelu. Zamyslím se. Ještě ne. Ještě by mohla z pokébalu utéct, semknu rty do tenké linky. V ledvince jsem měla pouze tři pokébaly a v tuto chvíli bych použití jednoho z nich považovala za plýtvání. Ještě mi nepřišlo vhodné po ní hodit pokébal. Ve vší naštvanosti by mohla utéct a odhodlaně bojovat dál a já bych o vzácný pokébal přišla. Takže ještě chvíli vydržíme a zase zaútočíme. Rozhodla jsem se.
Cítím mírné vibrace v ledvince, kde jsem měla uložený pokédex. Užuž jsem se na něj chystala sáhnout, ale rychle jsem zakroutila hlavou. Nesmím se nechat rozptylovat. Ne teď, uprostřed boje, kde i vteřina zaváhání může způsobit otočku o sto osmdesát procent v můj neprospěch.
„Takže, Charmandere, nárazový útok!“ nařídila jsem mu snad už konečný útok. (1)
Sevřela jsem pevně pěsti a vyčkávala na konečný výsledek. Byla jsem si jistá Charmanderovým úspěchem, že jsem mu ani nenařídila žádnou obranu, kdyby se unavené Tangele podařilo uhnout a zaútočit.

Annika Winkler (trenér) - 28. září 2018 10:41

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Po schodech nahoru

Praha - Karen

Byla jsem skoro až překvapená, s jakou vervou se Gastly pustil do prvního úkolu. Ani na chvilku nezaváhal a ztratil se kdesi v útrobách hradu. "Alespoň, že mě poslouchá!" pomyslím si a vyhlížím jeho návrat. Po chvilce mě však z toho civění do stropu začne bolet hlava. "Tak kde je? Už tu přeci mohl být," probleskne mi hlavou a neujde mi, jak jsou i moji společníci nervózní. Čekání se navíc stále protahuje. Přešlapuji na místě a snažím se ke Karen a Gabrielovi posílat omluvné pohledy. "Doufám, že to čekání aspoň bude stát za to." Chvilkama můj pohled slétne k mobilu a zkontroluje čas. Když už jsem to pomalu chtěla vzdát a pokračovat dál, zjeví se náhle Gastlyho obličej přede mnou. Skoro až nadskočím.

"Uf," povzdechnu si, když strach opadne, "pěkně jsi mě vyděsil." Už jsem chtěla pokračovat s výzvou, ať nám sdělí, co objevil, ale Gastly na ni ani nečekal a pustil se do docela vtipného divadla. "No to hraní ti jde fakt dobře," pousměji se a jsem ráda, že se tím nálada aspoň trochu odlehčila. Už také začínám být trochu unavená z toho, jak jsme neustále jak na trní. "Řekla bych, že to bude ta první možnost," odpovím Karen, která jako první komentovala jeho výstup.

Další temné dveře mi náladu sice moc nezlepší, ale světlo z baterky si s temnoutou před námi hravě poradí. "Pojďme, když už jsme se dostali tak daleko!" odvětím Karen a následuji ji. Gastlyho zatím také nechám venku, aby se mohl rozhlížet po okolí a v případě nebezpečí nás varoval.
"Měj oči na stopkách, Gastly!" zadám mu celkem jednoduchý pokyn a začnu také s průzkumem prostor před námi. Kéž by nás tahle pasáž už dovedla k cíli! A jestli je na konci jen nějaký opilec, tím lépe.

Hod na průzkum: 2

Profesor Javor - 28. září 2018 14:36

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Po schodoch, po schodoch ...
Pražský hrad, Praha

Len čo Karen vysloví slovo „ožralu“ a Annika jej pritaká, že to pravdepodobne bude ono Gastly začne rýchlo prikyvovať hlavou (resp. v jeho prípade celým telo) zhora nadol a gestikulovať. To už ale Karen otvára dvere, z ktorých vás ovanie opäť pochmúrny studený a vlhký vzduch. Temnota by sa dala za týmito dverami krájať. Dokonca aj keď Karen zasvieti úzky kužeľ svetla zo žiarovky to vyzerá, akoby niečo blokovalo aj tento slabý pás svetla. Stačí to však aspoň nato, aby naši dobrodruhovia videli kam stúpajú. Jediný, kto si atmosféru točitého schodiska užíva je očividne Gastly, ktorý poletuje okolo Anniky a potichu sa uchechtáva. Než však dievčatá vykročia na prvý schod spoza ich chrbta sa ozve cinknutie a do Annikinej päty narazí malý okrúhly predmet. Po otočení sa späť dvojica zisťuje, že tam nikto nie je. Žiadny pôvodca zvuku sa za vami nenachádza, dokonca aj Gabriel niekam zmizol. Keď namieri Karen baterku k nohám zistíte, že malý guľatý predmet, ktorý sa dotkol Anniky je pokébal.

Annika Winkler (trenér) - 28. září 2018 15:45

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

...poznávam poschodia

Praha - Karen

"Tohle nevypadá na přirozenou tmu," prohodím a následuji Karen. Alespoň Gastly si zdejší skoro až hororovou atmosféru užívá. Když mi však cosi cinkne o patu, leknutím nadskočím. "Co to bylo?" rozhlížím se kolem sebe, než paprsek světla z Kareniny baterky ozáří původce zvuku. "Co to tu dělá?" podivím se, když se k Pokéballu sehnu a vezmu jej do rukou. Ještě jednou se pečlivě rozhlédnu kolem sebe a pátrám po komkoliv, kdo by mohl být původce. V tu chvíli mi i dojde, že nás Gabriel nenásledoval. Že by byl jeho?

"Gabrieli?!" zvýším hlas, když na něj zavolám, "jsi tu někde?" Udělám i několik kroků zpět. Je možné, že se zase jenom někde zasekl. Zkontroluji ještě, jestli je Pokéball v mých rukách prázdný, nebo je v něm chycený i nějaký Pokémon. Ale bez našeho pánského doprovodu se mi chce nahoru hned o něco méně...

David Morrison (Trenér) - 28. září 2018 19:37

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Muzeum

"A byla by za to nějaká odměna? To vstupný sem nebylo zrovna levný." Jak ho ale poslouchám, tak se zdá, že nemáme na vybranou. Chceme jít na východ a jinudy se tam nedostaneme, pokud teda nedokážeme sehnat nějaké letadlo. Nebo létajícího pokémona.

"Ale tak dobře, pomůžem vám." řeknu když vidím, že Luka souhlasí. "Máme teda hned vyrazit do toho dolu?" zeptám se, nevím ale, jestli je to moudré, když už je skoro noc.

Profesor Javor - 01. října 2018 10:42

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Prekvapivý začiatok cesty
hotel, Praha

Chladné jarné ráno sa podobalo tým ostatných aprílovým, ktorých si už zažila mnoho. Dnešné ale malo byť pre teba špeciálne. Konečne sa vydáš na cestu so svojim prvým pokémonom. Toto ráno však bude odlišné ešte viac ako si si predstavovala. Do Pražského hotela ste sa s rodinou presunuli už včera a dnes skoro ráno si chcela vyraziť do profesorovho laboratória. Práve v momente, keď sa chystáte vykročiť z izby ozve sa klopanie na hotelové dvere. Po otvorení sa ukáže usmievavá tvár chlapíka hotelovej služby.

Dobré ráno. Nechcel som skôr, aby som vás nezobudil, ale ráno tu boli z pokélaboratória profesora Javora a nechali nám toto pre slečnu Norovú. Z náprsného vrecka vytiahne hrubú obálku zloženú na polovicu a podáva ju Nine, zatiaľ čo trochu poodstúpi a za jeho chrbtom sa ukáže stredne veľká škatuľa. Vraj nebude nutné, aby ste dnes chodila do laboratória, všetky potrebné pokyny nájdete v obálke. Usmeje sa, vsunie škatuľu do stredu izby a po krátkom pozdrave so zabuchnutím dverí izby odíde späť do chodby.

Po otvorení a nahliadnutí do obálky sa ti naskytne pohľad na balíček bankoviek, jeden poskladaný list a štyri zmenšené pokébaly na vreckovú veľkosť. Po vytiahnutí a rozložení listu na teba z neho vykukne úhľadné písmo s oficiálnou pečiatkou laboratória na spodnej hrane papiera. V liste sa píše:

Milá Nina,
Tak ako každý rok som si aj tentokrát dôkladne prechádzal zložky jednotlivých dobrodruhov, ktorí sa tento rok chystajú vydať na cesty. Tvoja ma mimoriadne zaujala. Vek 26 rokov a veľká túžba cestovať s pokémonom po svojom boku nie je dnes veľmi zvyčajná a preto som sa rozhodol vybrať práve teba. Tvoja dnešná cesta začne trochu nezvyčajne, ale myslím, že aj tebe sa spôsob, ktorý som zvolil bude páčiť. Viac v závere listu, teraz poďme k veciam, ktoré ti boli doručené.
Ako si si iste všimla, v obálke bola okrem listu hotovosť. Jedná sa o univerzálnu menu, takzvané pokéura, ktorá sa dá používať vo všetkých štátoch Európy, severnej Afriky a blízkeho východu a využiť sa dá v bežných ako aj špecializovaných obchodoch. Základný obnos pridelený Európskou Úniou každému novému dobrodruhovi je 750 PE. Dobre ich stráž a míňaj rozvážne, nikdy nevieš kedy sa ti zídu. Obsah obálky, ktorý ťa ale pravdepodobne zaujal najviac sú predpokladám pokébaly. Spolu ich tam máš štyri. Tri sú prázdne – jedná sa o základnú súčasť výbavy každého dobrodruha. Ten štvrtý sa ti ale bude páčiť najviac. Obsahuje totiž tvojho prvého spoločníka. Pamätaj, pokémon je pre človeka viac ako len nástroj k víťazstvám v zápasoch a pre boj. S prihliadnutím na informácie v tvojej zložke som si dovolil vybrať pokémona, ktorý mi k tebe sedí povahou najlepšie. Staraj sa mi o neho dobre, je jedným z mála pokémonov novej generácie, ktorá sa k nám postupne rozširuje v posledných rokoch. Jeho meno je Torchic, zoznámte sa.

Teraz však už prejdime k obsahu škatule, ktorá ti bola doručená. Nachádza sa v nej pár užitočných súčastí výbavy každého dobrého cestovateľa. Najdôležitejším kusom výbavy, ktorý treba strážiť ako oko v hlave je Pokédex. Je v ňom nahratý nový software od Apple, takže tam máš všetky aktuálne a dostupné informácie o Pokémonoch. Vo veľa prípadoch vie zodpovedať aj na miesto výskytu a otázky ohľadne vývojových štádií Pokémonov. Vpredu má kameru spojenú s 3D skenerom vďaka ktorému vie zhotovovať fotky v slabšom rozlíšení a načítať Pokémona v okolí. Na jednej strane je jednoduché ovládanie, okrem toho je vybavený aj dotykovým displejom a na pravej strane má slot na minidisky, vďaka ktorým vieš Pokémona naučiť nový útok, obranu alebo pomôcť mu k vývoju. Funguje to tak, že minidisk vložíš do slotu, zasunieš do Pokédexu, na obrazovke vyberieš Pokémona, ktorého sa bude vylepšenie týkať a potvrdíš. Z prednej kamery sa ukáže holografický obraz zvoleného Pokémona pri vykonávaní útoku, obrany alebo vývoja. Tento lúč z kamery treba namieriť na vstupný bod Pokébalu daného Pokémona a ostatné sa vykoná automaticky. Okrem toho Pokédex slúži aj nato, ak už vlastníš 6 Pokémonov a chceš chytiť ďalšieho, tak cez mechaniku Pokédexu mi môžeš poslať niektorého do úschovy. Pre teba ako cestovateľku sú tu však ešte ďalšie podstatné kúsky výbavy. Myslím, že ti trochu pomôžem s orientáciou v teréne, keď ti dám podrobnú mapu sveta, s obrázkovým sprievodcom každého mesta v tvrdej väzbe. Vzpružiť tvojho Pokémona na cestách by mal Revitalizačný sprej, ktorý dokonca preberie aj Pokémona v bezvedomí. A na záver špičková zrkadlovka CANON, vďaka ktorej môžeš zachytiť monumenty jednotlivých miest. Pokiaľ týchto fotiek nazbieraš 5, tak v niektorých mestách sú zmenárne, kde ti tieto fotky zmenia za tréningový alebo vývojový minidisk.
Posledná skladačka tvojej štartovnej mozaiky je lístok na vlak do Mníchova, čím sa vlastne dostávame, k tomu prečo je tvoj úvod cesty takýto odlišný. V Mníchovských anglických záhradách sa totiž nachádza jedna trénerka, ktorá by potrebovala pomôcť s orientáciou a tiež dobrú partnerku na cesty. Volá sa Jessica Vafer a v obálke s lístkom na vlak máš jej fotku, pre ľahšiu identifikáciu. Bol by som rád, ak by ste sa vy dve spojili, mohol by byť z vás veľmi silný tandem. Pred hotelom čaká tiež TAXI, ktorý ťa hodí na Halvní Nádraží.
Želám veľa šťastia
S pozdravom pokémonový profesor Petr Javor.

Profesor Javor - 01. října 2018 11:56

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hurá na cesty
Poké Laboratórium Žizkov

Ešte aj na druhý deň, potom čo si svojich pokémonov vybrali tohtoročný dobrodruhovia je námestíčko pred laboratóriom celkom plné. Prišla totiž prvotná informácia, že profesor vyčerpal tohtoročnú kapacitu prideľovaných pokémonov a mnohým mladým tak ostali len oči pre plač a malá nádej s akýmsi prísľubom profesora Javora, že sa to v najbližších dňoch pokúsi vyriešiť k spokojnosti všetkých. Dav síce priebežne redne, ale pár vytrvalcov tu ešte ostáva čakať na svoju šancu. Ako sa práve ukáže, dobre urobili, že neodišli. Dvere laboratória sa naliehavo rozletia dokorán a uprostred nich stojí zadychčaný profesor. Venuje úsmev stále prítomným a začne:

Som tak rád, že ste sa rozhodli počkať. Pre niekoľkých z vás mám dobré správy. Práve som dostal odkaz od Únie, že na cestu môže vyraziť z Prahy ešte jedna skupinka dobrodruhov. Profesor sa bodro usmeje. Tak poďte, tí čo ešte stále bažíte po objavovaní krás sveta pokémonov. Ustúpi, aby uvoľnil priechod a naznačí trojici, aby vstúpila dnu. V laboratóriu nie je dnes moc poriadok, je vidieť, že profesor celú noc pracoval a prakticky všade po stoloch sú porozkladané rôzne knihy, zápisky a zbierky zákonov. Ospravedlňte ma, celú noc som pracoval a hľadal potrebné informácie nato, aby som mohol umožniť vyraziť na cestu aj vám, ktorí ste nemali to šťastie včera. A sláva, podarilo sa ... Víťazoslávne zdvihne do vzduchu papier a zamáva vám s ním pred očami. Našiel som medzeru v zákone, vďaka ktorej nás nemôže EÚ obmedziť počtom, pokiaľ sa nájde dostatok voľných pokémonov pre začínajúcich dobrodruhov. Dokonca musia zabezpečiť rovnaké podmienky všetkým, bez ohľadu nato, kedy začína ich cesta a ...

Profesor, zase sa v tom až moc motáš. Títo mladíci si prišli pre svojho prvého pokémona, tak ich už nenapínaj a prejdi k veci.

Ehm, ... prepáčte. Z toho nadšenia som sa v tom trochu zamotal. S vaším prvým krokom na tejto ceste prichádza samozrejme aj prvá dôležitá voľba. Touto voľbou je už od dávna výber prvého spoločníka. Tento výber však nebude tak široký ako včera, každopádne každý jeden z týchto pokémonov sa môže stať spolu s vami šampiónom.

Profesor siahne do vreciek svojho laboratórneho plášťa a vyloví do dlaní päť pokébalov, ktoré vám postupne predstavuje.

Čo tu teda máme ... Dnes budete mať na výber vodného pokémona Totodila, elektrického Pichu, kamenného svalovca Geoduda, vzhľadom klamajúceho vílieho Iggylbuffa a lietajúceho zástupcu trávnych druhov Hoppipa. Tak ktorý bude vašou voľbou číslo jedna?

Obrázek

Usmeje sa na trojicu a roztvorí dlane tak, aby si každý mohol zobrať toho svojho.

Profesor Javor - 01. října 2018 12:56

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Húževnatá Tangela
Anglické záhrady, Mníchov

Tangela už javí značné známky vyčerpania, ale stále sa nechystá z bojiska len tak utiecť a v očiach je síce vidieť značnú dávku strachu z porážky a vyčerpania, ale rovnako sú zastreté odhodlaním dať týmto dvom narušiteľom jej útočiska poriadnu príučku. Jessica teda vydá pokyn k útoku, o ktorom je presvedčená, že sa jedná o záverečný úder. Charmander teda odhodlane prikývne a vyrazí do behu priamo proti Tangele. Skloní sa k finálnemu nárazu, ale je viditeľné, že si je už veľmi istý svojim víťazstvom a tak nedávam do útoku toľko sily ako tomu bolo predtým, alebo žeby sa rozhodol unavenú Tangelu šetriť? Už sa blíži moment stretu jeho nárazového útoku (1+1+0+1), keď sa pokúsi aj vyčerpaná Tangela vynaložiť dostatok energie na obratný úskok (1+1+0). Jej pohyby však už postrádajú svižnosť a energiu a aj keď Charmanderov útok nie je z tých úplne najvydarenejších, aj tak plní účel a zrazí Tangelu z nôh k zemi (rozdiel 1). Tangela je aj napriek svojej polohe, nevýhode typu a očividnej prevahe Charmandra ochotná ďalej pokračovať v boji. Dymová clona jej snahy však ešte tesne predtým než sa rozplynie stihne zmariť (1). Výhonky síce vyšľahnú smerom, kde stál Charmander, videnie Tangely je však zmätené dymom a svoj cieľ absolútne míňajú.

***

Jessikyn súper:
Tangela (O+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Výhonky (U+1)
Môžeš hádzať na útok a obranu (2x šesťstenkou), začínaš útokom (v príspevku zvoľ útok a obranu, ktorú chceš použiť), prípadne ak chceš tak môžeš hádzať aj na chytenie po hode pokébalu (percentkou), nie je to povinné.

Pravdepodobnosť na chytenie: 0-25% vyskočenie z Pokébalu, 26-100% chytenie

Rozdiel na vyradenie svojich pokémonov môžeš sledovať priebežne v denníku.

Do odchodu vlaku ostáva: 1:10 (cesta na stanicu zo záhrad trvá cca. 30-40 minút svižnou chôdzou).

Profesor Javor - 01. října 2018 13:17

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Noc v múzeu?
Pokémúzeum, Landek Park – Ostrava

Pri Davidovej otázke k odmene sa vedecký pracovník múzea zahniezdi a poškriabe na hlave. Hmmm ... no vlastne, múzeum vyhlásilo odmenu pre človeka, ktorý nás zbaví tej podzemnej pliagy. Z fondu na inovácie bolo vyčlenených na tento účel 500 PE a múzeum sa tiež rozhodlo darovať každému, kto nám pomôže poukážky na nákup v ľubovoľnom pokéobchode v hodnote 200 PE. Viac vám bohužiaľ sľúbiť nevieme. Dnes už záujem ľudí o históriu nie je príliš zvyčajným javom. Verím však, že napriek tomu sa nám rozhodnete pomôcť.

Pri Davidovom dotaze na termín vyrazenia do dolu pokrúti rýchlo hlavou. Nie ... to nie. Nemusíte vyrážať hneď. A vlastne ... ani vám to neodporúčam. Takto proti noci nebolo príliš bezpečné ísť dole ani v čase, keď to tam ešte neokupovali tí zlodusi. Hore nad múzeom máme izby pre personál. Nie je to žiaden luxus, ale účel to splní. Môžete sa tam pokojne prespať a vyraziť hneď ráno ... Bože, to som hlupák. Ani som sa vás nespýtal – jedli ste už niečo na večeru?

Nina Norová (cestovatelka) - 01. října 2018 15:52

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

NEOBVYKLÉ RÁNO A NEOBVYKLÝ START

Probrala jsem se v příjemně vyhřátém hotelovém pokoji a chvíli jen tak ze své postele koukala z okna na lidi na ulici, kteří se choulili do svých bund. Ač bylo již dle kalendáře dávno jaro, zima stále měla své dozvuky a podléhat se jí novému ročnímu období příliš nechtělo. Tiše jsem si povzdechla. Spíš blaženě, než aby se jednalo o skleslý povzdech. Na rozdíl od těch chudáků venku, jsem stále byla spokojeně zachumlaná v posteli.

Z mého lenošení mě vyrušil až otcův hlas. „Už lezu…už lezu.“ Chlácholila jsem ho chvatně. Ještě jsme měli malou chvíli před tím, než vyrazíme za profesorem. Bohužel, a nebo bohudík, jsme tu byli jen mi dva. Matka musela být v práci. Z jejích učitelských povinností ji nikdo neomluvil a bratrovi beztak začal semestr, takže by touto dobou měl již sedět na první dnešní přednášce. Tentokrát jsem spokojeně zavrněla. „Ještě, že mám studia za sebou.“ Vydechla jsem, když jsem se protahovala a začala konečně lézt z pelechu. Je výhoda, když táta se v práci může vymluvit na práci na zakázce a odvézt mě třeba i sem do Prahy. I když pořád nechápu, proč to bylo nutné. Nebyla jsem již malá… bylo mi 26 let. Měla jsem dostudováno… a chtěla jsem cestovat. Nebudu sama, budu mít svého prvního pokémona s sebou… Když jsem se soukala do kalhot, má tvář potemněla. Možná všichni doufali, že si to rozmyslím, že nakonec budu chtít zůstat… Možná mě bude chtít táta ještě na poslední chvíli lámat… Bylo nefér, že bratru vše prošlo tak lehce a já za každé své rozhodnutí musela těžce bojovat… Ještě teď mám dohadování, které tomuto všemu doma předcházelo, v živé paměti. „Tseh.“ Vydechla jsem a již kráčela za tátou k snídani.

Ta překvapivě probíhala v klidu a tichosti. Popravdě? Cítila jsem se nyní spokojeně. Zdá se, že otec nic takového, jako ukecávání mě, nemá v úmyslu. Spokojeně jsme snídali a ke konci navedli řeč na všechno možné. O starých školních dnech, o mých plánech na budoucnost po mém návratu… Tématu o cestě, kam a jak půjdu, jsme se vyhýbali. Sama jsem ještě netušila. Chtěla jsem zkusit všechno, co jen bude možné. „Měli bychom vyrazit, jestli nechceš přijít pozdě.“ Pobídnul mě nakonec otec a já jen spokojeně souhlasila. Byl nejvyšší čas. Obuli jsme se, vzala jsem si své věci… když tu náhle, když jsme stáli před dveřmi, někdo na ně z druhé strany zaklepal. Tázavě jsme na sebe pohlédli. Kdo to asi bude? Neměli jsme tušení.

Otevřela jsem dveře, zatímco svůj batoh jsem měla opřený o nohu. „Dobré ráno.“ Zamrkala jsem překvapeně na obsluhu před sebou a otec mi vykouknul zpoza ramene. „Dobrej, dobrej…to už jsme stihli zameškat?“ Otázal se stejně překvapeně poslíčka. „Ahaaaaaaa….“ Vydechla jsem naoko chápavě, když dotyčný mladík vše podstatné objasnil a předal mi balíček. Nebude nutné? Trošku jsem netušila, jestli se cítit zklamaně nebo potěšeně. Na jednu stranu jsem mohla vyrazit na cesty hned a na nic nemeškat, jen co si ověřím informace přečtením dopisu. Na druhou stranu jsem byla mrzutá, že pana profesora ani nepoznám osobně. Ale možná je to proto, že jsem na svého prvního pokémona krapet… přestárlá. „Tak…huh… děkujem. Si to prostudujem a… pak uvolníme pokoj.“ Pronesla jsem nejistá, zatímco otec již přebíral krabici.

Ten dopis v rukou mi připadal divný. Prostě je nezvyk v dnešní době dostávat dopisy. Krom toho, obálka byla pěkně nadiná. Probouzela se ve mně zvědavost, co vše asi ukrývá. S otcem jsme se posadili opět k nyní již prázdnému stolu a já jako první začala číst dopis nahlas.

Milá Nina,

tak ako každý rok som si aj tentokrát dôkladne prechádzal zložky jednotlivých dobrodruhov, ktorí sa tento rok chystajú vydať na cesty. Tvoja ma mimoriadne zaujala. Vek 26 rokov a veľká túžba cestovať s pokémonom po svojom boku nie je dnes veľmi zvyčajná a preto som sa rozhodol vybrať práve teba. Tvoja dnešná cesta začne trochu nezvyčajne, ale myslím, že aj tebe sa spôsob, ktorý som zvolil bude páčiť. Viac v závere listu, teraz poďme k veciam, ktoré ti boli doručené.

S pozvednutým obočím jsme se s otcem na sebe podívali. „Tak to bude ještě zajímavé.“ Zasmála jsem se a otec jen přitakal a zvědavě mě pobízel dál ke čtení. Když jsem skončila, tentokrát si těžce povzdechl on a já se jen na něj zadívala. „Tatiiiiii.“ Povzdechla jsem si s pobaveným protočením očí v sloup. „Já vím, já vím… si to beztak nerozmyslíš. Říkám snad něco?“ Bránil se chvatně. „Ani ne.“ Odvětila jsem se smíchem. „Vždyť víš, že vám budu psát. Třeba čas od času pošlu i krátké video.“ Dobírala jsem si ho, zatímco se taťka snažil hrát, že ho nic netrápí. Však jsme se oba znali až příliš dobře. Většinou se říká, jaký otec, takový syn, ale… u nás to bylo naopak. Jaký otec, taková dcera a Jaká matka, takový syn. I to byl důvod, proč jsem s otcem vycházela lépe. „No táááák. Bude to zábava. Věřím, že Jess bude super holka.“ Mrkla jsem na otce. Nebyl důvod být skleslý. I když asi spíš očekával, že po studiích zůstanu upíchnutá doma na dosah ruky a budu… Mno nebudu… To bylo mé stanovisko. Nechci. Pak jsem se na otce podívala na oko otráveně. „Beztak budu jak její matka. 26 letá holka bude dohlížet na náctileté kuře.“ Dodala jsem. Konečně. Konečně se usmál. „Vidíš, tak se přestaň mračit a směj se častěji. Budu psát často. Neboj se.“ Konejšila jsem otce, který už to pomalu nemohl vydržet, a tak se zvedal. Mno, loučení nám nikdy moc úplně nešlo. „Dobře, tak se opatruj. Já pojedu napřed, dřív, než mě budou hledat v práci. A nezapomeň se ozvat!!“ Dodal, načež mě láskyplně objal, a já jeho. „Hmmm…jup, pospěš si. Já pak vrátím klíče.“ Souhlasila jsem. A pak už jen sledovala otcova záda, jak se vzdalují a s posledním mávnutím za sebou zavírají dveře.

Znovu jsem si k ruce vzala papír a postupně na stůl vyskládala všechny předměty, co jsem od profesora tímto netradičním způsobem získala. První šly na řadu peníze. „Hmm… takže toto jsou pokéura." Brumlala jsem si pod vousy, zatímco jsem si je pečlivě prohlížela, dle jejich různé hodnoty. Jelikož jsem až doteď neměla potřebu rozměňovat do této měny, vystačila jsem si s naší státní měnou bez problému. Ovšem ode dneška budou asi tyto peníze nutností. Bude dobré vědět, jak vypadají. Ještě jsem je zběžně přepočítala, zda částka doopravdy souhlasí a krátce na to si z vnitřní kapsy u bundy vyndala peněženku, do které je založila.

Pak přišly na řadu čtyři míčky. Samozřejmě nešlo o hopíky, ale o pokébaly. Znovu jsem si rychle přečetla část textu, která se jich týkala. Tři jsou rezervní, jeden má již svého obyvatele…dobře… takže jaký to je? Zvědavě jsem zkoumala míčky. Vypadalo to, že o obsazeném pokébalu rozhoduje zbarvení přezky. „Hmm… takže to budeš asi v tomhle.“ Pousmála jsem se pro sebe a dala ho prozatím od těch zbylých třech míčků stranou, jelikož ty jsem si plánovala dát do druhé vnitřní kapsy své bundy. O lepším místě jsem prozatím nevěděla. Navíc… profesor psal o tom, že bychom se s Torchicem měli seznámit. Takže jsem přirozeně byla zvědavá, copak je to za tvora, a dostát profesorově pobídce.

O chvilku později již jsem si hrála s Torchicovým pokébalem a nakonec i vydumala, jak ho pustit ven. Až jsem z toho zatajovala dech. Ten se mi do plic navrátil poté, co se přede mnou vyklubalo drobné kuře. Překvapeně jsem zamrkala. Vážně vypadal jak větší kuřátko. A byl tak roztomilýýýý awwww… „Ahoj Torchic, já jsem Nina, ráda tě poznávám. Od dnešního dne jsem tvou trenérkou a společnicí na zajímavých cestách, co nás spolu již nedočkavě vyhlíží.“ Zasmála jsem se přátelsky a nabídla jsem kuřátku prst. Tedy, trochu jsem doufala, že nebude tak proradný, jako andulka z mého dětství, která mě hned na uvítanou při krmení ďobla do ruky. Kdyby se mi o prst jen přátelsky otřel, byla bych vcelku spokojená. To mě přinutilo myslet na to, jak vůbec funguje pokémoní povaha? Jsou pokémoni jako psi? Oddaní svému pánovi? Nebo jsou náladové a osobité jako kočky? Kdo ví. Když nic jiného, bude vzrušující se s těmito zvláštními tvory seznamovat… „Huuuuuuuuu…. Co to profesor o tobě říkal?“ Zamyslela jsem se na chvíli a pro jistotu opět nahlédla do informací v dopisu. „Jeden z mála pokémonů nové generace….“ Pátravě jsem se na kuřátko zadívala. „Tak to mě těší, že jsi skončil zrovna u mě. Doufám, že tě to se mnou bude bavit.“ Mrkla jsem na kuře rozverně a pak se opět zamyslela. „Možná… možná by bylo dobré vědět, co asi všechno dokážeš a co jsi zač… jak se o tebe případně starat by bylo také vhodné vědět….“ Mudrlovala jsem, zatímco jsem se natáhla pro další předmět na stole, a tím byl Pokédex. Chvíli jsem ho zkoumavě prohlížela a kontrolovala s informacemi uvedenými v dopise. „Tááááák…. To zkusíme, hmm…zmáčknout na to, pak možná sem… uvidíme, zda tě to naskenuje.“ Zazubila jsem se kuřátko před sebou. „To víš, ženské a technika.“ Zamumlala jsem si pod vousy, zatímco jsem čekala, co chytrého z této hračičky vypadne.

„Kdyby nic jiného, tak ještě zkusím tě vyfotit, tak buď prosím klidný. Ničeho se neboj. Možná maximálně uvidíš drobný blesk.“ Konejšila jsem kuře, i když spíš jsem mluvila sama pro sebe. Zkoumání nových „hraček“ mě vždy mírně znepokojovalo. Vždy jsem se příliš obávala, že je zničím. „Tááááák… později tě ukážu našim.“ Vysvětlovala jsem kuřátku, nad kterým jsem se opět sklonila, abych ho zkusila za odměnu pohladit po šošolce na hlavičce. „Takžeeee… mám ti říkát Torchic? Nebo to je jen druhové jméno a radši bys nějaké své vlastní?“ Vážně jsem si nebyla jistá, jak to u těchto pokémonů vůbec chodí. Když si člověk pořídí štěně, obvykle ho pojmenuje, pes si na jméno zvykne a slyší na něj a reaguje… stejně jako kočky. Jak jsou na tom pokémoni?

„I kdybys o žádné nestál, nic se neděje Torchic.“ Dodala jsem na závěr rozpačitě. Popravdě… ani nevím, zda mi vůbec Torchic rozumí. Tedy, předpokládám, že by mi měl rozumět, ale pořád to není člověk, nemohu od něj očekávat stejnou slovní i jazykovou zásobu. Celou dobu jsem mluvila svým rodným jazykem. Nebude to pro pokémona také problém? Neužívala jsem mezinárodní angličtinu…. Což mě přivádí k myšlence… jak Jess vyřešila tuto otázku. Nezní to jako typické české jméno...

„Kdybys něco potřeboval Torchic, neboj se mě nějak na to upozornit. Ještě se mám o tobě a pokémonech hodně co učit.“ Přiznala jsem a znovu se natáhla k tomu tvoru v barvách plamene, abych ho pohladila po tváři, pokud bude chtít. „Hmmm…. Asi bychom toto prohlížení měli urychlit. Brzy budu muset předat pokoj a vyrazit. Navíc profesor také psal o tom, že na nás někdo čeká. Tak snad nám pomůže.“ Opět z mých úst unikl povzdech. Možná jsem měla profesora požádat i o nějakou podrobnou příručku, jak se starat o svého prvního pokémona. Péči o kočku i psa jsem úspěšně zvládla, ale nepřišlo mi, že vše bude tak jednoduché i v tomto případě.

„Tak jo, co jsme to ještě dostali?“ Už opět si mumlám pod vousy a na chvíli se odpoutám od svého prvního pokémona, abych si vše doprohlédla a dobalila. Pokédex prozatím schovám do náprsní kapsy v bundě. „Budu tomu muset najít nějaké lepší místo.“ Zabručela jsem si. Ano, bručet mi šlo poměrně dobře… Oooooooo …takové cenné poklady. Mapa se hodí vždycky, ale bylo ještě více vzrušující a motivující, když jsem se dozvěděla o „honu na monumenty“ a jejich možnosti je vyměnit za užitečné předměty, které by mohli Torchicovi pomoci. „Počkat, monumenty jednotlivých měst…. To znamená, že bychom mohli objevit i něco tady v Praze.“ Vyjekla jsem nadšeně. „Torchicu, nechceš to zkusit? Co si takhle ulovit náš první monument? Prý ti pět fotek takových monumentů pomůže pak při tréninku nebo vývoji!“ Štěbetala jsem nadšeně, kdy jsem si pásek zrcadlovky již dávala kolem krku. Když už vyrazíme na lov monumentu, nemá smysl jí prozatím uklízet do cestovního báglu.

Zbytek dopisu jsem již prolétla jen zběžně. Přece jen první čtení už mám za sebou. Chvatně jsem si ještě schovala lístek na vlak do peněženky a podívala se na Torchica. „Půjdeme?“ Ujišťovala jsem se a oči mi jen zářily. Jen jsem doufala, že pokémony také pouští na monumenty. I když… to možná byly hloupé starosti. Mohla jsem ho přece vrátit zpět do pokébalu, kde by byl v bezpečí.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁáááááá… málem bych zapomněla, ještě v rychlosti naškrábu dopis.“ Zarazila jsem se vprostřed dveří. „A klíč!!“ Hlava děravá. Málem bych ho tu nechala. Hlavně, že ho mám vrátit na recepci.

Zobrazit SPOILER

Zabalila jsem ho do obálky a napsala odkaz na pana profesora, pak už jsem se opět řítila ke dveřím. Tázavě jsem se podívala na Torchica. „Chceš se svézt?“ Nabídla jsem mu zvědavě. Třeba by se mi mohl posadit na batoh a nebo na rameno… I když jsem spíš předpokládala, že bude nadšený z možnosti běhat po svých. Také bůhví, jak dlouho byl zavřený v tom pokébalu.

Když jsme konečně došli na recepci a já vracela klíče, obrátila jsem se na místního zaměstnance s prosbou. „Mohli byste prosím toto doručit panu profesorovi?“ Otázala jsem se s milým úsměvem a doufala, že nebudu odmítnuta. Asi bych jinak musela vyhledat nějakou poštovní schránku a najít i poštovní známku… huh… samé komplikace… Chvatně jsem zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem klesat na duchu. Hold by vše trvalo o trošku déle… V druhé ruce jsem ještě nesla knížku Kompletní obrázkový průvodce regionem EMEA prstem založený na stránce s místním pražským Monumentem. Snad ani řidič taxíku nebude příliš proti upravení naší cesty po Praze… Už zase ten splín?! Chvatně jsem zatřepala hlavou a jen, co jsem se vzpamatovala a získala odpověď na svou žádost, ať už byla jakákoliv, vyrazila jsem za taxikářem, který na mě již měl čekat….

Liem Peruo - 01. října 2018 20:46

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Osudové setkání
Poké laboratoř

Myslel jsem, že se nic horšího než včera stát nemůže, ale stalo. Ráno mě probudil matčin Chingling, který je sice dobrý budíček, ale jediný způsob jak jej vypnout je chytnou ho a hodit do skříně.
Potom co jsem přesně tak učinil se ještě chvíli ozýval že skříně a poté utichly. Já se mezitím převlékl ze spodního prádla do civilního oblečení a poté jej pustil že skříně.
"Máš štěstí, že mám dnes moc práce, jak bych tě tam nechal až do oběda."

Seběhnout schody, stavit se v koupelně a pro štěstí cvrnknout do zvonkohry, která se ihned rozezní svými nezaměnitelnymi tóny.
Otec, který ten zvuk nesnáší mě s úsměvem na tváři a rukama na uších pozdraví. Je mi jasné, že jakmile odejdu, tak tu zvonkohru vyhodí, aby jí nemusel poslouchat.
Matka mi připravila náhodnou snídani v podobě slaniny z Miltanga a Pidgei vajíčky natvrdo. Vše sním a zapojí sklenicí mléka. Poděkuji a rozloučí se. Batoh s věcmi si tu zatím nechám, aby jsem se s ním nemusel tahat.

Čekám před laboratoří profesora Javora už, asi hodinu a jediná změna, která nastala, byla ta, že mnoho lidí odešlo. Takže jsme zbyli jen tři.
Když už jsem začal přemýšlet, že také odejdu, tak se rozlétnou dveře a v nich stojí profesor. Který hned spouští dlouhý dialog z jehož obsahu mám radost.
Vejdu dovnitř a musím uznat, že můj pokoj je proti tomu co zde vidím uklizený. Dostane se nám však celkem steučného vysvětlení a následně vysvětlení další, které mě sice již nezajímá, jelikož mám mít svého pokémona, ale i tak dělám, že jej zcela radostně vnímám.

Konečně nastala ta chvíle pozoruji profesora jak vydává pokebally a seznamuje nás s pokémona uvnitř
Totodial. Hmm, silný vodní pokémon s výtečným skusem a zajímavými vyššími evolucemi. Pichu se mi moc nelíbý, je až moc žlutý.
Zamyslím se ještě nad dalšími ťrezi pokémona a poté soudím výhody a nevíhody. Na konec sáhnu po pokéballu s Iggylbuffa, jehož vyšší stádium dovede uspat široké okolí a bude tak snadné pokémony chytat, tedy až se vyvine.
"Já si volím Iggylbuffa."
Otevřu pokébal a Usměju se na malou růžovou kouli s velkým a rudým očima a zakrslíma ručkama.
"Ahoj Iggy, já jsem Liem a ode dneska budeme přátelé." Opatrně jej vezmu a jezdím prstem po směru jeho spirály, což by pro něj mělo být velice příjemné a ukliďňující.
Přeci jen ty knihy byli i dobré k něčemu jinému, než aby nahrazovala nohu stolku.

David Morrison (Trenér) - 01. října 2018 23:03

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Muzeum v Ostravě - Luka Rankov

Při zjištění výše odměny poskočím radostí. 500 PE a ještě poukázky do pokéobchodů? Tak teď je mi jasné, že to beru, ty peníze se budou hodit. Navíc k tomu máme ještě ubytování přes noc zdarma a nejspíš i večeři se snídaní, takže nemusíme spát venku pod širákem.

"Tak sme domluveni." vyhrknu na pracovníka muzea a když se nás zeptá, jestli jsme jedli, ihned odpovím. "No... rozhodně máme docela hlad, co Luko?" ušklíbnu se na něj. Nečekám nějakou hostinu, ale kdoví, kdy se příště budeme moci zase zadarmo najíst a takovýchto příležitostí se musí využít. Následuji toho vědátora do našich pokojů a cestou ještě zkontroluji, jestli mi profesor odpověděl na moji žádost o výměnu pokémona.

Karen Dale (chovatel) - 02. října 2018 10:15

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

...poznám po schodoch, po zvukoch...
Praha, Hrad

Súhlasne pokývam po slovách Ann o prirodzenosti tmy, do ktorej sme vošli. Na druhú stranu, ani tá ktorou sme sa dostali teraz, vlastne nebola prirodzená. Takže by som povedala, že môžeme očakávať ešte nejakého pokémona, ktorý za tým stojí. Z myšlienok ma však vytrhne Annikino nadskočenie, kvôli ktorému sa tiež trhnem a baterkou rýchlo prejdem okolo nej. Chvíločku mi trvá uvedomiť si, že sa nejedná o niekoho, ale o niečo, a lúčom svetla skĺznem k jej nohám. "Pokéball?!" Pozdvihnem obočie v rovnako zmätenom geste, ako vykonala Annika.

Keď Annika zavolá na Gabriela, mysel mi napadne hromada myšlienok. "Čo ak ušiel? Nie, to by nespravil! Možno sa mu niečo stalo... Nie, to tiež nie je ono... Ale možno nám dáva priestor. Keď zasiahol do súboja hrozne sa ospravedlňoval, to by mohlo byť ono. Alebo možno znova zamrzol. Že by mal strach s duchov? To by aspoň bolo vtipné... Nie že by boli príjemní..." Myšlienky sa sypú zo všetkých koncov a ja musím potriasť hlavou, aby som bola schopná pustiť sa niekam ďalej. Nie je čas sa zaoberať tým čo by ak by. Najlepšie bude sa presvedčiť, pokračovať, ukončiť to tu a ísť si odpočinúť. Presne tak. "Tiež to nemusí byť Gabrielov pokéball" Ozve sa ešte raz protivný, škodoradostný, tichý hlások v mojej hlave. Aj ten ale umlčím potrasením hlavy.

Prikradnem sa späť o pár krokov bližšie k Annike a vykuknem z dverí, vystrkujúc len hlavu. Pomaly sa rozhliadnem, či nezahliadnem vonku Gabriela. "Možno ho zas chytila úzkosť." Prehodím potichu k Ann, vyberajúc si tú najlepšiu možnosť so všetkých, ktoré ma stihli napadnúť, popri tom ako pohladom kĺžem po miestnosti vedla, hladajúc postavu chlapca. Môj hlas je však o poznanie tichší, ani si neuvedomím, že som to spravila. Akoby som cielene nechcela upútať pozornoosť. Z dverí však von nevychádzam, zostávam v rovnakej miestnosti ako je Annika.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 02. října 2018 11:40

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady v Mnichově
Tangela se bez boje nevzdá!

Ačkoliv se zdá, že je Tangela na pokraji svých sil, nevypadá to na to, že by se vzdala bez boje. Takové odhodlání se mi u pokémonů líbilo. Sice si Charmander byl jistý svým vítězstvím a já vlastně taky, sebrala Tangela zbytečky svých sil do chabé obrany. Musím přiznat, že mě její odhodlání, její houževnatost natolik dostala, že jsem ji chtěla prostě chtěla mít v týmu. Nejspíš opravdu přijdu o dotaci… Budu tak muset spoléhat na to, že nějaké peníze vyhraji v zápasech nebo by mohli přispět rodiče!
V myšlenkách jsem se vrátila zpátky k zápasu. „Charmandere dávej pozor!“ okřikla jsem ho. „Tangela se jen tak chytit nenechá!“ Rozkročila jsem se a ukázala prstem na Tangelu. „Tak ještě jednou nárazový útok!“ nařídila jsem mu. (3)
Nachystala jsem si pokébal a po tomto útoku jsem se chystala Tangelu chytit. Sledovala jsem Charmandera při jeho útoku a v duchu jsem ho poháněla dopředu. Připadalo mi to jako věčnost, když se k Tangele přibližoval. Ale to bylo pouze tím vzrušením a nedočkavostí zásahu.
Poté jsem po Tangele hodila pokébal a napjatě jak špagát jsem ho sledovala, jestli z pokébalu vyskočí nebo se nechá chytit. (21 %)

Profesor Javor - 02. října 2018 12:37

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kudy tudy do Prahy?
Praha

Potom čo odhalíš správny pokébal a vyvoláš Torchica zjaví sa zo vstupného bodu červený záblesk a uprostred izby sa sformuje malé oranžovo sfarbené kuriatko. Najprv zmätene vypúli na teba oči a rozhliadne sa pár mrknutia po hotelovej izbe. Najprv v jeho hlave vysvitne nápad utiecť a skryť sa do tmy pod posteľ, keď však na neho milo prehovoríš, hneď sa upokojí. Zasnene sa na teba zahľadí a nesmelo prikývne pri zmienke o spoločných cestách. Natrčený prst si najprv obzerá z dávkou nedôvery, po chvíli ale mykne plecami a vyskočí priamo naň. Pri tvojom ďalšom nadšenom objavovaní sa trochu zľakne a skočí späť do mäkkého koberca priamo pred tebou. Len čo na neho zamieri šošovka pokédexu, vypne hruď a prejde si krídlom po rozstrapatených pierkach na hlave. Z pokédexu vyšľahne modrý lúč a prebehne Torchica od nôh až k posledným pierkam na hlave a zase späť k zemi. Za okamih sa na displeji ukáže obrázok Torchica a z reproduktora sa ozve kovový digitálny hlas.

Torchic, kurací pokémon. Jedná sa o ohnivý typ pokémona. Torchic sa zvykne silno naviazať na svojho trénera a neúnavne ho všade prenasleduje je charakteristickým kolísavým behom. Tento pokémon dokáže produkovať dych o teplote až 850 stupňov celzia, obsahujúci ohnivé gule, ktoré môžu jeho súpera spáliť na uhoľ. Nemá rád tmu a temné zákutia, kde nič nevidno. Pri objatí produkuje príjemné teplo vďaka váčku plameňov v jeho brušku. Jeho ďalším vývojovým stupňom je sekundárne bojový typ pokémona Combusken. Tento pokémon nebol doposiaľ hlbšie preskúmaný, jeho prvý výskyt v Európe sa datuje len nedávno. Prvý jedinec tohto druhu bol objavený na vidieku v Katalánsku.

Vyzerá to, že výklad pokédexu zaujal aj samotného Torchica, ktorý zrazu so záujmom načúva. Pri otázke na to ako ho máš nazývať len nechápavo dvihne ramená a pokrúti hlavou zo strany na stranu. Pri pohladení na tvár aj on opätuje pohladenie tvárou späť a očividne si pozornosť užíva. Na prehliadku monumentu sa mu asi chce tiež, nakoľko pri zmienke o monumente tu v Prahe začne horlivo prikyvovať hlavou, čo znamená, že aj on by sa rád pozrel, čo sa tu nachádza. Pravdepodobne toho moc, okrem profesorovho laboratória, v tomto meste ešte nevidel. Pri otázke k zvezeniu zakrúti hlavou a pár krát nadskočí na drobných nôžkach, aby naznačil, že radšej bude bežať za tebou po svojich.

Zbehnete teda spolu na recepciu, kde vás úsmevom víta za recepciou mladík, ktorý doručil odkaz a škatuľu od profesora. Nadšene dopis a kľúče preberie. Bude mi potešením slečna. Odvetí na dotaz o predaní dopisu. A s odpadom, ktorý ostal po škatuli a obálkach si nerobte ťažkú hlavu, už som tam poslal hotelovú službu. Chápem, že teraz máte plnú hlavu iných starostí. Úprimne sa usmeje. Želám vám aj s vašim malým spoločníkom veľa šťastia. Zavolá ešte za vami, než opustíte dvere hotela.

Predtým, než zazriete objednaný taxík, nalistuješ rýchlo v sprievodcovi stránky venované Prahe. Na ľavej strane je vyobrazená veľká satelitná mapa mesta a blízkeho okolia. Na pravej sú textové a obrázkové články rozdelené do pár sekcií. Najprv je uvedených pár základných informácií o meste, ideálna trasa pre trénerov, ktorí chcú nachytať nejakých pokémonov a čo najrýchlejšie zvládnuť prejsť mestom. Následne sú uvedené informácie k výskytu pokémonov – sprievodca hovorí, že v meste a hlavne v jeho prírodnom okolí sa nachádzajú hojne hmyzí a normálni pokémoni. V neskorých nočných hodinách zaplavujú Hradčany a okolie hradu pokémonoví duchovia. Posledná sekcia na stránke je venovaná miestnym pamiatkam a sprievodca tu má uvedenú poznámku, že veľmi cenným záberom cestovateľa je snímka pražského hradu, doplnená o obrázok.

Obrázek

Po krátkej výmene informácií a pár zdvorilostiach s vodičom taxíka cez okienko šoféra, vám naznačí, aby ste naskočili. Po otvorení dverí Torchic nechce naskočiť prvý, ale čaká, kým nastúpi jeho nová trénerka a následne vyskočí na sedačku vedľa nej. Dvere sa zabuchnú a taxík sa dá do pohybu.

Po krátkej jazde šofér auto opäť zastaví na Hradčanskom námestí. Tak, ďalej už budete musieť po svojich. Bližšie sa autom nedostanem. Mám vás tu počkať?

***

Pri prípadnom fotení hradu si nezabudni hodiť šesťstenkou na vydarenie sa fotky.

Profesor Javor - 02. října 2018 14:09

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

... čo sme kto za ľudia?!
Pražský hrad, Praha

Po zistení, že cinknutie a drobný dotyk Annikinej päty boli spôsobené ničím iným ako pokébalom, padne obom dievčatám kameň zo srdca, aj keď temnota na schodisku a podivné zmiznutie Gabriela im na kľude nepridáva. Annika poťažká a podrobne prehliadne pokébal, čím zistí, že sfarbenie vstupného bodu na pokébale naznačuje, že sa nejedná o prázdne zariadenie. Po vyvolaní jeho obyvateľa sa objaví zmätený Gabrielov zubat, ktorý urobí pár okruhov okolo dievčat, čím zvíri okolitý vzduch. Vyletí späť do hlavnej sály a po pár rýchlych okruhoch po jej obvode vletí späť k dvojici. Smutne zosadne na podlahu medzi dievčatá, zatiaľ, čo jeho pokébal zíva prázdnotou stále roztvorený v Annikinej dlani. Obe dievčatá sa chcú presvedčiť, kde ostal Gabriel a či naozaj zmizol, keďže ho neobjavil ani jeho spoločník. Po krátkom nazretí dvojice do vstupnej sály, sa len potvrdia ich obavy. Po Gabrielovi niet ani chýru, ani slychu. Proste v momente nepozornosti, keď sa všetci sústredili na objavovanie schodiska za dverami zmizol. Záhada v hrade sa stáva čím ďalej záhadnejšou. Máme tu dve vystrašené dievčatá, hustú temnotu, ktorá by sa dala krájať, nejakého ožrana na poschodí a stále sa chichotajúceho Gastlyho. Dvojica trávnych pokémonov síce odpočíva v pokébaloch, ale naša záhada sa zamotáva a okrem našej otázky – čo ďalej?, vzniká ďalšia nezodpovedaná otázka – čo so zubatom?

Nina Norová (cestovatelka) - 02. října 2018 14:12

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

ROZTĚKANÝ ZAČÁTEK
(HOD = 4)

Když jsem poprvé spatřila své kuřátko, měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Tak moc usilovně a komicky na mě poulilo svá kukadla. Možná jsme v tu dobu vypadali úplně stejně. Když se maličko upokojil, a já ostatně také, vypadalo to, že se na cestování poměrně těší. Přesto mě opět znepokojil, když si můj nastrčený prst bedlivě prohlíží. Už jsem v tom viděla tu proradnou andulku, jak si rozmýšlí, zda klovnout či nikoliv. Hádala jsem, že od Torchica by to bolelo daleko více. Ač se mi možná maličko prst zachvěl, odmítala jsem ho stáhnout. Má odvaha byla odměněna překvapivým výskokem. Vykuleně jsem hleděla na kuře na svém prstu, který se pod jeho váhou více přiblížil k zemi, ale i tak dostatečně vysoko… „Huh…“ Vysoukala jsem ze sebe, než jsem se rozesmála. Vážně byl jako malé kuře. Vždyť i slípky milují bidílka. „Tak roztomilý…“ Uniklo mi, než jsem se probrala z omámení a vrátila se opět zpátky ke svému zkoumání.

Asi jsem s tím Torchica mírně poplašila, protože byl vzápětí zase na zemi, ale nevypadalo to, že by chtěl ode mě prchat závratně daleko. Měkký koberec pevně ležící na zemi mu bohatě stačil. A popravdě toto malé kuře bylo samé překvapení. Nikdy bych nečekala, že se někdo bude před kamerou, foťákem či pokédexem toliko vykrucovat, ale zdálo se, že pozornost se Torchicovi líbí, jelikož si chvatně rovnal šošolku na hlavě a zároveň se hrdě vyprsil. „OOOooo… takže ty se rád předvádíš.“ Vydechla jsem zaujatě a popravdě nadšeně. Znamenalo to, že bych mohla udělat spoustu super fotek s Torchicem jako s hlavní hvězdou. Alespoň ty fotky nádherných krajin a budov nebudou působit toliko osaměle. Ještě, než jsem zmáčkla skenování, ještě jsem se Torchica optala: „Co říkáš na to, být mým soukromým modelem?“ Mrkla jsem na něj. „Vypadá to, že by tě takové věci mohly bavit.“ Dodala jsem, než jsme oba vyčkávali na scan, který si přejel moje kuřátko od shora dolů od zdola nahoru.

„Fííííha. To je informací.“ Vydechla jsem ohromeně. I pokédex shledal Torchica hodně vzácným v našich krajích. Ale největší radost jsem měla úplně z něčeho jiného. „Takže ty jsi jak malá chodící kamínka. To zní dobře.“ Opět jsem na své kuře rošťácky mrkla. „To se budeme hodně často tulit.“ Zasmála jsem se pobaveně. Krom toho, já se ráda mazlila se zvířátky… mno, snad to Torchicovi nebude vadit. I když přece jen pokédex mluvil o silné fixaci na trenéra, takže by vše mělo být v pořádku… asi.

A zbytek mého počínání šel už poměrně rychle. Zatímco jsme scházeli po schodech, vrátila jsem se k tématu jména. „Ty, Torchic? Ty nevíš, zda bys chtěl vlastní jméno, nebo ho vysloveně nechceš, protože se ti Torchic líbí? Mohla bych ti třeba postupně dávat různé návrhy během cesty, co by mě napadly… kdyby se ti nějaké zalíbilo, mohli bychom ho používat.“ Vysvětlovala jsem, zatímco jsme šli vrátit klíče a požádat o doručení dopisu. Musím říci, že se mi hodně zamlouvalo, jak si to vesele mé kuře vykračovalo vedle mě. „Třeba takový Simon, nebo Simeon nebo Sitri.“ Začala jsem se jmény, co mě napadla jako první. Snad se jednalo o má nejoblíbenější, které jsem často užívala jako jména postav v textových RP hrách. A vůbec jsem ani nepomyslela, že by Torchic mohla být dívka.

Když jsme došli k recepci, na chvíli jsem umlkla, abych vše mohla vyřídit. „Děkuji mnohokrát.“ Rozzářila jsem se, když jsem se nedočkala odmítnutí. Vzápětí jsem ale rudla studem. „Jejda. Velice se omlouvám… já… úplně jsem zapomněla.“ Pípla jsem rozpačitě, zatímco mi tváře už přímo žhnuly. Asi bych teď mohla konkurovat Torchicovu dechu. „Ještě jednou mnohokrát děkuji i za Torchica. Na shledanou.“ Rozloučila jsem se s recepčním. Vážně… dnes jsem úplně nemožná. Utíkám od myšlenky k myšlence a zapomínám na důležité věci…

Krátce na to jsme již oba, já i Torchic, seděli v taxíku. Pan Taxikář byl tak laskav, že si na zajížďku nestěžoval. Mno, já byla v sedmém nebi. Cesta probíhala ve zdvořilé tichosti, alespoň co se řidiče týkalo. Místo toho jsem se obrátila na své inteligentní kuře. „Podívej.“ Ukázala jsem mu průvodce s mapou a dalšími poznámkami a fotkami. „Tady píšou o Pražském klenotu… Pražském hradě. Sem půjdeme.“ Vysvětlovala jsem kuřátku. „Třeba bys mi tu mohl zapózovat. Když budeš stát hodně blízko foťáku a rozevřeš křídla, může to vypadat, jako když ho v nich držíš.“ Vysvětlovala jsem svému novému společníkovi. Načež jsem se na něj pousmála. „Třeba by takový přístup k fotkám mohl být náš podpis. A třeba by se z tebe stal známý pokémonní model.“ Zasnila jsem se na chvíli. Ani nevím, zda je něco takového možné. Ale… když mohou pózovat lidi, když lidi nechávají pózovat psy, tak proč by nemohli pózovat pokémoni, pokud by je to bavilo?

Postupně jsem se vrátila ke článkům o Praze. „Hmm… píšou tu i o tom, jaké se tu dají sehnat pokémoni.“ Ukázala jsem kuřeti další článek. Sama jsem si nebyla jistá, zda dokáže číst, ale tak není problém mu to objasnit. „Mohli bychom se tu setkat s normálním typem pokémona či s hmyzím. I když já bych radši zkusila nějakého pokemonního ducha. Jenže to je až navečer a ty tmu asi moc rád nemáš, co?“ Podívala jsem se na kuře zkoumavě, ale jinak jsem byla smířená s osudem, že si prozatím lov pokémonů necháme ujít. „Víš co, to nevadí. Beztak se sem jednou vrátíme a třeba jinde budou lepší pokémoni.“ Uzavřela jsem téma, abych své kuřátko příliš nezatěžovala starostmi. Krom toho, nyní jsem byla nadmíru spokojená a nechtěla jsem své tři pokébaly hned vyplácat. „Ulovíme si Pražský monument a pojedeme do Mnichova. Už na nás čekají.“ Dodala jsem rozverně.

Když nás taxikář vysypal na Hradčanském náměstí, byla jsem spokojená. Mapu jsme měli, zas tak daleko od cíle jsme nebyli, co víc si přát. „Mockrát děkujeme. Tam už snadno doběhneme.“ Usmála jsem se vděčně na taxikáře. „Když budete tak hodný. Budeme nesmírně vděční. Bude to jen chvilka. Ulovíme monument, projdeme si blízké okolí… věřím, že do hodinky budeme zpět.“ Přitakala jsem vděčně a zároveň ho i informovala o svých plánech. Alespoň si mezitím může dát nějakou svačinu či oběd. Není kam spěchat. „Tak my vyrážíme a děkujeme. Na brzkou viděnou.“ Rozloučila jsem se s mužem. Později se ho budu muset zeptat, zda ho platí profesor nebo bude ode mě chtít zaplatit…

Během hodinky jsme stihli s Torchicem dorazit k Pražskému hradu a já nechala svého pokémona, ať se mi nastaví do póz, kdyby ho tento sport bavil. Sem tam jsem mu dávala rady, jak by se mohl natočit, ale vlastně to bylo čistě na něm. Já byla jen spokojená, že si celou akci užívá. Prošli jsme vše, co se dalo stihnout. Krom Pražského hradu, fotila jsem i třeba různé chrámy, co byly v dosahu. Bohužel jsem si interní exkurzi neudělala, protože jsme na vše měli jen hodinu, ale samotná architektura zvenku stála za to. „Jednou se sem vrátíme a prozkoumáme i místní interiéry.“ Slíbila jsem Torchicovi i sama sobě. Nicméně na mé tváři se zračilo spokojení. „Jsem zvědavá, jak budou vypadat ty fotky. Až se jednou vrátíme domů, budeme si moci s nimi hezky vyzdobit zdi. Zavěsím je na sítě jako koláž… bude to vypadat skvěle.“ Vrněla jsem samým blahem, když jsme se vraceli k panu Taxikáři.

„Tááááák… jsme zpátky.“ Usmála jsem se na známého muže. „Už můžeme na to nádraží.“ Dodala jsem. Ale asi to i beztak nebylo nutné. „Je nejvyšší čas dohnat naší kolegyni.“ Pohlédla jsem na Torchica. „Aaaaaaa… napadla mě další jména… třeba Riot nebo Luna či Zabel.“ Navrhovala jsem rozverně. Ne, dnešní náladu už mi vážně nemůže nic zkazit. I kdyby nyní mělo začít pršet. Když jsme dojeli na nádraží, ještě jsem se řidiče doptala na to, jak je to s úhradou cesty. Krátce na to jsme ale již chvátali na nástupiště, ze kterého nám měl odjíždět vlak. Zlatý internet v mobilu. Díky němu člověk má také dobrý přehled…

A když už jsme bezpečně seděli ve vlaku, opět jsem vytáhla našeho knižního objemného průvodce. „Tak se podívejme, co nám Mnichov nabízí… Chceš?“ Nabídla jsem Torchicovi možnost se mi prosmýknout pod rukou a posadit se mi (postavit se mi) na klín, aby dobře viděl do knížky. Jen jsem přemýšlela, jak já to vlastně tu Jessicu vůbec najdu. Doufala jsem, že dopis profesorovi dorazí včas. Mnichov je veliký…

Michael Wotzchi (chovatel) - 02. října 2018 16:33

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Začátek cesty 1
Laboratoř Žižkov

Stojím před laboratoří a v pravdě mám náladu pod psa. Včera jsem rozdělování prostě propásl vzdychnu si pro sebe.
„Achjo. To se ten pokémon musel zranit zrovna včera před úsvitem? No nedá se nic dělat, ikdybych si mohl vrátit čas. Rozhodl bych se stejně, ikdyž bych věděl, že dorazím do Prahy až pozdě odpoledne. No nic teď my nezbývá než čekat jak to dopadne.“

Prohlížím si ostatní čekající a klidně si je prohlížím, instinktivně si pohodím krosnou na zádech, ikdyž je zatím poloprázdná. Jestli mě něco naučila práce v centru je trpělivost, mezitím ale zvědavost s netrpělivostí se uvnitř mě kroutí a napínají můj klid na hranici prasknutí. Přesto navenek nechávám klidný výraz, pouze stojím a čekám.

Když se rozlétnou dveře a objeví se profesor. Mlčky poslouchám co říká a usměji se když nás pozve dál.

„Tak se přeci jen vyplatilo počkat, určitě nám po takovém poslovu neřekne, že na nás pokémoni nezbyly.“
okynu gestem zbylým dvoum kolégům aby šli přede mnou a pak následuji profesora do jeho laboratoře. Zvědavě si prohlížím vnitřek, na mírný technický nepřehled panující v laboratoři zareaguji zdviženým obočím, ale strategicky se to rozhodnu nijak nekomentovat.
„Náš pan profesor asi ležel v knihách.“
Ze zvědavosti přistoupím k jedné z knih a mrknu se co se tam píše. Stačím to jen rychle přelétnout očima, když profesor zase začne a přitáhne mou plnou pozornost.
Při jeho proslovu odkazujícího na nějaké zákony či předpisy nakrabatím čelo.
„Hmm o je hezké, ale co to znamená pro nás?“
Jakoby četl mé myšlenky a vysvětlí to nejdůležitější a sice to, že dostaneme pokémona a na tváři se my objeví veselý úsměv.
„Takže se svou cestou začnu přeci jen už letos.“
Můj úsměv se ještě rozšíří, když přestaví pokémony, ale na jednou my dojde, že má asi jen jednoho od každého druhu a úsměv my zmizí stejně rychle jak se objevil.
„Hmm. Dobrá mám otázku profesore. Předpokládám, že máte vždy jen jednoho od každého druhu? Pokud ano jak rozhodneme kdo si bude vybírat jako první?“
Poslední větu pronesu spíše k dvojici mých společníků. Na tváři se my objeví zamyšlený výraz a stejným zamyšleným hlasem pronesu.
„Byl bych rád za geoduda, ale pokud by ho někdo chtěl byla by má druhá volba Hoppip, kterého pokémona byste chtěli vy?“
Mlčky čekám na odpověď, kolegů.

Luka Rankov (chovateľ) - 03. října 2018 09:56

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Pokračovanie ... až ráno
Múzeum, Ostrava

Pri Davidovej otázke na odmenu ho chcem najprv zastaviť, predsa potrebujeme tiež ísť na východ, tak prečo im nepomôcť. Ale nakoniec je možno dobre, že David si servítku pred ústa neberie a rozpráva tak ako mu zobák narástol, pretože chlapík z múzea hneď vysvetlí ďalšie bonusy naviac, ktoré môžu našu pomoc a cestu na východ ešte vylepšiť. So záujmom počúvam a postupne sa mi rozširujú kútiky. Výborne, nielen že získame odmenu na viac, ale navyše máme kde späť a teplú večeru. Neviem si predstaviť, kde by sme teraz zháňali nocľah, keďže noci nie sú ešte vôbec prívetivé na stanovanie vonku. Z myšlienok ma vytrhne opäť až Davidov dotaz. Ehm ... o čom ...? Aha ... jasné, niečo pod zub by bolo super. Mohli by sme si u vás doplniť aj zásoby o nejakú zeleninu, ovocie, sucháre a prípadne sušené mäso? Neviem, či niečo také v múzeu držia, ale prečo neskúsiť šťastie, keď sa nám už dnes toľko darí. Počkám si na odpoveď a vydám sa za vedcom a Davidom k izbám nad múzeom.

Profesor Javor - 03. října 2018 10:39

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Aj na jar môže trávny pokémon o(d)padnúť
Anglické záhrady, Mníchov

Už to posledné kolo súboja dalo najavo, že sa pravdepodobne blíži záver zápasu. Jess však nenecháva nič na náhodu a posiela Charmandera do ďalšieho útoku. Dym na bojisku je už plne rozplynutý a viditeľnosť sa tým rapídne zvýšila aj pre takmer vyradenú Tangelu. Charmander sa teda na posledný pokyn trénerky prikrčí a vyrazí v plnej rýchlosti priamo na ležiacu súperku. Tentoraz už jeho útok vyzerá omnoho sľubnejšie a rýchlosť jeho behu sa stále stupňuje (3+1+0+1). Tesne predtým, než sa blíži bolestivý dotyk pre Tangelu sa Charmander nahrbí a nasmeruje sklonené temeno k zranenému pokémonovi. Trávna bojovníčka už nemá veľa síl k obrane, ale predsa sa pokúsi obratne pregúliť nabok z dosahu Charmanderovho útoku (3+1+0). Ten však rýchlo zareaguje a trochu upraví smerovanie nárazu. Prichádza zrážka (rozdiel 1). V tvrdom údere sa zvíri prach a po jeho usadení stojí Charmander víťazne nad takmer vyradenou Tangelou. Tá síce ešte javí určité známky života, ale energia sa jej rapídne míňa. Z posledných síl zatne zuby a s obrovskou bolesťou v očiach sa nadýchne pokúsi sa vyšľahnúť výhonky k svojmu súperovi. Tie svištia až prekvapivo veľkou rýchlosťou a vyzerá to, že tentokrát zasiahnu svoj cieľ presne (6+0+1+0). Charmander čaká na pokyn k obrane, ktorý od Jessicy neprichádza, tá už pripravuje pokébal a boj nachvíľu stratí z dohľadu. Napokon sa odhodlá sám k ďalšej dymovej clone, čím chce Tangelu zmiasť a rýchlo uhnúť dobre miereným výhonkom (3+0+1 – hádzal som ja, keďže si nedávala pokyn k obrane). Než sa však stihne dym rozptýliť Charmander schytáva priamy náraz a po dvoch šľahnutiach ako s bičom končí pri trénerkiných nohách na zadku (rozdiel 3) a drobnými rúčkami si hladí zasiahnuté miesta. Nato už však Jessica zviera v ruke pokébal, ktorý presviští zvukom a do niečoho uprostred dymovej clony narazí. Keď sa dym rozptýli zazriete pokébal presne v momente, keď jeho vstupný bod stmavne. Tangela je bezpečne uzavretá v jeho útrobách.

***

Pre budúce zápasy - vždy treba dokončiť celé kolo (útok+obrana) a až potom hádzať pokébal, prípadne ho hodiť ešte predtým než vôbec začneš útočiť a tým pádom prichádzaš v tom kole o útok.

Profesor Javor - 03. října 2018 12:30

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Prvá fotka a hurá na cesty (koľaje)
Praha -> Mníchov

Vyzerá to tak, že profesor tvojho pokémona odhadol úplne presne. Nielen že zdieľate podobné nadšenie, pokiaľ sa jedná o cestovanie, ale dokonca vyzerá, že ho veľmi potešila tvoja ponuka robiť ti modela, pre fotky monumentov, ktoré sa chystáš zhotoviť. Pri prvých menách vyslovených po ceste dole schodmi k recepcii sa zamračí a namosúrene pokrúti hlavou. Keď však vyslovíš Sitri nachvíľu sa zamyslí, dokonca zastaví, ale napokon tiež pokrúti hlavou, už však menej nahnevane.

V aute sa Torchic zahniezdi v sedadle a pozorne sledoval obrázky a text, ktorý si mu postupne ukazovala v sprievodcovi. Niekoľkokrát preletel očami na teba a potom späť do knihy. Pri zmienke o tom, že by ti tam mohol zapózovať vyskočí na otvorenú knihu v tvojich rukách a presne na fotke hradu opäť vypne hruď, jedno krídlo dá za chrbát, druhé pred seba a zobáčikom zamieri k nebu. Keď však spomenieš večer, tmu a pokémonových duchov skočí späť na sedadlo vedľa a zatlačí hlavu medzi čalúnenie. Jeho vystrčený kurací zadok z autosedačky, vyzerá dosť komicky. Cesta taxíkom a aj následný úsek pešo prebehli rýchlo, jediné čo vás trochu spomaľovalo bola chuť objavovať nové miesta a prezrieť si všetky pamiatky, ktoré okolie hradu ponúka. Na pamäti si však stále mala to, že dnes sa treba ponáhľať niekto ťa čaká v Mníchove a profesor vybral pre túto úlohu práve teba. Taxikár teda ostal za vami, vystúpil si z auta, oprel sa chrbtom o bočné dvere a spokojne si zapálil cigaretu.

Hrad však nie je tak oslňujúci ako ste čakali a ako o tom písali v sprievodcovi. Niečo s týmto monumentom očividne nie je v poriadku. Vyzerá omnoho temnejší ako na známych fotkách, dokonca na niektorých miestach akoby mu bolo umelo pridaných pár desaťročí. Námestie pred hradom je prázdne a celkovo sa v jeho okolí zdržuje málo obyvateľov. Torchic nie je tiež vďaka tejto premene úplne vo svojej koži, zatiaľ sa však na útek nechystá a priblíži sa bližšie k svojej trénerke. Najprv celkom neochotne zapózuje na pár prvých fotiek s roztiahnutými krídelkami, s vypnutou hruďou a napokon sa natoľko ponorí do fotografovania, že zabudne na temnotu, ktorú je cítiť v okolí. Posledné fotky už vymýšľa rôzne hlúposti a vtipné pózy.

Po návrate na Hradčanské námestie zbadáte šoféra stále v rovnakej póze, opretého o aute, len cigaretu v jeho rukách nahradil burger z neďalekého fastfoodu. S plnými lícami sa na vás usmeje a naznačí, nech si pokojne nastúpite. No poďte, vyrazíme. Len čo dosadnete do na zadné sedadlá Torchic sa dožaduje o ukážku fotiek, ktoré si zhotovila. Krídelkom listuje po malom dotykovom displeji až nájde tú pravú. Stojí tam s roztiahnutými krídlami a výrazom tváre, akoby mu patrila celá Praha a v jeho pozadí sa týči obrovský kolo pražského hradu, ktorý sa ti tiež podarilo do fotky veľmi pekne vtesnať. Nie je to ešte úplne najlepšia fotka aká sa ti kedy podarila, ale má svoje čaro a určite stojí zato. Pri menovaní ďalších mien sa Torchicova pozornosť opäť obráti na teba. Pri prvom mene vyzerá že sa mu celkom páčilo, napokon ale zdvihne ramená a natočí hlavu na stranu. Pri Lune však zreteľne nesmelo prikývne, čo by v ľudskej reči mohlo znamenať niečo ako môže byť. A na posledné na teba znechutene vyfŕkne pár slín s vyplazeným jazykom zo zobáčika. Z prezerania fotografií a veselej komunikácie vás vyruší až prudké zabrzdenie, doplnené o spŕšku nadávok z úst šoféra. Parkovanie pri Hlavnom nádraží nie je úplne najlepší nápad, ale taxikár sa vám to snaží čo najviac uľahčiť. Napokon sa auto zastaví úplne a z predného sedadla sa k vám obráti usmiata tvár šoféra. Tak sme na mieste. S platením si absolútne nerobte starosť, to už za vás vybavil profesor Javor.

Práve v momente, keď vkročíte na preplnenú stanicu sa ozve z reproduktorov hlásenie oznamujúce váš vlak do Mníchova. Musíte pridať do behu, aby ste dorazili na nástupište včas. Torchic len tak-tak vyskočí na schody vlaku presne v momente, keď sa pohne vpred. Revízorka prísnym pohľadom skontroluje vaše lístky, orazí ich a nespokojným zamrmlaním dodá niečo ako: Nabudúce si dávajte väčší pozor a príďte radšej včas.

Chvíľu trvá, kým nájdete voľné kupé, napokon sa ale podarí a Torchic veselo vyskočí na sedadlo pod oknom v smere jazdy. Len čo sa k nemu pridáš aj ty v náprsnom vrecku sa ozve neznáme zavibrovanie. Chvíľu skúmaš čo to mohlo byť, keď napokon odhalíš pôvodcu – pokédex. Po otvorení sa ti na displeji zobrazí malá zelená obálka, ktorá sa po kliknutí rozbalí a na obrazovke sa rozsvieti správa:

Ahoj Nina, som rád, že si moju správu a balík dostala včas. Ďakujem za tvoju odpoveď, ale musím ti povedať, že najlepšia príučka nato, ako zvládnuť Torchica, bude vaša spoločná cesta a dobrodružstvá. Nezabúdaj, že pokémon nie je len akési zvieratko, poskok, či bojovník, ale naozajstný priateľ a verný spoločník. Pokiaľ sa budeš riadiť týmto, tak verím, že na všetko podstatné ohľadne starostlivosti o pokémonov sa dozvieš sama.
Teraz však k Jessice. Ako si si už všimla, tak ju môžeš kontaktovať prostredníctvom pokédexu, presne tak ako som kontaktoval ja teba. Pomocou aplikácie POKéCHAT, ktorá bola len nedávno pridaná si ju vyhľadaj a môžeš je pokojne napísať. Je už prakticky celý deň v Mníchove a preskákala si tam toho celkom dosť, myslím, že práve v čase tvojho príchodu by mala byť v okolí stanice, keďže sa bude snažiť chytiť vlak do Strasbourgu.
Zatiaľ veľa štastia, profesor Javor.

Po vstrebaní posledných informácií a vybalení sprievodcu na vás vykukne stránka o Mníchove referujúca pár základných informácií o tejto metropole:

MNÍCHOV
Obrázek

Mníchov je hlavné mesto Bavorska, ležiace na úpätí pohoria Álp a rieke Isar. Po Berlíne a Hamburgu je tretím najväčším mestom Nemecka. Je tiež významným centrom nemeckého priemyslu, dopravy, finančníctva, kultúry a športu.
...
Najvýznamnejšími pamiatkami Mníchova sú Mariánske námestie, Nymphenburgský zámok so svojimi parkami a záhradami, olympijsky areál so slávnou mníchovskou olympijskou a vežou a mnoho kostolov a chrámov, napr. ...
...
Odporúčanou trasou pre skupinky dobrodruhov pozostávajúce z rôzne zameraných dobrodruhov je trasa z hlavnej stanice na slávne Mariánske námestie, odkiaľ je to len kúsok do Anglických záhrad, bohatých na výskyt hmyzích pokémonov, ďalej cez olympijsky areál, popod mníchovskú olympijskú vežu do odpočinkovej zóny Westfriedhof, kde sa opäť vyskytujú niektoré druhy pokémonov, ďalej k Nymphenburgskému zámku, v ktorého záhradách je bohatý výskyt rôznych druhov pokémonov a na záver cez Jeleniu záhradu, kde bol po prvýkrát mimo severnej Európy spozorovaný divo žijúci Stentler (to však bolo pred viac ako desaťročím), naspäť na hlavnú stanicu, kde môžu dobrodruhovia pokračovať opäť vo svojej ceste.
...
Najčastejšie typy vyskytujúce sa v tomto území sú:
Hmyzí 65%
Travný 25%
Iný 10%
...

Pozorné čítanie s Torchicom presne uprostred knihy hľadiacim na obrázky pamiatok a chrámov Mníchova, preruší hrmot na chodbe. Nasleduje škrípanie dverí do kupé a po odsunutí závesu zabezpečujúceho súkromie pre cestujúcich vo vnútri kupé sa ukáže staršia pani tlačiaca predajný vozík.

Dobrý deň drahý cestujúci. Dúfam, že vás nevyrušujem od nejakej dôležitej činnosti. Usmeje sa na vás. Keďže väčšina vlaku je plná začínajúcich trénerov a dobrodruhov sveta Pokémonu, tak by som vám chcela predstaviť nás pojazdný Poké stánok. Sortiment síce nie je tak bohatý, ako vo väčšine kamenných obchodov a supermarketov po Európe, ale to najpodstatnejšie máme. Môžem vám ponúknuť niečo z nášho najnovšieho tovaru? Máme liečivá, pomôcky pre trénerov a pochúťky pre pokémonov aj ľudí. Siahne na stranu vozíka a odklopí bočné dvierka, čím vám odhalí jeho obsah.

1. REGÁL na pravej strane:
5x Pokébal – 35 PE/ks
3x Greatbal – 60 PE/ks
5x Liečivý elixír v spreji – 40 PE/ks
3x Detoxikačný elixír – 50 PE/ks
3x Mlieko Miltanka – 80 PE/ks
3x Malena – 30 PE/ks

2.REGÁL na pravej strane s policou na disky:
2x Minidisk večnosti – 50PE/ks
Svetlomodrý tréningový minidisk – 125 PE
Červený tréningový minidisk – 125 PE
Hnedý tréningový mindisk – 125 PE
Žltý tréningový mindisk – 125 PE
Svetlozelený tréningový mindisk – 125 PE

3.POLICA cez celú ľavú stranu vozíka:
5x balíček čokoládových sušienok (6) – 5 PE/bal
5x balíček ryžových pochúťok (6) – 10 PE/bal
5x balíček syrových krekrov (6) – 10 PE/bal
3x balíček zeleného čaju(10) – 5 PE/bal
3x balenie kávy (10) – 10 PE/bal
10x 0,5l fľaša minerálky – 3 PE/fľaša

Profesor Javor - 03. října 2018 12:56

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ešte niečo naviac, čo sa zíde
Pokélaboratórium, Žižkov

Profesor postupne podá Igglybuffa aj Geoduda ich novým majiteľom a usmeje sa na Edmunda. Vidím, že náš začínajúci tréner má troškou dilemu, ktorého pokémona zvoliť. Pokojne si to premysli, zatiaľ vám pridelím výbavu, ktorá sa vám určite na cestách zíde a potom si môžeš zvoliť, ktorý to bude.

Áno, mám z každého druhu iba jedného zástupcu, ale neboj sa, pokiaľ by ste moc chceli dvaja toho istého, tak by sme to nejak civilizovane vyriešili. Sme predsa rozumný ľudia. Dodá s úsmevom aj na Michaelovu otázku. Prejdime, ale k tej výbave. Vy ste obaja budúci chovatelia, že? Opýta sa profesor so záujmom. Po pritakaní oboch sa pustí vybaľovať kusy základnej výbavy a následne aj tej špecializovanej zo škatule označenej nápisom CHOVATEĽ.

Najdôležitejším kusom vašej výbavy, ktorý treba strážiť ako oko v hlave je Pokédex. Je v ňom nahratý nový software od Apple, takže tam máte všetky aktuálne a dostupné informácie o Pokémonoch. Vo veľa prípadoch vie zodpovedať aj na miesto výskytu a vývojových štádií Pokémonov. Vpredu máte kameru spojenú s 3D skenerom vďaka ktorému viete zhotovovať fotky v slabšom rozlíšení a načítať Pokémona v okolí. Na jednej strane je jednoduché ovládanie, okrem toho je vybavený aj dotykovým displejom a na pravej strane máte slot na minidisky, vďaka ktorým viete Pokémona naučiť nový útok, obranu alebo pomôcť mu k vývoju. Funguje to tak, že minidisk vložíte do slotu, zasuniete do Pokédexu, na obrazovke vyberiete vašeho Pokémona, ktorého sa bude vylepšenie týkať a potvrdíte. Z prednej kamery sa vám ukáže holografický obraz zvoleného Pokémona pri vykonávaní útoku, obrany alebo vývoja. Tento lúč z kamery treba namieriť na vstupný bod Pokébalu daného Pokémona a ostatné sa vykoná automaticky. Okrem toho Pokédex slúži aj nato, ak už vlastníte 6 Pokémonov a chcete chytiť ďalšieho, tak cez mechaniku Pokédexu mi môžete poslať niektorého do úschovy.

Obrázek

Odstúpi nabok a umožnil každému zobrať si príslušný počet Pokébalov zo stola. Keď aj posledný dobrodruh dostane, to čo mu náleží, začne opäť.

Posledným dôležitým kusom výbavy sú Pokéura. Teda mena, ktorá platí v každej krajine Európy, kde sa Pokémony vyskytujú. Európska Únia prisúdila každému základný obnos na cestu 750 PE, ktoré môžete využívať na súboje alebo nákup výbavy. Minimálna stávka v zápase je 50 PE, takže by vám mal tento obnos vydržať dostatočne dlho.

Každému podá obálku s peniazmi a prejde k spomínanej škatuli. A teraz začneme so špecializovanou výbavou pre chovateľov. Keď si náš začínajúci tréner premyslí, kto bude jeho prvým spoločníkom, mám pre neho ešte jeden tréningový minidisk s užitočným útokom, či obranou.

Pre chovateľov tu mám okrem Pokébalov pár zaujímavých pomôcok. Prvou z nich je fľaša mlieka Miltanka, ktoré dokáže zvýšiť silu útoku alebo obrany Pokémona. Ďalej tu pre každého z vás mám jeden liečivý elixír v spreji, ktorý dodá energiu unavenému, rovnako ako vylieči zraneného Pokémona. A na záver špeciálna vec, ktorá patrí do rúk každému dobrému chovateľovi – inkubátor. Ten vám pomôže s liahnutím nájdených Pokémoních vajec. Aby ste s ním necestovali len tak naprázdno, tak vám dám na výber každému aj jedno vajce Pokémona, popravde u mňa by sa im až tak dobre nedarilo.

Obrázek

Znova spraví úkrok od stola, aby si každý mohol vybrať jedno z vajec. Vám sa naskytne pohľad do škatule, v ktorej ležia 4 vajcia a každé sa líšia farbou. Leží tam zelené, modré, fialové a žlté vajce. Počká než si každý vyberiete a poprehliadate nové kusy výbavy a s ďalšími informáciami počká, než si aj Edmund zvolí svojho pokémona dostane k nemu náležiaci minidisk.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 03. října 2018 20:16

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Anglické zahrady v Mnichově
Chyba začátečníka

Byla jsem tak ponořená do zápasu a byla jsem si opravdu jistá, že můj malý Charmander vyhraje, že jsem zapomněla mu nařídit obranu. A tak chudáček Charmander skončil na zadečku. Ale já se soustředím na hod pokébalu a chycení Tangely.
Když je jisté, že Tangela z pokébalu neuteče, čupnu si k Charmanderovi. Podívala jsem se na něj. Sklonila jsem omluvně hlavu. „Promiň!“ omluvila jsem se mu. Udělala jsem začátečnickou chybu, i když jsem se zapřisáhla, že se jich budu vyvarovat a dlouho jsem se na to připravovala. „Moc se omlouvám, že jsem na konci úplně zapomněla na náš zápas a soustředila jsem se spíš na chytání!“ Omluvila jsem se mu s vysvětlením. Podívala jsem se letmo na jeho rány. Sice to mohlo asi hodně bolet, ale nevypadalo to na něco vážného. Trocha ošetření a bude všechno zase v pořádku.
Ohlédla jsem se na pokébal. „Zvládl jsi to Charmandere! Vidíš! Jsi úžasný!“ ukázala jsem na ležící pokébal. Ano, Charmander byl úžasný, zatímco já jsem to zpackala. Našpulila jsem rty a zapřisáhla se, že se to příště už nestane. Nesmí!
Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že mi zbývá něco kolem hodiny do odjezdu vlaku. Obrátím pohled zpátky k Charmanderovi. Neměla jsem u sebe nic k ošetření, což musím každopádně brzo napravit. Ale v batohu ještě mám ty dobroty, co vyhrál v olympiádě. „Za ten svůj výkon si zasloužíš odměnu!“ Začala jsem se přehrabovat v batohu a vytáhla balíček sušenek. Nabídla jsem ji s lehkým úsměvem Charmanderovi. „Snad tě to moc nebolí. Snad po cestě najdeme pokémonské středisko, které tebe i Tangelu stihne vyléčit do odjezdu vlaku.“ Celý balíček s dobrotama jsem mu nechala. Opravdu si to zasloužil. A brala jsem to i jako takovou malou omluvu za moji nepozornost.
„Tak pojď, vyrazíme na vlak a budeme se dívat po pokémonském středisku nebo alespoň po nějakém obchodu s léčivy.“ Modlila jsem se, aby se Charmander na mě nezlobil, že jsem to ke konci zpackala.
Pokud přijme moji omluvu, tak spolu vyrazíme k vlakovému nádraží.

Liem Peruo - 03. října 2018 22:15

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Nečekané

Pokelaboratoř

Igglybuffa ještě chvíli držím a poté jej vrátím do pokéballlu. Sleduji trenéra, který si nemůže vybrat, kterého pokémona si vybrat. Pro mě to byla volba dle schopností. Sice chci být chovatel, ale rád bych také ubíral odznaky stadiónů a dokázal, že zdravý pokemon je vždy silný, tedy hlavně v případě, že jej budu mít na starosti já.

Ohlédnu se na druhého kluka. "Já ano, nevím jak on." Sleduji jej co dělá a tázavě pozvednu obočí, když vyndal krabici s nápisem CHOVATEL. Zajímalo by mě co z toho vyndá. Mám sice jistou představu, ale nic konkrétního.

Pokédex jsem čekal, přesto, že já zrovna Applu noc nedůvěřují, ale pojedeš budu občas potřebovat, taky neznám všechny pokémony světa a to, že mi to zobrazí i sílu pokémona. Přesto mě zaráží slot na minidisky. Pokémoní se útoky učí sami, je barbaraké je nutit umět nějaký útok, nebo jej ještě nutit k vývoji.
"Zajímalo by mě kdo s přišel s těmi minidisky. Přijde mi barbaraké se k pokemonům chovat jen jako ke zvířatům. Mají to být společníci a pro některé i velmi dobří přátelé, tak proč je nutit k nějakému útoku. Je to vůbec bezbolestné. Je to disk a celkem nedává smysl, jak má díky němu pokémon zesílit, jde tedy snad o nanotechnologii?"

Z pokébalů mám jíš větší radost. Především z Masterbalu, který jsem myslel je vzácný a rostlina jejíž plody se používají na výrobu je velice náročná. Hold už to není jako v knihách, kdy ještě měli k pokemonům aspoň nějaký respekt.

Trochu mě překvapí, že nám dává pokéeura, ale co. Je to jedno. Pro mě je to jedině dobře.

To, že má mléko Miltanka dobré účinky pro ostatní pokémona jsem věděl, ale, že by nám jej zde dali jsem opravdu nečekal. V krámě jej máme spoustu a většina lidí to kupuje jen pro vlastní potřebu, než pro zesílení svých pokémonů.

Medikamenty ve spreji. No což, přidám jej k těm co si beru sebou. Inkubátor? Nechápal jsem jak jej napadlo nam jej svěřit a následně ještě nechat vybrat vejce, přičemž neví jestli si z něj hned za městem neuděláme omeletu. Ten chlap je podivný.
Prohlížím si vejce a rozhodnu se pro fialové. Fialová vejce mají jen především dva tipy pokémonů, tedy až na výjimky. Fialovámiu mají předevsim jedivatí hmizí pokémoní a psychičtí.
Opatrně jej vezmu a přesunu do inkubátiru, jelikož by neměli být dlouho mimo něj.

Nina Norová (cestovatelka) - 04. října 2018 13:44

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

Pokédex ti zadrnčí a oznamuje novou zprávu doručenou na tvůj účet pokéchatu:

Halóóóóóóó, Halóóóóóóó.... je tam Jessica Vafer?

Omlouvám se za vyrušení... ehmm... s Pokéchatem se teprve seznamuji, snad jsem dohledala správného člověka.

Jessico, jsem Nina Norová, tvá nová kolegyňka, psal mi pan Profesor Javor, že mám vyrazit za tebou a přidat se k tobě na tvých cestách. Už jsme na cestě do Mnichova. Sedíme ve vlaku. Tak nám prosím neutíkej. Kdybys nás byla schopná na nás počkat na nástupišti XY, kam máme brzy dorazit, byli bychom vděční. Profesor Javor nás vybavil tvou fotkou, takže se neboj, budeme se k tobě hlásit.

Omlouvám se za komplikace a už se teď těším na naši spolupráci.

S pozdravem

Nina Norová

Nina Norová (cestovatelka) - 04. října 2018 16:52

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

CESTA VLAKEM

Když jsem seděla již s Torchicem ve vlaku, mohla jsem mimo jiné také probírat události, jež nás potkaly cestou na lov Pražského monumentu. Výběr prvních jmen pro Torchica byl z mé strany zcela nešťastný a neshledal se s vřelým přijetím. Ani jsem netušila, proč tak. Ale to nevadilo. Přece jen si moje kuřátko mohlo zvolit své umělecké jméno, jaké chtělo... jen mu najít to pravé. Ale s odhadem jeho strachů jsem měla o dost přesnější mušku. V jednu chvíli se hrdě vykrucoval na obrázku Pražského hradu, ale jen co jsem zmínila své domněnky, již byl jak pštros. Jen místo písku zvolil čalounění a já se musela snažit, aby mé přidušené hihňání nebylo slyšet, protože to asi nebyla zrovna nejvhodnější doba. Nicméně koukat na vystrčenou opeřenou prdelku byla vážně bžunda.

Když jsem začínala Torchica fotit u hradu a jeho okolí, zprvu kuřátko bylo nervózní a svázané. Nedivila jsem se. Něco takového...jako stud nebo rozpaky se překonává těžko. Zvláště, když se nad vámi tyčí budova, která působí temněji, než se na fotkách zdálo. Na druhou stranu i tak jsem si místní stavby užívala a Torchic se po chvíli vzpamatoval a u posledních fotek už vymýšlel sám skvělé pózy, které jsem cvakala jednu za druhou. Vypadalo to, že je jak ryba ve vodě. Zdá se, že jsem objevila jeho potenciál. Občas jsem měla co dělat, abych při tom pochychtávání za fotoaparátem, byla schopná vůbec pořídit nerozmazanou fotku. Hlasitě jsem Torchica povzbuzovala a nechávala jeho řádění volnou ruku. Bylo to osvobozující.

Cesta taxíkem probíhala také komicky. Zvláště, když se Torchic tolik zajímala o fotky, které jsem pořídila. A tak jsem ho nechala, ať se mi uvelebí na klíně a zatímco já držela fotoaparát, on si projížděl jednu fotku za druhou. Když nalistoval tu fotografii s Pražským hradem před kterým stál jak hrdý vojevůdce, který právě dobyl Prahu, musela jsem se začít smát. "ÁÁÁNO, ÁNO, ta je opravdu povedená." Souhlasila jsem s úsměvem, než mě napadla nová vlna jmen. "Zabel ne?" Divila jsem se v hraném údivu. Měla jsem samou chuť zvednout foťák a máčknout tuto jeho prskající pózu, protože ta vypadala tak kawaiii a zároveň komicky, že jsem se musela culit, zatímco jsem cítila slabou červeň ve tvářích. Toto kuře bylo vážně něco. "A proč Luna?" Ptala jsem se ze zájmem, ale jako by mi to kuře mohlo jen tak prozradit. Inu, to nevadí... Když jsem přemýšlela nad dosavadními výběry jmen, většina z nich zněla spíš jako mužská... že by...

Zbytek úvah jsem si už nechala do vlaku, který jsme ve finále stihli jen tak tak, sic jsme způsobili zachmuřenou tvář revizorky a vyčítavé mrmlání. "Jistě. Moc se omlouváme." Vyfoukla jsem, jak jsem vydýchávala náš kalup na vlak. A pak zbyla jen mise najít kupé a zjistit něco o Mnichově... Jen co náš lov volných sedadel byl úspěšný, cítila jsem, jak mi začala vibrovat kapsa. Trochu překvapeně jsem se zadívala na prsa, odkud ještě před chvílí vibrace byly cítit a vytáhla jsem od tama pokédex. Zprvu jsem byla překvapená. Nenapadlo mě, že tato "hračka" funguje i takto. Vzápětí jsem již zkoumavě rozklikla na obrazovce zelenou obálku a začala číst vzkaz od Profesora. "Mnooo... moc nových věcí jsme se nedozvěděli, ale hádám, že o to větší legrace bude jejich zjišťování." Mrkla jsem na Torchic, který seděl vedle mě. "Asi bychom měli napsat Jessice. A poslat díky profesorovi." Brumlala jsem si pod vousy, zatímco jsem začala ťukat do pokédexu za tímto účelem. A když to vypadalo, že vše bylo úspěšně odesláno, konečně jsme se mohli věnovat brožurce o Mnichově. Jen jsem doufala, že s námi bude chtít Jess projít Mnichov ještě jednou...

Po chvíli nás vyrušil kovový zvuk třasoucího se jedoucího vozíku, který následovalo otevření dveří, odsunutí závěsu a následně i postarší paní, jež vozík obsluhovala. Trošku překvapeně jsem na ní hleděla. Copak nám asi chtěla? "Dobrý den, ne nerušíte." Pronesla jsem zvořile a pak už jí naslouchala, co má žena na srdci. Zkoumavě jsem se podívala na Torchica a pak zpět na nabídku na vozíku, kterou nám paní odhalila. "Hmm...tak asi pro začátek bych si vzala určitě jeden červený tréningový minidisk za těch 125PEček." Na chvíli jsem se zamyslela, co by bylo dále vhodné... Pro pomoc jsem si vytáhla pokédex a snažila se na něm dohledat informace o mléku Miltanka. "Hmm... to mléko Miltanka se zdá také užitečné, takže bych poprosila o dva kousky...ehmm... to máme dalších 160PEček...myslím si, že užitečný by mohl být i ten Léčivý elixír ve spreji, takže bych poprosila o jeden kus za 40PEček a dva obyčejné pokébaly dohromady za 70PEček...Takže jestli se nemýlím, za celý nákup bych vám měla dát 395PEček." Dokončila jsem zamyšleně. Kalkulace byla mým běžným chlebem. Téměř čtyři stovky v háji už na samém začátku... to nebylo veselé... na druhou stranu šlo o důležité a užitečné investice, které by měly Torchica posílit a tak zvýšit naši úspěšnost při případných soubojích s dalšími pokémony, kdyby na ně mělo dojít... Nakonec jsem sklouzla pohledem ke svému parťákovi. "Máš chuť na sušenky?" Otázala jsem se zvědavě. Přece jen jsem se zatím ani nedopídila, co takoví pokémoni jedí, natož mlsají... "Víte co? Dejte nám ještě ten jeden balíček čokoládových sušenek, ať vám mohu dát rovné 4 stovky PEček." Pousmála jsem se na prodávající paní, načež jsem začala lovit v jedné vnitřní kapse, abych dohledala peněženku a mohla paní zaplatit za objednané zboží.

Když jsem s paní dovyřídila obchod a opět jsem s Torchicem osaměla, načala jsem balíček sušenek. Samotnou mě honila mlsná a tak jsem jednu začala mlsat, zatímco druhou nabídla svému pokémonovi. "Torchicu, trochu jsem přemýšlela o tom tvém jméně... Prve se zdálo, že se ti zamlouvalo jméno Luna, ale i tak mi přišlo, že z něj pořád nejsi úplně odvázaný. Ehmm... může to být tím, že jsem prve jmenovala víceméně mužská jména? Jsi ženského pohlaví?" Pídila jsem se, zatímco jsem si trošku uchroupla ze své sušenky. "Jestli je to tak, tak mě pak napadají třeba jména jako Zita, Laila, Fir nebo Fairy..." Povídala jsem s úsměvem a sledovala, co na to můj společník. "Nebo pak ta Luna z prvotní sady." Zasmála jsem se vzápětí, kdyby se jí beztak Luna zamlouvala nejvíce.

Michael Wotzchi (chovatel) - 06. října 2018 21:01

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Začátek cesty 2- Pár užitečných věcí

Prohlášení profesora mě utvrdí v tom co jsem tušil, děkovně kývnu a zamyslím se.
„To budeme hrát kámen-nůžky-papír nebo si hodíme mincí? Co?“
Z myšlenek mě vytrhne Peruo, který si prostě vybral pokémona a ani se nepodíval na ostatní. Mlčky se na něj jen překvapeně dívám.
V pravdě se trenérovi ani moc nedivím. „Přeci jen on bude muset mnohem častěji bojovat a proto je výběr prvního pokémona důležitější než u mě.“
Kývnu na stojícího kolegu Gamera. „Klidně si dej na čas, pokud bys chtěl geoduda, tak si ho klidně vem. Jinak já jsem Miki. Geoduda nechám zatím tam, kde zatím je.
S tím se opět vrátím s pozorností na zpět k profesorovi, rychle kývnu na dotaz zda chci být chovatel.
Začnu přebírat svou výbavu. Velmi opatrně si převezmu pokedex a držím ho v rukách jako poklad a poděkuji kývnutím.
„Však to také poklad je.“ Při pomyšlení co všechno ukrývá za informace musím vynaložit spoustu úsilí, abych ho neotevřel a nezačal v něm hned studovat. S posledním záchvěvem vůle se donutím se schovat pokédex do připravené brašničky na mém opasku.
Musím se usmát, když si vzpomenu jak moc jsem musel škemrat, aby my ho spolu s opaskem na pokébaly moje maminka koupila k minulým narozeninám. Usměji se.
„Stejně jsem si ho musel odpracovat v centru, ale teď se vyplatí, alespoň doufám.“
Z myšlenek mě vytrhne profesor, který my podává tři pokébaly a já je přijmu. Každý si potěžkám v ruce, zmenším a opatrně si je dám na opasek, jak jsem to viděl dělat trenéry v centru.
Trošku mě zachmuří, že se my to nedaří s tou samozřejmostí, kterou to děli oni, ale podaří se my to.
„Alespoň j nebudu muset nosit po kapsách“

Pekéura příjmu s menším nadšením schovám si je. „Děkuji.“ Pronesu když uklízím peněženku.
Při pohledu na další vybavení viditelně ožiji a shodím ze svých ramen batoh. Začnu si v něm dělat místo na mléko a elixír, ale hlavně na inkubátor. Ten si prohlížím se stejným zaujetím jako pokédex pře okamžikem.
Ještě s větší zaujetím a radostí si prohlížím vajíčka. „ V každém je mládě pokémona, které se vylíhne.“ Vesele se znovu usměji, když si přestavím pokémoní mláďátka. Má veselá nálada vezme za své, když Peuro přistoupí k bedně a beze slova si do inkubátoru vloží fialové vejce. Opravdu potlačím touhu ho praštit přes ruku, ale ovládnu se, protože bych mohl ublížit vajíčku.
„A dost.“
Oči se my změní ve střílny a můj hlas by mohl rozleptat stěnu laboratoře.
„Jsem opravdu zvědavý zda si můj kolega s chováním řeznického psa, představuje civilizovanou rozhodnutí to, že se přihrne a rychle nahrabe všechno co se mu líbí, aniž by byť za jednu věc poděkoval.“
Opravdu se už netvářím vesele a ve tváři se my zračí vztek.
„Co kdybys ses zeptal jestli to vajíčko si můžeš vzít a nemá někdo něco proti tomu?“

Odmlčím se a pohledem se vpíjím do Perua.

Liem Peruo - 06. října 2018 21:26

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Uřvánek

Pokelaboratoř

Když opatrně ukládám vejce do inkubátoru, tak se ozve druhý chovatel. Musím se usmát. Je pěkné, že má takový zájem, ale já nikdy nebyl a ani nebudu velký mluvka a ani on se mě neptal, jestli může narušit mou osobní zónu, když do ní vešel.
"Nehodlám děkovat každých pár minut jako papoušek. Je jednoduší vyčkat a poté poděkovat za vše naráz. Pokud ti vadí, že mám strach, aby vejce nepřišlo o svou teplotu, díky které je zárodek v pořádku a tak raději pospíchám, aby se mu nic nestalo, tak prosím. Nebudu se s tebou hádat. Uznávám, že jsem se měl svolit, když nám je zde zrovna Pan profesor nabídl. Ale měl jsi dost času, vejce jsem si asi tři minuty prohlížel a zvažoval vše o druzích, které se z těchto vajec líhnou."

Podívám se na druhého chovatele s ledem v očích a úsměvem smrťáka. "Pokud ti je má starost o vejce tolik nepříjemná a vadí ti, že nechci, aby pokémoni uvnitř zemřeli, kvůli náhlé rychlé změně teploty, tak jsi to měl říct hned. Nemusíš se rozčilovat. K tomu jsem čekal, že po tvé volbě zemního tipu se rozhodneš pro vejce, z kterého se vylíhne zemní pokémon, jelikož tvůj celkový vzhled působí jako někoho, kdo se o zemní pokémony zajímá."
Proč bych já měl být ten špatný. To on tu šíří zvukové vibrace ve vzduchu, které jsou dobré leda k tomu aby se narušila vnitřní stavba vajec, přestože by musel vlastně řvát o trochu více nahlas. Nejspíše si myslí, že když stojím metr od něj, tak jej neslyším.
Znovu se usměji.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 10. října 2018 14:02

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Mnichov – cesta k vlakovému nádraží
Znepokojující zpráva. A hned dvě!

Vyšli jsme spolu s Charmanderem ze zahrad. Při tom boji jsem úplně zapomněla na to, že mi pokédex zavibroval. Vzpomněla jsem si až mi pokédex podruhé zavibroval. „Aaaa!“ Z ledvinky jsem vytáhla pokédex a otevřela jsem ho. Nebylo to upozornění na příchozí zprávu, ale dvě zavibrování se rovná dvěma zprávám. Vykulila jsem na displej oči.
První zpráva je od Marcuse. Otevřu ji, protože vím, o koho se jedná. „Cože?“ zamumlala jsem s nafouklými tvářemi. „To mám jít na nádraží sama?! Tak tohle mu nedaruji!“ mumlala jsem si pro sebe. To, že mě nechal tady samotnou a nemluvě o tom, že nás opustil už jeden člen, který si to hned první den rozmyslel, ponese jisté následky.
Ještě pořád nazlobeně jsem otevřela i druhou zprávu. Byla od nějaké osoby, kterou jsem vůbec neznala. „Cože? Co? Proč?“ byli první otázky, co jsem ve svém mozku vydolovala. Podívala jsem se na čas. Ani ne za hodinu mi pojede vlak do Paříže, na který mám lístek. „To nééééééé,“ zaúpěla jsem. „Nebudu na ně čekat, i kdyby nevím co!“ rozhodla jsem se. Klikla jsem na tlačítko odpovědět a pustila jsem se do psaní odpovědi, přitom jsem dávala pozor, abych nezakopla o nějaký výmol a nespadla.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 10. října 2018 17:12

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Zpráva pro Ninu

Ahoj!
Ano, trefila jsi se, ať jsi kdo jsi!
Mě sice profesor nic nenapsal, anebo jsem to nějak nezaregistrovala. Ale to nevadí.

Je moc hezké, že se chceš přidat k naší skupince, ale za necelou hodinu nám odjíždí vlak do Paříže. Rozhodně si nehodláme ten vlak nechat ujet. Doufám, že do té doby stihneš přijet, abychom mohli pokračovat dál.

P. S.: Doufám, že ta fotka je solidní a ne jedna z těch mých trapných momentek, které moje máti dokáže vždycky perfektně zachytit! -_-

Profesor Javor - 11. října 2018 02:38

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Konečná vystupovať, za chvíľu odchádzame
Hlavná stanica, Mníchov

Nina a Trochic
Pani s predajným stánkom pozorne načúva Nininu objednávku a podľa toho, čo menuje, vykladá postupne veci na voľné sedadlo vedľa Niny a Torchica. Priebežne spolu s Ninou ráta sumu, ktorú bude treba zaplatiť a prikyvuje pri jej výpočtoch. Tak, to by malo byť všetko podľa vašej objednávky slečna. Máte pravdu, je to presne 400 PE. Pani so stánkom prevezme peniaze, ktoré zbežne preráta, poďakuje a s charakteristickým hrmotom zmizne opäť na chodbe vlaku aj so svojim stánkom.

Pri rozbaľovaní čokoládových sušienok Torchic napäto čaká, kedy už budú vonku z balenia a nahodí na svoju tvár „psie“ oči s jasným zámerom – získať aspoň jednu pre seba. Keď mu je ponúknutá vezme ju a začne lačno zobať do sladkosti, pričom sa započúva do ďalšieho kola voľby mien. Na zmienku o ženskom pohlaví nesmelo prikývne, akoby sa zato hanbil-a. Prvé dve novo menované mená sa robí, že prepočula, až príde na radu Fir. Vyzerá, že nadšenie v jej tvári stúpne a opäť nesmelo prikývne. Fairy už taký úspech nenesie, keď zvraští tvár, akoby zahryzla do niečoho kyslého. Napokon to vyzerá tak, že ani tá Luna nie je úplne zlá, nakoľko opäť prikývne a vyzerá to tak, že finálny výber necháva pokrčením ramien na Ninu.

Cesta ubieha vo vzájomnom rozhovore rýchlo a ani sa nenazdáte, keď začnú škrípať brzdy a vlak sa v rýchlosti dovalí do stanice, v ktorej sa ozýva ostrý, kovový nemecký hlas zo staničných reproduktorov oznamujúci: Willkommen im Münchner Hauptbahnhof. Vlak napokon s hrmotom zastaví a ľudia začnú z neho prúdiť najprv von a následne dnu. Po vystúpení do stanice sa ti naskytne pohľad na preľudnenú stanicu. Zaberie ti celkom dosť času a dá to námahu prejsť pohľadom tam a späť a zase tam, kým konečne zazrieš známu tvár z profesorovej fotky.

Jessica
Spolu s Charmanderom a novou spoločníčkou v pokébale vyrazíte zo záhrad rýchlou chôdzou, či skôr ľahkým behom, popri čom sa snažíš študovať novinky, ktoré prinášajú so sebou správy v pokédexe. Počas zrýchlenej chôdze narýchlo odpíšeš Nine a prekvapivo sa ti darí celkom dobre kľučkovať uličkami Mníchova, bez toho, aby si zakopla či skončila na zemi. Charmander usilovne beží vedľa teba a sem-tam sa rozhliadne do strán, či je všetko v poriadku a môžete prejsť napríklad cez prechod bez straty rýchlosti. Keď správy odošleš si už asi v polovici cesty na hlavnú stanicu a vyzerá to tak, že sa ti podarí doraziť ešte aj so značným predstihom.

Po príchode na stanicu zisťuješ z informačnej tabule, že vlak do Štrasburgu má odchod za niečo málo viac ako polhodinu a očakáva sa ešte 15 minútové meškanie naviac, vbehneš teda do preľudnenej stanice a začneš sa rozhliadať po správnom nástupišti.

***

Nina – keď budeš chcieť použiť minidisk, tak si hoď percentkou na jeho obsah: Škriabací útok (0) 0-33%, Žeravý/žhavý dych (U+1) 34-66%, Pieskový útok (O+1) 67-100%.

Jess – len pre istotu upozorňujem, že máš náhodou pri sebe aj Marcusov lístok do Paríža cez Štrasburg.

Profesor Javor - 11. října 2018 09:02

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Príprava na zajtra
Múzeum, Landek Park – Ostrava

Zaručiť vám to neviem naisto, ale môžem zistiť v kuchyni a pozrieť v sklade potravín, či by sa niečo pre vás nenašlo. Odpovie vedecký pracovník na Lukov dotaz k doplneniu zásoby. Chlapík v bielom plášti vám následne naznačí, aby ste ho nasledovali. Postupne vás prevedie späť skoro celým múzeom a tesne pred vstupnou halou zabočí do úzkej chodby za exponátmi. Na konci chodby odomkne dvere skrývajúce schodisko do horného poschodia. Keď vykráčate schodmi až na vrch vášmu zraku sa odhalí pohľad na priestrannú chodbu, stroho zariadenú s dlhým červeným behúňom uprostred. Po oboch stranách chodby sú po tri dvere vedúce do miestností na stranách. Na konci chodby je okno, cez ktoré prenikajú posledné, večerné lúče jarného slnka. Tadiaľto prosím. Naznačí vám vedec a otvorí prvé dvere vpravo. Izba je zložená z troch miestností. Prvá miestnosť, do ktorej vojdete cez vchodové dvere je zariadená posteľou s nočným stolíkom, pohovkou a televízorom zaveseným na stene. S druhou miestnosťou je prepojená úzkou chodbičkou, v ktorej sa nachádzajú dvere do spoločnej kúpeľne s toaletou. Druhá izba je vybavená dvomi posteľami na náprotivných stranách izby popri stene a jedálenským stolom s tromi stoličkami, štvrtou stranou prirazeným k stene na náprotivnej stene. Izby sú zariadené skromne a očividne sú viac-menej určené len ako núdzový nocľah. Tu sa môžete zložiť. O chvíľu vám prinesiem niečo na večeru. Dodá pracovník a odíde späť na chodbu.

Izbou sa rozoznie klopanie na dvere. Po otvorení zistíte, že pôvodcom bol opäť pracovník múzea, ktorý práve priniesol niečo pod zub. Na jednom tanieri má úhľadne uložené obložené chlebíky so šunkou a syrom a v druhej ruke nesie dve misky – v prvej sú uložené vajíčka na tvrdo a v druhej nakrájaná zelenina. Pod pazuchou má ešte fľašu s minerálkou, na ktorej hrdle sú nastoknuté dva umelohmotné poháre. Celý náklad zloží na stôl. Tak, dúfam, že vám bude chutiť. Nie je to kontinentálna večera, ale hlad by to malo zahnať. Po zásobách sa vám pozriem zajtra. Teraz si odpočinte. Keby ste niečo potrebovali, tak dnes prespávam v náprotivnej izbe. Dodá a so želaním dobrej chute a príjemného zvyšku večera sa rozlúči.

Nina Norová (cestovatelka) - 11. října 2018 17:29

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

HLEDAČI POKLADŮ/MONUMENTŮ/ SPOLEČNÍKŮ
(hod = 68%)

"Mnohokrát děkuji." Usmála jsem se při přebírání zboží a jeho placení na paní, která nás obsluhovala. "Nashledanou." Rozloučila jsem se s ní ještě před tím, než nám utekla ze zorného pole a já se opět začala věnovat svému Torchicovi. Začali jsme u čokoládových sušenek. Musela jsem se až culit, jak při pohledu na balíček byl Torchic celý napjatý a poté? Jak se mu ta kukadla roztomile změnila na psí, loudící... Z úst mi unikl pobavený smích. "Nemusíš škemrat." Pronesla jsem mezi pohihnáváním. "Myslím na tebe." Mrkla jsem na svého společníka a nabídla mu sušenku. U prvního sousta sušenky jsem mlčela a jen sledovala Torchica, jak do té své klofe. Bylo to zvláštní. Tolik se to lišilo od psího hltání a kočičího vychutnávání. Udery zobáčku způsobovaly mírné drolení sušenky a překvapivě tato akce nebyla toliko roztomilá, jako všechny předchozí. Ne, že by mi to vadilo. Objektivně jsem hodnotila svého kuřecího pokémona. V tomto byly slepice zvláštní. Nikdy nevypadaly roztomile, když jedly, ale o proti nim byl Torchic mnohem zajímavějším pozorovacím subjektem. Možná proto, že byl mým prvním pokémonem a já se na něm učila rozdílům a podobenstvím mezi pokémony a obyčejnými zvířaty.

Pak jsem se rozpovídala o jménech a svých podezřeních. Byla jsem překvapená, s jakými rozpaky přiznávala, že je ženského pohlaví. "Víš, že se za to nemusíš stydět, že ano?" Pousmála jsem se mile na své kuřátko. "Já jsem přece také ženská každým coulem a vůůůůbec ničemu to nevadí." Zasmála jsem se a povzbudivě na ní mrkla. "Takže se ti zamlouvá Fir i Luna?" Zkonstatovala jsem výsledek celé diskuze o jménech zamyšleně. "Hmm... Já hlasuji pro Fir." Pronesla jsem nakonec se zářivým úsměvem. "Fir můžeme spojit s anglickým názvem pro ohen Fire. Nádherně to vystihuje tvojí podstatu." Vysvětlila jsem svému kuřátku hnedle.

Akorát jsem chtěla pokračovat v diskuzi, když mi zavrněla opět kapsa a já tak zaměřila svou pozornost k pokédexu. "Aaaaaa...." Zaúpěla jsem, při pohledu na zprávu od Jessicy. "Vypadá to, že dnes si Mnichov neprojdeme, Fir." Vydechla jsem mírně sklesle. "Budeme si muset pospíšit a najít Jessicu, jelikož má v plánu jet směr Paříž." Osvětlila jsem své společnici. "Počkej, ještě se kouknu na internet..." Ano, nyní jsem již mumlala sama pro sebe, když jsem lovila svůj mobilní telefon a hledala na něm, jaká jsou spojení směr Paříž. Nejbližší spoj měl přijet do Mnichova až po nás a ještě měl 15 minut zpoždění. Ano, byla tu velká šance, že bychom mohli Jessicu úspěšně chytit. "Joooooo? Tak teoreticky bychom jí měli chytit." Potvrdila jsem Fir své domněnky nahlas. Chvíli jsem zvažovala, zda bych měla dívce ještě odepsat, ale nakonec jsem to zavrhla. Nebylo moc co, a tak jsem se opět zaměřila na své kuřátko a nově nakoupené věci.

Sušenky jsem prozatím uklidila zpět do bundy. Mléko jsem bezpečně uložila do svého batohu a přidala do něj i Průvodce, kterého jsme před chvílí zkoumali. Stejně tak batoh vyplnil i Léčivý elixír ve spreji, zatímco kapsy u bundy obdržely další dva prázdné pokébaly. U červeného minidisku jsem se zastavila a podívala se na Fir. "Fir, toto a většinu ostatních věcí jsem pořídila především pro tebe." Přiznala jsem vážně. "Toto by ti mělo pomoci v rozvíjení tvých schopností." Vzala jsem do prstů minidisk a ukázala jí ho. "Hmm... ale nejprve... co o tom psal Profesor, jak to funguje?" Zamyslela jsem se, ale jen těžko jsem si vybavovala celkový postup, a tak jsem začala šátrat v batohu po dopise. Očima jsem ho rychle pročítala, než jsem se dostala k postupu učení nového útoku/obrany. "Píšou tu, že paprsek bych měla namířit na tvůj pokébal... ale asi se předpokládá, že bys měla být vevnitř." V mém hlase byla patrná nejistota, a tak jsem se rozpačitě koukla po Fir, zda náhodou neví o něco více, než já. "Nooo... nevadilo by ti na chvíli jít zpět do pokébalu? Jen co to aktivuji, tak tě pak zase pustím." Pousmála jsem se s trochu provinilým výrazem. Abych se tak necítila, když jsem byla její společnice a ani netušila, jak jí pomoci v jejím růstu a vývoji... A jakmile se Fir schovala do svého "míčku", pokračovala jsem dál podle návodu, který mi Profesor sepsal v úvodním dopise.

Zrovna jsem skončila s prací na minidisku, když hlásili, že přijíždíme na Mnichovské nádraží. Trošku jsem ztuhla, protože jsem slíbila Fir, že jí hnedle pustím, ale... vypadalo to, že ted na to není nejvhodnější doma. Rychle jsem zkontrolovala, že mám vše sbalené, a že tu po nás nezůstal žádný nepořádek. Zatím se mi foták pořád houpal na krku, a tak jsem poslední chvilky věnovala na jeho bezpečné uskladnění do batohu a na následné bezpečné vystoupení z vlaku. Chvíli jsem se snažila vymotat z davu, a jen co jsem našla vhodné a volné místo, rozhodla jsem se pustit Fir z pokébalu. "Promin Fir, že to chvíli trvalo... akorát hlásili, že jsme dorazili na nádraží." Vysvětlila jsem své malé slepičce a pro větší bezpečnost jí zvedla ze země a snažila se jí postavit na svůj batoh, hnedle za mým krkem. "To jen pro větší bezpečnost." Vysvětlila jsem, kdyby se Fir její nová pozice nezamlouvala. "Podívej, co je tu lidí. Nerada bych tě ztratila." Vysvětlila jsem. A doufala jsem, že jí alespon výhled z výšky široko daleko uchlácholí. Pak jsem si zkusila získat její pozornost ještě jednou. "Fir, tuto mladou slečnu hledáme. Zkusíš jí najít? Kdyžtak mě křídly naváděj, kdybys jí spatřila." Pousmála jsem se na ní se zakloněnou hlavou. Mezitím jsem k jejím očím pozvedla fotku, kterou jsem si stihla jen tak tak prohlédnout. A postupně jsem nás prozatím nesla od nástupiště do hlavní síně nádraží. Třeba tam onu mladou slečnu zahlédneme...

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 11. října 2018 19:55

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Jehla v kupě sena
Vlakové nádraží

Zprávu Nině jsem napsala a odeslala bez toho, aniž bych někde zakopla a roztáhla se na zemi jak široká, tak i dlouhá. Jednou mi to v tomhle dni stačilo! Když jsem si vzpomněla, jak jsem se natáhla na tom molu v zahradách, začal mě bolet nos. Jemně jsem se ho dotkla a pohladila ho. Opravdu jsem měla štěstí, že jsem si ho nezlomila.
Rychlým krokem jsem se proplétala ulicemi Mnichova spolu se svým společníkem Charmanderem, který vedle mě statečně utíkal. Musela jsem jen žasnout nad tím, jakou má výdrž. To však neplatilo o mě a jakmile jsme dorazili k nádraží, lapala jsem po dechu, jako bych běžela několikakilometrový maraton. Ještě k tomu ten batoh, co mi koupil otec nacpaný různými důležitými věcmi mě tížil. Kdybych si opravdu vzala všechno, co jsem si doma nabalila – podotýkám, že to byly všechno velmi důležité věci – nepohnula bych se ani o píď. Můj cestovní batoh měl pouze třetinovou velikost mé cestovní tašky, a i tak jsem byla zmožená jeho taháním.
Celou cestu jsem kontrolovala pokédex, kdyby mi ať už Nina, Marcus nebo profesor Javor odpověděli, takže jsem věděla, kolik mi zbývá času. Proto jsem se svalila na nejbližší volnou lavičku. „Charmandere, počkej!“ zastavila jsem svého pokémona v běhu. „Máme spoustu času, tak mi dej, prosím, pět minut.“ Poklepala jsem na lavičku vedle sebe, kdyby se chtěl taky posadit. „Nemusíme přece před naší novou kamarádkou vypadat, že málem vypustíme duši! To by s námi pak nikdo kamarádit nechtěl!“ mrkla jsem na něj s úsměvem.

Snažila jsem se zklidnit dech. Záviděla jsem svému pokémonovi, který byl ve velmi dobrém fyzickém stavu. Budu se muset snažit, abych s ním udržela krok! rozhodla jsem se v duchu, i když mě na sport nikdo nikdy moc neužil. Zakřenila jsem se. Musela jsem se přemoci, abych svým pokémonům nedávala špatný směr.
Po dvou minutách jsem nečekaně vyskočila na nohy a čapla svůj batoh. „Tak jo, Charmandere!“ řekla jsem poněkud energeticky. „Půjdeme se nechat najít, co ty na to?“ Nejspíš to bylo poněkud matoucí, ale jelikož jsme museli čekat na to až nás dotyčná osoba najde, museli jsme se nechat najít. Bylo by srandovní, kdybychom se jí schovávali.
„Tak jdeme!“ zavelela jsem a rázným krokem vyrazila do útrob nádraží. Ohlédla jsem se, jestli jde Charmander za mnou. Určitě jsem ho nechtěla ztratit.
Pokývala jsem si pro sebe hlavou, když jsem asi deset minut studovala informační tabuli. Přece jen jsem raději létala letadlem a vlakem jsem jela poprvé a systém byl od toho letištního jinačí. Ale nakonec jsem se zorientovala a s Charmanderem po boku jsem vyrazila na nástupiště, kde měl přijet vlak z Prahy.
Po příchodu jsem se rozhlédla. Začínalo se to tu plnit lidmi. Musela jsem vybrat nějaké strategické místo, kde mě příval cestujících nezavalí a úplně neodřízne cestu od výhledu na vlak.
Zvolila jsem strategické místo u prodejního stánku květin při cestě do hlavní síně. „Charmandere, pojď sem. Zůstaneme tady. Hlavně se ode mě nevzdaluj, ať se mi v tom davu neztratíš, jo?“ Postavila jsem se zády ke stánku. Takto jsem měla alespoň jistotu, že do mě někdo zezadu nenapálí a já si ho nevšimla. Rovněž to byla malá ochrana proti kapsářům, kteří by tu mohli řádit. Čekala jsem, ani vlastně nevím na koho. Občas jsem si stoupla na špičky a rozhlédla se, ale neměla jsem absolutně tušení, koho hledat. Sice se mi výběr omezil na dívku s pokémonem, ale i tak tu bylo dost takových lidí. Otáčela jsem hlavou doleva a doprava a prohlížela si pospíchající lidi.
„No ták, už přijď,“ mumlala jsem si pro sebe. Modlila jsem se, aby si prodejkyně nemyslela, že ji chci něco ukrást a nezačala na mě křičet dřív než přijde Nina.

Annika Winkler (trenér) - 12. října 2018 00:14

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Zmizelý

Hrad - Karen

Už v momentě, kdy jsem brala pokéball do ruky, měla jsem z toho nepříjemný pocit a vyletivší zubat mé domněnky jen potvrdil. Sledovala jsem, jak létá od jednoho rohu k druhému a marně se snaží najít Gabriela. "Tohle místo musí být opravdu prokleté," otřesu se, jak mě náhle zaplavila vlna chladu. Gastlyho smích tomu též zrovna nepřidává. Dětská tvář se zakaboní a nechá vyniknout několika vráskám. "Co teď?" obrátím se ke Karen s počínajícím zoufalstvím vepsaným do tváře. "Zmizíme takhle i my?" V hlavě se mi zrodí hned několik scénářů, co se mohlo stát. Obrazy hradu požírajícího lidi i pokémony. Možná je naší jedinou nadějí vyřešit jeho záhadu a tím všechny osvobodit? Něco mi však říká, že by možná bylo rozumnější vzít prostě nohy na ramena a utíkat tak daleko, kam mě jen nohy odnesou.

Povzdechnu si. "Jestli všichni skončili někde v hradu, měli bychom jít dál," otočím se zpátky ke schodišti, snažíc se dohlédnout na jeho konec. Na pomyslné světlo na konci tunelu. "Jenom doufám, že někdo přijde i pro nás, pokud tu neuspějeme," pronesu, ale nezní to moc přesvědčeně. Přesto vykročím. "Doufám, že nám pomůžeš, Zubate," promluvím ještě ke Gabrielovu společníkovi, "Gabriel je opravdu možná ještě někde tady, i když ho zatím nikdo z nás nevidí." Zatnu ruce v pěst a vykročím, je na čase se postavit Hradu čelem.

"Půjdeš se mnou, žejo?" kývnu na Karen, jako bych si od ní chtěla trochu vynutit souhlas a potvrdit své myšlenky. Tuším, že sama bych to hlavně nezvládla. Sama ještě z kapsy vylovím mobil a zapnu baterku, abychom měli toho světla o něco víc...

Karen Dale (chovatel) - 12. října 2018 11:34

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Zapletené záhady
Praha, hrad

Po Gabrielovi nakoniec nezostalo ani stopy a divný, strašidelný pocit sa pomaly usadí na mojich ramenách. "Čo sa asi tak mohlo stať, že tak náhle zmizol? Nechal by tu pokéball?!" Zamyslene prejdem pohladom po tmavej miestnosti predtým, než sa ním vrátim k Annike. Zuby jemne okusujúce spodnú peru prezrádzajú, že myšlienkové pochody pracujú na plné obrátky. Z nich ma však vytiahne práve hlas mojej spoločníčky.

Pozriem k nej a zavrtím hlavou. "To sa nestane!" Prenesiem tak odhodlane, že tomu aj sama uverím. "Myslím, že ak sa budeme držať spolu, budeme v pohode. Nie sme predsa nejaké dámičky... A máme našich skvelých pokémonov." Zlahka sa usmejem a pokývam hlavou aby som svojim slovám dodala váhu.

Myšlienkové pochody Anniky ma trochu zašteklia v žalúdku, no nepripustím, aby som sa začala desiť. Samozrejme, pocit je to pekne blbý. Keby na mňa teraz niečo vyskočilo z poza rohu, asi sa počúram od strachu... Nie, to zvládneme! Musíme.

"Jasne, že áno." Potvrdím Annikin dotaz, či pôjdem s ňou. "Nepočítaj s tým, že sa ma tak lahko zbavíš, a už vôbec nie tu. To posledné čo mi chýba je stratiť sa v tomto strašidelnom zámku." Oklepem sa pri tej predstave. Predtým, než sa však pustím ďalej, rýchlo zložím z ramena batoh a siahnem do neho vytiahnuc jeden liečivý sprej. Prekontrolujem pohladom vajíčko v inkubátore a zavriem batoh, ktorý si znova prehodím cez ramená. Liečivý elixír v spreji podám Annike. "Jedna z vecí, ktoré som predtým našla je liečivý sprej. Naschvál som ho nechávala skrytý aby som ho použila na toho, kto z našich pokémonov to bude potrebovať najviac, mám len dva a boli sme traja. Teraz už počet nebude taký problém... aspoň kým zase nenájdeme Gabriela. Môže sa ti to hodiť."

Len čo si Ann vezme sprej, zhlboka sa nadýchnem a svetlom baterky ožiarim schody. "Tak poďme na to..." Pomaly sa prišúram ku schodom a prvá stúpim na prvý schod, najprv skúšajúc, či sa podo mnou nerozomelie, aj keď schody vyzerajú bytelne.

Profesor Javor - 13. října 2018 05:33

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Co se škádlíva, to se rádo míva
Pokélaboratórium, Žižkov

Profesor rozdá predmety základnej výbavy a než sa vrhne na tú špecializovanú pre jednotlivé role, vráti sa ešte raz k potencionálnemu trénerovi s dotazom na výber pokémona. Z celej situácie napokon vysvitne, že tréner nemal dilemu, ktorého pokémona z ostávajúcich vybrať, ale či vôbec začať svoju cestu tento rok. Po krátkom rozhovore s profesorom stranou sa napokon rozhodne svoju púť ešte o rok odložiť a so zmiešanými pocitmi odzrkadľujúcimi sa na neurčitom výraze v jeho tvári. Len čo sa za ním zabuchnú dvere a profesor ostane s dvojicou chovateľov, ustarostený výraz zmizne z jeho tváre a nahradí ho úsmev a nadšenie nad dvojicou vydávajúcou sa dnes na svoju prvú veľkú cestu. Postupne teda prejde k špecializovanej výbave pre chovateľov.

Prvý z dvojice sa ozve Liem s dotazom k minidiskom, načo profesor zareaguje pokojným úsmevom a podíde bližšie, aby chlapcovi zodpovedal. Má už predsa len nejaký ten rok vo funkcii profesora za sebou a už veľakrát sa ho snažili mladíci začínajúci svoju cestu poučovať hneď v ich prvý deň. Minidisky boli vyvinuté v Sovietskom zväze pár rokov po tom, čo začali Európu osídlovať prví pokémoni. Nahradili staré tréningové zvitky z Japonska, ku ktorým sa vtedajší bádatelia dostali a tým vlastne len zdigitalizovali tréning pokémona. Pokračuje profesor s úsmevom. Pokémoni sa samozrejme učia útoky a obrany aj prirodzenou formou, ruka v ruke s ich narastajúcou silou a samozrejme aj následným vývojom. Rovnako k vývoju nie je nutné pokémonov nútiť, vyvinú sa opäť samovoľne na základe získaných skúseností, avšak niektoré druhy nie je možné bez pomoci vyvinúť do finálnych štádií, preto boli z prastarých rúd vykované takzvané evolučné minidisky. Voľba je však vždy jedine na trénerovi, ktorý spôsob zvolí, oba sú však bezpečné, bezbolestné a overené rokmi používania. Disky fungujú na základe objavu zvýšenej mozgovej funkcie pokémona pokiaľ je vo vnútri pokébalu a tým pádom je senzitívnejší na rôzne podnety, teda napríklad jeho schopnosť učenia sa je niekoľkonásobne zosilnená. Dopovie profesor pokojne a podíde späť k stolu s výbavou. Vlastne je celkom rád, že sa stále nájdu mladí ľudia, ktorý zaujímajú súvislosti, objavy a história sveta pokémonov.

Keď je všetka výbava rozdaná a Liem sa ako prvý rozhýbe po profesorovom pokyne k výberu vajca, ozve sa aj druhý z chlapcov, ktorý doteraz viac-menej mlčal a až na pár fráz sa mlčky venoval dianiu v laboratóriu. Liemov výber v ňom očividne zdvihol vlnu nevôle, načo samozrejme neostane chladným ani sám Liem. Atmosféra v laboratóriu sa z priateľskej začne zvrtávať do nevraživej a to samozrejme nenechá nečinným ani profesora. Opäť pokojne predstúpi k dvojci. Ale no tak páni. Zachováme pokoj, veď sa zase nič tak hrozné nestalo. Najprv podíde k Michaelovi. Na svojich cestách sa stretneš z mnohými ľuďmi a pokémonmi a každý z nich bude svojim spôsobom iný, jedinečný. Neexistujú nejaké šablóny, ako by sa mal ten či onen človek alebo pokémon chovať a jednať. Niekto je tichý a rozvážny, niekto zase výrečný, iní sú aktívni či starostliví. Nemôžeš niekoho odsúdiť len podľa prvého dojmu. Čakali ste predsa celý deň, aby ste sa mohli vydať na cestu a tak si nekazme nadšenie hádkami či malichernosťami. Prejde pohľadom z jedného na druhého. Pokiaľ by ste mali obaja záujem o rovnaké vajíčko, tak si proste normálne vytiahnete každý jednu zápalku a dlhšia vyhráva. Načo to komplikovať? Pozrie spýtavo opäť na oboch chovateľov a prejde bližšie k Liemovi. Okrem toho, budete musieť na základe vyhlášky európskej únie vyraziť na cesty spolu, keďže tu už nikto iný neostal, takže si myslím, že by vám obom prospelo, keby ste si k sebe našli cestu. Nikdy neviete, ako sa vám vzájomné priateľstvo ešte môže vyplatiť. Zakončí profesor monotónnym hlasom. A odstúpi od dvojice, aby sa mohla dokončiť dilema s vajíčkami.

Na záver, keď už má každý svoju kompletnú výbavu, tak prejde k výbave pre trénerov. A keďže sa nám náš nájdený tréner rozhodol odložiť svoj štart kariéry, tak mi tu ostal pre neho určený masterbal a tréningový minidisk. Každý dostanete jeden kus jeho výbavy, aby ste sa naučili vzájomne si vážiť jeden druhého. Podíde k Liemovi. Tebe dám tréningový mindisk, aby si sa naučil prekonať svoj odpor k ich používaniu a zistil aké prospešné môžu byť. Vytiahne sýto ružový minidisk s vyrytým znakom hviezdy na vrchnej strane a podá ho Liemovi. Následne prejde pred Michaela. A pre teba tu mám masterbal, aby si nesúdil na prvý pohľad, ale dobre si premyslel výber svojich spoločníkov. Podá masterbal novému majiteľovi, uzavrie a vráti sa späť k svojmu stolu. Tak to by bolo myslím všetko, ak nemáte žiadne otázky, môžete vyraziť. ... A ... aby som nezabudol, ideálny štart je z hlavního nádraží vlakom. To kam sa vydáte a či využijete moju radu, ale nechám na vás.

***

Michael – pokiaľ chceš tiež fialové vajce, tak napíš do diskusie Liemovi a hoďte si obaja šesťstenkou. Vyššie číslo berie vajce, nižšie musí voliť iné.

Liem – pokiaľ budeš chcieť použiť minidisk, tak si hoď percentkou na jeho obsah: 0-33% Okúzlenie (O+1), 34-66% Pieseň (O+1), 67-100% Bušivý útok (U+1).

Profesor Javor - 13. října 2018 10:59

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

All the single ladies
Haubtbahnhof, Mníchov

Nina a Torchic
Nakoniec to vyzerá, že ste k menu pre Torchic dopátrali spoločnými sily. Najprv si síce nie je istá, ktoré sa jej páči viac, ale po tvojom dovysvetlení o podobnosti s anglickým názvom pre oheň dokonca podskočí od radosti. Keď je oznámiš, že Mníchov sa dnes nekoná, trochu zosmutnie, zmienka o Paríži ju však dostane opäť do nálady. Vyzerá to tak, že cestovateľského ducha máte spoločného. Nasleduje vysvetlenie nákupu, ktoré Fir pozorne počúva a pri ponuke ísť do pokébalu, poháňaná vlastnou zvedavosťou rýchlo prikývne. Z pokébalu vyšľahne červený paprsok, ktorý pohltí Torchic a tá zmizne v jeho útrobách. Po vložení minidisku do pokédexu, intuitívnom odkliknutí pár možností, ktoré sa postupne ukážu na displeji a namierení šošovky zariadenia na vstupný bod pokébalu vyšľahne z pokédexu modrý paprsok, ktorý sa na hodnú chvíľu spojí s pokébalom. Následne displej stmavne a vstupný bod pokébalu vzápätí tiež. Po vystúpení na preľudnené nástupište sa po privolaní opäť objaví Fir s prísnym pohľadom v tvári. Otočí sa chrbtom a kuracími nôžkami dvakrát zahrabne do betónu nástupišťa, z ktorého sa zvíri hustý kúdol prachu. Pár okoloidúcich zmätene odskočí a s kašľom zmizne opäť v dave. Fir si chcela očividne vyskúšať novú akciu, ktorú sa naučila. Po tom, čo jej vysvetlíš, že tak dlho bola v pokébale len kvôli vlastnej bezpečnosti sa je tvár opäť trochu rozžiari. Zahľadí sa na fotku Jessiky a s prižmúreným pohľadom pripomínaúcim strážneho buldoga začne pátrať okolo. Ako prechádzate nástupišťom zacítiš zaťahanie za golier a po otočení zbadáš Fir ako vyskakuje do vzduchu na tvojom batohu a pád spomaľuje trepotaním drobnými krídelkami. Pri každom dopade ukáže smerom ku kvetinovému stánku na okraji nástupišťa.

Jessica a Charmander
Charmander beží celý čas v tesnom závese za tebou a keď zrazu zastaneš pri lavičke zmätene zdvihne hlavu s vystrašeným pohľadom nad tvojim zrýchleným dychom. Keď mu povieš o krátkej pauze na výdych, nakloní hlavičku na stranu a trochu nechápavo sa na teba pozrie. Napokon ale vyskočí na lavičku aj on a posadí sa hneď vedľa teba. Už-už sa chystáš vyraziť ďalej, keď však schmatneš batoh a Charmander zoskočí z lavičky pripravený ťa nasledovať, zacítiš už známe drnčanie. Správa sa nakoniec predsa len objavila.

Zdarvím Jessica,
Dúfam, že v Mníchove je všetko v poriadku. Predpokladám, že už vieš o Nine, pýtala sa ma ako ťa môže kontaktovať, takže verím, že tak aj urobila. Prepáč, že som ti o tom nedal vedieť, ale mám plné ruky práce s ďalšími nováčikmi v laboratóriu a hneď ako mi prišla správa od Marcusa, ktorý sa rovnako ako Jeff rozhodol ísť inou cestou, som sa snažil vyriešiť tvoju spoločnosť na cesty. Nina, podľa informácie, ktoré som si o nej naštudoval vyzerá ako fajn dievča a verím, že si budete rozumieť. Sumu za Marcusov lístok do Paríža, som s ním vyrovnal, lístok môžete teda použiť vy dve.

PS: Pokiaľ ešte máš záujem o Eevee, tak v priebehu dneška mi pošli buď meneného pokémona. V prípade vrátenia dotácie vlož prosím stanovenú sumu na účet číslo ..., môžeš tak spraviť v kiosku na staniciach, na poštách alebo priamo v bankách.

Želám príjemné stretnutie s Ninou a veľa šťastia na spoločných cestách.
Profesor Javor.

Na nástupište dorazíte práve včas, aby ste videli prichádzať ohlásený vlak z Prahy. Na nástupište sa však spolu s vami natlačí dav ľudí, ktorý chcú do vlaku, doplnený a dav ľudí valiaci sa z vlaku. Napokon sa ti podarí nájsť drobné kvetinárstvo na rohu nástupišťa. Okolo stánku je vyvýšený obrubník, na ktorý sa vám podarí s Charmanderom vyskočiť, tak aby ste nezavadzali okoloidúcim a naskytne sa vám tak pohľad ponad hlavy cestujúcich. Opretá chrbtom o stánok s Charmanderom sediacom tesne pri členkoch sleduješ mihajúce sa hlavy a tváre okolo. Do zorného uhla sa ti zrazu dostane drobné, oranžovo sfarbené kura – pokémon, akého si ešte nevidela, skákajúce na batohu svojej trénerky a ukazujúce drobným krídlom priamo na teba.

Nina Norová (cestovatelka) - 13. října 2018 12:19

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

JESSICA VAFER

Po dovysvětlení mé nabídky Fir se zdálo kuřátko nadmíru nadšené a já byla potěšená, že se jí konečně alespon jedno ze jmen líbí natolik, aby z kuřátka sálalo nadšení, které jsem si představovala při úspěšném výběru. "Táááák Fir, těším se na naší spolupráci." Uzavřela jsem to s mrknutím, než jsme vyřešili ostatní věci a krátce na to, jsem své kuřátko pouštěla z pokébalu na Mnichovském nádraží.

Viděla jsem na ní, jakmoc se zlobí. Ale jediné, co jsem mohla, jí bylo poskytnout vysvětlení a hledět na ní s mírně provinilým výrazem. Přesto dle mého jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla, i když se to mé slepičce zrovna dvakrát nezamlouvalo. Chvilku byla uražená a začala zvedat svým hrabáním oblaka prachu. Jednu pozitivní věc to mělo a tou bylo to, že se lidi od nás na chviličku vzdálili, než binec opět usedne. Možná jsem chtěla něco namítnout, ale místo toho jsem jí zaujatě sledovala, jaký to mělo účinek a sílu na ostatní, kteří nic nečekali. "Zajímavé." Zamumlala jsem si pro sebe a už se těšila, až si vyzkoušíme naší spolupráci v našem prvním souboji. Toto pravděpodobně měl být útok, který se slepička teprve nedávno naučila... Mno, když jsem tedy skončila s vysvětlováním, vypadalo to, že to Fir uklidnilo natolik, aby se jí na tváři usídlil zase přívětivý možná až veselý slepičí výraz.

A poté už jsme mohli jako jeden muž, tedy jako jedna žena, prohledávat nádraží a hledat naší budoucí společnici Jessicu. Vypadalo to, že se Fir do své role opravdu vžila. Kdybych mohla, určitě bych si jí nyní opět vyblýskla, ale jestli to takhle půjde dál a já budu mít větší štěstí na fyzické sbírání momentek, to abych si po návratu rovnou pořídila na ty fotky vilu... Zrovna jsem cítila, jak mě Fir zatahala za límec a já tázavě zdvihla hlavu jejím směrem. Na mé tváři se opět rozprostřelo pobavení. Koho by nepobavila poskakující slepička na mém batohu? "Panejo, ty už jí vidíš?" Udivila jsem se a následovala směr, kterým Fir ukazovala. Díky tomu, že Fir byla výš, jak já, tak jsem náš cíl přes lidi opravdu neviděla ještě notnou dobu, ale to se brzy nakonec napravilo.

Pomalu jsem se přes dav probojovala s poskakující Fir až ke stánku s květinami a dívkou, vedle které se skvěl oranžový pokémon.

Obrázek

Dle fotky jsem už z dálky poznala, že jde o Jessicu. "Hi, Jess. My name is Nina. This is my friend Fir. Nice to meet you." Pousmála jsem se na dívku přátelsky. Pokud dívka nebyla zhruba stejně stará jako já, kolem 26 let, shlížela jsem na ní se značným výškovým rozdílem. Byla jsem poměrně vysoká a oděná v obyčejných džínách a bundě, která mě chránila před aprílovým počasím, které se měnilo jak na horské dráze posledních několik dní. Má postava byla štíhlá, nicméně ne vychrtlá a vlasy jsem měla zastřižené do mikáda někam po ramena.

Zobrazit SPOILER

"Profesor Javor is sending me here. I am looking forward to our cooperation." [/b]Dokončila jsem svá slova, než jsem dala prostor dívce nejen se nadechnout, ale i promluvit.

Mimoherně: Diskuze s Jess bude vždy probíhat v anglickém jazyce (i původní zpráva byla v angličtině, jelikož její jméno nepůsobilo česky - tuto informaci jsem dodávala v soukromé zprávě). Má postava umí mluvit česky, anglicky a krkolomně německy. PJi, jestli kvůli přehlednosti bude vhodné barevně rozlišovat jazyky a nastavíš pro to nějaké standardy, dej vědět, do té doby budu používat barvu teal na veškerou svou komunikaci. :)

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 13. října 2018 16:26

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Zamyšlená Jessica se směje!
Vlakové nádraží

Paní v květinářství nevypadala, že by mě hodlala hnát nějakým tulipánem a lidi kolem nás uháněli stále pryč. Přestala jsem pozorně sledovat okolí a zamyslela jsem se.
Nejen Jefferson, ale i Marcus mě opustili a vydali se svou vlastní cestou. Semkla jsem rty. Tohle jsem začínala brát jako urážku! A to mi ani nehodlal říct osobně! To mu rozhodně nedaruju! Jestli ho někdy ještě potkám, pěkně mu to vytmavím! Na chvíli jsem zaujala uražený postoj. Do zorného pole se mi dostalo nějaké skákající kuře. Vypadalo to, že ukazuje na mě, ale pustila jsem ho z hlavy. Určitě se mi to zdálo a přede mnou byla ještě spousta lidí.
Shlédla jsem na Charmandera u mých nohou a pousmála jsem se na něj. „Dotace nebo pokémon?“ zamumlala jsem si pro sebe. Další dilema, které na mě vyhrkl tak nečekaně. Ještě štěstí, že tu bylo tolik lidí, jinak bych začala zase křičet, že je to nespravedlivé!
Zdálo se mi, že to skákající kuře na batohu se podezřele přibližuje. Stále zamračeně jsem koukala před sebe, dokud se z davu nevyklubala dívčí postava. Zaklonila jsem hlavu, jak jsem to měla ve zvyku, když se mnou mluvil vysoký dospělý. Culík v kšiltovce se mi zhoupl. Na sobě jsem měla své červenobílé tričko s červenými delšími kraťasy. Nebylo to určené pro formální setkání, ale spíše pro volnočasové až sportovní chvíle. Ale bylo to pohodlné, tak jsem neviděla důvod se pařit v něčem džínovém. Na hlavě jsem měla stejně sladěnou kšiltovku, na zádech velký cestovní batoh a u pasu ledvinku.
Několikrát jsem udiveně zamrkala a pak jsem se rozesmála. „Ahoj,“ zazubila jsem se na ni. „Profesor Javor ti neřekl, že umím česky?“ Na chvíli jsem zapomněla na své vnitřní dilema, které bych měla co nejrychleji vyřešit. „Ahoj, jsem Jessica Vafer,“ natáhla jsem k ní ruku v černých rukavicích bez prstů a potřásla si s ní. Sklonila jsem se a čapla jsem Charmandera do náruče. Dávala jsem si pozor na jeho plamínek, kterým mi při prvním setkáním málem spálil oblečení. Určitě bych nechtěla, aby mi oblečení začalo hořet na nádraží. Ale jelikož jsme se už z prvního setkání poučili, dávali jsme si oba pozor a za chvíli to bude automatické.
Jednu ruku jsem mu položila pod zadek, aby se mu na ni lépe sedělo. „A tohle je můj Charmander,“ představila jsem ho. Dala jsem pár vteřin, aby se mohl Charmander představit a pak jsem pokračovala: „Stihla jsi to dobře, vlak odjíždí za tři čtvrtě hodiny. Lístek si kupovat nemusíš. Mám jeden od Maruce, který se rozhodl, že mě raději opustí, už zase!“ Poslední větu jsem řekla nanejvýš nasupeně. Ačkoliv za to Nina nemohla, prostě jsem byla uražená a musela jsem to dát najevo.

Nina Norová (cestovatelka) - 13. října 2018 18:17

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

PŘEKVAPENÍ

Zprvu jsem zůstala jen zírat, než jsem se vzpamatovala. Nečekala jsem, že na mě dívka spustí česky. Pak jsem se rozesmála a vrátila jsem se ke svému rodnému jazyku. "Neeeeee to opravdu neřekl." Pochechtávala jsem se ještě chvíli, než jsem s tím přestala. Takhle cesta bude příjemnější. Pomyslela jsem si spokojeně. "On mi toho neprozradil více." Přiznala jsem. "Mohla jsem být ráda, že mi k dopisu vůbec přiložil tvou fotku. Kdybych profesora neznala z televize a netu, ani bych netušila, jak vypadá." Přiznala jsem s úsměvem. "Mnooo tááákže to znamená, že se spoustou věcí tě budu otravovat." Pronesla jsem z části jako vtip a z části jako krutou realitu.

Při představení Charmandera, jsem se na něj zadívala, jak je pomalu brán do náruče. "Těší mě. Takže ty jsi náš prozatím jediný chlap v této ženské společnosti? Oj... ty budeš trpět." Zasmála jsem se a rozpustile na chlapce mrkla. "Doufám, že všichni budeme spolu dobře vycházet." Dodala jsem na závěr, načež jsem zas věnovala svou pozornost Jess.

"Jo, říkala jsem si, že bych tě měla stihnout odchytit, ale že budeme mít tolik času, tak to jsem ani nedoufala." Přiznala jsem spokojeně. "A z toho si nic nedělej. Kluci jsou zcela běžně na zabití." Podotkla jsem holý fakt, který se mi za dobu mého života mnohonásobně potvrdil. "Nic proti." Ušklíbla jsem se na Charma, aby si to až tak špatně nebral. "Navrhuji se prozatím přesunout alespon na nástupiště směr Paříž. Zbavime se těch lidí, alespon na chvíli a budeme se moci posadit na lavičku. Hádám, že Fir..." Při zmínce o své slepičce jsem k ní zvedla hlavu, abych se ujistila, že je stále na batohu. "...bude radši, když tam bude moci tapkat po svých." Přiznala jsem. "Ale až na místě." Dodala jsem ostražitě jejím směrem, aby jí nenapadlo mi hnedle utíkat. Zatím jsme byli pořád v davu.

S tím jsem se rozpomněla i na důležitý fakt, že Fir odvedla skvělou práci při navigování a tak jsem opět zaklonila hlavu, abych zespoda na ní měla krkolomný výhled. "Mimochodem, moc dobrá práce." Pochválila jsem jí spokojeně a pohladila po prsíčkách, na které jsem ještě dosáhla. Možná bych jí mohla dát další sušenku... Pak jsem ale ten nápad zavrhla. Místo toho jsem ale díky tomu přišla na poměrně důležitou otázku. "Prosím tě? Jak je to vůbec s krmením pokémonů? Od doby, co jsme na cestě, jsme si daly jen čokoládovou sušenku, ale nepředpokládám, že je to nejvhodnější strava pro pokémony." Přiznala jsem a v mé tváři se zračila nejistota. Tady jsem byla na tenkém ledě. O pokémonech jsem toho moc nevěděla.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 13. října 2018 19:31

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Konečně ten pravý společník?
Vlakové nádraží

Nafoukla jsem tváře. „Tak to prrr!! Mýho Charmandera nikdo týrat nebude!“ bránila jsem ho. Mé pokémony nebude týrat nikdo na světě. Ani má nová spolucestovatelka. Vyplázla jsem se na ni jazyk.
Nakonec jsem se usmála. Rozhodně jsem ji nechtěla naštvat, ale taky jsem musela dát najevo, že i když to myslela ze srandy, tak mí pokémoni trpět nebudou.
„No, tolik času zas moc není…“ poznamenala jsem pochmuřeně. Stále jsem nebyla rozhodnutá, jak to své dilema vyřešit.
„Štrasburk,“ opravila jsem ji. „Přestupujeme v Štrasburku. Tam máme třiceti tří hodinovou pauzu, než nám pojede vlak do Paříže.“ S Charmanderem v náručí jsem se otočila a zamířila do hlavní haly, kde na informační tabuli bylo napsané nástupiště odkud nám to pojede.
„S krmením pokémonů? No…“ zamyslela jsem se. Popravdě jsem dostala jen ty pochoutky, co mí pokémoni vyhráli v olympiádě a moc jsem nepřemýšlela nad jejich stravou. „Vím, že pokémoni mají své pokémoní jídlo. Nějaké mají určitě v obchodech. Ale každý trenér, chovatel, cestovatel a vlastně kdokoliv, kdo se chce starat o pokémony by se měl snažit najít vlastní recept, který bude vyhovovat jeho pokémonům.“ Dorazili jsme do hlavní haly, kde jsem se podívala na informační tabuli. Chvíli jsem hledala náš spoj a posléze jsem se zorientovala. „Ale žádné jsem ještě nevařila. Musím si najít nějaký kurz, abych se o tom dozvěděla víc, abych svým pokémonům vařila to nejlepší!“ Sklonila jsem hlavu a tváří se dotkla hladké hlavičky Charmandera v náručí. Ačkoliv vaření nebylo mým koníčkem byla jsem rozhodnutá se to naučit, abych měla jistotu, že pokémoni jedí zdravě.
„Pokud to čtu dobře, tak by nám to mělo jet z nástupiště čtyři,“ kývla jsem hlavou k informační tabuli. „A ve vlaku by měli podávat i pokémoní jídlo, ne?“ Byla to spíše otázka. „Popřípadě ve Štrasburku najdeme pokémoní středisko a najíme se tam.“ Otočila jsem se a zamířila podle ukazatelů k nástupišti. Snad k tomu správnému.
Ještě musím odepsat profesoru… zamyšleně jsem se kousla do rtu.

Nina Norová (cestovatelka) - 13. října 2018 20:05

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

SPOLEČNOST

směr nástupiště č. 4

"Neboj se." Konejšila jsem dívku, která se naoko hněvala. "Z toho ženského štěbetání mu půjde hlava kolem. To bude dostatečné mučení." Pochichtávala jsem se, nikoliv výsměšně. Většinou, pokud jsem si s lidmi sedla, byla jsem s nimi schopná prokecat celou věčnost. Zajímavých témat bylo vždycky dost. A jestli jsou pokémoni z části jako lidé, tak možná holčičí breptání našim pánským společníkům nebude nejmilejší, ale kdo ví, třeba si babinec a zvýšenou pozornost všech kolem budou užívat.

"Štrasburk?" Zopakovala jsem po dívce mírně překvapeně. "Panejo, stihneme další monument!" Zavískla jsem téměř s vypísknutím na závěr, jak jsem byla nadšená. "Fir, co ty na to?! Ulovíme tamní monument?" Vyhrkla jsem se zakloněnou hlavou a zářícíma očima, jak dva diadémy. Přes své nadšení jsem úplně zapomněla, že ode dneška již neoperujeme jenom ve dvou. To mi došlo až po chvíli, kdy jsem rozpaky mírně zrudla. Jo, byla jsem roztržitá, když jsem byla nadšená... "Uhmm... doufám, že ti to nebude vadit... Ráda bych si udělala nějaké fotky a lov monumentů... je to super. A Fir... Fir je úžasným modelem." Rozplývala jsem se a opět jsem ve své roztržitosti úplně zazdila otázku, která pomalu vyzněla, jako konstatování. Mladší společnička mohla na mě poznat, že jsem do focení, monumentů a svého pokémoního modelu zcela zažraná. "Mám také knížku od Profesora. Je v ní spousta zajímavých informací, od vhodných tras pro trenéry pokémonů, přes informace, jaké typy pokémonů lze kde chytit, ale především jsou v ní fotky a mapy měst a zajímavých míst!!" Brebentila jsem na chvíli úplně unesená svým nadšením. "S Fir už jsme ulovily Pražský monument ááá až budeme ve vlaku, ráda ti ukážu fotky! Je úžasná!! Skvěle pozuje a má pro to talent." Rozplývala jsem se. "Aaaaaah... věřím, že jednou bude známá jako první pokémoní model č. 1." Zavrněla jsem. Ještě chvíli jsem se vznášela na svém obláčku snění, než jsem zavrtěla hlavou a opět ještě více zrudla. "Pardon. Když jsem nadšená, tak moc breptám." Pronesla jsem v rozpacích a tak nějak netušila, kam s očima, než mě chytly myšlenky, jakým směrem dále směřovat diskuzi.

"ÁÁÁÁÁHA..." vydechla jsem trošku zaskočeně na nově nabyté informace o krmení pokémonů. "O tom Profesor nic nepsal." Povzdechla jsem si pro změnu zkroušeně. "Na recepty se mě moc neužije." Zabroukala jsem mrzutě. "Většinou vařím dle toho, co mám pod rukama, takže nidky nemám žádné jídlo stejné." Brblala jsem si tiše a mrzutě, protože jsem netušila, jak toto vyřeším... Muselo se doopravdy jít podle receptů? Většinou mi nevycházely... Za to při mém vaření "co dům dal", výsledky každému vždy chutnaly... "Co když se receptů držet nebudu? Je možné prostě... nějak improvizovat? Třeba jestli budou jíst zelí a tak podobně?" Otázala jsem se nejistě dívky, kdy jsem k ní sjela pohledem. Bylo to komické, že já starší se tu vyptávám mladší dívky. Neměla bych být já ta zkušenější? Ne, že by mi tento stav věci vadil... jen by mě asi doma nepochválili za to, jak mizerné světlo hážu na sebe a tím zahanbuji vlastní rodinu... Prudce jsem zavrtěla hlavou, abych pochmurné myšlenky zaplašila dříve, než se začnu porovnávat s milovaným bratříčkem. Z těchto úvah mě také vytrhla dívčí slova o nástupišti. "Super, tak to prubneme a uvidíme." Souhlasila jsem i se zakoupením pokémoního jídla ve vlaku, případně dalším městě.

Michael Wotzchi (chovatel) - 13. října 2018 23:06

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Pan pokrytec popojedem
pokelaboratoř

S ledovým klidem s ze svého místa, kde my profesor předával naše věci si vyslechnu první polovinu jeho proslovu a na okamžik si představím jeho tvář, kdybych k němu přišel zatímco tři minuty zacláněl před vajíčky a srazil ho stranou, ideálně loktem do jeho tváře.

Nechám si tu představu trochu stranou a pak věnuji pozornost jeho myšlenkám jaký typ mám rád mu opětuji mu úsměv, který je také stejně vřelý asi jako úsměv žraloka. Pořád mluvím normálním hlasitostí, idkyž hlas my zní asi tak hřejivě jako vítr na Antarktidě.

„Jak jsem řekl chování řeznického psa a pokrytec navíc. Napřed okouní dlouhé minuty před vajíčky a pak vypustí z pusy, že se musí dát rychle do inkubátoru. Chovatel se musí starat o pokémony sám, tak bys to měl vědět jak zacházet s vajíčky sám nebo je vůbec nebrat do rukou.
K tomu zdůvodnění. Takže pán je nejednom bez chování ale i povrchní blb, co soudí lidi podle oblečení. Dobré vědět.
Nevím jak ty pane chovateli, ale já mám rád všechny pokémony.“

Do naší rozhořívající se hádky vstoupí profesor a já na něj pohlédnu úsměv my zmizí.

„Já lidi nesoudím podle prvního dojmu. Soudím lidi podle jejich činů to je mnohem lepší, než soudit podle vizáže nebo slov.“

Pohlédnu zpět na Liema oči se my změní ve střílny. Opravdu jsem v pokušení hrát si s ním o to vajíčko, ale pak se my na tváři rozhostí neutrální výraz, když pohlédnu na profesora.

„Nechci to vajíčko zas tolik, abych mu ho vytahoval z batohu, pro vajíčko bude lepší když se s ním nebude zbytečně třást.
Teď kdyby ctěný kolega chovatel, byl tak laskav a přestal zaclánět u těch vajíček, abychom je mohli co nejdříve dát, jak správně poznamenal co nejdříve do inkubátorů.“
Při prohlášení profesora, že budu muset s Liamem cestovat protáhnu obličej. „No hurá. Moment.“ Na okamžik se zatvářím zamyšleně a pak promluvím opět klidným neutrálním hlasem.
„Takže když narazím třeba na jiného trenéra můžu se k němu pokud bude souhlasit přidat nebo musím cestovat s ním.“

Při posledním větném spojením pohodím hlavou k Liamovi.
Když nám předává vybavení trenéra, potěžkám masterbal v ruce a umístím ho k jeho třím menším bráškům na svém opasku.
Vyslechnu si profesorovu poslední radu a zamyšleně se pohlédnu na Liama v pohledu není ani zlomek přátelství.
„Protože očividně musíme cestovat spolu, měli bychom se domluvit na dalším cíli naší cesty. “
Zatím dojdu k pokémonům a vezmu si geoduda. „Vítej na palubě Geo.“ Pronesu tiše, když ho schovávám do pokebalu a tem umístím na opasek. Pak se ohlédnu po Liamu jesli už přestal zavazet u vajíček.

Liem Peruo - 13. října 2018 23:45

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Nový začátek

Je hrozné, že někdo jako on chce být chovatelem. Možná pro to má nějaké předpoklady, ale člověk, který chce mít za každou cenu pravdu a je hašteřivý jako malé děcko by se neměl starat o ještě nenarozeného pokémona.
"Nemusíš se hned čertit. Doufal jsem, že svedeš jednat rozvážně, ale jak je vidu, tak jsem se spletl. To je toho, chybovat je lidské. K tomu je normální, že si lidé o ostatních dělají jistý obrázek podle toho jak se člověk chová a vypadá. Dělá to spousta lidí a musím je všechny litovat, když je všechny chceš označovat za pokrytce."
Nehodlám být tady ten špatný a tak s letmým úsměvem na tváři poslouchám profesora, který vloží do naší malé debaty.

Profesor je jistě chytrý, což mi dokázal, když mi vysvětlil vše o discích, ale vejce by se mi vzdávat nechtělo. Chci být sice chovatelem, ale to neznamená, že nemůžu mít oblíbený tip a byl bych rád, kdyby se vylíhl zrovna z prvního vejce o které jsem se staral.
Když už je zmínka o vejcích, tak s lehkým zdvořilým gestem odstoupím od vajec a nechám druhého chovatele vybírat.

Při zmínce, že budu muset cestovat s ním se pouze pousměji. Bude zábava jej sledovat, jak se snaží být lepší než já. Což se vší pravděpodobností udělá, poté co jsem mohl být svědkem jeho výstupu.

Od profesora ještě dostanu minidisk po trenérovy, který svou kariéru odložil, přesto, že bych možná i více ocenil položku, jenž dostal můj kolega. Nijak se však neozývám a jsem vděčný za to co mám. Když mi je předán, tak pouze lehce pokývnu hlavou.
Prohlížím si jej v ruce. Je označen růžově, takže je pro vílí typ. Zajímalo by mě co v něm je, mohl bych si jeho obsah později prohlédnout v pokedexu.

Stojím opřený o zeď a čekám na druhého chovatele. Jakmile skončí se svým výběrem, tak dojdu blíže k profesorovi.
"Děkuji za vše Pane Profesore." Lehce se ukloním a opět se usměji.
Poté se otočím na svého spolucestovatele.
"Pokud by ti to nevadilo, rád bych se zastavil ještě pro své věci, tak pokud by jsi pár minut počkal před laboratoří, byl bych ti velice vděčný."
Počkám na jeho odpověď a i v případě, že bude negativní se rozeběhnu k sobě domů, který je kousek od laboratoře.
Vběhnu domů, kde zrovna nikdo není, jelikož jsou rodiče již v práci. U dveří si vezmu batoh a v lednici vyndám ještě další dvě lahve mléka, přičemž je spolu s třetí strčím do termotašky. Poté ještě zaštrachám ve skříňce, kde najdu poslední věc co jsem hledal.
Aby se neřeklo, tak si z mísy s ovocem vezmu dvě jablka a vyrazím spět k laboratoři.

"Promiň, že jsi musel čekat. Jistě jsi zatím promyslel, kterým směrem by bylo vhodné se vydat." nakousnu jedno jablko a druhé mu nabídnu. "Dáš si?"

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 14. října 2018 13:38

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Ukecaný společník!
Vlakové nádraží – nástupiště číslo 4

Poslouchala jsem Ninu jen na půl ucha. Kývla jsem jí na souhlas. Stejně ve Štrasburku budeme mít spoustu času, tak si může vyfotit co jen bude chtít. Pak jsem se ztratila v myšlenkách o svém rozhodnutím. Nevědomky jsem stisk kolem Charmandera trošičku zesílila. Nechtěla jsem přijít o nového člena svého týmu a zároveň jsem taky nechtěla přijít o dotace, které nám mají ulehčit cestu. Charmander zvedl udiveně hlavičku a já si uvědomila, že toho malého chudáčka tisknu k sobě, jako by mi ho chtěl někdo sebrat.
Vrátila jsem se do reality zrovna ve chvíli, kdy se Nina omlouvala, že moc mluví. Pokývala jsem hlavou, že se nic nestalo. V duchu jsem se modlila, aby se nezeptala na něco, o čem před chvílí mluvila. Byl by to trapas, kdybych se musela přiznat, že jsem ji celou dobu vůbec neposlouchala.
Naše diskuze o pokémoním jídle se poněkud zvrtne. Řekla jsem jí pouze své domněnky a informace, co jsem četla v knížkách a sem tam něco zaslechla a ona se mě začala vyptávat na podrobnosti! Trochu jsem rozpačitě zrudla. „Já nevím!“ vypískla jsem trošičku zvýšeným hlasem. „Popravdě jsem ještě nic nevařila ani pro pokémony natož pro sebe!“ přiznala jsem mumlajíc. Povzdechla jsem si. „Nevím, co pokémoni mají rádi, jak se pro ně vaří a jestli se musíš držet receptů. Proto jsem mluvila o tom kurzu vaření pokrmů pro pokémony. Tedy jestli něco takového vůbec existuje. Snad jo,“ mluvila jsem už klidněji. Bylo by to opravdu dobré, kdybych mohla nějaký takový kurz navštívit a připravit tak svým pokémonům vydatné domácí jídlo.

Dorazili jsem na nástupiště číslo čtyři. Rozhlédla jsem se, jestli se dá zjistit, jestli sem opravdu přijede vlak do Štrasburku. Moc lidí tu ještě nebylo, což bylo super. Položila jsem Charmandera na zem a sundala si batoh, jenž jsem odložila na lavičku a čupla jsem si k Charmanderovi.
Vytáhla jsem další dva pokébaly a přivolala jsem Woopera a Tangelu. „Tak Charmandere a Woopere, přivítejte našeho nového společníka Tangelu!“ představila jsem Tangelu i Wooperovi, jelikož Charmander s ní bojoval, tak ji znal.
Postupně jsem se dívala na všechny své pokémony. Na Tangelu a Woopera jsem se zaměřila víc. Dívala jsem se na jednoho pak na druhého a sledovala jsem je s velkým zaujetím. Zhoupla jsem se na chodidlech a zaklonila hlavu. „Áááááááááááááá!“ vykřikla jsem najednou. „To není fér!“ Nafoukla jsem tváře a pak obličej schovala do dlaní. Když jsem ho odkryla, měla jsem slzička na krajíčku. S Wooperem a Charmanderem jsem se zúčastnila místní olympiády pro pokémony a vyhráli jsme nějaká ta místa. Pohled se mi stočil na Tangelu. Ji jsem chytila s úmyslem ji vyměnit za pokémona od profesora, ale jak byla odvážná a neústupná při boji ji nechci nechat jít. Bylo by to vůči ní nespravedlivé.
Podívala jsem se se slzičkami v očích na Ninu, snad abych u ní našla nějakou odpověď. Na tohle by byl asi nejlepší Marcus. Ten to bral sportovně, já to brala moc osobně. On by neváhal ani vteřinu a pokémona bez velkého rozmýšlení vyměnil. Zatímco já jsem přemýšlela o jejich citech. Kdybych vyměnila Tangelu za Eevee nebyla bych o nic lepší než trenér, co ji vrátil.

Nina Norová (cestovatelka) - 14. října 2018 17:21

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

DILEMA, ALE NE MOJE

Vypadalo to, že jsem dívku poměrně zaskočila. Většinu času mlčela a ten zbylý se poplašila, když jsem jí zahrnula další vlnou otázek týkajících se jídla. No... Nevadí. Pomyslela jsem si rozpačitě. Asi něco takového nečekala, ale věřila jsem, že se z nás i přes věkový rozdíl a mou upovídanost stanou dobré kamarádky.

"Aha, tak to jo." Pronesla jsem s mírně shovívavým úsměvem na znamení, že dívce nic nevyčítám. Prostě jen jsem měla ustálený pocit, že mladší generace s pokémony vyrůstají snad od plenek a rozumí jim více, než někdo jako já, kdo byl věčně pod přísnou kontrolou svých pedantských rodičů. "Já vařit umím, takže navařit případně něco nebude problém." Pousmála jsem se. "Jen nečekej, že když mi dáš recept, že to dopadne dobře." Dodala jsem kysele. "Jinak máš věci na táboření? Já osobně spíše počítala s levným kampingem, než s hotely. Možná i proto mi nebylo líto utratit již 400PEček na nějakou základní výbavu pro pokémony." Přiznala jsem opět rozpačitě, zatímco jsme přicházeli již na nástupiště číslo 4.

Jak jsem tak dívku sledovala, snažila se najít nějakou ceduli, že jsme na správném nástupišti, či-li že sem má přijet vlak směr Štrasburk, ale většinou se na ceduli na nástupištích objevují jen nejaktuálnější spoje, pokud se nekoukáme na interaktivní tabulku většinou umístěnou ... Ha, už jí vidím!! "Skočím zkontrolovat, že jsme na správném nástupišti." Usmála jsem se na Jess nápomocně, protože cedule s nejaktuálnějším spojem zatím byla černá. Časový rozdíl je pravděpodobně příliš veliký.

A tak jsem na chvíli odcupitala zpět ke schodišti, kde jsem po pár proklikáních na interaktivní tabuli zjistila, že jsme zde opravdu správně. Mezitím již mohla Fir dávno seskočit z batohu a užívat si svobody a pohybu po svých. Když jsem se vracela k dívce, již měla vypuštěné své zbylé pokémony. Usmívala jsem se. Vypadalo to roztomile. A navíc tu byl klid, jelikož tu nebyli lidé, což bylo uvolnující. Nicméně zdálo se, že Jess nemá tak dobrou náladu, jak bych předpokládala, a tak jsem jí zvědavě sledovala. "Copak se děje?" Vyzvídala jsem zvědavě, zatímco jsem sledovala pokémona, který byl jak obří klubko nitě a modrého pokémona s mločí hlavou. Při tom jsem vyndala opět nedojedený balíček se sušenkami. Osobně mi kručelo v břiše. Pořádné jídlo jsem od snídaně neměla a Fir také ne. "Fir?!" Zavolala jsem své kuřátko, abych jí mohla podat druhou sušenku a sama jsem si vzala také jednu. Takže... už nám z celého balíčku zbývají poslední 2 sušenky... tomu se říká prosím vydatný oběd a pravděpodobně i večeře... Radši, abych neprotáhla svůj čumáček nad neveselými vyhlídkami, rychle jsem balíček opět uschovala do kapsy a svou sušenku začala pomalu žužlat, aby mi ještě nějakou chvilku vydržela. Vůbec není dobrá. Zabrblala jsem si v duchu nad rozmočenou sušenkou.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 14. října 2018 18:50

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Vyřešení mého dilema?
Vlakové nádraží – nástupiště číslo 4

Otřela jsem si slzičky z očí a upírala na ni prosebný pohled. Stoupla jsem si a při své mluvě jsem horlivě gestikulovala rukama. „Profesor Javor dal na výběr.“ Fňukla jsem. „Můžeme si vzít jednoho pokémona, co se vrátil od trenérů, co opustili svoji cestu.“ Utřela jsem si další slzičky, co se mi draly z očí. „Ale máme ho vyměnit za nějakého pokémona nebo vrátit dotaci.“ Fňuk. Podívala jsem se na své pokémony. „S Marcusem jsme šli chytit pokémony pro výměnu, ale jak jsem chytala tuhle Tangelu, tak…“ Potáhla jsem si nos. „Už ji nechci vyměnit. Bylo by to vůči ní nespravedlivé!“ Zaujala jsem odhodlaný postoj, který vypovídal o našem souboji. „Ona se nevzdala a byla tak odvážná! Nemůžu ji jen tak vyměnit! To by pro ni bylo stresující!“ Sklonila jsem hlavu. „Ale taky se mi moc nechce vrátit dotaci,“ zamumlala jsem. Tu sice nešlo o peníze, ale bez nich se moc daleko nedostaneme.
S dalšími slzičkami v očích jsem se podívala na Ninu. „Takové rozhodování prostě není fér!“ začala jsem znovu. „Jak se mám rozhodnout?!“ Čupnula jsem si zpátky ke svým pokémonům. „Nechci Tangelu vyměnit, protože se tak moc snažila a vítězství nám nedala tak snadno a určitě by ji to ranilo víc než to, že ji někdo chytil.“ Natáhla jsem k malé Tangele ruku. „Chci, aby si putování s námi užila a nevadilo jí, že bude cestovat!“ Svojí mluvou jsem popravdě dospěla k závěru, ale přesto jsem se otočila na Ninu, aby mě utvrdila v mém nevysloveném rozhodnutím odevzdat dotaci. Přece jen měla více zkušeností než já.

Nina Norová (cestovatelka) - 14. října 2018 19:12

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

POKÉMON x DOTACE

Sledovala jsem dívku, a čím víc jsem jí naslouchala, tím více se na mé tváři objevoval chápavý výraz. "Mám takový pocit, že už jsi se sama dávno rozhodla." Pousmála jsem se mile, když jsem jí položila ruku na rameno. "Nicméně bez peněz být také nemůžeš. Nevím, kolik máš, ale při nejhorším bych se zkusila s Profesorem dohodnout na splátkách, být tebou. Třeba bude shovívavý." Navrhla jsem prostě. Ono, když jste účetní, tak něco splácet ve splátkách máte před očima hodně často, a tak si uvědomujete, že existuje i takové řešení. "Nicméně by to chtělo se Profesora zeptat." Přiznala jsem. Nechtěla jsem dívce na druhou stranu dávat příliš velké naděje, když do této problematiky moc nevidím. "Mohla bys třeba ted zaplatit stovku a třeba ve Štrasburku další, atd. Sama si plánuji něco přivydělat, takže kdybychom našly i nějakou práci, zatímco budeme čekat na spoj do Paříže, bylo by to perfektní." Přiznala jsem s lehkým pokrčením ramen, něco ve stylu: alespon takhle bych se to snažila uhrát. "Věřím, že v Paříži bychom nějakou práci měly sehnat určitě. Je to hodně velké město... a na cestování i tak máme celou věčnost. Není kam chvátat. Vezmeme to zvolna... alespon poznáme i cizí kulturu a zvyky." Dodala jsem s mrknutím na povzbuzení. Osobně jsem si něco takového představovala už od samého začátku: cestovat a pracovat, poznávat lidi a kulturu, trénovat pokémony a více se s nimi sbližovat....

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 14. října 2018 20:43

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

A je rozhodnuto!
Vlakové nádraží – nástupiště číslo 4

Poslouchala jsem její návrh. Ačkoliv mluvila rozumně, byla jsem poněkud skeptická k tomu že by profesor souhlasil se splátky, když on sám nám dal celou částku rovnou. Nemyslím, že by to vyšlo, pomyslela jsem si, přesto jsem se na ni usmála. „Máš pravdu, že si peníze můžeme vydělat! Popřípadě můžu ještě zkusit vyškemrat příspěvek od rodičů!“ I u toho svého tvrzení jsem pochybovala. Určitě by mi rodiče asi nic moc nedali, i kdyby chtěli.
Stoupla jsem si a naklonila jsem se nad své pokémony. „Takže Tangela s námi zůstane!“ Zazubila jsem se na ně. Natáhla jsem k nim pravou ruku s nataženým prstem. „Teď tu chvíli počkejte a nikam nechoďte!“ Pohled jsem upřela speciálně na Woopera. „Hlavně ty mi nikam neuskotač!“ Vůbec jsem netušila, jestli to slovo existuje, ale přišlo mi jako nejvhodnější, když Wooper pořád skotačil.
Otočila jsem se na podpatku a přišla jsem k nejbližšímu kioseku, co jsem tu viděla. V pokédexu jsem našla zprávu od profesora Javora a zamyšleně jsem zadávala patřičné údaje do koiseku. Pak jsem byla vyzvána k tomu, abych vložila hotovost. Dobrou minutu jsem hledala otvor, kam vložit peníze. Kiosek začal pípat a já zděšeně na něj pohlédla. Stiskla jsem tlačítko „ano“. Ptal se mi, jestli potřebuji více času.
Vytáhla jsem dotaci a postupně bankovky strkala do otvoru. Ulevilo se mi, když se na obrazovce načítala částka. To znamenalo, že jsem to strkala správně. „Ták, to by bylo!“ Vrátila jsme se k displeji a stiskla tlačítko odeslat.
Kiosek jsem vyměnila za pokédex a naťukala stručnou odpověď profesoru.

Pane profesore!

Pokémona určitě chci! Poslala jsem vám zpátky dotaci. Doufám, že jsem to zadala správně!
A s Ninou jsem se již setkala a pokračujeme spolu v cestě do Paříže.

Jess

Vrátila jsem se zpátky ke svým pokémonům. „Tak co teď? Vlak dojede ještě za několik minut!“ optala jsem se jich, co by chtěli dělat.

Nina Norová (cestovatelka) - 15. října 2018 11:55

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

ROZHODNUTÍ

Byla jsem ráda, když se na dívčí tváři usídlil opět rozhodný výraz. "Přesně tak. Už od samého začátku bylo jasné, že si budeme muset po cestě přivydělávat, když si na to zvykneme dřív, tím lepší to pak pro nás bude. Navíc díky tomuto uvědomění poté nemusíme tolik panicky škudlit." Přitakala jsem a sledovala, jak již nadšeně oznamuje svým společníkům, tu skvělou novinku, že se s nikým loučit nebude.

Zatímco si dívka šla vyřizovat věci, s úsměvem jsem za ní hleděla, zatímco přemýšela, co teď. Popravdě mě lákalo si s Fir ozkoušet něco nového. Lidé tu nebyli, do příjezdu vlaku byl ještě čas... Chvíli jsem svou slepičku jen tak zadumaně sledovala. Než jsem na ní zavolala. "Fir, co takhle vyzkoušet si něco nového?" Navrhla jsem, zatímco se Jess vrátila. "Co takhle si dát přátelský zápas?" Navrhla jsem na Jessinu otázku a tím i Fir vysvětlila, o co šlo. "Profesor něco mluvil o minimálním vkladu, jsem ochotná dát minimální částku." Zašklebila jsem se kysele. "Myslím si, že je asi pro mě i pro Fir nejlepší, když se trošku více sblížíme i po této stránce, aby naše souhra byla při chytání pokémonů více plynulejší." Vysvětlovala jsem dál své domněnky. "Takže co ty na to, Jess? Zkusíme si spolu zazápasit?" Vyzvídala jsem se značnou zvědavostí, nakolik je dívka vůbec ochotná.

Profesor Javor - 15. října 2018 14:28

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

You shall not pass
Pražský hrad, Praha

Po Gabrielovi teda neostalo v hrade nateraz nič okrem nepríjemného pocitu oboch dievčat a zmäteného netopierieho pokémona, poletujúceho okolo. Keď Annika osloví priamo Zubata, pokémon akoby ožil. Spraví ešte jedno kolo po hlavnom sále a keď sa mu ani v tomto prípade nepodarí svojho trénera nájsť, dosadne na plece dievčaťa zvierajúce jeho otvorený pokébal. Je pravdepodobne zmätený z toho, čo sa udialo, ale späť do police laboratória, na ani sám nevie ako dlho ešte, sa vrátiť nechce. Vyzerá to tak, že si vybral náhradného trénera, lebo sa Anniky nepúšťa ani napriek uisteniu, že Gabriel tu ešte pravdepodobne niekde je. Len čo Annika prevezme ponúkaný elixír od Karen, pohne sa druhá menovaná vpred ku schodom. Svetlo Kareninej baterky zosilnené o Annikin blesk na mobile odhalí o niečo viac ako tomu bolo na prvý pokus. Aj tak ale dievčatá nemajú výhľad na viac ako točité schodisko, miznúce niekde za stenou stúpajúc vo veľkých kružniciach k stropu prvého poschodia. Dievčatám aj pokémonom sa najprv našľapuje dobre, čím sú ale vyššie, tým je schodisko strmejšie a akoby nechcelo, aby sa niekto alebo niečo dostalo hore. Karen sa dokonca pri nepozornom našľapnutí pošmykne a skončí na dlaniach s čelom tesne pri hrane jedného zo schodov vyššie. To čoho sa ale zhrozí nie je otras mozgu, či rozbitá hlava, ktorá jej po priamom náraze na schod hrozila. Je tu niečo, čo je vyrazí dych ešte viac. Nakoniec je celkom vďačná, že sa pošmykla a dopadla o pár schodov späť skôr, než sa zrútila do prázdnoty číhajúcej na dvojicu namiesto štyroch či piatych schodov v schodisku vyššie. Dvere do horného poschodia sú im síce už na dohľad, ale vzhľadom na okolnosti sú vlastne ďalej, než vôbec mohli byť. Schodisko pravdepodobne nevydržalo pokusy nového hradného pána a zrútilo sa do temnoty, cesta hore je teda skupinke nateraz znemožnená a musia nájsť iný spôsob ako sa dostať až navrch. Obe dievčatá náhle zacítia nepatrný pohyb vo vreckách, kde ukrývajú pokébaly. Akoby sa im ich trávny pokémoni snažili niečo naznačiť. Pohyb pokébalov však napokon ustane tak náhle ako sa aj objavil a dievčatá tak ostanú v zajatí temnoty čelom k na prvý pohľad bezodnej priepasti.

Profesor Javor - 15. října 2018 14:51

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Hustá atmosféra postupne redne hustne
Pokélaboratórium, Žižkov

Profesor na Michaelove prehlásenie, že nebude už bezpečne umiestnené vajíčko v Liemovom inkubátore ďalej stresovať otrasmi, pokýva uznanlivo hlavou. Musím povedať, že ma udivuje ako veľa toho vy dvaja o starostlivosti v už tak mladom veku viete. V tom prípade tu máš na výber ešte z týchto troch vajíčok. Odhalí profesor a hneď ako si svoje vajíčko do opatery zvolí aj druhý z chlapcov, uloží ostatné dve späť do vyhrievanej komory vzadu laboratória.

Nemusíte cestovať spolu počas vašej celej púte. Odpovie profesor rozvážne. Každopádne, vyraziť samotných vás nechať nemôžem, to by bolo protizákonné a stálo ma už veľa úsilia vám vôbec umožniť na cestu vyraziť. Dodá rýchlo už trochu ostrejším tónom. Pokiaľ ale na svojej ceste narazíte na iného spoločníka, s ktorým si budete rozumieť viac, nič vám nebráni sa k nemu pridať. Z bezpečnostného hľadiska to je len a len dobre. Čím väčšia skupina tým silnejší tím a s tým spojené nižšie riziko pre jednotlivcov. Napokon jeho výraz zmäkne a vráti sa mu na tvár úsmev. Napokon obom chlapcom zaželá šťastie a vyprevadí ich z dverí laboratória na prvé kroky v ich novom dobrodružstve.

Ako prvý opustí laboratórium Liem, ktorý narýchlo, než si Michael vyberie svoje vajíčko, zbehne domov a zbalí si nejaké potraviny na začiatok cesty. Napokon sa dvojica opäť stretne chvíľu potom, čo laboratórium opustí už aj Michael, pred jeho dverami. A nastáva prvé rozhodovanie – kam ďalej ...

Michael Wotzchi (chovatel) - 15. října 2018 19:56

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Tak popojedeme nebo ne?
Pokelaboratorium, Žižkov

Pohlédnu na Liama a nakloním hlavu na stranu. „On nepochopil o čem se bavím. No vymlouvat mu to nebudu je to asi zbytečné a já nemám chuť se s ní hádat dál.“
„S dovolením profesore vzal bych si do opatrování to zelené vajíčko.“
Velmi opatrně si převezmu vajíčko a ještě opatrněji jej uložím do inkubátoru. Mírně se ukloním, když stejně opatrně vložím inkubátor do připraveného místa v batohu. Stejně opatrně si dám batoh na záda.
Slova profesora ohledně toho, že budeme pouze utvrdí v tom co už jsem si myslel. No není to tak zlé jak by mohlo.
Kdy se Liam zeptá zda si může skočit domů pro nějaké věci. Neřeknu nic, ale můj postoj a výraz obličeje jasně říkají co si o tom myslím. Můj nesouhlasný výraz se nedá přehlédnout, ale přesto mlčím. Dokonce s trošku ironicky usměji. „Jak by se asi tvářil on, kdybych mu řekl, že si potřebuji pr něco odběhnout domů do Ostravy. Snad bydlí blízko, ikdyž Praha celkem dobrou hromadnou dopravu tak snad to nebude trvat půl dne.“
Zatím co můj nový společník odběhne já se rozloučím s profesorem:
„Na shledanou pane profesore a děkuji za vaši práci.“
Čekám na něj před budovou vytáhnu pokedex a začnu si vyhledávat travní pokémony co jsou v něm uvedeni, něco o nich a také kde se vyskytují.
Tentokrát mě můj společník celkem překvapí, když místo mnou očekávané hodiny s vrátí za relativně krátkou chvíli ne, že by mě to zdržení potěšilo.
Nad otázkou svého společníka pokrčím rameny.
„Přemýšlel jsem nad tím vydat se na sever do Skandivánie, rád bych viděl tamější pokémony a krajinu. Buď přes Polsko nebo přes Německo. Máš ty nějaký názor cíl cesty. “
Ignorujíc nabízené jablko.

Liem Peruo - 15. října 2018 20:27

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Není zas tak špatný

Před Pokecentrem

Cesta na Sever mi zní dobře. Je jasné, že když se snaží, tak dovede i přemýšlet, dříve než něco řekne. Díky bohu. I tak jej při nejbližší možné příležitosti nejspíše opustím, přičemž on v tom nebude, asi také moc zahálet.
"Skandinávie zní dobře. Vlastně to je jedno z míst, které jsem chtěl navštívit hlavně kvůli překrasný pobřežím a různorodostí pokemonů." Lehce náhodou zamýšlený pohled. "Německo má jistě spoustu krás a tamější pokémoni budou jistě také zajímavý, ale byl bych spíše pro cestu přes Polsko."
Jablko uklidím a vyndal pokéballu s Igglybuffem a prohlížím si jej
"Přesto by ani neuškodilo se seznámit s našimi pokémony. Přeci jen jsou naši první a je třeba vybudovat pouto."
Uložím jej.
"Hádám, že nejrychlejší cesta by byla letadlem, ale pokud jsi pro jiný způsob dopravy, tak řekni. Jinak můžeme prohlédnout i zdejší okolí a lesy. Chceš hned na letiště, nebo daš předsnost kludnému seznámení se svým pokémonem."

Michael Wotzchi (chovatel) - 15. října 2018 21:46

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Plánování cesty
Před pokecentrem

Pokrčím rameny nad jeho návrhem přes kývnu.
„Já jsem také pro cestu Polsko. Navštívil bych prales na jihu Polska.“
Nad tím, že bychom se měli seznámit s pokoménony.
„Hmm není to špatný nápad. Geo pojď ven, alespoň než se dohodneme.“
Na představu, že letím letadlem opravdu nezářím nadšením.
„Měl bych k letadlu dvě připomínky, první letenky jsou poměrně drahé, nechce se my hned utrácet za dopravní prostředky.“
Odmlčím se a pokračuji. „Druhou věcí je, že letadle prostě přeletíme noho zajímavých oblastí. Pokud pojedeme třeba vlakem můžeme vystoupit po trase a projít se například Jeseníky. Nebo můžeme dojet přímo do Varšavy a pak budeme mít spoustu možností. Záleží jaké pokémony chceme potkávat. “
Zatím odložím opatrně batoh na zem a opatrně ho opřu o zeď. Zatímco zvednu svého pokémona do náručí a začnu ho hladit. Zatímco se dívám na svého kolegu.

Liem Peruo - 15. října 2018 22:20

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Cesta

Tak nějak mi pomalu přestává jít na nervy. Hmmm. Třeba bych s ním i tu cestu nějak vydržel, ale to moc předbíhám.
"V pralesech by se našlo hodně zajímavých pokémonů."

Poté co vyvolá svého pokémona se rozhodnu vyvolat toho svého.
"Igy pojď ven."
Poslouchám co povídá a přitom si trochu hraji s Igym, kterého pak také zvednu a přidržuji jej jednou rukou jako malé kotě.
"Jsem rád, že to bereš takhle. Musím se totiž přiznat, že mám hrůzu z létání. Je to jako byt ve velké železné rakvi, která se může kdykoliv zřitit."
Tak a je to venku.

"Tak aby nedošlo ještě k nějakému nedorozumění. Preferuješ nějaký typ pokémonů, nebo máš rád úplně všechny. Jé osobně zbožňuji duchovní, temné, jedové a ledové. Ještě dračí. Ostatní mám samozřejmě také rád, ale tyhle mě prostě fascinují."
Promyslím jednotlivé trasy.
"Tak jelikož nijak nepospícháme, můžeme klidně navštívit Jeseníky. "

Vezmu Igyhl do obou rukou. " Tak co Igy, těšíš se na naší cestu. Jistě najdeme spoustu nových kamarádů."

Annika Winkler (trenér) - 16. října 2018 22:54

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Nečekaná překážka

Pražský hrad - Karen

"Ah, opatrně!" rychle se sehnu ke Karen, když si všimnu, že klopýtla. Bohužel ji ale už nestihnu podat ruku včas, tak ji alespoň mohu pomoci znovu vstát. "Není ti nic?" zeptám se starostlivě a pohledem zkontroluji, jestli opravdu neuvidím žádné škrábnutí nebo modřinu. Místní schodiště by skutečně zasloužilo péči truhláře. Jak se vůbec mohl Hrad dostat za tak krátkou dobu do tak zuboženého stavu? Nějaké menší škobrtnutí nás ale přeci nemůže zastavit! Jakmile se Karen trochu vzpamatuje, pokračujeme za zvuků strašidelného vrzání dále.

Okem sleduji Zubata míhajícího se v prostoru kolem nás. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než ho adoptovat. Ne, že by tedy on sám protestoval. Zřejmě je teď radostí bez sebe, že si tu může jen tak poletovat. Možná bych pak měla kontaktovat profesora, jak se vlastně v takových chvílích správně zachovat, pokud se nám nepodaří Gabriela najít. V Pokélaboratoriu budou mít jistě pak více informací. Zatím ale Zubatovu pomoc vděčně přijímám.

Už jsme byly s Karen skoro u cíle, když jsem musela poplašeně zalapat po dechu a jen tak tak jsem neudělala ten osudný krok vpřed a nezřítila se do temnoty. Scéna jako by vypadla z nějakého hororu, dno propasti před námi v nedohlednu. Chabě jsem zaznamenala odezvu od Bulbasaurova Pokéballu.
"Uf, tak tohle bylo tak tak," vydechnu a chvíli bezmocně zírám na jámu pod náma. "Co teď?" povzdechnu si a ruka mi mimoděk sjede k hlavě a poškrábu se v zátylku, jako vždy, když se snažím nad něčím usilovně přemýšlet. Znovu mě vyruší pohyb pokéballu.

"Jak by si nám ty mohl pomoct, Bulbasaure?" zamyslím se a pátravě se zadívám na Karen, zda ji náhodou také něco nenapadne. Na to, aby nás přenesl Zubat s Gastlym jsme asi moc těžké a nejspíš by se mi příliš nelíbilo poletovat nad takovou výškou. "Myslíš, že by dokázali ze svých úponků uplést nějaký provizorní most, nebo nás na druhé straně vysadit?" otočím se ke své společnici. Jako chovatelka možná bude vědět mnohem lépe, jak použít schopnosti pokémonů i mimo boj.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 18. října 2018 14:39

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Další zápas aneb jak se z toho vymluvit!
Vlakové nádraží – nástupiště číslo 4

Místo mých pokémonů mi odpověděla Nina. Otočila jsem se k ní a tázavým pohledem na ni pohlédla. „Dát si zápas? Teď hned?“ vykulila jsem na ni oči. S úsměvem jsem se poškrábala na hlavě. „Moc ráda bych to přijala, ale teď se to nehodí.“ Podívala jsem se na ještě pomlácenou Tangelu. „Tangelu jsem chytila při cestě na nádraží, takže se ještě nezotavila.“ Pak jsem se střídavě podívala na Woopera a Charmandera. „A ti dva potřebují odpočinek. Oba se zúčastnili zdejší olympiády a určitě jsou z ní unavení, nemluvě o tom, že Charmander bojoval s Tangelou.“ Začala jsem se přehrabovat v ledvince a vytáhla jsem čtyři medaile a přiskočila jsem k Nině. Dvě stříbrné a dvě bronzové. „Tuhle získal Charmander za druhé místo v běhu na sto metrů!“ ukázala jsem jednu stříbrnou medaili. „Tuto stříbrnou medaili dostal Wooper za plavání na dvě stě metrů!“ Ukázala jsem na druhou stříbrnou medaili. Obě vypadali naprosto stejně. „A tohle,“ chytila jsem bronzovou medaili, „dostal Charmander za hod koulí!“ Chytila jsem další bronzovou medaili. „A tato bronzová medaile je za hod oštěpem! Oba byli naprosto úžasní!“ Zasnila jsem se. Rovněž jsem neprozradila Nině, že Wooper byl ze dvou soutěží diskvalifikovaný, protože by ho to mohlo popudit a tím se člověk chlubit nemusí. Stačí, když jsem se pochlubila jeho vítězstvím! Poté, co jsem medaile ukázala Nině, čupla jsem si i k jejímu pokémonovi a ukázala je i Fir.
„Nejsou krásné?“ pořád jsem se ztrácela v myšlenkách. „Prostě dokonalé!“ zakončila jsem svůj chvalozpěv na své úžasné pokémony.

Nina Norová (cestovatelka) - 18. října 2018 16:00

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

TAK NĚJAK MIMO MÍSU

"Aaaaaah..." Uniklo mi z úst, když jsem sledovala, jak dívka září při svém brebentění. Zrovna jsem se cítila trochu jak přejetá parním válcem. Pravda, alespoň její reakce trošku schladila mé nadšení. "Jo, jsou hezké." Pípla jsem, když jsem měla obhlížet medaile, i když mi připadaly stejné. A jen co dívka ode mě odvrátila pozornost k Fir, koukla jsem k ní s tázavým pohledem: Také jsi trochu mimo a nebo jsem v tom sama?

Sportovní soutěže šly tak nějak trochu úplně mimo mě. "Jo, máš šikovné pokémony." Broukla jsem, aby to nevypadalo nezdvořile, že s dívkou moc necítím. Prostě to nebyl můj šálek kávy. I když kdo ví, třeba by se Fir takové trachtace zamlouvaly. Joooo...kdyby byly soutěže typu: Nejkrásnější pokémon, nebo nejfotogeničtější... nebo nejzajímavější fotografie, tak to bych reagovala jinak, jenže tohle...

Trochu toužebně jsem koukla směrem, odkud měl přijet náš vlak. Snad už brzo dorazí.

Michael Wotzchi (chovatel) - 19. října 2018 20:19

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Popojedeme

Kolegově poznámce se usměji, ale neřeknu nic. „Proč asi myslí,, že to navrhuji?“
Následně pokrčím rameny, když my můj společník oznámí, že má fobii z létání. „Nelze než souhlasit, také jsem nohama raději pevně na zemi.“
Nad jeho projevem o tom jaké pokémony má rány se zamračím. „Mám rád travní a lesní pokémony a také ty co umí být užiteční.“
Už během toho jak mluvím odložím svého geoduda na zem a dojdu ke svému batohu, který je nyní opřený o stěnu a jediným plynulým, ale opatrným pohybem si nahodím batoh na záda.
„No sice máš pravdu, že vyloženě nespěcháme, ale navrhuji, abychom se pomalu vydali na nádraží, pěšky by to až tam byla celkem štreka.
Geo pojď jdeme.“
Při poslední větě se trošku ozvu a vezmu svého pokémona do náruče. Pak se otočím na kolegu.
„Půjdeme nebo si chceš ještě pro něco skočit domů? Třeba pro masážní stůl?“
Poslední věta zní jedovatě a aniž bych čekal na odpověď co my můj kolega dá. Se vydám k nádraží, ale rychlostí co noha nohu mine,

Liem Peruo - 20. října 2018 16:27

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Čas na posun
Vlakové nádraží

"Noo, pokémoni jsou užiteční snad všichni myslím i megikarp." Trochu mě zmate jeho odpověď, ale minimálně jsem jasně pochopil, že má rád travní a nejspíše hmyzí pokémony, kteří jsou nejvíce zastoupeni v lesích.
"Souhlasím, tak můžeme vyrazit." Přemášýšlím so udělám s Igym a na konec se rozhodnu jej usadit do své kabely, kterou otevřu, aby z ní mohl koukat na okolí a neunavil se chůzí. Sice bych rád časem zvýšil jeho výdrž, ale to až tréninkem, který nás oba čeká.
"Ha, ha ha. Moc vtipné." Doufal jsem, že se zklidní, ale jak to vypadá, tak je opravdu namyšlený a bez jeho pichlavých poznámek se tahle cesta nejspíše neobejde.
Projdu kolem něj o něco větší rychlostí než de on a přemýšlím nad jízdním řádem a kudy by jsme se měli dát, aby to pro nás bylo cenově nejvýhodnější. Přímo k Jeseníkům se vlakem nedostaneme, takže pojedeme kus autobusem.´
"Jinak, abych nebyl neslušný. Jsem Liem."

Dojdem na vlakové nádraží, kde si koupím jízdenku a počkám na svého kolegu.

Michael Wotzchi (chovatel) - 22. října 2018 20:20

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Čas na posun a mráček na cestě
Cesta na hlavní nádraží- hlavní nádraží

Nad jeho reakci mé poznámky o masážním křesle pokrčím rameny. "Hmm snad pochopil jemnou narážku, když ne tak ne. Nevadí."

Když mě můj společní dojde, srovnám s ním krok. Nad jeho představením kývnu hlavou a klidn pronesu: " Michael Wotzchi"

A cestou na nádraží ač to já ani můj kolega nevíme sse zabíváme stejnými myšlenkami.
Přesto když dojdeme na nádraží a můj kolega si hned zase beze slova koupí jízdenku nakloním hlavu na stranu a hlas my opět dojde z normálního tonu do jedovatého, který asi na našich cestách bude znít dost často.
"A kamže to jedeme já si jdu koupit jízdenku do Zabřehu na Moravě nebo do Šumperka.
Kam že jsi to říkal, že si kupuješ jízdenku?
Počkej že bych to v tom tichu přeslechl?
Dobrá kolego takto to nejde, musíme spolu začít komunikovat. Tady zatím jde o .. nic, tak se dohodneme že koupím lístek nebo to dojdeme, ale kdybychom letěli letadlem a ty sis koupil letenu na Island a Já do Helsinek tak by to byl průser.
Musíme cestovat spolu to že se nemilujeme ještě neznamená, že ta cesta bude peklo. Takže musíme dojít k nějakému systému komunikace, protože na základní ose jsme se shodli, ale Jeseníky jsou velké a dá se tam dostat stejně z Opavy, jako z Olomouce nebo Šumperka. Navíc dokud se pohybujeme po naší zemi tak je to v pohodě, ale v Norsku nebo v Polsku to bude horší. "

Naštvaně se dívám na kolegu. "Snad pochopí na co narážím."

Profesor Javor - 23. října 2018 08:12

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Príchody a príjazdy
Hlavná stanica, Mníchov

Jessica napokon zvolí najprv návštevu staničného kiosku určeného k finančným transakciám, aby profesorovi potvrdila výmenu pokémona za časť dotácie spolu s krátkym odkazom prostredníctvom pokédexu. Po príchode na nástupište dostane návrh od Niny na priateľský zápas, ktorý sa snaží zahovoriť pomocou svojej zbierky medailí z nedávnej pokélympiády v Mníchove. Uprostred vysvetľovania, presne v momente, keď začne Nine pred očami vyťahovať jednotlivé medaily zanikne jej hlas a doplňujúce vysvetľovanie v pískaní bŕzd prichádzajúceho vlaku. Vyzerá to tak, že vlak do Štrasburgu nakoniec dorazil s meškaním avizovaných 15 minút absolútne presne a teraz po pískaní sprievodcu sťažka odfukuje na koľaji nástupišťa číslo 4. Nakoľko čas už pokročil k večeru, vlak nie je tak plný ako tomu býva bežne v priebehu dňa. Pár ľudí vystúpilo, pár dobehlo na poslednú chvíľu z hlavnej haly stanice a pískanie sprievodcu sa ozve znova, aby vlak vyprevadilo na nočnú jazdu od Francúzska.

Po naskočení do vlaku vám chvíľu trvá, kým nájdete vagón, v ktorom nie je toľko ľudí a ruchu. Hneď ako sa ocitnete v úzkej vstupnej chodbičke vlaku, zavibruje Jess pokédex opäť. Po otvorení sa zobrazí upozornenie z aplikácie PokéTransfer: Máte 1 nový čakajúci transfer – Zahájte transfer pokémona kliknutím na upozornenie. Po otvorení aplikácie (či už je to počas hľadania alebo už priamo v kupé nechám na Jess) sa zobrazí ďalšia inštrukcia: Položte prázdny pokébal na mechaniku pokédexu. Pre potvrdenie stlačte OK, pre návrat stlačte ZRUŠIŤ. Na Jessicine potvrdenie čaká dvojica tlačidiel na displeji zariadenia. Po odkliknutí toho správneho sa zobrazí na obrazovke malá silueta Eevee, ktorá sa zmenší a zmizne vo fialovom potrubí smerujúcom k mechanike, na ktorej leží pokébal. Vstupný bod pokébalu na mechanike zažiari na modro, potom červeno a stmavne naraz s obrazovkou. Celú akciu ukončuje správa na obrazovke: Transfer bol úspešne dokončený.

Jeden z posledných vagónov je napokon takmer prázdny, až na jedno kupé, v ktorom sedí starší pár a sleduje dianie za oknom je na prvý pohľad úplne vyľudnený. Kupé je komfortne zariadené pre dvoch, až štyroch ľudí vzhľadom na ich vzájomné vzťahy. Po vstupe do úzkej uličky uprostred kupé sa totiž po oboch stranách tiahne až pod strop jednoduchý kovový rebrík. Rebrík vedie na oboch stranách na platformu vo výške stojaceho človeka na špičkách, na ktorej je na oboch stranách umiestnená posteľ rozmerov bežného manželského lôžka. Po strieškami vytvorenými z týchto postelí sa nachádzajú na každej strane dve pohodlné sedadlá s opierkami na lakte po oboch stranách, vybavené elektrickými a USB zásuvkami a tlačidlom umožňujúcim vysunutie spodnej časti sedadla, tak aby si človek mohol pohodlne vystrieť nohy. V pravej lakťovej opierke sedadla sa skrýva výklopný LCD displej, pripomínajúci tablet, umožňujúci posádke krátiť si chvíle na cestách. V ľavej opierke je ukrytý výklopný, skladací stolík, pre prípad občerstvenia. Poslednú časť kupé tvorí malá ulička na konci pri okne, kde si človek môže postáť či natiahnuť končatiny pri dlhých cestách. Pod oknom je ešte umiestnená kapsa, ktorá vo svojich útrobách ukrýva dodatočné vankúše, prikrývky a slúchadlá určené na pripojenie k displeju.

Po usadení sa v kupé sa vlak s jemným trhnutí dá do pohybu. Obrovskú rýchlosť takmer necítiť, zdá sa akoby ste cestovali na obláčiku a jemne vás unášal vietor. Z reproduktorov nad dverami do kupé sa ozve stručné hlásenie. Vítame vás vo vlaku spoločnosti Europe Transit and Transport Company (ETTCo) na trase Mníchov – Štrasburg. Miestny čas je 19:45. Vlak má jednu zastávku v Stuttgarte. Čas príjazdu do cieľovej destinácie je 6:15. Predpoveď počasia v Štrasburgu na zajtra je slnečno, 20 až 24 stupňov celzia. Jedálenský vagón s výdajným pultom na teplé a studené jedlá sa nachádza na konci vlakovej súpravy. Ďakujeme, že ste si pre svoju cestu vybrali spoločnosti ETTCo a želáme vám príjemnú cestu.

Je samozrejmé, že Nina ako prvé čo spraví vo vlaku samou nedočkavosťou, vytiahne sprievodcu a preštuduje stránky hovoriace o Štrasburgu spolu s Fyr (Torchic) nazerajúcou cez rameno:

ŠTRASBURG
Obrázek

Štrasburg je hlavné mesto regiónu Grand Est vo Francúzsku a zároveň historická metropola Alsaska na ľavom brehu rieky Rýn. V minulosti mesto patrilo striedavo k Nemecku a Francúzsku, čo značne ovplyvnilo aj jeho vzhľad. Historické centrum mesta leží na Ostrove Grande Ile medzi dvoma ramenami rieky Ill.
...
Medzi najvýznamnejšie pamiatky Štrasburgu patrí jednoznačne štrasburgská katedrála Notre-Dame, menej známa, ale nemenej významná sestra tej v Paríži a historické námestie Kléber patriace medzi najkrajšie námestia v Európe. Štrasburg je tiež známy mnohými parkami a botanickou záhradou patriacich do širšieho centra mesta.
...
Odporúčanou trasou pre skupinky dobrodruhov pozostávajúce z rôzne zameraných členov je trasa začínajúca v stanici Gare de Strasbourg priamo na námestie Kléber, odkiaľ je to už len kúsok ku katedrále Notre-Dame, odtiaľ cesta vedie cez botanickú záhradu, kde je na ako jedinom mieste vo francúzsku doložený výskyt niektorých druhov trávnych pokémonov, priamo do parku Parc de la Citadelle na brehu rieky Rýn, bohatého na výskyt pokémonov rôznych druhov. Ďalej cesta vedie po brehu popri rieke na sever do najväčšieho zo štrasburgských parkov – Parc de l´Orangerie, ten je rovnako domovom množstva pokémonov a miestom, kde sa pravidelne stretávajú tréneri k vzájomným súbojom. Trasa pokračuje cez park Parc du Comandes, tam sa tiež dajú nájsť niektoré druhy pokémonov, nasleduje časť Neustadt a späť na námestie Kléber, odkiaľ už je jednoduché dostať sa späť na stanicu Gare de Strasbourg.
...
Najčastejšie typy pokémonov vyskytujúce sa na tomto území sú:
Hmyzí 30%
Elektrický 30%
Travný 20%
Normálny 10%
Iný 10%
...

Profesor Javor - 23. října 2018 08:20

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Tak kam to bude?
Hlavní nádraží, Praha

Napokon sa vám chtiac-nechtiac podarí zhodnúť na tom, že prvé kroky vašej cesty budú viesť na vlakovú stanicu v Prahe, odkiaľ budete pokračovať ďalej vlakom. Po príchode na stanicu vás privíta dav ľudí, ktorý nie je až tak veľký ako tomu býva. Predsa len čas už poskočil k obedu a väčšina ľudí už zarezáva v zamestnaní. Potulujú sa tu však hlúčiky študentov, ktorí práve pricestovali na poobedné vyučovanie.

Budova stanice je normálna strohá, podlhovastá budova plná malých obchodíkov a stánkov. Nájdete tu veľa malých suvenírových stánkov, obchod s porcelánom a sklom, dve pobočky bánk, malý obchodík, nad ktorým svieti nápis Poké Shop, obchod s knihami, mapami a cestopismi, kapsulový hotel, kde sa môžu cestujúci, ktorý čakajú na dlhý prestup prespať, samozrejme miestnosti toaliet, ďalej okienka, v ktorých sa dajú kúpiť lístky na vlak a malý zastrčený stánok v rohu budovy stanice, pri ktorom je rozkladacia reklamná tabuľa s nápismi LEVNÉ JÍZDENKY a POZNÁVACÍ ZÁJEZDY.

Nad okienkom predaja lístkov svieti na tabuli cenník:
OSTRAVA 10PE
DRÁŽĎANY 10PE
BRATISLAVA 15PE
MNÍCHOV 15PE
BERLÍN 25PE (cez DRÁŽĎANY)
PARÍŽ 30PE (cez MNÍCHOV a ŠTRASBURG)
MILÁNO 35PE (cez MNÍCHOV)

Luka Rankov (chovateľ) - 23. října 2018 09:13

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Núdzový nocľah
Múzeum, Ostrava

Nasledujem vedca cez múzeum, hore po schodoch, až do chodby, v ktorej nám ukáže dvere, za ktorými ležia naše lôžka pre túto noc. Super, aspoň nemusíme prespávať niekde v divočine v stane a trásť sa od zimy v spacáku. Navyše nám odpadne aj starosť s hľadaním si niečoho pod zub. Vojdem za chlapíkom do stroho zariadených izieb a som naozaj prekvapený. Hovoril akoby sme mali prespávať v nejakej šope a pritom to je omnoho lepšie ako izba, ktorú som dostal počas štúdia na internáte. Musím sa v duchu usmiať. Prejdem cez všetky miestnosti a nazriem poza dvere oddeľujúce obytnú časť od kúpeľne s toaletou. Vedec sa rozlúči s tým, že nám ide zohnať niečo pod zub a my s Davidom osamieme v jednej z izieb. Otočím sa na spolucestovateľa. David, ktorú izbu chceš? Mne je to prakticky jedno, veď ide len o jednu noc. Rozhodím rukami a počkám než si vyberie jednu z miestností za svoju. Na voľnú posteľ si potom hodím športovú tašku so všetkými vecami. Napokon odopnem aj ladvinku s pokébalmi a pokédexom a opatrne položím na posteľ vedľa ostatných vecí. To už sa ozve klopanie na dvere a prichádza naša večera. Spokojne poďakujem, zaželám dobrú noc a dosadnem k prestretému stolu. Tak to je ešte lepšie ako som čakal. Prehodím k Davidovi. Schytím obložený chlebík a poukladám na neho nejakú tú zeleninu. Do druhej ruky vezmem vajíčko natvrdo a schuti sa pustím do večere. Máme nejaký plán na zajtra, či tam proste nabehneme a budeme dúfať, že nám bude priať šťastie? Spýtam sa opäť svojho spoločníka, či už uvažoval nad nejakou stratégiou na zajtra.

Nina Norová (cestovatelka) - 25. října 2018 14:22

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

VE VLAKU

Pocit úlevy při přijíždějícím vlaku byl značný. Byl jako spásná záchrana. Snad si Jess nevšimla mé chabé reakce…prostě to nebyl šálek mé kávy a jak jsem soudila dle chování Fir, tak ani jejího. Byly jsme stejně zaražené a mimo… mno to se brzy změnilo, když se nástupiště začalo hemžit lidmi. „Fir!!“ Vyjekla jsem trošku poplašeně. Nerada bych, aby zde rovnou mé kuřátko ušlapali, ale překvapivě se mi zdálo, že nyní kolem nás bylo lidí méně, než když jsem sem jela z Prahy. Možná… možná většina cestujících prostě chce vystoupit ve Štrasburku, aby mohli urychleně chytit vlak směr Paříž.

„Fir, pojdme najít volné kupé.“ Vybídla jsem svou mladou pokémoní společničku, věřila jsem, že mě Jess bude následovat, jen co se ujistí, že má všechny své pokémony u sebe. Kráčely jsme poměrně dlouho. Většina vagonů byla nacpaná a jediná volná místa byla až v posledních vagonech. Tam jedno z prvních (posledních) kupé bylo zabráno nějakým postarším mužem, ale zbylá? Zbylá byla jako opomenutý svět, a tak jsem hned vklouzla do sousedního kupé.

Zprvu jsem obdivně hvízdla. V takto zařízeném vlaku jsem ještě nejela. Možná právě proto, že dřív jsme cestovali v autobuse, toto bylo o poznání komfortnější. „Zabírám si s Fir postel napravo.“ Pronesla jsem s pousmátím a vyhodila nahoru svůj batoh tak, abych zároveň z něj pohodlně mohla vylovit nějaké věci, ale přitom si nedělat binčus na sedačkách pod postelí. Bundu jsem si svlékla a přehodila přes okraj postele taktéž. Z kapes jsem jen vyndala mobil, pokédex a peněženku. Tu jsem si rovnou strčila do kapsy v kalhotách. Z batohu jsem pak nějakou chvíli lovila nabíječku na mobil. Jestli jsem vykoumala, jak se nabíjí případně i pokédex, preventivně jsem ho lípla do nabíječky také. Pak už přišla na řadu jen knížka, kdy jsem si sedala na sedačku a významně koukla po Fir, zda půjde se mnou zase studovat, co nás čeká.

„Vidíš to Fir? Vypadá to, že Štrasburk má hodně pestrou historii.“ Vydechla jsem, zatímco jsem svému kuřátku začala ukazovat fotky. „Bude zajímavé zde pozovat.“ Shrnula jsem fakt, na který poukazovaly. „Napadá tě, jak využít tuto katedrálu? Je to také Notre-Dame… možná bychom tvým pozováním mohly ty sestry propojit… ale jak? Mno? Nenapadá tě jak?“ Brumlala jsem si pod vousy a na Jess na chvíli absolutně zapomněla. "Možná nějaká fotka z výšky… ale odkud? Hmmm?“ Dumala jsem a při tom sledovala Fir. Chtěla jsem ulovit nějaké atypické fotografie, kdyby se poštěstilo a naproti byl nějaký panelový dům nebo něco vyššího… Fir by pozovala v okně, které by bylo jakoby rámem pro katedrálu…. „Mno, uvidíme, až tam budeme stát.“ Uzavřela jsem své dumání oficiálně… neoficiálně mi to pořád nešlo z hlavy. Jak se znám, než půjdeme s Fir spát, vše jí zase vyžbleptám, ale tak… třeba mě mezitím napadne ještě něco lepšího…

„Takžeeee doporučené trasy…“ Zase jsem se nacházela myšlenkami u fotek!!! „Hmm… vlak nás vyflusne na náměstí Kléber, to by stálo za zdokumentování, prý nejhezčí náměstí v Evropě…. hmmm…. Poté budeme moci ulovit tu naší katedrálu Fir. Tím bychom i ukončili to mé zbloudilé dumání….“ Podotkla jsem tiše spíš pro sebe. Ano, čím dříve katedrála bude za námi, tím dříve budu mít volnou hlavu i na jiné věci…. „V botanické zahradě mají být nějací travní pokémoni, Jess.“ Otočila jsem se prvně po delší době k dívce se vzrušením. „A v parku De la Citadelle se najdou zase různé další typy pokémonů, stejně jako v Parku de I Orangerie, kdybys toužila po zápasech s dalšími trenéry. Teoreticky… bys to mohla využít na přivydělání si, když odhadneš správně lidi a pokémony, které chovají.“ Podotkla jsem s úsměvem. „A pro mě by mohlo být poučné něčeho takového být svědkem.“ Přiznala jsem rozpačitě přičemž mi zakručelo v břiše. „Eeeeeee….cože to hlásili o tom jídelním voze?“ Ano, byla to řečnická otázka doplněná o rozpačitý smích… měla jsem poměrně hlad, hádala jsem, že Fir též. Budeme si muset sebou tahat všechny věci? Nebo lze kupé uzamknout?... Kdo ví….

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 25. října 2018 22:36

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Nový kamarád po cestě do Štrasburku
Vlakové nádraží -> ve vlaku

Přes své nadšení, že mí pokémoni se zúčastnili, a dokonce i vyhráli nějaké medaile v soutěžích jsem si nevšimla Nininy strohé reakce. Jamile jsem uslyšela hukot lokomotivy a pískání, rychle jsem začala schovávat medaile. Jak jsem začala pospíchat, málem mi jedna bronzová vypadla z rukou. Jen taktak jsem ji chytila. Strčila jsem ji k ostatním. Otočila jsem se na patách ke svým pokémonům. Zaklonila jsem se dozadu, jak jsem ztratila rovnováhu. Hned jsem ji však nabyla zpátky. „Tak jo! Konec zábavy!“ zavelela jsem. Vyštrachala jsem pokébaly a nechala své pokémony vrátit se do nich. Rozhodně jsem nechtěla, aby se mi ztratili, když se to tu začne hemžit lidmi. Svůj bágl jsem si hodila na záda.
Všimla jsem si, jak Nina jde ke vlaku. Rychle jsem přicupitala k ní, abych ji neztratila. Určitě by to bylo nemilé, kdybych nastoupila do jiného vagónu než ona. Tu bych neztratila, protože vyčnívá nad všemi! zasmála jsem se tiše nad svojí tajnou poznámkou. Nebyla to urážka. Všichni, co byli vyšší než já, byli pro mě dlouháni.
Jakmile jsem nastoupila, cítila jsem, jak mi zavibroval pokédex v ledvince. Shlédla jsem k pasu, ale ruce mi zůstaly na popruzích batohu. Bylo by nelogické se pustit teď do čtení. Muselo to počkat až si s Ninou najdeme volné kupé, kde bude klid. Šla jsem za Ninou jako kuře, co následuje svou mámu. Uličky ve vlaku mi připadaly moc úzké. Drhla jsem o stěny vagónu napěchovaným batohem a rozhodně jsem nemohla nikomu uhnout. Připadala jsem si jako takový malý tank. Když chtěl kolem mě někdo projít, nebo já kolem někoho, musel ten dotyčný uhnout do kupé. Občas nás počasovali nějakým nemilým slovem, ale nevšímala jsem si toho. Prostě jsem šla hlava nehlava a neuhýbala.
Nina konečně našla něco volného, kam jsem vplula. Shodila jsem batoh ze zad na sedačku a svalila se na ni. Z ledvinky jsem vytáhla pokédex a podívala se, proč vibroval. Nina začala něco mrmlat. „Hm…“ odvětila jsem jí to, co ona mě s těmi medailemi.
Super, tak jsem ty peníze poslala správně! rozzářila jsem se. Byla jsem nervózní a vzrušená zároveň. Za chvíli budu mít nového pokémona! Klikla jsem na upozornění. Uprostřed obrazovky se objevilo načítací kolečko. Silou vůle jsem ho popoháněla. Ha! Konečně jsem se dočkala a otevřela se aplikace pro převod. „Jasně, takže prázdný pokébal…“ mumlala jsem si pro sebe. Když může mumlat Nina, můžu taky. Vyštrachala jsem prázdný pokébal a položila ho na pokédex, kde bylo zvýrazněné tmavé kolečko. „A teď potvrdit.“ Ukazováčkem jsem stiskla tlačítko „OK“. Na obrazovce se objevila malá silueta Eevee. Znovu jsem se rozzářila a pak se zachmuřila, když zmizela v potrubí. Čekala jsem chvíli, ale připadalo mi to jako věčnost. Pokébal zářil chvíli modře, pak se barva změnila na červenou a pak zhasla.
Chytila jsem pokébal, zvedla ho do vzduchu a stoupla si. „Jóóóóó!“ zakřičela jsem. „A mám Eevee!“ Doslova jsem zářila. Pak jsem zamrkala na Ninu a Fir. „Cože jsi říkala?“ zeptala jsem se, když jsem viděla jejich nechápavé výrazy.

Liem Peruo - 26. října 2018 20:37

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Zmatek

Hlavní nádraží, Praha

"Těší mě." Trochu se ušklíbnu a jdu dál.

Ruku si dám za hlavu a lehce se tam podrbu a nezapomenu se pousmát. "Dobře, dobře, promiň. Nejsem zvyklý s někým cestovat a už mám jako zlozvyk cestovat sám, tak si tak neber, že jsem zapomněl, že existuješ.."
Zamyslím se.

"No, jelikož to vypadá, že tady jízdenku do Jeseníků nekoupíme, tak jsem zvolil Ostravu, odkud by snad mělo být spojení do Jeseníků." Tedy odkud se dá spolehnout na České dráhy stejně jako na Českou poštu, které není u nás rovno.
Ještě jednou si prohlédnu tabuli a povzdechnu si.
"Jako by to mohlo být snadné."
Vezmu si do ruky pokeball a vrátím Igyho do jeho pokéballu. "Igy, vrať se prosím."
Uklidím pokeball a vyndám lahev vody, ze které se k jistému překvapení všech klidně napiju.
Poté si tašku přehodím, přes rameno a doufám, že můj milý kolega nebude mít žádné námitky, jelikož už mi stačí jeho popichování.

Michael Wotzchi (chovatel) - 27. října 2018 20:32

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Popojedeme
Hlavní nádraží

Vysvětlení mého společníka přejdu mlčením, ale můj pohled vypovídá jaký mám názor na jeho omluvu. Pak si vzdychnu.
„Dobře jdu si koupit jízdenku do Ostravy. Třeba bude rychlík stavět v Olomouci.“
Očividně nemám z našeho prozatímního cíle moc radost. „Hmm tak rychle jsem se vrátit do Ostravy nechtěl.“
S tím si koupím jízdenku do Ostravy a vátím se ke svému společníku.
„Hmm pokud nebude stavět v Olomouci, bude to značná zajížka, to bych šel raději rovnou do Polska je to třicet kilometrů do Jeseníků to je mnohem dál. Museli bychom do Opavy a pak do Jeseníku nebo Bruntálu. Dopravu seženeme, ale vraceli bychom se.“
Pak se rozhlédnu po nádraží. „Dobrá mám návrh ,napřed bych si uložil peníze o banky, pak bych asi zašel do knihy a koupil nějaké mapy, pak do pokeshopu nakoupil bych něco vybavení.
Co myslíš ty? Do Ostravy vlak jezdí každou hodinu.
Geo promiň, ale do banky nemohu jít s tebou.“
S tím vrátím svého geoduda do pokébalu stejně jako můj společník vrátí i toho svého. „Hmm co si myslíš ty?“
Pohlédnu na kolegu.

Liem Peruo - 28. října 2018 13:47

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Do Banky

"Já v to také doufám."
Odmlčím se a sleduji, jak si jde koupit lístek.

Má pravdu, pokud nebude zastavovat, tak je to zbytečná zajížďka a také nevyjde zcela levně.
"Nezbývá než doufat. Vracení se, mi přeci jen tolik nevadí, ale jak říkáš, bude to zajížďka." Opět si povzdechnu jelikož mám pocit, že osud se prostě rozhodl mi házet klacky pod nohy.

Vyslechnu si nápad svého kolegy a zní celkem dobře. Bankám sice extra nevěřím, ale je to lepší než je tahat sebou.
"Dobře tedy. Vyrazme, jen přemýšlím, že zatím by nám možná stačila jen jedna mapa, jelikož pak bychom si na místě koupili rovnou mapku okolí, která je dosti detailní."

Chvíli vyčkávám než se rozejdu směrem k bance, aby kolega neříkal, že jsem bezohledný a ani na něj nepočkám, jelikož to bych od něj čekal.

Michael Wotzchi (chovatel) - 28. října 2018 14:24

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Do banka
Nádraží Praha

Pokrčím rameny nad poznámkou nad zajížkou. „Co na to říci? Nic, jen že můžeme doufat.“
Nad tím, že bychom měli mít jen jednu mapu se zamyslím. „Hmm jsou argumenty pro i proti.“
Zamyšleně nakrabatím čelo. „Noo máš asi pravdu, ale alespoň přibližnou bych si vzal. Kolem Ostravy to trochu znám. Ok když už budeme nakupovat věci máš nějakou preferenci co nakoupit? Ať si výbavu rozložíme vzhledem k tomu, že nemáme moc peněz.
Myslím, že bychom si měli koupit nějaké základní vybavení a pak podle toho co tambudou ít se dohodnout co si kdo vezme.“
Můj kolega nezvykle na mě čeká tak pokynu směrem k jedné bance (vyberu si náhodně).
„Pokud nemáš nějaké protesty.“
Vejdu dovnitř a pokud je tam volno přistoupím k přepážce.
„Dobrý den jmenuji se Michael Wotzchi a chtěl bych si založit účet. Bylo by to možné?“
Mlčky čekám na reakci pokladní.

Liem Peruo - 28. října 2018 16:13

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Peníze

Banka /Praha

"Fajne, co se týče nákupu, tak samozřejmě trvanlivé potraviny, možná nějaké konzervy a vodu." To je takový ten potřebný základ, nevím jak on, ale já mám sebou jídlo sbaleno a jiné věci, i když jídlo mám asi jen na čtyři dny. Snad má také něco, jelikož by byla hloupost vyrazit na cestu a nebýt připravený. Tak, je to také chovatel a chtěl jít nejspíše sám, takže spacák, křesadlo a podobné věci bude mít nejspíše také.
"Tak, nejdříve, ale do té banky."

Trochu udiveně nakloním hlavu do strany, asi jako pes." Ne, nemám." Prostě banka, jako banka a u té které kráčí mám stejně účet.
Mezitím co kolega jde k jednomu okénku, já chvíli počkám na další a přesunu se k němu.
"Zdravím, rád bych si uložil nějaké peníze na účet." Předám kartu a následně i peníze.
Ať to nijak nekomentuje. Tady by je nikdo neměl znát, jsou z Německa, takže bych měl být v klidu, ale i tak....
Něco si u sebe nechám a čekám, než bude vše vyřízeno.

Karen Dale (chovatel) - 28. října 2018 22:55

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

A čo teraz?!
Praha, hrad

Svetlo z dvoch zdrojov sa prederie cez tmu, no nie je ani zďaleka tak silné, ako by malo byť. Napriek tomu sa pomaly vyberám po schodoch, keď v tom sa pošmyknem na schodisku a s krátkym výkrikom skončím na všetkých štyroch. Zažmurkám na hranu schodu, ktorá sa predo mnou v okamihu objaví a hneď na to zhlboka vydýchnem. Moja hlava sa práve mohla otvoriť ako oriešok. Pri tejto predstave sa mimovolne otrasiem.

Ani sa nenazdám a Annika ma zdvíha z podlahy. "V pohode, len som to nečakala." Odpoviem jej a s vďačnosťou v tvári využijem jej pomoc. Len čo som znova na nohách, oprášim si kolená aj dlane. "To bolo tesne... Už aby sme to dokončili a dostali sa odtialto," zamumlem pomerne nespokojne, no napokon sa znova obe pohneme smerom nahor.

Tento raz je Annika o kúsok predo mnou a jej zalapanie po dychu ma dostala do strehu. Rýchlo som preskúmala očami tmu pred nami, no nič tam nebolo, až pohlad na Ann dívajúcu sa dolu ma uviedol na pravú mieru. "Chmm, to je tu snáď schválne." Nakrčím nosom a zubami si zlahka začnem okusovať spodnú peru. "Tá diera je pomerne velká, možno na opačnej strane bude iné schodisko. Vláčiť sa s nejakou latou sa mi nechce. Jedine že by..." Myšlienkové pochody mi naruší Annika, ktorá už povolala Bulbasaura.

"Možno by to zvládli s Chikoritou spoločne, alebo sa nám podarí nájsť nejaký vhodný útok." Pokývam hlavou a na chvílu si zložím z ramien batoh a posadím sa na schod. Mám tu knihu o trávnatých pokémonoch, ktorú som našla, môžeme ju skúsiť prelistovať. Moc sa mi vracať nechce..." Vysvetlím svoje počínanie a vyhrabem knižku. Pomedzi to znova skontrolujem vajíčko v inkubátore. Potom vyberiem knihu z batohu úplne a znova ho zavriem, postaviac si ho medzi nohy, poriadne ho zovrúc kolenami, aby mi náhodou nespadol a otvorím knihu na kolenách. Svietiac si baterkou jednou rukou skúsim prelistovať knihu, či nenájdem niečo čo by nám mohlo v tejto situácii pomôcť (4) a pokial sa v knihe nachádza niečo o dvoch útokoch, ktorých minidisky som našla, zameriam sa na ne a skúsim ich prečítať a nájsť v nich niečo užitočné (4).

David Morrison (Trenér) - 31. října 2018 07:24

soukromá zpráva od David Morrison (Trenér) pro

Noc v Muzeu, Na Pokojích - Luka

Vědátor nás zavede do našich pokojů, přesně jak jsem čekal, není to žádný luxus, ale mě to úplně v pohodě stačí, přespával jsem už na mnohem horších místech a ve srovnání se sirotčincem je to taky jako v pětihvězdičkovém hotelu. S potěšením zjistím, že tu máme i televizi, to se Luka zeptá, který pokoj si vezmu. "Myslím, že si vezmu tu s televizí. Ale je mi to jedno." pokrčím rameny.

Sednu si k Lukovi ke stolu, kam už položil naši večeři. Ten se mě následně zeptá na můj názor ohledně toho všeho. "Myslím, že to je celý divný." začnu. "Nesmíme chodit sami, musíme být ve dvojicích, ale i tak nás posílají na takovéhle mise... jestli musejí posílat nás, tak už jsou fakt zoufalý." Kdoví, co je k tomu vůbec přimělo. "Nebýt toho, že tamtudy stejně musíme projít tak bych přemýšlel o tom, že odmítnem, protože to smrdí průšvihem. Přiznám se, v pár "prácičkách" sem už byl, ale nikdy sem nebyl sám proti bandě zločinců. To bude fakt zajímavý." Pak se zadívám na Luku. "Hele, Luko, cestujeme spolu už nějakou dobu, ale skoro vůbec nic o sobě nevíme. Co mi o sobě povíš?" zeptám se ho, doufajíc, že tak rozpoutám konverzaci.

Michael Wotzchi (chovatel) - 01. listopadu 2018 21:58

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Popojedeme
Banka

Otevřu si účet a hned si tam uložím peníze ( 350 E), následně se rozloučím. "Děkuji a nashledanou."

A výjdu před banku, kde počkám na svého kolegu. "Takže jdeme do knihy na mapy."
Pronesu částečnou otázku částečné konstatování a dám se do pohybu. Vejdu do vnitř a rozhlédnu se.
"Dobrý den."
Pronesu se zvyku abych získal čas zatímco ustoupí odedveří do hloubky knihy, abych uvolnil svému olegovi místo.

Liem Peruo - 01. listopadu 2018 22:11

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Dále
Banka- Kniha

Vše dopadlo dobře. Ženy nejspíše jméno Peruo neznala, takže jedině dobře.
Uložil jsem 340 E a vzal si kartu zpátky.
"Děkuji."

Doženu Michaela, který na mě snad moc dlouho nečeká.
"Oki."
Jdeme do knihy, kde tedy koupíme nějakou mapu, tedy nejdříve bude třeba nějakou vybrat.
"Zdravím."
Vejdu dovnitř. "Tak vzali bychom asi jedni mapu republiky a nějakou tu detailnější, tedy pokud nechceš koupit nějakou na místě."

Nina Norová (cestovatelka) - 02. listopadu 2018 08:28

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

V KUPÉ

"He?" Uniklo mi, když dívka začala juchat po celém kupé. Vypadalo to, že vnímala asi stejně dobře jako já před nějakou chvílí. "Cože?" Uniklo mi, protože mi smysl slov nějak nedocházel. Kde by vzala Eeveeho? Tady ve vlaku? Pak jsem se podívala na pokédex v jejích rukou a pomalu mi to začalo docházet. Jo tak... "Mno, říkala jsem, že s Fir máme hlad, že by to chtělo najít ten jídelní vagon." Zopakovala jsem, zatímco dívka ještě zářila nad svým novým přírůstkem. Mno, možná jí to o tom zápasení zopakuji ve Štrasburku, až dojdeme na místo.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 03. listopadu 2018 16:45

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Utišení hladových žaludků
Ve vlaku s Ninou Norovou

Zamrkala jsem na ni nechápavě. Jako by mi její slova ještě pořád nedocházela. Hlavu jsem měla plnou svého nového pokémona Eevee. Po dlouhých pěti vteřinách mi to však došlo. „Jóóó,“ protáhla jsem. A než jsem to stačila rozvést, tak mi zakručelo v břiše. „Taky bych si dala něco dobrého! S Eevee se seznámíme později. A třeba tu najdeme i nějaké pokémoní jídlo! Určitě budou všichni vyhládlí!“ Přemýšlela jsem, jestli ve vlaku prodávají pokémoní jídlo. „Nino?“ oslovila jsem ji. „Jakožto cestovatelka bys mohla zjistit, jestli se někde po cestě nekoná kurz vaření pro pokémony! Třeba ti tam odpoví i na ty tvoje otázky,“ pokývala jsem hlavou. Kterými jsi mě bombardovala, dodala jsem už v duchu.
„Dá se to kupé zamknout, nebo si musíme vzít všechno sebou?“ optala jsem se zvědavě.

Nina Norová (cestovatelka) - 03. listopadu 2018 19:29

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

PLÁNY

„Ano?“ Ozvala jsem se, když mě ještě dívka nakonec oslovila jménem. „Hehehe… jako cestovatelka. To zní vtipně.“ Zasmála jsem se od srdce upřímně. „Ale máš pravdu, mohla bych se po tom mrknout. Stejně jsem plánovala hledat přes net, zda náhodou nenabízejí ve Štrasburku jednodenní brigády pro náhodné trenéry pokémonů.“ Souhlasila jsem nakonec. „Upřímně už jsem o tom také dumala. Navrhuji zde nechat vypuštěné pokémony, aby hlídali kupé. Věřím, že když už by se sem dostal zloděj, alespoň jeden ze skupiny pro nás doběhne, zatímco ostatní mu budou čelit.“ Odtušila jsem zamyšleně. „Nechce se mi tahat všechno s sebou. Stačí, že budeme mít cestovní doklady, peněženky a já tedy i ten mobil, abych mohla zjistit další možnosti Štrasburku.“ Pronesla jsem s milým úsměvem, načež jsem se podívala na Fir. „Nevadilo by ti tu na mě počkat a ohlídat nám věci, než se s Jess vrátíme?“ Otázala jsem se zvědavě svého kuřátka. „Slibuji, že se po cestě s Jess podíváme i po něčem na zub pro tebe.“ Mrkla jsem na ní. Než jsem se pohledem otočila k Jess.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 04. listopadu 2018 09:17

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Hlídači kupé
Ve vlaku s Ninou Norovou

Vyslechla jsem si její plán. „Nechat hlídat kupé pokomony?“ zeptala jsem se, ne proto že jsem nerozuměla, ale spíš proto, aby mi mozek zpracoval různé scénáře. O Charmandera strach nemám, ten je nanejvýš spolehlivý, ale co Wooper? Ten jen poskakuje a poskakuje a radostně lítá sem a tam a obávala jsem se, že by mohl kupé otevřít a jít se toulat po vlaku. Zakroutila jsem hlavou. Ačkovil je Wooper šikovný a snaživý, ohledně hlídání bych měla starosti. Woopera jsem okamžitě jako hlídače zamítla. Pak tu byla Tangela. Už z našeho zápasu jsem poznala, že se jen tak nedá a kdyby sem přišel nějaký lupič, nedarovala by mu to. Pousmála jsem se nad představou, tak by tu ležela omráčená osoba, kdybychom přišli. A pak nový přírůstek Eevee. Zamyslela jsem se. Byla od trenéra, který ji vrátil, a to ji mohlo uškodit na psychice. Ještě jsem ji nevypustila z pokébalu a rozhodně bych si nepřála, aby se cítila nějak nesvá. Ale seznámit se s mými pokémony musela tak či tak.
„Tak dobře!“ Vylovila jsem z ledvinky další dva pokébaly, jelikož jeden jsem držela v ruce. „Pojďte ven!“ Do kupé se vměstnali další tři pokémoni. Čupla jsem si k nim. Oči mi jen zářily, když jsem uviděla Eevee. Byla tak roztomiloučká! „V první řadě se všichni seznamte s Eevee! Ode dneška bude s námi cestovat. Tak na ni buďte všichni hodní! Její trenér ji vrátil zpátky profesorovi, tak si můžete představit, jak se asi cítí. Takže ho nezlobte!“ Pokývala jsem hlavou. „Tak a za druhé, máte všichni velmi důležitý úkol! Budete hlídat kupé, kdyby sem přišel nějaký nevítaný host. Tady Charmander to bude mít na starosti!“ Pohladila jsem Charmandera po hlavičce. „Buďte na sebe hodní a hlavně nám to tu nepodpalte!“ Poslední část jsem směřovala k Charmanderovi. Z batohu jsem vytáhla poslední sušenky z olympiády. Dala jsem všem čtyřem pokémonů – i Fir – po sušence. „Pak vám doneseme nějaké pokémoní jídlo! Tak buďte hodní!“ Ujistila jsem se, že mám u sebe všechno důležité a cenné a šla jsem za Ninou, protože jsem nevěděla, kde co je.

Nina Norová (cestovatelka) - 04. listopadu 2018 10:54

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

JÍDELNÍ VŮZ

Vypadalo to, že hlídání máme zajištěné a tak by nás nemusela poté překvapit nemilá ztráta něčeho důležitého. Před odchodem jsem ještě mávla Fir na rozloučenou. "Brzy budeme zpět." Mrkla jsem na ní. Snad a třeba se s ostatními pokémony v kupéčku Fir mezitím seznámí. Přece jen budeme muset spolu všichni nějaký čas spolupracovat. Pomyslela jsem si, načež jsem již vyrazila z kupé pryč. Kam? Mno přece k jídelnímu vozu. Jelikož jsem si nebyla moc jistá, měla jsem o sobě jisté pochybnosti, ale... zdálo se, že jsem pochytila při svém nadšení víc informací, než Jess. Ono... taky jsem byla starší. Asi by se to ode mě mělo očekávat. "Hehehehe... snad jdeme správně. Moc jsem nevnímala." Smála jsem se rozpačitě na Jess kráčející vedle mě. "Říkali něco o konci vlaku, tak snad jsem se nepřeslechla." Popravdě? Doufala jsem v to. Na druhou stranu je to vlak, nebylo kde se tu ztratit.

Postupně jsme dorazili až do jídelního vozu. "Nevíš, jak to tu funguje? Je to jako restaurace a bude stačit, když se posadíme ke stolu, nebo si jídlo objednáváš a vyzvedáváš osobně?" Otázala jsem se mladší kolegině. Ne, že bych čekala znaleckou odpověd. Sama jsem byla lehce nesvá, ale stát v chodbičce vagonu se mi nechtělo. "Víš co? Zapadneme sem. Chvíli počkáme, při nejhorším si dojdeme objednat. Já mezitím prubnu ten net s kurzy a prací ve Štrasburku. Bud do té doby někdo přijde, nebo vezmeme v potaz druhou možnost a půjdu se pídit personálu." Uzavřela jsem celou věc, aniž by Jess dostala mnoho prostoru k proslovům. Neměla jsem ráda, když jsem si připadala, že překážím. Prostě mise číslo jedna: uklidit se stranou. Mise č. 2: prubnout, zda nás někdo obslouží a přitom nevypadat za blbce. Mise č. 3: Během čekání zjistit info. Mise č. 4: Najíst se (s misí č. 5 nejdůležitější bod) a Mise č. 5: sehnat něco na zub pro pokémony.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 05. listopadu 2018 15:38

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Večeře
Ve vlaku s Ninou Norovou

Celou cestu jsem se modlila, aby Nina opravdu věděla, kde se jídelní vůz nachází. Já jsem instrukce hlásající ve vlaku nevnímala, protože jsem měla moc práce! A ještě hodně práce mě čeká. Ve Štrasburku budeme mít hodně času, tak bych měla začít trénovat své pokémony na zápas na stadionu. „Plně důvěřuju tvým orientačním schopnostem!“ povzbudila jsem ji. Byla to přece cestovatelka. Určitě musela vědět, jak se vyznat v místech, kde právě pobývala, i když to byl vlak. Kdyby se ztratila ve vlaku, mohlo by to zpochybnit mé další putování s ní a důvěru jejích schopností.
Ale naneštěstí, pro Ninu, jsme do jídelního vozu opravdu dorazily. Pokrčila jsem rameny. „Já nevím,“ přiznala jsem, že nemám tucha, jak to v jídelním vozu chodí. „Jsem vždy seděla v kupé…“ a můj hlas se vytratil do ztracena, když začala opět mluvit. Na její další mrmlání jsem odvětila jen prosté: „Hm…“
Zalezly jsme do kupé a čekaly jsme, co se bude dít. Tedy já jsem čekala a Nina hledala nějaké informace. Podepřela jsem si hlavu a koukala se na po ostatních. Mezi všemi cestujícími jsem se snažila najít někoho, kdo by vypadal jako číšník. Nic kloudného jsem však nevydedukovala. Jediní číšníci byli u stolu s jídlem. Nejspíš si pro jídlo budeme muset zajít, ale třeba jsem to odhadla jenom špatně.
Začala jsem bubnovat peřinky prstů o stůl a nechala Ninu hledat informace. Za chvíli mi však zakručelo v břiše tak hlasitě, že to museli slyšet i o dva stoly dál. Ve tvářích jsem zčervenala. „Hm… jdu zjistit, jak je to s jídlem!“ A vstala jsem dřív, než Nina stačila cokoliv říct.
Dorazila jsem ke stolu s jídlem a nechala si naložit pořádnou porci. Poděkovala jsem a s plným talířem v jedné ruce a příborem v druhé, jsem utíkala zpátky ke stolu. Posadila jsem se a před sebe položila talíř s pečeným masem, brambory a zeleninovou oblohou. „Pro jídlo si musíš zajít,“ oznámila jsem spokojeně Nině a pustila se do své nálože kalorií.

Profesor Javor - 07. listopadu 2018 05:26

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Štúdium vo veži
Pražský hrad, Praha

Situácia sa na chvíľu zdá ako beznádejná a jediný, koho stále neopúšťa dobrá nálada je Gasty. Jeho chichot sa nesie ozvenou schodiska až do tmy v hĺbke pod vami. Karen sa podarí aj s pomocou Anniky vyštverať po páde späť na nohy a chvíľu pôsobí otrasene. Keď však začnú spoločne riešiť prázdnotu pred nimi a ako sa cez ňu dostať, vráti sa späť do sústredenia. Podarí sa jej spomenúť na knihu a mindisky, ktoré našla po vydarenom boji s Grimermi skôr v hrade. Sadne si teda na jeden zo schodov pri priekope a začne listovať knihou. Netrvá dlho a objaví kapitolu o útokoch, nalistuje teda správne stránky, ktoré sú nahraté na minidiskoch. Má celkom šťastie, lebo konkrétnym útokom je venovaná podstatná časť kapitoly. Najprv je takmer celá strana knihy popísaná podrobnosťami o útoku listová britva, Karen však v uvedených informáciách nenájde nič, čo by mohlo v tejto situácii pomôcť. Pretočí teda stránku a venuje sa útoku výhonky, ktorý je rozpísaný na jeden a pol stránky. Napokon po dlhom čítaní a hľadaní medzi riadkami nájde niečo, čo by mohlo pomôcť:

... útok výhonky býva tiež často využívaný trénermi a chovateľmi výlučne, či prevažne trávnych pokémonov mimo boja. Dokáže nahradiť ďalšie páry rúk pri bežných denných činnostiach ... Výhonky mladých pokémonov dosahujú obrovskú pevnosť a pružnosť. Takéto výhonky dokážu udržať dokonca váhu dospelého človeka ... Útok je dokonca možné využiť na provizornú a dočasnú stavbu mostov, stačí len pokiaľ má tréner k dispozícii dvoch trávnych pokémonov, z ktorých aspoň jeden ovláda daný útok. Každý z pokémonov musí byť na opačnej strane priekopy, rieky či jamy, cez ktorú tréner chce most stavať. Pokémon, ktorý útok ovláda následne vyšľahne výhonky, tie ukotví okolo druhého pokémona a ten potom vypletie vzniknutú medzeru svojimi „nedokonalými“ výhonkami (v prípade ak útok ešte neovláda) akýmsi povrazovým rebríkom, po ktorom môže bez problémov prejsť človek priemernej hmotnosti na druhý breh ...

Profesor Javor - 07. listopadu 2018 06:39

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kníhkupectvo na stanici
Hlavní nádraží, Praha

Pani za priehradkou v banke je veľmi príjemná a ochotná. Najprv svižne vybaví Michaelovu žiadosť na založenie účtu a vloží naňho peniaze, ktoré jej chovateľ podá a na záver mu vloží do rúk jeho novú bankomatovú kartu od práve založeného účtu. Následne sa dostane na rad Liem, ktorý už účet založený má a tak proces prebehne podstatne rýchlejšie. Pani prevezme peniaze, ktoré vloží do počítačky a napokon prisunie displej na podpis Liemovi. O dva elektronické podpisy neskôr už stojí dvojica pred bankou a rozmýšľa , ktorým smerom pokračovať. Ďalšie kroky dobrodruhov smerujú do kníhkupectva.

Po otvorení dverí sa ozve zvonček, ktorý ohlási prichádzajúcich zákazníkov. Spoza regála s knihami na signál vyskočí svižným krokom usmievavý starček. Dobrý deň. Vítam vás v našom kníhkupectve. Čo vám môžem ponúknuť? Ani nenechá priestor dvojici na odpoveď a hneď pokračuje ďalej. Podľa objemu vašej výbavy usudzujem, že ste sa vydali na cesty. V tom prípade vám môžem odporučiť náš široký výber cestopisov a máp v sekcii vzadu. Okrem toho vám vieme ponúknuť široké spektrum rôznych titulov z takmer každej oblasti štúdia.

Obchod nie je veľký, skôr predstavuje malé kníhkupectvo, niekde medzi domami na sídlisku. Miestnosť rozdeľujú do štyroch sekcií regály plné kníh. Nad prvou sekciou visí ceduľa Beletria. Táto sekcia je najväčšia zo všetkých a v jej policiach sa nachádzajú knihy vo väzbách všetkých odtieňov a farieb s ozdobnými aj strohými popismi. Nad druhou sekciou sa húpe na dvoch retiazkach v prúdiacom vzduchu nápis Odborná literatúra. Sekcia je o niečo menšia a jednotlivé poličky nesú vlastné nápisy ako Medicína, Varenie, Teológia, Bankovníctvo a pod. Na tretiu sekciu ukazoval pred chvíľou majiteľ prstom. Jedná sa o súbor regálov a políc nesúci spoločnú charakteristiku a teda Cestovateľská literatúra. Posledná sekcia je najmenšia v celom obchode a okrem pokladne sa v nej nachádzajú dve policové skrine, nad ktorými visí zo stropu tabuľka s nápisom Pokémonová literatúra. Sortiment rovnako nie je príliš rozmanitý a veľký. Väčšinou sa v jednotlivých sekciách nachádza niekoľko výtlačkov rovnakej knihy.

BELETRIA:
Prakticky všetky známe rozprávky, drámy, komédie či príbehy - 10-15 PE

ODBORNÁ LITERATÚRA:
Prírodné liečiteľstvo - 20 PE
Známe byliny a ich účinky - 20 PE
Stabilizácia zranení v nepriaznivých podmienkach - 15 PE
Ovocie, zelenina a mikroživiny - 12 PE
Recepty do 5 eur - 15 PE
Receptár elixírov - 50 PE
Trampský receptár - 30 PE
História cirkví - 10 PE
Vplyv a pohľad náboženstiev na pokémonov - 10 PE
Jednoduché a podvojné účtovníctvo - 20 PE
Základy finančnej gramotnosti - 15 PE
...
...

CESTOVATEĽSKÁ LITERATÚRA:
Mapa južnej Európy (Balkán, Grécko, Taliansko) - 50 PE
Mapa severo-východnej Európy (Škandinávia, Rusko, Ukrajina) - 50 PE
Mapa západnej Európy (Británia, Benelux, Francúzsko, Španielsko) - 50 PE
Podrobná mapa Nemecka - 25 PE
Krásy bývalého Česko-slovenska - 25 PE
Cestopis: Cyperský labyrint - 120 PE
Cestopis: Cesta na Island a späť - 120 PE
Cestopis: Dobrodružstvo v Arktíde - 120 PE
Podrobný obrazový sprievodca strednou Európu a Nemeckom - 50 PE

POKÉMONOVÁ LITERATÚRA:
Ako naučiť prudký útok (U+1) - 80 PE
Tréning okúzlenia (O+1) - 80 PE
Nácvik obrannej ulity (O+1) - 80 PE
Zvyšovanie účinnosti útokov a obrán - 50 PE
Obrazový sprievodca hmyzími pokémonmi - 75 PE
Všetko čo potrebujete vedieť o kamennom/zemnom druhu - 75 PE
Záhady pokémonových duchov - 50 PE

Luka Rankov (chovateľ) - 07. listopadu 2018 07:12

soukromá zpráva od Luka Rankov (chovateľ) pro

Noc v múzeu
Múzeum, Ostrava

Zatiaľ čo počúvam Davidovu odpoveď na môj dotaz spokojne prežúvam večeru a postupne dopĺňam kalórie stratené za dnešný deň, ktorý priniesol veľké množstvo nových skúseností a situácií. Keď sa David zmieni o tom, že keď už posielajú nás, tak to musia byť zúfalý, len s plnými ústami na znak súhlasu prikývnem. Keď sa zmieni o tom, že už v pár takýchto „prácičkách“ bol, mi takmer zaskočí a zodvihnem obočie. Nebudeš sám, spolu to zvládneme. A okrem toho máme za sebou celkom úspešný deň, čo sa týka chytania pokémonov a myslím, že spolu s našimi spoločníkmi môžeme predstavovať pre hocijakého súpera značnú hrozbu. Usmejem sa a moje nutkanie na otázku k Davidovej minulosti, ktorá mi prišla na um po jeho zmienke o účasti v podobných činnostiach, predbehne David s dotazom na informácie o mne. Mno, ... kde začať? Predpokladám, že nemám za sebou takú dobrodružnú históriu ako ty, teda aspoň podľa toho čo som zatiaľ od teba počul, ale pokiaľ chceš vedieť niečo o mne, tak asi začnem tým, že som tak ako moja celá rodina z Ruska. Vybral som sa na cestu pomerne neskoro, keďže už mám 18 a to väčšina trénerov či dobrodruhov už má už minimálne jednu cestu svetom Pokémonov dávno za sebou. Začal som neskoro, pretože som sa venoval športu. Ako malý chlapec som začínal s hokejom, moc ma to ale nebavilo a skôr som tam bol kvôli staršiemu bratovi. Neskôr som presedlal na lyže, ale až na snowboarde som sa našiel. Predtým, než som vyrazil som bol členom juniorského národného tímu Ruska, pochybujem, ale že ma teraz bez tréningu ešte povolajú do nároďáku. Zimné športy máme v rodine – matka robila biatlon. Potom si ale zranila koleno a musela so športom skončiť, ešte skôr než som sa narodil. Dám si ďalšie sústo, chvíľu prežúvam a keď sa mi podarí pehltnúť pokračujem ďalej. K pokémonom ma priviedol otec. Je zakladateľ jednej z najznámejších pokémonových skôliek u nás, teraz majú pobočky po celom Rusku a jednu dokonca aj v Číne. Moc som ho, ale počas detstva nevidel, veľa cestoval a pracoval mimo Ruska. Naposledy pracoval na Ukrajine. Pri zmienke o otcovi sklopím zrak a prehltnem guču v krku. Snažím sa to zahovoriť podobnou otázkou na Davida. A čo ty, čo viedlo na cesty teba?

Michael Wotzchi (chovatel) - 07. listopadu 2018 18:11

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Knihkupectví
Nádraží praha

V obchodě se zastavím a doslova se zažeru do procházení knih, několik z nich rovnou vytáhnu z polic a skládám si je do košíku. Oči my vesele září a na tváři mám opravdu radostný úsměv.
„Krása, tolik zajímavých knih, ještě ty krásy česko-slovenska. Hmm“
Pohledem sjedu do košíku kde už mám čtyři další knihy a musím se nakopnou. „ Takže se uklidníme a začneme zase myslet.“
S tím se vydám za svým kolegou. „Hmm, tady by se dalo utratit víc jak 800 eček. Mám návrh domluvíme si, které knihy se nám líbí a koupíme si je buď na polovinu nebo ještě lépe na přeskáčku.
Tedy například já koupím recepty na elixíry a ty mapy severovýchodní evropy. Co myslíš?“

Pohlédnu zamyšleně na svého kolegu a zvednu košík aby vyděl co v něm mám, zatímco sám nakukuji co tam má on. V košíku zatím mám:
Přírodní léčitelství
Stabilizace zranění v nepříznivých podmínkách
Receptář elixírů
Zvyšování účinnosti útoků a obran

Mlčky čekám co na to můj kolega řekne a jaké návrhy dá on.

Liem Peruo - 08. listopadu 2018 12:51

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Knihy

Procházím jednotlivé knihy některé jen tak zběžně prolystuji. Některé jsou i celkem zajímavé, ale spíše tu nacházím ty nudné nepočítaje mapy.
Čekal jsem, že tu bude zajímavější literatura, ale aspoň bych mohl vzít ty mapy.

"Hlavně toho nekupuj moc. Musíme si s tím málem co máme vystavit co nejdéle."
Přihlédnu si co on sám na v košíku a beru to, tak že má podobný vkus jako já. Takže se nemusím namáhat s kupováním toho samého.
"Jak koukám, tak taky máš raději praktické knihy."

V ruce mám mapu a v druhé Známé byliny a jejich účinky. Pak se ještě zamyslím a dojdu ještě pro Jak naučit prudký utok, jelikož by bylo fajn se jej pokusit Igiho naučit.
"Dobře to bychom měli. Jesté se pak stavíme v potravinách a pak jen čekat na vlak."

"Tak to půjdem zaplatit." Jdu k pokladně aby jsme mohli zaplatit.

Profesor Javor - 09. listopadu 2018 04:00

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Neskorá večera vo vlaku
Mníchov -> Štrasburg

Zatiaľ čo Nina pozorne študuje možnosti, ktoré ponúka Štrasburg vďaka svojmu sprievodcovi, Jess sa púšťa do transferu svojho nového pokémona. Každá je natoľko ponorená do svojich starostí, že ani nevníma okolité dianie. Nina postupne odverklikuje novonadobudnuté vedomosti Jess, tá však akoby bola vo svojej bubline a venuje sa pokébalu. Do obrazu a spoločnej komunikácie sa obe dostanete až pri zmienke o jedle. Zisťujete však, že kupé sa nedá z bezpečnostných dôvodov vo vlaku zamknúť a aj keď na chodbách stále hliadkuje vlaková posádka, rozhodnete sa si svoje veci zabezpečiť aj prítomnosťou pokémonov. Ako prvá sa poteší novej úlohe Fir, ktorá trochu úsmevne zasalutuje smerom k svojej trénerke. To už ale miestnosť naplní červené svetlo a sformuje sa ďalšia trojica pokémonov. Ako prvý sa zhmotní Charmander, ktorý sa nesmelo u usmeje najprv na Jess s Ninou a potom kývne rukou smerom k Fir. Nato už sa zjaví aj Tangela, ktorá je očividne rada, že sa dostala opäť na vzduch a ako posledný pokémon sa zjaví nový prírastok v Jessinom tíme – Eevee. Opatrne očuchá najprv Charmandera, potom Fir a Tangelu, urobí kolečko okolo trénerkiných nôh pri členkoch a na záver vyskočí na sedadlo, kde sa uhniezdi do chlpatého klbka a privrie veľké oči. Pri Jeesinej zmienke o podpálení kupé sa Charmaderovi trochu začervenajú líca a trochu nervózne prešlapne. Ponúknutú sušienku všetci pokémoni radi privítajú, dokonca aj odpočívajúci Eevee zdvihne hlavu a zvetrí vo vzduchu. Dievčatá tak po ceste z kupé vyprevádza spokojné chrumkanie.

Jedálenský vagón sa skladá z jednej veľkej sály, ktorá začína vpredu barom, ktorý má po stranách dva bufetové stoly. Na jednom sú umiestnené strieborné nádoby, položené na stojane, doplnenom o sviečku permanentne udržujúcu jedlo teplé. Na druhom sa nachádzajú misy plné zeleniny, šalátov, pečiva a studených pochúťok. Za barom unavene stojí opretý čašník, čítajúci dnešné vydanie športových novín. Pred barovým pultom so stolmi sú postupne rozložené v priestore kruhové stoly, z ktorých každý má prisunutých osem stoličiek. Dva či tri sú obsadené skupinkou ľudí a ostatné zívajú prázdnotou. Poslednú časť vagónu tvoria boxy tvorené dvomi náprotivnými lavicami a stolom uprostred, poskytujúce väčšie súkromie návštevníkom jedálenského vozňa. Dievčatá teda zapadnú do jedného z posledných boxov a zatiaľ čo si Nina kráti čakanie hľadaním ďalších informácií o možnostiach v Štrasburgu pomocou mobilného telefónu, Jessica to už nevydrží a vyberie sa k samoobslužným pultom. Ešte dobre, že sa tak rozhodla, pretože by si ešte počkali, než by zistili, že vozeň funguje ako samoobsluha. Jess teda postupne prejde ponuku a naloží si, čo jej najviac vyhovuje. Keď sa chystá odísť späť k stolu, všimne si ju čašník a odloží noviny. Ehm ... slečna, prepáčte mi moju nezdvorilosť. Nevšimol som si vás prichádzať. Vidím, že čo sa týka jedla, už ste sa obslúžila sa. Môžem vám ešte ponúknuť niečo na pitie, prípadne nejakú drobnosť zo sortimentu nášho baru?

Nina zatiaľ v boxe zaujato študuje stránky ponúknuté vyhľadávačom. Prvých pár prebehne rýchlo, jedná sa o sponzorované stránky a reklamu mesta. Oči jej však padnú na nasledujúce odkazy:
Brigády v Štrasburgu ...
Ponuka pracovných príležitostí v meste Štrasburg ...
... si vás mesto Štrasburg dovoľuje pozvať na súťaž ...
... turnaj o pohár primátora mesta Štrasburg ...
Ponuka kurzov organizovaných mestom Štrasburg ...
Štrasburg – Inzercia
Už prvá strana Ninu zaujme dosť natoľko, aby vyhľadávala ďalej.

Nina Norová (cestovatelka) - 11. listopadu 2018 11:02

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

JÍDELNA

„Jo… jo… utíkej.“ Zamumlala jsem od telefonu trochu duchem nepřítomně. Což bylo ale způsobeno faktem, že jsem konečně narazila na něco alespoň trochu zajímavého, po několika zbytečných stránkách o sponzorech a nějakých dalších zbytečnostech. Když jsem osaměla, pro změnu zakručelo v mém žaludku, který se domáhal mé pozornosti, ale ten bude muset zatím počkat… Mé oči byly přišpendlené na Brigádách ve Štrasburgu a dál studovaly podrobné nabídky. Zatím jen zběžně, jelikož jsem chtěla nejprve porovnat nabízené výdělky s časovou náročností u ostatních věcí.

„Nabídka pracovních příležitostí?“ Zamumlala jsem si pod fousy vážnějším tonem, než bylo asi nezbytně nutné… „To bude asi na delší dobu než jen jeden den, ne? Ale… tak pro zajímavost… mohla bych se podívat.“ Absolutně jsem nevnímala okolí. Možná proto, že jsem si byla jistá, že jsem sama a tak nějaké povídání sám se sebou mě nemohlo před nikým do rozpaků… Hold zvyk je železná košile. „Heleme se…. soutěže a nějaký turnaj… to by se jí mohlo líbit… o co jde?“ Další zajímavé články a určitě ne poslední. „Jess?“ Zvědavě jsem zvedla hlavu, když jsem uslyšela blížící se kroky. Spokojeně jsem se usmála, když to doopravdy byla dívka. „Super, já zas našla pár věcí, co by tě možná zajímaly. Zeptala ses, jak je to s krmením pro pokémony?“ Otázala jsem se s širokým úsměvem, než jsem pohled opět sklonila k mobilu. Dívka mohla tušit, že tam musí být ještě něco, co mohlo táhnout mou pozornost a co jsem ještě nestihla prostudovat. „Jo… a tady jsou nějaké ty kurzy…“ Mumlala jsem si pro sebe, zatímco jsem opět studovala v rychlosti o jaké kurzy jde. „A třeba tady budou nějaké slevy.“ Brumlala jsem si pod vousy znovu, když jsem rozklikávala inzerci. Po chvíli jsem ale mobil zaklapla. „Super! Tak, já si skočím také pro jídlo a pak ti o tom, co jsem vyzjistila, řeknu víc.“ Mrkla jsem na dívku značně plná sebeuspokojení, načež jsem se začala zvedat.

Michael Wotzchi (chovatel) - 11. listopadu 2018 16:23

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Knihy

Nad poznámku svého kolegy se zasměji. "Máš pravdu, ale jak se tak dívám taky nejsi na beletrii a náboženství."
Kývnu na něj. "Máš pravdu, jídlo se využije vždycky. Zajdem tam.

Až po vás ctěný pane. Nenechte se zdržovat."

Kývnu směrem k pokladně a vesele se usměji.
Sám pak dojdu k pokladně a vytáhnu 135 Pe(20+15+50+50), které předám knihkupci.

"Děkuji a na shledanou."
S tím se vydám z obchodu a už za chůze si knihy skládám do batohu.

Přejdu bez váhání do Poke shopu. Pocestě se ještě zeptám kolegy. "Budeme tady nakupovat protijedy a křísící lektvary nebo si to necháme do olomouce či ostravy. Tady v praze to bývá drahé."
S tím počkám na odpověˇa až pak vejdu do obchodu. "Dobrý den."
Rozhlédnu se po místnosti.

Annika Winkler (trenér) - 12. listopadu 2018 23:40

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Nad propastí

Pražský hrad - Karen

Po vzoru Karen se i já posadím na schody a dopřeji tak unaveným ramenům alespoň trochu odpočinku. Zvědavě se nakloním nad její rameno, abych také mohla nahlížet do knihy. "Ne, vracet se rozhodně teď nehodlám," zavrtím rezolutně hlavou. Po tolika překonaných překážkách přeci musí přijít nějaká odměna. "Co by asi teď dělala Katja?" napadne mě v duchu, zatímco Karen stále trpělivě obrací stránky knihy. Když konečně po chvilce dojde ke kapitole o travních pokémonech. Ha! Přeci jen jsem měla pravdu.

"To je ono!" vyhrknu a prst mi vystřelí doprostřed knihy, ukazujíc na příslušnou pasáž. Záhy si však uvědomím, jak jsem samou radostí neobratně narušila dívčin osobní prostor a s omluvným výrazem ve tváři se ihned stáhnu zpět. "Umí tvá Chikorita výhonkový útok?" zeptám se, abych možná trochu odvedla pozornost od předešlého incidentu a i hned pokračuji, "mohla bych požádat Zubata, aby ji přenesl na druhý okraj jámy a společně s Bulbasaurem by mohli vytvořit ten most." Sice mě příliš neláká představa balancování v tak vysoké výšce a ještě k tomu ve tmě, ale věřím, že naši pokémoni nás nenechají na holičkách.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 13. listopadu 2018 12:20

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Večeře
Ve vlaku s Ninou Norovou

Usmála jsem se na číšníka. Podívala jsem se na ruce a zjistila, že je mám obě plné. „Éééé… si to půjdu odnést a pro pití se hned vrátím!“ zazubila jsem se. Byl to dobrý plán, ačkoliv to znamená další cestu zpátky a několika minutové zdržení od jídla. Ale bylo to lepší než si to nějak naložit na ruce a vrávorat s tím v jedoucím vlaku.
Položila jsem si tedy talíř na stůl a Nině oznámila, že si pro jídlo musí zajít. Rovněž jsem dostala nějaké informace, které zjistila. Zazubila jsem se na ni, když se zeptala, jestli jsem zjistila něco o pokémoním jídle. Popravdě jsem na to úplně zapomněla! „Jdu si pro pití a hned se na to zeptám!“ Otočila jsem se na podpatku a rychlím krokem jsem pospíchala zpátky k číšníkovi.
„Tak jsem tu! Ráda bych chtěla nějaký džus. Ehm…“ chvíli jsem se zamyslela, „nejlépe multivitamin nebo pomeranč!“ Počkala jsem až dostanu svůj džus než jsem ho oslovila podruhé. „A máte tu i nějak pokémoní jídlo? Rády bychom potom nakrmily i své pokémony v kupé.“

Liem Peruo - 13. listopadu 2018 22:02

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Obchod

Zaplatím co je třeba a poté venku počkám na Michaela. Mezitím co se on loučí si dávám knihy do brašny a snažím se je nacpat do úzké mezery mezi všema mýma věcma.
Jindy bych si tyhle věci, asi nekoupil, ale nyní jsem hold na cestách.

Zamyslím se na potázkou. "Bude lepší počkat. Zatím by jsme je s největší pravděpodobností stejně nevyužili a jde nám o cenu. Takže až V Olomouci. Tady jen to nejnutnější."
Usměju se.
Vejdu za kolegou do obchodu a také pozdravím.
"Zdravím."

Karen Dale (chovatel) - 13. listopadu 2018 23:10

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Povrazový most
Praha, hrad

Poposuniem sa tak, aby Ann, ktorá sa velmi viditelne naklonila, videla do knihy, ktorú čítam. Preskúmavajúc zbežne stránky narazím na prvý útok, ktorý ale aktuálne neznie tak zaujímavo. No ďalšia stránka ma zaujme omnoho viac a tak ju nechám i otvorenú dlhšie. Annika je v čítaní pekne svižná a skôr než dočítam na koniec, konštatuje, že je to ono. Neváham a pokývam hlavou “To znie dobre, mala si pravdu!“ Spokojne sa usmejem.

“No, ešte nevie, ale môžeme to napraviť. Myslíš, že je dobré aby sa to naučila Chikorita, alebo by bol lepší Bulbasaur?“ Prehodím a bez zaváhania siahnem po pokéball vysielac Chikoritu na našu stranu barikády. Vlastne by mi nevadilo, ani keby sa to naučil Bulbasaur, pokial by to pre nás znamenalo väčší úspech. Následne zavriem knihu a odložím ju výmenou za malý zelený minidisk. “Hmm, sú asi podobne velký že?“ Prehodím narážajúc na velkosť Chikority a Bulbasaura. Minidisk však nevkladám do pokédexu, ani s ním nič zvláštne nerobím, len dávam velký pozor, aby v mojich rukách bol zovretý naozaj pevne, nehodlám ho tu stratiť.

Nina Norová (cestovatelka) - 14. listopadu 2018 15:10

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

INFORMACE

Na chvíli jsem Jess zmizela, abych se obsloužila a projela si v hlavě znovu vše, co jsem se dozvěděla. Nějaké informace samozřejmě budu muset vyfiltrovat. Nemá smysl pojednávat o každém prdu, když je pro nás nevýhodný. Mezitím jsem se u „švédského stolu“ začala obsluhovat. Byla jsem ráda, že tu mají pořádné fláky masa. Odjakživa jsem byla masožravec a zeleninu jsem jedla jedině tehdy, měla-li jsem na ní opravdu chuť. Ty místní steaky vypadaly opravdu lákavě. Dále jsem si na talíř naložila brambor a přidala trošku grilované zeleniny. Pamatuji si, jak mě prvně překvapilo, jak takový grilovaný lilek může být dobrý... Talíř mi vystačil v jedné ruce, a tak jsem mohla obrat kávovar lehce a snadno ještě o pořádný hrnek voňavé kávy, která mi opravdu, ale opravdu už hodně chyběla. (No jo, závislák se pozná.)

Krátce na to jsem se vrátila do našeho boxíku. Jestliže se Jess ještě chvíli zdržovala u místního personálu, tak jsem na ní chviličku počkala. Vzápětí jsem se na ní mile usmála. „Tak, přeji dobrou chuť.“ Vydechla jsem téměř nedočkavě a zaútočila na první bramboru. Mezitím jsem chvíli čekala, zda dívka spustí, co zjistila. Jestli ne, tak jsem jí po pár okamžicích pobídla: „Tak copak jsi zjistila?“

„Jinak děkuji za tu sušenku pro Fir.“ Dodala jsem jakoby nic. Ne, opravdu mi neunikla ona situace v kupéčku, jen zrovna na vděčnosti za sušenku nebyl čas ani myšlenky. „Tak a teď bych měla povídat asi já, což?“ Ušklíbla jsem se, zatímco jsem zaváděla řeč na to, co jsem zjistila.

„Nejprve jsem prolétla brigády, ale mohu ti říci: Nic moc.“ Zahájila jsem svou řeč s naoko mrzutým výrazem. „Buď se budeme dřít s letáky po celém Štrasburgu za směšné peníze nebo probendíme celou noc v supermarketu za 120PEček a to nevím, zda se nám nebude třískat s odjezdem do Paříže. Z těch všech brigád by byla nejpravděpodobnější čtyřhodinová práce v hotelu za 50PEček, pokud by bylo jedno, v jakou hodinu se tam dostavíme. Minimálně by se to dalo poté zakomponovat se zbylými možnostmi.“ A na to jsem se konečně nadechla, abych zároveň zas mohla ujíst ze své porce. Jídlo dokázalo tak rychle chladnout... Ale když jsem se zakousla do steaku. Mňam... to byla dobrota.

„Co je zajímavější, tak tím je jedna soutěž a turnaj. Tomu turnaji fandím více, ale tak... začnu radši od soutěže, ať tě o nic neochudím.“ Zasmála jsem se pobaveně a chvilku dívku schválně napínala tím, že jsem si upila ze svého kafe. ÁÁÁÁÁÁááááááá kafíííííčkóóóóóóó.

„Táááákže... jde o soutěž v chytání pokémonů o nejlepšího trenéra hmyzích pokémonů. Problém je, že vítěz může být jen jeden, soutěží se o 250PEček a jednoho chyceného pokémona. Nicméně nemám sebemenší představu o tom, jak se bude vyhodnocovat nejlepší z nejlepších... hraje se o kvantitu? Kdo chytne více pokémonů? Nebo jde o kvalitu? Kdo chytne vzácnějšího pokémona? Nevím, asi to budu muset ještě trošku pohledat, zda o tom nepíšou něco navíc, ale... jestli jde o kvantitu, tak problémů je hned několik... prvním jsou pokébaly. Budou přiděleny pořadately? Nebo každý může užít vlastní pokébaly? A co bude s těmi chycenými pokémony? Jak ti říkám, do toho úplně nevidím. Moc se mi to nezamlouvá.“ Přiznala jsem trošku rozpačitě nad všemi těmi svými otázkami. A tak jsem se radši pustila zas na chvíli do jídla. Přece jen, věcí, co jsem zjistila, bylo hodně na to, abych odkládala naše jídlo... Krom toho, dávala jsem dívce čas strávit krom jídla i informace, co jsem jí doposud poskytla.

Annika Winkler (trenér) - 25. listopadu 2018 23:12

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

PROVIZORNÍ MOST

Pražský hrad - Karen

Sleduji Karen, jak opatrně vyndává disk s výhonkovým útokem z batohu. Měly jsme opravdu štěstí, že se jí ho podařilo získat. Jednoho by skoro napadlo, že to ani nemohla být náhoda. Ale podobné myšlenky jsem zatím odstrčila stranou, protože bylo třeba vymyslet celý plán.
"Bulbasaur už umí celkem dva útoky a jednu obranu," začnu a vezmu si k pomoci Pokédex, který po namíření na Bulbasaura jen potvrdí má slova. Na displeji se ukáží kompletní statistiky s výčtem schopností, mezi které patří Nárazový útok, Obratná obrana a Jedovatý pyl.

"Když už jsme tu jenom dvě, měly bychom se postarat o to, aby i útoky našich pokémonů byly vyvážené," pokračuji, "já mám ještě Gastlyho a zatím i Zubata, než najdeme Gabriela," při zmínce o něm se na chvilku odmlčím a zadívám se do dáli, jako bych se ho snad snažila uprostřed ruin hradu zahlédnout, ovšem marně. Pohled tedy záhy sklouzne k mé kamarádce, "klidně to nauč Chikoritu, nakonec jsi to ty, kdo disk našel," řeknu nakonec a oči se mi zablýsknou s úsměvem. Bylo by ode mě přeci jen docela nefér brát si tak vzácný předmět pro sebe. Sice by mi byl také užitečný, ale něco mi říkalo, že se na Karen mohu opravdu spolehnout. Jestli se mnou někdo zůstane, pak právě ona. Snad je můj úsudek správný.

Karen Dale (chovatel) - 26. listopadu 2018 14:29

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Nový útok v akcii
Praha, hrad

Na môj dotaz An začne s rozumnými argumentami. Jej Bulbasaur už vie dva útoky a jednu obranu, moja Chikorita to má zatial jedna k jednej. Na podloženie svojich argumentov vytiahne pokédex, ktorý jej slová potvrdí. Nie že by mi jej slovo nestačilo, ale som si istá, že pokédex vzala na pomoc viac sebe, než na to aby potvrdila pravdivosť svojho vyjadrenia. Musím uznať, že jej reč naozaj bola zmysluplná a má dievča pravdu. Je dôležité, aby bol tím vyvážený. Je to super, mať so sebou trénerku, mám pocit, že naozaj rozumie zvolenej kariére a ja jej venujem pri týchto myšlienkach úsmev.

"Som rada, že ideme spolu," prehodím k nej spokojne. "Je fajn mať niekoho, kto tomu rozumie. Máš úplnu pravdu, tím by mal byť vyvážený. Ja to teda naučím Chikoritu." Prikývnem a vyberiem svoj pokédex, do ktorého vložím minidisk s útokom. "Tak Chikorita, ideme na to." Usmejem sa na svojho pokémona a namierim na neho pokédex. Po krátkej chvíli by Chikorita už mala ovládať výhonkový útok. Zvedavo pozriem na svojho pokémona. "Cítiš sa inak? Skúsime to?" Počkám na potvrdenie svojej pokémonej parťačky a ešte pre istotu na ňu namierim pokédex s dotazom na aktuálne útoky.

Len čo je všetko potvrdené, ak je, ešte raz sa pozriem na An. "Myslím, že sme pripravení. Asi by som neriskovala, aby som skúsila prehodiť pokéball na druhú stranu. Možno by bolo lepšie, ako si navrhovala, aby Zubat preniesol Chikoritu na opačnú stranu a s Bulbasaurom odtialto vytvoria povrazový most. Dúfajme, že na druhej strane to už bude priechodné." Navrhnem v podstate len súhlasiac s jej pôvodným plánom.

Profesor Javor - 26. listopadu 2018 14:32

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Staničný Poké Shop
Hlavní nádraží, Praha

Bok po boku vkročíte do malého obchodíku na stanici. Nie je to nič extra veľké, vyzerá to ako bežný staniční obchodí, v ktorom predávajú pár základných vecí vhodných na cesty. V interiéri obchodu stojí mladý chalan, pravdepodobne brigádnik, ktorý bez záujmu o obchod sleduje displej smartfónu. Popravde ani si nevšimne, že niekto je v obchode. Tovar je rozložený v strede na oválnom pulte, okolo ktorého je úzka ulička zo všetkých strán. Na náprotivnej strane vchodu do obchodu je už spomínaný pult s kasou, za ktorým sedí učupený mladík. Vyzerá to, akoby väčšinu zásob mal už vypredanú, niečo málo, sa tu však predsa ešte nájde.

SORTIMENT OBCHODU:
5x Pokébal – 35PE/ks
2x Greatbal – 50 PE/ks
3x Liečivý elixír v spreji – 35PE/ks
3x Detoxikačný elixír – 40 PE/ks
Opasok na upevnenie 6 pokébalov – 25PE
3x Mlieko Miltanka – 75 PE/ks
3x Malena – 25 PE/ks
Recept na liečivý elixír – 20PE
Mapa južnej Európy (Balkán, Grécko, Taliansko) – 25PE
Mapa severo-východnej Európy (Ukrajina, Rusko, Škandinávia) – 50 PE
Cestopis: Cyperský labyrint – 100 PE
Sada hrnca a panvice – 75 PE
2x vrecko na bylinky – 15 PE/ks
Kniha: Ako naučiť prudký útok (U+1) - 75 PE

Vzadu v zastrčenom kúte pri stene je opretý chladiaci box s mrazničkou, nad ktorým je umiestnený nápis "POTRAVINY", ktorý hlási obsah boxu:
6x fľaša mlieka - 5 PE/ks
6x kartón vajíčok (12) - 7 PE/ks
4x pohár ovocného kompótu - 7 PE/ks
4x veľká kocka masla - 5 PE/ks
10x fľaša piva - 7 PE/ks
10x fľaša ovocnej limonády - 5 PE/ks
10x fľaša minerálky - 3 PE/ks
5x balík trvanlivého pečiva - 7 PE/ks
6x kocka tvrdého syra - 7 PE/ks
2x bomboniéra (25) - 10 PE/ks
2x veľká čokoláda - 8 PE/ks
4x balík sušeného mäsa - 10 PE/ks
4x balík sušených rýb - 12 PE/ks
4x balík bujónu (kurací) 5 PE/ks
4x balík bujónu (hovädzí) 5 PE/ks
4x balík bujónu (zeleninový) 5 PE/ks
2x balík zeleniny (mrkva, zeler, paprika, cibuľa, zemiaky, cesnak) - 10 PE/ks
2x balík ovocia (jablká, hrušky, mandarínky, banány, kivi) - 12 PE/ks
2x konzerva pečeňovej paštéty - 7 PE/ks
2x konzerva bôčikovej paštéty - 7 PE/ks
2x konzerva šunkovej peny - 6 PE/ks
2x konzerva lanšmítu - 10 PE/ks

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 29. listopadu 2018 17:16

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Povídání u večeře
Ve vlaku s Ninou Norovou

Vyslechla jsem si informace od obsluhy. Poděkovala jsem mu a ujistila ho, že se po večeři s kamarádkou určitě zastavíme a vezmeme jídlo po své pokémony. Přece jen by to kupovat teď bylo zbytečné. V klidu se najíme a jídlo nám prodají i později.
Vrátila jsem se za Ninou. „Pokémoní jídlo tu prodávají. Obsluhu jsem informovala o tom, že jakmile se najíme, tak se pro něj stavíme,“ skončila jsem. Pokývala jsem hlavou. „Nemáš za co,“ zazubila jsem se na ni a pustila jsem se do jídla, jelikož se Nina chopila slova.
Jediné, co jsem řekla bylo prosté „ehm“, ale jinak jsem to nekomentovala. Peníze budeme potřebovat a já bych měla rozhodně trénovat zápasy, abych mohla vydělávat i tím. Zbystřila jsem, když začala mluvit o turnaji a soutěži. Zvedla jsem hlavu, abych ji dala najevo, že mou pozornost dost upoutala a vyčkávala na další informace. Jako naschvál se pustila do kávy. V duchu jsem ji poháněla.
Zamračila jsem se, když to skončila s negativním hodnocením. „Tak tam zajdeme a zkusíme se zeptat na podrobnější informace! Když nic nevyhrajem, alespoň získáš zkušenosti s chytáním pokémonů.“ Mrkla jsem na ni. Přece jen svou cestu začala a měla jen Fir. I její pokémon by určitě uvítal víc bojových schopností než fotografických. Jen mi dělalo starosti ten nejlepší trenér hmyzích pokémonů, protože žádného hmyzího pokémona nemám a nechtěla jsem se na tento typ zaměřovat v blízké době. „Jen teda ten trenér hmyzích pokémonů mi dělá trochu starosti,“ přiznala jsem zachmuřeně. „Nechtěla jsem se zaměřit na žádné hmyzí pokémony, takže ten turnaj asi nepůjde.“ Pak mě ještě napadlo, jestli tyhle dvě věci nejsou náhodou spojené dohromady a doufala jsem, že se jedná o dvě samostatné činnosti.

Nina Norová (cestovatelka) - 29. listopadu 2018 23:24

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

POVÍDÁNÍ, POVÍDÁNÍ A POVÍDÁNÍ
Jessica Vafer

Informace o jídle pro pokémony byly skvělé. Sama jsem se u toho podstatně zaradovala. Nechtěla jsem k Fir přijít s prázdnou. A možná, pokud budeme mít štěstí, tak stravování jak nás, tak pokémonů bude zahrnuté v ceně za jízdné. Minimálně můj vnitřní syslík v to doufal.

„Jo, to bude nejpraktičtější přístup, pokud nás ovšem nebude tlačit čas.“ Částečně jsem souhlasila s dívkou. „Nezapomínej, že bych si ráda nafotila město, to zabere také notný čas. Je několik lokalit pro lov různých druhů pokémonů a navíc jsem se ti v kupé také zmiňovala o trenérských zápasech, kterými si můžeš také trošku přivydělat. Do toho jsme se chtěly zúčastnit nějakých kurzů a ve finále ještě si myslím, že když budeme šikovné, zvládneme i tu práci v hotelu.“ Přiznala jsem své myšlenky o našem nabytém programu. „Mnohem lepší by bylo, pokud by tyto informace poskytovali na internetu a já je mohla dohledat ještě dnes před spaním.“ Dodala jsem s ustaraným pohledem. Doufám, že to všechno stihneme…

Na další dívčina slova jsem se začala smát. „Asi… asi jsem tě zahltila informacemi.“ Uchichtávala jsem se. „O turnaji jsem zatím pořádně nezačala.“ Dodala jsem na vysvětlenou. „Ten trenér hmyzích pokémonů je spjat právě s tou soutěží, o které celou dobu mluvím.“ Pokračovala jsem, načež jsem si uzobla z grilovaného lilku, abych dál navázala. „Po celém městě je několikero míst, kde se dá chytat pokémony a na každém z těchto míst můžeš chytat něco jiného. Hmyzí pokémoni se právě najdou v té zahradě.“ Poučovala jsem dívku nikterak naštvaně, že mi v kupé nevěnovala pozornost. Přece jen se ukázalo, že jsme obě podobné povahy, alespoň co se nadšení a vyignorování rušivých elementů týká.

„Turnaj má být na náměstí Kléber. Musí se do něj hlásit dvojice trenérů, kteří budou spolupracovat na vyřazení ostatních. Jestli o toto budeš mít zájem, a já bych určitě měla, tak bych pak zkusila najít, zda je zde odkaz na elektronické přihlášky.“ Konečně jsem došla k turnaji, který mě tolik zaujal… „Za výhru prvního místa můžeme získat 600PEček. Což je skvělých 300PEček pro jednu. Za druhé místo je pak 400PE a za třetí místo 200. I tak je to pořád víc, než v kdejakých brigádách. Na druhou stranu také nemusíme vyhrát vůbec nic, pokud budeme mít smůlu, ale když už nic jiného, alespoň by nám přibyly zkušenosti i na poli spolupráce mezi námi dvěma. Jooooooo… jinak jestli registrace nepůjde elektronicky, musíme se stihnout ve městě nahlásit do devíti. V kolik vůbec máme dojet do Štrasburku?“ Otázala jsem se dívky a jelikož tentokrát byla na řadě s odpovědí ona, alespoň jsem měla čas pořádně využít příležitosti na další vychutnání si svého steaku s bramborem a zeleninou. Hah… kafe už je studené… ale to nevadí. Pořád lepší než žádné.

„Jinak, čeho chci určitě využít, tak je chytání, to je jasné. Mimo to jsem ale našla i hooodně zajímavé inzeráty.“ Pokračovala jsem. „V jednom nabízejí Abru, pokud jim dodáš jednoho travního pokémona. Myslím, že ten by tu měl jít také chytit. Kdyby se mi poštěstilo, tak bych se na toho pokémona ráda podívala.“ Švitořila jsem po chvíli opět nadšeně. „A pak je tu nějaký pan Chovatel, co prodává vajíčka pokémonů. Není to vzrušující?“ Vybafla jsem na dívku. Jistě, ani já ani Jess sebou nemáme inkubátor, ale… „A je tu Secondhand s pomůckami pro trenéry. To by se nám mohlo hodit. Třeba najdeme něco užitečného za rozumnou cenu. Já jsem si dnes v ranním vlaku koupila jen pár věcí a 400PEček jsou v háji.“ Znělo to, jako bych si stěžovala? Mno, jo, můj niterní syslík trpěl. Měl málo penízků, ale na druhou stranu jsem si jasně uvědomovala, že šlo o vhodné investice.

„ÉÉÉÉÉéééééé… ale to jsem ti odběhla od těch kurzů. Ne, neodběhla, já je ani nenačala.“ Opravila jsem se se smíchem, načež jsem dozunkla své kafe. "Jednodenních seminářů je tu strašně moc, ale nemám tucha, zda zaberou opravdu celý den nebo jen část. To se chce poptat…. Jinak cena je zruba 40 až 70PEček.“ Dodala jsem, než jsem dívce přistrčila mobil se stránkou, která psala o možnostech kurzů. „Jen se koukni, by mi upadla pusa.“ Ušklíbla jsem se, načež jsem se mezitím pustila do jídla. A dívce tak dopřávala čas na čtení.

Zobrazit SPOILER

Michael Wotzchi (chovatel) - 01. prosince 2018 18:16

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Nákup jídla
Hlavní nádraží Praha

Projdu obchod rychlostí chůze a zastaví se před nádobím a zamyslím se. „Hmm nevím je drahé, sice bych si ho vzal rád, ale jen pro jednoho?“ Najednou se tok mých myšlenek zarazí. „Pro Dva“ S tím vytáhnu pokédex a hledám co můj geo jí. Pak nakoupím ještě se zastavím k kolegy.
„Sadu na vaření neberu. Počkám před obchodem. Ok? Nebo máš nějaký návr?“
S tím a plným košíkem věcí se vydám k pokladně a ven.

Nákup:
Vrecko na bylinky -15
2 flašky minerálky -6
1 balík trvedého pečiva 7
1 balík sušeného masa 10
1 Balík zeleniny 10
1 balík ovocia 12
Celkem:60 Pe

Liem Peruo - 01. prosince 2018 21:03

soukromá zpráva od Liem Peruo pro

Nákupy

Jdu po krámě a prohlížím si co zde mají. Není toho zrovna nějak moc, ale pořád lepší než nic. Michael má vybráno mnohem dříve než já.
"Dobře, já mám když tak sebou ešus a ten by nám měl stačit."
Vrátím se k nákupu a postupně dávám do košíku věci co budu potřebovat,

2x fľaša minerálky - 6
1x balík trvedého pečiva -7
1x balík sušeného masa -10
1x balík ovocia -12
Celkom: 35

Doufal jsem, že v krámě najdu ještě nějaké guláše v konzervách a nebo aspoň fazolí, ale bohužel si budu muset vystačit se zásobami z domova. Kdo by vlastně, taky šel na cestu a pro začátek si něco nevzal.
Dojdu ke kase a zaplatím. Poté dojdu za Michalee.
"Tak nakoupeno. Ještě něco než nám přijede vlak?"

Profesor Javor - 05. prosince 2018 13:48

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Nový útok
Pražský hrad, Praha

Karenin pokédex sa s pípnutím po otvorení rozžiari. Po vybratí možnosti naučiť pokémona nový útok sa vysunie na ľavej strane mechanika pre vloženie minidisku. Svetlozelený minidisk sa aj v pochmúrne tmavej miestnosti zaleskne na tých pár zostávajúcich lúčoch svetla baterky. Svetlo akoby prebehne po siluete listu na jeho vrchnej strane. Po vložení do pokédexu sa mechanika automaticky zavrie a na displeji sa rozsvieti nápis s možnosťami výberu, ktorý sa postupným odklikávaním možností mení:

Vyberte pokémona, ktorý sa má naučiť útok Výhonky. Po dotyku prstom malej podobizne Chikority sa rozžiari ďalší dotaz. Chikorita sa snaží naučiť nový útok, chcete aby sa naučila útok Výhonky. Po odkliknutí zeleného tlačidla sa ukáže ďalší text, ktorý navádza k nasledovnému postupu. Namierte šošovku pokédexu na vstupný bod pokébalu Chikority. Potom čo Karen zavolá Chikoritu späť do pokébalu a namieri pokédex priamo na vstupný bod jej pokébalu, vyšľahne zo zariadenie modrý lúč svetla. Lúč sa dotkne pokébalu a po krátkom spojení zmizne vo vzduchu. Vstupný bod pokébalu žiari ešte chvíľu namodro, následne zmení farbu do červenej, až kým zhasne úplne. Na displeji sa vypíše posledná správa. Vaša Chikorita sa naučila nový útok – Výhonky. Len čo Karen vypustí pokémona späť na schodisko, uskočí Chikorita kúsok stranou a vzduch pretnú dve trávne liany, pripomínajúce tvarom a plieskavým zvukom bič. Výhonky po krátkom teste zmiznú s rovnakou rýchlosťou ako sa objavili a naradostená Chikorita priskočí k nohám trénerky.

Profesor Javor - 05. prosince 2018 14:05

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Nastupovaaaaať
Hlavní nádraží, Praha, 11:15

Mladík za pokladňou len neochotne zosunie slúchadlá z uší na krk a odtrhne oči od displeja smartfónu. Postupne naťuká položky jednotlivých nákupov. Jediné slová, ktoré sa rozhodne na vás „vyplýtvať“ sú tie, oznamujúce celkové sumy nákupov. Do natiahnutej ruky prevezme peniaze a vráti výdavok. Akonáhle úspešne ukončí aj druhý nákup, prekryje uši opäť slúchadlami a odvráti pohľad od návštevníkov späť k displeju.

Len čo Liem pobalí veci a pridá sa k Michaelovi stojacemu už pred obchodom, sa z reproduktorov na stanici ozve strojový hlas v hlásení: Na kolaj číslo 3, práve dorazil rýchlik R2125, pokračujúci v jazde do Ostravy. Vlak vyráža zo stanice Praha – Hlavní nádraží s pravidelným odchodom o 11:30. Za rušňom sú radené vagóny prvej triedy číslo 1 a 2, a následne vagóny druhej triedy 3, 4, 5 a 6. Vlak je vybavený jedálenským vagónom a vagónom slúžiacim na úschovu nadrozmernej batožiny a bicyklov, radenými na konci vlakovej súpravy. Urýchlite prosím svoj nástup do vlaku.

Michael Wotzchi (chovatel) - 08. prosince 2018 20:24

soukromá zpráva od Michael Wotzchi (chovatel) pro

Přijel vlak
Praha

Trošku se usměji když ke mně přistoupí můj kolega, zatím co si uklízím nakoupené jídlo do batohu, kývnu. „Mám za to, že by bylo lepší jít na vlak.“
Když se ozve hlášení o příjezdu vlaku. „Jdeme?“

Opatrně si vložím batoh na záda a pár okamžiků počkám jestli mě můj kolega následuje, pak se dám na zrychlenou chůzi.

„V Ostravě budeme odhadem tak kolem páté hodiny. Máš už představu kterým směrem se odtamtud vydáme?“

Pronesu trošku zamyšleně.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 18. prosince 2018 20:41

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Povídání u večeře
Ve vlaku s Ninou Norovou

Jak tak Nina opět shrnula všechno, co bychom měly ve městě stihnout, naježily se mi chloupky na zátylku. Začínala jsem mít pocit, že to všechno rozhodně nestihneme. Podívala jsem se z okna. „Tak to uděláme jednoduše. Napíšeme si to, co bychom za žádnou cenu neměly propásnout. A to ostatní pak buď stihneme anebo ne, ne?“ navrhla jsem jí jednoduché řešení.
Pak se Nina rozmluvila o tom turnaji, o němž mi vyprávěla při večeři. „No, ale za ty zkušenosti to určitě bude stát za to. A nechtěla jsi náhodou zápas mezi námi?“ nadhodila jsem. Na nádraží chtěla zápas, který jsem odmítla, protože jsem měla unavené pokémony, ale ve vlaku si odpočinou a alespoň bychom se lépe seznámily.
Opět jsem poslouchala a u toho jedla. Za chvíli mi zůstal prázdný talíř a sklenice. Odložila jsem příbor ve chvíli kdy se mě Nina zeptala na důležitou otázku. „Ehm…“ pronesla jsem zamyšleně. Snažila jsem si vybavit kdy bychom měly dorazit do Štrasburku, ale jaksi jsem to v paměti nevydolovala. Pokrčila jsem rameny. „Tak to vůbec netuším. Snad to budou ještě před spaním hlásit?“ Svoji modlitbu jsem pronesla ve formě otázky. „Nebo alespoň někdy během cesty,“ dodala jsem.
Vajíčka pokémonů? Narovnala jsem se. To když vyhrajeme nějaké peníze, tak bychom se tam mohly stavit a koupit si nějaké vajíčko! Svoje myšlenky jsem převedla do hlasitých slov: „Na ty vajíčka se můžeme podívat! Za kolik je prodává?“ vyhrkla jsem na ni.
Pohled mi sklouzl dolů k jejímu mobilu. Začala jsem procházet nabízené kurzy. Prolítla jsem první řádky. Všechno to bylo nezajímavé a pro nás neužitečné kurzy. Rozklikla jsem kurz vaření a pročítala jsem další informace o tom. Nakonec jsem ale usoudila, že by Nina jakožto dospělá a znalejší by měla rozhodnout, co bude pro nás výhodnější. Telefon jsem jí vrátila zpátky.
„Už máš po jídle? Mohly bychom jít vybrat něco pro naše pokémony.“ Ta sušenka, co dostali je určitě na dlouho nezasytí a potřebují taky pořádné jídlo.

Nina Norová (cestovatelka) - 20. prosince 2018 11:10

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

VEČEŘE A NÁVRAT DO KUPÉ

Zasmála jsem se. Očividně jsem dívku pěkně zaskočila s naším plně nabitým programem na blížící se zítřek. „V klidu. Stačí, když mi řekneš, co nechceš promeškat ty. Kdyby se náhodou naše cesty rozcházely, můžeme se rozejít a setkat se u vlaku, ale to bych volila jako poslední možnost.“ Dodala jsem stále s milým úsměvem na tváři. Za celou dobu jsem toho moc nesnědla. Zvláště, jak pořád povídám, neměla jsem na to moc času. Ale některé věci je lepší vyřešit rovnou…

„Dobře, takže ten turnaj bereme. Kouknu se po tom přihlašovacím formuláři. Snad tu bude na netu a snad dojedeme do města včas.„ Shrnula jsem celou turnajovou problematiku pár větami. Načež jsem si opět uzobla ze svého jídla.

„Co se týká vajíček, počkej, rozkliknu ten inzerát, jestli o tom píše něco více, případně jaké typy poskytuje…“ Opět to bylo víceméně mé nepřítomné mumlání, jak jsem místo jídla vyhledávala další důležité informace. „A jestli chytím toho travního pokémona, ráda ho vyměním za toho jiného z dalšího inzerátu.“ Zabrumlala jsem, zatímco se mi stránka načítala, abych dívku ujistila o svém záměru.

„Hmm… promiň ještě trošku.“ Odtušila jsem trošku se studem, že jsem v jídle tolik pomalá. Ale ráda bych vyřídila vše zde a poté v kupéčku nakrmila jen pokémony a šla spát. „Co ty kurzy? Ani jeden tě neláká? Kdyby jo, tak zkus na něj zareagovat, jestli máš ohledně nich nějaké otázky.“ Již jsem mumlala s plnou pusou vlažného jídla. „I když to vidím spíše s kurzy až v Paříži, tam bychom se mohly chvíli zdržet.“ … Snad si z toho dívka něco odnesla, protože jsem nemínila již více po jejím popohnání trávit čas kecáním bez jídla. UUUAAAAAaaaa…já vážně měla velký hlad. Je úplně jedno, že je to již téměř studené. Pořád je to moc dobré…

„Tak jo, už můžeme vyrazit. Vezmeme to jídlo a půjdeme do kupé. Ráda bych šla co nedříve spát a cestu prospala. Beztak je z většiny celá přes noc a zítra potřebujeme být čilí. Ráda bych stihla co nejvíc toho půjde, od fotek, chytání, turnaje, obchodů, atp.“ Pousmála jsem se na dívku. A jen co jsme vyzvedli i něco pro naše miláčky (i s trvanlivou zásobou na několik dní v mém případě), vydaly jsme se do našeho kupé.

SHRNUTÍ:

- jestliže se jde přihlásit na turnaj trenérských dvojic on-line, učinila jsem tak

- co se týká soutěže (v chytání hmyzích pokémonů) byl vznesen dotaz, zda pokébaly poskytuje pořadatel soutěže a jak se vyhodnocuje nejlepší trenér, jaké jsou podmínky a jaké jsou restrikce (via druh pokébalu, léčení pokémonů během pokusu o chycení pokémona, atp..), kdy soutěž začíná a kdy končí, kdy je její vyhodnocení

- vyhledávala jsem podrobnější informace o inzerátech týkající se vajíček (jaká vajíčka jsou k mání a za kolik)

- co se týká nabídky brigád, zareagovala jsem na tu v hotelu (cca na 4 hodiny to bylo?) zda je jedno, v kolik hodin bychom se dostavili k práci, zda je možné přijít i na večer a přivydělat si v tu dobu

- co se týká kurzů, byl určitě vznesen dotaz, od kolika do kolika jsou (pokud to nikde nebylo uvedeno a my si to nestihly dovyhledat)

- pořízení jídla pro pokémony (v mém případě i nějakého trvanlivého na delší dobu cestování)

- dále bych si ráda v hlavě dle odpovědí na mé dotazy a inzeráty složila časový plán, od příjezdu vlaku, účasti na turnaji, kdy je soutěž, čas na prohlídku města fotky a chytání pokémonů i obchody uzavřené na základě inzerátů případně se zapojením i vypsaných kurzů a noční brigádu v hotelu až po odjezd vlakem do Paříže (i v případě, že by se časy překrývaly, prosím o rozpracování do PJského postu, své myšlenky shrnu po obdržení těchto informací :D Jestli PJ bude tak hodný a zpracuje to i graficky do formy přehledné tabulky, budu si chrochtat blahem :3 ).
[/i]

Profesor Javor - 23. prosince 2018 13:17

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Cesta vlakom do Francúzska
Rýchlik do Štrasburgu

Večera postupne plynie spolu s ubiehajúcim časom a rovnako sa posúva diskusia k plánovaniu zajtrajška v Štrasburgu. Mesto ponúka obrovské množstvo možností a tak je potrebné sa rozhodnúť, čo zajtra využijete. Prvá zhoda príde pri zmienke o turnaji trénerských dvojíc, o ktorom sa Nina hneď pustí nájsť ďalšie informácie. Po rozkliknutí stránky o turnaji sa ukážu základné informácie:

Turnaj sa koná priamo na námestí Kléber, kde je zriadený štadión k pokémonským zápasom. Na prihlásenú dvojicu nie sú žiadne špeciálne požiadavky. Turnaj sa hrá na jeden vyraďovací zápas, kde postupujúci ide do ďalšieho kola a porazený vypadáva. Každý tréner zo súťažiacej dvojice môže v zápase použiť len jedného pokémona, akonáhle sú vyradení obaja pokémoni jednej strany zápas sa končí. V ďalších zápasoch môže tréner použiť aj iného pokémona zo svojej skupiny, ale v každom len jedného vybratého, bez zmeny. V prípade stiahnutia pokémona z boje je pokémon automaticky vyradený. Ďalej sú popísané výhry pre prvé tri miesta a pár informácií o meste a dôvode turnaja. Na spodnej strane stránky je odkaz, ktorý po kliknutí presmeruje návštevníka do formulára od Googlu, určeného na prihlásenie. Treba v ňom vyplniť mená a priezviská oboch trénerov, vek, názov tímu a pokémonov (maximálne 6), ktorých tréner počas turnaja chce použiť. Po odoslaní príde potvrdenie a dotaz, či chcete poslať ďalší formulár. Po vrátení na stránku sa počítadlo prihlásených dvojíc posunie na číslo 16, čo znamená, že ste sa stihli prihlásiť len tak-tak.

O súťaži v chytaní hmyzích pokémonov je tie na stránke mesta pár užitočných informácií. Špeciálne Nestbally na chytanie hmyzích pokémonov poskytuje usporiadateľ v počte 5 kusov, takže každý účastník má 5 pokusov na chytenie toho najsilnejšieho hmyzieho pokémona. Ten najlepší úlovok vyhodnocuje trojčlenná komisia zložená zo zástupcu mesta, kurátora parku a zástupcu európskej pokémonovej rady. Tréner môže použiť len jedného pokémona počas celej súťaže, ktorá trvá jednu hodinu, iné obmedzenia sa neuvádzajú. Súťažiaci môžu chytať ľubovoľne v parku, nesmú však počas doby trvania súťaže prekročiť hranice parku. Súťaž začína na poludnie a trvá hodinu a vyhodnotenie je okamžite po ukončení a prezentácií jednotlivých úlovkov účastníkmi.

V inzeráte o vajíčkach nie sú uvedené žiadne podrobnosti a treba si tak podrobné informácie as overiť na uvedenom telefónnom čísle.

Inzerát o brigáde v hoteli už je o niečo podrobnejší. Uvádza presné meno hotela neďaleko námestia Kléber – jedná sa o hotel reťazca Holiday Inn s podtitulom Strasbourg-Centre, ktorý potrebuje pomôcť s upratovaním počas jarného turistického návalu. Ponúkajú odmenu 50PE na osobu za upratovanie izieb, ideálne v hodinách podvečer až večer. Okrem toho ponúkajú brigádnikom aj ubytovanie zdarma, pokiaľ by upratovanie trvalo do nočných hodín.

Pri kurzoch je uvedené, že väčšina jednodenných kurzov začína okolo 16:00 hodiny poobede a trvajú dve vyučovacie hodiny (45 minút) s 15 minútovou prestávkou na kávu, prípadne iný odpočinok.
Potom čo dojete a rozhodnete sa vrátiť sa na kupé aj s nejakým tým jedlom pre pokémonov, na vaše potešenie zisťujete, že večera a rovnako pokémonské jedlo, ktoré sa rozhodnete kúpiť, sú súčasťou ceny lístka na vlak. Profesor vám upgradoval lístky kúpené Jess a Marcusom na lístky prvej triedy, so všetkým, čo k tomu patrí v cene. Po návrate do kupé objavujete skupinku pokémonov ako spia schúlený do kĺbka. Charmander sa s Fir opierajú o seba ramenom a spokojne oddychujú a Wooper s Tangelou sú opretý do mäkkej kožušiny v klbku spiaceho Eeveeho. Keď konečne zaľahnete aj vy Nina sa pokúsi zostaviť ešte predtým než zaspí plán na zajtrajší deň.

***

Príchod vlaku do Štrasburgu je, ako ste zistili z letáku v kupé, o 6:45 na stanicu Gare de Strasbourg, cesta do centra trvá približne 15 minút. V centre sa nachádza námestie Kléber aj katedrála Notre-Dame, turnaj začína na námestí presne o 9:00 a mal by trvať maximálne 2 a pol hodiny podľa rozpisu. Za polhodinu ste podľa aplikácie Mapy v botanickej záhade, kde práve o 12:00 začína súťaž trvajúca hodinu s ďalšou polhodinou na vyhodnotenie. Následne mesto už neorganizuje žiadny program, takže až do 16:00 máte voľný program na návštevu mestských parkov, účasti pár súbojov, či nejaké tie nákupy. Kurzy začínajú o 16:00 a trvajú maximálne do 18:00. V hoteli je možné sa prihlásiť od 18:00 do 20:00 a brigáda následne trvá 4 hodiny a máte to aj s prespaním do druhého dňa. Inzerciu si treba vytelefonovať. Vlak do Paríža odchádza nasledujúce poludnie o 12:45.

Annika Winkler (trenér) - 23. prosince 2018 15:37

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

NOVÝ ÚTOK

Praha Hrad

Dokud jsme se bavily jenom o rozložení našich sil, byla jsem skoro až překvapená, s jakou lehkostí dokážu s Karen hovořit, ovšem její následná slova mě zanechala v rozpacích, přistihla jsem se, jak lapám po dechu, neschopna nalézt ta správná slova a jen přítmí hradu dokázalo skrýt ruměnec náhle se vytvořivší na mé tváři. "Děkuji ti," hlesla jsem a doufala, že moji zdrženlivost přičte napětí míseným s očekáváním. Je to poprvé, co mám možnost sledovat, jak se Pokémon učí nový útok.

S radostnými jiskřičkami v očích si ještě trochu poposednu, abych na vše dobře viděla. Rozpaky mě přejdou přesně v moment, kdy místnost na okamžik ozáří modrý sloup světla mířící k Pokéballu. Chvilku ani nedutám a veškerá pozornost se upne k blikající schránce. Ještě párkrát se u vrcholu mihne červená a je dokonáno. V zápětí už Chikorita zkouší svůj nový útok. Trochu horkosti mi přeci jen v tváři zůstalo, jenže teď vše vystřídalo nadšení a zcela samovolně zvednu ruce v potlesku, "To bylo úžasné, Chikorito!" zvolám pochvalně a otočím se k její trenérce se slovy: "Povedlo se, konečně se můžeme dostat dál." Dlouho neváhám a hned se zvednu na nohy. Nejprve tedy trochu protáhnu sezením ztuhlé končetiny, ale dva výdechy stačily, abych se opět cítila ve formě.

Ještě jednou se však zhluboka nadechnu, jako vždy, když je třeba se připravit na další důležitý krok. "Tak, jdeme na to," slova skoro přešla do šepotu a pohled se mi zúžil jen na propast před námi, "Zubate, vem Chikoritu na druhý břeh. Ale nejprve si vyzkoušej, jestli ji uneseš!" Vydám své povely. (6)
Věřím, že na to bude mít síly ještě dost, ale v takové chvíli bych si nedovolila provést něco tak neuváženého. "Drž mu palce," mrknu na svou kamarádku a tvář mi opět zkrášluje potěšený úsměv. "Bulbasaure, připrav se. Až bude na druhé straně, zachytíš její šlahounky a spolu vytvoříte most." Instruuju ještě svého Pokémona, i když náš plán už několikrát slyšel. (2)

Jakmile bude provazový most nad propastí vytvořen, nejprve sama vyzkouším jeho stabilitu a pevnost. Fóbií z výšek sice netrpím, ale temnota pod námi mi rozhodně na klidu nepřidává. Až když si budu naprosto jistá, že dokážeme přelézt na druhou stranu, pomalu vykročím. "Půjdu první, počkej raději, až budu na druhém konci, ať se nic nestane," povím Karen a snažím se tvářit co nejjistěji, ačkoliv sama moc dobře vnímám, jak mi začalo srdce bušit jako o závod. (4)
"No tak, to bude dobré, je to jenom pár kroků, to zvládneš!" povzbuzuji sebe sama a snažím se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby mi náhodu uklouzla noha, nebo se uvolnil úchyt...

Karen Dale (chovatel) - 24. prosince 2018 15:47

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Hurá cez most
Praha, Hrad

Pokédex je skvelá vec, na moje šťastie, ako nováčika v tomto tajomnom svete pokémonov, ma tento technický zázrak dokázal previesť správnym postupom na naučenie nového útoku pre môjho pokémona. Zaujate sledujem modré svetielko, ktoré sa vyhrnie z pokédexu priamo na stred pokébalu, ktorý teraz držím v ruke. Napäto zostanem sledovať pokéball, ktorý zmení farbu stredu, kým ma pokédex neuistí, že sa Chikorita naozaj naučila nový útok.

Následne Chikoritu znova vypustím z pokéballu a na Annikyne slová súhlasne prikývnem. "Parádne! Si šikula. Najprv si ešte skús svoj nový útok." (1) Popoženiem Chikoritu s pokývaním hlavy na skúšku. Ešte o nič nejde, je mi jasné, že aj napriek tomu, že sa útok naučila, nebude ho vedieť na prvý pokus ovládať bravúrne. Len čo si pokémon svoj útok skúsi, pokračujeme s ďalším plánom, ktorý medzi tým rozbehla Ann. "No ty si šikula," pochválim trávnatého pokémona za dobrý pokus a načiahnem sa aby som Chikoritu pohladkala po hlave. "Takže plán je jasný, spolu s Bulbasaurom spravíte pomocou tvojho nového útoku Výhonky most, po ktorom prejdeme na opačnú stranu, áno?!" Rozhodnem sa ešte presnejšie osvetliť situáciu vopred svojmu pokémoniemu parťákovi. "Zubat ťa prenesie na druhú stranu."

Zubat sa pokúsi chytiť Chikoritu a najprv poskúša, či ju unesie. "Držím," pokývam na Ann a na tvári mi žiari rovnako potešený úsmev. Som si takmer istá, že to Zubat zvládne. Len čo modrý pokémon zloží Chikoritu na opačnej strane priepasti prikývnem. "Tak Chikorita, tento raz na ostro. Použi Výhonky smerom k Bulbasaurovi, aby ste mohli spoločne vytvoriť most. Hlavne pomaly a opatrne." (2) Inštruujem ešte raz, napriek tomu, že pokémon iste vie, čo má robiť.

Akonáhle pokémoni vytvoria povrazový most, Annika sa pustí do prechodu. "Dobre, ale buď opatrná." Súhlasím s tým, že pôjdem až keď dôjde na druhý koniec. Nápad je to síce dobrý, ale o strach o svoju novú kamarátku mi zovrie hruď zvnútra ako neviditelná Haunterova ruka. S napätím sledujem, ako Annika pomaly lezie na povrazový most a postupuje vpred . Baterkou svietim niekam do priestoru tak, aby som neoslepila pokémonov a zároveň aby Annika videla kam stúpa. (6) So zaťatou päsťou druhej ruky postávam na okraji pri Bulbasaurovi a zubami zatínam do spodnej pery. "To zvládneš, len pomaly, opatrne. Opatrne..." Sledujem postup svojej parťáčky.

Nina Norová (cestovatelka) - 25. prosince 2018 14:16

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

LAVINA SLOV V KUPÉ

Se zbytkem nových objevů jsem počkala až do kupéčka. Už jsme se tu zdrželi až příliš dlouho a byl čas se vrátit k našim pokémonním přátelům. Jak já jsem děkovala profesorovi, za tyto jízdenky. Bylo příjemné mít možnost šetřit si své první peníze na výbavu pro pokémony a nemuset je utrácet za jídlo… vlastně pro všechny. A možnost přibalit si něco na cesty? Vysloveně neocenitelná!! Odcházela jsem s plnýma rukama balíčků do kupéčka. Vždy jsem myslela na budoucnost, i přes to, že jsem si téže uvědomovala, že možná vypadám jak skrblík. „Víš, nemůžeme si dovolit příliš vyhazovat peníze za věci, které nám je nepřinesou zpátky.“ Špitla jsem k dívce po cestě vlakem. „Asi to vypadá blbě.“ Celá jsem zrůžověla. „Ale radši budu vypadat jak syslík, než abych zítra řešila, že mí pokémoni mají hlad a já nemám peníze na to, jim vůbec jídlo zaopatřit.“ Přiznala jsem, ač celá rudá, s hlavou hrdě zdviženou. Kdysi jsem slyšela: Zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Pro mě toto bylo jedním z nich.

Když jsem se pokusila šetrně otevřít dveře (s plnýma rukama to jde hůře), při prvním pohledu na naše přátele jsem se začala uculovat a hned s pobídnutím ustoupila do prostoru, aby se Jess mohla také pokochat. Naši miláčci vypadali úplně hotoví. Tiše jsem se zasmála. Tázavě jsem se podívala na Jess, poté na jídlo. Divila jsem se, že Fir i přeze všechno dokázala zapomenout na hlad a vytuhnout. Asi se dobře bavila. Jestliže Jess chtěla své pokémony nechat spát, já jsem šetrně a jemně Fir pohladila po naducané kuřecí tvářičce, abych jí tiše probudila. Jakmile a pokud na mě otevřela svá velká kukadla, naznačila jsem jí prstem před rty, aby byla potichoučku a vyzvala jí dalším gestem, aby opatrně za mnou dohopkala a na sedačce kousek od ostatních si mohla sníst své ještě stále teplé jídlo. „Vypadá to, že jsi se s Charmanderem hezky spřátelila.“ Pošeptala jsem jí, pokud ovšem nebyli již všichni další pokémoni vzhůru. Pohladila jsem jí a zbylé jídlo postupně pouklízela (pokud možno co nejtišeji, jestliže ostatní spali) do batohu.

Poté jsem přešla k Jess i s blokem a papírem, na který jsem v rychlosti načrtla dva rozvrhy. Jeden jsem jí předala, druhý si nechala a začala jsem se s ní o nich bavit.

Grafický program ve Štrasburku

„Nakonec to vypadá hodně slibně.“ Začala jsem a pokud někteří stále spali, pokukovala jsem po nich, zda je náhodou příliš nevyrušuji svým šepotem. „Dohledala jsem zbylé informace a poté, co jsem vše sestavila do jednoho plánu, máme opravdu spoustu příležitostí, kterých by byla chyba nevyužít.“ Na chvíli jsem se odmlčela a pohlédla do rozvrhu, který dívka držela v rukou. „Vidíš? Jen co přijedeme, během pár minut se dostaneme do centra a máme zhruba dvě hodiny na to, abychom si ho prohlédly a já mohla fotit. Přemýšlela jsem, že bych ráda tu katedrálu vyfotila víceméně ze shora, takže by to chtělo najít nějakou zhruba stejně vysokou budovu naproti s oknem, kde by mi Fir zapózovala, ale jestli to nepůjde, asi se budu muset spokojit s klasikou.“ Trošku jsem se rozvášnila, protože památky a focení to bylo opravdu moje. „Zároveň turnaj začíná také na náměstí a to od devíti, jak vidíš.“ Poukázala jsem na vedlejší kolonku, a tak jsem naznačila, jak je vůbec program sestrojen, i když jsem si byla jistá, že by to dívce beztak došlo. „Stihla jsem nás přihlásit jen tak tak, takže jsme měli štěstí, kdybychom to nechali až na zítra, ostrouhali bychom.“ Vydechla jsem trošku hrdá na svůj nápad. „Jinak je jeden vyřazovací turnaj, který když projedeme, nedostaneme již šanci…. JO!“ Rozpomněla jsem se. „…Přihlásila jsem všechny tvé pokémony. Já mám jen Fir, takže to bude trošičku náročnější, ale… to nějak zvládneme. Naštěstí jsem pro ní nakoupila jisté… pomůcky, tak snad náš postup nebudu příliš zbrzďovat.“ A vzápětí jsem Jess povyprávěla o podmínkách turnaje a užití pokémonů.

„Nakonec jsem zjistila také něco o té soutěži.“ Dodala jsem snad ještě hrději. „Pokébaly nám budou svěřeny, budeme mít 5 pokusů chytit nejprestižnějšího, když to tak řeknu,…“ ušklíbla jsem se pobaveně nad vlastní volbou slov „…pokémona.“ A pak jsem opět shrnula vše podstatné. „Sice budeme stát tady proti sobě, ale pokud naši pokémoni nebudou příliš znavení, můžeme to zkusit. Přece jen poté budeme mít dost času na odpočinek.

Soutěž končí až po jedné hodině, takže budeme mít hodně pozdní oběd, ale bohužel, s tím už nic nenaděláme. Nicméně až do čtyř máme volný program, takže můžeme buď procházet město, nebo chytat pokémony či nakupovat… jestli vyhrajeme nějaké prašule, ráda bych prozkoumala obchody.“ Usmála jsem se na dívku. „Pak je čas i na kurzy, ty jednodenní jsou prý od čtyř do šesti, takže by to nemuselo být marné…Zde bych se rozdělila. Pokud nás budou lákat rozdílné kurzy, proč toho nevyužít.“ Trošku omluvně jsem pokrčila rameny.

„Sama jsi říkala, že by bylo dobré se naučit vařit něco pro pokémony. Bylo by dobré, aby jedna z nás dvou tam šla a dělala si poznámky případně pro tu druhou. Ehmmm… mluvím o tom kurzu Vaření pokémonních dobrot. Mě osobně zaujalo Vedení pokémona v zápase, výhody a nevýhody v soubojích pokémonů. Jestliže mám být v budoucnu v zápasech nápomocná, bylo by dobré, abych něco o tom věděla. Krom toho já o pokémonech vím opravdu málo.“ Následoval stydlivý úsměv. „Nebo si to můžeme prohodit. Na čem se budu prezenčně účastnit je mi jedno, ale ráda bych získala poznatky z obojího.“ Přiznala jsem v rozpacích. A byla jsem zvědavá, co mi na to dívka řekne.

„Po kurzech by možná bylo dobré zkusit jít chytat pokémony. Řekla bych, že po pěti hodinách odpočinku by naši parťáci mohli být opět trošku při síle. Případně je po obědě můžeme preventivně vzít do Pokécentra, aby se nám na ně koukli, zda jsou v pořádku… nebo nemocnice, nebo tak.“ Byla jsem poměrně rudá a v rozpacích jsem radši pohled stočila k Fir. Jestli nás poslouchala, mohla mít třeba nějaké vhodné postřehy… třeba… doufala jsem. „Nicméně brigádu v hotelu bych nezahazovala, když se tam nahlásíme do osmi večer a budeme tam makat přes noc, můžeme tam zadarmo přespat. Jak je to se snídaní, tak to nevím… Ale v osm bych navrhovala budíček a pak bychom šli vyřídit ty inzeráty. Snad se mi podaří chytit toho správného pokémona.“ Povzdechla jsem si tiše. Když jsem se slyšela mluvit o našem detailním rozpisu, který jsme měli napraný poměrně načas…. trošku to děsilo i mě, ale uklidňovala jsem se tím, že jsou tam i dlouhé pauzy pro náš osobní zájem…. Tady mohla Jess vidět můj další nešvar. Měla jsem ráda všechno hezky předem naplánované… hold vysokoškolský nešvar.

Když jsem si to uvědomila, trochu rozpačitě jsem se na ní podívala. „Ehmmm…. myslíš, že to zvládneš?“ Přece jen… byla o dost mladší, jak já. Žádala jsem po ní hodně, a ještě k tomu práci přes noc až do půlnoci. Ustojí to? Já jsem si byla jistá, že ano,… plánovala jsem se dospat poté po obědě ve vlaku… věděla jsem, že to půjde… alespoň u mě… Jak to zvládne Fir, tak to byla také další otázka, ale malovala jsem si, že při nejhorším chytání pro náš vlastní zájem a inzerát s tím hadem nechám na druhý den na poslední chvíli…

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 26. prosince 2018 15:40

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Na plánu žádná zábava!
Ve vlaku s Ninou Norovou

Šla jsem za Ninou. Nejdříve si vybrala jídlo ona. Přece jen má jednoho pokémona, tak to bude rychlejší. Pak jsem přišla na řadu já. „Dobrý den, éééé… tedy večer. Tak já bych chtěla také jídlo pro své pokémony! Mám ohnivý typ, vodní typ, travní typ a normální typ.“ Přimhouřila jsem oči a v duchu jsem si vyjmenovala své pokémony ještě jednou, abych na nikoho nezapomněla. Pokývala jsem na souhlas, že jsem vyjmenovala všechny. „Ano a určitě bych chtěla taky jídlo alespoň na pět dní, co se nezkazí.“ Vykulila jsem oči, když mi to obsluhující kluk začal vytahovat všechno na pult. Jo, tak tohle rozhodně neunesu!
„Ehm…“ broukla jsem. „Mohla bych dostat nějaký sáček na to?“ zazubila jsem se na něj. Můj úsměv se rozzářil ještě víc a s poděkováním jsem to všechno začala cpát do sáčků. Sice to nebylo nic extra, ale v kupé to nahážu do batohu, snad tam na to budu mít dost místa.
Opět jsem se vydala za Ninou. Pořád jsem kontrolovala sáčky, aby se mi náhodou nějaký neutrhl a já nevysypala drahocenné jídlo na zem. Uši na sáčku s jídlem se začaly protahovat. Začala jsem se modlit, aby to opravdu vydrželo. Nině jsem jen několikrát broukla na souhlas.
Nina se zastavila u kupé a snažila se otevřít dveře. Než jsem ji stačila pomoci, už to měla. Zůstala stát u dveří a udělala mi místo. Nakoukla jsem do kupé za Ninou. Usmála jsem se. Naši pokémoni poklidně spali schoulení u sebe. Byla jsem ráda, že se Eevee pěkně seznámil s ostatními a očividně i spřátelil. „To jsou mi teda hlídači!“ řekla jsem šeptem naoko naštvaně. Každopádně jsem je nechtěla budit. Najíst se můžou i později. Sáčky s jídlem jsem odložila na volnou sedačku. Chtěla jsem se podívat, jestli mám v batohu místo na pokémoní jídlo, ale jelikož bych s tím šustila a dělala hluk, muselo to počkat až do rána. Kecla jsem si na zadek a vyzula si boty. Odepla jsem si ledvinku a odložila ji k polštáři. A zatímco Nina krmila svého pokémona, vysvlékla jsem si oblečení a z batohu vytáhla něco na spaní.
Když jsem byla nachystaná jít si lehnout, přistoupila ke mně Nina s kouskem papíru. Unaveně jsem se na něj koukala. Mlčky jsem poslouchala její zítřejší harmonogram. Občas jsem přimhouřila oči, někdy jsem se zase zamyšleně poškrabala na hlavě a občas vzdychla. Přijde mi to, trošičku nabitější, než jsem předpokládala. Tohle opravdu stihneme? A jak jsem se v duchu sama sebe ptala, jestli je opravdu možné tohle všechno stihnout, Nina pokračovala.
Nakonec se mě zeptala, jestli to všechno zvládnu. Zazubila jsem se. „V centru se zúčastníme turnaje, pak soutěže, pak si dáme velikanánský oběd a pak půjdeme na kurzy a pak na brigádu! Lehký jak facka!“ pokývala jsem hlavou. Sice nevím, kam zařadila spánek, ale zbytek jsem chápala. A nějaké to volno jsme taky měly, ale připadalo mi ho málo na to všechno okolo. „A teď rychle na kutě, když už máme tak velké plány, abychom to všechno stihly!“ Nebyla jsem naštvaná, teda alespoň zatím ještě ne. Zítřejší program mi teda jako zábavný nepřipadá. Všechno nalajnovaný a nikde žádná zábava. Našpulila jsem rty a zabručela si pro sebe. Takhle jsem si cestování teda nepředstavovala. Měla to být zábava. Místo zábavy se musíme držet harmonogramu, který musíme stihnout. Potichoučku jsem zalezla do postele. „Dobrou noc,“ popřála jsem Nině a Fir. „Žádám o šetrné probuzení ráno.“ Zachichotala jsem se. Rozhodně bych nechtěla žádnou vodní či ohnivou spršku. „A Fir, než půjdeš spát, zkontroluješ Charmandera? Aby nám tu svým ocáskem nic nepodpálil?“ mrkla jsem na ni. Kdyby tohle chudák Charmander slyšel, určitě by se propadl studem. „Ták dobrou noc!“ Praštila jsem sebou do peřin a silou svého mládí a po dlouhém dni jsem zavřela oči a usnula.

Profesor Javor - 27. prosince 2018 10:47

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Vysutá lávka
Pražský hrad, Praha

Zubat sa ihneď po Annikinom príkaze dá do akcie. Uchopí Chikoritu akoby nevážila ani gram a na znak toho, že s jej váhou nebude mať ani najmenší problém urobí premet vo vzduchu aj s trávnym pokémonom pevne v držaní. Chikorita sa netvári dvakrát nadšene a keby nebola zelená, asi by aj trochu zozelenela. Zubat si jej reakcie nevšíma a preletí s ňou ponad priepasť ako pierko. Gastly zatiaľ poletuje okolo neho a nahlas sa rehoce na celú chodbu. Keď Zubat zloží náklad na druhej strane schodiska, Chikorita si viditeľne odfúkne od úľavy. Nieže by Zubatovi neverila, ale s výškami nie je asi moc veľká kamarátka. Bulbasaur to všetko sleduje so zatajeným dychom v polosede – polostoji na okraji priepasti. Nasleduje Karenin pokyn k výhonkovému útoku. Zatiaľ ho ešte naostro pokémon nepoužil, takže to v podaní Chikority nie je žiadna sláva, účel ale splní i keď s malými obetami. Šlahúny obtočia Bulbasaura na druhom brehu a pevne sa zviažu dohromady. Malá neskúsenosť s útokom spôsobí to, že Bulbasaur dostane ranu koncom jedného z výhonkov. Trávny pokémon je však statočný a s bolestivou grimasou v tvári zatne zuby a statočne sa pustí do vypletania lávky. Jeho o poznanie slabšie a nedokonalé výhonky postupne vypletú most. Netrvá dlho a nad priepasťou sa hompáľa zelená lávka tvorená lianami. Nevyzerá moc pevne, ale obaja pokémoni do toho dali všetko, čo mohli. Dokonca aj Gastly vo vzduchu uznanlivo zahvízda nad umením spoločníkov.

Prvá sa po naoko nestabilnej lávke vydá odvážna Annika. Najprv je jej krok neistý a v chlade nad priepasťou zívajúcou do prázdnoty to vyzerá všelijako. V bežnom živote by si každý nad týmto pokusom pravdepodobne zaťukal na čelo, či zakrútil hlavou nad bláznom, ktorý by sa na takúto lávku pustil. Annika však svižným krokom doskočí na druhú stranu priepasti, skôr akoby to hocikto z tímu očakával. Mávne na Karen, ktorá sa pustí rovnakou cestou za ňou. Pri tej to však už nejde tak hladko. Keď sa dostane do stredu lávky a vyzerá to, že bez väčších problémov prejde za svojou kamarátkou, Chikorita sa pošmykne a letí priamo v ústrety prázdnote. Niektoré výhonky Bulbasaurovho výpletu začínajú v panike a strachu o kamarátku praskať, zatiaľ čo Karen je stále uprostred povrazového mosta. Dopadnúť to môže ešte všelijak, nič však nenasvedčuje tomu, že by sa to mohlo skončiť dobre.

Na zhrozenie všetkých zareaguje najpohotovejšie Zubat, ktorý vrazí zo strany v nárazovom útoku do Chikority presne tak, aby sa pregúlila na stranu a zastavila svoj pohyb do priepasti tesne na hrane posledného, celého schodu. Chikorita je síce už v bezpečí, aj Bulbasaur mal čo robiť, aby sa mu podarilo dobrzdiť hybnú energiu druhej strany, Karen je ale na tom o niečo horšie. Tá počas celej krízovej situácii visela uprostred lávky a miestami poletovala ako handerná bábika. Jediné, čo ju zachránilo pred pádom do priepasti je pevné zovretie jedného z Chikoritiných najpevnejších výhonkov. Síce vytrasená, vystrašená a poriadne strnulá, sa napokon dostáva aj Karen na druhú stranu. Zťažka dosadne vedľa vyčerpanej Chikority a obe majú chvíľu na vydýchanie.

Zubat zatiaľ nelení ani chvíľku, len čo výhonky ovisnú a ich majitelia si ich povolajú späť, preletí ponad prázdnotu a dopraví na druhú stranu aj posledného člena výpravy – rovnako vyčerpaného a sťažka oddychujúceho Bulbasaura.

Skupinka sa tak nakoniec predsa dostáva až ku dverám do veže, na konci točitého schodiska. Na prekvapenie oboch dievčat, sú dvere odomknuté a dajú sa otvoriť úplne jednoducho len zatiahnutím kľučky. Až prekvapivé, po tom všetko, čím si už museli v útrobách hradu postupne prejsť. Len čo sú dvere otvorené, vyvalí sa z nich silný zápach vlhkej zatuchliny a tvrdého alkoholu. Miestnosť je tmavá a dýcha chladom a temnotou. Keď skupinka vkročí do vnútra, z náprotivného rohu sa ozve hrubý, znelý hlas, silného kolínsko-pražského prízvuku, počuteľne potužený alkoholom. Slová hltané zlou artikuláciou vychádzajú z tmavého kúta pomaly jedno za druhým, akoby ich pôvodca bol už značne unavený. Co ... tady ... děláte? Kdo si myslíte ... že jste, ... že se sem opovažujete ... jen tak ... vkročit?

Profesor Javor - 27. prosince 2018 11:20

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ráno vo vlaku
Rychlík do Štrasburgu

Len čo dojete, obe sa svorne vydáte získať od čašníka nejaké to pokémonie jedlo. Pri pulte od čašníka zisťujete, že bežne dostupné pokémonie jedlo, je balené v plastových vreckách po päť výživných guľôčkach, z ktorých každá dokáže zasýtiť pokémona na viac ako 6 hodín. Pokémonie jedlo je rozlíšené pre rôzne typy do 5 základných kategórií. Čašník má oranžové, zelené, modré, sivé a čierné vrecká s potravou pre pokémonov. Každá si môže zobrať podľa vlastnej vôle, najviac však dve vrecká z každého typu. Čašník postupne prinesie každej objednávku, Jess podá aj veľkú papierovú tašku, do ktorej si svoje balíčky môže nahádzať a pohodlne dopraviť do kupé.

V kupé už sa veľa toho neodohrá, pokémoni sú až príliš unavený na vyvinutie akejkoľvek aktivity a prakticky, jediná, ktorá sa zobudí je Fir, ktorá má zo všetkých najviac ušetrenej energie. Aj jej však drobné očká klipkajú únavou. Unavene pozrie na Ninu a prikývne Jess na požiadavku, k dohliadnutiu na Charmandera. Nina narýchlo využije chvíľku, aby Fir posilnila kúpeným mliekom Miltanka a jej obrana pieskovým útokom, tak nadobudne nových rozmerov. Už je však veľmi unavená a tak ihneď potom vyskočí na lôžko späť k Charmanderovi a takmer okamžite zaspí.

Kým sa Jess prezlieka do niečoho pohodlnejšieho na spanie, Nine sa podarí zostaviť plán na nasledujúci deň v Štrasburgu a tak si obe ešte pred spaním prejdú zajtrajší deň, podľa nôt, ako ich zostavila Nina.

Ráno obe dievčatá takmer naraz prebudia prvé lúče slnka, ktoré sa cez okno derú do kupé. Je skoré ráno a vlak už sa nachádza tesne pred hranicami medzi Nemeckom a Francúzskom. Podľa hlásenia vlakového rozhlasu je príchod na stanicu do Štrasburgu plánovaný za hodinu. V hlásení ešte personál poskytne informácie o tom, že raňajky sa budú o chvíľu podávať v jedálenskom kupé a navyše dostávate pozvánku k stánku, ktorý bol zriadený rovnako v jedálenskom vagóne. Stánok ponúka široký sortiment tréningových a evolučných minidiskov pre rôzne druhy pokémonov.

Nina Norová (cestovatelka) - 27. prosince 2018 21:49

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

RÁNO VE VLAKU

Na Jessičina slova o hlídačích jsem se jen zazubila. Mno, byli, ale kdo by se jim divil, pokud za sebou měli náročný program a u profesora na něco takového nebyli zvyklí. Sama jsem si všimla, jak je Fir grogy po dni vlastně plného nicnedělání. Doufám, že mi zítřek ustojí… „Při nejhorším něco odrušíme.“ Dodala jsem s váhavým úsměvem, když Jess náš plán sfoukla poměrně jednoduše. „Doufám, že jsi zvyklá ponocovat.“ Zamumlala jsem si spíše pro sebe, než abych svá slova mínila přímo pro dívčiny uši. „Jistě. Dobrou noc.“ Pousmála jsem se mile a po chvíli, co jsem sledovala znovuuléhající Fir, jsem se sama sebrala a šla se převléknout a chrupkat. „Nastavím přijatelný budík.“ Zašklebila jsem se kysele… snad dívce bude stačit jeden a při nejhorším mě vzbudí přizabitím, když na něj reagovat nebudu… „Dobrou. Hezky se vyspi.“ Špitla jsem do tmy a roztáhla se na své části postele.

Byla jsem ráda, že jsem stihla ještě Fir podat mléko Miltanga. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, že na to zítra bude čas a já chtěla pro své roztomilé kuřátko udělat maximum, aby zítra obstálo křest ohněm. Potutelně jsem se pro sebe pousmála. Oheň ohnivému kuřeti neublíží, ale uvidíme, jak na tom bude konkurence.

Druhého dne mě překvapivě místo budíku spíše probudilo slunce. Chvíli jsem mžourala do toho světla, než jsem se rozhýbala konečně vypnout budík, než začne vřískat a poslouchala místní hlášení o snídani a upozornění na pokéstánek. „Jess? Spíš?“ Špitla jsem tlumeným hlasem a jestliže nezareagovala, s povzdechnutím jsem se začala sunout z pelechu, abych tak napravila. Snídaně…KAFEEEEE! Jo nemohla jsem se dočkat. „Jdeme na snídani?“ Zabručela jsem, když jsem si byla jistá, že je dívka vzhůru, ještě sama rozespalá, s rozježeným hárem na hlavě. „Mluvili něco o pokéstánku…budeš se chtít tam mrknout?“ Vyzvídala jsem, zatímco jsem si v průběhu otázky ne příliš vychovaně zývnula s tlamou dokořán.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 28. prosince 2018 14:55

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Nejdůležitější jídlo dne – snídaně
Ve vlaku s Ninou Norovou

Ráno mě probudily sluneční paprsky deroucí se skrz okno. Večer jsem úplně zapomněla na to, že bych měla zatáhnout závěsy, pokud tu nějaké vůbec jsou. Zakňourala jsem. „Ještě chvilku,“ zamumlala jsem rozespale a přehodila jsem si přes hlavu peřinu. Zakňourala jsem znovu, když se rozezní hlášení. Posadila jsem se a zamlženým pohledem jsem se koukala přes sebe. Zamrkala jsem a mlaskla. „Člověk se tu nemůže ani pořádně vyspat,“ zaprotestovala jsem. „V noci to s tebou háže a ani ráno není kousek klidu!“ Praštila jsem sebou zpátky do postele. Každopádně jsem věděla, že mi už spánek dopřán nebude. Dneska už ne.
Podařilo se mi vymotat se z peřiny a seskočila jsem z postele. Mí pokémoni už byli také vzhůru a nemohli se dočkat své snídaně. „No jo, no jo!“ Vytáhla jsem z tašky příslušné baličky. Každý jsem opatrně rozdělala a vytáhla jednu kuličku. „Ten prodavač říkal, že každá kulička vás dokáže zasytit na šest hodin, tak to teda vyzkoušíme, co vy na to?“ Každému pokémonovi jsem dala jídlo podle typu. „Až dostanete hlad, tak si řeknite o další.“ Pokývala jsem hlavou. Byla jsem ráda, že mí pokémoni mají konečně něco rozumného k snědku. A teď by na řadě můj vlastní žaludek.
Nejdříve jsem se přeslekla z pyžama a vykonala ranní hygienu. Z vlasama jsem se nepárala a prostě je hodila opět do gumičky. A nakonec jsem všechno narvala do toho batohu, co mi koupil otec před odjezdem. Ještě jsem neměla potřebu zjišťovat, co mi tam vlastně všechno zabalili. Promnula jsem si ruce. „Tak jsem nachystaná na pořádnou snídani! Ten stánek počká až na konec.“ Otočila jsem hlavu k Nině. „Myslíš, že si budeme moci vzít i něco na svačinu?“ Otevřela jsem dveře od kupé a vystoupila na chodbu. „A vy naši osvědčilí hlídači, opět to tu máte na starosti!“ zavelela jsem. Hladoví už nejsou, vyspinkaní jsou a tu chvíli to tu pohlídají. Ještě před soutěží je musím nechat zkontrolovat! Pokývala jsem hlavou.
„Hele, Nino, ještě před soutěží musíme navštívit pokémoní středisko. Nerada bych vypadla na tom, když nebude jeden z mých pokémonů naprosto fit,“ řekla jsem Nině cestou k jídelnímu vozu.
Tak jako včera při večeři jsem si na talíř nandala velkou porci, kterou do sebe budu určitě soukat hodně dlouho. Při té náloži jsem to opět odnesla k prázdnému stolu a vrátila jsem se pro džus. „Dobrou chuuuuuuuuuť!“ popřála jsem a sama se pustila do té nálože.

Nina Norová (cestovatelka) - 28. prosince 2018 19:30

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

SNÍDANĚ VE VLAKU

„Hmmm…“ Zabručela jsem, zatímco jsem se převalila na druhý bok. Jo, brzké stávání jsem také nemusela. Jen neochotně jsem se snažila znovu neusnout, ale byla jsem ta starší… měla bych být i zodpovědnější. Se zívnutím jsem se o pár okamžiků posadila na posteli a poté se sunula dolů. „Jo holka, to jsou cestovní podmínky.“ Zabručela jsem bez svého obvyklého úsměvu. „Buď ráda, že jsme nejely autobusem, abychom v něm přespávaly… to je teprve síla.“ Ušklíbla jsem se. Oproti tomu to tady byl opravdový luxus. Jen jsem měla zatáhnout ty závěsy, ale což, alespoň jsme ve střehu a stíháme snídani. V tu jsem ani nedoufala.

Lenivě jsem se oblékala, zatímco Jess dělila své pokémoní přátele… aspoň v něčem je výhoda, když jeden nemá toliko pokémonů. „Trochu mi to připomíná granule pro králíky.“ Broukla jsem k Jess, která si s nimi povídala o kuličkách. „Zajímalo by mě, jestli je to vůbec dobré-hé?.“ Další zívnutí uzavřelo mé ranní brumlání s pomalým tempem ruky k jeho zakrytí. Hold jsem po ránu byla mírně zpomalená. Pamatuji si na svá dětská léta, jak jsme s bráchou testovali psí i kočičí granule a mňamky… pes na plné čáře vyhrál!! Ani jsme se kočkám pak nedivili, že šli užírat psovi…

S pusou dokořán od neustálého ranního zívání jsem se podívala na Fir s němou otázkou, jak je na tom s hladem a případně jí dala jednu kuličku. „To platí i pro tebe.“ Dodala jsem ke svému roztomilému kuřeti, aby vědělo, že se nemá stydět si říci, když bude mít hlad.

„Můžeme to zkusit.“ Souhlasila jsem již se slabým úsměvem k Jess, která mi hlásila o své připravenosti. „Sváča se určitě bude hodit.“ Souhlasila jsem s jejím nápadem. Než jsem se začala culit při jejích slovech k pokémonům. „Dávejte na sebe u toho pozor a žádné rošťárny.“ Mrkla jsem na ně s pohledem upřeným především na Fir s Charmanderem. Asi je příliš brzy, aby pochopili o jakých rošťárnách jsem mluvila, ale i ty jejich dosavadní postačí.

Krátce na to jsme byli na chodbě a Jess na mě přišla s vhodným postřehem. Trošku zaraženě jsem se na ní podívala. „Jess, to nevím, zda na to bude čas.“ Přiznala jsem rozpačitě. „Předpokládala jsem, že u sebe máš nějaké revitalizační prostředky pro pokémony, takže pak po turnaji nebude problém se zúčastnit rovnou té soutěže… Co jsem četla v tom harmonogramu, máme to hodně na těsno a já si nejsem zcela jistá, že máme čas na pokécentrum, i za předpokladu, že bude po cestě.“ Přiznala jsem váhavě. „Proto jsem zvažovala, že v rámci toho, že mám jen Fir, budu si muset pořídit ještě pár revitalizačních prostředků v místním pokéstánku.“ Dodala jsem a zkoumavě pokukovala po své kolegyni.

Pak jsme na chvíli rozhovor porušili a já se také vydala ke švédským stolům, kde jsem si nandala míchaná vajíčka, opětovně mojí milovanou kávu, vzala si čerstvé pečivo a mezitím přemýšlela o tom, co si případně přidám, protože jsem si moc nevzala… možná si pak dojdu ještě pro párečky s hořčicí… „Dobrou chuť.“ Zavrněla jsem při pohledu do hrnku s kávovou hladinou.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 29. prosince 2018 10:28

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

První konflikt?
Ve vlaku s Ninou Norovou

Zamračila jsem se. „Neříkala jsi náhodou, že si chceš před soutěžemi vyfotit katedrálu?“ zeptala jsem se jí. „Když máme čas na focení, tak bych si snad mohla zajít místo toho do pokécentra, ne?“ zamumlala jsem podrážděně. Trošku mě naštvalo, že ona má čas na focení, ale nemá vůbec čas na to, aby se jí někdo podíval na pokémony. Přešla mě chuť na snídani. S takovou do té soutěže chodit ani nemusíme, pomyslela jsem si dotčeně. Měla jsem pocit, že se schyluje k našemu prvnímu konfliktu – celkem brzo…
Rozkrojila jsem rohlík tupým příborovým nožem. Naštěstí tyl rohlík čerstvě upečený, tak to šlo bez dlouhého pižlání. Namazala jsem ho zbytkem másla a položila na to plátky sýra. Rohlík spojila. To samé jsem udělala i s tím druhým.
Stejně jsem to nevydržela a nakonec jsem to řekla i nahlas: „Já tu soutěž chci vyhrát, a právě kvůli tomu moje cesta půjde nejdříve do pokécentra, abych měla jistotu, že to mí pokémoni zvládnou. Ale pokud je ti to jedno, tak se té soutěže ani účastnit nemusíme. Alespoň né té ve dvojicích.“ Odsunula jsem prázdný talíř.
Poslední dva rohlíky jsem si zabalila do ubrousku a rázným krokem jsem odešla od stolu. „Bože, kvůli jejímu focení nějakých památek raději projede soutěže,“ mumlala jsem si pod nosem. Ano byla jsem naštvaná. Takhle projet příležitost!
Nebylo by špatné něco nakoupit, a tak jsem zamířila k pokéstanku. Stoupla jsem si stranou, abych nebránila ostatním zájemcům koupit si něco, a dívala jsem se po sortimentu.

Annika Winkler (trenér) - 29. prosince 2018 16:11

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

DRAMA NAD PROPASTÍ

Praha - Hrad

Odvaha mě přešla přesně v okamžiku, kdy první noha opatrně našlápla na vratký most spletený z výhonků. "Snad mě to udrží," nepříjemně to pode mnou zavrzalo a já křečovitě obemkla prsty kolem šlahounů, až mi zbělely klouby. Snažila jsem se hlavně nedívat pod sebe, na sucho jsem polkla a posunula se kousek vpřed. A znovu. Pomaličku, krok sun krok. Žaludek mi plaval na vodě a cítila jsem, jak mi kůži v zátylku nepříjemně ochlazuje pot. "Už jenom kousek," vzdálenost k druhému břehu se pomalu zkracovala a oba Pokémoni zatím statečně drželi. Zatnula jsem zuby a poslední úsek překonala s nebývalou rychlostí. Jakmile jsem doskočila na pevnou zem, hlasitě jsem vydechla a tváři se zračila radost mísená s úlevou.

"Huh, dokázala jsem to," hlas se mi ještě trochu třásl, jak jsem se ze sebe snažila setřepat poslední zbytky křečovitého strachu. Skoro se mi z toho až zamotala hlava a já se raději hned posadila, abych mohla snáz uklidnit splašené nervy. "Karen, to zvládneš! zamávala jsem na svou kamarádku povzbudivě. "Určitě jsi mnohem statečnější než já," dodala jsem už jen v duchu při pohledu na třesoucí se konečky prstů. S napětím jsem sledovala, jak se sama vydává vpřed. V tu chvíli jsem si vůbec nepřipouštěla, že by se mohlo cokoliv pokazit. Oba travní Pokémoni byli stále soutředění a už veděli, co je čeká. Sama jsem se na schodech v sedě podepřela lokty a úsměvem povzbuzovala Karen. Most, ač nestabilní, poskytoval dostatečnou podporu. Až do chvíle...

Vůbec jsem nestačila včas zaregovat. Natažené ruce promáchly skrze vzduch následované poplašeným výkřikem. "Karen!" zajíknu se, náhle zcela paralyzovaná. S hrůzou očích sleduji, jak se Chikorita řítí vštíc temné hlubině, neschopna s tím cokoliv udělat. "Ne..." vydechnu a prvních pár slziček se protlačí do koutků. V ústech mám náhle sucho a útroby se mi zkroutily jako výhonky Tangely. S otevřenými ústy sleduji, jak se Zubat chopí iniciativy a chytře použije svůj útok, aby zabránil pádu do neznáma. S Karen to nepěkně škubne a je vidět, že má její společnice co dělat, aby ji udržela. To už se mi ale konečně do končetin vrátí cit a já se briskně přesunu na nížeji položený schod a pevně Chikoritu obemknu rukama. "Bulbasaure, vydrž. Už jen kousek! chodbu opět rozezní můj hlas s notnou dávkou paniky a oči nespouštím z mé kamarádky. Jakmile bude na dosah, natáhnu k ní ruku, opatrně přitáhnu a pomohu ji došlápnout na pevnou zem. Načež ji obejmu. Pevně a vroucně, vůbec si neuvědomujíc, že ji tak okrádám možná o poslední zbytky vzduchu. Střídavě otírám rukávy slzy z očí a natahuju.

"U Arcea, ani nevíš, jaký jsem měla strach," zamumlám mezi vzlyky, "teď už to bude všechno dobré!" Trochu si dávám za vinu, co se stalo. Měla jsem to vymyslet lépe, Zubat mohl už od začátku fungovat jako podpora při přechodu a určitě by se našel i lepší způsob, jak zajistit oba Pokémony. Příště už budu rozhodně chytřejší, důležité je, že jsme obě na druhé straně a nakonec snad i v pořádku. Až na ten šok. Postupně se od Karen konečně odlepím, s očima stále zarudlýma a dlaněmi spočívajícími na ramenou. "Mrzí mě to, příště to naplánuji lépe," zahuhňám omluvně a na okamžik sklopím zrak. Zubat se mezitím postará o přenos Bulbasaura, "děkujeme ti, všechny si nás zachránil, máš u mě pamlsek!" Usměji se na okřídleného společníka a začnu ještě drbat Bulbiho na jeho roztomilé, široké hlavě. Dám tak Karen konečně prostor, aby si skutečně oddechla. "Tohle byl asi nejhorší zážitek v mém životě," vydechnu, jakmile ten nejhorší stres opadne. Stále ale cítím ten nepříjemný tlak v žaludku a každičký pohled směrem k propasti vyvolává jen mrazení. Jen doufám, že bude nějaká jiná cesta zpět...

***

Když se obě dostatečně vydýcháme a pomuchláme s našimi Pokémony, připravím se na snad poslední výstup nahoru. "Také jsi tak napjatá z toho, co uvidíme na konci?" zeptám se během cesty Karen, když vnímám, jak s každým dalším schodem má nervozita opět stoupá. Došly jsme už tak daleko, možná jsme se právě ocitly kousek před cílem, ale netuším, co za posledními zavřenými dveřmi očekávat. Byla bych s nimi možná raději zápasila i déle. Odporná směsice zatuchlosti a alkoholu mě okamžitě udeří do obličeje a já si musím rukou zakrýt ústa i nos. Obsah žaludku se mi málem vyvalil ven, ale z posledních siljsem to udržela. Jen ta nechutná pachuť šťáv se uhnízdila v puse. "Fuj," syknu a snažím se spolknout pár slin, aby to přešlo. Až pak s velkým sebezapřením pohlédnu dovnitř.

Skrze temnotu se mi nedaří prohlédnout, hlas z opačného rohu mě překvapí, až skoro nadskočím. Marně se snažím kohokoliv zaostřit. Ale přátelské přivítání to rozhodně nebylo. My...my..., začnu zaskončeně, skoro jako bych si sama přihnula nějakého dryáku. A zarazím se. Pod tím nátlakem mi najednou vypadla všechna slova, jako bych v hlavě měla jedno velké, temné prádzno. A co přesně tu vlastně chceme? "Přišly jsme zbavit hrad kletby! A té temnoty, co ho obklopuje," vyhrknu nakonec, i když si uvědomuji, jak hloupě to asi musí znít, "je tohle všechno vaše dílo?" namířím otázku k postavě schované v rohu. Doufám, že Karen bude o něco schopnější a výmluvnější, diplomacie zrovna není mou silnou stránkou.

-- Omlouvám se za zpoždění, spala jsem včera jen dvě hodiny a byla po cestě tak unavená, že jsem nakonec zalehla :)

Nina Norová (cestovatelka) - 29. prosince 2018 22:03

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

NEKONTROLOVANÉ VÝLEVY MLÁDEŽE!!!!

Sledovala jsem dívku trochu jak tele nová vrata. Co měla být tato výleva emocí?! Zachmuřila jsem se. Popravdě mě dosti teď naprdla. "Tak hele! Aby bylo jasno! Něco takového jsem neříkala. Jestliže si pleteš soutěž a turnaj, tak to není můj problém! A takovýto tón si vyprošuji! Na soutěž máme sotva čas tam doběhnout a jestli jsi mluvila o prohlídce před turnajem, tak jo, na to je času dost! A klidně si tam jdi sama!" Spustila jsem na dívku nakvašeně. Za a) byla mladší. Za b) snesu dosti, ale nehodlám si nechávat házet sračky na hlavu, když to není moje vina a za c) ať se nejprve naučí mluvit, číst a nejlépe i poslouchat!

S tím jsem se od dívky zvedla. "Ještě jsem se nesetkala s nikým tak protivným."Odfrkla jsem si dotčeně a podrážděně opět odkráčela ke švédským stolům s talířem a hrnkem na druhý šálek kávy... chápejte na nervy. Snažila jsem se být k dívce milá a pozorná, ale tohle jsem si od ní vážně nezasloužila. A jestli se pak sebrala a odkráčela? Tak to vážně už nebyl můj problém!! Mezitím jsem si vztekle nahazovala párečky na talíř.

Karen Dale (chovatel) - 31. prosince 2018 17:08

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Bez dychu
Praha, hrad

Provizórny most z liánovitých výhonkov našich pokémonov vyzeral ako dobrý plán, kým Annika nevstúpila na vratký most. Studený pot mi stečie po chrbte, keď som sledujem ako kamarátka prechádza na druhú stranu svietiac jej pod nohy. Našťastie jej šikovnosť dostála mojich očakávaní a nohy Ann sa dotkli zeme na opačnej strane. S úlavou sa mi na tvári rozžiari na chvílu úsmev, no len do chvíle, kedy moje vedomie dostihne čo ma čaká teraz. Teraz som na rade ja, aby som prešla po vratkom moste. Chvílu len tak sledujem dvojicu pokémonov no potom sa s hlbokým nádychom rozhodnem, je čas. "Je lepšie dlho neotálať, aby sa pokémoni neunavili." Donútim sa vôbec pohnúť k mostu. Baterku zhasnem a zarazím do bočného vrecka batohu, skontrolujem, že všetko drží tam kde má a pristúpim ešte o kúsok bližšie k výhonkom Bulbasaura.

"Máš moju plnú dôveru chlapče." Potlapkám pokémona zlahka po hlavičke a so žalúdkom až v krku vystúpim na výhonky. S ďalším hlbokým nádychom sa pustím do prechádzania cez most. Po prvých pár krokoch zo mňa strach trochu opadol, a ja som si dovolila nedívať sa na cestu a pohladom som skĺzla na Anniku a Chikoritu čakajú v cieli.

Čas akoby sa spomalil. Môj pohlad zachytil, ako sa Chikorita pošmykla a v tom sa všetko opäť zrýchlilo a z mojich úst vyšiel vystrašený výkrik. "Aaaaaaa!" V zmätku povolených výhonkov a temnoty podo mnou sa moja ruka zakliesni do jedného zo stále pevne zmotaných častí. Kĺby na ruke mi zbelajú, ako sa kŕčovito držím výhonku dúfajúc, že sa nepretrhne. Čierna prázdnota, ktorá na mňa desivo cerí svoje neviditelné tesáky mi priam vyrazila dych. Neodvažujem sa ani pohnúť, ani dýchať, ani kričať o pomoc, paralizovaná strachom len visím ako handrová bábika čakajúc na svoj údel.

Zacítim šklbkutie na jednej strane, ako Zubat narazí do Chikority a jemné povolenie Bulbasaura, ktorý sa však snaží dorovnať čo najskôr celú situáciu. Napokon sa všetko ukludní a tak ako rieka po daždi sa pomaly vráti do normálu. Aspoň ako tak a len čo sa Chikoritine a Bulbasaurove výhonky upokoja v kolísaní, vyškriabem sa na výhonky tak, aby som mala o čo zaprieť nohy. Tento raz sa už pustím do prechádzania podstatne svižnejšie než predtým a rukami zvieram výhonky stále, akoby som čakala, že sa znova niečo pokazí.

Len čo sa mi podarí dosiahnuť druhej strany, čaká na mňa pevné objatie Anniky. Moje ruky sa inštinktívne trochu zdvihnú a doplnia objatie. Je vlastne dobre, že ma Ann drží, inak by sa mi kolená podlomili už dávno. Keď o niekolko minút objatie pominie a moja parťáčka, teraz už v dobrom i zlom, sa začne ospravedlňovať, len pokrútim hlavou. "Nebola to tvoja vina, nebola to nikoho vina," zamumlám ešte stále trochu v šoku a posadím sa na schod. "Len mi dajte chvílku," zamumlám a stiahnem z ramien batoh kontrolujúc, či je vajíčko v inkubátore stále v poriadku a či som nič zvrchu a bokov nestihla stratiť. Len čo sa dám trošku dokopy potlapkám po hlave Chikoritu. "Viedla si si dobre." Pochválim ju a chvílu po nej aj Bulbasaura.

***

Po chvílke, dostatočnej na poriadne vydýchanie a pomuchlanie sa so všetkými našimi pokémonmi sa zdvihnem spolu s Ann. "Už aby to bolo za nami." Prikývnem Annike a postupujem po schodoch tesne za ňou. Len čo sa dvere otvoria, zatuchlý zápach zmiešaný notnou dávkou alkoholu mi dá poriadnu facku. Zakuckám sa a nakrčím nosom. "Uch," nespokojne mlasnem jazykom pokúšajúc sa vytlačiť tú nepríjemnosť z mojich útrob. Len čo sa zvnútra ale ozve hlas, ktorý znie úplne rovnako, ako to tu zapácha, oklepem sa. Alkoholici sú najhorší, človek nikdy nevie, ako protivník podgurážený alkoholom zareaguje. "Kiež by sa len vzdal..." Pomyslím si, no nechám Anniku aby rozprávala, nijak do jej hovoru nezasahujúc. Diplomatická mluva nie je mojou silnou stránkou a ešte slabšou je dohovor s ožralou, plus, čo viac dodať?!

Profesor Javor - 07. ledna 2019 17:42

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Držte si klobúky, budeme pristávať
Gare de Strasbourg, Štrasburg

Po roztržke pri raňajkách sa obe postupne dostávate k stánku v zadnej časti vagóna. Stánok nie je veľký a chvíľu trvá než sa cez dav cestujúcich prvej triedy pretlačíte na k predajnému miestu. Každý chce pravdepodobne vedieť o čo sa jedná. Napokon zisťujete, že sa jedná o koordinátorov pokémonov, ktorí sa rozhodli otvoriť si živnosť na predaj tréningových a evolučných minidiskov. Keďže si väčšinu vyrábajú sami, tak ich ceny sú oproti tým v obchodoch relatívne nízko a sortiment podstatne širší. Ponúkajú vo svojom sortimente dostatok tréningových minidiskov pre každý typ, uložených úhľadne v boxoch na minidisky, podľa jednotlivých farieb, rozdelený na útoky a obrany s náhodným obsahom a potom pár minidiskov s konkrétnymi útokmi a evolúciami.

SORTIMENT OBCHODNÍKOV:
MINIDISKY S NÁHODNÝM OBSAHOM – KATEGÓRIA 1 (70 PE/KS):
Tmavozelený tréningový minidisk (útok)
Tmavozelený tréningový minidisk (obrana)
Svetlozelený tréningový minidisk (útok)
Svetlozelený tréningový minidisk (obrana)
Svetlomodrý tréningový minidisk (útok)
Svetlomodrý tréningový minidisk (obrana)
Modrý tréningový minidisk (útok)
Modrý tréningový minidisk (obrana)
Tmavomodrý tréningový minidisk (útok)
Tmavomodrý tréningový minidisk (obrana)
Modrosivý tréningový minidisk (útok)
Modrosivý tréningový minidisk (obrana)
Sivý tréningový minidisk (útok)
Sivý tréningový minidisk (obrana)
Červený tréningový minidisk (útok)
Červený tréningový minidisk (obrana)
Tmavočervený tréningový minidisk (útok)
Tmavočervený tréningový minidisk (obrana)
Žltý tréningový minidisk (útok)
Žltý tréningový minidisk (obrana)
Hnedý tréningový minidisk (útok)
Hnedý tréningový minidisk (obrana)
Fialový tréningový minidisk (útok)
Fialový tréningový minidisk (obrana)
Ružový tréningový minidisk (útok)
Ružový tréningový minidisk (obrana)
Strieborný tréningový minidisk (útok)
Strieborný tréningový minidisk (obrana)
Zlatý tréningový minidisk (útok)
Zlatý tréningový minidisk (obrana)
CIELENÉ MINIDISKY KATEGÓRIE 2 (100 PE/KS):
Tmavozelený disk – hmyzie uhryznutie (U+1)
Tmavozelený disk – vláknový/pavučinový útok (0)
Svetlozelený disk – výhonky (U+1)
Svetlozelený disk – listová britva (U+1)
Svetlomodrý disk – bublinový útok (0)
Svetlomodrý disk – dažďový tanec (O+1)
Svetlomodrý disk – vodné delo (U+1)
Tmavomodrý disk – Uhryznutie (U+1)
Modrosivý disk – dvojitý kop (U+1)
Modrosivý disk – bojový blok (O+1)
Sivý disk – Úder telom (U+1)
Sivý disk – Pieskový útok (O+1)
Sivý disk – Prudký útok (U+1)
Sivý disk – Rýchly útok (U+1)
Červený disk – Plameňomet (U+1)
Červený disk – Dymová clona (0)
Žltý disk – Elektrická vlna (0)
Žltý disk – Výboj (U+1)
Hnedý disk – Podzemný útok (U+1)
Hnedý disk – Hod kameňom (U+1)
Hnedý disk – obranná ulita (O+1)
CIELENÉ MINIDISKY KATEGÓRIE 3 (200 PE/KS):
Svetlozelený disk – slnečný paprsok (U+2)
Svetlomodrý disk – hydropumpa (U+2)
Sivý disk – hyperpaprsok (U+2)
Červený disk – ohňový výbuch (U+2)
Žltý disk – úder blesku (U+2)
Biely disk – mrazivý paprsok (U+2)
EVOLUČNÉ MINIDISKY (120 PE/KS):
Mesačný minidisk
Hromový minidisk
Ohnivý mindisk
Listový minidisk
Vodný minidisk

Len čo si poriadne prehliadnete sortiment predajného stánku bratov koordinátorov a ukončíte svoje nákupy, ucítite zreteľné spomalenie vlaku. Chvíľku nato ako vás posotí tam a zase späť, sa z reproduktorov ozve známy hlas: Nasleduje stanica Gare de Strasbourg. Stanica je pre tento vlak konečná, prosím vystúpte z vlaku. Len čo doznie hlásenie, začnú zreteľne pískať brzdy vlaku, čo značí, že vlak každú minútu dorazí na miesto určenia.

Profesor Javor - 07. ledna 2019 18:08

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Kto stojí za zápachom?
Pražský hrad, Praha

Zbavit kletby ... hmmm ... tak ... kletby. Ozve sa pomalým opakovaním s temného rohu miestnosti, nasledované pobaveným smiechom hrubým hlasom, znejúcim až komicky. Ha ... ha ... že kletby. Rozkašle sa napokon alkoholik a lapajúc po dychu vystúpi z temnoty smerom k vám. To ste si ... vážně mysleli, ... že byste mě mohli ... odsud jen tak vyhnat? Nadýchne sa krívajúca postava a vzpriami sa v tej troche svetla, čo v miestnosti ostalo. Mě? Mocného Miloše? Zdvihne unavené oči od zeme a pokúsi sa zaostriť na vás. Tak to těžko. Hrad je pravomocně můj! ... S tým nic ... nenaděláte. Všechno co sme tady našli ... patrí ... jen a jen ... mě. Postava začne sťažka dýchať. Ledaže byste si ... mysleli ... že by ste mě ... mohli porazit. S opileckým chichotom vytiahne z vrecka dva zmenšené pokébaly. Spinda, Gloom, ... pojďte se podívat na tú bandu bláznů! V miestnosti sa priamo pred vami sformujú z červeného záblesku dve silulety, kýmácavým pohybom a zápachom alkoholu, pripomínajúce svojho trénera. Obaja pokémoni sa nebezpečne približujú ... aj keď miestami to vyzerá, že sa snažia skôr tancovať ... hlavne malý červeno biely panda-medvedík, vyzerá ako po prebdenej noci, plnej flámovania. Nič to však nemení na ich vražebnom výraze v tvári.

***

Milošovi pokémoni:
Spinda (O+1, U+1) / NORMAL – rozdiel na vyradenie 9
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Podpásovka (U+1)

Gloom (R+1, U+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 9
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Jedovatý peľ (0)
Spací peľ (0)

Vyberte si pokémona, ktorým chcete bojovať a na ktorého chcete útočiť a každá si hoďte 3x šesťstenkou (na rýchlosť – kto začína, útok/obranu a obranu/útok)

Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete kontrolovať v denníku.

Nina Norová (cestovatelka) - 07. ledna 2019 18:08

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

SHON

Zbytek snídaně jsem do sebe cpala celá naštvaná a mrzutá. I tak mi tahle nátura zůstala jen chvíli… Jakmile mám pod nosem tak dobré jídlo.... awwwwww… je pravda, že po deseti minutách jsem na to dítě přestala myslet a užívala si výtečné párečky. Mezitím jsem mohla sledovat, jak se u krámku dělá fronta. Tedy… mezitím, co jsem si šla pro suroviny k svačině. Obložené housky se salátem, plátkem masa… jestli utratím své zbylé úspory v místním stánku, alespoň budu mít vydatný oběd, ale i tak mě mrazilo z toho, že jsem byla ochotná spoléhat na náhodu a riskovat, že budu bez peněz.

Když jsem se svými přípravami byla hotová, vyrazila jsem ke stánku. Prodrat se tam, tak to bylo za trest… Jak se mi ale oči rozzářily, když jsem spatřila, jaké poklady nabízejí. Zatajil se mi dech. „Uhmm… jestli mohu prosit, vzala bych si Červený disk – ohňový výbuch (U+2) a
Žlutý disk – úder blesku (U+2).“ Vyhrkla jsem, když na mě přišla řada. Rychle jsem zaplatila, než bych si to mohla rozmyslet a následně již skrz dav chvátala do vlastního kupé, kde na mě čekala Fir. UÁÁÁÁÁÁÁÁ… další 400;- v háji. Kdybych neměla starosti s tím včas vypadnout z vlaku, trhala bych si vlasy. Ještě musím všechno narychlo hodit do báglu. Mno, snad krom elektroniky jsem toho moc nevytahala… Ten útok Fir mohu naučit až venku… doufám, že ne zbytečně! Zachmuřila jsem se. Na Jess jsem doposud nenarazila. Jestli se ta holka nesrovná, pochybuji, že se nějakého turnaje zúčastníme… jen nám propadne naše šance. NEEEEEEEEEE… můj první turnaj! (A peníze!!!) Těžce jsem si povzdechla a otevřela dveře do kupéčka. „Fir, připravená na odchod?“ Ujistila jsem se s neveselým výrazem ve tváři. I tak jsem se snažila na své kuřátko pousmát. Připadala jsem si jako démon, co v brzké době pohltí svou naivní ovečku. Snad to tak má slípka necítila. S dalším povzdechem jsem rychle zabalila pyžamo a vytahané blbosti. Ještěže jsem do kupéčka přiletěla první. I když… bůhví, kde se ta holka toulá!! To také nebyla nejlepší alternativa!

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 08. ledna 2019 11:16

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

A jsem na mizině!
Ve vlaku s Ninou Norovou

Pořád jsem byla naštvaná na Ninu a to její žádné-pokécentrum-nebude. A ještě k tmu ta fronta u obchodu mi na náladě nepřidalo. Připadalo mi, že stojím ve frontě snad věčnost. Nepředpokládala jsem, že ten stánek bude tak oblíbený. Stoupla jsem si na špičky, nakláněla se a nakukovala po lidech. Zdálo se mi, že snad každý něco koupil.
Konečně jsem se dostala na řadu já. Letmým pohledem jsem se rozhlédla po sortimentu. Měli tam toho hodně a já měla jen tak málo peněz. Zakňourala jsem. Musím to vzít rozumně! nabádala jsem se v duchu. Mám čtyři pokémony a pro každého bych chtěla vzít něco. Takže to jsou čtyři věci a mám u sebe… Vyštrachala jsem peněženku a spočítala peníze. Čtyři sta to je tedy pro každého minidisk za stovku. Ačkoliv ty dražší byli lepší a rozhodně i účinnější, ale nechtěla jsem žádného svého pokémona ochudit. Hlavně ne teď, když mají před sebou turnaj se soutěží.
„Dobrý den,“ pozdravila jsem slušně prodejce. „Já bych si vzala prosím jeden červený disk s plamenometem pro Charmandera, jeden světlezelený disk s listovou břitvou pro Tangelu, jeden světlemodrý disk s vodním děle pro Woopera a jeden šedý disk s prudkým útokem pro Eevee!“ Na chvíli jsem se odmlčela a v duchu si to prošla ještě jednou. Potvrdila jsem to pokývnutím hlavy. Nezapomněla jsem na nikoho a všichni budou umět nový útok. Snad si i něco vydělám a znovu je potkáme, abych si u nich mohla nakoupit i jiné minidisky. Po převzetí zboží jsem poděkovala a zaplatila jim čtyři sta korun.
Stačila jsem se od stolku pouze otočit, když z reproduktorů zazněl hlas oznamující konečnou zastávku. Minidisky jsem pečlivě uložila do ledvinky a utíkala jsem do kupé. Nina tam už byla a balila si věci. Nic jsem jí neřekla a vytáhla si pokébaly. „Tak, všichni se vraťtě. Nechtěla bych vás v té mačkanici při vystupování ztratit!“ Pokémoni se vrátili do svých pokébalů. To, že mám pro ně překvapení jim řeknu až bude někde klid. Teď jsem si ještě musela rychle sbalit věci. Když jsem se rozhlédla, musela jsem se usmát. Vlastně jsem si všechno sbalila ještě dřív, než jsme šly na snídani. Nějak jsem předpokládala, že pak budeme rychle vystupovat. Jen jsem tedy rychle ustlala postel, aby se neřeklo, že jsem ji nechala rozházenou. Nahodila jsem si batoh na záda. Chvíli jsem vrávorala, aby mě nepřetáhl dozadu a pak jsem vypochodovala ze dveří. „Poslední venku je Slowkope!“ prohodila jsem k Nině a už se drala ven.
Vystoupila jsem z vlaku a tlačenice lidí mě hnala kupředu. Rozhlížela jsem se a hledala nějakou únikovou cestu, kterou jsem našla až uvnitř v hale, kde se hlouček lidí rozešel. Na nástupišti to šlo buď z vlaků nebo do vlaků.
„Kde a kdy se teda sejdeme? Já jdu hledat pokémoní středisko, kde nechám prohlédnou své pokomony!“ pronesla jsem k Nině. Pořád jsem si stála za tím, že chci vyhrát, a proto chci mít své pokémony ve skvělém stavu.

Annika Winkler (trenér) - 08. ledna 2019 13:39

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

MILOŠE DO KOŠE

Praha, Hrad

Nevěřícně jsem zalapala po dechu: "M-miloš?...Zeman?" vyhrkla jsem a snažila se prohlédnout skrze tmu ve snaze zahlédnout jeho postavu. Skutečně je za prokletí na Hradě zodpovědný samotný prezident? Na druhou stranu by to alespoň vysvětlovalo, proč s tím ještě nikdo nic neudělal. Na sucho polknu a cítím nepříjemné škrábání v krku. Silueta mohutného muže se začíná pomalu vykreslovat a stát mu takto téměř tváří v tvář vyžadovalo značné úsilí. Svět, jako by zamrzl v čase a já naprosto bezmocně sledovala, jak se ke mně podobně houpavým krokem přibližují i jeho pokémoni.

"Vyzýváte nás na souboj?" vydechla jsem nevěřícně. Stále jsem měla trochu potíže porozumět situaci, do které jsem se právě dostala. Všudypřítomný puch alkoholu tomu rozhodně nepřidával. Párkrát jsem se zmateně ohlédla na Karen, s tichou otázkou na rtech, ale nenapadala mě žádná vhodná slova ani gesta. Jen na čele se mi prohloubily vrásky. Nebylo zbytí, musela jsem začít jednat, jenže po všech těch strašných zážitcích mi už docházely síly. A má reakce vskutku nebyla nejrychlejší (iniciativa 2).

"Postarám se o Spindu," vyhrknu, když už jsou téměř u nás a mrknu na svého věrného společníka, "Bulbasaure, je to na tobě! Nejdřív ho zkus zpomalit Jedovatým pylem!" vydám první rozkaz, ačkoliv v mých slovech už není tolik jistoty. "Možná jsem měla nejdříve vytáhnout pokédex, abych se podívala, co jsou ti dva zač." Ani s jedním z nepřátelských pokémonů jsem se zatím nesetkala, neznám jejich útoky a s tím, jak se pohybují, je i těžké předvídat, kde budou za pár vteřin. Musím spoléhat na to, že si s tím Bulbasaur nějak poradí. A že Karen zvládne toho druhého.
"Jeho útoku se vyhni obratnou obranou! Dávej si na něj pozor, musíme nejprve zjistit, jestli je v jeho pohybu nějaký řád!" promluvím na Bulbasaura a sama se budu snažit o totéž...

Hody:
útok - 1
obrana - 1

Obrázek

Nina Norová (cestovatelka) - 08. ledna 2019 17:27

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

ŠTRASBURK

Nakonec i Jess vletěla do kupéčka beze slova. No, následovala jsem jejího příkladu a nikterak s ní nekomunikovala, dokud jsem se nepobalila. Zatímco dívka vykřikla něco o Slowpokovi, já si teprve natahovala batoh. Než jsem rozmrkala překvapení, Jess už byla na chodbě. „Slowpoke?“ Zopakovala jsem pro sebe. Mno, moc jsem netušila, o jakého pokémona jde, ale to nevadilo. Beztak chvátat ve vlaku narvaného lidmi nemělo smysl. A tak jsem se obrátila na Fir. „Tak co holka? Budeš zase hlídkovat, kam nám Jess odběhla?“ Pousmála jsem se na ní… nebo jsem se o to alespoň pokusila, zatímco jsem si jí brala do rukou. „Až vystoupíme, zas tě postavím na tvou vyhlídku.“ Zasmála jsem se již o něco upřímněji, při vzpomínce, jak mě slepička naváděla z batohu na Pražském nádraží.

A jak jsem řekla, tak jsem okamžitě po vystoupení z vlaku učinila. Sama jsem dívčinu v tom davu neviděla, a tak jsem spoléhala na Fir. Postupně jsme se dostaly až do nádražní haly a po chvíli jsem opět stála u Jess. Vypadalo to, že se dívka nerozpakuje nad svým výstupem v jídelním voze a ani se omlouvat nehodlá. Já zas při pohledu směrem dolu na ní se cítila mrzutě, ale vracet se k tomu tématu a tropit scény jsem neměla zapotřebí. „Můžeme se sejít čtvrt hodiny před zahájením turnaje, na tom náměstí. Dle fotek by tam měly být dva přízemní vodotrysky, tak mezi nimi.“ Pokrčila jsem rameny nevzrušeně. Nehodlala jsem ani v nejmenším dívku doprovázet, aby si myslela, že tohle její chování je normální.

Obrázek

Třeba se jí to všechno rozleží v hlavě za dobu, co budeme od sebe… Třeba… a třeba také ne! Ta myšlenka byla znepokojivá a v duchu jsem se nad ní mračila. „Tak se zatím měj.“ Popřála jsem jí a vyrazila z nádraží s letmým mávnutím ruky na rozloučenou. Je možné, že pár metrů budeme mít společnou cestu, ale neočekávala jsem žádnou diskuzi. Zatím jsem si Fir hlídala, aby zůstávala na batohu. Pořád bylo kolem lidí až až.

Jen co jsme se konečně odtrhly od davu i od Jess, sundala jsem Fir opatrně z batohu. „Promiň holka, ale ty davy jsou nebezpečné.“ Pousmála jsem se sklesle a poplácala jemně slepičku po hlavičce. „Neboj se, s Jess se ještě uvidíme.“ Ujišťovala jsem jí a pomalu se rozpovídala. „Jo, nezdálo se ti to. Trochu jsme se chytly, takže teď to mezi námi bude chvíli dusné.“ Zašklebila jsem se kysele, zatímco jsem shlížela na ťapající slípku.

„Nechápu, co to do ní vůbec vjelo! Najednou si na mě začala otvírat tlamu! A to jsem jí nic špatného neudělala ani neřekla!“ Rozpálila jsem se a mračila se jako čert pod své nohy. „Chápeš to? Já ne! Tedy jako jestli jsem tomu porozuměla správně, tak přejmenovala věci a tak vzniklo celé to nedorozumění, ale i tak nedokážu pochopit, proč po mě tak vyjela kvůli takové hlouposti! Šlo to říci i jinak.“ Rozhodila jsem rukama a koukla po Fir, jako bych od ní čekala nějakou reakci. „A jo! Když jsem naštvaná, tak soptím.“ Ujistila jsem své ohnivé kuřátko. „Ale neboj, jen co se vysoptím, budu v cajku. Jen prostě… MEH! Ta potvora mi vážně hnula žlučí, ale je to jen dítě… To jsou tak blbé argumenty! Nejsem tak stará, abych se výmluvou na dítě uklidňovala!!!“ Co mě nyní zlobilo víc? Těžko říci, ale vylívala jsem své emoce Fir, jako by mi mohla rozumět a odpovídat mi na to. Což bylo v jejím případě značně komplikované.

Když jsem si to uvědomila, shlédla jsem na ní trošku tázavě. „Doufám, že si z toho neděláš příliš těžkou hlavu.“ Odfrkla jsem si s drobným stále mírně zlobným úsměvem. „Ne, že se mě začneš bát, jenom proto, že se umím vztekat nahlas.“ Smích, co mi unikal ze rtů nyní byl vážně pobavený. Snažila jsem se slípce vysvětlit samu sebe i situaci. „Mno, snad mě brzy poznáš dost dobře na to, aby sis při nejhorším z těchto mých výlevů příliš nedělala.“ Mrkla jsem na ní a na chvíli se zastavila, abych se rozhlédla, kam jsme to vlastně došly. Šla jsem tak trochu nazdařbůh jenom tam, kam mě nohy zanesou, abych se uklidnila a nemusela hned lovit v batohu.

„Vlastně tohle o Jess jsem ti úplně říkat nechtěla, ale nemohla jsem si pomoci.“ Provinile jsem pokrčila rameny, jako bych říkala: No, co se dá s tím dělat, stalo se. Chvíli mi trvalo, než jsem vyhrabala svou knížku, pohledala pokédex a čerstvě koupené cédéčko. Rozpis jsem měla již dávno přeložený u mapky Štrasburku.

„Pravdou je, že na dnešek máme strašně nabitý program, který bude náročný i pro tebe. Budeme dosti zápasit, tak doufám, že to obě zvládneme.“ Přiznala jsem značně rozpačitě. „Včera jak jsi byla unavená, jsem to s tebou neměla kdy probrat.“ Cítila jsem se vůči Fir trochu provinile. „Takže by ses dneska neměla volnočasovými aktivitami příliš přepínat. Když se budeš cítit unavená, bude dobré, když si řekneš a já tě schovám do pokébalu, kde si budeš moci odpočinout.“ Pokračovala jsem ve vysvětlování. „A ještě jsem si pro tebe připravila jedno překvapení.“ Nyní jsem se již upřímně usmívala, když jsem jí ukazovala další cédéčko. „Něco, co se ti bude moc hodit do nadcházejícího turnaje a soutěže.“ Mrkla jsem na ní. „Testování tohoto útoku si ale nech na dobu, až budeš stát proti našim sokům ano? Je to hodně nebezpečné.“ Varovala jsem ještě Fir vážně. „Mohlo by to tady lidem kolem ublížit, a to přece nechceme.“ Doplnila jsem, a vzápětí se pustila do své druhé interakce s cédéčkem a učení Fir nového ohnivého útoku, který by měl mít vážně grády. Sama jsem byla napjatá.

Profesor Javor - 09. ledna 2019 11:59

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ranný príchod do Štrasburgu
Gare de Strasbourg, Štrasburg

Ako prvá ukončí svoje nákupy Jess, ešte počas toho, ako Nina pokračuje vo výdatných raňajkách. Rovnako skôr teda zareaguje aj na brzdenie vlaku a prederie sa do kupé dievčat. Nasleduje bleskové balenie, počas ktorého povolá späť pokémonov a nahádže všetky veci do cestovnej tašky. Uprostred balenia sa k nej pridá aj druhé z dievčat. Nina práve ukončí balenie batoha, keď Jess s výzvou vybehne z kupé. Tá si toho však moc nevšíma a pokračuje ďalej svojím tempom. Na záver vyloží Fir na vrch batohu, tak ako si už kura zvyklo cestovať medzi Prahou a Mníchovom. Fir naradostene poskočí a po pridelení úlohy od Niny sa vážnym pohľadom snaží tváriť dôležito. Vlak z hlasným prasknutím zastaví a preplnená ulička pre kupé sa začne sunúť von. Jess sa podarí dostať von medzi prvými, ale v hrnúcom sa dave je ťažké uhnúť vpravo či vľavo, až kým sa spolu s davom nedostane do príjazdovej haly stanice. Za pár minút sa k nej pridá aj Nina, „vyplutá“ davom kúsok od Jess. Nasleduje krátky dohovor dievčat o mieste a čase ďalšieho stretnutia, ďalej už pokračujú každá zvlášť.

Jess
Zatiaľ čo Nina ostáva ešte chvíľu stáť v príjazdovej hale Štrasburgskej stanice, Jess vystrelí svižnou chôdzou do jarného rána, ešte stále dýchajúceho miernym chladom. Prvé lúče slnka sa síce už predrali cez pár oblakov na pomerne jasnej oblohe. Jess vyrazí rovno za nosom a netrvá dlho, keď sa jej v diaľke začnú dvíhať obrysy budov v okolí námestia Kléber. Preto, aby sa tam dostala, je ale potrebné prejsť na druhý breh rieky a most sa črtá až o dobrý kusisko ďalej vľavou. Po pokécentre zatiaľ nie je ani chýru, ani slychu. Po 10 minútach sa Jess konečne podarí doraziť k ústiu mosta pre peších a poľahky ním prebehne na druhú stranu. Na námestie to už nie je ďaleko a na Jess sa naviac usmeje šťastie, keď totiž zdvihne zrak od chodníka, udrie jej do očí navigačná tabuľa hlásajúca pozíciu Pokécentra o 100 metrov ďalej, smerom k námestiu.

Nina
Zatiaľ čo Jess vystrelí ako šíp do chladného rána, Nina zloží Fir na zem vedľa seba a mierne sa k nej skloní v družnom rozhovore. Fir najprv trocha zmätene sleduje vzďaľujúcu sa siluetu druhého dievčaťa, po uistení od Niny, sa však upokojí a zľahka prikývne. Zmätenie sa však onedlho do jej tváre vráti, keď sa Nina pustí do vysvetľovania dusnej atmosféry po raňajkách. Miestami jej pohľad vyzerá až vystrašene, keď však Nina skončí, iba neprítomne zdvihne plecia, čo by sa dalo vysvetliť buď ako to, že tomu nerozumela vôbec, alebo ako niečo v zmysle – čo narobíš?! Po mrknutí sa upokojí a úsmevom v očiach opäť jemne prikývne a na pochybnosti, či to obe zvládnete, zovrie krídlo v päsť a zamračeným pohľadom prikývne. Nasleduje však radostný tanček, spôsobený zmienkou o darčeku. Nasleduje už naučený postup učenia sa nového útoku, ale tesne predtým než stihne Fir vychrliť riadnu dávku ohňa do zatiaľ stále plnej príjazdovej haly, ju stihne zaraziť Nina. Kuriatko len vystrašene vypleští očí na trénerku a v poslednej chvíli zaklapne zobáčik. Nasleduje odgrgnutie, po ktorom sa vyvalí kúdol dymu. Keď sa dym rozptýli, Fir sa tvári trocha previnilo, pozerá do zeme a hrabe jednou nožkou do tvrdého betónu podlahy staničnej haly.

***

Odteraz píšete každá súkromne len so mnou, až kým sa opäť nestretnete na námestí.

Nina Norová (cestovatelka) - 09. ledna 2019 13:15

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

ŠTRASBURK - START!

Netušila jsem, nakolik se Fir v mém povídání vyzná. Chvílemi vypadala zmateně a nejistě. To jsem si uvědomovala i přes svá ohnivá slova, a tak jsem se jí snažila i uklidnit, zatímco jsem si připadala jak vzteklý pes, který štěká po všem, co se pohne. Nicméně když slepička nasadila gesto: Čo narobíš?! Neubránila jsem se pobavení a úsměvu. Jako by mi rozuměla… vypadalo to, že z nás dvou budou dobré parťačky, napříč našim povahám. A nebo právě díky nim.

„Je skvělé vidět tě zapálenou pro věc.“ Pronesla jsem hrdě, když jsem viděla, jak Fir zatíná brka v pěst. Nevím, kde se všechna tahle gesta naučila. Vypadaly tak roztomile, vtipně a zároveň jsem věděla, že to Fir myslí smrtelně vážně. Nutilo mě to se culit. Doufám, že převážně v duchu. Až se setkám s profesorem, budu mu muset za jeho volbu vážně poděkovat, protože Fir je něco úžasného!

U radostného tanečku jsem to už nevydržela a smála se radostí z jejího nadšení. Vypadalo to, že je docela lehké udělat Fir radost. No, já byla hlavně ráda, že Fir baví se pořád učit něco nového. Nevím, jak by to vypadalo s pokémonem, co by o nic nového nestál. Jak jsem Fir pozorovala za poslední dva dny, co jsme spolu, pokémoni až tak odlišní od lidí nejsou, takže bych očekávala různé povahy, včetně nějaké znechucené, která nic nového přijímat chtít nebude.

Najednou tu byla slabá dýmová clona a opět můj smích. „Ale no tak, Fir, vždyť se nic nestalo. Zpracovala jsi to skvěle.“ Uklidňovala jsem očividně provinile cítící se kuřátko, která jsem znovu pohladila po hlavičce na znamení, že to myslím vážně. „Vedeš si skvěle. Ani nevíš, jak moc se těším, až tě uvidím v akci, ale na to si musíme ještě pár hodinek počkat.“ Přiznala jsem, s klidným hlasem, ale mé emoce a především nedočkavost a okouzlení Fir se mi zračily v očích.

„Tak… asi vyrazíme ne?“ Postavila jsem se a mrkla na kuřátko. „Je čas ulovit si další monument.“ Zavrněla jsem spokojeně, zatímco jsem si přehazovala přes hlavu řemínek od fotoaparátu, aby mi mohl případně viset na krku. V ruce jsem měla svého průvodce. „Jdeme na to, Fir?!“ Otázala jsem se zapáleně s pohledem k Fir. Přece jen ona je mou hlavní modelkou! „Vymyslela jsem velkolepé focení! Jen najít nějakou protilehlou vysokou budovu.“ Myslím, že jsem kuřátku o svých plánech na toto focení již říkala, takže jsem si byla jistá, že Fir už bude vědět, po čem se případně dívat. A nic nám ani nebránilo v tom, začít fotit i na jiných zajímavých místech!

Karen Dale (chovatel) - 11. ledna 2019 16:28

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Hradný pán
Praha, hrad

Vstúpim za Ann trochu viac do miestnosti, pre prípad boja. Bude lepšie ak budeme pri sebe. Len čo sa karikatúra hradného záporáka začne prejavovať slovne, pozdvihnem obočie. Som zvedavá, či má tento človek viac činov, alebo rečí. Predsa len, vyzerá byť mierne pod parou. Annika zareaguje prvá na predstavenie nášho protivníka. Politika mi nikdy nebola blízka a azda ani preto neviem meno poriadne zaradiť. No čo, stačí mi ak ho porazíme. "Nikdy nepodceňuj svojho nepriatela," zahriakne ma hlások v hlave a pred nami už sa potácavo objavia dvaja pokémoni. Moje čuchové bunky si začínajú pomaly privykať na nepríjemný puch miestnosti a ja sa snažím zapudiť zvyšné neprijemné pocity do pozadia.

"Má pravdu," pritakám sama sebe a pohladom prejdem po približujúcich sa pokémonoch a siluetu opilca. Napriek tomu, že sa snažím sústrediť len na aktuálnu situáciu, pochybnosti mi vŕtajú v hlave, nervozita šteklí v žalúdku a smrad sa vkráda do nosných dierok.

Tak čo teraz?! Teraz nám asi nezostáva nič iné než bojovať. No, aspoň to nie sú duchovia, to by nám vôbec nepomohlo. Gloom je mi povedomí, ale Spindu som ešte nikdy nevidela. Roztomilý medvedík pôsobí dojmom opitého plyšáka a tak som rada, keď sa za mnou ozve Ann, ktorá si ho vybrala za protivníka.

"Dobre, našim protivníkom bude teda Gloom," prikývnem jej a povolám svojho pokémna. "Chikorita," zavolám a ukážem pred seba na Glooma. "Použi výhonky na Glooma, čo najlepšie to zvládneš, daj do toho švih!" (5) Prikážem svojmu pokémonovi svižne. V hlave mi zaznie varovný signál, o tých pokémonoch nič nevieme, no je neskoro a zamestnávať sa teraz nie je vhodný nápad. Chvílková nepozornosť a mohli by sme sa dostať do maléru. Zapudím tieto myšlienky a sledujem zápas.

"Vyhni sa útoku obratnou obranou!" (6) Inštruujem len čo zaznamenám sebemenší pohyb protivníkovho pokémona. So zaťatými päsťami a sústredeným výrazom sledujem štvoricu pokémonov.

-------
Iniciatíva - 6
Útok - 5
Obrana - 6

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 13. ledna 2019 23:27

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Návštěva pokécentra.
Štrasburk

Pokývala jsem hlavou. To nebylo přece nic těžkého. Na náměstí jsou nějaké vodotrysky a u nich se sejdeme. Lehké jako facka. Tedy snad. Představa, že bych zabloudila a Nina by začala ječet, jak hysterka, kdybych nepřišla včas mě děsila. Potlačila jsem dětinské vypláznutí jazyka na svoji spolucestovatelku. Otočila jsem se na podpatku a svojí obvyklou rychlejší chůzí vyrazila vstříc městu. Vůbec jsem neměla tušení, kde se to náměstí, na kterém se má konat turnaj, nachází, ale mělo by to být někde u hlavního nádraží. Tak snad to pak najdu.
Přešla jsem most přes řeku. Podle ukazatelů jsem pochopila, že náměstí Kléber je tímto směrem. Kdybych už nenarazila na pokécentrum cestou, tak se alespoň podívám na náměstí a po pokécentru bych se podívala potom. Naneštěstí jsem si všimla cedulky, která oznamovala, že pokécentrum je kousek přede mnou. „Juchů,“ zavýskla jsem si a lehce poskočila.
Našpulila jsem uraženě rty. Doufám, že Nina půjde taky tuďma a pokécentrum navštíví! Chudáček Fir! Rychle jsem zakroutila hlavou. Utáhla jsem si popruhy na batohu a zhluboka jsem se nadechla. Určitě si tímto nechci kazit den! Je přece dospělá a měla by si uvědomit, že ne všechno se točí kolem jejího fotoaparátu. Zakroutila jsem hlavou a všechny tyto myšlenky jsem vyhnala z hlavy.
Teď přijdou na řadu mí pokémoni. Dám je do pucu a naučím je nový útok, který se jim bude při turnaji i soutěži určitě hodit. Zvlášť když Nina má jen jednoho pokémona. Nafoukla jsem tváře. Opět jsem se vracela zpátky k Nině.
„Pokécentrum už jdeme!“ zavelela jsem nahlas a vyrazila jsem k náměstí, kde by se mělo nacházet. Sto metrů není přece tak daleko!
Přidala jsem do kroku a po osmdesáti krocích, které jsem poctivě počítala, jsem se začala rozhlížet. Pokécentrum se nedá nikdy přehlídnout. A jakmile jsem ho hned spatřila, rozeběhla jsem se k němu.
Vstoupila jsem do haly a okamžitě běžela k pultíku k sestře. „Dobré ráno!“ pozdravila jsem sestru. „Mohla byste se mi podívat na mé pokémony a dát je do pořádku? Chceme se zúčastnit zdejšího turnaje a soutěže a chci, aby byli ve skvělém stavu.“ Vytáhla jsem všechny své pokébaly a předložila je k sestře.

Profesor Javor - 14. ledna 2019 18:28

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Cesta do centra
Gare de Strasbourg -> Námestie Kléber

Keďže mapu máš poriadne naštudovanú už z vlaku, tak ti nerobí problém nájsť správnu cestu. Vonku je mierne chladno, ale celkom slnečno, až na pár mráčkov, ktoré ostali na oblohe po nočnej búrke. Vzduch je však ešte ostrý a pri poryve vetra poriadne zamrazí. Fir vyzerá spokojne a celkom si užíva cestovanie ďalším veľkomestom. Pri zmienke o ďalšom monumente sa viditeľne potešila. Netrvá dlho a spolu nájdete most cez rieku, vedúci do centra mesta. Nasleduje asi 10 minút svižnej chôdze a po ľavej strane míňate vysokú budovu s výrazne červeným obložením strechy a nápisom ohlasujúcim, že sa jedná o Pokécentrum. Priamo pred vami už sa začínajú zdvíhať vysoké budovy centra obkolesujúce slávne námestie. V stále sa zmenšujúcich okruhoch okolo námestia sa nachádza obrovské množstvo hotelov, obchodíkov, kaviarní, či reštaurácií. Mnohé začínajú svoju rannú prevádzku vykladaním stoličiek a stolov na provizorné terasy popri stenách ulíc. Míňate posledný rad výkladov a z ničoho nič sa vynoríte na okraji námestia dláždeného mačacími hlavami. Celá plocha dýcha históriou. Námestie je naozaj prekrásne, uprostred sa svetlo láme o dva vodotrysky oddelené úzkym prechodom, po oboch stranách osadeného lavičkami, určenými k jarnému relaxu. Na náprotivnej strane námestia sa už zhromaždil dav ľudí, pozorne čítajúci tabule ohlasujúce turnaj, konajúci sa už čoskoro. Aktivitu a ruch je vidieť aj neďaleko od zhromaždiska, kde zamestnanci mesta v žltých vestách, už pripravujú provizorné zápasiská pre turnaj pokémonov. Okolo celého námestia je vidieť vytrčajúce veže výškových budov a pamiatok v okolí. Po pravej strane sa vám v diaľke týčia dve veže katedrály Notre Dame.

Profesor Javor - 18. ledna 2019 15:16

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Prvá runda
Pražský hrad, Praha

Spinda a Gloom unavene zablikajú očami a vyrazia neistým krokom smerom k vám. Ich nohy však skôr pripomínajú chápadlá chobotnice prepletajúce sa jedno cez druhé, čo má za následok aj zníženie rýchlosti ich obvyklého pohybu. Ako prvá sa pokúsi vyraziť Spinda, pokémon však zľahka zakopne a prehupne sa o polmetra na stranu (1). Túto neistotu využije okamžite Bulbasaur (2), ktorý na pokyn trénerky vyrazí do nárazového útoku. Než si ale jeho oči privyknú na doslova hmatateľnú temnotu v miestnosti hradnej veže, stratí tých pár sekúnd, ktoré získal pri súperovom zakopnutí (0+0+1+0) a jeho útok teda postráda obvyklú rýchlosť, či silu. Hbitá obrana ... Spindo. Zavelí unavený hlas v pozadí. Pokémon zareaguje na pokyn až s pozoruhodnou pohotovosťou (1+0+6). Zatočí sa pri jednom z krokov do strany v piruete na jednej nohe a akoby sa nič nestalo pokračuje v tanečnom pohybe opačným smerom (rozdiel -6). Bulbasaur len nechápavo krúti hlavou a stratou nepozornosti vráža do nôh Miloše v náprotivnom rohu miestnosti. To má za následok tanečný pohyb súperiaceho trénera, ktorý teraz už naplno pripomína Spindu v popredí a Bulbasaur ostáva nechápavo sedieť chrbtom k súboju pri jeho nohách, mierne ochromený nárazom.

Medzitým sa rozbieha súboj aj v druhej strane miestnosti, kde nabudená Chikorita, očividne nadšená, že skončilo budovanie mostov a začína sa zápasenie, naplno využíva moment prekvapenia a štartuje do bojového postoja ešte skôr, než to vôbec stihne Karen zaveliť (6). Gloom však na seba tiež nenecháva dlho čakať a štartuje do súboja len o okamih neskôr (4+1). Chikorita však absolútne nemieni čakať, než stratí výhodu momentu prekvapenia a vysiela dva zeleno sfarbené biče vypletené z výhonkových lián (0+1+5+0). Výhonky svištia vzduchom, akoby pokémon ovládal útok už roky. Na Chikorite je vidieť veľký zápal pre boj. Tesne pred blížiacim sa nárazom do členkov, Miloš stihne ešte vyhŕknuť pokyn aj k druhému z pokémonov. Gloome, ... taky hbitá obrana ... a ... aaa. Gloom zareaguje celkom rýchlo (0+0+3), napriek tomu to však vyzerá na jasný zásah Chikority a navyše dosť bolestivý pre súpera. Vzduchom sa ozve hlasné plesknutie, nasledované druhým, ktoré ozvena miestnosti nesie ďalej a Gloom letí po jasnom údere sprava ku stene (rozdiel 3), kde sa mu podarí zbrzdiť náraz tesne pred úderom o stenu a horko-ťažko sa vyhrabať späť na nohy v tackavom pohybe.

Tak ... a dost! Vyhŕkne hradný pán, hneď ako sa mu podarí opäť chytiť balans. Spinda, Gloom, ... předveďte ... našim hostům, jak má vypadat ... pořadný náraz. Pokémoni na nič ďalšie nečakajú a vyrážajú k svojim útokom. Prvá vyrazí Spinda, pre ktorú bolo prvé kolo zatiaľ skôr ľahkou rozcvičkou, podľa výrazu v tvári. Pokémon vyrazí stále rovnakým pohybom zo strany na stranu, tentokrát však až pozoruhodne rýchlo priamo ..., tak dobre, nie úplne priamo ... na otraseného Bulbasaura. Rýchlosť sa stále zvyšuje, posledný pohyb vpravo, preváženie doľava a úder ramenom do súpera (1+0+4+0). Od Anniky prihádza pokyn k jedovatému peľu dosť neskoro, Bulbasaur sa však snaží spraviť všetko preto, aby tvrdému nárazu unikol. Jeho cibuľka sa otvára a pokiaľ obrana vyjde tak ako má, Spinda schytá plnú dávku priamo do tváre (1+0+1). Cibuľku však stihne opustiť len prvých pár zrniek prachu presne v momente, keď brániaci pokémon dostáva priamy a riadne silný náraz zľava (rozdiel 3) a preberie sa až po údere o stenu neďaleko miesta, kde sa práve zbiera k protiútoku Gloom. Gloom zľahka nadskočí, keď poza jeho chrbát žuchne o stenu Bulbasaur. Nevyhodí ho to však z koncentrácie úplne a tak môže rýchlo, prepletaním nožičiek vyraziť do prudkého nárazu presne oproti Chikorite (1+0+5+0). Chikorita je však stále plne koncentrovaná na boj a sama už nedočkavo čaka, kým ju trénerka vyzve k obrane. Hneď po príkaze k obratnej obrane, dávno pripravená, uskakuje valiacemu sa Gloomovi do strany (1+0+6). Gloom presviští okolo zapálenej Chikority a zastaví sa tesne pri dverách bez akejkoľvek ujmy pre súpera (rozdiel -1). Zmätený tak krúti hlavou pri dverách miestnosti, akoby hľadal, kam sa podel jeho cieľ. To ... to není ... možné. Prekvapene vydá zo seba Miloš.

***

Milošovi pokémoni:
Spinda (O+1, U+1) / NORMAL – rozdiel na vyradenie 9 (aktuálne 9)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Podpásovka (U+1)

Gloom (R+1, U+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 9 (aktuálne 6)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Jedovatý peľ (0)
Spací peľ (0)

Obe začínate druhé kolo útokom na základe hodov na iniciatívu.
Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete kontrolovať v denníku.

Profesor Javor - 23. ledna 2019 14:29

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Pokécentrum
Námestie Kleber, Štrasburg

Ako sa blížiš postupne k budove pokécentra, stále viac a hlasnejšie k tebe doliehajú zvuky znejúce z prekvapivo rušného námestia, pri takejto rannej hodine. Námestie je už plné ľudí a v diaľke vidíš dva bazéniky s vodotryskami, pri ktorých ste dohodnuté s Ninou na stretávke. Najväčší hluk však vychádza z náprotivného rohu námestia, kde skupina pracovníkov mesta v žltých vestách pracuje na stavbe štadiónov, určených k zápaseniu v zápasoch blížiaceho sa turnaja. Hlúčik ľudí stojí v diaľke pri nejakej tabuli, kde je pravdepodobne umiestnený rozpis zápasov turnaja a nejaké tie pravidlá s pokynmi.

Tvoju pozornosť však upúta niečo oveľa bližšie. Vysoká budova s výrazne červenou strechou a siluetou pokébalu uprostred červeného kríža priamo nad tebou uprostred sýto žltej fasády. Budova vyzerá ako kanárik na rohu starobylého námestia. Len čo pristúpiš bližšie, presklené dvere opatrené fotobunkou sa rozbehnú na strany a odhalia ti interiér centra. Biela mramorová podlaha, je doplnená bledunko modrými stenami, popri ktorých sú rozostavené lavičky so sýtočerveným čalúnením. Vyzerajú veľmi pohodlne a mnoho z nich je aj obsadených pacientami, či čakajúcimi na ošetrenie. Priamo oproti dverám na konci dlhej vstupnej haly sa zdvíha z mramorovej podlahy pult z masívneho dreva, ponad ktorý unavene pozerá slečna v bielej čiapke s červeným krížom. Únava v očiach prezrádza práve končiacu sa nočnú zmenu. Na tvoj pozdrav, však odpovie pohotovo, dokonca s náznakom unaveného úsmevu. Dobré ráno. Moje meno je sestra Jeanne a rada sa o tvojich pokémonov postarám. Otočí sa ku skrinkám za svojim chrbtom, odkiaľ vytiahne tácku zo strieborného kovu so šiestimi polguľovými preliačinami, určenými pre uloženie pokébalov. Môžem poprosiť tvojich pokémonov? Dodá spolu s posunom tácky smerom k tebe, tak aby si mohla pohodlne na ňu uložiť svoje pokébaly. Keď sú baly na svojom mieste, stiahne tácku späť a vloží ju do zariadenie, kde navolí program. Zariadenie zavrčí a tácku prekryje kryt z hrubého skla, ktorý je najprv priehľadný a je cez neho vidieť lúč červeného svetla skenujúci obsah zariadenia. Následne sklo stmavne až do čierna a spustí sa liečebný proces trvajúci asi 5 minút. Zariadenie sa otvorí a sestra vyberie tácku, ktorú svižne natiahne späť k tebe so slovami. Tvoji pokémoni sú v plnej kondícii a fit. Budeme radi, keď nás prídeš navštíviť niekedy znova. Môžem pre teba ešte niečo urobiť? Dodá už celkom prebratá na záver.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 23. ledna 2019 18:33

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Nové útoky aneb ranní sprcha
Štrasburk

Své pokébaly jsem vložila na kovový tác, jakmile mě o to sestra požádala. Poté ho sestra Jeanne odsunula a strčila do jakéhosi zařízení. Zaujatě jsem ji pozorovala. Byla jsem zvědavá, co to zařízení všechno umí. Nejdříve mi to zařízení oskenovalo pokémony a pak sklo zčernalo a začalo pravděpodobně s léčením. Stoupla jsem kousek stranou od pultu a vyčkávala jsem na jejich vyléčení. Rozhlížela jsem se po přítomných a snažila se uhodnout, jestli se všichni chtějí zúčastnit turnaje.
Po pěti minutách ke mně sestra přistoupila s táckem. Zazubila jsem se na sestru a na své pokébaly. „Děkuji velice pěkně, že jste uzdravila mé pokémony!“ poděkovala jsem sestře za její ochotu. „A myslím, že už to bude všechno. Naučím své pokémony nový útok a pak asi půjdeme se podívat na náměstí.“ Pokývala jsem hlavou na souhlas svých slov. Vzala jsem své pokébaly. „Děkuji!“ zopakovala jsem a vyběhla ven před pokécentrum.
Rozhlédla jsem se na obě strany. Každé pokécentrum má i svoje hřiště. Hned jakmile jsem dorazila na hřiště, vytáhla jsem pokédex a tréninkové minidisky. „Tákže,“ začala jsem si mluvit pro sebe. „Červený minidisk je s plamenometem pro Charmandera.“ Vybrala jsem červený minidisk s plamenometem. Na pokédexu jsem našla Charandera a vložila minidisk do pokédexu. Pak jsem potvrdila naučení techniky. (Pokud mohou umět jen čtyři, vybrala jsem obratnou obranu jakožto útok, který má zapomenout.) Pak jsem Charmandera povolala z pokédexu. Udělala jsem raději několik kroků dozadu. „Tak co? Vyhrajeme s tvým nově naučeným útokem?“ zeptala jsem se ho s úsměvem. Nechala jsem ho trochu vyblbnout a pak ho povolala zpátky. Musí šetřit síly na soutěž.
„Tak a teď listová břitva pro Tangelu.“ Opět jsem provedla stejný proces jako s Charmanderem. Tentokrát to byl ale světlezelený disk s listovou břitvou a pokémona přelupkla na Tangelu. I Tangelu jsem pustila ven, aby si nový útok vyzkoušela.
„Tak a další je prudký útok pro Eevee.“ Povolala jsem Tangelu zpátky do pokébalu. Šedý disk jsem dala do pokédexu a naučila jsem Eevee nový útok. Tak jako i s jeho předchůdci i Eevee byla vypuštěna, aby si útok vyzkoušel. „Dobrá práce!“ pochválila jsem ho. „S tebou to určitě vyhrajeme!“ snažila jsem se ho povzbudit.
„A vodní dělo pro Woopera!“ zavýskla jsem nadšeně. Poslední pokémon, kterého naučím nový útok. Navolila jsem Woopera na pokédexu a potvrdila naučení nového útoku ze světlemodrého disku. „Tak Woopera pojď ven!“ Vypustila jsem Woopera, aby si vyzkoušel svůj nový útok. Jakmile se zhmotnil, nadechl se a vypustil ze svých úst vodní dělo. Bohužel jsem nečekala, že to bude mým směrem a voda mi skončila v obličeji.
Svezla jsem se na zem a voda mi kapala z brady na zem. Vykulila jsem oči na Woopera. voda mi snad zatekla až do mozku. „Neřekla jsem ti, abys to vyzkoušel na mě!“ zakřičela jsem na něj s mávajícíma rukama. „Doufám, že na soutěži budeš mít lepší mušku!“ zamumlala jsem uraženě. Sice jsem si ve vlaku nedala sprchu, ale rozhodně jsem nepáchla! Odvolala jsem Woopera do jeho pokébalu.
Vyškrábala jsem se na nohy a šla jsem směrem k náměstí. Viděla jsem tam několik lidí, co se snažili vybudovat místo na soutěž či turnaj, či co se tu vlastně mělo konat. Všimla jsem si i nějakých lidí, kteří stáli u tabule. Ze zvědavosti jsem se k nim přidala a pustila se do čtení vyvěšených informací.

Karen Dale (chovatel) - 24. ledna 2019 14:52

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Druhé kolo
Praha, hrad

Zápas začína a jeho rozvitie je podstatne rýchlejšie, než som očakávala. Napriek tomu, že pokémoni pôsobia neisto na prvý pohlad, ich skúsenosti sú viditelne väčšie než naše. Nestíham sledovať oba zápasy naraz a tak sa sústredím hlavne na svojho protivníka a vlastného pokémona. Ann to iste zvládne, som si tým takmer istá. A keby nie, určite sa ozve, narozdiel odo mňa, Ann má k dispozícii trochu viac pokémonov pri ruke, ja budem musieť s Chikoritou dokončiť zápas jeden na jedného. Aspoň dúfam, že alkoholik naproti ich nemá v repertoári viac. Pri týchto myšlienkach ma obleje studený pot, ktorého imaginárne kvapôčky cítim pomaly putovať smerom nadol.

Oklepem sa a sústredene sledujem, ako Chikorita vyráža do prvého útoku, neochvejne sebaistá a pripravená. To ma pookreje a zápal súboja prebije nepríjemný pocit, ktorý zvieral moje útroby len pred malou chvíločkou. Prvý útok Chikority je výborný, hlasné plesknutie biča a nasledovné druhé mi zahučí v ušiach a pohlad na Glooma, ktorý sa sunie rýchlo ku stene spôsobí takmer pocit lútosti. Napriek tomu si môj malý, zelený pokémon vedie skvele. "Dobrý zásah!" Pochválim Chikoritu a do hlasu sa mi vkradne radostný tón.

Hlas protivníka vnímam len v pozadí hlavy, zatial čo pohladom skúmam celú situáciu. Chikorita sa vyhne včas, hoci mi to prišlo len tak tak. Tesne po tom, čo sa zmätený Gloom rozhliadne, azda zvažujúc čo sa presne stalo neváham a rovno ukladám ďalší pokyn. "Výborne Chikorita! Znovu použi výhonky." (3) Inštruujem pokémona k útoku svižne, aby sme nestratili ani sekundu navyše.

Len čo Chikorita vykoná svoj útok neváham a Gloom sa pripraví na ten svoj, pokračujem v inštruktáži svojho pokémona, neuhýbajúc pohladom z našej mojej strany bojiska. "Vyhni sa obratnou obranou!" (5) Pokyniem a zúbkami si zatnem do spodnej pery, čakajúc, ako toto kolo súboja vlastne dopadne.

Nina Norová (cestovatelka) - 29. ledna 2019 10:23

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

CENTRUM

Nakonec se ukázalo, že cesta je opravdu jednoduchá a poměrně přímá. Držet příručku bylo zbytečné, a tak jsem jí obratně za pochodu uklidila do batohu. Počasí jsme měli také vydařené. Sice bylo chladno, ale od čeho jsem měla bundu? A Fir jak byla ohnivý pokémon pravděpodobně chlad ani necítila.

Po cestě mi padl zrak na Pokécentrum a chvíli jsem přemýšlela, zda tam nahlédnout a podívat se po Jes, ale rychle jsem nad tím zavrtěla zamítavě hlavou. Nebyla to moje vina a ani takovýmto gestem jsem to nehodlala přiznávat. „Mno, alespoň víme, že pak není daleko… pro jistotu sem poté zajdeme… myslím po turnaji.“ Pronesla jsem k Fir, načež znovu se vrátila do svého tempa. Během pár minut už jsme mohli stát na náměstí a obhlížet nejlepší místo pro fotku s malým Notre Dame.

Neunikl mi ani dav lidí, jež se srocoval naproti nám. Snažila jsem se konejšit, že zas tolik zvědavců u našeho turnaje nebude… vždyť nejde o nic velkého… jen malé pokémoní hry… Raději jsem se vrátila pohledem zpět k budovám, které stály za focení, ale nejprve jsem chtěla vykoumat, jak trumfnout Notre Dame.

Dle mého zkušeného oka jsem vybrala nejlepší budovu naproti katedrále, na základě umístění jejích oken. Už jen zjistit, zda nás tam pustí a zda budu moci využít jedno z oken za svou uměleckou základnu. „Fir, myslím, že tamta vyšší budova bude ideální.“ Ukázala jsem své slepičce náš cíl. „Nejdříve klofneme Notre Dame a pak zahájíme útok na další zajímavosti.“ Zazubila jsem se rozpustile.

Annika Winkler (trenér) - 29. ledna 2019 23:25

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Druhé kolo

Pražský hrad
Karen, Miloš

Začátek to nebyl zrovna šťastný; pohyby Spindy byly až příliš nepředvídatelné a dělalo mi problém se na ně po všech těch patáliích soustředit. Odporný nakyslý puch převalující se po místnosti tomu samozřejmě vůbec nepřidal. Bohužel jsem svou nesoustředěnost přenesla i na nebohého Bulbasaura; každé jeho klopýtnutí doprovázelo tlumené syknutí, jak jsem nervózně tiskla rty.
"Jak mám vůbec na takového pokémona zaútočit? Musím rychle něco vymyslet, jinak to zle skončí," zamračila jsem se. Našeho soupeře skutečně nebylo radno podceňovat.

Koutkem oka jsem ještě občas koukla po Karen, abych měla alespoň hrubou představu o tom, kde se ona i její Chikorita nachází a jak se jim daří. Očividně měla celou situaci mnohem lépe pod kontrolou. S narůstající hrůzou sleduji, jak se Bulbasaur nejprve ochomýtne u Milošových nohou, aby pak dostal přímý zásah od Spindy a jen tak tak nevletěl přímo do Karenina soupeře. Vůbec jsem nedokázala postřehnout, kdy se jeho neomalené, opilecké pohyby změnily v tak smrtící útok. "A dost, tohle už déle nevydrží," myšlenkami jsem byla opět u svého společníka, náraz, jako by prošel mým vlastním tělem a cítila jsem nepříjemné zachvění. "Musíme se soustředit," několikrát jsem stiskla ruce v pěst.

"Bulbasaure, soustřeď se, vyčkej na ten správný okamžik a přeruš jeho tanec nárazovým útokem," můj hlas se opět rozlehl místností, sebejistý a pevný. Potřebovala jsem znovu navázat se svým Pokémonem spojení, aby naše těla a duše byly jako jedno. Jen tak dokážeme oba vycítit ten správný moment, kdy vyrazit. V mysli jsem si představovala pulzující, zářivou linku spojující nás oba, jak se nejdřív váhavě kroutí a tápavě kmitá po místnosti, než konečně nalezne svůj tvar. "Teď," vydechnu, když mám pocit, že nastala vhodná chvíle k útoku a sleduji, jak se Bulbasaur řítí vpřed. (3)

"Nenech se znovu zmást, umí být rychlý jako blesk," připomenu mu, i když je mi jasné, že si určitě na tu ránu moc dobře pamatuje, "obratná obrana!" Zavelím a doufám, že tentokrát to budeme my, kdo soupeře nepříjemně překvapí. (5)

Profesor Javor - 20. února 2019 15:00

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Miloš the Almighty
Pražský hrad, Praha

Miloš síce stojí stále sebaisto pred trónom a vykrikuje na svojich pokémonov pokyny k útokom a obranám, ale najsuverénnejšie v miestnosti si zatiaľ počína a aj pôsobí Chikorita. Ktorá v prvom kole doslova potupila skúsenejšieho Glooma a zatiaľ to nevyzerá, že by chcela zopakovať chybu z predošlých zápasov, kedy prílišnou radosťou stratila koncentráciu a tým aj celkovú výhodu v zápase. Teraz doslova nedočkavo zíza veľkými očami na trénerku a v duchu tlačí Karen k pokynu na útok. Tentokrát akoby pre ňu čas išiel doslova spomalene. Napokon však prichádza pokyn k výhonkom a opäť ešte skôr než stihne Karen dopovedať, opúšťajú Chikoritine nákrčné púčiky prudko dva zelené biče. Gloom zatiaľ stále zíza do dverí, akoby nevedel, čoho sa vlastne práve účastní. Lianové výhonky sa však rýchlo blížia a posledným oblúkom vzduchom mieria na odkrytý chrbát súpera (0+1+3+0). Gloome ... spací pyl, rychle. Zvolá stále suverénny, avšak už s drobným náznakom obáv v hlase, Miloš. Gloom spozornie a jemné zachvenie okvetných lístkov rozvíri do vzduchu prvé lesklé zrniečka (0+0+1). Než sa však stihne vo vzduchu stihne rozvíriť dostatočná koncentrácia nato, aby útočiaceho pokémona uspal, či aspoň spomalil, ozvú sa opäť dve hlasné plesnutia, ktorá narazia otraseného Gloom prudko o dvere (rozdiel 3). Gloom sa zosunie na studenú podlahu a tento raz to vyzerá, že sa bude spamätávať o niečo dlhšie. Napokon však sťažka vstáva.

Bulbasaur po náraze sťažka oddychuje a nahnevaný výraz vystrieda na jeho tvári bolestivá grimasa, ktorá je však po rýchlej výmene pohľadov so svojou trénerkou vystriedaná opäť odhodlaním uspieť. Tackavo sa vytiahne na nohy, pokúsi sa upokojiť zrýchlený dych a zreničkami uprene sleduje spolu s Ann, tancujúceho súpera. Chvíľu sa dokonca zdá, že hlavou pohybujú aj Ann aj Bulbasaur presne kopírujúc tanec Spindy. Po chvíli prichádza totálna koncentrácia a prepojenie celej trojice zainteresovanej v zápase. Nachvíľu akoby nič naokolo neexistovalo len tunel medzi Bulbasaurom a Annikou zakončený Spindou. Ticho prelomí Annikin pokyn, ktorý prichádza na prvý pohľad v ideálnom okamžiku. Bulbasaur sa rozbieha najprv pomalšie a postupne naberá rýchlosť. V zmenšujúcich sa oblúkoch, napodobňujúcich pohyb súpera sa nebezpečne približuje k miestu nárazu (0+0+3+0). Spindo, vyhni se. Prelomí ticho podnapitý hlas Miloša. Spinda sa teda pokúsi oklamať súper rovnako ako tomu bolo v prvom kole a po ľahkom úkroku vpravo chce spraviť úhyb oblúkom doľava (0+0+1). Bulbasaur je však natoľko koncentrovaný, že zámer súper prečíta a Spindu tak zráža rovnakým spôsobom ako tomu bolo v opačnom garde v minulom kole (rozdiel 2).

Do očí bijúcu porážku svojich pokémonov v druhom kole berie ťažko aj Miloš, ktorý nahnevane vykročí vpred a dupnutím o podlahu pľuje oheň okolo seba spolu s pokynmi k ďalším útokom. Gloome, už se vzpamatuj ... je ti to ... může takhle natřet mladá holka. Vyřaď toho jejího hopsálka nárazovým útokem. Spindo, podpásovka! Obaja pokémoni zo strachu pred svojim pánom vyskočia späť na nohy vyrazia do určených útokov. S energiou je na tom trocha lepšie Spinda a preto reaguje pohotovejšie. Rýchlym oblúkom sa dostane na dosah k Bulbasaurovi a pokúsi sa silným úderom zo strany udrieť Bulbasaura do cibuľky na chrbte (1+1+1+0). Bulbasaur je však stále dostatočne sústredený, aby odhalil nekalí zámer súperiaceho pokémona úskokom dostrany (1+0+5) vrazí do Spindy bokom a tá dopadne s bolesťou v tvári na studenú podlahu tvrdo a možno až úsmevne rovno na zadok (rozdiel -3). Miloš si zatiaľ od nervozity už pomaly trhá vlasy. Všetku energiu sa však snaží sústrediť do Glooma, ktorý sa tackavo rozbieha do nárazového útoku proti Chikorite. Je na ňom vidno, že rozbeh do útoku mu po posledných zásahoch dáva riadne zabrať, dokonca sa zdá, že na mieste, kde ho Chikorita zasiahla akoby svietil lesklý odtlačok výhonku. Napokon však potlačí všetku bolesť a útok začína naberať na razancii (1+0+4+0). Chikorita sa však očividne rozhodla, že tento zápas vyhrá a preto nepoľavuje z nasadenia. Smerom ku Karen prikývne, že obrana, ktorú vybrala, je dobre zvolená (akoby mala na výber, že?) a tentokrát sa rozhodne Gloomovi uhnúť vpravo popri stene (1+0+5). Gloomov útok tentoraz vyzerá veľmi sľubne, avšak Chikorita mu opäť radosť pokazí, keď len bezmocne vidí jej siluetu, míňajúc ju po ľavom boku. Pokémon tak nekontrolovateľne letí priamo proti svojmu trénerovi a jeho náraz ho zarazí späť do kresla trónu (rozdiel -1). Tu už Miloš totálne sčervenie v tvári a keby to bolo fyzicky možné, tak sa mu z uší asi valí horúca para. To si ze mně už děláte prdel, ne?

***

Milošovi pokémoni:
Spinda (O+1, U+1) / NORMAL – rozdiel na vyradenie 9 (aktuálne 7)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Podpásovka (U+1)

Gloom (R+1, U+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 9 (aktuálne 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Jedovatý peľ (0)
Spací peľ (0)

Obe začínate aj tretie kolo útokom na základe hodov na iniciatívu.
Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete kontrolovať v denníku.

Profesor Javor - 21. února 2019 11:45

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Menej slávna sestra
Katedrála Notre Dame, Strasbourg

Len čo sa vám v zornom poli objavia veže katedrály, Fir začne radostne poskakovať a jej chôdza vyzerá akoby patrila do svetoznámej rozprávky o bledej kráske a jej pracovitej družine drobných pokémonov. Niekoľko ľudí na námestí sa dokonca odvráti od tabule ohlasujúcej program turnaja a s úsmevom na tvári začne prstom ukazovať vašim smerom. Popravde aktuálne ste jediná dvojica, kde pokémon nie je vo vnútri pokébalu, ale poskakuje popri nohách trénera. Do kroku teda pridá aj Nina a netrvá dlho, kým dvojica stojí svorne pred starožitne zdobenou fasádou. Dá to však riadnu námahu nájsť budovu, ktorá by vyhovovala presne Nininým kritériám na dobre vyzerajúcu fotku. Jedna je prinízka, druhá nemá okná na správnej strane, iná je zase síce dostatočne vysoká a aj má okná, ale poschodia sú umiestnené tak, že fotiť by sa muselo buď odspodu alebo zvrchu a to je ešte otázne, či by podarilo zachytiť celú katedrálu. Ďalšia z vhodných kandidátok na budovu do fotokatalógu je zase moc blízko na kvalitnú fotku, iná o niečo ďalej akoby bolo fajn a jedna z posledným možností je úplne ideálna, ale vstup do nej majú len v nej pracujúci ľudia, keďže sa jedná o sídlo známej firmy. Už keď dvojica začne strácať nádej a Nina vpustí do hlavy prvé myšlienky nato, že pravdepodobne bude nutná zmena konceptu fotografie, akoby prišlo znamenie od samotného Ho-Oh. Na poloblačnej oblohe, vykukne pri posune mrakov konečne slniečko, ktoré zaleje námestie a priľahlé okolie príjemným jarným svitom a teplom. Pár zablúdených lúčov sa vďaka odrazu dostanú priamo do očí otrávenej Fir a spôsobia doslova výbuch – výbuch radosti. Fir začne poskakovať, tancovať a vydávať zvuky podobajúce sa na tiché pískanie. Krídlom popri tom ukazuje smerom do druhého okruhu budov priamo pred katedrálou. Keď Nina zdvihne oči od zámockej dlažby smerom, kam ukazuje pokémon, sa jej naskytne pohľad na vysokú budovu hotela, ktorá má schodisko so stredne veľkým presklenými oknami na každom poschodí, orientovanými priamo ku katedrále. Za skúšku by to možno stálo. A po príchode do hotela zistíte, že okná sú na fotku priam ideálne.

***

Nina hoď si v prípade fotenia percentkou na úspešnú fotku. Úspešnosť máš 0-33% nevydarilo sa a 34-100% podarilo sa.

Profesor Javor - 22. února 2019 15:01

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Turnajový pavúk
Námestie Kleber, Strasbourg

Orientačná tabuľa s tréningovým ihriskom visela hneď nad vchodom do Pokécentra a ukazovala na trochu pofiderne vyzerajúcu bočnú uličku, ktorou by si sa sama od seba určite len tak nevydala. Každopádne smerová šípka ukazuje zreteľne a je veľmi nepravdepodobné, že by sa mýlila. Napokon sa prinútiš vojsť a po pár metroch tmavej chôdze úzkou uličkou medzi vysokými budovami ti oslepia zrak lúče slnka predierajúce sa opačným ústím tmavej uličky. Napokon vystúpiš na obrovské priestranstvo plné malých ihrísk a oddychových zón zaliate slnečným svitom priam za budovou pokécentra, obkolesené ďalšími vysokými budovami po všetkých stranách, takže je tento vnútroblok prístupný len tmavou chodbičkou z hlavnej ulice.

***

Keď už všetci pokémoni ovládajú novo-zakúpené útoky a spokojne odpočívajú opäť vo svojich pokébaloch, je čas sa pohnúť ďalej. Aj keď Wooper by najradšej ešte lietal po zóne pre vodných pokémonov a spúšťal sa na vodnej kĺzačke, nakoniec sa ti podarí presvedčiť k presunu aj jeho a vydáte sa úzkou uličkou späť na hlavnú ulicu k námestiu. Námestie už je zase o niečo plnšie ako tomu bolo pred tvojim príchodom k centru a ihriská turnaja začínajú naberať svoje kontúry. Celkovo to vyzerá, že bude postavených 8 ihrísk s rôznymi povrchmi a v odlišných výškach. Keď prídeš bližšie, zazrieš, že niektoré už sú takmer hotové. Napríklad trávnatý kruh najbližšie k vstupu do zápasiska, či vodou napustený bazén s drobnými ostrovčekmi na hladine. Je potreba trochu silnejšie hlasivky a ostrejšie lakte, aby sa ti podarilo predrať k informačným tabuliam, kde sú navrchu digitálne hodine ohlasujúce poslednú polhodinu, ostávajúcu do turnaja. Nižšie už sú vylepené plagáty s turnajovým pavúkom.

Nina Norová (cestovatelka) - 23. února 2019 19:56

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

FOCENÍ

Už od spatření věží katedrály se Fir rozzářila a nadšeně poskakovala směrem k ní. Já se spokojeně usmívala a těšila se na báječné fotky, které tam pořídíme. Když jsme přišly ale až ke katedrále, začala nám ta náročnější část. Chvíli jsem si přeměřovala náměstí. Zahlédla jsem pár slibně vypadajících budov, ale poté, co jsem k nim došla jsem si uvědomila, že je katedrála vyšší, než se zdálo a fotky by nevypadaly dobře. Rozhodně bych nezachytila celou impozantnost… a to to měla být „ta menší“ kráska.

Když jsme šli vyzkoušet jinou nadějně vyhlížející budovu s okny ke katedrále, zjistila jsem, že kombinace interiéru… čili chodby a schodů, neodpovídá tomu, abychom získali kýžený výsledek. „Je to bída.“ Brblala jsem si podmračeně pod vousy, když jsme s Fir vyšly zase ven a hledaly snad už konečně to pravé místo. „Při nejhorším budu fotit od paty katedrály… ale to jsem si chtěla nechat pro její druhou sestřičku…“ Mrmlala jsem mrzutě k Fir, když nás vyprovodili ze dveří jedné firmy, jejíž budova (jak se zdálo) měla ideální parametry. Tohle byl děsný pech. Jak dlouho jsme tu po náměstí pobíhaly jak dvě střelené slepice?! Z vrčení si pod vousy mě vytrhlo Fiřino veselé až halasné pískání. Koukla jsem na ní a už jsem jí chtěla napomenout, když jsem zbystřila i budovu, na kterou ukazovala. „OOOOOOoooooo….ty máš ale oči.“ Vydechla jsem. Při porovnání vzdáleností se zdálo, že by to mohlo být konečně ono. A okna nevypadala také marně. Mé naděje silně vzrostly. „Teď ještě, aby nás tam pustili.“ Dodala jsem kysele, když jsem vykročila k budově.

Překvapivě pustili… Byl to hotel a podmínky byly… neuvěřitelně skvostné. Otevřela jsem okno a opatrně Fir posadila do něj bokem. „Hlavně opatrně ano? Ať nevypadneš. Není kam spěchat na pózy. Máme času dost…“ Upozorňovala jsem Fir a ostražitě jí sledovala. Foťák jsem nechávala zavěšený na krku a Fiřin pokébal jsem měla v plné pohotovosti. Kdyby padala, rychle jí povolám do pokébalu dřív, než si ublíží.

První fotky byly… mizerné. Chvěly se mi ruce a buď byly rozmazané a nebo Fir byla celá nějaká… meh… kolikrát z katedrály bylo vidět prd, takže první pokusy byly testováním mé vzálenosti od Fir a okna a vůbec klidnění dechu. Postupně se to zlepšovalo, ale beztak nejlepší kousky byly ty poslední. Dokonce se mi povedlo využít v jednom případě i rámu okna, jako bych zaznamenávala pravý obraz s malbou na plátně!! Měla jsem radost.

„Skvělá práce!!“ Zajuchala jsem spokojeně, když jsem sundávala Fir z okna a zatočila se v prostoru s ní nad hlavou. Jistě, pořád je co zlepšovat, ale teprve jsme začaly! Já byla nadšená z výsledku. „Tak jo holka! Zpět na ulice!“ Zavelela jsem vesele. S tímto úlovkem se další zajímavosti budou fotit jedna báseň. Nicméně… z fotící euforie mě vytrhl dav, který se srotil na náměstí. „Pane jo… to je lidí.“ Vydechla jsem zaskočeně a spěšně se zadívala na displej mobilu, který varovně ukazoval nebezpečně se blížící čas turnaje. „Ajaj… TURNAJ.“ Vyhrkla jsem a čapla Fir do náručí. Načež jsem jí posadila na batoh. Musím rychle na smluvené místo, nebo bude průser!! Chvatně jsem se protahovala davem a nechávala Fir číhat na batohu na Jess.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 27. února 2019 23:08

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Čekání na náměstí
Štrasburk

Po ranní sprše a malinkatém učení jsem zamířila na náměstí. Když jsem šla do pokécentra, všimla jsem si, že je tam vyvěšený nějaký plakát, který by bylo vhodné prostudovat. No, kdybych si ho nevšimla už předtím, teď bych ho neviděla tuplem. Kolem vylepeného plakátku se nakupilo mnoho lidí. Doslova jsem se prodrala až k němu. Konečně jsem ho mohla prostudovat.
Čekala jsem, že tam bude něco zajímavého, ale tohle taky ušlo. Byl to rozpis soutěžících. Našla jsem svoje jméno. Postupovala jsem po řádku a zjistila jsem, že náš první souboj bude v lese. Jen na okamžik jsem se zamyslela, který pokémon bude nejvhodnější, když jsem ucítila šťouchání ze všech stran. „Vždyť jo!“ zaúpím. Překvapivě bylo obtížnější dostat se z té tlačenice než do ní. Po dlouhém kličkování a modřinách na žebrech jsem se dostala ven.
Zkontrolovala jsem, že mám všechno u sebe a nic mě v té tlačenici nezmizelo. Zamířila jsem k místu střetnutí, tedy k vodotryskům na náměstí. Cestou jsem stále hloubala nad tím, jakého pokémona použiji. Nejdříve mě napadl Charmander, ale Nina má taky ohnivého pokémona a bylo by vhodné mít dva různé typy. Nafoukla jsem uraženě tváře. Taky si mohla vybrat jiného pokémona! Zašklebila jsem se. Woopera jsem rovněž vyloučila. On je naše jediná možnost, kdybychom se dostali do dalšího kola do bazénu. Tak zůstala Eevee a Tangela.
S těmito dvěma pokémony namysli jsem dorazila na místo střetnutí. Nerozhlížela jsem se po Nině, spíš jsem se stále nemohla rozhodnout, kterého pokémona zvolit. Hlavně se musím Niny zeptat, jestli můžeme pokémony měnit, či jak to vlastně bude.

Nina Norová (cestovatelka) - 28. února 2019 14:38

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

Chvátala jsem s Fir na batohu, která mě směřovala k Jess. Prodírat se skrze davy bylo náročnější, než se na první pohled zdálo a Jess už byla dávno na místě... "Hoj." Pozdravila jsem, když jsme konečně dorazili k ní na doslech. Ne, že bych se zrovna dvakrát optimisticky usmívala, ač jsem měla při focení úspěch... Prostě ty davy... a pak tu byl ten dramatický dětský výstup v Jessičině podání. "Měli bychom se jít nahlásit a připravit se." Odtušila jsem. Předpokládala jsem, že když Jess dorazila včas, stále má zájem o účast na turnaji... Tak bychom měli očividně přidat do kroku a dořešit zbylé formality... Minimálně vědět jako kolikátí budeme zápasit a s kým by se hodilo vědět...

Annika Winkler (trenér) - 28. února 2019 23:42

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

NAŠTVANÝ MILOŠ

Pražský hrad, Karen

Cítila jsem, zcela hmatatelně, jak pouto mezi námi sílí. Bylo to něco naprosto neuvěřitelného a přeci tak přirozeného! Jako bych v sobě právě objevila skrytý potenciál, nechala zažehnout tu pomyslnou jiskřičku a celý proces mě naplnil neuvěřitelnou euforií. "Tak takové to je, být trenérem pokémonů..." myšlenka mi téměř vehnala slzy do očí. Svět před námi skrýval nejedno překvapení.

Nejen mé oči, ale takřka celé tělo kopírovalo Bulbasaurovy pohyby, když se srdnatě odhodlal k dalšímu útoku. Spindovy úskoky nedokázaly ani v nejmenším obalamutit jeho bystrou mysl a vrátil mu předchozí útok i s úrokama. "Skvělé, parťáku!" Věděla jsem, že to nemusím ani vykřiknout nahlas, už z mého postoje bylo zřejmé, jak s ním prožívám každičký okamžik líté bitvy. Ale ta ještě nebyla ani zdaleka u konce...

Karenina Chikorita opět předváděla jeden ze svých smrtících tanců a poslala soupeřova pokémona přímo proti Milošově pomyslném trůnu. Na patřičnou odvetu jsme nemusely dlouho čekat, z hrůzu nahánějícího muže doslova sršely blesky. Musela jsem přeci jen trochu couvnout pod náhlým nátlakem, bylo mi jasné, že teprve teď půjde skutečně do tuhého a Miloš nás rozhodně šetřit nebude. Dřív nebo později budeme muset přijít s novou strategií.

"Bulbasaure, nepolevuj," natáhla jsem ruku ke svému pokémonovi, čas na radost z předchozího úspěchu už vypršel, "roztoč Spindu ještě jednou. Nárazový útok!" Vydám další rozkaz, ačkoliv je mi jasné, že takhle soupeře skutečně moc neoslním. Jenže tentokrát mám v plánu se soustředit na obranu. Náraz bude určitě Spinda očekávat, ale jedovaté výpary z Bulbasaurovy cibulky by nemusel. Zvlášť, pokud se podaří ho nalákat dostatečně blízko...

"Jedovatý pyl!" křiknu v okamžik, kdy se soupeř rozhodne pro protiútok a bude dostatečně blízko, aby dostal plný zásah. Je mi jasné, jaké to obnáší riziko, ale někdy jsme i my v životě nuceni přijímat rány...

Iniciativa: 3
Útok: 1
Obrana: 6

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 03. března 2019 14:35

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

První střetnutí po hádce
Štrasburk

Ze zamyšlení mě vytrhne něčí pozdrav. Zvednu hlavu a uvidím před sebou Ninu. Než však stačím odpovědět, pokračovala. Následovala jsem ji, tam kam šla, přece jen to byla její starost. „Budeme mít zápas s nějakými Italy a bude v lese,“ shrnula jsem základní informace z toho rozpisu, co jsem chvíli studovala. Ovšem, kdyby se mě někdo zeptal na jména, byla by to jen marná snaha. Jména našich soupeřů jsem si nezapamatovala.
Utáhl jsem si popruhy na batohu. „Chtěla jsem zápasit s Charmanderem, ale bylo by špatné spoléhat se jen na ohnivé typy, jelikož i ty máš ohnivý typ.“ Větu jsem pronesla trochu mrzutě. Proč si taky musela vybrat ohnivý typ! „A v zápasu budeme moci měnit pokémony nebo budeme muset zápas vyhrát pouze s jedním?“ Pak jsem si vzpomněla, že Nina má vlastně jen jednoho pokémona. „A co když jeden z nás nebude schopný zápasit? Vyřadí nás ze zápasů?“ Mířila jsem na to, že Nina má jen jednoho pokémona a když ji vyřadí, asi jsme skončily.

Nina Norová (cestovatelka) - 03. března 2019 15:41

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

První střetnutí po hádce
Štrasburk

Když jsem se s Jess setkala, chvatně jsme spolu vyšly vyřídit poslední formality, jako osobně potvrdit účast, vyfasovat informace, rozpis turnaje, podepsat, co se podepsat muselo ohledně bezpečnosti a dalších důležitých oficiálních ptákovinek. Konečně jsem měla čas s Fir vydechnout. „Vážně? Ještě jsem to nestihla okouknout. To zní dobře.“ Rozzářila se mi očka nad tou dobrou zprávou. Znamenalo by to, že bychom se přes rozřazovací kolo mohli dostat relativně bez problémů. Tedy pokud bylo moudré stavět na tom, že budou mít travní nebo hmyzí pokémony na základě terénu…

„Jo, to je poměrně moudré rozhodnutí.“ Souhlasila jsem s Jess. Bylo příjemné, že jsme obě hrály hru: Co bylo ráno, nikdy se nestalo! Minimálně to udržovalo naše myšlenky soustředěné na to, co nás čeká. „Tobě jsem registrovala všechny pokémony, které máš. Takže je můžeš měnit. A jelikož mám jednoho pokémona, tak ty další otázky jsou poměrně rozumné. Jelikož jde o turnaj ve dvojicích, předpokládala bych, že ano, mohou nás vyřadit, když selžu. Na druhou stranu, když jsem za tebou ujížděla, abych tě vůbec stihla, bez zbytečných zastávek, nakoupila jsem si Revitalizačný sprej a Liečivý elixír ve spreji, jejichž užití v turnaji zakázané není. Mimo jiné jsem i Fir naučila jeden velmi ničivý útok a posílila její obranu, takže bychom měly být silné!“ Pronesla jsem sebejistě, zatímco jsem natáhla tlapu nahoru k Fir, aby si se mnou mohla z batohu hezky plácnout. Spokojeně jsem se pousmála, i když jsem sama byla nervózní. „Vždyť o nic nejde. Bude to zábava.“ Zamumlala jsem si víceméně pro sebe, než pro Fir či Jess. Možná díky tomu, že jsem byla tak moc stará a s pokémony zcela nová, jsem byla snad v hloubi duše nervóznější, než všichni ostatní. Snažila jsem se hrát toho klidného, vyspělého dospěláka, ale tady jsem byla značně na tenkém ledě.

„Uhmm…“ odkašlala jsem si, jak jsem měla vyprahlé hrdlo, škrábalo mě v krku. Snažila jsem se rozptýlit.„Jinak jsi stihla vše, cos potřebovala?“

Profesor Javor - 04. března 2019 14:04

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Let´s get ready to rumble
Námestie Kleber, Strasbourg

Po opätovnom stretnutí na námestí a krátkom rozhovore nastal čas presunúť sa k organizátorom turnaja, aby ste dostali vstupné kartičky na zápasisko. Každá tak dostane jednu kartičku, na ktorej sa pohybom sprava doľava strieda vaša fotka, ktorú ste museli v prihláške poskytnúť organizátorom s obrázkom pokémona, ktorého ste do zoznamu zapísali ako prvého. Jess tak vyfasuje vstupku na sýto červenej šnúrke okolo krku, na ktorej sa strieda jej tvár s obrázkom Charmandra chrliaceho oheň, zatiaľ čo tú patriacu Nine, na šnúrke rovnakej farby zdobí jej fotka, meniaca sa pootočením na Torchic obklopenú plameňmi. Spolu so vstupnými, čipovými kartičkami dostávate zmenšený plagátik s rozpisom prvého kola turnaja, kde sú uvedené názvy všetkých tímov s menami členov a ich národnosťami a tiež zápasisko, kde sa zápas odohrá. Každá dostane okrem toho inštruktážnu brožúru, ktorá vlastne opakuje všetko, čo bolo o turnaji a jeho pravidlách napísané na internete. Po krátkom hľadaní Jess nalistuje, to čo ju zaujímalo – postupne zisťuje, že počas jedného zápasu je možné použiť len jedného pokémona bez zmeny, teda sa bojuje do jeho vyradenia alebo stiahnutia trénerom, ďalej že v rôznych zápasoch môže použiť rôznych pokémonov z nahláseného zoznamu, čím si len potvrdila to, čo jej pred chvíľou zopakovala Nina. Tiež objaví pasáž o tom, že ak jeden z trénerov nie je schopný pokračovať v boji, dvojica vypadáva z turnaja, avšak tréner môže svojho pokémona liečiť dovolenými a úniou schválenými prostriedkami pre liečenie a revitalizáciu pokémonov. Po vstupe cez turniket do provizorne vytvoreného dejiska turnaja uprostred námestia vám doslova spadne sánka. Je až podivuhodné ako dokázali organizátori pretvoriť staroveko vyzerajúce námestie na ultramoderné zápasisko v pokémone prakticky za jednu noc. Cez krátky prechod okolo unimobuniek, určených k prezliekaniu, príprave na zápas, čí slúžiacich ako toalety vyložene pre súťažiacich. Diváci vstup do súbojovej zóny nemajú umožnený a tak sa začínajú v celkom hojnom počte hromadiť na tribúnach obklopujúcich ihriská. Ako prvé míňate po pravej strane ihrisko tvorené jednou vodnou plochou s plávajúcimi ostrovčekmi po hladine, vľavo máte z kulís vytvorené zápasisko pripomínajúce sieť jaskýň a tunelov na kamennom podloží. Nasledujú trávnatá lúka a obdĺžnik pokrývajúci pieskom s dunami a prevismi. Pri ďalších krokoch musíte zdvihnúť zrak k slnku, kde vám žltú svetelnú guľu zatieňujú plochy rôznych tvarov asi desať metrov nad zemou, po oboch stranách majú vrtule víriace vzduch a smerom k zemi práve klesajú dva obdĺžniky so zábradlím, po jednom na každej strane ihriska, určené pre trénerov. Na opačnej strane uličky sa rovnako do výšky týči kráter, z ktorého k nebesiam stúpa horúca para. Posledné dve dejiská zápasov, najďalej od vstupu sú tvorené obyčajným boxerským ringom opásaným elastickými lanami a kruhovou plochou, plnou nízkych kríkov, vysokej trávy a nahusto uložených kulís hodnoverne pripomínajúcich pestrú škálu stromov. Z úžasu pri obdivovaní dejiska turnaja vás vytrhne až hlas z reproduktorov. Dobré ráno všetkým. V prvom rade by som chcel v mene primátora mesta privítať všetkých zápasníkov, trénerov aj fanúšikov, ktorí sa rozhodli stráviť toto príjemné jarné dopoludnie na našom turnaji. Nebudem ďalej uberať čas a hneď predávam slovo primátorovi. Na pódium sa „vykotúľa“ prešedivelý, značne obézny pán, ktorý si dvakrát odkašle a s hrubým hlasom začne svoj príhovor. Najprv zdvorilo privíta všetkých prítomných, pokračuje pár slovami o histórii mesta a tohto turnaja. Poďakuje organizátorom a so želaním šťastia smerom súťažiacim skončí svoju pätnásťminútovku. Následne si slovo preberie opäť hlásateľ, ktorý stručne zopakuje pravidlá a predstaví jednotlivé zápasiská a napokon aj zúčastnené tímy. Napokon sa vrhne na hlásenie zápasov prvého kola. V prvých zápasoch si sily zmerajú tímy nasledovne – v našom turnajovom bazéne sa predstaví tím z Dánska Fairytale, ktorý si zmeria sily so španielsko-ruskou dvojicou Ice ´n´ Fire. Oproti nim v jaskynnom bojisku proti sebe nastúpi britská dvojica Up & Down a ukrajinský tím Fist of Fate. V druhej rade ihrísk do piesku naskočia ruská dvojica Nightshade a bulharský Dojo team. Do trávnatej plochy naskočia pyrenejský tím Splash a domáci tím Blitz. Pri ohlásení domácej dvojice sa celým štadiónom ozve nadšené burácanie a povzbudzovanie. André a Simone tento rok obhajujú minuloročný titul, takže im všetci držíme palce a želáme veľa šťastia. Poďme ale k tretej dvojici zápasísk. Tam si sily zmerajú vo vzduchu britský Underground a z neďalekého Beneluxu dvojica tvoriaca Leaves in wind, aký to príznačný názov. Do sopky proti sebe nastúpia nemecké dvojičky Forrest duo a český tím Toxic. A konečne posledná rada ihrísk nám ponúkne zápasy medzi Škandinávcami tvoriacimi zoskupenie Rocky mountains a druhou pyrenejskou dvojicou Wall of Fire v boxerskom ringu a na našom lesnom bojisku si zmerajú sily taliansky fešáci z tímu Bubbles proti dievčatám ... ktoré nám neuviedli názov tímu, takže Nina a Jess v tíme, ktorý sme nazvali kreatívne No name. Prosím súťažiacich, aby zaujali svoje miesto podľa rozpisu. Uličky medzi ihriskami sa začnú hemžiť trénermi smerujúcimi k miestu diania ich prvého kola.

***

Rozpis turnaja máte pripnutý v denníku.
Zatiaľ sa môžete pripraviť na svojom ihrisku a vybrať pokémona pre prvý zápas. Tiež si obe hoďte 6stenkou na iniciatívu v zápase.

Nina Norová (cestovatelka) - 08. března 2019 15:39

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

TURNAJ

Chvilku jsem si potěšeně prohlížela vstupní kartičku, která se mi nyní klinkala na krku. Musím uznat, že Fir na ní vypadá úžasně. Jen doufám, že si je budeme moci po skončení akce nechat. Ráda bych jí měla na památku. Na nástěnce, až se jednou vrátím domů, bude vypadat vážně dobře!

Když jsem se přestala konečně rozplývat a opět pohlédla do rozpisu, uvědomila jsem si svou chybu. To už jsme ovšem vstupovali přes turniket do dějiště turnaje. Možná to ani v tom internetovém formuláři nebylo anebo jsem to přehlédla… „Nevypsala jsem nám jméno.“ Z úst mi uniklo pobavené hihňání… nervózní hihňání. Zrovna nějaké jméno bylo mým nejmenším problémem, protože čím víc jsem toho nyní viděla, tím více jsem byla vynervovanější. Možná jsem se hodně unáhlila!! Možná jsem nás do nějakého turnaje nahnala moc brzy… jo potřebujeme peníze, ale máme šanci vůbec vyhrát?! Vždyť mám jen Fir!! Jak bych s ní mohla bojovat MŮJ TY BOŽE!!! VODNÍ BAZÉN?! TO JSME VYŘÍZENÍ!!! Jen pár směšných ostrůvků, Fir nebude mít příliš dvakrát moc šancí, pokud se tu utká s nějakou rybou, která si bude vegetit pod hladinou. Začínala jsem rapidně blednout. Pohled vpravo mě maličko uklidnil, ale když jsem se rozkoukala na vysuté hrazdy, či co to bylo, pro souboje ve vzduchu, začala jsem dokonce i zelenat. Mlčela jsem. Raději jsem ani nepípla a snažila se dělat to, co se ode mě očekávalo… asi.

Batoh jsem si nechala v nám přidělené šatně. Jediné, co jsem měla, byla bunda s narvanými kapsami pokébalů, revitalizačních serepetiček pro zápas a mobil s pokédexem pro jistotu zapasovaným v zadních kapsách kalhot. JÁ JSEM SE ZBLÁZNILA!!! TOTÁLNĚ JSEM SE ZBLÁZNILA!!! Znělo mi v hlavě, která byla jak bambus. Dutá a ta slova se v ní odrážela jak ozvěna. Pomalu jsem s Jess kráčela k našemu hřišti. Jestli na mě mluvila, většinu toho jsem nepostřehla, pokud na sebe razantně neupozornila. Snažila jsem se dát do kupy. Ne, že bych měla strach o sebe nebo prohru, víc jsem se bála toho, že by toto mé rozhodnutí účasti na tomto turnaji mohl Fir notně ublížit, či dokonce jí přizabít až zabít!! Měla jsem přece jenom ji!! Já tu měla být ta dospělá a zodpovědná!!! Ne ta, co tu dělá pitomosti jako je tahle!!! I když mi myšlenky křičely v hlavě o překot, odmítala jsem ustoupit. Já… nikdy neustupovala, i když jsem věděla, že je to, co dělám, hloupost. Ač tu bylo vysoké riziko, byla tu i vysoká možnost výhry… tedy pokud nás nepřizabijí ve vodním nebo vzdušném cvičišti, aréně, nebo jakkoliv to kdokoliv nazývá.

Sledovat lesní arénu bylo prozatím konejšivé. Nebylo to prostředí, které by Fir nějak významně omezovalo. Ba co víc, všechno tady by její schopnosti mělo posilovat. Kecání představitelů města a pořadatele mi nějak uniklo, ale to mi vůbec nevadilo. Důležité bylo se připravit. Fir byla od cesty přes turniket v pokébalu, takže všechnu tuhle děsivou skutečnost zatím neviděla. A co se týká diváků? Jejich přítomnost mě neznervózňovala. Ba co víc, možná se pozornost ostatních lidí bude i Fir zamlouvat, když tak ráda tráví chvíle se mnou plné focení. „Fir, tak jdeme na to.“ Pronesla jsem po hlubokém nádechu již klidným hlasem. Prostě… uděláme s Fir to nejlepší, co bude v našich silách… snad nebudou porotci tak šílení, aby nás hodili někam, kde nebudeme mít žádnou šanci. „Hodně štěstí nám oběma, Jess.“ Pousmála jsem se upřímně po dlouhé době na dívku, která je mou první parťačkou.

HOD = 6

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 10. března 2019 15:48

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Příprava na turnaj
Štrasburk

Mé neblahé tušení, že když to Nina zkazí, tak skončíme se potvrdilo. To mě trochu naštvalo. Když nebude schopná pokračovat, tak z našeho turnaje už nic nebude. To však šlo hned stranou, když jsme dostaly vstupní kartičky.
Kartičku jsem si pověsila na krk a okouzleně jsem koukala na svoji fotku, která se měnila na chrlícího Charmandera. „No páni!“ vypískla jsem. Pořád jsem kartičku natáčela a dívala jsem se na měnící se obrázky. Vyrušil mě až pořadatel, který mi strkal další potřebné věci. Nalistovala jsem si potřebné informace v brožuře a celkem sklíčeně ji pak zavřela. Snad neskončíme hned v prvním kole, to by byla ostuda!
Prošly jsme přes turniket a obě zamířily do šaten. Cestou jsem se rozhlížela. Sice jsem viděla nějaké změny ráno, když jsem sem přišla, ale i tak, vidět to celé v konečném složení bylo prostě nevídané. Náměstí mi připadalo nějak malé, aby se sem vlezlo tolik zápasišť a taková hromada lidí.
Své věci jsem si odložila v provizorních šatnách. Sebou jsem si vzala jen pokébaly s pokémony a drobnosti, co jsem měla v ledvince. Z batohu jsem si vytáhla kšiltovku a nasadila jsem si ji. „Tak jdeme na to!“ řekla jsem rozhodně. Ačkoliv tohle bude můj první zápas proti trenérovi – přece jen jsem na cestu vyrazila teprve nedávno a neměla jsem možnost s někým bojovat – cítila jsem se sebejistě.
Sebejistota však pomalu začala ustupovat, když jsme se proplétaly mezi jednotlivými stadiony. Hlas pořadatelů jsem přestala vnímat hned z počátku. Věděla jsem, kde budeme bojovat a s kým. Jen by mě to rozčilovalo, a ještě víc znervóznilo. Dorazily jsme na náš stadion. Ještě pořád jsem nebyla rozhodnutá, kterého pokémona vyvolat. Nejspíš to nechám na volbě protivníkových pokémonů, pokud tedy nebudeme muset vyvolat pokémony všichni současně.
„Hm…“ broukla jsem směrem k Nině. Vyčkávaly jsme dalších pokynů.

Hod: 3

Karen Dale (chovatel) - 13. března 2019 10:46

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Let's... dance?

Pohyby pokémonov splývajú medzi výpadom a stiahnuťím, útokom a obranou. Spinda a Gloom obaja postupujú tancujúc vpred i vzad, hoci občas je to skôr skĺznutie. Na chvílu sa nechám uniesť hypnotickou atmosférou pokémonieho zápasu. "Výborne Chikorita!" Zvolám v momente, kedy moje nesústredenie vytrhne z myšlienok práve hlas Miloša.

"Pokračuj ako doteraz, útoč svojimi výhonkami!" (1) Inštruujem pokémona k ďalšiemu postupu len čo sa znova dostanem do obrazu. Na chvílu si dovolím skĺznuť pohladom k boju vedla. Synchronizácia Ann a Bulbasaura ma doslova vyvedie z miery. Fascinujúco zostanem priam zírať. Rýchlo si však uvedomím svoju chybu a pohlad presuniem na vlastného pokémona a jeho súpera, dúfajúc, že nie je neskoro. "Bráň sa obratnou obranou." (1)

Profesor Javor - 14. března 2019 16:39

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Voda a oheň v lese?
Námestie Kleber, Strasbourg

Zatiaľ čo Nina a Jess zadumané vyrážajú k umelo vytvorenému lesu, dvojica opálených, svalnatých chlapcov sa už vehementne dohovára o taktike v prvom zápase. Pravdepodobne nikto nechce opustiť brány dejiska turnaja hneď po prvom kole. Hneď ako dvojica zazrie prichádzajúce dievčatá ich debata podstatne stratí na decibeloch a stratí sa v šume lístia prakticky až do šepotu. Teraz už obe vidíte, prečo sa ich tím nazýva Bubbles, pri ich nohách sa totiž usadila dvojica tvorená Wooperom a Polywagom. Akonáhle sa v zábleskoch červeného svetla postupne vyformuje Tangela a Fir, pristúpi k štvorici trénerov rozhodca zápasu a dá pár základných inštrukcií. Zdravím vás, ja budem rozhodovať váš zápas. Pravidlá sú jednoduché. Žiadne nedovolené útoky na trénerov, pokiaľ niektorí z trénerov, či pokémonov opustí počas trvania duelu zápasisko je celý tím diskvalifikovaný a vypadáva z turnaja. Zápasíme na lesnom štadióne, takže výhodu tu majú hmyzí a trávny pokémoni. Želám vám všetkým veľa šťastia a teraz si môžete podať ruky a ísť sa pripraviť do trénerských stanovíšť. Zápas o chvíľu začne.

Len čo všetci aktéri zaujmú svoje miesta, rozhodca zdvihne obe ruky k nebu a na znak začiatku ich rýchlo spustí dole, za sprievodu zvuku píšťalky.

***

Obe ste mali vyšší hod na iniciatívu ako Alessandro (2) a Claudio (1+1), takže začínate obe útokom. Vyberte si jedného zo súperiacich pokémonov a môžete začať. Vyberáte naraz útok aj obranu použitú v prvom kole o vyhodnotenie a pohyby na zápasisku sa už postarám ja. Hoďte si dvakrát 6stenkou na útok aj obranu. Tangela získava bonus prostredia +1 k útoku.

Alessandrov pokémon:
Polywag (O+1) / WATER – rozdiel na vyradenie 8
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Bublinový útok (0)

Claudiov pokémon:
Wooper (R+1) / WATER – rozdiel na vyradenie 8
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Bublinový útok (0)

Aktuálny rozdiel na vyradenie svojich pokémonov si môžete sledovať priebežne v denníkoch a informácie o jednotlivých útokoch nájdete v HP v sekcii ÚTOKY.

Nina Norová (cestovatelka) - 14. března 2019 17:27

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

TURNAJ - SOUBOJ S ITÁLIÍ

Když se proti nám postavili opálení chlapci, mile jsem se na ně pousmála. „Nice to meet you. Wish you good luck.“ Pronesla jsem přání štěstí a sama se postavila vedle Jess, zatímco kluci zamířili na opačnou stranu. Fir mi již stála u nohou, když jsem pohlédla na Jess. Nějak jsme se prve nedomlouvalY na taktice a popravdě ani nevím, na čem bychom se měly více domlouvat, jediné, co mě napadlo bylo: „Jess, bereme si toho s těmi tykadly.“ Zakřenila jsem se napůl s rozpaky napůl kvůli vzrůstajícímu vzrušení. Ano, neměla jsem ani tucha, že se ten tykadlatý pokémon jmenuje Wooper.

„Fir! Použij na toho tykadlatého Ohňový výbuch (hod = 4) a počítej s Pískovým útokem jako obranným manévrem (hod = 5).“ Instruovala jsem jí tlumeně. Zatímco jsem hleděla na naše první protivníky. Nehodlala jsem je podceňovat ani na ně jít zlehka. Vytasily jsme se s Fir rovnou s tím nejlepším, co jsme měly.

Profesor Javor - 14. března 2019 17:50

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Zápas o korunu pokračuje
Pražský hrad, Praha

Miloš značne nahnevaný srší blesky na všetky strany. Najprv nadáva na vás, potom obráti svoj hnev proti svojim vlastným pokémonom a nakoniec si zlostne začne šomrať niečo popod nos. Jeho sklenné oči, podliate krvou však stále sledujú zápasiacu štvoricu pokémonov. Spojenie Anniky a Bulbasaura sa ukázalo ako veľmi dobrý krok na ceste za celkovým víťazstvom, zatiaľ však stále nie je ešte boj vyhratý. Annika však reaguje tentokrát najpohotovejšie zo všetkých a vysiela Bulbasaurovi pokyn k nárazovému útoku. Pokyn je však sprevádzaný malým zakolísaním pozornosti v dôsledku sledovania druhej súperiacej dvojice a ani Milošove rozzúrené brblanie nepridáva Annike na pokoji. Puto medzi dvojicou akoby sa na okamžik pretrhlo a Bulbasaurov útok tak postráda energiu a silu z predošlého kola (0+0+1+0) a miestami sa zdá, že Bulbasaur sa vo svojom útoku tacká zo strany na stranu viac ako samotná Spinda. Vyhni se mu Spindo ... a hned mu to vrať Podpásovkou ... Tentokrát se ale míň ... radši trefit. Len čo Miloš doblaboce svoj monológ sa Bulbasaur priblíži natoľko, že Spinda musí vyhnúť vľavo (1+0+5). Zvláda to však absolútne bez námahy a a po malej otočke vľavo, Bulbasaur dopadá s riadnou závraťou na tvrdú, chladnú podlahu a dokonca vyzerá sám, akoby si jeden pohárik s Milošom pred zápasom dal (rozdiel -5). Zreničky sa mu hmýria akoby práve zosadol z rýchlej jazdy na kolotoči, čo sa samozrejme snaží využiť Spinda a zasadiť Podpásovku zranenému pokémonovi priamo na rebrá. Prichádza náprah (1+1+3+0) avšak namiesto presného zásahu sa stalo niečo čo by čakal málokto. Bulbsaur zrazu akoby nič vyskočí späť na všetky štyri a ukazuje sa tak, že doterajšiu nevoľnosť len výborne predstieral. Než sa z toho stihne Spinda vôbec spamätať, tak počas jej úderu do prázdna sa skloní na predné nohy a jeho cibuľka sa začne otvárať (1+0+6). Z cibuľky doslova vystrelí kúdol fialovo-ružového, jedovatého prachu, ktorý akoby chcel prepudrovať stále nechápavo čumiacu Spindu. Nasleduje hrdelný dusivý kašeľ a keď sa kúdol opäť rozplynie vykukne z neho Spinda, len o pár odtieňov zelenšia a zreteľne priotrávená (rozdiel -2). Bulbasaur na záver sprisahanecky mrkne na Anniku, zatiaľ čo Miloš začína strácať aj poslednú nádej na víťazstvo.

V druhom rohu miestnosti zatiaľ zvádza celkom úspešný súboj Karen s Chikoritou proti trochu dezorientovanému Gloomovi. Rovnako ako Anniku aj Karen vyhodí z koncentrácie Milošov vystúp a tak stratí trochu aj prehľad nad Chikoritou. Jej pokym teda prichádza trochu neskoro, avšak Chikorita vysiela napriek tomu aj do tretice svoje výhonky smerom k vzdiaľujúcemu sa súperovi. (0+1+1+0). Gloome uskoč před těmi slizkými lany ... teď. Gloom už je aj tak dostatočne ďaleko od Chikority, aby na neho len tak dočiahla, napriek tomu ale ešte volí úskok stranou (0+0+1), čo sa ukáže ako veľmi zlá voľba, pretože ak by pokračoval ďalej v behu tak sa mu pred výhonkami podarí utiecť. Chikorita však z posledných síl a v pocite bezmocnosti nad strateným útokom švihne ešte do strany. A ako sa neskôr ukáže tak presne proti uskakujúcemu Gloomovi, ktorý takto dostáva priamy náraz na tvár, doprevádzaný hlasným plesknutím (rozdiel 1). Ty seš dřevo ... Gloome. Vstávej a oplať jim to ... nárazem. Už tak značne dobitý Gloom sa na pokyn trénera, aj keď veľmi neochotne zdvihne zo zeme a pokúsi sa pozbierať posledné sily na útok proti Chikorite. V malom, modrom, dobitom klbku sa však skrýva toho ešte viac, než by niekto čakal. Karen ani nestihne mrknúť a Gloom je späť na nohách a šprintuje proti súperke, ktorá ešte stále sťahuje z boja natiahnuté výhonky (1+0+5+0). Chikorite tak ostáva po Kareninom pokyne len malý okamih nato, aby spravila dokonalý úhybný menéver, napriek tomu sa ale zamračí, prikrčí a pripraví vo vhodnej chvíli uskočiť (1+0+1). Vhodná chvíľa však neprichádza a valiaci sa Gloom jej venuje pekne tvrdý úder, ktorý ju odsotí priamo do dverí miestnosti (rozdiel 4). Konečně ... hlupáku! Ozve sa potešený blabot z prítmia.

***

Milošovi pokémoni:
Spinda (O+1, U+1) / NORMAL – rozdiel na vyradenie 9 (aktuálne 7, poisoned)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Podpásovka (U+1)

Gloom (R+1, U+1) / GRASS – rozdiel na vyradenie 9 (aktuálne 2)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Jedovatý peľ (0)
Spací peľ (0)

Obe pokračujete aj teraz útokom a až potom obranou, nie sú potrebné ďalšie hody na iniciatívu.
Aktuálny rozdiel na vyradenie vašich pokémonov si môžete kontrolovať v denníku.

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 18. března 2019 19:15

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Turnaj – 1. kolo
Štrasburk

Ačkoliv jsem byla rozhodnutá vyvolat svého nově nabytého pokémona Eevee, jakmile jsem ale viděla pokémony našich soupeřů, rozhodla jsem se své rozhodnutí pozměnit. Postavily jsme se na své určené místo. Fir už byla venku, tak bylo na mě vyvolat svého pokémona.
„Tak Tangelo, pojď ven!“ Vyhodila jsem pokébal do vzduchu. Tangela se zhmotnila přede mnou a její prázdný pokébal jsem chytila. „Užijeme si spoustu zábavy!“ prohlásila jsem. Určitě to bude zábava, i kdybychom prohrály.
Překvapeně jsem zamrkala. Nasupeně jsem se podívala na Ninu. „Jak myslíš toho s tykadly?!“ zakřičela jsem na ni rozhazujíc rukama. Teď to asi vypadalo komicky, když někdo v mém věku poučuje někoho v Ninině věku. „Ten pokémon s tykadly se jmenuje Wooper!“ Zaskřípala jsem zuby rozčilením. „A když to nevíš, tak se podívej do pokédexu! Ty tykadlo!“ Sice jsem na ni křičela, ale nebylo to takové to hádkové křičení. Spíš se to dalo zařadit mezi hlasitá a důrazná poučení.
Zakroutila jsem hlavou a svoji pozornost jsem přesunula na naše soupeře. „Tak Tangelo, my si vezmeme Polywaga!“ ukázala jsem prstem na pokémona. „Takže listovou břitvu na Polywaga!“ (Hod: 6) Nařídila jsem ji. Snad ten nový útok, co jsem ji naučila bude super účinný! Sice má Tangela výhodu typu, ale věděla jsem, že ne vždy výhoda typu je opravdu výhoda.
Za tohle určitě přijde krutá odplata. „Obratná obrana!“ nařídila jsem ji obranný útok. (Hod: 1)

Profesor Javor - 26. března 2019 14:13

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Všade samé bubliny
Námestie Kleber, Štrasburg

Hneď ako zápas začne zareaguje najpohotovejšie Nina, ktorá síce nepozná pokémona, na ktorého sa rozhodla útočiť, ale zdá sa, že s Fir si vytvorila za tú krátku dobu, čo sa poznajú veľmi pevné puto, aké vzniká medzi dobrým trénerom a jeho pokémonom. Hneď ako vyzve Fir k novému útoku, kuriatko netrpezlivo poskočí a vyšle obrovský ohnivý kríž priamo proti bezmocne vyzerajúcemu bledomodrému klbku naproti (1+2+4+0). Prvý útok tejto novej dvojice vyzerá veľmi sľubne, dokonca by svojou podobnosťou dal porovnať silou a rozsahom s rozsiahlymi požiarmi v juhoamerických pralesoch, ktoré tak často ukazujú na obrazovkách televízie. Sálavé teplo a jeho intenzitu je dokonca celkom slušne cítiť aj na odhalených častiach pokožky okolitých trénerov a rozhodcu. Claudia dokonca paradoxne strasie zima z toľkej horúčavy valiacej sa priamo k ich stanovisku. Wooper, uskoč! Zvolá vystrašeným, roztraseným hlasom k svojmu zverencovi. Ten so širokým úsmevom na tvári, akoby sa oproti nemu absolútne nič nedialo, prikývne a prikrčí sa do kolien, čakajúc na vhodný okamih. Zvolí dlhý výskok, snažiac sa preskočiť ohnivú skazu (0+0+4). Už-už to vyzerá, že jeho pokus sa dočká úspechu, keď ohnivá masa zrýchli a masívna erupcia ohňa, ohýbajúca okolité kulisy v tvare stromov, ho zasiahne priamo vo vzduchu. Tlaková vlna a žiara z ihriska prinúti všetkých trénerov prikryť si zrak rukou, keď sa však vzduch ustáli, naskytne sa všetkým pohľad na krútiaceho sa Woopera. Z jeho pokožky stúpa biela para, slizkosť jeho tela ho však zrejme ochránila pred rozsiahlejšími následkami útoku (rozdiel 3, popálenie: 1 - nie).

Než sa stihne vyhrabať zasiahnutý pokémon späť na nohy, chopí sa iniciatívy Jess. Zo postranných mantinelov ihriska sa práve spúšťajú závlahy, hasiace kulisy v okolí zásahu, keď druhá trénerka vyšle pokyn k útoku. Tangela vyzerá najprv trochu rozospato, ale reaguje veľmi pohotovo ihneď na pokyn k útoku. Pomocou jej početných vlákien sa zhúpne na najbližší konár stromu, odkiaľ získa ideálnu pozícii na Polywaga priamo pod ňou a vyšle proti nemu spŕšku ostrých, vo vzduchu sa lesknúcich listov, ktoré svištia obrovskou rýchlosťou, skoro akoby bola Shaolinský mních, vrhajúci smrtiace shurikeny (0+1+6+1+1). Alessandro pozorne sleduje ako sa darí pozviechať spoluhráčovmu Wooperovi a to spôsobí stratu koncentrácie natoľko, až je Polywag na obranu v boji úplne sám. Keď sa obráti k svojmu pokémonovi zisťuje, že listy už takmer pri ňom a neostáva mu nič iné, len sledovať ako si s tým v nasledujúcich sekundách Polywag poradí. Ten trochu nahnevane šibne očami po nesústredenom trénerovi a protestne mykne chvostom zo strany na stranu a pevne zaborí nohy do zeme v snahe statočne ustáť tvrdý útok (1+0+3). Nasleduje však uskakovanie pred ostrými nárazmi, pôsobiacimi štipľavú bolesť po celom tele. Keď to už vyzerá, že s bolestivou grimasou niet kam ďalej uskočiť dopadne kĺzavým rezom aj posledná listová žileta. Rovnako ako Wooper aj Polywag musí riadne prekonať bolesť, aby sa vrátil späť do boja (rozdiel 5), vyzerá však, že je na tom ešte horšie v porovnaní so svojím pokémoním partnerom.

Obaja tréneri naproti vyzerajú, že ich prvé útoky súperiek prekvapili a značne vyviedli z mieri. Pravdepodobne očakávali hladší priebeh. Zablysnú sa im očí hnevom a odhodlaním a takmer simultánne zvolajú: Wooper ... Polywag ... bubliny! Obaja pokémoni akoby mali tento útok nacvičený. Štvorica na opačnej strane teraz vyzerá ako formácie akvabel predvádzajúca dokonalé predstavenie. Do umelo vytvoreného lesa sa začnú valiť chumáče bublín. Wooperov prúd smeruje k ohnivému kuriatku, ktoré mu uštedrilo pálčivý útok v prvom kole (0+0+2+1). Fir však protiútok očakávala a keďže je v tomto zápase proti vodnej dvojici trochu v nevýhode, snaží sa do každého pohybu dať maximum úsilia. Na pokyn Niny sa teda otáča bojisku chrbtom a rýchlym pohybom nožičiek víri okolo seba kúdol prachu (0+2+5). Rozvírený prach dokonale zakryje takmer celé bojisko a sťaží viditeľnosť všetkým zúčastneným, dokonca aj rozhodca sa neustálym uhýbaním zo strany na stranu a zaostrovaním pohľadu snaží nájsť aktérov súboja. Prach splnil účel dokonale a takmer všetky bubliny mieriace k Fir prasknú, než sa dostanú na miesto určenia (rozdiel -4, v ďalšom kole hádže Wooper na presnosť).

Polywagov prúde bublín vyzerá zo začiatku o dosť sľubnejšie (0+0+3+0), ten najprv zamieri prudko vpred, aby následne postupne začal stúpať k oblohe, presne k miestu, kde si našla na konári svoju pozíciu Tangela. Prichádza pokyn k obrane od Jess a Tangela sa snaží rovnako ako pri útočení vyhovieť svojej trénerke na sto percent, aj keď jej pohyby vyzerajú trochu spomalene a neohrabane. Zvolí obratný výskok na konári, tak aby prúd bublín stúpal ďalej k oblohe, bez ujmy (1+0+1). Neodhadne však dostatočne výšku výskoku a praskot bublín všade naokolo na ňu pôsobí mätúco. Dokonca spôsobí stratu jej rovnováhy a nasleduje tvrdý dopad späť na zem (rozdiel 1). Tangela vyzerá po dopade značne zmätená a prázdnym pohľadom blúdi po zápasisku (V ďalších dvoch kolách hádže Tangela ihneď po útoku hod naviac na zmätenie).

***

Obe začínate aj v ďalšom kole útokom. Nina hoď si 2 hody 6stenkou na útok a obranu, Jess hoď si trikrát v poradí útok, zmätene, obrana. Tangela má stále bonus prostredia +1 k útoku. Wooper hádže naviac na presnosť po útoku

Alessandrov pokémon:
Polywag (O+1) / WATER – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Bublinový útok (0)

Claudiov pokémon:
Wooper (R+1) / WATER – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 5) / BLINDED
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Bublinový útok (0)

Aktuálny rozdiel na vyradenie svojich pokémonov si môžete sledovať priebežne v denníkoch a informácie o jednotlivých útokoch nájdete v HP v sekcii ÚTOKY.

Nina Norová (cestovatelka) - 26. března 2019 14:58

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

TURNAJ - SOUBOJ S ITÁLIÍ --> JEHÉÉÉÉÉJ S FIR VÁLÍME!!!

Zdálo se, že mé prohlášení vzala Jess vážněji, než by do ní leckdo řekl. „Na pokédex tu není moc čas, nemyslíš?“ Odtušila jsem s vypláznutým jazykem v kyselé grimase. Jestliže Jess vypadala komicky, tak já pravděpodobně dětinsky. Vlastně mi vůbec nevadilo tykadlatému říkat tykadlatý… Mě se to líbilo… Na rozdíl ode mě Jess musela znát o pokémonech spoustu věcí. Třeba i znala jméno toho druhého pokémona, který pro mě byl modrou kuličkou. Tady jsou prosím nádherně vidět generační rozdíly. Zatímco já jsem byla vychovávána ke studiu a v dobách minulých, Jess se pravděpodobně zaměřila výhradně na pokémony. Někdy by mě zajímalo, zda se nebojí o svou budoucnost? Já se svou školou naleznu uplatnění leckde, ale když Jess zahájila tak brzo své cesty za dobrodružstvím a zvířátkům podobnými tvorečky, nebude později litovat?

Myšlenkami jsem se musela chtě nechtě vrátit k zápasu. Źár Fiřina plamene mě nechával bezdechu. „Panejo!!!“ Vydechla jsem ohromeně, zatímco jsem zpoza zad kuřátka sledovala zvětšující se výheň, která se hnala na protivníky naproti. „Ještěže jsem jí na nádraží zastavila… to by byl průser.“ Vydechla jsem ohromeně, zatímco jsem sledovala naživo účinky útoku, který jsem teprve dneska Fir naučila… bylo to dechberoucí…

Další útok, co následoval, byl Jessičin. Tedy jejího pokémona. Ač se ve vlaku zdálo, že Tangelu nemá zrovna tak dlouho, její listová břitva se zdála také velice účinná na jejího protivníka, ale dříve, než jsem se mohla rozptylovat vývojem Jessičina boje, už tu byla odveta od tykadlatého!!! Při pohledu na tolik bublin se ve mně mísilo překvapení, ohromení nad tím, jak se hezky ve slunci lesknou, a neblahým tušením, co tyto hezké věci asi umí?! Radši jsem to nechtěla vědět!! Tedy chtěla, ale ne tak, aby to ublížilo Fir.

Ta naštěstí byla již připravená a vše zastřela prachem, který si s bublinkami poradil více, než dostatečně, až jsem začala juchat a poskakovat nadšeně ve vzduchu… tedy před tím, než jsem si musela překrýt nos a ústa, jak jsem se kvůli tomu rozkašlala. Ale i napříč dávení jsem znovu instruovala Fir: „Fir!! Skvěle!!! Dáme to ještě jednou!! Ohňový výbuch na tykadlatého!!Plnou silou!! (hod = 6). A na obranu opět Pískový útok (hod = 3)!! Vedeš si skvěle!!“ Povzbuzovala jsem jí mezi pomalu tlumícím se kašláním.

Popravdě jsem byla spokojená, takže jsem se usmívala, když jsem stočila pohled k Jess a jejímu pokémonovi, který vypadal... "Jess? Je v pořádku?!" Otázala jsem se, se značnými obavami. Tangela mi přišla nějaká... zpitomnělá... tedy měla takové ty psí oči, když se pes probouzí po injekci od veterináře. Nebo... takhle se Tangela tváří normálně? Nějak jsem si nebyla jistá...

(dodatečný hod na popálení = 4)

Annika Winkler (trenér) - 26. března 2019 21:50

soukromá zpráva od Annika Winkler (trenér) pro

Hradní tančírna

Napětí se dalo doslova krájet; ač jsem se ze sebe snažila vydat maximum a nepolevit v koncentraci, Milošovo huhňání mi dokázalo pěkně zatopit. Nedokázala jsem ve spojení s Bulbasaurem věnovat pozornost ničemu dalšímu a ze všech ostatních vjemů okolo mě jen strašlivě rozbolela hlava. "Zatraceně, takhle to dál nejde, už to nevydržím..."

Odplata na sebe nenechala dlouho čekat a to jedno kratičké zaváhání mělo doslova katastrofální následky. Ale říkala jsem si o to, když jsem do všeho šla tak na plno, doslova opilá novým poznáním, možná jsem na tom byla v podstatě stejně jako náš soupeř. Bulbasaur to musel nějakým způsobem vycítit, jinak si nedovedu jeho překvapivý manévr vysvětlit. Když už jsem myslela, že je vše nadobro ztraceno, šibalsky zamrkal svýma roztomilýma očkama a já mohla v odpověď otevřít jen pusu dokořán.

"Skvělá práce!" dodala jsem překotně, ještě trochu rozhozená z toho, co se stalo. A můj milý společník rozhodně nevyčerpal všechna esa z rukávu. Jedovatý pyl zasáhl Spindu naprosto dokonale, to mohla být teď skutečná výhoda.

"Teď mu to pořádně natři, Bulbasaure. Dokud ještě prská pyl. Ukaž mu, jak vypadá pořádný nárazový útok!" snažím se svého parťáka povzbudit. "Budu muset naučit Bulbasaura i něco nového, s jedním útokem toho moc nevymyslím," probleskne mi hlavou, ačkoliv je mi jasné, že teď na to není ta správná doba. Nu, aspoň si dobře procvičí to, co už tak dobře zná.

"Obratná obrana," vykřiknu vzápětí, když se karty obrátí a Spinda se rozhodne jít do protiútoku...

Hody:
Útok - 2
Obrana - 1

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 28. března 2019 21:19

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Turnaj – 1. kolo
Štrasburk

Útok Ninina pokémona byl naprosto senzační. Byla jsem ráda, že mířil od nás, a ne na nás. To bychom asi utíkaly i my dvě s Ninou. Ačkoliv ohnivý pokémon měl celkem nevýhodu s vodními typy, ale vypadalo to, že její útok bude mít dobrý účinek. Musela jsem si přikrýt oči před tou náhlou září a žárem. Doufala jsem, že Tangela je mimo dosah a neschytá to taky.
Zamrkala jsem a podívala se na hřiště. Tangela byla naprosto v pořádku a zrovna se připravovala ke svému prvnímu útoku. Sledovala jsem její útok. No páni! pomyslela jsem si. Její útok mě naprosto ohromil tak jako ten Torchikův. Samozřejmě to nebyl tak oslňující jako ohnivý útok, ale pro mě to bylo stejné. Tangelinin útok byl senzační a jeho účinek ještě lepší! Útok Polywaga zasáhl plnou silou a vypadalo to, že jeho trenér nereaguje. Jedno plus pro nás, když budou trenéři nesoustředění, můžeme snadněji vyhrát.
Jenže to jsem si jen naivně myslela. Za chvíli se oba naši protivníci vzpamatovali a zaútočili. Fir se podařilo jejich útok odrazit, zatímco můj pokémon byl pomalejší. Kousla jsem se do rtu a sledovala, jak se Tangela snaží vyhnout. Nejdříve to vypadalo, že se jí to povede, ale očividně neměla dostatek bojových schopností. To zapříčinilo její náhlý pád na zem. Přitiskla jsem rty k sobě, abych nevykřikla. To muselo bolet! pomyslela jsem si a bezděky si promnula zadek, jako bych spadla já.
„No tak Tangelo! Vzchop se!“ zakřičela jsem na ni. „Ty to dokážeš!“ Kousla jsem se znovu do rtu a usilovně přemýšlela. Na Nininu otázku jsem zatím nereagovala. V tomhle stavu asi nebude schopna pořádně mířit!
Podívala jsem se na Ninu s našpulenými rty. „To uvidíme,“ pronesla jsem rezignovaně. Když tu budu jen tak stát, tak to nevyhrajeme. Musela jsem to risknout.
Vrátila jsem se pohledem k Tangele a modlila se, aby to zvládla. „Tak dobře, Tangelo! Zkus výhonky na Poliwaga!“ Zatnula jsem ruce v pěst. Nebo alespoň se tref do Woopera, pronesla jsem v duchu. Hlavně netref Fir! (Útok: 4; Zmatení: 2)
„Obratná obrana!“ Kdybych jí nařídila nárazový útok, spíš by to ublížilo jí. Pevně jsem doufala, že se za chvíli zvrávorá. (Obrana: 6)

Karen Dale (chovatel) - 28. března 2019 22:20

soukromá zpráva od Karen Dale (chovatel) pro

Tvrdý úder
Praha, hrad

"Chikorita!" Zvolám meno svojho pokémona keď dostane tvrdý zásah a mimovolne sa pohnem smerom k zelenej malej príšerke, ktorá sa tak snaží vyhrať. Prevalí sa mnou vlna starosti nad úbohým pokémonom a vzápätí vlna zlosti, keď začujem mrmlanie hradného ukoristitela. Zatnem ruky v päste a obočie sa mi stiahne do nahnevanej linky. "Vôbec si svojich pokémonov neváži!" Prebehne mi myslou keď vrhnem pohlad do temného kúta.

Následne však stiahnem rýchlo pohlad späť na kôpku zelene. "Chikorita, si v poriadku?" Prehovoria hlavne starosti, no napriek tomu nárazu sa zdá, že ja som asi viac otrasená, než je môj pokémon. Zlahka prikročím k miestu, kde Chikorita zostala po náraze a jemne jej položím ruku na hlavičku. "Musíme to ukončiť." Rozhodnem sa za nás obe a môj hlas odráža moju rozhodnosť v tomto kroku. "Chikorita, kedykolvek budeš pripravená, použi výhonky. A vôbec sa toho neboj, poriadne sa do toho obuj!" (6) Inštruujem pokémona a s jemným pohladením sa zdvihnem a odstúpim.

Nechám Chikorite priestor, aby sa spamätala a pripravila na svoj útok. S napätím sledujem, ako môj pokémon postupuje a neskryte držím palce na oboch rukách, úplne zabúdajúc na boj Bulbasaura a Ann, hoci v pozadí mojej mysle stále sú.

"Nenechaj sa zmiasť, použi obratnú obranu!" (3) Navigujem trávneho pokémona k ďalšiemu postupu dúfajúc, že tento hriešny tanec konečne dôjde k pre nás zdárnemu koncu.

Profesor Javor - 03. dubna 2019 15:15

soukromá zpráva od Profesor Javor pro

Ciao, Bella Italia
Námestie Kleber, Štrasburg

Po malej výhre v prvom kole by sa možno hodilo pripomenúť, že toto kolo síce očividne vyhrala dvojica dievčat, ale zápas sa ešte ani zďaleka neskončil. Wooper, Polywag aj ich talianski tréneri sa zdajú byť dostatočne húževnatý a odhodlaný nato, aby to súperkám v druhom kole vrátili všetko aj s úrokmi. Pri predčasnej radosti sa stačí pozrieť na Tangelu, ktorá vystrašene prebieha roztekaným pohľadom po celom zápasisku hľadajúc nejaký pevný bod, ktorý by jej pomohol sa opäť sústrediť. Trocha pomôže hlas Jess, za ktorým sa zmätený pokémon zvrtne, ale stále to nevyzerá na stopercentný výkon.

Iniciatívy sa opäť prvá chytí Nina, ktorú očividne zápasenie chytilo viac ako by to hocikto ešte včera vo vlaku čakal. Po úspechu v prvom kole vydá totožný pokyn radostne poskakujúcej Fir aj v tomto kole. Torchic sa teda opäť nadýchne a po nasatí vzduchu pocítite aj vy ako sa na celom bojisku oteplil vzduchu. Pohyb kuriatka síce vyzerá akoby si chcela odpľuť niečo veľmi nechutné, čo sa jej dostalo do zobáčika, jej ústa však namiesto toho opúšťa ohnivá guľa pripomínajúca svojou žiarou a sálavým teplom miniatúrne slnko. Tentokrát to dokonca vyzerá ešte intenzívnejšie ako v prvom kole, napriek tomu, že sa zdalo, že už by silnejší útok mohol v tomto zápase prísť len ťažko (1+2+6+0). Aj keď Wooper až doteraz vyzeral celkom sebavedomo a odhodlane, tak potom čo zazrie masu ohňa valiacu sa jeho smerom, sa zmení aj jeho pohľad na vystrašené psie oči, napriek tomu, že sa jedná o vodného pokémona, ktorý by mal mať podstatnú výhodu v súboji s ohnivými typmi. Wooper, to zvládneme! Zaznie povzbudenie z úst Claudia, tesne predtým ako vydá svojmu zverencovi ďalší pokyn k boju. Skús obratnú obranu. Na Woopera posmelenie zaúčinkuje ako vedro studenej vody s bahnom, v ktorej sa cíti ako doma. Schúli sa do drobnej guličky a obratným pregúlením sa snaží dostať z dosahu páliacej hmoty (0+0+3). Napriek tomu, že rýchlosť a prevedenie kotúľa do strany je takmer bezchybné, pred obrovským ohnivým výbuchom a následnou horúcou tlakovou vlnou sa však očividne uniknúť nedá a Wooper za doprovodu Claudiovho zúfalého výkriku, schytáva plný zásah. (rozdiel: 5) A v tomto zápase s najväčšou pravdepodobnosťou aj posledný, nakoľko Wooper po ňom ostáva bezvládne ležať a jediný pohyb predstavuje dvíhanie hrude pri hlbokých nádychoch a dym pariaci sa z mokvajúcich škvŕn na pokémonovom tele. Wooper, vráť sa! Na Claudiov pokyn obalí telíčko Woopera červená žiara a prenesie ho späť do pokébalu v rukách trénera, ktorý mu venuje ešte posledný pohľad a nejaké tie tiché slová, než ho schová do vrecka na opasku. Tak a teraz je to na vás, fratelli. Otočí sa na Alessandra s Polywagom.

Alessandro prikývne a zahľadí sa do očí svojmu pokémonovi. Polywag sa zamračí, prikývne a zdá sa, že pri strate kamaráta, nehodlá dať svoju kožu len tak lacno. Napriek tomu reaguje ako prvá zatiaľ ešte stále zmätená Tangela. Tá na pokyn Jess vyšle proti súperovi (teda aspoň si sama myslí, že tým smerom stojí jej súper) dva zelené výhonky, plieskajúce vzduchom akoby držala v rukách dva kožené biče. Na zhrozenie oboch tréneriek však naberajú zvláštny falš a až pozoruhodnou rýchlosťou sa rútia priamo proti ... Fir (0+1+4+1 – bonus za typ proti Polywagovi sa proti Fir nepočíta, keďže pri nej ide o ohnivý typ, hod na zmätenie: 2). Teraz sa už značne zmätene tvári aj Fir, ktorá z tohto smeru útok teda vôbec nečakala. Snaží sa však zachovať chladnú hlavu (tak ako sa to pri ohnivom pokémonovi, ktorý práve zo zobáka vychrlil miniatúru slnka len dá) a v ušiach jej opäť zarezonujú Ninine slová o obrane pieskovým útokom. Začne teda rýchlo hrabať a víriť okolo seba prach, v ktorom by sa mohla pred zablúdenými výhonkami skryť (0+2+3). Dokonca to aj vyzerá, že plán sa napokon podarí, keď však okolo seba má rozvírený dostatok prachu, ozvú sa dve hlasné prasknutia výhonkovým bičom a z kúdolu sa vytacká, statočná Fir, masírujúc si jedným krídlom to druhé (rozdiel: 1). Bublinový útok Polywag! To už sa snaží využiť Alessandro pohotovým pokynom k útoku moment prekvapenia. Polywag sa podobne ako Fir pred chvíľou zhlboka nadýchne a vyšle proti zmätenej Tangele ďalší prúd bublín (0+0+3). Doteraz až pozoruhodne neistá Tangela sa však veľmi rýchlo schúli do klbka pripomínajúce vlnu na štrikovanie (1+0+6), akoby sa absolútne nič nedialo a pregúli sa popod prúd bublín poľahky vpred bez žiadnej ujmy (rozdiel: -4). Potom čo však opäť vystrčí nohy, ruky a objavia sa veľké oči, vyzerá rovnako popletená ako doteraz, keďže nahnevane hľadí priamo k najbližšej kulise stromu, ako keby chcela zápasiť teraz s ňou. Tentokrát sa však dosť zaskočene po zasiahnutej Fur, tvári už aj Polywag.

***

Obe začínate aj v ďalšom kole útokom. Nina hoď si opäť 2 hody 6stenkou na útok a obranu, Jess hoď si ešte aj v tomto kole trikrát v poradí: útok, zmätenie, obrana. Tangela má stále bonus prostredia +1 k útoku. Teraz však obe útočíte už len na Polywaga (za Alessandra budem v prípade potreby hádzať na výber súpera pri útoku 1-3 Nina a Fir, 4-6 Jess a Tangela)

Alessandrov pokémon:
Polywag (O+1) / WATER – rozdiel na vyradenie 8 (aktuálne 3)
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Bublinový útok (0)

Claudiov pokémon:
Wooper (R+1) / WATER – vyradený
Nárazový útok (0)
Obratná obrana (0)
Bublinový útok (0)

Aktuálny rozdiel na vyradenie svojich pokémonov si môžete sledovať priebežne v denníkoch a informácie o jednotlivých útokoch nájdete v HP v sekcii ÚTOKY.

Nina Norová (cestovatelka) - 20. dubna 2019 10:21

soukromá zpráva od Nina Norová (cestovatelka) pro

POŘÁD PRVNÍ SOUBOJ

Sama jsem bez dechu sledovala Fiřin útok, který byl ještě mocnější, než ten předchozí. I přes žár a oslnivou záři, jsem nedokázala zavřít oči a ochudit se tak o ten pohled. Bylo to jako by z Fiřina zobáčku vyšlo samotné slunce, které se valilo na protivníky, kteří zmizeli v jeho průměru. Hučelo mi v uších, pravděpodobně díky krvi, která se mi samým vzrušením hrnula o překot do hlavy. Následoval výbuch a vlna sálavého horka, která se při střetu s cílem roznesla do všech stran.
.
.
.
Chvíli mi trvalo, než oslnění odeznělo. Jen stěží jsem zpětně získala přehled o situaci a skutečnosti, že tykadlaný pokémon byl K.O. Můj pohled sklouzl ke kulatému pokémonovi, abych zjistila, že Tangela se dala do útoku. „POZOR!!!!!“ Zaječela jsem na Fir, která nemohla čekat útok ze zcela opačné strany. Krve by se ve mně nedořezal. Kulila jsem oči ve zděšení na Tangelu. „JESS?! CO SE TO DĚJE?!“ Zařvala jsem na malou dívku i značně pobouřeně, ale víc mi v hlase zněla panika. Nerozuměla jsem tomu, co se právě odehrávalo na bitevním poli.

Naštěstí Fir byla z nás dvou tou, která si udržela chladnou hlavu….

„FIR?! JSI V POŘÁDKU?!“ Vyjekla jsem starostlivě, když se z prachu vynořila má slepička. Už už jsem se chtěla za ní vyřítit, abych jí okamžitě překontrolovala, že je v pořádku!!, ale odkašlání rozhodčího mě včas zastavilo… Upřela jsem na Fir omluvný pohled. „To bude dobré Fir!! Rychle to dokončíme a já se na tebe podívám!!“ Zavolala jsem a pozvedla palce do vzduchu na znamení podpory.

Napjatě jsem stočila pohled ke kulatému pokémonu, který mezitím stihl zaútočit. „Jess, to nevypadá dobře.“ Zaúpěla jsem, když jsem viděla Jessičina pokémona v bojovém postavení proti stromu. „Fir!! Ohnivý výbuch na tu kouli!!“ Zavelela jsem vcelku nakvašeně. Nevím, co to provedli Tangele… ty bublinky nebyly zrovna nejmírumilovnějším útokem. Krom toho jejich pravá schopnost byla schovaná za hezkými efekty… jak mě to naštvalo! Kvůli tomu Tangela ublížila Fir!!! (hod = 3)

„A připrav se na Pískový útok. Doufejme, že ne proti Tangele.“ Dodala jsem pevným hlasem, kdy jsem se mračila jak čert. Ne, že bych Itala neměla ráda, ale kvůli jeho „hadímu“ útoku byla Fir zraněná!! Což mě nyní děsilo neskonalým způsobem i napříč tomu, že jsem očekávala, že věci hladce nepůjdou. Možná mě ale spíše děsil fakt, že útok, který zranil Fir, přišel z vlastních řad, což jsem si až doposud neuměla představit. (hod = 1)

(dodatečný hod na popálení = 3)

Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) - 28. dubna 2019 19:33

soukromá zpráva od Jessica Vafer (trenér/pozorovatel) pro

Turnaj – 1. kolo
Štrasburk

Potlačila jsem tendenci zakrýt si oči, abych to neviděla. Tangelininy výhonky se řítily na Fir místo na soupeře. Přivřela jsem oko, když Nina začala ječet, a trochu se naklonila stranou. „Tangela je zmatená,“ řekla jsem poněkud klidněji, než jsem si myslela, že to zvládnu. „Ten Poliwagův útok ji zmátl. Takže jsme mimo hru, dokud se z toho nedostane.“ Našpulila jsem naštvaně rty. Vůbec jsem nevěděla, jak dlouho to její zmatení bude trvat. A vypadalo to, že to její zmatení je docela vážné, když jsem spatřila, jak bojovně se postavila proti stromu.
Už jsem se neovládla a praštila jsem se do čela. Když ji nařídím zaútočit, přetíží to Fir než našemu protivníkovi. Zaťala jsem ruce v pěst a zakřičela na Tangelu. „Vzpamatuj se, prosím!“ nebyl to nijak zvlášť rozkazující tón, ale spíš prosebný.
Jak jsem ji tak sledovala, něco mě napadlo: „Kdyby použila nárazový útok na ten strom, tak by to mohlo to její zmetení zrušit…“ Chvíli jsem se zamyslela. „Ale taky ne, jen by si ublížila a nebo ublížila Fir.“ Chtěla jsem křičet.
„Nechám to teda na tobě,“ broukla jsem k Nině. „Tangelo nárazový útok!“ Zatajila jsem dech a sledovala jsem, co se bude dít.

Bimba - 01. července 2019 18:38

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 18. července 2019 19:51

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

Andor.cz - online Dračí doupě

Pokémon: Európske dobrodružstvoautorefresh

od: 15. ledna 2018 10:02 do: 18. července 2019 19:51

Dobrodružství vedl(a) Ruddy02

Žižkovský začátek

Začátek cesty

První krůčky

PRVNÍ POKÉMON

Nový společník

Výběr

Cestovatelská skupinka, aneb školní družina na výletě

Přidělení vybavení a dělení do skupin

Vzhůru na cestu

Třetí do party

Jess a Marcus

Založení nové skupiny

Hlavák

Hlavák

Příjemná paní

První cíl cesty

Poslední formality před cestou

Obchod

Vlak do Mnichova

Bavorský expres

Po boji

Na Hradě straší!

Jízda

Bavorský expres

Strašidelný hrad

Mnichovské dobrodružství

Mnichovské dobrodružství

V kavárně

Strašidelný hrad

Mnichovské dobrodružství

Průzkum hradu

Sekvojový háj

Strašidelný hrad

Strašidelný hrad

Hrad plný překvapení

První souboj

Grimer

Bitva ještě nekončí

Po kolenech v bahně

Kam dál?

Taktický ústup

Hlavní sál

Na hradě straší!

Ghost Story

Ztracený Pokéball

A jsi můj!

Zubatův zásah

Chvilka oddechu

Cesta dál

Po schodech nahoru

...poznávam poschodia

Nad propastí

PROVIZORNÍ MOST

NOVÝ ÚTOK

DRAMA NAD PROPASTÍ

Druhé kolo

NAŠTVANÝ MILOŠ

Hradní tančírna

Pokémon: Európske dobrodružstvo
autorefresh