Zátoka měsíčního svitu

Podzim, několik měsíců po konci Války mýtů

„Jsme tady.“
Zaer ztěžka dosedl na písečnou pláž a pohlédl na bouřezrozeného, kterého posledních pár měsíců celý kmen následoval. Nikdy by nevěřil, že se toho dne dožije, přesto ta chvíle nastala. Toto místo se mělo stát jejich útočištěm, domovem, do jehož bezpečí se budou moci uchýlit před hrůzami nového světa.

Celý svůj život putoval Zaer z místa na místo. Spolu se zbytkem kmene kočoval a ukrýval se před hrozivými dračími pány, samozvanými vládci a dobyvateli celého světa. Když Prastaří bohové rozpoutali s draky válku, byl prvním, kdo chtěl vyrazit do boje a získat zpět vládu nad svým osudem, stát se něčím víc, než jen listem unášeným ve větru.
Jeho kmen, v té době čítající něco přes čtyři sta hlav, tehdy vyrazil k jedinému městu, které draci neproměnili v prach. Bájný Ir Davar, sídlo těch, kteří kdysi dávno poklekli a přislíbili novým vládcům svou věrnost.

Cesta však byla příliš daleká a k finální bitvě u bran bájného města došlo dříve, než se lovcův kmen stihl zapojit. Draci a Prastaří se ve své poslední hodině pobili navzájem a uvrhli svět do chaosu, jehož ztělesněním byly čarobouře. Masivní uragány, v nichž se proháněly duše mrtvých a unášely živé, byly zážitkem děsivějším, než ta nejtemnější noční můra.
Ty, které nelapily hrozivé přízraky, pak brzy zachvátily ohnivé víry vezoucí se po poryvech řvoucího vichru. Více než polovina kmene přišla v čarobouřích o život. Mnoho přeživších pak padlo za oběť magií znetvořeným monstrům, která putovala zdevastovanou krajinou.

Byli zde ale i tací, které čarobouře poznamenaly jinak. Tito muži a ženy získali schopnost vidět věci mimo rámec běžného a právě od nich se kmen dozvěděl o smrti draků a o nastalém bezvládí. Bez dalšího cíle se kmen chvíli potuloval krajinou, dokud jeden z věštců nedostal vidění zátoky zalité měsíčním světlem, v níž kmen nalezne útočiště a vybuduje bezpečné sídlo pro sebe i své potomky.

Po dlouhé a strastiplné cestě jasnovidec konečně oznámil, že dorazili na místo. Nastal čas přestat utíkat, vzít svůj osud pevně do rukou a stočit jej dle vlastní vůle.

Náš příběh začíná

Deník postavy

Každá postava obdrží svůj vlastní jednoduchý deník, který překládá její RP základ do systémové podoby. Pro Vás jako hráče je opravdu důležitých jen několik položek:

Zdraví
Určuje množství Vašich životů, tedy kolik zranění postava snese. V tabulce se jedná o tři červeně vyplněné řádky, ve většině případů o deseti políčkách.
Jedno políčko se rovná jednomu bodu zranění. Pokud je postava zraněna za více než třetinu maximálních bodů zranění (tedy jeden řádek), hrozí jí kvůli bolesti a narušené činnosti organismu postihy na veškeré její činnosti. Po zaplnění druhého řádku postava upadá do bezvědomí, po zaplnění třetího (například důsledky vykrvácení či proto, že nepřítel pokračuje v útoku) postava umírá.

Výdrž
Výdrž funguje na stejném principu jako zdraví, popisuje však únavu postavy. S množstvím kupících se soubojů či náročných fyzických úkonů se postavě hromadí body únavy. Po zaplnění prvního řádku se únava může začít projevovat na jejích hodech. Po zaplnění druhého řádku postava zpravidla již nemůže jít dál a musí si odpočinout.
Dlouhodobé hladovění, žízeň či spánková deprivace se promítají právě jako body únavy.

Mysl
Setkání s nemrtvými hrůzami a magickými monstry si vyžádá daň na duši každého dobrodruha. Tato daň je vyjádřena právě Myslí, kam se propisuje veškerý stres a hrůzy, které dobrodruhové zažijí.
Postavu po zaplnění prvního řádku mřížky čekají postihy k vybraným hodům, po zaplnění druhého řádku si při každém novém bodu stresu hází na odolání panice. Po zaplnění třetího řádku mřížky konečně přichází poslední kapka a postava je uvnitř zlomena. To se může projevit jakkoliv, od úplné rezignace po bezbřehé šílenství (bude vždy konzultováno mezi PJem a hráčem, nemělo by se jednat o příliš častou událost... Možná >:) )

Magie
Vybrané kouzelnické postavy mají pod Myslí zobrazen také pool právě dostupné magické energie. Pokud kouzelník chce seslat kouzlo vyžadující více bodů magie, než má aktuálně k dispozici, kouzlo selže. Jinak se při vyčerpání magické energie neděje nic.

Inventář
Do inventáře v rámci zachování PJova mentálního zdraví nejsou vypisovány zásoby do chvíle, kdy hrozí jejich nedostatek. V takovém případě jsou hráči upozorněni a jídlo i voda se v inventáři objeví vypsané.
Platí, že PJ není neomylný – pokud tedy máte pocit, že byste v inventáři mohli mít něco, co tam není, neváhejte se zeptat.

Inspirace – Osobní questy
Zde budou v pozdějších fázích hry vypsané dějové linky, které se postavy nějak týkají, a do kterých by se mohla chtít zapojit. Někteří z Vás zde již rovněž mají i krátké inspirativní nástřely toho, kam by se mohla postava dále ubírat mimo hlavní zápletky.
Tuto část deníku berte čistě jako inspirativní – rozhodnete-li se vyslat postavu svou vlastní cestou, která mne vůbec nenapadla, sem s tím, hráčské invenci se meze nekladou. Ne každá postava může na takovou inspiraci hned reagovat, z toho není potřeba si dělat hlavu – často se může jednat jen o reminder pro PJe.

Vlastnosti
Vlastnosti postav jsou zde blíže rozepsány. Za názvy některých jsou rovněž připojeny ještě římské číslice – ty určují úroveň dovednosti a naznačují, že se v ní dá dále zlepšovat. Zlepšit se v dané dovednosti dá buď tréninkem (postava nevyrazí na žádné dobrodružství a místo toho zůstane doma) u fyzických dovedností nebo výzkumem u znalostních oborů a magie. Drtivá většina schopností se rovněž zlepšuje tím, že je postava užívá.

Pár detailů a zápletky

Naše hra pomalu začíná a s jejím počátkem přichází i první krůčky postav na cestě k nalezení vlastního osudu. První dvě várky dobrodružství budou v podstatě centrálně řízené krátké zápletky, sloužící k tomu, abyste se jako hráči sžili se způsobem hry a universem, v němž hrajeme. Poté se již celý svět otevře více do šířky a nabídne se k objevování.

Ve svém prvním příspěvku prosím v krátkosti představte své postavy (ti línější můžou překopírovat foretell), před spoluhráči není důvod cokoliv skrývat. Všichni ze startu táhnete za jeden provaz a postavy se navzájem velmi dobře znají. Naopak se může vyplatit zmínka o případných možnostech spolupráce (magicky založeným postavám mnohdy může pomoci některý z jejích kolegů). K popisu dále připojte, do čeho se Vaše postava v následujících dnech pustí – zda vyrazí na některé z vybraných dobrodružství nebo se rozhodne věnovat vlastní činnosti.
Níže následuje výběr právě dostupných dobrodružství:

PRŮZKUMNÍCI

Má-li se zde kmen usadit natrvalo, je potřeba prozkoumat tento cizí kraj a zjistit, jaká nebezpečí se zde mohou nacházet. Několik bystřejších jedinců by se tak mělo vydat na průzkum okolí.

LOV ANALEKŮ

Kmen přišel během čarobouří o nemalé množství zásob. Jeden z lovců včera spatřil stádo analeků, kancům podobné zvěře, jejichž čerstvé maso by vyčerpanému lidu nepochybně přišlo k chuti. A jak lépe zahájit budování nového útočiště, než velkolepou hostinou?
Mnohý lovec by takovouto kořistí nepochybně získal vděčnost svého kmene.

ZÁCHRANA TAMIRY

Tato vždy usměvavá drobná dívka si během sedmnácti let svého života získala srdce mnohých. Její zmizení tak celý kmen znervóznilo, o to více, když se všichni dozvěděli o jeho okolnostech.
Baarun Moudrý, bouřezrozený jasnovidec, ji viděl ve snu, jak omámená kráčí měsícem osvětlenými pláněmi k jeskyni na pobřeží. Je kritické Tamiru zachránit dříve, než se jí přihodí něco zlého - příliš mnoho lidí už padlo za oběť chaosu vzniklému po smrti bohů a takto přece nová éra začít nemůže.

VLASTNÍ CESTA

Nebojte se vymyslet pro své postavy vlastní aktivity! Někteří již máte ve svých denících inspiraci pro to, jakými dalšími cestami se mohou postavy ubírat – nebojte se však přijít s něčím vlastním!
Inspirace samozřejmě není povinná a postavy se stále mohou účastnit dobrodružství s ostatními postavami – a zvláště nyní, na nižších úrovních, doporučuji táhnout za jeden provaz.

Prolog: Úsvit nového věku

Přišlo ráno a s ním snad první mírumilovná chvíle od smrti bohů. Sluneční paprsky se vydaly probudit kmen v doprovodu poklidného šumění řeky, která se zvolna vlévala do nedaleké zátoky. Vítr čechral klasy často až po stehna vysokého porostu pokrývajícího pláně vlnící se kam až oko dohlédlo.
Přechodné tábořiště utvořené z několika desítek podlouhlých stanů se začalo probouzet k životu. Jeho obyvatelé, čítající něco málo přes sto padesát hlav, začali vycházet ven a pouštět se do již tradičních úkonů spočívajících v přípravě snídaně a drobné údržbě vybavení tam, kde to bylo potřeba.
Ve vzduchu byla cítit naděje a zvláštní forma očekávání. Posledních pár měsíců bylo tvrdých. Více než polovina členů kmene zahynula během čarobouří a následných napadení monstry, které tyto magické uragány zrodily. Nebyl nikdo, kdo by nepřišel o člena rodiny či druha. Nyní nastal čas přestat utíkat.
Kmen již nehodlal prchat před draky, živly ani monstry. Nastala chvíle zůstat stát a opevnit se. A až přijde smrt ruku v ruce s tragédií, postavit se jim tváří v tvář se zbraní v rukou.

Hra začíná

Tri a pol chlapa

Po dlhom putovaní boli konečne tu. Na mieste ktoré aspoň na teraz môžu označiť za svoje útočisko. Hoci si po niektorí z našej družiny vydýchli, vedeli, že je to len začiatok ich cesty..

Run Bledo-oký, v kmene známi svojimi pozorovacími znalosťami a tichým krokom pozoroval scénu ktorá sa im naskytla pred očami. Vybavený len dýkou za opaskom a koženou kazajkou s lukom v tulci pri šípoch. Mladý skaut udržujúci kmeň v bezpečí, spolu s ostatnými jemu podobnými, počas ciest si konečne mohol oddýchnuť. Jeho kroky, hneď po ránu, smerovali ku mužovi v jeho najlepších rokoch, Arturovi.

Artur, nazývaný Zbožným bol jeden z naivných hlupákov, alebo možno i budúcich prorokov, ktorého viera v padlých bohov neomrzela. Ačkoli komukoľvek mohlo prísť jeho zmýšľanie hlúpe, jeho schopnosti neboli prehliadané. Sediac v piesku si každý mohol všimnúť knižku položenú po jeho boku. Jednalo sa o jednoduchý grimoár, nie až tak mocný a však užitočný. Artur bol totiž liečiteľ, s mágiou života, ktorú Artur prikladal svojej bohyni, Eanel. S kosteným kyjom je jasné, že knižka nieje jeho jediná útecha na bojisku.

Blízko Artura sedel malý chlapec, mal len 12 rokov. Bertrand a jeho iskričky v očiach. Jeho túžba po uznaní kmeňom ako to dospelý člen z neho sršala v každej chvíli jeho cesty. Vedel, že sa jeho možnosť blíži, umenie svojej zbrane, praku už dostával ku dokonalosti. Bolo na čase aby sa pridal do svojej prvej výpravy.

Posledný kto sa ku ním pridal bola veselá kopa, Jonáš. Jonáš bol mladý chlapec, sotva dosiahol 19 rokov. Málo kedy ho niekto videl ako plače, smúti alebo nebodaj vážne nebodaj, chytá depresiu. Mnohý by si mohli myslieť, že časy sú fakt zlé až vo chvíli, kedy Jonáš neprichádza s úsmevom. Charismatický chalan dával klanu najavo, že aj z najtemnejších priepastí sa dá dostať von, užiť si zase svetla. Život nebol ľahký, ale Jonáš veril, že to raz bude inak.. Boje možno neustanú ale veril, že dokáže na svojich bedrách viesť dediny.. mestá ľudí ktorí sa nebudú musieť báť o svoje životy.

Artur, ktorý vyzeral ako otec našej skupiny bol rozhodnutý, ako strávi svoj najbližší čas. Cesta ktorú prešli bola dlhá a nebolo pri nej času sa flákať. Hoc mu to nikto z jeho spoločníkov nemusí prijať ako správne, rozhodol sa trochu motať po okolí, preskúmať turodú flóru a nájsť spôsob, akým by mohol pomôcť kmeňu v ťažkých chvíľach ktoré môžu prísť. Jonáš sa po správe o Tamire nemusel dlho rozhodovať. Diera ktorú zanechala v kmeni po jej zmiznutí evokovala smútok, bolo na čase aby pracoval na svojej ceste aj inak, než slovami. K nemu sa pridal Bertrand, mladá žena v problémoch znie ako hrdinský čin. Posledný nám ostal Run, ktorý sa rozhodol si schrupnúť, však niesu v kmeni len oni. Artur ho ale donútil aby sa pridal ku prieskumníkom, jeho schopnosti sa určite hodia.

Neostávalo im teda nič iné, ako sa znova rozdeliť a zistiť, s kým sa na svoje cesty vydajú. Až na Artura teda, Artur si svoj osud začne sám.

Úsvit nového věku

Útrapy cesty jsme nechali za sebou a konečně jsme získali to co si snad už nikdo nepamatoval. Domov.
Casius Cordalion, muž ve středních letech, seděl u ohniště na němž vařil polévku a dumal nad tím co bude dále. Po celém kmeni byl znám svou zručností a nejeden z kočovníků měl ve svém vlastnictví zbraň či past, kterou pro něj Casius vyrobil. A protože to nebyl žádný hlupák, tak věděl, že je pěkné najít tento domov, ale tím práce nekončí. Naopak! Tím veškerá práce teprve začíná.

Kirus Zuberi, naivní mladíček ani ne dvacetiletý, měl na srdci rovněž chmury a starosti, radost z nové domoviny zastiňovala obava k polévce jež měla tvořit jeho snídani. Polévce, která byla bohužel plná trav, kůry a mechu, jak maso či kvalitnější potraviny už dávno došli.
Kirus i na svůj mladý věk byl, ale schopným bojovníkem a už se těšil až se vydá na lov. A hnus v podobě polévky z kůry nahradí pořádným kusem masa! A věřil, že nebude sám kdo se lovu zúčastní. Jeho nadšení, zápal a charisma vždy strhlo někoho s ním.

Třetím kočovníkem čekajícího na polévku byl Arlen, čtyřiadvacetiletý mladý muž, kterému se svět už stihnul ukázat ve své pravé kruté podobě. Býval to oblíbený a veselý mladík, který podobně jako Kirus uměl zacházet s oštěpem jako málokdo. To se ukázalo právě když před několika měsíci svedl souboj s dalším členem kmene o krásnou Kasandru. Svého protivníka přemohl, jenže v bojovém zápalu jej naprosto zbytečně zabil. Vrah! Provinilý Vrah! Za to je dodnešního dne členy kmene odsuzován a i jeho dva přátelé, Casius a Kirus, na něj pohlíží jinak než dříve. Arlen sám si své selhání značně vyčítá, zvláště když Kasandra zemřela nedávno při jedné čarobouři. Což byl zajisté jen důsledek jeho zločinu! Musí tak zločin svůj odčinit než se kvůli němu stanou další hrůzné věci!


Casius nabral polévku do misek a podal je svým přátelům. Kirus se zašklebil do své misky, ale ikdyž už začínal hroznou pachuť polévky nenávidět, tak se do ní pustil s nenasytností mladých. "Slyšel jsem, že nedaleko odsud spatřili stádo Analeků. To by byla jiná polévka, kdyby v ní byl kousek masa! Ani hostinu v podobě pečeně bych nezavrhl. Půjdu na lov. A určitě nebudu sám, mnozí lovci se určitě po stopách stáda vydají. Bez masa, které nám dá sílu, tu dlouho nevydržíme. Casiuse, Arlene, půjdete se mnou?"
Arlen pomalu přikývnul. "Dodat do vesnice maso, které nasytí ty jež lovit nemohou. Alespoň to pro ně mohu udělat."
Casius, ale zavrtěl hlavou. "Běžte, ale já zůstanu zde. Nalezli jsme místo pro náš domov, ale musíme jej zde také vybudovat. I zde je hodně práce, která potřebuje mé ruce."
A jak se domluvili, tak se také stalo. Když dojedli, tak Kirus s Arlenem s oštěpy v rukou vyrazili na lov Analeků.
Zato Casius zůstal a se svými řemeslnými nástroji začal pracovat na zvelebování nové domoviny.

Blýská se na lepší časy

Z početné party nerozlučných přátel zbyli už jenom dva. Vrut a Oktávian.

Vrut je všímavý mladík. Z party to byl ten, kdo vždy jako první zpozoroval nebezpečí. Svou vedlejší zálibu však měl v tom, jak co funguje. Bohužel se k tomu přes mnoho povinností a fakt, že byl i dobrým bojovníkem s oštěpem, nikdy nedostal. Teď ale může být vše jinak. "Rád bych pomohl se stavbou domů." svěřil se svému poslednímu příteli.

"Být tebou tak bych radši řešil jídlo." Odpověděl mu Oktávian. "Se stavbou můžeš pomoct pak. To chvíli potrvá, než seženeme dost surovin na stavbu." Oktávian byl vždy ten ze skupiny, komu to pálilo ze všech nejvíc. Snad ho to i zachránilo, neboť správně odhadl jednu čarobouři, která zabila pak zabila dva z jeho přátel. Udělal tehdy vše proto, aby jich přežilo možná co nejvíc a zraněné zachránil jejich uzdravením. Byl trochu zkleslý, že už jsou jenom dva. Ale nedával to najevo. "A co chceš dělat ty?" optal se ho Vrut. "Chtěl jsem se domluvit že pomůžu nějakému bouřezrozenému ve výzkumu jak moc se magie změnila."

"O čem si to šuškáte?" uslyšeli za sebou známý hlas. Byl to Godrik. Godrik je atletický typ, velmi obratný a dobrý střelec z luku. Vrut mu v jedné krizové situaci musel slíbit, že ho přijme do jejich bratrstva, jak tomu říkali. A slib stále trvá. Přestože ho Oktávian stále nehodlá přijmout oficiálně. "Radím Vrutovi ať jde na lov." "Fakt? Já na něj jdu taky." zvolá Godrik radostně. "Můžem jít spolu." "Já myslel, že se máš starat o malého Eldena." dodal Oktávian.

Elden na to, jak je mladý (11), už zažil tolik žalu a bolesti jako většina starších. Otec mu zemřel v čarobouři a matka je stále v horečkách. Elden se o ni snaží starat. K tomu byl ale přivelen právě Godrik, tak se mu Elden aspoň snaží pomáhat. "Prej jsem užitečný jinde." usmál se Godrik. "Teď tam je někdo jiný. Ale klid, je v dobrých rukou." "Teď mluvíš o něm nebo o jeho matce?" zadíval se na něj Vrut. "O obou. Takže, jdeš na lov?" "No, tak fajn. Jednou." dodal Vrut docela nerad, že se nechal přemluvit. Zase.

Počátky budoucnosti

Nad tábořištěm kmene vyšlo slunce a zalilo vyprahlou krajinu svým světlem. Bouřezrozená čarodějka Rheia vyšla ze stanu a protáhla se. Okolo ní bzučel chaos, vnímala ho každou buňkou svého těla. Tolik syrové energie připravené jen na to, aby se jí dotkla, vtiskla jí záměr a ovládla ji. Milovala moc, kterou jí propůjčily čarobouře, cítila, jak v ní magie sílí a ve svých snech mířila ke hvězdám. Dosud si pamatovala svůj zmatek, když do ní ještě jako do mladé dívky z kmene vstoupil chaos a od té doby ho studovala, pokoušela se s ním splynout a fascinoval ji i teď, když cítila, že má nakročeno k budoucnosti silné čarodějky.

Po pár minutách ji ze stanu následoval Marcus. Zazíval a chvíli se díval, jak se jeho milá koupe ve slunečních paprscích. Pak k ní přistoupil a svalnatými pažemi ji obejmul. Byl to rozený divoch, jeho sílu mu mnoho členů kmene závidělo a s dýkami i oštěpem zacházel jako mistr. Uměl přežít v divočině, byl zručný a dokázal si poradit v nebezpečí. To se na něm Rheie líbilo. Byl hezký a rád si užíval, ale nic pro něj nebylo důležitější než bezpečí kmene.

"Mám špatný pocit ze zmizení Tamiry," řekla zničehonic Rheia "Žádná nová budoucnost by neměla začínat tragédií. Přináší to neštěstí," pokračovala. "Máš pravdu," souhlasil s ní Marcus. "Bez ní je tady smutno. Už jsme ztratili moc lidí, než abychom se mohli na někoho vykašlat," řekl. "Ale dnes prý vyráží výprava, která ji má zachránit. Přidám se k nim," rozhodla se Rheia. "Půjdu taky. Aspoň nad tebou budu mít dohled," zasmál se.

Úsvit nového věku

Baarun vždy snil o tom, že naleznou pro svůj kmen vhodné místo pro nový život. Jaká byla jeho radost, když jednoho dne byl jeho sen jeden z "těch Snů". Už dlouho měl tento dar a tak chápal jak odlišit obyčejné sny od těch neobyčejných. Nicméně i tak v něm hlodaly obavy a nejistoty. Většby nezřídka bývají dvojsmyslné a plné skrytých významů. Je toto skutečně dobré místo pro nový začátek? Jistě, ukázal celému kmeni cestu a dal jim naději, ale zda to byl správný krok ukáže až budoucnost.
Baarun Moudrý je starší muž kolem padesátky let. Vypadá dokonce starší, jeho bílé vousy a vlasy mu přidávají na věku, nicméně také na určitém charismatu a respektu. Ten pravý respekt a přízvisko "Moudrý" si však vysloužil něčím jiným než svým vzhledem. Jako jasnovidec je schopen předvídat budoucnost a dokonce poznat na co někteří myslí.



Jedna z jeho posledních vizí byla ohledně Tamiry a místa kde pravděpodobně zmizela. Celý kmen nyní dává dohromady skupinu, která se po oblíbené a milé dívence půjde podívat. A Baarun hodlá být v čele této výpravy. Přeci jen nejlépe ví jak daná jeskyně vypadá a kde je umístěna.

****
A pak tu máme Bahadira, mladého muže, kterému nedávná čarobouře zasáhla do života víc než by si přál a vzala mu družku a mladšího bratra. I jeho by pozřela nebýt soukmenovce Kiruse Zuberi, jenž ho zachránil. Bahadir se od té doby od Kiruse nehnul na víc než pár metrů. Je odhodlán splatit svůj dluh záchranou Kirusova života a nebo při tom sám zemřít. Proto i nyní se přidává k výpravě na lov Analeků, stejně jako Kirus. Bahadir je známý svou dobrou muškou a ovládáním praku.




****
Rowan je bystrý a velmi aktivní devatenáctiletý mladík. Nezůstane nikdy dlouho na jednom místě a pořád někde pobíhá a něco hledá. Tu pozoruje horizont, pak něco na zemi… hele to je pěkný kamínek. Pak se přesune za záda Artura aby mu přes rameno nahlédl do jeho knihy, než si ho Artur všimne a odežene ho. Dá se říct, že Rowan má oči všude a nic mu neunikne.



Je také veselý a udržuje si dobrého ducha, v tomto ohledu je podobný jako Jonáš, se kterým se často přátelí. Ti dva už jako malí kluci vyvedli mnohým soukmenovcům nejednu nezbednost a pokračují v tom až do dnes. Rowan s obdivem vzhlíží k Runovi Bledo-okému, často ho pozoruje co a jak dělá a napodobuje ho. Proto i teď se rozhodl vydat spolu s ním a dalšími na průzkum okolí tábora.

Úsvit nového věku

Konečně je to tady! Mohli se usadit! Mohli začít žít, tvořit, plodit a milovat. Konečně alespoň na ně nějaký čas našli klid. A kdo ptáte se? Ti, kteří přežili válku mýtu. Jen málo jich zbylo. Jen málo jich došlo, až sem. Jen málo jich nalezlo alespoň na krátkou dobu klid.

Jeden z nich jest zván Romek. Romek patří mez nejstarší členy kmene. Už před tím vším patřil k nejzkušenějším lovcům z kmene, člověk, o kterém se říkalo, že by snad byl schopen vystopovat smrt, pokud by chtěl. Romek se nad těmito historkami vždy usmíval. Sám rád říkal, proč by se honil za smrtí, když smrt se bude jednou honit za ním. Radši vyrazí na lov za něčím prospěšným. A je nutno podotknout, že pokud šlo o lov reálných věcí, tak Romek byl opravdu kmenová špička. Přirozený talent a léta zkušeností z něj udělali člověka, který většinu lovů řídil. Stejně jako nadcházející lov Analéků, který se samozřejmě nemůže obejít bez jeho přítomnosti

Další, o kterém bude řeč je Zane. No, ale co říct o Zanovi. Zane je naprosto obyčejný člověk, průměrný lovec, průměrný průzkumník. V kmeni je ale oblíbený díky tomu, jak celou dobu vše snášel s úsměvem. Každou krizi, každé nebezpečenství, jako by Zanea absolutně nerozhodilo. Až do dneška. Ostatní snad poprvé viděli na Zanově čele vrásky. To, co Zane tak rmoutilo, byla ztráty Tamiry. Jejich podobná povaha je brzy přivedla blíž k sobě a některé jazyky tvrdili, že Zane je Tamiře mnohem blíž, než jen přátelsky. Kdo ví, co je na tom pravdy. Pravdou je však, že Zane byl jeden z prvních, který se přihlásil ke skupině, která se vydá Tamiru hledat.

No a nakonec je rozhodně potřeba zmínit Rayleigha. Kdysi poměrně mocný druid, nyní pouze ustrašená troska. Rayleigh si prošel peklem, když byl během čarobouře vtažen do jednoho z portálů. Rayleigh toho dne málem přišel o život, ale díky své druidské magii se mu podařilo zachránit. Stálo ho to však tyto druidské síly. Propojení s přírodou, které celý svůj život cítil, bylo proč a ač se Rayleigh snažil dosáhnout na ně, vždy mu něco bránilo. Z kdysi družného společníka se stal nemluvný nepříjemný člověk, který se držel stranou od zbytku kmene. Možná, kdyby zmizel, ani by si toho nevšimli. Rayleigh vždy za brzkého rána zmizel a toulá se sám krajinou. Tak, aby neztratil svůj kmen, ale i tak, aby měl čas na své meditace. Na ty momenty, kdy se pokouší napojit zpátky na energii života. Stejně jako tohoto rána, kdy se vytratil do divočiny, usadil se na kraj řeky asi tak dvacet minut chůze proti proudu řeky a ponořil se do své mysli, doufaje, že tento den bude tím, kdy ucíti život, tak jak ho cítil předtím

Úsvit nového věku

Někdo by řekl že je konec světa, potom co draci zničili svět se zničili navzájem v poslední bitvě s bohy které předtím svrhly. Mnoho lidí lidí zahynulo když se následky této války prohnaly zemí a bez slitování zahubily vše na co narazily. Pokud by jste narazili na čarobouři nebo rozzuřenou šelmu můžete se ptát proč právě vy, ovšem vaším proviněním bylo jen to že jste byli ve špatnou dobu na špatném místě. Ovšem ti co přežily jsou konečně u cíle. Nyní je klid a po konci předchozího věku jsou lidé připraveni na ten nový. Opět osídlí tyto úrodné místa a znovu vybudují to co bylo zničené.

Reese má zrzavé vlasy, je přibližné výšky jako Orrin a má sklony krčit nos když je zamyšlená nebo se když jí něco nelíbí. Reese je sice prostá dívka, ale umí to docela dobře s oštěpem. Poslední dobou je zamyšlená protože uvažuje nad návaly energie a vyčerpání které má od posledního setkání s čarobouří. Všichni říkají že to je vyčerpáním, ovšem Reese ví že to je něco víc, že je tu něco co jí zatím uniká. Dalo by se říct že se jí Morgen a Orrin ujali, ale také jí vadí když se o ní ti dva přehnaně starají.

Nanuk je mohutný barbar oblečený do kožešin, moc toho nenamluví, ale má dobráckou povahu a svou silou je schopný pomoct tam kde to je potřeba. Proto se taky rozhodl vydat na lov Analeků protože to je něco umí nejlépe, právě byl na lovu když ho zajali. Nanuk byl jediný kdo přežil čarobouři v posledním (a jediném) městě a nyní je zde aby získal zkušenosti a spojence na dlouhou cestu za svým původním kmenem.

Morgen a Orrin se spojily vzhledem ke své podobné povaze a společným schopnostem, Morgen chce objevovat a poznávat a Orrin se rozhodl že se stane jeho pobočníkem. I přes jeho občas sarkastickou povahu a kousavé poznámky se Orrin od Morgena nikdy nevzdálí na víc než dva metry, někteří žertují že Orrin se rozhodl stát Morgenovým stínem. Morgen se ujal pozice vůdce této skupiny i když o tom nikdy nepadlo jediné slovo, Orrin je bavič a šprýmař na rozdíl Morgena je menší a ne tak zdatný boji (oba sice ovládají boj oštěpem Morgen si pro boj zblízka osvojil i souboj dvěma dýkami). Orrin však to co mu chybí v boji dohání svou výřečností hlavně pokud se jedná smlouvání, Orrin si vybral Morgena také protože že pokud chce Morgen získat své jméno on tam chce být jako jeho pravá ruka.

***

„Zatraceně zase polévka z nějakých travin.“povzdechl si Orrin a jako vždy uvažoval zda jí skutečně dojí.
„Jen jez Orrine.“oslovil ho Morgen a Orrin se nyní od úvah o polévce dostal k těm jestli udělal dobře že se přidal k tomuto charismatickému muži a jeho řečem, ty se sice hezky poslouchají ovšem jen do doby než musíte jíst tuhle polévku.
„Nanuk ví kde je maso, Nanuk přinese maso.“
Orrin se podíval k mohutnému barbarovi a protočil oči. Nanuk toho moc nenamluvil a pokud ano, mluvil o svém zajetí a o cestě zpět v bláznivé naději že ještě někdo přežil. Přesto on a dalo by se říct že i oni přežili a tak potom co Orrin oslovil Nanuka stáhl svou pozornost k Reese, poslednímu člence jejich malé skupiny o které pořád nevěděl co si má myslet.
„Všichni víme kde je maso Nanuku, ale má to jeden háček, Reese nechceš radši mávnout rukou nad tou mísou a proměnit to na něco ... tak ne.“
Oriin domluvil a zase stáhl ruku když na něj dívka vrhla pohled že pokud bude pokračovat tak mu tu polévku nejspíš vylije na hlavu. Reese je v těchtro situacích přesvědčena že jim to neměla říkat, Morgen to pochopil ovšem jeho obtloustlý společník ne.
„Nanuk si udělat oštěp a pak jít s těmi kteří přinést maso.“
Nanuk vstal a opustil stan zatímco Orrin si dodal odvahu a dopil polévku.
„Sláva bude maso protože tohle je vážně hnus.“
Je pravda že pokud někdo dokáže porazit Analeka je to Nanuk. A představa že by s Morgenem lovili Analeka se mu nelíbila. Tedy spíš Morgen by lovil zatím co Orrin by poskakoval za ním, pokud by se Analeka nerozhodli nalákat do pasti.
„A já půjdu Baarunem a ostatními, můžeš tu zůstat.“dodal Morgen když si všiml jak se Orrin tváří protože tohle nebyla ta výprava kterou očekával.
„Ne slíbil jsem že půjdu s tebou i kdyby to mělo být do horoucích ...“
„A já půjdu s vámi ...“navrhne Reese, ale je přerušena Orrinem.
„Ne zůstaň tady dokud ti nebude lépe.“
„Už je mi dobře.“dodá naštvaně dívka. Tohle není nemoc, tyto stavy přicházely a odcházely a jistě mají určité jiné příciny. Reese rozhodla že se pokusí zjistit co to jsou vlatně za důvody, ale také se jí tu nechtělo jen tak nečině sedět proto se rozhodla že se přidá k těm kdo se rozhodnou prozkoumat okolí tábora.

Záchrana Tamiry

Vize Baaruna Moudrého byla vážná. Pokud dívku v noci posedla neznámá síla, nebylo času nazbyt a záchrannou skupinu bylo potřeba vytvořit co nejdříve. Naštěstí to netrvalo dlouho a dobrovolníci se shromáždili jen co se táborem roznesla zpráva o dívčině zmizení.
Devět členů kmene vyrazilo krátce nad ránem směrem na jihovýchod podél mořského pobřeží. Tempo pochodu bylo vysoké a krátce po poledni Jonáš spatřil skupinu vysokých skal tyčících se na obzoru. Po dalších několika hodinách byli všichni na místě na místě.

Útesy, v jejichž hlubinách se Tamira nachází

Baarun si jasně pamatoval vizi, jak dívka vstoupila do moře a brodila se podél skalisek, aby po pár chvílích nalezla vchod do jeskyně ukryté mezi nimi. Vize končila právě jejím vstupem do hlubin země a nyní bylo potřeba se rozhodnout, jakou formou bude skupina postupovat dále. Průzkum ze strany některých odvážnějších lovců by nepochybně mohl přijít vhod, pokud se však uvnitř bude ukrývat něco nebezpečného, můžou tito průzkumníci zůstat odříznutí od pomoci na nebezpečně dlouhou dobu.

Účastníci výpravy:

Samuel (NPC): Zaerův mladší bratr, známý svým loveckým umem
Jonáš (Klubko osudu): Optimistický mladík, jenž se snaží na všem najít to dobré. Jen málokdo ho vídá ve špatném rozmaru a pokud se tak stane, můžete si být jistí, že situace je již opravdu vážná.
Bertrand (Klubko osudu): Dvanáctiletý hoch, jenž by se měl brzy připojit k dospělým členům kmene.
Rheia (Paní oblohy a hlubin): Bouřezrozená divotvůrkyně, ambiciózní čarodějka toužící si podmanit síly chaosu.
Marcus (Paní oblohy a hlubin): Milenec Rheiy, potěšení pro zrak mnohé ženy díky jeho silným pažím.
Baarun Moudrý (Duše draků): Bouřezrozený jasnovidec, jeden z nejstarších členů kmene. Zaer se k němu mnohdy obracel pro radu a o to více nyní, když ve starci čarobouře probudila schopnost vidět do přediva osudu a s ním i do duší ostatních. Díky vizi Tamiřina zmizení neoficiální vůdce skupiny.
Zane (Tvůrce): Usměvavý muž přátelské povahy, již od pohledu má slabost pro Tamiru
Morgen (Hybatel): Charismatický muž toužící po objevování nových krajů a poznání tohoto nového světa. Jsou velmi dobří přátelé s Orrinem.
Orrin (Hybatel): Orrin nikdy nebyl nejsilnějším z kmene, díky hbitému jazyku je však jeho oblíbeným členem. Jedná se o podsaditého chlapíka menšího vrůstu a Morgenova věrného přítele.

Záchrana Tamiry

,,Tak, vypadá to, že odchádzame v časne z rána" Jonáš sa obzrel na skupinou ktorá sa zhromažďovala okolo Baaruna, jasnovidca ktorý sa stal najväčšou nádejou v záchrane Tamiry. S úsmevom sa zahľadel na Bertranda. ,,Pripravený na svoju prvú hrdinskú výpravu? Hlavne si nezabudni tú tvoju hračku." S tichým smiechom sa vybral za Baarunom. Bertrand bol zvyknutý na jeho škádlenie, tento raz mu však nijak trefne neodvetil. S točivým prakom a kameňmi vo vačku kráčal v Jonášovom tieni. ,,Nech sa deje čokoľvek, počúvaj starších Ber, každá hlúposť sa ti môže vymstiť." So starosťou v hlase ho napomenul Artur.

Súčasťou výpravy bolo mnoho známych a schopných členov kmeňu. Nerátajúc Baaruna, Jonáš sledoval Rheiu a Marcusa, známi párik v kmene. Rheiu sledoval poznal ako krásnu a mocnú čarodejku. Bertrand si zvykol robiť srandu z Artura, že by mal radšej ostať pri svojich kvetoch aby sa časom nestrápnil. Ďalší, Jonášov obľúbený "zaľúbený" párik bol Orrin s Morgenom. Ačkoli sa rozhodne jednalo o schopných členov kmeňu, poznal ich hlavne kvôli Orrinovej charizmatickej povahe. Posledný členovia boli Zane a Samuel. Samuel, Runom ospevovaný lovec s "vodcovskou krvou" a Zane, ktorého miesto v tejto skupine nikoho neprekvapuje. Veď len predsa, za normálnych okolností, by nás sprevádzal do bitky jeho úsmev.

So slušným tempom Jonáš, Bertrand a zvyšok skupiny dorazili ku miestu, ktoré sa zhodovalo s Baarunovym opisom. Zatiaľ čo Bertrand kráčal v blízkosti Baaruna, Jonáš dobehol za Zanom. ,,Hej Zane, to je skvelá správa, nie? Znamená to, že Baarun mal pravdu, Tamira je od nás všetkých už len kúsok." S úsmevom a pokojným tónom v hlase prehovoril na Zana. Keďže Jonáš nemal množstvo skúseností s vedením skupín a Bertrand bol stále ešte.. no.. dieťa, obidvaja čakali na vyjadrenie skúsenejších a starších členov kmeňu.

Lov analeků

Krátce po odchodu Tamiřiných zachránců se na periferii tábora utvořila druhá skupina, jejíž cíl byl neméně důležitý. Sedm lovců vyrazilo na západ, aby obstarali jídlo pro své rodiny a přátele.

Najít stopy analeků nebylo těžké, zvlášť, když lovci věděli, kde hledat. Slunce tak ještě ani nedosáhlo zenitu a muži spatřili svůj cíl.
Tlupu zvířat tvořilo šest zvířat, z toho čtyři byla již od pohledu ještě nedorostlá mláďata. Samice právě doprovázely mladé k napajedlu na břehu řeky, nebylo tedy nač čekat. Vítr navíc lovcům foukal do zad, nebylo tedy pochyb, že nebudou-li postupovat rychle, jejich kořist si jich může všimnout.

Rozestavení lovců a kořisti

Účastníci lovu:

Analekové
1-2: Dospělé samice. Samice jsou známy svou teritoriálností a tendencí divoce chránit svá mláďata s nasazením vlastního života.
3-6: Zatím nedorostlá mláďata. Zatímco dospělý analek sahá člověku zhruba do pasu, tyto kusy se pohybují spíše do půlky stehen.

Lovci
Kirus Zuberi (Pán Snů): Skvělý bojovník s oštěpem, jenž se při nedávné čarobouři vyznamenal záchranou jiného soukmenovce, Bahadira.
Arlen (Pán Snů): Muž, jehož se většina kmene straní. Před několika měsíci při souboji o přízeň krásné Kasandry zabil svého soukmenovce. Jeho smrt nebyla nutná a byť nebyl Arlen z kmene vyhnán, přišel o svou lásku i většinu přátel.
Vrut (Alter Ego): Všímavý mladík, jenž se rád přehrabuje v tom, jak věci fungují. Nenechte se však zmást jeho hloubavou myslí - s oštěpem to rozhodně umí.
Godrik (Alter Ego): Jeden z lovců kmene.
Bahadir (Duše draků): Muž, jenž v nedávné čarobouři přišel o manželku a mladšího bratra. Sám by v magickém uragánu zahynul rovněž nebýt Kiruse Zuberiho, jenž jej na poslední chvíli zachránil před jistou smrtí.
Romek (Tvůrce): Jeden z lovců kmene. Zkušený muž, když přijde na plížení a nepozorovaný pohyb.
Nanuk (Hybatel): Barbar ze stepí na dalekém severu, jenž se ke kmeni připojil teprve před pár měsíci. Údajně byl lapen a vězněn v bájném městě dračích služebníků, Ir Davaru, než se mu podařilo uprchnout.

Záchrana Tamiry

Na nebi zůstaly ještě poslední hvězdy, když se sešla skupina dobrovolníků, která se rozhodla jít hledat zmizelou Tamiru. Pod vedením jasnovidce Baaruna skupina rychle dorazila na pobřeží a k útesům, které se Baarunovi zjevily ve snech. Zane se celou dobu držel v čele skupiny. Nervozita mu prostupovala celým jeho tělem. S Tamirou ho pojil blízký přátelský vztah a Zane někde uvnitř sebe tušil, že dívka je ve velkých nesnázích.

Když skupina dorazila na místo, Zane v podstatě nezastavil a pokračoval tak blízko ke skaliskům, jak to šlo. Když se zastavil, byl doběhnut vždy optimistickým Jonášem. Zanea to donutilo se lehce pousmát. Mladík mu připomínal jeho samotného. „ Jistě Jonáši. Doufejme, že ji najdeme dřív, než bude pozdě.“

Zane se následně otočil k dalším členům kmene. „Tak co, Baarune? Co dál? Čím déle čekáme, tím spíš jdeme pozdě. “ okřikl vůdce skupiny, tak aby upoutal jeho pozornost.

Záchrana Tamiry

Záchranná skupina je skoro na místě. To místo je podivné a tajemné. Možná ne na první pohled. Možná ne pro ostatní členy kmene, ale pro Baaruna, který ho viděl ve vizi, tajemně a nebezpečně rozhodně působí. A také … magie. Její lehká aura je cítit až tady na povrchu. Baarun mrkne na Rheiu, zda ji také zaznamenala.

Baarun zamyšleně odpoví Zanovi. "Ano, nemá smysl zde meškat. Pojďme." Pak se otočí k ostatním. "Ve vizi jsem viděl Tamiru jak se brodila vodou tam podél těch skal. Musíme ji následovat, až nalezneme temný vchod do podzemí. Není moudré se příliš rozdělovat a tak se držme pohromadě, jenom ..." otočí se přímo na Samuela coby nejzkušenějšího lovce v této skupině. "... Samueli, vyber si jednoho k sobě a jděte pár kroků před námi a snažte se všímat nebezpečí. Pokud tam je, máte největší šanci ho zpozorovat a upozornit nás ostatní."

Lov Analeků

Vrut se snažil odhadnout co se asi honí Romekovi v hlavě. V lovu totiž právě jeho považoval za nejzkušenějšího přestože si uvědomoval, že se může mýlit. "Hodilo by se odehnat aspoň jednoho dospělého." řekl si pro sebe přestože to slyšeli i ostatní. "Jeden dospělý by pak už měl být snažší cíl...jak se chovají vlastně mláďata?"

"Každopádně bych na ně vyrazil hned." dodá Godrik. "Dokud je vítr na naší straně. Přinejhorším nám nesmí ti mladí utéct."

Záchrana Tamiry

Jeskyně několik kilometrů jihovýchodně od tábora
Odpoledne

Samuel kývl hlavou a mávl Zaneovým směrem.
„Půjdeme?“
Vůně všudypřítomné mořské soli se ještě znásobila, když do ní skupina vešla. Voda sahala lovcům zhruba po prsa, když se brodili podél pískovcových skalisek ve snaze najít místo, kde Tamira zmizela.
Ani ne po třiceti metrech Samuel zamával a počkal, až dorazí zbytek skupiny. Mezi dvěma skalními výčnělky se nacházela průrva vedoucí do hlubin země. Zachránci byli na místě.

Zvukový podkres
(Doporučuji sluchátka)

Jeskyně byla tmavá a vlhká, osvětlená jen několika průrvami ve zvětralém pískovci vysoko nad hlavami dobrodruhů. Nebylo pochyb, že v období záplav zde bývalo mnohem větší množství vody, dnes však hladina nedosahovala svého maxima a po obou stranách podzemní řeky se tak nacházely asi dva metry široké římsy, po nichž se s trochou opatrnosti dalo přejít suchou nohou. Netopýři vyrušení ze svého odpočinku třepotali nad hlavami dobrodruhů a podrážděně pištěli své písně naplňující smrtelníky nejistotou.

Samuel a Zane se opět vydali napřed, opatrně našlapovali po kluzkém povrchu a pomáhali si oštěpy jako oporami tam, kde se podklad zdál příliš nejistý. Zbytek kmene následoval v jejich stopách a nyní byl již strach téměř hmatatelný.
Podzemní chodba se po asi deseti minutách cesty rozšiřovala do rozsáhlého dómu. Řeka zde utvořila menší nádrž, které vévodil pískovcový ostrůvek jako jedno z mála dobře osvětlených míst v jeskyni. Oba členové předsunuté hlídky se chystali do dómu vejít, když se ozval zvuk rozvířené vody a hladina před ostrůvkem se rozdělila.
To, co na první pohled působilo jako obrovská černá mušle perlorodka se zvolna nadzvedlo nad vodní hladinu, vytahováno dvěma páry zelených, šupinatých rukou.

Ruce byly brzy následovány i zbytkem bizarních, hady připomínajících těl. Rudé, monstrózní oči nevěnovaly dobrodruhům jediný pohled, přesto však nebylo pochyb, že příšery o nezvaných hostech vědí.

Bestie společnými silami položily perlorodku doprostřed ostrůvku, načež sklouzly zpět pod vodní hladinu. Mušle se v tu ránu otevřela a odhalila tak krvavě rudou perlu sídlící uvnitř.
„Vítejte návštěvníci. Jsem rád, že jste se přišli připojit k mé kolonii.“
Jako kdyby lovce někdo ponořil do ledové vody, přesně takový účinek měl Tamiřin hlas vycházející z temnoty na druhé straně dómu. Její řeč, kdysi prosluněná radostí a dobrou náladou, byla nyní bezbarvá a chladná stejně, jako její nový domov.

Lov Analeků

Bahadir je na lovu Analeků s ostatními a nyní jsou již na dohled menšího stádečka. Samice v tuto chvíli představují největší nebezpečí. Mláďata bezpochyby budou utíkat, ale rozzuřená samice je bude bránit.
Zaslechl o čem si vedle povídá Vrut s Godrikem. Vrutův nápad se Bahadirovi líbí, ale netuší jak docílit toho, aby se jedna samice oddělila od stáda.
Godrikova poznámka je však podivná. Ano, pospíšit by si měli, ale vítr není na jejich straně. Fouká do zad, to znamená, že pach lovců přivane k Analekům a ti si jich snáze mohou všimnout.

Bahadir vytáhl svůj prak, založil do něj kámen a vyčkává až někdo zkušenější přijde s nějakým plánem. Ať už to bude přímý útok, nebo obklíčení nebo možná nějaký pokus o oddělení jedné samice od stáda. Bahadir se bude držet u Kiruse a pomůže mu v lovu či v případném boji s rozzuřenou samicí.

Lov Analeků

Kirus rozmrzele přihlížel jak jeho druhové plánují a... nic více! V obavách už si představoval jak se vrátí zpět do tábora s prázdnou. A to nemohl dopustit! Nemohl přece dopustit, aby zklamal tolik osob, které v ně věřili!
"Nemůžeme přece čekat až nás ucítí a utečou. Nemůžeme se přece vrátit do tábora a zklamat své druhy! Zklamat ty, kteř spoléhají, že doneseme do tábora maso! Musíme tak vyrazit!"
Kirus sám šel příkladem, pevněji sevřel v ruce kopí a vyrazil kupředu. Zatím neběžel, přece jen nechtěl upozornit zvěř na sebe dříve než bude potřeba, ale začal se aktivně přibližovat ke kořisti.

Arlen zavrtěl hlavou nad svým kamarádem, kterého opět ovládla zbrklost a nehodlal na nic čekat. Jenže možná měl Kirus pravdu? Plané řeči opravdu zvěř neuloví a je potřeba přistoupit k činům. A tak i on sevřel svůj oštěp a vyrazil s Kirusem kupředu, směrem k Analekům.

Lov Analeků

"Má pravdu." odpověděl jako první Godrik. "Musíme vyrazit co nejdřív." a vydal se plíživě za nimi.

"Když tak ten Kirus nějakého vyprovokuje." zasmál se Vrut potichu. "Už tím by nějakého od stáda oddělil." s tím se začal plížit za Godrikem také.

Záchrana Tamiry

Orrin odejde a vydá se na přípravu věcí na cestu protože vyrazit musíme brzy ráno, po cestě mine barbara který si vyrábí oštěp a tváří se u to velmi zamyšleně.
Budeme mít maso a snad žádné zranění.
„Dejte na sebe pozor.“Orrin se otočil a všiml si Reese.
„Já vím Morgen říkal něco podobného ovšem je možné že Tamiru něco posedlo.“
„Osoba co potřebuje hostitele?“
Orrin se rozhlédl jako by tohoto neviditelného protivníka viděl zde a potom vyrazil jako by mu za patami hořelo.
„Morgene počkej ...“
„Já vím něco potřebuje hostitele, nemusí to být mág který ho vyvolá a udrží naživu.“odpověděl potom Morgen když Orrin doběhl a lapal po dechu.
„Dobrá zpráva je že jí neublíží ta špatná že se bude snažit ublížit nám.“
Orrin ani Morgen nezmínili poslední možnost a to možnost zvolit si nového hostitele.
„Dejte na sebe pozor, nevíme proti čemu stojíme.“
„To nikdo všechno se změnilo.“odpověděl Orrin dívce která je mezitím doběhla a pak přikývl ohledně jejich obav.

Tempo bylo svižné ovšem všichni si uvědomovali že čas zde nehraje v náš prospěch. Nakonec dojdeme na místo které Baarun viděl ve svých vizích ovšem kdoví co nás čeká uvnitř, Morgen a Orrin stáli a mlčeli vypadali že je něco zneklidňuje ovšem zatím ještě nebyla čas podělit se s ostatními o své obavy. Ne teď když čekají kohokoliv kdo je připraven se na ně vyřítit, ovšem nic takového se nestane a zachránci nakonec dorazí k jeskyni kterou Baarun ve svých vizích viděl.
„Vím proč se nic nestalo protože to ... čeká uvnitř.“oznámí šeptem Orrin. Orrin měl strach a pištění netopýru ho vyděsilo taky.
„Jděte ode mně vy bestie!“vyhradil si okolní prostor mocným mávnutím svého oštěpu s výrazem který by u statnější povahy možná budil větší obavu. Morgen se nebál netopýrů obával se toho co se skrývá vzadu, ano najdou Tamiru ovšem to co jí odvedlo jim jí jen tak nevydá. A brzy se ukázalo že má pravdu ...
„K jaké kolonii? A kdo jsi?“rozezněl se jeho hlas aby minimálně zjistili proti komu to vlastně stojí. Orrin mezitím došel k Baarunovi a šeptem aby ho slyšel jen on nebo někdo v okolí pravil (možná se Baarun bude muset sklonit):
„Mám dvě zprávy ta dobrá je že se nemusíme obávat o Tamiru, aspoň zatím. To co jí uneslo jí neublíží, potřebuje jí jako schránku aby mohl působit na okolní svět, ovšem co se týká nás nevím ... možná hledá lepší tělo.“

Lov Analeků

Nauk sleduje jak se mluví a mluví a pořád jen mluví, konečně došlo k činům a první lovci se vydávají ke stádu. Přidal se tedy k nim buď se jim podaří někoho oddělit od stáda a pak by mohli mít šanci. Nebo by tu mohl být náhlý přepad a pobít mláďata ovšem pak budou stát proti dvěma zuřivým samicím.
A ani čarobouře by v této chvíli tak nezuřila.
Nanuk zavrhl tuto možnost jako hloupost, ale možná by toho šlo nějak jinak využít. Vydal se tedy za Vrutem a Godrikem kterým šeptem oznámil.
„Jít k jedné samici, oddělit od stáda když vyplašit ji že bude chránit ... Nanuk ví že nebezpečné, muset být rychlí a silní a obratní.“

Průzkumníci

Po odchodu záchranné i lovecké skupiny se konečně utvořil poslední, nejmenší tým. Družina přebrodila ústí řeky, na jejímž ústí se tábor nacházel, a vydala se podél pobřeží opačným směrem, než ti, kteří se vydali hledat Tamiru.
Zdejší kraj byl příjemný. Moře skupině pělo své šumivé písně na cestu a slunce prohřívalo písečné pláže, z jejichž břehů šla vidět hejna drobných rybek vířících pod hladinou.

Již se pomalu blížil čas, kdy by měla skupina stočit své kroky a okruhem se vrátit zpět do tábora, když Rowan v písku spatřil něco, co do něj nepatřilo. Tucty nafialovělých krystalků se třpytily v písku a vrhaly do svého okolí miriádu odlesků. Některé byly velké jako nehet, jiné jako celý prst, kromě zvláštní barvy se však na první pohled jednalo jen o zajímavé cetky.
Tak to aspoň průzkumníkům přišlo, dokud Run nespatřil pod mořskou hladinou ukrytý jiný kus, již od pohledu se lišící od ostatních.

Tento krystal utvářel malou vaničku posazenou do průhledného, čirého obalu. Již na první pohled šlo vidět, že materiál vrstvovitě přechází z jedné verze do druhé, což naznačovalo, že vše pocházelo z jednoho zdroje.
Kámen byl hladký a překvapivě pravidelný ve svém tvaru, působil téměř jako vejce.

Již po jeho prvním uchopení Run cítil, že na tomto drahokamu je něco výjimečného. Jeho povrch působil téměř jako skořápka. Co však zaujalo Runovu pozornost mnohem více byl pocit, který získal, když kámen poprvé uchopil do rukou. Chloupky na předloktích se začaly samy od sebe zvedat a od kamene do ruky vstupovalo jemné brnění. Kámen působil téměř... Živě.

Záchrana Tamiry

Po chvíľke dorazila družina do jaskyne. Obrovská, hnusná, vlhká a temná. Jonáš následoval Zaneove kroky. Bertrand sa od neho nepomohol na meter, hoci slová mladého chlapca značili túžbu po dobrodružstve, naše telo nás často sklame. Telo sa mu jemne klepalo každým šuchotom netopierích krídiel.

Cestička sa začala rozširovať keď Jonáš zbadal pieskovcoví ostrovček. Ostrovček sa javil ako malé svetlo v tme, jelikož bol akurát dobre osvetlený. Krátky smiech nad Orrinovym strachom rýchlo preruší vírenie vody. Pred vlastnými očami sleduje slizké, niečo ako hadie beštie vychádzať na povrch ostrova. ,,Vyber si prak Ber, zostaň za mnou.." S vážnym tónom v hlase Jonáš vytiahol svoj oštep a nespustil oči z neznámych príšer. Oči nespúšťal ani Bertrand, ale on ich spustil nemohol. Naslepo rukou šmátlal po boku aby našiel svoj prak. Zvuky padajúcich kvapiek vody, vetru spievajúceho v tenkých chodbách jaskyne a netopierieho vzruchu prerušil jeden silný hlas. Hlas vychadzal z mušle ktorú priniesli beštie.

Vypadalo to, že prišli správne, skutočne našli Tamiru, je možné Zanovi by vyleteľa aj slzička šťastia, lebo všetko bude dobré. A však, jej hlas nesršal radosťou a, čo je poniekiaľ desivejšie, znel bez prítomnosti ľudskosti.

Průzkumníci

Run sa naposledy otočil na Artura, s ktorým sa posledných 20 minút hašterili o tom, či len predsa Bertrand nieje ešte príliš mladý na takéto dobrodružstvá. Zatiaľ čo Artur rozprával o dôležitosti psychickej pripravenosti, ktorá musí presahovať tú fyzickú, Run si robil srandu, že jediné na čo je Betrand psychicky pripravený, je Tamira. Pridal sa ku skupine priezkumníkov a vydal sa opačnou cestou od svojich dvoch priateľov.

Jeho spoločníci boli Reese a Rowan. Rowan bol nádejný mladík v Runovom veku, s ktorým sa na priezkumoch rôznych ciest počas putovania stretol často. Reese, bola.. no.. žena. Run samozrejme nemal nič proti ženám, až na to, že prieskumník má mať oči na jeho okolí, zatiaľ čo ohnivé vlasy tancujúc vo vetre len rozptyľujú. Potom od nej odvrátil zrak.

A že to bolo vskutku nádherné ráno, slnečné lúče príjemne hriali lícia našich prieskumníkov. Výkriky vĺn prichádzajúcich na "piesočné polia" sa skladali do jednoduchých zvukov. Takéto miesta budú skvelé na nový začiatok. Pristihol sa, že sa teší až to povie Jonášovi, čo ho teda trochu zarazilo. Netrvalo to dlho a Rowan narazil na divné kamienky.

,,Výborne Rowan.." Povie Run s jemným povzdychom a dôjde za ním. ,,nič ti neunikne. Chcelo to pauzu od chodenia." Usmial sa a zohol sa ku nafialovelým kamienkom. ,,Rozhodne nezapadajú na pláž, asi ich sem priniesli dlane mora..." Zahľadel sa na vlny keď si všimol ako mu slnečný lúč tancuje v očiach. Pokročil smerom ku vlnám, kde si pod hladinou, neďaleko od pláže, všimol rovnaký.. nie, trochu iný, väčší kameň. Fialové sfarbenie na jeho strede naznačovalo na kamienky na pláži, a však vyzeral.. no prinajmenšom krajšie a zaujímavejšie.

Run si vyhrnul kazajku a namočil ruku do vody tak aby dočiahol na kamienok. Po vytiahnutí kameňa z vody, si Run uvedomil, že to nieje obyčajný kameň. Jeho telo zbystrelo a v končekoch prstoch pocítil jemné vibrácie. Po chvíľke pozorovania rýchlo vyšiel z vody. Vytiahol si luk z tulca a začal nasádzať tetivu. Očkom sa pozeral po okolí, od vody až po stromy na brehu pláže, počas čoho zvolal na Reesu a Rowana. ,,Nechcem vyvolávať paniku, ale je možné... že tie kryštáliky sú škrupinkou.. Musíme to tu prezrieť, budte na pozore.." Povedal s presvedčením v hlasu a konečne sa postavil s pripraveným lukom v ruke.

Záchrana Tamiry

Baarun pokývne hlavou, když mu Orrin pošeptá těch několik slov. "Ano, z jejího hlasu lze usoudit, že to nemluví ve skutečnosti Tamira. Ta perla bude zdrojem této ovládající moci."

Pak tlumeně promluví k ostatním členům kmene. "Postupme vpřed a buďmě připraveni se bránit, ti hadovití tvorové budou prelu určitě chránit."

Zároveň čeká na odpověď od Tamiry na otázku kterou položil Morgen.

Lov Analeků

Bahadir se přikrčený ve vysoké trávě plíží také blíž ke stádečku. Drží se poblíž Kiruse, který vyrazil jako první. V praku má nachystaný kámen.

Vypadá to že skupinka vpravo se také vydala vstříc Analekům. Obě skupiny obestupují stádo zprava i zleva a jako kleště se lovci svírají okolo své kořisti.

Průzkumníci

Rowan byl natěšený až konečně vyrazí na průzkum. Tohle bylo jeho. Neznámé krajiny, nová místa a tolik věci na objevování. Zářil usměvy na všechny strany když se chystali k odchodu.

Cestou po pobřeží se Rowan snažil srovnat krok s Runem, tedy doslova srovnat. Když šel Run pravou nohou, Rowan také pravou, když Run levou, tak Rowan vykročil levou. Činil tak však vždy za Runovými zády. A u toho se vesele zubil na Reese a posunky ji nabádal ať to zkusí také.

Kus cesty dál začala pravá průzkumnická práce. Rozhlížet se, zapamatovat si význačné orientační body. "Tamhleta skála vypadá skoro jako hlava Analeka."
"A tamhle je podivně zkroucený strom. "
"A hele tady žijí krabi, ti by se dali využít jako potrava, musíme to pak říct v táboře"
Takové a další podobné postřehy Rowan cestou neustále zmiňoval.

Najednou si však všiml podivných odlesků v písku. Zvláštní fialové kamínky. Poukázal na to Runovi a Reese. Následná pochvala od Runa ho velmi zahřála u srdce až se celý začervenal.

Run pak vytáhl podivný kámen a následně začal chystat luk. Rowan se překvapeně rozhlížel po mořské hladině a také okamžitě sejmul z ramene luk a nasadil tětivu.
"Co se děje Rune? Ten kámen je nádherný, myslíš že ho tu někdo bude hlídat?"

Průzkumníci

Morgen a Orrin odejdou a Reese je sleduje s obavami, věřila že se dokáží o sebe postarat ovšem to čem mluvila jí znepokojovalo. Všechno se změnilo, ale některé věci zůstávají stejné nebo přibližně podobné. Místo kterým jdeme však zatím nezadá k obavám, možná budou mít i ryby jistě se tu najde někdo kdo se toho ujme případně se dá uplést síť. Rowan je nadšený a jeho nadšení je nakažlivé ovšem já nemusím napodobovat Runa ve všem co dělá.
No pokud mu to dělá dobře ...
„Taky jsou tu ryby.“oznámím Rowanovi na jednu jeho poznámku a když už jsme došli na určité místo, nebo spíš dost daleko nakonec dorazíme na podivnou pláž kde není písek ani kamínky. A je to právě Rowan který najde skutečně zvláštní kamínek, Run má pocit že nebude obyčejný a já taky.
Je možné že tohle je nějaká svatyně a i když bohové už nejsou magie po nich zůstala. Ta magie možná udržuje tohle místo ...
No to má prostší vysvětlení které právě zmíní Run.
„Možná to je vejce a tohle není pláž.“odpovím Rowanovi chopím se oštěpu a taky začnu pečlivě prohlížet okolí.

Prúzkumnici

Nad Rowanovou poznámkou sa nedá neusmiať. Sprevádzala ju sladká nevinnosť. Aspoň také pocity nadoberal Run. ,,Máš pravdu, že je krásny ale nieje to obyčajný kameň.." Usmejem sa na Rowana a počúvam Reese.

,,Presne ako hovorí Reese, i keď sa vskutku jedná o pláž, neznamená to, že sa nejednalo o hniezdo. Miestna Fauna... miestne zvieratá nám niesu až tak známe.. je možné, že to čo si našiel Rowan, je škrupinka z väčšieho, nazvime to vajíčka, rovnakého ako mám teraz v kapse.." To však samozrejme neznamená, že toto hniezdo stále funguje. Ak sa jedná o druh ktorý má v blízkosti nejakého predátora, je možné,že je hniezdo opustené.

,,Samozrejme je to len úvaha, možno preháňam... ale to neznamená, že by sme nemali byť na pozore.. Rowan, pozri sa po okolí tých fialových škrupiniek, či náhodou nenájdeš nejaké bokom, môže nám to pomôcť určiť smer pohybu.. kľudne sa pohraj trochu v piesku." Samozrejme to netreba brať ako jasnú stopu, jedná sa o pomerne ľahké kúsky, mohol ich odviať vietor, alebo boli len nedávno odokryte spod piesku.

,,Ja sa skúsim pozrieť trochu hlbšie na miesto, kde som našiel to vajce... Reeve, bolo by skvelé keby si bola extra pár očí čo bude kontrolovať okolie a upozorní Nás.." Vyberem sa smerom ku vode keď si uvedomím svoju pozíciu. ,,A... samozrejme, nemôžem Vám nič prikazovať, všetko to bol len nápad.. pokiaľ Vás napadá niečo iné, sem stým."

Záchrana Tamiry

Zane pokývnul na Samuela a společně se vydali jako první členové skupiny vstříc průrvě vedoucí kamsi hluboko do země. Čím hlouběji vstupovala skupina zachránců, tím více přebíhal Zanovi chlad po zádech. Co se stalo s Tamirou? Proč se vydala sem na místo, kam by se žádný rozumný člověk nevydal? A je vůbec naživu? Tyto a další otázky se honily Zanovi hlavou.

Brzy skupina dorazila do jeskyně. Zanovi přeběhl mráz po zádech, který se brzy ukázal opodstatněný. „Co to ku…“ vykřikl, když se z vody vynořily jakási monstra. Co ho však zasáhlo ještě víc, bylo kdyže o několik okamžiků později jeskyní rozezněl Tamiřiin hlas.

Zane sesbíral veškeré zbytky odvahy a udělal pár nesmělých kroků dopředu. „ Tamiro, jsi to ty?“ vyřkl s lehkou nadějí v hlase. V hloubi duše však tušil, že odpověd nebude kladná a pevně sevřel svůj oštěp.

Lov Analeku

¨
Vstříc západu! Tímto směrem vedly cesty lovců. Těch, na kterých vždy leží ta nejdůležitější činnost. Zásobení kmene jídlem. Bez lovců kmen zemře. Nic nového pro Romka. Tento muž už má za sebou mnoho lovů a všichni od něj očekávají, že i pokud ostatní selžou, on bude ten, který zajistí aspoň něco málo masa.

Skupina brzy objevila stádo Analeků. Romkovi se v hlavě začal rodit plán. Než však Romek stihl přijít s něčím použitelným, někteří více netrpělivý členové kmene, kteří si stále nepřivykly Romkově mlčenlivosti vyrazily na lov bez jakéhokoliv plánu.

Romek si jenom naštvaně odfrkl a vyrazil za zbytkem skupiny. Po cestě se pomalu přiblíží ke Godrikovi a zašeptá mu. „ Zkusme odlákat tu větší mrchu napravo. Ten tupec se o to stejně bude snažit. Pak to bude jeden na čtyři, možná nějaké mládě dostanou. Když ne zkusíme my tři dostat tu samici.“

Lov Analeků

Godrik přikývl Romkovi na souhlas. Vrut se usmál nedočkavostí a radostí, že bude v podle něj neodůležitější skupině. Sevřel oběma rukama své kopí a naznačil, že také souhlasí. A tak se oba vydali za Romkem a postupně se s ním plížili ke stádu očekávaje každou chvíli Romkův signál ohlašující útok.

Boj

V rámci přehlednosti a férovosti níže sepisuji pár informací k tomu, jak se vyhodnocují bojové akce. Systém byl vytvořený s myšlenkou, že má sloužit jen PJi a hráči jeho znalost nepotřebují, hrubá představa o jeho fungování však může zabránit některým nešťastným rozhodnutím a zmatkům.

Bojové charakteristiky

Bojové číslo – Slouží jako bonus k hodu na iniciativu, který určuje, kdy postava získává šanci uskutečnit svůj záměr. Hod na iniciativu provádí PJ každé kolo znovu a to až poté, co hráči sepíšou akce svých postav.
Útočné číslo – Určuje, jak jednoduché je se zbraní zasáhnout soupeře
Základ zranění – Určuje bonus (či postih) ke zranění způsobenému danou zbraní.
Obranné číslo – Pokud se postava rozhodne neútočit a místo toho soustředit na obranu, přičítá se jí k hodu na obranu právě obranné číslo

Průběh bojového kola

Všichni zúčastnění dané bojové situace popíšou činnost svých postav na začátku kola. Jednotlivé akce se následně začnou realizovat v závislosti na iniciativě daných postav.
Jelikož se iniciativa mění každé kolo (a zná ji pouze PJ), postavy nemohou reagovat na akce, které jejich spolubojovníci učiní v témže kole – může se klidně stát, že reagující postavy by předběhly ty původní a odpovídaly by tak na akci ještě dříve, než by proběhla.

Každá postava standardně disponuje pohybem, akcí a reakcí.
Standardní pohyb většiny postav je 6+Rychlost metrů (na mapce hexů) za kolo. Postava se může rozhodnout vzdát se své akce a místo toho urazit dvojnásobek této vzdálenosti.
Akcí může být cokoliv od útoku, přes čarování až po vítězný taneček na mrtvolách padlých protivníků. Drobné, rychlé činnosti (zejména hovor) akci nevyžadují, většina však ano. Všeobecné pravidlo, kterým se PJ řídí, je: Pokud byste to stihli udělat, zatímco byste strhávali volant ve snaze zabránit srážce s protijedoucím automobilem, akci to nevyžaduje. Jinak je akce požadována. U hovoru znovu připomínám, že pokud některá z postav promluví, je možné jí odpovědět až v kole následujícím!
Reakce slouží především k útoku na prchající protivníky (bude popsáno níže) nebo pro vybrané schopnosti, které mohou některé postavy získat. Standardně ji hráči nemusí řešit.

Bojové manévry

Některé postavy mají v deníku napsán tzv. bonus k bojovým manévrům. Za bojový manévr se považuje v podstatě jakákoliv netradiční akce, do které se postava může pustit. Pro lepší představu přikládám několik příkladů:

- Při souboji na útesu se bojovník s kyjem rozhodne dát do rány mnohem více síly ve snaze soupeře donutit ke klopýtnutí a následnému pádu ze srázu
- Charismatický vůdce vydá bojový pokřik za účelem povzbudit prchající muže k poslednímu pokusu o odražení nepřátelské armády
- Lukostřelec svou ránu zacílí na nohu prchajícího zloděje ve snaze jej znehybnit, ne však zabít
- Sekerník se při útoku na obřího škorpiona pokusí useknout bestii ocas

Bojové manévry mají posloužit jako hlavní nástroj pro bojově zaměřené postavy, jak kreativně využít svých dovedností a mít na souboj větší dopad. Nebojte se je využívat, zvláště pak u postav, které mají k jejich uskutečňování bonus!
Bojový manévr vždy vyžaduje akci a může se o něj pokusit kterákoliv postava s tím, že některé dovednosti dodávají bonus k šanci na uskutečnění daného manévru.

Boj se dvěma zbraněmi

Postava bojující dvěma zbraněmi se může rozhodnout, kterou zbraní na nepřítele zaútočí, druhou přitom může využít pro obranu (a tudíž se jí k jejímu hodu na obranu přičítá obranné číslo nepoužité zbraně).
Je možné pokusit se zaútočit oběma zbraněmi zároveň za cenu postihu k hodům na boj, útok a zranění. Existují dovednosti, které tyto postihy minimalizují.

Střelba

Efektivní dostřel (tedy na jakou vzdálenost je ještě šance se trefit) se standardně u zbraní neuvádí a bude vždy postaven na logické úvaze – zasáhnout ze vzdálenosti dvaceti metrů mantichoru, která má tři metry v kohoutku, možné je, jablko na hlavě mladého chlapce už je na pováženou.
PJ všeobecně doporučuje pohybovat se s dostřelem do vzdálenosti 30 metrů (hexů), v případě pochybnosti se neváhejte zeptat na odhad, nakolik je reálné zasáhnout cíl.
Pokud postava střílí z luku či vrhá vrhací zbraň, měla by po každých dvou útocích strávit kolo nabíjením a mířením. To symbolizuje fakt, že nabíjení a míření přeci jen nějakou dobu trvá, nechat postavu nabíjet po každé střele by však lučištníky vrhalo do příliš silné nevýhody vůči ostatním postavám. Ve hře existují schopnosti, které toto omezení odstraňují.
Pozor, ve hře je možné trefit i spojence! A není to zas tak těžké, dejte si tedy pozor na případy, kdy cíl bojuje na blízko s někým, koho byste nechtěli ranit.

Kritické zásahy a selhání

Jak postavy, tak nepřátelé mohou při svých útocích kriticky uspět či selhat. Jak selhání, tak zásah mají vždy nějaký efekt navíc, stanovený náhodně (aneb PJ na to má tabulky).
Bojové dovednosti mají vliv na druh tohoto efektu, zkušení válečníci tedy mají šanci při kritickém zásahu způsobit mnohem větší škody a zároveň lépe ustát vlastní selhání.

Odkrytí při ústupu

Ve hře platí přístup všeobecně známý jako attack of opportunity. Pokud spolu dva tvorové bojují zblízka a jeden z nich se pokusí od soupeře odpoutat, získává tento soupeř šanci jej v rámci reakce zasáhnout i po uskutečnění vlastní akce.
Takto lze za kolo zaútočit jen na jednu postavu (postava disponuje jen jednou reakcí), většinou se tak děje automaticky nebo po předchozím dotázání se hráče.

Zranění

Ve hře existuje systém vážných zranění: Pokud je postava zraněna za více, než polovinu jednoho řádku zdraví, je vážně raněna. Takováto ranění mají často vedlejší následky (přinejmenším zrušení akce postavy v daném kole, pokud již neproběhla), jejich závažnost pak závisí na jejich konkrétní velikosti. Toto se týká jak hráčských postav, tak nepřátel, a činí to boj ještě o něco nebezpečnějším. Buďte prosím opatrní a počítejte s tím, že mnoho postav od smrti může dělit několik nešťastných náhod stejně, jako v reálném životě. Nepřátelé se navíc těchto neštěstí pokusí dosáhnout celým svým arzenálem zahrnujícím nemalé množství nekalých praktik a bojových manévrů.

Kosti narovnávající lektvary neexistují a léčitelům zabírá často desítky minut, aby správně upletli svá kouzla. Jejich schopnosti jsou navíc omezené a je mnoho druhů poranění, která nedokáží uzdravit ani ti nejlepší z nich.
Boj na život a na smrt je vážná věc s vážnými důsledky, přijde-li tedy postava k úhoně, může se zotavovat týdny, klidně i měsíce. Rány se jí přes noc nezacelí, zanechají ale hluboké jizvy jak na těle, tak na duši.

Slovo závěrem

Boj v jeskyni je koncipován tak, aby byly sázky co nejvyšší pro všechny zúčastněné. Smrt číhá na každém hodu a Vaše postavy by si toho měly být vědomy. Útěk je vždy jednou z možností, stejně jako kapitulace.
Pokud však již dojde ke konfliktu, nebojte se popustit uzdu své (rozumem kočírované) kreativitě. Povalujte nepřátele na zem, házejte prach do očí či si na vyšších úrovních vytvořte svůj vlastní závěrečný pohyb, jako míval Zorro. Navzdory nebezpečí by měl boj sloužit jako další zábavná součást hry, ne noční můra zabíjející chuť psát.
Systém řešte co nejméně, ten je tady proto, aby dodal hře nepředvídatelnost a všem zúčastněným aspoň hrubou představu o hranicích možného (či vhodného).

A pokud už se stane nejhorší a některá z postav se dočká svého konce, nezoufejte – příběh nekončí, jen se pozmění pro ty, kteří přežili! Připijte si na počest zesnulé postavy na hostině či naplánujte finální rozloučení na pahorku, který mívala ráda.

Záchrana Tamiry

Skupina se opatrně začala sunout do dómu. Nyní, když monstra zmizela pod temnou hladinou, byla nervozita ve vzduchu téměř hmatatelná.
Jakmile Zane promluvil do tmy, zaznamenal na druhém konci jezera pohyb obrysu, který zhruba připomínal Tamiru.
„Jsem i nejsem,“ odvětila Zanova milá, „jsem dívkou, kterou jste znali jako Tamiru. Teď už jsem ale také něco víc – jsem součástí kolonie.“
Když se zezadu ozval Morgen se svým vlastním dotazem, Tamira pokračovala.
„Tato kolonie je bezpečným domovem, který přijme každého, kdo o to požádá. Jsem Šellián, syn moře a zakladatel tohoto útočiště.“

Lov analeků

Krátce před polednem
Pár hodin cesty od tábora

Lovci se rozdělili na dvě skupiny a plíživým krokem vyrazili ke své kořisti. Analekové nejevili žádné projevy znepokojení, mláďata popíjela vodu z nedaleké řeky a samice okusovaly po stehna vysokou trávu.
Ta první, nalevo, náhle přestala a otočila hlavu směrem, ze kterého přicházeli Arlen, Kirus, Bahadir a Nanuk. Všichni okamžitě ztuhli jako jeden muž.
Bylo možné, že si jich kořist všimla? Jak v takovém případě zareaguje? A bylo vůbec vhodné čekat na její reakci?

Léčitelé

Zbožný Artur, Oktávian a Elden

Odchod některých členů kmene rozhodně neubral táboru na aktivitě. Bylo potřeba připravit mnohé a nad stany se brzy rozléhal Casiův hlas, jenž organizoval výstavbu trvalejších obydlí.
V jednom ze stanů ležela i Mayra, Eldenova matka. Žena pozorovala svět kolem zpod přivřených víček a zpocené šaty se jí lepily na vybledlou kůži. Ať dělal Oktávian cokoliv, nepodařilo se mu horečce řádně čelit, nevěděl ani, co za nemoc mohlo ženu napadnout. Při tvorbě posledního uklidňujícího čaje navíc spotřeboval své poslední zásoby bylinek, nastal tedy čas se poohlédnout po něčem novém.

Elden vyrazil s Oktávianem a po cestě se k výpravě přidal i zbožný Artur. Bývalý kněz byl druhým léčitelem kmene a také dostal nápad prozkoumat místní flóru, oba medicinmani tak mohli spojit své síly.

Trojice se společně vydala na průzkum do vnitrozemí podél řeky, která napájela většinu zdejšího života. Ke své radosti léčitelé spatřili i některé známé plodiny – například jeřabinu, jejíž plody byli zvyklí užívat při střevních potížích. Čaj z její kůry navíc uklidňoval kašel a muži se tak pustili do sběru, když Oktávian zaznamenal periferním viděním neobvyklý pohyb.
Stres posledních několika měsíců si vyžádal své, celý kmen ale naučil také ostražitosti a připravenosti se bránit v jakémkoliv okamžiku. Připraven čelit divoké bestii tak léčitel tasil dýku a nestačil se divit, když se zhruba patnáct metrů od něj nezvaný návštěvník narovnal z podřepu.

Neznámá bytost byla asi o půl hlavy vyšší než oba léčitelé a v ruce třímala oštěp s pazourkovým hrotem, ne nepodobný takovým, jaký užívali lovci kmene.

„Zah,“ promluvila bytost a pozvedla prázdnou ruku, „muzu ana-am? Ki ir?“

Léčitelé

Oktávian chvíli rychle oddychoval, jak očekával útok. Elden na tom byl podobně. Oba stáli v bojové pozici. Když však tvor začal mluvit a napřímil se, Oktávian udělal to samé. Dýku si pomalu zasunul zpět a trochu netrpělivě ale pomalu promluvil a opakoval gesto pro pozdrav: "Zdravím. Rozumíte naší řeči?" Přesto ale zůstává nesvůj a pevně očekává nepřátelské chování přestože doufá v opak.

Elden však předpokládá nejhorší. Rozhlédne se po okolí a hledá další případné útočníky.

Léčitelé

Ráno
Několik kilometrů od tábora

Neznámý tvor překvapeně zamrkal a odvětil ve svém vlastním jazyce, znícím jako smršť jednotlivých slabik různě pospojovaných dohromady. Když pochopil, že se se skupinkou očividně nedomluví, zavrtěl hlavou a zabodl oštěp do země. Poté se několikrát udeřil do hrudi.
„Arahan.“

Léčitelé

,,Ah.." Povzdychol si náš Artur, lámajúc si hlavu nad svojimi obľúbenými spoločníkmi. Nikdy nechápal Runovu lenivosť, napriek tomu, že mal v hlave možno viac ako on. Bernardova túžva po dobrodružstve mu zaváňala nepeknou jazvou, ktorá sa môže zjaviť na Bernardovej tvári.. alebo na jeho, Arturovom srdci. Nevedomky preháňal prsty cez listy neznámych stromov, myšlienkami lietajúc po prírode.

Cestou narazil na Oktáviana a Eldena, známych členov družiny. Pochopil, že nebude jediný ktorý sa rozhodol hnať za vlastným cieľom, i keď ten jeho je sebecký a poniekaľ zbabelý. Vietor prechádzajúci cez listy stromov bol vždy tou upokojujúcou melódiou pre jeho dušu. Miestami znel ako šepot Eanel, inokedy jej hlas prehlušila rozprava vtákov a vody v jeho blízkosti. Nič menej prechádzať sa sám nebola najmúdrejšia možnosť a tak sa ku nim pridal.

,,Vypadá to, že miestne rastliny nám nebudú úplne cudzie... A možnosti tých nových, môžu byť nekonečné.." Povedal do vetra, aby zachytil konverzáciu aspoň s Oktávianom. Jeřabina bude skvelá, kto vie čo zjedia hlúpejší, a možno lepšie povedané, odvážnejší členovia kmeňu.

Zbieral kôru a plody, keď započul Oktávianov rýchly pohyb a následne dýku v ruke. Sám Artur sa rýchlo narovnal, keď sa v jeho očiach zjavil neznámi nášvtevník. Bol o hlavu vyšší, jeho telo bol samí sval. Pri stavbe jeho teľa, si Artur len predstavoval, akou rýchlosťou a ľahkosťou pohybuje obrovským oštepom. Rukou sa natiahol ku Oktávianovi nech schová dýku, bojovať by bolo zbytočné.

,,Vypadá to, že rečou sa ďaleko nedostaneme.." Po tom, ako neznámi zabodol oštep do zeme si Artur trochu vydýchol. Tvor na neho pôsobil inteligentne a čo naviac, s pokorou. Nezaútočil, mysliac si, že nemajú šancu.

Čo však ďalej? Bolo by nevýhodné si spraviť nepriateľov, po tom ako sa ľudia ešte len sotva ubytovali v ich novom domove. Kyj prehodený cez chrbát položil na zem, hneď za ním následovala dýka. Vzpriamený udržiaval oční kontakt s neznámym a pomaly svojou rukou pohol na svoju hruď. Hlavu jemne prehol do náznaku poklony. ,,Artur.." Dúfajúc, že Arahan by mohlo byť meno.

Záchrana Tamiry

Zanovi zběleli klouby, jak vzteky stále pevněji a pevněji svíral oštěp, když se jakási bytost nazývající se Šellián opovážila tvrdit, že jejich kolonie je nejbezpečnějším místem pro Tamiru, stejně jako pro ně všechny.
„Lžeš“ vyřkl Zane „Vrať nám Tamiru. Patří mezi nás, ne někam mezi nějaké odporné žáby“ a odplivl si směrem k mušli.

Lov analeků

Romek a jeho skupina se pomalu blížili ke stádečku analeků, když jedna ze samic zavětřila. Naštěstí pro Romekovu skupinu se zdá, že zavětřila směrem, odkud se k analekům blížil zbytek lovců. Romek se zastavil a přemýšlel. Upozornit ostatní lovce už nyní bohužel nejde. Pokývnul tedy svým společníkům a pobídnul je k pokračování v cestě. Případně panikařící samice analeka není nic příjemného, ale pravděpodobně by hnala mláďata alespoň částečné jejich směrem, což by jim pomoci.

Záchrana Tamiry

„Nemám důvod lhát,“ odvětila Tamira a rozešla se směrem k Zanovi, „stejně jako nevidím důvod pro návrat. Tam venku zuří věci děsivější než ty nejhorší noční můry. Tady jsme všichni v bezpečí, nic nám zde nehrozí.“
Její hlas byl stále chladný, bez jakékoliv známky intonace.

Léčitelé

Oktávian chvíli přemýšlel nad významem, ale když viděl Arthura, došlo mu že má pravdu a po něm se představil stejným způsobem. "Schovej tu dýku." zašeptal na Eldena, který stále měl jisté pochybnosti. "Nebo způsobíš hrozné nedorozumění." dodal pološeptem. "Tak bude to?" otočil se na něj už celkem netrpělivě. Elden tak nakonec celkem neochotně souhlasil a dýku schoval. Oktávian přemýšlí jak se s lovcem, jak předpokládá, domluvit. Napadá ho jenom nevypadat jako by každou chvíli čekal nějaký zákeřný útok a pokouší se vypadat uvolněněji. Teď by se fakt hodil nějaký bouřezrozený. Proč vůbec odešli úplně všichni najednou?

"Co myslíš?" zadívá se Oktávian na Arthura. "Mohli bychom ho zavést do naší vesnice? Nebo je to moc velké riziko?"

Záchrana Tamiry

Baarun vyslechne otázky a odpovědi. Šellián je tedy ten kdo nyní obývá Tamiru. To se mu vůbec nelíbí. Postoupí dopředu aby na Šelliána/Tamiru viděl, ale aby nestál hned u vody, hrozba vodních tvorů je stále patrná.
"Šelliáne, chápu že chráníš sebe a svou kolonii. Ale co Tamira? Pochybuji, že ti toto dovolila. Co její život a její hlas? Ten není slyšet a z našeho pohledu jsi Tamiru unesl proti její vůli."

Lov analeků

Bahadir ustrnul stejně jako ostatní v jeho skupině. Nyní čeká co bude dál, pohledem těká ze samice na Kiruse, Arlena a Nanuka.

Průzkumníci

"Jasně." Odvětí Rowan Runovi a začne se po okolním písku rozhlížet a hledat stopy po těch fialových kamíncích. Občas zkusí zahrabat i hlouběji v písku tam kde je kamínků více pohromadě.

Lov analeků

Kirus a Arlen ustrnou, když spatří, že si jich samice nejspíše všimla. Jenže hned následně se opět vydají kupředu. I pokud si jich kořist všimla tak přece není čas lelkovat!

Lov analeků

Krátce před polednem
Pár hodin cesty od tábora

Kirus s Arlenem se rozhodli porušit příslovečný status quo a vyrazili analekům vstříc. První samice neznámé predátory uvítala ryčením a výhružně popoběhla několik kroků vpřed s rohy skloněnými a připravenými k nabrání kohokoliv, kdo by se pokusil ublížit jejím mláďatům.
Právě mláďata si mezitím vzala na starost druhá samice, která sama směsicí prasečích zvuků popoháněla nedochůtčata k tomu, aby se připravila na možný úprk.

Záchrana Tamiry

„Pravý spasitel zachrání své poddané navzdory jejich námitkám,“ odvětila Baarunovi Tamira, „dívka, kterou jste znali, je nyní jednou z nás, stala se dcerou moře. Připojte se k ní a poznejte to, co vám chaos tohoto světa vzal.“

Záchrana Tamiry – Zane

Zane si při poslední Tamiřině větě uvědomil zvláštní věc. Na jeho tělo jako by padla nečekaná tíha, každý pohyb stál více energie, než ten předchozí. Zvuk šumící podzemní řeky pomalu nabíral na intenzitě, přesto se nezdálo, že by si toho všiml kdokoliv další.

Lov analeků

Zdrařile se blížíme k naší kořisti, jenže stále hrozí, že nám proklouzne mezi prsty. Což, ale rozhodně Kirus nemůže dopustit!
Kirus mávne na Arlena. "Přitáhni ji na sebe a já na ni zaútočím z boku."

Arlen přikývne a vykročí. Už se nesnaží ani plížit, naopak začne mávat rukama okolo sebe jak nějaký pták a volat na samici. "Iajaááá, iajaááá, niňóóó, iajaááá..." Snaží se přitáhnout její pozornost a vyprovokovat v útoku na sebe.
Pakliže by se po něm samice doopravdy rozeběhla, tak se pokusí na poslední chvíli před jejími kly uskočit doleva.

Kirus mezitím přikrčeny vyrazí mírným obloučkem doprava tak, aby na samici mohl zaútočit zboku, pakliže by se vrhla na Arlena.

Průzkumníci

Pobřeží pár hodin chůze severovýchodně od tábora
Dopoledne

Nyní, když si průzkumníci prohlédli pláž podrobněji, zaznamenali několik dalších detailů. Velikost krystalků pomaličku rostla s tím, jak se člověk blížil k mořské hladině. Ty největší kusy byly rozesety kolem místa, kde Run našel "vejce", velké přibližně jako lidská dlaň. Tento kámen se zdál jako jediný kompletní, ostatní vypadaly jako úlomky stejného či velice podobného drahokamu.
Reese navíc zanamenala ještě něco jiného – písek na pláži byl rozesetý do pravidelných malých vlnek vytvořených ustupující mořskou hladinou, občas jen narušených stopami průzkumníků či chaluhami vyplavenými na břeh. Žádné další stopy nikde nebyly.

Lov analeků

Jediné, co proběhlo Romekovi hlavou bylo to, že Arlenovi dočista přeskočilo. Neuměl si totiž vysvětlit, proč se na sebe snažil přilákat pozornost samice, když na dosah byla bezbranná mláďata. Všechno zlé je však pro něco dobré. Romek pokynul jeho dvou následovníkům se slovy „Godriku, Vrute, Běžte doprava a udržujte mezi sebou rozestup. Ta samice požene mláďata jedním naším směrem. Když pokryjeme, co největší území aspoň jedno dostaneme."

Lov analeků

Krátce před polednem
Pár hodin cesty od tábora

První samice se už chystala vrátit za svými mláďaty, když Arlen vyrazil vpřed s cílem upoutat její pozornost naplno. To se mu podařilo a analek výzvu přijal s divokým ryčením. Zvíře netušilo, co za zvláštního tvora se to rozběhlo jeho směrem, věřilo však svému kostěnému brnění a rohům schopným rozsápat nejednoho predátora.
Analek se rozběhl a lovec ucítil ledové bodnutí strachu, tělo však naštěstí zareagovalo včas. Na poslední chvíli se tak Arlen vrhl z dosahu bestie, která procválala kolem něj. Samice nezahálela a během okamžiku se na lovce otočila, Kirusovi a jeho skupince se tak naskytl pohled na zadní, nechráněné partie jejich kořisti.

Romkova skupina mezitím pokračovala v nepozorovaném pohybu. Druhá samice s mláďaty nyní zpomalila do poklusu a po pár dalších krocích se zastavila, aby se podívala, jak jde zneškodnění útočníka. Mláďata, nyní nehnaná ani jednou z dospělých, se prozatím zastavila také.

Léčitelé

Artur pozoroval Oktáviana ako zaháňa možné nešťastie. Elden vskutku pochopil situáciu a dýku odložil. Po následnom, asi vymenení mien Artur nezložil pohľad z tvora.

,,Zobrať ho do dediny ? Nebojím sa ani tak toho, čo by nám spravil on, než čo by kmeň mohol spraviť jemu.." Nie že by Artur neveril svojim, ale naše nové útočisko ešte ťažko nazývať domovom, vedomie toho, že po lesoch behajú o dve hlavy vyšší, podľa všetkého inteligentný tvorovia by veľmi nepomohlo.

,,Na teraz počkáme čo sa bude diať.." V tomto momente Artur stíchol. Nechcel, aby si tvor domyslel, že sa dohadujeme na niečom, čo by pre neho mohlo byť nebezpečné.

Záchrana Tamiry

Vypadá to že jednání uvízlo na mrtvém bodě a bojí by se radši vyhnuli protože zde nejde jen o ty žabí či ropuší tvory, ale i ostatní si uvědomují že kdyby odsud Tamiru odvedli silou nemuselo by se jim podařit zlomit moc kterou nad ní Šelián (jak se to stvoření nazvalo) má. Pokud by pobili ty ropuší bytosti a zabili Šeliána jistě by jeho vliv zlomili ovšem vzhledem k nebezpečnosti tohoto úkolu tu je i jiná otázka.
„Mám pocit že mluví pravdu, tohle je kolonie a oni hledají nové členy způsobem který se nám nemusí líbit ovšem jim připadá přirozený.“dodá nakonec Orrin.

Ano to že něco nechápeme neznamená že je to hned zlé, zatím je nikdo nenapadl i když příležitosti k tomu měli hodně třeba už při vstupu. Ovšem to pořád neřeší současnou situaci, pochybuji že by někdo chtěl přijmout Šeliánovu nabídku, když v tom Orrin dostane nápad a nějakou dobu se radí s Morgenem.
„To mně napadlo taky.“

Oba pak zajdou za Baarunem a tlumený hlasem aby to slyšel jen on začne Baarun začnou vysvětlovat k čemu došli.
„Mám plán tedy my oba, jak by se to možná obešlo bez násilí.“
„Je sice obtížný, ale shodli jsme se na tom že ta perla je zdroj jeho moci. Pokud bychom se jí zmocnili mohli bychom jí za propuštění Tamiry vyměnit.“pokračuje Morgen.
„Šelián chrání svou komunitu, rozšiřuje ji proto se nechce vzdát Tamiry a proto také potřebuje nás. Ovšem pokud náš plán vyjde bude nám muset vyhovět.“dodá Orrin.

Záchrana Tamiry

Když se Tamira rozešla směrem k Zanovi, Zane se pokusil udělat krok směrem k ní. Každý však viděl, kolik námahy stojí Zane udělat tento krok. Pomalu rozvážně udělal krok dopředu a poté padnul na jedno koleno a vykřikl „Nech mě být“

Lov analeků

Nakonec dojde k rozdělení na dvě skupiny a i když Nanukův nápad mohl vyznít až moc nebezpečně přílišná rozvážnost taky nemusí být vhodná. Mohl by se změnit vítr nebo by si některá ze samic mohla všimnout nečekaných návštěvníků. A nakonec k tomu dojde když Kirus s Arlenem vyrazí kupředu a samice si jich všimne. Nanuk ví že jeho místo je zde musí porazit tuhle samici, bude to sice obtížné, ale je jich dost.

Lov analeků

Kirusův plán byl úspěšný a dokonce i Arlen se úspěšně vyhnul útočící samici.
Nyní je tak Arlen před skupinou, proti němu naštvaná samice a za ní Kirus a zbytek jejich skupinky.

Kirus neváhá, pevně sevře svůj oštěp a zaútočí zezadu na samici!
Pakliže se samice začne otáčet čelem ke Kirusovi jako odezva na jeho útok, tak i Arlen se vrhne vpřed s pozvednutým oštěpem, aby jej zarazil samici do těla.
Útok! Útok! Nyní je veliká a dost možná i naše jediná šance samici udolat!

Záchrana Tamiry

Šelliánova odpověď Baaruna vůbec neuspokojí. Jaký spasitel? Možná tak samozvaný spasitel. Vypadá to že dobrovolně Tamiru nepropustí a diskuze také nepovede nikam.

Morgen a Orrin se k Baarunovi připojili a sdělili mu svůj plán. "Ano, ta perla je jistě klíčem. Dostat se k ní a zmocnit se jí však nebude jednoduché."

Zane najednou padl na koleno a začal křičet. Baarun usoudil, že se ho Šellián snaží také ovládnout. "Nech ho být, budeme se bránit."

Lov analeků

Jakmile se analečí samice k nim otočí zády aby se podruhé rozeběhla na Arlena, ani Bahadir neváhá a svý prakem vypustí kámen přímo do … no, do citlivých zadních partií samice.

Průzkumníci

Nic dalšího zajímavého Rowan neobjevil. "Vypadá to, že těch velkých kamenů bylo původně víc, ale ostatní se z nějakého důvodu rozpadly na ty malinké úlomky, které tu všude jsou. Tenhle jediný přežil."
"Co teď? Zkusíme se podívat dál podél pláže, třeba tam bude ještě nějaký. A nebo se vrátíme do tábora?"

Léčitelé

„Ara-Tur,“ zopakoval Arahan léčitelovo jméno a pokývl hlavou. V podání jeho hlubokého, hrdelního hlasu znělo úplně jinak, Artur však vycítil, že teď není vhodná chvíle na to opravovat výslovnost cizí bytosti.
Ta se se svou neschopností vyslovit lidská jména seznámila vzápětí, když se představil Oktávian. Arahan nechápavě mrkl a zavrtěl hlavou.
„Oka...?“
Několik dalších pokusů bylo zakončeno novou přezdívkou léčitele – O-Ka Ta-Va. Tvor sám očividně se jménem nebyl spokojen a tak vzal za vděk Eldenovo jméno, z nějž udělal Eludena.

Během krátkém rozhovoru mezi oběma léčiteli se tvor vydal k jeřabinám a chvíli prohlížel červené trsy plodů, než jeden utrhl. Poté došel k jinému stromku, utrhl z něj další kus.
„Ki-Ri,“ pokynul tvor oběma léčitelům, aby přistoupili blíže. Oštěp nechal Arahan zabodnutý v zemi, při bližším pohledu si člověk mohl všimnout kostěné dýky za pasem.

Záchrana Tamiry

Jeskyní se rozeznělo šplouchnutí, když Morgen ani Orrin nedoskočili na druhý břeh podzemní řeky. Ledová voda vystříkla na všechny strany a oba muži zařvali, když ucítili, že dopadli na masivní těla, která sebou ihned po kontaktu škubla a odplavila se z dosahu.
Oba muži se co nejdříve vyškrábali na druhý břeh řeky za Baarunem, prochladlí a vystrašení, ale celí.

„Jste zvláštní rasa,“ prohlásila Tamira a zastavila se kus od Zana, „budete se bránit? Bránit čemu? Kdybychom se rozhodli na vás zaútočit, topili byste se teď na dně řeky, do které dva z vás tak neprozíravě skočili. Mohli jsme se jich chopit a stáhnout je pod hladinu, naplnit jejich schránky vodou a nechat je utonout. Neudělali jsme tak i když jsme mohli. Kde tedy vidíš útok, Baarune, ty, kterého přezdívají Moudrý?“

Záchrana Tamiry – Baarun Moudrý

S Tamiřiným proslovem se přes Baaruna přelila zvláštní vlna únavy. Zvuky proudící řeky jako by v ten moment zesílily a jasnovidcovo periferní vidění začalo tmavnout, dokud nezačal vnímat pouze rudou barvu Šelliánovy perly.
S vypětím všech sil starý muž vypudil z mysli ten zvláštní vjem a opět nabyl plného vědomí.

Záchrana Tamiry

„Tak tohle nebylo příjemné.“oznámil Orrin který se pořád dívá do místa kde došlo k setkání s těmi žabí bytostmi. I když to co chtěli oznámit bylo důležité že to vyvážilo případné riziko, bylo však pochopitelné že zmocnit se té perly rozhodně nebude snadné. Šelián zatím nezaútočil což znamená že buď nemá strach nebo je na něco potřebuje (a obojí bude zřejmě pravda).
„To si uvědomuji ovšem možná kdyby se podařilo ho nějak rozptýlit nebo podvést.“pokračuje pak Morgen pořád polohlasem.
„Útoků je víc druhů a jen hlupák by si myslel že útočit může jen ten kdo kolem sebe máchá zbraní. Ale vy potřebujete hostitele, jistě máte ty ty žabí bytosti jako otroky, ale asi jich není dost. Potřebujete dělníky a taky armádu, zde je navíc výhoda že když dojde ke ztrátě přesunete se jinam. Samozřejmě každý řemeslník se snaží své nástroje moc neopotřebovávat také je musíte přivést sem protože zde jste nejsilnější.“
Orrin se tentokrát ujme slova a i když ne vším si byl jistý, pokud je Šelián dobrý nebo chce aby se mu věřilo (nebo k tomu má jiný důvod) bude se snažit obhájit. Pokud ne pošle na ně své žabí bytosti aby těm nezdvořákům a heretikům ukázal co to je je vlastně útok. Orrinovi ta představa neudělala dobře, zbledl, vyrašil mu na čele pot, silněji sevřel oštěp a odstoupil od vody očekávající útok žabího komanda.
Co by se stalo kdyby ovládaná osoba už nebyla při vědomí?
Napadne najednou Morgena pak však Šelianovi dojde trpělivost a rozhodne se ukázat svou moc. Pak dostane jiný nápad snad to Zane pochopí či bude mít možnost, Śelian je teď zaneprázdněný a tak se Morgen rychle přesune k místu kde se nachází Zane a pošeptá mu.
„Bolest může narušit jeho vliv, jen to jen nápad. I když jsi blízko pokud by se ti podařilo Tamiru zadržet Šelián by musel opustit její tělo. Neboj se Šelián nikomu neublíží a já budu hlídat.“
Co chce dělat mu radši říkat nebude i co by se mohlo stát, zane to vědět nemusí a Morgen doufá že k tomu nedojde pak snad nebudou potřebovat tu perlu. Jistě Šelián je nenechá odejít jen tak ovšem to se uvidí později.

Průzkumníci

Rowan začne rozhrabovat písek a hledat další kameny zatím co Reese a Run prohlížejí okolí zda se neobjeví někdo kdo by jejich přítomnost nelibě nesl. Zatím se nikdo neobjevuje což je dobře ovšem Reese si myslí že by měli vzít ten kámen a odejít. I když ani to by nemusel být dobrý nápad protože někdo by ten kámen mohl shánět a možná někdo kdo má i schopnost ho najít. Ale přece ho zde nenechají. taky se může mýlit a tohle je možná jen poněkud podivný kámen. Reese však po rozhlížení přišel tento písek poněkud podivný a tak se rozhodne ho podrobněji prohlédnout, dívka ho rukou čechrá a narušuje a prosévá mezi prsty, potom se zarazí a představuje si jak kráčí po této pláží bosé nohy projíždějí pískem, v ruce drží ten kámen co našel Rowan a který nyní září. Reese se probrala a rázně zavrtěla a hlavou a zatřepala rameny protože teď není čas snít, potom se rozhlédla se jak jsou na tom ostatní. Když potom Rowan přijde se svým zjištěním dostane nápad.
„Ty kamínky se možná rozpadají v písek který je tu pravidelně rozmístěn. Nevím jaký to má význam, ale určitě to nějaký význam to určitě má.“

Lov analeků

„Jsme už moc blízko. Teď nebo nikdy. Jdeme po tom nejbližším mláděti“ oslovil Romek své druhy a rozběhl se kupředu ke skupince zvířat. Když se mi podařilo dostat až na dosah, pokusil se zabodnout svůj oštěp do nejbližšího mláděte.

Záchrana Tamiry

Když Zane zaslechl Morgenovi slova, přikývl a vytáhnul zpoza pasu svoji dýku. Podíval se na Tamiru a oslovil Šeliána „Ještě jednou opakuji, nech mě být“ a říznul se do pravé ruky. Snažil se soustředit na bolest, jen a pouze na ni a snažil se ignorovat ostatní myšlenky, které mu běžely hlavou.

Mlčky se postavil a stále se soustředíce na bolest udělal pár vrávoravých kroku směrem k Tamiře. Pokud to zvládne, chtěl by Tamiru chytit a pokusit se ji odvléci zpátky k ostatním.

Lov analeků

Vrut byl ještě docela daleko, tak se vydal za Romkem, aby byl blíž a když tak ho pak mohl i podpořit v útoku.

Godrikovi se ale pozice docela zamlouvala, a tak jen namířil na mládě, které Romek vybral jako cíl útoku a vystřelil na něj jeden ze svých šípů.

Lov analeků

Krátce před polednem
Pár hodin cesty od tábora

Samice útočící na Arlena nehodlala dát svému nepříteli ani moment oddechu a ihned po otočení se po lovci znovu divoce rozehnala. Lovec byl naštěstí dostatečně daleko a díky svému přirozenému nadání mu nedělalo žádný problém se útoku vyhnout.
Kirus mezitím neváhal a s mocným přískokem zarazil svůj oštěp do hýždí bestie. Samice zaryčela bolestí a začala se obracet na nového útočníka, když ji rána z Bahadirova praku zasáhla do levé zadní nohy a nalomila její rovnováhu.
Nanuk byl na tu chvíli připraven. Barbar svou vlastní ranou dopomohl k povalení samice na zem a Arlenovi se tak naskytla skvělá příležitost k závěrečnému útoku. Lovec si bleskurychle přehodil oštěp do reverzního držení a svou plnou vahou jej zarazil bestii do plece.
Ryčení se proměnilo v bezmocné sípání, když se samice z posledních sil snažila vstát a navrátit zpět k životu. Zvíře zatím nebylo mrtvé, nebylo však pochyb, že s takovými zraněními se již nezmůže na nic jiného, než pomalou a bolestivou smrt.

Romek v mezičase vytasil svou dýku a vrhl se do stáda váhajícího opodál. Kolem uší mu zasvištěl šíp vystřelený Godrikem. Lučištník věděl, že rána se podařila a s pocitem uspokojení pozoroval, jak mládě zavrávoralo poté, co se mu projektil zabořil do boku.
To už byl u mláděte Romek a ještě z rozběhu se rozmáchl svou zbraní. Rána zasáhla a bok mláděte se začal zvolna pokrývat vytékající krví, když lovec uslyšel rozzuřené ryčení samice, která si právě všimla nového nepřítele útočícího na její dítě.

Lov analeků

Kirus si vydechl, když viděl jak se boří Arlenovo kopí do bachyně a daří se jim ji srazit k zemi. Vypadala vyřízeně, jenže nejsou právě umírající zvířata nejnebezpečnější? "Arlene, pohlídej ji, ale dej si na ni pozor.
Bahadire, Nanuku, úžasná práce! Pojďte za mnou, zaútočíme rychle na zbytek stáda a snad se nám podaří ještě něco ulovit."
A jen co pronese Kirus tato slova, tak se vší rychlostí rozeběhne ke stádu držíc oštěp v rukou a chtíc zaútočit na nejbližší mládě (3).

Arlen přikývne, ustoupí krok od umírající samice a opatrně ji obejde. Dává si pozor na to, aby najednou z posledních sil nepohodila tlamou a nezranila jej. Při vhodné příležitosti do ní bodne kopím, aby ji dorazil.

Lov analeků

Vrut si všiml jak samice zaútočila na Romeka. Ihned přestal myslet na útok na mládě a využil toho, že je dost blízko a stále nespatřen. Počká proto na správnou chvíli než samice zaútočí na Romeka a poté ji napadnout zblízka oštěpem s nadějí že Romekovi ulehčí vyhnutí rozzuřené bestii.

Godrik na samici namíří a vystřelí druhý šíp ve chvíli, kdy se mu zdá samice nejzranitelnější. Jestli však taková chvíle nepřijde, přesto vystřelí, aby samici co nejvíce přitížil.

Záchrana Tamiry

Během Shelliánova proslovu se Baarun náhle zastavil a zakymácel se, jeho oči měly nepřítomný výraz upřený na perlu uprostřed jeskyně.
Po chvíli potřásl hlavou a jeho oči se opět upřely na Shelliána a Tamiru v jedné osobě. "Zkoušíš vstoupit i do mé hlavy? Tohle je ten útok o kterém mluvím." rozkřikne se Baarun se zamračeným a rozčileným výrazem ve tváři a vytasí dýku.
Všímne si jak Morgen Zaneovi cosi šeptá a ten se pak sám poraní na ruce a snaží se postupovat k Tamiře.
I Baarun tedy podél skalní stěny postupuje blíž. Ta perla je klíčem. Ta perla se nás pokouší ovládnout. Šellián je možná ta perla samotná.

Lov analeků

Bahadir vidí, že bachyně je na zemi. Postupuje tedy směrem ke zbytku stáda aby pomohl s lovem mláďat. Neběží těsně kolem raněné samice ale kousek od ní, hlavně aby nepřekážel případně soukmenovců, kteří se ji pokusí dorazit.

2x pohyb ke zbytku stáda.

Průzkumníci

Jakmile na to Reese upozornila, i Rowan prohlíží vzor vlnek, který písek na pláži utváří. "Já myslím, že to je prostě jen od toho jak mořské vlny vyhánějí ten písek sem na pláž. Nevím jaký význam by to mohlo mít."
Pak se podívá na Runa. "Tak co, jdeme ještě dál nebo se vrátíme?"

Záchrana Tamiry

S pravou rukou zvolna se pokrývající krví Zane přistoupil k Tamiře a chytil ji za obě ramena. Dívka se pokusila vysmeknout, držení však bylo pevné.
Tamira se v tu chvíli narovnala a pohlédla svému milému do očí. Ze rtů vypustila slova, která mohl slyšet jen on.
Baarun se mezitím protáhl mezi ostatními členy kmene a získal tak lepší výhled na celou situaci.

Záchrana Tamiry – Zane

Snad to bylo bolestí, snad hlubokým soustředěním, nějak se však Zanovi podařilo zbavit té zvláštní síly zpomalující jeho tělo. Cítil však, že v jeho mysli se usadilo něco cizího a byť se mladíkovi podařilo to na chvíli potlačit, zdaleka ještě neměl vyhráno.
Tamira byla drobnější dívka a nebylo příliš těžké ji popadnout. Co však Zana zarazilo byla její reakce. Když se totiž Tamiře nepodařilo vysmýknout, prudce zvedla hlavu a její prázdný pohled se setkal s tím, koho kdysi milovala.
„Povol nebo zemřeš.“
Přes Zana se přelila vlna chladu, v tónu jeho milé stále nebyla ani známka citu.

Záchrana Tamiry – Baarun Moudrý

Baarunovi se podařilo prosmýknout po kluzké podlaze kolem zbylých členů kmene a získat tak o něco lepší přehled. Nebyly to však jeho standardní smysly, které jej upozornily na změnu situace.
Spolu s darem vidění Baarun získal schopnost někdy vycítit působící magické síly. Nyní si všiml již známého pocitu a střelil pohledem směrem k Rheie. Obrys divotvůrkyně byl v přítmí jeskyně těžko rozeznatelný, jasnovidec však jasně cítil proudy magické energie, které se k čarodějce stahovaly.
Tento jev už zažil – bouřezrozená byla schopna sílu chaosu zkrotit a usměrnit do podoby magické střely, kterou mohla vrhnout po nepříteli. Dříve tak kmeni pomohla ubránit se útočícím monstrům a nyní se zjevně připravovala uplést to samé kouzlo.

Lov Analeků

Nakonec se podařilo samici porazit ovšem Romek se vydal k mláděti což určitě rozzuří tu druhou samici. Nanuk jeho počínání nechápal ovšem teď je nutné ho ochránit před rozzuřenou samicí.
Dnes bude hodně masa ...
Nanuk přikývna na Kirusovu chválu opět sevře oštěp a vydá se ochránit Romeka, je vidět že se přidávají i ostatní kromě Arlena který zůstal u umírající samice. Pokud je to možné pokusí zaútočit s Vrutem pokud to možné není zaútočí na opačné místo aby samici rozptýlil a případně i oslabil.

Lov analeků

Romek se vrhnul do boje s mládětem a zdařilo se. Nic však není zadarmo a úspěch přivodil nechtěnou pozornost druhé samice. Romek se uvědomil, že je v problému. Sice se ostatní sbíhali na pomoc, ale samice si všímala jenom jeho. Romek věděl, že brzy zaútočí. Jediné, co ho v tu chvíli napadlo je skrýt se za poraněné mládě, pevně se ho chytit a doufat, že matčin mateřský instinkt převáží nad bojechtivostí a dá čas jeho přátelům dostat se k samici.

Záchrana Tamiry

Zaneovi se podařilo chytit Tamiru a začal ji pomalu vléci zpátky k ostatním. Když mu Tamira něco zašeptala, Zane jí jen tiše něco odvětil a přitiskl dýku k jejímu krku. Poté pomalými kroku postupoval zpátky ostatním, s Tamirou pevně v náruči.

Záchrana Tamiry



Když na Zane promluvila Tamira, přitiskl ji ke krku dýku se slovy. „Pokud zemřu, zemřeš i ty. A bez hostitele dlouho nepřežiješ. Propusť Tamiru“

Prúzkumníci

Run sa pozrel na svojich spoločníkov, potom čo vo vode nič nenašiel. Ich najnovšie zistenia získala Reese, ktorá upozornila na tvar piesku.

,,Hm... Môžeme si to zrhnúť..." Vyjde Run z vody a zamyslene sa pozerá na veľkosti škrupiniek smerom od vody až na pláž. ,,Vajíčko sme našli vo vode, navyše sme našli škrupinky väčšie ako je vajíčko v blízkosti vody... Sú ľahké takže môžu plávať na povrchu vĺn... Pokiaľ je to teda skutočne vajíčko, hniezdo bolo pod vodou.. nič nenasvečuje tomu, že dospelí jedinci vodu opustili keďže škrupiny nemajú žiaden smer, práve naopak, tie najväčšie ostali zaryté v piesku blízko mora, tie ľahšie boli roznesené po pláži kvôli prílivu.." To bol Runov pohľad na situáciu. Nič nám totiž neukazovalo, že by niečo chodilo po pláži.

,,Je teda možné, že sa jedná iba o nejaký druh ryby...? Prinajhoršom obojživelníka.." Tu sa jeho rozbor končil. ,,Pokiaľ sa nikomu z vás dvoch nechce ponárať do vody a hladať to niečo, čo možno ani neexistuje, tak môžeme ísť ďalej, ja by som sa osobne moru na tento moment vyhol.. Pokiaľ bola Runova teória správna, nemalo by ich nič ohroziť, kým sa vyhnú vode.

Léčitelé

Vypadalo to, že ich mená sú pre nich trochu mätúce. Výslovnosť šla ale stranou, napriek jazykovej bariere boli schopný spolu ako tak komunikovať. Artur sledoval Arahana ako sa od nich vzďaluje. Po tom ako im ukázal, aby pristúpili, sa Artur zdvihol a voľným krokom pristúpil ku Arahanovi.

Svoju zbraň taktiež nechal položenú na mieste, kde ju upustil. Keď došiel dostatočne blízko, mal možnosť sledovať rysi jeho teľa. Pokiaľ by sa im rozhodol ublížiť, jeho mágia by bola zbytočná a aj keby dokázala niekomu ublížiť. Sledoval bylinky ktoré natrhal.

,,Kiri..?" Vyzeral trochu zmätene. Arahan bol rozhodne z týchto končín a teda by sa od neho mohli mnoho naučiť.

Lov analeků

Krátce před polednem
Pár hodin cesty od tábora

Samice se s bojovým zaryčením rozehnala masivními kly. Romek na poslední chvíli uskočil do výšky nad postřelené mládě a pokusil se jej polapit a použít jako živý štít. Divoká bestie však stále žila a lovci se vysmekla dříve, než se mu podařilo zachytit!
Romka zachránila jeho vrozená obratnost a podařilo se mu dopadnout na nohy, byl tak nyní připraven pokračovat v boji. Právě včas, mládě, které se pokusil polapit, se po něm totiž ve snaze ubránit se skákavému agresorovi rozehnalo. Lovci se podařilo ráně na poslední chvíli vyhnout.

Vrut mezitím spatřil svou příležitost a s přískokem zabodl svůj oštěp do slabin samice. Kostěný hrot pronikl nechráněným bokem bestie a ta se nyní ještě více popuzena otočila na nového soupeře. Nad hřbetem se jí přitom mihl šíp vypuštěný Godrikem – lovec bohužel svůj cíl minul.
Těžké kroky Vrutovi naznačily, že Nanuk právě doběhl na místo a mohl se připravit k boji. Kirus mu chvátal v patách.

O něco dál Arlen opatrně obešel umírající samici. Chvíli si poměřoval vzdálenost, než jedinou dobře mířenou ranou ukončil trápení zvířete.

Záchrana Tamiry

„Hlupáku,“ odvětila Tamira na Zanova slova.
Voda vedle lovce se v tu chvíli rozevřela a vypustila již dříve spatřené monstrum. Bestie se lovci zakousla do boku a Zane v ten moment ucítil, jak se dívka prudce vzdálila v pokusu mu vysmeknout. Pokud by chtěl, zvládl by ji v ten poslední moment kontaktu podříznout dříve, než se mu vysmekne...

Záchrana Tamiry - Morgen

Během sporu Zanea a Tamiry se přes Morgena přelila zvláštní vlna únavy. Zvuky proudící řeky jako by v ten moment zesílily a mužovo periferní vidění začalo tmavnout, dokud nezačal vnímat pouze rudou barvu Šelliánovy perly.
S vypětím všech sil Morgen vypudil z mysli ten zvláštní vjem a opět nabyl plného vědomí.

Lov analeků

Romekův nápad je zajímavý ovšem i mládě analeka je nebezpečné zvláště raněné mládě ovšem teď je potřeba postarat se o tu druhou samici. Romek má štěstí snad se ho ještě nějakou dubu bude držet. Nanuk a Kirus doběhnou a jejich pomoc bude potřeba. Nanuk je první vidí že bude hodně masa, ale samice ještě není poražená a tak Nanuk neváhá a vrazí oštěp samici do slabin pokud možno do místa poblíž toho kam se trefil Vrut. Vybaví se mu jeho nápad který i on sám považoval za příliš nebezpečný, ale teď není na takové úvahy čas. Ne u rozzuřené samice.

Záchrana Tamiry

Morgen ví že za to může ta perla ovšem pokud Šelián umí ovládat mysl umí jí i číst a už dřív chtěl vědět co se děje v něčí mysli tak proč toho nevyužít. Použít myšlenky které se mu nebudou líbit ovšem bude potřebovat pomoc, pokud se spojí jejich soustředěné myšlenky by mohly Šeliána zaskočit. Nebo by každý mohl myslet na něco jiného ovšem teď by se obtížně domlouvali, možná že Orrin pochopí na co mají myslet. Morgen ví že byl blízko aby mohl přispěchat na pomoc jinak by na něj Šelián nezaútočil (a to nemluvě o té další radě Tamira je z nějakého důvodu pro ně důležitá) tak se rozhodl zatím soustředit na zdroj problému. Ano Zane má potíže, ale v té vodě mohou být i další žabí bytosti a on jim tentokrát nepůjde vstříc.
"Šelián umí číst myšlenky, tak myslete."
Orrin pochopil co Morgen myslí a tak oba se soustředili na tuto představu kterou se rozhodli vyslat kupředu.
"Aby jsi neřekl že tě nechápu já tě naprosto chápu."



Oba se snaží vykreslit tu představu jak nejlíp to jde, v jistých detailech se může u obou měnit ovšem hlavní téma je stejné. Morgen i Orrin se snaží aby ta představa byla přesná a drsná oba se té představy drží a neustále jí opakují jako svou jedinou myšlenku.

Záchrana Tamiry

Baarun vidí jak se z vody vynořila žabí stvůra a zaútočila na Zaneho. Tamira evidentně stále pod vlivem Šeliána se mu snaží vykroutit.
Co kdyby ale Tamira pozbyla vědomí? Šelián by ji nemohl nadále ovládat, možná by ji i opustil. Je tu sice riziko, že by se pokusil ovládnout někoho dalšího. Ale o to se pokouší už nyní.
Baarunovi se nyní naskytla příležitost, Tamira je hned u něj a Zane ji stále trochu drží. Baarun tedy uchopí tupý konec dýky a pokusí se Tamiru omráčit.

Ať už se mu to podaří či ne. Okem ještě v rychlosti mrkne směrem k Rheie a snaží se poznat kam ta se dívá a za náhodou nevypadá pod vlivem Šeliána. Pokud by to vypadalo, že míří na někoho z nich, pokusí se ho varovat.

Lov analeků

Bahadir má připravený další kámen v praku avšak nechce trefit nějakého ze svých spolubojovníků. Popojde tedy kousek blíž k řece aby měl lepší úhel a nestřílel přes ostatní. Pak vypálí z praku na jedno z mláďat, které bude nejblíž, ale zároveň u něj nebude nikdo z lovců.
Pokud se mu nenaskytne taková příležitost, aby mohl bezpečně pálit, tasí dýku a bude připraven se vrhnout na pomoc, kde bude třeba.

Průzkumníci

Všechno je to podivné a Rowan neví co by si o tom podivném vejci a fialových kamíncích myslel.
"Dobře Rune, jdeme." A Rowan vyráží na další průzkum podél pobřeží.

Lov analeků

Vrut si hned všiml útoku a uskočil směrem doprava (nechtěl utíkat, jen se vyhnout) aby samici donutil otočit se zády k Nanukovi a dal právě příchozím posilám co nejlepší šanci na první útok.

Godrik zaklel a vydal se blíž. Přitom si nabíjel další střely.

Léčitelé

"Asi to znamená: blíž." odpověděl Oktávian a s Eldenem Arthura následoval.

Pak utrhl jednu jeřabinu a řekl: "Jeřabina." Přitom si v duchu pomyslel: Můžeme se navzájem naučit řeč těch druhých. Bylo by skvělé, kdybychom se s nimi dokázali dorozumět a pak vytvořili spojenectví. Potřebujeme jen dost času.

Lov analeků

Romek na poslední chvíli uskočil zuřivému mláděti. Když se mládě řítilo okolo něj, pokusil se po něm ohnat dýkou a jakýmkoliv způsobem ho zranit. Ať se mu to podařilo ne, začne couvat pomalým krokem dál od stáda a především dál od samice, která už nyní byla v obležení ostatních členů kmene.

Záchrana Tamiry

„Aaaarrgh“ zařval Zane na celou jeskyni, když se mu jeden z rybáků zakousl od boku. Tamira se toho momentu pokusila využít k útoku. Zane soustředící se na bolest na chvíli přestal myslet a automaticky seknul nožem po Tamiřině krku. Pak se s úpěním zhroutil na zem a snažil se dostat se dál od vody a od těch bytostí.

Lov analeků

Romek nyní čelil útoku dvou mláďat. Klům prvního se mu podařilo uhnout, druhé jej však napadlo z boku. Kly bestie zasáhly lovce do nohy, podařilo se mu však mládě odehnat pomocí dýky. Šťastné promáchnutí navíc zavadilo o oko bestie, která zaryčela a stáhla se, zuřivě mávajíc hlavou. Na první pohled se zdálo, že ze strany raněného analeka nebude teď chvíli přiházet žádná hrozba.

Nanuk s Vrutem zatím čelili přeživší samici. Vrutovi se úspěšně podařilo nalákat na sebe pozornost zvířete a Nanuk využil příležitosti k útoku zezadu. Analek se právě chystal zaútočit, když mu barbarův oštěp pronikl slabinami. Byla to dobrá rána a ačkoliv nebylo stále po všem, zjevně napáchala spoustu škody. Samice se nyní s poskočením otočila zpět, aby čelila novému útočníkovi.

Bahadir se pokusil přesunout s prakem připraveným ke střelbě, do cesty mu však vlezl Kirus útočící na jiné mládě. Muž se rozhodl neohrozit své spolubojovníky a místo toho přezbrojil na dýku, připraven se vrhnout na pomoc tam, kde to bude potřeba.

Lov analeků

Vrut na chvíli zaváhal, zda má útočit, když se bestie otočila k němu. Když se ale obrátila na Nanuka, neváhal a zabodnul do ní oštěp.

Godrik chvíli při nabíjení sledoval situaci. Hned zaznamenal že momentálně v největších potížích je Romek, a tak namířil na mládě, které k němu bylo blíž, zamířil mu na hlavu a vystřelil.

Postava Duše Draků vyřazena na vlastní žádost.

hitomi

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.